Protokol V. řádného sjezdu Komunistické strany Československa 18.-23. února 1929 [PDF]

Zitiervorschau

NORTHWESTERN UNIVERSITY LIBRARY

SP EVANSTON , ILLINOIS

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA

2

PRAMENY K DĚJINÁM KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

Komunisticka strana Českosbvenska . PRAMENY K DĚJINÁM KSČ

Sjezd,

PROTOKOL

V. ŘÁDNÉHO SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY

ČESKOSLOVENSKA 18. - 23. února 1929

NAKLADATELSTVÍ

SVOBODA / 1971

335.40943 Vydáno k 50. výročí založení

K8120

Komunistické strany Československa

Vis

1

1

© Ústav marxismu-leninismu OV KSČ, 1971 }

PŘEDMLUVA

Padesáté výročí založení Komunistické strany Československa, které je významným mezníkem ve vývoji našeho revolučního hnutí, vyvolává stále větší zájem nejen historiků a vědeckých pracovníků ostatních vědních oborů, ale i širokých vrstev čle nů strany a bezpartijních o hlubší poznání historické cesty, kterou strana za 50 let své existence prošla. Středem pozor nosti jsou zvláště události a změny, které znamenaly nový, kvalitativní stupeň ve vývoji strany, ale i celé společnosti na cestě k vítězství socialistické revoluce. Snahu o marxistické

poznání historických mezníků v dějinách strany znásobuje též

současný stav a vývoj, kterým KSČ prochází v boji s oportu nismem ve vlastních řadách. Oportunistická nákaza dosáhla

v letech 1938–1939 takových rozměrů, že protisocialistické a kontrarevoluční síly, vycházejíce z rozkolísanosti a nezásado vosti vedení strany usilovaly o zvrat politické moci v zemi. Souborné vydání protokolu V. sjezdu KSČ je doplněno řa dou významných materiálů z doby přípravy sjezdu, sleduje mimo jiné i cíl ukázat na dokumentech jednu etapu složitého

vývoje, kterým KSČ prošla v boji proti oportunismu a likvidá torství ve vlastních řadách až do V. sjezdu. Zároveň má slou žit k poučení a k připomenutí těch stálých marxisticko -le

ninských hodnot, o které strana v procesu své bolševizace bo jovala.

„ Pravda, v nedávné minulosti jsme byli svědky, že ,,marxistič tí“ historikové se pokoušeli metodou buržoazního objektivismu odepsat historický význam V. sjezdu z dějin komunistické strany. Ba ještě víc. Svévolnou interpretací chtěli cílevědomě

dokázat, že V. sjezdem začal v politice komunistické strany kurs, který podle nich znamenal nástup metod kultu osob

nosti v jejím životě a práci, že V. sjezdem zaniká vnitrostra nická demokracie a že v celém dalším vývoji strany nastupuje

dogmatismus v teorii i v praxi. Ze sjezdového rokování vytrhá vali věci nepodstatné, jednostranné, a ne vždy správné. Tyto

jednostrannosti vyzdvihovali jako podstatné, rozhodující, což se pak muselo zákonitě projevit jen jako nakupení deformací a chyb. Přitom se tento postup snažili vydávat za jedině „ mar >

xistický“, za návrat k „tvořivému marxistickému myšlení“. Kritizovali například stranu, že správně neřešila národnostní a agrární problematiku, že charakterizovala československý stát jako produkt imperialistické politiky, že přeceňovala ne bezpečí fašismu zejména ve skupině Hradu apod. Ale přitom

zapomněli, že i přes tyto nedostatky se v hodnocení daných problémů poprvé objevuje ve straně marxistický třídní přístup, 7

který postupně odstraňuje všechny vzniklé omyly a řeší dané otázky plně v souladu s teoretickými závěry marxismu- leni nismu.

Ne, nechceme nikomu připisovat něco, čeho nechtěl sám do sáhnout, ale není náhodné, že revizionisté si vybrali právě V. sjezd naší strany. Tento sjezd totiž znamenal plnou politic kou, ideovou a organizační porážku oportunismu a likvidátor

ství, do života strany jednoznačně probojoval bolševizaci, vy užívaje přitom mezinárodních zkušeností komunistického a revolučního hnutí. Sjezd na základě marxistické analýzy jasně charakterizoval dobu i stát a určil i linii, která této analýze

odpovídala a která vytvářela předpoklady pro aktivizaci KSC při získávání většiny dělnické třídy na stranu proletářské re voluce. Tato linie plně zvítězila. Znehodnotit a odsoudit sjezd

znamená pochybovat vůbec o správnosti vývoje KSČ od této doby. Znamená to dále zpochybňovat nutnost bolševizace a

ukázat stranu jako konzervativní a dogmatickou politickou sílu, která je cizí dělnické třídě i národům žijícím v Česko slovensku.

Odsouzení a znevážení toho, co charakterizuje stranu no vého typu, mělo oportunistům vytvořit předpoklad pro to, aby se pokusili o úplné rozložení KSČ a přes její název „komu

nistická “ ji převést zpět na pozice sociální demokracie . Ztráta třídního hodnocení jevů a událostí v historii nemá s marxismem nic společného. Je to zřeknutí se marxismu-le

ninismu a ve své podstatě je to přechod na ideologické po zice třídního nepřítele. Jak známo, na tuto skutečnost nejed

nou upozorňoval už V. I. Lenin, když zdůrazňoval, že žádná nadtřídní ideologie neexistuje. Může být jen ideologie marxis tická ideologie dělnické třídy, nebo ideologie buržoazní. Boj za upevnění třídního principu v teorii i práci strany, který byl sveden před V. sjezdem a v průběhu jeho jednání, je stále platným odkazem pro činnost naší strany i celé socialistické společnosti.

Sjezdy komunistických a dělnických stran měly v dějinách dělnického hnutí vždy mimořádně významnou úlohu. Pro ně bylo charakteristické, že ve svých jednáních, rezolucích a sta

noviscích rozpracovávaly teoretické a politické strategicko taktické postupy jednotlivých stran v boji za vítězství prole tářské revoluce, za výstavbu nového, socialistického společen ského řádu. Tyto postupy byly vždy odrazem analýzy vlastních podmínek té které strany a země, přičemž se při jejich for mování v plné míře přihlíželo ke zkušenostem mezinárodního komunistického a revolučního hnutí . * 8

Komunisté vždy vycházeli ze zásady, že socialistickou revo luci je možno uskutečnit jen za podpory širokých vrstev pracujících pod vedením dělnické třídy v čele s její avantgar

dou – komunistickou stranou. Ve sjezdových jednáních byly tyto otázky vždy hlavní .

Správnost své politiky posuzovali komunisté i podle toho, jak si dovedla získat široké masy a jak za její realizování bojovaly. Je nesporné, že k takovým sjezdům patří i V. sjezd

KSČ v roce 1929, který znamená historický kvalitativní zlom ve vývoji revolučního hnutí v Československu . Už první léta třídních střetnutí a bojů, které vedl proleta

riát po vzniku ČSR, ukázala na přednosti, ale i na slabiny ko munistického hnutí v republice. Komunistická strana Českoslo venska byla jednou z nejmasovějších komunistických stran evropských kapitalistických zemí. Široká členská základna

byla nesporně velkým kladem a umožňovala, aby se strana hned od svého vzniku stala významnou politickou silou, která zasahovala do politického dění ve státě a bojovala o hege monii v dělnickém hnutí.

Početnost strany však měla i druhou stránku, která tyto přednosti oslabovala. Zachovaly se v ní totiž zároveň i silné sklony k sociáldemokratismu, a to jak mezi členstvem , tak

i mezi funkcionáři. Těžkosti plynoucí ze sociálně demokratic kého dědictví byly posíleny i tím, že po válce, v době narůsta

jící revoluční vlny, se do strany, spolu s revolučním proudem, dostali i různí konjunkturalisté, kteří se v době odlivu revo

luční vlny stali aktivními nositeli oportunistických tendencí. Vývoj strany a její praktická činnost velmi brzy ukázaly, že jí chybí dlouhá léta revolučního dozrávání, které znala bolše

vická strana, že její teoretické, ideologické a organizační otázky nebyly ještě v mnohém marxisticky probojovány. Pře

konat staré tradice a návyky poznamenané oportunismem a vyzbrojit se novou, marxistickou teorií a praxí bylo ovšem pro KSČ velmi aktuální. K tomu bylo třeba využít zkušeností bol ševické strany a mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.

Bohaté zkušenosti z dlouholetých bojů za získání pracujících pod prapory socialistické revoluce učinily z bolševické strany skutečný předvoj dělnické třídy. V letech třídních zápasů, kdy se kvalita strany prověřovala každodenně, vyrostlo i její tvůr

čí jádro, které bylo schopné vést stranu v nejrůznějších eta pách jejího vývoje až k vítězství nad buržoazií.

I naše strana musela projít touto zkouškou boje, aby se stala stranou nového typu. Přitom KSČ postrádala už od své ho vzniku toto zakalené revoluční jádro. Vypořádat se s těž kostmi svého raného „ dětského “ vývoje byl pro KSČ velmi těžký úkol. Podobné těžkosti měly i další mladé strany ka 9

pitalistické Evropy. Ale vypořádat se s nimi bylo nutné. Nej větší pomoc poskytlo mezinárodní komunistické hnutí a jeho vrcholný orgán Komunistická internacionála, která na svém

V. kongresu v roce 1924 přijala požadavek rychlejšího upev ňování komunistických stran, požadavek široce rozvinutého zápasu za zvládnutí marxismu- leninismu, za výstavbu komu nistických stran na ideových a organizačních principech le ninismu.

Nutnost rychlé bolševizace vystupovala do popředí přede vším na základě hodnocení prvních let politiky komunistic kých stran. I když v období narůstající revoluční vlny na po

čátku 20. let nahromadily jednotlivé strany bohaté zkušenosti z třídních bojů, byly tu i první větší porážky, zejména revo lučního hnutí v Maďarsku a v Německu.

Do popředí vystupovala i další skutečnost

že se totiž

v roce 1924 kapitalismu podařilo překonat politický a hospo dářský úpadek, odrazit útok proletariátu a do jisté míry zkon

solidovat poměry. Vznikalo nové období relativní stabilizace kapitalismu, což bylo pro mladé 'komunistické hnutí dosud ne známé. Vyžadovalo to od něho, aby se připravilo na práci

v tomto období, kdy orientace na bezprostřední provedení so cialistické revoluce nebyla aktuální. Pro ni bylo třeba připra vovat a mobilizovat síly nejen v boji s buržoazií, ale i s re formismem. Nešlo tedy o ztrátu perspektivy socialistické re voluce, ale o její hlubší přípravu v jiných podmínkách. To vy žadovalo od komunistických stran, aby vedly boj za jednotu dělnické třídy, boj za svoji hegemonii . Nebude na škodu, když si hlavní myšlenky a zásady bolševizace připomeneme. Na první místo byla postavena otázka ovládnutí marxistic

ko-leninské teorie a nesmiřitelnosti boje se všemi jejími od chylkami. Na tom, jaká bude teoretická příprava strany, zá

visela i její politická linie. Jen teoreticky připravená strana mohla provést všestranný politický rozbor situace v jednotli vých zemích i v mezinárodním vývoji . Pak mohla stát v čele hnutí, a ne se nechat unášet živelným vývojem . Teorie živelnosti měla ve vývoji naší strany, zejména v prv ním období, živnou půdu. Její vedení si dost často neuvědo

movalo, že komunistická strana nemůže být jen jakýmsi re gistrátorem nálad a pohybů mas, že musí požadavky pracují cích nejen vyjadřovat, nýbrž i ztvárňovat, dávat pohybu mas revoluční rytmus .

Tvořivý přístup k teorii marxismu-leninismu, který Komu nistická internacionála vyžadovala od komunistických stran, směřoval k tomu, aby strany pochopily, že každá nová situace je staví před nové problémy. Na tyto nové podmínky však není vždy připravena hotová odpověď. Nové podmínky vyža

dují, aby je komunistické strany teoreticky analyzovaly, aby 10

je viděly ve všech souvislostech minulosti i budoucnosti a aby za pomoci marxistické teorie dávaly odpovědi na otázky a úkoly doby .

Druhá část teze o bolševizaci hovořila o získání většiny děl

nické třídy, což vyplývá z objektivní nutnosti třídního boje. Strana nemohla provádět bolševizaci bez dělníků, ale nao pak uprostřed třídních srážek. Měla sbírat, shromažďovat zku šenosti dělnické třídy z třídních zápasů a získávat ji pro svou

politiku. Přitom měla vycházet ze zásady, že pro revoluci není

možno získat pracující masy najednou . Je to proces dlouho dobý, který vyžaduje, aby si KSČ postupně osvojovala zkuše nosti z vedení bojů pracujících, aby dovedla analyzovat a vy zvedávat jejich požadavky a aby správně vedla pracující do boje za jejich splnění.

Komunistická internacionála přitom upozorňovala na dvojí nebezpečí, které mohlo vzniknout při sledování revoluční per spektivy s denními úkoly. Byl to na jedné straně přílišný ra dikalismus, který nebere v úvahu stupeň revolučnosti a uvědo mění mas a zakrývá to různým frazérstvím, a na druhé stianě snaha vidět jen dílčí úkoly a ztrácet perspektivu, což nutně vede k reformismu.

Toto nebezpečí se názorně projevovalo za Jílkova vedení. V jeho politice se levé fráze spojovaly s oportunistickou po litikou v praxi, což nutně muselo způsobit oživení reformis tických tradic, a nakonec vedlo k izolaci strany od mas.

Třetím základním úkolem bolševizace bylo získání spojenců proletariátu pro proletářskou revoluci. Nejbližším spojencem proletariátu je rolnictvo. V politice strany to znamenalo for mulovat jasně linii vůči rolníkům , získat je prostřednictvím jejich požadavků jako přirozené spojence dělnické třídy v re voluci.

Do V. sjezdu se v chápání rolnické otázky projevovalo v na ší straně silné sociálně demokratické dědictví. Tím, že si KSČ

hned od počátku nekladla za cíl získat spojence na vesnici, neodpověděla ani na nesprávná hesla, která vytyčila sociální

především také na heslo o vyvlastnění velko statků a jejich přeměnu ve státní a kolektivní hospodářství. Strana neměla promyšlenou politiku vůči rolníkům zejména

demokracie

v otázce půdy. Pomáhala rolníkům jen tam, kde na ně dopa

dal těžký útlak kapitalismu a to ještě dost sporadicky a ži

velně. Boj KSČ proti pozemkové reformě nebyl proto příliš účinný. Na V. sjezdu však došlo k obratu a do politické praxe strany se dostává správná otázka svazku dělnické třídy a rol nictva, protože jejich zájmy jsou společné. Vážné chyby se projevovaly i v národnostní otázce. Sociál

demokratismus bránil i naší straně hned od počátku pochopit složitou národnostní problematiku buržoazního Československa 11

a najít i správné řešení. I když strana vystupovala proti ná rodnostnímu útlaku od svého vzniku, přece jen teoretické ne

jasnosti nedávaly správnou odpověď zvláště v otázce Sloven ska a Zakarpatské Ukrajiny. Zpočátku přijímala dokonce i tezi o jednotném československém národě. Teoretické nejasnosti v národnostní otázce brzdily i internacionální výzvy. Napří klad Jílek se chlubil svým anacionalismem, ale byli soudruzi,

kterým slovo „ sebeurčení“ nahánělo hrůzu, protože je nepo chopili marxisticky, ale jen omezeně nacionálně. Tento stav

bylo možno překonat jen na základě marxistického řešení ná

rodnostní otázky v ČSR, k čemuž vytvořil podmínky právě V. sjezd.

Poslední zásada bolševizace se týkala organizačních otázek. Šlo o překonání sociáldemokratismu, což znamenalo odstranit organizační strukturu strany opírající se o uliční organizace, které byly živnou půdou pro udržování sociálně demokratic kých návyků. Do popředí vystoupila nutnost budovat stranu na základě závodních buněk, čímž se vytvářely podmínky pro její každodenní spojení s pracujícími. Zároveň to však byly i dobré předpoklady pro masovější růst funkcionářů strany. A jak ukázal další vývoj , bylo právě vytváření a zakalování

nové generace funkcionářů jedním z nejlepších měřítek bol ševizace komunistických stran .

Ve svém vývoji znamenala bolševizace pro KSČ významné úspěchy, ale měla i období dočasných proher a ústupů. Celý proces bolševizace měl několik etap. v letech 1924-1929 První etapa bolševizace

-

přinesla

odhalení a rozbití nejpravějšího oportunistického centra v KSČ, reprezentovaného Bubníkem. V tomto období dosáhla strana některých významných úspěchů.

Především si velká část členů strany uvědomila nutnost bo jovat s tradicemi a starými přežitky sociáldemokratismu. Po tvrdilo se, že živnou půdou, z které tyto tendence vycházejí,

je nesprávně chápaná stabilizace kapitalismu. Spolu s tím došlo k organizačnímu upevnění strany jako revoluční organizace. Základem práce se postupně stávaly zá

vodní buňky. To vytvářelo předpoklady pro vedení každoden ních bojů na závodech , to znamenalo pracovat mezi dělníky a získávat je pro politiku strany. Je také pravda, že tato or ganizační struktura měla mnoho odpůrců, čímž byl proces pře

stavby strany často zpomalován a brzděn. Významným úspěchem první etapy bolševizace bylo vytvo

ření levicového proudu ve funkcionářském aktivu strany. Šlo o spojení marxisticko-leninské teorie s hnutím za odstranění

živelnosti v jeho vývoji a o vytváření revoluční politiky ve straně i v dělnické třídě. Tento proces se postupně šířil od nejuvědomělejších funkcionářů přes široké masy stranického 12

aktivu a členy strany, a vytvářel tak předpoklady pro úplné vítězství marxisticko-leninské linie na V. sjezdu KSČ. První zkušenosti z této politiky přinesly straně úspěchy při vedení třídních bojů v letech 1924–1926. Tlak mas donutil re

formisty, aby přerušili přímou spolupráci s buržoazií a aby přešli do „ opozice “. Z voleb v roce 1925 vyšla KSČ jako druhá nejsilnější politická strana v ČSR.

Ale ani tento první stupeň bolševizace neochránil stranu v jejím dalším vývoji před omyly, chybami a těžkými vnitřní mi krizemi. Do nové, ještě hlubší vnitrostranické krize se do stává zejména v letech 1927—1928. Hluboké kořeny sociáldemokratismu v revolučním hnutí

v Československu, silná pravicově orientovaná sociální demo kracie, její zastírací politika „ opozice“ , ale i Jílkova politická

linie ve vedení KSČ a Haisova v odborech způsobily, že hesla o bolševizaci byla postupně odsunována mezi archívní mate riály do trezorů a že do praktické politiky strany se nedo

stala. KSČ postupně pozbývala i zkušeností, které získala z první etapy bojů v letech 1924–1926 . Vedení strany ztrácelo víru ve vítězství dělnické třídy v proletářské revoluci a stále

víc sklouzávalo na platformu sociálně demokratické ideologie a praxe. V takových obdobích se už stává pravidlem, že vedení podobného typu ztrácí víru v socialistickou perspektivu, ztrácí leninský princip kritičnosti při hodnocení vlastní práce do stává se na pozice osobní ctižádostivosti - jde mu jen o vlast

ní kariéru. Důsledky tohoto postupu jsou vždy velmi negativní, a to nejen pro vedení samotné, ale hlavně tím trpí dělnická třída a revoluční hnutí doma i za hranicemi.

Základní příčiny krize vyplývaly jednak z předcházejících období, jednak z nových změn v podmínkách, které se vytvo řily v důsledku kapitalistické konjunktury doma i ve světě. Změny, k nimž docházelo koncem 20. let v hospodářských

a sociálních poměrech Československa, vyžadovaly, aby je re voluční strana důkladně analyzovala a vyvodila z nich zá

věry pro svůj postup. Avšak čelit taktice reformistů, kteří poprvé od vzniku státu prováděli opoziční politiku, nebylo lehké. Strana musela vyvinout velké taktické umění, aby ma sám dokázala, že na podstatě sociálně demokratické politiky, na jejím podřizování zájmů pracujících zájmům buržoazie se ani teď nic nemění.

Vedení strany a rudé odbory se nepostavily ani do čela rostoucích mzdových a stávkových bojů v letech 1927—1928, když se dělníci bránili proti realizačním opatřením, která zna menala jejich zvýšené vykořisťování. Naopak, stále víc se při

kláněly k živelnosti a k reformistické taktice. Strana neměla jasnou koncepci postupu v třídních bojích. V její činnosti bylo víc nahodilosti a improvizace. Tápání přinášelo spíše porážky 13

a ústup než pozitivní výsledky. Jednotlivé třídní srážky, napří klad boj proti zrušení sociálního pojištění, utrpěly porážku.

Strana se nepostavila ani do čela probojovávání revolučního chápání a metod vedení boje, naopak stále víc přijímala re formistickou taktiku.

Neúspěchy v třídních bojích byly především důsledkem opor tunistického pokřivení linie strany, která postupně ztrácela vliv na masy a dostávala se do izolace.

Vážnou příčinou tohoto vývoje byl i existující vnitrostranic ký režim. Závodní buňky nebyly středem pozornosti práce strany, značně se podceňovala marxisticko-leninská výchova.

To vyvolávalo ostré protesty nové, revoluční generace, která se formovala kolem Klementa Gottwalda a agitpropu a stále víc získávala na svoji stranu krajské a okresní organizace.

Opozice kolem Kl. Gottwalda vypracovala už na jednání VI. kongresu Komunistické internacionály objektivní rozbor politi ky a situace v zemi a ve straně, která se v tomto období vytvo

řila. Na chybách a nesprávných názorech Jílkova vedení uká zala i celou krizi uvnitř strany .

Byl to nástup nové, teoreticky připravené generace, od. hodlané dosáhnout všemi silami a svým revolučním elánem vítězství v boji za získání většiny proletariátu cestou revoluční

politiky komunistické strany. Porážka a krach Rudého dne v roce 1928 a vůbec iluze, ve kterých strana v důsledku opor

tunismu a likvidátorství žila, tento nástup urychlovaly a záro veň mobilizovaly revoluční síly pro rozhodující střetnutí. Porážky z kritických bojů v roce 1928 rovněž ukázaly, že

strana nevede správnou politiku, a proto že ztrácí spojení nejen s dělníky, ale i s ostatními širokými vrstvami vykořis

tovaných a utlačovaných. Na V. sjezdu bylo o této roztržce mezi stranou a pracujícími masami předloženo nesčetné množ ství dokladů. Byl to například neúspěch Rudého dne, stávky textilních dělníků, ale i nevšímavost k hnutí zemědělských dělníků a rolníků na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. Krizi způsobila povrchnost a teoretická plytkost v práci ve dení strany a vůbec její teoretická úroveň, což vedlo k tomu,

že se politická práce nedělala z hlediska perspektivy hnutí, ale pouze dílčích úkolů dne a i to často jednostranně. Tak se strana octla ve vleku celého hnutí . Překonat tuto krizi by

lo možné jedině rozbitím jak politické, tak i ideové platfor my reformismu v KSČ, odstraněním existující pasivity a do.

sažením bolševické aktivity širokých mas členstva strany. Za pomoci Komunistické internacionály a jejího výkonného

orgánu – exekutivy, která poslala KSČ k vnitrostranické dis kusi Otevřený list – „ Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě " se většina ústředního výboru KSČ už v září po stavila za levicový směr. I když dosažené vítězství nebylo a 14

ani nemohlo být ještě úplné, přesto byl vytvořen prostor, který

umožňoval zaktivizovat stranu, očistit její linii i praxi od opor tunistických chyb. Nejlepším prostředkem byla vnitrostranická diskuse.

Diskuse nebyla jen kritikou minulých chyb a nedostatků, ale zaměřovala se i na aktivizaci mas a na přípravu strany k ve

dení hospodářských bojů už před sjezdem. Šlo o to, aby se do organizování stávek a sjednocování dělníků zapojily i rudé odbory a postavily se do čela stávkového hnutí. To naráželo

na odpor pravicových reformistů nejen ve straně, ale i v od borech, což se potvrdilo i při stávce severočeských textilních dělníků .

Nástup marxisticko- leninských sil uvnitř strany podpořilo hned od počátku mezinárodní komunistické hnutí. Bohaté zku

šenosti komunistických a dělnických stran se i zde ukázaly jako bratrská internacionální pomoc. To mělo nesmírně velký

význam , protože v případě, že by tyto síly byly slabé, mohlo dojít k jejich porážce a tím i k oddálení řešení krize. Šestý kongres Komunistické internacionály, který se konal

v. létě 1928, kapitulantskou linii Jílkova vedení po delší diskusi odmítl. Označil ji jako nemarxistickou, neodpovídající charak teru doby a poslání dělnické třídy v boji za vítězství socia listické revoluce. Z politiky Jílkova vedení se totiž ztratilo třídní kritérium hodnocení vývoje ve světě. Ztráta třídního přístupu pak vedla ke ztrátě víry ve vítězství dělnické třídy, v pravdivost učení marxismu-leninismu. Tím byla oslabována nejen strana jako taková, ale otupovala se i její schopnost

šířit revoluční teorii, učit revoluční praxi široké dělnické ma sy. Přeceňovala se schopnost kapitalismu odstranit vykořisťo vání, třídní zájmy, a byly dokonce snahy přikrášlovat jeho

tvář různými hesly Masarykova maloměštáckého humanismu. Tato koncepce oportunismu a likvidátorství byla souhrnně vy jádřena i v tzv. hlohoveckém memorandu. Mezi jiným se tu ří ká : „ Radikální dělnické hnutí je v agónii. Každý chce žít pro sebe, pro svůj úzký kruh, pro svoji rodinu. Doba velkého

idealismu v širokých masách je pryč.“ Takto formulovaná po litika směřovala k odzbrojení mas, k likvidátorství komunis tické strany a revolučního hnutí vůbec. Dělnická třída ztratila svoji revoluční perspektivu a celé hnutí bloudilo kdesi v ne známu.

Za pomoci Komunistické internacionály byly úmysly a cíle této politiky odhaleny a zamítnuty. Nové, revoluční křídlo v čele s Klementem Gottwaldem nejenže provedlo hluboký

rozbor oportunistické likvidátorské politiky Jílkova vedení, ale ukázalo i na cesty, jak odstranit škody, které napáchalo, a jak vyvést stranu z bahna oportunismu. K vítězství levice přispěly i krajské konference koncem ro 15

ku 1928 a počátkem roku 1929. V nových krajských výboreu většinou zvítězil levý směr. V tom smyslu se připravovali i de legáti na sjezd. Diskuse ovšem ukázala, že nebezpečí oportu nismu dosáhlo nebývalých rozměrů. Krize ve straně byla hlub

ší, než se původně předpokládalo . Podařilo se sice dosáhnout obratu v bolševizaci mezi stranickým aktivem, ale v širokých masách členstva bojoval a silně přežíval oportunismus. Široké masy ještě nepochopily celou šířku boje a chod událostí.

Tento úkol byl postaven před blížící se V. sjezd. Protože po litika Jílkova vedení byla poražena již ve vnitrostranické dis kusi a na krajských konferencích, mohl sjezd věnovat víc po

zornosti rozpracování strategicko-taktických otázek dalšího postupu.

I u nás, v Československu, byla v nedávné minulosti část his toriků, kteří se snažili hodnotit význam V. sjezdu KSČ jen z hle diska výměny osob ve vedení strany. Tyto soudruhy dokonce charakterizovali jako dogmatiky, sektáře a narušovatele de

mokratických a národních metod a vztahů nejen v KSČ, ale i v ČSR. Proto všechno, čeho bylo v politice KSČ dosaženo za Gottwaldova vedení, „ marxističtí “ historikové v ČSSR znehod nocovali.

Pátý sjezd provedl hlubokou analýzu vývoje předcházejícího

období a poučen z jeho nedostatků nezůstal jen u výměny vedoucích funkcionářů. Na sjezdu nešlo jen o zvolení nového vedení, o přijetí nových tezí a rezolucí, ale i o novou každo

denní činnost strany, o novou stranu ve všech jejích částech, ve všech oborech její činnosti. Šlo o správné spojení strategic kých cílů s dílčími úkoly strany. Vítězství revoluční linie na V. sjezdu vytvořilo předpoklady k tomu, aby se středem celé činnosti strany staly ty otázky,

které tvořily jádro bolševizačního procesu. Ten dialekticky sjednocoval její úlohu v boji proti buržoazii s úkoly, které stály v popředí rozvoje vnitřního života strany, ale zároveň i s úkoly a povinnostmi komunistů při každodenním reali zování přijaté linie.

Linie přijatá sjezdem vycházela z předpokladu, že hluboké rozpory politiky a ekonomiky kapitalismu dříve či později po vedou k narušení jeho stabilizace a ke vzniku nové revoluční

vlny. Přitom sjezd na základě hlubokého rozboru vývoje Čes koslovenska ukázal, že tento stát je státem imperialistickým, který se aktivně podílel na přípravě protisovětské agresívní politiky. Oklešťoval demokratická práva a přitom se aktivi zovaly polofašistické a fašistické organizace. Sjezd proto vy zdvihl do popředí otázku boje na obranu SSSR, proti přípra vám imperialistické války a nebezpečí fašismu a za mobili zaci sil pro přípravu sociální revoluce.

Pro sjednocení dělnické třídy a získání vedoucí úlohy ko 16

orec

i de

munistické strany při vedení těchto bojů vytyčil sjezd úkol pře jít k aktivní činnosti v hospodářských bojích , postavit se do jejich čela a plně uplatňovat revoluční stávkovou strategii a

portu hlub hnout

okých

taktiku. Sjezd se poprvé jasně přiklonil i k získání spojenců dělnické třídy . V duchu hesla „ Vyvlastnit půdu všech velko statkářů, státu a církví bez náhrady a předat ji chudým rolní kům “ rozvinula strana aktivní ofenzívu na vesnici. Tuto linii

iroké

úzce spojovala s dílčími požadavky rolníků.

Základ linie schválené sjezdem tvořil požadavek vypořádat e po dis

se se sociáldemokratismem ve straně, s jeho tradicemi jako

сро lšího

zbrojila marxismem - leninismem , aby zvýšila svoji teoretickou

zdrojem oportunismu a pasivity. Šlo o to, aby se strana vy úroveň zejména mezi funkcionářským aktivem a aby upevnila his

hle once de

ale

o za

své pozice ve velkých závodech. Stejně jako nesčetněkrát předtím, ale i potom bylo nutno upevnit demokratický cen tralismus a vnitrostranickou demokracii, tj. ty leninské prin

cipy, proti kterým v dějinách strany oportunisté vždy zuřivě útočili. Jinak tomu nebylo ani před V. sjezdem. Sjezd přijal bolševickou vlastnost kritického a hlubokého roz boru minulosti, zkoumání současných podmínek a na jejich

hod

základě vypracování a zdokonalení politické linie strany jako její trvalou hodnotu, jako jednu z nejdůležitějších metod lenin cího

ěny

ého

Edo

ech, gic

ského stylu práce. Vytvořily se tak předpoklady, aby politika strany vycházela z potřeb širokých mas pracujících, aby pro ně byla srozumitelná – aby ji přijali za svou . Sepětí politiky strany se zájmy dělnické třídy a ostatních pracujících vytvo řilo podmínky pro rozvoj třídního boje, pro aktivizaci mas

při současném uznávání vedoucí úlohy komunistické strany. Další historický vývoj dal linii přijaté v. sjezdem plně za

dy

ky, ky

eré eň li

ké 3 ní

S n,

ní

pravdu. Nejlepším důkazem toho jsou velké třídní boje, kte ré vedla strana v období hospodářské krize, v hnutí nezaměst

naných, stejně jako boj proti rostoucímu nebezpečí fašismu doma i za hranicemi, boj na obranu republiky nebo vedení

národně osvobozeneckého zápasu a proces socialistické vý stavby po osvobození. a bohužel se Mohou se sice najít historikové a politikové i mezi „ marxistickými“ historiky v letech 1967–1969 našli , kteří jsou schopni zavřít oči před historicky potvrzeným vý vojem a na základě různých subjektivistických přístupů naráz

prohlásit svoji interpretaci za nejsprávnější. Ti jsou schopni znevážit celou historii strany i společnosti, jen aby podepřeli své spekulativní jednostranné teorie .

Je pravda, že i na V. sjezdu byly vysloveny jednostranné ná zory, že byly přijaty dílčí nesprávné závěry ; ty ale netvořily

jádro, které je pro politickou linii rozhodující a správné. To nebyl základ, který určoval obsah rokování sjezdu. Nebylo správné, že sjezd srovnával masarykismus a skupinu Hradu 17

s nejvyhrocenější fašistickou ideologií, stejně jako nebylo správné tvrzení, že reformismus se vyvíjí k fašismu. I když je na druhé straně správný názor, že protilidová politika Hra du, stejně jako protidělnická politika reformistů ulehčovaly nejreakčnějším skupinám buržoazie přípravu fašistického pre vratu.

Nepřesnosti se projevily i v hodnocení Československa pouze jako produktu imperialistické války. Tím se podceňoval vliv lidového hnutí i Velké říjnové socialistické revoluce. Nespráv

né bylo i hodnocení imperialismu ve 20. letech . To však vůbec nesnižuje význam a aktuálnost V. sjezdu v dě jinách naší strany. Historie potvrdila, že kurs nastoupený V. sjezdem zvítězil. Politickou linii, kterou vypracoval, přijala za svou nejen dělnická třída, ale i většina ostatních pracují cích.

*

Od v. sjezdu KSČ uplynulo už přes 40 let a strana oslavuje 50. výročí svého vzniku. Léta jejího hrdinského boje potvrdila

a ukázala, že její síla spočívala v tom, že od svého V. sjezdu spojovala revoluční teorii s praktickou činností. V. sjezd dal naší straně bolševickou linii, která byla vítězstvím marxis

mu-leninismu. Tuto teorii strana v dalším vývoji studovala , poznávala a rozvíjela v konkrétní době a situaci. Byla zdro jem překonávání sociáldemokratisinu, oportunismu a revizio nismu v její činnosti a pevným základem budování jednoty dělnické třídy.

Uplatňování teorie marxismu-leninismu v praktické činnosti, její systematické přenášení do řad dělnické třídy a ostatních vrstev pracujících vytváří živnou půdu pro podporu stranické

politiky, pro její aktuálnost a pružnost. Klement Gottwald o tom napsal: ... abychom mohli budovat bolševickou orga nizaci, musíme současně pracovat v širokých masách, zdoko

nalovat metody masové práce, vést masy."1 V. sjezd vytvořil hlubokou tradici v práci KSČ při prohlubování jejího spojeni s masami .

Výsledkem tohoto heroického zápasu, který stál i životy nej lepších synů a dcer komunistické strany, bylo stmelení nej širších vrstev pracujících kolem jejich předvoje Komunis tické strany Československa. Neoddělitelnou součástí tohoto

procesu bolševizace naší strany byl i proletářský internacio nalismus.

Komunistická strana Československa jako součást meziná rodního komunistického hnutí otevírá, počínaje V. sjezdem, 1 Klement Gottwald , Spisy , sv. II , Praha 1953, str. 38. 18

prostor pro plné využívání mezinárodních zkušeností ve své každodenní práci. Byl to velký pokrok proti předcházejícímu období, kdy se tyto zkušenosti nejen podceňovaly, ale často i odmítaly. Nebylo to specifické jen pro naši stranu a jen pro tuto dobu. Toto nebezpečí izolace je vždy aktuální a v kaž

dém případě poškozuje jak zájmy mezinárodního komunistic kého hnutí, tak hlavně zájmy vlastní strany, dělnické třídy a pracujících vůbec. Cesta, kterou prošla naše komunistická strana v prvních le

tech své existence, nebyla lehká. KSČ byla stranou mladou, s malými mezinárodními zkušenostmi. Naproti tomu měla proti sobě zkušeného, ekonomicky i politicky silného nepřítele -

buržoazii, i velmi prohnané reformisty, kteří během svého

dlouholetého politikaření nahromadili bohaté zkušenosti, jak oklamat lid. Bojovat s takovým nepřítelem a s takovými prou

dy v dělnickém hnutí je možné jen tehdy, jestliže politika strany vychází z hluboké marxistické analýzy, která je schop

na zhodnotit společenské dění v jednotlivých obdobích a ze mích, protože jen tak může vytyčovat správnou politickou li

nii, která je srozumitelná dělnické třídě a pracujícímu lidu. Metoda marxistické analýzy v práci strany znamená dále zkoumat chyby, omyly a nedostatky ve vlastní práci, vyvozovat

z nich správné závěry a učit se je překonávat. Je to zásada stále živá a v práci komunistického hnutí trvalá . I na chy bách si musí hnutí ověřovat správnost či nesprávnost svých zájmů a cílů. To straně před V. sjezdem chybělo. Příčinou byla nízká teoretická úroveň nejen členstva, ale i vedoucích před stavitelů strany. Byla to však i snaha zastírat chyby, kterých se vedení strany dopustilo a které se tu objevovaly a z nichž se proto ani nevyvozovaly žádné závěry pro zlepšení práce. To však nemohlo trvat věčně .

Zásadním bolševickým obratem, který strana učinila na svém V. sjezdu, si vytvořila předpoklady, aby nastoupila cestu otevřeného boje s oportunismem a likvidátorstvím , za získání většiny dělnické třídy pro přípravu a provedení socialistické revoluce.

Michal Štefanák , CSc.

EDIČNÍ POZNÁMKA

V. sjezd KSČ, jehož protokol připravil k druhému vydání Ústav marxismu -leninismu OV KSČ v edici „ Prameny k dě jinám KSČ“, se konal ve dnech 18.-23. února 1929 Praze za účasti 124 delegátů s hlasem rozhodujícím a 52 s hlasem po >

radním ( členové ústředního výboru , vedoucí redaktoři a kraj ští sekretáři ).

Za základ tohoto II. vydání byl vzat „Protokol V. řádného sjezdu Komunistické strany Československa ( sekce Komunis tické internacionály ) “, který vyšel v roce 1929. Protokol v r. 1929 připravilo k vydání agitačně propagační oddělení ústřed ního výboru KSČ a vydal jej z pověření ústředního výboru Josef Haken.

Redakce II. vydání měla dále k dispozici stenogram části

protokolu V. sjezdu tak, jak byl odeslán v roce 1929

krátce

po sjezdu – orgánům Komunistické internacionály do Moskvy. -

Protože se nepodařilo přes četná pátrání v archívech objevit celý stenogram V. sjezdu, musela se redakce spokojit 190 stra nami strojopisu ( fotokopie V německém jazyce, uložená v AÚML ) . Nejcennější částí tohoto materiálu , která významně doplňuje publikovaný protokol V. sjezdu, je zachycení voleb

do komisí, a to jmenovitě. Údaje o složení komisí zvolených na V. sjezdu KSČ nebyly dosud známy. Z referátů přednese ných na sjezdu obsahuje stenogram referát Rudolfa Slánského a Rudolfa Kohna k odborové otázce a vystoupení člena dele gace Ki Paula. Dále je v něm několik diskusních vystoupení:

Kyralovo , Hruškovo, Havelkovo, Ulrichovo, Jankovo, Balegovo ,

Paufošímovo, škanderovo, Friedovo, Dolečkovo, Klímovo, Krá líkovo, Stulíkovo, Guttmannovo prohlášení za I. kraj KSČ, pro hlášení ostravské delegace a poznámka V. Kopeckého k vy stoupení Janka. Stenografický záznam byl srovnán s tištěným protokolem V. sjezdu a odchylky – které jsou celkově nepod statné — byly vyznačeny v poznámkách. Dále porovnala redakce znění referátů v protokolu a v „ Ru dém právu “, v němž byly otištěny referáty Kl. Gottwalda, R. >

Slánského a zástupce KÍ Zieglera, pravým jménem Gustava

Henrykowského. Referáty Kl. Gottwalda a R. Slánského otisklo

„ Rudé právo “ v poněkud zkráceném znění. Všechny tři otištěné referáty jsou poznamenány četnými zásahy cenzury, takže je zřejmé, že nejúplnější znění obsahuje publikovaný protokol,

který je prost cenzurních zásahů. Zásahy, které provedla cen zura v „Rudém právu “, vyznačila redakce pouze v poznámkách k referátu zástupce Ki Zieglera , aby čtenář mohl posoudit, na

které části projevu se cenzurní orgány zaměřovaly. 20

Redakce pracovala dále s návrhy rezolucí k V. sjezdu KSČ, které jsou uloženy v archívu Ústavu

marxismu- leninismu.

Srovnala znění protokolu s návrhy těchto rezolucí: 0 situaci a úkolech strany ( politické teze V. sjezdu KSČ ) , Vedení hos podářských bojů a odborové úkoly strany ( odborové teze V. sjezdu KSČ ), Rezoluce o výsledcích VI. světového kongresu Komunistické internacionály , o poměru KSČ k tělovýchovné mu hnutí a o práci komunistů v dělnických tělocvičných, spor tovních a skautských organizacích . Pouze u odborových tezí

se návrh v jedné části dosti podstatně odlišuje od konečné rezoluce přijaté V. sjezdem KSČ. Protože by bylo těžké zachy. tit odlišnosti této části odborových tezí v poznámkách, roz hodla redakce část odborové rezoluce z původního návrhu zařadit do příloh. U všech ostatních provedla srovnání a všechny odlišnosti vyznačila v poznámkách: do závorek dala místa, která v původním znění návrhu nebyla obsažena, i mís ta, která v návrhu měla odlišné znění a v poznámce uvedla původní znění návrhu. V poznámkách také uvedla všechny

části, které byly v původním návrhu , ale které neobsahují rezoluce schválené sjezdem. Dodatek ( Poučení ze severočeské textilní stávky ) , který je

obsažen v publikovaném protokolu mezi sjezdovými dokumen ty, rozhodla redakce ponechat na původním místě, ačkoliv ne byl přijat sjezdem strany. Jak vyplývá z „ Rudého práva" z 8. března 1929, šlo o rezoluci ústředního výboru, která byla v „ Rudém právu“ otištěna pod záhlavím : „ Velký pokrok na cestě vývoje třídních bojů : Poučení ze severočeské

textilní

stávky. Rezoluce ústředního výboru KSČ “ . Znění rezoluce v protokolu a v ,,Rudém právu“ je shodné. K II. vydání protokolu rozhodla redakce zařadit do příloh některé důležité dokumenty, které se týkají přípravy a prů

běhu V. sjezdu. Řada těchto materiálů je publikována vůbec po prvé. Na tomto místě bychom chtěli upozornit zejména na „ Materiálie k V. sjezdu KSC“, které připravila pro sjezd levice a které se měly stát ideovým východiskem k přípravě pro

gramu KSČ. Do příloh byla zařazena i pozvánka na sjezd ( je diná, která se dochovala v AÚML ) , protože i ona dává nahléd nout do způsobu přípravy a organizace sjezdu.

II. vydání protokolu V. sjezdu je připraveno podle stejných zásad jako předcházející svazky této edice. Žádný z materiálů

nebyl vypuštěn, zkrácen či změněn. Redakce upravila pravo pis podle současných pravopisných pravidel. Názvy míst po nechala v původním znění, některá nejednotně a nevhodně krácená slova v I. vydání protokolu (např. oslovení, názvy po litických stran atd. ) jsou otištěna nezkráceně. V původním textu protokolu je řada nesrozumitelných míst – např. str. 21

98, 105, 109, 110, 113, 118, 138, 139, 146, 152, 163, 190, 199, 200, 203, 208, 275, 304, 313, 317, 322, 323, 349, 353, 359, 369, 372, 377, 379, 380, 385, 386, 389-392, 422, 623 ad. Ani v těchto pří

padech však redakce do textu nezasahovala a neprováděla ani stylistické úpravy.

Seznam tiskových chyb přiložený k I. vydání protokolu ne přetiskujeme, protože opravy podle tohoto seznamu byly pro vedeny v textu. Redakce

OD OPORTUNISTICKÉ PASIVITY K BOLŠEVICKÉ AKTIVITĚ

Protokol V. řádného sjezdu Komunistické strany

Československa ( sekce Komunistické internacionály ), který se konal ve dnech 18. až 23. února

v Praze REDIGOVAL : AGITPROP ÚSTŘEDÍ KSČ

NÁKLADEM JOSEFA HAKENA ZA ÚSTŘEDNÍ VÝBOR KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

PRVNÍ DEN

SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ

>

Zahájení sjezdu Gottwald : Soudruzi a soudružky! Jménem ústředního výboru vítám vás na V. sjezdu strany. V. sjezd Komunistické strany

Československa má pro stranu a pro dělnické hnutí v Česko slovensku přímo historický význam . Význam a důležitost V. sjezdu jsou dány především situací, v níž sjezd se schází.

Mezinárodní napětí, rozpory mezi imperialistickými státy, roz pory mezi kapitalistickým světem a světem socialistickým rostou, zostřuje se proto nebezpečí imperialistické války. Rov něž tak ostrý je rozpor uvnitř kapitalistických států, stupňuje se třídní napětí, zostřují se třídní boje. Obě tyto okolnosti tak spolu prohlubuji všeobecnou krizi kapitalismu, vedou k otřesení dočasné stabilizace, tvoří předpoklady sociální re voluce. Úkolem našeho sjezdu je, v souhlase s usneseními ko minterny a profinterny, dát konkrétní analýzu situace Česko slovenska .

Důležitost sjezdu je dále dána stavem , v němž se strana na chází. Strana se nachází v krizi, její akceschopnost je podlo mena právě v tu dobu, kdy proletariát nejvíce potřebuje akce schopné komunistické strany. Příčiny krize strany spočívají v jejím oportunismu, v sociálně demokratických tradicích, v její pasivitě. Sjezd musí proto učinit rozhodná opatření, aby strana svoji krizi překonala, aby mohla splnit svůj historicky daný úkol.

Význam sjezdu je dále dán úkoly, které musí sjezd pro příští období vytyčit. Tyto úkoly jsou zejména : znovu navázat styk

s pracujícími masami, postavit se v čelo jejich bojů, vést boj za jejich zájmy, jejich politické i hospodářské požadavky, bo jovat proti fašismu a nebezpečí imperialistické války a na

obranu Sovětského svazu . Sjezd musí straně vytyčit tyto úkoly, sjezd musí dát straně takové směrnice, aby strana byla sku tečně organizátorkou sociální revoluce. Soudruzi a soudružky! Vedení, které bylo zvoleno IV. sjez

dem Komunistické strany Československa, už neexistuje. Ve dení, které bylo zvoleno IV. sjezdem, bylo poraženo 6. červen

ce na Václavském náměstí, bylo poraženo v Oktabrském sálu moskevského domu sojuzů, bylo poraženo ve stech schůzích a konferencích strany, bylo poraženo na 23 konferencích kraj. ských, bylo poraženo v celé straně a v celé Komunistické in ternacionále. Ale ještě předtím a to učinilo tu porážku právě tak hanebnou samo uteklo z bojiště, hodilo flintu do žita, uteklo od kormidla strany. Aby strana byla vůbec za

chráněna, aby strana měla vůbec nějaké vedení, musilo na stoupit fakticky vedení jiné, vedení nové. Pod tímto novým ve 27

dením a za účinné pomoci KI činí strana první kroky k ná

pravě své politiky. Začíná v praxi uplatňovat usnesení VI. kon gresu KI a IV. sjezdu profinterny, začíná uskutečňovat úkoly vytyčené Otevřeným listem.

Odpovědí na tyto první kroky v nové politice strany je zu řivé běsnění buržoazie, je zuřivé běsnění všech oportunistů , likvidátorů a reformistů v našich vlastních řadách.

Toto pobouření všestranné je zde proto, poněvadž minula

už doba planých souhlasů a přísah na všechna možná usne sení, poněvadž nastala doba provádění těchto usnesení, a my

vidíme, jak likvidátoři všech odstínů přejímají i přímo hesla reformistů a buržoazie, jak hrozí zejména rozkolem rudého odborového hnutí. Je to zejména nyní rozvíjející se hnutí texti

láků, kde výpad vyloženě likvidátorských živlů pod hesly bur žoazními, pod hesly reformistickými byl proti straně, proti ru dému odborovému hnutí zahájen. Jsou tomu 4 léta ( dnes právě 4 léta )?, co byl vyloučen Bubník, ale bubnikiáda trvá. Nyní znovu se opakuje na vyšším stupni. Jedním z nejdůležitějších

úkolů sjezdu je postarat se, aby tato bubnikiáda byla důklad něji než r. 1924 a 1925 likvidována.

Soudruzi a soudružky ! Řev buržoazie a houževnatý odpor reformistů ve vlastních řadách je jedním z nejnebezpečnějších

důkazů, že strana začíná nastupovat správnou cestu . Dnes jsou pouze dvě cesty možné : buďto zpět, nebo zůstat stát, což je totéž jako zpět, zpět k reformismu, k buržoazii a k fašismu. Anebo vpřed, k sociální revoluci, ke komunismu! Není jiné střední cesty, žádného kolísání mezi těmito dvěma cestami ne ní. Jsem přesvědčen, že sjezd strany, tím, že správně zhodnoti situaci, tím, že zjistí správně stav strany, tím, že učiní opatření k nápravě uvnitř strany, opatření politická i organizační, tím , že vytyčí straně konkrétní revoluční úkoly, ( zlomí sociálně de

mokratické tradice, které strana dosud nepřekonala, a ukáže cestu vpřed, cestu k sociální revoluci ] .3 Proti všem sýčkům ve vlastních řadách , proti poražencům , proti unavencům,7 proti

oportunismu a proti likvidátorům , kteří nejsou ničím jiným než agenty reformismu ve vlastních řadách. V tomto spočívá historický úkol našeho V. sjezdu. V tomto spočívá jeho histo rický význam . Jsem pevně přesvědčen, že V. sjezd KSČ tento

svůj historický úkol splní. Tím prohlašuji V. sjezd KSČ za za hájený. Ústřední výbor navrhuje sjezdu toto předsednictvo: Gott

wald, Šverma, Fried, Haken , Hruška, Švábová, Houska, Vetiš 1 V stenogramu navíc slova : ... reformistů a současně zuřivé běs nění...

2 V stenogramu chybí. 3 v stenogramu chybí. 28

ka, Kuplent, Dresler, Berta, Balega, Králik, Farkaš, Synek.

Gottwald : Kdo souhlasí? ( Hlasuje se. ) Kdo je proti? Nikdo. Kdo se zdržel hlasování ?

Gottwald : Dva se zdrželi hlasování. Tím je předsednictvo zvoleno.

Předsednictvo se ujímá předsednictví.

Denní pořádek sjezdu Haken : Soudruzi a soudružky ! V denním pořádku byly uči něny malé změny, takže denní pořádek je tento : 1. Situace a další úkoly strany. Referent soudruh Jílek, kore ferent soudruh Gottwald . 2. Odborová otázka :

a ) Strategie a

taktika hospodářských bojů. Referent

Slánský ;

b ) Reorganizace MVS. Referent Kohn. 3. Válečné nebezpečí.

4. Program KSČ. Referent Reiman . 5. Zprávy z komisí. 6. Volby .

Haken : Jiných návrhů není ?

Není. Dále ještě nutno sdě

lit, že z důvodů technických byly některé otázky přeloženy do komisí. V komisích budou projednávány tyto otázky : 1. Otázka mezinárodní. 2. Organizační otázka. 3. Otázka mlá deže.

Haken : Poněvadž jiných návrhů není, budeme hlasovat

o schválení tohoto denního pořádku, jak byl oznámen. Kdo Nikdo . souhlasí s denním pořádkem? (Hlasuje se. ) Proti ? Denní pořádek je jednomyslně schválen. Jednací řád Haken : Nyní je nám schválit jednací řád, tentýž, jak je ob vyklý na všech našich sjezdech. Referenti budou tedy mluvit podle stanoveného plánu. Debatéři mohou se ke slovu hlásit dvakrát, poprvé mají deset minut řečnické lhůty, podruhé pět minut. Přihlášky dějí se písemně u předsednictva a na každé

přihlášce budiž poznamenáno, koho delegát zastupuje . Návrhy k jednacímu řádu buďtež předkládány rovněž písemně a bude o nich okamžitě po předložení bez debaty hlasováno.

Kdo schvaluje jednací řád, jak byl přednesen ? ( Hlasuje se. ) Proti ?

Nikdo.

Volba komisí

Haken : Podle usnesení ústředního výboru bude sjezd mít tyto komise: politickou, odborovou, z níž bude zvolena ještě 29

subkomise pro otázky boje textilníků, komisi mládeže, proti válečnou , organizační, volební, družstevní, mandátovou. – Má někdo jiný návrh ? Není tomu tak.

(Nato zvoleno do komise politické 20 členů, do komise od borové 22 členů, do komise protiválečné 45 členů, do komise volební 22 členů, do komise organizační 15 členů ( a dále se zúčastní všichni krajští sekretáři ) , do komise družstevní 14 členů, do omise mandátové 3 členové, do komise mládeže 14

členů. Komise zvoleny vesměs jednomyslně. ] 1 Pozdravy

Haken: Našemu sjezdu došla řada pozdravů. Některé přečtu nyní, jiné během průběhu jednání. Došel pozdrav KS Francie sjezdu KSČ.

„Komunistické straně Československa ! Pozvání přišlo pozdě, takže je nám nemožno vyslat svoje

delegáty, čímž se omlouváme. Komunistická strana Francie bratrsky zdraví sjezd Komunistické strany Československa a 1 Místo tohoto odstavce je v stenogramu následující část :

Do komisí navrhuje ústřední komise následující soudruhy a

SOU

družky:

Politická komise: Vedoucí Gottwald, členové: Guttmann, Šverma, Fried , Synek , Richter, Reiman, Dušek ( Bratislava ) , Freund, Köhler, Renner, Ullrich ( Plzeň ), Weiss, Tibor ( Košice ) , Turjanica (Hodonín ),

Vogel (Ústí), Pollak ( Praha ), Slanař ( Kladno) , Hromek ( Brno ) , Tesla ( Ostrava ) , Urx ( Ostrava ) , Hadek (Liberec ).

Janek: Soudruh Tesla je náhradník a není přítomný. Sjezd to bere na vědomí a přikročuje k hlasování. Navrhovaní členové politické komise jsou jednomyslně zvoleni.

Odborová komise: Vedoucí Slánský, členové: Gottwald, Fried, Freund, Reiman , Vetiška ( Praha ) , Čižimská ( Praha ) , Jeřábek (Pra ha ) , Stejskalová ( Praha ) , Trnka ( Jihlava ) , Walter ( Liberec ) , Melzer

( Ústí ) , Werner (Karlovy Vary ), Barša ( Brno ) , Haška (Brno ), Kohn, Sedláček ( Žilina ) , Pašek ( Plzeň ), Steiner ( Bratislava ) , Kejř (Klad no ) , Lokota ( Hodonín ) , Klivar (mládež ).

Paufošima: Trnka (Jihlava ) není přítomný. Synek navrhuje za mládež Černockého ( Ostrava ) .

Hlasuje se a navržení jsou jednomyslně zvoleni. Haken: Odborová subkomise bude určena v průběhu sjezdu.

Organizační komise: Vedoucí Kopecký, členové: Hruška, Štastný, Haniš, Beuer, Hladík ( Brno ), Zika ( Kladno ) , Tohol ( Košice ) , Králík

( Zvolen ) , Abel ( Ústí ) , Radová ( Praha) , Dutý (mládež ), Tomaško ( mládež ) .

Vorlíček navrhuje Kodela ( Strakonice ) . Jeden delegát navrhuje Macárka z Ostravy. Komise je zvolena jednomyslně.

Družstevní komise: Vedoucí Hünigen, členové: Leonorovič, Stejska 30

doufá, že kongres bude znamenat etapu ve vývoji českoslo venské komunistické strany podle směrnic VI . světového sjez

du kominterny, že dovede dát pevné směrnice pro dělnické boje proti buržoazii a reformistům , že vyzve dělniky k obraně Sovětského svazu a že bude pokračovat v leninské akci za ko

nečné vítězství světového proletariátu. Semard“

( Potlesk. )

Haken : Dále pozdravuje sjezd Federace proletářské tělový chovy Trnava, 46. okres.

Sekretariátu KSČ, Karlín , Královská 13. Plénum sjezdu slovenského 46. okresu PT 10. 2. 1929 v Trna

vě zdraví sjezd Komunistické strany Československa proletář ským Práci čest.“

Haken : Dále zdraví sjezd 4 členové buněk ve vězení v Užho rodě. ( Potlesk. ) Dále posílá sjezdu pozdravný přípis soudruh Vláda Burian , který žije někde v Sovětském svazu, a soudruh Vodička . ( Potlesk .)

Čte přípis Buriana. „ Předsednictvu V. sjezdu KSČ ! Soudruzi !

Tlumočte V. sjezdu KSČ vřelý pozdrav s přáním plného zda ru při řešení úkolů sjezdových!

lová, Hudecká, Walter, Havelka, Pech, Mašek, Švábová. Voda navrhuje Tomana z Hradce Králové. Dále jsou navrženi Benda ( Praha ) , Riemer ( Rumburk ) , Klimeš ( Hodonín ) , Paufošíma ( Jihlava ) .

Mandátová komise: Vedoucí Štastný, členové: a Feistl. Komise mládeže: Vedoucí Fried, členové: Synek, Gurnyak (Ostra va ) , Kopecký, Tomaško, Schramm ( Liberec ) , Pašek ( Plzeň ), Haška (Brno ), Klinger ( Žilina ) , Klimpatuk. Dále jsou navrženi: Výrava ( Ml. Boleslav ) , Hošek ( Hodonín ), Har doul ( Ústí ) , Křížek ( Kladno ) .

Namísto Paška z Plzně, který je členem jiné komise, je navržen Ullrich z Plzně. Takto doplněná komise je jednomyslně zvolena. Protiválečná komise: Vedoucí Šverma, členové: Houska, Hrubý, Pollak, Karpeles, Švábová, Haken, Hruška, Fried, Pašek, Zika, Tábor ský. Schubert, Höhnel, Schädelbauer, Schramm, Hünigen , Vogel, Ba bel, Wenzel, Hüttel, Stulik, Schnaubelt, Paufošíma, Hromek, Bukač,

Ivardek , Seidler, Černocký, Haken vl., Pevarová, Verčík, Klinger, Králik, Farkaš, Weiss, Tibor, Balega, Turjanica, Lokota, Klíma, To maško, Richter, Synek, Korb, Kopecký.

Volební komise : Vedoucí Fried, členové: Gottwald, Kopecký, Gutt mann, Synek, Pollak, Hünigen , Wenzel, Kuplent, Stulík, Trnka, Do lanský, Hadek, Farkaš, Sedláček , Klíma, Urx, Steiner, Nováková. Za VII. kraj je navržen Melzer z Ústí.

Rejlek navrhuje, aby byl do komise zvolen Černý ( Tábor ). Na

vržená komise včetně dodatečných návrhů je jednomyslně zvolena. 31

Před V. sjezdem KSČ stojí úkol jak likvidace příčin izolova nosti strany od mas, tak i vytyčení konkrétní programové linie politiky strany, která stane se základnou aktivizace stranické ho života. Na půdě provádění bojovných úkolů strany, na pů

dě neustálého boje proti oportunistickým nebezpečím ve vlast ních řadách třeba pečovat o koncentraci všech levých ele mentů strany, stojících bezvýhradně na principech Komunis tické internacionály .

V. sjezd KSČ nemůže však pozitivních svých výsledků dosíci jen registrací chyb posledních let a nárysem správné linie.

Nejvážnější úkol sjezdu záleží ve vytvoření opory pro příští

práci strany v nejnižších organizacích strany, v mobilizaci a aktivizaci všech jejích elementů a v pronikavém boji proti všemu tomu, co v posledních letech odpuzovalo naše řadové členy od práce, a dokonce i od strany.

Otevřený list EKI byl zdravým nástinem úkolů KSČ v ny nější etapě. Ale na sjezdu KSČ je, aby myšlenky Otevřeného listu ve všech konkrétních otázkách rozvedl a provedl v ži vot.

Této práci sjezdové ještě jednou : plný zdar a úspěch ! S komunistickým pozdravem Vl . Burian “ 1

Haken : Jménem pražské a liberecké delegace přednese sou druh Guttmann pozdrav Komunistické straně Sovětského sva zu a Komunistické straně Německa. Pozdrav komunistické straně Ruska a Německa

„ Zahajujíc V. sjezd strany, který znamená historický mezník v boji proti oportunismu, považuje KSČ za svou první radostnou povinnost poslat vřelé bratrské pozdravy Komunistické straně Sovětského svazu, vůdkyni kominterny, železné armádě vítěz

né diktatury proletariátu. Činíme to s tím větším nadšením, ježto VKS ( b ) , která po celou dobu svého trvání byla vzorem důsledného a energického potírání oportunismu, tohoto spojen

ce kontrarevoluce v revoluční armádě, i dnes vede úspěšný boj proti oportunistickým tendencím, které, lekajíce se obtíží

výstavby socialismu v kapitalistickém obklíčení, projevují sklony k ústupnosti před kulakem , ke zvolnění tempa indus trializace, k ústupu před obtížemi budování socialismu. Záro

veň projevujeme plně souhlas s postupem VKS ( b ) proti troc kistům , kteří se proměnili v zjevný nástroj kontrarevoluce. Boj , 1 V stenogramu je dopis datován: Vídeň 9. února 1929. 32

lova

který VKS ( b ) vítězně vede proti těmto tendencím, je nám po linie

bídkou a vzpruhou v boji proti velkému oportunistickému ne

Ecké

bezpečí v našich řadách . Další náš bratrský pozdrav platí Komunistické straně Ně. mecka. I tato nejdůležitější ze západoevropských sekcí KI bo

pu last ele

juje vítězně proti pravému nebezpečí. Vyloučila ze svých řad

unis

oportunistické renegáty Brandlera a Thalheimera, kteří chtěli stranu zavléci do vod sociálně demokratických , potírá ne

síci inie .

úprosně i každý projev nebezpečné smířlivosti vůči pravému

nebezpečí. Vyslovujeme plný souhlas s politikou ÚV KSN ; ten

říští

to jeho boj proti pravému nebezpečí je pro nás příkladem a

cia proti Zové

vzorem .

ny

Naše strana, která snad nejvíce ze všech sekcí KI byla za mořena oportunismem a zaplatila tuto okolnost řadou porá žek, odpoutáním od mas a hlubokou krizí, která však s pomocí EKI nastupuje správnou cestu radikálního obratu doleva, vidi

ého ži

svůj vzor v bolševickém postupu vedení bratrských stran vše. svazové a německé a bude po jejich boku postupovat pod pra porem kominterny až ke konečnému vítězství světové revolu

n!

ce . “ ( Potlesk. ) Pozdrav, navržený oběma delegacemi, byl sjezdem jedno myslně schválen. Haken: Ted došel další pozdrav od rudoarmejců.

1

V. sjezdu Komunistické strany Československa!

Du va

Vážení soudruzi!

Valná hromada rudoarmejců naší školy pěchoty, konaná 1

k smutné vzpomínce smrti Leninovy, používá této příležitosti, aby Komunistické straně Československa, s kterou jsme ve spojení korespondencí, projevila své pozdravy a přání zdaru. Milí soudruzi !

lou

Scházíte se v šestém roku po smrti největšího dělnického vůdce, který ukázal cestu ke komunismu. Lenin to byl, který v carském, šlechtickém Rusku rozdmýchal Říjen, Lenin to byl,

aně

který založil kominternu a vložil základní kámen k této maje

ník

ěz

státní stavbě, Lenin, jehož díla a práce nám až dosud pomá

Em,

haly a vždy budou pomáhat na výstavbě socialismu v Sovět

am

ském svazu , které nechť i Vás stále povzbuzují k boji za osvo

en

bození .

ný

My pak, vzpomínajíce jeho života a obětavé práce pro pro

íží jí

letariát, chceme Vás dnes prosit jako železnou gardu vykořis

is 0 C oj ,

tovaného západního proletariátu , abyste vždy a všude, i v pra cích svého V. sjezdu strany, následovali jeho správných rad a jeho odkazu. Chceme doufat, že budete mít úspěch v uvědomění českoslo venského proletariátu, kde jsou jeho přátelé a kde nepřátelé.

Věříme, že to vysvětlite i zaslepeným dělníkům a rolníkům ve vojenském kabátě. Jsme jisti, že pod Vaším vedením a s Vaší 33

pomocí najde 'československý proletariát v nadcházejících ne vyhnutelných bojích svou správnou cestu.

Ať žije duch Leninův v proletářských srdcích! Ať žije československá komunistická strana ! Za valnou hromadu předsednictvo: Salnikov, Kolanský,1 Šalajev“ Moskva 21. ledna 1929

( Potlesk . )

Haken: Tím jsou, soudruzi, skončeny formality se zahájením sjezdu spojené a přikročíme k prvnímu bodu denního pořád ku.

O situaci a úkolech strany Referent Jílek, koreferent Gottwald Jílek: Sdělil jsem již ústřednímu výboru a také prostřed nictvím zástupce exekutivy Komunistické internacionály , že re ferovat na sjezdu dnes ačkoliv jsem to pokládal za velkou čest nemohu. Soudruzi z předsednictva sjezdového o tom informováni jsou. Včera ústřední výbor uložil předsednictvu, aby vám o tom učinilo sdělení, a nechápu, proč se tak ne

stalo . Tím žádám sjezd, aby toto sdělení, že referovat nemohu, vzal na vědomí. ( Volání : Proč ? Proč ? ) Jílek: Soudruzi, ptáte-li se , proč, mám na to následující vy světlení, které jsem už včera v ústředním výboru a před čtr nácti dny zástupci Komunistické internacionály sdělil. Já jsem byl pověřen, jako ostatní referenti sjezdoví, úkolem referátu . Listopadové plénum ústředního výboru toto usnesení schvá lilo a bylo usneseno současně, aby hospodářské oddělení do dalo hlavním referentům Gottwaldovi a Jílkovi materiál o hos podářské situaci v Československu . Potom, když byl sjezd od ložen v prosincovém plénu, bylo toto usnesení opakováno a znovu uloženo opatřit referentům materiál. Bylo nám uloženo,

abychom do 1. ledna předložili návrh tezí. To jsem učinit ne mohl, poněvadž materiál jsem nedostal. Znovu jsem urgoval třikrát v sekretariátě , dokonce jednou písemně, aby hospo dářské oddělení bylo urgováno a nám materiál byl dán. Když

jsem 23. ledna o tom jednal, ještě jsem materiál neměl. Te prve 25. ledna mně byl poslán soudruhem Freundem článek, 1 V stenogramu : Polanskij. 34

který je uveřejněn v 1. čísle ,,Komunistické revue". Není mož no, abych podával zprávu na sjezdu, aniž bych měl materiál. Uznáte, že není možno, abych sám materiál sháněl, obzvláště, má- li centrála oddělení pro shánění materiálu.

(Výkřik : To je směšné! Hluk. ) Soudruh Fried činí prohlášení předsednictva :

„Presidium konstatuje, že vzdání se referátu soudruha Jílka je plným přiznáním politického bankrotu oportunistického ve dení strany ( bouřlivý potlesk ), které v době diskuse bylo člen stvem strany smeteno. Zbankrotovavší Jílkova skupina se po

kouší vymknout se povinnosti politicky se zodpovídat před fó rem tohoto sjezdu, aby zároveň za zády vedení strany organi

zovala boj proti nové politické linii. Toto zbabělé, bezzásadní chování musí sjezd s největší ostrostí odmítnout." (Dlouhotr vající souhlas a potlesk . ) Soudruh Fried činí nato toto prohlášení též německy. Haken : Uděluji slovo koreferentu soudruhu Gottwaldovi.

Referát soudruha Gottwalda Gottwald: Soudruzi a soudružky! Prohlášení předsednictva zbavuje mne povinnosti vyjádřit se ještě zvláště o vzdání se referátu soudruha Jílka. Plně souhlasím s prohlášením před sednictva .

Předně několik technických poznámek . Máte všichni obšírné rezoluce, jednak mezinárodní, o usnesení VI. kongresu, jednak

k situaci v Československu a k dalším úkolům strany. Tyto re zoluce jsou až příliš obšírné . Omezím se proto ve svém referá

tu pouze na nejdůležitější otázky. Nebudu rezoluce prostě opa kovat, nýbrž vyberu jen nejdůležitější otázky. A nyní k věci.

Otázka stabilizace kapitalismu Myslím, že jednou z nejdůležitějších otázek vůbec je zhod nocení nynějšího stavu kapitalismu, odpověď na otázku krize, na otázku stabilizace kapitalismu.

Máme několik problémů v této souvislosti. Překonal kapitalis mus svoji všeobecnou krizi ? Docílil v rámci této krize určité

stabilizace ? Je stabilizace kapitalismu trvalá a pevná? Jaký má význam správné řešení otázky stabilizace kapitalismu ?

Správná odpověď na tyto otázky je nezbytná. 35

K první otázce je potřebí si uvědomit, čím byla zapříčiněna všeobecná poválečná světová krize kapitalismu, co otřáslo ka pitalismem od základu, co přivodilo jeho všeobecnou světovou

krizi. Byla to především Říjnová revoluce, roztržka světa na dvě zásadně nepřátelské části. Utvořením Sovětského svazu,

diktaturou proletariátu na šestině zeměkoule byl z těla kapita

lismu vyrván ohromný kus území, což je nejhlubším prame nem nynější všeobecné krize kapitalismu. Druhou příčinou všeobecné krize kapitalismu byly koloniální revoluce, další pak příčinou bylo přenesení hospodářského těžiště kapitalis

tického světa z Evropy do Ameriky při trvání evropského, ze jména pak anglického koloniálního monopolu . Všechny tyto příčiny poválečné krize kapitalismu trvají, nejsou odstraně

ny, nýbrž naopak rozšiřují se. Proto i všeobecná krize kapita lismu trvá. Zejména síli Sovětský svaz, tato nejdůležitější a hlavní příčina poválečné krize kapitalismu, a proto nutno kon

statovat, že o překonání všeobecné krize kapitalismu nelze vůbec mluvit.

Další otázka je, zda v rámci této všeobecné krize kapita lismu se buržoazii podařilo docílit určité stabilizace. Na tuto otázku je třeba odpovědět : ano! Kapitalismu se podařilo pře konat kritickou periodu let 1920–1921, podařilo se mu do časně zastavit rozšíření sociální revoluce mimo rámec Sovět

ského svazu, kapitalismu se podařilo dočasně odrazit a v růz ných zemích porazit proletariát, kapitalismu se podařilo re

organizovat jeho výrobní síly. Od skončení světové války, od úplného otřesení kapitalismu, od situace, která byla akutně revoluční, zaznamenáváme určitou stabilizaci buržoazních pozic.

Třetí otázka: Je tato stabilizace trvalá a pevná? Na tuto otázku nutno odpovědět jasným : ne ! Naopak. Vývoj probíhá dialekticky: každý krok k stabilizaci vyvolává nové síly, které docílenou relativní stabilizaci podkopávají a ohrožují. Není

v tom tedy rozpor, když tvrdíme na jedné straně: kapitalis mu podařilo se docílit určité stabilizace, ale současně praví me: tato stabilizace není trvalá, je vratká. Je zejména otřásána

v nynější třetí poválečné periodě. Co je pro nynější tzv. třetí poválečnou periodu po stránce hospodářské charakteristické ? To, že se v této třetí periodě docílilo zlepšení techniky a zvý šení výroby nad předválečný stav. To neznamená upevnění ka pitalismu, naopak, to znamená, že rozpory kapitalismu se zost řují, a to jak mezinárodní, tak i třídní rozpory. Je tu v prvé řadě rozpor mezi zvýšenou výrobou a zúženými trhy, zejména následkem pauperizace mas. Tento rozpor je zvětšován exis

tencí Sovětského svazu, který je z hospodářského celku kapi talistického vyřazen a který vytrhl část světa z monopolu im 36

perialistického. Tyto okolnosti stavějí otázku nového rozdělení světa na ostří nože . Důsledek toho je zostření nebezpečí imperialistické války, což je jedním z nejmarkantnějších výrazů trvající krize kapi talismu a lability jeho stabilizace. Dále pak je nutno mít na

paměti, že zvýšení výroby bylo docíleno jen tím, že úroveň pracujících vrstev byla snížena na nejnižší míru a že toto vy

kořisťování je nadále stupňováno. To zostřuje rozpory třídní jak po stránce hospodářské, tak politické, vyvolává velké hnu tí odporu proletariátu , jeho radikalizaci, a z toho plynoucí všechny síly otřásající kapitalismem. Tím konečně, že ještě daleko rychleji pokračuje rekonstrukce socialistického hospo dářství SSSR, tím, že vlny koloniálních revolucí přenášejí se na vyšší stupeň, tvořeny jsou další elementy krize kapitalis

mu. Vidíme tedy, že třetí poválečná perioda přes zvýšení vý roby neupevňuje stabilizaci kapitalismu, nýbrž naopak nové elementy krizi kapitalismu prohlubují a rozšiřují a docílenou stabilizaci kapitalismu činí vratkou, dočasnou, a vedou k dal šímu otřesení stabilizace .

Dnes je otázka stabilizace kapitalismu jedním z hlavních

dělidel mezi bolševickými a oportunistickými elementy v ko minterně. Vidíme v mezinárodním měřítku, že právě oportu nistické a smířlivé elementy vidí nynější situaci pouze po jed

né stránce, vidí zesílení kapitalistické výroby, věří v pevnost buržoazního pořádku, věří v pevnost kapitalismu. Revoluční elementy nezavírají oči před tím faktem , že kapitalistická vý roba překročila předválečnou úroveň . Ony však vidí také roz pory, které plynou ze vzrůstu výroby a vedou k rozbití stabi

lizace. Mohlo by se snad namítat, že toto je talmudistická hádka o kozí chlup. Není tomu tak, naopak, otázka ocenění kapitalistické stabilizace má velký význam. Jestliže skutečně kapitalistická stabilizace je pevná, pak to znamená, že byla překonána všeobecná krize kapitalismu. Jestliže kapitalismus překonal svoji všeobecnou krizi, pak se nenacházíme vůbec v období sociální revoluce, v období koloniálních revolucí, v období imperialistických válek. A jestliže je tomu tak, pak

přestává být vůbec úkolem komunistické strany organizovat revoluci. Cílem komunistické strany muselo by být „ zlepšo vání“ kapitalismu cestou reforem a cílem by přestalo být zni čení kapitalistického systému cestou revoluce. Tím bychom se dostali okamžitě na jednu linii ' s reformisty a důsledek toho by byla politická i organizační likvidace komunistického hnu tí. Jsme proto také svědky, že v mezinárodním komunistickém hnutí vývoj likvidátorů k tomuto konci neodvratně spěje. Ze jména klasickým příkladem těchto oportunistických názorů jsou v Německu Thalheimer a Brandler. 37

Nebezpečí imperialistické války Neméně ožehavou otázkou je otázka nebezpečí imperialis tické války. S tím jsou spojeny zejména tyto problémy : Exis

tuje nebezpečí války vůbec a zdali právě nyní se stupňuje a stává se akutním ? Jaký je poměr mezi nebezpečím imperia listické války vůbec a mezi nebezpečím imperialistické války proti Sovětskému svazu zvlášť ? Jaké má nebezpečí války ná sledky na vnitřní politiku kapitalistických států? Konečně ta

ké musíme dát odpověď na otázku, myslíme-li to s bojem pro ti imperialistické válce upřímně a zdali jsme proti válkám vů bec .

První otázku, zda existuje stále nebezpečí imperialistické války vůbec, zodpovíme kladně proto, poněvadž kapitalismus a jeho nejvyšší stupeň, imperialismus, plodí válku, poněvadž válka je jednou z politických metod kapitalismu, poněvadž války jsou v rámci kapitalismu nezbytny. Dalším důležitým či nitelem je okolnost, že ony imperialistické rozpory , které vedly k světové válce, nebyly světovou válkou likvidovány, nebyly odstraněny, nebyly rozřešeny, naopak byly zvětšeny na nej vyšší stupeň. Utvořením Sovětského svazu, čímž byly zúženy hranice kapitalistické expanze, během světové války projeviv ším se rychlým rozvojem kapitalismu v koloniích, jakož i sou

časnou všeobecnou pauperizací mas nastalo zúžení odbytišť a trhů. Místo rivality předválečné mezi Anglií a Německem na stoupila rivalita daleko širší mezi Amerikou a Anglií, která je

zostřována nestejnoměrným rozvojem v těchto zemích . Zatímco v Americe zaznamenáváme ohromný vzrůst, vidíme v Anglii

úpadek . Tento zákon nestejnoměrného rozvoje je jednou z pří čin, proč je z imperialistického hlediska nevyhnutelno utvo řit „ rovnováhu “ a proč Amerika se snaží utvořit tuto rovno váhu válkou proti Anglii.

Proč se nebezpečí imperialistické války právě nyní zostřuje ? Již předtím bylo řečeno, že zvýšení výroby, rozšiřování výrob ní základny kapitalismu při zúžených trzích nutně vyvolává

zostření imperialistických rozporů. Vedle toho rychlá rekon strukce Sovětského svazu, spojená s definitivně zklamanými nadějemi na možnost „ mírného “ pronikání kapitalismu do So

větského svazu, přivoduje zostření poměru imperialistických států proti Sovětskému svazu. ( V Komunistické straně Česko

slovenska je to snad pouze soudruh Kyral, který ještě doufá, že „ Americe se podaří zaplavit ruský trh zbožím “, a tím že se podaří kapitalismu na účet Sovětského svazu zmírnit své roz pory. ) Zmíněné dva momenty , zvýšení výroby při zmenšení trhů a současný vzrůst socialistického, sovětského sektoru ve světovém hospodářství, mají tento důsledek : 1. Zostření rozporů 9

38

mezi hlavními imperialistickými konkurenty ( Anglie – Ame rika ) v zápase o nové rozdělení světa . 2. Stupňovaný rozpor mezi kapitalistickým světem a SSSR o řešení krize kapitalis mu na účet Sovětského svazu . Dnes se nebezpečí války sou

střeďuje kolem dvou hlavních os : Anglie

Amerika, kapita

Sovětský svaz. listický svět Pro taktiku, pro agitaci komunistických stran je velmi dů -

ležité zjištění, jaký je poměr mezi válkou imperialistickou vů

bec a válkou imperialistickou proti Sovětskému svazu. Je po třebí zjistit, že první druh války mezi imperialisty navzájem je

výrazem rozporů konkurenčních, je válkou mezi dvěma konku renty, kdežto válka imperialistů proti Sovětskému svazu je vál kou třídní, je válkou světové buržoazie proti světovému prole tariátu . Každé zostření meziimperialistických rozporů stupňuje současně nebezpečí války jednotné kapitalistické fronty proti Sovětskému svazu , poněvadž Sovětský svaz je nepřítelem všech

imperialistů a hlavním pramenem poválečné krize kapitalismu. Jaký je vliv zostřeného nebezpečí války na vnitřní politiku

kapitalistických států ? K utvoření nutných hospodářských a technických předpokladů pro vedení války zvětšuje buržoazie vykořistování, stupňuje hospodářský tlak na pracující, zostřuje

se militarizace a zbrojení, stupňují se státně kapitalistické ten dence. K utvoření vnitřních předpokladů politických pro vedení války snaží se buržoazie zejména rozbít jednotu dělnictva, za slepit dělnictvo a pracující masy šovinismem a zdeptat a uči

nit bezbrannou nejaktivnější část proletariátu. Tak používá ka pitalismus jakožto válečné přípravy zesíleného tlaku politické

ho i hospodářského, zostřuje diktaturu , skýtá pomoc reformis tům a sahá k metodám fašismu.

Další otázka, která se v naší praxi častokrát vyskytuje, zní: Myslíme to s bojem proti imperialistické válce vážně ? Refor misté a buržoazie říkají, že komunistická agitace proti nebez pečí války je planým švindlem , poněvadž komunisté očekávají od imperialistické války válku občanskou, a proto, dovozují

reformisté, nemůže být boj komunistů proti válečnému nebez pečí vážný, nýbrž je prostě švindlem . Podobně také argumen

tují mnozí soudruzi v našich vlastních řadách. Jsou to názory defétistické a je zajímavo, že se vyskytují společně s názorem o pasivitě mas. Soudruzi argumentují takto : poněvadž komu nisté od imperialistické války očekávají vyvrcholení krize

kapitalistického řádu a jeho otřesení, proto mají pracovat k imperialistické válce, proto mají podporovat přípravy k im

perialistické válce, neboť tím současně pracují k válce občan. ské.

Proti oběma těmto námitkám je třeba říci , že komunistická strana a Komunistická internacionála bojují skutečně vážně

proti válce, aniž živí iluze, že je možno bez zničení kapitalis 39

mu zabránit válce. Bojujeme proti nebezpečí války vážně a upřímně zejména proto, poněvadž když bojujeme proti válce

již před jejím vypuknutím, tím spíše se nám podaří po jejím wypuknutí přeměnit válku imperialistickou ve válku občanskou . Mimoto Sovětský svaz potřebuje skutečně mír, neboť každý

okamžik míru zesiluje pozice Sovětského svazu, jeho odolnost a obranyschopnost. Konečně je tu otázka : Jsme proti válkám vůbec? Také v na ších řadách vyskytuje se tento vulgárně pacifistický názor, že

jsme proti válkám vůbec. Jsme proti válkám imperialistickým , ale jsme pro válku revoluční, pro válku občanskou. Bojujeme proti imperialistické válce proto, abychom utvořili předpokla dy pro válku občanskou.

Radikalizace mas

Soudruzi, dalším důležitým problémem je otázka radikalizace nebo pasivity mas. Je to věc, od jejíhož řešení závisí určení komunistické taktiky. Tato otázka se v naší diskusi mnoho krát vyskytla. Máme vůbec radikalizaci pracujících vrstev, z če

ho pramení a v čem se projevuje ? Jakého je tato radikalizace charakteru ? Jaké taktické důsledky z toho pro nás plynou? Co znamená zanedbávat anebo popírat radikalizaci mas? Jaký význam má spor o tuto otázku ? Především k prvé otázce : Máme radikalizaci mas, z čeho pra

mení a v čem se projevuje ? Radikalizace mas je podstatným znakem třetí periody, je jedním z nejdůležitějších momentů, který ohrožuje kapitalistickou stabilizaci. Tato radikalizace mas má charakter protiofenzívní. Na rozdíl od hornické stávky

anglické z r. 1926 bylo to vídeňské povstání, byla to světová akce na záchranu Sacca a Vanzettiho v r. 1927 , která vykazo vala známky protiofenzívy. Už bezprostřední příčiny, z kterých tato hnutí vyšla, tomu nasvědčují. Tyto dvě události signalizo valy vzrůst aktivity mas a byly nejdůležitějším ukazatelem , že v proletářském světě nastává obrat nalevo, k radikalizaci. Také v jiných událostech projevuje se radikalizace mas. Pro

tiofenzívně a politicky projevuje se radikalizace mas již ve volbách v Německu v r. 1928, u nás v Československu na vý. sledku voleb 1928, v mohutném hnutí při poříčské katastrofě

a při jiných příležitostech. Dále se projevuje radikalizace mas v hospodářských bojích; jsou to zejména stávka w Hamburku 1928, stávka w Lodži 1928, hnutí horníků v Československu r. 1928, nedávno skončený zápas v Porúří, němečtí textiláci,

a konečně i zde v Československu hnutí textiláků, které nám ukazují radikalizaci mas . Hnutí textiláků v ČSR trvá ve 40

formě stávky proti propouštění důvěrníků, a to je velice pře svědčujícím důkazem o tom, že radikalizace má formu proti ofenzívní. Protiofenzívní charakter radikalizace projevuje se dále v celé řadě spontánních výbuchů a stávek , jako byly

v Českomoravské proti teroru, ve Škodovce proti racionaliza ci, ve Waltrovce proti šikanování dělníků, v Mariánských Ho rách na Dolu Ignác apod. Dělnictvo je přímo nabito hlubokou nespokojeností a hledá formu, jak této nespokojenosti dát prů. chod, hledá cestu , hledá vůdce. Jaké taktické důsledky z toho

pro nás plynou? Je zapotřebí postavit se v čelo mas, orga nizovat a vést jejich boje a přes dílčí požadavky dát bojům jasnou revoluční perspektivu. Co znamená popírat anebo zanedbávat radikalizaci mas, toho dokladem jsme my. KSČ je nejsmutnějším příkladem tohoto popírání. Znamená to, že strana zůstává za masami, že strana se izoluje, že strana ztrácí revoluční perspektivu, že přestává být stranou komunistickou a topí se v bahně likvidátorství. Jak velký význam má spor o tuto otázku ? Radikalizace mas, která

tvoří jeden z nejvážnějších momentů nynější periody, je jasně dokázána a musí být uznávána. Není to tedy zase spor o „kozi chlup “, poněvadž určení celé taktiky v nynější době závisí od

odpovědi na tuto otázku. Ten , kdo popírá radikalizaci mas, ten se dostává nezbytně na cestu likvidátorství, na cestu re formismu.

Ceskoslovenský imperialismus Toto jsou tři otázky všeobecného rázu. Nyní k Českosloven.

sku. V prvé řadě je nutno ujasnit si, jak vznikl československý stát, kde stála jeho kolébka. My jsme dosud myslili, měli jsme mylný názor, že Československo vzniklo jako výsledek nacio

nálně buržoazni revoluce. To není pravda. Československo vzniklo jako výsledek imperialistické války. Je zřejmo, že je státem imperialistickým , vykazuje všechny hlavní znaky impe rialistického státu. Je důležité toto konstatovat proto, aby bylo

v naší straně zúčtováno s názorem , že Československo je ko lonií, že Československo je utlačowanou kolonií velkých impe

rialistických států. Kdybychom setrvali na tomto názoru, mu selo by to vést nevyhnutelně k heslu „ obrany vlasti “. Proč mi moto má zjištění skutečného charakteru státu tak velkou dů

ležitost ? Proto, poněvadž se tím také vysvětluje vnitropolitický kurs československé buržoazie. Imperialistický stát českoslo venského formátu nutně musí uvnitř zavádět ostrý režim reakč

ní, nutně musí sahat k zvýšenému wykořistování a k fašizaci. 41

Ceskoslovensko a válka proti SSSR V této souvislosti stojí také otázka účasti Československa na přípravách války proti Sovětskému svazu . Zájem světové bur žoazie, zájem velkých kapitalistických států a zájem buržoazie

Československa je vzhledem k Sovětskému svazu úplně totožný. A tento společný zájem československé buržoazie se zájmem

buržoazie ostatních velkých států je podkladem jednotné fron ty protisovětské, je podkladem účasti Ceskoslovenska na pří pravách války proti Sovětskému svazu. Tedy ne že by česko slovenská buržoazie byla proti své vůli tlačena a nucena vstou

pit do protisovětské fronty, nýbrž ona z vlastní vůle, z vlastní iniciativy a z vlastního zájmu řadí se do protisovětské fronty.

Československo je nejvýš aktivním činitelem v protisovětské frontě. Projevuje se to účastí na obkličovací politice proti So

větskému svazu, projevilo se to nedávno při prohlubování vá lečných smluv s Polskem a Rumunskem ( Le Rond ) , projevuje se

to ve formě zbrojení – československý průmysl je jedním z hlavních dodavatelů armády polské a rumunské, českoslo venský zbrojní průmysl staví v Polsku a Rumunsku nové zbro jovky, které budou vyrábět zbraně proti Sovětskému svazu , československý imperialismus účastní se aktivně na anglických a francouzských intrikách protisovětských, intrikuje proti so větské Ukrajině, československý imperialismus podporuje kon

trarevoluční elementy ukrajinské, připravuje vládu „ demokra tickou “ pro tzv . „ sjednocenou Ukrajinu“, Československo ne uznalo dosud Sovětský svaz podle práva a Československo od mítá odzbrojovací návrhy sovětů. Pro vnitropolitickou orien

taci československé buržoazie, pro vnitropolitický kurs je tato účast na válečných přípravách proti Sovětskému svazu velmi

významná. Česká buržoazie v zájmu nerušených příprav vá lečných připravuje půdu fašismu, připravuje fašistický převrat. Nasvědčuje všechno tomu, že Československo má se stát přímo střediskem , koncentračním bodem protisovětských válečných příprav v jihovýchodní a střední Evropě, a to nejen po stránce politické, nýbrž i po stránce hospodářské a po stránce vojen

ské. Zejména poslední události, mezi jiným otevřené přiznání se agrárního „Večera“, přiznání se k tomu, že Československo

skutečně tvoří spolu železný kruh kolem Sovětského svazu, jsou toho důkazem. Pro taktiku komunistické strany má tato okol. nost dalekosáhlý význam .

Československo pod panstvím finanční oligarchie Z vnitropolitického hlediska nejdůležitější okolností pro po souzení situace je fakt, že Československo stojí nyní úplně pod 42

panstvím finančního kapitálu. Koncentrace kapitálu, tvoření

monopolů dostoupilo už tak vysokého stupně, že nastalo úplné srůstání bankovní, průmyslové a agrární buržoazie v jednolitý finanční kapitál. To má za následek, že v táboře buržoazie se

rozpory vyrovnávají, se rozpory zmírňují a pozice buržoazie se tím zesiluje. Zesílení politických pozic buržoazie následkem vzrůstu moci finančního kapitálu, následkem toho, že finanční

kapitál proniká do všech složek politického a hospodářského života, že finanční kapitál spájí buržoazii všech kategorií a

národů, že politicky spojená velkoburžoazie dostává úplně pod svůj vliv vrstvy velkosedlácké a vrchní vrstvy maloměšťácké, tento fakt je pro nyº a zejména také dělnickou aristokracii nější politickou situaci Československa jedním z nejcharakte

rističtějších znaků a má za následek zvýšení agresivity česko slovenského imperialismu navenek , jakož i zvýšení agresivity proti proletariátu uvnitř.

Hospodářská situace Pokud běží o všeobecně hospodářskou situaci, máte poslední číslo „ Komunistické revue“, kde jsou příslušná data. Já proto nebudu tato data znovu uvádět, uvedu jen důsledky, které z toho plynou. My můžeme na základě zjištěných skutečností konsta

tovat, že i v Československu se podařilo buržoazii zvýšit pro dukci nad předválečnou úroveň , že toho bylo docíleno zvýše, ným vykořisťováním , že toho bylo docíleno zvýšenou raciona. lizací. Na základě těchto skutečností, při stále zostřujících se státně kapitalistických tendencích vidíme zejména nápadný rozmach zbrojařského průmyslu a výroby zbrojního a váleč

ného materiálu vůbec. My vidíme, že československá buržoazie, hnána jsouc k ostré konkurenci na mezinárodních trzích, ome.

zována jsouc úzkými trhy vnitřními, bude k udržení své sta. bilizace zostřovat tlak ještě ve zvýšenější míře. A bylo to také v posledním prohlášení nového předsedy vlády Udržala vý. slovně řečeno, že průmysl se musí zařídit na daleko těžší časy,

že bude muset daleko tížeji konkurovat, žese bude na to muset zařídit i při výrobě. To znamená, že se zvýší vykořisťování pra cujícího lidu. Dnes se tak děje zejména racionalizací, ale bude se tak dít nejen nepřímým odbouráváním mezd, nýbrž česko slovenský kapitalismus sáhne také i na minimální mzdy a bude se snažit tyto odbourávat. Tedy to je jen v několika hrubých

rysech naznačena hospodářská situace Československa, která je v podstatě totožná se situací kapitalismu v světovém měřít ku. Na základě zvýšeného vykořisťování docílená stabilizace je vzrůstem rozporů otřásána, je ohrožována . 43

Přesun třídních sil

Na tomto podkladě pohybuje se přesun třídních sil směrem k jejich polarizaci. Je zesílena všeobecná třídní diferenciace. Třídní diferenciace, která zasahuje i do tábora proletariátu.

Pomocí racionalizace, pomocí korupčních metod různého dru hu tvoří se slabá vrstva dělnické aristokracie, kterou buržoazie staví jak v politickém , tak i sociálním ohledu proti ostatnímu proletariátu, proti těm vrstvám , které zejména následkem tech nické racionalizace se ocitají na nižší životní úrovni, těm vrst vám, které tvoří nejzákladnější část dělnické třídy, nekvalifi kované elementy, mladiství dělníci, ženy, mládež. Diferencia ce se urychluje současně také na venkově. Fakt, že dnes výroba

zemědělská je takměř úplně ovládána finančním kapitálem i pomocí družstev, která podléhají úplně bankovnímu kapitálu, ten fakt vyvolává na venkově zostřenou třídní diferenciaci. Na jedné straně stojí zemědělské dělnictvo spolu s chudým rolnictvem a část středního rolnictva, na druhé straně velko

sedlák, velkostatkář a vrchní část středních vrstev rolnických . Velké sedláctvo, kulaci a velkostatkáři stávají se sami částí finanční buržoazie, stávají se její hlavní sociální oporou na venkově. Diferenciace postupuje také mezi maloměšťáctvem .

Maloměštáctvo je všeobecným prováděním racionalizace prole tarizováno, ale druhá část maloměšťáctva, měníc se v hospo dářskou a politickou agenturu velkokapitálu, udržuje nebo zvyšuje

svoji

životní

úroveň. V táboře

buržoazie samé jednotlivými kategoriemi buržoazie, a mezi buržoazií jednotlivých ná

však jsou, jak již řečeno,

rozpory

mezi

rodností zvláště, zmírňovány. Tím se dostáváme do stavu , kde stojí třída proti třídě. Na jedné straně buržoazní tábor pod

vedením finančního kapitálu, soustřeďující všechnu buržoazii, vrchní vrstvy maloměšťáctva, velkosedláctvo a slabou vrstvu dělnické aristokracie

na druhé straně stoji proletariát,

v němž hlavním nositelem radikalizace jsou právě nekvalifiko vaní, mladiství dělníci, spolu s malým a zčásti středním rol nictvem a proletarizovanými vrstvami maloměšťáctva. Takto

tvoří nynější třetí poválečná perioda v Československu veliké přesuny třídních sil, polarizuje třídní síly a tvoří politické a so ciální předpoklady pro velké sociální srážky. Uloha reformismu

Reformismus hraje přirozeně i v Československu roli agenta buržoazie. Sociální kořeny jeho zesílení vězí v relativní sta bilizaci kapitalismu, v té okolnosti, že buržoazie používá část 44

přebytků, kterých dosahuje zvyšovaným vykořisťováním spod ních vrstev dělnictva, k sociální korupci tenké vrstvy dělnické

aristokracie, která tvoří kádry sociální demokracie . Vedle toho nabývají v reformistických stranách stále většího početního

i politického vlivu vrstvy maloměšťácké. Každé otřesení kapi talistické stabilizace, každé zostření třídních rozporů otřásá současně také silami reformismu . Role reformismu v celkovém

procesu třídní diferenciace a přesunování, přeskupování tříd ních sil je : rozbíjet jednotu proletariátu v denních bojích děl nictva, stávkokazectví, spolupráce s kapitalisty. V přípravě vál ky pak spočívá jeho úloha v aktivní účasti na štvaní proti

Sovětskému svazu , v účasti na zbrojení, zejména pak v buzení

pacifistických a vlasteneckých iluzí mezi proletariátem . Refor mismus hraje úlohu spojence buržoazie i při fašizaci. Sám je

nositelem fašistických tendencí a vědomě podporuje všechna opatření buržoazie, směřující k fašizaci. Z toho plyne nutnost zostřeného boje proti reformismu, ale zostření boje z důvodů principiálních, ne konkurenčních . Z důvodů principiálních pro to, poněvadž reformismus není dělnickou stranou.

Nebezpečí fašistického převratu Otázka fašismu je v Československu nyní nejdůležitějším pro

blémem. Dnes buržoazie potřebuje k zabezpečení většího vyko řisťování, k zabezpečení přípravy války a jejího vedení zostře ný politický tlak, zostřenou diktaturu a fašismus. Pro Česko

slovensko je charakteristické nyní zatlačování parlamentárních metod_a metod měšťácko-demokratických metodami fašistic kými. To se projevuje ve všech oborech veřejného života . Pro jevuje se to zejména ve fašizaci státního aparátu , ve snaze uči

nit tento aparát centralizovaným , pevně semknutým, i když se přitom ponechávají aspoň zčásti parlamentní kulisy. Právě tato fašizace státního aparátu, jak se projevuje nyní ve veřej

né správě a také v obecní, tzv. samosprávě, markantně uka zuje zatlačování metod měštácko-demokratických metodami fašistickými. Za část fašizačního kursu nutno v Československu dnes považovat také zostřenou perzekuci proti revolučnímu hnutí, proti revolučnímu tisku, proti revolučnímu pracujícímu

lidu. Další součástkou fašizace je rozdělování dělnické třídy, stavění méně kvalifikovaných proti kvalifikovanějším , stavění jedné vrstvy dělnické proti druhé pomocí reformistické mzdo vé politiky, pomocí celého systému sociálního rozvrstvení v zá vodech apod. Konečně je podstatnou částí fašizace šíření fa

šistických iluzí. Tak zejména po jugoslávském převratu , sledu 45

jíce měštácký a reformistický tisk, vidíme, že v Československu se zejména po tomto převratu šíří docela vědomě a systema

ticky fašistické iluze, připravuje se takovou cestou fašistická ideologie, připravují se takto politické předpoklady pro fašis tický převrat. Buržoazie tvoří si dále fašistické rezervy v ma sových organizacích, které ovládá a které soustavně fašisticky vychovává. Položíme-li si otázku, zda je zde nebezpečí fašistic kého převratu, nutno na ni odpovědět kladně. Buržoazie k urychlení fašizačního procesu může sáhnout k fašistickému převratu . Činí proto také všechna opatření. Vedle fašistické

výchovy v masových organizacích, jako Sokol, Selská jízda, střelecké jednoty, jsou to zejména legionáři a jiné, včetně reformistických masových organizací , v nichž si buržoazie

tvoří sociální, organizační a jiné základny pro masové hnutí fašistické. A nyní, zejména v posledních týdnech, vystoupil do popředí fašismu v organizující roli tzv. Hrad. Co dosud jsme byli zvyklí označovat za levé křídlo buržoazie, to se stále více

ukazuje být politickým hegemonem příštího fašistického pře vratu . Finanční kapitál, který je hnací silou fašismu, potřebu

je a hledá vždy takové formy, takové sociální a organizační formace, které mají masový charakter. Používá k fašizaci a zejména k fašistickému převratu takové elementy, takové or ganizace, které mají masový vliv, které mají tradice a spojení s masami. To není nikterak proti jeho vůli, naopak to slouží jeho plánům. Tzv. Hrad má tradice „ demokratické ", má tradi 66

ce národní, národního osvobození, tradice „ národní revoluce “

a národního odboje a právě pod touto vlajkou „ čisté“ demokra cie proti „ špatné“ demokracii nejraději vede finanční kapitál )

fašistický převrat. V Československu všechno nasvědčuje tomu, že se blížíme velmi rychlým tempem k možnosti takového roz uzlení a že nositelem , že ideologem a politickým hegemonem

( v zastoupení finančního kapitálu ovšem ) příštího fašistického převratu bude Hrad. Bude to bývalá, jak jsme ji dříve nazývali, levá fronta buržoazie. V této souvislosti nabývá otázka refor

mismu v Československu mimořádného významu, poněvadž je známo, že zejména český reformismus je ve vleku masarykov ské hradní ideologie a že proto by on mohl být v tomto pří padě přímo nositelem fašistického převratu . To je, soudruzi, několik hlavních problémů Československa. Dvě hlavní otázky ovládají politiku československé buržoazie : Otázka trhů, otáz ka nových odbytišt a otázka přípravy války. A obě tyto otázky,

řešení obou těchto otázek nezbytně vede k zostření hospodář ského a politického tlaku na pracující lid. Fašistické plány, které buržoazie provádí, jsou toho důkazem . Jsou také sou

časně důkazem lability kapitalistické stabilizace v ČSR. 46

Krize strany

Jdeme v Československu vstříc velkým sociálním bojům, jde me vstříc velkým sociálním zápasům. Je potřebí, aby strana do

vedla tyto zápasy vést. Úloha strany, úloha komunistické stra ny je v této situaci velice vážná. Strana má být vůdkyní mas, má být organizátorkou jejich bojů, má být organizátorkou so

ciální revoluce. Role strany stoupá se stoupajícím třídním na pětím. Čím ostřejší je situace, čím napjatější jsou třídní a me zinárodní rozpory, tím vážnější, významnější, tím více rozho dující je role strany jako aktivního revolučního činitele. Pro svržení panství buržoazie je úloha komunistické strany roz

hodující. Bez komunistické strany nelze svrhnout buržoazii. Je

nutno konstatovat, že naše strana se doposavad nepropraco vala v bolševickou stranu, že naše strana při zvětšujícím se napětí mezinárodním a třídním zklamala , selhala. Naše strana,

zatímco se masy radikalizovaly, byla oportunistickou , byla pa sívní. Proto se octla v procesu třídního boje za masami. Ne proto, že by byla bývala příliš radikální, ne proto, že by dělala ultralevou politiku, nýbrž proto, poněvadž byla oportunistická. Strana se izolovala od mas a zůstala za nimi . Tato izolace se

projevila drasticky při porážce na Rudý den. Porážka Rudého

dne dala popud k otevřenému vypuknutí krize strany, kořeny krize však byly dány již před Rudým dnem, její prvky zrály již dávno předtím. Kořeny krize strany, příčiny krize strany, ty největší a nejvážnější, tkví v oportunismu a sociálně demokra tických tradicích strany. A smyslem krize strany je překonání

těchto dvou hlavních příčin selhání strany, oportunismu a re formistických tradic . Krize strany v roce 1924 a 1925 neod stranila oportunistické tradice úplně, neučinila vše na cestě k jejich přemožení, vedení strany po krátké periodě v roce

1925, po krátké periodě, kdy strana skutečně byla v rozmachu, nedovedlo uplatnit, rozvinout, konkretizovat a dále vést po

litiku v souhlase s usneseními V. sjezdu kominterny, jehož usnesení byla jedním z popudů vypuknutí krize strany v Česko slovensku. Sociálně demokratické tradice a oportunismus, to jsou přímo olověné koule na nohou strany. Reformistické tra dice tkví nejen v jejich nositelích, nejen v tom, že široké vrst vy funkcionářů strany jsou bývalými sociálními demokraty ,

nýbrž tkví v tom hlavně, že strana převzala s sebou ideolo gickou přítěž oportunistickou , celou ideologii reformistickou .

