Malá encyklopedie islamu 9788090076730, 8090076734 [PDF]

Zitiervorschau

malá encyklopedie

Jiří Fleissig Charif Bahbouh

© Jiří Fleissig, Charif Bahbouh, 1993



Důíismust-D

malá encyklopedie

Praha 1993

PŘEDMLUVA

Cílem této publikace je poskytnout základní informace o islámu a o zemích, v nichž zaujímá islám významné místo v dnešní době. Současně chceme poskytnout i některé údaje o našich autorech, v převážné většině orientalistech, zabývajících se islámským světem nebo některými jeho oblastmi a problémy. Vzhledem k omezenému rozsahu publikace jsme se snažili u většiny hesel o co nejstručnější a přitom nejjasnější výklad. Neuvádíme, pokud to není nezbytně nutné, informace o jednotlivých městech a oblastech islámských států. Pokud jde o současnou problematiku islámu, vyšlo v posledních letech množství prací (Petráček, Hrbek, Veselý, Mendel, Kropáček atd.), některé jsou připraveny k vydání. Proto jsme se zaměřili jen na nejdůležitější osobnosti a jevy současné doby. Pokud to bylo možné, snažili jsme se problémy ozřejmovat bez zaujímání osobního stanoviska. Při sestavování a výběru jednotlivých hesel jsme vycházeli jednak z dotazů shromážděných od posluchačů během výuky na Státní jazykové škole v Praze 1, kde probíhají kursy arabštiny a dalších orientálních i evropských jazyků, jednak z dopisů čtenářů zaslaných do nakladatelství Dar Ibn Rushd. 7

Při uvádění statistických dat týkajících se jednotlivých států jsme vycházeli z oficiálních údajů, které tyto státy poskytly Organizaci islámské konference (u většiny států uvádíme hned po oficiálním názvu, od kterého roku jsou členskými zeměmi této organizace). V některých případech se tyto údaje poněkud liší od statistik vydávaných jinými organizacemi. Děkujeme všem kolegům a dalším zájemcům o problematiku islamistiky za cenné rady a informace při sestavování této příručky. Budeme rovněž vděčni za další připomínky a náměty zaslané na adresu nakladatelství.

Autoři

8

POZNÁMKY K PŘEPISU, ZKRATKÁM A ŘAZENÍ HESEL

Při přepisu arabštiny používáme stejný systém jako v příručkách Základy moderní spisovné arabštiny a Česko-arabská konverzace. Jedinou vý­ jimkou je písmeno £ , které v souladu s většinou vydaných publikací o islámu je přepisováno dž, nikoliv g. Hamza (ráz, klepnutí hlasivek před každou samostatně vyslovenou samohláskou, v přepise apostrof doleva ' ) je na začátku slova uváděna pouze tam, kde je to nezbytně nutné z hlediska vý­ slovnosti, uprostřed a na konci slov vždy. Další hlásky odlišné od češtiny (podle pořadí v arabské abecedě) jsou přepisovány takto: C =t(mezizubná, neznělá souhláska podobná anglickému th ve slově thing), £ = h (neznělá hrdelní souhláska), j = d (mezizubná znělá souhláska podobná anglickému th ve slově this ), - s ( emfatické, důrazné s ), (X = d (emfatické, důrazné d), 1? = t (emfa­ tické, důrazné t), - z ( emfatické, důrazné z ), g = c (tzv. cajn, apostrof doprava; jde o přepis znělé hrdelní souhlásky vyslovované přibližně jako sil­ nější ráz), £ = g, někdy gh (ráčkované r), j - q ("k" artikulované proti čípku), j = w (obouretné w vyslovované jako v angličtině). Pokud jde o zkratky, vysvětlení potřebuje pouze " h.", což znamená islámský letopočet (hidžra). Šipka znamená odkaz na příslušné heslo. Při abecedním řazení hesel jsme nebrali ohledy na arabský určitý člen " al-" a jeho modifikace, tento člen však ve většině případů u substantiv a adjektiv uvádíme.

9

A CABDALLÁH

cAbdalláh ibn cAbdalmuttalib ibn Hášim - otec proroka Muhammada a manžel Aminy. Zemřel před Muhammadovým narozením, tvrdí se, že v pětadva­ ceti letech. CABDALLÁH IBN ARQAT cAbdalláh ibn Arqat - byl průvodcem Muhammada a Abú Bakra na cestě z Mekky do Medíny. Znal dobře hidžázské cesty. CABDALLÁH IBN MASCÚD cAbdalláh ibn Mascúd - Prorokův druh a jeden z prvních (tvrdí se, že šestý), kteří přijali islám. Je známý především jako tradent a znalec Koránu. Zemřel r. 33 h. / 653 n.l. CABDALLÁH IBN CUMAR cAbdalláh ibn cUmar ibn al-Chattáb - syn druhého chalífy cUmara ibn al-Chattáb a jeden z nejoblíbeněj­ ších druhů Prorokových Muhammad) . Proslavil se velice důkladnými znalostmi začátků islámu. Zemřel v Mekce r. 73 h. / 693 n.l. ve věku 84 let.

10

CABDALMUTTALIB cAbdalmuttalib ibn Hášim - dědeček proroka Muhammada. V předislámské době střežil v Mekce studnu Zemzem, pečoval o ni a napájel z ní poutníky. CABDO, MUHAMMAD cAbdo, Muhammad (1849-1905) — významný teolog a muslimský reformátor, narozen v Egyptě. Spolupracoval s Džamáluddínem al-Afgáním. Roku 1880 se stal šéfredaktorem novin "Al-waqá'i‘ al-misríja" (Egyptské skutečnosti). Jeho nejznámějším dí­ lem je "Risálat at-tawhíd" (Pojednání o sjednocení). ABÚ BAKR Abú Bakr ibn as-Siddíq - první ortodoxní chalífa. Byl otcem Prorokovy (->Muhammad) nejmilejší ženy cA'iši a jedním z nejvěrnějších Prorokových druhů. Po Muhammadové smrti ( 8.6.632 ) byl pro­ hlášen chalífou. Zemřel v r. 13 h. / 634 n.l.

ABÚ DÁWÚD Abú Dáwúd, Sulajmán ibn al-Ašcat al-Azdí asSidžistání - známý právník, byl žákem Ahmada ibn Hanbal v Baghdádu. Později se usadil v Basře, kde zemřel v r. 275 h./ 888 n.l. ABÚ HANÍFA Abú Hanífa, an-Nucmán ibn Tábit (699-767) známý muslimský znalec práva, zakladatel právního směru (inadhabu) nesoucího jeho jméno. Byl

11

obchodníkem s látkami v rodném městě Kúfě, kde zemřel v r. 150 h. ABÚ SACÍD AL-MUHALLAB Abú Sacíd al-Muhallab ibn Abí Sufra - generál, který se vyznamenal v bojích proti cháridžovcům. Byl místodržícím v Churásánu od r. 79 h./ 699 n.l. až do své smrti r. 83 h./ 707 n.l. ABÚ TÁLIB Abú Tálib - otec čtvrtého chalífy cAlího a strýc Muhammadův. Po smrti Muhammadova dědečka cAbdalmuttaliba se staral o Muhammada. Patřil rov­ něž k Muhammadovým ochráncům. Zemřel r. 619 ve věku asi 80 let. ABÚ cUBAJDA

Abú cUbajda Mucammar ibn al-Mutarmá ( 728 -825) - filolog a gramatik. Vzhledem ke svému nearabskému původu se hlásil k šucúbíji (obráncům práv ne-Arabů). Napsal Kitáb al-matálib. ADÁN

Adán - volání k modlitbě, které zpívá mu'addin (muezzin): ul

12

ji

ái

i)

Z)l

Jj—j

jfi-—.1

v

Zul

úl

úl

1

ju^=t

Zul

ái

yj

Zul

J j-J

y*-—»1 'J

J

TuuX

ú’

Zúl

a/.!

Transliterace: Alláhu akbar (4x). Ašhadu an lá iláha illá Tláh (2x). Ašhadu anna Muhammadan rasúlu Tláh (2x). Hajja calá 's-salát (2x). Hajja calá '1-faláh (2x). Alláhu akbar (2x). Lá iláha illá Tláh (Ix). Překlad: Bůh je převeliký’ (4x). Vyznávam, že není boha kromě Boha (2x). Vyznávam, že Muhammad je posel Boží (2x). Vzhůru k modlitbě (2x). Vzhůru ke spáse (2x). Bůh je převeliký (2x). Není boha kromě Boha (Ix). Při ranním adánu se po větě "Hajja calá ’1-faláh" (Vzhůru ke spáse) přidává ještě dvakrát "As-salátu chajrun mina ’n-nawmi" {Modlitba je lepší než spánek). AFGHÁNISTÁN Afghánistán (Islámský stát Afghánistán) - členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 19.11.1946. Poloha: Stát se rozkládá na jihozápadě Střední Asie, sousedí s Íránem, Pákistánem, Turkménií, Uzbekistánem a Tádžikistánem. Rozloha: 647 497 km2.

Počet obyvatel: asi 17 miliónů, z toho 99 % mus­ limů. Úřední jazyky: dárí, pasto. Hlavní město: Kábul. Další důležitá města: Kandahár, Herát, Fajzábád. Měnová jednotka: afghání = 100 púlů. Hospodářská charakteristika: Zemědělství tvoří více než 60 % celkové výroby. Kromě toho existuje tradiční výroba koberců a textilní průmysl, zejména bavlnářský. Země má značné zásoby ropy a zemního plynu.

AHL AL-BA.IT Ahl al-bajt - podle sunnitů znamená rodinu Pro­ rokovu Muhammad) a jejich potomky ve velmi širokém pojetí. Šícité omezují tento výraz na cAlího, Fátimu a jejich potomky.

AFGÁNÍ

al-Afgání (al-Afghání), Džamáluddín - afghánský spisovatel, filozof a politik, reformátor islámu. Narodil se r. 1838 v Ascadábádu, zejnřel r. 1898 (ně­ které prameny uvádějí rok 1897) v Istanbulu. Jeho nejvýznamnějším dílem je "Zavržení materialistů" (Ar-radd calá 'd-dahríjín), které bylo napsáno persky a do arabštiny je přeložil Muhammad cAbdo. Napsal rovněž stručnou historii Afghánistánu. Byl průkopní­ kem panislamismu, vyzýval k islámské jednotě.

14

CÁTŠA BINT ABÍ BAKR cÁ'iša bint Abí Bakr (603-698) - dcera prvního chalífy Abú Bakra, v r. 620 se s ní oženil Prorok (•^Muhammad) a stala se jeho nejmilejší manželkou. Byla nazývána rovněž "Umm al-mu'minín" (Matka věncích). Bojovala proti čtvrtému chalífovi cAlímu. Je pochována v Medíně. CALÍ IBN ABÍ TÁLIB cAlí ibn Abí Tálib - Prorokův bratranec a čtvrtý chalífa. Vládl v období 656-661. Jeho sídelním městem byla irácká Kúfa. Pochován je v Nadžafu u Kúfy. cAlí se narodil v Mekce kolem r. 600. Oženil se s Prorokovou (^Muhammad) dcerou Fátimou a měl s ní dva syny, al-Hasana a al-Husajna. cAlí požívá u šícitů zvláštního kultu, pokládají ho za svátého a za jedinou osobu hodnou nástupnictví Proroka. Mnozí, jako např. nusajrité, tvrdí o jeho osobě, že je v ní inkamováno božství. cAlí bývá uváděn rovněž jako autor spisu "Kitáb al-balága".

ALLÁH

Alláh ( * J n )-arabský název pro jediného Boha, nezkráceně al-'Háh. Islámská věrouka rozeznává pod­ statu (dát c. I j ) a přívlastky ( sifát 1 ; ), z nichž byla sestavena tzv. "překrásná jména Boží" (al-'asmá'al-husná ..--»JI »L._ ), jichž je se jménem Alláh sto:

15

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 16

Alláh-Bůh ar-Rahmán - milosrdný ar-Rahím - slitovný al-Malik al-Quddús - svátý král as-Salám - mír, pokoj al-Mu'min - věrný (vůči tvorstvu) al-Muhajmin - ochránce al-cAzíz - mocný; drahý; vzácný al-Džabbár - podmaňující, samovládný al-Mutakabbir - velmožný al-Cháliq - stvořitel al-Bári' - tvůrce; léčitel al-Musawwir - dávající tvar, utvářející, zobrazující al-Gaffár - odpouštějící (silnější výraz než 34) al-Qahhár - podmanitel al-Wahháb - dárce ar-Razzáq - skýtající obživu, zaopatřující al-Fattáh - otevírající, průkopník al-cAlím - vědoucí al-Qábid - třímající, zadržující al-Básit - rozprostírající al-Cháfid - ponižující ar-Ráfic - povyšující al-Mucizz - povznášející, dárce cti al-Mudill - pokořující as-Samíc - slyšící al-Basír - vidoucí al-Hakam - rozhodčí, soudce al-cAdl - spravedlnost al-Latíf - bystrý, též láskyplný, milý al-Chabír - zpravený, zkušený al-Halím - mírný, soucitný

33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57.

58. 59. 60. 61. 62. 63. 64.

al-cAzím - nesmírný, ohromný al-Gafúr - odpouštějící (srov. se 14.) aš-Šakúr - vděčný, uznalý (za vzdávání dílců) al-cAlí - vznešený al-Kabír - velký al-Hafíz - uchovávající, strážce al-Muqít - posilující al-Hasíb - počítající se vším; věštec al-Džalíl - mohutný al-Karím - laskavý, předobrý; štědrý ar-Raqíb - hlídající, střežící al-Mudžíb - splňující, vyslýchající (prosby) al-Wásic - zahrnující al-Hakím - moudrý al-Wadúd - milující al-Madžíd - slavený al-Bácit - křisitel (mrtvých na konci světa) aš-Šahíd - svědek al-Haqq - skutečnost, pravda al-Wakíl - obhájce al-Qawí - silný al-Matín - pevný, stálý al-Walí - ochraňující, patron; přítel al-Hamíd - chválený, chvályhodný al-Muhsí - sčítající (vše a zanášející do knihy osudů) al-Mubdi' - zahajující, původce al-Mucíd - obnovující al-Muhjí - oživující al-Mumít - smrtící, usmrcující al-Hajj - živý al-Qajjúm - (sebou samým) trvající al-Wádžid - nalézající, též jsoucí

17 >

65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89.

90. 91. 92. 93.

18

al-Mádžid - slávyplný al-Wáhid - jediný al-'Ahad - jeden as-Samad - věčný al-Qádir - všemocný, všemohoucí al-Muqtadir - mající vrch, mající nejvyšší moc al-Muqaddim - urychlující al-Mu'achchir - odkládající al-'Awwal - první al-'Áchir - poslední az-Záhir - zjevný al-Bátin - skrytý al-Wálí - vládce al-Mutacálí - (sám sebou) povznesený al-Barr - dobrodinec at-Tawwáb - blahosklonný (ke kajícníkům) al-Muntaqim - mstitel al-cAfúw - promíjející ar-Ra'úf - shovívavý, dobrotivý Málik al-Mulk - mající královskou důstojnost Dú '1-džalál wa 'l-'ikrám - pán mohutnosti a velkomyslnosti al-Muqsit - nestranný al-Džámic - shromažďovatel (všeho tvorstva na konci světa) al-Ganí - nezávislý, (sám sobě) dostačující; bohatý al-Mugní - činící nepostradatelným, též obo­ hacující al-Muctí - uštědřující al-Mánic - bránící, odvracející ad-Dárr - škodící an-Náfíc - prospívající; podporovatel

94. 95. 96. 97. 98. 99. 100.

an-Núr - světlo al-Hádí - vedoucí al-Badíc - prapůvodce al-Báqí - věčný, věčně trvající, zůstávající al-Wárit - dědící, dědic ar-Rašíd - vedoucí správnou cestou as-Sabúr - trpělivý

(U většiny jmen použit překlad F.Tauera.) ALMUŽNA

Almužna (az-zakát : L5>—JI ) - jedna z pěti hlavních povinností muslima (tzv.^sloupů víry). Někdy se užívá také termínu "povinná almužna". Jednou z nectností člověka je lakomství. Islám má záporný postoj k lakomým lidem, propaguje ušlech­ tilé vlastnosti člověka, mezi nimi i štědrost, které se dosahuje rovněž zakátem. Almužna se odvádí každoročně, ale pouze z urči­ tých druhů majetku. Muslim ji platí tehdy, pokud jeho majetek přesahuje stanovené minimum (nisáb). Z plodin se odvádí jedna desetina nebo jedna dvacetina (při umělém zavodňování), ze zvířat přibližně jedna čtyřicetina. Ze zlata, stříbra a zboží se odvádí rovněž jedna čtyřicetina. Korán (IX, 60) přesně stanoví, kdo má nárok na podíl z povinné almužny: ♦ chudí a nuzní, ♦ výběrčí povinné almužny, ♦ ti, jejichž srdce mají být získána, ♦ otroci, kteří se chtějí vykoupit, ♦ ti, kdo se zadlužili nějakým bohulibým činem, 19

♦ pocestní, kteří by bez její pomoci nemohli dosáh­ nout cíle své cesty, ♦ část povinné almužny se vynakládá na "cestu Bo- . ží" (sabíl Alláh), tj. na válku s nevěřícími v Boha a na veřejné stavby a instituce. Výnos z povinné almužny se má rozdělovat v kra­ ji, kde byla vybrána. Jejími cíli jsou: ♦ očistit duše od následků lakoty a chamtivosti, ♦ očistit majetek a uchránit od zkázy, ♦ podpořit životy chudých a nuzných, ♦ upevnit a šířit lásku mezi lidmi, ♦ potírat a zmenšovat zločinnost, neboť její příčinou je zejména nemajetnost a chudoba.* i ALŽÍRSKO

Alžírsko (Alžírská demokratická a lidová republi­ ka, al-Džumhúríja al-džazá'iríja ad-dímuqrátíja ašša^íj a í-í j-í i j i ; j< , . > 11 i---- Zl-» -A JI a_»J= l^_i__ ^aJI ).

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 8.10.1962. Poloha: Leží v severní Africe, sousedí s Marokem, Západní Saharou, Mauretánií, Mali, Nigerem, Libyí a Tuniskem. Rozloha: 2 381 741 km2. Počet obyvatel : více než 26 miliónů, z toho asi 97 % muslimů. Hlavní město: Alžír (al-Džazá'ir). Další důležitá města: Orán, Constantine, Annába, Mostaganem, Sétif, Biskra, Tébessa. Měna: dinár = 100 centimů.

20

Hospodářská charakteristika: Alžírsko je zemí bohatou na ropu a zemní plyn. Dále se těží železná ruda, fosfáty, olovo, zinek a kamenné uhlí. Zemědělství se podílí 6 % na tvorbě úhrnného spo­ lečenského produktu. Nejdůležitějšími plodinami jsou pšenice, vinná réva, citrusy, datle a olivy. Více než 60 % potravin dováží Alžírsko ze zahraničí. CÁMIRIBN FAHIRA cÁmir ibn Fahira - pastýř ^Abú Bakra. Pomáhal likvidovat stopy ^Muhammada a Abú Bakra při ^hidž.ře. ARABOVÉ Arabové (al-cArab u. j .—> i ) - národy semit­ ské jazykové skupiny hovořící arabsky. Převážně obývají Arabský poloostrov a severní Afriku, arabské menšiny žijí rovněž v Severní a Jižní Americe a ve Střední Asii. V současné době existuje 22 arabských států o plo­ še přibližně 13 miliónů km2 s více než 300 milióny obyvatel. Nejstarší zmínka o Arabech je v asyrských análech a pochází z doby asýrskeho krále Salmanasara III. (vládl 859-824 př.n.l.). Je zde zmíněno tažení proti Sýrii v r. 853 nebo 854 př.n.l. Arabský poloostrov byl ovšem osídlen jíž od 3. tisíciletí př.n.l. (Sabejci) a ve 2. tisíciletí př.n.l. byla zde již velmi vyspělá kultura. Později vznikly v jižní Arábii státy jako Saba', Macín, Katabán, Hadramaut a další.

21

I v severní Arábii vznikají v 1. polovině 1. tisíci­ letí n.l. arabské státy, jako stát Lachmovců (v mezo­ potámske Híře), Ghassánovců (v Sýrii) a pod. V 7. století nastupuje na Arabském poloostrově Vislám, který vedle jazyka se stává jednotícím prvkem Arabů. Střediskem se stala Mekka a Medína. Za doby umajjovské dynastie (661-750) byl poli­ tickým a kulturním centrem Damašek, v období cAbbásovců to byl Baghdád. cAbbásovská říše byla ovšem mnohonárodnostní. Náboženským jazykem, jakož i jazykem vědy a kultury, byla převážně arabština, přestože na vědeckém a kulturním rozvoji se podílely i jiné národy a národnosti. Některé oblasti dnešního arabského (i islámského) světa se již od 8. století vyvíjely samostatně, některé byly více či méně závislé na centrální moci v Baghdádu. V 16. stol, je většina arabských území přičleněna k Osmánské říši. V 19. stol, a v 1. polovině 20. stol, je značná část arabského teritoria obsazena koloniálními mocnost­ mi. Od 2. světové války vznikají nezávislé arabské státy. V současné době je jich 22 a jsou sdruženy v ^Liz.e arabských států. Arabský svět není totožný s islámským světem. Arabové vyznávají buď islám, křesťanství, nebo ži­ dovství. Muslimů je celkově asi jedna miliarda. Státy s rozhodujícím podílem muslimského obyvatelstva jsou sdruženy v Organizaci islámské konfe­ rence {^Organizace islámské' konference).

22

ARABŠTINA Arabština - jazyk patřící do jižní větve semitských jazyků (spolu s jihoarabskými a etiópskymi jazyky). Arabské písmo vzniklo z nabatejské varianty, aramejského písma. První arabský nápis pochází z r. 328 n.l. ( náhrobní nápis krále Imr al-Qajse z an-Numáry). Rozeznáváme několik vývojových stadií arabšti­ ny: protoarabštinu (5. stol, př.n.l. - 4. stol, n.l.), epigrafickou arabštinu (4.-6. stol, n.l.), klasickou spi­ sovnou arabštinu (6.-19. stol.), střední arabštinu (pozdní středověká varianta klasické arabštiny) a moderní spisovnou arabštinu. Kromě toho existují i arabské hovorové jazyky, kterým se běžně (ale nepřesně) říká dialekty. V současné době je arabština mateřským jazykem více než 300 miliónů lidí a náboženským jazykem dalších 700 miliónů muslimů (kromě Arabů).

ARQAM al-Arqam (nar. 590, zem. 674 nebo 675) - přísluš­ ník mekkánského rodu Machzúmovců, občan velice zámožný. Byl jedním z prvních, kteří přijali islám. V jeho domě byly konány první modlitby muslimů v létech 615-617. Jeho dům stojí stále na pahorku as-Safá a je hojně navštěvován poutníky.

