Protokoly ustavujícího a slučovacího sjezdu KSČ. 14.-16. května 1921, 30. října - 2. listopadu 1921 [PDF]

Zitiervorschau

Universityof Virginia Library JN2229.A5 K8 1921 ALD Protokoly ustavujiciho a slu

PX 001465 472

CHARIOTSILLE

BRARY

1

1

1

.

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA

PRAMENY K DĚJINÁM KSČ

PROTOKOLY

USTAVUJÍCÍHO A SLUČOVACÍHO SJEZDU KSČ 14. - 16 . května 1921

30. října - 2. listopadu 1921

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA 1981

ÚSTAV MARXISMU -LENINISMU ÚV KSČ

JN

2229 A5K8

© Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ, 1981

PŘEDMLUVA

Vydání Protokolu Ustavujícího a Slučovacího sjezdu KSČ je věnováno XVI . sjezdu KSČ, který se sešel ve dnech vrcholí cích oslav 60. výročí vzniku naší strany. Celá šedesátiletá historie zápasů a práce československých komunistů jasně hovoří o tom, že si naše strana byla vždy vědoma své odpověd nosti vůči lidu a našim národům, věci socialismu, pokroku a míru ve světě. Strana vždy věrně sloužila a slouží zájmům děl

nické třídy a pracujícího lidu, a proto si také vydobyla místo uznávaného vůdce lidových mas .

Vytváření Komunistické strany Československa, která sjed notila pod praporem revolučního marxisticko-leninského uče

ní nejlepší představitele pracujících všech národů a národnos tí československého státu, probíhalo v rámci celosvětové revo luční vlny, vyvolané Velkou říjnovou socialistickou revolucí.

V tomto složitém procesu se odrazily i specifické rysy před chozího historického vývoje, tehdejší vnitropolitická situace i zahraničně politické postavení republiky. V. I. Lenin upozorňoval, že dělnické hnutí každé země pro chází obdobnou přípravou k vítězství nad buržoazií, uskuteč ňuje ji však po svém.1 Také revoluční proletářská strana nové.

ho typu, jejíž zrod odrážel zákonitost společenského vývoje, vznikala v československých podmínkách specifickou cestou. Akceschopnost a údernost třímiliónové dělnické třídy byla oslabena ideovým chaosem, jenž byl vyvolán oportunismem a národnostní a organizačně politickou nejednotností, přežívají cí ještě z dob rakousko-uherské monarchie.

Vedle dvou českých sociálně demokratických stran (Česko slovanská sociálně demokratická strana dělnická, tzv. autono

misté nebo separatisté, a Česká sociálně demokratická dělnic ká strana Rakouska, tzv. centralisté ) existovaly ještě sloven ská, německá, madarská, polská a jiné národnostní sociálně demokratické strany a organizace. V prosinci 1918 se Česko slovanská sociálně demokratická strana dělnická sloučila se Slovenskou sociálně demokratickou stranou. Až v březnu 1919

vstoupili do Československé sociálně demokratické strany děl. nické bývalí čeští centralisté. Poměrně velká část dělníků byla pod vlivem jiných stran vystupujících pod socialistickými ná zvy, zejména Československé strany socialistické a Německé

národně socialistické strany. Každá z nich měla své odborové, 1 V. I. Lenin, Spisy , sv. 31, Praha 1955, str. 86. 5

mládežnické, družstevní, osvětové, ženské a jiné organizace. Ideové a organizační formování revolučního proudu v česko slovenském dělnickém hnutí probíhalo poněkud pomaleji než

v ostatních evropských zemích. Bylo tomu tak především pro to, že hegemonem národně demokratické revoluce vedoucí ke

vzniku samostatného státu byla česká buržoazie ; to v počáteč ním období objektivně napomáhalo šíření nacionalistických nálad v širokých vrstvách obyvatelstva. Těmito náladami byl poznamenán i český proletariát, proletariát vládnoucího ná roda nového mnohonárodnostního státu. »Národní osvobození,

využito buržoazií, stalo se brzdou třídní průbojnosti našeho proletariátu ,« konstatoval B. Šmeral na Ustavujícím sjezdu Komunistické strany československé.

Oportunistické vedení Československé sociálně demokratic ké strany dělnické, která v té době byla největší a nejvlivnější

stranou , uskutečňovalo politiku spolupráce s buržoazními stranami v zájmu »upevnění republiky « . Pod vlivem objektiv ních podmínek poválečného vývoje se však postupně bortily iluze o »národní jednotě« a o »třídním míru « a v celé své nesmi

řitelnosti se odhalovaly třídní rozpory, jejichž pochopení bylo pro české a slovenské pracující po dlouhá léta komplikováno národnostním útlakem . Růst stávkového hnutí a hladové nepo

koje začátkem roku 1919 byly prvními příznaky toho, že se dělníci začínají zbavovat nacionalistické zaslepenosti a sociál ně reformistických iluzí. Pokrokové síly československé děl nické třídy hledaly účinné cesty k realizaci socialistických ideálů .

Základním centrem, kolem něhož se sjednocovalo skutečně revoluční jádro československé dělnické třídy a lidu, se stalo

levé křídlo Československé sociálně demokratické strany děl nické. Revoluční ideje propagoval týdeník Sociální demokrat, » časopis pro výchovu třídního vědomí dělnictva«.

Současně s kritikou oportunistické praxe pravicového vedení se v Sociálním demokratu a v ostatních tiskových orgánech

levicové opozice objevují články objasňující nejdůležitejší teo retické otázky vódeckého socialismu. Levice se chápe iniciativy zejména v oblasti ideologické práce, která byla dosavadní so ciální demokracií zcela zanedbávána. Začínají se posuzovat otázky úlohy tříd a třídního boje, hybných sil revoluce, stát ních forem proletářské moci a buržoazního parlamentarismu.

Levicový tisk věnoval velkou pozornost společenskopolitické mu, kulturnímu a hospodářskému životu sovětského Ruska. Publikoval články obsahující výňatky z vystoupení vedoucích sovětských představitelů i nejdůležitější dokumenty sovětské se vlády. V podmínkách, kdy jak konstatoval V. I. Lenin kapitalisté přímo »spikli, že budou o nás mlčet, protože se nadevšechno bojí rozšíření pravdivých zpráv o Sovětské repub 6

lice vůbec, zejména pak jejích oficiálních dokumentů,« 1 měl boj československého levicového tisku s pomluvami a dezin formacemi velký revoluční význam. Boj za pravdu o novém Rusku byl od počátku spojen s bojem za vytvoření revoluční strany československé dělnické třídy . » se zú jak obrazně řekl B. Šmeral Do řad těch, kteří

častnili revolučního kvasu « v Československé republice, se začlenili po svém návratu z Ruska i českoslovenští revolucio

náři, bývalí členové Československé sekce KSR ( b ) , která se vytvořila v květnu 1918. Spojili se s levicí sociální demokracie a vytvořili v řadách této strany silnou revoluční frakci. Řídili se leninskou myšlenkou o specifických podmínkách v západní

Evropě, tedy i v Československu. Za situace, kdy velká část dělnické třídy je politicky organizovaná , by rychlé vytvoření samostatné komunistické strany v opozici vůči masové a vliv né sociální demokracii vedlo k izolaci komunistické avantgar

dy. Proto začali komunisté svou činnost v rámci sociálně de mokratické strany. Rozčarování nad vývojem v republice, nespokojenost s koa

liční politikou vůdců i postupná ztráta iluzí a hledání účin

ných cest k uskutečnění socialistických ideálů se zřetelně pro jevovaly nejen mezi členy sociální demokracie, nýbrž i v Čes

koslovenské socialistické straně. Tento proces urychlil odchod pokrokových dělníků a inteligence ze socialistické strany a jejich sblížení s levicovými sociálními demokraty. Jádro levi

cového křídla Československé socialistické strany tvořili čle nové bývalé Federace českých anarchokomunistů. Tribunou revolučního křídla anarchokomunistů se stal ča :

sopis Červen, redigovaný významným českým básníkem S. K. Neumannem . Rozbor uveřejněných příspěvků dokumentuje tento charakteristický proces ztráty iluzí, rozčarování » demo kratickou republikou«, zřeknutí se evoluční cesty k dosažení ideálů »svobodného komunismu« a postupný přechod pokroko vých přestavitelů levicového křídla Československé socialis tické strany na pozice marxismu. Také zde sehrála rozhodující roli upřímná touha dozvědět se pravdu o sovětském Rusku a poučit se z jeho revolučních zkušeností . Ideologickému zrání a organizačně politickému stmelení

levicových proudů v československém dělnickém hnutí napo mohlo vytvoření Komunistické internacionály, studium zkuše ností ruské revoluce a bolševické strany. V prvních pováleč

ných letech se v Československu rozšířilo studium děl V. I. Lenina.

Úkolem Komunistické internacionály , založené V. I. Leni nem, bylo řídit boj dělnických mas a v jeho průběhu vytvořit 1 v. 1. Lenin, Spisy, sv. 29, Praha 1955, str. 300. 7

masové komunistické strany. Proto rezoluce prvních kongresů Kominterny zdůrazňovaly, že dokud budou moci revolucionáři

rozvíjet svoji agitačně propagační činnost uvnitř dosavadních masových sociálně demokratických stran, dokud budou moci kritizovat oportunisty a centristy z této širokým masám vidi. telné tribuny, do té doby je jejich odchod z těchto stran nežá

doucí. V. I. Lenin důsledně podporoval československé revolu cionáře v taktice, která spočívala v propagaci zásad Komunis tické internacionály uvnitř sociální demokracie. Tato taktika

odpovídala specifickým podmínkám vývoje československého dělnického hnutí. V. I. Lenin pozorně sledoval vývoj revolučního hnutí v Československu a vždy se snažil získat co nejuceleněj. ší informaci o situaci v zemi , ve straně a v dělnickém hnutí.

Využíval každé možnosti, aby československým soudruhům pomohl radou, soudružskou, ohledupnou a zásadní kritikou i dobrým slovem . Zvláštní pozornost věnoval Lenin národnost ní otázce v Československu. Při besedách s československý

mi soudruhy zdůrazňoval, že vývoj dělnického hnutí v zemi je ztížen celým předcházejícím vývojem a tím, že neexistovala po litická jednota proletářů různých národností . Doporučoval bojovat za to, aby byla v republice co nejrychleji vytvořena jednotná internacionální proletářská fronta. Upozorňoval vůdce

vznikající levé opozice, aby nepodceňovali síly pravice, jež měla v rukou vedoucí orgány strany, a odvolával se na zkuše nosti ruských bolševiků. Varoval před zbytečnou důvěřivostí a

naivitou a zdůrazňoval, že oportunisté se nezastaví ani před rozkolem, jen aby udrželi svůj vliv ve straně. Další vývoj událostí potvrdil správnost Leninova hodnocení situace v československém dělnickém hnutí. Na podzim roku 1919 vystoupila levice s prohlášením, v němž konstatovala , že výsledky koaliční politiky » neodpoví

dají ani zdaleka nadějím, které do ní vkládaly nejenom masy dělnické, ale i soudruzi, kteří byli hlavními fedrovateli této

politiky «.1 Levice dále uváděla, že účast sociálních demokratů ve vládě měla jen malý vliv na dosažení minimálních požadav ků dělnické třídy, zato však »ohledy na jednotný postup s měšťáky zeslabují vnitřní pozici zástupců dělnických, posilují buržoazii v jejím odporu a vedou k výsledkům kompromis ním, jimiž buržoazie svoji državu hledí zachránit« .2 Brzy po

tom učinila levice první důležitý krok na cestě k ideovému a organizačnímu oddělení od oportunistů. Na 7. prosince 1919 byla do Prahy svolána konference stoupenců levicového revo lučního křídla. Od té doby se začala revoluční frakce uvnitř Čes 1 Založení Komunistické strany Československa (Sborník dokumen tů ke vzniku 9 založení KSČ 1917–1924 ), Praha 1954, str. 34.

2 Založení Komunistické strany Československa (Sborník dokumen tů ke vzniku a založení KSČ 1917–1924), Praha 1954, str. 36. 8

koslovenské sociálně demokratické strany dělnické nazývat marxistickou levicí.

»Marxistická levice, « pravilo se v programovém prohlášení přijatém na konferenci, »ustanovila se jako přechodný útvar v Československé sociálně demokratické straně dělnické, pů

vodně zbudované na zásadách nauky Marxovy, za tím účelem, aby tyto zásady v teorii v praxi strany opět prosadila. « l Kon ference se rozhodně postavila za uznání principu diktatury

proletariátu, který vyzvedl Marx a jehož správnost potvrdila historie, odsoudila koaliční politiku a snahy vrátit stranu do lůna zkrachované Druhé internacionály.

Marxistická levice se stala skutečným tlumočníkem nálad většiny organizované dělnické třídy v republice. V její činnost ti se odrazily silné i slabé stránky československého dělnické ho hnutí té doby. Plni revolučního nadšení, s pevnou vírou v sílu dělnického hnutí a v nevyhnutelné vítězství socialismu se příslušníci levice snažili o zásadní změnu politického kursu

strany. Nejen masy sociálně demokratických dělníků, které živelně tíhly doleva a současně se instinktivně obávaly rozko lu, nýbrž také vůdcové marxistické levice potřebovali jistý čas a vlastní politické zkušenosti, aby pochopili, že úspěch v tomto boji není možný bez úplného, to znamená i organizačního roz chodu s pravicí a bez vytvoření revoluční strany nového typu. Právě proto představitelé levice nebyli vždy důslední v boji

proti oportunistickému křídlu ve straně a proti centristům ; věřili, že »cestou soudružské kritiky« přesvědčí vůdce pravice o nesprávnosti jejich politiky. Současně s tím se v marxistic ké levici zachovalo podceňování mravenčí a obtížné každoden ní práce nezbytné pro sjednocování revolučních sil. To také omezovalo možnosti působení revolučních sociálních demo kratů na masy. Společenský vývoj však přesto názorně doka zoval, že budoucnost patří marxistické levici. V průběhu několika týdnů se 15 z 26 krajských organizací strany vyslovi

lo pro připojení k programovému prohlášení. Koncem roku 1919 a počátkem roku 1920, kdy se nejuvědo

mělejší a nejaktivnější část českého proletariátu sjednotila

kolem programu marxistické levice, vyvrcholil proces organi začního osamostatňování revoluční opozice i v ostatních ná

rodnostních sociálně demokratických stranách a socialistic kých organizacích v českých zemích. Pravicovému vedení Německé sociálně demokratické dělnic

ké strany Československa se zpočátku podařilo získat na svou stranu rozhodující masu německých sociálních

demokratů .

Přesvědčilo je o nezbytnosti společného postupu s národní buržoazií, která v zájmu zachování svých privilegií demago 1 Tamtéž, str. 39. 1

i

9

gicky využívala hesla o sebeurčení. Levicově a radikálně orientovaní sociální demokraté byli přitom hluboce přesvědče ní , že je nutné vystupovat proti připojení k imperialistickému

Československu, které bylo členem kontrarevolučního bloku vítězných mocností, a za sjednocení s revolučním Německem. Vůdcové německé pravicové sociální demokracie formálně

nenesli odpovědnost za politiku koaliční vlády jako čeští ve doucí činitelé a byli dokonce vůči této vládě v opozici. Proto

bylo jejich odhalení složitější. Národnostní předsudky měly totiž hluboké kořeny a překonávaly se pomalu a s velkými

potížemi. Až koncem roku 1919 začala proti bloku s národními buržoazními stranami a za samostatnou třídní politiku rozhod

ně vystupovat liberecká organizace. Jako jedna z nejsilnějších místních organizací strany se stala základní oporou Jevice a

navázala první kontakty s českými levicovými sociálními de mokraty. Liberecké noviny Vorwärts otiskly 31. ledna 1920 programové prohlášení marxistické levice. Hlavní význam to hoto dokumentu viděla redakce v tom, že česká levice se otev řeně a jasně vyslovila pro revoluční diktaturu proletariátu. >>Proto se z celého srdce,« psal list, »připojujeme k prohláše ní českých soudruhů, proto si také přejeme, aby mělo plný

úspěch nejen u českého, nýbrž také u německého dělnictva.«1 9. května 1920 se v Liberci sešla konference německých

levicových sociálních demokratů v českých zemích. Přijala programové prohlášení Zásady a nejbližší úkoly sociálně de mokratické strany. V tomto dokumentu se zdůrazňovalo, že němečtí sociální demokraté mají na politickou situaci stejný názor jako soudruzi z české levice, jsou kategoricky proti koa

liční politice, vyslovují se pro vstup do Komunistické interna cionály a za nastolení diktatury proletariátu. Prohlášení pod trhovalo, že v podmínkách mnohonárodnostního českosloven ského státu je sjednocení proletářů všech národností nezbyt ným přepokladem uchopení politické moci .

Formování revoluční opozice na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině mělo své zvláštnosti, které vyplývaly z ekonomických

a sociálně politických podmínek těchto oblastí a z tradic děl nického hnutí . Ekonomicky a politicky slabá slovenská buržoa zie nebyla ani za podpory oportunistického vedení sociální de mokracie schopna zabránit bouřlivě se aktivizujícímu sociální

mu boji městského a zejména početného zemědělského proleta riátu. Ústřední vláda povolala do těchto oblastí vojsko a snažila se zlikvidovat revoluční proces cestou nastolení otevřené vo

jenské diktatury. Politika třídní spolupráce zde neměla maso vou podporu v politických ani v odborových organizacích so ciálních demokratů. Naopak - sociální postavení pracujících, 1 Karel Kreibich, Těsný domov 10

širý svět, Liberec 1968, str. 271.

které zde bylo mnohem těžší než v českých zemích, vytvářelo širší základnu pro radikální nálady. Navíc dělnická třída všech národností získala na Slovensku za dobu krátké existen

ce Maďarské a Slovenské republiky rad takové praktické zku šenosti z politických bojů, které dělnické hnutí v českých ze mích nemělo.

Současně s tím se v procesu formování levé opozice projevi la značná organizační a teoretická slabost, jistá nesamo statnost slovenské sociální demokracie a dosud nepřekonaná národnostní nedůvěra. Vývoj zde ovlivňoval také vojen sko- politický teror nastolený po porážce Maďarské a Sloven

ské republiky rad. Charakteristické však je, že na rozdíl od českých zemí začal proces formování revolučního směru na Slovensku i na Zakarpatské Ukrajině především likvidací ná rodnostní roztříštěnosti dělnického hnutí. Od srpna 1919 se slovenské, ukrajinské, maďarské a německé sociálně demokra tické odbory a posléze i stranické organizace počaly ve velké míře sjednocovat zdola .

Na rozdíl od českých zemí a Slovenska, kde se levicové síly konsolidovaly zpočátku uvnitř sociálně demokratické strany a od oportunistů se organizačně oddělovaly postupně, revoluční

strana zakarpatskoukrajinské dělnické třídy - Mezinárodní socialistická strana Zakarpatské Ukrajiny se začala formovat již jako samostatná internacionální strana, která ve svých

řadách sjednotila pokrokové představitele pracujících všech národností. Od samého počátku, tj. od svého oficiálního usta vení 21. března 1920, v den výročí Maďarské republiky rad,

stála na ideových pozicích Komunistické internacionály . Ideo ví odpůrci Mezinárodní socialistické strany se sjednotili V samostatné Rusínské sociálně demokratické straně.

Boj

mezi revolučním a reformistickým směrem v dělnickém hnutí Zakarpatské Ukrajiny byl bojem mezi těmito dvěma stranami.

Růst vlivu revoluční levice v dělnickém hnutí v celé republi ce byl úzce spojen s bojem pracujících za zlepšení jejich mate riálního postavení, za znárodnění, za uskutečnění pozemkové reformy a s bojem proti antisovětské politice vládnoucích tříd. Revoluční krize v Československu zrála zejména v důsledku zostřené mezinárodně politické krize rychleji než formování jednotné revoluční strany, která by byla schopna organizovat a vést socialistický převrat. To názorně potvrdily události z druhé poloviny roku 1920. Pod tlakem levicové opozice a pod vlivem neustále rostou

cích sympatií, které jejím zásadám projevovali řadoví sociální demokraté, žádající svolání celostátního sjezdu, rozhodl rozší řený výkonný výbor Československé sociálně demokratické

strany dělnické o svolání řádného XIII . sjezdu strany na 25.

září 1920. Tento sjezd měl rozhodnout o nejdůležitějších otáz 11

kách další politické orientace strany. V místních organizacích

se rozpoutal ostrý boj mezi levicovou opozicí a pravicí o zásad ní otázky politické linie a o zastoupení na sjezdu.

Sjezd měl rozhodnout o osudu strany. To chápali vůdcové pravice i vedení marxistické levice. Výsledky voleb delegátů na XIII . sjezd strany svědčily o rostoucím vlivu levice. Kandi

dáti levice získali rozhodující počet hlasů v místních stranic kých organizacích Brněnského, Kladenského, Olomouckého, Hodonínského a Pardubického kraje a také na Slovensku. Vel

rozhodně podporovala marxistickou levici

mi

Mezinárodní

socialistická strana Zakarpatské Ukrajiny.

V této situaci se pravicové vedení rozhodlo pro rozkol, neboť v tom vidělo jedinou možnost, jak zabránit přechodu základní masy členstva na pozice revolučního křídla. 14. září byla na zasedání rozšířeného výkonného výboru

strany, v němž měla pravice většinu, přijata rezoluce, jež kon statovala, že stoupenci komunistické orientace nemohou být dále členy sociálně demokratické strany a zejména se nemo hou zúčastnit rozhodování o jejím dalším osudu.

Sjezd byl odložen na konec prosince a mandáty delegátů zvolených na sjezd byly prohlášeny za neplatné. Byl to puč vedoucí menšiny, která svévolně vyhnala ze strany většinu

jejích členů . Levice výzvu přijala. Bez ohledu na pravicové rozkolníky byl sjezd ve velmi krátké době svolán na původně stanovený termín . Zúčastnily se ho více než dvě třetiny řád. ně zvolených delegátů a mohl plným právem rozhodovat o vě

cech, které se týkaly celé strany. Marxistická levice se usta vila jako samostatná politická strana a přijala název Česko slovenská sociálně demokratická strana dělnická ( levice ) . Sjezd znamenal rozhodné vítězství levice nad oportunistickým vedením dosavadní společné strany. Novému vedení byl pře dán také celý majetek strany .

Pravice a její stoupenci však rozhodnutí sjezdu neuznali a

prostřednictvím buržoazní justice se snažili odejmout levici Lidový dům v Praze, zakoupený z prostředků řadových členů strany. Byla to vědomá provokace, k níž došlo se souhlasem

vlády a prezidenta. Levice vyzvala členstvo, aby na protest proti obsazení Lidového domu byla vyhlášena generální stáv ka. » Dělníci, « pravilo se ve výzvě výkonného výboru z 10. pro since 1920, » krev prolitá,> násilí spáchané a vaše čest velí vám protestovat ! «1 Reakční síly, které se dlouho připravovaly k rozhodujícímu

střetnutí a samy je nakonec vyprovokovaly, nečekaly tak mo hutný výbuch revoluční energie mas. Prosincová politická stávka roku 1920, které se zúčastnila velká část pracujících 1 Sborník dokumentů k prosincové stávce 1920, Praha 1954, str. 25. 12

všech národů a národností, vyvolala paniku v řadách buržoa zie i v její vládě. Československá buržoazní demokracie, tatáž demokracie, o níž její ideolog a tvůrce Masaryk tvrdil, že její podstatou je »diskuse«, ukázala svou skutečnou tvář, sotva se vzpamatovala z prvního leknutí. Pušky a pendreky se staly hlavním argumentem buržoazie v jejím třídním dialogu s děl níky . Přestože stávka byla krutě potlačena, byla demonstrací

skutečných nálad v dělnickém hnutí, demonstrací síly a poten ciálního dosahu jeho organizovaných vystoupení. Prosincové události urychlily proces konstituování Komuni

tsické strany Československa. Důležitým mezníkem k dosaže

ní tohoto cíle byla celostátní konference zastupitelstva Česko slovenské ( sociálně demokratické strany dělnické ( levice ) , která se konala v Praze počátkem ledna 1921. Zúčastnili se jí

představitelé německých levicových sociálních demokratů i představitelé levice ze Slovenska a ze Zakarpatské Ukrajiny. Usnesení konference mělo bezprostřední vliv na průběh sjezdu levicových sociálních demokratů Slovenska a Zakarpat ské Ukrajiny, který se konal tentýž měsíc v Ľubochni. Jeho delegáti se jako první v republice vyslovili pro bezvýhradné

přijetí podmínek vstupu do Komunistické internacionály a za vytvoření jednotné Komunistické strany Československa . V březnu 1921 byla v Liberci na sjezdu německých levico vých sociálních demokratů, kteří byli vyloučeni ze sociálně demokratické strany za podporu prosincového vystoupení českých a slovenských pracujících , vytvořena dočasná ně

mecká sekce Komunistické strany Československa a bylo při jato rozhodnutí o vstupu do Komunistické internacionály. Sjezd levicových československých sociálních demokratů, který se konal 14.- 16. května 1921 v Praze, přijal jednomyslně usnesení o přejmenování strany na komunistickou a rozhodl o jejím vstupu do Komunistické internacionály. Referát k nejdůležitějšímu bodu sjezdu, k přístupu ke Komu

nistické internacionále , přednesl soudruh B. Šmeral. Na počát ku referátu zrekapituloval dosavadní vývoj levice a pokusil se osvětlit a zdůvodnit zvláštnosti její cesty ke Kominterně, ze jména však metodu budování komunistického hnutí v ČSR.

Tato metoda spočívala v tom, že malé revoluční jádro zůstáva lo v masové sociálně demokratické straně, ovlivňovalo ji ko

munistickými idejemi a usilovalo pro ně získat většinu člen stva strany. Byla to metoda pozvolného dobývání sociálně de mokratické strany .

V další části referátu provedl B. Šmeral rozbor objektivní mezinárodní situace a správně, ve shodě s pozdějšími závěry III . kongresu Komunistické internacionály, upozornil na ně které nové momenty signalizující počátek postupného odlivu revoluční vlny. Rozhodně však odmítl názory reformistů a cen 13

tristů , kteří z této skutečnosti vyvozovali závěr, že epocha

proletářské revoluce skončila. Dokazoval, že zvolnění tempa rozvoje světové revoluce naprosto neznamená její konec, a

vyslovil názor, že pravděpodobně nastává epocha pozvolného rozkladu kapitalismu .

Z rozboru stavu objektivních i subjektivních činitelů sociál ní revoluce, jejíž tempo se v současné době zpomalilo, vyvodil

pak B. Šmeral i hlavní závěry pro taktiku strany. Zdůraznil nutnost ideového a organizačního upevňování strany jejího dobudování v internacionální stranu splynutím všech národ

nostních oddílů komunistického hnutí v ČSR. Šmeralovy názo ry vyslovené v této části referátu svědčí o tom, že jejich autor postupně překonával dějinný fatalismus a dospíval ke správ

nějšímu ocenění nejdůležitějšího subjektivního faktoru revolu ce, proletářské strany. Významné byly Šmeralovy myšlenky o rozšiřování vlivu strany na další části proletariátu i vrstvy

poloproletářské, jakož i myšlenky o sblížení všech chudých pracujících lidí, drobných a středních vlastníků, úředníků a in

teligence v boji proti velkokapitálu. Předznamenával v nich taktiku jednotné fronty a spojoval boj za konkrétní požadavky s bojem o moc .

V závěru svého referátu vyjádřil B. Šmeral nezlomnou vůli strany dovést boj proletariátu Československa za socialismus k úspěšnému konci. Jeho závěr : » Jsme více než politická stra

na. Jsme předvoj nového života . Tvoříce nové poměry, chceme tvořit také nové lidi , « vyvolal velké nadšení. B. Šmeral se však ve svém referátu dopustil určitých teore

tických nejasností a omylů. Především stále ještě nedostatečně chápal charakter strany nového typu jako strany revolučního předvoje dělnické třídy, jako vůdce a organizátora mas v boji za svržení kapitalismu a nastolení diktatury proletariátu. Po dobně tomu bylo i pokud jde o hodnocení centrismu, o stano visko ke slučování československého a německého komuni

stického hnutí apod.

V základní otázce, o níž se v daném okamžiku jednalo, za ujal však B. Šmeral v souhlase s míněním rozhodné většiny sjezdových delegátů jasné stanovisko. Vyslovil se pro přijetí 21 podmínek a pro vstup levice do Komunistické internacionály. Sjezd tedy splnil své poslání. Dovršil proces přechodu revoluč

ního proletariátu ČSR na pozice Komunistické internacionály. Ustavujícím sjezdem KSČ byla uskutečněna nejen ideová, ale

i organizační jednota české části strany se slovenskými, ma ďarskými a zakarpatskými komunisty a také s německými ko munisty na Slovensku. Zbývalo provést sloučení s ostatními

skupinami revolučního proletariátu, které se hlásily ke Komu nistické internacionale , především s německou sekcí KSČ.

Žádost KSČ o přijetí do Komunistické internacionály projed 14

nával její III. kongres, jenž se konal v červnu a červenci 1921 v Moskvě. Základní závěr III. kongresu Kominterny spočíval v tom, že je třeba pečlivěji, všestranněji připravovat dělnickou

třídu k novým bitvám jak obranného, tak útočného charakteru, zabezpečit vliv komunistických stran na většinu pracujících a vykořisťovaných mas. Zobecňujícím heslem činnosti komunistů, které kongres vytyčil, byla výzva : » K masám !« Kongres zamítl snahu podsunout komunistickému hnutí le

vičáckou orientaci, vnutit komunistům cestu nepřipravených, předčasných vystoupení, které by byly předem určeny k ne úspěchu, vzdát se boje za získání většiny pracujících na stranu komunismu. Kongres obrátil pozornost komunistů na nutnost pružné a opatrné taktiky, přičemž současně rozhodně upozor nil, že to v žádném případě nemusí znamenat odklon od revo lučního boje, ústupky pravicovému oportunismu. Do programu kongresu nebyla československá otázka ofi ciálně zařazena, avšak při posuzování jiných otázek, zejména

taktiky, upoutaly zkušenosti československého dělnického hnutí značnou pozornost kongresu a výsledky jeho boje za vytvoření masové strany v Československu sehrály významnou úlohu při formulování závěrů kongresu.

Československou otázku posuzoval ještě před začátkem kon gresu na svých zasedáních výkonný výbor Kominterny. Tato zasedání probíhala pod silným vlivem levičáckých nálad, které tehdy převládaly v řadě komunistických stran a u některých

členů exekutivy. Ti obviňovali vedení strany, zejména B. Šme rala, z oportunismu a žádali, aby Šmeral byl z vedení odstra něn.

V referátech Zinověva a Radka, stejně jako v řadě dalších

vystoupení, byl Šmeral znovu obviňován z centrismu. Radek v referátu o taktice zkreslil obsah Šmeralova vystoupení na

Ustavujícím sjezdu strany, podsunul mu výklad »poziční vál ky« jako stavu pasívního vyčkávání, zatímco Šmeral zdůrazňo val, že pojmu » poziční válka« pochopitelně používá ve vojen ském smyslu tohoto termínu, ve významu udržení pozic, sou

střeďování sil a samozřejmě také přípravy k útoku. Ultralevé názory se na kongresu nejzřetelněji projevily v úpravách tezí o taktice. V prvních variantách tezí došlo dokonce k pokusu hodnotit Šmerala jako představitele centristických tendenci spolu s Lewim a Serratim. KSČ bylo doporučováno, aby v praxi přešla k realizaci »teorie ofenzívy « . V. I. Lenin ve své řeči 1. července poukázal na to, že levičáci nesprávně hodnotí zkušenosti boje československých komunis

tů ,a podpořil linii strany, jež se pro svou politiku snaží získat nejširší masy. Zastával názor, že » je nutno získat většinu, vytvořit nepřemožitelnou sílu a získávat další dělnické ma 15

sy«.1 Lenin kritizoval ultralevé tendence německé sekce KSČ

a současně poukázal na nutnost boje KSČ s oportunismem. B. Šmeral vystoupil 6. července na zasedání komise pro taktiku, jež bylo věnováno posuzování československé otázky. Protestoval proti tomu, že byl přirovnáván k Lewimu a Serrati mu, proti tvrzením, že jeho linie není v souladu s principy a

taktikou Komunistické internacionály. Současně přiznal, že ve straně jsou ještě živly, které je třeba pokládat za centristické, a doporučil, aby oddíl tezí o taktice týkající se Československa byl doplněn o návrh na nezbytnost boje proti centristickým živlům .

Vedoucí činitel KSČ kritizoval levičáckou tendenci uvnitř

Komunistické internacionály, která se projevila i na kongresu .

Přiznal, že se bál toho, že podobné názory jsou totožné s linií Kominterny. ( Proto B. Šmeral zpočátku odmítal účast v čes koslovenské delegaci na III. kongres Komunistické interna

cionály. Šmeral se zřejmě obával, že levičácké tendence na

kongresu převládnou, a nebyl si proto jist, zda se mu v tomto ovzduší podaří obhájit hlavní zásady dosavadní linie strany . )

B. Šmeral podrobil ostré kritice postup stoupenců »teorie ofen zívy«. Na zasedání vystoupil V. I. Lenin. Kritizoval jednostran

ný výklad Šmeralova referátu na Ustavujícím sjezdu KSČ, kte rý uveřejnily noviny německé sekce Vorwärts, zároveň však upozornil na řadu chyb, které Šmeralův referát obsahoval, ze jména Šmeralovo prohlášení, že nemůže účinně vést boj s opor tunismem vzhledem ke své minulosti. Lenin podtrhl, že právě proto musí Šmeral proti oportunistům vystupovat. V. I. Lenin doporučil, aby z návrhu tezí bylo vyškrtnuto to,

co se týká Šmerala osobně. Do dopisu straně měla být zařaze na pasáž obsahující věcnou, přesnou kritiku toho, co je ne

správné na Šmeralově pozici a v čem musí být redaktoři listu Vorwärts opatrnější. Návrh V. I. Lenina komise pro taktiku přijala .

Závěry III . kongresu Kominterny a rozsáhlá pomoc, kterou V. I. Lenin poskytl československým revolucionářům , napo mohly definitivnímu sjednocení všech komunistů v republice.

Delegáti z Československa se zavázali, že sjednocení dokončí do tří měsíců, neboť bylo jasné, že dosažení úplného vzájemné ho porozumění si vyžádá určitý čas a trpělivou práci. Výkonný výbor Kominterny doporučil KSČ a jejímu němec

kému oddělení, aby vytvořily speciální komisi pro přípravu Slučovacího sjezdu a pro koordinaci společných akcí. Tento

orgán, který se skládal ze tří českých a tří německých soudru hů a nazýval se »výbor šesti« , byl vytvořen v srpnu 1921, po návratu československé delegace z Moskvy. 1 v. 1. Lenin, Spisy, sv. 32, Praha 1955, str. 491. 16

»Výbor šesti«, jenž po několik týdnů pracoval v Praze, velmi podrobně posoudil všechny otázky spojené s přípravou Slučo

vacího sjezdu. Pod jeho vedením byly připraveny všechny ma teriály sjezdu a návrh nových stanov strany.

Výbor svolal na 27. srpna 1921 celostátní konferenci před stavitelů KSČ, německého a polského oddělení KSČ. Konfe rence posoudila návrh stanov a návrhy dalších materiálů , kte ré měly být předloženy sjezdu, schválila pracovní program sjezdu a referenty k jednotlivým bodům jednání. Doba konání sjezdu byla stanovena na 30. října až 2. listopadu 1921 .

Slučovací sjezd se sešel ve stanoveném termínu v Praze. K základnímu bodu jednání, jímž byla otázka sjednocení, vy stoupili B. Šmeral a K. Kreibich . Oba referenti zdůraznili, že nemůže jít o nějaké formální sjednocení, nýbrž o skutečně organické splynutí jednotlivých národních oddělení strany , jehož nezbytnost je diktována potřebami společného boje proti buržoazii. B. Smeral upozornil na to, že sjednocení zavazuje

v prvé řadě české komunisty, kteří jsou příslušníky vládnoucího národa, aby vedli zvlášť ostrý boj proti všem formám národ nostního útlaku v zemi a aby v tomto boji vystupovali společně s komunisty ostatních národností. K. Kreibich prohlásil, že boj proletariátu nesmí být komplikován národnostními nedoro zuměními, a uvedl : »Myslím, že jsme zavázáni nejenom jako

Němci, ale jako komunisté naznačit všem druhým národům tohoto státu, všemu madarskému, německému, polskému atd.

proletariátu tohoto státu, aby byly pamětlivy toho, co národní samostatnost tohoto státu znamená ... pro československý

proletariát . . . Musíme si toho být vždy vědomi, že velký pro letářský třídní boj může vést k úspěchu jen tehdy, když ruku v ruce, bok po boku bojovat budeme s velkými proletářskými masami národa, jež v tomto státě tvoří většinu. «

Přijatá rezoluce zdůrazňovala, že sjednocení bude úspěšné jen tehdy, »když nezůstane pouze spojením formálně organi začním, nýbrž když vyvine se v nejužší organické společenství

pro boj, založené na jednotě zásad, taktiky a organizace«, Sjezd posoudil a přijal nový organizační řád strany, jehož návrh byl korigován v souladu s připomínkami komise exeku tivy Komunistické internacionály. Vedoucí úloha v období me

zi sjezdy připadla výkonnému výboru, zmenšil se počet mezi článků mezi výkonným výborem a stranickými organizacemi.

Byla konkretizována práva a povinnosti členů strany a zdůraz něna nutnost přísného dodržování stranické kázně. Některá významná doporučení výkonného výboru Komunistické inter nacionály však respektována nebyla. Byla vynechána jedna

z nejdůležitějších zásad, aby těžiště práce bylo přeneseno do závodů a vytvořeny závodní organizace. Přes tyto nedostatky znamenal nový organizační řád značný pokrok proti předcho 17

zímu stavu. Pomohl především zvýšit akceschopnost strany. Slučovací sjezd uzavřel významnou etapu v rozvoji českoslo

venského dělnického hnutí. Byl dovršen proces organizačního, ideového a politického oddělování levicového dělnického hnu tí od oportunistické sociální demokracie a jeho přechod na po zice komunismu. Vytvoření jednotné revoluční internacionální strany v podmínkách mnohonárodnostního československého

státu bylo důkazem síly a životnosti revolučních myšlenek

Velké říjnové socialistické revoluce, idejí leninismu, jež pře konávaly bariéry nacionální omezenosti. Komunistická strana Československa přešla na pozice třídního boje a proletářské ho internacionalismu jak uvnitř republiky, tak i v mezinárod ním rámci jako organická součást světového komunistického

hnutí. V době svého založení patřila KSČ počtem svých členů k nejsilnějším sekcím Komunistické internacionály .

Mladá Komunistická strana Československa si musela teprve osvojit revoluční formy a metody práce, naučit se tvořivě uplat ňovat marxismus -leninismus ve vlastních podmínkách třídního boje, musela se teprve dotvářet ve stranu plně leninského ty pu. Přesto však se již od samého vzniku stala velkou revoluční

politickou silou, která jako jediná byla schopná semknout ko lem sebe dělnickou třídu i ostatní vrstvy pracujících a vykořis ťovaných, cílevědomě připravovat a uskutečnit socialistickou revoluci .

Prof. PhDr. Ivan Krempa , DrSc.

18

EDIČNÍ POZNÁMKA

K 60. výročí vzniku Komunistické strany Československa připravil Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ v ediční řadě Prameny k dějinám KSČ třetí vydání Protokolů Ustavujícího a Slučovacího sjezdu KSČ. První vydání materiálů z Ustavujícího sjezdu vyšlo v roce 1921 pod názvem Protokol Ustavujícího sjezdu Komunistické strany československé, který se konal v Karlíně 14. -16. května 1921, nákladem KSČ. Protokol Slučo

vacího sjezdu KSČ byl publikován knižně nákladem komuni. stického knihkupectví Rudolfa Rejmana v Praze v roce 1922 pod názvem Slučovací sjezd komunistických stran Českoslo venska konaný na Smíchově ve dnech od 30. října do 4. listo

padu 1921. Druhé vydání pořídil Ústav dějin KSČ ( Protokoly sjezdů KSČ, I. svazek, Ustavující a Slučovací sjezd KSČ roku 1921 ) a vydalo jej Státní nakladatelství politické literatury v roce 1958 .

Současná edice obou protokolů byla pořízena podle prvních

knižních vydání z roku 1921 a 1922. Editoři pouze opravili uve dené datum ukončení Slučovacího sjezdu KSČ ze 4. listopadu na 2. listopad 1921. Z průběhu sjezdu je zcela patrné, že trval

čtyři dny, je tedy nesporné, že musel skončit 2. listopadu 1921. Posunutí data na titulní stránce vydání z roku 1922 vzniklo pravděpodobně nedopatřením. Nasvědčují tomu i zprávy, uve

řejňované ve stranickém tisku o plánovaných datech uspořá. dání sjezdu. Podle rozhodnutí celostátní konference KSČ, ko

nané 27. srpna 1921, měl být sjezd ukončen 3. listopadu ; pí

semná pozvánka na sjezd, datovaná 15. září 1921, v níž sekre . tariát strany oznamuje organizacím rozhodnutí o svolání sjez 2. listo du a jeho program, však již uvádí datum 30. října padu 1921 .

Jak již bylo řečeno, základem současné edice byla první vy dání obou protokolů, protože původní stenografické záznamy obou sjezdů se nezachovaly. V archívu Ústavu marxismu- leni

nismu ÚV KSČ ve fondu č. 2 je pouze fotokopie strojopisu refe rátu Bohumíra Šmerala na Ustavujícím sjezdu KSČ, přeložené ho do ruštiny pro potřeby exekutivy Komunistické internacio nály, a část jeho referátu v němčině. Tyto materiály editoři porovnali s tištěným protokolem a celkem nepatrné odchylky

vyznačili v poznámkách. Publikovaný knižní záznam o průběhu obou sjezdů, jak byl

uveřejněn v obou vydáních z roku 1921 a 1922, byl dále porov nán s textem, zveřejněným v roce 1921 ve stranickém tisku :

v Rudém právu, Vorwärts a Pravdě chudoby ; rovněž bylo při . hlédnuto i k druhému knižnímu vydání z roku 1958 . Z jednání Ustavujícího sjezdu KSČ otisklo Rudé právo kromě 19

podrobných informací o průběhu diskuse doslovné znění refe

rátu Bohumíra Šmerala a Josefa Hakena, poněkud zkrácený referát Jana Doležala a výtah z referátu Václava Housera, dále

pozdrav Komunistické internacionály a některých komuni stických stran. Vorwärts otiskl doslovné znění dopisu exekuti vy Komunistické internacionály Ustavujícímu sjezdu KSČ, do pis Karla Kreibicha sjezdu a dopis sjezdu adresovaný Komuni stické internacionále. Z referátu a z části diskusních příspěv ků byly uvedeny pouze volné výtahy, mnohdy i s poněkud ji ným řazením myšlenek . Pravda chudoby přinesla velmi struč

nou informaci o průběhu sjezdu; větší pozornost soustředila spíše na předporadu delegátů ze Slovenska a Zakarpatské

Ukrajiny, která však v protokolu zachycena není. Slučovacímu sjezdu KSČ věnoval dobový stranický tisk, pře devším oba ústřední deníky

Rudé právo a Vorwärts, mimo

řádně velkou pozornost. Rudé právo uveřejňovalo v době zase dání sjezdu plný text všech rezolucí, doslovné znění hlavních

referátů a značné části diskusních příspěvků, takže tento zá znam je až na menší výjimky téměř shodný s později publiko vaným protokolem. Také německý deník Vorwärts dával svým

čtenářům velmi podrobnou bezprostřední informaci o sjezdo vém jednání. V listu byly otištěny v plném znění nebo v rozsáh lém výtahu nejen všechny referáty, ale i většina diskusních vystoupení. V debatě k návrhu organizačního řádu zaznamenal Vorwärts dokonce i několik diskusních příspěvků, jež nejsou

zachyceny ani v protokolu z roku 1922, ani v Rudém právu .

Německé znění těchto vystoupení editoři přeložili a uvedli v nynějším vydání v poznámkách. Oba ústřední deníky pub likovaly také přijaté rezoluce a navrženy i schválený organi

zační řád. Pravda chudoby zaznamenala průběh sjezdu pou ze hodnotícími komentáři a z přijatých dokumentů přetiskla nový organizační řád . Text protokolu Slučovacího sjezdu je na řadě míst, přede vším v diskusních vystoupeních, poznamenán skutečností, že jednání probíhalo jak v českém, tak německém jazyce. Někteří

delegáti, znalí obou jednacích jazyků, vystupovali dokonce s vlastním přetlumočením svého projevu do druhého jazyka, někdy se zachováním plného rozsahu textu, při delším projevu se stručnějším shrnutím . Z textu je proto mnohdy patrno, že český stenografický záznam byl u některých německých proje

vů pořizován buď přímo z odposlechu, nebo podle přednesené ho českého překladu prováděného na místě . Záznamy těchto

diskusních vystoupení nebo kratších projevů nebyly mnohdy již dále stylisticky upravovány, a tak docházelo k různým jazy kovým a stylistickým zkomoleninám . Při srovnání projevů zveřejněným v Rudém právu a prvním knižním vydání Proto kolu s německým textem u řečníků hovořících německy, tak 20

jak byl publikován ve Vorwärts, jsou někdy patrny v českém záznamu i menší obsahové nepřesnosti. Editoři některé takové

odlišnosti u významnějších příspěvků uvedli v poznámkách. Jde např. o referát zástupce Komunistické internacionály Egi dia Gennariho nebo delegáta Komunistické strany Německa Paula Fröhlicha .

Samostatnou část této edice tvoří přílohy nejzávažnějších dokumentů, které se bezprostředně týkají přípravy a průběhu obou sjezdů. Většina z nich je knižně publikována poprvé. Pro ces vytváření komunistické strany v Československu a jejího internacionálního charakteru nebyl zdaleka snadnou záležitos

tí, vyznačoval se dlouhodobým střetáváním a ujasňováním názorů i značně odlišnými podmínkami a tradicemi komunistů

různé národní příslušnosti. Komplikovanost celého procesu se promítala už v tom, že datum svolání Ustavujícího sjezdu KSC původně stanovilo lednové zasedání zastupitelstva strany a usnesením téhož orgánu v březnu 1921 bylo změněno ; oba dokumenty jsou zařazeny v přílohách. Delegátům strany byla

předložena tištěná zpráva politického sekretariátu strany, zpráva o činnosti poslaneckého klubu, o hnutí mládeže a žen. V protokole uvedeny nebyly, ale ještě před sjezdem uveřejnilo

Rudé právo na pokračování doslovné znění těchto zpráv, které redakce rovněž zařadila mezi přílohy.

Zrod Komunistické strany Československa ovlivňovaly nejen kontakty s mezinárodním komunistickým hnutím všeobecně, ale zejména příprava, průběh a usnesení III . kongresu Komu nistické internacionály. Svědčí o tom teze výkonného výboru

KSČ uveřejněné koncem května 1921 v Rudém právu jako pod klad diskuse na III. kongresu, stanoviska delegací z Českoslo venska na samotném kongresu i urychlená příprava Slučovací

ho sjezdu KSČ. Z podnětu exekutivy Komunistické internacio nály byl také vytvořen šestičlenny komitét z představitelů českých a německých komunistů, který měl vypracovat hodno

tící podklady pro sloučení Komunistické strany Českosloven ské a německého oddělení KSČ. Strojopis zhodnocení činnosti

německých komunistů, uložený v archívu ÚML ÚV KSČ, je pub likován poprvé. Krátký výtah z něho uveřejnilo Rudé právo 30. října 1921. Německý text zprávy přeložili editoři do češtiny a uvedli rovněž v přílohách.

Významnou součástí celého slučovacího procesu komuni stického hnutí v Československu byla příprava nového orga nizačního řádu. Podle něho mělo dojít k plnému sjednocení

poněkud odlišně vybudované struktury stranických orgánů a organizací české la německé části strany. Šestičlenný komitét předložil 4. září 1921 ve stranickém tisku k diskusi návrh or

ganizačního řádu. V průběhu diskuse byl tento návrh podro ben rozsáhlé kritice včetně připomínek exekutivy Komunistic 21

ké internacionály. Vzhledem k tomu, že sjezdem schválené znění organizačního řádu se od původního návrhu značně odlišuje jak svým obsahem, tak i podstatným zkrácením a vy

puštěním řady bodů, zařadila redakce původní návrh rovněž mezi přílohy. K této problematice se vztahuje i poznámka pod čarou na str. 449. Pro sledování vývoje názorů na jednotlivé

oddíly připravovaného organizačního řádu a postižení urči tých odlišných stanovisek německých a českých referentů je důležitým pramenem referát Aloise Neuratha, tehdejšího ta jemníka německého oddělení KSČ a člena šestičlenného komi tétu. Jeho rozsáhlý výklad k navrženému organizačnímu řádu uveřejnil pouze Vorwärts. V protokolu Slučovacího sjezdu KSČ byla publikována jen zkrácená verze, patrně proto, že k témuž

bodu programu byl prvním řečníkem Václav Houser a oba re feráty se v řadě otázek shodovaly.

Slučovací proces komunistického hnutí v Československu v roce 1921, který začal probíhat na nižších stupních stranic kých organizací již před Slučovacím sjezdem KSČ dokreslují i rezoluce ze slučovacích župních konferencí v národnostně

smíšených územích Československa. Jsou rovněž zařazeny do příloh.

Nové vydání Protokolů Ustavujícího a Slučovacího sjezdu

KSČ bylo připraveno podle obdobných edičních zásad jako předcházející svazky této edice. Redakce přizpůsobila dobový pravopis současným normám a opravila přímo v textu zjevné překlepy a tiskové chyby, doplnila nevhodně zkracovaná slova a uvedla plné názvy orgánů a institucí. V prvním vydání Proto kolu Ustavujícího sjezdu KSČ je např. libovolně uváděn název tiskový výbor jako volený orgán strany, na jiných místech se však mluví o Tiskovém družstvu . Vzhledem k tomu, že není vždy možné přesně zjistit, který orgán měl řečník na mysli, upustila redakce od jednotného názvu a ponechala znění podle prvního vydání protokolu. Protože se název strany teprve vy

tvářel a vyjasňoval v průběhu tohoto sjezdu, ponechává re dakce počátečním velkým písmenem název Komunistická stra na : Československa, i Komunistická strana československá ( schváleno tímto sjezdem ) i Československá komunistická strana.

Názvy míst ponechávají editoři v původním znění, pouze

u nejznámějších měst a obcí je uveden nynější platný název. V prvním vydání obou protokolů i v záznamu o průběhu sjezdu v tehdejším stranickém tisku je značná nejednotnost ve jmé nech řečníků a delegátů ; docházelo rovněž k nesprávným

přepisům jmen nečeských a k chybám v křestních jménech. Srovnáváním s dalšími dobovými prameny se ve většině přípa

dů podařilo zjistit přesné a plné znění jmen a jejich správné psaní. U známějších postav byly opraveny chyby při prvém 22

výskytu přímo v textu a první oprava označena v poznámce.

Žádné další zásahy do textu nebyly prováděny. Editoři nevy pustili ani nepozměnili žádnou pasáž a neudělali rovněž žádné úpravy stylistické. Protokol Slučovacího sjezdu KSČ byl však doplněn o obsah , který první knižní vydání nemělo a který při pravila redakce vydání z roku 1958. Pro přehlednost a lepší čtenářskou orientaci nejsou obsahy za každým sjezdem zvlášť, ale jsou zařazeny až na konci celé edice.

Vybrané přílohy jsou řazeny chronologicky a odkazy na pra

meny jsou provedeny obdobně jako v předcházejících svazcích této edice. Do jmenného rejstříku nebyl zahrnut závěrečný

seznam všech delegátů na Ustavujícím sjezdu KSČ . Redakce

23

PROTOKOL USTAVUJÍCÍHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY

ČESKOSLOVENSKÉ, KTERÝ SE KONAL V KARLÍNĚ 14. - 16 . KVĚTNA 1921

Nákladem Komunistické strany Československé

Tiskla Grafia, Praha U., Myslikova ulice č. 1959

25

PŘEDPORADA SJEZDU sobota 14. května 1921

V Obecním domě v Karlíně zahájen byl v sobotu 14. května 1921 XIV. sjezd Československé sociálně demokratické strany dělnické (levice) o 1/411. hodině dopoledne předporadou, jež měla následující průběh:

Předporadu sjezdu zahájil předseda výkonného výboru sou druh Havlín tímto proslovem:

Vážení soudruzi a soudružky ! Vítám vás k našemu sjezdu a dovoluji si jej zahájit. Sešli jste se zde, abyste učinili daleko sáhlá rozhodnutí, abyste určili směr a linii našemu budoucímu vedení, abyste určili, jakými cestami se chcete brát , zdali

chcete, aby byl korupční systém koaliční naprosto odstraněn, a zdali si přejete, aby proletariat veden byl cestou nekompro misní. Cesta nekompromisní vede nás dnes pouze do Třetí in ternacionály . Nevím, jak daleko půjdete ve svém rozhodování.

Nevím, jaké rozkazy přivezli jste s sebou, ale jsem přesvědčen, že nenajde se proletáře mezi námi, který by se chtěl stavět za stranu zbahnělou, za stranu pochovanou. Je navržen tento

program sjezdu: Dnešní den je předporada sjezdu, podávání zprávy politické,

která odpadne, jelikož soudruh Škatula na tomto sjezdu příto men již nebude. Zprávu jeho máte v obálkách. Zprávu organi zační podá referent soudruh Jílek, zprávu finanční sekretář soudruh Teska, zprávu Rudého práva soudruh šíd, zprávu tis kového výborul soudruh Rejman. Dále bude podána zpráva

kontrolní komise, zpráva poslaneckého klubu levice a vykoná se volba předsednictva sjezdu, komise mandátové a návrhové. To je program dnešního dne.

Jelikož je ovládání takové masy sjezdových delegátů jednot livci naprosto nemožno, jeliko

je vyloučeno, aby ovládal říze

ní sjezdu po tři dny, doporučuji vám ke zvolení následující předsednictvo sjezdu, 1 V protokolu je někdy uváděn název tiskový výbor jako volený

orgán strany, na jiných místech Tiskové družstvo ; používání obou pojmů nebylo přesně vymezeno. Protože v mnoha případech neni možné přesně zjistit, který z nich měl řečník na mysli , ponechala redakce znění z 1. vydání protokolu. 29

které by fungovalo po oba dva následující dny : Bolen ( Praha ) ,

Vaněk ( Brno ), Čulen ( Slovensko ) ; zapisovatelé : Grimmichová ( Brno) , Nykodým ( Hradec Králové ) . ( Výkřiky : Kde zůstal sou

druh Šturc? ) Předseda Havlín: To můžeme ponechat na zítřej ší den. Dnes je předporada .

Nato bylo předporadou navržené předsednictvo jednomyslně schváleno.

Havlín: Zároveň oznamuji, že konference lounských delegá tů VI. župy koná se dnes, v sobotu v 8 hodin večer U Zábran ských v Karlíně

Předseda Vaněk: Děkuji jménem zvoleného předsednictva za důvěru, kterou jste nás pověřili k řízení sjezdu, a zahajuji jed nání. Podotýkám, že předsednictvo bude se snažit všemi silami o to, aby jednání našeho sjezdu bylo uspíšeno, a v tom smyslu prosí o vaši podporu : Je zapotřebí stanovit jednací řád sjezdu. Předsednictvo navrhuje následující jednací řád :

1. Přihlášky o slovo dějí se písemně. Řečníci dostávají slovo v pořadí přihlášek.

2. Všechny návrhy, kromě návrhů k jednacímu řádu, musí se podat písemně a být podepsány aspoň 20 delegáty. 3. Při hlasování o návrzích na ukončení řečnické listiny

nebo na konec debaty obdrží slovo 1 řečník pro a 1 proti. Slovo k jednacímu řádu udílí se mimo pořad zapsaných řečníků.

Věcné poznámky připouštějí se jen na konec debaty.

4. Řečnická doba referentů je jednohodinová, v debatě čas k řeči činí 10 minut a možno dostat slovo k téže věci nejvýše dvakrát.

5. Usnášení děje se prostou většinou hlasů . Při rovnosti návrh se zamítá .

6. Přeje-li si toho 30 delegátů, musí se hlasovat podle jmen, 7. Hlasovat a debaty se zúčastnit mají právo jen delegáti;

hosté jen výjimečně mohou se jednání zúčastnit, dovolí-li sjezd. Tento jednací řád se nato schvaluje jednomyslně.

Předseda Vaněk: Hlasování bude se dít vždy legitimačním lístkem . Dnes budou předneseny zprávy, dále bude debata. Zítra, v neděli, zahájeno bude jednání v 8 hodin ráno, poně

vadž náš čas bude velice omezený, a trvá nepřetržitě do 3 hodin. Ve 3 hodiny musí být místnost vyprázdněna. V pondělí započne jednání v 9 hodin dopoledne.

Pozdrav soudruhu Hybešovi

Delegáti brněnské župy navrhují, aby se zaslal nejstaršímu 30

soudruhu strany, senátoru Hybešovi , jenž se léčí v Dolní Lipo vé, pozdravný telegram . ( Potlesk .)

Předseda Vaněk: Pochvalou, kterou jste dali najevo, souhla síte, aby se telegram odeslal, a předsednictvo potřebné zařídí. Dále je zde sdělení, že soudruh Šturc, také jeden z nejstarších soudruhů, není dnes přítomen, poněvadž je na sjezdu domka řů, ale duchem je na sjezdu našem rovněž přítomen.

Konečně sděluji, že sjezd náš pozdravuje soudružka Pížová, uvězněná v Řepích. ( Potlesk delegátů, zejména žen. ) Dále mne došel návrh, o němž mám za to, že by mohl být přednesen teprve zítřejšího dne při slavnostním zahájení. Na

vrhuje se, aby předporada sjezdová zaslala telegrafický po zdrav našim uvězněným v Plzni a na Pankráci ( Výkřiky : Na Borech ! ) Předseda Vaněk: To se provede zítra při slavnostním zahájení.

z řad delegátů žádá se, aby se zaslal též pozdrav vězněným do vězení uherskohradišťského a ostatním vězněným . Stane se při zítřejším slavnostním zahájení. Případ Nerudy

Delegát Novák : Jménem šesti pražských delegátů sděluji, že na Žižkově zvolen byl za žižkovskou II . organizaci jako delegát na tento sjezd Neruda. Byl zvolen proti vůli dvoutřetinové vět

šiny. Dotyčný soudruh ještě dnes rozdával před sjezdem určité letáky středu, kterými chtěl kalit vodu, a zde to vyvolalo veli

ké pobouření, zejména mezi venkovskými delegáty. Táži se, zdali máme zasedat s takovým delegátem. Kromě toho je tu

přípis II. žižkovské organizace, která protestuje proti tomu, aby dotyčný zasedal, poněvadž není pravoplatně zvolen . Předseda Vaněk: Nejdříve se táži, zdali dotyčný delegát je zde přítomen? Neruda se hlásí, že ano.

Předseda Vaněk: Poněvadž jsou pochybnosti, jestli dotyčný soudruh je pravoplatně účastníkem sjezdu, prosím, aby před poradu opustil. Předsednictvo nemůže ho před vyslechnutím

mandátové komise připustit. Zde nemůžeme se do debaty pouš tět, to si vyřídíme mimo jednání sjezdové . V té věci je zde na stole přípis následující :

Vážený sjezde !

II . politická organizace v Žižkově, přihlížejíc k poslední roz vratné činnosti soudruha Nerudy, který byl pověřen dvoutřeti novou většinou ( 224 proti 118 ) hlasovat bezvýhradně pro pří stup k Třetí internacionále, upozorňuje, že soudruh Neruda nemá žádného práva jménem II. politické organizace nějaké zvláštní prohlášení na sjezdu tlumočit, nýbrž příkazem jeho je 31

odhlasovat to, co si členstvo ve své většině přeje, tj. bezpodmí. nečný přístup k Třetí internacionále. Jestliže by soudruh Neruda uloženou mu povinnost nemohl

vykonat, at z příčin jakýchkoli, byla jeho morální povinnost funkce této se vzdát . Se soudružským pozdravem za II . politickou organizaci v Žižkově : Preisler Josef, místodůvěrník,

Ouřada Antonín, člen výkonného výboru, Prokůpek Jan, t. č. pokladník, Sosna Václav, t. č. kolportér

Předseda Vaněk: Předsednictvo vyřídí tuto záležitost tím způsobem, že prozatím soudruha Nerudu z místnosti odstraní,

věc nechá vyšetřit výkonným výborem a sekretariátem , aby se celému sjezdu mohla podat zpráva. My už se nyní touto věci zabývat nebudeme. Souhlasíte ? Schváleno.

Předseda Vaněk : Prosím, aby pořadatelé učinili opatření, aby delegát Neruda prozatím sjezd opustil. Tím je záležitost vyřízena.

ORGANIZAČNÍ ZPRÁVA Jilek: Po skoro sedmiměsíční práci scházíme se opět, aby

chom udělali důležité rozhodnutí, a při tomto historickém okamžiku je velice nutno, abychom pohleděli na vykonanou práci za uběhlých 7 měsíců od posledního, zářijového sjezdu.

Když tak pohlédneme zpět na vykonanou práci, tu zdá se mnohému z našich příslušníků, že už přímo obrovských úspěchů dodělala se naše strana během této doby. Vzpomeňme

si, že v létě vzdor tomu, že veliká většina příslušníků bývalé jednotné strany sympatizovala s levicí, že na sjezd v září zvo lena byla skoro dvoutřetinová většina delegátů levičáků, přece jenom s velikým napětím očekávali jsme všichni sejití se záři.

jového sjezdu. Mnozí méně do věci zasvěcení obávali se, Že sjezd nebude kompetentní, že nebude legální, že nesejde se dostatečný počet delegátů. Ale tyto obavy se ukázaly předčas

ně mylné, neboť na sjezd v září sešlo se 69 procent všech zvo lených delegátů na sjezd . Na sjezdu bylo jednáno o všech udá lostech předcházejících tomu, že musel být konán, ba vynucen

akčním výborem levice ; sjezd také jednání akčního výboru levice schválil a vyzval starý výkonný výbor, aby zúčastnil se

1

sjezdového jednání. Konečně prohlásil se sjezd slavnostním

způsobem legální. Starý výkonný výbor se však nedostavil, 32

1

dokázal i těm nejdůvěřivějším, že trvá na tom, co 14. září na zastupitelstvu strany bylo započato, že trvá na rozbití strany,

k němuž dal rozkaz zastupitelstvu ministerský předseda Tu sar. Strana se však nerozbila, strana se jenom očistila od

zkorumpovaných živlů . Sjezd v září také učinil usnesení, kte rým vyzývá veškeré časopisy strany, aby rozhodly, bud pro levici, anebo pravici. Také místní organizace musely rozhod

nout se o tom, na kterou stranu se přidají, a tu nastala horeč ná činnost, nebývalá dříve u bývalého vedení strany. Bývalí vůdcové, kteří jezdili na schůze jenom při velikých událos

tech, na nějaké slavnosti a v poslední době jenom k oficiální mu vítání na Wilsonovo nádraží, začali jezdit po okresních konferencích a všude i do nejzapadlejší vísky, aby tam uchvá tili ztracené pozice pro pravici znovu , aby co ztratili svým

jednáním , získali svou vlastní popularitou. Na příklad během měsíce října dojelo 5 veličin, 5 generálů pravice do Hradce Králové, 3 exministři a 2 poslanci. Pořádali tam během jediného měsíce schůze a chtěli tak důležité místo ve východních Čechách zachránit v domnění, že když zachrání místo, zachrání pozici celého východočeského obvodu. Spous tu letáků vychrlili do všech organizací, posláno několik oběž

níků, vydali brožury, zadarmo je rozdávali, jenom se žádostí, aby všude ve všech organizacích bylo diskutováno o rozdílu mezi sociální demokracií a komunismem. Varovali kdekoho, důvěřivě sdělovali soudruhům, aby nikdo se nenechal svádět

radikalismem levice, to prý je jen povrchní gesto, věc tkví v tom, že chce se zničit sociálně demokratická strana a váž

nost dělnické třídy, dokonce že jde o » diktát« z Moskvy, podle něhož má být rozbita úplně Československá republika . Náš

sjezd v září byl všemi pravičáckými časopisy označován za

komunistickou konferenci. Dr. Meissner vynaložil celý svůj právnický věhlas, aby snížil důležitost a zrušil legalitu zářijo

vého sjezdu, ale to všechno jednání pravice, to horečné, přímo zběsilé bránění se neodvratnému úpadku, to všechno nemělo žádného účinku, strana naše rostla stále víc, až dnes můžeme

se pochlubit, že pozice proletariátu třídně vědomého v Česko slovenské republice jsou neotřeseny. Sekretariát naší strany

ihned po sjezdu rozeslal na všechny organizace bývalé jednot né strany oběžník, v němž vylíčil veškeré události a žádal , aby soudruzi po přečtení tohoto oběžníku v plenární schůzi sdělo

vali ústředí, jestli souhlasí s levicí, jestli uznávají legalitu zá řijového sjezdu a uznávají-li tím také nový výkonný výbor.

Krátce nato začala přicházet spousta projevů z organizací, kde se přihlašovali za příslušníky marxistické levice, kde uznávali legalitu sjezdu a nový výkonný výbor. Svolávány všude schůze plenární, soudruzi v místních organizacích sami očišťovali or

ganizace od těch zkorumpovaných živlů, svolávány okresní 33

konference, voleny nové okresní výbory a ustavovány okresy.

Práce naše byla komplikována také ještě tím, že sjezd v září usnesl nám novou organizační formu. Sjezd v září totiž namís

to dosavadního krajského zřízení zavedl novou organizační formu, zřízení župní, podle žup ustanovených ústavou Česko slovenské republiky pro volby do Národního shromáždění.

Bylo naší povinností, abychom co nejdříve tuto novou organi. zační formu uvedli v život, abychom učinili tak stranu života schopnou a hlavně schopnou odboje. Proto během měsíce říj

na začaly se již svolávat v jednotlivých župních místech župní sjezdy. Na těchto župních sjezdech byla provedena zkouška

naší síly, zkouška toho, kolik organizací hlásí se k levici a které odešly do řad našich nepřátel. Pravičáci, mezitím když svolávali jsme župní sjezdy, snažili se pomocí krajských vý konných výborů usnášet, že neplatí svolání těchto župních sjezdů, že organizace nemají povinnost, aby na tyto župní sjez dy šly, a když to nemělo účinku, sáhli pravičáci k tomu, že svolávali do těchže míst na tytéž dny co my své župní konfe

rence, ačkoli se to příčilo jejich organizačním řádům, poně vadž župní zřízení bylo usneseno teprve na jejich sjezdu v lis. topadu . Oni přece o našem sjezdu v září tvrdili, že je komuni. stická konference. Ale čistě ze vzdoru změnili před jejich sjez;

dem samovolně svou organizační formu. Během dvou měsíců, října a listopadu, měli jsme ustaveny, až na tři, všechny župy

v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zřízeny sekretariáty žup ní, založeny v některých místech župní časopisy za listy uchvácené pravičáky. Strana naše se konsolidovala , hnutí

rostlo, ale to nebylo po vůli pravičákům a také ne měšťákům v Československé republice. Činili nám všemožné překážky na

poště s telefonem a různé jiné. Ale to všechno nepomáhalo. Levice získávala čím dále tím větší sympatie. Proto se odhod lali pravičáci k násilnému činu, pomocí ozbrojené moci vyrvali

dělnictvu dělnický majetek 9. prosince loňského roku. Vláda Černého za souhlasu pravice nechala střílet 10. prosince do

stávkujícího dělnictva, protestujícího proti zabrání Lidového domu. Ale útok hnaný na naši stranu v prosinci byl odražen, poněvadž náš organizační aparát již natolik fungoval, že mohli jsme se spolehnout aspoň na důležitá župní střediska, a proto, když byl odražen tento útok, zvolili páni nový způsob, jak po třít dělnické hnutí : vyvolali divokou perzekuci naší strany. Soudně vyšetřováno přes 5000 příslušníků naší strany a přes 3000 jich bylo vyšetřováno ve vězení. Rozeslali jsme dotazníky po všech organizacích, jak kde perzekuce řádila. Došly zprávy z 80 okresů a jeví se tento výsledek: Perzekvovány byly 1783 osoby 55 žen a 1728 mužů. Z těch 273 bylo svobodných , 1510 ženatých se 6333 členy rodin. Zatčených bylo 1273. Vyšetřovací vazba

jejich trvala 56 532 dní, čili 152 roků, 1 měsíc, 22 dní. Obžalo

34

váno bylo 764 soudruhů, osvobozeno 432, odsouzeno 332 sou druhů a soudružek na 245 roků, 1 měsíc, 21 dní. Žaloba dosud nepodaná na 587. Z práce propuštěno bylo 609 soudruhů, z nichž 312 bylo ještě na 1. května bez práce. Také k poku

tám byli namnoze soudruzi odsouzeni. Ty dělají obnos 680 Kč. Vedle této perzekuce osob, kterou prováděl násilnický re

žim vlády Černého v Československé republice na naší stra ně, bylo vydáno perzekuci také ústředí naší strany . Byli

jsme zbaveni místností sekretariátu, redakce, tiskárny, by la nám znemožněna jakákoliv organizační a propagační prá

ce, vydávat letáky, knihy, brožury, to všechno bylo znemož něno jenom z důvodů těch, že očekávali vládnoucí v tomto

státě spolu s pravičáckými vůdci, že znovu nabudou na hnutí vliv a že znovu budou moci provádět koaliční, korupční politiku dál jako dřív. Ale my překonali všechny tyto obtíže, vzdor tomu, že nám bylo znemožněno spojení se všemi místními organizacemi během stávky, že musili jsme se omezit na to, že byli vysláni do různých středisek zpravodajové se sdělením, vzdor tomu odolali jsme útoku. Ihned po skončené stávce rozeslali jsme oběžník na všechny organizace, kde doporučováno , aby na místa zatčených

funkcionářů organizací nastoupili zvolení náhradníci , aby se brali materiál o stávce a aby provedli sbírky pro pozůstalé po

padlých a uvězněných, aby provedena byla agitace pro rozšíření našeho tisku, zvláště Rudého práva , a aby upisovány byly podíly na Dělnický dům a Tiskové družstvo. Také tyto oběžníky neminu

ly se svým cílem . Ve všech organizacích začala horečná činnost. Soudruzi! V těch dnech vykonali příslušníci naší strany vše , co

jim bylo nařízeno, přinesli v těch dnech velké oběti pro celou stranu. Všem těm, kteří obětavě pracovali v prosinci na zkonsoll

dování našeho organizačního aparátu, na udržení bojeschopnos ti proletářské třídy v Československé republice, z tohoto místa jsem povinen vzdát dík . Prosinec ukázal pohotovost naší strany, že naše strana je tou stranou, která může provést boj za uskuteč

nění akčního programu, přijatého na minulém sjezdu v září, i v dobách, kdy vydáni jsme perzekuci, poněvadž v prosinci pro vedli také soudruzi na mnoha místech důkaz, že i v době perze

kuční dá se provádět organizační činnost třeba i podzemní. Byl úplně zlomen vliv pravičáckých vůdců , kteří těžili dřív ze své popularity. Ti propadli se do propadliště, z něhož není do politic kého života návratu. Strana naše získala prosincovou stávkou na

kvalitě. Slabé živly odpadly, některé byly namnoze vyloučeny a zůstalo zde dobré jádro, jež má být základem pro příští komuni stickou stranu v Československé republice. Násilná perzekuce nepomohla, naopak v těch místech, kde nejvíc perzekuce řádila, nacházíme po stávce a právě teď nejodhodlanější pracovníky ve straně. Po lednovém zastupitelstvu, které ukázalo vládě a všem těm, kteří nebyli zasvěceni přímo do našeho organizačního 35

aparátu, že útok proti naší straně v prosinci vedený nedosáhl

toho účelu, který oni sledovali. Po tomto lednovém zastupitel stvu začal život a debata v organizacích. Debata ta hlavně to čila se kolem zkušeností, kolem prosincového zápasu a jed nalo se všude o podmínkách Třetí internacionály. Z počát ku ve všech organizacích byli soudruzi naplněni vzdorem, dříve ve všech místech hlásili se k Třetí internacionále, ale k těmto různým debatám, a to také musíme konstatovat, že kolísavostí vedení naší strany přišlo to, že v některých mís

tech Československé republiky v naší straně nastalo také ja kési kolísání, které však ke konci měsíce března a počát kem dubna a hlavně nyní už je odstraněno. Hnutí naše utu ženo a můžeme říci, že toto váhání překonali jsme šťastně.

V únoru byl rozeslán na všechny organizace znovu oběžník s dotazníkem o přístupu ke Třetí internacionále. Oběžník byl čten ve všech místních organizacích, bylo hlasováno o podmín kách a nám docházely výsledky hlasování, které jsme sestavili,

abyste všichni měli přehled o celém hlasování o přístupu ke Třetí internacionále .

Celkem zaslalo nám 651 organizací výsledek hlasování. 1. župa (Praha) : Hlasovalo 90 organizací, počet oprávněných k hlasování byl 14 704, z nich hlasování se zúčastnilo 9337, tj. 64,87 % . Pro přijetí podmínek internacionály hlasovalo 8849, tj.

94,80 % . Pro odložení rozhodnutí nebo s výhradou 20 organiza cí, tj . 0,21 % , proti 468 hlasů, tj. 4,99 % . 11. župa (Pardubice) : Výsledek zaslaly 33 organizace . Počet oprávněných k hlasování 2220. Hlasování se zúčastnilo 1251,

čili 56,8 % , pro přijetí podmínek internacionály vyslovilo se 1247, čili 99,67 % , proti 4, čili 0,33 % . III. župa (Hradec Králové) : Výsledek zaslalo 29 organizací. Počet oprávněných k hlasování 2205 , hlasování se zúčastnilo

1918, čili 87,18 % . Pro přijetí vyslovilo se 1911, čili 99,64 % , proti 7 čili 0,36 % .

IV. župa ( Mladá Boleslav) : Výsledek hlasování zaslaly 72 organizace. Počet oprávněných k hlasování 4652. Hlasování se zúčastnilo 3829, čili 83,29 % . Po přijetí 2729, tj. 71,06 % , proti 1100 , tj . 28,94 % .

V. župa ( Ústí nad Labem ) : Výsledek hlasování zaslalo 21 organizací. Počet členů oprávněných k hlasování 2016, hlaso vání se zúčastnilo 10731, tj. 88,15 % . Pro přijetí hlasovalo 1730, čili 98,13 % , proti 33, čili 1,87 % . VI . župa Louny: Výsledek hlasování zaslaly 62 organizace.

Počet oprávněných k hlasování 10 135 hlasování se zúčastnilo 1 Číselné údaje navzájem nesouhlasí, přesné údaje nebylo možné zjistit. 36

5032, čili 49,82 % , pro se vyslovilo 5020, čili 99,76 % proti 12, čili 0,24 % .

VIII. župa (Plzeň ): Výsledek hlasování oznámilo 16 organi zací. Počet oprávněných k hlasování 737. Hlasování se zúčast

nilo 448, tj. 60,54 %. Pro přijetí hlasovalo 448, čili celých 100 % .

ix. župa ( České Budějovice ): Výsledek hlasování oznámily 23 organizace, počet oprávněných k hlasování 1576. Hlasování se zúčastnilo 895, čili 57 % . Pro přijetí hlasovalo 861, čili 96,18 %, proti přijetí 34, čili 3,82 % . X. župa (Jihlava ): Výsledek hlasování zaslalo 17 organizací,

počet členů k hlasování oprávněných 830, hlasování se zúčast nilo 641, čili 77,24 % . Pro přijetí hlasovalo 629, čili 77,14 %, proti přijetí 12, čili 1,86 % . XI. Župa ( Brno ): Výsledek hlasování oznámily 203 organiza ce, oprávněných k hlasování bylo 13 153, hlasování se zúčast

nilo 9122, čili 69,61 % , pro přijetí hlasovalo 8985, čili 98,47 % . Pro odložení nebo s výhradou 72, čili 0,87 %, proti 60, čili 0,75 % .

XII. župa (Prostějov) : Výsledek hlasování oznámilo 27 orga nizací. Počet oprávněných k hlasování 1331, hlasování se zú častnilo 582, čili 43,75 % . Pro hlasovalo 564, čili 96,90 % , proti 18, čili 3,10 % .

XIII. Župa ( Hodonín ): Výsledek hlasování oznámilo 13 orga nizací. Počet oprávněných k hlasování 1270, hlasování se zú

častnilo 755, čili 59,40 % . Pro přijetí hlasovalo 748, čili 99,06 % , proti přijetí 7, čili 0,94 % .

XIV . župa (Moravská Ostrava ) : Výsledek hlasování oznámi. lo 45 organizací, počet k hlasování oprávněných činil 7243, hlasování se zúčastnilo 4409, čili 61,23 % . Pro přijetí hlasovalo 4408, čili 99,98 % , proti přijetí 1, čili 0,02 % . Celkový výsledek hlasování v Čechách, na Moravě a ve Slez sku: Výsledek hlasování zaslalo 651 organizací, počet oprávně ných k hlasování 62 072, hlasování se zúčastnilo 39 982, čili

64,38 % . Pro přijetí podmínek Třetí internacionály hlasovalo 38 149, čili 95,85 % . Pro odložení anebo s výhradou 92, čili 0,23 % . Proti hlasovalo 1756, čili 3,92 % . Slovensko nezúčastnilo se tohoto hlasování, poněvadž na

Slovensku byl konán 15. a 16. ledna sjezd organizací sloven ských, na němž bylo přijato bezpodmínečně všech 21 podmí

nek, ale s výhradou, že o 17. podmínce definitivně rozhodne sjezd celé strany. Všechen vědomý proletariát Slovenska je pro Třetí internacionálu.

Nyní je nutno, abyste nabyli přesného přehledu o celkovém našem organizačním zřízení a síle jednotlivých žup, podat vám odděleně

37

1

zprávy jednotlivých našich žup' Tentokrát nemohli jsme vykonat to, co dělávalo se před kaž dým sjezdem, že tyto zprávy byly vždycky delegátům při vkro

čení do sjezdové místnosti dávány tištěné. Jednak pro nedosta tek času , jednak pro technické obtíže, které nám způsobuje vedení našich funkcí v místnostech, jež jsou nezpůsobilé k nějaké práci . 1. župa ( Praha )

Sjezd župní konal se 1. listopadu. Zpráva podává se za dobu od 1. listopadu 1920 do 31. března 1921. I. župa obsahuje 52

soudní okresy a rozdělena je na 5 organizačních obvodů. Ústře dí jsou v Praze, Berouně, Kolíně, Německém Brodě a Táboře. 2

Tato župa má 573 místní organizace se 49 738 členy. Příjmů měla župa v uvedeném období 246 281 Kč 54 h. Vydání 232 017 Kč 36 h. Hotovost k 31. březnu 14 264 Kč 18 h. Na mimořádný

vězeňský fond vybráno pražskou župou 68 838 Kč 79 h. Vydáno bylo perzekvovaným soudruhům a jich rodinám 58 349 Kč, zbý . vá 10 481 Kč 79 h. Na příspěvcích daně strany zaplaceno pražskou župou 91 971 Kč 33 h. ( Teska : To jistě není správné!

Jílek: Aspoň sekretariát župy pražské to vykazuje .) Schůzí obesláno bylo 261 důvěrných, 189 veřejných, 11 táborů , 63 okresní konference , 28 obvodních konferencí , 49 přednášek.

Listů strany vychází krajinských v pražské župě 5 : Dělnická stráž, která má náklad 1800 výtisků týdně, Podbrdské rozhle

dy v Berouně, Rudý prapor v Kolíně 2500 týdně, Snaha v Tábo ře 1800 týdně, vůle lidu v Kutné Hoře. Smýšlení dělnictva v Praze nám nejlépe ukazuje valná hromada konzumního spol ku Včela, konaná 16. ledna, kde levice obdržela 163 hlasy, pra vice 46 hlasů, 1 hlas 100 členů. Také konzumní hnutí v jiných obvodech je prodchnuto naším duchem, takže příslušníci naši mají v konzumním hnutí většinu, až na špičky vedení. Odboro

vé organizace z velké části v celé pražské župě jsou s naší stranou. DT), až na nepatrné výjimky, hlásí se k Federaci DTJ. Ale ani zde v Praze nedala si vláda ujít, aby zřejmě nenadržo vala pravičákům. Tak při rozdělení mandátů do správní komi se Velké Prahy z 16 mandátů, vykázaných sociálně demokra tické straně, dala vláda, respektive ministerstvo vnitra, pravici

10 členů, levici 6. Přirozeně naši soudruzi nemohli to přijmout 1

Delegáti sjezdu měli k dispozici zprávu B. Jílka uveřejněnou

v Rudém právu, č. 109, 11. května 1921 , která se v řadě míst liší

od organizační zprávy přednesené na sjezdu včetně některých číselných údajů jednotlivých žup. 38

a těchto 6 mandátů vrátili ministerstvu vnitra zpět. Perzekuce

zasáhla v pražské župě : 5 raněných, z nich zemřel soudruh Kulda. Krajinský tisk konfiskován. Postižených perzekucí bylo 198, z nich 194 muži, 4 ženy, 37 svobodných, 161 ženatých se 726 členy rodin. Vyšetřováni ve vazbě byli 133, kteří byli cel kem 4367 dní držáni ve vazbě. Obžalováno bylo 106 soudruhů,

26 odsouzeno na 10 roků, 11 měsíců, žaloba nepodána dosud v 66 případech. Z práce bylo propuštěno 91 , z nich 37 je ještě bez zaměstnání. V různých místech obvodu pražské župy po

kračuje konsolidace naší strany . Půda pro naši stranu je v pražské župě jako ve všech druhých župách dobrá, nadějná,

jenom vytrvalostí a společnou prací s trochou více disciplíny a jistě I. župa bude jednou z nejlepších ! 11. župa ( Pardubice ) vznikla sloučením části XII . S XIII . krajem. Stav v této župě je nad očekávání dobrý. Před roztržkou bylo tam celkem 213

místních politických organizací, na župním sjezdu v říjnu mi nulého roku bralo účast 137 delegátů, zastupujících 168 orga nizací . Dnes má tam naše strana 171 organizací . Nyní neza

městnanost a nemožnost platit v různých tamních obvodech

pro velkou bídu ve východních Čechách znemožňuje mnohým soudruhům, kteří sympatizují s levicí, aby řádně vykonávali své organizační povinnosti, takže můžeme vykázat v II . župě, pardubické , jenom 106 organizací řádně platících. Celkový stav členů odhaduje se na 14 000—15 000 v II . župě. Další 43 organizace, které měla strana před roztržkou, již neexistují,

nebo jsou u pravice. Schůzí konáno bylo 512 výborových, 368 členských, 58 veřejných a 60 přednášek. Župa obeslala 112

schůzí. Pro župu pardubickou byl založen nový list, poněvadž Východočeský obzor byl uchvácen pravičáky, pod názvem Ru

dý východ. Celkový náklad 4500 týdně. V poslední době kles) náklad na 3500, takže zápasí list s finančními nesnázemi. Pra.

vice, která vydává dále Východočeský obzor, přirozeně že vzhledem k počtu jejích příslušníků tím méně je schopna vy. dávat svůj časopis, dotovaný proto z ústředí 2000 Kč měsíčně subvence. DTJ y II. župě, pardubické, VII . kraj, hlásí se celá k Federaci, poněvadž byl Hummelhans vyloučen. Perzekuce

řádila v II . župě následovně : Stávky zúčastnilo se přes 12 000 dělníků, kteří stávkovali 1 až 6 dní. V Pardubicích stávkovalo

4000 dělníků, čili 85 % . Ráz stávky byl klidný. Zatčeni 34 sou druzi a držáni ve vazbě 1225 dnů . Tito 34 soudruzi mají 140 členů rodin. 20 soudruhů vyšetřováno na svobodě. 10 soudruhů odsouzeno na 4 roky, 9 měsíců, 14 dní. S. Neumann z Prachovic odsouzen krajským soudem v Chrudimi pro velezradu podle

§ 58. Jediný rozsudek y celé Československé republice pro ve 39

lezradu. Rozsudek byl potvrzen Nejvyšším soudem . Vedle této perzekuce provádí zvláštní perzekuci okresní hejtman chru dimský, bývalý Rakušák, dnes přemalovaný na červenobílo,

Richard von Czesany. Vypověděl z Heřmanova Městce soudru hy Šaržouna, Kabeláče a Žampacha, vzdor tomu, že jsou maji teli domků a v obci usedlí. Dostali vypovídací dekret a měli se z Heřmanova Městce na 1. května vystěhovat. Proti tomu za kročili soudruzi poslanci na ministerstvu spravedlnosti a byl vyžádán odklad až do celkového vyřízení. Spor se vede dále. Nejsmutnější přitom je, že tomuto hejtmanovi z Chrudimi po máhá člověk, který kdysi stál v dělnických řadách, který říká o sobě, že je třídně vědomý, R. Kášek, správce okresní nemo

censké pokladny v Chrudimi. Tento pán pomáhá Czesanymu, aby mohl hnutí naše perzekvovat ještě více. Přes všechny ne

zdary, kterých se pravičáci v II. župě dodělali, chovají se tam výbojně. Národní socialisté snažili se těžit z roztržky naší stra ny, ale nepovedlo se jim to. Agrárníci vedou tam agitaci s pozemkovou reformou a udržují tak část venkovského lidu na své straně, ale je jisto, že v době, kdy se ukáže, že pozemko

vá reforma je švindl, agrární strana v II. župě se rozvrátí. Na ší obtíží je nedostatek agitačních sil a finančních prostředků. III. župa ( Hradec Králové ) má 153 organizace, celkem 9000 příslušníků. Tato župa je na

rodnostně smíšená, skládá se z 21 soudních okresů, z nich 10 smíšených nebo úplně německých. Schůzí bylo konáno za čtyři

měsíce 320 důvěrných, 24 veřejné, 13 konferencí, 17 předná šek, 2 župní sjezdy. List Pochodeň, který převzali soudruzi z Hořic, vychází v Králové Hradci nákladem 3500—3800 výtis ků, zápasí ale s nesnázemi. Odborové organizace jsou: zemědělská, kovodělníků , truhlářů , stavebních dělníků, obchodních

T

a průmyslových zřízenců, většinou levých. Některé odborové organizace až 100 % . DTJ jsou opoziční. Jsou vylučovány ze

1

Svazu DTJ. Opozičních jednot máme v hradecké župě 23. Dom kářské hnutí v hradecké župě je v úpadku. Perzekucí postiženi byli 22 soudruzi, a to 18 mužů a 4 ženy, z nich 4 svobodní a 19 ženatých se 66 příslušníky rodin. Zatčených bylo 14 a pobyli

ve vyšetřovací vazbě 68 dní. Žalováno bylo 12, 9 osvobozeno, 3 odsouzeni na 2 měsíce. Z práce propuštěni 4, kteří jsou dosud nezaměstnáni. Pokuty uloženy v obnosu 300 Kč. Hnutí v hra decké župě rodí se těžce, poněvadž máme tam co dělat s pravi čáky, kteří nelitují námahy a snaží se vniknout do všech míst.

Poslanci Tomášek, Karpíšková a Chalupa jezdí do hradecké župy agitovat. Z naší strany nemáme v hradecké župě ani jedi ného poslance. Župa, jak jste slyšeli podle hlasování o pod mínkách, je komunistická. 40

4

-

1

.

IV. župa (Mladá Boleslav) má v 21 okresech 332 organizací, v nich 14 851 členů. Schůzi

bylo 821 důvěrných, veřejných schůzí a táborů 218. Vedle toho pořádány kursy výchovné v Mnichově Hradišti, Nové Pace, Semilech a v Mladé Boleslavi. V Semilech byla v zimě socialis

tická škola. Odborové hnutí je na Mladoboleslavsku silnější než politické. 75 % odborů v župě mladoboleslavské hlásí se k levici. Domkářské hnutí na Mladoboleslavsku je slabé. DTJ

jsou silně opoziční, ale v poslední době, po ustavení Federace DT), objevuje se nám na Mladoboleslavsku v hnutí tělocvičném to, že nechtějí jít s Federací, naopak opoziční chtějí jít na Hummelhansovu olympiádu. Perzekucí postižen nejvíce okres

mělnický. V celé župě perzekvovány 94 osoby, z nich 6 svobod ných, 88 ženatých s 393 členy rodin, 59 zatčených pobylo ve vyšetřovací vazbě 2343 dny. Obžalovaných bylo 70, odsouzeno 12 soudruhů na 4 roky, 1 měsíc a 5 dní. Listy vycházejí: v Mla

dé Boleslavi Rudá stráž nákladem 4200 pro 10 okresů, Volnost v Nymburce pro 11 okresů. V této župě by mohlo být hnutí

lepší a zpráva mohla by se vykazovat lepším úspěchem, ale právě kolísavost vedení mladoboleslavské župy, respektive výkonného výboru župního způsobuje, že hnutí mladoboleslav ské župy není tam, kde by mělo být. 7

V. župa ( Ústí nad Labem ) V 50 organizacích je 3670 příslušníků. Pravice udržela si İsvé pozice trochu na Podmokelsku a zčásti na Litoměřicku. Župni list Náš sever v Ústí nad Labem vychází nákladem 2700 výtis ků. Poměr k dělnictvu německému je přátelský, zejména k nové komunistické straně, s níž navazují soudruzi přátelské

styky. Manifestace na 1. května pořádaly se všude společně. Nacionální překážky v této župě jsou překonány. VI. župa ( Louny ) Župní sjezd konal se ve dnech 4. až 6. prosince ; 243 delegáti zastupovali 201 organizaci, které jsou rozděleny na tři obvody: Kladno, Louny a Teplice . Celkem jsou v župě 402 organizace. Ze 7 okresů , z nichž došly dotazníky, je v VI., lounské župě 48 640 příslušníků strany. Kladensky obvod má sám 254 orga nizace se 39 333 členy. Schůzí bylo pořádáno 516 důvěrných, 108 veřejných. Okresní konference byly 22. V župě vycházejí

tři listy: Průboj v Lounech nákladem 5100 až 5300, Slánské rozhledy nákladem 2300 a Svoboda v Kladně nákladem 7600.

Odborové organizace kloní se většinou k levici. Ve čtyřech okresech , odkud došla data, máme 48 640 členů odborově orga 41

nizovaných. DTJ taktéž se kloní k levici. Prosincové události zasáhly tuto župu nejvíce. V Mostě při stávce prosincové padlo 8 životů soudružských a 20 soudruhů zraněno. Ve 13 okresích VI . župy bylo nám hlášeno 701 vyšetřovaných ve vazbě, kteří byli drženi ve vězení 23 644 dny. Obžalováno z nich bylo 115.

Odsouzeno bylo 97 na 61 rok, 2 měsíce, 8 dní. Podporu a právní ochranu vydržovali si soudruzi většinou ze svých vlastních

sbírek. Na podporách bylo v župě vyplaceno 567 569 Kč. Župní výkonný výbor vyplatil na podporách perzekvovaným 16 640 Kč a na právní ochranu 20 164 Kč ; celkem vyplaceno sekreta

riátem vī. župy 603 873 Kč. Z práce propuštěn 201 soudruh , z nich 119 je ještě dnes bez práce. Ve 213 případech v této župě nebyla ještě podána žaloba. V této župě je potřebí hnutí zkon

solidovat, hlavně v okresích Kralupy, Roudnice, Velvary. Je třeba, aby pro tento obvod byl zřízen obvodní sekretariát, kte

rý by hnutí upevnil organizačně a učinil by tak okresy pohoto vy. Nejrychleji konsoliduje se sever, Mostecko a Teplicko. Pra

vice má v této župě slabé pozice, navzdor tomu, že Biňovec s Benešem stále agitují s pozemkovou reformou. Jádrem župy jsou Kladensko, Slánsko, Lounsko a Libochovicko . VIll. župa ( Plzeň )

V 63 organizacích je 4177 členů. Župa ustavena teprve v únoru. List, který vychází v Plzni pod názvem Pravda české ho západu, bude vycházet v nejbližší době, asi během 14 dnů, jako obdeník, a soudruzi zanášejí se úmyslem vydávat v nej

bližší době deník. Perzekucí postiženo 12 soudruhů, 1 svobodný, 11 ženatých . Zatčeno bylo 12 soudruhů, kteří byli ve vyšetřova

cí vazbě 280 dní. Osvobozeno jich 12. Na podporách perzekvo vaným vyplaceno politickou organizací 5983 Kč. Z práce pro

puštěn 1 soudruh. Župa potřebuje finanční pomoc. Hnutí je na zdravém základě. V této župě je čistě komunistické přesvědče ní těch soudruhů a soudružek, kteří se poctivě hlásí ke Třetí internacionále. Většináři jdou s pravicí, která má štěstí, že má své sídlo plzeňské Peklo a která tu plzeňskou pozici ještě 9

drží.

IX. župa (České Budějovice ) Čítá v 93 organizacích celkem 2596 příslušníků. V této župě je daleko více příslušníků strany, poněvadž vyslaný počet de legátů neodpovídá vykázanému členstvu a jen nepohotovostí

ústředního vedení tamější župy nebylo možno do této zprávy 1 Ve srovnání s dalšími údaji muselo být vyšetřovaných ve vazbě mnohem více, přesnou výši nebylo možné zjistit. 42

všechny soudruhy zahrnout, poněvadž zprávy do té doby nám nedošly. V župě organizováno 1800 žen. Mládež má organizace samostatné. Schůze veřejné pořádány 44, okresních konferen .

cí 18. Časopis Jihočeský dělník vychází nákladem 3000 výtisků týdně a byl založen proti Jihočechu, který uchvátili pravičáci. Odborové organizace jsou s levicí. Domkářské hnutí žádné.

Pravice má 37 organizací. Perzekuce v pěti okresech, z nichž došly zprávy, řádila následovně : Postižených bylo 67, z nich 53 muži a 14 žen. Ze zatčených bylo svobodných 8, ženatých 59, kteří měli 557 členů rodin. Zatčených 15 soudruhů vězněno bylo 364 dní. Obžalováno bylo celkem 61 osob, z nichž 47 osvo bozeno, 14 odsouzeno na 1 rok, 10 měsíců , 10 dní. Z práce pro

puštěno 12 soudruhů, dosud nepracuje 5 soudruhů. Pokuty : 20 Kč .

X. župa ( Jihlava )

Až do 13. února byla součástkou I. brněnského kraje. Má 110 organizací, v nich 6600 příslušníků, z nich 4800 mužů a 1800 žen. Pravice má celkem 5 organizací. Víc se jim nepodařilo získat. Naše strana má nově založené 3 organizace. Schůzí

pořádáno bylo 105 důvěrných, 11 veřejných, 8 okresních kon ferencí. Župní list Jiskra vychází nákladem 4000 výtisků. Kul turní činnost obstarává Dělnická akademie v Třebíči a Jihlavě. Odborové organizace na župě mají 19 000 členů. Převažuje zemědělské dělnictvo. Družstevní hnutí má 11 konzumů , 43 filiálky, 3 družstevní pekárny, 11 výrobních družstev a 5 děl. nických domů, celkem 39 DTJ má 2560 členů. 2 jednoty jsou napravo. Soudruzi pořádali společný 1. květen s německými soudruhy .

Perzekucí postiženo v 7 okresích 59 soudruhů. Zatčených bylo 13 ve vazbě, kteří byli drženi ve vazbě 59 dnů. Obžalova ných 47, z nich odsouzeno 40 na 14 roků, 6 měsíců, 18 dní. Voj . sko a četnictvo zasáhlo v prosincových událostech v Třebíči.

Na této župě jako na druhých namáhají se straníci druhých stran, aby získali něco na svoji stranu, ale pro pevnost organi začního aparátu sotva se jim něco zdaří.

XI. župa ( Brno ) Dne 30. dubna 1920 bylo v župě 26 351 členů. Do 31. prosince 1920 ubylo na brněnské župě 3465 členů . Stav členů 31. prosin ce 1920 činil 22 882. Mládež je shromážděna v 9 skupinách, má

402 členy. Politických organizací celkem na brněnské župě je 320. Plenárek pořádáno 3418, důvěrných schůzí 907, veřejných 652, táborů 792, okresních konferencí 3. Odborové organizace mají na brněnské župě 287 skupin, které čítají 11 783 členy a 43

jsou převážnou většinou nalevo. DTJ čítají 104 jednoty s 9692 členy, kteří se hlásí k Federaci. V družstevním hnutí je největ.

ší konzumní spolek Vzájemnost, který čítá 41 000 členů, má 113 prodejen a za uplynulý rok měl 86 000 000 tržby. Zaměst nává 54 zřízenců. Vydává měsíční časopis. Tento konzumni spolek je v rukou našich brněnských soudruhů. Soudruzi bez věrci mají 22 skupiny, v nichž přes 3000 členů, vydávají nyní pro své členy časopis Svítání. Dělnická akademie zřídila socia

listickou školu, již navštěvují 82 žáci po 72 hodiny. Připravuje se zřízení zemské socialistické školy v Brně. Přednáškový sál zřízen s nákladem čtvrt miliónu Kč. Brněnská Akademie má

v Brně svůj sekretariát. Tiskový orgán Rovnost vychází nákla dem 15 000, v neděli 17 000, Svítání nákladem 6000, Šlehy, hu

moristickosatirický tisk, nákladem 10 000, Žena, týdenní list pro dělnické ženy, nákladem 8000, Pravda pro okresy Bučovi. ce, Slavkov a Kyšové nákladem 3000, Moravský Kras pro okre

sy blanenský, boskovický a jevíčský vychází nákladem 4000 výtisků týdně. Buditel předán Svazu malorolníků a domkářů . Rozpad organizací a pokles členstva je výhradně v místech

venkovských, hlavně následkem zdlouhavého nepříznivého řešení pozemkové reformy ; další příčina je nezaměstnanost jako v jiných obvodech. V průmyslových okresích fungují or

ganizace řádně a počet členů ustavičně stoupá. Perzekuce na Brněnsku řádila nejsilněji. V 6 okresích bylo postiženo 167 soudruhů s 546 členy rodin. Zatčeno bylo 109 soudruhů, kteří byli držáni ve vězení 17 243 dní. Obžalováni byli 153 soudruzi, odsouzeno 111 na 71 rok, 3 měsíce ; 88 žalob nebylo dosud po dáno. V celé brněnské župě zatčeno bylo celkem přes 900 sou druhů, takže cifra dní strávených ve vazbě a cifra odsouze ných bude daleko větší. Co jsem uvedl na počátku své zprávy,

že nejvíce v okresích, jež byly nejvíce perzekucí postiženy, organizace naše rostou a se drží, také dokazuje okres ivančic ký, který byl jedním z nejpostiženějších, kde organizace byly přímo otřeseny. Do komunistické strany XI . župa 20 000 disciplinovaných komunistů.

slibuje

přivésti

XII. župa (Prostějov) čítá 146 organizací s 6753 příslušníky. Z nich je 5587 mužů, 1166 žen. Schůzí konáno : 380 důvěrných, 57 veřejných, 76 přednášek a 2 župní sjezdy. Odborových organizací je na župě

129 skupin, z nich velká většina je levých. 36 DTJ má 2189 čle nů, taktéž z velké části levičáků. Listy vycházejí v župě dva: Stráž lidu v Prostějově třikrát týdně v nákladu 2900 a Stráž lidu v Kroměříži jednou týdně v nákladu 3000. Družstevní hnu 1 Správně : Vyškov. 44

tí je ve vedení pravice z velké většiny . Naše strana je v župě na třetím místě podle své síly. V župě stávkovalo 8580 soudruhů.

Vyšetřováno na svobodě 67, ve vazbě 75, odsouzeno 31. V pěti případech dosud proces neskončen. Kulturní činnost projevu je se v pořádání debatních večírků. Před roztržkou měla strana na Prostějovsku 330 organizací s 18 000 členy. Nyní má naše strana 146 organizací s 6753 příslušníky. Pravice nemá ani tolik organizací a příslušníků ještě méně. Velká část dříve

organizovaných propadla po roztržce indiferentismu. XIII. župa ( Hodonín )

má 160 organizací s 15 000 příslušníky. Z nich je 12 000 mužů a 3000 žen. Odborově organizovaných v župě je 24 645. Převážná

většina z nich jsou s levicí. Župní list Slovácko vychází třikrát týdně v nákladu 3500 výtisků . 56 DTJ je levých. Družstevní hnutí : 8 družstev stavebních, 16 konzumních spolků, všechny

na nekompromisním stanovisku. Perzekuce na této župě za sáhla, po Kladensku a Brněnsku, nejvíce. Uvězněno 214 sou

druhů a 3 soudružky. V 6 okresích odsouzeno 78 soudruhů na 39 roků, 1 měsíc, 14 dní. Z práce propuštěno 91, z nich 64 do

sud nepracují. Časopis Slovácko každé číslo konfiskováno. Způsobena tak obrovská škoda našemu hnutí. To vše však ne zaleklo naše soudruhy. Hnutí v župě roste a sílí. 13. března na

župním sjezdu prohlášena župa za komunistickou. XIV. župa ( Moravská Ostrava)

Za čtyři a půl měsíce ustaveny v župě 92 organizace, jež mají 12 493 platící příslušníky . Známek prodáno: à 50 h za 18 440 Kč, à 1 Kč za 26 675 Kč, à 3 Kč za 1211 Kč, à 5 Kč za 114 Kč ; úhrnem za 46 440 Kč. Schůzí konáno : 158 plenárních, 168 ve řejných, 17 schůzí žen , 9 přednášek, 2 tábory lidu, 11 konfe rencí a 2 župní sjezdy. Dělnický deník, vycházející v Moravské Ostravě, má náklad 5500 až 5600 denně. Kulturní činnost ob starávána hlavně sociálně demokratickými bezvěrci. Dělnická 9

akademie je v rukou pravičáků. Hlavně v Moravské Ostravě jeví se nutnost socialistické školy. Domkářské hnutí v župě

není. Venkov ovládají klerikálové a agrárníci. Odborově orga nizovaných je v župě 120 000. Lučebníci a stavební dělníci jsou levého směru. Kovodělníci, až na slevače , podporují pravici.

DTJ má ve vedení pravice, hlavně vedením okresů a krajů. Taktéž družstevní hnutí je většinou v moci pravičáků . Na

Ostravsku je jen 200 prodejen konzumních spolků, v nichž za městnáno je 600 zřízenců. Poměr k jinonárodním stranám je na Ostravsku velice dobrý. Soudruzi vybudovali si se soudruhy druhých národností Ostravskou internacionálu. Stávky v pro 45

sinci zúčastnilo se 28 šachet s 31 000 dělníků, 24 továren se

16 000 dělníky. Po stávce nastalo vypovídání z práce. Zatčeni byli 2 soudruzi, drženi 34 dní ve vazbě, jeden z nich odsouzen

k 10 Kč pokuty. Celkem má naše strana ve všech čtrnácti kra jích 2665 organizací s 216 774 příslušníky.

Jílek: Nyní je třeba promluvit několik slov o hnutí na Slo vensku. To, co zůstala bývalá jednotná strana dlužna hnutí na Slovensku, to z daleké části ještě nesplnila naše strana na Slo vensku . Za těch 7 měsíců organizační správy učiněn na Slo vensku jistě náběh k tomu, abychom zorganizovali slovenské

hnutí do politických organizací, jako je to v Čechách, na Mora vě a ve Slezsku, poněvadž doposud máme na Slovensku poli tické organizace při odborových organizacích. Slovensko bude

vyžadovat v nejbližší době po sjezdu toto: zřídit řádný ústřed ní sekretariát pro Slovensko a nejméně 7 pobočných sekreta riátů. Na tyto musí být dosazeni soudruzi s delší organizační

praxí z Čech nebo Moravy. Ti musí tam položit první základy politické organizace a teprve potom budeme moci mluvit o Slovensku přesně a disciplinně organizovaném. Zprávu po drobnější nemohu vám podat, jen tolik, že máme na Slovensku organizováno 241 000 příslušníků, kteří platí daň strany. 1. máj ukázal nám v celé Československé republice, že stra. na naše je na postupu, že je tou stranou třídně vědomého pro

letariátu československého. Na těch 435 projevech, z nichž 98 bylo na Slovensku, byla účast několik set tisíc soudruhů a sou družek a sympatizujících s naší stranou. Ukázaly, že všichni

jsme odhodláni k tomu důležitému kroku, který má udělat sjezd, totiž bezpodmínečné přijetí všech 21 podmínek. ( Tak jest!) My jsme prohlásili na 1. května, že jsme komunisté. Dnes tomu dáme také legalitu usnesení, ale přál bych si, aby ve všech organizacích naší strany také soudruzi byli si vědomi

toho, že tento název komunista není jenom parádní, že to zna mená práci. Je nutno zavést do všech organizací přímo vojen

skou disciplínu ve vyřizování různých věcí. ( Pro všechny ! ) Ano, pro všechny. Jak smutně se vyjímá, když rozeslány dotaz níky na 2600 organizací, dotazníky o přístupu k Třetí interna cionále a přijde nám jich 621 zpátky. Co dělají druhé organiza ce ! Nebylo možno v jednotlivých organizacích je vyplnit a po slat zpět? Promiňte, to je při nejmenším nedbalost a ta musí z našich řad napříště vymizet. Strana musí k svému stmelení vybudovat v době nejbližší nejméně 20 obvodních sekretariátů

a s přispěním soudruhů z organizací místních docílíme této pohotovosti, jakou strana komunistická mít musí. Je to také nutno, poněvadž tvoříme na podkladě teorie soudruha Šmerala masovou komunistickou stranu a v této masové komunistické

straně nejsou jen přesvědčení komunisté, nýbrž komunisté, i ti, kteří ke komunismu teprve dozrávají. Právě proto, má-li 46

tato masová komunistická strana být akceschopná, je nutno zřídit ve všech organizacích komunistických komunistická jádra, která budou dbát, aby organizační život byl řádně veden a také aby odpovídal intencím a tezím Třetí internacionály. ( Potlesk . )

Předseda Vaněk: Zastupitelstvo strany ustanovilo komisi, která má za úkol učinit návrhy na delegaci do Ruska. Komise se musí sejít bezpodmínečně dnešního dne, neboť musí být ministerstvu zahraničí delegace oznámena kvůli vystavení

pasů. V komisi zasedají Burian, Goliat, Grimmichová, Houser, Rydlo , Skalák a Tausik . Večer U Zábranských koná schůzi zastupitelstvo strany

ohledně kandidatury výkonného výboru, až budeme zde hotovi po ukončení jednání.

Delegáti z Břevnova navrhují, aby Šturc byl zvolen ' čestným předsedou sjezdu. Tento návrh byl odkázán předsednictvem

komisi návrhové, která o něm podá zprávu. Delegáti župy pardubické konají za polední přestávky pora du U Zábranských. Konference župy lounské koná se po zastu pitelstvu U Zábranských. Předseda Vaněk : Nyní přicházíme k dalšímu referátu ; zprá va pokladní.

Zpráva pokladní Teska: Vážený sjezde ! Mám vám podat zprávu o hospodár

ství výkonného výboru strany za uplynulé sjezdové období. Musím vám sdělit, jak již řekl soudruh Jílek, že celá naše ad ministrativa, náš vnitřní život byl a je doposud v jistém nesou ladu, trpí mnohými obtížemi technickými. My jsme přišli

o místnosti, nemáme doposud žádnou kancelář způsobilou k nějaké práci administrativní, neboť naší kanceláří ústřední,

sekretariátem strany, prochází denně pravidelně celé tucty soudruhů a soudružek. V polovici kanceláře umístěn je tisko vý výbor strany, soudruzi a soudružky sedí tu napěchováni vedle sebe a následkem toho celá administrativa je hodně otřesena. Z toho důvodu také mnohé vázlo a přiznávám se

k tomu, ještě dnes vázne. A bude to ještě nějaký čas trvat, než se všechno dá náležitě do pořádku. Strana se ocitla ve velmi těžké situaci, potřebovala peněz, kterých jsme sice měli dost uložených v peněžních ústavech, ale ke kterým jsme nemohli a

nemůžeme ještě dnes. Činili jsme pokusy opatřit si nějaké půjčky od různých korporací, ale všude byli jsme odmítnuti.

My jsme až doposud stačili sobě s těmi příjmy, které přicháze ly, na vydání, která byla nutná, ale říkám otevřeně, že budeme 47

muset vzpružit obětavost, budeme se muset zařídit podle na šich pravidel, zavést pořádek do cístních organizací a žup,

abychom do budoucnosti mohli vykonávat to , co bude žádáno. Bylo by záhodno zdůraznit, že noré župy a většina žup posi lají nám na účet známek a příspěrků strany å konto určité obnosy, aniž by rozváděly, od kterých organizací, za které le

gitimace a známky a jaké obnosy platí. Je to však velmi nutné, a žádám proto dnes, aby se počala zavádět řádná administrati va, aby pokladníci místních organizací , když platí župním vý.

konným výborům za známky, uváděly přesně: platime za tolik známek a sice v té a té ceně, za tolik a tolik legitimací, a ma jí-li knihy, tedy za knihy, aby mohly župní sekretariáty řádně

kvitovat na konta místních organizací obnosy tyto dle povahy jejich placení, aby mohly ústřednímu sekretariátu odvádět

správně a soustavně konsignace dle jednotlivých místních organizací, kolik která na známky a na co platila. Sekretariát strany nemá dnes ještě zavedena konta organizací místních, musí zavést, aby byl ve vedení strany přehled, kolik která or ganizace místní zaplatila na příspěvcích strany, aby se jejich zastoupení na sjezdech strany, kde se rozhoduje o osudech

strany, mohlo zkontrolovat, jestli ta která organizace koná ke straně také povinnost, neboť legitimaci strany a známky stra

ny, že má člen zaplaceno, může si každý lehko dnes opatřit. Jsou dnes organizace, které vybírají příspěvky, ale tyto neplatí ani župě a župa neplatí nám. My dnes nemůžeme kontrolovat, což pokládáme za přechodný stav, zda delegát kterékoliv or ganizace je delegátem takové organizace, která skutečně po vinnosti ke straně koná, poněvadž pro mě není dostatečným důkazem jeho členská legitimace a v ní zaplacené příspěvky, pro mě musí být důkaz na kontě organizace v ústředí, že orga nizace má zaplaceny obnosy prostřednictvím župního výboru . Tyto věci se musí dát náležitě do pořádku. Uvedl jsem ve své zprávě, že nám bylo zadrženo dluhopisů na 225 947 Kč 16 h. Jak se to stalo ?

Zářijový sjezd měl přes dvě třetiny řádně zvolených zástup ců místních organizací bývalé jednotné strany československé sociální demokracie . Všichni tito delegáti byli pravoplatnými

členy strany, byli podle řádů strany, podle pravidel a zákonů strany na sjezd řádně zvoleni a pověřeni pravomocí rozhodo vat o osudech strany. Tento sjezd byl prohlášen za legitimni sjezd strany československé sociální demokracie. Tento sjezd prohlásil, že přijímá dědictví, zodpovědnost a veškerou pravo moc strany sociálně demokratické. Převzal také majetek. Vám je známo, že tehdy ústřední majetek strany byl opuštěn vůdci

pravice, že Němec se Stivínem po ustavení závodní rady tak řka utekli z Lidového domu a zanechali tam všechno ; pokladna strany, sekretariát strany zůstaly tam , kde byly. My jsme měli 48

v pokladně strany hotovost, naše ceniny, knížky záloženské, dluhopisy. Ve staré straně byl zvyk, bylo pravidlo, že ten, kdo

vede finance, má mít u sebe spořitelní knížky a předseda stra

ny měl průkazní list. Každý větší obnos, každá cenina byla vázána tak, aby nemohl jednotlivý člověk volně s ní dispono vat. Měli jsme uloženy peníze povětšině na knížkách Všeobec né dělnické záložny. Průkazní listiny vydané na tyto knížky měl u sebe předseda výkonného výboru Antonín Němec. Na

zářijovém sjezdu ustavil se výkonný výbor strany a pověřil mne dále funkcí, abych spravoval finance strany. Vám je zná mo z denního tisku, že se konala opatření proti činovníkům jednak jako členům komanditní společnosti, jednak jako zří

zencům , kde se nám znemožňovalo disponovat s penězi. Proti mně učiněna byla opatření soudní, že nesmím disponovat s penězi výkonného výboru strany. Když jsem šel do Dělnické záložny s knížkou a žádal , aby mně záložna vyplatila peníze na knížku na osobu , na niž jsem měl průkazní list, ředitel záložny

odepřel výplatu, odvolávaje se na soudní opatření, že nemám práva disponovat s těmito penězi, ač nebyla knížka na jméno

výkonného výboru strany, ale na soukromou osobu . Ovšem podotýkám, že na kontě této položky byla poznámka ručení výkonného výboru strany za obnos na nějakou částku tiskárně

v Kolíně, ale to byl obnos nepatrný, který nebyl by hrál roli a kde by se, kdyby záložna si reálně počínala, bylo mohlo jednat

o to, aby dotyčný obnos, za který se ručilo, si ponechala jako základ dále v záložně. O těchto věcech se s námi nejednalo.

Řeklo se: ježto je prozatímní opatření, nesmíte disponovat penězi. Toto prozatímní opatření bylo zrušeno v odvolání, kte ré bylo dodáno Soukupovi, předsedovi záložny , ale Soukup

jako předseda záložny nepředložil záložně toto rozhodnutí soudu, a když jsme se domáhali znovu vyplacení, odepřel zá ložně opětně je předložit , a i když jsme poukazovali, že je sou

dní opatření zrušeno, nevyplatila záložna vůbec peníze. Pomě ry byly takové : my jsme měli v tehdejší době uloženo v záložně dohromady 167 000 Kč na sedmi knížkách a na jedné knížce

741 000Kč, tedy přes 900 000 Kč bylo uloženo v Dělnické zálož ně. Tyto peníze jsou v Dělnické záložně do dnešního dne a po kladna strany, výkonný výbor strany, nemůže volně dispono vat těmito obnosy, a když potřebujeme peníze , musíme se vlastně obejít jenom s těmi obnosy, které nám docházejí z kraj

ských, respektive župních výkonných výborů, anebo které do cházejí na sbírkách, a z těchto peněz my skoro, abych tak řekl, žijeme.

Již počátkem prosince slyšeli jsme tu a tam zprávy po Praze kolující, že pravičáci zaberou násilně Lidový dům . Mnozí z nás nechtěli věřit, že by se mohli dopustit tak neprozíravého a násilného skutku, a když 9. prosince přišel úředník z magistrá 49

tu a z policie a když jsme se Skalákem dělali poslední pokusy

telefonickou cestou intervenovat, aby se oddálilo provedení usnesení magistrátu , které bylo jenom záminkou, a když všechny naše telefonické žádosti, ať už jsme se obrátili na ministerského předsedu, na policejního ředitele nebo magist rát, zůstaly bezvýsledné, přišel nakonec rozkaz provést zape

četění Lidového domu . Když nám řekli, že je to výsledek pora dy nejpřednějších politických hlav v republice, když již jsme

pociťovali nebezpečí, že to není opatření magistrátu pro nedo statek živnostenského oprávnění, nýbrž že za tím již je ten

zločinný a šílený plán , že půjdou tak daleko, že dům násilně vyklidí a že ho vyklidí pro vůdce bývalé dělnické strany, tu v poslední chvíli, poněvadž jsme byli ubytováni v Lidovém do

mě a já měl v domě tom knihy, pokladní knížky, všechny do klady, všechny důležité dokumenty a byly případy, že i soudruzi

zahraniční, kteří měli osobně ke mně důvěru, u mne peníze na knížkách ukládali, a byly tu věci , které s celou tradicí stra

ny souvisí, věci pro stranu neocenitelné , tu na poslední chvíli, když četníci vytlačili ze sálu naše důvěrníky a když to šlo na krev a na nejsilnější násilí, udělal jsem to , že jsem zachránil, co se zachránit dalo , zachránili jsme všechny knížky vkladní,

všechny věci, ano i doklady příjmů a vydání, ale zapomněl jsem v trezoru pod papíry tři dluhopisy znějící na jméno vý konného výboru strany a zněly tyto dluhopisy pro komanditní

společnost Skalák a spol . Výkonný výbor strany , když zakládal tiskárnu strany, vložil tam 20 000 Kč základního vkladu, na to byl jeden dluhopis, pak další dva dluhopisy . Tyto dluhopisy pravidelně se zúrokovaly a stalo se , že i z těch peněz tiskárny vzal výkonný výbor určité obnosy , které doplnil nebo zvyšoval

půjčkami do tiskárny. Tyto dluhopisy nechal jsem v dotyčné pokladně. Pak když jsme byli vyhnáni a co bylo strany, jsem odnesl , jen knihy a doklady Budoucnosti, spolku zřízenců stra ny, který jsem vedl plných deset let , jsem tam nechal v sekre tariátu, v tom přesvědčení, že to je věc, která nenáleží straně, že to je věc zřízenců a zaměstnanců strany, s tím, že se nemů že nic stát, ale pak, když se trvale usadili a já potřeboval úřa dovat, šel jsem si tam do sekretariátu, poněvadž mě Němec

vyzval jako předseda Budoucnosti, abych si vzal všechny věci, které jsou Budoucnosti, že je mohu svobodně odnést. Já měl

klíč od pokladny, přišel jsem do sekretariátu, kde bylo asi deset lidí a mezi nimi i různé známé veličiny, zbohatlíci, kteří

ve straně nepřeložili stéblo, kteří byli takzvaní souběžci , asi deset lidí, kteří mne obklopili, abych jim dal klíče od poklad ny. Odemkl jsem pokladnu, myslili, že tam najdou hotovost, peníze, knihy . Pokladna byla prázdná. Náramně se divili, jak

je to možné . Otevřel jsem trezor, vzal jsem si věci Budoucnos ti ; všechno prohlíželi, každou listinu, až konečně jsem viděl, 50

že jsou tam dluhopisy, a skoro by bylo došlo k osobní šarvátce a násilí. Dluhopisy mně zkonfiskovali . Musil by se vést o tuto otázku právní spor jako o vyplacení peněz na knížky z Dělnic ké záložny, poněvadž cestou práva odpírají vyplacení peněz. To je ta položka těch 225 000 Kč odepsaných dluhopisů . Soudruzil Vykázal jsem v pokladní zprávě ke konci, že má me naši hotovost 980 688 Kč 5 h . Z této hotovosti můžeme my disponovat jenom s určitým obnosem , a to obnosem , který není

nijak zvláště veliký, a sice máme volných peněz pouze v poš tovní spořitelně na jméno Josef Teska a na jméno Škatula a

Teska 14 690 Kč 4 h na záloženských třech knížkách, které jsou volny ze záložny po osamostatnění strany, a na dvou kníž kách, u nichž průkazní listiny byly v knížce, na hotovosti

11 823 Kč 11 h. Celkem máme volných peněz pouze 31 000 Kč ; vedle toho máme vázaných peněz, které nejsou pro nás volny,

za 948 000 Kč . O tyto věci vede se spor. Je podána žaloba na Dělnickou záložnu, aby vyplatila peníze na knížky . Záložna nemá důvodu, aby odpírala na knížky výplatu dotyčných obno sů. Uvedl jsem , že jsme vybrali v sekretariátě strany přes 330 000 Kč na uvězněné a že jsme z toho velikou část vyplatili. My máme před sebou jako ústředí ještě mimořádné povinnosti. Dnes některé župní výkonné výbory si zvykají přenášet na ústředí strany všechny platy , které jsou ve spojení s prosinco vými událostmi, ač ve skutečnosti by měly samy se snažit vzpružit obětavost soudruhů, sebrat něco mezi sebou a uhradit

něco na výlohy právního zastoupení, když již ne celý obnos, alespoň nějakou část, neboť nevím, kdyby takto se mělo jít, jak by pokladna strany, respektive výkonný výbor mohl ta břeme

na snést. My jsme zaplatili již právníkům velikou sumu a má me dnes platit ještě přes 31 000 Kč, ale Jílek řekl , že celá řada procesů je v proudu, že není ještě podána žaloba na všechny, kteří jsou ve vyšetřování, a je jistá věc, že nemáme také ještě podány všechny účty za procesy, které byly již provedeny, ne boť mnoho právníků doposud nám účty nepodalo, spokojujíce se tím, že dostali nějakou zálohu. Máme dnes veliké povinnosti oproti našim perzekvovaným, máme veliké povinnosti vůči naší tiskárně, která dodává zboží, a vedle toho jsme dlužni značný obnos 75 700 Kč 25 h našemu Rudému právu, aby náš

ústřední deník netrpěl, že pokladna strany používá těchto sbí rek na jiné účely, než na jaké byly učiněny. Je to jen přechod ný stav. Máme za to, že když vzpružíte obětavost v organiza cích, když se přičiníte o řádnou administrativu , když zvýšíte

pochopení pro veliké úkoly proletariátu v těchto těžkých do bách a když dělníci, kteří mohou, budou si brát členské pří spěvky, známky v těch vyšších stupnicích , které odpovídají

aspoň přibližně jejich postavení, očekáváme, že se nám zvýší 51

značně příjmy do ústřední pokladny strany a že budeme moci pak plnit všechny ty úkoly, které jsou na nás vzneseny. ODPOLEDNE

Předseda Vaněk: Vyslechneme nyní referát Tiskového druž

stva a Rudého práva. Ke všem referátům pak provedeme jed notnou debatu .

ZPRÁVA TISKOVÉHO DRUŽSTVA Zpravodaj ' Rejman : Jako všechny ústřední podniky, jež bývaly pýchou a chloubou třídně vědomého dělnictva, tak

i náš kulturní podnik, Ústřední dělnické knihkupectví a nakla datelství, byl nám za pomoci četnictva, policie a zrádců socia lismu uloupen. Bylo by nutno vzpomenout zde aspoň letmo naší vlastní činnosti a našeho hospodářství v Lidovém domě. Je faktem, že po zářijovém sjezdu obrážela se taková radost nost, kterou projevovali soudruzi z toho, že dělnické podniky

opětně dostávají se do správy lidí, kteří touží po semknutí pro letariátu, a my sami zaznamenávali jsme tuto radostnost, která obrážela se v tom , že soudruzi s větší důvěrou se k nám obra

celi. Daleko lépe by se nám bylo dařilo než za správy předcho zí. Zadlužený toho času podnik – tak bylo aspoň naší nadějí myslili jsme , že podaří se nám vysekat a že nastanou lepší

dnové. O celém tiskovém výboru je šířeno klamné tvrzení, že my jsme byli špatnými hospodáři, kteří Ústřední dělnické

knihkupectví a nakladatelství zadlužili. Já sám mohu klidně prohlásit, že podnik v tom okamžiku, kdy jsme jej přejímali do správy, byl zadlužen větším obnosem než 800 000 Kč a správa knihtiskárny, která byla v ruce Hummelhansově, snažila se o to, aby nám byly se vším urychlením předkládány a prezen továny staré účty, abychom musili říci , že nejsme schopni pla

tit, abychom své hospodářství musili zakončit neslavně. Za našeho období vydali jsme přesto řadu brožur, po jichž vydání bylo dlouho voláno z řad dělnictva, ale k jejichž vydání neby lo přikročeno proto, že stará správa neměla dobré vůle brožu ry tyto vydat. Tím stalo se , že vyrostlo druhé nakladatelství

strany, které přejímalo úkoly nakladatelství oficiálního, na kladatelství Sociálního demokrata, které bylo zdrojem nové četby . Byly vydány tyto brožury : Vladimír Uljanov-Lenin, Co chce levice ; Bedřich Engels, Vývoj světové revoluce; Kapita

listický svět a Třetí internacionála, Protokol sjezdu, Občanská válka ve Francii. Snažili jsme se také odpomoci volání po sku 52

tečné socialistické scéně a vydali jsme 6 svazků. Dále vydána brožura Štěklovoval: Kdo jsou ruští komunisté ? Vedle toho připravovali jsme k novému vydání Engelsův spis Původ rodi

ny, vlastnictví a státu.? Ten zůstal celý v rukou pravičáků po záboru Lidového domu. Celkem jsme vydali 133 000 výtisků brožur. Naše činnost byla násilím ukončena, ale my jsme ne klesli na mysli, my jsme se nebáli zdolávání všelikých obtíží a tak už první týden po vyhnání z Dělnického domu vydali jsme

stejně Kroniku, Ženský list a snažili jsme se, abychom udrželi spojku Tiskového družstva s kolportéry i čtenáři, kteří se na nás s důvěrou obraceli. Nebylo snad možno vyhovět vždy všem soudruhům v takové míře, jak bylo nutno. Kdybyste měli mož

nost vidět, za jakých okolností se nám pracuje : kdy nemáme vyhovujících místností, kdy naše expedice je obstarávána

v hospodě, kde jsme obětavostí soudružky Černé trpěni, pak byste nám prominuli, co se nerado odpouští těmi, kteří nejsou zasvěceni do poměrů, za kterých musíme pracovat. Nebylo možno vydávat brožury takovým tempem, jak bychom si přáli. Nemáme knihkupecké koncese, ač bylo už v prosinci o ni žádá

no. Některé listy bylo nutno zastavit. Nebyli jsme s to přikročit až doposud k vydávání Akademie. Jsou snad i mezi vámi někte ří, kteří mají Akademii předplacenu. Nemusí se obávat, že svě řených nám peněz bude zneužito. Naší radostí bude, až bude me s to vydat Akademii v jiné formě, jako komunistickou re

vui. Mladého proletáře nedávno vzal si Svaz komunistické mládeže. Socialistickou školu nebylo možno vydávat z toho důvodu, že Socialistická škola byla pro nás pasívním listem a že organizace socialistických učitelů sama dala souhlas, aby chom od dalšího vydávání upustili. Také Socialistická samo správa nemohla být vydána. Proto usnesli jsme se na tom, že věc tato bude obstarána prozatím občanskými hlídkami v naší Kronice. Bezvěrecký časopis Jiskry vyžádalo si opětně Sdruže

ní socialistických bezvěrců, které je ovládáno soudruhy z levi ce, kteří pracují v našich intencích. Tiskový výbor neměl důvo du, aby jim Jiskry nepředal. O výnosnosti a prosperitě časopi

sů bylo by rovněž třeba mluvit. Vydávání časopisů není samo o sobě výnosným. To potvrdí všechny administrace našich župních a okresních listů. My však musíme vydávat listy,

i když nemohou skýtat materiální výtěžek. My jsme vydávali časopisy, i když byly pasívní, jen abychom udrželi spojku s našimi čtenáři a kolportéry a abychom neztráceli tam , kde bylo nebezpečí ztráty styků, když jsme ze všech stran byli ohrožováni. Bude nutno říci na adresu všech příslušníků stra ny, že naší pasivity nebylo by vždy zapotřebí. Vezměme malý 1 Správně: Stěklovova. 2 Správně: Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. 53

příklad : Ženský list je vydáván v nákladu 10 000; kolik je však organizovaných žen a organizovaných soudruhů, kde

Ženský list se neodebírá ? Leckde ještě bude nutno vyrovnat pokud možná rychle náš krok, kde kulháme, a to v ohledu kul

turní a propagační činnosti, kde kulháme přespříliš, než aby chom mohli říci, že jsme spokojeni . Nakladatelství a knihku pectví tiskového výboru vydalo také některé brožury, které uznal tiskový výbor za nutno vydat. Byly to brožury : Prosinco

vá stávka, v nákladu 10 000 výtisků, a brožura vydaná k výročí zavraždění dvou revolucionářů, Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta : Mučedníci proletariátu, v nákladu 10 000. Dále vydána nedokončená řeč soudruha Šmerala v Národním shro máždění : Proti vládní perzekuci a pravičácké zradě, v nákladu 10 000 výtisků . Z odborových kruhů voláno po publikaci tezí,

které vyznačují poměr komunistické strany k odborovým orga nizacím. Tomuto volání bylo vyhověno tím, že jsme vydali bro žuru Odborové hnutí a komunismus, v nákladu 10 000 výtisků. Výkonným výborem

strany

bylo

nám uloženo,

abychom

k informaci vydali brožuru pod titulem K Třetí internacionale, ale tato brožura propadla konfiskaci, kterou nám byla způso bena při těžkých začátcích škoda 28 000 Kč . Aby soudruhům a soudružkám dostaly se přece zásady a podmínky Třetí interna cionály do rukou, vydali jsme brožuru K Třetí internacionále

ve formě zvláštního vydání Kroniky, v nákladu 20 000 výtisků, kterýžto náklad bude brzo doprodán. Dále vydali jsme brožuru K. Radka Program socialistického budování v nákladu 5000

výtisků, levnou brožuru v ceně Kč 1. Znovu jsme vydali též

brožuru Kapitalistický svět a Třetí, Komunistická internacio nála, neboť část nákladů nám zůstala zabrána pravičáky v Lidovém domě. V programu dále je vydání celé řady dalších potřebných brožur. V nejbližší době vydána bude brožura Děl nická kontrola a správa závodní v sovětském Rusku, dále Vele zrádný proces kladenský. K 1. máji přes mnohé obtíže vydali jsme naši májovou publikaci Májový list, nákladem 15 000 exemplářů. Celkem vydali jsme za těch několik těžkých měsí ců probíjení se brožur v nákladu 91 000 výtisků. Strana dnes

má ovšem několik nakladatelských podniků. Část toho, co bylo nutno vydat, vydali soudruzi v Plzni , jednu brožuru, a jednu soudruzi v Třebíči. Celá spousta brožur vyšla v nákladu Sociál

ního demokrata, nyní Komunisty. Bude nutno v zájmu účelněj šího hospodaření, získání přehledu a dokonalejšího rozšíření naší literatury, aby se nám dostalo do rukou všechno to bohat ství , které spočívá v adresách našich kolportérů , abychom pro

příští dobu mohli s našimi brožurami obracet se nejen na sou druhy kolportéry v Čechách, nýbrž také na kolportéry z Mora vy, ze Slezska a ze Slovenska, poněvadž není dobře, když bro žura zůstane obmezena na příliš úzký kruh čtenářů a když 54

nemáme možnost použít široce rozvětveného kolportérského

aparátu. Mnozí soudruzi se pak o vydání brožury vůbec nedoví, mnohým není vůbec nabídnuta. Kolportáž není dosud náležitě vybudována . Je pravda, že po

odchodu z Lidového domu podařilo se nám udržet celý kolpor térský aparát, který jsme měli k dispozici v Lidovém domě. To všechno však nestačí. Bylo by nutno, aby kolportéři byli zvole ni ve všech politických organizacích , ne jen v třetině organi zací. Bude nutno, aby kolportéři, kteří rozšiřují župní, okresní nebo obvodové listy, neobmezili se jen na šíření těchto listů, nýbrž aby kolportovali všechny publikace, které strana vydává

a bude vydávat. Organizace samy musí pečlivě bdít nad tím, aby věci kolportérů byly v pořádku. Nám se stává , že kolpor téři se mění po dohodě mezi sebou, ale stává se i věc horší, že za mnohým z kolportérů zůstávají nám nedoplatky. Tu bude

třeba, abyste provedli revizi kolportérů a abyste dbali o jich řádné placení. Je nutno, aby se organizace nevzpíraly uložené jim povinnosti ručení za své kolportéry. Bylo by nutno říci

ještě mnohé a mnohé, ale předseda mě upozorňuje, že není možno dopodrobna všechny bolesti tiskového výboru strany probírat. Bude dobře, když nám bude dána možnost, abychom na konferencích mohli si vyřídit naše věci, které se zdají věc

mi jenom rázu obchodního , ale za kterými vězí možnost naší

propagace, možnost prohlubování vzdělání a které jsou daleko důležitější, nežli se napohled zdá.

Práce našeho nakladatelství je ztížena všemožným způso bem. Toho majetku, který se nám podařilo zachránit při ulou pení dělnických podniků pravicí, nebylo natolik, abychom sta

čili na důkladné vybudování dělnických podniků. Vedle toho naší snahou bylo, aby pro příští dobu byl podnik lépe zabez pečen než dříve, aby nebylo možno, aby dnes nebo zítra ten

neb onen prohlásil, že celý podnik je jeho osobním majetkem ,

aby nemusila se podávat žaloba na ty soudruhy, kteří měli více nebo méně důvěry, ale ztratili ji. Bylo nutno, aby na pod kladě družstevním vydány byly podíly a zahájila se upisovací akce. Tato akce nesetkala se s takovým úspěchem, jak mohlo

být. Až dosud upsány jsou 283 podíly po 200 Kč. 180 členů po díly úplně splatilo, 50 podílů se splácí. Celkem upsáno 54 160 korun. Je zajímavo přihlížet k tomu, jak která složka naší orga

nizace a jednotlivci upisovali. Celkem upsalo pouze 27 organi zací politických. Z celé té mohutné strany, z toho půl tisíce organizací, upsalo pouze 27 organizací 27 podílů, 4 DTJ upsaly celkem 8 podílů, spolky v cizině 3 podíly, jednotlivci z ciziny

12 podílů, odborové skupiny pouze 12 podílů, družstva naše 2 podíly , klub levice 5 podílů, 3 okresy 3 podíly, 1 župní výbor 1 podíl. Němečtí soudruzi 50 podílů, ženy 5 podílů, mládež 4

podíly, jednotlivci 163 podíly. Z toho přehledu je patrno, že na 55

tisíce organizací neupsalo vůbec žádné podíly, a strana špatně by si zaručovala vliv i v tomto podniku, kdyby ponechala možnost rozhodování jednotlivcům , poněvadž sama by nedala ani haléře. Bude nutno, aby politické organizace šly do sebe, aby tam , kde majetek je , kde je možnost upsat, aby ve formě splátek byly podíly upsány, aby organizace a strana zaručily si vice vlivu v našem nakladatelství, než by měly tehdy, kdyby zachovaly se tak liknavě při upisování podílů jako dosud . Strana naše zaměstnávala v tiskovém výboru v dobách , kdy byla jednotná, 43 zaměstnance . Tito skoro všichni solidárně s levicí odešli. Bylo pro nás trpko, když jsme téměř polovinu

jich musili propustit, protože nebyli jsme s to, abychom je drželi. Vétšinou opatřili jsme jim místa jiná. Tak jak naše hos podářství vypadá dodnes, není vyloučeno, že musíme přikročit k dalšímu propouštění sil. Dnes zaměstnává podnik 25 zřízen

ců, z nich 22 je v pevném poměru a 3 redaktoři v poměru vol ném ; požívají odměny za číslo. Ze zaměstnaných je 14 mužů , 11 Žen. Služné jednotlivých zaměstnanců není takové, aby

chom si mohli říci, že je slušným. Podnik nemá prostředků, ani vhodných místností, aby se mohl plně rozvinout. Na skladě jsoucí zboží bylo odhadnuto domáckou kontrolou na 150 000 KČ,

pohledávek u kolportérů je na 30 000 Kč. Okrouhle možno zá vod odhadnout na 200 000 Kč . Pasíva naproti tomu tvoří ob nos , který se sešel na podílech, 54 160 Kč. Celkem je tudíž ne

patrný, velice nepatrný zisk, ale za těch okolností, za kterých se pracuje, a při uvážení toho, jak obtížně se nám pracuje, myslím, že můžeme sice být kritizováni, ale nemůžeme být souzení, že jsme hospodařili tak špatně. Je nutno, abychom

vděčně na tomto sjezdu my, kteří jsme zaměstnanci tiskového výboru, kvitovali starostlivou péči členů tiskového výboru, poněvadž být funkcionáři tak odpovědné korporace ve dnech, kdy vše je ve varu, kdy podnik balancoval od propasti do pro

pasti, kdy hrozili jsme se, že můžeme se v každém okamžiku zřítit, nebylo maličkostí proplout úskalím. Soudruh Cibulka,

předseda tiskového výboru, i ostatní členové vynasnažovali se, aby pomohli nám, kteří byli jsme přímo v podniku, zdolávat obtíže, jichž nebylo málo. Ale není všechno v naší moci, nýbrž

v moci vás všech. Budoucnost, myslím, bude se vyznačovat dale ko větší agilností a úsilím. Pro zdolání všech obtíží je nutno, abychom si vytyčili pro příští dobu určité zásady a řekli přesně, jakým způsobem má být v politických organizacích po

hlíženo na tiskovou propagaci. Byli bychom rádi, kdyby sjezd schválil následující zásady:

„ Každá místní organizace strany je povinna zvolit kolportéra, který má povinnost rozšiřovat deník strany, župní list, Ženský list, Kroniku i ostatní publikace ústředním tiskovým výborem vydávané. Organizace jsou povinny provést nejméně měsíčně 56

u kolportéra revizi účtů a dbát o řádné placení. Za činnost kolportéra je odpovědná místní organizace, která ručí svým 66

jměním .

Čte dále návrh, který předseda přikazuje návrhové komisi. V závěru své řeči žádám vás, abyste po svém návratu domů znovu vštípili si v paměť tato ustanovení a také provedli tyto

zásady. Organizovaní příslušníci mají povinnost podporovat naše knihkupectví a nakladatelství, řídíce se zásadou » Svůj k své mu ! « Stane-li se tak, pak je jisto, že na příštím sjezdu bude

tiskový výbor podávat zprávu daleko potěšitelnější.

ZPRÁVA O ÚSTŘEDNÍM DENÍKU STRANY RUDÉ PRÁVO A VEČERNÍK Soudruh Sid : Násilný podzimní pokus Tusarův o rozbití stra

ny, který skončil odloučením pravičáckých živlů od tělesa strany, vykonal svůj vliv také na náklad ústředního deníku. Je zcela přirozeno, že ve chvíli, kdy byli jsme donuceni změnit název deníku na Rudé právo, odešly od nás poslední zbytky středostavovských a intelektuálních vrstev, pokud reprezento

valy oportunistický živel, který tíhl za vládní politikou pravi ce. Již před tímto časem náklad tehdejšího Práva lidu značně poklesl, poněvadž kolísavá politika s převahou pravičácké

tendence odpudila již valně sympatie dělnických mas. Tím se stalo, že když dostavila se druhá reakce v podobě odchodu pravičáků, náklad listu dosáhl minima. Teprve nenáhlé soustře dění a budování organizací v měsících říjnu a listopadu opětně slibovalo, že tyto ztráty časem budou opět nahrazeny a vyrov

nány. Časopis byl aktivním i přesto, že režie zůstávala nezmě něna.

Leč tu dostavila se teprve hlavní zkouška v podobě násilné

ho zabrání Lidového domu a tiskárny pravicí. Tyto všeobecně známé události netřeba zajisté podrobně líčit. Stačí jen uvést, že v den po zabrání domu a tiskárny ocitli jsme se v pravém

slova smyslu na dlažbě, zbavení všech nejprimitivnějších po >

můcek kromě adresáře. Přitom nebylo možno technicky po

mýšlet na více než vydávání dvoustranného listu ráno a stejné ho večer. Současně dostavila se nejprudší politická perzekuce. Desítky a sta našich kolportérů byly pro účast na stávce uvězněny. V celé řadě okresů doprava a prodej Rudého práva zakázán, tak na Kralupsku, Kladensku, Slánsku a Rakovnicku. V Praze nasadila své páky tajná měšťácká mafie, která přisko

čila na pomoc pravičákům tím , že všemi prostředky hleděla prodejny novin odstrašit od prodeje Rudého práva. Stejně bylo s místnostmi. Redakce tísnila se u jediného stolu v písárně tis 57

kárny Grafie, která vyšla nám vstříc, pokud jen mohla. Účtár na rozložila se na tři části, z nichž hlavní umístěna daleko od

ústředí ve vinohradském hostinci. V těchto poměrech bylo nám žít plných pět měsíců, až do poslední doby. Místností vhodných nebylo možno najat pro přemrštěné požadavky od

stupného. Teprve tento týden získala administrace pro sebe poněkud vhodné místnosti ve Spálené ulici č . 25 a bude snad možno též pro redakci, která se dosud tísní v jediné sklepní místnosti, dosíci jakési úlevy. S jakou obtíží bylo dosud správě

a personálu redakčnímu i administračnímu pracovat, dá se snadno myslit .

Pokud se týče výroby listu, dlužno konstatovat, že knihtis kárna Grafia, která k tisku Rudého práva se nabídla , učinila vše možné, aby v nejkratší době tisk čísel většího rozsahu umožnila. Již v lednu mohl být nejen ranní list, ale také Večer

ník vydáváno 4 stranách, nedělní list o 8 až 12 stranách. V únoru ranní list rozšířen na 8 stran trvale. Ovšem výrobní náklady listu byly mnohem vyšší nežli ve vlastní tiskárně, částečně již proto, že ceny papíru a mezd od měsíce ledna byly

značně zvýšeny. Okolnost, že z důvodů technických musili jsme v prosinci a lednu vycházet v omezeném rozměru, umož nila však , že mohli jsme se finančně přenést přes nejhorší do

bu perzekuce a sníženého odbytu při zvýšených sazbách tisko vých. Rozumí se samo sebou, že hlavní odpůrci naši nelenili, aby různými machinacemi Rudé právo poškodili. Stačí zmínit se o jedné z nich . V prosinci vyjednávala vydavatelstva praž ských listů o zvýšení prodejní ceny večerníků z 20 na 30 h, avšak na naléhání pravičáků od zvýšení toho upustila. Tito

věděli, že my Večerník zdražit musíme, nemáme-li pracovat s obrovským deficitem, a slibovali si, že nás se svým 20haléřo vým » Bílým večerníkem« z prodeje vytlačí. Senátor Svěcený,

který zastupoval vydavatelstvo, prohlásil, že oni to tři měsíce vydrží. Věru to silácký výkon, když beztak při nepatrných ná kladech deficity » Bílého práva« musí dosahovat závratné výše. Tam ovšem není žádná nouze o prostředky, kdyby deficity vzrůstaly donekonečna . Naši odběratelé však zůstali nám věr ni .

Co je nutno bez obalu říci, vytknout a napravit, toť ta okol

nost, že ústřední deník strany po dvou nárazech, podzimním a prosincovém, dosud nevyplnil všechny mezery a že jsou celé desítky obcí a míst, kam dříve staré Právo lidu docházelo a

dnes Rudé právo nedochází, ač tam již znovu organizace naše fungují. Administrace rozeslala již několik oběžníků nabádají cích soudruhy k splnění povinnosti o znovuzřízení kolportáže,

ale výsledky jejich byly nepatrny. Soudruzi delegáti měli by po svém návratu do domova tuto záležitost okamžitě uvést na přetřes v místních organizacích a provést vše, co dosud chybí. 58

Pouze ... působení tisku může nám vychovat a prohloubit hnu

tí a v prvé řadě je to denní tisk, který je nejdůležitější pomůc kou výchovy politické. Jak z pokladních výsledků je vidět , bylo by třeba zvýšit náklad listu jenom nepatrně, aby bylo dosaženo aktivity a aby obětavosti soudruhů nemusilo být kladeno dal ších břemen. Při zvýšení o 10 až 15 tisíc exemplářů nákladu Večerníka, kterého dalo by se při dobré vůli našich místních

důvěrníků znovuzřízením kolportáže hravě docílit, byl by list zabezpečen rozmnožení tknout, že k nezbytné

a mohlo by se opět pomýšlet na zlepšení obsahu a nedělního čísla na 16 stran. Také je třeba vy. pro nedostatek financí nebylo možno přikročit úpravě platu personálu, který nehledě na to vyko

nával svoje funkce v poměrech bezpříkladných s největší obě tavostí. Má-li zde být pomoženo, může se tak stát jenom dalším rozšířením listu a zvýšením jeho nákladu. Celkem nutno konstatovat, že také ústřední deník strašlivou krizi, které byl podroben , dík obětavosti celé soudružské ve

řejnosti i všech zúčastněných pracovníků, přestál vítězně . Tím ovšem práce není skončena ; je třeba vykonat více než dosud

k rozšíření listu z důvodu propagandy a výchovy ; bude-li tato práce vykonána, bude Rudé právo a jeho Večerník zabezpečen také hospodářsky. Nato podána byla soudruhem B. Novotným, odpovědným redaktorem ústředního listu strany, informativní zpráva

o poměrech, za jakých redakce Rudého práva od převratu ve straně až po dobu sjezdu musela pracovat, a o situaci, v jaké se za perzekuční éry ocítala. Pravil v podstatě: Po rozluce v redakci Práva lidu dne 16. září minulého roku muselo být jednáno rychle. Po vzrušené

scéně s bývalými našimi redakčními kolegy, šéfredaktorem Stivínem a vydavatelem Němcem, jejíž příčiny jsou známy, nastal rychlý spád věcí . Společná schůze závodní rady a členů

redakce usnesla se za mé nepřítomnosti a bez nejmenšího mé ho působení na tom, abych převzal v této kritické době odpo

vědnost za redakci listu. Rozhodovala přitom hlavně okolnost, že jsem byl mezi soudruhy redaktory nejméně politicky expo

novanou osobou. Bylyť s určitostí předvídány prudké, nepří četné útoky proti jednotlivcům v popředí stojícím. Nezasaho

val jsem nikdy iniciativně do politiky, jsa pouze jejím tichým sledovatelem. Úřad odpovědného redaktora přijal jsem po na

léhání některých soudruhů s výhradou, že sjezd strany učiní opatření jiné a definitivní. Rozhodnutí závodní a redakční rady projevilo se prakticky

dobrým. Po 9. prosinci minulého roku byly redakce a list sám vystaveny velmi ostré perzekuci. Byli jsme všichni pod dozo 1 Jedno slovo nečitelné. 59

rem velmi přísným , v okolí našich bytů pátráno, kdy odchází . me, kdy přicházíme, s kým se stýkáme a jak žijeme.

Jeden z redakčních našich soudruhů, dr. Václav Vacek , zatčen policejním komisařem právě ve chvíli, když opouštěl ve funkci parlamentního zpravodaje našeho listu sněmovnu, aby v redakci pokračoval ve své pilné práci . Byl obviněn z nejtěž

ších » zločinů « proti státu, ale po mnohatýdní vyšetřovací vaz bě a provedeném přelíčení musel být uznán nevinným a pro puštěn s pranepatrnou, a to ještě podmíněnou pokutou. Ukáza lo se, že obvinění bylo naprosto nicotné a bezdůvodné. Domov ní prohlídky vykonány byly u tří našich redaktorů. Hledali -

kompromitující doklady proti nám. Nenašli jich, poněvadž ani najít nemohli. Celý postup strany dál se bez tajností, neskrytě otevřeně. Byli jsme ale proskribováni a to stačilo.

I jinak na list dopadla perzekuce plnou tíhou. Byl pronásle dován neustálými konfiskacemi, po řadu týdnů vyhosťován zcela protizákonně ze čtyř dělnických okresů. Cenzura, dříve tolik černožlutá, nyní opět náhle tolik červenobílá, »bílila« celé jeho strany. Ve dnech, kdy parlament nezasedal, nebylo

proti ní vůbec ochrany. Některé významné věci byly interpelo vány, a tak mohly být našim lidem znovu předloženy. Cenzura řádila ovšem nejhůře v prosinci m. r. po četnickém útoku vlá dy a pravice na Lidový dům a v měsíci březnu t. r., kdy počal u nás nabývat rozhodného vlivu zvýšený kurs zahraniční i vni trozemské reakce.