Vedení strany bylo samo nositelem těchto oportunistických tra dic, nemělo sil, aby je setřáslo, nemělo sil, aby je překonalo . Já

myslím, soudruzi, že tuto okolnost je si v prvé řadě potřebí uvědomit. Je si potřebí uvědomit, že naše strana není vpravdě bolševickou stranou, že naše strana daleko více než ostatní 47

sekce kominterny trpí sociálně demokratickými přežitky, že nezbytným předpokladem v řešení krize, nezbytným předpokla dem znovunavázání styků s pracujícími masami v nynější době zostřených třídních rozporů a radikalizace mas je úplné zlomení, likvidování tradic reformismu, tradic sociální demo kracie . Bolševizační proces a řešení krize strany spočívají prá >

vě v neustálém boji proti těmto tradicím , nejen proti jejich nositelům, nejen proti osobám, nýbrž hlavně proti ideologii, která stranu prožírá skrznaskrz a která je naprosto ideologií reformistickou . V tom, soudruzi, spočívají hlavní kořeny krize

strany, na tomto místě je třeba nasadit hlavní páku, k tomuto místu je potřeba nasadit všechny síly, aby strana z krize mohla vyjít.

Soudruh Haken: Projednávání prvního bodu se odkládá na jednu hodinu. Před tím ještě nutno vyřídit následující. Návrh na subkomisi pro otázky textilního dělnictva je tento : vedoucí subkomise Reiman, Liberec. Členové : Slánský, Freund, Gutt mann , Fried, Voda , Nový, Vetiška, Dolanský, Marvan, Dölling,

Jonáš, Barša, Zápotocký, Richter a Renner. Komise sejde se v půl třetí v místnosti nahoře. Ještě je navržena soudružka Čižimská a soudruh Štětka. ( Hlas : Není delegátem. ) Dále na vržen soudruh Horák a navrženo, aby se schůze účastnila dele gace libereckého kraje, které se tato otázka dotýká. Schváleno. Delegace mládeže celá se vyzývá, aby se shromáždila v pravém rohu sálu. Dále. Bylo opomenuto jedno usnesení ústředního

výboru . Pro sjezd existují dva sekretariáty. Politický sekreta

riát, který tvoří soudruzi Gottwald, Šverma a Reiman , a tech nický sekretariát složený ze soudruhů Beuera, Barana, Bergra

a šťastného. Přerušuji schůzi na jednu hodinu. Haken: Přestávka je skončena, pokračujeme v jednání. Na přání pardubické delegace a ostravské delegace je ještě na vržen z těchto dvou textilních obvodů do textilní subkomise soudruh Macura Václav z Ústí n. Orlicí a soudruh Alex

z Ostravy. Prosím , abyste tento návrh dodatečně schválili. Je námitek, aby tito soudruzi byli zvoleni do subkomise ? Není. Jsou zvoleni. Tato subkomise bude mít schůzi po skončení re ferátu soudruha Gottwalda nahoře.

Soudruzi navrhují ještě soudruha Götze . Haken : Není námitek ? Není. Je zvolen .

Právě nám došlo sdělení, datované z Moskvy, že zemřel soudruh Bejček právě v tyto dny. Soudruh Bejček byl za re

voluce členem Rudé armády, potom pracoval v sekretariátě, pak v profinterně v Moskvě a konečně byl posledně na práci na Sibiři. Právě v poslední době četli jste v Rudém právu“ jeho časté články. Povstáním jste mu věnovali vzpomínku. Děkuji .

Soudruh Gottwald pokračuje v referátě. 48

že

V čem vězí ideologické kořeny reformistických tradic

kla lobě

plné

Soudruzi a soudružky! Základ reformistických tradic strany nutno hledat velice hluboko, přímo u samého zrození strany.

mo

Jsou to oportunistické názory na kapitalistický stát českoslo

prá

venský, na jeho vznik, na jeho charakter, jsou to názory na

jich

poměr proletariátu k tomuto státu, názory na českou národní

ogii,

otázku, a konečně také i na otázku národních menšin vůbec . Teoretické zdůvodnění, teoretickou formulaci oportunistických ,

ogii

ihla

šmeralovských názorů na tyto základní otázky dal již I. sjezd. A proto myslím, že není nijak nečasové, když na tomto sjezdu, na V. sjezdu, sáhneme ještě zpět až k I. sjezdu, abychom uká zali, kde vězí kořeny té nemoci, kterou strana trpěla po celá

na

léta .

vrh ucí itt

Byl to předně názor na vznik Československa. O tom jsem již mluvil. Šmeralistický, oportunistický názor je, že Českoslo

rize luto

ig,

vensko je produktem národní revoluce a jakožto takové že je,

jak Němci říkají, „ von Haus aus“, pokrokovým, progresívním

se

elementem. Je přirozené : vycházíme-li ze stanoviska, že tento

ka

stát byl utvořen v důsledku národní revoluce, tedy hnutí po

a

n га

а 3

се

EX e 1.

1

krokového, vycházíme-li ze základu, že pokroková nacionální revoluce vtiskovala ráz tomuto státu, musíme mít k tomuto stá ó

ia le 0. m 20

tu jiný poměr než k státu, který již od začátku byl státem im perialistickým. Skutečnost taková ovšem není. Českosloven ský stát vznikl následkem imperialistické války, na jeho cha

rakter, na jeho utvoření působila rozhodujícím způsobem impe rialistická válka. Národně revoluční hnutí, které rozbíjelo staré

Rakousko, vykonávalo sice také určitý vliv na tvoření Česko slovenska, ale ne rozhodující vliv, nebylo tak silné, chyběl mu zejména vůdce, proletářská strana, a proto také jeho vliv na tvoření československého státu se projevil pouze v nepatrné míře. Vliv rozhodující na tvoření československého státu měla

imperialistická válka, imperialistický mír, a tím také byl dán ráz tohoto státu, ráz státu imperialistického, ráz státu reakční ho. Jaké jsou, soudruzi, důsledky, stojíme-li na opačném sta novisku, stojíme-li na tom stanovisku, na kterém stál I. náš sjezd a na kterém strana de facto, i když rezoluce I. sjezdu by

ly formálně II. sjezdem odvolány, stojí dosud? Od toho je při rozeně pouze krok k tezi, že Československo je utlačováno velkými imperialistickými státy. Od toho potom plyne, že sta víme zájem československé buržoazie do principiálního, do zásadního rozporu se všemi velkými imperialistickými státy. V rezoluci I. sjezdu se pravi:

„ Největší nebezpečí tkví však v ofenzívě moci lačného fran couzského imperialismu pro malé národy, a zejména pro Česko slovensko, a to jak ve smyslu hospodářském , tak i politickém .“ 49

Zde se staví zájem kapitalistického státu do principiálního rozporu se zájmy jiného kapitalistického státu. Staví se tedy Československo naroveň utlačované země, naroveň kolonie, a od tohoto přirozeně potom již je k heslu obrany vlasti pouze jen krok. No, ale toto stanovisko má ještě další konsekvence,

jak se také v rezoluci projevují. Dokonce takové konsekvence,

že se ospravedlňuje anexe nečeských území českou buržoazií. O tom v rezoluci I. kongresu stojí :

„Podmínkou životaschopnosti pro Československo za tohoto také hospodářsky odděleného života bylo, aby v českosloven ském státu jednotně spojena byla aspoň jedna organická část dřívějšího velkého hospodářského obvodu, tedy země Čech,

Moravy a Slezska, v jejich celém zeměpisném rozsahu.“ Na tom však není dosti . Falešné stanovisko o charakteru

československého státu a o jeho vzniku vede nutně do jed notné fronty s buržoazií českou v jedné z rozhodujících ná rodnostních otázek, totiž k hlásání velkočeské národnostní

ideologie o jednotnosti českého a slovenského národa, ideo logie, kterou česká buržoazie nezbytně potřebuje k „ ospravedl nění svého útlaku národnostních menšin “ . My to vidíme ve zmíněné již rezoluci, kde také čteme toto : „ Slovenská autonomie touto stranou ( ludáckou ) žádaná je

jen pláštěm pro snahu odloučit slovenský lid od kulturního spo lečenství a od národního sjednocení s českým lidem, vůbec od všeho vlivu západní kultury, a tak zamezit jeho kulturnímu po vznesení se z tisiciletého potlačování maďarskou státní mocí a římskou církví.“

Tedy ideologie národní jednotnosti Čechů a Slováků, tak ja ko je hlásána českým imperialismem. To nejlepší však teprve přijde. Přejímáme dokonce kus sta

rosti o existenci kapitalistického Československa. Tato starost vede k vytýkání buržoazii, že ona svou politikou ohrožuje československý stát. V rezoluci I. sjezdu se o tom praví : „ Politika dnešních držitelů moci v republice vůči Slovákům

a národnostním menšinám je vysoce nebezpečnou také ze sta noviska politiky zahraniční.'

Tedy komunisté přejímají starost o existenci kapitalistického československého státu. Poněvadž vychází se ze stanoviska, že

tento stát je produktem národní revoluce, že je elementem progresívním . Na výstavbě tohoto státu se zavazují také národ nostní menšiny. Jaký je úkol komunistů v otázce národnost

ních menš.n? Rezoluce I. sjezdu stojí na stanovisku, že se nesmí rozbít tento stát, nestojí na stanovisku sebeurčení až do oddělení , nýbrž na stanovisku získání pracujících mas národ nostních menšin pro tento stát, přibráním národnostních men

šin k spolupráci v tomto státě, k spolupráci na jeho znovu výstavbě. Rezoluce I. sjezdu vychází ze stanoviska, že tento stát 50

je produktem národní revoluce, a tento názor ve svých důsled cích vede k přímo kontrarevolučnímu stanovisku . Vede k heslu obrany vlasti v případě imperialistické války. Máme dokonce

historický příklad, jaké jsou důsledky názorů vyslovených v re zolucich I. sjezdu, a tento příklad nám musí být výstrahou

při opakování podobných situací. Musime být na pozoru, aby v podobné situaci nepřevládaly

tytéž elementy, tytéž prvky, které toto stanovisko určovaly. Mám na mysli stanovisko strany při mobilizaci v roce 1921, kdy, jak je vám známo, při Karlově puči v Maďarsku zaujala

strana stanovisko neutrální, tj. postavila se fakticky do jed notné fronty s československou buržoazií. To nebyla náhoda, to nebyl nějaký zvláštní projev oportunismu, nýbrž konsekvent ní linie, jak se k ní muselo dojít z falešného stanoviska na československý stát, na charakter tohoto státu. Může být na mítáno, že Druhý sjezd tyto teze Prvního kongresu anuloval. Inu

to je pravda, Druhý sjezd tyto teze anuloval, ale stalo

se to pouze slovně. Ale v jádru vládne tato ideologie ještě

dnes, je silná, pevná a vy všichni přisvědčíte, že mnoho a mnoho soudruhů na otázku, jaké je jejich stanovisko ke státu, řeklo by vám, že my nejsme proti státu, ale jsme pouze proti vládě. Tato ideologie panuje přesto, že sjezd zmíněné teze

odvolal. Na Druhém sjezdu byla pro odpor oportunistických elementů vypuštěna z rezoluce jedna z velice důležitých for mulací, že uskutečnění národního sebeurčení menšin národ

nostních v Československu nelze provést bez rozbití tohoto státu. Tato jasná formulace, přijatá V. kongresem kominter

ny, byla na II. kongresu KSČ hozena pod stůl, což je jedním z přiznání, že korigování tezí I. sjezdu bylo jen papírové, formální. A jen tím si můžeme vysvětlit, že když se jednalo o otázku reformy veřejné správy, jsme vytyčili heslo tzv. de mokratické, národnostní správy, jak bylo vytyčeno v rezolu cích I. kongresu, a že na Podkarpatské Rusi byla až dosud po dobná hesla udržována. Z toho vidíte, že nestačí pouze zami tat nesprávnou věc, že se musí odhalit kořeny nesprávnosti je jí, že se musí ukázat meritorně, ve věci, v čem ta chyba, v čem ten oportunismus, v čem to likvidátorství, v čem kontrarevo lučnost podobných názorů spočívá. Těsně s touto otázkou československého státu a národnostní

politikou souvisí otázka agrární. Byla - li Československá re publika dílem národní revoluce, no tak byla pozemková re forma v podstatě také dílem revolučním a jedinou její chybou bylo, že byla agrárníky zpackána, zprasena. Potom musíme logicky dospět k heslu napravení, revize, zlepšení pozemkové

reformy, která v podstatě byla dílem revolučním. Zatím však pozemková reforma, provedená v rámci imperia listického státu , ne jakožto důsledek národní revoluce, měla 51

přirozeně reakční charakter, byla cestou k proniknutí finanční

velkoburžoazie do zemědělství. Pozemková reforma byla ve skrze reakčním dílem, proti němuž není jiného hesla než heslo vyvlastnění velkostatků bez náhrady.

Vidíte, jak jedna věc zásadní, základní, byvše falešně posta vena, řešena a zodpověděna, má nezměrné, dalekosáhlé dů sledky. A proto myslím , že je nutno sáhnout zpět k I. sjez

du, abychom pravé příčiny a kořeny oportunismu strany jasně viděli. Je jasné, soudruzi, že tato ideologie byla panující ideo logií ve straně, ona panovala , ona byla vedoucí ideologií, ona

udržovala denní politiku strany, byť i snad nevědomky, ale ona to byla , která tvořila hnací sílu celé politiky strany. A měli-li

jsme takovou ideologii, je jasné, že jsme nemohli rozbít mezi československým proletariátem nacionální, patriotické a růz né jiné šovinistické iluze, je jasné, že nám nebylo možno

získat hegemonii v národním hnutí menšinových národů, po něvadž ty chtěly daleko něco jiného než přitáhnutí k spolu budování československého státu. Nebylo nám možno vytyčit

jasně demarkační čáru mezi námi a reformisty, když jsme se v jedné z nejdůležitějších základních otázek, v názoru na stát, v ničem nelišili od reformistů. Snad jsme se lišili od nich

v názoru na stát anglický nebo francouzský a německý, ale Československo, to bylo něco zvláštního, to bylo i pro nás produktem národní revoluce. Je proto jasné, že to muselo mít následky na celou linii strany. Přirozeně, že za takové situa ce, kdy se ta linie dále vyvíjela, i ve falešném postavení otáz ky rolnické, nemohli jsme zastavit vítězný nástup buržoazie, finančního kapitálu do zemědělství , nemohli jsme získat širo

ké zemědělské masy, poněvadž namnoze neviděly mezi námi a mezi agrárníky podstatného rozdílu. II . sjezd strany rezo luce I. sjezdu sice anuloval, ale vedení strany, které potom

zde bylo , nedovedlo ty věci do důsledku provést, nedovedlo ty věci propracovat, nedovedlo je přežvýkat tak, aby přišly do

masa a krve celé strany. V důsledku toho zůstalo anulování, které bylo samo o sobě velikým pokrokem, pouze na papíře a základní linie I. sjezdu působí až dodnes.

Úloha IV . sjezdu strany Poslední náš sjezd, IV. sjezd, ten rozvinul a konkretizoval reformistickou ideologii Prvního sjezdu v období zostřených

třídních bojů, zostřených napětí mezinárodních ve třetí po válečné periodě. IV. sjezd strany přeskočil i ty papírové vý. sledky II . sjezdu a postavil nám v této epoše, která je na prosto rozdílná od r. 1922 a 1923, podobnou teorii o charak 52

teru Československa. Postavil teorii, že československý stát je ohrožován ve své existenci Anglií. Přirozeně to byly důsledky linie I. kongresu, tím nebezpečnější, poněvadž byly rozvinuty

v období radikalizace mas, v období horečných příprav imperia listické války proti SSSR. Podobně stanovil IV. sjezd oportu nistickou linii v odborové otázce. Celá usnesení IV. kongresu o odborové otázce nesou pečeť teorie o pasivitě mas, nesou

pečet jednotné fronty s reformistickými špičkami, a dokonce se v nich také objevuje heslo kontroly výroby. Ani v agrární otázce nemohl IV . kongres nic jiného říci. Navazuje na teorii

o pokrokovém charakteru Československa a o revolučním cha rakteru pozemkové reformy, vytyčil jako hlavní heslo na

venkově heslo revize pozemkové reformy a heslo vnucených pachtů. V komunální politice IV. sjezd nemohl zase jiného dělat, než důsledně pokračovat na reformistické linii, vydat

heslo „ socialistických bloků “. Soudruzi, je jasné, že s takovouto ideologickou výzbrojí se strana nemohla jinam dostat než k tomu, že mezi sociálně

demokratickými tradicemi a mezi skutečným životem, mezi radikalizací mas, nastala propast příliš obrovská, než aby se dalo donekonečna „wurštlovat“ . Musilo nutně dojít k Rudému dni a základy jeho porážky sahají až k I. sjezdu strany.

Výsledky diskuse Po Rudém dni nastala krize strany. A tato krize strany, spojená s diskusí, rozpoutala uvnitř strany ideologický boj . Začaly se formovat směry. Již od začátku bylo možno mezi těmito směry táhnout poměrně jasnou demarkační linii. Na jedné straně konglomerát různých směrů , které v podstatě by

ly všechny oportunistické, na druhé straně směr levé opozice. Na jedné straně historická pravice vedle nehistorických pra vých, vedle nově oportunistických elementů a vedle trockistic kých oportunistů. Na druhé straně jádro bývalé opozice proti

bubníkovské, bývalé opozice z r. 1924 a 1925, dnešní levá opozice.

Diskuse měla jistě mnoho nedostatků. Byla nedostatečná, ale bylo jí docíleno přece však alespoň toho, že nařízla ty

nejdůležitější otázky a odhalila jasně nositele pravého ne bezpečí, nositele oportunismu. Dnes jsou již určité výsledky

této diskuse známy také ve formulacích. Levá opozice zpra covala svůj názor k výsledkům diskuse, předložila vám poli

tické, odborové, organizační, protiválečné a programové teze. V těch se zrcadlí přímo politický vývoj opozice, jak se poli

ticky vyvinula. Ve vývoji opozice je celá řada dokumentů, kte 53

ré ukazují, jak se opozice vyvíjela. Přes nové chyby, přes své nedostatky se vyvíjela na vzestupné linii. Mám zde však také dokumenty, které jako v kostce drastic

ky ukazují, kam se tři zmíněné směry oportunistické vyvinu ly, resp. kam musejí dospět, budou-li ve svém „ vývoji“ po kračovat.

Mám tady článek ( beru jen ty standardní projevy, které věc

řeknou tak, jak si to myslí, které ukazují, kam nesprávné názory dospívají, kam zakrátko musí nutně dospět ) soudruha Kyrala z Třeboně, příslušníka historické pravice. Já nebudu citovat moc z toho článku, jen ten pasus, kde se soudruh Ky ral táže, je-li už revoluce dnes možná : „ Je však otázka dnes pro nás: musí vypuknout krize nebo válka v nejbližší době, ručí někdo za to, že stane se tak do

dvou, do čtyř let, a co když nevypukne ani do pěti let a ještě později, co když najdou kapitalisté ventil z této krize, třeba

dočasný, např. když Amerika vrhne se se svými výrobky na ruský trh a naváže těsnější obchodní styky, jak se začíná po

koušet. Což když dělnická třída bude na delší čas spoutána fašistickým režimem proto, že nedovedla se jednotně bránit ne bo že nechala se část se svým předvojem vyprovokovat k před časnému, nerovnému boji.“ To je extrakt názorů o stabilizaci kapitalismu, o pasivitě mas, o roli reformismu, spousta jiných oportunistických ná zorů je v tomto citátu promyšlena a do důsledku vedena. Kam,

jakým směrem? K otevřenému likvidátorství, k úplnému po pírání krize kapitalismu, k úplnému popírání , že by kapitalis mus se nacházel ve všeobecné krizi, kterou nemůže řešit. Ne

chápe se relativní stabilizace v epoše sociální revoluce a im. perialistických válek. Názory tedy úplně likvidátorské, důsled ky oportunistických pravýchnázorů.

Máme tady pak další dokument, snad ještě poučnější, také po té stránce, odkud pochází. Je to hlohovecké memorandum , Jeho autoři, resp. jeho autor je trockista a je stoupenec sou druha Neuratha, resp. bývalý jeho stoupenec . Dovolte mi, abych

vám toto likvidátorství osvětlil citáty. Co se týče otázky odbo. rové:

„ Odborové vedenie v mestách zlyhalo už pred rokmi. Otvore né boje v mestách boli niekde v minulých rokoch až často for

sírované. Nepočítalo sa s pomermi a náladou. Štrajk bol u nás

vždy konečným cieľom a nie prostriedkom predosiahnutie cie la. Časté boje vysilili robotníctvo. Po hospodárskych bojoch

prichádzajúca perzekúcia našich dôvernikov podlomila ich bojaschopnosť.“ Vidíme tedy, že hlohovecké memorandum zaujímá v otázce odborové přímo stanovisko kapitulantství, ústup na celé čáře. O rolnické otázce se pravi: 54

„ Rolnictvo presvedčit o správnosti našich zámerov sa nedá. Rolnictvo je najmaterialistickejšie založená vrstva občianstva. Roľník ide tam , kde mu dávajú . Rolnik v dnešnej dobe nie

je odhodlaný bojovat. Rolník je egoista . Kto má v rukách po zemkový úrad , ten má roľníkov . “ Nu

-

k tomu komentáře netřeba. O jednotné frontě se pra

ví toto :

„ Akcia proti zhoršeniu sociálneho poistenia bola dobrá, kde išlo robotníctvo jednotne. V mestách, kde sa nepodarilo utvorit jednotný front zhora, zdola sa uzavrieť nedal, a tam akcia bola slabá . “

A dále k poměru k sociálním demokratům se pravi :

„ Nesprávna bola taktika voči sociálnej demokracii. Prestat s bojom, ktorý spočíval dosiaľ len v nadávaní. Čím viac sa

nadávalo na sociálnych demokratov, tým viac sme slábli, tým viac sme znechutili robotníctvo. Treba položiť heslo : mier medzi robotníckymi stranami, vojnu proti reakcii. Správnym použitím tohto hesla pripútame znovu sociálnodemokratické masy k nám, dáme robotníctvu zase dôveru, budeme môcť vplývať na ich príslušníkov. Zavedieme ich na cestu triedneho boja. Ak v doterajšom boji zotrváme ďalej, úplne stratíme s nimi

kontakt a budeme aj my niesť časť zodpovednosti, že soc demáci budú bližší Šrámkovi a Kramářovi ako nám. Že sú sociálni demokrati dnes na druhom brehu, že sú tak prirastení k štátnemu aparátu a že sú tak šovinistickí, sme tomu na prí čine aj my. Stratili sme s nimi kontakt, izolovali sme sa od nich . “

Myslím, že k tomu není třeba komentářů. A pokud jde o si tuaci vůbec, praví se zde :

„ Radikálne hnutie robotnícke nachádza sa v agónii. Každý chce žiť pre seba, pro svoj užší krúžok, pre svoju rodinu. Doba velkého idealizmu v širokých masách minula .

Čili, jinak řečeno, sedneme si za pec, necháme třídního bo je a budeme spát, budeme přezimovat a necháme to na léto.

Odůvodňuje se to všechno takto: Stabilizace kapitalismu, racionalizace výroby má vliv na masy. Čím větší úspěchy má, tím více je pasivity v masách . Masy jsou pasívni. Zahynula solidarita, přichází éra hrubého egoismu, jsme v nerevoluční době. Kdo mluví takovou terminologií, u toho není divu, že něco podobného spáchal; v našem případě se jedná, jak jsem pra

vil, o příslušníka trockistické opozice. Pak přijde na otázku, co by zaktivizovalo masy :

Urychlit příchod revoluční doby cestou imperialistické vál ky.

Tady vidíte, že dva různé názory, jeden zřejmě likvidátor ský, teorie o pasivitě mas, a druhý zdánlivě ultralevý , aby 55

chom totiž pracovali k válce, jsou spojeny. To není žádné spo jení, které dohromady nepatří, nýbrž to jsou oba likvidátor ské, poraženecké názory. Poněvadž názor, že je potřebí, aby

cestou imperialistické války se masy zaktivizovaly, nezname ná nic jiného, než že dnes se nedá nic dělat, dokud kapitalisté

válkou sami dělníky „ nezaktivizují “. O tom, co se má dělat dnes, se pravi :

„ Spojenie odborových ústredí ( Tayerle se Zápotockým a Tuč ným, K. G. ) , utvorenie vlády slabej ruky ( Kerenského doba ),

vlády robotníkov a roľníkov za účelom zoslabenia vládneho aparátu, odstránenie vzmáhajúcej sa reakcie za účelom zrevo lucionovania našich a od nás teraz odpútaných más.“ Čili likvidovat komunistickou stranu, spakovat pět švestek a jít do Lidového domu v Hybernské ulici, do Odborového do

mu na Perštýně a odtud na Hradčany. Takový je konec troc kistického oportunismu. Trockistický oportunismus vede k lik vidátorství .

Konečně tu máme třetí příklad . To je skupina bývalého ve dení, skupina soudruha Jílka. V čem se oportunismus této

skupiny ukázal drastický ? Ve známé teorii o pasivitě mas. Fakt je, že Jílkova skupina byla prvá, která „ teoreticky “ se snažila tuto tezi odůvodnit. Soudruh Kyral byl sice už dávno toho názoru a soudruh Zápotocký rovněž. Ale kdo to chtěl „ teoreticky“ podložit, to byla Jílkova skupina. Když ted sou druzi Jílkovy skupiny od této teorie utíkají, je toto utíkání dů kazem jejich ideologické bezzásadovosti a jejich zvláštního typu oportunismu, takzvaného zbabělého oportunismu. Ale i kdy by této teorie nebylo ( soudruh Melichar vytýká Gutmannovi, že je vědeckým hledačem hnid, ale fakt je ten, že z jedné hni dy za určitých okolností vyroste celá armáda vší a může člo

věka sežrat ), máme tady ještě jiný eminentně oportunistický názor v článku soudruha Jílka. On krizi kapitalismu de facto

pomíji. On vidí v tom rozpor, tvrdíme-li, že kapitalistická stabi lizace je otřesena, že kapitalistická krize je prohloubena. Sou druh Jílek pravi:

„ Kdyby skutečně byla prohloubena krize stabilizace, nebylo by možno mluvit o stoupajícím náporu kapitalistů , neboť tento

je podmíněn zesílením kapitalismu na jedné a vzrůstem roz porů na druhé straně.“

Pro soudruha Jílka je „ nemožným schématem“ prohloubení krize a odpor pracujících mas. To je pro něj nemožné. To

znamená, že soudruh Jílek nechápe podstatu nynější krize ka pitalismu, upadá chtě nechtě do teorie o stabilitě kapitalis

mu, upadá do teorie, že radikalizace mas, když i ji potom slovně přiznal, je podmíněna konjunkturou. To už ovšem je armáda „ vší“! Názor Jílkovy skupiny a hlohovecké memoran

dum jsou dvojčata. Toto dvojče je poněkud vyspělejší. To již 56

přestálo poněkud více, ale cesta , východisko obou názorů je stejné.

A tak vidíte, soudruzi, že všechny tyto tři „ teorie ", teorie

různých odrůd a různých historických a nehistorických, nově oportunistických a starooportunistických názorů v našem ob dobí zvýšených třídních protiv, v době, kdy strana se pokouší prakticky uplatňovat politiku správnou, nutně spěji k otevře ému odboji proti politice strany. Dnes není žádné střední ces ty mezi směrem správným a směry, které mají oportunistické stanovisko. Každý oportunismus, každé kolísání, každá smíř livost vůči oportunismu, každá bezzásadovost nutně vede k otevřenému likvidátorství.

Zkušenosti z hnutí textiláků Ted, soudruzi, několik slov o zkušenostech posledního boje textiláků . Toto hnutí je nejpoučnější a nejcennější za poslední dobu. Nebudu se dotýkat obšírně této otázky, poněvadž bude probírána v komisi a v referátu o odborové otázce. Při hnutí textiláků se strana pokusila prakticky provést a uplatnit no vou bojovnou strategii a taktiku, pokusila se provést usnesení

IV. kongresu ROI a VI. kongresu KI. Tato nová strategie je

jedním z nejdůležitějších předpokladů správné linie strany a spočívá především v tezi o nutnosti vedení hospodářských bojů proti reformistům . Vychází z poznání, že reformisté jako část

buržoazie nejsou s to, nebudou a nemohou vést boje prospěš né pro dělnictvo. Může sice být situace, kdy reformisté za úče lem zabrzdění masového hnutí se budou stavět boji v čelo, ale nebudou tak činit, aby boj vyhráli, nýbrž aby boj likvidovali.

Proto musíme jít do hospodářských bojů s perspektivou, že mu sejí být vedeny proti vůli reformistických vůdců. Dalším ele mentem nové taktiky je uplatnění jednotné fronty zdola . Boj musí být veden proti reformistickým špičkám a zkorumpova

nému jejich aparátu. Organizační taktika jednotné fronty zdola značí spojení s reformistickými dělníky a s dělníky neorga

nizovanými pomocí demokraticky volených stávkových vede ní. Pomocí těchto orgánů, mocí strany a rudých odborů je nutno obchvátit, organizovat a vést široké vrstvy dělnictva do boje. Třetí důležitý element nové stávkové taktiky je otáz ka neorganizovaných , změna našeho poměru k neorganizo

vaným . Změna toho nazírání, které vidělo v neorganizovaných parazity dělné třídy, jež nutno trestat. Nová taktika stávková spočívá v přitažení těchto neorganizovaných do boje, v při tažení hlavně také mládeže a žen, protože právě tyto vrstvy

tvoří hlavní kádr nositelů radikalizace v dělnictvu , což také 57

poslední stávky a hnutí v poslední době jasně ukázaly. Neorga nizovaní jsou většinou mnohem aktivnější než ostatní. Změna poměru k neorganizovaným, přitažení jich do boje, je nejdů ležitější otázkou. Dalším elementem nové stávkové strategie je otázka finanční. Spočívá v tom, že v období monopolistické buržoazní ho kapitálu, kdy reformisté srůstají s buržoazií orgány měštáckého státu zasahuji aktivně proti dělnictvu, nelze vést masové boje jen s podporou odborových pokladen , nýbrž že je třeba postavit otázku financování na širší základ, že

nutno propagovat solidaritu celé dělnické třídy s bojujícími mezi dělnictvem a aktivní podporu jejich již před bojem. Z če ho vychází tato nová stávková strategie ? Vychází z poznání, že stávky u nás a jinde nelze podle dosavadní taktiky vést, že nelze bojovat proti buržoazii těmi prostředky, kterými se bo jovalo v roce 1896. Buďto nové metody boje, nebo žádné boje vůbec . Takto musíme postavit otázku, když přistupujeme ke zkoumání výsledků dosavadních bojů. A co jsme viděli, když

strana přistoupila k provádění nové stávkové strategie, s níž všichni soudruzi souhlasili ? Když strana se pokusí poprvé o je jí provedení, tu , ač dříve nebyl nikdo, kdo by s ní nesouhlasil, a'č každý přísahal na rezoluce kongresu ROI , viděli jsme odpor proti tomu. Měli jste vidět to hotové vzbouření, hotové povstá ní a vření, které vypuklo. Ukázalo se, soudruzi, že jedna z na šich vedoucích organizací v textilní sekci je instancí reformis tickou, instancí přímo stávkokazeckou. Argumenty, které ti

soudruzi proti uplatnění nové linie, s kterou souhlasili, před nášeli, byly u jednoho „ nedostatek předpokladů“, u druhého „ nebylo situace " , u třetího ,,se nepodařilo přesvědčit dělnictvo“, čtvrtý měl to či ono. Jako byste četli „Právo lidu “ nebo „ So zialdemokrata". Ukázaly se reformistické, ba fašistické bur 9

žoazní argumenty. A co praví nám tato skutečnost, co nám

ukazuje ? To nám ukazuje , že jakmile přijde čas, kdy je třeba přejít od hlasování pro rezoluce k praktickému jejich prová dění, narazíme na oportunistické, likvidátorské elementy, na razíme na odboj proti straně. Z těchto oportunistů se stávají spojenci reformistů v našich vlastních řadách . To znamená, soudruzi, že my zejména v odborovém hnutí nebudeme moci provést správnou linii, dokud tento odpor nebude alespoň zčás

ti zlomen. Na každém kroku budeme narážet na nebezpečí rozkolu v odborových organizacích a zároveň i na nebezpečí

rozkolu ve straně. Zde není možno být shovívavým , zde není možno kolísat, činit koncese a ustupovat. Jsme toho názoru,

že nová linie bude proti všem oportunistům probojována. Tento boj s rozkolnictvím v rudých odborech, tento boj v ostatních masových organizacích, tento boj s likvidátorstvím ve straně

nutno vést bezpodmínečně, určitě, pomocí uplatňování správ né linie. Já jsem přesvědčen, že přes velké nebezpečí, které 58

straně hrozí, přes nebezpečí rozkolu, že přes, ba právě pro toto nebezpečí členské masy , jakmile jim ukážeme pravou tvář

likvidátorských elementů, se postaví za stranu a proti nim a že strana jako taková bude mít dosti síly, aby se vypořádala se všemi, kteří uvnitř strany jsou agitátory reformismu, a tím agitátory buržoazie a fašismu.

Nejbližší naše úkoly Soudruzi, dovolte ještě jen několik slov. Bohužel již jsem

svoji řečnickou dobu prodloužil, proto se budu co nejvíce ome zovat, ačkoliv je to další také důležité . Pokud jde o nejbližší

politické úkoly . Nejdůležitějším z celé situace vyplývajícím úko lem je boj proti nebezpečí války. To je úkol centrální. Boj proti

nebezpečí války ovšem nelze vést jinak než cestou mobilizace

všech vrstev pracujících. Dnes jsou všechny vrstvy pracujících uváděny do pohybu. Jak hnutí hospodářské, tak i boj proti nebezpečí války je buržoazií znemožňován, ztěžován, je pod lamován zostřenou perzekucí, fašizací, přípravou fašistického převratu. Proto otázka boje proti fašismu je pro Českosloven sko hlavním úkolem. Aby dělníci mohli bojovat proti nebezpečí války, aby mohli bojovat za větší skývu chleba, musí bojovat proti fašismu. Další, soudruzi, neméně důležitou otázkou strany je otázka

odborová. Otázka rudých odborů je především otázkou strany. A stojí-li strana v situaci, kdy pro ni platí: buď zůstaneš stát a půjdeš zpět, a to k reformismu, anebo vpřed, k sociální re voluci, tím více stojí tato otázka pro rudé odbory, které u nás trpí v podstatě týmiž nemocemi jako strana, stojí v podobné

situaci. I pro ně je rozhodující, kam se obrátit. Bud zpět, tam do Odborového domu na Perštýn, nebo vpřed, k sociální revo

luci. Komunistická strana se musí postarat, aby tento nejvýše

nutný a nezbytný přerod byl uskutečněn co možno nejdříve a nejrychleji. Soudruzi, nesmíme si ničeho zastírat a musíme si

být plně vědomi, že na tomto místě bude práce ohromně těž ká, bude spojena s velikým nebezpečím , ale spojeným úsilím celé strany, pod jednotným , pevným vedením , se podaří zdolat i tento těžký úkol. Z vnitrostranických úkolů stojí podle mého soudu v popředí otázka zlepšení sociálního složení strany v tom smyslu, že stra

na dostane nový příliv krve z mladých revolučních dělníků a dělnic, z těch nekvalifikovaných , z těch, kteří jsou stále více racionalizací vykořisťováni. Potřebu toho nám každý den uka zují zkušenosti, jak tomu bylo zejména nyní při boji textiláků . Náš aparát strany a aparát odborový uvnitř závodů netvořil 59

spojku mezi stranou a odbory a mezi masami dělnictva v závo

dě, nýbrž tvořil zed, překážku. My máme v Brně takový stav, že

je tam v textilních závodech většina našich členů v závodních výborech a ve všech těchto závodech naši soudruzi přihlíželi

pasívně ke stávce a nebylo více stávkokazů , ovšem mimo re formisty, než právě mezi našimi soudruhy. Byly případy, kdy několik soudruhů z buněk a mládež ( případ stávky u Mähri

schela v Brně ) vedli stávku nejen proti zaměstnavateli, nejen proti četníkům, nejen proti reformistům, nýbrž i proti našim členům v závodním výboru. V tomto závodě máme, tuším , šest členů závodního výboru ze sedmi a stávka musila být vedena proti nim. To je pro stranu veliké nebezpečí. Je potřebí velmi

vážně nyní nastoupit cestu k uskutečnění toho, čeho žádá Ote vřený list. Omladit kádry strany přílivem nové krve do stra ny to je, co strana nanejvýš nutně potřebuje a co je jedním z nejdůležitějších stranických úkolů. Hlavní však úkol v celé

práci strany je, soudruzi, překonání reformistických tradic, je zlomení, je překonání oportunismu, kterým je strana přímo

prolezlá. Bez splnění tohoto úkolu nelze stranu řádně ozdravit a vést. Závěrem, soudruzi, je si potřebí uvědomit, že objektivní podmínky sociální revoluce

soudruhu Kyrale, ano

zrají.

Přináší nám to každý den. Nestavíme otázku, zda vypukne re voluce za dva, nebo tři, či pět let. Situace je taková, že objektiv ní podmínky pro utvoření bezprostředně revoluční situace jsou zde. Tak si nutno postavit otázku. My musíme být připraveni i na 5 let, i během těch 5 let musíme dělat revoluční politi ku, leč my musíme současně být připraveni na kratší termín .

Tak stojí otázka. Stabilizace kapitalismu je vratká, kolísavá, není pevná. Význam strany v takových okamžicích stává se rozhodujícím. Soudruzi, je potřebí si uvědomit, že strana svoji krizi překoná pouze tak, když aktivně bude zasahovat do tříd ního boje. Proces třídního boje může ozdravit stranu, která selhala tím, že zůstala za masami, a proto se octla v krizi.

V procesu třídního boje, tím, že se mu strana postaví v čelo, může strana svoji krizi překonat. Máme, soudruzi, těžkou si tuaci dnes a ještě i po sjezdu budeme mít situace, které bu dou daleko horší, než jsme je měli. Ale soudruzi, já pevně vě řím, že jádro strany tuto krizi překoná. Buržoazie se marně ra

duje, když myslí, že československé komunistické straně je od zvoněno. Členstvo strany za pomoci kominterny si svoji stranu ozdraví, překoná krizi strany a učiní stranu bojeschopnou . My slím, že role sjezdu musí být zlomení starých tradic reformis tických, sociálně demokratických, zlomení pasivity, kterou stra na vlekla po celou dobu svého života jako trestanec olověné koule, že sjezd musí zlomit tuto tradici, učinit radikální řez .

Tím uschopní stranu, aby svoji krizi překonala, aby se doved la postavit masám v čelo a dovedla dostát svým historickým 60

úkolům , aby dovedla kráčet a masy vést cestou sociální revo. luce. ( Potlesk. )

Debata o politickém referátě Předseda Haken: Tady uděláme pauzu, aby se delegace moh ly dohovořit, kteří soudruzi zasáhnou do debaty. Ještě jedno schválení, soudruzi a soudružky. Zasedání dnešní je propono váno až do 9. hodiny. Na 7. hodinu je obstarána do sálu večeře.

Je již objednána. Žádám vás, soudruzi, abyste nevycházeli ven, abychom do 1/210 . hodiny byli hotovi. Přihlášky nutno činit na lístku s uvedením jména a kraje. Soudruzi, zajistěte si spo

jení se svou spojkou, abychom vám mohli oznámit, kde zítra bude zasedání.

Rozprava Haken : Zahajuji debatu k bodu prvnímu. K slovu přihlášen soudruh Šverma.

Šverma, Praha: Poslední období stranického vývoje od IV. do V. sjezdu je nejdůležitějším obdobím, jak v historii dělnic kého hnutí, tak zejména Komunistické strany Československa, neboť právě toto období přineslo řadu nových velkých důleži tých momentů. Bylo to období protikladů, kde proti nástupu

buržoazie, proti nástupu cílevědomého kapitálu vyrůstá proti nástup radikalizujících se dělnických mas, a právě toto období postavilo před KSČ poprvé v historii jejich bojů velký úkol, organizovat velkou sílu dělnictva, hrát onu úlohu leninského stranického aktivního faktoru v dělnické organizaci, dělnickou sílu a masu organizovat proti nástupu buržoazie . Právě toto

období ukázalo jasněji než historie KSČ, jaké ohromné slabi ny KSČ dosud chová . Toto období a výsledek prvních bojů za racionalizaci je velkou výstrahou pro budoucnost, neboť uká zalo , že strana není schopna vést veliký boj děln va , že čes koslovenský proletariát nemá ještě onu stranu leninskou, na jmě onu bolševickou revoluční stranu, která by mohla být vůd cem , organizátorem revolučního nástupu. A před námi stojí per

spektiva války blízko . Bezprostředně před námi objevuje se nová imperialistická válka, která postaví nás bezprostředně a

československý proletariát před úkoly nejvyššího boje o moc. A z tohoto stanoviska, ze stanoviska velkých bojů, které před námi jsou, ze stanoviska rozhodujících zápasů, na základě 61

zkušeností, které jsme nabyli, těch zkušeností, které nám ukazují, že nejsme schopni vést revoluční nástup s těmi sila mi, jakými KSČ disponuje, musíme ocenit dnešní naši situaci, musíme řešit naše vnitrostranické úkoly ze stanoviska blízké

imperialistické války, řešit hlavní směr naší práce a jakou otáz porážka strany a per ku stavějí právě tyto dva momenty spektiva imperialistické války – do popředí. Je to otázka zvý. šení revoluční kvality strany, očisty strany, jejích metod, je jího vedení, její politiky. A tento přerod, jemuž počátek dán byl v diskusi, ukázal, jaké velké nebezpečí, jaké veliké překáž

ky na této cestě stojí uvnitř naší strany. Přerod strany znamená v prvé řadě bezohledné očištění strany, uvnitř strany. Ta otáz ka stojí před námi jako otázka nejdůležitějšího problému

vnitrostranického, jako otázka, od jejíhož rozhodnutí rozřešena bude ona úloha, kterou nejen my, ale celý československý pro letariát bude hrát v nové imperialistické válce. A co nám uká zala diskuse, ona krátká doba, která jasně přinesla na světlo všechny ty tradice strany, které dosud ničím nebyly zlomeny, které byly zesilovány oportunistickým vedením a pozitivními

momenty kapitalistické rekonstrukce. Na počátku diskuse vi děli jsme jednomyslný souhlas s Otevřeným listem , oportu

nistický jednomyslný souhlas celé KSČ, bezvýhradný souhlas s linií revolučních bojů, které před námi postavil VI. sjezd KI. Ale stačil jeden boj , jediné rozvinutí skutečných revolučních

zápasů, jediný pokus strany skutečně rozvinout taktiku boje proti taktice reformistů a kapitalistů, aby nám ukázal všechny

ty slabiny a strašlivé nedostatky, všechny oportunistické, likvi dátorské a kontrarevoluční momenty, které uvnitř strany vy stupují. Stačil boj textilníků, abychom viděli všechny naše sla

biny. Rozvinutí tohoto boje znamenalo otevřenou revoltu všech likvidátorů ve straně. Ukázalo se, že nepřátelé dělnické třídy a

proletariátu nejsou pouze na straně reformistů, ale že jsou i v řadách revoluční avantgardy, revolučního hnutí. Gottwald mluvil již o tom, že nejen naši odboroví sekretáři postavili se otevřeně k sabotáži dělnického boje, ale i naši funkcionáři

v řadách kvalifikovaných dělníků, celá řada stávkových vý borů postavila se otevřeně do stávkokazeckého boje. Jestli w momentě prvého boje, vedeného novými metodami, ve stra ně ukázali se stávkokazi a nepřátelé dělnického boje, ukázalo se úplně jasně, že v době velikého boje revolučního musili by být otevření kontrarevolucionáři z těchto takésoudruhů. To je

fakt, s kterým musíme počítat ze stanoviska imperialistické války a revolučních úkolů, musíme řešit, jak k této otevřené

vzpouře zaujmout stanovisko, jaké stanovisko v této diskusi hrála ona skupina, jejíž reprezentant odmítl úplně otevřeně před sjezdem hájit své stanovisko, jakou hru hrála skupina

Jilkona. Skupina Jílkova, myslím, dnešním sjezdem a v době 62

diskuse skončila sama onu legendu, kterou ve straně chtěla

udržovat, že je také levou skupinou. Skupina Jílkova jasně ukázala celým postupem, že je jedním z největších pravých a

likvidátorských nebezpečí strany, že prozrazuje nepochopení dnešní situace, velkých bojů, radikalizace mas, nepochopení, které se projevuje nejen teorií o pasivitě mas, ale i v článku Jílka, kde miuví o siinějším kapitalismu, o vzrůstu kapitalis

tické síly v době rekonstrukce, v době, která zostřuje jeho rozpory a která připravuje novou imperialistickou wálku. Jeho ideologie projevuje se v tom, že naprosto nechápe onu revo luční aktivní úlohu, kterou musí hrát strana, onu úlohu lenin ské strany, která organizuje dělnickou třídu a vede ji do bojů, že nechápe naši úlohu, naši krizi strany, která vyrůstá z po rážky strany. Naše neschopnost vést boj a boje stupňovat,

i tento boj textilního dělnicova, i tento první zápas, který stra na podnikla na základě radikalizace dělnických mas, ukázal

pravou likvidátorskou tvář této skupiny. Co byl tento boj ? Byl to první zápas, kde KSC se pokusila novými metodami vést dělnické boje, kde strana, opírajíc se o nejradikálnější část dělnické třídy v procesu racionalizace pokusila se organizo vat tuto část děıníctva a vést ji do boje proti kapitalistic kým metodám, přes všechen ten odpor likvidátorů uvnitř

strany, přes otevřenou revoltu v MVS. Nepodařilo se rozvinout tento boj, jak bylo třeba, ale ten boj byl nutný proto , abychom skutečně hráli větší úlohu, kterou hrát musíme v onom veli

kém nástupu textilníků. A právě v tomto boji a jedině prostřed nictvím boje viděli jsme jasně všechna nebezpečí a všechnu likvidátorskou úlohu, kterou naši likvidátoři ve straně hrají a hrát budou. A jak se staví soudruh Jílek k tomu prvému bo ji, v němž straně podařilo se učinit průlom do všech dosavad ních metod boje. Soudruh Jilek staví se při oceňování tohoto boje na stanovisko, které zastává nejen soudruh Sýkora, ale

i „ Právo lidu “ . Podle soudruha Jílka textilní boj je Rudým dnem, je katastrofální porážkou, je nesprávným falešným bojem, který neměl být veden . Takovéto ocenění není náhodné. Na ústřední výbor došel dopis od soudruhů jihlavských, kteří zastávají názor Jilkovy skupiny, v němž se ostře protestuje

proti provolání ústředního výboru v textilní stávce, v němž ústředí jasně před dělnickými masami demaskuje nejen úlohu

reformistů, ale i našich likvidátorů, v němž strana otevřeně a jasně říká: „ Naši nepřátelé jsou nejen reformisté, ale i tzv.

rudí odboráři .“ Tento dopis ukazuje, že v tomto prvním boji, který byl před stranu postaven po VI. kongresu, Jílkova skupi

na jasně a otevřeně upadla na úplnou platformu našich likvi

dátorů a není to náhodou. V době rekonstrukce, v době ostrých bojů a nástupu dělnictva a nástupu buržoazie, není možno stát mezi revoluční a reformistickou linií. Není to možné. Vý 63

voj nezbytně vede k tomu, že proti revoluční linii KI stojí nejen

hlášen

reformisté, ale i jednotná fronta likvidátorská , která v době války, v době rozhodujícího boje musela by přejít a přejde na

bankro stalo s

platformu kontrarevoluce. Dnešní prohlášení soudruha Jilka je

ještě F

posledním závěrem v onom boji, který byl veden . Je posledním slovem jílkovismu v naší straně, ale také raritou v celém dělnic

silo sve

kém hnutí. Prožíval jsem ruskou diskusi proti trockismu, a nenašel se ani jeden dělník, který by se opovážil říci : „ já svoje stanoviska vám neřeknu “, neboť každý ruský proletář cítil povinnost, aby své stanovisko jasně řekl a hájil. Prohlá šení soudruha Jílka není ničím jiným než útěkem od praporu revolučního hnutí, nežli útěkem od odpovědnosti. Před V. sjez dem stojí veliké politické úkoly. V. sjezd musí dát základy ke skutečnému přerodu celé strany, musí říci, jak řešit tento zá kladní úkol. Jsme dnes v době, kdy nevíme, jak dlouho mů

kterou to ban oportu

zname

že mu musit

bylos

že nuta textiln

má som

žeme pracovat legálními metodami, kdy před nás bude po

tunisti

stavena válka a proměna války ve válku občanskou. Hlavní úkol je očista strany, bezohledná, důsledná . To je úkol, od

gické

něhož závisí ona úloha, kterou budeme hrát v době imperia listické války. Levá opozice velmi snadno získala většinu v KSČ. Nám musí být jasno, jakmile nové vedení, jakmile strana půjde novými cestami, krok za krokem , jakmile bude používat re volučních metod, že bude růst odpor likvidátorů, odpor pra

mokra

vice a pravých elementů, které uvnitř strany máme. Strana se nesmí ničeho bát, aby tento odpor bezohledně zlomila a stra

nu očistila za každých okolností. Očistěná strana je předpokla dem dalšího boje . Očistěná strana od likvidátorů bezohled ně a důsledně musí se opřít o ty dělníky, kteří stojí ve všech továrnách, o radikalizující se dělnickou masu. To je hlavní úkol, který musíme uskutečnit, to je centrálním momentem našich úkolů, zvýšit revoluční kvalitu strany je pravým pro blémem, který před námi stojí. Imperialistická válka bezpro

ai bo

boje te

je vidi

likvid

kwidac tické druha

tický

kých

o pře

mokr

ší str

sledk

středně stojí před námi a od nás, od naší strany, od KSČ bude

místa

záviset, jakou úlohu bude hrát československý proletariát. Válka nepřinese sama s sebou rozklad kapitalismu, závisí na komunistické straně, aby v době nejvyššího teroru dovedla být

oport kové

onou homogenní pevnou stranou dělnickou, nezkaženou ani stínem likvidátorským, ani stínem nedůvěry, která by dovedla

onu dělnickou energii organizovat, která by dovedla dělnickou masu spojit v jednotný nástup a splnit veliký úkol, který stojí před námi v sociální revoluci. Soudruh Reiman, Liberec :

celá jen

stra Otáz

aby

Soudruzi ! Je dnes, na našem

sjezdu strany, naší velkou úlohou, abychom zhodnotili výsled ky diskuse, kterou jsme vedli ve straně od Rudého dne, vy

vodili z ní poučení pro sjezd strany, udělali bilanci. Jednu část této bilance vzal nám soudruh Jilek. Jeho prohlášení nebylo pohřbem první třídy, bylo stěží pohřbem třetí třídy. Toto pro

nisn

ni d Otáz

zral

nik

zalo 64

nejer

jde na

hlášení bylo dokumentem , že dnes oportunistický ideál doznal bankrotu, že není již schopen vystoupit proti nové linii. Do stalo se nám skutečnosti, že staré vedení strany kapitulovalo

Ika je

ještě před bojem , ještě před rozvinutím otázek a že prohlá

edním ělnic

silo svou politickou porážku. To je první významná skutečnost, kterou můžeme zaznamenat. Musíme zároveň prohlásit, že ten to bankrot nelze pojímat jinak než jako skutečnost toho, že

době

nu, a

i: „já bletář ohlá.

{poru sjez

ly ke 1 zá mů. po avní

od

oportunistické skupiny se nevzdaly boje proti nové linii. To znamená, že si neděláme o tomto bankrotu žádných iluzí a že musíme jasně vidět, že budeme přesto i po sjezdu strany musit pokračovat v .bojina všech frontách. Soudruh Jílek ne

byl v stavu otevřít ústa. Říkal v tomto týdnu v polbyru jasně, že nutno činit srovnání mezi Rudým dnem a přerušením boje textilních dělníků. Vzal to z téhož stanoviska, jaké dnes zaují

má sociálně demokratický tisk. To znamená, že dnes boj opor

tunistické skupiny přechází na jinou kolej, na kolej ideolo gického splynutí se sociální demokracií. Jestliže bylo přeruše

ní boje textilních dělníků myšleno paralelně se sociální de

ria

mokracií, jestliže Jílek již vůbec nechápe, že přes přerušení

KSČ . ijde

boje textilních dělníků byl učiněn patrný dějinný pokrok, pak je vidno, že oportunismus a jeho vůdcové přešli k otevřenému

re

likvidátorství, k sociální demokracii, že likvidátoři zahajují li

ora

kvidaci, že to vše jepřechod k otevřenému sociálně demokra

se

tickému stanovisku. Tento proces se nejeví jen u skupiny sou druha Jílka, tentýž vývoj lze zjistit u všech jiných oportunis

tra

cla

tických skupin. V poslední periodě jsem viděl, že v němec

ed

kých územích Neurath nastoupil stejnou cestu , že i zde jde o přechod od oportunistických názorů k otevřeně sociálně de

Ech

jní em CO -0

mokratickým názorům. To je všeobecný vývojový výsledek na ší stranické krize, neboť v důsledku zahrocení situace, v dů sledku skutečnosti, že se strana přeorientovává, nemůže být

místa pro oportunismus, poněvadž tato nová linie znemožňuje oportunistickým živlům , aby se hřály uvnitř strany. Je-li tu ta kové nebezpečí v takové míře, pak je to možno jen proto, že

He

it. аа jt ni

celá dosavadní linie strany byla chybná. Dnes, kdy byl zahá jen obrat v kursu, dnes mizí tyto možnosti oportunismu ve

a

straně, takže zbývá oportunismu jakéhokoliv druhu jediná otázka, přesmyknout se k sociální demokracii, pokud není s to,

u

1

aby pochopil novou linii strany. Otevřené vystoupení oportu

nismu uvnitř strany znamená tudíž jeho přeběhnutí k sociál ní demokracii. Musíme zvlášť o tom mluvit, poněvadž tyto otázky v okamžiku konání sjezdu strany jsou již prakticky

zralé k řešení, a to na základě provádění boje textilních děl níků. Co se ukázalo v diskusi vzhledem k výsledku boje? Uká

zalo se, že se ještě daleko více než v čistě politické diskusi 65

1

projevilo, jak hluboko pronikl oportunismus, jak hluboko za pustil oportunismus kořeny. Ukázalo se, že v okamžiku boje na základě nové směrnice nejméně polovina aktivu strany a odbo rů selhala, že jsme bezprostředně před početim boje textilnich dělníků ve východních Čechách byli postaveni před skutečnost, že se oportunisté v textilní sekci, seskupení kolem Sýkory, po koušeli proti: vůli strany likvidovat, ukončit boj, na základě

jednorázové drahotní výpomoci. Čím více se budeme bolševizo vat, tím více budeme vytlačovat oportunistické živly, které dnes mají místo jen v řadách sociální demokracie. Musíme zároveň vidět, že tu nebude jen tento jev, jen odchod sociál ních demokratů ze strany. Jde o to, že dostaneme zároveň nové, další dělnické masy do strany, které jsou dnes ještě mi mo stranu. To jsme již viděli.

Celá vrstva komunistických funkcionářů selhala. Celá vrstva komunistických funkcionářů musí dnes být vzdálena ze stra ny. Viděli jsme, že komunisté šli pod ochranou četniků do zá

vodů, ale na druhé straně jsme viděli, že neorganizovaní děl níci byli nejaktivnějšimi v provádění linie strany. Právě neor

ganizovaní se prokázali jako pevný, nový kádr pro naši na stávající politiku strany. Ztráta není ztrátou. Zároveň se ztrá tou budeme moci zaznamenat jev získání nových dalších děl

nických mas. Proto si musíme být dnes vědomi toho , že cesta ke komunismu musí být jasná, že musíme zjednat jasno, nesmíme se dát zastrašit. Dožijeme se ještě těžších ran, než jakou dal soudruh Sýkora. Tyto výpady oportunismu, tato nová

forma bubníkovštiny vezme na sebe ještě ostřejších forem, a proto musíme se dnes pokusit postavit pevně linii sjezdu, zcela bezohledně potírat oportunisty. Oportunismus, likvidátorství

prohrálo, a tyto oportunistické skupiny se proměňují stále víc v sociální demokraty uvnitř strany. Boj textilních dělníků nám

ukázal, že tyto živly nejsou ničím jiným než stoupenci sociál ní demokracie v našich řádách , a vidıme-li to jasně, musime také vidět, že musíme nastoupit jasnou linii, že dnes nesmí me mít uvnitř komunistické strany žádného kolísání, že musí

me vše až do posledního konce provést. Výsledkem nesmí být jen ideologické jasno v průběhu tohoto sjezdu, soudruzi, stra na musí také být s to, aby se organizačně beze zbytku zba

vila staré sociálně demokratické přítěže. Rozhodujícím vítěz stvím, jehož je nám dosáhnout, je vyvržení sociálně demokra tické přítěže z revoluční komunistické strany.

Hrubý, Praha: Vystoupení soudruha Jílka na dnešním sjezdu neznamená pouze politický bankrot celého Jilkova smě ru , nýbrž je také přímým plivnutím do tváře delegátům, kteří zde zastupují 100 000 členů strany. Soudruzi, myslím, že ne 66

může žádný delegát, který to mysli poctivě, který mysli bol ševicky, aby nešel do všech konsekvencí proti těmto likvidá torům, oportunistům smířlivým i nesmířlivým na tomto sjezdu strany. Strana se může očistit jedině tehdy, když se očisti

od všech likvidátorů a oportunistických elementů, kteří jsou dosud ve straně. Výmluva soudruha Jilka, který tvrdí, že ne. dostal od hospodářského oddělení materiál, aby mohl refe rovat, není jenom tim, že se staví za politické nemluvně, ale

je také tím, že celá jeho výmluva je hanbou a přímo provo kací, jako byly lži oportunistické politiky celého Jilkova smě ru . Stávka textiláků jasně ukázala do budoucnosti, jak těžké byly ty chyby a že je nutný boj, abychom se od těch likvi. dátorů očistili. Stávka textiláků nám ukázala, že jakmile bude levá opozice provádět prakticky bolševickou linii, jakmile ji

bude provádět prakticky, že bude nutno vykázat ze strany řa du lidi, rozbiječů revoluční strany. Zde chci ještě říci a primo

apelovat na soudruha Julka, aby ještě dnes se zde zodpověděl, aby neplival do tváre delegátů, aby svoje stanovisko zde řekl. Když jsem byl jako dělník delegován na krajskou konferenci do Přerova, stal se mi případ, že jeden oportunista, Tuček, položil mi 14 otázek, které si nechal odhlasovat konferencí,

a já jsem mu je zodpověděl, ačkoliv jsem měl k tomu jen půl hodiny času. Soudruh Jilek, který nese celou odpovědnost, protože nemá materiál, nedovede si udělat referát a staví se přímo na úroveň politického nemluvněte. To je jen trik, on

úplně se vyhýbá té odpovědnosti jeho dřívější politické opor tunistické linie. Dále myslím, že kořeny oportunismu netkví jenom v povrchních formách , nýbrž že kořeny oportunismu tkví hlouběji, že diskuse, která probíhala, že probíhala faleš ně, protože většina členstva strany neprovedla žádnou analý

zu situace, což podporovaly vedoucí orgány, a likvidátorům se dařilo . Právě pro tento nedostatek ideologického myšlení

členstva, právě pro tento nedostatek dařilo se likvidátorům , dařilo se oportunistům, aby zvrhla se diskuse , aby se dělníci domnívali, že nejde o nic jiného než o boj o moc ve straně apod. Během diskuse jasně se ukázalo, že je to jedině levá opozice, která tvoří bolševické jádro strany, která také tvoří budoucnost celé strany. Má-li strana vést proletariát do bojů

hospodářských a politických , má-li strana organizovat revolu ci, musí se tato strana skládat z nejuvědomělejších příslušní ků dělnické třídy, a proto musí se vypořádat do všech kon sekvencí se všemi oportunisty, kteří ve straně dosud jsou. Apeluji na sjezd , aby již v dnešní době sjezd do všech kon

sekvencí proti všem oportunistickým elementům , proti všem smířlivým a nesmířlivým likvidátorům postupoval. 67

Referát

zástupce Komunistické internacionály Reč soudruha Zieglera, člena delegace kominternyi Soudruzi, ujal jsem se slova ihned na počátku diskuse, abych doplnil zajímavý referát soudruha Gottwalda a na zá kladě svých zkušeností zde, při spolupráci se soudruhy, po

jednal o nejdůležitějších problémech v Československu, které teď před stranou stojí.

Snad ještě nikdy nebyla strana, snad ještě nikdy nebyl sjezd strany před tak obtížnými úkoly, snad ještě nikdy nesešel se

sjezd strany za tak těžkých poměrů jako nynější V. sjezd KSČ. Je možné, soudruzi, že v téže době, kdy my zde pojednáváme o našich nejbližších úkolech, jedná už malá skupina likvidá

torů, která se staví dnes proti straně, proti rudým odborům ,

se sociálními demokraty a s Kovandovými stoupenci o zradě na komunistické straně. To je ta vážná situace, za níž se schází sjezd strany.

To, co musí celému jednání sjezdovému vtisknout ráz, co

má být nyní největší starostí strany, je konkretizování úkolů strany ( vzhledem na hrozící imperialistickou válku proti So větskému svazu, na hrozící srážku mezi kapitalistickým svě

tem a proletářským státem. Musíme se připravit na to , že naše česká strana stojí ještě před velkým a těžkým bolše vizačním procesem , aby v případě imperialistické války ne zklamala, aby mohla vyplnit úkoly správné komunistické stra ny a aby je vyplnila. Druhý problém je boj proti politické a hospodářské ofenzívě fašismu na pracující lid v Českosloven sku . Tato ofenzíva je částí ofenzívy celého mezinárodního imperialismu proti pracujícím masám celého světa a proti proletářské vlasti Svazu socialistických sovětských republik .

Proto musí být spojen hospodářský a politický boj proletaria tu co nejúžeji s bojem proti imperialistické válce, na obranu Sovětského svazu . ]2 V. sjezd strany schází se po těžkých po rážkách strany. Rudý den ukázal krizi strany, volby do sa

mosprávných sborů ukázaly, že krize je těžká, že linie strany byla skoro ve všech oblastech oportunistická. Můžeme však na dnešním sjezdu na štěstí konstatovat, že můžeme shrnout

nejen zkušenosti porážek, nýbrž také zkušenosti prvých po 1 Srovnáno s „ Rudým právem “ z 10., 14. a 17. 3. 1929. V „ Rudém právu “ konfiskováno .

2

68

zitivních úspěchů, prvého úspěchu strany, docíleného při pro vádění nové linie. To je to potěšující na dnešním sjezdu stra ny. Není to proto žádný sjezd porážek. Musíme dnes na zá kladě usnesení VI. světového kongresu Ki a na podkladě těch

to posledních zkušeností podniknout základní přeměnu stra nické linie ve všech oblastech a zároveň vytvořit půdu pro

základní organizační přestavbu strany. Proto se nemůžeme dnes už omezit jen na to, zjistit chyby poslední doby a kori govat je, nýbrž musíme dnes na sjezdu podrobit celý poli

tický vývoj komunistické ideje v Československu velmi vážné a hluboké analýze. Musím prohlásit otevřeně, že sjezd strany má jen proto možnost toto učinit, že diskuse stranická v po

sledních týdnech přešla přes rámec dosavadního všeobecného stavění problémů ke konkrétní revizi jednotlivých oblastí stra nické politiky. Nedělám si však žádných iluzí, že tato celá

práce bude provedena už dnes na sjezdu strany. Největší prá ce stojí ještě před námi po sjezdu strany.

Soudruzi, prvá oblast, na níž se projevila chybná oportu nistická linie strany nejzřejměji, je oblast hospodářských bo jů a naší odborové politiky. Přípravy k poslední stávce texti

láků, provedení severočeské stávky, ukázaly nám sociálně de mokratické zamoření našeho funkcionářského kádru jak v ru dých odborech , tak i do jisté míry ve straně. Když jsme před

třemi měsíci přistoupili k prvému praktickému použití usne sení ROI vzhledem na novou stávkovou strategii, narazili jsme už tehdy na ohromný odpor oportunistických živlů v naší stra

ně. Viděli jsme, jak mezi vedením strany a dělnickými ma sami zvedá se zed, která nám ztěžuje vnést do mas revoluční

myšlenky, obsah nové revoluční linie strany. Největší energie během přípravy textilního boje musela být proto věnována to mu, aby tato zeď byla rozbita, abychom získali možnost spojit se přímo s dělnickými masami a nahradit oportunisticky za mořené části našeho funkcionářského kádru novými, mladý

mi revolučními dělníky. Musím otevřeně konstatovat, že jsme stupeň zamoření oportunistické části našeho funkcionářského

kádru podceňovali, což se do jisté míry vymstilo při prová dění severočeského textilního boje. Severočeský boj nám však ukázal, že strana nastoupila novou cestu , že se před námi vy

víjí regenerační proces fukcionářského kádru ve straně, že do nejpřednější fronty strany nastupují stále více nové živly z dělnické masy .

Z těchto zkušeností musí strana, musí sjezd strany učinit závěry. Největší práce stojí ještě před námi. Teprve byl uči něn první krok. Musíme pochopit, že velká většina našich funkcionářů rekrutovala se dosud

nejlépe kvalifikovaných

dělníků, kteří chtěli mít tovární klid, kteří se stavěli proti boji, proti stávce. Viděli jsme však také během textilního bo 69

je, jak jsme v mnohých závodech mluvili ke zdi. Jakmile jsme od našich funkcionářů v těchto závodech požadovali přípravu boje, když jsme jim ukázali četné případy a důkazy vůle k boji

u jimi zastupovaných dělníků, chtěli nás tito funkcionáři po celé hodiny přesvědčovat o pasivitě mas a přímo se zdráhají

svolat schůze všech dělníků v závodě. Čím dál jsme přistupo vali k praktické organizaci boje, tím zřejměji přecházely tyto živly od pasivního odporu k aktivnímu, proti akci strany. Těs

ně před zahájením severočeské stávky prohlásily oportunistic ké živly textilní sekce otevřeně a nedvojsmyslně, že jsou proti spolupráci s komunistickou stranou, že žádají úplnou nezávislost odborů, že jsou proti spojení hospodářského boje s politickým a konečně že jsou proti vedení komunistické

strany v hospodářských bojích. V Bělé pod Bezdězem , v libe reckém kraji, přijal ( jeden náš mistní výbor ] rezoluci, v níž se vyslovuje proti „ zpolitizování“ textilního boje. Po dobné prohlášení učinili někteří vedoucí soudruzi za vůd

covství Sýkorova v textilní sekci. Tedy už před zahájením se veročeského boje máme co činit s vážnou rebelií likvidátor ských živlů v naší straně. Tragické je na tom to, že tato re belie se projevila ve vedení textilní sekce MVS, které mělo vzít na sebe vedení boje. A v den proklamování boje v sever

ních Čechách vystoupily tytéž elementy s námitkami, které by ly přímo opsány z celého sociálně demokratického a měš táckého tisku .

Opakuji znovu: Podceňovali jsme stupeň sociálně demokra tického zamoření části našeho funkcionářského kádru. A to snad byla naše nejtěžší chyba v přípravě severočeského

boje. Ale nehledě na chyby, které byly učiněny během pří pravy a provádění této stávky, musí být konstatováno, že ten 7

to boj znamená vážný pokrok na cestě vývoje Komunistické

strany Československa. Přes odpor oportunistických živlů ve straně, vzdor pokřiku měšťáckého a sociálně demokratické

ho tisku byla poprvé použita stávková strategie stanovená IV. kongresem ROI a VI. světovým kongresem KI. Poprvé byl

veden boj se stávkovými výbory, zvolenými demokraticky v závodech, poprvé nebyla stávka činěna závislou na výši stávkového fondu, poprvé byl zahájen boj proti vůli reformis tů, a ačkoliv nedostatečně, přece jenom spojen s politickými hesly a vyvinul se směrem ke spojení s politickým bojem .

Všeobecná politická linie boje byla vzdor učiněným chybám správná.

Jestliže však konstatujeme, jestliže zdůrazňujeme s největ ším důrazem historickou zásluhu naší liberecké organizace,

musíme však zároveň podrobit učiněné chyby přesnému roz 1 V „ Rudém právu “: ... výbor jedné místní skupiny MVS ...

70

boru , aby se nemohly při dalším rozvinutí boje opakovat. Bě hem přípravy boje nebyl dostatečně prováděn kurs strany a

rudých odborů na velkozávody severočeské oblasti. Nebyla dostatečně posunuta do popředí otázka racionalizace, a také konečně nebyl dán dostatečně důraz demonstrativnímu cha rakteru boje (demonstrace apod. ) . Také vytyčení hesla gene

rální stávky neodpovídalo tehdejší fázi boje. Nedostatečná zkušenost strany ve vedení hospodářských bojů na podkladě nové linie přispěla také k tomu, že liberečtí soudruzi se do pustili při přerušení boje chyby. Ustup musí být tedy ozna

čen za oportunistickou chybu. V době, kdy asi 4000 dělníků ještě bylo ve stávce, nebyla prvá myšlenka vedení boje, ač by byla jedině možná a správná, na to, co dělat, aby stávka byla udržena a rozšířena, aby dělníci, kteří se vrátili do zá

vodů, byli znovu postaveni zpět do stávkové fronty. Prvá myš lenka stávkového vedení byl ústup. Ale i tento ústup byl špat

ně organizován. Místo aby závody, které ještě chtěly stávko vat, byly přivedeny na postavení dilčí stávky, při udržení

všech požadavků obecné stávky, a tímto způsobem aby byla dána stávkujícím dělníkům perspektiva a vytvořen podklad k rozšíření boje, odtroubili soudruzi stávku a vybídli dělní

ky, aby se vrátili do závodů. Jediný požadavek ze strany stáv kového vedení byl : přijetí všech stávkujících znovu do závodu. To byla chyba a to musí liberečtí soudruzi dnes rychle do hánět, aby stávka 2000 dělníků, kteří hrdinně bojují dále byla neprodleně v tomto směru přeměněna. Prvé kroky učinili už tito soudruzi sami.

Tudíž : nehledě na chyby, které byly během severočeského

boje spáchány, mají liberečtí soudruzi velkou zásluhu, že nám dali prvou zkoušku praktického použití nové revoluční linie strany. Poučení textilního boje jsou velmi významná. Musíme

se naučit nejen umět boj vyvolat, nýbrž také, je-li to nutné, boj správně končit.

Je však správné, vystupuje -li část soudruhů dnes s tvrze ním, že v severočeském boji utrpěli jsme podobnou porážku

jako za Rudého dne? Je správné, že severočeský boj byl dru hým Rudým dnem? Soudruzi, to je úplné opakování pomluv so

ciálně demokratického tisku o severočeském boji, to zname ná úplné popírání skutečnosti. Sjezd st ny musí dát na tuto

otázku jasnou odpověď. Musí prohlásit, že severočeská stávka není druhým Rudým dnem, nýbrž naopak vzpruhou k dalšímu revolučnímu boji. Jestliže soudruzi prohlašují, že severočeský boj kompromitoval novou linii strany, musíme jim říci, že opak je pravdou. Severočeský boj ukázal správnost politické linie strany a to je právě rozdíl mezi severočeskou stávkou, nehle dě na její chyby, a mezi Rudým dnem. Rudý den ukázal chyb nou linii strany, ukázal izolování strany od mas, ukázal krizi ve 71

straně. To byla porážka. Severočeský boj naproti tomu, jak jsem už řekl, byl vzpruhou k novému boji, k dalšímu rozvinutí textilního boje. Nové vedení strany dokázalo v tomto boji, že je

ochotno provádět linii VI. světovéhokongresu za nejtěžších po měrů. Textilní boj odhalil všechny likvidátorské elementy . Lik vidátoři za vedení Sýkorova přistupují už zřejmě k rozkolnické

práci. Kapitulantská rezoluce textilní konference ve východ ních Čechách, která byla přijata pod Sýkorovým nátlakem, která vůbec se zříká stávky a proklamuje přijetí jednorázové drahotní výpomoci spolu se sociálními demokraty , je důkaz toho, jak velké je likvidátorské nebezpečí v tomto momentě. Tol musejí mít vážně na zřeteli všichni ti soudruzi, kteří dnes podporují likvidátorské živly tím, že dávají chybné opor tunistické hodnocení severočeského boje. Kam tato cesta ve de , ukazuje nám markantní příklad posledních dnů, a sice re zoluce, která byla navržena soudruhem Paufošímou v byru jihlavského krajského vedení a kterou mám právě teď v ru kou. Soudruh Paufošíma začíná svou rezoluci velmi revolučně.

Prohlašuje totiž, že vedení strany během posledních týdnů ne

potíralo dostatečně pravé živly ve straně. A to se děje právě v době, kdy strana prohlašuje za ústřední vnitrostranické ne bezpeči likvidátorství ! Je zajímavé, že s tímto tvrzením vystu puje soudruh , který byl stoupencem vůdčí skupiny dosavad

ního stranického vedení a který v prvé jihlavské rezoluci vel mi ostře vystoupil proti námitkám, že chybná linie strany ve všech oblastech stranické politiky byla oportunistická . Soudruh

Paufošíma označil tehdy takovou kritiku za „ paušální“ . Dnes se chce soudruh Paufošíma revolučně rehabilitovat. Co však

říká soudruh Paufošíma meritorně? Paufošíma neprohlašuje

nic víc a nic míň, než to, že severočeská stávka skončila proto porážkou, poněvadž centrála strany nerozšířila stávku zároveň na druhé průmyslové obory, zvláště však, poněvadž jsme tento boj nespojili s bojem malorolníků a zemědělských dělníků. ( Výkřik Gottwaldův: Poněvadž jsme předtím neudělali sociální revoluci!

Smích. ) To znamená, tedy podle mínění Paufo

šímy, že může být boj teprve tehdy rozpoután, jestliže je za hájen současně ve všech odvětvích a počíná u malorolníků a zemědělského proletariátu. To je sice konfusionismus, ale

konfusionismus, který velmi silně hraničí s likvidátory. Co nám opakoval neustále Sýkora ? „ Udělejte boj zprvu u kovo dělníků, u horníků a nechte ubohé textiláky na pokoji. Jsme to stále my, kteří musíme na sobě snášet vaše experimenty.

Paufošíma dělá ještě druhé odhalení, a to, že dnes se sbírají Paufošímo, ,,sbírají se teprve elementy " pro objektivní revo

důkazy pro objektivní revoluční situaci. Promiňte, soudruhu 1 Tato část byla uveřejněna v „Rudém právu“ z 14. 3. 1929. 72

luční situaci ? To je odhalení, které je v křiklavém rozporu s tvrzením Komunistické internacionály , že nejsme teprve ode dneška v objektivně revoluční situaci.

Soudruzi, proč jsem se zabýval tak důkladně soudruhem Paufošímou ? Jenom abych ukázal, kam může vést cesta opor tunistických živlů vé straně, nepodrobí-li důkladně revizi své dosavadní stanovisko. Vede do tábora likvidátorů.

Oportunistické nebezpečí došlo také velmi jasně výrazu v dosavadní stranické politice na venkově. Soudruh Gottwald mluvil zde už zevrubně o této věci. Musíme však konstatovat

základní příčiny oportunistické linie dosavadního stranického vedení v rolnické otázce. Záleží v tom, že vedení strany pře hlíželo nejdůležitější znak ve vývoji vesnice, ve všech oblas tech Československa, a sice proces diferenciace, kterou prodě

lává rolnictvo na základě kapitalistického stabilizačního pro cesu . Mimo jiné je na tom vinno také obstarávání teoretické práce ve straně, kterou se zabývalo jen několik intelektuálů , a především chybná analýza v Československu vůbec. Proto se naše praktická politika na venkově častokrát nelišila od po litiky agrárníků. Často jsme měli co činit s podobnými jevy jako v odborech. ( Zde na sjezdu jsou přítomni soudruzi

z Podkarpatské Ukrajiny, kde se chybná politika strany agrární otázce projevila snad nejzřejměji.]1 Po volbách začali tamní soudruzi akci, která směřovala k tomu, vybídnout rolnické masy, aby žádaly na agrárnících realizování jejich volebních slibů. Toto zvláštní „ agrární“ heslo „donuťte bon

zy“ vzniklo proto, že soudruzi uznávali v zásadě hesla agrár níků za správná, že viděli rozdíl mezi námi a agrárníky jen v tom, že my komunisté chceme tato hesla provádět a agrární pacholci tuto vůli k provádění nemají. Co nám ukazuje tato akce? Ukazuje nám orientaci strany ne na diferenciační pro ces na vesnici, nýbrž na „celou vesnici“ .

Toto chybné oportunistické hodnocení situace v rolnických masách vyvěrá z dosavadního centrálního hesla strany na

venkově, z hesla vnucených pachtů, jakož i z hesla revize pozemkové reformy. Nemůžeme říci, že strana prostě škrtla heslo vyvlastnění velkostatkářské půdy bez náhrady. Vedle hesla o vnucených pachtech bylo sice také toto heslo sou stavně opakováno. Heslo vnucených pachtů znamenalo však

prakticky likvidaci vyvlastňovacího hesla. ( Po stranické dis kusi byla tato otázka už důkladně projednávána.) Kromě toho vytyčila ještě strana oportunistický požadavek , že má být pro

vedení těchto vnucených pachtů předáno do rukou rolnických výborů, jejichž úkolem mělo být jednat s velkostatkáři a se státem o příděly půdy a o výši pachtovného. Volby těchto 1 V „ Rudém právu“ konfiskováno. 73

rolnických výborů měly být prováděny státními, zemskými, kulturními radami na podkladě všeobecného volebního prá

va . Měly mít za úkol reprezentovat celou vesnickou obec, tedy také kulaky, bohaté sedláky. V praxi by to znamenalo posta vit široké masy chudých rolníků pod politický vliv kulaků. .

Rolnické výbory mohly znamenat v této souvislosti jenom smišení s kapitalistickým státem, nikoliv však být nástrojem

k revolucionování rolnických mas a k postavení zemědělských dělníků a chudých a středních rolníků proti bohatým sedlá kům a velkostatkářům.

Musím konstatovat, že soudruh Bolen, který tento návrh jménem dřívějšího ústředí strany předložil v parlamentě a

podržel ho ještě v posledních návrzích akčních hesel, čtyři týdny před sjezdem strany, nepodrobil tuto chybnou linii do sud žádné kritice. Naopak, ve svém článku o agrární otázce, který uveřejnil v posledním čísle „ Komunistické revue“ , tedy několik dnů před sjezdem strany, navrhuje nám soudruh Bo len toto heslo, které je na téže linii jako heslo vnucených pachtů . „Vyvlastnění statkářských a velkostatkářských lesů

bez náhrady a převedení jich na stát, okresy a obce tak, aby byly zveřejněny a aby zabezpečeno bylo levné stavební a pa

livové dříví pro chudé a střední vrstvy obyvatelstva .

Sou

druh Bolen zde žádá, jak tudíž vidíme, nacionalizaci lesů pro dnešní kapitalistický stát, pro okresy a obce. Soudruh Bolen nechápe tu skutečnost, že jak v okresech, tak i v obcích bur žoazie, velkostatkáři a bohatí sedláci stejně jako v celém stát

ním aparátu mají vedení, nikoliv chudí rolníci, pro něž žádá zajištění levného stavebního materiálu a paliva . Proto musí

být odmítnut i tento druhý požadavek. Nebudeme žádat levné palivo pro chudé rolníky, nýbrž bezplatné zaopatření chudých rolníků palivem a stavebním materiálem . Také v tomto pří padě, jak vidíme, je východiskem chybných oportunistických

hesel dosavadního vedení strany a soudruha Bolena přehlížení

třídní diferenciace na venkově, kurs na „ celou vesnici“. Nebezpečný charakter těchto hesel projevuje se zvlášť jas

ně v posledním období zostřené fašistické ofenzívy proti pra cujícímu lidu ve městech a na venkově. Naším úkolem dnes

je neposílat masy k agrárníkům s požadavkem , aby realizo vali jejich volební sliby, nýbrž ukazovat na fašistický charak ter prolhaných hesel agrárníků, demaskovat je. Proti těmto

fašistickým heslům musíme postavit svá revoluční hesla, své heslo : vyvlastnění bez náhrady. Proti fašistickému heslu tříd . ního společenství, třídní solidarity celé vesnice až po velko statkáře musíme postavit heslo boje zemědělských dělníků, chudých rolníků a spodních vrstev středního rolnictva ve spo

jení s proletariátem a pod jeho vedením proti frontě fabri kantů , velkostatkářů a bohatých sedláků. 74

Nestačí, když dnešní sjezd strany podrobuje jenom revizi dosavadní chybná oportunistická hesla . Soudruzi z krajů musí nám dnes pomoci vypracovat pozitivní konkrétní plán 'naší práce mezi rolnickými masami. Nejtěžší práce nás tedy ještě očekává. Rolnickému problému musí strana věnovat mnohem větší pozornost než dosud . Ve velmi úzké souvislosti s chybnymi oportunistickými hes ly strany v otázce agrární je také dosavadní chybná linie strany v otázce národnostní. Ve stranické diskusi byl tento problém takřka úplně přehlížen. Teprve v posledních týdnech před sjezdem strany bylo upozorněno členstvo strany na otáz ku národnostní . Nebudu přehánět, konstatuji- li, že snad žádný

obor stranické politiky nebyl pro členstvo strany tak nezná mou pevninou jako správná leninská linie v národnostní otáz ce. Mám dojem, že také v německých oblastech nebyl žádný problém tak stlačován na poslední místo jako tento problém . Na Slovensku byla prováděna takřka nihilistická politika. Slo váci budou mít povinnost dát nám zde o těchto věcech po

drobnější zprávy. V souvislosti s válečným nebezpečím má otázka národnostní prvořadý význam . Zvláště to platí o ukra jinské otázce, která byla stranou úplně zanedbávána . Základnou oportunistických chyb strany v národnostní otáz ce jsou usnesení I. sjezdu strany z r. 1923. Rezoluce tohoto

sjezdu, zvláště vzhledem na Versailleskou mírovou smlouvu, a rezoluce o národnostní otázce, která byla předložena sou druhem Kreibichem , byly vcelku opakováním starého sociálně demokratického programu. Východiskem této rezoluce bylo :

domnělá jednotnost československého národa, péče o existen ci „ jednotné Československé republiky“, boj proti každému iredentistickému nacionálnímu hnutí, heslo nejdalekosáhlejší

centralizace Československé republiky, s výjimkou Podkarpat ské Ukrajiny, pro niž vytyčil I. sjezd strany požadavek teri toriální autonomie.

Je jasné, soudruzi, že takovéto stanovisko je v naprostém rozporu s leninskou linií v národnostní otázce. Jednotlivé kon krétní dílčí požadavky, které I. sjezd strany vytyčil, vyply. nuly z tohoto oportunistického názoru . V. kongres kominter ny podrobil chybnou linii KSČ v národnostní otázce důkladné kritice. Rezoluce V. světového kongresu o národnostní otázce dala československým komunistům přesně detailovaný národ

nostní program . II. sjezd KSČ přijal usnesení V. světového kongresu a odmítl chybné rezoluce I. sjezdu. Bylo však velkou chybou dosavadních vedení strany, že po II . sjezdu nebyla oportunistická linie I. sjezdu důkladně meritorně odmítnuta. K tomu přistupuje, že jak na Slovensku, tak v Podkarpat ské Ukrajině pohybovala se komunistická politika v národnost ní otázce v celku dále na linii I. sjezdu strany. Jak jsem už 75

zdůraznil, byl národnostní problém na Slovensku našimi sou druhy zatlačen na poslední místo. Jak je vysvětlit, že při ra dikalizačním procesu rolnických mas na Slovensku nezískává

na vlivu komunistická strana, nýbrž agrární strana ? Odpo věd je zcela jasná. Politická linie strany v slovenských ob

lastech, zvláště s ohledem na rolnickou a nacionální otázku, byla chybná a musí být podrobena důkladné revizi. Totéž, co bylo vůbec řečeno vzhledem k diferenciačnímu procesu ves nice v Československu, platí také o Slovensku. Jestliže naši tamní soudruzi neberou dosti vážně ve své praktické poli tice v úvahu dnešní třídní diferenciační proces slovenské ves

nice, pak se mohou dopustit těžkých chyb. Velmi pádný pří klad toho byl zmatek, který byl vyvolán jak v celé straně, tak ve slovenských stranických organizacích zatčením dr. Tu ky .

Na podkladě kapitalistického stabilizačního procesu postu puje hospodářská a politická konsolidace buržoazie, velko statkářů a velkosedláků všech národností v Československu.

Kapitalistický stabilizační proces vyvolává politický polari.

zační proces jak v celém Československu, tak zvláště na Slo vensku. Na jedné straně shromažďují se pod vedením české buržoazie kapitalističtí velkostatkáři, velcí sedláci a vrchní vrstvy středních rolníků a městské maloburžoazie, na druhé

straně radikalizují se pracující masy měst a venkova pod ve dením komunistické strany. V měšťáckém táboře projevuje se

tento proces velmi pádně v zostřených aktivistických tenden cích uvnitř buržoazie a v hořeních vrstvách všech národ

ností v jejich podílu na vládě za hegemonie české buržoazie. Bylo by však chybou domnívat se, že v souvislosti s tímto

procesem Hlinkova strana na Slovensku nebo německé měš tácké a maloměšťácké strany úplně odmítají nacionální hesla a budou propagovat nejpřísnější centralizaci státu . Naopak : Čím dále půjde konsolidační proces všech národností, čím rychleji se bude vyvíjet radikalizace pracujících mas, tím bude používáno komplikovanějších fašistických podvodných

pro

středků a tím prolhanější hesla budou těmito stranami vyty čována .

( Heslo autonomie zůstane nepochybně dále nejdůležitějším

podvodným prostředkem slovenské, německé a ukrajinské buržoazie. Toto heslo znamená dnes propagandu jednoty československého kapitalistického státu, popření revolučního

hesla sebeurčovacího práva národů až do odtržení, toto heslo

je v příkrém rozporu se zájmy pracujících mas všech národ ností Československa. Revoluční osvobozovací boj potlačených

národností je část revolučního boje proletariátu za svržení měštáckého řádu, za diktaturu proletariátu . K tomuto boji

mobilizuje komunistická strana pracující masy v městě a na 78

venkově za vedení dělnické třídy. Boj za sebeurčovací právo ujařmených národů až do odtržení je tudíž nejen bojem pra cujících mas těchto národů, nýbrž bojem celého proletariátu Československa. ]1 Podobně jako v rolnické otázce stojí také na poli národnostního boje proti sobě dvě fronty: na jedné straně fabrikanti, velkostatkáři, bohatí sedláci a hoření vrstvy středního rolnictva, na druhé straně. proletariát, zemědělšti >

dělníci, chudé a střední rolnické masy.

( Velký význam správné komunistické politiky v otázce ná rodnostní vystupuje zvláště nyní - jak jsem to už zdůraznil, když nebezpečí imperialistické války proti Sovětskému svazu

se stále více zostřuje. Proto musí být sjezdem

strany věno

vána zvláštní pozornost chybám , které byly kupř. učiněny na Podkarpatské Ukrajině v poslední volební kampani. Karpato ruští soudruzi vytyčili chybné oportunistické heslo provedení

Saintgermainské mírové smlouvy vzhledem na Podkarpatskou Ukrajinu a požadavek teritoriální autonomie. Tato otázka byla už v posledních týdnech podrobena před sjezdem v diskusi kritice. Také rezoluce rozšířeného krajského výboru XXIV.

kraje z ledna t. r. znamenala zásadní odmítnutí dosavadních oportunistických chyb strany v ukrajinské otázce. Diskuse o chybách vedoucích soudruhů v Podkarpatské Ukrajině ukázala však zároveň druhé nebezpečí, které nám v národnostní otázce hrozí. ] ? Je to stanovisko soudruha Klí my, tamního nového krajského sekretáře. Soudruh Klíma po dal na karpatoukrajinské konferenci jiné vysvětlení volební

porážky strany než rozšířené krajské vedení z ledna t. r. Po dal tento návrh, který byl jednomyslně celou konferencí a zástupcem ústředí strany soudruhem Friedem odmítnut. 97Krajské vedení dopustilo se v národnostní otázce četných

chyb. Ukrajinská národnostní otázka byla pojímána mechanic ky a nebyl brán zřetel na konkrétní poměry. Národnostní a jazyková otázka, které následkem nedostatečně pokroči

lého ukrajinského národnostního uvědomění jsou nepochopi telné, byly stavěny izolovaně v čele naší agitace, a nemohly proto vykázat žádoucího úspěchu. Správná jazyková linie byla

prováděna překotně bez příslušné přípravy členského kádru. Nekritický názor, že ukrajinský nacionalismus, jak někteří

soudruzi mínili, může být jenom sovětům přátelský, vedl ob jektivně k podceňování ukrajinského fašismu. Nesprávná po litická linie v národnostní otázce našla výrazu také v člen ských masách tak, že se dnes ve straně ukazují zárodky na cionálního nebezpečí.“

Jak vidíme, je stanovisko soudruha Klímy v národnostní 1 V „ Rudém právu “ konfiskováno. 2 V „ Rudém právu “ konfiskováno. 77

otázce úplně chybné. Soudruh Klíma si patrně namlouvá, že podrobuje oportunistické chyby soudruha Mondoka nebo Gáti ho kritice zleva . Nikoliv. Jeho kritika je návrat ke stanovisku

I. sjezdu strany. V rozporu se stanoviskem rozšířeného kraj ského vedení, které konstatovalo, že strana heslem autonomie odvrátila pozornost ukrajinských pracujících mas od revoluc ního národnostního osvobozeneckého boje, že naše jasná lenin

ská linie v národnostní otázce byla těmto masám chybně vy kládána

tvrdí soudruh Klíma, že národnostní otázka ná

sledkem nedostatečného pokročilého ukrajinského národnost ního uvědomění byla ukrajinským masám nesrozumitelná a že naše dosavadní agitace nemohla proto mít žádoucího úspě chu. To je nesprávné maloměšťácké stanovisko, ktoré musí být odmítnuto. Podobně musí být odmítnuto druhé tvrzení sou druha Klímy, že jazyková linie v karpatoukrajinských stra nických organizacích byla prováděna překotně. Jestliže KSC v poslední době vůbec udělala něco správného, pak to byla jazyková linie v karpatoukrajinských organizacích . Tvrzení soudruha Klímy jsou ohlasem důvodů, s nimiž se reformisté stavějí proti revolučnímu osvobozeneckému hnutí ukrajinských mas : nedostatečné národnostní uvědomění atd .

Jak vidíme, hrozí straně oportunistické nebezpečí při pro vádění naší národnostní politiky nejen od soudruhů, kteří pro váděli karpatoukrajinské volby, nýbrž také od soudruhů, kteří

zastupují a hájí stanovisko soudruha Klímy, jež musí být sjezdem strany odmítnuto . Doufám, že soudruh Klíma, který vykonal straně dobré služby v boji proti pravému nebezpečí, podrobí své chybné stanovisko zásadní revizi ještě na tomto sjezdu strany .

Soudruzil, jak už jsem zdůraznil, jsou oportunistické chy

by strany jak v agrární, tak v národnostní otázce v úzké sou vislosti s chybným oportunistickým oceňováním hospodářské

a politické situace v Československu. Velmi jasně projevila se tato chybná analýza při stranické diskusi v prvé rezoluci ostravského krajského vedení. Ostrav ští soudruzi tvrdili, že Československo je kolonií mezinárod ního imperialismu. Byl to snad jenom chybný obrat.2

Zkoumáme-li bedlivě dějiny KSČ, vidíme, že ostravští sou druzi podali chybné oportunistické ocenění situace, jak je ve straně hluboko zakořeněno. Také politická rezoluce IV. sjez du strany dává v podstatě, jak už poukázal soudruh Gottwald,

podobné ocenění. IV. sjezd strany prohlásil, že snahy česko slovenské buržoazie směřují k tomu ,,zbavit československý

stát jak možno charakteru státu průmyslového“. Rezoluce IV. 1 Další část otištěna v „ Rudém právu “ ze 17. 3. 1929. 2 V „Rudém právu “ věta končí otazníkem . 78

sjezdu strany vytyčila toto tvrzení v souvislosti s odbourává

ním průmyslových podniků ( na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. Toto odbourání mělo být také jedním důkazem toho, že Československo je kolonií. ] 1 Toto oceňování je chybné. Přehlíží celý proces, který pro dělal československý kapitalismus. Co bylo nejcharakteristič tějšim znakem kapitalistického stabilizačního procesu v době, kdy zasedal IV. sjezd strany ? Bylo to : Urychlené tempo ka

pitalistické koncentrace, pronikání finančního kapitálu na všechny obory československého hospodářství, silné kartelová

ní, trustování, racionalizace, doba velkého nakupení kapitálu v bankách . Českoslovenští kapitalisté přistoupili k zavádění nových

technických a pracovních metod, k stupňování pracovního vý . konu na nejvyšší míru, k zesílenému vykořisťování dělnické třídy. ( Odbourání několika průmyslových podniků na Sloven sku a Podkarpatské Ukrajině mělo kromě vytlačování madar ské buržoazie z jejích hegemonních pozic v těchto oblastech

za účel umožnit lepší využití výrobního aparátu. ] 2 Další vývoj vyjasnil tento proces ještě zřejměji. Dokázal, že zájmy česko

slovenského kapitalismu nesměřovaly k zřeknutí se expanze, nýbrž k zvýšené tendenci k expanzi, k zvýšeným imperialis tickým snahám. Stále větší vývoz kapitálu z československé

kapitalistické republiky je důkazem toho, že imperialistický charakter celé československé buržoazie za vedení české bur

žoazie právě v dnešním třetím poválečném období zvýšil se

stupňovanou měrou. Nejzřejměji projevuje se zvýšená impe rialistická tendence československého imperialismu v ohrom ném zostření agresivity vůči Sovětskému svazu. Musíme dnes konstatovat pro naši další praktiku důležité skutečnosti, že celkové zájmy československé buržoazie ne jsou namířeny proti zájmům Anglie, pokud jde o Sovětský

svaz. IV. sjezd strany neměl pravdu, když tvrdil, že malé státy střední, východní a jižní Evropy jsou ohroženy snahami anglic kého imperialismu. Naopak snahy československého imperia

lismu kryjí se v tomto směru se zájmy anglického imperia lismu.

Zostřená agresivita československé buržoazie je, jak vidíme, v prvé řadě důsledkem vnitřního vývoje československého ka pitalistického hospodářství, v úzké souvislosti s kapitalistic kým světovým hospodářstvím. Tedy ne, jak se domníval IV. sjezd strany, jenom důsledek vnějšího tlaku velkých imperia

listických států, důsledek chybné zahraniční politiky buržoa zie, která „spojila osud Československa s rozkládajícím se, jen 1.V „ Rudém právu “ konfiskováno. 2 V „ Rudém právu “ konfiskováno. 79

na svou záchranu pomýšlejícím západním imperialismem , v po slední době zvláště Anglie “. Už toto povrchní oceňování situace nám ukazuje, jaké hlu

boké rozpory vykazuje československý kapitalismus v nynějším třetím poválečném období. Podobně jako v mezinárodním mě

řítku je také dnešní kapitalistická stabilizace v Českosloven sku přechodná, nejistá, labilní, ve svých kořenech prohnilá stabilizace, která bude vystavena během dalšího vývoje kapi

talistické krize stále větším otřesům. Je chybné, jestliže sou druh Jilek tvrdí, že máme dnes co činit s posílením kapita

lismu, jestliže ve svém článku prohlašuje toto: „ Kdyby se krize kapitalismu skutečně prohloubila, nemohlo by se mluvit o stoupajícím tlaku kapitalismu, neboť tento tlak

je závislý na zesílení kapitalismu na jedné a vzrůstem rozporů na druhé straně.“

Nehledě na řadu správných konstatování o třetím období, je soudruh Jilek v oceňování situace na téže linii jako prvá rezoluce z M. Ostravy. Velmi správně konstatoval soudruh Mo

lotov v diskusi proti německým pravičákům , že se nejedná jenom o zjištění, že dnešní třetí období vykazuje rozpory a že tyto rozpory povedou nějak ke zničení kapitalismu. V usne seních VI. světového kongresu se v charakteristice třetího

období říká, že kromě řady úspěchů ( pokud jde o výrobní techniku a organizování kapitalismu) je pozorovat v jednot livých kapitalistických zemích nyní zostření krize kapitalis mu, že je tu rychlé narůstání vnitřních a vnějších rozporů ka pitalismu, že tu nastává nakupení revolučních zápalných látek v dělnických masách . Jen při takovém oceňování dnešní etapy

stabilizace také zde v Československu mohou být správně ře šeny běžné praktické problémy. Soudruzi, narůstání vnějších a vnitřních rozporů, zostření

třídních rozporů, prohloubení všeobecné krize kapitalismu, ne bezpečné perspektivy jeho dalšího vývoje vidí československá buržoazie výborně. Proto zostřuje vykořisťování pracujících mas ve městě a na venkově, proto zostřuje politickou ofen

zívu proti pracujícímu lidu . [ Fašistická ofenzíva, sbírání fa šistických sil v Československu toť skutečnosti, které musí sjezd strany velmi vážně mít na zřeteli. Každým dnem stup

ňuje se útok buržoazie na politická práva dělníků a rolníků. Fašizační proces státního aparátu postupuje. Perzekuce komu nistické strany se zostřuje. Buržoazie mobilizuje velké masy třídní tváře zbavených maloměšťáckých živlů ve svých vojen Sokole, sko-fašistických organizacích. Roste počet členů

v selských jízdách , v Orlu a v jiných fašistických organiza cích. Buržoazie sbírá své síly k rozhodnému úderu proti pra cujícím masám , k imperialistické válce proti Sovětskému sva zu .

80

Čím více se budou zostřovat třídní rozpory, čím více se bu de blížit imperialistická válka proti Sovětskému svazu , tím bu

de pravděpodobnější, že buržoazie bude zrychlovat fašizační proces celého veřejného života v Československu k fašistic

kému převratu . Strana musí být na to připravena a vyzbro jena.

Odkud hrozí fašistický převrat? Je správné, když soudruzi vrdí, že je tu boj „ pravého “ křídla buržoazie, agrárníků,

s „ levým " křídlem Masaryka (Hradem ) ? Takový názor by byí chybný. Máme co činit s pokračujícím konsolidačním proce sem československé buržoazie, se stále větším ovládáním veš kerého hospodářství finančním kapitálem. Tento finanční ka pitál, pod jehož vedením je také agrární strana, staví se dnes

stále více za „ Hrad “, za Masaryka, předává mu stále více ideo

logické a organizační přípravy fašistického převratu. Tento fašistický převrat nebude proto výrazem diferenciačního pro cesu buržoazie, nýbrž jejího sblížení. K boji proti fašismu mu

sí KSČ mobilizovat masy pracujícího lidu při nejširším použití taktiky jednotné fronty zdola . Komunisté musí těmto masám

jasně a otevřeně říci, že odstranění fašismu je možné nikoli návratem k měšťácké demokracii, nýbrž svržením kapitalis tického společenského řádu, cestou ozbrojeného povstání pro letariátu a zřízení diktatury proletariátu .]

Centralizace kapitálu a vtažení velkého agrárního majetku do všeobecné organizace finančního kapitálu prostřednictvím

bankovního systému vede k stále silnější konsolidaci sil spoje ných

vykořisťovatelů

všech národností, jejichž organizace

srůstají bezprostředně s orgány státní moci. Tento vývoj po měrů státní moci k podřízeným organizacím, tato koncentrace >

všech sil buržoazie v měšťáckém státě projevuje se, jak vidíme

také nyní v Československu, politicky ve všeobecné krizi měš tácké demokracie a měšťáckého parlamentarismu. Tato evolu

ce podržuje své specifické rysy, a to s neobyčejnou ostrostí, a vtiskuje je všem hospodářským bojům mezi kapitálem a prací. Při každé velké hospodářské stávce narážejí dělníci na ztrusto

vané kapitalistické obry, srostlé s imperialistickým státním aparátem . VI. světový kongres kominterny zdůraznil s největ

ším důrazem veliký politický význam hospodářských bojů. Kon gres prohlásil, že vývoj každé stávky dodává každé stávce stá

tu nepřátelský charakter. Aby působila proti rozvoji třídního boje, sahá buržoazie kromě nejostřejšího teroru k nejsložitěj

ším formám hospodářské a politické korupce určité části děl nické třídy a jejích politických a hospodářských organizací.

Správně zdůrazňuje rezoluce vl. světového kongresu, že srů stání organizačního aparátu reformistických odborů, reformis 1 V „ Rudém právu “ konfiskováno. 81

tických stran s podnikatelskými organizacemi a měšťáckým státem, že teorie a praxe hospodářské demokracie a průmyslo vého míru jsou preventivními prostředky proti rozvoji třídních rozporů. Čim více se tudíž budou zostřovat třídní rozpory, tím více

bude vstupovat do popředí spolu s hospodářským bojem poli tický boj proletariátu . Bylo by však chybou tvrdit, že komu nistická strana může činit východiskem všech svých akcí je nom hospodářské požadavky. Samozřejmě musí být všechny

politické akce strany spojeny s hospodářskými požadavky pra cujících mas. Bylo by však ekonomismem popírat nezbytnost

vysloveně politických bojů proletariátu pod vedením komunis tické strany proti buržoazii a kapitalistickému státu.

Soudruzi, máme před sebou velké úkoly. Jsem přesvědčen, že dnešní sjezd strany bude znamenat velký krok vpřed na cestě

vývoje KSČ . Sjezd strany musí mít ve svém jednání tuto sku tečnost jasně na zřeteli, musí si uvědomit, že boj proti pra vému nebezpečí , proti nebezpečí likvidátorství je ústředním vnitrostranickým úkolem .