23

ASAD IBN AL-FURÁT Asad ibn al-Furát ibn Sinán* Abú cAbdalláh známý tradent, nar. r. 759. Jako qádí byl ve službách Aghlabovců Ifríqíje. Velel expedici proti Sicílii a zemřel na mor při obléhání Syrakus v r. 213 h./ 829 n.l. (v některých pramenech uváděn rok úmrtí 828).

ASMÁ' BINT ABÍ BAKR Asmá' bint Abí Bakr (asi 596-692) - dcera chalífy Abú Bakra a starší sestra Muhammadovy nejmilejší ženy cÁ'iši. Jejím synem byl cAbdalláh ibn az-Zubajr. Tvrdí se, že během ^hidžry nosila Asmá' Muhammadovi a ^Abú Bakrovi jídlo a pití, když se ukrývali před Qurajšovci.

AZERBAJDŽAN

Ázerbájdžán (Ázerbájdžánská republika). Poloha: Země leží v Zakavkazí na západním pobřeží Kaspického moře. Sousedí s Gruzií, Arménií, Íránem a Ruskem. Rozloha: 86 600 km2. Počet obyvatel: přes 7 miliónů, z toho asi 75 % muslimů. Úřední řeč: ázerbájdžánština. Hlavní město: Baku. Měna: rubl - 100 kopejek, současně platí manat = 10 rublů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším prů­ myslovým odvětvím je těžba ropy, dále je to chemic­ ký, strojírenský a potravinářský průmysl. Pěstuje se

24

zejména bavlna, ovoce a vinná réva. Důležitý je rovněž chov ovcí. AZHAR al-Azhar - mešita, zároveň největší a nejvýznam­ nější náboženská univerzita islámského světa. Byla založena Fátimovci a otevřena v Káhiře r. 972. V současné době se na ní vyučují i světské disciplí­ ny, od r. 1962 se ke studiu přijímají i studentky.

AZRAQOVCI Azraqovci - radikální odnož ^cháridži pojme­ novaná podle zakladatele Náfica ibn al-Azraq. Po porážce r. 686 byli zatlačeni do Íránu. Náfic byl zabit r. 683. Známý je jeho výrok, že každý, kdo ho nebude následovat, je bezbožník.

B BAHBOUH CHARIF Bahbouh Charif, CSc. (nar. 1941 v Sýrii) absolvent filozofické fakulty UK v Praze a Lomonosovovy univerzity v Moskvě. Překladatel české lite­ ratury do arabštiny a arabské literatury do češtiny. Pracoval jako vědecký pracovník v Orientálním ústa­ vu ČSAV, v současné době vyučuje na Státní jazyko­ vé škole v Praze 1. Je autorem Arabsko-českého a česko-arabského slovníku lékařských výrazů a sbírky arabských přísloví a pořekadel. Dále je spoluautorem učebnice Základy moderní spisovné arabštiny, Česko-arabské konverzace a Malé encyklopedie islámu. V r. 1990 založil nakladatelství Dar Ibn Rushd. Je iniciátorem a zakládajícím členem klubu Opus arabicum sdružujícího zájemce o arabskou kulturu v ČR. BAHRAJN

Bahrajn (Stát Bahrajn - Dawlat al-Bahrajn s----- j O—ť J

***

i—JI ).

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1970, v OSN od 21.9.1971.

26

Poloha: Ostrovní stát ležící asi 24 km od pobřeží Saúdské Arábie a 28 km od pobřeží Kataru. Skládá se asi z 35 ostrovů. Rozloha: 678 km2. Počet obyvatel: asi 550 000, z toho asi 95 % muslimů. Hlavní město: Manáma. Úřední jazyk: arabština. Měnová jednotka: bahrajnský dinár. Hospodářská charakteristika: Asi z 65 % je ekono­ mika závislá na naftě. Značná péče se věnuje i rozvoji zemědělství. BAKOŠ JÁN Bakoš Ján, akademik (1890-1967) - zakladatel moderní slovenské orientalistiky. Překládal zejména syrskou literaturu a vydal některá díla +lbn Siny.*s

BANGLADÉŠ Bangladéš (Bangladéšská lidová republika — Džanaganer ganatantra Bángládeš). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1974, v OSN od 17.9. 1974. Poloha: Země leží u Bengálskeho zálivu, hraničí s Indií a Barmou. Rozloha: 143 998 km2. Počet obyvatel: asi 115 miliónů, z toho 86 % muslimů. Úřední jazyk: bengálština. Hlavní město: Dháka.

27

Další důležitá města: Čitágaon, Nárájangaňdž, Khulna. Měnová jednotka: taka = 100 paisů. Hospodářská charakteristika: Hlavním hospodář­ ským odvětvím je zemědělství, zejména pěstování juty (především pro vývoz). Z dalších plodin to je rýže, čaj, tabák, pšenice, cukrová třtina, vonná dřeva a olejniny. V zemědělství je zaměstnáno asi 80 % pracovních sil. Bangladéš má velké zásoby zemního plynu a uhlí. BANKA ISLÁMSKÉ SOLIDARITY Banka islámské solidarity (al-Bank al-islámí li- 'ttadámun o—I '■ ■> ■! M------ -Hl el—;—,—II ) - založena v Láhauru v r. 1974. BASMALA Basmala - slova "Bismi 'lláhi 'r-rahmáni ’r-rahím" ( f n ~>-j—II o ■-* J ■ JI f ■*) "Ve jménu Boha milosrdného, slitovného." Těmito slovy zahajuje muslim každé konání. Basmala je rovněž na začátku každé knihy sepsané muslimem.

BEČKA JIŘÍ Bečka Jiří, PhDr.,JUDr.,CSc. (nar. 1915) - íránista, autor řady prací z oboru perské, tádžické a afghánské literatury. Zpracoval tadžickou literaturu v Dějinách perské a tádžické literatury Rypka Jan), zabýval se tadžickým spisovatelem a učencem Sadriddínem Ainím. Napsal učebnice tádžičtiny a pasto. Zpraco­ vává rovněž dějiny české a slovenské íránistiky.

28

BENIN Benin (Beninská lidová republika - République populaire du Bénin). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1982, v OSN od 30. 9. 1960. Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky u Guinejského zálivu. Hraničí s Nigérií, Togem, Nigerem a Burkinou Faso. Rozloha: 112 622 km2. Počet obyvatel: asi 5 miliónů, z toho přibližně 50 % muslimů. Hlavní město: Porto Novo. Další důležitá města: Cotonou, Parakou, Ndali. Úřední jazyk: francouzština. Měnová jednotka: CFA frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Hlavním hospodář­ ským odvětvím je zemědělství, v němž pracuje 87 % obyvatelstva. Hlavními produkty jsou palmový olej, bavlna, kakao a proso. Důležitým zdrojem obživy je rybolov. V zemi jsou rovněž důležitá ložiska ropy.

BLAŠKOVIČ JOZEF Blaškovič Jozef, doc. , PhDr. (1910-1990) - turkolog a hungarista, působil na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Napsal učebnice turečtiny, maďarštiny a dějiny nové turecké literatury. Rovněž se zabýval tureckými dokumenty z období osmanské okupace jižní části Slovenska. Uveřejnil řadu překladů z turecké literatury do češtiny, slovenštiny a maďarštiny.

29

BORECKÝ JAROMÍR Borecký Jaromír, Dr. (1868-1951) - český orien­ talista, zaměřil se především na překlady z perské literatury. Přeložil Čtyřverší Omara Chajjáma a Firdausího Šáhnáme.

BORECKÝ MILOŠ Borecký Miloš (1903-1954) - íránista, zaměřil se především na překlady z klasické perské a středoperské literatury.

BOŽSTVA ARABŮ PŘED ISLÁMEM

Předislámská božstva Arabů byla většinou astrální. Nejdůležitější z nich byla: al-Lát (bohyně) - Minerva, sluneční božstvo; al-cUzzá - Venuše; Hubal - nejvyšší bůh Qurajšovců; Dú 'l-Chalasa - božstvo uctívané mezi Mekkou a Nadžránem; Wadd - "láska", lunární božstvo uctívané u kmenů ve střední Arábii; Súwa - uctívána u kmene Hudajlovců v Hidžázu; Manát - bohyně osudu, uctívali ji v Mekce a v Jatribu (Medíně); Alláh - uctíván jako jediné nejvyšší božstvo, jeho chápání bylo ale u předislámských Arabů velice neurčité.

30

BRANDEJS JOSEF Brandejs Josef (1853-1876) - český orientalista, znalec zejména arabštiny, perštiny a turečtiny, prů­ kopník našich orientalistických studií. Známé jsou jeho překlady perské poezie.

BRATŘÍ ČISTOTY Bratří čistoty - tajný spolek, který existoval ve 2. polovině X. století v Basře. Jeho plný název byl Bratří čistoty a přátelé věrnosti (Ichwán as-safá' wa chullán-al-wafá ’ 0 X__ » > ’1 i u o ij l • I------- íj--------------li). Spolek pěstoval přírodní filozofii v duchu novoplatónském. Zanechal po sobě asi 70 prací, jakousi encyklopedii: Rasá'il Ichwán as-safá' (Pojednání Bratří čistoty). Spolek se zabýval základy věd exaktních a přírodních, logiky, psychologie, metafyziky a matematiky. Jak bylo uváděno, jejich cílem bylo věčné štěstí duší. Z autorů encyklopedie uveďme alespoň Abú Sulajmána al-Maqdisího, Abú '1-Hasana az-Zindžáního, an-Nahradžúního atd.

BRIKCIUS M.A. Brikcius Mohamed Abdallah - český cestovatel a spisovatel. R. 1934 z jeho podnětu vznikla muslim­ ská náboženská obec v našich zemích (El Ittihad el Islami, resp. al-Ittihád al-islámí). Napsal cestopisy Napříč Kemalovým Tureckem, V záři půlměsíce a Orient mlčí. Byl patrně prvním Čechem, který vykonal +pout do Mekky.

31

BRUNEI Brunei (Sultanát Brunei — Negara Brunei Dar-es-Salam). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1984, v OSN od 21.9. 1984. Poloha: Země leží v severní části ostrova Káli mantan (Bomeo). Rozloha: 5 765 km2. Počet obyvatel: asi 250 000, z toho 77 % muslimů. Úřední jazyk: malajština. Hlavní město: Bandar Seri Begawan. Měnová jednotka: brunejský dolar = 100 centů. Hospodářská charakteristika: Hlavními surovinami jsou nafta a zemní plyn. Důležitými plodinami jsou rovněž kaučuk a různá dřeva.

BUCHÁRÍ al-Buchárí, Abú cAbdalláh Muhammad ibn Ismácíl (810-870) - historik a sběratel tradic o Prorokovi (^ Muhammad). Narodil se a zemřel v Bucháře. Hodně cestoval, studoval v Mekce a v Egyptě. Jeho hlavním dílem je al-Džámic as-sahíh (někdy se uvádí zkrácený název "Sahíh", což je sbírka tradic těšící se v muslimském světě velké vážnosti). Rovněž sepsal knihy "at-Tárích al-kabír” a "cAn ridžál as-sind".

BURÁQ

al-Buráq ( j ,___ Jl ) - legendární kůň s křídly, na němž podnikl prorok Muhammad cestu na skálu v Jeruzalémě (místo, kde se nachází mešita al-Aqsá)

32

a odtud pokračoval s archandělem Gabrielem do nebe.

BURKINA FASO

Burkina Faso (Demokratická a lidová republika Burkina Faso - République démocratique et popu­ late du Burkina-Faso). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1975, v OSN od 20. 9. 1960 . Poloha: Vnitrozemský stát v západní Africe, hrani­ čí s Mali, Nigerem, Beninem, Togem, Ghanou a Pobřežím Slonoviny. Dříve se nazýval Horní Volta. Rozloha: 274 200 km2. Počet obyvatel: asi 9 miliónů; Organizace islám­ ské konference udává podíl muslimů až 60 % . Úřední řeč: francouzština. Hlavní město: Ouagadougou. Další důležitá města:Bobo Dioulasso, Koudougou. Měnová jednotka: CFA frank =100 centimů. Hospodářská charakteristika: Více než 80 % pracovních sil je zaměstnáno v zemědělství, které tvoří 46 % hrubého národního produktu. Hlavními plodinami jsou obiloviny, cukrová třtina a bavlna. Země má značné nerostné bohatství, jeho využití však brání nedostatečně rozvinutá dopravní síť.

c CEJPEK JIŘÍ Cejpek Jiří, PhDr. (1921-1986) - íránista, zabýval se zejména folklórem a lidovou literaturou v oblasti

33

islámského světa. V tomto oboru napsal rovněž příspěvek do Dějin perské a tádžické literatury Rypka Jan).

CELNAROVÁ XÉNIA

CelnarováXénia, PhDr.,CSc. (nar. 1944) - sloven­ ská turkoložka, zabývá se tureckou moderní literatu­ rou, z níž rovněž přeložila řadu děl. Publikuje i v Tu­ recku .

CESTA DO NEBE

Cesta do nebe - v arabštině nazývána al-Micrádž ( £ lj u ) . Je to zázračná Prorokova (J>Muhammad) cesta z jeruzalémské skály (kde leží mešita al-Aqsá) do nebe. Z této cesty přinesl Prorok muslimům novou povinnost - ^modlitbu. Často se také spojuje s tzv. Noční cestou.

č ČAD Čad (Čadská republika - République du Tchad ). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 30. 9. 1960. Poloha: Země leží v severní části střední Afriky, sousedí se Středoafrickou republikou, Nigerem, Ka­ merunem, Súdánem a Libyí. Rozloha: 1 284 000 km2.

34

Počet obyvatel: asi 5,8 miliónu, podle údajů Orga­ nizace islámské konference dosahuje počet muslimů až 80 %. Úřední jazyky: francouzština, arabština. Hlavní město: Ndjamena. Další důležitá města: Moundou, Abéché, Sarh. Měnová jednotka: CFA frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Čad je chudý na pří­ rodní suroviny. Hlavními odvětvími hospodářství jsou zemědělství, chov dobytka a rybolov, kde pracuje 90 % obyvatelstva. Důležitým vývozním artiklem je bavlna, která je rovněž základem místního zpracovatelského průmyslu. Země má bohatá ložiska nafty a uranu, která jsou využívána ve velmi malé míře.

ČISTOTA RITUÁLNÍ

Čistota rituální (al-wudú' ‘} t>}------ Ji ) - je pod­ mínkou při provádění náboženských úkonů. Dosahuje se jí omýváním. Omývání odstraňuje znečištění (nadžas), které je dvojího druhu: a) těžké (džanába) - nastává vyměšováním spermatu, vzájemným dotykem pohlavních orgánů osob růz­ ného pohlaví, menstruací, porodem a šestinedělím; b) lehké (hadat) - nastává dotekem nečisté věci,koná­ ním potřeby, spánkem, omdlením a smrtí, dotekem osoby druhého pohlaví (vyjímajíc ty, s nimiž je za­ kázáno vstoupit v manželství), dotekem vlastních pohlavních orgánů. 35

Těžké znečištění se odstraňuje úplným omýváním (gusl), lehké znečištění částečným omýváním (wudú', tawaddu'). Před obojím omýváním je nutný úmysl (nija), a je třeba pronést J>basmalu. Úplného omývání se dosahuje umytím celého těla a vypláchnutím úst a nozder. Částečné omývání se provádí následujícím způsobem: ♦ třikrát umytí rukou po zápěstí, ♦ třikrát vypláchnutí úst, ♦ třikrát vypláchnutí nozder (voda se čerpá z pra­ vé dlaně), ♦ třikrát omytí obličeje, ♦ třikrát umytí pravé ruky až po loket, ♦ třikrát umytí levé ruky až po loket, ♦ jedenkrát přetření hlavy mokrými dlaněmi odpře­ du dozadu, ♦ kdo má vous, pročistí vous mokrou rukou zdola nahoru, ♦ palcem a ukazováčkem přetřít ušní boltce a vy­ čistit ušní dírky, ♦ umytí pravé nohy třikrát po kotník, ♦ umytí levé nohy třikrát po kotník. Pokud se nenajde voda k omývání, provádí se tajammum - očištění čistou hlínou nebo pískem ná­ sledujícím způsobem: ♦ vyslovení úmyslu provést tajammum, ♦ otření dlaní o čistý písek, ♦ otřepání písku nebo fouknutí do dlaní, ♦ přetření obličeje oběma dlaněmi, ♦ otření rukou po zápěstí.

36

37

39

D DAHABÍ

ad-Dahabí, Šams ad-Dín Abú cAbdalláh Muham­ mad - známý muslimský historik a tradent. Narodil se r. 1274 v Damasku, studoval v Damasku a v Káhi­ re. Jeho nejznámějšími spisy jsou Tadkirat al-hifáz a Mízán al-ictidál fí naqd ar-ridžál. Zemřel v Damasku r. 1348._____________________________________ DAŇ Z HLAVY Daň z hlavy (al-džizja •—j ____ II ) - platili ji všichni práceschopní muži kromě muslimů. Za to byli osvobozeni od vojenské povinnosti.

DÁ’ÚD AL-ISFAHÁNÍ Dá'úd al-Isfahání, Abú Sulajmán ibn cAlí ibn Chalaf (817-888) - autor četných dogmatických spisů, z nichž se do dnešní doby žádné nedochovaly. Shromáždil kolem sebe množství žáků. Napsal knihu o výrocích proroka +Muhamntada nazvanou Kitáb as-sunan. Jeho doktríny byly převzaty později Andalusanem Ibn Hazmem, který zemřel r. 456 h./ 1064 n.l.

DĚDICKÉ PRÁVO

Dědické právo je v islámu velmi komplikované. Cizím osobám, na náboženské a dobročinné účely

41

může muslim odkázat maximálně jednu třetinu dědictví. Všeobecně podle islámu je dědictví muže dvakrát větší než dědictví ženy (vychází se mimo jiné z toho, že manžel je povinen dát své ženě první věno, v pří­ padě rozvodu i druhé věno, a rovněž je povinen ji po rozvodu živit, pokud se znovu neprovdá).

DOKTRÍNA ISLÁMU

Doktrína islámu má tři hlavní součásti: dogma, mravy a službu Bohu. a) Dogma: Víra v jediného Boha , proroky, seslané knihy, anděly a soudný den. b) Mravy: věrnost, pravdomluvnost, čestnost, hrdin­ ství, dobré jednání a zacházení. c) Služba Bohu: výroky a činy, jimiž se člověk při­ bližuje k Bohu, tj. modlitba, náboženská daň, půst, výroční pouť, džihád a další povinnosti, které při­ kázal Bůh svým služebníkům.

DROZDÍK LADISLAV

Drozdík Ladislav, Prof., CSc. (nar. 1930) - sloven­ ský arabista, specializuje se zejména na moderní jazyk. Překládá poezii i prózu z klasické i moderní arabské literatury (Kalila a Dimna, Náhrdelník holu­ bice od Ibn Hazma, Muqaddimu od Ibn Chaldúna, Knihu lakomců od al-Džáliize,. moderní palestinskou poezii atd.).

42

DVOŘÁK RUDOLF

Dvořák Rudolf, univerzitní profesor, Dr. (1860 -1920 ) - je pokládán za zakladatele orientalistických studií na Karlově univerzitě. Zabýval se arabštinou, perštinou, turečtinou, hebrejštinou a čínštinou.

DŽÁHILÍJA al-Džáhilíja ( a /.I » l__ >-Ji ) - slovo odvozené od slovesa džahila = být nevědomý. Džáhilíja se překládá jako "období nevědomosti". Je to termín pro období zhruba 120-200 let před ^islámem. Arabové byli převážně beduíni, neměli pevné státní útvary. Beduínské kmeny chovaly dobytek, zejména vel­ bloudy, ovce a kozy. Hlavními rysy předíslámského beduína byly po­ hostinnost, hrdost a čestnost, ale zároveň i krevní msta, tvrdost a hrubost. Jídla beduínů byla velmi jednoduchá, převládalo maso a datle. Islám způsobil velké změny v životě obyvatel džáhilíje. Byla zakázána krevní msta, požadována čistota tělesná i duchovní. Jedním z cílů ^modlitby bylo i zjemnit hrubé vlastnosti Arabů.

DŽIBUTSKO Džibutsko (Džibutská republika - Džumhúríjat Džíbútí ------- -j —» > ~.j}—i—'-?■ - République de Djibouti). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1978, v OSN od 20. 9. 1977.

43

Poloha: Země leží v Africkém rohu, sousedí s Etiopií a Somálskem. Rozloha : 23 000 km2. Počet obyvatel: asi 450 000, z toho 96 % muslimů. Úřední jazyky: arabština, francouzština. Hlavní město: Džibuti. Další důležitá města: Tadjoura, Obock, Dikhil. Měna : džibutský frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Ekonomické mož­ nosti státu jsou poměrně malé. V r. 1981 byla postavena cementárna. Dále existuje několik malých podniků zpracovatelského průmyslu. Nejdůležitějšími zemědělskými plodinami jsou káva, proso, zelenina a datle. Významnou složkou zemědělství je rovněž pastevectví.

E EGYPT

Egypt (Egyptská arabská republika - Džumhúríjat Misr al-carabíja «_’I__ ;j_j ■ Lj , - ? )• Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 24. 10. 1945. Poloha: Země leží na severovýchodě Afriky a na Sinaj ském poloostrově, který je součástí Asie. Rozloha: 1 001 499 km2. Počet obyvatel: asi 58 miliónů, z toho 90 % muslimů. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: Káhira (al-Qáhira).

44

Další důležitá města: Alexandrie, Asuán, Port Said (Búr Sacíd). Měna: egyptská libra = 100 piastrů = 1 000 millímů. Hospodářská charakteristika: Důležitou roli v egyptském národním hospodářství hraje zemědělství. Hlavními plodinami jsou bavlna, obilí, zelenina, ovoce, cukrová třtina a rýže. Rozvinuta jsou i některá průmyslová odvětví, např. výroba textilu, železa, oceli, cementu, mědi, hliníku a petrochemie. Zanedbatelná není ani těžba nafty. Důležitými zdroji příjmů jsou turistika a Suezský kanál. Pro finanční situaci země má značný význam i 3,5 miliónu Egypťanů pracujících v zahraničí.

F FÁRÁBÍ al-Fárábí, Abú 'n-Nasr Muhammad ibn Muham­ mad ibn Tarchán ibn Úzulg - jeden z největších filo­ zofů muslimského východu. Narodil se kolem r. 259 h./ 870 n.l. v obci Fáráb v tureckém Churásánu. Pobýval v Baghdádu a na dvoře Sajfaddauly v Aleppu. Zemřel v Damašku r. 339 h./ 950 n.l. Arabové ho nazývali "druhým učitelem" ("prvním učitelem" byl pro ně Aristoteles). Al-Fárábí je znám četnými komentáři k dílům Aristotela a Platóna. Snažil se o soulad mezi těmito dvěma filozofy. Je znám jako zakladatel novoplatónské islámské filozofie.