Rudé právo a jeho Večerník byly konfiskovány : v prosinci m. r. 13krát, v lednu 8krát, v únoru 9krát, v březnu 17krát, v dubnu 7krát, v květnu až po dnešní den 5krát. Podávání ná

mitek proti konfiskacím je za nynějších poměrů úplně bezvý sledným. Podal jsem námitky v nejnaléhavějších případech

počátkem února, ale stání o těchto námitkách určeno teprve po pětitýdních průtazích na konec března, posléze však bylo znovu odvoláno a podnes nevíme, kdy vlastně k projednání únorových námitek dojde. Snad se toho vůbec nedožijem.

Všechny konfiskace listu provedeny byly na základě $ $ 65, 300, 305, 308 a 310 trestního zákona (přečin proti veřejnému pokoji a řádu, rušení veřejného pokoje a proti bezpečnosti cti ) .

Na odpovědného redaktora byla podána řada žalob, z těch

dvě státním zastupitelstvím pro neuveřejnění úředních oprav, které pak po vynesení rozsudků uveřejněny být musely, neboť listu, který byl stižen pokutou, pohroženo bylo zastavením.

V chodu jsou četná řízení soukromá proti odpovědné redak ci listu a projednávají se tři žaloby, které mají ráz politický.

Dvě z nich podány jsou starostou svazu DTJ poslancem Hum melhansem proti odpovědnému redaktoru listu pro známé dů razné posudky opozice v DTJ o prosincových událostech, krve 60

prolití v dělnickém domě a na ulicích a o příčinné souvislosti ve vystupování poslance Hummelhanse k událostem z 9. pro

since a později, které byly v listě našem uveřejňovány a ko mentovány. V obou případech rozhodla se redakce nastoupit důkaz pravdy, aby bylo zjednáno úplné jasno o tom, kdo dal vlastně impuls k událostem z 9. prosince, neboť přes cenné

poznatky z procesu kladenského mnohé zbývá ještě objasnit. To jsme povinni straně i veřejnosti. Redakce naše po 9. prosin ci m. r. byla stísněna, jak se to dosud nikdy v žádném případě

nestalo. Ocitla se na dlažbě a po celé dva měsíce byl ústřední list největší dělnické strany československé psán u jednoho stolu v koutku písárny Grafie, která list přijala pod svou ochranu s ochotou nevšední a činila všechno, aby situaci listu ulehčila. Trpěli jsme značnými nedostatky technickými, nebot tiskárna , stižena za války velikou rekvizicí zásoby litého pís

ma aj., nebyla dostatečně vyzbrojena, aby mohla zdolat oka mžitě nával nové práce s denním listem spojené. Po řadu týdnů vycházeli jsme omezeně o 4 stránkách a bez Večerníku. Poslé ze překonány i tyto obtíže. Přes všechna protivenství , nesnáze a perzekuci pracovali soudruzi redaktoři se zápalem a S odhodlaností, zápasíce

i s finanční mizérií. Přesto, že výkonný výbor strany schválil zásady kolektivní smlouvy usnesené novinářskými organizace mi, sami zřekli se jejího provedení až do oné doby, kdy strana bude mimo finanční krizi . Platy redaktorů našeho ústředního orgánu neodpovídají dnes zdaleka platům v jiných redakcích, ale věříme pevně, že strana, jakmile propluje úskalím finanč ních nesnází, splní vůči nim i ostatním zaměstnancům strany svoji povinnost. Pracujeme už plný čtvrt roku v hlubokých sklepních místnostech se světlem dvojmo lomeným. Je nebez pečí, že všichni budeme postupně stiženi chorobou zraku . Je den z našich soudruhů onemocněl již těžkým očním zánětem, u druhých jeví se také symtomy této choroby a my trpělivě, ale také toužebně očekáváme vysvobození z této svízelné situace.

Uvádím tyto věci proto, abyste, ctění soudruzi a soudružky, byli dopodrobna informováni o pravém stavu věci a aby vám

nebylo tajno, že i my jsme zde přinášeli značné oběti pro spo lečnou a dobrou věc proletariátu, že jsme nežili nijak v pomě rech záviděníhodných, že jsme stáli pevně na svých místech za

poměrů stísněných, ano mnohdy velmi kritických. Všichni soudruzi redaktoři pracovali úsilně na zdokonalení listu. Pře šli jsme kritickou dobu perzekuce. Za mé odpovědnosti re dakční snažil jsem se, aby list uvarován byl škod zbytečných.

Zejména jsme působili všichni účinně k omezení polemik nevěcných a osobitých. Nebylo to listu ke škodě. Naopak. Moje

činnost jako odpovědného redaktora končí. Soudím, že jdeme jistější budoucnosti vstříc, neboť list je dnes už zajištěn. Zde 61

ovšem naše organizace budou muset vykonat svou povinnost cele .

Zajímavá data z redakce byla soudruhy delegáty pozorně sledována a místy projeven jimi živý souhlas s vývody soudru ha Novotného .

ZPRÁVA ŘÍŠSKÉ KONTROLY Soudruh Kovanda: Revidovali jsme instituce a podniky, kte

ré spadají pod pravomoc našeho sjezdu, a zjistili jsme, pokud se týče administrativy, že to poněkud pokulhávalo ; ze zpráv jednotlivých referentů mohli jste si učinit úsudek, že skutečně to byly omluvitelné příčiny, proč doposud administrativa v naší straně tak neklape, jak by měla . Obtíží bylo nesmírně

mnoho, ale přesto, že nalézáme omluvy a že se pracovalo, po kud síly stačily, doporučili jsme přece výkonnému výboru, aby jednotlivé věci byly v dohledné době napraveny. Však přece mohu prohlásit, že pokud se týče zanášení příjmů a vydání do knih pokladních ve všech institucích strany, v sekretariátu, v tiskovém výboru, v administraci Rudého práva, postupováno bylo správně a korektně. Byly nám předloženy hotovosti a na

lezeno vše v nejlepším pořádku. Proto mohu doporučit, aby příslušným funkcionářům uděleno , bylo absolutorium.

Debata Dražil: Vážení soudruzi a soudružky! Nemile se mne dotkla zpráva soudruha Jílka, když prohlašoval , že organizace je sil ná, že by mohla být ale silnější. V Rudé stráži se uveřejňují jen

články proti Třetí internacionale; o podmínkách Třetí interna cionály tam není slechu. Je potřebí, aby tito funkcionáři byli zaměněni, odstraněni. Je naší povinností, abychom se o to sta

rali. Celá řada soudruhů, kteří nejsou tak dalece vyspělí poli ticky, myslí, že je to nová zrada, časopis odmítnou a jiný ne přijmou. Činil bych proto návrh, aby sjezd prohlásil, aby každý funkcionář měl jen jednu placenou funkci , poněvadž jinak každý zapomíná, že je dělníky živený. Ale bude-li žít jako děl ník, bude také s dělnictvem cítit a s ním veškeré práce konat. Pospíšil ( Brno ) : Vážení soudruzi a soudružky ! Ve zprávách

soudruha Jílka a soudruha Tesky, zejména pak ve zprávě sou druha Jílka, zračilo se zřejmě, že naše organizace župni i ústřední sekretariát administrativně fungují nedostatečně. Naše administrace velmi kulhá a tu je nutno využít prostřed

ků, aby bylo docíleno nápravy. Příčiny, proč naše organizace 62

chabě fungují, jsou následující : Roztržkou strany byly mnohé organizace rozdvojeny, zvoleni v nich noví funkcionáři, kteří nemohli se hned zapracovat , zakrátko přišla prosincová stáv

ka a s ní krutá perzekuce, která sta důvěrníků a sta funkcio nářů uvrhla do žaláře, čímž mnohé organizace, po rozdvojení strany nezkonsolidované, byly rozvráceny. Další příčina tkví v tom, že ústředí nevydalo včas legitimace , což zadrželo kon solidaci organizací. Výmluva, že nebyla k dispozici tiskárna,

není dostatečně odůvodněna, poněvadž byla tiskárna v Brně. Legitimace přišly až v lednu a únoru. Všeobecná příčina pak je ta, která byla uvedena i na sjezdech minulých, tj . ta, že není dostatek schopných funkcionářů. Každý soudruh pracující v sekretariátech a administracích mi potvrdí, že ve špatné administraci tkví pro nás veliké nebezpečí, zvláště v této době,

kdy blíží se rozhodující zápas proletariátu s kapitalismem a kdy se připravujeme k uskutečnění československé sovětské

republiky. Domnívám se, že ti funkcionáři, kteří nedovedou konat řádně povinnosti ve straně, nebudou je konat také v pro letářském státě . Je třeba, abychom dbali toho, aby všichni sou

druzi plnili řádně své povinnosti. Není to puntičkářství. Řádná statistika je podkladem řádné činnosti a bez řádné statistiky není žádné řádné činnosti jak ve straně, tak také ne v prole tářském státě. Bez řádné statistiky není řádné výroby ani dis

tribuce. A proto nechť delegáti ve svých organizacích na tyto všechny funkcionáře a všechny členy upozorňují. Že dosud tak malá část organizací poslala své dotazníky

o hlasování o podmínkách Třetí internacionály, domnívám se, že vinu částečně nese ústřední sekretariát. Kdyby ústřední sekretariát byl tyto dotazy zaslal župním sekretariátům a tyto je zase svým organizacím rozeslaly, pak mohlo být včas docíle

no řádného sčítání. To samé týká se statistiky perzekuce naše ho hnutí. Statistika perzekuce byla podávána neúplně. Počet zatčených a odsouzených je mnohem větší, než bylo sděleno.

Zjištění rozsahu perzekuce dalo se daleko lépe provést sekre tariáty župními. U nás v brněnské župě po této stránce jsme

vykonali vše, co jsme vykonat mohli. Z našich 320 organizací dotazníky odvedly 203 organizace, což z celkového počtu 651 odevzdaných dotazníků činí téměř jednu třetinu. My jsme to

prakticky provedli tak, že jsme našim organizacím rozeslali zvláště tištěné dotazníky. Docílili jsme toho, že dvě třetiny organizací nám je vrátily a ostatní je vrátí v nejbližších dnech. Doporučuji, aby ústřední sekretariát vzal v úvahu to, že by se mohla svolat v dohledné době konference župních tajemníků a předních úředníků župních sekretariátů . Tato konference by mohla o všech organizačních otázkách pojednat. My v župě brněnské neprohlašovali jsme naši župu za komu

nistickou jako v Hodoníně, ale pracovali jsme svědomitě, aby 63

brněnská župa se komunistickou stala, a ve všech organiza

cích pořádali jsme schůze a debaty o podmínkách Třetí inter nacionály. Soudruh Jílek hlásil, že z hodonínské župy odvedlo jen 13 organizací dotazníky o hlasování o podmínkách Třetí

internacionály. Já nevytýkám hodonínským soudruhům, že prohlásili župu za komunistickou, ale bylo by mi daleko více imponovalo, kdyby všechny organizace byly hlasování prove dly.

Mach: Vážení soudruzil Ujímaje se slova, nechci protahovat debatu, ale chci, aby mluvené bylo podnětem k další činorodé práci. Chci, aby krátce bylo navázáno na referát soudruha

Jílka. Víte, že strana naše neskládá se jen z hnutí politického, že strana skládá se také z hnutí odborového . Je třeba konstato vat, že na poli politickém dosáhli jsme většiny, na poli odboro

vém jsme malí. Když pravice rozbíjela hnutí politické, dbala toho, aby funkce v odborových organizacích zůstávaly v jejích rukou, aby je udržela v drápech a ovládala hospodářsky a že pak proletariát musí akceptovat všechno to, k čemu ona bude komandovat. Budeme-li zde liknaví, budeme mít silné organi zace politické, ale hospodářsky nebudeme znamenat nic. Jestli

má řeč má být signálem k další práci, představuji si tuto práci na poli odborovém. V pražském odborovém sdružení byly čině ny plány, jak po našem prohlášení se za komunisty jednotliví soudruzi budou vyhazováni a jak proti nim povede se tažení jměním, které my jsme nastřádali. Je třeba zabývat se touto

otázkou. Němečtí pravičáci se připravují na to, aby vylučovali soudruhy komunisty. Jsou to němečtí železničáři, kteří vyluču jí komunisty z organizací. Zajímavé je, že již i na Plzeňsku se také dějí v tomto směru přípravy. Tamější tajemník Kraut wurm připravuje se na to, aby šel z práce, kdo se prohlásí za komunistu. Případy tyto jsou také jinde. Pražské Odborové

sdružení a Svaz kovodělníků daly k tomu plnou sankci. Česko budějovická organizace udělala usnesení se Svazem česko slovenských socialistů, že soudruzi, kteří byli vyloučeni

z organizací, nesmí přestoupit a nesmí ani být přijati. Po sku pinách pak budou dávat jednotlivým soudruhům k podpisu prohlášení, že nesouhlasí s podmínkami Třetí internacionály.

A to my přece udělat nemůžeme a každý musí se postavit na sta novisko, že to není poctivé a správné. Je to úžasné a bylo by to daleko horší, než co si dovolují měšťáci. A proto tím okamži

kem, kdy proti nám potáhnou, vyrazíme my proti nim. Kdo není s námi, je proti nám ! Rožnovský : Slavný sjezde ! Soudruh Jílek ve svém referátě

podával zprávu o výsledku. Vážení soudruzi, musím přiznat a chci, aby se tu otevřeně řeklo před naším ústředím, že jistou

vinu nese ústředí tím, že nedorozumělo se s odborovými orga nizacemi. Tyto nebyly vyrozuměny o naší stávce. Poslanec Ku 64

čera sám se přiznal, že nutno, aby stávka se stala jednotnou, dorozumět se s odborovými organizacemi, jinak že tato kolísá. Dokonce potom, když se tlačilo na odborové organizace, že se postavily proti této stávce jako na Ostravsku, když se postavily

na to stanovisko, tvrdilo se, že to učinila politická organizace a my že nemáme poslouchat politickou organizaci, ale odboro vou. Vážení soudruzi ! Kdo je odborová organizace a kdo je politická organizace? Odborové organizace jsou sami dělníci,

politická rovněž sami dělníci. Kdo je členem odborové organi zace, má také být členem politické organizace. Je tedy třeba , aby zde jednou nastalo dorozumění. Velká vina v poslední

stávce, ne úplně vyvinuté, spočívá v tomto nedorozumění . Kdy. by tato stávka bývala byla jednotná , nebyly by se naplnily ža láře. Ale od prosincové stávky v odborových organizacích není žádné známky o nějakém zlepšení, že by nastal jakýsi převrat. Je třeba, aby sjezd zde naznačil směrnice k ozdravení. Jestli se pak v ústředí vyskytne nějaký spor, je zapotřebí, aby tento vyřízen byl v ústředí soudruhy mezi sebou a aby nepřicházelo se s těmito věcmi mezi masy. Doufám pak, že jestli schválíme

na tomto sjezdu podmínky Třetí internacionály, že musí nastat ozdravení v naší straně.

Kalinca ( Vsetín ) : Vážení soudruzi! Přináším z těch valaš ských hor srdečný pozdrav tomuto sjezdu, který zajisté bude historickou památkou, neboť na tomto sjezdu má se strana naše stát komunistickou. Je povinností každého z nás, abychom k této myšlence zaujali hluboké a pevné stanovisko. Zde ústřední výbor, redaktoři a tajemníci podávají zprávy o své činnosti a zdá se, že mnohý z nás je neuspokojený, že snad ta práce nebyla tak udělána, jak bychom si sami přáli. Kdo již delší dobu pracoval v řadách proletariátu , ten pochopí, co taková práce znamená. Já prohlašuji, že náš ústřední výbor, župní výbory, tajemníci i redaktoři vykonali práci nad sílu lidskou. Sama buržoazie, kapitalisté pohlížejí s respektem, jak i v tu kritickou dobu, kdy řada našich lidí byla nevinně uvěz

něna pro ideu komunismu, naši tajemníci, redaktoři tuto ideu hájili před soudními tribunály. Práce byla vykonána obrovská a nesmíme ji podceňovat. Je naší povinností, abychom si na tomto sjezdě řekli, co jsme dosud nevykonali, že to budeme hledět napravit. Slibme si, že se odsud rozejdeme jako apošto

lové a žebude naší svatou povinností pracovat, aby myšlenka komunismu zapustila hluboké kořeny do půdy Československé republiky. Bylo zde soudruhy delegáty poukazováno na to, že zrádci dělnictva, nemohouce masy dělnictva ovládnout na poli politickém, chtějí na poli hospodářském ničit tento lid a pod. lamovat jeho existenci v odborových organizacích. Za jeden den však nemůžeme všechno vypracovat tak, jak bychom si přáli, ale řekněme si na tomto sjezdu, že jakmile budeme hoto 65

vi na poli politickém, vrhneme se na pole hospodářské, že vy klidíme naše organizace a postavíme tam naše soudruhy ko munisty. Slibme si též na tomto sjezdě, že jakmile se vrátíme domů, že se chopíme práce, ničeho nebudeme litovat a jsme ochotni i životy položit jako soudruzi v Rusku, kteří již šest let nemají oddechu a pracují pro osvobození proletariátu celé

střední Evropy. Musíme společně a pevně stát v řadách a pro letariát v naší Československé republice musí být vítězem ! Tribunec: Vážení soudruzi a soudružky ! Chápu -li se dnes slova v tomto dějinném a nadmíru důležitém okamžiku v děl nickém hnutí, tedy ne snad proto, abych pronášel slova kritiky nad prací toho nebo onoho, ale chci říci, že přišli jsme sem se srdcem naplněným ideou náboženství komunismu. Věřím , že není třeba zde v tomto směru mluvit a říkat, že to a to bylo vykonáno, ale třeba nechat mluvit skutky. A když i my, drobní pracovníci, budeme každý konat svou práci a povinnost, tu se jistě nemineme se správným výsledkem v boji. Viděli jsme pak právě v prosinci, že mnozí soudruzi do důsledků hájili vzneše

nou ideu, a myslím, že v tomto směru budeme vždy důslední. Chci něco podotknout k referátu soudruha Jílka, který pravil,

že v organizačním životě nastala stagnace, že ta stagnace ne má ale svůj původ v dělnických masách. Při těžkopádnosti těch těles, jakými jsou naše župy, organizace často zůstávají na suchu. Naši soudruzi nedodržují slova, referentů se nedo stává ne jednou, ale vícekrát. Chceme-li mluvit pro Třetí inter nacionálu , musíme ji nejdříve mít ve svém srdci. Náš život pak musí být odrazem těchto myšlenek a to je to, před čím budou

všichni kapitulovat. Jen takto je možná náprava. V našich ženách spočívá síla i v našich rodinách. Nesmíme je proto za nedbávat. Musíme působit k tomu a všímat si našich žen, aby

ony mohly a chtěly naše děti vychovávat v příští opravdové komunisty. Věřím silně, že obraz pravé Komunistické interna

cionály jen tímto způsobem docílíme. Holý: Vážení soudruzi ! Snad některému z vás zdá se, že bylo vám vytknuto soudruhy funkcionáři, že ochablost je ve vás, že neplníte své povinnosti tak, jak byste je měli plnit. Vím ze své

vlastní zkušenosti, že nebyla ta výtka činěna proto, abyste byli káráni , myslím , že je to jen pobídkou k další práci, výstraha jen

některým členům v organizacích a všem našim dobrým sou

druhům. Chtěli bychom tak stát za 5 měsíců dále, než jsme stáli za 40 let, a to přece není možno. Do prosince co jsme vy budovali, to budovali jsme 40 let a nemůžeme chtít na našich

předních funkcionářích, aby přinesli nám již nyní to, co bylo do 9. stalo touží brzdí 66

prosince. My můžeme ale chtít, aby se nestalo to, co se 9. prosince, aby ze svého středu vylučovali ty lidi, kteří po kariérách a ne po ideálech lidstva. Nám na venkově nejvíce ta rána prosincová, poněvadž lid venkovský litu

je , že strana, která mohla být ohromná, se roztříštila. Tak se věci mají, a kdyby soudruzi naši přišli a řekli : My hájíme vás a

chceme hájit do krajnosti, vidíme, že má se stát zrada, stůjte mohlo to za námi, tak jedině můžeme zůstat nerozraženi snad jinak dopadnout. Na jedné straně byl však názor, že tomu tříštění se strana neubrání, ale to musí lid vědět, o tom musí být poučen, jinak ho čeká veliké zklamání. Jen snad nemnozí z nás mají vše vysvětleno a přehled o všem , ale většina sou

druhů čeká na vaše vysvětlení a co jako předáci jim řeknete. Kdyby všichni z vás byli věděli , o co se jedná v poslaneckém

klubu, byli byste jistě pochopili tak jako naši vůdci a byli bys te každý celou organizaci strhli za sebou . Kam jde ovčák, tam jdou i ovečky. Kde je dobrý pracovník, ten většinou strhne za sebou celou organizaci. Lidé venkovští starají se více o hospo dářské záležitosti a k těm těžko přijít po sjezdu a vysvětlovat jim vyšší politiku. My musíme přijít s přímým gestem : Soudru zi, nemůžete-li konat to, co konám já , pak nechte veškeré čin nosti a nezrazujte soudruhy jiné a ustupte stranou! Musím 'tu

také podotknout, že to, na co naši staří veteráni soudruzi Šturc a Hybeš nám poukazují, to nám musí být svatým cílem . Jen ten

člověk, který takovou trnitou cestou se propracoval, může klidně předstoupit před vás jako dělnický vůdce, který nemá na sobě poskvrny a může nám být vodítkem . Mám ještě jedno

přání: prosím vás, soudruzi, čistěte, buďte prozíraví ve svém vedení, nenechte připustit k tomu, aby strana musila čistit, a v okamžiku, jakmile zpozorujete nějakou neplechu, čistěte ihned !

Předseda Vaněk: Došel návrh na konec záznamu do řečnické

listiny. Dám o něm hlasovat. Návrh je přijat. Předseda Vaněk: Došel další návrh, aby od debaty se upusti

lo a pokračováno v ní bylo až po podání zprávy poslaneckého klubu a zvolení komise návrhové a mandátové . Je na soudru

zích , kteří jsou přihlášeni ke slovu, aby co možná nejstručněji proslovili svoje myšlenky a řekli , co potřebují , nebo i aby se

dali škrtnout a zapsat pro politickou debatu. Nyní aby hovořili jen o zprávě finanční a administrativní a k ničemu jinému.

Tůma vzdává se slova pro politickou debatu. Pospíšil ( Brno ) : Budu krátce pokračovat ve svém referátu.

Nechtěl jsem popírat v první polovině svého referátu tu práci, která byla vykonána, proto nepronášel jsem planou kritiku, nýbrž ihned poukázal , jakým způsobem bychom mohli docílit nápravy. Tolik chci odpovědět soudruhu Kalincovi. Doporučo val bych, aby příští statistika byla uspořádána tak, aby se nám jevila početnost a síla strany v každé župě , aby vedle počtu příslušníků našich organizací bylo sděleno , kolik obyvatel

stva čítá župa. To bude možno provést při příštím sjezdu, po něvadž bude sčítání lidu, takže budou podrobné zprávy. Zará 67

želo mne při podávání zpráv. že veliká župa pražská odvedla

na vězeňský fond přes 50 000 Kč. To jsme my sami vybrali a vyplatili. Vedle toho ústředí samo vybíralo. A nyní k s : a :istice boniénské župy. Musím vy = knout, že v statistice naší župy vyne chány byly některé údaje, které považuji za deležité , které mély se vyzvednout, ne aby činnost naší župy byla oslavena, ale poněvadž je považuji za dôležité. Domnívám se, že zprávy, kte ré jsou podávány , jsou proto podávány, abychom se seznámili

se skutečnostmi, abychom si řekli, co kdo zvláštního v župě délá, a abychom se podle toho zařídili. Chci upozornit, že my v župě brněnské máme proto hnutí tak zkonsolidováno, poně

vadž máme tam zavedenou funkci cestujícího tajemníka. My

v župě máme zaměstnány tři úředníky kromě tajemníka a ve dle toho ještě cestujícího tajemníka, který zdržuje se v okre sích odlehlých od dráhy, které mají špatné spojení. Zdržuje se tam po celé týdny, jde od organizace k organizaci, kontroluje činnost funkcionářů, reviduje, dává pokyny. Tak můžeme ce

lou župu řádně zpracovat, a abychom práci mohli zdolat, zvý šili jsme si příspěvek náš tak, že obnáší 1 Kč. Tato funkce ko čujícího tajemníka se velmi osvědčila a doporučuji župním výborům, které mají dobré finance a které nemají dobré spoje

ní, aby si zřídily kočujícího tajemníka. Je to značilé vydání, ale vyplatí se a tato akce vcelku končí velikým úspěchem. Vedle toho je nutno, aby v každé župě nebo sídle župního výboru

byla škola pro referenty. Referentů máme veliký nedostatek. Vidíme to na Moravě. My máme poměrně více referentů než župy jiné, a přece cítíme ten nedostatek v župách jiných, poně vadž jsme žádáni o výpomoci. Je nutno zřizovat socialistické školy , abychom mohli vychovat nové elementy. Slovensko je zvláštní kapitola , ke které třeba mnoho mluvit. Na Slovensku je čtvrt miliónu členů , ale jak sdělil soudruh Jílek, naše orga Což rovněž zdůraznil nizace nepodaly zprávu a je nutno

Jílek - na Slovensku zřizovat sekretariáty, celou řadu obvod ních sekretariátů, poněvadž organizace, které mají mnoho členů na papíře, ale neplatí příspěvky a nenavštěvují plenární schůze, neprosperují tak, jak je třeba . Myslím, aby ty vady,

které jsme seznali jak v ústředním sekretariátu, tak v župách, byly co nejdříve odstraněny , a hlavně bych doporučoval, aby došlo ke konferenci župních tajemníků a ústředního sekreta riátu , aby v užším kruhu odborníků bylo o těchto vadách hovo řeno a o tom , jak má se dojít k nápravě. Je nutno, aby naše politické organizace měly nejen politickou linii, nýbrž aby také administrativně byly řádně vybudovány, potom můžeme založit velikou proletářskou stranu, před kterou bude musit mít každý respekt !

Cerný (Nestomice ) upouští od slova. Koutný ( Hodonín ) : Na zprávu soudruha Jílka a na vývody 68

soudruha Pospíšila bych chtěl odpovědět. Soudruh Jílek poza stavuje se nad tím, že toliko 13 organizací hodonínské župy poslalo vyplněný dotazník, ve kterém se prohlásily pro Třetí

internacionálu. On se diví tomu, že je to málo, a já se divím, že se vůbec 13 organizací našlo, které dotazníky poslaly. To je u nás samozřejmá věc. Považuji těch 13 organizací za jaksi pošpatnělé, že to sem vůbec poslaly. Hodonínská organizace to

vůbec neposlala, břeclavská také ne. My jsme si řekli: 6. září 1920, když tam byl Němec na župní konferenci, jednomyslně se

konference (župní usnesla přijmout všech 21 podmínek. Myslím, když jsme se potom ještě 16. listopadu 1920 usnesli pro pod mínky Třetí internacionály, že bylo dosti jasno, ale poněvadž je všeho třeba do třetice, tedy jsme 13. března zase konali kon ferenci, kde jsme zpečetili tato usnesení na konferenci župy. Co jsme měli tedy vykládat sekretariátu, nějaké hlasování a nehlasování ? U nás již hlasování o Třetí internacionále máme za sebou, již se tím nezabýváme, máme důležitější práce na

starosti. My jsme k tomu dotazníku veliké důvěry neměli, pro tože se ve zprávě praví, že na Slovensku vychází Rudé Slovác ko. Tady to sekretariát nevěděl, že tam Slovácko vychází již 14

roků. Pozitivní výsledek je ten, že u nás, když byla ta největší perzekuce a když padaly nejkrutější tresty, že župa se usnesla:

My to těm pánům uděláme na potvoru a ty podmínky odhlasu jeme. My již máme čtvrtého okresního hejtmana. Vidíte, jak to rychle šlo. Konstatuji, že u nás máme 53 FDTJ. Zajel si k nám Hummelhans a výsledek byl ten, že ani jediný zástupce se ne

našel, aby po velikém referátu, který měl, jediného delegáta

přesvědčil o správnosti jeho názoru a postupu. Všech 53 jednot inklinuje k nám. Myslel bych, že by mohlo být rozumnější zí tra, aby velké debaty o Třetí internacionále se nevedly . ( Vý

borně! Potlesk . ) Myslím, že je to samozřejmé, a když to u nás u Slováků bylo samozřejmé, myslím, že to bude u celé delegace také . ( Potlesk. )

Wicher z Karvinska mluví ve jménu politických lorganizací levice. Žádá ústřední sekretariát, aby polské dělnictvo dostá valo polský list a aby tam byly zřízeny sekretariáty. Poukazuje

na to, že i buržoazie provádí agitaci v jazyku polském. Srb ( Svatá Dobrotivá) poukazuje na to, že přijetí podmínek Třetí internacionály se stalo několikrát na schůzích, hlavně na májové oslavě, a mluví pro to, aby v jednotlivých obvodech nebyla svalována práce na tři nebo čtyři soudruhy, nýbrž aby

byla rozdělena . Po roztržce ve straně, která se stala jenom vinou našich zrádných vůdců, kteří, aby mohli být při spolu vládě s buržoazií, za cenu pohodlného života prodali zájmy

proletariátu , nastala mezi nimi pokleslost a nedůvěra, a to plným právem , protože dělnictvo bylo zdisciplinováno ve stra ně, že nesměli se domnívat, že jejich zrada, kterou zpečetili 9

69

dělnickou krví, zůstane beztrestná. Proto je přirozeno, že se skupili jsme se znovu, abychom zdvihli rudý prapor sociální revoluce. Celá ta dosavadní agenda a práce byla obrovská. Strana naše zase jako před 40 lety zbudována byla z ničeho. Slyšeli jste, jak ty poměry vypadaly. My jsme začínali jako Žebráci, zase takovým způsobem jako před 30 a 40 lety. Z niče ho jsme měli zbudovat během několika měsíců mnoho, a to naprosto není možno a v lidských silách .

Strana naše udržela se po mém přesvědčení proto , že zakot vila hluboko mezi soudruhy ideově, a jestli se někteří odštěpi 11 , pak to byli ti příslušníci strany sociálně demokratické, kteří nebyli naprosto nijak jako stranici vychováni. Každý důvěrník politické organizace chlubil se jen, mnoho-li má čle nů, ale neptal se, jak je má vychované. Na takovém základě

byla zbudována strana . Strana byla zbudována jako obrovský kolos na hliněných nohách, ale nebylo tolik uvědomění socia listického, aby zůstali všichni pevní. Zde rozhodovaly ambice jednotlivců, ale nebylo tu třídního vědomí, a proto strana se

roztrhla a rozštěpila. Abychom se vyvarovali podobným věcem pro příští dobu , neslibujeme si, soudruzi, jenom tak ledabyle

příslušnost ke Třetí internacionále. Prohlášení učiníme, ale pak budeme hledět, abychom je do důsledku provedli. To se

nestane tím odhlasováním, ale tou prací, kterou vyvineme ve svých organizacích, abychom nejen byli příslušníky Třetí in ternacionály, ale jako apoštolové šli od dědiny k dědině a lid vychovávali, aby tu nebyla strana jako vratký kolos, ale aby

všichni byli vědomi, pevni, neohroženi, ochotni pro myšlenku přinést největší oběti, třeba svůj život. Tak si představujeme

staré husity nebo ruské nihilisty, kteří pracovali pod zemí. Nebyl by nám nic platný obrovský kolos na hliněných nohách , který by prudším závanem větru padl . Proto si musíme slíbit, že

půjdeme pevně za výchovou, za vzděláním lidu. Soudruh Po spíšil z Brna tu podal přesvědčivě ze zkušenosti náměty, které my musíme si vzít za své, aby ta práce ve vesnicích a městech byla zdárná. Soudruzi jednotlivci jsou přepracováni, mnohý soudruh je zapřažen v pěti až šesti funkcích, jde ze schůze do

schůze, musí všechno odřít, a proto je třeba, aby tu byla škola pro výchovu funkcionářů, kteří musí prodělat určitý kurs, aby

mohli být vychováni lidé vědomí. Řekněme si nepokrytě, zdali jsme připraveni dostatečně k příštím úkolům. Hodláme převzít vládu věcí svých do svých rukou, ale musím říci jedno, že my

doposud nejsme zrali. (Výkřik: Tak! ) Já to odůvodňuji tou dřívější výchovou naší; viděli jsme to v těch prosincových bou řích, že byli zvoleni namnoze lidé, kteří mnoho křičeli

k věcem , kterým naprosto nerozuměli. Mohl bych jmenovat celou řadu případů, kde něco podobného bylo. Nechci říkat, co bylo, říkám jen, že musíme nevyhnutelně vychovávat lid, dát 70

mu školu, vědomí, vzdělání, a pak si můžeme říci, že tu bude ten kádr, na kterém bude stát příští společnost. ( Výkřik: To by

ruští soudruzi musili ještě sto let čekat ! ) Ke zprávě funkcioná řů, se kterou nejsme někteří spokojeni, ačkoliv musíme uznat jejich práci, musíme říci jedno : Půjdeme-li od chalupy k cha

lupě, vzdělávat, uvědomovat, vysvětlovat naše postavení, náš třídní boj, věřím, že příštím rokem při příštím sjezdu budeme moci mluvit jinak. To je ta věc, na kterou kladu důraz: vzdě. laný lid nedá se zotročit, zůstane proti otrokům vítězem. (Vý

křik: Ale v otroctví už je ! ) Když bude lid vědomý, nedá se zo tročit ! Vzdělaný člověk raději zahyne, než by otročil dále . ( Vý . křik : To je vidět podle naší inteligence ! )

Předseda Vaněk : Debata je skončena. K tomuto bodu denního pořádku nedošlo žádných zvláštních návrhů . Je zde jediný návrh kontroly strany, která navrhuje, aby výkonnému výboru strany, administrativě naší strany, Tiskovému družstvu a Ru dému právu bylo uděleno absolutorium. Dám o návrhu hlaso

vat. Kdo souhlasí, necht pozvedne lístek. Hlasuje se a návrh je přijat. Předseda Vaněk: Proti ? Není nikdo . Zjištují , že návrh ten -

je přijat jednomyslně. Předseda Vaněk: Došel dále návrh župy královéhradecké : Delegádi sjezdu v uvážení neuvěřitelných přímo obtíží, za jakých redaktoři Rudého práva, personál tiskového výboru, administrace a všichni funkcionáři pracovali, vyslovuje všem činitelům soudružský dík a plné uznání. ( Výborněl ) Předseda dává o návrhu hlasovat .

Návrh je jednomyslně přijat. Předseda Vaněk: K dalšímu bodu denního pořadu má slovo poslanec soudruh Haken.

Komunismus a parlamentarismus Následkem rozkladu kapitalistických řádů a vlivem revolu ce ruské nastává v organizaci společnosti lidské ohromné kva šení, jež uvádí lidstvo v nepokoj, neklid i rozvášněné boje, ale v němž krystalizují nové veliké směry v organizaci lidstva. Rozklad kapitalistických řádů má v důsledku rozklad celé

politické nadstavby. Proto i v politickém životě jsou zcela nové poměry. Minuly

doby povlovné, klidné politické práce, pro niž osvědčoval se parlamentarismus a měšťácká demokracie. I parlamentarismus, dítě liberalismu a měšťácké demokra

cie, ocítá se v krizi. Všichni politikové cítí krizi parlamentaris mu, jenže ne všichni odvažují se doznat ji, svádějíce nemo 71

houcnost parlamentů povrchně tu na neschopnost poslanců, tu na jednotlivé strany, většinou ted na komunisty či jiné vnější příčiny.

My však víme, že nemohoucnost a neschopnost parlamentů je jen důsledek rozkladu společnosti lidské na kapitalistickém řádu organizované . Základy se viklají, proto ani nadstavba ne může zůstat v klidu.

Marné je tedy téměř všeobecné volání politiků po klidné, konstruktivní práci parlamentní, marné jsou snahy po ozdra vení politických a parlamentních poměrů !

V politickém zápase stojí tu proti sobě čím dále vyhraněněji dva tábory téměř stejně silné, zápasící o politickou moc . Rozhodný zápas nebude však sveden na půdě parlamentní, poněvadž ani politické řečnění, ani politické pletichy nejsou s to přinést rozhodnutí to bude uskutečněno revolučním aktem proletářských mas.

Parlamentarismus nynější soustavy stává se přežitkem, těž kopádným nevyhovujícím sborem , jenž odumře s měštáckou demokracií.

Proto kdo čeká od parlamentu provedení socializace, je na ohromném omylu .

Za boje o politickou demokracii ( všeobecné volební právo )

zvyklo si dělnictvo až příliš upínat zrak na parlament a před válečné, klidné epoše dělnického hnutí to postačovalo. Parlamentarismus a měšťácká demokracie není však jedi

ným, dokonce ne hlavním prostředkem v boji za osvobození proletariátu .

Ukazuje se za nynější světové krize kapitalismu čím dál jas něji, že hlavní linii, již proletariátu je sledovat, je revoluční postup dělnických mas.

Komunistickému hnutí jako hnutí revolučnímu je parla mentarismus a parlamentní politika vedlejší, podružnou a pře chodnou složkou boje.

Bylo by neporozuměním opouštět parlamentní tribunu či podceňovat ji bez pochopení, jako bylo neporozuměním v děl nictvu pěstovat téměř kult parlamentarismu a poslanců. Dokud měšťácká demokracie existuje, dotud existuje i parla ment a nelze ani toto pole zástupcům dělnictva opouštět. Nutno však dělnictvu otevřeně říci : Vaše osvobození i usku

tečnění socialismu neuskuteční parlament, nýbrž to bude vý. sledek revolučního postupu, výsledek zápasu s měšťáckou tří dou , v němž zvítězíte. Na vaší straně je právo, neboť bojujete za své osvobození, váš boj je mravně opodstatněn, a proto i násilné prostředky, jichž eventuálně použijete, jsou mravné. Hlavní činnost komunistické strany tkví v přípravě na akci a v akci. Komunistická strana je úderné oddělení. Tento směr hnutí bude dělnickým vůdcům a dělnictvu sledovat. Hlavní 72

vůdcové dělnictva nebudou tedy v parlamentě, poněvadž v parlamentě nebude místo útoku . Bylo by omylem, aby podle starého vypěstovaného zvyku vzhlíželo dělnictvo jen k parlamentu, počítalo počet hlasů pro stranu odevzdaných a v počtu poslaneckých mandátů vidělo

svůj osud. Aparát strany nebude aparátem volebních uren , nýbrž aparátem uschopnění proletariátu ke konečnému zápa su třídního boje. V tomto smyslu je třeba, aby dělnictvo preorientovalo své myšlení.

Zdůrazňuji: parlament není v dnešní revoluční době jedi ným, ani ne hlavním polem zápasu dělnické třídy. Přesto však ani toto pole netřeba zanedbávat nebo jeho vý. znam pro dělnickou třídu podceňovat. I postavení a úkoly poslance naší strany nejsou totožny s poslanci ostatních stran. Poslanecké imunity, pokud ji měštácké parlamenty poskytu

ji, onoho výjimečného postavení, jež poslanci dosud mají, musí komunistický poslanec využít ve prospěch a k podpoře revo lučního dělnického hnutí.

Do této úlohy se naši poslanci musí vpravit a v tomto směru

je třeba, aby se naprosto lišili od poslanců stran ostatních. Proto na poslancích naší strany tkví větší odpovědnost a vyža duje se od nich daleko větší činnost a pohotovost. Měšťácké

strany vidí i v imunitě poslanecké veliké nebezpečí, a jak vi me, hledí ji co možná nejvíce omezit. Stíhání několika našich poslanců a snaha vydávat je soudům i pro věci politické je toho důkazem.

Neudržitelnost nynějších poměrů a ruku v ruce s ní pokračují cí sociální revoluce působí rozvrat ve všech politických stra nách, jež jsou všechny útvary zastaralými. Všude nastává nová orientace a posun doleva. Všechny naše politické strany projdou fází rozkladu a kvasu. Kvašeni v sociální demokracii je téměř skončeno a zřetelně se jeví no

vé útvary. Revoluční proletariát soustředí se ve straně komu nistické, z pravice tvoří se strana maloměštáckosocialistická.

Strana československých socialistů dostává se do kvasu a

čím více bude mu bráněno, čím pevněji budou vedením strany přivírána vrata vývoji, tím blíže je strana rozkladu, jemuž ne ujde. I v stranách kapitalistických je zřejmý rozklad. Národní

demokracie,

jež pod

firmou všenárodnostní shromáždila

v sobě četné vrstvy střední a inteligenci, vyhranila se jako strana finančního, průmyslového kapitálu a jako strana reak

cionářská nemůže uspokojit tímto programem vrstvy střední ani inteligenci. Rozklad této strany je již patrný utvořením se levice.

Agrární strana, jež pod tlakem bezuzdné a demagogické 73

1

agitace v otázce pozemkové reformy soustředila v sobě malo rolnický živel, nemůže svými metodami rozřešit sociální otáze ku chudého venkovského lidu. Poněvadž tento živel má ve

straně číselnou převahu, je jen otázkou času, aby uchopil ve dení strany do svých rukou a obrátil se proti agrárním zema nům. Proces tento podporován bude krizí v zemědělství, již lze s jistotou očekávat.

Za těchto poměrů je parlament zmítin jako lodice na roz bouřeném moři .

Nelze vytvořit konsolidované parlamentní většiny . Ovzduší parlamentu

je

nabito

elektřinou

a

přináší časté

bouře.

K sociálním rozporům přistupují ještě rozpory nacionální. Hospodářský a finanční bankrot všech států, napjatá politic ká situace vnitřní i zahraniční, naprosto rozvrácené poměry

mezinárodní útočí na klid parlamentů. Marná je útěcha v može nost hospodářské a politické konsolidace na starém základě. Žijeme v ohromné historické době. Je třeba, aby dělnictvo plně pochopilo veliký úkol, jenž mu je uložen : uskutečnit své osvobození a položit základ k nové, socialistické společnosti. Předseda Vaněk : Došel návrh, aby zpráva poslaneckého klu bu byla vzata bez debaty na vědomí. Dosud není nikdo k slovu přihlášen než soudruh Tůma, který se vzdal slova k první de batě . Tůma se vzdává slova.

Předseda Vaněk: Přikročíme k hlasování .

Při hlasování zpráva poslaneckého klubu se schvaluje.

Předseda Vaněk: Přistoupíme k dalšímu dennímu pořádku.

Volba předsednictva sjezdu, volba komise mandátové a návrhové Předseda: Dopoledne bylo již sděleno, že dnešní předsed

nictvo má také předsedat zítra. Přeje si někdo slovo ? Delegátka jedna žádá, aby předsednictvo bylo rozšířeno o ženu .

Předseda Vaněk: Soudružka Grimmichová zasedá v předsed nictvu jako zapisovatelka.

Delegátka navrhuje soudružku Strnadovou do předsednictva . Schvaluje se .

Předseda Vaněk: Dále je zde návrh zastupitelstva strany, aby do komise mandátové zvoleni byli : soudruzi Krček ( Brno ) ,

Jilek ( Praha ), Schiffel (Ružomberok ), Seiler ( Louny ), Vašátko

( Jihlava ), Seiden Armin (Košice ), Štastný Josef ( Plzeň ), Sabek ( Ústí nad Labem ) . 74

Delegátka žádá, aby v každé komist byla aspoň jedna žena a navrhuje soudružku Jandovou. Jiný návrh zní, aby se ponecha lo ženám, aby se uradily o kandidátkách. Schválen návrh, aby soudružky si navrhly kandidátku pro obě komise, mandátovou i návrhovou . Komise mandátová se pak schvaluje a předseda Vaněk urču je prvního ze zvolených soudruhů, Krčka z Brna, aby mandáto vou komisi svolal .

Do komise návrhové byli navrženi Goliat ( Jičín ) , Burian

( Brno ) , Tausik (Košice ), Pergl ( Moravská Ostrava ) , Synek ( Prostějov ), Svára ( Klatovy ) , Mondok ( Užhorod ) , Houserová Anna ( Praha ) .

Soudruh John navrhuje, aby byl uznán zástupce Kladna a navrhuje Škuthana. Předseda Vaněk sděluje, že Škuthan není delegátem a že návrhová komise musí sestávat z delegátů .

Škopek žádá, aby do mandátové komise nebyli voleni dele gáti, kteří jsou již v návrhové. Zápotocká navrhuje soudruha Vernera z Kladna. Schvaluje se soudruh Verner jako člen návrhové komise.

Předseda Vaněk : Došel návrh, aby ženám delegátkám bylo uloženo, aby stylizovaly pozdrav ruským ženám z našeho sjez du.

Předseda Vaněk: Došel tento návrh: Navrhujeme, aby v plé

nu sjezdu před referátem Šmerala a Doležala bylo odhlasová no přistoupení ke Třetí internacionale ( Výborně! Potlesk ! ) Předseda Vaněk: Potlesk mnohých svědčí o tom, že s tímto návrhem se souhlasí, ale předsednictvo musí upozornit na to, že návrh ten, kdyby byl proveden, má v následcích značné

znehodnocení přednesených referátů. Potom by měly nutně ty referáty odpadnout, poněvadž když se provede hlasování, není potřeba rokování. Ale návrh ten má cosi do sebe po té stránce, že mnozí by chtěli z toho vyvozovat, že sjezd přistoupil ke Tře

tí internacionale teprve pod vlivem pronesených řečí. ( Výkři ky: Ano, to my nepotřebujeme!) Jinými slovy, promiňte mi ten vulgární výraz, jak se někdy říká, že řečníci ty delegáty umlu

vili a oni podle nich odhlasovali. Předsednictvo se o té věci

radilo. Chtěli jsme tu záležitost provést takto: Máme předpora du, v níž dosud není zastoupen tisk, kromě zástupce tisku na

šeho. My bychom mohli v té předporadě provést hlasování na

zkoušku. To by nám mohlo stačit, abychom se přesvědčili Osmýšlení, ale to oficiální slavnostní hlasování bychom si

ponechali až po pronesených referátech. Tím bychom vyhověli návrhu a neznehodnotili referáty . To je naše interní věc pro

dnešek a zítra oficiálně se bude jednat, jestli k Třetí interna cionále přistoupíme. Není-li námitek, pak bychom provedli věc takto .

75

Houserová: Nepřistupuji na to , abychom na zkoušku hlaso vali. Neprovádějte žádné takové kousky. Vyslechněme refera ty, ale pak budeme žádat hlasování podle jmen : ano, nebo ne! Novák ( Žižkov) dává návrh , aby se hlasovalo až po referá . tech . Kdo jsme komunisté, zůstaneme jimi před referátem jako po referátu; my jsme vyhranění, na zkoušku hlasovat není třeba.

Bayer: Jestli jsme tento návrh podali, podali jsme ho s tím přesvědčením , že není třeba uvádět nebo přednášet referáty

hlavních referentů, nebot předem přišli jsme jako přesvědčení stoupenci strany a domnívám se, že kdyby se provedlo hlaso vání předem, mohli bychom dokumentovat, co prohlásil Va nék, že nehlasuje se pod vlivem referátů , ale v tom přesvědče

ní, že jsme skutečně komunisty. Nebesář: Myslím, že jsme sem byli vysláni, abychom tlumočili mínění organizací. Slyšeli jsme ze zprávy sekretáře, že 95 pro cent proletariátu se prohlásilo pro Třetí internacionálu, každá

organizace vyslala delegáta sem a ten tu musí tlumočit, jak organizace smýšlí, ne snad aby delegát hlasoval za svou osobu.

Já se přimlouvám za hlasování podle jmen, aby každá organi zace věděla, zda ten soudruh konal tu na sjezdu svou povin nost nebo ne. ( Potlesk. )

Beran ( Říčany ) navrhuje konec debaty, což se schvaluje. Předseda Vaněk: Soudružka Houserová navrhuje zamítnutí návrhu, aby se hlasovalo před přednesením referátů. Houserová: Upozornila jsem, aby se nepřikročovalo na dopo

ručení předsednictva, aby se o podmínkách Třetí internacioná ly hlasovalo v předporadě na zkoušku . Chceme hlasovat veřej

ně . Přicházím předsednictvu vstříc a navrhuji, aby delegáti, kteří zastupují organizace, hlasovali tak, jak koho organizace na sjezd poslala . Předseda Vaněk: Debata je skončena. Návrh je zde, co s ním

má předsednictvo dělat, musíme ho projednat. Lituji, že ten návrh přišel. Navrhuje se, aby zítra před referáty bylo přikro

čeno k hlasování. Upozornil jsem na slabiny toho návrhu. Ne můžeme dnes ještě definitivně rozhodnout. Můžeme to učinit jako návrh k zítřejšímu jednání. Zítra je sjezd kompetentni, aby rozhodl. Ale poněvadž se mně zdá, že ten návrh není zrov

na způsobilý, aby byla zvýšena slavnostní nálada sjezdu, že by se mohla rozpříst o něm debata na sjezdu samém, chci, aby

chom ten návrh vyřídili nyní. Je zapotřebí, abychom ten návrh zamítli anebo přijali. Soudružka Houserová navrhuje , aby návrh sjezdu byl zamítnut, doporučila však hlasování podle jmen po referátu.

Navrhovatel Bayer: My ten návrh bereme zpět. Předseda ohlašuje, že návrh byl vzat zpět a tím je věc vyří zena .

76

Předseda Vaněk: Dále došel návrh, který myslím není třeba číst, aby soudruhům dřevodělníkům, kteří stojí ve výluce, vy slovil sjezd sympatie. Stejného cíle je návrh, aby sjezd vyslovil sympatie anglickým hornikům stojícím v zápase. Jsou to vlast

ně návrhy užšího zastupitelstva strany a budou přikázány ná vrhové komisi, aby je upravila. Zítra přijdou na denní pořádek. Dále je zde návrh z pardubické župy, aby výkonný výbor byl vytvořen tak, že by zřízeno bylo 4–5členné představenstvo ze soudruhů pražských, ostatní po jednom z každé župy. Dotyčný nesmí být župním důvěrníkem nebo sekretářem. Výkonný vý bor jedná každých 14 dní podle potřeby. Tento návrh zdůraz ňuje po zkušenostech z prosincové stávky, že je nutno nejširší kontakt se všemi oblastmi .

Návrh ten se přikazuje návrhové komisi. Rovněž tak návrh soudruha Rejmana ve věcech tiskových. Dále se navrhuje, aby každý funkcionář, respektive zaměst

nanec strany měl jen jednu placenou funkci. I tento návrh se přikazuje návrhové komisi, stejně tak návrh na zaslání po

zdravu soudruhu Hybešovi a vězněným na Pankráci, na Bo rech, v Uherském Hradišti a v Řepích .

Dále je tu návrh okresu jaroměřského, ve kterém se pravi : S obavami pro osud československého proletariátu přijali jsme narážku Tesky o tříštění naší komunistické strany. Vědouce, že naše síla záleží toliko ve spojení všeho proletariátu, pova žujeme každé tříštění sil proletariátu za škodlivé a protestuje

me proti němu co nejdůrazněji a žádáme, aby sjezd co nejener gičtěji jemu zabránil. Inspirátoři budtež bezpodmínečně vylou čeni. Tento návrh se přikazuje návrhové komisi. Konečně je tu návrh organizace v Kostomlátkách, aby sjezd žádal nové volby do Národního shromáždění. Návrh ten přika zuje se návrhové komisi.

Předseda Vaněk: Sděluji, že záležitost delegáta Nerudy byla

prozatímně vyšetřena bez jeho účasti. On odešel a bylo zjiště no, že jistou část nějaké viny na sobě má, poněvadž byl su

spendován jako okresní důvěrník svým okresem. Záležitost pře dána mandátové komisi, která ji definitivně vyřídí. Členové zastupitelstva strany činí návrh, aby bod denního pořádku »volby« byl dán na pořad bezprostředně po přístupu k Třetí internacionale , aby volby se neprovedly na konec za neúčasti delegátů, kteří odjíždějí, nýbrž aby volby se dály jako vysoce důležitý akt za plného účastenství delegátů . Schváleno. Předseda Vaněk: Abychom mohli zítra přesně započít, žá dám, aby se delegáti včas dostavili. Jednání bude zahájeno v 8 hodin ráno.

Tím předporada skončena.

77

PRVNÍ DEN

SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ neděle 15. května 1921

1

Zahájení sjezdu Předseda Havlin zahajuje jednání sjezdu o půl 9. hodině ranní tímto proslovem : Vážený sjezde ! Soudruzi a soudružky ! Sešli jsme se ze všech končin Československé republiky, abys te v dnešní den slavnostně prohlásili své mínění, abyste posta vili naši českou armádu mezi armády všech států světa le

tářského. Včerejší předporada doporučuje vám k řízení sjezdu jako čestného předsedu soudruha Sturce ( potlesk ) , do před

sednictva: Bolena ( Praha ) , Karla Vaňka ( Brno ) , Culena (Slo vensko ) , Strnadovou za ženy a jako zapisovatele Grimmicho vou a soudruha Nykodýma . Prosím delegáty, zda schvalují toto předsednictvo ?

Schváleno jednomyslně .

Proslov čestného předsedy Soudruh Šturc, uvítán potleskem sjezdu : Já tento potlesk považuji za projev pro myšlenku, se kterou spojován je česko

slovenský proletariát s proletariátem celého světa, s níž nastu pujeme opravdu dráhu , kterou nám odkázali naši první apoš

tolové k uskutečnění díla osvobození dělnictva pod heslem

»Proletáři všech zemí, spojte se ! « Jinak děkuji vám a považuji za nutno připomenout, že s hrdostí pohlížíme do minulosti, že

s hrdostí ohlížíme se na ty zápasy , které jsme za těžkých pod mínek podstupovat musili, a že my v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dožili jsme se toho, že naše masy proletářů , naše masy dělnické nejsou, jak se všeobecně říká, stádem, jež se dá vodit

vůdci, naopak s hrdostí mohu prohlásit, že u nás masy jsou elementem, který určuje směr, o čemž nejlepším důkazem je,

že generálové, kteří chtěli vodit dělnictvo na Hradčany, jako bylo za starých dob, kdy chodily deputace k Ferdinandu Do brotivému, že jednomyslně odkázáni jsou lidem sami na sebe. Masy povzbuzují, tlačí k určitým směrnicím , a když vůdcové se vzpírají uplatnit vůli mas proletariátu, proletariát odstraňuje takové vůdce, kteří nevidí ve straně nic jiného než něco, co by

jim pomáhalo k pohodlí, popularitě a slávě. ( Souhlas. ) jsem přesvědčen, že tento dnešní sjezd stává se sjezdem opravdu historickým. Každý náš sjezd byl historickým mezníkem v ději

nách proletariátu, ale tento sjezd stává se zvláště významným v dějinách dělnického hnutí. Jistě položeny budou základy

k tomu, aby náš boj do budoucna vítězně byl skončen. Jsem přesvědčen, že vy, pokud učiněna budou usnesení, že je jako

apoštolové nejen budete hlásat a provádět, ale že se budete 81

zasazovat o to, aby usnesení ta byla uplatněna , že budete pečo vat o to, aby v organizaci proletariátu znovu vybudována byla nikdy nebývalá kázeň, abychom mohli opravdu vítězně v boji postupovat. Tím prohlašuji sjezd za zahájeny a předávám říze

ní sjezdu předsednictvu. ( Potlesk. ) Předseda Vaněk: Slavný sjezde ! Děkuji jménem zvoleného

předsednictva za důvěru, že pověřili jste nás řízením jednání. Prosím, aby každý z nás byl si vědom , že zde zasedá za ty, kte ří jej vyslali. Prosím, abyste vzali na vědomí, že naše osobní city a zájmy v tomto důležitém, řekl bych rozhodujícím oka mžiku v dějinách československého proletariátu musí zůstat

stranou a že český proletariát upírá své zraky k tomuto sjezdu v očekávání, že odtud nevyjdeme, jak naši odpůrci očekávají, snad rozháráni, nýbrž že odtud vyjdeme pevně semknuti a zoceleni pro příští těžké zápasy, které proletariát nejen naše ho národa a národů tuto republiku obývajících, nýbrž proleta riát národů všeho světa v příštích dobách očekávají. Budete-li těmito pocity naplněni, pak jsem přesvědčen, že jednání naše

bude hladké, úspěšné a zdárné. V této naději přikročuji k jed nání samému .

Schválení jednacího řádu Předseda Vaněk: Včerejší předporada usnesla a schválila jednací řád. Nechci ztrácet čas, abych jej znovu předčítal. Vy ho znáte. Je to jednací řád, který se nám osvědčil již včera, a budeme se jím řídit také dnes . Není námitek ?

Není . Tím se

jednací řád schvaluje.

Hosté sjezdu Předseda Vaněk: Dovoluji si sdělit, že jako hosté nám velice milí se dostavili a jsou přítomní : zástupce německé strany

komunistické z Československé republiky soudruh Kreibich, zástupce sjednocené komunistické strany německé dr. Meyer, za komunistické skupiny S. K. Neumann, za skupinu židov ských komunistů Poale Zion soudruh Kohn, za komunistickou mládež soudruh Hájek, za polskou robotnickou stranu soudruh Chobot, za bezvěrce soudruh Beran, za svaz komunistických legionářů dr. Polák. ( Potlesk . ) Všechny tyto hosty upřímně vítám . Přejeme si, aby bedlivě sledovali naše jednání a aby z našeho sjezdu posíleni a uspokojeni odebrali se ke svým sou druhům domů. 82

Pozdrav soudruhů

uvězněných na Pankráci Předseda Vaněk: Dále sděluji, že sjezd náš pozdravují sou druzi, kteří následkem prosincových událostí nejsou tu dnes s námi, nýbrž jsou uvězněni na Pankráci, na Borech, v Brně na

Špilberku a v jiných věznicích tohoto státu. ( Volání: Sláva jim ! Potlesk . )

Předseda soudruh Bolen čte tento jejich pozdravný přípis:

Ustavujícímu sjezdu Československé komunistické strany v Praze !

Vážení soudruzi a soudružky ! Vám všem, shromážděným delegátům prvního, Ustavujícího sjezdu Československé komunistické strany, zasíláme svůj srdečný komunistický pozdrav. I. Po ustavujících sjezdech komunistické strany francouzské a italské, tourském a livornském, dochází nakonec po několi ka odkladech k ustavení československé sekce Třetí interna

cionály. Naplňuje nás hrdostí, že zbavujeme se v celém světě zkompromitovaného názvu sociálních demokratů, abychom přijali čestný název komunistů posvěcený krví francouzských komunardů z r. 1871 a ruských komunistů z let 1917–1921 ;

nesmíme ani na chvíli zapomenout, že stávajíce se komunisty, béřeme na sebe celou řadu povinností, jichž splnění velmi často vyžádá si od nás těžké oběti. II . sjezd Třetí internacionály jas ně a určitě formuloval povinnosti, jež béře na se každá komunis

tická strana, tedy i naše ; nelze, aby Třetí internacionála od hodila své objektivní zkušenosti uložené v jejích podmínkách a přijala za své subjektivní názory, byť i nejlepších našich lidí. Nepřipojuje se Třetí internacionála k nám, nýbrž my, naše strana přistupuje ke Třetí internacionále. Z tohoto hlediska posuzujeme přeměnu československé levé sociální demokracie

ve stranu komunistickou , z tohoto hlediska vycházejíce dopo ručujeme, aby každý delegát o zcela určitě vyjádřených pod mínkách přístupu ke Třetí internacionále řekl své jasné, roz ne. My z pankrácké trestnice ohlašu hodné a závazné: ano jeme sjezdu své určité : ano, přijímáme bezpodmínečně všecky podmínky přístupu ke Třetí internacionále a stejně bezpodmí . nečně trváme na jejich provádění.

II . Majíce na zřeteli, že Československá komunistická strana jen tehdy splní své dějinné poslání, bude-li komunistickou nikoliv podle jména, nýbrž celou svou podstatou, organizační formou i uvědomělostí svého členstva o světovém názoru, je 83

hož komunistické mezinárodní hnutí je hlasatelem, obracíme pozornost sjezdových delegátů k otázkám organizace komunis

tického hnutí v Československé republice a výchovy jeho člen stva. Bereme -li v úvahu, že svou početností rovnáme se komu nistickým stranám světových národů, nemůžeme nepozorovat

velikou odpovědnost, jež spočívá na nás, žijících na nepoměr ně menším teritoriu, než se vyvíjí hnutí francouzské a říšsko německé. Prohlašujeme s veškerou rozhodností, že jsme pro nejrychlejší organizační splynutí naší strany s komunistickou stranou německou, s komunistickými skupinami kolem soudru

ha S. K. Neumanna a s politickými stranami ostatních národů obývajících Československou republiku, pokud hlásí se bezvý. hradně ke Třetí internacionále. V tomto směru směrodatnou je

nám nejen soudružská rada Třetí internacionály, snažící se sjednat nám nejlepší podmínky pro naše vítězství vytvořením

jednotné mezinárodní fronty revolučního proletariátu v Česko slovenské republice, ale i ta okolnost, že splynutím všech ko munistických směrů rozšíří se značně základna, na které lze bude docílit jednotnou, vskutku komunistickou výchovu všech našich příslušníků bez rozdílů národnosti. Vytvoření jednotné

mezinárodní komunistické strany v Československé republice bude k největšímu prospěchu zejména naší straně, jež v důs ledku různých příčin vznikla z vývojového procesu změny ná

zorů v obrovských masách bývalé sociálně demokratické stra ny, jež mají-li být trvale připoutány k naší straně nutno přivést z názorového zmatku k jednotnému, komunistickému světovému názoru, v čemž největší překážkou doposud byl nedostatek komunistické literatury, vyhýbavý a kolísavý tón některých našich časopisů, jakož i nevyjasněnost v ústředním

vedení levé sociální demokracie. Očekáváme, že sjezd bude si vědom těchto skutečností a že zvolením výkonného výboru strany z rozhodných a pevných komunistů napraví, co nepo chopitelná váhavost a kolísavost výkonného výboru bývalé

levé sociální demokracie způsobila. III . Ačkoliv již téměř půl roku jsme vzdáleni aktivní činnosti politické , přece jen ze zpráv soukromých i z tisku doléhaji k nám do žaláře ohlasy živé diskuse, jež vedena je v naší stra ně v záležitosti ustavujícího sjezdu italské strany komunistic

ké ( případ Serratiho ) , jakož i 0o záležitosti březnových událos tí v Německu a krize v německé komunistické straně ( případ Leviho ) . Protože oba tyto případy mohly by snadno být použity některými soudruhy za argumenty k podepření jejich odliš.

ných názorů, považujeme za svou povinnost také v těchto otáz kách sdělit sjezdu naše stanovisko. Podle našeho názoru i Serrati a Levi ocitli se mimo Komunis

tickou internacionálu nikoliv pouze z důvodů praktické poli tiky, jež byla v rozporu s vůlí Třetí internacionály, ale daleko 84

spíše z důvodů zásadních, jež byly utajeny, dokud Serrati ani Levi nebyli donuceni v praxi prokázat se komunisty. To se sta lo, když Serrati v Livornu přinucen byl volit mezi oportunisty

rázu Turatiho a Třetí internacionálou; tak tomu bylo, když Levi březnovými událostmi byl donucen volit mezi barikádou komunistů a protikomunistů. Mezi komunisty může být spor o účelnosti prostředku, jímž Serrati byl donucen ukázat své ledví, stejně tak mohou komunisté mezi sebou diskutovat

o vhodnosti a účelnosti březnové generální stávky v Německu, proklamované výkonným výborem Komunistické strany Němec

ka, ale v žádném případě nemůže být předmětem sporu vylou čení ze třetí internacionály Leviho a Serratiho, kteří svým jednáním těžce poškodili komunistické hnutí, ohrozivše jeho revoluční disciplínu. Serrati v Livornu odmítl Třetí internacio

nálu a vyvolil si oportunisty, Leyi přešel v březnu z komunis tické barikády na druhou stranu: takové jsou skutečnosti, s nimiž je nám počítat. Rozhodovat o nich bude příští sjezd Komunistické internacionály v červnu t. r. v Moskvě. Nemysll

me, že bylo by správné, kdyby kterýkoliv soudruh chtěl těmito případy z Itálie a Německa podepírat své politické stanovisko vzhledem k otázkám, jež jsou na programu našeho sjezdového jednání; ani Serrati ani Levi nemá co činit s ustavením mezi národní

komunistické

strany

v

Československé

republice .

Serrati i Levi jsou pouze dokladem nezkonsolidovanosti mla

dých stran komunistických, dokladem, že komunistické hnutí ve všech zemích musí být úzkostlivým ve volbě svých vůdců. IV. V souvislosti se spory o případu s Levim a Serratim vyno

řila se v předsjezdových úvahách otázka o změně taktiky Třetí internacionály vzhledem k změněným poměrům hospodár ským, politickým i sociálním ve střední ( a západní ) 1 Evropě.

Připouštíme-li, že dnešní poměry v kapitalistické Evropě znač ně se změnily v neprospěch dělnické třídy vzhledem k cílům proletářského hnutí v důsledku zrady mezinárodní sociální demokracie, nemůžeme připustit, že by takto změněná situace vyžadovala odklon doprava od dosavadní taktiky komunistic

kých stran, od taktiky nejostřejšího boje všemi prostředky proti kapitalistické společnosti. Nelze činit zásadního rozdílu mezi taktikou »poziční války« a taktikou » očekávání revolu

ce«, jak byl formulován před časem v jednom z našich časopi sů. »Poziční válka« nemůže znamenat nic jiného než konstato vání dosavadního postupu komunistických stran, »očekávání revoluce« nesmí být zaměňováno za » revoluční nedočkavost«. Každá komunistická strana a celé komunistické mezinárodní hnutí vůbec nalézá se v této době současně v očekávání akutní

revoluční situace i ve stavu poziční války proti kapitalismu; 1 V Rudém právu, Č. 113, 15. května 1921, chybí. 85

ale » poziční válka« pro komunisty není ničím jiným nežli ob dobím soustřeďování revoluční energie pro období revoluce, pro období otevřené občanské války prott kapitalistickému systému a jeho obhájcům, pro období, v němž obě dnešní roz hodující sociální síly, revoluční a protirevoluční, srazí se v konečném zápase. Komunistická strana pak v tomto období prokáže, využila-li přechodného období »poziční války« k na hromadění takové revoluční energie, aby mohla dostát svému

dějinnému poslání jako organizátorka vítězství proletariátu nad kapitalistickou buržoazií. Každý jiný smysl »poziční vál ky« uvedený v souvislost s konstatováním změny poměrů v neprospěch dělnictva mohl by lehce vzbudit dojem, že jedná

se tu o nový druh » revizionismu «, o projev jakéhosi komunis tického »bernsteinismu« . Činíme-li bilanci poměru komunis mu ke kapitalismu, docházíme k závěru, že ne odklon vpravo, ale důsledky a neúklonný postup ve směrnicích Třetí interna cionály – je nutným příkazem pro taktiku komunistických stran v této době více než kdykoliv předtím . Na straně komu nismu jsou čestné, aktivní elementy dělnické třídy , existence sovětského Ruska, zkušenosti z války světové, rozvrácený stav státních financí a hospodářského života vůbec ; na straně ka pitalismu je buržoazie, opírající se o dělnické janičáry, zlato a

státní aparát : při pevné a neochvějné taktice Třetí internacio nály komunismus musí zvítězit !

V. Takové jsou naše názory na otázky, jež na sjezdové jedná ní mohly by mít určitý vliv. My zde, kteří se nalézáme ve věze ní, zajisté nebudeme v podezření, jako bychom se řídili snad při formulaci svých názorů ohledy osobního rázu vůči komu koliv. Ne osoby, ale věc sama diktuje nám do pera tento projev, a nic vřeleji nedoporučujeme vám, soudruzi a soudružky, než abyste svá rozhodnutí na sjezdu určovali ne pod vlivem osob, ale jedině se zřetelem k velké věci samé, se zřetelem k vítěz

ství proletariátu, jenž ve vašich osobách sjezdovému jednání je přítomen. Nebude-li moci někdo, byť i z vedoucích soudru hů, uvést v soulad své osobní názory s povinnostmi vyplývají cími z příslušenství ke Třetí internacionale, je povinen nezatě.

žovat vůdčí místa ve hnutí, nekomplikovat vnitřní poměry ve

straně svým subjektivním stanoviskem. Komunistické hnutí zrodilo se z těžkých bolestí, jež proletariát vytrpěl za světové

války, vyvolané mezinárodním kapitalismem a umožněné me zinárodní sociální demokracií ;

komunistické hnutí nemůže

slevovat ze svého velikého cíle a tvrdého postupu pro osobní

ohledy, komunistické hnutí nesmí popřávat ve svých řadách místo sentimentalitě .

Úkolem sjezdu je ustavit na troskách československé sociál ní demokracie Komunistickou stranu československou, součást 86

veliké mezinárodní komunistické strany v Československé republice, sekci Třetí internacionály . Jsme přesvědčeni , že sjezd tomuto úkolu plně dostojí. Sláva mezinárodní komunistické straně v Československé republice! Sláva Komunistické internacionále ! Ať žije československá socialistická republika rad dělnic

kých, vojenských a zemědělských zástupců ! Podpisy : A. Zápotocký, A. Muna, B. Hüla, V. Stádnik, M. Mlčoch

Tento přípis přijat byl sjezdem s ohlušujícím , dlouhotrvají cím potleskem . Předseda: Dále došel tento

přípis zaslaný soudruhy uvězněnými v Brně Uvěznění soudruzi v brněnské trestnici Votava, Burian, vlá d'a Krásný, Remunda, Bendl a ostatní uvěznění soudruzi zdraví srdečně sjezd strany, konaný v Praze, a přejí si ustavení jed notné mohutné strany komunistické . ( Bouřlivý souhlas a potlesk . ) Dále došel tento

pozdrav komunistů všech národností ve vojenském stejnokroji brněnské posádky Všem delegátům a delegátkám sjezdu strany sociálně demo kratické levice, konanému v Praze ve dnech 14. – 16. května 1921 !

Sešli jste se, abyste uskutečnili dílo vytyčené naším zaklada telem Karlem

Marxem v Komunistickém manifestu . Při této

příležitosti i my obracíme se k Vám, kteří jsme z vůle imperia listické vlády odděleni od Vás a určeni, abychom zájmy kapi talistů v čas potřeby i svými životy chránili. Připomínáme Vám, abyste nikdy nezapomněli, že po boku našeho nepřítele kapita lismu je jeho hlavní ochránce militarismus, který čím dál tím

silněji se uplatňuje a zapouští kořeny v naší » demokratické armádě« . Musí Vám být jasno, že slovo komunista znamená 87

La boj proti reakcí a je to bavním složkám , z které BA : marismus je nedetteší, a že je Vaší povinností,

assiske stech po ruce jsoucích prosiecko používali k odsra . bi 2.stary multarismu.

K bodu » nás postup a takrika « je nutno , abyste také neza Domné i zaufmut určité stanovisko k militarismu, poněvadž do dnebního dne Vaše činnost zasabovala až po brány kasáren , ale ode dnešního dne je nutno , aby Vaše aktivní činnost počala 1 v kasárnách a pak vypověděla válku válce . Hlavně bděte, aby Vabe mládež byla čím dál tím lépe poučena, co je její povin

aosti, když přijde do kasáren , aby ani tam nezapomněla, že je predvojem komunistické armády a že jako taková musí použít všech prostfedků ku zdolání militarismu a reakce imperialis

tické za Vaší pomoci. Proto voláme k Vám: Pomozte nám v tomto boji, pryč s dobou ochablosti, konejme své povinnosti poctivé, kterak nám naše přesvědčení káže. Ze bývalá reakce, imperialismus a militarismus se v naší

armádé den ode dne zesiluje, to Vám dosvědčí následující dů kazy :

Jsme doposud nevolníky v rukách bývalých císařsko -králov ských důstojníků , kteří až na nepatrné výjimky ani trochu se nepřizpůsobili duchu času. Služební řád je doposud starý, ra kouský , zacházení s námi nabývá téže podoby jako před pře vratem. Zaměstnání naše daleko přesahuje 8 hodin práce, ob zvlášte u delostřelectva až 13 hodin. Stravování je pod veške

rou kritiku a když opovážíme se svých práv, obsažených ve starém rakouském služebním řádu, domáhat, přeplňují námi žaláře. O tom mohou Vás přesvědčit trestné záznamy velitel stev . Rodinám našim uměli odebrat chléb, ale o zabezpečení jejich existence do dnešního dne nebylo postaráno. Celá řada jiných případů dosvědčuje, že pod rouškou demokratismu upevňuje se v armádě bývalý militarismus. Přejeme Vaší práci mnoho zdaru a ujišťujeme Vás, že cítíme a dlíme při Vašem počínání s Vámi . Všechna čest padlým bojovníkům za práva proletariátu ! Nechť žije předvoj světové revoluce, sovětové Rusko ! Al žije Třetí internacionála !

At žije spojená Komunistická strana Československa ! Zdar nekompromisním legionářům, kteří se prohlásili pro Třetí internacionálu !

S komunistickým pozdravem Komunisté všech národností ve vojenském stejnokroji u brněnské posádky V Brně dne 11. května 1921

( Bouřlivý potlesk . ) Predseda: Dále došel pozdravný přípis nekompromisního

robotnictva na Slovensku v Zilině. Podepsán tajemník Grič. 88

Další pozdrav od německé Komunistické strany Rakouska į

Vídeň, 14. května

Vyslání delegáta , žel, nemožno. Přejeme poradám nejlepší úspěch a doufáme od výsledků značné posílení společné věci. Ať žije Komunistická internacionála a její nová sekce ! S bratrským pozdravem Komunistická strana Rakouska

( Potlesk. )

Dále zdraví sjezd organizace strany v Ričanech a organizace strany v Hloubětíně. Předseda Vaněk: Vzavše na vědomí pozdravy, přikročíme

ihned k tomu, abychom odeslali své pozdravy ze sjezdu.

Pozdrav sjezdu uvězněným Předseda Vaněk: V řadě první vzpomínám všech našich padlých soudruhů v době uplynulé ( sjezd povstává ) : soudruha

Kuldy, jehož památka bude věčně žít v srdcích proletariátu, dále soudruhů padlých v Mostě, dělníků v Krompaších a ostat

ních , kteří byli obětmi kapitalistické perzekuce hnutí proleta riátu. Sjezd strany zdraví dále uvězněné na Pankráci, na Bo rech, v Brně, v Řepích a v Uherském Hradišti. Současně sjezd pozdravuje telegraficky našeho nejstaršího soudruha Hybeše, který se léčí v Dolní Lipové. ( Potlesk. )

Pozdrav Třetí internacionály Předseda Vaněk vzpomíná pozdravného přípisu, který zaslal výkonný výbor Třetí internacionály .

Komunistická internacionála sjezdu Československé sociálně demokratické levice . Komunistická internacionála zasílá bratrské pozdravy k vašemu sjezdu, doufajíc, že se stane Ustavujícím sjezdem

Komunistické strany Československa. Uplynuly dva a půl roku od chvíle, co existuje Československo jako samostatný stát. S největší důvěrou a nadějí hleděli českoslovenští dělníci k neodvislému československému státu. Byli osvobozeni od 89

útlaku cizí , rakušácké byrokracie, doufali, že budou pány ve vlastním domě, ale brzy musili nahlédnout, že pány v českoslo venském státě nejsou proletářské masy, nýbrž čeští a němečtí kapitalisté, agrárníci a lichváři. Vlády v československém stá tě zúčastnili se čeští sociální demokraté , Tusarové, Němcové a

Soukupové . Od nich doufali čeští dělníci pomoc v boji proti vzrůstající bídě, ale sociální demokraté byli v koaliční vládě zajatci buržoazie a denně zrazovali zájmy českého i světového proletariátu. Masa dělníků, která v nacionálním opojení diva

la se na komunisty jako na agenty Ruska, neobhájila jich, když

vláda a sociální demokraté proti Munovi a jiným komunistům zahájili divokou štvanici. Tatáž masa dělníků procitla pomalu ze svého opojení. V řadách staré sociálně demokratické strany

rostl stále počet dělníků, kteří dospívali k přesvědčení, že ne na cestě koalice s buržoazií, nýbrž v boji proti ní mohou být

uplatněny zájmy třídy dělníků, že jen povalením kapitalistické 9

moci ve státě a ustavením proletářské české vlády rad mohou se stát čeští dělníci pány ve vlastním domě . Došlo k rozpoltění staré sociální demokracie . Revoluční dělníci odloučili se od

vládních socialistů a ve velké prosincové stávce dokázali, že se přiznávají ke komunistické ideji ne toliko slovy. Prosincová

stávka ukázala odvahu a energii revolučních dělníků Česko slovenska , ukázala také organizační a politické nedostatky založené jimi strany levice. V prosincové stávce nedostávalo se nejen organizačního ústředního vedení, nýbrž také politic kého vedení a to mělo své dobré důvody. Ve vedení strany na lézají se četné živly, které vědomě či nevědomě sabotují věc komunismu. Jestliže tyto živly, odvolávajíce se na nacionální

náladu dělníků, dosud neodvážily připojit se ke Komunistické internacionale, jestliže se dosud neodvážily spojit se s komu nisty německých oblastí Československa, je jasno, že nejsou schopny rozhodně se rozejít s českou buržoazií, na její rány

odpovídat bezohlednými ranami, a kde je příznivá příležitost, přejít k útoku proti ní. Doufáme, že sjezd nejen přijme jméno komunistické strany, aby se zjevně odlišil od sociální demo kracie , pošpiněné koalicí s buržoazií, nýbrž že zjevně a jasně přizná se k zásadám a taktice Komunistické internacionály.

Výkonný výbor Komunistické internacionály nespustil nikdy ze zřetele, že je lépe postupovat opatrně, umožní-li se tím spo jení větších mas dělníků .

Kdo však nechápe, že nacionalismus může být potírán jen tím, že pozvedne se proti němu zjevně prapor internacionalis

mu, že dělníci všech národů spojí se ve státě v jednu stranu , kdo nechápe, že v období světové revoluce proletariát potřebu je nelegální organizace, aby mohl být proti buržoazii vyzbro

jen, není prozíravým komunistou, nýbrž centristou, který je dost opatrný, aby jako muž Dvaapůlté internacionály nevystu 90

poval s otevřeným hledím. Doba polovičatých rozhodování je

tatam. Dvaapůltá internacionála dokázala v Německu, že ten, kdo mezi revolucí a kontrarevolucí snaží se zaujmout střední stanovisko, musí se v rozhodujícím okamžiku dostat do tábora

protirevoluce. Němečtí » neodvislí

bojovali v březnových

dnech na straně kontrarevoluce . Strana Longuetova ve Fran

cii, která se dosud odvolávala na své zásluhy v boji za sověty

Ruska, postavila se v době kronštadtského povstání do jedné řady s Miljukovem , Gučkovem, Wrangelem, s hlavami ruské kontrarevoluce. Stát možno jen tu, nebo tam. V Komunistické internacionale snaží se ustavit pravé křídlo , které ve skuteč nosti není ničím jiným než Dvaapůltou internacionálou . Vý

konný výbor doufá určitě, že čeští komunisté, poučení zkuše nostmi prosincové stávky, zřeknou se jakékoliv polovičatosti ,

že neprohlásí se solidárními se Serratim a Levim , nýbrž se zásadami a taktikou Komunistické internacionály. Jen kdo je

ochoten soustředit komunisty v jedinou stranu boje na život a jedi na smrt proti kapitalismu a za diktaturu proletariátu, nou stranu rozhodných, uvědomělých revolučních dělníků, jen ten je komunistou a jen ten patří do Komunistické internacio nály . Jen v tomto rámci je možno učinit ústupky osobám a tra dicím. Každý krok dále vede do bahna centra. Komunistická internacionála zná revoluční energii, kterou projevili čeští dělníci i tehdy, když se nalézali na nacionalistickém scestí . Doufá pevně a určitě, že tato revoluční energie družit se bude

s komunistickou prozíravostí a že povede k vytvoření veliké dělnické komunistické strany revoluční akce v Českosloven sku. Ať žije spojení německých, československých a madar

ských proletářů Československa ! Ať žije soustředěný boj ko munistické strany mas Československa ! Ať žije Komunistická internacionála ! Ať žije světová revoluce ! Výkonný výbor Třetí internacionály ( Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk . ) Předseda Vaněk: I my odesíláme našim soudruhům ve Třetí internacionále a sovětovému Rusku náš nejsrdečnější a nej

upřímnější pozdrav. Jednání o Třetí internacionále je na denním pořádku sjezdu a je připraven projev sjezdu, který bude ode slán jako odpověď na tento jejich pozdravný přípis.

Pozdrav stávkujícím horníkům anglickým Předseda Vaněk: Předsednictvu došel následující projev:

Ustavující sjezd komunistické strany proletariátu českoslo venského na své předporadě sjezdové, konané dne 14. května

1921 v Praze-Karlíně, vzpomíná heroického zápasu dělníků 91

Anglie, najmě horníků, kteří podstoupili nerovný boj s kapita lismem Velké Británie. Že nebyl boj ten dosud úspěšný, je pře devším vinou proradných sociálně patriotických vůdců děl. nictva anglického, kteří, tak jako určitá skupina reformistů u nás, postavili se přímo po bok kapitálu proti masám prole tářským . Sjezd posílá proletářům Anglie komunistický po zdrav s ujištěním o pevném odhodlání dělnictva v Českoslo vensku vybojovat svůj zápas do všech důsledků na podkladě starých zásad a metod Marxových v rámci mohutné, pevné

komunistické Třetí internacionály. Ať žije mezinárodní solida rita proletářská ! Ať žije sbratření dělníků celého světa ! ( Jednomyslně schváleno )

Projev k vyloučeným dřevodělníkům Předseda Vaněk: Předsednictvu došel dále návrh na násle dující projev :

Soudruzi dřevodělníci! Delegáti XIV. sjezdu Československé sociálně demokratické strany dělnické ( marxistické levice v Republice československé ) posílají Vám soudružský pozdrav a ujištění, že solidárně stojí s Vámi ve Vašem obranném boji

proti chamtivým zaměstnavatelům . Vaši zaměstnavatelé v dohodě s reakční vládou Černého a jeho spřeženců trestaji Vás výlukou , aby Vás pokořili , hospodářsky zeslabili, a tak upevnili a zachránili hroutící se nynější neudržitelný hospo dářský řád společenský. Vy a Vaše děti mají stále strádat a

přinášet oběti, aby druzí mohli shromažďovat jmění, žít v bla hobytu a rozkoši. Vyloučení proletáři ! Voláme k Vám : Vytrvej

te statečně, odražte útok vedený proti Vám reakcí, sražte své šiky pod rudý prapor jednotné mezinárodní proletářské fronty komunistické. My jsme a budeme s Vámil ( Jednomyslně schváleno. )

Další písemné pozdravy Předseda Vaněk: Dále zasílají pozdravné přípisy sjezdu sou druzi shromáždění na schůzi v Novém Městě nad Metují, kteří

plně se postavili na stanovisko Třetí internacionály. Ctěný sjezde ! Podepsaní zástupci politických organizací v okrese novoměstském nad Metují, shromáždění ve schůzi

okresního výkonného výboru v Novém Městě nad Metují dne 8. května tohoto roku, prohlašují : Plně postavili jsme se na

stanovisko Třetí internacionály a projevujeme souhlas, aby ce 92

lý sjezd prohlásil se pro Třetí internacionálu. Přejeme sjezdu mnoho zdaru, kterého se zúčastnit nemůžeme, a voláme : Sláva sovětovému Rusku ! Ať žije Třetí internacionála ! Za okresní výkonný výbor Československé sociálně demokra tické strany dělnické, Nové Město nad Metují : 0. Flégr, okres ní důvěrník. Župní sekretariát mládeže komunistické III . župy

( královéhradecké ) , Nové Město nad Metují : Boh. Flégr mladší, důvěrník. Organizace komunistické mládeže, skupina Krčín.

Místní politická organizace Československé sociálně demokra tické strany dělnické ve Slavětíně nad Metují: Václav Kňoutek,

t. č. důvěrník. Místní politická organizace Československé so ciálně demokratické strany dělnické, Nový Hrádek : Kapera

Eduard, t. č. důvěrník, Josef Hůlka, zástupce, Bohuslavice. Místní politická organizace Československé sociálně demokra tické strany dělnické, Nové Město nad Metují : Josef Teichman, t. č. důvěrník. Politická volební organizace sociálně demokra tická v Krčíně, Ferd. Drašnar, t. č. důvěrník . Dále došel písemný

pozdrav od soudruhů vězněných v Uherském Hradišti. ( Bouřlivý potlesk . ) Předseda Vaněk: Než přikročím k dalším projevům, vyžádal si slovo za sjednocenou Komunistickou stranu Německa sou druh dr. Meyer. 1

Pozdrav delegáta komunistů Německa' Dr. Meyer: Soudruzi a soudružky ! Z uložení Komunistické strany Německa přináším vám srdečné pozdravy a přání zdaru

vaší práci. Máte v úmyslu vstoupit do Třetí internacionály a již dlouhé týdny bylo ve vašich kruzích debatováno o nutnosti a

účelnosti tohoto vstupu, a jestli dnes nebo zítra tento krok usnesete, bude se vám to předhazovat všemi měšťáckými a lžisocialistickými stranami, že ne z vlastního usnesení, ale na popud z Moskvy a jejích agentů k usnesení tomu jste dospěli. Myslím, že nemusím před těmito kruhy o tom mluvit, že všech

no to jsou úmyslné lži našich nepřátel. I kdyby dnes žádného sovětského Ruska a Komunistické internacionály nebylo, bylo by ve všech kapitalistických zemích nutno tvořit komunistické strany, neboť musí se tvořit, protože přibývající reakce a hrou

tící se kapitalismus nutí k tomu dělnictvo, aby se sloučilo a přešlo k nejostřejšímu boji proti kapitálu. ( Velmi správně ! ) Vy také máte již řadu zkušeností v těchto bojích za sebou. Vy všichni, kteří jste pracovali za habsburské monarchie , máte 1 Vorwärts, Č. 114, 17. května 1921 , uvádí obsáhlý výtah . 93

republiku měštácké demokracie a víte z bojů prosincových, co pro dělnictvo a proletariát tato vychvalovaná měštácká demo kracie znamená , že neznamená žádnou změnu kapitalistických řádů výrobních, že znamená bídu a nezaměstnanost, že nezna mená žádné zlepšení v hospodářském a skoro také v politic kém smyslu, nýbrž zachování hospodářské a politické poroby. Jako v Německu od roku 1918 měsíc za měsícem musilo se bo

jovat v bojích, které byly stále urputnější a vedeny stále s vět

ší bezohledností proti nám , metodami, kterých ani vilémovské Německo neodvážilo se používat, metodami ruského carismu, jež byly v Německu užívány od předáků , kteří stáli v čele děl nického hnutí, od Noskeho a jeho pomocníků, musíme my

v Německu a proletáři ve všech zemích odvrátit se od měšťác ké demokracie , která je jen podvodem, a musí proletariát při jít k tomu, co je jeho dějinným zápasem, k uskutečnění socia lismu a komunismu . K tomu nestačí jen zápas, k tomu nestačí .

jen, že se odloučíme od starých socialistických stran, nýbrž k tomu je třeba, abychom se připojili ke Komunistické interna cionále, je nutno z vlastních řad odklidit všechny pravice , které byly a které do nové komunistické strany nesmějí být převzaty. Také my v Německu máme kruté vzpomínky. Nejprve utvořil se Svaz spartakovců, který pak přetvořil se ve zjevnou komunistickou stranu. Ale ne celá masa připojila se ke Svazu spartakovců. Vedle zůstala USP, neodvislá strana, do které se

uchýlili nejrůznější živlové revoluční a oportunističtí. Teprve dlouhé teoretické spory a organizační boje přinesly vyjasnění, až došlo v Halle k rozhodnutí. Část USP připojila se ke sparta kovcům a tak vznikla sjednocená Komunistická strana Němec

ka . Ale sjednocená komunistická strana nebyla tím, čím by měla být . Pouhá okolnost, že změnila jméno, neučinila z ní pravou stranu komunistickou, ač i změna jména je nutná , aby se navenek ukázalo, kdo co je. Ale nejen pouhá změna jména

činí již stranu čistě komunistickou. Bylo třeba v teoretických a organizačních sporech provést proměnu na komunistickou stranu. Není žádné strany, která by rostla ze staré sociální demokracie ; v této straně jsou velmi různí živlové. Byly tu různé sociálně demokratické pravice , které musí být překoná

ny nyní v teoretických diskusích, ale hlavně v praxi revoluční ho třídního boje. V Německu měsíc od měsíce vedli jsme revo

luční boje a nyní jsme v revolučním období, kde ať chceme nebo nechceme, stojíme před velikými boji, které částečně tu již jsou. Donucovacích opatření, kterých Dohoda podniká k vynucení versailleského míru , využívá německé měšťáctvo, aby svrhlo veškerá břemena na dělnictvo. Svaz německých

podnikatelů usnáší se na opatřeních snížit mzdy a zatahuje 1 Vorwärts, č. 114, 17. května 1921 : tradice. 94

tak všechno dělnictvo ve velké boje. Poslední březnová akce,

která byla mezinárodního významu, nebyla ničím jiným než výrazem té okolnosti, že komunistická strana nechce čekat, až se jí řemen utáhne kolem krku, nýbrž že dříve, než podnikatel stvo k tomu sáhne, sama podniká boj proti reakci a podnika telstvu. V těchto bojích se ukázalo, že oportunismus se musí potírat nejen v bojích teoretických, ale také v praktických.

Oportunistické živly, které akci brání a ji ochromují, nutno vylučovat. Nikdo toho nečiní s lehkým srdcem, nikdo se rád nedělí od bojovníků , s kterými stál po léta bok po boku. Ale

výše než osoby a jednotlivci stojí zkušenosti revoluce a jako zkušenosti z revoluce v Rusku přinesly mnoho stranických bojů, mnoho stranického tříštění mezi menševiky a bolševiky, tak i v Německu v revolučních dobách jsou masy mnohem po

hyblivější a musí být také strany pohyblivější . Může se snad stát, že jedna nebo druhá osoba nemá dostatečné elastické pružnosti, aby se přizpůsobila vůli mas, a to je právě to nejroz

hodnější pro revoluční boje, že taková doba potřebuje vůdce jiné, než byli v období před revolucí. Vzpomínáme-li na starou

sociální demokracii v Německu, kdo byl tu představitelem strany ? Kdo jsou dnes ještě představiteli odborového hnutí?

Střízlivé, opatrné, váhající osobnosti. To všechno jsou vlastnos ti, které uschopňují v době předrevoluční k vedení mas, ale to všechno nejsou vlastnosti, kterých je třeba v revolučních do

bách, jež potřebují jiné vůdce, kteří jsou před masami, kteří mají vlastnosti odvahy, vytrvalosti, pevnosti, vůdce typu Leni na, Trockého, Liebknechta, Rosy Luxemburgové. Takových vůdců potřebuje každá strana komunistická pro revoluční děl nictvo, a proto je nutno tu a tam měnit vůdce a stavět jiné

v čelo. Tak jsme byli i my v Německu nuceni poslední týdny našeho člena Leviho vyloučit, protože v akci březnové neshá něl důvody pro dělnictvo, nýbrž proti revolučnímu dělnictvu . Tato březnová akce nebyla buržoazním pučem, nebyla baku

ninským pučem, žádným dobrodružstvím, nýbrž byla nutnou akcí, aby se kontrarevoluci ukázalo, že dělnictvo je na místě a že si nedá dobrovolně žádnou pozici vyrvat, kterou dělnictvo

již dobylo. A převážnou většinou komunistická strana prohlá sila se pro tuto taktiku, která v březnové akci byla zahájena, a před několika dny schůze ústředního výboru, nejvyššího sboru

kromě sjezdu strany, znovu potvrdila linii ofenzívy a všechny organizace převážnou většinou postavily se za tuto akci. To je

nám v Německu důkazem , že dělnictvo nejen k boji je nuceno, není-li jiného východiska, ale že komunistická strana je také

bojovná, bojeschopná a bojechtivá strana. Obtíže pro dělnictvo jsou stále těžší, takže není jinak možno než v akce se vrhnout,

ale komunistické strany jsou tu - a to je jejich dějinným úko lem: cestu, kterou musí dělnictvo jít, předvídat a v této prozí 95

ravosti kráčet napřed a tím cestu zkrátit. Komunistické strany v každé zemi mají úkol masám ukázat, co přijde, a vyplňují tím důležitý úkol, nebot z toho vysvítá, že boj se musí vést pro ti kontrarevoluci a reakci a tím uspořit dělnictvu velkou část

cbětí a utrpení, které jinak dělnictvo musilo by na se vzít. Mnohé země, jako Rakousko, vracejí se zpět do stavu polobar barství. My jako marxisté víme, že dějinný vývoj socialismus žene kupředu, ale když dělnictvo je válkou zbídačeno, že by veliká část dělnictva, že by mnoho zemí upadlo do stavu polo

vičního barbarství a apatie, a proto musí být v každé zemi ko munistické strany, které vedou boj a hledí ukrátit bidu masám

dělnictva. My v Německu máme od listopadu 1918 řadu dlou hých bojů a víme, jaké vedení strana potřebuje. Vedení musí být pevné, scelené a konsolidované. Komunistické strany musí jít přes národnostní hranice, potřebují být přesně zcentralizo vány. Centrum musí tu být, centralisticky musí být vybudována jednotná strana. Učinili jsme v Německu zlé zkušenosti s auto nomií okresních výborů . Dopadla pak akce špatně a věřím, že

také ve vaší zemi, kde podnikatelstvo a správní aparát vládní je přísně centralizován , je nutno vytvořit jednotnou, přísně

centralizovanou stranu. Když jsem byl v Moskvě loňského ro ku, opětovně jsem se zástupci marxistické levice hovořil o vy tvoření jednotné strany. Bylo totiž naléhavým přáním exekuti

vy, aby v Československu byla jednotná strana, která by sou středovala dělnictvo všech národností. Snad již tehdy byla dána

lhůta k vytvoření takové jednotné strany, která běžela, tuším, do podzimu loňského roku. Již uplynul delší čas a myslím, že diskuse, která se vedla, vás všechny přesvědčila o nutnosti vytvoření jednotné strany komunistické, bez ohledu na jazyko vé rozdíly. Jde o to, vytvořit rozhodující bojovnou stranu; to je

podstatnou vlastností této komunistické strany, že je bojovnou stranou, která svou legální a ilegální činností vede boje, které

přecházejí v komunistické militaristické operace, a taková strana, která má takové cíle, musí být jinak organizována než

agitační strany, jako byla strana sociální demokracie, sociálně demokratická. K tomu přichází, že doba naléhá. Klame se, kdo

se domnívá, že kapitalismus může se ještě konsolidovat, že dělnictvo má ještě léta čas, než bude nuceno do boje vstoupit. Den ze dne jsou zjevy rozkladu větší a týden co týden se děl nictvo dostává do těžší situace a musí samo podstupovat boje.

Crispien na sjezdu neodvislých ukazoval na posledním roce, že revoluce je na ústupu, a v brožurce Leviho dokazuje se, jako by kapitalismus byl silnější než rok předtím. Tento názor je klamný. Klame dělnictvo, ochromuje ho v boji. Právě události mezinárodního významu, opatření proti Německu, dále hor noslezský případ jsou dokladem, že kapitalisnius nemůže stát se a být pánem situace, že hledá jediné východisko, získat čas 96

pro vlastní existenci. Tak stojí všechen proletariát ve všech zemích před zjevem, že kapitalismus nemůže se již více udržet a je jen jedno třeba : kapitalismus srazit do propasti, aby cesta utrpení pro nás byla zkrácena. ( Velmi správně ! Potlesk. ) K tomu musí být naše strana vybudována jako bojovná strana, která bude míti jediný cíl : ofenzívně bojovat až k vítězství !

( Bouřlivý potlesk a souhlas. ) Předseda Vaněk: Vzhledem k té okolnosti, že mnozí delegáti rozuměli vývodům soudruha Meyera a že nutno časem spořit,

upustíme od překladu a delegáti si přečtou pozdravný proslov soudruha Meyera v tisku .

Pozdrav německé Komunistické strany Československa Soudruh Kreibich za německou komunistickou stranu (čes ky ) : Vážení soudruzil Nesu vám pozdrav výkonného výboru

německého oddělení Komunistické strany Československa. Ne musím vám říkat, jak úzkostlivě a pozorně sledujeme váš sjezd, jak sledovali jsme celé vaše hnutí a jak hledíme vstříc usnesení tohoto sjezdu přistoupit ke Komunistické internacio nále. Usnesení to bude prvním krokem k založení komunistic ké strany v této republice, bude také prvnímkrokem k vytvo

ření se komunistické strany proletariátu v Československu a prosím vás, abyste nezapomněli, čeho masy, čeho jsme si také

vědomi my, že tím, že strana si dává jméno komunistická, tím, že strana přistoupí ke Třetí internacionále, že tím žádná stra 9

na ještě pravou komunistickou stranou není, že tímto okamži kem začíná teprve vyvinovat se ve stranu komunistickou.

I o nás to platí, neboť trpké zkušenosti všech komunistických stran na světě nám ukazují, jaké tvrdé boje jsou nutny, aby byla vytvořena z těchto trpkých zkušeností pravá komunistic ká strana. S pozorností musíme proto sledovat zkušenosti a vývoj komunistických stran a celého boje třídního v jiných zemích, poněvadž čím více se učíme z těchto bojů , čím více se učíme z těchto zkušeností, tím méně musíme nabývat těchto zkušeností u nás tím více si uspoříme bojů a také krve naší.

Mnoho krve teklo v jiných zemích, v Německu i v Rusku, je nom proto, že tyto komunistické strany nebyly ještě vyvinuty

v pravém slova smyslu jako komunistické strany, protože v jejich řadách bylo ještě příliš kolísajících a váhajících živið, které nebyly s to využitkovat včas každou revoluční situaci. Nezapomínejme, že celý náš boj, boj proti systému kapitalistic kému , pro komunistickou společnost je bojem útočným , a pro 97

to také každá akce naše má být útokem na kapitalistický řád a každý boj, který je nám vnucen touto společností, každý útok, který proti nám podniká kapitalistická společnost, každá de fenzíva je pro nás škodlivou. Tím, že jsme se ted, německá levice i československá levice, prohlásili jako strany komuni stické, že jsme se usnesli přistoupit ke Třetí internacionale, tím ještě nemáme komunistickou stranu v tomto státě, tím ještě neodpovídáme všem podmínkám, které byly stanoveny druhým světovým sjezdem Komunistické internacionály. Pře dem upozorňuji vás na to, že nám ještě schází ta jednotně or ganizovaná strana. Stojíme ještě vedle sebe a tento sjezd může

dát pokyny prozatím jenom k tomu, aby se vytvořily společné ústavy, společné výbory, aby začala ta společná práce . Ale to

není ještě žádná komunistická strana; podle podmínek Třetí internacionály musí být v každém státě komunistická strana jednotná, musí v ní být přísný centralismus, centralismus pro

to, poněvadž komunistická strana je jenom formálně také poli tická strana, ale v pravém slova smyslu komunistická strana musí být mnohem více než politická strana ve starém smyslu. Nezapomeňte, že vedení komunistické strany má být příštím

ústředním vedením občanské války proti kapitalistickému 'sys tému v tomto státě jako v jiných státech. K tomuto cíli musíme pracovat a nesmíme si říkat: To se bude vyvíjet samo sebou, k tomu musíme mít čas, aby se všechno vžilo, nýbrž musíme

pracovat z celé své síly, poněvadž my nežijeme v dobách nor málních jako dříve , před válkou, když jsme měli několik roků

času, abychom si vybudovali stranu. Soudruh Meyer to zde zdůraznil, že žijeme v době světové revoluce, že kolem nás všude je taková situace , že nejsme jisti, že snad již za krátký

čas vybuchne velký boj, velká revoluce. V takové době nemá me času na to, abychom čekali na vývoj, abychom čekali, až se

něco vžije. V takové době musíme také prakticky bojovat ve svém smyslu, ale co potřebujeme pro revoluci naši, to musíme vytvořit si v krátké době, a proto nesmíme si říci na konferen

ci : Ty a ty překážky, to a to mluví proti tomu, ty a ty poměry naše jsou jiné, nýbrž musíme pracovat vší silou a překonávat tyto překážky. Komunistická strana si musí říci : Překážky jsou na světě a pro nás proto, abychom je překonávalil ( Potlesk. ) Proto vás zdravím v tomto smyslu a doufám, že také jednání

sjezdu moskevského, kterého se obě strany zúčastní příští mě síc, že toto jednání bude přispívat k tomu, abychom v době co nejkratší dostali se k jednotné, pevné komunistické straně me zinárodní v této republice, abychom se dostali ke komunistické straně centralizované, k přísnému centralismu, k centrálnímu vedení revoluce dělnické a občanské války pro řady komuni stické . ( Potlesk. )

98

Pozdrav polských soudruhů Soudruh Chobot za polskou stranu socialistickou ( polsky ) : Jménem

výkonného výboru

polské

strany

komunistické

v Republice československé srdečně pozdravuji sjezd revoluč. ního proletariátu československého. Jako vy , stojí i polsky

proletariát s vámi 'solidárně a půjde s vámi ruku v ruce. (Čes ky :) Výkonný výbor polské strany socialistické v Republice československé uložil mi za povinnost, abych váš sjezd pozdra vil a vyslovil vám bratrský pozdrav proletariátu polského v tomto státě bydlícího a současné přání, aby tento sjezd byl základem pro příští práci, aby proletariát v této republice bez

rozdílu národností vytvořil společnou frontu ve válce pro do bytí řádu komunistického. Proletariát polský v poslední době a po rozhraničovací akci na Těšínsku dokázal svým postupem , že jde v starých tradicích marxistických, že nestojí na systému šovinistickém, jak česká buržoazie ráda namlouvá. Jestli pol

ský proletariát stal se radikálnější, byly to zkušenosti z doby plebiscitní, že proletariát může dosáhnout osvobození jen teh dy, když bez ohledu na národnost pracovat bude společně. Kde se proletariát tříští, tam získávají kapitalisté a buržoazie, a

proto proletariát polský bez ohledu, co tomu řekne polská buržoazie, co říkají sociální patrioti, půjde s vámi cestou tam, kde je jeho cíl, k válce, do boje proti kapitalistickému řádu,

abychom se dožili toho, aby z republiky demokratické stala se republika komunistická. Po vašem sjezdu bude se konat příští měsíc sjezd náš, kterýž má tentýž program : změnu jména a

přístup ke Třetí internacionále. A nebude trvat dlouho a bude me mít v Československé republice jednotnou mezinárodní organizaci komunistickou, která ukáže pánům, kteří dělnictvo kaceřovali a využitkovali, že dělnictvo dovede bez patriotismu nacionálů spojit se mezinárodně. Mohu vás ujistit, že proleta

riát polský půjde společně s vámi a že budeme ty boje bojovat společně pod heslem : Ať žije jednotná mezinárodní komuni

stická organizace ! ( Potlesk. )

Pozdrav maďarského proletariátu Szurányi: Soudruzi a soudružky ! Pozdravuji vás v jazyku toho proletariátu, který jako první vstoupil do boje na pomoc rus 1 Správně : Polská socialistická strana dělnická . Na polské oddě . lení komunistické strany v Československu se přeměnila až 12. červ na 1921 na sjezdu v Karviné ; Rudé právo, č. 138, 15. června 1921

99

kému proletariátu. Tato okolnost je zárukou toho, že my, pro letáři maďarského jazyka, žijeme myšlenkou mezinárodní a že internacionálně chceme pracovat. Ale kromě toho nutí nás

i něco jiného k projevu internacionalismu. My jsme vlivem lupičského a zaslepeného maďarského třídního panství ztratili i to třídní území a můžeme tak náš boj za osvobození vybojovat na straně českého a slovenského proletariátu. Mezi námi se

nyní nenajde žádný, kdož by přinášel do řady proletariátu

republiky různé národnostní disonance. Podrobíme se vůli českého a slovenského revolučního proletariátu. Dvě myšlen

ky bych jenom tady chtěl naznačit. Nejhlavnější povinnost proletariátu v republice je působit ke zničení bílého teroru a pomoci takovým způsobem proletariátu maďarskému, ustavit na území bývalé monarchie tříhran práce, umožnit jednotný postup maďarského, rakouského i československého proleta. riátu. To je věc jedna. Věc druhá je tato: pauperismus, chudo ba, která je základem, na němž se revoluční marxismus usta

vuje, je na celém světě v rozmachu. Naproti tomu organizace revolučního marxismu, Třetí internacionála, dosud ještě ne sjednotila proletariát celého světa. Proletariát Československý

má ohromně veliké poslání, aby působil k tomu, aby proletariát všech národů v každém území se sloučil jednotně. K tomu pra covat je historickou nutností, poněvadž boj proti opravdově mezinárodnímu

kapitalismu

může

vítězně

skončit

jenom

opravdově jednotná proletářská internacionála.

Pozdrav rusínského proletariátu Soudruh Mondok ( rusínsky ) pozdravuje sjezd jménem orga nizovaného proletariátu v Podkarpatské Rusi. Pozdravuje sjezd, který bude Ustavujícím sjezdem Komunistické strany

československé. Rusínský proletariát a jeho strana od počátku stály na stanovisku Třetí internacionály. Není divu, že proleta riát ten je revoluční. V celé republice nenajde se cíp země , kde

by reakce a korupce byly tak ohromné jako v Podkarpatské Rusi, která je součástkou demokratické Republiky českoslo

venské. Zpátečnictví je toho druhu, že vám je těžko si je před stavit. Na každého pátého obyvatele připadá jeden úředník,

četník, policajt. ( Volání : Fuj ! ) Proletariát rusínský nemůže se následkem toho vzchopit. V této části demokratické Republiky československé je cenzurou náš tisk strašně konfiskován. Kon fiskace provádí četnictvo ! ( Výkřiky: Humanismus ! ) Je to han

ba, že v Podkarpatské Rusi to vypadá jako v temné Africe. Děl >

níci rusínští nevidí jiného východiska než toho, že dělnictvo

musí stát na stanovisku neochvějně revolučním a ustavit ko 100

munistickou stranu, od níž může čekat své plné osvobození. Vyslovuji žádost rusínského proletaiátu, aby proletariát česko

slovenský se i tu vzchopil a ustavil komunistickou stranu . At žije jednotná Komunistická strana Československa !

Pozdrav židovského proletariátu R. Kohn ( česky ): Poslední sjezd pozdravil jsem jménem ži dovské sociálně demokratické strany Poale Zion ( levice ) a

jsem šťasten, že vás mohu dnes zdravit jménem židovské ko munistické strany, která se ustavila na sjezdu včera konaném. Naše strana před několika měsíci přijala 21 podmínek, včera ukázala, že na základě jich chce jednat, a dala si hrdé jméno židovská komunistická strana. Tím neukončen náš vývoj , tím jsme neučinili zadost 21 podmínkám , tak jako vy neučiníte

zadost 21 podmínkám, jestliže se usnesete, že ustavujete Česko slovenskou stranu komunistickou. Zadost učiněno podmínkám bude teprve tehdy, až všichni se spojíme v jednu mezinárodní

komunistickou stranu v Československé republice. ( Potlesk. ) Soudruzi a soudružky, my netrpělivě očekáváme tuto chvíli a

chceme bezvýhradně tyto podmínky, které vyplývají ze zásad Třetí internacionály, plnit, a co se našich zvláštních úkolů jako židovského proletariátu uvnitř židovské národnosti týče, chceme se v tom ohledu úplně podrobit usnesením Komuni stické internacionály. Komunistická internacionála uznala všesvětovost židovské otázky, uznala veliký úkol, který připadá

židovskému proletariátu ke zrevolucionování židovstva, což dokázala tím, že založeno bylo u Komunistické internacionály jevrejské byró, židovská kancelář. Bude se konat komunistický sjezd internacionály a my, zástupci komunistických stran ži dovských, sdružení ve svém světovém svazu, budeme mít příle žitost, abychom se tam dohodli s ostatními stranami o našich přesných úkolech . Podrobujeme se všem ustanovením, která,

ať dopadne sjezd jakkoliv, přinesou s sebou, a chceme praco vat tak, jak bude usneseno Komunistickou internacionálou.

Víme, že židovská buržoazie, která patří k nejhorším buržoa ziím celého světa, že židovský velkokapitál, který společně

s ostatním kapitálem vykořisťuje proletariát ostatní, a přede

vším také židovský, že chce tento židovský kapitál využít ži dovskou emigraci maloměštáckých a proletářských mas, které

musí utíkat z východu vzhledem k zhroucení svých hospodář. ských podmínek, k vybudování kapitalistického státu v Pales tině a zřídit tak oázu kapitalismu pro židovský kapitál . Naším

úkolem bude, pokud se emigrace židovského proletářského lidu do Palestiny bude obracet, abychom tam vedli revoluční 101

třídní boj proti tamější kolonizační židovskokapitalistické mo ci, která pracuje společně s imperialismem anglickým. Zde však chceme společně s vámi a s otatním revolučním proleta riátem bojovat pro vítězství komunismu, pro vítězství Třetí in

ternacionály, která jedině může osvobodit všechny pracující národy.

Pozdrav zástupce komunistických skupin v Československu St. K. Neumann za komunistické skupiny : Jménem Svazu komunistických skupin pozdravuji váš sjezd co nejsrdečněji a

doufám, že dnešním dnem zmizí všechny rozdíly mezi námi a že v nejbližších dnech budeme jedinou stranou mezinárodní s jediným cílem. Jsem přesvědčen, že jednotná komunistická

strana v Československu je otázkou nejbližší doby. Doufám, že všechny nesnáze, které se v poslední době objevily, jsou rázu příliš taktického, než aby nás mohly odvrátit od pevného cíle. Věřím, že vedení strany najde prostředky, aby paralyzovalo

škodlivý vliv jednotlivců, a že se postará, aby moskevská exe kutiva Třetí internacionály byla vždy správně informována o našich potřebách a možnostech, a to vždy zástupci proleta riátu českého a slovenského, který musí se stát přirozeným jádrem a těžištěm příští jednotné strany komunistické. Tak bude nejlépe ulomen hrot všem příštím rozporům taktického rázu. Přeji vám i nám, všemu československému proletariátu, aby tento sjezd vyzněl mohutným a svorným projevem pro mezinárodní stranu komunistickou, neboť jen v ní nalezne československý proletariát opětně svou sílu k vítězství. Co nás

dělí, je nepatrné proti tomu , co nás spojuje. Nikdo nás nepře může, ale my srazíme diktaturu buržoazie. Ať žije jednotná mezinárodní sjednocená, zcentralizovaná Komunistická strana československá, ať žije komunistický boj za sovětskou republi ku československou . ( Potlesk. )

Po těchto projevech mezinárodní solidarity předstoupil Svaz dělnických pěveckých spolků a zapěl nejprve Internacionálu, nato Píseň práce .

Předseda Vaněk, zahájiv znova jednání, prohlásil, že jako

další bod denního pořádku přijde referát soudruha Smerala O vývoji strany v republice.

102

PŘÍSTUP KE TŘETÍ INTERNACIONALE Zpravodaj soudruh Smeral: Soudruzi a soudružky !

Vývoj dělnického hnutí v Československu od převratu 1918 dál se po cestě, která byla jiná než v zemích okolních, a po kud cílevědomým vedením mohl být vykonáván na budování strany vliv, pracovalo toto vedení jinými metodami, než jakých

užívaly revolučně nejuvědomělejší skupiny a strany na příklad v Uhrách, Rakousku i Německu . Má -li dnes , po dvou letech, být charakterizována tato

metoda budování naší strany,

řekl bych o ní následující : Ona měla na zřeteli, aby Českoslo

venský proletariát přivedla pokud možno brzy k takovému tříd nímu poznání, k takové vůli a odhodlanosti k činům, jak od povídá revolučnímu smyslu nynějšího dějinného období. Snaži la se dosíci tohoto cíle pokud možno organicky, pokud možno

za nejmenších srážek, roztržek, bolestí a obětí uvnitř dělnické ho hnutí. Snažila se k tomuto cíli přivést ne malou skupinu, sektu, nýbrž velkou stranu proletářských mas. Přihlížejíc

k náladám, které na přechodný čas musely se zmocnit i dělníků v národě, jenž po třistaleté nesamostatnosti 'opět dobyl samo statného státu, v národě, jehož veřejným míněním každé chvíle probíhají nové vlny vážných obav, že státní samostatnosti po

zbude, přihlížejíc dále k úrovni vzdělání a celkové povaze čes koslovenského dělnictva, nepůsobila naše metoda silnými slo vy a hesly, nevnucovala drásavým bojem dělníkům do hlav sociálně revoluční názory za každou cenu. Nechávala prostě procházet dělníky názorným vyučováním skutečností. Nebyla však přitom pasívní, nečinnou. Naopak, šetrně, trpělivě, s kli dem, ale s velikou iniciativností a soustavnosti stále a stále

upozorňovala masy na význam toho, co se skutečně dělo, vzrcadle skutečnosti uvědomovala jim jejich iluze, jejich omy

ly. Nebyla přitom sama k sobě nekritickou. Nestrnula v dogma: tu, 'ustavičně sledovala každou novou fázi vývoje událostí a sociálně revolučních zápasů v Rusku a v celém světě, stále se znovu učila, potvrzovala a ověřovala své dosavadní zkušenosti

Dnes je příležitost, abychom posoudili bilanci celkové naši linie za poslední dva roky. Je dnes československý proletariát 1 Kromě obou porovnávaných protokolů z roku 1921 a z roku 1958 je porovnáno doslovné znění v Rudém právu, č. 114, 18. květ .

na 1921; doslovný překlad v ruském jazyce, AÚML ÚV KSČ, 2–15 ; podstatná část v německém jazyce, AÚML ÚV KSČ, 2–14 ; stručný výtah ve Vorwärts, č. 114, 17. května 1921 . 103

v sociálně revolučním, komunistickém uvědomění a ve schop

nosti a ve vůli k činům také tak daleko jako proletariát v zemích okolních, kde při přibližně stejných poměrech řízeno

bylo dělnické hnutí jinými metodami v Budapešti, ve Vídni, v Mnichově, Berlíně, anebo nikoliv ? Zodpovědění této otázky

je rozhodujícím pro správnost anebo pro nesprávnost našeho dosavadního postupu . Kdybychom poznali, že vnitřní vývoj československého proletariátu zůstal znatelně za stupněm, jehož dosáhlo revoluční hnutí dělnické v našem okolí, neváhali

bychom to přiznat, vyvodit z toho důsledky a dosavadní meto du budování strany revidovat. Kdybychom však mohli na polo ženou otázku s čistým svědomím odpovědět kladně, pak nesmě

li bychom od dosavadní linie ustupovat v poslední chvíli, kdy po ní má dospět naše dělnické hnutí k závěrečným metám, k ustavení se ve stranu komunistickou. Nesměli bychom při pustit, aby vlivy, které dosavadní vývoj s námi přímo neprodě

laly a neprožily a které proto nemohou naši domácí situaci při nejlepší vůli ovládat, chtěly snad v poslední chvíli zkřižovat naši dosavadní taktiku budování strany taktickými radami vycházejícími z jiného základního nazírání. V tomto ohledu museli bychom být nekolísavými a pevnými .

Jaká byla situace u nás 28. října 1918, v den české nacionál ní revoluce ? Jediná třída, která mohla být nositelem revoluce typu z historického hlediska vyššího, revoluce sociální, třída

dělnická, nebyla si ve své mase vědoma tohoto úkolu. Nezapí rám, že byla to také vina politiky, kterou jsem ( ovšem v úplně jiných poměrech, zejména jako někdejší místopředseda České ho svazu ) byl nucen dělat já sám, která vyvolala dezorientaci v řadách proletariátu , takže on 28. října nebyl schopen samo statné akce. Náš taktický oportunismus z doby války dal půdu pro český sociální patriotismus. Dělník, který si neujasnil, že

jeho bída, jeho nouze je vyvolána nikoliv příčinami lokálního významu neb nacionálního rázu, nýbrž výhradně imperialistic kou válkou, dělník, kterému nebylo jasno, že je potřebí obrá. tit válku světovou v občanskou válku proti buržoazii, tento dělník se stal snadno obětí českého nacionalismu , sociálního

patriotismu. Český proletariát revoltoval 28. října z pohnutek sociálních, stejně jako za hranicemi legionáři, avšak násled

kem dezorientace, způsobené oportunismem a sociálpatriotis mem, nesprávněl vedl svoji revoltu jen proti Rakousku, nejda dále, také proti své buržoazii. S takovými dějinnými omyly se v historii setkáváme . Velmi často revoltující sedláci, sedláci nespokojení s feudálním vykořisťováním, revoltovali proti ně mu pod zcela jinými hesly než sociálními, aniž by dovedli od 1 V ruském překladu, AUML ÚV KSČ, 2—15, uvedeno : sociálpatrio tismem , udělal hrubou chybu a vedl. 9

104

stranit příčinu své bídy, ba aniž by přesně seznávali, kde tkví tyto příčiny. Takto též revoltovala česká dělnická třída proti Rakousku , očekávajíc, že s odstraněním Rakouska zmizi I válečná bída a nouze. 28. října ohromná většina českých děl

níků byla v zajetí sociálně patriotických idejí a byla absolutně neschopna každé samostatné socialistické akce. Národní osvo bození, využito buržoazil, stalo se brzdou třídní průbojnosti našeho proletariátu, tak jako vítězná válka se velmi často

stává pomocníkem vnitřní reakce. Takto jsme dosti dlouho po české nacionální revoluci měli u nás takovou situaci, že bur žoazii byl poskytnut hradní mírl, velká většina dělnictva stála

v táboře národním a viděla svůj podstatný úkol v budování republiky, aniž by pozorovala, že nebuduje republiku svoji, republiku socialistickou, nýbrž že pomáhá upevňovat státní aparát buržoazní, který zítra se obrátí proti nim. Sociální pa triotismus měl u nás daleko solidnější základnu v nacionální psychologii po 28. říjnu než kdekoliv jinde v poválečné střední Evropě. Zatímco německá buržoazie v Německu a v německém Rakousku a maďarská v Uhrách byla diskreditována válečnou porážkou, česká buržoazie upevnila své pozice právě 28. října, stojíc v čele národního osvobození. Proto měli jsme u nás pod statně jinou situaci než v okolních státech, ačkoliv naše hos

podářskosociální struktura je podobná. V těchto poměrech,

kdy u nás nemohlo být řeči o tom, že stojíme před bezprostřed ním výbuchem sociální revoluce, a kdy tudíž nemusila být vy tvořena komunistická strana s takovým spěchem jako na pří. klad v Rakousku, v Německu a v Uhrách, kde bořící se státní

mašinérie buržoazie mohla být jedním úderem rozbita a kde tudíž před komunistickou stranou, byť i kvantitativně nepa trnou, ležely velmi vážné úkoly, v těchto poměrech zvolili jsme

metodu pozvolného vyrůstání ke komunistické straně. Tato metoda byla založena v úvaze, že v okamžiku,kdy sociální pa triotismus triumfoval , ustavit ihned komunistickou stranu by

bylo sice pěkným činem, však bez praktického účinku, neboť tímtéž okamžikem bychom se oddělili od mas nejuvědomělej

ších dělníků politicky činných v sociálně demokratické straně a zůstavili je sociálním patriotům. Bylo tudíž naší devizou: pra

covat uvnitř strany, využít stranického aparátu až do maximál ního stupně, abychom vyvedli masy dělníků ze scestí, na něž od pevné linie třídní politiky sešly. Ani psychologický proces

radikalizace mas nevyvíjel se krajními obraty. Dělník, který dnes byl stoupencem sociálního reformismu, sociálního patrio tismu, nebyl zítra přímo ideově vyhraněným komunistou, nýbrž

postupně odhazoval jeden oportunistický názor za druhým. 1 V ruském překladu, AÚML ÚV KSČ, 2—15, uvedeno: poskytnuto příměří v třídním poji, velká . 105

Dnes na příklad odhodil iluzi o možnosti spolupráce buržoazie s proletariátem, ale zůstával ještě oportunistou ve svých názo rech, řekněme na stát, na parlamentarismus atd. Nové zkuše nosti jej přivedly k tomu, že po čase odhodil i druhou iluzi, pak třetí a nakonec vyzrává ve skutečného, uvědomělého komuni stu. Stačí, abychom pohlédli mezi sebe a porovnali naše vlastní

vyzrávání ke komunismu, aby každý z nás potvrdil, že přerod ke komunismu byl u každého pozvolným procesem, a niko liv skokem. Vždyt i naši nejlevější soudruzi ještě před dvě

ma třemi lety měli množství sociálně patriotických, refor mistických iluzí! Jednou z podstatných příčin skoro podivu hodného zjevu, že marxistická levice během dvou a půl pová

lečných let stala se největší stranou dělnickou v Českosloven ské republice, snad největší politickou stranou v Českosloven

sku vůbec, bylo to, že jsme nepostavili mezi sebe a ostatní děl níky, řekněme v lednu 1919, příkrou mez, nýbrž že jsme po stupně odstraňovali jednu oportunistickou iluzi za druhou, podchycujíce vždy masy v každém tomto kroku vpřed . Když 7

jsme několikaměsíční prací vyvrátili iluze o spolupráci tříd, když jsme jako výsledek této práce dosáhli toho, že značná část bývalé strany, to je značná část dělnických mas, šla za

námi v této otázce, i tehdy ještě nevnucovali jsme nějakým nátlakem masám názory, které by tehdy nebyly pochopeny a jejichž vnucování by nás oddělilo od těch mas, které jsme už měli za sebou v tak důležité otázce. Ve válce nemůže se postu povat tak, že ihned, bez příprav, přistoupí se k rozhodnému

útoku. Konečný cíl, to je zničení nepřítele, má sice vojevůdce stále na mysli, však k tomu dá dnes rozkaz pouze k postupu jen

na dva kilometry, zítra soustředí na tom neb onom úseku svoji těžkou dělostřelbu , ostřeluje nepřátelské pozice, zase pronik

ne vpřed někdena křídlech, a teprve když si takto byl připravil možnost k všeobecnému útoku , může k němu přistoupit. Naším

válečným úkolem bylo a je zničení kapitalismu revoluční ces tou, a tento válečný úkol se nám rozkládá na několik užších, částečných úkolů, jakmile přistupujeme k jeho provedení. Ne může být řeči o vítězství proletariátu, dokud sám proletariát stojí v nacionálním , nám nepřátelském táboře. Mluvit o sociál ní revoluci a nemít na mysli skutečný stav věci , nepočítat přes

ně se silami, které jsou k ní nutny, je škodlivá fantazie, která může vážně ohrozit úspěch celé akce. Proto také pozvolné dobývání strany,

které se zdálo mnohým zbytečným úkolem, je nutným předpo kladem budoucího úspěchu, neboť dokud sociální patrioté bu. dou se opírat o statisícovou stranu, dokud pomocí této statisí. cové strany budou ovlivňovat další statisíce dělníků, do té doby 106

nemůže být řeči o rozhodné ofenzívě proti kapitalismu . Doby. vajíce velikou sociálně demokratickou stranu, obracejíce její frontu proti buržoazii, vykonávali jsme velmi závažnou, velmi nutnou a velmi užitečnou práci , a tato práce nám teprve vytvo . řila veliké komunistické hnutí, jež je zárukou našeho vítězství. Že jsme postupovali správně , toho je pro nás důkazem, že to byla pravice, která učinila konec naší práci uvnitř strany a raději stranu v srpnu minulého roku rozbila, aby zachránila pro sebe zbytky strany, aby postavila mimo náš ideový vliv své příslušníky v Plzni, v Moravské Ostravě a jinde. Jestli jsme až

do srpna minulého roku byli v jednotné straně s pravicí, tu jsme to nečinili proto, že jsme chtěli s Bechyněm a Tusarem udržet jednotnou frontu, nýbrž proto, že jsme chtěli udržet jednotnou frontu s dělníky, odhalit sociální patriotismus, re formismus a úplně oddělit sociální patrioty od mas. Srpnovým

rozhodnutím zastupitelstva strany byl učiněn konec jednotě strany a ustavili jsme se jako strana samostatná . Ta část dělní .

ků, která zůstala v pravici, vypadla tím z našeho bezprostřed niho ideového ovlivňování, přímá cesta k nim byla nám zatara sena. Ovšem nehledě na všechny pokusy vlády a pravice, ne

mohla se nám zatarasit cesta k nim docela, vývoj věcí, události od srpna do května a zvláště události prosincové nám otevíraly

cestu k dělníkům a získali jsme během osmi uplynulých měsíců řadu velmi cenných úspěchů. Proniknutí naší strany na Ostrav. sko, do velikého průmyslového střediska veliké důležitosti, průlom v Plzni

.

to jsou úspěchy, které nám přinesl v tomto

směru prosinec. Pravice prokázala se před očima dělníků sku tečně stranou jdoucí společně s buržoazií ruku v ruce , tisíce

dělníků, které šly v jejích řadách, právě prosincovými událost mi a vládní perzekucí byly probuzeny a přešly k nám. Nyní, dva a půl roku po 28. říjnu , máme u nás, mírně odha dováno, třistatisícovou stranu, stranu, jež má nesporně většinu

československého proletariátu na své straně. Je to rozhodně veliký úspěch, úspěch, jehož velikost si uvědomíme, když si

připomeneme, že relativně, vzhledem k počtu obyvatelstva a

počtu dělníků v Československu, byli bychom největší stranou Třetí internacionály a absolutně, podle počtu členů, následova. li bychom hned za komunistickou stranou Ruska a Německa.

Spojená německá komunistická strana ( VKPD ) má kolem půl miliónu členů oproti 60 miliónům obyvatel a 22 000 000 lidi zaměstnaných v průmyslu a zemědělství. U nás máme poměr: 350 000 organizovaných členů, 13 000 000 obyvatel a 3 600 000 dělníků. Podle počtu členů jsme daleko před francouzskou a italskou soudružskou stranou, které vykazují čísla 140 000 a 180 000 ( před rozkolem v Livornu ) . Dospěli-li jsme k takovým

číslům, pak je to známka, že naše taktika v hlavních rysech byla správnou a v našich poměrech úspěšnou. Nechceme nikte . 107

rak zakrývat, že slabou stránkou této taktiky bylo , že v jednot

livých fázích našeho vyrůstání ke komunistické straně nebyli jsme dostatečně čistí, že například marxistická levice před jeden a půl rokem více se blížila typu německé nezávislé stra ny než strany komunistické. To však leží v základech metody ,

kterou jsme zvolili. Bylo to postupné zrání, vyrůstání ke komu nistické straně co možná kompaktně v největší mase. Tak na příklad zrála levice v německé nezávislé straně a jen díky to mu, že tento proces se postupně vyvíjel, vznikla tam veliká komunistická strana. 450 000 členů německé neodvislé strany přijalo komunistický program, vyzrálo a společně s bývalou Komunistickou stranou Německa tvoří nyní sekci Komunistic ké internacionály v Německu. Ovšem musíme si být vědomi, že

veliká strana není žádným fetišem, ničím absolutním, nýbrž že je jen nástrojem k dosažení vyššího cíle, jímž je vybudování socialistické společnosti. Rovněž musíme si být vědomi, že vzrůst strany má své hranice, že nesmí se u nás opakovat to, co bylo zvykem ve staré německé sociální demokracii, že, aby se učinila strana přístupnější, slevovalo se na jejím programu a

byly činěny ústupky buržoazii. Veliká strana není samocílem , nýbrž je prostředkem k dosažení cíle. Vzhledem k tomuto výsledku, soudruzi, myslím, že dnes, po svědomité práci dvou roků, máme plné právo hrdě zvolat do celého světa a do internacionály : Dnes už se nemůže více říkat,

že by masy československého proletariátu v nástupu na frontu světové sociální revoluce byly pozadu. Dnes už smíme říci, že

stupeň, na nějž se vyvinulo dělnické hnutí československé, vyrovná se stupni, na němž se nachází dělnické hnutí v zemích

okolních. Dostihlo jej jak revolučním uvědoměním, tak schop ností a vůlí k činům. Musíme si uvědomit tento stav, abychom sami nepodceňovali výsledky dosavadní činnosti a aby radost z nich byla pro nás pro všechny vzpruhou k dalšímu napětí sil a k další nadšené práci.

Soudruzi, my sami si dosud plně neuvědomujeme, jakým sko ro zázrakem je, co se v hlavách a srdcích československých proletářů od dvou let stalo! Stupeň komunistické vyspělosti určitého hnutí nedá se měřit podle nějakých formálních šab lon, jako často činí ve svých literárních projevech soudruh Kreibich, nýbrž podle skutečné síly, kterou toto hnutí je způso bilé uplatnit ne kdykoliv, nýbrž ve zralém, revolučním okamži ku .

A tu pravím otevřeně: Naše hnutí československé je jedním z nejvyspělejších ve střední a západní Evropě! Je už dnes tak

silné, vyspělé a odhodlané, přes mnohé nedostatky organizač. ní, že už dnes, kdyby dozrála mezinárodně revoluční situace

v našem okolí, kdyby došlo k revolučnímu přelomu v Německu,

československý proletariát byl by nejenom připraven a scho 108

pen provést útok za účelem převzetí státní moci, nýbrž by byl způsobilý a silný přísnou vládu dělníků a malých rolniků také udržet a nový společenský řád budovat. Pro ten případ, že by situace mezinárodně uzrála, jsme už dnes připraveni, a to nám

dává právo, abychom nenechali výsledky své práce škarohlíd sky podceňovat a abychom byli hrdi na to, co jsme dělali. Vedle toho naše strana jako cílevědomá představitelka a vůdkyně

proletariátu má způsobilost plnit ještě druhou funkci : Jako

veliká politická strana, snad početně největší v národě, jsme ,

schopni vykonávat veliký politický tlak na třídní stát i za dob prozatím normálních, dokud rozhodná chvíle ještě nepřišla. Tato dvojí způsobilost naší strany je také důsledkem zvláštní, samostatné cesty , po které se dělnické hnutí u nás vyvíjelo a která zásadu »jádra« a zásadu »veliké strany mas« dovedla

spojit v souladnou jednotu . Ona není vadou, ona je v daných poměrech, vyžadujících určité pružnosti, předností českoslo. venského hnutí a po mém přesvědčení také v tom ohledu musí me být pevnými, aby tato způsobilost našeho hnutí nebyla

ukvapeně ztracena. Myslím, že ještě před půldruhým rokem nikdo nepředpoklá.

dal, že poměrně tak rychlým bude tempo, s jakým se dělnické hnutí u nás vyvíjí. Soudruzi, chtěl bych mít nadlidskou schop:

nost, abych vlil do srdcí, abych vlil do všech našich pracovní ků radost a hrdost, jakou právem můžeme mít z tohoto vývoje. Dnes jsme zde na sjezdu, abychom před tváří celého národa

prohlásili se pro komunismus a vstoupili do chrámu Třetí in. ternacionály! Vzpomeňte si, jak je tomu dlouho, že slovo bolše e vůbec nesmělo nahlas vyslovit a jméno Lenin bylo jed nou z nejhorších nadávek českého jazyka. Vzpomeňte si, že vlastenecký teror ovládal tak všeobecně, že nejenom nesměla se dělat nálada pro sověty, ale že soudruh Muna na prvé své schůzi po návratu z Ruska byl znásilněn proto, že opovážil se vyslovit kritickou větu o Wilsonovi ! Jak zlomena byla celá pá teř dělnického hnutí, pro to nemohu uvést výraznějšího dokla du, než když připomenu na úlohu, již ne zdánlivě, zevně, vnu ceně, ale skutečně ve vnitřním cítění jako »socialistická« auto rita hrál u dělníků pražských továren americký spekulant Vos ka ! A dnes máme za sebou náš První máj ! Dnes začínáme sjezd , na kterém měštáctvem celého světa zběsile nenáviděný a po vik

tupený prapor komunismu chceme rozvinout v čelo svých řad ! Naše hnutí provedlo na podzim větší očistu od pravičáckých zrádců a kolísavých centristů než kterákoliv jiná velká strana mas v celé Evropě. A stalo se to organicky, jako když zraly

plod spadne se stromu, téměř bez bolesti a bez roztržky širo kých vrstev proletářských příslušníků strany ! Po tisících zaty

kali, vrhali do žalářů, výminečnými senáty odsuzovali jako »velezrádce«. Ukradli nám všechny technické prostředky pro 109

pagandy, pomocí měštáckých soudců, pomocí četníků a poli cajtů za majetek soukromých vlastníků prohlásili Lidový dům ,

tiskárnu, jediné místo ke schůzím proletariátu uprostřed Pra hy. Zatlačili nás do sklepa, ztížili možnosti tiskové agitace. Ale uloupené prostředky třídního boje více pracují proti nim a pro ti buržoazii, když jsou v rukou zrádců a ve službách nepřátel

socialistického osvobození, než když byly v rukou našich. Dnes každý dělník cítí, že otázka ústředí, jež masy chudých po ha

léřích za dvacetiletí si vybudovaly, stala se symbolem stavu bezprávnosti, s nímž je nesmiřitelným odpůrcům kapitalismu

počítat v tomto »demokratickém « státu. Každý dělník instink tivně cítí, že tato otázka daleko není vyřízena, že Lidový dům nebude a nemůže být odňat účelům bojujících dělnických mas, že přijde den, kdy na nádvořích Lidového domu, který i dnes a

navždy bude domem naším, nepromlčitelným vlastnictvím vel

ké většiny dělníků, vzejde počátek veliké iniciativy, která bude rozhodující pro celou mocenskou soustavu v tomto státě a mož no, že v celé střední Evropě. Věříme ve velké dějinné povolání československého proletariátu ! Věříme ve velké povolání děl

nické Prahy! Slibujeme: Učiníme vše, aby vláda buržoazie v celé střední Evropě byla zlomena a v srdci střední Evropy

uprostřed Prahy, tam, kde dnes jsou prolitou dělnickou krvi posvěcené, dělníkům přechodně ukradené prostory Lidového

domu, nechť tyčí se jedenkrát obrovský mezinárodní Chrám Práce, pomník mučedníků, pomník padlých obětí, slavnostni symbol zvítězivší, triumfující třídy dělnické. Taková je v podstatě bilance citů, které dnes ovládají naše hnutí a jimž pokusil jsem se výrazu dát slovy, která nikdy plně nemohou vystihnout skutečnost. Než vraťme se opět k chladné

rozumové analýze. Uvažujme dále klidnou , nepředpojatou kri tičností, kontrolujme a přezkoumávejme znovu a znovu své stanovisko, promysleme znovu a znovu všechny skutečnosti, aby bylo všechno uváženo dřív, než závazným usnesením toho to sjezdu určíme si cestu dál.

Je nynější dějinné období opravdu revolučním ?

V prvé řadě majíce před očima zkušenosti posledních šesti měsíců, chceme se zamyslit nad otázkou, která je otázkou na šeho svědomí, jejíž zodpovědění je základem pro všechen náš

postup. Žijeme opravdu v období revolučním , obdobném pře chodu z feudalismu do kapitalismu, žijeme opravdu na přelo mu dějin, žijeme opravdu uprostřed nebývalé světové krize hos

podářské a politické, jak jsme předpokládali při jednání na zářijovém sjezdu ? Jsou jednotlivci, kteří ještě před půldruhým rokem stáli s námi v jedné řadě a kteří dnes staví se do jiné fronty. Tito odůvodňují změnu svého stanoviska názorem, že 110

krize kapitalismu je již překonána, společnost že znovu vzrůstá do normálních soukromokapitalistických forem, že sám Lenin

obnovuje v Rusku staré řády a zařizujel státní politiku Ruska na trvalý poměr s kapitalistickými státy. Neváhám říci otevře ně: Kdybychom byli přesvědčeni, že stav takový skutečně je, že pominula na toto dějinné období situace, ve které lze s naději na výsledek soustředit světový tlak proletářské třídy na zvrá

cení kapitalistických řádů a k prosazení vlády proletariátu, za čtyřiadvacet hodin, jediným hlasováním mezinárodního sjezdu

změnili bychom celou soustavu své taktiky a přizpůsobili by, chom ji změnivším se poměrům. Vždyť stejně zachoval se Marx, když přešlo období akutní revoluční krize roku 1848 a kapita

listická společnost ještě znovu na desítiletí pevně zapadla do svých starých ložisek. Tím bychom se nijak nevzdávali svých

konečných revolučních cílů, hnali bychom k odpovědnosti so cialistické oportunisty, jejichž pomocí a zradou by kapitalistic

ká společnost zachránila se z krize vytvořené světovou válkou, a věřili bychom, že náš den přece jenom přijde .

Hospodářská krize světa Ale nemám dojem, že by posledních šest měsíců přineslo vážnější příznaky kapitalistické obnovy. Nezmenšila se finanč. ní krize států . Řada států, mezi nimi i stát náš, i v tomto půlro ce žila z nových dluhů, rozmnožovala břemeno státních dluhů

stejně jako za války a udělala nové kroky k propasti státního bankrotu. Nezmenšila se krize výrobní, naopak, teprve ted do

stáváme se do stadia, kde kapitalisté začínají zavírat podniky, ač masy lidu mají takovou potřebu práce a výrobků. Teprve ted začíná ve všech státech katastrofální nezaměstnanost, hlad a zoufalství statisíců dělníků a příslušníků jejich rodin, pravá nezaměstnanost, při které nejenom dělníci, nýbrž i podnikatelé jsou nezaměstnanými. A může kdo říci, že by byl podstatný

obrat k lepšímu v otázce drahoty, v otázce bytové, v otázce rozvrácených financí obcí ? Postupuje zproletarizování nejen dělníků, ale také živnostníků, malých obchodníků, úředníků a inteligence . Pozemková reforma končí ostudou a na obzoru je

velká krize drobných zemědělských vlastníků .

Čtyřletá imperialistická válka, jež měla ohromným státním aliancím, Dohodě a centrálním mocnostem sloužit za prostře

dek k hospodářskému rozkvětu, dialekticky se proměnila

v pravý opak, stala se východiskem všestranného rozpadu a zániku kapitalistických řádů . Technické výrobní síly během světové války byly nalomeny, vyčerpány a dezorganizovány, 1 V Rudém právu , č. 114, 18. května 1921: Lenin obnovuje poměry v Rusku a nařizuje státní.

1 111

reálná akumulace ( soustřeďování kapitálů ) přestala a na její místo přešla de-akumulace (odsoustřeďování) , což nevyhnu telně uvedlo do pohybu společenské výrobní síly – pracující – a převedlo je do takového pohybu, který ve svých vnějších ry. sech se nám jeví jako revolta, nespokojenost se stávajícími výrobně společenskými řády. Hospodářským podkladem to hoto pohybu proletariátu a zproletarizovaných vrstev je snaha o dosažení vyšší životní úrovně, úrovně alespoň takové jako

před válkou, což přerůstá hospodářské možnosti kapitalismu. Poskytnout vyšší životní míru pracujícím by mohl kapitalis mus jen tehdy, kdyby se vyrábělo alespoň tak jako před

srpnem 1914, kdyby se kapitalismus mohl vrátit k předválečné

reálné akumulaci. Při daném stavu kapitalistické dezorganiza ce světového hospodářství se však kapitalismus může vrátit k reálné akumulaci jen tehdy, když předběžně ještě více stlači materiální úroveň životní dělnické třídy, aby takto mohl shro

máždit materiální hodnoty, které jsou nutny pro vyšší výrob nost. Proces výrobní se skládá ze vždy opakujících se procesů reproduktivních a reproduktivní proces může být větší než předcházející jen v tom případě, když uvedeme do výroby vět ší množství technických výrobních sil , což předpokládá jistý

zbytek z předcházejícího procesu reprodukčního. Aby byl zís kán tento zbytek, musí kapitalismus stlačit hmotný ekvivalent, který dostává proletariát, jinými slovy zvětšit nadhodnotu. V každodenní životní praxi vidíme vždy znovu se opakující sna

hu kapitalistů zmenšit mzdy dělníků a na druhé straně boje o zvýšení nebo zachování mzdy, což je jen vnějším vyjádřením uvedených ekonomických vztahů tříd. Proto také protlačení této linie kapitalistické obnovy musí vyvolat zostřený třídní

boj a ještě více porušit společenskou rovnováhu a uvádět do pohybu vždy širší a širší vrstvy. Zde se několika slovy dotknu buržoazních plánů tak zvaného »ozdravění«, »reparace« a » re

konstrukce« . Kapitalismus, aby se přenesl přes nejkritičtější

období poválečné, potřebuje, aby ve svých snahách stlačil hmotnou úroveň proletariátu, aby takto mohl přistoupit k »reparaci« výrobního aparátu, nebyl rušen revolučními výbu

chy, stávkami, sabotáží. Potřebuje, aby se pracující vrátili ke staré vysoké intenzitě pracovní. A proto apeluje prostřednict vím sociálních reformistů na dělníky, aby pracovali, ukazuje na to, že budou-li pilně pracovat, vejde život do normálních, předválečných kolejí a že takto sami dělníci budou se mít lépe a tak dále. Pravou podstatou všeho toho není nic jiného než návrat ke kapitalismu, pokus o překonání veliké poválečné kri ze a zde jsou sociální reformátoři určeni buržoazií k tomu, aby zmírnili revoluční odpor dělnické třídy proti novému zavedení se kapitalismu. Není potřeba mluvit o tom, že důsledně třídní, důsledně revoluční strana proletariátu, strana naše, strana 112

komunistická, se na tyto rekonstrukční udice buržoazni ne lapí. Politická krize Evropy

Vedle krize hospodářské maří každý pokus o znovuvybudo vání Evropy velká krize politická. Čtěte páteční řeč Lloyda George o polské válce v anglickém parlamentě, zamyslete se nad jejími větami : » Kdyby byl mír porušen, nedovedu předpo vědět, co by se s Evropou stalo . Jsem znepokojen, ano, naplněn strachem při myšlence, že nebude -li vrácena světu důvěra, mohly by z toho vzniknout následky nejstrašlivější, neboť kdy by úvěr a důvěra byly otřeseny, tu nedovedu říci, jak by mohl být svět obnoven.« Versailleský mir ochromil výrobnost nej

většího evropského hospodářského území – Německa, zkomp likoval poměry ve střední Evropě tak, že místo aby se přistou

pilo k plánoměrné práci, k regulérním hospodářskovýměnným stykům , byt i doválečného rázu , bylo v kontinentální Evropě všechno zamotáno, spleteno a uvedeno do zmatku . K tomu se

přidružovala z hospodářského hlediska nesmyslná – a přímo katastrofální pro zásobování Evropy politika blokády Ruska, státu objímajícího osminu plochy celé země. Polsko bylo po několika letech války znova vrženo proti sovětskému Rusku, C

opětně byly rozmrhány nesčíslné miliardy hodnot, zabrzděna konsolidace východní Evropy, následkem čehož pocitujeme v celé Evropě nedostatek potravin a budeme jej pocitovat ješ tě dlouho. Všechny evropské státy ocitly se v nesmírně těžké hospodářské situaci. Zdá se být přirozeným, že z této situace mělo by se hledat východisko společnou prací, společným úsilím a vzájemnou pomocí. Avšak kapitalismus toho nedovede. Kapitalismus znamená boj, stálý zápas všech proti všem. Kapi. talistické státy nedovedly rozřešit politicky poválečný stav a nedovedou jej vyřešit ani hospodářsky. Namísto vzájemné po moci jeden stát snaží se ekonomicky zachránit se nemilosrd

ným vykořisťováním druhého. Silnější dusí slabšího ; Spojené státy Anglii, Anglie kontinentální Evropu, Francie Polsko, Československo a celou střední a jihovýchodní Evropu. Odra zem těchto poměrů jsou valutární vztahy. Valuta českosloven .

ská byla stlačena na 7,5 % své doválečné hodnoty, ačkoliv kup ní její síla je nesporně větší. Ovšem Československo není osa mělé, rovněž velice je stlačena francouzská, italská, rumunská

valuta . Československo, které je tísněno státy hospodářsky neb finančně silnějšími, opět se částečně hojí tím, že stlačuje va lutu a vykořisťuje takto státy slabší, jako německé Rakousko. Tento valutární souboj velmi zřetelně ilustruje podstatu kapi

talistických řádů. Bezmezné vykořistování tak je spojeno, spoutáno s kapitalismem , že ten se marně snaží vyplést se 113

z vlastních pout. Valutární spekulace, stlačení valut evrop ských států rodí těžké následky, podlamuje kupní sílu států a

tím brzdí a i znemožňuje čilejší směnné styky. Kapitalistické státy se pokusily na podzim minulého roku na konferenci

v Bruselu vyjít z této slepé uličky, rozešly se však, aniž by něco

učinily , aniž by napravily nesnesitelné poměry. Versailleský mír je aktem a zároveň dokumentem této dezorganizace, jejíž druhou stránkou je valutární anarchie. Tedy nejenže světová válka vyvolala takový zjev, že například v kontinentální Evro

pě klesla těžba uhlí o 40 % , nýbrž vzájemné hospodářské styky kapitalistických států byly tak dezorganizovány, že těchto 60 % těžby uhlí nemůže být racionálně využito . Když v Severní Ame

rice hnije bavlna pro nedostatek kupců a když v tutéž dobu ve střední Evropě stojí textilní továrny, které byvše puštěny do chodu , mohly by vyrobit milióny metrů sukna a zaměstnat

statisíce dělníků, pak to je pro nás a pro všechny soudné lidi zřejmým důkazem toho, že řád, v němž je takový stav přiroze nou věcí, je absurdním, nepřirozeným a nemožným. A tato bavlna není převážena do Evropy nikoliv proto, že není trans

portních prostředků, jež by ji mohly převézt, nebo že nejeví se v Evropě potřeba textilních tovarů, nýbrž proto, že kapitalistic

ký řád je tak hluboko zapleten do rozporů, že se z nich nemůže vyplést, že sám je vlastním hrobařem . Všude se staví do cesty skutečnému ozdravění a pozvednutí výrobních sil tolik překá

žek, tolik umělých přehrad, že kapitalistický svět stále tone ve sporadických výrobních a odbytových krizích, nezaměstnanos ti, valutárních krizích a tak dále. Počet nezaměstnaných po krátkém období zdánlivé konjunktury znovu rapidně stoupá. V Anglii je nyní více jak jeden milión nezaměstnaných, v Německu 800 000 a u nás v Československu jejich počet

stoupl od ledna o 100 % 1. V tomto stavu zmatku a nepořádku bude se nalézat kapitalistický svět ještě dlouho, bude ohromná většina lidu strádat nedostatkem a zimou , dokud tyto poměry

nevybičují a nevybaví tolik revoluční energie, kolik je jí potře bí, aby kapitalismus byl překonán novou společenskou výrobní organizací vyššího typu, organizací socialistickou. Nyní jsme právě svědky tohoto velikého, historického procesu, že se na jedné straně zřetelně , přímo nahmatatelně rozpadává jeden společenský řád a na druhé straně vzniká uvnitř této rozkláda jící se společnosti pevné jádro - komunistická strana , která seskupuje vždy větší a větší masy nejuvědomělejších lidí a vede je k východu z tohoto rozkladu tlení, vede je do nové, vyšší společenské formace .

