Strana a její úloha při budování socialismu [PDF]

Zitiervorschau

MATERIAL

ŠKOLENÍ

PRO

V

KSČ

STRANA A JEJÍÚLOHA PŘIBUDOVÁNÍ SOCIALISMU

Osnova pro sedmé thema Roku stranického školeni

1949-1950

CENA 3 Kč*

VYDALO KULTURNĚ

PROPAGAČNÍ

ODDĚLENÍ

SEKRETARIÁTU

ÚV KSČ

KONTROLNÍ

OTÁZKY

1. Jaký význam m& komunistická strana pro bo) dělnické třídy a pracujícího Udo za socialismus? V boji za svrženínadvládykapitalistickýchvydfiduchů a při výstavběsocialismu má nejdůležitéjšia rozhodujíciúlohu revoluční strana dělnickétřídy, vybudovaná podle vzoru bolševickéstrany. Draze zaplacenédějinnézkušenosti,zejménaporážka dělnickétřídy po první světovéimperialistickéválce všude kromě Ruska, názorně ukázaly,že soc. dem. strany nejsou schopnévést lid ke svobodnémusocialistickému životu a že pravicoví soc. dem. vůdcovéjsou zrádci a agenti imperialistů v děl nickém hnuti. Učení Marxe, Engelse,Lenina a Stalina umožňujestraně nového typu, aby chápala vnitřní souvislost událostí, předvídala jejich vývoj a v každé situaci volila správnou cestu'. Strana je pevně organiseváným, ukázněným bojo výmštábem,předvojemdělnickétřídy a pracujícíholidu. Aby mohla vést masy,ne smí se od nich odtrhovat,nýbrž každodennězískávatjejichdůvěru. 2. Jaké jsou základní, povinnosti a práva členů strany? Základnípovinnostíkaždéhočlena strany je pracovat v jedné z organised strany a plnit stranickáusnesení. Aby mohl člen strany správně provádět, vysvětlovat a hájit politiku strany, musí se stále učit základůmmandsmu-leninismu,číst denní tisk stranya pravidelněnavštěvovatčlenskéschůze.Komunistaje v práci i osobním životěpříklademostatním. Základnímprávem člena strany je účastnit se ve své or ganisad projednávánívšech otázek, souvisících s politikou strany, svobodné vy jadřovat na stranickýchschůzíchsvůj názor o činnosti strany a předkládatnávrhy, volitvedoutí orgány strany a být do nich volen. 3. Co znamená demokratický centralismus, který je hlavni zásadou výstavby strany? Centralismus spočíváv tom, ženižší stranickéorgánypodléhajívyššíma rozhod nuti vyššíchorgánů jsou závaznápro nižší. Menšina se podřizujevětšině. Stranická kázeňplatí stejně pro všechnyčleny. Pokračovánina 3. strani obálky

MATERIÁL

PRO

SKOLENI

V KSC

Strana a její úloha při budování socialismu 9

Osnova pro sedmé thema Roku stranického školeni 9—1950

Cena 3 Kčs

ODDĚLENI PROPAGAČNÍ VYDALO KULTURNĚ ksC výboru ústředního sekretariátu

V minulých"thematech jsme se učili o tom, jak žili, bojovali zvítězili dělníci a rolníci v Rusku, jak žil a bojoval náš pracu a jící lid v doběkapitalismu,jak se stal pánem ve své vlasti a co je potřebí dělat, abychom i my ve své zemivybudovalisocialismus. Celá první polovina20. století, jak jsme mohli sledovat na pří kladu pracujícího lidu v Rusku a také na příkladu našeho pra cujícího lidu, je nepřetržitým řetězem prudkých a krvavých bojů za svržení nadvlády kapitalistických vydřiduchů. Po porážce kapitalistů následuje neméně úporný a neméně těžký boj za vítězství novéhospolečenskéhořádu, kdy odstraňu jeme odvěkévykořisťování člověka člověkem,boj za vítězství so cialismu. V tomto největším zápase, jemně není obdoby v dějinách lid,štva, má nejdůležitější a rozhodující úlohu revoluční strana děl nické třídy. Bez takovéto strany, strany Lenina a Stalina, by ne byl v Rusku poražen kapitalismus, nebylo by vítězství socialismu na jedné šestině světa. Bez takové strany nebylo by světodějného vítězství Sovětskéhosvazu nad německýmfašismem a japonským imperialismem,nebyloby zemí lidovédemokracie,budujících so cialismus. Historická,zkušenost z období po první světové válce ukazuje, že stejně jako v Rusku, tak i v jiných zemích Evropy měla děl nická třída šanci svrhnout kapitalismus. Jestliže se to jinde ne podařilo, pak hlavně proto, že nikde kromě Ruska neexistovala revoluční strana dělnickétřídy. Také u nás v Československuse pod vlivem Velké říjnové so cialistické revoluce vysoko vzedmula revolučnívlna. Tehdy byla reálná možnost, aby nově vzniklá Československá republika se vyvíjela zcela jinak, než tomu bylo v následujících dvou de setiletích. Avšak pravicoví vůdcové sociální demokracie v roce 1920 zradili zájmy pracujícího lidu, způsobili porážku dělnické třídy a umožnilikapitalistům upevnit jejich panství. Tehdy u nás ještě nebylo komunistické strany, která by dovedla čelit zradě sociálně demokratických vůdců a která by dělnickoutřídu pro zíravě a směle vedla do velkých revolučních bojů. Zcela jinak tomu bylo v roce 1945 a v únoru 1948,kdy v čele dělnickétřídy

byla již v mnoha bojích vyzkoušená,komunistická strana, která se učila u Všesvazovékomunistické strany (bolševiků) a kterou soudruh Gottwald vykoval v pevnou revolučnístranu. Proto na IX. sjezdu soudruh Gottwald právem zdůraznil: »2Vemvžeme nikdy dost opa,kovat,co strana znamená. Bez strany nebylo lidově demokratické republľky. Bez strany by nebylo ví tězného února. Bez strany by nebylo záruky, že nesejdeme s cesty socialismu,

Historická dělnické

nutnost třídy

revoluční

strany;

Vytvoření komunistických stran a také naší komunistické strany nebylo lehké. Před první světovouválkou ve všech zemích kromě Ruska kralovaly a dělnickoutřídu »vedly«sociálnědemo kratické strany. Tyto strany opustily linii revolučního boje a považovalyza hlavní kolbiště boje parlament. Výrazem jejich politiky na půdě parlamentu byly různé kombinace, dohody a jednání s měšfáckými stranami, což vedlo ústupkům spo lupráci s buržoasií.Nejen politicky, ale i organisačně se sociálně demokratické strany přizpůsobovaly nikoliv revolučnímu boji, ale volebním účelům. Üspech v parlamentě byl jejich hlavním cílem a proto celé strany byly vlastně jen volebním aparátem, jehož činnost směřovala výlučně získání voličů. To se proje vovalo i organisačně v tom, že organisace byly zřizovány jen na základě místa bydliště. V závodech sociální demokracie své organisace neměla. Vedoucím činitelem této strany byl parlamentni klub. Místní organisace a všechny ostatní orgány, prostě celá strana byla pří věskemtohoto klubu. Je pochopitelné,že za takových poměrů ne mohlobýt ani řeči o přípravě dělnickétřídy revoluci. Jenom v RuslcuLenin a Stalin svedli důslední)boj se socíáldemokratismem. Dovedlijiž roku 1903 vytvořit pevnou organisaci bolševickéhosměru v jednotné sociální demokracii a v roce 1912 na pražské konferenci založili samostatnou bolševickou stranit (viz brožuru »Jak bojovali a zvítězili dělníci a rolníci v Rusku«, 10— 11).

Porážka dělnické třídy po první světové válce všude kromě Ruska názorněukázala, že je třeba nové strany, strany revoluční,

která by dovedlavést dělníky do rozhodujícíchzápasů,která by dovedlavyužít revolučnísituace a porazit kapitalisty. Vzorem pro takovoustranu byla strana bolševiků.Lenin a Sta lin zaměřili činnost bolševickéstrany novým revolučnímzpůso bem. Bolševickástrana vychovávaladělnictvo v duchu revoluč ního boje o moca pracovala tomu,aby se utvářel svazek s děl níky v sousedníchzemích.Hlavním polem její činnosti byla to várna, závod, který podle Leninovýchslov je pevností strany, protože tam pracuje opora a armáda strany — dělnická třída. Současně s vytvářením nové strany vedli Lenin a Stalin ostrý boj se zbytky sociáldemokratismuuvnitř strany a s ieho vlivy mezi dělnictvem. Komunistickéstrany, které se v různých zemích po první svě tové válce pod vlivem Velké říjnové revoluce ustavily, musely dlouho vést boj se sociálnědemokratickýmipozůstatky ve vlast ních řadách. Tento boj probíhal také v naší straně a byl dopro vázen vnitrostranickými krisemi, během nichž se strana očišťo vala od různých lidí, kteří byli nositeli sociáldemokratismu,po koušeli se stranu odvrátit od její revoluční cesty a zatáhnout ji do bahna spolupráces buržoasií. Naše strana se stala skutečně revoluční,bolševickoustranou, zásluhou soudruha Gottwalda a gottwaldovskéhovedení, které bylo zvolenona V. sjezdu v roce 1929 do čela strany. (Viz bro žuru »Života boj pracujícíholidu ČSR za kapitalismu«,str. 17až Význam marxisticko-Ieninskétheorie V závěru Dějin Všesvazovékomunistické strany (bolševiků), kde jsou shrnuty hlavnívýsledkya základnípoučenídějinnécesty bolševickéstrany, se praví: »Strana dělnickétřídy nemůžedostát roli vůdkyněsvé třídy, nemůžedostát roli organisátorky a vůdkyně proletářskérevoluce,neovládne-liprogresivní (pokrokovou) theorii dělnického hnutí, nezvládne-li marxisticko-leninskou theorii.c UčeníMarxe,Engelse,Lenina a Stalina je žulovýmzákladem, který straně dává možnost uskutečňovat její vedoucí úlohu. V tomto učení je síla, která straně umožňuje, aby vždy volila správnou cestu, chápala vnitřní souvislostvšech událostí, mohla předvídat vývoj událostí a rozpoznat nejen to, jak se události vyvíjejí a kam spějí teď, nýbrž i to, jak se musí vyvíjet a kam musí spěti v budoucnosti.Naopak, strana, která marxisticko-le-

nínsícouffieoríí nezvláďía,tápe, nemá jísfočy a, není acHopnavísf dělnickoutřídu a pracující lid. Také dějiny' naší strany jsou příkladem toho, jak naše strana uměla předvídat, chápat vývoj událostí a správně vést dělnickou třídu. Učili jsme se o tom v minulých thematech. Všechno, co naše strana dokázala, dokázala proto, že měla zbraň marxismu-leninismu,učení Marxe, Engelse, Lenina a Sta lina. Velké úkoly při výstavbě socialismu vyžadují, aby strana toto učení ovládlaještě lépe. Proto věnujeme ve straně tak velkou péči výchověčlenů, proto máme Rok stranického školení a chce me, aby komunistépoznalizáklady socialistickéhoučení. Přitom však je potřebí dbát toho, aby toto učení nebylo chá páno tak, že stačí naučit se několika zásadám a že tyto zásady navždy vystačí. Marxismus-leninismusje živéučení. Není žádnouvěroukou,ale je návodem jednání. Nepochopila neovládlmarxismus-leninis mus ten, kdo sice zná nazpaměť jeho poučky,ale neví si rady, jak má postupovat v praxi. Zvládnoutmarxismus-leninismusznamená osvojit si jeho podstatu a naučit se uplatňovat marxismus-leni nismus při řešení praktických otázek revolučníhohnutí. Svou vedoucí úlohu může strana splnit jen tehdy, ovládne-U učení marxismu-leninismu.