Stranická diskuse zahrnula však pohříchu jenom takřka ho ření část funkcionářského kádru. Přesto bylo by však nespráv né podceňovat její pozitivní úspěchy. Bude jí vyjasněna řada

zásadních komunistických problémů v Československu. Úko lem strany je rozšířit vymoženosti stranické diskuse a doplnit je na základě posledních zkušeností .

Během stranické diskuse a v prvé řadě při praktickém pro vádění usnesení VI . světového kongresu KI a IV. kongresu ROI ukázala se skutečná tvář jednotlivých skupin ve straně. Soudruh Jílek ve stranické diskusi ukázal, že snahy Komu

nistické internacionály dostat ho na správnou linii byly jím sa motným zmařeny. Soudruh Jílek sice revidoval dílčí problémy, nikoliv však chybnou základní linii. Neurathova skupina vy stoupila už ve stranické diskusi jako pololikvidátorská skupi na. Pokud jde o historickou pravici , vyvinula se jedna část této skupiny v likvidátorství, jenom jednotlivci použili největší

měrou sebekritiky . Diskuse a také poslední praxe strany ukázaly, že levá opo zice vyrostla stále víc ve vůdkyni strany. Ona to byla, která

na základě usnesení kominterny a Otevřeného listu KSČ vypra covala novou linii strany. Soudruzi z levé opozice, kteří uzráli k vůdcovství strany, musejí dnes pochopit, že nejsou dnes už skupinou, nýbrž reprezentanty strany. Na základě nové poli tické linie strany a usnesení V. sjezdu strany musí být při taženi ke spolupráci ve straně všichni soudruzi, všechny revo luční živly, které uznávají novou linii. Očekávám, že naděje Komunistické internacionály, naděje

Otevřeného dopisu, který byl sjezdu strany znovu zaslán , že 82

naděje na nové vedení strany, které bude reprezentováno do savadní levou opozicí, nebudou bezpředmětné, nebudou mar né. Doufám, že nové vedení strany poyede Komunistickou stra

nu Československa k velkým revolučním bojům, k velkým úspěchům. ( Živý potlesk .) Haken: Dnešní schůze je skončena. Upozorňuji, abyste ne nechali žádné papírky na stolech, všechno vzali s sebou a

poslouchali dalších příkazů, které dostanete při rozchodu.

1

DRUHÝ DEN

SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ

1 1

Pokračování v debatě o politické situaci Předseda Haken zvoní : Zahajujeme jednání. Soudruzi a sou

družky, přesně v jednu hodinu uděláme přestávku a dnes je to zařízeno docela dobře, oběd dostanete tady. Nemusíte mít žádné starosti. (Opakuje německy . ) Kdo si přeje oběd? Hlas: Všichnil Kdo si nepřeje oběd ? Asi pět - šest. Tedy asi počet delegátů přítomnych bez šesti.

Předseda Haken zvoni : Pokračujeme v debatě. Slovo má sou druh P., Praha. Mluví se odtud, soudruhu . Soudruh P., Praha: Soudruzi a soudružky! V. sjezd strany

schází se za velice obtížných okolností. Schází se za těžkých poměrů vnitrostranických, za těžkých poměrů politických. Zá roveň se vztahem k situaci v odborech a ostatních masových organizacích vidíme, že všechny oportunistické elementy sdru žují se proti náporu bolševizace, že se sdružují proti levému směru, který ve straně nyní pracuje k změně linie doleva, který se snaží dostat stranu na správnou politickou linii. Sou druzi, já pokládám za velmi důležité, aby sjezd přinutil sou

druha Jílka, aby přednesl svoje prohlášení, svoje názory. Sou druh Jílek je povinen tak učinit, poněvadž byl minulým sjezdem zvolen. Soudruh Jilek je povinen sjezdu říci svoje názory nebo

upustit od svých nesprávných názorů. Nebo at řekne, že je bu de zastávat dále, a v tom je velké nebezpečí. Sjezd musí při mět soudruha Jílka, aby se v této věci vyjádřil. Není možno, aby někdo utekl od odpovědnosti. Není možno, aby věc tak dá le šla. Je nutno, jestliže soudruh Jilek upouští od svých ná

zorů, aby to řekl stejně, jako to musí říci každý funkcionář strany, aby přiznal, že dělal chybu. Musí přiznat: Soudruzi, ty

to chyby jsem udělal, budu pracovat na této linii, budu se snažit své chyby napravit. Vidíme však, že soudruh Jílek se vzdává odpovědnosti, že soudruh Jílek neuznává kompetenci sjezdu, neuznává za nutno, aby sjezdu předložil účty z práce, kterou dělal po celou dobu své funkce. Soudruh Jílek musí sjezdu přednést svoje stanovisko. Jestliže tak neučiní , je v tom

veliké nebezpečí. Vidíme, že soudruzi z Jílkova směru sabotují diskusi, když nemohou diskusi přímo zaškrtit. Byl jsem jedním

z těch, kteří stáli na platformě Jílkova směru, než jsem poznal, jakými prostředky se pracuje k zaškrcení diskuse. Jestliže je levá opozice obviňována z frakční práce, není tomu tak . Na

opak jsou to soudruzi z Jílkova směru, kteří frakčně pracují. A mohu to, soudruzi, dokázat. Soudruhům , kteří jsou vysíláni jako referenti k diskusi, jsou dávána nařízení, jakým způsobem mají referáty konat. Byli jsme svědky, jakým způsobem sou druzi Jílkova směru chtěli izolovat aktiv Velké Prahy, aby ne 87

mohl diskutovat o vnitrostranických otázkách, a to je přímo

zločinem na straně. Soudruh Jílek aktivně pracoval s ostat ními soudruhy, Melicharem, Čeřovským, Toužilem , Bolenem , na zaškrcení diskuse, což je zločinem proti straně. Nebyl pasív ním při zaškrcování diskuse, nýbrž zúčastnil se aktivně na čin nosti, která směřovala přímo k rozkolu strany. A co dělala

soudružka Marešová, stoupenkyně Jílkova směru ze zemského zastupitelstva ? Rozšiřuje nejhloupější klepy o dnešním vý . boru, o soudruhovi Hruškovi, Slánském a Friedovi, tvrdí, že prodávají stranické dokumenty policii. Jsem přesvědčen, že ta to činnost směřuje k tomu, aby byl v příhodné době přivoděn rozkol ve straně. Soudruzi, v tom je ohromné nebezpečí, které zde před stranou stojí. Soudruh Jílek, jestli s tím nesouhlasí, je to povinen prohlásit před sjezdem. Je povinen odsoudit to to jednání a přednést svoje názory a pak může spolupracovat. Nebo bude zastávat nesprávné názory, neučiní tak, a pak sjezd

podle toho s ním musí naložit. Sjezd musí apelovat na soudru ha Jilka, aby svoje prohlášení zde přednesl. Aby řekl, jaký má názor na situaci politickou, hospodářskou. Musí přiznat své chyby, protože sjezd a všichni delegáti vědí, do jaké špatné situace se strana dostala . Viděli jsme, soudruzi, to největší bahno, ty prostředky, kterých by nepoužili ani sociální demo kraté, ale kterých použili naši vlastní soudruzi v textilní stáv ce. Jestliže dnes soudruh Jilek utíká od odpovědnosti, jestliže pasívně, ovšem zdánlivě, staví se na sjezdu strany, nevěřím to

mu. To není ničím jiným než čekáním , aby mu sjezd dal par don, aby později mohl podniknout další útoky na stranu. ( Hlasy: Správně! Projevy souhlasu .) Proti tomu se musí zakročit, a jestli soudruh Jílek nemá ta kových úmyslů, je povinen říci před celým sjezdem své sta novisko. Soudruh Jílek se stále zahaluje do mlčení, aby jeho

názory nemohly být vyvraceny. Je povinen přednést svoje pro hlášení, abychom mohli jeho nesprávné názory odmítnout. Soudruzi, bylo zde mluveno o agrární otázce. Jsou to právě soudruzi směru Jílkova, kteří mají o agrární otázce názory,

které byly I. sjezdem přijaty, ale II . a III . sjezdem strany vy vráceny. Byl to právě soudruh Meztek, jeden ze stoupenců soudruha Jílka, který říkal : My nepodchytíme jinak zeměděl ce, nežli když je hospodářsky zabezpečíme proti agrárním ze

manům . Soudruzi, můžeme to dělat ? Soudruh Meztek vypra coval teze o agrární otázce, které měly být předloženy sjezdu, a já bych si přál, aby byly sjezdu předloženy. Avšak tyto teze nedělal soudruh Meztek, nýbrž někdo vlivnější, soudruh Bo len, který zdánlivě se více vyzná v agrární otázce. Soudruzi, apeluji na vás. Buďte si vědomi situace, v jaké se strana na chází. Nedejte se oklamat zdánlivou pasivitou soudruha Jilka a jeho směru. Přinutte jej, ať řekne svoje názory. Je nutno 88

s největší ostrosti potřít tyto názory. Přál bych .: si, aby sjezd byl dalším krokem strany na cestě bolševizační práce, aby sjezd učinil další rozhodnutí k bolševizaci. Víme, že strana se

nedostane samotným sjezdem z krize ( předseda zvoní ) , že strana se nedostane lehce z nynější situace, ale sjezd může

učinit opatření, aby nebylo zabraňováno příštímu vedení v dal ší práci, jak to nyní vidíme v sabotáži oportunistických smě rů. Proti tomu se musí učinit opatření a já věřím , že sjezd strany vyplní své poslání, vykoná svůj úkol. ( Potlesk dele gátů . )

Pech , Most: Soudruzi a soudružky. Dnešní sjezd, V. sjezd se schází za mimořádných poměrů a má přinést ozdravení naší straně, Komunistické straně Československa. Já věřím , že aspoň v tomto směru přinese určitou správnou cestu a stanovisko,

jakým směrem se má nyní obrátit strana, aby všechny dife rence byly odstraněny a aby udržela ty masy, které k ní až do loňského července inklinovaly.

Přímo zarážejícím způsobem působí na delegáty dnešního sjezdu včerejší prohlášení soudruha Jílka. My, soudruzi sever

ští, nedíváme se na ty otázky jako včera soudruh Jílek . Rád bych viděl důvěrníka, funkcionáře buňky, který by přišel před

členstvo a řekl, že nemá připravený materiál, protože mu sou -

druzi potřebný materiál nedodali. Pěkně by se mu členstvo po děkovalo . Takové funkcionáře nemůžeme potřebovat. Ale na nejvyšším místě se stane, že vedoucí jeho funkcionář, soudruh

Jílek, přímo uličnickým způsobem řekne : „ Já pro vás nic ne mám, já za nic nejsem odpovědným.“ Takto se nedíváme na sjezd. Na sjezd se díváme jako na složku, která má určovat,

co bylo správné a co nikoli a jaké nápravy je potřebí učinit. To , co činí soudruh Jílek, není již oportunismus, to již zname ná daleko více. Je potřebí, aby tato věc byla vytržena ze sa mého kořene. A já nejsem toho názoru, abychom ho k skládání účtů nutili. On je povinen tak učinit. Co děláme v takových případech se soudruhy v buňkách ? Házíme je přes palubu. To se musí stát i s Jílkem. To je můj názor, názor horníka. Zrovna tak, jako my máme povinnosti k straně, musí je mít i on.

Prohlášení soudruha Frieda včera, že soudruh Jílek zahazuje

flintu do žita a utíká od odpovědnosti, bylo trochu slabé. My dělníci bychom to nazvali trochu jinak. Bylo by velmi dobře, kdyby tak soudruh Jílek mohl mezi nás přijít, aby skutečně viděl, jak my se na postup strany díváme a jak ho bereme.

Markantní je, že tyto věci se objevily na nejvyšší špičce a že nám otravují nejen hnutí politické, nýbrž i hnutí v odborech a ostatních okrajových složkách. To je velice vážná věc a je nutno, aby se řeklo : „ Až potud a dále ani krok ! " Ještě se musím vrátit zpět k loňskému roku. Mnohý z vás 89

přítomných tu je, který byl jako delegát na říšské konferenci minulého roku, když se jednalo o delegaci na sjezd komin

terny. Soudruh Žalský postavil návrh, aby aspoň polovina de legátů byla z dělnických řad . Proti tomu se postavil Jilek a

řekl, že linie strany je správná, že odpovídá potřebám děl nictva. Netrvalo to ani 14 dní a viděli jsme, jaká byla ta linie.

Já předpokládám, že v tomto směru říšská konference se měla pevněji postavit za to, aby bylo více dělníků na těchto místech, a ne více intelektuálů, kteří zavádějí stranu tam, kde nyní je. Je velmi nutné , jak již řekl můj předřečník, aby předsednictvo sjezdu vyzvalo Jilka otevřeně, aby sjezdu složil účty za své jednání .

Chápu, že dnešní sjezd neprovede aktivitu celé strany. Ale bude to velké plus, které tento sjezd přinese. Nesmí dojít zno vu k tomu, jako to bylo za dřívějšího vedení, že když se již přišlo k boji, hledělo se mu vyhnout, aniž byl v masách zpo pularizován . Já předpokládám, soudruzi, že dnešní sjezd udělá

taková opatření, aby v budoucnosti nebylo nic takového mož né. Přál bych si, aby všichni soudruzi z Jilkovy skupiny měli možnost podívat se k nám, jak se u nás dělníci na ně dívají.

Jak vypadá to dračí semeno, které tam zasili. Vy víte, soudruzi, velmi dobře, že náš kraj to byl, který

Šmerala volil. A byli to právě naši soudruzi, kteří v té době oportunismu šli za ním a v poslednídobě to byli zase horníci, kteří se stavěli za skupinu Jílkovu. Dnes však jsou jiného ná

zoru , protože se přesvědčili, kam jeho politika vedla. Ke konci bych chtěl ještě, soudruzi, říci: Konec všem těm věcem, které zde byly nadrobeny, jistě není a já věřím plně tomu, že spousta našich soudruhů bude mít urputnou a těžkou

práci jak v našem hnutí, tak i v ostatních organizacích. Ne smíme postupovat s nějakou blahovolností vůči osobám, které byly vedoucími a nemají tolik odpovědnosti, aby se zodpoví daly ze svých chyb. Je potřebí, aby se zde ukázala skutečně

silná ruka, která komunistickou stranu povede tam , kde má být, aby ji postavila skutečně na revoluční platformu strany ve světovém měřítku. ( Potlesk .)

Klinger, Žilina: Súdruhovial Včera bolo poukázané na to, aké sú tu nehorázne názory na charakter československého

štátu, ako na výsledok národnej revolúcie. Sú tu názory, ako by ČSR nebola imperialistickým štátom . Je treba konštatovat že jestli tieto názory na charakter ČSR boli katastrofálnymi všeobecne, tu ešte katastrofálnejšie boli názory na Slovensko.

Bolo na to po Rudom dni niekoľkokrát poukázané, že je ne správny názor, ako by Slovensko bolo kolóniou. Ale je treba si to znovu a znovu uvedomiť. Teraz vidíme, že strana podniká

prvé kroky, aby anulovala nesprávnu líniu. Strana musí ana lyzovat situáciu na Slovensku. Jestliže prvý raz po niekoľkých 90

rokoch sa objavil článok, ktorý sa zaoberá Slovenskom , musi me si povedat, že to je málo . Je najvyšší čas, aby sme opravili

nesprávnu líniu v otázke Slovenska a Zakarpatskej Ukrajiny. Jestliže dnes stojí pred nami ako najdôležitejšia otázka odbo rová, môže zajtra, v najbližšej dobe stát pred nami ako naj

hlavnejšia otázka Slovenska, najmä, keď vieme, že centrál nou otázkou je dnes válečné nebezpečie. Toto nebezpečie sme

videli už pry a už prv sme na to poukazovali, ako katastrofál ny je tento názor. Po prvé sa to objavilo pri vypuknutí Tuko vej aféry. Bol to súdruh Bolen, ktorý bral v ochranu Tuku. Poukazovali sme na nesprávnost toho, ale pasivita bola tak velká, že sa toho nedbalo. Ten istý názor bol prejavený ako oficiálny názor nášho par

lamentárneho klubu, a tým ako oficiálny názor strany, ale nič sa na tom, napriek nášmu poukazu, nezmenilo. A keď stojí dnes pred nami Tukova aféra, ako prejav fašizácie v Česko slovensku, máme znovu chyby. Celá strana si musí uvedomiť, že tento nesprávny názor na tukovinu a slovenskú otázku mu

sí byť odstránený. Na Slovensku sa buduje dnes vojnový prie mysel. Javí sa tendencia vybudovať na Slovensku patronky a muničné továrne. Na Slovensku postupuje rýchlym tempom

rekonštrukčný proces. Máme súkromné nezaručené správy, že sa na Slovensku bude rozsiahle budovať chemický priemysel. To sú javy, ktoré musia signalizovať strane, že je nutno s najväčšou vážnosťou slovenskú otázku riešiť. Jestliže, súdru hovia, všetci sme si vedomí toho, že sociálna demokracia je

na ceste k úplnému zburžoázneniu, je tento jej proces na Slo vensku už dávno prevedený a dnes na Slovensku je sociálna

demokracia na ceste k fašizácii ďalej než v historických kraji nách práve preto, že na Slovensku sú ostrejšie triedne rozpo ry. Je ešte jeden moment, ktorý musí byť stranou velmi vážne

riešený. Je to otázka agrárna. Na Slovensku už dnes je väčšia sociálna základňa fašizmu v dôsledku prevedenia pozemko

vej reformy a velmi silne prebieha proces diferenciácie. Jest liže tento proces nebude stranou pochopený, dopustila by sa

strana najťažšej chyby znovu v otázke agrárnej a s ňou úzko spojenej otázke národnostnej a v otázke vojnového nebezpe čia a nebola by schopná splniť úkol, ktorý pred ňou stojí. Na

Zakarpatskej Ukrajine je tomu tiež tak. Riešenie týchto otázok nemôže byt ponechané niekoľkým súdruhom slovenským, to je

otázka celej strany. Včera sa súdruhovia smiali, keď súdruh Gottwald citoval niekoľko viet z hlohoveckého memoranda .

Jestliže vidíme priebeh štrajku textilákov, budeme mať teraz takú akciu na Slovensku, akciu zemerobotníkov, ktorá bude vedená , tam , kde panujú názory hlohoveckého memoranda,

v Hlohovci a Nitre. Keď sme videli hlbku krízy pri štrajku textilákov v Čechách, uvidíme jej hlbku na Slovensku. To je 91

výsledok politiky ſilkovej skupiny na Slovensku . Treba si uve

domit, že to už nie je likvidátorstvo, že je to propagácia fašis tickej ideológie v Komunistickej strane Československa. Co treba robit ? Zjazd musí utvorit jasno na Slovensku. Musí ana

lyzovat situáciu na Slovensku , musí vytýčit dielčie heslá, pri pravit boje. Musíme si byť vedomí toho, že i na Slovensku pri prevádzaní novej linie budeme mat aktívny odpor, priamo re voltu likvidátorských oportunistických živlov. Musíme si tiež uvedomit, že strana ako celok musí tento problém riešiť, pro ti likvidátorstvu bojovať, hlavne vzhľadom k centrálnemu problému, k problému imperialistickej vojny. Dnes nemôže

byt daný pardon oportunistom , pretože strana je vo velmi tažkej situácii. Ked budeme uplatňovat našu taktiku , odhalí sa každý oportunista. Strana musí byť na stráži a musíme si uve domit, že politika Jílkovej skupiny na Slovensku nie je ešte

likvidovaná. Prepukne znovu pri bojoch a tento problém musí

byť riešený celou stranou, lebo ináč nemôže byť likvidovaná politika Jílkovej skupiny. To je nutné, aby strana mohla pre viesť prakticky svoju líniu. Předseda Haken: Dále má slovo soudruh Babel.

Soudruh Babel, Chomutov: Vážení soudruzi a soudružky ! V re ferátu soudruha Gottwalda a včera v diskusi bylo již soudruhem Zieglerem poukázáno k těžkým chybám a k hlubokým krizím strany. Z referátu soudruha Gottwalda jsme poznali obrovský

počet těžkých chyb ve vedení naší strany, jež musí být nyní jasně a zřetelně odhaleny a jež musíme bez okolků bezohled ně vzít na vědomí. Nebylo. dostatečně poukázáno k organizač ním chybám .

Soudruh Ziegler zde poukázal k celé řadě chyb, jež ještě

zdaleka neni vyčerpána. Dobře pozoroval, kde je krize strany nejhlubší. Zmínil se ve své řeči, že to je dělnická aristokra cie, jež je jakousi zdí, jíž se nemůžeme dostat k masám. To

je faktem . Došlo tak daleko, že kdysi legální strana neměla jiných metod styku s masami než sociální demokracie. Nutno konstatovat, že jsme izolováni od mas. Příčiny toho jsou tako vé, jak je vyznačil soudruh Ziegler, že nám byla zahrazena cesta k masám , že se strana stala pasívní, a v důsledcích všech těchto těžkých chyb máme nyní hlubokou krizi, kterou musíme likvidovat.

Jedním z nejdůležitějších jevů, o němž ještě nebylo diskuto váno, je, že ze závodních buněk se pomalu opět vyvíjíme k místním skupinám . To nesmíme přejít. Je třeba zakotvení v závodech, abychom opět mohli úspěšně provádět akce. Mu síme vyšetřit, proč jsme svědky zpětného vývoje k místním skupinám . Je to logickým důsledkem nesprávné orientace ve

dení strany v organizačních otázkách. A v době zvýšené re konstrukce, zostřeného vykořistování proletariátu racionaliza 92

cí, zostřeného teroru v závodech dávají dělníci přirozeně přednost přechodu k místním skupinám, ježto nepocitují kon troly shora a jejich činnost není regulována vedením . Snaží se

tak ustoupit teroru podnikatelů a konat místní práci v míst ních skupinách . Musíme konstatovat, že všichni funkcionáři pracující ve veřejných sborech, kteří jsou obecními zástupci, veřejně volenými členy závodních výborů, že všechny tyto

osoby pracovaly již dlouho v organizaci a v obci a jsou velmi dlouho známy.Nutno však dále konstatovat, že právě tyto oso by to jsou, jež se stavějí proti bojům, voláme- li dělnictvo do

boje. Nemají toho prostě tolik zapotřebí, ježto buržoazie skvěle umí honorovat ty, kdož se vyznamenali. Mimoto se mohli tito lidé stále opírat o vedení. Mohli ří

kat: Vždyť sami vidíte, že vedení říká, že masy jsou pasívní. V rezoluci k referátu VI. světového sjezdu se praví: „Reorga nizace strany ve všech jejích částech . “ My, proletáři ze závo dů, tím rozumíme, že i vedení má být reorganizováno. Je zřej mé, že proletář ze závodu, jehož úroveň je po ideologické

stránce vinou vedení tak nízká, nechápe, k čemu je diskuse, a že říká: „Nač diskutovat, raději pracujme. Konstatuji, že nutno prohlásit, že všichni funkcionáři jsou povinni starat se o to , aby dělnická aristokracie neodvo

latelně a co nejrychleji, pokud není bezpodmínečně ochotna spolupracovat na nové linii, byla nahrazena novými revoluční

mi dělnickými živly. Je zde význačný fakt, že dělnice a děl níci, zvláště neorganizovaní, a mládež chtějí bojovat. To se pro jevilo zvláště nyní v boji textilních dělníků. Ale naše závodní

buňky nic nečiní, ježto se opírají o to, že nelze nic činit, není-li stávka finančně zajištěna. Musíme otevřeně prohlásit, že celá politika, jak ji zde soudruh Ziegler vylíčil a jež nás vede k reformismu, je vinna tím, že se dopouštíme těchto

těžkých chyb. Proč se vedoucí funkcionář zastává tak kolí savého stanoviska, jak se zde včera projevilo . Nám dělníkům je příčina toho zcela jasná. Hlavní problém, před nějž jsme

bezprostředně postaveni, je problém válečného nebezpečí, a proto zaujímají tito lidé tak kolísavé stanovisko. Dobře vědí, že nevybojují boj až do konečného cíle, že cesta jim bude pří. liš těžká, doba příliš nebezpečná. Ale je naší povinností dát se do nejostřejšího, nejrozhodnějšího a nejbezohlednějšího bo je proti těm, kdož se dnes projevují oportunisty, kdož nás

vedou k reformismu, a musíme je ze svých řad vyloučit již dnes, dokud není pozdě. Nemůže být možné, abychom v řa dách strany podrželi lidi, kteří jsou proti boji textiláků, jejž

nutno označit za nejdůležitější okamžik v dějinách strany. Ne můžeme přijmout do řad strany tyto lidi, kteří se stavějí na úplně nesprávné stanovisko. Povedeme proti těmto lidem boj i v buňkách . Nemůže být možné ponechat tyto lidi v řadách 93

strany, byť i jen na zkoušku. Není žádného východiska, než aby se všichni delegáti postarali o to, aby se různým skupinám ve vedení strany, jež ještě trvají, nedařilo provádět své experi

menty. Nejostřejší boj všem oportunistickým živlům, abychom byli připraveni k vítězství nad buržoazií. Haken: Soudruh V. z Hradce Králové.

Soudruh V., Hradec Králové : Soudruzi a soudružky ! Chci, ačkoliv již o tom dosti bylo mluveno, promluvit ještě o boji

textilních dělníků, poněvadž tento boj byl skutečně po dlou hé době těžkých chyb prvním krokem na cestě k novým směrům, které se rýsují nyní před námi. Byl jsem přítomen na nedělní konferenci textilních dělníků v Hradci Králové, kde ta

jemník Sýkora s celou svou klikou prosadil rezoluci, která znamená fakticky úplnou kapitulaci před textilbarony, která také setřela úplně přehradu mezi MVS a sociálně demokra tickými odbory. Tajemník Sýkora v opaku k jiným textilním mluvčím popíral, že je zde objektivní situace pro boj. Delegá ti z továren přesto, že to byli funkcionáři, že to byli lidé, kteří jsou kvalifikovaní, kteří v důsledku toho zastávají mír nější stanovisko v tomto boji než dělníci nekvalifikovaní, přes to říkali, že továrny jsou naplněny nespokojeností, že je zde objektivní situace pro boj , ale že boj není řádně připraven .

Přes tento názor se tajemníku Sýkorovi podařilo , že prosadil zvláštní stanovisko, které je skutečně historickým dokumen tem neobyčejného likvidátorství MVS. Tajemník Sýkora mimo to prohlásil, že neustoupí před žádnými překážkami, ani před rozbitím textilní sekce. Tedy to znamená, že se bude snažit,

aby úplně postavil textilní sekci mimo rámec revoluční čin nosti v odborové organizaci, aby ji učinil svou doménou , aby tam prosazoval věci, které hraničí přímo se zločinem nejen

pouze na nějaké politické linii, ale to hraničí přímo se zlo činem na zájmech proletariátu. Bylo zajímavé, že většina těch soudruhů, kteří mluvili na této konferenci a kteří říkali, že to bylo nešťastné – aspoň to bylo v podvědomí těchto soudruhů dát se na novou cestu taktiky hospodářských bojů, že vět

šina těchto mladých dělníků byla příslušníky komunistické strany, že to byli funkcionáři, kteří jsou nejen činní v MVS,

textilní sekci, ale kteří jsou činní přímo na čelných místech v krajích a okresích naší strany. Tady vidíte, že ačkoliv je

osobní spojení mezi stranou a odbory, že to nic neznamená, že naopak většina toho špatného, většina těch oportunistic kých názorů a chyb vězí v názorech a v činnosti právě těch soudruhů, kteří jsou hlavně činnými v MVS , v rudých odbo

rech . Co to znamená ? To znamená, že vzhledem k tomu mu síme nasadit všechno, abychom vymýtili likvidátorství z MVS , abychom soustředili všechno, co je ještě zdravé na čelných

místech v MVS, k rozhodnému boji, který je nutno a který se 94

musí vést velmi obratně, právě vzhledem k tomu, že Sýkora hrozí rozbitím textilní sekce. Ovšem je nutno také říci, že ač koliv průběhem boje se objevila spousta chyb, ačkoliv se uká zalo, že takové nebezpečí máme v MVS, přesto jsme učinili velmi málo, abychom zabránili tomu nejhoršímu, co se stalo na nedělní textilní konferenci, abychom zabránili, aby textilní konference se postavila proti dalšímu boji. Kdybychom si po čínali obratněji, kdybychom udělali všechno, co se dalo udě

lat, měli jsme napřed soustředit zdravé elementy, které tam jsou, měli jsme je poučit a měli jsme je také na textilní kon ferenci řádně připravit. To se nestalo, je to chyba. Je nutno si také říci, jak v textilním boji si počínala zvlášť naše strana.

Sledujeme-li činnost těch krajských vedení, která ještě nejsou na levém stanovisku, na stanovisku levé opozice, nutno říci, že se jejich činnost projevila jako úplně pasívní vůči textilní

nímu boji. Čekalo se na pokyny, které dojdou z ústředí, uka zovalo se na chyby, které páše ústředí, ukazovalo se na ne

dostatky, ale přitom se nepřinesly nové praktické náměty. Při tom se nehnulo ani prstem, aby se udělalo ještě něco víc, než co nařizuje ústředí. To je úplně nesprávné, to musíme po tírat. Nařídilo se některým buňkám, aby se udělal závodní ča sopis, který měl být rozšířen v textilních závodech. Přesto

tyto buňky neudělaly svoji povinnost. Stěžují- li si soudruzi, že byli několikrát na schůzi a že přesto soudruzi v buňce svoji povinnost neudělali, to je špatné. A je nutno říci, že tito funkcionáři si měli svolat těch několik soudruhů a společně s nimi ten závodní časopis udělat. To by bylo správné a to by

bylo taktické. Tohleto se nedělalo . Textilní konference ukáza la, což také zástupce exekutivy zde řekl, že právě indiferentní dělníci v textilních závodech byli daleko odhodlanější, daleko pohotovější nežli příslušníci MVS na mnoha místech . Vzhledem

k pasivitě některých krajských vedení v tomto textilním boji je nutno konstatovat, že přece jenom máme zde celou řadu soudruhů, a myslím, že to jsou soudruzi hlavně z bývalého ve

dení strany, kteří si tajně přáli, aby byl boj prohrán, kteří si toho přáli proto, aby mohli poukázat na levou opozici, aby mohli říkat: 9„ Vidíte, soudruzi, vy přesto, že jste zahájili nový směr v hospodářských bojích, vy přesto, že jste se postavili nyní v čelo komunistické strany, vy jste si počínali daleko hů ře nežli staré vedení. “ V důsledku toho byla také ta pasivita v textilním boji a znovu opakuji, to bylo zločinem na zájmech proletariátu . O co jde nyní, soudruzi? Jestliže bývalá většina ústředního

výboru vzdala se oficiálně politické linie prohlášením soudru ha Jílka, je zde obava, že na místě této linie budou soudruzi

z bývalé většiny ústředního výboru a stoupenci této bývalé většiny provádět nadále pasívní politiku, budou se nadále chy 95

tat každé chyby, aby mohli poukazovat na špatnou linii ústřed

ního výboru . Tu je potřebí být opatrnými. Jestliže nebude mož no, aby část organizačního aparátu se přizpůsobila novým směrům , nové politice komunistické strany, jestliže soudruhy nebude možno k tomu donutit, buď že se naučili pracovat ji nak, anebo že nebudou chtít jſnak pracovat, pak je nutno říci, že tyto elementy musí být nahrazeny elementy novými, ele menty, které si budou počínat tak, jak toho nynější situace vyžaduje .

Kyral, Třeboň: iPřicházím jako delegát z budějovického kraje a musím využít právě této příležitosti, abych promluvil

o krizi našeho kraje, která je jednou z nejtěžších. Snad jste slyšeli již o stavu hnutí na Budějovicku, kde příčina krize vě zela v poměru kraje k ústředí. Jednou z příčin krize našeho kraje je, že v čelo hnutí stavění byli lidé bez důvěry, a to

přes odpor kraje. Takový případ je případ poslance Čermáka, který byl postaven jako vůdce kraje, ačkoliv celá konference stála proti němu. A nakonec se ukázalo, že byl prospěchář a musel se rozejít se stranou pro diety. Znali jsme ho jako

takového již dříve. Další věc : i sekretáři byli bez důvěry stou penců a následek toho byl : otrávené ovzduší. Měli jsme po

slouchat lidi, kteří nezískali si důvěry obětavostí a prací. Bu dějovický kraj následkem toho prožívá těžkou krizi. Musím protestovat proti tomu, že i na tento sjezd byl nám přiznán jen jeden delegát, ačkoliv máme platících členů přes 2000, a že byla potlačena zpráva průběhu konference na Českobu dějovicku. Tato konference konala se jako první, ještě dříve

nežli konference pražského kraje. Přesto ,,Rudé právo “ psalo, že konference pražského kraje je první. Konference českobu dějovického kraje prohlásila, že musí být činěno odpovědným

i nové vedení za tu politiku, která se prováděla, poněvadži Gottwald vedl politiku strany do Rudého dne, a že celá opozice byla členem starého vedení.2 I oni dělali tutéž politiku a dnes

staví se opozice sama proti sobě. Ta opozice, která chlub ně vystoupila s tvrzením , že musíme vést otevřený ideolo gický boj a že usnesení prosincového výboru musí být odsou

zeno. Musím konstatovat, že opozice, která měla vedení strany, zabránila, aby bylo řádně diskutováno. Důkaz je, že Gottwal dovi poslal jsem článek 3. prosince a byl uveřejněn až 12. led na . ( Výkřik : Neměl být uveřejněn ! Byl likvidátorský! Výkřiky

hluk. ) Předseda : Prosím o klid. Kyral: Právě tento článek, který byl zde označován jako likvidátorský a který byl po droben ostré kritice, líčil, co nemohu v 10 minutách vše

vypovědět. Dotknu se jen některých věcí. Některé věci byly 1 V stenogramu :

poněvadž 1 ...

2 V stenogramu věta končí: ... a musí být kritizována. 96

přehnány. Reiman v článku ( nevím, je-li německé národ nosti, jestli mu ho někdo překládal ) mluvil o vypuknuti války. Nemůžeme však stavět věc tak, že válka musí vypuk

nout v nejbližší době, třebaže jsou tu příčiny války. To by bylo přímo fatalistické. Dále se tvrdí, že prý popírám radikali

zaci mas. To není pravda. Kdo četl článek, ví, že jsem říkal, že nastává větší nespokojenost dělnictva. Ovšem říkám , že radi

kalizace, třebas se stupňuje, není na tom stupni, abychom

mohli říci, že proletářská třída

ne komunistická strana

by byla odhodlána jít pro své požadavky na smrt, aby byla přesvědčena o nezbytnosti občanské války, abychom řekli, že

jsme v bezprostřední situaci revoluční. ( Výkřik: Občanská vál ka není cíl, je to jen prostředek .) Nemohu podrobně rozebírat celý ten dokument. Zajímavo je, že můj článek nebyl uveřej něn celý, že právě tam, kde mluvím o boji proti oportunismu, byl zkomolen . Pokud jde o boj proti válečnému nebezpečí, vím, že revoluce je nezbytnou cestou. Ale revolučními frázemi ne

způsobíme vymýcení reformismu. Ba, chci říci, že my, kteří jsme označováni jako oportunisté, museli jsme nutit tzv. levé

soudruhy, aby dělali přípravy proti válečnému nebezpečí. Ne představuji si ovšem jen přípravy ty tak, že by byly rozeslá . ny teze o válce. To zůstane u důvěrníků ležet a není potom

divu, že soudruzi stanovisko neovládají. Když jsem v krajském výboru přišel s návrhem, abychom prováděli prohloubení v buň kách , bylo zástupcem ústředí řečeno, že to se nechá odložit

až po volbách. Pokud jde o přípravu na ilegalitu, viděl jsem také katastrofální rozpor. Soudruzi mluvili o situaci tak, že je

vlastně zbytečno dělat volby, když přijde revoluce. Viděl jsem, že soudruzi lehkomyslně posuzují tuto otázku. V sekretariátě nechali věci ležet, až přišel komisař a sebral to. Nestačí však taková zpráva se je třeba, aby soudruzi prakticky k tomu přistoupili a ukázali na skutečném

jen dát pokyn zbudovat závodní časopisy

v novinách přečte a lidé zůstanou pasívní

případě, jak se závodní časopis zakládá. Soudruzi, zajímavo je, že článek, který byl označen jako likvidátorský, byl nejvíce konfiskován ( smích ) . Byl více konfiskován ( nový posměch )

než články takzvaných revolucionářů . I způsob, jak byl při pravován sjezd a jak byla vedena diskuse, dává znát, že zde se nevyřeší krize. Naznačil to Gottwald sám, když řekl, že stra

na přijde ještě do vyššího stupně horečky a že přijde další krize. Nic jiného nezbývá, než aby diskuse byla skončena a abychom přistoupili na názor nevylučování, abychom vybudo vali správnou taktiku v příštích bojích. Věřím , že v této zkouš ce podaří se nám, aby byly spáleny všechny maloměšťácké a

anarchistické elementy, které se zahalují do revolučních frází, že skutečně v těch dobách , když nastane perzekuce, všichni 97

se srazíme, že perzekuce nás srazí a že se sejdou v tom boji ti, kteří to myslí opravdově s bojem.1 Hruška, Praha : Nutno odpovědět na řeč soudruha Kyra la, který zde zastává stanovisko takzvané historické pravice, šmeralismu. Kyral zde mluvil o situaci, jaká byla v Českých Budějovicich, že vedení strany přes vůli důvěrn.ků a členstva

dosazovalo do vedení kraje neschopné lidi. Tuto otázku nebudu rozvádět, a to proto, že to není otázka hlavní, že to není otáz ka rozhodující. Snad se dělaly chyby v jednotlivých věcech, snad přišel do sekretariátu soudruh, který nemohl ovládnout v Budějovicích situaci. Proč? [ Vlivem nesprávného postupu

při volbách do parlamentu, a vedle toho ] ,2 protože hnutí v sa mých Budějovicích bylo prolezlé oportunismem, úplně ve vleku

téměř likvidátorském . V Budě, ovicich je zvláštní poměr. Kraj ské vedení v Budějovicích skládalo se téměř vždy ze soudruhů, kteří byli železničáři a kteří do určité míry měli a mají u se be určitou konzervativnost. Hnutí na základě toho nemohlo se

rozvinout, nemohlo mít pevný zásadní směr, aby mohlo probí jet nové revoluční myšlenky. To je veliký nedostatek, který byl v Budějovicích. To je příčina krize Budějovic. Soudruh Ky

ral stěžuje si, že byla konference v Českých Budějovicích po tlačena v tisku. Myslím, že soudruzi v Budějovicích, a zvláště

hlavní představitelé ( soudruzi Kyral a Bierer), kteří vyhrá li českobudějovickou konferenci, mohou být rádi, že rozhodnu tí a směrnice nedostaly se před širší fórum než jejich, proč, protože rozhodnutí a usnesení na této konferenci bylo úplně likvidátorské. Tam se spojila na této konferenci historická

pravice s trockismem a zamıtla moji rezoluci, ve které jsem kritizoval více než oni oficiální vedení strany. [ Proč ji zamit li? Protože jsem kritizoval jejich ohavný kompromis ] 4, aby potlačili opravdu revoluční myšlenky na této konferenci. A pro to soudruh Kyral může být rád, že se nedostala ani ta re zoluce, kterou usnesli a která byla likvidátorská a maloměš ťácká, do soudružské veřejnosti. Tomu mohou být soudruzi jen povděčni. Soudruh Kyral tu mluví o nebezpečí války, že on to

byl, který prosazoval, aby více organizace a dělníci soudruzi byli připravováni na nebezpečí války, a právě ve volbách že chtěl, aby byl prosazován jeho názor. To je úplně zkreslováno

a nesprávné. Soudruh Kyral je z Třeboně, [ kde je právě nej 1 V stenogramu za poslední větou Kyralovou je v závorce: ( Ty jsi na nejlepší cestě k sociálním demokratůn .) 2 V stenogramu chybí. 3 v stenogramu chybí.

4 v stenogramu tato část věty zní: Soudruzi připravili konferen ci tak, 98

větší nebezpečí reformismu a maloměštáctví ]i, a když jsme řekli v krajském sekretariátu v Budějovicích, aby soudruzi udě ale aby na ne snad proti válce lali projev ve volbách tomto projevu bylo prohlášeno naše stanovisko proti sociální demokracii a proti buržoazii a vládě, soudruzi říkali: sociální demokraté také nedělají u nás projev, a my kdybychom projev dělali, možná že bychom ztratili ještě více. To je celá tvář

soudruha Kyrala a pak se chce ohánět frází, že on to byl, který žádal, aby program války postaven byl na program schů

ze. Báli se dělat veřejnou schůzi ne s programem protiváleč ným, nýbrž s programem volby do zemských okresních za stupitelstev. To je úplné likvidátorství a pak soudruh Kyral

nemůže mluvit o nějakém jeho pochopení pro novou revoluční politiku. ( Jen apeluje a říká, že sjezd musí zničit všechny ma loměštácké elementy. Já bych chtěl říci, že je soudruh Kyral musí zničit v Třeboni, protože Kyral a Saska, kteří jsou před stavitelé tamějšího hnutí, musí je zničit sami v sobě, a V. sjezd strany jistě bez rady soudruha Kyrala zničí maloměštácké ele

menty, které se tu vyskytují. ] 2 A teď bych se chtěl dotknout několika otázek. Je jisto, že sjezd strany koná se ve vážné chvíli pro stranu . Sjezd strany se koná v období krize, kdy strana prodělává velikou, hlubo

kou. krizi. Bylo to zdůrazněno v Otevřeném listě a při prová dění správné politické linie narážíme na hlubokou krizi, kte rou opravdu prožíváme. My při praktickém provádění správné linie narážíme na obrovské překážky a nedostatky, které stra na má, a tady odhalujeme hloubku naší krize, ve které se stra na nachází. Soudruzi, tato krize není první, kterou strana naše

prodělává. My jsme měli několik krizí od doby ustavení naší strany v Československu. Měli jsme již tři krize a ve všech těchto krizích dostali jsme se do krize vlivem oportunistické pasivity, vlivem pravých úchylek, které se jevily. Vždycky to byly oportunistické likvidátorské chyby. Byla to krize r. 1922. Byl směr soudruha Šmerala revoluční? Byl směr, který zastá

val Šmeral, správný? Nebyl. A právě v tehdejší době Šmera lův směr, který byl tenkrát již a snad ještě více než dnes oportunistický, vyhrál. Oportunistický směr vyhrál stranu . Kdo

zavinil, že oportunistický směr Šmerala vyhrál, že Šmeral zví tězil? Byla to tzv. skupina Jilkova, která umožnila šmeralis

mu, aby šmeralismus zvítězil ve straně svými nemožnými ná 1 V stenogramu chybí. 2 Zakončení tohoto odstavce v stenogramu zní : Apeluji na sjezd a říkám, že sjezd musí zničit všechny maloburžoazni elementy, musí

je zničit v Třeboni, protože Kyral a Saska jsou ti, kteří reprezen tují tamější hnutí, musí je zničit sám u sebe, aby mohl sjezd zničit

i jiné maloburžoazni elementy, které se zde ukáží. 99

zory. A potom jsme měli dva roky pasívní oportunistickou Šme ralovu politiku ve straně. Téměř tři roky se prováděla potom oportunistická politika ve straně vlivem té skupiny, která po

stavila nemožný program, nemožné stanovisko, a umožnila šmeralismu, aby on se zakopal ve straně, aby uchvátil stranu pevně do svých rukou , aby ji vedl po 2–3 roky . Potom jsme měli krizi v roce 1924. Zde se už objevila určitá skupina, která

sváděla boj se šmeralismem , s oportunistickou pasivitou ve straně. Byla to skupina levých, skupina levice, která porážela svou jasnou třídní politikou a jasným směrem oportunistické fráze šmeralismu. Zase se setkáváme se skupinou Jílkovou, kte rá je tu jako podpora pravých elementů ve straně. Když jsme říkali soudruhům : V těžké situaci že potřebujeme všechny re voluční elementy, abychom je sdružili v jednu skupinu, aby chom porazili Šmeralův směr, odmítli soudruzi naši žádost, aby šli společně s námi. Přišli, ale když byl boj vyhrán. Když největší, nejdůležitější ideologický boj byl sveden se šmeralis mem, když šmeralismus byl na lopatkách, když ležel před námi rozbit, přišli nám na pomoc, ale když nejhlavnější bitva byla sváděna, nebyli na místě, a tím se projevili jako podpora pravice. Dnes je zde zase skupina Jílkova , která je tu jako

podpora pravých, která podporuje pravé elementy. Ty názory, které se ze začátku vyslovovaly z Jílkovy skupiny, byly přejí mány představiteli revolučních odborů, kteří jsou úplnými re formisty, kteří hájili stanovisko pasivity mas, a my jsme se právě v období textilní stávky setkali s tímto jevem, kde nám

představenstvo sekce textilní, Sýkora a funkcionáři řekli : Ne jde bojovat, nelze svést v tomto okamžiku boj , protože masy

jsou pasívní. Soudruzi, jistě že je to charakteristika, kterou si musíme udělat, abychom se dostali dále, kterou si musíme

představit, abychom se dostali opravdu k bolševizačnímu pro cesu, na vyšší stupeň. Musíme si uvědomit nedostatky, které strana prožívala, musíme si uvědomit historické období, které

jsme měli, aby strana zaujala správnou politickou linii ve stáv ce textilníků. Jednotliví soudruzi, kteří hájí stanovisko Jílkovy skupiny proti nám, vystoupili před týdnem. Před týdnem jsme analyzovali stávku textilníků na pražském aktivu . Řekli jsme všechny nedostatky, které se projevují zvláště v rudých odbo rech. Řekli jsme, jaká byla situace. Byla objektivní nebo ne

byla pro provedení stávky? Soudruh Čeřovský, který je před stavitelem této skupiny , říkal, že strana nesprávně postupova la, že subjektivní podmínky pro boj textilníků zde nebyly, a na základě toho nemělo se jít do boje, ( že strana utrpěla poráž,

ku, která je větší než Rudý den ]1 Názor Čeřovského byl úplně nesprávný. Tady se objevuje, že soudruzi, kteří jsou 1 V stenogramu chybí. 100

v Jílkově skupině, až strana v budoucnu bude podnikat nějaké akce, budou stát v týlu a budou stát jako skupina, která využi je všech chyb , i malých , a řeknou: vy jste neschopni, my jsme měli pravdu. To se bude opakovat vždycky. My a příští vedení se nemusí této kritiky bát. My jsme v otázce textilního boje měli správnou politickou linii. [ Že zde, soudruzi, subjektivní podmínky u sekretářů nebo u funkcionářů MVS pro boj neby

ly, že tito soudruzi souhlasili sice s usnesením IV. sjezdu ROI,

ale že příští hospodářské boje nebudou provádět na platformě nové stávkové strategie, to nám neřekli, a na základě toho

nemohli jsme předpokládat, že subjektivní podmínky pro boj nejsou. Tady se projevilo, ] 1 že kdo souhlasí formálně s usnese

ním IV. nebo VI. sjezdu, nemusí je ještě plnit v praxi. My

však musíme žádat, aby usnesení ta byla v praxi prováděna. Funkcionáři MVS souhlasili s usneseními IV. sjezdu, ale v pra

xi se postavili proti usnesením , strana se však snažila, aby dostala tento hospodářský boj na platformu nových metod stávkové strategie. Strana musila vynaložit všechny síly, aby našla správnou linii v této otázce. Podařilo se to přes ten

nedostatek , který tu byl u MVS, a vedle toho, že zde homo genní pevné vedení nové ještě nebylo , že to byly trosky, že to byla určitá část bývalého vedení. Ale přesto, že taková situace

ve vedení byla , podařilo se vést tento hospodářský boj přes všechny překážky na nové platformě stávkové strategie. To je úspěch v tomto boji. Bylo by nutno, aby, jakmile zde bude utvořeno opravdové vedení nové, které bude prosto těchto ne dostatků, aby po této platformě v tomto směru se postupova

lo, a uvidíme, jestli znovu nezískáme masy, ty ztracené sym patie mas, které staré vedení ztratilo . V tom bude náš úkol, a věříme pevně, že sjezd udělá správná usnesení, že najde správné stanovisko, že nové vedení vědomo si nedostatků, ve kterých strana je, postaví stranu na opravdu bolševickou plat formu .

Havelka, Praha: Soudruzi, nejdříve několik slov k referátu soudruha Gottwalda. Pokud se týče jeho názoru na relativní

stabilizaci kapitalismu. To, co zde říkal soudruh Gottwald, to jsou věci stále stejné, protože platí po celá období. Daleko důležitějším je to, co říkal o rozkolech mezi Anglií a Francií. To, co nám zde soudruh Gottwald vykládal o těchto rozpo rech, to už daleko lépe a podrobněji bylo vyjádřeno v brožu 1 V stenogramu tato část zní: Je správné, soudruzi, to, že sub jektivní podmínky k boji u sekretářů nebo u funkcionářů MVS ne byly, že soudruzi sice s usneseními IV . kongresu ROI souhlasili a zavázali se, že nastávající stávkové boje povedou na základě nové

stávkové strategie, ale tady se projevilo ... 101

ře ( Trockého )

„ Kam spěje Anglie ",

která

byla

vydána

v roce 1926. Důležitější je konstatování soudruha Gottwalda o našem státě, že je státem imperialistickým . Ale příznačné je to, že naše politické vedení přichází s těmito věcmi, až když v „Národních listech “ se dočteme, že se vyváží tolik ka pitálu do Jugoslávie a do Rumunska. Politickou úlohou ve

doucích činitelů je nejen vidět, co se děje, ale jejich úlohou je předvídat další vývoj . Co nám chybí, je, že naše vedení nemá dostatečně komunistické ujasněnosti. A nyní k vnitrostranické krizi. Porovnejme dvě krize : bub

níkovštinu a dnes. Tenkrát byla krize a byly tu určité iluze, poněvadž to, co v krizi vzrostlo a se zrodilo, skýtalo záruky,

že bude vedeno po správné politické linii. Čtyři léta uplynula, byl zřízen blok, který vedl k tomu, aby se oportunismus vyžil.

Ale vidíme, že oportunismus se nevyžil. A bylo to [ levé ] 2 bolševické vedení, které v tomto manželství ztratilo úplně charakter. Nevystupuji jako obhájce Jílkova směru . Já vedl ješ tě dříve, dokud Jílek držel otěže ve straně, boj proti němu.

Neříkám to proto, že bych se chtěl tím vynášet, ale říkám to -proto, aby soudruzi, kteří po mně přijdou k slovu, neříkali, že jsem ho hájil. Proč Jílek nemluví ? On tu politiku nedělal

sám, dělali ji všichni soudruzi z levého směru, od té politiky však utekli. Schází jim sebekritika. Jedině Stern řekl: Dělal

jsem chyby, mám snahu je napravit. Tato sebekritika schází soudruhům z levého vedení. To je jeho chyba, že ji nepoznává. Proč Jílek nemluví ? Nedělal tu politiku sám, ale je třeba říci a konstatovat, že soudruh Jílek na IV. sjezdu dostal na ni

štempl, patronizaci zástupce internacionály. Na IV. sjezdu pro hlásil zástupce internacionály: Vaše politická linie je správ ná. ( Ojedinělý potlesk. ) Taková je situace. Soudruzi z opozice neměli zprvu odvahu, aby řekli : Politická linie nebyla správná,

říkali, že byla zkřivená, a to proto, že za politiku strany ne nese vinu jen Jílek, jen jeho vedení, ale i celá internacionála. >

Proto, poněvadž ona puncovala a štemplovala tu politiku. Tak

stojí situace a tak se musí na to dívat. Dnes situace vypadá úplně jinak. Internacionálu nevede Lenin, pryč je doba slepé

víry. Dokud vedl internacionálu Lenin, nebylo potřebí dívat se na tu činnost kriticky. Ale ta doba je pryč, a proto je třeba dívat se kriticky. Dnes je docela snadno útočit na Jílka a ří kat, proč Jílek nemluví. Co může Jílek říci? Nic jiného ne může říci, než já jsem chybil. Kdyby byl Jílek poctivý revo

lucionář, tak by to řekl, ale on je politický profesionál, on si to nechce rozházet s vedením ani s internacionálou, a proto

mlčí, jako mlčela opozice, když ta politika se dělala . To je 1 V stenogramu chybí. 2 V stenogramu : 102

. slavné ...

fakt. Soudruh Jílek je dnes politická mrtvola, o tom není spo ru , ale ten pokřik dělá na mě dojem, jako dělají křik indiánští

kmenové, když někde v poušti najdou mrtvého lva, přitáhnou ho do vesnice a každý do něho kope. To není hrdinství. Po vinností bylo před Rudým dnem ukázat na chybnou politiku.

Byla to celá levá opozice, která dnes dělá Jilka malým, která si našla na to jiné lidi, kteří za ni dělali tu pacholskou práci, kteří pomáhali poctivé bolševické elementy ze strany vyhazo vat v Brně. ( Výkřiky : Kovandu? a Ečera?, Guttmann: Jaké

poctivé elementy byly vyhozeny ? ) Soudruhu Guttmannovi tře

ba odpovědět: Guttmann po Rudém dnu na prvním aktivu , kdy Melichar hodnotil porážku Rudého dne, prvého dne přišel a

prohlásil: Politiku strany dělali jsme s sebou, neseme za ni odpovědnost. To bylo správné a poctivé. Ale Guttmann přišel

z Moskvy ze VI. sjezdu a úplně obrátil. Selhali jsme všichni na sto procent.

A nyní několik slov k boji textiláků. Je příznačno pro naši stranu, jak jen vznikne obrat, nová situace strany, strana tu stojí úplně nemožná bojovat. Proč ? Poněvadž svoji strukturu

vůbec nezměnila. Můžete očekávat něco jiného, než co se sta lo v textilním hnutí? Že všichni oportunisté se postavili na odpor proti straně. Poněvadž ti lidé nikdy poctiví revolucioná ři nebyli a nikdy nemohou být. My jsme na to poukazovali , žádali jsme určité usnesení a organizační důsledky, ale nikdo >

nechtěl do těch sekretářů hrábnout. Může strana s nimi bojo vat ? Nemůže. Sekretáři budou se stále stavět na odpor, ale oni mají vybudovaný aparát ve fabrikách , mají vybudovaný aparát v závodních výborech, mají vybudovaný aparát v od borových organizacích, a tak objeví se tu řetěz, který se táhne až do fabriky. To je ta zeď, o které tu včera bylo mluveno. Strana musí přejít od frází k činům. Jedině činy ji mohou za chránit. A nyní několik poznámek k dnešnímu vedení. Je fakt,

že strana je seskupením několika skupin. Je tu skupina Jilkova , skupina Šmeralova, skupina Neurathova a levá opozice. Ale strana není jednotnou stranou, není to strana bolševická s le

ninskou strategií a taktikou . Může ji vést jen jediná skupina, jiný blok nemůže existovat, poněvadž manželství, které bylo uzavřeno, bylo nešťastným . Stejně dnes zde není už levá sku pina, která skýtá záruky, že soustřeďuje v sobě celou řadu poctivých elementů , ale je potřeba dívat se na ni kriticky, ne jako zástupce internacionály říká, že kdo kritizuje vedení opo zice, dojde k likvidátorům , naopak, je třeba kritizovat, každý

chybný krok nemilosrdně pranýřovat. Je třeba kritizovat dále v zájmu toho, aby strana vystoupila na vyšší stupeň, aby zde ve straně nebylo nemyslící stádo, které buď kývá, nebo tajně organizuje odboj ve straně. Jestli má soudruh nesprávné názo ry, budou zvráceny, a jestli ty předpoklady tu nebyly, je-li to 103

oportunista anebo likvidátor, není jiná cesta, než se s ním rozejít.

Hruška : Soudruzi z pražské delegace mají na galerii nyní schůzi .

Stern, Praha : Soudruzi a soudružky! S ohledem na krátkou řečnickou lhůtu chci se omezit na dvě věci, na poznámku k všeobecnému úvodu politické rezoluce a několik poznámek

k stranické krizi. Soudruh Guttmann poukázal podle mého mínění právem na to, jaký veliký praktický význam to pro nás má, rozvineme- li otázku relativní stabilizace. Zvláště v ny

nější, třetí poválečné etapě, etapě rekonstrukce, jde o to, aby chom tuto otázku správně pojímali. Správné pochopení této otázky je rozhodující pro celé praktické stanovisko k otázce radikalizace mas, k otázce válečného nebezpečí, k otázce pří pravy revoluce. Proto jsem , soudruzi, toho mínění, že máme úvod k politické rezoluci přesněji formulovat. V tezích VI. světového sjezdu je tato otázka formulována jasněji. V naší politické rezoluci stojí : „Rozpory, kapitalistickému systému vlastní ..., vedou přes dočasnou stabilizaci nevyhnutelně k jejímu otřesení a k další mu prohloubení všeobecné krize kapitalismu. Soudruzi, usnesení VI. světového sjezdu je formulováno po někud jinak. Že však tato formulace není pouhou slovní hříč kou, ukazuje i řeč soudruha Stalina, kterou měl nedávno proti

smířlivým . Poukázal s největším důrazem na tuto věc, poně vadž sahá na samo jádro věci. V úvodu tezi VI . světového sjezdu stojí : „Tato perioda, v níž se všechny mezinárodní protivy zostřu

jí, v níž se vnitřní rozpory kapitalistických zemízahrocují, ve de nevyhnutelně s dalším vývojem rozporů kapitalistické sta bilizace k dalšímu otřesení kapitalistickoustabilizací a k silné mu zahrocení všeobecné krize kapitalismu.' Soudruh Stalin vyzdvihl, že rozpor kapitalistické stabilizace vede k dalšímu otřesení kapitalistickou stabilizací a k ostrému

vyhrocení všeobecné krize kapitalismu. Vystoupil proti pojetí smířlivých, jako by k otřesení tím ještě nedošlo, jako by udá

losti dosud nepřivodily otřesu. V německé straně byl spor o této otázce a soudruh Stalin prokázal, že toto stanovisko je

obsaženo již v usnesení VI. sjezdu v uvedené formě. Je potře bí, abychom jasně vyzdvihli zostření rozporů rekonstrukční pe

riody. Otřes, ke kterému již došlo, bude dále pokračovat. Po vede nejen k dalšímu prohloubení krize kapitalismu, ale po -

vede nezbytně – jak to jasně říkají teze VI. světového sjezdu k dalšímu otřesu ve všeobecné krizi kapitalismu, tj . k válce a revoluci. Válka je také cestou k revoluci. Ale nezávisle na

tom, že nová válka vede k revoluci, vede i celkový vývoj ne zbytně k nové revoluci. 104

Jsem přesvědčen , soudruzi, že tato poznámka nebude poji mána jako zaujetí stanoviska proti rezoluci, že soudruzi, kte ří vypracovali rezoluci, jsou s touto formulací srozuměni, a chci výslovně vyzdvihnout, že v této rezoluci vidím potvrzení toho, co prokázal již průběh diskuse, že totiž jen opozice je ve stavu , aby vedla stranu kupředu.

Nyní několik poznámek k postavení strany samé. Soudruzi, jsem úplně srozuměn s vypořádáním se s odpovědí, jaké se dostalo chování soudruha Jílka zde od sjezdu. Jestliže přesto

zaujímám k tomu stanovisko, tedy proto, že se cítím být ve vy soké míře spoluodpovědným za politiku, která u Jílka vedla k takovému konci, proto chci prohlásit, že to zde je důkazem a výrazem politického i ideologického bankrotu, jestliže sou

druh Jílek nepodal zde na sjezdu strany referát, nýbrž že to, jak zde již bylo správně několika soudruhy řečeno, značí jeho útěk od odpovědnosti, že to je útěkem , jestliže před tímto fó rem nemluví, jestliže před tímto fórem se nezodpovídá ze své chybné politiky. Jsou soudruzi, kteří zaujímají stanovisko – aa co má soudruh Jílek můj předřečník to nazna'čil li takovou politiku ospravedlnit, nýbrž zodpovídat vé politiky, která vedla ke krizi strany ? Soudruzi, mínění, že je jeden způsob odpovídání se. To je

dělat, má se z tako jsme toho ten, že se

řekne, že jsme se dopustili chyb, že jsme se nejen dopustili chyb, nýbrž že byla celá politika od základů chybná. Ale my chceme spolupracovat na tom, aby byly tyto chyby odkryty, chceme spolupomáhat, aby chyby byly odstraněny, chceme pomáhat, aby se dělala lepší politika. To je jediný způsob zod

povídání se. Nikdo nebude tvrdit, že politika, jak ji dělalo sta ré ústředí, vycházela ze zlého úmyslu. Ale zůstane-li to na takové chybné linii, nemůže odstranit chyby, ale taková chyb ná politická linie vede dále dolů, až se dotyčný stane konečně subjektivně nepřítelem komunistické strany, nepřítelem Komu nistické internacionály. Poznal jsem tuto chybnou politiku záhy po VI. světovém sjezdu a přešel jsem, ačkoliv mně několik soudruhů předhazovalo , že jsem renegát, k opozici. Učinil jsem tak, poněvadž jsem poznal, že opozice je na správné cestě. A jsem-li na cestě, která vede konečně do tábora buržoazie,

vždy obrátím , a za tuto dezerci se nikdy nebudu stydět. Pro nevím, vyšel-li již v „ Rudém právu“ hlásil jsem v článku -

( volání: Není rozumět ), že cítím zvlášť velkou odpovědnost nejenom, že jsem byl členem ústředí v oné době, kdy se chyb

ná politika dělala , nýbrž že jsem po Rudém dni, kdy došlo a to jsem učinil i na VI . k pádu, vypracoval a hájil rezoluci sjezdu. Soudruh Travin poukázal právem na to, že rezoluce by la úplně chybná, poněvadž se v ní to rozhodující popírá a říká,

že politická linie strany byla správná. Tím bylo nemožno od stranit kořeny krize a pádu. Proto jsem se cítil zvlášť odpo 105

vědný a prohlašuji také, jak jsem to již opětovně učinil, že chápu, říká-li opozice, že taková pouhá prohlášení , že poklá dám jejich stanovisko za správné, nestačí.

Soudruzi, měli jsme ve straně příliš málo zkušeností. Měli jsme příliš málo možností, kde se mohlo ukázat, kdo je na správné linii. Bojovali jsme dosud proti všem těmto věcem jen

v teorii, ale ne v praxi. Proto může být prohlášeno, jak je toho také potřebí, aby to stačilo a aby se ukázalo , jak se věci mají. To může být dokázáno jen v praxi, v praktické spolu práci. Soudruzi, měli jsme právě nyní v poslední době přile

žitost vidět, jak se praktické otázky zcela jinak projednávají, než když šlo jen o pouhou diskusi. Měli jsme boj textilních dělníků, a nejenom boj textilních dělníků, ale byla tu před

námi otázka připojení dřevodělníků k MVS, otázka sklářů, chemických dělníků atd., kde šlo o to, aby byla nová politika prakticky prováděna. V praxi jsme viděli, že likvidátoři pra covali proti těmto věcem. To je jeden z kořenů stavu ve stra ně, že jsme měli tak málo příležitosti vyzkoušet naše soudru hy v bojích, kde stáli dělníci se zbraní v ruce , zjistit, kdo

je na bolševické linii a kdo je na druhé straně barikády. Jsem toho mínění, že máme ve straně tři kořeny krize : předně opor tunismus, za druhé nesmírné sociálně demokratické tradice,

které máme ve straně, a za třetí nedostatek zkušeností v boji. Kdo jen měl příležitost dělat spolu boje, ve kterých dělníci bojovali se zbraní v ruce, vidí, že v boji, jako stávka textil

ních dělníků, jsme přišli o léta kupředu, že však v takových bojich pokročíme o celá desetiletí. V takových situacích je

zahrocení třídních protiv mnohem ostřejší. A tím více je v ta kových situacích potřeba, aby strana byla vedena na cestu bo je, ježto jen v boji mohou být vyvozeny praktické důsledky z toho, co bylo. teoreticky postaveno na jisto. Je nám v nej bližší době splnit veliké úkoly, a já jsem plně přesvědčen, že

vedení levé opozice povede stranu touto cestou kupředu přes obtíže a že přesto všechny síly semkne k boji proti likvidátor ství ve straně .

Schubert, Liberec ( mluví německy )) : Soudruzi a soudružky, po porážce ze 6. července, která byla úvodem k diskusi, se zdálo, jako by masa členů nemohla chápat diskusi a že posudek dospěl až tomu, že je jenom osobní krize vedení o moc ve

straně. Vzpomeneme-li si na počátek stranické diskuse, vzpo meneme-li si na to, jak byla diskuse zpočátku vedena, ne mohli bychom to také jinak chtít. Proč? Proto, že ti, kteří

byli příčinou porážky, kritizovali porážku. Po porážce posta vili se všichni na stanovisko opozice. A když přišel Otevřený list a směrnice VI. světového sjezdu, byli s nimi všichni sro zuměni. Bylo veliké nejasno ve straně a v tomto nejasnu bylo

opozici provést veliké dílo, měla zjednat potřebné jasno. Jsme 106

dnes přesvědčeni o tom, že byli soudruzi, kteří to nemysleli s listem a usneseními VI. světového sjezdu poctivě. Prohlásili se pro Otevřený list a pro usnesení, osvojili si usnesení, řekli,

že jsou jak s Otevřeným listem, tak i s usneseními srozuměni, aby si dobyli poznovu důvěry členů, aby mohli pokračovat ve

své oportunistické politice, atak vést stranu stále víc k so ciálfašismu. To bylo cílem těch soudruhů, kteří to s usne

seními VI. sjezdu a s Otevřeným listem nemínili poctivě. Soudruh Jílek se na krajské konferenci dne 4. listopadu v Liberci sám kritizoval. Šel ve své sebekritice dokonce tak

daleko, že řekl, že jistý dělník prohlásil, že bychom rádi de monstrovali, kdybychom věděli za co. Soudruh Jílek měl od vahu kritizovat se tak jen proto, poněvadž chtěl vzbudit zdání, jako by chtěl zavádět nový kurs ve straně. Totéž činil i soudruh Neurath , který chrlil oheň i plameny

pro boj opozice proti Jilkově skupině. Prohlásil, že je sro zuměn s usneseními, a podal dále prohlášení, že stojí plně a zcela na půdě opozice a že je pohotově vést boj proti oportu

nistům ve straně. Tehdy se soudruhu Jílkovi podařilo okla mat nás všechny důvěrníky na konferenci. Spokojili jsme se tehdy prohlášením soudruha Neuratha a dali jsme mu možnost, aby mohl prakticky spolupracovat. A hned v první praktické práci se ukázalo, že soudruh Neurath se naprosto nenamáhal uznat usnesení VI. sjezdu a že také ideologicky o tom není přesvědčen. Tehdy byla opozicí otázka, zda Neurath je pro či proti usnesením, ostře nadhozena a soudruh Neurath byl po staven před alternativu prohlásit se pro či proti usnesením. A v okamžiku , kdy soudruh Reiman napsal svůj článek pro ti němu, soudruh Neurath se odhalil. Dal poznat, že není příte lem usnesení, že není ochoten pracovat k bolševizaci strany, nýbrž že chtěl jen použít krize k tomu, aby prospěl své troc kistické platformě . Ukázalo se, že i soudruh Kreibich, který požíval v našem

kraji veliké důvěry, v téže formě, byť i jinými slovy, neuznal usnesení a Otevřený list, že přechází k smířlivosti v Německu. Bylo dobře, že jsme měli možnost konat v našem kraji druhou konferenci, která zjednala úplné jasno. Na poslední konfe renci se to mělo s věcmi tak, že již nebylo třeba, abychom se tvářili spokojeni s prohlášením , nýbrž všem soudruhům bylo jasno, co jim v tomto okamžiku bylo činit k zachování těchto usnesení.

Soudruh Stern učinil nyní také prohlášení, a není to první, které soudruh Stern v této formě podal. Soudruh Stern učinil na poslední a také na předposlední konferenci podobná pro hlášení. Ptal bych se soudruha Sterna, kdy konečně ustane v takových prohlášeních a zachová slib. V nynější době, kdy je třeba každé síly, nepotřebujeme prohlášení, nýbrž každý 107

soudruh zdola v buňkách až nahoru k vůdcům má příležitost ukázat, že skutečně stojí poctivě na půdě usnesení VI. světo

vého sjezdu. Proto má i soudruh Stern udělat konec s pro hlášeními a spolupracovat v řadách opozice. Nemá již ani ho

diny zanedbat zbytečnými prohlášeními. Školský příklad sou druha Neuratha nám ukázal, že již nemůžeme na prohlášení nic dát, nýbrž že jde jen o praktickou práci. Přesvědčíme se už o tom, zda to soudruh myslí vážně čili nic.

Musím věnovat ještě něco slov diskusi, jak probíhala v na šem kraji. I v našem kraji, zvláště v krajském vedení byly tuhé boje, a teprve na základě otevřeného a jasného zaujetí stanoviska opozice a obtížným odhalením těch, kteří se pro

hlásili pro Otevřený list a usnesení, dospělo se k tomu, že dnes v krajském vedení stojíme rozhodně na půdě Otevřeného listu a usnesení VI. sjezdu. U nás se vynakládá vše na to, aby usnesení byla uvedena ve skutek a aby nezůstalo jen při slov

ních přiznáních. Nyní při použití nových usnesení a směrnic máme možnost odhalit ony živly, které nejsou poctivě na půdě usnesení .

Soudruh Gustav měl pravdu, že je velký rozdíl mezi 6. čer

vencem a bojem textilních dělníků, že boj textilních dělníků je první zkouškou k použití usnesení a že boj pro nás není ztracen, že se učíme z chyb a že budeme se svěží silou po

stupovat proti živlům, které se postavily proti boji a které tím dokumentovaly, že nejsou srozuměny s usneseními VI. světo vého sjezdu a s Otevřeným listem, ačkoliv na konferencích

byly vždy pro ně, a mnohem ostřeji kritizovaly oportunistic kou linii, než to často činili sami referenti. Ale když soudruzi měli ukázat, že uváději usnesení ve skutek, viděli jsme, že

jsou, byť i dlouhá léta lípali známky, v okamžiku boje k ne potřebě. Ještě jedno velké nebezpečí tu bylo pro naši stranu při provádění Otevřeného listu a usnesení, kdybychom byli neměli opozice, která nám otevřela oči, kdybychom byli od kázáni na staré vedení, na vedení Jílkovo. Co by se stalo

z usnesení VI. sjezdu a Otevřeného listu, kdybychom se byli svěřili tomuto vedení, kdybychom byli na tohoto vůdce, který neměl v sobě ani pocitu odpovědnosti, aby se odpovídal před sjezdem strany, odkázáni. Máme co děkovat soudruhům z opo zice, že nás přivedli na tuto cestu, že jsme poznali naše ne

přátele a naše přátele v dalších bojích. Toto zaujetí stanoviska soudruha Jílka nemůžeme tak nadále zanechat. Je to přímý zločin a až se vrátíme ze zasedání, řekneme to členům ; a i in diferentním , které ještě získáme, ukážeme, čím se mohou ta koví vůdcové stát v podobných okamžicích . Prohlášení soudru ha Jílka, že nepodá referát, je zločinem. Musíme prohlásit, že nadále se zříkáme takových soudruhů ve vedení. Nemáme

chuť a neskládáme naděje v takové soudruhy. Jsou pro nás 108

navždy vyřízeni. I kdyby se k tomu měli, kdyby zasáhli do dalšího vývoje, nebylo by to v zájmu dalšího vedení boje, ný:

brž bylo by to sabotáží usnesení VI. světového sjezdu . Je po třebí, abychom jako členové však nejenom kritizovali naše vůdce v tomto vztahu, nýbrž musíme si být toho vědomi, že jsme nositeli, od kterých to závisí. Budeme- li v závodech tak

dále pracovat jako dosud, nebude to nejlepší vedení v stavu pracovat pro rezoluci. Je nutno nejenom přicházet s přiznáním ,

nýbrž v praktické práci ukázat, že také dovedeme a jsme ochotni vynaložit vše, aby byla usnesení VI. světového sjezdu a Otevřeného listu uvedena ve skutek .

Bene ( mluví maďarsky ): Chci se zabývat rolnickou otázkou.

Dosud politika strany nedala podnět k hnutí mezi malorol nictvem a nenašli jsme způsob, jak malorolnictvo mobilizovat.

Říkali jsme všeobecně, že budeme moci něco vynutit tehdy, až budeme mít moc. Do té doby že se nedá nic dělat. Před tuto cestu jsme se stavěli v minulém období. Je nutno postavit po

žadavky, s kterými bychom mohli jít mezi malorolníky. Jedině když takto postavíme požadavky, bude možno mobilizovat ma lorolníky, jít mezi malorolníky. Pozemková reforma je faktem , že malorolníci půdu dostali, dostali značný díl a laciněji, než kdyby ji kupovali z privátní

ruky. Agrární strana proti nám jde a říká, že chceme revoluci, že chceme krveprolití, kterého bylo dosti, a že jejich vedení

strany chce vyhovět požadavkům malorolnictva klidnou ces tou. Malorolnictvo to chápe a volí tuto klidnější cestu . Na

vesnicích kupují motory, traktory. Když to malorolník koupí, jde do agrárního sekretariátu a říká, že bude obdělávat pomocí strojů pro ostatní rolníky, a dostane subvenci od agrární stra ny. To vede k tomu, že mezi malorolnictvem se ustálil názor, že zákon má být držán v úctě . To je dnešní stav. A proto vi

díme, že tam, kde se pozemková reforma provádí, rozbité ag rární organizace se semknou a jsou činné. Kolonizace na Slovensku je bolestivou otázkou. Když již je

malorolnictvo zkracováno, musíme my najít proti tomu způsob. Co je to kolonizace? To je to, že se půda nedostane do mácímu malorolnictvu a dělnictvu, že se parcelací dostane ko lonizátorům. To vyvolalo živý odpor, poněvadž malorolníci vi

dí, že půda se dostává cizákům. Proti tomu bylo organizo váno hnutí jednotné fronty malorolnictva. Toto hnutí bylo na

Želiezovsku , Parkani atd. Celkem ve čtyřech okresích, ale ne bylo to rozšířeno. Uvedu vám příklad cukrovarů. Mělo být par celováno pět tisíc jiter, z toho 4500 jiter dostal cukrovar zpět, 500 jiter dostalo se do parcelace, ostatní bylo dáno do pro nájmu cukrovaru. Těch 500 jiter skutečně parcelací dostalo se

mezi malorolnictvo. Proti tomu postavili se zemědělci, když viděli, že žádnou půdu nedostávají. Právě tento případ vyvo 109

lal hnutí jednotné fronty malorolníků. My, komunisté, říkali: ,,Spojte se, vynutte si bojem a akcemi provedení svých poža davků. “ Malorolníci tomu porozuměli. My jsme dali program

tomuto hnutí. Ale jen částečný, nedoplněný, např. lesní refor mou atd. Agrární otázka, která byla usnesena na minulých sjezdech, byla schválena. Každý kraj na Slovensku přijal pro

gnam soudruhů, kteří postavili se na konferenci v Želiezovcích, ale přesto hnutí nebylo rozšířeno. Byla svolána říšská konfe

rence hnutí jednotné fronty malozemědělců, ale zástupce ústředí nepřišel. To je sabotáž. To je chyba. Poněvadž je to nové hnutí, nesmíme je přezírat, nestačí jenom kritizovat. Je nutno napnout síly, jen tak možno dostat toto hnutí pod náš

vliv, jen tak bude možno mobilizovat malorolníky za náš ko nečný cíl.

Weiss, Košice ( mluví slovensky ): Soudruzil Byla tu nadhoze na otázka zástupcem KI, že politika strany na Slovensku byla celkem nesprávná, neboť strana chápala oportunisticky otázku národnostní a agrární, které na Slovensku hrají vážnou úlohu. Už z toho hlediska, že strana celkem měla oportunistickou li nii a že v rámci této linie nereagovala na nutnost organizo

vání boje proti imperialistickému válečnému nebezpečí a na obranu Sovětského svazu, vyplývá, že Slovensko bylo zane

dbáno v rámci strany, ačkoliv Slovensko hraje důležitou úlohu. Když to bylo konstatováno, ještě staré vedení, kterému byla vytýkána tato oportunistická linie, začalo pracovat v tom smě ru, a tu byla na Slovensku rozvinuta rolnická otázka. Musím

dnes na tomto sjezdu ale toho rolnické hnutí, které se vyví jelo, a názory, které tu zastupoval soudruh Bene na tomto sjezdu, ostře kritizovat, neboť od toho závisí, jak můžeme

v blízké budoucnosti mobilizovat masy na Slovensku proti vá lečnému nebezpečí a na obranu Sovětského svazu. Jak můžeme pracující lid Slovenska vést k boji, který nás čeká ? Jsou to dvě páky, agrární a národnostní otázka, které na Slovensku mohou vyhrát všechno, a strana musí chopit se těchto dvou

hybných pák, neboť jinak nemůžeme vést masy na Slovensku skutečně do boje. Musím konstatovat, že staré vedení chopilo se této práce jen proto, že byly vznášeny výtky. Staré vedení začalo na oportunistické linii budovat na Slovensku rolnické je to ta ! vané rolnické hnutí, které se vyvíjí v okre

hnutí.

se Želiezovce, Parkan atd. ? Víceméně nevědělo se dosud o tom to hnutí, neboť to bylo hnutí lokální. Až když přišel časopis

„ Slovenská dědina “ ( „Magyar falu “ ), dověděli jsme se, jak vy padá toto hnutí. A musím upozornit stranu, že toto hnutí vede

přímo k fašizaci rolnictva na Slovensku, buržoazie fašizovat rolnictvo. Už z toho, vyplývá, že nemá komunistický názor na nejen soudruh Bene, i soudruzi Šafranko 110

že podporuje snahu co tu Bene hovořil, agrární otázku. Ale a Verčík, kteří jsou

původci tohoto hnutí a kteří jsou odpovědni ještě za starý režim na Slovensku, začali budovat toto hnutí na reformistické linii. Soudruzi, z tohoto časopisu vidíme, že byl tzv. „ Celo

slovenský sjezd rolnických jednotných front“. O tomto sjezdu musím poznamenat, že nebyl to celoslovenský sjezd a že nebyl ani ideologicky, aniorganizačně, ani politicky připraven, že to byl sjezd dvou až tři okresů v jižnım Slovensku. A už z toho je vidno, že nesměřoval k tomu, aby rolnictvo celého Sloven ska bylo zatáhnuto do tohoto hnutí. Co je cílem tohoto hnutí ? Cíl hnutí vyjádřil Bene na sjezdu takto : „Musíme aspoň ty možnosti vybojovat rolnictvu, které nám dávají zákony, tedy v rámci zákonů o pozemkové reformě, musíme bojovat, aby pozemková reforma byla skutečně právně prováděna .“ To je,

o čem hovořil soudruh zástupce internacionály ve své kritice. Ještě konkrétněji hovořil Bene a pravil: „ Je nebezpečí v pro dlení, pozemková reforma končí tohoto roku a už jen tento

rok je čas, aby rolnické hnutí něčeho dobylo. Agrární otázka je vyčerpána tím, že nebude pozemková reforma. “ Soudruh Be ne není ideologickým tvůrcem tohoto takzvaného hnutí. Co ho vořil Safranko na tomto sjezdu ? Šafranko řekl : „ Rolnictvo má ten úkol, aby si vybojovalo půdu, aby si zajistilo lepší ži vot, a komunistická strana chce podporovat toto hnutí rolnic

tva, a proto rolnictvo může disponovat s námi, my stojíme k službám rolnictvu . “ je provedena na úkor je rozděleno 150 tisíc dostat 50 000 rolníků

Soudruh Šafranko tvrdí, že kolonizace rolnictva na Slovensku. Mezi kolonisty jiter půdy, ačkoliv z těchto by mohlo půdu. Co je tedy cílem tohoto hnuti ?

Podle soudruha Šafranko dát každému rolníkovi 3 jitra půdy a pak je věc vyřešena. Ale Verčík jde dále. Myslí, že nestačí 3 jitra půdy, že je to málo, a praví na tomto sjezdu, že po

zemková reforma nebyla správně a spravedlivě provedena, že mohlo být 1750 katastrálních jiter rozděleno mezi 395 000 rol

níků, a tak by dostal každý rolník ne 3, ale 5 jiter půdy.1

Verčík chce dát každému rolníku 5 jiter půdy, a tím je agrární otázka rozřešena. To je ideologický podklad tohoto rolnické ho hnutí a k čemu ono směřuje? Ke spolupráci s agrární buržoazií. Směřuje k tomu, aby fašizační proces rolnictva byl

posílen, aby rolnictvo bylo odpoutáno od komunistické strany a vůbec od revolučního boje proletariátu. Rolnické hnutí je tu postaveno jako celkem samostatné hnutí, ačkoliv zákonem naší

politiky je, že rolnictvo musíme jako spojence revolučního proletariátu získat. Ale když říkáme, že budeme bojovat za to, aby dostal rolník 3 nebo 5 jiter, a pak jsme hotovi, můžeme jít nalevo nebo napravo ? Rolnictvo jako celek neexistuje. A je 1 Číselné přepočty nedávají smysl. Patrně došlo v originále k tis kové chybě. 111

chyba celé ideologie rolnického hnutí, že nevidí, že je třídní diferenciace na vesnici, že neexistuje rolník jako pojem , ný

brž že jsou tu kulaci, že jsou střední rolníci a drobní rolníci a chalupníci a že musíme získat přímo za spojence to drobné rolnictvo a že musíme je vést proti kulakům na dědině. Toto

hnutí předpokládá, že rolnictvo je celek, a právě proto je toto hnutí vlivem fašizace rolnictva, neboť líčí nám rolnictvo

jako jednotný celek, kdežto ve skutečnosti jsou tu třídní roz pory, které existují mezi rolnickými vrstvami. Co znamená rolnická otázka? Na Slovensku je přímo spjata s národnostní otázkou a vlastně národnostní otázka na Slovensku je agrární

otázkou, rolnickou otázkou. Toto hnutí nepředstavuje takový nápor, toto hnutí je vůbec nepolitické, oddělené od všeho, co

je politika. Je to tradeunionism na poli rolnické otázky bez ja

kéhokoliv politického zabarvení. Čistě dílčí požadavky jsou tu postaveny, a Bene zdůvodňoval, že rolnictvo nechápe revoluč ní hesla, a proto že je třeba postavit dílčí požadavky. Je pray da, že kulaci nechtějí revoluci, že chtějí protirevoluci a tu

připravují, ale musíme jít k chudým rolníkům a ty organi zovat pro revoluci. Neplatí tu tedy důvod, že chudé rolnictvo nechce rozumět revolučnímu hnutí. Jestliže to bychom tvrdili a dávali se do vleku nepolitického rolnického hnutí, byl by to chvostism nejhoršího druhu. Toto hnutí není spjato s otáz

kou válečného nebezpečí. Toto hnutí je bez politického zabar vení. Jaké požadavky vytyčily se na tomto sjezdu pro rolnic

tvo? Prvý požadavek je rozdělit půdu mezi rolnictvo, druhý je revize pozemkové reformy. Co znamená, že je třeba revi

dovat pozemkovou reformu, vzít těm, kteří dostali nespraved livý podíl , a napravit nespravedlivé rozdělení půdy mezi rol

nictvo ? Dojdeme tak k tomu, že dáme každému rolníku 3 až 5 jiter půdy a věc bude vyřízena. Dále: žádáme, aby lesy byly dány do správy obcí. O tom hovořil obšírně včera zástupce in

ternacionály. Je to heslo agrární buržoazie, a právě v těchto dnech mohli jsme číst v orgánu pátera Hlinky, že ludáci žádají totéž, aby lesy byly dány do správy obcím. Z toho je jasno, jaké je toto hnutí. Další požadavek je protidaňový. Žádají, aby daně prosté minimum bylo zvýšeno na 12 000, popřípadě na 18 000 Kč. Co to znamená ? Že uznáváme, že drobné rolnictvo musí platit tomuto státu daně. Jen chceme, aby platilo mé ně. Musíme však postavit otázku tak, že drobné rolnictvo ne smí platit daně žádné, a ukázat na stav v Sovětském svazu , že drobní rolníci jsou osvobozeni od daní. Musíme navazovat

na Sovětský svaz a musíme propagovat myšlenku navázání bratrských styků se Sovětským svazem . Musíme propagovat myšlenku obrany Sovětského svazu , musíme docílit, aby se

uplatnilo heslo : Neplatit daní. Drobné rolnictvo ať neplatí da 112

ní. To je správné heslo, a ne, že bychom měli říkat, že nemá platit veliké daně.

To je celkový ideologický podklad hnutí rolnického pod pro tektorátem Šafranka a Verčíka. Nemůžeme očekávat od těchto soudruhů, kteří politicky zbankrotovali, aby vedli správnou po litiku na tomto poli. Bylo by iluzí, kdybychom očekávali od nich správnou politiku. Když tito soudruzi za starého režimu přivodili krizi, stojíme před otázkou, že musíme konstatovat, co v Čechách znamenal směr politiky Jílkovy, že na Sloven sku uskutečnil směr Verčíka. Vlastně to byl ideologický celek

oportunismu, který vede přímo k likvidátorství. Toto likvidá torství na Slovensku projevuje se na všech polích revolučního

hnutí. Obzvláště v odborovém hnutí. A jestli oportunismus ve de všude k likvidátorství, jsou tu všechny rozpory více vyhra něny než jinde. Proces fašizace už s ohledem na to, že bur žoazie dobře chápe význam Slovenska z hlediska války proti

Sovětskému svazu , a proto že na Slovensku je proces fašizace urychlen. Proto i v hnutí všechny chyby, které byly učiněny

ve všeobecnosti, odrazily se na Slovensku ve větším měřítku a přinesly mnohem větší nebezpečí .

Musím ještě poznamenat, že naše strana KSČ dosud nepřed stavovala jediný celek. Měli jsme tu téměř odloučené národní součásti hnutí, české hnutí, německé hnutí, hnutí na Sloven sku , a celkem jako zvláštní unikum hnutí na Podkarpatsku. 9

Strana neměla celkový strategický plán pro ovládnutí revo lučního hnutí v celé Československé republice, a proto toto stranické hnutí nemohlo vést proletariát celého státu do boje, jako nemohlo spojit naše hnutí s hnutím mezinárodním a ne

mohlo vést cílevědomý boj v rámci KI. Koneckonců musíme dospět k těm názorům , že to, co se dělo na Slovensku dosud, to byl jeden z největších hříchů tohoto vedení, a dospělo to tak daleko, že česká strana byla celkem odpoutána od ostat ních částí strany. Jaké názory zastupovali soudruzi v otázce

národnostní? Že tak, jako národnostní menšiny mestácké mu sí se spojit s českou buržoazií, musí se spojit proletářské men šiny se stranou ? Právě naopak. Je to přirozené, když díváme se takto na celkové položení Slovenska a vůbec národnostních menšin, že musí vést k tomu, že hnutí na tomto poli je odpou · táno od hnutí celkového . Toto hnutí musí vést celkem logicky

k likvidátorství. Máme ohromné těžkosti na Slovensku, když chceme uskutečnit skutečně revoluční linii. Právě proto, že na

Slovensku nebylo žádné politické hnutí, že stranický život, ce lá stranická práce byla nepolitická nebo neměla politickou

náplň, právě proto, že jsme si na Slovensku nebyli vědomi, že pro boj jsou tu dvě hybné páky, otázka agrární a národnostní,

a ty že nebyly zapjaty do celkového boje československého proletariátu. Právě proto nastal na Slovensku takový stav, kte 113

rý přímo hraničí s likvidací strany. Takové jsou poměry na tomto území, kde musí politika strany hrát největší roli. Jestli po dlouhé roky Jílek a celá jeho skupina, do které patřil Ver

čík, Safranko a ostatní, vedli hnutí takovým způsobem, ne můžeme od nich očekávat, aby vedli politiku agrární , národ nostní, protiválečnou správně, a právě proto musíme vyrvat z rukou těchto soudruhů toto hnutí, musíme je spojit s celko

vým bojem proletariátu v Československu. A jen když dáme skutečně bolševický podklad tohoto hnutí, můžeme vést pra cující lid Slovenska, průmyslový proletariát a rolnictvo, do boje proti buržoazii, za národnostní sebeurčení, na obranu Sovět

ského svazu , proti imperialistické válce. Appelt, Karlovy Vary : Chci říci jen několik slov k řeči sou

druha Scerna. Soudruh Stern učinil dnes na sjezdu strany opě tovně slavnostní prohlášení, jak to udělal již na více konferen

cích strany. Musime konstatovat, že prohlášení soudruha Ster na jsou naprosto bezcenná a že by bylo na čase, kdyby již soudruh Stern konečně o těchto věcech mlčel, neboť neshle dal potřebným podat analýzu svých chyb. Co až do teď řekl, nebylo nic než prázdná prohlášení. Soudruh Stern byl teoretic kou hlavou starého vedení strany. Hájil chybnou politickou

linii starého vedení strany až do posledního okamžiku. Musime projevit vůči soudruhu Sternovi největší nedůvěru. Soudruh Stern prohlašuje, že nese politickou odpovědnost za chyby sta rého vedení strany. Proto musíme mít zvláštní nedůvěru vůči

soudruhu Sternovi. Byl-li někdo 3 léta slepý, nemůžeme věřit, že najednou prohlédl. Říká, že nebylo zlým úmyslem vedení strany vést stranu do oportunistického močálu. Ale já prohla

šuji, kdyby to byla bývala zlá vůle, bylo by muselo toto ve dení být již dávno venku ze strany. Rozhodující pro nás je, sou druzi, že chyby, které byly spáchány, byly těžkými oportunis tickými chybami, které přivedly stranu na pokraj propasti. Soudruh Stern říká, že jsme neměli velkých politických bojů, abychom viděli, kdo je skutečně revolucionářem a kdo nikoli. Na to musí být odpověděno, že bychom museli čekat až do

revoluce, abychom věděli, kdo je oportunistou a kdo revolu cionářem. Musíme již dříve mít jasno, a zvláště ve vedení, ne boť jinak ztratíme velké boje, které jsou před námi. Sedí-li oportunisté ve vedení, povedou nás jen do oportunistického

močálu. Soudruh Stern položil otázku své spolupráce, prohlá sil, že chce prakticky ve straně spolupracovat. Strana bude spolupráci soudruha Sterna akceptovat, ale myslím, že sou druhu Sternovi bude jasno i v tom, že nemůže jít o jeho spolu práci ve vedení strany. Vedení musí být přeneseno výlučně na levou opozici. A soudruh Stern sám prohlásil, že bolševická

levice je nejlepší zárukou toho, že strana půjde kupředu. 114

Berzeczek, Moravská Ostrava ( mluví polsky ) : Já jsem v těž

ké situaci, neboť mi nebudete rozumět . Já jsem tu samotný polský delegát za polský proletariát těšínského Slezska. Při náším vám jeho pozdravy. Po válce zůstalo nás Poláků 10 000,

kteří jsme byli vydáni všem možným machinacím buržoazie, byla nám slíbena pomoc, ale dnes všichni trpíme pod útiskem

hospodářským, politickým a národnostním. Mluvím také jako zástupce malorolnického lidu. Naši malorolníci mají pochopení

pro komunistickou stranu , oni však potřebují od ní jasného ve dení. Naše poměry jsou odchylné od ostatních. Máme tu co či nit s československou buržoazií, která vystupuje jako utlačova

tel, máme co činit s polskou buržoazií a se sociálpatrioty, kteří sice vystupují jako ochránci polské menšiny, ale jsou po mocníky československé buržoazie. Poslední volby ukázaly, že Komunistická strana Československa má mezi malorolnictvem půdu. Jasně to ukázaly výsledky voleb. Je však třeba, aby strana dovedla ony soudruhy podchytit, aby dovedla se postavit

v čelo. Dnešní sjezd dělá na mne velice dobrý dojem, když vidím, že jsou zde shromážděni delegáti čeští, němečtí, slo venští i maďarští. Celý sjezd musí si být vědom toho. Měli by proto věnovat delegáti větší pozornost řečníkům, neboť to, co se tu mluví, je velmi důležité pro pracující lid. Mluví se

o krizi strany a přitom je tak malá pozornost. Pracující lid

je utiskován. Po těch těžkých porážkách musí se strana vzcho pit , musí se stát takovou, aby nezklamala naděje pracujícího lidu. Již dnes zbytečně mnoho času ztrácíme kritikou starých

chyb. Je třeba, abychom více mluvili o tom , co se bude dělat, ukázat cestu pro budoucnost. Bylo málo pracováno v rolnické otázce. Znáte učení Leninovo, že nemůže průmyslový proleta riát zvítězit bez rolnictva . Proto musíme věnovat více pozor

nosti zemědělské otázce. Musíme pracovat mezi rolnickými ma

sami. Je to práce těžká. Není ale pravda, že nemůžeme rolnic tvo získat. Pracující lid zemědělský je pod vlivem venkovské buržoazie. Půjdeme-li ale mezi malorolníky, podaří se nám je

vést. Vy, soudruzi, musíte vést malorolníky. To musí pochopit dnešní sjezd. Jestli to nepochopí, budeme mít další sjezdy, na kterých budeme mluvit o chybách, o krizi, o oportunistické

linii. Dělnictvo průmyslové musí jít k pracujícímu lidu ven kova. Jenom tím způsobem dojdeme k vítězství proletářské re voluce, k vítězství pracujícího lidu . Předsedající Hruška: Já přerušuji jednání na jednu hodinu. Nyní bude oběd. Delegáti, kteří nemají známky na oběd, ať si je zakoupí. Vedle toho všechny tiskopisy, které máte na stole,

ukliďte do tašek . Kdo má pomíchaný materiál český a německý, ať si ho vymění u soudruha Píška . Při obědě nedebatujte před

číšníky. 115

Odpolední zasedání Předseda Haken zvoní: Posaďte se. Kontrola legitimací. Při

pravte si legitimace. ( Zvoní. ) Pokračujeme v debatě, slovo má soudruh Ullrich .

Ullrich, Plzeň: Soudružky a soudruzil Dovolte mi nejprve dvě poznámky. Nejprve poznámku, která sem, myslím, ani ne

patří, ale poněvadž se již několik soudruhů o tom zmiňovalo, musím ji učinit. Týká se výtky, že opozice v Plzni zvolila do

krajského výboru člověka, který není členem strany. Stalo se tak proto, že dotyčný člověk byl za Jílkova vedení již dva roky v zemědělské komisi, a proto opozice, která neměla přístupu k aparátu, zvolila jej. Také soudruzi z Jílkovy skupiny proti to mu nic nenamítali. Pak bych chtěl učinit druhou poznámku a ta, myslím, je důležitá na dnešním sjezdu. A sice týká se vý

roku soudruha Kučery, člena zemského moravského zastupitel stva, který za řeči soudruha Kyrala, když tento se snažil uplat nit své likvidátorské názory, vykřikl na delegáty levé opozice:

„ Ticho, nebo budeme křičet také my na vaše delegáty !“ Zádám aby tento výrok byl protokolován, neboť myslím, že dostatečně

charakterizuje stoupence Jílkova směru, a můžeme na jeho zá kladě určit složení sjezdu. Poněvadž soudruh Kyral hájil ná

zory, které nemají s názory komunistické strany nic společné ho, a poněvadž se soudruh Kučera přímo za něho postavil, myslím, že je to důležité i proto, že soudruh Kučera patří ke skupině Jílkově. Proto žádám, aby výrok soudruha Kučery byl protokolován. ( Výborně. ) Soudruzi a soudružky, je také na >

mně, abych ukázal, jak pracovala skupina Jílkova na Plzeňsku, jednom z nejdůležitějších opěrných bodů mezinárodního im perialismu. VI. kongres KI správně ukázal, že centrálním pro blémem je problém válečného nebezpečí, a ukázal nám, že veš kerou svoji činnost máme k tomuto centrálnímu problému

soustředit. Podíváme-li se na poměry ve Škodovce, vidíme, a já to zdůrazňuji jednou větou, velikost a důležitost tohoto zá vodu, když uvážíme, že Škodovka může od prvního dne války při svém dnešním vybavení zaměstnat 70 000 dělníků. Přitom můžeme sledovat, že přes všechnu tu důležitost našli se sou

druzi, kteří nepochopili důležitost tohoto imperialistického bodu.

Ve Škodovce právě tak jako jinde byla falešná politická li nie. Tam se soudruzi soustředili úplně na to, že místo aby vedli proti sociální demokracii v masách boj, vedli pouze v zá vodech po vzoru německých oportunistů tzv. demaskovací po

litiku, která vždycky v takovém případě nemůže skončit ničím jiným než tím, že odhalí sami sebe. To se také stalo , a proto

můžeme vidět úpadek vlivu našeho na ostatní dělnictvo Ško 116

dovky. Jak se dívá na tuto otázku ústředí? Soudruzi, právě v době, kdy naše členstvo v závodní buňce a v odborech bylo

pasívní, kdy od nás dělníci odcházeli, kdy byla doba nejtěžší, jakou vůbec kdy známe na Plzeňsku, se objevil v „ Komunistic ké revui“ v roce 1927 článek soudruha Jílka, ve kterém dává

buňku ve Škodovce za příklad všem ostatním. To velice dobře charakterizuje, jak ústředí bylo informováno, jaký mělo názor na činnost a postup práce na Plzeňsku. Pokud se týče diskuse na Plzeňsku. Zatímco se všude jinde diskutovalo, v Plzni šli soudruzi Jílkova směru tak daleko, že schovávali i jílkovské člán

ky, aby diskuse vůbec žádná nebyla. Když převzala levá opozice vedení, zjistilo se, že tam jsou i jílkovské články, které byly schovány, aby nemusely být uveřejněny. Po krajské konferenci, na níž bylo Jílkovo vedení poraženo, měli soudruzi z Jílkova směru dvě eventuality. Buď pracovat, anebo se postavit na plat formu nepřátelskou proti straně. A tu je důležito konstatovat,

vzhledem k tomu, že soudruh Jilek utíká od odpovědnosti, to, že zkušenosti na Plzeňsku ukazují, že soudruh Jílek se ne vzdává svého nesprávného názoru. Právě na Plzeňsku, kde ve dení bylo dříve úplně jílkovské, se Jílkův směr postavil na

platformu nepřátelskou straně, organizuje dneska frakce, vysí lá docela frakční referenty bez vědomí a proti vůli krajského výboru. Tak dalece to dopracoval Jílkův směr na Plzeňsku. Jsem jistě dalek toho, abych poměry v našem kraji převáděl na po

měry v celé straně. Když přehlédneme názory od počátku Jil kovou skupinou hlásané, tu vidíme, že tady existuje spojení s ústředím a že všechny oportunistické názory v Plzni se obje vují s takovým zpožděním , jak dlouho jede rychlík z Prahy do Plzně. Jestliže soudruzi Jílek a Bolen doposud trvají na svém

stanovisku, jestliže dosud stále ještě převalují odpovědnost na celou stranu, o tom nacházíme doklady v článku soudruha

Bolena v „ Komunistické revui“ z 1. ledna 1929, kde soudruh Bolen mluví o postupu na vesnici, a vidíme, že opakuje totéž, opakuje tytéž názory, se kterými přišla Jílkova skupina po

porážce Rudého dne, že svaluje totiž odpovědnost na členskou masu. Soudruh Bolen píše :

„ Vinu nese bezesporně vedení strany, které nekontrolovalo, zda a jak jsou vydané směrnice a sjezdem uložené úkoly pro váděny. Ale ani vedení krajská a okresní a vedení vesnických i závodních buněk nejsou bez viny. Všechna tato vedení (as ni mi celá strana ) měla povinnost sjezdem uložené úkoly rozvést

a konkretizovat s ohledem na poměry v jednotlivých zemích, krajích a obvodech , přicházet s iniciativními názory atd. Daly by se na prstech jedné ruky spočítat kraje, které řádně usta vily krajskou zemědělskou komisi." Předseda zvoní : Za jak dlouho budeš hotov? Ullrich: Za dvě minuty. 117

Ullrich pokračuje : Tento článek ukazuje, jak se marně sou druzi z Jilkova vedení snaží svést ze sebe odpovědnost, kterou

na sebe vedení strany vzalo, na ostatní příslušníky strany. Soudruzi, z dosavadní zkušenosti vidíme, že soudruzi z Jílkova

vedení nejenže se nevzdali svých názorů, ale zahajují, jak je na Plzeňsku vidět, frakční boj proti straně, a proto myslim , že sjezd rozhodne, že do vedení strany patří jen stoupenci toho směru , který je zárukou, že strana bude z krize vyvedena, a to je levá opozice.

Soudruh S., Kladno: Když dostal se do našich organizací

Otevřený list, mohli jsme pozorovat jeden pro naše hnutí velmi smutný jev. Že totiž soudruzi v organizacích i soudruzi ve ve doucích orgánech strany, jak v okresním, tak i krajském mě

řítku, nechápali jednu těžkou pravdivost toho, co bylo obsaže no v Otevřeném listě. Soudruzi, já bych to přirovnal k jedno mu, to, co nedovedou chápat dělníci a většina příslušníků naší strany. Otevřený list nebyl tak chápán, jako není ještě do statečně dosud chápáno válečné nebezpečí. Soudruzi, Otevře ný list narýsoval nám docela jasně krach politické skupiny

soudruha Jilka. Jílkova skupina ve skutečnosti kapitulovala po Rudém dnu. Hned po Rudém dni provedla levá opozice nápor na vedení strany a snažila se získat otěže strany do svých rukou. Pro nás na Kladensku bylo to období, kdy musili jsme

a byli jsme nuceni hájit skupiny soudruha Jílka. Já chci říci proč. Kladenský kraj a většina krajského vedení v kladenském kraji stála od té doby, kdy skupina soudruha Jílka dostala se do vedení strany, v otevřeném boji se skupinou soudruha Jilka.