45

Al-Fárábí je autorem velkého počtu děl, z nichž jmenujme alespoň "Kitáb al-džamc bajna rajaj alhakímajn Iflátún al-iláhí wa Aristútálís" (Kniha sjed­ nocení názorů mudrců božského Platóna a Aristo­ tela), "Kitáb tahsíl as-sacáda" (Kniha o dosažení štěs­ tí) a "Al-madína al-fádila" (Ideální město).

FÁTIHA al-Fátiha - první súra +Koránu, jakýsi muslimský otčenáš. Má sedm veršů. Je nejpodstatnější součásti liturgických modliteb islámu. Text v originále :

Překlad (I. Hrbka):

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, milosrdnému, slitovnému, vládci dne soudného!

46

Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou!

FÁTIMA

Fátima (606-asi 632) - dcera proroka Muhammada a jeho první manželky Chadídži. Naro­ dila se v Mekce. Stala se manželkou Prorokova bratrance a čtvrtého chalífy ^'Alího ibn Ahí Tálib, s nímž měla dva syny, al-Hasana a al-Husajna. Mezi šícity se Fátima těší velké úctě.

FIEDLER MILAN Fiedler Milan, PhDr. (nar. 1934) - český arabista, specialista na Jemen. Napsal mj. příspěvky o jordán­ ské, palestinské, saúdskoarabské a jemenské literatu­ ře do skript Arabská moderní literatura II (1964).

FILOZOFIE ISLÁMSKÁ Filozofie islámská - začíná se výrazněji prosazo­ vat od 9. století, a za dobu jejího rozkvětu je považo­ váno 12. století. Jejími středisky byly na islámském východě Baghdád, na západě Cordóba (Qurțuba). Jazykem islámské filozofie byla arabština, přestože jejími tvůrci byli i příslušníci jiných národností. Na islámskou filozofii měla velký vliv řecká filo­ zofie (hlavně Aristoteles a Platón). Arabové se s ní

47

seznámili prostřednictvím syrských učenců. Dále ji ovlivnilo indické myšlení a východní theosofie. Žádný islámský filozof nemohl rovněž nebrat v úvahu +Korán. Islámskou filozofii tvoří tři velké proudy: ♦ dialektika mutakallimů, ♦ novoplatónský směr, ♦ aristotelský směr. Mutakallimové se pokoušeli o racionalistické vysvětlení náboženství. Pokládali filozofii za dialek­ tické umění, jehož cílem má být odůvodňování a apologie Koránu. Byli deterministé (tvrdili, že na světě vládne absolutní determinismus) a atomisté (vznikání a zanikání věcí se děje pouze spojováním a rozdělováním atomů). Prozřetelnost je podle nich zdrojem pohybu a konání. Jedním z nejvýznamnějších mutakallimů byl alAšcarí z Basry. Představitelem novoplatónského směru byl +alGazzálí (1059-1111) patřící k súfismu, a dále to byli ^Bratříčistoty, kteří působili v Basře v X. století. Aristotelský směr dělíme na východní a západní. Představitelé východního, platonizujícího směru, byli al-Kindí (zem. 8T3),J>al-Fárábí (zem. 950) a +lbn Siná (Avicenna, 980 -1037). Představiteli západního, přírodovědného směru, jsou Ibn Bádždža (Avempace, zem. 1138), Ibn Tufajl (Abubacer, asi 1100-1185) a ^Ihn Rušd (Averroes, 1126-1158). Islámská filozofie měla velký význam pro rozvoj středověkého filozofického myšlení v západní Evropě.

48

FLEISSIG JIŘÍ

Fleissig Jih' (nar. 1946) - absolvoval filozofickou fakultu UK (arabštinu a francouzštinu). V současné době vyučuje na Státní jazykové škole v Praze 1. Je spoluautorem učebnice Základy moderní spisovné arabštiny, Česko-arabské konverzace a Malé encyklopedie islámu. Rovněž přeložil některá kratší díla z moderní arabské literatury.

FOND ISLÁMSKÉ SOLIDARITY Fond islámské solidarity - založen v r. 1974 v Láhauru. Stálé sídlo má v saúdskoarabské Džiddě.

FUNDAMENTALISMUS

Fundamentalismus: islámský fundamentalismus je směr hlásající návrat k prvotnímu islámu, k jeho zdrojům. Je to do jisté míry reakce na reformismus, který není schopen uspokojivě řešit všechny konflik­ ty s požadavky moderního vývoje. V islámském světě existuje množství fundamenta­ listických směrů prosazujících svoje požadavky různými způsoby a metodami.

G GABRIEL Gabriel (Džibríl, vyslovuje se rovněž Džabríl nebo Džabrá'íl) je podle lidové islámské víry jedním ze čtyř archandělů. Má za úkol přenášet rozkazy Boží na lidské proroky.

49

GABUN Gabun (Gabunská republika - République gabonaise). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1974, v OSN od 20. 9. 1960. Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky, sousedí s Kongem, Kamerunem a Rovníkovou Guineou. Rozloha: 267 667 km2. Počet obyvatel: asi 1,5 miliónu, z toho asi 40 % muslimů. Úřední jazyk: francouzština. Hlavní město: Libreville. Další důležitá města: Port Gentil, Lambaréné, Mayoumba. Měnová jednotka: CFA frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším od­ větvím je těžba nafty. Dále se těží mangan, uran, že­ lezná ruda, hliník a měď. Z ostatních odvětví průmys­ lu, který je slabě rozvinut, je to ještě výroba cementu, barviv a papíru. Gabun má velké bohatství tropických lesů, důleži­ tým odvětvím ekonomiky je těžba vzácných dřev. Ze zemědělských plodin se pěstují banány, kakao, maniok, káva, cukrová třtina, batáty a rýže. GAMBIE Gambie (Gambijská republika - Republic of the Gambia), od 1. 2. 1982 tvoří spolu se Senegalem konfederaci Senegambie. Členství v Organizaci islámské konference od r. 1974, v OSN od 21. 9. 1965.

50

Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky, jedinou hranici má se Senegalem, který ji obklopuje ze tří stran. Rozloha: 11 295 km2. Počet obyvatel: asi 900 000, z toho přes 85 % muslimů. Úřední jazyk: angličtina. Hlavní město :Banjoul. Další důležitá města: Brikama, Georgetown, Kerewan. Měna: dalasi = 100 batutů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším od­ větvím je pěstování podzemnice olejně, která se podílí 90 % na vývozu. Dalšími důležitými plodinami jsou rýže a bavlna. Zatím jediné nerostné bohatství země představují ložiska ilemnitu (titaničitanu železnatého) při pobře­ ží Atlantického oceánu. GÁR HARRÁ' Gár Haná' - jeskyně v okolí Mekky, kde prorok •^Muhammad měl kolem r. 610 první zjevení.

GÁRTAWR Gár Tawr - místo, kde se prorok ^Muhammad ukrýval před Qurajšovci, když byl v nebezpečí života. GAZZÁLÍ al-Gazzálí, Abú Hámid Muhammad (1059-1111) jeden z největších islámských filozofů. Narodil se

51

v Túsu (Churásán), studoval v Nišápúru a sloužil u Seldžukovce Nizámalmulka. Cestoval po Iráku, Sýrii, Palestině a Egyptě. Z jeho děl jmenuj­ me alespoň "Taháfut al-falásifa" (Zničení filozofů) a "al-Munqid min ad-dalál" (Spasitel při bloudění). GENERÁLNÍ ISLÁMSKÁ KONFERENCE Generální islámská konference (al-Mu’tamar alislámí al-cámm l_-__ li J_ _x__ _ J __^ji ) - založena v r. 1954 v Káhiře.

GOMBÁR EDUARD

Gombár Eduard, doc., PhDr., CSc. (nar. 1952) působí na Karlově univerzitě. Specializuje se na moderní arabské a islámské dějiny, zejména na problémy politického a ekonomického vývoje arab­ ských zemí.

GUINEA Guinea (Guinejská republika - République de Guinée). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 12. 12. 1960. Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky. Sousedí s Guineou-Bissau, Senegalem, Mali, Pobře­ žím slonoviny, Libérií a Sierrou Leone. Rozloha: 245 857 km2. Počet obyvatel: přes 6 miliónů, z toho 92 % muslimů. Úřední jazyk: francouzština.

52

Hlavní město: Kónakry. Další důležitá města: Siguiri, Kindia, Labé, Kankan, N'Zérekoré. Měnová jednotka: syli = 100 caurisů. Hospodářská charakteristika: Guinea má značné přírodní bohatství, zejména uran, zlato, měď, diaman­ ty, bauxit a další rudy. Nejdůležitějšími zemědělskými plodinami jsou rýže, podzemnice olejná, banány, palmový olej, ananasy, káva a citrusy. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je těžební průmysl zajišťující 75 % příjmů z dovozu, podíl zpracovatelského průmyslu tvoří 9 %.,

GUINEA-BISSAU Guinea-Bissau (Republika Guineje-Bissau — Republica da Guiné-Bissau). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1974, v OSN od 17.9. 1974. Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky, sousedí s Guineou a Senegalem. Při pobřeží je velké množství ostrovů a souostroví. Rozloha: 36 125 km2. Počet obyvatel: přes 1 milión, podle údajů Organizace islámské konference je z nich 65 % muslimů. Hlavní město: Bissau. Další důležitá města: Bolama, Catió. Úřední jazyk: portugalština. Měnová jednotka: guinejské peso = 100 centavů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším hos­ podářským odvětvím je zemědělství, pěstuje se

53

podzenmice olejná, bavlna, rýže a pistácie. Význam­ nou složkou zemědělství je i chov skotu. Rozvíjí se rovněž lehký průmysl, např. dřevozpracující, zpracování mořských produktů a výroba piva. Těží se fosfáty a bauxit.

H HADÍT

Hadít ( hadít nabawí _~j , t e____ _ j___ =. ) tradice o výrocích a skutcích proroka Muhammada. Hadíty jsou jedním z hlavních zdrojů islámského práva. Každý hadít musí mít isnád (opření), tj. řetěz tradentů a dále vlastní text (matn). Hadíty byly nejprve ústně tradovány a od 8. století se začaly zapisovat. Bylo jich velké množství, některé z nich byly podvrhy. Tato situace si vynutila zkoumání pravosti hadítů. Ve zkoumání se ovšem uplatňovalo pouze formál­ ní hledisko - podle spolehlivosti řetězu tradentů (isnádu). Zkoumalo se zejména, zda se jednotliví tradenti mohli setkat. Podle tohoto hlediska pak byly rozeznávány tyto druhy hadítů: ♦ hadít sahíh ( zdravý ) - řetěz tradentů je správný, hadít splňuje všechny požadavky spolehlivosti; ♦ hadít mursal (zaslaný, předaný, oslabený) - jeho is­ nád je neúplný, chybí jméno Prorokova druha (sá­ hib) nebo druhého tradenta (tábic); ♦ hadít da' íf (slabý) - isnád nespolehlivý, hadít ne54

splňuje požadavky autenticity. Od 9. století byly sestavovány sbírky hadítů. Nej­ známější (a současně považované za nejspolehlivější a nejsprávnější) jsou Sahíh od ^al-Buchárího (zem. 870) a Sahíh od Muslima ibn al-Hadždžádž (zem. 875). Další sbírky hadítů jsou od at-Tirmidího (zem. 982), ^an-Nasďího (zem. 915), ^Abú Dáwúda (zem. 888) a JHbn Mádži (zem. 886). Pro ilustraci uvádíme jeden příklad hadítů: Podle Abú Hurajry, ať v něm Alláh nalezne zalíbe­ ní, který řekl: "Vyprávěl posel Boží, ať mu Alláh požehná a pozdraví ho: ' Z hezkých vlastností muslima je to, že se neplete do věcí, které se ho netýkají. Hadít ověřený, uvedl ho at-Tirmidí v knize az-Zuhd, Ibn Mádža v knize al-Fitan a jiní. Jde o 12. hadít z. knihy Džámic al-culúm wa 'l-hikam od Ibn Radžaba. V arabském originále vypadá text takto:

A ještě dva další hadíty pro ilustraci (nyní už bez řetězu tradentů: Zaplať dělníkovi dříve, nežli uschne jeho pot. Nevěří ve mne ten, kdo usíná sytý, a jehož soused je hladový.

55

HALÍMA AS-SACDÍJA Halíma as-Sacdíja - žena z rodu Banú Sacd ibn Bakr, kojná proroka ^Muhammada.

HASAN AL-BASRÍ al-Hasan al-Basrí, Abú Sacíd - znalec tradic a zná­ mý muslimský asketa. Zemřel v roce 110 h./ 729 n.l.

HASSÁN IBN TÁBIT

Hassán ibn Tábit - básník opěvující Proroka Muhammad) a další tři jeho nástupce. Narozen byl v Medíně (Jatribu). Dostal přezdívku "Prorokův bás­ ník" (šácir an-Nabí). Zemřel za vlády prvního umajjovského chalífy Mucáwiji v r. 674 ve věku přes sto let. Byl první, kdo skládal v islámu náboženskou poezii. Byla vydána sbírka jeho básní (Díwán), kterou sestavil Abú Sacíd aI-cAskarí podle Ibn Habíba. HIDŽRA

al-Hidžra ( __ >-^—11) - odchod proroka Muhammada z Mekky do Jatribu (Medíny), k čemuž došlo v září 622. Den 16. červenec 622 je počátkem muslimského letopočtu (hidžry). Za základ však byl vzat počátek arabského roku, v němž se odchod udál, nikoliv datum Muhammadova přesídlení. Muslimský rok je lunární, má 354 dnů (jednotlivé měsíce střídavě po 29 a 30 dnech). "Přestupný" rok (jejich v 30-letém cyklu 11) má 355 dnů (o 1 den se prodlužuje poslední měsíc muslimského roku). Při přepočtu se 32 našich let přibližně rovná 33 muslim­ 56

ským rokům. Přesný přepočet lze nalézt v chronolo­ gických tabulkách. Podle hidžry se začalo datovat za vlády druhého chalífy cUmara v r. 637. HRBEK IVAN

Hrbek Ivan, Dr., CSc. (1923-1993) - přední český arabista, afrikanista a islamista, dlouholetý vědecký pracovník a vedoucí oddělení Afriky v Orientálním ústavu ČSAV. Byl činný rovněž jako pedagog a překladatel. Je spoluautorem Všeobecných dějin Afriky (vyd. UNESCO) a vedoucím kolektivu autorů dvoudílných Dějin Afriky (Praha, 1966). Překladatel + Koránu, děl středověkých arabských filozofů, historiků a cestovatelů i moderních arabských autorů. Publikoval i články o historických stycích obyvatel arabských a slovanských zemí. Z překladů je třeba uvést alespoň Živý syn Bdícího od Ibn Tufajla, Úvod (Muqaddima) k dílu Čas krá­ lovství a říší od cAbdarrahmána Ibn Chaldún, Rýžoviště zlata a doly drahokamů od Abú '1-Hasana cAlího al-Mascúdího, Volání hrdličky od Táhá Hu­ sajna, Ibn Battútův cestopis aj. Je rovněž spoluauto­ rem knihy Muhammad (spolu s K. Petráčkem). HŘEBÍČEK LUDĚK

Hřebíček Luděk, PhDr., CSc. (nar. 1934) - český turkolog, autor řady prací v oboru obecné a turecké jazykovědy. Uveřejnil rovněž řadu překladů z turec­ ké a dalších literatur. Je autorem učebnice turečtiny.

57

CH CHADÍDŽA BINT CHUWAJLID

Chadídža bint Chuwajlid - bohatá obchodnice v Mekce, vdova. “^Muhammad u ní nejdříve slou­ žil, později se s ní oženil. Jedna z prvních, kdo uvěřili v Muhammadovo prorocké poslání a přijali •Vislám. Zemřela r. 619. Muhammad s ní měl 4 dcery a 2 syny, kteří však zemřeli ještě v dětském věku. CHALÍFA Chalífa (někdy v naší literatuře psáno rovněž kalifa nebo kalií) - zkrácený titul, původně "chalífatu rasúli 'lláh" (náměstek posla Božího, tzn. proroka "^Muhammada). Jde o představeného obce věřících, později o vládce. První čtyři chalífové, nazývaní "pravoverní chalífové" nebo "chalífové kráčející správnou cestou" (al-chulafá' ar-rášidún) byli voleni a zachovávali prostý způsob života. Byli to +Abú Bakr ibn as-Siddíq (vládl 632-634), ^cUmar ibn al-Chattáb (634-644), +cUtmán ibn cAffán (644-656) a Proro­ kův bratranec +cAlí ibnAbíTálib (656-661). První chalífové se v průběhu své vlády řídili především Boží knihou (Koránem), Prorokovými výroky, zkušenostmi mudrců a logikou věcí. První chalífové byli voleni. Další (Umajjovci, cAbbásovci apod.) se ujímali vlády na principu dynastickém.

58

Chalífát měl dva úkoly - bránit víru a vládnout. Byl zrušen v Turecku až v r. 1924. CHALÍFOVÉ PRAVOVERNÍ Chalífové pravoverní — nazývají se rovněž "chalífové jdoucí správnou cestou" (al-chulafá* 1 ar-rášidún). Byli to první čtyři chalífové: ^Abú Bakr ibn as-Siddíq (632-634), JtcUmar ibn al-Chattáb (634-644), +cUtmán ibn cAffán (644-656) a ^'Alí ibn Abí Tálib (656-661). Zachovávali prostý styl života podobně jako prorok ^Muhammad. CHARÁDŽ

Charádž (al-charádž El_, >—Ji )-pozemková daň. Původně to byla daň ze společného pozemkové­ ho majetku muslimské obce. CHÁRIDŽA

Cháridža (al-chawáridž £jlj_____ __ 11, slovo má význam "odlučující se", "rozkolnická") - islámská sekta, která vznikla r. 657 po bitvě u Siffínu {^Výboje a hlavní bitvy v islámu). Zřekla se cAlího jako chalífy a hlásala princip, že hlavou obce může být ’^muslim kteréhokoli původu (i nearabského, i černý otrok). Samozřejmě si také příslušníci sekty zvolili +chalífu ze svého středu. Hlavním kritériem bylo, aby to byl chalífa zbožný a hodný své funkce. Dost přívrženců měli mezi maghribskými Berbery.

59

Cháridžovců jsou asi 3 milióny, a to zejména v Omámí, na jihu Alžírska, na tuniském ostrově Džerba a na Zanzibaru. Hlavními skupinami cháridžovců jsou: al-Wahbíja, al-Azáriqa (Azraqovci), an-Nadždíja, al-Acsamíja, as-Sálihíja, al-cAjtawíja, al-Buhajsíja, al-cAdžradíja, al-Majmúníja, as-Safríja, al-Hafsíja, at-Taclabíja, al-Achnasíja, al-Házimíja, al-Chalafíja, aš-Šucajbíja. CHRÁNENCI Chránenci (nazývají se rovněž "lid chráněný", ahl ad-dimma) - vyznavači jiných náboženství než ^islámu, kteří měli zjevenou knihu, tj. křesťané a židé. Tato náboženství byla v islámských zemích tolerována a jejich příslušníci byli tzv. chránenci. Jsou rovněž nazýváni "lid Knihy" (ahl al-Kitáb).

I IBN BÁDŽDŽA

Ibn Bádždža (Avempace, zem. 1138) - přední filo­ zof muslimského Španělska. Byl rovněž lékařem, matematikem a astronomem. Je autorem četných traktátů v oboru psychologie a logiky. Rovněž psal komentáře k Aristotelovým spisům. Zabýval se procesem poznání a jeho postupného přechodu od smyslových vjemů přes čisté rozumové nazírání až po sebeuvědomění člověka. Jeho hlavním dílem je "Tadbír al-mutawahhid", v němž se zabývá ideální společností.

60

IBN HANBAL

Ibn Hanbal, Ahmad ibn Muhammad - známý muslimský teolog a tradent, zakladatel právního směru (madhabu) nesoucího jeho jméno. Narodil se r. 780 v Baghdádu, studoval v Sýrii, Jemenu a Hidžázu. Stavěl se proti +muctazile, proto ho dal chalífa al-Ma'mún uvěznit. Když se k moci dostal chalífa al-Mutawakkil, dal mu milost. Ibn Hanbal sebral asi 30 000 Muhammadových •^hadítů, které shromáždil do knihy "al-Musnad". Zemřel v Baghdádu r. 855.

IBN CHALDÚN Ibn Chaldún, Abdarrahmán - jeden z největších islámských historiků. Narodil se r. 1332 v Tunisu. Studoval logiku, filozofii, právní vědy a historii. Byl soudcem a zastával důležitá místa na panovnickém dvoře v Granadě v Andalusii, později rovněž v Káhiře, kde r. 1406 zemřel. Nejznámějším z jeho děl je Muqaddima (Předmlu­ va) k velkému historickému dílu nazvanému "Kitáb al-cibar wa díwán al-mubtada' wa '1-chabar fí ajjám al-cArab wa 'l-cAdžam wa '1-Barbar wa man cásarahum min dawí 's-sultán al-akbar" (Kniha příkladů a sbírka počátků a zpráv o dnech Arabů, Nearabů a Berberů a těch z velkých vládců, kteří byli jejich současníky). V Muqaddimě jde o sociologický výklad dějin, kultury a státu. Rovněž je zde prove­ dena klasifikace velkého množství vědních oborů.

61

IBN MÁDŽÁ Ibn Mádža, Abú cAbdallah Muhammad ibn Jazíd al-Qazwíní (824-886) - autor šesti sbírek tradic hadi tu) nazvaných "as-Siháh as-sitta". IBN RUŠD Ibn Rušd, Abú '1-Walíd Muhammad ibn Ahmad ibn Muhammad - největší filozof muslimského stře­ dověkého západu. V Evropě je též znám pod jménem Averroes. Narodil se r. 1126 v Córdobe, kde studo­ val práva a lékařství. Působil jako lékař, matematik a soudce. Je autorem děl z oboru filozofie, lékařství a astronomie. Pro své radikální názory byl vypovězen z Andalusie do severní Afriky. Zemřel v Maroku r. 1198. Ibn Rušd jako filozof se pokusil uvést v soulad rozum a víru. Tvrdil, že vědění se dělí na tři stupně víru, teologii a filozofii. Víra, kterou potřebují masy, je nejnižším stupněm vědění. S tím těsně souvisí teorie "dvojí pravdy". Náboženství je určeno pro lid, filozofie pro učence. Podle Ibn Rušda Bůh nestvořil svět, ale je prvou příčinou změn, které se v něm uskutečňují. Lidstvo je nesmrtelné, nikoliv jedinec. Ibn Rušd sepsal četné komentáře k Aristotelovým dílům. Rovněž napsal práce z oboru logiky a práva. Z nejznámějších Ibn Rušdových spisů je "Taháfút at-taháfút" (Zničení zničení), což je polemika s kni­ hou +al-Gazzálího "Taháfut al-falásifa" (Zničení filozofů).