Strana

— předvoj

dělnické

třídy

Abychompochopili,v čem spočívá vedoucíúloha komunistické strany a jak je ji třeba uplatňovat, musíme si ujasnit, v čem je rozdíl mezi stranou a dělnickoutřídou a jaký je poměr strany dělnickétřídě. Bozdíl mezi stranou a dělnickoutřídou Stmím se odlišuje od dělnické třídy a od masy pracujícího lidu tím, že ve svých řadách soustředtuje nejlepši a nejpokroko vější živly dělnickétřídy a pracujícího lidu. Strana je organisací nejuvědomělejšíchlidí, kteří jsou organisátory a učiteli dělnic ké třídy. Soudruh Stalin zdůraznil tuto vlastnost strany slo vy : > ... je zapotřebí skupiny uvědomělýchvůdců, která socia-

lištičky uvědomuje armádu proletářů, sjednocuje ji a řídi v boji.« Tento rozdíl mezi stranou a dělnickou třídou vyplývá z toho, že dělnická třída, ačkoliv je nejpokrokovější proti ostatním tří dám, sama není stejnorodá. Uvnitř dělnické třídy jsou rozdíly jak co do uvědomění,tak i co do jejího složení.Dělník z malé to várničky, kde dříve nikdy nebyla odborová organisace, nemá ta kové zkušenosti jako dělník z velkého závodu a nemůže být ani tak uvědomělý.Hlavní příčina rozdílů v dělnické třídě spočívá však v tom, že dělnická třída se stále doplňuje. Máme dělníky, kteří ještě nedávnopracovali na vesnici a dnes jsou v závodě. Je samozřejmě rozdíl mezi dělníkem, který je od mládí v továrně, jehož otec i děd byli dělníky, a mezi dělníkem,který ještě včera byl domkářem. Tím si vysvětlujeme rozdíly mezi dělníky, které budou trvat dotud, dokud dělnická třída se bude doplňovat z ji ných tříd, dokud nezvítězí socialismus a nebudou odstraněny třídy. Z těchto rozdílů také plyne, proč dělnická třída — nejpokro kovější třída ve společnosti,vedoucí ostatní pracující masy — musí mít svůj předvoj, proč potřebuje zkušenéhovůdce, stranu, která ji povznáší na vyšší úroveň, aby pochopilasvé třídní zájmy a své dějinné poslání. Dělnická třída potřebuje stranu svůj předvoj — tím více, protože v období kapitalismu je v-— neustálém revolučnímboji, a také dnes, v období přechodu od kapitalismu socialismu, vededále boj proti třídnímu nepříteli, boj, který se stále zostřuje. A tak jako bojující armáda potřebuje štáb, tak i dělnická třída potřebuje svou stranu, která určuje postup boje a která tento boj organisuje. Pravicoví vůdcové sociální demokracie již před první světo vou válkou zradili učení Marxe a Engelse a zavrhli revoluční boj dělnické třídy o moc. Proto také odmítali zásadu, že strana má být předvojem a štábem dělnické třídy. Směšovali stranu a dělnickoutřídu a snižovali úroveň strany na úroveň politicky ještě nezralých mas, které se živelně zúčastňovaly hnutí. Když vypukla první světová válka, prohlašovali, že strana je nástro jem míru a že se nehodí pro podmínkyválky. Pravicoví sociálně demokratičtí vůdcovénejen že nic nepodnikli v boji proti válce, nýbrž naopak přímo pomáhali svým buržoasním vládám vést imperialistickou válku. Další vývoj ukázal, kam pravicovésociálnědemokratickéstra ny na západě zavedla cesta, kterou zvolily.Tyto strany prohnily

skrz naskrz, odrodily se a přešly do tábora nepřátel dělnické třídy. Po druhé světové válce stali se všichni pravicoví sociálně demokratičtí vůdcovéBlum,Bevin,Sarragat, Schumacher,Majer sluhy americkýchmiliardářů, podněcovatelůnové války. Strana je neoddělitelnousoučástí dělnické třídy Mluvilijsme dosud o rozdílu mezi stranou a dělnickou třídou a o tom, že dělnickátřída potřebuje svůj předvoj,kterým je revo luční strana. To je ale jen jedna stránka věci. Aby strana mohla být předvojemdělnickétřídy, musí zůstat její neoddělitelnousou částí. Rozdíl mezi stranou a dělnickoutřídou se nesmí přeměnit v roztržku. Strana se nesmí uzavírat do sebe a nesmí se odtrhnout od mas. Někteří komunisté chápou nesprávně vedoucí úlohu strany domnívají a se, že jako nejuvědomělejšílidé se nemusí ohlížet na mínění dělnictva a pracujícího lidu a že nezáleží na tom, co si dělnická třída o nás myslí. Takoví členové a funkcionáři strany uzavírají organisaci před lidem a způsobují, že organisace se stává sektou. Některým komunistům zase stouplo do hlavy, že strana je vedoucístranou a představují si, že vedoucíúloha strany spočívá v tom, že strana prostě ostatním poroučí,nařizuje a dik tuje. Nemůže být nic nesprávnějšího, než takto si vykládat ve doucí úlohu strany a takto ji uplatňovat vůči dělnické třídě a ostatním vrstvám pracujícího lidu. Obě tyto chyby — uzavírat se před lidem a diktovat ostatním — spolu souvisí. Obě vyplývají z nesprávného pochopení poměru mezi stranou a dělnickoutřídou. Jaký má být tento poměr? Musí to být poměr vzájemné důvěry. Komunistická strana může být jen tehdy předvojem dělnickétřídy, může být jen tehdy vedoucí stranou, jestliže stále získává, obnovuje a upevňuje důvěru děl nické třídy a pracujícího lidu, je-li celoudělnickoutřídou i ostat ními masami pracujících podporovánaa uznávána za vůdce.Sou druh Stalin mnohokrát zdůrazňoval, že vztah strany nestranickým masám pracujících musí být takový, aby pracující po kládali naši stranu za svou stranu, za stranu blízkou a drahou, na jejímž rozšíření a upevněnímají životní zájem a jejímuž vedení dobrovolněsvěřují svůj osud.

Organizační

řád

a výstavba

strany

Chce-listrana skutečně vést boj dělnickétřídy a má-li uplatnit svou vedoucíúlohu při budovánísocialismu,musí být pevné ornisovanou a ukázněnoustranou. Nikdy v dějinách žádné hnutí a žádná strana neměla tak ve liké poslání a nekladla si tak vysokécíle jako komunistickástra na. Nikdy také žádná strana neměla tak zběsiléhoa přitom zku šeného protivníka, jakým je buržoasie. Proti moci buržoasie, která vlastnila továrny, banky a půdu, která ovládalastát a měla vojsko, četníky a soudy, která do svých služeb zapřáhla vědu a techniku, která měla všechny prostředky pro vytváření veřej ného mínění (noviny,rozhlas, film), měla dělnická třída jedinou zbraň — svou organisaci,svou revolučnístranu. Boj za svržení moci buržoasie, jak ukazují dějiny bolševické strany a také zkušenostinaší strany, byl velmisložitý a mělrůzná období.Někdy bylo zapotřebí ustupovat a na ústupu bojovat ne jen proti nepříteli, ale také proti poraženeckýmnáladám v děl nické třídě a také ve vlastních řadách, bylo třeba vnášet do řad neorganisovanýchdělníků kázeň, houževnatost a organisovanost. Jak by mohla tak veliké úkoly splnit strana, která by sama ne byla pevně organisovaným,ukázněným a jednolitým celkem? Avšak nejen boj za svržení nadvlády kapitalistů vyžadovalta kovou organisovanoustranu. Úkoly spojené s budovánímsocia lismu jsou neméněsložité a neménětěžké.Třídní boj s poraženou, dosud ale ještě nedobitoukapitalistickou reakcí neutuchá, nýbrž se zostřuje. Zcela nové úkoly stojí dnes před dělnickou třídou. Dělnická třída se musí naučit vést a spravovat stát, musí se učit rozumět řízení závodů, ovládnout techniku a uskutečnit tak slo žitý úkol, jako je získání vesnice pro socialismus.Kolik je tu za potřebí houževnaté a organisátorské práce! Jak pevně semknu tou, organisovanou a jednotnou musí být strana, která si vzala takové úkoly! Boj Leninaía Stalina o vytvoření pevné organisované strany v Rusku

i Proto také hned od počátku budováníbolševickéstrany věno vali Lenin a Stalin takovou pozornostjak programu, tak i organisačnímuřádu strany, který určuje základy života a práce stra ny. Přísné a správné plnění programu a organisačního řádu