1 V německém jazyce, AÚML ÚV KSČ, 2–14, uvedeno: 10 % . 114

Krize mravní

Mám dojem, jako by pocity bezradnosti, zneklidnělosti, tuše ní marnosti a nestálosti právě v posledním půlroce začaly pro nikat i do soukromého života a nálad příslušníků i neprole

tářských vrstev. Všechny tradice rodu i stavu padají, minulost, která dlouho s napětím sil byla udržována jako zdání, když už přestala být skutečností, ustupuje poznání o kruté nahotě toho,

co opravdu je. Když chodím kvečeru ulicemi , nepotkávám vese lých, bezstarostných tváří, nepotkávám lidí těšících se ze živo

ta. Živnostníci a majitelé domů mluví o nesnesitelnosti daní a o nejistotě existence. Úředníci, třebaže při zřizování státu ne

obyčejně rychle povýšili, netěší se ze své kariéry. Dostávají myšlenky, zda jejich postavení je opravdu definitivní ; i ti z nich, kteří ve vysokých hodnostních třídách mají vysoký plat,

žijí v poměrné tísni, doma nemají radostnou naději v budouc. nost svých studujících dětí, v kancelářích lze pozorovat roz. mrzelost a nechuť k práci. A to nemluvím o zoufalém pláči vdo

vy po invalidovi, která z posluhy má živit pět dětí, o zachmuře. ném čele dělníka, jenž právě přijali knížku a stal se nezaměsto naným. Kdo si představoval takové nálady v třetím roce po splnění národního ideálu ! Jako by vůbec nebylo jara ! Kolikrát

když jdu vpodvečer stínem Staroměstského náměstí, mám po cit, jako by popel zvolna sypal se z oblaků dolů a tiše, nepozo

rovatelně zasypával celý smutný život našich dnů. To je morál ní krize, která se zmocňuje lidstva, krize způsobená snad ještě více nekonečným trváním útrap než jejich intenzívností. Kdy

bychom měli takto ještě čtyři léta žít, musela by se Evropa i psychicky zhroutit do stavu davové psychózy, o níž předem lze těžko si učinit konkrétní představu. Musel by přijít den, kdy pro všechny bude nesnesitelným k zalknutí ovzduší umíra

jící éry, kdy celý svět bude volat po východisku za každou ce nu. V stupňující se rozháranosti myslí, v úpadku hospodář

ském, rozvratu politickém celý svět stále napjatě čeká na vel kou neznámou sílu, která by byla s to životu dát nový základ, nový smysl , poměrům a věcem nový řád. Vzhledem k velikosti problémů nestačí parlamentarismus,

jen diktatura proletariátu je východiskem k novému životu! A tak myslím, že dnes i nedělnická veřejnost bude lépe chá pat slova, která z našeho sjezdu bude slyšet o diktatuře proleta riátu, než je chápala ještě při sjezdu zářijovém . Přijdou jim na

chuť mnozí, na něž před šesti měsíci působila ještě jen prázd ným, neživotným dojmem. Nyní i duševně proděláváme za půl roku rychlejší vývoj než v dobách normálních za půl století ! 1 V německém jazyce, AÚML ÚV KSČ , 2–14 : přijal pracovní knížku.

115

Neprocházíme všichni neobyčejně účinným názorným vyučo

váním o tom, že pouhá metoda parlamentární nestačí na rozře šení úkolů tak ohromných, jaké nutně vyrůstaji z nynější do by ? Rozpory jsou příliš živelné, příliš velké, než aby zástupci tříd dohodou u zeleného stolu mohli je odstranit. Pořád se mluví o tom, že »demokracie« uspokojí také sociálně dělníky.

Ale jak je má uspokojit, když stát je dnes vlastně sám proletá řem bez prostředků, odkázaný na milost a nemilost bankéřů, mohlo by se mu kapitalistů a velkostatkářů ? Moře davu bouří hodit k uklidnění aspoň starobní a invalidní pojištění. Ale jak je může přes nejlepší vůli zavést parlament, když je invalidů

tolik a sněmovna nemá peníze, stát nemá peníze, a kdyby i určité množství peněz bylo, při kolísavosti poměrů vůbec žádná pojišťovací matematika není s to vypočítat sazbové zá

klady sociálního pojištění, jež by bylo možno pokládat za vě decky přesné a stálé. A tak je tomu s každým pokusem větší

sociální reformy zákonodárnou cestou. Jediné východisko: velký plán a diktatural A jedinou třídou, která má dnes moc

diktátorskou vládou překonat anarchii a zoufalství, je proleta riát. Neboť jedinou cestou k novému životu, jedinou cestou od propasti je dostat z miliónů mozolných rukou pracujících lidí co možno největší, radostné a obětavé práce. To je vlastní a nejhlavnější cíl proletářské diktatury , ne násilí, ne teror – vše ostatní je k tomu cíli prostředkem. Svět se neobrodí, hmot né i morální následky válečných hrůz nebudou odčiněny, když masy lidu nebudou pracovat zvýšeně, třeba zadarmo, fen za prostředky k udržení fyzického života, v kolektivnim spojeni miliónů, podle velikého jednotného plánu, s radostí a nábožen ským zanícením . Novou vírou těhotný je soumrak doby, otevře

no je srdce zástupů, aby přijalo nové náboženství práce. Jedině práce může zachránit svět a proletariát dá práci, aby zachrá nil svět. Ale podmínkou, aby ji dal, je, aby práce byla osvobo

zena. Žádná moc na zemi nedonutí dělníky, aby kovali sami na sebe nová pouta, aby znovu skláněli se do podmínek faraón ského otroctví, aby zvýšili pracovní výkon za tím účelem, aby mohly být zúrokovány a opláceny dluhy kapitalistické a mili taristické minulosti, aby soukromí kapitalisté, velkostatkáři,

spekulanti kořistili z nich novou nadhodnotu a z nahromaděné nadhodnoty budovali nové pilíře své nadvlády. Lid bude praco vat, uvědomělá jeho část bude pracovat s náboženskou vrouc ností a druhá část bude buďto s sebou stržena anebo dělnickou

vládou k plnění povinností donucena. Ale napřed musí být i stát v rukou pracujících lidí, vlády dělníků a rolníků. Ten, kdo pracuje, musí vědět, že pracuje ne pro příživníky a lichvá

ře, nýbrž sám pro sebe, pro své děti, pro svou třídu. To je sou stava, která umožní plánovité využití práce ve prospěch celku, která zachrání společnost z anarchie a rozvratu, až parlamen 116

tarismus osvědčí svou malomoc vůči obrovským problémům této epochy, to je smysl a obsah diktatury proletariátul Když

jsme uprostřed katastrofy, když je zemětřesení nebo řádí mor, nikdo nedívá se na formu, každý pokládá za samozřejmý rázny

čin, jenž je s to pomoci. Jsou situace, kdy je nutno na jediný bod záchrany soustředit všechny síly miliónů pevně, tvrdě, nelítostně, aby bylo dosaženo nutného výsledku. Takovou me todou diktatury, za níž ve všech státech parlamenty byly jen

vedlejší dekorací, kapitalistický svět docílil nejvyššího vystup ňování své výkonnosti, jí vedl po čtyři léta světovou válku .

A třebaže v tomto případě dálo se to za účelem největšího zlo činu dějin, nemůžeme přehlížet, že použití diktátorské metody nepatrnou menšinou, pouze několika jednotlivci v celé Evropě

bylo možné a že vymačkalo z obyvatelstva tolik energie, kolik vůbec jen bylo možno . My vyhlašujeme světovou válku hladu,

bídě, nezaměstnanosti, předčasnému umírání. Je to válka ne méně veliká, jako byla světová válka imperialismu, s tím roz dilem, kdežto ona byla největším zločinem , tato je největší ctností dějin a jedinou spásou zoufalého lidstva. Kladu otázku: Najde se někdo, kdo by řekl, že v této válce pracující třída

nesmí použít stejných metod k soustředění všech sil společ. nosti, k zlomení odporu příživníků a velkoboháčů, že nesmí použít na zlomení odporu kapitalistů i donucující síly, kterou

teroristicky byl lámán každý odpor proti vraždícímu rozpětí války světové? My, až přijde naše hodina, v zájmu záchrany

lidstva, v zájmu překonání rozvratu anarchie jsme odhodlani převzít zodpovědnost, být tvrdými a pevnými. Kdo ví jiné vy chodisko, at se o ně pokusí. Pak by prostě naše hodina nepri

šla. I pro nás není převzetí moci žádnou zábavou ctižádostivé mysli, nýbrž trpkou povinností svědomí. Ale nikde nevidíme jiného vážného plánu a nikde ani záblesku jiné naděje.

Naše hlavní úkoly pro nejbližší dobu : organizace a ideová pro paganda Vycházím tedy z hlediska, že krize kapitalismu překonána není , vývoj poměrů ve všech státech že potvrzuje správnost

názoru, z něhož jsme vycházeli na sjezdu říjnovém, že jsme opravdu v revoluční epoše, na přelomu dějin, uprostřed velike světové války proletářské třídy na povalení kapitalismu. Ale právě že jsme si toho vědomi, máme právo a povinnost svědo mitě a bez zaujatosti kterýmkoliv směrem zkoumat otázku:

jaké operace jsou a pravděpodobně budou pro nejbližší dobu, pro nejbližších šest měsíců nebo pro nejbližší rok účelny na tomto úseku fronty, který obsazen je naším oddílem , co semů že a co se má stát v nejbližší době právě na území Českoslo venska ?

!

i

117

V tomto ohledu dovolte mně , soudruzi, vyslovit názor, že naše hnutí , zejména když ustaví se na tomto sjezdu ve stranu

komunistickou, má velkou vnitřní potřebu, aby na jistou dobu mohlo se věnovat vnitřní konsolidaci, práci organizační, pevně semknout masy, jež vzdor1 a idea k nám přetáhla, a práci ideo vě výchovné, propagační, zejména velké propagandě tiskem. Nemůžeme říci, jestli nám tohoto času bude popřáno. Kdyby

byl převrat v Německu nebo v jiném velikém státě, samozřejmě že ihned bychom museli zahájit činnost jiného druhu. Ale ne

stanou-li se na celkové linii fronty světové revoluce velké udá losti nepředvídané, máme před sebou v prvé řadě úkol tento. Ozvaly se už hlasy, které s tímto míněním nebyly spokojeny a označovaly je za » oportunismus«. Soudruzi, též proti podobné revoluční netrpělivosti musíme táhnout pevnou čáru. Jakmile jednou víme, že jsme ve stavu války, nesmí být kvalita určitého oddílu ve frontě posuzována podle toho, jestli, sotva dostane se k patronám, hned začne střílet jako blázen, nýbrž podle toho,

jak dovede sebe ovládat a ukázněně čekat na chvíli, kdy jeho vstoupení do akce bude mít smysl . Při tom nesmíme brát zře

tel jen na to, jestli podle našich poměrů můžeme se odvážit útoku, nýbrž vždycky musíme přehlížet celou situaci přinej menším ve střední Evropě. My už jsme několikrát byli v pomě rech, kdy nám netrpěliví kritikové ostře vytýkali nedostatek

»ofenzívního ducha« a aktivity. Tak za uherské revoluce, tak za Bettelheimova dobrodružství ve Vídni, tak v době, kdy v Mni chově byla vyhlášena republika rad. Dnes z určitého odstupu můžeme říci, že naše jednání bylo správné. Předčasné pokusy neprospěly by nám a také ne světovému boji dělnictva. Netrpě. livé upozorňuji na uherskou zkušenost. Ta učí, že může nastat situace pro vystoupení proletariátu zdánlivě tak zralá, kdy buržoazie se nachází v takové bezradnosti a bezmocnosti, že sama nabídne komunistické straně převzetí moci. A přesto v malém, samostatné proletářské formy a obrany nezpůsobi

lém státu je prospěšné, ( není-li stav zralý mezinárodně )2, když se strana ze svých zákopů nedá vylákat. Je tedy teoreticky mys

litelnou situace, že by nám moc padala přímo sama do klína a že my, poněvadž jsme si ji vlastní silou nevybojovali, z taktic kých důvodů na krátkou přechodnou dobu bychom ji ještě ne převzali. Tím více je tedy vyloučeno, že by se mělo stát, aby chom pouze z revoluční netrpělivosti, snad také proto, aby

chom dokazovali vzdálenějším kritikům svou komunistickou »spolehlivost «, měli anebo dokonce musili se pouštět do před časných pokusů zmocnit se moci .

1 V německém jazyce, AÚML ÚV KSČ , 2—14, uvedeno: vzor. 2 V německém jazyce , tamtéž : není uvedeno . 118

Dvě formy zániku kapitalismu: převažují příznaky bezpro střední katastrofy, anebo jsme uprostřed procesu nezadržitel ného tlení ?

Ostře, soudruzi, jsem nucen vyslovit se zde proti tendencím , které se u nás v poslední době projevily , aby bylo zrádcovsky zakřikováno a za » nekomunistické « hned prohlašováno, když některý soudruh zkoumá a třeba posuzuje méně optimisticky příznivost podmínek pro bezprostřední akce ve směru revoluč ním. Tak se stalo v posledním čísle Slovácka, kde soudruh Vaj. tauer s nepřiměřenou kategoričností vystoupil proti soudruhu Miloši Vaňkovi za to, když tento veřejně vyslovil stanovisko, že v poslední době proces sociální revoluce ze stadia výbušného pohybu přechází v mnohých zemích do stadia »poziční války «. Přitom pojem » poziční válka « samozřejmě uveden je ve smyslu vojenském, a ne ve smyslu dobývat jedné sociální reformy po druhé i ve smyslu držení místa, sbírání sil a tím samozřejmě jako příprava k ofenzívě. Soudruzi, vážné, věcné, stále znovu a znovu se přezkoumávající zkoumání objektivních podmínek sociální revoluce nesmí být v našich řadách nejen považováno

za něco nemožného, na co se hned hodí slova o nedostatečné komunistické čistotě, nýbrž naopak, ono je přímo nutné . Je

nutné vzhledem na naše vlastní taktická rozhodování, ale je nutné také v zájmu soudruhů ruských, v zájmu ruské revoluce, Ruským soudruhům bychom neprospěli , kdybychom jim nemlu

vili úplnou pravdu, kdybychom se k nim chovali jako lidé zá vislí nebo vázaní, a vycházejíce snad z přání jednotlivců z nich, ukazovali jim ve střední Evropě Potěmkinovy vesnice.

Otázka taktiky nejbližší doby souvisí velmi úzce s otázkou tempa sociální revoluce a tempa rozkladu kapitalistického zřízení ve střední a západní Evropě. Je možno si představit dvě formy zániku kapitalismu : katastrofu, rychlý pád, neb neza

držitelné tlení, postupný rozklad, během něhož se v západní Evropě konsolidují komunistické strany, revoluční kapacita bude během tohoto procesu stoupat, až nastoupí výbuch, jenž

smete kapitalistickou společnost. Zakončení tohoto procesu přechází tím do prvé formy, formy katastrofální. Celá věc tím přechází tedy k ocenění, k všestrannému zhodnocení situace,

v níž se nalézá kapitalismus. Stojíme před okamžitým zánikem kapitalismu, před okamžitou katastrofou, či ve vleklé krizi,

v hnilobném rozkladu, jenž v době poměrně delší skončí sociál ní revolucí ? Vyjádřeno v dobových úsečkách : můžeme očeká

vat krach kapitalismu během půl roku, během roku, či během tří, pěti, deseti let ? Vyřešení této otázky v hlavních rysech závisí od dvou činitelů : od hospodářské situace poválečné Ev

ropy i od rychlosti, s jakou dělnické masy budou přijímat revo luční komunistický program. Přitom musíme si uvědomit, že 119

oba činitelé nejsou nezávislí na sobě, nýbrž že mezi nimi je funkcionální vztah : půjde-li rozklad hospodářský rychle, pak

rychleji také budou na ně reagovat dělnické masy. Zkoumáme-li hospodářskou situaci, pak nemůžeme ve střed ní Evropě přehlédnout jednotlivé známky nasvědčující, že sto

jíme spíše uprostřed vleklého procesu tlení než před bezpro střední katastrofou. Porovnáme-li výrobnost západoevrop ských států roku 1920 s výrobností jich ke konci války neb v prvním pololetí 1919, tu nemůžeme říci, že by tendence byla jenom zhoršující, jsou také zřetelné příznaky jistého částečné

ho zlepšení. Ovšem nehledě na toto částečné zlepšení všeobec ná hospodářská situace zůstává neobyčejně těžkou a nikde

nelze ještě pozorovat návrat k » normálním « předválečným poměrům, jež samy o sobě byly dostatečně „nenormálními«. Pozorovali jsme dokonce, že během uplynulých osmi měsíců proběhla cenová křivka celou amplitudou, křivkou klesajícího,

stoupajícího, klesajícího a zase stoupajícího vlnění, že po pro sinci, kdy ceny dosáhly nejvyšší výše, na několik měsíců ceny klesly la nyní opět stoupají. Zdá se tudíž, že v takovém stavu částečných konjunktur , částečných zlepšení a opětného zase zhoršování bude se nalézat poválečná kapitalistická Evropa ještě dlouho, že celková hospodářská situace bude stále špat

nou, až zatím revoluční síly tak vyrostou, že budou schopny kapitalistický řád překonat. Kdybychom zjistili, že hospodář ská situace během roku 1921 je horší než v roce 1918 neb 1919, pak měli bychom právo očekávat brzký, bezprostřední krach kapitalismu ; jinak jsme nuceni přiklonit se k myšlence, že

rozkladný proces bude ještě pokračovat, aniž by nás přivedl k okamžité katastrofě.

Druhý faktor, od něhož závisí vyřešení tohoto problému, je stav revolučních sil bojujících proti kapitalismu. Sociální revo

luce nemůže být chápána jako něco mechanického; hospodár ský rozklad in concreto ještě není revolucí. Revoluce se usku

tečňuje tehdy, když statisíce a milióny lidí, dělníků, si uvědomí, že stávající řád musí být odstraněn, že má být odstraněn. A mo derní revoluce se liší od pudových výbuchů dřívějška i ještě

tím, že tisíce, statisíce dělníků ví, co postavit na místo starého společenského řádu, že jdou vědomě za ideálem socialistické, komunistické společnosti. Dělník, stoupenec sociálně patrio tické sociální demokracie, také zakouší bídu, než on nerevoltu

je, neboť chová ještě iluze o možnosti zlepšení parlamentní de mokracií a cestou reforem. Teprve tehdy, když se postaví do na

šich řad, teprve tehdy, když je veden komunistickou stranou, je revolučním atomem, revoluční silou. Rovněž tak jako ruský dělník, trpící bídou a zimou ( daleko více než český dělník ] }, je 1 V německém jazyce, tamtéž: není uvedeno. 120

revoluční silou, ačkoliv nerevoltuje proti své vládě, nebot je veden komunistickou stranou, jež mu praví, že trpí proto, že kapitalistická Evropa chce zničit socialistický stát, a proto sovětské Rusko blokuje a vede proti němu ustavičnou válku a on svým strádáním pomáhá vítězství socialismu . Jak patrno, ideologičtí činitelé mohou vykonávat určitý vliv, takže hospo

dářský stav neprotlačuje se absolutně bezprostředně a nezávis le od lidského vědomí. Stoupání revoluce je patrno právě na tom, jak šíří se kruh těch, kteří jsou na straně revoluce, kteří

nejen jsou nespokojeni, nýbrž i vědomě nespokojeni, to je jdou za ideálem nové společnosti. V Rusku před 7. listopadem 1917, před výbuchem proletářské revoluce šla za revolucí, za stra nou komunistickou zcela jasně většina dělnické třídy. Volby do

petrohradského a moskevského sovětu, volby ve všech důleži.

tých průmyslových střediscích i v severní armádě nejjasněji prokázaly, že sociálně patriotické strany menševiků a sociál ních revolucionářů jsou potřeny a že majorita dělníků a vojáků

jde za komunistickou stranou. A jen potom přistoupili rušti soudruzi k rozhodné revoluční akci. Revoluce má svoji objek

tivní diagnózu, objektivní příznaky, které nemůžeme pominout a nahradit pouze prvky vůle ( voluntárními ) , byť i bychom tuto dovedli vystupňovat do krajnosti. Kdybychom přiložili toto měřítko k rozboru situace třídních sil působících ve střední

Evropě proti kapitalismu, pak nemůžeme říci, že stojíme urči tě před takovým jich vzrůstem, aby se mohlo mluvit o přízna.

cích bezprostřední revoluční akce, tak jako se mohlo o nich mluvit v říjnu 1917 v Rusku. Je mnoho příznaků, věcně nasvěd čujících tomu, že právě teď spíše stojíme ve fázi sbiráni a organizování revolučních sil než před jich přechodem k akci. Poměrná snadnost, s jakou

v Německu buržoazní vláda odrazila poslední akci německé komunistické strany, rovněž nám ukazuje , že ty síly, které například nyní v Německu působí ve smyslu revoluce, nejsou dostatečné k povalení kapitalismu. Březnová akce Spartakus bundu roku 1919 byla mnohem intenzívnější, nehledě na to, že byla vedena menšími silami než nyní, neboť německý kapita lismus za toto období rovněž sebral a znovu organizoval své síly a překonal období vlastní dezorganizace.

Je třeba si velmi jasně uvědomit, že středoevropská buržoa zie překonala první poválečné období zmatku a dezorganizace, že buržoazie nyní v roce 1921 nechová se již tak beznadějně a nerozhodně k pokusům o sociální revoluci, jako tomu bylo

v listopadu a v prosinci 1918, kdy ji neočekávaně zastihla vo jenská porážka a rozklad armády, jež úplně otřásly odporu 121

schopností a vzdorností středoevropské buržoazie. Sipol a Or

geša v Německu, ozbrojený Sokol v Československu jsou sym bolem tohoto přechodu buržoazie k organizované, plánovité obraně jejího třídního panství .

Chceme mít komunistickou stranu, velikou stranu mas

Když úmyslně nezavíráme oči před tím, že obraz třídních sil

působících proti sobě v přítomné době, třebaže celkové sta dium revoluční zůstává, přece jen se ve střední Evropě změnil

od listopadu 1918 v tom směru, že buržoazie středoevropská překonala první kritický okamžik po vojenské porážce a že

přistoupila k znovuvybudování starého utlačovatelského apa rátu, pak musíme v tom vidět další vážný důvod pro stanovisko, abychom budovali velikou komunistickou stranu, chceme -li

vážně pomýšlet na překonání kapitalismu. Po událostech v Německu a prosincových událostech u nás není nejmenší pochyby, že sociální patrioté v rozhodných okamžicích vystupu jí jako přímí obhájci kapitalismu. Tyto strany jsou organizová

ny jako strany masové a my můžeme je a kapitalismus překonat jen tehdy, když budeme velikou komunistickou stranou , stra nou mas . Listopadový převrat v Rusku byl vykonán komunistic kou stranou, ačkoliv nebyla tehdy velikou stranou, neboť ani sociální revolucionáři ani menševici neměli velikých, maso vých stran. To je základní rozdíl mezi našimi poměry a také rozdíl průmyslových zemí a zemí agrárních se slabě vyspělým

průmyslem, tedy všeobecně mezi středoevropskými poměry a poměry ruskými. Jakpak bychom mohli prosazovat , řekněme, v Československu diktaturu proletariátu, když by pravá sociál ní demokracie měla ve svých řadách značnou většinu dělníků ?

Jakpak bychom mohli zřizovat sovětskou republiku, když už v prvních volbách byla by reformistická, protirevoluční sociál ní demokracie ve většině , když by z voleb vyšly sociálně patrio

tické sověty , které by se postavily proti socialistické vládě ? Jakpak bychom chtěli si zaručit většinu v sovětech a mezi děl

níky, když proti dvěstětisícové nebo čtvrtmiliónové spojené pravé sociální demokracii a národním socialistům stála by pa desáti nebo stotisícová strana komunistická ? Proto musíme v našich poměrech, a to platí pro celou střední Evropu, rozhod

nout se pro velikou, masovou stranu komunistickou. Velmi 1 Sipo ( Sicherheitspolizei )

zkratka označující uniformované

ozbrojené bezpečnostní oddíly, zřízené v roce 1920, které zasahovaly proti dělnickým a lidovým demonstracím. žluťácká pořádková orga 2 Orgesch ( Organisation Escherich ) nizace , založená v březnu 1920 k ochraně buržoazního majetku, státní buržoazní moci a namířená proti komunistům. V březnu 1921 byla z rozhodnutí Dohody rozpuštěna. 122

často se proti veliké komunistické straně argumentuje slovy : vždyť sociální revoluci dělá dvacet až padesát tisíc lidí . Ano,

dvacet až padesát tisíc lidí jde bezprostředně se zbraní v ruce na ulice a uskutečňuje samotný akt sociální revoluce . Zřizovat a budovat nový hospodářský řád však nemůžeme jen s pomocí

padesáti tisíc ozbrojených dělníků, když jde proti buržoazie i drobné měšťáctvo i sám proletariát . Sociální revoluce je něco

daleko složitějšího než pouhý akt revoluce, který třeba je pro váděn jen padesáti tisíci dělníky. Budovat velikou komunistic kou stranu, která by mohla porazit na hlavu sociální patriotis mus a buržoazii , je kategorickým příkazem našich politických poměrů i třídního rozvrstvení. Princip » jádra « nutno uplatnit

v ní. Úkolem naším pro nejbližší dobu je organizačně a ideově zkonsolidovat stranu, obnovit technické prostředky pro její vedení

v Praze pořád vlastně nemáme ještě ani místnost

pro redakci !

postarat se o její finanční zajištění, dát do po řádku tisk a ihned započít velikou propagandu tiskovou. Kromě toho musíme se snažit rychle uplatnit svůj vliv na proletariát, který dosud není vtažen do rámce naší organizace politické, a pak na vrstvy poloproletárské, které, třeba měly jistý majetek nebo ( jako nemajetná inteligence, nižší úředníci ) postavení

zdánlivě pevnější než dělník, nevykořisťujíce druhých, odkázá ni jsou žít jenom z práce vlastních rukou nebo hlavy. Poměr strany k oběma těmto vrstvám je z hlediska sociální revoluce nejvýš důležitý . Náš ļ poměr k odborům

byl přesně formulován odpovědí, na které se usnesl výkonný výbor strany k Unii železničních zřízenců. To, co je v tomto projevu řečeno, platí oficiálně a já myslím, že vzhledem k času

stačí, když také na fóru sjezdovém prostě prohlásím závaznost těchto hledisek jménem celé strany, aniž bych potřeboval je

podrobně opakovat. V podstatě dá se naše stanovisko k odbo rům vyjádřit slovy : Nikoliv tříštit, nýbrž pronikat nekompro misními ideami .

Pro sblížení všech chudých lidí, poměr k středním vlastníkům a inteligenci Kromě odborů musíme však věnovat pozornost též jiným vrstvám proletářů , kteří dosud jsou mimo rámec naší strany.

U nás je ten stav, že veliké vrstvy proletářských živlů jsou or ganizovány ve straně českých socialistů, katolické i agrární.

o těchto stranách je možno říci, že dnes mají více proletár ských živlů než sociální demokracie ( pravice ) , od které se dělnické masy odklonily a která dnes stále více klesá na vlas 123

teneckou stranu maloměštáckou . Vzpomeňme si jen na želez niční zřízence a státní zaměstnance organizované při straně českých socialistůl Také tyto proletáře v druhých stranách musíme burcovat, když ne hned přímo ke komunismu, tedy aspoň k třídnímu a povšechně revolučnímu uvědomění. Tito lidé jsou v dosavadních stranách dosud jaksi silou setrvačnos ti. Dostali se do nich před válkou, kdy pohnutky nacionální a na Moravě a Slovensku konfesionální hrály v jejich myslích mnohem větší úlohu než dnes. Je to zjev úplně nepřirozený, že

strana českých socialistů, agrární a katolická jsou ještě dnes skoro v stejném složení, se stejnými vůdci, stejným rázem jako před světovou válkou. To zjev nepřirozený a nemožný. Takový proces obnovy a očisty, jako prodělala sociální demokracie

v poměrech úplně změněných, musí udělat každá strana, ve které proletářské živly jsou. Jsou už také příznaky, že k tomu dojde. Je levice u českých socialistů , je kvašení mezi dělníky ve

straně katolické, je zřetelné hnutí nespokojenosti mezi části domovinářů ve straně agrární. My musíme účelnou taktikou působit k tomu, aby vše, co spojuje chudoba a co proto patří dohromady, se co nejdříve aspoň sblížilo. I zde jsme ne pro vyzývavou, drásavou, ve slovech přehánějící, brutální útočnost. Tak vášnivě je nutno vystupovat proti boháčům. Proti chudým lidem, třeba zatím politicky stáli proti nám, v našich poměrech se osvědčuje taktika klidného vysvětlování, snášenlivosti a

trpělivosti. Šetřme národních citů dělníků, dosud národně so cialisticky organizovaných . Nedotýkejme se nešetrně nábožen ského cítění chudých lidí na Slovensku. Dnes není největším

nepřítelem náboženská iluze, dnes jediným nepřítelem je vy. znání mamonismu, velký kapitál, velkostatkáři, velkofabrikan ti, velkoketasové, velkobanky a proti těmto musí právě komu

nistická strana řadit všechny chudé lidi bez ohledu na odliš nosti ( dnes podružné )1 do jedné fronty . A stejně musíme svoji taktiku zařídit tak, aby vrstvy poloproletářské, vlastníci drobni a střední ve městech i ve vesnicích, úředníci a inteligence, byli přesvědčeni, že oni námi poškození být nemohou, aby byli as

poň neutralizováni a ze strachu před námi nepropůjčili se za gardu velkému kapitálu. Drobným a středním vlastníkům must me výslovně říci, že jejich majetek, pokud se dá spravedlivě předpokládat, že vznikl z práce a šetrnosti rodiny neb několika generací, nebude vyvlastněn , naopak, že ve státě s vládou děl níků a malých rolníků budou moci daňová břemena pro ně být zmírněna, dále musíme se zavázat a ten závazek musí být

v případu našeho vítězství také splněn že drobní a střední vkladatelé peněžních ústavů dostanou své úspory úplně vypla ceny. V řadách inteligence musíme rozptýlit znepokojení pro IV německém překladu, tamtéž : není uvedeno. 124

vedením důkazu, že není pravda, jako by naše hnutí ohrožovalo národní samostatnost a nemělo pro ni smyslu, naopak, že ver

sailleská koncepce zahraniční politiky, vytvořená kapitalistic kými vládami, ( a ve vnitřních poměrech 1 sobectví boháčů a mocných, mohla by nás vést znovu k Bílé hoře a záchrana před tím, že není ve spolupráci s boháči vlastního národa, nýbrž ve

vytvoření jednotné mezinárodní fronty revolučních dělníků všech národů v tomto státě žijících. Dále musíme inteligenci přesvědčit, že v organizaci plánovitého hospodaření republiky

socialistické bylo by jejích odborných znalostí v nejvyšší míře potřebí, že by proto musely být více ceněny a měly příležitost mnohem více se uplatnit než v překrveném byrokratickospráv ním aparátu organizace státu dnešního. Pro sebe pak zase z potřeby inteligence vyvozujeme, že je potřebí velké strany, která zavčas dovede nejlepší živly inteligence získat, předejít zavčas tomu, aby zbytečně nebyly zatlačeny do protirevoluce a sabotáže a aby v případě vítězství jejich odborných sil k vý. stavbě ihned mohlo být použito. Když budeme postupovat touto metodou, věřím, že do krátké doby bude naprostá změna poli

tického rozvrstvení v Československu. Dosavadní strany že budou rozloženy, proletářské živly z nich vytaženy, když ne

úplně sloučeny v jedné, naší politické straně, tedy aspoň mezi sebou sblíženy a seřaděny k společnému boji proti bankám, velkokapitálu a velkostatkářům. Tak vzejde fronta, která za

vedení komunistické strany z počátku zahájí boj za velké kon krétní požadavky, boj, jenž pak svou vlastní logikou bude se stupňovat a rozšíří se v boj o dobytí státní moci, o zřízení vlády dělníků a malých rolníků, proletářské diktatury, jež jediná je s to vybudovat republiku opravdu socialistickou .

Otázka pučismu A v této souvislosti, soudruzi, řeknu několik vět o otázce pu

čismu. Výslovně pravím, že tak nedělám v souvislosti s březno vými událostmi v Německu, poněvadž o těch ještě dnes nemá. me úplný přehled, a proto nechci o nich vyslovovat posudek.

Chci vyslovit názor plynoucí z našich vlastních zkušeností. Napřed, aby bylo zabráněno každému nedorozumění nebo vý. kladu zlovolnému, jsem povinen přesně vyznačit, co slovem »puč« myslím. Rozumí se samo sebou, i když nepřipustíme roz vinutí se bitvy o převzetí moci za situace mezinárodně nezralé, jak jsem o tom mluvil výše, i když pro nejbližší budoucnost

klademe velkou váhu na činnost propagační a organizační, že tím není řečeno, že bychom nepočítali s aktivními pohyby mas, se stávkami, demonstracemi, třeba i bouřemi z důvodů aprovi 1 V německém překladu, tamtéž : není uvedeno . 125

začních, protestních proti konkrétním činům násilí, reakce apod . Ve všech těchto chvílích nesmíme masy zradit, naopak, musíme stát při nich a s nimi. My budeme pravděpodobně i přímo aranžovat velké akce mas na podporu konkrétních

požadavků, at tyto vzejdou z činnosti parlamentní, odborové, anebo z povšechných poměrů. V žádném z podobných případů nedá se o puči mluvit, i kdyby akce byla sebe rozhodnější . Pu

čem myslím akce, které by nevyplynuly samočinně, přirozeně z domácí situace a z vlastní potřeby mas , nýbrž o nichž by si

někdo myslil, že situace pro ně dá se vytvořit uměle, že se mu sí stát zrovna v čase, kdy by to chtěla netrpělivost jednotlivců, třeba i proti vůli mas, třeba i stržením mas prostředky provo kace. Nenípučem žádná akce, do které přejdou masy pod tla kem skutečných poměrů, a vývoj do bojovných poměrů takto odůvodněný my nejenže nikdy nechceme brzdit a hasit, nýbrž chceme a budeme ho politickými prostředky podporovat. Také není pučismem první výpad ze zákopů, když by už situace byla zralá k zahájení rozhodné bitvy o převzetí moci. Ale pudismem

1

je chtít vytvářet bojovné situace uměle, bez zřetele na poměry,

za každou cenu, podle ideologického názoru jednotlivců nebo malé skupiny, třeba i prostředky provokace. Proti této taktice je nutno se postavit zásadně a s největší rozhodností. Musí to

být na našem sjezdu vysloveno, poněvadž byly slyšeny také názory jiné, že dělnictvo musí být tlačeno do bojů i za cenu porážek předem jistých, jenom těžkými oběťmi že hnutí dostá

vá dostatečnou tvrdost, porážkami že sílí v proletariátu vůle k boji. Je pravda, že hnutí za určitých poměrů i z porážky má velký rospěch , zvětší se, zesílí, ztvrdne, získá důvěru dalších mas. To tehdy, když každému dělníku je jasno, že zápas byl nám buržoazií nebo zradou vnucen, třeba stáli jsme proti pře 1

sile, že nesměli jsme se boji vyhnout, poněvadž se jednalo o nutnou obranu a o třídní naši čest. Tak tomu bylo za bojů

prosincových, a proto boje tyto, i když spojením pravice, bur žoazie a vlády zdánlivě jsme byli poraženi a naházeni do žalá

řů, přinesly ideji tak netušený prospěch. Instinkt dělníků do bře vyciťuje. Jinak by bylo, kdyby události prosincové byly

vyvolány námi uměle a lehkomyslně a kdyby výbuchy uměle připravené měly být často opakovány. Po zkušenostech dvou a půl roku, jichž jsme nabyli bedlivým pozorováním a zkoumá ním událostí u nás i v celém našem středoevropském okolí, pravím otevřeně, že taktika pučů stejně jako taktika indivi

duálních teroristických činů nemůže zde jako normální pro

středek taktiky dělnického hnutí padat na váhu. Předpokla dem pro revoluční vývoj zde je, že do vření a pohybu musí se

dostat velké masy proletářské ( a poloproletářské ) ?. Když 1 V německém překladu, tamtéž : není uvedeno. 126

k tomuto se poměry vyvinou, pak bude na naší straně jako

třídně a revolučně nejpokrokovější, aby převzala morální a politické vedení . To předpokládá usilovnou přípravnou práci organizační a propagační. Musíme vždycky brát zřetel na nála dy dělníků v odborových organizacích . Zejména nesmíme se

dát nikdy do boje, který by některá podstatná část proletaria tu nedovedla aspoň chápat, při němž by byla přímo nepřátel sky proti nám a my bychom ji snad násilím chtěli donucovat.

Taková taktika po mém přesvědčení by zbytečně podporovala ozbrojení buržoazie , svou rozčilenou přehnaností izolovala by

naši stranu od mas, posilovala by konzervativní byrokracii v odborových organizacích .

Jak se vůbec vysvětluje, že pučistické tendence vznikají a že cítíme nutnost zaujímat k nim stanovisko ? Na počátku své řeči jsem řekl, že kapitalismus nalézá se v rozkladu, že jsme sou časníky velikého světově dějinného přelomu, že stojíme upro

střed přechodu jedné epochy společnosti do nové, do společ nosti socialistické . Tento přechod je složitým procesem. Někte

ří lidé jsou překvapeni a zklamáni vleklým postupem sociální

revoluce a přestávají v ní věřit. Ve skutečnosti, abstrahuje me-li se od subjektivního přání, něco takového je zcela přiroze

né. Takový historický děj , základně měnící celou společenskou stavbu, nemůže být dílem kratičké doby jednoho nebo dvou let.

Pád Říma, pád staré antické společnosti trval několik století. Pád feudalismu trval několik desítek let. Je-li něco neobyčejné. ho v tom, že sociální revoluce nebyla skončena za dva či tři roky ? Ale v některých kategoriích dělníků nesnesitelné pomě ry, vytvořené pokračujícím rozkladem kapitalismu , vybičují mnohdy část dělníků do nálad, které svádějí k pokusům o akce bez ohledu na celkovou situaci. Puč , který v dobách předváleč ných byl zřejmým anachronismem, nyní v hlavách mnohých dobrých revolučních soudruhů ztratil svůj absurdní ráz. Revo luční doba probouzí revoluční energii, těžké životní poměry nesmírně prohlubují třídní protivy . Snadnost, s jakou byl sme

ten ku konci války monarchismus ve střední Evropě, svedla soudruhy v některých případech za hranicemi k tomu, aby zku sili štěstí, a oni vstoupili do akce, aniž by měřili své síly, aniž by si vyjasnili objektivní stav vzájemně proti sobě bojujících třídních sil. Majíce za sebou celkem malé skupiny dělníků, pokoušejí se realizovat to, co je sice konečným cílem první fáze

třídního boje, co však může být jen dovršením předcházejících částečných bojů. Takové pokusy končí porážkou . Jestli tyto porážky v období bezprostředně po revoluci, která smetla monarchismus ve střední Evropě, byly bez obzvláště těžkých následků pro situaci ve střední Evropě, neboť tehdy revoluční

vlny vzrůstaly jedna za druhou , tu nyní , v období chudším na revoluční masovou energii, každá taková porážka má následky 127

mnohem těžší. Spartakusbund v roce 1919 mohl dva měsíce po lednové porážce znovu přejít k akci. Za dva měsíce se nashro máždilo

tolik

revoluční

energie,

že

poznovu

vzplanuly

v Německu revoluční boje. Nehledě na březnovou porážku, rostly síly revoluce v Německu stále. V březnu 1921 jde do akce německé komunistické strany na půl miliónu dělníků. Poslední porážka vyvolala však v řadách sjednocené Komunistické stra ny Německa těžkou krizi. Hromadění revolučních sil není tak

bystré jako bezprostředně po válce, a musíme tedy jimi spořit. Vyplýtvá -li se revoluční energie v drobných neúspěšných sráž kách, v málo úspěšných pučích, pak nakonec nebude sil vést rozhodnou ránu. Je sice jisté, že ekonomická situace zase ji

vytvoří, kdo však ví, jak dlouhou dobu bude trvat tento nový proces ? Kdo ví, jestli dělníci, zklamáni pučistickou taktikou ve víře v sociální revoluci, nestali by se obětí nějakého odborář ského, politicky bezbarvého hnutí a teprve po celé řadě zkla mání opět by se seskupili na frontě sociální revoluce? Nikdo v tak vážných otázkách ne

ní myslit ukvapeně. Vše obětovat

tam, kde oběti jsou účelny, kde přinesou štěstí miliónům lidi, a ani jednu oběť, kde je zbytečna a neužitečna.

Kdo by nerozvážně hrál si s pojmem pučistické taktiky, po škozoval by konečně také morální autoritu Třetí internaciona

ly. Neboť tato má o pučích stanovisko úplně jasné. Když roku 1919 došlo k známému puči Bettelheimovu ve Vídni a násled kem něho ke krizi Komunistické strany Rakouska, napsal Ra dek o této věci několik statí. A v úvaze Uherská pučistická tak tika ve Vídni napsal doslovně:1 „ Je těžko z dálky rozlišovat, do jakého stupně byli na zahra

niční propagandě uherské republiky rad zúčastněni lidé ne zkušení, dobrodruhové a hyeny bojiště. Skutečností je, že tyto živly začaly mladou komunistickou stranu ve Vídni tlačit k puči. Uprostřed května přišel do Vídně dr. Bettelheim jako uherský komisař. Tvrdil o sobě, že je zmocněncem Třetí inter

nacionály, která prý mu dala mandát, aby co možno brzy vyhlá sil republiku rad. Ve skutečnosti věděla exekutiva Třetí inter nacionály o dr. Bettelheimovi, ve hnutí úplně novém chlapičko

vi, zrovna tolik jako dr. Bettelheim o Komunistické internacio nále, totiž nic. Nevíme, zda dr. Bettelheim si sám mandát při

fantazíroval, aby nezkušené vídeňské soudruhy mohl tím snáze hnát do pučů, anebo zda nějaká instituce propagandy uherské republiky rad mu uvázala tohoto bulíka, aby mu dodala více odvahy k jeho mesiášské úloze. Faktem však je, že moskevské mandáty dr. Bettelheima jsou buď plodem fantazie mladého 1 V německém překladu, AÚML ÚV KSČ, 2–14 : celý obsáhlý citat chybí; lv ruském překladu, AUML OV KSČ , 2-15 : citát uveden v plném znění. 128

soudruha, jenž o komunismu nemá ani tušení, anebo podvod ným manévrem dobrodruha . Nikdy, ani před založením Komu nistické internacionály, ani potom Komunistická strana Ruska nedala žádnému soudruhovi mandáty, aby šel do určité země a

tam v určité době vyhlásil republiku rad. Jestli ruští soudruzi, kteří dlouho pracovali v určitých zemích, anebo soudruzi z těchto zemí, kteří žili jako váleční zajatci v Rusku, odešli z Ruska, aby působili v Rakousku, Německu, Francii anebo v některé jiné zemi, tedy pomohla jim ruská komunistická stra na hmotně výpomoc byla obyčejně velmi skrovná stejně pomáhala socialistickým stranám a skupinám ciziny, které se na ni obrátily . Jedinou samozřejmou protislužbou za to bylo

rozšiřovat nauky komunismu a zprávy o proletářské revoluci. Nikdy Komunistická strana Ruska a později v jejích rukách nacházející se Komunistická Internacionála st nenamlouvala, že může z Moskvy určovat konkrétní politiku komunistických stran v cizině, tempo zahraničního hnutí. Pisatel těchto řádků

( Radek ) , který přece řídil zahraniční propagandu až do pro since 1918, veřejně napsal v článku napsaném v únoru 1919 a uveřejněném v listopadu 1919, ze v rozhovoru, jejž měl v říjnu

1918 s komunisty německými, uherskými, českými a jihoslo vanskými, vracejícími se ilegálně do bývalého Rakousko -Uher ska , jménem Komunistické strany Ruska přímo je varoval, aby

je snad nenapadlo výsledky ruské revoluce v počátečním sta diu revolučního vývoje doma prostě mechanicky kopírovat. Radil ' dokonce, že i stanovisko k Národnímu shromáždění má být podle toho, jakého stupně tam dospěly už třídní rozpory a

celkový vývoj. Exekutiva Komunistické internacionály , spočí. vající v rukou tak prozřetelných taktiků, jako je Zinověv a Vo

rovskij, vzdělaných marxistů, z nichž Vorovskij je v hnutí už 25 let, Zinověv 17 let, neprovádí samozřejmě také žádnou jinou

politiku. Komunistická strana Ruska ví, že definitivně zvítězit může ruská revoluce jenom tehdy, když zvítězí revoluce světo

vá. Ale světová revoluce může se vyvinout jen jako hnutí vytvo řené proletáři příslušné země, a ne emisary. Neprosadí-li se proletářská revoluce v jiných zemích v dozírné době do té mí ry, aby aspoň ochromila imperialismus Ententy, tedy ruské

revoluci hrozí osud, že se vykrvácí ; neboť obranná válka proti Ententě vyčerpává všechny síly, které by měly být soustředěny

na dílo hospodářské reorganizace. Tomuto osudu podlehly so větové Uhry při své úzké základně. Ale ani vědomí takovéhoto

nebezpečí nemůže smazat ze světa poznání, že ohroženým so větovým republikám může být pomoženo jen vývojem proletář ské revoluce, ne umělým vyvoláváním pučů, které mají za ná

sledek jenom oslabení hnutí v druhých zemích, následkem to ho jsou škodou také pro sovětové Rusko a každé jiné revoluční

centrum, naprosto nepřihlížeje ani k tomu, že vůbec je tím idea 129

CELE 1931 1972 ISTT Tênea. Ima , 33 SEC TEE 19 STÉ 11.05 3 ISTIT IS 1916 273_152 19 rú

1978 Déce.6 . RECISCE * : : sede 1.300

ETIě a za LIT. L254 DGT berst ou AIL. Wina Team AT TIO TEST

esta eirIII: se CILICTesc

3.522 *50 **0 . , 02:22 " T TE

ESTÉE

ta :2.7 57 12 6,5 ). 52. 57 Se

2

Dorné 79332200 : é oce gardy, !02

nejdescrich EI OTS: I *** " * % 205 55 rzz a ete sapeta seses : é repub 32L? 155Ebé sráže vést tacré Set * 1.5 " x6 ze scká asi je sescos'e körby 9 1950 ns am

165 Ece cez jessé teto lie to ,

11.92ks ocaktaré pomazesi kazce ate ce -

Oscars.DU

ani 1.6*1."

sám se , le étaito soy soccrcba Bačka je teleso vše ,

w tryckan

insensisch scébo dosarado výroje chceli

Os pulsirkých tendencích na sjezdu říci. Kdo by piesto dělal Dro D63.cKu tak ku propazardu, at při cebo jen nepří

143,

tom byli bychom nuceni mysiit, že má vedie komunistic

kych v skrytu svého nitra také ještě jiné myšlenky .

Jino diez ou otázkou, kterou sice není nucen bezprostřed ne rozhodnout tento sjezd, ale kterou bude se výkonnému vý . bru zabývat hned po sjezdu a o níž také máme určité zkuše

nosti z dosavadního vývoje našeho hnutí, je otázka, jakýin po stupem , jakým tempem a v jakých formách má být provedeno organizační sloučení naší strany s existující už organizaci ne mockoho oddělení Komunistické strany Československa.

Otázka jednotné mezinárodní strany není vůbec mezi námi sporná. To pravím výslovně, aby nebylo možné nedorozumění. Jedná se o taktiku, tempo a formu jejího provedení. Přesně

Pocono jedná se o následující: Je účelno, abychom ihned, řek nome do dvou měsíců, úplně likvidovali organizační útvary, instituce a zařízení naší strany, tak jak se historicky vytvořily a jak existují, a abychom s německými soudruhy úplně splynuli

na všech stupních organizačního uspořádání v jediný nový celek , s jediným , přísně centralisticky vybudovaným výkonným výborem , se společnými financemi, anebo bylo by účelnější ,

abychom přeměnu tak pronikavou neprováděli najednou, aby chom také zde postupovali postupně, organicky. V tomto dru 1 V ruském překladu, tamtéž, uvedeno správněji : proti většině dolnické třídy .

130

hém případě byla by organizační samostatnost českého komu nistického hnutí v podstatě zachována, my bychom měli svoje instituce strany, svůj výkonný výbor, svoje finance a svoji ad

ministrativu, němečtí soudruzi také. Ale spojeni bychom byli organizační nadstavbou, ne pouze od případu k případu kona nými společnými poradami, nýbrž stálými organizačními zaří zeními, institucemi, jejichž vrcholem by byly z obou národních

výkonných výborů ustaveny společný ústřední (mezinárodní ) výkonný výbor a mezinárodní sjezd strany. Tento mezinárod ním institucím by příslušelo rozhodovat o taktice a velkých politických akcích celého hnutí.

Soudruzi, já osobně pro jistou, snad ne příliš dlouhou dobu přechodnou, ( ale pro dobu delší než dva měsíce ) , s velkou důtklivostí prohlašuji se pro soustavu nadstavby. A právě v této otázce domnívám se, že mám právo zrovna já mluvit zře telně. Nezapírám, že vždycky jen s jistým ostychem a zdrženli vě ujímám se slova, mám-li zastávat taktický názor, který pro

vzdálenějšího pozorovatele mohl by budit dojem logického rozporu s mnohými oportunistickými činy, k nimž jsem byl nucen za úplně jiných poměrů, zejména jako exponent ně kdejšího Českého svazu v minulosti. Ale jedno, myslím , že mi

za běhu celého mého života nemůže být ani v jednom případě vytknuto : že bych podléhal nacionalismu. Já jsem byl přesvěd čen o tom, že po válce půjde vývoj k založení jednotné strany proletariátu bez rozdílu národností velmi záhy. Vyhledejte si ve starém Právu lidu moji řeč ze dne 1. máje 1917 v pražském

Reprezentačním domě. Tehdy, ještě za války, jsem výslovně pro to mluvil. A že tehdejší můj projev nebyl náhodný, nýbrž že hledisko mezinárodního politického spojení proletariátu jsem soustavně propagoval už v dobách, kdy za nálad u nás panujících se to zdálo přinejmenším podivným a velmi málo

časovým, o tom doklady můžete najít v článku, jejž jsem psal do Akademie v březnu 1918 k výročí vydání Marxova Komuni stického manifestu, ve stati, kterou jsem v téže revui vystoupil proti nacionalistické ideologii ( Dyka, ) 3 Herbena, F. V. Krejčí

ho, kteří českým dělníkům sugerovali názory ko » národu vyvo leném «, jenž musí mít » i svého vlastního boha«, a jejichž kruh

doplnil Modráček a Hudec stanoviskem, že marxismus jako plod německého ducha » patří na hnojiště hnusu a opovržení«,

Mohu se odvolat i na ducha řečí, které jsem několik týdnů před převratem měl v řadě míst na Moravě , při nichž počítal

jsem už s existencí samostatného státu, připravoval na vytvoře ní mezinárodně třídní fronty proletářů všech národů v něm,

kvůli čemuž jsem byl v Brně ukřičen, y Přerově přepaden. 1 V německém překladu, tamtéž: není uvedeno. 2 Tamtéž : není uvedeno. 3 Tamtéž : není uvedeno.

{ 131

Myslím, že aspoň hlavní věty tehdejších mých projevů budou zachyceny v referátu Rovnosti. Vzpomeňte si také na můj do slov po debatě o mém referátu z vánočního sjezdu 1918. Od

jara 1917 skoro každá má řeč vrcholila v 'slovech, jež (samo zřejmě tím více dnes ) 1 pokládám za nejvyšší nutnost sociálně revoluční taktiky: »Proletáři všech zemí, spojte se ! « Ale právě proto, že tento názor mám a vždycky jsem měl, mám právo

očekávat, že nebude hledán u mne nějaký postranní, nacional ní úmysl,když vyslovím názor, že v nynější době, za nynějšího konkrétního stavu vývoji komunistického hnutí v Českosloven sku by neprospělo překotné, tlakem prosazované likvidování za desítiletí se vytvořivšího našeho organizačního aparátu, nýbrž že na přechodnou dobu je účelnější řešení ve smyslu nadstavby .

Soudruzi, nezastírám, že toto stanovisko, kdyby o něm sou

druhem Kreibichem a soudruhy, pomocí nichž on může vykoná vat vliv, nebylo německému proletariátu a zejména výkonnému výboru moskevské internacionály referováno velmi loajálně, že

by mohlo vyvolat značné nedorozumění a dát podnět k velmi vážným diskusím , případně i rozporům. Přesto jsem nucen osobně při tomto stanovisku setrvat a ponechat zodpovědnosti vůdčích soudruhů německých, zda uznají za dobré

je

v jejich moci tak učinit – loajálním vysvětlením našich pohnu tek tomuto nedorozumění předejít. Na úplné, přísně centralis ticky vybudované, i organizační a finanční splynutí s němec kou stranou hned dnes, do dvou měsíců, naše hnutí, tak jak je,

zralé ještě není. Není zralé psychologicky a působilo by to značné obtíže i technicky . To pravím zcela otevřeně. Ale stejně

otevřeně pravím, že i německé hnutí není zralé pro okamžité provedení úplné centralizace v té formě, jaká byla by u nás jedině možnou, kdyby měla být trvalou. Překotné sloučení, usnesené seshora a prováděné s použitím jistého tlaku, mělo by

za následek splynutí pouze formální, ve skutečnosti by jednot livé části žily vedle sebe dále, a kdyby což by se stalo velmi pravděpodobně – v nejbližších měsících vyvstala jako akutní nějaká důležitá sporná otázka taktiky, mohlo by se o ni hnutí formálně sloučené zase rozdvojit. To by pak mělo za následek

mnohem více kyselosti, roztrpčenosti , vzájemného podezřívání z nacionalismu, než kdyby k úplnému sloučení nedošlo . Pova žuji pro naše poměry za přirozenější, logičtější a prospěšnější, abychom dosavadní aparáty nerozpouštěli, nýbrž spojili je nad stavbou, vedli je do společných akcí. Těmito akcemi budou po stupně stále více se sbližovat, srůstat a organicky v době po měrně krátké vyvinou se v stmelený celek jednotné mezinárod ní strany, jenž je také pro nás cílem. 1 V německém překladu, tamtéž : 'není uvedeno . 132

Tuto taktiku, v podstatě odpovídající taktice procházení na zorným vyučováním skutečností, které jsme se drželi při ideo

vém přetvořování velké strany, neodporučujeme v tomto no vém důležitém případě pouze na podkladě abstraktních úvah, nýbrž na podkladě praktické zkušenosti . My máme už určité

zkušenosti také s taktikou opačnou. Úplnou centralizaci najed nou provedla při ustavení se v komunistickou stranu naše , organizační apa mládež. Ta má úplně zcentralizované finance,

rát, pouze jeden výkonný výbor. Výkonný výbor není složen poměrně podle síly jednotlivých národů, nýbrž při jeho sesta vování rozhodovala zásada v podstatě úplně správná, aby se do něj dostali ti, kdož jsou »nejlepšími komunisty «. Dnes skládá

se výkonný výbor mládeže z 5 Čechů, 5 Maďarů, a 5 Němců. Praxe dala za tři měsíce tyto zkušenosti : technicky jednání je ztíženo jazykovou růzností a nutností překládat. Věcně do chází k nedorozuměním proto, že soudruzi němečtí a madaršti, kteří zde v centru nemají masy a nemusí, ani nemohou se

o provedení učiněných usnesení přímo starat, přicházejí s návrhy nejčistšími, nejpřímočařejšími . Z hlediska komuni stického principu ovšem nedá se proti těmto návrhům nic na

mítat. Tím méně, ješto němečtí a maďarští soudruzi vzdálenější od svých mas a od praktické práce mají více času studovat, mají více možnosti získat důvěru, radu i vypracované už ná vrhy i od vlivných soudruhů mimo výkonný výbor a je hotové

do schůze přinášet, jsou teoreticky vyspělejší a stylisticky obratnější.

Čeští soudruzi však, kteří mají návrhy ve styku s masami

provádět, jsou nuceni každý z nich zkoumat také z hlediska okamžité taktické vhodnosti, proveditelnosti apod. Tím se

samočinně musí vytvářet nálada, bez zlého úmyslu na kterékoli straně, jako by čeští soudruzi byli komunisté »méně dobří«, a

jsem jist, že mezi mládeží například soudruh Hájek stín těchto nálad na sobě jistě ucítí. A jinou zkušenost mohu uvést ze seve ru Čech. Soudruh Teml v Teplicích vykonal pro výchovu čes

kého proletariátu smíšeného území od nacionalismu ke komu nismu velikou práci, je stále mezi dělníky a jistě nesmí se ni

kdo opovážit ho podezírat. Nuže, byl jsem přítomen na župní konferenci v Lounech, kde on, nevěda, že na jeho vývody kladu nějakou zvláštní váhu, referoval v podstatě takto : » Hornický živel na severu je ve své podstatě radikální. Jeho nálady a ná zory však byly a jsou komplikovány poměry národnostními.

Dnes je český sever komunistický. V dělnických vrstvách je komunismus. Skoro jen úředníci, učitelé a živnostníci tvoří trosky pravice. Náš sekretariát je tak upevněn, že nepotřebuje

podpory. Netušených výsledků jsme učinili s dělníky jako re terenty. Horník, sklář založil komunistickou organizaci, kde sekretář nemohl. »My, « tak mluvil Teml už skoro před dvěma 133

měsíci, » už vlastně dnes jsme v rámci Třetí internacionály. Máme společné akční výbory se soudruhy německými. Náš ma jový odznak bude sovětová hvězda, ač je v našem obvodu úřa

dy zakázána. Pracujeme s německými soudruhy komunisty už dva měsíce. Zdá se mně však pod dojmem nálad, jak se u nás

tvoří, že mládež přece jen udělala chybu, že šla sama předčas ně z levice pryč. Aspoň u nás máme některé zjevy, ukazující, že

přišla k soudruhům , kteří nejsou pro zodpovědnou spolupráci ve všem ještě úplně zralí. Musíme mít nad sekcemi mládeže

stálou kontrolu. To, že jsme komunisté, nevylučuje, abychom pokračovali dopředu s určitou rozvážností. Jsme upřímní ko munisté, ale máme i vůči německým soudruhům kritiku. Budeme

trvat na tom, abychom při úpravě poměrů k německým soudru hům si zajistili určitý vliv, a sice věcnými, organizačními záru kami. Komunistické skupiny Neumannovy, vlastně jejich před stavitel Sonnenschein, dosud pracovaly více Němci . O mně a Opatrném říkali, že jsme centristy, poněvadž jsme nestrhli všechny mosty s dělníky v pravičáckých odborových organiza cích. My máme vůči odborovým organizacím jiný poměr, a pro

to také kloníme se k jiné taktice než soudruzi němečtí. My jsme hnutím tak velkých mas, že máme možnost odborové organiza

ce dobýt ( už vnikáme také mezi kovodělníky a skláře ) , kte roužto naději němečtí soudruzi pro sebe nechovají. Němečtí soudruzi, vychovávaní Vorwärtsem, nám otevřeně říkají : »Nánı nezáleží na tom, kolik nás bude, ať jsme malí, jen když jsme revolučním činitelem. « Naproti tomu my nechceme být sektou a vycházíme ze stanoviska, že k revoluci jsou potřebny také ma sy. V tom ohledu dojde mezi námi a německými soudruhy k názorovým různostem. Za poslední stávky kovodělníků nás

němečtí soudruzi tlačili, abychom všechny styky s odbory pře rušili. V tom s nimi nesouhlasíme. Jsme pro ponenáhlé proniká

ní a předělávání odborů . My na severu považujeme za správný postup cílevědomě pracovat, abychom velké dělnické vrstvy dostali na revoluční frontu. Němečtí soudruzi přirozeně také

silně jsou pod vlivem taktiky v Německu. My jsme povinni Mos kvu, dosud informovanou mnohem více než námi německými

soudruhy a mladším vůdcem komunistických skupin, upozornit na náš názor, že v malém státě také nemůžeme vždy dělat vše,

ve velkém Německu. Němečtí soudruzi často podezřívali naše lidi z oportunismu. Jsme povinni je přesvědčit, že duše

CO

mas je u nás v něčem přece jenom jiná než u nich . My jsme sou částkou národa, jehož buržoazie válku vyhrála, na výbuchu války naše buržoazie, nemajíc tehdy vlastní stát, neměla přímé

zodpovědnosti, proto také naše argumentace a taktika proti ní musí být jiného zabarvení. Mezi horníky na severu je komuni smus už pevný. Na sjezdu všichni delegáti od nás budou hla

sovat pro všechny podmínky přístupu do Třetí internacionály, 134

a sice po dobrém uvážení. Právě proto, že proletáři našich ná rodnostně smíšených, donedávna německy ovládaných obvo dů, vyšli z nacionálního cítění , poněvadž byli vydáni vlivům pravice jak české , tak německé, lze říci, že vývoj jejich ke ko munismu je vážný. Přesto však cítí, že je nutno, abychom si zachovali jistou samostatnost. My na severu pracujeme dnes úplně s německými komunistickými soudruhy, ale kdybychom

žádali na vás, abyste v určité situaci podepřeli proti nim někte rá naše stanoviska , buďte si vědomi, že to nejsou požadavky osobní, nýbrž že se týkají vážných věcných zájmů . «

Úmyslně uvedl jsem tento obsah vývodů teplického zástupce na župní konferenci v Lounech , poněvadž tyto myšlenky vznik ly u něho bezprostředním stykem s proletariátem , v obvodu, kde se čeští a němečtí dělníci v praxi stýkají. Z těchto myšle nek, pronesených bez jakékoliv tendence, je možno vystihnout, že otázka, jak postupovat k úplné organizační jednotě komuni stického hnutí, je v našich poměrech taktickým problémem , k jehož řešení je potřebí jisté jemnosti a pružnosti. Poměry v obou národech jsou do jisté míry jiné a vyžadují aspoň v urči tém odstínu odlišné taktiky. Obě komunistické strany jsou do

sud ještě poněkud od sebe odlišné ; vývoj naší, dosud ne úplně ukončený, dál se pomalým vnitřním zráním velké masy, vznik >

německé stal se více prudkým útokem cílevědomého » jádra «. Máme před sebou dva tábory buržoazie, proti níž, a dva samo statné celky odborových organizací, o něž je třeba bojovat.

Přitom padají i osobní schopnosti na váhu. Po mém dojmu ve dení německé strany, představované soudruhem Kreibichem, v posledních měsících neosvědčilo tolik klidu, trpělivosti, schop nosti vmyslit se do myšlení druhých, kolik budeme musit mít,

aby sjednocená strana byla s úspěchem řízena a aby její jedno ta nebyla ohrožena. Ani spojení mas levice neodvislých a ko munistické strany v Německu nestalo se bez dosti dlouhé doby

přechodu a bez obtíží, ač se jednalo o sloučení v témže náro dě . Prudkost, bezohlednost, jež soudruh Kreibich pokládá za nejhlavnější nutné vlastnosti »vůdce« , snad dobře působí

v menší straně a na povahové založení německých soudruhů, ale výslovně pravím, kdybychom už ve straně úplně sjednocené a co nejpřísněji zcentralizované byli, že metody, jichž soudruh Kreibich v posledních měsících používal v žurnalistice jak

domácí, tak také zahraniční, poměr k mase českých soudruhů by mohly přivést přímo do katastrofálního rozvratu . To, jak si centralismus představuje soudruh Kreibich a soudruzi jej ovlá dající, musilo by působit na české dělníky zrovna tak, jako by působilo na masovou stranu německout, kdybychom my řekli, 1 V německém překladu , tamtéž , uvedeno : působilo na německé dělnictvo.

135

že centralismus má být proveden do toho stupně, aby národ nost vůbec nepadala na váhu, a v důsledcích toho že zde rozho

dující instanci má být výkonný výbor skupiny největší, české, a minority že se mají prostě disciplinovaně podřídit. I pro tako

vou koncepci by se mohlo najít teoreticky » komunistické « odů vodnění, ale v praxi ovšem by nebyla možna. Důvody praktické účelnosti mluví pro to, abychom nyní, když máme zdolat sou časně tolik úkolů jiných, existující organizační aparáty dosa vadních stran nerozpouštěli, nýbrž spojili je pevnou nadstav

bou, ponechajíce jim na přechodnou dobu jistou organizační, finanční a pracovní samostatnost, podřídili je společnému tak tickému a akčnímu vedení, nechali je procházet společnými akcemi, a tak v společných akcích nechali je přirozeně, orga

nicky srůstat v jedno tělo, v mezinárodní zcentralizovanou Komunistickou stranu Československa. Poznamenávám ještě: Jistý federalismus považuji v našem hnutí za nutný i po úplně dokončeném dobudování jednotné strany. Na podkladě dlou hých zkušeností jsem přesvědčen, že by jinak zejména dělníci

menšinových národností, madarští, polští, ukrajinští i němečtí cítili se námi tísněnými. Dále poznamenávám, že přechodná

nadstavba není nemožnou z hlediska podmínek. Francouzská strana v Toursu nezměnila z důvodů taktických hned jméno a byla přijata. I na druhý sjezd, jenž se teprve bude konat, má připravený návrh na změnu jména v té formě, že změna faktic ky začne působit až 1. ledna 1922. Také norská strana vstoupila a na přechodnou dobu nemusí změnit jméno. Třetí internacio

nála může tedy přiznat i přechodnou dobu v jiné otázce, nad stavby, pro nás a pravděpodobně tak by asi učinila, kdybychom účelnost tohoto postupu hájili jednotně, i přes stanovisko Vorvärtsu, který stanovisko to odbyl tím, že je jednoduše pro hlásil za » směšné « .

Otázka centrismu

Konečně ještě o jedné otázce se chci vyslovit, která se nás

v našem dosavadním vývoji dotkla a která v posledních do

bách, když v podstatě už jsme si ji před tím rozřešili z vlastní iniciativy, byla nám tiskem a rezolucemi, inspirovanými

z okolí soudruha Kreibicha ( upozorňuji na poslední rezoluci mládeže ) , předkládána přece jen poněkud důtklivěji, než bylo přiměřeno skutečnému stavu . My jsme v názorech o pova ze centrismu, který je docela dnes určitým mezinárodním smě rem, nikdy nekolísali. Ani tehdy ne, když masa strany naší,

přirozeně se vyvíjejíc, byla snad celá centristickou . Centrismus je socialistický směr, který je sice prost vad hrubého sociálního patriotismu a reformismu, přesto však není vyhraněně komunistický. Je to vývojově nižší typ než strana 136

komunistická, je to mnohdy přechodový typ mezi komunismem a starým kautskyánským centrem. Centrismus zhodnocuje sice zkušenosti, kterých nabylo dělnické hnutí se sociálním patrio

tismem a revizionismem , a odmítá je, nezhodnocuje však do statečně zkušenosti revoluce, zkušenosti proletářských revo lučních bojů, jako Komuny, ruské revoluce 1905, ruské revolu ce 1917, ruské proletářské revoluce, německé a uherské revo

luce. Neguje nebo chce negovat reformismus a sociální patrio tismus, avšak nedovede postavit na jejich místo důsledné pro

letářské pozitivum . Je bezradný a nejistý v celé řádě stěžejních otázek,

jako bychom

neměli zkušenosti půl století bojů

o sociální revoluci ( dělnickou ) 1. Tento střed, jenž je meziná rodně reprezentován vídeňskou Dvaapůltou internacionálou, je nám cizí a my soustavně pracovali jsme na jeho překonání už v dobách, kdy vlastně ovládal nás samy jako stranu. Jak by nás

tedy mohlo jen napadnout šetřit a dokonce protěžovat jej v jed notlivých osobách !

Jiná však je otázka, jakými prostředky vést boj proti centris mu, proti kterým osobám, v které době a jakou formou máme

učinit zvláštní, nápadné opatření, aby mezi námi a centrem byla demarkační čára . A tu já, soudruzi, považoval bych za ne štastnou taktiku, aby do těchto otázek zasahováno bylo zvenčí. Tím by mohl být zbytečně porušen vývoj náš a také poškozena

autorita Třetí internacionály. I v tomto směru postupovali jsme bez brutality, s jistou trpělivostí, a máme lepší výsledky, než k jakým došlo následkem různých zasahování v Itálii nebo Německu . Řekl jsem už z počátku své řeči : na podzim přiroze ně, bez zvláštních bolestí, bez roztržení mas oddělili jsme se

nejen od pravice, ale od centristických živlů tak důkladně jako snad žádná jiná strana v Evropě. Upozorňuji jen na velký počet odborových funkcionářů, centristicky orientovaných. Od té doby už ve skutečnosti centristé byli mimo naši stranu. Tvořili

také samostatný poslanecký klub. Ti, kdož mezi námi zůstali a začínali dostávat centristickou recidivu, byli vlastně jen jed notlivci a mezi nimi žádná individualita takového rázu, aby

mohla být považována za symbol. Je pravda, že vůči těmto jed notlivcům postupovali jsme individuálně, když činem byla pro kázána jejich odlišnost tak, že opatření proti nim odpovídala vědomí mas dělníků a že tito v nich neviděli mučedníky. Je pravda, že zejména já nebyl jsem někdy bez pohnutí, když mu

sili jsme se loučit se soudruhy, s nimiž po dlouhá léta společně jsme pracovali, o jejichž poctivosti ani dnes není nejmenší po

chyby a s nimiž přesto byla rozluka nutnou, když podstatně se rozešly naše názory a když u nich neviděl jsem klidu, aby tuto nutnost bez hořkosti chápali. Ale rozluka se stala a mírnější 1 V německém překladu, tamtéž: není uvedeno. 137

její forma posiluje důvěru k našemu hnutí, aniž by oslabila jeho bojovnou rozhodnost. Na druhé straně zase tím, že jsme nejednali ukvapeně, docílili jsme toho, že četní z těch, kteří by jinak byli zatlačeni napravo nebo do centra, získali času promyslit celou situaci a dnes jsou v našich řadách, někteří

z nich patří přímo mezi naše nejlepší a nejstatečnější bojovní ky. I do budoucnosti varuji před tím, abychom pod heslem » čis tění« chtěli snad z vylučování udělat soustavu . Nesdílím názo ry soudruha Kreibicha, naznačované ve Vorwärtsu, že by děl nické hnutí mohlo s nabytými zkušenostmi vůdčích osob, osvědčivších revoluční poctivost, hazardovat. Přímo za šílené

pokládám , kdyby měl být někdo vytlačován ze strany pro od chylný názor, když činy v dělnickém hnutí po delší dobu se osvědčil . Takové tendence, které se na různých místech proje vily za hranicemi v našem okolí, nevedou k přirozenému výbě ru lepších sil, nýbrž k stálému klesání celkové úrovně vůdčích živlů a nakonec by musely vést k obskurantismu. Zejména když by se soudilo podle slov a když by přitom lidé více chytří než

poctiví počítali s působením také jiných než pouze morálních vlivů. Byl jsem velmi překvapen, když v Brně jsem slyšel o vylučování dokonce názory takové, že prý i naši k levici tepr

ve nedávno se probojovavší

zemědělcii jsou » nespolehliví«,

( stejně prý lučebníci ) a že prý také proti nim se má bojovat,

abychom se » očistili« . Takové myšlenky považuji přímo za nepochopitelné, pokusy k jejich provedení musely by vést k naprostému rozvratu a museli bychom se semknout k největ ší bezohlednosti, abychom případné takové experimentování znemožnili . Také cítím povinnost říci, že nemá být ztěžována činnost ve straně těm , kteří zásadně v nazírání na Třetí inter nacionálu jsou zajedno, ale kteří až do rozhodnutí tohoto sjez

du proti přijetí některé z podmínek právě v tomto okamžiku měli určité námitky a snad i o některé drobné, nikoliv stěžejní otázce nejsou si ještě úplně jasni ! Když tito se usnesení většiny

podřídí, mají po mém názoru právo být mezi námi a vystupová no by smělo být proti nim jenom tenkrát , kdyby po sjezdu poru šili disciplínu strany. V našem vývoji zráním velké strany stále jsme říkali, že většina vždy rozhodne a menšina se podřídí, a velmi mnoho dělníků by tomu nerozumělo, kdybychom najed nou chtěli o této zásadě nevědět. Nový výkonný výbor musí

přísně dbát na disciplínu a nesmí dopustit, abychom postupo vali v rozporu s ustanoveními Třetí internacionály ve všech důležitých otázkách našeho boje s buržoazií. Proto můžeme dát

svolení, že ti soudruzi, kteří jsou čestně pro principy Třetí in ternacionály a měli pochyby o některých bodech s podmínka 1 V německém překladu, tamtéž, uvedeno: zemědělští dělníci. 2 Tamtéž : není uvedeno. 138

mi, mohou zůstat členy strany, když loajálně budou vyplňovat

svoje povinnosti vůči straně. Výkonný výbor strany bude moci kontrolovat jejich činnost, a když by nalezl rozpor mezi ní a příslušností ke straně, pak vždy může učinit příslušné rozhod nutí. Je pravděpodobno, že rovněž tak jako jsme vyzráli my v komunistickou stranu, že rovněž tak vyzraje i mnohý z těch

soudruhů, kteří v drobných a nikoliv stěžejních otázkách ne jsou ještě úplně komunističtí. Jsme vzdáleni úmyslu vždy a za

každou cenu vyvolávat roztržky. Mechanicky rozbíjet veliké strany je velmi lehkou věcí, k níž se nepotřebuje ani mnoho schopností a ani vědomostí, avšak vytvořit stranu, která by

byla schopna zvítězit v třídním zápase, je úkol daleko nesnad nější. Pro nás není jednota strany dogmatem, dovedli jsme se roztrhnout s pravicí, avšak lehkomyslně a bravurně rozbíjet stranu a zvyšovat tak zmatek a dezorientaci v řadách proleta riátu rovněž nemíníme. Víme, že za jistých okolností je rozko? příkazem každému čestnému socialistovi, každému komunisto

vi, avšak nezapomínejme, že Karel Marx razil heslo: » Proletá ři všech zemí, spojte se ! « , správně oceňuje, jaký veliký význam pro osvobození proletariátu má jeho sražený šik. Proto musíme velmi svědomitě vážit před každým rozhodnutím o rozkolu, které je dějinným rozhodnutím, a přistupovat k němu jen v absolutně nutných případech s bolestným srdcem. Myslit jinak mohou jen lidé, kteří v dělnickém hnutí nikdy nepracova li nebo pracují velmi nedávno, a jejich mínění ovšem nemůže být pro nás směrodatným. Když jsme se rozcházeli s pravicí, tázali jsme se, prospěje-li to světové revoluci a odpověděli jsme kladně. Jen s tímto kritériem musíme rozhodovat o účel nosti roztržky a velmi svědomitě zkoumat, nejedná -li se mnohdy o jiné pohnutky a cíle. Ještě jednou: ne malá skupina, ale veliká strana mas My u nás jaksi instinktivně jsme pracovali k utvoření strany veliké, aniž bychom si položili předem otázku : veliká, či malá strana ? Každý z nás pociťoval, že u nás, kde politický život je silně vyspělý, kde každá politická strana má široce rozvětvený aparát organizační, je nutna veliká strana, chce-li tato strana vážně pomýšlet na dobytí politické moci a nechce-li být jen společností agitátorů. Nyní, po událostech v Německu a Itálii,

tato otázka nabývá daleko většího významu a stává se otázkou nikoliv jen českou, nýbrž otázkou celého západoevropského dělnického hnutí. Tři sta padesát tisíc členů je číslo, k němuž jsme u nás došli, a je otázka, má-li toto číslo být udrženo či má-li být nám lhostejno, klesneme-li na stranu třeba o padesá ti tisících členů. O této otázce si musíme být jasni. Máme tako

vou situaci, že proti revoluční proletářské straně stojí jak 139

celý mocenský státní aparát a vlastní samoorganizace buržoa zie, tak i tak zvané » socialistické « strany, které jsou prostou peny buržoazní ideologií a které vystupují jako spojenci bur

žoazie. Tyto »socialistické« strany ve střední Evropě násled kem celé řady příčin jsou kvantitativně silné, ovládají už vy budovaným stranickým aparátem a působí ještě dost značně

na proletářské masy. Proti těmto silám působí komunistická strana a tyto síly mají být jí překonány. Očekávat, že vítězem vyjde malá komunistická strana, bylo by počítáním se zcela náhodnou situací, což zajisté nemá patřit do našeho rozpočtu. Můžeme si sice představit, že po nějaké zcela neobyčejné ka

tastrofě náhle by se mohly masy postavit za komunistickou stranu, a když by současně buržoazní státní aparát byl uveden do zmatku, pak skutečně i malá komunistická strana mohla by zmocnit se politické moci . Učinit však tento předpoklad jedi

nou a výhradní základnou pro naši celkovou taktiku, učinit tento předpoklad jediným východiskem naší činnosti bylo by příliš jednostranným. Naše taktika musí být zařízena na dvě

možnosti, musí být (zařízená ) dost pružná, aby vždy nám při nesla maximální úspěch. Závěr

Soudruzi, blížím se ke konci. Tato je cesta, kterou jsme šli. Toto jsou zkušenosti, kterých jsme nabyli. Takoví jsme jako strana dnes po vývoji, jejž jsme prožili. Nezakrývám, že v nás vedle předností jsou také ještě určité slabosti. Ty jsou důsled kem způsobu, jakým jsme se vyvíjeli. Nejsme se svým vývojem

u konce. I po tomto sjezdu budeme vnitřně zrát a vyvíjet se dál. Takoví, jací Jsme, vystupujeme na stupně Třetí interna cionály a hlásíme se o přijetí. Víme, že dnes, kdy hroutí se celá

stará společenská soustava, kdy proletariát uvědomuje si ne schůdnost cesty reformistické a kdy odrazem vývoje výrobních

poměrů, odrazem vyvrcholeného vnitřního rozporu výrobních sil rodí se v něm revoluční vůle, Komunistická internacionála

je soustřeďujícím bodem revoluční armády dělnictva celého světa . Ona je výrazem praktických zkušeností všech dosavad

ních revolucí. Její hlavní principy, diktatura proletariátu a soustava sovětů, zůstanou už navždy základními pojmy zápasu za osvobození pracující třídy z jařma kapitalismu . Soudruzi, na posledním sjezdu pronesl jsem slova o obětech a utrpení, o tom, že půjdeme cestou ponížení a potupy. Slova

ta splnila se dříve a měrou vrchovatější, než jsme čekali. Naše utrpení není ještě u konce. Čím silnější budeme a čím blíže svému cíli, tím brutálnější násilí a teror nepřátel bude nám 1 V Rudém právu, č. 114, 18. května 1921, není uvedeno. 140

odrážet. Pro chudé není práva v měšťácké společnosti. Ale čekají nás také obtíže ještě jiného druhu. I vnitřní další náš vývoj nebude bez starostí. Nesroste jen tak snadno bez bolesti masa českých dělníků s německými v úplně stmelenou a živou jednotu . Pravím výslovně, že i uvnitř Třetí internacionály

můžeme se setkat s nedorozuměními, jako jsme své doby prošli ( Kodaní )1 v Druhé internacionale. Mohou být zklamány naše iluze i v osobách, které stojí anebo zdají se stát nám blízko. Do každého hnutí, jakmile nabude určitého rozsahu, mohou se vloudit jednotlivci špatní. Ale jako žádná obět a utrpení , tak také žádné zklamání v jednotlivcích i případně celých skupi nách neotřese naší vírou v ideu, kterou jednou uznali jsme za

správnou. Komunismus je vědeckým výrazem daného stavu dějinného vývoje, on je současně novým náboženstvím chu

dých. Má také vysoký mravní význam . On zapřísahá k úplné shodě chudé a vyděděné třídy celého světa. Snaží se stmelit v úplnou jednotnost jejich myšlení a činy, zajistit pravé a upří mné bratrství, které by vyzvalo všechny proletáře přes hranice

států a národů, v bratry a sestry spojit kol rudého praporu pra cující všech plemen zeměkoule. Komuna jediná je s to plánovi

tou organizací světa odstranit příčiny válek , odstranit duševní a fyzický zmatek, anarchii výroby a zavést účelné hospodářské využití všeho a všude. Komunismus je organizace, je pořádek, řád ducha, času, síly a hmoty a spolupráce všech. Kéž bychom všichni my, které osvítila zář této ideje na cestě do Damašku

a kteří musíme po případě být též tvrdými v jejích službách, našli sílu, abychom při tom vždycky všichni zůstali současně dobrými lidmi. Kéž by naše dnes zakládaná strana vždycky byla stranou dobrých lidí, prostých sobectví, prostych ctižá

dosti, prostých lehkomyslnosti a frivolnosti, schopných sebe pokoření, nepřístupných svodům mrzké hmoty. Budeme-li sa mi sobě tvořit společnost dobrých lidí, pak budeme vnitřně šťastni, i kdyby na nás dopadaly kruté rány a kdyby celý ostat ní svět s potupou se na nás díval jako na zrádce a vyvrhele

lidstva. Na světě nic není legitimního. Každé právo má zákla dy v moci. Proto vůle k boji o moc pro dělnickou třídu musí být naší ctností nejvyšší. Jako v počátcích socialismu , tak nyní zase znovu nám, když se hlásíme ke komunismu, budou vyčítat materialismus. Odpovíme : Dnešní falešná kultura měšťáckého světa je materialistická , ježto všechny duševní

statky činí základem pro hmotný prospěch jen několika nadli dí a vůči lidu jako celku je bez zájmu a bez svědomí. Komuni

smus je učení, které chce opatřit lidstvu jídlo, pití, teplo, oby dlí, hygienu a rozřešením materiálního problému vybudovat základ pravé kultuře. A tak náš odvrat od sociální demokra

1 V ruském překladu, AÚML OV KSČ, 2–15: není uvedeno. 141

cie, zpronevěřivší se marxismu, ke komunismu neznamená jen změnu politické fronty a útočných metod, nýbrž mnohem více . Komunismus není jen učením politickohospodářským. Pokud dějiny lidstva sahají, vždy povstával komunismus jako úsili o nový celkový životní názor. Různé obce a skupiny komuni

stické, jež vyvěraly ze dna rozbité, znemravnělé společnosti, jejíž konvence životní nevyjadřovaly již živou potřebu lidských poměrů, šly vždy až na kloub společenské přeměny. Tu nešlo

jen o stavbu hospodářského světa . Jednou z aktivních stránek komunismu vždy byla i vášnivá touha po nové organizaci du chovních vztahů . Komunismus chce nejen novou základnu

výrobní a správní, ale i nového člověka. Soudruzi ruští to po nikdy nebilo srdce Ruska tak horoucí touhou po kulturním vyžití se jako za jejich režimu. Umění jeví tendenci

chopili

proniknout k duši širokých vrstev, tyto nepokládají je už za hračku, nýbrž za nástroj nového života. Lidové vzdělání, diva dlo, film , literatura, výtvarnictví prodělávají za komunistické ho řádu dalekosáhlou proměnu. Péče o dítě, dostupující skoro

až kultu dítěte, ozařovala i nejhroznější dny prvé fáze revolu ce, jež v Rusku byla tak ničivá. Jde o to, aby tvorba nových, velikých hodnot mravních a estetických předána byla z rukou

řídkých individualit a nepatrné, soukromým vlastnictvím za jištěné menšiny do rukou lidských mas . Aby tyto spolutvořily

nejen svým hlasováním , nejen svou fyzickou prací na štěstí své komunistické vlasti, ale i svou živou, bezprostřední spolu účastí na tvorbě kulturní a mravním rozvoji národa . Také my

musíme pochopit a prohloubit svůj komunismus takto. Půjde me k dělníku nejen jako k tomu, jenž trpí fyzicky, ale i jako

k tomu, jemuž chceme vydobýt plnou účast na darech života. Jsme víc než politická strana. Jsme předvoj nového života. Tvo

říce nové poměry, chceme tvořit také nové lidi. ( Živý souhlas a potlesk . )

Předseda Vaněk: Než přistoupíme k referátu soudruha Dole žala, je tu pozdrav komunistickému sjezdu od politické organi zace z Buštěhradu , dále pozdrav od nekompromisní politické

organizace ze Zvolenu a pozdrav proletariátu rožnovského. Předsednictvu předložen byl řádně podporovaný návrh pro

jevu odpovědi Třetí internacionále, jenž odkazuje se komisi návrhové, rovněž tak návrh projevu odpovědi našim soudru hům do žaláře.

Oba návrhy přikazují se návrhové komisi. Po přestávce 5 minut uděluje předseda Vaněk slovo k refe rátu O přístupu ke Třetí internacionále soudruhu Doležalovi. Koreferent soudruh Doležall :

1 Vorwärts, č. 114, 18. května 1921 , uvádí pouze volný výtah a poněkud jiné řazení myšlenek. 142

Co dnes prožíváme na tomto sjezdu strany, je pouze dalším

organickým článkem ve vývoji naší strany za poslední měsíce. Soudruh Šmeral vám jej přede mnou plasticky v širokých kon turách naznačil. Sjezd náš dnes má za úkol, aby vyvodil pouze poslední nutné konsekvence z tohoto postupu a postavil celou naši proletářskou stranu na pevnou, nekolísavou půdu skuteč nosti. To znamená : máme vybudovat hromadnou stranu česko slovenského revolučního proletariátu, naplnit ji duchem ko munismu, čili máme vytvořit komunistickou stranu, která spo lečně se všemi ostatními revolučními dělníky tohoto státu stala by se sekcí Komunistické internacionály. Jestliže v této souvislosti máme mluvit o československé komunistické straně a přístupu ke Komunistické internacioná tak le , tu v prvé řadě třeba si uvědomit, že dlužno vycházet z toho, co je. říká Lassalle Je především proto potřeba stručně, ale současně také jasně narysovat přítomný

hospodářský a politický stav světa. Ten je pro politický osud dělnické třídy směrodatný, neboť z jeho základny vyvěrají všecky ty konflikty mezi proletářský mi masami a buržoazií . Z něho prýští ideové vědomí dělnické

třídy, aby plánovitě zasáhla do revolučně rozbouřených pomě rů a hnala vývoj událostí vlastním svým směrem . Klidný vývoj

a vzrůst kapitalismu byl světovou konflagrací náhle zadržen. Světová válka způsobila hrozné zpustošení na živých i hmot ných statcích lidstva. Úžasný pokles výroby zostřil všeobec nou hospodářskou tíseň mas následkem zničení ohromné řady výrobních a dopravních prostředků i výrobních sil. Tato krize

výroby působí chronickou nemoc peněz. Výdej papírových bankovek odpoutal se úplně od kovové báze a kurs další spe

kulace ustavičně kolísál. Finanční bída roste do závratných rozměrů a světový dluh činí dnes přes půl druhého tisíce mi liard franků ve zlatě. Není normální moci, která by tuto horu

dluhů zaplatila. Novou ranou zasažen je kapitalistický způsob hospodaření: nezaměstnanost dostupuje kolosálních rozměrů v ohromném mezinárodním měřítku. Následkem drahoty po klesl konzum mas. Nejvyššího stupně dosahuje nezaměstna nost v klasické zemi moderniho kapitalismu, v Anglii . Londýn

ský dopisovatel měšťáckých Lidových novin líčí po této strán ce obraz ze současné Anglie těmito slovy : » Nezaměstnanost řádí v Anglii skoro tak zhoubně, jako německé imperialistické armády řádily v severní Francii. « Jediným slovem řečeno, ka 1 Rudé právo , č. 115, 19. května 1921, uvádí : kolísá. Znehodnocení peněz dostoupilo vrcholu. Finanční. 143

pitalistický pořádek propadá jisté zkáze a marné jsou dosa

vadní snahy buržoazních státníků i národohospodářů, aby to muto procesu chřadnutí celého světa zabránili. Příčiny této mizérie leží hluboko ve výrobní anarchii kapita lismu, v katastrofálním ochuzení střední Evropy, ve vylučová

ni Ruska ze styku s ostatními státy, v nemožnosti vybudovat západní Evropu na účet hroutících se ústředních mocností a

v dalekosáhlé industrializaci bývalých agrárních států, přede vším Ameriky .

Kapitalistickému světu nedostává se již odbytišt, chybí mu možnost zakládání nových podniků v cizině, koupě laciných surovin a levných pracovních sil. Kapitalisté se snaží tomuto stavu čelit pokusy o snížení mezd a zvýšení doby pracovní.

Tomu brání se masy proletariátu, jichž vědomí třídní zku šenostmi světové války a vlivem ruské proletářské revoluce

neobyčejně stouplo, dochází k prudkým sociálním srážkám, ke stávkám velikých rozměrů, k revoltám probouzejících se náro dů v koloniích bránících se vykořisťujícímu systému panují

cích tříd. Celý Orient se pomalu zvedá ze spánku. Tak dvě vleklé choroby rozežírají dnešní kapitalistickou

společnost. 1. Výrobní anarchie.

2. Nevyhnutelně z toho vyplývající třídní boj. Světová válka podryla základy kapitalistického systému : možnost zvýšené výroby je okleštěna zničením výrobních pro středků i sil. Nezaměstnanost roste, prostředky vykořisťování a konkurence jsou omezeny. Kapitalismus prochází hospodář skou krizí, hospodářskou krizí světovou, která není přechod ná, ale akutní a definitivní. Vedle ekonomického úplného rozvratu hlodá na základech všech měšťáckých států také chaos politický . Jinak tomu ani není možno, neboť politické poměry, posuzovány z našeho zor ného úhlu historického materialismu, nejsou ničím jiným nežli odleskem materiálních poměrů. Mírové smlouvy neukončily světovou válku, nový řetěz válek

i povstání je v proudu, místo aby Evropa zaznamenávala zmen šení mezinárodních konfliktů, zhušťují se možnosti nových zápletek a znovu hrozí nebezpečí, aby celá země byla vržena

v moře krve a nevýslovných hrůz. Žárlivě střeží každý stát pohyb sousední země a plodem této vzájemné rivality je stup

ňování požadavků militaristických, které jsou poslední přípra vou k novému vraždění. Sen měšťáckých i sociálních pacifistů o věčném míru stává se iluzí, neboť bez pádu kapitalismu není 9

žádného věčného míru na zemi .

To je, soudruzi a soudružky, zorný úhel socialismu, ze které ho my chápeme dnešní příčiny neklidu, rozvratu a zrevolu

cionování mas. Buržoazie svými liberálními doktrinami není 144

s to chápat příčiny tohoto stavu . Ve své šílené touze po zisku rozplývají se její pokusy po » konsolidaci « vniveč, neboť tvoření

nadhodnot předpokládá další vykořisťování mas. Obrana pro letariátu způsobuje sociální, politické otřesy. Buržoazie nási lím potlačuje každou vzpouru moderních námezdních otroků . Chaos se zvyšuje a tvoří se všechny předpoklady objektivni revoluční situace .

A nyní dovolte mi, 'soudruzi a soudružky, dotknout se několi ka větami

speciálně hospodářských i politických poměrů v Českosloven ské republice.

Po všeobecné stránce hospodářské poměry tohoto státu od povídají situaci celého světa v tomto směru . Destrukce výroby,

výrobních prostředků i dopravy, záplava papírových peněz, nízká valuta, nezaměstnanost. Nemám v tuto dobu po ruce

přesných statistických zpráv o nezaměstnanosti u nás. Ale mohu říci, že je veliká a že ustavičně stoupá . Průmyslová krize ji zvyšuje. Nyní hrozí výluka v textilním průmyslu. Finanční situace československého státu je velmi špatná . Státní dluhy obnášejí celou čtvrtinu národního jmění. To znamená, že máme

50 miliard státních dluhů oproti 200 miliardám národního jmě ní. Tento obnos, v nějž jsou počítány dluhy obecní, jde do úžas ných rozměrů. Tak například město Brno má 138 000 obyvatel . Připadá tudíž na každou hlavu 2000 Kč obecních dluhů. Tedy otec pětičlenné rodiny je za obec dlužen 10 000 Kč . Hospodář.

ská situace československého státu je také po obchodní strán

ce velmi kritická. Svaz československých velkoobchodníků pro dovoz a vývoz konal nedávno schůzi za předsednictví známého Vosky, ve které byla podávána zpráva o situaci zahraničního

obchodu. Řeklo se tam doslovně : »Naše situace stává se den ze dne obtížnější. Anglie zvýšila celní poplatek na dovoz o 33 %. Francie chce provést podobné zvýšení o celých 200 až 300 % a Amerika chce dovozníclo zvýšit dokonce téměř o 200 % 1. Čes koslovenská obchodní politika není vedena nijak z ekonomic kého stanoviska, nýbrž je úplně podřízena francouzské politice a vede k zhroucení našeho hospodářství . «

Co z toho vyplývá ? Potřeba navázat obchodních styků s Rus kem , kam náš průmyslový stát bude dovážet průmyslové pro dukty. Národnostní otázka je u nás nerozřešena, spory s ostat ními národy trvají, protože idea sebeurčení nebyla provedena.

Následkem

národnostních a sociálních protiv je parlament

ochromen ve své činnosti. Pozemková reforma uvázla, o socia lizaci se nemluví, o starobním a invalidním pojištění ani zmín 1 Rudé právo, č. 115, 19. května 1921, uvádí: 2000 % . 145

ky, o závodních radách jsou pouze návrhy strany. Když v pro sinci minulého roku chtěli dělníci provádět to, co jim bylo

slíbeno, dostali odpověď kriminálem. Demokracie je pouze měšťácká. Je naprostá odvislost státu od Dohody. Důsledkem toho je stoupající nespokojenost mas , další jejich revoluciono

vání. V tomto prostředí v československém státě, právě tak jako na celém světě, zostřují se třídní protivy. Buržoazie vykořisťováním proletariátu bohatne stále, při

bilanci bank vidíte stále větší (vzrůst kapitálu ) 2. ! Soudruzi, hospodářská, finanční a politická krize, vytvořená imperialistickou válkou, otevírá novou epochu revolučních

dějin . Proletariát hledá spasení z této krize nikoliv tam, kde buržoazie. Místo konsolidace na kapitalistických základech žá dá dělnická třída vybudování výrobních řádů na zásadách ko munistických. Anarchii výrobní hodlá nahradit požadavkem po zřízení kontroly nad veškerou produkcí a řízení celých závodů. Na zvyšování nových daní odpovídají masy voláním po zrušení všech státních dluhů vůbec. Krátce a dobře : hospodářská

i finanční krize tlačí proletariát všech národů na cestu roz hodných revolučních bojů. Ruská proletářská revoluce je úvo dem do tohoto revolučního stadia . Má kolosální mezinárodní

charakter a rozděluje stávající svět na dvě fronty : 1. Imperia lismus a kontrarevoluci, kde bojuje buržoazie a její vlády. 2. Světová revoluce, na které zápasí proletariát a všichni utlačo 2 V Rudém právu, č. 115, 19. května 1921, chyví: Místo toho následuje obsáhlý text tohoto znění:

dividendy, zbídačení mas pokračuje u nás zrovna tak jako na celém světě. Právě nyní ostravské závody pořádaly ankety o po třebě snížit dobu pracovní. Životaschopnost dělníků za účelem udržení kapitalistických výrobních řádů má být snížena na nejmenší míru. Dělnická třída u nás a na celém světě je ohrožena katastro fálním úpadkem a možností, že bude vržena do přímého kapita listického otroctví.

Dělnické masy mají na vybranou: Bud pasívně přihlížet k tomu, jak se kapitalismus snaží na útraty dělníků prodlužovat své bytí, anebo aktivně zasáhnout do tohoto revolučního vývoje. Bud kapita. lismus se svými hrůzami hospodářské bídy a politickým rozvratem ,

anebo socialismus jako jediné východisko z tohoto stavu. Buď pone náhlý zánik dělnické třídy a nový triumf buržoazie, nebo vzestup

dělnické třídy, politické moci cestou proletářské diktatury a ko nečné vysvobození ujařmených mas.

Soudruzi, tuto skutečnost třeba mít před očima, jestliže proleta riát došel k nezvratnému poznání, že dosavadní hospodářský a politický vývoj mezinárodních poměrů vede k bankrotu kapitalis tického hospodářství. Buď zpět ke světové reakci, anebo kupředu za světovou revoluci. 146

vaní národové. Všeobecná krize hospodářská, finančně politic

ká zvyšuje tempo bojovné obou protivníků a nakonec není jiné

řešení myslitelné nežli světová reakce a diktatura buržoazie, anebo “ světová proletářská revoluce a diktatura proletariátu. V této rozhodující epoše tvoří se komunistická strana.

Je to bojovná strana revolučního proletariátu prvního řádu. Jestliže sociální demokracie byla stranou doby klidného vývoje a vzrůstu kapitalismu i děl.lické třídy , je komunistická strana

stranou doby úpadku kapitalismu i buržoazie a nositelkou so ciální revoluce. Komunistická strana představuje třídně nejuvě domělejší, sociálně nejvyspělejší a nejodvážnější část dělnické třídy. Komunistická strana musí být hlavou i duší bojujících mas za svoji emancipaci. Komunistická strana musí být vůdcem všeho proletariátu .

Jaký je úkol komunistické strany ? Soustředovat všechny

síly

proletariátu ,

připravovat

ho

k dobytí politické moci a cestou diktatury dělnické třídy zahá jit epochu komunismu. Toto úsilí vyžaduje lohromné napětí všech fyzických i mravních sil proletariátu a současně pře

svědčení, že tento dějinný úkol musí být cílevědomě veden v mezinárodním měřítku.

Tak, soudruzi, dospíváme k otázce Třetí internacionály čili komunistické .

Co je Komunistická internacionála ? Správně tuto otázku zodpověděl na zářijovém sjezdu strany soudruh Skalák. Dříve než přistoupíme k základům Internacio nály komunistické, tu považuji za potřebno, abychom se vrátili o celé půlstoletí nazpět a učinili přehled o internacionále vů bec. Jakmile si dělnická třída uvědomila své třídní postavení, utvořila se internacionála. Jejím rodištěm byla klasická půda moderního kapitalismu, Anglie, již v letech třicátých . Teprve

však rok 1847 zřízením Svazu komunistů Marxem a Engelsem, kteří i teoreticky vytyčili praktický cíl mezinárodního sdruže ní: povalení buržoazie , vláda proletariátu, vybudování nové

společnosti bez tříd a bez výsad. Svaz netrval dlouho a jeho význam pro třídní boj nebyl veliký , ale on byl původcem Ko munistického manifestu, který se stal abecedou socialismu.

Myšlenka mezinárodního sbratření byla uskutečněna roku 1864. Tedy rok po Světové výstavě v Londýně, 28. září. Netrvala dlou ho, francouzsko -pruská válka a pád Komuny uspíšil její zhrou 147

9 Sritiá

cinéa znz ITE IN BET

BC2n teng

HT

03 Jie TZ I bi ten EML DEVET TIL I reml

ZSTIL TÈCE : 1 i.Za

25,4 14. rész TE ILLIG I Titus TTT 10 112.65175, DOL LEET TAKÉT STOLE TITESE : Este a text IT. IT LIDI. ISMLS TTL Tarii si

Bur -31

19

bini 59 TLE IT SIT & T

Y5 ) 1

HET. rat s

T

TİT SI

19 Bán ILE E IL "35 TISTE ITT :DITT BIUSTUS SE gred SAI TEOLL 2 rue artan 21 224 F. 1997 teré TË IT TE PER 4. BlueJairzé e pori III Wish IBILBIL VesTiTheGEET : " mere é zdará

6.

red pisi - celé: prestícé 3 vané POST DO

400 Norrá : 5:00 . 3 Igeria a 2012., 4 kar páská replace 5 Sederoutleta

16. Hinta

Pocieca DOTO : Descrocsi

I , 47,4715 & arán Pia Les Déside bies

. Tai

... sertaccuár. terá čerpá porady své 2,678 W 1K UHA", obné té I.A ITE : probésse k pomnim komunisticcé internaciorem.

50ruz a vružky, nebodu znovu rozebírat jedaotlivé

Vouinky, Eyy ti nekolikrát probrány. I na minulém sjezdu je Vak na presto se na některé upozornit a znovu je zdůraz bit, ku zvlk54 1 bezprostředně mají praktický veký vý .

mon . 17. podmír.ka mluví o přeměně jména strany. 1. Proto, Dombivad

komunistická strana chce provést komunismus. 2.

Stanovisko Engelsovo roku 1890 v předmluvě ke Komunistické mu manifestu , » Socialisty jmenovali se roku 1847 lidé, kteří 81611 mimo skutečné délnické hnutí. Socialismus roku 1847 zna menal hnutí buržoazní, kdežto komunismus hnutí opravdu děl

nickl, Socialismus, zejména kontinentální, měl přístup do salono, komunista byl pravým jeho opakem, a poněvadž již tehdy jsme byli pevné přesvědčeni o tom, že dělnické osvoboze

ni moze být dílem pouze dělníků samých, nemohli jsme také váhal, které z techto dvou jmen volit. Také ani později nám nenapadlo menit své rozhodnutí. « 3. Proto Marx psal Komuni sucký manifest. 4. Kdo zná dělnické revoluční hnutí, ví, že označení sociální čili socialistická demokracie objevuje se ve

Prancii v letech čtyřicátých. Označuje onen směr na rozdíl od demokracie, který snaží se nejen o reformy politické, ale také o sociální. Pro tento směr jsou význační Louis Blanc a zčásti 148

také Proudhon. O tomto směru praví se v Komunistickém ma nifestu: »Ve Francii připojili se komunisté ke straně sociálně

demokratické proti konzervativní a radikální buržoazii, ne vzdávají se proto práva stavět se kriticky k frázím a iluzím, vzešlým z revoluční tradice . Tento směr různí se velice od ny nějšího proletářského komunismu a byl ve svém jádře malo

měštáckým.« 5. Roku 1894, krátce před svou smrtí, Engels – když německá sociální demokracie přijala erfurtský program označil slovo sociální demokracie jako velice mnohoznačné

a prohlašuje, že proň i pro Marxe svého času bylo naprosto. nemožno užívat tohoto výrazu, chtějí-li své speciální, tj. revo lučně komunistické stanovisko charakterizovat. Engels považo val za nutno podotknout, že toto jméno nehodí se pro stranu, jejíž program není socialistický v obecném smyslu slova, ale

přímo komunistický, a když její politický cíl je povalení státu, tudíž je i proti demokracii. Z toho je jasno, že oba díly jména

strany Engels odmítal. A na konci svého života dával před nost starému jménu strana komunistická, jež v sobě neskrý

valo nic nejasného. Také podle obsahu nebyl Marx ani Engels spokojen se sociální demokracií. Každý, kdo znal korespon denci Marxovu, ví, jak ostře koncem let šedesátých odsuzoval kolísání sociální demokracie a její odchylování od revolučního komunismu, její koketování s měšťáckou demokracií. Často říkával: »Ve straně sociálně demokratické páchne to hnilo bou.« 6. Stanovisko anarchistů Proudhona a Bakunina. Podle slov Proudhonových komunistická společnost není žádná

společnost, ale stádo. Bakunin, který začal svou literární dráhu Komunou, vedl zoufalý boj po celý život proti němu. Ideální řád komunistický znal podle něho jenom kasárnictví a otroctví pro masy. Potíral ostře komunismus stejně jako marxismus. Zá

kladní rysy komunismu: odstranění měšťácké společnosti doby tím proletariátu a prostřednictvím diktatury dělnické třídy odmítal zásadně. Žádného díla neměl ve větší nenávisti nežli Manifest komunistické strany. A nic neměl méně v lásce nežli

slova komunismus a komunisté. Titul komunistický znamená nejen slovy, ale i činy vyslovit se zřetelně pro proletářskou politiku.

Kdo je dnes sociálním demokratem , je nejen socialistou ve smyslu, jak uvedl Marx v roce 1847, ale v dnešním slova smyslu to znamená zradu .

Nemůžeme se jmenovat sociálními demokraty , poněvadž ne

chceme mít nic se stranou i podle jména , která zradila proleta riát a provozuje soustavně lokajské služby buržoazii. Práce v odborech v duchu komunistickém Co jsou odbory ? Jsou organizací dělnických mas. Zatímco 149

strana je organizací světového názoru, jsou odbory organizací zájmů . Marx považoval odbory za střed dělnického hnutí.Více je cenil nežli hnutí politické, jsou výrazem třídního boje. Před válkou bojovaly za zkrácení doby pracovní a zvýšení mzdy. Jsou to tedy organizace třídního boje. Cíl třídního boje je hos

podářská emancipace proletariátu. Je tedy třídní boj současně bojem hospodářským. Odborové organizce bojují následkem toho boj třídní i hospodářský, jeden a tentýž boj. Jestliže v době

před válkou, v době krize projevovala se pouze klidným bojem odborovým , dnes, v době mimořádné revoluce metody třídního boje musí odpovídat mimořádným poměrům a dané situaci. Odbory musí se stát skutečným nástrojem třídního boje, který v době současné je bojem ryze revolučním . Již stará sociální demokracie učila, že odbory jsou páteří dělnického hnutí, poli

tická strana duší. Odborové i politické hnutí se navzájem do plňují. V této souvislosti musí být vytvořena jednotná bojovná

revoluční fronta proletariátu. V tomto smyslu dlužno chápat podmínky Komunistické internacionály 0 nezbytné nutnosti

komunistické propagandy v odborech . Říkáme otevřeně: Ne rozbít, ale dobýt odborové organizace . ( Stanovisko Leninovo : Radikalismus, dětská nemoc komunismu . ) Komunisté nesmějí se od mas oddělit, je třeba držet jednotu . Proti Amsterodamské internacionále odborových organizací, v jejímž čele také stojí Thomas, vede Komunistická internacionála neúprosný boj. Nikoliv však proti miliónům dělníků v tomto mezinárodním sdružení organizovaným, nýbrž proti vedení a vůdcům.

Další z podmínek mluví o demokratické centralizaci a železné disciplíně. Co to znamená ?

Nic jiného, než že prostředek k činnosti komunistické strany

je její organizace. Musí být tak vybudována, aby odpovídala všem možnostem a úlohám boje . Nejvhodnější formou její je

proto přísná centralizace a její hlavní příkaz zní : železná dis ciplína . Nejpřísnější centralizace Komunistické internacionály neznamená ještě despotické komando vůdců. Centralizace, jak

se ve všech podmínkách praví, musí být demokratická. Autori ta vedení vyvstává zdola nahoru. Vůdci mohou se tak dlouho udržet v čele, dokud zůstanou smělými a současně věrnými

představiteli vůle mas. Centralizace a disciplína Komunistické internacionály nikte rak nejsou v odporu s dějinnými zvláštnostmi jednotlivých ze

mí. Podmínky Komunistické internacionály výslovně na ně

upozorňují. Vedení Komunistické internacionály je přespříliš marxistickým , aby nevědělo , že podle Engelse lidé dělají dějiny, jak je dělat musí, to je na základě daných poměrů. V zásadních 150

věcech akce musí proletariát všech zemí být jednotný, proto žádá Komunistická internacionála pevnou kázeň. Třetí interna cionála musí být internacionálou činu a činorodé akce. Komunistická internacionála nesmí klesnout tam , kam Dru

há internacionála. To znamená, že v rozhodných okamžicích pro mezinárodní jednání a boj nesmí se internacionála rozložit v nacionální armádní sbory, které by postupovaly pouze na svou vlastní pěst, bez hlavy a bez vedení .

Kdo jsou nepřátelé Komunistické internacionály ? I. Buržoa

zie a její vlády. II. Sociální patrioti. III . Centristé. Centristé 1. jsou pro zásady, ale nikoliv pro podmínky Komunistické inter

nacionály. 2. Tvůrci a nositeli této Internacionály dvaapůlté jsou rakouští sociální demokraté. 3. Komunistická internacio nála opírá se o zkušenosti ruské revoluce , Internacionála dvaa 5

půltá o koalici sociálních demokratů rakouských s křesťanský mi sociály. 4. Berlínský Vorwärts : 1 Internacionála dvaapůltá je proti Druhé internacionále, ale neuznává Třetí internacionálu. ismem a komunismem. 6. Jsou to re lucioná ři ve slovech, reformisté v činech. 7. Nemluví o světové sociální

Kolísá mezi refor revoluci.

Na jednom místě o Internacionále dvaapůlté píše Radek : » Každé perspektivě odpovídá určitá politika. Určité revoluční

perspektivě Komunistické internacionály odpovídá určitá revo luční politika. Určité kontrarevoluční perspektivě reformistů, kteří poctivě prohlašují, že pro sebe s revolucí nepočítají , od

povídá kontrarevoluční politika. Poněvadž Dvaapůltá interna cionála se pro žádnou z obou těchto perspektiv neosměluje rozhodnout, pak určuje její neurčitá perspektiva neurčitou politiku. « Tyto elementy nemohou být členy komunistické strany, po něvadž podmínky Komunistické internacionály jsou podmínka mi konečného vítězství proletariátu. Jsou tedy programem strany. Kdo je proti programu strany, nemůže být členem stra ny .

Jsme buď pro Wilsona, anebo pro Marxe, buď pro Scheide manna, anebo Lenina. Ale také buď pro Leviho a Serratiho,

anebo Třetí internacionálu. Jedno, anebo druhé. Žádné kolísání není možné !

Předseda Vaněk: K tomuto bodu denního pořádku předložil referent rezoluci tohoto znění :

Sjezd československé sociálně demokratické levice prohla šuje se slavnostně pro bezpodmínečné přistoupení ke Třetí internacionále v Moskvě. Tímto okamžikem mění sjezd název 1 Rudé právo, Č. 116, 20. května 1921, doplňuje chybějící text:

Vorwärts : Internacionála dvaapůltá mluví jako Moskva , ale jedná jako my. 5 .

1 151

strany sociálně demokratická levice v název Komunistické strany československé, čímž dává výraz faktickému rozchodu

se stranou sociálních patriotů. Delegáti přítomní v zastoupení svých organizací zavazují se slavnostně povinnosti vyjádřené v 21 podmínkách za každých okolností plnit, a to nejen v obdo bí dočasného klidu zbraní, nýbrž i při vyvrcholení třídního

boje, jenž musí jednoho dne nutně vystupňovat v otevřenou válku s kapitalismem .

Předseda Vaněk: Došel nás pozdravný telegram Spolku čes koslovenských dělníků v Curychu: Soudružský pozdrav a zdar sjezdovému jednání. Ať žije jednotná Komunistická strana čes koslovenská ! Za Spolek československých dělníků v Curychu : Pustina , předseda .

Předseda Vaněk: Dále došel návrh: Budtéž jmenováni dva šéfredaktoři, jeden pro ranní a jeden pro večerní list. Sekretář

a šéfredaktor ať mají přibližně plat jako pražští poslanci po odečtení jejich zvláštních příspěvků, svobodní s přiměřeným odstupňováním. Nebuď jim však dovoleno přijímat jakékoliv placené práce a funkce vedlejší. Dále došel návrh, aby řeč Šmeralova byla vydána jako brožu ra, kromě toho v německém překladu pro německé dělníky a francouzsky a rusky pro sjezd Třetí internacionály. Tentýž

návrh podává asi 20 soudruhů, aby řeč Šmeralova vydána byla tiskem .

Dále došel návrh soudruhů maďarských: Ohledně vedení

komunistické strany v Československu mají komunisté maďar ského jazyka ze Slovenska a Podkarpatské Rusi ten názor, že

vedení strany ve smyslu usnesení sjezdu jenom výkonnému vý boru v Praze má podléhat. V případě, že některá soudružská sekce jiných území – připojená ke Třetí internacionále měla by ohledně československé strany kritické názory, nesmějí se tyto věci projednávat jako dosud v jednotlivých skupinách na venkově anebo v národnostních komisích a v jich listech, nýbrž

musejí se takové názory předkládat ústřednímu výkonnému výboru. My komunisté ze Slovenska i z Podkarpatské Rusi

představit si dovedeme osvobození proletariátu v dnešních říšských hranicích jen tak, jestli každou národnost naší strany Armin Seiden. povede jednotný ústřední výbor. Předseda Vaněk: Dále došel návrh, aby Podbrdské rozhledy uznány byly za orgán strany. Předseda Vaněk : Došel dále přípis soudruha Kreibicha:

Předsednictvu sjezdu ! Vážení soudruzi ! Jako předseda i vý konného výboru německého oddělení komunistické strany v Československu musím opravit názor vyslovený soudruhem Šmeralem, že naše strana je »malé jádro« oproti straně mas. Vývoj od doby konání našeho sjezdu nám dokazuje, že naše strana má značnou část německého dělnictva ve svých řa 152

dách. V libereckém kraji máme ze 17 000 členů staré sociálně

demokratické politické organizace ve své, nyní komunistické organizaci 16 000. Poslední oslava 1. května dokázala i u nás, že masy stojí v značné míře za námi. Také musím vyvrátit tvrzení soudruha Šmerala, že my, českoslovenští komunisté německé národnosti, nepracujeme tak mezi masami a neproni káme tak v masách dělnictva jako česká levice . Stačí uvést

poslední události v odborových organizacích německých , kde celá řada schůzí organizovaného dělnictva a konference dů

věrníků se postavila za naši stranu, ačkoliv vedení všech od borových svazů, které jsou vesměs v rukou vyslovených pravi čáků, nacionálních separatistů, vyloučí každého důvěrníka,

který je komunistou, a propouštějí každého sekretáře, který se opováží být naším přívržencem . Celá skupina Unie textilních dělníků ve Cvikově s 2000 členů byla z Unie vyloučena, poně

vadž veškeré členstvo jako jeden muž se postavilo za stranu naši a po bok svého vyloučeného sekretáře. Naši soudruzi, všichni naši důvěrníci a funkcionáři, pracují právě nyní horli

vě v masách odborově organizovaného dělnictva a celá naše strana vede teď v odborech těžký boj pro Rudou odborovou internacionálu moskevskou . V tomto okamžiku je tvrzení sou

druha Šmerala s to vyvolat o naší straně a o naší práci mylný názor českého dělnictva .

Karl Kreibich.

ZPRÁVA MANDÁTOVÉ KOMISE Jílek : Za první župu dostavilo se na sjezd 142 delegátů, 4 se nedostavili, za druhou župu se dostavilo 18, jeden se nedosta vil, za třetí župu 22 se dostavilo , 2 se nedostavili, za čtvrtou župu 41 se dostavilo, 5 se nedostavilo, za pátou župu 14 se do >

>

stavilo, 3 se nedostavili, za šestou župu 103 se dostavili, 2 se ne dostavili, za osmou župu 11 se dostavilo, 7 se nedostavilo, za devátou župu 16 se dostavilo, za desátou župu 13 se dostavilo, 4 se nedostavili, za jedenáctou župu dostavilo se všech 56, za dvanáctou župu 17 se dostavilo, 3 se nedostavili, za třináctou župu dostavilo se 24, 3 se nedostavili, za čtrnáctou župu 36 se

dostavilo , 4 se nedostavili. Celkem se dostavilo z Čech a Mora vy a ze Slezska 513 delegátů, nedostavilo se 38, takže všech delegátů bylo úhrnem 551. Slovensko má 56 delegátů, takže dohromady všech dostavivších se je 569. Z nich je jenom 5

delegátů, kteří si vůbec nepřinesli ani politickou legitimaci. Poněvadž mandátová komise v tom spatřuje jistý kus nepozor

nosti soudruhů, navrhuje, aby sjezd mandáty ty neuznal. 120 delegátů má ještě legitimace staré, lepí do nich nové známky. 123 delegáti nemají legitimaci odborové organizace s sebou. Návrh mandátové komise zní, aby těch 5 delegátů, kteří nemají 153

ani politické, ani odborové legitimace s sebou, bylo zamítnu to .

Beneš

ze Skutče: Jsem okresním důvěrníkem, ve spěchu

zapomněl jsem legitimaci vzít, bylo by nespravedlivostí, aby sjezd můj mandát zamítl. Navrhuji, aby můj mandát byl uznán ; jsem 25 roků členem, náš okres je dávno celkově na levé straně a nyní se hlásí ke straně komunistické.

Záruba: ( Divišov ) : Jsem poslán od čtvrté organizace. Na ce

lém kraji neexistuje odborová organizace. Je těžko, abych předkládal odborovou legitimaci. Předseda Vaněk: Mandátová komise navrhuje, aby zmíně ných 5 mandátů nebylo uznáno. Žádný jiný návrh tu není než návrh soudruha ze Skutče, aby jeho mandát byl uznán. Černoch ( Tábor ) navrhuje, aby i ostatní mandáty byly uzná ny. Mandátová komise měla možnost se přesvědčit, z jakých

důvodů delegáti si legitimaci s sebou nepřinesli. Kdo má man dát, musí být politicky organizován, jinak by nebyl organizací vyslán na sjezd . Nechť je to sjezdem vytknuto, že zmínění dele

gáti si legitimace nepřinesli, ale mandáty at jsou uznány. Předseda Vaněk: Debata je zbytečná. Na každém sjezdu se vyskytne několik lidí, kteří vzdor tomu, že jedou na sjezd a pe níze si nezapomenou, na legitimaci zapomenou. Budeme hlaso vat o oficiálním návrhu mandátové komise, kdyby nebyl přijat,

tedy o návrhu, aby ještě tentokrát mandáty byly uznány. Kdo

souhlasí s návrhem mandátové komise, aby mandáty byly za mítnuty ? Hlasuje se .

Předseda Vaněk: 196 hlasů je pro neuznání mandátů. Kdo je proti.To je většina. Mandáty se uznávají . Předseda Vaněk: Mandáty vaším hlasováním byly uznány.To

neznamená, že pro příště sjezd dává zmocnění delegátům, aby legitimace nechávali doma .

HLASOVÁNÍ

O PŘÍSTUPU KE TŘETÍ INTERNACIONALE Předseda Vaněk : Nyní přikročíme k velice důležitému hlaso vání o rezoluci referenta Doležala, která znamená přeměnu

dosavadního názvu naší strany v titul nový, která prohlašuje , že přistupujeme jako sekce ke Třetí internacionále. Včerejší předporada se usnesla na tom, aby o této záležitosti bylo pro vedeno hlasování podle jmen. Ale já soudím vzhledem k tomu, že máme vyklidit sál, a vzhledem k tomu, že podle dosavadní

nálady, jak se na sjezdě jeví, lze soudit, že zde nemůže se jednat o nějaké hlasování příliš sporné, a vzhledem k tomu, že 154

dlužno očekávat, že menšina eventuálně se většině podrobí, a

vzhledem k tomu, že zabralo by jmenovité hlasování 569 delegá tů nejméně dvě hodiny času, dával bych v úvahu sjezdu , jestli přece jenom by nebylo lépe, aby bylo rozhodnuto, že se hlasuje zdvižením legitimačních lístků. ( Souhlas. ) Návrh na jmenovité

hlasování se provede tenkrát, když vysloví se proň 30 delegátů . Soudím, že by to bylo zbytečným zatěžováním sjezdu, a táži se tedy : Kdo souhlasí s tím, aby bylo provedeno hlasování cestou obvyklou, zdvižením hlasovacích lístků ? Cibulka: Poznámku !

Předseda Vaněk: 0 této věci nemůžeme debatovat. Tady se jedná o jednoduchou věc, chcete -li či nechcete-li hlasování

zdvižením hlasovacího lístku. Stačí vás 30, abyste prohlásili, že si tak nepřejete, a provede se, co bylo včera usneseno na před poradě. Cibulka: Jde o to, jak zjistit, hlasuje-li delegát podle usnesení organizace a nehlasuje-li proti. Pospíšil: Chci říci totéž.

Předseda Vaněk: Přikročíme k hlasování. Necháme nejprve

hlasovat ty delegáty, kteří se chtějí hlasování zdržet, abychom věděli, jaký počet delegátů se hlasování zdrží. Bylo mně rozu měno ?

Výkřik: Žádáme, aby to bylo tlumočeno madarsky. Delegát Matuščák tlumočí postup hlasování do maďarštiny. Předseda Vaněk: Soudím, že nyní je na všechny strany jasno. Kdo nehodlá zúčastnit se hlasování, nechť zvedne hlasovací lístek.

Nikdo hlasovací lístek nezvedá. Volání : Výborně ! Předseda Vaněk: Zjišťuji tedy nejdříve, že mezi námi není

žádných neutrálů, že všichni jsme odhodláni říci buď ano, nebo ne , jak se na muže i na rozhodné ženy sluší a patří. ( Výborně ! ) Předseda Vaněk: Nyní nechám hlasovat o věci samé a sice

nejdříve : Kdo je ve smyslu této rezoluce pro změnu titulu stra ny ve stranu komunistickou a kdo je pro podmínky Třetí inter nacionály ?

Soudruh Matuščák tlumočí postup hlasování do maďarštiny. Hlasuje se. Takřka celý sjezd zvedá rudé legitimace. Volání: Všichni ! Nazdar ! Všichni ! Bouřlivý potlesk . Zpívá se Rudý prapor. Po skončení zpěvu delegáti znovu a znovu provo lávají : Ať žije Třetí internacionála ! Nazdar ! Předseda Vaněk: Nyní provedeme protizkoušku. Já prosím

soudruhy, kteří nyní s nadšením hlasovali pro, aby se nijak nerozčilovali, když část delegátů bude hlasovat proti. Svoboda slova a přesvědčení budiž nám vždycky ještě svatým vodítkem. Kdo je proti rezoluci ? Předseda Vaněk: 7 hlasů .

Proti hlasují : Novák Josef ( Mladá Boleslav ) , Škoda Václav, 155

delegát za mládež z Mladé Boleslavi, Řezáč Václav z Mnichova Hradiště,> Vele Josef z Brodce, jenž zastupoval organizaci Nové Benátky, Nouč Josef ( Předměřice ) , Najman Josef ( Podlásky u Mladé Boleslavi ) , Weis František ( z Bělé pod Bezdězem ) . ]

Předseda Vaněk : Předsednictvo zjišťuje, že z 569 delegátů pouze 7 se vyslovilo proti rezoluci .

Delegát : já bych myslel, aby se zjistila jména těch, kteří byli proti, a aby sjezd se usnesl, aby opustili zasedací sál, a aby se zjistilo, jestli hlasují podle příkazu své organizace.

Předseda Vaněk: V této záležitosti, myslím, že jsou soudruzi na nesprávné cestě, žádají-li, aby z předsednictva byla zjištová na jména těch, kdož hlasovali proti. To je věcí jejich svědomí a názoru a soudím, že po provedeném hlasování musí sami sou druzi vědět, co mají dělat, že v komunistické straně není pro ně více místa . ( Potlesk. )

Hlas: Hlasují za sebe, nebo za organizace? Předseda Vaněk: Debata o této záležitosti je provedena. Zi tra je přihlášeno celkem 13 řečníků. Dovoluji si sdělit, že byl mi podán návrh na vyslovení sympatií naší sesterské straně

rumunské, jejíž delegáti po skončení hlasování o přístupu k Třetí internacionále byli v Rumunsku vesměs zatčeni. Kdo souhlasí s projevem sympatií rumunské komunistické straně,

nechť zvedne hlasovací lístek. Všichni delegáti zvedají hlaso vací lístek a volají: Sláva jim ! Myšlenka Třetí internacionály je na pochodu ! Ať nás také zavřou !

Předseda Vaněk: Soudím, že toho se u nás obávat nemusíme, poněvadž mají ještě dnes plné kriminály a naši soudcové 7

v republice mají toho dost, jsou už tak utaháni, že dělají pasiv

ní rezistenci. Já soudím, že tak jako jsme přivodili svého času ad absurdum § 23 tiskového zákona tím, že jsme jej přestupo

vali tisíc a statisíckrát, nebylo už soudců, kteří by pro § 23 odsuzovali, sprovodíme také ze světa g 58 a 8 65. Dnešní jedná ní blíží se ke konci. Sděluji, že FDTJ pořádá akademii k po

ctě delegátů v sále U Zábranských. Vstup pro delegáty volný, začátek v 6 hodin. Tím prohlašuji dnešní jednání za skončené, zítra pokračujeme v 9 ráno.

DRUHÝ DEN

SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ pondělí 16. května 1921

Předseda Vaněk zahajuje jednání o 9 hodině ranní a sděluje, že dostavili se noví delegáti, aby pronesli nové pozdravy. Uděluje slovo soudruhu Doudovi za FDT). Douda za Federaci DTJ : Vážený sjezde, ctění soudruzi a sou

družky ! Ač neoficiálně, přece jenom dostalo se nám pozvání, abych za Federaci DTJ ( Potlesk ) pozdravil váš sjezd, a tu při této příležitosti dovolte, abych pronesl několik slov, proč byli jsme nuceni založit novou ústřednu DTJ . Bylo naší snahou

udržet jednotářské hnutí v celistvosti, bylo naší snahou, aby

chom pevně přimknuti ke straně vedli jednotářské hnutí v součinnosti a v souladu, aby jednotářské hnutí neodcizovalo se hnutí dělnickému. Ale žel, že naše dobrá snaha nebyla chá pána, že naší dobré snaze nebylo porozuměno. Místo této do

bré vůle byly opoziční jednotky ze Svazu DTJ vylučovány pro to, že prý porušily stanovy, že prý porušily to, co je ustáleno a obvyklo v jednotářském hnutí . Tedy vůle jednotlivců, přátelé,

měla být rozhodující před vůlí mas a dělnictva soustředěného v DT) . Když viděli jsme nezbytí, že nelze v součinnosti v rámci DTJ naši mládež vést, byli jsme nuceni okolnostmi založit no

vou ústřednu, Federaci DTJ . ( Ať žije ! Potlesk. ) A tu mluvím jménem této ústředny a všech opozičních jednot, které se nám do Federace přihlásily . Jménem všech těch ujišťuji vás, že no vá ústředna DTJ bude hledět k tomu, aby výchova mládeže

děla se v intencích vašich, v zásadách strany komunistické ( Výborně ! ) , aby tímto způsobem soulad mezi dělnictvem vše obecně nastal. Prosím , abyste nám podali ruku, poněvadž je nom za vaší součinnosti a vaší podpory můžeme těmto úkolům

v novém federačním hnutí DTJ dostát. Prosím, abyste tento projev jako upřímný přijali, a žádám za všemožné podporování

našich snah všude tam, kde FDTJ zapustily kořeny. Zdravím tento sjezd a provolávám mu mnoho zdaru . Nechť žije Třetí internacionála !

Předseda Vaněk: Slovo má dále soudruh Polák za nekompro misní legionáře. Dr.

Polák:

Svaz legionářů

komunistických

a

nekom

promisních socialistických legionářů pověřil mne, abych tlumočil vašemu sjezdu náš soudružský, komunistický po

zdrav. Právě před týdnem sešel se náš svaz ke sjezdu, na němž se usnesi o přijetí všech podmínek a zásad Třetí internacioná ly, a prohlásiv se za Svaz komunistických legionářů, dal tím najevo svoji příslušnost k revoluční frontě mezinárodní veške rého proletariátu. Stáli-li kdysi legionáři v řadách nacionální 159

revoluce, měli na zřeteli stát socialistický, aniž by měli jasné představy o něm. Komunističtí legionáři formulovali jasně svůj program. Praví, že ve státě našem veškerou politickou moc má mít proletariát, volají po diktatuře proletariátu, po sovětské republice československé. Soudruzi a soudružky ! Vítáme vaše

usnesení včerejší, kterým se masy vámi zastupované přihlásily ke Třetí internacionále , a věříme, že ty masy splní svoji revo luční povinnost, budou-li mít v čele vůdce odhodlané ( Živý

souhlas, volání : Výborně ! ) , vůdce, kteří ve vhodném momentě 7

naleznou také rozhodnost k revoluční akci. My, komunističtí

legionáři, ujišťujeme vás, že tak jako jsme stáli za dřívější revolucí, že s tímže revolučním zápalem pod vlajkou Třetí in ternacionály půjdeme s vámi do boje za politickou moc prole tariátu ve státě, jehož existence může být zajištěna jedině ví tězstvím komunistické myšlenky. Ať žije sovětská republika československá ! ( Potlesk ) Ať žije Třetí internacionála! (Bouřli vý potlesk. ) Předseda Vaněk: Slovo má dále zástupce komunistické mlá deže německé soudruh Šturma. Šturmal ( německy ) : Vážený sjezde ! S nejnapjatější pozor ností sleduje komunistická mládež porady tohoto sjezdu. Svou

pozornost neupírala ani tak k tomu, zdali se tento sjezd vyslo ví pro Třetí internacionálu, jako k tomu, jak se vysloví. Mlá

dež, kterou zastupuje, je sdružena ve svazu, jenž zahrnuje v sobě mládež2 slovenskou, maďarskou a německou. Jako vy,

stáli jsme i my před otázkou obtíže mezinárodního spojení, ale my jsme tyto obtíže nejen viděli, nýbrž je překonali. Ta krvavá

řež prosincová smetla poslední zbytky oportunity brutální rukou policejní intervence a vládní perzekuce vedené proti organizacím mládeže. To nám dokazuje, že jsme na správné cestě a že jen mezinárodní spojení mládeže je tou cestou, po které se brát máme . Vysoko jdou vlny a větry příboje v rozbou řeném moři revoluce ; je třeba , aby všichni muži byli na palu bě a kormidelníkem byl nejen nejprozíravější, ale i nejodváž nější. Dnes není doba, abychom se chtěli zachraňovat v močá

lech Druhé internacionály. Úkolem komunistické strany je do chaotických poměrů vnést iniciativu a vedoucím způsobem zasáhnout proti kapitalistickému řádu, vysvobodit dělnictvo z ovzduší otravných plynů hroutícího se společenského řádu.

Vaším úkolem je zabránit každému sociálně patriotickému i centristickému hnutí, nedopustit, aby takoví hadi se ohřívali na vašich prsou. Pozdravujeme tento sjezd , který znamená

etapu ve vývoji, která musí být tak rychle jak možná překoná 1 Vorwärts, č. 114, 18. května 1921, uvádí jméno Sturm ; přináší pouze volný výtah části diskuse. 2 Tamtéž : mládež českou, slovenskou. 160

na, abychom dospěli k mezinárodnímu komunistickému hnutí v době co nejbližší. Jdeme do boje na život a na smrt nerozluč ně s vámi spojeni. ( Potlesk . )

Předseda Vaněk : Dovoluji si sdělit, že soudruh Řezáč z Vese lí, který včera hlasoval »proti«, prohlašuje, že učinil tak z pří kazu organizace, ale sám o sobě že je pro Třetí internacionálu a že se usnesení většiny sjezdu podrobuje. Předseda Vaněk: Soudruzi, kteří jsou organizováni ve Svazu živnostnictva a obchodnictva, sejdou se k poradě v dolejší místnosti vlevo. Je jich zde asi šest. Soudruzi železničáři mají v 10 hodin v zahradě poradu.

Debata Předseda Vaněk: Přikročujeme k debatě. Přihlášeno je cel kem 22 řečníků. Prosím, aby se uskrovnili , poněvadž kdyby

všichni měli mluvit 10 minut, je to 220 minut, více než tři hodi ny. První slovo má soudruh Schiffel z Ružomberoku .

Schiffel ( slovensky ) : Vážení soudruzi a soudružky, ctěny

sjezdel Dovolte, abych v prvé řadě pozdravil vás všechny jmé nem slovenského proletariátu stojícího na zásadách komuni stických , který vyslal na tento sjezd 56 delegátů. Připomínaje, že moje vystoupení není určeno k debatě, poněvadž včera jsem na jednání účast nebral, jsa jinak zaměstnán, chci říci, že moje vystoupení je určeno k podání jakéhosi přehledu o situaci na Slovensku. Vy, kteří stojíte snad delší dobu v hnutí dělnickém , víte velmi dobře, že proletariát slovenský na oblasti slovenské byl skutečně až do převratu takměř vyloučen ze svazku orga nizovaného proletariátu. Bylo mu tak znemožněno, aby své názory a tužby vyjádřil a projevil. V hnutí dělnickém , které stává na Slovensku 15—16 roků, bylo v tomto ohledu právě tak trnem v očích různým gentryckým úřadům, jako je dnes. To zdůrazňuji proto, abych , když vám tu budu povídat o pomě. rech, v jakých je nám na Slovensku pracovat, abyste vskutku nebyli překvapeni a zklamáni. Tedy v začátcích, kdy proleta

riát na Slovensku začal se organizovat, stál právě před tako vou drtící perzekucí jako dnes a z těchto příčin všechny síly ze Slovenska, kdejaký schopný soudruh byl, byl buďto nucen opustit Slovensko a jít do ciziny, anebo byl nucen utíkat se pod ochranu soudruhů maďarských, kteří přece do jisté míry měli volnější pole, než bylo na Slovensku. Na základě toho, že nebylo agitačních, energických mužů, hnutí dělnické na Slo vensku úplně zakrnělo, a to tím více, když přišla válka, čelněj ší muži v hnutí socialistickém , čelnější osoby, snažili se při způsobit teroru válečné soldatesky, snažili se přizpůsobit dik 161

tatuře militarismu, aby jakž takž svou existenci zde uchovali. Samo sebou se rozumí, když tedy pod tímto terorem více méně dobrovolně konali své služby, že se do toho vžili. Po převratu, kde proletariát na Slovensku všeobecně cítil, že je čas, aby se stal pánem situace, po převratu, kdy proletariát na Slovensku

bez rozdílu byl ochoten provést obrození do důsledku, právě vedoucí elementy postavily se proti vůli proletariátu a nadále konaly služby buržoazii, podléhajíce novému teroru buržoazní mu, takže proletariát ve skutečnosti nepocítil žádné jiné změ

ny, než že když byl předvolán před služného nebo notára nebo městského kapitána, že měl tu čest a tu radost vyslechnout v jeho mateřštině, že je buď na několik měsíců do žaláře od

souzen, nebo z místa vypovězen. To byla jediná výhoda, kterou proletariát na Slovensku měl. Čelní mužové sociální demokra cie na Slovensku takměř bez rozdílu do jednoho postavili se na stranu reakce, nových utlačovatelů buržoazních, nových gentryků slovenských i českých a pomáhají jim budovat » SO

cialistickou « republiku. Proletariát Slovenska na tyto věci po hlíží jinak. To dokazuje i ta okolnost, že dnes na tomto sjezdě je 56 delegátů. Proletariát slovenský praví, že není možno, aby republika socialistická byla vybudována za pomoci a pod pro tekcí buržoazie jakékoliv národnosti, a tu právě přišel proleta riát na Slovensku k tomu, že musil se rozejít s jeho »starými, – osvědčenými, poctivými« – a já nevím, jak si ještě nadávají – vůdci. Po převratu viděli jste každého gentryka, služného, no tára, policejního kapitána promenádovat s rudým karafiátem, s rudou stužkou. Každý byl sociálním demokratem. Oni věděli, že přišla doba, kdy proletariát je s to dostat moc do svých ru kou, a té okolnosti chtěli využít. Tak jako byli přílepkem za

starého režimu maďarského, tak se chtěli stát přílepkem za nového režimu proletářského . Právě to bylo, co přivedlo na Slovensku ten velký rozkol mezi proletariátem a »starými, poctivými, osvědčenými vůdci« . Na Slovensku nebylo takových

příčin, jaké byly v Čechách, aby hnutí proletářské se rozešlo. Snad tam nebylo tolik příčin, které by proletariát mohly roz razit, poněvadž proletariát na Slovensku byl v ohledu politic

kém i kulturním panenský, nebyl v žádném ohledu zkažený různými politickými dobrodruhy jako proletariát v Čechách nebo na Moravě . Proletariát na Slovensku byl uchráněn od

různých podvodníků. On byl zvyklý teroru maďarské gentry. Maďarská šlechta vysílala svoje agenty na Slovensko, ne aby podvodným způsobem získávala jejich důvěru, ale aby terorem vynutila jejich souhlas. To byla příčina, že proletariát na Slo vensku zůstal nedotknutý, poctivý a čistý, a právě když přišla

doba, že proletariát měl příležitost dát najevo svoji žádost a své tužby a ukázat svým spoluotrokům a spoluvykořistovaným , 162

že je s to pořádek udělat sám, stát se pánem situace, místo agentů maďarských přišli ... Předseda Vaněk: Lhůta řečnická řečníku uplynula. Ze Slo

venska je přihlášeno ještě 6 řečníků. Celkem máme přihlášeno 26 řečníků .

Delegát Říha: Vzdávám se slova ve prospěch Schiffela . Schiffel ( pokračuje ): Doufám , že je třeba , aby jeden a každý český soudruh a soudružka měli přesný přehled o slovenských

věcech, poněvadž české hnutí bez slovenského hnutí není mys litelným a je třeba, abychom byli v plném dorozumění, poně

vadž na Slovensku jsou ještě ohromné nedostatky a následkem jich slovenský proletariát a jeho činitelé nebudou s to hnutí

vybudovat v tak krátkém čase jako v Čechách a na Moravě. Je

třeba, abyste poznali základní příčiny, o kterých já vám v krátkosti povím a chci povědět následující: Když bylo třeba, aby se slovenský proletariát skutečně rozloučil s jeho vůdci,

kteří nastoupili místa agentů staré gentrycké šlechty madar ské , když bylo třeba, aby proletariát slovenský obstál samo

statně, ocitli jsme se před otázkou, jakým způsobem budeme s to provést to na Slovensku. Nebylo sil , nebylo lidí a není jich ani dnes. Přijdou dopisy a ústní vzkazy na sekretariát: Pošlete nám řečníka, je třeba konat schůzi. My řečníků nemáme. Přes

to proletariát jde s námi, a jestli až doposud nebyli jsme s to vykonat svou povinnost vůči straně v té míře, jak bylo třeba, tu zajisté uznáte, že bylo to z toho důvodu, že nemáme dost sil

a že proletariát na Slovensku přesto, že má velikou vůli, že Ine k našemu hnutí, není tak vyškolen, aby chápal všechny své povinnosti. Na Slovensku dnes jde s námi, jak zpráva byla po dána, počet organizací více než 300. Těchto 300 organizací nebylo jistě s to poslat každá svého delegáta, poněvadž velký počet organizací na Slovensku existuje teprve od převratu ,

nebo byly zorganizovány krátce před válkou. Mají velké sumy peněz, ale několik jedinců, kteří byli v úřadě, položí ruku na

veškerý majetek organizace a celá masa zůstane bez prostřed ků, takže když chtějí, aby tam přišel řečník, musí ze svého

váčku vybrat a financovat výlohy cesty. Když se ozvou, přijdou páni, kteří položí ruku na majetek a prohlásí : Podkopáváte

republiku, chcete rozbít jednotu s Čechy. Pracujete Horthymu do ruky ! – a četníci přijdou a vykonávají svou povinnost. V tomto ohledu strana odštěpenců proletářského hnutí dovede

pomáhat hnutí buržoazie na Slovensku. Provádějí největší agi taci, přesto však všude , kde odštěpenci třídního boje schová vají se za moc bodáků, za moc županů a služných, tam vzkvé

tají naše organizace, a kde jsme jich ještě neměli, jak přijde rozkaz seshora, ať od župana, nebo od služného, nebo četnic kého strážmistra na vyčištění naší organizace, hromadně při hlašují se do našich řad. Když nemáme našich vlastních agitá 163

torů, své vlastní síly k agitaci, nejlepší propagandu konají nám naši župani, slúžní a četnické bodáky. Předseda vyzývá

mě, abych skončil. Hnutí na Slovensku není ještě zkonsolido váno, jak by být mělo. Není to ani myslitelným, aby za podob ných okolností skutečně všechno v pořádku být mělo. Kdyby

kdokoliv z vás si udělal výlet na Slovensko, pobyl tam jistou dobu a viděl poměry a okolnosti, za jakých třeba pracovat, souhlasil by se mnou, s ochotou přišel by tam nadobro a nám

podal pomocnou ruku . Slovenský proletariát ještě před časem neměl velké zkušenosti a veliké nadšení, aby se nazval komu nistickým, ale od prosincové stávky, kdy pronásledování čet nické a úřednické se stupňovalo, stoupalo také uvědomění komunistické, takže dnes nenajdete organizace, která se

k nám nehlásí, která by nesouhlasila s naším včerejším krokem a která chtěla by být proti tomu usnesení o přistoupení česko

slovenského proletariátu k Třetí internacionále. Proto ujištuji vás, že Slovensko stojí pevně, že můžeme se naň spolehnout,

nejen pokud jde o toto hlasování, ale též při aktuálním činu. ( Potlesk . )

Předseda Vaněk: Předsednictvu došel návrh na ukončení záznamu do řečnické listiny. Hlasováním návrh ten schválen.

Předseda Vaněk: Řečnická listina čítá 28 řečníků, 2 mluvili, zbývá 26 .

Předseda Vaněk: Dále sděluji, že delegáti Košek František a Růžička Jan, kteří nemohli se včera zúčastnit hlasování, pro hlašují, že dodatečně hlasují pro Třetí internacionálu. Soudruzi kovodělníci delegáti mají poradu ve 12 hodin na zahradě .

Verčíki ( Banská Bystrica, slovensky ) : Soudruzi, mně bylo uloženo, abych v naší, dnes už komunistické straně prohlásil

jako jeden z oprávněných zástupců pracujících vrstev, že my, slovenští komunisté národnostně osvobozeného proletariátu slovenského, který se naučil za krátkou dobu trvání naší re publiky, tak zvaného demokratického režimu, nenávidět všechno to na Slovensku, co je české, že my dnes, když toto prohlašujeme, pravíme, že máme důvěru dnes jen k vám. (Po

tlesk .) Máme důvěru skálopevnou k tomu proletariátu české mu, který se postavil na zásady Komunistické internacionály. Prohlašujeme to slavnostně, abyste nás vyslechli tu na sjezdě, a nejen doma, ale i za hranicemi, že trváme na základně

čes

koslovenského státu a chceme, aby vyslechnut byl slovenský

proletariát v tom, že nepokládáme za potřebno, aby Slovensko bylo odtrhnuto od jednotného československého státu. 1 Pravda chudoby, č. 29, 22. května 1921 , uvádí vystoupení Ver

číka poněkud odlišně. 164

My, které křivda upevnila, které žaláře a tresty nezlomily, my, kteří jsme byli vždycky zaostalejší následkem velikého útlaku, budeme usilovat dohonit vás a hledět dohonit to, co

jsme následkem macešské výchovy zanedbali. Tu potřebujeme pomocné ruky od našich soudruhů komunistů, tu chceme, aby chom všichni procítili, že na Slovensku jsou masy, které se musí stát avantgardou komunistického hnutí, masy, které jsou utlačeny, ale budou těmi, které budou stát v boji, když se bude

jednat o to, abychom uskutečnili to, co žádá tento sjezd, aby chom proměnili Československou republiku demokratickou na republiku sovětskou, kde bude vládnout diktatura proletariátu. My v našem útisku a bídě jsme neklesli a vidíme jako znamení toho na každém z vás ten rudý kvítek jako symbol krve našeho mučeného lidu pracujícího. Tento symbol, který nesete, bude plaménkem, který proletariát Československý a dělnictvo všech

národností bude podporovat v jeho vzdoru, a budeme těmi soudruhy, kteří na vítězné cestě sociální revoluce poneseme prapory Třetí, Komunistické internacionály. My na Slovensku máme různé národnosti. Máme tu soudruhy madarské, němec ké, polské a rusínské. Ti všichni musí se pevně sdružit v jed

notnou velkou komunistickou stranu v Československu, aby chom všichni kráčeli jednotně v tom velikém zápasu třídního boje, abychom dále nebyli tříštěni, ale abyste si uvědomili, že nejtěžší okovy neseme, že nejvíc budeme pronásledováni, že

budeme však kráčet dál a vás podporovat ve všech akcích, které podnikne proletariát, at už mluví ústy česky, madarsky, rusínsky, abychom ruku v ruce kráčeli vstříc sociální revoluci

k přeměně světa v řád, kde bude vládnout dělník a proletář. A nyní několika slovy k vývodům soudruha Schiffela, který pra vil, že na Slovensko se hledělo jinými brýlemi, než se mělo.

Prohlašujeme, že na Slovensku je jedna veliká masa, která má oduševnění v srdci, pevné a veliké, a které třeba podat ruku, abychom se vrhli na naše utlačovatele. My, kteří jsme si vědo mi, že je třeba zničit a rozbourat všechno to, co je v tomto stá

tě kapitalistické, buržoazní, byrokratické, víme, že je třeba, abychom měli čisté jádro, abychom vytvořili socialistickou

republiku československou pomocí proletariátu střední Evro py, který se postavil na našem sjezdu v Rusku na stanovisko nekompromisního třídního boje dělníků a proletářů. Těchto

několik slov jsem chtěl promluvit k delegátům našeho sjezdu. Chceme, aby si vštípili naši soudruzi čeští v paměť , aby se ne

dívali na nás na Slovensku, že snad chceme jim poškodit zá jmy, které jsou odstředivé, ale jsou to snahy nezlomné vůle proletariátu slovenského, že ruku v ruce chce kráčet na poli

k vítězství s proletariátem českým, maďarským, německým a rusínským . Toto všechno musíme mít před očima a hlavně bych prosil naše delegáty, kteří půjdou na sjezd Komunistické 165

internacionály, aby tam všechny ty mylné názory, které tam opanovaly hlavy, jak jsme se přesvědčili, následkem vlivů ně kterých maďarských, že jsou nesprávně informováni o Sloven

sku, že Slovensko nesleduje cíle protičeské, že Slovensko se stane »Ukrajinou madarskou«. To prosíme, aby delegáti naši

na sjezdu Komunistické internacionály prohlásili, že Sloven sko chce bojovat společně s ostatním proletariátem, nechce ale nikdy otroctví a jařmo cizího národa .

Předseda soudruh Bolen: Soudruzi, to není k dennímu po řádku. Další slovo má soudruh Vajtauer, po něm soudruh Ečer. Soudruh Vajtauer: Soudružky a soudruzi, chci říci několik slov k včerejšímu referátu soudruha Šmerala. Pokládám za

první a hlavní vlastnost komunistické strany krajní upřímnost. A proto bude-li se zdát někomu moje kritika bezohlednou, ať si

připomene, že je zásadou komunistické strany ve všech dílech světa, a zejména mezi soudruhy ruskými, krajní bezohledná upřímnost. Já mám mnoho co vytýkat řeči soudruha Smerala a v první řadě jeho naprostou neupřímnost. V první části své řeči postavil jako fakt, že je zde veliká komunistická strana masová. V čele té strany, která k ní spěla, byl soudruh Šmeral

a ostatní výkonný výbor. Soudruh Šmeral vyvodil pak z toho jednoduchý závěr : Kdo přivedl ty veliké masy ke straně komu Sou nistické ? Přivedl je tam soudruh Šmeral a jeho vedení. druzi, to je závěr naprosto falešný ! V naší straně jsou veliké

masy, které jdou ke straně , ale příčiny jsou zcela jiné . My jako marxisté díváme se na celý boj sociální trochu jinak nežli hle

diskem osob. Stalo se to hmotným podkladem , který tu byl, těmi poměry sociálními, které pod hnutím vřely a přivedly masy tam, kde jsou dnes. Ještě před třemi lety byl proletariát daleko brát za své zásady ruských soudruhů, protože měl tehdy mnoho nadějí a iluzí. Jestliže se dnes hlásí masy ke komuni

smu, je to proto, že byly zklamány jejich naděje. Které to nadě je jsou, nemohu podrobně dokládat, zmiňuji se jen o hlavních těchto nadějích. Byla to hlavní naděje, že Dohoda je k nám přátelsky zaujata a že pomocí její prosadíme vše, čeho nám třeba, že pomocí Dohody docílíme i splnění svých sociálních požadavků . Za tři léta proletariát československý se přesvěd čil, že Dohoda nemá nejmenšího zájmu, aby přivedla lid česko slovenský k sociálnímu osvobození. Jestliže s pomocí Dohody byl lid československý osvobozen od jha rakouského, pak se to stalo jen ze ziskuchtivosti a k prospěchu Dohody. To proleta riát dnes poznal. Poznal dále, že bylo docela falešně hráno.