62

IBN SINÁ Ibn Siná (Avicenna) - matematik, lékař a filozof. Narodil se r. 980 blízko Bucháry, zemřel r. 1037 v Ramadánu. Studoval zejména Aristotelovu filo­

zofii, byl ovšem ovlivněn také novoplatonismem. Prosazoval věčnost duše a jednotu stvořitele. Tvrdil, že svět je poznatelný a věda má hodnotu objektivní pravdy. Z řady Ibn Sinových spisů uveďme alespoň "al-Qánún fí at-tibb" (Kánon medicíny) a " Kitáb aššifá'" (Kniha uzdravení). V překladu do češtiny vyšla Kniha definic (přelo­ žila Jarmila Štěpková) a Avicenna - Abu Ali ibn Siná (přel. V.Kubíčková a K.Petráček).

IBN TUFAJL Ibn Tufajl (Abú Bakr Muhammad ibn cAbdalmalik) - jeden z nejslavnéjších filozofů muslimského západu. Narodil se kolem r. 1110 nedaleko Granady a zemřel v r. 1185. Studoval filozofii, medicínu, astro­ nomii a matematiku. Psal rovněž poezii. Je autorem filozofického románu "Hajj ibn Jaqzán" (Živý syn bdícího), který v r. 1957 vyšel česky v překladu Ivana Hrbka. Román se zabývá otázkami lidského poznávání. Dále napsal mj. "Asrár al-hikma al-mašriqíja fí 'n-nafs” (Tajemství orientální moudrosti o duši) a více než 7 700 veršů o různých nemocech.

63

IDŽMÁ'

Idžmác ( ji—. =- i) - jednomyslná shoda (nejra­ ději mlčky), konsensus učenců společenství. Je jed­ ním z principů islámského práva.

IDŽTIHÁD

Idžtihád ( zkoumání.

j

i—,__ i___ >. i ) — osobní úsilí při

INDONÉSIE

Indonésie (Indonéská republika - Republik Indo­ nesia). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 27. 9. 1950. Poloha: Země leží mezi jihovýchodní Asií a Aust­ rálií, tvoří ji 13 677 ostrovů, z nichž více než 6 000 je neobývaných. Rozloha: 1 904 569 km2. Počet obyvatel: asi 185 miliónů, z toho 90 % muslimů. Úřední jazyk: indonéština. Hlavní město: Jakarta. Další důležitá města: Bandung, Semerang, Sura­ baya, Medan, Palembang. Měnová jednotka: indonéská rupie = 100 senů. Hospodářská charakteristika: Indonésie je bohatá na tropické plodiny, z nichž nejdůležitější jsou rýže, káva, čaj, banány, mango, citrusy, kokosové ořechy.

64

arašídy, sója, tabák, cukrová třtina, vonná a vzácná dřeva, batáty, kaučuk a olejové palmy. Země má značné zásoby ropy a zemního plynu. Dále jsou zde bohatá ložiska cínu, niklu, mědi, železné rudy, manganu a asfaltu. Společně s jinými rudami se těží zlato a stříbro. Rozvíjí se naftový průmysl, výroba umělých hnojiv, cementu, umělých hmot, textilií, papíru a další odvětví lehkého průmyslu. Důležitým odvětvím je i výroba letadel. Významnou součástí ekonomiky země je rybolov, lov mořských trav, ústřic a perel.

IRÁK

Irák (Irácká republika - al-Džumhúríja al-ciráqíja S—3----- •

•--- II i—-jj---- (--------•------?------ II).

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1976, v OSN od 21. 12. 1945. Poloha : Země leží v severní části Arabského polo­ ostrova, hraničí s Tureckem, Íránem, Kuwajtem, Saúdskou Arábií, Jordánském a Sýrií. Rozloha: 434 924 km2. Počet obyvatel: přes 16 miliónů, z toho asi 95 % muslimů. Úřední jazyk: arabština, na autonomním území obývaném kurdskou menšinou rovněž kurdština. Hlavní město: Baghdád. Další důležitá města: Basra, Mosul (Mausil), Kirkúk (Karkúk). Měnová jednotka: irácký dinár = 1 000 filsů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším prů­ myslovým odvětvím je těžba a zpracování ropy.

65

Rozvíjejí se i jiná průmyslová odvětví, jako textilní průmysl, výroba umělých hnojiv, cementu, průmysl petrochemický, elektronický, strojírenský a dřevozpracující. Ze zemědělských produktů se pěstují zejména datle, dále obiloviny, zelenina a ovoce.

ÍRÁN Írán (íránská islámská republika - Džumhúríje islámíje Írán). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 24. 10. 1945. Poloha: Země leží jižně od Kaspického moře, hraničí s Arménií, Ázerbajdžánem, Turkménií, Afghánistánem, Pákistánem, Irákem a Tureckem. Rozloha: 1 648 000 km2. Počet obyvatel: asi 57 miliónů, z toho 98 % muslimů. Úřední jazyk: perština. Hlavní město: Teherán. Další důležitá města: Isfahán, Mašhad, Tabríz. Měnová jednotka: rijál = 100 dinárů. Hospodářská charakteristika: Hlavními odvětvími íránské ekonomiky jsou průmysl a zemědělství. Z průmyslu je to výroba železa, oceli, mědi, petrochemický průmysl, těžba uhlí, zinku, magnézia, výroba cementu a koberců. Většina obyvatelstva pracuje v zemědělství. Írán produkuje obiloviny, ovoce, zeleninu, bavlnu, datle, mléčné výrobky aj.

66

Asi 40 % pracovních sil je zaměstnáno v země­ dělství, 33 % v průmyslu a obchodu a 27 % v sektoru služeb.

ISHÁQIBN RÁWAJHÍ

Isháq ibn Ráwajhí - znalec tradic. Pocházel z Nišápúru, byl učitelem Dá'uda ibn Chalaf, zakladatele záhiritské školy.

ISLÁM

al-Islám ( r V________ _ -Ji ) - znamená doslova "odevzdání se do vůle Boží”. Muslim pak má význam "odevzdávající se do vůle Boží". Dva základní články víry jsou vyjádřeny ve vy­ znání víry (šaháda, někdy se také uvádí dvojné číslo šahádatán): 1) Ašhadu an lá iláha illá'lláh «-Lji 7 i .__ 11 M J -u-,—-1

( Vyznávám, že není boha kromě Boha ) 2) wa ašhadu anna Muhammadan rasúlu 'lláh . JI —-j ( a vyznávám, že Muhammad je posel Boží) ■ J—JI

Proneseni šahády znamená přijetí islámu. První část vyjadřuje víru v jediného Boha, a z druhé části vyplývá víra ve vše, co Bůh Muhammadovi zjevil.

67

Podle islámské věrouky je islám posledním z vel­ kých světových náboženství. Je to nábožen­ ství hlásané nejen prorokem ^Muhammadem, ale i ^proroky, kteří byli před ním. Podle islámu není mezi Bohem a člověkem žádných prostředníků. Každý je zodpovědný přímo Bohu a před Ním bude skládat účty za své skutky. Ten, kdo přijal islám, se nazývá +muslim. Počet muslimů na světě je asi 1 miliarda, z toho 800 milió­ nů sunnitů, 150 miliónů šícitů, 3 milióny tvoří cháridžovci a zbytek ostatní menší skupiny. Islám nikdy nebyl pouhým náboženstvím, je to společenský režim, soubor morálních, společenských a dalších norem. Islám si činí nárok na řízení každého detailu denního života. V současné době dochází k renesanci islámu a oži­ vení islámských tradic. Pod vlivem krize spojené se zhoršujícími se životními podmínkami začali mnozí hledat východisko právě v Koránu. Zeměmi s největším počtem muslimského obyva­ telstva jsou: Indonésie - 165 miliónů. Pákistán - 100 miliónů. Bangladéš - 90 miliónů. Indie - 80 miliónů. Nigérie - 60 miliónů. Írán - 55 miliónů. Turecko - 55 miliónů. Egypt - 50 miliónů. Muslimský svět je pojem pro země s muslimskou většinou. Rozkládá se od Maroka až po Indonésii a je to jediný specifický náboženský blok v současném

68

světě. Tento pojem nesmíme zaměňovat s pojmem "arabský svět".

ISLÁM V AFRICE

Islám v.Africe: V Africe je celkem asi 250 milió­ nů muslimů, tj. 50 % obyvatelstva. Převážně jsou sunnité (^sunná). S výjimkou Etiopie vyznává islám většina obyvatelstva severně od linie spoju­ jící Africký roh s Guineou.

ISLÁM V AMERICE A V AUSTRÁLII Islám v Americe a v Austrálii: V USA je odhado­ ván počet muslimů asi na 2 milióny, v Kanadě na 100 000 (zejména ze zemí Maghrebu, Indie, Pákistá­ nu a Indonésie). Ve Střední a Jižní Americe hovoří odhady o počtu přesahujícím 5 miliónů, údaje jsou ovšem velmi nepřesné. V Austrálii se pohybují odhady kolem počtu 15 000 muslimů.

ISLÁM V ASII Islám v Asii: Kromě zemí, které byly uvedeny jako členské státy Organizace islámské konference, je ještě značné množství muslimů v Indii, Číně, v Thaj­ sku a na Filipínách. V Indii je asi 80 miliónů muslimů, z nichž je 15 % šícitů (+šíca), zbytek jsou sunnité (+sunna). Muslimové představují v Indii asi 10 % obyvatelstva.

69

V Čině dosahuje počet muslimů asi 20 miliónů, hlavně na severozápadě země. Na Filipínách dosahuje počet muslimů asi 8 milió­ nů (z 60 miliónů obyvatel), kteří sídlí zejména v jižní části země na ostrově Mindanao. V Thajsku je počet muslimů asi 2,5 miliónu.

ISLÁM V ČR

Islám v ČR: V ČR existuje několik islámských náboženských organizací. Dne 18. 5. 1991 se konala ustavující schůze Ústředí muslimských náboženských obcí v ČSFR (AI Ittihad al Islami, resp. El Ittihad el Islami). Na schůzi byly přijaty stanovy a provedeny volby do osmičlenného výboru. V čele stojí Mohamed Ali Šilhavý, bývalý středoškolský profesor z Třebíče. Uvedené ústředí vydává časopis Hlas (arabský název as-Sadá = Ozvěna). Počet osob ovlivněných islámem, arabštinou a arabskou kulturou se v současné době odhaduje na více než 20 000.

ISLÁM V EVROPĚ

Islám v Evropě: V Evropě vyznává islám asi 2 % obyvatel. Je to největší náboženství v Albánii, druhé největší náboženství ve Francii, Belgii a Bulharsku. Významné muslimské menšiny jsou v Itálii, Španěl­ sku, Bosně a Hercegovině. 70

Ve Francii se odhaduje počet muslimů asi na 3 milióny. Žije zde asi 900 000 Alžířanů, 400 000 Maročanů, 200 000 Tunisanů a 200 000 Libanonců. V Albánii se odhaduje počet osob vyznávajících islám na téměř 3 milióny (přesné údaje zatím chybějí). Ve Španělsku žije kolem jednoho miliónu musli­ mů, jsou to zejména Egypťané, Maročané, Syřané a Palestinci. V Belgii žijí imigranti hlavně z Tuniska, Egypta a Libanonu (šícité). V Bruselu byla vybudována rovněž mešita. Ve Velké Británii žijí přistěhovalci zejména ze zemí Commonwealthu (z Indie, Pákistánu a Bangladéše). V Německu žije velká turecká menšina (asi 2 % obyvatel), dále kolem 100 000 obyvatel bývalé Jugoslávie. Rovněž tam žijí Maročané (asi 32 000), Íránci (asi 22 000) a Tunisané (asi 21 000). Celkem je muslimů včetně Němců asi 2 milióny, žijí přede­ vším ve velkých městech, jako je Hamburg. Ve Švýcarsku je muslimů asi 150 000, jejich náboženským a kulturním centrem je Velká mešita v Ženevě.

ISLÁMSKÁ BANKA PRO ROZVOJ Islámská banka pro rozvoj (al-Bank al-islámí *_ , x j i ,.i ■ , 11 ) - založena v Džiddě v r. 1973. Oficiálně začala pracovat v r. 1975. Je to mezinárodní instituce vzniklá z Organizace islámské konference. Zabývá se financováním rozvo­ jových projektů v muslimském světě.

71

ISLÁMSKÁ DEKLARACE Islámská deklarace - byla sepsána v r. 1970, jejím autorem je prezident Bosny a Hercegoviny Alíja Izetbegovic (nar. 1925, právník). Deklarace zdůrazňuje přednosti islámu, který jediný je schopen sjednotit tradice a pokrok a dovést celou islámskou oblast do čela národů světa. Deklarace má tři části. První část se zabývá příčinami zaostalosti muslimských národů, druhá část islámským řádem a třetí část problémy islámského zřízení v současnosti. V závěru jsou na­

stíněna některá východiska.

ISLÁMSKÁ KOMISE MEZINÁRODNÍHO ČERVENÉHO PŮLMĚSÍCE Islámská komise Mezinárodního červeného půl­

měsíce - založena v r. 1977 v libyjském Tripolisu, jejím sídlem je Benghází.

ISMÁ'ÍLÍ.1A al-Ismácílíja ( i_l—l__x i__„ yi ) - sekta +šícy, byla nazvána podle Ismácíla, syna šestého imáma {^tituly muslimských učenců) Džacfara as-Sádiqa. Ismácílité tvrdí, že Ismácíl postoupil hodnost imáma svému synu Muhammadovi, po němž ji dědí jeho potomci jako skrytí imámové. V 9. století si ismácílíja vytvořila kromě učení exoterického (záhir) též učení esoterické (bátin), do něhož byli vzdělaní členové sekty uváděni iniciací.

72

Ismácílité tvrdí, že duše a rozum jsou ztělesněny v imámovi, který má titul Agá Chán a sídlí v Indii. Dnes jsou ismácílité především v Íránu, Sýrii (Hamá) a v Egyptě.

ISTIHSÁN

Istihsán ( o 1— i— । ) - právní metoda spočí­ vající v opravování spekulativního úsudku tím, že se vezmou v úvahu okolnosti a obecný zájem.

JEMEN

Jemen (Jemenská republika - al-Džumhúríja alJamaníja i--- 2—s—)• Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 30. 9. 1947. Poloha: Země leží v jižní části Arabského polo­ ostrova, sousedí se Saúdskou Arábií a Omanem. Rozloha: 536 689 km2. Počet obyvatel: asi 14 miliónů, z toho 99 % muslimů. Hlavní město: Sáná ( Sancá'). Úřední jazyk: arabština. Další důležitá města: Aden (cAdan), Hodejda (al-Hudajjida), Taizz (Tacizz), al-Mukallá. Měnová jednotka: rijál = 100 filsů. 73

Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším hospodářským odvětvím je zemědělství a rybolov. Pěstuje se pšenice, ječmen, bavlna, sezam, ovoce a zelenina. Z průmyslových odvětví zaujímá přední místo zpracování ropy, dále průmysl textilní, potravi­ nářský a výroba stavebních hmot. Země má značné nerostné bohatství, které je dosud málo využíváno. Ke vzniku Jemenské republiky došlo v r. 1990 sloučením Jemenské arabské republiky a Jemenské lidové demokratické republiky.

JORDÁNSKO

Jordánsko (Jordánské hášimovské království al-Mamlaka al-urduníja al-hášimíja s_ i_ । - - 11 a——li a

~

■ jp । ).

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 14. 12. 1955 . Poloha: Země se rozkládá v severní části Arab­ ského poloostrova. Rozloha: 97 740 km2. Počet obyvatel: asi 4 milióny, z toho 93 % muslimů . Hlavní město: Ammán (cAmmán). Úřední řeč: arabština. Další důležitá města: al-cAqaba, Irbid, az-Zarqá'. Měnová jednotka: jordánský dinár = 100 fílsů. Hospodářská charakteristika: Převážně zemědělská země, hlavními plodinami jsou pšenice, ječmen, olivy, citrusové plody, rajská jablíčka a další druhy zeleniny. Přes 300 000 Jordánců pracuje v zahraničí.

74

K KACB IBN ZUHAJR Kacb ibn Zuhajr (zem. 662) - arabský básnik, současník Prorokův (^Muhammad). Známá je jeho báseň "Báňat Sucád" (Vzdálila se Sucád) z r. 630. Báseň má 57 veršů a je v ní opěvován Prorok.

KAJRUVÁN

Kajruván (al-Qajrawán) - město ve středním Tunisku (asi 40 000 obyvatel). Založil je r. 670 voje­ vůdce cUqba ibn Náfic al-Fihrí. Je v něm nejstarší •^mešita v severní Africe nazvaná Džámic sídí cUqba, která je i významným poutním místem •^islámu. Kajruván získal nejvyšší slávu v 9. století, kdy se stal hlavním městem aghlabovské říše.

KAJSÁNÍJA al-Kajsáníja ( .---- í—J I ) - odnož ^šícy pojmenovaná podle Abú cAmra Kajsána z Kúfy, klienta chalífy cAlího. Za imáma prohlašovala Muhammada ibn Hanafíja, syna chalífy f Alího s Chawlou. Rovněž byla nazývána al-chaššábíja.

KAMERUN Kamerun (Kamerunská sjednocená republika République Unie du Cameroun - United Republic of Cameroon).

75

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1975, v OSN od 20. 9. 1960. Poloha: Země leží na jihozápadním pobřeží Afriky, sousedí s Nigérií, Čadem, Středoafrickou republikou, Kongem, Gabunem a Rovníkovou Guineou. Rozloha: 475 442 km2. Počet obyvatel: více než 11 miliónů, podle údajů Organizace islámské konference je z toho 55 % muslimů. Hlavní město: Yaoundé. Další důležitá města: Douala, Kumba. Úřední jazyky: francouzština, angličtina. Měnová jednotka: CFA frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Rozhodující složkou hospodářství je zemědělství, v němž pracuje asi 75 % obyvatelstva. Pěstuje se kakao, káva, čaj, banány, bavlna, tabák a řada dalších plodin. Těžební průmysl využívá zejména bohatých na­ lezišť bauxitu a nafty.

KARBALÁ'

Karbalá' - město v Iráku, asi 40 000 obyvatel, známé poutní místo šícitů (~híca). Nachází se v něm hrob al-Husajna, syna chalífy +cAlího ibn Abí Tálib, dále ^Fátimy, Prorokovy dcery a manželky chalífy cAlího, hrob al-Mirzy Šafíca Chána, představeného řádu aš-šajchíja, hrob as-Sajjida Kázima ar-Ruštího, zakladatele řádu al-kašfíja, hrob Husajna cAlího Šáha, představeného súfijského řádu. Rovněž je zde pochován Mu'min Dahdah, představitel řádu al-bektášíja. 76

” Den Karbalá’" se nazývá 10. muharram 61 h./ 10. říjen 680, kdy došlo k bitvě mezi přívrženci alHusajna a umajjovským vojskem. Al-Husajn byl se svými čtyřmi syny a ještě několika příbuznými zabit.

KATAR Katar (Katarský stát - Dawlat Qatar j-U-J j ). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1970, v OSN od 21. 9. 1971. Poloha: Země leží ve východní části Arabského poloostrova, sousedí se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Rozloha: 22 000 km2. Počet obyvatel: přes 400 000, z toho 99 % muslimů. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: ad-Dawha. Další důležité město: Umm Sacíd. Měnová jednotka: katarský rijál =100 dirhamů. Hospodářská charakteristika: Hlavním ekonomic­ kým odvětvím je těžba a zpracování ropy. Existují rovněž projekty na výrobu umělých hnojiv a petro­ chemických výrobků. Ze zemědělství je hlavním odvětvím pěstování zeleniny a chov dobytka.*s

KAZACHSTÁN Kazachstán (Kazašská republika). Poloha: Země se rozkládá ve Střední Asii, sousedí s Ruskem, Čínou, Kirgizií, Uzbekistánem a Turkmé-

77

nií. Je to největší ze středoasijských republik býva­ lého SSSR. Rozloha: 2 717 300 km2. Počet obyvatel: kolem 18 miliónů, z toho přes 60 % muslimů. Úřední jazyk: kazaština. Hlavní město: Alma-Ata. Měna: rubl =100 kopejek. Hospodářská charakteristika: V zemi se těží měď, olovo, nikl, uhlí a ropa. Pěstuje se obilí a ovoce, chová se skot a ovce.

KELLER KAREL Keller Karel, PhDr. (nar. 1944) - český arabista, specialista na arabský spisovný jazyk, islámskou kulturu a civilizaci, dějiny a kulturu muslimského Španělska. Působí na filozofické fakultě UK v Praze.

KINDÍ al-Kindí (zem. kolem r. 873) - překladatel, filo­ zof, teolog, hudebník, astronom, lékař a matematik. Narodil se v Kúfě, studoval v Basře a v Baghdádu. Sepsal kolem 265 děl, z nichž většina se nezacho­ vala. Zdůrazňoval smyslovou a rozumovou stránku v lidském poznání. Tvrdil, že filozofie je matka věd. Člověk se podle al-Kindího stane dokonalejším, pokud pozná pravdu.

78

KOMORY Komory (Federatívni a islámská republika Komory — République fédérale et islamique des Comores — Džumhúríjat al-Qamar al-ittihádíja al-islámíja N— "ni ^ulji Členství v Organizaci islámské konference od r. 1976, v OSN od 12. 11. 1975. Poloha: Země leží mezi Madagaskarem a východ­ ním pobřežím Afriky. Rozloha: 2 136 km2. Počet obyvatel: asi 470 000, z toho 94 % muslimů. Úřední jazyky: arabština, francouzština. Hlavní město: Moroni. Další důležitá města: Mutsamudu, Tomboni. Měna: komorský frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: V zemědělství, které je nejdůležitějším hospodářským odvětvím, pracuje 87 % pracovních sil. Pěstují se batáty, maniok, rýže, kokosové palmy, banány aj. Důležitou součástí zemědělství je chov dobytka (skot, ovce) a rybolov.

KONGRES ISLÁMSKÉHO SVĚTA Kongres islámského světa (Mu'tamar al-cálam alislámí J> v i f il *—11 j—*—: j -) první schůzku měl r. 1926 v Mekce. Sídlo má v pákistánském Karáčí.

79

KOPČAN VOJTĚCH Kopčan Vojtěch, PhDr., CSc. (nar. 1940) - sloven­ ský turkolog a historik, specializuje se zejména na období osmánské okupace Slovenska.