strany zabezpečovalopevnou jednotu v řadách bolševickéstrany a umožňovalozaměřit síly všech stranických organisací, všech členů strany v jeden proud společné práce za uskutečnění cílů strany. Pojetí strany jako organisovanéhocelku je obsaženov prvním článku organisačníhořádu bolševickéstrany. Podletohoto článku se strana skládá z pevných organisací a členem strany může být jen ten, kdo je členem jedné z organisací strany, aktivně ve straně pracuje a plní usnesení strany. O tuto zásadu byl sveden v ruské sociální demokraciivelký boj již v roce 1903mezi Leni nem a menševiky, kteří říkali, že členem strany může být i ten, kdo nepracuje ve stranické organisací. Menševicichtěli, aby na místo jednolité, pevně zorganisovanéstrany, se strana stala ja kýmsi volným sdružením lidí, bez pevné kázně, v kterém by sice měl místo každý »sympatisující«, ale ve kterém by nikdo neměl povinnostpracovat. Je jasné, že s takovoustranou by dělnickátří da v Rusku nemohlajít do boje za svržení cara a kapitalismu.Dí ky Leninovia Stalinovibyla vytvořena opravdu bojeschopnáa semknutá jednotná strana bolševiků,která se stala vůdcema orga nisátorem vítězství nad carismem a kapitalismem v Rusku, která dovedla sovětský lid vítězství socialismu a vede jej dál nejvyšší metě, ke komunismu. Všesvazovákomunistická strana (bolševiků) stala se vzorem také, pokud jde o organisační zásady, všem ostatním komunistic kým stranám. Také naše strana je vybudována podle těchto bol ševickýchzásad. Hlavní zásada organisačního řádu naší strany V prvním článku organisačníhořádu naší strany se praví : Čle nem strany může být každý, kdo souhlasí se zásadami a s cílem Komunistickéstrany Československa,pracuje jeho uskutečnění v jedné z organisací strany, plní usnesení strany a řádně platí člensképříspěvky. Plnění tohoto článku organisačního řádu činí stratm jednot nou, soustřeďuje práci všechčlenů a organisací v jedensměr a za jišťuje akceschopnoststrany. Co znamená souhlas se zásadami a cílem strany? Souhlas se zásadami a cílem komunistické strany znamená, že každý člen strany musí považovat stranické úkoly za vlastní a neúnavně bojovat za jejich splnění. Zásady a cíle strany jsou vyjá-

dřeny nejen v knihách klasiků marxismu-leninismu,ale jsou obsaženy v základních praktických úkolech strany. Soudruh Gottwald nejednou zdůraznil, že pětiletý plán je hlavní součástí programu strany. Projevy soudruha Gottwalda na VHI. a DC sjezdu naší strany, jeho referáty na zasedáních Ústředního vý boru jsou převtělením zásad a cíle strany do konkrétních úkolů. Jejich uskutečňováním plníme zásady strany a pracujeme pro dosažení cíle, který si strana vytkla V prvním článku organisačníhořádu se dále praví : Být členem Komunistickéstrany Československaje velkou ctí a závazkem. Ano, je největší ctí být členem strany, která uskutečňuje veliké ideály, za něž od věků bojovali a umírali nejlepší lidé, jaké znají dějiny. Je ctí být členemstrany, jejímž posláním je >vytvořit so cialistický společenskýřád, ve kterém člověk nevykorisťuje člo věka, kde zájem jednotlivce je v souladu se zájmem celku a kde každému je dána možnost pracovat, tvořit a žít tak, aby mohl uplatnit všechny schopnosti, řád, v němž nejsou možné hospo dářské krise a otřesy, v němžpráce je ctí a zahálka potupou a kde nastane netušený rozmach techniky, vědy a kultury, sloužícílid skému štěstí«. (Organisační řád KSČ.) Členství ve straně je ale současněodpovědnýmzávazkem.Člen stvím ve straně nikdo nezískává žádné privilegie, nýbrž naopak má větší povinnosti a větší odpovědnostnež ostatní. Povinnost aktivně pracovat ve stranické organistici Hlavní zásadou,obsaženouv prvním Článkuorganisačníhořádu strany, je povinnostkaždéhočlena pracovat v jedné z organisací strany a plnit stranická usnesení.V tom se projevovalvždyvelký rozdíl mezi komunisty & členy jiných stran, které nepožadovaly od svých členůplněníúkolů a spokojovalyse s matrikovýmičleny. V čem spočívajíhlavní povinnostičlena strany f Člen strany se alitivně zúčastňuje politickéhoživota a činí véechnOjco vyžaduje zájem strany. Provádí úkoly, které mu ukládá organisace. Učí se, aby poznalpodstatu marxismu-leninismu.Rozšiřuje ideje strany, vysvětluje a hájí politiku strany, 'neustálepřesvědčujesvé okolí 0 její správnosti a získává ostatní pracující pro uskutečňování politiky strany. Odebírá a čte denní tisk strany a pravidelně na vštěvuje členskéschůze.Chrání čistotu a jednotu strany, dodržuje organisační řád a zachovává stranickou kázeň. Je v práci 1 v osobnímživotě příkladem ostatním. Je vzorem občana, který

a

Setři národní majetek a dbá, aby byty dodržoványzákony re publiky. Tyto základní povinnostijsou pro všechny členy strany zá vazné. Ne všichni členovévšak tyto povinnostisprávně plní. Je ještě mnohočlenůstrany, kteří slovy sice uznávají,že komunista má být vzorem, ale v práci se podle toho neřídí. Na IX. sjezdu strany byl přijat pro celoustranu závazek: Co komunista na zá vodě,to úderník. Uplynul již rok od IX. sjezdu a je ještě mnoho členů strany, kteří tento úkol nesplnili. Jak má být komunista vzorem ostatním dělníkům,není-li sám úderníkem a dá-li se za hanbit nekomunisty,kteří se úderníky stali! Ze základních všeobecněplatných povinností vyplývají kon krétní úkoly, které organisaceukládá jednotlivýmčlenům.Tyto úkoly jsou různé a mají být uloženyjednotlivýmčlenům podle jejich politickévyspělostia schopnosti.Výbororganisacemá při hlížet tomu, na jakou práci se jednotlivý člen hodí, kde bude straně nejvíc platný, a také na to, která práce nejlépe pomáhá jeho dalšímupolitickémurůstu. Práce ve straně je mnohotvárná a dává možnostkaždémučlenu,aby se uplatnil. V naší organisaci mnohdy »zahálí«dosti členů strany jen proto, že jim neumíme dát úkoly,nebože nemámeodvahu svěřit jim funkce. Zkušenost však ukazuje, že lidé rostou s úkoly, jsou-li jim rozumně uklá dány. Demokratický centralismus a vnitrostranická demokracie Základní zásadou,podleníž je strana vybudována,je demokra tický centralismus.Co znamená centralismus v naší straně, proč jej nazývámedemokratickým? Centralismus spočívá v tom, že strana není jenom prostým souhrnem organisaci, nýbrž že její organisace jsou spjaty v je diný organisační celek, s jediným organisačním řádem. V naší straně je jedinýnejvyššívedoucíorgán — sjezdstrany a v období mezisjezdem— Ústřední výbor.V naší straně platí kázeň stejně pro všechny členy a pro všechny stranické organisace. Nižší stranické orgány podléhají vyšším a rozhodnutí vyšších orgánů jsou závazná pro nižší.Menšinačlenů strany se podřizujevětšině. Demokratickým nazýváme centralismus proto, že všechny stranické orgány jsou demokratickyvolenyzdolaaž nahoru a že skládají pravidelně účty ze své činnosti organisacím, které je volily. Vnitrostranická demokracie se plně projevuje v právech

člena strany. V druhém článku organisačního řádu o povinnos tech a právech člena se praví : »Ölenstrany má právo účastnit se ve své organisaci projedná vání všech otázek souvisících s politikou a taktilcoustrany; svobodněvyjadřovat na stranických schůzíchsvůj názor o čin nosti strany a předkládat své návrhy; volit přímo nebo prostřednictvím svých delegátů vedoucíorgá ny strany a být do nich volen; požadovat podávání pravidelných zpráv o činnosti zvolených orgánů; vyslovovat ve stranické organisaci svůj názor a věcnoukritiku o činnosti kteréhokoliv člena i funkcionáře nebo výboru a organisace strany: požadovat,aby byl přítomen, bude-lirozhodováno o jeho činnostinebochování; obracet, se s kteroukoliv otázkou vyšším orgánům strany, aá Ústřednímu výboru.« Naše strana přikládala vždy rozhodující význam zásadě' vni trostranické demokracie a dbala o to, aby tato zásada byla přísně dodržována.Soudruh Gottwald vždy zdůrazňuje mimořádný vý znam demokracie v životě strany a téměř na každém zasedání Ústředního výboru se s různých hledisekotázkou vnitrostranické demokracie zabývá. Důslednéuplatňování vnitrostranické demokracievede tomu, že všechnočlenstvo strany se aktivně podílí na projednávání po litiky a úkolů strany a pomáhá ideologickémurůstu členů strany. »Vnitrostranická demokracie,«pravil soudruh Gottwald na za sedání ÜV dne 9. června 1948, »neznamenánic formálního, ne znamená jen diskutování, schůzování a hlasování, je to zároveň také praktické každodenníšlcolení,to je to, čím členové strany rostou, čím se jim problémy, které strana i život a stát před nš staví, stávají blízkými, srozumitelnými, to je marxisticko-leninská methoda, to je praktické školení.Ideologickývzrůst bez vni trostranické demokracieneznamenávůbec nic.« Důsledné uskutečňování vnitrostranické demokracie je také přímo spjato s úkoly socialistické výstavby. Demokraticképrin cipy je třeba uplatňovat nejen ve straně, ale i vůči nestraníckym masám. Mluvilijsme již o tom, že strana se nesmí uzavírat před lidem nebo diktovat ostatním, že mezi stranou a nestranickými masami musí být poměr vzájemné důvěry. Socialismusmůžeme vybudovatjen za aktivní tvůrčí podpory milionůdělníků, rolníků a pracující inteligence, opřeme-li se o jejich iniciativu a přitáh-