Poznal, že pozvolna, vývojem parlamentárním a zákonodár stvím nedojde se k socializování . Nepřišlo se ani k tomu, aby byly socializovány velkostatky, které byly v rukou dynastie a cizozemských magnátů. Lid to vidí , byl zklamán a to ho žene k nám. Přesvědčil se dále, že demokracie není zárukou pořád 166

ku a právního postupu, přesvědčil se o tom zejména v prosinco vých událostech, kdy dovedla demokratická vláda použít

všech nejhnusnějších prostředků , aby zdeptala sociální hnutí, když se hlásilo o svá práva, kdy požadovalo, aby sliby dané byly splněny. Ona dovedla to krvavě vojskem , všemi nejbrutál nějšími a nejterorističtějšími prostředky. To bylo nové zklamá ní. To, že se zdiskreditovala demokracie, to přivedlo masy k nám . Dále byl tu předpoklad a obava, že poruší-li se veřejný řád novými změnami , tak jako se stalo v Rusku , že pak utrpí značně nejen vrstvy majetných, nýbrž i vrstvy zaměstnanců . Bylo hlavní zásadou jít pomalu , bez velikých poruch hospodář

ských zájmů. A, soudruzi, i v tom byli naši proletáři zklamáni. Dnešní krize ukazuje, že v kapitalistickém státu mohou přijít zrovna tak hluboko a naprosto rozvratné doby, čistě z příčin kapitalistického řádu, kdy milióny lidí jsou vrhány na dlažbu, výroba je zastavena . To jsou hlavní fakta, která přivedla masy ke komunistické straně a ke Třetí internacionále .

To je to, že řada jejich nadějí a hesel byla zdiskreditována , a ne vedení. Vedení naopak přitom zdiskreditovalo se také tak, že dalo ještě jeden impuls k tomu, aby masy šly ke komunismu a ke Třetí internacionále. Vy víte, že vedení nedělalo nic. (Vý křik : Jen zradilo program socialismu ! ) Vedení bylo vlastně doštulcováno tam, kde je dnes, masami. Vy víte, že soudruh

Šmeral ještě před posledním zastupitelstvem měl dosti času, když prý proletariát přihlásí se na podzim ke komunismu, a vy víte, že ještě nechtěl o přístupu ani slyšet. Na Hodonínsku, v tak veliké župě, jsme nebyli s tímto postupem spokojeni, a když jsme předložili požadavek přistoupit ke komunismu ihned, bez průtahů a třeba bez vedení , proletariát ihned prohlá

sil se pro přístup a změnil župu v komunistickou, aniž čekal na vedení. Soudruh Šmeral , teprve když viděl tohle, tu spoustu

přípisů ze žup, že jsou pro ukončení odkladů, váhavosti a ne rozhodnosti, přistoupil k myšlence, že má být udělán sjezd, na

kterém se přistoupí ke Třetí internacionále. Vedení se zdiskre ditovalo. To slyšíte od každého proletáře. Jestliže on dnes

přistupuje ke Třetí internacionale, pak je to proto, že chce mít vedení, které by bylo rozhodnější než dosud, chce docílit toho, aby nad naším vedením , kterému nedůvěřuje, bylo vedení vyš

ší, kuratela svěžích osvědčených sil . Soudruzi, to se přirozeně našemu vedení nelíbí. Vy víte, že hledá záminku , že soudruh

Šmeral ještě před zastupitelstvem přinesl program, kde stanovil řadu bodů , kterými by se mělo uhnout od této kurately a říci

všeobecně : my jsme u Třetí internacionály, ale Třetí interna cionála ať se nám do našich věcí neplete , my si to budeme dě lat po česku . Tím se chtělo docílit, aby si mohl dělat, co by

chtěl. ( Výkřiky. ) Vy víte, že začíná to vyhýbáním se veškeré té odpovědnosti tím, že říká: spolupráce s německými soudruhy 167

poněvadž němečtí soudruzi by u nás dělali jakýsi korektiv je nemožná, jsou tu důvody atd. Soudruh

té nerozhodnosti

Šmeral se bojí, že rozhodnější soudruh Kreibich ... ( Výkřiky, nepokoj, projevy nevole. )

Předseda soudruh Vaněk : Soudruh Vajtauer domluvil, další slovo má soudruh Ečer z Brna ( potlesk ) , po něm soudruh Ska lák .

Soudruh Eder: Vážení soudruzi a soudružky ! Včerejší hlaso vání a spontánní přijetí podmínek Třetí internacionály vlastně

jen zpečetilo to, co venku v organizacích už dávno bylo prove deno, a sjezd tím vlastně nic nového neučinil . Celá masa již

vlastně podmínky Třetí internacionály dávno přijala a odhla sovala. Teď, soudruzi, půjde o to, aby tyto podmínky byly také plněny. ( Potlesk. ) My jsme dnes už s Třetí internacionálou tak

daleko hotovi, že jsme v ní, a vzniká otázka, co bude dále. My jsme voleni jako delegáti venkovských organizací a my máme právo snad ještě pronést své odlišné mínění. Máme právo mlu vit, nechceme-li degradovat sjezd na hlasovací dobytek. Pro

miňte proto, řeknu-li něco, co se soudruhům nebude líbit. Otázka , co bude, byla předmětem včerejších referátů i mno hých úvah. Soudruh Šmeral vyslovuje se rozhodně pro taktiku veliké masové strany. Je ovšem otázka, zda číslo znamená také sílu strany. Soudruh Šmeral vidí nebezpečí v tom, že můžeme být bezprostředně před svým cílem nerozvážnou akcí ( Výkřik : Říkáme tomu puč !] strženi zpět. Soudruzi, je to jistě obava,

která plně může být oprávněna starostí o osud strany. Ale sou druh Šmeral přehlíží nebezpečí jiné, které také je vážné: že můžeme být sraženi ne pučem, ne neprozřetelnou akcí, ale že

můžeme být sraženi také do bahna parlamentního politikaření ( Potlesk, výborně, výkřiky ) , a to nebezpečí se také nedá oddis kutovat. Komunistická strana

a to nám všem za poslední

stávky bylo jasné, ať se už to bojíme říci nebo ne

je stranou

protizákonnou a ilegální. ( Potlesk. ) Tento charakter strany musíme mít na paměti, poslední stávka a události plně nám to

jen uvedly na paměť. Když víme, že hlavním úkolem komuni stické strany není parlamentní politika, nýbrž být vedoucí

organizací revoluční strany, pak nebepečí je v tom, aby se ko munistická strana nestala mostem pro vládu a nositelem par lamentní politiky. Charakter naší strany je ilegální, říkám to

otevřeně, třebas to zítra budou měšťáčtí žurnalisté vytrubovat do světa . My toho netajíme, my se ocitneme zítra či později

v konfliktu se zákony, a proto jsou marné snahy dát této stra ně legální ráz. My se ocitneme dříve či později v konfliktu s tímto státem. Dokud budeme teoretizovat, bude nám to trpět, avšak jakmile přistoupíme k činu , použije proti nám sta všech

prostředků , které proti nám má . Soudruzi, je přece přirozené a samozřejmé, že stát těchto prostředků použije, a proto nic 168

nezastírejte, nedegradujte stranu na pouhou parlamentní frak ci. V tomto rozhodujícím zápase otázka činu bude hrát velikou

roli. Serrati a Levi nejsou nadarmo příčinou ohromných bojů v komunistické straně. Jde o to, aby proletariát nebyl zklamán, aby v čele byli lidé, kteří mají odvahu podmínky Třetí inter nacionály splnit. Já při vší úctě, kterou mám k soudruhu Šme ralovi, musím prohlásit , že jeho za takového vůdce nepovažuji. ( Potlesk. ) To nebudiž výtkou jemu. Mám však přece právo říci svůj dojem a své mínění. Soudruzi, masy věří komunistic

ké straně a šly do ní s tím, jak řekl správně soudruh Vajtauer, že byly zklamány. Ať vedení je takové, aby proletariát již zkla mán nebyl. ( Výborně. Potlesk. ) Předseda soudruh Bolen: Slovo má soudruh Skalák, po něm

soudruh Beran, Říčany. Soudruh Skalák: Vážené soudružky a soudruzi ! Když včera soudruh Šmeral s neobyčejnou obšírností a důrazností rozvíjel celou řadu taktických hledisek, ze kterých je zřejmo, že je třeba udělat to tak a tak, a ne jinak, kde vyniklo jeho stanovis ko v různých věcech zase tím známým způsobem, jako by

ospravedlňoval jednu ze svých známých oportunistických frází, tu mohlo mít shromáždění dojem, že postrádá rozhodnosti jen proto, že Šmeral jinak nemůže mluvit, že je už organicky tak uzpůsoben , aby vždy a za všech okolností zdržoval, dělal hasi če atd. Soudruzi, jste na omylu! Ty věci, které soudruh Šmeral včera před vámi rozprávěl do jednotlivostí a podrobností, mají svůj původ v poměrech. V tom, že tyto věci pro nás dnes jako pro stranu komunistickou stávají se předmětem diskuse uvnitř strany. S tímto, než jsme přešli včera přes Rubikon, měli jsme již ve straně sociálně demokratické levice často a mnoho co dělat. Tedy hned otázka centrismu, a já sáhnu hned k prosté mu příkladu. Po událostech prosincových tradována byla kon cepce, která šla celým světem, která byla šířena a je šířena

s plným vědomím a s plnou pozorností : že hnutí v Českoslo vensku je dobré, ale vedení špatné, že masy jsou revoluční, ale vůdcové oportunističtí, že masy jsou komunistické, ale vůdco vé nekomunističtí a centrističtí. V prosinci naší straně, tak jak byla, nechybělo nic než název a požehnání. To, jak se v prosin ci zachovala strana, bylo to, co může za dané situace vykonávat

nejpoctivější a nejčistší komunistická strana. ( Tak jest! ) Zne možňuje se tímto šířením určitých představ jen stávající prá

ce. Je fakt, že co zde bylo, bylo vykonáno úsilím těchto vůdců . Soudruh Vajtauer to řekl zcela otevřeně. Jestliže se řeklo, že ve dení v prosinci dělalo chyby, ptám se vás a nejpřísnějších soud ců, kteří by zde stáli : zda z hlediska starých zkušeností komu nistických mohl by říci, kde by bylo nějaké hnutí, ve kterém

by která komunistická strana neučinila celou řadu chyb i její vedení? Ani jediný případ by nemohl uvést. Byly to chyby, ze 169

kterých se vedení učilo a ze kterých se proletariát učil. Jako

revoluční proletariát musí být na místě, aby se tužil a poznal svoji cestu, tak vůdcové nemohou vzrůst na místě, aby byli

vzorní a bez chyby. Četli jsme o událostech prosincových v cizích časopisech jiné výtky, než jaké nám soudruzi zde činí, a nebyly to takové výtky, jako se činily německým soudruhům na příklad v případě Kappova puče. My se setkáváme s tím názorem, že hnutí prosincové vcelku uznáno velmi dobré, když proletariát Československý reagoval na násilí, které na něm bylo spácháno. V poslední době vzniklo u nás jakési hnutí

proti tak zvanému vedení strany, zejména proti soudruhu Šme ralovi. Mám dojem, že tito soudruzi jednají z takových pocitů,

jako by chtěli prokázat, že jsou lepšími a jadrnějšími komuni sty nežli Šmeral a že zejména před cizinou se chtějí ukázat. Zcela otevřeně řeknu, že co soudruh Vajtauer řekl o té kurate

le a co řekl již za dřívější diskuse, že jsou soudruzi, kteří si >

přáli kuratelu ze soudruhů cizozemských, a to neznamená,

soudruzi, aby to byla kuratela soudruhů Třetí internacionály, zřízená Třetí internacionálou, nýbrž aby to byla kuratela pro stě jiných soudruhů nežli zdejších . Soudruzi, to vám říkám

otevřeně, to je perverze, to úplně degraduje naše sebevědomí, to nás staví mimo to, abychom na vlastní pěst vyvinuli svoje

úsilí. Takové vůdce nepotřebujeme . Předseda Vaněk: Bývalý redaktor Práva lidu Krňanský odvo lal prý se k dnešnímu sjezdu. Jeho záležitost není na denním pořádku. Mohla by být vyřízena tím, že bychom ji přikázali návrhové komisi, aby vyšetřila, jak se věc má, a navrhla ku konci rozhodnutí. Zvláštní debatu zavádět nemůžeme. (Schvá leno . )

Předseda Vaněk: Dále došel návrh, aby Pravda byla uznána

za orgán strany pro Bučovice. Předseda Vaněk: Delegáti Háček a Vorel ze Slatiny prohla

šují, že hlasují rovněž pro Třetí internacionálu, rovněž tak delegát Jindřich Pitaš, Nová Kdyně. Teska: Vážený sjezde ! Před deseti měsíci ustavili jsme se jako marxistická levice. Od té doby konala se dvě zastupitel

stva strany, z nichž první doporučilo podmínky Třetí interna cionály , druhé pak prohlásilo, že přistupuje k moskevské in

ternacionále. Jsem 18 roků členem výkonného výboru strany, jménem jíž dostal jsem mandát jako poslanec dělnické strany. Já jsem polemizoval, radil, varoval, nebylo to platno nic. Pro hlásil jsem v pátek na zastupitelstvu, že nesouhlasím s meto dami a podmínkami Třetí internacionály a že v tom smyslu

komunistou nejsem. Bylo řečeno, že se musí mluvit jasně »ano«, nebo »ne« . Jako čestný člověk, který má jedno jméno, dosud politicky čisté, jsem uznal za svou povinnost jako děl. ník, kterou jsem si uložil ve svém životě, postavit se do služby 170

dělnické třídy, jako takový prohlašuji : Nesouhlasím s metoda

mi a podmínkami Třetí internacionály , s celým způsobem tak tiky komunistické strany, nemám důvěru ve vůdce této strany.

z toho důvodu jako čestný člověk jsem povinen, abych opustil vaši stranu. ( Výkřik : Jak bude s mandátem ? Volání : 0 tom rozhodne župa ! ) K tomu mám důvod. ( Šum a neklid ve shro máždění. ) Nechci rušit slavnostní dojem tohoto sjezdu. Když mne slyšíte, věnujte mi ještě dvě minuty slechu. Pro svoji oso bu zůstávám sociálně demokratickým revolucionářem ve smys lu marxistického programu. Pro svoji osobu prohlašuji, že ne mohu propůjčit své jméno za všechno, co se pod firmou komu nistické strany dálo a děje. Nemám důvěry, že strana komuni

stická bude moci zařizovat svou politiku podle poměrů v Čes koslovenské republice. To jsou důvody, které mne vedou. Jiné uvádět nemohu. Dělníci, kteří jste zde, kteří mne znáte a máte ke mně důvěru : kontrolujte své vůdce, kontrolujte je a budte

opatrni ! Jedná se o nesmírně veliké věci ! Děkuji za všechno, za přátelství, které jsme spolu měli. Politicky budu pracovat dál, ale tolik moci nemáte , abyste diktovali každému člověku jeho

přesvědčení. ( Hluk a volání : Ticho ! ) Budu šťastným člověkem, když nebudete nikdy zklamáni. Děkuji vám !

Matalcová ( Tábor ) 1 : Přistoupení československého proleta riátu ke Třetí internacionále vítáme i my ženy, které se staví

me do vašich řad jako vaše spolupracovnice, jako vaše spolu bojovnice. My nelekáme se Třetí internacionály, voláme po ní, vítáme ji, slibujeme si od ní splnění našich cílů, našeho cítění a našich tužeb. Od nás z Tábora , kde máme tradici husitského

komunismu, kde naši předkové, komunističtí husité, bojovali do jisté míry za týž ideál spravedlnosti jako my, vznášíme k vám velikou prosbu a přání, aby všude jste uvědomovali

o komunismu zvláště též ženy, neboť žena je vychovatelkou vašich dětí. Naše budoucí generace opírat se budou o vychova telky své a pak i my budeme hledět s nadějí na ně.

Delegát Mach : Činím dotaz za přítomnosti soudruha Tesky, jenž prohlásil, že vzdává se funkce sekretáře, jestli skládá též funkci poslaneckou. ( Výkřik: To nedělá . To se z opatrnosti nedělá . )

Předseda Vaněk: Došel návrh, aby čestnými členy výkonné ho výboru byli zvoleni uvěznění soudruzi: Muna Alois, Zápotoc

ký Antonín, Votava Karel, Šťastný Vladimír. Holanová ( Ružomberok ) : Soudruh Šmeral ve včerejším refe, rátě o taktice komunistické strany prohlásil, že taktika nemů

že být jiná. Já byla v budapeštské komuně, a vidouc chyby, které měla maďarská komuna, chci říci, že nemůže být jinačí.

1 V seznamu delegátů s hlasem rozhodujícím uvedeno : Metelcová Josefa. 171

My na Slovensku nemůžeme zaujmout stanovisko, abychom

masy na Slovensku hnali do akce, která by nám zvrátila práci námi vybudovanou. Naše hnutí na Slovensku nebylo dosud tak vybudováno, abychom měli masy tak vychované, které můžeme postavit všude . Jsou za námi a v druhém okamžiku nebudou

vytrvalými . Je třeba, abychom je politicky a kulturně vzděláva li. Naše hnutí na Slovensku vzkvétá, ale nemá svého vedení. Také v Československé republice, v Praze, je sekretariát, který

se vztahuje na celou ČSR, ale to vedení, které na Prahu a Mo ravu zasahuje, není roztáhnuto na Slovensko a nesahá také na ženy, které tam jsou. Nemůžeme a nesmíme hnutí dohánět do

okamžiku, kde bychom se mohli zkazit, a tu je zapotřebí, aby když jsme přijali jméno komunistů, k nimž na Slovensku

všechno se přihlásilo, abychom učinili nápravu . Oni se činně přihlašují, ale nemají k tomu instrukce, finanční prostředky. Proto není tam vedení, které by mohlo se uchytit. A tu je zapo

třebí, aby se vybudoval v našem hnutí komunistickém jeden ženský tábor, jako máme mužský tábor. Mužové o mnoho méně zabývají se poučováním žen jako ženy. Je potřebí, abychom ženský tábor do jednoho tábora centrálního vedení svedli. K tomu je třeba, abychom soudružky ženy poučili.

Mach ( Plzeň ) : Je nutno vrátit se k včerejšímu referátu Šme rala a znovu si jej předložit, důkladně jej promyslit. Co že to bylo, co řekl Šmeral jako nejdůležitější? My jsme přistoupili na podmínky Třetí internacionály, jsme nejsilnější komunistic

kou stranou v Evropě. Vývojová naše fáze byla delší než v jiných státech, ale bohatě se nám odměnila. Ano. Podpisuji, co tu řekl včera Šmeral. Ale fáze, která započala před čtyřmi měsíci, nebyla ukončena. Ta fáze začala kolísáním ohledně přijetí podmínek Třetí internacionály a začala spěchat k cen trismu. Nebylo již správné další, co řekl Šmeral dál. Pravil, že proletariát musí zkoumat důvody a to i se zřetelem ke Komuni stické internacionale, a není třeba, aby vše okamžitě akcepto

val. Po mém názoru, máme-li jednou tolik moci, že můžeme

něco zmoci, je naší povinností okamžitě dát ty věci do rukou proletariátu, okamžitě je zužitkovat. Po mém názoru tato slova znamenají : »My se hlásíme k podmínkám Třetí internacionály, ale vnitřně nechceme a nebudeme je dodržovat, budeme hledět

využít každé možnosti, kdekoliv se naskytne nepřímá povin nost, v taktice uhnout.« To je nebezpečné. Znamená to, že jsme na pohled komunisty, ale fakticky centristé. Znamená to, že budeme dělat podle Moskvy a dělat podle Amsterodamu. ( Od

por. Rozruch a neklid. Volání: Nechte ho ! ) Nebyl to jen Lev,

Krňanský, Škatula, Dvořák a jiní, kteří jsou národnostně ome zení, ale nutno říci, že je tu celá řada význačných hlav, které, aniž by o tom věděly, křičí Moskva a dělají Paříž. To bylo nut no povědět. Jsme lidé se zdravým rozumem ; jak možno myslit, 172

že je možno podmínky obcházet, ať kdokoli způsobem jakým koliv. Je nutno, aby kdo vstoupí na půdu Třetí internacionály, natolik podmínky její uznával a do všech bodů prováděl , aby nestal se dezertérem , a stane-li se, aby podle toho s ním bylo naloženo. Je nesporno, že jedině organizace budou mít vliv na taktiku, a také je nesporno, že mají vliv na další události, ať již kvalitativně nebo kvantitativně. Kdyby strana měla jít linií,

kterou naznačil včera Šmeral, ještě vzrosteme, a to nepoměrně více, ale kvalita bude tak slabá, že nebude možno provést věci, které žádá Třetí internacionála. Nebude zásad každému závaz

ných a nebude možnosti vykonávat vliv na osoby stojící na špici. Tím okamžikem, kdy postavíme se za referát Šmerala, trvajíce na linii jím naznačené, stáváme se třtinou. Kdo má velké ideály, ale schází mu chuť jich dosíci, nemůže být komu nistou. Na ukončení chci říci : Máme strach, že dělnické hnutí,

setrvá-li na linii, jak je jak u nás, tak i u soudruhů německých, nesloučí se v jeden šik. Způsob ten bude brzdou spojení prole tariátu. To je mně důvodem, abych doporučil, aby organizace

sledovaly další postup a práci ve straně a aby autoritativně domáhaly se plnění podmínek do nejzazších důsledků, aby trvaly na spojení všech dělníků všech národností v Českoslo venské republice, které stojí na půdě Třetí internacionály, v době nejkratší, někdy do dvou měsíců, a kdo by stál proti,

aby byl odstraněn bez ohledu, kdo to je . Mám dojem, že Šme ral, když mluvil o soudruzích z druhých komunistických sku pin, mluvil, že není možno dojít ke spojení všech komunistic kých zárodků a těles v republice se nalézajících. Mám za to, že ne-li dnes, bude v krátkém čase nutno, aby se udělal v ústředí

pořádek, a nerad bych, aby na jiné cestě octl se zdravý názor mas v konfliktu s vedením, aby tento nesoulad neznamenal

snad krizi v dějinném okamžiku hnutí dělnického. Strana, kte rá by byla vybudována na základech centrismu, přestává být masou organizovanou na podkladě třídním. Lid nechce vůdce, lid chce bojce. Toho dokladem je, že lid odstranil vůdce, byť to byl kdokoliv. Proletariát nezná taktiky a pohodlnosti. Slyšel jsem a pozoroval, že někteří z vás nebyli shodni s tím, co

jsem řekl. Neříkám, že vám nelíbí se slova upřímnosti, která jsem řekl. Vážím si Smerala, znám bystrost a schopnost jeho,

ale nutno říci, co cítíme. Musíme si říci, že za tak význačných dějinných okolností a okamžiků, jaké dnes prožíváme, nebyl by na místě .

Předseda Vaněk: Pozdravný telegram sjezdu zasílá horni. ctvo dolu Praga v Rapicích u Kladna. Předávám předsednictvo Bolenovi.

Předseda Bolen: Delegáti z kladenského obvodu župy loun

ské mají okamžitě poradu v zahradě. Vaněk Karel ( Brno ) : Já chci říci několik málo slov, a sice 173

k tomu, co zde bylo řečeno soudruhem Vajtauerem a také Eč rem a Machem . Soudruh Vajtauer činil Šmeralovi výtku ne upřímnosti, nerozhodnosti, pomalosti a žádal, aby vůdcové byli energičtější, aby vůdcové vedli přímo do akce. Já nemohu si pomoci, ale já vždycky, když slyším : já jsem upřímný, a na

druhé straně je neupřímný, mám dojem, že neupřímnost je na straně toho, kdo říká, že je příliš upřímný. Musím říci, že na prosto nechápu, jak mohou soudruzi neustále žádat takové

provádění licitace v radikálnosti. Když budeme dokazovat, že ten a onen jedná tak, že jiný může to udělat lépe než druhý, může se dostavit efekt, že přijdeme k akci, a jestli ta akce bu de pak zdařilá , je druhá věc. My potřebujeme vedení nejen rozhodné, odvážné, ale také moudré , opatrné. Totéž je to s ile

gální činností. Když Ečer řekne: ať pracuje komunistická stra na ilegálně !, mám za to, že je to přinejmenším nešikovnost. Že jsme strana ilegální, to nám dokazuje celý kapitalistický

svět, nemusíme to říkat my, a my také nikdy v posledních de seti letech, ani když jsme byli sociálními demokraty, jsme se

nevzdávali eventuálně akce ilegální. My jsme říkali : Použijeme k provedení svého programu všech prostředků, které odpoví

dají přirozenému právnímu cítění lidu. V tomto úsloví byla

obsažena také revoluce, bylo to opsáno. Jsou věci, o kterých se nemluví, ale které se dělají, a není potřebí chodit na zajíce s bubnem . Mám dojem, kdybychom byli ihned předem jako levice vycházeli s terminologií soudruha Edra, že bychom ne pochodili. Nedivím se, že na Plzeňsku vůči pravici mají tak těžkou práci a tak nepatrné úspěchy, poněvadž vůči masám, když se takto mluví, to neúč nkuje. Vždyť ti lidé nejsou ve

svém vývoji hotovi, ty musíme teprve přepracovat. My jistě nevykládáme nikomu ve zlé, když dopustí se ilegálního činu, a máme pro to své vysvětlení. Ale řekněme : budeme to chtít dělat

ve velkém, to každý nebude dělat s sebou. Takhle to nejde, a je zapotřebí, aby naši soudruzi ve svých vývodech nenechali se mýlit tím, že na radikální slova následuje radikální potlesk. Křikem se Jericho neboří, potleskem se revoluce nedělají. Necht nezapomíná se, že nejsme sami na světě . Jako my jsme komunistická strana mezinárodní, tak také kapitál je meziná rodní a je lépe mezinárodní než my, má dosud prostředky mo ci. Ještě se nenaplnili dnové. Nezapomeňte, že kdybychom šli tímto postupem, že se tím dostáváme na nakloněnou plochu, kde budeme strženi, a já říkám otevřeně : budeme-li takhle

mluvit a takhle psát v našich časopisech, přijdeme k předčas nému výbuchu. My vedeme sice válku, světovou válku, kde i jednotlivec i jeho zdraví a život musí být obětovány, ale jedi ně tehdy, když můžeme říci, aspoň s přibližnou jistotou, že

oběti, které přineseme, nebudou marny. My těch lidí, těch ži votů, které by padly eventuálně předčasně, bychom litovali. To 174

bylo správně řečeno . Kapitalisté říkají: Dokud budete teoreti zovat, dobře, jak přejdete k činům, budeme se bránit. Nemůže

me jim to ve zlé vykládat. To je boj »kdo s koho, ten s toho«, oni nebudou šetřit nás, my při vší naší lidumilnosti, citlivosti nebudeme moci zabránit, aby někdo z nich v takovém zápase

utrpěl nějaký šrám, eventuálně přišel k úrazu; ale my budeme potřebovat těch lidí pro další události a nesmíme dělat oběti nadarmo. Nemějme za to, že jsme pány situace . Nezapomínej te, že nejedná se jen o český kapitál a české strany . Máme co dělat s francouzským a anglickým kapitálem. Francouzští sou druzi nejsou tak daleko, aby odepřeli výpravu, válku, fran couzští železniční zřízenci nejsou tak daleko, aby nepřivezli francouzské divize a francouzské brigády. Potřebujeme také

rozvážnosti, proto nemohu říci jinak než : varujme se přílišné ho radikalismu, nedávejme sluchu příliš řinčivým heslům a frázím, které jsou vystupňovány tak, že by vůdcové nevedli,

nýbrž masy že by je hnaly. To může být, že tlak mas dává vůd cům odhodlanost, ale přece jen není možným, aby tu nebyla

žádná zodpovědnost, aby vedení naprosto ztratilo hlavu a ne mohlo převzít odpovědnost. Tedy : rozhodně, odvážně, cílevě domě, ale při tom moudře a opatrně! ( Potlesk . ) Bartoš navrhuje, aby se od debaty další upustilo a přešlo

k bodu »volby« ; nato aby se pokračovalo v debatě. Předseda Bolen: Přihlášeno je dosud ještě 12 soudruhů a mimo to k věcné opravě soudruh Kreibich z Liberce. Kdo sou hlasí s došlými návrhy na konec debaty s tím, aby zvoleni byli dva řečníci pro a dva proti? Hlasuje se a návrh je schválen. Předseda Vaněk sděluje, že přihlášeni jsou ještě Kácl, Kuz

nier, Nedoma, Sismillich , Adámek, Stuchlík, Čumpelík, Zaple tal, Denke, Beneš. Ti mají se dohodnout a zvolit jednoho řeční

ka pro a jednoho proti. Slovo má zatím Kácl. Kácl ( Litice ) : Nechtěl jsem navazovat žádnou debatu, ale shledal jsem, že je nutno odpovědět na vývody řečníků dnes se přihlásivších. Chci říci, že kritika je zdravá, ale také musí být

věcná. Byla tu pronášena kritika proti Šmeralovi. Ano, možná, že v některých bodech je správná, v některých bodech je ne správná. Pozoroval jsem včera, že když mluvil někdo radikál něji, že jste mu tleskali, a když mluvilo se proti radikálničení, tleskali jste také. To se nedělá. Musíme kritiku dát sobě všich

ni. Nejdůležitější je, co máme nyní před sebou, a na to se musí me připravovat. Když jsme podmínky přijali, musíme nyní všichni jeden jako druhý pracovat k tomu, abychom byli hlasa teli komunistických idejí. Na adresu veškerých novinářů a

redaktorů chci říci, aby nepsali články štvavé, ale psali vědo mě, s komunistickým přesvědčením. Předseda Vaněk prohlašuje, že přihlášení řečníci, kteří se 175

ke slovu nedostali, se usnesli, aby jako delegát IV. župy, mlado

boleslavské, mluvil soudruh Formánek ( Lomnice ) a za druhou skupinu soudruh Denke z Vysočan. Formánek ( Lomnice ) : Já jako delegát okresu lomnického, kde jsou nejchudší lidé, prohlašuji následující: My před sjez

dem strany byli jsme naplněni trpkými obavami, že naše hnutí bude se tříštit. Tyto obavy nejsou neoprávněné. Když přistoupi lo se k debatám , viděli jsme, že někteří soudruzi, a zvláště

brněnští, trpce si stěžovali na stanovisko Šmerala. Musím se ptát na mravní kvalitu těch lidí, kteří v Rovnosti takové člán ky proti němu psali. Já při včerejší řeči měl jsem dojem, že to byla řeč jako starého táty nad rodinou a já mám dojem, dokud takovéto rozumné vedení v naší straně budeme mít, nemusíme se obávat darebného prolévání lidké krve. Nestačí volat stále slávu Třetí internacionále. My jsme se při volání slávy zklamali

již 28. října. Pokládám za účelnější, aby místo vzletných pro jevů byla propagována myšlenka soustavné výchovy, při které bude vyučováno rozličným předmětům. Naši lidé jsou pro

okamžité vzplanutí zralí, ale kde se jedná o udržení dobyté moci, tam budeme zklamáni. Lunačarský na Rusi hledí posta vit základy výchovy dělnického hnutí ; a jen rozumnou du chovní politikou dosáhneme, aby naše hnutí bylo zdárné a zdařilé. Měštácké listy v době předsjezdové a ještě nyní vytý kají nám zbabělost, že vedení je zbabělé, abychom se přihlásili

k činům, chceme-li být rudými. Kdybychom měli podle měštá kdyby se tak nadále psalo, jsem přesvědčen, ků se zachovat že to bude hrob naší samostatnosti proletářské. Zahnízdila by se v hnutí našem osobní zaujatost jednotlivých soudruhů a soudružek. Ti, kdo by si tak počínali, budou mít co dělat ne s výkonným výborem, ale s masami lidu, které byly vedeny za nos, a po druhé se za nos vést nedají. Denke: Já jsem jeden z těch dělníků, které jste si poslali do

výkonného výboru strany. Já jsem kovář z Českomoravské, ani jste mne neznali leckterý z vás, a já musím říci několik slov

o té činnosti, kterou my jako dělníci ve výkonném výboru stra ny jsme provozovali. Říkám předem, že jsem nedělal to, k čemu bych dospěl osobně, nýbrž hleděl jsem hájit zájmy

těch, kterými jsem tam byl vyslán. Jestli dnes soudruzi někteří se domnívají, že naší alfou a omegou je jenom Třetí internacio nála, ať vezmou laskavě na vědomí, že Třetí internacionála není naším cílem, nýbrž prostředkem, abychom se dostali

k osvobození proletářské třídy. Soudruh Smeral vám zde nastí nil, jaké nebezpečí všude na nás čeká, jak je nutno s největší opatrností si počínat. Před chvíli jste slyšeli Tesku ; vím, že Teska v poslední době podléhal vlivům těch, kteří říkají, že naše strana se žene někam, kde na nás číhá společné nebezpe čí. Někteří soudruzi se nelekají pustit se na 50 let napřed, bez 176

ohledu na to, jestli jim ty veliké masy dělnictva stačí nebo nestačí. Je dobře, když někdo je ukazatelem, ale musí počkat na ty druhé, až ho dojdou. Vy jste jistě slyšeli mnoho kritiky na to, že dělníci ve výkonném výboru strany nebyli na své výši. 9

Kdo tvrdí, že je ve styku s masami, a chodí na veliké schůze, ten styk nemá. Kdo pracuje den ze dne v dílně a vidí ty lidi kolem sebe, ten vidí do nejzadnějších koutků, ten člověk je schopen říci, jak je ten který dělník založen, čeho je schopen. Vy jste pronášeli výtky pražskému dělnictvu. Byla to výtka, že jsme si nedovedli uvědomit, abychom byli tak daleko jako vy na venkově. V takových pražských továrnách, kde vydělá děl ník 500-600 Kč, je jinak než tam , kde vydělá 200 KČ. Praha

žije na úkor republiky, jako žila Vídeň. Pražské dělnictvo se tím kupuje. Zchlazuje se tím radikálnost dělnictva pražského. ( Výkřik : To je správné ! ) Představuji si, že musíme hájit tu taktiku , která by nás nezavedla. K vám mám prosbu, abyste

řekli příštímu výkonnému výboru strany, že všechno usnášení, které tu bylo, bude se činit ve výkonném výboru a ne činit po

straně. Žádná diplomacie tajnál Bylo řečeno jedním soudru hem, že chceme dělat revoluci po česku. Copak u nás někomu záleží na tom, abychom střemhlav letěli do neštěstí, z něhož by nás nevytrhli ? Rozbíjet hnutí je snadné, ale scelovat hnutí musíme sami mezi sebou. Máme veliké problémy odborových organizací, a když jsme se přesvědčili, že naše strana nemá

finančních prostředků, aby vedla ohromné hospodářské boje, trvali jsme na stanovisku, aby veliké hospodářské požadayky obrany prosazovaly odborové ústředny . Ty mají možnost, aby

veškeré dělnictvo, veškeré dělnické organizace pohnuly k čin nosti, a my je jistě nikdy nezradíme. Jako v prosinci, když jsme

stáli proti ohromné síle jiného dělnictva, musíme mít v prvé řadě na paměti, abychom dělníky uvědomili, že neděláme to proti jejich zájmu. Každou akci, kterou budeme provádět, dělá

me v zájmu všeho dělnictva. Jsou obavy, aby nevznikla občan ská válka, které se všichni bojíme. Každý říká, jak ohromné

naděje dělnictvo skládá ve stranu komunistickou. Naděje je někde větší, než můžeme ji vyplnit. Nechtějte dělat akce, na které bychom svou silou nestačili. Znamená to držet a věřit, co

nastínil Šmeral nebo vystihl jako nutné, aby rozumně vedení se provádělo , abychom nenalítli na něco, co by nám měštáci

nastrčili, aby nás mohli naprosto zde udolat. Vy se nenechte nějak mýlit ohromným prudkým tempem. Vzpomeňte, jestli jsme s to, abychom toto tempo mohli spoluprovozovat. Když si jisti nejsme, at křičí kolik soudruhů chce, nemůžeme to dělat, my to neudržíme. Když to nedělali, nezastávali jsme se zájmů

těch soudruhů, kteří nemají kontakt s masami, kde každý vždycky myslí, že je sám na světě , ale neradí, aby činnost zaří

dil tak, abychom všichni měli prospěch. My jako dělníci máme 177

všichni největší zájem , abychom měli brzy vyhráno . My, tepe

me- li do vedení, máme první možnost prosadit, abychom do hnali odborové organizace k tomu, aby proti soustředěné síle kapitálu vyvolaly takovou akci, že by pánům zašla chut. To

jsou směrnice, kterými jsme se řídili my dělníci ve výkonném výboru . Odsoudit můžete, že jsme šli pomalu . ( Potlesk. ) Kreibich ( Liberec ): Bylo mě zde vytýkáno, že jsem útočil

ve Vorwärts na Šmerala. Konstatuji, že jsem kritizoval člá nek Šmeralúv uveřejněný v Rudém právu . V každé straně,

i v komunistické straně, musí být právo kritizovat každé veřej né vystupování některého soudruha zase veřejně. Zde bylo

mluveno o tom, že prý jsem výkonný výbor Třetí internacioná ly tajně a špatně informoval o politice soudruha Šmerala. Kon statuji, že jsem měl na podzim , v čas sjezdu, rozmluvu se Zino

věvem a že Zinověv nám výslovně a zřetelně prohlásil, že vý. konný výbor Třetí internacionály sleduje politiku Šmerala s velikou nedůvěrou, a že 2. února jsem vyvracel výtky Zinově va proti politice Šmerala. Konstatuji dále, že naše informace pro výkonný výbor Třetí internacionály nebyly nikterak tajné.

Konstatuji , že na konferenci v březnu se zástupci Třetí inter nacionály jsem první své výtky proti Šmeralovi přednesl v pří tomnosti Šmerala. Vytýkalo se dále, že my pracujeme s madar skými emigranty. My pracujeme se zástupci Třetí internacio nály, výhradně se soudruhy , kteří jsou oprávněnými zástupci výkonného výboru moskevského, a se žádnými jinými soudru hy. To jsou totiž soudruzi, s kterými také soudruh Šmeral měl několik porad . Dále konstatuji, že není pravda, že bychom chtěli provádět mezinárodní centralizovanou organizaci naráz,

v okamžiku. Konstatuji, že týden po naší schůzi liberecké jsem měl poradu se zástupci Třetí internacionály a se soudruhem

Šmeralem , kde jsme žádali také výkonný výbor Třetí interna cionály , aby na tomto sjezdě české levice byl zvolen zvláštní společný výbor, aby tento výbor připravoval sloučení komuni

stických stran Československa . Konstatuji, že volba tohoto společného výboru a přípravné práce byly soudruhem Šmera lem zmařeny. A také Šmeral zmařil, že výsledek porady nebyl uveřejněn . Čeští soudruzi nebyli uvědoměni. Dále konstatuji , že centralistické vedení komunistické strany není míněním Kreibicha nebo Meyera , nýbrž že toto mínění je požadavek

výkonného výboru Třetí internacionály a podmínka Třetí in ternacionály. To jenom chci konstatovat . ( Potlesk. ) Vaňková: Chci opravit sdělení toho soudruha, který mluvil jménem brněnských soudruhů. My jsme byly usneseny, že jmé

nem brněnských soudružek není nikdo oprávněn dělat prohlá šení nebo mluvit, mimo předsedu agitačního výboru. My uzná

váme, že co se jmenuje brněnskou taktikou, je většinou jenom teoretizování, a my, kteří pracujeme v praxi , ve hnutí se žena 178

mi, víme, že velice těžko to, co se teoreticky povídá, v praxi se provádí. A tu prohlašujeme, že není směrodatné to, co prohlá sil jednatel soudružek, který nebyl oprávněn jménem agitační ho výboru mluvit. My jistě prožívaly velice těžké doby a máme právo, abychom na věci dívaly se tak, jak ve skutečnosti jsou , a víme, že dnes prožíváme tak vážné doby, že je nutno s celou silou, se vší duší jít do této práce, poctivě, upřímně, ale otevře

ně. My jsme proti tomu, aby u nás ve straně se zaváděla tajná diplomacie, aby když mluví se o ilegální činnosti, se u nás také

zaváděla. Dobře, je nutno jít naproti úřadům ilegálně, bez vě domí, ale jsme proti tomu, aby bez vědomí výkonných výborů institucí strany navazovala se závazná usnesení, za která mu

síme brát zodpovědnost. Mluvilo-li se o brněnských ženách,

chci prohlásit, že nesouhlasíme s tím, co Šmeral prohlásil. Prohlašuji, že není pravda, co Šmeral tvrdil, že je u nás vnitřní přesvědčení jiné. V tom smyslu chceme pracovat.

Předseda: Soudruzi brněnští předkládají rezoluci, která ob sahuje 10 různých bodů ; přikazujeme ji návrhové komisi. Tím

debata je skončena. Došlo několik telegramů pozdravných. Od organizace v Novosedlicích, od konference lesních a zeměděl. ských dělníků v Chlumci nad Cidlinou, od organizace Pchery u Slaného a od účastníků schůze ve Velké Plzni.

Nyní přikročíme k dalšímu bodu, jímž má být zpráva ná vrhové komise .

Předsednictvu došel návrh, aby okamžitě přečten byl připra

vený návrh návrhové komise na složení výkonného výboru strany. Vyhovuji tomuto návrhu a předčítám navržené složení výkonného výboru, o němž debata až posud není možna. Na vrženi jsou Bolen Václav ( Poříčany ) , Doležal Jan ( Brno ) , Hav lín Dominik ( Praha ) , Houser Václav ( Vinohrady ) , Jarolímek Adolf ( Žižkov ), John Antonín ( Žalov ) , Porkart František ( Ve leslavín ), Seiden Armín ( Košice ) , Skalák Josef (Vinohrady ) , Skaunicová Františka ( Brno ) , Strnadová Marie ( Žižkov ) , Sy nek Jan ( Prostějov ) , Schiffel Jozef ( Ružomberok ), Šmeral Bo humír ( Vinohrady ) , Šturc Václav ( Kobylisy ) , Vaněk Karel ( Brno ), Velišek Antonín ( Vršovice ), Vrňák Josef ( Radotín ) . Náhradníci Zápotocká ( Kladno ), Dobrovolný Filip ( Žižkov ) , Junek Josef ( Přepychy ), Mondík Ludvík ( Mukačevo ) , Slabi houd Václav ( Žižkov ) , Tausik Heřman ( Prešov ) . - Tím je vyhověno, že znáte návrh výkonného výboru. -

Nyní uděluji slovo soudruhovi Burianovi jako referentu ná vrhové komise .

ZPRÁVA NÁVRHOVÉ KOMISE Burian: Došel především návrh, aby Podbrdské rozhledy 179

vycházející v Berouně byly uznány za orgán strany. Návrhová

komise doporučuje schválení tohoto návrhu. Schvaluje se. Dále došel návrh, aby Dělnický deník vycházející v Morav ské Ostravě prohlášen byl za časopis strany.

Burian: Časopis ten je listem strany. Béře se na vědomí.

Burian: Dále došel návrh: Podepsaní delegáti z okresů Slav kov, Vyškov a Bučovice navrhují, aby krajinský jejich časopis Pravda byl uznán za orgán strany komunistické .

Burian: Návrh doporučujeme ku schválení.

Schvaluje se. Burian: Dále je tu návrh , aby řeč Šmeralova byla vydána tiskem jako brožura, v překladu německém pro německé sou druhy a rusky a francouzsky pro mezinárodní sjezd Třetí in ternacionály, a druhý návrh , aby řeči Doležala a Šmerala byly vydány tiskem a předloženy sjezdu Třetí internacionály ke ko

nečnému vyslovení. Návrhová komise doporučuje, aby návrhy ty odkázány byly jako návrh vykonnému výboru , aby je usku

tečnil, pokud to dovolí finance strany. Schvaluje se.

Burian : Další návrh podaný soudruhem Rožnovským ze Slez ské Ostravy žádá, aby vázané volební kandidátní listiny byly zrušeny, eventuálně aby byly připuštěny jisté změny na kandi

dátce. Provedení tohoto návrhu nespadá do pravomoci sjezdu, nýbrž do pravomoci parlamentu, a návrhová komise doporuču . je, aby byl odkázán poslaneckému klubu.

Burian: Dále je tu řada návrhů soudruhů z Břevnova. První zní: » Jsouce přesvědčeni, že proletářská demokracie nesmí se

omezit na pouhou diskusi jako tak zvaná demokracie měštác ká, nýbrž musí znamenat skutečnou sociální praxi a čin, žádá

me, aby pro příští měsíce byly stanoveny směrnice pro vnitro státní politiku naší strany.« To se stalo již řečí Šmeralovou a návrhová komise doporučuje, aby návrh ten byl předán výkon nému výboru, aby vypracoval akční program k příštímu sjezdu strany.

Schváleno postoupení tohoto návrhu výkonnému výboru . Další část břevnovského návrhu zní : »Předpokládáme, že sjezd rozhodne se pro Třetí internacionálu, a žádáme : aby byl řešen poměr k dosavadním komunistickým skupinám neuman

novců. Jsme toho názoru, že by tyto skupiny mohly se sloučit s naší organizací jen tím způsobem , kdyby se jejich členové

přihlásili za příslušníky našich organizací. Tím by se jejich skupiny ovšem zrušily .« Návrhová komise doporučuje návrh ku schválení. Schvaluje se .

Burian: Další část břevnovských návrhů zní: »Žádáme, aby 180

sjezd zaujal stanovisko ke komunistické straně německé. Tuto

otázku dlužno považovat za opravdovou zkoušku státníkovu .« Návrhu tomu bude vyhověno při referátu soudruha Housera o organizačním řádu . Sjezd béře na vědomí.

Burian : Další část břevnovských návrhů zní : » Navrhujeme, aby činovníci výkonného výboru strany a jejich podniků byli

odvolatelní, poškozuje-li jejich činnost stranu.« Návrhová ko mise doporučuje, aby sjezd postoupil tento návrh výkonnému výboru, aby se zachoval podle organizačního řádu. Schvaluje se .

Burian: Poslední odstavec břevnovských návrhů žádá, aby

sjezd uvážil otázku mezinárodní řeči. Návrhová komise je ná zoru , že projednání této otázky není věcí sjezdu, a navrhuje tento návrh zamítnout.

Sjezd návrh zamítá.

Burian:Další návrh soudruha Hofmana z Příbrami a Bendy z Rakovníka: »Po slavnostním přihlášení se sjezdu ke Třetí in

ternacionále budtéž následující soudruzi jako deputace vyslá. ni, aby navštívili uvězněné soudruhy na Karláku a na Pankrá ci, a to, bude - li to možné, odpoledne. Soudružky necht si zvoli též dvě delegátky, aby tlumočily srdečný pozdrav sjezdu uvěz

něným ženám.« – Tento návrh je neproveditelný, poněvadž dnes je svátek. Návštěvu vězňů dlužno odložit na zítřek. Burian : Další návrh, aby sjezd byl fotografován, je vyřízen dopoledním fotografováním .

Burian : Další návrh zní: »Schůze důvěrnického sboru plně se osvědčily, nyní se však vůbec nekonají. Navrhujeme, aby schůze byly ihned obnoveny, nejméně čtrnáctidenně konány, a

zároveň aby na nich bylo rozhodováno o všech případech i osobách ve straně se provinivších.«

Tento návrh druhé

místní politické organizace na Královských Vinohradech do poručuje návrhová komise výkonnému výboru k příznivému vyřízení po překonání finančních a technických překážek. Schvaluje se .

Burian : Dále jsou tu dva návrhy týkající se Tymeše a Nová ka. Návrh první zní: » Zastupitelstvo strany se usnáší, aby Ty meš a Novák vyloučeni byli ze strany, poněvadž pokládá za

prokázáno, že aktivně účastnili se podniků směřujících k roz tříštění strany a k založení strany, jejíž zásady ani s dřívější směrnicí levice nesouhlasí. Poněvadž Novák vyslovil se přímo proti podmínkám Třetí internacionály, Tymeš pak zdráhá se otevřeně prohlásit, že se podrobí usnesení sjezdu, budiž toto

usnesení ihned publikováno a důsledky z něho vyvozeny. « Druhý návrh zní: » Poněvadž bylo nepochybně zjištěno , že

jednotliví zřízenci strany v župě mladoboleslavské, a sice Ty meš a Novák ve spojení s centristy Brodeckým a jinými, veřejně 181

pracovali proti Komunistické internacionale a jejím podmin kám jakož i proti jednotě strany, navrhujeme je okamžitě vy loučit. «

Burian: Návrhová komise doporučuje, aby návrhy ty byly odkázány výkonnému výboru strany , aby návrh vyřídil podle organizačního řádu . Náš řád organizační nepřipouští, aby vy

lučovala strana nebo sjezd, nýbrž přikazuje vyloučení místní organizaci. Přikazuje se tedy návrh ten místní organizaci,

eventuálně výkonnému výboru župy k vyřízení . Schvaluje se. Burian: Téže věci týká se další návrh, jenž žádá, aby výkon ný výbor strany svolal co nejdříve župní zastupitelstvo mlado boleslavské, aby zvolilo nového župního důvěrníka místo Ty meše.

Schvaluje se.

Burian: Soudruzi z Vinařic u Kladna podávají návrh tohoto znění : »V důsledku posledních událostí zběhnuvších se v par lamentě, kde poslanci pravice tak drze a krutě vystupují pro ti dělnictvu odhlasováním všech perzekucí a znásilňování děl nictva, schválením střílení do dělníků, žádáme okamžitě roz

puštění parlamentu a vypsání nových voleb.« ( Potlesk. ) Návrhová komise s návrhem souhlasí a žádá, aby byl odká zán poslaneckému klubu. Schvaluje se. Burian: Druhá část návrhu politické organizace ve Vinaři cích zní : »Na základě přátelských styků zahraničního minist

ra dr. Beneše s vládou Horthyovou a tím spojeného nebezpečí obnovení monarchie v Uhrách a vyvolání války Českosloven ska proti Madarsku, prohlašují ženy dělnické, že postaví se s veškerou energií proti zatažení našeho státu do války a varu jí vládu Československou před přispěním pomocí horthyov ským vrahům dělnictva. Nebude -li slyšeno varovného hlasu dělnických žen českých, prohlašujeme válku válce a heslo: »Ani

muže, ani haléře proti utýranému dělnictvu maďarskému « S tímto projevem úplně souhlasíme. Sjezd béře projev ten na vědomí. Burian: Další návrh organizace Vinařice zní : »Žádáme sjezd, aby česká sociálně demokratická levice konečně uznala svoji

povinnost připojení se ke Třetí internacionále a přijala všech 21 podmínek. Důrazně žádáme prohlášení se za stranu komu nistickou . « Tento návrh je včerejším hlasováním proveden.

Burian: Poslední návrh organizace ve Vinařicích zní : Žádá me, aby svoboda tisku, právo shromaždovací a spolkové,7 zaru

čené g 113 ústavní listiny ČSR , zvláště věta: » Je proto v zása dě nedovoleno podrobovat tisk předběžné cenzuře, bylo úřa 182

dy respektováno; žádáme dále, aby zákony a práva občanů nebyly úřady porušovány.« Návrhová komise souhlasí s tímto projevem , jejž sjezd schvaluje .

Burian: Soudruzi okresu jaroměřského ( organizace Jaroměr, Josefov, Jezbiny, Zvol ) navrhují rezoluci: » S obavami o osud všeho proletariátu v Československé republice přijali jsme hlasy tisku a pověsti o zamýšleném dalším tříštění naší komu

nistické strany. Vědouce, že naše síla podle hesla Marxova je toliko ve spojení a sjednocení všeho proletariátu, považujeme jakékoliv další tříštění strany za veliké neštěstí nejen pro stranu, ale i pro veškerý československý proletariát, a proto

protestujeme proti snahám takovým co nejdůrazněji a žádáme, aby sjezd jakémukoliv tříštění strany co nejenergičtěji zabrá

nil. Inspirátoři takového tříštění i buďtež bezpodmínečně ze strany vyloučeni. Dále žádáme, aby masám dělnictva byl zajiš těn přímý vliv na vedení strany, na poslance a předáky strany tak, aby v případech, že by opustili program strany a směrni

ce, programem tím vytčené, byli kdykoliv odvolatelni.« - Ten to návrh vyřízen je přijetím podmínek. Burian : Rovněž tak je vyřízena první a druhá část návrhů

důvěrníků politických organizací soudních okresů Kroměříž, Zdounky, Holešov, Bystřice pod Hostýnem, shromážděných na poradě 8. května v Kroměříži, kteří se usnesli na tomto proje vu : »Podmínky Třetí internacionály byly v našich organizacích

téměř jednomyslně přijaty. Naše členstvo vážně o podmínkách rokovalo, je odhlasovalo a žádá ted, aby politika strany byla vedena také v duchu těchto podmínek. Vstoupit do Třetí inter

nacionály a pak podmínky neplnit, to by byl podvod, který by lid neprominul a který by vedl ku zbahnění a zkáze naší stra ny. Očekáváme, že sjezd svěří vedení strany do rukou lidem,

kteří mají odvahu provádět opravdu komunistickou politiku ve smyslu podmínek Třetí internacionály. « Burian: Stejně tak je vyřízen tento odstavec návrhu : » Odsu zujeme pokusy tak zvaných centristů o rozbití strany. Prohla

šujeme se pro jednotu proletářského hnutí politického i odbo rového na podkladě směrnic Komunistické internacionály. «

Burian: Třetí část návrhu doporučuje návrhová komise sjez du ke schváleni. Ona zní :

» Sjezd strany se usnáší vzhledem k poměrům na venkově, aby nově zvolený výkonný výbor zvláštním projevem opět zdů raznil naše stanovisko k středním vrstvám a aby prohlásil jas ně a určitě, že v programu našem není násilné vyvlastnění středního majetku ani řemeslníků, ani malorolníků, nýbrž

naopak jeho ochrana proti útisku ze strany kapitalistů, který se jeví zejména ve zvyšování daňových břemen. Střední vyrabi telé v městech i na venkově budou sdružováni, a nikoliv násil 183

nou expropriací zařazeni do socialistické soustavy hospodár ské. «

Sjezd návrh tento schvaluje. Burian: Dále je tu řada návrhů moravských delegátů. Jsou to

návrhy schválené na předporadě moravských delegátů . První z nich zní :

»Vedení strany budiž sestaveno tak, aby odpovídalo úplně

revolučnímu duchu a povinnostem, jež vyžaduje nastávající boj. Budiž složeno z osob, které zaručují, že nebude používáno

sociálně demokratických metod, a které nedopustí, aby strana stala se pouhým nástrojem parlamentárního politikaření.« Návrhová komise považuje návrh tento za samozřejmý. Burian: Druhou část tohoto návrhu považuje návrhová komi se za neproveditelnou . Ona zní: »Při volbě členů výkonného výboru nebudiž rozhodující okolností bydliště v Praze, nýbrž přesvědčení a osvědčená

schopnost. V tomto ohledu ukázal zmatek v prosinci, že nej lepší lidé nejsou právě v Praze, nýbrž na venkově. Na základě

těchto zkušeností budiž výkonný výbor zvolen z velké části ze soudruhů venkovských.«

Návrhová komise považuje tuto část návrhu za neproveditel nou .

Názor návrhové komise sjezdem se schvaluje.

Burian: Další část návrhů moravských deletátů zní: » Ústřed ní deník strany Rudé právo psal způsobem, který nevyhovuje . Jednak směr jeho psaní nebyl jednotný a působil zmatek, jed

nak postrádal iniciativy a rychlého postřehu situace. V tomto ohledu stala se do jisté míry náprava. Aby však příště k tako vým zjevům nedošlo, budiž ve smyslu podmínek Třetí interna

cionály redakce obsazena naprosto spolehlivými komunisty a buďtež do redakce povoláni také osvědčení redaktoři z venko Návrhová komise je toho názoru, že tento návrh je vy va. « řízen přijetím podmínek Třetí internacionály a vystoupením redaktorů Krňanského a Lva z redakce Rudého práva. Sjezd názor ten schvaluje. Burian: Třetí část návrhů moravských delegátů zní : »Budiž zřízena komunistická korespondenční kancelář a

propagační ústředna,

jejímž úkolem

bude :

1. Informovat

správně světovou dělnickou veřejnost o poměrech u nás a do dávat našim listům informace o cizině, zejména o poměrech

v Rusku. 2. Opatřovat materiál pro referenty, tisk a vědecké studium . 3. Organizovat školství strany ( teoretické školy, prak tické kursy referentů, funkcionářů atd. ) . 4. Zařídit evidenci

všech pracovníků strany. Za tuto propagační ústřednu budiž pokud možno vyslán schopný soudruh do Moskvy.«

Návrhová komise doporučuje, aby tato část návrhů morav 184

ských delegátů byla schválena a aby výkonnému výboru bylo uloženo návrhy tyto uskutečnit .

Sjezd návrh návrhové komise schvaluje. Burian : Čtvrtá část návrhů moravských delegátů zní: »Budiž zřízeno kulturní ústředí, jeho úkolem bude : 1. Orga nizovat umělecké a kulturní hnutí proletářské, navázat styky

s ruským Proletkultem a vyžádat si zástupce jeho pro česko slovenský stát. 2. Opatřovat socialistickou uměleckou literatu

ru, pořizovat seznamy všech literárních prací a uměleckých děl tvořených z hlediska proletářského. 3. Výkonnému výboru se ukládá, aby vyhledal vhodné osoby k zřízení tohoto ústředi. 4. Orgánem tohoto kulturního ústředí budiž Červen a soudruh

Neumann budiž požádán o spolupráci.«

Tuto čtvrtou část

návrhů doporučuje návrhová komise v tomto znění: » Výkonné

mu výboru se ukládá, aby vyhledal vhodné osoby k řízení toho to ústředí. «

Sjezd návrh návrhové komise schvaluje. Burian: Pátá část návrhů moravských delegátů zní: »Budiž založena revue pro komunistickou teorii a vědeckou diskusi o problémech politických.«

Návrhová komise doporučuje návrh ten ku přijetí. Schvaluje se.

Burian: Tím je vyřízen též návrh Grimmichové, aby sjezd se usnesl na vydávání teoretické revue místo bývalé Akademie.

Burian: Šestý návrh moravských delegátů zní: »Dosavadní zastoupení naše v Moskvě naprosto nevyhovuje, naopak svým

jednáním nás poškozuje. Budiž proto zřízeno řádné a odpověd né zastoupení naší strany v Moskvě, které by vzájemný styk mezi Moskvou a námi zprostředkovalo a podávalo správně informace ve všech směrech. Jedním z hlavních úkolů tohoto

zastoupení by bylo dodávat materiál pro naši tiskovou kance lář. «

Návrh ten béře se na vědomí a stálé zastoupení v Moskvě

jako samozřejmé se schvaluje. Burian: Sedmá část návrhů moravských delegátů zní : » Delegace do Moskvy na sjezd Třetí internacionály 1. června budiž složena tak, aby všechny župy byly rovnoměrně zastou peny a aby aspoň dvě třetiny delegace tvořili dělníci.« Schvaluje se.

Burian: Osmý návrh moravských delegátů zní: Jako nejzazší lhůta pro sjednocovací sjezd Komunistické strany českosloven ské budiž stanovena lhůta tříměsíční. Doporučujeme za dny sjezdu 14. a 15. srpen.« Tento návrh v tomto znění je nepřija telný. Nevíme, kdy se vrátí naše delegace z Moskvy, nemůžeme říci přesně, že za tři měsíce budeme konat sjezd . Možná že to bude za 4 měsíce. Proto doporučuje návrhová komise tento návrh v tomto znění :

185

» Sjednocovací sjezd Komunistické strany Československé budiž konán v době co nejbližší.« Schvaluje se. Burian: Poslední návrh moravských delegátů zní: » Příští sjezd strany naší nechť se koná v Brně.«

Návrh ten

doporučuje návrhová komise s dodatkem, bude-li to technicky proveditelno . Návrh komise návrhové se schvaluje .

Burian: Delegát Weis František z Bělé pod Bezdězem podává

návrh, respektive dotaz, jenž zní : »V dnešním Právu lidu bylo uveřejněno, že soudruh dr. V. Houser ( plná jeho adresa ) ,

zprostředkoval prodej zlata, briliantů a diamantů z ruské ko řisti. Žádáme o vysvětlení a navrhujeme, aby z usnesení sjezdu podána byla dr. Houserem neprodleně žaloba na odpovědného

redaktora Práva lidu. Žádáme, aby plénum sjezdu bylo o tom zpraveno ještě dnes. «

Burian: V této věci soudruh Houser prohlásil, že je ochoten >

každé chvíle a každého okamžiku dostavit se k soudu strany a ochoten zodpovídat se u soudu strany . My sami jsme shledali a shledáváme, že budete s tím srozuměni, že obracet se k sou dům měšťáckým, které nás tak odsuzovaly, je nesprávné. Tam

náš člověk nemůže jít. I kdyby byl nejčistší, má spíše naději na to, že to dopadne s ním špatně než dobře. Ostatně my všichni jsme si docela dobře vědomi toho, že soudruh Houser se niče

ho nečestného a takového nedopustil. Návrhová komise na vrhuje , aby toto prohlášení návrhové komise vzal celý sjezd na vědomí.

Předseda Vaněk: Dávám o návrhu návrhové komise hlaso vat .

Návrh se schvaluje. Předseda Vaněk: Kdo je proti? Nikdo.

Burian: Tiskový výbor strany doporučuje schválení těchto zásad :

»Každá místní organizace strany je povinna zvolit kolporté ra, který má povinnost rozšiřovat deník strany, župní list, Žen ský list , Kroniku ostatní ústředním tiskovým výborem strany -

vydávané tiskopisy. – Revizoři místních organizací jsou po vinni nejméně jednou měsíčně provést u kolportéra revizi účtů

za odebrané časopisy a dbát o řádné jich zaplacení.

Za

činnost kolportéra i správné účtování je odpovědna místní organizace, která za případně vzniklé škody ručí svým jmě ním . – Za tím účelem, aby vedení kolportáže bylo postaveno na pevný základ, potvrdí všechny místní organizace své kol

portéry na blanketě, který tiskový výbor strany k tomu účelu rozešle .

Tam, kde kolportáž zavedena není, musí být prove

dena volba kolportéra nejpozději do měsíce po tomto sjezdu. Všichni V nově ustavených organizacích ihned při ustavení. 186

kolportéři, i ti, kteří dosud nekolportovali tiskopisy ústředním tiskovým výborem vydávané, musí být tiskovému výboru ihned hlášeni. Župám, obvodům ( býv. krajům ) a okresům (spolu s tis

kovým výborem strany ukládá se povinnost svolávat podle po

třeby zvláštní tiskové propagandě věnované konference. : — Vy dávání brožur a jiných publikací přísluší jedině ústřednímu tis kovému výboru strany, které může učinit s jinými korporacemi strany o vydání zvláštní úmluvy. – Listy strany jsou povinny doporučovat publikace stranou vydávané, a to bez zvláštních úplat. «

Burian: Návrhová komise tento návrh doporučuje s tím, že organizace mají ihned do měsíce zvolit kolportéry. Schvaluje se. Burian: Dále je tu návrh soudruha Františka Housera ohled

ně péče o mládež a školy. Návrh zní:

»Sjezd Československé strany komunistické usnáší se na následujícím projevu :

Nynější společnost s vládnoucím soukromokapitalistickým způsobem výrobním udržuje všechen proletariát odkázaný na svou pracovní sílu v nedůstojné odvislosti od majitelů výrob

ních prostředků a dovoluje jim vykořisťovat dělný lid tak, že sotva uhájí živobytí. Nedostatek, obvyklý v rodinách pracující třídy, doléhá nejtíže na její mladý dorost. Těžké žaloby, kte rými bývala obdivovánal bezcitná vládnoucí třída k proletářské

mládeži, byly během minulé války pořád důtklivější. Skončení války a prohlášení československého státu nezmenšilo strádá ní chudobných dětí .

V našem novém státě neproniklo vědomí sociálních povin ností k mládeži rodin nemajetných. Proto je u nás tak hojný zjev dítěte vychrtlého, průsvitné pleti a mdlých očí, jenž svěd čí o podvýživě. Vídáme pozdě na zimu a záhy z jara děti, které chodí v lehkých a chatrných šatech a bosy. V zimě zdržuje nedostatek oděvu a obuvi mnohé žáky od školní docházky. Naproti nemocem nezakročuje se včas, protože lékařská po moc vyžaduje nákladu a rozpočet proletářských rodin ho ne snese .

Obce, které by měly provádět a hradit všestrannou péči

o tělesné dobro dětské, té povinnosti buď vůbec nedbají, anebo ji plní nedostatečně. Velmi často ji přenechávají soukromé dobročinnosti, někdy na ni přispívají, a to obnosy, jež nikdy

nedostačují, a zbavují se tak odpovědnosti. Nevadí jim, že se tím vzbuzuje v myslích dětských odvislost k cizím osobám mís to přesvědčení, že společnost je povolána pomáhat všem po třebným bez závazku jejich vděčnosti. Třídní duch proniká také zařízení školské. Nemáme školy 1 Správně : obviňována. 187

bezplatné, neboť se na ni vybírá školné a rodičům se ukládá , aby školákům opatřovali školní potřeby. Do škol vyšších nepo stupují žáci podle svých schopností, ale podle toho, jsou-li

jejich rodiče zámožní. Protože mládež vrstev nezámožných se musí spokojit s menším vzděláním, jehož nabývá jen na ško lách obecných , není vzdělanostní rovnosti u bohatých a chu

dých. Škola moderní odmítne učení neživotným heslům a bude připravovat pro životní praxi a k mravním činům. Vyloučí ná

boženství ze svých předmětů a přijme jako nejdůležitější část svého úkolu učení práci. Rodiče, široké vrstvy občanstva chtějí mít vliv na zařízení školy a její práci. Duch, který v ní vládne, záleží na zákonných předpisech a smýšlení učitelově, které školní výchovu proni ká. V našich zákonech školních jsou určité názory mravní, sociální a politické, které v nich uložili rakouští a čeští záko

nodárci a jež jsou daleko za nynější dobou. Učitelé většinou nejsou průkopníky pokroku . Tak se stává, že se mnohé děti

vychovávají ve smýšlení, které je nepřátelské třídě, z níž vyšly a v níž budou živy. Zákon o školní správě, jenž učinil z učitelů privilegované občany, kteří sami vysílají do školních úřadů

třetinu členů, porušuje zásadu občanské rovnosti, snižuje zá jem lidu o školu a odcizuje mu ji.

Měštácká demokracie, jež přeměnila některá zařízení v Čes koslovenském státě, si veřejné péče o mládež vůbec nevšimla a škole neprospěla. Vyzýváme své příslušníky, aby při každé příležitosti pro dobro mládeže a její vzdělání energicky praco vali. Mládeži a škole uchystá lepší osud budoucnost, v níž zví tězí proletářská revoluce.«

Návrhová komise návrh doporučuje. Schvaluje se .

Burian: Dále je tu rezoluce žen týkající se požadavku stejné mzdy a péče o kojící matky, jež zní: » Agitační výbor žen v Pra ze prohlašuje, že činnost odborových svazů musí být kontrolo vána proto, abychom zjistily, jsou -li odborové svazy propagují cí neutralitu schopny obhájit a prosadit požadavky žen . Upo zorňujeme, že zásadu stejnou mzdu za stejnou práci považuje

me za proveditelnou již nyní, budou-li odborové rady, sekreta riáty a skupiny naplněny duchem třídního socialismu tak, aby

při uzavírání smluv byl tento požadavek energicky prosazo ván. Přesto, že mezinárodní washingtonská smlouva nezavazu je státy k mimořádné péči o kojící matky, je povinností socia listicky cítících odborových rad, aby již nyní propagovaly zá

sadu šestihodinnné pracovní doby pro kojící matky a podporo valy názor, že ženě – matce, slehne- li, náleží plná mzda vedle nemocenských příspěvků .« Burian: Dále je tu celá řada různých návrhů týkajících se

organizačních řádů . Jsme dnes v takovém poměru, že budeme 188

organizační řád budovat nový na příštím sjezdu strany, a proto nemůžeme dnes nic definitivního usnést. V návrzích obsaženy

jsou různé podněty, které mají svou hodnotu a které jsou do bré. Ale ani ty, které nejsou dobré, nemůžeme dnešního dne řešit. Jsou zde dále návrhy žen ohledně požadavků, které mají

být pojaty do organizačního řádu strany. Návrhová komise, která o všech těchto návrzích jednala, navrhuje, aby všechny

návrhy, které se týkají vypracování nového organizačního řádu, byly odkázány výkonnému výboru a oněm soudruhům , kteří budou pověřeni pracovat na organizačním řádu. Navrhu jeme tedy sumárně, aby všechny návrhy k organizačnímu řádu a všechny doporučované změny jeho byly odkázány k prozkou mání výkonnému výboru a ten aby je předložil komisi pro

zpracování organizačního řádu. Návrh návrhové komise se schvaluje.

Burian : Dále zde mám skupinu návrhů, které se týkají platů zřízenců strany, poslanců strany, sekretářů strany. Vzhledem ke všem těmto návrhům je nutno našim soudruhům celou tuto

věc řádně objasnit a vyložit, že nejsou ty věci tak pravdivy, jak se představují. Navrhuji konkrétně, aby v tomto případě výkon ný výbor strany konal šetření a celou věc soudruhům našim

správně vysvětlil. Řeknu jako delegát z Brna: ponejvíce tyto návrhy přicházejí odtud z Čech. Není jediného návrhu z Moravy nebo ze Slovenska a také podle našich zkušeností u nás v Brně v této věci neslyšíme od soudruhů již dávno žádných stesků a

stížností. Vedeme veřejné účty a život a jsme veřejně a spole čensky kontrolováni, že nám každý může vidět do domácích poměrů. Mohu říci, že jistě ponejvíce všichni vedou život čest

ným způsobem , jak to odpovídá zásadám strany a jak je to potřebno. Myslím , že celá věc je nesprávně pojímána. Tak návrh organizace v Kostomlátkách pravi: »Který soudruh se

nechá volit na kandidátku a chce hájit práva proletariátu, ten si nemá nechat dávat takové platy, aby mu je druzí dělníci vyčítali, že mu pomohli ke žlabu a že se o ně teď nestará. Proto

myslíme, že když bude vyhozena taxa, příjmy poslanců mno hem menší, než jsou doposud, že můžeme dosáhnout mohutnou sílu proletářů, když podle takových zásad se budeme řídit. Pakli by se takový poslanec, kterého zvolíme, nezachoval po dle takových zásad, nebo by něco zpronevěřil straně, tak beze

všeho ho vyloučit z jeho místa beze všech nároků na nějakou penzi. Ať si jde dělat, co dělal dříve, ať si vydělá chleba prací.«

Týká se to nejen poslanců, nýbrž činitelů ve straně, redak torů a sekretářů a je tu potřebí promluvit otevřené a jasné slovo: já se dívám na tyto věci podstatně jinak. Dívám se na to tak, že my jako strana máme povinnost, když jsme zaměstna

vatelé, našim soudruhům řádně a slušně zaplatit, že jako děl nici mají být slušně placeni. Co žádáme na buržoazii, musíme 189

také sami jako dělníci plnit. My sice nemůžeme nepřihlížet,

jestli někdo má více nebo méně, nýbrž koná-li povinnost a dbá-li o čistotu strany. Ten soudruh, který vzhledem k tomu, že jinde dostane víc, mění své přesvědčení, na kterého peníze

nějak působí, ten je ubožák, ten nemůže být dobrým komunis tou, socialistou a revolucionářem. Ten je komunistou, jen pokud má málo, když má více, přestává jím být. Mnohý ten návrh vyvolal dosti značné podivení v naší návrhové komisi, která přece ví, jak jsou soudruzi ve straně placeni . Toho do kladem je, že jsou tu také návrhy, které žádají úpravu platů zaměstnanců ve straně. Jeden z těchto návrhů zní: » Buďtež

jmenováni v Rudém právu dva šéfredaktoři, jeden pro ranní a jeden pro večerní list. Sekretář strany a šéfredaktoři ať mají

přibližně plat jako pražští poslanci po odečtení jejich zvlášt ních příspěvků ; svobodní s přiměřeným odstupňováním. Ne bud jim však dovoleno přijímat jakékoliv placené práce a

funkce vedlejší.« – Tento návrh nemůžeme doporučit, nemů žeme dbát o plat šéfredaktora a nechat platy všech ostatních

redaktorů neupraveny ; ale nejen redakce, také Tiskového družstva a administrace. Tyto platy, ať posuzujete věci jakko liv, jsou velice špatné, mizerné. My musíme dbát, aby tyto pla

ty byly zlepšeny a nápravy je zapotřebí. Další návrh v tom směru zní :

»Na posledním sjezdu strany bylo odhlasováno, aby příjmy zaměstnanců ve straně byly upraveny výkonným výborem. Ježto však výkonný výbor strany v záležitosti dotyčné ničeho

pozitivního nepodnikl, podáváme následující návrh: Roční pří jmy zaměstnanců strany, vedoucích činitelů, poslanců a sená torů nesmí převyšovat obnos 40 000, zbývající pak částka musí být odváděna k účelům strany. Béřeme tu v úvahu program komunistický, který má být sjezdem přijat.«

Vedle tohoto návrhu je tu návrh, jenž podává výkonný výbor druhé politické organizace na Královských Vinohradech: » De

legáti XIV. sjezdu žádají, aby každý funkcionář, respektive zaměstnanec strany měl jen jednu placenou funkci, ne jak bylo dříve, že by jednotlivec byl placen třemi i více funkcemi. Výkonnému výboru se ukládá vést přísnou kontrolu .« A další

návrh téhož druhu zní : »Vzhledem k zachování čistoty našeho hnutí a udržení důvěry dělnických mas nechť výkonný výbor stanoví minimální a maximální příjmy pro zaměstnance strany

a všechny příslušníky strany zastávající veřejné placené funk ce stranou propůjčené. Příjmy tyto necht jsou odstupňovány

podle počtu členů rodiny dotyčného příslušníka a s ohledem na případné udržování dvou bytů ( u poslanců ) nesmí být v žádném případě překročeny. Příjmy plynoucí z veřejných funkcí a přesahující toto maximum musí být odváděny do po kladny strany nebo vězeňského fondu. Každý veřejnou funkci 190

z rukou strany přijímající soudruh je povinnen podepsat pro

hlášení obsahující tyto podmínky. Usnesení to budiž veřejně publikováno.«

Jménem návrhové komise doporučuji, aby všechny tyto ná vrhy týkající se úpravy platů zřízenců strany byly odkázány

výkonnému výboru strany, aby o věci jednal a podal vysvětlení soudružské veřejnosti. Byl tu také návrh, aby šéfredaktorem Rudého práva nemohl být někdo, kdo by byl poslancem . V této věci se domníváme, že to tak absolutně proveditelné není.

Můžeme mít takového soudruha, který nutně musí funkce ty slučovat. Navrhujeme, aby věc trvala jako dosud, aby rozhodo

val sjezd strany, který může ustanovit, aby šéfredaktor Rudé ho práva nebyl poslancem . Pokud se týče ostatních věcí, které jsou v návrzích, žádáme, aby vhodným způsobem, veřejně v tisku nebo zvláštním oběžníkem , výkonný výbor vyložil, jaké

jsou poměry našich soudruhů redaktorů, zřízenců a poslanců. Poslanci odvádějí měsíčně ze svého platu 1200 Kč, venkovští poslanci 1000 Kč. Jak patrno, všechny stížnosti naprosto odpa dají .

Burian : Další řada návrhů týká se voleb do výkonného výbo ru . Zásadního rázu je návrh župy Pardubické ohledně složení. Župa pardubická žádá, aby výkonný výbor složen byl tak, aby co nejvíce bylo v něm soudruhů venkovských. Tento návrh není prostě tak proveditelný . Kdyby přišel veliký počet venkov ských soudruhů , výkonný výbor by se velmi často vůbec ne scházel. Cesta sama není někdy možná. Není možno, aby každý

dojížděl pravidelně za týden sem do Prahy. Slovenští soudruzi žádali, aby ze Slovenska bylo do výkonného výboru jmenováno šest delegátů. To stálo by ročně 200 000 Kč, obrovskou sumu

peněz, takže tento návrh není nikterak proveditelný. Totéž týče se též návrhu soudruhů plzeňských, který je rázu podob ného a zní : » Sjezdová delegace ze župy plzeňské přednáší komisi pro sestavení kandidátní listiny pro volbu výkonného výboru strany tuto žádost : Zastoupení venkova ve výkon

ném výboru bylo dosud vždy pomíjeno. Tím také se stalo, že vedení strany bylo nepevné. Žádáme proto, aby Plzeňsku bylo dáno zastoupení ve výkonném výboru strany. Spojení dra hou je z Plzně dobré, a proto nemůže být námitek. «

-

Tento

návrh přišel ostatně pozdě, po sestavení kandidátní listiny. Jsme toho názoru, aby návrhy ty pro tento čas, kdy klade se váha na to, aby zastoupení venkovských soudruhů bylo rozší řeno, byly uznány za neproveditelné, ale jsme pro to, co nej častěji konat zastupitelstvo strany. Návrhy ty spadají do sku piny »volby« a budou tam vyřízeny. Burian: Dále došly návrhy: Návrh delegátů IX. župy, aby do

výkonného výboru Doležal a Grimmichová nebyli voleni. Má jen 18 podpisů . Dále návrh, aby do výkonného výboru voleni 191

byli soudruzi všech národností. Také to spadá pod bod » yol by« .

Burian: Další návrh týká se soudruhů Krňanského a Lva.

Návrhová komise měla tu odvolání těchto soudruhů k sjezdu a navrhuje : » Opatření výkonného výboru budiž vzato na vě. domí a schváleno. Ohledně otázky jich příslušenství ke straně

budiž případ odkázán výkonnému výboru , aby z usnesení sjez du vyvolal odpovídající důsledky.« Předseda Vaněk dává o návrhu hlasovat. Návrh se schvaluje.

Předseda Vaněk: Proti ? Nikdo. - Konstatuji jednomyslnost usnesení.

Burian: Dále je tu návrh odpovědi soudruhům v žaláři.

Soudruhům v žalářích Týdny a měsíce uplynuly od chvíle, kdy bezohledná diktatu ra buržoazie vyrvala Vás z našich řad. Stáli jste v prvých řa

dách obranného zápasu, ke kterému byli jsme donuceni, když celá státní moc byla povolána do zbraně, aby svým přisluhova čům odevzdala majetek dělnictva, když jej byla dříve dělnic

tvu násilně vyrvala z rukou. Vám náleží v prvé řadě náš po zdrav: pozdrav to XIV. sjezdu Československé sociálně demo

kratické strany dělnické a současně již I. sjezdu Českosloven ské strany komunistické !

Odešli jste z našich řad ve chvíli rozzuřeného bílého teroru , který měl rozrazit a potřít revoluční hnutí československého proletariátu, tou dobou již z valné části získaného myšlence jednotné mezinárodní fronty pod praporem Třetí internacioná

ly. Žaláře, trýznění a perzekuce, ztráta svobody osobní, oběti na existencích, toť byly prostředky, jimiž buržoazie a její po

mahači hodlali postup veliké této myšlenky zarazit : Víme do bře, že v samotách svých dnů a nocí nejednou jste 'se zachvěli

úzkostí nikoliv o svůj vlastní osud, ale o osud celého hnutí, víme, že bylo nejvroucnějším přáním Vaším, aby nezakolísalo, aby odolalo prudkému náporu spojených reakčních sil a se trvalo na vytčené dráze.

Nuže, soudruzi, obavy Vaše budtež dnes rozplašeny ! Slavná velikolepá manifestace májová byla prvým slovem odpovědi, kterou jednomyslně dali mužové i ženy práce na vládní perze kuci veliké nepřemožitelné myšlenky revolučního socialismu,

na perzekuci myšlenky, která po tisíciletí ozařuje cesty lidstva a která tak dlouho bude vzrůstat, dokavad nepromění se ve skutek: myšlenky osvobození práce, odstranění kapitalismu a nastolení společenské soustavy komunistické. Dnešní sjezd je 192

druhým slovem této 'odpovědi: Proletariát 'organizovaný v ně kdejší straně sociálně demokratické, jejíž vůdcové opovrhli já drem jejího učení a zkompromitovali svými činy její název, vyvodil ústy svých zástupců nezbytné důsledky z tohoto histo rického procesu a vzal hrdě na svůj štít jméno tisíckrát proklí nané a opovrhované všemi žoldnéři starého kapitalistického

řádu, ale jméno v análech dělnického hnutí čisté a neposkvr něné jako ideál, jako vznešenější symbol, jméno strany komu nistické! Takovou je dnes odpověď proletariátu na perzekuci »demokratické« a »republikánské« vlády, která hned v prvé chvíli převratného období poválečného odhalila pravou svou tvářnost a která také vás učinila obětí své třídní nenávisti a

slepoty. Jste pomstěni ! Leč nejsou to jenom pocity vzdoru , které z někdejšího pod dajného hnutí, vedeného oportunistickými vůdci, učinily ne rozbornou zeď, o kterou budou se tříštit vlny reakce nacional ní a sociální. Postupující proces rozkladu kapitalistické sou

stavy a marné pokusy o její znovuzřízení vhánějí její reprezen tanty do takové bezohlednosti vůči pracující třídě, že nezbyt

nost nezlomné revoluční fronty stává se samozřejmou každé mu dělníku, každému zřízenci a každému proletáři venkova.

Bez jednotné třídní fronty neubrání se proletariát úplnému ožebračení, úplnému zotročení a fyzickému i kulturnímu úpad ku v dalších generacích . Toto poznání plynoucí z historicky daných podmínek je zárukou nejen udržení, ale i dalšího vzrůstu a sílení strany naší, prošedší vítězně ohněm perzekuce až k dnešnímu svému stadiu. Ono povede nezbytně k tomu, že soustředí časem drtivou většinu všech pracujících v jejích řadách.

Avšak jednota proletariátu není úplnou, dokavad hnutí zů stává izolováno v mezích národních jednotek. I v tomto směru

je dnešní sjezd strany epochou. Z něho vychází podnět, aby izolovaná hnutí třídně vědomého proletariátu jednotlivých národností v nedlouhé době splynula v jediný celek, v jediný nerozborný šik mezinárodní komunistické strany Republiky československé . Proletáři všech národností, kteří v době re akčního výpadu prosincového dokázali, že solidarita dělnická

není pro ně pouhou frází, nýbrž činorodou pomocí, musí co nejdříve stát nám po boku v úzké pracovní a bojovné spojitosti a jednotě. Víme, s jakou toužebností vyčkáváte i Vy tohoto okamžiku. Slibujeme Vám, že i toto přání Vaše bude záhy splněno.

V přítomné slavnostní chvíli jen jediné pokalít naše vzpo mínky, totiž vědomí Vaší nepřítomnosti. Těžko, přetěžko po 1 V Rudém právu, č. 114, 18. května 1921 , uvedeno : jen jediný pocit kalí. 193

strádáme Vás ve chvíli, kdy je třeba rozmnožit řady pracovníků a zdesateronásobit úsilí a činnost . Není-li tou dobou možnosti,

abyste v nejbližších dnech stáli opět v našem kruhu a spolu s námi pokračovali v započatém díle, vyslovujeme přesvědče ní, že žaláře Vaše otevřou se dříve, nežli vyprší drakonické tresty, kterými Vás obmyslili zaslepení vládcové kapitalistické tyranie . Vývoj věcí v přítomném období revolučním nepočítá s desetiletími a soudcové dneška mohou být zítra obžalovaný mi .

Tisknouce Vám bratrsky ruce, přejeme Vám, soudruzi vězňo vé, kteří svým utrpením a příkladem razíte cestu neoblomné mu postupu velikého ideálu dělnického osvobození, abyste s pevnou myslí snášeli svůj osud, dokavad nebude Vám dáno stát opět v našich řadách. Ať žije a vzrůstá myšlenka osvobození proletariátu! Ať žije Československá strana komunistická! Ať žije Komunistická internacionála !

Schváleno, aby projev ten byl uveřejněn na čelném místě v denním tisku.

Burian: Dále je tu pozdrav sjezdu výkonnému výboru Komu nistické internacionály .

Výkonnému výboru

Komunistické internacionály v Moskvě ! Vážení soudruzi !

Sjezd Československé sociálně demokratické strany dělnic

ké ( levice ) , konaný ve dnech 15. až 16. května 1921, rozhodl se živelnou jednomyslností přijmout všech 21 bodů, které podmi ňují vstup do Komunistické internacionály , a stal se tak Usta vujícím sjezdem Komunistické strany Československa. Uvědo mujíce Vás o tom, opětujeme jménem československého prole tariátu pozdravy výkonného výboru Komunistické internacio nály .

Československý proletariát prošel od 28. října 1918, od zalo žení samostatného československého státu, velikou řadou zku šeností, velikým názorným vyučováním. Jeho prvopočáteční z dob nacionální protihabsburské revoluce, iluze o sociální spravedlnosti, o beztřídnosti nacionálního státu, jeho iluze o úspěšnosti koaliční spolupráce s buržoazií a o nut

iluze

nosti sociálního patriotismu byly tímto názorným vyučováním

odhaleny ve své pravé podstatě : jako omyly nebo přímo zlovol ná zrada. Omylem byla představa, že československý stát, je hož vnitřní i zahraniční politika stála a stojí v nejužší souvis losti s politikou Francie, nejreakčnějšího dnes státu v Evropě, 194

může být státem sociálně spravedlivým, v němž zbaveni by byli výsad příslušníci vládnoucí buržoazie. Omylem byla myšlenka,

že proletariát může bojovat za své osvobození prostřednictvím sociálně demokratických mluvčích, uplatňováním vlivů na správu buržoazního státu, neboť brzy se musilo objevit, že ta

kováto účast je přímou spoluprací s buržoazií, je zradou na proletářském lidu. A československýl proletariát, procházeje tímto názorným vyučováním, nemohl jinak než dospět jim

k zásadám a směrnicím Třetí, Komunistické internacionály, které v československém prostředí vytyčeny byly tak zvanou marxistickou levicí.

Taktické linii marxistické levice v lůně bývalé sociálně de

mokratické strany sluší přičíst, když proces oprošťování se od tendencí sociálně patriotických začínal v dělnických masách převažovat a když komunistické myšlení zrálo, že revoluční dělnické hnutí v září minulého roku zbavilo se sociálního pa triotismu bez rozpoltění vlastních řad úplně a nadobro, ba že i vůdčí duchové kolísavého centrismu ocitli se takto převáž nou většinou mimo spojitost s politicky organizovaným prole tariátem československým .

Svým postupem zjednala marxistická levice nejpříznivější podmínky pro zrání komunistické myšlenky v lůně mas česko

slovenského proletariátu. A jestliže ještě tu a tam v proletář ských kruzích bývalé sociálně demokratické strany nebylo o tomto přibližování ke komunistické myšlence dosti jasno, zmizely všechny pochybnosti a nejistoty ve dnech prosincových,

kdy bezpříkladná zrada sociálních patriotů dala uzrát komu nistické myšlence v komunistický čin bojovného protestu. Od té doby vyvíjela se sociálně demokratická levice přímočaře a jasně ke Komunistické internacionále a všecky zvratné reflexy

neujasněného a v československých poměrech dvojnásob ma lomocného centrismu byly přemáhány s určitostí a pevností velikého, cílevědomého kolektivu. V dnešní den, soudruzi, po hlížejíce zpět do historie dvou a půl roku, přicházíme konečně k Vám naplněni pocity uspokojení, ba hrdostí nad rychlostí a určitostí, s jakou československé dělnické hnutí ne ve své

menšině, nýbrž jako velký celek překonalo tendence sociální ho patriotismu a oportunismu a staví se po bok revolučního proletariátu celého světa, spjatého Komunistickou internacio

nálou v jediné nepřemožitelné vojsko světové sociální revolu ce .

Československá komunistická strana přichází do Komuni stické internacionály jako bojovnice revoluce ze země, která přes svoji malost má velký význam v mocenských poměrech

střední Evropy. Ale přichází též ze státu národnostně smíšené. 1 Vorwärts , Č. 117, 21. května 1921 , uvádí: A český proletariát. 195

ho a je si vědoma toho, že před ní leží veliká práce organizač ní, která musí sepnout v jedinou frontu nejen proletáře česko slovenské , nýbrž též proletariát mluvící jazykem německým ,

madarským, rusínským a polským. Takto leží před námi úkol výstavby jediné, centralizované, mezinárodní strany, který

mimo komunistickou stranu ruskou v tomto rozsahu nevyskytl se dosud ani u jediné ze stran náležejících ke Komunistické

internacionále. Je jen přirozeným zjevem, plynoucím z histo rických podmínek, jestliže v tempu a formě vývoje dělnictva různých národností v Republice československé ke Komuni

stické internacionále je konstatovat některé rozdíly a jistou nesouměrnost. Tato nesouměrnost ani u jedné z národnostních skupin nevznikla z koncesí náladám nacionalismu – a v tomto směru je Váš názor, který vyslovujete, soudruzi, ve svém proje

vu k našemu sjezdu, na štěstí nesouhlas se skutečnými poměry - nýbrž vyplývá po našem názoru z dosavadního historicky odlišného organizačního vývoje jednotlivých národnostních skupin. Nepochybujeme, že spojenému československému, ně meckému, madarskému, rusínskému a polskému proletariátu

Ceskoslovenska zdaří se vyrovnat všecky tyto problémy v nej kratší době úplně a docela, takže můžeme Vás, soudruzi, ujis

tit, že vybudování jednotné Komunistické strany Českosloven ska, sekce Třetí internacionály, je od dnešního dne již jen pro

blémem organizační techniky, který bude v nejbližší době roz řešen a proveden.

Jsme si vědomi velikosti a odpovědnosti úkolu, který v mezi národním boji za sociální revoluci připadá právě na českoslo venský úsek fronty. Praha jako centrum Malé dohody stala se v poslední době koncentračním táborem středoevropské proti revoluce. Ale můžeme Vás ujistit, soudruzi, že celá naše strana považuje za nejprvnější svůj úkol naprosto znemožnit a za každou cenu zničit jakýkoliv pokus držitelů moci v tomto na šem státě proti sovětskému Rusku. Víme, že věc sovětského

Ruska je věcí mezinárodního proletariátu, věcí naší. Jsme si vědomi, že během dosavadního našeho vývoje, který v někte

rých ohledech dál se jiným způsobem než v ostatních zemích, poskytla nám Komunistická internacionála cennou zálohu dů

věry. Jsme plni radosti nad tím, že výsledkem nynějšího sjez du můžeme podat důkaz, že tato důvěra nebyla zklamána, a očekáváme, že stejná důvěra zůstane nám uchována i pro roz hodování, která v spletitých poměrech naší země bude nám činit v budoucnosti. Prosíme, aby exekutivní komité vyřídilo srdečný náš pozdrav komunistickému proletariátu Ruska. Slá. va světové sociální revoluci !

V Praze, 16. května 1921

Ustavující sjezd Československé strany komunistické 196

Předseda : Dále došel návrh, aby župy nejdéle do pátku ozná mily fména delegátů vysílaných do Ruska na sjezd Třett in

ternacionály, aby mohly být opatřeny pasy. Předseda přerušuje nato jednání na hodinu.

Pozdrav zástupce komunistů Jugoslávie Po přestávce udílí slovo soudruhu Brožovi, zástupci Komuni stické strany Jugoslávie. Brož: Přináším vám pozdrav jugoslávských komunistů. Sou druzi a soudružky! Vážený sjezde! My v Jugoslávii prožíváme dny nejčernější perzekuce. Po volbách koncem listopadu mi nulého roku, kdy komunistická strana dostala 59 poslanců,

jihoslovanská vláda učinila výpad proti straně komunistické, protože se obávala stále stoupajícího vlivu strany. Svou vy hláškou z 30. prosince 1920 zavřela dělnické domy, zabavila pokladní hotovost, vzala archív, zakázala schůze. Právo shro maždovací neexistuje. Komunističtí poslanci nemohou se do

hovořit se svými voliči, každý, kdo by se prohlásil komunistou, musí počítat, že bude pronásledován, tlučen i zavírán. Jako příklad takového pronásledování uvádím případ jihoslovan ského poslance, který byl v jedné vesnici svázán, hnán asi tři

hodiny do okresního městečka a cestou políčkován od četníků. K vyhlášce jihoslovanské vlády byl dán podnět mezi jiným

prosincovými událostmi v Čechách. Jihoslovanská vláda ve své vyhlášce vzpomíná Ceskoslovenska a tak jako nemilosrdně stíhá komunismus, chce předejít podobným událostem, které

se odehrály v Čechách. I přes tyto nesnesitelné poměry jiho slovanský komunistický proletariát nezoufá ! Podniká vše, co se v jeho těžkých poměrech podniknout může. Nepřistupuje na žádné kompromisní řešení, které by mu dalo okovanou svobo

du, ale s vědomím a vírou, že jeho věc je spravedlivá, odmítá polovičaté návrhy vlády, na příklad dovolení odborovým orga nizacím , aby mohly opět pracovat pod vládním dohledem. Ko munistické hnutí v Jugoslávii teprve po válce dostalo svoji politickou tvářnost a tu ihned, jakmile se počalo pracovat v bývalé straně sociálně demokratické, vytvořil se silný proud,

aby se hnutí dostalo do kolejí nekompromisní politiky. Tak už na sjezdu o velikonocích v Bělehradě roku 1919 přijata byla základna, která směřovala v principech ke komunismu, a na sjezdu ve Vukovaru 1920 rozhodla strana o přistoupení ke Třetí internacionále. Jako komunistická strana zúčastnila se posled ních voleb a dostala maximum očekávaných mandátů . Poslanci komunistické strany ve skupštině dělají politiku takticky. Jako malý zlomek celého počtu poslanců mohou jenom svými ná 197

viny a EIT * paz sece popagca: Sey. Scarsaus a by pozos : 5 : 007 Sácnésico e scělá sácí Stary prosta : scí stá :

ens sezo, že pés Te 6 starsi

Doce é učinil

ke zec 2:02: océe bece pro

kisecka

Sta:.

crem .

v Cesisire: sini, keré js.parská bezoarte teš ráda si bere za pimai, visa Česk 5:Teasca má jedocá reká konzsická strana, kerá roce s kouristy ce.ého

své'a chce dá : Eestu Dorý řád . Dies isora sko tistává osan.aero ve sté krajní a nem sché perzekuci, což může nás jikoslovar.ské komunisty jen capist vědomím , že i to pro nás.edování přestare, nechce - li juzos !árie nadále být nejčer nejsim státem Evropy. Ke konci vysiovuji svoje uspokojení nad tím , že mohu referovat soudruhům v jugos ávii, co jsem viděl a

slyšel, a že mohu přinést novou posilu pro další boj ( Poulesk .) Předseda Vaněk : Přikročujeme k daišimu bodu denního po Fádku.

VOLBY VÝKONNÉHO VÝBORU TISKOVÉHO DRUŽSTVA A DOZORČÍ RADY Zpravodajem je soudruh Goliat. Udílím mu slovo. Goliat : Mluvit o důležitosti volby výkonného výboru, který má vést v příští době naši politiku, je před tímto fórem zbytečno. Komise, která byla pověřena tímto úkolem , zabývala se podle nejlepšího vědomí a přesvědčení otázkou voleb do ústředního výkonného výboru. První návrh byl zastupitelstvem strany zamítnut . Střetlo se několik názorů na sestavení kandidátky do výkonného výboru . Jsme mínění, že ve věci tak důležité musí všecky osobní překážky jít stranou, že má být úkolem jenom to, aby nejlepší lidé a lidé práce schopní k tomuto úkolu

byli povolání . Soudruzi z venkova navrhovali, aby se jim do stalo většího zastoupení. Komise návrhová není proti tomu, chápala to, ale odporovaly technické příčiny, jelikož není mož no, aby k tak častým schůzím soudruzi ze vzdálenějších okre sú sem dojížděli. Dále je tu otázka financí. Soudruzi, těm, kteří bydlí ve vzdálenějších okresích, cestu platit by musil výkonný výbor, sami by na to finančně nestačili . Dále tu byla překážka, že soudruzi ze Slovenska domáhali se plného zastoupení. Návrhová komise předkládá tento návrh kandidátní listiny

výkonného výboru strany. ( čte návrh , jak byl svrchu uveřej něn .) Je to tentýž návrh , v němž je nyní obsažena soudružka

Zápotocká místo soudružky Baumové. Na slovenské schůzi bylo usneseno, že navržen má být jako delegát do výkonného výboru soudruh Mondik. ( Hlas. Nám v komisi bylo hlášeno jméno Mondok .) 198

Soudruh Jilek podává vysvětlení, že navržen je soudruh

Mondik Ludvík z Mukačeva, nikoliv Mondok Josef z Užhoro du.1

Goliat: Po ustavení kandidátky

došel

návrhové

komisi

návrh, dostatečně podepsaný, aby čestnými členy výkonného výboru byli: Muna, Zápotocký, Votava a Štastný. Jelikož orga nizační řád náš nezná žádných čestných členů, navrhuje ná

vrhová komise, aby pro tuto dobu se předělal organizační řád, který stanoví počet členů výkonného výboru na 18, aby jich

bylo 23, protože veškeří tito soudruzi jsou jako nejlepší naši lidé perzekvováni.

Předseda Vaněk: Záležitost dvou podobných jmen byla vy světlena soudruhem Tausikem tak, že navržen je soudruh Mon dik, dělník, a ne Mondok, sekretář. Delegát Janda z Nuslí žádá, aby byl před debatou oznámen charakter navrhovaných členů výkonného výboru, jsou-li děl níky. Goliat: Většina navrhovaných je vám z politického života

známa. Bolen Václav je místopředsedou Svazu zemědělských dělníků ; Doležal Jan, redaktor, Brno ; Havlín Dominik , předse da výkonného výboru, dělník ; Houser Václav, ředitel okresní nemocenské pokladny ; Jarolímek Adolf, železniční zřízenec,

Žižkov ; John Antonín , kovář v dílnách ; Porkart František, truhlář ; Seiden Armín, redaktor, Košice ; Skalák Josef, posla

nec a spisovatel ; Skaunicová Františka, poslankyně ; Strna dová Marie, dělnice; Synek Jan, obuvník ; Schiffel Jozef, ta jemník strany, Ružomberok ; Šmeral Bohumír, poslanec a re daktor ; Šturc Václav, kontrolor nemocenské pokladny, dom kář ; Vaněk Karel, ředitel úrazové pojišťovny, Brno ; Velišek Antonín, kovodělník ; Vrňák Josef, kovodělník z Radotína. Náhradníci : Zápotocká, Kladno, Dobrovolný Filip, redaktor,

Žižkov ; Junek Josef, tesař, sekretář u zemědělců ; Mondik Lud vík, dělník, Mukačevo ; Slabihoud Václav, truhlář, Žižkov ; Tausik Heřman, poslanec, Prešov. Goliat přednáší nato návrh členů tiskového výboru a kon trolní komise. Za šéfredaktora Rudého práva navrhuje návrho

vá komise Šmerala, v jeho zaneprázdnění jako zástupce Jana Skálu .

Předseda Vaněk: K tomuto bodu denního pořádku došly tyto

návrhy: Návrh slovácké župy o složení výkonného výboru. Slovácká župa souhlasí prozatímně s návrhem na složení vý konného výboru, zdůrazňuje však, že neodpovídá jejím před stavám o složení takovéto důležité instituce a hlasuje pro něj jen proto, že výkonný výbor je pouze prozatímní a délka jeho 1 V seznamu delegátů ze Slovenska je správně uvedeno : Mondok Ivan .

199

trvání je určena jen do sjednocovacího sjezdu, který má být svolán nejdéle do tří měsíců . Žádá , aby napříště výkonný vý . bor byl věrným zrcadlem hnutí nejširších mas a předobrazem budoucí sovětské soustavy. Výkonný výbor nynější necht učiní všechny přípravy, aby v příštím výkonném výboru byly zastou peny všechny oblasti republiky, pokud možno všechny župy,

aby složení výkonného výboru odpovídalo myšlence rady sově tů, na jehož volbě měly by účast nejširší ma strany, a aby jeho členové byli v těsném kontaktu s dělnictvem celé republi

ky, jež mají zastupovat. Strana už svým složením budiž velkou školou sovětské myšlenky . Dále je tu návrh organizací soudního okresu kroměřížského: »Navrhujeme, aby výkonný výbor strany byl složen tak, aby venkovské organizace ve větší míře byly zastoupeny. Vedení strany před každým vážným roz

hodnutím nechť svolá zastupitelstvo strany. Dále je tu návrh lounské župy: »Podepsaní delegáti z župy lounské žádají, aby do kandidátky výkonného výboru strany pojat byl za VI. župu ,

lounskou soudruh František Pém, Louny. Poukazujeme k tomu, že jsme nejsilnější župou a na návrhu svém bezpodmínečně trváme . «

Další návrh je tento : »Na svém sjezdu 8. května

usnesl se Svaz komunistických legionářů požádat sjezd strany vzhledem k tomu, že jako složka obravší sil za úkol ilegální práci, je mu zapotřebí spojení s výkonným výborem. Proto po depsaní žádají, aby do výkonného výboru byl dodatečně pojat jeden delegát Svazu komunistických legionářů .« – Župa mo ravskoostravská žádá zastoupení ve výkonném výboru strany a

odůvodňuje to tím , že jako důležité středisko hornictva pova žuje za nutno, aby byla zastoupena . Navrhuje soudruha Pergla. Předseda Vaněk: Návrhy tyto jsou k diskusi .

Debata Kácl ( Lidice ) : Včera jsme přijali 21 podmínek Třetí moskev

ské internacionály a podle toho také dnešní volby se musejí řídit, abychom ukázali veškerým stranám protichůdným , že čistě a jasně jsme si vědomi, že jsme komunisté a komunistic ky budeme volit. Ale předpokládám podle mého názoru, že některým z vás to třeba nebude vhod. Je to pravda, v podmín kách Třetí internacionály je, že v Rusku se volí vždy kongres přesně na čtyři měsíce a vždycky se volí jedni lidé stejného smýšlení, ne vždycky ti, co tam byli , nýbrž jiní, a tady kandi

dátní listina nám ukazuje, že jsme přišli do rozporu. Slovenšti soudruzi navrhují, že má být tento výkonný výbor jen proza 1

200

Správně vzavší si.

tímní. Budsi, budeme ho volit. Vyžádal jsem si slovo, abych vysvětlil, že dnes máme ve výkonném výboru v kandidátní lis tině polovičku soudruhů odtud ze střediska Prahy. Nepopírám to, ale pohlédněte, že je vás malá hrstka proti celému venko vu . Jestli jsou to potíže finanční, jak předřečník referoval, nebo obtíže spojení s drahou, na tom nezáleží. Může se scházet výkonný výbor jednou za měsíc. ( Odpor v řadách dele gátů. ) Mohou být vybráni lidé, kteří budou zasedat každého

týdne, a být zastoupeny největší župy. Když chcete, udělejte komunistickou vládu, proveďte do detailu, aby byli voleni veš keří soudruzi jiní, než tam byli. ( To by Trocký nesměl být

znovu zvolen. ) Vy jste dopoledne viděli, jak soudruh bývalý, Teska, vystoupil se svým přesvědčením . Nahlížím, že by se

mohlo stát totéž. Přijde přemet a pak nás zradí jako jiní pravi čáci. Dávám návrh, aby se volili lidé z každé župy nejspolehli vější a nejpoctivější ve straně. Marhoulová vzdává se slova. Jureček: My se zde budeme hádat třeba do 4 hodin a věc

nepřivedeme k plnému výsledku. Hádáme se o takové věci, o kterých předpokládáme, že jsou nutny v zájmu organizace. Postrádáme však referát Housera, který měl mluvit ve smyslu

stavby organizace. Houser již na sjezdu pražské župy, který se konal na Smíchově v Národním domě , vykládal postup, jak

budeme postupovat. Do dneška nebylo učiněno ničeho. Organi zace zakládat je třeba, když jsme udělali stranu komunistic kou. Organizace je základem celého hnutí. Pak veškeré hnutí

se vám sesype jako domeček z karet. Uvažujte bedlivě, abyste si administrativu vybudovali tak, aby byla odleskem našeho hnutí komunistického.

Verner ( Kladensko ) : Slyšeli jsme v sobotu kandidátku, na

které je celá řada soudruhů a soudružek, dnes znovu slyšíte kandidátku, která je pro ně nepřijatelná. Nevytýkal bych, jaký by výběr měl být. Na předních řadách našeho hnutí musí stát nejlepší, nejvyhraněnější, nejschopnější soudruzi komunisté. Tak si představuji výkonný výbor. Župy jako složka mohou být

brány v úvahu. Včera byli na kandidátce Zápotocký, Muna, Votava jako členové výkonného výboru. Dnes po těch nátla kách, které se staly, nechci to vytýkat, tito soudruzi na kandi dátce nejsou na prvním místě. Žádoucím musí být zastoupení

dělníků. Naše komunistická strana má v sobě jen dělníky pra covníky a podle toho, když je dělník schopným komunistou, at je předsedou, vůdčí hlavou. Navrhuji, aby kandidátka, tak jak je předložena, byla vrácena k přepracování s přáním, aby se

tam dostali nejvyhraněnější lidé. Uznávám, že Zápotocký, Muna, Votava jsou dodatečně na kandidátku navrženi, ale to nestačí.

Otevřeně řeknu, že Muna a Zápotocký byli těmi, kteří první

zdvihli pošlapaný prapor sociální demokracie. První postavili 201

se proti dosavadnímu vedení. Ti jsou skutečnými představiteli nynějšího hnutí a nesmějí být dáváni na kandidátku teprve potom, když výkonný výbor musí být rozšířen , nýbrž mají přijít na první místo. Na prvním místě musí stát. Tak nutno na výkonný výbor se dívat. Proto doporučuji, aby kandidátka byla vrácena výkonnému výboru k přepracování.

Šťastný: K posledním slovům Vernera chci říci, jak se dívám na jeho vývody. Soudruzi Muna, Zápotocký nemohou zasedat ve výkonném výboru, poněvadž jsou ve vězení, a kdyby mohli

domá rozhodovat, řekli by : Nemůžeme ve výkonném výboru působit, dejte tam jiné. Pokud se zásluh týče, vezměte si pří klad z jejich činnosti . Kdyby nevyvinuli takové úsilí a vliv, stra

na by musela podlehnout. Uplatňovali jsme svůj názor a uplat nili jej . Dnes strana vypadá úplně jinak než před rozštěpením .

Je třeba , abychom z té strany stvořili pevné těleso a vyvinuli takový tlak, aby tu byl jeden proud. Dnes je tu proud centristů

a proud brněnský, jehož oba představitelé byli soudruzi Šme ral a Doležal . Ty je se musí provést, ne v časopisech. Sou druzi musí promluvit bez účasti měšťácké společnosti. My ve

vězení sledovali úzkostlivě činnost výkonného výboru a přesto, že stalo se klopýtnutí, musíme přiznat, že výkonný výbor vyko nal povinnost. Uvažte : byla tu roztržka strany, prosincová per zekuce, výkonný výbor byl bez místností a bez prostředků . Proto prosím, abyste se zdrželi v jednotlivých místech svých přání a abyste kandidátní listinu schválili.

Pokorný ( Praha ) : Chci připomenout, co cítím a co nemile nesu . Jsem jeden z těch důvěrníků, který začal docházet do schůzí v Lidovém domě , kde jsme začali vyzvedat požadavek

strany , kde jsme poukazovali na starý výkonný výbor bývalé jednotné strany, že zastoupení dělnictva ve výkonném výboru tam není a že je toho třeba , aby strana mohla řádně působit.

Z těch důvodů jsem dal první podnět k tomu, abychom vrazili klín našich tužeb a přání, a dnes, kdy jsme se přihlásili ke Třetí internacionále a sestavil se výkonný výbor, chci říci, jsou to dobří soudruzi . Nemohu kvalifikovat každého . Dobrý komu

nista se může uplatnit vedle výkonného výboru. Já bych si přál, aby se vzalo na vědomí toto : my nechceme, aby se uplat ňoval někdo mimo výkonný výbor, my chceme, aby se uplatnil výkonný výbor. Tady byly přímo výhrůžky . Skutečně, je to pravda, že jsou tu dva proudy. Jednotni jsme v přístupu k internacionále , ale nejsme jednotni o postupu strany. Jsou tu lidé, kteří chtějí ihned rychlejším tempem pokračovat, a lidé, kteří radí k opatrnosti . Opatrnost je matka moudrosti . Největší chybou našich dělníků je, že nemohou se uplatnit. Vezměte dělníka, který byl 5 měsíců bez práce a 14 dní je zaměstnan cem strany, a uvažte důsledky návrhů. Bylo by třeba, aby ti soudruzi, kteří jsou zaměstnanci strany, upustili od zastoupe 202

ní. V ohledu poslaneckého klubu platí totéž. Soudruzi poslanci mohou tam docházet stejně. Pak nemuseli bychom mít tolik

členů. Žurnalistika měšťácká a kdekdo jiný řekne, aby se zase nevyhovělo tomu dělnickému smýšlení . Určité změny se dít budou. Kvůli měšťákům ? Kvůli měšťákům ne, ale kvůli našemu dělnickému hnutí, aby se nestalo nějaké neštěstí. Zahradníček: Vzhledem k tomu, že máme dva důležité refe ráty la denním pořádku a opakovanými řečmi jsme hodně

unaveni, navrhuji ukončení debaty. Vaněk: Je přihlášeno ještě 9 řečníků. Dávám hlasovat o návrhu na konec debaty. Návrh na ukončení debaty se schvaluje. Předseda Vaněk : Závěrečné slovo má soudruh Goliat.

Goliat: My v komisi musili jsme rozlišovat a uvažovat asi patero přání. Byla tu snaha, aby výkonný výbor byl sestaven

jen z dělníků. Dále tu bylo přání, aby ve výkonném výboru byly zastoupeny ženy. Další přání bylo, aby silné zastoupení mělo

Slovensko (pro každou národnost ), a další přání, aby bylo zvláštní zastoupení, jichž je pět. Dále tu byla touha po zastou pení žup , a konečně přání, aby při složení výkonného výboru byl vzat zřetel na výbory. Kdyby měla komise vyhovět všem

přáním, nevidím, jaké východisko by se nalezlo ze situace, Vůči Vernerovi chci říci, že komise nevycházela ze žádných rozborů, jestli jsou ve výkonném výboru příslušníci obou smě rů, nýbrž že brala ohled, jestli ten který kanddiát je schopný člověk. Co se týče vysloveného přání po zastoupení žup, stálo by jen zastoupení Slováků, čtyř delegátů, kdyby se schůze vý konného výboru konaly týdně, ohromný peníz. Náklad na vý . konný výbor byl by ročně 200 000 Kč, kdyby z každé župy měli

sem delegáti dojíždět. Kdyby Zápotocký a Muna byli na svobo to chci říci Vernerovi

dě

že by jistě byli na kandidátce

první.

Předseda Vaněk: Přikročíme nyní k hlasování a táži se, ja

kým způsobem máme hlasování provést. Hlasování lístky by nás stálo nejméně hodinu času. Navrhuji proto provést volbu

aklamací. ( Souhlas. ) Kdo souhlasí s navrženou kandidátkou výkonného výboru ?

Hlasuje se. Předseda Vaněk: To je veliká většina. Kdo je proti ? Hlasuje se .

Předseda Vaněk: To je nepatrná menšina , asi 20 hlasů . Do tyční jsou zvoleni.

Předseda Vaněk: Dále je tu další návrh, aby uvěznění a jme novaní čtyři soudruzi tvořili čestné členy výkonného výboru. Kdo souhlasí s tím, aby čestnými členy výkonného výboru byli zvoleni a v listech jako první uvedeni soudruzi Muna, Zápotoc ký, Votava a Šťastný. 203

Schvaluje se. Předseda Vaněk: Přikročíme k hlasování o kandidátní listině

tiskového výboru : Navrženi jsou: Bubník Josef, Praha VII ; Cibulka Josef, Praha VII ; Junek Josef, Žižkov ; Linka Jan,

Žižkov; Rejman Rudolf, Žižkov; Suchánková Anna, Praha VIII ; Šíd František, Vinohrady ; Vacek Václav, Krč Náhrad níci: Eder Bohuslav, Brno ; Hora Josef, Košíře ; Malá Anna, Vinohrady ; Martinec Leo, Ružomberok. Předseda Vaněk: Kdo je pro ? Schváleno .

Předseda Vaněk : Dále je tu návrh kontrolní komise: Hein, Hovorka František, Vinohrady ; Kovanda Václav, Brno;

Koutný Tomáš, Hodonín ; Strohlinger, Praha V. Hlasuje se a kontrolní komise schvaluje se jednomyslně. Předseda Vaněk: Další návrh, aby šéfredaktorem byl zvolen Šmeral a náhradníkem Skála.

Delegát: Z jakých důvodů je tato přeměna, že soudruh No. yotný není volen ?

Předseda Vaněk: Přeměna leží v rukou sjezdu: soudruh No

votný složil odpovědnost redaktorskou. Kdo souhlasí s navrže nými ?

Schvaluje se všemi proti 13 hlasům.

Delegát: Dotaz: byl tu návrh, aby komunistickým legioná řům bylo dáno zastoupení ve výkonném výboru, a nebyl dán na přetřes. Předseda Vaněk: V této věci nemůžeme ničeho dělat. Výkon

ný výbor je zvolen. Možno učinit následující: výkonnému výbo ru dává se právo, aby zástupce legionářů s poradním hlasem mohl kooptovat. Není námitek? Schvaluje se. Předseda Vaněk: Je tu návrh:

»Navrhujeme, aby vzhledem k tomu, že otázka našeho přišti. ho postupu byla náležitě prodebatována, předsednictvo bez další debaty nechalo delegáty odhlasovat, zda souhlasí s postu pem a směrnicí vytyčenou v referátě soudruhem Šmeralem . To budiž směrnicí příštího výkonného výboru strany." Grünzweig, Denke, Krebs, Winkl , Zeman ,

Myška, Šimeček, Zubek, Zbuzek, Kratina, Slavík, Tuček, Šlitr, Nohýnek, Protiva Předseda Vaněk: Pokud jsem mluvil s delegáty, vycházeli ze

stanoviska, aby návrh byl odhlasován, aby výkonný výbor měl směrnice pro příští postup.

Harus: Já bych byl proti tomu, aby Šmeralův referát sloužil jako podklad pro směrnici výkonného výboru . To byly jen jeho

předpoklady. Viděli jste, že jsou tu určité diference, ale nebylo 204

by vhodno, aby to bylo projeveno při hlasování a v taktice a čin nosti výkonného výboru, který bude zvolen. Pokládám to za bezpředmětné, abychom se usnášeli zvlášt. Když jsme zvolili výkonný výbor, mám za to, aby se nepřipustilo o tom hlasování. Goliat: Návrhová komise navrhuje, aby návrh ten byl pro

hlášen za bezpředmětný přijetím 21 podmínek, které jsou

v zásadě směrodatnými pro příští postup strany. V revoluci nelze taktiku určit ani na 24 hodiny. Návrh návrhové komise se schvaluje . Goliat: Dále je tu tento návrh slovácké župy o složení příští.

ho výkonného výboru, který zní: »Slovácká župa souhlasí pro zatím s návrhem na složení výkonného výboru. Zdůrazňuje však, že neodpovídá jejím představám o složení takovéto důle

žité instituce a hlasuje pro něj jen proto, že výkonný výbor je pouze prozatímní a délka jeho trvání je určena jen do sjedno covacího sjezdu, který má být svolán nejdéle do tří měsíců.

Žádá, aby napříště výkonný výbor byl věrným zrcadlem hnutí nejširších mas a předobrazem budoucí sovětské soustavy. Vý konný výbor nynější necht učiní všechny přípravy , aby v příš tím výkonném výboru byly zastoupeny všechny oblasti republi

ky, pokud možno všechny župy, aby složení výkonného výboru odpovídalo myšlence rady sovětů, na jehož volbě měly by účast >

nejširší masy strany, a aby jeho členové byli v těsném kontak tu s dělnictvem celé republiky, jež mají zastupovat. Strana už svým složením budiž velkou školou sovětské myšlenky .« Návrhová komise doporučuje, aby návrh odkázán byl výkon nému výboru . Schvaluje se. Goliat: Dále je tu návrh župy lounské, která žádá, aby do

výkonného výboru byl pojat za VI. župu soudruh František Pém. Návrh ten byl se zřetelem na prozatímnost výkonného výboru odvolán. Goliat: Návrh komunistických legionářů na účast ve výkon ném výboru byl vyřízen prohlášením předsedy. Goliat: Návrh župy moravskoostravské, která žádá zastoupe ní ve výkonném výboru, je provedenou volbou výkonného vý boru vyřízen. Goliat: Dále je tu návrh slovenských žen z Ružomberoku, aby ustaven byl sekretariát žen při sekretariátě pražském. Ná

vrhová komise doporučuje, aby návrh ten byl odkázán výkon nému výboru . Schvaluje se. Goliat: Dále došel návrh: »Výkonnému výboru se ukládá, aby informativní styky s bratrskými stranami a s výkonným výbo rem Třetí internacionály co nejživěji udržoval. Soukromé sty

ky jednotlivců bez vědomí ústředního výkonného výboru bud tež považovány za hrubé porušení stranické kázně. « «

205

Schvaluje se .

Goliat: Dále je tu návrh týkající se mládeže, jenž zní: » Sjezd strany ukládá všem svým místním politickým organi zacím a okresním výkonným výborům, aby vycházely co nejví ce vstříc Komunistickému svazu mládeže v agitační práci a aby i z vlastní iniciativy zakládaly v místech skupiny komuni stické mládeže. «

Schvaluje se.

Dále je tu návrh sjezdu VI. župy ( lounské ) , konaného ve dnech 5. a 6. prosince 1920 k otázce » Právní a vězeňský fond«, jenž zní : »Výkonný výbor strany dne 2. listopadu 1920 učinil

následující usnesení: »Až vejdou v činnost župní výbory a žup ní sekretariáty, budou tyto obstarávat právní ochranu pro pří slušníky svých obvodů . « Usnesení toto kryje se s článkem 4 organizačního řádu župní organizace, v němž spravování růz ných fondů, zejména fondu vězeňského, ponechává se pravo moci župních výborů. Avšak článek 13 organizačního řádu » Právní a vězeňský fond, « odstavec druhý, praví : »Tento fond je fondem celoříšským, jehož správu vede výkonný výbor stra

ny« ; na základě tohoto rozporu činí župní zastupitelstvo návrh, aby příští sjezd strany provedl příslušnou opravu orga nizačního řádu v tomto směru.

Než tato oprava bude provedena, činí župní zastupitelstvo návrh sjezdu župnímu, aby na základě shora citovaného usne

sení výkonného výboru strany veškeré případy právní ochrany Župním výborem byly vyřizovány a výkonnému výboru strany vyúčtovány. « Goliat: Návrhová komise doporučuje, aby návrh ten byl po nechán dohodě výkonného výboru se župními výbory od přípa du k případu .

Schvaluje se. Goliat: Dále je tu návrh výkonného výboru českéi župy loun ské, jenž zní: »Členům zastupitelstva strany, pokud jsou zvole

nými na župních sjezdech, hradí diety za zasedání zastupitel stva strany župní organizace v následující výši : za den 30 Kč, za noc 20 Kč a jízdné . « Schvaluje se .

Goliat: Dále je tu návrh slovenský: Slovenský, maďarský, německý a rusínský proletariát ze Slovenska navrhuje: Stojí.

me na stanovisku Třetí internacionály a přijímáme bezvýhrad ně 21 podmínek, jako jsme to již učinili 9. ledna 19212 v Lubochni na rozehnaném sjezdě žandarmskou brutalitou.«

Tato část návrhu je již vyřízena usnesením sjezdu. Goliat: Druhá část návrhu zní: » Sledujeme činy našeho po 1 Správně: šesté. 2 Správně: 16. ledna 1921 . 206

slaneckého klubu, s kterým souhlasíme a jeho postup v parla mentě schvalujeme .

revoluční dělníci českoslovenštít, němečtí, maďarští, polští a

ruští, sjednocení všech komunistických stran v Českosloven sku.

Je to první a nejdůležitější krok k založení nezlomné jednot né fronty proletářské proti nacionalismu a proti buržoazii. Rozhodující krok k vytvoření nepřemožitelné revoluční moci, jež bude s to, aby vedla zápas pro konečný cíl komunistický. Výkonný výbor je si jist, že Váš kongres úplně splní naděje v něj kladené.

Proto Vaše sjednocení nebude se omezovat prostě na národ nostní federaci, nýbrž vytvoří opravdově sjednocenou stranu, jež bude představovat revoluční blok proletariátu k boji při

praveného. Na vedoucí místa sjednocené strany musejí být postaveni soudruzi, kteří v důsledku svého revolučního smýš lení jeví se být nejschopnějšími a nejlepšími, aniž by se braly ohledy, jež by mohly vyplývat ze starého nacionalistického smýšlení. Ve straně musí zavládnout nejpřísnější centralizace, která je nezbytnou v jednotlivých stranách právě tak jako v samé In

ternacionale, aby boj proti světovému kapitalismu mohl vést 1 ve Vorwärts, Č. 258, 3. listopadu 1921 , je: revoluční dělníci čeští, slovenští. 266

k vítězství proletariátu v celém světě. Je nutným nejužší styk

mezi ústředními a místními organizacemi, mezi odborovými organizacemi pracujících mas, aby také nejvzdálenější součás ti byly vychovávány v komunistickém duchu a připravovány k boji opravdovou komunistickou agitací tím, že se každé na

skytující se příležitosti zplna využije. Pro veškeré čelné práce ( ať již legální nebo ilegální akce nebo přípravy ) mají být, pokud možno, vyhledáváni dělníci

rukou , kteří svým původem a třídním pudem jsou nejjistějšími a nejschopnějšími vůdci proletariátu v revolučním boji. Krátce, tento sjezd musí se podřídit svými usneseními úplně tezím světového kongresu a spojená komunistická strana

v Československu má ukázat novou cestu k vítězství českoslo venského a všeho světového proletariátu. Soudruzi !

Mezinárodní proletariát zná Vašeho revolučního ducha, údernou sílu Vašich organizací, Vaši vůli k boji a věnuje Vám

všechnu svou důvěru. Mezinárodní proletariát nezapomněl, že v řadách československého proletariátu žije stará komunistic ká tradice, jež tkví svými kořeny až v dobách reformace. On nezapomněl, že mezi Vaším dělnictvem, zvláště tam, kde průmyslové dělnictvo učinilo veliký ideový pokrok, byla vždy

nepřetržitá antimilitaristická a revoluční tradice. Nezapomněl, že veliký počet českých, slováckých a rusínských dělnických válečných zajatců v Rusku bojoval po boku ruského proleta riátu za zřízení sovětské republiky.

Nezapomněl, že mnozí z Vás buď jako příslušníci bývalého Uherska, buď jako dobrovolníci bojovali v rudé armádě madar ských sovětů.

Světový proletariát ví, že komunisté v Československu nejsou jen velikou částí dělnictva, nýbrž že tvoří také značnou část

jeho obyvatelstva a vyvíjejí nepřemožitelný odpor vůči vládě a kapitalismu. Sledoval Vaše veliké boje prosincové . V tomto okamžiku

blahopřejeme Vám k Vašim spontánním projevům při nebezpe čí nové kapitalistické války, jež jedině může mít imperialistické

a nacionální cíle a jež chce opět vyvolat mezi proletariátem největší vraždění a zničit proletářské hnutí všude tam, kde toto zvítězilo, anebo kde je na cestě k vítězství.1

Dělníci Československé republiky ukázali, že jsou schopni každé oběti pro proletářskou revoluci, že však neprolijí ani

kapky krve pro zájmy nacionalismu a kapitalismu. Mezinárodní proletariát seskupený kolem praporu Třetí internacionály toto všechno ví a očekává od Vás : veliké boje a 1 Tento odstavec byl ve Vorwärts, č. 258, 3. listopadu 1921 , cen zurován . Naproti tomu v Rudém právu, Č. 256, 2. listopadu 1921 , je text uveřejněn v plném znění. 267

veliká vítězství. Vy jste v řadách ostatního evropského prole tariátu, vzhledem k poloze Vaší země a stavu Vašeho hnutí,

předvojem veliké proletářské revoluční armády. Tím větší je proto Vaše úloha. Abyste stáli na výši tohoto úkolu, nesmíte nikdy již propadnout staré slabosti a nejistotě. Musíte dělat politiku revoluční. Musíme shromáždit kolem sebe nejširší masy proletariátu a připravit je k akci a k boji. V pevnéni přesvědčení, že svou revoluční povinnost plně a dokonale plnit

budete, opakuje výkonný výbor Třetí internacionály ještě jed nou svůj pozdrav, volaje k Vám : Ať žije Komunistická strana Československa!

Ať žije revoluční proletariát Československa! Ať žije světová revoluce! Ať žije komunismus!

Pozdrav zástupce polských komunistů Sliwka: Z příkazu několika tisíc polských komunistů , prole tářů těšínského okresu, přináším sjednocovacímu sjezdu nej vřelejší pozdravy a přeji jeho jednání nejlepšího zdaru. Polský

proletariát ve východním cípu Československa žil až dosud za těžších politických poměrů než ostatní proletariát. Již od pře

vratu a od doby bojů v lůně sociálně demokratických stran o taktiku a zásadní směrnice počal rozklad polské sociální demokracie. Polský proletariát musil taktické problémy po převratu jinak řešit než ostatní proletariát Československa. Byl českými nacionalisty a českou buržoazií právě tak rdoušen jako polskými iredentisty a sociálpatrioty. Následkem toho musil své hospodářské a politické boje tajně organizovat. Pol ský proletariát musil od buržoazie a nacionalistických čes kých a polských katů snášet nejstrašnější útrapy, nežli dospěl k revolučnímu třídnímu vědomí. Na Ostravsku sjednotili se již čeští a němečtí soudruzi y mohutnou mezinárodní organizaci, která tyto sociální boje vede společně v tomto důležitém reví ru. Slovo o mezinárodním sjednocení bylo tam uskutečněno z iniciativy mas. Ostravská internacionála je v pohotovosti.

Řečník dává výraz své radosti nad tím, že dnešní sjezd splňuje pro celou říši tentýž úkol, a přeje průběhu sjezdu nejlepšího zdaru. ( Potlesk . )

Pozdrav zástupce židovských komunistů Kohn Rudolf: Soudruzi a soudružky ! Scházíme se dnes na tomto slučovacím sjezdu, abychom si vytvořili v jednotné stra ně mohutnou zbraň proti názorům mezinárodně sloučené bur 268

žoazie, mezinárodnímu kapitálu, jenž se potácí od krize ke krizi a chce se restaurovat na útraty proletariátu. Dožili jsme se okamžiku, kdy si můžeme skutečně říci, že jsme všichni

bezvýhradně svoji v jednotné straně komunistické. Přišli jsme však do této strany a dospěli jsme k tomuto okamžiku různými cestami ; různá oddělení, různé strany komunistické přišly

k němu na základě různých podmínek životních v jejich pro letářském životě. Soudruzi, provádíme-li zde dnes sloučení

vnější, musíme si uvědomit , že je zapotřebí, abychom podnikli vše, co slouží vnitřnímu spojení, úplnému vnitřnímu spojení. A tu je nesporno, že internacionalismus, který není pouze vněj

ším, nýbrž vnitřním, zesílí v naší straně tenkrát, když nevznik nou v ní nacionální otázky a když proletářský internacionalis

mus, jenž vyrůstá ze společného třídního boje, vyhoví všem kulturním a zvláštním hospodářským potřebám všech nacio nálních složek, které se dnes slučují. Okolnost, že sociální demokracie ignorovala všechny tyto otázky, celá tato okolnost

byla příčinou jejího autonomismu a autonomismus byl počát kem jejího konce. Pro tento sjezd je dobrým znamením , že je zde na všech stranách taková vzájemná důvěra, že žádná ze složek nacionálních nevolá po žádné autonomii v některém ohledu. Též my, židovští komunisté, v tomto státě přestáváme být samostatnou stranou.

Dovolte, abych řekl několika slovy , jak je to nutno při kaž

dém sloučení, co může očekávat spojená strana od nás a co my očekáváme od spojené strany.

Nemáme hnutí masové, měli jsme jen malé skupiny židov ských zaměstnanců a proletářských intelektuálů. Ale tam ve

východní části naší republiky, v Podkarpatské Rusi a ve vý. chodním Slovensku , tam žije židovský proletariát v kompakt ních masách, tam jsou masy židovského manuálního proleta

riátu. K těm jsme si nezjednali dosud přístupu a teprve slouče ním strany přiblížíme se místům, kde židovský proletariát byd lí v masách. Většina z nás, převážná většina z nás, nebude mít nadále přístup k těmto masám a bude žít roztroušeně mezi proletariátem zde. Ale jsme ochotni všechny své síly a

veškerou svou práci věnovat uvnitř proletariátu jako dobří soudruzi a kamarádi, kteří s vámi chtějí pracovat. Mnozí z nás snad budou mít příležitost, aby své zyláštní znalosti židovské

ho hnutí uplatnili tam, kde sídlí masy židovského proletariátu, totiž v Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku, kde ne mluví tisíce židů jinou řečí než židovskou. Není možno ignoro

vat židovský proletariát jako celek, jako masální hnutí tam, kde takovou masou je, a musíme si říci, že dědictví po sociální

demokracii, která ignorovala soustavně tento proletariát jako celek, která myslila ve svém oportunismu, když oddekretuje existenci židovského proletariátu, že touto pštrosí politikou 269

dosáhne, že antisemitismus pomine. Ale mělo to právě opačný účinek, protože sociální demokracie uznávala židy za kapita

listy a jen jednotlivci byli uznáni, ale židovský proletariát byl ignorován. Internacionála proletářská, komunistická, nestrká hlavy do písku, naopak, zná a uznává potřeby životní, ekono

mické a kulturní židovského proletariátu. 26. srpna t. r. obrá til se výkonný výbor Komunistické internacionály otevřeným dopisem k židovskému proletariátu, od něhož žádal, aby vstou

pil bezpodmínečně do řad Internacionály. Dává mu určité pod mínky, kterým my zde v Československu jsme nejen bezpodmí nečně vyhověli, nýbrž pro jejich splnění bojujeme a pracujeme v celém židovském proletářském hnutí v tomto světě. Podmín ky jsou : Internacionála uznává zvláštní životní podmínky ži

dovského proletariátu, kde žije v masách, uznává zvláštní hnu tí židovského proletariátu, jež je konkrétním výrazem zvlášt. ních poměrů, uznává, že je to problém pro komunistickou stra nu, a ukládá komunistickým stranám jako organizovaným cel kům, aby zřídily zvláštní instituci zabývající se touto otázkou ne již jako samostatná strana, nýbrž jako celková strana mas. Exekutiva se usnesla zřídit zvláštní kanceláře pro židovskou

propagandu u sídla Internacionály v Moskvě. Na druhé straně však žádá, aby židovský proletariát likvidoval ideologii pales tinskou v době revoluční, protože je to ideologie reformistická . Existuje emigrace, obrací se třeba do Palestiny, ale není mož ná žádná kolonizace. To je všechno iluze a je to zřejmo ; i tam

je možný jen třídní boj jako všude jinde. My jsme likvidovali tuto reformistickou snahu, podrobujeme se v každém směru Internacionále a vstupujeme do společné komunistické strany

s největší důvěrou, že zvláštní potřeby hospodářské a kulturní židovského proletariátu splní a že budeme moci pracovat ve

prospěch židovského komunistického proletariátu . Necht žije spojená mezinárodní proletářská strana komunistická v Čes koslovensku ! Nechť žije Komunistická internacionála, tato avantgarda světové proletářské revoluce !

Pozdrav zástupce slovenských komunistů Schiffel ( Slovensko ): V této historické chvíli, kdy proleta riát Československa má znovu vytvořit mohutnou jednotnou frontu, mám uloženo za povinnost prohlásit vám, co se týče proletariátu ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi, slovenského,

maďarského, německého a rusínského, že tento problém je už věcí minulosti. Všechen proletariát Podkarpatské Rusi a Slo venska své sjednocení provedl už v lednu 1921 na sjezdu v Lubochni v záři četnických bodáků, kde cítil se jednotným, 270

když viděl jednotný útisk. Proto již v lednu splnil , co je nyní

úkolem proletariátu celé republiky. Doufám, že jako proleta riát ze Slovenska a Podkarpatské Rusi dovedl jednotnou fron.

tu vytvořit a v jednom boji pokračovat, že to vše dovede i pro letariát celé republiky.

Doplnění komisí slovenskými komunisty Zároveň z usnesení delegace Slovenska a Podkarpatské Rusi tlumočím tuto žádost : Následkem toho, že delegáti ze Sloven ska a Podkarpatské Rusi včera nebyli přítomni a až dnes se

dostavili, kdy komise byly již po většině zvoleny, žádáme za stoupení v komisích a navrhujeme, aby zvoleni byli do návrho

vé komise profesor Martinec z Ružomberka a Mondok z Užho rodu, do komise pro organizační řád soudruh Seidler z Užho rodu a Sandrej z Krompach, do komise volební soudruh Tau

sik z Košic a Lokotał z Podkarpatské Rusi.

Debata Vaněk Karel ( Brno !: Není třeba mnoho dodávat k přednese. ným referátům. Všichni jsme přesvědčeni, že jdeme velmi těž kým dobám vstříc a že je železnou nutností, aby všichni komu

nisté dbali pokynů a příkazů Třetí internacionály a sloučili se ve stranu jednu, aby tak splněno bylo dávné heslo proletariá tu, které vždy bylo základem jeho síly : »Všichni za jednoho a

jeden za všechny !« Soudruzi! Chci jenom poukázat na jednu věc, na určitou jednu pomůcku , abychom překonali ty nesnáze, o nichž mluvili Šmeral i Kreibich. My budeme otravováni, bu

deme přiváděni do situací někdy dosti nemožných. Bude se ukazovat na mnohé naše chyby a nedostatky. Jedna národnost, jedna část komunistické strany bude štvána proti druhé a jisto je též, že velká část dělnictva je pořád otravována měšťáckou

ideologií, že Němci, když Čechům se stane nějaká nesnáz nebo bolest, necítí jako s vlastními bratry. Totéž je i u nás, totéž

u dělníků jiné národnosti . To musí být překonáno a mám za to, že dobře učiníme, když našim dělníkům jak českým, tak ně

meckým, polským a rusínským , stále a znovu budeme to připa matovávat, že stane-li se nějaká křivda dělnictvu, třídě pracu

jící jedné národnosti, že stává se tím křivda pracující třídě vůbec, a když připomeneme, že vždycky za těmi, kdož tu křiv 1 zkomolený přepis jména ( Lakota ) opraven. 271

du trpí, stojí nevinné ženy a děti. Měštáci stále vykládají, že

rodina je základem společnosti ; já bych řekl v tom smyslu, že naše proletářská rodina, každá proletářská rodina musí být

svými bolestmi a strastmi základem naší proletářské solidari ty. Pamatuji se na některé zjevy za války, když bylo různé těžké pronásledování proti českému národu, tu tak mnozí, kteří náleželi do řad proletariátu, namnoze radostně to vítali.

Slyšel jsem jednou ve vlaku ženu z buržoazie, když doslechla, že rakouské vojsko vtrhlo do Srbska, že měla tolik otrlosti a nestydatosti a řekla : » Es ist recht ! « »Je tak dobře, všechno to

tam musí být zničeno a potřeno !« Dnes jsem jel ve vlaku. Při šla zpráva , že v Kraslicích se střílelo . Inteligenti, pan vrchní

inspektor, pan vrchní rada, politický úředník když slyšeli, že se v Kraslicích střílí, že je tam 12 mrtvých a 25 raněných, ko

mentovali to takto : »To je na ně zdravé.« Člověk se otřese hrů

zou a v tom okamžiku padá mu hluboký smutek do duše. Nad těmi 12 mrtvými jsou žalem sklíčeny ženy, proletářští sirotci, poněvadž jistě nepadli tam příslušníci buržoazie. Pokuste se uvědomováním přivádět nápravu, prokažte svou proletářskou

solidaritu, jinak nebudeme s to zabránit, aby nás nacionální události otravovaly, a naše strana by byla neschopna akce. Ještě jedno mně napadá : že je zapotřebí, abychom na našich

schůzích a v našich časopisech jednoho byli pamětlivi : rozlišo vat pojmy ! Tak často čteme v novinách : Anglie chce to a ono , Francie nechce to nebo ono , Itálie má takové a takové stano

visko. Z toho vzniká u proletariátu domnění, že to nebo ono chce, nebo nechce celý ten národ, který tam žije ! Já bych si přál, abychom vždycky při každé příležitosti mluvili a psali: Držitelé moci kapitalistické v Anglii či Francii chtějí to nebo ono, jen ta buržoazie, že to chce, nebo nechce. I u nás Česko slovenská republika skládá se z proletářů a kapitalistů a nut no rozlišovat. Když budeme vždycky pamatovat, abychom roz

lišovali, abychom činili rozdíl, když odpovědnou činit budeme buržoazii a když budeme ukazovat, že ve všech státech je pro letariát, který tou politikou držitelů moci trpí, když tímto způ sobem nebudeme generalizovat, značně přispějeme k tomu,

abychom nesnáze, před kterými stojíme, překonali a stali se skutečnou komunistickou stranou, kde každý cítí jenom prole tářsky, kde všechny staré zbytky nacionální ideologie budou odstraněny, abychom se stali stranou, která bude s to proleta riát nejen komunisticky vychovávat, nýbrž s takto vychovaným

proletariátem také vítězit. Šturc: Řečnická listina je vyčerpána. K tomuto bodu denního

pořádku je předložena rezoluce. Dovoluji si ji přečíst. Rezolu ce zní :

»Zástupci proletariátu českého, slovenského, německého, polského, maďarského a ukrajinského, shromáždění na společ 272

ném sjednocovacím sjezdu, zdraví usnesení III. světového sjez du Komunistické internacionály, který vyslovil požadavek, aby byla utvořena jednotná mezinárodní Komunistická strana Čes koslovenska. Jsou odhodláni provést sjednocení s nadšením tím větším, ježto požadavek III. světového sjezdu je v úplném

souhlase s vůlí proletariátu všech národů tohoto státu vytvořit mezinárodní proletářskou jednotnou frontu, jak se tato kaž dým dnem ostřeji projevovala. Tak usnesení III. světového sjezdu nebylo ničím jiným než výrazem nezbytné nutnosti pro

letářského třídního boje a výrazem toho, že třídně vědomý proletariát stal se této nutnosti vědomým. Důvěrníci meziná rodního třídně vědomého proletariátu všech národů, plnice tuto nezbytnou nutnost třídního boje, jsou si vědomi, že nyněj

ší sjednocení bude plně působivým a stane se skutečným stup něm k dalšímu vzestupu a k pochodu proletariátu, když nezů stane pouze spojením formálně organizačním , nýbrž když vyvi ne se v nejužší organické společenství pro boj, založené na >

jednotě zásad, taktiky a organizace.«1

Německy přečetl rezoluci soudruh Kreibich.

Hlasování Sjezd pak hlasuje o předložené rezoluci a schvaluje ji jedno myslně.

Šturc: Mám za to, že z dopisů, které nám byly dnes přečteny, mohli jsme vycítit, že soudruzi v jiných zemích vedou daleko krutější a obtížnější boj, než jaký vedeme my, a proto předpo

kládám, že naše usnesení nynější nebude pouhým usnesením, nýbrž že my, proletáři, skutečně jsme ochotni přinést všechny oběti, jichž boj za osvobození proletariátu sobě vyžádá. Jsem přesvědčen, že my nejen odhlasovali rezoluci, ale že my také skutečně provedli sjednocení proletariátu v celé Českosloven

ské republice, a tak vytvořili jednu jedinou rodinu proletář skou, která se hlásí hrdě k Třetí internacionále, chce s ní tvo řit jednotný celek, s ní bojovat, až zvítězí, a dříve v boji ne ustat . ( Potlesk. )

Kreibich: Odhlasováním a jednomyslným přijetím této rezo luce je hlavní úkol tohoto sjezdu, rozhodnutí spojit se v jed

notnou stranu, splněn. Zítra započne práce, abychom položili základy sjednocení, aby usnesení dnešní mohlo být uvedeno skutečně v život. Doufejme, že toto usnesení dopadne tak, aby 1 Rezoluce byla otištěna ve Večerníku Rudého práva, č. 247, 31. října 1921 , pod názvem Sjednocení rozhodnuto a ve Vorwärts,

Č. 256, 31. října 1921. 273

jednotná strana byla důstojným členem Komunistické interna cionály . Tím jsme dospěli ke konci jednání. Zítra započne jed nání o 9. hodině ranní .

Delegáti zapěli při rozchodu Internacionálu .

Z usnesení sjezdu zařazuje se do protokolu zpráva o III. sjez du Komunistické internacionáry , která pro nedostatek času nemohla být přednesena .

ZPRÁVA Z TŘETÍHO SJEZDU

KOMUNISTICKÉ INTERNACIONÁLY Burian: Soudružky a soudruzi ! Zprávy, které podáváme ze sjezdů již konaných, mívají často

nehodu, že není jim věnována taková pozornost, jak si toho

zaslouží. Soudruzi a soudružky si říkají : » To jsme již četli v novinách, to již známe, nemusíme tedy referenta poslou chat . « Přál bych si, aby zprávy z mezinárodních komunistic

kých sjezdů stihl lepší osud. Sjezdům těm přísluší zcela mimo řádný význam : jsou studnicí nevyčerpatelnou nejrůznějších poučení, jsou zdrojem pro všechny naše boje. III . sjezd Komu nistické internacionály právem vyvolal v celém světě mnoho pozornosti. Psalo se o něm, že jím komunisté dali se na ústup. Ve skutečnosti III . sjezd Komunistické internacionály nezmě. nil ani jediného slova z usnesení I. a II . sjezdu, nezměnil zása dy komunistů, nezměnil podmínky pro přístup do Třetí inter

nacionály, ale postoupil o veliký krok dále : určil revoluční strategii komunistických stran . Tím dostalo se komunistickým stranám velikého obohace ní. Kdežto až dosud měli komunisté vytyčeny úplně jasně vše . obecné zásady svého snažení, jsou nyní stanovena také velmi přesná pravidla pro jejich postup. III . sjezd Komunistické in

ternacionály sporné otázky taktické urovnal. Pokládám to za veliký zisk pro všechny strany Třetí internacionály , za nejdů

ležitější otázku naši vlastní, a proto budu referovat hlavně o těchto otázkách taktických.

Nejprve však se zmíním o našem přijetí do Komunistické internacionály, do které jsme se posledním svým sjezdem při hlásili . Je známo, že Třetí internacionála přijímá do svého

středu jen strany spolehlivé. Na III . sjezdu Komunistické in ternacionály přišla tato otázka tím více v úvahu, poněvadž právě na tomto sjezdu byly mysle všech komunistických delegátů zaujaty případy Itala Serratiho a Němce Leviho2 ; Serrati dlouho

se prohlašoval pro Třetí internacionálu. Náhle však raději šel 1 Zpráva nebyla uveřejněna ani v českém , ani v německém tisku. 2 V textu opraven nepřesný přepis jména ( Löwi ) . 274

s italskými reformisty, kdežto s komunisty se rozešel. A tak se

mnozí soudruzi v Moskvě ptali : Jak je to s československou komunistickou stranou ? Nemá také ve svém středu nějakou

osobu neb skupinu jen polokomunistickou ? Proto se v Moskvě mnoho mluvilo o soudruhu Šmeralovi a tzv. jeho skupině.

Hlavní výtky, které se Šmeralovi činily , byly tyto : »Jeho řeč na posledním sjezdu naší strany byla prohlášena za příliš oportunistickou. Po prosincovém boji prý měl rázněji a rychleji vystoupit pro ustavení komunistické strany, koneč

ně prý byl proti vytvoření jednotné mezinárodní komunistické strany . « Jak se k tomu zachovala naše delegace ? Poslední ná

mitka byla fakticky vyřízena před naším odjezdem do Moskvy, když se výkonný výbor strany pevně rozhodl pro jednotnou stranu. O druhé námitce bude dnes dojista všeobecně usuzová

no klidněji. Všechna čest soudruhům, kteří hned po prosinco vých událostech prohlašovali se pro komunistickou stranu ; pro masy dělnické byl však nejpříhodnější okamžik veřejného prohlášení se za komunisty po velikých májových projevech loňského roku jako odpověď na neslýchanou perzekuci proti našemu hnutí. Řeč soudruha Šmerala hájit nebylo naším úko lem. Prohlásili jsme, že samozřejmě řeč ta podléhá soudružské kritice, kterou sami v zájmu svého poučení uvítáme. Po obšírných debatách byla naše strana do Třetí internacio

nály přijata s projevem důvěry k českému dělnictvu a s vý. zvou, aby naše strana vyvarovala se všeho oportunismu i cen

trismu. I naše delegace vydala prohlášení, že strana naše svou činností prokáže svou komunistickou jakost. Prohlášení to pokládám pro naši stranu za závazné. Náš další postup to je věc nejdůležitější . Nedostatečný komunismus pozná se vždy podle skutků. Osvědčíme -li se či

nikoli, o tom nemůže rozhodnout žádná instance, o tom roz hodnou naše činy , které nám nebude komandovat Moskva , ale

kterých si od nás vyžádá dějinná hodina. Tolik o našem přijetí do Komunistické internacionály. A nyní podám referát o sjezdovém jednání. Komunistická internacionála pokládá světovou revoluci za nevyhnutelnou pro dělnickou třídu. Proto na každém svém

sjezdu musí zkoumat otázku, zdali nenastala změna ve světo vých poměrech v neprospěch světové revoluce. Na námitky jednoho soudruha, že není věcí komunistů nutnost světové revoluce dokazovat, ale že jejich posláním je ji udělat, odpově. děl trefně soudruh Trocký, že dělnictvu musíme nutnost světo

vé revoluce dokázat, kdežto buržoazii musíme ji prosadit. Zkoumat nynější stav kapitalistické společnosti bylo tento krát tím nutnější, poněvadž v poslední době došlo v komunis

tickém hnutí k některým neúspěchům a k triumfům buržoazie nad dělnictvem. Socialistická internacionála má dnes za sebou 275

nejen vítězství a trvání ruské revoluce, nejen revoluční pře vraty v Německu a ve starém Rakousku, nejen neobyčejné vzpružení dělnického hnutí a veliké dělnické boje ve všech zemích evropských, nýbrž též porážku ve Finsku, Uhersku a Bavorsku, nezdar posledních dělnických bojů v Itálii, odražení rudé armády od Varšavy, neúspěch březnových bojů v Němec ku. Již také objevila se kritika sociálních demokratů Druhé a

Dvaapůlté internacionály, která v podstatě tím neb jiným způ sobem chce dokázat, že období světové revoluce je skončeno a

že zase nastalo nerušené působení kapitalismu. Také buržoazie zdvíhá zase hlavu a stává se odvážnou, důvě, řivou. Nastává opravdu trvalé obnovení panství konec oněch revolučních otřesů, které hrozily obnovu zahubit. Buržoazie i sociální patrioté ciální revoluci za skončenou. Komunistická

kapitalismu. Je kapitalistickou prohlašují so internacionála

k jejich výkladu nemohla mlčet ! Referát o těchto věcech měl soudruh Trocký .