KORÁN Korán (al-Mushaf u----- - . 11 ; al-Qur'án al-karím t—tJ—i_ 11 0 T^, ; 11 ) - svaté písmo muslimů, soubor ^Muhammadových zjevení. Defi­ nitivní formální podobu (uspořádání) dostal za chalífy cUtmána (vládl 644 - 656). Korán se dělí na 114 súr (súra = kapitola), jednotlivé súry se dělí na áje (ája = verš). Súry jsou s výjimkou první (nazvané -ba\-Fátiha = oteví­ rající) seřazeny podle své délky. Nejdelší súra "alBaqara" (Kráva) má 286 ájí. Stotřináct súr začíná "Bismi Tláhi 'r-rahmáni 'r-rahím (Ve jménu Boha milosrdného, slitovného), pouze 9. súra (Pokání) tuto úvodní formuli nemá. Súry se dělí na mekkánské a medínské, medínské rozdělují teologové a historikové na dvě období. Názvy súr jsou někdy pojmenovány podle toho, co tyto súry obsahují, někdy podle nějakého slova vyskytujícího se na jejím počátku, nebo podle počátečních písmen (tzv. záhadná písmena). Pokud jde o počet slov a veršů v Koránu, nejsou názory v této oblasti jednotné (dělení na verše se v různých vydáních liší, a rovněž je někdy v arab­ štině problémem definice slova). Počet veršů se udává od 6204 do 6237, počet slov od 77 347 do 77 934.

80

Podle islámských učenců (culamá') existují čtyři základní okruhy svaté knihy: ♦ věci víry (al-caqída), ♦ předepsané kultovní věci (al-cibádát), ♦ morálka člověka (al-achláq), ♦ vztahy mezi lidmi (al-mucámalát). Korán na rozdíl od křesťanství neuznává Trojici Boží, vtělení a vykoupení. Čtením Koránu se zabývá samostatný obor nazvaný "at-tadžwíd". Podle islámu žádná modlitba není platná, pokud není pronášena v arabštině a není recitováno několik veršů z Koránu. Koránu se nesmíme dotýkat, pokud neprovedeme rituální očistu (^čistota rituální).

KORÁN - PŘEKLADY Korán - překlady: Podle muslimských teologů je sice zakázáno překládat Korán, tento zákaz však z praktických důvodů nikdy nebyl dodržován. První překlad do latiny se objevil již v r. 1143. V průběhu 19. a 20. století byl Korán přeložen do všech světových a do značného počtu méně rozšířených

jazyků. První úplný překlad do češtiny pořídil Ignác Veselý (vyd. 1912), další A.R.Nykl (1934) a Ivan Hrbek (1972), který seřadil jednotlivé súry chronolo­ gicky podle doby jejich vzniku. Překlady některých partií Koránu jsou však staršího data, jako např. od Petra z Chlumu, Václava Budovce z Budova (v jeho Antialkoránu) a R.Dvořáka. 81

Pokud jde o nejvýznamnější překlady do světových jazyků, pořídili je A.Baúsani do italštiny (vyd. 1955), R.Bell do angličtiny (vyd. ve dvou dílech 1937-1939), R.Blachěre do francouzštiny (vyd. ve dvou dílech 1949-1950), I.Ju.Kračkovskij do ruštiny (vyd. 1963) a R.Paret do němčiny (vyd. 1966-1971).

KOŠUT JAROMÍR

Košut Jaromír, Dr. (1854-1880) - profesor islám­ ské kultury a civilizace na Karlově univerzitě. Současně je autorem prvních překladů arabské poezie do češtiny.

KROPÁČEK LUBOŠ Kropáček Luboš, PhDr.,CSc. (nar. 1939) - arabista a afrikanista. Vydal rovněž dvoudílná skripta "Moderní islám" a "Arabsko-český a česko-arabský slovník".

KŘIKÁVOVÁ ADÉLA

Křikavová Adéla, PhDr., CSc. (nar. 1938) studovala na filozofické fakultě UK ruštinu, gruzínštinu a perštinu. Specializuje se na materiální kultury zemí Blízkého východu a na kurdskou problematiku.

82

KUBÍČKOVÁ VĚRA

Stivínová-Kubíčková Věra.

KUVAJT Kuvajt ( Kuvajtský stát -

Dawlat al-Kuwajt

C—-------- Í-J I i-----------b ■>)•

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 31. 5. 1963. Poloha: Země leží na severovýchodě Arabského poloostrova, sousedí s Irákem a Saúdskou Arábií. Rozloha: 17 818 km2. Počet obyvatel: před válkou asi 2,2 miliónů, údaje o současném stavu dosud chybějí. Muslimů je přibližně 95 %. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: Kuvajt. Další důležitá města: al-Ahmadí, Hawallí, al-Džahrá'. Měnová jednotka: kuvajtský dinár = 10 dirhamů = 100 filsů. Hospodářská charakteristika: Kuvajt patří mezi země s největšími zásobami ropy a zemního plynu na světě. Ropa, její produkty a zemní plyn tvoří převáž­ nou část kuvajtského vývozu. Rozvíjejí se rovněž některá odvětví zpracovatelského průmyslu a zemědělství. Jejich podíl na úhrnném společenském produktu je ovšem zatím malý.

83

KYRGYZSTÁN Kyrgyzstán (Kyrgyzská republika). Poloha: Země se rozkládá ve Střední Asii, hraničí s Tádžikistánem, Uzbekistánem, Kazachstánem a Čínou. Rozloha: 198 500 km2. Počet obyvatel: asi 5 miliónů, z toho 75 % muslimů. Úřední jazyky: kyrgyzština, ruština. Hlavní město; Bišbek ( Frunze ). Měna: rubl = 100 kopejek. Hospodářská charakteristika: V zemi je rozvinuté strojírenství, těží se ropa, uhlí, železo a rtuť. Pěstuje se bavlna, obilí, cukrovka a ovoce. Důležitý je rovněž chov skotu a ovcí.

L LANÉ TOMÁŠ Laně Tomáš, PhDr. (nar. 1944) - český turkolog, uveřejnil řadu překladů z moderní turecké literatury.

LIBANON Libanon (Libanonská republika - al-Džumhúríja al-lubnáníja __ ■ L-t-,__ LJi a__'J3 । .7.11 ). Členství v Organizaci islámské konference odr. 1969, v OSN od 24. 10. 1945. Poloha: Země leží v západní části Asie na pobřeží Středozemního moře. Rozloha: 10 400 km2.

84

Počet obyvatel: asi 2 800 000, z toho 55 % muslimů. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: Bejrút. Další důležitá města: Tripolis, Sajdá, Súr. Měnová jednotka: libanonská libra (lira) = 100 piastrů. Hospodářská charakteristika: Před vypuknutím občanské války byl hlavním hospodářským odvětvím sektor služeb (zejména finanční a obchodní operace zajišťované pro okolní státy). Z průmyslových odvětví je nejdůležitější petrochemie a dále potravi­ nářský průmysl. Ze zemědělských plodin se pěstuje ovoce, obilniny, tabák a olivy. LIBYE Libye (Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja - al-Džamáhíríja al-carabíja aLlíbíja aš-šacbíja al-ištirákíja al-cuzmá a—i1'* s . u, ■ ,ii ~ < ij lil .ľ ^....4 JI «.2-. J JI). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 14. 12. 1955. Poloha: Země leží v severní Africe, sousedí s Egyptem, Súdánem, Čadem, Nigerem, Alžírském a Tuniskem. Rozloha: 1 759 540 km2. Počet obyvatel: asi 4,2 miliónu, z toho 98 % muslimů. Úřední řeč: arabština. Hlavní město: Tripolis (Tarábulus al-garb). Další důležitá města: Benghází, Misuráta, Dema. Měnová jednotka: libyjský dinár = 1 000 dirhamů.

85

Hospodářská charakteristika: Základním odvětvím libyjského národního hospodářství je těžba a zpraco­ vání ropy. Příjmy z nafty činí 95 % exportních příjmů Libye. Rozvíjí se rovněž zemědělství. Pěstuje se především pšenice, ječmen, olivovníky, datlové pal­ my, citrusovníky, vinná réva a další druhy ovoce. LIGA ARABSKÝCH STÁTŮ

Liga arabských států (Džámicat ad-duwal al-carabíja a---- 1______ «__ JI j_ii ; . ■ i__ř - League of Arab States) - mezivládní organizace nezávislých arabských států. Liga arabských států (LAS) byla založena dne 22. 3. 1945 v Káhiře. Zakládajícími členskými státy byly Egypt, Sýrie, Libanon, Irák, Jordánsko, Saudská Arábie a Jemen. V r. 1953 přibyla Libye, v r. 1956 Súdán, v r. 1958 Tunisko a Maroko, v r. 1961 Kuvajt, v r. 1962 Alžírsko, v r. 1967 Jemenská lidová demokratická republika (r. 1990 došlo ke sjednocení s Jemenskou arabskou republikou v nový státní útvar - Jemenskou republiku), v r. 1971 Katar, Bahrajn, Oman a Spojené arabské emiráty. V r. 1973 se připojila Mauretánie, v r. 1974 Somálsko; téhož roku požádala o přijetí Guinea-Bissau, později ještě Džibutsko a Komory. Od r. 1964 se podílí na činnosti LAS i Organizace pro osvobození Palestiny. LAS vyvíjí činnost v souladu s Paktem Ligy arabských států (přijatým v r. 1945) a Smlouvou o společné obraně a hospodářské spolupráci mezi státy Arabské ligy (přijatou v r. 1950). 86

Mezi hlavní cíle LAS patří zajišťování a upevňo­ vání vztahů mezi členskými státy, ochrana jejich nezávislosti a svrchovanosti, koordinace a zajišťo­ váni spolupráce v oblasti finanční, hospodářské, kulturní, právní, sociální, zdravotnické a dalších oblastech. Charta LAS zakotvuje rovněž zákaz použití vojenské síly při řešení sporných otázek mezi členskými státy, povinnost respektovat v nich existu­ jící režimy a nepodnikat jakékoli akce s cílem svržení těchto režimů.

Hlavními orgány LAS jsou:

♦ Arabská konference na nejvyšší úrovni, * rada (složená ze zástupců všech států, schází se zpravidla dvakrát do roka, Pakt ji považuje za nej­ vyšší orgán), ♦ generální sekretariát - zajišťuje běžnou činnost LAS, v jeho čele je generální tajemník, ♦ hospodářská rada, ♦ specializované ministerské rady, výbory a komise. Sídlo Ligy arabských států je v Káhiře.

LIGA ISLÁMSKÉHO SVĚTA Liga islámského světa ( Rábitat al-cálam al-islámí _ji__ . ji ( ii . li v .. i j ) - byla založena v r. 1962 v Mekce. Její důležitou činností je pořádání seminářů v době výročních poutí v Mekce.

87

M MADHAB Madhab ( ---- » j—. , množné číslo madáhib '•— —* 1 j— ) - právni nebo filozofický systém, škola a doktrína. Existují čtyři hlavní madhaby: ♦ hanífovský - čerpá rozhodnutí při vydávání dobrozdání (fatwá) z +Koránu a ^hadítů (tradic) s použitím osobního názoru. Při řešení vážných problémů čerpá z Koránu a hadítů, při řešení drobnějších problémů z reality věcí; ♦ málikovský - za základ rozhodování bere Korán a hadít, silně lpí na tradicích; ♦ šáficitský - směšuje oba uvedené směry s tím, že ve svém madhabu odporuje ^Málikovi ibn Anas; ♦ hanbalovský - nejvíce se přidržuje ^sunny (zvyklosti). MAHDÍ

al-Mahdí - původní smysl je "Bohem správně vedený". V šícitské terminologii se tím později ozna­ čoval skrytý, očekávaný imám (al-mahdí al-muntazar), který se v příhodné době opět vrátí na tento svět a obnoví v něm víru a spravedlnost. Z nejvýznamnějších frakcí šícy ■» strana sedmi (músawíja) prohlásila za skrytého imáma Músu al-Kázima (sedmý šícitský imám, zem. r. 799, syn šestého imáma Džacfara aș-Șâdiqa), +strana dva­ nácti (itnácašaríja) považuje za skrytého imáma Abú '1-Qásima Muhammada al-Mahdího zmizelého v dět­ ském věku r. 872 (byl synem jedenáctého imáma

88

Hasana al-cAskarího). Třetí frakce šícy +ismácílíja má název podle Ismácíla, jiného syna šestého imáma Džacfara as-Sádiqa. Ismácílíja tvrdí, že Ismácíl postoupil hodnost imáma svému synu Muhammadovi, po němž ji dále dědí jeho potomci jako skrytí imámové. Idea mahdismu byla vzkříšena rovněž koncem mi­ nulého století při mahdistickém povstání v Súdánu.

MALAJSIE

Malajsie (Malaysia). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 17. 9. 1957. Poloha: Země leží v jižní části Malajského polo­ ostrova a v severní části ostrova Kalimantanu (Bomeo). Sousedí s Thajskem, Singapurem, Indonésií a Bruneiern. Rozloha: 329 749 km2. Počet obyvatel: 15,5 miliónu, z toho 56 % muslimů. Úřední jazyk: malajština. Hlavní město: Kuala Lumpur. Další důležitá města: Ipuh , Kelang, Johor Bahru. Měnová jednotka: ringgit = 100 senů. Hospodářská charakteristika: Zemědělství, v němž pracuje asi 36 % obyvatelstva, je nejdůležitějším hospodářským odvětvím. Hlavními vývozními produkty jsou kaučuk a palmový olej, v jejichž produkci zaujímá Malajsie přední místo na světě. Dalšími plodinami jsou kakao, rýže a pepř. Malajsie má rovněž největší ložiska cínu na světě. Významná 89

je i těžba ropy. Postupně se rozvíjí i průmysl, zejména zpracovatelský.

MALEČKOVÁ JITKA

Malečková Jitka, PhDr., CSc. (nar. 1960) - česká historická specializující se na historii osmanské říše.

MALEDIVY Maledivy (Maledivská republika - Malaja vára). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1976, v OSN od 21. 9. 1965. Poloha: Souostroví ležící v západní části Indické­ ho oceánu 675 km jihozápadně od Šrí Lanky. Skládá se asi ze 2 000 ostrovů,z nichž obydlených je asi 200. Rozloha: 298 km2. Počet obyvatel: asi 200 000, muslimů je skoro 100 %. Úřední jazyk: maledivština. Hlavní město: Male. Měnová jednotka: maledivská rupie = 100 larií. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším hos­ podářským odvětvím je rybolov. Ryby a rybí moučka jsou také hlavními vývozními produkty. Zemědělství je málo rozvinuté (pěstování kokosových palem, prosa, kukuřice, banánovníků apod.). Rozvíjí se rovněž turistický ruch.

90

MALI Mali (Republika Mali - République du Mali). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 28. 9. 1960. Poloha: Země se rozkládá ve vnitrozemské části západní Afriky, hraničí s Alžírském, Nigerem, Burkinou Faso, Pobřežím slonoviny, Guineou, Sene­ galem a Mauretánií. Rozloha: 1 239 710 km2. Počet obyvatel: asi 8 300 000, z toho 85 % muslimů. Úřední jazyk: francouzština. Hlavní město: Bamako. Další důležitá města: Bamba, Tombouctou, Ségou, Gao. Měnová jednotka: maliský frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Mali patří ke slabě rozvinutým státům. Hlavním hospodářským odvět­ vím je zemědělství zaměstnávající asi 86 % obyvatelstva. Zemědělství je soustředěno v jižní části země v povodí řek Niger a Senegal. Hlavními zemědělskými plodinami jsou bavlna, batáty, maniok, sorgo, proso a kukuřice. Důležitý je i chov dobytka. Rozvíjí se i těžební průmysl; na území Mali jsou ložiska manganové rudy, fosfátů, zlata, soli, železné rudy a dalších surovin. MÁLIKIBN ANAS

Málik ibn Anas (Abú cAbdalláh ibn Málik) známý právník, zakladatel právního směru (■♦ madhabu) nesoucího jeho jméno. Zemřel v Medíně

91

r. 179 h./ 795 n.l.). Jeho hlavním dílem je Kitáb al-muwatta' fí al-hadít. MANSÚR

al-Mansúr (Abú Džacfar) - druhý cabbásovský chalífa, vládl 136-158 h./ 754-775 n.l. V průběhu jeho vlády zesílil perský vliv na dynastii. V r. 763 založil nové sídelní město cAbbásovců Baghdád. MAREK JAN Marek Jan, doc., PhDr., CSc. (nar. 1931) specialista na urdštinu, perštinu, urdskou a perskou literaturu. Zabýva se rovněž islámem v Indii, Pákistánu, Afghánistánu a Bangladéši. Autor příruček o Afghánistánu, Bangladéši a Pákistánu. MAROKO

Maroko (Marocké království - al-Mamlaka al-magribíja i—ľ .ji ; < i . , uy Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 12. 11. 1956. Poloha: Země leží na severozápadě Afriky na březích Atlantického oceánu a Středozemního moře. Rozloha: 446 550 km2. Počet obyvatel: asi 25 miliónů, z toho 96 % muslimů. Úřední řeč: arabština. Hlavní město: Rabat (ar-Ribát). Další důležitá města: ad-Dár al-bajdá’(Casablanca), Marrákeš, Fás, Mekneš. Měnová jednotka: marocký dirham = 100 centimů. 92

Hospodářská charakteristika: Zemědělství a těžba nerostů (hlavně fosfátů) jsou nejdůležitějšími hospo­ dářskými odvětvími, v nichž jsou zaměstnány asi 2/3 všech pracovních sil. Nejdůležitějšími zemědělskými plodinami jsou pšenice, ječmen, kukuřice a citrusy. Třetím nejdůležitějším hospodářským odvětvím Maroka je rybolov. Důležitým zdrojem příjmů je i turistika. Nejdůležitějšími průmyslovými odvětvími jsou výroba cigaret, oděvů a kožedělný průmysl. MARWA al-Marwa - jméno pahorku východně od uvnitř posvátného okrsku.

Mekky

MAURETÁNIE

Mauretánie (Mauretánská islámská republika République islamique de Mauritanie - al-Džumhúríja al-islámíja al-múrítáníja s—ě—• M U-JL---- ÍJ}----_*_JI ). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 27. 10. 1961. Poloha: Mauretánie se rozkládá v severozápadní části afrického kontinentu. Rozloha: 1 030 700 km2. Počet obyvatel: asi 2 milióny, z toho 99 % muslimů. Úřední jazyky: arabština, francouzština. Hlavní město: Nuakšott (Nouakchott). Další důležitá města: Nouadhibou, Atar. Měnová jednotka: ouquiya = 5 chúmů.

93

Hospodářská charakteristika: 80 % obyvatelstva se zabývá chovem dobytka. Zemědělství je soustředěno do údolí řeky Senegalu, kde se pěstují především datle, rýže a další plodiny. Důležitá je rovněž těžba železné rudy. MEDÍNA

Medína (al-Madína) - město ležící v Saúdské Arábii, nezkrácené jméno je al-Madína al-munawwara nebo Madínat an-Nabí. Původně se jmenovalo Jatrib. Známo již z předislámské doby. Je to druhé svaté město islámu, nachází se v něm Prorokův i^Muhammad) hrob. Pro poutníky (^poui do Mekky) není návštěva Medíny povinná, přesto však každý se ji snaží navštívit.

MEKKA Mekka ( Makka al- mukarrama ) - nejdůležitější z hidžázských měst, dnes v ní žije asi 250 000 obyvatel. Již v době předislámské byla významným obchodním střediskem a poutním místem. Od 6. století byl obchod v Mekce převážně v rukou Kurajšovců. Mekka byla rovněž kultovním centrem, stála zde Kacba, což byla budova přibližně krychlového tvaru (rozměry 10 x 12 m, výška 15 m), která byla vystavě­ na nad Černým kamenem (zřejmě jde o meteorit). Toto kultovní místo bylo obklopeno posvátným

94

územím (haram), kde bylo zakázáno bojovat a prolévat krev. V čele města stála rada, kterou tvořili vůdci a vý­ znamní reprezentanti jednotlivých rodů.

MENDEL MILOŠ Mendel Miloš, PhDr., CSc. (nar. 1952) - arabista, autor populárně vědeckých článků k problematice

moderního islámu. Spoluautor knih Svět Arabů (se Z. Miillerem), Islám - ideál a skutečnost (s A. Khkavovou a Z. Miillerem), autor knihy Židé a Arabové dialog ideí a zbraní. Publikoval rovněž překlady z arabské literatury, vydal např. Tucet tváří Nasreddinových (Vyšehrad).

MEŠITA Mešita - je to především kultovní stavba, arabsky se nazývá buď masdžid (místo prostrací) nebo džámic (místo shromažďovací). Nejnápadnější částí mešity zvenku bývá minaret, z něhož mu'addin svolává k modlitbě. Minarety bývají zpravidla osmihranné (obvyklé pro hanífovský směr), čtyřhranné (pro málikovský směr) nebo s kruhovým půdorysem (Turecko a dále na východ). Další součástí mešity je nádvoří s vodní nádrží určenou k částečnému rituálnímu omývání {•^čistota rituální). Uvnitř je výklenek (^mihráb) ve směru '&qibly a napravo od něho kazatelna (^minbar). V me-

95

šitách sídelních měst bývá pro vladaře nebo pro místodržícího vybudována zvláštní lóže (maqsúra). Mešity ve velkých městech bývaly rovněž důleži­ tými vzdělávacími středisky, konaly se v nich přednášky zejména z nábožensko-právních oborů. Nej známějšími mešitami na světě jsou: ♦ Velká mešita (al-Masdžid al-harám) v Mekce po­ cházející z první poloviny 7. století. Uvnitř se na­ chází Kacba. Tato mešita (jako jediná na světě) nemá mihráb, neboť qiblou je sama Kacba. Mešita byla několikrát přestavována a rozšiřována. V sou­ časné době dosahuje její plocha 309 000 m2 a po­ jme asi 650 000 věřících. Má 64 vchodů. ♦ Prorokova mešita v Medíně, jejíž jádro pochází z 1. poloviny 7. století. V současné době má rozlo­ hu 165 500 m2 a má 14 vchodů. ♦ Mešita "Qubbat as-Sachra" (Kopule skály, Dóm skály) v Jeruzalémě pocházející z konce 7. stol. ♦ Mešita "al-Aqsá" v Jeruzalémě, jejíž stavba byla zastavena mezi léty 712-718 za vlády chalťfy al-Walída ibn cAbd al-Malik. ♦ Umajjovská mešita v Damašku (z první poloviny 8. století n.l.). ♦ Mešita "al-Azhar" (^Azhar) v Káhiře (zr. 972), která je současně i vzdělávacím centrem. ♦ Kajruvánská mešita (Tunisko) - nejstarší mešita v severní Africe z konce 7. století. Je i významným poutním místem. ♦ Mešita "az-Zajtúna" v Tunisu z 9. století, která je současně i významným severoafrickým vzděláva­ cím centrem.