neme-li nejširší masy ke spolurozhodovánípři řízení státu. Jen tehdy, když široké vrstvy pracujících mají vědomí,že jsou hos podáři, že spolu s námi rozhodují, že nejsou nějakým přívěskem, na který se nebere ohled,jen tehdy můžemepočítat s jejich akti vitou, jen tehdy jsou naše úspěchy zaručeny. Kdybychomtakto nepostupovalia opustili demokratickézásady, pak by naše cesta nevedla socialismu, ale skončila by krachem, jak to vidíme v Jugoslávii. Soudruh Gottwald ve svém dopise sloučení čsl. sociální de mokracie s Komunistickoustranou Československazvláště zdů raznil, jaký mají význam principy demokracienejen pro vnitro stranický život, ale i pro vztah strany širokým masám. »Nutno stále dbáti toho,« napsal tehdy soudruh Gottwald, »le jak stranickou jednotu a kázeň, tak autoritu strany v národě lze budovat jedině na principech demokracie.Jedině na základě dů sledné demokracie ve vnitrostranickém životě, na základě vše stranné kritiky a sebekritiky uchovámestranu jako pevný,akce schopný,ukázněný celek. Základemautority strany v masách je pak to, že komunisténejen vysvětlují a agitují, ale také jdou první příkladem vpřed v práci a obětech pro blaho lidu a republiky. Jakékoliv administrování uvnitř strany a vůči nestraníckym masám nebo snad dokoncediktováníznamenaloby záhubu strany a její autority v masách.« Kritika a sebekritika Nedílnousoučástí vnitrostranické demokracieje kritika a se bekritika. S kritikou a sebekritikou musí být co nejtěsněji spjat celý život a všechny práce strany. Z toho, jak se ve stranických organisacíchuplatňuje široká a věcná sebekritika, je možnosou dit, nakolik je chápána vnitrostranická demokracie,zda se pro vádí ve skutečnosti a ne jenomformálně. Mimořádnývýznamsebekritiky pro stranu vyplývá z řady váž ných příčin. Sebekritika je silným protijedem proti velikášství. »Všechnyrevoluční strany, které dosud hynuly,«,napsal Lenin, hynuly proto, že propadly velikášství a nedovedly rozeznat, v cení.je jich síla, a bály se mluvit o svých slabostech. My však nezahyneme, poněvadž se nebojíme mluvit o svých slabostech a učíme se slabosti překonávat.«. Poměr Všesvazovékomunistickéstrany (bolševiků) ke kritice je velkým příkladem pro naši stranu. Co svět svě sebekritice a ji

tem stojí, nebyloještě tak velkéhovítězství, jakého dosáhla bol ševická strana a sovětský lid ve Velké vlastenecké válce. Avšak i po tak velikém vítězství zdůraznil soudruh Stalin ve své řeči voličůmdne 9. února 1946: »Říkává se, že vítězovénemají být souzeni,že nemají být kritisováni, kontrolováni.To není správné. Vítězovése mají a musí soudit, kritisovat a kontrolovat. Je toku prospěchunejen pro věc, ale i pro samotné vítěze. Bude méně do mýšlivosti,bude více skromnosti.« Soudruh Gottwald mnohokrát a zvláště po únorovémvítězství nabádal naši stranu ke skromnosti a varoval ji, aby nezpychla. Na zasedání,Ústředního výboru dne 9. dubna 1948,kdy zhodnotil velké úspěchy, kterých dosáhla, pravil: •»Každánaše organisace může být hrda na to, že jsme obstáli takovým způsobem.Nesmí nám to však stoupnout do hlavy, ne smímesi myslet, že je všechno za námi, že máme vše vyhráno, že na nás již nikdo nemůže,že není nikoho nad nás. To by bylo to nejnebezpečnější.To by mohlo ve svých důsledcích znehodnotit naše únorové vítězství, kdyby naše strana měla upadnout v do mýšlivost a pýchu. Jsem však přesvědčen,že naše strana ne zklame. Dosáhli jsme již řady úspěchů, a přece se nám nezato čila hlava. Musímesi to zapamatovat, musíme se přimět sebe kritice a musímebýt kritičtí i druhým soudruhům.Končím pa rafrází starého Tomka: Aby nás pánbůh před zpychnutím uchovati ráčil.« Sebekritika je příznakem síly strany a ne slabosti. Také na zkušenostechnaší strany je možnoukázat, jak sebekritika straně pomáhala, jak ji posilovala a zocelovala.Strana se nikdy nebála kritisovat své nedostatky a chyby. Na posledním zasedání Ústředního výboru v únoru 1950 se projednávaly vážné nedo statky, které se ve straně projevily v souvislosti s otázkou revo luční bdělosti. Ústřední výbor o těchto otázkách mluvilotevřeně, netajil, že na významnýchmístech ve straně a ve státním aparátě byly odkryti agenti západních imperialistů. To straně jenom pro spělo a mobilisovaločlenské masy bdělosti a ostražitosti. Od halovat své chyby a nedostatky, zkoumat příčiny, které tyto chyby způsobily, a současně ukazovat, co je nutno dělat, aby se nedostatky a chyby napravily, aby práce šla lépe — to je jeden z nejlepších prostředků výchovy komunistů, prostředek, který pomáhá vychovávat nejen komunisty, nýbrž i široké pracující masy. Na zasedání Ústředního výboru dne 24. února 1950 soudruh Gottwald velmi důrazně ukázal na nutnost kritiky a sebekritiky

a na nutnost odstranění nedostatků, které ve straně jsou, pokud jde o uplatnění vnitrostranické demokracie.V souvislosti s pří padem Titovy kliky v Jugoslávii objasnil soudruh Gottwald pří činy, které umožnily titovským odrodilcům a zrádcům zavést Jugoslávii do tábora imperialistů. Ukázal, že hlavní příčina sou visí v základě s tím, že v jugoslávské komunistické straně ne bylo kritiky a sebekritiky, která by odhalila zrádné elementy. »I nám se v důsledkunedostatečnékritiky a sebekritiky,« pra vil, »mohoustát různé věci v jiné formě, v menším měřítku, ale stejně mohou stranu poškodit. Pokud jde o vnitrostranickou de mokracii, musímesi vsít z dnešního Üstředního výborxi'poučení: provětrat naše organisace dobrým větrem kritiky a sebekritiky! A nejenom organisace, nýbrž vedoucí kádry, krajské výbory, krajské sekretáře, okresní výbory, okresní sekretáře, Ústřední výbor a ústřední aparát. Bezohledu na osoby a bezohleduna nás. To ovšemneznamenákritisovat se sportu. To také nikdo, kdo má stranu rád a kdo jí rozumí, nebude dělat. Kritisovat tam, kde se kritisovat má. Nebát se toho, že přijdou ke slovutaké někdy kve rulanti. Koneckonců se brzy pozná, kdo je kverulant nebo dobrý člověk.Pravda, mnohý z našich soudruhů řekne : »Co zas na mně chcete? Zase nepříjemnosti.« Ano, nepříjemnosti snad pro tebe, pro druhého, pro třetího. Ale příjemné pro stranu, pro celek, pro stát, pro republiku! Osobní nepříjemnost musíš na sebe vzít! A kdo má čisté svědomí a poctivě pracuje, jak stačí jeho síly a schopnosti, ten se nemusí bát kritiky a sebekritiky a nemusí se také bát kritisovat druhé. To je,'myslím, dnes,soudruzi,to nejdůležitější, mluvíme-lio upevnění jednoty, velikosti a akceschop nosti naší strany. Nedělat z kritiky a sebekritiky a vnitrostra nické demokraciejen pouhou formalitu, nýbrž skutečnou součást Jcaždodenníhoživota.« Jednota strany Komunistická strana se dále vyznačuje jednotou vůle. To znamená, že všechny organisace strany, všechny její vedoucí prgány a všichni členovépracují na jednotném ideovém a organisačním základě a provádějí jednu linii. Porazit kapitalisty a uskutečnit vítězství socialismu by nebylo možné bez jednolité a ukázněnéstrany. Bylo už výše řečeno,že strana stojí na základě marxismu-leninismu. Podmínkoučlenství je souhlasit s tímto učením a řídit se jím.

V sociálně demokratických stranách stranická jednota nebyla považována za nutnou. Tyto strany se odrodily učení Marxe a Engelse. Hlavní slovo v těchto stranách měli stále více pravi covívůdcové,kteří hlásali, že odstranění kapitalismu není třeba revoluce, nýbrž že kapitalismus sám mírným způsobem bude vrůstat do socialismu. Jako důkaz toho uváděli nižn é vymože nosti dělnické třídy, jako bylo hlasovací právo, osmihodinová pracovní doba, nemocensképojištění a pod. Avšak tyto vymože nosti byly vždy dosaženy bojem v období nástupu dělnické tří dy, jak tomu bylo v roce 1905 nebo po první světové válce v le tech 1918—20.V rukou sociální demokracie se však tyto vymo ženosti staly nikoliv popudem boji za další požadavky, ale na opak soc. dem. vůdcové je využívali uspávání dělnické třídy. Theorie o mírném vrůstání kapitalismu do socialismu byla v praxi doprovázenaústupky vůči kapitalismu a nakonec přímou spoluprací s buržoasií. Je pochopitelné,že tito vůdcovéodmítali jakoukoliv ideovou zásadní jednotu, která by jim zabraňovala dělat různé pakty a úmluvy s nepřáteli dělnickétřídy. Revolučnístrana dělnickétřídy, věrná marxismu-leninismu,ne může připustit, aby v jejích řadách se projevovaly různé směry. V jejích řadách mají místo jen takoví lidé,kteří zastávají shodné třídní zájmy, a ve straně nemůže zůstat ten, kdo hlásá a zastává protistranický, zásadně jiný směr. V boji za jednotu strany se nezřídka vyskytovalnázor, že není třeba ostře vystupovat proti těm, kdo zastávají jinou linii, je možné a přípustné mít odchylku od linie strany. Byli takoví sou druzi, kteří se domnívali,že poslouží jednotě strany tím, když se smířlivěpostaví vůči nesprávným názorům,případně, když jim ustoupí. Není nic škodlivějšího než smířlivost v otázkách ideové jednoty. Taková politika nevede posílení jednoty strany, nýbrž jejímu rozrušení, nekázni a rozkladu. Jednota a kázeň ve straně ovšem neznamená,že by se neměly projevovat různé názory. Různost názorů a diskuse má jediný cíl. Musí vést vyjasnění, správnému řešení věcí jednotě názorů. Jakmile se přijme usnesení, pak se musí plně projevit jednota vůle a činů. Kázeň všech členů strany při provádění při jatého usnesení nesmí být v žádném případě narušena. Je jasné, že to musí být uvědomělá kázeň, kázeň taková, která vyplývá z přesvědčení o správnosti úkolu. Jen taková kázeň může být vskutku pevná. Dějiny Všesvazovékomunistické strany (bolševiků) a zkuše nosti naší strany učí, že stranickou jednotu a kázeň nejvíceohro-