To bylo docela znatelné pro každého, kdo znal názory vedou cích soudruhů v kladenském hnutí. Pro kladenské soudruhy z krajského vedení strany byla skupina soudruha Jílka příliš mas..

revoluční, kladenské vedení podporovalo teorii o pasivitě My jsme věřili a zástupce EKI ve včerejším referátě se o tom zmínil, že EKI podaří se přesvědčit skupinu o tom, že má nesprávnou linii, že Jílkova skupina bude

také Jilka revi

dovat tuto linii. My jsme věřili tomu, že přizná svoje chyby

a podle toho zařídí svůj další postup. Ale při včerejším zahá jení sjezdu byli jsme svědky naprostého bankrotu politiky sou druha Jílka. To byl naprostý bankrot, to byl útěk od odpověd

nosti tak zbabělého rázu, že ani staří rakouští generálové z prohraných bitev tak neutíkali. My jsme očekávali, že Jílek

předstoupí před sjezd a že bude hájit svůj názor. Naproti to mu soudruh Jílek docela klidně vymlouvá se tím, že mu nebyl dodán materiál o hospodářských poměrech. Prohlášení soudru

ha Jílka je naprosto neupřímné. Soudruh Jilek, kdyby byl upřímný a revolucionář, předstoupil by a řekl by: Ano, politic

ky jsem naprosto poražen, přesto dávám svoje síly k dispozici strany a chci i nadále pracovat. Ale to se nestalo. Soudruh 118

Havelka, když mluvil, říkal: Soudruh Jílek není revolucionář,

on je politický profesionál. On se bojí, aby si to nikde ne rozházel, ani tedy u exekutivy. Proto tímto způsobem uhýbá

se odpovědnosti. Já chci znovu takové malé přirovnání. V kla denském kraji přesto, že v rámci celoříšském nastoupila sku pina soudruha Jilka, zůstali ve vedení soudruzi z tzv. historic ké pravice. Tito soudruzi také nediskutovali, nepropagovali své názory, prostě svou každodenní prací dávali najevo, že s po litickým vedením strany nesouhlasí, a snažili se provádět sabo táž strany a čekali na chvíli, kdy linie se zakymácí. Stačil

Rudý den, aby všechny pravé elementy na Kladensku udělaly nápor na stranu a aby snažily se odůvodnit porážku Jilkova

směru, že byl příliš levý, a snažily se tak dát svoje reformistic ké názory. Soudruzi, já jsem přesvědčen o tom, že soudruh Jílek, když odmítl předstoupit před sjezd , aby se zodpovídal, že je to proto, že bude čekat, až vedení strany zakolísá, aby

jeho skupina udělala nápor na stranu. V tom spočívá, proč soudruh Jilek včera na sjezdu nevystoupil a svoje politické názory neřekl. Soudruh Gottwald, když zahajoval sjezd, řekl: strana nachází se ve vážné situaci. Zuří buržoazie proti straně,

zuří reformisté, zuří všechny likvidátorské směry v našich řa dách. My máme v kladenském kraji nejlepší doklad o tom, že likvidátorský směr formuje svoje pozice proti straně. Sou

druzi, když vezmete otázku odborovou, když vezmete usnesení

ROI, můžeme docela dobře pozorovat, že vyskytuje se směr, kdy důvěrníci otevřeně vystupují proti usnesení ROI , a na druhé straně vystupuje směr, který říká: My souhlasíme s usnesením ROI, chápeme, že je to správná věc. Tento směr říká to do té doby, než jej postavíme před praktickou věc: Mohu vám říci doklad. Když se na odborovém aktivu jednalo o finanční pod poru boje textilního dělnictva, vystoupil soudruh Macák, jeden

z vůdců oportunistického vedení, a prohlásil : Je potřeba, aby chom tyto sbírky organizovali již pomocí toho nového aparátu přímo v závodech. Názor jistě správný. Ale když tam vystou

pili horníci a hovořili v debatě, říkali, lepší je to, abychom to provedli tím starým způsobem, poněvadž ten nový aparát není ještě zaběhlý. Tu vystoupil soudruh Macák a říkal : Právě

proto jsem navrhoval, abychom to udělali tím novým apará tem, neboť budeme mít možnost se přesvědčit, jestli toto ne dochůdče může nám vyhovovat nebo ne, jestli mu můžeme důvěřovat nebo ne. Co to znamená ? To znamená: My s tím

souhlasíme, ale prakticky to provádět nebudeme, poněvadž je nám to nepohodlné. My se budeme snažit, abychom to na prak tických příkladech analyzovali. Soudruzi, nyní k otázce diskuse. U nás v kraji jsme byli svědky jednoho jevu. Soudruzi zejména

z historické pravice nezúčastnili se diskuse. A je to charakte ristické, že to byl soudruh Šiška z Jilkovy skupiny, který dal 119

signál k diskusi, a po jeho článku vystoupily všechny pravé elementy, aby se diskuse zúčastnily. Soudruh Šiška převzal ci tát z rezoluce krajské konference mládeže, které on povídal, že považuje za politickou chybu, že byli zvoleni Formánek a Muna do krajského vedení, aby podnikl útok na levou opozici.

Soudruh Šiška ve svém článku říká několik perel, na které třeba reagovat. První perla soudruha Šišky je, když tvrdí, že není jisto, jestli levá opozice zachrání stranu, a říká, až děl

níci to řeknou, pak to budeme moci zjistit. Co to znamená ? To znamená chvostistickou politiku, kterou jsme již prožili, mohou-li dělníci určovat cestu komunistické straně, nebo ko

munistická strana má vést dělníky ? Druhá perla: Když říká, já jsem již takový oportunista, že nevidím politickou chybu v tom, když se do vedení kraje dostane soudruh, který zná

důkladně celý kraj a jinak je dobrým pracovníkem . To nikdo nepopírá, to je pravda, že v řadě soudruhů, kteří hlásají své likvidátorské názory, je řada dobrých pracovníků. Ale může nám být vodítkem, jak ten který soudruh organizačně pracuje, když vidíme, že jeho linie je nesprávná a že půjde nespráv nou cestou? To byl signál k tomu, aby se pravé elementy vzchopily k diskusi. To je charakteristické a dokazuje to, že

reformista se pozná podle toho, jak se dívá na mládež. Uvedu příklad. Třetí obvod kladenský na své plenárce, na které byli přítomni aparátníci se svými ženami, přijal rezoluci, která je namířena proti politické rezoluci mládeže. Rezoluce neobsahu je žádnou politickou analýzu, prostě toto : My si soudruha For mánka a Muny vážíme, ceníme je. Soudruzi v mládeži nám do sud žádnou práci neukázali. To je doklad toho, že soudruzi se

nemohou pustit do politické analýzy rezoluce mládeže. Je ne správné takto se dívat na hnutí mládeže, když nedovede si udělat představu o tom, jestli mládež udělala něco pro hnutí anebo ne. To je způsob diskuse, kterou vedou praví soudruzi v našem kraji. Stejnou rezoluci přijal městský obvod a závodní buňka v tiskárně Svobody. Žádná politická analýza, prostě je

nom postavení faktu: To jsou kluci, kteří ničemu nerozumějí. To je politická odpověď soudruhů ze skupiny soudruha For mánka a Muny. Já chci říci docela otevřeně : Na dnešním sjez du postavili jsme se proti oportunismu, já jsem přesvědčen o tom, že likvidátorské směry ve straně budou se snažit zkon

solidovat a budeme postaveni ještě před velmi těžké problémy, budeme nuceni ještě s pravými elementy velmi mnoho bojovat.

Soudruzi z Jílkovy skupiny říkají: Opozice se postavila proti koncentraci, vyhání dobré, straně oddané soudruhy od práce.

Soudruh Šiška píše přímo : Strana není zbytkový statek, na kte rém by měli hospodařit jen vyvolení. Ano, to je potřeba podtrh nout: Levá opozice musí určovat směr, politickou linii strany

a pracovat musí všichni soudruzi bez rozdílu politického smě 120

ru a pak poznáme každého z nich, že hájí svoje názory, a nic jiného. Proti koncentraci sil v organizacích jistě nebude se sta vět žádný soudruh z levé opozice. Myslím, když soudruzi z Jil kovy skupiny vytýkají, že opozice staví se proti koncentraci sil ,

že mají na mysli koncentraci politických názorů. Každá kon centrace politických názorů znamenala by politickou úchyl ku . To je krok doprava, a my musíme za každou cenu takový krok doprava odmítnout. Já chci říci k závěru jedno : Ve straně nebudeme moci mluvit o pravém nebezpečí, že pravé nebezpečí

minulo, dokud pravé nebezpečí vězí v druhém kraji, dokud pravé nebezpečí nepodařilo se nám zlomit. ( Potlesk .)

Urx, Moravská Ostrava : Soudruzi a soudružky ! Jaký je jeden z největších a nejdůležitějších úkolů V. sjezdu ? Jedním z nej větších a nejdůležitějších úkolů zajisté je zúčtovat co nejroz hodněji a nejopravdověji bolševicky se vším oportunismem , se vším likvidátorstvím, a dokonce fašismem ve vlastních řadách. Utvořit předpoklady toho, aby strana byla zbavena té hlízy, která ji požírá, která znemožňuje, aby revolučně pracovala , kte rá ji zneschopňuje vykonat velký politický úkol, který před ní v dnešní době stojí a který roste zároveň s růstem všech tříd

ních rozporů, které rostou s blížící se imperialistickou válkou proti Sovětskému svazu . Oportunismus, soudruzi, to je, který stranu naši přivedl do nejhorší katastrofy, jaká vůbec může komunistickou stranu stihnout. Do katastrofy odpoutání strany

od mas pracujícího lidu, která strhla naši stranu z vůdčího přináleží a bez kterého není bolševickou stra

místa, které

nou . Soudruzi, můžeme konstatovat, že oportunistická politika Jílkova vedení strany u nás na Slovensku se projevila v míře daleko nebezpečnější, ve formách mnohem ostřejších než

v krajích historických. Proč tomu tak bylo ? Zde je nutno krátce a jasně vystihnout, jakou úlohu hrálo Slovensko ve sta

bilizaci československého kapitalismu. Úlohu velice vážnou hraje i dnes a bude hrát i v době příští, hlavně v situaci váleč

ného nebezpečí. Československá buržoazie stabilizovala svoje hospodářství na zúžené základně a z velké části nejen na zá kladě zbídačení pracujícího lidu, zvýšeného vykořisťování a stoupající racionalizace, nýbrž též tím, že odbourala na Slo vensku velikou část průmyslu, aby se zbavila této konkurence,

aby získala trh , a tak dále. Utlak hospodářský přirozeně byl

proveden pomocí nejbrutálnějšího útlaku politického. Reakce na Slovensku běsnila od počátku mnohem ostřeji než v kra

jích historických. Byla na Slovensku vždy o několik honů na před, a proto také Slovensko bylo spíš zralé pro fašizaci než kraje historické. To všechno ještě znásobeno je na Slovensku otázkou národnostní a agrární, o které soudruzi zde již hovo

řili a ještě budou hovořit. Politika buržoazie na Slovensku ved la k zostřenějším třídním rozporům, má co činit vždycky s ma 121

sami radikálnějšími než v krajích historických. A strana sociál ně demokratická na Slovensku spíš než v krajích historických se změnila ve stranu fašistickou , stávkokazeckou , v orgán bur žoazie, zmaloměšťáčtěla o mnoho dříve než v krajích historic

kých. Jsou to jevy velice příznačné a musíme jim věnovat i vel kou pozornost, neboť to vyžaduje od strany vedle jejích všeo becných politických úkolů ještě zvláštní úkol. Proto nutno vě novat větší pozornost Slovensku . Je přirozené, soudruzi, že to

všechno dialekticky musilo vést k tomu, že při vypjatějších třídních rozporech v situaci, kdy jsou masy radikálnější, muse lo daleko spiše vést to na Slovensku k tomu, že tam oportunis tická politika minulého vedení se projevila katastrofálněji, ve formách nebezpečnějších pro stranu a k důsledkům pro děl

nickou třídu a zájem revoluce daleko horším. Soudruzi, a to nám praví toto : že nesmí se zůstat při dnešním poměru strany ke Slovensku, jak tomu bylo dosud. Ten poměr, jaký doposavad panoval, nelze schvalovat a nelze jej jinak nazvat než zločinem

na straně, na proletariátu. Neboť jaký byl poměr mezi vedením strany a Slovenskem? Toto bylo otázkou resortu , ba ani ne resortu . Jílkova skupina odevzdala Slovensko do monopolu soudruha Verčíka. To byl stav, který musil mít hrozné násled ky a také je má. Slovensko bylo reprezentováno ve vedení stra ny soudruhem Verčíkem a soudruh Verčík reprezentoval vedení strany na Slovensku. Přirozeně, že musili jsme po Rudém dnu,

1

kdy se katastrofa tato musila projevit v hrozivých formách, svést na Slovensku ostrý boj proti tomuto stavu , musili jsme

na něj ukázat, rozvinout před členskou masou v celé šířce ten to stav a narazili jsme zde při diskusi na pevné hradby a po zice toho oportunismu, který zuby nehty se drží a znemožňuje

utvořit všechny předpoklady, které jsou nutny pro stranu, a aby byla konečně na Slovensku prováděna správně politická linie, aby Slovensko se stalo otázkou celé strany. Soudruzi, je přiro zené, že jestliže takhle se věci měly, že dnes je na Slovensku oportunistické nebezpečí stále veliké. Podařilo se nám sice po liticky porazit soudruha Verčíka po urputném boji, po boji, ve

kterém soudruh Verčík několikrát, když prohlašoval, že sou hlasí s Otevřeným listem a platformou levé opozice, desetkrát

to sice prohlásil, ale desetkrát vedl prudké útoky nejen proti Otevřenému listu, ale také proti levé opozici, útoky za zacho vání pozice Jílkova oportunismu na Slovensku . Soudruzi, ne

stačilo a nestačí porazit soudruha Verčíka. Nestačí, když sou druh Verčík přijde a prohlašuje, že souhlasí s Otevřeným lis tem, že stojí na platformě levé opozice, že chybil, že jeho sta novisko nebylo správné, poněvadž ve skutečnosti bude provádět stále oportunistickou politiku. Nestačí to, poněvadž desetkrát

to prohlašoval a desetkrát to zvrátil. Je přirozené, že toto všechno bylo živnou půdou, aby se na Slovensku rozvinuly 122

1

oportunistické živly ve velké míře. Avšak není tam jen opor tunismus, není tam jen likvidátorství, nýbrž dokonce fašismus. Co jiného je hlohovecké memorandum, to je fašismus ve vlast

ních řadách, a je velmi zajímavé, že tito hlohovečtí fašisté, kteří chtějí likvidaci strany, rudých odborů, třídního boje, pře vedení strany do tábora fašismu, prohlašují, že „ súdruh Verčík je najlepší bolševik “, kterého poznali. Vidíme, jak úzce souvisí tyto směry, jak likvidátorství vede ke kontrarevoluci a k fašis mu. Je přirozené, že dnes, 'kdy před námi stojí na Slovensku veliké boje hospodářské a politické, že dnes, kdy pozorujeme velikou důležitost Slovenska ze strategického hlediska při vá lečném nebezpečí, které je akutní, hlavně při nebezpečí války

proti Sovětskému svazu, je nutno, aby strana věnovala co nej větší pozornost Slovensku, aby levé vedení, které musí být stra

ně dáno, vzalo tuto otázku za svou, neudělalo z ní zase otázku resortu. Pevně věřím, že levé vedení, které straně bude dáno, tento svůj úkol také splní. ( Potlesk .) Předseda Haken: Zástupce Komunistické strany Ukrajiny

přednese pozdrav Komunistické strany západní Ukrajiny. Je to soudružka Petronko a uděluji jí slovo.

Soudružka Petronko vítá sjezd jménem Komunistické strany západní Ukrajiny a předčítá pozdrav Komunistické strany zá padní Ukrajiny. ( Překlad soudruha Klímy. )

Ústřední výbor Komunistické strany západní Ukrajiny posílá bratrské KSČ bolševický pozdrav k V. jejímu sjezdu, jenž koná se pod znamením a heslem bolševizace, boje proti pravým opor tunistickým úchylkám a proti tolerantnímu stavění se k nim.

Ústřední výbor Komunistické strany západní Ukrajiny zasílá pozdrav jménem té strany, jež pracuje v podmínkách strašné

ho teroru pod bodáky okupačních katů a heroicky bojuje a vede masy do boje proti fašismu, proti polské okupaci, za sociální a nacionální osvobození pracujících ; jménem strany, jež v těch to podmínkách provedla ve svých řadách rozhodný a úspěšný boj proti oportunistickým úchylkám a nacionalistickému rene gátství části svého bývalého vedení. Ústřední výbor Komunis

tické strany západní Ukrajiny vyslovuje hluboké přesvědčení, že V. sjezd KSČ značí novou stránku v historii bratrské KSČ, stránku dalších úspěchů v bolševizaci, stránku bojovné mobili zace širokých vrstev na cestě vedení mas a jejich revolučního

boje proti útokům fašismu, proti válečným plánům, proti vojen skému útoku proti Sovětskému svazu, proti každému oportunis mu a sociální zradě. Komunistická strana západní Ukrajiny

s tím větší pozorností a sympatiemi sleduje práci sjezdu KSČ, protože v jejím boji za sociální a národní osvobození dělnic kých a rolnických mas, v jejím boji proti nebezpečí válečné. mu je mnoho problémů a úkolů společných s úkolem komu nistické strany polské. Jedním z takových úkolů je práce strany 123

v území Zakarpatské Ukrajiny, na onom území, jež podobně ja ko celé teritorium západní Ukrajiny bude hrát v budoucí vál

ce roli přechodního území mezinárodního imperialismu proti SSSR a proti sovětské Ukrajině. Komunistická strana západní Ukrajiny je přesvědčena, že v. sjezd KSČ udělí náležitou po zornost otázkám revolučního národně osvobozeneckého hnutí

na západní Ukrajině, že udělí náležitou pozornost tzv. ukra

jinským plánům mezinárodního fašismu a jejich konfrontování

s leninskou národnostní politikou mezinárodního komunismu, jež prohlašuje právo utlačovaných národů na revoluční sebe určovací právo až do odtržení, jež prohlašuje toto právo a bo

juje za ně. V. sjezd KSČ se koná v podmínkách vzrůstu revo lučních nálad mas ve všech zemích kapitalistického světa. Sou časně s tím vzrůstají útoky mezinárodního imperialismu na proletariát a utlačované národy. Vzrůstá buržoazní fašistický teror proti revolučnímu hnutí, proti komunismu. Tím větší vý.

znam má nyní boj za bolševizaci, za linii KI, pod hesly KSČ, pod hesly, pod kterými zahajuje svůj sjezd. Tento sjezd, jehož

leninská linie se projevuje v stranických masách , v jejichž řa dách je pevná vůle k jejímu provádění s pevnou odhodlaností,

jež je zárukou toho, že v nadcházejících bojích strana půjde vpřed, od úspěchu k úspěchu, od vítězství k vítězství, do koneč ného vítězství proletářské revoluce a komunismu. At žije bol ševická, bojovná KSČ, at žije KI!

P., Plzeň : Dnešní sjezd koná se v době, kterou považuji za velmi důležitou. Koná se v době bezpodmínečného nebezpečí

nové imperialistické války. Tento sjezd má dát straně poučení, aby dovedla strana vést členy i v tom případě imperialistické války, a dovedla tak přeměnit imperialistickou válku ve válku občanskou, ve válku třídy proti třídě. Snad někdo si pomyslí, že

jsem ustrašen tím válečným nebezpečím . Soudruh Kyral na psal, jestli někdo ručí, hrozí-li válečné nebezpečí v dohledné

době. Já, jako dělník plzeňské Škodovky, vidím toto nebezpečí blížící se války. V čem ? Ten ohromný vzrůst dělnictva ve

Škodovce, kdy téměř o 100 % vzrostl počet dělnictva, takže do sahuje počtu 20 000. Nevzrostl z toho důvodu, že by se jedna lo o nějakou konjunkturu ve věcech podřadných. To proto, že

Škodovy závody vyrábějí válečný materiál, granáty, střelivo, děla, ano, dokonce přikročilo se již k výrobě kuliček, které nevyráběly se od doby světové války. Je to věc, která podléhá rychle zkáze, a proto se nikdo nebude domnívat, že po výrobě zůstanou ležet. Jistě počítá se s tím , jistě počítají i s těmi

granáty. Ve Škodovce je i ohromná racionalizace. Za 5 let do kázali, že ' z 2000 kusů, vyrobených za 8 hodin , vyrobí se nyní

10 000 zapalovacích náplní za tutéž dobu na novém typu stroje. V tom vidíme to přímé nebezpečí války. Jsou tu ještě jiné

věci, které upozorňují na toto nebezpečí, a sice odstraňování 124

nepohodlných osob v závodě a úzkostlivé dbaní, aby se komu

nističtí příslušníci nedostali dovnitř závodu, dále neustálé za

hraniční vojenské deputace, které neustále chodí se dívat na to, jak se Škodovka připravuje na příští válku. Proti tomu je

zapotřebí se připravovat. Já, který pracuji na tomto válečném materiálu , považuji za velmi důležité dnešní sjezd na to upo zornit. Zvláště nové vedení, které na tomto sjezdu bude zvoleno, musí počítat s tím, musí dbát, aby dovedlo masy vychovat,

aby nová imperialistická válka nepřinesla nové zklamání, aby imperialistická válka, která přijde, nebyla pro nás rokem 1914, nebyla pro nás Rudým dnem . To považuji za nutné upozornit,

aby nové vedení to vedlo v patrnosti, neboť toto nebezpečí války se blíží. A proti komu se zbrojí ? Proti Francii, proti Anglii ne, já myslím, že se zbrojí jen proti SSSR , proti té šestině zeměkoule , která je jim nepohodlná. Nesmíme myslit, že budou vést boj o nějakou kolonii. To bude boj mezi kapi talisty a proletariátem . Vedení strany musí být jednotné, ne

smí to být koncentrace určitých skupin , což považuji za chy bu . Jak se ukázalo, je to jedině levá opozice, která snad stra

nu povede po správné linii, jsem pro to, aby se nové vedení skládalo vesměs z příslušníků levé opozice, aby si nové vedení toho úkolu bylo vědomo, aby se nevyskytlo, aby některé poli tické skupiny ovládaly vedení, ale aby to vedení bylo odpověd no za své činy, aby dovedlo vést dělnictvo do příští imperialis tické války.

Prohlášení pražské delegace Soudruh Haken: Soudruh Guttmann má slovo. Guttmann: Soudruzi a soudružky! Delegace I. kraje mne zmoc. nila , abych k řeči soudruha Havelky, v plénu pronesené, učinil následující prohlášení. ('Soudruh Guttmann čte prohlášení):

Delegace I. kraje se usnesla zaujmout stanovisko k řeči de legáta I. kraje, soudruha Havelky, a učinit sjezdu toto prohlá šení:

Delegace I. kraje prohlašuje, že názory, které projevil sou druh Havelka ve své řeči, jsou v naprostém rozporu se stano viskem delegace I. kraje a krajské konference, která tuto de

legaci zvolila. Řeč soudruha Havelky byla skrytým útokem na linii kominterny, které soudruh Havelka projevil nedůvěru . Odsuzujeme s největším důrazem , že soudruh Havelka obvinil kominternu ze spoluviny na oportunistické linii Jílkova vede ni ( souhlas mezi delegáty ) , ačkoliv je všeobecně známo, že 7

kominterna chyby ve vedení strany v posledním období nejed nou vytýkala a velmi ostře kritizovala. 125

Soudruh Havelka se oportunisticky vyhnul jasné odpovědi na otázku, zdali zásah kominterny do krize KSČ byl správný a zdali KI Otevřeným listem ukázala správnou cestu k řešení

krize a plnění usnesení VI. kongresu. Soudruh Havelka odpově děl na tuto otázku nepřímo tím, že vyslovil nedůvěru levé opo zici, která podle názoru kominterny, projeveného v Otevřeném

listě našemu sjezdu a ústy jejího zástupce, je jediným směrem, který je s to vyvést stranu z krize na správnou cestu leninismu. To, co naznačil ovšem dost jasně v plénu sjezdu soudruh Ha velka, rozvinul, byv k tomu v diskusi v delegaci přímými do

tazy donucen , v celé šíři a v plné ostrosti, inspirátor soudruha Havelky, soudruh Leonorovič, který není delegátem sjezdu.

Soudruh Leonorovič rozvinul v delegaci úplně trockistickou, straně a kominterně nepřátelskou kontrarevoluční platformu. Prohlásil po řadě dotazů , že nepokládá linii KI po Leninově smrti za správnou, že nesouhlasí s usnesením VI . kongresu , kte

rá podle jeho mínění jsou nesprávná, že nesouhlasí ani s pro gramem KI, který obsahuje řadu závažných chyb, že považuje za pochybený boj kominterny proti trockismu, že nesouhlasí ani s řešením krize v naší straně a že příští vedení strany, sestavené z řad levé opozice, nepovažuje za leninské, což zna mená, že povede proti němu boj . - (Soudruh Haken: Skan Soudruh Havelka se řadách delegátů. ) - Pobouření -

dál.

s těmito názory na dotaz v delegaci výslovně v plné míře zto tožnil. Pražská delegace odsuzuje s největším rozhořčením

úskočné chování soudruha Leonoroviče, který po celou dlouhou dobu diskuse skrýval svou trockistickou platformu a vloudil

se do řad opozice, poněvadž věděl, že při otevřeném hlášení se k těmto názorům by neměl ani 24 hodin místa v levé opo zici ani ve straně. Pražská delegace odsuzuje s veškerou

ostrostí kontrarevoluční názory obou soudruhů, považuje je za neslučitelné s členstvím ve straně a prohlašuje, že bolše vická levice v I. kraji jako vítězně v ostrém boji porazila oportunismus směru Jilkova a historické pravice, tak se vší

ostrostí povede boj proti kontrarevoluční trockistické ideologii až do jejího úplného potření . ( Po přečtení potlesk. ) Dále mluví soudruh Guttmann :

Soudruzi a soudružky! Dovolte mi, abych toto prohlášení doprovodil několika slovy. Jakmile zde v plénu promluvil sou

druh Havelka a jakmile jsme seznali, že soudruh Havelka začí ná tím, že klade levou opozici na jednu úroveň s Jilkovou

skupinou, že popírá správnost řešení krize strany, které dopo ručuje kominterna pro naši stranu, že vyslovuje pochybnosti

o správnosti linie kominterny po Leninově smrti, svolali jsme okamžitě delegaci prvního kraje a pozvali jsme do této delega ce také soudruha Leonoroviče, který je sjezdu přítomen pouze

jako pořadatel, a ne jako delegát. Naše podezření, že soudruh 126

Leonorovič je inspirátorem názorů soudruha Havelky, se uká zalo správným , avšak soudruh Leonorovič nerozvinul před námi onu platformu sám a dobrovolně, k tomu byl donucen teprve řadou našich dotazů , které jsme mu kladli, a velmi nerad, když

už byl přímo donucen , přiznal, že v podstatě stojí na základě kontrarevoluční trockistické ideologie. Když jsme se soudruha Leonoroviče ptali, proč v diskusi nevystoupil se svými názory, soudruh Leonorovič nám nejprve řekl, že proto, že je na za čátku diskuse ještě neměl, že se k nim dostal během diskuse . Když jsme se ho ptali, že neměl-li je včera , že je měl alespoň

už dnes dopoledne, po křížovém výslechu doznal, že s nimi nevystoupil proto, ač je měl již dříve, že prý jednal ze stano

viska, jak on říká, revoluční účelnosti, ovšem z našeho stano viska to znamená, že jednal ze stanoviska kontrarevoluční účelnosti, to znamená, že se vloudil do naší strany, do řad

levé opozice, aby, skrývaje své trockistické názory, zaujal ve vedení důležité místo, aby potom s větší účinnosti mohl praco vat pro kontrarevoluční trockistickou ideologii. K ilustraci uvá dím několik málo faktů . Když jsme se ptali soudruha Leonoro viče i soudruha Havelky, jak se stavějí k trockismu a směru soudruha Neuratha, jmenovaní soudruzi obojí směr odsoudili, Jeden soudruh ptal se soudruha Leonoroviče, nemá- li sklony

k trockismu. Soudruh Leonorovič to popřel. Soudruh Hrubý, dělník a delegát našeho kraje, jednou spíše žertem prohodil k němu, není-li trockistou. A soudruh Leonorovič to prohlásil za urážku. Z těchto všech fakt vidíte, že soudruh Leonorovič docela plánovitě, a on to přiznal, se vloudil do řad levé opozi ce, aby mohl ve vhodné chvíli vystoupit se svými trockistický .

mi názory s větší účinností. Soudruzi, soudruh Leonorovič nám navrhuje , abychom započali po sjezdu diskusi o trockismu v řadách naší strany, jako by po pět let již celá kominterna nevedla boj proti trockismu, jako by v ruské komunistické straně nebyla vedena diskuse o trockismu, jako by v KSČ nebyl trockismus také již dávno odmítnut. A nyní soudruh Leonoro vič přichází a radí, aby strana diskutovala o trockismu. Sou druh Leonorovič během diskuse se tajil svými názory, abychom

je nemohli potírat, abychom je nemohli vyvrátit a odsoudit, a nyní žádá, aby strana rozvinula širokou diskusi o trockismu. Soudruzi, my jsme v diskusi vedli boj s oportunisty, vedeme ve své denní politické práci boj s názory měšťáckými, reformis tickými, s Ečerem, Kovandou atd . Ale je nutno říci, že pove

deme diskusi proti trockismu, avšak ji nepovedeme uvnitř stra ny, nýbrž tak, že postavíme soudruhy mimo rámec strany, a jestli soudruzi, kteří na trockistickém stanovisku stojí, nedo stanou se na správné stanovisko, nezřeknou se svojí platfor my, pak nezbývá nám nic jiného, než abychom splnili usnese ni VI. sjezdu kominterny, is kterým soudruh Leonorovič ne 127

souhlasí, ale my všichni souhlasíme, a které praví, že pro ideo

logii trockismu není místa v řadách revolučního proletariátu. ( Potlesk .)

Pokračování v debatě

Haken: Soudruh Janek má slovo, potom soudruh Balega. Soudruh Janek, Moravská Ostrava: Soudruzi a soudružky! Ce lou řadou řečníků byl zde líčen průběh diskuse a krize ve stra ně. Je potřebí, abych ze svého stanoviska řekl také, jak si já

vysvětluji a jak já chápu celý vývoj diskuse, tak jak skuteč ně probíhala v naší straně po porážce Rudého dne. Soudruzi, bylo zde otevřeně řečeno několika soudruhy z opozice, že ban krot starého vedení, čili úžeji starého vedení soudruha Jílka,

projevil se nejvíce na dnešním sjezdu strany. Soudruzi, já kon statuji, že tento bankrot starého vedení projevil se ve dnech Rudého dne. Tedy, soudruzi, tehdy celé staré vedení Komunis · tické strany Československa ukázalo se nezpůsobilé a oportu

nistické. Po Rudém dnu, soudruzi, dostali jsme Otevřený list, a tento Otevřený list nejlépe kritizuje hloubku, kritizuje právě velikost tohoto bankrotu tohoto starého vedení, a nyní stoji

otázka, soudruzi, souhlasíme- li anebo souhlasili-li jsme s Ote vřeným listem anebo nesouhlasili- li jsme s Otevřeným listem. Ihned, jakmile vyšlo několik rezolucí některých krajů, sou druzi, jenom někteří soudruzi z opozice přišli s názorem , že Jílkova skupina tvoří novou platformu proti Komunistické internacionále. Soudruzi, dnes musíme otevřeně konstatovat,

že toto tvrzení některých soudruhů z opozice neodpovídalo pravdě. Nebylo, soudruzi, naší snahou, nebylo naší tendencí, abychom tvořili platformu proti kominterně a proti Otevřenému listu. Soudruzi, dopustili jsme se v některých rezolucích kraj ních chyb. Ale, soudruzi, tyto chyby, které byly učiněny, nebyly učiněny vůbec jako tvořící se platforma proti kominterně. Když jsme tyto chyby zjistili, když bylo na ně poukázáno zástupcem

kominterny a některými soudruhy z opozice, měli jsme tolik odvahy přiznat je a tyto chyby jsme opravili. Já konstatuji,

že ty nejdůležitější chyby byly opakovány 19. ledna v levé rezoluci hodonínského kraje, kde byla vysvětlována krize stra ny z objektivních podmínek. Nebylo to tedy naším výhradním monopolem. Soudruzi z opozice to dělali také. První nástup,

který byl proti tzv. Jílkově skupině, mluvíme-li již v tom smyslu o nějaké skupině, byl s tou tendencí vpálit na čelo Jílka, že má snahu vést odboj proti kominterně . Průběh diskuse ukázal, že to nebyla pravda. Uznali jsme chyby, my jsme měli odvahu to také říci ve svých řečech a ve svých článcích , také jsme 128

dovedli tohle jasně vysvětlit. A bylo zde několikrát zdůrazňo váno, včera i dnes, že soudruh Jílek a jeho skupina utíká od odpovědnosti. Soudruzi, byl jsem přítomen jednání v Moskvě v československé komisi. Soudruzi, takové závody v útěku od

odpovědnosti od některých členů starého vedení jsem viděl málokdy. Ale nebyli to členové Jílkovy skupiny. Byla to větši

na členů, kteří dnes se hlásí k levé opozici, kteří velmi lehce se přes otázku odpovědnosti přenesli. A, soudruzi, proto je ne

spravedlivé obvinění, že soudruzi z Jílkovy skupiny utíkají od odpovědnosti za čin starého ústředního vedení strany. Soudru zi, soudruh Stern již zde mluvil o otázce odpovědnosti, pokud je žádána ze strany opozice. Já konstatuji, že po této stránce svoji povinnost jsme také splnili a svoji porci povinnosti jsme

na sjezdu také, soudruzi, vzali. Soudruzi, první manévr, který byl proti nám namířen a který byl formulován tvořením nové platformy proti kominterně a od kterého se potom potichu couvlo ( Gottwald: Necouvlo ! ) , 9

našel dnes pokračování v prohlášení soudruha Frieda. Soudruh Fried na začátku sjezdu přečetl zde připravené a napsané pro hlášení při otázce referátu soudruha Jílka, v němž formuloval stanovisko své v tom smyslu , že Jílkova skupina zahajuje ote

vřený boj proti straně. Soudruzi, to je velmi těžké obvinění. Sou druzi, já prohlašuji s plnou odpovědností, že to není pravdou. Soudruzi nám nedokážou, že bojujeme proti straně. Až do dneš ního dne, pokud stojíme na svých místech ve straně, plníme své povinnosti a, soudruzi, plníme také své povinnosti v tom

smyslu, že provádíme v praxi obrat doleva. Já bych se jen, sou druzi, odvolal na poslední činnost krajského vedení v Moravské

Ostravě. Soudruzi z Ostravy by mohli vydat o tom své svědectví. Odmítám, soudruzi, obvinění soudruha Frieda, že bych já anebo jiní soudruzi organizovali , připravovali anebo vedli boj proti

straně. To není pravda. ( Výkřik: Tam jsme je přistihli, v Plzni.) Soudruhu Ullrichu, mohl bych mluvit o úrovni tvého referátu, ale já se o tom zmiňovat nebudu.

Soudruzi, ještě jednu věc bych chtěl říci k otázce referátu na sjezdu. Soudruh Gottwald přednesl velmi dlouhý referát.

To je pravda. Ale jestliže rozebereme tento referát, pak mu síme konstatovat, že soudruh Gottwald nám nerozvinul na zá

kladě reálných skutečností v Československu hospodářskou a politickou situaci. ( Výkřik : Byla to vaše povinnost! ) Moje po vinnost to nebyla . Já jsem, soudruzi, nebyl členem starého ve

dení. ( Výkřik : Děláš advokáta Jílkovi.) Soudruhu Kopecký, mlč, ty máš nejméně co mluvit. Mohl bych mluvit o tvé činnosti

na Ostravsku, když jste chtěli vydat plakáty a letáky v otázce trockismu. Mluvíme-li o této otázce připravování letáků a vy. dání plakátů pro Trockého v Ostravě, pak konstatuji, že neob 129

viňuji opozici, že je trockistickou. Já jenom mluvím o případu Slánského a Kopeckého na Ostravsku. Já jenom konstatuji, že soudruh Gottwald ve svém referátě

nám nepřinesl skutečně věcný a obsáhlý, na základě faktů vyplývající rozbor hospodářské a politické situace v Českoslo

vensku. To je, soudruzi, nedostatek. Já mám právo a povinnost tento nedostatek Gottwaldovi vytknout.

A nyní, soudruzi, několik slov k otázce posledního boje tex tiláků. Za jaké situace připravoval se boj textiláků u nás? Soudruzi, situace pro nás, pro stranu a pro dělnictvo byla příznivá. Byla situace stávková, byla bezprostředně stávková situace, tedy byla také naděje, že tento boj skutečně, bude-li veden a byl veden po správné linii, skončí úspěchem pro naši stranu. Ale, soudruzi, nechci zde rozebírat otázku jeho přípra vy, pokud se týká rozsahu jednotlivých textilních revírů . Vím jenom , že do boje samotného nebyly pojmuty reviry následu jící: Ústí n. Orlicí, kde pracuje asi 10 000 textiláků, krnovský, kde pracuje daleko přes 10 000 textiláků. Tam se neudě lalo téměř vůbec ničeho. Pokud se týká Frýdecka, byl tam boj veden bez vědomí centrály. Soudruzi, o těchto věcech >

nechci mluvit. Ale byl zde včera hodnocen tento boj . Já bych

měl k tomu tuto připomínku. Mám dojem, že v přípravě tohoto boje byla učiněna nedostatečná ideologická připrava zdola uvnitř našich organizací. (Výkřik : Sýkora ! ) Soudruzi, Sýkora ji dělat nebude, to já vím . Nejen ve straně, ale i v rudých odborech, myslím , že nebyla učiněna dostatečná ideologická příprava pro tento boj . Soudruzi, to také do určité míry snad zavinilo, že první etapa tohoto boje do určité míry skončila s určitým neúspěchem. Tedy, soudruzi, u nás na Frýdecku ten to boj byl neobyčejně těžký. Máme tam 6000 až 7000 texti láků, z nichž pouze 11 je odborově organizovaných v MVS. Tedy to je, soudruzi, jistě cifra naprosto nepatrná. Vedení ta

kovéhoto boje tam musí být prováděno s neorganizovanými, s indiferentnimi. Je pravda, že se nám podařilo již utvořit v těchto 13 závodech akční výbory, které však nejsou dosud

dostatečně silné, ale stupňováním příprav očekávám a jsem přesvědčen, že do 14 dnů provedeme tento boj na Frýdecku

za zvýšení mezd a proti racionalizačním metodám , které ze jména tam , na Frýdecku, hrají rozhodující roli.

Soudruzi, ku konci bych chtěl říci : Téměř všichni, kteří mlu vili přede mnou, učinili za všechno, co bylo, odpovědným sou

druha Jilka a jeho skupinu. Soudruzi, zmínil jsem se, že to je velmi lehké přenesení se přes odpovědnost i soudruhů dru hých. Ale pokud se týká nového vedení, jsem názoru, aby bylo

homogenní, aby skutečně mělo možnost a všechny prostředky a aby, soudruzi, také bylo složeno tak, jak skutečně příkazu

je sjezd, a tak, jak to výsledek krajských konferencí ukázal. 130

Předseda Haken: Slovo má soudruh Balega. Soudruh Balega ( mluví ukrajinsky, překládá soudruh Klíma ) :

Mluvím jako delegát Zakarpatské Ukrajiny, kde prožívá pro letariát stupňovaný útlak hospodářský, sociální a národnost ní. S, ezd musí přinést také nám na Zakarpatsku ozdravění. My více než kdy jindy pocítili jsme na Zakarpatské Ukrajině

oportunistickou linii strany. Viděli jsme to ve volbách, kde projevily se přímo oportunistické názory na příčiny poklesu hlasů strany ve volbách. Soudruh Gáti vystoupil s názorem , že příčina naší porážky je to, že od nás odpadly bohaté vrstvy vesnice. Skutečnost je však naprosto jiná. Od nás neodpadli jen vesničtí kulaci. Máme co činit s tím, že u nás na vesnici

odpadla od nás právě vesnická chudina, která je nejvíc vyko řisťována. Oportunistická linie strany na Zakarpatsku táhne se již řadu let. Celým ostřím projevila se zvláště v rolnické otáz ce. Nesou za ni plnou odpovědnost stoupenci Jilkovy skupiny.

Naše politika v otázce agrární neodlišovala se vůbec od poli tiky sociálně demokratické a od politiky agrární strany. Nej lépe je to patrno na požadavcích, jež vytyčila krajská kon ference minulého roku, kde bylo ústředí zastoupeno soudru

hem Bolenem, který také na rezoluci spolupracoval. Tam se žádá nájem zemědělské půdy pro rolnictvo za mírné poplat

ky. Namísto aby se žádalo bezplatné přidělení půdy, žádá se prostě nájem, takový požadavek, který může vytyčit každá buržoazní strana. Naprosto nebral se žádný zřetel na třídní di ferenciaci na vesnici. Vytyčily se všeobecné požadavky ta

kové, aby se přidělila půda do nájmu všem vesničanům , aniž se při tom řeklo, které části vesničanů se má půda dát. Dá le mluvilo se o předání lesů, a zde jsou dokonce hesla o předání lesů okresům. Dnešním okresům , fašistickým úřa dům, které provádějí proti našemu hnutí takový neslýcha

ný teror. Těm mají se podle požadavku naší krajské konferen ce dát, aby tyto potom mohly dále provádět ještě větší teror a korupci. Oportunistická chyba se také projevila v komunální politice. Před volbami přišly do organizací pokyny, že v čelo

našich kandidátních listin mají se postavit elementy, které mají ve vesnici vliv, a dopadlo to tak, že potom naše organi zace postavily do čela kandidátní listiny nejbohatší živly , ma

jící jiné zájmy než obrovské masy vesnické chudiny, která na naše kandidátní listiny hlasovala. Pak ovšem se stalo, že bě hem krátké doby z 80 starostů a náměstků starostů na 40 musilo

být zbaveno mandátu . Tyto elementy přišly do naší strany pro to, aby získaly pomocí našich hlasů mandáty. Ale potom posta vily se proti zájmům vesnické chudiny. Jsem sám rolníkem , pocházím z vrstev vesnické chudiny a znám, jak veliký vliv má třídní diferenciace u nás. Dosavadní postup na venkově 131

byl naprosto nesprávný, poněvadž strana neshromáždila kolem sebe vesnickou chudinu a tuto přímo od sebe odpuzovala . Ta to oportunistická politika strany projevila se také v sociálním složení našich organizací. Naše práce na venkově byla vedena

heslem „ Venkov jedna rodina “, tímto heslem , pod kterým vy 9

stupuje buržoazni agrární strana. V organizacích projevilo se to tak, že odcházela od nás vesnická chudina a rostly elemen ty kulacké. Nutno se také zmínit o důležitosti otázky váleč ného nebezpečí. Soudruzi, kteří podceňují válečné nebezpečí, měli by přijít k nám, měli by se podívat na ten režim, jaký na

Zakarpatsku je, a přesvědčili by se o tomto nebezpečí, že není frází, nýbrž skutečností. Projevuje se to stupňovanou fašizaci na takových případech , jako je Boroňava . O případu boroňav

ském je nutno zmínit se zvlášť. Případ tento vzbudil v masách velké pobouření. Všechen pracující lid očekával, co strana bu de dělat. Čekal, že strana provede velikou akci. Ale co se sta lo ? Ani v časopisech se neobjevila zpráva o tom včas, nebyla provedena žádná akce. A stanovisko vedení v této otázce, kte

rá měla být východiskem veliké protifašizační akce na Pod karpatsku, bylo rovněž nesprávné. Zachovalo se k celé záleži tosti lhostejně a zprávy v ústředním orgánu strany objevily se

teprve po dlouhé době, až sešel se měštácký parlament. Tedy v parlamentě se dělala akce, a ne mezi pobouřenými masami. Diskutovalo se o otázce, jsou - li masy aktivní. Na Zakarpatsku máme celou řadu případů, které jsou neklamným důkazem to ho, že masy aktivní jsou. My máme přímo ve vesnici vystou

pení vesnické chudiny proti daním , vystoupení proti fašistic kým úřadům . Ale co vidíme ? Vidíme, že tyto boje, tento odpor strana nijak neorganizuje, že strana tyto boje, toto po

bouření, tuto radikalizaci nijak neorganizuje. Masy potřebují jen vůdce. Tímto vůdcem musí být komunistická strana. Nové

vedení strany musí si více všímat otázky Zakarpatské Ukraji ny, než tomu bylo za vedení starého, jež této otázce nevěnova lo dostatečnou pozornost. Poukazuji na válečné nebezpečí, jež právě otázku Zakarpatské Ukrajiny staví na čelné místo . Stra na musí věnovat zvýšenou pozornost organizování hospodář ských bojů nejenom městského dělnictva, ale také vesnického

proletariátu, lesního dělnictva, dělníků viničných, žňových, se zónních . Je naprosto nesprávný názor, který tady vyslovil

slovenský soudruh, že vesnické masy nechtějí bojovat. Skuteč nost je taková, že masy bojovat chtějí, je jen zapotřebí, aby tady byla strana, která by masy vedla. Vesnická chudina se nebojí boje, vesničané pojímají otázku boje mnohem vážněji než soudruzi z ústředního vedení chápali tuto otázku na Rudý

den. Vesnická chudina neutíká z boje tak, jako uteklo tenkrát ústředí. Je potřebí, aby bylo zvoleno vedení takové, jež by za bezpečovalo opravdovou bolševickou politiku a dovedlo masy 132

vést k splnění úkolů, jež před ním stojí a jež jsou účelem hnutí . ( Potlesk . )

Soudruh Synek, Praha: Jménem říšské organizace mlá deže jsem povinen zaujmout stanovisko k vnitrostranickým problémům , informovat sjezd o situaci svazu a úkolech , které

před svazem i stranou v otázce mládeže stojí. Hodnotíce si tuaci strany, jsme názoru, že centrálním problémem strany je

boj proti likvidátorství. Sjezd, který uzavírá řešení krize ces tou diskuse, je povinen dát straně linii, po které když strana

půjde, bude schopna v ohni každodenních bojů docílit defini tivního řešení krize. Sjezd je dále povinen učinit taková poli tická a organizační opatření, která zajistí straně postup proti

likvidátorskému nebezpečí, které je hlavním nebezpečím ve straně. Diskuse, která zejména ve své počáteční etapě měla

značné chyby, a hlavní chybu, že příliš v abstraktní formě uka zovala cestu k řešení krize, tato diskuse v posledním období přišla do stadia, kdy zaznamenává celou řadu úspěchů. Ve vývoji strany projevilo se to kladně tím, že podařilo se straně odhalit oportunismus ve všech jeho formách , a nejvýrazněji právě tehdy, když strana, resp. její bolševický směr, počal

obracet linii strany doleva . Tak jako opozice, tak všechny ostatní směry ve straně prodělaly průběhem diskuse celý vý voj . Zatímco ale opozice překonávala své chyby, které ukazo

vala na počátku diskuse, zatímco opozice v boji proti oportu nismu zesílila a ideologicky se vyjasnila a v textilním boji ukázala již, že je skutečným nositelem levé linie ve straně,

ostatní směry potvrdily jen fakt, že v dnešním období každá úchylka rychle se mění v likvidátorství. V tom ohledu možno

poukázat na textilní boj, který je pro stranu a celou dělnickou třídu dalekosáhlého významu, z toho důvodu, že v tomto boji

poprvé strana uplatňuje novou linii v hospodářských bojích a v boji její správnost potvrzuje. Textilní boj je důležitý také

tím, že rýsuje budoucnost strany, ukazuje straně, jak těžké úkoly před ní stojí, poněvadž tak, jak bude prosazovat linii, kterou dnes sjezd naznačí, tak budou vystupovat všechny špat né elementy, budou vystupovat sociálně demokratické tradice, bude růst nebezpečí likvidátorství. V tomto textilním zápase ukázalo se na stanovisku směru soudruha Jílka, jak rychle oportunistické úchylky přecházejí v likvidátorství, a Jílek, kte rý postavil textilní boj a jeho výsledek naroveň s výsledkem Rudého dne, stal se tímto oceňováním textilního boje součástí

reformistického protikomunistického tažení v našich vlastních řadách , dostal se do situace, od které je již jenom krok k aktivnímu likvidátorství. V průběhu stranického zápasu uká

zalo se také, jak pravdivá byla ta charakteristika, kterou mlá dež poprvé vtiskla do své rezoluce, kde charakterizovala směr Jilka jako politicky bezzásadový a kde ukázala, že tato bez 133

zásadovost je nejtypičtější a v dané situaci z hlediska dale kosáhlých stranických úkolů, z hlediska objektivní situace nej

nebezpečnější vlastností tohoto směru. Tato vlastnost tohoto směru , politická bezcharakternost, vyvrcholila včera na sjezdu, kdy již i těm soudruhům , kteří dosud pochybovali, bylo jasně

ukázáno, že toto ocenění směru Jilka je úplně správné. My, soudruzi, jsme toho názoru , že i když dnešním sjezdem končí řešení krize cestou diskuse, že strana stojí před velkými, těž

kými boji, že strana bude v situaci, která bude mnohem těžší, než byla situace, kterou prodělávala strana v období první kri ze. Proto horší, poněvadž dnešní vnitrostranická krize pochází z jiného historického prostředí, protože krize zastihuje stranu v jiném stupni, v jiném stadiu vývoje a v důsledku toho všech

ny protiklady a rozpory ukázaly se mnohem ostřejší. Z hledis ka této perspektivy a vzhledem k velikým úkolům, které před stranou stojí, vzhledem k tomu, že stojíme v situaci akutního

nebezpečí války, stavíme otázku příštího vedení tak, že toto vedení, má-li být schopné a plnit úkoly, které před stranou stojí, má- li být s to vést úspěšný boj s likvidátorstvím , pak toto vedení musí mít potřebnou vnitřní soudržnost, musí být

ideologicky a politicky jednotné, musí to být homogenní vede ní, vedení skládající se ze soudruhů, kteří dokázali, že stojí na platformě opozice. Chci se zmínit o tom , jakým způsobem mládež od okamžiku, kdy ve straně vypukla krize, zúčastnila

se řešení krize. Od prvého okamžiku, co vypukla krize v KSČ, postavila se mládež po bok opozici. Je třeba konstatovat, že

i mládež musila prodělat určitý vývoj, než dopracovala se k správnému stanovisku, protože i mládež měla špatné vedení, které mělo řadu znaků společných straně, které vedly k tomu, že i mládeži nebylo v prvém okamžiku jasno, jak těžká je

situace strany a jaká cesta z této situace vede. Ale je třeba podtrhnout, že mládež od prvého počátku snažila se podporo vat opozici, i když sama dopouštěla se chyb a sama prodělala

vývoj, během kterého cestou diskuse překonávala chyby. Sou druzi, svaz mládeže ale vyvodil již také důsledky z chybné politiky svého vedení, provedl v posledních měsících minulého roku reorganizaci, a tato reorganizace přivedla i obrat v otáz ce poměru opozice k mládeži, obrat v účasti mládeže na vnit rostranické diskusi. I když je pravda, že všeobecně je možno říci, že účast mládeže na diskusi byla slabá vzhledem k ideo

logické slabosti mládeže, musíme zaznamenat značný pokrok proti prvnímu období před reorganizací svazu. Mládež ukázala poctivou vůli podporovat opozici a také v celé řadě důležitých

případů ji podpořila a pomohla k úspěchu. My jsme docílili baké toho, že všechny nejasnosti, které se ukázaly ve svazu mládeže, byly překonány. Ve svazu mládeže byl to pouze je

diný kraj ostravský, kde soudruzi měli nesprávné oportunistic 134

ke stanovisko. Ostravský kraj stál na linii Jílka. Dnes na V. sjezdu celý svaz mládeže stojí na linii opozice, i v kraji ostravském byl prapor opozice již před sjezdem vztyčen. Uká

zalo se na průběhu diskuse, že mládež patří k nejlepším a nejprůbojnějšim částem opozice. Mládež sice pro svoji ideolo gickou slabost nemohla se v dostatečné míře zúčastnit diskuse a zúčastnila se jí tím méně, čím abstraktnější byla její forma,

ale jakmile přišlo k praktickému provádění nové linie v textil ním boji, potvrdilo se, že mládež bude jedním z nejlepších no sitelů linie opozice a že mládež bude z těch, kteří budou pro

bojovávat linii KI. Tím je také charakterizován poměr mládeže k opozici. Jako od počátku trváme na tom, že opozice je je

diným směrem, který je s to přivodit ozdravení strany, který je s to stát v čele strany, který je jedinou progresivní silou , a jako od počátku dáváme všechny sily k dispozici opozici. Jestliže v rezoluci ústředního výboru mládeže těsně před sjez dem přijaté říkáme kromě toho, že náš poměr k opozici bude

vždycky vytvářen tak, aby zachována byla možnost kritiky opozice, resp. příštího vedení, neznamená to nic jiného než zamezit, aby se neopakoval stav politického chvostismu minu lého obdobi ze strany vedení mládeže, který je tak nebezpeč ný pro vývoj opozice, pro vývoj strany, pro vývoj mládeže. Nyní, soudruzi, k otázkám mládeže.

Od posledního sjezdu strany situace ve svazu mládeže se značně zhoršila . Již jsem řekl, že vedení svazu mládeže bylo

špatné, mělo nesprávnou politickou linii, nesprávnou v ob lasti všeobecných politických a vnitrostranických problémů, v oblasti politiky mládeže zvlášť. Tuto politiku vedení mlá deže úplně zanedbávalo a dokonce neprovádělo . To vedlo k to mu, že ve funkcionářských kádrech svazu mládeže vznikla

krize, jejíž hlavní příčina leží v nepatrné politické aktivi tě svazu , v tom , že svaz nedovedl se stát vůdcem dělnické mládeže v . každodenních bojích , že nedovedl volit metody od

povídající psychologii a zvláštnímu založení mladého dělníka, že nedovedl stát se masovou organizací dělnické mládeže. Krize projevila se ve všeobecné ochablosti, v slabé účasti na

vnitrostranické diskusi, silnou fluktuací a úbytkem členstva, takže Svaz mládeže čítá na V. sjezdu KSČ 10 000 členů. Svaz mládeže přistoupil k řešení této krize. Uplatňuje usnesení V. kongresu KIM, tvoří podmínky k tomu, aby svazu mládeže

byl zajištěn přístup k masám dělnické mládeže, aby nastoupena byla cesta masové práce, která vede k tomu, abychom z Ko munistického svazu mládeže vytvořili masovou organizaci a

vůdce dělnické mládeže. Tento proces nápravy v mládeži za počal ve zmíněném listopadovém zasedání svazu mládeže, kde ústřední výbor začal s reorganizací, kde zajistil složení příš tího vedení, aby postup byl lepší, linie správná a aby byly 7

135

napraveny chyby předcházejícího vedení. Je třeba konstato vat, že svaz mládeže docílil již určitých úspěchů od této re organizace, že je docílil jak v otázce účasti mládeže na vy řešení vnitrostranické krize, tak i v otázce hnutí mládeže, a že to byl právě textilní boj, kde se ukázalo, že vedení svazu i or

ganizace pochopuje, že je nutno provést pronikavý obrat v ce lé dosavadní činnosti svazu , obrat k masám dělnické mláde

že, že je nutno změnit pracovní metody mládeže a že v tomto smyslu docílil již svaz určité úspěchy právě v textilním boji, kde mládež stála na špici. Je ale třeba konstatovat, že obrat

v tom smyslu, jak jej naznačil ústřední výbor v Otevřeném listu k členstvu, ještě nenastoupil a že je úkolem strany reor ganizovat vedení a celému svazu mládeže ze všech sil pomá hat tento obrat v mládeži přivodit. Chci mluvit o tom, jaký poměr v dnešním období máme me zi stranou a mládeží. Také tato otázka prodělávala určitý vý

voj . Jestliže v prvním období strany měli jsme úplně nepřá telský poměr k mládeži, jestliže strana měla stanovisko k mlá deži obdobné, jako mají sociálně demokratické strany, jestliže I. a II. sjezd strany neuměl zajmout stanovisko k otázkám mládeže, měli jsme již v druhém období změněnou situa ci. První vnitrostranická krize přivodila obrat v této otázce,

změnila poměr mezi stranou a mládeží v tom smyslu, že uzna la nezbytnost a nutnost organizace mládeže, že uznala význam

organizace mládeže a utvořila podmínky pro zajištění bolše vických vztahů mezi stranou a mládeží. Je třeba však konsta tovat, že vedení, které brzo po této krizi ujalo se strany, i v té

to otázce zhoršilo situaci, že sledovalo oportunistickou linii, a ke konci období shledáváme se s podobnými názory v otáz

ce mládeže, jak jsme měli v prvním období. V tomto období máme ten stav, že strana slovně uznává význam a nutnost organizace mládeže, ale vyčerpává své povinnosti vůči mlá deži nejvýš finanční podporou, subvencováním . Jestliže je v zá jmu dělnické třídy získat masy dělnické mládeže pro třídní boj , musí její předvoj , komunistická strana, tento úkol splnit

a učinit všechno, aby zde byl schopný a mocný orgán pro práci a dobytí mas dělnické mládeže. Je jasné, že tímto

orgánem může být pouze Říšská organizace komunistické mlá deže. Strana musí pochopit tento problém tím spíše, že sto jíme v období akutního nebezpečí války. Soudruzi musí vě

dět, že není možno vést vážný boj proti nebezpečí války, aniž bychom nevedli boj proti měšťáckému militarismu, a že není možno vést vážný boj proti měšťáckému militarismu, aniž bychom neměli masové organizace mládeže. To není jediný důvod, který vede stranu k tomu, aby daleko vážněji zabývala se otázkou mládeže, která vyvinula se na jednu z nejdůleži tějších a životních otázek strany. Máme ještě druhý vážny 136

důvod. V referátu soudruha Gottwalda bylo konstatováno, že sociální složení strany je velmi špatné. Věková hranice vel

mi vysoká, složení funkcionářského kádru je základnou pro trvalý růst oportunismu. Chce -li strana řešit otázku bolševi zace, musí řešit otázku mládeže, poněvadž ' s mládeží přichá zejí do strany ony mladé proletářské elementy, o nichž mluví Otevřený list, že je jich v řadách komunistické strany nutně

zapotřebí. Končím a pokládám za povinnost zavázat celý sjezd k tomu, aby pracoval ve smyslu těchto úkolů, aby snažil se a usiloval o to, aby se Komunistický svaz mládeže stal maso vou školou komunismu, která je schopna dát straně ideolo

gicky vyspělý a v boji vyzkoušený bolševický dorost. Soudruh Alex, Moravská Ostrava: Soudruzi! Dnešní sjezd

KSČ musí ukázat cestu , kterou musí strana jít v příští do bě. Ukázali jsme v diskusi směry ve straně, oportunistické směry, různé odstíny oportunismu a proti těmto oportunistic kým směrům jsme také bojovali. Dnes, soudruzi, právě pře de mnou řekl soudruh Janek z Ostravy, že Jílkova skupina měla dosavadní vedení strany v rukou, že tato Jílkova skupi na neutrpěla bankrotu na včerejším zasedání, nýbrž na Ru

dém dnu. Musíme položit otázku tak : Byl postup soudruha Jilka na včerejší schůzi bolševickým, čili nic? Bylo to vystou

pení za jeho názor, který tito soudruzi měli? Nel Zcela prostě odřekl projevit zde svůj názor, a nepokládal ani za nutno vy ložit delegátům svůj názor k nynější situaci, stanovisko do

savadního vedení strany ku všem otázkám. Říká, že tyto názo ry nebyly chybny, že toto vystoupení soudruha Jílka zde ne bylo politickým bankrotem , porážkou. Takové tvrzení musí být co nejostřeji odmrštěno. Nebot vystoupení soudruha Jílka ne dokazuje ničeho než pokračování této oportunistické politiky, kterou zde tento směr dále dělá. Chce zde dále zastávat ná

zor, soudruzi, jako by mezi levou opozicí a jeho skupinou nebylo žádných diferencí . To je nebezpečné. Tato bezzása

dovost je nebezpečná. Tato bezzásadovost se také neukazuje jen u soudruha Jílka, ale i v celé řadě rezolucí, od soudruhů, kteří se hlásí k této skupině. Ano, soudruh Janek ještě řekl, že chyby, které byly spáchány v jednotlivých rezolucích pro Jílkovu skupinu, nebyly vědomými. Musíme však přece říci, že

ostravské rezoluce představují platformu proti Otevřenému listu . Taková zastírání musí sjezd strany co nejostřeji zamit nout. Nejsme s tím nikterak srozuměni. Ostravská rezoluce

nebyla ničím než politickou platformou Jílkovy skupiny proti

kominterně. To prokázal jasně i předešlý řečník. Musíme tako vé vystoupení co nejostřeji odmítnout, že není takové, aby řešilo krizi. Tvrzení, že zde je kolektivní odpovědnost, je ne

správné. Musíme se zde dotknout ještě jiné otázky. Stano visko, které mělo ostravské krajské vedení po Rudém dni až 137

do krajské konference, je vyjádřeno v rezoluci. Četli jste to. Víte také její chyby. Krajské vedení však vydalo druhou re zoluci, která neznamená nic jiného než pokračování v dosa

vadní politice krajského vedení. Upouští od jednotlivých chyb, ale v základě to byla tatáž politická linie, která se vyzna čuje bezzásadností. Dnes vidíme totéž u soudruha Jílka, kde říká, že soudruzi z levé opozice se dopustili týchž chyb .

To je zastírání věcí. Z takového konstatování vychází zá věr, že mezi oběma těmito skupinami není zásadních roz dílů. Zapírá toto úsilí a myslí, že musí být vytvořen blok.

To je chybné a oportunistické. Takové tvrzení nemůžeme při jmout. Tolik k této otázce politického bankrotu Jílkovy sku

piny, který se zvlášt na včerejší schůzi projevil. K druhé otázce, to je otázka hospodářské analýzy soudruha

Gottwalda. Zde má soudruh Janek nejméně pravdu. Podal hos

podářskou analýzu během posledních let? Předložila sku pina Julkova analýzu ? A nyní přichází soudruh Janek a hledá chyby. Soudruzi, nyní otázka boje textilních dělníků ostravské oblasti. Soudruh Janek říká, že krajské vedení tam má správ

nou linii, že i v ostravské oblasti aktivně nastoupilo. Skuteč ně však to učinilo teprve po spontánní stávce ve všech ob lastech. Soudruh Janek přichází a říká, že jsme se dopustili těch největších chyb, že jsme nebyli ideologicky připraveni. Co znamená boj proti skupině Sýkorově, proti oportunismu v MVS ? Není to ideologickou přípravou boje? A jak se při tom Jilkova skupina projevila ? Jaké bylo její vystoupení?

Označil přerušení jako porážku, jako druhý Rudý den , a z to ho plyne chybné ocenění. Ale musíme říci, jak byl připraven boj ve frýdecko-místecké oblasti. Soudruzi tam byli voděni

z jedné schůze na druhou, ale krajské vedení nepřišlo na tyto schůze nikdy s akčním programem. Teprve v poslední době byl vypracován takový program . To nebylo dříve učiněno. Jia

ký názor projevil soudruh Janek na poslední schůzi krajské ho vedení? Řekl, že máme svou politiku řídit k spontán nímu vzplanutí v závodech, které máme potom dále vést. Hos podářské boje vést na podkladě spontaneity mas! Musel by se dříve organizovat boj v závodech ? Musíme připravovat, mu síme také při přípravách stát v čele, musíme jej vést od prvé

ho počátku až do vítězného konce. Právě tato věc dokazuje, že zde tento směr, který zde chce provádět v praxi správnou

linii, to říká, ale nečiní. Jak se staví ostravský kraj k boji horníků ? Dnes se tam připravují nová hnutí, vytyčují se po žadavky, ale musíme konstatovat, že krajské vedení bylo zce

la pasívní, že se nezabývalo ve všech okresích zásadně důle žitými otázkami k ideologické přípravě boje. Byla svolána ta táž konference, referenti vysláni z historických pravých, kte

ří mají provádět nový kurs. To není provádění nového kursu , 138

usnesení IV. sjezdu, to to není, kde je provedení v praxi? Známe v ostravském kraji také usnesení světového sjezdu a

provedeme je v práci. Chci ještě poukázat na úlohu, jakou má mládež v ostravském kraji. Zaujala z počátku chybné stano visko. Musíme říci, že v mládeži samé na základě diskuse a

usnesení ÚV se mládež, část mládeže, nyní probojovala k ná zoru opozice, musíme však říci, že ačkoliv krajské vedení za ortunistické stanovisko, mládež zamítla jednomyslně

ujalo

oportunistickou linii krajského vedení a vyslovila se pro linii ústředního výboru, že komunistická mládež v ostravském akti

vu vystoupila pro levou opozici a měla důležitou úlohu při provádění politiky kominterny a VI. světového sjezdu. To mu sí být provedeno v praxi potud, jak je potřebí, jak to ukázala poslední doba v boji textilních dělníků. Končím v naději, že strana i zde zjedná jasno v použití levého kursu v praxi.

Haken : Předsednictvu byl dodán návrh, aby vzhledem k to mu, že soudruh Jílek se vzdal referátu , bylo mu povoleno půl hodiny, aby mohl zčásti vysvětlit postup strany. Jílek: Prosím o chvilku déle, nevím, budu-li během půl

hodiny hotov. Budu se snažit, abych co nejstručněji vyjádřil to, co bylo nadhozeno. ( Výkřik : Měl jsi mluvit včera !) Haken : Je tu návrh z řad delegátů na půl hodiny. ( Vý

křik : Navrhuji neobmezenou řečnickou dobu.) Haken: Předsednictvo jednalo o návrhu soudruha Stulíka a usneslo se dát souhlas k tomu , aby řečnická doba soudruhu

Jílkovi byla přiznána půlhodinová, ale vyslovuje se proti tomu, aby řečnická lhůta pro tohoto řečníka byla neobmezená, po něvadž soudruhu Jílkovi byla dána příležitost referátem, aby své stanovisko objasnil. Nyní se soudruh Jílek přihlašuje k de batě a předsednictvo je náhledu, že půl hodiny mu může stačit. ( Hlasuje se. Návrh Stulíka na půl hodiny je přijat proti 6 hlasům .)

Jílek: Soudruzi a soudružky, předem

chci vyslovit, proč

se hlásím dnes ke slovu . Proto, poněvadž celá řada delegátů na mě zde apelovala , abych mluvil. Právě z těchto důvodů se hlásím, ne k vůli tomu, abych vám ztěžoval jednání, abych zde chtěl rozšiřovat nebo prodlužovat celkové jednání sjezdu. Také nechci reagovat na všechny otázky, které zde v debatě

nebo referátech nebo celým sjezdem během celého jednání byly proneseny. Omezuji se celkem na čtyři otázky, podle mého názoru nejdůležitější, a na to nejstručnější vyjádření,

aby bylo všem delegátům přítomným úplně jasno, jaké názory v té které věci jsem měl nebo mám. 1. Otázka textilního boje. Zde bylo mluveno, že jsem se spojil s aktivními likvidátory a že jsem toto moje spojenectví s likvi dátory prokazoyal stanoviskem v boji textilním. Chci říci, že toto tvrzení neodpovídá pravdě. Moje stanovisko, které 139

jsem vyjádřil v různých schůzích politbyra, je docela jiné.

Chci to dokázat ne svým výkladem , nýbrž citáty z nekori govaných výtahů mých řečí, které jsem v politbyru v této otázce měl. Četli jste také rezoluci, která byla uveřejněna v ,,Rudém právu “ , rezoluci polbyra o otázce textilního boje. Že nechápu změněnou situaci, která nyní je. Dedukovalo se tak z mé řeči, kterou jsem měl v polbyru a ve které jsem v pří hodném okamžiku , kdy má boj textilní být započat, projevil následující názor .

( Cituje německy a překládá česky .) Řekl jsem , že nyní v sou

časné situaci je ta nejpříznivější chvíle pro započeti boje a že musíme si být vědomi, že je to situace bezprostředně stáv ková a že musíme spojit všechny naše síly k tomu, abychom

nepřivedli boj do porážky. To jsem řekl k otázce započeti boje, při volbě momentů, kdy boj textilníků měl započít, což je totožné, co konstatovalo polbyro ve své rezoluci, že je bez prostředně stávková situace a že je nyní nejvhodnější moment k započetí boje.

Dále při likvidaci stávky. Tady se rozšiřuje pověra, že jsem srovnával předčasnou likvidaci textilního boje na Liberecku s porážkou, kterou utrpěla strana na Rudý den. Je to pověra, která se tu rozšiřuje docela neprávem. Co já v této otázce

pravím ? ( čte německy a překládá česky. ) Jistě máme řadu pozitivních momentů. Chování reformistů musí být při tom podškrtnuto. Nechci vypočítávat všechny pozitivni momenty. Proti pozitivním momentům, které se projevily, máme celou

řadu negativních, a to nejhlavnější je, že vedení stávky v Li berci ztratilo hlavu . Toto necharakterizovat jako porážku bylo by nesprávné, falešné, protože o této otázce nerozhoduje to, jak my o věci myslíme, nýbrž jak tento fakt sám na dělníky

bude působit. A dále tomu heslu, které je formulováno: „ Stáv ka je přerušena, boj se vede dál“, nebudou dělníci věřit. Nesmíme se obávat říci dělníkům pravdu ve tvář, musíme toto

charakterizovat tak jako porážku, nebo dopustíme se, jestli tak neučiníme, téže chyby, které jsme se dopustili po Ru dém dnu. Při tom celém hodnocení stávkového boje nesmíme přehlížet pozitivni momenty .

Myslím, soudruzi, že to není totéž, jestli takto jsem otáz ku formuloval, že nemůže nikdo dedukovat, že bych já tvrdil, že porážka, kterou jsme utrpěli teď v boji textilníků předčas

nou likvidací stávky na severu, že je to táž porážka jako na Rudý den. Z těchto dvou citátů je vidět, jaké stanovisko jsem zastá

val v polbyru v otázce textilního boje při jeho zahájení, nemluvě o tom, jak jsem se vyjádřil nebo jaké stanovisko jsem

zaujímal v době příprav, v době, kdy jsme připravovali boj. A dále máte druhý citát o tom , jaké bylo moje stanovisko ve 140

chvíli, když jsem hodnotil v polbyru ten fakt, když předčasně

byla likvidována stávka na Liberecku . Já jsem, jak na jiném místě v protokolu je zapsáno, charakterizoval jako těžkou

politickou chybu na oportunistické linii, poněvadž soudruzi v Liberci, kteří předčasně likvidovali boj textilníků, nepokusi

li se použít nových prostředků boje, nepokusili se, aby se stal z boje boj politický, aby tam třetí činitel v trojspolku, který

postupuje třídně proti dělnictvu , byl napaden, abychom s ním stáli v přímém zápase, tj. se státní mocí.

K otázce hesla . Jsem toho názoru, že heslo bylo nesprávné.

Heslo: „Stávka přerušena, boj se vede dál“ neodpovídá prav dě a je nesprávné. Také dnes samo „ Rudé právo “ v ranním čísle a ve „ Večerníku“ musí vyvozovat jiné konsekvence, nežli by mělo, kdyby toto heslo bylo správné. Dnes se pravi v ran

ním „ Rudém právu “: „ Je neslýchanou lží, jestli likvidátorské elementy tvrdí, že chceme východočeské dělníky již v tomto

okamžiku vést do stávky .“ Tolik v polemice „ Rudého práva“ s „Večerem“, kde se >

dále pravi:

„Likvidátoři operují lží, že jsou proti okamžitému zahájení boje. Tomu tak není. O okamžitém zahájení boje v nynější si tuaci nikdo nemluví. Nyní jsou nutny nejsilnější přípravy, by

mohl být boj na podkladě skutečné bojové jednoty zahájen v nejbližší době.“

Buď jedno, nebo druhé, buď to, co dnes tvrdí „ Rudé právo“ , je správné, anebo stávka je přerušena, boj se vede dál. Obojí správné nemůže být. A tvrdím, že to, co dnes píše „Rudé prá 9

vo“, je správné. To, s čím se jde proti reformistům navenek. Dále mi bylo vytýkáno, že jsem mluvil o tom faktu , že tím to bojem nebo výsledkem textilního boje je diskreditováno nové vedení. Nevím, jak se na to díváte, ale myslím , že určitý reflex celý výsledek této první etapy textilního boje na vedení strany bude mít. Soudruh Lenin pravil v diskusi o odborové otázce s Trockým: ( Výkřik Reimana: Necituj Leninal ) Nesmí se zapomínat, že politický vůdce odpovídá nejen za svou poli tiku, nýbrž také za to, co dělají ti, jež on vede. Jestli se stala těžká oportunistická chyba na Liberecku, a přiznáváme to všichni jednomyslně, pak nejen liberečtí soudruzi jsou za to

odpovědni, nýbrž také do určité míry leží odpovědnost na vedení strany.

A jaká byla linie boje ? Byla správná ? Já jsem také o této linii ... (výkřik Reimana) se vyjádřil, že se činí pokus o no vou správnou linii. (Reiman : Jen pokus .) Jestli tím do jisté míry bude také po tomto nová linie do určité míry trpět. Fak

tem nezvratným je, že výsledkem té první etapy textilního boje jsou posíleny pravé elementy, že přecházejí pravé elemen 141

ty do vyloženého povstání proti straně, a právě proto musíme být hodně opatrní . ( Hluk . )

Haken: Prosím, zachovejte klid. Jílek: K těm hlukům a k tomu ostatnímu : Chtěli jste mě slyšet, mluvím. Nepřejete-li si, abych mluvil, nebudu mluvit,

ale jestli jsem tady během včerejšiho dne a dnešního dne byl několikrát vyzýván, abych promluvil, prosím , já mluvím, může te mne vyslechnout. Poslouchal jsem je všechny, úplně klidně.

Soudruzi, nejenže se zde vytváří legenda o tom, že jsem tvrdil, že porážka v textilním boji, v této prvé fázi, je těžší nežli Rudý den, zrovna tak se vytváří legenda, kterou dělá polbyro. V posledním zasedání byla usnesena rezoluce, ve kte ré se praví: „ Jílek je proti usnesením VI. kongresu KI a IV.

sjezdu ROI.“ Takhle daleko nemůžeme jít, třeba to byl člo věk, který zaslouží nejpřísnější kritiky, i vůči tomu musíme se držet, nejen abychom jeho nezasáhli o to by nebylo ale abychom nediskreditovali sami sebe. O to jde právě z toho důvodu radím, abyste nepřestřelovali, poněvadž jde

o vás a o vedení, které na tomto sjezdu má být zvoleno, aby ono mělo ulehčený úkol stranu přivést tam, kde musí být. K druhé otázce ocenění situace. Zde bylo včera mluveno

o tom, že hodnotím situaci oportunistickým způsobem , že kla du větší váhu na element zesílení kapitalismu než na element

rozporů, které v nynější etapě se projevují, a proto, soudruzi, jestli citovaný můj článek diskusní, ve kterém je nejasné a

připouštím nesprávné to místo, které bylo citováno v článku zástupce exekutivy Komunistické internacionály a které také tady bylo po zásluze přibito. Ale nesmíte posuzovat správ nost jen podle správné terminologie, nýbrž musíme dávat ne tolik na slovo, jako na podstatu věci. Co v celém článku tvrdím ? Podstata celého mého diskusního článku není tako

vá, jak by se chtělo neprávem tvrdit, že větší váhu klade na

elementy zesílení kapitalismu než na elementy jeho rozporů. Není to možno z celého článku usoudit. Z jeho podstaty, z je ho smyslu, a proto vůbec nemůže to mít takovou váhu. Ale

já jsem mimo diskusní článek udělal dva jiné veřejné pro jevy, a tyto projevy jako by nestávaly, ačkoliv to byly nejdů ležitější, které v naší straně byly učiněny. Třeba když jsem mluvil ve sněmovně při rozpočtové debatě za naši stranu o nej důležitější otázce — „ válečné nebezpečí a úloha sociální demo

kracie v nynějším období“ . Při této příležitosti musím cito vat, co jsem řekl. ( Čte citát ze své prosincové řeči.) Z toho citátu nikdo nemůže tvrdit, že bych kladl větší vá

hu na elementy zesílení kapitalismu. V druhé řeči, kterou jsem mluvil v prosinci, pravím totéž.

( Čte citát. ) 142

Mohl bych citovat dál. Ale myslím, že postačí, když jsem

uvedl tyto dva citáty ze svých projevů, a ponechávám úsudku, je-li možno chybu, které jsem se dopustil v článku, tak serví rovat, jak byla .

Nevím , jestli mám citovat, co řekl Bucharin o charakteris tických znacích třetího období. (Cituje z Meztiskoru ze str. 612, střední odstavec o této věci. )

Freund: A stojí tam, že kapitalismus je silnější? Jílek : Ano, tady to stojí. Je tu konstatováno: „ Kvantitativ ní a kvalitativní vzrůst výroby nad předválečný stav. Čim se projevuje zesílení kapitalismu ? Vzrůstem výrobních sil ka pitalismu, který je spojen se značným technickým pokro

kem .“ Jestli doslovně to tam stojí, nebo ne, toho smysl jiný nemůže být. To tvrdím, že kapitalismus je sice silnější, ale stabilizovanější není.

Mohl bych citovat svoji řeč, kterou jsem měl na VI. kongre su. V této otázce musilo by z toho vyjít jasně najevo, že ne může být tvrzeno o mé formulaci, že by byla totožná s for

mulací brandlerovskou, že bych tvrdil, že kapitalismus zesí lil a z toho že vyplývá jeho nástup proti dělnické třídě, kte rá se nalézá , podle Brandlera, v defenzívě. Budete-li číst můj diskusní článek z tohoto hlediska, musíte si položit otáz ku , jak já charakterizuji vzrůstající aktivitu mas, jak charak terizuji nynější stávky. Necharakterizuji je jako defenzívu, že by byl proletariát v obraně, nýbrž všude mluvím o proti

ofenzívě. Přirozeně, že tato charakteristika postupu dělnictva v nynějším období nemůže být vykládána tak, že bych věřil

nebo předpokládal, že kapitalismus zesílil, a právě proto že je tento zvýšený nástup buržoazie proti pracujícímu lidu. 2

Nyní k třetí otázce. K otázce obratu doleva. Bylo mně do

poručováno soudruhem Sternem, že bych měl učinit obrat doleva tím, že prohlásím : Ano, my jsme zbankrotěli, my dě lali špatnou politiku. To není všechno. Co je platné, že Stern

v září na plénu ústředního výboru prohlásil : Opozice má prav du, správně tvrdí věc, když tento Stern v únoru jde do Li berce do stávkového vedení a tam se dopustí těžké oportu

nistické chyby, že předčasně likviduje stávku textilních děl níků. To jsou papírové obraty, a takové by mně soudruh Stern doporučovat neměl. Nemůže o takový obrat rovněž jít. A já nejsem takový umělec, jako je soudruh Stern, abych po litiku strany napřed dělal, nebo jako Stern , že napsal rezo luci pro červencové zasedání ústředního výboru, a po ní píše,

že s některými věcmi, které jsou v ní obsaženy, nesouhlasí. Já, když něco napíši, od toho neutíkám a neříkám, že se vším tím, co jsem napsal, nesouhlasím .

Ale největší nebezpečí je zužování celého problému strany na otázku „opozice

Jílek “ nebo „opozice

Jílkova sku 143

pina“. To je nebezpečné zužování celého problému, neboť ne jde jen o změnu dosavadní nesprávné politiky, jde o víc. Jde o splnění těch úkolů, které nám Otevřený list ukládá. Nejen

organizační opatření, veřejnou diskusi ve straně, ale také změ nu vedení strany, a to nejen ve vedení ústředním, nýbrž v celé pyramidě strany, dosadit nová vedení, která mají spojení s děl >

níky. Stalo se tak ? Ne. Převážně tento úkol ještě stojí před stranou, a nemyslím , že by nám pomohlo, abychom to uděla

li jako ve Strakonicích, kde přijali 'soudruzi levou rezoluci a nechali staré vedení, které je vedlo do Rudého dne. Tako

véhle změny udělat nelze, nýbrž třeba udělat ještě další orga nizační opatření, a to jsou úkoly , které strana před sebou měla a musí dohánět nové vedení strany .

A nyní několik slov o tom útěku od odpovědnosti. Neutíkám od odpovědnosti. Já jsem byl vždycky k dispozici. V otázce od povědnosti vždycky jsem stál tady, aby to, co jsem dělal špat ného, aby to strana odsoudila a aby ona z toho vyvodila dů sledky. Co někteří soudruzi v debatě mluvili a co zdůraznili jako politickou nutnost, to jsem před třemi týdny v rozhovo

ru se zástupcem Komunistické internacionály tomuto soudruhu zdůraznil, když jsem ho žádal, aby sdělil exekutivě Komunis tické internacionály, že by nebylo správné, aby exekutiva trva la na výhradě, že musí Jílek se Zápotockým přijít do nového

vedení strany, že by to neodpovídalo politické potřebě a že žádám, aby mě exekutiva zbavila té povinnosti jít do vedení

KSČ. O to jsem zástupce Komunistické internacionály a jeho prostřednictvím KI žádal a věřím, že mi vyjde vstříc , obzvláště

když opozice plným právem žádá, aby bylo vedení homogenní, jednolité. V této době je nutno, aby bylo vedení jednolité a aby nebyli rušeni soudruzi ve vedení tak, jako jsme byli my, kdy bylo vedení složeno ze tří skupin a kdy jsme měli potom ve

liké obtíže pro vedení politiky strany. Proto žádám, aby také sjezd učinil v tom smyslu opatření. A jestli se tu mluví o tom, že je potřebí silné, pevné ruky ve vedení, podtrhuji: Je nutno , aby vedení, které sjezd zvolí, bylo silné a pevné, ne proto , že by mělo zabránit frakčním rejdům ze strany jílkovců, nýbrž v zájmu celé politiky stranické, v zájmu politiky, kterou strana má dělat, v zájmu toho, co proletariát potřebuje. Je nutno, aby tu bylo silné a pevné vedení, aby mohlo ty úkoly, které na sebe přijímá, plnit. Nebuďte ani na chvíli na omylu, že

úkoly ty nejsou veliké. Splnění těchto úkolů vyžaduje nejen pevné a silné vedení, ale nejvýš obezřetné vedení, poněvadž jistě Komunistické internacionále nejde o to, aby v Českoslo vensku prostě za stranou stála hrstka, skupinka, nýbrž Komu nistické internacionále jde o to, aby zde bylo navázáno sps

jení s masami pracujícího lidu, aby tu byla akceschopná masová komunistická strana. Proto splnění tohoto úkolu vy 144

zaduje obezřetné vedení, které má tento sjezd dát, a budte ujištění, jak jsem dovedl jako disciplinovaný voják po svém vyloučení a znovupřijetí do strany stát na tom místě, které

mi strana komandovala, budu sloužit myšlence, které jsem slou žil celý svůj život. (Potlesk .)

Soudruh Paufosima, Jihlava: Soudruzil Krajské byro V. kraje zabývalo se v pátek otázkou stávky textilních dělníků. Na této

schůzi jsme analyzovali stávkovou situaci, projednávali jsme všechny otázky, které se stávkou souvisí. A soudruzi, byli jsme si úplně vědomi toho, že stávka byla přerušena v periodě, ve které se protivy ostřeji vyhranily, že žijeme v periodě, kdy

se zostřují imperialistické rozpory, byli jsme si úplně vědomi toho, že proletariát zde velmi bídně žije. Z toho zorného úhlu

jsme analyzovali postup ústředí . Byli jsme si zároveň vědomi toho, že nové vedení vede tento boj za správnou politiku, na základě Otevřeného listu a usnesení VI . světového sjezdu. Byli jsme si vědomi toho, že funkcionářský kádr je naprosto so ciálně demokratický, a můžeme vám dát praktický příklad o té to otázce. Svolali jsme několik funkcionářů MVS jihlavského kraje a poté jsme mluvili o usneseních KI. A tu vystoupili všichni funkcionáři proti nám, proti krajskému byru , a řekli : „ Takoví, prý uličníci, nás nepovedou do boje, takoví, prý kluci,

nemohou nám dát životní existenci.“ Řekli jsmel, že musime novou linii strany zdí prorazit. A pod tímto zorným úhlem jsme kritizovali. A soudruzi ( hlas : Kapitulace ! ) , ne, my jsme

nekapitulovali, volali jsme dále funkcionáře, a soudruzi, mohu vám jen říci, že prohlašuji, že formulace rezoluce byly chyb

ny, právě tak chybny, jako říkáme, že jsme dopustili, aby do šlo z naší viny k velkým chybám v rezoluci. Chci však pou kázat na jedno : Neměli jsme v úmyslu popularizovat textilní

požadavky mezi masami zemědělských dělníků a mezi masami malorolníků. Mluvili jsme o tom, že nechceme stávkovat mezi textilními dělníky. Zástupce Komunistické internacionály dnes právě řekl: Musíme sloučit politické problémy s hospodářsky mi. Boj směřuje proti síle kapitalismu. Co to znamená? Že

mobilizujeme nejen textilní dělníky, že zároveň nasazujeme páky všude, poněvadž nemůžeme vědět, nevyvolá-li tento boj jiný boi, který je politický. ( Hlas: Malorolnici. ) To jsem již

vysvětlil. Žijeme v době revoluce a válek, a proto musíme or ganizovat všechny hospodářské boje nejenom v tomto jediném

odvětví kapitalistického hospodářství, nýbrž musíme rozvinout boj na celé frontě. To byla základní otázka. Musíme však do znat, že jihlavský kraj, který žije politicky od dvou let, že ten

to kraj má zcela mladé soudruhy, tedy se musí sami školit, že 1 V stenogramu navíc: Rekli jsme, že musíme prorazit novou po litikou mezi starými funkcionáři, že musíme ... 145

v tomto kraji jen'tų a tam informoval zástupce ústředí. Kdyby chom srovnali úroveň kraje s jinými kraji, došli bychom k zá věru , že soudruzi se' namáhají, aby šli správnou cestou, a mys lím , že jsme neměli úmyslu , prohlašuji to otevřeně a poctivě, zaujmout nějaké jiné. než kritické stanovisko k ústředi. Vedli

jsme jen diskusi, abychom byli poučeni o zkušenostech. Myslím, že je to správné. Musíme každý boj, o který půjde, analyzovat a kriticky se k němu postavit, abychom přišli na chyby, které dě.

láme, proto musím prohlásit, že to není žádná platforma, žádné likvidátorství. Nechceme také budovat žádnou novou platformu, být likvidátory. Chceme poctivě a otevřeně bojovat proti likvi dátorským živlům v kraji. Chci uvést další příklad. Povolali jsme odborového tajemníka k vedení , aby nám podal zprávu.

Byl s ní v pěti minutách hotov. Museli jsme to od základu prodiskutovat. To jsme například správně viděli. Mezi námi je zeď. Je to zeď starých, sociálně demokratických funkcionářů. Poukážeme na to, že kraj, který podporuje opozici, že nechce a nebude stát na této půdě. Staví se ve všech otázkách po liticky za opozici. Ale, soudruzi, soudruh Ziegler nám před hodil, že fakticky, vedeme-li dnes diskusi o nadcházejících bo jich za nové linie, vedeme boj proti této opozici. ( Hlas: To

není pravda !) Myslím, soudruzi, že to není správné. Musíme zkoumat a diskutovat, musíme kritizovat. Předpokládáme-li, že soudruzi myslí poctivě, pak přijdeme k závěru, o co šlo dále. O rozšíření revoluční fronty proti buržoazii. Poukázali jsme ta

ké na jiná průmyslová odvětví, na nepatrné rozvinutí národ nostní otázky v tomto boji. Soudruzi, to je revoluční strategie , třídní boj proti buržoazii, že všichni mobilizujeme proti buržoa zii. O to jde ia o nic jiného. Prohlašuji, že rezoluce, kterou

jsme poslali k ústředí, byla chybná. Potud, jak jsme k svému stanovisku došli bez podrobné informace od ústředi. Na jakém

podkladě jsme k tomu dospěli? Jde o stanovisko ÚV na jedné straně a redakce „ Vorwärtsu“ v úvodním článku na druhé straně. A zde se mluvilo o skupině ve straně. A tu jsme viděli,

že je to bud politický oportunismus, a dali Libereckým za pravdu, poněvadž tam byl boj rozpoután. Tedy musíme říci, že soudruzi v Liberci mají jistě něčí zkušenosti, že ti v Liberci mohou přinést lepší zkušenosti a lepší analýzu. Nevím, jak roz hodne subkomise, ale doufám, že rozhodne ve smyslu ústřed ního vedení . Chci se však ještě dotknout řeči soudruha Jilka. Poukázal na to, že to byla politická chyba, kterou jsme právě zažili. Politická chyba spočívá v tom, že měl politickou linii, chyba neúspěchu, kterou je nám zaznamenat, nespočívá v tom, nýbrž spočívá v tom, že jsme nebyli v stavu, abychom přesta věli funkcionářské masy, které máme. Ale měli jsme vedení

strany. To měla také Jilkova skupina, a vzpomínám , že jsme ne pracovali dosti intenzívně na přestavbě. Že jsme nenahradili 146

1

1 1

1

stary funkcionářský kádr mladými revoličnimi živly ;-v tom : je hlavní zkušenost stávky textilních dělníků. Naším úkolem nyní je nastoupit kurs k ideologickému oživeni boje, k přestavbě na zákbadě ·revolučních živlů. Tim budeme moci : prakticky .

uskutečnit bolševickou aktivitu strany. Steiner; Bratislava (mluví madarsky; překládá - soudruh Weiss ) :

Soudruh Steiner z Bratislavy uvedl k dnešnímu sjezdu, jaký má historický význam , a že má za úkol , aby zvolil takové homogenní vedení, které může přivést stranu z - nynějšiho bah

na oportunismu, takové vedení, které musí splnit všechna usnesení VI. světového kongresu , a zejména zorganizovat naši stranu tak, aby mohla vést boj proti imperialistickému váleč nému nebezpečí. Samozřejmě, když to chceme všechno usku

tečnit, musíme bojovat proti oportunismu všech druhů . Na Slovensku krize strany je o mnoho hlubší než v historických krajích. Následkem koncentrace výroby byl průmysl částečně odbourán a povstala takto velká rezervní armáda průmyslo

vého proletariátu. Ale i třídní diferenciace na dědině je velmi pokročilá a též fašizace veřejného života. V důsledku všech

těchto okolností i třídní rozpory se nesmírně zostřily. Opor tunismus Jílkovy skupiny odrážel se na Slovensku v daleko větším měřítku. Staré vedení se vůbec nestaralo o speciální .

problémy Slovenska, jako je v prvé řadě národnostní otázka.

Při rothermeriádě staré vedení velmi pozdě zaujalo stano visko, a to nesprávné stanovisko. Svolalo jednu konferen

ci, ale jen madarských pracovníků strany, což dokazova lo, že pokládá tuto otázku jen za otázku maďarské části strany. Co se týká národnostní otázky ještě po Rudém dnu, jednotliví vedoucí činitelé na Slovensku, a zejména Ver

čík, prohlásili, že národnostní heslo žilinské konference: Vypracte Slovensko, bylo bolševickým, ačkoliv toto provolá ní je plné oportunistických chyb. Již v začátku je věta, která

říká, že Slovensko je kolonií. Dále v tom provolání se s poli továním konstatuje, že Szentiványi a Hlinka zradili zájmy na

rodnostních menšin, z čehož vyplývá, že strana snad myslila, že Szentiványi a Hlinka skutečně chtějí bojovat za zájmy ná rodnostních menšin . V Bratislavě se projevuje přímo katastro fálně politika Jílkovy skupiny, která dělníky vrhá přímo do ru kou vysloveně likvidátorských elementů .

Následkem politiky soudruha Verčíka, bylo-li již zde mluve no o tom, že při boji textilního dělnictva naráželi jsme na ná zory starých sociálně demokraticky zatížených funkcionářů, je

to vše též v Bratislavě. Soudruh Verčík v poslední době obchá zel celé Slovensko a říkal, že on doznává, že spáchal chyby, že je v prvé řadě odpovědným za falešnou oportunistickou

politiku strany na Slovensku, že přijímá platformu levé opo 147

zice, ve skutečnosti však ale stále, i po těchto svých prohlá.

šeních, soudruh Verčík dále bojoval proti levé opozici, a z to ho i z jiných znaků možno říci, že soudruh Verčík nemohl

vůbec opustit své staré oportunistické tradice, že soudruh Ver . čík nemůže vůbec pochopit význam rozporů a krize strany, a můžeme tedy říci, že soudruh Verčík neučinil to upřímně, když doznal své chyby. Je nutno, aby nové vedení bylo homo genní, aby pozůstávalo z přívrženců levé opozice. Toto nové vedení bude mít za úkol řešit speciální otázku slovenskou, ze jména otázku národnostní a agrární, které na Slovensku hrají

velkou roli. Jestliže boj proti imperialistickému válečnému ne bezpečí je centrální otázkou, musí být slovenská otázka dána do popředí. V důsledku toho musí nové vedení vyvíjet podle toho činnost a zaujmout nové stanovisko k slovenské otázce. Doufá, že nové vedení to bude moci učinit, a tím přivede stra nu z celkové dosavadní krize.

Soudruh Fried, Praha: Prohlásil jsem včera jménem před sednictva , že vzdání se slova soudruha Jilka je důkazem jeho politického bankrotu , je důkazem bankrotu politického směru

Jilkovy skupiny. Přidal jsem k tomu, že mám současně dojem, že Jilek organizuje skrytě za zády dnešního vedení strany od boj proti nové politické linii strany. Janek to popírá. Vystou pil zde ale soudruh Jílek a ve své řeči výslovně potvrdil toto : Potvrdil a podtrhuje tuto domněnku . Jílek v úvodu řekl : Při hlásil jsem se ke slovu pouze proto, že celá řada delegátů

na mne apelovala, ale jinak bych se nepřihlásil, jinak bych vás neobtěžoval. – Kdyby nebyl vyprovokován k řeči, tak by ignoroval sjezd, nezúčastnil by se sjezdového jednání, tak by se vyfláknul na sjezd komunistické strany. ( Potlesk .) -

Soudruzi, stalo se prohlášení to na sjezdu, kde máme dát straně novou linii na místo staré, která měla charakter cen

trismu, sociálně demokratických názorů . Vývoj naší strany prochází až do II. sjezdu ve znamení centristické sociálně de mokratické ideologie, která nemohla být vždy považována ani za ideologii levé sociální demokracie.1 ( Při této ideologii např.

v národnostní otázce převládá tendence autonomie, tj. ]2 že nemáme používat revoluční energie skryté v národnostním problému k rozbití tohoto státu, ale že máme zůstat v rámci státu československého. [ ( Rezoluce soudruha Kreibicha na

I. sjezdu. ) ] 3 Charakteristickým heslem strany až do druhého sjezdu byla dělnická vláda, ( která byla chápána nejen ze stra 1 V stenogramu navíc : ... sociální demokracie. Tuto ideologii cha rakterizoval již z větší části soudruh Ziegler. 2 V stenogramu: Avšak to nejvíce charakteristické je, že převláda otázka autonomie,

3 V stenogramu chybí. 148

ny soudruha Smerala, ale také soudruhem Schiffem jako pre chod k diktature ].

Byla to ideologie, která může být nazvána šmeralismem . Charakteristickým bylo pro tuto ideologii nechápání třídní po vahy Československého ( státu. Proto nechápala strana pod

statu a význam národnostní otázky, nechápala podstatu děl nické vlády. 12 Jestliže až do II. sjezdu tyto oportunistické názory, reformis tické názory mohly se nazývat šmeralismem , po II. sjezdu, kdy byla přibrána Jilkova skupina do vedení, nastalo splynutí na podkladě šmeralismu. Přiznal to sám soudruh Jilek na IV.

sjezdu strany, kdy jako hlavní charakter vnitrostranické si tuace uváděl, že blok ve vedení strany (rozuměj soudruzi Zá potocký, Šmeral, Kreibich ( a Jílkova skupina ) , jak jej vy

tvořila rozšířená exekutiva, se úplně osvědčil, že směry, které byly ve straně, srůstaly. Bylo to srůstání šmeralismu s jílkis mem. Tento proces srůstání byl dovršen v době IV. sjezdu. Blok, který byl utvořen , aby strana byla bolševizována, tento blok se upevnil a nastalo srůstání šmeralismu s jílkismem a

můžeme říci, že nastal homogenní oportunismus. Z toho sply nutí šmeralismu s jílkismem můžeme vysvětlit, že strana měla ještě dále nesprávnou linii a že Jilkova skupina průběhem dis

kuse ve všech otázkách opakovala v jiné formě oportunistické názory šmeralistické v otázce československého státu atd. V ostravské rezoluci se konstatuje, že je československý stát kolonií západoevropských imperialistů. Vezměme otázku oce nění úlohy reformistů. Na říšské konferenci před Rudým dnem vytasil se soudruh Zápotocký jako referent ústředí proti libe

reckým soudruhům, protože se opovážili vést stávku staveb níků proti vůli reformistů. Nesprávné pochopení úlohy refor mistů bylo již konstatováno před Rudým dnem, bylo konstato

váno na říšské konferenci a nevyvstal ani soudruh Jílek proti názorům soudruha Zápotockého. Blok soudruha Zápotockého

s Jílkem byl dokonalý. V národnostní otázce též nerevidovala 1 v stenogramu : kterou zástupce historické pravice, soudruh a která měla již tehdy ve straně svého zastánce, soudruha

Šmeral

Schiffa, hlásícího se tehdy k skupině soudruha Neuratha

charak

terizoval jako přechod k diktatuře. ? V stenogramu: stát a to, že postrádala rysy násilné revo luce a rozbití státu. Jinou cestou nemůže proletariát nic dosáhnout .

Protože pojetí státu bylo centristické, nechápala strana ani podstatu

a význam dělnické třídy. Proto Šmeral a Kreibich na Prvním sjezdu naskrz oportunistickou otázkou ... ( ve stenogramu tři tečky ), to vychází především z falešného pojetí významu československého stá tu . Vychází z falešného pojetí úlohy buržoazie, které má v současné oportunistické ideologii hlavní roli.

3 V stenogramu: ... a tzv. v uvozovkách levá část vedení... 149

strana svoje stanovisko . Fakticky ještě stála strana na podkla děl zásad autonomie. Jestli dnes v řadách levé opozice se

vyskytnou nesprávné názory? v této otázce, je to ještě dů sledek oportunistické linie strany v národnostní otázce . O agrární otázce můžeme říci, že .. Jílko.va. skupina .dala nám

něco nového, a v osobě soudruha. Bolena vytvořila nového teo retika v agrární otázce, který vydal pro nás heslo vy.vlastnění půdy. ve prospěch státu a obce. Jílkova skupina se nemůže vymlouvat na to, že byla oportunistickou skupinou soudruha Smerala a Zápotockého svedena. Musíme říci, že Jilkova skupi..

na sama) dovedla vytvořit oportunistickou ideologii. Ten opor-. tunistický konfucionismus, který se ukázal v rezoluci soudruha

Paufošímy, je starého data. Tento oportunistický konfucionis mus má svého otce, skupinu soudruha Jílka. Jestli včera cito

val nám soudruh Ziegler větu z rezoluce soudruha Paufošímy, tak musím říci, že soudruh Paufošíma je špatným žákem, že se měl učit lépe od profesora konfucionismu soudruha Vajtaue ra . Soudruh Vajtauer to byl, který tvočil oportun stický kon fucionismus soudruha Paufošímy4. Soudruh Vajtauer vypra

coval r. 1922 program KSČ a dává následující směrnice pro práci komunistů . Zaznamenávám dvě.

„ Boj proti zásadě

konkurence, stupňování všech akcí, jež připravují cestu k no

vé zásadě hospodářského míru ve světovém měřítku . “ Soudruh Vajtauer nám tady doporučuje, abychom bojovali proti kapi talistické konkurenci, abychom bojovali za světový mír v kapi talistickém hospodářství. Ale zde soudruh Vajtauer předstihl

sám sebe. Píše: „ Máme používat nejširší měrou bojkotu . Pod nikatelé používají černých listin a dělníkům , kteří jsou na těchto listinách zapsáni, nedají práci. Proti těmto černým lis tinám nutno zavést černé listiny proti podnikatelům , kteří jsou odkázáni na širší spotřebu svých výrobků, a nutno je bojkoto vat.“ – Je to čistě maloměštácký programs. Soudruh Jílek se

1 V stenogramu: ... na podkladě oportunistických zásad ... 2 V stenogramu:

vystoupí soudruh Klíma is nesprávnými názo

ry ...

sama bez bloku se soudruhy Šmeralem a Zá 3 v stenogramu: potockým dovedla ... 4 V stenogramu navíc : ... Zabýváme-li se dnes otázkou programu strany, musíme říci, že to není ve straně poprvé, že strana již urči tý program má. Jeho tvůrcem je soudruh Vajtauer, který se, mimo. chodem, zdráhal uveřejnit zprávu o pohřbu soudruha Skrypy, bo

jovníka proti polskému fašismu. Soudruh Vajtauer vypracoval ... 5 v stenogramu navíc : - program a soudruh Vajtauer ho chtěl sabotovat do programu KI. Kdybychom místo bojkotu poslali tento program všem obchodníkům, dosáhneme více. Soudruh Paufošíma

špatně napodoboval soudruha Vajtauera, ačkoliv se asi dost snažil. Soudruh Jilek ... 150

zmínir o textilni otázce, o boji''textiláků. Dal si dnes opsat své řeči, které měl v polbyru, na důkaz toho, že nebyl proti boji textiláků. Já konstatuji, že Sýkora v každém zasedání pol byra také udělal poklonu politice strany. Sýkora, když mluvil proti boji textiláků, plných. 10 minut mluvil o tom, že proti boji není, ale potom mluvil hodinu proti zahájení -boje . Jilek

také zde citoval svou řeč ve schůzi polbyra , ale necitoval z ni všechno. Já budu citovat určitou část, kterou zde Jílek ne řekl. Jílek prohlásil, že máme bezprostřední stávkovou situa ci. Je zapotřebí mluvit, za jakých okolností došlo k této řeči.