96

MIHRÁB Mihráb - výklenek v mešitě určující modlitební směr (Jlqibld). Je orientován směrem k Mekce. MINÁ

Miná - údolí ležící asi 7 km východně od Mekky. MINBAR Minbar - kazatelna v mešitě, z níž imám pronáší páteční promluvu (chutba).

MNOHOŽENSTVÍ V ISLÁMU Mnohoženství v islámu: Korán připouští čtyři manželky s podmínkou, že manžel bude ke všem stejně spravedlivý a vytvoří jim stejné materiální podmínky včetně bydlení. V souladu s islámskými zákony musí zaplatit každé z nich první věno (mahr muqaddam), což bývá dosti nákladná záležitost. Některé právní autority ovšem vycházejí z toho, že muž nemůže být stejně spravedlivý ke všem manželkám, a proto doporučily některým státům při­

jmout zákon, který polygamii zakazuje. Některé státy také vyžadují souhlas první manželky, případně po­ tvrzení obchodní komory, že jeho finanční situace umožňuje vytvoření odpovídajících materiálních podmínek. Ve většině případů ovšem žena nesouhlasí a dochází k rozvodu. Rozvádí-li se muž, musí živit ženu do smrti (pokud se znovu neprovdá) a musí jí zaplatit druhé věno (mahr muta'achchir), které něko­ likanásobně převyšuje věno první. Rozvádí-li se

98

žena, nemá právo na druhé věno s výjimkou toho, když muž je alkoholik. V některých státech je uzákoněna monogamie, stará polygamní manželství ovšem byla zachována. MODLITBA Modlitba (as-salát ---- 2---- JI ) - nejdůležitější náboženská povinnost ^muslima. Muslim má ko­ nat denně pět modliteb: ♦ Ranní modlitbu (salát as-subh, salát al-fadžr) kdykoliv mezi rozedněním a okamžikem těsně před východem slunce. ♦ Polední modlitbu ( salát az-zuhr) - kdykoliv od chvíle, kdy je slunce nejvýše na obloze do chví­ le, kdy stíny vrhané předměty začínají být delší - než samotné tyto předměty. ♦ Odpolední modlitbu ( salát al-casr) - kdykoliv od chvíle, kdy stíny jsou delší než samotné předměty, až do chvíle těsně před západem slunce. ♦ Večerní modlitbu ( salát al-magrib ) - kdykoliv od západu slunce až do chvíle, kdy zapadnou poslední červánky. ♦ Noční modlitbu (salát al-cišá')- kdykoliv od zmize­ ní červánků (tj. asi hodinu a čtvrt po západu slun­ ce) až do uplynutí první třetiny noci, a tuto dobu je možno prodloužit až do východu slunce.

K modlitbě se lidé svolávají -badaném,který se opakuje ještě jednou v mešitě s přídavkem qad qámati ’s-salátu" (již nastává modlitba ) po slovech "hajja calá ’1-faláh". Toto opakování adánu s přídav­ kem se nazývá iqáma.

99

Aby modlitba byla platná, musí být splněny určité podmínky: ♦ Rituální čistota - dosahuje se omýváním částeč­ ným (wudď) nebo úplným (gusl) nebo očištěním

pískem (tajammum). ♦ Čistota těla modlícího se, jeho oděvu a modliteb­ ního místa. ♦ Zakrytí nahoty - pro muže vše mezi pupkem a ko­ leny, pro ženu zakrytí celého těla kromě obličeje a rukou po zápěstí. ♦ Dodržení času určeného k příslušné modlitbě. ♦ Dodržení modlitebního směru (+qibla) na Kacbu. ♦ Při modlitbě musí být člověk vážný, nesmát se, ne­ hrát si' a nemluvit s ostatními. ♦ Dodržení postupu modlitby. Postup modlitby je následující: 1) Po provedení rituální očisty čistota rituální) stojí muslim ve vzpřímeném postoji (qijám) na čistém místě ve směru +qibly, zvedne obě ruce s dlaněmi otevřenými tak, že se palce dotýkají ušních boltců. Je třeba pronést předsevzetí (nija) a takbír (tj. "Alláhu akbar" - Bůh je převeliký). Tím se muslim dostává do stavu zasvěcení a smí pro­ vádět pouze to, co je předepsáno v ritu modlitby. 2) Dále ve vzpřímeném postoji (qijám) obejme mus­ lim pravou rukou zápěstí levé ruky a s očima upře­ nýma před sebe tam, kde se při prostraci čelem dotkne země, recituje první súru z Koránu ( d\-Fátiha) a libovolnou súru, verš nebo několik veršů z Koránu (obvykle se retituje 112. súra). 3) Po skončení recitace a pronesení slov "Alláhu ak­ bar" (Buh je převeliký) následuje předklon (sdla-

100

němi na kolenou), kdy muslim třikrát řekne " Sub­ hána rabbija ’l-cazím" (Sláva mému Pánu nesmír­ nému). 4) Muslim se vzpřímí a řekne: "Samica 'lláhu li-man hamidahu " (Bůh slyší toho, kdo Ho chválí). 5) Pak muslim pronese takbír ("Alláhu akbar"), po­ klekne a čelem se dotkne země (sudžúd, sadžda). Během předklonu třikrát řekne "Subhána rabbija 'l-'aclá" (Sláva mému Pánu převznešenému). 6) Dále pronese "Alláhu akbar", zvedne se do kleku a usedne na patu pravé nohy (levá noha je nataže­ na pod pravou) a dlaně natažených rukou spočívají na stehnech (džulús, qucúd). 7) Následuje další předklon, kdy muslim třikrát řekne "Subhána rabbija ’l-'aclá". 8) Muslim pronese "Alláhu akbar" a postaví se do vzpřímeného postoje před další rakcou (části 3-7 modlitby). Pak recituje al-Fátihu a libovolnou krátkou súru nebo verš z Koránu. 9) Dále muslim řekne "Alláhu akbar" a následuje předklon (dlaně na kolenou), přičemž třikrát pro­ nese "Subhána rabbija ’l-'aclá". 10)Muslim se vzpřímí a říká: "Samica 'lláhu li-man hamidahu". 1 l)Dále modlící se poklekne .pronese "Alláhu akbar", dvakrát se dotkne čelem země a při každém před­ klonu řekne třikrát "Subhána rabbija'l-’aclá". Pak klečí, přičemž zvedne ukazováček pravé ruky a re­ cituje •^tašahhud. l2)Po skončení tašahhudu se končí modlitba slovy "As-salámu calajkum wa rahmatu ’lláh", přičemž se muslim otočí napravo. 13)Následují tatáž slova s otočením nalevo.

101

Tímto modlitba končí a muslim se dostává ze stavu zasvěcení.

7

O

Pokud se modlí dvě osoby a jedna z nich je imám, druhá osoba se modlí po pravé straně. Pokud se modlí více osob, stojí za sebou v řadách. Způsoby provedení modliteb se v některých jed­ notlivostech liší podle jednotlivých právních směrů. Hlavní částí modliteb je rakca. Každá modlitba má určitý předepsaný počet rakc, což se pokládá za po­ vinnost (fard). K nim se ještě přidávají další rakcy, což je pokládáno za zvyklost, tradici (sunna). Povinnost (fard) je u jednotlivých modliteb následující: ranní modlitba 2 rakcy, polední modlitba 4 rakcy, odpolední modlitba 4 rakcy, večerní modlitba 3 rakcy, noční modlitba 4 rakcy. Modlitba má přinést klid duše a vnitřní mír. Má přispět k sebeovládání. Dalším cílem, o který usilujeme modlitbou, je Boží pomoc. Ta má pomáhat při překonávání životních strastí a potíží. Kromě pěti povinných modliteb se mohou konat ještě modlitby zvláštní: ♦ salát al-witr - tzv. modlitba lichého počtu (obvykle' se připojuje k noční modlitbě); ♦ modlitba při obou Svátcích (salát al-cídajn); ♦ modlitba při zatmění Slunce; ♦ modlitba při zatmění Měsíce; ♦ modlitba za déšť; ♦ páteční modlitba (musí být přítomno alespoň 40 mužů); ♦ modlitba při strachu (salát al-chawf) - zejména za války, kdy jedna řada modlících se stojí připravena k boji, zatímco druhá se modlí; ♦ pohřební modlitba; ♦ noční modlitba v měsíci ramadánu; ♦ modlitba před prosbou o dobré vnuknutí.

106

Sunna doporučuje skupinovou modlitbu (ovšem není podmínkou), je prý 27krát lepší než modlitba individuální. Proto byly vybudovány mešity. Modlitby, které mají čtyři rakcy, mohou být v prů­ běhu cestování a za války zkráceny na dvě rak' y (modlitba ranní a večerní tedy ne). Pro ilustraci uvádíme ještě poslední tři súry z ^Koránu, které se obvykle odříkávají při modlitbách (v originále a v překladu I. Hrbka): Súra 112:

Upřímnost víry

Ve jme'nu Boha milosrdného, slitovného. Rci: "On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven." Súra 113:

107

Záře jitřní

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Rci: "Utíkám se v ochranu Pána záře jitřní před zlem Jeho stvoření, před zlem temnoty, když se šíří, před zlem žen, jež do uzlů prskají, před zlem závistníka, když závidí." Súra 114:

Lidé Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Rci: "Utíkám se v ochranu Pána lidí, vládce lidí, Boha lidí, před zlem našeptavače pokradmého, jenž, našeptává do hrudi lidí, aťjiž je z džinů, či z lidí."

MODLITEBNÍ SMÉR

Modlitební směr (al-qibla s_ i , ; n ): ^Muslim se modlí ve směru na Mekku', v ideálním případě by se měl modlit ve směru svatyně Ka'by, která stojí na nádvoří Velké mešity v Mekce. 108

MUHAMMAD Muhammad ( □___ - - - ) - zakladatel islámu, příslušel k rodu Hášimovců (Banú Hášim), který byl součástí kmene Qurajšovců. Narodil se mezi léty 570 a 580 n.l. Podle muslim­ ských životopisců to bylo 12. dne měsíce rabíc al'awwal v roce slona (cám al-fíl j__ ,_ >__ li fl__ c ). Byl to rok, kdy etiopský místodržitel v jižní Arábii Abraha vytáhl proti Mekce. Měl s sebou válečného slona, kterého obyvatelé Hidžázu předtím ještě neviděli. Otec Muhammadův se jmenoval cAbdalláh, zemřel v Jatribu (Medíně) krátce před (nebo po) Muhammadově narození. Matka Muhammadova se jmenovala Ámina, ta zemřela, když bylo Muhammadovi asi šest let. Tehdy si ho vzal na starost jeho dědeček cAbdalmuttalib, a po jeho smrti strýc Abú Tálib. Když Muhammad dospěl, dostal se do služeb bohaté mekcké obchodnice Chadídži, dcery Chuwajlida, která byla asi o 15 let starší než Muhammad. Když bylo Muhammadovi asi 25 let, nabídla mu manželství. Z tohoto manželství prý vzešlo šest dětí, mezi nimi i dva synové, kteří zemřeli v dětském věku, a čtyři dcery. Prvního zjevení se dostalo Muhammadovi asi ve věku 40 let v jeskyni na hoře Hirá' nedaleko Mekky (začátek 96. súry Koránu). Podporován některými příbuznými nabyl Muhammad přesvědčení, že mu tato zjevení sesílá jediný Bůh. kterého ctí křesťané i židé, a vyzývá ho, aby mezi lidmi vystoupil jako hlasatel spásy (bašír) a varovatel (nadir) před Božím hněvem.

109

Nejprve uvěřila v jeho prorocké poslání jen malá skupinka lidí. Časem došlo k napětí mezi Muhammadem a jeho přívrženci na jedné straně a qurajšovskými obyvateli Mekky na straně druhé. V této situaci vypravil Muhammad část svých přívrženců do Etiopie, ale ti se vrátili bez valného úspěchu. Tehdy ho také těžce zasáhla Chadídžina smrt. Když Muhammad poznal, že mezi obyvateli Mekky nebude mít úspěch, začal pomýšlet na opuštění svého rodného města. V r. 620 navázal styk s několika obyvateli města Jatribu (Medíny), kam odešel v září r. 622. Na okraj Jatribu se dostává dne 24. září. Toto vystěhování se nazývá •^hidž.ra a je začátkem muslimského letopočtu. Od té doby se stává Muhammad i vladařem, i když tohoto titulu nikdy neužíval. Nazýval se Prorokem (nabí) nebo Poslem Božím (rasúl Alláh). Domníval se, že pro své náboženství získá jatribské židy. Když se mu to nepodařilo, začal ve druhém roce svého medínského pobytu formovat islám jako čistě arabské náboženství a začal měnit i náboženské předpisy. Příslušníci náboženské obce, muslimové, v té době také bojují proti Mekce. V r. 628 dochází k urovnání poměrů ke Qurajšovcům (sjednání klidu zbraní na deset let v soutěsce Hudajbíji). V březnu 629 vykonal se dvěma tisíci muslimy v Mekce malou pouť (cumru). Počátkem r. 630 vytáhl znovu na Mekku roz­ hodnut zmocnit se rodného města. Qurajšovci vydali město bez boje. Tehdy Muhammad dal zničit všechny veřejně uctívané modly a všechny idoly chované v soukromých domech. 110

V březnu 632, v době výroční pouti, vykonal tzv. "Pouť na rozloučenou" (hadždž al-widác) zvanou též "Pouť islámu" (hadždž al-islám). V pondělí 8. června 632 umírá Muhammad v ná­ ručí své nejmilejší manželky cÁ'iši. Muhammad zanechal po sobě islám - mono­ teistické náboženství. Základem je soubor zjevení, později uspořádaný do svaté knihy +Koránu (al-Qur'án), který je také nejdůležitějším zdrojem islámského práva. Dalším zdrojem práva jsou hadíty (tradice o výrocích a činech Prorokových; hadiť).

MÜLLER ZDENĚK Müller Zdeněk, PhDr., CSc. (nar. 1947) - arabista, dlouholetý pracovník Orientálního ústavu ČSAV. Autor a spoluautor řady prací týkajících se moderní problematiky arabského světa. Autor publikace Palestinské hnutí odporu, spoluautor knih Svět Arabů, Islám - ideál a skutečnost, Palestinská otázka a dalších.

MURDŽľA al-Murdži'a ( a___— .-JI ) - dogmatický směr islámu, který kladl důraz na víru (ímán) bez ohledu na skutky (‘ amal), jež sluší soudit jen Bohu. Murdži'a tvrdí, že ^muslim neztrácí svou víru spácháním hříchu. Jejich názor byl opakem názoru cháridžovců (^cháridíd), kteří tvrdili, že muslim se stává nevěřícím, pokud spáchá smrtelný hřích.

111

MUSIL ALOIS Musil Alois, prof., Dr. (1868-1944) - původně katolický kněz, v r. 1895 získal doktorát teologie. Od r. 1900 působil na teologické fakultě v Olomouci, a od r. 1909 na bohoslovecké fakultě ve Vídni. V období 1920-1938 přednášel arabistiku na filozofické fakultě UK v Praze. Od konce minulého století prováděl výzkumy v syrské poušti, na území dnešního Jordánska, v severním Hidžázu a v sever­ ním Nadždu. V r. 1898 objevil v Zajordání Qusajr cAmra, pouštní zámeček umajjovského chalífy al-Walída II. z první poloviny VIII. století. Vydal řadu vědeckých děl (např. čtyřsvazkovou Arabia Petraea aj.) i množství knih pro veřejnost o životě a vývoji v zemích Asie a Afriky.

MUSLIM Muslim - ten, který přijímá •Vislám, tj. ten, který se oddává jedinému Bohu (= ^Alláhovi). Grama­ ticky je tento výraz participiem aktivním od slovesa IV.kmene 'aslama - oddávat se jedinému Bohu. I když, kolébkou islámu je Arabský poloostrov a liturgickým jazykem je ^arabština, muslim není totéž co Arab. ^Arabové tvoří jen asi šestinu všech muslimů na světě. MUSLIM, ABÚ 'L-HUSAJN

Muslim. Abú '1-Husajn ibn al-Hadždžádž - známý znalec tradic a jurista. Narodil se v Nišápúru r. 817. Cestoval do Hidžázu. Egypta, Sýrie a Iráku. Sbíral Muhainmadovy výroky. Sepsal známou sbírku tradic 112

nazvanou as-Sahíh, obsahující kolem 300 000 hadítů (+hadít). Zemřel v r. 261 h./ 865 n.l.

MUSLIMSKÉ MĚSÍCE Muslimské měsíce: Muslimský rok má dvanáct měsíců, ty mají střídavě po 29 a 30 dnech. Jednotlivé měsíce se nazývají: 1. muharram, 2. safar, 3. rabíc al-'awwal, 4. rabíc at-tání, 5. džumádá al-'úlá, 6. džumádá al-'áchira, 7. radžab, 8. šacbán, 9. ramadán, 10. šawwál, 11. dú al-qacda, 12. dú al-hidždža. Muslimský kalendář (al-hidžra) začal v r. 622 n.l. a oproti našemu kalendáři je kratší asi o 14 dní. Je to kalendář lunární (•^hidž.ra).

MUSLIMŠTÍ BRATŘI Muslimští bratři (al-Ichwán al-muslimún) — náboženský spolek, který založil v r. 1928 v Egyptě

(v Ismácílíji) Hasan al-Banná (1906-1949). Jejich cílem bylo řešení společenských, kulturních a náboženských záležitostí, dále sjednocení všech Arabů a všech muslimů a obnovení chalífátu. Prohlašují, že všechny problémy budou vyřešeny přísným uplatňováním šancy a návratem k medínskému státu. Následovníky Hasana al-Banná byli Hasan al-Hudajbí, cUmar Tilimasání a ideolog Sajjid Qutb. Z asijských zemí jsou Muslimští bratři velice aktivní v Pákistánu.

113

MUCTAZILA

al-Muctazila ( ~ Jj ■ • ■ n ) - v arabštině zna­ mená "oddělující se". Jde o teologicko-filozofický směr, jehož zakladateli byli Wásil ibn cAtá' (zem. 748) a cAmr ibn cUbajd (zem. 757). Nejvýznam­ nějšími představiteli byli Ibráhím ibn Sajjár an-Nazzám (zem. mezi léty 835-845), a Abú Hudajl al-cAlláf (zem. asi 840). K muctazilitům patřil rovněž jeden z nejlepších středověkých prozaiků al-Džáhiz (v českém překladu vyšla jeho Kniha lakomců). Kromě “^Koránu a +stinný přibrala muctazila za kritérium ve věcech víry rovněž rozum (al-caql). Dávala člověku svobodnou vůli a tvrdila, že dobro a zlo nemůže být od Boha, neboť Bůh nemůže trestat člověka za to, zač není plně zodpovědný. Pokud jde o stvoření Koránu, prohlašovala muctazila slovo Boží za stvořené, platné pro tento svět. Nejdůležitějšími sektami muctazily byly : al-wásilíja, al-hudajlíja, an-nazzámíja, al-há'itíja, al-bušríja, al-mucammaríja, al-mirdáríja, at-tumámíja, al-džáhizíja, al-chajjátíja, al-džibáhíja al-bahšamíja, aldžahmíja, an-nadždžáríja, ad-diráríja.

MUZIKÁŘ JOSEF Muzikář Josef, JUDr.,CSc. - český arabista, zamě­ řuje se na moderní historii zemí Blízkého východu, moderní islám a vytváření nových muslimských státních útvarů.

114

MYSTIKA ISLÁMSKÁ Mystika islámská: Mystika a askeze měly kořeny už v nejstarším islámu, Chudoba (fuqr), odříkání a izolace od světských zájmů měly vést k horlivějšímu poznávání +Koránu, z toho pak vyplývala inten­ zívní meditace a v ohledu etickém spoléhání na Boha. V některých případech to vedlo až k nezájmu o světské věci a starosti o zítřek. Na asketické složky mystiky měly určitý vliv i křesťanské mnišství a indická jóga. Ideovou podstatou mystiky byla novoplatónská teorie o emanaci Boží síly do vesmíru. Podle islám­ ské mystiky Boží síla působí jako aktivní síla na pa­ sivní lidskou duši a umožňuje poznání Boha a jeho pravé podstaty. K tomuto mystickému poznání Boha se nedochází cestou rozumu, nýbrž srdcem a osvícením od samotného Boha ve stavu oproštění se od hmoty (vyřazení vnějších vjemů a vůle, zrušení vlastní osobnosti). Toho se dosahuje extází, do níž se mystik dostává různými způsoby, například meditací, vnitřní koncentrací, neustálým opakováním jména Božího, některých jeho epitet, případně za doprovodu určitých tělesných pohybů. Mechanickou pomůc­ kou může být růženec, který byl do oblasti islámu přinesen v 9. století z Indie. V některých případech se používá i hudba, zpěv a tanec. Toto všechno půso­ bí na nervový systém a přivádí mystika do hypnotického stavu, který přechází až v křeče, mdloby a způsobuje bezcitnost vůči tělesné bolesti. Mystik na cestě k poznání Bdha prochází následu­ jícími stadii: 1) as-safar (cesta): nesmíme otevírat oči, abychom

115

viděli, ale musíme přivírat oči, abychom lépe viděli; 2) maqám at-tawba (stav pokání): musíme si stále připomínat své hříchy; 3) maqám al-warac (stav zbožnosti, bohabojnosti): zdrženlivost a zřeknutí se všeho zakázaného; 4) maqám az-zuhd (stav askeze): přijímat s klidem a uspokojením vše, co pochází od Boha; 5) al-'ahwál (duševní stavy): sledování a kontrola duše; 6) mír al-jaqín (světlo jistoty): hledění na objekty prostřednictvím Božího světla, čímž se dosáhne znalostí větších, než mají ostatní lidé; 7) al-wadžd (vzrušení, extáze): počátky opojení a při­ blížení se Bohu; 8) al-faná' (nebytí v prostoru, "nirvána"): vnější smysly přestanou působit a člověk si nevšímá toho, co je kolem něho; 9) al-baqá' (věčnost): mystik ztrácí všechny pocity.

Muslimský mystik neuznává převtělování a považuje život za cestu k Bohu. Během svého života se snaží setrvat ve spojení s Bohem. Bůh je existencí, kterou nemůžeme postihnout smysly, proto je třeba konat zvláštní duševní i tělesná cvičení. Pro islámské mystiky se stávaly bezcennými pozemské statky, někteří se jich vůbec vzdávali, žili v chudobě (arabsky fuqr). Podle toho se nazývali faqíry (chuďasi) nebo darwíši. Spokojovali se s pláštěm (chirqa) z hrubé vlny (súf), podle toho se nazývali jménem súfí a jejich nauky tasawwuf (súfismus).