žovalyoportunistickéživly, lidé malomyslnía poraženci.Soudruh Gottwald mnohokrát zdůraznil,že strana není cd ostatního světa oddělenačínskou zdí. Buržoasní vlivy pronikaly do strany a ještě dnes mohou ve straně působit. Třídní nepřítel vedl vždycky boj tak, že útočil jednak přímo a jednak se pokoušelproniknout do strany, aby ji rozvrátil zevnitř. Ve své minulosti svedla naše strana těžké boje se zbytky sociáldemokratismu a smportunistickými živly, které ji chtěly od vrátit od důslednétřídní politiky, které chtěly, aby se oddala ne činnosti a kapitulovala před buržoasií.Soudruh Gottwald ve svém dopisu sjednqcení čsl. sociální demokracie s Komunistickou stranou Československazdůraznil, že učení marxismu-leninismu vzniklo a rostlo v boji proti maloměšťáckémusocialismu a refcrrmismu,pomociněhožovlivňovalaburžoasiedělnickoutřídu, a vy zdvihl jednotu, jíž dosáhla dělnická třída v Československu.»Ne ní to jednota umělá nebo částečná,« pravil, »vzniklá na základě kompromisů,nýbrž hluboká jednota zásadní, tvořená na podkladě nejlepších zkušeností dělnické třídy, vyjádřených v theorii vě deckého socialismu, v učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina.« Jednotu strany a její čistotu je však třeba stále chránit a stře žit, Poslední zkušenosti ukazují, jak o tom bylo mluveno na po sledním zasedání Ústředního výboru a jak jsme se tím zabývali v thematu »Zvýšitrevolučníbdělost«,že třídní nepřítel, který byl poražen a zbaven moci, se s mnohonásobnouvytrvalostí znovu a znovu pokouší dostat se do strany. Nepřítel skrytý uvnitř strany stává se mnohemnebezpečnějšíma mnohemsnadněji můžeškodit. Proto jedním z nejpřednějších úkolů strany je stálé zvyšování revolučníbdělosti a ostražitosti. Soudruh Slánský na aktivu Praž ského kraje zvláště zdůraznil nutnost politické bdělosti, která se má především uplatňovat v důsledném hájení politiky strany. Máme ještě takové případy, že někteří členové strany vyslovují pochybnosti o politice strany. Je třeba si uvědomit, že je rozdíl mezi nejasným názorem, který se dá vysvětlit, a pochybnostmi, které se shodují nebopřibližují jednání nepřítele. Je potřebí vždy pečlivě zkoumat, kdo vyslovuje nepřátelské názory, zda se v po zadí neskrývá nepřítel. Odhalenítitovské kliky je příkladem revolučníbdělosti,kterou projevila VKS(b)a Informační byro komunistických stran. Titovská klika byla tak odhalena již rok před tím, než byla úplně stržena její zrádcovská maska, Byla odhalena jako nepřá telská skupina, hájící zájmy, které nemají nic společnéhose záJS

Badamidělnickéhohnuti. Byla tehdy usvědčena na základě ne správného poměru Sovětskémusvazu. Střežit jako oko v hlavě jednotu, velikost a akceschopnostnaší strany — takovýje úkol,vytyčený na IX. sjezdusoudruhemGott waldem.Budeme-liúspěšně plnit tento úkol, pak všechnoostatní bude zabezpečeno,pak překonáme sebevětší obtíže a nic nás ne zastaví na naší socialistickécestě.

Vedouc!

úloba

struny socialismu

při

budování

Dějinným posláním dělnické třídy je odstranit vykořisťování člověkačlověkema vytvořit nový společenskýřád — socialismus. Tento úkol můžedělnická třída splnit jen tehdy, má-li ve svém čele crganisovaný předvoj — pevnou, jednotnou a cílevědomou stranu. Dosudjsme mluvili o tom, jaká musí být tato strana, jaké musí mít vlastnosti a na jakých zásadách je vybudována.Dále pojednáme o tom, jak strana uplatňuje svou úlohu při budování socialismu,jak vede dělnickoutřídu a ostatní pracující masy pří uskutečňovánítohoto úkolu. Před námi je veliký úkol zorganisovat a uskutečnit socialistic kou výstavbu v průmyslu a také na vesnici provést socialistic kou přestavbu. Obdobípřechodu od kapitalismu socialismu se proto vyzna čuje velikým organisátorským úsilím dělnické třídy o získání ostatních pracujících,zvláště drobných a středních rolníků, a zá roveň vlastní výchovou dělnictva, které musí učinit všechno, aby zorganisovalo socialistickou výrobu. Lenin ukazoval, že to znamená úporný boj za pomoci všech prostředků proti silám a tradicím staré společnosti, proti strašné síle zvyku milionů a desetimilionů. Období přechodu, ve kterém u nás žijeme, je obdobím úpor ného a státe se zostřujícího třídního boje. Před námi stojí úkol potlačit pokusy buržoasie o obnovukapi talismu, kterých se buržoasie nikdy nevzdá, dokud jí zbudou po slední síly. »Vdějinách se dosud nestalo« — řekl soudruh Stalin, »aby umírající třídy odcházely ze scény dobrovolně.V dějinách se dosud nestalo, aby umírající buržoasie nevyzkoušelavšechny síly, které jí zbyly uhájení své existence.«Tento boj se zostřuje 1

tím více, čím rychleji vytlačujeme zbytky vykořisťovatelských tříd, a bude ještě ostřejší, až pozdějipřistoupíme jejich úplnému Odstranění. »Bez strany,«, pravil Lenin, »železné a zocelené v boji, bez strany těšicí se důvěře všech poctivýchživlů této třídy, bez stra ny, která dovede sledovat smýšlení mas a působit na ně, není tnožm se zdarem vést, takový boj Komunistická strana má tedy při uskutečňování socialismu největší úlohu. Musí usměrňovat a řídit státní a veřejný, hospo dářský a kulturní život, musí vést všechny organisace dělnické třídy jednomu cíli, výstavbě socialismu. Bez vedení veškeré etátní, veřejné, hospodářské a kulturní činnosti v jednom směru, bezvedoucíúlohy strany není možnoúspěšněbudovat socialismus. Jak provádí strana tuto úlohu? Především strana ji neprovádí sama a neprovádí ji přímo. Strania uplatňuje svou vedoucí úlohu prostřednictvím komunistů, kteří pracují ve státním aparátě, v národních výborech, v armádě, v hospodářství atd. Zásadou strany při vedení státního aparátu a hospodářství je, že jeho Správě jsou přitahovány nejširší masy lidu. Zkušenosti Všesvazové komunistické strany (bolševiků) učí, ze řízení státu je třeba mnoha »pák« a »převodů«,prostřednic tvím kterých uplatňuje strana svou vedoucíúlohu. Jaké jsou to »páky« a »převody«, pomocí kterých naše strana vede veškerý státní, hospodářský a kulturní život? Jsou to především odbory, které jsou nejširší organisací děl nické třídy, organisací, která zasahuje do všech závodů a podniků a je školou socialismu. Dále jsou to národní výbory, které v nejširší míře obchvacují pracující lid. Pomocí národních výborů vtahujeme široké masy bezprostřednímuřízení veřejné správy. Dále jsou to družstva, v nichž organisujeme dělníky a rolníky jednak jako spotřebitele a jednak jako výrobce.Význam družstev roste čím dál tím více, zvláště pokud jde o rolníky. Zemědělská družstva představují cestu naší vesnice socialismu. Důležitýmpřevodemje Československýsvaz mládeže,který je nejširší organisací mládeže,přimyká se ke straně a pomáhástra ně vychovat novou generaci,dělnickoua rolnickoumládeži novou inteligenci.Vedle těchto hlavních organisací jsou ještě další ma sové organisace,jako na příklad Jednotný svaz zemědělců,Sokol, organisace žen, Svaz čs.-sovětskéhopřátelství a řada dalších, je jichž prostřednictvím strana také uskutečňuje vedoucíúlohu.

Politickýmvýrazembloku,svazkupracujícíholidu měst a ven kova je obrozenáNárodní fronta, ve které jsou všechnymasové organisace,aby jednotně pracovaly pro výstavbusocialismu.Ko munistická strana je vedoucí stranou obrozenéNárodní fronty. Její vedoucírole je uznávána i ostatními politickýmistranami. Vedoucíorgány Národní fronty — akční výbory — jsou místy, kde se uplatňuje spoluprácevšech složekobrozenéNárodní fron ty pod vedenímkomunistickéstrany. Úkolem akčních výborů je přitahovat spolupráci a rozhodovánínejširší masy pracujícího lidu a znemožňovatjakékolivpokusy o obnovukapitalismu. Náš lidově demokratický režim je režimem pracujícího lidu v čele s dělnickoutřídou. To není planá fráze. Jsme-listátem děl níků a rolníků,znamenáto, že stát spravují nejširší masy dělníků / a rolníků. Strana je vedoucísilou a svou vedoucíúlohu ve státě uskutečňuje za pomocimasovýchorganisací. Jejich prostřednic tvím vtahuje spolurozhodování řízení státu nejširší masy pracujících.Bezaktivní účasti pracujících mas, bezjejich jednoty by nebylomožnobudovatsocialismus. Jak strana vede odbory Bylo již řečeno, že nejdůležitější masovou organisací jsou odbory — Revolučníodborovéhnutí, které má, jak pravil soudr. Slánský na IX. sjezdu, »velikézásluhy o jednotu naší dělnické třídy, o její vítězství v únoru, stejně jako o všechnynaše budo* vatelskéúspěchyt. V odborechjsou organisovánitéměř všichni dělníci a zaměst nanci. Od práce odborů závisí plnění výrobních úkolů v celém průmyslu, v dopravě a ve stavebnictví, i v socialistické části naší zemědělské výroby (státní a jiné veřejné statky, státní strojní stanice). Od činnosti odborovýchorganisací závisí dob rá práce naší distribuce. Odborovéskupiny pomáhají, aby dob ře fungovaly státní a veřejné úřady a jiné další instituce. Jak strana řídí odbory? Co znamená,že strana vede Revoluč ní odborovéhnutí? Znamenáto snad, že odbory jsou podřízeny straně, že strana přikazuje volenýmorgánům odborových orga nisací, nebo že výbor závodníorganisace strany na závoděmůže říci, co musí usnést výbor závodní odborové skupiny? Nikoliv, odbory jsou masovou organisací, její orgány jsou demokraticky voleny členstvem a mají právo rozhodovat o všech svých otáz kách.