V té schůzi polbyra byl sveden urputný boj . Byl to Zápotocký a Sýkora, kteří prohlásili, že se nenechají komandovat stra nou , že oni neuznávají komanda strany a KI. Byla to schůze, na které měl povinnost každý přítomný člen vystoupit proti těmto názorům oportunistickým a likvidátorským. Byl to sou druh Jilek, který po celou dobu této schůze ani slovo nepro

mluvil. Nebýt provokace delegátů, nepromluvil by tady. Zrov na tak to bylo tam. Celý den poslouchal a díval se, jak bojují

soudruzi proti oportunistickým a likvidátorským názorům. Jen po přinucení přihlásil se ke slovu a druhou větou bylo : „ Ne máme žádnou novou situaci. My jsme měli vlastně dávno vě dět, že máme zvýšené nebezpečí zprava. Takový boj jsme viděli několikrát, vždy, když se jednalo o boji. To jsme slyšeli již ně kolikrát." Právě v tom je obrovská politická slepost Jilkovy skupiny, že nevidí novou situaci, nevidí, že se jedná o novou

stávkovou strategii podle usnesení IV. sjezdu ROI?, že máme před sebou srůstání reformistů se státním aparátem atd. Sou

druh Jílek tím se dostal do rozporu s linií KI a ROI, protože rezoluce IV. sjezdu ROI a VI. kongresu KI vychází právě z to ho, že máme novou situaci, zostření prohloubením krize ka pitalismu, že máme úplné srůstání reformismu se státním apa

rátem, že máme zvýšenou aktivitu dělnictva atd. To je ta nová situace, která je jedním ze základních momentů rezolucí ROI a rezoluci KI . Tedy dostává se tím do rozporu s těmito rezo

lucemi. A kdyby desetkrát přísahal na ty rezoluce, ten fakt, že Jílek je nechápe, je tedy proti těmto usnesením . Jílek mezi si tuací ve východních Čechách a severních Čechách nevidí žád

ného rozdílu, nevidí, že v severních Čechách je stávka, kde 1500 dělníků stojí ve stávce za

itická hesla, že vede vysoce

politický boj, a ve východních Čechách že toho nemáme. Jest

liže soudruh Jilek staví otázku tak, že boj kompromituje no vou linii, nemá pravdu. Protože boj libereckých textiláků zna

mená historický mezník v bojích KSČ, že ukončení boje bylo 1 v stenogramu navíc : ... ROI a VI. kongresu KI, která vychází 2

z toho, že je zde nová situace, zostření a prohloubení krize kapita lismu, že máme ... 151

těžkou oportunistickou chybou , zůstalo faktem , že liberecká stávka má historický význam. Jestliže Jilek říká, že je proto

kompromitováno, že jsou tím posíleny pravé elementy, já ří kám opak. Je to porážka oportunismu. ( Potlesk .) O tom , jestli je to Rudy den, jestli vůbec můžeme porovnávat libereckou

stávku s Rudým dnem , řekl soudrub Ziegler a ve své řeči to vyvrátil .

Několik slov o tom ocenění celé všeobecné situace. Jílek si nalezl v protokole ze svých referátů větu, kterou citoval ně

kolikrát pro důkaz toho, že on neoceňoval nesprávně, že vidí správně a chápe úplně správně význam III . periody. V této,

říká, že je kapitalismus silnější, ale stabilizovanější není. To znamená, že je tak stabilizován jako před tím. Pak k tomu poslednímu gestu soudruha Jilka, že neutíká od odpovědnosti, že utíká od dosavadní práce. Konstatuji, že celá jeho řeč nebyla než ospravedlňování, neznamenala nic jiného

než ospravedlnit se v těch otázkách, které mu byly nadhozeny, že Jílek neustoupil, když žádal a prohlásil : Já žádám , abyste

mne nedávali do nového vedení. Ve svém prohlášení upozor nil, že se přihlásil jen na nátlak delegátů, že nechce spolupra

covat s novým vedením, nechce pracovat na provedení nové, správné, bolševické linie. Proto říkám, je dále nutný boj proti skupině Jilkově, je nutný tento boj nejbezohlednější. Potřebu jeme homogenního vedení, abychom mohli vést stranu do boje proti oportunismu veškerého směru. ( Potlesk . ) Potřebujeme homogenního vedení, abychom vedli boj proti oportunismu soudruha Neuratha, ( proti názorům Zápotockého, Kreibi

cha a Šmerala, proti oportunismu uplatňovanému soudru hem Verčíkem i Sternem.] 1 A hlavně musíme boj vést proti tendencím v prohlášení soudruha Jílka, protože tvoří platfor mu pro koncentraci všech likvidátorských živlů ve straně. Charakteristickým rysem soudruha Jílka je bezzásadovost. Jílek nepřiznává, nevzdává se svých názorů, naopak v kon

krétních věcech je v rozporu, a přitom prohlásil, nedávejte mne do nového vedení. To je bezzásadovost. Jestli nepatřím do nového vedení, musím říci, že moje názory jsou oportu nistické, že jsem utekl, že jsem politicky zbankrotoval. Tu bez zásadovost ukazuje dnešní prohlášení soudruha Jílka, kde se přimlouvá pro homogenní vedení. Je rozdíl mezi homogenním vedením , jak to chápeme my a jak to chápe soudruh Jílek. Homogenní vedení u nás je sou středění sil pod levým vedením proti oportunismu veškerého

směru . Homogenní vedení u soudruha Jílka znamená: ať vede levá opozice, já se stáhnu zpět do zákopů a pak budu očeká vat neúspěch nového vedení, abych při prvním zaklopýtnutí 1 V stenogramu : 152

Zápotockého, Šmerala, Verčíka a Sterna.

mohl provést proti němu útok. Homogenní vedeni u soudruha Jílka je frakční heslo a je třeba ho odmítnout. ( Potlesk.) Sou druh Jílek nám říká, že se podřizuje . Neptáme se, jestli se

podřizuje, je to samozřejmé, že se podřizuje. Vyvodíme z to ho důsledky, ale žádáme, aby ten politický bankrot byl zhod nocen ze strany soudruha Jilka. Varujeme a říkáme, že budeme vést boj proti všem oportunistickým elementům, proti všem lik vidátorským elementům a proti těm elementům, které se kon centrují pod praporem soudruha Jilka. Věříme, že z tohoto boje nevyjde vítězně oportunismus, ale vyjde vítězně naše bol ševická linie, strana sociální revoluce. ( Potlesk .) Předseda Haken : Slovo má soudruh Kopecký.

Soudruh Kopecký: Soudruzi a soudružky! Dovolte mi, abych své řečnické lhůty použil hlavně k polemice. V prvé řadě k polemice se soudruhem Jankem . Soudruzi, jakou úlohu hrál soudruh Janek během diskuse . Soudruh Janek byl hlavním bo jovníkem skupiny soudruha Jílka, byl jím proto , protože umí

s největší odvahou používat nepravd. Soudruh Janek jako ob hájce skupiny soudruha Jílka se zde snažil vylíčit, že skupina

soudruha Jilka a jeho vedení utrpěly bankrot pouze o Rudém dni a že od Rudého dne se skupina soudruha Jilka snažila napravit svoji chybu , že od Rudého dne nepomýšlela na nej menší nepřátelství proti straně a kominterně. Toto tvrzení je naivní. Skupina soudruha Jílka utrpěla politický bankrot ne

jen o Rudém dni, kdy politický bankrot se dál před celou dělnickou třídou k veliké škodě strany a revolučního hnutí.

Ale, soudruzi, od Rudého dne až do dnešního dne vidíme celý proces politického bankrotu soudruha Jílka. Po Rudém dni na sledoval politický bankrot při jeho řeči v moskevské komisi,

která se zabývala československou otázkou. Ve své moskevské řeči soudruh Jílek nepřiznal ani jednu z chyb, kterých se dří. ve dopouštěl, nepřiznal, že strana byla na správnéi linii. Ani

jednou chybu soudruh Jilek konkrétně nepřiznal. Naopak, tak velikou oportunistickou chybu, jako byla chyba 3. dubna, ve své moskevské řeči vydává za veliký úspěch, protože prý se nám podařilo donutit sociálně demokratické vůdce k společ nému postupu . Další politický bankrot soudruha Jílka následo

val po Otevřeném listu, a to tehdy, když soudruh Jílek měl

v ústředním výboru strany předložit své stanovisko k Otevře nému listu EKI . Soudruh Jílek tak neučinil, nebyl schopen Otevřený list politicky zhodnotit. Soudruzi, další politický ban

krot soudruha Jílka spočíval v tom, že soudruh Jílek fakticky v době, kdy jeho oportunistické pozice ve straně byly opozicí rozbity, uteki od kormidla strany, nechal stranu úplně lehko myslně a nesvědomitě bez vedení. Kdyby nebylo soudruhů 1 Z kontextu vyplývá, že zde má být „na nesprávné linii “ . 153

z leve opozice , byla 'bý strana zůstala poslední měsíc úplně bez vedení. Další politický bankrot vidíme ve stanovisku sou druha Jilka k boji textilního dělnictva, o čemž budu ještě mlu vit.

Soudruh Janek se snažil též vylíčit, že od Rudého dne sku pina soudruha Jílka neučinila nejmenšího pokusu o platformu

proti Otevřenému listu . To není pravda. První platformou bylo pražské antimemorandum a soudruzi 2 Jilkovy skupiny po dlouhou dobu, ještě i po vydání Otevřeného listu se zdráhali odsoudit antimemorandum , jak musil přiznat soudruh Melichar ve své rezoluci. Ale když již musili antimemorandum formálně

odsoudit, neodsoudili antimemorandisty, kteří ve skupině sou druha Jilka hrají neztenčenou úlohu. Dalším pokusem o posta vení platformy proti Otevřenému listu bylo oněch pět rezoluci v krajích pražském , brněnském , ostravském , královéhradec

kém a jihlavském . Soudruzi, to byly skutečně snahy o plat formu, na které se měly oportunistické živly 'soustředit a vést boj proti levé opozici, proti Otevřenému listu , proti prosazo vání nové politické linie v politice strany. Dnes nám soudruzi z vedení jihlavského kraje, kteří se přesvědčili o nesprávnosti názorů soudruha Jilka, líčí a prozrazují, jak Jílkova skupina

v těchto pěti krajích frakčně zasahovala, jak se frakčně kupř. připravovala jihlavská rezoluce. Soudruzi, těchto pět rezolucí, to byly všechno pokusy o platformu proti Otevřenému listu , ovšemže jednu za druhou levá opozice rozbíjela. Soudruh Ja

nek ještě na kladenské konferenci před měsícem prohlašoval rezoluci ostravskou za správnou. A když již i tato rezoluce ostravská byla rozbita , soudruh Janek činil nový pokus o vy

pracování další platformy, a to bylo příčinou jeho rozchodu se soudruhy v ostravském krajském výboru. Tito se rozešli se soudruhem Jankem , když chtěl po dezauované ostravské rezoluci vytvořit novou platformu v návrhu rezoluce ke kraj ské konferenci ostravského kraje, která již byla revolučními dělníky Ostravska rozhodně odmítnuta. Dalším pokusem proti straně a kominterně postavit vlastní oportunistickou platfor

mu byl článek soudruha Jílka, který v podstatě obsahuje po dobně nesprávné názory na stabilizaci kapitalismu, jaké zastá vají soudruzi Serra a Humbert-Droz, proti nimž soudruh Sta lin a jiní členové exekutivy musili vést tak ostrý boj. Je to

platforma, podobná stanovisku německých smířlivých, kteří též dokazují, že kapitalismus je silnější. Soudruh Jílek je také přesvědčen, že kapitalismus je silnější. Soudruzi, je však kapitalismus silnější? Soudruzi, nedokazuje soudruh Stalin , že kapitalismus silnější není, protože v třetím období

poválečného vývoje kapitalismu se stabilizace kapitalismu otřásá a kapitalism je zeslabován tím , že se třídní a meziná rodní rozpory nanejvýš zostřily ? V té době, kdy kominter 154

na zařizuje ve smyslu správné analýzy svou taktiku na to , že nadcházejí veliké třídní srážky a boje, v té době, kdy vidíme,

jak znovu narůstá revoluční vlna, přicházejí soudruzi z . Jílkova směru jako Humbert- Droz a němečtí smířlivi's teorií, že ka

pitalismus je silnější, z čehož vyplývá, že není třeba připravo vat se na příchod a postup nové revoluční vlny. Soudruh Le nin-nás učil, že revoluční situace nastává tehdy, když . kapita listé nemohou již vládnout a když potlačovaní a vykořisťo:

vaní nechtěji otroctví kapitalismu snášet. Je kapitalismus sil. nější? Není, to je oportunistický názor! Dělnická třída se na dikalizuje, povstává k boji, k protiútoku. Kapitalismus je slab ší : jeho stabilizace se otřásá, perspektiva konce kapitalismu se

jasně rýsuje. To ovšem nevylučuje to , že v tomto třetím období nastává reorganizace technické základny kapitalistické výro by, nové seskupování sil kapitalismu ve formě kartelů a trustů, avšak toto právě charakterizuje kapitalismus v jeho úpadku, zkomírání. To neznamená zesílení kapitalismu, vzrůst jeho ži votaschopnosti, poněvadž, jak nás soudruh Lenin učí, jakmile forma kapitalistické organizace přechází intenzívně ve formu kartelů a monopolů, znamená to konečnou etapu kapitalismu,

poněvadž se jednak ukazuje všem dělníkům parazitický cha rakter kapitalismu

.

stoupá revoluční radikalizace a třídní

uvědomění mas. Zároveň se však budováním monopolů vytvářejí technické předpoklady pro socialismus. Na tom je vybudová na celá stavba leninských názorů o kapitalismu v epoše impe

rialismu. Podobně jako tento názor soudruha Jílka o zesílení kapitalismu jsou nesprávné také ostatní z toho vyplývající na zory, tvořící celou chybnou oportunistickou platformu, kterou proto nutno ostře potírat. Tyto názory soudruh Jílek hlásá ve

svém článku a ve své dnešní řeči je ani o řádku nezlepšil.

Tyto názory mají přirozeně nesprávné důsledky pro postup, taktiku komunistických stran, poněvadž popírají nutnost ve dení ma's do revolučních bojů.

Předseda zvoní. Napomíná řečníka, aby dodržel čas. Z řad

delegátů jsou podány návrhy na prodloužení řečnické lhůty 05 a 10 minut. Většina je pro návrh 10 minut.

Kopecký pokračuje : Řeč soudruha Jílka znovu potvrdila, že soudruh Jílek, i když změnil některé formulace své platformy, přece zůstává stále na oportunistické linii, na které vedl poli tiku naší strany před Rudým dnem , setrvává na ní stále i po Rudém dni .

A dále soudruh Janek řekl, ať prý někdo dokáže, že skupina soudruha Jílka vede boj proti straně. Mohu ten důkaz podat.

Soudruzi, co to znamená, když my v organizacích potlačujeme odpor oportunistických živlů proti stávce textiláků, co to zna mená, když v této chvíli na královéhradecké konferenci textil

ního dělnictva, na které byla usnesena rezoluce Sýkorova, vy 155

stoupí soudruh Bolen a prohlašuje, že nesouhlasí s názorem ,

že je zde bezprostřední stávková situace. Na této konferenci stržil soudruh Bolen veliký potlesk, ovšem veliký potlesk likvi.

dátorů a oportunistů. Soudruzi, to je důkaz, že soudruzi ze skupiny Jílkovy vedou boj proti straně a usilují, aby obrat doleva marili.

Soudruzi, dovolte mi ještě, abych odpověděl na to, čím sou druh Janek napadl mne. Soudruh Janek tady použil, a já to musím konstatovat se vší kategoričností, největší lži, kdy obvi nil mě, resp . mne a soudruha Slánského v souvislosti s vydá ním nějakých letáků pro trockismus na Ostravsku. Musím pro hlásit, že to je lež, čistě menševická metoda, které soudruh Janek a soudruzi z Jilkovy skupiny používají proti levé opozici, a zvláště proti mně a soudruhu Slánskému, poněvadž jsme již delší dobu před Rudým dnem, již v r. 1927, vedli proti soudru hu Jalkovi boj . Soudruh Janek: Já ti na to uvedu svědky. Soudruh Kopecký: Beze všeho. Naopak. Soudruh Jilek, který

přijel za kampaně o trockismu do Ostravy a měl vysvětlit, v čem spočívá trockismus, v čem spočívá trockistická ideolo gie a rozdíl mezi trockismem a leninismem , nedovedl tak uči nit a musili jsme to se soudruhem Slánským činit na Ostrav

sku. Vítkovičtí dělníci v rezoluci musili odsoudit, že takovým nečestným způsobem se proti levé opozici bojuje. Je to čistě

menševická metoda klevet a pomluv, kterými se soudruzi z Jílkova směru snaží udržet svoje oportunistické pozice. Sou druzi, kdybych již chtěl mluvit o tom , kdo trockismu's podpo roval, mohl bych uvést velmi zajímavou historickou reminis

cenci, pokud se týče soudruha Jílka, který v r. 1926 koketoval velmi intenzívně s názory a politickou platformou soudruha

Zinověva a Trockého. Byli jsme to my, kteří jsme tehdy nalé hali na soudruha Jílka, aby zanechal koketování s trockismem

a zaujal v otázce ruské opozice jasné stanovisko. Chtěl bych nyní přičinit ještě několik slov k řeči soudruha Jílka, pokud se týkala boje textiláků. Musili jste vycítit z řeči soudruha Jílka, jak základně se lišíme v posuzování textilní stávky. Kaž dý revoluční dělník chápe, že strana v hnutí textiláků učinila

první pokus uplatnit novou revoluční linii, aby dohonila radi kalizaci a aktivitu mas. Je zajímavé, že soudruh Jílek se do mnívá, že tento boj znamená ve svých důsledcích diskredito

vání levého směru. Soudruzi, diskreditoval-li někoho severo český boj , pak diskreditoval oportunisty a likvidátory v naší straně, a tím také soudruha Jílka ; v žádném případě však ne nové vedení . Na severu byla uplatněna nová linie v boji 8000 dělníků, dnes je stále ještě v boji 2000, a jsem přesvědčen ,

že když revolučním živlům se podaří zreorganizovat funkcio 156

nářský aparát proti oportunistickým živlům , že na nové linii bude zítra bojovat 50 000, pozítří 100 000. Soudruh Jilek též tvrdil, že v diskusi nebyla provedena reor

ganizace funkcionářského aparátu ve smyslu přitažení mla dých živlů. Myslim, soudruzi, že každý ví, že byla to právě sku pina soudruha Julka, která byla hlavní překážkou, že jsme

před sjezdem nemohli provést reorganizací v řadách našich funkcionářů. Byla to skupina soudruha Jilka, která, opírajíc se

o živly z historické pravice, snažila se všemožně, aby se do vedoucích orgánů mladé revolučni živly nedostaly. Byla to skupina soudruha J.lka, která držela prapor těch

starých oportunistických elementů v naší straně, stavějících se na odpor reorganizaci, přerodu. Soudruzi, my jasně vidime,

že vystoupení těch, kteří v debatě vyjadřovali stanovisko sou druha Jalka, směřovalo zde na sjezdu k tomu, aby šířili otravu v našich řadách . Jsem však přesvědčen , že jak jsme dokázali, že se všechny revoluční elementy v diskusi seskupily k rozbití

pozic oportunismu, tak že se všechny revoluční živly též se jdou, aby horlivou revoluční prací novou linii KSČ, pod pra pory KI, prakticky prováděly. Soudruh Kuplent, Karlovy Vary : Soudruzi a soudružky! Je třeba, abychom na dnešním sjezdu položili zcela ostře otázku, abychom zcela ostře vystoupili proti oportunistickým a likvi

dátorským živlům , proti soudruhům , kteří mají odvahu chtít naši jednotnou stranu porušovat.

Diskuse ukázala a zřetelně vyjádřila, že jsme se v posled ních 4 měsících naučili více než v posledních třech létech . Ukázalo se jasně a zřetelně, že kdyby diskuse trvala 10 let, jistí soudruzi by se z ní přece ničemu nenaučili. Jak jsme zde od českých soudruhů z českých oblastí pozna

li a na vědomí vzali oportunistické nebezpečí Jílkovy skupiny, máme v německém území rovněž co činit s otevřeně straně

nepřátelskou , jednotu strany tříštící a protistranickou skupi nou, skupinou soudruha Neuratha. Tato skupina má otevřeně protistranickou platformu, kterou jsme v německých oblastech

ihned poznali jako nebezpečí. Rozbili jsme a zničili také tuto platformu a ideologii této skupiny. Konstatovali jsme zajímavý fakt. Kde skupina soudruha Neu natha již zakotvila, tam byly v přípravě boje textilních děl níků spáchány tytéž chyby, které již zástupce exekutivy ko

minterny ve své včerejší řeči ostře odsoudil z jihlavské rezo luce. Máme zajímavý fakt, že ašští soudruzi prohlašují, že by se nemělo přece použít nové stávkové strategie u textilních

dělníků, nýbrž u železničářů. Tedy vidíme zde, že skupina Neu rathova má patrně otevřeně protistranický charakter, že je dále na jedné linii se skupinou Jilka, Sýkory atd. Můžeme

zcela otevřeně říci, že soudruzi nepatří již do strany, že patří 157

již dávno ven . ( Potlesk .) •Vidíme, až kam jde cesta těchto lidí. · Vidíme, že nespustí ze zřetele žádný prostředek, aby třištili stranu , aby se stavěli jako brzda všem jejím akcím do cesty. Víme jako důvěrnici v závodech, že si nedáme takovými žongléry rozbít naši stranu.

Soudruzil Byt i se tím již všichni čeští řečníci v diskusi po.. drobně zabývali, je přece potřebí, abych mluvil o soudruhu . Jílkovi. Tento byl v poslední době našim vůdcem. Prokázal však , že je jiných názorů než převážná většina strany. Ve svém postupu na nynějším sjezdu strany chtěl utéci od odpověd nosti. Soudruzi, takového vůdce nemůžeme již potřebovat. I když soudruh Jílek prohlašuje , že nechce vybudovat žádnou

protistranickou platformu, víme přece, že se za tímto slovnim vyznánım skrývá oportunismus, že toto slovní vyznání je tu jen proto, aby oportunismus mohl být ve straně nadále zacho ván.

Nyní, v době zostřeného válečného nebezpečí, potřebujeme železné disciplíny a jednotného bojeschopného vedení. Musí

být předsevzato čištění, a když tito soudruzi měli spekulovat na roztržku strany, pak bychom mohli říci, že se přepočítají, že se přepočítají zvlášť u závodních buněk a jejich důvěrníků, o jejichž železný odpor se rozbiji. Soudruzi, v téže míře jako ve straně jsou ještě mnohem horší poměry v rudých odborových organizacích. Tam je aktuální nebezpečí roztržky a byli bychom slepí, kdybychom neviděli,

jak se Sýkora a jiní likvidátoři namáhají znemožnit dělnickou stranu .

Očekáváme od sjezdu strany, že zvolí jednotné bolševické vedení bez kompromisů, ve kterém nenajdou oportunistické živly žádného přijetí a které nám bude zárukou, že nás po vede do boje a k vítězství.

Haken: Soudruh Ullrich hlásí, že ztratil legitimaci. Prosím,

abyste se podívali někde kolem, snad tady bude. ( Štastný ji našel a odevzdává mu ji. )

Soudruh Harus, Praha : Mám ten dojem, že značná část dele gátů je v takové divné situaci, že naprosto nerozumí sama sobě, že nerozumí ani celému vytvořivšímu se ovzduší a snad si myslí, že se děje něco, na co jejich rozum , jejich dělnický rozum ne

stačí. Mám takový dojem a myslím , že je celá řada i jiných dělníků, kteří jsou v takové situaci. To snad proto , že nejsme schopni, abychom se k věci postavili s takovou metodou mar xisticko -leninskou, abychom dovedli rozpoznat hned naráz,

s čím máme co dělat. Jestli na jedné straně nám někdo nepro dává double hodinky za zlaté a jestli nám někdo nepodstrkuje oportunismus zaobalený do frází anebo jestli opravdu to, co přijímáme, je skutečně leninistické. Nejsem na pochybách, že i všichni dělníci zde přítomní chtějí, aby jim bylo nalito 158

čisté vino. Aby do sebe přijali leninismus. Takováje atmosféra, taková atmosféra byla i na konferencích a je dále v naší stranické mase, že myslí, že opozice jim podstrkuje oportu .

nismus přiobalený do leninismu a obráceně, že Jílek dává zde oportunismus rovněž zaobalený. do leninismu. Taková situace je v mase mezi straníky. Proto je jisté, že nám dělníkům schází dostatek schopností, abychom to dovedli rozpoznat, abychom dovedli to správně analyzovat. Nemáme žádné pomůcky, ne máme žádnou lučavku, abychom to setřeli a viděli, že máme čistý leninismus. To říkám proto, že sám mnohdy jsem se pře

svědčil, že jsem přijal oportunismus, o kterém jsem se domní val, že je to správný leninismus. Zde po této stránce vládne mezi dělnickou stranickou masou do určité míry zmatek. Ne vím, do jaké míry je na tom vinno vedení staré a do jaké míry vedení nové. Ale fakt je, že taková nastala situace mezi námi a já bych si přál, aby náš sjezd do toho vnesl určitý kousíček jasna. Jestliže vidim, že dva dny sjezd jedná a celé

sjezdové jednání se koncentruje na heslo : Jílek, ó, cítím, že je toto heslo úzké, že není možné, aby toto heslo bylo centrálním heslem celého jednání. Heslo Jilek, ono je výrazem zrovna tak jako v r. 1925 bylo výrazem heslo Bubník. Dnes je to Ji

lek. Soudruh Jilek se s tím faktem smířil, béře to na sebe, ale my cítíme, že je to úzké. Když jsem slyšel Frieda, který zde zkoncentroval celý svůj výklad do boje proti Jilkovi, tak jsem

to cítil a řekl jsem si : Copak my budeme po tomto sjezdu bo jovat stále proti Jílkovi, proti Jilkově skupině a jenom proti

oportunistům ? Cožpak my zde nemáme celou společnost ka pitalistickou? Jistěže ano. Proto na to nesmíme zapomínat. Soudruzi, já nevím, kdybych to řekl, byl jsem označován do té grupy Jilkovy, snad Jilek by si to nepřál, protože v mnohých otázkách zastával jsem jiné stanovisko než on, takže jsem si nevysloužil důvěru ani Jilkovu , ani opozice. Tak mám svoje postavení, ne že bych měl svoji vlastní platformu. Cítil jsem se

vždycky dělnickým živlem ve vedení a cítil jsem, že na mém názoru jako dělníka mohly být provedeny určité korektury. Soudruzi, dřív í nyní je úloha dělníka ve vedení velmi proble matická. Zdálo by se to snad osobní, když vám řeknu, že jsem se na sjezd dostavil pozdě proto, že jsem nevěděl, kde se koná, ačkoliv jsem byl členem polbyra. A v takové situaci ocitl jsem se mnohokrát. O tom, že je odložen sjezd, dozvěděl jsem se

v Doudlebách od jednoho dělníka, když mi říkal : Ty nevíš, že je odložený sjezd? Jistě vám za těch 5 až 10 minut nemohu všechno říci, co cítím , abych vám ukázal svoje srdce na dlani,

již na mne předseda zvoní, ačkoliv jsem řekl jenom několik frází. ( Smích mezi delegáty. ) Přál bych si, já jsem dneska po slanec strany z vaší moci, já jsem agitátor, kterému se na

venku říká tlampač. Ale soudruzi, já jsem to, který přichází 159

ve styk s masami, a musím říkat té mase to, co strana jí chce říci. Proto jsem cítil povinnost vědět to zhuštěně dogmaticky. Celá naše teorie je obsáhlá a my se v ní nevyznáme.

My jsme to, kteří přenášíme do té masy ta hesla, která nám strana dává. Soudruzi, jestliže já jsem na sto schůzich mluvil o pozemkové reformě, o tom, že agrárníci by měli dát 25 % ze svého přidělu , to bylo oportunistické. A já to hlásal na 100 schůzích. Já hlásal celou řadu jiných věcí , celý náš program

klubu poslanců, a tam bylo: Doplnění sociálního pojištěnı, pro vést volby do nemocenských pokladen, provést reformu úrazo vého pojištění, provést reformu nemocenského pojištění , zvy .

šit daněprosté existenční minimum, zastavit zákon restrikční, zastavení provádění exekucí, učinit rychlé opatření proti ne

zaměstnanosti dělníků, a dokonce provést novelizaci paragrafu 82. živnostenského řádu, aby závodní výbory měly větší práva, právo kontroly, což je prohlášeno všechno za oportunistické. Já jsem to hlásal na 100 schůzích, jsa přesvědčen , že to odpo

vídá požadavkům strany, jsa přesvědčen, že tím sloužim stra ně, a nyní říkají, že to není pravda, že všechno to, co jsem

hlásal, že je to program dilčích požadavků a že ty dílčí poža davky jsou odvozeny z dané přítomnosti, přes které se máme dostat k boji s buržoazií. Já vám říkám jako agitátor strany, že to není jenom pozemková reforma, že je to celý náš velký

pracovní program , že by mohly přijit další závěry. Pro nás je to novinkou. Což my neprováděli změny? Což to nebylo ko rigováno ? Nebylo. Jistě bych mohl říci, že je mezi námi mno

ho omylů, které my cítíme, z kterých je potřeba, abychom vy šli, chceme- li jít kupředu k ozbrojení strany, poněvadž víme, že právě v této době je velké válečné nebezpečí ( přichází po

řadatel a upozorňuje Haruse, aby nekřičel, že je to slyšet na ulici ), kdy na straně budou spočívat velké a těžké úkoly. Není pochyby, že se stala kulminačním bodem, že je jedinou stranou

dělnickou, přes to, že někteří dělníci ještě věří, že i sociální demokracie je stranou dělnickou . Ale kdyby si přečetli proto kol posledního sjezdu sociální demokracie, pak by se dozvě děli, že Stivín řekl a ptal se na sjezdu : Jakou my jsme vlastně

stranou ? A Bechyně mu odpověděl, že 53 % členstva jsou ne dělníci. Sociální demokraté v r. 1927 na sjezdu si dávají otázku,

jakou že chtějí být stranou, a Bechyně odpovídá: nemůžeme být dělnickou stranou. A tady vidíme, že jen KSČ zůstává děl nickou stranou. My máme na to nárok, my jsme si vybojo vali právo na to. Tedy stáváme se tím kulminačním bodem

a všechna tíže poměrů spočívá na nás. ( Přichází Beuer a upo zorňuje: Nekřič, je to venku slyšet. ) Zdá se nám mnohdy, že ta tíže úkolů rozdrtí. Naším kádrem je ohromná masa venku.

Masa indiferentní a co pak myslíte, ta masa je oportunistická. Ta má ideologii sociálně demokratickou, a proto, když ji chce 160

me, musíme jí dát ideologii naši, leninskou , bolševickou. Ta masa na venkově, to je náš rezervoár. Přece jenom myslím , ačkoliv nepatřím mezi smířlivé, myslím , že by soudruzi z opo zice si měli uvědomit, aby se neopakovalo to, co bylo, aby to nebylo mechanické. Tu masu , kterou dostanete do ruky, tu musíte uhníst tak, aby byla schopna zdolat ty úkoly, které

před stranou jsou, ale nesmíte se na tu masu dívat nějak spatra. To by bylo nesprávné. Nikdy více jsem si to neuvědo mil, jako když jsem konal svoji cestu v Gruzínsku a mluvil jsem víc než na dvaceti mítinkách a víc než na 5 schůzích

krasnoarmejců a všude mi kladli otázku: Soudruhu, řekni nám,

vy jste vypracovali program Komunistické internacionály. Jste schopni ho splnit, jste způsobilí ho uskutečnit ? Soudruhu, řekni nám, co říká proletariát Československa válečnému ne bezpečí ? Když vidíte, jak celá buržoazie se koncentruje proti nám ? Věřte mi, že to byla těžká otázka, kterou mi tito sou

druzi kladli, a já jsem jim řekl toto : Proletariát Českosloven ska ještě nechápe tuto úlohu, jak by ji chápat měl. Řekl jsem jim, že Švehla a Šrámek stavějí se po bok mezinárodního impe rialismu. A dělníci vědí, že tam , kam se postaví tito, že oni se postavit nemohou , že se musí postavit po bok váš, po bok

rudoarmejců. To proletariát Československa ví, to cíti, a proto vám říkám , že ani československý proletariát vás nezradí, ale vnitřně jsem cítil, že béřeš jméno boží nadarmo, že se na tebe

dívají jako na představitele ... Předseda zvoní a vyzývá řečníka, aby tolik nekřičel a skon

čil. Soudruh Harus odchází, aniž dokončil. Je vyzýván však soudruhem Gottwaldem a jinými soudruhy, aby dokončil, vra cí se a pravi:

Cítil jsem, soudruzi, vnitřně, že jestli je ty dělníky, ty kras

noarmejce neklamem. Cítil jsem tu svou ohromnou odpověd nost a, soudruzi, v tomto okamžiku jsem si říkal, že mohou sice mnozí zradit, ale sám alespoň musím na sebe vzít tu po vinnost, že zradit nemohu a nesmím. A proto, soudruzi, jestliže dnes, ( vynechávám to všechno ostatní ), jestliže jsem označo ván za příslušníka Jílkovy skupiny a ta jako oportunismem

prolezlá straně a proletariátu nepřátelská, tak, soudruzi, věřte, že mi bylo a je těžko u srdce ( veselost ), ale myslím, že my se z toho přece jenom dostaneme. ( Veselost. ) Jestli dnes opor tunismus ve straně končí Jilkem , je možná, že zítra skončí Reimanem . Ale Reiman , Fried a Gottwald a všichni se ztratí, ale proletariát a masa proletářská zůstane a, soudruzi, já jsem

vyrostl z této masy , a proto jsem jist o sobě, že se neztratím v této mase . ( Potlesk .) I když budu odsouzen , kamkoliv půjdu, nebudu než v té mase a přijde doba, kdy budu zase s touto

masou bojovat po boku ruského proletariátu, po boku Rudé armády na osvobození proletariátu . ( Potlesk. ) 161

Soudruh H., Brno: Soudruzi a soudružky! Včerejší a dneš ní sjezdová diskuse ukázala , že většina sjezdu, a především tedy i brněnská delegace, uznává správnost politické linie, kte

rá tu byla jasně v základních hlavních rysech soudruhem Gottwaldem naznačena a na kterou strana musí se nezbytně

obrátit, má-li dostát svému úkolu jako revoluční předvoj pro letariátu v Československu. Dnešní náš sjezd nesmí a nemůže zabývat se malichernostmi. Z toho důvodu, poněvadž tyto byly

již v praxi posledním obdobím samy sebou vyvráceny, a pakli že ne, tedy byly uvedeny na pravou míru zástupcem komin

terny na tomto sjezdu. Ovšem je nutno přejit v dnešní době k ' činům . Je nutno přejít k praktické práci. Skupina soudruha

Jílka, celý oportunistický její aparát přirozeně nezřekl se ve dení strany jen proto snad, že dobře nezhodnotil situaci. Celý oportunistický aparát této skupiny přirozeně přestal být hnací silou strany z toho důvodu, poněvadž nesplnil a neuvědomuje si, že je nutno splnit ty nejzákladnější požadavky, nejdůleži tější usnesení, jak je v. kongres kominterny formuloval. V tom je oportunistická chyba a samozřejmě vina všech opor tunistických směrů ve straně. Tyto chyby objevily se ovšem nejmarkantněji v otázce odborové. Vinou oportunistických

živlů našich funkcionářů v rudých odborech se stalo, že jsme nepronikli mezi ma'sy v závodech . Viděli jsme to při všech posledních bojích , ale především při stávce horníků v Oslava nech. Když horníci dali se do boje, když buržoazie a státní aparát používaly proti nim drastických prostředků k zardou šení boje, tu jsme viděli, že aparát strany a pod jeho vlivem

i dělnictvo nacházelo se v chaosu . A byl tu chaos, a když ne chci přímo tvrdit, že usnesení ROI byla mnohými vedoucími

funkcionáři sabotována, musıme alespoň říci, že mnozí sou druzi neměli ani času, aby si je přečetli. Viděli jsme, že při takových bojích scházel nám v závodech především aparát, který je nutný k vedení stávkových bojů. Viděli jsme to zvláště na Brněnsku, kde praktická práce v závodech se nejvíce zanedbávala, a proto dostávali jsme se

na Brněnsku od krachu ke krachu ve stávkových bojích. Jak důležitý je praktický úkol, jak důležité je praktické provádění usnesení sjezdu strany a zejména kongresu kominterny, nejlé pe je vidět na příkladu, který nám skýtá hornická stávka v Oslavanech na Brněnsku. Tato stávka měla zvláštní důleži

tost. Byla prohlášena v době, kdy stáli v boji horníci na Klad

ně, bezprostředně po Otevřeném listu a po kongresu ROI . V té to době propukla stávka horníků proti zaměstnavatelům , proti státnímu aparátu, a hlavně také proti reformistům. Byl tu nej lepší předpo'lad, poněvadž tato stávka byla zahájena v této

době, aby ná comto úseku podařilo se nám dokázat správnost směrnic ROI. My ale divně dívali jsme se na to, když po jed 162

noměsíčním boji, a dobrém boji, byla tato stávka likvidována. Když rozebírali jsme otázku likvidace tohoto boje, zarazily nás tam určité rozpory v nazírání vedoucích soudruhů z MVS i stra ny. Stávka tato měla dokumentovat správnost usnesení ROI , že je nutno boje vést i přes kolektivní smlouvy, proti těmto

smlouvám. Soudruh Nosek to před dělníky prohlásil, avšak když byla stávka likvidována, prohlásilo se, že je pouze pře rušena. Přitom bylo prohlášeno, že za 14 dnů bude vypovězena

kolektivní smlouva. Toto není jen chyba, neuvědomělý omyl, ale přímé sabotování usnesení ROI. Místo toho, aby se použilo stávky rosicko -oslavanských dělníků jako argumentu správ nosti usnesení ROI, byla stávka likvidována. Tedy, kdyby se bylo podařilo dosáhnout toho nejmenšího úspěchu, dal by se tím signál širokým vrstvám proletariátu československého, pře

devším textilákům a kovodělníkům, že usnesení ROI jsou správ ná. Ovšem nepochybovali jsme o tom, že je nutno, aby se tu prováděly zkoušky, zda jsou tato usnesení správná, ale tu ši

rokou masu dělnictva je nutno přesvědčovat jenom praktickým bojem na podkladě boje. Poučení z tohoto boje mělo ovšem

kladné výsledky. I když se nedosáhlo určitého zvýšení mezd, ale kladný výsledek u nás alespoň byl ten, že stávka proti

zaměstnavatelům , proti reformistům a proti kolektivním smlou vám organizovat se dá, a o to tu právě šlo, při stávce v tomto okamžiku. Ukázalo se také, že se nesmí zanedbávat praktická práce v závodech, když strana nemohla se dostat tak daleko, aby tento boj šířeji rozpoutala . Co se týče otázky válečného

nebezpečí? Tato otázka souvisí s otázkou odborovou, s otáz kou mzdových zápasů. Co potřebuje kapitál k tomu, aby co

nejdříve, nejlépe a nejúspěšněji mohl provést své imperialis tické choutky, aby mohl provést organizovaný útok na SSSR? Kapitalismus potřebuje průmyslový mír, potřebuje mír v zá vodech, a tak vedoucí soudruzi rudých organizací odborových

dostávají se touto oportunistickou svou taktikou takřka k tak tice průmyslového míru, což je taktika reformistická, pomáha jící kapitalistům k tomu, aby se mohli zařídit na brzké napa dení Sovětského svazu . Co se týče této otázky, je nutno zase

v praxi v nejbližších posjezdových dnech, aby každý člen stra ny měl v této věci jasno o tom, co je nutno učinit k ovlivnění širokých mas v případě mobilizace v situaci válečné. Zde musí

být především naše členstvo přesvědčeno o tom, že jenom po užitím zbraní proti vlastním imperialistům ve vlastní zemi,

avšak také naše činnost proti imperialistům musí se rozvinout v závodech a továrnách. Zde je nutno, aby každý člen strany měl jasno o tom, že v takových případech stačí několik uvě domělých jednotlivců v závodech, že nemusejí zde být masy na

100 % , že stačí jen 5–10 pevných uvědomělých soudruhů, aby vyvolali hnutí v závodech a mohli tak znemožnit plány impe 163

rialistům . Tu dnešní sjezd musí probojovat bolševickou linii, dát základ k bolševizaci celé strany. Tato bolševizace musí

se projevovat v praktickém provádění toho, co je exekutivou kominterny jako praktický každodenní boj proti válečnému ne

bezpečí ukládáno. Tím ovšem samozřejmě strana vykoná veliký krok k samotné sociální revoluci.

Předseda Haken : Dnešní schůze je skončena.

TŘETÍ DEN SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ

Pokračování v politické debatě Haken: Soudruzi a soudružky, při zahájení, dnešní schůze v této místnosti nutno vzpomenout, že v květnu r. 1921 právě v tomto sále byl dán základ komunistické straně v Českoslo vensku. V této místnosti bylo ve jmenovaný den přijato 21

podmínek. Předsednictvo uznalo za vhodné tuto okolnost při pomenout, aby si soudruzi delegáti přehlédli vývoj komunis tické strany a cestu , kterou od té doby strana prodělala. Pokračujeme v diskusi, soudruzi, upozorňuji, že je zapsáno celkem ještě 16 řečníků. Předsednictvo je nuceno dodržovat

přesně řečnickou lhůtu. Připomínám tedy, aby se soudruzi ne dali dlouho napomínat a snažili se zhuštěně hovořit. Na stole

nechte ležet jenom pozvánky, ostatní dejte do tašek. První slo vo má soudružka Stejskalová, pak Richter z Bratislavy. Soudružka Stejskalová : Soudruzi a soudružky! V první řadě se musím zmínit, o čem se nezmínil žádný ze soudruhů. U nás v Československu nám hrozí ohromný fašismus. Soudruzi, víte nejlépe sami, jak v továrnách, jak i nahoře ve špičkách až

k samému Hradu, jak fašismus v Československu vzrůstá. Proto je potřebí, abychom my dělníci a naše strana zaujali stanovisko

proti těmto kreaturám, které se vyskytují. Víme, jak na Klad ně při volbách do závodních rad se mezi dělnictvem rozvinula

tato hlíza fašismu. Není potřebí vám vykládat, co toto nebezpe čí mezi dělnictvem znamená. Co dělníci mohou mít společného

s fašismem . K němu se dají jenom ti, kteří tomu nerozumějí. Proto je potřebí věnovat v prvé řadě ohromnou pozornost fa

šismu. Vláda si ve fašismu hledá svoji oporu, ví, že tam má svůj vlastní základ. Musíme konstatovat, že naši soudruzi v továr nách, v závodních výborech nevěnují tomu dostatečnou po zornost a bývalé vedeni se vůbec fašismu nevěnovalo. Proto se tak u nás fašismus rozlezl. Soudruzi v továrnách musí proto těm dělníkům vysvětlovat, co to fašismus je. Musí jim vysvětlo vat, že souhlasí-li s fašismem , souhlasí zároveň se svým za

městnavatelem, a jak mohou potom bojovat proti zaměstnava telům, když sami jsou mezi nimi.

Soudruzi, dále je zde nebezpečí války. Víme nejlépe, co ne bezpečí války pro nás, pro ženy znamená. Víme, jak celý svět zbrojí proti Sovětskému svazu. Vidíme, že všichni podepisují pakty, ale vidíme, co zároveň dělají. Proto musíme všichni

dělníci, celá komunistická strana být jako jeden zocelený ce lek, abychom všichni stáli včas na svých místech. My všechny ženy máme ohromné zkušenosti z poslední války a ještě jsme je nezapomněly. A myslím, že v příští válce budou hrát ženy

ohromnou úlohu. Dosud nám, ženám , na tomto sjezdu nebyla 167

ani zmínka věnována. To je velká chyba . Dnes ženy tvoří velké procento v závodech. Zejména v závodech kovodělných. Strana se však o tyto ženy nestarala . Prosím, my jsme neměly žádné komise, žádné výbory, které by hnutí žen v závodech vedly. Vždyť my máme v Praze největší procento žen voličů. Proč my se nemáme ženám věnovat. Proč my se nemáme mezi ně

vrhnout a mezi nimi pracovat? Ty nám mohou být velmi prospěšné. My ženy víme, jak jsme dělaly revoltu v roce 1918. My víme, že se ženy nedaly. Ženy jsou i v hospodářských bojích velice důležitým elementem. Podívejte se na Kladně,

jak při poslední stávce měli naši soudruzi v ženách velkou oporu . Avšak my se ženám nevěnujeme. Myslím, že je tady ohromné procento delegátů, jejichž ženy nejsou dostatečně

zpracovány a získávány, a že tyto ženy vás při boji srážejí. No, taková nesmí být žena komunistická a žena komunistické

ho předáka. Žena komunistka musí zpracovávat své sousedky dělnice, ženy na trhu, v továrně a musí je získávat. Vypukne-li

hospodářský boj dělnictva, musí jim vysvětlovat, proč vznikl, proč dělníci bojují, a musí je přesvědčit, že boj je správný, že tomuto boji se musí pomáhat, že se pro něj musí pracovat.

Je potřebí tyto ženy pro boj získat, získat je, aby si braly děti stávkujících dělníků, aby pomáhaly tomuto boji nejenom dob rým skutkem , nýbrž aby se zúčastnily i protestů na ulici. Věřím, že nové vedení povede jinak otázku žen a že ji povede usilovně.

Pokud jde o stávku textiláků. Soudruzi pravého směru říkají, že stávka textilního dělnictva je totéž, co byl Rudý den,

ne-li horší. Soudruzi, to není pravda. Ruku na srdce. Soudruzi, to levé vedení nemá na aby si dělalo mlhu před otázka, že mezi námi a zeď. Ano, ta zeď je tady.

mysli, aby zakrývalo nějaké chyby, očima. Soudruzi, tady se nadhodila mezi dělnictvem v továrnách stojí To musíme potvrdit. My máme u nás

v závodech dělníky komunisty i v závodních výborech a tito naši soudruzi neuznali za vhodné, aby ty indiferentní dělníky

zpracovávali, aby je přitahovali na svoji stranu. Sociální de mokrati je odkopávají a čeští socialisti s nimi nechtějí mít

nic společného, protože, když vypukne stávka, tak i toto děl nictvo potřebuje nutně podpory. My musíme indiferentní děl

nictvo přitahovat, přesvědčovat a získávat. Tak si představuji práci mezi indiferentními v závodech. My musíme tu zeď pro

razit a tam odtud vytáhnout ty indiferentní, protože my je bu deme potřebovat, my je potřebujeme a musíme s nimi v prvé řadě počítat. Jsou v nich poctiví dělníci. Jenom, že nejsou do statečně uvědomělí a organizacím nedůvěřují. Sociální demo krati je zradili, čeští socialisté, to jsou frázisté, a komunisté, udělali něco pro ně? Udělali něco významnějšího nežli ti pa 168

trioté ? Neudělali. Proto dělníci nevěří. My jim musíme na před ukázat čin a pak věřím, že je všechny získáme. Ještě závodní buňky. Proč nepracovaly ? Soudruzi, závodní buňky měly dobré jádro. Když byly ustaveny, fungovaly a pra

covaly. Avšak závodním buňkám se nevěnovala pozornost. V zá vodech dělali soudruzi, kteří nebyli zapracovaní, kteří si s pra cí v buňce nevěděli rady. V závodních buňkách , zvláště ve vel kých závodech, jako např. u nás v Českomoravské, kde buňka měla dříve 280 členů, jsme klesli dnes, že jich tam máme asi 70. Na tom má vedení vinu. Do továrny má být dán in struktor, který tam má dát základ, jak se v buňce má pra covat. Soudruzi si nevěděli rady a pracovali tak, že jim firma na to přišla a vyhodila je. My musíme vidět práci, ale nesmí být vidět nás. Tak si představuji práci komunistickou. Chtěla jsem se ještě zmínit o diskusi, ale je málo času . Ke konci

chci jen říci, že je odsouzeníhodné, že soudruh Jilek jednal takovým způsobem, že nám plivl ve tvář a že celému sjezdu

dal takové prohlášení. Soudruzi, kdyby si to dovolil poslední člověk v buňce, tak by se mu to neodpustilo. ( Potlesk . ) Richter, Bratislava (mluví maďarsky ): Oportunistickou linii strany bylo vidět na Slovensku ještě ostřeji nežli v historických zemích, neboť radikalizace mas na Slovensku je ostřejší. A prá

vě na příkladu Slovenska můžeme vidět, že teorie o pasivitě mas je nepravdivá. Měli jsme na Slovensku řadu bojů, kde děl nici vstoupili do boje proti racionalizačním požadavkům. Byl to boj cukrovarnického dělnictva, kde stranický a odborový aparát přímo sabotoval tento boj; zemědělské dělnictvo takřka kaž dého roku vstupuje do stávky a právě v těchto bojích je vi

dět, že odborový stranický aparát přímo hatí rozvinutí tohoto boje. Jsou to boje takřka speciálního rázu a je vidno z toho, že teorie o pasivitě mas je nepravdivá. Co se týče agrární otázky, panuje na tomto poli temnota. Všechny pokusy na tomto poli jsou rázu oportunistického a také poslední pokus

v okresu Želiezovce a Ipeľské Šahy projevil tento charakter. Stalo se to proto , že strana měla oportunistickou linii a tu uskutečnila na Slovensku ještě vyšší měrou . Skupina Verčí kova tuto práci vedla a dovedla ji k tomu, že nastal ve straně

celkový chaos. Je to vidět též v Bratislavě, kde dělnictvo bylo hnáno do rukou likvidátorů. Tzv. bratislavská opozice nebyla

jednotná a byli v ní likvidátoři, kteří mohli získat dělnictvo jen proto, že vedení nebojovalo proti oportunismu.

Tak dělnictvo ztratilo perspektivy, tak byli dělníci odpoutá váni tím, že strana měla vést rozhodný boj proti oportunistům rázu Verčíkova. Je též velmi významné memorandum hlohovec ké, které je vyhraněně likvidátorského rázu a má také ráz

fašistický. Je třeba proti tomu ideologicky bojovat a zakročovat i organizačně. Dnešní sjezd má za úkol, aby dal základ strany, 169

abychom naše hnutí vyvedli z oportunismu. Proto nemůže tu být žádný kompromis s oportunistickými směry, nýbrž je třeba, aby vedení bylo homogenní a jednolité. A jen takové vedení aby převzalo stranu .

Výsledky VI. kongresu Komunistické internacionály Referát soudruha Guttmanna

Soudruzi a soudružky ! Můj referát o výsledcích VI. kongresu KI , k němuž jsem

předložil vám rozdané teze, měl z usnesení ústředního výboru původně z jednání sjezdového pléna odpadnout. Měl odpad nout předně proto, aby se ušetřilo času, za druhé proto, že

se ústřední výbor domníval, že usnesení VI . kongresu jsou do statečně zpopularizována na plenárkách, okresních a krajských konferencích, na kterých se volili delegáti. Proto měla být vše obecná zpráva o výsledcích VI. kongresu zahrnuta stručně do referátu soudruha Gottwalda.

Dosavadní průběh sjezdu však přinesl dvojí zkušenost: jednak

nebylo soudruhovi Gottwaldovi pro veliký rozsah materiálu može no výsledky VI. kongresu dost důkladně do referátu pojmout; a jednak, což je mnohem důležitější, ukázal dosavadní průběh

debaty, že se u některých soudruhů jeví neporozumění usne sením VI . kongresu a u jiných ( jako u soudruha Jílka ) do

konce i snaha oportunisticky falšovat tato usnesení. Proto se včera usnesl sekretariát sjezdu, že můj referát má přece být podán a že mi k tomu je určena doba jedné hodiny v dnešní debatě .

V tak krátké době mi přirozeně nebude možné obsáhnout celé

jednání VI. kongresu, jež trvalo 6 neděl a jež přineslo tolik nového a důležitého pro celou práci kominterny. Snažil jsem se formou nejstručnější a nejhutnější zachytit výsledky kon gresu ve svých tezích. V tomto referátu, který nemůže být než neúplný, se omezím jenom na několik nejdůležitějších problémů, v první řadě ovšem na otázku ústřední a nejdůle žitější, otázku stabilizace a třetí periody. Můj úkol je usnad něn tím, že otázce programu je na dnešním kongresu věnován

zvláštní referát, že máme zvláštní bod denního pořádku o otáz ce odborové a také o otázce metod boje proti válce. Mohu se 170

tedy koncentrovat na podstatný obsah politických tezí VI. kon gresu.

Dříve však dovolte několik všeobecných poznámek o historic kém významu a rázu VI . kongresu.

Prvou do očí bijící vlastností VI. kongresu je jeho skutečná mezinárodnost a světovost. II . internacionála byla i ve své nej lepší době jen internacionálou dělnictva bílého plemene. Na

VI. kongresu KI byl zastoupen proletariát všech světadılů, všech plemen a ras. VI. kongres ukázal, jak kominterna vítězně pro niká do všech koutů světa. Přijali jsme na VI . kongresu do

kominterny řadu nových sekcí. Zejména veliký kontinent La tinské Ameriky, tohoto gigantického území zápasu mezi anglic

kým a americkým imperialismem a počínajícího osvobozen ského boje proti imperialismu, byl poprvé dobyt kominternou,

která tam získala před VI. kongresem řadu nových sekcí. Dalším očividným znakem jednání VI. kongresu byla živost a důkladnost jeho debat, aktivní účast zástupců všech sekcí

na sebekritice a na vypracování politické linie světového ko munistického hnutí . V debatě o mezinárodní situaci mluvilo

skoro 100 řečníků, programové komisi bylo podáno skoro 1000 pozměňovacích návrhů. A přesto, že debaty kongresu byly tak

živé, důkladné a ostré, či lépe řečeno, právě proto, že byly takové, došel kongres při všech bodech denního pořádku k jed

nomyslným usnesením a manifestoval tak leninskou jednotu předvoje mezinárodního proletariátu. ( Potlesk. ) VI. kongres má historický význam už tim, že přijal pro gram kominterny, prvý v dějinách konkrétní světový program

boje za diktaturu proletariátu. VI. kongres vypracoval přesně směrnice pro boj proti válce ; vyslechl a schválil zprávu VKS ( b ) ,

strany zvítězivšiho už proletariátu , budujícího socialistický řád ; vypracoval strategii a taktiku gigantického osvobozenského boje koloniálních národů, který ve spolku s revolučním prole

tářským hnutím v metropolích otřásá světovým panstvím im perialismu ; a podrobil důkladnému rozboru mezinárodní situa

ci, aby z ní odvodil úkoly kominterny v dnešním období. Mezinárodní hospodářská a politická situace byla na kongre su projednána v referátu soudruha Bucharina a v obšírné de

batě, v níž promluvilo na 100 řečníků ze všech sekcí komin terny.

Od V. kongresu KI nastaly v situaci veliké změny, je nutno připomenout, že V. kongres v roce 1924 ještě neznal výrazu sta bilizace kapitalismu. Tento termín, který znamenal jistý obrat

v názoru na krizi kapitalismu, připouštěje jeho přechodné a re lativní upevnění proti době bezprostředně poválečné, objevil se

až na plénu EKI, následujícím po V. kongresu. Slovo stabili zace bylo opatřeno přívlastky „relativní“, „ částečná “ a „ pře chodná“, jimiž se zejména naznačovalo, že období této stabi 171

lizace znamená sice upevnění kapitalismu proti prvé době po válce, ale že všeobecná krize kapitalismu trvá a prohlubuje se. VI . kongres zdůraznil, že otázku stabilizace, resp. dnešní

formy krize kapitalismu, nemůžeme správně pochopit izolova ně, nýbrž že ji musíme zkoumat v souvislosti s celými po válečnými dějinami kapitalismu. A rozdělil tyto dějiny na tři veliké periody .

První perioda nastala bezprostředně po válce a byla to pe rioda akutní revoluční krize, zvláště v evropských zemích . Ce lou Evropu zaplavila mocná revoluční vlna, vybíjející se v řadě revolučních povstání od ruské březnové a listopadové revoluce přes nacionální a měšťácké revoluce ve střední Evropě a prvé výbuchy proletářské revoluce v nich, přes maďarskou a bavor skou komunu a březnové povstání v Německu roku 1921, kdy toto období vrcholí a kdy v něm zároveň nastává obrat, až

do roku 1923, kdy období končí velikými porážkami němec kého a bulharského proletariátu . Výsledkem této periody je na jedné straně upevnění existence sovětského státu, jenž vítězně prošel ohněm občanské války, intervence, blokády a kontra revoluce; na druhé straně přechodné udržení politické vlády kapitalismu v ostatních zemích Evropy.

V druhém období měl evropský kapitalismus více „ klidu “ a použil ho k obnově výrobních sil a k dosažení i hospodář ské relativní stabilizace. Revoluční vlna se přenesla na peri

férii imperialistického světa a propukla řadou koloniálních re volucí a povstání . Třetí perioda nastává tehdy, když kapitalismus, opíraje se o svou upevněnou politickou moc, dosáhl předválečné hospo

dářské úrovně. Výrobní síly kapitalismu rychle vzrostly. Ně které země, zejména Amerika a s pomocí jejího kapitálu i Ně mecko, prodělaly hotovou technickou revoluci. Čisla, která uvedl VI . kongres, zejména o vzrůstu elektrizace a chemic

kého průmyslu , dokazují názorně, že popírat vzrůst výrobních sil kapitalismu by bylo nesmyslem . Zároveň s převratem v technice nastaly však ještě větší změ

ny v hospodářské strukture kapitalismu. Proces centralizace výroby a kapitálu, ztrustování a zkartelování dosáhl stupně nikdy nebývalého. Monopolní společnosti s miliardovým kapi tálem, jako I. G. Farbenindustrie a ocelářský trust v Němec ku, Mondův chemický trust v Anglii a americké ohromné trus ty stávají se obvyklým jevem. Postupují i pokusy o meziná rodní zkartelování a ztrustování kapitálu . A zároveň srůstá

měštácký stát, srůstají politické orgány buržoazie stále těs něji s jejími vrcholnými organizacemi hospodářskými. Státně kapitalistické tendence projevují se v nejrůznějších formách. Politickým výsledkem tohoto procesu pak je, že státní moc

stále nepokrytěji zasahuje do všech třídních bojů i „ ryze 172

hospodářských “ - jak jim říkají nesprávně sociálpatrioti na straně kapitálu, že každá i menší stávka nabývá politického významu a že každý útok dělnické třídy na některý úsek ka pitalistické fronty setkává se s celou koncentrovanou mocí třídy kapitalistů a jejího státu. Nyní však je otázka: Když kapitalismus takto vzrostl a obno vil své výrobní síly, je snad skončena všeobecná krize kapi

talismu? Sociální demokraté na tuto otázku odpovídají klad ně. Malují perspektivu „ klidného “ a „ nerušeného“ nového roz voje kapitalistického řádu a odvozují z ní, že dělnická třída musí rozkvět kapitálu podporovat, obětovat mu své zájmy a v nejlepším případě se spokojit několika drobty se stolu bo háčova ...

Zatím je pravý opak pravdou a jen ten , kdo úmyslně zavírá oči před skutečností nebo schválně klame proletariát ve služ bách kapitálu, může mluvit o „ harmonickém “ „ novém rozkvě tu “ kapitalismu. Kapitalistická krize není u konce, změnila se jen její forma a zároveň se tato krize neobyčejně zostřila a prohloubila.

Marx a Engels nás učili dívat se na věci dialekticky, to je pozorovat je ve vývoji, vidět jejich rozpory a hledat v každém vývoji zárodek jeho záporu , který jej na určitém bodě zvráti

v jeho opak. Celé dějiny kapitalismu mají ráz rozporný, anta gonistický. Každý „ pokrok " kapitalismu je doprovázen a „ vy koupen “ zostřením jeho rozporů. To platí tím více o dnešní tzv. stabilizaci. Kapitalismus roste, ale s ním rostou jeho rozpory. Výrobní síly se zvětšují, ale tím se zvětšuje i nepoměr mezi množstvím výrobků a kupní silou mas. Technický pokrok tu je, ale tento technický pokrok a ra

cionalizace vyhazují na dlažbu nové milióny nezaměstnaných. Monopolní kapitalismus organizuje plánovitě výrobu uvnitř jed né země, ale přenáší konkurenční rozpory se stonásobnou si lou na pole mezinárodní. Máme pokusy o mezinárodní ztrusto vání a zkartelování, ale zároveň pokračuje uvnitř těchto mezi

národních kartelů konkurenční boj ve formě zápasu o kvóty atd. a reprodukuje se v rozšířeném měřítku ( mezi kartely evropskými a Amerikou, pevninskými a Anglií atd ) . Evropský kapitalismus se upevnil, ale upevnil se i Sovětský svaz a po

kročilo revoluční hnutí v koloniích . Amerika velmi zesílila, ale vzrůst nepoměru mezi jejím hospodářským vzrůstem a její ko loniální državou ji žene do ohromného konfliktu s Anglii.

„Další vývoj kapitalismu probíhá ve formách, které byly vytvořeny poválečnou krizí kapitalismu, jež vyjadřují tuto krizi a její další průběh, jež neobyčejně zostřují všechny rozpory kapitalistické stabilizace." Jaký je rozdil mezi dřívějším oceněním krize kapitalismu

kominternou a dnešním? Dříve se myslilo, že úpadek kapita 173

lismu bude postupovat všude jaksi stejnoměrně, někde snad rychleji, jinde pomaleji, ale ve všech zemích že se bude brát

vývoj nepřetržitě sestupnou cestou. Možnost vzrůstu výrob ních sil v té či oné zemi se připouštěla nejvýše jako přechod

ná výjimka. Dnes vidíme vzrůst výrobních sil současně v ce lé řadě kapitalistických zemí. Znamená to snad zmírnění kri

ze kapitalismu ? Naopak! Právě tento vzrůst vyvolává ohrom né zostření všech rozporů, vnějších i vnitřních, další prohlou bení všeobecné krize kapitalismu. Neboť tento vzrůst hrozně zostřuje nepoměr mezi výrobní mi silami, výrobní kapacitou a konzumní silou, možností od bytu. Válka a poválečná krize ochudila široké masy , každý rok kapitalistické stabilizace, jež nemůže být prováděna ji nak nežli na útraty pracujících , a kapitalistická racionalizace

stupňují tuto bidu . Kapitalisté nenalézají trhů pro své výrob ky. Boj o zahraniční trhy je den ode dne zuřivější. Svět už je celý rozdělen mezi imperialistické dravce, nehledě k tomu,

že jedna šestina světa, Sovětský svaz, je z moci imperialistů vyrvána úplně a že koloniální revoluce denně ohrožují ka pitalistické sféry vlivu novým zúžením. Imperialisté nemohou nebýt expanzívní. A jejich expanzivitě se otevírá jediná cesta : válka. Válka je ústředním problémem dnešní světové situace.

Na kongresu bylo mnoho debatováno o zahraničních a vnitř ních rozporech kapitalismu a jejich vzájemné souvislosti. Ně kteří soudruzi vytýkali prvnímu návrhu tezí, že prý vnitřní

rozpory kapitalismu přehlíží. Správně poukázal VI. kongres, že nelze nosit vnější rozpory v jedné kapse a vnitřní v dru

hé. Konflikty světového hospodářství a světové politiky urču jí míru a ostrost vnitřních rozporů. Vnitřní nesnáze anglické

ho imperialismu jsou například vyvolány úpadkem a rozkla dem britské světové říše. Úbytek a ohrožení extraprofitů an

glického kapitálu mají za následek radikalizaci dělnické třídy Velké Británie.

Oprávněná je ovšem otázka, mohou-li vnitřní rozpory do sáhnout takové míry, že by bez války nastala v některé zemi

či v řadě zemí bezprostředně revoluční situace. Zde nutno od povědět, že to možné je, a dokonce, jak výslovně uvedl sou druh Bucharin, i v takových zemích , jako je Německo nebo

Československo. Bylo by nesmyslem nepočítat také s touto perspektivou a zločinem, kdyby se komunistické strany na ni nepřipravovaly. Vídeňské povstání je v tomto ohledu důraz ným mementem .

Ale na druhé straně stupeň pravděpodobnosti revoluční si

tuace je v případě války velmi rozdílný. Bez války může, ale za války musí nastat bezprostředně revoluční situace. A pří prava na válku je základním úkolem kominterny.

Celá tíže rozporů dopadá stále ostřeji na pracující lid. Útok 174

kapitálu postupuje: Reálná mzda se snižuje, drahota zostřo vaná monopolní nadvládou velkokapitalistických sdružení nad předměty denní potřeby roste ( čehož klasické doklady vidí me u nás třeba na cukru ), pracovní den se prodlužuje, racio nalizace vysává z dělníků v továrnách všechnu silu a vyha

zuje milióny jejich druhů na dlažbu. V některých zemich ( Severní Amerika) setkáváme se poprvé v historii kapitalismu nejen s relativním, nýbrž absolutním úbytkem počtu dělníků,

zaměstnaných ve výrobě při velikém vzrůstu výroby. Zároveň roste politický útlak. Buržoazie stále více používá fašistických metod, bere dělnické třídě politická práva, stupňuje perzekuci a bílý teror, koncentruje státní aparát v jednu ozbrojenou pěst a kombinuje tyto metody násilí s korupcí zaostalých vrstev pracujícího lidu.

Dělnické masy se radikalizují. Začínají kapitalistické ofen zívě klást aktivní odpor. Přecházejí místy k protiútoku, nej prve ve formě dílčích hospodářských bojů. Poněvadž násled kem srůstání kapitalistických organizací navzájem a státu s nimi naráží každý hospodářský boj proletariátu na soustře děnou moc buržoazie a nabývá politického významu, uvědo

mují si dělnické masy nutnost rozšíření, zostření a spojeni svých bojů. Dělnické masy jdou doleva ; z jejich hloubi začíná stoupat nová vlna revolučního aktivního boje. A tak může VI . kongres KI shrnout podstatu tzv. třetí pe

riody poválečné krize kapitalismu v tuto hutnou formulaci svých politických tezí :

„ Konečně je třetí perioda, v níž hospodářství kapitalismu a skoro zároveň hospodářství SSSR překročují předválečnou úroveň. ( Počátek tzv. období rekonstrukce, další vzrůst so cialistických hospodářských forem na základě nové techniky. ) Pro kapitalistický svět je to perioda rychlého vývoje techni ky, stupňovaného rozvoje kartelů, trustů a státně kapitalistic kých tendencí. Zároveň je to perioda nejsilnějšího rozvoje

rozporů světového hospodářství, jenž probíhá ve formách před určených celým dosavadním průběhem všeobecné krize kapi

talismu ( zúžené trhy, Sovětský svaz, koloniální hnutí, vzrůst vnitřních rozporů imperialismu ) . Tato třetí perioda, v níž se

zvláště silně zostřil rozpor mezi vzrůstem výrobních sil a zú žením trhů, vede nezbytně k novému období válek nezi impe rialistickými státy, válek proti Sovětskému svazu, národně osvobozenských válek proti imperialismu, imperialistických intervencí, gigantických třídních bojů. Tato perioda, v níž se zostřují všechny mezinárodní rozpo ry ( rozpory mezi kapitalistickými zeměmi a Sovětským sva

zem, vojenská okupace severní Číny jako počátek rozdělení Číny a vzájemného boje imperialistů atd. ) , v níž se zostřují i vnitřní rozpory v kapitalistických zemích ( proces zlevění děl 175

nických mas, zostření třídního boje ) , v níž vznikají hnutí v koloniích ( Čína, Indie, Egypt, Sýrie ) , vede nevyhnutelně přes další rozvoj rozporů kapitalistické stabilizace k jejimu

dalšímu otřesu a k vyvrcholení všeobecné krize kapitalismu.“

Tato formulace o třetí periodě je klíčem k porozumění všem usnesením VI. kongresu. Neboť z ocenění charakteru dnešní periody plynou všechny strategické a taktické závěry, bez

jasného pochopení dnešní fáze všeobecné krize kapitalismu nelze správně porozumět politice kominterny. Proto se kolem výkladu tohoto bodu tezí točí celý boj proti pravému nebez pečí v kominterně.

Neboť máme dvojí výklad „ třetí periody“, jeden správný, le 9

ninský, jenž je ve shodě s duchem i literou usnesení ; druhý

nesprávný, oportunistický, umělý, jenž odporuje usnesením VI. kongresu, jenž falšuje smysl těchto usnesení. K tomuto druhému výkladu se hlásí němečtí „ smířlivi“ , dále italský sou druh Serra, švýcarský soudruh Humbert-Droz a u nás sou druh Jílek, jenž tak dokazuje svou vnitřní souvislost s mezi národní pravicí. Co říkají soudruzi Serra a Humbert-Droz ? C

Předně popírají, že by dnešní stabilizace kapitalismu byla

vratká, shnilá, kolísavá. Tyto přívlastky, jež dávala stabilizaci dřívější usnesení kominterny, jsou prý VI. kongresem zrušeny a překonány. Tedy : ve třetí periodě by byl podle nich kapi

talismus silnější než v druhé . I tito soudruzi slovy přiznávají vzrůst kapitalistických rozporů. Ale ovšem, to je laciná fráze: rozpory tu jsou, co je kapitalismus na světě, tyto rozpory ve

všeobecném smyslu slova i rostou . Ale na čem nejvíce záleží, není existence rozporů; jde o něco jiného, důležitějšího : zdali

se krize kapitalismu ve třetí periodě zostřila, prohloubila pro ti období dřívějšímu. Kominterna říká, že se prohloubila. Praví

soudruzi v kominterně to popírají a fakticky hlásají zmírnění všeobecné krize kapitalismu, upevnění stabilizace, která podle tedy se stala pevnou, nich přestala být vratkou a kolísavou nebo aspoň pevnější.

A sem patří také úchylka soudruha Jílka, kterou se musí zabývat tento kongres. Nejde o slovíčka. Jde o základní ná zor na dnešní období a brzy objasním, jaké ohromné důsledky pro práci třídního boje z toho plynou.

Soudruh Jílek tvrdí ve svém článku v diskusi, že prý radi kalizace a protiofenzíva mas plyne z posílení kapitalismu, z oněch stránek dnešního období, které jsou kladnými strán

kami pro kapitalismus. ( Vzrůst výrobních sil, konjunktura. ) Nehledě ke zmatení pojmu konjunktury a krize ve smyslu kon junkturního cyklu s pojmem posílení kapitalismu či prohlou bení jeho krize ve smyslu historickém, jehož se soudruh Ji lek dopustil, znamená jeho článek toto od základů nesprávné

a veskrze oportunistické posuzování dnešního období. Sou 176

druh Jílek myslí, že radikalizace mas plyne z posílení kapi

talismu; kdyby kapitalismus nebyl posılen, kdyby se prohlou bila jeho krize, kdybychom měli i krizi hospodářskou ( ve smyslu konjunkturního cyklu ) , kdyby byly zavřeny továrny, kdyby tu byly milióny nezaměstnaných, byly by, podle sou

druha Jilka, patrně masy pasívni . To je ovšem holý nesmysl. Soudruh Jilek staví věci na hlavu : radikalizace, zlevění mas

plyne z prohloubení rozporů, z prohloubení krize kapitalismu, ne z jeho posílení. Soudruh Jilek vytkl referátu soudruha Ha kena na IV. sjezdu, že bylo „ úplně nesprávné“ a „ nemožné schéma“, když soudruh Haken usuzoval z prohloubení krize stabilizace na příchod velikých třídních bojů, protiofenzívy proletariátu . Nuže, soudruzi: Bylo -li na IV. sjezdu KSČ vůbec něco správného, pak to bylo toto konstatování soudruha Ha

kena o vratkosti, labilnosti kapitalistické stabilizace a o pro hloubení všeobecné krize kapitalismu.

Na výtky soudruha Gottwalda a jiných řekl nám zde sou

druh Jilek , že v jeho článku nešlo o oportunistické stanovisko, nýbrž o chybu ve formulaci. A na doklad, jak jinde správně vykládá třetí periodu, citoval zde soudruh Jílek svou parla mentní řeč, která se točí okolo formulace:

„ Kapitalismus je ve třetí periodě silnější, ale není stabilizo vanější.“

Soudruzi, právě tato formulace ve výkladu , který jí dává soudruh Jilek, je od základů nesprávná, je oportunistická. Jen si ji rozeberte !

,,Kapitalismus není stabilizovanější" - je

tedy patrně stejně stabilizován jako byl dříve, ale je silnější o to, že „ je silnějši“. Co to znamená ? Kde tu máme to, co je na třetí periodě základního, nejdůležitějšího, totiž prohlou

bení všeobecné krize kapitalismu? Soudruh Jilek je ignoruje; u soudruha Julka vidíme pravý opak : zmírnění všeobecné kri ze kapitalismu, který teď sice není stabilizovanější, ale je pře ce jen – silnější. To není jen nesprávná formulace, to je úplné

nepochopení celé periody, to je zfalšování usnesení VI . kon gresu ve smyslu oportunistickém , ve smyslu celé mezinárodní pravice. Snad si někdo myslí, že to je jen tahanice o kozí chlup. Ale podívejte se, jaké to má důsledky v praxi; není-li zostře nější krize kapitalismu, kde by se vzalo to nové na mezinárodní

situaci, kde by se vzal přechod pracujících mas k protiútoku, zrající nová revoluční vlna, nový vzestup dělnického hnutí?

Není-li prohloubena krize kapitalismu, pak patrně mají dnešní dělnické boje jen defenzívní charakter ... A skutečně, sou druzi Serra a Humbert-Droz, kteří popírají vratkost a pro

hnilost stabilizace, připisují dělnickým zápasům defenzívni charakter. Myslíte, že to je náhoda? A myslíte, že je náhoda, když stoupenci soudruha Jilka v antimemorandu prohlašovali, 177

že radikalizace mas prý sice existuje, ale má jen defenzívní charakter ? Soudruzi Serra a Humbert-Droz popírají možnost, že by neorganizovaní ( v porúrském boji) mohli být radikál

nější než odborově organizovaní. Také naši praví to popırají. Je to náhoda, či to plyne ze stejného ocenění situace ? Jestli krize kapitalismu se zmírňuje, jestli se stabilizace upevňuje, jak by mohly být široké masy neorganizovaných tak radikálni? Vidíte, že i tato chyba pravých – ai celý jejich odpor proti strategii a taktice IV. kongresu ROI proti tomuto po

dle jejich názvosloví „ hazardérství“ plyne z jejich chyby, z nesprávného, oportunistického domnění, že kapitalismus je silnější, že se jeho krize zmírnila, že se stabilizace upevni la. A proto němečtí smířlivci i mezinárodní praví vidí v po

rúrském boji, kde německá strana poprvé použila ve větším měřítku

metod IV. kongresu ROI , pouze

porážku, proto

i u nás soudruh Jilek prohlašuje libereckou textilní stávku, kde těchto metod poprvé použila naše strana, jednoduše za nový Rudý den. Vidite tedy, že ve sporu o charakter stabili zace a třetí periody nejde nikterak jen o slovíčka, nýbrž o teo retický kořen dnešního oportunismu a pravého nebezpečí. Nyní se obrátım k druhému hlavnímu problému VI. kon

gresu, k otázce války. Zvláštní bod našeho denního pořádku mě zbavuje povinnosti obírat se metodami boje proti válce ; v této souvislosti se spokojím analýzou situace, z níž vzniká dnešní válečné nebezpečí.

Jak již zjištěno, může se kapitalismus dnes vyvíjet jen v rámci těch velikých strukturnich změn a strukturních roz porů, jež zanechala jako své dědictví veliká imperialistická válka a prvé poválečné obdobi. A tyto veliké rozpory v prvé řadě rozpor mezi imperialistickými metropolemi a koloniemi, mezi kapitalistickým světem a Sovětským svazem, mezi Ame

rikou a Evropou, mezi věřiteli a dlužníky válečných dluhů, mezi „ vítězi “ a „ poraženými“ světové války – se během sta bilizace nejen nezmenšují, nýbrž překotně zostřují. Již vylí čený nepoměr mezi rostoucí výrobou a poklesnuvší kupní si

lou obyvatelstva vede ke zúžení trhů, k zuřivé mezinárodní konkurenci čím dál větších a koncentrovanějších kapitalistic ko - imperialistických skupin a ve svém konečném rezultátu

k ozbrojenému boji o rozdělení světa. Válka je pokračování politiky jinými prostředky. A my se blížíme kvapem okamžiku, kdy imperialisté budou chtít pokračovat těmito jinými pro

středky ve svém zuřivém boji o trhy, odbytiště, kolonie, zá jmové sféry pro vývoz kapitálu . Obraz mezinárodních vztahů a sporů mezi imperialisty je

velmi pestrý a velmi měnivý. Žádný blok nemá dlouhého trvá ní. Stále se mění seskupení a konstelace evropských mocí. 178

I v tom se oproti předválečné době, kdy imperialistické spol ky trvaly desítky let – vzpomeňte třeba na Trojspolek - je ví relativní charakter stabilizace. Ale základní rysy lze i v tom

to pestrém obraze vystihnout: vším přeskupováním v Evropě vine se jako červená nit snaha o blok všech kapitalistických států proti Sovětskému svazu ; a mezi konkurenčními rozpory uvnitř kapitalistického světa stále více vystupuje do popředí rozpor anglo-americký. Těžiště kapitalistického světa se přesunulo do Ameriky. Spo

jené státy se staly hospodářsky nejsilnější imperialistickou mocí . Ale Spojené státy nemají téměř kolonií. Disproporce me

zi hospodářským pronikáním a koloniální mocí Spojených stá tů žene americkou buržoazii do stále větší agresivity. Amerika

Američanům je yankeeskému imperialismu dobrým heslem k tomu, aby vypudil zbytky anglického vlivu z Latinské Ame riky. Ale Američané se dávno přestali spokojovat Amerikou.

Americký imperialismus vniká do všech kontinentů

a

na

Britská říše je historicky v úpadku. Její hospodářství

je

všech naráží na rozsáhlou koloniální říši Anglie. v permanentní krizi, barevné kolonie se bouří, v „ bílých “ do miniích rostou odstředivé tendence a vliv amerického kapitá

lu. Ale starý John Bull má ještě silné zuby

a jeho loďstvo

dosud ovládá světová moře.

Americký imperialismus vede s anglickým veliké hospodář ské zápasy: poráží jej v zápase o kaučuk, kde Anglie chtěla diktovat světové ceny, poráží jej v zápase o naftu a chystá veliký boj o bavlnu. Americký kapitál vytlačuje anglický z Již ní Ameriky, bije se s ním v Číně ( což nevylučuje dočasnou jednotnou frontu obou imperialismů proti čínské revoluci ) , vniká i do svatyň anglického světového panství, do Egypta a Indie. Amerika nutí Anglii k vyrovnání poměru velikých bi tevních lodí obou států, ale nemůže ji donutit k omezení to

náže malých křižníků, které jsou pro Anglii vzhledem k jejím četným námořním základnám výhodnější. Americký imperia

lismus je stále agresívnější a výbojnější. Jednou rukou si sice drží před obličejem pacifistickou masku Kelloggova mírového

paktu, ale druhou rdousí maličkou Nicaraguu a bombarduje Nanking .

Anglie se pokouší utvořit proti Americe blok evropských dlužnických států. Odsunuje do pozadí konflikty se svým sta rým evropským rivalem, Francií, a obnovuje – krátce po šes tém kongresu KI, který tento vývoj předvídal — franko -anglic kou „ srdečnou dohodu “. Námořní smlouva má oběma kontra

hentům zajistit možnost zbrojení tam, kde je nejvíce potře. bují: Anglie na moři, zejména v oboru křižníků, Francie v po norkách a v rezervách suchozemských armád.

Zvláštní roli hraje v Evropě obrozený imperialismus ně 179

mecký. Je v poněkud podobné situaci jako Spojené státy. Mo hutný hospodárský rozmach docílený hlavně pomocí ame rických půjček naráží na úplný nedostatek kolonií, váleč .

ného loďstva, „ pořádné “ armády, těchto atributů dokonalého imperialismu. Ale přesto Německo, přijaté do Společnosti ná rodů, hraje už důležitou mezinárodní roli, obratně využívajíc rozporů mezi Anglií a Amerikou, a také mezi Anglií a Sovět

ským svazem. Přitom není pochyby, že Německo přes veškeré manévrování svou pomoc proti Sovětům chce západním im

perialistům prodat. ,, Západní orientace" německé buržoazie je skutečností. Jde jen o výši odměny : vyklizení Porýní, sleva re parací, připojení Rakouska, dovolení ke zbrojeni, revize vý. chodních hranic v neprospěch Polska, jež by bylo odškodněno anexi Litvy a Ukrajiny, to je cena, která se prozatím ještě zdá

Anglii a Francii příliš vysoká. A Amerika by ráda učinila z Německa svou evropskou oporu proti anglo -francouzskému

bloku s jeho středoevropskými a balkánskými vazaly. Dnes se o tom všem jedná na reparační konferenci znalců. Tak se proplétají vzájemné rozpory mezi jednotlivými im

perialistickými skupinami, v jejichž popředí stoji konflikt anglo-americký, s tendencí jednotného útoku imperialistů proci Sovětskému svazu. Správně však poukázal v debatách

VI. kongresu jeden delegat, že nesmime stavět mechanicky oba druhy konfliktů proti sobě a myslet si snad, že vzájemné zájmové spory imperialistů jenom brzdı spolecný útok proti SSSR ! Naopak, spor o světovou anebo evropskou hegemonii mezi imperialisty se může ze stanoviska imperialistů velmi dobře rozhodovat právě společnou válkou proti státu dělníků

a rolnıků. A jak „ odškodneni“ na účet tretiho, to je Sovětů,

může pomáhat k „ řešení“ sporů mezi imperialisty, to jsme vi děli na příkladu anglicko-německo -polském .

Proto : otázka války je ústredním problémem naší doby. Je tu nebezpečí války mezi imperialisty. Je tu ještě akutnější a hodinu od hodiny rostoucí nebezpeči války imperialistů pro jak to ti SSSR. Imperialisté se už nemohou kojit nadějí že Sovětský svaz se sám zhroutí hospo činili pred lety dářskými obtížemi anebo že zadními dvířky zase zavede ka pitalismus. Sama mírová existence SSSR , jeho úspěchy při so cialistické výstavbě , příklad, který dává proletářům všech ze mí a potlačeným národům , smrtelně ohrožují kapitalistický řád. O tom už mluvil zevrubně soudruh Gottwald . Kromě toho

už tu máme válku proti koloniim : či nestojí japonská inter

venční armáda v Šan -tungu , anglická na Jang - c -tiangu a americká v Nicaragui ?

Pod zorným úhlem válečného nebezpečí musíme posuzovat všechny problémy. Důkazem válečného nebezpečí je nejen zu

řivé zbrojení, zamítnutí odzbrojovacích návrhů SSSR, projížd 180

ky generálů po Evropě, manévry , tajné diplomatické smlouvy a válečné štvaní měšťáckého a sociálpatriotického tisku, ale také „mondismus“ a „ průmyslový mír “, který podobně jako 9

„ hradní mír“ za poslední války má krýt válčícím armádám týl zákony proti odborům, zostření bılého teroru a perzekuce ve

všech zemích , a koneckonců také vzrůst pacifistického žvanění, nebot imperialisté zaměnili pokrytecké heslo : „ Chceš- li mir , připravuj válku“ za ještě pokrytečtější politiku : „ Chceš-li vál ku, žvaň o míru !“ Kelloggův pakt a ženevská konference jsou stejně nástrojem válečných příprav jako anglo-francouzská námořní smlouva, cesty generála Le Ronda a mobilizační zá kon „ socialisty “ Boncoura. Komunista má povinnost posuzovat všechny otázky ze sta

noviska válečného nebezpečí a revolučních perspektiv. Sou druh Bucharin pravi: „ V čem pak je rozdíl mezi naší denní prací a denní prací sociálních demokratů ? ... V tom, že komunisté musí spojo vat - a to je pro každého komunistu závazné palčivé den ní otázky s problémy tzv. ,vysoké politiky. Představte si anglického komunistu . Jak má agitovat v masách, stojí-li

před úkolem vést například třeba jen malou stávku? Boj proti okleštění odborových svobod musí být spojen s palči vými otázkami dne, s bojem za zrušení zákona proti odborům.

Tento protiodborový zákon musí zase být uveden v souvis lost s ,mondismem a s válečnými přípravami, boj proti vál ce musí být spojen s bojem za diktaturu proletariátu. Tak si musí počínat anglický komunista, jinak není komunistou . “ V sekcích kominterny je zajisté nebezpečí podceňování vá

lečného nebezpečí. Je to jedna z forem pravého nebezpečí v komunistických stranách, a to jedna z nejnebezpečnějších.

Zajisté, že je možný příchod bezprostředně revoluční situa ce v některých zemích i bez války. Nepočítat s tím by bylo

osudnou chybou. Ale pravděpodobnost příchodu takové situa ce je velmi rozlična: bez války je příchod bezprostředně re voluční situace možný a někde snad i pravděpodobný. Ale za války je jistý.

A komunistické strany jsou na válku velmi nedostatečně připraveny. Ukázal to zvlášť výrazně náš Rudý den, který byl

pro celý kongres jakousi výstrahou a odstrašujícím příkladem , ukázal to i průběh debat při bodu o válečném nebezpečí. Větši na dělnictva není o hrozivosti válečného nebezpečí ani uvědo měna. Německá strana pořádala v závodech mezi indiferentní mi i sociálně demokratickými dělníky anketu , co soudí o vá

lečném nebezpečí. Ukázalo se, že většina dělníků vůbec ve válečné nebezpečí nevěří, že myslí, že imperialisté se neod váží vyvolat nové vraždění, že do značné míry podléhá paci

fistickým iluzím . V jiných zemích to není lepší. Tím obrovštěj 181

ší jsou úkoly sekcí kominterny v boji proti válečnému ne bezpečí.

Šestý kongres, který potvrdil a ještě zkonkretizoval i našim soudruhům známé výborné teze, přijaté VIII . plénem exekuti vy KI o válce a válečném nebezpečí, dal jim teoretickou i praktickou výzbroj pro tento boj.

Další otázka, kterou se chci zabývat, je role sociální de mokracie . O této otázce byla v debatách kongresu od počátku úplná jednomyslnost. Všichni debatéři ze všech zemí o ní mlu

vili a všichni přinášejí nové a nové doklady pro jedno tvrze ní : že zrada sociálpatriotických vůdců je čím dále zjevnější a horší. Možno říci, že se tu proměnila kvantita v kvalitu. Sociální demokracie změnila svou funkci. Je dnes něčím jiným, daleko horšim, než byla i po 4. srpnu 1914. Je už nejen po mocníkem imperialismu, nýbrž aktivní a nikoli nejméně

součástí imperialistické fronty. Řekl-li už pátý kongres kominterny, že reformističtí vůdcové jsou levým kříd

útočnou

lem buržoazie, není tu dnes již pochybnosti, že křídlem bur žoazie jsou, ale je otázka, jsou-li ještě vždy levým. Řada pří

padů, v nichž sociálně demokratičtí vůdcové, třeba v Polsku, si počínají přímo fašistickým způsobem, ukazuje, jak se při

nejmenším sblížily obě hlavní opory vlády kapitálu, sociál patriotismus a fašismus, a že sociální demokracie se namnoze

vyvíjí přes sociálfašismus k fašismu. Proto se Šestý kongres musil znovu zabývat otázkou úlohy sociální demokracie a je jího potírání.

Šestý kongres řešil nejprve otázku po historických koře nech, po příčinách síly dnešní sociální demokracie . Neboť je nesporné, že při procesu radikalizace a levění mas se ukazu

je namnoze současný početní vzrůst sociální demokracie a komunismu ( volby v Německu ) . Šestý kongres řešil otázku ve smyslu leninské nauky o imperialismu: extraprofity umožňují kapitalistům metropolí přilepšovat jistým vrstvám dělnické tří

dy a „ pěstovat “ dělnickou aristokracii a byrokracii. Jenže ne slovo „ extraprofity “ vykládat příliš úzce. Nejde jen o zvláštní zisky z vlastních kolonií. Amerika nemá velikých, Německo nemá žádných vlastních kolonií, a přece je tam so smíme

ciálpatriotismus silný. Zde je živen extraprofity, plynoucími jednak z ovládajícího postavení Ameriky na trhu kapitálu, jed nak také z diferenciálních zisků, kterých docilují jmeno vané státy na trhu zboží, díky lepší kapitalistické organizaci

své výroby, díky tomu, že produktivita práce v těchto zemích je nad světovým průměrem produktivity.

„ Stabilizace “ sama, jsouc dialektického rázu ( na jedné stra ně růst kapitalistického hospodářství, na druhé straně sou

časně růst rozporů ), má dialektický vliv i na dělnické hnutí : „ Lze říci, že stabilizační proces na jedné straně tvoří hospo 182

dářský opěrný bod pro sociální demokracii a že na druhé straně rozpory stabilizace připravují půdu pro vývoj komunis tické strany." (Bucharin .) Přitom však se nesmí síla sociální demokracie přeceňovat,

jako to činí němečtí „ smířlivi“. Z toho, co jsme řekli o vrat kosti stabilizace, plyne, že i síla sociální demokracie je vrat

ká ( jako její „hospodářské opěrné body " ); vzrůst komunismu má základy solidnější, poněvadž rozpory se budou zostřovat. Přitom nutno uvážit ještě dvojí proces : Jednak sociální de mokracie získává maloměštácké vrstvy, zklamané postupem buržoazních stran, jednak vytváří se uvnitř sociální demokra

cie nová maloměšťácká vrstva z bývalých dělníků, kteří se sta li nejdříve byrokraty v dělnickém hnutí, straně, družstvech, odborech a později přešli do „ sociálních služeb veřejných in stituci“, do aparátu měšťáckého státu , ba i do aparátu pod nikatelských organizací. Zde se jeví onen pověstný proces

srůstání sociálpatriotických špiček se státním a podnikatel ským aparátem, který zase čím dál tím více srůstá navzájem . To se však děje ve změněné situaci. Třídní rozpory se zostři

ly, masy se radikalizují, nastává nová etapa třídního boje. Kaž dá stávka nabývá politického významu. Při každém dílčím boji narážejí dělníci na koncentrovanou moc celého kapitálu i měšťáckého státu .

Sociálpatriotičtí vůdcové jsou svázáni s buržoazií. Zostřuje-li se třídní boj, zostřují i svou zradu. Zatímco jdou dělnické

masy nalevo, jdou oni ještě dál napravo. Stačila-li v předchá zejícím období buržoazii snad ještě jejich skrytá sabotáž děl

nických bojů, potřebuje nyní buržoazie v zostřeném třídním boji jejich otevřeně stávkokazeckých služeb.

To je změna funkce sociálpatriotických vůdců. Oni sahají k otevřenému stávkokazectví v mzdových bojích. Nejen tajně,

nýbrž i veřejně vyjednávají s kapitalisty, jak zabránit dělnic kým bojům. Opustili i marxistickou frazeologii, která jim je diná zbyla z lepší minulosti II . internacionály, zřekli se nauky o třídním boji a nahradili ji ideologií „ průmyslového míru “. Zřekli se socialismu a nahradili jej frázemi o „ hospodářské de mokracii". Rozbíjejí dělnické organizace, vyhazují z nich revo luční dělníky, bijí, týrají, ba i vraždí revoluční proletáře a spo jují se k tomu s policií měšťácké reakce i s fašistickými hor dami.

Nejzřetelnější je však tento jejich obrat v nejdůležitější otáz ce, otázce války. Už průmyslový mír a zároveň rozbíjení tříd

ních masových organizací proletariátu patří k válečným pří pravám . Ale sociálpatrioti všude přímo podporují zbrojení, hla

sují pro zvětšení armád, letectva, stavbu pancéřových křižní ků ; jsou v prvých řadách štvaní proti Sovětskému svazu . V ro ce 1914 se sociální demokracie přiznala v okamžiku vypuknuti 183

války k „ obraně“ kapitalistické vlasti ; dnes se nestydí veřejně už předem spolupřipravovat zjevně útočnou válku proti Sově tům. Všechen sociálpatriotický tisk zamlčuje svým čtenářům válečné přípravy imperialistů; zato chce vylíčit jako kazimí

ra - Sovětský svaz. A přitom Hilferding, jedna z hlav II. internacionály, hlásá teorii, že Sovětský svaz má být vtažen -

do kapitalistického světa, aby se odpomohlo nezaměstnanosti;

že tomu však překáží monopol zahraničního obchodu, že prý tedy evropský proletariát má zájem na poražení tohoto mo nopolu. Odtud je jen krok k tvrzení, když se SSSR nevzdá

této bariéry, chránící výstavbu socialismu před kapitalistickou záplavou, že mají evropští proletáři táhnout proti Sovětům do války ...

O chování sociálpatriotů ke koloniální otázce hanba mluvit. Druhá internacionála nahradila heslo sebeurčení kolonií jejich

roztříděním na čtyři skupiny, „ zasluhující“ větší či menší mí ry „ samosprávy “. Před válkou byl z německé sociální demo .

kracie vyloučen publicista Hilebrandt, poněvadž v teoretickém díle koketoval s myšlenkou kolonialismu. Dnes hlásají aktivně potřebu kolonií pro Německo nejčelnější vůdci sociál mokracie.

Tvář sociální demokracie je charakterizována takovým Pau lem Boncourem , který zastupuje reakční vládu Poincarého a zájmy francouzského imperialismu a který navrhuje zákon

o militarizaci obyvatelstva, žen, dětí, odborů a všech korpo rací. Anebo Albertem Thomasem, touto nejcharakterističtější fi gurou a zároveň karikaturou II . internacionály, člověkem, kte rý za války byl ministrem munice a paktoval se s carismem, za ruské revoluce chtěl dělníky a rolníky hnát na porážku Kerenského ofenzívou, po válce podněcoval polské šlechtice k útoku proti Sovětům, dnes je zaměstnán u světové organiza ce imperialistických lupičů, u Společnosti národů, jezdí po svě

tě, líže paty Mussolinimu a Primo de Riverovi, vychvaluje skvě lé fašistické „ rozřešení sociální otázky “, prohlašuje, že socia

lismus spojuje s církvemi stejná myšlenka „ blaha národů“, aa chystá se na cestu do Indonésie , aby uznal, že tamější otroc tví kontraktních kuli je sociálně prospěšnou a nezbytnou in stitucí.

Ale nejen zjevně praví, nýbrž i takzvaní „ leví “ vůdcové so ciálpatriotů jsou agenty kapitálu. A mnohem nebezpečnějšími. Je naprosto nesprávné myslit, že tito ,,leví“ jsou mostem, po němž přejdou radikalizující se masy od sociální demokracie ke komunismu, že bychom snad měli, jak navrhovali brandle

rovci, potírat pravé sociálně demokratické vůdce nejprve hesly jejich ,,levých “ kolegů. Naopak, tito „ leví“ jsou přehradou, která dělí radikalizující se sociálně demokratické dělníky od

komunismu; oni je zachraňují pro sociální demokracii, a tím 184

i pro buržoazii. Generální stávka v Anglii, vídeňské povstání, boj o pancéřový křižník v Německu odhalily zrádnou roli prá vě „ levých “ sociálně demokratických vůdců . A z toho všeho plyne potřeba obratu v taktice komunistic kých stran. Tento obrat v poměru k sociální demokracii není diktován libovůlí, nýbrž změnou poměrů, zostřením třídního

boje, změnou funkce sociálpatriotismu. Kominterna nařídila již před VI. kongresem takový obrat anglické a francouzské sek ci. Byl to obrat historický a VI. kongres jej rozšířil na všech ny komunistické strany a prohloubil.

Tento obrat vyžaduje: mnohem ostřejší boj proti reformis tickým vůdcům; mnohem ostřejší stavění komunistické takti ky proti reformistické ve všech otázkách tak, aby dělníci jasně viděli rozdil ; zastavení pokusů o dohodu s reformistickými

špičkami ; opuštění taktiky „ otevřených listů “, jimiž se sociál patriotickým vůdcům nabízí „ jednotná fronta “ ve špičkách;

přeložení taktiky jednotné fronty dolů, do závodů . Nikdy jsme nevěřili, že by sociálně demokratičtí vůdcové s námi doopravdy poctivě a do důsledků bojovali proti kapi tálu . Psali - li jsme jim veřejně nabídky, tož jen proto, abychom je odhalili v očích dělnictva. Dnes však již svými skutky do

statečně odhaleni jsou. Důkazů pro jejich zrádnou roli je víc než dost. Otevřené listy se přežily ; staly se zbytečnými. A ne jen to, staly se i škodlivými, neboť by se jimi mohla znovu

budit nebezpečná iluze, že sociálpatrioti přece jen patří na stranu dělnické třídy a že by snad přece mohli poctivě bojo vat za její cíle. Proto je také nesprávné heslo „ donutte bon

zy k boji“, které vydala německá pravá opozice v komunis ké straně. Bonzy, tj . sociálpatriotické vůdce, nelze donutit, aby byli poctivými bojovníky za dělnické požadavky. Správné hes lo je : dělníci, spojte se k boji za své požadavky do jednotné fronty proti trojspolku soustředěného kapitálu , měštáckého státu a reformistických vůdců.

Znamená taktický obrat šestého kongresu opuštění taktiky jednotné fronty ? Nikterak. Znamená snad, že bychom poctivě nechtěli dělat jednotnou frontu s dnes ještě reformistickými dělníky? Neznamená! V taktice jednotné fronty zdola, v zá vodech nutno pokračovat s ještě větším úsilím. Vzdát se boje o sociálně demokratické dělníky by byl hrozný nesmysl . My je chceme získat. My chceme třídní jednotu proletariátu . A my

ji také už dnes jedině reprezentujeme. Sociální demokracie je nositelem jednoty dělnické aristokracie s kapitalismem , ale rozkolu v proletariátu, rozkolu jak mezi proletariátem kapita listických zemí a SSSR,> mezi proletariátem metropolí a kolo nií, mezi proletariátem jednotlivých zemí podle křížících se

zájmů imperialistických skupin, tak i mezi proletariátem lépe 185

a hůře placeným , kvalifikovaným a nekvalifikovaným, nosite iem rozkolu i v odborech a jiných masových organizacích pro letariátu. Komunisté jsou nositeli mezinárodní třídní jednoty

proletariátu i jeho organizací. Proti jednotě s kapitalisty, pro

třídní a mezinárodní jednotu proletariátu, proti kapitalistům, zůstane heslem kominterny, a s tímto heslem ona získá masy pro komunismus !

V souvislosti s tím zabýval se VI. kongres také otázkou vnit rostranického nebezpečí v kominterně. Protože moje řečnická lhůta už vypršela, mohu se touto otázkou zabývat jen stručně a odkazuji na předložené teze. Je pochopitelné, že komunistické strany stojí v nynějším ob dobí zostřeného třídního boje před tak obrovskými a kompli kovanými úkoly, že úplná jasnost politické linie je ještě na léhavější potřebou než kdy jindy.

A tu konstatoval Šestý kongres, že sekcím kominterny hrozí nebezpečí převážně zprava.

V čem se toto nebezpečí projevuje ? Předně ve snaze zůstat za každou cenu legálními, ve strachu překročit meze měšťác

ké legality. Za druhé v nechápání nutnosti zostření třídního boje, např. ve vyhýbání se stávkám i tam, kde byly nutné. Dále v nedostatečném boji proti sociální demokracii a v ne

správném ocenění zejména jejích levých vůdců. Potom v nedo statečném internacionalismu i těch stran, které jinak celkem

správně postupovaly, jak jsme názorně viděli na akcích pro anglickou stávku anebo na ochranu čínské revoluce. Dále v podceňování válečného nebezpečí ; v odborové práci v tom, že se klade odborová disciplina nad stranickou ; v nedostateč

ném boji proti válce ; v podléhání parlamentním iluzím ; v opo zici proti taktickému obratu ve francouzské a anglické straně atd.

Kde jsou příčiny pravého nebezpečí? Zajisté v nynějším sta bilizačním období. Toto období na jedné straně znamená vzrůst

výrobních sil kapitalismu, na druhé vzrůst podmínek pro ví tězství komunismu. A při tom všem vzrůstající ideologický tlak

sociální demokracie na naše řady. Jednostranný výklad stabi lizace, přehlížející její rozpory, radikalizaci mas a vzrůstající

aktivitu proletariátu, vede k oportunistické teorii pasivity mas, kterou jsme u nás viděli se všemi likvidátorskými následky

rozvinutou například v „ antimemorandu“ byra I. kraje. Zostření třídního boje vyžaduje ostrého obratu nalevo , k vět ší aktivitě. Mnozí ještě nutnosti tohoto obratu nepochopili , zů stávají ze setrvačnosti pozadu, odpadají napravo . Pravé nebezpečí je akutní ve všech evropských sekcích KI. Ve Francii se projevuje opozicí proti taktickému obratu strany,

zbytky parlamentních iluzí, podceňováním zrádcovské úlohy 186

sociální demokracie, zejména levé, a přehnaným legalismem, podřizováním se teroru a perzekuci. V Anglii rovněž je ne dostatečné potírání vůdců Labour Party a odborů, rovněž se tu a tam jeví odpor proti taktickému obratu IX. pléna exeku tivy. V Německu organizované pravé křídlo ( Brandler, Thal

heimer ) hlásalo heslo „ dělnické kontroly výroby “, jež v této ne bezprostředně revoluční situaci znamená přibližovat se ide ji hospodářské demokracie, hlásané sociálními demokraty ; dá le brandlerovci se ze strachu před vyloučením z odborů vzdá vají boje proti zradě odborové byrokracie; kladou odborovou disciplínu nad stranickou ; nesprávně oceňují „ levé “ sociálpat rioty jako spojence komunismu či most k němu; přeceňují sí lu kapitalistické stabilizace a podceňují aktivitu mas. Kromě vyložené pravice máme v Německu takzvané smířlivce (Ver söhnler ) , kteří se ohraničųjí od úchylek pravičáků, ale kryjí jejich chyby a ve vnitrostranickém boji s nimi postupují spo 1

lečně. ( Jak po kongresu znovu ukázal případ Thälmannův. ) Oba tyto směry je nutno energicky potírat. Ve Spojených stá tech jeví se pravé úchylky v nedostatečném boji proti „ vlast

nímu “ imperialismu, v opomíjení organizování neorganizova ných mas, a zejména černochů, v nedostatečném potírání so cialistické strany. V čem je pravé nebezpečí u nás, kde jde o celý systém oportunistické pasivity, o celou oportunistickou

linii dosavadního vedení strany, o tom mluví jasně . Otevřený list.