Jalovost názorů zastánců kapitalismu je patrna již pouhému povrchnímu pozorovateli dnešního společenského života. O jakémsi ustálení kapitalismu dalo by se snad hovořit, kdyby

kapitalistická výroba uvedena byla aspoň na takový stupeň, na kterém byla před válkou. Každý však ví, že naprosto nemožno je docílit v dohledné době hospodářské poměry předválečné. Tím již padají všechny smyšlenky o uklidnění světových poli tických poměrů.

Některé hospodářské věci se dojista poněkud zlepšily. Tak např. železniční doprava. Také zboží vidíme ve všech obcho dech hodně mnoho. Všechno ostatní se však zhoršuje. Ceny ži votních potřeb rapidně stoupají. Nezaměstnanosti neubývá;

bude-li nezaměstnanost poněkud zmírněná, propukne záhy nato tím více. Hodnota peněz dělá kotrmelce tak veliké, že z těch skoků bolí hlava sta miliónů. Nastávají veliké přesuny majetkové. V rukou některých jednotlivců soustřeďují se obrovské kapitály, kdežto jiní přes noc se mění v žebráky. Ná rodní příjem v předválečné hodnotě se zmenšil, přesto však z něj kapitalisté chtějí urvati více než dříve. Na venkově jedna vrstva lidí se obohatila, kdežto druhá vrstva zůstala chudobna, anebo je ještě chudobnější , takže rozdíl mezi první a druhou vrstvou značně vzrostl. Evropa je v hospodářském úpadku,

kdežto Amerika se kapitalisticky značně vyšinula. Snad ani jediný evropský stát nemá státních financí v rovnováze, všude jsou obrovské deficity a dluhy. Všude se zbrojí silněji než kdy

koli předtím, napětí mezi státy se stupňuje, nové válečné výbu chy se horečně připravují. Je to obraz světa válkou rozvráceného a ve zříceninách leží

sám jeho hospodářský základ. Kapitalisté se v dobách, kdy celkové bohatství společnosti se zvětšovalo, obohacovali. Za 276

války i po válce se kapitalisté obohatili a obohacují, ač celko vé bohatství společnosti se zmenšilo. Rovnováha hospodářská je všude porušena. Dříve měli lidé tolik obytných domů, kolik jich potřebovali a celkem všichni nalezli nějaké přístřeší. Dnes se nedostává obytných domů v Evropě snad pro celé mi

lióny. Dříve měli lidé tolik výrobních sil, aby jedni sice dobře, druzí špatně, ale přece všichni se uživili . Dnes jsou čtyřletou

válkou četné výrobní síly zničeny naprosto a obnoveny vůbec být nemohou.

Kapitalistické hospodářství Evropy je zpustošeno, a tím je vyvolána všeobecná nejistota, nespokojenost, všude je neklid. Tento rozvrat musí stále a stále vyvolávat nejrozmanitější nové politické bouře, nové revoluce. Stejně tak však vedou k nepokojům a revolucím pokusy o obnovení kapitalistického hospodářství, ježto by to bylo mož

no jen za cenu úplného zotročení dělnické třídy. Kapitalisté pravděpodobně podniknou pokusy, aby vyrvali dělníkům všechny jejich sociální vymoženosti a aby jejich životní úroveň stlačili. Podobně postupovat budou proti státním i soukromým zřízencům a úředníkům. Z toho však vyrostou nejspletitější a nejkrutější třídní boje, které nakonec musí vyvrcholit v sociál ní revoluci.

Jásot měštáků a jejich příživníků je neoprávněný. Období sociální revoluce trvá. My však dnes poznáváme tím jasněji,

jaký asi může být její průběh. V té otázce jsme zkušenější. Po válce mohlo dělnictvo ve veliké většině státu uchvátit moc

poměrně snadným způsobem. Kapitalistické státy zkrachovaly. Vlády utíkaly, buržoazie byla zdrcena a očekávala svůj soudný

den. Militarismus byl rozložen. V těch dobách ujímá se v revo lučních řadách názor, že světová revoluce vyvine se přímočaře a rychle, že po vítězství sociální revoluce v Rusku záhy zvítězí

sociální revoluce v jiných státech. K velikým revolučním výbu chům došlo v Německu ; obrovské dělnické boje, které zdály se ústit v revoluci, nastaly v četných jiných zemích ; za veliké ho zápasu mezi rudým Ruskem a bílým Polskem podobalo se, že bude přivoděno revoluční rozhodnutí pro celou střední Ev ropu.

Buržoazie se však přece udržela a upevnila. Máme-li dnes zkoumati příčiny toho, že se zachránila společnost tak zkra chovaná a zločinná, poznáme , že se stalo tak vlivem působnos ti určitých slibů a ústupků. Buržoazie sama a za pomoci pravi čáckých socialistů slibovala pracujícímu lidu hory a doly. Tato koalice lidu slibovala, že bez boje, pouhým mírným vývojem, bez otřesů a bez obětí, bude lidstvo zbaveno všech trampot a běd, všech nedostatků a hrůz a že tak pěkným, celkem pohodl

ným způsobem peklo kapitalistické bude proměněno v ráj so cialistický, kdežto naopak revoluční bolševismus podařilo se 277

vymalovat tak černě a příšerně, že značná část lidu šla dobro

volně proti revoluci jak v Německu proti Liebknechtovi a spar

takovcům , tak u nás proti sovětskému Uhersku, tak v bílém Polsku proti sovětovému Rusku. Všude byla měšťáckými a pra vičáckými socialistickými stranami šířena víra, že svět krásně

upraví Wilson, státníci jeho kalibru a filozofové, kteří zařídí svět bez válek a bez militarismu; svět hospodářsky nejlepší, svět sociálních a politických hodnot . Lid pracující slibům těm uvěřil a udělal kozly zahradníky. Mimo to byly lidu dělány

ústupky, zavedeno nové volební právo, zkrácena doba pracov ní , poskytovány podpory nezaměstnaným, invalidům, stanove

ny nejvyšší ceny životních potřeb, zavedeny příděly, nezaměst naným hledána práce a jiného více. Tím se buržoazie udržela.

Tak dokonce mohla potlačit revoluční výbuchy , které se tam či onde objevily . Výsledek všeho toho je tento : hospodářské a sociální pomě ry si buržoazie neupravila, nezlepšila , neobnovila, rozvrat hos podářský zůstal, ba vzrůstal . Ale buržoazie je zase v sedle, bur

žoazie uchvátila moc státní a pomocí této, prostředky policej ními a násilnými , se drží. Pro politiku proletariátu to znamená : období sociální revoluce trvá , ale její uskutečnění nebude tak

přímočaré, její provedení bude pravděpodobně daleko těžší , než se dříve myslilo .

Každým způsobem musíme počítat v průběhu sociální revo luce s různými možnostmi. Jestliže na mezinárodním komuni. stickém sjezdu Trocký svými vývody přesvědčil , že období so ciální revoluce trvá , pak Radek v referátě o taktice komuni stických stran ukázal , že světová revoluce není zjevem jedno . duchým, který je vyřízen za několik týdnů či měsíců.

Ještě dnes jsou myslitelny případy náhlého pochodu sociální revoluce v tom či onom státě.

Státní moc je dnes tak vratká, tak umělá , že zcela snadno se

může rázem zhroutit. Finance Německa například valí se z kopce stále, takže pád do propasti může nastat každou hodi nu, každou minutu, a tím může se rozpoutal největší sociální revoluce. Jinde zase mohou se revoluční události vyvinout

z bojů lidových mas proti reakci, z bojů hospodářských, z kon fliktů mezistátnich, z konfliktů parlamentárních a z mnohých jiných příčin. Celkový průběh světové revoluce může při tom býti sice ná hlý a rychlý , ale také i vleklý . Vzpomínám , jaký byl pochod měštáckých revolucí proti feudalismu; řád kapitalistický ne

prosadil se jedinou současnou revolucí ve všech státech. Kapi talistickoliberální řád prosazován byl celým řetězem revolucí. Dějiny nám vypravují o revolucích jen v jednom státě, i o revo

lucích současně v několika státech. A období měšťáckých re volucí bylo také obdobím válek, feudálních států proti revo 278

luční Francii , válek měšťáckých států s feudálními i válek měšťáckých států mezi sebou. Podobně v dnešní době imperia lismus a světová revoluce ; bude-li období to trvat dlouho, bu deme mít sociální revoluce v různých státech , povstání obyva telstva koloniálních zemí proti státům kapitalistickým, války kapitalistických států mezi sebou , války kapitalistických států proti socialistickým. Bude -li proces revoluční vleklý, musíme počítat s úspěchy a vítězstvími, ale také s neúspěchy a poráž kami . Za všech okolností musí se však osvědčit komunistické

strany , Komunistická internacionála.

Komunistické strany musí tudíž být schopny velikých výko nů ; musí umět vydržet nejtěžší rány , které na ně dolehnou, a musí umět vítězit za předpokladu nejtěžšího, musí také vždy

bojovat i tam, kde je čeká porážka . Proto Lenin na sjezdu mos kevském žádal od komunistických stran, aby se na nastávající těžké doby a boje dobře připravovaly . Na dvě věci klade nej větší váhu : komunistické strany mají být dobré a komunistické strany mají na svou stranu získati většinu dělnictva.

Komunistická strana musí být dobrá : tento kategorický pří:

kaz vyplývá ze skutečnosti, že komunisté ve svých těžkých bojích musí mít stoupence absolutně spolehlivé, kterým lze ve všech případech důvěřovat . Ruská komunistická strana plní své dějinné poslání jenom tak , že v předcházejícím patnáctile tém očišťovacím procesu zbavila se důkladně všeho oportunis mu .

Komunisté na své cestě setkají se s obrovskými překážkami . Stoupenci jeho musí proto být tak spolehlivými , aby nedali se ničím odstrašit, aby na sebe nedali působit ani sebelesklejšími frázemi, které z řad měšťáckých jsou vrhány do dělnických mas a které zmátly již tak mnohého přívržence socialismu .

Z těchto příčin musí komunistická strana ze svých řad vymýtit všechen oportunismus. Komunistická strana musí získat většinu dělnictva : je -li ne

přítel slabý a zchátralý , dostačí k jeho přemožení menší počet lidí. My však musíme počítat s nepřítelem silným , k jehož pře možení potřebujeme velikou sílu. Ruským komunistům zdařilo

se uchvátiti moc ve státě teprve pak, když měli v masách děl

nických zdrcující převahu a když polovina armády přešla do jejich tábora. Také komunistické hnutí v jiných státech musí být silné, v dělnictvu i ve vojště.

Silnou komunistickou stranu v Československé republice vybídl sjezd Komunistické internacionály , aby získala ještě větší masy dělnické. Jakou taktikou docílíme takového úspě chu ?

0 otázkách taktických vyskytly se na sjezdu tři názory. První vyslovovali stoupenci tzv. teorie ofenzívní taktiky za každou cenu. Tito soudruzi hájili stanovisko, že široká masa 279

pracujícího lidu může být ze své pasivnosti vyburcována jen hrdinným postupem komunistů, byť by tito byli menšinou. Do poručovali, aby komunisté za všech okolností se obětovali,

aby nastupovali nejtěžší boje, až by také ostatní dělnictvo se bojů zúčastnilo. Tato energie byla sjezdem zamítnuta , poněvadž komunisté by v takových bojích vykrváceli a masy dělnictva by přesto nezískali .

Druhá skupina soudruhů, tzv. marxistická holandská škola a komunistická strana v Německu, která ostatně

neodvislá

z Komunistické internacionály vystoupila, doporučovala obme zit se na ryzí propagandu čistých nauk komunistických . Také

tento názor byl zamítnut. Jeho nevhodnost jest jasná. Tak mů že jednat malá sekta , ale nikoli masová strana. Sjezdem bylo schváleno stanovisko ruské delegace, které odůvodnil svým referátem soudruh Radek a za něž naléhavě se

přimlouvali soudruzi Lenin a Trocký. Neběží o to, aby komunistická strana za každou cenu vyvolá. vala nejtěžší boje s velikými programovými hesly komunismu, neběží také o to, aby pomýšlela jen na konečný, rozhodující boj, diktaturu proletariátu. Takovému postupu by nerozuměly mnohé vrstvy v masách lidu, na jejichž chování závisí zdar

toho či onoho podniku. Rozhodující boje nejsou na začátku akce komunistů, nýbrž jsou na jejich konci.

Mají-li komunisté postupovat účelně, správně a všem pocho pitelně, musí navázat na praktické zkušenosti dělnických mas, na praktické nejvšednější životní potřeby širokých mas pracu jícího

u,

časově naléhavé otázky denního života politic

kého, hospodářského neb sociálního. Komunisté musí vždy projevovat největší pohotovost všude tam, kde to vyžadují po třeby nemajetného lidu. Ve všech těchto případech musí ko

munisté vytyčovat jasné, lidu snadně srozumitelné požadavky a musí se energicky zastávat jeho potřeb. Komunisté musí na

vrhovat, jak by bylo možno okamžitě kterémukoli nedostatku odpomoci. Kapitalisté například budou se snažit vyrvat lidu všechny ústupky, které mu povolili po převratu, budou fedro

vat snižování mzdy, hanebnost takové kapitalistické sveřeposti bude odsuzovat každý, a i široké vrstvy nedělnické budou sym patizovat s dělnictvem. Dělnictvo bude naléhat na svedení boje 0 udržení své životní úrovně. Široké masy lidové budou v pohybu. V takových případech musí se komunisté ujímat lidu, musí se snažit, aby mu určili jeho cesty, musí apelovat i na vládu a na ostatní místa, aby lidu bylo vyhověno, musí

usilovat o vytvoření jednotné fronty dělnictva. Budou to hro madné akce, výhradně za nejpalčivější životní zájmy pracující ho lidu ; žádné puče, žádné boje za diktaturu proletariátu ; akce mzdové, protidrahotní, kulturní, akce pro nezaměstnané, 280

akce proti brutalitám bohatých a mocných, ale jejich dosah bude obrovský .

Získáme, i budeme-li v takových akcích poraženi, žádaných

lidem a pro lid nutných.1 Dělnictvo půjde s těmi, kteří se ho zastali. Bude téměř pravidlem, že budou odhalováni socialis tičtí pravičáci. Lid pozná, že tito pravičáci neodmítají jen boj za diktaturu proletariátu a za komunismus, ale že ve skuteč nosti odmítají i boje dělníků za větší skývu chleba, za malé nápravy, ba odmítají i dělnické boje za odražení kapitalistic kých útoků. A dojde-li v těchto bojích k vytvoření jednotné dělnické fronty, pozná-li dělnictvo, že právě komunisté jsou jeho přátelé v naléhavých životních potřebách, pak vytvoří se tím dělnická fronta, kterou povedou komunisté také do nejtěž

ších a rozhodujících bojů, až jednou z poměrů světových a domácích se rozpoutají. Příkladně v tomto směru již u nás jednali naši soudruzi na

Ostravsku , kde proti útoku kapitalistů na mzdy horníků obrat ně ujali se hornictva , jasně vytyčili, že jedná se jedině o odra

žení kapitalistického výpadu, a nikoli o nějaký boj pro dikta turu proletariátu. Jedině komunisté osvědčili se v této životní otázce ostravských horníků a tím získali na svou stranu obrov ské masy všeho dělnictva na Ostravsku. Tak nutno se osvědčit všude.

Jiný příklad vhodného komunistického postupu může se záhy vyskytnout poslancům naší strany v poslanecké sněmov ně při jednání o sociálním pojištění. Zde bude naší povinností energicky žádat, aby pojištění to bylo rychle uzákoněno a aby odpovídalo potřebám pracujícího lidu. Můžeme např. žádat za

schválení, že sociální pojištění má být poskytnuto všemu pra cujícímu lidu, ženám v domácnostech i vojákům, vyjma osoby,

jež někoho vykořisťují; že podpory mají být vydatné ve všech případech, kdy dělník ztratí svou pracovní schopnost, tedy v případě nemoci, invalidity , stáří, nezaměstnanosti; výše pod por že má obnášet přesně tolik, kolik dělník vydělá ; spravovat pojištění že si mají pojištěnci sami, bez podnikatelů. Platit příspěvky že mají výhradně podnikatelé. Tyto požadavky bude

každý uznávat, a v poslanecké sněmovně se pak ukáže, kdo slibu správně dostojí. Kdo se osvědčí, tomu bude dána důvěra. Z těchto výkladů je také zjevno , jak důležitou věcí je, aby v odborových organizacích uplatnily se myšlenky komunistic ké a aby tam nabyly rozhodujícího vlivu. Zase nejde o to, aby 1 z textu uveřejněného v Protokolu v roce 1922 zřejmě vypadla část věty nebo byla zkomoleně otištěna. Bez opravy ji převzalo i vydání z roku 1958. Protože text nebyl nikde jinde zveřejněn , lze si správnou

větu jen domýšlet z hlediska smyslu. Měla by znít pravděpodobně: Získáme, i budeme- li v takových akcích, žádaných lidem a pro lid nutných , poraženi. 281

odborové organizace již již pustily se do nějakých pučů, nýbrž jde naopak právě o to, aby mohly splnit svoje poslání odboro vé , které nemohou dnes splnit, protože jsou ovládány lidmi,

kteří jsou všude a ve všem nakloněni dát za pravdu měšťácké mu stanovisku.

Celkem bych si onu taktiku aktivní politiky a hromadných

akcí dělnických, jak ji doporučil III . sjezd Komunistické inter nacionály, dovolil formulovat asi takto : hlavní směrnice ko munistické taktiky jsou tyto :

1. Propaganda a agitace v komunistických zásadách. 2. Nutno vytyčovat lidové požadavky ; to budiž činěno ve

všech případech. Nejdůležitější naše požadavky jsou: kontrola výroby a ozbrojení proletariátu.

3. Živě se zúčastňovat všech hnutí dělnických, jaká vyvěrají přímo z životních zájmů dělnických ; zastávat se energicky

nejdrobnějších potřeb malého lidu, akce dělnické vést, v pří padech nutných přímo je lidu doporučovat, vždy ve všech zále žitostech lidových i ve všech bojích o životní zájmy dělnického lidu se osvědčit .

4. Působit k vytvoření jednotné fronty dělnické proti kapita listům.

5. Odhalovat neupřímnost a zrádnost všech tzv. socialistů, kteří mimo komunisty osobují si působit v táboře dělnickém. 6. Připravovat se na sociální revoluci, připravovat konečný, rozhodující boj mezi dělnictvem a kapitalismem.

To je tedy postup, který nám »komanduje« Moskva. Konečný, rozhodující boj , boj těžký, v němž vítězné dělnic tvo vyhlásí diktaturu proletariátu prostřednictvím rad, všeho

pracujícího lidu s vyloučením potlačovatelů a vykořisťovatelů, nebude komunisty uměle vyvolán, nýbrž bude dělnictvu vnu cen mimořádnou hospodářskou nebo sociální krizí, nesnesitel ným tlakem kapitálu, proti jehož jhu

při zachování taktiky,

kterou nám doporučuje Komunistická internacionála

bude

do boje volat sama zdrcující masa všeho dělnického lidu. Re akční kapitalismus a reakční politika postarají se samy o to, aby dělnická třída chopila se všech nutných zbraní a stala se

jejich hrobařem provedením vyvlastnění všech velkokapitalis tických závodů .

DRUHÝ DEN

SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ pondělí 31. října 1921

1

DOPOLEDNE

Šturc: Zahajuje jednání o půl 10. a vyzývá komise, které byly zvoleny, aby se sešly ke svým pracím . Rozšíření komisí

Šarochová podává návrh na rozšíření volební komise o zá

stupkyni žen soudružku Knytlovoul z Brna. Dále zvolen doda tečně do komisí místo soudruha Nykodýma soudruh Odvárka z Nového Bydžova. Merta navrhuje, aby se ihned hlasovalo o rozšíření komise soudruhy slovenskými a o zástupkyni žen. Sjezd hlasuje a návrhy soudruhů slovenských a žen schvalu je .

Šturc: Soudruh Nykodým nepřijel, je nutno za něho vyslat do komise soudruha Odvárku z Nového Bydžova ; Verčík, který tu není, odpadá.

Kreibich tlumočí do němčiny a sděluje, že konference odbo

rářů se koná o 10. hodině dopoledne. Delegátům sjezdu byl rozdán tiskem

DOPIS TŘETÍ INTERNACIONÁLY K ORGANIZAČNÍMU ŘÁDU Vážení soudruzi !

Výkonný výbor Komunistické internacionály zabýval se ve své schůzi dne 10. října t. r. za přítomnosti soudruhů Vaňka,

Skaláka a Hampla návrhem organizačního řádu Komunistické strany Československé, jak byl dne 4. září v komunistickém tisku československém uveřejněn. Bylo tu především upozor něno na některé základní nedostatky návrhu, na jichž odstra

nění jest zvláště naléhat. Tyto základní nedostatky jsou: I. Dualismus, který je vyjádřen tím, že ústřední vedení sklá

dá se ze dvou vůdčích orgánů, představenstva strany a výkon ného výboru. Třebaže představenstvo je označeno jakožto nej vyšší rozhodující orgán, docházelo zcela určitě ke sporům o kompetenci mezi oběma korporacemi a vedení strany bylo by 1 Dobový ženský komunistický tisk uvádí však někdy Marii Knyt lovou jako Knyttlovou nebo Knittlovou. V dalším textu je ponecháno jméno v přepisu, jak je zaznamenán v Protokolu z roku 1922 1 v Rudém právu v roce 1921. 285

tím spíše ztěžováno nežli usnadňováno. Komunistická strana

musí mít vedení jednotné. Úkoly , které dle návrhu jsou přiděle ny oběma korporacím , musí být tudíž prováděny korporací jedinou .

II . Příliš rozsáhlý a těžkopádný instanční aparát ( návrh oba sahuje 16 rozmanitých instancí ) . Strana o takovémto aparátu nebyla by způsobilá boje . Aparát zatížil by členstvo strany ad ministrativní prací neobyčejnou měrou a překážel by vývoji

jejímu v pohotovou a přizpůsobivou stranu revoluční. III . Organizačním řádem navrhované složení vedoucích kor porací dle zásady poměrného zastoupení národnostních sku pin. Zásada taková, obsažená v organizačním řádu , byla by poutem pro činnost strany a mohla by její revoluční vývoj po vážlivě ochromovat .

Je ovšem samozřejmou potřebou, aby v Československu vole ni byli soudruzi všech národnostních skupin jak do ústředí, tak i na mnohých místech do místního vedení. Tato dobrá me toda, která spojuje komunistické síly všech jazykových skupin k činorodé a živé spolupráci ve straně, nesmí nás však nikdy zavést k zastupitelské soustavě dle národnostních skupin. Ve dení komunistické strany musí ve všech svých instancích za

stupovat jednotně a výhradně revoluční třídní zájem proleta riátu a nic jiného. Do vedení strany jest volit soudruhy, kteří

mohou řídit nejlépe organizační činnost její, a svoboda volby příslušné korporace nesmí být ohrožena žádným ustanovením

o zachování poměrnosti různých národnostních skupin. Výkonný výbor Komunistické internacionály učinil tudíž toto usnesení :

» Výkonný výbor je toho mínění, že v ústředním výboru sjed nocené Komunistické strany československé je ovšem třeba vedoucích soudruhů všech národností . Výkonný výbor trvá však na tom, že zásada národnostního poměrného zastoupení

při sestavování vedoucích korporace komunistické strany je nepřípustná .

Pokud se týče návrhu organizačního řádu, zvolí výkonný výbor komisi, která bude pověřena zevrubným prozkoumáním projektu a která bude formulovati řády výkonného výboru v této věci sjezdu strany v Praze. « Výkonný výbor zvolil do komise soudruhy Vaňka, Skaláka, Hampla , Piecka a Kuusinena.

Komise stanovila především tyto všeobecné směrnice organi začního řádu, který má být vytvořen : 1. Počet usnášejících instancí strany je zmenšit tak, aby bylo umožněno co nejrychlejší spojení centrály s místními organi zacemi. Mezi centrálou a místními organizacemi má proto být toliko jediná organizačně i politicky vedoucí a rozhodující

korporace. Doporučuje se , aby korporace tato označena byla 286

jednotně, aby nemohla být zaměňována se správně technický mi názvy okresů a žup. V dalších vývodech užíváme tohoto

výrazu. ( Srovnej » okresy « ve Směrnicích III . světového kon gresu, čl. VII, Č. 44. )

2. Ohraničení krajů má být dle možnosti přizpůsobeno da ným jednotným hospodářským obvodům a politické i dopravně technické struktuře země ( viz Směrnice čl . VII , Č . 45 ) , aby strana byla způsobilejší k bojům. Celistvé hospodářské obvody nesmějí být roztrhány formálními úředními hranicemi . Kraje

organizační nemají být tak úzce vymezeny , aby pro nedostatek vůdčích sil zakrňovaly, avšak nemají být také příliš rozsáhlé, aby jednotné vedení z daného ústředí nebylo ztíženo.

3. Za účelem snazšího vyřizování organizace práce může být obvod organizačního kraje rozdělen krajským výborem na podkraje. Pokud je třeba , mohou být různé kraje spojeny v nadkraje. Tyto orgány nejsou však rozhodujícími (usnášejí

cími ) instancemi strany, nýbrž pouze výkonnými spojovacími orgány krajských výborů nebo ústředí.

4. Při budování základny pro práci strany v místních organi zacích musí býti dbáno toho, aby dosavadní organizace poulič ních důvěrníků znenáhla byly přetvořeny v »desítky « pokud se týče pouličních obvodů a v komunistické »skupiny « v závo dech a hospodářských, kulturních a sportovních organizacích dělnických a v rozličných odvětvích organizační práce , aby

vytvořena a udržována byla stálá každodenní činnost členstva a umožněno rychlé přeskupení strany na práci ilegální. Při budování tohoto útvaru budiž dbáno č . 12 , 13 a 14 čl. VII . Směrnic .

5. Místo dvou v návrhu organizačního řádu projektovaných

vůdčích orgánů, totiž představenstva strany a výkonného výbo ru , je na sjezdu volit pouze jediné ústředí strany, které je zod

povědno sjezdu strany a vedení Komunistické internacionály. Toto ústředí strany ( ústřední výbor aneb podobný jiný ná zev ) může míti několik členů z jiné části říše vedle členstva z hlavního města ; mimo to bývá někdy vcelku velmi obsáhlé, aby svoje běžné práce mohlo dobře vyřizovat v plenárních

schůzích. Z toho důvodu je v Směrnicích III . kongresu ( č. 47 ) pamatováno na volbu užšího vedení ze středu širší centrály.

Tato volba může být sjezdem odkázána širšímu ústřednímu výboru samému. Užší centrála , která se dělí zase ve dvě odvět ví, v sekretariát politický a v sekretariát organizační, nesmí být žádným druhým výborem, nýbrž výkonným orgánem celko vého výboru.

Určitější dělbu práce mezi členy ústředního výboru urču

je zpravidla ústřední výbor sám ( čl. XII, Č. 47 a 48 Směrnic ). Samozřejmě může být člen ústředního výboru současně pevně ve straně zaměstnaný funkcionář; je dokonce třeba dbát toho, 287

aby co největší počet členů ústředního výboru, obzvláště užší ho, celý svůj čas mohl věnovat práci ve straně. 6. Utvořit zvláštní instanci mezi sjezdem strany a ústředním

výborem se nedoporučuje. Poněvadž této instanci (zastupitel stvo strany ) příslušejí práva sjezdu v době, kdy sjezd nezase dá, byla by činnost ústředního výboru její existencí spíše ochromována nežli pobádána. Místo ní doporučují se říšské

konference, které dle potřeby svolává ústřední výbor. Těmito konferencemi utužují se styky mezi ústředím a odlehlými or

ganizacemi strany a vedení organizační práce ve všech instan cích se zjednodušuje. Říšské konference neskládají se jako zastupitelstvo strany ze členstva voleného předem na dlouhý čas. Rozhodnutím říšských konferencí nemůže být ústřední výbor zproštěn zodpovědnosti za politické a taktické vedení strany .

7. O každé jednotlivé osobě, která má s poradním hlasem účastnit se jednání rozhodujících korporací strany, rozhoduje jedině dotyčná korporace. Tím má být zabráněno, aby jednání zúčastnily se osoby , které nepodléhají disciplíně strany anebo které neposkytují dostatečné záruky politické spolehlivosti. 8. Přijímati sekretáře a redaktory v krajích přísluší zpravi

dla krajským výborům, respektive krajským konferencím. Ústřednímu výboru musí příslušeti právo námitek proti prove dené volbě, právě tak jako právo navrhovací. Zaměstnanci buďtež dle možnosti placeni institucemi, kterými byli zvoleni. 9. Strana budiž zařízena na okamžité provádění ilegální prá ce ( viz k tomu čl . VIII Směrnic . ) 10. Ustanovení organizačního řádu měla by být spíše stručná a přehledná nežli přílišně podrobná. Organizační řád jakožto ústava strany musí obsahovat jenom nezbytnosti; veškeré další vývody o práci organizační mají být obsaženy buď v pro váděcích ustanoveních a instrukcích, které vypracuje ústřední výbor, anebo ve stanovách krajských a místních organizací. Tím dosáhne se toho, že organizační řád za neustálého vývoje organizace strany a neustálého zlepšování organizační práce nestane se překážkou tohoto vývoje ( srovnej Směrnice čl. VII, č . 52 ) .

Dle návrhů, které můžeme vám doporučit k vybudování or ganizace, utvářela by se organizace strany takto :

A. Místní organizace, desítky v pouličních obvodech, komu nistické skupiny v závodech a různých dělnických organizač ních složkách.

1. Místní výkonný výbor volený v místní plenární schůzi. 2. Plenární schůze členů místní organizace.

B. Kraje, případně rozdělené v podkraje, spojené v nadkraje. 3. Krajský výbor, volený krajskou konferencí, rozčleněný v pracovní oddíly. 288

Eš

4. Krajská konference, delegáti volení členskými schůzemi

se

oddíly.

íše ské ito

mi .

ma8wwwémmmm

tel

v místních organizacích. C. Říšská organizace. 5. Ústřední výbor, volený sjezdem, rozčleněný v pracovní 6. Říšská konference, delegáti volení krajskými konference 7. Sjezd strany, delegáti volení na plenárních schůzích , za mimořádných okolností také na krajských konferencích.

Or

Na základě těchto směrnic poukazujeme v dalším na někte rá místa návrhu organizačního řádu, kterých bylo by ještě třeba

an

ako

změnit .

ini eni

O místní organizaci ( Čl. II . návrhu )

.

em

uje

Věta, ve které se mluví o tom, aby bylo dbáno zastoupení

ání

podle národností při volbách místních výborů, musí být škrt

ebo

nuta se zřetelem na to, co již bylo řečeno. Dále jest škrtnout ustanovení ohledně účasti různých zástupců při schůzích vý. konných výborů místních organizací s hlasem poradním . Všeobecné ustanovení o tvoření komunistických buněk a skupin v závodech, odborech a jiných dělnických organiza cích, jakož i o utvoření desítek v obvodech pouličních, nemělo by v řádu organizačním chybět. ( Ohledně ustanovení o přípra

wi Em . ve.

aci

ni. Fá

ná Eto

1

vách k volbám viz dále . )

O organizacích okresních, krajských a župních ( ČI. III - VII návrhu )

eré

-0 ní

cí.

je

ce

II,

Největší část těchto odstavců mohla by odpadnout, poněvadž při organizační soustavě, kterou navrhujeme, zde obsažené okresní organizace splývají s krajskými a župními organizace mi a poněvadž z nich za náležitého přiblížení k poměrům prů myslovým a dopravním a k významu a síle organizací má být vytvořena organizace vedlejší ( kraje ) . Při přehlídce ustanovení o organizacích okresních, kraj.

ských a župních shledány tyto závady : Taktiku strany určují jednotně sjezdy strany nebo ústřední výbor. Je třeba vystříhat

or

se zdání, jako by každá korporace mohla určovat samostatně U zdŚ

taktiku ve svém pracovním obvodu. Pro okresní, krajské a župní instituce platí totéž, co bylo

řečeno již při místních organizacích ohledně přibírání zástup :

ců s poradním hlasem. V oddílu o krajské organizaci je mimo to zmínka o rozšířeném výboru krajském . K uskutečnění této myšlenky netřeba zvláštní korporace, stačí, jestliže výbor do tyčné soudruhy podle potřeby svolá. Zcela zbytečným zdá se 289

nám krajské zastupitelstvo, o kterém v návrhu organizačního

řádu děje se zmínka. V době, kdy nemůže se sejít říšská konfe rence, měl by právě krajský výbor učinit příslušná rozhodnutí. Pro všecky konference platí, aby delegáti nebyli voleni na del ší čas, dokonce na celý rok předem , nýbrž teprve tehdy, když

korporacemi k tomu oprávněnými konference byla vyhlášena. Musí být pečováno o to, aby členové strany zaujali stanovisko k programu konferencí a podle toho provedli volbu. O sjezdu strany

( ČI. IX návrhu ) Volby delegátů sjezdových měly by být zpravidla provedeny

v místních organizacích , za zvláštních okolností mohou však být prováděny na okresních konferencích. Návrhu lze vy tknout veliký počet zástupců, kteří mají se účastnit sjezdu vedle delegátů, členů ústředního výboru a kontrolní komise. Tím stal by se sjezd velmi těžkopádným tělesem, v němž mohli by být delegáti snadno zatlačeni řečníky korporací stojících

mimo stranu, jakož i poslanci, takže sjezdy nepodávaly by více obraz nálad v organizacích. Poněvadž všichni pevně u strany zaměstnaní členové musejí

být podřízeni ústřednímu výboru, respektive výboru krajské mu ( viz Směrnice, čl . VII , Č . 48 ) , není vhodno , aby volba funk cionářů, o nichž zmiňuje se návrh organizačního řádu, byla

přikázána sjezdu. Jednotné vedení a hladká součinnost v nej důležitějších funkcích je nejlépe zabezpečena tím, že nejdůle žitější funkcionáři strany , především šéfredaktor hlavního listu a generální sekretář strany , voleni jsou ústředním výbo rem .

O ústředním výboru

( Čl. X , XII a XIII návrhu ) Místo navrženého výkonného výboru a představenstva stra ny jednotné ústředí, místo zastupitelstva strany říšské konfe rence, jak vpředu uvedeno . Volbu delegátů na říšskou konfe

renci nutno provádět zpravidla v členských schůzích, za zvláštních okolností také v krajských konferencích . Ustanovení o přípravách volebních ( ČI. VIII , XVIII a různá jiná místa v jiných odstavcích návrhů )

Při obšírnosti, s jakou vydávají se praktické pokyny o pří

pravách k volbám, vzniká z návrhu dojem, že komunistická strana je právě takovou volební organizací, jakou byla a je 290

podnes stará sociální demokracie. Musí být zajisté naší staro stí, aby byly vydány jednotné praktické pokyny k přípravám

volebním. Takovéto pokyny mohly by účelněji být vydávány ústředním výborem.

O akčních výborech ( Čl . XIV návrhu )

Takovéto pracovní orgány bylo by nejúčelněji organizovat jakožto pracovní oddíly v ústředí, při krajských nebo místních výkonných výborech. V každém případě je třeba , aby byly pod řízeny centrále, respektive příslušnému krajskému výboru a

jejich činnost je tedy třeba upravit instrukcemi , ne stanovením organizačního řádu . Tak jak jsou v návrhu formulována usta novení o akčních výborech, utvořila by se vedle organizací strany souběžná organizace, čímž by ucelenost strany a její akční schopnost mohla být velmi snadno ohrožena. O monopolu propagačním ( ČI . XV návrhu )

Tento odstavec rovněž nenáleží do organizačního řádu,

nýbrž do prováděcích ustanovení a instrukcí, poněvadž se v něm jedná jen o všeobecné pokyny o činnosti ústředí. Ostat ně zdá se nám zde navrhovaný propagační monopol hodně dalekosáhlým. Jeho provádění udusilo by také každou plodnou kritiku v řadách strany, nehledě k tomu, že bylo by vůbec těž ko tato ustanovení prakticky provádět.

O disciplíně strany ( Čl . XVI návrhu

V přespříliš obsáhlých ustanoveních o smírčích soudech a soudech strany chybí v návrhu jasné, všeobecné zjištění, že

každý člen strany, každý činný orgán a každá jednotlivá dílčí organizace strany má se bezpodmínečně podrobovat jednotné, přísné disciplíně a rozhodnutím vedoucích orgánů, plnit svědo mitě své povinnosti a podávat pravidelné zprávy o své činnosti.

Současně se doporučuje, aby byly stanoveny všeobecné dis ciplinární tresty, které mohou být vyhlášeny příslušnými ins tancemi strany v případě porušení disciplíny strany, například

1. na udělení důtky, 2. na udělení veřejné důtky, 3. na dočasné odejmutí funkcí strany, 4. na vyloučení ze strany. O příspěvku strany

( Čl . XVII návrhu ) Je-li o rozdílení příspěvků strany v organizačním řádu tak 291

podrobně ustanoveno, může tím být ústředí ve své finanční yolnosti omezeno více, než v zájmu strany třeba.

Tím byla by naše kritika návrhu organizačního řádu vyčer

pána. Jsme přesvědčeni, že Vy, ctění soudruzi, budete v podně tech našich vidět jenom snahu, aby Vám bylo umožněno utvo řit silnou, uzavřenou a pohotovou organizaci. Jsme přesvědče ni, že dosažené šestičlenné komité v dohodě s výkonnými vý

bory obou stran předsevzalo již celou řadu zlepšení, která se pohybují na dráze našich návrhů. Doporučujeme Vám, abyste se při konečné úpravě řádu organizačního řídili organizační mi směrnicemi III . kongresu. Přitom je ovšem přihlížet ke zvláštním zvyklostem Vaší země. Přejíce sjezdu nejlepší úspěch, znamenáme S komunistickým pozdravem Hampl, Kuusinen, Pieck, Skalák, Vaněk

ORGANIZAČNÍ ŘÁD Šturc: Na denním pořádku je nyní referát o organizačním řádu. Slovo má soudruh Houser.

Referát soudruha Housera 1

o organizačním řádu Vážený sjezde ! Když jsme se rozcházeli na květnovém sjez du, tedy jsme si řekli, že od té chvíle jsme komunisty. To zna mená, že jsme se ocitli v nové situaci, před zcela novými úkoly

než jaké jsme měli dřív jako sociální demokraté a třeba už také jako sociální demokraté levice. Komunisty být znamená

přesun názorů našich dřívějších nejen v masách, na těch širo kých dělnických vrstvách , nýbrž zejména ve vedení strany. Nastala nám povinnost, abychom zejména z vedení strany živi

li ideje revolučnosti třídního boje, abychom připravovali doce la otevřeně sociální revoluci a abychom to také ve vší výraz nosti všude hlásali. Musíme zcela otevřeně od chvíle, kdy jsme řekli »jsme komunisty «, postavit se proti ideji spolupráce tříd 1 Uveřejněno v plném znění v Rudém právu, Č. 257, 3. listopa du 1921. Vorwärts otiskl 1. 11. 1921, č. 256 , str. 1-2 , jenom výtah se zdůrazněním hlavních otázek. 292

v každém směru , v každé nuanci . Tato spolupráce doznává ja

kéhosi oprávnění poměry před válkou a je dodnes v ostatních dělnických vrstvách, které se do našich řad nehlásí a které reprezentovány jsou socialistickými stranami. My právě proti této devíze, proti tomuto třídnímu souručenství a vůbec proti

měšťáckému systému, s nímž udržuje spojení strana sociálně demokratická , jsme jako komunisté v nejostřejší protivě a ve

deme proti nim rozhodný zápas. Nevedeme ho jen jako straní ci, nýbrž jako komunisté, jako reprezentanti celé dělnické třídy, poněvadž celá dělnická třída nalézá se v odporu proti

měšťáckému systému a jakémukoli smíru třídnímu. My když vedeme tento boj jako komunisté, jsme si vědomi toho, že mlu víme za všechno dělnictvo bez rozdílu, a tu pochopitelně v naší straně jako reprezentantce našeho hnutí, jako nejzodpo

vědnější součástce pro tento sociální boj , vznikají ohromné úkoly, které mají připravovat sociální revoluci. Před těmito velikými úkoly stojíme a musíme se přeorganizovat a důklad ně připravit, chceme-li opravdu na tyto úkoly stačit. Tak jsme se rozcházeli z květnového sjezdu s tím sebevědo mím, co nás čeká . Tak jsme také vypravovali delegaci do Mos

kvy na sjezd Třetí internacionály. Tam v Moskvě vycítili náš úkol, že jsme začátečníky na tomto poli, že jsme se stali proze lyty komunismu , ale přesto měli pochopení, že nejsme ještě

komunisty, s radostí zavřeli oči nad našimi nedostatky a přiví tali nás jako složku největší. Ale současně nám uložili, aby chom se sjednotili , abychom všechny komunistické strany na půdě této republiky sloučili, abychom je slili a stlačili do jedné

organizační formy. Šlo o to, abychom zde na této půdě vytvo řili jednu vojenskou formaci, jedno revoluční ohnisko , jedno tempo, na základě kterého budeme moci udělat revoluční ná

stup . A dnes stojíme v okamžiku, kdy se o těchto věcech máme radit a kdy si máme vypracovat společnou ústavu pro naši stra nu, pro náš stranický stát uvnitř tohoto státu. Loňský sjezd zá

řijový byl vlastně sjezdem více ještě sociálně demokratickým. Na tomto sjezdu jsme také dělali organizační řád a dělali jsme si ústavu . Pracovali jsme na tom a dost intenzívně, ale tehdejší

organizační řád jsme pracovali s našimi pravičáky dohromady ve vědomí, že budeme dlouho jako straníci musit s nimi dohro

mady žít. Proto onen řád byl vybudován na podkladě čisté de mokracie. Tehdy nám šlo o to, aby byl hodně demokratický,

protože nám nešlo o to , abychom zaváděli pořádek do strany, jednotu a pevnost ve straně. Naopak, nám šlo o to , aby přísluš.

níci strany měli co možná největší volnost, aby naše organi zační třeba podřízené jednotky měly určitý vliv a moc, kterou

budou uplatňovat i proti samému vedení strany. O to nám šlo, abychom mohli uvnitř strany se pohybovat i proti vedení. Nám šlo o to, abychom ústředí oslabili, i kdyby strana byla poškoze 293

na, rozložena . Ta nám byla vedlejší. Byli jsme si vědomi, že když tento princip ve vší nahotě jí budeme vtlačovat, bude to

znamenat ve straně rozklad a chaos. To jsme věděli, že takové ho čistého principu může se užívat v sebeobraně proti nepřáte lům. Ruská carská fronta také byla rozložena tím , že se hodila do ní naprostá demokracie. Vznikl z toho rozklad a občanská válka . Ale dnes se scházíme , abychom své organizační složky, které se průběhem doby osamostatnily , které se očistily od názorů oportunních , dostali do jednotné pevné strany, a tu

můžeme vzít z toho starého organizačního řádu, který je vybu dován na principu čistě demokratickém, jenom to , co je zdravé a dobré pro nás , to , co nám nedrobí stranu a co nás dělá akce

schopnější. O to běží . Musíme dělat takové věci pomocí princi pu demokratického, který nás posílí, ne který nás rozdrobí. A co vlastně princip demokracie posiluje ? Utvořit naše ve dení , naše orgány , to se rozumí samo sebou, to se nedá dělat autokraticky , nýbrž čistě demokratickým způsobem. Tedy tvo ření našich orgánů, jejich výstavba musí spočívat na širokém

podkladě demokratismu. Rovněž tak celá kontrola, revize or gánů musí být taková, aby každý příslušník všechno viděl , mohl kontrolovat a revidovat , aby tu bylo něco, co vyrůstá z jeho nitra. Ale naproti tomu celý vnitřní pochod organizační práce musí se opírat o princip centralistický. I v době míru bylo znát, že princip demokracie ve všem nevyhovuje. Bylo znát , že jsme pod jeho vlivem těžkopádnou stranou, když něco

provádíme. Bylo třeba usnesení tam , tam a tam, zdlouhavost byla veliká a v případě zlém by mohla nastat nemohoucnost strany, takže bychom nemohli kupředu . Takové ohledy na sou hlas celé řady orgánů byly by závažím na nohou strany a strana by nemohla vzdorovat útoku nepřátel ani útok vést . Vždyť

i v době míru jsme byli poslušni svých orgánů ústředních, tře ba tato poslušnost byla velmi malá , ale přece jen cítili jsme, že musí být korektiv onoho principu čisté demokracie. Když dnes se nalézáme v době perzekuční, v době sociálního boje, v tu chvíli musíme stlačovat princip demokratismu až na mini mum a nesmíme se při tom bát, že v kritické chvíli se objeví

nutnost centralistické diktatury . V zápase tříd, tak je to stejné jako ve válce. Všechno musí být plánovitě včas rychle při praveno , abychom mohli útočit ; zrovna tak jako všechno musí být plánovitě, včas a rychle připraveno, abychom mohli po případě ustoupit . My za dnešních poměrů ve skutečnosti ma névrujeme, nevedeme ještě rozhodný boj , teprve se blížíme rozhodujícímu boji , který na nás čeká a právě proto , poněvadž

nevíme, jak dopadne , musíme mít připravený stejný útok jako ústup. Kde bychom bývali, kdybychom měli 9. prosince připra vený řádný ústup ! Dopadlo by to zcela jinak. To znamená, že musíme mít pevný, cílevědomý, schopný generální štáb, který 294

by byl schopen i útoku i obrany. To znamená, že tento generál

ní štáb musí mít plnou důvěru našich straníků a musí si být vědom, jakou úlohu v dělnickém a sociálním prostředí hraje . Jen tehdy může připravovat plán pro každou eventualitu , když ví, že za ním stojí celá dělnická veřejnost. Generální štáb musí si být vědom , že musí počítat se situací , ve které boj probíhá, že musí mít naprostou důvěru a spolucítění proletářských mas. To je ta demokratická základna , která nesmí scházet ve Ovšem chvíli, kdy svede šturm a kdy je nutná diktatura .

také na druhé straně stoupenci nesmějí být revolučním mate riálem bez jakékoliv myšlenky , snad jenom nástrojem v rukou

předáků. Všichni musí také pochopit, že stálá útočnost a jen a jen revolučnost může také poškodit věc. Pro revolucionáře více ještě vytrvalost a chladnokrevnost. Každá akce musí být procítěna všemi těmi, kdož tuto akci ve dou. Tajemství útoku spočívá v tom, že se udělá celá příprava ve velkém slohu a do všech podrobností , ale na druhé straně je třeba, aby skutečně každý bojovník měl pochopení úkolů a sebeobětavost. Rychlost a rozmyslnost, to při útoku nepřítele

nejsnáze odzbrojí . Jsou-li tedy oba činitelé při vedení v napros tém kontaktu, můžeme doufat téměř s jistotou , že se zdaří úkol. Pak nepotřebujeme se bát hesla , že musíme za každou cenu útočit a že je to snad nejlepší způsob boje. Máme-li pev

nou organizaci v hrsti, pak s tímto heslem nemáme nic společ ného , poněvadž víme , že můžeme dělat taktiku ohebnou, pruž

nou podle potřeby. Nepotřebujeme se pak bát strašidla pučis mu atd. Jakmile máme organizaci v pořádku a víme, co od or ganizace chceme, pak je boj spořádaný a dosáhneme cíle s nej menšími oběťmi. Cíl našich organizačních činností musí smě řovat k tomu, abychom každou událost , každý pokyn k akci využitkovali co možná nejlépe . Je třeba , aby nalezla vždycky

správného ohlasu. Ale přitom musíme si být vědomi: nezdaří-li se pokus, že nesmí to být pramenem antipatie a rozmrzelosti a

opuštění našich řad . Právě organizační otázka má smysl, aby udržela pohyblivě silnou frontu za všech okolností, ať už boj se rozvine, nebo v začátečním tempu hned spadne, ať vede

k vítěznému konci nebo porážce, aby vždycky udržela se orga nizace a aby byla schopna dalšího úkolu. Proto třeba zdůraznit velmi silně, že musí být v našich řadách nejen vědomí toho, co hlásáme , nýbrž současně také vědomí disciplíny a že musí být to u všech našich členů. To ovšem může se stát jenom na zá kladě tom, když stále a stále denně v této věci pracujeme.

Politický boj , to je výborná škola pro naši věc. Politický boj dovede sdružovat dělnictvo v organizacích , vychovávat oběta

vé bojovníky. On musí současně všechny formy , jakým způso bem máme jít kupředu , přizpůsobovat skutečnému sociálnímu boji, v němž se pohybujeme a jejž provádíme . Musíme se všich 295

ni přizpůsobit tak, abychom dovedli vzdorovat útoku nepřátel, abychom dovedli, jsou-li nepřátelé příliš silni , prolamovat jejich řady . Musíme si být vědomi, že není organizace strany proto, aby byla naším cílem, nýbrž organizace strany že je

pouze prostředek k boji, k cíli . Proto také naše organizace musí soustřeďovat všechny pracující lidi bez rozdílu zaměstná ní , kvalifikace, společenského postavení, školských vědomostí, věku, pohlaví , národnosti, jazyka, musí všechny soustředit

v pevný, jednotný celek, musí tvořit z nás tvrdé, pravdivé revo

lucionáře. Všechny rozdíly musí mezi námi zmizet, i takové, které mají oprávnění vnitřní. A když nemohou zmizet, pak musí být aspoň překlenuty. My musíme mít stále na mysli, že

všechny komunistické strany se musí sjednotit. » Sjednocení«, to musí být svatým heslem pro náš další boj . Nesmíme zavírat

přitom oči před různostmi, které přes všechno v organizačních otázkách mezi námi zbudou. Jak víte, organizační otázka je

velmi důležitou již také proto, že jsme ji prodělávali každý jinak. Dělnictvo na půdě této republiky bylo rozvrstveno v jiné

organizace podle národností, prodělávalo tuto organizační otázku různě podle jednotlivých obvodů, a to musíme nyní všechno dát dohromady. Tu je pochopitelno, že práce je tím ztížena, že to nejde snadno a že při nejlepší vůli nelze vypra covat organizační řád, který by se všem líbil , který by všem vyhovoval .

Když komise šesti k řešení této otázky přistupovala, byla si vědoma všech těchto obtíží. Komise šesti vycházela ze stano viska, že české hnutí je nejsilnější hnutí, že budeme musit udá vat tón, a proto za podklad vzat organizační řád platný pro české hnutí. A teprve na tomto podkladě pracováno dál. Tento náš řád organizační má původ svůj již v roce 1902. Je velmi

široký , je pracován tak, aby mu každý soudruh rozuměl, aby

v něm nalezl co možno poučení. Není to organizační řád, jak by měl být, jsou to současně instrukce, vysvětlivky, podrobnos. ti k organizačnímu řádu. Úchylky jsme musili udělat z toho důvodu, že jsme měli do toho organizačního řádu vtlačit také příslušníky jiných národností a jiných zemí, které nejsou zvyklé na tento náš organizační řád. Na druhé straně musili

jsme tam spoustu věcí zaměnit proto, co jsem řekl zpočátku, že tento organizační řád byl vypracován na podkladě příliš demokratickém, a musili jsme tam vtlačit princip centralistic

ký, který je v dnešní chvíli daleko důležitější, jak docela dobře víte podle podmínek. Návrh ten, když byl takto stylizován, tře baže se všemi ohledy, narazil na odpor. Musil narazit, to je

samozřejmo, poněvadž všechny složky, které uvykly chodit v organizačním řádu, snažily se ze svého stanoviska zachránit, co se dá. Řekly : to je pro nás zvyklé, dobré, chceme to tam mít. 7

Bylo návrhů několik set, jak z české, tak z německé strany. 296

Byl v názorech chaos, velmi často se stavěla jedna složka proti tomu, co žádala druhá. Všechno to jsme musili propracovat. Komise šesti se této práce podjala a hledala východisko, takže

původní obsáhlý řád , který máte ve svých mapách, jsme podro bili kritice a asi na 40 místech jsme jej změnili . Nemohli jsme

všem přáním vyjít vstříc, byla někdy proti sobě, někdy tak dalekosáhlého rázu, že by jimi celá stavba trpěla. A některá byla takového rázu, že jsme jich nemohli pro ducha organizač ního řádu potřebovat. Za takových rozdílů jsme čekali, že bude

jistě dosti značná obšírná debata a třeba dost nechutná na tomto sjezdě. Ale věc se vytvořila jinak . Celá záležitost vzala jiný spád, když jsme před týdnem do

stali dopis od exekutivy Třetí internacionály, která v rámci tezí a rezolucí, které máte na stolech a jež se nám podařilo

v poslední chvíli dotisknout, nám dala pokyny , jak náš organi zační řád má vypadat. Internacionála nám poslala rady a směrnice, jak pracovat v té věci , aby organizační řád byl v souladu se všemi organizačními řády proletariátu celého

světa. Jakmile to došlo, komise šesti řekla : odkládáme celou vykonanou práci, dáváme ji stranou a budeme ji dělat na zá kladě pokynů a směrnic i rad , jež nás došly, a přikročili jsme

ihned k přestavbě celého organizačního řádu. Následkem toho nebylo možno, abyste dostali organizační řád včas, abyste ho měli uveřejněný a mohli jej uvážit i prodiskutovat. To nebylo

možno, poněvadž my sami jsme byli hotovi teprve v sobotu před sjezdem. Stojíte tedy dnes před věcí , která je nová a kte rá pro nás byla zrovna tak nová, když přišel dopis dnes týden.

Přesto, že byly události překotné, musili jsme se do věci pustit a tvořit organizační řád na jiném podkladě. Ale dnes stojíte ještě před jinou událostí, a sice před tím , že ani tento organi zační řád , který jsme vám předložili, není tak pevný, že by chom se mohli beze všeho naň postavit, a sice z toho důvodu, že přípis, který nás došel a podle kterého jsme pracovali , ne byl definitivním návrhem. Konečný návrh přivezl Skalák v pondělí. V domnění, že dopisy jsou totožné, proběhl celý tý

den a teprve v sobotu, když tiskárny přestaly již pracovat, ve schůzi obou výkonných výborů jsme konstatovali, že to je do pis jiný, že jsou tam některé jiné věci , poněkud jiné rady, jiné

pokyny, podle kterých se máme řídit. Dnes tedy stojíme zase před novým organizačním řádem a musíme ho v poslední hodi

ně přepracovat. Prvý dopis, který byl již také vytištěn, šel do makulatury, a dopis poslední dostanete v nejbližší chvíli do

rukou. Podle toho také organizační řád bude se definitivně upravovat . Přes všechny ty překážky musíme přece jen vytvo

řit si dnes organizační sjednocení. Nemůžeme se z tohoto sjez du rozejít, abychom si nepostavili opravdovou organizační 297

linii, abychom si nepostavili základnu k společné výstavbě strany . Tento nový organizační řád, pokud možno usuzovat, bude tvrdý , opravdu komunistický . Snad y mnohém ohledu narazí ještě na větší odpor než starý , poněvadž starý vycházel z dané

ho a počítal , že v budoucnosti může se víc předělávat a udělat později opravdu komunistickým . Tento přechod tady není a stojíme před věcí, která má hned komunisticky upravovat náš politický,> organizační život. Nový organizační řád zejména

vyžaduje velikých obětí pro stranu od každého. Ne snad jen oběti finanční, podporu tisku to se rozumí samo sebou, a musí být vše dosti značné ale hlavně vyžaduje od každého práci. Ve směru práce žádá vše, co člověk má a může dát, aby skutečně straně dal . Je třeba , aby každý opravdu tak pro stra nu pracoval , nepozbyl brzy vlivu a moci . Kdo nebude ve smys

lu toho organizačního řádu pracovat, stane se jistě bezvýznam nou jednotkou a půjde do starého haraburdí. To je smysl orga nizačního řádu . U každého se předpokládá jednotné pochopení všech našich cílů a úkolů, ale současně jednotné vědomí všech

uložených nám povinností. A to platí stejně o každém přísluš níku jako o každé národnosti , o každém odboru a stavu a

o každém pohlaví . Nemají být žádné separátní organizace, ani národnostní, ani ženské atd . Proletariát je pouze jeden, a když jen jeden, tedy organizace musí být jednotná a tak upravena,

aby sjednocený proletariát se netříštil , aby tu nemohla vznik nout rivalita. Úkolem organizačního řádu je, aby všichni stou penci stali se aktivními bojovníky za sociální revoluci a dikta

turu proletariátu, stejně muži jako ženy. Zejména je v organi začním řádu napověděno, že musí být spojitost mezi prací le gální a ilegální . Jak , není řečeno, ale snad z dopisu bude to jasnější . Pokud toho se týče, máme velmi mnoho co dohánět a bude nutno, aby každá , i místní organizace v této věci konala

svoji povinnost . Další důležitou zásadou návrhu organizačního řádu je to, že předpokládá, aby organizace rozdělily si území, ale tak , aby se neřídily podle geografie ústavy nebo správy,

nýbrž abychom si rozdělili organizace, jak toho potřebujeme. Naše obvody musejí být naprosto svérázné, musejí býti ohrani

čeny podle hospodářských poměrů, dopravních potřeb a podle síly organizací atd. Zejména ne rozdělení za účelem volebním, to je celému duchu organizačního řádu cizí. Volby jsou sice důležitou akcí všeobecnou, ale nic víc než jednou akcí. Tako

vých máme do roka několik. Když vypukne v některých kra jích stávka, např. na Ostravsku, je to také veliká akce, která může vyrůst na akci všeobecnou a snad pro nás důležitější. Podle jedné té akce řídit rozdělení je nesmysl . Musíme řídit tedy rozdělení tak, aby bylo schopno pro každou akci a ne jenom pro akci volební. Organizační řád také předpokládá, že 298

uvnitř teritorií, které si uděláme, bude jen jediné rozdělení. V těchto teritoriích budeme mít jednu organizaci mezi místní

mi organizacemi a ústředím, totiž budeme mít kraje. Další dě lení na župy a okresy v duchu tohoto organizačního řádu být

nemá a sice proto, že má mít ústředí co možná největší styk se

všemi příslušníky. Čím bližší styk, tím lépe, a proto nutno, aby mezi příslušníky a ústředím bylo nejvýš jedno těleso, kraje.

O to tedy běží, aby tu nestávalo několik překážek mezi ústře dím a příslušníky. Kde výkonný výbor krajský nebude však

moci spravovat celý přidělený mu rajón, může si zřídit obvody, okresy. Ale nemá si je nechat volit na různých konferencích. Nesmí si vytvořit samostatné odpovědné organizace, nýbrž odpovědnost musí mít sám krajský výbor. Může si jmenovat

jednotlivce i sbory , ale za každý krok je sám odpověděn a on rozhoduje, nikoliv aby rozhodoval jím utvořený sbor nebo dů věrník. Pochopitelno, že z ducha tohoto organizačního řádu vyplývá, že všechny výkonné výbory, at místní, krajské nebo ústřední, požívají plné, neomezené důvěry . Jakmile jsou zvole ny, jakmile nastupují funkční období, v té chvíli nabudou této plné důvěry . Nesmí být zatěžovány osobami, které by měly důvěru tu podpořit, a proto měly poradní hlasy. Ty mají od padnout, protože kdo sedí v určité instituci, má plnou odpo vědnost. Jakmile je kdo zvolen v plenární schůzi, na konferen ci , na sjezdu, je odpověden za všechno mu svěřené. Může být přehlasován, může naň učiněn být nátlak jen od stejně volené ho a odpovědného. Tento výkonný výbor musí si sám všechny

práce obstarávat, musí se zasvěcovat do každé práce, na kaž dou práci všude dohlížet, všude chodit, všude práci řídit. Kdo je zvolen, je současně úředníkem a současně bojovníkem stra

ny. Zkrátka, nebudou tam sedět lidé, kteří by tam měli sedět jen proto , že by měli nebo chtěli někoho zastupovat atd. Tam musejí sedět skuteční pracovníci. Kdo nemůže pracovat, nebo nemá schopností, nemůže v takové instituci být , poněvadž se nemůže žádnou prací vykázat, a jistě také odumře.

Tedy za těchto předpokladů, za takových okolností je náš organizační řád vypracován. On žádá, aby byla jednotná, pev ná, určitá linie a podle toho je vybudován. Ve starém organi začním řádu , který byl prvně navržen, viděli mnozí dualismus.

Exekutiva Třetí internacionály vychází v dopise svém těmto námitkám vstříc. Má být jenom jednotný sbor, který ve skuteč nosti bude mít velení. Nejvyšší instancí má být výkonný výbor, jako byl dřív, má být hlavou celého našeho hnutí. Ale organi:

zační řád je si vědom, že výkonný výbor bude složen z osob ze všech konců republiky, že bude široký a že nebude moci po hodlně pracovat , jak by měl . Proto pomýšlí na to, aby bylo v ústředí pevné jádro . Dříve byl výkonný výbor a představen stvo, teď bude rozhodovat jen výkonný výbor. Ale pracovní 299

ústřední úzký sbor, ono jádro, má být vybráno z výkonného výboru . Snad při stanovení směrnic tanulo na mysli soudru

hům ruským, či vlastně nebyli to jen soudruzi ruští, nýbrž zá stupci proletariátu celého světa, aby tu byli lidé nejvýš odpo vědní spolu se svými sekretáři , kteří vedou celý aparát stra

nický , ministři a sekční šéfové ve státě. Pochopitelno, že bude potřebí, aby tito lidé podle možnosti bydleli v Praze nebo v nejbližším okolí , aby byli kdykoliv pohotově, aby mohli být

okamžitě k službám. Každý bez rozdílu, který bude ve výkon ném výboru strany nebo v představenstvu strany, nebude tam sedět proto, že má větší nebo menší důvěru. Každý musí mít

plnou a celou naši důvěru. Z toho důvodu odpadá každý poža davek, aby měl někdo ve výkonném výboru nějaké zastoupení, aby tam byl zástupce nějaké národnosti, nějakého odboru, stavu nebo organizace. Takové zastoupení neznáme. Kde se

jedná o naše všechno, o naše bytí a po případě i o naši krev, musíme hledět, aby naši ředitelé a zástupci ve vedení měli

důvěru plnou, aby to byli opravdoví komunisté, kteří dovedou pracovat, kteří mají na to schopnosti a čas, respektive si jej dovedou udělat. Ústředí naše musí být ústředím opravdovým.

Musí mít nejvyšší pravomoc, poněvadž je nejzodpovědnějším , nejsvrchovanějším sborem . I samo zastupitelstvo strany má

zmizet v té formě, jak jsme mu zvyklí. Zastupitelstvo strany je sice zachováno, ale má to být sbor poradní. Výkonný výbor

sám za vše zodpovídá. Zastupitelstvo není sjezdem voleno, je voleno na krajských konferencích a nemůže proto nahrazovat sjezd . Sjezd je to nejvyšší a po něm přijde hned výkonný vý

bor. Bez výkonného výboru nemůže se nic dít, nic stát, vše je s jeho souhlasem . Výkonnému výboru bude proto příslušet všude právo veta. Nechci dále podrobně o těchto věcech mlu vit, řekl jsem jen celkové nárysy, v jakých liniích je vypraco ván organizační řád, ale z těchto vidíte, že celý organizační řád je nesen tím duchem, aby nám vytvořil pevnou páteř ve

straně, aby nám dělal co možná jednotnou stranu. Je třeba, aby chom proti vlivu oportunity a smíru, který tu a tam do našich

řad je prostrkován , proti politice třídního dorozumívání měli jednotnou stranu, jednotné vedení, jednu odhodlanost, jednu ochotu u našich příslušníků. Chceme-li být opravdu takový mi, jakými má nás na mysli organizační řád navrhovaný, pak musíme si být o svých úkolech jako stoupenci komunismu a

Třetí internacionály vědomi a ujasněni. Musíme pochopit, že v každém státě musíme vytvořit si akční jednotu a postavit si organizační řád na podkladě této akční jednoty i principu re voluce. Při vstupu do Třetí internacionály jsme vzali na sebe

závazek nejen tento rozdíl znát, nýbrž také všechny podmínky s tím spojené plnit. Jinak by přístup náš byl komedií. Nám ne smí stačit, že jsme se odhodlali být příslušníky Třetí interna 300

cionály, jít s příslušníky jiné národnosti, jiného státu , nám

nestačí nějaká rezoluce, kterou přijmeme, ale pak nebudeme vykonávat. Nesmíme se jen dorozumívat s příslušníky jiných národů a států, nýbrž musíme společně dělat soustavný, oprav dový mezinárodní boj . Politiku našich nepřátel, politiku měš ťáckého systému , hlásání idey třídního souručenství, hlásání ideálu sociálního míru, mírného přechodu od kapitalismu k socialismu

to všechno dělat nemůžeme a nesmíme . Proti

každé takovéto slabosti, klamu a mámení, proti každému při

sluhování buržoazii musíme se postavit proto , že se cítíme příslušníky Třetí internacionály. Musíme vychovávat naše lidi

jinak, musíme je organizovat jinak : za tím účelem, aby byly

rozvráceny měšťácké státy, aby se zřídila diktatura proletaria tu, aby byly vyvlastněny výrobní prostředky a zavedeny nové, sociální řády na zásadách komunistických. ( Potlesk. ) Šturc: Dále má slovo jako koreferent soudruh Neurath z Liberce.1

Pravil v podstatě toto :

Výkonnými výbory obou stran české i německé byla pověře. na komise šesti, aby vypracovala organizační statut. Komi se pracovala od několika týdnů a její návrh byl do jisté míry kompromisem mezi různými složkami jednotné strany. Došlo sta různých návrhů a komise se snažila pokud možno jim vy

hovět. Tak příkladně v oddílu pátém v odstavci prvním, dle něhož skládá se výkonný výbor ze 24 členů a 12 náhradníků,

byla učiněna změna v tom smyslu, že výkonný výbor bude se skládat z exekutivy 6členné a ústředí 10—12členného. Výkonný výbor žádá, aby mezi místními organizacemi a

ústředím byla jen jediná zprostředkující instituce. Máme tedy na vybranou: volit mezi krajskými a okresními organizacemi. Pro německé delegáty bylo od počátku jasno, že v úvahu mo

hou být vzaty jen organizace krajské, neboť praktická práce dosavadní ukázala, že práci lze lépe řídit z ústředí krajského.

V návrhu ostatně jest ustanovení, které umožňuje pro případ , že by krajský obvod byl příliš velikým, jej rozdělit . Nebudeme jej však dělit na okresy vrchní a dolní, jak navrhuje dopis

moskevský, nýbrž zůstaneme u krajských organizací. Exekuti va Třetí internacionály obrací se ostře proti každému nacio

nálnímu klíči při obsazování jednotlivých stranických institucí. S touto otázkou jsme se již zaměstnávali, takže může být poklá

dána za vyřízenou. Je jasno, že český proletariát, který před stavuje největší díl komunistické strany, bude mít ve všech institucích převážnou většinu svých zástupců. To je skuteč nost, která nemá však nalézt výrazu v organizačním řádu. Dal 1 Rudé právo, Č. 257, 3. listopadu 1921 , uveřejnilo projev v plném znění, rovněž tak Vorwärts, č . 256 , 1. listopadu 1921 . 301

śím požadavkem exekutivy je, aby ve všech dělnických odvět vích, jež jsou v obvodu místních a okresních organizací, mělo vedení organizací své zástupce. Nebudeme mít zapotřebí již

posílat zástupce z těchto institucí do krajského vedení atd. , nýbrž naopak. Exekutiva obrací se také proti podrobné osno vě kompromisního návrhu. Tomuto přání lze dle možnosti vy hovět. Dále žádá, aby do organizačního řádu byl pojat zvláštní

pasus týkající se zaměstnanců. Jelikož tento požadavek je ob sažen v dopise, který teprve včera nás došel , bude věcí komise

tento pasus do organizačního řádu zařadit. Důležitým bodem , o němž nezmínil se soudruh Houser, je zvýšení dané strany. Finanční síla strany musí být silnější než dosavadní . Ani jedno z oddělení komunistické strany nebylo

na tom finančně dobře. Já vím, že zvýšení členského příspěvku je nepopulárním návrhem, přesto však musí sjezd toto zvýšení usnést. Namísto dosavadního členského příspěvku 2 Kč u Něm ců a 50 h až 2 Kč u Čechů navrhujeme my příspěvek 50 h pro nezaměstnané a 3 Kč pro všechny členy ostatní. Skok na 3 Kč

je sice vysoký , avšak dosavadní systém sbírek, jimiž měly být hrazeny nutné prostředky, musí přestat tím spíše, že potřeby strany budou čím dále více růst. Když my až doposledka pova žujeme za nedůstojné přijímání podpor od druhých komunistic kých stran, musíme si při velikosti naší strany opatřit nyní vlastní potřebné prostředky . Dalším důležitým požadavkem je

volání po spolupráci všech členů komunistické strany. Až do savad nebyla ani česká , ani německá strana komunistickými

stranami v pravém slova smyslu. Měly jen titul komunistic kých stran .

První předpoklad k nim je splněn:

Mezinárodní spojení proletariátu ; avšak dosud žádné z obou oddělení nebylo s to stranu vybudovat vnitřně tak, jak komu nistická strana vybudována být musí . My máme možná lepší a údernější organizace než sociální demokraté , avšak v podstatě se naše činnost a naše vnitřní zařízení neliší mnoho od organi

zací sociálně demokratických. I to musí přestat. Je třeba vychovat členy nejen na platící, ale hlavně na spolupracující. Nato cituje soudruh Neurath příslušné teze usnesení na III . světovém sjezdu Třetí internacionály a praví dále, že tyto zá

sady musí u nás proniknout. Dosud se tak nestalo. Máme pro to jedinou omluvu : ani české, ani německé oddělení nemělo v posledních měsících času zaměstnávat se vnitřní výstavbou. Přípravné práce ku spojení zabíraly veškeren čas. Nyní však

každý člen musí být přitažen k činné práci. Nesmí být domu a nesmí být dílny , kamž by komunistická strana neměla přístu pu. Přijetím komunistického programu a zesílením kritiky

společenského pořádku nebudeme se ještě lišit od sociálních demokratů a nebudeme ještě získávat masy. Krajské organiza 302

ce musí být zbaveny vší přítěže. Sekretáři musí mít volnou ruku . V několika měsících bude musit každý člen komunistic ké strany stát na svém místě. Za takového stavu pochopí snad

no členové strany, že tato musí si opatřit svoje vlastní pro středky a že nesmí chodit žebrat . A více : kdyby některá strana mohla nám bez Internacionály dát k dispozici sebevětší obno sy , musili bychom je odmítnout. Při naší síle nemáme zapotře bí, abychom přijímali podpor.

Ještě slovo o práci v odborech . Dosud jsme tuto práci zane dbávali. Práce v odborech nutno konat v nejužším dorozumění s komunistickou stranou, někdy pod přímým jejím vedením. Ani práci vzdělávací nebylo v posledních měsících věnováno tolik pozornosti, jak bylo zapotřebí. Nezbylo k tomu času. No vá strana bude to musit dohánět. Bude nutno vzdělávací práci soustředit a provádět ji ve smyslu tezí Třetí internacionály . Na

konci budiž ještě řečeno několik slov o pevné soustavě komu nistické strany a o její vnitřní činnosti. Práce, o nichž bylo pře dem mluveno, možno vykonat pouze tehdy , když skutečně bu de proveden onen demokratický centralismus, jaký Moskva

žádá. Železná disciplína je plným předpokladem veškeré poli tické činnosti. Bez této disciplíny nebude moci ani spojená komunistická strana vystříci se porážek . Ani komunistická strana neposkytuje záruku vítězství pro příští boje . I v budouc

nosti dlužno počítat s těžkými situacemi, jež budeme moci pře konat pouze tehdy , bude -li uskutečněna zásada nejpřísnější

disciplíny. – Protirevoluční síly v Československu právě nyní připravují nejsilnější útoky proti nám. V příštích bojích potře ní bezohledné, ba i brutální. Tyto zásady byly for mulovány již dávno, nebylo však lze vždy je provádět. Již na ustavujícím sjezdu byla přijata zásada, že nesmí být vzat žád ný ohled na jednotlivé osoby . To dnes platí rovněž a v míře ještě větší. Zejména nelze brát ohledy na zaměstnance strany. Organizační řád , soudruzi, bude tím , co z něho sami učiníme. bujeme ve

Při dobré vůli, a tato zde je, bude jedním z předpokladů, jež povedou proletariát k vítězství. Organizační řád trpí značnými vadami. V debatě pokusíte se o to, abyste tyto vady odstranili. Dejte se vést při této práci pouze velkýini a rozhodnými roz

hledy a neobírejte se maličkostmi. Komunistická strana musí mít takový řád, který jí dovoluje , aby co nejsvobodněji a způ sobem velkolepým zaujala stanovisko ke všem denním otáz kám .

Ve stanovách nelze vyhovět přáním všech . Takový řád vůbec nelze vytvořit. Zásadně však tento kompromis umožňuje nám

práci ve smyslu tezí v Moskvě přijatých a dáme-li si na tom záležet , pak naše dobrá vůle najde cestu, aby z těchto stanov

strany učinila prostředek k vítězství komunismu. ( Potlesk. ) 303

Debata Soudruh Šturc oznamuje , že došel návrh, podporovaný dele gáty většiny žup , který rozhodně protestuje proti rozdělení žup z důvodů organizačních a propagačních , protože by stra

ně spíše uškodilo nežli prospělo . Je -li rozdělení nutno, pak ať se změní pojmenování institucí. I. župa podala návrh organizač ního řádu. Návrhy byly postoupeny organizační komisi. Soudruh Merta navrhuje, aby debata nebyla vedena nyní z toho důvodu, že delegáti neměli dosud kdy seznámit se

s návrhy právě rozdávanými. Navrhuje proto, aby se sešla do tyčná komise, kterou svolává soudruh Skalák, a aby zpracova la návrhy moskevské delegace i ostatní právě došlé a pak

teprve po jejich předložení aby o nich se debatovalo. Dále na vrhuje přesunutí denního pořádku, a to tak, aby ted byl pro jednáván bod 3 nebo 4 podle dispozic.

Soudruh Šturc upozorňuje, že nyní bude zahájena debata generální, podrobná až po polední přestávce. Soudruhu Merto vi nelze vyhovět .

Soudruh Grossmann navrhuje, aby nyní podal soudruh Ska lák zprávy o dopisu delegace, který navrhuje ziněny organi

začního řádu. Po překladu soudružky Feiersteinové jest návrh schválen .

1

Řeč poslance soudruha J. Skaláka'' Poslanec soudruh Skalák: Považuji za nutno, abych doprovo

dil přípis Komunistické internacionály několika slovy svého osobního postřehu, který jsem měl z debaty, jež se o organi

začním řádu našem rozvíjela ihned od prvního momentu naše ho příjezdu do Moskvy. Považuji to za nutné tím spíše, že refe rát soudruha Housera zdál se mi poněkud příliš přísně zahro cen v tom směru , jako kdyby určité věci byly vám přímo dikto vány nebo vnucovány jenom proto, že to tak být musí, kdežto

ten dojem jsem měl já, když jsem prožíval tamní porady, že nic není soudruhům vzdálenější, než aby nám diktovali nějaké věci bez ohledu na vývoj organizací zdejších. Jediné, co měli na mysli , bylo dát nám přátelskou radu . Ve věci samé zůstává

ovšem přitom, co je obsaženo již v prvém návrhu dopisu exe kutivy : ony tři hlavní body, ve kterých, jak Komunistická in 1 Uveřejněno v Rudém právu, č. 257, 3. listopadu 1921, ve Vor wärts, č . 256 , 1. listopadu 1921 , v poněkud zkráceném výtahu, bez

Skalákova sdělení, proč neodevzdal dopis exekutivy Komunistické internacionály. 304

ternacionála očekává, v zájmu hnutí a příštího rozvoje strany

nemůže být jednáno jinak, než jak sama věci posuzuje. V prvé řadě je to stanovení poměrného zastoupení podle ná rodností. Soudruzi si povšimnuli, že v místních organizacích podle starého organizačního řádu, uveřejněného 4. září, má být provedeno poměrné zastoupení podle národností. Soudruzi nám kladou k úvaze a varují nás, abychom si nevázali ruce principem národního liberalismu, nýbrž abychom hleděli

k potřebám hnutí. »Přirozeně že musíte hledět, aby ve vedení byli zastoupeni soudruzi druhých národností, ale nečiňte tak

z důvodů národnostního principu. « Těmito slovy nám vysvětlo vali, oč jim běží. Není to tvrdošíjné zastávání pravidel z abst

raktních důvodů, nýbrž potřeba proletariátu a jeho revoluční ho hnutí, co má být směrodatným. Tato zásada má se z organi začního řádu vypustit, poněvadž soudruzi jsou toho mínění, že stanovení určitého klíče by mohlo být předmětem národnost

ních sporů ve straně a že by mohlo odporovat potřebám pro letářského hnutí. My jsme se sloučili též z důvodu potřeby a nutnosti revolučního hnutí. Dokud tato potřeba zde je, nutí nás k pospolitosti, aniž bychom potřebovali nějakého klíče.

Moje mínění je , že ve spojené straně bude praxe nejlepším rozhodčím v této věci . Proletariát veden je v každodenní práci k pospolitosti národnostní, k pospolitosti ideové, k stejnému

postupu a tato pospolitost bude časem zesílena tak, že otázky národnostní úplně zmizí z denního pořádku. Druhá skupina námitek týče se ustanovení, které bylo obsa ženo v návrhu ze dne 4. září a které pojednává o dvou samo statných vůdčích institucích strany, o výkonném výboru a

o zvláště voleném představenstvu. Soudruh Houser je poněkud na omylu. Musil by prožívat diskusi, aby viděl, s jakou rozhod ností a útočností jsme byli napadeni pro tuto nemožnou kon

strukci. My jsme pociťovali jako delegáti strany povinnost a považovali jsme za nutné ne hned od toho návrhu utéci, nýbrž

vysvětlovat, jaké zřetele mohly vést šestičlenný výbor k tomu, aby taková konstrukce vznikla. Nebylo to nic platno, v této věci jsme byli co nejostřeji korigováni prohlášením, že tato konstrukce zůstat nemůže a nesmí. Stačí vzít organizační řád ruské komunistické strany, stačí vzít směrnice uspořádání

komunistických stran, usnesené na III. kongresu, a vidíte hned, že už na základě těchto dokladů návrh nevyhovoval. Soudruzi zdůrazňovali, že je tu nebezpečí dvojího vedení poli tiky a vzájemného paralyzování činnosti. Nic není soudruhům

ve výkonném výboru Komunistické internacionály tak vzdále

no jako to, aby se vytvořily nějaké paralelní, vedle sebe běží cí skupiny na vedení stran komunistických. Nejvyšší požada

vek pro tvoření komunistické strany je naprostá shoda, úplná jednotnost vedení komunistické strany. Také Komunistická 305

internacionála nechce zásahovat mimo toto vedení strany do dalšího vývoje strany , všechno se musí dít skrze orgán komu nistických stran . Bylo zdůrazněno, že o demokratickém cen tralismu, o jednotném semknutí sil nemohlo by být řeči, kdyby jedni pracovali a rozhodovali nezávisle od druhých. To by byla spiklenecká skupina, jakou vytvořil Bakunin svojí organizací vedle Prvé internacionály. Neměl jsem v úmyslu tyto věci

vnést v diskusi , ale poněvadž referát soudruha Housera, jak se mi zdá , byl by ztížil jen úlohu přípisu Komunistické interna

cionály , musím poukázat na to, jak se soudruzi dívají na věc, a když uvážíte důvody , musíte přiznat, že jsou správné , a přiklo níte se k nim .

Jako třetí závadu vytkli nám soudruzi v Moskvě přílišnou komplikovanost organizačního řádu, nepřehlednost celého

aparátu, který by nemohl pracovat ve chvíli, kdy by pracovat měl , a který by zatěžoval akční způsobilost na úkor byrokra

tického aparátu. Soudruzi pravili : » Nestavte si v cestu příliš mnoho instancí a zákonů, ponechte volný běh hnutí, aby si vytvořilo orgány, kterých potřebuje . « Ovšem s naprostou jas ností a zřetelností bylo řečeno, abychom si právě těch instancí udělali co nejméně, a to tak, aby mezi místními organizacemi a

výkonným výborem byla jen jedna rozhodující instance. Tato instance má být teritoriálně vymezena tak, abychom se nevá

zali příliš na volební okresy vytvořené vládou, neboť je vám známo , že i župní organizace budou zase změněny, zkreslová ny, a to na úkor určitých národnostních skupin. Ani hranice vládních volebních krajů nemohou být pro nás tudíž směrodat nými .

Podobý organizační řád snad by byl přizpůsoben pouze pro

volby, zatímco praktická potřeba revolučního hnutí je jiná. Okres liberecký např. je přestřižen ve dvě různé župy. Je po chopitelno , že tam není možno mít takto rozseknutou organi zaci a že je nutno vytvořiti obvody, které budou odpovídat veli kým jednotným obvodům průmyslovým a přirozeným potře bám agitačním , zřetelům komunikačním atd . Soudruzi po této stránce si vyžádali co nejpodrobnější informace a sice jak od soudruha Hampla, který zastupoval oddělení německé, tak i od nás , o historickém vývoji stran a o tom, jak dnes vnitřním svým životem se utvářejí, a na základě těchto informací se snažili přijít k takovému pojetí věci , aby nám to vyhovovalo a

abychom v tom vycítili dobré přátelské mínění, radu, které bychom mohli uposlechnout. Pokud se týče dalšího : Nikdo se netajil tím, že vedle nezbyt

ných tří instancí, místní organizace, kraje a ústředního výbo

ru, budou vytvořeny i pomocné organizace vedlejší. Místní organizace třeba v určitém obvodu velkoměsta vytvoří okresní organizace nebo na venkově mohou se místní organizace spojit 306

v okresy . Krajská organizace bude naopak považována za pří liš velikou. Vycházíme-li z hlediska porady župních zástupců, která se v Praze konala kolem 28. září , budou příští kraje zhruba odpovídat dosavadním župám a při určitých korektu rách zůstanou stále ještě příliš veliké, než aby tam, kde je sil ně průmyslově vyvinutý obvod, mohla býti práce organizační obsáhnuta z jediného střediska . V takovém případě není vylou

čeno, že dotyčný krajský výbor si vytvoří několik menších teri torií, několik obvodních organizací. To je věcí nejen přípust nou, nýbrž i doporučenou, ale rozdíl je v tom, že tyto pomocné

instituce, obvodní nebo okresní organizace, jsou pouze pracov ním a pomocným orgánem hnutí, že nestaví se mezi tři hlavní rozhodující instance tím způsobem, že by dávaly příležitost ke

sporům kompetenčním. Vedle toho také nebude rozdílení pří spěvků roztříštěno na příliš mnoho jednotlivých dílů. Celý vtip

spočíval v tom, že takto pojatý systém je pružnější a ohebnější, že dává možnost vývoje, nebrzdí jej přílišnou komplikovaností. My jsme snad mohli nějaký komplikovaný řád přijmouti, ale jiná je otázka, jestli bychom byli bývali s to uvést jej v život a

přijímat zodpovědnost za jeho provádění v okolnostech, kde by nebylo možno jej provádět. Bude lépe, když vedlejší sbory organizační vytvoří se tam, kde je jich potřebí , a když zůsta nou podobné útvary tam, kde již stávají. V československých organizacích okresy na určitých místech byly vytvořeny již dříve, existují dnes, nemají žádné kompetence, musí žít téměř

ze svých vlastních prostředků a tím mohou klidně přejít do příštího útvaru jako pomocné organizace, které si vytvořili

soudruzi němečtí v podobě krajských organizací. Tam snad bude zapotřebí je zmenšit, aby bylo dosaženo toho, co by odpo vídalo potřebě . To jsou hlavní body, na které se soustřeďovala kritika sou

druhů ve výkonném výboru Třetí internacionály . Chci podo tknout, že ve chvíli, kdy máme spojit tolik různých a růz norodých elementů, návrh soudruhů z Komunistické internacionály, který i ve svém přepracovaném znění doporu 9

čuje ony tři hlavní korektury , může přinést v této situaci na všechny strany úlevu a ulehčení. Vycházíme-li z praktické potřeby hnutí, musíme uznat, že hlediska Internacionály jsou dobrá, že obsahují radu tohoto smyslu, abychom se nezatěžo vali příliš velikou byrokracií, kterou bychom nemohli po pří

padě unést, abychom si stanovili menší počet zákonů a další průběh věcí přenechali volnému vývoji.

V záležitosti předložení dopisů sděluji : Když jsem minulé pondělí přijel , hlásil jsem druhého dne, že mám s sebou přípis exekutivy Třetí internacionály. Bylo mně řečeno : »My už jej máme a podle něho pracujeme na novém organizačním řádě. « To byla odpověď pro mne do té míry jasná, že jsem se již dále 307

nevyptával. Ovšem byl jsem v duchu překvapen, že druhý exemplář dopisu již zde je, když svůj exemplář obdržel jsem půl hodiny před odjezdem z Moskvy. Této maličkosti nepřiklá dal jsem váhu a teprve v sobotu večer, když z výroku soudruha Jílka a citátu jsme shledali, že běží o jiné znění, napadlo mne, že by to mohlo být znění jiné, a tu teprve vyšlo najevo, že sou druzi v sekretariátě neměli autentického přípisu, nýbrž první koncept, a divím se, že soudruzi přikládali mu neobmezenou

důvěru, když tento koncept nebyl nikým podepsán. Já vezl dopis podepsaný.

Konečně vyslovuji přání toto: mýlil by se každý, kdo by se domníval, že ten vývoj, který sleduje hnutí ať české nebo ně mecké, je v nějakých rozporech nebo v naprostém kontrastu

se stanoviskem výkonného výboru Komunistické internacioná ly. V této věci je třeba mít plnou důvěru , kterou jsme opravdu získali, což se projevuje tím, že soudruzi v Moskvě ponechá vají nám volnou ruku v této záležitosti. Netají se tím a žáda

jí, aby zkušenosti jiných zemí byly aplikovány i u nás. Přimlouvám se za to a prosím , abyste měli plnou důvěru , že nemůže se nic stát a nestane se nic, s čím by se vaše přání ne dalo spojit a sloučit. Sám jsem toho názoru, abychom odložili všechny postranní

úmyslné pocity nedůvěry a abychom odešli z těchto porad do mů k vybudování silné proletářské strany tím způsobem , že zanecháme ostatních malicherných sporů. Jeden ze zahraničních soudruhů , s kterým jsem hovořil, vy slovil se následovně: »Usilujte o to , aby se strana rozšířila, aby všechny problémy překonala, a budete mít tolik co dělat, že vám na jiné nebude času. « ( Potlesk. ) Šturc: Považuji za svou povinnost jako předseda strany kon statovat, že dopis, o kterém Skalák mluvil, byl výkonnému výboru oficiální osobou naprosto věrohodnou od Třetí interna cionály doručen .

Skalák: Promiňte mi, nebudu-li reagovat, není toho potřeba a zanášely by se zbytečné věci sem. Tady je nedorozumění a nekorektnost, a věc nepatří před toto fórum. Skalák překládá nato svůj referát do němčiny.

Nato předseda Šturc končí jednání o 12. hodině a odročuje je do 2. hodiny odpoledne. ODPOLEDNE

Debata o organizačním řádu Jílek: Soudruzi a soudružky! Byv mezi polednem tázán ně kterými soudruhy a soudružkami na tu celou hru s těmi dvěma dopisy a byv přímo donucen soudruhem Skalákem jeho dopo 308

ledním prohlášením, činím sjezdu následující sdělení. Nemůže být naprosto řeči o nějaké nekorektnosti ze strany sekretaria tu v případě dopisu od exekutivy Komunistické internacionály. Dopis, který nám byl předán, byl nám předán řádně ověřeným zástupcem exekutivy za přítomnosti soudruha Smerala,

Šturce, Housera, Buriána, Kreibicha a Neuratha. Dopis byl mi předán s uložením, aby z něho byl pořízen překlad, poně vadž je v řeči německé, a na základě jeho uloženo soudruhům Neurathovi a Houserovi, aby podle toho, podle zásad a směrnic

vyslovených v dopisech, vypracovali návrh organizačního řádu. Okamžitě v pátek, ještě v noci, jsem práci vykonal , v 11 hodin

byl jsem hotov a předal jsem dopis s překladem soudruhům Houserovi a Neurathovi, načež tito vypracovali pro sjezd nový návrh organizačního řádu. V pondělí nato po táboru lidu na Staroměstském náměstí potkal mne soudruh Skalák. Mluvil jsem s ním, táži se ho, půjde-li do sekretariátu, že je schůze představenstva strany. Soudruh Skalák pravil na to, že ne má ještě zprávu hotovou a přijde do sekretariátu ve čtvrtek.

Také ve čtvrtek do sekretariátu přišel a dotazoval se, jak dale ko pokročily práce s přípravou organizačního řádu. Vysvětlil

jsem soudruhu Skalákovi, že komise pro zpracování organi začního řádu, jak ví z informací, než odjížděl, pracovala na návrhu organizačního řádu, tento návrh připravila a předlo žila říšské společné konferenci , o čemž je informován. 4. září byl tento návrh komise uveřejněn v Rudém právu a ve

Vorwärtsu, následkem čehož měli možnost soudruzi v Moskvě o návrhu organizačního řádu naší strany jednat a vypracovat směrnice ve prospěch proletářského revolučního hnutí. Dále vysvětlil jsem soudruhu Skalákovi, že došel dopis exekutivy, ve kterém se žádá , aby byly provedeny určité korektury v návrhu organizačního řádu. Ten dopis že je přeložen a pře klad jsem mu ukázal . Soudruh Skalák do něho se podíval a

povídá: »To bude tak souhlasit s tím dopisem, který já jsem také přivezl , číst jej nebudu. « Po další výměně názorů nebylo

mně soudruhem Skalákem nic sděleno a neměl jsem nejmenší ho tušení, že by dopis, který Skalák přivezl, byl určen pro vý . konný výbor. Předpokládám sám, že když soudruh Skalák jako delegát strany přijel z Moskvy , měl první povinnost, aby ve škeré věci určené straně, které on z Moskvy přivezl, předal sekretariátu a nenechával je na poslední chvíli na překvape

nou. V sobotu před sjezdem při projednávání návrhu na slože ní komisí, šéfredaktora ústředního orgánu a volbě tajemníků přišel soudruh Skalák teprve s tím, že je zde něco jiného v jeho dopise, který on přivezl , že v důsledcích toho není

návrh, který je vypracován, správný. Žádal , že musí být vytiš těn dopis exekutivy, který přivezl , a nový návrh přepracován.

Zde byly také jak soudruhem Skalákem, tak soudruhem Šme 309

ralem předneseny stížnosti na směry ve straně. V důsledcích

toho se táži jako sekretář, jestli je správné, když strana vyšle delegáty do Moskvy a tito delegáti, zástupci strany, neposílají bulletiny a dopisy výkonnému výboru ani bulletiny , které po třebuje sekretariát, nýbrž tyto jsou řízeny na osobu, na sou

druha Šmerala, pro jeho osobní potřebu. Když má být jasno, přicházím , abych před plným plénem sjezdu o tom vám učinil sdělení . Podle mého mínění, když výkonný výbor má být nej . vyšší instancí ve straně, pak výkonný výbor musí být informo

ván o všech detailech, o nejmenším počinu každého jednotlivé ho soudruha , člena výkonného výboru. Bude -li se to dít z té strany , jež sekretariátu vytýká nekorektnost, pak bude možno mluvit o té nekorektnosti . Chci ještě ke konci vám učinit sdě lení, že nejsou zde docela jiné zvyky nežli ve staré straně so ciálně demokratické, že se dělá nová klepařská, tajná politika,

agituje se znovu za dveřmi a po chodbách, podezírají se jed notliví lidé z úmyslů nečestných jenom proto , že tito lidé chtě. jí prospět proletářské věci, jsou radikálnějšího názoru a hájí usnesení Komunistické internacionály . Kohn tlumočí projev německy. Dobiáš ( Přerov ) : My jsme zde slyšeli k organizačnímu řádu

vývody soudruha Housera, s kterými jistě většina delegátů plně souhlasila. Bylo to vzájemné sloučení a vzájemné vyhovění 21 podmínkám. Jeho referát se nesl v tom duchu , že jistě jsme s ním v základě souhlasili , zejména kde řekl , že lidé v popředí stojící musejí požívat plné důvěry všech, jinak ten aparát není

myslitelný . Soudruh Skalák přišel s jistým protikladem, kde říká , že vývody soudruha Housera jsou příliš radikální, ostré a kde se chce vykonstruovat něco , co by se dalo obejít. Celý ten jeho referát činil dojem a měl účel vlastně , co zde bylo míněno a co zde bylo pověděno a co v zájmu celku strany bylo na mís tě obejít. Celý ten dopis, to vlastně po vývodech soudruha Jílka

je známo , že ten dopis byl jeden a tentýž. Soudruh Šturc po tvrdil stejně jako předseda výkonného výboru, že vlastně to , co uvádí Skalák, nezakládá se na pravdě. Vzápětí Skalák to odmítl a popřel, a zde bylo vidět něco , co není dost vyjasněno a co zanáší do této věci jakési zdání zvláštního a postranního úmyslu . Jsme nyní v jednání o sloučení stran v celé republice, musí organizační řád být vybudován , jak soudruh Houser refe

roval , aby tu byla důvěra všech, aby byla strana akceschopná, aby tu nebylo volného pojetí, kde by mohl dělat každý na svou vlastní pěst, co by chtěl. Bude tak v zájmu celého hnutí komunistického, když tak se to bude provádět.

Kohn tlumočí projev řečníka do němčiny . Novák ( Olomouc ) . Zajisté sdělení soudruha Jílka každého z nás , kteří přicházíme z venkova, poněkud zarazilo , a soudruzi a soudružky, já řeknu otevřeně svůj názor a zajisté také názor 310

jiných mluvím za moravské dělnictvo komunistického smýš lení, alespoň za větší část , a tu mohu říci , že jsme dávno cítili a cítíme instinktivně , že my máme vlastně název strany komu nistické, ale svým činěním a jednáním jsme starou sociálně

demokratickou stranou. Tyto vývody každého z nás musejí zarazit, i to, co vidíme zde na pražské půdě, i to jednání ve

výkonném výboru , zákulisní intrikářské jednání, cítíme my nejlépe v našich organizacích, kde pražské věci obrážejí se

v místních organizacích na venkově a my v důsledcích toho nemůžeme přijít dále. Nutno jasně a otevřeně říci, že postup náš , komunistické strany do budoucna musí být tímto způso bem brzděn a že bude nutno, abychom si řekli , do jaké míry je nutno naši další činnost vyvíjet . Bylo zde referováno soudru

hem Houserem o organizačním řádu. Mnozí hlavně z vývodů soudruha Skaláka vyciťujeme, že organizační řád, jak je dopo ručováno, a zajisté za souhlasu exekutivy Třetí internacionály, resp. výkonného výboru, nejlépe chce vyhovět tomu, abychom skutečně z naší strany komunistickou stranu udělali. Výkonný výbor strany musí dostat takovou pravomoc , aby tyto různé

nepřístojnosti mohl z prvopočátku odstranit. Nejvíce mám na mysli, abychom to staré, když jsme starou sociálně demokra tickou stranu tříštili, vymýtili ze svých řad, a to nové vytvořili. To je nutno, abychom to na sjezdě při sloučení všech složek

vyplenili. Zajisté němečtí soudruzi pohlížejí na tu otázku stej ně jako venkovští soudruzi a po té stránce je jejich přáním, aby tím způsobem bylo dále postupováno. Řekněme si upří mně : když máme tlumočit smýšlení našich venkovských sou druhů, nemáme stále nic jiného nežli, řekl bych řeknu to lidově , aby to bylo pochopitelné než stále takové létání ve vzduchu. Vždyť my pozitivního ne ve smyslu patriotickém, ale ve smyslu komunistickém doposud naprosto nic jsme -

neučinili . Vidíme, jak neurčitá je linie v Národním shromáždě ní, ve výkonném výboru je totéž, a v důsledku toho je nutno, aby se stala náprava , aby to sloučení také mělo nějaký

úspěch. To považoval jsem za nutno dnes zde sdělit, abychom my venkovští delegáti mohli si být vědomi a být jisti, že dneš ním dnem počíná skutečně naše činnost a že bude se vyvíjet takovým způsobem , abychom mohli vytvořit naše řády, aby

chom svým postupem, svou činností mohli zbývající část děl nictva, které vidí, že bylo zrazeno , že zůstalo tam, kde nemá být, abychom to dělnictvo mohli přesvědčit , že místo jeho je v řadách našich, komunistických. Organizační řád, jak byl předložen soudruhem Houserem, je zajisté pro nás všechny přijatelný a zajisté musí být vypracován tak, aby výkonný vý

bor měl takovou pravomoc , aby v důležitých otázkách mohl zasáhnout takovým způsobem, aby nám to bylo na prospěch. Řečník tlumočí svou řeč do němčiny. 311

Hess (Moravská Ostrava ) . Vážení soudruzi a soudružky! Tak mám na mysli slova soudruha Vaňka z posledního sjezdu, kte rý docela otevřeně mluvil : »V naší komunistické straně musí být jediné slovo : ano , ano ne, ne ! « A soudruzi, tu když si

připomínám tato slova, překvapuje mne nynější debata, která se na sjezdu odehrává. Tu není vidět, že to »ano, ano ne, ne « , ale staré intriky sociálně demokratické panují v komunis tické straně. My jako příslušníci komunistické strany stojíme na stanovisku : nejvyšší institucí v komunistické straně musí pro nás být sjezd a po sjezdu výkonný výbor strany. Kdo je členem výkonného výboru , má právo hájit své názory, ale je-li přehlasován , je povinen podřídit se, jinak nemá v komunistic 7

ké straně co pohledávat. Já stojím také na stanovisku, že o každém jednotlivém kroku musí být výkonný výbor strany a jeho sekretariát náležitě informován. Prohlašuji, že je to na prosto nezdravé a nesprávné, pakli Skalák, když přijel z Mos

kvy, nepředal věci a ponechal si je do posledního dne. Výkon ný výbor strany a sekretariát měl vědět, jak zařídí své kroky;

je -li opravdu pravda, co tvrdí Skalák, nebo jiné věci, o tom na sjezdu je zbytečno debatovat. Pro nás jsou směrodatny teze Třetí internacionály, které byly vydány, a my jako komunisté podle tezí Třetí internacionály budeme pokračovat, ať se to ko

mu líbí nebo ne ! Ty věci jsou nezdravé, co ve straně zavlády. Na soudruha Šmerala adresuji přímo určité věci. Šmerale, ne bylo správné, abychom ve vážných otázkách strany ti dvakrát telefonovali a ty jsi do představenstva strany nepřišel. To je věc nezdravá, která budí určitou nechuť a nedůvěru . Na druhé

straně není přípustno, aby Šmeral vyjednával s Benešem a aby vyjednával bez vědomí výkonného výboru strany s jinými mi nistry, aby k nim šel sám ojediněle. To nemá dělat. Známe pá ny, kteří dovedou překroutit řeči jednotlivců a v zájmu osoby

i Šmeralovy bude potřebí , aby s nimi nic nevyjednával. To jsou věci, které otevřeně musíme si říci tváří v tvář na sjezdu, když

byla debata zavedena. Mně se nelíbí poslední projevy v Národ

ním shromáždění našich poslanců. Tyto projevy když sleduje te, jeden s druhým si odporují, a přál bych si, aby výkonný

výbor strany byl nejvyšší instancí, které i klub poslanců bude podřízen, aby poslanci strany musili provádět, co výkonný

výbor strany nařizuje, a nechtějí-li to prováděti, ať vyvodí dů sledky, ale v komunistické straně musejí provádět, co výkonný výbor nařídí. Myslím, že v této věci budeme shodni, že nebude me musit dlouho debatovat. Pro nás bude směrodatné a jediná cesta správná je teze Třetí internacionály a podle nich, jak na posledním sjezdu mezinárodním byly přijaty, budeme postupo

vat, nic ne nalevo, nic ne napravo, čistě komunisticky podle tezí. Ale prosím, aby sjezd vzal na vědomí, že musí vytvořit ze svého středu výkonný výbor strany, který bude železnou rukou 312

držet otěže věcí ve straně, který bude dávat iniciativu a direk tivu. Jednotlivci stále křičí, že jdeme podle Moskvy, ale když se díváme na činy jejich, zdá se nám, že táhnou do Vídně. To

nejde dělat. Proletariát obojaké politice nerozumí, proletariát chce, co naznačil Vaněk, aby se postupovalo podle hesla »ano,

ano – ne, ne ! «, proletariát chce, aby jasným způsobem k němu bylo hovořeno a jasným způsobem zájmy jeho hájeny , a to se

musí dít do důsledků. Právě tím okamžikem, když budeme vý. hradně a jedině mluvit otevřeně, jak proletariát si přeje, vyko. náme to, co nám bylo nařízeno Třetí internacionálou a meziná

rodním sjezdem, abychom se co nejvíce přiblížili k masám. Budete-li hrát vysokou politiku diplomatickou, poškodíte ce lou komunistickou stranu. To je nutno, abychom si řekli, aby složení našeho výkonného výboru bylo opravdu takové, aby výkonný výbor byl reprezentantem komunistické strany, aby

měl silnou ruku a dovedl poručit dolů, ale dovedl také poručit nahoru. ( Potlesk. ) Kohn tlumočí do němčiny. Šturc: Kreibich učiní prohlášení, aby v této věci nastalo jas no .

Kreibich: Během polední přestávky podařilo se mi zjistit průběh s těmi dvěma moskevskými dopisy, a sice jsem zjistil toto : Když soudruh, který byl exekutivou poslán k našemu

sjezdu, z Moskvy odcestoval , požádal tu malou komisi, které bylo exekutivou moskeyskou svěřeno vypracovat směrnice pro organizační řád naší strany, aby mu tato komise podala nějaký elaborát o svých pracích, aby mohl podat zprávu v Praze nám.

V této komisi mu řekli, že komise své práce ještě nedokončila, že mu ale dá elaborát dosavadních prací , tedy prozatímní vy světlení, prozatímní stav této věci . Tento první dopis byla tedy prozatímní zpráva o těch pracích , které tato komise doposud vykonala . Soudruh nevzal tento dopis k sobě, nýbrž poslal ho nějakou cestou do Prahy. Tento dopis došel nás před příjez dem tohoto soudruha a zde jsme myslili, že to je hotové usne sení. Nebylo na tom elaborátu naznačeno , že je to prozatímní. My jsme byli toho přesvědčení, že to je výsledek práce této komise, že jsou to směrnice definitivní pro náš organizační

řád, a proto soudruzi Neurath a Houser na základě tohoto do pisu a těchto směrnic pracovali . Soudruh Skalák při svém od jezdu z Moskvy dostal definitivní elaborát této komise, který

přivezl do Prahy, ale neodevzdal ho ani sekretariátu, ani nám, šestičlenné komisi. Proč, já nevím. Nechal ho u sebe a teprve v sobotu při poslední schůzi obou výkonných výborů

pouze náhodou jsme přišli na to, že v tom, co Skalák přivezl, stojí něco jiného v několika bodech než v tom, co jsme dostali my. Jenom náhodou jsme to zjistili. Potom soudruh Skalák nám tento dopis předevčírem předal. To je pravý stav věci . Na

straně šestičlenné komise, ani na straně sekretariátu strany 313

nestala se ani nejmenší nekorektnost přitom. Stala-li se zde nějaká nekorektnost, stala se se soudruhem Skalákem. Jeho

povinností bylo všechno to, co on dostal z Moskvy pro stranu, pro šestičiennou komisi, pro sjezd , odevzdati nám , komisi a sekretariátu, abychom to mohli ještě zpracovat včas pro tento

sjezd. Stala -li se nekorektnost, pak ta, že soudrun Skalák, ač koliv v sobotu sám viděl a mohl se přesvědčit, že za tento omyl

nemůžeme, přesto na tento sjezd s takovou výtkou přišel. Kreibich tlumočí svůj referát do němčiny.

Šturc. Členové pro zpracování organizačního řádu mají se sejít v místnosti vedle telefonu.

Neurath navrhuje, aby členové komise pro organizační řád nyní neodcházeli. Je tu důležitá debata a tu musejí referenti

slyšet. Řečník pro svou osobu odpírá zúčastnit se porad, dokud v debatě bude pokračováno .

Šturc předpokládá, že po vysvětlení, které přinesl Kreibich, soudruzi budou spokojeni , že řečníci nemusí se zabývat tímto omylem a že budou více mluvit k organizačnímu řádu.

Kreibich předpokládá , že členové komise pro organizační řád musí slyšet také debatu, že nejde, aby komise nyní praco vala . Komise musí slyšet , co soudruzi uvádějí, a debata musí

být podkladem prací komise. Suchardová ( Slaný ) předpokládá, že debata o organizačním

řádu, dokud není přítomna komise pro zpracování organizač ního řádu, je bezpředmětná. Musí-li se sejít ta komise, pak prosím , aby byla debata na tak dlouhou dobu odložena , až bu de komise hotova . Řečnice tlumočí svůj návrh k jednacímu řádu německy .

Rouček ( Bubeneč ) : Co se nám dostalo v organizačním řádě, který nám byl podán, je takového rázu, že kdybychom přišli jako delegáti domů, dostali bychom pořádnou důtku. Vám bu de známo, že župa pražská vyhotovila nový organizační řád,

mnohem demokratičtější, lidštější a pro nás jako prosté dělní ky pochopitelnější . Co se stalo ? Výkonný výbor zatušoval celý ten návrh, ačkoliv měl povinnost, aby také ve všech druhých župách o tom věděli. Bylo to však tak zavedeno , že ve všech druhých župách o tom nevěděli , nebo jim bylo takovým způso

bem referováno, že by to znamenalo ještě zhoršení dosavadní ho organizačního řádu . Mluvil jsem s několika soudruhy, kteří

se tázali, co vlastně za opravy jsme provedli, a když jsem jim věc vysvětlil , řekli : To je něco jiného, než nám bylo sděleno .

My , jak jsme zde , vidíme, že jsme zase tam, kde stará sociální demokracie , že hořejšek neposlouchal dolejšek , že nahoře nedbalo se tlaku zezdola. Máme příznaky téhož i u nás. Sesho ra se chce komandovat nás prosté dělníky , aniž by se bral zře

tel . My přijali klauzule , že do všech korporací strany, při všech korporacích musí být voleny dvě třetiny dělníků přímo 314

z továren. Pak je naší povinností, aby dělnictvu přímo z tová ren dostalo se podobného zastoupení , a jak to vypadá , o tom takořka zmínka v organizačním řádě není. Chceme také, aby pokud se týče voleb, byly projednávány volby, aby to sestavení veškerých korporací, do kterých zasahujeme, vypadalo tak,

jak chceme. Řeknu otevřeně : nebylo dbáno toho, co dělnictvo zezdola si přeje. Bude -li nám jednotlivec dělat to, co bude chtít , budeme v krátké době tam, kde byla strana českosloven

ské sociální demokracie. Předpokládám : jsme-li komunisté, musíme být rovnocenní a rovnoprávní , ale nejsme. Doufám, že komise, která jedná o organizačním řádu, která má elaborát pražské župy, že ho podrobí úvaze a že každý, kdo smýšlí po

ctivě s organizací strany , řekne, že je to jeden z nejlepších ná vrhů. Ale co se nám předložilo jako organizační řád, s tím by chom domů přijít nesměli . My máme něco , co se mi zdá hodně

nezdravého . Máme různá usnesení. Župa učiní usnesení, ale usnesení to se střetne s usnesením výkonného výboru. Župa řekne budeme konat projev, výkonný výbor řekne projev konat nebudeme . Bylo by potřebí, aby tyto dvě instituce v Pra ze taktně si počínaly , aby nenastal chaos jako poslední dny.

My dostáváme zprávy z výkonného výboru, ze župy, tyto zprá vy jsou každá jiná . Je potřebí, aby byla zjednána náprava , a předpokládám, že až přijdou soudruzi s návrhy, že náprava se stane .

Kohn Rudolf ( Praha ) : Soudruzi ! Máme-li jednat dnes o refe

rátu soudruha Housera , je nutno , abychom jednali o tom, co bylo jaksi přitaženo za vlasy, o otázce dopisu , a abychom kon

statovali i dle posledního dopisu, který byl nyní přeložen, zda Ji referát Housera odporuje dopisu a tezím. Tento dopis, který jsme dostali, žádá , abychom nedrželi se národnostního klíče,

aby tu byla spojitost mezi legální a ilegální prací. Žádá vše to, co soudruh Houser žádá ve svém referátě. Nevidíme rozporu mezi tímto dopisem a referátem Housera. Houser provedl nej

výš korekturu, že se nedrží toho, co vypracoval šestičlenný výkonný výbor, že tyto dvě instituce, » představenstvo« a vý

konný výbor, jak si přeje dopis, byly sloučeny v jedno. Pakli se Houserovi předhazuje, že se podrobil dopisu, že se podrobil nátlaku z Moskvy , chci říci, že to nebyl nátlak, že to byla rada a že to, co bylo usneseno , odpovídá tezím Třetí internacionály. Dále bych si dovolil obrátit se proti tomu, co bylo řečeno

ohledně složení výkonného výboru. Je to populární říkat, že dvě třetiny výkonného výboru mají být dělníci z továren. Sou druzi, v komunistické straně neexistuje rozdíl mezi duševními a manuálními dělníky . To je jedno, a budeme -li mít dost schop ných dělníků těch nebo oněch, kteří budou mít rozhled, cha.

rakter a budou mít odvahu, aby byli skutečně schopni vedení, pak není překážek, aby výkonný výbor byl třeba ze sto procent 315

z dělníků manuálních anebo zase duševních. Bude tomu stejně tak , jako v komunistické straně v Pusku , kde Lenin, Trocký, Bucharin také nejsou tovární dělníci. Pro nás musí rozhodovat

spolehlivost v každém ohledu, to, zdali jsou schopni provést to, co od nich očekáváme, až budou stát na svém místě. Proto je nemožno, aby komunistická strana rozhodla, kolik procent smí mít ve své organizaci dělníků duševních nebo ručních, a

my musíme stát na tom, že nejlepší, nejspolehlivější z nás musí přijít na spolehlivá místa. Šturc: Předsednictvu došly tyto pozdravy :

Především návrh, aby zaslán byl

pozdrav vězňům Slučovací sjezd komunistické strany v Československu, kona

ný v Národním domě na Smíchově, zasílá všem uvězněným soudruhům své komunistické pozdravy. Prohlašujeme, že žád

ná perzekuce není s to zastavit revoluční hnutí komunistické. ho proletariátu československého . Ujišťujeme Vás, že komuni. stická strana boj, který započala , provede až do plného vítěz

ství proletariátu. (Potlesk .)

Pozdrav komunistických živnostníků Ustavující sjezd komunistických živnostníků cítí potřebu solidární práce na poli politickém i hospodářském. Ustavující

sjednocující sjezd živnostenského proletariátu této republiky staví se do jedné bojovné fronty s Vámi. Josef Gabriel, předseda Reisner, zapisovatel Šturc: Dále došel tento

pozdrav z vězení Sjednocujícímu sjezdu komunistů v Praze ! V důležitém okamžiku sloučení na dnešním historickém

sjezdu komunistického dělnictva všech národností v Českoslo 1 Vorwärts, Č. 256, 1. listopadu 1921, uvádí navíc ještě závěrečné

pozdravy : Ať žije Komunistická internacionála ! Ať žije proletářská revolucel 316

venské republice v jednotnou, mohutnou frontu, která zname. ná posílení Třetí internacionály v boji proti světové reakci a

současně základnu, na níž československý proletariát bude bojovat a budovat podmínky pro světovou revoluci, naplněn radostí z krásného tohoto okamžiku, jímž sjezd tento pro kaž dého komunistu je, nemoha se osobně zúčastnit sjezdového jednání, zdravím Váš sjezd , zdravím Vás, soudruzi a soudruž

ky, a očekávám, že sjezd bude povzbuzením k činorodé práci, jež pro vítězství komunistických idejí je potřeba. Přeji sjezdo vé práci mnoho zdaru. Nechť žije Třetí internacionála, necht

žije sjednocená komunistická strana v Československu ! Se soudružským pozdravem Bendi,

politický vězeň na Cejlu v Brně

Kreibich tlumočí pozdravy do němčiny . Šturc : Ku

pokračování v debatě má slovo soudruh Junek.

Junek ( Hradec Králové ) : Včera provedli jste sjednocení pro letariátu komunistického v Československé republice. Ve vče rejším usnesení v slavnostním projevu jste prohlásili : »Plnice tuto nezbytnou nutnost třídního boje, jsme si vědomi, že nyněj

ší sjednocení bude plně působivým a stane se skutečným stup něm k dalšímu vzestupu a k pochodu proletariátu, když nezůs tane pouze spojením formálně organizačním, nýbrž vyvine se

v nejužší organické společenství pro boj, založené na jednotě zásad , taktiky a organizace. « Co jste včera usnesli , je úplně

poraženo dnešním jednáním. Na mne věci, které byly předne seny, působí dojmem, že zde je úmysl, aby do celého jednání

sjezdového byl vnesen chaos . Nedovedu si představit, že by nebylo možno najít tolik času, tolik nutné kázně, aby otázka tak důležitá neležela na srdci jednotlivcům, kteří měli povin

nost učinit všechno, aby komise, která měla na otázce praco vat, potřebný materiál měla v ruce. Takto vyvolává to nyní dojem zákeřného jednání, pokusu ynést chaos do sjezdového

jednání, když sjezd, aniž by znal osnovy organizačního řádu , o nich měl debatovat, aniž by tu bylo jednotné zpracování od komise, která to měla vykonat. Myslím, že bylo možno v po slední chvíli tyto otázky rozřešit. Považuji nyní za nemožné

provádět debatu, nýbrž musíme poslat komisi pro organizační řád, aby jednala, a pak si nechat předložit elaborát komise a znovu zaujmout v debatě stanovisko k návrhu, který komise

přinesla. Považuji tuto debatu za úplně zbytečnou. Před námi leží několik osnov organizačního řádu. Bylo by daleko větším 317

šetřením času, kdyby sjezd zaujal pak své stanovisko. Ztotož ňuji se s návrhem soudruha Merty a považuji za nemožné, aby o této otázce mohlo se jednat jiným způsobem . Kreibich : Dříve než jednotlivým dalším řečníkům udělím

slovo, dovoluji si přečíst návrh k jednacímu řádu k dennímu pořádku, který byl předložen radou německých soudruhů de legátů a také několika českých delegátů. Návrh zní : S ohledem na to, že němečtí soudruzi delegáti musí být ve

středu ve svých okresích , jelikož to vyžaduje politické napětí

v německých krajích, a s ohledem na to, že debata o politické situaci na sjezdu je bezpodmínečně nutná , navrhujeme : 1. Sjezd nechť započne zítra o 8. hodině ráno .

2. Referáty o akčním programu budtež vzaty bez debaty na vědomí a budiž předložena stručná rezoluce, jež by zdůraznila ,

že sjezd stojí na půdě Třetí internacionály a přesné formulo vání akčního programu že vyhrazuje zvláštní sjezdem k to mu zvolené komisi.

3. Polední přestávka budiž zkrácena na jednu hodinu, takže bychom o 1 hodině započali se zahájením bodu o politické si tuaci .

4. Zprávy komise volební a pozdravy buďtež vyřízeny dopo ledne .

5. O politické situaci mají referovat Šmeral a Kreibich. Šmeral : Haken !

Kreibich: Oni na tom trvaji.

Návrh podávám k diskusi a navrhuji, abychom o návrhu hlasovali, až bude skončena debata o organizačním řádu a než přikročíme k ukončení dnešního jednání.

Krček: Považuji za formální chybu technického aparátu strany, že byla komise , která má zpracovat organizační řád, odvolána. Komise bude mít dobře jeden a půl dne práce na základě velmi obsáhlého materiálu , který je jí dán k dispozici .

Proto navrhuji, aby komise pro zpracování organizačního řádu se okamžitě sesedia k práci a výsledek jednání předložila k diskusi a ke schválení.1

Kreibich: Dám o návrhu hlasovai . Komise nechť si to zařídí tak, aby vždy jeden ze soudruhů jí podal zprávu o nejdůležitěj ších podnětech zde v debatě přednesených. Návrh se schvaluje.

Kreibich : Byl dán návrh, aby debata byla přerušena. Dvakrát tuto debatu vést nemůžeme , nemohli bychom zítra ukončit sjezd .

Rautenkranz: navrhuji, aby byl ukončen záznam do řečnické 1 Vorwärts , č . 256 , 1. listopadu 1921 , uvádí, že po Krčkovi vy .

stoupila ještě Knytlová, která podala návrh, aby debata o organi začním řádu byla přerušena do té doby , než organizační komise předloží nový návrh. 318

1

listiny, aby debata byla přerušena a pokračováno v ní po podá ní zprávy komise pro organizační řád . To znamená , že řečníci, kteří jsou přihlášeni, budou mluvit dále.

Kreibich : Kdo je pro ukončení záznamu do řečnické listiny ? Hlasuje se a návrh se zamítá. Kreibich: Upozorňuji, že bychom musili nyní jednati o návr hu , který nám byl předložen řadou delegátů německých i čes

kých. Konstatuji však, že k tomuto bodu – Akční program

-

by mohl podat zprávu pouze německý referent soudruh Kunte, jelikož český řečník soudruh Volek nemohl se dostavit na

sjezd. Přikročujeme k hlasování. Dám hlasovat o každém ná vrhu zvlášť. Nejprve je tu návrh, aby se začalo jednat o 8. ho dině ráno .

Schvaluje se.

Dále je tu návrh, aby referáty o akčním programu byly vzaty bez debaty na vědomí, předložena stručná rezoluce a přesné formulování akčního programu aby vyhradilo se sjezdem vole né komisi .

Kunte podporuje tento návrh ve jménu obou referentů. Refe

renti sami musí prohlásit, že program dobře vypracován ještě není .

Suchardová ( Slaný ) : Nevím, ale jeli jsme na sjezd v domně ní , že zde bude vypracován pevný a určitý akční program, kte rý by naši politiku, hlavně taktiku, jasně stanovil, abychom se jí mohli řídit . Máme jít zase jako z květnového sjezdu domů bez určitého, jasného programu ?

Delegát: Dotazuji se , zdali osnova akčního programu byla

předložena k dobrozdání Třetí exekutivy. Nebyla -li, navrhuji, aby byla zvolena šestičlenná komise, která by pracovala na

tomto akčním programu, který přirozeně musí se předložit k dobrozdání.

Kreibich: Kdo je pro to, aby akční program byl předán ko misi ?

Návrh je přijat .

Kreibich: Dále je tu návrh , aby polední přestávka byla jen jedna hodina . Schvaluje se .

Kreibich: Dále je tu návrh, aby o politické situaci mluvili jako referenti Šmeral a Kreibich. Bod o hospodářské a politic ké situaci byl dán na denní pořádek sjezdu, když politická situace nebyla ještě tak přiostřena jako nyní. Referáty ty měly

účel být podkladem akčního programu na základě celé hospo dářské situace na celém světě . Mezitím se staly poslední udá losti, takže referáty mají nyní jinou povahu a prezídium se

shodlo v tom, jelikož soudruzi Beckmanni a Doležal, kteří 1 Nesprávný přepis jména ( Beckman ) opraven přímo v Další opravy tohoto jména provedeny bez poznámky.

textu.

319

měli přednést tyto referáty, jsou nemocni, měl Wünsch podat referát o hospodářské situaci na základě toho materiálu, který

byl zpracován pro tento referát o politické situaci. To je návrh prezídia. Ale soudruzi delegáti podali návrh , aby referovali Šmeral a Kreibich. Přeje si někdo slovo pro návrh ? Bolen: Žádám vás , abyste bedlivě uvážili o tomto návrhu. Není přípustno, aby ti, kdo byli vůdci hnutí, vyhýbali se a utí.

kali od této povinnosti. Šmeral, který se dodnes zahalil v mlčení ( potlesk ) , který právě tím zakuklováním se přivodil ,

že vyprovokoval soudruhy nalevo, aby se dály věci, s kterými jsem souhlasit nemohl. On tu situaci přivodil. Šmeral nám musí zodpovídat za svůj názor o politické situaci.

Kreibich: Kdo si přeje slovo k protinávrhu ? Nikdo. Sjezd přikročuje k hlasování a návrh se schvaluje . Nato podávána zpráva

mandátové komise Referent mandátové komise soudruh Galla z Brna oznamuje,

že z pozvaných 1217 organizací je přítomno 169 delegátů, z nichž se vykázalo politickou a odborovou organizacíl 142, odborovou legitimaci nemá 14 a vůbec bez dokladů je přítom no 11 soudruhů. Mandátovou komisí uznány konečně mandáty soudruha Vondráčka, jednoho polského soudruha a soudruha Krupičky a 8 dalších mandátů nebylo uznáno . S poradním hlasem bylo pozváno 130 delegátů, přítomno 76, z nichž nemě

lo legitimaci politickou 12, odborovou 47. Mandátová komise navrhuje, aby těmto soudruhům byla udělena sjezdem důtka. Delegát soudruh Grünzweig žádá, aby jména osob stojících na vůdčích místech , které nemají potřebného dokladu, byla sjez dem veřejně ohlášena. Mandátová komise staví se proti tomu,

poněvadž jedná se o soudruhy exponované na vedoucích mís tech strany .

Soudruh Bolen žádá právě proto vyloučení těchto soudruhů z porady. Soudruh Šturc nedoporučuje uveřejnění jmen, nýbrž 1 Správně : legitimací. 2 V textu , který uveřejnil Vorwärts , č . 257, 2. listopadu 1921 , je podrobnější výklad o třech dodatečně uznaných mandátech. Referent mandátové komise uvedl , že v prvním případě jde o soudruha , který pracuje ilegálně v polské oblasti a nemá proto legitimaci . Další

uznaný mandát patřil stranickému sekretáři, který byl povolán na sjezd telefonicky ve dnech , kdy objížděl veřejné schůze a neměi

legitimaci při sobě. Třetí delegát se prokázal pouze odborovou legi timací a stranický průkaz přinese následující den. 320

pouze přečtení. Soudružka Sarochová ( Kladno ) a soudruh Metzel z Chomutova žádají, aby jména dotyčných soudruhů byla oznámena jejich místním organizacím, což schváleno.

Nato soudruh Šturc sjezdové jednání ukončil.

3 Zkomolený přepis jména ( Šerochová ) opraven v textu i na dal ších místech.

1 1

TŘETÍ DEN SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ úterý 1. listopadu

DOPOLEDNE

Šturc zahajuje jednání sjezdu v 8.20 ráno. Upozorňuje dele gáty, aby nečinili pořadatelům obtíže při vcházení do místnos tí a legitimovali se, aby zabránilo se tomu, aby nepovolané živly nevnikly do sálu. Šturc: Došel tento přípis : » Nemohouce být přítomni sjezdu, jehož úkolem je vytvořit jednotnou frontu komunistického proletariátu v tomto státě, posíláme Vám srdečný pozdrav a přejeme sjezdu plného zdaru. Ať žije komunistická strana

v Československu. Ať žije Třetí internacionála. Věznění komu nisté na Borech .« 1

Kreibich tlumočí dopis do němčiny . Šturc: Nyní je na denním pořádku .

REFERÁT O POLITICKÉ SITUACI Slovo má soudruh Šmeral.2 Smeral: Soudruzi, sjezd včera přijal návrh , podaný z pléna,

abychom přesunutím denního pořádku hned dnes ráno zahájili debatu politickou a přitom byla zřejmá vůle sjezdu, že to má být

debata o konkrétní politické situaci, jak byla vytvořena přile tem Karla Habsburka do Uher a opatřeními, která v souvislosti s tím byla provedena v této zemi. Soudruzi, já jsem dal najevo,

že bych byl rád, kdybyste dnes nežádali ode mne tohoto refe rátu. Vy jste přesto rozhodli jinak, a proto samozřejmě budu mluvit. Musíte však dovolit, že vedle vysvětlení dosavadního postupu výkonných výborů přednesu vám také řadu názorů

osobních , za které zatím pouze sám nesu zodpovědnost, poně. vadž události tento týden se řítily jedna za druhou a výkonný výbor, zahrnutý v posledních dnech úplně pracemi sjezdovými, neměl ani času zaujmout k situaci dnešní konečné stanovisko. Soudruzi, můj vnitřní cit mi praví , že v nynější komplikova . né situaci v prvé řadě jest nám uvažovat o tom, kam by mělo

být namířeno ostří naší kritiky: zda jenom proti politice Bene 1 Pozdravný dopis vězněných komunistů v trestnici na Borech byl již jednou publikován , a to v dopoledním zasedání 1. dne sjezdu pod názvem » Sjezdu Komunistické strany Československa «. 2 Uveřejněno v plném znění v Rudém právu , č . 259 , 5. listopa

du 1921. Vorwärts, č. 257, 2. listopadu 1921 , přinesl velmi zkrá cený výtah. šířeji bylo převzato pouze Šmeralovo stanovisko k mo bilizaci v ČSR v souvislosti s restauračními pokusy Habsburků v Maďarsku. 325

šově anebo také proti politice Velké ententy. Zda máme nějaký čas, jasně ohraničivše vlastní zodpovědnost, pozorovat, jak se

všechny události rozvíjejí, zesilovat a podtrhovat rozpor mezi stanoviskem Beneše a stanoviskem Francie, a teprve v další fázi , kdyby Beneš chtěl , anebo musel před stanoviskem Velké

dohody zase kapitulovat, demaskovat definitivně jej i Dohodu před veřejným míněním tohoto státu, anebo zda máme postu povat jinak. Mám obavu, abychom parolami , zdánlivě radikál ními , ale ne dobře promyšlenými právě my, právě v situaci dneška nepostavili dr. Benešovi most od pozice, na kterou se

dostal svým prvním , po mém dojmu poněkud impulsívním roz během , na novou pozici, na kterou ho tlačí Velká dohoda. Roz hodně nesdílím názor, že bychom nynější situaci mohli posuzo vat pouze z pacifistického stanoviska.

Myslím, že vás toto hledisko překvapí, ale začnete si uvědo movat jeho smysl , když situaci nebudete posuzovat pouze po dle našich místních nálad a z hlediska pouze konkrétních udá lostí těchto dnů u nás, nýbrž z hlediska většího úseku meziná

rodní politiky . V právě došlém čísle komunistické Presse-Kor respondenz je článek soudruha Bély Kuna: Kdo je nebezpečněj ším ? Z toho článku, psaného deset dní před Karlovým příle tem, cituji některá místa. Béla Kun líčí habsburský ráz maďar ských tlup v Burgenlandu , skoro předpovídá bezprostřední možnost habsburského úkladu a v této souvislosti píše : » Burgenlandský puč horthyovských Uher a nyní nejen pouhé

ohrožování, nýbrž také přepadání rakouského obvodu řádnými a neregulérními vojenskými oddíly učinilo habsburské nebezpe čí v plné míře akutníin . Ohně táborů maďarských tlup nehoří jen na hranicích rakouské republiky , nýbrž i blízko bratislav

ského předmostí a zvuky hymny rakouského císařského domu

jsou křičeny přes Dunaj do Československé republiky. Pan Beneš však, jenž za vlády sociálně demokratického Tusara vyhledával nejprolhanější záminky k zakročení proti mírovou politiku sledující uherské republice sovětové, nyní, když se jedná o monarchické bandy Horthyho , které chtějí zřídit trůn nejen v Budapešti , ale i ve Vídni, najednou ztratil svůj hlas. Proti vojenským sborům habsburské restaurace Masaryk a Beneš nejsou tak rychle po ruce a Malá dohoda také není tak

hbitá , jako byla na francouzský rozkaz své doby , kdy před chůdcům habsburské restaurace pomohla do sedla. Po událos tech v Burgenlandu stala se samostatnost Malé dohody a Čes koslovenska proti Velké dohodě, a zejména proti Francii , lži

vou fikcí, a to i v očích těch , kdož byli ochotni věřit, že tento státní útvar zastupuje proti stále hrozivější habsburské re stauraci jistý druh demokratického směru. Ale stejně jako rakoviská sociální demokracie užívala proti uherské sovětové

republice mnohem ostřejšího tónu než proti bandám Horthyho 326

a své doby blokádu proti sovětovým Uhrám vykonávala mno

hem rozhodněji, podobně také Beneš pro svou politiku proti habsburskou jest mnohem více vybíravým v prostředcích , než byl své doby při své politice protibolševické. Zjevným důsled

kem burgenlandského dobrodružství je úplné degradování Malé dohody, její oloupení i o zdání samostatnosti. V otázce habsburské restaurace Velká dohoda tlačí Malou dohodu do

pasivity. I pobručet proti tónům „ Zachovej nám Hospodine “ dovoleno je panu Benešovi a podporující jej demokracii jenom

potud, pokud to uzná za dobré přidělený k němu francouzský štábní důstojník.« Soudruzi, tato stať Bély Kuna nás upozorňuje, abychom

komplikovanou situaci neposuzovali jednoduše. U nás v těch to dnech dosti značným důvodem byla myšlenka, že aktivní vystoupení Benešovo je ve skutečnosti namířeno proti Rusku a tato skutečnost že má určit naše stanovisko a naše hesla . Na

ším cílem že má být aktivnost Benešovu nenechat se rozvi

nout a pak odhalit nemožnost jeho postavení v úplném objetí Francie, nýbrž v zájmu Ruska ji hned v počátku překazit. Já zatím nechci zkoumat , pokud bychom ku překažení měli síly.

Kdyby to bylo účelno , pokus by musil být učiněn. Ale pravím, že názor, že by nynější opatření byla učiněna proti Rusku, ne sdílím. V důležitých věcech zahraniční politiky nemáme si

dělat úsudky jen šablonovitým myšlením, na základě znervóz nělé fantazie . V Rusku nemůže být válka vedena dřív než na jaře , nejdříve v druhé polovici dubna. Mobilizace nyní prová

děná nemůže být přípravou sil na tuto válku, naopak, ona je předčasným vyčerpáním sil , vojenských i finančních, která

nebezpečí jarní intervence, aspoň spoluúčast Československa při ní , zmenšuje.

Stejná základní tendence jako v článku soudruha Bély Kuna

je o otázce habsburské v řadě jiných komunistických projevů, které mám po ruce . Včera přišla z Berlína říšskoněmecká Ko

munistická korespondence, v níž zpráva o uherské krizi počí ná větou : » Porážka Karla před Budapeští a jeho zajetí vojskem Horthyho naprosto nemůže být považována za odstranění lá tek uherského konfliktu. Ale Malá dohoda nyní poznává, jakou chybu udělala , když k řádění uherských tlup v Šoproni mlče

la. « Na jiném místě pak tato Korespondence se vyslovuje, že »splnění podmínek Malé dohody znamenalo by samovraždu soustavy Horthyho«.

Další hlas ! Nový mír je sovětský komunistický deník, rusky vydávaný v Berlíně. Tento 26. října zabývá se karlistickým 1 Jde o časopis Kommunistische Presse -Korrespondenz, proto pů vodní označení v Protokolu z r. 1922 i vydání z r. 1958 opraveno na

velká písmena. 327

dobrodružstvím v úvodníku, z něhož cituji : »Avšak již v bur genlandském konfliktu byla konstatována nedostatečná jed nostnost a slabá aktivnost států Malé dohody, jež z celé řady důvodů vnitřní i vnější politiky obávají se ozbrojených kon fliktů a dávají přednost různým vyjednáváním a kompromi

sům. Tyto důvody , kromě celé řady jiných, ukrytých v diplo matických skrýších, povzbudily Karla k vystoupení. Ale Karel se zmýlil . Malá dohoda mobilizovala. Velká dohoda vyčkávala a vláda Horthyho rozhodla se zaměnit projevy věrné oddanosti

kulometným ohněm. Mezitím však Velká dohoda nenamítá nic proti tomu, aby bylo vyhověno suverénní vůli maďarského li du. Tón francouzského tisku nacionálního bloku dokazuje, že Francie nemá naprosto žádné chuti zasáhnout a Itálie, soupe řící na Adrii s Jihoslávií, má dosti důvodu k rozumnému vyčká vání, jak se opatrně vyslovil Messaggero . « Konečně chci citovat ještě ústřední orgán francouzské stra ny komunistické . Také l'Humanité výslovně píše, že za dobro družs im Karlovým stojí Dohoda. 27. října sděluje, že Karel je sice poražen, ale maďarská reakce i se svými vnějšími podpo rovateli trvá. Jsme skeptičtí jak vůči chování Horthyho a důs

tojníků, kteří čelili karlistům, tak vůči politice velmocí. A jest liže již po prvním nezdařeném pokusu Karla I. vyzývali jsme k bdělosti, opakujeme nyní znovu toto napomínání. Horthy vyslal proti Karlovi své vojsko, ale – všimněte si toho ne udělal mu nic zlého . Kdyby byla vypukla vzpoura komunistic -

ká, bylo by proti ní zajisté postupováno jinak, kdežto Karel — byl zajat , ale dává se mu přitom na srozuměnou, že v jiné chví

li se bude moci vrátit. Zkrátka, jako dříve, tak i po druhé po rážce Habsburkově moc v Pešti zůstává v rukou roajalistic kých . A nechť Dohoda, uctivá k padlým mocnářům , vypoví Karla kamkoliv a nechť Karlova zatímní abdikace bude formu

lována jakkoliv Karel i zítra zůstane pro magnáty jejich mužem. A také u západní Svaté aliance Karel dále bude mít

tajnou přízeň, neboť jeho věc je věcí světové reakce. Stačí jen číst francouzské deníky národního bloku , abychom viděli, že pokud Habsburka se týká , i jejich mlčení je právě tak charak teristické jako jejich články obezřelé i perfidní. Soudruzi , uvedl jsem tyto hlasy z toho důvodu, abyste viděli,

z jakých hledisek je psáno o spletité nynější situaci v různých listech komunistických. Uvádím to jako materiál pro vaši

orientaci, kdož máte rozhodovat. Sám pro sebe považuji je za potvrzení toho, co mi řekl v nejasné situaci instinkt, že nelze tuto věc posuzovat pacifisticky ( čímž není řečeno, že bychom souhlasili s intervencí , o stanovisku k intervenci budu mluvit

později ) a že aspoň pro naše působení mezi českým obyvatel stvem nejdůležitějším, co z nynější situace a jejího rozvití mů.

žeme politicky vytěžit, je, abychom definitivně demaskovalt 328

před masami československého pracujícího lidu Ententu a

rozptýlili iluze, které jediné umožňují kurs oficiální zahranič ní politiky tohoto státu. To je jedno, co musíme mít na mysli, kdybychom ze sjezdu měli vydat konkrétní, přesná hesla. Přicházím nyní k rozboru této otázky z hlediska našeho vnitřního života. Nebudu zacházet do abstraktních úvah , nýbrž vyslovím hned konkrétně otázku , která na vás všude doléhá

zdola, na schůzích, v organizacích : jak se zachovat k vyhláše né mobilizaci ? Rukovat, nebo nerukovat ? Co říkáte v tomto ohledu vy, důvěrníci, co říká komunistická strana ?

Napřed bude účelno rozboru podrobit síly, které s touto otázkou zdola tlačí, a rozebrat, co je na nich povahy komuni stického uvědomění a co povahy jiné. Jaká je nálada ve veřejnosti české ? Na převážnou část této

působí následující hlediska. Habsburk je v Uhrách, je bezpro

středním velké nebezpečí monarchické reakce, z toho vyplývá nebezpečí pro teritoriální integritu Československa , hlavně pro Slovácko, nebezpečí pro politickou samostatnost českého národa, teprve nedávno získanou. Velká část české veřejnosti soudí : zájem »národa« a zájem »pokroku« se úplně shodují . Na společném projevu, dělajícím náladu pro intervenci, shodli se česká i německá sociální demokracie ČSR , vídeňská sociální demokracie, scheidemannovci v Německu, a dokonce též neod

vislí v Německu, kteří jinak na všechno dívají se jenom paci. fistickými brýlemi. Když k tomu připočteme sugesci všeho měštáckého tisku, pochopíme, že zejména v prvých dnech , dokud se přímo nemluvilo o rukování a dokud vládní rozhodo . vání mohlo být považováno jen za gesto, aby silným tlakem,

bez krveprolití byl monarchismus zakřiknut, že i velká část českého dělnictva byla stržena myslet tímto směrem. U části českých dělníků, přístupné jinak nám, bylo nebezpečí, že by pro tuto konkrétní situaci mohli podlehnout důvodům sociál. ních demokratů. Co z tohoto stavu vyplývalo pro naši taktiku? Museli jsme postupovat pomalu , soustavně, abychom souvis lost s touto částí dělnické třídy neztratili, abychom ji postupně

přesvědčili o správnosti názorů svých a přivedli k jednotnému názoru o situaci jak dělníky české, tak německé. Kdybychom v prvém dnu, kdy se habsburská aféra začala vyvíjet, v sobo tu, nevyslovili se proti habsburské reakci s největším důrazem , a to nejen povšechně, nýbrž kdybychom úplně výrazně neřekli, že chceme také vlastní aktivitou zesílit prostředky tlaku proti habsburskému nebezpečí, kdyby proti nám hned v prvých ho dinách byť i jen zkrucováním mohlo být sugestivně rozšířeno

podezření, že habsburské nebezpečí posilujeme a povzbuzuje me odvahou uherské reakce, bývali bychom se octli v českých obvodech v rozporu s masami. Nemohli bychom jejich kritič

nost obracet směrem proti dosavadní politice vlády, která nás 329

až sem dovedla, a vůči opatřením vlády nynějším. Naopak, i kdyby k válce došlo , buržoazie by s úspěchem mohla opero vat proti nám tvrzením, že k tomu přispělo naše stanovisko, které gestu zastrašení vpadlo vzad a odvahu reakce v Uhrách

zvýšilo. To byl smysl našeho prvního, povědomě poněkud ne určitého projevu, jak byl uveřejněn v neděli. My v něm vyslo

vujeme se jasným způsobem zcela důrazně proti nebezpečí habsburskému , vymezujeme však současně zodpovědnost vlá dy . Pravíme, že my jsme ochotni své síly uvést do aktivity , a vyzýváme vedle toho vládu, aby též ona použila všech pro středků tlaku proti zahraniční reakci . Původně bylo v návrhu rezoluce »tlaku a akce « , později bylo slovo »akce « vypuštěno . Nic nebylo v rezoluci o intervenci . V tom ohledu byl projev prvého dne vědomě neurčitým , počítali jsme s tím, že nyní budeme hlediska v něm poprvé naznačená třeba každý den stupňovat, podle toho , jak se budou vyvíjet události a jak na tento vývoj budou reagovat nálady mas. Ale současně dále vsunuli jsme do svého prvého projevu pro proletářskou veřej nost kritické upozornění, že nemůžeme brát zodpovědnost za

dosavadní politiku zahraniční, která nás přivedla až tam, že nebezpečí habsburské má být potíráno válkou, ač se tomu jistě dalo předejít opatřeními politickými , a dále že nepřejímáme odpovědnost za opatření vládní dnů nejblíže příštích, které dělnictvo bude kontrolovat. I duch ilegality byl do prohlášení

vložen apelem na státní a železniční zřízence v souvislosti s výzvou k blokádě. Na vývoj kritičnosti v dělnických masách od prvého dne do dneška měl tento projev, zdánlivě velmi klidný a do jisté míry neurčitý , zřetelný vliv. Se zcela opačnými náladami bylo nám počítat v obvodech

německých . V českých obvodech byl stav, že kdybychom se s největší rozhodností, upřímně také k činu ochotni , nevyslovi li proti Habsburkům , že bychom se tím oddělili od důležité části dělnických mas a že pod štvaním měšťáckého tisku mohl

by být vyvolán proti nám velký nápor. V německých krajích byla situace jiná. Za té změny mocenských poměrů, které zde nastaly po světové válce , po míru versailleském , vedle toho při odpusťte mi , ale nemám jiného výrazu, jenž by vysti. té blbé hoval skutečnost politice, kterou i z hlediska měšťáckého 7

státu nynější držitelé moci proti Němcům dělají, je pochopitel no , že v německých krajích je těžko počítat s nadšením, když

poprvé stát mobilizuje. Je samozřejmé, že když Karel Habs když jsou známky, že se to děje s vědomím určitých kruhů dohodových, že v německých kra jích vzniknou určité naděje a nálady. S tím jako samozřejmým musí počítat i nejpolicejnější mozek v tomto státě. Kdyby za burk objeví se v Uhrách

tohoto stavu vystoupilo v některých německých obvodech pět

lidí a pod pláštěm komunismu vydali heslo »Narukovat ! « 330

-

jsem přesvědčen, že příštího dne mohly by být celé severní Čechy »komunistické «. Naše schůze byly by natřískány. Nála da byla by tak jednomyslná , že kdybychom ji považovali za

opravdu komunistickou , trvalou, opravdu museli bychom mys let na rozhodnutí velmi smělá . Ale já tvrdím, že jako v českém

hnutí jsme povinni bdit nad tím, aby národní podvědomí nevy tvořilo náladu, která by intervenci ( koridor ) , tak pozor, abychom se neoctli ulice za bouřlivého volání

usnadnila třeba i imperialistickou v německých krajích musíme dát v čele mas, které dnes by zaplavily »Proti válce ! « A zítra by mohly zpí

vat v severních Čechách » Zachovej nám Hospodine ! «. Viděli jste na tom, co v souvislosti s porušením imunity soudruha

Tausika vyšetřili jsme na Slovensku, že tam byl učiněn pokus zneužít komunismu k budování sítě horthyovských organizací.

I kde jsme měli protiválečnou náladu, museli jsme přesně uvá žit, co z těchto nálad je komunistické a co ne. Do této diferenciace nálad směrem svislým je nám počítat s vodorovným průřezem zdánlivého »radikalismu« , který se v těchto dnech za nás stavěl a který probíhá všemi národy tohoto státu. Je to nálada pacifismu, zhnusení válkou, nevůle vytrhnout se opět z rodiny a zaměstnání, nálada lidí, u nichž

soukromý život a osobní, lidský, nejvýš pochopitelný pocit se vzpírá proti tomu, co je důsledkem mobilizačních opatření. Kdybychom apelovali na tento pacifický cit, strhneme masy,

ale jako s komunisty půjdou s námi masy snad jen několik dní. To nejsou masy, které by byly v rozporu s militarismem

z důvodů komunistických. Zejména tyto masy nejsou schopny pro komunismus aktivně jednat a snášet oběti. To je většina lidí pohodlných , kteří nechtějí být vyrušeni ze svého klidu, po tolika letech válečného strádání nechtějí být vytrženi ze své

rodiny. Jásali by nám vstříc, kdybychom vydali heslo »Neruko . vat, ale jakmile bychom žádali , aby podstoupili utrpení , sná.

šeli žalář za toto stanovisko, právě tyto vrstvy povahově slabší by to nesnesly. Naopak, velmi brzo by přišly na nás s nároky na ochranu, o podporu, a kdybychom za nynější své síly ne mohli jim vyhovět, vzbouřily by se proti nám. Vedle těchto růzností prostředí a pohnutek činí situaci kom

plikovanou a zaujetí stanoviska nesnadnějším různé osvětlení, z jakého je možno posuzovat karlistické nebezpečí samo. Mů žeme se na ně dívat jako na nebezpečí pouze jednoho člověka

a jediné dynastie. Kdybychom z tohoto hlediska pouze iněli situaci posuzovat, pak pravím : pouze k odstranění Karla a členů habsburské dynastie válka není nutna, k tomu stačí za

kročení Dohody. Kdybychom ale měli nynější akci zkoumat jako principiální akci proti monarchismu, jak se líčí zde v Čechách, pak jistě každý dělník zamyslí nad tím, jak mů že podobnou akci dělat s námi monarchické Jihoslovansko, 331

Rumunsko a Itálie. Politika, společně vedená se státy, jimž

v čele stojí monarchové, nesměřuje k principu potlačení mo narchické reakce. Z hlediska potlačení monarchické reakce

jako principu je i požadavek sesazení všech členů habsburské ho rodu nedostatečny. Domnívat se, že útokem, třeba i válkou, proti určité osobě nebo jednotlivé skupině osob odstraní se nebezpečí monarchie pro střední Evropu, je stejným klamem jako anarchistická teorie o individuálním teroru, kterým také

se nerozřeší sociální problémy. Útok na jednotlivého člověka nebo členy určité rodiny nerozřeší otázku přerodu od kapita lismu k socialismu a rovněž tak třeba tisíc pum války nevyvrá . tí kořeny monarchismu. Ty jsou hlouběji . Vyvírají z prostředí, které takového Karla přímo k sobě táhne, v hospodářské roz tříštěnosti střední Evropy, kde v mezích versailleského míru

není možno vytvořit novou organizaci života . Z toho důvodu, dokud tyto poměry trvají, potácejí se zdánlivě samostatné ma lé státy z jednoho nebezpečí do druhého , každé chvíle vznikne někde situace , která hrozí vést k válkám. K úplnému odvráce

ni nebezpečí habsburského může vést jen překonání monar chismu jako principu a k dosažení tohoto cíle nemůže být s úspěchem použito žádného jiného prostředku než aktivity

ozbrojeného proletariátu celé střední Evropy, žádné jiné války než sociální revoluce ve střední Evropë. ( Potlesk . )

Předseda soudruh Šturc konstatuje, že tříčtvrtihodinná lhů ta řečnická je řečníkem vyčerpána. Sjezd schvaluje pro tyto referáty prodloužení řečnické lhůty až do vyčerpání materiálu. Referent soudruh Šmeral pokračuje: z jiného hlediska bylo karlistické dobrodružství posuzováno v tom smyslu, zda je

nebo není jen vnitřní záležitostí Uher. Byl mezi dělnictvem vysloven názor : nebudeme se starat o věc, dokud se odehrává v Uhrách. Budeme stát na hranici této země, a teprve kdyby

měl být učiněn pokus přenesení monarchie sem, postavíme se na odpor se zbraní v ruce . Také v této formulaci pacifistické

stanovisko nepokládám za správné. Pokus Habsburkův by se nestal , kdyby za ním nestála mezinárodní reakce světová. Ka rel , velmi průměrný člověk , nenašel by pouze z vlastní iniciati

vy v sobě tolik ctižádosti a odvahy , ani by mu ta myšlenka vů bec nepřipadla , aby se znovu na vlastní pěst domáhal trůnu. Ale karlistické hnutí a vůbec monarchické hnutí v Uhrách je ve spojení s křesťanskosociálními kruhy v Rakousku, které jsou tam tak silné, že mají dnes bez sociálních demokratů vlá du v rukách a jenom se zřetelem na celkovou mezinárodní situaci neodhalují svou monarchickou tvář dosud jasně. Musí

te číst Reichspost, máte-li celé této věci přijít na chuť. Říš

ským kancléřem v Rakousku je Schober, bývalý policejní ředi tel ve Vídni za habsburské vlády. Kdo bude věřit, že je Schober

republikánsky spolehlivým na svém místě ? A toto monarchic 332

ké hnutí v Maďarsku a v Rakousku je ve spojení s německým monarchickým hnutím , které je neseno organizací »orgešů«. Nesmíme tedy Karlův pokus posuzovat jenom jako návrat jed né dynastie do jedné země. I to už by bylo velké nebezpečí, kdyby se Dohoda vrátila k uznání »legitimismu« za tím úče lem, aby obnovením autoritativního režimu čelila zradikalizo

vání proletariátu střední Evropy . Ale karlistický pokus v Uhrách je ještě nebezpečnější. Musíme se na něj dívat jako na první výpad organizačního spojení monarchické reakce v celé Evropě. A je to jen náhodou, že Karlův puč se stal

u Šoproně, a ne ve východním Prusku nebo v Bavořích. Že ten to názor není uměle vykonstruován, to dosvědčuje také článek soudruha Thalheimera, který dnes přišel do Prahy. V článku

Druhý úklad Karla Habsburka soudruh Thalheimer píše : » Vý let Karla nebyl monarchickou osamocenou akcí jednoho kníže te žijícího ve vyhnanství. Jeho tlupy se skládaly též z rakous kých a částečně také německých žoldnéřů. Německý letec řídil aeroplán. Je velmi pozoruhodné, že v pondělí byly na berlínské

burze rozšířeny zprávy, že prý v Bavorsku byla vyvolána mo narchie. Mezinárodní monarchické nebezpečí není ještě zažeh náno. Uherský pokus rozvíří otázku monarchické restaurace

v celé střední Evropě. Ještě více ! Ačkoliv král byl vzat »pod ochranu« anebo snad právě proto, že se tak stalo, viklá se po řád ještě vše, co Dohoda uboze vybudovala na půdě bývalé podunajské monarchie. Všude sestrkávají dohromady hlavy

staří páni střední Evropy , velkostatkáři, důstojníci, byrokraté a těžcí průmyslníci , zda se neblíží příležitost, aby se vrhli na proletariát, který se ve střední Evropě stále více a více radika lizuje.« V tomto článku soudruh Thalheimer potvrzuje , že monar chické nebezpečí jde od Horthyho , Schobra a křesťanských sociálů až po německé orgeše . Kdyby v Německu, třeba v Bavorsku, začala aktivní monarchická akce, jak se zachová německá komunistická strana ? Pacifisticky, nebo jinak ? A jaké heslo máme my nyní formulovat pro komunistický prole tariát celé střední Evropy ? Aktivně, nebo pasívně ? Výslovně

zase pravím, že tím nic neříkám o vojenské intervenci vlád a států .