Jak tedy strana uplatňuje svou vedoucíúlohu vůči odborům? Tak, že dává směrnice nikoliv odborům, ale jen komunistům, pracujícím v odborech. Závodní organisace strany má na př. právo žádat od svých členů, kteří pracují jako funkcionáři v od borech, aby spolu s ni projednali, jak sestavit návrh na kandi-. dátku odborovýchorgánů. Přitom musí ale přihlížet návrhům, soudruhů z odborů a brát v úvahu, jak se dělníci dívají na jed notlivé kandidáty, a podle toho je doporučovat.Komunisté v od borech musí pečovat o to, aby do práce odborovýchorgánů bylo přitaženo co nejvíce nekomunistů, aby se jich co nejvíce zúčast nilo každodenního odborovéhoživota. V organisačním řádu naší strany, v článku pojednávajícím o úkolech závodní organisace, se praví, že závodní organisace »dbá o správný poměr komunistů odborovéorganisaci, kterou nesmí závodní organisace obcházet ani nahrazovat«. Dále se stanoví úkoly, které strana má provádět prostřednictvím odbo rů. Všechny úkoly, které souvisí s výrobou, ať jde o socialistic kou soutěž, o plné využití strojů, o šetření materiálem, o pra covní kázeň, o jakost výrobků, o pomoc úderníkům nebo o so ciální, zdravotní a kulturní opatření pro osazenstvo, provádí strana prostřednictvím odborové organisace. Soudruh Slánský souvislosti s těmito úkoly mluvil na IX, sjezdu o tom, že někteří soudruzi si neoprávněně vykládají ve doucí úlohu strany a její poměr odborům. »Dívají se na odbo ry — pravil — jako na organisace, kterých není už potřebí, když strana se sama má zabývat hospodářskými problémy, Sami bez pomoci odborů chtějí mobilisovat osazenstvo plnění rozvinování socialistické soutěže, ačkoliv výrobních úkolů je to nejvlastnější úkol odborů a strana jej může provádět jen prostřednictvím odborů. Chtějí nahrazovat odbory a zapomínají při tom, že bez odborů socialismus Imdovat nemůžeme. Odbory jsou daleko širší organisaci než strana a mají být školou socialismu. Proto komunisté v odborech mají školit nekomunisty, radit jim a pomáhat, přitahovat je aktivní práci a funkcím, a tak zajišťovat účast milionů nekomunistů na so cialistickémbudování.« Důležité je, aby strana při vedení odborů a také ostatních organisaci, jakož i při řízení státního aparátu dávala směrnice jen v zásadních a důležitých otázkách.' Není správné, když výbor závodní organisace strany se zabý vá otázkami, které svou povahou může rozhodnout sám výbor odborové organisace, nebo projednává-li denm běžné otázky

odborů, které nemají zásadní význam. Zpravidla se pak stává, že straně unikají přitom zásadní a důležité věci, ve kterých má dávat komunistickým funkcionářům v odborech rady a směr nice. Takový způsobvedení je příčinou, že výbor odborové organisace se stává nesamostatným, jeho funkcionáři nerostou, ztrá cejí i chuť práci. Avšak to na druhé straně neznamená, že strana dává komu nistickým funkcionářům v odborech jen všeobecné pokyny. Úkolem výboru závodní organisace je, aby se zabýval údernickým hnutím v jednotlivých odděleníchzávodu, aby ukládal ko munistickým funkcionářům v odborech odstraňovat slabá místa a organisovat výměnu zkušeností mezi úderníky. Výbor závod ní organisace se má na př. velmi podrobně zabývat tím, když oddělení, které má klíčový význam pro chod celého závodu,»zů stává pozadu proto, že tam není dostatečně rozvinuto údernické hnutí. Tu je třeba konkrétně uložit funkcionářům strany z to hoto oddělení, komunistickým funkcionářům z odborů a sou druhům z vedení závodu, aby působili na dělníky, přesvědčovali je, svolali poradu mistrů a technického personálu, aby případně odjinud převedli do tohoto odddělení již osvědčené úderníky, kteří by pomohli odstranit slabé místo, a učinili všechna jiná potřebná opatření. Jestliže prvním naším úkolemJe dále a lépe než dosud rozví jet údernické hnutí, musí závodní organisace velmi důsledně projednávat všechno, co rozšíření údernického hnutí napomáhá. Je potřebí na př. dobře připravovat porady a školy údernické práce, na nichž by úderníci učili své spoludělníky údernickému způsobu práce. Takový úkol má být projednán ve výboru stra ny, jednotlivým soudruhům má být uloženo,aby ve spolupráci s odbory zajistili jeho provedení. Později, když takové porady se stanou pravidlem, nebude již třeba, aby je konkrétně připra voval výbor stranické organisace, nýbrž bude stačit, když sou druzi z odborů, tímto úkolem pověření, budou pravidelně podá vat výboru stranické organisace zprávu. Strana tak vede odbory prostřednictvím komunistických funkcionářů v •odborech a přes odbory mobilisuje dělnictvo plnění výrobních úkolů. Vedoucíúloha strany na vesnici Zvlášť významný úkol při výstavbě socialismu má naše stra na na vesnici. Získat vernici pro socialismus,jak to vytyčil sou-

druh Gottwald na IX. sjezdu, je úkol daleko těžší a složitější, než bylo socialistické přebudováníprůmyslu. »Je to těžší a složitější úkol již proto — pravil soudruh Slán ský na zasedání Ústředního výboru v únoru 1950 — že v prů myslu jsme měli co dělat na jedné straně s poměrně malým počtem kapitalistů a na straně druhé s velmi početným, třídně uvědomělým průmyslovým dělnictvem, které pevně a bezvý hradně bylo pro znárodnění průmyslu. V zemědělstvívšak má me co dělat na jedné straně s daleko početnější třídou vesnic kých kapitalistu., kteří jsou v každé vesnici, a na druhé straně se statisíci mdlých výrobců, kteří jsou pracujícími lidmi a sou časně soukromými vlastníky, a z nichž zvláště střední rolníci jsou kolísavýmživlem,mají ještě mnoho předsudků proti socia lismy, bojí se všech novot a zvláště takových revolučních novot, jako je socialistické přebudování vesnice.« Proto také uplatňování vedoucí úlohy strany na vesnici vy žaduje velké prozíravosti a velkého umění stranických orgánů. V poměru drobným a středním rolníkům více než kde jinde platí demokratická zásada názorného přesvědčování,přesvědčo vání na příkladech. Jakékoliv uplatňování vedoucí úlohy strany příkazy nebo administrativní cestou by způsobilo u rolníků ztrá tu důvěry ke straně a ohrozilo by výstavbu socialismu. Hlavní pákou socialistické přestavby vesnice jsou zemědělská družstva. Předním úkolem zemědělskýchdružstev je organisovat společné provádění zemědělskýchprací, a to pokud možno v celé vesnici. Při společnémobdělávánípůdy se rolníci nejlépe přesvědčío výhodách společnépráce, při které je možnoL.,jepo užít strojů, a také dosáhnout vyšších výnosů. V čem spočivá vedoucí úloha strany při plnění tohoto úkolu? Především v tom, že stranická organisace pomáhá zpevňovat jednotné zemědělské družstvo ve své obci, že se zabývá otáz kami jednotného zemědělskéhodružstva a projednává podrobaěvšechnyotázky, týkající se společnéhoprováděnízemědělských prací na základě finančního plánu. Svou pomoc zemědělskému družstvu poskytuje organisace prostřednictvím komunistických funkcionářů a pomocívšech svých členů, kteří jsou členy druž stva, a dbá o to, aby družstevníci-komunistébyli nejlepšími družstevníky, šli příkladem vpřed a získávali pro družstvo další drobné a střední rolníky a zvláště zemědělskéženy a mládež. Soudruh Gottwald na zasedání ÜV v úhoru 1950 poukázal na to, jakou úlohu při budování JZD mohou vykonat ti členové strany, kteří mají malé kousky půdy a přitom pracují v to-

várnách nebo na stavbách. Právě oni mají se stát páteří druž stva, při čemž je třeba dbát, aby JZD se zase naopak nestalo družstvem nejmenších rolníků, zatím co by střední rolníci stáli stranou. Příkladem toho, jak je třeba uskutečňovat vedoucíúlohu stra ny, se stala péče okresních výborů strany o vzorná JZD, o kte rých soudruh Slánský pravil, že budou majákem na cestě rol níků, socialismu.Vzorné JZD, které je příkladem pro všechny obce a které rozptyluje nedůvěru rolníků družstvům — to je nejlepší ukázka toho, jak má strana provádět svou vedoucíúlo hu na vesnici a jak názorně rolníky přesvědčovat o převaze a výhodnosti družstevního hospodaření. Jednou z hlavních opor při socialistické přestavbě vesnice a velkým pomocníkempři uskutečňování vedoucí úlohy strany jsou státní strojní stanice, jejichž zaměstnancům dal soudruh Gottwald vysoce čestný úkol — být »apoštoly společnéhoobdě lávání půdy a nových forem zemědělské výroby«. Totéž obdob ně platí i pro státní statky, které mají rolníky názorně přesvěd čovat o výhodách socialistické velkovýroby v zemědělství. Vesnickéorganisace strany, které mají tak veliké úkoly, musí stále zlepšovat svou práci, aby mohly správně uplatňovat svou vedoucí úlohu při výstavbě socialismu na vesnici. Jde hlavně o to, aby výbor organisace a všichni členové strany důsledně hájili a prosazovali politiku strany. To znamená, získat pro JZD malé a střední rolníky, kteří budou organisovat společné obdě lávání půdy, budou při výkupu zemědělskýchvýrobků a rozpisů plánů výroby dbát bezvýhradně o to, aby bylo ulehčeno malým a aby více dávali velcí. Taková politika, která se opírá o ma lého rolníka, získává na naši stranu, středního rolníka a isoluje vesnického boháče, zpevňuje svazek dělnické třídy s rolnictvem a je zárukou úspěšné cesty vesnice socialismu. Strana a národní výbory Podobných chyb jako v odborech se dopouštějí naši soudruzi, pokud jde o vedoucí úlohu strany, také v národních výborech. Stává se mnohde v obcích a okresech, že mezi vedením strany a vedením národního výboru není rozdílu. Jednání o věcech ná rodního výboru se leckdy do všech podrobností přenáší do vý boru stranické organisace a do národního výboru se pak přijde