Všechny tyto projevy pravého nebezpečí mají společný ko řen, nesprávné, oportunistické ocenění třetí periody, názor, že krize kapitalismu se zmírňuje, popírání vratkosti a prohnilosti stabilizace, jak už jsem měl příležitost ukázat. Ultralevé nebezpečí dnes po porážce trockismu, po přechodu části jeho německých stoupenců k sociální demokracii, uvnitř

kominterny není tak akutní - alespoň ne v Evropě. Ultra -

levým nebezpečím je ohrožena strana čínská, která po prodě lání ohromných a osudných pravých chyb místy upadla do

druhého extrému, jenž se projevil organizováním řady před časných lokálních povstání v době, kdy ještě nepočala nová revoluční vlna. Kominterna upozornila čínskou stranu, že je nutno soustředit se na boj o masy a příští povstání v době, až revoluční vlna zase začne, důkladně připravit. Všeobecně shrnují teze VI. kongresu otázku vnitrostranické ho nebezpečí takto:

„ Uvnitř komunistických stran máme dnes

následkem

částečné stabilizace kapitalismu a v přímé souvislosti s vli hlavní směr úchylek napravo od vem sociální demokracie .

správné politické linie. To se projevuje zbytky ,legalismu' a přehnanou úctou před zákony, chvostismem , pasivitou při stáv 187

kách, nesprávným poměrem k sociální demokracii ( například jistým odporem proti usnesení IX. pléna EKI ve Francii ) , ne dostatečným reagováním na mezinárodní události atd. Tyto pravé úchylky jsou vzhledem k existenci poměrně silných so ciálně demokratických stran zvláště nebezpečné; proto musí

být boj proti nim postaven do popředí, což předpokládá také soustavný boj proti smířlivému stanovisku vůči pravým nála dám uvnitř komunistické strany. Kromě toho existují však také

levé úchylky, které se projevují v jisté tendenci k odmítání taktiky jednotné fronty, v nechápání ohromného významu od borové práce, v politice revoluční fráze a

v Číně

v pu

čistických tendencích ."

Není mi už možno vejít obšírněji na další otázky VI. kon

gresu, zejména na otázky programu kominterny, o kterých

ostatně v souvislosti s přípravami pro program KSČ bude re ferovat soudruh Reiman, dále na otázku koloniální a zprávu, podanou na kongrese o socialistické výstavbě v SSSR. Odkazu ji v té věci na své teze a na řadu článků, které jsem napsal do „ Rudého práva “ . Přicházím k závěru. Není třeba oslavných slov. Na rozdíl od kongresů II. internacionály, kongresy kominterny nejsou para

dami. Jsou historickými milníky, ukazateli cest světového re volučního hnutí.

Naším úkolem je usnesení VI. kongresu popularizovat. To se částečně stalo v diskusi ; částečně se to musí stát ještě zvlášt

ní širokou kampaní, v níž budou společně popularizována

usnesení VI. kongresu KI a V. sjezdu KSČ. Řadu praktických námětů o provádění této kampaně obsahují teze. Naším úkolem je usnesení VI . kongresu konkretizovat. To

se děje ve všech sjezdových referátech a tezích, v celém sjez dovém jednání.

Naším úkolem je dále chránit usnesení VI. kongresu před oportunistickým falšováním jejich smyslu. To se děje v dnešní

debatě a to se bude dít i nadále bojem proti všem oportunis tům a likvidátorům .

Naším úkolem je konečně usnesení VI . kongresu provádět. To se stalo prakticky ve větším měřítku poprvé ve stávce se

veročeských textiláků. Vyvolalo to veliké běsnění všech našich odpůrců. Ale zuření nepřátel mimo naše řady i uvnitř našich řád nás nezalekne. Jsme přesvědčeni o správnosti usnesení VI . kongresu, jsme přesvědčeni o jejich prospěšnosti pro dělnic kou třídu, jsme přesvědčeni, že , plníce je, jednáme v zájmu

všeho pracujícího lidu, jsme přesvědčeni, ať už narazíme na jakékoliv překážky, že jedině cestou, kterou ukázal VI. kon gres kominterny, lze vést proletariát k vítězství ! ( Potlesk. ) Houska: Soudruzi, teď je malá přestávka, ale zůstaňte všichni sedět u svých stolů . 188

Pokračování

v debatě o politickém referátě Gottwald: Předsednictvo vám po poradě předkládá tento

plán : V diskusi má být pokračováno a má se ukončit do jedné hodiny. Od jedné má být polední přestávka a od dvou do tří hodin závěrečné slovo k politické diskusi, takže po 3. hodině

bychom přikročili k druhému bodu denního pořadu. Předsed nictvo doporučuje těm delegacím, které mají ještě na pořadu řečnické listiny více delegátů přihlášeno, aby se dohodly a vy slaly do diskuse pouze jednoho delegáta . V tom případě, když se tak stane, aby se některý soudruh vzdal slova, je možno vyčerpat řečnickou listinu, jak je , úplně do jedné hodiny.

Predsednictvo doporučuje, abyste tento návrh přijali. Kučera ( výkřik ) : Proč jste s tímto názorem, soudruzi, ne přišli již dříve ? Já jsem se přihlásil ke slovu již v pondělí večer a dosud jsem nedostal slovo. A ti, co se ještě chtěli

přihlásit, budou o to připraveni. Napřed jste nechali mluvit ce lou řadu delegátů pražského kraje a na ty ostatní se pak ne dostane.

Gottwald : Soudruzi, již mluvilo přes 40 debatérů, je při hlášeno ještě asi 15 řečníků. Není prostě možno, abychom pak celou řečnickou listinu vyčerpali. Soudruh Kučera si musi být vědom, že sjezd se může řídit také jinými hledisky než pořa dem přihlášených. Soudruzi, já prosím, abyste hlasovali a roz

hodli o návrhu předsednictva. Kdo je pro návrh předsednictva, prosım o hlasování. Kdo je proti ? (Dva hlasy. ) Tím je návrh

předsednictva přijat a v diskusi se pokračuje. Haken: Slovo má soudruh K., Hodonín.

Soudruh K.: Vážení soudruzi a soudružky ! Především po važuji za svoji povinnost vyvrátit tvrzení soudruha Janka, ja ko by rezoluce levé opozice hodonínského kraje byla oportu

nistická. Je to nepravda. Soudruh Janek považuje snad každou rezoluci, která byla přijata konferencemi různých krajů levé opozice, za oportunistickou. My konstatujeme, že v naší rezolu ci byla chyba. A my jsme to věděli již hned po krajské kon

ferenci, kdy jsme na to přišli, aniž jsme se potřebovali dota zovat soudruha Janka. Já tu chybu budu citovat ze „ Slovácka“,

našeho krajského časopisu, kde rezoluce byla uveřejněna. „ Přítomní delegáti konstatují, že krize v naší straně vznikla z naprosto nesprávného odhadu hospodářské a politické situa ce většiny ústředního vedení. To nebylo správně. Správně mělo 189

být: Přítomní delegáti konstatují, že krize spočívá v nespráv né linii strany.“ Nelze potom dokazovat, že celá ta rezoluce byla nesprávná, jestliže jsme zde již sami na to přišli. Soudruh Jilek sam při

znává, že při oceňování charakteru kapitalistické stabilizace užil nesprávné a špatné formulace. Soudruzi, považuji tedy to

to za nutné vyvrátit a neuznávám tvrzení soudruha Janka. Po kud se týká nyní našeho V. sjezdu strany. My očekáváme od sjezdu, který má stranu přivést na novou revoluční linii, na

leninskou linii, že ji skutečně také na tuto cestu přivede. My všichni, kteří se cítíme být komunisty, my komunisté, se na

této linii, ať již to jsou soudruzi z toho směru , anebo druhého, společně sejdeme, protože jiná cesta není možna. Musime pře jít všichni na jednu platformu. Musíme uznat, že není možno jít jiným směrem. Nesmíme se rozdělovat, nesmíme se tříštit. To by straně nebylo prospěšné. Naopak, to by stranu poško zovalo. Nám, jakožto dělníkům, záleží velice na naší straně. Poněvadž jsme si vědomi toho, že žádná jiná strana, mimo

stranu komunistickou, nemůže být považována za stranu děl nickou. Jsme si vědomi toho, že žádná jiná strana, mimo stra

nu komunistickou, nepovede dělnictvo k vítězství. Považuji te dy za zájem strany, aby tito soudruzi z Jilkovy skupiny, aby

ne velkohubým prohlášením, jak to řekl včera soudruh Harus, že vstoupí zase do té masy, odkud přišli. Toto velkohubé pro

hlášení nestačí. Jestliže tito soudruzi uznávají chybu, měli ihned obrátit a měli zase přijít k mase a tam pracovat, po něvadž zde jiného východiska není. Toto velkohubé prohlášení

značí říkat : Já jsem komunista, ale neuznávám směr, který uznává celá masa členstva .

Soudruzi také prohlásili u nás na krajské konferenci jmé

nem menšiny, že slibují, že budou spolupracovat, ale nepone sou žádné odpovědnosti. Co to znamená, soudruzi, jestliže pro hlásime, my chceme spolupracovat, ale neponesem žádné od

povědnosti. To znamená, že je jim lhostejno, jak strana bude pracovat, jak se bude vyvíjet, jak se bude přibližovat k masám . Avšak když spolupracujeme, musíme nést též odpovědnost. To též je i zde, na tomto sjezdu. Soudruzi prohlašují, že oni bu dou pracovat, ale neponesou žádnou odpovědnost! To je ne správné . Není možno od odpovědnosti utíkat. Naše strana musí

být utužena a všichni, kdo si říkají, že jsou komunisté, je je jich povinností, aby spolupracovali a aby nesli spoluodpověd nost. ( Potlesk . ) Bolen: Slyšel jsem, že včera zasáhli do diskuse Fried a Kopecký. Podle mého názoru postavili některé věci nesprávně. Nemůže to být také správné, když se sahá až k přímo za vla

sy přitaženým citátům z návrhu programu, který vypracoval soudruh Vajtauer před 6 lety. Soudruh Kopecký při zprávě 190

z konference textiláků v Hradci Králové nepodal nám zprávu o tom, že jsem tam vystoupil proti drahotnim výpomocem, že

jsem poukazoval na důsledky racionalizace a že jsem zdůraz ňoval, že se má vést boj právě proti důsledkům racionalizace. Soudruh Kopecký řekl, že jsem se postavil proti terminu bez

prostřední stávkové situace. A já před dnešním sjezdem pro hlašuji, že tento termín považuji za nešťastný termin. Tento termín nám způsobil mnoho škody. Umožnil Sýkorovi ofenzí

vu . Soudruh Fried včera řekl, že toto generální heslo bezpro střední stávkové situace týkalo se jenom severu, že se to ne týkalo východních Čech. Souhlasil jsem se zástupcem komin terny, který v polbyru tento termin prohlásil za neštastný. Trvám dále na tom, že byly tu ve všech obvodech objektivní

podminky pro boj , ale že tu nebyly a nejsou dosud subjektivní podminky, že tu nebylo toho, kdo by mohl boj vést, že tato situace byla ztížena proto, že v této věci ve straně nebylo vůdce, že to bylo všecko ex lex, že to bylo torzo polbyra. Sou druzi, podařilo se při této příležitosti i na severu, v Liberci,

navázat styky s masami, jak to přikazuje Otevřený list? Ne,

nepodařilo. Je to úspěch, aneb je to neúspěch ? Mluvím o tom, co bylo na severu . Byly nejširší masy přesvědčeny o nutnosti boje a o nových metodách? Nebyly. Teprve krátce předtím, nežli vypukl boj na severu, byly vydány usnesení a směrnice

IV. sjezdu ROI. Proč nebyly tyto smernice vydány v jazyce českém dříve? Masy je neznaly a funkcionáři také ne. Snad je

znali soudruzi v německých obvodech, protože dostávaji ně meckou literaturu . Jaká byla příprava k tomuto boji? První leták, který masy měly dostat již dávno, došel teprve 8. února a v některých případech až 12. února . Je to nějaká příprava ? A nezkoumáme otázku, kdo to zavinil ? Bylo úplně mechanic ky vydáno heslo : zvýšení mezd. Mělo být vydáno do popředí heslo : boj proti důsledkům racionalizace. Protože ústředi stra ny musí vidět, že tam, kde vypukávají boje, je to jenom pro

důsledky racionalizace . Říkám jenom, protože dělníci jdou do boje právě proti důsledkům racionalizace. Řikám : Především musíme jít do boje proti důsledkům racionalizace a ostatní boje jako boj o zvýšení mezd musíme svést do jednoho ře čiště, spojit je. Soudruzi, musíme si uvědomit, že seberadikál nější heslo jestli nechytlo, zůstává planou, lacinou frází . Heslo zvýšení mezd v této době bylo planou frází. ( Výkřik Kopecké ho : Vyrovnání mezd ! Hluk v plénu. ) Dělníci vědí, že jim

dnes žádných 20 % zvýšení mezd nepomůže, poněvadž v dů sledku racionalizačních opatření (výkřik Kopeckého: 60 000

mladých textilaček ) bude znamenat dnes toto 20 % zvýšení mezd redukci mezd při všech úkolových sazbách. Fabrikanti toto zvýšení zredukují různými opatřeními tak , že dělníci zů

stanou tam, kde jsou. Nejprve musí dělníci prorazit v továr 191

nách textilních ta opatření, která se tam v průběhu racionali začního procesu vyvinula. ( Výkřik Kopeckého : Mzdová otázka spojená s racionalizaci !) Prilišná chyba, která zde byla, byla ,

že se soudruzi domnivali, že je možno najednou onu propast v té veliké mase textilního dělnictva rozbit, že je možno rá

zem přesvědčit dělníky, organizované v MVS, že musi bojovat bez podpor. Pro neorganizované dělníky to bylo něco samo zrejméno, a je proto úplně pochopitelné, že v mnohých prí padech jsou neorganizovaní bojovnejši a důslednější nežli čle nové Mvs. O tom jsme se přesvědčili na pradlenách ve Dvoře Králové. Zatimco členové MVS šli dělat stávkokaze, vedly ne

organizované a ženy českosocialistické stávku. ( Výkřik: To jsou následky starého oportunistického vedení. ) Ano, to jsou následky starého oportunismu a následky toho, že členstvo MVS nebylo řádně vychováváno. Jinak by nebylo možné to, co

se stalo v Úpici, kde člen závodního výboru doporučoval děl nictvu, aby se spokojilo s drahotni výpomocí. Špičky nahoře provedou obrat lehko, ale ta masa dělnictva, to je jako když máme žebřiňák, v němž je pár koní. Ten po

třebuje místo a čas k tomu, aby se mohl obrátit. Co se udělalo, aby byla zpopularizována usnesení VI. kongresu kominterny

a IV. sjezdu ROI ? ( Výkřik: Praktický boj! Jak se to všechno dělalo? Dělalo se to příliš mechanicky. I to nařizování boje seshora bylo mechanické. Nebylo to připravováno zespoda. Co nám říkali ruští soudruzi? Že se boj nesmí připravovat se shora. A bylo zde něco jiného ? Nebylo. A přitom jsme se dopustili dalších chyb. My jsme věděli, že se boj bude pripra vovat. Věděli jsme to již 16. září minulého roku. Generál od borového vedení ani nevěděl, že se koná říšská konference ve

Dvoře Králové. Tato konference nebyla vůbec frakčně pripra vena. Vznikly tam nacionální štvanice ze strany české a ze

strany německé. Bylo co dělat, aby již ten den nedošlo k roz tržce.

Ke konci říká, že jsme uzavřeli nemožný kompromis s lu

čebníky, a tím byli posíleni ti lidé, kteří jako lučebnici bojo vali proti usnesen m IV. sjezdu ROI . A když jsme do diskuse o tom napsali článek, že vedoucí některých sekcí se stavějí proti usnesením Iv . sjezdu ROI, že je nechtějí provádět, byl

tento článek zkonfiskován, aniž se řeklo proč. ( Výkřik : Protože jsi osobně štval. ) V tomto článku jsem jasně říkal, co říká Krát

ký, co říká Ha.s. Zde na sjezdu slyšíme, že jediným nebezpe čím pro stranu je Jilek. Nebyl Hais a nebyl Nádvornik nebez

pečím pro stranu? Příliš mechanickým a nešťastným způso bem se vydávají rezoluce, kde se říká, že Zápotocký je proti boji a že i Jilek je proti boji. Když jsem pak přišel do schůzí, abych mluvil pro boj dělnictva textilního, říkali mi délnici : Co na nás chceš? Vždyť ti nejvyšší funkcionáři jsou proti 192

tomu. Uměle do rezoluce byla vtažena jména Zápotockého a Jilka .

My jsme ti přátelé, kteří po Goliathovi a Skálovi řvali jako kráva po teleti. Pracujete tak, že tím vedete stranu přímo do zkázy. ( Hluk. )

Soudruh Králik, Podbrezová ( mluví slovensky ) : Když jsme se sem sešli na tento sjezd jako dělníci, tak samo sebou mu síme si nejdříve stěžovat na vedoucí činitele, že nás dělníky

nevedli do boje, že ve skutečnosti pro masy pracujícího lidu

Československa, a zejména Slovenska nechtěli pracovat. Ten krát, když masy na Slovensku pokusily se o akci, byla to akce za zlepšení sociálního pojištění, když dělnictvo pochopilo,

co zhoršení sociálního pojištění pro ně znamená, když akce byla nanejvýš vystupňována, tehdy přišli rozbíječi strany a řekli: Dost, dále se boj za zlepšení sociálního pojištění nesmí vést. Učinili to čistě po reformisticku. Dále jsme my, ve stát ních železárnách na Slovensku vedli boj za zvýšení mezd. Si tuace dělnictva na Slovensku je tak krutá, že není s to žít ze své mzdy, kterou dnes dostává. Vystupovali jsme proti nízkým mzdám a dalo nám to mnoho práce, nežli jsme i ostatní děl níky získali. Když naše práce mohla být úspěšná, tehdy přišli sociální demokraté, tento boj sabotovali a rozbili. Když naši činitelé viděli, že tato akce je rozbitá, zase nechali dělníky stát a nepokračovali v boji dále. I tady jsme viděli častou sabotáž.

Dále v prosinci jsme měli volby do revírních bratrských pokla den. Dělnictvo se snažilo odhalit činy sociálních demokratů

v revírních pokladnách. Naše strana, a zejména MVS nijak nevyšly vstříc dělnictvu, abychom tyto pikle, které sociální

demokraté dělali, mohli odhalit. Z těch důvodů nemohly také volby dopadnout jinak, než dopadly . Vážení soudruzi a sou družky! Dělnictvo, které se opírá čistě o stranu komunistickou

a vidí v ní jedinou svoji vůdkyni, očekává proto, že tento sjezd zvolí takové vedení, které bude sblíženo s masami, že nebude oportunistické jako staré, které se masám oddaluje. Dělnictvo nemá dnes vůbec v nikom oporu, je odkázáno samo na sebe, a proto když vidíme, že dělnictvo stojí o samotě, nemá

pomoci, je naší povinností, abychom mezi ně přišli a vysvětlili mu, co vlastně chceme, a přesvědčili je, že pracujeme za jeho zájmy, a získali je. Musíme dělnictvu tak vysvětlit, abychom mohli přesvědčit i ty masy, které jsou dnes mimo nás, tj . v so

ciálně demokratických organizacích. Dnes však vidíme, že so ciální demokraté se otevřeně postavili proti dělnictvu a že na jdou se mezi námi, zejména na Slovensku, takové živly z MVS, které ve skutečnosti bojují pro sociální demokraty. Toho MVS nevidí. Zase musili to být samotní dělníci, kteří tyto pikle musili odhalovat. Tady vidíte, že ani vedení strany, ani MVS

nevěnovalo vůbec žádnou pozornost tomu, co dělnictvo dělá. 193

Proto, když jsme se sem sešli, musíme odstranit ty příčiny a nedostatky, které zde jsou. Musíme si zvolit takové vedení, kte ré je spojeno s masami a které stojí blíže k masám nežli měš tácké strany. ( Potlesk . )

Macura, Ustí n. Orlicí : Jako textilní dělník a jako účastník hradecké konference budu více ve své debatě mluvit o této

věci. V. sjezd a diskuse, která se vedla od Otevřeného listu , stavějí zde jasné a otevřené stanovisko, že vidíme zde nyní to,

co jsme si již dávno přáli vidět. Že vidime zde opravdu, že mezi stranou komunistickou byl živel, který již dávno měl být vymýcen mimo rámec naší strany, tak i mimo rámec odbo rové organizace. Je velice správné a dobré, že soudruzi dělníci, kteří dnes na V. sjezdu jsou zastoupeni, že odsuzují jednání

těch soudruhů, kteří tuto stranu vedli, těch soudruhů, kteří dostali tuto stranu do krize. Jediné správné a možné východis ko z této krize jako dělník ze závodů vidím v tom, že V. sjezd komunistické strany musí být signálem, že V. sjezd musí si zvolit takové vedení, aby opravdu zájmům pracujících lidí od

povídalo, totiž, že sjezd opravdu zvoli soudruhy z levé opozice, kteří nám dávají záruku , kteří nám dají to, co komunistická

strana a pracující lid v Československu potřebuje. Soudruzi a soudružky, přicházím k té druhé věci. K textilnímu boji. Velkou roli v tomto boji hrál živel, který dlouho nás pil jako

pijavice. Byli to likvidátoři, kteří vedli textilní sekci, kteří ří kali, že masa je pasívní. Soudruzi, masa není pasivní, kdo by si to myslil, ten vědomě a nesvědomitě lže. Musíme říci, že in diferentní dělnictvo to bylo, které je doposud některými orga nizacemi zklamáno, v mnoha případech bylo opravdu revoluč .

nější a výbojnější nežli naši někteří soudruzi ze samotné sek ce MVS . Když zasedala, soudruzi, poslední konference v Hrad ci Králové, byl jsem svědkem jevů, které nemohu jen tak lhostejně a jednoduše přejít. Byli tam soudruzi, zástupci praž

ských dělníků, kteří byli zpracování soudruhem Sýkorou, kteří se stavěli přímo na platformu Odborového sdružení v Česko slovensku. Soudruzi, na pomoc těmto soudruhům , na pomoc těmto likvidátorům, na pomoc těmto lidem, kteří zhanobili naše

rudé odbory, těm, kteří postavili naši sekci po bok takového Odborového svazu brněnského, přišel soudruh Bolen. ( Výkřik : Hanba! ) Soudruh Bolen svým referátem byl velmi nápomocný

a vítaný pro Sýkoru. Zasáhnutím soudruha Bolena do otázky textilního boje byla posílena skupina soudruha Sýkory. Sou

druzi, kdyby býval soudruh Bolen do této otázky nezasáhl, kdyby ji byl nerozvinul, soudruzi, ti, kteří jsme boj ve východ

ních Čechách vedli, byla by pro nás jiná situace. Ale po refe rátu soudruha Bolena nastala veliká kontroverze. Nebyla zde ujasněna cesta a při hlasování vyvinul se strašný nepoměr. Vinou právě těchto, kteří se na hradeckou konferenci připra 194

vili, hlasovalo ze 67 delegátů této konference 36 soudruhů pro

rezoluci reformistického likvidátorství našeho tajemníka Sý kory a toliko 7 delegátů hlasovalo pro rezoluci předloženou politickým vedením. Soudruzi, tyto poměry nejsou možné. Ty

to poměry je nutno co možná nejdříve likyidovat. Proč? Po něvadž tento spor, tento poměr nás dovedl tak daleko, že by

nebylo zde rozdílu mezi námi a reformisty a že by pracující třída nám pak opravdu, i kdybychom se potom postavili na správné a jasné stanovisko, nikdy tolik nedůvěřovala. Myslím, soudruzi, a přáním naším , našich textiláků je, aby co možno nejenergičtějším způsobem tento vřed, který je v textilním ve dení, byl vyříznut, poněvadž není možno, soudruzi, aby vedli rudé revoluční odbory reformisté, poněvadž bychom se dostali

tam , kam došel Tetenka a kam došli druzí. Doufám, a jsem pevně přesvědčen, že nové vedení, které bude sjezdem zvoleno, že toto naše přání bude mít v patrnosti a že opravdu nové

vedení, pokud se týká těchto věcí, učiní nápravu . My, textiláci, pevně věříme, že rudý MVS, který je těmito elementy ovládán, bude soudruhy, těmi, které dnešní sjezd zvolí, vystřídán, no

vými soudruhy, kteří mají své správné stanovisko, a že opravdu potom zde bude jasné a správné stanovisko jak mezi stranoų, tak i mezi rudými odbory. ( Potlesk. ) Haken : Soudruh B., který měl včera mluvit, byl odvolán na schůzi do Brna, a proto mu dávám slovo dnes. Soudruh B., Brno : Soudruzi a soudružky ! Dnes je nejváž nější doba v otázce textilního boje. Jestliže v poslední době

přišly tyto zprávy z Hradce, znamená to úplný rozvrat v tom, co nás učili, k čemu nás vedli, jak nás zpracovávali, abychom

pracovali pro boj v továrnách . Dnes přichází se v obvodech, aby se předkládaly rezoluce, aby se dělnictvo ztotožňovalo s drahotní výpomocí. Na druhé straně pracovali jsme v to várnách, abychom dělnictvu objasnili, co znamenají drahotní výpomoci, přičiňovali jsme se v továrnách k tomu, abychom dělnictvo připravili k otevřenému boji, a dnes se přichází, že tento boj je nemožný a že je nutno spokojit se s drahotní vý

pomocí. Jestliže tohle srovnáme, pak přicházíme k výsledku, že je zde něco nepravého, a další, kde soudruzi Jílkovy sku piny na včerejší schůzi funkcionářského aktivu v Brně pro hlásili, že objektivní podmínky pro boj textiláků nejsou (vý křik: Bolen ) , a jestli je srovnáme a rozebereme-li, jsou-li zde objektivní podmínky anebo nejsou, musíme přijít k tomu ná zoru, že lepších podmínek pro boj již nebude. Posloucháme-li některé funkcionáře, naše členy v závodech, uslyšíme, jak mnohdy říkají, že bylo chybou strany, že se postavila v čelo boje. Avšak já říkám: Jsou-li v čele boje funkcionáři MVS, mů žeme prohlásit, že to jsou povětšině příslušníci komunistické strany. To dělnictvo zcela určitě vidí. Dělnictvo také vidí, koho 195

tito funkcionáři zastupují. A my se v továrnách také k to mu přiznáváme, že jsme komunističtí přislušnici. Jestliže se mluvi, že reformisté v důsledku toho, že se komunistická stra

na postavila v čelo tohoto boje textiláků, od tohoto boje utekli, je možna vůbec naděje, že by někdy reformisté chtěli vést dělnictvo do boje ? Jestliže reformisté prohlašuji, že komunis

tická strana to dělá ve svůj prospěch nebo z puce, jak to bylo na schůzi důvěrniků v Brně od re.ormistických zástupců vyslo

veno, pak musime říci jedno : neni možno trpět tyto lidi, kteří byli postaveni na odpovědné místo a měli v kontaktu se stra

nou pracovat. Pak dále je nutno se zmínit, že se mluvilo o tis ku, že přináší zprávy neodpovídající skutečnostem. Můžeme

přiznat, že ty zprávy neodpovidaly skutečnostem. Ale kdo nese za to odpovědnost? Strana? Ne, rudé odbory, poněvadž se vyhýbaly kontaktu se stranou, vyhýbaly se spolupráci se stra nou, která je v zájmu dělnictva nevyhnutelná. Proto je jisto,

aby vedoucí soudruzi MVS v kontaktu se stranou pracovali. Dá le co se týká subjektivních podmínek. Ano, my přiznáváme,

že v určitých místech těch subjektivních podmínek nebylo. A kde musíme hledat vinu ? V tom, že obvodni sekretariáty

se plně přičinily, aby funkcionáři, kteří nedocházeli do schůzí, byli přitahováni, aby vedli továrny tam, kde byla možnost k roz vinutí boje. Sledujeme-li organizační linii, kterou vytyčil sjezd ROI, kterou jsme brali také za organizační základnu na Brněn

sku, přesvědčili jsme se, že se tato základna osvědčila . Když se soudruzi usnesli na rezoluci, která byla předložena v Hradci

Králové, a chtěli se přičinit, aby byla prosazena také v Brně, viděli, že pro tuto rezoluci hlasovalo 11 soudruhů českých a proti ní že hlasovali vesměs soudruzi němečtí . Co to znamená ?

To znamená nacionální rozdily, které nesmíme trpět. Musí se tomu ve všech obvodech zabránit. Musí se svolávat frakce, aby proti tomuto vznikajícímu nacionalismu pracovaly a jej od

stranily. A není vyloučeno, že jestliže se dnes rozvinula tato věc, že se hlasovalo ze strany české pro rezoluci, ze strany německé proti rezoluci, je možné, že může přijít k rozkolu . Máme-li pracovat pro boj, nesmíme přijít po 14 dnech a říci, že boj není možný. Jak budeme potom vypadat před dělnictvem

v závodech. Napřed mu říkáme, aby se nespokojovalo s drahot ní výpomocí, aby bojovalo za zvýšení mezd, a pak přijdeme a říkáme mu opak. To je hotový babylón. Proto je nutno pra

covat tak, aby bylo jasno a aby takovéto nedostatky byly od straněny. ( Potlesk. )

Kučera: Soudruzi, slyšíme zde stále na dnešním sjezdu, vy měňte vedení, dosadte kompaktní vedení levé opozice a stra na bude z krize venku. Tak formulují otázku na konci svého referátu obyčejně všichni referenti, kteří zde mluví za levou

opozici. Já jsem přesvědčen, že v tom tkví velké nebezpečí, 196

poněvadž krize strany nespočívá v tom, že by vedení bylo opor

tunistické. Vezměte si Otevřený list a zjistíte, v čem spočívá krize strany. Krize strany spočívá v tom, že nejširší masy člen stva nejsou seznámeny s usnesením kongresu našich sjezdů apod. Povinností strany bylo vyvinout největší práci a sezná mit funkcionářský kádr s těmi nejzákladnějšími věcmi, usnese ními apod. To bylo straně uloženo Otevřeným listem. Místo této práce vytvořila se po návratu delegace z Moskvy levá opozice u nás. ( Polák křičí: Ta byla ještě dřív ! ) (Řečníko vi se udělalo nevolno a vzdává se slova. )

Verčík ( mluví slovensky ) : Súdruhovia, ja chcem len nie kolko poznámok k referátu súdruha Gottwalda prehovorit .

Chcem sa letmo dotknúť otázky národnostnej, rolnickej a hlo hoveckého memoranda. Som týmto zjazdu dlžen. Nechcem ro

biť žiadne prehlásenia, ktoré, ako vidím, sú len posmešne pri jímané, chcem sa len bránit výtkam niektorých súdruhov, ktorí mi vravia, že sa zriekam toho lebo onoho a že od veci ute

kám. Nie, naopak, ja som na Slovensku robil politiku Jílkovu,

robil som ju z presvedčenia, z vnútornej potreby, prevádzal som platné uznesenia strany vo vedomí, že táto politika je správna. Je zásluhou slovenských súdruhov, že ma húževnate donú tili a presvedčili, že táto politika bola nesprávna, že bola špat ná. Ja sa snažím, aby som túto nesprávnu politiku a jej ná sledky, chyby, ktoré som robil, včas napravil. Ale je úplne zbytočné, aby ma súdruhovia bili a vystupovali na zjazde stra ny za tie otázky, za tie chyby, ktoré som sám odhalil, prv

než o nich hocikto prehovoril. Že aké názory som zastával, to je vidieť z mojich diskusných článkov. Tu sa proti Verčíkovi bojovalo a konštatovali sa určité nedostatky v otázke národ

nostnej a rolníckej. Nesprávne, a aby som to dokázal, nútený som citovať z mojich diskusných článkov. Kupr. je nemožné,

aby sa mi prišívala zodpovednosť za manifest strany „ Vy practe Slovensko!“ Na tomto manifeste nenapísal som ani jotu . Dodalo nám ho polbyro. Ale za týmto manifestom , v kto rom sa zaujalo stanovisko k národnostnej otázke na Slovensku, sme svojho času stáli všetci slovenskí súdruhovia do chlapa,

a boli sme presvedčení, že bol správny a leninský. Nuž, a kto vystúpil prvý proti manifestu a kritizoval ho ? Neboli to tí

súdruhovia, ktorí tu na zjazde vystupovali proti mne, ako auto rovi tohto manifestu, ale bol som to ja a prvý, ktorý túto kritiku napísal . Citujem :

„ Podstatnou chybou nášho manifestu bolo, že sme celý pro blém nepostavili zo stanoviska kapitalistickej stabilizácie, hos

podárskej a politickej konsolidácie československej buržoázie, ale zo stanoviska, že hlinkovci a maďarskí národniari viedli 197

od prevratu boj proti českej buržoázit a tento boj teraz ( v r. 1926) zrádzaju ." Ďalej : „ Stavali sme hlinkovcoch ako zradcov autonómie, čo vy

volalo dojem, akoby heslo autonómie v buržoáznom štáte bolo správne a nebolo podvodom, priamo sme vystavovali ľudovej strane legitimáciu bojovníka proti českej buržoázil, ked sme

tvrdili, že bez podpory vodcov Hlinkovej strany nie je možno pokračovať v drancovaní Slovenska.“ Teraz ma však súdruh Steiner tu kritizuje. Preto mu hovo

rím, že sa počas diskusií nič nenaučil, a je to s ním zlé, keď tu ma bije tými istými slovami kritiky, ktoré som ja už dosť dáv no napísal. V tom istom diskusnom článku som kritizoval i stanovisko, ktoré bolo v manifeste v otázke rolníckej . Súdruh Weiss to asi nečital, ale on mal povinnosť to čítať. Napísal som:

„ Naše požiadavky, postavené pre maloroľníkov a zemero botníkov, správne vytyčujú heslo vyvlastnenia velkostatkár skej a cirkevnej pôdy bez náhrady, ale zase jedným dychom žiadame : Revíziu pozemkovej reformy, parceláciu pod kontro

lou zástupcov obcí. Prvá časť hesla je bolševická, a druhá, o revízii, o kontrole atd., môže byť i heslom fašistov. Ale chy bou najväčšou bolo, že sme všetky požiadavky stavali zo sta

noviska celej dediny a nebrali sme ohľadu na triedne roz vrstvenie a diferenciáciu v zemedelstve.“

Poukazoval som na nesprávnosť téz o agrárnej otázke, kto ré vypracoval súdruh Šafranko. Ukázal som , kde sú v nich prvky fašistické, poukazoval som na chyby v taktike jednot ného frontu, použil som v plnej miere sebakritiky všade, kde sa ukázali chyby v politike strany. Bolo to mojou povinnostou. Keď uvážíte, že na Slovensku sme mali dlhé tvrdé boje s opor tunizmom , že mnohí naši vedúci súdruhovia, ako napr. súdruh

Čulen , nielen, že sa postavili na stanovisko pozemkovej refor' : my, ale posielali súdruhov maloroľníkov do agrárnej strany, aby si vraj vynútili „ riadnu “ pozemkovú reformu, budete chá pať naše tažkosti.

Na levickej konferencii, kde som hovoril ako zástupca stra ny, nikto nehovoril o spojení boja roľníctva s proletariátom, i robotníctvom . V referátoch nenájdete o zväzku robotníkov a rolnikov zmienky. Tam som zastával úplne správne stanovisko

a rolníci to plne chápali. A keď som hovoril o pozemkovej reforme, nevravel som o jej krivdách, ale naopak ukázal som na švindel a číselne som to doložil, že koľko pôdy ostalo v ru kách veľkostatkárov, o celom jej fašistickom charaktere, že

bola prevádzaná v prospech veľkostatkárov a vojnu pripra vujúcej buržoázie. Postavil som otázku správne : „ Vyvlastnenie 198

veľkostatkárskej pôdy bez náhrady." Nehovoril som o tom, že by velkostatkárskej pôdy dostali od nás roľníci 5 kj. a tým som pretromfnút chcel súdruha Šafranko, ktorý hovoril len o 3 kj . Je to omyl. Ja som hovoril o obrovskom komplexe pôdy, ktorá má byť vyvlastnená bez náhrady, a znázorňoval som jej vel kosť tak, že proti miliónom jutár 2000 veľkostatkárov postavil som státisíce rolníkov.

Myslím, že som v rolníckej otázke prv našiel správny smer a poukázal som na naše chyby. Sám ich mám dosť, a stačí, keď

ma budete biť za moje skutočné chyby a netreba vynachádzať nové, ved celé moje pôsobenie

-

i keď dla smerníc ústre

-

dia – bolo skrz naskrz oportunistické. Na nebezpečie fašiz mu v roľníckej otázke som poukázal prvý,

preto plne súhla

sím s kritikou, ktorú tu predniesli súdruhovia Steiner a Weiss V otázke hnutia jednotného frontu na Slovensku. Tu sa stali rôzne chyby. Ale otcovstvo jednotného frontu vsunúť mne do

kešene je nesprávne. Zásluhy o tento jednotný front nemám. Vytýka sa tu otázka sekretára. Ja som , súdruhovia, protesto val na predporade konferencie, aby na čelo hnutia bol stava ný súdruh, ktorý nedáva záruky správneho vedenia, a tvrdil som, že to bude viesť k izolácii tohoto hnutia. Presto dotyčný

súdruh dosadený bol. Dnes sa uznává, že to bolo chybou. Ale robí sa zas nová chyba, že sa stavia sekretár, ktorý neovláda len maďarský jazyk, a to povedie zas k izolácii hnutia len na maďarskej časti Slovenska. Súdruhovia, nemožno tak úzko stavať otázku zodpovednosti. Za to, čo som robil, som plne zodpovedný, ale nie som zodpo

vedný za to, pred čím som varoval. Čo sa týka mňa, viem , že som páchal chyby, že sme robili politiku oportunistickú, ale ja svoje chyby chcem naprávať. Nepatril som k Jilkovej skupine,

ale robil som politiku jej, viem však, že jediným bolševickým smerom je dnes opozícia, preto idem s opozíciou, ona je jedi nou silou, ktorá vie viesť stranu dalej na ceste k bolševizácii a ja po tejto ceste chcem ísť, už či si to niekto praje lebo nie,

rozhodujúce je moje pevné predsavzatie, ísť s opozíciou i vte dy, ked ma dnes za moje chyby bije.

Hlohovecké memorandum , ktoré mi bolo vytýkané ako vý sledok politiky jílkovskej , ktorú som na Slovensku robil, toto memorandum zložili súdruhovia, proti ktorým som viedol po celé roky boj . Možno, že ten boj bol príliš mechanický, že bol vedený, no, tak ako sa viedli všetky podobné boje Jílkovou

skupinou, lebo nebol vedený na ideologickom presvedčovaní, ale v mechanickom potlačovaní. Ale proti týmto oportunistom

som bojoval. ( Výkřik: Nie ty, ale robotníci ! ) Naopak. Ale z vás, ako ste všetci, ani jeden. Teda, jestliže v tomto hlohoveckom memorande propaguje sa myšlienka nutnosti vyvolania vojny, 199

že komunistická strana nepotrebuje rolníkov, o jednotnom fronte KSČ So sociálnou demokraciou, o vláde „ slabej ruky “ , o vláde robotníkov a roľníkov spolu so sociálpatriótmi atd., proti týmto názorom som bojoval po celé roky a nie s malým úspechom. Akonáhle som dostal hlohovecké memorandum do ruky, ihneď som ho verejne v rezolúcii odsúdil. A jestliže ma

títo súdruhovia nazývajú najlepším bolševikom , nuž, súdru hovia, musim prehlásiť, že na základe tohoto memoranda nie

som vôbec schopný byt „ bolševikom “. S týmto memorandom , proti tomuto memorandu som ochotný bojovať na každom mieste, kde ma strana pošle.

Súdruhovia , prežívame tažkú krízu, ale musíme si uvedomit, že práca, boj o bolševizáciu, sa ešte len začína po zjazde. Je preto nutno a tiež možno zvoliť homogénne vedenie, treba to pre zaistenie bolševizačného procesu. A tu bývalí vedúci súdruhovia akosi cynicky odovzdávajú vedenie. Napadá mi

spomienka na ten okamžik v r. 1924, keď nám súdruh Šme ral , nám neskúseným mladým ludom

ako hovorieval

odovzdával stranu a triasol sa o jej osud a čoskoro viedol urputný zápas proti nám. Akosi i opozícia takto odovzdáva do rúk stranu, a zase sú tu naši súdruhovia, ktorí sa zriekajú zodpovednosti alebo spolupráce, a ktorí robia to isté, čo robil

Šmeral v r. 1924. Nech je nám to pripomienkou. Bolševizácia sa počína ešte len teraz. Preto je treba, aby sa po zjazde stra

ny zomkli všetky bolševické elementy. Je nutno, aby strana bola vyčistená od oportunizmu, a keď je to treba i cez moju

a ostatných mrtvoly, aby strana bola zachránená bolševizmu, aby strana bola schopná previesť oslobodenie proletariátu v Československu ! ( Potlesk. )

Mašek, Bratislava ( mluví slovensky ) : Soudruzi, strana komu nistická na celém světě stojí před hlavní otázkou, a sice je to otázka politická, je to otázka imperialistické války. Co tu

vidíme v řadách našich, jaké stanovisko je oportunistické, ja ké stanovisko zastávají skupiny, některé zastávají stranu upřímně, jiné čistě likvidátorsky, rozbíječsky. Chci mluvit o opozici bratislavské, kde jsem byl a mohl jsem přezkoumat tu likvidátorskou platformu a měl jsem čas přezkoumat stanovis ko bratislavské opozice . Bratislavské opozici se nejednalo o postup strany, té se jednalo o osoby. Tam šlo o osoby, které chtěly zasedat v krajském vedení, které chtěly uplatňovat svůj

hlas, ale o stranu se jim nejednalo. Jaké měla bratislavská opozice cíle ? Usnesla se vyplašit sekretariát, chtěla znemož nit a zlikvidovat stranu v Bratislavě. Chtěla udělat své kraj ské vedení a posílala na schůze ty soudruhy, kteří se hlásili

k memorandu . Když my jsme chtěli referenta, museli jsme po slat opozičníka, ten říkal, že musí odcestovat, a tím byla zne 200

možněna naše práce.

Hlohovecké memorandum. Měl jsem

příležitost prostudovat hlohovecké memorandum , když nám ho předložil soudruh Felcar v krajském vedení, kde bylo odsou

zeno, poněvadž je to memorandum , které se staví za fašizaci Slovenska, kde chce, aby rolnické masy byly odtrženy od stra

ny komunistické . Proč vlastně vznikla tato opozice a potom proč vznikla ta hlohovecká. My na Slovensku jsme bojovali jen těmi starými metodami, na nichž spočívaly tradice sociální

demokracie. Právě proto, že na nich spočívaly tradice sociální demokracie, proto na Slovensku každý boj, který se vedl, zkrachoval. Zkrachovala , když jsme vedli stávku zemědělců, a zrovna tak jedna stávka za druhou zkrachovala. To proto, že tito soudruzi měli tradice sociálně demokratické , které ještě

dnes mají. Naší povinností bude zlomit tyto tradice sociálně demokratické

vyhnat takové elementy z naší strany a potom

budeme mít ohromný krok k světové revoluci. Dušek, Bratislava : Vážený sjezde ! Soudruh Verčík zde mlu vil jako že já nic , já muzikant, prohlásil zde před vámi, že on s plnou duší stojí na platformě levé opozice, a já s plnou odpovědnosti odpovídám , že proletariát Slovenska nemá důvě ru v soudruha Verčíka, a sice proto, že v těch dobách, kdy československá delegace se vrátila z Moskvy , v těch dobách,

kdy věděl, kde je pravda a kde je lež, nebo jako vedoucí funk cionář měl to vědět, zastával jílkovské stanovisko, a on, jako diktátor Slovenska, jako instruktor Slovenska, on, který je v plné míře odpověden za pasivitu vedení na Slovensku, on právě proto v poslední chvíli, když k tomu byl již donucen , a sám se přiznal, že teprve, když byl donucen , a potom, když byl přesvědčen slovenskými soudruhy, změnil své stanovisko. Sou

druzi, to u nás neplatí. Já vám ještě částečně naznačím, jakým · způsobem se chtěl udržet směr Jilkův na Slovensku. Když se navrátil soudruh Farkaš z Moskvy a přednesl nám v úzkém kroužku jednání delegace o československé otázce a když

nám vysvětlil, jaké stanovisko zaujalo bratislavské krajské ve dení, užasli jsme. Věděli jsme, že většina bratislavského ve dení se postavila úplně na platformu neodpovídající již stra ně, na platformu Jilkova vedení. Ihned jsme srazili hlavy do hromady a přemýšleli jsme, co budeme nyní v době, kdy ra dikalizace mas na Slovensku již dávno existuje, co budeme dě lat k prosazení správné linie ve straně. Soudruzi, na Sloven sku je tak velké zubožení, že si je nedovedete ani představit.

Dělníci pracují za 6–7 Kč denně, když je práce, a když není práce, hladovějí. A při této radikalizaci mas soudruh Verčík zůstává docela pasívní, neučinil ani jediného kroku k tomu, aby se zde učinila odpomoc. První kroky učinil náš novozá

mecký okres v rezoluci, kde vytyčil stanovisko, že vyslovuje soudruhu Verčíkovi nedůvěru. Když jsme rezoluci učinili, došel 201

nás telegram, že k nám přijede soudruh Infner. Věděli jsme, že je to zástupce krajského oportunistického jílkovského ve dení, a proto jsme se k němu chovali odmítavě. A chtěli jsme proti němu vystoupit jako proti exponentu Jílkova vedení. A co jsme viděli? Když jsme ho dostali k slovu , mluvil radikálněji než my a předložil rezoluci radikálnější než my.

Obrátil se o 180 stupňů. To všechno nám bylo podezřelé, a proto jsme mu šlapali na prsty. Před nedávnem pak museli jsme ho vyloučit pro jeho diskreditování strany, pro jeho hazardérství s dělnickými penězi, proto, že když jsme ho poslali na schůzi, poslal telegram , že nemůže přijít, a šel

do kina. Když jsme se ptali soudruha Šafranka, jaký je to člověk, řekl nám, že je to soudruh velmi aktivní a že dává záruku správné činnosti. Takové lidi, kteří byli zkompromito váni již na Lučenecku, nám poslali, aby zdiskreditovali levou opozici, aby potom mohli říci a poukázat, taková je levá opo

zice, tak pracují opoziční soudruzi. Co bylo první prací tohoto nového tajemníka? Ta rezoluce, ve které jsme zdůrazňovali, že nemáme důvěru v soudruha Verčíka, nevím, na čí komando, zůstala ležet v šuplíku po tři týdny a potom teprve přišel onen soudruh, že prý se v Bratislavě informoval a že ta rezoluce se může poslat. Vidíme nyní, že na Slovensku se začíná s aktivní prací na opravě linie strany. Tam, kde se ukázalo

Jílkovo vedení pasívní, v Bratislavě, kde byl následkem toho rozkol, pak v Nových Zámcích a komárenském okrese, kde je rolnický a malorolnický lid. Co se týče rolnické otázky, byl

na Slovensku vůbec uplatňován špatný kurs. U nás na Slo vensku je rolnictvo v docela jiné situaci než zde. Zde jsou rol níci pány, ale u nás jediným heslem může být vyvlastnění vel

kostatkářské půdy bez náhrady. Jediným správným heslem na tomto podkladě je vypracovat směrnice pro jednotnou frontu proletariátu .

Končím tím, že nyní při zvýšeném nebezpečí války musíme sjednat jasno v našich řadách, musíme vzít operační nožík a směle vyříznout oportunistické vředy, učinit stranu akceschop nou, bolševickou.

Farkaš, Košice ( mluví maďarsky ) : Myslím, že snad sou druh Verčík chtěl tady vzbudit iluze, když vystoupil a chtěl budit zde zdání, že by on poznal všechny chyby a nedo statky oportunistické linie, na které on dosud působil. Kon

statuji, že když soudruh Jilek včera nesprávně analyzoval, postavil se proti analýze VI. kongresu, je důkazem, že nemů že tak z jednoho na druhý den se vyprostit z dosavadní opor tunistické linie, a lidé, kteří dlouhé roky hráli takovou roli

v oportunismu, nemohou se lehce propracovat k bolševizaci. Oportunismus je příznakem strany již od doby prvopočátku založení strany, a lidé jako Jilek a Verčík právě proto nemohou 202

se z toho dostat. Takovou úlohu hrál Verčík. Není pravda, že by neměl spoluúčast na těch akcích na Slovensku a právě na platformě Jílkovy skupiny oportunisticky založené. Verčík je

takový oportunista jako Jilek. Tento kurs vedl k takovému jevu , jako byla bratislavská opozice a fašistické hlohovecké

memorandum. Likvidátorství je na Slovensku největším nebez pečím, zejména na poli odborové práce. Verčík donedávna dě lal mechanické zásahy, nechápal novou ideologii a mechanic ky zasahoval i ve věci Kušniera. Soudruh Verčík není tak

upřímný, když řekl, že je třeba koncentrace sil proti opor tunismu, zapomněl říci, že tato koncentrace je potřeba proti takovým oportunistům , kteří zastávají takové stanovisko jako on. On vystupuje jenom proto, poněvadž je nucen, aby vykli dil svoje dosavadní pozice. Není potřebí takové koncentrace

s oportunisty, jak to myslí on, ale je potřeba koncentrace pod vedením opozice.

Melzer, Podmokly : Soudruzi, sjezd strany se jistě ještě velmi málo zabýval německými oblastmi a bude potřebí, abychom ještě na různé věci poněkud blíže poukázali. Měli jsme v německých oblastech méně co činit s Jilkem a s jeho

pojetím. Je tam vyřízen, nikdo nemluví o něm nebo o jeho ná zorech. Větší význam mělo pro nás pojetí a praxe soudruha

Neuratha. Ten a jeho družina, bývalí trockisti, se pokoušeli při zahájení diskuse rozšiřovat svoje onehdejší levé názory a zde dokazovali skutečnost, že tyto levé tendence se musí zvrhnout v oportunistické názory, pokoušeli se prosadit svoje

kdysi trockistické, svoje oportunistické názory. Tvořili praxi v německých oblastech a pokoušeli se v německých oblas tech nejen o to, aby proti levé opozici dosadili své korefe

renty a pokoušeli se prosadit svou platformu, která spočívala na chybném pojetí sociální demokracie. Odchýlili se od mí nění VI . světového sjezdu, který pravil, že sociální demokracie

má nejen objektivně, ale i subjektivně kontrarevoluční úlohu . Nevidí tendence sociální demokracie, že se dnes stala nejen

objektivně, ale i subjektivně kontrarevoluční. Že měli chybné pojetí v otázce parlamentarismu, o iniciativě samosprávnych těles, ukazujíce, že i v těchto institucích bychom mohli ně

čeho i pro dělníky dosáhnout. Udělali v německých oblastech bankrot, byli tam dělníky poraženi. Jsou ztělesněni ve špic kách v Liberci, Krumlově, Ústí n. Labem , zakotvili v špičkách

hnutí, dělníci je z valné části odmítli. Bylo by chybno, kdy bychom říkali, že ideologickému nebezpečí bylo nyní odtrou beno. Existuje dále jako dříve. Nebylo odstraněno. Vidíme v každém boji, který vedeme, že je zde, že chybná pojetí, zvláště v německých oblastech, kde německá sociální demo

kracie nemusila ještě otevřeně vystoupit, jsou nebezpečím. Že ideologické nejasno je zvláště dosud tam , kde byla sociální 203

demokracie jako opozice, a naší taktikou chyby, které udě.

lala komunistická strana , k tomu, že mezi námi a jimi nebylo vidět většího rozdílu ...Že to vniklo do řad naší strany, co vůbec ještě nebylo probíráno na sjezdu strany, to se může u nás stát pouhým nebezpečím, je vystoupení soudruha Krei bicha, který se staví na stanovisko levé opozice slovy a dá vá k lepšímu toto : „ Nemáme žádných atd .“ Soudruzi, totéž po

jetí bylo zastupováno včera soudruhem Harusem, to bylo vy jádřeno v tom , že je jim pro to směrodatnou tzv. učená teorie jejich očí, ne marxisticko-leninské pojetí, nýbrž staví se na vysoké filosofické stanovisko. To se může stát, jen není-li kdo

bezprostředně mezi dělníky, nýbrž pohlíží-li na věci jen z vysokého místa, musíme to již dnes ukázat a odmítnout. Dá le stanovisko soudruha Kreibicha je, že usnesení VI. světo vého sjezdu nejsou chybnými, nýbrž pouze jejich provádění

německou stranou , že levá opozice je jen chybně provádí. To je smiřovačství, které vede k Jílkovi. To musí být odmítnuto. To se jeví v praxi. Všude, kde se podalo přecházet k praktic

ké práci, kdejsme počínali provádět praktickou práci, se uká zalo, že tzv. loajalita kontrarevoluční úlohy, kterou projevili

sociální demokraté, není loajalitou z jejich strany, nýbrž že jí bylo odvozovat z naší loajality, tím jsme jim umožňovali zachovat se loajálně. Jak k tomu byli dohnáni ? Vše to ukázalo

se již ve stávce stavebních dělníků, ve stávce textilních děl níků, v demonstraci nezaměstnaných v Podmoklech. Včerejší

„ Sozialdemokrat“ ukazuje, že ona strana, která se sama. kdysi musila bít za socialistickéhol zákona, musila své věci vést ile

gálně, otevřeně se pokouší, aby nás denuncovala u úřadu, otevřeně dospívá k tomu, že dělá špiclovské služby pro bur žoazii, a naši soudruzi své, právě zakázané legální časopisy, se musí pokoušet nahradit závodními časopisy, že sociální de mokracie prosazuje vyhození komunistických členů ze závod ního výboru. Bude potřebí, aby sjezd strany učinil konec ja kémukoliv nejasnu. Nemůžeme upotřebit žádného vedení, kte ré má v sobě oportunistické živly, musíme mít homogenní ve dení, které bude zcela v stavu překonat oportunismus ve straně .

Předseda Haken: Soudruzi, tam někde na stole zůstal le žet text rezoluce na podporu mezinárodní dělnické pomoci.

( Opakuje německy. Rezoluce byla nalezena.) Dále má slovo soudruh Orálek.

Orálek: Vážení soudruzi

a soudružky! Přicházím, abych

jasně a stručně, pokud je to možno, objasnil stanovisko XVII . kraje, které na dnešním sjezdu dostává placet oportunismu, 1 Patrně míněn protisocialistický zákon , který platil v Rakousko Uhersku v 1. 1886–1888.

204

o kterém se soudruzi takto vyjadřují. Soudruzi, je nutno, aby chom k těmto ožehavým otázkám vnitrostranické politiky, vni trostranické situace, zaujali stanovisko kritické, a vy jistě nám dovolite, když řekneme, že XVII . kraj zaujal docela kritické stanovisko k vnitrostranickým otázkám . Soudruzi, XVII . kraj

až do dnešního dne byl toho mínění, že veškeré nedostatky, veškeré ty otázky, s kterými dnešní sjezd se zabýval, nebyly

zaviněny pouze jednotlivci, skupinou soudruha Julka, že krize strany, která vyvrcholila o Rudém dnu, nebyla zaviněna, jak se falešně stále mluví, osobou a skupinou soudruha Jilka, že krize, nezdar Rudého dne nebyl zaviněn osobou, nýbrž že byl zaviněn celou stranou, počinaje posledním vojákem a konče vedoucími funkcionáři strany. Soudruzi, bylo by mylné, kdyby dnešní sjezd strany chtěl říci, že skupina soudruha Julka mèla největší vinu na nezdaru strany, že osoba soudruha Jilka byla

rozhodujícím činitelem bankrotu politické linie komunistické strany. Krajská konference přerovská a celý funkcionářský

aktiv jednotlivých okresů, konference našeho kraje, zaujímají kritické stanovisko k otázkám Rudého dne, že Rudý den byl vyvrcholením krize strany celé a bankrotem celé strany, že vi

na spočívá na celé straně. O tom nikdo z vedoucích činitelů a orgánů nemluvil, nemluvil o tom před Rudým dnem, že politická linie strany je nesprávná. Neslyšeli jsme o tom, že

by jednotliví soudruzi, vedoucí činitelé, snažili se za každou cenu přivést z oportunistické linie na správnou. Nikdo nemlu vil o tom, že by jednotliví činitelé měli jiné stanovisko, kte

ré se snažili vyjádřit. Dělníci z celé republiky dívali se na Rudý den jako na velikou válečnou akci strany, my sami, a já

sám, viděl jsem ve zdaru Rudého dne první počin přelomení velikého náporu buržoazie proti revoluční komunistické stra ně, že Rudý den bude první etapa, nástup boje komunistic ké strany proti útlaku dělnictva v tomto státě . Viděli jsme, že Rudý den působil deprimujícím způsobem na masy, a oče

kával jsem od Rudého dne něco jiného. Ale, soudruzi, Rudý den nedá se svádět na jednotlivce, na osoby, to je veliký omyl. Soudruzi z I. kraje zvolili si na sjezd celou levou opozici, ač oni jsou to, kteří nesou největší odpovědnost za nezdar Rudé ho dne. V I. kraji je podle statistiky 21 000 organizovaných soudruhů . Soudruzi, podle zpráv dostavilo se na pražské uli ce na Rudý den pouze 3000 pražských dělníků. ( Výkřik sou

druha Kopeckého: To je výsledek Melicharovy organizace ! Po bouření mezi delegáty. ) Soudruzi, nelze potom tvrdit, že by pražské dělnictvo bylo revoluční, že by pražské dělnictvo bylo vedoucím orgánem v celé straně. A z tohoto faktu pak se vyvozovaly teorie o pasivitě mas. Podívejme se dále, soudruzi,

jak končila diskuse, která vyvstala. Plně souhlasíme, aby byla prováděna diskuse uvnitř strany. Plně souhlasíme s tím, aby 205

ideologické názory byly v této diskusi vyjasněny a objasněny,

Plně souhlasíme s tim , aby prováděna byla kritika jednotli vých chyb, ať již v ústředích, krajích nebo v členstvu. Ale jedině sebekritikou, soudruzi, můžeme napravit chyby, které byly stranou páchány. Jedině sebekritikou můžeme se povznést nad to primitivní nazirání veliké části našeho členstva . Ale, soudruzi, diskuse, která byla vedena, nebyla vedena tónem takovým. Tónem takovým, jakým byla vedena od prvopočátku,

že nabývala rázu osobního, a v důsledku toho dělníci omrzelí říkali, že nebudou diskusní články číst. V těchto článcích na dává soudruh Reiman soudruhu Neurathovi a naopak, jsou v nich vedeny osobní útoky. ( Výkřiky mezi delegáty. ) Mám do jem, že nynějši mnozi soudruzi z levé opozice učinili obrat během 24 hodin doleva a že tento obrat není míněn vážně

a poctivě. Vidime to z třídenního jednání na sjezdu. Soudruzi

z pražského kraje byli nuceni v těchto dnech popravit dva soudruhy, kteří byli v levé opozici, a to soudruha Leonoroviče, který jistě byl levě orientován a hlásil se k levé opozici, a

soudruha Havelku. Viděli jsme, jak tito dva soudruzi byli vče ra zde na sjezdu zabijeni a vyhazováni ze strany. Prohlašuji zde jménem XVII . kraje : Plně souhlasíme s tím, aby strana

z krize vyšla. Souhlasíme s tím, aby do vedení strany byly vza ty mladé revoluční živly, které budou zárukou vykonání ve likého úkolu, který stranu očekává. Souhlasíme s tím, aby ve dení bylo jednotné, aby strana mohla úspěšně bojovat v zá

pasech , které před ní stojí. Nejsme zbabělí, ale jsme odhodla ni bolševici, jsme ochotni bojovat za práva proletariátu, za

skutečné cíle Komunistické strany Československa, za cíle vše ho dělnictva, které úpí pod jařmem kapitalismu. Soudruzi, k této práci najdete nás všechny připraveny, k této práci jsme vždycky odhodláni.

Předseda Haken : Věcnou poznámku si přejí soudruzi Janek a Kopecký. Janek: Včera soudruh Kopecký v delší řeči vynadal mně a soudruhu Jílkovi. Na tom celkem nezáleží. Jde o to, abych

konstatoval určité věci, které se zde včera odehrály, když sou druh Kopecký na mne pokřikoval z pléna. Týkají se zamýšle ného vydání plakátu trockistů na Ostravsku, abych to obvi nění zde prokázal. Já to mohu učinit hned, protože jsou zde soudruzi z Ostravska, kteří náhodou mohou podat důkaz pravdy. Důvěrník šenovského obvodu, který je opoziční, napadl do určité míry Jílkovo vedení tím, že řekl: Přišel ke mně soudruh

Koberle a žádal mne, abych podepsal leták, který má být vydán v otázce trockistů. Jakmile to důvěrník soudruhu Ko berlovi povídal, řekl: „ Já jsem k tobě přišel a o ten podpis žádal, poslal mne k tobě soudruh Slánský." Zde sedí ostravská delegace, která může potvrdit, co se v poslední schůzi kraj 206

ského vedení stalo. Nechci rozvádět, co říkali o této věci dru zí funkcionáři, což by se dalo zjistit. Má-li na tom příští ve dení zájem, nechť to učini.

Předseda: Kopecký má slovo . Soudruh Kopecký: Vůči prohlášení soudruha Janka musím opětně konstatovat, že to není nic jiného než nicemná lež, nic jiného, než ničemná menševická lež. Jsou tady soudruzi z krajského vedení ostravského, kteří podají sjezdu svědectví

o pravdě. ( Neklid a výkřiky delegátů. ) Apeluji na jejich čest, at řeknou, ať prohlásí, co je pravdivého na obvinění soudruha Janka. Tenkrát byli v krajském vedení soudruzi Seidler a Bu rian a já je žádám, aby, mají-li trochu cti, řekli, zda tomu bylo tak, jak to soudruh Janek líčí. Prosím zároveň soudruhy

z krajského vedeni, aby vyslovili své mınění o soudruhu Ko berle. Je to stávkokaz a já jsem se proti jeho přijetí do strany

stavěl. Především je orgánem Jilkovým, ke všemu schopným, i k tvrzení nepravd. Tvrdím znovu, že jsou to ničemné men ševické metody, pokus o takové metody, jaké uplatnil soudruh Juskiewicz při vydání antimemoranda, když hodil na celou opozici obvinění, že je trockistická, soudruh Slánský rovněž ať prohlásí své stanovisko. Žádám sjezd, aby tento pokus haneb ných metod se vší ostrosti odsoudil. ( Potlesk. )

Janek : Žádám sjezd, aby nařídil, aby příští ústřední vedení tuto věc řádně vyšetřilo.

Kopecký: Není potřeba, aby o to žádal soudruh Janek, žádá to pražská delegace. ( Hluk mezi delegáty, zvláště ostravský mi. )

Delegátka z Ostravska křičí: My žádáme vyšetřeníl Soudruh Slánský žádá poznámku. Haken : Ne, není to možno. Jako poslední řečník má slovo soudruh Stulík z Klatov.

Stulík , Klatovy: Dovolte mi, abych přičinil několik slov k diskusi k referátu soudruha Haruse . Konstatuji na začátku, že neměl jsem v úmyslu mluvit k otázce, která byla předne sena již soudruhem Gottwaldem ; měl jsem mluvit z rozkazu

delegace k otázce válečného nebezpečí. Jelikož však včera soudruh Harus vyznal, jal nálada je mezi neuvědomělým děl nictvem, dovolte mi, abych já, nekvalifikovaný dělník, řekl, jak se stavějí této otázce uvědomělí dělníci . Soudruh Harus zde říkal, že dělnická masa je bezradná ; on tu její bezradnost zde vyjádřil tím, že zde říkal, že si neví rady atd. Soudruzi,

přejdu k hlavnímu jádru věci. Soudruzi, centrální otázkou je dnes válečné nebezpečí. Soudruh Harus řekl, že když odpovídal ruským soudruhům na to, jestli československý proletariát půjde do války proti Sovětskému svazu , že vědomě lhal, že 207

uvnitř cítil, že nemluví pravdu, když jim říkal, že nepůjdou. Je vidět, že soudruh Harus sice poslouchá na srdci dělnické třídy, ale ne na srdci těch, na kterých hlavně záleží, na srd cích uvědomělých dělníků. Na těch záleží, zda-li českoslovenští dělnici půjdou , poněvadž působí na celou pracující třídu. To soudruh Harus neřekl. Soudruzi, když se tážeme pracujících

dělníků, když přijdeme k pracujícím masám s otázkou, co bu dou dělat, když budou nuceni jít se zbraní v ruce proti svým třídním bratřím v Sovětském svazu, neříkají jako soudruh Ha rus, že si nevědí rady, říkají, že nepůjdou, a naopak říkají,

že se zbraní v ruce budou jej hájit. ( Výborně, potlesk .) Tak mluví dělnické masy, a kdo tomu nevěří, ať přijde do refor mistické bašty na Plzeňsku, ať položí srdce tam, kde dělníci žijí ve veliké bídě a pracují za nepatrné mzdy, ať optá se jich, jaké je jejich stanovisko k válce proti sovètskému Rusku, a oni mu povědí, že mám pravdu já, že se zbraní v ruce půjdou bránit sovětské Rusko. Nutno spojovat každou otázku našeho boje s otázkou válečného nebezpečí.

Já jako dělník jim říkám : Musíte bojovat za větší skývu chle ba, poněvadž nebojujete, proto se máte tak špatně. Je to ka pitalistický zájem, abyste se neměli lépe, oni vás musí vyko řisťovat, aby se mohli udržet. Oni kapitalisté proto bojují proti Sovětskému svazu, protože v té hvězdě na východě vidíte svůj příklad, a kapitalisté nechtějí, abyste se zařídili jako tam.

A proto potřebují odstranění Sovětského svazu . Tím, že kapi talisté zbrojí proti Sovětskému svazu, zbrojí proti vám. Vidíte to sami na té fašizaci. Boj za větší skývu chleba je současně

bojem proti válce a je současně bojem na ochranu Sovětské ho svazu. Já bych si přál, aby všichni soudruzi, kteří zastá vají tu oportunistickou platformu, aby přišli jednou na plenár ku k nám a viděli by, jak naši soudruzi, a hlavně ženy, se postavili proti oportunistům . Víte, co říkají dělníci opor tunistům ? Ven, ven ! Může to říci soudruh Doleček, který tam přišel zastávat oportunistické stanovisko. Oni přímo ří kají, nedávejte nám oportunismus, chceme stranu zásadní, stra nu revoluční, která by byla schopna vést boj o moc. To svědčí , že masa není pasivní, ale že pasívním bylo vedení. Jestliže příští vedení bude se řídit takovým duchem, který dělníci cítí, a oni ho cítí instinktivně, v podvědomí, oni ho nedovedou teo

reticky vyjádřit, ta masa cítí jen instinktivně, jestliže náš V. sjezd a příští vedení naleje opravdu čistého vína těmto vy prahlým hrdlům proletariátu, pak se nám to podaří. Pak, když

se toto vědomí rozšíří mezi masou pracujícího lidu, pak se buržoazii nepodaří, aby ona mohla vést válku proti Sovětskému svazu. Ještě chci říci o tom textilním boji. Já patřím k oboru

textilnímu. Prádelní průmysl je podsekcí textilního průmyslu. Pozveme si soudruha Sýkoru do Klatov, aby našim ženám tváří 208

:

v tvář promluvil. Já jsem jediným mužem v celé organizaci, v které vedou ženy. My si tam pozveme Sýkoru, a jestliže dostal Doleček , protože hájil oportunismus, Sýkoru vypískají a každého, kdo přijde hájit oportunismus. ( Potlesk. ) Protože dělníci vědí, oni cítí, oni cítí instinktivně a každý by se se

zlou potázal, kdo by jim chtěl něco jiného říkat. Právě proto, že je kapitalismus stabilizovanější na úkor dělnické třídy, prá vě proto je revolučnější masa dělnické třídy. Já nemám obavu , že by strana mohla zkrachovat. Upozorňuji, že vyvstane zde

hnutí z revoluční části dělníků, že část komunistické strany vyvstane, když by se projevoval oportunismus, a včas by udě lala nápravu . Jakmile se jednou radikální část strany dá do pochodu, zadupe každého oportunistu . Dělníci nemohou potře

bovat, aby strana na každém sjezdu konstatovala, že děláme oportunistickou politiku. Dělníci potřebují revoluční stranu .

Každý vůdce, který by nechtěl dělat, bude smeten. Dělníci, jakmile se dají do pochodu, půjdou za svým cílem, a ten , kdo jim nebude stačit, kdo bude dýchavičný, bude smeten. Kdo ne

bude stačit chápat, jaké je stanovisko v řadách pracujícího lidu, bude smeten. ( Doleček křičí : Kolik bylo z Klatovska na Rudém dnu ? ) Soudruh Doleček chce něco ubohého říkat. Kon statuji, že hnutí na Klatovsku tvoří většinou ženy a že jich bylo 24. To jsou věci ale vedlejší, na které nevcházím zrovna tak, jako co říkal Janek o soudruhu Ullrichovi. To, co říkal Janek , Bolen, to je přímo výsměchem, trhanstvím , co se páše proti delegátům . ( Potlesk .) Bolen byl po kongresu v Klatovech a mluvil velmi radikálně .

Soudruh Bolen mluvil velmi revolučně, avšak v praxi, když je třeba připravit boj za vyšší mzdy, říká, že je to nesmysl. Sou

druhu, přijď k nám a řekni, že je to nesmysl, a soudruzi tě vyhodí, jestliže ti neudělají nic horšího. (Hlas: Ať řekne, co na Kladensku udělal se zemědělským dělnictvem . Výkřiky a ne

klid mezi delegáty .) Jestliže si to poslední čas tito soudruzi nerozmyslí, jestliže budou dále chtítzatáhnout stranu do opor tunistického bahna, tu nastane živelné hnutí uvnitř strany pro

ti těm, kdož ji chtějí zavést do oportunismu. Soudruzi, všichni dělníci povstanou a půjdou za svým revolučním cílem jako jed na železná armáda do boje za své zájmy. ( Potlesk. )

• Haken: Soudruh Slánský žádal o slovo k tomu, aby zdůraznil, že tvrzení soudruha Janka nebylo správné. Já mu slovo neudě lil, aby debata nebyla předržována. Ale celá záležitost byla

uložena novému vedení strany, aby ji vyšetřilo. Debata k prv nímu bodu je tím skončena. Teď je polední přestávka, složte všechno se stolů a po obědě bude závěrečné slovo soudruha Gottwalda . 209

Odpolední jednání Haken zahajuje jednání ve 14.30 odpoledne: Prve než při kročíme k doslovu soudruha Gottwalda, sděluji z usnesení před sednictva toto : vedoucí jedné skupiny, v níž je zařazen také soudruh Juskiewicz, stěžuje si, že ačkoliv. Juskiewicze třikrát zval, aby se dostavil na určité stanovisko pro určité instrukce,

soudruh Juskiewicz ani jednou tak neučinil. Předsednictvo se usneslo vyslovit soudruhu Juskiewiczovi důtku za toto jedná ni a připomíná, aby soudruzi delegáti přesně poslouchali při

kazů, jež jim vedoucí dávají. Nyní následuje doslov soudruha Gottwalda. Po něm bude plenární schůze sjezdu přerušena a budou zasedat komise.

Závěrečné slovo soudruha Gottwalda Gottwald : Soudruzi a soudružky! Výsledek debaty k 1. bodu denního pořádku ukázal, pokud běží o vnitrostranickou situaci, správnost zhodnocení této situace, jak je levice podala ve svých

tezích. Z debaty sjezdové, v níž mluvilo skoro 50 řečníků, vyšlo najevo, že zdrcující většina sjezdu, že zdrcující většina dele gátů, že zdrcující většina debatérů vyjadřovala mínění a sta novisko nejvyspělejší, nejodhodlanější a nejpevnější části stra

ny, nejvyspělejší části jejího funkcionářského kádru. Té části, která si je jasna o příštích úkolech strany, která si je jasna o situaci ve straně a o cestách, které strana musí nastoupit, aby z nynějšího stavu vyšla ven. Tato zdrcující většina, toto

jádro strany je tím, oč se bude nové vedení strany opírat a s nímž společně bude stranu vést na lepších cestách. Zdrcu jící většina debatérů vyjádřila stanovisko nejpevnějšího jádra strany, příštího to vedení strany. Té části strany, která povede stranu na cestě bolševizace, na cestě k novým velkým zápa sům.

Pro druhou část strany, pro mentalitu nazírání druhé části

strany může být považována jako typická řeč soudruha Ha ruse . Myslím, že řeč soudruha Haruse vyjadřuje dosti věrně nálady oné části členstva strany, která je dosud dezoriento vána, která však má poctivou vůli jít správnou cestou, která

však cestu tu dosud nevidí, nýbrž ji hledá. Tato část členstva strany má mnoho společného s velkou masou mimostranické

ho neorganizovaného radikalizujícího se proletariátu, který rovněž hledá cestu , který hledá vůdce. S touto částí strany, 210

členstva strany a funkcionářského kádru: chce nové vedeni spolupracovat, chce tuto část strany všemi prostředky získat, přesvědčit, vést na správnou cestu , protože je přesvědčeno, že

u této části funkcionářů , u této části strany se jedná o pocti vé, straně věrné elementy, které se dají získat. To bude jed ním z nejdůležitějších vnitrostranických úkolů nového vedení :

strany.

- Pro třetí část strany, pro, tu nejmenší, je možno považovat jako typickou řeč souğruha Bolena. Soudruh Bolen nám zde ve své řeči rozvinul: dokonalou platformu likvidátorskou , do konalou platformu nepřátel strany. (Velmi správně. Potlesk .)

Soudruh Bolen ve své řeči nám dokázal, že jeho stanovisko se v praničem neliší od stanoviska Sýkory. ( Potlesk .) Sýkora tvrdil vždy a tvrdí snad ještě dnes, že usnesení IV . kongresu

ROI jsou správná. Soudruh Bolen tvrdí totéž. Soudruh Sýkora tvrdil a tvrdí však, že poněvadž tato usnesení dosud nebyla dostatečně v masách členstva propagována, nelze vést vůbec žádné boje. Napřed propaganda usnesení IV . sjezdu a potom boj . Soudruh Bolen tvrdil totéž. Tim se ve skutečnosti odmítá

praktické uplatňování nové taktiky. Soudruh Sýkora tvrdil, že jsou zde sice objektivní podmínky stávky, ale že nejsou zde podmínky subjektivní, že nejsou zde předpoklady k uplatnění nové stávkové strategie. Soudruh Bolen tvrdí totéž. Soudruh Sýkora tvrdil a tvrdí, že nebylo vůbec žádné bezprostřední stávkové situace. Soudruh Bolen to formuloval v tom smyslu ,

že zjištění o bezprostřední stávkové situaci bylo neštěstím pro stranu, že nadělalo dalekosáhlé škody. I v tomto je soudruh

Bolen na jedné linii se Sýkorou. Soudruh Sýkora tvrdil, že je

potřebí k tomu nejméně půl roku – za 24 hodin pak projevil názor, že nejméně 2 roky – než se nám podaří přesvědčit masy členstva a indiferentní o nutnosti boje podle nové tak tiky a strategie. Soudruh Bolen tvrdí totéž, má tentýž názor jako Sýkora. Sýkora při všech příležitostech protestoval proti

,,komandu polbyra“, proti „nařizováni stávky shora", proti ,vy 9

volávání stávkové nálady v novinách a v polbyru “. Soudruh

Bolen tvrdí totéž. Tvrdí, že největší chybou bylo „nařizování boje seshora “ . Soudruh Sýkora a spolu s ním sociální demo kraté a buržoazie tvrdí, že vedení strany vede dělnictvo do

katastrofy, že vedenístrany má hazardérskou politiku. Soudruh Bolen tvrdí, že vedení strany vede stranu ke zkáze, což je

totéž. To, soudruzi, po stránce formální. To, soudruzi, na ujas nění, že se v argumentaci soudruha Bolena nejeví nic jiného než to, co jsme slyšeli dosud od Sýkory, že nejeví se v argu mentaci soudruha Bolena nic jiného, než to, co čteme denně v měšťáckém a sociálně demokratickém tisku. ( Fuj ! ) V argu mentaci soudruha Bolena se jeví všechny ony elementy, které vedly Tetenku na druhou stranu barikády, které vedou Sýkoru 211

'na druhou:stranu barikády a které povedou -i şoudruha Bolena na druhou stranu barikády ( výborně, výborně, výborně - bour

livý potlesk ), setrvá-li na svých nesprávných názorech. Sou druh Jilek včera spolu sé soudruhem Jankem snažili se v potu tváře dokazovat, že Jilkova skupina nemá straně nepřátelskou

platformu, že stojí pevně ke Ki a ke straně. Možná že někteří já osobně myslím, že jistě tomu věří i sami soudruzi Jilek .a :Janek . Ale dnes přišel soudruh Bo delegáti tomu věří. Možná

.

len a rozvinul nám zde platformu Sýkorovu . Musíme si být vědomi toho, že stanovisko Bolena nespadlo s nebe, nýbrž

že je důsledným pokračováním té linie, těch názorů , které do sud byly vlastní Jílkově skupině, ale které u soudruha Bolena

vyrostly : už nyní v úplné likvidátorství. A je potřebí, aby sjezd dostal jasnou odpověd . Je potřebí, aby soudruh Jílek sjez du jasně odpověděl: Co soudí o této likvidátorské stávkokazec

ké platformě Bolenově ? (Výkřiky :. At odpovíl At odpovíl ) Já se soudruha Jilka ptám, zda je pravda, co tvrdí Bolen, že zjištění bezprostřední stávkové situace v době, kdy vypukaly

spontánní stávky v závodech, bylo zločinem nebo neštěstím? ( Výkřik: Odpověz! ) Já se Jilka ptám , zda nebyly subjektivní podmínky boje ? Já se soudruha Jílka ptám, zda bylo nutno

do boje jít, zda bylo chybou do boje jít, zda bylo hazardérstvím a zločinem jít do boje. ( Ať mluvíl.) Já se soudruha Jílka ptám, zda hnutí textilníků bylo vyvoláno komandem polbyra, zda bylo nařizováno shora, já se konečně soudruha Jílka ptám, zda

vedení strany zakročovalo proti Sýkorovi mechanicky, jak tvrdí soudruh Bolen. Já se ptám Jílka, zda vedení strany vede stranu k bankrotu a ke zkáze. ( Výkřik : V desíti schůzích polbyra byl

Sýkora. ) Soudruh Jílek je povinen odpovědět. Soudruh Bolen je členem Jílkovy skupiny, soudruh Bolen nám rozvinul plat formu Sýkorovu , platformu nepřátel strany, a dokázal tak ce lému sjezdu , kam ve svých důsledcích vede stanovisko soudru

ha Jílka. Řeč soudruha Bolena byla proto typickou pro : onu část, malou , nepatrnou, mizivou část strany, která zaujímá

platformu likvidátorskou, platformu straně nepřátelskou. Pro ti této části, proti této mizivé části strany, straně nepřátelské části, povede strana neúprosný boj. ( Velmi správně. ) všichni

ti soudruzi, o kterých jsme přesvědčeni, že osobně se nechtějí postavit na tuto platformu, musí se zavčas zamyslit, kam objek tivně je setrvání na jejich nesprávných názorech povede. Proti

platformě likvidátorů, proti platformě nepřátel strany, proti platformě rozvinuté dnes na sjezdu soudruhem Bolenem pove de strana neúprosný boj . Pro nositele této platformy není žád ného místa ve straně, nevzpamatují-li se včas a nenajdou - li včas ještě cestu zpět. To, soudruzi, pokud jde o vnitrostra nickou část.

Vcelku tedy v této otázce diskuse sjezdu potvrdila analýzu 212

situace strany, potvrdila správnost perspektivy, šprávnost tvr zení, které praví, že v nynější době zostřeného kapitalistického

tlaku, v nynější době radikalizace pracujících vrstev, v ny nější době, kdy strana prakticky přechází k uplatnění nové linie, není možno ve straně žádného středního, smířlivého, kolísavého stanoviska zaujímat, že tato doba a situace staví

každého člena strany a každého funkcionáře před otázku: bud to se stranou, s vedením strany, anebo s nepřátelí strany . Pokud běží o druhou část diskuse, o vytyčení a konkretizo

-vání příštích praktických úkolů, které před stranou stojí, je nutno bohužel zjistit, že v tomto směru diskuse a celé naše

jednání vůbec nebyly dostatečně uspokojující. Jistěže při pro jednávání dalších bodů denního pořádku, dvou důležitých pro gramových bodů, odborové otázky a otázky boje proti váleč -nému nebezpečí , bude v tomto směru mnoho dohoněno, že

v těchto dvou nejdůležitějších oborech stranické práce bude i do budoucna tažena jasná linie. Myslím, že v tomto směru můžeme uzavřít první bod denního pořádku tím, že strana na -základě prvních zkušeností, které získala už nyní po Rudém dni,

při svých prvních krocích na cestě uplatňování nové linie musí se snažit znovu navázat styk s pracujícími masami, musí v prvé řadě se postavit pracujícím masám v čelo v zápasech hospodářských, musí tyto hospodářské zápasy vést proti vůli reformistických špiček, proti reformistickému aparátu , musí je vést spolu s neorganizovaným dělnictvem , spolu s dělnic tvem reformistickým, opírajíc se o volené stávkové výbory, mu

sí tyto hospodářské boje vést podle nové stávkové strategie a taktiky, o níž v příštím bodu denního pořádku bude podrob ně jednáno.

Dalším úkolem, před kterým strana stojí, je boj proti fašismu a a proti fašistickému nebezpečí. Je-li správný náš odhad jsme přesvědčeni, že je správný – že totiž československá

buržoazie, aby mohla zostřit hospodářský tlak, vést válku, zos

třuje perzekuci, bílý teror, diktaturu, zavádí fašismus a k urych lení tohoto fašizačního procesu chystá fašistický převrat, ply ne z toho pro stranu veliká povinnost vyburcovat pracující masy proti tomuto nebezpečí, postavit proti tomu v pracujících

masách pevnou ochrannou zeď, proti heslu fašistického pře vratu postavit heslo osvobození pracujících z jařma kapitalis

mu. A oba tyto důležité úkoly jsou těsně spojeny s hlavním úkolem dneška, s bojem proti nebezpečí imperialistické války, 2

s bojem na obranu Sovětského svazu .

Boj proti nebezpečí imperialistické války musí strana vést

daleko intenzívněji než dosud. Strana musí dovést přesvědčit pracující masy o tom, že nebezpečí války skutečně existuje, strana musí dokázat pracujícím masám úlohu československého Imperialistického státu v příští válce proti Sovětům, strana mu 213

si dokázat, že válka proti Sovětskému svazu je válkou světo vě buržoazie proti světovému proletariátu , tedy i proti prole tariátu československému. Ve svém boji proti válečnému ne bezpečí musíme pracujícím masám jasně dokázat a tyto pře svědčovat, že boj proti imperialistické válce je bojem proti kapitalismu, že imperialistickým válkám může být učiněn ko

nec pouze zničenim kapitalismu. Musíme popularizovat v ma sách heslo: „ Proti imperialistické válce válku občanskou.“ I o tomto úkolu bude ve zvláštní komisi docela konkrétně jed

náno. Zdůrazňuji znovu pouze tu okolnost, že boj proti váleč nému nebezpečí je centrálním úkolem světového proletariátu, od jehož splnění závisí osud pracujícího lidu pro příští období. K těmto dalekosáhlým úkolům přistupuje strana v těžké vnitřní situaci. Už jsem ve svém referátě řekl, a události rychle nyní běžící nám to znovu dokazují, že každý krok, který stra

na bude činit na cestu k praktické nápravě své politiky, bude narážet na ohromné obtíže uvnitř strany, uvnitř rudých od borů, že bude narážet na takový odpor straně nepřátelských, li kvidátorských elementů, že bude vyvolávat znovu a znovu akut ní nebezpečí rozkolu, zejména v řadách odborových organizací. Když jsem mluvil o tom, že řeč soudruha Haruse je typickou pro náladu určité části strany, tu znovu zdůrazňuji, že tyto

nálady u značně vrstvy členstva strany jsou. A tyto nálady znamenají, že dosud značná část strany, poctivá, straně věrná část strany, není dosud získána pro novou linii, není dosud plně

přesvědčena o její správnosti. Této okolnosti se budou snažit likvidátorské a straně nepřátelské elementy využít k tomu, aby tuto dosud dezorientovanou masu členstva postavily proti no

vému vedení strany a proti nové politice strany. Jsem pře svědčen, že se jim tento plán nepodaří, jsem přesvědčen, že ta část dezorientovaného členstva strany při velké námaze ono

ho jádra strany, jehož reprezentantem

je zdrcující většina

dnešního sjezdu, bude přitažena na správnou linii, bude o její

správnosti přesvědčena. Avšak tento proces bude těžký, bude dlouhý, bude prakticky vyžadovat pohnout stranou od jejích základů. Když k této těžké vnitrostranické situaci přimyslíme si ještě všeobecné napětí a nebezpečí imperialistické války, která staví komunistickou stranu před úkol sociální revoluce, tu vidíme, jaké těžké, jaké dalekosáhlé a vážné úkoly před

novým vedením, před stranou , a zejména před onou nejuvědo mělejší, nejvyspělejší částí strany, stojí. Současně jsme si také vědomi, že všichni dosud ve straně jsoucí, avšak straně nepřá telské elementy využívají vždy takovéto kritické, těžké situace, kdy strana je v boji, využívají takové situace k tomu, aby straně vrazili nůž do týla. Jsem přesvědčen, že strana tyto zá

měry překoná, že strana s nositeli těchto záměrů po zásluze zúčtuje. Když se soudruh Harus a s ním značná část strany 214

ptá : „Copak po sjezdu strany nébudeme mít jiný úkol než vést boj proti Jílkovi?““ – je třeba odpovědět: Ne, po sjezdu strany bude hlavním úkolem strany vést boj proti buržoazii, boj pro letariátu proti kapitalismu, organizovat sociální revoluci. Ale -tak jako kapitalismus ovládl reformistické strany, jako ovládi široké vrstvy maloměštáctva, jako finanční kapitál ovládá ještě

široké vrstvy vykořisťovaného proletariátu , jako svým vlivem proniká do řad proletariátu , tak vlivy buržoazie, vlivy reformistů

pronikají i do komunistické strany. A v této souvislosti, 2 to hoto hlediska posuzováno, je nutno říci : Právě proto, poněvadž nejvyšším úkolem strany je vést boj proti bružoazil, vést boj proti finančnímu kapitálu, proti kapitalistickému státu, právě proto musí v prvé řadě potřít agenturu nepřátel ve vlastních řadách. ( Potlesk .) Touto agenturou docela otevřenou jsou ti

lidé, jménem jichž mluví Sýkora, jsou ti lidé, jichž jménem mluvil Bolen. ( Potlesk. ) A všichni soudruzi, kteří se s touto

platformou solidarizují, kteří tuto platformu budou dále rozví jet, nezbytně – at chtějí, nebo nechtějí – ale železným vý vojem dostávají se na druhou stranu barikády. Proto, soudruzi,

je boj proti likvidátorství uvnitř strany, ať už je reprezento váno jmény Sýkora nebo Bolen nebo Neurath, bojem proti buržoazii, je nezbytnou částí boje proti buržoazii, je předpo kladem boje proti buržoazii. Tak musíme posuzovat situaci, jak byla utvořena na základě průběhu nynější debaty. Tři proudy jsou ve straně. Jádro, nejvyspělejší, cílevědomé, páteř strany. Pak značná část kolísavého, neujasněného dosud,

dezorientovaného členstva. Povinností jádra strany je přesvěd čit, získat za každou cenu tyto široké vrstvy členstva pro správnou linii. Třetí směr, jenž jednou nohou už je ze strany

venku, je směr likvidátorský. Proti tomu směru je neúprosný boj nutným proto, poněvadž při setrvávání na takových názo

rech likvidátorských, při existenci reformistických buněk uvnitř strany by strana nebyla s to splnit historický úkol.

Končím tím prvý bod denního pořádku a připomínám znovu : Je nezbytno, aby strana učinila obrat doleva, je nezbytno, aby z tohoto sjezdu vešlo do strany heslo : Zlomení všech oportu nistických tradic od základů ! Je nezbytno, aby z tohoto sjezdu vyšlo do strany heslo neúprosného boje proti těmto oportunis

tickým tradicím, proti nositelům , proti agentům reformismu ve

vlastních řadách. Je to nutno proto, poněvadž v dnešní době každé kolísání uvnitř strany, každá váhavost, každá smířlivost vůči pravému nebezpečí pomáhá objektivně buržoazii oslabovat

stranu, zejména v době, kdy strana má být nejvíce silná. Splní li sjezd tento vnitrostranický úkol, půjde-li strana po sjezdu touto cestou, vykoná svoji povinnost a bude v historicky da ném okamžiku stát na svém místě, nezklame Komunistickou in

ternacionálu a proletariát Československa. ( Potlesk. ) 215

Prohlášení poloviny ostravské delegace Haken : Ostravská delegace si vyžádala slovo k prohlášení, které přednese soudruh Gurnyak.

Gurnyak : Polovina delegace ostravského kraje odmítá vy stoupení soudruha Janka, obvinění soudruha Slánského a Ko

peckého z trockismu. Je pravdou, že soudruh Koberle toto obvinění ve schůzí krajského vedení před měsícem učinil. Je

stliže však soudruh Janek považoval toto obvinění za závažné, a nikoliv za pouhý klep, pak měl trvat na jeho vyšetření. Ne učinil-li tak a nechal-li si tuto příležitost obvinění těchto

soudruhů až na sjezd strany, pak nejednal správně a polovina delegace ostravského kraje jeho postup co nejrozhodněji odmi

tá. Vybízí presidium , aby k vyšetření obvinění vznesených soudruhem Koberlem byla delegována vyšetřující komise, slo žená z členů příštího nového ústředního vedení KSČ a z členů krajského vedení Moravské Ostravy. Fried: Soudruzi, Jílkova skupina a Jílkův směr dokázal bě

hem jednání naprostý politický bankrot. Vystoupení soudruha Janka dokazuje, že tito likvidátoři pod vedením Jílka a Bolena sahají k nepolitickému prostředku, k diskreditování nového ve

dení ve straně. Navrhuji, aby sjezd s největším rozhořčením odmítl tento likvidátorský pokus a postup soudruha Janka jako útok proti nové správné linii komunistické strany. ( Potlesk. ) Haken : Slyšeli jste návrh Frieda, rozhodneme o něm hlaso váním. Kdo souhlasí s návrhem na odmítnutí těchto metod?

( Hlasuje se. ) Kdo je proti? Proti jednomu hlasu . Kdo se zdržel hlasování ? Nikdo. ( Potlesk. )

Plenární schůze je skončena o půl čtvrté hodině odpoledne.

ČTVRTÝ DEN SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ

1

1

+ 1

1

1

Taktika a strategie hospodářských bojů Houska: Zaujměte místa. Provede se kontrola legitimací a

budeme pokračovat. Soudruzi, dnes přikročíme k druhému bo

du, hospodářské otázce, prvním referentem je soudruh Slán ský k otázce: taktika a strategie hospodářských bojů. Uděluji mu slovo:

Referát soudruha Slánského1 Otázka taktiky a strategie hospodářských bojů stává se pod statnou součástkou celkové taktiky naší strany. To platí dnes tím více, neboť mluvíme-li o aktivitě mas, o odklonu mas do

leva, vidíme, že tento odklon mas doleva projevuje se v prvé řadě ve formě zostřených hospodářských bojů, že dnešní hospo

dářské boje, které se vyvíjejí na základě prohloubených roz porů, nabývají velkého politického významu a že úkolem stra

ny je, aby vedla tyto boje na vyšší politickou základnu, až v boje proti dnešnímu fašistickému kursu československého fi nančního kapitálu, proti celkovému systému kapitalistické sta

bilizace, v boj za svržení kapitalistického režimu a za diktaturu proletariátu .

Období zostřených rozporů a bojů Všechny otázky taktiky a strategie hospodářských bojů sou visí přirozeně velmi úzce s otázkami, které s sebou přináší třetí období prohloubené všeobecné poválečné krize kapitalis mu. Nová taktika a strategie hospodářských bojů vyplývá i ze změny situace, která v tomto tzv. třetím období nastala. 1 Referát R. Slánského jsme srovnali s německým zněním steno grafického záznamu V. sjezdu KSC. Slánský se patrně ve svém vy stoupení nedržel psaného textu, protože stenogram se dosti odchy

luje od znění protokolu V. sjezdu KSČ. V protokolu je projev sty. listicky upraven, někdy je text doplněn či upřesněn, aby věci v původním znění referátu někdy dost neurovnané

dostaly logic

ký význam a sled. Od plánu zařadit překlad celého referátu do pří loh jsme upustili zejména proto, že jde o referát, a nikoliv o rezolu ci či usnesení sjezdu; dále proto, že detailní srovnání ukázalo, že

přes odlišnost znění se oba materiály naprosto shodujív pojetí zá. kladních otázek a v celkovém politickém přístupu . Konečně pak

jsme museli přihlédnout i k tomu, že referát má celkem 36 strá nek, takže by rozsah publikace neúnosně narostl. 219

V prvém bodu programu tohoto sjezdu byly dostatečně probra ny všechny otázky, které souvisí s. oceněním situace. Naším úkolem bude, abychom se dotkli jen těch otázek souvisejících

s analýzou situace, které mají speciální význam pro taktiku a strategii hospodářských bojů. Bude to v prvé řadě otázka

kapitalistické racionalizace, dále otázka zhodnocení těch změn , které se staly s reformistickými odbory, a konečně otázká oce nění aktivity proletariátu .. Co je nejcharakterističtějším znakem dnešního období ? Je to

zostření a prohloubení všech rozporů kapitalistického systému, které se děje sice na základě vzrůstu výrobních sil, na základě

dalšího pokroku kapitalistické techniky, na základě dalšího po kroku organizační výstavby kapitalistického systému ( vzrůst

kartelů a trustů, srůstání kartelů a monopolizování se státním aparátem ), na základě úspěchů kapitalismu na poli racionali zace, ale zostřené rozpory podlamují kapitalistickou stabilizaci, působí k neodvratnému konci kapitalistického režimu. Vzrůst výrobních sil, který probíhá v Československu, žene

československý finanční kapitál k stupňování jeho imperialis tické aktivity, k stupňování jeho konkurenčního boje na svě tových trzích. Konkurenční boj finančního kapitálu na světo vých trzích nabývá zvlášť ostrých forem, poněvadž českoslo venský finanční kapitál oproti finančnímu kapitálu velkých imperialistických velmocí má velmi úzkou základnu, nemá žád ných kolonií, má úzké vnitřní trhy nejen geograficky, ale

zvláště proto, že nastává pokles koupěschopnosti pracujícího

lidu, zbídačení pracujícího lidu. Československý finanční ka pitál snaží se všemi prostředky, aby zvýšil svou konkurenční

schopnost. Svoje pozice na světových trzích může však zlepšo vát jedině na účet dělnické třídy, jedině snižováním výrobních nákladů, jedině zvyšováním vykořisťování dělnictva, jedině zrychlením tempa při provádění kapitalistické racionalizace.

Kapitalistická racionalizace Je nutno konstatovat, že československému finančnímu kapi tálu podařilo se provést racionalizaci v poměrně dosti velkém

měřítku. Ukážeme alespoň v hlavních rysech na některé meto dy, kterých se používá při provádění kapitalistické racionali zace. Kapitalistická třída používá řadu způsobů, jak docílit za stejnou nebo nižší mzdu zvýšenou pracovní výkonnost dělníků. Vezměme třeba zavádění úkolového systému, které se děje

dnes zvýšenou měrou. Úkolová práce rozšiřuje se dnes mezi dělníky, kteří pracovali až dosud za hodinovou mzdu . Úkolová práce slouží kapitalismu ke stupňování výkonnosti a ke snižo 220

vání mezd. Podnikatelé překládají dělníka z jedné práce na druhou, přičemž mu vyměňují nižší úkolové sazby, přepočítá . vají úkoly. Zavádí se prémiový systém ( v hornictví, jako např.

na Ostravsku, jsou to příplatky za vyšší výkon, v kovoprů myslu pilnostní příplatky, které mají hnát dělníka do vyšších výkonů ). Kapitalistická racionalizace zavádí různé srážky z mezd ve

formě pokut, peněžních trestů, pokut za všechna možná tzv. provinění, za zkažení materiálu atd. Tyto pokuty dnes při bid. ných mzdach dělníků tvoří velmi značné procento mzdy. Má me výplatní lístky, z nichž vidíme, že v textilním průmyslu tyto pokuty a tresty ztenčují mzdy až o třetinu a zvlášt po buřují dělnictvo. Máme tu výplatní lístek textilní dělnice

2 Frýdecka, jejíž akordní mzda činí 124 Kč, srážka nemocen ského a invalidního pojištění činí 10 Kč, srážka za zkažený materiál 20 Kč, takže taková dělnice za 14 dni odnáší si 85 Kč své mzdy.

V našem tisku byl uveřejněn originál výkazu pokut z jedné továrny v Lovosicích, kde v rubrice „ příčin , proč pokuta byla

uvalena“, stálo, že pokuta 5 Kč byla uvalena proto, poněvadž dělník byl přistižen, že si myl během práce ruce.

Kapitalistická racionalizace projevuje se dále v prodlužová ní pracovní doby.

Je to jedna z důležitých součástí kapitalistické racionaliza ce. Ve fabrikách odstraňují se přestávky, dělník dostává zá. kaz odcházet od práce, hovořit se svými spoludělníky; dělník je přikován během celé pracovní doby ke svému pracovnímu místu ; přípravné práce nejsou započítávány do pracovní doby, stejně tak převlékání a oblékání dělníků je vyřadováno z pra

covní doby. To působí veliké pobouření ( nedávno byla prove dena třídenní stávka v pražské Škodovce, protože dělníkům byla pracovní doba prodloužena o čas k převlékání a umývá ní ) . Pracovní doba je prodlužována povolenou i nepovolenou

prací přes čas, která v poslední době dosahuje rekordní výše. Kdybychom vzali státní statistiku povolení práce přes čas, uvidíme, že dosáhla ohromné výše v posledních letech. Cifry za rok 1927 ve srovnání s rokem 1926 nám ukazují, že za rok

1927 vzrostl počet dovolené práce přes čas o 52 % oproti ro ku 1926 a přesáhl výše 17 000 000 pracovních hodin. I ústřední zpráva živnostenských inspektorů, vydaná za rok 1927, při

znává, že dnes na závodech nepracuje se 8 hodin, ale že je na závodech zaváděna bez úředního povolení pracovní doba 10 až 11 hodinová. V této zprávě se dočteme, že pracují děl níci až 16 hodin. Mohli bychom ze zpráv našich dělnických dopisovatelů, uveřejňovaných v našem tisku, snést řadu dokla

dů o tom, že fakticky dnes je shodinová doba odstraněna, že se pracuje 9 až 10 hodin, že se setkáváme s prodlužováním 221

pracovní doby na 14, 16 i více pracovních hodin, práce přes čas se zavádí i bez povolení a není za ni placena vyšší mzda. Zvláště v textilním průmyslu je uplatňována práce přes čas. Roku 1927 bylo dáno v textilním průmyslu 2043 povolení pra

covat přes čas . Pracovalo přes čas 66 000 mužů a 13 000 žen, které odpracovaly celkem 9 a půl miliónu pracovních hodin přes čas.

Kapitalistická racionalizace ruší ochranná a bezpečnostní opatřeni. Zákonná ustanovení, která jsou nedostatečná, nejsou vůbec dodržována. Zvýšeným tempem práce, zvýšenou výkon ností ničí se fyzická síla dělníků. Projevuje se to zvýšeným

počtem nemocí, úrazů, úmrtností dělnictva. Jsme svědky stále se zvyšujícího počtu hromadných úrazů , zvláště ve stavebním průmyslu , kde zažili jsme katastrofu poříčskou. Ve statisti

kách můžeme číst o vzrůstu smrtelných úrazů dělnictva všech odvětví průmyslových , zvlášt v hornickém průmyslu, kovoprů myslu atd. Ze statistiky haléřového fondu Škodovky o podpoře v případu úmrtí vidíme, že úmrtnost dělníků ve Škodovce zvý šila se o 25 % , úmrtnost dětí dokonce o 71 % v roce 1927 proti roku 1925. To jsou cifry přímo strašlivé. V důsledku racionalizace stoupla neobyčejně výkonnost děl nictva. Stoupla průměrně o 15 až 20 % , v mnohých případech však až o 40 i více procent.

V hornictví stoupla výkonnost na některých dolech, srov náváme-li rok 1928 s rokem 1913, o 50 procent. Dělníci obslu hují dnes více strojů než dosud, zvláště v textilním průmyslu.