116

V súfismu vznikly různé mystické řády, každý řád měl svůj rodokmen (silsila), jímž je jeho zakladatel spojen přes cAlího (Prorokova bratrance a manžela jeho dcery Fátimy) s Prorokem {^Muhammad), a jeho prostřednictvím s Bohem. Zvláště významným mystikům byly přikládány nadpřirozené schopnosti, které získávali sblížením s Bohem. Řády měly svoji hierarchii, obyčejně to bylo deset stupňů, na uprázdněná místa se ve vyšším stupni postupovalo z bezprostředně nižšího stupně. Islámští asketi a mystikové se začali sdružovat už v 8. století. Nejdříve to byly skupiny v Basře a v Kú­ ře. Známá jsou například jména Hasana al-Basriho (zem. 728) nebo Mansúra ibn cAmmár. V 9.století se stal střediskem mystiků Baghdád. Teorie súfismu se dostávaly do rozporu s oficiální dogmatikou a mystikové byli pronásledováni. Jako příklad se uvádí poprava al-Challádže (r. 922) za výrok "Aná ’1-haqq" {Já jsem pravda, což znamená "Já jsem Bůh"). Mystikové se snažili čelit pronásledování jednak alegorickou interpretací ^Koránu, jednak dvojí naukou, a to: ♦ naukou exoterickou, shodnou s oficiálním dog­ matem, určenou širším vrstvám; ♦ naukou esoterickou, určenou pouze osvíceným členům.

Ve 12. a následujících stoletích dochází k dalšímu rozmachu mystiky, která získává půdu u vzdělanců a rovněž i v širokých vrstvách obyvatelstva. Tehdy také dosud volná sdružení dostávají pevný

117

.organizační a ideový řád. Vznikají kongregace mystiků, z nichž se vyvíjejí dervišské (faqírské) řády. Ty v některých věcech připomínají mnišské řády. Mystickému řádu se říká arabsky taríqa (=cesta). Do taríqy se uvádějí novicové (muríd) tím, že představený řádového domu je přijímá do řádu, uvádí do řádové nauky a zasvěcuje do řádu postupnou iniciací. Podrobnosti jsou u jednotlivých řádů různé. Mateřským domem řádu je zpravidla řádový dům zakladatele. Při něm bývá jeho hrobka, někdy i hroby jeho nástupců. V některých případech jde o ná­ stupnictví v rodě. V řádovém domě bydlí obyčejně jen představený s několika derwíši. Většina členů řádu je externích, živí se svým zaměstnáním. Řád jim nic neposkytuje. Jsou povinni pobýt nějakou dobu v roce v řádovém domě v odloučení od své rodiny. Jinak se účastní (zpravidla jedenkrát týdně, bývá to v pátek) schůzek nazývaných dikr (zmiňování, uvá­ dění jména Božího). Každý řád má svou vlastní metodu, kterou se jeho členové uvádějí do mystické extáze. Některé řády mají i ženské členy (faqíra, darwíša). Ty konají cvičení samostatně a odděleně od mužských členů řádu. S mystickým hnutím souvisí i popularita hrobů světců. Ty se stávají cílem četných poutníků. Nejstarším darwíšským hnutím byla qádiríja, po­ jmenovaná po baghdádském mystikovi cAbdalqádirovi al-Džíláním (zem. 1166). Bylo to hnutí sunnitské. Dnes je hodně rozšířené v Maghribu. Rovněž z Iráku pochází rifácíja založená Ahmadem ar-Rifácím (zem. 1183).

118

Ve 13. století vzniklo několik mystických řádů. V Indii to byl řád čištíja založený Muhammadem al-Čištím (zem. 1236). V severní Africe dosáhla rozšíření šádilíja, z jejímž zakladatelem byl Abú '1-Hasan cAlí aš-Šádilí (zem. v Tunisku r. 1258). Tento řád má volnější organizaci, je bez řádových domů a má kladnější poměr k majetku. V osmansko-turecké oblasti vznikl řád mewlewíja, jehož zakladatelem byl největší mystický básník islámského světa "Mewláná" Džaláladdín Rúmí (zem. 1273). K dosažení extáze používali členové tohoto řádu zpěvu, hudby a mystického tance. Ve 14. století byl založen buchárským rodákem Behá’ ed-Dínem Naqšbendem (zem. 1389) řád naqšbendíja . Rozšířil se od Turkestánu přes Indii až do Číny a na Malajský poloostrov. Podle Hadždžího Bektaše Welího (zem. asi 1337) byl pojmenován řád bektašíja, který se značně rozšířil na maloasijské půdě. V 16. století vznikl v Maroku řád císawíja pojmenovaný podle Muhammaua ibn císá (zem. 1524). Nejmladším z derwíšských řádů je sanúsíja, kte­ rou založil alžírský rodák Sídí Muhammad ibn cAlí as-Sanúsí. Byl to řád misionářský, bojovný. Sanúsíja hrála významnou úlohu v politice Tripolska od konce 19. století. V průběhu působení mystického hnutí vznikla ve­ lice bohatá mystická literatura. Významné byly v této oblasti chvalozpěvy na Proroka (madá'ih nabawíja). Mezi nejslavnější básníky patřili Abú 'Hasan cAlí ibn cAbdalláh an-Numajrí al-Fárisí (zem. 1269 v Egyp­ tě), al-Búsírí Šarafuddín (1213-1295) a cUmar ibn 119

al-Fárid (nar. v Káhiře 1182, zem. 1235). Rovněž se proslavil spisovatel Muhíjuddín ibn cArabí (nar. v Andalusii 1165, zem. v Damašku 1240), který je autorem více než 10 knih, z nichž nejznámější jsou "al-Futúhát al-Makkíja","Rúh al-quds" a "Tardžumán al-'ašwáq". I +al-Gazzálí je autorem řady spisů v oblasti mystiky.

N NADŽAF

an-Nadžaf - město v Iráku nedaleko Kúfy (asi 35 tisíc obyvatel), známé poutní místo šícitů. Nachází se tam hrob čtvrtého chalífy cAlího ibn Abí Tálib a šícitská univerzita.

NACHACÍ an-Nachací, Ibráhím ibn Jazíd ibn al-'Aswad, Abú cImrán - známý tradent a právník kúfské školy, zemřel v r. 96 h./ 715 n.l.

NASÁ'Í an-Nasá'í, Abú cAbdurrahmán Ahmad: Narodil se v Nasá'u v Churásánu, později žil v Egyptě. Je autorem knihy nazvané "as-Sunan", což je jedna ze šesti nej významnějších knih’ +hadítů. Zemřel v roce 915 n.l.

120

NIGER Niger (Nigerská republika - République du Niger). Členství v Organizaci islamské konference od r. 1969, v OSN od 20. 9. 1960. Poloha: Země leží v západní Africe, sousedí s Alžírském, Libyí, Čadem, Nigérií, Beninem, Burkinou Faso a Mali. Rozloha: 1 267 700 km2. Počet obyvatel: asi 8 miliónů. Úřední jazyk: francouzština. Hlavní město: Niamey. Další důležitá města: Zinder, Maradi. Měnová jednotka: CFA frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Hlavním hospodář­ ským odvětvím Nigeru je zemědělství a chov dobyt­ ka. Pěstuje se hlavně bavlna a arašídy. Země má značné nerostné bohatství. Byla objevena ložiska uranu, fosfátů, cínu, uhlí a ropy.

NIGÉRIE Nigérie (Nigerijská federatívni republika - Federal Republic of Nigéria). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1986, v OSN od 7. 10. 1960. Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky, hraničí s Beninem, Nigerem, Čadem a Kamerunem. Rozloha: 923 768 km2. Počet obyvatel: asi 120 miliónů, podle údajů Organizace islámské konference je z toho 70 % muslimů. Úřední jazyk: angličtina.

121

Hlavní město: Lagos. Další důležitá města: Ibadan, Ogbomosho, Káno. Měnová jednotka: naira = 100 kobo. Hospodářská charakteristika': Hlavním hospodář­ ským odvětvím Nigérie je těžba a zpracování nafty. Důležitým odvětvím je i zemědělství a rybolov. Země má značné bohatství lesů (asi 30 % plochy), v nichž se těží především vzácné dřeviny. Nigérie využívá ložisek uhlí, cínu, zinku, uranu a železa.

NOČNÍ CESTA (AL-ISRÁ) Noční cesta (al-Isrá'): ^Muhammad ji podnikl na sklonku svého pobytu v +Mekce. Vykonána v extatickém stavu nebo ve snu. Cílem byl Jeruzalém, kde se Muhammad setkal s proroky a modlil se s nimi. Ráno se opět vrátil do Mekky.

O OBDOBÍ ISLÁMU A DYNASTIE

Období ^islámu a hlavní dynastie na islámském teritoriu: Muslimský kalendář začíná 1. muharramem ro­ ku 1 hidžry, což odpovídá 16. červenci 622 n.l. Prorok Muhammad umírá v Medíně 8. června r. 6^2. Poté následují tato období a hlavní dynastie: 1) Období čtyř ortodoxních ^chalífů (jsou nazýváni pravovernými chalífy nebo chalífy kráčejícími správnou cestou ( al-chulafá' ar-rášidún *Lá_j_aji cd j--------- i । j-Ji ). Tito chalífové byli voleni, 122

vládli v letech 10-41 h./ 632-661 n.l. Byli to +Abú Bakr ibn as-Siddíq (632-634), +cUmar ibn al-Chattáb (634-644), +cUtmán ibn cAffán (644-656) a ^cAlí ibnAbí Tálib (656-661). Bylo to období prudké expanze. Hlavním městem říše byla Mekka. 2) Období umajjovské dynastie (hlavní město Da­ mašek). Umajjovci vládli 41-132 h./661-750 n. 1. (celkem 14 chalífů). 3) cAbbásovci; jméno a původ odvozovali od Muhammadova strýce al-cAbbáse,vládli 132-656 h. (750-1258) n.l. Celkem se vystřídalo 37 chalífů, hlavním městem byl Baghdád (Bagdád), zal. r. 763, později Sámarrá', pak opět Baghdád. Nej­ většího rozkvětu dosáhl cabbásovský chalífát za panování chalífů ^aX-Mansúra (754-775), Hárána ar-Rašída (786-809) a al-Ma'múna (813-833). 4) Umajjovci ve Španělsku: v období 132-631 h. / 756-1031 n.l. vládlo celkem 16 chalífů, hlavním městem byla Córdoba (Qurtuba). 5) Idrísovci v Maroku; vládli 788-974, celkem dva­ náct vládců, do r. 808 byla střediskem Walíla, pak Fez (Fás). 6) Rustamovci v západním Alžírsku (777-909), cel­ kem sedm vládců, jejichž střediskem byl Táhart. 7) Aghlabovci (Aglabovci) v Tunisku (800-909): Celkem bylo 11 vládců, hlavním městem byla Rakkáda. Ovládali také Sicílii. 8) Táhirovci v Churásánu (821-87.5), celkem šest panovníků.

123

9) Saffárovci v jihovýchodním Íránu (861-900), celkem dva panovníci. 10) Sámánovci v Transoxanii, středisky byly Buchárá a Samarkand, celkem 10 vládců v období 982 -1005. 11) Túlúnovci; vládli v období 868-905 v Egyptě a v Sýrii, celkem pět panovníků. 12) Ichšídovci; vládli v Egyptě 935-969, hlavním městem byl Fustát (al-Fustát), celkem pět panovníků. 13) Bújovci; vládli v Iráku a v oblastech jižně od Kaspického moře v letech 932-1055, celkem 14 panovníků. 14) Zijárovci; vládli v Íránu v období 928-1069, celkem 7 panovníků. 15) Fátimovci; vládli v severní Africe a v Egyptě v letech 909-1071. Hlavním městem v severní Africe byla Mahdíja, v Egyptě Káhira. Ovládli rovněž Sicílii. Celkem vládlo 14 fátimovských panovníků. 16) Seldžukovci; vládli v Malé Asii, Sýrii, Iráku a Íránu v období 1038-1307. Dělíme je na velké Seldžuky (8 panovníků, 1038-1157), maloasijské (17 panovníků, 1077-1307), syrské (5 panov­ níků, 1078-1117), irácké (9 panovníků, 1118-1194) a kinnánské (12 panovníků, 10421186). 17) Almorávidé; vládli ve Španělsku a v severní Africe (Maroko, Alžírsko) v letech 1061-1147, celkem pět panovníků.

124

18) Almohadé; dynastie vládnoucí ve Španělsku a v severní Africe (Maroko, Alžírsko, Tunisko) v období 1130-1269, celkem 12 panovníků. 19) Ghaznovští (Gaznovští) šáhové; vládli na území Afghánistánu a Pandžábu v letech 977-1186. 20) Hamdánovci; vládli v Sýrii a v Iráku 929-1004, celkem sedm panovníků. 21) Zangíovci; tři panovníci vládnoucí v Iráku a v Sýrii v období 1127-1174. 22) Ajjúbovci; osm panovníků vládnoucích v Egyptě vletech 1169-1250. 23) Chwárizm-šáhové; osm panovníků, vládli v Írá­ nu, v západním Turkistánu a v Afghánistánu v období 1077-1231. 24) Mongolové; dělí se na velké chakany (8 panov­ níků, 1206-1294) a ílchány (9 panovníků, 1256-1335). 25) Nasrovci; 21 panovníků, vládli ve Španělsku v období 1232-1492. 26) Mamlúci; vládli v Egyptě, ovládali ale i velkou část Sýrie. Celkem 48 panovníků vládnoucích v období 1250-1517, dělí se na bahrí (24 vládců v období 1250-1390) a burdží (24 vládců v ob­ dobí 1382-1517). 27) Osmanští Turci; 36 sultánů, vládli 1281-1922. Sídelním městem byla od r. 1326 Bursa, od r. 1453 Istanbul. 28) Muzaffarovci; vládli v jižním Íránu 1313-1387, celkem čtyři panovníci.

125

29) Timurovci; dynastie vládnoucí v Íránu, v západ­ ním Turkistánu a v Afghánistánu v období 1370 -1506, celkem osm panovníků. 30) Dynastie Karakojunlu; pět panovníků vládnou­ cích v období 1379-1468 v Mezopotámii, Íránu a západním Turkistánu. 31) Dynastie Akkojunlu; deset panovníků vládnou­ cích v Mezopotámii a v Íránu v letech 1403 -1502. 32) Safíovci; jedenáct panovníků, vládli v Íránu v le­ tech 1501-1736. 33) Afšárovci; čtyři panovníci vládnoucí v Íránu 1736-1795. 34) Kádžárovci; sedm panovníků, vládli v Íránu 1779 -1925. 35) Pahlavíovci; vládli v Íránu od r. 1925 do r. 1979. V letech 1925-1941 vládl Rizá Šáh Pahlaví, v období 1941-1979 Muhammad Rizá. 36) Šajbánovci; dynastie vládnoucí v Transoxanii 1499-1599, celkem 12 panovníků. 37) Velcí Mogulové; dynastie vládnoucí v Indii v le­ tech 1526-1858. 38) Dynastie Mehmeda cAlího; deset panovníků, vládli v Egyptě 1805-1953. 39) Sacúdovci v Saúdské Arábii, vládnou od r. 1746, zatím 14 panovníků. OLIVERIUS JAROSLAV Oliverius Jaroslav, docJ)r.,CSc. (nar. 1933) - arabista, přednáší na filozofické fakultě Univerzity

126

Karlovy, zaměřuje se zejména na moderní egyptskou literaturu a arabskou lidovou slovesnost (lidové romány). Přeložil od Nagíba Mahfúze Skandál v Káhiře (Praha, Odeon, 1968).

OMÁN Omán (Ománský sultanát - Saltanat cUmán O I . .. ___ c i -Í...U J ■■ ). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1970, v OSN od r. 1971. Poloha: Země se nachází v jihovýchodní části Arabského poloostrova, sousedí se Spojenými arab­ skými emiráty, Saúdskou Arábií a Jemenem. Rozloha: 212 457 km2. Počet obyvatel: asi 1,5 miliónu, z toho 99 % muslimů. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: Maskat (Masqat). Další důležitá města: Súr, Salála. Měnová jednotka: ománský rijál = 100 baizů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším od­ větvím hospodářství je těžba a zpracování ropy. Ropa a její produkty se podílejí na exportu 38 %. Země má značné nerosme bohatství (měď, chróm, nikl, železo, mangan), dosud nevyužité. Zpracovává se měď a rozvíjí se výroba cementu. Významnou složkou ománské ekonomiky jé rybolov.

127

ORGANIZACE ISLÁMSKÉ KONFERENCE Organizace islámské konference (Munazzamat al-mu'tamar al-'islámí _ _>__ vi^, ■ - n ; . £ ■ Organisation of Islamic Conference). Organizace sdružující více než 50 členských států, v nichž muslimové tvoří rozhodující složku oby­ vatelstva. Byla založena v Rabatu v r. 1969. Cíle organizace: Podpora islámské solidarity, upevňování spolupráce, vzájemné konzultace, odstra­ nění rasismu a cizí nadvlády, podpora spravedlivého míru a bezpečnosti, podpora boje lidu Palestiny a všech islámských národů za důstojnost, nezávislost a národní práva. Nejvyšší orgány: ♦ Konference na nejvyšší úrovni (svolávána nepravi­ delně). ♦ Řádné a mimořádné konference ministrů zahraničí. ♦ Stálý sekretariát.

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Jednotlivé konference na nejvyšší úrovni: konference - Rabat (Maroko) - 1969, konference - Láhaur (Pákistán) - 1974, konference - Mekka (Saúdská Arábie) -1981, konference - Casablanca (Maroko) - 1984, konference - Kuwajt - 1987, konference - Dakar (Senegal) - 1993.

OSLAVNÉ FORMULE Oslavné formule - přidávají se po vyslovení jména Božího (+Alláh), Prorokova (+Muhammaď) a některých význačných osobností +islámu.

128

Po Alláhově jménu se přidává: ♦ tacálá (On je vznešený), ♦ tacálá ša'nuhu wa cazza sultánuhu (vznešene' je Jeho postavení a mohutná je Jeho vláda), ♦ džalla džaláluhu (mohutná je Jeho mohutnost), ♦ džalla taná'uhu (mohutná je Jeho sláva), ♦ džalla taná’uhu wa taqaddasat 'asmá'uhu (mohut­ ná je Jeho sláva a svatořečena buďtež Jeho jména), ♦ džalla ismuhu (mohutné je Jeho jméno), ♦ cazza wa džalla (On je mocný a mohutný), ♦ tabáraka wa tacálá (On je požehnaný a vznešený).

Ke jménu proroka Muhammada se přidává "sallá 'lláhu calajhi wa sallama", zkratka f . I —■)•

Předpoklady půstu: Postící se osoba má být dospělá, duševně zdravá a rituálně čistá. Před započetím každého postního dne je třeba vyslovit předsevzetí (nija). Půst nemusí držet lidé staří, nemocní, ženy těhotné, kojící a v době menstruace, osoby těžce pracující a lidé na cestách. Staří a nemocní lidé musí dát jako výkupné určité množství potravy chudým, ostatní pak půst nahradit. Podle islámských teoretiků má člověk z půstu užitek po stránce zdravotní i mravní. Člověk se stává odolnější a silnější, pokud si zvykne jíst v určitou dobu. V průběhu půstu člověk pociťuje hlad, a proto si dovede představit, jak je chudým a hladovým. Při porušení půstu ho musí muslim nahradit a učinit ještě nějaký dobrý skutek. Při porušení půstu pohlavním stykem je nutné učinit zvláštní pokání.

QADARÍJA al-Qadaríja ( s_ľ_, j i—JI ) - dogmatický směr hájící svobodu lidské vůle a činící věřícího zodpovědným za své činy.

143

QIBLA

al-Qibla ( a j , i n) - modlitební směr na Mekku. V ^mešitě je určen prázdným výklenkem nazvaným "^mihráb. Pro muslimské architekty je mihráb místem, kolem něhož je uspořádána veškerá dekorace, "jádrem, z něhož paprskovitě vybíhá krása".

R RŮŽIČKA RUDOLF Růžičkr Rudolf, univ.prof., Dr. (1878-1957) specialista na semitskou filologii, působil na filozofické fakultě Karlovy univerzity. V letech 1925 -1930 vydal knihu "Duraid ben as-Simma. Obraz středního Hedžázu na úsvitě islámu".

RYPKA JAN Rypka Jan, akademik (1886-1968) - český orien­ talista, jeden z největších znalců a autor řady vědeckých studií z oblasti islámských literatur, zejména turecké a perské. Přeložil řadu děl z perštiny (hlavně poezii, mnoho básní je otištěno v jeho knize íránský poutník vydané v r. 1946) a z turečtiny (např. povídku Omarovo dětství od Mu'allima Nádžiho-Efendiho, což byla jedna z prvních moderních tureckých povídek; česky vyšla 1913). Pod jeho vedením vzniklo vrcholné dílo naší íránistiky, Dějiny perské a tadžické literatury (1956), později vydané i v cizích jazycích.

144

s SAFÁ

as-Safá - jméno pahorku východné od Mekky uvnitř posvátného okrsku (+poui do Mekky). SACÍDIBN AL-MUSAJJAB Sacíd ibn al-Musajjab - známý tradent, jeden ze sedmi nejlepších právníků v ^Medíně (nazývaný "právníkem právníků"). Zemřel v r. 93 h. / 712 n.l. SÁLIHÁT

as-Sálihát - dobré skutky prospěšné pro věřící nebo pro muslimskou obec. SADŽC Sadžc - arabský termín pro rýmovanou prózu. V předislámském období ji používali kouzelníci a věštci. Ze sadžcu se pravděpodobně vyvinula poezie. V rýmované próze jsou složeny některé verše v Koránu. Rýmované prózy je použito i v ně­ kterých beletristických ( 1001 noc ) a vědeckých středověkých dílech. AL-SAMARRAIOVÁ ZDENA Al-Samarraiová Zdena, PhDr. (nar. 1941) - česká arabistka, autorka první učebnice irácké hovorové

145

arabštiny. Přeložila rovněž některé moderní arabské autory. SAUDSKÁ ARÁBIE

Saudská Arábie (Saúdskoarabské království al-Mamlaka al-carabíja as-sacúdíja ji < i..ii ). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 24. 10. 1945. Poloha: Rozkládá se v jihozápadní Asii, zabírá čtyři pětiny Arabského poloostrova. Hraničí s Jor­ dánském, Irákem, Kuvajtem, Jemenem, Omanem, Spojenými arabskými emiráty a Katarem. Rozloha: 2 153 168 km2. Počet obyvatel: 12 miliónů, z toho téměř 100 % muslimů. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: Rijád (ar-Rijád, sídelní -město krále), administrativním střediskem je Džidda. Další důležitá města: Mekka, Medína, Tá'if. Měna: rijál = 20 qiršů = 100 halalů. Hospodářská charakteristika: Hlavním hospodář­ ským odvětvím je těžba a zpracování ropy a zemního plynu. Kromě toho vyvíjí Saudská Arábie velkou snahu o rozvoj zemědělství a o soběstačnost v potra­ vinách. Úspěchy jsou zaznamenávány v pěstování pšenice, produkci mléka a mléčných výrobků, vajec a drůbeže. Z průmyslových odvětví je důležitá výroba železa, oceli, hnojiv, a petrochemie. V zemi se rovněž vyskytují ložiska zlata, mědi, cínu, stříbra a uranu.