s hotovými věcmi. Někdy se dokonce i ve vážných věcech ná rodní výbor obchází a předseda organisace strany provede roz hodnutí sám. Jsou i takové případy, že výbor organisace strany vydává jménem národního výboru pokyny a příkazy. Tento po stup, který klade rovnítko mezi vedení obce a vedení organisace strany, je od základu nesprávný a způsobujestraně veliké škody. To, co bylo řečeno o uplatňování vedoucí úlohy strany v od borech, platí v plné míře i zde. Výbor stranické organisace pro jednává jen důležité a zásadní otázky práce v národním výboru a své vedení uskutečňuje prostřednictvím komunistů, kteří v ná rodním výboru pracují. Komunisté jsou povinni v národním vý boru jednat a přesvědčit nekomunisty o svých návrzích a docí lit, aby usnesení národního výboru bylo výsledkem demokratic kého rozhodování, aby pokud možno každý byl o správnosti usnesení přesvědčen. Náš úkol je, abychom rozhodování v ná rodním výboru přitahovali nejen všechny jeho členy, ale nejširší masy lidu, pokud možnovšechen pracující lid v obci. Soudruh Gottwald ve svém projevu novým předsedům kraj ských národních výborů pravil: y>Vyjste povoláni, abyste jako mohutné transmise spojovali a přenášeli vůli a snahu nejvyšsích státních orgánů s lidem a na lid a naopak, abyste jako seismo graf zachycovali nejjemnější záchvěvy vůle a cítění lidu a stali se tak tlumočníky jeho zájmů a potřeba Tato slova soudruha Gottwalda platí nejen krajským národním výborům, ale i okres ním a místním národním výborům. Právě v tomto spojení s lidem — jak uvedl na IX. sjezdu sou druh Slánský —-jsou největší slabiny práce národních výborů. Členovénárodních výborů málo svolávají občany ve svých obcích, aby jim podávali zprávu o své činnosti, aby vyslechli jejich mí nění. Tento nedostatek třeba odstranit, svolávat pravidelnéschů ze a hovory s občany,vítat podněty a i kritiku občanů a přihlížet ní, učit se z ní. Veliký význammají v tomto směru komise při národních výbo rech a ve větších městech sbory důvěrníků národního výboru. V komisícha ve sborechdůvěrníků mohoupracovat další statisíce občanů, kteří se tak školí ve správě veřejných záležitostí,spojují národní výbor s lidem, dovídají se od lidí, jaká mají přání, a při jímají jejich podněty. Toto spojení národního výboru s lidem mají vytvářet i akční výbory Národní fronty. Soudruh Gottwald na únorovémzasedání ÚV mluvil o tom, jaký mají význam »hovory Národní fronty s li dem«, a zdůraznil, že výměna jednotlivých členů národních vý-

borii, případně celéhonárodního výboru, který se neosvědčil,se bude dít přes Národní frontu. Přitom je však třeba důsledně za chovávat princip demokracie a široké lidové kontroly. Soudruh Gottwald zvláště zdůraznil, aby výměna funkcionářů národního výboru nebyla projednána jen v sousedskémpohovoru s členy akčního výboru Národní fronty, ale před občanstvem,před shro mážděním. Vedoucíúloha strany ve státním a hospodářském aparátu Stejně jako v národních výborech uskutečňuje komunistická strana vedoucí úlohu v celémstátním aparáte a také v hospodář ství. To se týká vlády, všech státních úřadů včetně ministerstev, generálních ředitelství a ostatních státních a hospodářských orgánů a institucí. Jako všude jinde, tak i zde uplatňuje strana svou vedoucíúlo hu prostřednictvím komunistů, kterým ukládá, aby prosazovali stanovisko strany a přesvědčovalio něm nekomunisty. Také zde usměrňuje strana svými pokyny činnost všech složek státního a hospodářského aparátu jenom v zásadních a důležitých otáz kách. To ovšem předpokládá, aby funkcionáři strany, kteří ve stra nických orgánech projednávají otázky, týkající se na př. různých hospodářských problémů, byli s těmito problémy dobře obezná meni. Jinak by nedošli správnému řešení nebojejich pokyn by byl jenomvšeobecný.Komunista musí mít odbornéznalosti a musí konkrétně znát věc, o které má jednat. Komunisté, pokud jde o státní i hospodářský aparát, usilují především o to, aby tento aparát byl pružnější, aby se neúřadovalobyrokraticky a nerozho dovalo od zelenéhostolu. Je nutné, aby všude ve všech úřadech a hospodářských orgá nech byla vymezena a zvýšena osobní odpovědnost a pravomoc vedoucích pracovníků a aby i nižší odpovědnípracovníci mohli samostatně a bez byrokratických průtahů vyřizovat záležitosti. Demokratickému charakteru našeho státního aparátu odpovídá, aby všechny záležitosti, které nemají celostátní význam, byly přenášeny do krajských, okresních i místních úřadů. To přispívá pružnosti úřadování, odstraňuje byrokratismus a dává daleko větší možnostkontroly lidem. Zvlášť důležitéje bdít nad tím, aby do státního a hospodářské ho aparátu nepronikly protilidově a protištátni živly, a pokud tam zůstaly, aby byly odhalovány a odstraňovány.

Zajišfovat prováděné úkoly Při uskutečňovánísvé vedoucíúlohy se strana nemůžespokojit e tím, že dá vůdčí pokyn, že rozhodne o důležité otázce, nebo že masová organisace přijme správné usnesení. Když je přijato správné usnesení,začíná to hlavní: usnesení se musí stát skut kem. A strana musí dbát o to, aby se usneseníopravdu splnilo, musí jeho splnění zajišťovat. •»Poté,jakmile je dána správná linie« — pravil soudruh Stalin, »poté, jakmile otázka byla správně vyřešena, závisí úspěch díla na organisační práci, na organisaci boje za provedenílinie stra ny, na správném výběru lidí, na kontrole, jak jsou prováděna usnesení vedoucíchorgánů. Jinak hrozí nebezpečí,že správná linie strany a správná usnesení utrpí vážnouújmu. Nejenom to: poté, jakmile je dána správná politická linie, rozhoduje organisační práce o všem, také o osudu samé politickélinie — o jejím provedenínebo o jejím bankrotu.«. Vezměmena příklad operativníplán výrobníchúkolů v druhém roce pětiletky. Kdybychomse spokojili s rozpisem výrobních úkolů na jednotlivézávody a nesledovali,jak se tento plán měsíc od měsíce, ba dokonceden ode dne provádí, kdybychomnekon trolovali plnění plánu v každémzávodě,v každé dílně, u každého dělníka, kdybychom nemobilisovali jeho splnění, kdybychom nepřesvědčovalidělnictvo; kdybychomneorganisovalipomocna slabá místa — zůstal by plán na papíře, nebyl by splněn. Zajišťovat provádění úkolů samo o sobě ještě nestačí. Nejde jen o to úkoly provádět, nýbrž při jejich provádění stále zkou mat, zda by nešlo úkoly plnit lépe; sbírat zkušenosti, seznamo vat s nimi ostatní ; burcovat tvořivost lidí a podporovatvšechno nové, co vzniká při snaze dělníků a techniků plnit plán lépe. Vedoucíúloha strany znamená,že strana sleduje a kontroluje, jak státní aparát provádí usnesení vlády, jak plní úkoly hospo dářský aparát, jak masovéorganisace provádějí usnesení svých sjezdů a svých odpovědnýchorgánů. Je dálezapotřebí,aby strana pomáhalapři praktickémprováděníúkolů. Jde-li na příklad o vý kup obilí,musí strana pomocikrajským a okresnímnárodním vý borům, hospodářskýmdružstvům.Strana musí vyjasnit všechny otázky, přesvědčit všechny, kdo výkup provádějí, o správnosti tohoto úkolu, a hlavně musí mobilisovata přesvědčovatprostřed nictvím svých vesnickýchorganisaci rolníky splnění dodávko vých smluv. Ale nejde jen o takové velikéúkoly. Každé,třeba dílčí usnese-

ní, které přijal výbor organisace, musí být důsledně zajištěno. Nestačí přijímat správná usnesení.Jde hlavně o to, aby usnesení byla správné plněna. Hlavní zásadou při praktickém provádění úkolů je, jak to uká zal Lenin, vyhledávání lidí a kontrola toho, co bylo vykonáno. Významkádrové politiky Úspěšné provedeníusnesení předevšímzaleží v tom, jací lidé je provádějí. Mluvilijsme o uskutečňování vedoucíúlohy strany ve státním a hospodářském aparáte a v masových organisacích. Strana by tuto svou vedoucíúlohu nemohla splnit, kdyby nesle dovala, v jakých rukou je osud její správné linie, kdyby se nesta rala o lidi, kteří úkoly provádějí, kdyby nevykonávala vliv na kádrovou politiku na všech úsecích státního a hospodářského ži vota. Tento svůj vliv strana neuplatňuje přímo. Výbor stranické or ganisace na závoděnemá právo sám odvolat vedoucíhodílny, kte rý dobře nepracuje. Má však právo navrhnout změnu nebo žádat odvolání.V takovém případě se obrátí na ředitele závodujako čle na strany, projedná s ním celouzáležitost,přesvědčího o nutnosti změny, kterou on jako ředitel provede. Podobně postupují stra nické orgány také v jiných případech, jde-li o státního úředníka nebo ředitele závodu,jehož výměnu může provést ministr. Avšak kádrová politika se nevyčerpávatím, že strana žádá od volání nevyhovujícíhopracovníka. Nelze čekat, až se takový člo věk projeví jako plně neschopný.Strana pomáhá lidem ve státním i hospodářském aparátě radou, školením,debatou s nimi. Zavčas je upozorňuje,když se dávají na nesprávnou cestu. Nesmímepři pustit, aby na příklad vedenídílny zůstalo v rukou člověka,který způsobuje veliké škody proto, že je neschopenzastávat místo ve doucíhodílny,ale může se třeba uplatnit jinde. Při odstraňování lidí je však třeba dbát toho, aby případ byl vždy řádně prozkoumán, doložen a ukázány škody, které byly způsobeny. Jen tak je možno přesvědčit o správnosti postupu všechny ostatní a každý takový případ se stane školou. Stejně tak je třeba vyzdvihovatlidi, kteří se na svých místech osvědčilia kteří by mohlizastávat odpovědnějšímísta. Výbor zá vodní organisace nesmí nechat bez povšimnutí schopného děl níka, který přichází s návrhy na různá orgánisační zlepšeníve vý robě, musí mu pomáhat, starat se o jeho vzdělání,upozornit na