Kapitalisté zavádějí plynoucípás a plynulou práci, při níž je dělník nucen napínat nejvyšší výkonnost. Plynoucí pás je u nás zaváděn zvláště v automobilovém průmyslu, ve strojí renském průmyslu. Podnikatelé zavádějí dále zlepšenou orga nizaci práce, rozmnožují počet mistrů a zavádějí nové druhy poháněčů. I po technické stránce vzrůstá racionalizace. Je třeba, aby chom si řekli, že nebyly správné názory těch soudruhů, kteří tvrdili, že u nás probíhá racionalizace jen po sociální stránce, kdežto pokud jde o technický pokrok, že zde žádného tech

nického pokroku není. Je to tak nesprávné jako tvrzení, že Československo je koloniální zemí, ubohým vazalem druhých

imperialistických států. Máme nyní co činit s velikým rozvo jem finančního kapitálu, s vývozem kapitálu, a je přirozeno, že československý finanční kapitál svoje přebytky investuje

také do vlastního průmyslu. Doklad máme v statistikách. Pou kazuji na článek soudruha Freunda, uveřejněný v posledním

čísle „ Komunistické revue“, kde píše o vzrůstu investic v čes koslovenském průmyslu. Víme sice, že v Německu technický pokrok na poli racionalizačním dostoupil mnohem větší výše, 222

ale pokud jde o Ceskoslovensko, musíme konstatovat průměr ně vysoký rozvoj výrobních sil. Ovšemže třeba říci, že rozvoj techniky, nové stroje nezna

menají nějaké ulehčení pro práci dělníka, nýbrž že nový stroj znamená větší zotročení dělnictva, znamená, že je potřebí mé ně dělníků ve fabrice, že není třeba k obsluze moderních stro jů vyučených kvalifikovaných dělníků , že tu postačí 1. dělník

nekvalifikovaný, který se za krátkou dobu zaučí, a proto može no takové dělníky snadno měnit a nahrazovat levnější pracov. ní silou.

Právě v důsledku kapitalistické racionalizace probíhá dnes v řadách dělnictva ve fabrikách proces preskupení, který se

projevuje v tom, že počet kvalifikovaného dělnictva na závo dech se neustále zmenšuje.

Je tu třeba méně kvalifikovaných dělníků. Počet nekvali fikovaného dělnictva vzrůstá. Staří dělníci jsou propouštěni,

kvalifikovaní dělníci se diskvalifikují, místo mužů jsou přijí mány ženy a vykonávají ty práce, které dříve vykonávali mu ži. Při tomto přeskupování sil objevuje se tu jako velmi důle žitá kategorie mladistvé dělnictvo. V důsledku kapitalistické racionalizace nastává neustálé proudění ve fabrikách , fabri kanti propouštějí staré dělníky, kteří mají vysoké mzdy, aby

přijali dělníky z vesnic, kterým dávají mzdy nižší. Fabrikanti používají této fluktuace i k tomu, aby očistili fabriky od re volučních živlů.

Kapitalistická racionalizace má ve svém důsledku neoby čejné snížení životní úrovně proletariátu. Vidíme, že československé dělnictvo, pokud jde o výši mezd,

je na čtrnáctém místě, a z nedávné statistiky Ústřední sociál ní pojištovny mohli jsme se přesvědčit, že ze 2 a půl miliónu dělníků tu pojištěných jen 52 %, dosahují výše mezd 18 Kč. Vezmeme-li mzdy dělnictva jednotlivých odvětví průmyslu , vi díme, že jsou neobyčejně nízké. ( Soudruh Slánský uvádí čí

selný materiál o mzdách dělnictva jednotlivých kategorií. ) Poslední léta vysoké konjunktury neměla v důsledku zvýšení mzdy dělnictva, jen některým kategoriím byly nepatrně nomi

nálně zvýšeny mzdy. Na druhé straně však politikou buržoazie, lichvářskou politikou kapitalistických kartelů, zvyšováním drahoty , zaváděním cel, zvýšením daní atd. bylo postavení děl

nické třídy zhoršeno. Pokud jde o otázku nezaměstnanosti, vi díme, že československá buržoazie může se nebo mohla se až

dosud chlubit tím, že křivka nezaměstnanosti u nás klesala. Víme, že sice počet dělnictva, který byl uvolněn v důsledku

racionalizace, byl použit v nových odvětvích průmyslu, která byla vybudována. Ale již nyní můžeme pozorovat prvé známky zvýšeného počtu nezaměstnaných a očekávat, že tak jako v ji ných státech , kde kapitalistická racionalizace se stupňuje, bu 223

de i u nás doba vysoké konjunktury napříště doprovázena ne ustálou hromadnou nezaměstnaností.

Nyní k otázce boje proti kapitalistické racionalizaci.

Reformisté zaujímají kladné stanovisko ke kapitalistické ra cionalizaci. Říkají: Jak bychom mohli být proti racionalizaci,

proti technickému pokroku, proti zavádění nových strojů, proti tvoření kartelů a trustů, které znamenají vyšší formy hospo dářského života. To je stanovisko měšťácké. Ale i v našich -řadách je mnoho nejasnosti v otázkách boje proti racionaliza ci. Nedávno v „ Dělnickém deníku “ ostravském mohli jsme číst

rezoluci, kterou přijali rudí horníci a ve které byl postaven požadavek omezení racionalizace, požadavek úplně nesprávný. Je třeba, abychom si ujasnili tyto otázky. Nejprve abychom si odpověděli na otázku : Jsme proti strojům, technickému po

-kroku, proti kartelům a trustům ? Na tuto otázku nám dává odpověď Leninův článek, uveřejněný r. 1916 („ 0 hesle ,od

zbrojení " ): Je věcí buržoazie „rozvíjet trusty, honit ženy a děti do zá

vodů, tam je týrat, demoralizovat a odsuzovat k nejhorší bídě. My ,nežádáme takového vývoje, my ho ,nepodporujeme', nýbrž my jej potíráme. Leč jak jej potíráme? Víme, že trusty a práce žen v továrně jsou pokrokem. My nechceme zpět k ře meslu, k předmonopolistickému kapitalismu, k práci žen v do mácnosti. My chceme kupředu, přes trusty a ostatní, dále k so cialismu.“

To je jedině správné stanovisko vůči kapitalistické raciona lizaci. Nejsme proti strojům, trustům a kartelům , proti práci žen ve fabrikách. Víme ale, že zavádějí- li se nové stroje ve

fabrice, že jsou zařazeny do určitého výrobního systému, do kapitalistického systému, že se tu proto objevují sociální dů

sledky, a to v neprospěch dělnictva . Bojujeme ne proti no vým strojům, kartelům a trustům , nýbrž bojujeme proti sociálním důsledkům, které kapitalistická racionalizace s se bou přináší. Neznáme neutrální racionalizaci, racionalizaci sa mu o sobě, známe buď racionalizaci kapitalistickou nebo ra cionalizaci socialistickou. Proti kapitalistické racionalizaci

bojujeme, stavíme tu dílčí požadavky a přes tyto dílčí poža davky vedeme boj za svržení kapitalistického výrobního řádu. V dnešní době, kdy kapitalistická racionalizace hraje tak vel kou roli, vidíme, jak v jejím důsledku nastává velká nespoko jenost ve fabrikách, propukávající ve spontánní stávky. Je nut no, abychom věnovali otázce boje proti kapitalistické racio

nalizaci velikou pozornost, abychom si vypracovali úplně kon krétní plán pro tento boj . Bylo naší chybou, které jsme se

dopouštěli v celé řadě dřívějších hospodářských bojů, že jsme se příliš úzce omezovali jen na požadavky zvýšení mezd a že

jsme nevěnovali pozornost ostatním protiracionalizačním po 224

žadavkům. Soudruh Bolen, který zde včera mluvil o tom, že je hloupostí v dnešní době stavět ve fabrikách požadavek zvý. šení mezd, že dělníci mu nerozumějí, ale že je nutno vytyčit požadavek protiracionalizační, posuzuje tuto otázku zcela ne správně. Soudruh Bolen si neuvědomuje, že požadavek zvýšení mezd je podstatnou částí protiracionalizačního boje. Požadavek zvý.

šení mezd je nutno postavit vždycky k ostatním požadavkům protiracionalizačním . V čem spočívala naše chyba? Za prvé bylo to nesprávné formulování požadavků za zvýšení mezd. Formulovali jsme je stejně jako reformisté ; vydávali jsme vše obecné heslo zvýšení mezd a nebrali jsme ohled na velkou část nekvalifikovaného a neorganizovaného dělnictva, které tvoří velkou masu v závodech a pro něž musíme stavět speciální mzdové požadavky . Rovněž nevystačíme s požadavkem na zvýšení mezd nad do savadní sazby. Podnikatel má dnes možnost pomocí různých machinací snížit mzdy dělnictvu , zvláště snižováním úkolů. Ne dovedli jsme dosud formulovat požadavek zvýšení mezd tak, abychom znesnadňovali fabrikantům jejich snížení ( např. úko lové sazby, které by byly zaručeny kolektivní smlouvou ). Tato naše chyba se projevila např. v jarní stávce kovodělníků, kdy

jsme šli mezi kovodělníky rovněž s heslem 20 % zvýšení mezd; stejně tak tomu bylo i nyní v textilním boji. Zvláště pak pokud jde o ostatní protiracionalizační hesla, je třeba si uvědomit, že v dnešní době v určitém okamžiku,

v určitém průmyslovém odvětví jsou tyto mnohdy důležitější mi nežli požadavky mzdové, že je nutno postavit je na prvé místo ( boj proti pokutám , boj proti prodlužování pracovní do

by atd. ) . Bude úkolem sjezdu MVS a sekčních sjezdů rudých odborů , které se budou konat, aby vypracovaly podrobný akční

program – plán boje proti racionalizaci pro jednotlivá prů myslová odvětví.

Nyní k dalším otázkám. Dnes máme co činit se zvýšenou politickou a hospodářskou ofenzívou buržoazie proti dělnické třídě. Tato zvýšená hospodářská a politická ofenzíva vyplývá ze dvou příčin.

1. Je tu proto, poněvadž zvyšuje se nebezpečí nových impe rialistických válek a zvláště války proti Sovětskému svazu. 2. Proto, že buržoazie chce zvýšit svoji konkurenční schop nost na účet dělnické třídy.

S touto politickou a hospodářskou ofenzívou na dělnickou třídu nastává u nás přechod k fašistickým metodám, linie fašistického kursu československého finančního kapitálu. Ten

to kurs se projevuje v tom, že je vyvinován zvýšený tlak na dělnickou třídu, zvýšený tlak na třídní dělnické orga nizace, že ruší se koaliční svoboda, tisková svoboda prole 225

tariátu, státní aparát zasahuje do hospodářských bojů, použí vá metod bílého teroru a zavádí teror do závodů atd. V to várnách je vybudován dnes špiclovský systém proti dělníkům,

poháněčský systém, revoluční dělníci jsou terorizováni, jsou překládáni na horší práci, na práci, kde vydělají méně, snižují

v prvé řadě jsou vyhazováni z továren. Tento tlak dosahuje velkých rozměrů, zvláště ve státních podnicích ( na železnicích atd. ) a v podnicích, kde se vyrábí válečný materiál a kde buržoazie provádí důsledně heslo : očištění to

se jim mzdy

váren od revolučních elementů. Politika buržoazie jde po fa

šistické linii, po linii poštvat dělnictvo proti revoluční orga nizaci. Zakládají se fašistické odborové organizace, které jsou

úzce spjaty s politickými stranami finančního kapitálu . Do fabrik zanáší se heslo : odtrhnout se od politických stran, hes lo spolupráce kapitálu s prací atd. Závodní fašismus je zvlášt nebezpečný, neb vniká do řad dělnické třídy.

Při tomto fašistickém procesu vidíme, že reformistický apa

rát svou politikou stávkokazeckou, žlutáckou, vytvořil předpo klady, aby fašismus mohl zakotvit na závodech , a že reformis. té sami přecházejí k otevřené podpoře fašistického kursu čes

koslovenského kapitalismu. Dnes v souvislosti se všemi těmi změnami, které s sebou přináší třetí období prohloubené krize

kapitalismu, v souvislosti se zostřením všech rozporů pozoru jeme, že nastává změna s reformistickými organizacemi, vidi me, že tato změna projevuje se v tom, že nastává

srůstání aparátu reformistických organizací s kapitalistickým aparátem , že reformistické organizace stávají se dnes součástí hospodář ského systému kapitalistické třídy, že aparát reformistických

organizací je prodloužením kapitalistického aparátu uvnitř řad dělnické třídy. Reformistické špičky přestávají mluvit o tříd ním boji, ale propagují průmyslový mír, hospodářskou demo kracii, stavějí se úplně na půdu kapitalistického státu, na pů du obrany kapitalistického režimu, pomáhají aktivně buržoazii v jejích přípravách proti Sovětskému svazu .

Proces srůstání aparátu reformistických organizací s kapita listickým aparátem odehrává se jednak v mezinárodním měřít

ku v Anglii, kde se propaguje tzv. mondismus, průmyslový mír, v Německu zavádí se závazné rozhodčí soudnictví, jemuž re

formistické organizace se podřizují, ve Francii reformistické špičky spolu se zástupci kapitalistické vlády, se zástupci fi nančního kapitálu sedí v národní hospodářské radě. Tentýž proces probíhá i u nás. 226

V tezích, které jsou vám předloženy, máte podrobně zná zorněny různé ty formy, jak probíhá tento proces u nás. Je

to v prvé řadě propaganda průmyslového míru, kterou i naši reformisté čím dále tím více podporují, propagují vytvoření společných institucí se zaměstnavateli, propagují hospodář

skou demokracii, volají po zřízení hospodářského parlamentu, po zřízení komor práce a spotřeby. Špičky reformistických or ganizací jsou u nás zastoupeny v celé řadě důležitých insti tucí, kde srostly s kapitalistickým aparátem. Sedí v celé řadě státních sborů spolu se zaměstnavateli a zástupci vlády: v po

radním sboru pro otázky hospodářské, v poradních sborech zemských, uhelné radě, textilním ústavu , sociálním ústavu , v institucích, které mají za úkol, aby smírně řešily hospodár

ské otázky, aby podporovaly hospodářský rozvoj Českosloven ské republiky. Reformisté ovládají řadu vládních a polovlád

ních institucí, zprostředkovatelen práce, sociálních pojišťoven. Pomocí gentského systému, který reformisté prosadili, umož nili, aby státní aparát zasahoval i do aparátu odborového. Zři zování takových společných institucí je součástkou válečných

příprav buržoazie proti Sovětskému svazu. Zvláště v průmyslu pro válečný materiál propaguje se průmyslový mír. Už dnes

vytvořili si reformisté spolu s vládou a kapitalisty zvláštní sbor pro otázky dělnické v ministerstvu národní obrany, ve

kterém sedí reformističtí předáci a kde se radí, jak nepřipus tit žádných stávek a akcí v průmyslech, kde se vyrábí váleč

ný materiál ; jak řešit smírně veškeré otázky, jak zajistit prů myslový mír, jak zajistit hradní mír, zvláště pro případ války.

Vidíme spolupráci reformistů při provádění kapitalistické ra cionalizace. Reformisté jsou horlivými propagátory kapitalis tické racionalizace. Známe Bechyňův článek o racionalizaci, projevy Tayerleho, projevy Lustigovy o tom, že dělnictvo vítá

racionalizaci. Reformističtí vůdcové zúčastňují se i na vypra cování racionalizačních kapitalistických plánů. Reformističtí vůdcové sedí v Masarykově akademii práce, v českosloven ském národním výboru pro vědecké organizování práce, sedí

v řadě speciálně racionalizačních výborů pro jednotlivá prů myslová odvětví.

Zúčastňují se dále při provádění racionalizace na závodech

pomocí celého svého aparátu. Reformistické organizace prosa zují do kolektivních smluv ustanovení o racionalizaci, např.

v severočeské stávce horníků, kde prosazovali prémiový sys tém, v jarní úmluvě kovodělníků, kde v kolektivní smlouvě sto

jí, že reformistické podepsané organizace se postarají, aby by la zaručena zvýšená výkonnost dělníků v kovodělných továr Klazarů, jak prosadili nách. Viděli jsme i na textilním boji reformisté racionalizační ustanovení o pokutách a ustanovení

o prémiovém systému. To je jedna z podstatných změn, které 227

se staly s aparátem reformistických organizací, že srůstají ne jen vrcholné špičky, ale že srůstá aparát reformistických orga

nizací i dole na závodech s podnikateli. Členové závodních rad reformistických organizací, funkcionáři reformistických od borů ve fabrice, spolupracujíce se správou podniku, stávají se pomocníkem správy závodu při provádění racionalizace. Kapi talistická správa podniků vybírá si z řady funkcionářů refor mistických odborů svoje mistry, předáky, kontrolory, úředníky mzdové a z nich buduje svůj popoháněčský aparát. Z celé řa

dy továren máme o tom konkrétní doklady ( plzeňská Škodov ka ) . Reformisté vytvářejí v továrnách blok proti revolučním odborům . Smlouvají se se zaměstnavateli, denuncují členy re volučních odborů u správy závodů, sestavují podnikatelům lis

tiny revolučních dělníků , kteří mají přijít na pořad při pro pouštění. Organizují dokonce stávky, aby donutili správy zá vodů k vyhození revolučních dělníků z podniků ( jako tomu by lo ve stávce stavebníků v severních Čechách ) . Prosazují roz hodčí soudnictví, zřizování paritních komisí, ustavování roz hodčích soudců, volají po uzákonění kolektivních smluv, po uzákonění závaznosti rozhodčího soudnictví, apelují na vládu,

že vláda dlouho nepředkládá vypracovaný již zákon o závaz nosti rozhodčího soudnictví.

Reformistické organizace přecházejí dnes úplně ke stávko kazectví, k nezahalenému žlutáctví. Řada posledních bojů a zvláště boj textilního dělnictva nám to nejjasněji prokázal. Vi děli jsme toto stávkokazectví již v dřívějších stávkách, v bo ji stavebních dělníků v Praze, kde za zády dělnictva refor misté ujednali pakt se zaměstnavateli o zaškrcení boje, viděli

jsme, jak v severočeské a západočeské stávce stavebníků prů během boje přešli k organizování stávkokazectví, viděli jsme v boji horníků na Kladensku stávkokazeckou roli reformistů. Ale nejhnusnější forma tohoto stávkokazectví a žluťáckých re

formistických špiček a celého aparátu reformistických odborů projevuje se nyní v posledním boji textilního dělnictva, kde

reformistické organizace již před bojem počaly s organizová ním stávkokazectví a kde během boje přešli k takovému způ sobu stávkokazectví, jakého nemáme příkladu nejen v našem

měřítku v Československu, ale vůbec v celém evropském mě. řítku. Reformisté lákali tam stávkující dělníky tím, že jim slí bili zaplatit odměnu za tu dobu, kterou prostávkovali. Přímo se dožadovali, aby stávkokazové stali se jejich členy, stanovili

jim výhodnější podmínky pro přijetí nežli pro ostatní dělníky, kteří stávkokazy nebyli. Ujednali pakt s textilbarony, který má být platný jen pro členy reformistických organizací. Toto stávkokazectví reformistů , to jsou už fašistické metody korum pování a zrady. Reformistické organizace přejímají dnes ne jen ideologii fašistickou, nejen ideologii reakční spolupráce 228

kapitálem, ale i praxi fašistickou . Reformistické odbory stá vají se nezahaleně reakčními odbory. Rozdíl mezi žlutým odbo rovým hnutím, který jsme dříve dělali, mezi reakčními odbo

ry křesťanskosociálními, mezi Národním sdružením a mezi re formistickými odbory, ten rozdíl je stále stírán. V celém mezi

národním měřítku přechází reformismus k sociálnímu fašismu, k sociálnímu imperialismu. Reformistické odbory dnes nejsou

již žádnou školou socialismu, třídního boje, definitivně přesta ly jí být, staly se školou třídního smíru s kapitalismem , po kračováním kapitalistického aparátu v řadách dělnictva.

Velmi důležitá otázka, kterou musíme projednat, je otázka, do jaké míry projevuje se v dnešní době vzrůst aktivity děl nické třídy a jaký charakter boje na sebe tato zvýšená bo jovnost dělnictva bere. V této otázce byly veliké spory se sou

druhy z Jílkovy skupiny, kteří stáli na stanovisku pasivity mas, nebojovnosti dělnické třídy, kteří, když připouštěli určitý od

klon mas doleva, popírali, že by vzrůst bojovnosti dělnické třídy měl charakter protiofenzívní. Jaké byly základní názory

skupiny soudruha Jílka, o tom můžeme se nejlépe přesvědčit z antimemoranda. V kapitole „ Pohyb mas v období 1925–1928 “ se mezi jiným píše : „ Pod tlakem zvýšených útoků buržoazie masy jdou doleva. To souhlasí. Avšak musí být objektivně zkoumáno, má-li toto posunutí mas vlevo charakter ofenzívní, nebo defenzívní , a tu opět musíme, opírajíce se o referát sou

druha Bucharina, říci, že duch mas není ofenzívní, alespoň dnes není ofenzívní, masy sice doleva jdou, ale jejich posun vlevo má defenzívní charakter.“ Na jiném místě pak soudruzi mluví o tom, že „ buržoazie provedla úspěšnou stabilizaci a že

se ukazuje v masách sklon k oportunistickému posuzování si tuace “.

Tyto názory z antimemoranda, to jsou vlastně názory Jil kovy skupiny, názory, na kterých je ještě dnes vybudována

oportunistická platforma Jílkovy skupiny: Ve svém článku, uveřejněném v „ Rudém právu “ , vykládá ještě soudruh Jílek, že vzrůst bojovnosti dělnictva vyplývá ze zlepšené konjunktury československého průmyslu. Rok 1927—1928 je obdobím vel kých zostřených hospodářských bojů. Na rozdíl od bojů, ve dených v letech 1922–1926, bojů, kterých se dělnictvo ome zovalo na obranu, bránilo se snížení mezd, vidíme, že v bo

jích posledních dvou let dělnická třída neobmezovala se na obranu, nýbrž počala přecházet k protiútoku. Sama stavěla bo jovné požadavky a začínala proti buržoazii útočit. Stávka se veročeských a kladenských horníků, řada stávek stavebních dělníků, boj textilního dělnictva, řada živelných stávek, vybu

chujících v řadě fabrik, to jsou doklady o růstu bojovnosti a útočnosti československého proletariátu. Zkoumáme-li prů běh těchto zápasů , vidíme, že probíhají za zostřených poměrů, 229

za použití zostřených metod boje. Vidíme ostřejší zásahy ka pitalistického státu, zásahy dělnictva a policie, rozhánění stáv kových hlídek, stávkových výborů a schůzí stávkujících, vy.

hlášení výjimečného práva (při stávce kladenských horníků) , použití metod bílého teroru ( v Rozdělově ) . Vidime současně i na druhé straně u dělnictva zvýšenou bojovnost, zvýšenou rozhodnost a neústupnost proti kapitálu. Tyto okolnosti, tyto zostřené poměry, tento vzrůst aktivity srůstání reformistů s kapitalistickým aparátem, bezprostřední nebezpečí války, to všechno vede k tomu, že v dnešních bojích setkáváme se se stále větším vyhraňováním třídních sil v každém boji, že dnes

v každém boji rozdělí se nám tábory bojujících ve dvě skupiny ostře vyhraněné, že dnes stojí ostře proti sobě třída proti třídě, přičemž na jedné straně vidíme trojspolek : kapitalistic

ký stát, podnikatele a reformistický aparát, na druhé straně bojující dělnictvo. V dnešní době, v důsledku těchto zostře ných třídních poměrů a všech ostatních okolností, vzrůstá ne obyčejně politický význam hospodářských bojů. V každém

hospodářském boji vytvářejí se objektivní podmínky pro to, aby hospodářský boj rychle přerůstal přes svůj hospodářský rá mec na pole politické, aby každý boj mohl být stupňován v boj proti celému systému kapitalistické stabilizace, v boj politic ký. Viděli jsme to v mezinárodním měřítku jak ve Francii, tak

i v porúrském boji v Německu, v Polsku, v lodžské stávce, kde byla postavena hesla politická, jako svržení fašistické vlády ( jak rychle nabíraly tyto boje politický význam ). Ko

nečně i v našich bojích viděli jsme, že tyto boje nebyly ve deny jen za mzdové požadavky, že řada bojů byla vedena pro

ti propuštění důvěrníků a za jejich zpětné přijetí, proti pro následování revolučních organizací, za jejich uznání ( boje v Českomoravské a ve Škodovce ) , které měly velký politický charakter. Konečně jsme tu měli akci za sociální pojištění

v r. 1928, akci, ve které nešlo jen o otázku obrany sociálního pojištění, kde ale dělníci 3. dubna vycházeli na pražské ulice a

stavěli heslo svržení vlády Šrámkovy . Ovšem , bylo to vinou strany, že nedovedla tyto boje politického významu stupňovat dále v boje na vyšší politické úrovni.

Oportunistická linie v odborech Soudruzi! Nyní je třeba říci několik slov o tom, jaká byla politická linie strany, linie starého vedení v odborové otázce. Vedení strany dopouštělo se na odborovém poli těžkých opor

tunistických chyb. Jeho linie byla oportunistická. Nemohla

být ani jiná, poněvadž i celá linie strany byla oportunistická. 230

Chyby strany na poli odborovém souvisí s těmi chybami, které se projevily v celkové linii strany. To se projevilo zvláště na posledním sjezdu strany, IV. sjezdu KSČ, který se konal

v březnu 1927, v době, kdy jsme stáli na prahu zostřených období, na prahu vzrůstu bojovnosti dělnických mas, kdy by lo třeba alespoň naznačit obrat doleva, kdy bylo třeba vy tyčit parolu nemilosrdného boje proti oportunistickým ele mentům a tradicím, které v naší straně, a zvláště na poli

odborovém byly nahromaděny. Místo toho ale IV. sjezd KSČ dal na poli odborovém nový základ pro pokračování dřívějšího oportunistického kursu. Rezoluce v odborové taktice, přijatá IV. sjezdem KSČ, je prodchnuta duchem oportunismu. Místo

toho, aby se tam mluvilo o zvýšení bojovnosti dělnické třídy, o nutnosti stupňování bojů, mluví se tam o tom, že vedení hospodářských bojů je značně ztíženo, na místo toho, aby se likvidoval oportunismus v taktice jednotné fronty, aby se vy

tyčilo heslo zostřeného boje proti reformistickým špičkám , je v rezoluci o odborové otázce zdůrazněno, že komunisté musí získávat všechny odborové organizace pro společný postup ve všech hospodářských bojích a pro zabezpečení tohoto postupu musí se sdružovat v místních, okresních a oblastních odbo rových kartelech . Výklad úplně oportunistický. Kromě toho je to právě odborová rezoluce, kde je obsaženo úplně likvidátor ské heslo, brandlerovské heslo kontroly výroby, heslo , které, když je vytyčeno dnes, v době, kdy není bezprostřední re voluční situace, není ničím jiným než jinou formou reformis tických hesel o hospodářské demokracii průmyslu. Oportunis tické chyby dosavadní odborové politiky strany projevují se v tom, že vedení strany nechápalo podstatu dnešní etapy ka

pitalistické stabilizace, že přeceňovalo její kladné stránky, že vidělo jen vzrůst výrobních sil, jen zesilování kapitalismu, ale že nevidělo vzrůst bojovné síly dělnictva a rozpory, podkopá vající stabilizaci. Vedení strany vycházelo z teorie o pasivitě

mas. Jeho tezí bylo: nemůžeme vést žádných bojů , protože jsou dělníci pasívní, jsou indiferentní, neorganizovaní. Tím se stalo, že strana nemohla plnit svoji vůdčí úlohu v hospodář ských bojích, že se ocitla ve vleku masy a že masa v určitých

okamžicích byla bojovnější než její strana. Strana pokračo vala v této linii i po IV. sjezdu ROI, i po VI. sjezdu KI, tedy v době, kdy již byly vytyčeny zásady nové taktiky a strate

gie hospodářských bojů . Falešná linie strany v hospodářských bojích úzce souvisí s nesprávným poměrem vůči reformistům . Reformistické organizace hodnotily se jako organizace třídně

dělnické. Z tohoto základního nesprávného hodnocení vyplý. valy všechny ty chyby w taktice jednotné fronty, které dostou

pily přímo likvidátorských forem , které vedly k likvidaci hos podářských bojů za spoluúčasti komunistů, za spoluúčasti ve 231

dení rudých odborů . Jen u nás snad byly možny takové věci, takové tvoření jednotné fronty, jako přímá koalice s refor

mistickými špičkami, jako to bylo v akci železničářů, kde se utvořila exekutiva železničářů, kde seděly všechny fašistické odborové organizace železničářů spolu s vedoucími rudých od

borů. V době, kdy železničáři byli pobouřeni, kdy spontánně

propukla jejich nespokojenost, exekutiva brzdila boj a vůdci ru dých odborů podřizovali se většině reformistické a fašistické a prováděli direktivy, které měly za úkol znemožnit boj železni čářů. To se také železničářské exekutivě podařilo. V textilním průmyslu ve východočeské a brněnské oblasti byly vytvořeny tzv. osmičky textilní, ve kterých seděli zástupci rudých odborů

a reformistických odborů v orgánech, které každoročně bez bo je sjednávaly drahotní výpomoc a bez boje ji doporučovaly děl níkům. To byl stálý orgán, kde se každým rokem ujednávala drahotní výpomoc a kolektivní smlouva se prodlužovala. Měli

jsme co činit, nebo máme ještě co činit s takovými případy praktikování jednotné fronty a průmyslového míru v řadě sekcí rudých odborů. Sekce MVS předkládají mzdové spory paritním komisím , rozhodčím soudům , které za řízení vládních orgánů řeší závazně tyto spory, a rudé odbory se jim bez boje a bez

odporu podřizují a je přijímají. Kdybychom si vzali kolektivní smlouvy, na kterých jsou podepsány sekce MVS, a podívali se do odstavců, kde se mluví o rozhodování sporů, našli bychom

tam velmi zajímavé věci. V kolektivní smlouvě cukrovarnické ho dělnictva se stanoví, že spory, které vzniknou z této smlou vy, musí být vyřizovány před paritními rozhodčími výbory, že rozhodnutí paritního rozhodčího výboru jsou pro obě strany bezpodmínečně závazná, že pro spory vzniklé mezi závodem a jeho zaměstnanci nesmí být nikde práce zastavena bez sou hlasu odborové organizace a že musí spor být předložen k roz hodnutí rozhodčímu soudu . To je v kolektivní smlouvě, na

níž jsou podepsáni tajemníci MVS. Vezmeme-li směrnice pro úpravu námezdních a pracovních poměrů zemědělského děl nictva, najdeme tam rovněž ustanovení, že veškeré spory se předkládají okresní nebo zemské paritní komisi pro práci ze mědělskou , která rozhodne závazně pro obě strany. Ve smlou vě je ustanovení, že stávky nesmějí bez souhlasu odborové

organizace být proklamovány, že musí být co nejdříve hle dána cesta k smíru. Vezmeme - li smlouvu textilního dělnictva

východočeského, nalezneme tam totéž ustanovení. Stojí tam : „Nemohou-li se strany dohodnout ani po vyslechnutí zástup ců odborových organizací, zaměstnavatelů a zaměstnanců, pře

dá se vyřízení sporu ústřední paritní komisi pro veškeren průmysl textilní v Praze. Rozhodnutí této komise musí se obě

strany podrobit." To je přímo praktikování průmyslového mí ru, které jde tak daleko, že v některých smlouvách přímo 232

1

členové závodního výboru se zavazují působit k větší výkon nosti dělnictva. Ve smlouvě cukrovarnického dělnictva se sta

noví minimální pracovní výkon a „ povinností závodního vý. boru je působit k tomu, aby dělnictvo ve všech směnách a ve všech stanicích spolupůsobilo k dosažení minimálního pra

covního výkonu. Živlové, kteří hřeší na účet společného výko nu, buďtež propuštěni. Takové ustanovení podepisovali a podepisují tajemníci MVS,

tajemnici revoluční odborové organizace. Není, soudruzi, di vu, že dělníci nepochopili, jaký je rozdíl mezi revoluční orga nizací a organizací reformistickou . Jak mohli chápat tento roz

díl, když revoluční odborová organizace neučinila nic jiného nežli organizace reformistické. Lučební sekce a její činnost není ničím jiným než praktikováním průmyslového míru . Když

vezmete statistiku stávek a jednotlivých sekcí MVS, shledáte, že lučebníci za celý rok 1928 wedli jen 9 stávek, které se tý kaly 1300 dělníků, že vedli 70 různých akcí, které končily bez boje drahotní výpomocí. Stejně tak důležité sekce ostatní. Ze mědělci, kteří praktikovali podřizování se rozhodnutí porad ního sboru pro otázky zemědělské, a stejně i v řadě druhých

sekcí vidíme, že většina jejich akcí pozůstávala v dohodových i drahotních výpomocích bez jakéhokoli vedení boje. Přitom některé tyto sekce postupovaly tak, že se ukázalo mnohde, že rudé odbory jsou nešikovnější než reformistické odborové organizace. Jednání o drahotní výpomoc w průmyslu lihovar ském v létě 1928 je toho dokladem. Lučební sekce podává

požadavek vyplacení jednorázové výpomoci, ačkoliv konferen

ce důvěrníků se usnesla na požadavku zvýšení mezd o 20 % . Proti vůli členstva utíká se od zvýšení mezd a podává se po žadavek drahotní výpomoci. Podání požadavku se oznamuje

reformistickému svazu potravodělníků a vyslovuje se žádost, aby se k této akci připojili. Reformistický svaz potravoděl níků rudým lučebníkům vůbec neodpovídá a lučebníci nechaji akci vůbec uváznout. A najednou se ukáže, že potravodělníci sami podali požadavek o drahotní výpomoc, že si tento po žadavek o drahotní výpomoc vymohli a že po sjednání byla

rudým odborům dohoda předložena jen ku podepsání. To je jeden případ z mnoha případů , jak se praktikovala refor

mistická politika v odborovém hnutí. Kdybychom si vzali bo je, které probíhaly po IV. kongresu ROI, boje, které už tu byly

za vzrůstu bojovnosti dělnické třídy, vidíme, že vedení strany dopouštělo se těchže chyb jako dřívější. Vezměme si boj se

veročeských horníků, kladenskou stávku, kde reformisté for málně zúčastnili se boje, aby lépe mohli boj deptat, a kde ve

dení rudých odborů a strana je nekritizovaly a neodhalo valy. Vezměme mzdové hnutí horníků v Ostravě, kde naši

soudruzi vedli linii na donucení reformistických vůdců k boji, 233

pročež musilo celé hnutí ztroskotat. Stejně i linie v kovoděl ném hnutí v r. 1928 byla vedena nesprávně. Místo abychom mobilizovali masy k boji za zvýšení mezd, stavěli jsme po

žadavek, aby nás Hampl připustil k projednání kolektivní smlouvy, abychom spolu s ním mohli sedět při jednání se za městnavateli, aby nás připustil k podpisu kolektivní smlouvy.

Přirozeně, že s takovými požadavky jsme nemohli mobilizovat masy kovodělníků, poněvadž se domnívaly, že jde o prestiž organizace MVS. Tento oportunistický systém, který byl ve straně uplatňován na poli odborovém, musil v rudých odbo rech, kde jsou nahromaděny likvidátorské elementy, se proje vovat v úplně likvidátorské linii. Osudovou chybou starého ve dení bylo, že zanedbávalo boj proti těmto likvidátorským ele mentům, že zanedbávalo zvláště mobilizaci členských frakcí

rudých odborů proti likvidátorskému nebezpečí, že neorgani zovalo tento boj zdola , a tak nepotíralo vliv Haise, Nádvor níka, Sýkory a ostatních. Zůstane historickou zásluhou staré. ho vedení, že v rudých odborech mohly se nahromadit tak

silně likvidátorské elementy, které v dnešní době jsou straně tolik nebezpečné, které v dnešní době přecházejí k přímé re voltě vůči nové linii, vůči novému vedení strany. Toto likvi

dátorství a oportunismus v rudých odborech neomezuje se je nom na špičky aparátu rudých odborů, nýbrž jde i do nižších funkcionářských aparátů. Na závodech máme funkcionářský aparát, v němž nalézáme četné konzervativní oportunistické elementy , které nemají pochopení pro novou taktiku a stra tegii hospodářských bojů a které bývají brzdou jejího prová dění. Strana neměla dále celkovou správnou linii, pokud jde o hodnocení významu rudých odborů.. Neuvědomila si, že

v Československu, kde máme samostatné rudé odbory, je nutno podporovat je se vší energií, a to zvláště v době, kdy refor mistické organizace srůstají s kapitalistickým aparátem . Ne uvědomovala si dostatečně, že rudé odbory jsou jedině třídní dělnickou organizací a že jedině na základě rudých odborů

je možno vybudovat jednotu odborů v Československu. Stra na nedostatečně vedla linii na posilování rudých odborů, kte

ré se dnes musí dít nejen z řad neorganizovaného dělnictva , ale i z řad reformistických odborů. Strana zanedbala i frakč ní práci v reformistických odborech, nevěnovala dostatečnou

pozornost boji proti pasivitě komunistů v reformistických od borech , nezesilovala frakční práci v reformistických odborech, která je dnes velmi důležitá, poněvadž reformistické odbory mají ještě dnes značný vliv na dělnictvo, poněvadž stálé po silování rudých odborů je možné jedině současnou frakční

prací v reformistických odborech, úzkou spoluprací rudých od borů s frakcemi v reformistických odborech , což se nedělo. Strana vůbec nechápala podstatu frakční práce. Strana po 234

hlížela na otázku výstavby frakcí jako na otázku organizační, jak je vidno i z ostravské rezoluce, kde soudruzi ze skupiny Jílkovy stavějí úkol tvoření frakcí jen jako organizační úkol. Vedení strany nemohlo dosíci výsledků na poli budování frakcí přes to, že dávalo direktivy: budujte frakce, poněvadž nemělo bolševickou odborovou linii, protože nevěnovalo odborové otáz ce dostatečnou pozornost, poněvadž nechápalo, že odborová

otázka je jednou z nejdůležitějších politických otázek, že celá strana musí se věnovat práci odborové, že strana nesmí se omezovat jen na kritiku rudých odborů. To bylo charakteristic

ké pro Jílkovo vedení. Nadávalo na starého Haise a rudé odbo ry, ale omezovalo se jen na kritiku nejhrubších chyb , ale od borové práci nevěnovalo pozornost a samo uplatňovalo opor tunistickou linii. Neprovádělo v praxi heslo, že dobrým bolše vikem může být jen ten, kdo je dobrým odborovým pracovni kem. Nechápalo, že je třeba, aby 75 % vší stranické činnosti bylo věnováno odborové práci . Nyní je potřeba, abychom si promluvili o tom, v čem spo

čívá nová taktika a strategie hospodářských bojů. Tato nová taktika a strategie hospodářských bojů byla vytyčena IV. sjezdem ROI a VI. sjezdem KI. Které jsou to podstatné

nové věci v taktice a strategii hospodářských bojů, které při nesl IV. kongres ROI a VI . kongres KI ? Jsou to zvláště tyto nové otázky :

1. Zostření boje proti reformistické byrokracii, která srůstá dnes s kapitalistickým aparátem .

2. Přeložení těžiště taktiky jednotné fronty výhradně na tvoření jednotné fronty zdola. 3. Samostatné vedení bojů proti wůli reformistických orga nizací, mobilizování mas zdola. 4. Uplatňování nových organizačních forem při vedení bojů ve formě vším dělnictwem volených stávkových vedení. 5. Zvýšená pozornost neorganizovaným a nejhůře placeným dělníkům .

6. Vedení bojů bez obvyklých řádných stávkových podpor, řešení finanční podpory mobilizací finančních prostředků ce lé dělnické třídy.

7. Vedení bojů zostřenými prostředky jako masových akcí demonstrativního charakteru.

8. Posilování rudých odborů nejen přiváděním dělníků z řad neorganizovaných , ale i převáděním dělnictva z organizací a svazů reformistických odborů.

9. Při zvýšeném pravém nebezpečí vést nemilosrdný boj pro ti oportunismu v odborech, boj za očištění vedoucích orgánů našich frakcí v odborech od likvidátorských elementů a na

hrazení jich novými, zvlášť mladými revolučními odborovými pracovníky 235

10. Při rostoucím politickém významu hospodářských bojů stupňovat tyto do bojů politických . Nežli přejdeme k samostatnému jednání o otázce taktiky a

strategie hospodářských bojů, je nutno, abychom si pohovořili v krátkých rysech o tom boji, ve kterém se již projevila správ ná taktika a strategie, abychom si pohovořili

o textilním boji. Řekl jsem již, že historický význam boje textilního dělnictva spočívá v tom, že se straně podařilo poprvé prosadit správnou politickou linii. Správná politická linie spočívá v tom, když strana nejen správně určí taktiku, když strana nejen vytyčí

správná hesla, ale když současně pomocí této taktiky mobili zuje masy dělnictva do boje. Boj osmi tisíc textilních dělníků na Liberecku je to, v čem se projevila správná politická linie.

Nyní vyvstala řada soudruhů, kteří nesouhlasí s linií strany v tomto boji, a proto je třeba, abychom prozkoumali nejdů ležitější otázky textilního boje. Jako nejucelenější platformu těchto soudruhů proti správné linii strany máme tu

likvidátorskou platformu Sýkorovu obsaženou v prohlášení širšího představenstva textilní sekce. S podstatnými částmi této platformy ztotožnil se ve své řeči í soudruh Bolen. Co tvrdí Sýkora? Sýkora vytýká a tvrdí: 1. Nebylo objektivních podmínek pro boj . 2. Neměli jsme jít do boje proti vůli reformistů, neboť proti reformistům není

možno vést boj. 3. Spoléhali jsme se na neorganizované, kteří jsou nejhorším elementem, a izolovali jsme se od reformistic kých organizací. 4. Vedli jsme boj bez řádných stávkových

podpor. 5. Strana diktovala, polbyro diktovalo. 6. Boj je po rážka, která bude mít katastrofální následky. 7. V tomto oka

mžiku je nutna kapitulace před reformisty a kapitalisty v otáz ce přijetí drahotní výpomoci. Každému je jistě jasno, že se tu jedná o vyloženě likvidá

torskou platformu. V zásadě linii zastává i soudruh Bolen i druzí soudruzi ( Jílek, Janek atd. ) , kteří v řadě otázek ne souhlasí s linií strany.

Přirozeně, že jedna z nejdůležitějších otázek, kterou se mu síme vážně a podrobně zabývat, chceme-li potřít tyto likvi

dátorské názory, je otázka ocenění a analýza situace před bo jem. Otázka, na základě čeho vedení strany došlo k názoru,

že je bezprostředni stávková situace. Byly to tyto předpokla 236

dy: 1. Konjunktura v textilním průmyslu byla všeobecně dobrá, jak přiznávají sami měšťáci. 2. Mzdy dělnictva textilního jsou · jedny z nejbídnějších, zdražováním se poměry textiláků ještě vice zhoršily. 3. Stupňovanou racionalizací vyvolána nespoko jenost a pobouření dělnictva, které vedly k spontánním živel ním výbuchům; v době zahajování stávky vypukly tři živelné

stávky ve východních Čechách, na Brněnsku a na Frýdecku. 4. Smlouvy byly vypovězeny, nastával bezsmluvní stav. 5. Re formisté jednají o drahotní výpomoci, kterou rudé odbory od mítají a stavějí mzdové požadavky. 6. Dělnictvo uznávalo nut nost boje, nálada dělnictva byla bojovná. To jsou ony předpoklady , které vytvořily stávkovou situaci

a na základě kterých vedení strany odhodlalo se zahájit boj, přičemž vedení strany rozhodlo, že je třeba nejdříve zahájit boj na Liberecku, protože se předpokládalo, že tam je nálada pro boj nejzralejší. Přitom v polbyru bylo již při stanovení

těchto směrnic předvídáno, že je možno, že odpor funkcioná řů v druhých oblastech , zvláště ve východních Čechách, bude tak veliký to bylo otevřeně řečeno ve schůzi polbyra že liberecký boj může zůstat izolován . Nyní přichází soudruh Sýkora a ostatní soudruzi, kteří říkají: nebyla objektivní situa ce, nemělo se bojovat. A soudruh Bolen, který říká: nebylo stávkové situace, a Jílek, který říká : nebylo dostatečných pří

prav. Všichni tito soudruzi posuzují nesprávně tuto otázku, vycházejíce z nesprávného předpokladu. Nevidí zostření situa ce , nechápou charakteru dnešního boje. Když si postavíme

otázku: byly všechny přípravy před bojem vykonány, musíme si přirozeně odpovědět, že přípravy k boji vykonány dostateč ně nebyly. Samo polbyro ve své rezoluci, před bojem uve

řejněné, mluvilo o těchto nedostatcích v přípravách, které zá ležely v odporu funkcionářů, nedostatečné práci závodních bu něk atd. Ale je možné stavět otázku tak, jako to činí Sýkora a ostatní soudruzi, kteří tvrdí, že dokud nebyly všechny pří

pravy splněny, nemělo se jít do boje ? Sýkora na otázku, jak dlouho by to trvalo, nejprve udal dobu dvou měsíců, potom

půl roku a později dokonce 2 roky. Je možno stavět otázku tak, že dokud nebudou zpopularizována usnesení IV. kon

gresu , otázka finanční podpory, dokud tu nebudou pevné frak ce v reformistických odborech , že boj není možný? Je možno

postavit se na takové stanovisko, že strana, poněvadž její zá vodní buňky dnes nedostatečně pracují, protože máme špatný funkcionářský kádr, poněvadž frakce nedostatečně pracují,

protože ve straně zavládá pasivita, má se postavit na stano visko nemožnosti vedení jakýchkoli třídních bojů? Přirozeně,

že každý soudruh vidí, že je to nesprávné, že každý chápe, že strana před bojem musí učinit vše, aby zmobilizovala svůj

aparát, ale že právě v boji, a zvláště proto, že je tu vzrůst 237

1

bojovné vůle dělnictva, je možno nejlépe přebudovat aparát strany, zaktivizovat závodní buňky, frakce atd., že právě v boji nejvíce je možno přispět k tomu, aby strana byla zocelena . Nyní k otázce našeho poměru vůči reformistům , což je jed na z nejdůležitějších otázek. Textilní boj byl bojem vedeným

proti vůli reformistických organizací. Poprvé strana nebyla ve vleku reformistických organizací, poprvé byla izolována od vlivu reformistických špiček jak si na to stěžuje ve svém

prohlášení Sýkora, který říká, že polbyro zavedlo boj do na prosté izolovanosti od reformistů . Strana vedla boj za stávko

kazectví, organizovaného reformistickými odbory. Tentokrát reformisté od samého počátku boje, a již před bojem, posta vili se proti boji. Kdežto v ostravské stávce v r. 1925 refor misté ještě před bojem říkali: souhlasíme s bojem, ať ho ko munisté vedou; kdežto v kladenské stávce horníků formálně se zúčastnili boje, kdežto v dřívějších bojích, které sabotovali a zrazovali, aspoň formálně projevovali před bojem souhlas s ním, tentokrát před bojem stavěli se již od prvého okamžiku

proti němu. Pracovali korupcí, organizovali stávkokazectví, snažili se získat nové členy z řad stávkokazů, slibovali jim platit za prostávkovanou dobu a také jim platili. Ale historický význam tohoto boje spočívá i v tom , že jsme nebojovali jen

proti trojspolku kapitalistického státu, reformistů a podnika telů, ale proti čtyřspolku, jehož článek tvořily likwidátorské

elementy v naší straně a v rudých odborech v čele se Sýko rou. Tento čtvrtý člen je hlavní příčinou toho, proč musí být

v prvé etapě nastoupen ústup, proč boj na Liberecku musil být přerušen .

V tomto boji přesvědčili jsme se o síle likvidátorských ele mentů, kterou jsme podceňovali, o jejich zhoubném vlivu pro

boje dělnické třídy. Poznali jsme, do jaké míry je strana zbah nělá oportunismem, viděli jsme řadu našich funkcionářů , čle nů MVS, členů komunistické strany, kteří v tomto boji jednali hůře nežli mnozí neorganizovaní a reformističtí dělníci. Měli

jsme na severu případy stávkokazectví členů závodních vý borů, příslušníků MVS, dělali stávkokaze . Měli jsme případ, kdy přišel demonstrační průvod před fabriku a funkcionáři MVS, místo aby dělníky vyvedli z fabriky, bránili tomu. Na Chrastavsku v závodě Textiliana, ve kterém má MVS nejsil nější pozice, který je znám jako komunistická bašta, tam čle

nové MVS ve velké většině dělali stávkokaze, což přirozeně působilo na dělnictvo ostatních závodů, kde máme slabší po zice a kde stávkovali neorganizovaní. V největších textilních závodech, v libereckých velkozávodech Neumann, Liebig , Ginz

kay, ve kterých má MVS silný vliv, v nichž v některých MVS dostal většinu při volbách do závodních výborů , nepodařilo se

vinou pasivity našich členů zastavit práci. Naši funkcionáři .

238

a členové propadali poraženecké náladě. Indiferentní dělník, který se na takového funkcionáře, příslušníka revoluční orga nizace, dívá jako na vůdce, vidí-li u něho poraženeckou na

ladu, je sražen ve své bojovnosti. Takový funkcionář působí jako největší brzda každého boje. Stejně vinou likvidátorských

elementů se nám nepodařilo zastavit ve východních Čechách. Soudruh Harus nám vypravoval, jak to bylo u Klazarů. Několik

dnů, než vypukla stávka, ptal se funkcionářů, jaká je nálada mezi dělnictvem, a ti mu odpovídali: nedá se nic dělat, děl níci jsou liknaví, dělníci nechtějí o stávce nic vědět. Za tři

dny nato vypukla stávka, vyvolaná ne funkcionáři, ale vy buchnuvší živelně, z důsledně racionalizačních metod. Textil

ní boj nás poučil o tom, že jsme podceňovali likvidátorské elementy, že jsme si neuvědomili, že náš aparát funkcionářů na závodech vykazuje známky srůstání s aparátem podniků, že naši členové závodních výborů spolupracují se správami závodů, že uskutečňují na závodech průmyslový mír. Máme

řadu případů, kdy v továrnách vidíme, že masy neorganizova ných nekvalifikovaných dělníků nemají důvěry k našim čle nům v závodních wyborech ( členům MVS ) , poněvadž cítí, že se jim odcizili, že jsou to kvalifikovaní dělníci, kteří se ne

starají o zájmy nejhůře placených dělníků. Máme takové pří pady jako v Praze, kde člen závodního výboru stal se před sedou fotbalového klubu, který zřídila správa závodu, dostal od správy závodu byt. Očištění našeho funkcionářského kádru od oportunistických elementů a nahrazení jich novými elemen ty, vybranými z řad zvlášť nekvalifikovaných a neorganizo

vaných dělníků, to je jeden z našich nejdůležitějších úkolů. Nyní ještě k hodnocení výsledku boje. Soudruzi Janek, Sý kora, Jílek, Bolen stejně a společně hodnotili výsledek boje

textilního dělnictva jako porážku, jako diskreditování strany, věc, která vrhá reflex na nové vedení, jak to formuloval sou druh Jílek. Tito soudruzi vycházejí ze základní své chyby,

která je jim vlastní, z nesprávného ocenění situace, nechápou, že dnes, kdy nacházíme se na vzestupné linii, pokud jde o bo jovnost a útočnost dělnické třídy, není možno posuzovat ukon čení prvé etapy textilního boje jako porážku. Je to jen ústup a je nutno si uvědomit, že je třeba boj vést dále, že stávka textilních dělníků trvá dále, že v boji je dosud 2000 dělníků, že v severních Čechách dělnictvo je před novým bojem , zvláš tě když zaměstnavatelé sami vypovídají kolektivní smlouvy. Tito soudruzi, kteří přirovnávali výsledek textilní stávky k Ru dému dni, ukázali, že označují linii textilního boje za linii ne

správnou, poněvadž porážka Rudého dne byla zaviněna ne správnou linií starého vedení. Soudruzi Jílek a jiní z jeho skupiny při posuzování výsledku textilního boje zdůrazňovali,

že výsledek textilní stávky znamená posílení oportunistických 239

elementů ve straně, znamená posílení likvidátorských ele mentů ve straně. Toto tvrzení ukazuje nám oportunismus těch

to soudruhů. Jestliže dnes vyvstal Sýkora a rozvinul svoji li kvidátorskou platformu, jestliže organizuje odpor proti rudým

odborům , odboj proti straně, tu víme, že cesta Sýkory nevede nikam jinam než do tábora reformistů, a tím i do tábora fa šistického měšťáctva. Jestliže někdo s ním půjde, bude to

hrstka likvidátorských elementů ze špiček rudých odborů, ale dělníci nepůjdou a nemohou jít se Sýkorou, dělníci nemohou a nepůjdou do tábora reformistů, dělníci, kteří se právě nyní přesvědčili o stávkokazeckém a fašistickém charakteru refor mistů. Odchod Sýkory stranu nezeslabí, ale posílí. Textilní boj přispěl jen k odhalení takových Sýkorů a Bole nů, kteří dosud měli vliv v odborech. Uvidí-li členstvo rudých

odborů, a i široké masy dělnictva vůbec, že dělá strana ná pravu ve svých řadách, tu se jen zvětší jejich důvěra ke stra

ně. Široké masy neorganizovaného a nekvalifikovaného děl nictva nešly do rudých odborů zvláště proto, poněvadž tam by

li tací Sýkorové, kteří tam nedělali nic jiného než reformistic kou politiku. Jen tehdy, když z rudých odborů půjdou pryč takoví Sýkorové, možno tam získat široké masy dosud neorga

nizovaných dělníků. Bude ještě naším úkolem, abychom nyní po stávce sebrali co nejpečlivěji všechen materiál o zkuše nostech z tohoto boje a provedli přísnou sebekritiku všech chyb. Chyby, kterých jsme se tu dopustili, jsou značné. Nej těžší chybou oportunistickou bylo jistě a je způsob, jakým byla stávka ukončena. O tom bylo již v diskusi k 1. bodu mlu

veno. V neděli bylo vydáno ve „ Vorwärts “ heslo generální stávky a v úterý byla stávka odtroubena. Nebylo učiněno vše,

aby stávka mohla být vedena dále. Zvláště je třeba vytknout, že nebyla věnována pozornost velkozávodům, že nebyl stávce dán demonstrační charakter, nebylo využito dostatečně iniciá torů stávkových vedení. Při ukončení stávky nebyli dělníci do

tazováni a otázka ukončení stávky nebyla jim předložena k rozhodnutí. Chybí nám dosud podrobný materiál ze stávko

vého území, který budeme musit pečlivě zkoumat. Přes tuto chybu je stávka velikým pokrokem ve vývoji dělnických bojů.

Taktika a strategie hospodářských bojů Otázka hospodářských bojů stává se jedním z ústředních

problémů KSČ v dnešním období relativní stabilizace, která se v Československu wyznačuje zostřením třídních rozporů, vzrůs tem válečného nebezpečí, přechodem československé buržoa zie k fašistickým metodám , přechodem reformistů do tábora 240

fašistické buržoazie v období, kdy vyvíjí se veliká vlna hos podářských bojů. Úkolem komunistické strany a rudých od borů je, aby tyto hospodářské boje, jejichž politický význam neustále vzrůstá, pod svým vedením stupňovaly do bojů proti fašistickému kursu československé buržoazie a válečným pří. pravám proti Sovětskému svazu , proti celému systému kapita listické stabilizace v ČSR, za zřízení diktatury proletariátu. Otázka taktiky a strategie vedení těchto bojů stává se v dneš. ním období jedním z rozhodujících článků taktické linie KSČ.

Zostřený boj proti reformistické byrokracii a taktika jednotné fronty zdola Přechod reformistů do tábora fašistické buržoazie a jich srůst s kapitalistickým státem a třídou vyžaduje úplný taktic ký obrat v našem poměru a postupu vůči reformistům , tak jak jej vytyčil IV. kongres ROI a VI. kongres KI. Naše taktická

parola dnes zní: Nemilosrdný boj proti reformistické byro kracii, žádná jednotná fronta shora, žádné nabídky ku společ nému postupu reformistickým vůdcům, skoncování s kursem

na jich donucování k bojům. Obracením se na reformistickou byrokracii budili bychom mezi dělnictvem jen iluze o tom , že reformistická byrokracie, která přešla k fašistickému stávko.

kazectví, mohla by ještě uposlechnout našich výzev a vést boje ve prospěch dělnictva. Třeba si uvědomit, že reformistické od bory nepovedou žádných bojů, nezúčastní se jich, leda tehdy, když uvidí, že by boj šel přes jejich hlavu a že svou formální účastí mohly by jej lépe a snáze zrazovat. Komunistická strana a rudé odbory musí dnes začínat boje i bez účasti reformistic

ké byrokracie a proti ní, mobilizovat dělnictvo přímo na závo . dech do samostatných bojů. Každý jiný postup vede k naprosté pasivitě a kapitulaci před reformistickou byrokracií, k smazá.

ní jakýchkoliv rozdílů mezi naší taktikou a taktikou reformis tickou. Neprovádění nemilosrdného boje proti reformistickým

vůdcům , hodnocení reformistických odborů jako třídně děl. nických, nemobilizování dělnictva v závodech to byly nej těžší chyby strany a jejích frakcí v odborech . Zostřený a nemilosrdný boj proti reformistické byrokracii

neznamená opuštění naší taktiky jednotné fronty . Naopak umožňuje vytvoření jedině správné bojovné jednoty dělnictva zdola, jednotné fronty dělnictva na závodech , mobilizaci děl nických mas k jednotnému boji proti kapitalistické frontě. Čím ostřeji povedeme boj proti reformistickým vůdcům, s tím větší

energií musíme vést agitaci a propagandu mezi reformistic kými dělníky, abychom je získali pro bojovnou jednotu na 241

třídně proletářské základně. Jen v ostrém boji proti trojspolku

reformistické byrokracie , buržoazie a jejího státu je možno dnes vytvořit jednotnou frontu dělnických mas , která v čele s komunistickou stranou a rudými odbory je nezbytným před

pokladem pro úspěšné vedení všech bojů proletariátu.

Boj proti průmyslovému míru a rozhodčímu soudnictví Komunistická strana a rudé odbory musí nemilosrdně odha

lovat škodlivost reformistické taktiky průmyslového míru a souručenství s kapitalisty, které není ničím jiným nežli jinou formou fašistické ideologie. Musí s největší energií burcovat

všechno dělnictvo do boje proti podřizování se výrokům parit ních a mzdových komisí, proti zprostředkování státních orgá

nů ve mzdových sporech dělnictva. Rudé odbory nesmějí brát účast v paritních, poradních a mzdových komisích a nesmějí vcházet na žádná ujednání těchto orgánů sloužících k zame zení bojů dělnické třídy za jich požadavky . Musí bojovat pro

vymýcení ustanovení o paritních komisích z kolektivních smluv. Tam, kde jsou nuceny zúčastnit se jednání v rozhod čích komisích a soudech ( zřízených podle zákona o závod

ních výborech a radách ), musí svoji účast využít k odhalování jich kapitalistického charakteru a mobilizováním dělnictva bo jovat za řešení sporů v jeho prospěch. Rudí členové závod ních výborů a rad musí jednat jako revoluční důvěrníci děl

nictva a opírajíce se o bojovnou sílu dělnictva překračovat rámec zákonných ustanovení těchto institucí. Zvlášť ostrým způsobem je nutno bojovat proti reformistické taktice vyhý bání se bojů ujednáváním drahotních výpomocí, prémií, dlou hodobých kolektivních smluv a rozhodčím soudnictvím , je tře ba volat všechen proletariát do pohotovosti a boje, neboť tím to zákonem chce reformistická byrokracie spolu s kapitalis

tickou třídou legalizovat třídní smír a znemožnit rozvinutí zápasů dělnické třídy.

Příprava bojů Komunistická strana a rudé odbory musí být iniciátorem

každého hospodářského boje a k jeho přípravě postavit se v čelo mobilizace širokých dělnických mas přímo na závodech . Tento úkol je možno splnit jen tehdy, provádíme-li nepřetrži tě plánovitou a každodenní revoluční práci na závodech , zís káme-li si touto činností důvěru osazenstva, vystupujeme- li bojovně za sebemenší protiracionalizační, mzdové a ostatní 242

požadavky, dáváme-li jim revoluční perspektivu a ukazujeme li dělnictvu, že může vést boj za ně jedině revolučními meto dami a bez spoléhání se na reformistické vůdce.

Hned z počátku každého rozvíjejícího se bojovného hnutí je nutno postavit do středu pozornosti dělnictva, že nemůže spoléhat ve svém boji na reformistické vůdce, že musí spolé hat jen samo na sebe, že boj bude nuceno nést bez a proti vůli reformistických odborů a jen za vedení komunistické stra

ny a rudých odborů . Je nutno hned zpočátku odhalovat reakč ní reformistickou byrokracii, což se však nesmí dít mechanic ky, ale na základě konkrétních fakt, souvisejících jak se zra dami reformistů v dřívějších bojích, tak i zvláště v těch,

které se týkají postupu reformistů a jejich manévrování, zdep tání právě se rozvíjejícího bojovného hnutí dělnictva. Těžkou chybou bylo, že téměř před všemi boji nepočali jsme s odha lováním reformistů již před bojem , ale odhalovali jsme je až za boje nebo až po jeho skončení, nebo že dokonce jako před kladenskou stávkou prohlašovali naši vedoucí sou

druzi z rudých odborů, že boj může být úspěšný jen tehdy, povedou -li ho jednotně všechny odborové organizace. Dnes, kdy musíme samostatně připravovat a organizovat boj za nebývalého stávkokazectví reformistické byrokracie a proti její vůli, je nutno počítat s většími obtížemi a překážkami, je nutno vynakládat největší energii a napnout síly k vážné a důkladné přípravě všech bojů. Překážky a obtíže musíme v prvé řadě překonávat ve vlastních řadách, kde se nám zvláš

tě dnes pravidelně objevuje nerozhodnost a kolísání, kde vy plývají k povrchu oportunistické názory, měnící se v takových

okamžicích bezprostředně před bojem v přímé likvidátorství a největší brzdu stavějící se v cestu rozvinutí bojovného hnutí. Toto likvidátorství ve vlastních řadách, jehož nositelé prozra

zují se nevírou v sílu a bojovnost proletářských mas, nespráv ným hodnocením reformistických odborů, bylo hlavní příčinou, proč strana přes rostoucí bojovnost dělnictva nemohla dosta tečně rozvinout bojovná hnutí dělnictva poslední doby, uplatnit v nich svoji vůdčí úlohu, což ve zvlášť ostré formě projevilo

se v posledním boji textilním . Bez energického překonání to hoto likvidátorství a vymýcení jich nositelů z vlastních řad

není možno pomýšlet na úspěšnou přípravu a organizování příštích bojů . Stejně tak je nutna zvýšená mobilizace a poho tovost všeho stranického aparátu, zvláště pak závodních bu něk a odborových frakcí, neboť nedostatečná jejich aktivita a vůbec nedostatečná příprava bojů stranou ztěžovala rozvi. nutí a vedení všech bojů dřívějších. Zvláště velikou chybou

naší bylo, že v přípravném období boje omezovali jsme se toli ko na přípravu v řadách funkcionářů (v jejichž řadách se ob

jevoval veliký počet kolísavých a oportunistických živlů ) a že 243

nesjednali jsme si řádného spojení s členskými masami ve straně, v rudých odborech a s masami dělnictva na závodech

vůbec. Nutno mít na paměti, že rozvinutí boje závisí v prvé řadě na aktivitě, pohotovosti, odvážnosti a schopnosti manév rování komunistické strany a rudých odborů .

Bojovné orgány strany Již v samých začátcích každého boje, již při stavění poža

davků je nutno přibírat široké dělnické masy a využívat jich bojovné iniciativy. Při stavění požadavků je nutno předkládat je dělnictvu tak, jak byly formulovány rudými odbory, k pro

pracování a k schválení. Musí se tak dít na schůzích závod ních a na širokých konferencích dělníky volených zástupců ( konference delegátů ), na nichž třeba pojednat 1 o ostatních otázkách s přípravou boje souvisejících .

Hned v počátcích přípravného období musíme poukázat na

nutnost tvoření samostatných bojovných orgánů. Nemohou to být odborovými organizacemi jmenované instituce, ale vším dělnictvem volené bojovné orgány, které by boj organizovaly a vedly. Myšlenku tuto je nutno ve vší naší agitaci a propa gandě zanést do dělnických mas, ji zpopularizovat a získat pro ni dělnictvo .

Mezinárodní zkušenosti (porúrský boj, francouzské stávky,

lodžská stávka ) i zkušenosti naše ( kladenská stávka, mzdové hnutí textiláků ) skýtají nám důkazy, že takto volené orgány jsou nejpříhodnější formou k organizování a vedení zostřených

bojů podnikaných proti vůli reformistické byrokracie. Skýtají nám však i poučení o složení, úkolech a práci těchto orgánů,

jakož i o chybách, jichž se nutno vystříhat. Z těchto zkušeností zvláště nutno tyto zdůraznit: 1. Bojovné orgány volí se již v přípravném období před bo jem, když jsme na základě naší agitace získali pro ně dělníky

a přesvědčili je o nutnosti přípravy a organizování bojů. Voli me je jako orgány přípravy boje, akční výbory, bojovná vede

ní dělnictva. V okamžiku, kdy dělnictvo stávku proklamuje, volí se stávková vedení, přičemž mohou se již stávající pří

pravné výbory znovu potvrdit bud v stejném složení, nebo čás tečně, popřípadě celé změnit. Vypukne - li náhle stávka, nutno po předchozí agitaci a přesvědčování dělnictva pracovat k co

nejrychlejšímu zvolení a ustavování stávkových vedení. 2. Stávková vedení volí se na závodních schůzích a musí

být co nejšíře složena z revolučních, reformistických a ne organizovaných dělníků, a to tak, aby se vždy dostalo zastou pení všem kategoriím dělnictva. Centrální stávkové vedení vo 244

11 se na široké konferenci stávkových vedení z jednotlivých závodů.

3. Úkolem stávkového vedení je, aby stávku vedlo, ji řídilo, organizovalo všechno dělnictvo v boji proti útokům zaměstna vatelů a reformistů, za vydobytí požadavků, aby vytyčovalo další podle vývoje boje nutná hesla, a to i politická, aby pra covalo k rozšíření boje, organizovalo finanční podpůrnou akci, aby jménem dělnictva chápalo se vyjednávání a popřípadě í vcházelo v ujednání. 4. Chce-li stávkové vedení zajistit úspěch boje, musí bo

jovat proti zhoubnému vlivu reformistické byrokracie na stáv. kující dělnictvo a na vedení boje, podvracet její autoritu mezi dělnictvem a mobilizovat dělnictvo proti ní jako agentu za:

městnavatelů a kapitalistického státu. 5. Stávkové vedení musí neustále udržovat styk s dělnic tvem , které je volilo, informovat je a skládat mu účty ze své

ho jednání. Všechny důležité otázky zahájení, ukončení stánky, otázky jednání atd. předkládá mu k rozhodování. Komunistická strana a rudé odbory musí vést boj o rozhod

ný vliv a většinu uvnitř stávkového vedení. Musí bojovat proti všem nerozhodným a kolísavým živlům ve stávkovém vedení,

odhalovat je před dělnictvem a v případě nutnosti žádat je jich nahrazení rozhodnými a revolučními dělníky. V případě, že většina stávkového vedení postaví se v důležitých otázkách na stanovisko zájmům dělnictva škodlivé ( ujednání stávkového vedení u Klazarů ve Dvoře Králové za textilního boje ) , musí

komunisté a revoluční odboráři přenést tyto otázky do děl nických mas a jich rozhodováním ( např. hlasováním ) je řešit. Proti účasti reformistické byrokracie ve stávkových vede ních je nutno co nejrozhodněji bojovat, neboť její účast a ovlivňování stávkových vedení znamená jen ovlivňování boje

ve prospěch zaměstnavatelů a vedení boje k porážce ( viz zku šenost z kladenské stávky i ze stávky lodžské ) . Do stávkových vedení, jakož i k jednání a ujednání mohou být přibíráni jen

zástupci těch odborových organizací, které spolu s dělnictvem stávku vedou a ji skutečně podporují. Stejně tak možno při pustit účast jen těch členů závodních výborů a rad do stáv kových vedení, kteří bojují spolu s dělnictvem jako jeho sku

teční revoluční důvěrníci, a nikoliv těch , kteří jsou pod orga nizačním vlivem svých reakčních odborů a proti nimž nutno vést boj.

Postaví-li se reformistické odbory proti stávkovým vedením , je nutno tyto potírat a v boji proti nim vydobýt autoritu sku tečného vůdce boje demokraticky voleným stávkovým vede. ním.

Stávková vedení mohou se stát představitelem jednotné bo jovné fronty dělnictva jen v neúprosném boji proti zmonopo 245

lizovanému kapitálu sdruženému s reformistickou byrokracií

a jen za vedení komunistické strany a rudých organizací.

Kladení požadavků Kladení a formulování požadavků nutno věnovat zvláštní

pečlivost a brát při tom zřetel na řadu speciálních okolností, které dnešní období s sebou přináší. Velkou chybou bylo, že při formulování požadavků omezovali jsme se toliko na kla

dení všeobecných mzdových požadavků (v jarním kovodělnic kém mzdovém hnutí, v textilním boji ) . V době zostřené racio

nalizace mnohdy speciální, protiracionalizační požadavky ma jí větší význam a více burcují dělnictvo do boje nežli poža davky mzdové. Budeme nuceni v řadě odvětví průmyslových klást na prvé místo požadavky proti racionalizaci, požadavky za zkrácení pracovní doby, proti práci přes čas, proti úkolové práci, za omezení pracovního tempa, proti práci podle stopek, proti pokutám a trestům atd . Pokud jde o mzdové požadavky,

nesmíme se obmezovat jen na všeobecný požadavek zvýšení mezd platný pro všechno dělnictvo, ale je nutno přihlížet k speciálním mzdovým požadavkům pro nekvalifikované děl níky, zvláště pro ženy a mládež, a formulovat tyto tak, aby bylo zajištěno jejich faktické zvýšení ( zajistit v kolektivní smlouvě vysoké, minimální mzdové, zvláště úkolové sazby atd . ). Při formulování požadavků musíme se řídit zásadou : sta vět jasné, jednoduché a srozumitelné požadavky a hesla pro každý boj.

Zahájení a ukončení stávky Volba vhodného okamžiku pro zahájení stávky má veliký

význam. Nutno tu uvážit celkovou situaci, její kladné i stinné stránky, taktiku zaměstnavatelů a reformistické byrokracie, celkový poměr třídních sil, a zvláště je nutno zjistit, do jaké míry postoupila bojovná nálada mas, do jaké míry wydobyla si strana a rudé odbory svého vůdčího místa. Třeba mít na pa měti, co nám praví teze IV. kongresu ROI, že „ ne každý spor >

musí nutně vyústit ve stávku, že však vždy je třeba připra vovat dělnictvo k tomuto způsobu boje “, že „ musíme se vy.

stříhat velkých frází, za nimiž nenásledují žádné činy“ , že „ ne

lze si se stávkou zahrávat, leč jakmile stávka již začala, nutno ji vést s největší rozhodností“ . Nutno však mít také na pa .

měti, že zvláště v momentu před zahájením boje a při jeho za

hájení musí komunisté a revoluční odboráři svým odvážným 240

a nekolísavým vystupováním ukazovat masám cestu a je k boji strhovat, že každé kolísání a objevení se poraženeckých nálad ve vlastních řadách působí nedozírné škody, že získání mas

pro boj závisí předně na rozhodnosti revolučního předvoje a že vymlouvání se na pasivitu mas, se kterým se u nás před každým bojem setkáváme a jejž nutno nejrozhodněji potírat, je jen zakrývání vlastní pasivity a nerozhodnosti.

Stejně tak třeba volit okamžik pro skončení stávky. Tu je třeba uvědomit si, že „ boj není možno vést až do úplného vyčerpání sil stávkujících, ale že musíme umět včas a v plném

pořádku ustoupit“ ( teze IV. kongresu ROI ) . Při dnešních bo jích musíme ale počítat s tím, že reformisté vždy budou se

pokoušet organizovaným stávkokazectvím boj zardousit a že se jim může podařit část dělníků strhnout k nastoupení práce. Tu je nutno postavit se co nejrozhodněji proti této zradě a v závodech, kde se nám podaří udržet rozhodující vliv na děl

nictvo, je nutno vést i za ztížených poměrů boj dále. K jeho podpoře musíme rozvířit velkou agitaci mezi vším dělnictvem ,

apelovat na celou dělnickou třídu o její pomoc stávkujícím . Velmi důležité je, abychom po každém boji vedli velikou kampaň, v níž vysvětlíme dělnictvu příčiny úspěchu či ne

úspěchu každého boje a v níž zvláště odhalíme zrádnost re formistické byrokracie. I prohraný boj musí mít v důsledku ze

slabení politického i organizačního vlivu reformistických od . borů posílení rudých odborů , získání širších dělnických mas pro revoluční taktiku a posílení dělnické třídy k dalším roz hodným bojům .

Organizování stávek jako bojovných masových akcí V době, kdy v každém boji sráží se ostře třída proti třídě a kapitalistický aparát zasahuje do něho se vší brutalitou, je možno vést stávky jen tehdy úspěšně, projevíme-li při ve

dení největší rozhodnost, postupujeme-li podle všech pravi. del válečného umění ( nebot „ stávka je dnes totéž co válka“ ) , máme-li jasno o cílech boje, umíme-li rychle útočit i dovedně manévrovat. Je třeba využít všech , i nejostřejších prostředků, které stávkující dělnictvo má k dispozici, které mohou přispět

k úspěšnému vedení boje. Severočeská a kladenská stávka nám ukázala, co znamená zmenšení bezpečnostního mužstva na dolech . Soudruzi se však obávali úplně odvolat bezpeč nostní mužstvo , ačkoliv k tomu sáhnout měli, poněvadž by to boji ještě více prospělo .

Každý boj je nutno organizovat a vést jako velkou maso vou akci bojovného, demonstrativního charakteru, do níž tře 247

ba vtáhnout nejširší vrstvy dělnictva ( i nestávkujícího ), která

musí být nepřetržitým řetězem demonstračních projevů stáv kujících za jich požadavky, proti stávkokazům, proti státnímu orgánu, proti zradám reformistické byrokracie . Nutno tu vy

užít zvláště dělnických žen, dělnické mládeže i dělnických dětí ( kladenský boj ukázal, jak velikou roli mohou hrát ) . Bě hem boje musíme dát popud k tvoření proletářských obran, aby se dělnictvo mohlo bránit proti metodám bílého teroru

( Rozdělov ), proti útokům stávkokazů organizovaných ve fašis tické bandy, aby mohlo bránit své schůze, stávkové hlídky a

stávková vedení. Každý takový útok proti stávkujícímu děl nictvu musí být použit k uvědomění o politickém významu boje a za postavená politická hesla nutno organizovat bojov

né demonstrace dělnictva nejen stávkového území, ale i celé ho státu.

Koordinace aa rozšíření boje Dnešní ztrustování a zkartelizování kapitálu vyžaduje rozvi nutí bojů na nejširší základně, zatažení co nejsilnějších děl nických mas do boje, neboť proti dělnictvu, které zvedne boj v jednom odvětví, úseku nebo i jen závodu, stojí celý zmono polizovaný kapitál, který mobilizuje všechny síly své třídy a svého státu i svých reformistických agentů. Proto je nutno

již před bojem vést kampaň nejen mezi dělnictvem vstupují cím do boje, ale mezi celou dělnickou třídou, a upozorňovat ji na nutnost mobilizace všech dělnických sil k boji. Musíme však počítat s tím , že právě v této otázce setká me se s největším a nejzuřivějším odporem reformistických vůdců, kteří od počátku každého rozvíjejícího se mzdového hnutí pracují k jeho roztříštěnosti a rozdělení.

KSČ a rudé odbory musí učinit vše, aby tyto snahy refor mistických špiček byly znemožněny. Musí pracovat k usměr nění všech bojovných hnutí, vypracovat strategický plán pro jich koordinaci, který by přihlížel k jich nejširšímu rozvinutí. Ještě před rozvinutím boje nutno nasadit všechny páky k sve

dení všech mzdových hnutí v jeden proud. ( Chyby v podzimním hornickém mzdovém hnutí. ) Koordinace a vtahování dělnictwa

do boje musí se dít jednak na vertikální linii ( všechno děl nictvo určitého odvětví a zvláště zkartelovaných podniků ), jednak na horizontální linii ( všechno dělnictvo jedné průmys

lové oblasti ) . Zvláštní zřetel musíme věnovat vtažení doprav ního dělnictva a těch kategorií dělnictva do boje, na jejichž práci závisí znemožnění stávkokazecké práce.

Koordinace bojů však neznamená, že boj může být zahájen, 248

až dělnictvo všech úseků nebo celé průmyslové oblasti je zís. káno pro boj, jak to mnohdy vykládají ti, kteří za takovouto argumentací skrývají svoji nechut k boji. Právě dnes je nutno vést dílčí boje a zahajovat boj na tom úseku, ve kterém bo

jovná nálada postoupila nejvíce, podporovat rozvinutí dílčích bojů, ba i v jednotlivých závodech , které mnohdy vznikají jako spontánní stávky a mohou s sebou strhnout dělnictvo v závodech i úsecích ostatních. Aby bylo možno lépe koordinovat boje, je nutna propaganda proti úsekovým kolektivním smlouvám s různými výpovědními lhůtami a pro uzavírání celoříšských rámcových smluv s jed notnou výpovědní lhůtou. Se vší rozhodností je třeba potírat legalistické nazírání na vázanost ustanovení kolektivních smluv, zvláště pokud jde o výpovědní lhůty. Vznikne-li boj

jednoho úseku, který má speciální kolektivní smlouvu, nutno zatáhnout do něho i dělnictvo druhých území, bez ohledu na to, porušíme-li formální ustanovení kolektivní smlouvy o vý. povědní lhůtě.

Velmi důležitá je otázka mezinárodní koordinace a zamezení stávkokazecké práce v zahraničí. Boj anglických horníků uká

zal, jak je nutno, abychom v každodenní naší agitaci rozvíjeli myšlenku mezinárodní solidarity, kooperace proletariátu jed notlivých odvětví i kooperace a připravování velkých bojů celé dělnické třídy v mezinárodním měřítku.

Poměr k neorganizovaným dělníkům Dnes, kdy většina dělnictva je neorganizována, není možno vést boje bez přitažení těchto dělníků a získání jich pro boj. Bylo chybou, že neorganizované dělnictvo se přehlíželo a po. kládalo za kategorii, se kterou se nejedná. I rudé odbory měly takovýto nesprávný poměr vůči neorganizovaným , který vy. plýval z jejich reformistických tradic . Zvláště dnes, kdy v řadě bojů ( Kladno, textilní boj ) mohli jsme se přesvědčit, že neor . ganizovaní jsou mnohdy bojovnější a revolučnější nežli mnozí organizovaní dělníci, je nutno, abychom radikálně změnili náš

poměr vůči nim, abychom si všímali jejich speciálních poža davků ( většina neorganizovaných jsou nekvalifikovaní a nej hůře placení dělníci ) , přitahovali je na všechny porady a kon ference dělnictva, přibírali je do akčních a přípravných orgá nů, a zvláště do stávkových vedení. Jen reformisté se domní

vají, že přitahování neorganizovaných znevažuje odborové or ganizace a podporuje indiferentism . Ale právě přitahováním

neorganizovaných můžeme je získat pro aktivní účast v bojích a pro revoluční odborovou organizaci. (Zkušenosti ze severo 249

české a kladenské stávky. ) Neorganizovaní a špatně placení dělníci budou stále více hrát v každém boji úlohu rozhod nějšího podílu bojujících. Rudé odbory musí vzít kurs na ne kvalifikované a nejhůře placené dělnictvo, nesmí se od nich ohraničovat, musí mezi nimi zakotvit, věnovat speciální pozor nost jejich požadavkům, a získat je tak do svých řad, kde mohou přispět k zvýšení bojovného ducha.

Otázka mládeže a žen

V důsledku racionalizace stoupá mimořádně význam žen a mládeže ve výrobě, a tím i v každém hospodářském boji, v němž stávají se jedním z nejbojovnějších elementů . Je proto

nutno věnovat jim zvýšenou pozornost, stavět speciální jejich požadavky, týkající se nejen zvýšení mezd pro ženy a mládež (přičemž nutno vytyčit zásadu „za stejnou práci stejnou mzdu “ ), ale i řadu jiných protiracionalizačních požadavků, tý kajících se ochrany mládeže a žen při práci, zkrácení pra covní doby, otázky dovolené atd. Během boje je nutno svolávat speciální konference delegátek žen a mládeže, dát jim řádné

zastoupení ve stávkových orgánech, tvořit zvláštní akční vý. bory z žen a mládeže. I ženy v domácnosti je nutno zatáhnout

do boje pod heslem „ otázka zvýšení mezd je otázkou celé děl nické rodiny“. Práci mezi ženami a mládeží nutno věnovat pozornost v každodenní naší činnosti, získávat je ve zvýšené míře do komunistické strany a rudých odborů.

Finanční otázky boje V době rozvíjejících se velkých hospodářských zápasů hraje

otázka finanční podpory a její správné řešení mimořádný vý. znam . Nesmí být brzdou boje, jako tomu bylo u mnoha dosa

vadních bojů. Názory vedoucích orgánů rudých odborů, že ne

ní možno vést boje, poněvadž stávkové fondy pro ně nevy. stačují, jsou úplně reformistickým pojetím a měly jen zastřít oportunistickou pasivitu a linii vedení rudých odborů. Takové chápání otázky znemožňovalo by jakékoliv vedení bojů dnes, kdy reformistické odbory stavějí se proti každému boji, kdy řádné stávkové fondy rudých odborů nevystačí na větší mzdo

vé zápasy ( k čemuž do značné míry přispěl i gentský systém ), kdy značná část dělníků je neorganizována. Dnes není mož no vystačit s obvyklým řešením finanční podpory boje, ale je

nutno mobilizovat všechny finanční prostředky rudých odborů a celé dělnické veřejnosti. Již před bojem musí dělnictvo být 250

uvědoměno, že dnešní boje vyžadují mnohem větší obětavosti a solidární pomoci. Již před bojem musí být rozvinuta otázka podpůrné akce a připravována tak, aby okamžitě při zahájení boje bylo možno provést veliké sběrací akce mezi vším děl. nictvem k zajištění finanční podpory boje. Během boje musí

být použito všech prostředků, které slouží k podpoře stávku jících ( vysílání deputací stávkujících do druhých průmyslo vých úseků i do zahraničí, akce ve prospěch dětí stávkují

cích ) . Zvlášť důležitá je podpůrná akce družstev. Finanční podpora nesmí se omezovat toliko na organizované, ale musí

být podpořeno dělnictvo všechno, i neorganizované.

Stupňování hospodářských bojů v boje politické Komunistická strana musí si být vědoma svého vůdčího po

slání ve všech hospodářských bojích, které spočívají v tom, aby se stavěla v čelo každého rozvíjejícího se bojovného hnuti a stupňovala ho na vyšší politickou základnu. Komunistická strana musí vždy od počátku boje vytyčovat jasně a odvážně

jeho revoluční perspektivu, ukazovat dělnickým masám , že ka pitalismus v dnešním období svého úpadku není schopen, aby

zajistil dělníkům trvalé zlepšení jejich existence, že jenom po valením buržoazie, svržením kapitalistického řádu a diktaturou proletariátu mohou si zajistit zlepšení svého postavení. Tento úkol je nutno plnit zvláště dnes, kdy v důsledku zostření všech rozporů nabývá každý hospodářský boj velkého politic kého významu. Je třeba mít na paměti, že prohlubování boje na politickou úroveň musí být dílem komunistické strany a

rudých odborů, že však není možno je provádět mechanicky, ale stupňováním vytyčených požadavků a spojováním jich s hesly politickými v souvislosti s průběhem boje a se všemi událostmi a jevy ( provokace zaměstnavatelů, reformistické by rokracie, zásahy státních orgánů do boje atd. ) , které stávka s sebou přináší, přičemž nutno vždy vycházet od požadavků, za něž je boj veden, jen tak budou masy rozumět i politickým heslům a budou ochotny za ně bojovat.

Boj proti fašistickým odborům Žluté fašistické odbory, které jsou u nás úzce spojeny se stranou těžkého kapitálu ( národní demokracie ) , které buržoa zie za podpory celého svého aparátu i podpory státních orgánů vyvolává v život, představují velké nebezpečí pro dělnickou třídu. Jsou jedním z důležitých článků válečných nebezpečí pro 251

dělnickou třídu. Jsou jedním z důležitých článků válečných příprav buržoazie, mají umožnit větší zotročení a vykořisto vání dělnictva a mají také tvořit pro buržoazii základnu, o niž by se opírala ve svém fašistickém procesu přímo uvnitř řad proletariátu, tedy na nejnebezpečnějším místě pro dělnickou

třídu. Úsili fašistických organizací směřuje hlavně k rozdělení revolučního hnutí na závodech, proti jehož příslušníkům orga nizuje nebývalý teror a perzekuci. Fašistickým organizacím podařilo se dostat pod svůj vliv části dělnictva důležitých od větví ( horníci, textiláci, železničáři atd. ) , k čemuž používají zvláště sociální demagogie, korupce a teroru . Komunistická strana a rudé odbory musí stát v čele nej ostřejšího boje proti žlutým fašistickým organizacím a mobi lizovat všechny bojovné prostředky k jeho úplnému potření a vyhlazení. Boj ten nutno koncentrovat především proti vedou cím fašistickým činitelům, organizovat proti nim nejostřejší

bojkot všeho dělnictva a znemožnit hromadným bojem jejich existenci na závodech. Naproti tomu vůči dělníkům těchto or ganizací je nutno vést takovou taktiku, abychom je z nich vy

vedli a znovu získali pro třídní boj . Boj proti fašismu na zá vodech je však nemožno vést bez současného boje proti refor

mistické byrokracii, která svou reakční měšťáckou ideologií, nelišící se valně od ideologie fašistické, a svou stávkokazec

kou taktikou připravila půdu pro zakotvení fašismu. Boj proti fašismu je však nemožno také správně vést bez současného nejostřejšího potírání oportunismu ve vlastních řadách, neboť jedině prováděním důsledné revoluční taktiky, používáním re

volučních metod v hospodářských bojích, jen bolševickým upevněním našich závodních buněk a frakcí v odborech, zvý. šenou jich revoluční aktivitou bude možno vyhladit fašistické bandy z odborového hnutí a ze závodů.

Boj za jednotu odborů a posilování rudých odborů Více nežli kdy jindy je nutno bojovat dnes za jednotu odborů v měřítku celostátním i mezinárodním. Zatímco na jedné stra ně postupuje výstavba kapitalistické třídy ve stále větší a pev

nější celky ( kartely, trusty, zaměstnavatelské svazy ), vidíme, jak na jedné straně reformistická byrokracie tříští bojovné řa

dy dělnictva a odborů . Boj na vybudování třídně proletářské jednoty odborů znamená proto nemilosrdný vyhlazovací boj proti reformistickým špičkám. Žádné apelování na změštáčtělé vůdce reformistických odborů, žádné nabídky jim adresované nemohou uskutečnit tuto jednotu, nýbrž jedině apelování na široké proletářské masy, organizované v reformistických od 252

borech, jich získání pro revoluční boj proletariátu , jich pře

svědčení o nutnosti rozdrcení zkorumpovaného a reakčního aparátu reformistických odborů.

V dnešní době jsou to jedině rudé odbory, které stávají se nositeli myšlenky odborové jednoty a které jsou jedinou třídně proletářskou odborovou organizací v Československu. Jedině ony mohou se stát základnou pro vytvoření jednoty třídně

dělnických odborů. Čím silnější a početnější budou, tím rych leji a úspěšněji bude možno dosáhnout odborového sjednocení dělnictva na podkladě třídního boje, tím úspěšněji bude mož no vést československý proletariát do vítězných bojů proti

zmonopolizovanému československému finančnímu kapitálu. Poněvadž reformistický zkorumpovaný aparát stal se orgá nem k zotročení dělníků, vytlačuje všechen revoluční a levě opoziční element z reformistických odborů, svou činností způ sobuje, že řada dělníků s pobouřením a opovržením utíká z re formistických odborů a rozmnožuje počet indiferentních, je nutno prolamovat rámec reformistických odborů, který se stal brzdou jakéhokoliv třídního boje proti kapitálu , a posilovat

třídní frontu československého proletariátu i převáděním do bytých organizací a svazů z reakčních reformistických odborů. Toto převádění nesmí se však dít mechanicky, nýbrž z hlediska účelnosti nutno volit dobu, rozsah a místo , kde a kdy převá dění se má uskutečnit, o čemž rozhodují příslušné stranické orgány za schválení ústředního výboru . Toto převádění musí se dít za stálého boje proti vylučování revolučních elementů z odborů a pod heslem sjednocení odborového hnutí na proti kapitalistickém třídním podkladě. Zvláště v době bojovných

hnutí dělnictva, kdy dělnictvo je bezprostředně pobouřeno zra dami reformistických vůdců, organizujeme převádění refor mistického dělnictva z dobytých organizací a svazů.

Předpokladem pro toto získávání reformistických dělníků pro revoluční třídní boj je stupňovat frakční práci v re formistických odborech, kterou musíme stejně tak trpělivě

provádět jako frakční práci v ostatních reakčních odborech (křesťansko -sociálních, fašistických atd. ) .

Nezbytnou podmínkou dalšího boje za odborovou jednotu

v ČSR je v prvé řadě úplná jednota rudého odborového hnutí v rámci MVS . Co nejostřeji nutno odsoudit váhání a odpor vedoucích funkcionářů ze samostatných rudých svazů (dopra

váci, dřevodělníci ) k sjednocení s MVS, stejně jako rozbíječské pokusy likvidátorských elementů o roztříštění revoluční jed noty MVS a o přechod na druhou stranu třídních barikád ( Hais, Nádvorník ) . Boj proti všem reformistickým a polorefor mistickým živlům ve vlastních řadách správný boj za odborovou jednotu.

_

toť nezbytné pro

v Československu, kde většina dělnictva stojí mimo odboro 253

vé organizace, je uskutečnění jednoty odborů nemyslitelné bez přivedení těchto velikých mas do fronty revolučního odboro

vého hnutí. Proto provádět práci na zesileni rudých odborů musí v prvé řadě znamenat: organizovat neorganizované, kte rýžto úkol strana a rudé odbory dosud velmi zanedbávají. Slabost dělnické třídy v Československu jeví se právě v sla bosti revolučního odborového hnutí, neboť zatímco na jedné

straně je jen 12 % z celkového počtu organizovaného dělnictva organizováno v MVS, je ostatních 34 % organizovaných dělní

ků ( celkově organizovaných v ČSR je jen 46 % ) organizováno v množství reakčních a hlavně reformistických odborů.

Otázka překonání roztříštěnosti odborového hnutí, rozložení reakčních, a zvláště reformistických odborů, posílení rudého

odborového hnutí a vybudování odborové jednoty na třídně bojovné základně je životní otázkou československého prole tariátu.

Strana a odbory V dnešní době zostřených rozporů a bojů, v době bezpro středního válečného nebezpečí proti SSSR, v době, kdy tlak kapitálu na dělnickou třídu je stále větší a bojovná vůle děl nictva vzrůstá, je nutno více než kdy jindy, aby komunisté

pracující v odborech plnili tam příkazy a prováděli směrnice strany a zvláště prosazovali linii vytyčenou IV . sjezdem ROI a VI . sjezdem KI, uplatňovali novou revoluční taktiku a stra

tegii, nové metody hospodářských bojů. V této době více než kdy jindy je nutno zdůrazňovat vůdčí poslání strany vůči od

borovým organizacím. Ten, kdo v dnešní době staví se proti podřizování se komunistů pracujících v odborech revoluční disciplině své strany a proti revoluční její linii, stává se aktiv nim podporovatelem měšťáckého reformismu, a tím zároveň podporovatelem fašistického procesu a jeho vnikání do řad dělnické třídy. V dnešní době, kdy každá i malá oportu nistická úchylka rychle mění se v přímé likvidátorství ( jak jsme to viděli před bojem textiláků u řady vedoucích soudru hů ) , je nutný nemilosrdný boj proti všem formám oportunis mu a jeho nositelům, zvláště na odborovém poli . Bez očištění vedoucích orgánů odborových organizací, stojících pod naším

vlivem ( MVS) , od oportunistických živlů nebude možno i při stoupající bojovnosti a útočnosti dělnictva vést úspěšné boje proti podnikatelům, státnímu aparátu a reformistické byro kracii. Každé váhání v tomto boji proti likvidátorským ele mentům nebo smířlivé stanovisko k nim přináší nedozirné ško dy a nutno ho s největší ostrostí potírat. Stejně tak je nutno 254

očistit i nižší funkcionářský kádr odborový od kolísavých a oportunistických živlů a vybudovat kádr nových odborových pracovníků stojících na správné revoluční linii odborové prá ce, rozmnožovat je zvláště z řad mladých odvážných dělníků ze závodů i ze řad dosud indiferentního nekvalifikovaného

dělnictva . Aby strana mohla toho dosáhnout, musí provádět velkou uvědomovací kampaň v řadách svých příslušníků, zvláš

tě v odborových frakcích, pomocí nichž musí pak přesvědčit i členské masy v odborových organizacích . Strana musí si být

vědoma, že její poměr vůči odborovým frakcím nemá zále žet v mechanickém dávání příkazů, přesvědčování a že její di rektivy, které se týkají jen taktických směrnic, a nikoliv zasa hování do běžné administrativy odborů, mohou být prováděny jen prostřednictvím jejich frakcí. Strana v dnešní době, kdy

odborová otázka je tak důležitá, musí soustředit pozornost členstva na odborové úkoly, vychovávat nejlepší své bolševické elementy v odborové pracovníky a komandovat je na práci do odborů. Jen tak bude strana moci uplatnit se v odborech jako

vůdčí organizace proletariátu , která řídí činnost všech prole tářských organizací a koncentruje jejich zápasy na jednotli vých úsecích třídního boje v jeden revoluční proud za svržení kapitalistického řádu a nastolení diktatury proletariátu .

Reorganizace rudých odborů Referát soudruha Kohna

Předseda Haken : 0 reorganizaci MVS promluví soudruh Kohn, kterému uděluji slovo.

Kohn: Soudruzi a soudružky! Otázka reorganizace MVS je otázka, kterou se již zabýváme mnoho let. Tak dlouho, co existuje MVS, tak dlouho již před námi tato otázka stojí. V ny nějším období, kdy význam revolučních odborů ohromně

vzrůstá, protože žijeme v období zostřených rozporů kapitalis tické stabilizace, spojených se stálým zostřováním třídních protiv, jak to bylo vylíčeno již předchozím referentem, v době, kdy reformistický aparát přímo srůstá s kapitalistickým apa rátem , kdy současně vzrůstá válečné nebezpečí, Mezinárodní

všeodborový svaz je, nebo, lépe řečeno, má být jedinou třídní odborovou organizací v Československu, která je povolána, aby proti vůli reformistického aparátu vedla dělnictvo do velikých, hromadných hospodářských zápasů. V této situaci je pochopi 255

telná pro nás otázka, jak to vypadá v MVS, jak to vypadá v re volučních odborech? Je to osudová otázka

našeho

hnutí.

O tom, jak revoluční odbory, jak MVS dosud postupoval v růz ných hospodářských zápasech , jak se při tom projevoval celý systém politických chyb, o tom bylo již zde mluveno. Ale, sou druzi, i otázka organizační má ohromný význam, protože to

není pouze otázka organizačně administrativní, nýbrž je spoje ná s velikými politickými úkoly. Proto je nutno, abychom si

nyní řekli, před jakými problémy v tomto směru stojíme. Hned když MVS povstal, tu již tenkrát Rudá odborová inter nacionála měla značné námitky proti jeho organizační struk tuře. III. sjezd a IV. sjezd ROI učinily závazná usnesení o tom,

jakým způsobem má být provedena reorganizace. Soudruzi, je nutno říci, že z usnesení III. sjezdu ROI nebylo provedeno úplně a naprosto nic. To, co na III. sjezdu ROI bylo usneseno, to, pro co tam hlasovala československá delegace, zůstalo pou ze na papíře. Soudruh Hais, který tam tenkrát delegaci vedl,

přijel nazpět v tom předpokladu, že usnesení světového sjezdu jsou kusem papíru , které je možno ignorovat, že je možno s rezolucemi a usneseními nákládat tak, jak jsou zvyklí refor misté, když ze svých sjezdů přijedou domů, že úplně zapome

nou na to, co bylo usneseno. Soudruzi, ale i strana se dopustila v tomto směru ohromných chyb, neboť strana nepopularizo vala dostatečně tato usnesení a nepochopila plně a správně je jich politický význam. Nepochopila, že reorganizace MVS zna mená postavit MVS i organizačně na takovou základnu, aby tento MVS byl co nejaktivnější, aby tento MVS byl již celou strukturou založen tak , aby se neizoloval od dělnictva. Pro

nás dnes nejdůležitější otázkou je nejen jak likvidovat likvi dátorství v MVS , aby tím způsobem byla zmenšena izolace dělnictva od MVS , nýbrž jak organizačně učinit všechny před poklady k tomu, aby MVS nebyl od mas izolován celou svou

strukturou . Soudruzi, řekl jsem již, že usnesení III. sjezdu ne bylo mezi masami popularizováno. Ale ani strana se o to ne postarala. Na IV. sjezdu strany, když jsme již stáli přímo před skutečností, že masy se radikalizují, že rozpory se ohromně

zostřují a že u nás počíná perioda vzrůstající konjunktury, které bylo nutno využít, tu IV. sjezd strany vyhnul se otázce řešení poměrů v MVS. Přesto, že na tomto sjezdu ostře bylo

poukazováno téměř všemi účastníky sjezdu, že je to ohromně důležitá otázka pro stranu, aby v MVS byly poměry od základu změněny, přesto referent sjezdu nejen ve svém referátu, ale i v doslovu vyhnul se těmto otázkám, a nejen on, členové

starého ústředí strany nepovažovali za nutno, aby do debaty k tomu vůbec zasáhli. Soudruzi, nebyla to zásluha strany, byla to zásluha ROI. Na posledním sjezdu ROI musel být aspoň krů ček udělán dopředu. Ještě však na tomto IV. sjezdu ROI proje 256

vovala se slabost strany tak, že naň mohli přijít delegáti MVS s vázanými mandáty, aby tam bojovali proti tomu, by cokoli podstatného v MVS bylo změněno . ROI na svém sjezdu ovšem řekla, že nyní musí být učiněny podstatné kroky kupředu. Prvý krůček byl ten, že bylo stanoveno nové kolektivní vedení, kte

ré bylo pověřeno, aby učinilo všechny přípravy k provedení reorganizace MVS. Soudruzi, musíme říci, že toto kolektivni vedení do značné míry selhalo tím, že nemělo dosti průboj:

nosti, že vcházelo přímo na platformu sabotérů usnesení IV. sjezdu ROI, tím, že dlouho chápalo otázku reorganizace příliš úzce, jako pouhou otázku organizačně administrativní, a ne ja ko otázku eminentně politickou, soudruzi, když si ale uvědo míme, že téměř všichni členové tohoto kolektivního vedení, kteří byli ustanoveni k tomu, aby rozhodovali o otázkách nové

stávkové strategie, že téměř všichni tito soudruzi učinili právě v této otázce velké politické chyby, když si uvědomíme, že ty.

to chyby učinil např. soudruh Zápotocký ve věci textiláků, že těžké chyby učinil soudruh Nosek, další člen kolektivního ve dení, při ukončení rosicko -oslavanské stávky, když si uvědo.

míme, že soudruh Šilhánek dopustil se těžkých chyb při boji kovodělníků v pražské Kolbenovce, kde přímo přistupoval na

to, aby tam byl utvořen akční výbor za účasti reformistických špiček, když si uvědomíme, že další člen kolektivního vedení

je soudruh Jonáš, který před tím vedl zemědělskou sekci, kte rá po celá léta nečinila nic jiného, nežli v Čechách a na Mo

ravě rok od roku v poradním sboru uzavírala se zástupci za městnavatelů a reformistických organizací dohodu o tom, jak

budou vypadat příští kolektivní smlouvy, že tato sekce v Če chách a na Moravě dlouho již vůbec nebojovala , pak se ne můžeme divit tomu, že soudruh Jonáš napsal instrukce pro školy funkcionářů, ve kterých se mluví o tom, že se mají všechny divoké stávky potírat. Soudruzi, nutno říci, že kolektivní vedení projevilo v posled ním roce do určité míry pasivitu , že [ soudruh Baier, další

člen kolektivu , ]1 se nezúčastnil dostatečně těch prací, které bylo nutno vykonat, a můžeme říci, že kolektivní vedení MVS

následkem této své pasivity a těchto svých chyb umožnilo lik vidátorům v MVS, aby dnes takovým způsobem postupovali.

Ovšem, soudruzi, hlavní důvod, že likvidátoři zvedají dnes v MVS svoji hlavu , je jiný. Hlavní důvod je ten, že strana se dostala ve svém poměru k masám o krok dále, a to je již

krok, který starý funkcionářský aparát MVS není s to dělat s sebou. Strana na určitých úsecích již vtahuje revoluční síly do svého aparátu , starý funkcionářský aparát MVS, který pro 1 V stenogramu: ... soudruh Hais ... 257

váděl tak dlouho oportunistickou politiku, není s to držet krok se stranou . Proto je pochopitelné, že dnes strana dostává se s tímto aparátem do nejostřejších konfliktů při svém pokusu

přejít na správnou linii. Soudruzi, v čem vězel celý starý kurs MVS ? Vězel v tom, a já to zde jen krátce konstatuji, poně vadž zde o tom již bylo v politické části referátu soudruhem Slánským mluveno, vězel v tom, že byly zachovávány úplně staré metody denní práce, že byla zachovávána stará taktika

jednotné fronty, která byla prováděna ve velké části případů přímo jakožto taktika jednotné fronty charakteru protidělnic kého. Byla to „jednotná fronta “ , kde se jednalo s reformistic kými špičkami nahoře2. Ukáži to, soudruzi, na příkladu té or ganizace, z níž MVS vznikl, sekce lučební. Vidíme, jak tam i v posledním roce, tedy již po usnesení IV. sjezdu ROI, vedla

se jednání; téměř ve všech odvětvích, kde se rámcové smlouvy uzavíraly s reformistickými špičkami, ať již to bylo v lihova

rech, v cukrovarech nebo kdekoliv jinde. Soudruzi, musíme říci, že při této jednotné frontě protidělnické se špičkami šlo se mnohdy tak daleko, že se ani vlastní členstvo neinformova

lo o tom , co se nahoře jednalo, neřku-li, aby se masy mobi lizovaly proti tomu, co reformisté se zaměstnavateli ujedná vali. Soudruzi v tomto oboru tvrdili, že je nutno provádět tak tiku „ hnání bonzů “, což přes to, že odporuje kursu usnese nému na IV. sjezdu ROI, bylo ještě teď, po IV. sjezdu, dále praktikováno. Přitom však i tato taktika, hnát ( bonzy, vlastně mnohdy nebyla ani prováděna ) . V posledním roce v cukro varnickém průmyslu heslo hnát bonzy bylo prováděno tak, že nejdříve šlo se do užšího poradního sboru, tam bylo hlášeno stanovisko MVS, a když bylo odmítnuto, bylo podáno minoritní vótum, o kterém se mělo rozhodovat v širším poradním sbo

ru , který se měl konat skoro za tři měsíce. V „ Dělníku “ bylo o tom napsáno toto : „ Ke všem těmto usnesením podali zástup ci MVS menšinové vótum a vyhradili si právo hájit je na plénu státního poradního sboru, který bude mít svou schůzi v prvé

polovici měsíce června. “ To bylo v dubnu. A dále : „ Příčiny a důvody, proč musili naši zástupcové proti ujednání podat 1 v stenogramu navíc : ... se stranou. Absolutně starý aparát

MVS odpovídal plně falešné politické linii, kterou uplatňoval MVS. Proto je pochopitelné ...