146

SENEGAL Senegal (Senegalská republika - République du Senegal). Od 1. 2. 1982 tvoří s Gambií konfederaci Senegambie. Členství v Organizaci islámské konference od r. 1970 , v OSN od 27. 9. 1960. Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky, sousedí s Mauretánií, Mali, Guineou a Guineou-Bissau. Rozloha: 196 192 km2. Počet obyvatel: asi 7,5 miliónu, z toho 90 % muslimů. Úřední jazyk: francouzština. Hlavní město: Dakar. Další důležitá města: Thiěs, Koungheul. Měna: CFA frank = 100 centimů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším od­ větvím je zemědělství, v němž pracuje 70 % obyva­ tel. Pěstují se převážně arašídy a bavlna. Důležité místo zaujímá i rybolov. V zemi se vyskytují ložiska uranu, ropy, zemního plynu a zlata.

SÍBAWAJHI Síbawajhi, Bušr cAmr ibn ('Utmán - slavný arab­ ský gramatik perského původu. Narodil se v Basře, zemřel v Šírázu r. 770 (některé prameny uvádějí rok narození 750, rok úmrtí 793 nebo 796). Jeho kniha "Kitáb Síbawajhi" je pokládána za jednu z nejlépe zpracovaných arabských gramatik.

147

SIERRA LEONE

Sierra Leone (Sierraleonská republika - Republic of Sierra Leone). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1972, v OSN od 27. 9. 1961. Poloha: Země leží na západním pobřeží Afriky, sousedí s Guineou a Libérií. Rozloha: 71 740 km2. Počet obyvatel: přes 4 milióny, z toho 65 % muslimů. Úřední jazyk: angličtina. Hlavní město: Freetown. Další důležitá města: Makeni, Kumrabai-Mamila. Měnová jednotka: leone = 100 centů. Hospodářská charakteristika: Asi dvě třetiny obyvatelstva pracují v zemědělství, které se podílí 30 % na vývozu. Hlavní zemědělskou plodinou je rýže, dále je to kakao, káva, palmový olej, podzemnice olejna, cukr, ovoce a zelenina. Existují projekty na využití bohatství lesů a ryb. V zemi se těží bauxit, diamanty, železná a chromová ruda. Ze zpracovatelských odvětví je zastoupen průmysl textilní, potravinářský a výroba nábytku. SLOUPY VÍRY

Sloupy víry (arkán ad-dín a_i i c i____ $ i), rovněž se uvádí " sloupy islámu " - arkán al-'islám f M} i o i____ i ): Existuje pět sloupů víry, a to: ♦ vyznání víry (šaháda), ♦ modlitba (salát), ♦ půst (sawm, sijám), 148

♦ almužna (zakát, sadaqa), ♦ pouť do Mekky (hadždž).

SOMÁLSKO

Somálsko (Somálská demokratická republika Jamhuuriyadda Dimograadiga Soomaaliya — Džumhúríjat as-Súmál ad-dímuqrátíja s—iJ}—r—— Ji ji—-------- --------ii )•

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1967 , v OSN od 30. 9. 1960. Poloha: Země leží v severovýchodní Africe, v ob­ lasti tzv. "Afrického rohu". Hraničí s Džibutskou republikou, Etiopií a Keňou. Rozloha: 637 657 km2. Počet obyvatel: přes 7,5 miliónu, z toho 99 % muslimů. Úřední jazyky: somálština, arabština. Hlavní město: Mogadišo. Další důležitá města: Hargeisa, Berbera, Chisimaio. Měnová jednotka: somálský šilink = 100 centů. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším hos­ podářským odvětvím je zemědělství, zejména chov dobytka. V Somálsku se pěstují obiloviny, banány, cukrová třtina, bavlna aj. Důležitý je rovněž rybolov. V zemi se nacházejí rovněž ložiska nerostů, z nichž jsou nejdůležitější měď, cín, zinek, magne­ sium, uran a železo. Využívá se jich ovšem velmi málo, některá ložiska nejsou využívána vůbec. 149

SORBY KAROL Sorby Karol, PhDr. (nar. 1939) - slovenský arabista, autor učebnice "Moderna spisovná arabčina", česko-arabského a arabsko-českého slovníku a dalších prací, zejména v oboru jazykovědy.

SOUDCE MUSLIMSKÝ

Soudce muslimský (qádí, mn. číslo qudát): Prvním soudcem muslimů byl sám Prorok, dále to byli chalífové a imámové. Místem soudu byla mešita, soud probíhal veřejně. Chalífa k vykonávání soudcovského úřadu pově­ řoval plnomocníky neboli soudce (qádí, někdy se nazýval hákim). Na qádího byly kladeny určité požadavky. Musel to být člověk svobodný (nikoli otrok), dospělý, bezúhonný a zdravých smyslů. Musel mít právnické vzdělání (převážně absolvent madrasy), musel ovládat Korán, sunnu a arabštinu. Za cAbbásovců vznikl úřad qádí al-qudát (soudce soudců, předseda soudců, vrchní soudce), později byl qádí al-qudát jmenován pro určitou zemi. První, kdo byl tímto úřadem pověřen, byl Abú Júsuf Jacqúb ibn Ibráhím (zem. 182 h. / 804 n.L).

SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY

Spojené arabské emiráty (Dawlat al-imárát alcarabíja al-muttahida - j . ■ uo j i □—~ L__J i j.

150

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1970, v OSN od 9. 12. 1971. Poloha: Země leží na východě Arabského polo­ ostrova, hraničí se Saúdskou Arábií, Ománem a Katarem. Má 650 km mořského pobřeží. Rozloha: 83 600km2. Počet obyvatel: 1,6 miliónu, z toho 97 % muslimů. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: Abú Žabí. Další důležitá města: Dubajj, aš-Šáriqa, al-cAjn. Měnová jednotka: dirham. Hospodářská charakteristika: Hospodářství je zá­ vislé na těžbě ropy a zemního plynu. Nicméně existují projekty rozvoje zemědělské výroby, i když klimatické podmínky nejsou příznivé. Země je téměř soběstačná ve výrobě vajec, rybího a bílého masa. SPOLEČENSTVÍ ISLÁMSKÉHO SVĚTA Společenství islámského světa (Džamcíjat al-cálam al-islámí J— x. nif—Ji—*—Ji i—)-bylo založeno v květnu 1962. Jeho cílem je upevňování solidarity muslimů, šíření islámu, podpora muslim­ ských národů a posilování míru. STIVÍNOVÁ-KUBÍČKOVÁ VĚRA

Stivínová-Kubíčková Věra, PhDr. (nar. 1918) česká íránistka, autorka řady prací a překladů z per­ ské literatury (např. Sa'dĺho Růžová zahrada; Rubáíját, výbor ze starých perských mystiků; Fachruddína Gurgáního O lásce Visy a Rámína apod.). 151

STRANA DVANÁCTI

Strana dvanácti (itnácašaríja) - odnož ^šícy uzná­ vající dvanáct imámů (•?> tituly muslim, učenců): 1) cAlí ibn Abí Tálib, Prorokův zeť a bratranec, 2) al-Hasan, syn cAlího, 3) al-Husajn, syn cAlího, 4) cAlí ibn al-Husajn, 5) al-Báqir, 6) Džacfar as-Sádiq, 7) Músá ibn Džacfar, 8) cAlí ar-Ridá, 9) Muhammad al-Džawád, 10) cAlí al-Hádí, 11) Hasan al-cAskarí, 12) Abú '1-Qásim Muhammad al-Mahdí, který zá­ hadně zmizel v r. 872, když mu bylo sedm let. STRANA SEDMI Strana sedmi (músawíja) - frakce +šícy, která za skrytého imáma prohlásila sedmého šícitského imáma Músu ibn Džacfar al-Kázima (zem. 799). Podle jejího učení tento imám nezemřel, pouze odešel do ústraní a zůstává neviditelnou hlavou obce. Jednou se vrátí jako "mahdí" (Bohem správně vedený), aby založil na zemi říši míru a spravedlnosti. SÚDÁN

Súdán (Súdánská demokratická Džumhúríjat as-Súdán ad-dímuqrátíja j_ii 0 i

152

republika — t ■ ?

Členství v Organizaci islámské konference od r. 1969, v OSN od 12. 11. 1956. Poloha: Země leží na severovýchodě Afriky, sousedí s Egyptem, Libyí, Čadem, Středoafrickou republikou, Zairem, Ugandou, Keňou a Etiopií. Rozloha: 2 505 813 km2. Počet obyvatel: přes 25 miliónů, z toho 83 % muslimů. Úřední jazyk: arabština. Hlavní město: Chartám (al-Chartúm). Další důležitá města: Ummdurmán, Búr Súdán, Wád Medaní. Měnová jednotka: súdánská libra = 100 piastrů = 1 000 millímů. Hospodářská charakteristika: Hlavním hospodář­ ským odvětvím je zemědělství, kde pracuje asi 80 % obyvatelstva. Zemědělství se podílí asi 40 % na tvorbě úhrnného společenského produktu a 90 % na vývozu. Nejdůležitějšími vývozními artikly jsou ba­ vlna, rostlinné oleje a arabská guma. Kromě toho se pěstuje proso, pšenice, rýže, káva, cukrová třtina, podzemnice olejna a arašídy. V Súdánu se rovněž těží železná ruda, magnesium, zlato, stříbro a chróm. Tyto nerosty tvoří rovněž nezanedbatelnou složku vývozu. V jihozápadní části země byla objevena ropa. Z průmyslových odvětví existuje v Súdánu zejmé­ na průmysl textilní a potravinářský (hlavně výroba oleje a cukru).

153

SUFJÁN AT-TAWRÍ

Sufján at-Tawrí, Abú cAbdalláh ibn Sacíd(715778) - slavný muslimský teolog, tradent a asketa. Napsal knihy al-Džámic al-kabír, al-Džámic as-sagír a‘ al-Fará'id.

SUNNA

Sunna: Má dvojí význam. Jednak je to zvyklost, praxe (Správo islámské), jednak’ princip, že hodnost náčelnictví v obci muslimské je hodností volenou, což se uplatňovalo pouze do r. 662. Pak byl uplatňován princip dynastický. Sunnité dnes tvoří asi devět desetin muslimů. SVATÁ VÁLKA

Svatá válka (džihád): Většinou právních škol není zařazována mezi sloupy víry. Slovo je odvozeno od arabského kořene DžHD; sloveso džáhada (judžáhidu) má dva výzňamy: 1) vyvíjet úsilí, dát všechny síly ve prospěch něčeho; 2) bojovat za něco. Podstatné jméno slovesné (masdar) je pak džihád, tedy: 1) vyvíjení maximálního úsilí; 2) boj za něco. Z druhého významu (i když nelze opomíjet význam první) pak vyplývá pojem "svátá válka" nebo "boj za svátou věc islámu". Po rozšíření islámu začalo mít slovo džihád jiný obsah - není to útok, ale obrana (území a majetku muslimů).

154

SVÁTKY RODINNÉ Svátky rodinné v islámských zemích: 1) Narození dítěte. Jde o významný rodinný svátek, a pokud se narodí chlapec, je to svátek pro celý rod. Rodiče pak jsou nazýváni podle prvního dítěte, např. Abú Kámil (otec Kámilův), Abú Salmá (otec Salmy), Umm Salmá (matka Salmy). Syna i dceru zase nazývají Arabové podle otce, známá jsou i z historie jména jako Ibn Siná (syn Siny = Avicenna), Bint Chuwajlid (dcera Chuwajlidova = Chadídža, první manželka pro­ roka Muhammada). 2) Obřízka. Při obřízce se pořádá velká oslava. Sou­ časně se hází nádoba se střechy, aby způsobený hlomoz dal synáčkovi zapomenout na bolest. 3) Ukončení čtení Koránu nebo nějaké školy. 4) Svatba má podle islámské tradice pět cílů: a) plodit děti a tím si zajistit potomstvo, b) zkrotit choutky a tím zlikvidovat vliv ďábla, c) vytvořit s partnerem společnou domácnost, d) rozmnožit řady příbuzných, e) starat se o druhé a naučit se obětovat svůj čas i majetek. Sňatek je velká společenská událost. Nejdříve se oznamuje zasnoubení. Pak následuje recitování první súry z Koránu (al-Fátihy) a setkání za účelem seznámení se s příbuznými. Hlavním svatebním aktem je podepsání smlouvy. Ve smlouvě je přesně zakotveno, jaké obvěnění (první věno) vyplatí ženich při svatbě rodičům nevěsty (z toho obvykle kupují rodiče nevěstě výba­ vu). Rovněž je tam stanoveno tzv. "druhé věno",

155

které musí vyplatit manžel nevěstě v případě, že se s ní dá rozvést. Toto druhé věno bývá desetkrát až stokrát větší než první obvěnění (v případě rozvodu má ekonomicky zajistit manželku; pokud ale dojde k rozvodu z iniciativy manželky, což je již možné, manželka nemá na toto druhé věno nárok). Ve smlouvě také bývá sepsáno, co má manžel nachystáno k výbavě (nábytek a vše, co obsahují místnosti). To je pokládáno za majetek manželky, a bez jejího souhlasu s tím nesmí manžel nic provést. Po těchto formalitách následuje vlastní svatební oslava trvající tři až sedm dní. Muslimové tvrdí, že ženich je prvních sedm dní po svatbě králem, dalších sedm dní ministrem, a pak nastoupí nová etapa trvající až do smrti, kdy se stává manžel rukojmím. SVÁTKY VEŘEJNÉ Svátky veřejné: V muslimském světě se slaví jak svátky muslimské, tak i svátky křesťanské (východního i západního ritu). Největšími muslimskými svátky jsou: ♦ Malý svátek (al-cíd as-sagír) neboli Svátek ukončení půstu (cíd al-fitr), který se slaví dne 1. šawwálu po ukončení půstu v měsíci ramadánu (9. měsíc, ^muslimské měsíce). Svátek trvá oficiálně dva dny. ♦ Velký svátek (al-cíd al-kabír), který se slaví 10. dne měsíce dú '1-hidždža (poslední měsíc muslimského kalendáře, v němž se koná výroční +pouť do Mekky). Tento svátek se rovněž nazývá cíd al-'adhá (Svátek oběti, neboť se při něm

156

♦ ♦

♦

♦

♦

obětuje zvíře, obvykle beran). O malém i velkém svátku se rozdávají dárky. Chudým se dává almužna. Oba svátky vyžadují též zvláštní modlitbu. Svátek narození Proroka (al-Mawlid an-nabawí aš-šaríf) - slaví se 12. dne měsíce rabíc al-'awwal. Šícité pořádají 10. muharramu smuteční oslavy tzv. cášúrá’, při nichž se vzpomíná zavraždění al-Husajna, syna čtvrtého chalífy cAlího, k němuž došlo u Karbalá' (^výboje a hlavní bitvy v islámu). V měsíci radžabu se oslavuje "al-isrá' wa 'l-micrádž", kdy se připomíná Muhammadova ^nočnt cesta do Jeruzaléma a do nebe. Dne 27. ramadánu se slaví rovněž "lajlat al-qadar" (noc osudu). Podle tradice byly oné noci seslány Muhammadovi první verše •^Koránu. Muslimský nový rok nastává a slaví se prvního muharramu.

V zemích, kde žijí i křesťané, se slaví rovněž křesťanské svátky (východní i západní), tj. Nový rok, Velikonoce, Svátek narození Krista (24. 12. nebo 7.1. a podobně). SÝRIE Sýrie ( Syrská arabská republika - al-Džumhúríja al-carabíja as-súríja ...JI a i :j .n ). Členství v Organizaci islámské konference od r. 1970, v OSN od 24. 10. 1945. Poloha: Země leží v západní části Asie u Středo­ zemního moře.

157

Rozloha: 185 180 km2. Počet obyvatel: asi 14 miliónů, z toho 87 % muslimů. Úřední řeč: arabština. Hlavní město: Damašek (Dimašq aš-Šám). Další důležitá města: Aleppo (Halab), Homs, Hamá, Lattakia (al-Ládiqíja). Měna: syrská libra (lira) = 100 piastrů (qiršů). Hospodářská charakteristika: Hlavním odvětvím Sýrie je zemědělství, které zaměstnává asi 30 % oby­ vatelstva. Hlavní zemědělskou plodinou je bavlna, která představuje rovněž důležitou složku vývozu. V posledních letech se zvýšila také výroba cukru. Dále se pěstuje pšenice, ječmen, ovoce a zelenina. Rozvíjí se průmysl textilní a potravinářský. Z ne­ rostného bohatství se v Sýrii nachází ropa, barevné kovy, asfalt, síra, sádrovec a fosfáty.

š ŠACBÍ aš-Šacbí, Abú cAmr cÁmir ibn Šaráhíl - velmi vážený tradent (^hadít), náležel k druhé generaci tradentů. Zemřel v r. 104 h. / 715 n.l.

158

ŠÁII'Í aš-Šáficí, al-imám Abú cAbdalláh ibn Idrís známý muslimský právník a zakladatel směru nesou­ cího jeho jméno. Jeho hlavní dílo, "Kitáb al-’umm", obsahuje základy nové vědy, "usúl al-fiqh" (základy a metody práva). Zemřel ve Fustátu v r. 204 h./ 820 n.l. ŠAJBÁNÍ aš-Šajbání, Abú cAbdalláh Muhammad ibn al-Hásan - známý právník hanífovského směru, pro­ slavil se rovněž vědou o ^hadítech. Svými spisy velice přispěl k rozšíření hanífovské doktríny. Zemřelí 189 h. / 805 n.l. ŠARÍCA Šaríca - islámské právo založené zejména na textech -^Koránu a hadi tu. ŠÍCA Šíca: Šícité tvrdí, že jedině cAlí ibn Abí Tálib) a jeho potomci mají právo na vedení muslim­ ské obce. Šíca vznikla za vlády chalífy cUtmána (Osmána). Mezi muslimy je asi 15 % šícitů, z nichž devět desetin náleží k tzv. ortodoxnímu šícismu, tj. ke •ústraně dvanácti. Jedna desetina vyznává různé tendence: zájdite v Jemenu, ismá'-ílité v Indii a Pákistánu, caláwité neboli nusajrité v Sýrii, drúzové v Libanonu a v Sýrii. cAláwité a drúzové jsou teologicky orientováni k esoterismu.

159

Mezi státy s největším počtem šícitského obyvatel­ stva patří: Írán (50 miliónů), Indie (20 miliónů), Pákistán (15 miliónů), ve středoasij. republikách bý­ valého SSSR jich žije asi 10 miliónů, následují Afghánistán (8,1 miliónu), Irák (6 miliónů), Libanon (1,5 miliónu), Saúdská Arábie (0,5 miliónu). V dal­ ších muslimských státech je šícitů poměrně málo. Hlavními třemi frakcemi šícy, k nimž patří většina šícitů, jsou ^strana sedmi (músawíja), +strana dvanácti (itnácašaríja) a +ismácílíja. Dalšími frakcemi jsou: al-kísáníja, al-muchtáríja, an-nadždíja (al-hášimíja), al-bajáníja, ar-rizámíja az-zajdíja, al-džárúdíja, as-sulajmáníja, as-sálihíja, al-báqiríja (al-džacfaríja), al-'imámíja, an-náwúsíja, al-'aftahíja, aš-šamítíja, al-gálija as-saba'íja, al-kámilíja, al-caljá'íja, al-mugíríja, al-mansúríja, al-chattábíja, al-kajjálíja, al-haššámíja a an-nucmáníja. ŠTĚPKOVÁ JARMILA

Štěpková Jarmila, PhDr. (nar. 1926) - arabistka, dlouholetá pracovnice Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Publikovala vědecké práce v oboru islámské numismatiky a obchodních styků islámského východu s Evropou. Přeložila Ibn Sínovu "Knihu definic" (1954).

T TABARÍ

at-Tabarí, Abú Džacfar Muhammad ibn Džarír známý arabský historik, exeget a znalec tradic.

160

Narozen v Tabaristánu r. 225 h./ 839 n.l., procestoval Irák, Sýrii a Egypt. Zemřel v r. 310 h. / 923 n.l. v hlavním městě cabbásovské říše Baghdádu. At-Tabarí je autorem důležitých děl, z nichž nejznámější je "Tárích ar-rusul wa 'l-mulúk" (Histo­ rie proroků a králů), zkráceně nazývaná "Tárích at-Tabarí" (Historie at-Tabarího), což je nejlepší pramen k poznání historie islámu od +hidžry do 3. století islámské éry. Dílo má jedenáct svazků. At-Tabarí založil rovněž právní školu, jejíž stou­ penci byli nazýváni al-džaríríja (název podle jména jeho otce).

TÁBFÚN at-Tábicún - tzv. "následovníci", tzn. generace ná­ sledující po generaci Prorokově (+Muharnmaď).* s

TÁDŽIKISTÁN

Tádžikistán (Tadžická republika). Poloha: Země se rozkládá ve Střední Asii, hraničí s Uzbekistánem, Kirgizií, Čínou, Indií a Afghánis­ tánem. Rozloha: 143 100 km2. Počet obyvatel: asi 6 miliónů, z toho asi 90 % muslimů. Hlavní město: Dušanbe. Úřední jazyky: ruština, tádžičtina. Měnová jednotka: rubl = 100 kopejek. Hospodářská charakteristika: Nejdůležitějším z průmyslových odvětví je těžba uhlí, ropy a rud. 161

V zemědělství je nejdůležitější pěstování bavlny, rýže, ovoce, vinné révy a chov ovcí.

TAŠAHHUD at-Tašahhud - je součástí ^modlitby. Je to po­ zdravení Boha, přání pokoje, šaháda (vyznání víry) a modlitba za Proroka a jeho rod. Jeho arabský text je následující:

(-«J óLU piUJl t 41) OLJJij

aD oLssíJI

401 jUb Jíj UJb pM-Jl c 4JVjjj 41)1 o-uc lu*au> $1 ugjM$ 4UI

^1)1 .

< ^1jilJT ylíj ^ftljjl (jle cdLo Uí

Jí J&3

(jle

yjih

4)1 1