něj vedenizávodu a navrhnout, ahy případně byl postaven na od povědnémísto. Každá organisace má být hrda na to, když může někoho doporučit na odpovědnějšímísto, má dále sledovat jeho vývoj a stále mu pomáhat. Kontrola usnesení Vedoucíúlohu strany zajišťuje dále Jcontrola,jali jsou u^Tcuteěňována usnesenístrany. Aby kontrola byla skutečně účinná a při nesla výsledky, musí být pravidelná a jejím prováděním musí být pověřeny vedoucí stranické orgány, které musí kontrolu po važovat za nedílnousoučást své vůdčí práce. Výbor závodní organisace strany na závodě je povinen sledo vat, jak se plní výrobní plán, a kontrolovat plnění jednotlivých výrobních úkolů. To mu umožňuje, aby včas viděl nedostatky a mohl zajišťovat nápravu. Účinnost kontroly se zvyšuje, když se kontrola stane věcí veřejného zájmu na celémzávodě,když každý dělníkmá možnost sledovat a kontrolovat výsledkypráce. Taková kontrola mobilisuje dělníky v závodě a přímo pomáhá plnění úkolů. »Lee s jistotou říci, — pravil soudruh Stalin — Se naše nedo statky a poruchy v práci je možno z devíti desetin vysvětlit tím, že není správně orqanisována kontrola toho, co bylo vykonáno.Je nesporné, že kdyby existovala taková kontrola, bylo by možné jistě se vyvarovat závad a poruch v práci.* Svou vedoucí úlohu Uskutečňuje strana především správnou politikou a správnými vůdčímipokyny. Za druhé tím, že zajišťuje provedení správných usnesení. Za třetí tím, že organisuje kon trolu, jak se tato usnesení provádějí. Svou vedoucí úlohu uskutečňuje strana prostřednictvím růz ných převodů a pák, přes masové organisace, národní výbory, státní a hospodářský aparát. Strana dává vůdčí pokyny ve všech zásadních a důležitých otázkách politických a organisačních. Přesvědčování — základní způsob vedení mae Vedoucí úloha strany se uplatňuje v celém životě naší země. Není jediného úseku, který by naše strana nevedla, o který by se nestarala, kde by chyběly její vůdčí směrnice.V celémhospodář*

ství, na všech závodech a na vesnicích, v celé oblasti kultury, všude vede a pomáhá pečlivá, zároveň však rozhodná ruka strany. Všechno snažení strany směřuje jednomu cíli. socia lismu. Toto své velké poslání by strana nemohla splnit bez pomoci širokých pracujících mas. Ztratila by všechnu důvěru a sešla by s cesty, kdyby se vyvyšovala nad masy a kdyby chtěla svou ve doucí úlohu uplatňovat diktováním a komandováním. Vedoucí úloha strany předpokládá vysokou autoritu strany a autorita strany se nedobývá mocí, ale získává důvěrou, která musí být každodenně prohlubována a obnovována. •»Základnímeťhodou vedení mas, pravil soudruh Gottwald na zasedání ÜV dne 9. června 1948 — není diktátorský administra tivní tlak, nýbrž přesvědčování,získávání. To si musíme uvědo mit, zejména nyní, když máme moc v rukou. Mnozísoudruzi si proto myslí, že se už nemusí ohlížet napravo ani nalevo a že mo hou tam, kam je strana postavila,dělat větší krále nebo »králíky«. To by však byla nejlepší cesta, jak bychomkapitál, který jsme na hromadili, velmi brzo prohospodařili a ztratili. To je velmi vážná věc a prosil bych, aby naši vedoucísoudruzi, ať již stojí na sebedůležitějších místech, se zamysleli nad tím, jaký principiální vý znam to má. Aby si uvědomili,že základnímzpůsobemvedení mas není žádné komandování,nýbrž přesvědčování a získávání.« Komunista je jen tehdy vůdčím člověkem,když dovede ostatní přesvědčit a získat. To platí nejen o odpovědnýchpracovnících, ale také o prostých členechstrany. A přesvědčovatnelze jen slo vy. Komunista musí být vzorem v práci. Na závodě musí být úderníkem, který získává pro údernictví ostatní spoludělníky.Na vesnici musí být vzorem v plnění svých dodávkovýchpovinností, vzornýmhospodářem,který organisuje plnění výkupů v celéobci. Jenom tak je možno získat důvěru pracujících mas, důvěru, kte rou získává strana nejen svou celkovoupolitikou, ale také chová ním a prací každéhokomunisty. Naše strana, která je vůdčí silou dnešního lidově demokratic kého režimu, může čestně obstát jen tehdy, jestliže se nedá svést velikášstvím,jestliže bude stále přesvědčovat a získávat pracující lid, jestliže zachová své spojení s lidem. »Můžemevyhlásit jako zásadu, že dokud bolševicibudouudržo vati spojení se širokými lidovýmimasami, budou nepřemožitelní. A naopak postačí,aby se bolševiciodtrhli od mas a pozbylis nimi

spojení, postačí, aby se póUryli byrokratickou rzí, a tím pozbur dou veškeré síly a stanou se bezvýznamnými.* Tímto hlavním poučenímkončí soudruh Stalin stručný výklad Dějin Všesvazové komunistické strany (bolševiků). Toto po učení platí také pro naši stranu. Spojeni s lidem vybudujem« v naší vlasti socialismus.

DODATEČNÁ LITERATURA PRO SKOLNl SKUPINY: Klement Gottwald: Dále a uměleji vpřed vybudováni socialismu v naSl vlasti. (Referát na zasedáni ÜV KSC 24. . 1950; atr. 21—22, 48—48.)' Ladislav Kopřiva: Za revoluční bdělost a čistotu strany. (Referát na zase dání ÜV KSC 24. . 1950.) LITERATURA PRO KROUŽKY: Kromě literatury pro Školní skupiny prostuduji členově kroužků marxismu-leninismu : J.V. Stalin: Otázky leninismu — O základech leninismu, — Strana (str. 68—78). Rudolf Slánský: Jak zajistit budováni sodallsmn v naíf vlasti (referát na > IX. sjezdu, str. 37—58). Marie Svermová: Budeme dále upevňovat naSl drahou stranu (referát na IX. sjezdu KSC). LITERATURA PRO VEČERNÍ ŠKOLY: Kromě literatury pro kroužky prostudují členové večerních Skol: J. V. Stalin: Otázky leninismu — Zpráva o činnosti ÜV VKS(b) na Xvill. sjezdu strany (kapitola . — Další upevnění VKS(b), odstavec 1., 2., 3.). J. V. Stalin: Třída proletářů a strana proletářů. (Vyšlo v Malé knihovně svazku Sebraných spisů J. V. Stalina, marxismu-leninLmu avi. str. 73—83.) Klement Gottwald: O budování KSC (str. 45—68)’.

Dokončení se 2. strany obálky

Demokratickým nazýváme centralismus proto, že viechny stranické orgány jsoudemokratickyvolenyzdolaaž nahoru a že skládajípravidelněúčty ze svéčinnosti organisadm, které je volily. Vnitrostranická demokracie se prohlubuje a upev ňuje rozvíjenímkritiky a sebekritiky,která je projevem síly strany, nikoli slabosti. Posiluje a zocelujestranickéorganisace a umožňuje odhalovat cizí živly, jež se do strany vetřely. 4. Jak se uskutečňuje vedoucí úloha strany při výstavbě socialismu? Není jediného úseku v životěnaší země, o který by se strana nestarala, kde by chyběly její vůdčí směrnice. Strana zaměřuje všechnu práci lidu jednomu dli, socialismu. Svou vedoud úlohu uskutečňuje strana prostřednictvím různých „převodů“ a „pák“, přes masovéorganisace,národní výbory, státní a hospodářský aparáf.A to ne tak, že by strana na př. přikazovalavolenýmorgánům odborových organised, co musí usnést výbor závodní odborové skupiny, nýbrž tak, že strana dávávůdčísměrnicekomunistům,pracujícímv odborech.Ti pak mají za úkol získat ostatní členy odborovéorganisacepro to řešení, které na základěvůdčích směrnic strany navrhují. Kromětoho strana uskutečňujevedoud úlohu nejen tím, že dělá správnoupolitiku správné vůdčí pokyny, nýbrž dále tím, že organisačnězajišťuje provádění dává a správnýchusnesení a organísujekontrolu, jak jsou usneseníprováděna. 5. Jakým způsobem strana vede masy pracujícího lidu? Velikýúkol výstavbysocialismuv naší vlasti nemůžemesplnit bez aktivní účasti nejširších mas. Strana by nemohlabýt vedoud silou a ztratila by důvěru, kdyby se vyvyšovalanad masya chtělařídit výstavbusocialismukomandováníma diktováním pracujícímulidu. Základnímzpůsobemvedení mas — učí nás soudruh Gottwald — není diktátorský administrativnítlak, nýbrž přesvědčováni, získáváni. Spojení s lidem dává straně nepřemožitelnousílu a umožňujejí mobilisovatmasy překo návání všech překážek na cestě vytčenémudli, socialismu.

SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV FaUemos — teroristickádiktatúre nejieakčnčjiichskupin finančnívelkoburžoasie kance — možnost,příležitost parlamentní klub — organisace,sdružujícíposlanceurčité strany. Jeho úkolemje řídit jejich činnost v parlamentě. V oportunistickýchsociálně demokratických stranách par lamentní klub udával směr politice celé strany revoluční situace — situacepříznivá pro vítěznouakci revolučníhohnutí sodáldemokratUmus — systém názorů a zásad zrádné, oportartistickésociální progresivní — pokrokový(progres- pokrok) Blum, Bevin, Saragat, Schuhmacher — vůdci oportunistickýchsociálnědemo kratickýchstran ve Francii, v Anglii,Itálii a v Německu.Dnes pracujíjakoagenti americkéhoimperialismu,pověřeniúkolemrozbíjetjednotupracujících,bojujících za mír a za sociálnípráva sekta — uzavřenáskupinastoupencůurčitéhopolitického(případněnáboženského) směru, vzdálenáširokýmmasám privilegie — výsady matrikový — papírovýčlen, který je sice veden v seznamučlenů organisace, ale vůbec v ni nepracuje princip, principielní — zásada,zásadní autorita — vliv, vážnost parafráze — opsáni, opakováníznáméhovýroku v pozměněnémsmyslu,vzhledem novýmokolnostematd. kverulant —.vzdychálek,člověk,který neustále vzdychánad „nepřekonatelnými“ potížemi,aby zakryl svou lenost a neschopnost,a kritisujedruhé, aniž by připustil kritiku vlastníchchyb pakt — úmluva, dohdSla kompromis — vyrovnánimezi dvěmaprotichůdnýminázory,dosaženétím způso bem, že se nalezne mezi nimi střední cesta. Komunistéodmítajítakovékompro misy, při nichž by šlo o ústup od zásadmarxismu-leninismu,o ústup, poškazujid zájmypracujících seismograf — velmi citlivý aparát, zaznamenávajícíi nejnepatrnčjši záchvěvy a otřesyzemskékůry