A teď, když jsem naznačil tyto různé perspektivy, různá hle. diska, z nichž je možno na věci se dívat, chci podat vysvětlení o tom, jaký byl náš dosavadní postup.

První den přišla zpráva o přistání Karla v Uhrách. Nebylo

ještě nic s mobilizací. Řekli jsme si : teď musíme být v souvis losti s masami, musí vyjít projev, který by byl masám pochopi telný. Jasně, určitě a neodvisle na všechny strany musíme říci:

jsme ochotni proti reakci Habsburků vystoupit nejkrajnějšími

prostředky. Vedle této naší akce půjde akce vlády. Řekli jsme, 333

že vláda má povinnost použít prostředku »tlaku« ne ve spolku s námi, ale vedle nás. Upozornili jsme současně na to, v čem nutno ihned mít k vládě nedůvěru, a výzvou k státním zaměst

nancům ukázali jsme na cestu blokády , To byl duch prvního nedělního projevu našeho . Jak se pak

události rozvíjely, každý den jsme formulovali své stanovisko. Obsah svých projevů, vydávaných pro orientaci mas, jsme při. tom stále stupňovali. Formulovali jsme konkrétní požadavky ( v řeči soudruha Kreibicha v zahraničním výboru, z té pak byly převzaty do rezoluce předložené táboru na Staroměst ském náměstí ) . Výslovně pravím , že tyto požadavky jsme nevy . slovili proto, abychom o ně smlouvali s vládou, nýbrž abychom na osudu těchto požadavků , v podstatě velmi mírných, odhalili masám povahu nynější vlády . Skutečně tím, když nestalo se propuštění našich politických dělnických vězňů ve chvíli, kdy

z hlediska samého měšťáckého státu byli nepřáteli monarchis té, velkostatkáři , kdy tito měli být v internaci nebo ve vazbě,

ukázalo se širokým velikého bohatství, davky velmi mírné , důvody politické i

vrstvám, že vláda je do té míry v zajetí že v situaci vážné nemůže splnit ani poža. třebaže pro jejich splnění mluvily důležité státní, když jsou to požadavky vybočující

z rámce uvědoměle měšťáckého režimu .

Formulované požadavky byly kritizovány též i z tohoto hle diska , že prý byly příliš mírné. V Ostravě byly formulovány požadavky více blížící se našim konečným cílům. Zde cítím nutnost vyslovit se vůbec o naší taktice. Máme stále opakovat jenom maximum, anebo se přiblížit co nejvíce k drobným po . třebám dne, o ně se starajíce, odhalovat nemožnost kapita

listické společnosti? Řeknu příklad, snad příliš jednoduchý: Požadavky a potřeby dělnické třídy, od dnešního stavu přes reformy až po zrušení stavu námezdního, po komunismus, označme přímkou rozdělenou na díly od 1 do 100. Kapitalistická společnost má dnes jen omezenou, velmi omezenou možnost

potřebu dělnické třídy uspokojit . Při největším napětí sil u stupnice na přímce označené může jít jen k číslici 10. Vše ostatní jest nad její možnost ; 15 stejně jako 100. Byly názory,

že je nekomunistické, kdykoliv ve svých požadavcích říkáme méně než 100. Kdyby to bylo pravda, mohli bychom opakovat

jen jedno. Upadli bychom do šablony, banálnosti. Na masy by chom nepůsobili silou přesvědčivosti. Od 15 až do 100 vše je za

rámcem kapitalistických možností . Čím více se přiblížíme k potřebám dne, k drobným starostem masy, k tomu, co nej prostší dělník pokládá za samozřejmě možné, tím lépe můžeme

na boji o to odhalovat nemožnost kapitalistické společnosti. Když budeme říkat : nechceme nic než komunistický stát a převrat, když to budeme papouškovat v době, kdy dělník zřej mě cítí, že mezinárodní poiněry, naše síla na to nestačí, tu 334

bychom mohli působit dojmem malé opravdovosti a vážnosti. Když však řekneme 15 ( třeba jen podstatné sociální pojištění ) , a ani to nebude dnes

za finanční rozvrácenosti státu

splněno, tu se pohrne masa za tímto požadavkem, za námi, ji

samé otevrou se oči o nemožnosti dnešního systému a ona zvý . ší naši sílu pro boj k překonání tohoto systému. Jak velké po

žadavky postavím, to je věc taktická, souvisící s oceněním konkrétní situace . Na celé světové frontě je případ Karla Habsburka menším případem. Ale kdyby byla situace bezpro

středně akutního revolučního výbuchu v Evropě, jak některé směry v Třetí internacionále odhadovaly situaci ještě o váno cích, pak by bylo možno uherské nebezpečí udělat východis

kem i pro hnutí k převzetí moci u nás. Za těchto předpokladů byla by správná formule: » Poraž napřed svého Jelačiče ! « a

» Cesta do Budapešti vede přes Hradčany «. Vždyť ruská revolu ce 1905 vyšla z boje o puntík nad i , ze stávky petrohradských typografů, při níž bylo sporným, zda písmeno jer má se počítat do akordní mzdy neb ne. Ale co je správné za jedné situace , je

nemožné za situace jiné. Požadavky, jak námi byly formulová ny, splněny nebyly a právě to , že nebyly splněny požadavky mírné, otevřelo mase oči více, než kdyby se jednalo o požadav

ky, které by masa pociťovala jako přehnané, pouze agitační. Tolik mohu uvést na obranu této části naší činnosti z posled ních dnů .

V jednom z projevů tohoto týdne vzniklo nedorozumění z formy, jak jedna věta byla stylizována. V rezoluci táboru

stála věta přibližně toho obsahu, že o provedení trianonského míru má se starat Velká dohoda, a ne my. To někteří soudruzi

považovali tak, jako bychom my dávali zásadně souhlas tria nonským a versailleským ujednáním . Tak to myšleno nebylo. Já jsem rezoluci v rychlosti pět minut před táborem stylizova) sám, měl jsem na mysli požadavek odzbrojení Madarska, jejž právě konkrétně kladl Beneš a jejž formuloval jako splnění

trianonské smlouvy. Chtěl jsem říci, že i požadavek odzbrojení dá se vyřídit, když vážně zasáhne Velká dohoda, a že není tře ba , aby kvůli tomu naši lidé jako vojáci ve válce obětovali sve životy. Vzniklo - li nedorozumění, tedy to opravuji. Ale mám

dojem, že při dobré vůli, bez malicherného vytahování jednot livých slovíček, nedorozumění by vznikat nemuselo. Vždyť naše stanovisko jak k versailleskému, tak trianonskému míru

je notoricky známé, my jsme je stále vyjadřovali, proti oběma mírovým smlouvám jsme hlasovali . Je znamením jistého nekli du v našich řadách, když podobné nedorozumění vůbec mohlo vzniknout.

Projevy, které pak byly vydány po táboru - čtvrteční provo lání, projev na to následující – v podstatě byly uznány za si

tuaci přiměřené a kritiku nevzbudily. Ovšem že byly skoro 335

celé zkonfiskovány. Celkem opakuji, že vyměřovali jsme hesla tak, aby nebyla cizí masám, aby byla těmito chápána, a že pře dem jsme byli rozhodnuti den ze dne je stupňovat, podle vývo je situace.

Jedné věci nechci se vyhnout. V diskusích, které o našich projevech byly vedeny, zaslechl jsem také ozvuk myšlenky

šablonovité, že pro komunistickou taktiku musí být úplně jed no, je-li někde takový režim jako v Republice československé anebo jako je v Uhrách, ať už je tam Horthy anebo Habsburk. Pro přímočarost komunistické taktiky že jsou to odstíny příliš

» jemné «, na které není možno brát zřetele. Z tohoto hlediska byly činěny výtky proti stanovisku, jež v zahraničním výboru vyslovil soudruh Kreibich. Kreibich prohlásil, že stát, jenž je výrazem politické samostatnosti československého národa, je

pokrokem proti dřívějšímu stavu a že i my, komunisté, vlastní akcí, ne pod vedením vlády, postavili bychom se proti tomu, kdyby náporem monarchismu měl být učiněn krok zpět. Tako

vé brutální, neohrabané, šablonovité, banální posuzování, jako by bylo jedno, dokud není komunismu , jsou-li ve střední Evro pě samé horthyovské státní útvary anebo také jiné, není mož

ným. Upozorňuji, jak v Německu komunistická strana vždycky volá po jednotné frontě proletariátu, kdykoliv se vzchopí k aktivnosti »orgeši« . V poslední době promluvila Klára Zetki nová v německém parlamentě řeč na téma Komunismus a re publika. V této řeči Zetkinová mluvila:

»Počet, charakter návrhů, jež vám předložila komunistická

frakce, projevují rozpor názorů, jenž nás dělí od většiny této sněmovny. Je to různost odpovědí na otázku : co nyní ? Jednotni s většinou říšských poslanců jsme v názoru, že republika musí být chráněna, a to, ačkoliv je tato republika černočerveně-zla tou, měšťáckou republikou, a ne rudou republikou rad prole tariátu. ( Soudruh Smeral ukazuje Hamburger Volkszeitung z 3. října, kde toto místo je vysazeno výrazně. ) Měšťácká repu

blika je dílem proletariátu, ale není splněním touhy a boje pro letariátu. Je vykoupena a zaplacena životy statisíců proletářů, kteří padli na bojišti imperialismu na Západě a Východě. Je vykoupena a zaplacena utrpením a strádáním , které ženy děl

nických mas musely snášet za války doma. Že ještě existuje, i to je v poslední řadě činem proletariátu. Ale republika tak,

jak je, nemůže být splněním proletářského boje, poněvadž do dneška nedostala sociální obsah, který teprve byl by s to uči nit ji drahou srdcím proletariátu. Přesto dělníci mohu snad říci bez rozdílu stran

jsou odhodláni chránit a hájit republi

ku jako politický pokrok proti jejím nepřátelům. «

Soudruzi, my jsme neakceptovali stanovisko soudružky Zet kinové v této výraznosti, citoval jsem ho však jako doklad, že není možno hned za »nekomunistické« považovat, dělá-li se 336

rozdíl mezi republikou režimu, jako je československá, a mezi

režimem horthysmu nebo habsburství. Soudruzi z českých obvodů, představte si, v jaké situaci bychom mohli být dnes, kdybychom hned v prvý den jasným a důrazným vyslovením se proti habsburské, monarchické reakci nevyrazili z ruky zbraň

všemu měšťáckému a sociálně patriotickému tisku, kdyby ten to mohl vyvolávat sugestivní vzrušení proti nám a pokusit se přetrhnout spojení mezi námi a masami. Ale nejedná se jen o důvody stranické. Jak byste věcně srovnali se svým svědo mím, kdyby Habsburk nebo Horthy měli být obsahem nebo formou našeho projevu prvních dnů povzbuzeni k zvýšenému sebevědomí a k zvýšené výbojnosti ? Když přišla mobilizace a měli jsme určit odpověď na otázku

rukovat nebo nerukovat, vycházeli jsme z těchto myšlenek : Odpověď ta u nás nemůže být určována nějakým dogmatickým

názorem, nýbrž ona závisí od konkrétních poměrů a zejména od skutečné naší síly. Můj názor je, že nemohli jsme vydat hes lo nerukovat, když jsme v dané situaci věděli, že za tímto hes lem seskupila by se jen poměrně větší část lidí komunisticky

přesvědčených a k obětem ochotných, naproti tomu ale mnoho lidí z důvodů pacifistických a z důvodů osobních pocitů , kteří

by snad den dva s námi šli, ale když by měli podstoupit oběti, nejen by je nepodstoupili, nýbrž obrátili by se proti nám. A vedle toho v německých obvodech nemohli jsme si přát situa

ci, kde by naši lidé octli se po boku nacionální iredenty. Byli jsme si vědomi, že bychom vešli v krajní boj s veškerou státní mocí a není možno považovat za oportunismus, když napřed zcela střízlivě jsme uvážili své síly. Víme, že přijde chvíle, kdy se krajnímu změření sil nevyhneme. Ale dnes museli jsme uva žovat o tom, zda jsme s to tak podstatný konflikt se státní

mocí vést až k vítěznému skončení, až k uchvácení státní moci, zda mezinárodní situace je taková, abychom moc případně uchvácenou mohli udržet, zda snad sovětové Rusko pro své

udržení potřebuje takové oběti. K rozvaze napomíná nás také ta okolnost, že vzhledem k nečekanému rozvoji naší strany musíme počítat s tím, že vláda musí přijít na myšlenku, zda

bychom se my nedali svést na takovou základnu jednání, kde by bylo možno, třeba provokací, za souhlasu velké části veřej ného mínění srazit nás do ilegality. Vzpomeňte si, co se dálo, když jsme zápasili o sociálně demokratickou stranu a o Lidový dům. Teď jsme byli před slučovacím sjezdem, teď jsme upro střed zápasu o ideové ovládnutí odborových organizací! To je při velikosti našeho hnutí mnohem důležitější než před rokem.

Za krátký čas mohou býti volby a kde pak se sežene v parla mentě »demokratická většina« ? My jsme zemí důležitou pro Dohodu. Představte si, kolik nejrafinovanějších mezinárod

ních, policejně nejvyspělejších mozků přemýšlí o tom, jak by 337

se dala nastavit léčka komunistické straně, která dosud jediná v střední Evropě vyhnula se podobným úskalím a stále více roste ve stranu opravdu masovou. Odpusťte, řeknu-li vám ni koli bez pohnutí: Nezahrávejte si lehkomyslně s myšlenkou, že je jedno, jsme-li stranou velkou, masovou, anebo sektou. A stej

ně zamyslete si, že je předností dostat se mimo možnost legál ni existence. Mluvil jsem v poslední době se soudruhy jihoslo vanskými a polskými. Z jejich úst slyšel jsem slova : »Vy jste šťastní, že můžete pracovat na půdě legality ! « Jako komunisté

víme, že musíme i se sražením do ilegality stále počítat. Orga nizačně se připravovat je naší nejpřednější povinností. Ale něco jiného je, kdybychom sami bez ohledu na svou sílu k tomuto stavu neprozíravě pracovali. Prohlašuji otevřeně, že ve výkonném výboru nebylo jediného hlasu, abychom v dané konkrétní situaci vystoupili s heslem, jež by mohlo vyvolat

krajní konflikt se stání mocí. Upozorňuji, že francouzská stra na se octla před několika měsíci v obdobné situaci jako nyní

my, když byla ve Francii mobilizace k obsazení Lucemburska. Také tam krajní nápor podstoupen nebyl a na III. sjezdu v Mos kvě byly francouzské důvody velmi vážně přezkoumány. Je otázka : když jsme nevydali heslo nerukovat, jaké heslo

máme dát ? Můj dojem je, že více než vydávat rezoluce, mani festy , které jsou většinou konfiskovány a jiným vydáním postih nou jen menší část mas, mělo by se pečlivě a svědomitě praco vat lv každé místní organizaci, jejichž členové mobilizační vý

zvě podléhají . Každý komunista, který odchází z našich řad do řad vojenských, má vědět, že je povinen zůstat komunistou, i když se dostane do jiného prostředí a obleče uniformu. Na to

upozornit dělníky je první povinností. Dále jsme povinni půso bit k tomu, aby mobilizovaní soudruzi nezapomněli, že mají zůstat ve styku s místní organizací svou vlastní i místa, kam

přijdou, že i za vojenské povinnosti mají navazovat styky se soudruhy stejně smýšlejícími, ve své rotě , ve větším oddílu, starat se o jejich denní potřeby, tím nabýt jejich důvěry, sou stavně sledovat náš tisk, i mezi řádky , a pracovat pro další rozvoj naší myšlenky . I o tomto kryjí se náhodou mé myšlenky

s tím, co obsaženo je v citovaném již, náhodou právě došlém článku soudruha Thalheimera. Thalheimer popisuje situaci vy

tvořenou Karlem a pak píše : Nejbližší úloha dělnictva je jasná . Nesmí stát stranou, nesmí přenechat jedině buržoazii obranu proti monarchické restauraci v Uhrách . Musí dostat do rukou zbraně a musí si vynutit plnou volnost pohybu, aby monarchic ký útok odrazilo a vytvořilo si jistotu proti habsburské restau raci . Současně však je nutno zabránit, aby z obrany proti Kar lu Habsburkovi nestal se útok na uherský lid . Proto je nutno všude s vyhlášením války proti Karlu Habsburkovi spojit soli

dární akce s uherským dělnictvem. Otcem Habsburkova úkla 338

du je režim Horthyův a po Karlovi jde o to, zasáhnout Horthy ho a posílit uherský proletariát. « Ještě jedné otázky se chci dotknout. V jaké formě má být vřaděna do hesel dne otázka ozbrojení proletariátu. Dovolte, abych řekl, že by bylo velmi povážlivým, abychom této věci používali jen jako fráze , na okamžité vyhovění náladám mas,

aniž bychom přikládali slovům vážný smysl . Jedná se zde o nejdůležitější snad část revolučních zkušeností. Naše teorie učí, že základem každého právního řádu je faktická moc, držení materiálních prostředků hospodářských, v poslední

řadě moc branná. To věděl již Lassalle, a to platí i pro nový řád komunistický . Stále musíme naše lidi poučovat o této pravdě, ale to neznamená, že v každé době lze vydávat výroky, aby se zbraně chopili a jí užívali . Naši lidé dostanou nyní zbraň. Tolik víme, že i v uniformě budou žít svým vlastním životem, zůstanou komunisty. Někteří soudruzi mínili, že by

chom měli vydat též heslo o tom , co má dělat ozbrojený lid při demobilizaci. Také toto musí být řešeno konkrétně. Dnes neví me ještě, jak dlouho bude stav mobilizace, jaká bude nálada vojska a lidu v dny demobilizace, jaké budou poměry u nás a

v Evropě. Kdybychom dnes vydali heslo o tak závažné otázce, jako je otázka zbraní, už napřed pro případ demobilizace, mys lím, že bychom to sami necítili jako vážné. Více už pro nedo statek času nemohu o tom mluvit ; snad budu mít v doslovu

příležitost vrátit se k této důležité otázce.

Prosím , soudruzi, za prominutí, že jsem vám přednesl řadu myšlenek neurovnaně. Přiměli jste mne mluvit bez předchozí porady s výkonným výborem a chápete, že pociťuji velkou od

povědnost. Uznáte , že kdybych chtěl pamatovat na osobní obli bu , že bych mohl pronést řeč formálně, daleko radikálnější a tato by byla i mnohem snazší, kdybych se držel jen povšechné zásadové linie. Ale považoval jsem za svou povinnost mluvit

konkrétně, nevyhnout se žádné z konkrétních námitek a situa cí. Předložil jsem děl jsem při tom náladám . Slyšeli ( Hlučný souhlas a

vám věcně materiál, vysvětlil hlediska, hle nepodléhat tlaku zvenčí, ale také ne vašim jste, rozhodněte, převezmete odpovědnost. potlesk . ) 1

Řeč poslance soudruha Kreibicha Kreibich: Soudruzi a soudružky ! Vítám usnesení včera uči něné , že bylo umožněno mluvit na sjezdu strany o důležité 1 Otištěno v plném znění v Rudém právu, č. 259, 5. listopadu 1921. Vorwärts , č. 257, 2. listopadu 1921 referoval 0 projevu Karla Kreibicha pouze ve zkráceném výtahu. 339

otázce politiky, kterou strana v posledních dnech dělala a kterou zamýšlí dále provozovat v této vážné situaci, a pozdra vuji, že těm, na kterých spočívá odpovědnost, byla dána příle žitost promluvit. V posledních dnech od velmi hů vznášena byla výtka, že politika, kterou dnech sledovali, není komunistická, není prý Bylo slyšet dokonce hlasy, které naši politiku

mnoha soudru jsme v těchto dost radikální. počaly srovná

vat se sociálně demokratickou politikou z roku 1914. Je tedy nutno, abychom si řekli také slovo o radikalismu. Neboť zdá

se, že velmi mnozí soudruzi zapomněli, co vlastně radikalis mus znamená, zapomněli, že slovo radikál pochází od slova kořen, že tedy radikalismus v prvé řadě znamená důkladnost, jít věcím na kořen a z kořene, od základu je měnit, že tedy povrchnost je pravý opak radikalismu, že tedy s radikalismem nemá nic společného, není-li při posuzování dějinných situací à určitých taktik po ruce nic nežli schéma a jestliže jen ze

zrcadla činí se povrchní sroynání. Za politickou taktiku pova žuji radikalismus tenkrát, je-li vždy odhodlán do krajnosti a

připraven na nejkrajnější, ale naprosto ne podnikat to , co nej dříve je po ruce jako věc nejkrajnější. Tu bych si dovolil po známku, že srovnání se situací z roku 1914 je úplně křivé a

absolutně se tu nehodí. Nehodí se, posuzuje-li se dějinná situa ce při počátku války, především však ne se zřetelem na dějin né měřítko. Vypuknutí světové války v roce 1914 byla přec jen jiná věc než mobilisace tří nebo čtyř ročníků v Českosloven sku. Historická situace byla tehdy také úplně jiná a politika, která prováděna byla sociálními demokraty, záležela v pod statě v pozorování války, která těmito vládami byla vedena,

v odstavení třídního boje a proklamaci národního souručen ství. Tato politika nemá nic společného s politikou, kterou jsme v posledních dnech dělali. My jsme nepodnikli ani nej

menší a neřekli jsme ani jediné slovo, které by nějak mohlo být vykládáno jako důvěra k této vládě. My jsme však v těchto dnech při každé příležitosti zdůraznili nutnost boje proti reak ci a proti monarchismu. Chtěl bych podotknout, že tato takti ka, kterou jsme se řídili v posledních dnech, nebyla taktikou té

neb oné jednotlivé osoby, nýbrž že za tuto taktiku všichni do hromady, kteří jsme tu spolupracovali, béřeme úplnou odpo vědnost.

Dal jsem se v těchto dnech vést dvěma velmi důležitými zře teli .

Předně všeobecnou situací, ve které dnes nalézá se světová krize kapitalismu a světová revoluce proletariátu. Nepotřebuji o tom ztrácet mnoho slov, ale musí být konstatováno, že vý sledky III . světového sjezdu a směrnice, které stanovil sjezd, značnou měrou byly rozhodující pro taktiku v posledních dnech . III . světový sjezd jednomyslně v tezích o světové situaci 340

konstatoval, že následkem selhání sociálně demokratických

vůdců proletariátu v roce 1918 o zhroucení světové války ne dostali jsme se s proletářskou revolucí kupředu, že tím bur žoazie mohla se zase zotavit a dospět k moci, že kapitalismus

mohl nabrat, načerpat zase nových sil a že jsme se tím ocitli v krajně obtížné situaci. Především revoluční jádro čet prole tariátu, když nadešel tento stav, bylo pro zradu sociálně demo kratických vůdců proletariátu při všech pokusech obrátit dě

jinný osud vždy spojenou mocí buržoazie a sociálpatriotů po raženo. To vedlo k tomu, že dnes stojíme před přerušením se stupné linie světové revoluce a že to bylo jádro usnesení III. moskevského sjezdu – nalézáme se v situaci, ve které ne kaž

dá hospodářská a politická krize smí svést proletariát k tomu, aby bezpodmínečně se zařídil na nejkrajnější a poslední cíle a aby krajní sílu nasadil k dosažení tohoto cíle. Kapitalismus a

buržoazie vynaložily všechny síly, aby se zachránily před zhroucením. Dík podpoře ze strany sociálpatriotů mohly vyna ložit tak ohromné síly, že revoluční proletariát nalézá se dnes v obranném boji a že byl zatlačen do defenzívy a že bude po třebí zcela ohromného obratu a mimořádně obrovského napětí sil proletariátu, aby mohl zase přejít k ofenzívě. Je jasno, že

buržoazie tuto situaci také prohlédla a že se vynasnaží, aby jej povalila, jej v této době také vyprovokovala, aby jej mohla lépe rozdrtit. Druhá úvaha, kterou jsem se dal vést, byla otázka : jak dale ko dospěla naše organizace, jak daleko jsme organizačně silni a mocni, abychom mohli podniknout takovou revoluční akci,

která by odpovídala heslům, která jsme měli sledovat a která některými soudruhy byla žádána. V tomto ohledu musím říci : je fakt, že teprve stojíme při založení naší komunistické stra ny, že organizace v komunistickém smyslu ještě nemáme, že si teprve stanovy chceme dát a teprve na základě tohoto řádu že organizace musí být vybudována . Tato skutečnost přivedla mě k přesvědčení, že organizačně na tak krajní boj jsme ještě ne vyspěli. Především nedá se popřít skutečnost, že nehledě k ně mecké komunistické organizaci, která v tomto ohledu je o ně kolik kroků dále, organizace většiny dělnictva se zřetelem na komunistickou výstavbu a se zřetelem na výstavbu ilegaglity,

nehledě k jednotlivým krajům, vůbec ještě nic vážného neuči nila a nevytvořila. Jestliže chtěl bych tu jednomu soudruhu , který žádá radikální taktiku, předložit otázku, pak by to byly

otázky tyto : Učinili jste v posledních dnech také všechno, aby všichni dělníci dostali do rukou naše projevy, i ty, jež

byly konfiskovány ? Dostali do rukou naše projevy všichni vojáci, kteří narukovali a kteří narukují ? Co jste učinili na tomto poli? Shledal bych, že na tomto poli bylo velmi málo učiněno. 341

A nyní k principiálnímu rozboru otázky, která tu hraje tak velikou roli a kde jsem narazil na názory , které mě velmi bole ly. Především mě zabolel tak mnohý souhlas a také mnohá

kritika. Mnohý souhlas s mou taktikou mě zabolel , protože jsem viděl , že tento souhlas pramení z radosti nad tím, že jsme se nedostali do tak radikálního boje. Ale také mnohá kritika

mne zabolela, protože mnozí soudruzi v nejdůležitějších zásad nich a taktických otázkách projevují přímo primitivní názory . Tak především k otázce monarchie, nebo republika ? Vulgární demokracie, vulgární měšťácký republikanismus vidí zde re publiku, onde monarchii. Je mu i republika vždycky to lepší,

monarchie reakcí. To je ovšem jenom schéma, mecha nické rozdělení. Nedá se popřít fakt, že republika může často být zpátečničtější než monarchie . Také na naší straně

jsou jisté mechanické názory , že totiž nedospíváme dále přes hledisko monarchie a republika , nežli že říkáme : obé jsou měšťácké kapitalistické státy, tedy je to docela jedno, ať mo

narchie nebo republika. Tato otázka musí se posuzovat čistě historicky a zodpovídat v každé situaci zvlášť. Přijde -li tato

otázka na denní pořádek ve veliké válce, v situaci, kdy monar chie nebo republika je vykolejena ze stabilní rovnováhy a do stane se do pozice labilní ( kolísání ) , kde každé chvíle může

nadejít přemet z jednoho do druhého, v každé takové situaci musíme se postavit na stranu republiky. Pak nesmíme říci: re

publika a monarchie je nám docela jedno. Tu jedná se o situaci, ve které hrozí nebezpečí přemetu od republiky k monarchii, přemetu od měšťácké demokracie k monarchické reakci. Vždy

a ve všech dějinných situacích postavili se dělníci v takovém případě na stranu republiky a v žádné situaci nebylo to kriti zováno z jakékoli strany jako zanedbání třídního zájmu děl nictva a je samozřejmo , že na měšťáckou demokracii nedíváme

se očima sociálního demokrata, který v měšťácké demokracii vidí krásný , vznešený ideál a představuje si, že v této státní formě uskuteční se překlon od kapitalismu k socialismu. Tento názor samozřejmě odmítáme. My stojíme v této otázce na půdě marxistické a ta je, že měšťácká demokracie je velmi důležité přechodné období od kapitalistického státu k chvácení moci proletariátu. Měšťácká demokracie nemůže samojediná za

všech okolností poskytnout proletariátu větší politickou vol nost pohybu. To není rozhodující, ačkoliv právě mám za to, že na omylu jsou soudruzi, kteří v posledních dnech prohlásili: Ať Horthyova reakce s Karlem, ať Československo, jedno je právě tak reakční jako druhé. Kdyby tito soudruzi pracovali šest měsíců jako komunisté v Maďarsku, dostali by velmi brzo jiné názory . Jedná se o to , že měšťácká demokracie znamená 342

pro proletariát lepší vyškolení, lepší dozrávání ku převzetí moci, že je tu lépe než v monarchii a obzvláště je tomu tak, pokud jde o otázku, zda habsburská podunajská monarchie, nebo Československá republika, ve které československý ná rod má svou národní samostatnost. To hraje tu potud podstat nou úlohu, že právě pro československý proletariát má měš tácká demokracie větší význam. Má sice tentýž úkol jako mo

narchie a reakce, totiž proletariát utlačovat a udržovat ve sta vu utlačení a zabezpečovat nadvládu kapitalismu. Ale v měš tácké demokracii musí buržoazie sama převzít tuto úlohu a

krýt ji plným svým jménem. Nemůže se schovávat za monar chii, za pověstný starý absolutistický systém a nemůže násled kem toho uhýbat od zodpovědnosti. Pro to nemají snad němečtí

dělníci tak velké pochopení, ale právě pro český proletariát hraje to ohromnou roli. Československý proletariát byl v sta rém Rakousku ještě snad více utlačován nežli německý . Ale česká buržoazie mohla si ve starém Rakousku dovolit luxus, navěšovala na sebe demokratický pláštík, protože formálně

proklínala vždycky Habsburky, císařství a zatracené Rakous ko, kteří všechno to podnikali, že je za to mohla činit zodpo vědné, ačkoliv všechna tato opatření dála se také v zájmu čes ké buržoazie. Pan Kramář a soudruzi mohli se skrývat za toto Rakousko. Každý národní demokrat mohl jít na kteroukoli proletářskou schůzi a nadávat na Rakousko, četníky, ministry a na rakouský militarismus. To bránilo do značné míry politic

kému prohlédnutí proletariátu. To to bylo, co udržovalo ještě poslední stopy oprávnění nacionalismu a důvěry k buržoazii, to byla základna politiky z roku 1918, kde český proletariát postavil se na stranu buržoazie a buržoazie úplně strhla na sebe duševní vedení proletariátu. Ale nyní v republice není věc již tak pohodlná. Nyní musí páni Kramář a soudruzi sami obstarávat utlačování proletariátu a nemohou se vymlouvat na rakouské četníky a na rakouské vojsko, musí na dělníky pouš tět československé četníky a vojáky a musí je dát zavírat čes

koslovenskými soudci. Jestliže si představíme situaci v českém proletariátu a míru třídního uvědomění jeho před třemi lety a srovnáme-li to s dnešní situací, musíme říci : v těch třech le

tech lze zaznamenat ohromný pokrok, který je neslýchaný v dějinách proletariátu. Před třemi lety kdo z nás by byl s to, aby tu seděl v jednom sále, u jednoho stolu ? Tři léta výchovy

vlastní buržoazní demokracií přešla a dnes tu sedíme v tomto sále pohromadě. Proto nesmíme také v tomto státě, ve kterém žijeme, přehlí

žet pro otázku měšťácké demokracie, otázku monarchie nebo republiky, otázku národní samostatnosti. Právě proto musím říci ještě slovo o tom, protože se mi stalo, že různé mé projevy 343

v posledních dnech , obzvláště ve výboru zahraničním, byly vykládány tak, jako bych se stal československým patriotem . Chtěl bych především zjistit, že to, co jsem řekl v zahraničním výboru o československém státě, nebyl názor, ke kterému bych byl dospěl snad v této politické krizi, že by to bylo do jisté míry vyznání, které bych byl teprve v těchto dnech v sobě od kryl, abych jej použil ku podpoře oportunistické politiky. Prá

vě tento názor byl podstatnou součástkou našeho vývoje od sociální demokracie ke komunismu. Právě v tomto smyslu po jednal jsem již o otázce, když jsem – bylo to v srpnu nebo září

loňského roku – měl poprvé příležitost sedět s opozicí levice v československém sociálně demokratickém poslaneckém klu

bo po návratu Šmerala. Tu jsem poprvé mluvil v tomto smys lu, zastával jsem pak před rokem v jednom vídeňském komunis tickém listě totéž stanovisko a na jaře jsem psal totéž v díle vydaném jedním českým spisovatelem , kde byly příspěvky

různých německých politiků v Československu, a totéž stano visko zastával jsem ve svém referátě na libereckém sjezdu strany. Říká-li se mi, že je to oportunistické stanovisko, jsem ve velmi dobré společnosti. Mohu poukázat na to, že jeden soudruh, který náleží mezi nejradikálnější, a obzvláště v Čes koslovensku, je strašidlem krajního levičáckého komunismu, soudruh Béla Kun , v jednom článku, který uveřejnil v tomto roce

totiž o Československé republice

v jednom vídeň

ském listě zastával právě totéž stanovisko. Soudruh, který tak učinil, mi promine, že uvádím soukromý rozhovor. Bylo tu jak si činěno srovnání mezi mým stanoviskem k státu a stanovis kem rakouské sociální demokracie před válkou k rakouskému státu a mně bylo tak hanebně vynadáno tím, že jsem byl posta

ven do jedné řady s dr. Rennerem . Mám za to, že tu je přece velmi podstatný rozdíl, že dějiny a vznik Rakouska, jeho celý

charakter a jeho historické poslání nedá se srovnat se vzni kem Československé republiky. Rakousko vzniklo z potřeby Habsburků vytvořit si rodovou moc. Upevnilo se a vyrostlo

jako tvrz Západu proti Východu, jako pevnost mezi dvěma růz nými kulturními světy. Ceskoslovenský stát vznikl – to nesmí me přehlížet

ze živelné vůle lidu vybojovat si národní samo

statnost. To je velmi důležitý činitel , a i když je mi známo, že tato vůle samojediná se neprosadila , že československý stát

vznikl ze spekulační politiky Dohody , musí přece být konsta továno , že Dohoda původně docela na československý stát

nepomýšlela, že Dohoda původně pomýšlela na udržení Ra kouska jako protiváhy proti Německu, jako mocenské pozice ve střední Evropě, aby pomocí ní držela Německo na uzdě, a že teprve později v průběhu světové války Dohoda došla k jinému názoru . Poukazuje -li se na to, že národní menšiny propůjčují

také tomuto státu ráz Starorakouska, je i tu ohromný rozdíl. 344

Zde nejedná se jako ve starém Rakousku o různé národy, zde jedná se o trosky národů, které mimo hranice státu mají svou národní samostatnost, a otázka menšin musí tedy posuzována býti jinýma očima než ve starém Rakousku . Mluví-li se o nemožné situaci a zeměpisném položení tohoto státu, je to

úplně správné. Československo je stát, který v rámci kapitalis tického řádu vůbec nemůže z vlastní síly existovat. Nemluvím o tom, že žádný stát nemůže hospodářsky žíti izolován. Ale

čistě vojensky nemůže Československo samo o sobě existovat a z toho dlužno vyvozovat závěr, že tato nemožná forma žene

československou politiku k různým federacím a spolkům . Vý razem této nezbytné nutnosti je Malá dohoda. To je forma, ve které tento kapitalistický vládní systém chce a může provést zabezpečení státu. Také Dohoda zná velmi dobře tyto slabosti. Velmi vlivné kruhy usilují proto, aby vzniklo staré Rakousko

ve formě dunajské federace, která přirozeně byla by oriento vána reakčně monarchicky. Tu je veliké nebezpečí reakce a monarchismu, totiž to, že Československo na jedné straně sa mo o sobě politicky a vojensky je nemožno a že na druhé stra ně se snahou hledat spolky a vlastní pozici posílit spoluskrý vají se reakční snahy. Jediný závěr by byl, že samostatnost československého národa natrvalo v rámci kapitalistického řádu není možno udržet, protože každá změna v mocenských poměrech ji může ihned zase ohrozit a zničit. A obzvlášť vý

razně platí to o Československu, že jen jeho zařazení do fede race sovětských republik může tomuto nebezpečí čelit. Ve svém názoru o velikém nebezpečí monarchistické restaurace a reakce nestojíme tu osamoceni. Soudruh August Thalheimer,

který je spolu spisovatelem nejradikálnějších tezí o taktice na

moskevském světovém sjezdu a není tedy nebezpečí podezření oportunismu, píše o tom : »Výlet Karla byl zvláštní monarchickou akcí knížete žijícího v exilu. Jeho tlupy sestávaly z rakouských a z části německých žoldnéřů. Německý válečný letec řídil letadlo. Je velmi pří

značné, že na berlínské burze v pondělí rozšířeny byly zprávy,

podle nichž v Bavorsku byla provolána monarchie. Mezinárod ní monarchické nebezpečí ještě neminulo. Tento pokus úplné

monarchické obnovy v Maďarsku rozvinuje v celé střední Ev ropě otázku monarchické obrody. Ještě více, ačkoliv král byl vzat pod ochranu nebo snad protože on to byl, viklá se celý ten

ubohý podnik, který Dohoda zřídila na půdě dunajské monar chie.« Soudruh Thalheimer je tedy také toho názoru , který se stále opakuje v projevech české vlády, že zajetí Karla Horthym není žádnou zárukou. »Všude strkají hlavy dohromady staří páni střední Evropy, junkeři, důstojníci, byrokrati, finančníci ,

průmyslníci a pátrají nenaskytla-li by se příležitost vrhnout se na proletariát, který více a více ve střední Evropě se zradi 345

kalizoval. Není žádnou náhodou , že v tomto okamžiku malo

měšťácko -demokratická vláda Wirthova byla rozbita na trosky

a že strana těžkých průmyslníků a velkých průmyslníků využívá hornoslezské krize, aby s gestem přiblížila se zase německým nacionálům, vyslovené straně monarchistů . « Z těchto vývodů Thalheimera je jasně vidět, že nebezpečí obnovy monarchismu nejen pro Československo, ale pro celou střední Evropu, a také pro Německo je velmi veliké, a že výlet

Karla do Maďarska je jen vnějším znamením, výstrahou před velikostí a významem tohoto nebezpečí. Co by však znamenala obnova monarchismu v tomto státě, když my jsme za politiku

v tomto státě spoluzodpovědni a musíme dělat politiku, která odpovídá veškerenstvu proletariátu v tomto státě ? Obnova monarchismu by obzvláště v československém národě zname nala úplné bezvýhradné vítězství nejkrajnějšího nacionalismu a šovinismu. Znamenalo by to, že pod ohromným tlakem ztráty národní samostatnosti a návratu do starého národního útlaku

bylo by smeteno všechno to, co v těchto třech letech od 28.

října 1918 až do dnešního dne, kdy tu sedíme pohromadě, bylo vytvořeno , a že bychom musili začít znovu. Bylo by zcela faleš né , kdyby obzvláště němečtí soudruzi si namlouvali , že mohou si vyskočit na koně, a kdyby řekli , že je to právě jen smutné

vysvědčení pro československý proletariát, že jeho mezinárod ní smýšlení a jeho třídní vědomí není tak pevné, aby takovému historickému náporu mohlo odolat. Uvažme rozdíl mezi německým a českým proletariátem. Ně

mecký proletariát nalézal se v situaci národa národnostně nasyceného. Německý proletariát ve svém celém vývoji dějin

ném vůbec nepoznal nebezpečí ohrožení národní samostatnos

ti a národního útlaku, a tudíž ve svých celých dějinách je proti národní nervozitě obrněn. Vzpomínáme si , jak ohromně rychle jsme po převratu se dostali do této národní nervozity. Jestliže proletariát, který teprve před třemi lety svrhl jho národního

útlaku, nepřekonal ještě tuto nervozitu, nemusíme o tom ztrá cet ani slova.

Obnova monarchismu vytvořila by tedy zde v Českosloven sku situaci , která by znamenala smrt komunistickému hnutí, a zatím co my jsme na nejlepší cestě vytvořit z proletariátu tu

hoto státu pevnost komunistické věci, byla by tu postavena tvrz nacionální šovinistické reakce . Proto je mým pevným přesvědčením : lhostejnost vůči monarchickému a zpátečnické mu nebezpečí byla by pro nás z komunistického hlediska prostě politický zločin. To znamenalo by mimořádně ohromné posíle ní reakce. Teprve když jsme všechny své projevy vydali, došly nás články , které nám ukazují , že tento názor je veskrze také názorem komunistů jiných míst . Uvedl jsem již článek Thal heimera . V Internationale Korrespondenz vyšel také článek 346

Bély Kuna, jehož obsah tu chci uvést. Článek byl psán deset dnů před vpádem Karla do Uher. Článek Bély Kuna neznamená nic jiného než prudký útok nejen na Dohodu, že nadržuje re akci v Uhrách, nýbrž také na Malou dohodu, která proti Ma

darské republice rad tak přísně postupovala, ale právě proti Horthymu v Uhrách pětku prohlašuje za číslo sudé a nic proti

Horthymu nepodniká a neoprošťuje se od poručnictví Velké dohody a tím Horthyho, jakož i Velkou dohodu nepřímo podpo ruje . Podobný obsah má článek v časopise Nový mír, v Berlíně vycházejícího rusky psaného komunistického časopisu, kde rovněž tato vina Velké a Malé dohody se konstatuje . Zde tedy Z komunistické strany činí se Československu а

Malé dohodě nejprudší výtka a pan Beneš se co nejostřeji kri tizuje, že nejde na Horthyho Madarsko. Máme my to považovat za casus belli , když pan Beneš postupuje proti reakci Horthyo

vě, stupňované Karlem ? Máme my v tomto jediném bodě vyko návat svou kritiku, že nepřešel od pasivity k aktivitě ? Musili

bychom oba články jen srovnat a měli bychom dosti příčin, abychom svou politiku zesměšnili. Také politika komunistů v Německu není vůči otázce » republika nebo monarchie « lho stejná . Naši němečtí soudruzi , kteří prohlásili se ochotni

k jednotné frontě všech proletářských stran v boji proti mo narchické reakci, a řeči, jako řeč soudružky Zetkinové, která se prohlásila ochotnou hájit republiku , jdou ještě mnohem dále, nežli co bylo v tomto státě námi řečeno. Vy přirozeně budete tvrdit, že se tu jednalo o nebezpečí vnitřní. Ale tak da leko ještě jsme se nedostali ze staré rakousko-uherské skuteč nosti, tak uvolněny nejsou ještě hospodářské a politické sou vislosti mezi sousedními státy, abychom si mohli dovolit říci : Co se děje v Něinecku nebo Rakousku, děje se v cizině a nás se netýká !

Jaké bylo tedy naše stanovisko v této otázce ? Sociální demo kraté zdůraznili nutnost boje proti reakci a vyvodili z toho závěr, že vláda musí být podporována , jelikož vláda je jedinou silou, která může vést nyní boj proti reakci, že jí svěřit může me vedení tohoto boje a ji tedy v této práci musíme podporo vat. To je názor sociálních demokratů, nejen českých sociál ních demokratů, nýbrž i názor, který je také vidět z berlínské 2

Freiheit a vídeňské Arbeiter-Zeitung . Dělají-li naši němečtí sociální demokraté v tomto státě přesto opozici, pak jen proto,

že z nacionálního oportunismu nemají odvahu vyvodit taktické důsledky z tohoto názoru. Co jsme tedy prohlásili my ? My jsme ihned prohlásili, že

monarchické reakční nebezpečí je tak veliké , že máme povin nost a ochotu proletariátu toto nebezpečí potírat a úplně zdo

lat. Ke svým názorům a projevům nedospěli jsme nějakým ne beským vnuknutím , nýbrž my jsme své názory vyměňovali, 347

abychom dospěli k jednotnosti. Jestliže jsem se v prvních dnech s jinými soudruhy rozcházel, pak pravím, že jsem měl názor, nyní, že musí být vyvoláno proti monarchii a reakci velké, strhující hnutí, že strana musí se postavit v čelo tohoto

hnutí – s tím cílem zdolat reakci nejkrajnějšími prostředky -hnutí, které by bylo hnutím proletariátu pracujících tříd, při rozeně ne akcí vlády. Žádal jsem ještě ostřejší způsob výrazu, nežli se stalo . I tu zase uvádím to, co napsal komunista z německé říše August Thalheimer :

»Nejbližší úkol dělnictva je jasný a prostý . Nesmí stát stra nou, nesmí jedině buržoazii přenechávat odmítnutí obrody monarchismu v Maďarsku . Musí dostat do rukou zbraně a musí

si vynutit úplnou volnost pohybu, aby odrazilo inonarchický nápor, aby si vytvořilo záruky proti obnově Habsburků. Sjed nat záruky, ne tedy Karla na Icdi z Maďarska také vyvézt. Sou časně však dlužno zabránit , aby z odražení Karla nestal se nápor na madarský lid . Proto dlužno všude ohlášení války

Karlu Habsburkovi spojit se solidární akcí s maďarským děl nictvem, Horthyův režim je otcem kousků Karla Habsburka a

po Karlovi dlužno zasáhnout Horthyho a posílit maďarský pro letariát . «

Thalheimer není tedy jen s úplným odstraněním Karla spo kojen. Nyní musí být povalen Horthy . To je totéž stanovisko,

které jsme zaujali my , že totiž proletariát má povinnost a zá jem na tom

povalit Maďarsko Horthyovo a

zničit

reakci

v Maďarsku. Tím není ovšem řečeno ani slova o tom, že by

chom tomuto systému a této vládě mohli svěřit vedení boje proti Horthymu a Karlovi. My jsme od samého počátku nedů. věru vůči vládě zdůrazňovali a prohlásili, že proletariát vést

může boj jen pod svým vlastním vedením. Je jistě velmi mnoho komunistů, jimž zpátečnický charakter vlády je beze všeho zjevný .

Nám jedná se však o to, otevřít velkým masám oči. Musilt

jsme nyní postavit otázku : jak dostaneme se z mobilizace a z vojenské akce této vlády k boji, který pracující lid vede proti reakci zahraniční a přirozeně také vnitřní? To jsme stále zdů razňovali. Tím, že širokým masám ukazujeme reakční ráz této vlády, tím, že úplně podkopáváme poslední zbytek důvěry,

který tato vláda v širokých masách ještě má, a velké masy přivádíme k názoru, že tato vláda boj vést nemůže a že masy dospívají k poznání , že nejen tato vláda není schopna boj proti reakci vést, nýbrž že komunistická strana je jediná, která vést

může boj proti každé reakci a monarchismu. To musili jsme učinit tím, že jsme nejprve jasně a zřetelně zdůraznili svou ochotu k boji proti každé reakci, tím že jsme této vládě strhli

masku z obličeje. To byl účel požadavků, které jsme vznesli vůči vládě a které některými soudruhy chápány byly tak, jako 348

by měly být úplatou za to, že vládu v boji proti Maďarsku pod

porujeme. Žádnému z nás ani na mysl tato absurdní myšlenka nepřišla. Soudruh Šmeral ve svém referátě dovozoval, že prá vě tak jako kapitalistická společnost není s to činit, až do jisté

yelmi skrovné míry, ústupky proletariátu na hospodářském poli, právě tak že kapitalistická vláda není s to proletariátu učinit ústupky v oboru politické svobody, leč jen do velmi

skrovné míry, že jí to nedovoluje její vůbec mocenské postave . ní.

My jsme zcela dobře yěděli, že tyto požadavky jsou tak málo

dalekosáhlé, tak skrovné, že si každý dělník musí říci : kdyby 7

vláda měla i jen 50 procent a třeba jen 20 procent v sobě té demokracie, o které nám vždycky vykládá, tak by musela těm to požadavkům vyhovět. Věděli jsme však na druhé straně, že vláda těmto požadavkům nevyhoví právě proto, že není vládou demokratickou, protože její demokracie je lží, protože není tak silná, aby mohla snést i jen nejmenší otřes svého mocen

ského postavení. Soudruzi ! My jsme i tak byli překvapeni. Ale toto překvapení nespočívalo ani tak v mocenskopolitické si. tuaci vlády, nýbrž ve vlastnosti mnohem významnější, spočíva lo v nezkušenosti a hlouposti vlády. Ona nesplnila ani požada vek, aby propustila vězně. To by jejímu mocenskému postavení nebylo nijak uškodilo, naopak, velmi mnozí dělníci by si byli

řekli : Pan Beneš a jeho vláda přece nejsou tak špatní lidé. Ale oni to neučinili, jen aby neprojevili žádnou slabost vůči komu nistickému hnutí, a dali tak najevo největší hloupost, jakou vůbec mohli učinit a kterou dnes již nelze napravit. Vláda nám na naše požadavky nedala ani odpověd. Nejsme tím uraženi a

právě toto chování je s to, aby širokým masám českého lidu otevřelo oči o pravém charakteru této vlády. Jedině to zname ná ohromný otřes pozice vlády vůči masám a posílení naší pozice. Nyní jsme tam, kde masy jasně a zřetelně mají před očima reakční monarchické nebezpečí, které nyní musí být zdoláno. Nenahlížejí-li to někteří komunisté, nedospěli k jas

nému poznání svého třídního zájmu. Že však tato vláda není s to, aby vážně vedla boj proti reakci, je jasno. Nyní zbývá nám jen ještě jedno. Ukázat touto politickou a organizační praxí, že jsme stranou, která lid může vést do boje, proti reakci. Nechci se zde zabývat politickými diferencemi mezi Velkou a Malou dohodou , nýbrž vejít na rozhovor o taktické otázce, která v těchto posledních dnech hrála tak velkou roli. Soudru zi ! Posílilo-li mě něco v důvěře, že jsme na cestě, kde získáme

důvěru proletariátu, že jsme stranou mas, pak je to ta okol nost, že jak z české, tak německé oblasti mohl jsem slyšet sou druhy, že v den, kdy došel mobilizační rozkaz, prvá cesta set a tisíců soudruhů nevedla ke kádru , nýbrž do komunistického sekretariátu , do komunistické redakce, aby se tu tázali : Máme 349

narukovat, či nemáme ? Řekl jsem již na počátku, že při kaž dém heslu, které vydáváme, musíme si být jasni o tom, zdali

jsme s to heslo také provést, a že musíme si být jasni politické ho dosahu tohoto hesla. Politický dosah spočíval v tom, že kdybychom byli vydali heslo »nerukovat«, Horthy a Karel Habsburk by tím byli docílili značné morální podpory. O tom není žádné pochyby. Heslo nenarukování bylo by však mělo ještě druhý velký význam. Mobilizace je, jak známo, nejohrom

nější napětí sil státu ve válce. Provedení mobilizace je zkouš kou síly a moci státu vůbec. Není-li vláda s to ji provést, pak se může poroučet. Nezdařená mobilizace znamená ztracenou válku . Co z toho následuje ! Že každá vláda musí být odhodlána ze svého stanoviska použít nejkrajnějších mocenských pro

středků, aby mobilizaci také provedla a proti jakémukoliv od poru vynutila , neboť rozhodnutí mobilizovat neděje se, aniž by ti, kdo ho činí, nebyli si jasni důsledků. To znamená, že nena

rukovat a vydání hesla »nenarukovat« je provokací nejkraj nějšího boje, že znamená občanskou válku . A nyní se musíme

tázat: Za prvé, stačíme na toto nejkrajnější vyzvání státní moci k boji s naší stranou se svými dosavadními organizacemi ? Na tuto otázku musil jsem si při znalosti organizačních poměrů dáti odpověď zápornou. Druhá otázka byla : odkud přichází nálada nenarukovat ? Tato nálada není vždycky náladou revo

luční, nechtějí -li lidé narukovat. Právě tak ještě není revoluč ním činem , jestliže matky, sestry , nevěsty nevidí právě rády

své syny , bratry a milence narukovat. To je lidsky pochopitel no dokonce pak po strašných zkušenostech světové války . Ale to daleko ještě není revoluční. Revoluční je vůle nenarukovat

tehdy, když za touto vůlí je jiná vůle klást nejkrajnější odpor proti násilnému odvedení . Dezerce není tak dlouho revolučním

činem , dokud nestala se proto, aby vystřídána byla vůlí vést jiný další boj . A nyní se vás táži : co by se bylo stalo ? Stát má

nejkrajnější mocenské prostředky , aby nastoupení vynutil. Ti, kteří by byli vzdorovali, byli by četníky, ozbrojenými sokoly, sociálně demokratickými a nacionálními českými dělníky od váděni.1 [ Ale revoluční boj s nějakým úspěchem by to nebyl.

Chci tu učinit jedno srovnání, srovnání s Francií při poslední mobilizaci obou ročníků. Tato otázka hrála na světovém sjezdu Moskvě velikou roli . Francie tehdy zmobilizovala dva roční

ky, jednak aby vykonala silný tlak na Německo, tedy k účelu čistě imperialistickému, a na druhé straně aby obsazením Lu cemburska zdolala lucemburské dělnictvo, které je komunis

tické a stálo v generální stávce. Mobilizace stala se tedy zřej mě z motivů čistě reakčních. Nebyla tu nějaká myšlenka ná 1 Následující pasáž, označená závorkou (text do strany 352 ) , byla ve Vorwärts , č . 257 , 2. listopadu 1921 , cenzurována. 350

rodního nebezpečí. Byla zcela jasná situace, která nesnese srovnání s naší komplikovanou situací. A přece Komunistická strana Francie nepodstoupila aktivní boj proti mobilizaci . Boj

organizací mládeže dezavuovala. V Moskvě byly francouzské straně činěny proto prudké výčitky a právě soudruzi Trocký a Lenin to byli, kteří francouzskou stranu vzali v ochranu . Pro hlásili, že v této mezinárodní situaci a při té náladě ve Francii,

která proti Německu stále ještě zavládá, je nemožno a bylo by šílenstvím klást nejkrajnější odpor proti této mobilizaci. Vzpo

mínám si ještě velice dobře, že právě já byl jsem mezi těmi, kteří se soudruhem Trockým dostali se do velmi ostré kontro

verze, protože vystoupil tak ostře proti mládeži, a já byl mezi těmi , kteří radikální odstavec odsuzující francouzskou mládež v tezích jsem znemožnil. Toto srovnání ukazuje, že také tato

otázka, před kterou stojíme, musí být měřena poměrem sil a že může být rozřešena tak, abychom vydali heslo »nenarukovat «. Při tom chci podotknout, že právě v německých oblastech

z velmi pochopitelných důvodů toto heslo bylo by mnohem populárnější. Nechci tvrdit, že by jen v německých oblastech bývalo toto přání, také v českém území bylo toto přání namno ze velmi silné . Ale právě my, v území s německou většinou, musili jsme být obzvláště opatrni a nesměli jsme ztrácet hlavu,

protože jsme věděli, že naši němečtí nacionálové byli by toho důkladně využitkovali, aby zanesli do mas chaos a aby lovit mohli v kalné vodě. Také v Německu toto nebezpečí je silné, jak dokazuje článek soudruha Thalheimera. My z naší strany nesmíme podniknout nic, co by odvahu německých monarchis:

tů nějakým způsobem mohlo posílit. Co bylo v těchto kritic kých dnech obzvláště důležité, bylo to, že my, němečtí a čeští soudruzi, úplně jednotně postupujeme, že tu není naprosto žádného rozporu. Mnohý z nás zřekl se v těchto dnech radikál nější, populárnější tóniny, jiný zase poněkud mírnější, protože jsme vynaložili vše na to, abychom dospěli k jednotnému názo ru. Nesmíme si však představovat věci tak, že snad někteří němečtí soudruzi byli radikálnější nežli někteří čeští a ti že by

byli mírnější . Různost mínění byla na obou stranách. Také od českých soudruhů jsem slyšel v těchto dnech velmi ostrou kritiku taktiky vedení. Poslouchal jsem argumenty pro radi kálnější taktiku velmi přesně. Zaráželo -li mne co v této kriti ce, která přicházela z české strany , pak to byla ta okolnost, že

tato kritika byla pouhou kritikou a že ani jediný pozitivní jas ný návrh nebylo slyšet , že se neřeklo : to a to máme dělat, tou to určitou cestou máme jít. Kritika je velmi cenná a užitečná, ale musí také říci, jakou jinou cestou nežli navrhovanou se má jít .

Přicházím k otázce ozbrojení proletariátu. Slovo to je míně no v dvojím ohledu : jednak aby se řeklo, že jen proletariát je 351

s to zdolat reakci. Poněvadž reakce má zbraně, lze ji jen zbra . němi zdolat. Za vůlí zdolat reakci musí stát vůle uchvátit zbra

ně. Za druhé může však slovo o ozbrojení proletariátu být také heslem: »Ozbrojte se, jinak vás neberou vážněl « Jinak je slovo o ozbrojení pouhou frází. Nyní však ukazuje se toto : situace v Německu a Rakousku od konce války je úplně různá od si. tuace naší. Tam je armáda úplně v rozkladu, jiná armáda ne

směla být postavena. Mnoho zbraní dostalo se mezi lid, také proletariát dostal značnou část zbraní do rukou. V Českoslo vensku byla ihned po převratu vytvořena nová, měštácká ar máda, která všechny zbraně ihned strhla na sebe, takže lid stal se bezbranným . Platí všeobecná branná povinnost, a proto cesta k ozbrojení proletariátu vede jen přes získání armády

pro cíl, který si dělnické hnutí vytklo. Zde závisí vše na tom, jsme-li s to proletářům, kteří narukují k armádě, přivést jasně na vědomí, že patří k nám, že také pro nás byli mobilizováni, pro cíl proletariátu. Bylo proti tomu namítnuto : logický důsle dek tohoto názoru je, že musíme vydat heslo » Narukovat!

Vzhůru do armády !«, nebo jinou cestou nedostaneme se k oz brojení proletariátu. Bylo by nesmyslno, mezi těmito hesly sem tam kolísat. ] 1 V této situaci nic jiného nezbývá než jít do armády a tam

činit propagandu. Na to mnohý řekne : Ano, ale jakmile jsme narukovali, nejsme nad sebou pány, jsme bez vůle a bez zbraně. To má mnoho do sebe, ale já pravím: Proletariát, který nemá sílu v armádě se uplatnit, takový proletariát nemá také moc mobilizaci se vzepřít.

Nyní k otázce : jaká je nyní pro nás situace ? Politická situa ce je ta, že dobrodružství Karlovo v Maďarsku je likvidováno. Ale reakční nebezpečí v Maďarsku není ještě odstraněno. Státy Malé dohody mobilizovaly. Rumunsko má rovněž část svých branných sil ve zbrani, i když výslovně mobilizaci neprohlási lo. Mezi Velkou a Malou dohodou jsou nyní rozpory o tom, jak dalece se má jít proti Maďarsku. Situace je taková, že dnes vše

se žádá od Maďarska a proti němu vše se může prosadit, bu de-li za tím stát vážná rozhodná vůle, aniž by se musilo se

zbraní zasáhnout. Stačí důsledně a radikálně provedená blo káda, aby Maďarsko během krátké doby bylo donuceno pad

nout na kolena. Velká a Malá dohoda nechtěly však nikterak

v Maďarsku povalit Horthyho a reakci, a co žádají, může být prosazeno bez války. K prosazení těchto věcí stala se mobiliza

ce zbytečnou. Provádí-li se politika mobilizační a válečná u nás dále, pak proto, poněvadž sledovány mají být zcela jiné

cíle. Tu však, soudruzi, je především naším úkolem krok za krokem poučovat proletariát, i ten ozbrojený, o úmyslech vlá 1 Konec cenzurované pasáže ve Vorwärts. 352

jijensi dy, o postupu událostí, ne podle schematických formulí, nýbrž

Chvátit zhr:

átu být talt

nak je slov

oto : situar

ůzná od armáda 1 zi lid, 1 Českos. Eštácká a takže E est, a proti ní armác

tím, že skutečně vydáme heslo dne, že mu skutečně den ze dne otvírat budeme oči o postupu akcí Velké a Malé dohody . Nesta. čí říkati masám : Velká a Malá dohoda chtějí vést válku proti

sovětskému Rusku. Musíme spíše masám jasně a zřetelně uká

zat, jaká je politická situace ve skutečnosti a jaké stanovisko mají zaujímat. Musíme odhalovat proletariátu jasně skryté úmysly , které jsou s mobilizací spojovány, musíme nalít čisté ho vína se zřetelem na rozpor mezi Velkou a Malou dohodou.

Nesmíme nikdy propadnout v chybu, ve kterou upadl Lassalle, když vytvořil slovo o jedné reakční mase. Víme, že vládnoucí mocnosti mají všechny tentýž cíl oproti nám. Ale my nesmíme přece přehlížet rozpory, které zavládají mezi vládnoucími,

se na tom

abychom jich mohli využít pro své cíle. Velká dohoda a Malá

Evést jasa bilizovái

dohoda mají stejnou snahu udržet v Evropě měšťáckokapitalis tický systém. Tento systém byl již jednou zachráněn po pře

cký disle

Varukorzt e se ka

hesly sez

dy a tas mile jsme

ez zbrané

zrý nem

také max

ká situa

idován 0. Stay st svých rohlási

tom ,jak

Ines vše adit, bu usilo se

Ená blo

70 pad

kterak

-

vratu. Ale tento systém dostal se zase od těch dob v nové roz

paky, v nové krize. Právě v tom ukazuje se pravda věty, že nynější krize kapitalistické soustavy je smrtelnou krizí kapita lismu a že z této krize není záchrany. Tato krize v celé Evropě odvracuje se a odkládá jen tím, že je tu snaha životní úroveň proletariátu co možná nejvíce snížit, aby kapitalismus touto cestou zvětšil své zisky a aby zase mohl se zachránit na něja kou dobu. Všude vidíme zesilování reakce , stoupání útočné síly podnikatelů. Příčina toho netkví v tom, že se cítí silnými , protože jak by se zdálo, překonali své obtíže po převratu , nýbrž také v tom, že vědí, že jde o jejich život, že bojují o své

bytí a nebytí a že jen nejbezohlednějším udržováním proleta riátu v područí mohou se zachránit. Velká dohoda, která má na zřeteli zájmy kapitalismu v celém světě, která je, abychom tak řekli, generálním štábem kapitalismu v jeho posledním boji na život a na smrt, je nejvyhraněnějším zástupcem této snahy a ona nazírá na státy, které jsou s ní více méně spřátele ny, jen ze svého hlediska udržení své nadvlády v Evropě, pro

vedení tzv. versailleského míru a mírů jiných, ze stanoviska mobilizace všech reakčních sil, aby proletariát držela v podru čí a aby tak vytvořila základnu pro zničení sovětského Ruska.

Protože Dohoda viděla, že Polsko v boji proti proletariátu je spolehlivějším spojencem nežli Československo, bylo Česko

že být obiliza álečná

slovensko postaveno stranou a odstaveno . Polsko bylo oblíbe

la jiné rok za

svou reputaci u Velké dohody napravit. Československým vlá

h vlá

nější a teprve v poslední době zasáhnutím Československa ve prospěch Polska v hornoslezské otázce mohlo Československo dám byly vůči proletariátu z jistých dějinných důvodů přece jen ruce vázány. Vlády ty obávaly se, že nejsou ještě dosti sil

né, aby český proletariát, jemuž v podstatě děkují za založení státu, úplně zdolaly. To poznala i Dohoda, a proto Horthyovo 353

Madarsko je lepší dohodou pro její reakční systém, jehož po třebuje také oproti Rakousku. To vyvolalo rozpor mezi Velkou a Malou dohodou, a i když tento rozpor zprovozuje se ze světa vyjednáváním , nesmíme se přece ani na okamžik klamat o tom, že se tak neděje proto, že by Československo nebylo žádnou tvrzí reakce . Dohoda mezi Velkou a Malou dohodou tvoří se

spíše na tom základě, že Malá dohoda, čítaje v to i Českoslo vensko, vůči Velké dohodě projevuje svou ochotu a dokazuje také činem, že je tak spolehlivým bojovníkem proti proletariá tu jako Maďarsko Horthyovo a Jugoslávie. To bude skutečnou základnou, aby jednota mezi Velkou a Malou dohodou, tedy mezi Československem a Francií, byla vytvořena. V tom ohledu musíme proletariátu otevřít oči , musíme mu říci, že rozhodují cí hodina ještě nepřišla, že však svou organizační prací, svou propagandou , svými letáky , které přes všechny konfiskace v plném znění rozšíříme, že jsme odhodláni k nejkrajnějšímu,

že jsme jedinou tvrzí proti reakci , jediným spolehlivým a věr ným vůdcem proletariátu v civilu i v uniformě, proti každé reakci a proti každému útlaku proletariátu. Bouřlivý souhlas a potlesk.

Předseda Šturc: Je 12 hodin, přerušuji jednání na hodinu. ODPOLEDNE

Šturc zahajuje jednání v 1 hodinu odpoledne a sděluje, že dnes v 5 hodin odpoledne koná se v domě Svazu dělnictva lu čebního porada všech odborářů komunistů za účasti zástupce Rudé internacionály . Na denním pořádku je dále

Debata o politické situaci Vajtauer: Poněvadž byla vyměřena velmi krátká lhůta k debatě, jen deset minut, a chci mluvit proti referátu Šmerala a Kreibicha, žádám , aby mi jako opozičnímu řečníku byla dána

lhůta taková , abych mohl prohlášení jejich vyčerpat. Šturc: Byl ustanoven jednací řád, který byl schválen. Mám za to, že Vajtauer může mluvit a ještě jednou se přihlásit o slo

vo . Máme ale jednací řád , který předsednictvo je povinno do držovat.1

Vajtauer: Poněvadž otázka je velmi vážná a jedná se o stano visko velmi aktuální a poněvadž řečníci přede mnou mluvili 1 Ve Vorwärts, Č. 257, 2. listopadu 1921, je zmínka o tom , že předsedající Václav Šturc trval velmi rozhodně na dodržení jedna cího řádu a pokud by na to nebylo dbáno, odmítl by dále sjezdu předsedat. 354

pro určité rozhodnutícelé odpolednet, žádám znovu , aby mně jako opozičnímu řečníku byla dána lhůta, abych mohl program vyčerpat. Nebude-li mně lhůta dána, vzdávám se slova.

Šturc: Vajtaure, mluv, budu ti to počítat do řečnické lhůty. Vajtauer opouští řečnickou tribunu. Šturc: Další slovo má soudruh Štern .

Stern ( Brno ) 2 dává především výraz svému politování, že má mluvit v situaci, kde právě řečníku nebylo umožněno říci, co chtěl. Doufá, že dotyčnému soudruhu bude ještě dána příle žitost, aby přednesl své opoziční stanovisko. Také řečník není s to pro krátkost řečnické lhůty své stanovisko dostatečně vy

světlit a omezuje se proto na to nejpodstatnější. – Jsou to, -

praví, po mém názoru čtyři body, o kterých si musíme na tom to sjezdu složit účet a o nichž všem našim soudruhům doma

musíme podávat zprávu. První otázka je otázka významu a splynutí všech národnostních sekcí v jednotnou komunistic kou stranu. Druhá otázka : náš poměr k jiným politickým stra nám, třetí otázka : náš poměr ke státu a k této vládě a čtvrtá otázka : náš poměr k nynější politické situaci. Soudruzi ! V prvé řadě je nutno, abychom svým delegátům, oproti nimž opětovně vznesena byla důtka rozkolu proletariátu, přednesli argumen

ty svého jednání. Naše odpověď zní : My jsme neprovedli roz kol, nýbrž my jsme šli starou cestou sociálně demokratické Internacionály. My jsme si ze starých kamenů zbudovali nový

domov, a jestliže nyní ve svém organizačním řádu nalezli jsme formu, jak bychom ve starém socialisticko-komunistickém du chu dále pracovali, máme nyní za úkol této formě dát také obsah. My jako první programový bod přinášíme jako sjedno

cená strana do svých domovů starý mezinárodní jednotný pro letářský třídní boj . O druhé otázce »o našem poměru k jiným

politickým stranám « dovozoval již velmi správně soudruh Šmeral, že musíme nalézt cestu k masám, které stojí v socialis

tickém táboře napravo, nedbajíce sociálně patriotického, ma loměšťáckého kontrarevolučního vedení , jemuž tyto masy pro

padly. Tuto cestu k pravosocialistickému proletariátu můžeme nalézt jen tím, že opět a opět budeme ukazovat, že naše dějin ná cesta je přirozená a také marxistické pokračování bojů, které vedla sociální demokracie před válkou, od nichž však po válce a již ve válce strana byla vedena do kontrarevolučního 1

Správně : dopoledne.

2 Nesprávný přepis jména ( Štern ) opraven přímo v textu. Na dalších místech opraveno již bez poznámky. Text projevu dr. Sterna byl v plném znění otištěn v Rudém právu, č. 261, 8. listopadu 1921. Ve Vorwärts, Č. 257, 2. listopadu 1921 , byl uveřejněn jen stručný výtah , především formou krátkého shrnutí 4 bodů, o nichž řečník mlu vil. Polemika s názory Karla Kreibicha byla zmíněna pouze dvěma větami . 355

tábora k měšťáckému oportunismu tím, že opustila starý pra por. Tím vzplanul mezi námi a vedoucí částí socialistického

proletariátu , stojícího napravo, nejostřejší boj , v němž masy získáváme pro mezinárodní socialismus. Co se týče našeho

poměru ke státu, přiznávám se , že jsem to byl já, který provedl ono srovnání mezi Karlem Kreibichem a Karlem Rennerem . Co

Kreibich praví o národnostní otázce a o poměru proletariátu ke státu, nepovažuji za přiměřené. Dvojí problém máme před očima, mluvíme-li o poměru k československému státu. Jiná je cesta , kterou nalézt musili ke státu čeští komunisté, a jiná je cesta , kterou hledat musí němečtí komunisté, a sice proto, že

my oba musíme bojovat proti různorodým předsudkům, když zaujímáme k této otázce stanovisko. Němečtí komunisté musí

zaujmout stanovisko proti programu národního sebeurčení. Proti tomuto národnímu sebeurčení jako kardinálnímu názoru

sociální demokracie musíme se postavit. Čeští komunisté pak musejí zaujmouti stanovisko proti názoru o státu jako národ ním státu, kterýž názor je zastáván pravičáckým socialismem.

Sjednocení komunisté musejí pak, až s těmito předsudky na obou stranách budou hotovi, zaujmout stanovisko proti tomuto

státu jako státu třídnímu . Ne národní stát českých pravičác kých socialistů, ne právo na národní sebeurčení německých sociálních demokratů , nýbrž komunistické pojetí státu jako

třídního státu je jedině pro nás směrodatné a rozhodující. Tak musí se jedni oprostit od ideje práva na národní sebeurčení, druzí od etatismu a musejí si říci : musíme brát stát v každé

době tak, jak je, a potírat ho z hlediska čistě třídního. Je-li stát sovětským státem jako Rusko , pak ho chápeme jinak , je-li to měšťácko-kapitalistický třídní stát, chápeme ho zase jinak. Formulace soudruha Kreibicha, že plně a cele stojíme na

půdě československého státu, který přece není žádným tříd ním státem v revolučním smyslu, svádí nás na scestí a svádí na scestí širokou veřejnost. Toto stanovisko podobá se onomu

etatistickému hledisku , které praví : »Tento stát , jak je, s těmi hranicemi , v té formě složení , jak je, jest pro nás základem V našich dalších politických akcích. « Tento stát je pro nás historickým výsledkem a my musíme se s ním, jak je,

vypořádat. Ale tento stát není základnou našeho politického boje, není základnou našeho pojetí o státu, žádnou směrnicí pro naše chování vůči státu, v té neb oné otázce, nýbrž on je

pro nás tak dán jako pro Němce v roku 1871. Tehdy považovali Alsasko-Lotrinsko za část Německa, jako dnes Těšínsko je čás tí Polska. Je to výsledek imperialistických bojů kapitalis

tických států . Že v tomto státě uskutečněna byla také samo statnost českého národa a proletářská náklonnost po samo statném státním útvaru, je vedlejší zjev, není však charakte

ristické pro tento stát. Kreibich právem vyzvedl, že český pro 356

letariát při uskutečnění tohoto státu řekl : nyní dosáhli jsme osvobození od jinonárodního útlaku. Správně. Ale s uskutečně

ním tohoto státu nedosáhl přece český proletariát hospodář ské a politické svobody , které potřebuje pro svůj proletářský

boj. Tento stát není žádnou základnou pro proletářský třídní boj, nýbrž je, dějinně vzato, produktem měšťáckoimperialistic

kých bojů a učinit z něho teprve co chceme, to je naším úko lem proti státu. Své stanovisko chceme jasně a zřetelně vyslo

vit, aby nevzniklo jakéhokoliv druhu nedorozumění. Z toho plyne samo sebou naše stanovisko vůči této vládě jako celku. Tato vláda je národním souhrnem měšťáckokapitalistických sil v tomto státě, čítaje v to i ony proletářské zástupce

mys

lím tu na české pravičácké socialisty, kteří na své cestě od třídního stanoviska k státnímu stanovisku dali se již zařadit do řad kontrarevoluce. Také němečtí sociální demokraté nedě lají svou pozici vůči tomuto státu z hlediska třídního, nýbrž z hledisek čistě nacionálních. Z nouze dělají ctnost, kterážto ctnost, žel , často v českém komunistickém tisku byla zneuzná vána a vynáší jim tu a tam pochvalu, které docela nezasluhují.

Jsou-li Tusar, Habrman a Bechyně ve všenárodní koalici, pro hlašují dr. Czech a Čermák : My nejsme v této koalici, ale my jsme ochotni zúčastnit se vlády, jestliže splníte nám jisté ná rodní podmínky, které vám postavíme. Musíme jasně a zřetel ně vyslovit, že přes právo na národní sebeurčení německých sociálních demokratů, přes ideologii českých sociálních de mokratů o národním státě musíme zde zastupovat své zřetelné stanovisko o třídním státě jakožto směrodatné pro náš poměr ke státu a vládě. A nyní ke čtvrté otázce, která po mém náhle du musí být na tomto sjezdě předmětem rozboru. Jak se zacho

váme v nynější přítomné politické situaci ? Nechci mluvit o tom, zdali to nebo ono prohlášení bylo chybou. Tvrdím pou

ze, že vůbec neměli jsme dávat žádné prohlášení, protože až dosud jsme se nedověděli, co pan ministerský předseda Beneš ve svých tajných smlouvách s tou neb onou mocí, se svými

tajnými mobilizačními rozkazy chtěl a chce. Dokud Beneš ne promluvil, neměli jsme my promluvit. A na prohlášení dr. Be neše, které nic nepravilo, nepotřebovali jsme žádné prohlášení udávat , nýbrž měli jsme se tázat: Povězte nám, pane minister ský předsedo, co jste chtěl a co chcete ještě. Až dosud tato

otázka zůstala nezodpověděna. Neboť pro československou vládu je rozhodující a směrodatné totéž, co bývalo pro starora kouskou a hohenzollernskou vládu směrodatné, totiž to, co si

měštácký třídní stát pro své účely vymyslí, co ve svých taj ných smlouvách uloží. Jestliže tedy nyní činíme prohlášení, činí me prohlášení do neznáma, aniž bychom věděli, co z toho bu de. Považuji stanovisko, které Šmeral zaujal se zřetelem na heslo » rukovat nebo nerukovat«, za úplně správné, protože my 357

naprosto nevíme, v jaké situaci budeme příštího dne. Bylo dlužno zjistit, že prohlášení není možné, protože ministerský předseda podle starorakouské metody nám neříká , o co jde .

Svým soudruhům však můžeme dát prohlášení : půjde-li kde o to potříti reakci nebo proti ní bojovat, ať proti monarchické reakci v Uhrách nebo proti vnitřní reakci v Československu, nás lze najít. Ale ne a to vlastně Šmeral také řekl jako policisty a četníky Benešovy vlády, pro účely , které naprosto

neznáme, nýbrž jako proletářskou jednotnou frontu všech ná rodností proti každé reakci. S větším úspěchem a s mimořád ným porozuměním posluchačů zaujali jsme v Brně toto stano visko a z tohoto hlediska pojednal jsem o celé otázce mobiliza

ce . Naši soudruzi nás ihned pochopili, pravil -li jsem : Jestli někdo narukuje, pak narukuje ne jako voják Benešův, nýbrž jako komunista . Co si má přitom myslit , ví, je -li komunistou . Neví -li to, nejsme nyní s to mu to vykládat. Zaujali jsme te:ly vůči této otázce správné stanovisko, ve kterém jsme nedali žádné heslo »nenarukovat « a také žádné heslo, jak se jednot livec má zachovat. Soudruzi ! O těchto čtyřech otázkách chtěl jsem v krátkosti promluvit, protože jsem měl včera a předevčí

rem dojem, že jsme nevyslovili s plnou jasností to, co bychom musili vyslovit. Nebylo by dobře, kdybychom se rozešli ze sjez:

du v nedorozumění, nýbrž my musíme o všech otázkách se volně a otevřeně vyslovit . Šturc: Došel návrh , dostatečně podporovaný , aby soudruhu Vajtauerovi bylo dovoleno tak dlouho hovořit, jako mluvili referenti jako Šmeral a Kreibich . Já jsem se řídil podle jedna cího řádu . K debatě přihlášení mají právo mluvit deset minut, a poněvadž se soudruh Vajtauer slova zřeki , nechal jsem po kračovati v debatě . Podle návrhu došlého má mít soudruh Vaj tauer jako referenti právo mluvit, až vyčerpá svoji látku řeč nickou, může mluvit dvě hodiny, tři hodiny. Když se usnesete,

prosím, abyste si byli vědomi, že nám zítra budete utíkat a necháte prázdnou místnost .

Kreibich: Můj názor je ten , že žádná výjimka nemůže být pro řečníka předem. Při každém řečníku , když deset minut uply

nulo , má předseda povinnost otázat se, zdali plénum se usnese , aby lhůta řečnická byla prodloužena. Předem to není možno.

Také Šmeralovi nebyla lhůta prodloužena předem, nýbrž když uplynula jeho doba řečnická . Sjezd má právo posoudit, podle toho , co řečník přednesl , zdali se mu má lhůta ještě prodlou žit .

Sturc: Kdo souhlasí s návrhem , aby Vajtauerovi byla přizná

na lhůta do vyčerpání látky ? Sjezd hlasuje .

Šturc: To je veliká většina proti. Vajtauer může mluvit jako každý řečník deset minut ; až vyčerpá deset minut, budeme se 358

ptát sjezdu, dovolí-li mu mluvit dále. Slovo má dále soudruh Weiter, který přišel z Borů.

Weiter: Nemohu mluvit o předešlé politické situaci ; jen deset dnů je tomu, co přišel jsem z ' trestnice borské, a mys lím , že budu nucen i dnes jenom prostě navázat na referát Šmerala a Kreibicha. Když jsme odcházeli do trestnice na Bo

ry , četl jsem tak mnohý referát Šmerala ; nelíbil se mi, mou hlavou křížily myšlenky o sjednocení se ; myslil jsem na to, že chvílemi naše strana mohla používat hesel a frází na získání lidu, kde jsme měli si pomoci k velikému masovému hnutí, abychom takto naše veškeré maximální a dokonce nevyřízené minimální otázky »masovým cukem« mohli docílit. Býval jsem kolikrát roztrpčen na celý vývoj , ale když myšlenkově uvážil

jsem vše po přejití událostí, běh naší strany, která mohla se stát různými přemety stranou pouhé sekty , organizací stolo vou, přišel jsem k názoru , že dnes komunistická strana nemů

že jít dopředu přemety, ale musí jít diplomatickou cestou. Není to můj náhled odkoukaný z dnešní situace. Máme-li upřímně mluvit, musíme mluvit se soudruhy Munou a Zápotockým. Když rozloučil jsem se s nimi , pamatuji se na to , že říkali, že dnes situace je jiná, že žádná veliká a masová strana naše není s to, aby nás zachránila při izolované revoluci, revoluce pro

nynější chvíli že je odstavena , a má-li se strana naše dostat kupředu, musí být stranou velikou, s ilegální prací. Dobře pra vil Šmeral, když mluvil o ilegalitě soudruhů polských. Dnes přemetem nepostavíme se dopředu, vidíme, že ta smečka ko

lem nás se seskupuje, a upíráme-li naše zraky do Uher, že je to nalíčeno, aby tam došlo ke srážce nejen s monarchismem, ale ku potlačení komunismu , aby naše hnutí bylo zdeptáno. To

není první nájezd. Další nájezdy přijdou a budou tak dlouho, až bude monarchismus úplně zdecimován. Jaké má být naše stanovisko ? Slyšel jsem od soudruha, jehož jméno jsem si ne zapamatoval , že mluvil hlavně proti usnesení poslanců ve sně movně. K těmto věcem je krásně mluvit, ale těžko je to v tako výchto věcech v popředí být odpověden. Pamatuji se na Vaňka

a Votavu , kteří řekli : »Postavte někoho dopředu a dejte mu odpovědnost, přestane být radikálem, « a jestli naši soudruzi

poslanci zaujali stanovisko , můžeme ho potvrdit. Jednali ne s nějakou přenáhleností, ale ve chvíli, kdy situace před jejich zraky ukázala se tvrdou a nepřelomnou. Bylo by těžko mluvit k tomu , zda máme -li potvrdit naši mobilizaci nebo nemáme.

Situace je tedy hodně těžká , za chvíli může být jiná. Měl bych tento náhled : zbraň v rukou komunisty znamená velký pokrok >

kupředu. Stále voláme po ozbrojení proletariátu, stále po tom toužíme. Díváme-li se na dělníky rakouské, kteří mají zbraně v rukou, nemůžeme nic jiného činit než prohlášení našich po slanců ve sněmovně potvrdit a říci, že jednali v této chvíli 359

úplně pravoplatně, správně. Každý dělník necht snaží se jít dobrovolně do fronty, vzít si zbraň do rukou a pak toho nepří .

tele musíme si hledat . Vypořádáme se nejprve, jak řekl Rou ček, s hlavami pomazanými a pak se vypořádáme s reakcionáři mazanými. To musí být názor každého komunisty, který vše

úplně uváží , ačkoliv vím, že jsou zde mnohé body, přes které přecházeli Šmeral i Kreibich. Ale musím potvrdit, že tyhle referáty mohly být zlé, kdyby odvážili se k přímočaré taktice.

Ani ne nalevo, ani ne napravo. Kritika je každá dobrá, ale jest liže jsme přijali 21 podmínek Třetí internacionály a zvedli k přísaze ruku, budeme tyto podmínky Třetí internacionály plnit.1

Mluvčí maďarských komunistů Seiden ( maďarsky ) 2: Proletariát Slovenska bez rozdílu ná

rodnosti sleduje s napjatou pozorností průběh slučovacího sjezdu. Ne z toho důvodu, že by dělníci Slovenska měli k slou čení nějaké přání, nýbrž proto, poněvadž dělnictvo Slovenska

od sloučení Komunistické strany Československa očekává in tenzívnější revoluční práci. Hospodářská a politická situace na

Slovensku je v zásadě rozdílná od poměrů v Čechách. Různé hospodářské zájmy, které trvají mezi jednotlivými kapitalis tickými zeměmi, vytvořily na Slovensku zcela zvláštní situaci. Na Slovensku bojují staří a noví vykořisťovatelé o možnost

vykořisťování půdy a tamního dělnictva. Staří vykořisťovatelé trvají samozřejmě na svých starých vykořisťovacích právech a nechtějí dosažená práva přenechat nové buržoazii, nechtějí vykořisťovací možnosti přenechat vítězné české a nyní se vyví jející slovenské buržoazii. Je všeobecně známo, že na Sloven sku neexistuje takořka žádná slovenská buržoazie. Může-li být

řeč o osvobození proletariátu po měšťácké revoluci, pak jen na Slovensku by mohlo být dělnictvo osvobozeno, neboť mluví. me-li o slovenském národě, můžeme tím rozumět jen slovenské dělnictvo . Národní osvobození a osvoboditelé měli na Sloven.

sku veliký úspěch jen z toho důvodu, že skutečný lid, sloven

ské dělnictvo, očekávalo od nového státního útvaru své hospo dářské osvobození, a jestliže slovenští dělníci sledují dnes s nedůvěrou vše, co česká buržoazie přináší, je to proto, že 1 Podle Vorwärts, Č. 257, 2. listopadu 1921, vystoupil poté v dis

kusi delegát Vavrik ze Slovenska, který požadoval zásadovou diskusi, aby delegáti mohli přinést ze sjezdu dělnictvu pevná stanoviska. 2 Referát byl v plném znění otištěn v Rudém právu, Č. 261, 8. lis topadu 1921. Zpráva ve Vorwärts, č. 257, 2. listopadu 1921, obsahuje naproti tomu jenom úvodní pasáž. Ostatní text byl cenzurován. 360

hospodářská situace dělnictva v období po buržoazní revoluci sice se na přechodnou dobu zlepšila, od té doby však stát vy budoval svou vojenskou, policejní a administrativní byrokra cii po rakouském vzoru , čímž zhoršila se hospodářská situace

dělnictva větší měrou nežli předtím. Soutěž mezi starou a novou buržoazií byla jen y jedné otázce : byla to soutěž v intenzivnos

ti útlaku dělnictva, v snižování pracovních mezd, ve zvyšování pracovních výkonů, ve zdolávání dělnictva, v přivádění jeho do bývalé středověké situace, kde dělníci po uhájení holého živobytí by netoužili než jen po docílení radostí nebeských a

buržoazii se dali úplně na pospas. Tato konkurence, vyvolaná dvěma protichůdnými zájmy, pracuje stejnými prostředky a vedla za trvalého stanného práva ke Krompachu, Ardenovcům

a jiným místům , kde kvůli vykořisťovatelům různých národ. ností tekla rudá krev proletářů. Průmyslové závody Slovenska a Podkarpatské Rusi zastavují po řadě práci, jednak aby zniči: ly konkurující průmyslové závody, jednak aby přivodily pro pouštění a ochuzení dělníků, aby tito toužili po návratu sta rých poměrů a aby v monarchismu stále agresívnějším viděli pomoc pro dosažení lepší situace. Za posledních událostí, kte ré způsobily návrat excísaře a jeho ženy do Maďarska, bylo tu jasno, jak veliký hřích páše se držiteli moci v tomto státě na dělnictvu. Ze situace, do níž republika byla přivedena byrokra cií, je jen jediné východisko : zasáhnout do soukromého vlast nictví a skutečné demokracie pracujících. Maďarské dělnictvo

na Slovensku, v bezprostředním sousedství maďarské kontra. revoluce, je odhodláno vést boj proti každé reakci, není však ochotno k boji s buržoazií jen proto, aby jiná buržoazie mohla

rozšířit obvod svého vykořisťování. Nepotřebujeme vykořisto : vání, ani maďarskou buržoazii. Potřebujeme jen plnou solidari tu národů, a těm, kteří monarchismus a reakci skutečně chtějí potírati, pravíme : Dejte zbraně dělnictvu Československé re publiky, aby ono potřelo reakci vnitrozemskou a pomohlo děl

níkům v Maďarsku, aby ono zahnalo nejen dynastii habsbur skou, nýbrž také bílý režim Horthyho, který již dvě léta rdousí maďarské dělnictvo a ohrožuje dělnictvo na Slovensku. Sjed

nocená Komunistická strana Československé republiky má před sebou dlouhou cestu, až k úplnému, konečnému vítězství

proletariátu. Základní podmínkou vítězství je však pevné se mknutí komunistických stran. Nutnost spolupráce komuni stických stran ve střední Evropě je nezbytná, aby mohli být zahnáni všichni Habsburkové a všichni reakcionáři jakéhoko . liv druhu. Podmínkou je, že učinit musíme prvý krok, abychom

mohli jít dále, až ke konečnému vítězství proletariátu, až do té doby, kdy dělnictvo převezme moc do svých rukou a na místo

sjednocené reakce států vytvoří spojené sovětské republiky střední Evropy . 361

Darula tlumočí řeč z maďarštiny do slovenštiny, soudružka Feiersteinová do němčiny. Šturc: Došla předsednictvu žádost, aby soudruzi z Brněnska se sešli ve vedlejší místnosti. Dále došla předsednictvu žá

dost aby splnilo slib ze včerejšího dne. Oběžník již obíhá. -Dále je tu návrh několika delegátů, aby soudruh Skalák podal nám zprávu o svých dojmech z Ruska. To můžeme vzít na denní pořádek , až budeme mít vyčerpánu naši látku, která je nutná .

Schvaluje se.

Pokračování v debatě Havlín: Plně jsem si vědom, že stojím před výkvětem naší organizace. Následkem toho pravím, že politika, která do po slední doby byla vedena, že tato politika napříště vedena být

nemůže a nesmí. Dělnictvo naše, z kterého rekrutuje se celá strana komunistická , nesneslo by této pštrosí politiky. Dělnict vo chce mít jednou jasno : buďto ano, nebo ne ! A nyní je potřebí

předložit si otázku, byla-li taktika Šmeralova a Kreibichova správná nebo nesprávná. Chci plně z tohoto místa prohlásit za svou osobu

nemluvím za jiné

že považuji v této chvíli

taktiku Šmeralovu i Kreibichovu za správnou. Chcete-li dělat vysokou politiku a znovu lid hnát do perzekuce a míníte-li, že hnutí naše v této době perzekuce by sneslo, prosím, abyste to vyslovili. Já jsem přesvědčen, a můžete se podívat na Plzeňsko , Budějovicko, Turnovsko chci mluvit jen o těchto krajích,

kde národnostní třenice vyspívají a kde je jakási vyhraněnost ale vezměte Prahu i to Brno , které je tak radikální, a chtěj te mluvit, abyste dali rozkaz, že se nebude rukovat. Mluvme si určitě do očí : dnes rozkaz vydáte, zítra četníci vezmou do

kasáren naše lidi a naši lidé půjdou do kasáren. S tím před dělnictvo nechoďte ! Není to možno vykonat ! Musíte zbraň vzít , ale jako komunisté víte, jaká je vaše povinnost , víte, co máte ve frontě dělat , tomu budou vaši lidé rozumět . Musíme si říci

otevřeně, že radikální fráze , které měly místo ve straně sociál

ně demokratické, u nás toho místa mít nesmějí. Nesmíme nic více slibovat než to , co můžeme v dohledné době vykonat. Tím okamžikem, kdy budeme slibovat a nebudeme moci splnit, bu deme ztrácet vážnost u masy. Chce-li někdo stavět tak, jak se začalo stavět v Německu , pak má nejlepší příklad z Německa. Budou to pouze frakce, nebude to strana. A jako frakce bude

jedna druhou potírat a žádný prospěch to nepřinese. Jestli jsme vyslovili směr a řekli, že jsme povinni stavět na masách, pak nemůžeme jinak, než že své teoretické vůdce vezmeme 362

řádně do kleští a uděláme linii , pokud mohou jít, a řekneme : dále nesmíte. Jen tak je možno, protože jsme dělníci a z praxe máme jinou zkušenost než naši teoretikové. Nebudeme se há

dat o puntíky v zásadovosti, nýbrž o to, co dělnictvu přináleží a čeho možno dosáhnout. Chceme - li , aby strana komunistická se pozvedla, aby zaujala místo, které jí patří, pak musíme dbát, aby dělnictvo uchopilo se znovu své vedoucí síly a pod

dohledem naším provádělo politiku čistě komunistickou, která přivodí mír a pokoj všem národům na celém světě. Hessl: Vážení soudruzi a soudružky ! Slova, která ve skuteč nosti přednášel soudruh Havlín, mě utvrzují v tom, jak musíme být hodně opatrní na naše vůdce, na naše lidi, kteří stojí

v popředí, aby vyhraněný ráz komunistického stanoviska za stávali. Šmeral ve skutečnosti svedl svým referátem Havlína do vod oportunistických a pravím otevřeně, že s ním souhlasit nemůžeme , poněvadž je pln odporu a věcí , které nejsou komu

nistické. Pravím otevřeně, že komunisté musí dělat méně vyso kou diplomacii a více se přiblížit k masám širokého lidu. Jedno

se mi nelíbí, a to je vnitřní rozpor v referátu Šmeralově. Nej . prve praví : My ve skutečnosti jako strana veliká nemůžeme naprosto být perzekvováni jako v Jugoslávii, a ke konci referá

tu se přiznává, že ve skutečnosti demokratická republika je něco jiného a musíme jí hodně děkovat, že nemusíme postu

povat v ilegalitě. To je věc , kterou nemá komunista vyřknouti. Vidíme, že je to tak : ať měšťácká vláda je pod patronací mo narchismu nebo republikanismu , je -li to měšťácká vláda, musí ji posuzovat proletariát jako nebezpečí. Když se mluví výhrad ně a jedině o intervenci, praví, že mělo tu být jasné prohlášení komunistické strany, aby proletariát věděl, že se s ním nepro vádí stará ošemetná hra, která způsobila rozklad staré sociál

ní demokracie. To možno jedině tenkrát , když proletariát jde ve všech okolnostech bez ohledu, je -li perzekuce nebo ne. Jako komunisté stojíme výhradně a jedině na komunistickém stano

visku. Pro nás nesmí rozhodovat, nastane-li perzekuce nebo ne , pro nás jako komunisty musí být směrodatné , je-li to ko munistické nebo nekomunistické . To mělo být také vodítkem

při všech projevech jak v Národním shromáždění, tak v novi nách. Je jisto , že my proti monarchismu musíme stát nejbrutál nější mocí, musíme se proti monarchismu postavit, ale musíme vždy a všude vyzvednout , že nestojíme jen proti monarchii, ale také proti reakcionářskému systému v naší republice do důs ledků . To musí být jasno našim soudruhům , když narukují, že

není rozdílu mezi buržoazií pod pláštíkem monarchickým nebo 1 V Rudém právu, č. 261, 8. listopadu 1921, uveřejněno plné znění, ve Vorwärts, č . 257 , 2. listopadu 1921 , bylo podstatně zkráceno , polemický tón celého referátu však byl zachován . 363

republikánským. Neřekneme-li, jak se na věci díváme, vnášíme chaos do těch lidí. První projev, který byl vydán spojenými

výbory, první ten projev na mě dělal dojem, že se má opakovat stará scheidemannovština v Německu. Ten projev byl elastický a při té nejasnosti mohl nám Šmeral tvrdit, že to bylo míněno tak, ale buržoazie ve svých orgánech si vykládala něco jiného. Pondělník Českého slova nám vděčně kvitoval ve svém čísle, jak komunisté jsou loajální. Nám nesmí v tak důležitých ak cích záležet na tom , co tomu říká buržoazie, nám musí záležet

na tom, co tomu říká dělnictvo, a jsem přesvědčen, že chce-li nynější režim vládní dokázat, že chce něco udělat ve prospěch

délníků, může spoléhat na pomoc dělníků proti reakci jak vnitřní, tak zahraniční. Ve skutečnosti masy lidu jsou přesyce

ny válkou, nechtějí, aby bylo staré trápení, které prožívaly, a proto tímto způsobem k válce se zachovají, a tu bylo povin ností, abychom řekli otevřeně : Jsme proti každé válce ! Bude -

me-li porážet monarchismus Karlův, pak dáváme podmínku , že budeme potírat horthyovskou bandu, nejhorší, která kdy byla na světě. To nebylo jasně řečeno, a pokud se týče mluvení, že nějakým způsobem je naše republika demokratičtější nežli státy druhé, mám za to, aby činitelé naší strany byli opatrnější. U nás doma by byly poměry tak jako v Maďarsku, nebyly by o nic lepší než za vlády Horthyovy v Uhrách, kdybychom byli slabí, a jenom ta síla naše, to veliké hnutí, to nebezpečí bur žoazie, že neví, jak by bylo, kdyby se hůl obrátila druhým kon

cem proti nim, způsobuje, že nemůže prováděti nejhorší a nej brutálnější perzekuci, přestože naše hnutí perzekvuje. Naši činitelé v organizacích jsou vláčeni od soudu k soudu, naše

organizace jsou stále víc a více pronásledovány a my vidíme jasně ten směr, který zavedla buržoazie u nás, v Českosloven ské republice. Musíme být opatrní, abychom na ty odstíny ne

poukazovali, aby proletariát nakonec neřekl: Vždyť to máme u nás přece lepší. Tam, kde je možno v republice, aby jednotli ví lidé byli vražděni , tam se nemůže mluvit o odstínech nebo tvrdit, že by to bylo jiné než v Maďarsku. To, co řekl Havlín,

nemůže být měřítkem, protože Havlín byl sveden řečí Šmeralo vou. Trvám na tom, že naše projevy mají být jasné, kdežto to, co se dosud stalo, to je guma , která se dá natáhnout, jak kdo potřebuje. Jsem přesvědčen, že budoucí výkonný výbor strany

jiným způsobem bude musit zasahovat, a bude musit prosazo vat stanovisko, jaké si proletariát přeje. Myslí-li soudruh Hav lín, že si dělnictvo takto nepředstavuje, má malé spojení s děl nictvem, zná špatně duši dělnictva a myslím, že kdyby Havlín

přišel s tím před dělnictvo, že by ho ze svého středu vypráskalo.

364

Konec debaty Kreibichi Došel návrh na konec debaty . Přihlášeno je ještě 12 řečníků. Dám hlasovat pro konec debaty s podmínkou volby 2 generálních řečníků. Hlasuje se. Návrh na konec debaty a volbu 2 generálních řečníků je přijat.

Kreibich : Navrhl bych, aby byl zvolen 1 řečník »proti«. Řeč ník »pro« nemusí být zvolen, jsou zde referenti, kteří mají dle jednacího řádu závěrečného slovo, a stačilo by, aby oni pro mluvili. Přihlášeni jsou : Merta, Vaněk , Haken, Schiffel, Šturm , Bolen, Kalivoda, Vajtauer, Kunte, Wunderlich, Mondok a Wünsch. Prosím, abyste si zvolili generálního řečníka »proti «.

Navržen je a schvaluje se jako řečník »proti« Vajtauer. Schva luje se dále, aby referent »pro« nebyl volen.

Generální řečník proti Vajtauer ( česky ) 2: Soudružky a soudruzi! Dříve nežli zau jmu stanovisko k věcnému obsahu řečí soudruhů Šmerala a

Kreibicha, chci upozornit na to, že prohlášení, které bylo uči něno v parlamentě v zahraničním výboru, bylo prohlášení, které bylo koncipováno Kreibichem a Smeralem bez vědomí výkonného výboru . Soudruzi oba nesvolali včas výkonný výbor strany, a poněvadž musilo být prohlášení dáno, Šmeral a

Kreibich učinili prohlášení sami na svou pěst. Postup ten je nesprávný a musím se předem proti němu ohradit. Značí to určitou nevážnost k celé organizaci komunistické a hlavně k výkonnému výboru, a tato nevážnost je u našich čelných

soudruhů dosti častou. Viděli jsme například Skaláka, který zadržel celý týden, co od exekutivy z Moskvy přinesl. Je to malý respekt k vedení strany, která je reprezentována výkon ným výborem.

A nyní k věcnému obsahu řečí. Šmeral a Kreibich hájili sta novisko svého prohlášení v zahraničním výboru a stanovisko

toto, chceme-li si ho přeložit do čisté řeči, v jaké jedině může 1 Podle Vorwärts, č. 257, 2. listopadu 1921, formuloval tento návrh Václav Šturc. Následující protinávrh, který požadoval vystou pení 2 řečníků – pro a proti pramenu Václav Bolen .

měl přednést podle téhož německého

2 Uveřejněno v plném znění v Rudém právu, č. 261, 8. listopa du 1921. Vorwärts, Č. 257, 2. listopadu 1921, uveřejnil řeč Emanuela Vajtauera ve zkráceném znění, avšak při zachování hlavních myšlenek.

365

me mluvit, mělo být pro nebo proti. Stanovisko to bylo pro válku a pro intervenci. Dnes je doba , kdy nemůžeme mluvit

kulatými slovy, musíme se vystříhat frází . Dnes je možno mlu vit jen pro anebo proti. A tu referát soudruha Šmerala a Krei

bicha a prohlášení jich a stejně tak prohlášení výkonného výboru neodpovídají tomuto základnímu požadavku. Nebylo řečeno, jsme -li pro nebo proti intervenci. Bylo možno vyčíst z řádků, že vlastně jsme pro intervenci, ale byly tu v určitých větách výhrady takové , že kdyby někdo to chtěl později vyčí tat , že tu nebylo jasno , aby mohli upozornit na zadní dvířka , že byl jejich referát vykládán jako stanovisko pro intervenci. Ale řeči , které měli soudruzi dnes a ještě dříve na táboru lidu v Praze na Staroměstském náměstí , ukazují jasně, že nejedna lo se o nic než o intervenci. Jsou doby, kdy nutno je jednat oportunně, nikdo to nepopírá, ale je otázka, do jaké míry je

vhodno jednat oportunně. Máme taktiku, daný program, progra my revoluční, můžeme jít y oportunitě jen tak daleko, do kud to revoluční program připouští. Nesmí té oportunity být zneužito tak daleko , abychom zaujali stanovisko jako ná rodnostní .

Soudruh Šmeral a Kreibich podpírali své stanovisko určitý . mi názory vyhraněných komunistů a dále exekutivou. Co bylo citováno, bylo takového rázu, aby mohlo to dát skutečnou mravní oporu tomu stanovisku, které mluví pro intervenci. Co citoval Šmeral a Kreibich z Bély Kuna z článku Kdo je nebez pečnější, to je popis situace, která dnes je, ale není tu vyjádře no ze základu stanovisko. Jsou články dvojího druhu : články

mohou popisovat, co se děje, a poukazovat na určité síly, které vedou ke konfliktu , nebo určitou souhru ; nebo mohou to

stručně vyřídit a zaujmout určité stanovisko. V článku Bély Kuna není vyjádřeno stanovisko, které máme mít jako komuni stická strana k těmto událostem. Tam je jen popisný ráz : tako vá a taková situace . Tam se mluví, že stanovisko Velké dohody

je reakčnější než stanovisko Malé dohody. To neznamená pro komunistickou stranu, že se má postavit za Malou dohodu pro

ti Velké, to znamená : jsou tu dvě reakce, jedna slabší a jedna silnější, ale to neznamená , že musíme jít se slabší reakcí. To je zásadní omyl, chce -li se hledat potvrzení, že máme zaujmout

stanovisko pro určitý směr, které je vyjádřeno slabší reakcí. Kdybychom chtěli vybírat , jistě bychom se ocitli v té situaci, jako byla roku 1914. Tedy kdyby byli měli sociální demokraté jít o tom uvažovat na svých sjezdech, mají-li zaujmout stano

visko pro nebo proti, byli by se mohli dovolávat jednotlivých revolučních soudruhů, že takové stanovisko zaujímají a byli by

se mohli vykázat , čím později se vykazovali, že reakce Vilémo va je nebezpečnější než reakce anglického nebo francouzské ho kapitálu , byli by mohli dovozovat : nezbývá než začít tu 366

obranu, volat proletariát do boje, proletariát jedné země proti proletariátu země druhé. My jsme tu dnes v podobné situaci. Nám se ukazuje : ta Malá dohoda, ten český národ je méně re

akčnější než Horthyův. Horthy kdyby rozestřel sítě po celé Evropě, kdyby byla nastolena monarchická soustava, znamená to ohrožení demokracie a horší situaci než dnes. Jsou okamži ky, kdy skutečně jedno zlo, připustíme-li ho, zdá se okamžitě větší nežli zlo, ve kterém žijeme, ale to neznamená, že musíme

jít po boku toho menšího zla proti většímu zlu. My musíme jako komunisté, jako lidé, kteří vědí, že podkladem těchto spo rů je něco jiného, totiž hospodářská situace, my musíme si nalézt stanovisko proletářské a nesmíme jít s jedním směrem měštácké politiky proti druhému směru měštácké politiky. Šmeral a Kreibich opírají stanovisko své o tuto úvahu : situace byla taková : v okamžiku mobilizace bylo nutno počítat s nála. dou mas, a sice mas indiferentních. A Šmeral rozeznává tři druhy mas indiferentních : první indiferentní masy českého

proletariátu. Ve svém psychologickém rozboru Šmeral nalézá, že masy ty jsou nacionálně založené, mají strach před Habs

burky a reakcí, před obnovením mocnářství rakousko -uherské ho a žádají, aby toto nebezpečí obnovy monarchismu bylo od straněno. Proti této náladě mas československých stojí nálada

mas německých, které z určitých důvodů odporu národnostní ho proti nynějšímu útvaru staví se na stanovisko : je to jedno, je-li tu Československá republika nebo habsburský systém. Jim

je systém tento sympatičtější, zaručoval jim nacionální nad vládu a tedy je u nich jistá nálada, která je proti intervenci a válce, a je jistou podporou habsburského systému. A třetí ta kovou masu indiferentních nalézá Šmeral a Kreibich v mase

pacifistické, která je u něho vyslovena názory : každá vojna je protivná, nerad se nechám mobilizovat ; masa ta zná útrapy války, chce klid a mír. Zde bylo nutno rozhodovat se, které té náladě mas povolit, dát výrazu ve svém usnesení, abychom tu masu indiferentních neztratili, a bylo rozhodnuto ve prospěch masy československé, která se bojí obnovení mocnářství ra

kousko-uherského, a bylo zaujato stanovisko proti Habsbur kům a pro intervenci .

Kreibich : Lhůta řečnická je vyčerpána. Prosím o návrh. Hess: Navrhuji prodloužení ještě deset minut.

Rejlek ( Tábor ) : Navrhuji prodloužení o celých třicet minut. Řečník nevyjádřil ještě určité stanovisko.

Kreibich : Dám hlasovat. Hlasuje se a schváleno, aby Vaj tauer mluvil ještě deset minut.

Vajtauer: Bylo hledáno východisko, které náladě povolit, a povoleno náladě indiferentních mas československých. Pří tomto způsobu uvažování spáchána byla základní chyba: zapo mnělo se na jednu skutečnost , zeptat se, jaká je nálada mas 367

komunistických. Přátelé ! Jaká je nálada indiferentních mas českých, německých a pacifistických, po tom bylo pátráno, na

to, že jsou masy komunistické, na to se úplně zapomnělo a je nesporné, že v takovém okamžiku nemůžeme uvažovat podle nálady určitých mas. My se musíme postavit na jedinou pev

nou půdu, kterou tu máme, na náš podklad socialistický, na historický militarismust. Jaké vyplývá z toho hledisko pro

nás, jedině možné východisko ? Víme, z toho hlediska hospo dářského, že naše Československá republika a státy vzniklé po Rakousku nezbytně musejí hledět na reakci zahraniční. Proč ? Poněvadž státy ty byly utvořeny rozsekáním bývalého hospo

dářského útvaru, které jsou samy sobě nepostačitelné, neso běstačné, které musejí hledat spojení, hranice jim tu vadí. Prů mysl těchto států je v rukách jednak dohodových, jednak kapi talistů německých. Oboji ti kapitalisté naléhají, aby byli slou

čeni v jedno veliké odbytiště, a to je hlavní podklad, který plodí reakci. A jestli dnes vystrkuje maďarská reakce své růž ky a shladíme ji se země, neznamená to, že ukončíme tu reak ci, právě že podkladem reakce jsou hospodářské příčiny. Víme určitě, že po potlačení maďarské reakce dožili bychom se im

perialismu československého i rakouského. Před námi je vá lečné krveprolití, imperialistická válka československá, které

nemůžeme sednout na vějičku. Pro nás není jiného východiska nežli si říci : příčina reakce je rázu hospodářského, sociálního a náš boj musí platit kořenům této reakce, a ne výkvětu reak ce. Kořen je hospodářský systém kapitalistický. My z toho hle

diska 'musíme určit taktiku a ta nemůže být jiná nežli taková, jak jsme ji my na Ostravsku přijali : jsme pro boj s reakcí ma

ďarskou, ale jedině tehdy, když nám zaručí tento boj, že záro veň s ním padne reakce československá. Proto jsme žádali, aby byly dány předem československému proletariátu záruky, kte ré měly zabezpečit, že boj neprospěje jen naší reakci, domácí

mu imperialismu, že mu učiníme konec. Tyto záruky jsou čtyři body : 1. okamžité zesocializování velkého průmyslu, velkostat ků a bank ; 2. zastavení veškeré politické perzekuce ; 3. účast na řízení správy, výroby a státu do rukou dělnických a sel

ských rad ; 4. vojenské rady v armádě a ozbrojení proletariátu. Tu každý z vás přirozeně řekne : tyto podmínky jsou jistě de

magogické. A opravdu, jsou demagogické, díváme-li se na ně z hlediska taktičnosti, ale jsou to jediné podmínky, které klást můžeme . Víme, že naše vláda není taková, aby podmínky ty splnila. Byly žádány podmínky slabší a Kreibich i Šmeral řekli vám , že československá vláda nemůže jich splnit. A přesto

Kreibich i Šmeral mluvili pro to, aby se šlo do války, přestože 9

1 V protokolu z roku 1922 došlo k tiskové chybě : místo mate

rialismus bylo vytištěno militarismus. 368

věděli, že vláda nemůže slabší podmínky splnit. My tím, když

stavíme takové požadavky, musíme si být vědomi, že těmito požadavky vyjadřujeme otevřeně, že jsme proti válce, poně vadž víme, že vláda je splnit nemůže. A nemůže-li vláda splnit naše podmínky, nezbývá nám než s faktem tím se smířit . Ne můžeme také vést boj proti maďarské reakci, my musíme jít

proti válce a proti jakékoliv intervenci. Bylo by pěkné, kdyby se

dalo uskutečnit to, co navrhoval Šmeral, že máme nechat se vyvíjet situaci, až se vyplní to stanovisko pozorujícího filozofa. To je hezké v teorii, ale my jsme stranou masovou. Jaké stano visko v této době zaujmout ? Nemůžeme dělat filozofa, musíme říci masám, co v tomto konkrétním okamžiku dělat. Nám ne zbývá v tomto okamžiku než říci : komunistická strana a vy,

jako příslušníci této strany, musíte být proti válce a interven ci. To neznamená, že říkáme : soudruzi, musíme se vzepřít mo bilizaci a vstoupit do občanské války. To víme, že dnes, kdyby chom chtěli tímto rozhodnutím dát povel k občanské válce a revoluci, že bychom prohráli. Ale proto jestli víme, že dnes

prohrajeme, máme my snad otročit a říci: my jsme tedy pro válku ? Z té perspektivy , jestli tu je, nesmíme hned přesedlat

do naprostého opaku. My svým lidem musíme říci: jsme proti válce z těch a těch důvodů. Vy, jako komunisté, jako příslušní

ci strany revoluční, víte, že jdeme proti jiné reakci, nežli nám říkají, že je osoba Karla. Vy vezměte zbraně do ruky a budete

vyčkávat okamžiku, kdy nastanou doby, kdy těchto zbraní mu síte použít. My nemůžeme dnes váhat. Nemůžeme dnes kroutit se z jedné strany na druhou, musíme dát jasné Jestliže soudruh Šmeral a Kreibich ukazovali i německá komunistická strana v Německu je proti ké reakci, je to naprosto jiná situace, než když my

stanovisko. na to, že monarchic říkáme na

šemu proletariátu : jděte do války proti reakci madarské. Ně mecká komunistická strana je proti orgeši. To jsou organi zace pro znovuzřízení monarchického systému v Německu. Je něco jiného, jestli proletariát v Německu postaví se proti ně mecké ozbrojené buržoazii a vstoupí s ní v občanskou válku, a

něco jiného je říci: vezmi zbraně a jdi proti proletariátu ma darskému a proti těm, kteří proletariát madarský do boje ve dou. Občanskou válkou, jak doporučují soudruzi němečtí, se ruší kapitalistický řád, který tu je, ale ženeme-li proletariát do války zahraniční, nerušíme tento systém kapitalistický, který tu je. My jej podpíráme, podpíráme kapitalistickou soustavu buržoazního státu v naší republice. Posilujeme ty živly , které

usilují o obnovení politiky imperialistické, a my tím oddaluje me socialistickou revoluci. Děláme pravý opak toho, co dělají němečtí soudruzi, jestli se stavějí ozbrojenou mocí proti vlast ním orgešovským organizacím. Nutno vytknout, že v tomto případě jsme ukazovali, že nedůvěřujeme, že měli jsme na zře 369

teli úzké hledisko československé, ale my jsme si neřekli , že jsme komunistickou stranou internacionální, která má organi zaci komunistickou ve všech zemích a která má ve všech pří

padech všem svým komunistickým stranám v celém státě ulo žit, aby se postavila proti jakémukoliv posílení kapitalistické ho systému ve svých vlastních zemích. Zapomněli jsme, že tu musíme, soudruzi, jako internacionální avantgarda výlučně

jednat internacionálně, vzepřít se ve všech zemích tomu prou du, který chce znovu obnovit kapitalistický systém a reakč ni nadvládu .

Šturc: Soudruh Vajtauer vyčerpal znovu deset minut. Šmeral: Shromáždění naše bylo toho mínění, když byli sta noveni generální řečníci, že každý generální řečník má mít třicet minut . Navrhuji proto, aby soudruhovi Vajtauerovi bylo povoleno ještě jednou deset minut. Schvaluje se . Vajtauer: V tomto stanovisku, které bylo zaujato Smeralem a Kreibichem, můžeme vytušit totéž jádro sporu, o který se jednalo u nás před rokem a snad ještě před několika měsíci, kdy byla na tapetě otázka : Máme -li my, přijde-li okamžik osa mocené revoluce, izolovaně do této revoluce jít nebo ne. Byly o tom veliké debaty a skončilo to tím, že bylo řečeno : stavět se proti osamocené revoluci znamená postavit se na čistě sociální patriotické stanovisko , znamená to opustit stanovisko komuni stické. Dnes , jestli uvažujeme, máme-li jít do boje proti reakci madarské , v jiném plášti, vynořuje se nám znovu tato otázka,

poněvadž tytéž námitky, které vyrůstaly proti osamocené revo luci, vyrůstají i dnes. Je vám řečeno : strana, nepostaví-li se za boj proti reakci maďarské, ztratí kontakt s masami, vyvolá proti sobě silnou perzekuci. Tato perzekuce podporována bude mezinárodně , nemůžeme si tohoto luxusu osamocené revoluce

dovolit. Jestli dnes říkáme : musíme jít proti madarské kontra

revoluci, protože bychom byli perzekvováni a poněvadž by chom této perzekuce nesnesli , je to totéž, jako když jsme uva

žovali dříve o osamocené revoluci, poněvadž si musíme položit tuto otázku : nepřejdeme -li do osamocené revoluce, co se sta ne ? A tu bylo řečeno a to je význačné pro tento konflikt jestli bude situace tak krajně napjatá, že proletariát bude tla čit k revolučnímu počinu, pak vedoucí strana komunistická

nemůže nechat ojedinělé části proletariátu převzít iniciativu a dát povel k sjednocení těchto bojů , případně k vybojování re voluce . Jestli komunistická strana v tomto okamžiku napětí

revolučního vezme tuto vůdčí roli do svých rukou, tak v okam žiku vystoupení revolučního boje střetne se vystupňovaná re akce s vystupňovanou revolučností a znamenalo by to vítěz ství reakce, a právě proto, že strana nemůže dobrovolně do pustit vítězství reakce, musí se pustit do každého boje proti 370

reakci , i když vidí , že by tento boj nevedl k vítězství. A zrovna tak dnes nemůžeme se postavit na sociálně patriotické stano visko, hájit naši vlast , naši republiku proti jiné reakci , poně

vadž by tím náš proletariát byl poškozen, nýbrž musíme se postavit na to stanovisko, že jakýkoliv imperialistický boj zna mená neštěstí proletariátu, že okamžitá perzekuce neznamená potlačení proletariátu vůbec, že po určité fázi perzekuce při chází období, kdy strana tím silněji je morálně vzpružena. Prá vě tím, že dovedla postoupit boj proti reakci, je morálně posí lena , dává impuls masám a ukazuje, kde je hlavní záchrana, kdo je schopen vést ke konečnému vítězství, a pak dovede se

naše strana ujmout vedení proletariátu, tak aby ho vedla k vítězství. Viděli jsme na ruském proletariátu, který dovedl se postavit proti válce přes veškerou perzekuci, která byla naň uvalena , že právě tím získal si morální právo na sociální revo luci, bez kterého se dělat nemůže. Jestli bychom nepřistoupili na toto stanovisko, že je nutno bránit se určitému nacionální mu směru, který jde proti nám vojensky, pak vystavili bychom

se nebezpečí, že vždycky buržoazie bude nás chtít potlačit, že vždycky v tom okamžiku dovedou diplomaté jednotlivých kapi

talistických států zaranžovat věci tak, aby vyvolali válečné nebezpečí, aby vždycky znovu naplňovali proletariát novými nacionálními hesly, aby pod heslem obrany republiky proti větší reakci, proti většímu zlu, znemožňovali uskutečnění sjed

nocení proletariátu třídně vědomého, mohli živit iluzi nacionál ní a ztěžovat vítězství sociální revoluce. ( Potlesk . )

Mluvčí Podkarpatské Rusi Delegát z Podkarpatské Rusi žádá, aby mohl jeden řečník jejich tlumočit jich názory. Kreibichi: Myslím, že jsme povinni brát na toto přání ohled aspoň takový, že to dám k odhlasování sjezdu. Schvaluje se, aby mluvil řečník za Podkarpatskou Rus. Mondok ( rusínsky ) : Poukazuje na dnešní postavení proleta ?

riátu Podkarpatské Rusi. Situaci proletariátu v Podkarpatské Rusi nelze srovnávat se situací dělnictva československého

nebo německého. Proletariát český a německý nežije v tak těžké situaci jako proletariát Podkarpatské Rusi. Od chvíle , co byla země tato osvobozena z maďarské nadvlády, panuje tam vojenská diktatura, provádí se tak hrozný režim, že není to 1 Podle Vorwärts, Č. 257, 2. listopadu 1921 , vyjádřil toto stano

visko Václav Šturc, který jednání předsedal. 371

možno srovnat se situací kdekoliv jinde. Řečník poukazuje na to, že tento stav, který tam vládne, nemůže být horší než v kte rékoliv monarchii, jak vytvořil ho ministr Beneš s jeho demo kratickou republikou. Mluví se mnoho v měšťáckém tisku

o iredentě madarských šovinistů, ale vládní kruhy českoslo venské dávají jim zbraň do rukou a podporují tak iredentu

v Podkarpatské Rusi. Politika Benešova podporuje tam ireden tu madarského živlu, ale nedbá prospěchu dělnického lidu y Podkarpatské Rusi. Lze říci, že nejen v Československé re publice , ale na celém světě není takového místa, kde by tak

reakce řádila jako v Podkarpatské Rusi. Řečník vyslovuje jmé nem tamního proletariátu naději, že tento sjezd svou silou a

svou mocí pomůže proletariátu Podkarpatské Rusi, aby zlome na tam byla diktatura vojenská a aby nadešly tam lepší pomě

ry. Kdyby reakce měla v této oblasti nerušeně řádit dál, pak by to bylo neštěstím nejen pro proletariát tamní, ale mělo by to i odezvu v ostatních částech republiky. Řečník vyslovuje nadě ji, že sjezd volání proletariátu z Podkarpatské Rusi splní a že učiní vše, aby reakce tam byla zlomena ve prospěch Českoslo venské republiky .

Hais tlumočí řeč Mondoka do češtiny, Zubák do němčiny. Šturc vybízí návrhovou komisi, aby vyzvedla si návrhy.

Závěrečné slovo referentů Šmerall: V debatě byla projevena různá hlediska, zčásti způ sobem velmi výrazným. Nemám dojem, že by hlavní z nich byla v podstatném zásadním rozporu se stanoviskem výkonného

výboru . Z vývodů soudruha Vajtauera přejímám pozitivní upo zornění, aby při podobných mezinárodních situacích vešli jsme ve styk s komunisty okolních zúčastněných států. Připo mínám , že i nyní, když otázka Burgenlandu začala se rozvíjet,

konala se podobná mezinárodní konference v Bratislavě, kde byl usnesen projev, jenž byl uveřejněn. Dále konstatuji, že v nejdůležitější konkrétní otázce »rukovat nebo nerukovat« také soudruh Vajtauer nepostavil se na stanovisko »neruko vat« . Rozdíl názorů , které přednášel , a názorů, z kterých jsme vycházeli my při svých projevech tohoto týdne, byl tedy spíše

jen rozdíl v odůvodňování, teoretický. Rád uznávám , že debata , i pokud byla kriticky namířena proti našim projevům, pohybo vala se na vysoké úrovni, kde je druhá strana, jež by na svých 1 Uveřejněno v plném znění v Rudém právu, č. 261 , 8. listopa du 1921. Vorwärts, č. 257, 2. listopadu 1921 , otiskl jen krátkou zprávu o Šmeralově polemice s názory Emanuela Vajtauera. 372

sjezdech jednala o takových dějinných problémech takovým způsobem. Řada polemik byla vedena také proti něčemu, co se nestalo. Tak výtky, jako bychom my bývali pro intervenci. Jak mohou vůbec takové řeči vzniknout? Vždyť my jsme jasně

vyjádřili linii zodpovědnosti mezi opatřeními svými a opatření mi vlády, hlasovali jsme proti prohlášení ministerského před

sedy Beneše a celá logika našeho postupu ukazuje zřetelně, že budeme hlasovati proti vojenským úvěrům . Je pravda, že prvé ho dne vyslovili jsme se vědomě poněkud neurčitě. Výslovně jsem udal důvod toho. Chtěli jsme se vyhnout všemu, čímž by posílena byla odvaha monarchistů za uherskou hranicí. Stup ňovali jsme své projevy den ze dne rovnoměrně s vývojem udá lostí. Pokud jsme užívali taktiky elastické, nevycházeli jsme přitom z hlediska, které by se dalo označit slovy »obrana vlas ti«, nýbrž z hlediska zájmů obrany revoluce. Ještě jednou chci se vyslovit o otázce ozbrojení proletariátu, na kterou také sou druh Vajtauer narazil. Myšlenka, že žádný sociální řád není

možný bez mocenského podkladu, v poslední instanci bez pod kladu branného, je jednou z nejdůležitějších myšlenek našeho boje. Náš socialismus není socialismem sentimentality, pacifis mu, humanitářství, jak před válkou svým jménem představoval Jaurès. Je to socialismus těžkého občanského boje. Tímto smě.

rem musíme proletariát učit myslit, tímto směrem musíme se organizačně připravovat. Ale konkrétními výzvami, aby se dělnictvo chopilo zbraně, nesmíme si zahrávat ve chvílích, kdy to opravdu nepovažujeme za zralé. To by bylo nevážné a bylo by to přímo braním jména revoluce nadarmo. Jsou situace, kdy

uchvácení zbraně proletariátem není pouze požadavkem vý chovným, přípravným, propagačním, nýbrž věcí bezprostředně

praktickou. Taková situace je ve Vídni, když tlupy monarchic ké stojí před Vídní. Takový okamžik mohl by se stát zralým na

Slovensku, kdyby Velká dohoda odvrátila se od Českosloven ska, svými zájmy se přiblížila Maďarsku a kdyby např. východ ní Slovensko bylo akutně ohroženo. Při strategické poloze

Slovenska vznikl by stav paniky, kde by situaci jedině ozbro jený proletariát mohl zachránit a ovšem by pak, maje zbraně, vystoupil také k prosazení svých vlastních třídních zájmů. Tak vážné situace mohou nás i v dozírné době překvapit. Právě z hlediska podobných situací bych si přál, aby naše taktika také při posuzování národnostních poměrů ve střední Evropě byla taková, abychom nebyli odtrženi od veřejného mínění,

aby komunisté přímo volali po tom, aby v případě nejkrajnější ho, evidentního, bezprostředního monarchického nebezpečí osudy této země byly vloženy do našich rukou. Kdybychom

právě my ve chvíli nejvážnější toto nebezpečí porazili, kdyby chom situaci zachránili, pak bychom měli nejen v rukou zbra

ně, ale za sebou také dostatečnou část veřejného mínění mas, 373

že bychom zde mohli prosadit jiný pořádek, než zde je. Není sporu mezi námi o tom, že se nacházíme v období nezadržitel

ného poklesu a rozkladu kapitalismu, ve stavu tlení a postupu jícího chaosu , z něhož jenom velká jednotná vůle velké jednot né třídy , proletariátu, může proklestit východisko . Spory mezi

námi se projevily v otázkách taktických o úseku událostí, které v tomto týdnu zde v této zemi silně na nás dolehly. Ale

o velkých směrnicích celkového dějinného vývoje sporu mezi námi není. Klasicky vyjadřuje opět nynější světovou sitauci nový článek soudruha Lenina » K 4. výročí ruské revoluce«, z něhož cituji :

»Takový je stav světa a my jsme vědomi, jaké z toho vyplý

vají důsledky pro nás pro všechny . Musíme projít tímto pohy bem dějin , nemůžeme se vyhnout útrapám, které doba na nás uvalí. Čím rychleji, energičtěji, aktivněji budeme jednat, tím

rychleji proklestíme si cestu zmatky, chaosem, útrapami revo lučního období, cestu k vítězství, výstavbě k novému životu, ke klidu. Socialismus sentimentality , humanitářství, filantropie je věcí minulosti. Socialismus doby poválečné , budoucnosti, jenž je dnes smyslem našeho komunistického přesvědčení, podsta tou naší vůle, je socialismem energické , pevné, tvrdé, nezlom

né praxe ve smyslu zásad Třetí internacionály . « ( Potlesk . ) Kreibich :1

Soudruzi

a

soudružky !

Ve

svém

závěrečném

slovu chci uvésti jen něco málo . Většinu vyřídil již soudruh

Šmeral . Chtěl bych předem věnovat několik slov kritice řeči soudruha dr. Sterna . Srovnával to, co jsem řekl o poměru vůči státu, se stanoviskem sociálních demokratů vůči Rakousku a se stanoviskem německých sociálních demokratů po roce 1871. Tu bych chtěl konstatovat toto : Právě němečtí sociální demo kraté vyslovili se v roce 1871 nejostřejším způsobem proti zábo

ru Alsaska-Lotrinska a toto stanovisko opětovně zdůrazňovali společně s francouzskou sociální demokracií . To bylo stanovis kem Internacionály. Na druhé straně vyslovili se ostře proti každému pokusu francouzských nacionalistů, kteří hranice sta novené frankfurtským mírem na základě války chtěli reakč . ním pučem zase změnit. To bylo opětovně stanovisko Interna cionály . Nebylo to stanovisko , že hranice francouzského míru

musejí být na všechny časy svaty. Druhá internacionála nao pak stále prohlašovala, že revize tohoto frankfurtského míru je nutná . Ale ona pravila, že tato revize je možná a přístupná jen jako dobrovolné dorozumění obou národů . Ona byla vždy

proti tomu, aby hranice byly revidovány válkou nebo reakčním pučem. Totéž stanovisko zaujímáme se zřetelem na hranice čes 1 Uveřejněno v plném znění v Rudém právu , Č. 261 , 8. listopa

du 1921. Vorwärts, č. 257, 2. listopadu 1921, uvedl jen krátké re dakční zhodnocení. 374

koslovenského státu. Také nám nejsou nové státní hranice, které vytvořil mír versailleský a trianonský, svaty pro všechny časy . Hranice mohou být podrobeny revizi . Tato revize může však jen předsevzata být na základě svobodného dorozumění

národů, a jelikož jsme se světovou válkou dostali do nového období, které znamená překonání měšťácké demokracie a kte ré odhalilo tuto měšťáckou demokracii jako kapitalistický systém, jde naše stanovisko jen potud dále, že pravíme : nová úprava hranic může předsevzata být na základě svobodného dorozumění federace proletářskosocialistických republik Ev

ropy. Ale právě tak jako Druhá internacionála piusíme stát na stanovisku : jsme proti každé násilné změně hranic vytvoře.

ných tímto mírem, reakčním pučem nebo válkou. To je naše stanovisko a žádné jiné nezaujímáme. To nemá nic co činit se

státním oportunismem, se státním etatismem. Debata ostatně potvrdila, co jsem pravil již ve svém referátě, že kritika naše ho stanoviska z řad českých a německých soudruhů nevynašla

žádnou pozitivní formulaci jiného stanoviska. Byla to kritika, ale nic než kritika. Soudruh dr. Stern nám říkal, co jsme ne

měli dělat. Neměli prý jsme především dávat žádné prohlášení, protože jsme se nedověděli, co Beneš chtěl a chce. Dokud prý Beneš nepromluvil, neměli jsme my učinit žádný projev. A na řeč Benešovu neměli jsme prý nic prohlašovat , nýbrž se ho jen tázat : co vlastně chcete ? Soudruzi ! My bychom mohli dr. Be neše ještě léta a léta se tázat, co chce, on nám to neřekne. On

vždycky bude mnoho o tom mluvit, ale nic pozitivního neřek ne. Vláda učiní nám vždy prohlášení, výklady, aniž bychom si z nich mohli vybrat, co vlastně chce. To musíme sami zjistit

analýzou hospodářské a politické situace a posuzováním členů vlády. Vláda své karty neodhalí. I když jsem ve své řeči tvrdil, že vláda spáchala velkou hloupost, nechtěl jsem tím říci, že by ředitelé tohoto státu dělali jen hlouposti. Osli to nejsou a vůči nám karty své neodhalí. Hlavní řečník proti našemu stanovisku byl soudruh Vaj tauer. Uváděl velmi mnoho proti nám. To, co tvrdil , že bychom

byli se vyslovili pro intervenci této vlády, vyvrátil již soudruh Šmeral. Jakou už zcela jinou taktiku, jaké zcela nové stanovis ko proklamoval proti stanovisku našemu, které po jeho názoru bylo úplně falešné ? Pravil, že my jsme pro boj proti reakci

v Maďarsku. Vzpomínám si , že jsme pravili totéž. On dokládá : Ale jen když tím padne i reakce uvnitř. Vzpomínám si, že jsme i to pravili : Jsme pro boj vnější i vnitřní. Dále žádá záru ku. My jsme kladli požadavky . Pak vypočítává požadavky. Tyto požadavky úplně se neshodují s těmi, které my jsme stanovili. Vcelku však je to totéž stanovisko. My chceme proti reakci bojovat , my nedůvěřujeme vládě, my musíme reakci uvnitř odstranit, my žádáme záruky toho, aby reakce u nás nevzrost. 375

la. Kde je tu velký rozdíl mezi hlediskem Vajtauerovým a na ším ? Musím již říci, že mně při řeči Vajtauerově napadl citát

2 Fausta, který bych vůči němu chtěl málo pozměnit, nebo on velmi mluvil proti nám, ale co řekl, bylo více pro nás: »Mluvíš marně příliš mnoho, abys řekl ne. Ze všeho slyším jen ano ! «

Chápu úplně pocit, ze kterého vznikla opozice. Tento pocit je naprosto oprávněný. Je to pocit oprávněný, že vedení strany mohlo zavést oportunistickou politiku, že by ve svém oportu nismu šlo velice daleko, že by z jejího revolučního oportunis mu mohl vzniknout zase starý oportunismus, proti kterému jsme bojovali v sociálně demokratickém hnutí. Soudruzi,

v politice nepřijde jen na to, co se dělá, nýbrž také na to, kdo to dělá. Jestliže my jsme skutečnou komunistickou stranou,

pak můžeme si dovolit i revoluční oportunismus. Jako ruská komunistická strana, jako Lenin a Trocký ve svých koncesích, které kapitalistický svět na nich vynutil , šli až na nejkrajnější

hranice, aniž by přitom ani na okamžik vzdali se revolučního charakteru své politiky , tak může i jinde skutečná komuni

stická strana jít velmi daleko, vyžadují-li toho určité taktické ohledy. Ale vše přijde na to, aby to bylo vždy k prospěchu hnu

tí, aby za touto přechodnou oportunistickou taktikou vězela vážná vášnivá vůle, aby příslušná organizace strany provedla

revolučnější politiku k organizování sociální revoluce. ( Živý souhlas . )

Šturc: Přicházíme k dalšímu bodu denního pořádku, jímž je

referát českého zpravodaje soudruha Volka.

O AKČNÍM PROGRAMU STRANY Soudruzi a soudružky !

Máme -li vyzvednout a předvést před vámi jednotlivé progra mové úkoly a požadavky, které komunistická strana v Česko slovensku ve svém programu jednotné komunistické strany v tomto státě předkládá jednak komunistické straně samé, jednak všem proletářským masám a celé veřejnosti, je potřebí objasnit tu okolnost, že jsme změněnými poměry skutečnosti donuceni své programové úkoly, které v letech 1918 až 1921, do tohoto sjezdu, byly jednotné a maximální, poněkud přizpů sobit, řekl bych časově rozvrstvit a přizpůsobit těmto změně ným poměrům skutečnosti. Je zásadním požadavkem marxismu a marxistické metody vědeckého myšlení, aby tato metoda a

toto myšlení nebyly ztrnulé a doktrinářské, ale naopak, aby 1 Uveřejněno v Rudém právu, Č. 261, 8. listopadu 1921. Vorwärts,

č. 258 , 3. listopadu 1921, uvádí jen velmi zkrácené znění hlavních myšlenek . 376

byly nejvýš střízlivé a pružné v posuzování úkolů a cílů spole

čenské složky proletariátu v každém časovém úseku zvláště. A právě tato marxistická střízlivost nás vedla k tomu, abychom programové úkoly strany poněkud roztřídili, a to znamená, abychom udělali několik konkrétních kroků, abychom si mezi požadavky konečného cíle, jenž spočívá v kardinální a úplné

změně společenských poměrů a řádů, položili ještě několik konkrétních úkolů, kterých bude třeba a nebude nám realizo

vat dříve, než přijdeme k bezprostřednímu útoku na pozice kapitalismu, ke svržení třídy buržoazní. K tomuto poznání jsme nedospěli přirozeně tím, že jsme ztratili snad víru

v sociální revoluci komunistickou, že snad z pohodlí se chce me zařizovati na dlouhou či krátkou dobu jakési akční oportu

nity, ale tomuto přesvědčení jsme dospěli přesným studiem a zkoumáním sociální revoluce samé jako

-

časově vzato

-

procesu, který má svůj vznik, průběh a konec. Posuzujeme-li tedy náš program jednotné strany, musíme se vymanit z pout

dvojího pohodlí. Předně odhodme nekomunistický revoluční radikalismus, ale také oportunistický, diplomatický radika

lismus, který by chtěl této určité a významné revoluční mezi fáze využít k provozování stranické a falešné diplomacie uvnitř strany .

Chceme proto zdůraznit, že v dnešní periodě nutné konkrétní

kroky se musí chápat jako konkrétní kroky, které se dějí v průběhu sociální revoluce, že pravděpodobně tyto kroky bu dou se musit uskutečnit, má-li naše strana získat si pozice v tomto státě, které by jí umožnily vítězný boj s kapitalis mem: chceme-li nebo nechceme-li, my musíme tyto kroky kon

krétní, které jsou vyjádřeny v minimálních požadavcích naše ho programu, přiznat , my musíme je provádět a podporovat

masovými akcemi, nemáme-li být považováni za utopisty a revoluční snílky a máme-li být v momentu samé sociální re

voluce dobře vyzbrojeni a mít mocensky obstojné pozice. Řekli jsme, že k tomuto vytyčení minimálních požadavků ke kapita

listickému státu nás přivedlo zkoumání sociální revoluce jako procesu, který má svůj vznik, průběh i konec. Sociální revolu ce je společenský proces y celku. Proto obraťme se ke zkoumá

ní tohoto společenského procesu a co uvidíme ? Rozbor společenských poměrů Po světové válce ( 1914-1918 ) veškeré kapitalistické státy,

poněvadž ve válce exponovaly se i politické i hospodářské síly těchto států na výsost, ukázalo se, že kapitalistické politické

i výrobní vztahy ve všech státech jsou v úplném rozkladu. Svě tová válka, jako proces negativně rozšířené výroby a směny, rozložila nejen výrobní a směnné vztahy v mezinárodním mě 377

řítku, ale i jednotlivé politické systémy. Každý jednotlivý kapi talistický stát skýtal obraz hospodářského a politického zmat ku, kromě toho světové hospodářství a politická konstelace, která byla dříve vyjádřena určitými skupinami velmocí, octly se bez sociální báze světové. Nastala doba úplné nejistoty a

neklidu. Tato nejistota a neklid byla sice prorvána významnou říjnovou revolucí proletářskou v Rusku , která ukázala zápa doevropskému proletariátu, jak se »to dělá«, ale kromě bavor ského pokusu a kompromisní revoluce abych tak řekl

v Uhrách , západoevropský proletariát, tak jak byl seskupen ve vůdčích stranách proletariátu, nebyl schopen , aby vyšel z nejistoty a neklidu společenských poměrů.

Čím se vyjadřuje neklid a nejistota společenských poměrů v kapitalistických státech po světové válce ? Odpověď na otáz ku našli bychom velmi výstižně rozřešenou nejmenovaným autorem v Internationale Presse-Korrespondenz, č . 1 , str. 4, ze dne 24. září t. r.: » Dvě poloviny světa stojí proti sobě : ožebra čená polovina – Rusko, Polsko, Německo, země bývalého Ra -

kousko-Uherska a Itálie, dohromady asi přes 300 miliónů lidí; bohatá polovina : ve válce náramně zbohatlé zámořské země, především Spojené státy, Japonsko a také anglické kolonie.

Ožebračené země trpí podvýrobou, bohaté nadvýrobou. Ože bračené země mají nouzi ve všem, bohaté mají všeho nadbytek.

Zchudlé země nemohou od bohatých kupovat, neboť nemají ničeho k výměně ... Bohaté země nemohou zase prodávat a na úvěr nedají chudým zemím nic, protože jsou chudé. A tak stojí dvě polovice světa proti sobě v nerozřešitelných protivách. Všechna břemena padají jako vždy na dělnictvo těchto kapita

listických států. V bohaté polovici světa jsou milióny dělnic tva nezaměstnaného. Ve Spojených státech mezi 41/2 až 5 milió

ny. Pracujícímasy v Americe hladovějí, protože je země boha tá. Ve zchudlých státech je naopak nezaměstnanost malá, ale

přesto, že dělnictvo pracuje, hladoví, protože země jsou chu dé. «

Kdybychom tedy tyto prosté věty nejmenovaného soudruha v Internationale Presse -Korrespondenz převedli na národohos

podářský jazyk, řekli bychom, že hospodářská situace a její krize projevuje se především v peněžních, a to mírnou cestou nerozřešitelných protivách . Tyto protivy budou konstantní,

potrvá-li dnešní stav státních a válečných dluhů, a on potrvá, neboť sotva by finanční baroni přistoupili na čistě bolševické metody anulování státních a válečných dluhů ! A potom sana ce vnitřní hospodářské krize spočívá vlastně v dnešních kapi

talistických poměrech na okradení a ožebračení jednoho státu druhým. Zničíte-li však stát jeden, nemá-li tento stát možnos ti a potence nákupní, nemá také potence výrobní, ale také stát, který okradl a oloupil, nemá potence výrobní, protože není 378

odbytu. Nebude nikdo tak naivní, aby tvrdil, že soudobou hos

podářskou krizi je možno překonat uvnitř jednotlivých států šetřením. Finanční krize, která již přerostla platební potenci zchudlých států a uvrhá státy do finančního vazalství bohaté polovice světa , je tak veliká, že její řešení může být jedině rázu čistě revolučního, anulováním všech dluhů a převzetím výrobních prostředků do rukou státu.

Finanční krize obráží se silně i v hospodářských poměrech výrobních a směně. Je ztížen nákup surovin, ale je také vylou čen prodej výrobků. Hrozivý mrak výrobní a směnné stagnace visí tedy nad celým hospodářským světem. Tyto všechny zjevy ve sféře hospodářské byly a jsou dosud od roku 1918. Hospo

dářská situace je tedy vyznačena rozkladem výroby a směny a kapitalistických výrobních a směnných vztahů ve světovém měřítku .

Avšak i kdyby se kapitalistům podařilo nějakým zázračným způsobem urovnat poměry valutové a tím i nákup surovin, kdyby tedy v materiálních živlech výrobních se zavedl jakž

takž pořádek , zdali je tak možno uvést chod výroby do po řádku? Tvrdíme, že ne. Neboť po světové válce vyvstává přímo jakoby z »podzemí« nový činitel, tj . proletariát který si žádá odpovídajícího místa ve výrobním procesu. Proletariát jako

nová organizační síla ve výrobním procesu nedá se nijak už spjati do rámců čistě kapitalistické výroby. Proletariát bude už neustále a vytrvale žádat své místo ve výrobě a sice takové

zastoupení v kontrole a řízení výroby, jaké odpovídá jeho počet nosti a síle. A tento fakt je z revolučního hlediska nový . To zna mená , že v kapitalistických hospodářských poměrech nemůže

nastat kapitalistická rovnováha, poněvadž lidské živly ve vý robě, to je proletariát, budou tedy už zjevem trvalým až do

konečného rozřešení společenských poměrů cestou sociální revoluce a zřízení nové hospodářské rovnováhy socialistické. Kdežto v hospodářských poměrech revoluční stav je v obdo bí výbušném a bezprostředním, ptejme se, jak to vypadá v poli tických poměrech . A tu jsme z marxistického hlediska v doce la novém ovzduší. Kdežto jsme viděli, že hospodářské poměry

prodlužují svůj chod v rozkladu a ponižují křivku nosnosti výrobní a směnné, politické poměry v jednotlivých státech se buržoazii podařilo ovládnout. Toto ovládnutí politických po měrů ze strany buržoazie je postupné od roku 1918. Takže vlast

ně od roku 1918 až do poloviny roku 1920 nacházeli jsme se v revoluční situaci pořád bezprostřední, ve sféře politické

i hospodářské. Ale od prvé poloviny roku 1920 politická sféra jednotlivých států se odštěpuje od hospodářského rozkladu a začíná se organizovat. Při této práci prokázaly buržoazii vydat

nou pomoc sociálně demokratické strany a strany sociálních nacionálů. Tedy buržoazii podporovaly složky proletariátu, 379

třeba už poloměšťanské. Se sociální demokracií stala se nebý valá věc. Ona ztrácí svůj proletářský ráz. Vypadá to tak jako

v anekdotě, když rozjařený manžel vrací se pozdě v noci domů, zmýlí si dveře a ocitá se místo v ložnici své domácnosti v lož nici cizí . A tato nenadálá slast tak zlákala muže , že vraceje se

domů, mýlil se vždy a důsledně. A šlo mu to tak k duhu, že

nepozoroval, že je to pozorováno, že nastává v rodině rozvrat a rozluka. Sociální demokracie se svými vůdci si také zmýlila dveře. Vůdcové sociální demokracie okusili slastí cizího bur

žoazního lože, mýlili se důsledně ve dveřích, takže nakonec ani dveře k proletariátu nenašli a milkují se s buržoazií a dě lají s ní společně buržoazní stát.

Tato zrada v politice sociální demokracie způsobila, jak jsme řekli , rozdvojení na jistou dobu, převahu ekonomiky nad politikou . Vidíme zde skoro věc, z marxistického hlediska ne bývalou. Rozložená výrobní základna je ovládána politickou mocí. Kdežto marxisticky tu platí, že nemá-li politická nad

stavba opory v hospodářských poměrech, tříští se a padá. A hle, politická moc se nehroutí a nepadá, ale naopak, snaží se uplat nit svůj organizovaný vliv na hospodářské poměry. Kdo je

v takové situaci ve výhodě ? Buržoazie i proletariát ? Čí pozice jsou silnější ? Řekněme otevřeně, že pozice proletariátu . Prole tariát musí v hospodářských poměrech udržovat lidské pra covní živly v pohybu a má tak bezpečné záruky, že skutečné

moci buržoazie a s ní spojené socialistické strany nemají. Ve škerou silou však na poli politickém musí rozrazit řadu bur

žoazie a za vůdci sociálně zrádcovských stran jdoucího děl nictva. Důkladnou metodou akcí masových musí odhalovat zrazeným pracujícím masám celou faleš buržoazně socialistic ké politiky protidělnické .

A tento stav, tj. revoluční stav y hospodářských poměrech a částečná stabilizace vnitřních politických poměrů ( ne mezi

národních ) , nazývá se v naší běžné mluvě padání bezprostřed ní revoluční vlny. Ale toto padání je nezbytné právě z toho

hlediska, že se děje v průběhu sociální revoluce toho snad nejvyššího typu, jaký je vůbec možný. Řekněme si upřímně, že i buržoazie a s ní spojené socialistické strany se mnoho na učily z ruské sociální revoluce. Vytvořením tedy občanského

bloku buržoazie a sociálně oportunistických stran přesunula se dočasně převaha v politické sféře, která je přece jen tou sférou útočnou, na stranu buržoazních stran. A této situace,

s níž je nutno počítat a ji mužně přiznat, je potřebí co nej ekonomičtěji využít. Máme v ní velmi určité mocenské posta vení, ale i velmi určité konkrétní úkoly. Dovolte, abych, než přejdu k těm úkolům, vyzvedl ještě jednu věc, kterou musím objasnit , abyste pochopili celý smysl našeho minimálního pro gramu. 380

Jak to bylo v Rusku mezi únorem a říjnem roku 1917 ? Po vzepětí revoluční vlny v Rusku po únorové nacionální revoluci roku 1917 nastává a nastal obdobný stav ( ne zcela, odmyslíme-li si velmi nízký typ sociální revoluce atd . ) , který my prožíváme od národnostní revoluce roku 1918 u nás. Jenom

si představte, že v sociální revoluci nejvyššího typu, kterou

prožívámemy, ty týdny a měsíce ruské budou třeba měsíce a roky průběhu sociální revoluce u nás. Je to trapné, ale je to tak a nemůže být jinak. Zmenšeme si tedy i ty momenty, které ruskou mezifázi od nacionální revoluce do revoluce sociální

tak zkracovaly, tj. ohromné vzepětí třídních protiv, válečný

stav, malou organizovanost buržoazie a třídy kapitalistické, velikou programovou rozbředlost a nejasnost druhých socia

listických stran a potom ten ohromný hospodářský pád car ského Ruska, izolovanost Ruska

ohledu směny aj. aj. věci, a

obdržíme přibližně obdobný stav , který prožíváme my. Prožili jsme i my období kerenštiny, nebezpečí kornilovštiny, ovšem

u nás nebylo to tak vzepjaté, tak řekněme geniální jako v Rus ku. Ale ptejme se, co jsme v této mezifázi, v tomto průběhu sociální revoluce, dělali a děláme my a co dělal ruský proleta

riát ? A tu dojdeme k přesvědčení, že ne ruský, ale český Vasil Vašek práskal bičem na hnojišti buržoazní společnosti. My -

jsme práskali bičem nad hnojištěm buržoazní společnosti, čes ký bázlivý Honza omezil se jenom na »poprask v buržoazní

šalandě«, zatímco ruský proletariát pod vedením komunistické strany využil účinně průběhu sociální revoluce k tomu, aby si

upevnil pozice, aby se vklínil do buržoazních společenských vztahů, tyto vztahy rozložil a útokem vzal bašty kapitalismu. V Rusku od února roku 1917 existuje vlastně už dvojvládi, so

věty vydupaly si kontrolu výroby, závodní rady i tovární výbo ry, proletariát stupňuje své požadavky a vymáhá si kolegiální správu výroby aj. aj. A tu je jisto, že ruský proletariát ke konci mezifáze sociální revoluce měl takové pozice, které mu s veli kou pravděpodobností zaručovaly možnost vítězství. Nemíníme se z ničeho více tak učit jako právě z tohoto obdo bí v Rusku od února k říjnu roku 1917. Prožíváme-li tedy revo

luci vyššího, ne-li nejvyššího typu, musíme dvojnásobně a sto krát a tisíckrát více využít tohoto období přechodu k sociální revoluci ve vlastním slova smyslu, které jsme obdrželi nezá

visle na naší vůli. Ty ruské požadavky a vymoženosti v období přechodném jsou pro typ naši sociální revoluce však málo a velmi málo. Je potřebí daleko silněji zakotvit, daleko hlouběji se vklínit do buržoazních řádů společenských a výrobních,

abychom si zaručili určité mocenské postavení, které by umož nilo svržení systému vykořisťování. Vyšší typ sociální revoluce 381

!

vyžaduje vyšší typ přípravy k boji, většího napětí a větší síly proletářské armády . Není ovšem pochybnosti o cestě, kterou se budeme vklíňovat

do systému buržoazního . Zase to musí být cesta odpovídající orientaci revoluční, vše , co budeme dělat v rámcích kapitalis

mu pro proletariát ( a jiné práce tu není ) , musí být konáno pod zorným úhlem sociální revoluce, tedy metodami ne odhalení, ne poučování buržoazních hlav, ale metodami boje, metodami

sociální revoluce. Zdůrazňuji, že nesmí se najít hlavy v naší jednotné straně, která by myslila o naší taktice boje jinak než

tím myšlenkovým postupem, který je vtiskován do naší hlavy rázem epochy , těmi určitými poměry, jež dávají nám určitý materiál pro naše poznání a myšlení. Křičet o sociální revoluci za každou cenu ihned , ale i bázlivé utíkání od ní svědčilo by . o úplném a nebezpečném nepochopení úkolu komunistické

strany v té nejvážnější době přechodné k ní. Klid, přiznání a správné rozpoznávání situace nade vše musí být heslem pro

nás. Doufám , že tímto rozborem situace nabyli jste jasné před stavy také o nutnosti úkolů, které čekají naši jednotnou stranu v této době přechodné.

Soudruzi a soudružky !

Na prvém místě tedy budeme mluvit o minimálních požadav cích našeho programu, neboť požadavky maximální jsou zná my a budou se moci uskutečnit až po převzetí politické moci v tomto státě samým proletariátem . Tedy : Jaké úkoly nás očekávají v oblasti politiky ? U odstavce požadavků vůči buržoaznímu státu, a sice u od stavce 1, 2 , 3 a 5, se nebudu zastavovat . Zrušení cenzury, svobo da tisku , shromaždovací a spolčovací, zrušení zákona o teroru, zrušení všeho nacionálního teroristického tlaku buržoazního 9

státu na proletariát a uspíšení samosprávy jsou požadavky staré, známé a samozřejmé. Je potřebí však pozastavit se při

požadavku zrušení stálé armády a zavedení miličního systé mu. Armáda, otázka armády je kamenem úrazu v tomto státě. Myslí si totiž vojenští odborníci a vedoucí hlavy tohoto bur žoazně demokratického státu, že bez veliké stálé armády obra

na státu je nemožná . Ale tato otázka »obrany státu « pomocí stálé armády je pro proletariát velmi povážlivou. Předně stálá armáda sama státu neubrání a za druhé stálá armáda je účin nou mocí v rukách diplomacie k vykonávání vlivu nejen na vnitřní poměry, ale i na poměry vnější. Jestli je to tak, to zdů razňujeme, že stálé armády v buržoazním státě využívá bur

žoazie k vykonávání buržoazního vlivu na vnitřní a vnější po měry. Buržoazní vliv pomocí stálé armády na vnitřní poměry projevuje se rostoucí reakcí a perzekucemi dělného lidu, 382

udržováním třídních protiv v mezích buržoazního pořádku a klidu, úplným udušením pracujících mas . Stálá armáda v rukou buržoazie vykonává však vliv i na vnější poměry . Po

mocí naší stálé armády ovlivňuje francouzská buržoazie vnější poměry okolo naší republiky tak, jak se jí to hodí, a ke škodě proletariátu .

( Intervence proti sovětovým Uhrám. )

Možnost

použít stálé armády, hlavně v okolnostech, které žijeme a ji miž jsme cele závislí na choutkách a politice francouzské plu tokracie, nekryje se nikterak s požadavky pacifismu a politiky mírové . Naše stálá armáda bude musit zasahovat tam, kde to

bude potřebovat spojenecký kapitál a kde to naprosto bude

odporovat zájmům proletariátu v Československu. V případě zřízení sovětového státu v Rakousku neb Německu či kde jinde

naše stálá armáda na povel západoevropské bankokracie pů jde proti bratrskému proletariátu Rakouska a Německa. Pokud existuje stálá armáda, řízená buržoazními specialisty a závis

lá od buržoazního státu, potud je proletariát v nebezpečí, že » obrana « státu je vlastně obranou buržoazní moci ve státě,

tedy nástrojem buržoazie proti proletariátu. Stálá armáda však neposkytuje nijakých záruk pro obranu státu. Její síly a rezervy ukáží se ihned velmi chabé, kdy jde o vážné a skutečné bojové masové akce, třeba ve válce. Svě tová válka ukázala, že kádry a jádra stálých buržoazních ar mád se rozplynuly pod prvními údery válečné vichřice. Dokud celý národ a lid nestál ve zbrani, dokud nevedl válku vlastně

ozbrojený lid, dotud nebylo a nemohlo být počítáno na skuteč nou obranu existence i buržoazního státu. Ale nám nejde o obranu buržoazního státu. Nám jde o to, aby buržoazní armá

da byla zaměněna ozbrojením, a to všeobecným ozbrojením pracujícího lidu. Teprve ozbrojený pracující lid je tou pravou brannou mocí, která je s to nejen bránit stát pracujícího lidu. proti reakci vnější, ale v prvé řadě zlomit reakci vnitřní. Ozbrojený pracující lid je tou demokratickou armádou, je tou novou armádou, o níž psal Jaurès, která v prvé řadě obrátí se v nástroj pracujícího lidu proti buržoazii. Jak má bránit stát proletář, když reakce a buržoazie vnější útočí vlastně na re akci a buržoazii vnitřní . Útočí -li buržoazní reakční moc státní

cizí na buržoazní reakční moc státní naši, ozbrojený proleta riát jednoho každého státu je povinen svrhnout v prvé řadě vlastní buržoazii. Když to neučiní proletariát proti nám boju

jící země a učiníme to my, totiž když by ozbrojený lid v tomto státě svrhl buržoazii v případné buržoazní válce, potom tepr ve by nastala doba pravé obrany vlasti, tj . vlasti proletářské.

My bychom teprve po svržení buržoazie bránili stát svůj a kdy bychom přešli k útoku na nepřítele se zřízením buržoazním,

vedli bychom spravedlivou obranu a revoluční válku. Právě nyní tedy je potřebí, v době, kdy na obzoru vyvstávají 383

nové mraky válečných konfliktů, zdůraznit a velmi jadrně zdůraznit otázku zrušení armády a ozbrojení pracujícího lidu. K tomuto způsobu řešení otázky obrany státu musí hlavně dnes náš stát přejít, mají-li naše dlouhé hranice být zabezpe

čeny před habsburským nebezpečím, neboť není jinak u nás takové regulérní armádní síly, aby tyto hranice byly zabezpe čeny .

Druhým kardinálním požadavkem v oblasti politické je po

žadavek radikální změny státní zahraniční politiky a její poli tické orientace. V prvé řadě rozvázání našeho nezdravého po měru s Francií a rozvázání našeho poměru s monarchiemi v Malé dohodě. Potom zrušení tajné diplomacie, řešení všech

zahraničních otázek před fórem parlamentním, zrušení všech konvencí a smluv na výboj a odboj, uzavřených s monarchiemi v Malé dohodě. Tyto požadavky jsou velmi důležité a komuni stická strana v Československu bude musit využít vší energie a

síly, aby prolomila tyto zjevy nedemokratické, protisocialistic ké v státní zahraniční politice.

Já si myslím, že kapitalistická Malá dohoda pod komandem francouzské bankokracie je největším nebezpečím pro proleta

riát ve střední Evropě, ale také výborným semeništěm reakce. My nemáme také vůbec důvěry v taková seskupení buržoaz ních států, jako je Malá dohoda. Když vejdeme trochu do histo rie těch různých státních spolků a aliancí, tu vynikne nám jeden veliký spolek, utvořený v roce 1891–1892, a sice fran

couzsko-ruský. Ruský carismus, ruská despocie spojovala se s francouzskou poloroajalistickou, ale při tom » republikán skou« plutokracií. Každé takové křížení republiky s monarchií

je pro proletariát republiky velikým nebezpečím, ale i pro pro letariát v monarchiích. Republika posiluje prestiž monarchie, dává politice monarchické demokratický lesk ( u nás buržoaz

ní listy velmi rády píší o demokracii jugoslávské a Take Iones ku mluví dokonce o demokracii rumunské! ). Republika však

svými smlouvami na výboj a odboj, které v běžné diplomatické mluvě nazývají se smlouvami obrannými, je zavázána pomáhat monarchiím spojeneckým v tom momentě, kdy ony budou na padeny. Ale proletariát se musí ptát : může se bezpečně najít kritérium napadení a obrany ? Napadne-li Itálie Jugoslávii, můžeme bezpečně říci, kdo je vinen a kdo skutečně zavinil válku ? Nehledě k tomu, kdyby Itálie napadla Jugoslávii, chtě.

jíc se zmocnit Baroše, tento ostrůvek může být příčinou, aby posílali proletariát této republiky na jatka jugoslávské reakce. Podobná smlouva existuje s Rumunskem. Zde je situace ještě vážnější. Sousedem Rumunska je sovětové Rusko. A což kdyby Rumunsko se sovětovým Ruskem počalo konflikt, který by se rozhořel ve válku ? Kdyby Rumunsko tak drzým způsobem na

rozkaz Paříže ( jako to udělali Poláci ) přinutilo revoluční 384

Rusko k válce ? Komu bude musit pomáhat tato » demokratic ká« republika, kam bude posílat své dělnictvo Bechyně ? Tato

republika a všechny strany, které při uzavírání smluv Bene šem s vyloženými reakčními monarchiemi asistovaly, budou pomáhat feudálnímu Rumunsku, musejí podle smlouvy pomá hat rumunské dynastii proti revolučnímu Rusku. To je také

historickým úkolem demokratické republiky ? To je úkolem pokrokové republiky ? Úplně reakční je také výslednice té politiky, kterou provádí Malá dohoda. Už její složení v podstatě je reakční a nedemo kratické. Prosím: dvě monarchie a jedna republika. Co to zna mená, než že větší vliv v politice Malé dohody mají monarchie,

tedy zájmy čistě dynastické. Boj proti Habsburkům ze strany dvou monarchií, Rumunska a Jugoslávie, je bojem ne zásad ním, protimonarchickým, ale bojem dynastickým. Rumunská a jugoslávská dynastie bojuje proti Habsburkům ze záští dyna

stického. Jakmile se umožní v Uhrách politikům Malé dohody druhý král, z druhé než habsburské dynastie, poměr Rumun

ska a Jugoslávie k nám se změní. Nechceme být proroky, ale ten poměr nebude nám jako republice příznivý. Vždyť ta politi ka monarchií je jedněch za osmnáct a druhých bez dvou za dvacet. Chápali bychom našeho exponovaného ministra věcí zahraničních v Malé a Velké dohodě, který by hájil stanovisko nedopustit za žádnou cenu monarchického zřízení v Uhrách.

Jakákoliv dynastie v Uhrách bude mít tendence restaurace integrity bývalého Uherska. Historicky pokrokové hledisko

jakékoli republiky je propagovat republikanismus a demokra cii, ale ne spojovat se s monarchiemi a reakcí k tomu, aby v Uhrách byla reakce a monarchismus nastoleny, ale jenom ne ta habsburská ! Proti této české naivitě a lehkomyslnosti

zahraniční politiky naší musí rozhodně vystoupit komunistic ká strana v Československu. Agenty Horthyho v této republice jsou právě ti, kteří nebezpečí maďarské reakce oblékají po hodlně jen do hábitu Karla excísaře a Habsburků. Reakce má kořeny však právě v té třídě, která je proti proletariátu. Byl by

možný dvojnásobný pokus excísaře Karla, kdyby naše demo kratická republika a dvě líbezné spojenkyně Rumunsko a ju. goslávie nebyly násilím a v krvi utopily sovětové Uhry ? Kde by byl Karel a kde by byla dnes ta »strašná« maďarská reakce ? Je proto nutno rozrazit ta pouta, která nás spínají s Paříží a těmi. to dvěma monarchiemi. Je nutno zdůraznit, že proti rostoucí

reakci je nutno se opírat o takové vládní formy, které vylu čují monarchismus. A to je sovětové Rusko a okolní republiky. z toho vyplývá požadavek poznání vládní formy sovětové v Rusku. Tento požadavek stává se požadavkem programu na šeho a můžeme říci, že skoro v dnešní době požadavkem

z nejhlavnějších. Tím, že jsme tento požadavek vložili do pro 385

gramu, postavili jsme určité, velmi určité a závazné revoluční

stanovisko i k této naší Československé republice. Jedině v těsném politickém a hospodářském styku a spojení se sově tovým

Ruskem, republikánským

Rakouskem

a

Německem

může tato republika obstát jako republika a může si zaručit nejen politický a hospodářský rozvoj, ale i existenci. Jedině ve spojení se sovětovým Ruskem splní tento stát své historické poslání na cestě k socialismu. Jedině ve spojení se sovětovým

Ruskem obmezíme a pohasíme oheň polské šlechtické odvety. To je naše výrazné a poslední slovo k vedoucím hlavám tohoto státu . Nevšimnou-li si a neporozumí-li ani dnes pánové na

Hradě a zástupci buržoazního socialismu této výstraze, pak se ovšem musíme ptát, kdo jsou ti pravi agenti Horthyho , kdo podkopává tento stát. Přejdeme nyní k vysvětlení našich programových požadavků

v oblasti hospodářskoprůmyslové .

Vážený sjezde ! Jak jsme již v úvodu podotkli, hospodářská základna tohoto státu nachází se ve stavu skomírání a neustá

lých výrobních přeryvů. Je to důsledek toho rozrušení světové ho hospodářství jako celku, úplného rozrušení mezinárodních výrobních a tím také směnných vztahů. Zásobovací akce su

rovinová , to jest nákup surovin a tím také proces samé výroby, je vázán a svázán jednak nezregulovanými poměry valutovými, jednak velmi zúženou základnou vnitřního a vnějšího odbytu.

To je jedno. Druhé spočívá v tom, že v těchto nanejvýš nejis tých hospodářských poměrech projevily se velmi uvědomělé a organizované snahy proletariátu k zavedení nové socialistické

rovnováhy výrobní bez kapitalistů a proti nim. Proto kapitalis té a s nimi, můžeme říci směle, pokulhávající sociální patrioti

zahájili surový boj proti těmto snahám . Kapitalisté, kterým se podařilo za pomoci zrádců socialismu ovládnout politicky vý. hodné pozice, snaží se proto krizi svého systému změkčit sní

žením životní úrovně pracujícího lidu a sabotováním výroby. Útok na životní úroveň pracujícího lidu ( stabilizace mezd ) a sabotáž výroby ( zastavování provozu, výluky atd. ) , tyto zvlášt ní poměry hospodářské vtiskly nám do programu požadavky

spočívající v žádání zajištění minimální životní úrovně pracu

jícího lidu a zajištění si proletariátem provozu výroby. Žádáme proto , aby novým zákonem bylo závodním radám a odborovým organizacím přiřčeno právo kontroly výroby, nákupu surovin,

kalkulace a rozvahy a také odbytu. V případě sabotáže ze stra

ny kapitalistů provozu ( viz odřeknutí objednávek uhlí Rumun skem ) žádáme , aby bylo závodním radám přiřčeno právo ne závisle od sabotujícího výrobu kapitalisty prodlužovat provoz

s použitím úvěrového konta vlastníka. Právo závodních rad 386

musí být rozšířeno na propouštění a přijímání pracovních sil. Závodní rady, a ne libůstky kapitalistů, mohou jedině regulo

vat správný pohyb a lokaci pracovní síly v tomto státě. Žádá me, aby všechny závodní rady se sdružovaly postupně v nad stavbu , která vyvrcholí ve vyšší radě státní, která at se přemění

v hospodářský parlament s právem regulování výroby v celo státním měřítku. Toto regulování výroby přirozeně bude se pak

projevovat v zintenzívnění výroby předmětů prvé nezbytnosti, obmezení výroby luxusního zboží a válečného materiálu. Celá výroba přirozeně bude musit být opřena o výrobní statistiku, a to závaznou.

Abychom využili přechodné doby k sociální revoluci, žádá. me, aby správa výrobních podniků, řízená dosud kapitalisty nebo jejich námezdními technickými pomahači, byla rozšířena v širší kolegiální správu na principu volitelnosti. Je jasno, že

ke správě výroby je třeba lidí chápajících sám provoz a s ním spojené práce , proto apelujeme ve svém programu na stát, aby

byly pro dělnictvo zřízeny státem vydržované školy pro sprá vu a provoz výrobní .

Tímto postupem musíme si zajistit určité mocenské pozice

ve výrobě a potom cestou roztaživou, tj. zvětšováním požadav ků rozkládat dosavadní pozice kapitalistů tak, že sám systém exploatace a vykořisťování ukáže se nemožným. Přitom zdů razňujeme, že i kdyby dělnictvo dosáhlo takového postavení

ve výrobě, nenastává doba spolupráce kapitálu s představiteli práce, ale že nastává doba skutečného útoku takto posíleného

proletariátu na buržoazii, doba odstranění buržoazie z výrob ního procesu. Starým a důležitým požadavkem zde zůstává

požadavek socializace výroby i v rámci kapitalistického zřízení. Neméně důležité požadavky vyzvedáme však k buržoaznímu státu

v oblasti zemědělské. Soudruzi a soudružky ! Ani stará jednotná sociálně demokra

tická strana neměla svého řádného agrárního programu. Poža davky kolektivismu a družstevnictví ve výrobě a zemědělství

byly nejasné a bezprogramové. Z tohoto důvodu ocitla se i nynější sociální demokracie a československá strana socia listická v úzkých. Aby si zajistily tyto strany stoupence, počaly hlásat tzv. pozemkovou reformu. Ze stanoviska socialistického však tato pozemková reforma neznamená nic než pokračování rozvoje zemědělství směrem amerického farmaření. Je to kon junkturní heslo, které je krokem zpět ze stanoviska socialis tického . Dejme tomu, že rozdělením všech velkostatků udělá me tolik a tolik tisíc či desetitisíců drobných vlastníků. Jestliže

je dnes konjunktura v hospodářských poměrech taková, že 387

zemědělský produkt je jediným intenzívně cirkulujícím pro duktem směrem od vesnice k městu, chápeme, že na určitou dobu ukojíme hlad po půdě. Ale řekněme, že poměry se změní, že nastane normální doba směny . Co tu uvidíme ? Uvidíme, že

obhospodařování maličkých hospodářství stane se nevýnos ným. Nastane doba nového zadlužování a rozpadávání se ma lých hospodářství a tvoření se větších a velkých. Tak a tak je to vypočítáváno samou stranou agrární, která by se ani jinak pro pozemkovou reformu neexponovala. Malí zemědělci nesne sou normální doby 'směny. Pomohou nakonec velkorolníkům a agrárním zemanům zvětšit jejich 100 a 200měřicové celky na

500 a 1000měřicové a sami stanou se novými poslušnými depu tátníky na nových velkostatcích. Nemůže nikdo dokázat, že by rozvoj zemědělství šel od velkostatků k obdělávání malých

parcel. Jestli agrární strana bojuje za pozemkovou reformu, tož musíme říci, že bojuje za přeměnu dosavadních latifundií cestou jejich rozdělení v latifundie nové, českozemanské, čes koagrární . A tento proces, z kapitalistického hlediska nutný a patrný, by měli podporovat malí rolníci a domkáři ?

Komunistická strana v Československu je toho názoru, že tzv. pozemková reforma neodpovídá ani zákonům o rozvoji výrobních sil, ani potřebám a požadavkům chudého zeměděl

ského lidu. Nechceme dělení velkostatků, nechceme však také,

aby kapitalistům agrárním zůstaly. Chceme jejich socializaci a obhospodařování po principu společenského obhospodařování,

Drobný zemědělský lid, který nemá ani prostředků provozova cích a není ani schopen zdolat náklady obdělávání drobných pozemků ( za pomoci velkorolníků ) však musí být zajištěn. A žádáme, by toto zajištění provedeno bylo v tom smyslu, že drobný zemědělský lid zároveň s námezdnými dělníky bude pojat jako pracovní síla na těchto velikých statcích a bude mu

přiřčeno z výsledků výrobních to minimum, které by jinak získával pracným obhospodařováním dílčích pozemků. V sou vislosti tím také žádáme postupnou socializaci všech velkostatků a zařazení jich do plánu společenského obhospo dařování .

Řízení a správa velkostatků budiž obdobná řízení a správě průmyslových podniků. Zemědělské otázky dotýká se náš nový názor na daňový systém, pokud se dotýká velkorolníků a vel kostatků, které ještě nebudou vyvlastněny, a to aby peněžní

dávky daňové byly do určitých procent převedeny na formu 1 naturální daně. Soudruzil Je jasno , že i v otázce distribuční musí nastat změ.

na ještě ve státě buržoazním. Zdůrazňujeme, že veškeré pracu jící masy musí být pojaty do celostátní konzumní radou řízené spotřeby, která zase musí být zajištěna státem za nízké a děl

nické mzdě odpovídající ceny. Nové je, že tyto požadavky za 388

jištění proletariátu únosné spotřeby yztahují se na všechny Životní potřeby pracujícího lidu, ale také na výrobní prostřed ky malých výrobců a zemědělců. Bytová krize, kterou žijeme, zahrnuje do našeho minimální

ho programu i bytovou otázku . Předání všech obytných ploch do pravomoci komunálních úřadů, nadbytečné plochy rozdělit

mezi proletářské rodiny za levné ceny, to jsou požadavky jas né a samozřejmé, jakož i vydatné podporování všelikými pro

středky těch obcí, které započínají stavební akci. Přejdu nyní k otázce finanční. Vy velmi dobře víte, jak umí hospodařit buržoazní stát. Jde to od deseti k pěti. Dluhy se dělají, ale kdo je bude platit ? V tom jeví buržoazie velmi vyvi nutý smysl. U buržoazie vždy jeví se snaha přesunout platební

povinnosti na bedra proletariátu. Tak jako ve válce první řady fronty jsou zacpány pracujícím lidem, i první povinnosti daňové doléhají na pracující lid a malý zemědělský lid. Vzrůs tající státní dluhy dovedly státní finance tohoto státu na kraj propasti. Proletariát ve svém programu musí zdůraznit, že dosavadní státní válečné a přejaté dluhy není možné bez

úplného vyčerpání výrobních a pracovních schopností státu zaplatit, a proto žádá : 1. anulování státních válečných a přejatých dluhů, které podrývají výrobní a pracovní schopnosti státu ;

2. zrušení nepřímých daní a zavedení progresivní daně z příjmů a majetku ; 3. zabavení všech válečných zisků ; 4. zabavení čistých zisků z provozu a velkoobchodu nad 100 000 Kč jako nucené a závazné investice na rozšíření provo zu

a obchodního podnikání kontrolovaného odpovídajícími

závodními radami ;

5. převzetí všech valutárních převodů do rukou státních a zamezení tak finanční spekulace ; 6. kontrola bank závodními radami bankovních zřízenců a zaměstnanců.

Vážení soudruzi a soudružky ! Nebudu se ke konci rozboru minimálního programu zabývat dvěma vám velmi dobře zná

mými oblastmi, a to sociální péčí a programem kulturním. To jsou požadavky tak staré a známé, že nechci tratit slov. Zdů

razňuji jen, že s veškerou kategoričností je nutno prosadit v tomto státě starobní a invalidní pojištění pro veškeren pra cující a cizí práce nevykořisťující lid . Veškeré elementy cizí práci vykořistující nesmějí být pojaty do starobní a invalidní pojišťovací penze, uhrazované státem . Tyto elementy mají

možnost při spořádaném životě zajistit si v buržoazní společ nosti snesitelný život ze svého kapitálu. 389

V kulturní politice je nutno hnát útokem proti tendencím dohody mezi státem a církvemi. Odluka církve od státu musí se provést konsekventně, do důsledků. Nynější vláda, mající ve

svém středu Dolanského a Šrámka , slevila z původních poža davků odluky všecko. Za Černého, blahé paměti, ministr škol ství a vyučování a pan ministerský předseda Černý počali mlu vit o úpravě poměru mezi státem a církvemi. Dnešní pan mi

nisterský předseda už nemluví ani o úpravě, ale o dohodě. Ko munistická strana zdůrazňuje, že odluka státu od církví či

naopak musí být provedena tak, že předně budou zabaveny veškeré veliké fondy církevní a církevní latifundie. Za druhé je nutno odloučit církve od školy, zaměnit vyučování nábožen

ství vyučováním laické morálce. Náboženství ať se prohlásí za věc soukromou a následkem toho kněží a učitelé náboženství

ať jsou vydržováni svými církevními obcemi, a ne státem. Tím jsem tak vcelku shrnul naše minimální požadavky vůči buržoaznímu státu , naznačil jsem, jak je pracovat na tom, aby naše p letářské pozice získaly si takové pevnosti a jistoty,

která by zaručovala v případě útoku proti buržoazii či v přípa dě defenzívy komunistických mas nezbytného místa, a to za jištěného bojem pro eventuální pohyby a manévrování prole tářské armády . A nyní k maximálnímu programu několik slov.

Náš maximální program znáte. Znáte akční program XIII . sjez du, znáte program ruské komunistické strany, znáte veliký

program ruské komunistické revoluce. Ze všech těch požadav ků chci zakončit svůj referát jedním : chci říci několik slov o diktatuře proletariátu. Diktatura proletariátu je nástrojem v rukou proletariátu pro uskutečňování maximálního programu .

Co je to diktatura proletariátu ? V běžném slova smyslu opí rali se vykladači Marxe na jeden odstavec Marxova dopisu z roku 1875 , v němž se praví : »Mezi kapitalistickou a komuni

stickou společností je perioda revoluční přeměny první ve druhou. Této periodě odpovídá i politická perioda, takže stát

této periody nemůže být ničím jiným než revoluční diktaturou proletariátu. « To je řečeno nanejvýš jasně, zřetelně a srozumi telně. Diktatura proletariátu tedy přesně vzato není vpravdě ani období hotového socialismu nebo komunismu . Lenin sice

nazývá toto období socialismem, ale v tom smyslu, že se socia

lismus v období diktatury proletariátu jedině a nikdy jindy může uskutečňovat. Není ani hotového socialismu v periodě diktatury proletariátu, je tedy proletářský stát s aparátem

proletářského násilí, který teprve a jedině on může uskutečňo vat svou mocí postupně socialismus. Byli bychom rádi, kdyby tomu nebylo tak, kdyby proletariát už mohl uskutečňovat so cialismus v rámcích kapitalismu. Ale žel, pánové, zastánci real ného socialismu, a pánové, kteří nemohou komunistům přijít 390

na jméno, jako například dr. Em. Rédli a soudruzi, nevynašli žádný demokratický všelék, panaceu, kterou by se socialismus mohl uskutečňovat v kapitalismu. Platí tu stejně zákon o pros tornosti. Kde je prostor zaměstnán kapitalismem, pro socialis

mus není dána možnost pohybu. Naopak, Tusarovo, tohoto velikého sociálního patriota, názorné vyučování ukázalo, že dnes, po tříleté existenci tohoto se jeho strana a jeho dělnictvo

odnaučilo i socialisticky myslit, natož budovat socialismus, tvořit socialistické společenské poměry .

Zmocní-li se proletariát sociální revolucí politické moci, to neznamená , že už je socialismus tu, že už jsme v socialistic

kém ráji. Teprve v periodě diktatury_proletariátu odbourávají se kapitalistické vztahy a poměry. Diktatura proletariátu je nezbytným předpokladem k tvoření socialistických společen ských poměrů a vztahů. Toto veliké přesvědčení je potřebí

vštípit a vočkovat nejen v nás samy, ale jmenovitě i v ty hlavy indiferentních mas a motající se hlavy středních a inteligent ních vrstev. Lenin v nedávné diskusi proti »výrobní demokra cii« a tezím Trockého v odborových organizacích řekl velikou myšlenku, která aplikována na naše úkoly strany bude znít :

Zdali pak jsme my jako masová strana podložili naše úkoly širokou bází přesvědčení těch indiferentních, ale i našich

mas ? Vždyť z politického hlediska tato příprava přesvědčení mas je to nejvážnější . Každá akce diktatury proletariátu vy

žaduje velikého přesvědčení a uvědomělosti. Nejen instinkt pomůže v takovém vysokém typu sociální revoluce, který žije me, ale hlavně zkušenost, podepřená nezvratným a neoblom ným přesvědčením . Zdali pak jsme si představili vážnost hesla »k masám! «, a to

neznamená jen k našim, ale k indiferentním a v prvé řadě k nim. Zdalipak jsme využili maximálního napětí sil strany k otázce odborové ? A tu musím připomenout jednu věc, kterou k pochopení smyslu a možnosti samé diktatury proletariátu je nezbytno vědět, neboť mluvit o diktatuře a agitovat pro ni slo vy a slovy, to neznamená nic nebo skoro nic. Co nám říká zku šenost ruské sociální revoluce ? Rudzutak ve svých tezích o výrobních úkolech odborových organizací praví : » Bezpro

středně po Říjnové revoluci odborové organizace byly skoro jedinými organizacemi, které zároveň s provedením dělnické kontroly mohly a musely pracovat na organizaci a správě výroby. Státní aparát správy národohospodářské v prvé perio dě existence sovětové vlády nebyl ještě zregulován, zatímco sabotáž vlastníků podniků a vyšších technických úředníků

postavila velmi ostře před dělnickou třídu úkoly ochrany prů 1 jde nepochybně o dr. Emanuela Rádla . 391

myslu a znovuzřízení normálního chodu všeho hospodářství celé země . « A ptejme se : Nebude to právě tak, či aspoň tak v epoše diktatury proletariátu u nás ? Nepadnou -li na naše

odbory a svazy právě tak ohromné úkoly ? Chci tím zdůraznit, jakou pozornost musíme věnovat odborovým organizacím, mluvíme-li o diktatuře proletariátu. A potom, kde hledat dnes také hlavní těžiště boje buržoazie proti revolučnímu proleta riátu ? Buržoazie to pochopila dříve,

proto vší silou a s pod

lou pomocí sociálních patriotů chce vymanit odbory z vlivu revoluční strany proletariátu, komunistické strany. Zinověv

proto velmi výstižně charakterizuje dnešní stav západoevrop ských a světových odborových organizací ve své řeči na debat ní schůzi ze dne 30. prosince 1920 v Moskvě, když tvrdí : 1. Od borové organizace jsou dnes organizacemi , kde se řeší defini tivně zápas mezi ideou sociální revoluce a mezi buržoazní

vývojovostí a sociálním patriotismem, což je nejjasněji vidět na Západě, kde vládne ještě buržoazie a sociální patrioté ; 2. dnes centr boje, a to je vážné, neleží ani tak ve sféře politické, jako ve sféře odborového hnutí ; 3. devět desetin boje v nej

bližší době ( a to platí podnes ) musí Třetí internacionála a ko munistické strany věnovat odborovému hnutí ; 4. ovládnout odbory je rovnosilno porážce buržoazie. Chápeme, jaké úsilí

musíme věnovat odborům, abychom mohli vůbec mluvit o dik tatuře proletariátu a maximálním programu ? Soudruzi ! Je nemožno vyčerpat všechno, co by se mělo říci v souvislosti s diktaturou také o straně, která je předvojem proletariátu. Je nemožno mi mluvit dnes o formě masové stra ny a taktice masových akcí, což ostatně vám zdůraznili sou

druzi Šmeral , Kreibich a Jílek. Chci však ke konci své řeči poznamenat, že dokud nebude naše strana představovat vojen

ský ráz strany , prodchnutý obětavostí, mravní silou a ideou revoluce, dokud toto instinktivní hnutí nebude spjato železnou disciplínou revoluční armády, dotud nemluvme zbytečně o dik tatuře a sociální revoluci. Jsme v sociální revoluci, prožíváme dočasnou defenzívu, která dnes či zítra, za měsíc či rok, za rok

či deset let se přemění ve velikou ofenzívu pracujícího lidu. Pracujme pro stranu , získávejme přesvědčené masy, přesvěd čujme a pracujme k tomu, aby pro ideu vítězství proletariátu

byla získána široká báze přesvědčení v tomto státě. Budeme-li všichni stát jako jeden muž, bude -li masové hnutí ve střední

Evropě přísně koordinováno, budou-li všechny strany v bojov né pohotovosti, pak si podáme ruce s trpícími bratřími v Rus ku a povedeme útok. A v tomto boji rozhodném my zvítězíme ! ( Bouřlivý potlesk . ) Předseda: Slovo má dále německý referent soudruh Václav Ritter. 392

Ritter ( Liberec ) 1 : Vážení soudruzi a soudružky ! Musím bo hužel mluvit jako jediný referent o akčním programu. Nad vy pracováním našeho akčního programu stála velmi neblahá hvězda. Došlo k němu tak, že jsem navštívil soudruha Volka

v jeho domovské obci, abych s ním společně vypracoval akční program. O hlavním obsahu dohodli jsme se za jediný den. Když jsme však byli hotovi, viděli jsme, že program naprosto nevyhovuje. Kromě toho staly se v posledních dnech takové politické události, že i mně bylo úplně nemožno, abych byl

důkladně činným na vypracování programu. Nechtěl bych tedy dnes ani tak obhajovat osnovu, která vám vůbec nebyla před ložena, nýbrž vyložit jen to, co podle názoru obou referentů tvořit má akční program . Strana, i kdyby nestvořila žádný akční program, není tu

přirozeně bez programu ; nelze tomu rozumět tak, jako by chom teprve nějaký program potřebovali. Program strany je vyjádřen v zásadách Třetí internacionály, v tezích III . světové ho sjezdu. Úkolem našeho akčního programu může a má být

jen použití všech těchto usnesení prakticky a na naše poměry. Soudruzi, zásadní směrnicí našeho akčního programu je, jak je

samozřejmo, nauka Marxe a Engelse. Chtěl bych při této příle žitosti poukázat na to, že více než v každé jiné době, v době, v níž nyní žijeme , každý komunista musí mít stále na očích to, co se v dělnickém hnutí děje, co je v širším smyslu slova pří

rodní děj, přirozený postup, o němž se nemůžeme domnívat, že bychom jej mohli podle zcela určitě vyslovených pevných

pravidel řídit a ovládat. Kromě toho musí nám být vždy jasno, že i kroky, které při zřizování proletářské diktatury musíme

provést jako první opatření vítězného proletariátu, mohou být jen kroky, které zkušeností byly potvrzeny. Musíme tedy všechny boje, všechna opatření, všechny chyby vítězného pro letariátu pozorně sledovat, abychom se z nich učili. Rozdělili jsme svůj akční program na tři části, z nichž prvá část týká se politické situace, druhá část požadavků vůči měš táckému státu, třetí část prvních opatření, která vítězný prole

tariát má provést. Starý sociálně demokratický program roz padal se na dvě části : teoretická část líčila nevyhnutelnost a výbojnost socialismu ; druhá část, tak zvaný minimální pro

gram, obsahovala požadavky, které mají být uskutečněny ještě v rámci měšťácké společnosti. Toto rozdělení nebylo pro nás již přijatelno, a to proto, že jsme nabyli přesvědčení, že bude

dlužno uskutečnit socialismus již v době, ve které nyní žijeme. Dnes nemůže proletariátu již postačit, aby slyšel jen, že a 1 Referát Wenzela Rittera, který hovořil za německé komunisty

v Československu, Rudé právo neuveřejnilo. Vorwärts, Č. 257, 2. lis topadu 1921 , uvádí pouze stručný výtah. 393

z kterých důvodů socialismus je nevyhnutelný. Dnes jedná se

spíše o to, říci proletariátu a ukázat mu, jak vybojuje socialis mus, ne jen jak vybojuje moc, nýbrž také jaká musí být jeho

prvá opatření a kroky , aby tuto moc udržel a upevnil. Ačkoli musí být přiznáno, že velmi mnohá opatření vítězného proleta riátu budou různá podle místa a času, musí přece právě tak

být řečeno , že jisté základní zkušenosti ruské revoluce platit mohou jako všeobecně platné zásady a zkušenosti všech prole

tářských třídních zápasů. My jsme v prvé části svého akčního programu učinili pokus krátce a jasně vyznačit politickou situaci, na níž musí být vybudována a se rozvíjet naše činnost. My jsme nejprve ve

stručných, zhuštěných větách vylíčili rozklad kapitalistické společnosti. Dělníci cítí sice rozklad kapitalistické společ nosti na svém těle, naším úkolem však je, abychom mu příči ny toho vyložili. My jsme dále poukázali na úzkou spojitost, ve které dnes stojí všechny národy a státy, na nutně mezinárodní

charakter všech našich akcí a našeho postupu. My jsme dále vyložili, že ačkoliv kapitalistické hospodářství se rozpadá, přece politicky kapitalistická třída v nynějším období mimo řádně se upevnila a že v celém světě lze pozorovat politické zesílení reakce. Z tohoto znovuzesílení reakce čerpáme pozná ní, že proletářská revoluce západních zemí bude jaksi mnohem vyššího typu než v Rusku, že bude musit bojovat s ohromně většími překážkami v každém směru a že boj bude mnohem

houževnatější a roztrpčenější než proletářská revoluce v Rus ku , která započala v mimořádně příznivém a vhodném okamži ku bezprostředně po skončení války. My jsme dále pojali do své osnovy programu to, co již dovozoval ve svém referátě

soudruh Šmeral, že revoluční vývoj se dnes nalézá v jistém vlnovém pohybu. Nalézá-li se dnes proletářské hnutí nikoliv na vzestupné, nýbrž na sestupné vlně, není to žádná příčina, abychom akční program strany zařizovali snad na delší pře stávku v revoluci . Němečtí soudruzi znají asi jistě všichni po

vídku o Eulenspieglovi, který byl vždy velmi vesel , když kráčel do vrchu, protože si říkal , pak že to půjde zase s kopce , a to že bude snadnější. Právě proto, že se nalézáme v jisté hlubině, musíme mít za to, že nám nastane zase vzestup, že lze očeká vat v dohledné době zase vzestup, znovuvzplanutí revolučních

bojů a že právě proto program strany musí již předvídat tento nový vrchol vývoje . Hlavní věcí zdálo se nám dále vyslovit v programu jako hlavní úkol strany sebrání všech revolučních sil v jednotnou frontu proletariátu bez ohledu na strany a národy jako první podmínku pro prospěšný boj . Pod takovou jednotnou frontou nepředstavujeme si žádný shnilý kompro

mis nějakých stran, nýbrž představujeme si, že proletariát bez rozdílu stran a národů naplněn bude přesvědčením o správ 394

nosti komunistického názoru o příštích úkolech proletariátu a že sledovat bude komunistických pokynů. Druhá část našeho programu obsahovala požadavky vůči měšťáckému státu. Výrazu » minimální požadavky « chtěli jsme

se vyhnout, protože by to byla špatná představa mít za to, že proletariát stupňováním minimálních požadavků může dospět ke konečnému cíli . To by byla naprosto nekomunistická a

mylná představa věřit , že postupně stavěním stále větších poža . davků lze se přiblížit konečnému cíli. Spíše považovali jsme po žadavky vůči měšťáckému státu za věci, které musíme žádat od měšťáckého státu , abychom navázat mohli na bezprostřední přání a bědy dělné třídy , abychom dělníkům v boji za tyto po žadavky mohli vyložit, že tyto požadavky v rámci přítomné po litické a společenské ústavy , v rámci kapitalistické společnosti

nejsou splnitelny . Označovat to za demagogii nebylo by podle mého názoru správné. Proletariát svou životní situací je nucen

klást požadavky. Oprávnění těchto požadavků každý proletář chápe na základě svých potřeb. Každý , kdo pozoruje, s jakou jistotou a přesvědčením dělnictvo všude bojuje za své životní nutnosti bez ohledu na to, snese-li to průmysl, může -li to po skytnout stát, přizná, že to není demagogické stanovisko, které zaujímáme, nýbrž že my prostě své heslo a své zásady vtěluje me v praxi, takže svůj cíl a svůj boj nemůžeme stavět na trvání kapitalistické společnosti. Naše požadavky vůči státu mají proto ničivý , destruktivní ráz . Nejsou to návrhy , jak bychom kapitalistickou společnost mohli reformovat a zlepšit, nýbrž

ukazujeme, že životní zájmy proletariátu nejsou již slučitelny s trváním této společnosti. Jen tehdy, budeme-li bojovat za tyto proletářské požadavky současnosti rozhodně a energicky , zabezpečíme si důvěru dělnictva. Mezi těmito požadavky přítomnosti hraje obzvláštní velikou úlohu otázka závodních rad. My jsme pojali do svého akčního programu požadavek, aby závodním radám přiznána byla úplná kontrola výroby a aby závodní rady shrnuty byly ve vyš ší instance. Žádali jsme, aby návrh o závodních radách, jejž

svého času podali Skalák a soudruzi v parlamentě, byl usku 9

tečněn . My jsme ve svém programu označili tak zvanou sociali zaci v rámci měšťáckého státu za komedii a varovali jsme pro

letariát, aby nevěřil takovým podvodným snahám socializač ním. Správnost tohoto názoru potvrzena je všemi dosavadními zkušenostmi . Každý , kdo si nějak uvědomí výsledky těchto socializačních snah po převratu v různých zemích, v Německu,

v německém Rakousku, v Československu, bude s námi souhla sit, řekneme-li, že socializace i v obmezeném smyslu, jak ji

tyto komise chápou, je v rámci dnešních mocenských a politic kých poměrů, v rámci kapitalistické společnosti nemožna.

Bod, jejž jsme do programu pojali a při němž jsme sami po 395

chybovali , patří-li do komunistického programu, je požadavek, aby místo stálé armády dosazena byla milice. Jsme si vědomi

toho, že tento požadavek je požadavkem měšťanské demokra cie . Pojímáme -li jej do požadavků vůči měšťáckému státu, mů že se to podle mého mínění stát zase jen destruktivními účely.

Jsme toho mínění, že milice není tak pevnou oporou měšťácké ho státu jako stálá armáda . Jsme dále toho mínění, že milice musila by snížit břemena militarismu na propěch dělníků. Jen proto jsme tento požadavek vznesli. My jsme dále pojali odstavec o zahraniční politice a žádali úplné odvrácení od dosavadní zahraniční politiky tohoto státu. My jsme ve svém akčním programu, aniž bychom ještě měli vědomí o politických událostech posledních dnů, vznesli poža davek , aby se stát vystříhal každé intervenční politiky . V deba

tě o politické situaci o této otázce bude se ještě mluvit. Chci se o tom jen zmínit , abych ukázal, že chování všech komunistic

kých stran vůči intervenční politice jsme si jinak představova li , než bylo chování strany v posledních dnech. My jsme dále žádali okamžité navázání diplomatických, hos

podářských a politických styků se sovětským Ruskem a přeru šení všech styků se všemi jinými reakčními ruskými kruhy. To je samozřejmé.

V národnostní otázce jsme se vyjádřili jen stručně. Jsme názoru, že v národnostní otázce můžeme naprosto přijmout

zásady , které v libereckém programu posledního sjezdu ně meckého oddělení v dohodě s českými soudruhy byly přijaty,

takže k tomu nemusíme ničeho připojovat. Vznesli jsme jen požadavek, že kulturní prostředky jinojazyčných proletářů

s veškerou silou mají být prosazovány celou stranou, tak na příklad v otázce propouštění německých železničářů a v otáz ce německého školství apod.

Co se týče pozemkové reformy, označili jsme ten druh po zemkové reformy , jak se tu chystá, za to čím vskutku je, za

agrární švindl, který nesleduje žádný jiný úmysl než vytvořit nové velkostatky v zemědělství.

To jsou tedy nejdůležitější body našich požadavků vůči měš ťáckému státu , které jsem přednesl , abych vám ukázal, jakým směrem se pohybovaly naše myšlenky při vypracování akčního programu. Věcí programové komise, jež bude zvolena, musí být , aby všechny tyto body přesně a pevně vypracovala v návr

hy, které by pak našimi poslanci a politickým zastupitelstvem byly vybojovány. Třetí oddíl našeho programu obsahuje to, co po našem mí

nění musí být první kroky vítězného proletariátu. My jsme krátce vyložili , co si představujeme pod » diktaturou proleta riátu« , a to ve formě co možná jednoduché a populární. Před stava proletářské diktatury splývá u mnoha dělníků, kteří 396

stojí pod vlivem sociální demokracie, stále ještě s představou nějakého chaosu nebo stavu naplněného hrůzou. Vůči tomu snažili jsme se v tomto výkladu jasně vyložiti, že pod diktatu

rou proletariátu rozumíme takový stát, který slouží hlasu proletariátu, který je právě tak třídním státem proletářů, jako

jsou všechny dosavadní státy třídními státy buržoazie . My jsme pak vyložili myšlenku soustavy rad , přičemž jsme se přede vším opírali o ruské zkušenosti ; ruští soudruzi sami již více krát dali výraz názoru, že zkušenosti Ruska mohly by být na

prospěch proletariátu ostatního světa, že Rusko je dnes mís tem , ve kterém všechna možná politická a hospodářská opa tření proletariátu prakticky byla vyzkoušena . Proto mám za to, že správní akční program komunistické strany musí, pokud

jde o tuto část, být založen na ruských zkušenostech a že všechno, co se v Rusku stalo a děje, musí být důkladně studo váno. Neodvažujeme se tvrdit, že jsme mohli látku vyčerpat. To musí být úkolem komise, jež bude dosazena. Mezi prvními

kroky vítězného proletariátu musíme rozeznávat politická a hospodářská opatření. Mluvili jsme právě tak o politickém zřízení soustavy rad jako o ustavení rudé armády a o shrnutí

národního hospodářství, o prvních krocích výroby, o všeobecné pracovní povinnosti a o roztřídění pracovních sil , jež jsou po ruce. Máme za to, že komise, jež bude dosazena, různá odvětví této otázky rozdělí mezi jednotlivé soudruhy , aby tito soudruzi byli s to vykonat zdatnou práci . Představuji si to tak, že látka

bude rozdělena pěti soudruhům, jeden soudruh že převezme teoretickou část programu, druhý politické a národní požadav ky, třetí sociálně politické a odborářské požadavky, čtvrtý otázku zásobování a pátý , který je mocen ruštiny a zná Rusko, jako třeba soudruh Volek, bude zmocněn zpracovat ruské zku

šenosti, pokud pro náš program padají v úvahu. Tak mám za to, že bychom dospět mohli k programu, který by nebyl jen ohlasem tezí Třetí internacionály a usnesení svě tového sjezdu, nýbrž použitím těchto tezí a usnesení na sku tečné úkoly, před něž spojená komunistická strana v tomto

státě je postavena. Jsme si vědomi a vy všichni si budete vědo mi toho, že program, který si strana dává, bude jen tehdy sku tečným programem strany, bude-li skutečná činnost tomuto programu straně plně odpovídat. Program spojené komunistic

ké strany může jen tehdy být skutečným programem této stra ny budou-li všichni činitelé strany a všichni její funkcionáři pracovat skutečně v duchu tohoto programu, budou-li mít vůli a možnost k tomu . Dělnictvo očekává

to soudruh Kreibich

ve svém referátě již vyložil – od komunistické strany mimo řádně mnoho. Dělnictvo očekává od komunistické strany pře devším, že bude stranou bojovnou a akceschopnou, že bude stranou, jejíž činy odpovídat budou slovům a za jejímiž slovy 397

budou následovat činy. Dělnictvo má dnes velkou důvěru

v komunistickou stranu a je pro nás velkým úkolem tuto důvě ru v komunistickou stranu nezklamat, především ale také mít důvěru dělnictva , že hnutí proletariátu, které vzniká přímo v proletariátu, je zdravé a má skutečně komunistické cíle. Jest liže o některé otázce , o které jsem se nezmínil a je jich ohromné množství - zde na sjezdu bude žádáno vysvětlení, nebo aby komise také tuto otázku projednávala , dá-li sjezd

nějaké pokyny programové komisi, bude také dobře a nebu de třeba velkých debat. Jinak navrhuji, aby tato komise byla

zvolena na sjezdu a aby při nejbližší vhodné příležitosti, při příští říšské konferenci nebo vůbec při příští schůzce vět šího počtu směrodatných důvěrníků spojené strany, tento pro gram byl předložen. Jsme-li zajedno o zásadách tohoto pro gramu a dáme-li komisi pokyn , aby na tezích Třetí interna

cionály a usnesení posledního světového sjezdu vypracovala stručné populární vylíčení hospodářské a politické situa ce, dále požadavků vůči měšťáckému státu a konečně, opí

rajíc se o ruské zkušenosti, stanovila první kroky proletářské diktatury, jestliže na základě těchto pokynů pověříme jednot

livé soudruhy zevrubným propracováním programu, pak bude možno vytvořit akční program, s nímž se budeme moci pochlu bit . Ale to nejdůležitější bude , aby tento akční program sku tečně řídil akce strany , aby činy strany byly vskutku ve shodě

s tímto akčním programem. Komunistická strana jeví se dnes dělníkům jako ztělesnění jejich touhy. Dělníci si přáli dospět ze staré socialistické strany ke straně, která by byla bojovná,

akceschopná a čistá, nesená proletářským duchem, aby v sou vislosti s masami dělníků byla pravou revoluční stranou. To

očekávají dělníci od komunistické strany. Tak se jeví komuni stická strana dělníkům a komunistické straně nemůžeme nic lepšího přát , než aby se rozhodla být skutečně takovou, jak se

jeví dělníkům . ( Živý souhlas a potlesk. ) Kreibich: K tomuto bodu je navržena rezoluce:1

» Sjezd prohlašuje, že naše strana stojí na půdě Třetí inter nacionály a jejího usnesení, čímž její politické cíle jsou dosta tečně osvětleny. Bližší použití těchto zásad v naší zemi, a to

jak ohledně požadavků vůči měšťáckému státu, tak prvních kroků vítězného proletariátu, nechť jsou uložena k vypracová ní osmičlenné programové komisi na sjezdu zvolené. Tato má svou látku rozdělit jednotlivým členům a příští říšské konfe renci jako hotový návrh programu předložit . « Kreibich : Kdo souhlasí s touto rezolucí ? Schvaluje se. 1 Rezoluce nebyla uveřejněna ani v Rudém právu, ani ve Vorwärts. 398

Šturc: Vzhledem k tomu, že komise ještě pracují, přerušuji jednání sjezdu.

Kreibich: Byl podán několika soudruhy návrh ohledně od stavce pozemkové reformy k navrženému akčnímu programu.

Tento návrh předáván navržené komisi pro zpracování akční ho programu .

Kreibich : Byl jsem ve schůzi komise pro vypracování organi začního řádu a předseda komise mi sdělil, že nemůže říci, jest

li za dvě či za tři hodiny budou se svou prací hotovi. Není pro to možno, abychom tento bod denního pořádku ještě dnes vyří dili, a musíme jednání odložit. Zítřejší schůze začne v 9 hodin.

399

ČTVRTÝ DEN SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ středa 2. listopadu 1921

DOPOLEDNE

Šturc zahajuje jednání a sděluje, že na denním pořádku je

ZPRÁVA KOMISE PRO ORGANIZAČNÍ ŘÁD Houserl: Vážený sjezde! Jak jsem vám předevčírem refero val , obdrželi jsme dopis od exekutivy Třetí internacionály, který se poněkud odchyluje od dopisu, na základě kterého jsme vypracovali druhý návrh organizačního řádu. Pochopitel

ně, když přišli jsme do komise, bylo první naší starostí vzít nový dopis exekutivy Třetí internacionály do ruky a zrevido vat, pokud tento návrh organizačního řádu je v rozporu s tím to dopisem. Zkonstatováno , že jak v prvních třech zásadách,

tak dalších deseti se návrh tohoto organizačního řádu neod

chyluje od druhého dopisu, takže v zásadě je vypracován správně. To se rozumí a je pochopitelno, že detaily, které

v dopise jsou vypracovány pod jednotlivými oddíly, ty že jsou poněkud jiné a museli jsme je plně respektovat . Návrh organi

začního řádu, jak byl původně vypracován podle prvého dopi su, byl vypracován s větším upozorňováním na věc. Ten prvý

dopis byl obsažnější. Bylo v něm více poukazováno na vady starého organizačního řádu a více dávány pokyny, jak se zpra covat má. Dopis ten jako první návrh psaný v Moskvě měl V sobě více bezohlednosti, více opravdovosti v každé věci,

kdežto ten druhý byl tak stylizován, abychom necítili nějaký nátlak na naši stranu, že se tu chce poroučet. Tomu se chtěl dopis druhý vyvarovat a z toho důvodu, poněvadž bonton chtěl

proti nám zachovat, některé věci naznačil, aniž by je určitě a jasně řekl, a z toho důvodu vznikly snad ony první rozpory

ohledně obou dopisů a organizačního řádu. My jsme pak pro hlíželi meritorně druhý dopis a přišli jsme k tomu, že ve sku

tečnosti jsou rozpory pouze na dvou místech a dost malého, podřízeného rázu. Jeden rozpor, který nás rozděloval od sobo ty, je ten, že podle starého dopisu měli se funkcionáři všichni ve straně, v prvé řadě sekretáři a možná i šéfredaktor ústřed >

ního listu, na sjezdu volit , kdežto v druhém dopisu tato věc je poněkud odchylně řečena. Je řečeno, že může sjezd přenechat tuto záležitost výkonnému výboru strany, takže funkcionáři 1 Referát byl uveřejněn v Rudém právu, č. 262, 9. listopadu 1921. Vorwärts, č. 259, 4. listopadu 1921 referát neuveřejnil a odvolával se na to , že ke stejnému problému již referoval Alois Neurath . 403

strany nepotřebují se volit na sjezdu, nýbrž teprve ve výkon ném výboru strany. Poněvadž právě tento bod narážel na něja

ký odpor, prohlásili jsme v komisi, že stavíme se za myšlenku druhého dopisu, že ponechá sjezd tuto volbu našich funkcio nářů výkonnému výboru naší strany. Ovšem současně s tím byla ještě spojena druhá otázka : totiž tito sekretáři měli podle druhého i prvého dopisu zasedat v užším výkonném výboru. Jakmile tam zasedají, je otázka, mají-li mít hlas rozhodující nebo poradní . Původně jsme řekli : budou tam jen ti, kteří bu

dou na sjezdu voleni . Když však to odpadlo, řekli jsme, že bu dou tam zasedat, které výkonný výbor vybere a ustanoví. Kro mě toho jsme ponechali také sjezdu, aby si volil třeba i tajem

níka do výkonného výboru strany, takže budou voleni do vý

konného výboru i ti, kteří jsou schopni sekretářství vést. Pro případ , že výkonný výbor vybere sekretáře ze svého počtu,

bude mít sekretář vždycky hlas rovnocenný jako každý jiný člen výkonného výboru . Pro ten případ , že výkonný výbor vy

bere osobu mimo své řady, přijde tam sekretář, který bude zrovna tak konat úřad , ale nebude mít hlas rozhodující, nýbrž poradní. Takovýmto způsobem byl nejpalčivější rozpor mezi prvým a druhým dopisem odstraněn. Druhá nepatrná věc, která je napověděna v prvém i druhém dopisu, byla ta , že jsme poněkud delegaci sjezdovou zrestrin govali, udělali jsme sjezd menší , ale ne na účet delegátů, ný

brž zejména na účet těch, kteří mají hlas poradní. To je prá vě nebezpečí , podle dopisů obou, že by poradní hlasy mohly působit tolik na sjezd , že by sjezd nevyjadřoval vůli příslušní

ků, nýbrž podléhal tlaku svých předáků, aniž by příslušníci mohli říci jasně, co a jak chtějí . To byly vlastně věci , kolem

kterých jsme se točili v komisi . Ostatní jsou vlastně věci, které nám ve skutečnosti stejně napadly, jako byly v tom dopise a které vyvěrají spíše z našich potřeb, z ohledů, jak dosud jsme organizaci vedli, jaké sami máme názory o celém organizač ním životě. Přihlédli jsme ke všem námitkám, které byly tu a tam proti dřívějšímu organizačnímu řádu, proti tomu velkému,

který jste dostali v deskách. Ale nebylo možno v plné míře ke všemu přihlédnout. Materiál byl ohromný, bylo několik set návrhů . Bylo hlavně věcí zástupců těch žup, které největší námitky dělaly proti původnímu organizačnímu řádu a kteří

s námi seděli v komisi, aby námitky ty uplatňovali. Řekli jsme: když tu sedíte, budete jistě hledět uplatňovat ducha svých námitek a názorů , které máte o novém organizačním řádě. A také mohu říci o těch členech komise, že skutečně podle svých schopností uplatňovali, co dovedli . Pochopitelně když místo původního organizačního řádu, proti kterému námitky byly a proti kterému si celou maršrutu vypracovali, když místo toho měli docela něco jiného před sebou, nešlo to, aby námitky 404

vtlačovali za každých okolností do nového elaborátu. To nešlo tedy žádat, aby tam všechny námitky svých žup uplatnili . Ti lidé, kteří pracovali na námitkách , pracovali v domnění, že

pracují na podkladě organizačního řádu starého. Kdyby věděli, že najednou docela jinaký organizační řád dostanou do rukou,

vypadaly by námitky jistě jinak a možná že by jich ohromná většina nepřišla . Mohou tedy župy být spokojeny se svými zá stupci v komisi, že tam vtlačovali přesvědčení těch, kteří je

vyslali v plné míře, a pokud se to nepodařilo, nepodařilo se to proto, ne že by byl odpor proti nim v komisi, ale že věc sama

proti tomu mluvila. Proto od svých přátel musejí být bráni shovívavě.

Teď k tomu, co jsme probírali, podrobně. A myslím, že by

bylo nejlépe, kdybyste si změny v návrhu organizačního řádu ihned poznamenávali : K bodu I. O příslušnosti ke straně nemá me vůbec žádných změn. K bodu II . » Místní organizace«. Tu jsme o této věci uvažovali takto : Naše spodní struktura celé

organizační stavby, naše místní organizace máme různého druhu, zejména v českém a německém organizačním hnutí. V českém hnutí všechny organizace např. v Praze, ve čtvrtích nebo v místech, kde je příliš mnoho našich stoupenců, jmenují se »místní organizace«. Mají svůj samostatný život, vybírají si

nejen příspěvky, ale současně srážejí si své kvóty, kdežto v německé části je místní organizace jen jedna v místě a ta má

sekce, skupiny. A ty sekce nemají života samostatného. Jen vybírají příspěvky, nic víc, a následkem toho nemají zvláštní

ho osobního života. Podléhají centru , jehož akceschopnost je pak větší. Tuto přednost jsme uznávali a zrovna tak dopis mlu ví o skupinách a sekcích, že bychom to měli tak zařídit. Také

v tom smyslu, jak jste si všimli, obě věty jsou vypracovány.

Ale poněvadž u nás v Čechách, kdybychom zařídili místní or ganizace a netvořili sekce nebo skupiny ve větších městech, byl by to ohromný sbor, který by se ovládnout nedal, připusti li jsme, aby se sekce tvořily. Ale přišli jsme k tomu, že bude těžko tuto terminologii u nás měnit, a nejen terminologii, nýbrž i život v každé organizaci, a že by bylo dobré, kdyby

chom tuto strukturu zachovali. Snad během doby se najde jed notná forma, jak ve velkém městě, když se chce něco dělat, musí se ta akce dělat jednotně. Ta potřeba nás bude nutit, že budeme musit tvořit jednotné místní sbory, takže místo organi zací podružných , které v německých krajích se jmenují sekce, se nám budou stejně vytvářet, až na ten rozdíl, že budou žít finančně samostatně. Aby to vyjadřovalo obě stanoviska, škrtli jsme druhou větu v návrhu organizačního řádu a místo toho

vpisujeme: »Tyto místní organizace eventuálně jejich sekce rozkládají se v desítky . « Je nutno za každou cenu mít připravenu ilegální činnost, 405

kdybychom to potřebovali . Tu si představujeme, že naši po uliční důvěrníci se budou moci na tento ilegální sbor předělat, když budou důvěrníky několika desítek. To byla první změna, kterou jsme provedli. Přicházím k bodu III . » Krajské organizace «. Tam v odstavci

6b vsunujeme jen slovo »politických«. A dále na konci téže stránky místo » členy zastupitelstva strany « dáváme »delegáty říšské konference « . V posledním odstavci škrtáme slova na

předplatné na časopisy «. To se tam dostalo nedopatřením . V původním návrhu se pomýšlelo na to, spojit placení příspěv ků spolu s předplatným na časopisy , což by bylo pro některé

osoby velmi kruté, ale přesto správné. Tak by to mělo vlastně být , aby každý soudruh odebíral některý svůj časopis. Ale

technicky je to velmi těžko proveditelné. Ta slova, která tu zbyla z původního návrhu, jsme škrtli. Konečně vpisujeme v posledním odstavci slova »nebo organizace« a škrtáme slova »nadat pravomocí« . A dále vpisujeme slovo »vypravit«. To je změna , která má věcný podklad. Tady mají být uznávány ve

své činnosti okresy . Máme je při životě a dobře prosperují. Bylo nám líto je škrtnout a říci: nemají být v činnosti jen dů věrníci nebo výbory . Řekli jsme si, že je to škoda a že je mož no, aby se i konference scházely . Ovšem že nebudou mít svou pravomoc , svou vlastní činnost a osobní odpovědnost. Pravo moc a odpovědnost bude mít okres jen tu, kterou každý kraj

ský výkonný výbor nebo konference mu dá. Vždyť za činnost v okresu neodpovídá žádný okresní výbor, nýbrž krajská kon ference a krajský výkonný výbor. Aby tu byla spojitost, byli jsme nuceni to udělat a dát sem to slovo »organizace « .

Přicházím do oddílu IV. » Sjezd strany « . Tam jsme změnili v třetím odstavci číslo příslušníků strany, kteří smějí vysílat delegáty na sjezd . Zdálo se nám při síle dnešní strany, že by to

bylo příliš návštěvníků na sjezdu, kdyby na každých 500 pří slušníků připadl 1 delegát. To byl jeden důvod, ale další, větší důvod byl , že by mnozí nemohli chodit sem ze Slovácka a

z Podkarpatské Rusi, že by na každých 500 příslušníků nemoh li poslat delegáta a že by vždycky okolí pražské majorizovalo

venkov, který nemůže z důvodů finančních nebo technických se sem na sjezd dostavit . Abychom se tomu vyvarovali, bylo usneseno změnit cifru 500 na 1000 a přidat k tomu ještě slovo

» dovršených «. Také v následujícím odstavci na straně 4 máte v 3. řádce » po jednom delegátu z oněch hospodářských sdru žení« . To jsme proměnili tak, aby to znělo » po jednom delegátu z oněch ústředí hospodářských organizací« . To je jen jasněji řečeno, že jen ústředí mají právo vysílat na sjezd. Vypadalo to tak, jako by mohlo každé sdružení nebo každá společnost vysí lat své zástupce , což je nemyslitelno, aby ze všech konzumů ,

stavebních družstev atd . vysílali na sjezd zástupce. Konečně 406

jsme opravili v tomto odstavci , že vysílají po jednom výkon ném redaktoru z denních časopisů a škrtli jsme slova » prohlá šených za orgány « a slova »krajští tajemníci« . To znamená omezení hlasů, které mají mít hlas poradní, aby nemajorizova ly , aby jich nebylo příliš mnoho . Za druhé jsme uvažovali, že sekretář má právo jít na sjezd a že ti sekretáři také sami prav

děpodobně přijdou, ovšem v jiné formě, totiž budou zvoleni a budou mít hlas rozhodující. Kdežto dnes každý počítal na to,

že tam bude jako krajský sekretář, a organizace si řekla : on má právo tam sedět, co bychom ho volili a neudělali si delegá ty . Takto bude zabráněno rozmnožování delegátů a sekretář

bude mít větší sílu a možnost se uplatnit. Ke konci v posledním odstavci škrtáme slova » potřebných funkcionářů a zaměst nanců, tj . « , dále slova » tajemníka strany, straně odpovědných

redaktorů ústředních orgánů, jakož i vedoucích osob u podni ků straně podřízených« . To jsme museli škrtnout na podkladě diference mezi dopisy, ale škrtli jsme to také na základě doho dy mezi sebou .

V dalším oddílu »Výkonný výbor strany« jsme nechali beze změny první odstavec, ale škrtli jsme odstavec druhý a třetí a

přidali jsme k němu tyto dva odstavce : » Náhradníci povoláni jsou, jen když člen výkonného výboru nekoná nebo nemůže konat povinnost. Výkonný výbor strany volí ústřední sekretáře strany a šéfre

daktora ústředního orgánu. Je oprávněn tyto funkce svěřit také soudruhům, kteří nejsou jeho členy. V tom případě nále

ží jim hlas poradní. « Přidali jsme tyto odstavce na základě zkušeností s dosavadním výkonným výborem, který byl sklá dán z osob, jež nesídlily jen v Praze, měly obtíže osobní i finanční, když se měly dostavit do Prahy. Následkem toho

výkonný výbor se musel usnést, že všichni náhradníci mají právo jako členové. Pro ten případ , že se některý řádný člen nedostavil, náhradníci měli hlas rozhodující ihned, takže se

náhradníci zvlášť nepovolávali. To bylo příčinou, že spousty našich lidí venkovských spoléhaly , že jich není v Praze potře bí, že se bez nich obejdou. Jen výjimečně, když byli pozváni, přijížděli . To byl šlendrián. Každý, kdo je zvolen sjezdem, má

plnit povinnosti, a nemůže-li, pak opatření ovšem musíme mít. Jen když tedy nemůže člen výkonného výboru, nastupuje ná hradník, ne když je mu to nepohodlné . V důsledku toho chce

me , aby náhradníci byli jen tehdy povoláni, když člen výkon ného výboru nebude moci přijet, a připojujeme větu, z které to není tak zřejmé, ale z ducha jejího to vychází. Na druhé straně

za druhý odstavec připojujeme větu: » Beze schválení výkonné ho výboru strany nelze zakládat nové časopisy strany. To jsme sem dali proto, protože celý oddíl monopolu propagač 407

ního, který byl v původním návrhu, jsme škrtli. Aby tu bylo

alespoň to nejzávažnější, tedy tuto větu vkládáme. Přikročuji k oddílu VI. Tam slovo » Představenstvo strany « nahrazujeme slovem » Užší výkonný výbor« a ve všech následu

jících odstavcích tuto změnu důsledně provádíme. V důsled cích toho byli jsme nuceni škrtnout hned první větu odstavcel šestém . V následujícím odstavci škrtáme slovo »akce«, které je příliš úzké, a nahrazujeme je slovem » opatření«, které se nám zdá širší . Místo prvního odstavce dáváme tento : » 7 členů výkonného výboru strany tímto v ustavující schůzi pověřených

( dáváme v ustavující schůzi, aby se to nemohlo stále měnit ) tvoří užší výkonný výbor strany. V téže schůzi rozhodne se, kteří tajemníci mají zúčastňovat se schůzí užšího výkonného

výboru s hlasem poradním. « Předposlední odstavec VI. oddílu škrtáme .

Přicházíme k oddílu VII . Tam jsme změnili počet volených členů kontrolního výboru z 12 na 13 a řekli jsme, že násled

kem toho není třeba náhradníků. Škrtáme tedy slova »a z toli kéž náhradníků« . Vycházeli jsme z úvahy, že když budeme mít větší počet skutečných členů , kteří pracují, že bude lépe, a když nebudou, že si může výkonný výbor odborníky vybrat, kteří prohlédnou mu knihy . Potřebovali jsme tak veliké množ ství členů kontrolního výboru z toho důvodu, že budeme mít nyní záznamy v různých jazycích, a to nelze mít úzký sbor, poněvadž ti lidé nerozumějí každému jazyku a musili jsme

pamatovat na to, aby každá národnost měla zastoupení ales poň 2 až 3 členy a zbytek aby byl na největší organizaci naši a německou. Proto jsme udělali onu změnu. Na příští straně

škrtli jsme řádku 2. až 5. Domníváme se , že není třeba, aby kontrolní výbor volil zvlášť ze svého středu předsedu a zapiso vatele. Přijde čas nebo dostanou členové kontrolního výboru komando a udělají revizi. Jaké zvláštní usnesení, aby měli své ho předsedu ? A kdyby chtěli, ať si zvolí předsedu a zapisovate

le ad hoc, ať to udělají, ale není to potřeba dávat zvlášť do organizačního řádu. Na konci téhož oddílu na 3. řádce od kon

ce vkládáme slova »výkonným výborem«. To je z toho starého organizačního řádu, kde byl klíč stanoven zastupitelstvem strany, ale teď přejde povinnost na výkonný výbor. Oddíl VIII . » Zastupitelstvo strany «. Tento oddíl jsme dle pokynů a zvyklostí přezvali » Říšská konference« . Dále v témže

oddílu v předposledním odstavci vkládáme slova »na základě návrhů krajských výkonných výborů «. Tuto změnu jsme uděla li z těchto důvodů : škrtli jsme starý celý volební řád, který byl

v minulém návrhu, ne proto, že by byl nedemokratický, kom plikovaný, zvykli jsme mu z volebních řádů, ale škrtli jsme ho 1 Správně : v odstavci . 408

UNT

z technických důvodů a ohledů. Jak víte, na konci stálo usta novení : » Když nebude možno z technických důvodů volby ta kové provést, udělá opatření zastupitelstvo strany, výkonný výbor nebo představenstvo strany. « A rozumí se samo sebou, že se to technicky v případě voleb nedá skoro nikdy provést.

eta

,

ro

‫مد‬

Cdne

To musila být výjimka , aby se to dalo provést. Teď když budou vypsány volby, budou vypsány na krátkou dobu, na šest neděl. Za tu dobu nelze obstarat práce nařízené z ústředí. To bylo tedy ustanovení aparátu pouze na papíře. Ve skutečnosti ho nelze provádět a bude lépe, aby slyšeny byly v těchto věcech interesované kruhy, popřípadě aby tu byl širší sbor, aby spolu s výkonným výborem otázku tu propracoval. Dle dopisů a dle tezí jsou volby jen jednou akcí, na kterou netřeba klást tak

důraz, a mají se opatřit spíše z ústředí, než aby se tím nejširší vrstvy zaměstnávaly. Také zastupitelstvo, respektive říšská

Olenta nász a zi CHP

é mai

eme

ní ale ci na Strze

eba, at zapis

něli 57 isorat

konference má být pouze sborem poradním. Rozhodující pra vomoc má pouze výkonný výbor, volený od vás; žádný sbor,

který je volen jinde. Ten nemůže mít tu pravomoc jako vy. Ná sledkem toho je vynecháno slovo »říšská konference« z té pra vomoci. Ale přece aby byla kontrola říšská, ponecháme této konferenci mluvit do stanovení kandidátů. Dali jsme vedle toho krajské konferenci, aby dělala své návrhy a aby se ta věc propracovala v širším sboru. Ovšem musí se vše stát jedině za zodpovědnosti výkonného výboru strany. Výkonný výbor za všechno bude zodpovídat, proto má při všem právo veta. Další oddíl » Zřízenci strany« jsme neměnili vůbec.

Následující oddíl »Příspěvek strany « byl mezi námi pocho pitelně největší předmět vzájemné dohody a vzájemného spo ru, takže tady se koncentrovala různá mínění. Hned v tom

prvém odstavci jsme vzájemně si nejen vysvětlovali, ale se přesvědčovali, že některé věci nepůjdou jen tak hladce, a šlo zejména o to, že má každý příslušník dle možnosti a vlast ně se to dělalo podmínkou odebírat časopis strany. Proti

lášte

tomu se zvedly hlasy, že se to nedá všude provést. Nemůžeme

od kr

na všech příslušnících žádat, aby každý odebíral časopis . Byly

stará

námitky, že není řádným příslušníkem strany, kdo nečte časo

lstren

menik

té i zákla t uden erý by , kor sme ha

pis. Na konec jsme z toho vypluli tak, že jsme řekli, aby to nebylo tak ostře a výrazně řečeno, jak to je zde, aby se pone chala trošku zadní dvířka, aby se zamhouřily oči. To znamená :

kdyby pouliční důvěrník uznal, že příslušník strany nemůže časopis odebírat, že může známku vlepit. Zavedli jsme to tak, že se to bude na každém žádat, aby časopis odebíral. Snad to někde uváží, snad někde ne, ale bude to záminkou, když se

nepředloží výkaz o předplatném časopisu, aby se činil nátlak, aby se odepřelo známky vlepit a aby dle možnosti časopis četl. Proto jsme škrtli slova »známky vlepovány buďtež jen té oso 409

bě, která se prokáže, že« a vepsali jsme slova »Při vydání zná

mek budiž požádován průkaz, že příslušník ...« Druhý bod, u kterého jsme příliš dlouho byli a který ještě

více ukazoval rozporů, je ten, že jsme příspěvky v druhém od stavci musili také pozměnit , a sice vedle toho, co tam máte za

50 h , jsme přidali ještě 1 Kč . Vložili jsme pak ustanovení: » Příspěvek 1 Kč měsíčně platí pouze pro zemědělské děl nictvo , pokud jeho výdělečnost je nepatrná . Ostatní příslušníci platí 3 Kč měsíčně.

dosavadní a ponechali jsme ústředí na administrativu 30 % , ale volební fond ústřední a vězeňský fond jsme ošidili a řekli jsme : místo 10 budou dostávat 5 % , takže dohromady se bude

odvádět ústředí 40 % , z čehož na administrativu připadne 30 % , na volební fond 5 % a na vězeňský fond také 5 % . Němečtí sou druzi dávají místní organizaci pouze 10 % , my 20 % . Nyní dává me krajům 40 % , takže krajská a místní organizace dohromady dostanou 60 % . A nenecháváme rozhodnout jednotlivým kra jům, chtějí-li platit místním organizacím 10 nebo 20 % . Tím bych měl celý ten oddíl hotov.

Je úmysl a je třeba , abyste to schválili, aby toto hospodaření společné se provedlo od 1. ledna 1922 , poněvadž musí být při pravena spousta věcí technických, zejména musí se všelijaké věci tisknout. Proto je třeba , aby společné hospodaření počalo od 1. ledna 1922 .

Dále mám za povinnost upozornit na jednu věc dobrou, kte rou však všude nelze provést, ale která by měla za následek, že bychom byli akceschopnější : aby totiž známky a legitimace, pokud jsou odebírány z ústředí, byly placeny předem. Soudruzi němečtí mají to zavedeno. U nich se platí předem. U nás je to také zavedeno, ale s výjimkou tu a tam, kde organizace má

peníze. To přestává, aby místní organizace penězi se zakláda ly a peníze shromažďovaly. Krajské výkonné výbory by měly za hotové prodávat a mělo by se to dělat také v ústředí. Kde je to možno, měli by naši krajští důvěrníci to zavádět a na to tla čit, aby se platilo předem. Konečně je tu poslední oddíl, vylou

čení ze strany. Tu máme znovu v dopise, který nás došel, řeče. no, že proti těm lidem, kteří se organizačně provinili, má být

užíváno postupných trestů a jsou vyjmenovány. To jsme uznali za správné, že nemůžeme hned každého vyloučit, jakmile se

nějak prohřeší. Ponechali jsme proto prvou větu o vyloučení a vložili jsme za ni toto ustanovení : »Poruší-li kdo disciplínu nebo usnesení strany, musí příslušná organizace nebo institu ce strany proti němu zakročiti : 1. Udělením důtky. 2. Udělením veřejné důtky . 3. Dočasným odejmutím funkcí strany. 4. Vylou

čením ze strany . « Tím bych byl vyčerpal všechny opravy, které komise navrhuje. Jak vidíte, z toho organizačního řádu některé věci vypadly.

Není tu označení, který má být ústřední orgán strany. Komise 411

šesti se usnesla, že tímto orgánem strany má být Rudé právo, ústřední orgán že má být v Praze, v sídle výkonného výboru strany , a následkem toho myslím, že to schválíte a že se uloží

novému výkonnému výboru strany, aby všechno potřebné dle toho zařídil , poněvadž bude nutno udělat některé změny s Rudým právem . Na druhé straně dávat to do organizačního řádu je zbytečno , je to víceméně technické opatření, které se může změnit , kdyby situace se změnila. Dále tu schází jedna věc, schází tu onen propagační monopol, který byl v původním návrhu. Tato věc se také pokládá za věc víceméně technickou

a ponechává se výkonnému výboru strany, aby tento vypraco val řád nebo něco podobného udělal. Dále schází tu odstavec, který tu byl obvyklý, ohledně organizace žen. V této záležitosti došla komise k tomu, že v organizačním řádě má být to, co je

v tezích vytištěno, že úplně stačí pro organizaci žen to, co je v organizačním řádě pro muže, že v tom smyslu není třeba žádných zvláštních ustanovení. Pokud bude třeba pokynů, rad krajským výkonným výborům a místním organizacím, má to

udělat výkonný výbor. Ženy si vypracovaly takový řád, který pokládají za správný . Výkonný výbor bude mít teze a rezoluce žen bude moci po slyšení žen vzít v úvahu. A dle toho má tyto věci vypracovat. Konečně jsme mluvili o mládeži. Také mládež podle usnesení komunistické strany nemá být samostatně or ganizována. Ona byla určena ještě k jiným výkonům nežli vý

chovným, a právě proto byla samostatně organizována. Ovšem situace poněkud se změnila během posledních tří let a v důs

ledku toho názor na organizace mládeže se měnil. Napříště mládež má být politicky s námi naprosto jednotná, nemá být rozdělena ve směru politickém, má být naprosto s námi shodna, nemá žádnou samostatnost a my musíme ji za všech okolností

k sobě připoutat. Vedle toho ve smyslu organizačním došlo k různým nedostatkům, takže je třeba , aby soudruzi starší jí

přispěli nejen radou a pokyny, ale i příkladem, aby mohli říci: takhle to musíte dělat. Tu je nutno, aby organizační složky i starých soudruhů i mládeže se sblížily, abychom se tolik ne

rozbíhali, abychom z neuvědomělosti nebo z lehkomyslnosti nestáli před různými zjevy , které se pravidelně pak už napra vit nedají. Z tohoto stanoviska komise vycházejíc , je názoru, že musíme hledět, abychom organizačně se sblížili, aby výkonný výbor byl výborem, který má moc i nad mládeží. Z toho důvodu

máte ustanovení, že výkonný výbor má mít zástupce mládeže ve svém středu, že tento zástupce je tam volen, že má též prá vo hlasovací. Následek toho je, že výkonný výbor musí si osvo jit i právo veta i proti mládeži.

Jak vidíte, změn není příliš. Ten duch organizačního řádu zůstává. Vy jste si ho zajisté přečetli, takže každý zaujal určité stanovisko, a bylo by zbytečno další věci probírat. Jestli něko 412

mu napadá na základě různých námitek, které byly proti sta rému organizačnímu řádu, že by se tu mohlo ještě něco zlepšit, opravit, co by vyhovovalo, aniž by to rušilo stavbu, ducha řá du, jistě by to bylo vítáno a komise ráda se sejde znovu, aby

uvážila podané návrhy a učiněné podněty. Ještě zmínku o sta novisku k Federaci. Jako jsme škrtli záležitosti propagačního

monopolu, také na základě dopisu škrtli jsme celou záležitost akčních výborů. Stanovisko k Proletkultu, k Federaci a ke

všem složkám , jakož i záležitosti našich žen je tedy ponecháno další úpravě. Tyto všechny věci jsou škrtnuty a jsou ponechá ny k vypracovánívýkonnému výboru, který bude musit udělat v rámci organizačního řádu ve smyslu jakýchsi podřádů pro jednotlivá odvětví .

Neurath:1 Především chci mluvit o některých všeobecných

usneseních a návrzích komise pro organizační řád. Komise zabývala se mezi jiným ústředním orgánem nové strany. Až dosud jsme měli dvě komunistické strany a následkem toho také dva ústřední orgány strany. Nová komunistická strana

může mít jen jeden ústřední orgán a dle mínění organizační komise je nyní ústředním orgánem jen Rudé právo, kdežto dosavadní ústřední orgán komunistické strany německého

oddělení musí se stát krajským orgánem jako každý jiný. Dále zabývala se komise organizací žen. Ve stanovách byl málo brán zřetel na organizaci žen. Komise navrhuje, aby sjezd strany vzal na vědomí směrnice schválené konferencí žen a aby

zmocnil výkonný výbor, aby na základě těchto směrnic určil činnost organizace žen. Dále budou ona ustanovení, která se

týkají provedení voleb do Národního shromáždění a do správ ních těles a která v organizačním řádě nejsou vůbec nebo jen nedostatečně stanovena, formulována v instrukcích a budou

rozeslána organizacím. Velmi důležitá diskuse byla vedena o rozhraničení agitačních oblastí. Před sjezdem strany byl na jedné konferenci potvrzen návrh výboru šesti, co do zásad. Sjezd strany nebude mít možnost zabývat se podrobnostmi tohoto návrhu a následkem toho komise se usnesla doporučit

sjezdu, aby přijal onen návrh výboru šesti s tím dodatkem, že nový výkonný výbor strany je oprávněn učinit jisté opravy

hranic v dohodě s krajskými organizacemi, jichž se to týká. Na zásadním rozdělení agitačních oblastí, jak byly navrženy výbo rem šesti, nemá být nic měněno. Dále upozorňuji, že ona

usnesení, která se týkají příspěvků strany a vůbec finanční 1 Projev Aloise Neuratha jako druhého řečníka k návrhu organi začního řádu byl otištěn v protokolu z roku 1922 jen ve zkráceném

znění. Důvodem byla pravděpodobně skutečnost, že Alois Neurath rozebíral ve svém vystoupení stejnou tematiku jako Václav Houser

a k řadě bodů se vyjadřoval shodně. Úplné znění Neurathova refe rátu bylo uveřejněno ve Vorwärts, č. 259, 4. listopadu 1921. 413

stránky komunistické strany, vstoupit mají v platnost teprve 1. lednem 1922. Do konce prosince 1921 jsou obě strany finanč

ně ve stavu likvidace a teprve 1. lednem 1922 dojde ke splynutí finančnímu. Samozřejmě je to jenom formalita, neboť budeme

mít od dneška všechny akce atd. společné. Organizační komise probrala zevrubně usnesení onoho výboru , který výkonným

výborem Třetí internacionály byl usnesen, přezkoumala všech ny oddíly osnovy organizačního řádu nejsvědomitějším způso bem a mám za to, že také s úspěchem pokusila se o to, aby

vyhověla všem podnětům a přáním jednotlivých krajů. Komise během jednání obírala se návrhy organizací, takže základem porad komise byly všechny návrhy , které se týkaly organizač ního řádu. Rozumí se samo sebou, že podle usnesení dosazené ho výboru celá řada těchto návrhů odpadla, takže navrhovate lé návrhy vzali zpět.

Řečník líčí pak změny převzaté v osnově organizačního řádu souhlasně jako český referent. Končí pak poukazem na růz nost příspěvků vybíraných českou a německou komunistickou stranou a praví : Doufám, že tohoto rozlišování na české a ně

mecké proletáře užívá se naposled . Užívá se toho v diskusi poněkud nepříjemné . Právě nyní však mají důvěrníci všech národností být jednomyslní. Měli by prohlásit : nečiníme v tom to ohledu vůbec žádných obtíží, neboť uznáváme, jak na české, tak na německé straně, že strana, chce -li bojovati, musí přede vším žít. Jedná se nyní o to, abychom vytvořili silnou, schop

nou organizaci. Nyní pak máme úkol jít a usnesené provádět. Pak teprve splníme skutečnou podmínku, že jsme jedinou, opravdovou stranou Československa. ( Potlesk. ) Předseda Šturc a Kreibich : Slovo má nyní zástupce výkonné

ho výboru Třetí internacionály soudruh Edigio Gennari.

PROSLOV ZÁSTUPCE

TŘETÍ INTERNACIONÁLY GENNARIHO ' Soudruzi !

Přináším vám pozdrav k vašemu sjezdu jménem exekutivy 1 Český překlad referátu Edigia Gennariho, který byl prosloven

patrně německy, obsahuje četné stylistické nepřesnosti, nečeský slo vosled a různé germanismy. Do prvního knižního vydání protokolu

z roku 1922 byl převzat podle textu uveřejněného v Rudém právu č . 262, 9. listopadu 1921, ve verzi, která byla pořízena zřejmě narychlo . Editoři ponechali nakonec celý projev v původní verzi, bez jakých koliv úprav, protože by to znamenalo nový překlad řady pasáží a při neslo tak podstatný zásah do původního textu prvního knižního vy

dání protokolu. Německý text projevu E. Gennariho byl uveřejněn ve Vorwärts č. 258 , 9. listopadu 1921. 414

Třetí internacionály a nyní pocituji potřebu přednést vám pozdravy Komunistické strany Itálie. V tomto okamžiku vede Komunistická strana Itálie za nej tvrdších a nejtěžších podmínek boj proti kapitalistické reakci, která vyřítila se proti revolučnímu italskému proletariátu jed nak v legálním zakročování vlády a jednak v ilegální formě fašismu. Ona vede boj proti reformistům, oportunistům a všem těm, kteří doufají v úspěch spolupráce s buržoazií, ačkoliv

vlastně obstarávají pouze zájmy buržoazie a odzbrojují a zra zují italský proletariát, který však přes všecko pronásledování zůstává pevným a nezlomným.

Komunistická strana Itálie může vám být příkladem smut ných zkušeností, jež přivoděny byly slabostmi a chybami pro letářského politického hnutí v uplynulých letech. Ona vám

ukazuje, jaké následky ( mnohem horší, nežli by byla přinesla opravdová porážka ) to mělo vzápětí, a varuje vás, abyste ne

upadli do stejných chyb a slabostí. Skýtá vám tímto způsobem novou formu mezinárodní solidarity , tím totiž, že zkušenosti

jednoho proletariátu lze využít ve prospěch bojů a hnutí všeho ostatního proletariátu.

Komunistická strana Itálie ví, že jste silni, že vaši dělníci jsou si vědomi své vlastní síly a že naplněni jsou bojovností pro veliké boje komunismu. Nadějí Komunistické strany Itálie a přáním, které vám posílá v tomto okamžiku, je, aby vbrzku

mohla být po vašem boku v posledním zápase, aby dělníci Itá lie znovu s vámi stáli jako přední stráž revoluce, aby v obou

zemích spojených se zemí nezdolatelného a vítězného ruského lidu porážka kapitalismu znamenala vzplanutí proletářské revoluce v celém světě.

A nyní můj pozdrav jménem exekutivy Třetí internacionály, jejíž písemný pozdrav jsem přednesl. Především dovolte několik slov o malé okolnosti , kterou bych sjezd nezatěžoval, kdyby se nebylo objevilo , že by mohla

porušit srdečné styky, které mají být mezi každou komunistic kou stranou a Komunistickou internacionálou. V boji o povale

ní kapitalismu, v boji, který je těžký a namáhavý a ve kterém každá slabost a každá nedostatečná součinnost může být příči nou velikých proletářských obětí a porážek, v boji proti jed notné frontě kontrarevoluce je ve všech bojích nutná jednotná mezinárodní směrnice a pevné semknutí. To je nutnost boje a

povinnost všech těch, kdož v řadách Třetí internacionály boju jí. Kdož její energie chtějí soustředit, aby vítězství proletářské světové revoluce docílili a zabezpečili, ti uznali všichni sjezd Třetí internacionály, a tyto zásady jsou všemi stranami přijaty,

které se připojily ke Třetí internacionále. O nějaké diktatuře Moskvy vůči různým bratrským stranám mluvit nebo nějakým způsobem stínem pochyb více než bratrské styky mezi Třetí 415

internacionálou a různými bratrskými stranami chtít ochladit, to nemůže být dllem skutečného, upřímného komunisty. Všechny naše styky musí být co nejjasnější, žádný stín pochy

by nesmí se nikoho z vás zmocnit. Výkonný výbor Třetí inter nacionály chápe svou povinnost ve smyslu příkazu světového sjezdu v tom směru, aby různým stranám při všech mimořádně

důležitých otázkách napomáhal a radil, a proto také učinil tak při otázce organizačního řádu. Při té příležitosti je povinností vždy s největší srdečností postupovat a s toutéž srdečností zachoval se výkonný výbor také vůči Komunistické straně čes

koslovenské. Ve výkonném výboru Internacionály , která má v Moskvě své sídlo, mají zástupci všech komunistických stran zastoupení, mezi nimi také Komunistická strana Českosloven ska, a proto projednával návrh vašeho organizačního řádu a podle všeobecného zásadního usnesení jmenoval výkonný vý

bor komisi k stanovení jednotlivých bodů, o kterých musí být učiněny některé poznámky. Komise byla utvořena z tří členů

Komunistické strany Československa, z jednoho zástupce Ko munistické strany Německa a z jednoho zástupce Komunistic ké strany Finska. Před mým odjezdem z Moskvy nemohla ko mise ještě přijít k výsledku a mohl jsem tedy přinést jen osno vu , tento projekt, který tu byl několik dní dříve než já a který

byl určen k mé prozatímní informaci a byl v mé nepřítomnosti vaší stranou omylem jako definitivní považován. Skalák, který se zúčastnil komise v Moskvě a který přejal povinnost přinést definitivní text, tak neučinil, jak mně bylo řečeno. Tento defi nitivní text přišel také jinou cestou z Moskvy do Prahy, ale bezprostředně před sestoupením sjezdu, a tím vzniklo nedoro zumění, které znáte. To nedorozumění nebylo by mohlo nikdy vzniknout, kdyby Skalák byl jednal rychleji, kdyby byl si ulo žil povinnost předem vás informovat a kdyby se nebyl zahalil

do tajemnůstkářství a tak vyvolal pochybnost, která neměla mezi námi vzniknout.

Nechme tyto věci stranou a přejděme k vyšší a užitečnější diskusi.

I když III. světový sjezd Třetí internacionály usnesl za nut nost boje nejdalekosáhlejší centralizaci mezinárodního komu nistického hnutí , nesmějí komunistické strany jednotlivých

zemí být prostě výkonnými orgány, nesmějí v každé politické nebo hospodářské krizi čekat na pokyny Třetí internacionály a jí přenechat eventuálně zodpovědnost. Strany mají bezpro střední a okamžité znalosti a poznatky místní situace a mohou

tedy podle směrnic vytčených organizacím Komunistické in ternacionály i činit nutná usnesení. Často poměry nutí k tomu, aby strana ihned zaujala stanovisko a jeví se nemožností vyžá dat si radu bratrských stran. Jasné komunistické vědomí na

šich cílů a bojovných prostředků je v takovém případě jedinou 416

směrnicí pro jednotlivé strany. Usnesení sjezdů Třetí interna cionály jsou vždycky jasným a bezpodmínečným vodítkem pro postup každé strany . Ze dvou různých stran, ze strany netrpě livé levice a ze strany pravice, která mnohdy příliš vzpomínek zachovává centrismu, dává se usnesením III . sjezdu výklad,

který neodpovídá duchu a skutečnému obsahu usnesení III . sjezdu. Ne nadarmo trvají příliš mnohé elementy mimo Třetí internacionálu, které ji zradily a opustily, na výkladu, který je nepřiměřený bojovnosti Třetí internacionály. Mnohý na posledním sjezdu přítomný soudruh vám připome ne, že bezprostředně po sjezdu Lenin vyložil ve zvláštní poradě význam učiněných usnesení a že jednomu soudruhu , který

považoval usnesení za krok napravo, odpověděl, že musí učinit dva kroky nalevo. Usnesení III . sjezdu směřují proti klamům a omylům levice. Je pravda: nepracovat nepříteli do ruky, žádné hlouposti nedělat, nedat se provokovat, jestli by to znamenalo ztracený boj , a ne bezúčelně zaujímat bojové pózy. To nezna mená jít napravo, to znamená větší studium a větší oznání

situace a půdy boje. Více studia bojovných prostředků a bojové praxe , více marxistického poznání v revolučním boji.

Ne boje oslabovat nebo se jim vyhýbat, nýbrž naopak, ener gii rozmnožovat, zúčastňovat se každé akce, které velkou ma

su mohou strhnout, její revoluční smysl stupňovat, ji připra vovat a zvykat na veliké boje. V tezích o taktice čteme : Komu nistické strany mohou se vyvíjet jen v boji. I nejmenší mezi

komunistickými stranami nemůže se omezit na pouhou propa gandu a agitaci, musí ve všech proletářských organizacích činit předvoj , který zaostalým a kolísavým masám ukazuje

konkrétní cíle boje , je k boji o životní zájmy ponoukává, ukazu je jim, jak nutno vést boj a jak zradu všech nekomunistických

stran odhalovat. Jen pod podmínkou, že se postavíte v čelo všech bojů proletariátu, že tyto boje vyvoláte, mohou komuni stické strany velké proletářské masy získat k boji za diktatu ru. Následkem toho je jasno : nikde nestranit se boje, nikdy

nezůstat pasívní v praktických hospodářských bojích, ve všech událostech, které týkají se veřejnosti, vždy a rychle být na

místě, vždy dávat proletariátu heslo : jasné, krátké, precizní. A také v bojích za malé požadavky vždy zasahovat a odhalovat tvář jiným stranám . I v parlamentárních a mimoparlamentár ních kruzích, také při nejostřejších konfliktech nikdy nestát

stranou, a především se nikdy nestavět na tutéž půdu jako nějaká měšťáckodemokratická nebo sociálně demokratická strana, nikdy za žádných okolností nepodrobovat se maloměš tácké ideologii. Boj proti reakci, ale proti každé reakci, mo narchické, republikánské, sociálně demokratické. Ve všech konfliktech, které vypuknou, které dozrávají, každé předivo

lži rozetnout. A skutečné kapitalistické, imperialistické a pro 417

tiproletářské zásady odhalovat. Rozohnit k boji, pevně stát, zúčastnit se každého boje, do každého boje vnášet našeho ko munistického ducha, vždycky bojovat a směřovat ke konečné mu cíli za proletářskou revoluci, za diktaturu proletariátu a

vždy uprostřed boje i ve chvílích oddechu vykonávat horečné příprayné práce nejen duševní , ale i přípravu bojovných pro

středků a bojovných organizací. Dobýt odborové organizace, udržovat nejužší mezinárodní spojení . V nynějších okamžicích měli by ihned zástupci komunistických stran střední Evropy se

spojit k vzájemné proletářské akci a společný plán proletár ské akce a obrany proti hrozící nacionální a kapitalistické vál ce postavit. Nikdy nezapomenout, že všude se buržoazie chystá k nejkrajnější obraně, že přešla nebo přechází k ofenzívě. Ta ké silné komunistické strany mohou být v jistém období nuce

ny vést ilegální život. Je nutno učinit opatření a vytvořit orgá ny , které kromě dnešní funkce v rámci strany budou tvořit

ústrojí, aby strana mohla i v nejtěžších obdobích reakce trvat. Nová taktika Internacionály neznamená zpomalení, vyčkávání a polevování propagandy , naopak , nový boj a především zna mená provádění hesla : K masám uprostřed mas a s masami

ve všech jejich bojích . Sjednocená komunistická strana česko slovenská bude stát na svém místě. Internacionála a světový tak jsem jist proletariát očekávají mnoho od ní a ona se

ukáže očekávání a důvěry bratrských stran důstojna. (Bouřli vý souhlas a potlesk. )

Šturc: Slovo má dále zástupce Komunistické strany Němec ka soudruh Pavel Fröhlich . 1

Pozdrav komunistů Německa' Fröhlich: Z příkazu komunistické strany v Německu přiná ším vám srdečný pozdrav a připojuji k tomu blahopřání k vašim usnesením , jimiž se vám podařilo vytvořit v tomto státě jednotnou komunistickou stranu. Této straně bude vy konat mnoho práce. Avšak vaše práce bude mít zvláštní vý znam také pro Komunistickou internacionálu. Ani v Komunis tické internacionále nepodařilo se ještě slučování jednotlivých

národů, jak by toho bylo potřebí.

A bude tedy Internacioná

la mít příležitost, aby čerpala ze zkušeností , kterých vy nabu dete . Vítáme -li sloučení vašich národních sekcí, nečiníme tak

v Komunistické straně Německa z pouhé mezinárodní zdvoři 1 Projev Paula Fröhlicha, delegáta Komunistické strany Německa,

nebyl na sjezdu překládán. Do protokolu byl zařazen podle překladu uveřejněného v Rudém právu , č . 263 , 10. listopadu 1921 , který však

obsahuje četné stylistické nepřesnosti a menší významové odlišnosti, 418

losti. Živě pociťujeme potřebu spolupráce mezi vaší stranou a naší. Na III . světovém sjezdu bylo usneseno, aby se uskutečnilo jakési užší spojení mezi komunistickými stranami střední Ev

ropy, jak to asi naznačil soudruh Šmeral, zmíniv se o spojení mezi Římem a Hamburkem přes Prahu. Lituji toho, že zde ne jsou zastoupeny ostatní strany, jež zde přicházejí v úvahu. To, co se zde projednává, není pouze záležitostí států vzniknuv ších z bývalého Rakouska, nýbrž z celé střední Evropy. Shle

dáváme, jak Československá republika stává se prostředkem v rukou Dohody. Dohodový kapitalismus i nás komunisty v Německu tlačí do obtížné situace . Nutno proti němu postavit semknutou falangu všech komunistických proletářů ve střední Evropě.

Vzdávám vám díky za to, čemu jsme se u vás mohli naučit.

Věci mají vzhled zcela jiný, hledíme-li na ně zblízka, a proto mohl jsem také nabýt o vašich denních problémech zcela jiné zkušenosti, než by mi bylo bývalo dopřáno u nás. Bude zapotře bí , abyste se i vy touto nietodou poučovali, a žádám vás proto, abyste co nejčastěji vysílali i vy vaše zástupce k našim jedna ním .

Dovolím si ještě podat několik slov ze zkušenosti spojené

Komunistické strany Německa týkající se vašich posledních bojů. Bylo zde mluveno o komunistickém oportunismu. Jest to nebezpečné slovo, nelze ho používat, neboť jím se otvírají brá ny skutečným oportunistům. Soudruh Smeral jasně vytkl, že

nesmíme vždy přicházet před naše dělnictvo s požadavky sto procentními. Není toho ani zapotřebí, neboť již deset procent našich požadavků úplně stačí, aby jimi byl ohrožován kapita listický řád. Nesmíme se přizpůsobit tomu, co je v dělnictvu

pasívního, musíme se však přizpůsobit jeho vůli k boji a musí me převzít vedení v tomto boji. V Německu pokusili jsme se

splnit usnesení III. sjezdu tím, že jsme podnikli akci velkolepé propagandy. Problém je tentýž jako u vás : zde republika, tam monarchie.1 V těchto věcech máme v Německu zkušenosti

z Kappova puče. Mnohému jsme se naučili z těžkých chyb, jichž jsme se tehdy dopustili. Naše ústředí tenkrát prohlásilo, že není zapotřebí, aby dělníci šli do boje podpořit vládu Noskovu a Scheidemannovu, avšak dělníci do boje šli přece, neboť jem

ně pociťovali rozdíl mezi brutálnější reakcí představovanou vilémovským monarchismem a mezi německou »demokratic kou« republikou. Zde u nás v některých částech státu dělníci

ani nepoznali nebezpečí hrozící jim od Habsburků, byli, jak

jsem se sám přesvědčil, ovládáni myšlenkami nikterak revo lučními, však nacionálními a pacifistickými. Může být, že 1 V projevu Paula Fröhlicha, který byl uveřejněn ve Vorwärts,

č. 258, 3. listopadu 1921, není tato věta uvedena. 419

Karlova vláda by se nelišila podstatně od vlád Horthyho nebo Beneše , je však jisto, že by znamenala ohromné posílení celé mezinárodní protirevoluce . Smíme proto prohlašovat, že chce me zahánět nebezpečí společně s měšťáckou vládou ? Ne. Kdy bychom my tehdy byli dělníky vyzvali k tomu, aby hájili Nos

keho , byli by nás zahnali k ďáblu.1 Chcete je vyzvat k tomu, aby hájili bílé skvrny ve vašich časopisech, aby hájili císařské

patenty z roku 1854 , aby hájili bílou hrůzu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ? Ne. Nutno dělnictvu říci, že jsme proti každé reakci, i proti Benešově. Musíme však využitkovat roz porů rozeznávajících se mezi Benešem a Karlem nebo Hor thym . V Německu několikrát hrozila nová válka. Bylo zde tako

vé nebezpečí, když Rudá armáda stála před Varšavou. Francou zové tlačili nejenom na Rusko, nýbrž i na Německo . A mohli jsme snadno stavět se po bok našim vlastencům a převzít vede ní proti francouzskému hnutí. Komunistická strana Německa tak neučinila , omezila se na to, že zabraňovala dopravě fran

couzských vojsk a francouzských zbraní do Polska přes Ně mecko. I později zde bylo nebezpečí války mezi Německem a Polskem o Horní Slezsko . A ani tato situace nemohla nás do

nutit, abychom podávali ruku našim monarchistům.2 [ Když vzniká nebezpečí mobilizace , nutno se obrátit na ma

sy a říci jim : hleďte, abyste měly zbraně. Nutno potírat veškeré pacifistické živly a nutno zdůrazňovat přitom, že komunistická strana zůstává sobě sama věrnou, že zůstává stranou revoluč ní .

Nepostarali jste se včas o organizaci mezi vojskem. V tomto ohledu strana vaše bude nucena mnoho dohánět. Viděl jsem,

jak dělnictvo v severních Čechách v těchto dnech s nedůvěrou hledí na komunistickou stranu . Tato nedůvěra ihned by minu

la, kdyby komunistická strana se postarala o to , získat vojsko, a dělníci by tak viděli, že tu nejde o povolnost vůči buržoazii,

nýbrž o přípravy k proletářské revoluci.] 3 Prosíme vás, abyste hojně používali našich zkušeností i chyb, kterých jsme se dopustili. Ještě několik slov o situaci u nás ! Máme novou vládu.Tato nová vláda zde bude pouze ně kolik týdnů a pak přijde zase jiná . A jestli do té doby dělníci se nevzpamatují , bude to vláda stinnesovců . Čeho můžeme od

ní očekávat ? Prodlužování pracovní doby , nové daně, jež děl níkům zaberou třetinu až polovinu pracovní mzdy , a nová ome zení politické svobody. Dospíváme proto k přesvědčení, že Jde o doslovný překlad z němčiny. Správněji : byli by nás poslali k čertu.

2 V protokolu z roku 1922 jde patrně o tiskovou chybu. Správný výraz je našim nacionalistům .

3 Text v závorce byl ve Vorwärts, č . 258 , 3. listopadu 1921 , cen zurován .

420

můžeme u nás v příštím jaře očekávat velké revoluční hnutí, kteréž zajisté se ozve i u vás. Doufám, že pak budete s to tyto poměry využitkovat. Proto však musíme si již dnes zvyknout na společnou práci .

Jest zde také nebezpečí války s Ruskem a bude zapotřebí napnout síly všech komunistických stran střední Evropy do krajnosti, aby toto nebezpečí bylo zažehnáno. I k tomu je zapo třebí spolupráce. Proto vítáme pokroky, kterých jste dosáhli a

jichž váš nynější sjezd je výrazem , a hledíce k našim vlastním zájmům, voláme : Ať žije spojená Komunistická strana Česko slovenska ! Ať žije Komunistická internacionála ! Ať žije sociál ní revoluce !

Šturc: Je zde návrh, aby se upustilo od českého překladu. Hlasuje se. Schváleno. Kreibich: Ještě před polední přestávkou musí být podána zpráva volební komise, jelikož celá řada soudruhů ze Sloven ska a německých soudruhů chce odpoledne odjet.

ZPRÁVA VOLEBNÍ KOMISE Goliat: Volební komise po zralém uvážení navrhuje vám tyto soudruhy jako členy výkonného výboru. Je to 24 členů

výkonného výboru a 12 náhradníků: Šturc Václav, kontrolor nemocenské pokladny ( Kobylisy ) ; Šmeral Bohumír, redaktor ( Vinohrady ); Skalák Josef, poslanec ( Vinohrady ) ; Houser Václav, ředitel nemocenské pokladny ( Vinohrady ) ; Jílek Bo huš, tajemník strany ( Praha ) ; Hess Antonín, tajemník (Mo ravská Ostrava ) ; Doležal Jan, redaktor ( Brno ) ; Udržalová

Růžena, žena železničního zřízence ( Žižkov) ; Jarolímek Adolf, železniční zřízenec ( Žižkov ) ; Slabihoud Václav, tesařský děl ník ( Žižkov ) ; Bolen Václav, předseda Svazu zemědělských dělníků ( Poříčany ) ; Petrovický Čeněk, truhlář ( Smíchov ) ; Kreibich Karel, redaktor ( Liberec ) ; Neurath Alois, tajemník ( Liberec ) ; Hirschl Ernst, odborový tajemník ( Krumlov ) ;

Wünsch Rudolf, redaktor ( Ústí nad Labem ) ; Richter Václav, redaktor (Liberec ); Josková Anna, tajemnice ( Liberec ) ; Ver čík Julius, tajemník kovodělníků ( Banská Bystrica ) ; Kohn Rudolf, redaktor ( Praha ); Schiffel Jozef, tajemník ( Ružombe

rok ) ; Seiden Armin, tajemník ( Košice ); Seidler Ernest, tajem ník ( Užhorod ) ; Sliwka Karol, redaktor ( Moravská Ostrava ). Za náhradníky: členů výkonného výboru : Zápotocký Antonín ( Bory ) ; Muna Alois ( Bory ) ; Chaloupecký František, předseda

Proletkultu (Praha ); Krčková Věra ( Brno ) ; Cibulka Josef, zřízenec elektrických drah ( Praha VII ) ; Hůla Břetislav (Bo ry ) ; Zorn Eduard, úředník nemocenské pokladny ( Frýval

dov ) ; Stern Emanuel, advokát ( Brno ) ; Mondok Ivan, redaktor 421

( Užhorod ); Čulen Marek, tajemník ( Bratislava ) ; Kubiš V., tajemník ( Košice ) ; Široký Josef, tajemník ( Bratislava ) . Kreibich : Jelikož nemáme ještě odhlasovaný organizační rád , který určí počet členů výkonného výboru a náhradníků,

musíme předem hlasovat o tom, jestli sjezd schvaluje počet těchto členů a potom teprve můžeme je volit. Kdo je pro to, uby výkonný výbor strany měl 24 členů a 12 náhradníků ? Hlasuje se a schvaluje, aby výkonný výbor měl 24 členů a 12 náhradníků.

Kreibich : Dále navrhuje komise pro organizační řád, aby kontrolní komise měla 18 členů. Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se . Přijato .

Kreibich: Říšský agitační výbor žen má mít 15 členů. Kdo je pro tento počet ?

Hlasuje se a schvaluje. Goliat: Jako členy kontrolní komise navrhuje komise voleb

ní : Hovorka František úředník ( Praha ) ; Koutný Tomáš, posla nec

( Hodonín ) ; Kovanda Václav, ředitel družstva ( Brno ) ;

Hain Rudolf, tajemník Velkonákupní společnosti ( Praha II); Junek Josef, zřízenec Svazu zemědělských dělníků ( Hradec Králové ) ; Bubník Josef, úředník ( Praha ) ; dr. Beckmann Ru dolf, úředník ( Praha ) ; Hermann Josef, správce konzumního družstva ( Moravská Ostrava ) ; Hofman František, úředník nemocenské pokladny ( Liberec ) ; Preisler Rudolf, úředník ( Chomutov ) ; Wawreczka Engelbert, tajemník ( Těšín ) ; Kluss Pavel, dělník ( Třinec ) ; Holanová Anna, dělnice ( Ružombe rok ) ; Kršiak Matěj, redaktor ( Ružomberok ) ; Dyniakovič Mi

chal, sekretář ( Košice ) Gatty Josef, advokát ( Užhorod ) ; Brunner Felix; tajemník ( Praha ) ; Tausik Heřman, poslanec ( Košice ).

Za členy říšského agitačního výboru žen navrhuje komise

volební: Malá Anna ( Vinohrady ); Šarochová Marie (Kladno ) ; Cardová Gusta ( Hradec Králové ) ; Houserová Anna, (Vinohra

dy ) ; Lišková Božena ( Košířel ; Udržalová Růžena, ( Žižkov ) ; Drohmanová ( Šternberk ) ; Wünschová Marta ( Ústí nad La bem ) ; Jindrová Marie ( Liberec ) ; Knytlová Marie, ( Brno ) ;

Scaunicová Františka ( Brno ) ; Potková Lidka ( Třešť ) ; Feldma jerová Josefa ( Vrútky ); Volková Marie ( Ružomberok ) ; Hola nová Anna ( Ružomberok ) . Goliat: K tomu nám byly dány před třemi minutami tři ná vrhy k volbám : První je návrh na změnu osob do výkonného výboru. Komise pro sestavení kandidátní listiny navrhuje za

průmyslový obvod Brno Doležala. Delegáti z toho obvodu usnesli se doporučit soudruha Buriana z těchto důvodů : Dole žal je šéfredaktor deníku Rovnost a nemůže obě funkce zastá vat. Přejí si dále Buriana z hlediska všeobecného rozhledu hnutí dělnického jak praktického , tak teoretického. Záleži 422

tost ta byla projednávána v komisi pro sestavení kandidátky.

Komise návrh uvážila, přes to přese všechno navrhuje soudru ha Doležala .

Druhý návrh, který došel, zní : Volba výkonného výboru a kontrolní komise budiž provedena hlasovacími lístky, a ne aklamací .

Třetí návrh je: Delegátky přítomné na sjezdu žádají, aby do výkonného výboru strany byla volena vedle soudružky Udrža lové bývalá sekretářka žen Křenová a aby za Slovensko přišla

do výkonného výboru Holanová a do kontrolní komise soudruh Vitásek .

Kreibich: Kdo si přeje slovo k této zprávě ?

Jirava: Po vyslechnutí kandidátní listiny soudruzi kladen ští, o kterých nemůže být řečeno, že by neměli do Prahy spoje ní za tím účelem , aby mohli chodit do schůzí výkonného výbo ru , žádají, aby kandidátní listina byla změněna v tom smyslu, aby kladenský revír jako jeden z nejsilnějších byl taktéž jed ním členem zastoupen ve výkonném výboru, a sice navrhují, aby místo soudruha Slabihouda byla zvolena z Kladna sou družka Šarochová . Očekávají, že sjezd, který po celou dobu jednání projevoval snahu , aby výkonný výbor vzhledem

k důležitosti, kterou zaujímá, a vzhledem k pravomoci, která se mu dává organizačním řádem, byl volen ze soudruhů , kteří

požívají plné důvěry sjezdu. Očekáváme, že toto přání kladen ských soudruhů bude vzato náležitě na vědomí. Kreibich: Je tu návrh, aby se hlasovalo hlasovacími lístky. Dám o tom ihned hlasovat. Kdo je pro to, aby se volba konala hlasovacími lístky ? Hlasuje se . Kdo je pro aklamaci ? Hlasuje se .

Kreibich: To je menšina . Při poslední přestávce bude mít každý soudruh příležitost, aby hlasovací lístek napsal, aby v něm škrtl , co si přeje, a odevzdal lístky odpoledne. Návrhy jsou vám známy. Kandidátky jsou rozdávány . Každý delegát má právo podle návrhu jednat. ODPOLEDNE

Kreibich zahajuje jednání a sděluje : Předsednictvo zjišťuje, že v rezoluci o sloučení strany, v níž jsou vyjmenováni zástup

ci jednotlivých národností, omylem je opomenuto jmenovat proletariát židovský ; činím tak dodatečně.

Dále je tu návrh na skrutátory pro provedení voleb. Navrže ni jsou : Novák Ludvík ; Vodička Josef ; Kohn Rudolf ; Romaier Franz ; Zoufalý Rudolf; Dobiášová Anna ; Junek Josef ( Žiž kov ) ; Knytlová Marie ( Brno ) : Kreibich : Došel návrh k volbám, aby provedeny byly tyto 423

změny : Místo Václava Housera Bubník Josef, místo Jílka Fran tišek Pavel, místo Hessa Jaroš Jan ( Radvanice ) , místo Doležala Jana Burian Edmund, místo Slabihouda Denke Rudolf, místo

Wünsche Rudolfa Vodička Josef, místo Bolena Havlín Domi nik .

Kreibich: Sděluji, že v dohodě s volební komisí němečtí sou

druzi navrhují, a to je jednomyslné přání německých sou druhů, také těch dvou , kteří jsou zde jmenováni, aby místo

soudruha Hirschla Arnošta přišel Zorn Eduard, úředník nemo censké pokladny, Frývaldov, který je náhradníkem, a aby zato Hirschl byl psán jak náhradník místo Zorna.1 Bolen: Prosím, abyste za mne kandidovali soudružku Křeno

vou . Ženy jsou málo zastoupeny , a poněvadž Křenová velmi se osvědčila, prosím, abyste ji místo mne kandidovali. Nato se o 3. hodině odpoledne provádí hlasování. 1 Podle záznamu ve Vorwärts, č . 259, 4. listopadu 1921, pokra čovala dosti živá diskuse k navržené kandidátní listině, proti níž

vystupovali někteří zástupci pražské župy. Tuto část diskuse proto kol z roku 1922 neuvádí a není ani zaznamenána v Rudém právu.

Jde o následující řečníky:

Verčík ( Slovensko ) : Prohlašuje jménem slovenských a podkar patoruských soudruhů , že trvá na předložené kandidátní listině a že změna je velmi překvapující.

Grünzweig: Po poradě delegátů první župy jsme podali návrh na změnu kandidátní listiny . Podle organizačního řádu vidíme, že exe

kutiva Třetí internacionály požaduje přísný centralismus. Kdo je dobře informován o poměrech ve straně , ví velice dobře, že již dříve , před sjezdem , bylo vedení zcela dualistické. Na jedné straně bylo oficiální vedení a na druhé straně neoficiální. Mnoho soudruhů

o tom vědělo, ale každý mlčel. Nebyl to dělník, který přišel se změnami , ale jeden ze soudruhů stojících v čele. Požadujeme, aby radikálové neprováděli jenom kritiku, ale aby měli možnost po. stavit se do čela hnutí a tam prokázat, že by uměli sami jednat lepší. Dále je tu skutečnost , že kandidátní listina nerespektovala nás dělníky. Neumožnila , aby dělníci měli ve výkonném výboru alespoň částečné zastoupení. Není to žádný výraz nedůvěry, že

jsme přišli s návrhem na změnu kandidátní listiny, ale je naším přáním , aby ve výkonném výboru seděli lidé, kteří vycítí připra venost mas k akci , kteří jsou s nimi ve stálém kontaktu. To by

intelektuálové nemohli . Mohli by stavět masy před úkoly, ke kte rým ještě nedorostly. Kromě toho byl soudruh Bubník zároveň navržen do kontrolní komise .

Krosnar ( Budějovice ) : Předložená kandidátní listina nás, delegáty z venkova , velmi překvapila a nerozumíme, proč neseme jméno

dělnické strany. Musíme co nejrozhodněji protestovat, že tento ná. vrh výkonného výboru má být sestaven pouze ze samých sekretářů

a redaktorů. Proto jsme šli do opozice. Nechceme, aby ve výkon. ném výboru byly dva směry. Dobře víme, že soudruzi z dosavadního výkonného výboru se opírají o ilegalitu, ale takovou, že pracuji 424

Jílek předčítá listinu delegátů s hlasem rozhodujícím a dele

gáti odevzdávají hlasovací lístky, které skrutátoři vybírají.

Případ Šmeralůy Kreibich: Došel prezídia návrh několika soudruhů :

»Navrhujeme, aby soudruzi Šmeral a Kreibich podali prohlá šení ohledně svého samovolného vystoupení v zahraničním vý boru bez vědomí výkonného výboru strany. Zakládá-li se toto

provinění na pravdě, pokládáme to za hrubé porušení disciplí ny strany a v tomto případě budiž nařízeno výkonnému výboru, aby nařídil změnu předsedy poslaneckého klubu. Současně navrhujeme, aby podal Šmeral vysvětlení ohledně osobního ilegálně proti výkonnému výboru. Otevřeně prohlašujeme, že k jed notlivým lidem na kandidátní listině nemáme důvěru.

Po něm se ujímá slova Faltýn, který vyjadřuje podivení delegátů, že vedle oficiálního sjezdu existuje ještě druhý, který usiluje, aby do řad delegátů rozšířil nervozitu. Ve výkonném výboru musí za sednout dělníci , kteří potom budou vědět, co se musí udělat. Pro hlásil, že je to stará zkušenost, že většina soudruhů přijala usne

sení, aniž by byla mívala jasno o následcích svého rozhodnutí. Ve výkonném výboru musí být proto zastoupeni dělníci , aby za bránili chybám a před nimi varovali. Prohlásil dále, že v případě, že sjezd nastolí legální výkonný výbor a vedle něho ještě ilegální, nikdo na venkově by tomuto postupu neporozuměl. Když někdo řekne pravdivé slovo , je nazýván oportunistou . ( Výkřik : Demagog ! ) Věříme, že výměnou osob se bude přece jenom moci těmto chybám předejít a doporučuji proto druhou navrženou kandidátku. Neurath ( Liberec ) : U německých soudruhů je takový názor, že soudruzi mají být posuzováni podle svých schopností a spolehlivosti a podle toho také mají obdržet funkce ; že nedělají žádný rozdíl

mezi dělníky a intelektuály a kdyby takový rozdíl byl činěn u čes kých soudruhů, byla by to demagogie » mozolnaté ruky «. Podle sta nov německých soudruhů musí být funkcionáři ve stálém spojení s masami. Prohlašuje, že když němečtí soudruzi někoho učiní re

daktorem, není mu tím nijak zabráněno, aby byl členem výkonného výboru. Upozorňuje, že v takovém případě, kdyby ve výkonném výboru seděli pouze lidé, kteří pracují v továrnách , neměli by dost času, aby byli informováni o všech schůzích a akcích.

Hess (Moravská Ostrava ) : Vytýká pražské župě neoprávněné po stavení vlastní kandidátní listiny. Tato župa se při prosincové stávce neosvědčila . Poukazuje na centristický orgán pražské župy, který udělal dluh 40 000 Kč a který se snažil umožnit centrismu přístup do strany. Pokládám to za demagogii pražské župy, že na mé

místo za Moravskou Ostravu navrhuje dělníka, zatímco sama kan diduje sekretáře. Mé stanovisko je takové, že do výkonného výboru

nemají být voleni především informovaní soudruzi, ale takoví, kteří 425

jednání s ministerským předsedou Benešem , s ministrem Vrbenským a vůbec na Hradě a prohlásil , jakým právem toto jednání započal a kým byl zplnomocněn .«

Kreibich: Co se týče schůze a prohlášení v zahraničním vý boru v sobotu, to byl týž den, kdy do Prahy došla zpráva o ná

vratu Karla Habsburka. Byla schůze obou výkonných výborů. V této schůzi jsme o schůzi zahraničního výboru ještě nevědě li . Večer nočním rychlíkem jsem odjel z Prahy do Liberce . Půl hodiny před tím dostal jsem zprávu já jsem členem vý dostal jsem pozvání boru zahraničního, Šmeral členem není k této schůzi, která se konala ihned v pondělí. Já ještě z nádra

ží poslal jsem soudruha, který náhodou se mnou byl, do schůze výkonného výboru , o kterém jsem myslil, že se ještě koná, po něvadž před ukončením musil jsem jít k vlaku. Poslal jsem ho

tam, aby tam soudruhům oznámil : v pondělí v 10 hodin ráno je mají velkou iniciativu a schopnosti vést masové akce. Nedělejte žádný rozdíl mezi sekretáři a dělníky, dbejte jenom na to, aby to byli čestní lidé . Když nás nechcete, půjdeme zase

na svá místa

jako prostí dělníci. Venkovské župy nesmějí být nadále odkázány jen samy na sebe a zanedbávány z Prahy.

Kubeček ( Brno ): Navrhuje , aby na kandidátní listině zůstal Do ležal místo Buriana, přestože komise tento návrh odmítla. Je proti podceňování sekretářů , bez nich by bylo hnutí nemožné. Bolen : Uvítal bych opozici , kdyby byla věcná , ale lituji , že si

pražská župa nevyhledala lepší řečníky. Bylo zde řečeno o intelek tuálech , že nemají žádné spojení s dělníky. O tom by se mohlo velmi mnoho mluvit. Byl jsem překvapen , jak nesprávně mluvil soudruh Faltýn o ilegální práci . Prohlašuji , že řádnou ilegální práci musíme mít . Ve výkonném výboru musí být vedeny diskuse a musí tam být lidé , kteří mají široký rozhled. Varuji před tím , aby zde

nalezli vstup centristé a ještě horší elementy. Šturc: Prohlašuje, že je proti debatě, ale že se nyní sám ujímá slova , neboť považuje za demagogické škrtnout intelektuála Housera

a navrhovat intelektuála Bubníka. Co máte proti Jílkovi, který byl zámečníkem , a proti typografovi Hessovi ? Demagogie pražské župy vysvítá z toho, že kandiduje soudruha Petrovického jako dělníka ,

ačkoliv je zaměstnanec župy. Mluvilo se zde proti ilegalitě. Ale titíž soudruzi pracovali ilegálně s návrhem kandidátní listiny . Jsem proti vysílání poslanců do výkonného výboru , neboť jsou mu zodpo vědni. Zůstaňme u návrhu volební komise .

Goliat : Objasňuje, že při sestavování české kandidátní listiny Šturcem, ( 11 z 24 ) se nejdříve počítalo s vynikajícími politiky Šmeralem , Houserem. Němečtí soudruzi kandidovali svého sekretáře -

Neuratha , a proto jsme navrhli Jílka . Máme na kandidátní listině

4 dělníky ze závodů. Na návrh Bubníka přišly i ženy. Bubník chtěl jednoho zástupce Proletkultu , potom přišla mládež atd. Bolen byl

kandidován jako zástupce nejsilnějších odborů. Také já doporučuji návrh volební komise k přijetí. Jsou to dobří komunisté, kteří výkonný výbor dobře povedou. 426

schůze zahraničního výboru, aby zaujali stanovisko. To v této schůzi výkonného výboru nebylo již možno, schůze byla již ukončena. V noci jsem se vrátil do Liberce a ihned v neděli

dopoledne jsem telefonoval na dvě místa do Prahy, poněvadž jsem věděl , že musíme před schůzí ještě se soudruhy mluvit. Místo v pondělí ráno jsem jel již v neděli do Prahy v noci a tu

jsem slyšel, že v půl 9. hodině ráno je schůzka v bytě soudruha am, ale mimo mne jenom soudruh Šmeral tam byl . Nikdo schůzi výkonného výboru nesvolal k tomuto účelu ; nemohl jsem to učinit, mohl jsem jen telefo novat, že chci mluvit se soudruhy a pak jsme byli Šmeral a já v 10 hodin před schůzí zahraničního výboru. Předem jsme se poradili o vystoupení svém a potom jsem se dostavil do schůze . Mluvit jsem musil , mlčet jsem nemohl, příležitost nebyla nám poskytnuta, abychom s řadou soudruhů nebo výkonným výbo . Housera . Dostavil jsem

rem mluvili, musili jsme to prohlášení učinit Šmeral a já sami. Kreibich tlumočí své vývody německy. Šmeral: Soudruzi, tento návrh, pokud se

če mne, žádá

v prvé řadě, abych podal vysvětlení o svém osobním jednání s ministerským předsedou Benešem , ministrem Vrbenským, a jak v něm stojí, »na Hradě vůbec «, a abych vysvětlil, jakým právem toto jednání jsem započal a kým jsem byl k tomu

zplnomocněn. V prvé řadě prohlašuji, že » na Hradě vůbec« žádné jednání jsem nekonal a nevím, proč tento nedosti přesný obrat v návrhu byl uveden. Vyciťuji v něm ducha jakési ne důtklivé předpojatosti. Za druhé prohlašuji , že nějaké jednání s ministrem Vrbenským vůbec nebylo, a divím se, odkud, za jakých pověstí, jakých domněnek, z jakých pohnutek, jakých

pramenů toto do návrhu se dostalo. Toto je pravda : Ve dnech, když začínaly nynější události, několikrát jsem soukromě mlu vil s dr. Vrbenským, s nímž se osobně znám jako s bývalým anarchistou, jako v parlamentě mluvím s řadou poslanců a intervenuji u celé řady ministrů. Ale u Vrbenského nebyla to ani žádná intervence, ani žádné jednání. Dr. Vrbenský, který mě z doby , dokud stál na stanovisku anarchistickém, osobně zná, několikrát snažil se při soukromém setkání získat mne k tomu, abych ne oficiálně jednal , nýbrž aspoň úplně soukro

mě se vyslovil o amnestii. Prohlašoval, že považuje za svou povinnost v kabinetě otázku amnestie podporovat. Řeknu otevřeně, že moje soukromé cítění mně pravilo , že bych v sou kromém hovoru mohl Vrbenskému jako člověku, který soukro mě se na mne obrátí, vyslovit názor, který by snahu podporoval, amnestii v něm posílil a utvrdil. Ale prohlašuji vám, že jsem to ani v této formě neučinil přesto, že jako soukromá osoba bych ?

to byl býval učinil rád a odpovídalo by to mému osobnímu přesvědčení. Neučinil jsem to z toho důvodu, že v naší straně je určitá řada soudruhů, kteří provozují přehnané čenichání 427

po »oportunistickém« smýšlení, poněvadž jsem se musil obá vat , že i takové pouze soukromé vyslovení se, upozornění Vrbenského, že by se měl pro amnestii angažovat, vyneslo by mně výtku, kritiku mé osoby . Proto, když se v této věci na mne Vrbenský obracel, řekl jsem : » Nemám žádný mandát o tom

mluvit, my tento požadavek nestavíme, nemohu se do hovoru o tom pouštět. « Je-li to správné, účelné, nebo ne, o tom mám své přesvědčení , ale přenechávám vám, abyste si učinili názor sami , jestli může být řeči o nějakém » vyjednávání« . Divím se jen, když já tak krajně opatrně se chovám, jak se mohou rozší

řit pověsti, které vedou k podání takového návrhu, který je podepsán ne několika , ale skoro 40 členy tohoto sjezdu. A ted

přicházím k nejdůležitější věci. V návrhu se praví: » Současně nechť podá Šmeral zprávu o svém osobním jednání s minister ským předsedou Benešem. « Zase prohlašuji, že žádné politic ké vyjednávání mezi mnou a ministerským předsedou Benešem nebylo. Já jsem předseda poslaneckého klubu a ve dnech, kdy poslední události začaly se vyvíjet, ministerský předseda Be neš povolal si k sobě všechny předsedy všech klubů a učinil

jim prostě sdělení o tom, co se děje, pro jejich klub, aniž by žádal nějaké protiprohlášení. Řekl to stranám německým i českým , řekl to i pro náš klub mně. Já jsem si stenograficky

vše poznamenal a oznámil věc v klubu. Již tenkrát byly názory, že k takovému jednání nemůže předseda klubu jít sám. Ačko liv jsem do posledního slova písemně stenograficky hovor předsedy zachytil a učinil klubu o tom zprávu, bylo učiněno

usnesení, že já jako předseda klubu smím hovořit s minister ským předsedou jen v přítomnosti druhé osoby, ačkoliv při ostatních členech klubu takové opatření učiněno není. A za této situace zde podávám návrh, který vyvrcholuje v tom, aby kvůli prohlášení , které bylo učiněno v zahraničním výboru,

aby případně , když se zjistí to a to, bylo odhlasováním ulože no poslaneckému klubu osobu předsedy klubu změnit. Já vám prohlašuji: takovým způsobem se masová velká strana řídit

nedá! Jestli vůči někomu je taková nedůvěra, že myslíte, že

nemůže v parlamentární své funkci učinit ani nějaké prohláše ní , že nesmí přijmout od vlády ani sdělení pro klub, které má

být podkladem pro jednání a stanovisko klubu, myslíte-li, že nestačí, když se o tom zpráva ve výkonném výboru podá a na sjezdu, pak musíte učinit opatření, aby tu byly osoby, které

požívají důvěry větší. Musíte učinit rozhodnutí jasné. Já pro hlašuji : Od prvého dne sjezdu jsem nezasahoval do trapných

debat. Mlčel jsem při debatě o organizačním řádu, když z na prostého nedorozumění vznikl nesprávný obraz o pohnutkách jednání soudruha Skaláka, mlčel jsem i při jednání o kandi

dátní listině, nechtěje vnášet do průběhu sjezdu náladu mali chernou. Ale teď vyslovuji , že nejsem bez starosti o tom, že 428

bychom mohli propadnout malému porozumění pro potřeby masové strany a že tyto nálady mohly by se stát straně jako velké politické straně nebezpečnými. Vyslovuji to ne z důvodu osobního, ale proto, že v příštím půlroce strana by utrpět moh la velmi povážlivé škody a aby byla předem zjištěna za toto

zodpovědnost. Nevyslovoval bych to s tím důrazem, ale vyslo vuji to pro případ, kdyby strana skutečně měla se vyvíjet smě rem ke svému klesání a k rozkladu, aniž by to bylo objektivně nutné, aniž by to zavinily veliké, vážné, principiální rozpory vyrůstající z poměrů. Prohlašuji, že dle nynějšího stavu strany, kdyby k tomu mělo dojít, nebyly by to velké otázky, které by

toto způsobily, ale malí lidé. Toto prohlášení vám činím a na vás je, abyste o návrhu , který je zde předložen a který , když je

opatřen 40 podpisy, nesmíte podceňovat, jasně rozhodli. (Po tlesk. )

Šmeral tlumočí pak svou řeč do němčiny. Haken: Jako sekretář klubu poslanců prohlašuje, že požádal

předsednictvo o dovolení ke krátkému vysvětlení a praví : Dnešní parlament je střediskem čachrování a my se od začát ku snažíme o to, aby se náš klub a jednotliví členové jeho do

okruhu tohoto politického čachrování nedostali. Tak jsme s úzkostlivostí střežili toto stanovisko, protože jsme chtěli ve své čisté taktice dále postupovat. Rozhovory a osobní styk s poslanci měšťáckými a pravičáckými, rovněž i s ministry omezují se na nejmenší míru společenské slušnosti. Proč přes to vznikly tyto pomluvy, jejichž předmětem je dnešní dotaz ? To dovedu si vysvětlit jen takto : Byl jsem původcem návrhu v klubu vloni v létě, aby předseda klubu nebo předsednictvo

neb jeden člen představenstva klubu, zkrátka jediný člen ne byl oprávněn účastnit se politického jednání. Návrh ten byl přijat a v důsledku toho, když například tehdejší předseda

Teska byl volán jako předseda klubu ku poradě na Hrad, tele fonoval jsem, že u nás je to naprosto nepřípustné, aby jeden šel na Hrad , nýbrž že musí být přítomni nejméně dva, a z Hra du bylo odpovězeno, že to přijímají a pozvou dva členy. Tuto

zásadu jsme hleděli uplatnit do všech důsledků. Ne že bychom předsedovi nebo někomu z předsednictva nedůvěřovali, ale pro to, aby straníci neměli příležitost k nedůvěře. Hned po návště vě na Hradě začaly rovněž proskakovat pověsti, ale straníci se utišili , když se dověděli , že jsme tam byli dva a že v jednání

nebylo nic tajného. Tohoto usnesení, že zástupce klubu nemá jednat s členy vlády sám, Šmeral nedbal a odtud vznikly tyto pověsti. Nestalo se nic, co by je opravňovalo, ale ta nedůvěra tu

přece jen vznikla a nebyla by snad tu, kdyby byl soudruh Šme ral k takovému jednání vzal s sebou členy výkonného výboru nebo člena poslaneckého klubu. Ujišťuji vás, že naprosto nic se nestalo, že není třeba mít obav, že bychom se byli do tohoto 429

čachrování zapletli , ale na druhé straně Šmeral si vyvolal tuto situaci sám, poněvadž tohoto usnesení klubu nedbal. Šmeral myslí, že musí předseda mít takovou volnost, aby mohl se jednání politického zúčastnit . Jsem názoru, že takové volnosti není třeba. Nejsme stranou, která by v parlamentě čachrovala. To může dělat Švehla, Stivín nebo Bechyně, ale nesmí to dělat Šmeral. Nestalo se tedy ničeho, co by tento návrh opodstatňo valo. My ke každé schůzi klubu zveme výkonný výbor strany, buď jednotlivého člena, nebo celý výkonný výbor, jakmile jsou důležitější věci, zveme ke společnému jednání. I protokoly o klubovním jednání odvádějí se v jednom výtisku výkonnému výboru. Poslanecký klub není tu postaven jako u ostatních stran, že by tu měl právo rozhodující a určoval svou taktiku.

My se plně podřizujeme výkonnému výboru a zachováme onu linii , jakou nám výkonný výbor uloží, ovšem zodpovědným za postup klubu činíme výkonný výbor. Za těchto okolností je

samozřejmo, že není obav, že by mohlo nějaké čachrování na stat. To je naprosto vyloučeno. Šmeral by si byl ušetřil tento dotaz , kdyby byl dbal usnesení klubovního.

Zubák tlumočí prohlášení Hakenovo do němčiny. Kreibich: Návrh zněl, že Kreibich a Šmeral mají 'dát prohlá šení a vysvětlení. Dalšího návrhu tu není. Vysvětlení se stalo prohlášeními, která byla přednesena . Ke slovu dále nikdo hlá šen není. Tím je také tato otázka rozřešena a návrh se předá

výkonnému výboru, aby jej vyřídil v souhlase s poslaneckým klubem .

ZPRÁVA NÁVRHOVÉ KOMISE Vaněk: Návrhová komise zkoumala jednotlivé rezoluce, kte lé jí byly předloženy. První rezoluce je rezoluce referentů

Šmerala a Kreibicha k politické situaci.

Rezoluce k politické situaci Československému proletariátu ! Slučovací sjezd Komunistic ké strany Československa konal se za mimořádně vážné poli tické situace . Proletariát všech národností, který měšťáckou

vládou povolán byl opět do zbraně, očekává od Slučovacího sjezdu komunistické strany , že vyjádří vášnivý odpor dělníků 1 Rezoluce byla v Rudém právu, č. 257, 3. listopadu 1921 , cenzu rována . Závorky v textu označují cenzurovaná místa v rezoluci uve řejněné ve Vorwärts, č . 258 , 3. listopadu 1921. 430

( k mobilizaci ), jež připravuje jim bezpočetná utrpení, a že vydá směrnice ( jimiž by se mohli v této věci řídit ) .

Proletariát bez rozdílu národností a politického přesvědčení musí poznat, že v současné situaci nesmí se dát zmást, tříštit ani sociálními patrioty a zdánlivými nacionálními bojovníky za

svobodu, kteří vesměs obstarávají jen zájmy buržoazie. A ne

smí se dát zneužít ani pro imperialistickou válku, ani pro na cionální iredentu .

Jedinou skutečnou zbraní pro nebezpečí monarchické reak ce je ozbrojení proletariátu . Jen ozbrojená jednotná fronta stře doevropského proletariátu, přesahující všecky hranice, může učinit konec reakci maďarské, právě tak jako jihoslávskému a rumunskému bílému teroru. ( Odporem proti zakročení v Uhrách vzala Velká dohoda vládě každou záminku k mobilizaci . Vláda

použila nenávisti dělníků všech národů proti staré monarchii

k tomu, aby organizovala imperialistickou válku pro vydobytí koridoru do Jihoslávie. Nyní však zakročení Velké dohody

strhlo masku z opravdových úmyslů vlády. V této situaci pro hlašujeme jasně a otevřeně, že žádáme okamžitou demobili zaci, neboť mobilizace dělnictvu přivoduje nejtěžší tělesné,

duševní i hmotné utrpení, sloužící jen výhradným zájmům ka pitalistů ) . Žádáme zrušení stanného práva v obvodech , kde by lo vyhlášeno. Těmto našim požadavkům budeme klestit cestu všemi prostředky. ( Kdyby vládnoucí třídy odvážily se rozpoutat

imperialistickou válku, pak proletariát vypořádá se s viníky, užívaje k tomu všech prostředků. Pryč s válkou ! ) Ať žije so ciální revoluce !

Komise doporučuje, aby tato rezoluce byla přijata beze změ ny .

Hlasuje se a rezoluce se schvaluje .

Vaněk: Dále zaměstnávala se komise rezolucí podanou sou druhem Vajtauerem a soudruhy. Tato rezoluce se shoduje v podstatě s rezolucí prvou. Poněvadž vychází z řad opozič ních, doporučuje komise, aby byla rovněž přijata, hlavně pro

to, že žádá jednotnou frontu dělnictva. Hlasuje se a rezoluce se schvaluje. >

( Zní ) :1

Sjezd komunistické strany vidí hlavní příčinu reakce v kapi talistickém řádě, který z důvodů konkurenčních žádá znovu zřízení bývalého jednotného odbytiště rakousko -uherského. To to znovuzřízení může se stát jen násilím a válkami. Proletariát komunistický musí však bojovat proti kořenům reakce, kapita lismu. Proto boj proletariátu musí se soustředit na jedinou 1 Rezoluce byla otištěna v plném znění v Rudém právu , č. 261 , 11. listopadu 1921. List Vorwärst, č . 259 , 4. listopadu 1921 , pouze ozná

mil, že byla přijata rezoluce navržená E. Vajtauerem. 431

frontu : na frontu sociální. Bude-li výroba a moc dána do ru kou lidu zesocializováním velkého průmyslu, velkostatků a bank a bude-li rozhodující slovo ve správě státu mít proleta

riát prostřednictvím dělnických a selských rad, budou tím vymýceny skutečné kořeny reakce.

Opatření listů heslem komunistického manifestu Vaněk: Dále je tu následující návrh : Sjezd komunistické strany se usnáší, že všechny listy, časopi

sy, brožury atd. , vydávané komunistickou stranou, mají mít heslo Proletáři všech zemí , spojte se !

Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Hlasuje se a schvaluje. Vaněk: Dále došel tento návrh :

Sjezd komunistické strany se usnáší : V listech, časopisech

a brožurách atd. vydávaných stranou netrpí se inzeráty, které doporučují alkoholické nápoje. Uveřejňování takových inzerá tů je nepřípustno. Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Schvaluje se.

Prügelpatent Vaněk : Dále je tu návrh :

Slučovací sjezd komunistických stran v Československu při kazuje klubu komunistických poslanců, aby v parlamentě ihned podali návrh na zrušení císařského nařízení z 20. dubna

1854 ř. z. č . 96 ( Prügelpatentu ) . Nově zvolený výkonný výbor

strany nechť podporuje provedení tohoto příkazu příslušnými opatřeními.

Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Schvaluje se .

Mezinárodní spolupráce mas Vaněk: Komise zaměstnávala se dále rezolucí o mezinárodní

spolupráci mas.1 1 Rezoluce byla otištěna v plném znění v Rudém právu, č . 257, 3. listopadu 1921, ve Vorwärts, Č. 258, 3. listopadu 1921. 432

Až dosud budovala se internacionální fronta odshora. Na podnět vyšlý z Moskvy družily se jednotné strany ideově a

svými zástupci v jeden internacionální celek. Sjednocováním proletariátu různých národností v jedné zemi, jako právě na nynějším sjezdu Československé komunistické strany, Interna cionála dostává organizační ráz masový, ale až dosud velmi málo bylo vykonáno na skutečné internacionální spolupráci mas různých států.

Proletariát v nynější době stojí před velikými sociálními boji . Jde o to, dopustí - li, aby světový kapitál pokusil se vyjít z nynější hospodářské krize na jeho útraty. Existenční úroveň a pravomoc proletariátu mají být stlačeny na nejnižší míru .

Kapitál napadá rafinovaně jeden odbor za druhým, nežene vždy k nejostřejším konfliktům , aby nevyvolal jednotný spontánní

odpor. Ale cíl všech těchto přímých i nepřímých útoků je je den a týž : pokusit se o záchranu kapitalistických výsad úplnou porobou proletariátu. Proti tomu proletariát nejen jedné země bez rozdílu odborů, ale proletariát všech zemí bez rozdílu národnosti musí utvořit jednotnou frontu obrannou. Právě nadepsaný a bojující odbor

musí si být vědom , že za ním stojí opravdu proletariát všech ostatních odborů a proletariát zemí sousedních i zemí hospo dářsky s domácí zemí spjatých. Opora tato nemůže však mít patřičného vlivu, dokud bude vyjádřena jen manifesty a rezolu

cemi jednotlivých výkonných výborů stran nebo odborů, nýbrž bojující proletariát musí mít jistotu, že za ním stojí široké ma sy skutečného dělnictva doma i v zahraničí. Proto ukládá se

komunistické straně, aby v okamžiku napadení jednoho odbo

ru , a kde je to možno i před tímto napadením, navázala styky

s důvěrníky všech závodů v zemi i hlavních závodů v cizině ( prostřednictvím tamější komunistické strany a rudých odbo rů ) a připravila situaci tak, aby dělnictvo v těchto závodech

samo svými usneseními dalo najevo solidaritu s dělníky právě v boji stojícími nebo do boje se chystajícími. Myšlenka interna cionální spolupráce a spoluboje musí takto proniknout do mas samých a připravovat je na jednotnou akci. Komise doporučuje přijetí této rezoluce. Schvaluje se.

Hnutí protialkoholní Vaněk: Dále je tu návrh, aby strana a jmenovitě její výchov

né orgány věnovaly více pozornosti hnutí protialkoholnímu a aby strana ve svém tisku a v parlamentární praxi podporovala všechny návrhy dožadující se omezení alkoholismu a vyzvedla požadavek úplného odstranění alkoholové produkce, aby tak 433

připravovala v dělnických masách půdu ku provedení tohoto požadavku v tom okamžiku, kdy proletářská třída ujme se moci .

Komise navrhuje přijetí tohoto návrhu. Schvaluje se.

Jiskry orgánem strany Vaněk: Je tu dále návrh, aby časopis Federace komunistic kých osvětových jednot, vycházející čtrnáctidenně, Jiskry , byl pojat do rámce časopisů strany. Komise doporučuje přijetí tohoto návrhu. Schvaluje se.

Ido Vaněk: Dále je tu návrh, který směřuje k tomu, aby výkonný výbor strany pracoval k tomu, aby přijata byla jednotná řeč »ido« , aby na různých světových sjezdech dorozumění bylo usnadněno .

Komise navrhuje, aby tato záležitost byla přikázána výkon nému výboru k dalšímu uvážení. Návrh komise se schvaluje.

Odvolání k sjezdu Vaněk: Dále žádá soudruh Eduard Vacek,1 důvěrník ve Ško dovce v Plzni, aby sjezd rozhodl o jeho vyloučení z mateřské

organizace. Tam se stala tato věc : Časopis Pravda v Plzni při

nesl článek o poměrech ve Škodovce, který jednal o sboru důvěrníků, o jeho pravomoci a provádění její v závodě. Proti tomuto sboru důvěrníků ve Škodovce, v němž převládaly živly pravičácké, podali ohražení tři naši důvěrníci. Toto ohražení spolupodepsal stěžovatel , byl za to z mateřské organizace vy loučen, druzí dva, v jejichž organizaci nebylo tak přísného měřítka, nebyli vyloučeni. Tento soudruh se odvolává ke sjez du a žádá, aby vyloučení komunistickou organizací bylo zruše no . Poněvadž návrhová komise neměla příležitost vyslechnout

účastníky a poněvadž nemohla být slyšena též druhá strana, totiž vylučující organizace, a poněvadž je těžko, aby sjezd 1 Ve Vorwärts, č. 259, 4. listopadu 1921 , je uvedeno jméno Schwarz . 434

okamžitě rozhodl bez slyšení všech, navrhuje se, aby záležitost byla přikázána výkonnému výboru k vyřízení a podání zprávy ku příštímu sjezdu. Tento návrh návrhové komise se schvaluje.

Akce na Slovensku Vaněk: Dále je tu návrh soudruhů slovenských, kteří žádají pro své území a pro svou činnost vydatnou pomoc strany. Žá dají, aby strana se postarala o to, aby v Bratislavě mohl být vydáván časopis denně, dále aby umožněno bylo, aby vycházel

madarský časopis v Košicích a časopis pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. Konečně aby na Slovensku byla hojnost tisku,

letáků, brožur a agitační literatury ve všech jazycích, a koneč ně aby tam byla zřízena tiskárna strany.

Komise navrhuje, aby tento návrh odkázán byl výkonnému výboru, aby on, pokud získá zvýšenými příspěvky náležitou úhradu pro tuto pomoc, která je nutna, dle náhledu komise, aby takovou pomoc dle možnosti poskytl. Návrh návrhové komise se schvaluje a výkonnému výboru se postupuje tento návrh.

Proletkult Kreibich: Došel ještě jeden návrh, který však nebyl podán návrhové komisi :

Sjezd doporučuje všem složkám strany, které se věnují tělo výchově a kulturní výchově, aby se sloučily v jedno organizač ní těleso.

Kreibich doporučuje, aby tento návrh byl předán novému výkonnému výboru. Schvaluje se . Pokračování v rozpravě o organizačním řádu.1

Kreibich: Teď je nám vyřídit otázku organizačního řádu. Dosud byly předneseny referáty z komise. Došla však sjezdu také dvě minoritní vóta z komise, jedno soudruha Baumheiera a jedno soudruha Bürgera. Slovo k odůvodnění těchto minorit ních vót má soudruh Baumheier.

Baumheier: Včera při poradě komise o organizačním řádu, 1 z následující diskuse k organizačnímu řádu uvedlo Rudé právo jen některé příspěvky. Vorwärts, č. 259, 4. listopadu 1921 , rovněž uveřejnil jen velmi zkrácený výtah. 435

jak referenti dovozovali , zabývala se komise dlouho otázkou příspěvků. Oba referenti vám sdělili , že vybírání příspěvků bude prováděno tak, že pro nezaměstnané bude příspěvek 50 h, kdežto pro finančně slabé, pro zemědělský proletariát, 1 Kč , pro průmyslové dělnictvo příspěvek 3 Kč. Podal jsem v komisi

návrh na zvýšení těchto příspěvků. Tento návrh není populár ní, ale mám za to , že je právě nyní nutný . Soudruh Neurath

prohlásil ráno , že se musí jednat o to, vytvořit finanční zá kladnu naší strany tak, aby strana měla možnost být akce

schopna, aby byla s to prosadit to, co soudruzi žádají. To při těch příspěvcích , jak je komise stanovila, je nemožno . Při

těchto příspěvcích akceschopnost strany je vyloučena a my jistě při příštím sjezdu budeme stát před novým zvyšováním

příspěvků, což zabéře zase sjezdu čas. Tomu se může zabránit tím, že dnes už provedeme to, co bychom musili provést zítra.

Praxe ukazuje, že při každém zvyšování příspěvků část členů se ztrácí , ale horlivou agitací , zvýšením příspěvků umožněnou, jiná část se získá . Můj návrh zněl , aby tento 50haléřový příspě vek vůbec se zrušil a místo něho aby se zavedl korunový pří spěvek. Pravím , že i ten nezaměstnaný a bezvýdělečný, který

je s to za měsíc sehnat 50 h, nebude cítit povinnost být členem strany , nedá- li ani těch 50 h a ani 1 Kč měsíčně příspěvku. Při jetím mého návrhu strana bude značně finančně posílena. Vče ra jsem podotkl , že pro zemědělské dělnictvo se má stanovit 2 Kč příspěvek. Dnes jsem návrh pozměnil tak, že má znít, že mají být měsíční příspěvky jen dva : 1 Kč a 3 Kč. První jsem navrhoval pro nezaměstnané, dnes dávám dodatečně návrh, že tam , kde má strana co činit se zemědělskými poměry ve vel kých oblastech , tam že předsednictvo strany má možnost, jako například na Slovensku a v Podkarpatské Rusi , kde není děl nictvo s to 3 Kč příspěvek sehnat, soudruhům umožnit, aby povinnost svou mohli splnit. Považuji tento návrh za nutný,

protože německé oddělení komunistické strany přijetím pří spěvků 50haléřových přijde do situace velmi těžké, protože .z velké části jeho členové, kteří dosud platí 2 Kč , budou

v budoucnosti platit jen 50 h . Prosím proto, aby tento pozmě ňovací návrh byl přijat. Je naší povinností, abychom jednou přestali se starým sociálně demokratickým názorem a aby chom se přičinili, aby ze soudruhů byli skutečně komunisté, kteří by viděli , že strana nemůže učinit pokroků , když zápasí s obtížemi finančními.

Zubák tlumočí řeč do češtiny a předčítá pak tento návrh Baumheierův :

Navrhuji , aby v IX. odstavci 2. věta organizačního řádu měla toto znění : Členské příspěvky vybírají se měsíčně a jsou od

stupňovány tímto způsobem : 1 Kč a 3 Kč . Do první třídy možno zařadit pouze soudruhy bez zaměstnání, pak příslušníky rodi 436

ny, pokud nemají samostatného výdělku , nebo osoby takové, o nichž místní výbor to zvlášť a jmenovitě nařídí . Kde poměry to bezpodmínečně vyžadují, tam má představenstvo strany právo, aby zařadilo jednotlivé zemědělské okresy nebo celé

kategorie dělnictva do třídy příspěvků po 1 Kč. Kreibich : Další minoritní vótum podal soudruh Bürger .

Bürger: Velmi pronikavé ustanovení nejen pro německou organizaci, nýbrž i pro ty kraje, které ve své většině nejsou

německé, je obsaženo v 3. odstavci příspěvků. Podal jsem návrh, který v komisi byl zamítnut jedním hlasem a který týče se rozvržení příspěvků. Navrhuji, aby přikázáno bylo ústředí pro administrativu 20 % , volebnímu fondu 5 % , vězeňskému fondu 5 % a krajské organizaci 70 % . Rozdělení mezi krajskou a >

místní organizací ponechává se krajské organizaci a její míst ní organizaci. K odůvodnění uvádím, že je nevhodno účtování

peněz, takže nejdřív mají být dopraveny všechny peníze do Prahy a pak prostřednictvím subvence žádány zpět. Mně je jasno, že bude nejlépe , aby peníze zůstaly jen v kraji. Druhým

argumentem je velká otázka financí strany v případě ilegální fáze celé strany. Prosím, aby minoritní vótum bylo přijato . Zubák ( česky ) : Menšinový návrh soudruha Bürgera, který u návrhové komise zůstal v menšině pouze jedním hlasem, zní : Odstavec o členských příspěvcích, 3. věta , má znít takto :

Z těchto členských příspěvků připadá ústředí na administrač ní výlohy 20 % , ústředí volebnímu fondu 5 % , fondu pro právní ochranu a vězeňský fond 5 % , krajské organizaci celkem 70 %. Rozdělení mezi krajem a místní organizací ponechává se orga nizacím krajským a místním . V odůvodnění tohoto návrhu uvádí navrhovatel tyto dva dů vody :

Říká, že je to nepraktické, a nechápe, proč by se tak postu povalo, že nejdříve by se veškeré peníze odváděly do Prahy do ústředí a pak by se zase ve formě subvencí těžkopádnou a by rokratickou cestou vracely do jednotlivých okresů. Nemusíme

se obávat, že v případě přijetí toho návrhu ústředí by bylo bez peněz. Ústředí že by mělo měsíčně k dispozici 80 000 až 100 000 Kč . S tímto obnosem že ústředí stačí. Jako druhý důvod

uvádí, že pro případ , že by celá strana přišla do fáze ilegality, že je třeba posílit krajské organizace a celý postup s penězi co pejdříve zjednodušit . Tomu vyhovuje doporučovaný návrh.

Debata Kreibich: Přikročujeme k rozpravě.

Šturc: Upozorňuji, že je zaznamenáno k debatě 20 řečníků, 1 437

z nich , soudruh Vaněk, se vzdává slova, protože odjíždí. Pro sím, abyste se vyjádřili, přejete-li si rozpravu. Jedná se o to, abychom byli hotovi.

Kreibich: Je 5 hodin a je 19 řečníků. Krček: Navrhuji, aby byli 2 referenti, jeden »pro« a jeden »proti « , a pak aby bylo přikročeno k hlasování. Kreibich tlumočí návrh do němčiny a táže se, chce-li kdo mluvit proti návrhu .

Blažek: Navrhuji, aby mluvili tři řečníci »pro« a tři »proti«. Kreibich tlumočí návrh do němčiny a táže se , chce-li kdo mluvit proti návrhu.

Kreibich: To nebylo mluveno proti návrhu, to byl návrh no vý .

Delegát: Navrhuji , aby debata byla ukončena, neboť máme ještě důležitou debatu hospodářskou.

Merta: Předpokládám, že organizační řád je tepnou strany, a nepřipustit delegáty, aby se mohli vyslovit o navrhovaném

organizačním řádu o příspěvcích, je nemožné (Výborně!), ze jména když jsou navrhovány tři různé příspěvky 50 h, 1 Kč a 3 Kč. Referenti, kteří k organizačnímu řádu mluvili, uznávali,

že musíme mít masové hnutí. Navrhuji, aby se nepřijímal ihned návrh na konec debaty, ani návrh, aby byli vedeni pouze ge nerální řečníci »pro« a »proti« , ale aby nám představenstvo řeklo , není - li možno déle zasedat.

Kreibich: To je vyloučeno ; celá řada soudruhů odjela a má

me obavu, že zítra bychom tu měli malý počet delegátů . Merta: Navrhuji, aby v debatě bylo pokračováno. Kreibich: Dám hlasovat. Je tu jeden návrh, aby mluvilo 6

řečníků ; druhý , aby voleni byli 2 řečníci ; třetí, aby přijat byl organizační řád bez debaty ; čtvrtý , aby v debatě bylo pokračo

váno . Dám hlasovat o nejdalekosáhlejším návrhu, aby organi zační řád byl přijat bez debaty. Kdo je pro tento návrh ? Hlasu je se .

Kreibich: Návrh je zamítnut. Kreibich : Dále je tu návrh, aby byli zvoleni dva řečníci,

jeden » pro« a jeden »proti« . Kdo je pro tento návrh? Hlasuje se .

Kreibich: Návrh je zamítnut. Kreibich: Je tu třetí návrh, aby byli zvoleni tři řečníci »pro« a tři » proti« . Kdo je pro tento návrh ? To musím sčítat. Sčítá a prohlašuje : Pro návrh je 45 hlasů. Kdo je proti návrhu ? 30 hlasů . Návrh je přijat. Dostane slovo 6 řečníků. Přečtu listinu řečníků a každý nechť hlásí, je-li »pro« nebo »proti« :

Šturc: Čte řečníky ; Grünzweig (proti),1 Kalivoda ( není příto 1 Opraveno podle přepisu jména ve Vorwärts č. 259, 4. 11. 1921. Další oprava již neuváděna . 438

men ) , Petrovický ( proti ) , Rošic ( není přítomen ) , Krček ( pro ) , Merta ( proti ) , Vaněk, Praha ( proti ) , Grosmann ( proti ) , Lin

hart ( pro ), vzdává se slova, Nohýnek odjel), Rouček ( proti ) , Černoch ( proti ) , Denke ( pro ) , Kavka ( proti ) , Hildebrand ( proti ) , Seidler ( proti ) , Ptáček ( proti ) .

Kreibich: Prosím řečníky, kteří chtějí mluvit proti, aby si zvolili ty, kteří mají mluyit, a rovněž tak soudruhy, kteří chtějí mluvit pro, aby i oni si zvolili své řečníky. – Delegáti tak činí.. Kreibich: Zahajujeme debatu. Slovo má Grünzweig ( proti ): Soudruzi, dovolte , než přijdu ke kritice organizačního řádu samotného, abych zdůraznil, že my dele gáti, zastupující komunistické masy dělnické, byli jsme si vědo

mi důležitosti jednání tohoto sjezdu, jehož krystalizačním bo dem bylo mezinárodní sloučení proletariátu v tomto státě na revolučním podkladě. My jsme si velmi dobře vědomi toho, že

toto mezinárodní sloučení revolučního proletariátu takovým způsobem, aby to sloučení bylo opravdové splynutí mezinárod ního proletariátu, aby byl schopen akce bojů, nedá se provést na tomto sjezdu, nedá se provést seshora, nýbrž, že musí být v nejbližší době potom uskutečněno sloučení zezdola , totiž vzájemným prolnutím dělnickým mas komunistických, aby toto vzájemné splynutí těchto dělnických mas mohlo být pro

vedeno. Není nám také sporu o tom, že musí být podkladem k tomuto splynutí organizační řád, který navzájem život

v místních organizacích a postupně v celé straně v tomto smyslu umožňuje. Jak velice vážně masy dělnické na organi zační řád , který má být podkladem jednání tohoto sjezdu, po

hlížely, to dokazují nejen návrhy, které na změnu organizač ního řádu původně předneseny byly , ale dokazuje to i okol nost, že 1. župa, pražská, vypracovala docela svůj vlastní

návrh organizačního řádu. Jedno je jisté, že od původního ná vrhu i od návrhu I. župy muselo být upuštěno vzhledem na do

pis, který jako směrnice od exekutivy Třetí internacionály nás došel, a byli jsme svědky kontraverze, různého sdělení od sou druha Jílka a z druhé strany od soudruha Skaláka, které doka zují, že ani v exekutivě Třetí internacionály nebylo ihned

okamžitě jasno, jaké směrnice pro utvoření našeho organizač ního řádu by nám měly být dány. Ale my jsme si vědomi toho, že pakli druhý dopis obsahoval v podstatě velmi znatelné změ

ny, že i tento druhý dopis, i organizační řád, který podle těch to změn je vypracován , nemá být rozkazem, nýbrž pouze směr nicí a že i exekutiva Třetí internacionály zajisté nemůže mít

nic proti tomu, když organizační řád bude vypracován tak, aby fakticky toho, co má zavčas umožnit, totiž vzájemné splynutí mas v organizacích, aby tohoto účelu bylo dosaženo. My

z tohoto důvodu musíme prohlásit, že organizační řád nám nevyhovuje a nebude nám tím více vyhovovat zyláště v tom 439

složení, jak dnes výkonný výbor byl zvolen. My jsme pro tuhou

centrální organizaci komunistickou, a když vezmeme do ruky náš organizační řád , vidíme, že není tu vyjádřen jen tuhý cen tralismus organizací , nýbrž že je tu vyjádřena v mnohém směru přímo diktatura ve straně úzkého kruhu lidí. Jinak

bych mohl říci, že je to oportunistické jako komunista mluvit proti diktatuře , ale my jsme byli všichni zvyklí a jako dělníci jsme chápali , že diktatura proletariátu má být diktaturou pra cujícího lidu proti buržoazii, ale představovali jsme si, že dik

tatura proletariátu znamená nejširši pojem demokracie mezi pracujícím lidem, a my po této stránce v organizačním řádu

vidíme, že ta demokracie, to uplatnění se nejširšího vlivu orga nizačních příslušníků je hodně omezeno , a my, kteří přece jenom máme za sebou jisté zkušenosti a prošli jsme víceméně kusem života, kdy to srostlo všechno s naším životem, myslí me , že pakli máme v úvaze stavět u nás komunistickou stranu a komunistickou stranu masovou, že tento organizační řád v této způsobě bude nám dělat veliké obtíže a těžkosti v usta

vené jednotné straně masové komunistické. Z tohoto důvodu musíme se pozastavit v prvé řadě nad tím a musíme se ptát,

je -li to opravdu nevyhnutelným zájmem Třetí internacionály, aby kupříkladu zůstal v organizačním řádu pasus v odstavci

VIII : »Říšská konference « , a sice kde se mluví o výkonném výboru a o zpracování kandidátní listiny . Příslušné místo zní: » V případě voleb do Národního shromáždění nebo voleb do župního sněmu a podobných ústavních institucí státních nebo

župních je orgánem , jenž má právo vypracovávat kandidátní listiny na základě návrhů krajských výkonných výborů, při čemž nesmí být nijak omezeno právo veta ústředního výkonné ho výboru strany . « Ve všech těchto případech naprosto se ruší veškeré rozhodování a veškerý vliv mas komunistického prole tariátu a dává se nijak neomezené právo do rukou úzkého kru hu lidí ve výkonném výboru . My máme ještě docela v živé pa měti , že je to naivní u českého komunistického proletariátu,

který prošel docela jinou vývojovou cestou ke komunismu než proletariát ostatních národností v republice. ( Řečnická lhůta řečníků uplynula . ) Kreibich: Němečtí delegáti vzhledem na to, že souhlasí cel

kem s organizačním řádem až na dvě minoritní vóta a že od svých zvláštních přání ustupují vzhledem na disciplínu a aby proveden byl organizační řád , upouští od překladu těchto ře čí.1

Merta: V neděli jsme se spojili v komunistickou proletár skou stranu v celé Československé republice. Základem pro 1 Vorwärts , č . 259, 4. listopadu 1921 , uvádí, že jako další řečník

»pro« byl přihlášen R. Denke, který však nebyl přítomen. 440

stranu byl stanoven Třetí internacionálou akční program, který je základem našich akcí. Dalším pilířem pro naše konání

a jednání má být organizační řád, stanovy, jakým způsobem má se organizačně agitovat a podobně. A tato nejdůležitější otázka má se promrskat a na konec prostě odhlasovat, aniž by soudruzi z venkovských žup měli možnost zaujmout stanovis

ko. Ale nejen z venkova, také z pražské župy soudruzi mají tytéž názory jako na venkově. Ohledně těch přípisů předevčí

rem zbytečně bylo zde tolik jednáno. V dopise oficiálním praví se, že komise stanovila především tyto směrnice :

» Ohraničení krajů má být podle možností přizpůsobeno da ným jednotným hospodářským poměrům a politické i doprav ně technické struktuře země, aby strana byla způsobilejší k bojům. Celistvé hospodářské obvody nesmějí být , roztrhány formálními úředními hranicemi, kraje organizační nemají být tak úzce vymezeny, aby pro nedostatek vůdčích sil zakrňovaly,

avšak nemají být také příliš rozsáhlé, aby jednotné vedení z daného ústředí nebylo ztíženo. « To praví se v oficiálním do

pise z Moskvy. Podle toho dopisu nejprve komise vypracovala návrh a podle referenta soudruha Housera trvá se na rozhra ničení krajů, na rozdělení různých krajů, žádá, aby některé byly přímo roztrhány . To je v přímém odporu proti tomu, co se

praví v druhém odstavci. V prvé řadě pravím za X. župu, že celá Morava má zůstat tak, jak byla, až na X. župu. X. župa,

která existuje teprve šest měsíců, má být roztrhána, a co bylo během šesti měsíců opravdu vybudováno, kde ze 17 soudních okresů je vybudováno 14 s 998 obcemi, které přináležejí do této župy, to návrhem komise, který komise podává na rozhra ničení navrhovaných krajů 14. a 15. , má se znova zvrátit. Má se vůbec znemožnit jakákoliv organizace a agitace. Soudruh Houser mluvil ve svém referátě a všichni to zdůrazňuji všichni referenti, že od dnešního dne z tohoto Slučovacího sjezdu má vzniknout masové hnutí. Takovým rozhraničením ,

jako navrhuje komise, se to znemožňuje . Do 14. kraje dává komise z IX. župy, z Českých Budějovic, do Jihlavy Jindřichův Hradec a z I. župy Pelhřimov, Počátky, Novou Bystřici, Pacov

atd. Přidává do jednotlivého kraje, který něco znamená, k tomu všechno, co je života neschopno , 2. kraj , 15. kraj , Moravské Bu

dějovice, Jaroslavice atd. Z těchto všech okresů jedině v Třebíči je hnutí dělnické. A dostali to, co není životaschopné, takže ce. lek nemůže také žít. Za těch šest měsíců, co se vybudovalo, se trhá na dvě části a nebude v žádné části ničeho . To myslím,

není úkolem, aby se takovým způsobem pokračovalo. Ale také němečtí soudruzi, kteří mají částečně hnutí ve dvou hlavních místech, mnoho nemají. Krajská župní konference se rozhodla

a žádá, aby tato župa zůstala, jak je. Uvažte, že by někdo, kdo by jel na agitaci, musil třeba čtyři hodiny sedět na místě. Po 441

kud se týče příspěvků, prosím snažně, nestavte se proti tomu, když my jako komunisté říkáme, že to nelze, aby příspěvek

3 Kč musil každý komunista dát. Představte si tu dnešní situa ci , ve které žijeme, ta nebude zítra odstraněna. Navrhnul bych a doporučuji, aby těch 50 h , které tam komise ponechává, zů stalo . Obrovská masa zemědělského dělnictva na venkově stojí

na nízké životní úrovni . Tím se přibližíme k masám a krajské organizace budou vědět, jak tyto otázky zařídit. Chceme-li dosáhnout masového hnutí, nemůžeme říci : komunista není, kdo nechce dát 3 Kč. Hospodářská krize zasahuje hluboko. Opravdu není cílem strany ztratit masy, a masu bychom pak neměli .

Grossmann ( proti ) : Leží před námi návrh organizačního řádu a máme o něm rozhodnout, zdali ho přijmeme tak, jak komise doporučuje , či máme-li právo tento organizační řád

ještě znova jako zástupci dělnictva korigovat. Nemohu déle mluvit než deset minut, ale na mě to činí dojem, že dávám vol nou ruku byrokratickému šimlu. Organizační řád neříká lidem v organizacích , soudruhům, nic, aby mohli pochopit své povin

nosti a jaká jsou jejich práva. Dlužno litovat, že tento návrh nebyl dán organizacím k diskusi, jak se na komunistickou stranu patří . Protestujeme jako zástupci venkovských organi

zací proti rozdělení žup. Kreibich pravil, že němečtí soudruzi jsou ztotožněni s organizačním řádem. Můžeme říci, že soudru zi němečtí na celém jihu jsou proti rozdělení žup, tak např.

okres volarský. Máme za to, že útvar žup musí být zachován. Mu síme brát ohled na to , že bude třeba pomýšlet na volby do Ná rodního shromáždění a župních výborů. Pokud jde o příspěvky, uznáváme, že výkonný výbor potřebuje zlepšení. Ale máme-li mít stranu masovou, jak řekl Merta, musíme vytknout, že ná

vrhová komise při zpracování organizačního řádu zapomněla na důležitého činitele v komunistickém hnutí, to jest na naše ženy výdělečně činné. Může dělnice zaměstnaná v tkalcovně platiti 3 Kč příspěvků ? To je vyloučeno. Ztratíme ty lidi, a uvá

dím to , aby se to na nás nevymstilo. Přimlouvám se, aby pří spěvek 50 h byl ponechán pro dělnictvo jsoucí bez práce a pro dělnictvo domácky zaměstnané. Musíme uvážit, že na venkov ském dělníku se chce, aby také platil příspěvky odborové a

tělocvičné jednotě a aby podporoval veškeré podniky strany. Musíme se proto stavět proti zvýšení příspěvků nebo žádat, aby byly upraveny tak, jak stanoví organizační řád. Doporuču ji, aby byl brán zřetel na ženy výdělečně zaměstnané a zaměst nance v domácím průmyslu.

Krček: Bylo by opravdu potřebí hovořit o tomto organizač ním řádu do určité míry obšírněji. Žel že nemáme tak mnoho

času, a proto omezím se na konstatování nejnutnějších fakt. V prvé řadě chci říci, že není správný názor, jako by organi 442

zační řád podobal se nějakému rozkazu jakéhosi starého ra kouského byrokratického systému. Konstatuji, že komise pra covala velmi rozvážně, že ku každému jednotlivému bodu mlu

vili všichni členové komise a že jsme všechny náměty, o kte rých se zde mluví, velmi důkladně prodiskutovali a promyslili

a na základě takto důkladně projednaném činili své návrhy. Chápu, že jednotliví soudruzi jsou nespokojeni s rozdělením

krajů, že někteří soudruzi nemohou pochopit dosud jednotlivé

body organizačního řádu. V této věci chci říci toto: Organizač ní řád je postaven na základě tezí, které byly zaslány dopisem Třetí, moskevské internacionály, a jest nutno, aby soudruzi, zdali tyto teze ještě nečetli, zdali nečetli dopis, aby si ho vzali do rukou a podrobně studovali, jestli se komise tímto dopisem řídila nebo neřídila. Mám celkový dojem , že je zde opozice za každou cenu a za každých okolností. Připouštím, že největší

odpor budí otázka příspěvků. A tu dovolte, abych zaujal k ní stanovisko. Konstatuji, že mne tímto úkolem nepověřila má župa, ani župní výkonný výbor, nýbrž že z tohoto místa mluvím jako člen komise ku pracování organizačního řádu strany a že považuji za svou povinnost návrhy, které tam byly usneseny, hájit. Jednotlivci praví : jakmile uskutečníte tyto příspěvky, veliká řada dělníků nám uteče z organizací. Odpustťe, konsta

tuji, že tohle, co delegáti mluví, není pravda. ( Souhlas. ) Děl nictvo tak nesmýšlí. A já vám to dokáži ( Výkřik : Oni neutečou,

ale přestanou platit!) tím, že brněnské dělnictvo v brněnské župě zaplatilo na účet strany od prosincové perzekuce mimo příspěvků a všech jiných potřeb na účely strany jeden a půl miliónu korun, a to svědčí o něčem jiném, než jak vy povídáte, že dělníci, kteří jsou přesvědčení komunisté, pro jednu korunu měsíčně půjdou z organizace ven. Nevěřte tomu. Konstatuji, žę i v této těžké hospodářské krizi se najdou dělníci a též soudru zi, kteří za mnohé jiné malicherné a nepotřebné věci dají dale ko víc než 1 Kč a 3 Kč. A já budu zpytovat své svědomí a pů jdu s klidem před naše členstvo a řeknu : Soudruzi, kdo jste

komunisté, nedávejte 3 Kč, dejte straně ještě více, poněvadž to potřebuje ! Otázka příspěvková trvala v naší komisi nejdéle a já se přiznám, že i já i všichni ostatní soudruzi, zejména sou druzi z pražské župy, bránili se velice tomuto zvyšování, a dlouho jsme o tom 'diskutovali. Já z praktických zkušeností

z vlastní župy mohu říci, že ti soudruzi, kteří jsou v tak těžkém

hospodářském postavení, že opravdu platit nemohou, stejně z organizace vystoupí. Ale jedná se o ty soudruhy, kteří platit

mohou, a neplatí. Ve staré organizaci, ve straně, která byla demokratická, měl každý člen strany možnost a příležitost platit si třídu, jakou chtěl, měl možnost platit 1, 2, 3 nebo 5 Kč.

Soudruzi, vemte si zprávu tajemníka ústředního sekretariátu k ruce, ať vám udělá statistiku, kolik příspěvků bylo 3 Kč a 443

kolik příspěvků bylo 2 Kč a 5 Kč zaplaceno a přijdete k pozi tivnímu názoru, že soudruzi v průmyslových centrech, nevyjí maje ani brněnskou župu , že soudruzi, kteří měli příležitost platit , platili příspěvek 1 Kč, ač mohli platiti 3 Kč a 5 Kč, po něvadž měli k tomu své peněžní příjmy. Proto jsme učinili usnesení , kdo může platit , že má platit, a kdo nemůže, že ne platí. Kdo však platit může, že platit je povinen. Houser : Padla zde slova , že náš organizační řád je příliš

centralistický , snad až tak, že až z toho centralismu vybočuje v diktaturu . Nechci zapírat , že skutečně je hodně centralistic

ký, a že skutečně když si zvolíte na sjezdu výkonný výbor, že se může stát, že může přijít takový okamžik, že nejen bude ten to je docela dobře možné, s tím mu výkonný výbor diktovat že vybočuje mimořádným neznamená, to ale -počítat síte způsobem , nýbrž to znamená, že je ustanoven tak, aby odpoví

dal potřebě našeho hnutí a těžkým okamžikům, které na nás mohou dolehnout. Nebylo - li to ideální, co se stalo v ohledu

centralizace, nevzniklo to z lásky a sebelásky, aby výkonný výbor byl něčím velikým nebo něco podobného, bylo-li tam

něco dáno, bylo to jen dáno z čiré a těžké povinnosti, která dolehne na naše lidi, přijdou -li události tak závažné, jako vů

bec tam nebylo nic dáno z libovůle, nýbrž z praktické potřeby, a to pod dojmem pokynů a rad , kterých se nám dostalo . Byly to rady, které nám nepřímo říkaly : takováto stavba jedině odpo

vídá potřebám komunistické strany. Tedy myslím , kdo si pro

myslí celý úkol a poslání organizačního řádu, že nebude niko ho z vás, který by nějakým způsobem nás z něčeho zvláštního vinil při sdělování tohoto organizačního řádu. Pokud se týče námitek do kandidátní listiny, které byly nad hozeny, ukazují , co jsem mluvil ráno . Domnívám se , že by byla ta nepadla , kdyby řečník byl ráno měl vysvětlení.

Jediná věc je ohledně příspěvků. Chápu rozčilenost někte: rých delegátů, chápu to proto , poněvadž vím, že až přijdou domů, dostanou zrovna tak rozčilené výtky, proč něco takové

ho připustili. To bude těžká zodpovědnost, která na ně doléhá. Vím to sám, vím velmi dobře, v jakých těžkých a zlých okamži

cích prodělává proletariát svůj život, jak těžko musí každý haléř shánět, a přijdou doby , kdy i těch 50 haléřů schází.

Všichni věříme, že přijdou takové okamžiky, ale jistě přijdou také okamžiky , kdy lidé , kteří se hlásí do našich řad, vydělá

vají a nekonají svých povinností ke komunistcké straně, ze jména, když je jim to ponecháno na vůli. Z tohoto důvodu je nutno, aby se každému připomnělo , co je jeho povinností . My sáhli k tomuto zvyšování, ale ponechali jsme tam možnost, aby ti lidé , kteří opravdu nebudou mít, byli osvobozeni. Když to bude otec pěti až sedmi dětí a nemůže je uživit, má výkonný výbor právo bez všeho jej osvobodit nebo dát jej do kategorie 444

50 haléřů. Je-li ale jen trochu možno, pak má každý povinnost, aby se držel litery a aby neobtěžoval druhé a výkonný výbor.

Tedy i na nejchudší je pamatováno. Pochopitelně, že druzí, kteří trochu budou moci, nebudou takovou žádost podávat, ale bude-li v takové situaci náš soudruh, který je komunistou, pak nebude se za takovou žádost stydět a musí se mu počkat nebo vůbec slevit, to je dát mu tu nižší známku. Vyřídí se to po ka

marádsku, komunisticky, a věc nebude trpět. Otázka vzestupné daně se držet nedá. Jednak, jak zkušenost nás naučila , ponechávali jsme volnost každému, aby si vybral.

Někteří ten komunismus si lacino pořizují, velmi málo jsou obě taví.

Trvám proto pevně na kategoriích, které jsme stanovili , na známkách 50 h, 1 Kč a 3 Kč. Nemůžeme ustoupit již také z důvodů finančních. Představte si, že němečtí soudruzi při

cházejí k nám již s 2korunovým příspěvkem. Zvykli mu a nyní mají připustit, aby všichni ti, kteří platili 2 Kč, platili 50 h. Pochopitelně, že budou platit stejně jako my, budou v téže

organizaci jako my a nelze to na nich žádat I beztak říkají : ztratíme mnoho členů, kteří dříve platili 2 Kč a nyní budou platit 1 Kč nebo 50 h. Ztratíme u druhé kategorie, těch chu

dých zemědělských dělníků, také korunu. Kde si to máme na hradit ? Chcete-li mít v ústředí peníze , musíte si to nahradit u těch, kteří mají. Musí se zvýšit příspěvky nejen na 2 Kč, tím bychom ztrátu nenahradili, nýbrž musí se zvýšit na 3 Kč. Jinak to nejde. Musíte k těmto cifrám přijít. Vy dobře víte, že se cho dí se všelijakými věcmi, ohledně všelijakých pomocí a víte, že na druhé straně výkonný výbor se stará a říká, že musíme si

sami úplně stačit na celou další dobu. Představte si celé velké Slovensko , zemědělské, chudé, kde mají vzít od nich příspěv ků, jak je má ústředí podporovat ? Nebo si představte takový kraj pražský a jeho Německobrodsko, Táborsko, Českomorav

skou vysočinu. Ty nemohou si platit na cestu agitátorů. Tam odtud málo příspěvků dostaneme. Jak to chcete zpracovat ? To jinak nejde, než že budeme mít prostředky, než že budeme dělat menší centra, z kterých se to bude musit propracovat. z toho důvodu je nutno, abyste to neuvažovali citově, nýbrž

abyste to uvažovali více rozumem, prakticky, zdali stačíme nebo nestačíme. Z toho důvodu jsme přišli na konečnou cifru, s kterou k vám přicházíme.

Chci se zmínit ještě o jedné věci, o které jsem se ráno nezmi nil a která je součástí našeho návrhu, totiž o rozdělení kra jů. To nebylo rozděleno proto , že by se soudruzi chtěli pochlu

bit revolučním činem, nýbrž bylo to učiněno z praktické potře by , kterou máme ze zkušenosti své a z celého hnutí. To je zá važné, aby se naše dělnictvo seskupilo podle svých zájmů, a ne

podle zájmů těch, jak to potřeboval nebo potřebuje Švehla, 445

aby se zemědělská končina, Českomoravská vysočina, svázala s Prahou, aby dostal ohromný počet mandátů. Nám šlo o to, abychom i tyto naprosto zapadlé končiny, kulturně opozdilé, získali. To byla zlomyslnost, která se tu prováděla ze strany

Švehly, a my to máme držet, co provedl Němcům na severu, že roztrhal hranice libereckého kraje a že roztrhal textilní prů mysl ? To máme my všechno beze všeho schválit a přijmout do

našeho organizačního řádu, tyto zlomyslnosti, které byly spá chány v Československé republice ? To přece nemůže být na ším podkladem. Nemůžeme se k tomuto snížit, abychom něco podobného schválili a kopírovali. Následkem toho jsme při stoupili k novému rozdělení . Měli jste ho v Rudém právu po čátkem října. My také jsme se dohodli v komisi a celkem stoji me na znění tehdejšího rozdělení. Aby nebylo velkých rozkolů, svolali jsme zvláštní konferenci župních zástupců, důvěrníků a tajemníků , která se sešla U Zábranských a o věci rokovala. Sešli jsme se s tím, že tyto kraje jsou potřebny a že zařídíme je

tak, jak bylo schváleno. Ale hlavně je zde ostravská pánev, která měla být samostatnou a měla mít spojitost s celým

ostravským venkovem. Řekli jsme si také, že bude záhodno, aby Velká Praha spojila se s venkovem, že není třeba dělat dva kraje pro Velkou Prahu a pro venkov pražský. S touto změnou jsme souhlasili v komisi a přicházíme s ní sem. Mluvilo se o Počátkách a plánu, aby se připojily k Jihlavě, která přesahu je hranice české a moravské. Je to nejmenší kraj , mají krásné spojení s Jihlavou, mohli jsme tedy dát k tomu souhlas, proto, že tyto dva okresy budou vyňaty z našeho pražského kraje a naprosto zapadlého kraje německobrodského. Ten musí být znovu zřizován . Dle toho jsme mluvili o tom, že bude nutno

k brněnské župě připojit okres mikulovský, a sice ten, který doposud patří k jihlavské župě. Je to čistě německý kraj , nejsou

tam organizace. Mají tam nejvýš » orgeše «. Řekli jsme si, to že Brno obstará, kdežto Třebíč to obstarat nemohla, také z toho důvodu, protože má spojení vzdálenější. Němečtí soudruzi uvá dějí, že okres doupovský u Kadaně má lepší spojení, přesto , že

to vypadá, že má spojení s Karlovými Vary. O věcech těchto jsme také hovořili. Konečně projeveno přání, abychom dva okresy, Skalici a Holič , ze Slovenska připojili k Hodonínu, poněvadž tam Bratislava nemá spojení. Souhlasili jsme s tím a doporučujeme ku přijetí, ale poněvadž by tato látka musila být zvláště vykládána, musili bychom mít m'apu la o každé věci zde jednat na sjezdu a to není možné navrhujeme, aby na tomto sjezdu byla dána plná moc, aby v rámci toho, co bylo uvedeno, a v rámci názorů, které byly v komisi, aby výkonny

výbor ještě podobným přáním vyšel vstříc a udělal věc tak, že

kraje se budou konstituovat po tomto sjezdu pomocí výkonné ho výboru. Dostanete také ještě znění, jak veliký váš kraj je, a 446

budete -li mít nějaká přání, beze všeho přijďte k výkonnému výboru a on, pokud možno, po uvážení vyhoví. Vždyt výkonný výbor je k tomu, aby se věnoval organizační práci, a ne aby ji ztěžoval.

To je smysl toho, co chci říci na rozchodnou. Je vidět, že máme na mysli, aby strana kvetla, aby organizační řád odpoví

dal struktuře strany. Můžete si pochopitelně ještě vše opravit v budoucnosti. Tento organizační řád bude nyní zkouška naši pohotovosti. Je to pravda, že se mělo o věci více diskutovat, ale

byly to technické obtíže, které to znemožnily. Buďte trpěliví a zkuste to. Když to nepůjde, pak zkušenost bude silnější než každá litera. Přijdete na budoucí sjezd se žádostí, aby se orga

nizační řád opravil. To není mrtvá litera, to není bible. Mějte na mysli jen, abychom rychle a co nejdříve měli hotový pod. klad pracovní, abychom se do práce mohli pustit, aby organiza ce kvetly a rostly. Neurath: Je samozřejmo, že nyní nemohu měnit již nic na

přesvědčení delegátů a považuji také za zbytečno obzvlášt zevrubně opakovat argumenty, které byly předneseny. Upozor ňuji vás jen důrazně na velikou vážnost situace. Kdyby návrhy týkající se rozhraničení okresů a příspěvků nebyly přijaty, pak jsem přesvědčen, že strana skutečně nebude s to splnit jednu z nejdůležitějších otázek. Prosím vás, abyste dbali toho, že Komunistická strana československá teprve nyní započíná, že

musíme začít pracovat na poli odborových organizací, respek tive pokračovat v tom, co bylo započato, v mnohem větším rozsahu a s mnohem větší iniciativou, než se dosud dálo. Podo

týkám, jestli komunistická strana nebude s to v dohledné době největší část členů odborových organizací revolucionovat, pak komunistická strana nemá existenčního oprávnění. Tato práce

není však možna, nedáme-li straně finanční prostředky, aby mohla na tomto poli pracovat. Opětovně bylo včera a dnes mluveno o tom, že strana dosud nebyla činna na poli vzdělávací

práce. Všechny tyto výtky zůstanou tak dlouho v platnosti, do kud nejvyšší sbor strany nebude s to pro nedostatek finanč ních prostředků i tuto činnost zahájit. Málo bylo mluveno o organizaci mládeže, ale ne proto, že bychom neznali veliký význam organizace mládeže, ale proto, že nebylo žádného ča su. Nyní však musíme si říci, že komunistická strana musí vět. ší měrou než dosud věnovat pozornost organizaci mládeže. Pravím , a to není frází, že komunistická strana bude se vyvíjet a bude schopna akce tou měrou, jak se jí podaří navázat těsné, srdečné styky k mládeži dělnické. Dnes to slovo platí více než

dříve, a politická strana, která má za sebou proletářskou mlá dež, má pro sebe budoucnost. My na poli organizování mládeže

nebudeme moci být nic nebo právě tak málo činní jako dosud, když straně nedáme prostředky. Totéž týče se organizace žen. 447

Organizace žen činí vše možné, aby se dostala kupředu . Nemů. žeme tvrdit, že organizace žen je tak silná , jak by mohla být,

kdyby se strana ve větší míře starala o ženský proletariát. Nestalo se tak dosud proto, že představenstvo strany nemohlo každého přání žen splnit, poněvadž nemělo k tomu finančních sil , ne proto, že představenstvo strany by nemělo pro organiza 9

ci žen pochopení. Povinnost svou vykoná teprve tehdy, když mu dáte potřebné prostředky. Opakuji to, co jsem řekl včera a předevčírem, a říkám to ještě jednou. Velká imponující mezi národní Komunistická strana Československa nesmí se propůj .

čit k tomu , aby bez potřeby žádala prostředky.1 Ale má-li v Československu komunistická strana mít tolik sil ve finanč ním ohledu , kolik je zapotřebí, pak může se to stát jen tehdy, odhodláte- li se učinit rozhodnutí, aby takové příspěvky byly stanoveny , které straně opatří nutné prostředky. Činím vás

pozorna, že máme málo literatury, že redakce nemohou se dotknout všech důležitých otázek, protože máme málo listů, které jsou na výši , které mohou požadavkům na ně kladeným jen tehdy vyhovět, když je posílíte finančně ve smyslu ustano vení a tezí Komunistické internacionály .

Kreibich: Nyní budeme hlasovat o organizačním řádu. Jsou zde dva pozměňovací návrhy, Dám hlasovat zvlášť o otázce příspěvků, kterých se návrhy týkají. Je tu především návrh soudruha Baumheiera , aby byl jen dvojí příspěvek tedy aby příspěvky byly jen dva, 1 Kč a 3 Kč . Kdo je pro tento návrh ? – Hlasuje se. — Kdo je proti ? – Hlasuje se. Kreibich : Návrh je zamítnut . Kreibich : Nyní dám hlasovat o návrhu komise. -

Návrh komise zní, že mají být příspěvky 50 h, 1 Kč a 3 Kč. Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se .

Kreibich: To je většina , návrh je přijat.

Rozdělení příspěvků Kreibich: Nyní budeme hlasovat o rozdělení příspěvků. Je tu minoritní návrh soudruha Bürgera , aby byl příspěvek rozdělen tak , aby přikázáno bylo ústředí pro administrativu 20 %, voleb

nímu fondu 5 % , vězeňskému fondu 5 % a 70 % , aby bylo přiká záno krajským organizacím , které se mají o ně rozdělit s místní

organizací . Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se. Kdo je proti? Návrh je přijat. Tím odpadá hlasování o návrhu komise. 1 Ve Vorwärts , č . 259 , 4. listopadu 1921 , je uvedeno : aby bez po třeby žádala prostředky zvenčí . 448

Schválení celého organizačního řádu Kreibich: Nyní přikročíme k hlasování o organizačním řádu samotném. Máme hlasovat o každém odstavci zvlášť? Kdo je pro to , aby se hlasovalo en bloc ?

-

Hlasuje se a schvaluje se

návrh hlasovat o organizačním řádu en bloc. Kreibich : Bude se hlasovat o celém organizačním řádu vyjma o oněch odstavcích, o kterých bylo již hlasováno. Kdo je Hlasuje se . pro organizační řád celý ? Kreibich: Organizační řád je přijat.

ORGANIZAČNÍ ŘÁD SCHVÁLENÝ SJEZDEM 1. Příslušnost ke straně

1

Ke straně může náležet každý bez rozdílu pohlaví a věku uznává zásady , program, řády a usnesení strany i Komunistické internacionály , ve smyslu jejich pracuje a plní povinnosti jimi vytčené. kdo

Zejména je každý povinen být členem místní organizace svého bydliště a organizace svého odboru , podle možnosti zú

častňovat se hospodářských, kulturně výchovných a tělový chovných akcí strany i jiné činnosti v ostatních oborech děl nického života a brát vůbec činný podíl na denní organizační práci, platit pravidelně stanovené příspěvky, odebírat časopisy strany a získávat pro ně odběratele.

Příslušníci strany nesmějí přináležet žádné jiné straně ani pro ní, ať v jakékoli formě, být činnými. II. Místní organizace

Soudruzi a soudružky bez rozdílu věku, působící pro strany v místě, v Praze v jednotlivých obvodech zvláště utvořených, tvoří místní organizaci. Tyto místní organizace, eventuálně jejich sekce rozkládají se v desítky. Plenární schůze všech příslušníků strany v místní organiza. ci konají se co nejčastěji, nejméně však jednou za měsíc. Místní organizace řídí všechny potřebné práce v místě, nad

jejich konáním vede dozor a dává též nové popudy k činnosti i vyhledává potřebné činitele k tomu a zřizuje rozličné pracov. ní odbory. Jako výkonný svůj orgán volí si místní výkonný vý. 1 Organizační řád uveřejnilo Rudé právo, č. 260, 6. listopadu 1921, Vorwärts, Č. 268, 15. listopadu 1921 , a Pravda chudoby , č . 79,

24. listopadu 1921, č. 81, 27. listopadu 1921, a č. 83, 8. prosince 1921. 449

bor a nejméně 2 revizory všech peněžních funkcí a podniků místních , jakož i potřebné náhradníky. Zvolení mohou být svých funkcí zbaveni na každé plenární schůzi. Místní výkonný výbor má být nejméně pětičlenný ( důvěrník,

jeho zástupce, jednatel, pokladník , kolportér ). Kromě toho je plnoprávným členem místního výkonného výboru strany sou družka plenární schůzí pověřená ku řízení propagandy v místě a jeden člen zvolený na plenární schůzi za mládež. Členové místního výkonného výboru jsou povinni rozdělit si veškerou činnost v místě a pověřit vždy jednoho ze svého stře du zodpovědnosti za celý obor práce ( odbory , družstva , malo

rolnické a zemědělské vrstvy, práce kulturní, práce tělový. chovné ) , následkem čehož zástupci jednotlivých seskupení a

odborů s poradním hlasem do místních výkonných výborů se nepřipouštějí.

Vedle plenární schůze konají se týdně schůze místních dů věrníků, to je všech osob vedoucích desítky , buňky, frakce,

spolu s místními funkcionáři , kterýžto sbor je povinen prová dět pod zodpovědností místního výkonného výboru strany

všechna agitační a propagační opatření v místě. Tyto schůze důvěrnické jsou zejména nezbytny , jakmile se jedná o prove dení nějaké všeobecné nebo i zvláštní akce . III. Krajské organizace

Veškeré místní organizace v obvodu kraje soustředěné tvoří organizaci krajskou. Hranice kraje upraveny jsou podle prů myslových území, pomèrů komunikačních , podle důležitosti a síly organizační. Hranice tyto mohou být stanoveny a měněny

po slyšení interesovaných krajských konferencí pouze sjezdem strany , v případě naléhavosti říšskou konferencí za zodpověd nosti výkonného výboru strany.

Ustavující konferenci zástupců místních organizací v kraji

svolá výkonný výbor strany. Svolání dalších krajských konfe rencí náleží krajskému výkonnému výboru . Konference krajská koná se podle potřeby, nejméně však jednou za půl roku . Mimořádně budiž svolána , žádá-li o to jed

na třetina místních organizací, a tu nutno svolání provést co nejrychleji. Zástupce na krajskou konferenci má být volen v plenární schůzi, a to tak , že na každých dovršených 100 řád ných příslušníků strany přísluší 1 delegát, a každé organizaci menší rovněž 1 delegát. Přitom třeba přihlížet k zastoupení žen.

Každý delegát na konferenci má jen jeden hlas. Členové krajského výkonného výboru, pokud nejsou řádně

zvolenými delegáty, musí být rovněž přítomni a mají na konfe renci hlas poradní. 450

Krajská konference pojednává o všech záležitostech politic kých, agitačních, propagačních, kulturně výchovných, tělový.

chovných, organizačních, hospodářských i finančních, posuzu je a kritizuje taktiku a postup práce v kraji a usnáší se o návr

zích, jak všechny tyto práce v kraji mají být obstarávány a vykonávány.

Z příslušníků bydlících v sídle kraje nebo v příznivém s ním spojení volí konference aspoň devítičlenný krajský výkonný výbor ( důvěrníka , jeho zástupce, pokladníka, jednatele, zapi sovatele, zodpovědného redaktora, vychovatele apod. ) . Sou družka určená konferencí k vedení propagandy mezi ženami a

rovněž krajskou konferencí zvolený zástupce mládeže jsou též plnoprávnými členy krajského výkonného výboru. Vedle toho volí konference krajská 4 revizory všech peněžních fondů a

všech hospodářských funkcí a podniků krajských. Ke všem těmto funkcím volí též potřebné náhradníky. Dále volí 2 mimo

sídlo kraje bydlící a působící osoby a jich náhradníky jako delegáty říšské konference .

Také členové krajského výkonného výboru jsou povinni veš kerou činnost v kraji podle různých oborů práce mezi sebe rozdělit a zúčastnit se činně ve všech složkách krajského děl

nického hnutí, čímž ovšem jakýkoli poradní hlas jednotlivých seskupení a odborů v krajském výkonném výboru odpadá. Tento výkonný výbor vykonává všechny úkoly v kraji po třebné . On provádí zejména soustavnou a plánovitou agitaci a propagaci v celém obvodu kraje, on vede seznam všech organi

začních jednotek ve svém obvodu a stálé přehledy jich prací. Výkonný výbor obstarává dále všechny statistické práce týka

jící se hnutí dělnického a činnosti organizací v kraji. Jen se svolením krajského výkonného výboru možno podniknout v obvodu kraje jakýkoli hospodářský podnik reflektující na přízeň strany .

Krajský výkonný výbor spravuje též všechny příjmy a fondy, o nichž se konference usnesla, a je spolu s revizory povinen při každé krajské konferenci podat přesnou zprávu o stavu všeho krajského jmění . Jemu náleží vybírat a zúčtovat daň strany, tak jak organi

začním řádem a sjezdem strany bylo stanoveno. Zejména musí dbát toho, aby příspěvky byly včas a správně v místních orga nizacích vybírány . Za účelem snazšího vykonávání prací v jednotlivých obvo

dech kraje nebo i soudních okresích může výkonný výbor kraj ský utvořit si obvodové nebo okresní důvěrníky, popřípadě výbory nebo organizace , které může vypravit, jak za prospěšné uzná. Za jejich činnost však v každém směru nese zodpověd nost .

451

IV . Sjezd strany Sjezd strany koná se aspoň jednou za rok a má být nejméně

8 týdnů před konáním v ústředním časopise strany s oznáme ním prozatímního denního pořádku vyhlášen. Všechny ostatní časopisy strany mají povinnost vyhlášku sjezdu strany otisk nout. Sjezdovou zprávu je nutno dodat delegátům nejpozději 14 dnů před sjezdem. Návrhy organizací nebo příslušníků stra

ny musí být předloženy výkonnému výboru strany, který je povinen uveřejnit je aspoň týden před sjezdem v ústředním časopise strany .

Mimořádný sjezd strany koná se, když se na tom usnese vý. konný výbor strany nebo jedna třetina krajských výkonných výborů . Zdráhá -li se výkonný výbor strany usnesení provést,

jsou oprávněni navrhovatelé sami svolat sjezd . Zpráva sjezdo vá v tom případě odpadá a všechny ostatní lhůty mohou být zkráceny až na čtvrtinu . Delegáti sjezdoví voleni jsou přímo v místních organizacích , a to tak, že na každých dovršených 1000 příslušníků připadne jeden delegát. Ústředí oznámí na základě průměru o zaplace ných příspěvcích krajem v uplynulém půlroce počet delegátů naň připadající . Kraj je povinen seskupit místní organizace

podle obvodů , popřípadě podle soudních okresů, a rozvrhnout poměrně podle organizovaných příslušníků počet připadají. cích na ně delegátů . Při volbě má být přihlíženo k zastoupení žen .

Na sjezdu mají členové výkonného výboru strany a kontrolní komise hlas poradní a jsou povinni sjezdu se zúčastnit. K účas ti na sjezdu jsou dále povinni: 2 členové klubu poslanců, 1 člen klubu senátorů, po 1 zástupci z oněch odborových svazů,

jež připojily se ke Komunistické internacionale, po 1 delegátu z oněch ústředí hospodářských organizací, jež politicky stojí na půdě Komunistické internacionály, po 1 delegátu ze všech ústředních komunistických svazů tělovýchovných a kulturně výchovných , 5 zástupců za Komunistický svaz mládeže, po 1 výkonném

redaktoru

ze

všech

denních

časopisů

strany,

ústřední tajemníci a sjezdoví referenti. Ostatní poslanci a se nátoři, pokud nejsou oprávněnými volenými delegáty, mají

povinnost zúčastnit se sjezdu jako hosté . Kdo má hlas poradní, může být též volen do komisí a zřízení sjezdových. K platnosti usnesení sjezdových je nutna absolutní většina hlasů volených delegátů.

Útraty spojené s účastí virilních osob na sjezdu nesou ty instituce , kterým přináležejí. Útraty spojené s vysláním řád ných delegátů nesou kraje . Sjezd strany rozhoduje o všech záležitostech strany jako orgán nejvyšší a svrchovaný. Zejména o všeobecných záleži 452

tostech týkajících se agitace, propagace, organizace, hospo

dářství, financí a vůbec celého života strany. Jemu náleží po suzovat a schvalovat zprávy o činnosti ústředních orgánů stra

ny, o tisku, o stavu říšských podniků, činit potřebná usnesení v tom směru a rozhodovat o podaných návrzích. Volby výkon ného výboru strany a kontrolní komise konají se na sjezdu

hlasovacími lístky a rozhoduje prostá většina. Jedině sjezdu přísluší měnit program strany a organizační řád i schvalovat výroční účty institucí a podniků strany. V. Výkonný výbor strany Sjezd volí 24 členy výkonného výboru a 12 náhradníků. Mezi těmi musí být též pamatováno na zastoupení žen a mládeže.

Poněvadž výkonný výbor je též řídícím politickým orgánem strany, nutno hledět k tomu, aby členy jeho byli poslanci a se nátoři co nejméně. Náhradníci povoláni jsou , jen když člen vý konného výboru nekoná nebo nemůže konat povinnost.

Výkonný výbor strany volí ústřední sekretáře strany a šéfre daktora ústředního orgánu. Je oprávněn tyto funkce svěřit také soudruhům , kteří nejsou jeho členy . V tom případě náleží

jim hlas poradní. Také ve svých vlastních záležitostech mají Členové výkonného výboru strany hlas jen poradní. Výkonný výbor strany rozhoduje prostou většinou. On je nejvyšším rozhodujícím orgánem, když nezasedá sjezd strany.

Výkonný výbor dává podněty k akcím a určuje zejména takti ku a postup při všech počinech celou stranou vedených. Usne. sení výkonného výboru strany mohou být sjezdem strany zru šena nebo opravena .

Projevy a oznámení může činit ve kterémkoliv orgánu strany a ostatní časopisy strany mají povinnost je otisknouti. Výkonný výbor strany vede zejména dozor nade všemi hos podářskými a finančními záležitostmi celé strany a jemu pro

to musí být kdykoliv k dispozici ústřední i jiný kontrolní vý. bor. Pokud se týče provádění organizačního života, tedy mu náleží určovat zásadní linie a dávat závažné pokyny. Bez

schválení výkonného výboru strany nelze zakládat nové časo pisy strany .

Komunističtí členové parlamentu musí ve své parlamentní činnosti řídit se bezpodmínečně pokyny výkonného výboru strany . Každý z nich musí týž výkonnému výboru odevzdat revers, jímž se zavazuje na učiněnou výzvu ihned složit man dát , jakmile bude shledáno, že nepracuje ve smyslu komuni

stickém. Představenstvo komunistické parlamentní frakce musí být potvrzeno výkonným výborem strany. Ve schůzích parlamentní frakce náleží zástupci výkonného výboru právo veta.

453

Také ve všech organizacích a institucích strany, kde člen výkonného výboru je delegován nebo zasedá, náleží mu právo veta .

Všechny stížnosti proti redakcím časopisů nebo zaměstnan cům a funkcionářům strany mají být řízeny na předsedu vý konného výboru strany .

VI . Užší výkonný výbor strany

Sedm členů výkonného výboru strany tímto v ustavující schůzi pověřených tvoří užší výkonný výbor strany. V téže

schůzi rozhodne se, kteří tajemníci mají zúčastňovat se schůzí užšího výkonného výboru strany s hlasem poradním. Tento užší výkonný výbor strany musí mít ve stálé evidenci

činnost všech krajských a místních organizací. Jemu také ná leží uvádět v život veškeré s organizačním řádem a s usnese ním sjezdovým se srovnávající a rychlého provedení vyžadující

opatření, kvůli nimž výkonný výbor není možno svolat. Užší výkonný výbor strany je nejvyšším orgánem pracovním.

On udržuje stálý styk se všemi složkami dělnického hnutí, provádí usnesení výkonného výboru strany a sjezdu strany. Usnesení jeho mohou být zrušena jen výkonným výborem stra ny nebo sjezdem strany. Veřejná prohlášení všech projevů a usnesení užšího výkonného výboru strany dějí se podle potře by ve kterémkoliv listě strany a ostatní časopisy jsou povinny je otisknout .

Užší výkonný výbor strany obesílá všechny konference kraj ské .

Za své jednání a za nakládání s prostředky strany je užší výkonný výbor strany odpověden pouze výkonnému výboru strany a sjezdu strany .

VII. Kontrolní výbor strany Kontrolní výbor strany skládá se z 18 účetně i administrativ ně způsobilých osob. Volí se sjezdem strany bez ohledu na mís to, kde který člen bydlí.

Kontrolní výbor je oprávněn provádět kontrolu podniků a institucí strany , kdykoliv to za dobré uzná. Výkonný výbor strany nebo i užší výkonný výbor strany mají práve také vy zvat kdykoliv kontrolní výbor k revizi , a to nejen ústřední, nýbrž každé podřízené instituce a korporace i podniků v majetku organizací, kteréž jsou povinny poiřebné zprávy

o obchodním vedení kontrolnímu výboru podat. Pro všechny organizace , korporace a podniky ve straně počíná rok 1. čer vencem a končí 30. červnem .

Náklady spojené s prováděním kontroly nebo s případnou 454

účastí na sjezdech, zastupitelstvech strany, ve výkonném vý. boru nebo v užším výkonném výboru strany hradí pokladna

kontrolního fondu, který je spravován výkonným výborem a vybírán od kontrolovaných podniků strany podle předem vý konným výborem stanoveného klíče. Je -li nutna kontrola mi mořádná, hradí útraty kontrolovaný podnik.

VIII. Ríšská konference Výkonný výbor strany spolu s důvěr níky krajských organi zací a dvěma krajskou konferencí volenými členy tvoří říšskou konferenci. Kromě toho jsou členy říšské konference zástupci :

společného klubu poslanců a senátorů, ústřední komunistické odborové rady , komunistické mládeže , ústřední komunistické

organizace družstevní, dále všichni ústřední a krajští sekretá ři, výkonní redaktoři všech deníků strany a dva zástupci kon trolní komise .

Říšská konference schází se k poradám jednou za čtvrt ro

ku, když se na tom usnese výkonný výbor strany, popřípadě požádá o to aspoň čtvrtina plnoprávných členů říšské konfe rence. Útraty spojené s obesláním konference hradí ty složky strany, k nimž členové náležejí. Říšská konference je poradním sborem pro výkonný výbor jedná tudíž o všech záležitostech strany, podává strany

o nich svá dobrozdání i usnesení a vypracovává návrhy pro další práce. Pouze v případě voleb do Národního shromáždění nebo voleb do župního sněmu a podobných ústavních institucí

státních nebo župních je orgánem, jenž má právo vypracová vat kandidátní listiny na základě krajských výkonných výbo rů , přičemž nesmí být nijak omezeno právo veta ústředního

výkonného výboru strany. Stejně tak náleží do pravomoci říš ské konference vybírat členy delegace k sjezdům Třetí inter nacionály.

V případě technické nemožnosti svolat říšskou konferenci přechází i tato pravomoc na ústřední výkonný výbor strany. IX. Zřízenci strany

Aby mohlo být zřízeno místo tajemníka nebo redaktora, ať v místě, nebo v kraji, nebo v některém ústředí, je nutný sou

hlas výkonného výboru strany . Přijímání sekretářů a redakto rů v místech a krajích má se dít příslušnými výkonnými výbo ry nebo plenárními schůzemi a konferencemi po dohodě s užším výkonným výborem strany. Výkonný výbor strany má proti vykonané volbě právo veta.

Zřízenci jsou placeni onou institucí nebo korporací, která je volila.

455

X. Příspěvek strany

Každý příslušník strany je povinen k rukám pokladníka místní organizace nebo ustanoveného jeho zástupce ( uliční důvěrník, kolportér apod .) odvádět příspěvek určený sjezdem strany . Přijetí zaplacených příspěvků musí být stvrzeno vlepe

ním známek strany do legitimací . Při vydání známek budiž požadován průkaz, že příslušník nějaký časopis strany odebí

rá . Tento průkaz nebudiž požadován od nezaměstnaných osob, příslušníků rodiny nebo od osob, jež místním výkonným výbos rem strany od odebírání časopisů strany byly osvobozeny. Příspěvky jsou měsíční, a to : 50 h , 1 Kč a 3 Kč. Do I. třídy mohou být zařazeni pouze nezaměstnaní, dále členové rodiny,

pokud nejsou výdělečně činní, nebo osoby, o nichž se na tom výkonný výbor místní k jejich žádosti zvláště a jmenovitě usnese. Příspěvek 1 Kč platí pouze pro zemědělské dělnictvo, pokud jeho výdělečnost je nepatrná . Ostatní příslušníci platí 3 Kč měsíčně.

Ze základních těchto příspěvků strany náleží výkonnému výboru strany na administrativu 20 % , ústřednímu volebnímu

fondu 5 % , ústřednímu právnímu a vězeňskému fondu 5 % , krajské a místní organizaci 70 % . Vedle těchto řádných příjmů strany mohou uvedené instituce pro své potřeby získávat též příjmy jiné , které však musí být schváleny příslušnými sjezdy,

konferencemi nebo plenárními schůzemi. Za účelem zajištění právní ochrany pro všechny příslušníky strany, kteří jsou pro politické delikty z hnutí strany povstalé stíháni a trestáni , jakož i za účelem rozmnožení finančních

prostředků pro volební akce potřebných mají také místní a krajské organizace zřizovat své samostatné vězeňské a volební

fondy , jimž se přikazují příspěvky usnesené plenárními schů zemi a konferencemi, jakož i obnovy z různých nahodilých příjmů , jako jsou výtěžky ze zábavy , výletů, sbírky, dary apod.

Posílení těchto fondů doporučuje se jako přední povinnost také všem podnikům , spolkům, institucím a orgánům nalézají cím se v rukou našich stoupenců, které nemají sice politickou činnost za svůj bezprostřední úkol, ale přátelsky chovají se k dělnickému hnutí .

Správu takovýchto fondů místních a krajských i dispozici

s nimi řídí příslušné výkonné výbory místní nebo krajské. Cel ková pravidla o použití jich , zejména o udílení právní ochrany

a vězeňské podpory, vydána budou výkonným výborem strany. XI . Vyloučení ze strany Zpronevěří-li se kdo zásadám strany, přestoupí-li program strany nebo proviní-li se nečestným jednáním, je povinnen 456

výkonný výbor místní organizace vyloučit takovou osobu ze strany. Poruší-li kdo disciplínu nebo usnesení strany, musí

příslušná organizace nebo instituce strany proti němu zakro čit : 1. udělením důtky ; 2. udělením veřejné důtky ; 3. dočas

ným odejmutím funkcí strany ; 4. vyloučením ze strany. Zdrá há-li se organizace tak učinit anebo je -li osoba ta s trestem nespokojena, možno odvolat se k výkonnému výboru strany. Kreibich : Jsou tu ještě

Jednotlivé návrhy První návrh : Ústředním orgánem strany je pouze Rudé prá vo. Liberecký Vorwärts stává se zase krajským orgánem. Hlasuje se .

Kreibich: Návrh je přijat.

Kreibich: Druhý návrh zní: Sjezd přijímá směrnice, na kte rých se usnesla říšská konference žen, a ukládá novému vý. konnému výboru , aby ve smyslu těchto směrnic dále pracoval a v tomto smyslu se usnesl .

Schvaluje se .

Rozhraničení agitačních obvodů Kreibich: Je tu třetí návrh : Sjezd schvaluje rozhraničení agitačních obvodů, jak je předložila šestičlenná komise, s těmi změnami, které přednesli referenti komise, a ukládá výkonné mu výboru, aby nějaké opravy hranic provedl v souhlase s dotyčnými organizacemi. Kdo je pro tento návrh ? Schvaluje se .

Nové příspěvky od 1. ledna 1922 Kreibich: Všechna ustanovení o příspěvcích, o rozdělení příspěvků, všechna ustanovení o organizačním řádu budou mít platnost od 1. ledna 1922. Kdo je pro tento návrh ? Hlasuje se. Kreibich: Návrh je přijat. Kreibich: Tím je tento bod denního pořádku vyčerpán. 457

Zpráva skrutátorů o volbách Kohn : Vážení soudruzi! Sčítací komise zjistila , že bylo ode vzdáno pro kandidátku výkonného výboru 135 listin, a sice

obdrželi všech 135 hlasů soudruzi Šturc , Šmeral a Seidler, dále obdrželi 143 hlasy soudruzi Sliwka a Kreibich, 133 hla

sy Verčík , Neurath, Josková a Schiffel, 132 Seiden a Kohn, 131 Jarolímek , 129 Ritter a Udržalová, 128 Petrovický , 103

Houser, 103 Pavel , 101 Burian, 99 Jílek, 97 Slabihoud, 95 Bolen, 94 Wünsch, 93 Hess, 71 Zorn . Tito soudruzi dostali největší počet hlasů a jsou proto zvoleni. Dále obdrželi : soudruh Skalák 63 , Doležal 30, Hirschl 61,

Bubník 36 , Šarochová 40, Jaroš 31 , Denke 31 , Havlín 21, Vodič .

ka 40, Křenová 26, Čulen 3, Suchardová 1 , Richter 2, Handiíř 3, Muna 1 , Cibulka 5 , Zavadil 2 , Hůla 1 .

Náhradníci byli zvoleni všichni, celá listina náhradníků, jak byla navržena komisí volební. Odevzdáno bylo 121 listin. Obdr želi všichni na oficiální listině jmenování více než poloviru hlasů. Nejméně obdržel soudruh Zorn , který je zvolen i jako člen výkonného výboru i jako náhradník, takže bude zapotře

bí, aby po něm přišel další náhradník, soudruh Hirschl, který obdržel 59 hlasů .

Také kontrolní komise byla zvolena tak, jako byla navržena komisí volební. Nejvyšší počet hlasů byl 101..

Říšský agitační výbor žen byl rovněž zvolen podle oficiální navržené listiny. Nejvyšší počet hlasů byl 90. Kreibich : Zítra dopoledne v 9 hodin koná se ustavující schů

ze nově zvoleného výkonného výboru v místnosti poslaneckého klubu ve sněmovně.

Program strany Kreibich: Zvolili jsme programovou komisi. Program defini tivní má schválit se na příštím sjezdu . Kdo souhlasí s tím, aby tato komise i nadále pracovala ? Schváleno.

Zápas ostravských horníků Kreibich: Nyní máme ještě dva návrhy. Jedna rezoluce týká se ostravských horníků. K tomu má slovo soudruh Hess. Hess: Zajisté máte ve velmi živé paměti dobu, kdy ostravské 458

hornictvo nacházelo se před velkým bojem. Toto hornictvo

usneslo se , že je možno nynějšímu kapitalistickému systému čelit jen když dělnictvo usnese se na generální stávce proti vykořisťujícímu kapitalismu. Toto heslo generální stávky nalé zalo odezvu u všech dělníků jiných odborů i v druhých župách,

které se vyslovily pro generální stávku, kdyby horníci byli vrženi do boje. Dělníci uváděli, že nápor na ostravské horní ky byl by prvním signálem k útoku na vykořisťované ke sníže

ní mezd, k prodloužení pracovní doby v Československé repub lice, a následkem toho heslo generální stávky došlo ohlasu. Proti tomu stavěly se vládní kruhy, také oportunisté i pravi

čáčtí sekretáři, jako u jiných odborů i u horníků a na podkladě toho byli nyní na sjezdu horníků překvapeni horníci terorem ,

který na nich byl učiněn jak ze strany vlády , tak ze strany sekretářů. Ve skutečnosti mají být horníci donuceni k vyšší výkonnosti a pracovní době a vláda činí nejrozsáhlejší opatře ní, aby hnutí horníků ochromila. Z toho důvodu dovoluji si

navrhnout projev o záležitosti horníků ostravských, která je záležitostí veškerých dělníků v Československé republice. 1

Projev ke sporu horníků ostravských Sjezd projevuje největší rozhořčení nad terorem vlády a úskočností hornických sekretářů ve sporu ostravských horníků. V těchto dnech měla vypršet kolektivní smlouva v ostrav sko-karvínském revíru a pro novou smlouvu uhlobaroni žádali

snížení hornické existence jako jediného prostředku, jak vyváz nout z nynější odbytové krize . Horníci, poukazujíce na zhorše né životní poměry, větší drahotu a omezení směn, postavili se

proti tomuto požadavku. Žádali, aby byla zrušena uhelná dáv ka, jež hlavně zatěžuje cenu uhlí a koksu. Vláda dlouho neda la najevo svoje stanovisko , leda tím, že stahovala na Ostravsko

vojsko. Nyní však ukázala svoji pravou tvář. Dala svolat dele gaci horníků z moravsko-ostravského revíru delegovaných na

hornický sjezd a postavila je pod diktát : buď přijmout požada vek zvýšení výkonnosti každého následujícího měsíce o 10 % , nebo budou na Ostravsku učiněna mimořádná opatření. Dele gáti nesmějí prý odejít z Prahy dříve, dokud nedají souhlasu. Sekretáři zaranžovali celou schůzi tak, aby na ní mluvili jen

oni sami, a dělnictvu nebylo dopřáno dostatečného uplatnění 7

názorů. Dělničtí delegáti mluvili bez výhrady proti vládnímu diktátu, ale úskočností sekretářů, nejasností rezoluce a tlakem 1 Uveřejněno v Rudém právu, č. 257, 3. listopadu 1921, a

ve

Vorwärts, č . 259 , 4. listopadu 1921. 459

vynutila vláda a sekretáři na hornících schválení návrhu o zvýšení výkonnosti.

Sjezd komunistické strany rozhodně protestuje proti tomuto

teroru vlády. Vláda opět jednou ukázala, že její boj neplatí reakci , nýbrž dělnictvu a že sama je ztělesněnou reakcí.

Sjezd protestuje proti tomu, aby o tak vážné věci rozhodováno bylo bez slyšení všech délníků v závodech . Rozhodnutí příslu

šelo závodním radám po slyšení všeho dělnictva. Porážka, již by horníci ostravsko-karvínského revíru utrpěli tlakem vlády a sekretářů, kdyby byla uznána platnost tohoto

rozhodnutí, měla by dalekosáhlé následky . Horníci byli by takto část po části vrženi v největší bídu a zbaveni vší pravo moci. Vešli by tak dobrovolně a bez odporu pod jho, jež jim a všemu dělnictvu kapitál chystá . Snesou -li horníci klidně toto

jednání, pak vystaví ostatní dělnictvo nebezpečí , že i u něho bude nastoupena podobná metoda . Proto všichni dělníci musí co nejrozhodněji proti tomuto teroru na jedné a servilnosti na druhé straně protestovat a také sáhnout ke všem prostředkům boje, aby útok byl v zárodku odražen.1

Odborová otázka Kreibich: Dále je tu projev ohledně odborových organizací.2 Sjezd vyzývá veškeré odborově organizované dělnictvo, aby

se sloučilo v jednotných mezinárodních odborových organiza 1 Podle záznamu o průběhu závěrečného zasedání uveřejněného ve Vorwärts, č. 259, 4. listopadu 1921 , pokračovalo jednání sjezdu vystoupením Bruna Köhlera jako delegáta Komunistického svazu mlá deže Československa.

B. Köhler pozdravil sjezd jménem rozpuštěné mládežnické organi zace . ( Jde o organizace mládeže v německých pohraničních oblas tech , kde byla již v březnu 1921 rozpuštěna většina místních orga

nizací. Poznámka editorů .) Řekl : Na tento sjezd jsme dlouho čekali. My sami jsme provedli sjednocení již předtím , ale sotva jsme je ukon čili , nastalo pronásledování, které trvá ještě dnes . Tím jsme se dostali do stagnace. Naši nejlepší funkcionáři narukovali . Mají teď bojovat za tu vládu , která rozpustila naše organizace a která nás pronásleduje . Je to ve skutečnosti boj proti našim vlastním zájmům . Od III . svě tového kongresu stojíme v poměru ke straně v jiném vztahu. Nemůžeme být nadále avantgardou , nýbrž musíme se straně poli

ticky podřídit. Strana se také ale musí o nás starat, jak je to usneseno v závěrech světového kongresu, a my od ní očekáváme, že to učiní tak , jak to soudruh Šmeral slíbil.

2 Uveřejněno v Rudém právu , č . 257 , 4. listopadu 1921 , a ve Vorwärts, č . 259 , 4. listopadu 1921. Podle německého znění před nesl tento návrh Rudolf Kohn . 460

cích. Sloučení odborových svazů plánovitě sabotují vedoucí odborových ústředen V Praze aa separatistická ústředna v Liberci. Dosavadní jednání vedené mezi pražskou a liberec kou odborovou komisí nevedlo k žádnému cíli. Sjezd dává celé dělnické veřejnosti výraz své vůle, aby se sloučila, a žádá důrazně, aby jmenované komise své mínění o sloučení odboro

vě organizovaného dělnictva české a německé národnosti pro hlásily a zanechaly komedie, která se provádí se slučováním. Mezinárodní sloučení v odborech je nejdůležitějším předpo

kladem vítězného boje proletariátu tohoto státu. V případě dalších průtahů vedoucích činitelů je dělnictvo odhodláno provést sloučení i bez nich .

Doslov k organizačnímu řádu Neurath ( k věcné poznámce ): Soudruzi, já jsem měl v úmyslu při doslovu o organizačním řádu učinit z komise ještě jedno sdělení. Poněvadž jsem na to zapomněl, činím to nyní ve formě věcné poznámky dodatečně. Soudruh Skalák učinil v organi zační komisi prohlášení, že záležitost moskevského dopisu, jak byla sjezdu přednesena soudruhem Jílkem a Gennarim, spočívá na nedorozumění , že mu ani nenapadlo v této dopisové

aféře něco podniknout, čím by práce nějaké korporace stra ny, jmenovitě šestičlenného výboru , mohla být nějak zadržena. Já jsem v komisi navrhl, aby prohlášení soudruha Skaláka bylo

vzato na vědomí s poznámkou, že komise nemá žádného důvo du o tom, co soudruh Skalák konstatoval, pochybovat. K tomu to návrhu dala komise souhlas a přešla přes záležitost k den nímu pořádku .

ZAKONČENÍ SJEZDU Šturc: Vážení soudruzi a soudružky ! Dospěli jsme k vyčerpá.

ní veškeré látky , kterou se sjezd měl zabývat. Vy jste během několika dní projednali velmi důležité otázky , vy jste se usne sli na tom, že ode dneška tvoříme jednu jednotnou stranu v Československé republice. Toho se nejvíce kruhy kapitalistic ké obávaly . Obavy ty budou oprávněny , budete- li vy, soudruzi, konat, na čem jste se usnesli , a budete-li opravdu poctivě pra covat ve straně komunistické . Byiy tu předneseny návrhy k akčnímu programu, které v nejbližší době budou předmě tem jednání v našich organizacích . Nejdůležitější je, že jste pro vedli změnu organizačního řádu strany , ale také veškeré instituce její budou povinny dle tohoto organizačního řádu se ří 461

dit. Usnesli jste příspěvky , jichž výše byla vám příčinou, abyste se jimi zabývali v dlouhé debatě, ale jsme všichni pře svědčeni o tom , že naši soudruzi uznají, že usnesení to je pod mínkou vítězného politického boje . Předpokládám proto, že se nám podaří přesvědčit soudruhy o tom, že bylo nutností tento

krok učinit. Slyšeli jste z referátu o politické situaci, jak těžký je boj a jaké poměry nás očekávají . Každý soudruh i soudružka uznají , že máme - li vést boj, že musíme mít k tomuto boji také

prostředky, a chceme - li si zaopatřit prostředky k buji, jak je nutno a potřebno, pak nezbývá nic jiného než také přesvědčit naše dělníky , že bojem politickým vede se boj za osvobození

proletariátu a že čím déle nebudou své povinnosti ke straně plnit a chtít jí dát, co jí patří, nutné prostředky k vedení boje, tím déle že budou prodlužovat trvání otrockých řádů. Proto vezměte si za povinnost, abyste se rozcházeli z tohoto sjezdu

jako apoštolové a vzali si za úkol přesvědčit všechny naše děl níky a dělnice, že příspěvky, které odvádějí, jsou příspěrky na

boj za osvobození veškerého proletariátu , že tu nepřinášejí příspěvky ve prospěch nikoho jiného než ve prospěch osvobo zení dělníků , že osvobození musí být dílem jen dělníků samot.

ných a že dělníci musí přinést všechny obėti , jichž boj si vyžá dá . Nemohu přikročit k ukončení tohoto sjezdu jinak, než že budu apelovat na vás , abyste také vy v organizacích apelovali

na soudruhy a soudružky, aby v této době byli ochotni přinést příspěvky takové, jaké boj tento vyžaduje. Mluvilo se zde, že někdo řekne : nebudu moci platit takový příspěvek. Oč se zde jedná ? Jedná se o peníz u mnohých lidí nutný, potřebný, ale

u těch nutným je chléb, jako nutná je svoboda. A také je nut no, aby byli rovnocenni a rovnoprávni . Chtějí -li dosáhnout ve dle chleba svobody , chtějí-li se dodělat důstojného života,

musejí vést boj a nesmí nikdo se rozpakoyat přinést tolik obě tí, kolik jich třeba . Musíme každého soudruha i soudružku

přesvědčit, že je před nější obětovat straně příspěvky než jít do biografu , do jiné zábavy a že je potřebí, aby případně děl ník odepřel si i to nejsprostší cigáro. Vykouří o šest krátkých méně a má 3 Kč uspořeny . Musíme dokázat dělníkům, že vedle

života je jejich zájmem, aby byli svobodni, a k tomu že je třeba obětí . Mají - li jednotlivci odvahu v boji za osvobození proleta riátu obětovat svoji svobodu osobní , nechat se zavírat do kri minálu, přinášet i životy , pak musí také dělníci být ochotni přinést také nepatrné oběti , jaké od nich tento sjezd žádá.

Jsem přesvědčen, že takovýmto způsobem vysvětlíte dělníkům, oč jde, když jim dokážete, že mnoho a innoho soudruhů úpí dosud ve vězení, že mnozí položili již v těchto bojích život a že nevíme, kolik ještě obětí na krvi a životech položit musíme. Je

nutno přesvědčit je o tom, aby soudruzi chápali, že mají po vinnost tak nepatrné oběti přinést straně, která se snaží je 462

osvobodit, jako jsou příspěvky, které jste na tomto sjezdu děl níkům a dělnicím uložili. Připomínám, že nebyla na tomto sjez >

du učiněna zmínka o tisku, že je nejdůležitější naše zbraň, že je nutno, aby dělníkům a dělnicím to bylo připomenuto. Nebudou-li číst časopisy strany, není možno je osvobodit, ne budou-li vědět, čeho se strana domáhá. Není možno povalit

kapitál, když budou číst noviny buržoazní, a když nebudou číst brožury a poučné knihy naše. Připomínám, že je nutno , aby

soudruzi, kteří se rozcházejí, jestli dožili se tu nějakého zkla mání a pocitu trpkosti osobně, aby zapomenuli na všechno a aby si byli vědomi, že zde sešli jsme se proto, ałychom si své

názory řekli, někdy i třeba hodně trpce, ale abychom veškerou trpkost odložili a uložili si za povinnost jako apoštolové šířit ideje komunistické . Nemohu jinak než apelovat na nás a prosit vás, abyste všechnu apoštolskou úlohu na sebe vzali. Ke konci považuji za svou povinnost jménem zvolených soudruhů podě

kovat za důvěru. Prosím vás, abyste svou prací výkonný výbor ze všech sil podporovali, a jsem pak přesvědčen, že až se příště

sejdeme, budeme se moci pochlubit skvělýmivýsledky . Budou zasedání sjezdu provoláním : Ať žije strana komunistická

li všichni konat svou povinnost, nemůže být jinak . Končím toto

v Československé republice, která se na tomto sjezdu sjednoti la ! Ať žije Třetí internacionálal Ať žije sovětské Rusko, ať žije světová revoluce !

Kreibich: Přikročuji k závěru jednání. To, po čem jsme od

desetiletí toužili, po čem proletariát toužil a na čem jsme

v posledních měsících a týdnech horečně pracovali, to se dnes stalo skutkem : jednotná, mezinárodní komunistická strana

v Československu trvá od dnešního dne. Nejen dělnictvo naše v tomto státě, ale dělnictvo celé Evropy hledí na tento sjezd. My jsme stvořili na tomto sjezdu základy naší strany. Usiluj te, aby naše strana nyní rostla, kvetla a sílila. Vzhůru do boje ! Ať žije Komunistická internacionála ! 1

Delegáti ve všech jazycích sloučených komunistických stran zpívají Internacionálu .

1 V německém záznamu závěrečného slova Karla Kreibicha , uve

řejněném ve Vorwärts, č. 259, 4. listopadu 1921, proklamoval třeč ník v závěru také pevnou jednotu Komunistické strany Českoslo venska se sovětským Ruskem a nazval ho záštitou světové revoluce. 463

PŘÍLOHY

Usnesení zastupitelstva strany 1

Třetí internacionála a svolání sjezdu' Zastupitelstvo strany svolané ve dnech 1. a 2. ledna 1921 usnáší se, aby rozšířena byla známost podmínek Třetí interna cionály spolu s náležitým výkladem a aby provedena byla co nejširší diskuse o smyslu těchto podmínek v místních organi zacích, tak aby mu dělníku je Rudému právu, riátu strany se

bylo co nejdříve jasno o tom, že třídně vědomé nezbytno být ve svazku Třetí internacionály. všem časopisům strany a ústřednímu sekreta ukládá, aby při této práci účinně spolupomáha.

ly . Ještě před sjezdem strany budiž provedeno referendum po místních organizacích o přistoupení k Třetí internacionále.

Hlasování zúčastnit se mohou pouze příslušníci, kteří byli 1. února 1920 členy strany, a je proto nutno během měsíce ledna

ve všech místních organizacích provést přesné zjištění všech věrných soudruhů a soudružek. Způsob hlasování v organiza cích bude stanoven výkonným výborem strany. Sjezd strany budiž svolán na dny 26. a 27., popřípadě na 28. března 1921.

Ke sjezdu budiž také připravena reforma programu strany, jak bylo usneseno na vánočním sjezdu 1918, a to na zásadách

akčního programu usneseného na zářijovém sjezdu 1920. Bu de-li sjezdem tím utvořena jednotná strana bez rozdílu národ nosti jako sekce Třetí internacionály, buďtež nutné organizač

ní a slučovací práce provedeny 28. března 1921. Program sjez dový a přípravy ke svolání sjezdu ukládají se k provedení vý konnému výboru strany.

1 Rudé právo, č . 2 , 4. ledna 1921. 467

Usnesení výkonného výboru o svolání sjezdu strany Našim soudružským organizacím Ve smyslu usnesení konference zastupitelstva strany ze dne 6. března t . r. a po shodě s organizačním řádem strany, odsta

vec 5, svolává výkonný výbor Československé sociálně demo kratické strany dělnické ( levice ) sjezd strany, který se bude konat ve dnech 14. –16. května v Praze. Bližší

podrobnosti budou ještě včas oznámeny. Při této příležitosti upozorňujeme znovu všechny soudružské organizace na tento volební řád pro sjezd strany, pokud snad ještě někde volby delegátů nebyly provedeny :

Právo sjezd obeslat má každá místní organizace, která plní uložené povinnosti a na jejíž plenární schůzi , k tomu účelu nejdéle do 4 týdnů po vyhlášce sjezdové svolané, obdrží dele gát sjezdový aspoň 250 hlasů. Volby v plenární schůzi může se

zúčastnit pouze řádný příslušník strany , který má zaplaceny příspěvky aspoň tři měsíce před vyhlášením sjezdu. Delegátem na sjezd může být jen osoba , jež aspoň 2 léta koná řádně své povinnosti ke straně. Volba delegáta na sjezd koná se hlasova

cími lístky a každý příslušník smí mít hlas pouze jedenkrát. Chtějí-li místní organizace, u nichž nelze onoho počtu hlasů na plenární schůzi pro delegáta na sjezd dosáhnout, vyslat přece jen zástupce na sjezd, mohou za účelem vyslání dohod

nout se s organizacemi sousedními, a může tudíž volen být ve všech těchto plenárních schůzích, až soustředí na sebe 250 hlasů .

Za účelem zastoupení žen a mládeže mohou ženy a mládež, usnesou-li se na tom ve svém místním akčním výboru, učinit

na volební plenární schůzi rozestup organizace místní při tom to aktu volebním a spojit se za účelem vyslání svého zvláštní ho delegáta se sousedními odbočkami žen a mládeže. Volby

pak se konají, jako by ženy a mládež byly organizacemi samo statnými .

Delegáti zvolení na sjezd mají vedle mandátu o delegování 1 Rudé právo, Č. 62, 15. března 1921. Změna konání sjezdu včetně všech usnesení zastupitelstva strany z 6. března 1921 zveřejněna v Rudém právu, Večerník , č . 53 , 7. března 1921. 468

vykázat se též legitimací své politické a odborové organizace a potvrzením o zaplacení příspěvků. Mandát, jehož formulář vydá svým nákladem výkonný výbor

strany, vystaví ony místní organizace, které delegáta vysílají. Tyto organizace platí si také útraty spojené s vysláním jeho na sjezd.

Delegáti jsou povinni podat v místních organizacích ze sjez du zprávy.

Na sjezdu mají členové zastupitelstva strany a členové kon trolní komise, pokud nejsou zvolenými delegáty, hlas poradní

a jsou povinni sjezdu se zúčastnit a přiznává se jim právo být voleni do všech komisí sjezdových. Sjezdu mohou být dále přítomni, ale rovněž pouze s hlasem poradním, skuteční re daktoři všech politických časopisů prohlášených za župní orgány. Útraty spojené s účastí těchto osob na sjezdu strany nesou ty instituce, kterým přináležejí. Sjezd strany rozhoduje o všech záležitostech strany se týka.

jících jako orgán nejvyšší a svrchovaný, zejména o všeobec ných záležitostech týkajících se agitace, tisku atd . Jemu vý. hradně přináleží měnit organizační řád a program strany a schvalovat výroční účty institucí a podniků strany. Výkonný výbor Československé sociálně demokratické strany dělnické ( levice )

Zpráva politického sekretariátu strany 1

od října 1920 do května 1921 Podává Emanuel Škatula, politický tajemník

Výkonný výbor Československé sociálně demokratické stra ny dělnické ( levice ) usnesl se v jedné ze svých březnových schůzí, aby zprávy sjezdové byly stručně uveřejněny v denním tisku strany, jednak z toho důvodu, že mezidobí od sjezdu ze září 1920 ke sjezdu květnovému není přiliš dlouhé, jednak se zřetelem na obtíže tiskové. Politický sekretariát strany, dbaje

této zásady, může se tedy omezit na stručné zaznamenání čin nosti i událostí, jakkoliv hojných a pro hnutí strany nad jiné významných. Zpráva politická vztahuje se na měsíce říjen, listopad a prosinec roku 1920 a na měsíce leden až květen 1921 .

1 Rudé právo , č. 99 , 29. dubna 1921 ; č. 103, 4. května 1921 ; č. 106,

7. května 1921. Tištěná zpráva totožného znění byla předána dele gátům Ustavujícího sjezdu KSČ, je uložena v AÚML ÚV KSČ, 2–11. 469

1.

Po zářijovém sjezdu strany 1920 Na sjezdu strany zvolený výkonný výbor strany ujal se okamžitě po sjezdu prací, zasedaje pravidelně každý čtvrtek a svolávaje četné schůze mimořádné, zaměstnávající se řešením různých běžných otázek. Ve výkonném výboru zasedali s hla sem rozhodujícím tito soudruzi : Bolen Václav, Burian Edmund,

Denke Rudolf , Douša Václav, Gláserová Kateřina, Grünzweig František , Hatina Jindřich, Havlín Dominik, dr. Houser Václav, Jarolímek Adolf, Koubek Václav, Křenová Anna, Petrách Bo huš, Porkart František , dr. Bohumír Šmeral, Vaněk Karel, Veli

šek Antonín, Zápotocký Antonín; bez práva rozhodovacího zasedali soudruzi : Novotný Bohuslav za redakci Rudého práva,

Skála Jan za redakci Večerníku, Skalák Josef za podniky stra ny , Jílek Bohuš za ústřední agitační výbor a oba tajemníci strany Emanuel Škatula a Josef Teska. Do předsednictva zvo

leni soudruzi Dominik Havlín předsedou a dr. Bohumír Šmeral místopředsedou. Během doby nastaly některé změny: Soudruh Grünzweig služebně přidělen na Slovensko, Kateřina Gláse

rová se vzdala funkce, soudruh Hatina po nějaký čas dlel

v Rusku se studijní komisí, soudruh Zápotocký v prosinci za tčen pro stávkové události a již na svobodu nepuštěn. Roz hodnutím výkonného výboru přibráni na doplnění mezer náhradníci soudruzi : Petrovický Čeněk, Slabihoud Václav a Stejskal Václav, jímž přiřčeno právo rozhodovací. Personál sekretariátu strany stanoven takto : Emanuel Škatula a Josef Teska tajemníci, Jílek Bohuš vedoucí organizační síla, Alois Mottl, Oldřich Berger a J. Spurný síly kancelářské, Nykodýmo >

vá Jarmila a Čermáková Božena síly pomocné. Pro nemoc vyžá dal si dovolenou soudruh Berger, na jeho místo nastoupil sou druh Václay Douša ; ze služeb výkonného výboru vystoupil

1. květnem soudruh Spurný. K právní agendě přiděleni soudruzi Vorel a Miřička dočasně. Hned zpočátku působil výkonný vý

bor k vytvoření ústředního agitačního výboru ( Jílek, Dvořák, Rybáček ) a k sestavení komise hospodářskofinanční ( Havlín, Douša , Jarolímek, Houser a oba tajemníci ) a komise právní ( Bolen, Houser, Douša, Jílek ) . Od 1. května počne fungovat při výkonném výboru strany sekretariát pro komunální záležitos ti, který povede soudruh Zavadil. Odkazy sjezdu strany ze září 1920. Výstavba strany

Nejdůležitějším usnesením sjezdu bylo přijetí nového orga nizačního řádu strany a schválení akčního programu. Organi zační řád znamenal novou základnu, na níž bylo teprve stranu nalézající se po roztržce v rozháraných poměrech pevně zbu 470

dovat ; akční program byl pak rozvinutím zásad a stanovením cílů, bližších i konečných, základnou vlastní politické a vý chovné činnosti všech příslušníků strany. Byly to velké odka zy , jež výkonný výbor sjezdem zvolený měl provést. Kromě

toho přijal sjezd projev týkající se uspořádání organizačních poměrů na Slovensku a řadu návrhů vztahujících se k životu agitačnímu a organizačnímu : vybudování tisku, vydání sjezdo

vého protokolu , úpravy listů venkovských, pořízení nových legitimací strany a pod. Výkonný výbor strany soustředil svůj zřetel v prvé řadě na vybudování strany. Rozvinutí akčního programu bylo pak úlohou ústředního agitačního výboru , kte rý brzy soustředil značný sbor čilých referentů. Všem organi zacím strany, pokud se hlásily k levici, rozeslán po sjezdu in

formační obsáhlý oběžník, objasňující kroky výkonného výbo cu a naznačující organizační a ideovou linii, kterou je se jim brát. Dalším oběžníkem upozornění delegáti sjezdu z 25.-28. září, že mandát jejich tímto sjezdem vypršel a že nejsou ani povinni, ani oprávněni zúčastnit se sjezdu pravice 29. listopa

du. Jiným oběžníkem na důvěrníky místních organizací získán materiál o volbách delegátů na sjezd pravice a výsledky šetře. ní uveřejněny v Rudém právu. Svolány pak župní sjezdy na pod kladě nového organizačního řádu strany ; v době od října do prosince byly odbyty téměř všechny župní sjezdy – na Sloven sku konána v listopadu širší porada a později sjezd jimiž

položen pevný základ k organizační výstavbě strany. Župním sjezdům následovaly již velmi četné konference okresní a schůze zastupitelstev. Slabším župám zabezpečena finanční pomoc pro vydržování tajemníků : Plzni, Moravské Ostravě, Budějovicům ; rovněž tak zřízen na Slovensku sekretariát

strany vydržovaný z prostředků ústředí a v dubnu t. r. sekreta riát župní v Jihlavě. Organizační výstavbou strany byl politic ký sekretariát plně zaujat, stejně jako ostatní instituce strany.

Pevné základy byly většinou všude položeny, když vývoj byl náhle přerván událostmi prosincovými. Prosincuvé události

Hromadné zatýkání

Procesy

Výkonný výbor strany , ujav se hned po sjezdu z 25. -28. září vedení záležitostí strany, snažil se uplatnit své právo na maje tek strany v plném rozsahu. Naproti tomu zahájila pravice

sérii procesů do porušení držby a vrácení Lidového domu v Praze. Vedle toho byla tu civilně právní rozepře v záležitosti

Komanditní společnosti, z níž vymazáni tři členové levice, sou druzi Teska, Skalák a dr. Houser . Spory o majetek strany vy

zněly v neprospěch levice. Zvláštní deputací bylo vládě vylože no, jaké osudné následky by mohlo mít jednostranné vykládá ní práva. Schůze důvěrníků továren a organizací, které pravi 471

delně od sjezdu týdně pořádány v Lidovém domě, prohlašova ly, že majetek strany nesmí být držiteli, který na zářijovém

sjezdu legálně převzal všechny závazky, odňat. Prohlášení členů výkonného výboru, uveřejněné v Rudém právu a znějící

výstražně, stanovisko důvěrníků podpořilo. Stejně tak žádaly schůze důvěrníků, aby konečně byla rozřešena otázka ředitele Dělnické knihtiskárny. Když ředitel vzpěčoval se přijmout pla cenou dovolenou ( s faktorem Seidlem ) , dávanou mu předsedou

výkonného výboru Havlínem, došlo 9. prosince k jeho odstra nění z podniku. Nyní došlo k událostem, jež zejména líčením

při tak zv. velezrádném procesu kladenském byly dostatečně osvětleny. Pomocí policie došlo k zapečetění knihtiskárny, schůze důvěrníků v zahradním sále Lidového domu rozehnána, redaktoři Rudého práva z redakčních místností vyvlečeni a

Lidový dům, do něhož mezi 10—12 hodinou noční vešla pravi: ce, obsazen policií a četnictvem. Vypuzená levice vydala v Gra fii Rudé právo, které v pátek ráno přineslo proklamaci gene rální stávky a ve večerním vydání téhož dne prohlášení výkon

ného výboru obsahující sedm požadavků, mezi nimi kontrolu a zřizování závodních rad na velkostatcích, vrácení Lidového domu do původního stavu, zastavení perzekuce a odstoupení

vlády ministerského předsedy Černého. Podle zpráv. došlých sekretariátu strany a žup byl rozsah generální stávky tento : V Praze a přilehlém okolí stály některé závody úplně. Na Berounsku 17 000 stávkujících. V Německém Brodě 900, na Dobříšsku 2000 dělníků ; velké procento stávkujících zazname náno na Kolínsku, Smíchovsku, Karlínsku, částečné stávky téměř ve všech větších průmyslových místech I. župy. Kromě událostí v Praze před parlamentem a na Smíchově 10. prosince

povšechný ráz stávky klidný. Do Zbraslavska a Smíchovska povoláno vojsko, do ostatních okresů četnictvo. Dělnictvo ostatních stran chovalo se ke stávce odmítavě, vedení českých socialistů vydalo parolu proti generální stávce . V župě II . ( Pardubice ) zúčastnilo se stávky přes 12 000 děl

níků po 1–6 dnech. V Pardubicích stávkovalo 4000 dělníků čili 85 % všeho dělnictva, na velkostatcích kolem Pardubic 100 dělníků, v Kostelci nad Orlicí 2500 dělníků, ve Vysokém Mýtě 1500, v Chrudimi 2000 dělníků. Demonstrace byly v některých místech , jinak ráz klidný .

V župě 111. ( Hradec Králové ) byla úplná stávka v sedmi soud ních okresích. Trvala v Hradci 2 dny, jinde pouze jeden den.

Povšechný ráz klidný, v Hradci Králové mohutná demonstrace. V župě IV. ( Mladá Boleslav ) stávkovalo zemědělské dělnic tvo a jiné odbory, na Mělnicku, Benátecku, Sobotecku , Mnicho vohradištsku , Nymbursku, Liberecku mezi 15–30 % dělnictva. Vojsko a četnictvo připraveno y Loinnici nad Popelkou, Chotě. tov, Hradiště, Nymburk. 472

V župě V. ( Česká Lípa ) provedena stávka horníků 13 šachet na Chabařovicku a ve dvorech na Litoměřicku. Ráz povšechně klidný .

V župě Vi. ( Kladno-Louny , stávka na menší výjimky - plná. Velké demonstrační schůze na Kladně a v jiných místech župy. Ostré zakročení vojska a četnictva, zejména krvavé události v Mostě.

V župě VIII. (Plzeň) stávkovalo na Klatoysku 3000, Novo

kdýnsku 600, Nýřansku 500, v Plzni 400 dělníků. Průměrem asi 20 procent dělnictva, v Plzni samé 7 procent. Povšechný ráz stávky klidný .

V župě XI. (Brno ) provedena úplná generální stávka. Velké Brno stálo 4 dny. Revír rosicko -oslavanský 5 dnů. Stávka

v Brně vedena disciplinovaně a s klidem, přes provokace So kolů a Orlů. Stávka v Oslavanech vedla ke konfliktu s ozbroje nou mocí. Dělnictvo ostatních stran šlo ostře proti vedení i proti stávce.

V župě XII. ( Olomouc )2 stávkovalo v Sudkově, Postřelmově a Mohelnici 1300 dělníků , připravena vojenská pohotovost;

v Olšanech, Aloisově, Rapotínu, Šumperku, Hrabenově stávko valo 7000 dělníků. Též Němci a lidovci ; průběh klidný. Na Kroměřížsku, Zdounsku a Holešovsku asi 2000 dělníků, průběh klidný. Stávky částečné byly též na Přerovsku, Kojetínsku a

Lipnicku, průběh klidný. V Prostějově stávkovalo 2000 dělníků, proběh klidný. V župě XIV. (Moravská Ostrava ) stálo 28 šachet a 24 růz ných továren a závodů. Celkem stávkovalo na 50 000 lidí 2-7

dní. Klidný průběh. Některé doly obsazeny četnictvem a voj skem. Důležitá místa obsazena legionáři .

Z žup VI. IX., X. , XIII . a ze Slovenska podrobné zprávy se kretariátu nedošly. Výzvou výkonného výboru strany byla ge

nerální stávka 16. prosince zakončena. Zabráním Lidového domu octly se instituce strany na dlažbě.

Výkonný výbor zasedal nějaký čas v klubu, než se podařilo získat místnosti na Perštýně. Protestní stávka proti zabrání

Lidového domu považována byla vládou za útok na stát a jeho bezpečnost: vládní kruhy sáhly k potlačovacím prostředkům ve velkém rozsahu. Zasahováno s příkrou ostrostí. Nastalo hro

madné zatýkání, vodění lidí v řetězech do vyšetřovací vazby, věznění a vyšetřování. O rozsahu těchto opatření potlačova cích sbírána jsou právě podrobná data výkonným výborem

strany na základě dotazníku, rozeslaného všem místním poli tickým organizacím . Dotazníky se teprve scházejí a tak bude

možno předložit naší veřejnosti později přehled úplnější. Pro 1 Ve zprávě B. Jílka na sjezdu uvedeno Ústí nad Labem. 2 Ve zprávě B. Jílka na sjezdu uveden Prostějov. 473

zatím stůjtež zde některé povšechné údaje na základě správ předběžných :

V pražském soudním kraji uvězněno přes 1400 osob a státní návladnictví podalo 110 hromadných žalob, často až přes 30 osob zahrnujících . Neméně než 1400 osob vyšetřováno na syo

bodě. V župě pardubické zatčeno 28 osob, na svobodě vyšetřo váno 20 osob . Na Královéhradecku vyšetřováno na svobodě 15 osob. Na Boleslavsku zatčeno na 40 osob a 35 vyšetřováno na

svobodě. Na Plzeňsku zatčeno 24 osob, na svobodě vyšetřováno

16. Na Brněnsku zatčeno asi 600 osob, na svobodě vyšetřováno na 400 osob. Na Olomoucku zatčeno 10 osob, na svobodě vyše třováno 125. Na Ostravsku zatčeno 9 osob, asi 250 vyšetřováno na svobodě, několik polských dělníků vypovězeno. Celkový počet vyšetřovaných soudruhů a soudružek v republice může být klidně odhadnut číslem 5000. V okolí pražském, na Kladen sko - Slánsko -Lounsku , a stejně tak na Brněnsku sotva je obec, v níž by nebylo zatčených, vězněných, vyšetřovaných. Množ ství žalob podáno pro delikty starorakouského zákoníka : pro velezradu ( jmenovitě 58 c ) , dále se žaloby opírají o S S týka jící se vzpoury , pozdvižení, svádění vojínů k porušení služební povinnosti , vydírání, vnikání do cizího majetku , rušení veřej ného řádu , zlehčování zřízení soukromého vlastnictví, popou zení k zášti proti úřadům a jich orgánům, atd . Množství důvěr níků a soudruhů propuštěno z práce, namnoze soudruzi vypo

vídáni z obcí . Nejkrutější rozsudky vyneseny v Hodoníně ( re daktor Richter odsouzen na 3 roky ) , pak v Brně ( redaktoři Vo tava a Vl . Burian dostali po 10 letech ) , v Chrudimi odsouzen

soudruh Najman z Heřmanova Městce na 3 roky, v procesu kladenském odsouzeno 8 osob k trestům od 6 do 13 měsíců .

Kromě těchto je tu množství hromadných rozsudků, znějících na těžký žalář až do 19 měsíců. Třídní povaha některých roz sudků jeví se v nepřiznání podmínečného odsouzení, jinde opět ve ztrátě volebního práva.

Uvězněním několika set soudruhů uvrženo bylo do těžké situace množství rodin. Bylo proto první starostí výkonného výboru strany, aby byla rychle zorganizována účelná a vydat ná podpůrná akce a aby se zatčeným dostalo právní ochrany. Brzy po stávce, kdy výkonný výbor získal přístřeší, rozeslán po

všech organizacích oběžník, obsahující rady a pokyny pro or ganizační postup nabádající organizace k neochvějné činnosti

další a ke konání sbírek ve prospěch obětí generální stávky. Podpůrná akce setkala se s plným pochopením

příslušníků

strany. Vytvořila se střediska ( Praha , Kladno, Brno ) , která na darech a příspěvcích přijala značné částky, jež určeny na pod . poru rodin raněných, zatčených a odsouzených a které tomuto

účelu odevzdány . Značný obnos sešel se též na prospěch rodi ny soudruha Kuldy v Kobylisích. Během doby objevila se nut 474

nost jisté decentralizace při rozdělování podpor a to z důvodů

ryze praktických a kontrolních, takže první povinnost starat se o rodiny přenesena na místní organizaci , pak na organizaci okresní ( obvodní ) a župní. Soudruzi i organizace stále vyzývá ni ke konání sbírek ( o výši vyplacených podpor pojedná zpráva finanční ) . Stejně tak rychle zařízena právní poradna a posky tování právních zástupců v sekretariátu strany v Praze. Totéž zřídili si soudruzi moravští v Brně. V pražském ústředním se kretariátu poskytnuta právní ochrana 707 osobám ve 128 pro cesech ; z toho u zemského trestního soudu v Praze projednáno

106 žalob vztahujících se celkem na 584 obžalovaných. Mimo tyto případy poskytnuta právní ochrana na účet ústředí župní mi sekretariáty v celé řadě procesů ( Pardubice, Mladá Boles.

lav, Budějovice atd. ) , jichž přesný počet není dosud pevně sta noven . Obhajobu žalovaných prováděli obhájci dr. Th. Šmeral, dr. Zdeněk Krblich, dr. Ed. Kalabis , dr. Frant. Vorel, dr. G.

Freund, dr. K. Kolmann, dr. Otto Grünbaum, dr. M. Hirsch, dr. Em. Hirsch, dr. Bass Otakar, celkem deset obhájců kromě ob hájců v ostatních městech mimo Prahu, jako v Chrudimi, Brně, Hodoníně atd. Výkonný výbor strany vyslovuje tímto všem

obhájcům vřelý dík za jejich účinné hájení obžalovaných. Po dotknout sluší, že množství odvolacích líčení je dosud v proudu,

takže termín konečné likvidace prosincové stávky je ještě da lek .

Obnosy sebrané ve prospěch obětí perzekuce a těmto již vyplacené sahají daleko přes milión korun. Právní zastoupení a obhajování při politických procesech vyžádalo si v pražském ústředním sekretariátu již na 80 000 korun. II .

Otázka přístupu k Třetí internacionále (moskevské) Květnový sjezd strany stojí před závažným rozhodnutím: před přijetím podmínek ú stanov Třetí internacionály a před změnou jména strany. Budiž zde v krátkosti načrtnuto, jak se otázka tato vyvíjela : jednal o ní poslední sjezd strany ze září

1920 a pak obě zastupitelstva strany z 1. -2. ledna a 6. března 1921. Sjezd strany v září přijal akční program, jehož poslední dostavec zní :

»Osvobození proletariátu ze jha námezdního otroctví usku teční se jedině mezinárodním vítězstvím proletariátu. Usiluje

me tudíž nejen o spojení proletariátu různých národností v témže státě, nýbrž také o připojení k světové internacionale, stojící na půdě revolučního třídního boje. Prohlašujeme, že souhlasíme se zásadami Třetí internacionály. Výkonnému vý. 475

boru se tudíž ukládá , aby vstoupil neprodleně ve styk s mos kevským výborem Třetí internacionály za tím účelem, aby při

pojení naše stalo se skutkem. Budiž také učiněno opatření, aby nejširší soudružská veřejnost byla o všech těchto krocích stále informována a aby organizace měly možnost svobodně se o přístupu a podmínkách rozhodnout bud referendem, nebo na sjezdu strany . «

K tomu nutno připojit , že výkonný výbor strany, podrobiv diskusi podmínky a stanovy Třetí internacionály, usnesl se vyslat do Ruska dva delegáty, soudruhy Porkarta a Miloše Vaň

ka k bližšímu jednání s moskevským výborem , cesta však byla prosincovými událostmi. událostmi . Zastupitelstvo strany , svolané 1. -2. ledna 1921 , znovu jednalo o téže otázce ; zprávu zmařena

o výsledcích své studijní cesty do Ruska podali soudruzi Hati

na , Šváb a Krňanský. Přijata tato rezoluce : » Zastupitelstvo se usnáší, aby rozšířena byla známost pod

mínek Třetí internacionály spolu s náležitým výkladem a aby provedena byla co nejširší diskuse o smyslu těchto podmínek v místních organizacích tak, aby bylo co nejdříve jasno o tom, že třídně vědomému dělníku je nezbytno být ve svazku Třetí internacionály . Rudému právu, všem časopisům strany a ústřednímu sekretariátu strany se ukládá, aby při této práci účinně spolupomáhaly. Ještě před sjezdem strany budiž prove

deno referendum po místních organizacích o přistoupení k Třetí internacionále. Hlasování zúčastnit se mohou pouze ti příslušníci , kteří byli 1. února 1921 členy strany, a je proto

nutno během měsíce ledna ve všech místních organizacích provést přesné zjištění všech věrných soudruhů a soudružek.

Způsob hlasování v organizacích bude stanoven výkonným výborem strany. «

Podkladem diskuse o smyslu podmínek Třetí internacionály měla být brožura, vydaná Tiskovým

družstvem strany. Pohří

chu více jak tři čtvrtiny nákladu byly zabaveny a interpelace

brožury se protahovala , takže organizace byly odkázány na prameny starší a obtížněji dostupné . Brožura teprve mnohem

později uvolněna . Pod tlakem okolností znovu vystoupila do

popředí otázka doby přístupu a podmínek ; úvahy o účelnosti a vhodnosti doby prýštily jmenovitě z kruhů odborových a z fak tického stavu, vytvořeného situací po stávce vzniklou. Výsled

kem několika porad výkonného výboru strany bylo stanovení těchto směrnic :

»1. Uznáváme zásady Třetí internacionály. 2. Uznáváme ta ké, že podmínky jsou výsledkem revolučních zkušeností světo

vého zápasu třídy dělnické v posledních letech a že věcných námitek proti žádné z nich z hlediska opravdově chápaného dělnického třídního boje nelze činit. 3. I jméno »strana komu

nistická « považujeme za přesné a ve vhodné chvíli máme vůli 476

je přijmout, vysloví-li se pro změnu jména většina sjezdu stra ny. 4. Připouštíme však , že určení doby, kdy formálně má být na sjezdu o našem prohlášení se pro podmínky a pro případ nou změnu jména rozhodováno, může být posuzováno z hledis

ka taktického, jako otázka taktická a ne zásadní. 5. O této taktické otázce nemůžeme však rozhodovat jako výkonný vý

bor sami, jsouce vázáni usnesením posledního zastupitelstva. Kdyby poměry a vývoj názorů v organizacích směřovaly k tomu, aby doba sjezdu nebo doba rozhodování o otázce Třetí

Internacionály mohla být změněna ( termín velikonoční posu nut ) , tedy rozhodnout o tom mohlo by jen zastupitelstvo stra

ny. 6. Zastupitelstvo budiž svoláno na prvou neděli v březnu. « Zastupitelstvo strany z 6. března usneslo se po přání soudru hů moravských odložit sjezd původně stanovený na 25. -28. března o šest týdnů, a sice na 14. -16. května ; důvodem toho to usnesení byl hlavně zřetel na finanční situaci organizací. Zastupitelstvo schválilo pak tuto rezoluci : »1. Jsme pro zásady a podmínky Komunistické internacioná

ly, které pokládáme za principy konečného vítězství proleta riátu nad buržoazií. Jedině podmínky Třetí internacionály jsou s to sjednat proletářské revoluční straně jasno v ohledu teore tických i praktických úloh dělnické třídy v době všeobecné

krize soukromokapitalistické společnosti, v periodě hospodář ského přeskupení kapitalismu v komunistické výrobní řády.

2. Všem činovníkům strany ukládáme přísnou disciplínu strany, aby beze všech výhrad a vytáček nejen plnili všecka

usnesení strany , nýbrž aby všecky své síly dali do služeb revo luční výchovy proletariátu, aby odhalovali třídní protivy a připravovali

proletariát

přímo,

nezastřeně

a

odhodlaně

k splnění jeho dějinného úkolu , jímž je osvobození proleta riátu. Cesty a prostředky k tomuto osvobození vytyčeny byly

programovými směrnicemi, přijatými na sjezdu strany, kona ném ve dnech 25. –28. září 1920. Který soudruh a činovník strany se směrnicemi těmi nesouhlasí a nechce v jejich smyslu

pracovat, nechť sám uzná svůj omyl o příslušnosti ke straně, anebo místní organizace nechť vyvodí důsledky, aby pro další svoji práci získala potřebné shody a myšlenkové jednoty. Pro

to nutno vyloučit poslance a senátory, kteří nestanou se členy našeho poslaneckého a senátorského klubu. 3. Tisku strany se ukládá, aby nezastřeně, přímo a odhodla

ně vedl propagandu v intencích programu strany a ve svých projevech se neuchyloval ani o vlas od směrnic vytčených sjezdem a zastupitelstvem strany. Každé porušení tohoto pří

kazu budiž neprodleně se vší přísností výkonným výborem strany odčiněno a provinivší se redaktoři voláni k osobní od . povědnosti. 477

4. odstavec jedná o pohotovosti proti eventuální nové perze kuci .

5. Jako pozitivní úkol celé strany spatřujeme v tom, aby

v jejím lůně bylo od nynějška soustavně a intenzívně pracová no schůzemi i tiskem na vybudování velké, hromadné Komuni stické strany československé, která bude součástí mezinárodní komunistické strany v republice a sekcí Třetí internacionály. V důsledcích toho vyslovujeme se s veškerou určitostí pro jed notu strany a proti každému jejímu tříštění.«

Zastupitelstvo strany z 6. března přijalo ještě usnesení, týka jící se opatření interních, jimiž se zabýval výkonný výbor stra

ny a jež postupně provedl. Referendum již zastupitelstvem lednovým usnesené počalo se provádět koncem února na pod kladě dotazníku a průvodních pokynů a je v době předávání této zprávy tisku dosud v běhu. III .

1

Ostatní otázky Schůze výkonného výboru strany, jak zpočátku uvedeno,

konány pravidelně a probíraly vedle běžných otázek adminis trativních, nezbytně s výstavbou strany spojených, řadu věcí

povahy politické. Brzy po roztržce strany bylo nutno zahájit velkou akci proti chystanému zdražení cukru ; za tím účelem

pořádal pražský akční výbor tábor lidu na Václavském náměs. tí. Nadešel 14. a 28. říjen 1920 : těžiště samostatných manifes

tací přeloženo na 14. říjen. Účast na všech projevech obou dnů byla veliká , průběh manifestací důstojný. V době stávky od 10. do 16. prosince byl všechen zřetel obrácen ke stávce a k vývoji

událostí a výkonný výbor zasedal téměř nepřetržitě. Po stávce učiněno vše, aby organizační a agitační aparát strany byl

v normálním chodu udržen. Schůze výkonného výboru určoya ly rozsah podpor obětem stávkového hnutí, stanovily normy

pro vyplácení, zabývaly se otázkou jich decentralizace a pod. S právními zástupci konány dvě společné porady. Do zpravo dajského období spadají dvě konference zastupitelstva strany 1.- 2. ledna a 6. března, jichž příprava projednávána rovněž

výkonným výborem strany. V lednu a únoru provedeno několik zevrubných debat o politické situaci, vydány organizacím po kyny ohledně vystupování z hospodářských rad a koncem úno

ra vyexpedován na všechny organizace dotazník týkající se všeobecného hlasování o podmínkách a stanovách Třetí inter

nacionály. Zpráva o výsledcích tohoto referenda bude podána přímo sjezdu. Výkonný výbor zastoupen byl na všech župních sjezdech i na sjezdu mládeže 5. a 6. února a na konferenci žen 478

12. a 13. března ; sjezd mládeže přijal rezoluci, kterou komuni stická mládež nastupuje cestu samostatnou, konference žen prohlásila se pro všechny podmínky a stanovy Třetí interna

cionály. V měsíci dubnu projednávány byly ve výkonném výbu ru strany přípravy k XIV. sjezdu strany, původně stanovenému na 28. -30. března. Ke 14. a 28. říjnu 1920 a 1. květnu 1921

připraveny referentům stručné osnovy řeči a rezoluce. Zahra niční situací a zahraniční politikou Československé republiky zabývá se prohlášení výkonného výboru společně s klubem

levice učiněné a uveřejněné v Rudém právu 9. dubna. Stanovis ko výkonného výboru strany k odborům vyloženo obšírným

prohlášením výkonného výboru ve Večerníku Rudého práva 12. dubna, jakožto odpovědi na otevřený dopis Unie železnic ních zřízenců.

Klub poslanců a klub senátorů levice Brzy po roztržce strany došlo k založení samostatného klubu Československé sociálně demokratické strany dělnické ( levi

ce ) a později podniknuty kroky k založení klubu senátorů levi. ce. V klubu poslanců, k němuž se pak připojili tři němečtí sou druzi a jeden madarský soudruh ze Slovenska, zasedají sou

druzi: Blažek Louny, Borovský Košice, Burian Brno, Darula Vrátky, František Houser Praha, Kučera Nymburk, Koutný

Hodonín, Kunst Bardějov, Krejčí Trebišov, Anna Malá Vinohra dy, Merta Brno, Mikulíček Malenovice, Rouček Brno, Skalák Vinohrady, Svetlík Ružomberok , Skaunicová Brno, Surányi Košice, Šmeral Vinohrady, Tausik Košice, Teska Praha, Toužil Vinohrady, Bubník Praha, Kreibich a Hahn Liberec, Warn brunn Praha a Nagy Bratislava, celkem 26 soudruhů poslanců. Předsedou klubu poslanců je soudruh Teska, předsednictví v klubu senátorů po onemocněvším soudruhu Hybešovi převzal soudruh Chlumecký. V klubu senátorů jsou soudruzi: Hybeš (nemocen ), Chlumecký Podbrezová, Průša Dřínov, Matuščák

Prešov, Svraka Bratislava, Krepenhofer Matejovce a Drab Ko šice. Styky výkonného výboru s klubem poslanců byly co nej

užší, častěji v důležitých politických otázkách zásadního rázu pořádany schůze společné. Zásadní prohlášení poslaneckého klubu ve sněmovně 4. listopadu 1920 bylo výkonným výborem strany plakátováno po celé republice. Zaznamenat sluší, že

všichni příslušníci klubu jsou klubovním usnesením z dubna t. r. zavázáni přispívat značnými obnosy na účely strany, kterýž to závazek také všichni plní. Tisk strany

Výkonný výbor strany věnoval po roztržce a po sjezdu záři 479

jovém plnou pozornost vybudování tisku strany . Byly to v prvé řadě Rudé právo a Večerník Rudé právo, jichž finanční zajiště ní bylo předmětem péče výkonného výboru . Za rozšíření Rudé ho práva podniknuta koncem listopadu akce, která vedla

k dobrým výsledkům; novou akci chystanou k 1. lednu 1921 posunul do pozadí vývoj prosincových událostí. Péče, pokud to bylo v silách ústředního výkonného výboru, věnována byla též tyři denně vycházející

tisku krajinskému . Dnes má strana

listy: Rudé právo, Večerník Rudého práva Praha, Rovnost Brno , Dělnický deník Moravská Ostrava ; také Svoboda na

Kladně vycházela přechodně denně. Pro ženy vydávány dva listy : Ženský list Praha a Žena Brno, oba listy týdně. Mládež vydává Mladého komunistu čtrnáctidenně. Rozšířena je Kroni ka vydávaná týdně v Praze, stejně tak satirický list Sršatec,

rovněž týdně. V Brně kromě toho vydávány jsou satirické Šle hy . Krajinský tisk vydáván je většinou týdně ; rozvržen podle žup jeví se takto :

Župa I. ( Praha) : Sociální demokrat, Dělnická stráž Praha, Snaha Tábor. Vůle lidu pracujícího Hora Kutná .

Župa II. ( Pardubice ): Rudý východ Pardubice. Župa III. ( Hradec Králové ) : Pochodeň Hradec Králové. Župa IV. ( Mladá Boleslav ) : Rudá stráž Mladá Boleslav a Volnost Nymburk .

Župa V. ( Česká Lípa ) : Náš sever Ústí nad Labem Zupa VI. ( Louny ) : Svoboda Kladno, Průboj Louny, Slánské rozhledy Slaný .

Župa VIII. ( Plzeň ) : Pravda českého západu Plzeň.

Župa IX. (České Budějovice) : Jihočeský dělník České Budě jovice .

Župa X. ( Jihlava ): Jiskra Třebíč, Jižní Morava Znojmo.

Župa XI. ( Brno ): Kromě výše uvedeného deníku Rovnost ještě tyto listy : Buditel, Svítání, Předvoj Brno ; Moravský Kras Blansko.

Župa XII. (Olomouc ) : Stráž lidu Prostějov, Stráž lidu Kro měříž.

Župa XIII. ( Uherské Hradiště ): Rudé Slovácko Hodonín. Na Slovensku: Pravda chudoby Ružomberok. V německém Rakousku: Průkopník svobody Vídeň.

Má tedy strana celkem 34 listy, z toho 4 deníky. Pro usnad nění evidence tisku bylo by záhodno, aby každá administrace zasílala pravidelně nejméně 3 výtisky ústřednímu sekretariátu

strany v Praze. Nutno zaznamenat ještě, že Svaz nekompromis ních legionářů, ideově straně nejblíže stojící, vydává týdně Táboritu.

480

Agenda sekretariátu strany

Prosincové události měly nesporný vliv na vnitřní aparát strany. Hojný příliv korespondence se dočasně zmírnil, zato vzrostly mnohonásobně návštěvy, ústní rozhovory a různé inter vence. Od 28. prosince ( v nových místnostech ) do 27. dubna

přijato a odesláno 1419 dopisů, kromě množství zásilek hro madných oběžníků, sdělení, pozvánek a pod. Hromadné expe dice dosahují až 3000 kusů. Právní protokol samostatně vede ný vykazuje od 5. ledna do 27. dubna 370 zodpověděných práv ních záležitostí .

Nedostatek vhodných místností a nahromadění různých in

stitucí podstatně ztěžují práci v sekretariátu strany, stejně jako v jiných podnicích jejich ( redakce, administrace, expedice, Tiskový výbor ) a rovněž tak nedostatek technických pomůcek a zařízení (telefonu a pod.) působí stálé obtíže, jež nebylo možno dosud překonat. Snad se tak zdaří v blízké době usku tečněním plánu vlastního domova, pořízeného z podílů upiso vaných na tiskárnu a knihkupectví a nakladatelství strany. V Praze 27. dubna 1921

Svolání konference zastupitelstva strany Výkonný výbor strany ve svém zasedání z 23. dubna 1921 usnesl se svolat KONFERENCI ZASTUPITELSTVA STRANY

která se bude konat 13. května o 9. hodině dopoledne v hos tinci U Zábranských v Karlíně, Palackého třída. Na progra mu této konference je : SJEZD STRANY. Výkonný výbor žádá

všechny členy zastupitelstva strany, aby svůj příjezd do Prahy zařídili tak, aby mohli být všichni účastníci konference hned od jejího zahájení. Kdo tvoří zastupitelstvo strany.

Představenstvo výkonného výboru strany společně s důvěr níky župních organizací a dvěma župním sjezdem zvolenými členy tvoří zastupitelstvo strany . Kromě toho přísluší posla neckému klubu vyslat do zastupitelstva strany dva zástupce a po 1 zástupci klubu senátorů, ústřední organizace družstevní, Odborovému sdružení a zemským odborovým radám. Tito, ja 1 Rudé právo, č. 107, 8. května 1921. 481

kož i ostatní členové výkonného výboru strany, členové kon trolní komise, tajemníci strany , ústřední tajemník žen a mlá deže, tajemníci

Župních organizací, skuteční šéfredaktoři

všech deníků strany a zástupci agitačních výborů, zřízených při výkonném výboru strany a tiskového výboru, dále zástupci agitačního výboru žen a agitačního výboru mládeže mohou se zúčastnit zasedání zastupitelstva strany s hlasem poradním. Sekretariát Československé sociálně demokratické strany

dělnické ( levice ) obrací se tímto na všechny župní výkonné výbory a sekretariáty strany, aby vyrozuměly delegáty zastupi

telstva nalézající se v příslušné župě o konání konference. Výkonný výbor Československé sociálně demokratické strany dělnické ( levice )

1

Zpráva o stavu hnutí žen Podává Anna Křenová

IV.

Organizace žen ve svém celku stejně jako organizace mužů

zradou pravice a otřesem ve straně značně utrpěly. Ale ženy znovu počínají upevňovat organizace dosavadní a budovat nové. Aby spojitost organizací s ústředím znovu byla utužena, svolána byla konference žen na dny 12. a 13. března. A tu již bylo vidět intenzívní vůli žen upevnit organizaci a splnit dějin né poslání proletářských mas v Československé republice. Konferenci přes těžké finanční obtíže, které zavinila jednak

nezaměstnanost a výluky , jednak ta okolnost, že namnoze hrstka pravičáků odcizila jmění po haléřích těžce nashromáž děné místních organizací, navštívilo 180 delegátek, které zastupovaly 182 organizací. Vedle zástupců různých insti tucí také zastoupeny byly soudružské komunistické frakce německých proletářských žen, rovněž mládež a Svaz legionářů komunistů .

Konference usnesla se na tom , aby sekce žen byly budovány všude, kde jen trochu tomu místní poměry dovolují. Usnesení toto činěno po zkušenostech, že jedině tak lze získat ženy, aby

zajímaly se o politický a hospodářský zápas mužů-dělníků. 1 Rudé právo , č . 10, 10. května 1921. Zpráva je uvedena jaku

IV. část, protože tvořila součást politické zprávy sjezdu. AÚML ÚV KSČ , 2—11. 482

Dnes pod důsledky perzekuce jeví se u žen větší zájem o spolkový a organizační život. Ženy, které byly vězněny nebo perzekucí postiženy, vycházejí posíleny a zoceleny k boji proti kapitalismu a jeho režimu. Aby usnadnil ženám ve vězení život a pomohl jim v těžkých mimořádných případech, uspořádal agitační výbor žen sbírku na Rudý kříž, která vynesla během pěti měsíců 4964 Kč 83 hal .

Z toho na mimořádné podpory vězněným ženám a mužům, na potraviny pro ně atd . vydáno úhrnem 1558 Kč. Zbývá pro týž

účel 3107 Kč 82 hal. Přesnou zprávu organizační podat proza tím nelze, ježto jednotlivé sekce se ustavují a zprávu o svém stavu sekretariátu dosud nezaslaly. Sekretariát navázal po usnesení konference styky se sou družkami komunistické sekce německé a yedle toho pověřil

soudružku Rezlerovou v Rusku, aby zastupovala české ženy na konferenci žen Třetí, Komunistické internacionály. České žen ské hnutí sociálně demokratické levice postavilo se na kon ferenci jednomyslně za Třetí internacionálu a za všechny její

podmínky. Ženy nemají obavy o samostatnost, protože mají vůli i odvahu svůj ráz si zachovat. Jdou odhodlány vstříc všem

perzekucím i obtížím, protože vědí, že bez boje není vítězství a bez boje dělník od kapitalisty nic nedosáhne. Jdeme za heslem : » Proletáři všech zemí, spojte se ! «

Zpráva o činnosti poslaneckého klubu strany Podává Josef Haken, jednatel klubu

V prvých volbách do Národního shromáždění zvoleno bylo

několik stoupenců levice . Výraz svému přesvědčení dali na jevo prohlášením , v němž stanovili i parlamentní taktiku. Prohlášení vyslovuje se proti ministerské politice, proti koa

lici s měšťáky a stanoví zhruba parlamentní postup. Je v něm zdůrazněna třídní, proletářská politika . Praví se tam : » Pokud se týče vlastní činnosti ve sněmovně, považujeme za svoji povinnost nasadit vše , abychom zabránili každému zhoršení osudu dělnické třídy v parlamentě a prosa zovali návrhy, které směřují k jeho úlevě a zlepšení jako : so 1 Rudé právo , Č. 110, 12. května 1921. Tato zpráva byla rovněž rozdána delegátům sjezdu, AÚML ÚV KSČ, 2–11 . 483

ciální , hygienické a podobné. Leč budeme daleci toho, abychom toto zlepšení líčili jako vymoženosti, na nichž je dělnictvu přestávat a za jejichž cenu má se vzdát třídního boje a podro bit se míru s buržoazií, který by nebyl než kapitulací před její diktaturou .

Z třídního poměru k buržoazii vyplývá, že neuznáváme tzv. státních nezbytností kapitalistického státu, nejméně již nut ností , jimiž tento stát udržuje svoje mocenské postavení, totiž militarismus , policii a četnictvo. Budeme podporovat jen tako

vé návrhy daní, jež rovnají se konfiskacím, nebudeme však proletariátu tajit , že bez odstranění režimu buržoazního i tato opatření jsou ranou do vody. Stejným politickým měřítkem

budeme posuzovat veškery předlohy socializační, pokud budou projednávány cestou parlamentní. - Naproti koalici s měšťáky navrhujeme sjednocení všech

opravdově socialistických živlů v parlamentě na společné pů

dě marxistických zásad, aby tak došlo k zřetelnému třídnímu rozvrstvení, jež odpovídá hospodářským skutečnostem. I my vidíme ve Třetí, moskevské internacionále jediný možný

útvar mezinárodního souručenství proletariátu všech zemí, prostý všech iluzí a sebeklainů a toužebně očekáváme okamži

ku , kdy také proletariát československý slovem i jednáním k němu se připojí. «

Toto prohlášení podepsali poslanci : Blažek, Borovský, Bu rian, Černý , Darula, Ertl, Haken , Charvát, Klein , Koutný, Kříž ( Praha ) , Kučera, Kunst , Malá , Merta , Mikuliček , Rouček, Ska lák, Skaunicová , Svetlík , Sychravová, Smeral, Tausik, Toužil,

senátoři Drab, Hybeš, Matuščák, Průša , Svraka, Hladík, dále němečtí soudruzi Hahn, Kreibich , Warmbrunn .

V prohlášení vytyčené směrnice hodlali jsme prosazovat na společném zářijovém sjezdu strany. Zmařením sjezdu strany pravicí k tomu nedošlo a proto před svoláním sjezdu k druhé mu zasedání v říjnu 1920 přikročili jsme k založení samostat

ného klubu ve sněmovně poslanecké a později i v senátě. Až do utvoření samostatného klubu prosazovali jsme smer

nice levice ve společném klubu sociálně demokratických po slanců. Podřizovali jsme se však ve všem většině, neboť ne chtěli jsme na sobě mít odium rozbíječů strany. Avšak již tehdy jevil se náš směr y akcích klubu. Bylo tomu jmenovitě v otázce intervenční politiky vůči Rusku, proti níž pod naším tlakem klub rozhodně vystoupil . Teprve po zářijovém sjezdu ustavili jsme samostatný posla

necký klub. Do předsednictva zvoleni soudruzi: Teska, Skalák, Burian, Haken .

Z těch, kdož podepsali provolání poslanců levice, nevstoupi li do nového klubu Černý Antonín, Ertl , dr. Charvát, Klein, Kříž 484

obo, como

( Praha ) , Sychravová, soudruh Darula přihlásil se jako hospi

je &

tant .

Ocean

Do klubu přihlásil se dále madarský soudruh Suranyi, po zději Nagy a němečtí soudruzi dr. Hahn, Kreibich a Warm brunn. Rezignací poslance Tusara nastoupil a do klubu levice vstoupil soudruh Bubník, takže poslanecký klub sociálně de mokratické levice čítá nyní 27 členů. Po ustavení vlastního klubu měli jsme teprve možnost poslu

‫اسلام وا‬

Erš ji:

at jeg 2 Lideme

povat v duchu programového prohlášení a v duchu směrnic udaných zářijovým sjezdem strany.

Vstoupili jsme do zásadní opozice a své stanovisko odůvod

7 mere Okud

Oceni JOJECTES

71.

nili jsme prohlášením v plénu sněmovny. Naše taktika nebyla negací, nýbrž zúčastnili jsme se všech prací ve výborech, snažíce se jak v nich, tak i v plénu sněmov ny zabránit každému zhoršení osudu třídy dělnické a prosazo .

vat návrhy, jež směřovaly k jeho úlevě a zlepšení. I v případech, kde naše návrhy nebyly většinou sněmovní přijaty, působil již náš tlak k tomu, že nedošlo k vážnému

diny II

ohrožení a poškození zájmů dělnické třídy . Tento náš tlak způ

Sechs

sobil mnohé, s čím chlubí se socialistické strany vládní větši

ze oker

ny .

r

/Carrie

W: L'UD , ET cek,

k, Petit

Byli jsme velmi rozhodujícím činitelem při úpravě platů státních zaměstnanců, kde hájili jsme důrazně zásadu, aby nejvyšších drahotních přídavků dostalo se kategoriím platově

nejnižším, při nové úpravě nemocenského pojišťování, zákona bytového a jiných. Nebyly-li přijaty návrhy naše, podporovali jsme svými hlasy všecky návrhy předlohu zlepšující, ať pochá

adík

zely od kohokoli.

zovat

Tímto postupem byli jsme velmi často na společné linii s klubem sociální demokracie německé, ale v některých přípa dech octli jsme se ve společném hlasování s nacionály němec

Ju .

kdus

8

kými, kteří byli rovněž v opozici, ovšem z nacionálních důvo dů . Ale ani tato okolnost, ač byla nepřátelským tiskem vyzdvi hována, neotřásla naším zásadním postupem. Podali jsme i několik samostatných návrhů zákonů, z nichž

TIC

Afício

eboti

iz techi

nutno uvést jmenovitě návrh zákona bytového, návrh zákona o závodních radách, o ochraně šestinedělek, o povinné setbě a

máme vypracovaný principiální návrh na celkovou socializaci státu.

V otá

a

tlak

V rozpočtové debatě podrobili jsme rozpočet republiky břit ké kritice a ukázali na jeho měšťáckou třídnost .

Naše kritika zahraniční politiky v plénu sněmovny byla nej i

Stab

stoupit n, AB

vážnějším hlasem v celé debatě o zahraniční politice.

Klub byl na stráži při hájení všech zájmů dělnické třídy a byl jediným a neohroženým obhájcem jejích práv a svobod. Naléhavými interpelacemi upozorňovali jsme vládu na její 485

povinnosti při velké výluce pražského stavebního 'dělnictva i na vady v zásobování. V četných interpelacích a dotazech k vládě či jednotlivým

členům stíhali jsme jednak přehmaty, jež proti dělnictvu vláda či její orgány páchaly, nebo připomínali jsme důrazně povin nosti vlády k dělnické třídě a chudým vrstvám obyvatelstva. Jmenovitě když nastala hrubá perzekuce dělnictva, jeho institucí a tisku po prosincových událostech, snažili jsme se

všemi silami, abychom plány pronásledovatelů mařili. Řečmi v plénu sněmovny i četnými interpelacemi odhalovali jsme před celou veřejností neslýchané pronásledování dělnic tva a jeho tisku .

My jediní postavili jsme se za dělnictvo při krvavé události krompašské . V otázce militarismu byli jsme věrni staré zásadě : Měšťácké mu státu ani muže, ani haléře !

Velmi mnoho pozornosti věnoval klub poměrům na Sloven sku a Podkarpatské Rusi . Dělnický lid slovenský trpí neslýcha nou libovůlí úřadů, četnictva i kapitalistických zaměstnavate

lů. Pronásledování, stíhání, žalářování a vypovídání dělníků z jednotlivých míst i za hranice státu je na denním pořádku. Snažili jsme se , abychom dělnické třídě na Slovensku zjed

nali právo a spravedlnost , pokud toho za nynějšího režimu lze dosíci. Žádná strana nevěnovala Slovensku tolik pozornosti jako strana naše .

Klub byl konečně nucen k četným intervencím u členů vlády a přednostů úřadů . Intervence povahy osobního prospěchu byly vyloučeny, ale libovůle úřadů řádila a tu nezbývalo jiného

prostředku. Naše intervence týkaly se perzekuce našeho hnutí, vypovídání dělníků z obcí, vyplácení podpor v nezaměstnanos ti, výluk , přehmatů úřadů a četníků, invalidů.

Zpráva o hnutí mládeže Podává Hájek Rudolf

Po zářijovém sjezdu strany, kde definitivně zakončen proces rozluky třídně uvědomělého dělnictva s oportunními elementy pravice, analogický proces byl ukončen v hnutí mládeže na sjezdu 23. – 24. října úplně hladce a bezbolestně. Mládež nemě

la téměř žádné pravice. V ústředním agitačním výboru nebylo 1 Rudé právo , Č . 111, 13. května 1921. Tato zpráva byla rovněž rozdána delegátům sjezdu, AÚML ÚV KSČ, 2–11. 486

dēlmistettu

ani jednoho soudruha, který by se postavil do řad pravice.

Říjnový sjezd, který byl konán za plné účasti delegátů všech krajů kromě několika pravičáků z Plzeňska, dal také výraz

Eelnictwie bul

Mate.Ste

ercia

ažili js

arili. mi odhala ování dë

varé udál

de Mesa

revolučnímu přesvědčení mládeže, půdu zásad Třetí internacionály a ly mládeže. Ústřední orgán Mladý Mladého proletáře, byl hnutí pro

postaviv se jednomyslně na Komunistické internacioná socialista, byv přeměněn na revoluční výchovu mládeže

zachován. Plzeňská Omladina, která již dávno odcizila se tří dním zásadám, stala se orgánem pravice. Od tohoto sjezdu začíná období nové organizační a agitační práce . Nově zvo lený ústřední výbor svolal ihned v prvé polovině měsíce ve všech župách sjezdy, na kterých provedena organizační pře stavba z krajského zřízení v župní a položeny základy k výcho vě členstva v duchu zásad Komunistické internacionály. Na župním sjezdu dne 5. prosince v Pardubicích přijata jedno

myslně rezoluce, ve které mládež vyslovuje se pro okamžitý na S

Tpí nes jis ar

aměstn

vstup do Komunistické internacionály a žádá ihned svolání mimořádného sjezdu, který by tuto otázku ešil . Rezoluce stej ného obsahu přijata byla i na sjezdu mládeže župy pražské.

Otázka vstupu do Třetí internacionály byla tímto způsobem do

dání déb orádku

řad členstva vnesena a živě diskutována.

vensku ze

ústřední agitační výbor mládeže znovu upevnil styky s jinoná rodní mládeží v republice. Ihned po sjezdu po vzájemné doho

V tomto

období

orežimu POZOD

dě usneseno svolat na 9. prosinec 1920 společnou poradu všech

členu that m prasza

ru české mládeže přítomni byli němečtí soudruzi a zástupci Svazu mladodělníků, kteréžto poslední organizace byly již členy Komunistické internacionály. Na této poradě usneseno

valojich

seho

d

mestna

tří výborů stávajících organizací, a to kromě ústředního výbo

vytvořit ze stávajících výborů akční výbor revoluční mládeže

Československé republiky, jenž pověřen řízením všech akcí. Akční výbor, prozkoumav politickou situaci, dospěl k názoru, že vzhledem k možnému jarnímu tažení kapitalistů proti Rus ku je nutno vytvořit jednotnou revoluční frontu všeho proleta riátu a mládeže. Toho mohlo být dosaženo jedině včleněním

i české organizace do jednotné fronty Komunistické interna cionály . K splnění těchto úkolů a provedení zásad Komunistic

ké internacionály bylo nutno, aby i české hnutí mládeže bylo postaveno na samostatný základ. Osamostatnění organizací mládeže je i základním požadavkem internacionály. Doba sa ma vyžadovala, aby vše to bylo provedeno co nejdříve. Ještě

en pluas n

eleme

ádeže

ez nem Umehr

a most

týž den, 9. prosince 1920, usnesl se akční výbor svolat za tím účelem mimořádný sjezd mládeže české národnosti na den 27. února 1921, na němž osamostatnění organizací a vstup do Komunistické internacionály měl být proveden . Na následující den 28. února byl svolán sjednocovací kongres všech tří svazů k vytvoření jednotné mezinárodní organizace komunistické mládeže v Československu . 487

Tentýž den však policie zabrala Lidový dům a následovaly známé prosincové události. Mládež v těchto dnech postavila se úplně do služeb strany a stála v předních řadách stávkujícího dělnictva. Celá řada mladých soudruhů byla na ulicích praž

ských raněna, zatčena a uvězněna. Po skončení generální stáv ky ústřední sekretariát přesto, že byl zbaven téměř všech pro středků, chopil se energicky práce k upevnění organizací a vnitřní konsolidaci celého hnutí. Organizacím rozeslán infor

mační oběžník s výzvou a pokyny k další práci. Uvedeny do oběhu 50haléřové známky fondu mládeže a k zabezpečení a znovuvybudování tisku vydány ihned 10korunové podíly Mla dého proletáře. V běhu těchto prací organizačních do proudu uvedeny okamžitě i otázky politické. Akční výbor, který po

prosincových událostech se ihned sešel, zkoumal celkovou bilanci generální stávky . Dospěl k poznání, že nedostačuje ani největší projev solidarity (stávka liberecké levice ) , nýbrž že

k úplnému úspěchu boje je nutno , aby bylo uvedeno v život pevné organizační spojení a centralizace vedení. Perzekuce prosincová jako počátek tažení reakce ve střední Evropě v období přípravy zamýšlené války s Ruskem tohoto semknutí všech revolučních sil vyžadovaly co nejdříve. Akční výbor byl si úplně vědom, že mládež sama není s to bez součinnosti orga

nizovaného proletariátu tyto problémy úspěšně řešit. Avšak vzhledem ke kolizím, které ve hnutí levice následkem perze

kuce a příznaků války v otázce přístupu k Třetí internacionále vznikly, akční výbor mládeže považoval za nutno prokázat vůči mezinárodní reakci právě vstupem do Třetí internacioná

ly odhodlanost mládeže a současně tímto způsobem vykonat i tlak na starší soudruhy. Z těchto důvodů sjezd české mládeže

svolaný na den 27. února přeložen na 6. února. Slučovací kon gres usneseno konat ihned 7. února .

Za těchto okolností, pod dojmem stále procházející perzeku ce sjezd byl konán a svým skvělým průběhem dokázal, že v řadách mládeže otázka přístupu do Komunistické internacio nály uzrála k řešení. Osamostatnění hnutí mládeže a přístup do internacionály proveden za nadšeného souhlasu celého

sjezdu proti devíti hlasům organizací mladoboleslavské župy, které zaujaly stanovisko vyčkávací do doby připojení se k Tře tí internacionále strany celé. Sjezdu mládeže na znamení per zekuční éry byli po prvé za trvání republiky přítomni policejní komisaři. Slučovací kongres byl odložen na den 28. února 1921, konal se však již 20. února 1921 y Praze. Na něm prove

deno bylo sjednocení všech svazů v jeden Komunistický svaz mládeže Československa . Sjezd usnesl nový program, jenž

vedle programu internacionály stal se základnou pro činnost mládeže Československé republiky. Organizační řád postavil pak celé hnutí na jednotnou mezinárodní základnu. Řízení 488

velikého svazu ujal se 15členný výkonný výbor a ústřední se

inn ‫نماند نهاية‬

erálns VŠECHI

gans

es án

elpete

odhr! de ‫ها‬ , kte"

I celk

kretariát se třemi tajemníky v Praze. Sjednocen i tisk. Všech ny časopisy nesou společný název Mladý komunista. Kongres obrátil se k proletariátu Československé republiky s vřelou výzvou za ustavení komunistické strany v republice. Vybudování ústředního sekretariátu v Praze jako základny k činnosti celého svazu potkalo se však s ohromnými obtížemi, které do dnešního dne nebylo možno úplně překonat. Přesto však ústřední sekretariát ujal se práce s veškerou energií. Pracováno těžce , ale přece radostně a úspěšně. Za prvé při

stoupeno okamžitě k organizační přestavbě celého hnutí. Za vedeny legitimace mezinárodního rázu, nový systém příspěv . kový, kteréžto práce zejména české organizace postavily před nutnost úplné reorganizace, která v krátké době také úspěšně

tacinsi

provedena. Současně s tímto procesem osamostatnění české

, oftast

mládeže prováděno ve smíšených územích sloučení němec

200 TL

kých organizací s českými. Konference v Moravské Ostravě,

Perzett Ini bu OSEDE výhrt

nostiu

šit.

nach

port

v Brně a v Plzni provedly tyto práce zvolením jednotných vý.

borů, zřízením společných sekretariátů, jakož i sloučením organizací místních. Vstup do Komunistické internacionály mládeže probudil nebývalou iniciativu uvnitř organizací, jež navenek projevila se silným rozmachem komunistického hnutí. Bašty , pravice , kde dosud komunistické organizace naší mládeže byly slabě

rozvinuty, byly prolomeny. Plzeňsko, Ostravsko i Budějovicko

erna

n

s nevídanou silou probudily se k životu. Ustavena řada organi zací, k nimž stále řadí se nová a nová místa. Mládež pochopila

émais

své revoluční poslání a postavila se jako ukázněný kádr na špici bojujícího proletariátu. Ústřední výkonný výbor snažil se

ovac

vždy , aby život mládeže projevil se i ve veřejných akcích jako

ipermet

prostředku k široké propagandě. U příležitosti 50letého výročí Pařížské komuny uspořádána řada veřejných projevů, v nichž komunistické ideje projevily se neobyčejnou silou. Dále akce

okázal et

ntern

ani

ské link

seha meni si

polix 8. júlti em proti

Ický sa cinco ME DOSH

1. máje, v níž mládež výrazným způsobem se zúčastnila, při

spěla rovněž k rozšíření komunistických zásad v řadách prole tářské mládeže. Jasnost a odhodlanost komunistické mládeže, rozmach jejího hnutí vzbudil obavy státních orgánů, které perzekucí chtěly násilným způsobem zabránit šíření komunis

tických myšlenek. Soustavné šikanování venkovských soudru hů, zákazy schůzí a obtěžování špicly, a to vše byly prostředky, jimiž měla a má být mládež zastrašena a odvedena od komuni

stických zásad. Perzekuce dosáhla vrcholu dne 11. dubna t. r.,

kdy státní moc podnikla generální útok na organizace ve smí šeném území. Zapečetěny a v pravém slova smyslu přeházeny sekretariáty mládeže v Ústí, Liberci, Podmoklech , Trutnově,

Teplicích, Chomutově, Karlových Varech, Krumlově, Brně, Ostravě a Šumperku. Sekretariát v Teplicích vypleněn a odne 489

seno brožur v ceně 150 000 Kč , v plzeňské župě zabaveno 6000

korun organizačních peněz. Skupiny rozpuštěny, jednotliví činovníci voláni k výslechu a terorizování. Mnozí z nich obža

lováni republikánskými úřady z velezrady a různých jiných » zločinů « proti bezpečnosti státu. Perzekuce zasáhla i odznaky

mládeže, pětiúhlovou sovětskou hvězdu, jež rovněž ukázala se podle rozhodnutí mnohých okresních hejtmanství státu nebez pečnou. Pokus buržoazie rozrazit mezinárodní organizaci mládeže útokem na jednu část Svazu vyvolal účinek právě opačný. Mlá

dež odvětila semknutím svých řad , veřejnými protesty a rych lým znovuvybudováním rozpuštěných organizací. Útok byl za plné podpory strany odražen . Přes všechny pokusy rozrazit mezinárodní frontu komunistické mládeže buržoazie utrpěla ve své akci porážku . Nehledě ke všem překážkám komunistické hnutí mládeže půjde vpřed až k úplnému vítězství !

Rezoluce 1

Československé straně komunistické

0

Přijata v exekutivě Komunistické internacionály 16. června a doporučena sjezdu

Výkonný výbor Komunistické internacionály blahopřeje čes

kým komunistickým dělníkům k jejich usnesení ustavit se jako česká sekce Komunistické internacionály a uznává Komuni

stickou stranu Československa za člena Komunistické interna cionály . V utvoření komunistické strany masové v Českoslo

vensku vidí Komunistická internacionála důkaz postupujícího zrevolucionování českých dělnických mas, které z velké části

za krátkou dobu dva a půl roku překonaly nacionalistické a reformistické iluze, jimiž je značnější měrou naplnilo utvoření neodvislého československého státu. Výkonný výbor vítá, že

čeští komunističtí dělníci schválili všechny podmínky, které II . kongres Komunistické internacionály stanovil jako podmín ky ku přijetí nových komunistických stran. Výkonný výbor je přesvědčen, že české komunistické děl nictvo je ochotno tyto podmínky splnit nejen z pocitu proletár ské mezinárodní disciplíny, nýbrž i u vědomí, že tyto podmín ky neobsahují než potřeby komunistického hnutí. V důvěře ke 1 Rudé právo Večerník , č. 150, 5. července 1921. 490

komunistickému dělnictvu Československa obrací se výkonný

TÝCH

výbor na československou str