2 V stenogramu navíc: ... nahoře, ale mezi dělníky se nešlo, aby se jim řeklo, co bylo základem ujednání s těmito špičkami a jak jednání vypadalo. Ukáži to ... 3 v stenogramu: . jednání shora ...

4 v stenogramu: ... bonzy, byla prováděna nedostatečně, ba neby la vůbec prováděna. 258

menšinové vótum , budou zaměstnancům na schůzích a konfe

rencích oznámeny, budeme-li o to požádáni. “ Tedy, soudruzi, to znamená nejenom, že bylo pokračováno v jednání ve špič. kách, že se dávalo minoritní vótum , které mělo být projed náno teprve za tři měsíce, to znamená, že soudruzi nepovažo vali za nutno přijít před vlastní členstvo, aby tam řekli, co

skutečně bylo ujednáno, a prohlašovali, že to řeknou na kon ferencích teprve, budou -li o to požádáni. Takovým způsobem byla prováděna taktika jednotné fronty. Ale i tam , kde se šlo

mezi dělníky, bylo postupováno tak, že se prostě používalo ve všech sekcích ještě v roce 1928 taktiky hnání reformistických bonzů, ačkoliv nebylo ani pomyšlení na to, že by sociální de mokraté, kteří tvoří dnes součást státního aparátu , kteří přešli úplně na linii sociálfašismu, mohli být k něčemu dohnáni. Po celá léta, když MVS musil z donucení přece do nějaké stávky vstoupit, tu soudruh Hais si těžce stěžoval ( v polbyru ] !, že radikalizace mas je působena komunistickou agitací, že děl. nictvo bylo komunistickým tiskem seštváno a že MVS potom

prý nezbývá nic jiného, než aby do boje šel. Trpce si stěžoval na toto jednání a postavil to před nás tak, že komunistický tisk štval masy a MVS to musí odnášet. Soudruzi, proč to

všechno? Jeden z hlavních důvodů byl, že MVS byl od po čátku vybudován tak jako všechny reformistické organizace

na základě sociálně pojišťovacím. To znamená : vybírají se pří spěvky a ty se rozdělují podle toho, kolik přijde na stávkové fondy a kolik se musí věnovat na jiné náklady zrovna tak , jak je to ve všech reformistických svazech . Před válkou, když jsme tu neměli tak kartelovaného a monopolizovaného kapitálu, když nebyly hromadné hospodářské zápasy, když se

jednalo o jednotlivé dělnické boje, bylo spíše snesitelné, byla li stavěna veškerá stávková strategie výlučně na stávkových

fondech. Avšak již v době předválečné mnoho reformistických organizací nevedlo dílčích stávek prostě proto, že na to ne

stačila pokladna, proto, poněvadž by byl překročen rozpočet, kvóta, kterou si organizace nechaly pro stávkový fond. Soudruzi, dnes stavět ještě na tuto kvótu, dnes to dělat pou

ze od toho odvislým, jestli budeme mít dostatečný stávkový fond, v době , kdy jsou nutné a nezbytné časté ohromné, hro

madné hospodářské zápasy, to je naprosto absurdní. To ne znamená pochopitelně, že nemáme co nejvíce podporovat stávkový fond, že nemáme pro něj shánět co nejvíce příspěv ků na to, abychom měli co nejvíce prostředků pro ty, co to

ho nejvíce potřebují. Ale MVS byl vybudován úplně na této základně. A jestli MVS se přitom držel, pak se držel tím, 1 V stenogramu chybí. 259

že funkcionáři MVS spoléhali se na to, že reformisté nepů jdou do boje a že my budeme slabí, abychom sami bez refor mistů do boje šli, protože celá léta bylo prohlašováno, že jed notná fronta musí být uplatňována tak, že všechny organizace půjdou do boje společně. Soudruzi, radikalizace mas, která čím dále tím více rostla,

nebyla stále tímto funkcionářským aparátem chápána jako skutečně přirozená radikalizace, nýbrž až do dnešního dne i v textilní stávce je radikalizace tímto funkcionářským apa

rátem vykládána tak, že byla způsobena štvaním v komunis

tickém tisku a že psaním v „Rudém právu “ o tomto boji byla nálada mas vyvolávána. My máme část funkcionářského apa rátu v MVS, který to proto nemyslí vážně s reorganizací MVS, protože to nemyslí vážně s celým novým kursem MVS, pro tože to nemyslí vážně s tím, aby byla změněna stará stávková strategie, aby byl změněn postup v hospodářských zápasech.

Soudruzi, jaký je nyní nejhlavnější problém při reorganizaci MVS? Nejhlavnější otázkou je, jak uzpůsobit organizačně MVS

a rudé odbory v souhlasu s celou jejich politikou odborovou tak, aby nebyly izolovány od mas, aby tato izolace od mas

byla prolomena. Když se dnes podíváme do kteréhokoliv sekre. tariátu MVS, vidíme, že by to byl sekretariát, kde dělníci při cházejí a odcházejí, aby se tam radili ? Ne ! Vidíme tam na prosto mrtvé ticho, a už to je symptomem toho, jak tato or ganizace je od mas izolována. Bude nutno, abychom promluvili o tom, v čem tato izolace spočívá, kromě těch politických chyb, o kterých bylo zde mluveno. Nejdříve bych chtěl ukázat, jak makatelně se tato izolace projevuje, a to nejen tím, že

v sekretariátech není proudění, nýbrž v tom, jak vypadá člen ský stav MVS. Celá léta již je možno mluvit o tom, že máme v MVS a v rudých odborech naprostou organizační stagnaci,

což je řečeno velice mírně, neboť ve skutečnosti jde počet členstva nazpět. My víme, že prošly již statisíce dělníků MVS.

Z MVS se stal takový průchodící dům, kterým veliké masy dělnictva procházejí a ze kterého zase vycházejí. Fluktuace v MVS je ohromná. A soudruzi, jaké jsou důvody této fluk.

tuace ? Pochopitelně, že nejdůležitější důvody jsou ty, že celá politika odborová byla tak nesprávná, že veliké masy, které

přicházely do MVS, odcházely zase z něho proto, že byly zkla mány, proto, že čekaly, že MVS a rudé odbory se budou pod.

statně lišit od reformistických odborů. Avšak v denní praxi viděli, že velkých podstatných rozdílů zde není, že byli zklamá ni, a proto odešli. Ale mimo to MVS nebylo také učiněno nic,

aby ty masy, o které hlavně jde, byly v MVS organizačně udrže. ny. Soudruzi, reformistické odbory jsou vybudovány tak, že

v nich je téměř jenom anebo z největší části organizována dělnická aristokracie, kvalifikovaní dělníci. (Nekvalifikovaní 260

dělníci odborově organizování jsou velmi slabě. ] 1 A i tam, v těch odborech, kde je málo kvalifikovaných dělníků, jako např. u lučebníků, kde nekvalifikovaní musí tvořit většinu, i tam byla v reformistických odborech snaha, aby všechna funkcionářská místa byla odshora až dolů v rukou kvalifiko vaných dělníků, ti nekvalifikovaní dělníci tam neměli co mlu

vit. Soudruzi, liší se MVS v tomto směru od reformistických odborů? Dosud nel I v MVS ve většině sekcí máme poměry takové, že jsou tam v organizaci podchyceni pouze téměř jen

kvalifikovaní dělníci, že ty ohromné masy nekvalifikovaných dělníků nejsou organizačně podchyceny. Ale i v takových sek cích, jako u lučebníků, kde mají převážnou většinu nekvalifi kovaní, vidíme, že ve funkcionářském aparátu jsou téměř jen kvalifikovaní dělníci. Soudruzi, bylo již zde na to poukázáno, jaký význam v nynější době mají nekvalifikovaní dělníci. Já se

o tom nemohu šířit. Bylo na to upozorňováno, že v kapitalis tické racionalizaci jsou nekvalifikovaní dělníci v ohromných masách vtahováni do výrobního procesu místo dělníků kvali. fikovaných.

Soudruzi, byly dělány zvláštní získávací akce mezi nekvalifi kovanými dělníky za jejich požadavky ? Bylo vůbec bedlivě pracováno na tom, jaké jsou požadavky těchto nekvalifikova. ných dělníků? Nebylo na tom pracováno a požadavky nekva lifikovaných dělníků nebyly stavěny Mezinárodním všeodbo. rovým svazem do popředí. Značnou2 část všeho dělnictva tvo ří ženy a mládež, kteréžto vrstvy jsou nyní ohromným způso bem vtahovány do výrobního ( procesu ] 3. Co bylo učiněno, aby tyto vrstvy byly získány? Byly dělány zvláštní hromadné získá

vací akce mezi ženami a mládeží ? Ovšem, k těmto získáva cím akcím je potřebí, aby MVS vytyčil správné požadavky

těchto kategorií a bojoval za ně. Tyto kategorie dělnictva mo ukázáno, že MVS umí jejich požadavky vytyčit za ně se bít. Soudruzi, je ohromná spousta sezónního dělnictva. Toto se hou být získány jenom v průběhu boje, v bojích musí jim být zónní dělnictvo přistupuje do MVS a za několik týdnů nebo

za několik měsíců odtud odchází, protože ztrácí sezónní prá ci. Bylo uvažováno v MVS o tom, aby nejenom trvale zaměst naným dělníkům , kteří přišli dočasně do nezaměstnanosti, by ly lepeny černé známky, nýbrž aby se to dělalo také vůči sezónním dělníkům, aby tito mohli se po určité době vrátit 1 V stenogramu: Nekvalifikovaní pomocní dělníci nejsou odbo rově organizováni. 2 V stenogramu věta začíná : Uvědomíme- li si, že obrovskou část skoro většinu dělnictva ve většině sekci tvoří nekvalifikovani

dělníci, že značnou ... · procesu , musíme se ptát, co bylo učiněno ... 3 v stenogramu: 261

do organizace s plnými právy členskými ? Avšak, soudruzi, vůči nezaměstnaným nestačí postupovat jenom tak , aby byly přiznávány černé známky těm, kteří přišli do nezaměstnanosti,

nýbrž je nutno především, aby mezi indiferentními nezaměst nanými dělníky byli právě v době jejich nezaměstnanosti dě lány velké získávací akce a tito nezaměstnaní aby byli přijí máni za členy, aniž by od nich byly přijímány příspěvky. Sou

druzi, ohromná spousta dělníků odchází též z MVS proto, pro tože není správně prováděno inkaso tak, aby bylo udržováno

spojení s členstvem. Když člen sám nepřijde k pokladníkovi a nepožádá jej, aby mu vylepil známky, nedostane od něho mnohdy pokladník příspěvky. Kdyby pokladník pravidelně při cházel ve styk s členstvem, značná část členstva by příspěvky pravidelně platila a nesetkávali bychom se s jevem, že po několika měsících člen odpadá, protože nemůže zaplatit naráz

všechny promeškané příspěvky. Tak se děje, že MVS není izo lován pouze od dělnické masy, nýbrž že je izolován i od nej bližšího svého členstva.1

Ovšem , soudruzi, nejdůležitější je, že otázky, které stojí jako

úkoly před MVS, nebyly nikdy kladeny k diskusi členstvu. Když šlo o to, aby byla projednávána kolektivní smlouva, tu

nepřišel několik týdnů předem MVS nebo jeho sekce mezi členstvo do schůzí, do závodů

nanejvýše se to stalo na

funkcionářských konferencích – s požadavky, které MVS vy pracoval, aby je členstvo prodiskutovalo, aby se s nimi sezná milo a učinilo změny. Teprve tehdy, když požadavky členstvo napřed znalo, měly se předkládat. Avšak členstvo se teprve

po uzavření kolektivní smlouvy mnohdy dovědělo, jak vypadal návrh MVS. To se netýká pouze kolektivních smluv, to se po

chopitelně týká všech akci MVS . Členstvo nebylo zaintereso váno, aby spolupůsobilo na tvoření požadavků. Při všech těchto

věcech byly masy pomíjeny. Soudruzi, ROI postavila od počát ku před revoluční odborové hnutí otázku, jak mají být revo luční odbory vybudovány ve svém celku. A tu tak, jako v ce lém světě, považovala ROI za nutné, aby byl vzat kurs na prů myslové svazy. To znamená, že má být na jedné straně pře

konáno cechařství, že nemají být, jako je to např. u kovoděl. níků, různé svazečky různých pracovních odvětví, ale na dru hé straně že také nemá být házeno všechno do jednoho pytle, nýbrž že každé průmyslové odvětví má tvořit jeden celek, jed

nu organizaci vůči svému zaměstnavateli v továrnách. Na zá vodech se měly vytvořit závodní organizace podle hesla : je den závod jedna organizace. To je již usneseno od počát. ku našeho revolučního odborového hnutí, ne snad od IV. sjez -

1 V stenogramu navíc: ... členstva. A jak potom teprve vypadá izo lace od mas, které nejsou organizovány. 262

du ROI, již Třetí sjezd ROI v r. 1924 stavěl právě tak tuto otázku. Za starého kursu nebylo v tomto směru vykonáno vů bec to nejmenší. Byly zde ovšem průmyslové sekce MVS . Tyto

průmyslové sekce mají typ průmyslových svazů . Avšak v každé té sekci je veliká část dělnictva, která podle svého průmyslo vého charakteru patří do jiné sekce. Např. u lučebníků máme

značný počet stavebního dělnictva. U dřevodělníků je mnoho dělnictva kovodělného. Ale celkem můžeme říci, že typ prů

myslových sekcí mohl být typem průmyslových svazů, kdyby tyto sekce dostaly dostatek organizačních práv a kdyby sekce soustředovaly dělnictvo, které tam průmyslově patří, a to děl.

nictvo , které tam průmyslově nepatří, bylo předáno druhým. Přestože tato otázka byla vyřešena, že to bylo usneseno IV. sjezdem ROI jako závazné, dosud nebylo v této věci nic

vykonáno.1 Máme pak takové případy, že když stavební sekce společně s představenstvem MVS usnesla společná opatření

ohledně podpor nezaměstnaných stavebníků, lučební sekce pro hlašuje pro své stavební dělníky neplatnost tohoto usnesení. Je

vidět, soudruzi, jak je nutno, aby co nejrychleji byli dělníci, kteří patří do určité sekce podle svého průmyslového charak teru, jí předáni, avšak nejen z těch důvodů, které jsem již

uvedl, ale především z těch důvodů, aby v bojích, které budou dotyčnou sekcí vedeny, mohla tato zachvátit v boji všechno dělnictvo svého odvětví. Soudruzi, řekl jsem, že sekce mohly mít typus průmyslových svazů, kdyby byly bývaly dostaly prá

va průmyslových svazů. Viděli jsme, že v otázce vedení bojů sekce mohly více postupovat úplně samostatně, organizačně

ale neměly téměř žádná práva. Za nového kursu musí mít sekce právě naopak ( co největší ] a organizační a admini strační práva, avšak pokud se týče vedení bojů, musí nastat obrat. Pokud se týče akce a boje, měla za starého kursu vol nost ovšem nejen každá sekce, nýbrž také každý obvod a kaž dá skupina. Bylo tomu tak proto, že ústředí MVS nemělo žád ného plánu, a proto každá sebemenší organizace měla úplnou akční volnost. V té otázce, ve které je potřebí největší centra lizace a ukázněnosti, tam byla největší volnost, kdežto naopak

v organizačních otázkách byly všechny organizace sešněrová ny. Za soudruha Haise každá sekce, když potřebovala pár tu

žek, musila přijít do MVS, aby jí je povolil. Soudruzi, v čem vězí reorganizace MVS v tomto směru ? Vězí v tom, že tam, kde to prospívá boji, kde je to v zájmu akceschopnosti MVS , tam aby byla centralizace utužena, a tam, kde to vyžaduje

akceschopnost MVS , hlavně v otázkách administračních, aby 1 v stenogramu navíc : ... vykonáno. A i nadále je taková si tuace, že není naděje, že to bude provedeno. Máme ...

2 V stenogramu: ... všechna ... 263

byla centralizace uvolněna. V čem to vyžaduje akceschopnost,

aby centralizace byla utužena ? Toho je potřebí tam , kde se jedná o vedení akcí, aby bylo vytvořeno úplně centralizované vedení MVS, které by umělo vypracovat plán akcí, které by znalo, jak to vypadá v jednotlivých průmyslových odvětvích, jak to vypadá v táboře nepřátel?, aby mohly být prováděny jednotné akce, které v MVS doposud prováděny být nemohly. Soudruzi, v tomto směru má být centralizace upevněna. Ale tam , kde jde o organizační otázky, tu opět vyžaduje akce

schopnost, aby centralizace byla uvolněna, aby se organizace samy mohly hnout, aby věděly, kde mají své členy, aby ne byly v tomto směru odkázány na MVS a aby mohly využít svých sil tam, kde je to zapotřebí. Je tedy potřeba centraliza ce ve vedení bojů a volnosti v organizačních otázkách.

Soudruzi, celá otázka je tedy otázkou politickou. Je otázkou, jak uzpůsobit MVS, aby měl větší akceschopnost. Jenže, sou druzi, tato otázka byla vydávána dosud vždy za otázku úzce or

ganizační a i strana dosti nepochopila její plný politický vý znam . Ostatně je vidět, že to je výmluva, když se říká, že jde

především o organizační otázky. Je to vidět z toho, že ti, kteří ještě na IV. sjezdu ROI nejvíce se bili za to, aby poměry zů staly tak jako posud, aby tam byl úplně strohý centralismus byli to zástupci sekce lučebníků že tito nyní naopak hlásí úplné odtržení jednotlivých sekcí od MVS . Je vidět tedy, že S

neměli od počátku obavy z organizační samostatnosti, nýbrž že měli obavy z toho, že budou musit vést akce pod centrál

ním vedením revoluční odborové ústředny, a právě proto se stavěli proti tomu . Totéž jsme viděli u dřevodělníků. Funkcio náři dřevodělníků to byli, kteří se od začátku stavěli na sta novisko organizační samostatnosti svazu dřevodělníků na IV.

sjezdu ROI v Moskvě. Avšak protože chápal, že jde o politic kou otázku akční centralizace MVS, bojoval Handlíř za to, aby poměry v Mezinárodním všeodborovém svazu zůstaly tak,

jak byly, přestože doma vykládal, že dřevodělníci nemohou se s MVS spojit, protože je tam organizačně přílišný centralis mus. Otázka reorganizace je tedy, jak vidíte, velkou politickou otázkou. A nyní, soudruzi, jak se dostanete k tomu, abychom prosadili zdola skutečnou reorganizaci MVS ? Je nutno, abychom vynutili všude, aby došlo konečně k tomu, aby byl učiněn prv ní závažný krok k závodním organizacím. Soudruzi, dosud ne

jenže s usneseními IV. sjezdu ROI nebylo započato, aby byla realizována. Co znamená přechod k závodní organizaci? Mů. 1 V stenogramu navíc: ... nepřátel, aby se zde dalo úspěšně pra covat, aby ...

2 V stenogramu: ... dostaneme ... 264

žeme si představit, že dnes, kdy máme ještě místní skupiny

MVS téměř ve všech sekcích, že bude možno MVS přebudovat jen tak prostě do závodů, že můžeme mít od zítřka závodní organizace? To ne. To není možné. Ale jak je nutno postu povat, jak je nutno pracovat, aby se poměry v MVS od základu změnily ? Vezměme takový kovodělný závod. Tam máme členy asi z 8 i 9 různých místních skupin kovodělníků. Kromě toho tam máme ještě členy asi ze 2-3 místních skupin svazu dře vodělníků. Pak asi ze 2 skupin stavebníků. Dále třeba 2 skupi ny svazu dopravních dělníků. Prostě tam máme členů ze 13–15 různých místních skupin. Tedy jak přijdeme k tomu, abychom z toho vytvořili závodní skupinu? My k tomu musí

me přijít tím způsobem, že budeme pracovat, aby co nejrych

leji byl vybudován široký sbor rudých odborových důvěrníků. Soudruzi, jak to potom bude vypadat v takovém závoděl?

Tam to dosud vypadalo tak, že v tom závodě reprezentovali odborovou organizaci v závodě členové závodního výboru a ve skupinách byl důvěrník. Tento důvěrník , musíme říci, byl

[ mnohdy součástkou byrokratického )2 aparátu v MVS, po dobně jako tomu je v reformistických svazech, [ který mezi

námi a masami stál jako zed ] }, kterou jsme musili vždycky znovu a znovu prolamovat, abychom se dostali k masám . Chce me-li však tento stav překonat, musíme najít cestu. Jaká musí

být tato cesta ? Řekněme, že máme závod s 1000 dělníky, kde je 300 členů organizováno v MVS. Jak to bude vypadat za

nového kursu ? Ze všech těchto 300 členů vybudujeme široký sbor důvěrníků o 50—60 členech, rudých odborových důvěrní ků v závodě, složený z nejaktivnějších členů MVS . Z každé

skupiny, která je zastoupena v závodě, řekněme, že v závodě je 13–15 skupin , musíme vyhledat po jednom zástupci do to hoto sboru. Krom toho máme tam pracovní party a v každé této partě musí být zvolen 1 důvěrník, aby byl utvořen 40- až 60členný důvěrnický sbor, který si zvolí užší vedení, hlavního důvěrníka a bude pořádat schůze širšího odborového sboru dů věrníků v závodě. Soudruzi, tento odborový aparát je přecho dem k tomu, aby byly vytvořeny úplné závodní organizace v závodech. Když budeme mít tento aparát a v něm dobré

komunistické frakce, když se postaráme o to, aby do něho přišla jedna třetina bezpartijních aktivních dělníků, kteří jsou

v mnohých případech aktivnější a bojovnější než naši vlastní 1 v stenogramu navíc: ...závodě, kde je, řekněme, 300 dělníků. 2 V stenogramu: ... Z větší části členem závodního výboru a sou

částí byrokratického ... 3 v stenogramu: ... které mezi komunistickou stranou a masami stály jako zed, ... 285

členové, budeme zde mít základ závodní organizace. Ovšem musíme vybudovat pevné frakce, dostat do tohoto důvěrnického aparátu nejaktivnější živly, které by skýtaly záruku , že nám pomohou skutečně aktivizovat MVS.

Soudruzi, jestli ale tohle neučiníme, jestli budeme poslou chat dále ty, kteří budou říkat, že není dosti aktivních lidí, že není dosti lidí, kteří chtěji převzít funkce, pak se nedosta

neme ani o krok dále. Říká se, že není dostiaktivních, není >

dosti schopných lidí. A fakticky je to tak, že důvěrník, o kte rém říkají, že je nepostradatelný, není schopný, protože je za bavené funkcemi, protože se mu všechny funkce naházejí na krk. Ale na druhé straně se bojí tito lidé zatáhnout do práce

lidi nové. Když se dostanou do funkce, naučí se pracovat, budou dělat sice z počátku chyby, ale časem se zaučí. Po

chopitelně, že je nutno počítat s tím, aby i ženy a mládež byly vtaženy do tohoto důvěrnického aparátu. Avšak soudruzi, ve všech složkách MVS máme ten úkaz, že tam vůbec téměř není žen a mládeže.2 Tedy v závodech budeme mít jednak závodní buňku, za dru hé frakci v závodním výboru, za třetí frakci v tomto sboru důvěrníků. Tím tam bude vytvořen trojúhelník, takže nebude

možno, aby frakci v závodním výboru současně dávaly mnoh dy protichůdné direktivy závodní buňky a skupiny MVS, jako to bylo dříve, kdy důvěrníci nevěděli, komu se mají podřizo vat. Dále se, soudruzi, musíme postarat o to, a to je další důležitá věc, aby na všechny konference místní, oblastní, celo státní byli vysíláni delegáti, volitelní na každé schůzi. Aby to nebylo , jako je teď například s aparátem důvěrníků u texti láků, že se svolává aparát důvěrníků, který je úplně odpou

taný od členstva, který se schází již několik let, aniž je spo jen s masami .

Členstvo musí mít možnost na každé členské schůzi odvolat

a nově zvolit své důvěrníky. Kromě toho musí mít možnost, aby mohlo volit jiné delegáty, než jsou právě tito důvěrníci. Soudruzi, demokratický centralismus, který se má v MVS plně rozvinout, ten tedy má podstatně3 vězet v tom , že člen stvu budou předány všechny otázky, že členstvo bude zainte resováno na všech otázkách, ale jakmile centrála sezná názor 1 V stenogramu : ... zavalen ...

2 V stenogramu odstavec končí: Soudruzi, musíme konstatovat, že i dnes na sjezdu bolševizace strany pokročila tak, že zde sice máme mladé soudruhy, ale že je zde velice málo žen. Soudruzi, v tomto směru je nutno ve straně a současně v rudých odborech prosadit změnu. Je nutné věnovat ženám velkou pozornost.

3 v stenogramu: 266

v podstatě ...

členstva, vypracuje plán akce a potom podle tohoto plánu

musí být postupováno.1 Soudruzi, další veliké chyby spočívají v tom, že když byla nějaká akce skončena, jakmile se to stalo ,

přestalo se v dotyčné oblasti pracovat. Ne aby setam skutečně použilo této akce k získávací akci a k získání širokých mas, které jsou kolem MVS, ne že by bylo něco organizačně získá no. Musí se také říci, že členové, volení do závodních výborů

na kandidátku MVS, nekonali svoji povinnost. Závodní výbor, volený na kandidátní listinu MVS, má být nesporně opakem toho, co z něj chtějí mít reformistické organizace, které z něj chtějí mít orgán třídního míru, orgán, který by pomáhal za městnavatelům udržovat pořádek v závodech. Musím říci, že

revoluční odbory v různých případech šly tak daleko, že i ony to prosazovaly v závodních výborech. Soudruzi, dám vám na to příklad. Vezmu jej zase z mateřské organizace MVS, sekce lučebníků. Soudruzi, loni v cukrovarech, když bylo jednáno

o tom, aby byla uzavřena kolektivní smlouva, zúčastnily se jednání o ní všechny organizace i MVS. A tyto organizace vy. pracovaly společný návrh na opravu dosavadní kolektivní

smlouvy. V úvodu těchto návrhů, vypracovaných všemi orga: nizacemi, se praví, že obě organizace, dělnická a zaměstnava telská, zavazují se působit celou vahou na jedné straně k to mu, aby kolektivní smlouva všemi závody byla uznávána a převzaté závazky loajálně plněny, na druhé straně působit tiskem i slovem k tomu, aby zaměstnanci za sjednanou mzdu svoji práci řádně konali a dbali pokynů svých zaměstnavatelů,

jejich zástupců, jakož i závodních výborů. Soudruzi, zde máme přímo ujednání třídního míru se zaměstnavateli, kde dozorčí

mi orgány mají být také závodní výbory. Ze závodního výboru stává se podle této smlouvy orgán třídního míru, totéž, co si

přejí kapitalisté a reformisté. Vidíme?, že myšlenka revoluč ních závodních výborů je tímto postupem nesmírně diskre ditována .

Ale my musíme nejen trvat na tom, aby závodní výbory byly skutečnou a pevnou bází revoluční, nýbrž my musíme

bojovat přímo na závodech o rozšíření moci závodních výbo. rů , a to nejen podle zákona, nýbrž tak, abychom si tato práva v závodech vynutili. Musíme soustřeďovat závodní vý. bory nejen v měřítku místním, oblastním a státním , nýbrž

i také pro jednotlivé průmyslové kategorie, pro jednotlivé 1 v stenogramu navíc: ... postupováno. Nebude tedy možné to, co se děje dnes, že předsedové sekcí, jednotliví sekretáři si svo lají důvěrniky a že zde vyvolají usnesení namířené proti ústředí. Soudruzi ...

2 V stenogramu věta začíná: Uvážíme-li, že v závodních výborech je většina kvalifikovaných dělníků, vidíme ... 267

koncerny a trusty. Soudruzi, tohleto se všechno v MVS vůbec neděje, a proto má povinnost nové kolektivní vedení, které bude zvoleno na sjezdu MVS, aby ustavilo resort, který k to mu bude určen, aby se těmito otázkami zabýval.

Důležitý je také poměr sekretářů MVS . Je to jako v refor. mistických organizacích. Sekretář není vůbec členem před stavenstva dotyčného svazu , on není členem ani obvodního výboru . On je přímo volen na konferencích nebo na sjezdech ,

ale přitom v představenstvu nemá právo hlasovací. To zna mená, že on může provádět demagogický humbuk. On je přímo

odpovědným sjezdu a jiný ho nemůže, podle jeho názoru, z místa odvolat. Je zde tajemník a je zde představenstvo . Jsou zde dvě instituce, obě stejně pravoplatné. Avšak tajemník má o mnoho větší právo nežli jakýkoliv člen předsednictva. Je po

važován za zaměstnance, jako kdyby mohli být sekretáři pouze zaměstnanci svazu, jako kdyby sekretáři nebyli důvěrníky děl nictva, pro něž mají pracovat. Napříště musí být volen ta jemník tak, že bude zvoleno celé představenstvo a to ze svého středu zvolí jednoho soudruha, kterému řekne : „ Ty budeš nyní

důvěrníkem, a protože musíš této práci věnovat všechen svůj čas, budeš za to placen .“ Soudruzi, tak jedině v revoluční or. ganizaci je možno dívat se na tyto otázky. Dnes mohou si ta jemníci říkat: „My jako zaměstnanci si smíme dovolit mit

jiné názory, my nemusíme stát stoprocentně za usnesením ,my, je musíme jenom provádět, my nejsme odboroví funkcionáři . Je nutno udělat tomu konec, aby soudruzi směli říkat: „ My

sice s tím nesouhlasíme, ale my to budeme provádět.“ Soudruzi, my vidíme ale, že jakmile strana udělala krok dá.

le, že je zde celá řada sekretářů MVS a v rudých odborech, 9

ve svazu dřevodělníků především, kteří již dnes tento krok

s sebou dělat nemohou a nechtí, takže bude potřebí pomýšlet na to, aby tito funkcionáři byli vyměněni za nejlepší dělníky

z širokých mas, abychom z nižších funkcionářů dostali ty nej. lepší nahoru, na nejodpovědnější místa . A, soudruzi, to je také jeden z hlavních prostředků, aby tu bylo docíleno změny, neboť jinak nebudeme moci dosíci, aby nový kurs byl uplatněn . Soudruzi, nyní několik slov o poměru

revolučních odborů k reformistickým menšinám ze stránky or. ganizační. Soudruh Slánský již o tom po stránce politické

mluvil. Dnes reformistické odbory jsou naprosto žlutými orga nizacemi, dnes musíme se proto více než kdy jindy snažit re voluční odbory co nejvíce posílit, což docílíme jednak získá:

vací akcí, jednak soustavným prováděním frakční práce v re formistických odborech, aby MVS mohl vést masy dělnické do boje proti vůli reformistického aparátu k ohromným zápasům . V tom směru naší linií musí být získat co nejvíce členů MVS jak z řad neorganizovaných indiferentních dělníků, tak také 268

tím, že rozbijeme [ rámec reformistických odborůlí a pře vedeme celé jejich organizace do MVS. To znamená, že mu síme ve větší míře pracovat v těchto odborech, že musíme stupňovat tuto práci . Nesmíme však převádět každou jednot

livou skupinu, kterou nutně potřebujeme mnohdy k frakční práci, nýbrž ( jen celé kádry ] 2. Musíme použít všech vhod ných situací, hlavně v průběhu stávek, kdy reformisté otevře

ně projevují svou zradu, a musíme napnout všechny síly, aby chom velké kádry reformistických svazů převedly do MVS. To, soudruzi, odpovídá dnes úplně situaci, ve které se nacházíme, ve které se nám jasně staví před oči úkol revolučních odborů a zároveň úplně zrádcovský žlutý charakter reformistických

organizací. Musíme také potírat všechny nesprávné představy [ o sloučení odborových organizaci] ), o vytvoření odborové jednoty. Revoluční odbory musí bojovat za odborovou jednotu a jsou dnes také jediné, které to s ní myslí vážně. Zatímco odbory reformistické tříští a budou tříštit v zájmu kapitalistů

odborové hnutí. Ale musíme vysvětlovat, že sjednocení není jinak možno než v rámci a na základě revolučních odborů,

neboť bylo by nesprávné šířit iluze a představovat si odboro vou jednotu jako sloučení reformistických organizací s rudy mi odbory. ( Tato dohoda ] 4 mechanického sloučení rudých

odborů se svazy reformistickými, které jsou dnes otevřeně žlutými stávkokazeckými organizacemi, je nemožná. Tolik, soudruzi, k této otázce. Soudruzi, ještě několik slov k otázce poměru strany k re volučním odborům . My stojíme před sjezdy všech revolučních

odborů, všech sekcí MVS, všeodborového sjezdu MVS, sjezdu dřevodělníků a dopravních dělníků. My máme nyní, právě v této době před sjezdy, povinnost, abychom napnuli všechny síly, abychom vliv strany v těchto odborech nejen zesílili, ale

zdesateronásobili. Dnes je povinností všech soudruhů, aby v příštích týdnech před sjezdy šli do odborových skupin pra covat tak, aby na těchto sjezdech byl rozhodující vliv strany

prosazen. Jak se má uplatňovat tento vliv strany ? Jistě ne mechanickým komandováním odborů. Ale když se již mluví

o komandu, tedy strana musí mít právo komandovat komunis ty v rudých organizacích. Ona se s nimi musí radit, po kaž dých poradách však musí dojít k usnesení, a to, co usneslo vedení strany, musí platit pro všechny komunisty v rudých 1 V stenogramu: ... reformistické odbory ... 2 V stenogramu navíc : ... spíše celé organizace. Musíme začít s tím, že ve stávkové situaci převedeme celé skupiny do revolučnich od borů. Musíme ... 3 v stenogramu chybí.

! V stenogramu: Takové sjednocení na základě ... 269

odborech . Právě proto, že je kurs k decentralizaci v MVS a že kurs k decentralizaci půjde ještě dále?, proto je nebezpečí v každé jednotlivé sekci stupňováno a proto musíme tím více

stupňovat svoji námahu, abychom tam pozice strany v těchto sekcích, v těchto svazech , upevnili. Musíme si říci, že velká část lidí, kteří vedou některé sekce, že velká část tohoto apa rátu vůbec nemá ani ponětí, co je to komunismus. Když si vezmeme jenom zprávu sekce lučební za rok 1926, pokud se

mluví o poměru ke straně, co tam vidíme? Že je tam mnoho velikých frází, mnoho povídání o revolučnosti, že se tam mluví o dobrém kamarádském poměru ke straně. Říká se tam : „ Odedávna byla organizace lučebního dělnictva pýchou od borového hnutí, že byla naskrze revolučním duchem prosyce

na, že neměla nic společného s tzv. neutralitou. Víme, že spo lečné útrapy a pronásledování dělnictva různými vládami, kte

ré jsme viděli přicházet a odcházet, velice mnoho přispěly k úzkému splynutí politické strany s odborovým hnutím. Než i to je každému soudruhovi u nás jasno, že revoluční strana

za největší část svých úspěchů a triumfů je povinována vel kolepé přípravné výchovné práci, již naše organizace obsta rávala, a že na druhé straně v politickém zastoupení prole tariátu prokázalo odborové hnutí velice cenné služby a ještě

cennější prokáže revoluci a diktatuře proletariátu ... Organizace lučebního dělnictva nikdy neobmeškala zúčast nit se pohnutých politických bojů proletariátu a bojuje vždy v prvních řadách ... Všemi prostředky má být zastaveno vni kání revoluční myšlenky mezi revoluční masy. Ba ani krvavá poučení nemohla přesvědčit tvrdošíjné správce státu , že nutno .

pracující třídě vymezit vliv na spolurozhodování." Tedy, soudruzi, veliké fanfáry, veliké povídání o revoluč nosti lučební sekce a veliké fanfáry o dobrém poměru k re voluční straně, veliké fanfáry o tom, že je nutno společně

v revolučním boji pracovat, a poslední věta domáhá se spo lurozhodování dělnické třídy při správě kapitalistického státu. Tedy naprosto sociálně demokratická nebo národně sociální

platforma a nic jiného. To již nemá ani co dělat s tím vy hledáváním chybného politického chápání dělnicko-rolnické vlády , jak toto heslo vytyčil šmeralismus. To nemá ani co dě

lat s původním šmeralistickým heslem vlády všech dělnických stran . To je program spoluúčasti na vládě se všemi stranami měštáckými, úplného rozhodování s buržoazií v kapitalistic kém státě. [ A když víme, že v podstatě ani šmeralistické

heslo neznamená nic jiného, přece toto je mnohem horší, po 1 v stenogramu navíc: ... dále a protože nevíme, zda se zde za staví nebo zda snad dojde k dalšímu rozpouštění sekcí, proto je ne bezpečí ... 270

něvadž šmeralistické heslo dělnické vlády bylo vydáno v době

dřívější, kdežto toto heslo o spolurozhodování bylo vydáno koncem roku 1926. ) 1 To dokazuje, že máme zde co dělat [ s hesly reformismu, likvidátorství, vydanými sociálně demo kratickými agenty) ? v našich vlastních řadách. Soudruzi, to si musíme uvědomit. Musíme proto obrátit všechny své síly k tomu, aby usnesení IV. sjezdu ROI, jak pokud se týče celé

ho nového kursu, především nové stávkové strategie, proti kte ré se postavil soudruh Bolen, tak také usnesení IV. sjezdu, po kud se týče reorganizace, byla splněna tak, abychom mohli si

říci, že nynější sjezd strany dá signál ke všem komunistům k největší bojovnosti, odhodlanosti při práci v rudých odbo borech, abychom mohli připravit sjezd MVS tak, aby na něm mohla být prosazena nová linie, ale také, aby sjezd strany stal se východiskem k tomu, aby revoluční odbory mohly vy plnit svůj úkol, vést pracující masy Československa proti vůli celého trojspolku státního aparátu buržoazie a reformistů do hromadných zápasů .

Místopředseda soudruh Houska: Obědvat se bude vedle v místnostech. Po obědě bude debata a jako první řečník je k slovu přihlášena soudružka Waleschová), stávkující texti lačka. Schůze je skončena.

Odpolední jednání Haken : Pokračujeme v jednání. Prve nežli přistoupíme k dis kusi, učiním statistický dodatek k projednanému bodu prvni

mu, politické diskusi. Referát soudruha Gottwalda trval 2 a půl hodiny, závěrečné slovo 40 minut. Řečníků k diskusi vystřídalo

se 54. Z toho byla 3 prohlášení a 2 věcné poznámky. Českých debatérů bylo 33, německých 10, slovenských 5, madarští 4, ukrajinský 1, polský 1. Referát soudruha Guttmanna trval 1 a půl hodiny, celkem tedy projednání prvního bodu denního po řadu trvalo 20 hodin 15 minut.

Balkánská komunistická federace, tj. federace balkánských komunistických stran, poslala pozdrav našemu sjezdu, který zni :

1 v stenogramu věta zní: I když víme, že to v podstatě nic jiné ho neznamená, je toto heslo přece podstatně horší, protože heslo dělnické vlády bylo vydáno v dřívější době, když charakter refor mistických stran nebyl tak zřejmý jako nyní. 2 V stenogramu: . s baštou reformistického likvidátorství a so ciálně demokratických agentů ...

3 v stenogramu: ... Valešová ... 271

Vážení soudruzi!

Balkánská komunistická federace ( BKF ) pozdravuje co nej srdečněji sjezd bratrské strany československého proletariátu

a přeje mu opravdu úspěšnou práci ve smyslu usnesení VI. svě tového sjezdu kominterny k další bolševické ideologické a or ganizační výstavbě strany, k jejímu všestrannému zpevnění jakožto revoluční vůdkyně pracujících mas v ČSR, ke konečné mu překonání pravého nebezpečí a dokonalým vytěžením z jejích zkušeností poslední doby -- k pozdvižení bojové po hotovosti její i proletariátu . Komunistické strany na Balkáně očekávají od komunistické strany, působící v zemi blízké Balkánu, v zemi, která jde spolu s imperialismem, monarchismem a fašismem buržoazie na Bal káně cestou válečných příprav proti Sovětskému svazu, že bude pracovat a bojovat ve spojení s BKF a že zajistí boji balkánské

ho proletariátu proti imperialismu, fašismu a bílému teroru i válečnému nebezpečí na Balkáně nejhorlivější podporu čes koslovenského proletariátu a rolnictva. Balkánská reakce vůbec, a vojensko-dynastická diktatura

v Jugoslávii zvlášť se shledávají s podporou oficiální měšťácko kulacké Československé republiky, zatímco jedinou silou proti těmto českým pomocníkům katanů rdousících dělnictvo, rol nictvo a potlačené národy na Balkáně je revoluční českoslo venský proletariát a jeho předvoj – KSČ. Doufáme, že sjezd

této strany věnuje svou pozornost jejímu vlastnímu a mezi národnímu úkolu . 19. února 1929

Za BKF :

J. Dimitrov

Haken : Dimitrov byl přítomen na našem posledním sjezdu jako zástupce EKI . Soudruh Bubeníček poslal z věznice následující pozdravný přípis : Pankrác, věznice, 13. února 1929 Vážení soudruzi,

dovolte, abych Vám tímto způsobem tlumočil pozdrav a přál zdaru vašemu jednání. Vlivem vnitrostranických otázek a cel

kovou situací vůbec je V. sjezd KSČ postaven před řešení úkolů, které budou mít dalekosáhlý historický význam. Ne mohl jsem sledovat průběh diskuse, ale již začátky krize byly věrohodným důkazem politického růstu členstva strany. Na za

čátku této krize nebyla to tentokrát Komunistická internacio nála, která upozorňovala stranu na chorobné jevy, ohrožující

stranu, nýbrž bylo to samotné členstvo ( delegace pražského aktivu ), které postavilo otázku KSČ na mezinárodní fórum v celé její důležitosti a ostrotě. A proto doufám s naprostou jistotou, že V. sjezd rozřeší stojící před ním otázky správně a 272

že 'tím stane se v . sjezd velkým krokem ve vývoji KŠC ve

stranu bolševickou ; bude velkým dějinným mezníkem v ko munistickém hnutí. Jsem přesvědčen, že V. sjezd zvolí takové

nové vedení, které bude odpovídat požadavkům revoluční stra ny proletariátu.

Doufám , že sjezd dá takový ráz taktiče strany, na základě čehož bude dosaženo jak politického růstu, tak také jasného

znázornění rozdílu mezi politikou KSČ nejen v agitační-fra .

zeologii, nýbrž v konkrétní politice.

Doufám , že V. sjezd učiní usnesení znamenající krok k zce. lení trhliny, která se vytvořila mezi masami a stranou; tj. po staví stranu čelem k odborům a v čelo mzdových zápasů, dá konkrétní výráz požadavkům malorolnictva a národnostním tužbám menšin.

Jsem přesvědčen, že nyní, kdy jde do tuhého, kdy situace páchne prachem a olovem , učini V. sjezd opatření, aby stra na dobu rozhodujících zápasů, ke kterým jdeme, přivítala ideo logicky, organizačně i technicky připravena.

Ať žije KSČ, revoluční předvoj československého proletaria tul

Ať žije kominterna, štáb mezinárodní proletářské revoluce! Ať žije SSSR, ať mohutní tato tvrz! Ať žije mezinárodní proletářská revoluce ! ( Potlesk. ) Haken : K tomu je připojen návrh, aby ze sjezdu soudruhu

Bubeníčkovi, který je v těžkém žaláři, jakož i ostatním sou druhům , kteří úpí v žaláři, byl poslán pozdrav. Myslím, že nebude námitek. ( Potlesk . )

Členové organizační komise mají schůzi ihned ve vedlejší

místnosti. Kvůli informaci oznamuji, že dnes budeme jednat poněkud déle nežli včera. Myslím, že to přijmete s povděkem, poněvadž dnes tu je teplo. Pokračujeme v diskusi k II. bodu denního pořadu. První k slovu je přihlášena soudružka Wale schová z Liberce, pak soudruh Tomaško z Prahy, pak soudružka Čižimská a soudruh Bolen.

Pražská delegace žádá, aby mohla přednést prohlášení ústy soudruha Štastného.

Štastný: Bylo mi uloženo pražskou delegací, abych zde uči nil toto prohlášení: Pražská delegace pokládá především řeč soudruha Bolena za projev otevřeného likvidátorského útoku proti straně a odsu zuje s největším rozhořčením tuto řeč, která je dokladem, kam vede oportunistické stanovisko Jílkovy skupiny. Odsuzuje toto

vystoupení tím ostřeji, poněvadž soudruh Bolen na fóru mi mostranickém na konferenci textiláků v Hradci Králové vystou

pil se svým likvidátorským, straně nepřátelským názorem a posílil tak i zbíječské kontrarevoluční snahy reformistických agentů MVS . 273

Zádáme dále kategoricky, aby soudruh Jilek před nejvyšším orgánem strany úplně jasně odpověděl na konkrétní otázky, které mu předložil soudruh Gottwald, a tím projevil, zdali se ztotožňuje s touto straně nepřátelskou platformou soudruha Bolena.

Pražská delegace prohlašuje, že dosavadní chování soudruha Jilka, který nepokládal za nutné odpovědět bez nátlaku na

přímé otázky soudruha Gottwalda v politické diskusi, je po kračováním přímo provokativního a straně nepřátelského cho vání soudruha Jilka, který ignoruje toto jednání a nepokládá

za nutno vystoupit proti likvidátorským útokům na stranu, vy šlým z jeho skupiny.

Stejně odsuzujeme s největší ostrostí neslýchaný frakční vý. pad soudruha Janka proti soudruhu Slánskému a Kopeckému, který je dokladem, jakými nízkými zbraněmi nedoložených po mluv a klevet bojuje tato skupina proti reprezentantům správe

né linie. Neupustí-li tato skupina od této straně nepřátelské činnosti, musí počítat s tím, že bude nejen smetena ze svých funkcí, ale postaví se sama mimo rámec strany.

Jsme přesvědčeni, že celý sjezd s tímto naším prohlášením souhlasí. ( Potlesk. )

Debata o odborové otázce Waleschová, Liberec : Soudruzi a soudružky. Jako textilní děl

nice, která se zúčastnila stávky, musím mluvit o ní. Především musím se zde dotknout včerejší řeči soudruha Bolena. Soudruh

Bolen tvrdí, že heslo zvýšení mzdy je jen prázdnou frází. Mo hu jen říci, že nechápal-li to, chápaly to ženy a mládež, že zvýšení mezd v textilním průmyslu je nutnou věcí, nemohl také provádět správnou politiku v stávkové oblasti. Slyšela jsem statistiku Slánského a mohu říci, že je mnoho textilních děl níků, kteří musí jít domů se 40–50 Kč. Je to 10 až 20 tisíc,

kteří musí vyjít s touto mzdou. Tu se řekne, že mzdové po žadavky byly prý prázdnou frází, že není možno, aby bylo do saženo zvýšení mezd. Žádám soudruha Jílka, aby zde odpověděl, zda souhlasí se soudruhem Bolenem, měl-li pravdu, čili nic. Nyní k stávce samé : jsem zaměstnána v závodě, kde je za

městnáno 800 dělníků. Podařilo se nám dostat v pátek všechny ze závodu. Že potom byli stávkokazové, bylo prací stávkokazů v našich řadách a u reformistů. Brněnští soudruzi svolali schů

ze, kde bylo přítomno 150 dělníků. K tomu potřebovali 50 se kretářů, aby je přesvědčili, že se má nastoupit práce. Jestliže 274

si oportunisté říkali, že to byla špatná věc, říkali, že dochází k chybám , že to šlo příliš rychle, pak dělníci mysleli jinak. Dělníci říkali, že stávka je nutna. Všichni to poznali, že byla nutna, v každém závodě, kde se stávkovalo . Přišel důvěrník

hakenkreuzler khakenkreuzlerské dělnici v závodě a vyzval ji, aby nastoupila práci. Dělnice jej prostě odbyla. Nejsou to

důkazy, že dělnici pochopili, že siávka byla nutna? Že dělnic tvo je aktivni, a ne pasivní, to ukazuje také to, že i reformističti dělníci poznali, že je nutnou. Stávka byla přerušena i v oněch závodech, kde byla situace dobrá, a my jsme nastoupili. To byla práce Neurathových stoupenců, kteří měli tentýž názor. Soudruh Elstner a on prohlásili, že musime jít do práce, a nu tili nás, abychom šli do práce, aniž jsme chtěli. Když se nám řeklo , musíte prý dnes jít pracovat, řeklo se nám, že textilní

sekce MvS nás vedla do boje, a my jsme chtěli bojovat. Tu povidal soudruh Elstner, že sekce chce, abychom nastoupili práci. Mohl dělat, co chtěl, jsme v tom stavu, stávkovali jsme dále : Musíme prý nastoupit, aby ze 150 dělníků nebylo 50. Mu sili jsme mlčet, abychom nevyletěli. To byla taktika Neuratho vých stoupenců ve stávce. Je stávka porážkou, když reformisté roztrhají své organizační knížky a hodí je svým důvěrníkům k nohám ? Je to porážka? Nel Přejeme si jen, aby nynější

vedení, nové vedení dovedlo masy lépe vést, aktivněji se cho vat, než to činilo poslední vedení . Boj nám ukázal, že to je ve liká masa .

Masy dělníků a žen a mládeže ukázaly, že jsou revoluční, že chtějí boj . Nebylo tomu snad tak, že když ve Weigsdorfu

ohrožoval četník ženu? Ona vše na sobě roztrhla, řekla, zde, prý, mne musíte píchnout, mám-li být mrtva. Četnik poté ustou pil a ona mu vzala pušku z ruky a praštila s ní na dlažbu. Masy chtějí boj. Potřebují jen vedení. ( Potlesk . ) Vůdců jsme až dosud neměli. A je úkolem každého třídně uvědomělého dělní

ka být spolu a postupovat proti těmto lidem, kteří nás vedou do tábora sociální demokracie. Ještě žádné vedení nepřejalo takové smetiště od strany, jako to učinilo nynější vedení. To je na správné cestě, která vede k revoluční taktice.

Tomaško, mládež: Soudruzi a soudružky, jestliže jsme kon statovali všeobecně , že politická linie strany byla oportunis tická, že linie strany byla nesprávná, pak jestliže si uvědomí

me, že odborová otázka je otázkou, kterou se má zabývat 60 % naší činnosti, pochopíme, že linie na odborovém poli skutečně

znamenající 60 % veškeré činnosti strany se pohybovala na úplně nesprávné politické linii, a musíme také dneska na sjez du si ujasnit, co znamená práce komunistů na hospodářsko odborovém poli. Soudruzi, textilní boj nám ukázal, že strana jako celek byla vedena do takové pasivity, že strana byla za tlačena do takové hniloby, že právě při uplatnění správné li 275

nie našeho politického vedení se narazilo na skutečnou zed ? mezi dělnickou masou a mezi stranou. Byli to ponejvíce funk cionáři, kteří pracují v odborových organizacích. My jsme vi

dělt; že dělnictvo bylo radikálnější, revolučnější, bojovnější-nežli odboroví funkcionáři. Viděli jsme,že odborovi funkcionáři se postavili přímo na likvidátorské stanovisko . Soudruzi, co to

je? To je jen důkaz, jak skutečně dosavadní vedení strany vedlo, to je nejlepší charakteristika, kam se strana dostala za minulého vedení. Když si připomeneme jen příklad z rosic ké stávky hornické, kde jsme viděli, že tam právě na pod

kladě práce soudruhů, kteří pochopili situaci, kteří připravo vali boj ne s heslem jednotné fronty shora, ne s heslem donutte sociálně demokratické vůdce k boji, nýbrž s heslem přes hlavy sociálně demokratických reformistických vůdců, vidíme likvi dátorství oportunistických živlů, kteří znemožnili provedení

této správné taktiky jinde. Tento boj na Rosicko -Oslavansku byl takového druhu, že přes usnesení všech reformistických organizací, že přes usnesení konference,

rá se us esla stáv

ku likvidovat a která se usnesla, aby dělníci nastoupili práci, tu z 800 členů reformistických odborových organizací 600 čle

nů zůstalo ve stávce a pouze 200 členů nastoupilo práci. Viděli, že v tomto boji byla uplatněna taktika jednotné fronty zdola, ale byl by omyl, že tuto taktiku prosazovalo vedení. Viděli jsme např., že v XVI . krajském vedení soudruzi, kteří byli příslušníky a stoupenci ústředního vedení tzv. většiny, jak se vytvořila situace po Rudém dnu, ti se dívali na hospodářské

boje dělnictva jako na otázku odborových organizací, a ne jako na otázku politickou, a vyslali-li na schůze stávkujícího děl nictva zástupce, poslali tam zástupce tlumočit horníkům po zdrav. Z toho vidíme, jak strana se dívala na hospodářské boje , jak vedoucí soudruzi dívali se na odborovou práci. Viděli jsme, že tento boj, který byl nejlépe veden na podkladě jed notné fronty zdola, skončil tím, že byl rozbit a stávka likvido vána. Bylo to zločinem spáchaným na hornících, na revolučním hnutí odborovém, na straně. Soudruzi, to není pouhá náhoda, to představuje ohromný systém chyb , směr, v jakém se strana brala na podkladě své politiky v odborových organizacích. Soudruzi, byla páchána zásadní chyba a má ještě půdu mezi

našimi funkcionáři, kteří pořád říkají, my jsme odboráři a vy

jste politikáři. Soudruzi, tenhle rozdíl, toto rozlišování je nutno úplně potřít, poněvadž neznám komunistu, jestliže pracuje na odborovém, komunálním poli nebo v jiné organizaci, musí být vždycky v první řadě komunistou a příslušníkem strany a

v druhé řadě teprve příslušníkem oné druhé organizace. On tam je, aby uplatňoval politiku komunistické strany, a když to ne dělá, nemůže říkat, že je komunistou, nýbrž je nepřítelem ko munistické strany. Z referátu soudruha Slánského jsme viděli, 276

že tři čtvrtiny naší práce musí být věnováno na hospodářsko

odborové pole. V boji za denní požadavky pracujícího lidu, to je právě, soudruzi, co jsme nedovedli vysvětlit svým stra nickým příslušníkům, že je nutno, abychom se stali takovými agitátory, kteří dovedou na podkladě drobných malých věcí i... !!

.

dělat veliké politické boje , které před dělnickou třídou vyvstá vají. To je hlavní moment, hlavní otázka, kterou strana ne .

pochopila. Soudruzi, rovněž v otázce mládeže jsme vidělí, že ve straně 60 % příslušníků se dívá na mládež jako na sekční spolek, že mládež má jen vylepovat plakáty a rozdávat letáky před volbami. Zapomínají, že mládež hraje ve výrobním pro cesu čím dále větší roli, že bude hrát velkou roli v imperialis

tické válce, a že proto strana musí věnovat otázce mládeže zvýšenou pozornost. Strana musí se postarat, aby mládež byla vtažena do třídního boje. Tento poměr ke straně rovněž není

náhodou, nýbrž je důkazem ohromné politické sleposti, která se dosud ve straně uplatňovala. Soudruzi, z této situace ne vyjdeme, když budeme postupovat tak, jak prohlásil zde včera soudruh Bolen, když říkal, že odhad bezprostřední stávkové

situace je neštěstím. Nevím, soudruzi, co si potom soudruh Bolen představuje za štěstí strany, má-li strana . pokračovat dále v bahně, nebo má-li provést obrat doleva. Podle něho

měla strana postupovat dále na chybné cestě, pokračovat v oportunistické politice. Soudruzi, přirozeně, že se nemůže me divit a také se tomu nikdo nediví, že sjezd a mnoho de

legátů sjezdu se vyslovuje, že se pohybuje na jiné platformě se soudruhem Sýkorou, poněvadž není rozdílu mezi ním a Sý korou tak, jako nebylo rozdílu mezi reformistickými odbory,

které zradily oslavanské horníky, a rudými odbory, mezi re formistickými odbory, které zradily stávku o týden dříve, a rudými odbory, které ji za týden likvidovaly. Soudruzi, jaký

je zde rozdíl? Není žádného rozdílu v uplatňování taktiky mezi soudruhem Bolenem a Sýkorou. Soudruzi, bude úkolem sjezdu, aby odsoudil tyto názory, odsoudil všechny tyto platfor

my, poněvadž má-li strana provést obrat doleva, neznamená to pokračovat ve staré politice, nýbrž hledat nové cesty. Jestliže soudruh Bolen nedovede se kriticky postavit k oportunistické mu systému ve straně, postaví se k němu sjezd a delegáti . ( Potlesk. )

Čižimská, Praha: Soudruzi a soudružky ! Dnešní sjezd zároveň s vedením, které na sjezdu bude zvoleno, je postaven před velký úkol, aby totiž linii, která v předešlém období starým vedením byla nesprávně vedena, uvedl na správnou cestu . Po

slední stávka textiláků nám ukázala, že soudruzi z levé opozice nám dokázali, že chtějí prosazovat správnou linii strany. Sou druzi, ale jestli dnes při hodnocení stávky textiláků se ukáza lo, že soudruh Sýkora, resp. že část představenstva textilní 277

sekce v tomto boji měla úplně likvidátorské stanovisko, uká

zala jako nejvyšší činitel, že nedovedla a nechtěla vést tento boj do důsledků, tedy musíme konstatovat, že to bylo nové vedení strany, které ukázalo, že se nechá provádět správná

linie a že i dělnictvo chápe, že nutně musí být odhalovány všechny tyto likvidátorské elementy . V představenstvu textil aí sekce bylo pozorovat již dávno, že není zde snaha provádět usnesení ROI, že se sice formálně s usneseními souhlasilo , ale ve skutečnosti bylo vidět, že soudruzi z vedoucích míst jsou

odhodláni sabotovat tato usnesení a postavit se otevřeně proti usnesenim strany. Jestliže dnes na sjezdu vidíme, že nejen sou

druzi ze sekce textilní, ale i soudruzi ze strany, soudruh Bolen jestliže prohlásil, že zákrok proti Sýkorovi je mechanickým

zákrokem, vidíte, že je značné nebezpečí i ve straně. Soudruh Bolen zde říkal, že nebyly postaveny správně požadavky, že boj proti racionalizaci měl přijít dopředu a se zvýšenim mezd

že se mělo přijít během doby. Já si neumím představit, jak bychom měli bojovat proti racionalizaci bez zvýšení mezd. Kdo tohoto nechápe, je vidět, že nechápe situaci, je vidět, že nero

zumí dělnickým potřebám, je vidět, že není na svém místě. Bo je, které byly vedeny v poslední době, ukázaly nám velmi jasně nutnost zabývat se vyburcováním žen. Na Kladně jsme byli svědky toho, že ženy velmi účinně zasáhly do boje. Ale podívej

me se, jakým způsobem odborová revoluční organizace MVS po usnesení ROI toto v praxi prováděla. Soudruzi, uvedu něko lik případů. V Kopřivnici byla stávka. A co jsme viděli v prů běhu této stávky ? Že soudruzi zaujali stanovisko vytlačit ženy

ze zaměstnání. Stanovisko úplně nesprávné. Vidíme, že dnes ženy nemohou být již vytlačovány z výroby, že se jim musí umožnit cesta vtažení do výroby. Ale právě proto, že tyto ženy ve výrobě jsou více vykořisťovány a že proto se jich využívá jako konkurentek mužů, proto jim musí být věnována náležitá pozornost. To nebylo jenom v Kopřivnici.

Všimněme si práce sociálních reformistů v otázce žen ve výrobě. Loňského roku odbývala se mezinárodní konference, kde sociální demokratky hledaly cestu k závodním dělnicím a kde postavily konkrétní úkoly pro práci mezi těmito ženami. Reformisté se dnes projevují jako otevření fašisté, a chtějí proto využít žen k svým účelům. Strana musí být proto na stráži.

Loni jsme v MVS žádaly v odborové komisi žen při MVS, která podle usnesení ROI byla ustanovena, představitele sekce lučební, tajemníka Nádvorníka, aby se ženám věnovala zvláště větší pozornost. v lučební sekci která je velmi důležitá Byly jsme však velmi briskně odmítnuty. Když jsme žádaly, aby zde byla prováděna linie podle usnesení ROI , stalo se nám , že když jsme kritizovaly postup sekce lučební v jednom zá -

278

vodě, když si pracující žena přišla stěžovat na to, že mistr s ní špatně nakládá, byly jsme volány do představenstva. Ta kovým způsobem se chápe práce mezi ženami v MVS, že jsou volány k odpovědnosti.

My vidíme dnes nebezpečí fašismu a můžeme počítat, že bude stále vzrůstat. Musíme také vědět, že je nutno tomuto ne bezpečí čelit. Vidíme, že sociální reformisté se úplně otevřeně

postavili do služeb buržoazie . Oni to nezakrývají. Vidíme též, jakým důležitým činitelem se stávají ženy. Právě proto nesmi být práce mezi ženami brána formálně. Jako v sekci textilní, kde 65 % žen je zaměstnáno v textilním průmyslu . Když jsme

poukazovaly na to, že tam zvlášt se musí ženám věnovat po

zornost, byly jsme odbývány takovým způsobem, že sice na oko s námi souhlasili, ale ve skutečnosti dělali věci obráceně. Ve

straně jestli dříve bylo oportunistické vedení, musíme si při znat, že v otázce žen bylo nejvíce oportunismu, že tomuto

úseku byla věnována nejmenší pozornost, že se tato otázka od bývala, že se to prostě předložilo komisi žen, že si soudruzi neuvědomovali, že to je úkol strany, a ne úkol několika sou družek , které při vedení byly zvoleny. Dnes konstatujeme zvý

šenou racionalizaci, nebezpečí války, nebezpečí fašizace, tedy vidíme, že v prvé řadě zde stojí úkol k přitažení žen pracují cích v závodech. Když přicházíme do sekcí a žádáme, aby byly svolány konference žen při sekcích, při obvodech , aby se na těchto konferencích projednávaly konkrétní požadavky žen v závodech, říkají nám soudruzi, že je to velmi zatěžuje a že se tím nemohou zabývat. Je nutno, aby ženy byly zpracovává ny, aby bylo využito radikálních elementů zejména před nastá vajícími boji, které před sebou máme, jako boj zemědělců a kovodělníků.

Ještě, soudruzi, chci apelovat na to, aby právě ti soudruzi, kteří dnes myslí, že boj textiláků nebyl veden správně, že právě

z toho, zrovna tak jako Sýkora, spekulovali, že dnes, kdy funk cionářský kádr se postavil proti straně, že dělnictvo také bude proti straně, že strana nebude mít na ně vliv, tedy já říkám, že se zmýlili, že dělnictvo samo instinktivně musí poznat, že tito soudruzi nemají pravdu, že tito soudruzi zrovna tak jako. sociální reformisté vedou dělnictvo do zkázy a že se dělnictvo také podle toho bude na ně dívat. Předseda: Slovo má soudruh Bolen.

Bolen: Soudružky a soudruzi, prohlášení delegace pražského kraje mě jenom utvrdilo v tom, že se ve zvýšené míře a úplně nesprávně používá mechanických prostředků, aby byli jednotli ví, snad nepohodlní soudruzi zdiskreditováni, zostuzeni a po staveni do špatného světla, jak toho prý strana v této chvíli

potřebuje. ( Neklid. ) Kdyby byli soudruzi vyslechli to, co zde říká soudruh Slánský, a také to, co říkají někteří jiní sou 279

druži, přišli by k názorů, že se zde vynáší předem rozsudek nad mnohými soudruhy. Soudruzi, jsou -li tohleto správné me

tody, ponechávám na uváženou sjezdu. Soudruzi, mnozí sou druzi zde posuzovali moji řeč. Včera jsem se dopustil jediné

chyby ve formulaci. (Veselost.) Dopustil jsem se chyby, když jsem říkal, že otázka zvýšení mezd: měla být postavena jako : parola druhá po racionalizaci. ( Výkřik : To je fráze! ) Měl jsem jasněji říci, že když bylo vydánò heslo za . zvýšení mezd, bylo vydáno v textilní stávce v nevhodné době, kdy toto heslo ne

zapalovalo. Je docela nesprávné, jak to tady učinil soudruh Slánský, že postavil sedm bodů rozdílných mezi správnou a oportunistickou linií ve stávce, převzatých asi z rezoluce po stavené Sýkorou, a řekl, že v zásadě to praví Bolen. To se podobá obvinění, že jsem se postavil proti zvýšení mezd na konferenci textilního dělnictva v Hradci Králové a na aktivu

ve Dvoře Králové. A soudruh Baier, instruktor východočeské oblasti, je toho svědkem. Já jsem výslovně na konferenci v Hradci Králové a na aktivu ve Dvoře Králové řekl, že dra

hotní výpomoc textilní dělnictvo přijmout nemůže a že musí organizovat boj . To je veliký rozdíl mezi mnou a soudruhem Sýkorou. Za druhé jsem prohlásil zde na sjezdu, že jsem se na aktivu ve Dvoře Králové a na konferenci v Hradci Králové

vyslovil pro boj a že jsem se průběhem boje v Hradci Králové

přesvědčil, že boj je veden na správné linii. Dále prohlásil jsem, že je úplně správné indiferentní dělníky vtáhnout do boje, a také jsem to praktickým příkladem ukázal. To je jediný roz díl mezi mnou a soudruhem Sýkorou. Prohlásil jsem výslovně,

že jsou a byly objektivní podmínky pro boj . ( Výkřik : Ale jen objektivní. ) Pokud jde o formulaci bezprostřední stávkové si tuace, ten termín je mi proti mysli a podobně se vyslovil o něm také zástupce kominterny. Tento termín je mi proti mysli, také

fakticky nic neříká, a pokud vím , v terminologii ruských sou druhů takový termín jsem doposud nenašel. Na tom také trvám. Soudruzi věnovali mi tady mnoho pozornosti k tomu, co jsem

řekl. Dobře by udělali, kdyby věnovali také pozornost tomu, jak byla likvidována stávka v Liberci. Soudruzi se tady holed

bali, jak se jim podařilo vyvést masy ze závodů. Povedlo se . jim to jenom na některých místech, avšak z některých továren šlo z 900 dělníků do stávky pouze 40, jinde z 1200 170. Neměl

bych za zlé soudruhům , že v těchto továrnách, kde mizivá menšina šla do boje, byl dán pokyn, aby šli pracovat. Avšak nesprávné bylo, že byli vydáni fabrikantům napospas přímo ti dělníci, kteří jako v Liberci hromadně ve stávce již stáli. To svědčí o tom, že to učinili lidé, kteří stávku ani neviděli.

Soudruzi, to byl zločin spáchaný na těchto dělnících. Když soudruzi stáli na stanovisku bezprostřední stávkové situace, proč se nepokusili boj udržet, rozšířit? Zatím já prakticky 280

v nejtěžších poměrech s některými druhy jako soudruhem Ha kenem jsem se snažil do poslední chvíle udržet a rozšířit stáv ku . U - firmy Klazar dělníci se stavěli proti nám, ale dovedli jsme boj rozšířit; ukázat na praktickém příkladě, kdo dodržuje směrnice polbyra. Heslo o bezprostředni stávkové situaci bylo

vydáno v sobotu , když jsem v polbyru ani nebyl, když se tam soudruzi - hádali, je - li bezprostřední stávková situace. Avšak

co jsme dokonce četli: v hlavním orgánu, četli jsme prohla šení polbyra o bezprostřední revoluční situaci. ( Výkřik : To byla

tisková chyba.) Když to byla tisková chyba, tak proč nebyla až do dnešního dne opravena ? Na všech schůzích, kde jsem se sešel se soudruhy, říkali mi: Tady to máš, ty vrtáku, dělej si s tím, co chceš. Je bezprostřední stávková situace, tak nám

byla připravována půda pro práci. Soudruzi mne zde házeli do jednoho pytle se soudruhem Sýkorou . Mám zde článek sou druha Jaroslavského o trockistech, kde praví, že mezi troc

kisty nastává určité rozvrstvení, pomocí něhož bude lépe možno vymanit mnohé z nich z vlivu trockismu. Ale soudruzi si po

čínají úplně mechanicky, když házejí všechny lidi do jednoho

koše, na jednu hromadu. Myslíte, že mezi funkcionáři textilní sekce není žádné rozvrstvení? Soudruh Slánský mne zde há

zel do jednoho pytle se soudruhem Sýkorou, Zápotockým, Jil kem atd. Avšak nejlépe to udělal soudruh Kohn. Soudruzi, ře šíte věc úplně mechanicky. Kohn se tu postavil a řekl : Nej mizernější chlap je Zápotocký, poněvadž byl na VI . sjezdu a nemluví o reorganizaci MVS. Soudruh Sýkora je druhý mize

ra, soudruh Nosek třetí, stejně soudruzi Jonáš, Šilhánek a Baier. Všichni byli mizerní, ale Kohn byl dobrý. Kohn vedl od borové oddělení a odpovídá za všecko, co se tam stalo a ne stalo . Do poslední chvíle koketoval se starým Haisem a dělal, co on chtěl. Soudruzi zde vypočítali, že se s Haisem mělo zú čtovat a že se nezúčtovalo . Avšak na přání exekutivy nebyl

vytlačován ze svého místa, mělo se čekat, až půjde sám. ( Vý křik: Neslýchané ! ) Soudruh Kohn kašulíroval vedení strany

dlouho, že nejlépe vybudována je frakce u potravodělníků, a když se měla jeho práce projevit, co se stalo ? Nikdy jsme tak nezkrachovali jako na potravodělnickém sjezdu. Soudruzi, neza pomínejte. že žádné dušování na rezoluce tu nepomůže. V prak tické práci musí se projevit a nejde otázku stavět mechanicky,

souhlasí-li někdo s rezolucemi, nebo ne. Dosud jsme ještě v ob dobí diskuse, později se objeví, kdo usnesení plní a neplní. Hájil jsem usnesení ROI na představenstvu MVS, hájil jsem je

proti Haisovi, vykonal jsem zde svoji povinnost jako všude jinde. Tak se vyjádřil i instruktor na úseku severovýchodních Čech, že jsem splnil svou povinnost. Splnil jsem ji všude, kam jsem byl delegován. Má-li prohlášení delegace I. kraje smysl zastrašovací, pak říkám, že to nemá vůbec smyslu strašit, po 281

něvadž my jsme zde ne abychom se zde navzájem strašili, ale přesvědčovali. Konstatuji, že dosud žádný ze soudruhů, kteří tu mluví, se nesnažil vážně přesvědčit, všichni se však zmiňo vali o mechanickém řešení. Nepokusili se, aby nás přesvědčili, ale všichni se pokusili, aby nás zastrašili. To je pro kurs no

vého vedení velmi charakteristické. ( Slabý potlesk. ) Vogel, Ústí : Soudruzil Mluvíme- li k otázce vedení hospodář ských bojů , pojednal bych o několika pozorováních z našeho krajského území, VII. kraje. Mluvil bych především o pozoro vání VII . kraje, o jeho významu v souvislosti s vedením hos podářských bojů. Naše krajské území je zvlášt důležito chemic

kým průmyslem a mělo v otázce bojů důležitou roli. Vliv, který jsme měli do nynějška v území v otázce hospodářských bojů , je zcela nevýznamný. Ani zřízením závodních buněk se nám nepodařilo dosíci pevného vlivu . Usnesení o tvoření závodních

buněk bylo sice provedeno, ale úspěch v očekávané míře ne nastal. To zvlášť pro postup soudruhů z MVS, kteří sabotovali stávku, tam bylo mínění, že činnost závodních buněk byla pro ně konkurencí. Také dnes tomu tak ještě částečně je. Tato

mínění musí být odstraněna a k tomu je třeba nyní zjednat usnesením konference jasno, aby byl odpor proti tvoření zá vodních buněk odstraněn. Máme pozorování z cukrovarů, že

tam závodní buňky pracovaly, ale byly pokládány jen za orga nizační zřízení, zatímco vedení hospodářských bojů bylo věcí

MVS. Na závodní buňky se pohlíželo více jako na orgány k in kasování známek. Naše soudruhy nebylo lze k tomu pohnout. V této otázce musí být frakční práce v MVS nezbytně značně lépe konána než dosud. I nyní je ještě několik soudruhů ve vedení MVS, kteří se stavějí proti provedení nové linie. Zvláště

náš okresní tajemník Halmann, který je zároveň tajemníkem strany, nám otevřeně řekl: Já tu sice nejsem krajským tajemní kem, ale jedu-li do Prahy na schůzi představenstva MVS, tak

jsem přece především odborářem a nedám si polbyrem diktovat. Tak nesmí být argumentováno, proti tomu jsme se stavěli, a soudruh Halmann byl zbaven své funkce. ( Hlas: Příliš pozděl ) Ale ještě dnes se vyskytují mínění, která jsou podobná mínění souruha Halmanna. I dnes bude naší věcí vystoupit proti těmto jevům . I v ostatních organizacích MVS můžeme pozorovat celou řadu chybných názorů. Především ohledně stávky staveb

níků. Nyní se projevil zvlášť v posledních usneseních v chemic ké sekci a ve východních Čechách oportunistický názor. Pro vedení nové linie byl kladen největší odpor. Vedoucí soudruzi

stavěli se striktně proti usnesení o redukování podpor z 12 na 6 týdnů. Postupovali také chybně v získávání pro MVS tím, že se pokoušeli získat členy chybnými argumenty. Poukazova lo se na to, že MVS má značně nižší příspěvky než reformisté a používalo se toho, aby byli získáni členové. To se projevilo 282

zvlášt nyní. Pokoušeli se především propagovat, že MVS je

podpůrnou organizací, teprve v druhé řadě je tu vedení stá vek. Musíme působit proti tomu. Mluvilo se již dostatečně o tom, že bojujeme a že nemusíme být žádnou podpůrnou or

ganizací. Zbývá ještě promluvit o přitažení žen a mládeže. Zvláště že mládež a ženy jsou objektem v otázce racionalizace a válečného nebezpečí, které bude v budoucnu hlavní otázkou .

I této otázce bylo věnováno příliš málo pozornosti. Musí se o ní jednat v komisích, aby se této věci věnovala větší pozor nost.

Nyní ještě k otázce textilních dělníků. V poslední akci hor níků jsme dělali chyby. Ty byly zjištěny. Ale i v textilní akci byly spáchány chyby. Mohli jsme pozorovat, že mnozí naši

funkcionáři říkali: Jo, já jsem horník, jak mohu mluvit k texti lákům. Vede-li se nějaká akce, pak je soudruh povinen spolu

pracovat v této věci. I tyto chybné názory musí být ještě za všech okolností napraveny. Budoucí vedení strany musí zde

zjednat změnu, vypracovat a provádět a podle usnesení pos ledního sjezdu prosadit a provést novou linii.

Nováková , Praha: Soudruzi a soudružky! Textilní boj byl prvním bojem, který vedla strana na základě nových me tod, kdy strana si uvědomila, že musí být vůdcem hospodář

ských bojů dělnictva, že se musí stát vůdcem dělnické tří dy. Soudruzi ze skupiny Jilkovy již předem a i nyní dokázali, že jsou proti boji textilních dělníků. Bolen s ohromným gestem zde mluví: já jsem prosazoval usnesení polbyra , já jsem podle

usnesení polbyra pracoval. Já jsem viděla, jak soudruh Bolen podle těchto usnesení pracoval. Byla jsem též vyslána do Dvo

ra Králové a viděla jsem, jak tam tato usnesení prosazoval, jak je prováděl v praxi. Když soudruh Bolen přišel do Dvo ra Králové, byl boj u Klazarů už veden. Ukázalo se, že komu nistická strana ani MVS nevykonaly tam všechny přípravy k boji. Strana a MVS pokulhávaly za tímto bojem, který přad leny vedly. Nebyl vypracován plán, buňky strany se nezúčast nily aktivně tohoto boje a ani MVS nejednal o rozšíření bo je. Soudruh Bolen zde říká, že heslo boj o zvýšení mezd ne

zapalovalo. V době stávky u Klazarů byla svolána schůze, která se konala v nevytopeném sále. Na schůzi přišla mladá děvčata a ženy z vesnic i několik hodin vzdálených a na schů zi vytrvaly až do odpoledne. Na této schůzi nevystoupili čle

nové MVS a strany, aby řekli, jaká je situace, aby jim do dali odvahy, aby jim řekli, že nezůstanou v boji osamoceny. Soudruh Počta mi říkal, že nálada pro boj není, že byl boj vyprovokován soudruhem Harusem a že na základě jeho vy provokování šly přadleny do boje. Rekl, my nemůžeme převzít a dát heslo : boj za zvýšení mezd, poněvadž dělníci bojovat nechtěji a nejsou pro rozšíření boje. Druhy den konala se 283

schůze stávkujícího dělnictva . Soudružka Majerová ," funkcio nářka strany, přišla na schůzi, aby mluvila pro boj, a dávala dělníkům takovéto otázky :- No , dělniee, jak si představujete

boj ? Domnívala se, že dělnice budou mluvit proti boji, že : nebudou chtít stávkovat. Byli jsme ale svědky, jak asi 25 děla

nic vystoupilo a řeklo: Mýzůstaneme ve stávce, my budeme bojovat až do konce! Nikdo je neštval, neměly před sebou

usnesení ROI ani VI. kongresu , samy řekly, že poměry jsou takové, že k boji nutí. Schůze stávkujících nebyla připravena. Strana nedala parolu , že kdo půjde do práce, bude stáv kokazem. Tím se stalo, že pak i komunisté šli do práce. Stáv

kovalo pouze jedno oddělení. Když takováto situace byla asi tři dny, žádala jsem soudruha Počtu , aby byla svolána pora

da, kde by byl vypracován plán pro stávku . Na této poradě mluvil první soudruh Cibulka, který říkal, že nálada pro boj

není, že nás štve polbyro. Používal přitom takových argu mentů, jaké jsme četli v měšťáckých novinách, které psaly o boji textilního dělnictva. Všichni soudruzi, Kurfürst, Ma jerová a soudruzi z MVS z Hradce Králové říkali, že je to

hazardérství, že ti lidé z polbyra vyvolali stávku , že jim je všechno jedno, jestli přivedou dělníky do neštěstí, že jim ne záleží na požadavcích dělnictva. Cibulka dokonce říkal, že ne souhlasí s usnesením VI . sjezdu ani s Otevřeným listem, po něvadž byl zpracován na základě falešných informací lidí, kte ří se chtějí udělat v Moskvě hezcí, a že na základě informací

1

těchto lidí byly také vypracovány teze VI. kongresu o revo luční situaci. Říkal, že dělníci nechtějí bojovat a že nejsou pro boj. Řekla jsem mu, že když dělníci nechtějí bojovat, že ne musí existovat komunistická strana, že nemusí existovat rų dé odbory. Soudruzi, představte si, když takto mluvil zástup ce strany, který měl vést dělníky do boje, jak potom měli indiferentní vydržet. Cibulka také říkal, že to bylo nesvědomi

té hnaní lidí do neštěstí, a prohlásil, že nepovede lidi do stáv ky, a také na schůzích o stávce nemluvil. Soudruhu Bolene, ten krát jsem ještě věřila, že nevíš, jak máš pracovat. Ale dnes

vidím, že to byla u tebe úplně organizovaná sabotáž. Nepřišel jsi tenkrát do schůze a neřekl jsi, že je nálada pro boj. (B0 len : Já tam vůbec nebyl. ) Proč jsi tam nepřijel? Protože jsi se nechal schválně delegovat na schůzi do Ústí, abys nemusel říci své názory. Situace se vytvořila tak, že co dělali refor misté, to dělali i členové strany. Soudruh Bolen také říká, že reformisté sjednali hanebný protokol, že reformisté chtěli, aby

dělnictvo šlo do práce. To říkal na poradách , aby se zdálo, že Bolen je pro boj a pro jeho rozšíření. Ale viděli jsme, že funkcionářka strany, soudružka Majerová, která chtěla vést dělnice do boje, potom když s ní mluvili a ji ovlivňovali Bo len a Počta takovým způsobem, že není nálada pro boj, a měli

I

284 4

na ni takový vliv, že šla a ten zrádný reformistický protokol podepsala také. V tomto protokolu se praví, že dělníci musí dostávat pokuty , v tomto protokolu se schvaluje § 82 živn.

řádu , podle kterého mohou být dělníci vyhazováni z práce; v novinách proti němu bojujeme a v praxi jej podpisujeme ta ké: ::

Tito soudruzi ovšem nechtěli bojovat za zvýšení mezd. Co to ale znamená ? To znamená, že chtějí „ bojovat“ úplně jako Sýkora a reformisté. Tomu říká Bolen, že je to prosazování levého směru . To je prosazování levého směru ? ( Bolen: já tam nebyl, byl tam soudruh Haken. ) Tys nebyl na schůzi, ale mlu vil jsi s Majerovou, a tys dělal takovou náladu. Soudruzi, teď

se dělá celá Jílkova skupina úplně pasívní. Tito soudruzi chtějí vzbudit dojem, že dnes úplně ponechávají vládu opozi ci, a chtějí, aby se opozice zdiskreditovala . My musíme proti těmto snahám bojovat. Soudruzi nezůstanou pasívní, budou

bojovat intrikářským způsobem . Způsob, jak pracoval Meli char a jak pracoval Bolen na Hradecku, to dokazuje. Musíme se na ně dívat jako na likvidátory, tak jako se díváme na Sý koru . Soudruh Bolen říká, že musíme rozlišovat příslušníky Sýkorovy. Ano, my je budeme rozlišovat, soudruhu Bolene.

Dělníci sami instinktivně poznají vaši pravou tvář, poznají, že vy nechcete bojovat za jejich zájmy, a sami tyto diference bu dou mezi vámi dělat. Nebudou čekat na tebe, až co ty jim řekneš. Věřím tomu, že i dnes, kdyby se MVS odtrhl od strany,

dělníci nepřijdou k Jílkovi ani k Bolenovi, ale přijdou ke stra ně. ( Potlesk. )

Gurnyak, Ostrava: Soudruzi a soudružky ! Dříve než přikro čím k řádné analýze, chci se zmínit o tom , že usnesení po

sledního sjezdu ústřední vedení vůbec neprovádělo, neboť v těchto usneseních stojí, že veškerou práci, veškerou energii musíme nasadit k tomu, abychom zakotvili a získali vliv ve velkozávodech. To je aktuální zvláště dnes, kdy otázka váleč ného nebezpečí je nejdůležitější otázkou . Kdyby nastal ten pří

pad a válka propukla, tu, soudruzi, Vítkovické železárny za 24 hodin by mohly chrlit ohromné množství válečného ma teriálu a my bychom proti tomu nemohli ničeho podniknout. Je proto nutno, abychom ostře kritizovali bývalé vedení, že

nevěnovalo pozornost tak velikému závodu, jako jsou Vítko vické železárny. To je velmi důležité, máme-li získat dělnictvo pro sebe proti imperialistické válce. Na Ostravsku však byly prováděny také nesprávně hospodářské boje a to znemožňu je získávat dělníky pro komunistickou stranu , poněvadž děl níci neviděli žádného rozdílu mezi komunistickou stranou a

stranami reformistickými. Hospodářské boje, které se na Ostrav

sku vedly za minulého vedení, byly čistě reformistické. Proč strana a MVS pracovaly při hospodářských bojích čistě refor 285

misticky ? Poněvadž se nepostavily na jasné stanovisko, po něvadž nepostavily požadavky dělníků v kovoprůmyslu a fa lešně je informovaly . o postupu reformistů . Když reformisté

postavili požadavek 10 % zvýšení mezd, tu naší vůdcové pro hlásili, že reformistě zvýšení mezd neprosadí. Avšak ukázalo

se, že toto zvýšení prosadili, a to mělo velmi nepříznivý vllv. na naši agitaci mezi dělnictvem . Dělnici poznali, že jsme de

magogové, ztratili jsme vliv na dělnické masy. Strana nevě novala hospodářským bojům pozornost, prováděla při nich kompromisy a rovněž kompromisně postupovalo se v závo dech, kde odstoupili jsme od svých požadavků a programu a spojili jsme se s reformisty, abychom se v závodních výbo rech velkozávodů udrželi. Dělnická třída neviděla mezi námi a

reformisty rozdílů. Neudělali jsme ničeho proti tomu, když byli slévárenští dělníci vyloučeni z rámcové kolektivní smlou

vy pro kvalifikované dělnictvo, když byla pro ně prosazová na samostatná kolektivní smlouva . Rovněž chybně byl veden hornický boj na Ostravsku. V každé akci musí mít vedoucí soudruzi jasné stanovisko. To nemají dnes také mnozí sou

druzi z levé opozice. Když byla na Ostravsku vedena akce, nevěděli naši vedoucí, zda mají podepsat kolektivní smlouvu, nebo ne, a kolísali. Mnozí z těch , kteří v soukromé řeči do

poručovali, aby tato smlouva podepsána nebyla, ji pak po depsali, a to bylo ohromnou politickou chybou. Nedostateč nou měrou se provádí boj proti fašismu . Na Ostravsku, kde se fašismus rozmnožuje, nebylo téměř nic učiněno a nebylo zaujato k této otázce jasné stanovisko. Přesto však je nutno,

aby fašismus v závodech byl za každou cenu vymýcen. Chy bovalo se v tom, že se fašismus potíral v závodech pouze le gálními prostředky, musíme sáhnout také k prostředkům ilegálním , abychom znemožnili fašistickým funkcionářům agi taci mezi dělnictvem. Závodní buňky musí se přičinit, aby ile

gálními prostředky rozšíření fašismu zamezily. Nesmíme se spokojovat tím, že závodní buňky jsou formálně ustaveny,

musíme se snažit, aby byly skutečně aktivní. Musíme konsta tovat, že podle zpráv poslední krajské organizační komise je

aktivních pouze 5 % závodních buněk. To je v závodech, kde máme většinu, tam, kde máme menšinu, soudruzi říkají, že ne

mohou nic dělat. Chtěl bych se zmínit ještě o Vítkovických železárnách. Pracuje v nich 20 000 dělníků a máme tam 315 členů organizovaných v MVS. To je cifra naprosto nedostateč ná. Je tam 13 oddělení, kde máme 11 závodních buněk a z nich jsou aktivní pouze 2. Aktivních komunistů tam je 20–25.

Práce na Ostravsku a ve Vítkovických železárnách měla ma lý výsledek proto, poněvadž byla nesprávná politická linie.

Je omylem, když se říká, že ostravský kraj je na platformě levé opozice. Tam však se levá opozice dosud neprobojova 286

la a soudruzi, kteří se k ní hlásí, pocházejí většinou z his . torické pravice. Stavěji se proti závodním buňkám, proti reor ganizaci strany a říkají, že když je někde MVS, není tam po:

třeba závodní buňky. Takoví, jsou ostravští představitelé levé opozice .

Skandera, Kladno : Soudruzi a soudružky! Já jsem měl již asi před šesti týdny možnost na konferenci politických se

kretářů upozornit na důležitost připravovaných sjezdů sek čních a sjezdu MVS. Již tehdy jsem upozorňoval, že k sjez dům těchto sekcí musíme se připravovat s neobyčejnou váž ností, poněvadž jsme měli za sebou, bylo to počátkem ledna, puč u sekce lučební a již tehdy nastávaly příznaky toho, že budeme mít něco podobného i u sekce textilní a jiných sekcí. Již tehdy jsem citoval dopis textilní sekce do Ostravy, z něhož bylo zřejmo, že soudruzi chtějí sabotovat usnesení sjezdu ROI .

Události, které se nyní sběhly, utvrdily nás skoro víc než na 90 %, že ty obavy, o kterých museli vědět funkcionáři stra ny, byly opodstatněné. My jsme před pučem v textilní sekci a já se obávám , že se to může roztáhnout i na jiné sekce. Kdybychom si postavili otázku tak , že je to pouze Sýkora, bylo by to příliš úzkoprsé. Sýkora má jistě cesty k Nádvor níkovi, Nádvorník k Handlířovi a Handlíř ke Kovandovi a ke

všem těm , kteří byli vyloučeni dříve ze strany, jejich ideolo gickým vůdcem je Friedrich.

Soudruzi, sjezd je nejvýš rozhodující instancí strany a jeho povinností je , aby se poradil a vynesl určitá usnesení, co kaž dý funkcionář, každý příslušník strany musí učinit, aby tato věc byla rozřešena ve prospěch strany. Byl jsem pověřen od borovým oddělením, abych učinil organizační přípravy k těm. to sjezdům. Situace v některých sekcích je taková, že nám bude záležet na každém hlasu . My jsme již sekretářům dali přibližný plán rozvrstvení delegátů podle jednotlivých krajů, jak to na sjezdech bude vypadat. Myslím, že to bude povin

ností odborových komisí v krajích, aby se vrhly na přípravu těchto sjezdů, a to jak přípravu organizační, tak i ideologic kou. Kdybychom měli být na sjezdech překvapeni svou ne

připravenosti, musilo by to mít ohromné nedozírné důsledky. Podle předběžných zpráv víme, že na sjezdu MVS bude 130 delegátů , z lučební sekce bude 13 delegátů, ze sekce sklářů 8, ze stavební sekce jich bude asi 15. Je možné, že některé pravé elementy z jiných sekcí se budou pokoušet přejít k sy.

korovi. Toto nebezpečí je i v sekci kovodělné. Situace je tak vážná, že si musíme uvědomit, že musíme být v otázkách od

borových na svých místech. My musíme přesvědčovat členské masy nejen po stránce organizační, ale i po stránce ideologic

ké, musíme přesvědčovat především o správnosti linie VI . kon gresu kominterny a IV. sjezdu ROI . Jinak se nehneme z místa. 287

Je to zvlášť důležité právě v tomto roce stapňujícího se vá: lečného nebezpečí. Musíme si uvědomit, že jen prostředni ctvím odborů může strana. ovlivňovat široké masy . pracují- : cích. Když tuto otázku : odborovou · pustíme ze zřetele, pak : kdybychom sebevíce přísahali na usnesení kominterny, nic jsme neudělali. Musíme masy: přesvědčovat tak , aby se staly sku tečně nástupem proti kapitalismu a proti imperialismu. A kito mu je potřebí mít na ně vliv prostřednictvím masových orga-. nizací.

- Soudruzi, já bych chtěl právě, že považuji sjezd za příliš

vážnou instituci v životě strany, zaujmout stanovisko k tomu, co je hlavní otázkou celého nynějšího sjezdu. Mnoho se mluví. o Jílkově skupině, ale zapomíná se na skutečně pravé, mno- . ho se mluví o boji textiláků, což je velmi důležité, ale neměly

by druhé otázky být odstraňovány do pozadí. Jsem z usnese

ní. polbyra členem ústředního stávkového vedení. Prohlašuji, že mám určitou spoluodpovědnost na těch chybách, které se. v boji textiláků staly . Soudruzi, ty chyby jsou zde vykládány tak, jako by tu byla snaha kompromitovat vedení. To není správné. My si musíme navzájem věřit. My se musíme snažit, aby na sjezdu bylo více soudružnosti v práci. Chybovat mů žeme každý, Lenin řekl, že nechybuje pouze ten , kdo nic ne dělá. Ale z toho Lenin nededukoval, že to znamená, že nemá me nic dělat, abychom nedělali chyb. Soudruzi, k věci. : Jak je to s tou správností linie? Byla

skutečně tak správná, soudruzi? Já mám určité pochybnosti, že tomu tak nebude. Soudruh Slánský úplně oprávněně před nesl zde asi šest předpokladů, které zde pro boj byly. Na jeden předpoklad přitom však zapomněl, na koordinaci zá pasů . My jsme zde měli ztíženou situaci tím, že jsme byli před

vypovězením kolektivních smluv v Brně k 19. lednu , ve vý chodních Čechách k 29. lednu a v Liberci ještě později. My

jsme nedovedli tyto termíny koordinovat. Nemohlo zde být tedy cosi správného. My jsme již tehdy učinili určité chyby. Tak jsme ústřední stávkové vedení ustavili tehdy, když fakticky již byli v boji. Je příznačné, že první schůze stávkového vý boru byla svolána teprve tehdy, když na Liberecku se odtru bovalo boji. Není tu žádného úmyslu někoho kompromitovat. Je tu soudružská

naha, poněvadž jsme si jistě všichni vě.

domi naší odpovědnosti před každým bojem, před proletaria tem. Jestliže na tyto chyby bylo upozorňováno, je to pouze ve snaze , aby se příště těchto chyb vyvarovalo. Já bych si do volil citovat slova Leninova, pronesená při příležitosti vášni vého sporu o tom, jestli v r. 1919 byl správný nástup revo lučního hnutí dělnického. (Cituje .) Soudruzi, mnozí delegáti vědí, že já také patřím do Jílko va směru a já bych chtěl připomenout to základní Leninovo. 288

Na tom ſilkova skupina chybovala tím, že se obávala po Rudém dnu odhalovat chyby, jichž jsme se dopouštěli, že se je bála

říkat členstvu otevřeně do očí. Já myslím, že je to úkolem příštího vedení, aby se toho vyvarovalo. Bylo by veliké ne

bezpečí, kdyby na počátku nové etapy v životě strany nové vedení pokračovalo v těch chybách , které Jílkova skupina ukon čila. Chtěl bych ještě asi tři minuty promluvit ohledně kom promitování. Je to nejvýš nebezpečné, když usnesení nejvyš ších institucí, jako je polbyro, nejsou dodržována v prvé řadě

v těch nejvyšších institucích, které tato usnesení vydávají. Nemohu pořád pochopit, jak se mohlo stát, že velmi význam ná a vám známá rezoluce, v níž je též ocitován Jílek, Sýko

ra i Zápotocký, proč byla publikována o týden později, než byla usnesena, ačkoliv se v ní mluví o bezprostřední stávko vé situaci. Já myslím, když se v polbyru konstatuje, že je bez 1

prostřední stávková situace, že se mělo hned příští den s tím jít na veřejnost. Nemohu si představit, aby něco bezprostřed

ně revolučního trvalo týden. Důsledek toho je, že se v masách rodí určitá nedůvěra a nevážnost k usnesením vyšších instan cí strany. Je dosti možné, že tento případ je následek toho mezivládí, které v polbyru jsme měli. Přípravu boje textil ního dělnictva jsme měli ztíženou útokem reformistických ča sopisů a letáků ohledně ujednání o drahotní výpomoci v Žili ně. O této věci bylo usneseno, že má být vydán leták, který by paralyzoval toto štvaní reformistů. Avšak co se stalo ? Pro šel již měsíc a tento leták není dodnes vydán. Musíme mít k vlastním usnesením respekt, poněvadž když usnesení nebu

deme dodržovat a je kontrolovat, budeme si sami podlamo vat svoji autoritu a nemůžeme se pak divit, když se do našich členských mas vnáší určitá nedůvěřivost.

Já bych chtěl poukázat na jednu věc, k jakým následkům

to vede a co je nebezpečné, když se chyby, které jsou vytý. kány, nechtí brát na vědomí. Soudruzi, nesčíslněkrát se vy

světlovalo v patřičných institucích , že „ Rudé právo “ při re ferování o textilním boji má brát věc vážně tak, aby odpo vídala skutečnosti. A co se stalo? Že stávka v Úpici vypukla v pátek, v sobotu jsme neměli v našem tisku žádné zprávy. Další chybou také je, že nemáme dělnické dopisovatele . V pon

dělí stávka byla likvidována a v úterý ještě nebylo v „ Rudém právu" ani ve „ Večerníku “ žádných zpráv. Teprve ve středu, když stávka byla již dávno skončena, přišla první zpráva, že boj trvá. Pak se nám reformisté smějí. Soudruzi, my musíme mít kádr svých dopisovatelů, a tím se musí sjezd také zabý . vat. Ale staly se ještě hroznější věci. V Hradci Králové vy pukla stávka slévačů a nikdo o této stávce neřekl krajskému

sekretáři ani slova . Je to zase ten nedostatek důvěry k stra nickým institucím . 289

Soudruzi, myslím, až se rozejdete domů, že se postaráte,

aby se stala náprava, když budete pracovat tak, jak skutečně příslušníci pracovat musí, a povedete tak stranu k vítězství. Hruška, Praha :

Vážení soudruzi a soudružky!

Odborová

otázka jistě je nejdůležitější otázkou pro naši stranu . Tohleto jsme říkali na IV. sjezdu strany taky. Toto jsme říkali jako hlavní heslo pro naši stranu do budoucí práce, avšak toto heslo nebylo chápáno vážně, jak by bylo potřeba. Dnes, když máme za sebou usnesení IV . sjezdu ROI, dnes víme, že naše strana byla odpoutána od mas. Každý náš příslušnik musí si

uvědomit, že odborová otázka je nejdůležitější otázkou naší strany a že na odborové otázce je téměř založena existence naší strany. Jak budeme postupovat v otázce hospodářských bojů? Podle toho, jak budeme postupovat v MVS, jak urych

líme reorganizaci MVS, na tom záleží existence naší strany. Proč, soudruzi? Proto, že naše strana a všechny dělnické stra ny v tomto období mohou se dostat k dělnickým masám je

nom za pomoci hospodářských bojů. Tyto hospodářské boje ovšem musime rozvinout na vyšší politickou platformu. Jen takovým způsobem můžeme navázat opět styk s masami. Prá

vě proto musíme hledat správnou linii v odborové otázce, když pro nás téměř z 80 % je devízou nejdůležitější odborová otázka a s tím otázka přípravy hospodářských bojů. Avšak musíme se snažit, abychom tyto boje organizovali na revo lučním podkladě, a ne na reformistickém jako dosud. A proto

z tohoto stanoviska musime se opravdu snažit, aby byla pro vedena usnesení IV. sjezdu ROI, a musíme se snažit uplatnit revoluční taktiku v hospodářských bojích. Poslední stávka tex

tiláků nám ukázala přednosti revoluční taktiky v hospodár ských bojích. Ukázala nám přednosti, ale také nedostatky. Ne dostatky strany i obrovské nedostatky MVS. My jsme, soudru zi, a já chci mluvit zde z pražského hlediska, měli po dva měsíce neustále schůze s funkcicnáři textilních závodů, kona li jsme schůze textilních funkcionářů a na všech těchto schů zích musili jsme bojovat úporně proti oportunistům v MVS. A, soudruzi, konec byl ten, že jsme ty oportunisty nepřesvěd čili o tom, že je nutno, aby boj textilního dělnictva byl orga nizován na jiné platformě, nežli byly organizovány boje dří vější. Narazili jsme na obrovskou netečnost našich funkcio nářů a tito funkcionáři byli všichni organizovaní komuniste,

a přece musili jsme se s nimi úporně hádat o novou strate gii v hospodářských zápasech. Soudruzi nám tvrdili, že dělní

ci jsou pasívní, že je zde netečnost k boji, že dělníci by sice stávkovat chtěli za zvýšení mezd, ale jen kdyby věděli, že stávka skončí vítězně. Takhle formulovali na poslední schůzi funkcionářů sekce textilní svůj názor na boj , na stávku, po

dlouhém ideologickém boji. A, soudruzi, přesvědčili jsme se, 290

že zvláště staří funkcionáři, členové závodních výborů, čle nové výborů skupin, stojí úplně na platformě reformistické.

Šli jsme však také několikrát do závodů, abychom se pře svědčili, je-li pravda to, co soudruzi říkají, a my jsme tam nenašli to , co oni říkali, že masy jsou pasívní, že dělníci

nechtějí bojovat. Ale co jsme tam našli ? Nedůvěru indife rentních dělníků proti funkcionářům MVS. Když jsme v závo

dech kontrolovali smýšlení indiferentních dělníků, prostých členů MVS i příslušníků druhých organizací, našli jsme u nich nedůvěru k našim funkcionářům. A tato nedůvěra snad mýli la naše funkcionáře, že dělníci nejsou revoluční. Stávka

textilního dělnictva nám odhalila, že krize v MVS je větší, nežli jsme se domnívali. Odhalili jsme dále, že řada funkcio nářů má nesprávné reformistické názory v odborové otázce, a odhalili jsme také, že naši vlastní příslušníci a vedoucí soudruzi mají toto nesprávné stanovisko. Soudruh Bolen zde

již mluvil, a já bych chtěl říci, že soudruh Bolen na králové hradecké konferenci, na které jsem také byl, hodně pomohl reformistickým funkcionářům našim , hodně pomohl k boji pro ti polbyru a proti straně v jejich reformistickém nazírání na stávku textilních dělníků. A to tím, že prohlásil, že není bez prostřední stávková situace, a to byl, soudruzi, koníček všech těch oportunistických živlů v sekci textilní, které mu za to bouřlivě tleskaly. Avšak když soudruh Bolen říkal, že dělníci nechápou otázky zvýšení mezd, tu ani ti oportunisté mu ne tleskali, ani oportunisté z MVS nesouhlasili s jeho nespráv

ným názorem v otázce zvýšení mezd. Textilní stávka měla však jeden kladný výsledek. Nyní před námi, před celou stranou stojí všechny nedostatky jako v zrcadle . Strana byla touto stávkou zdánlivě oslabena, avšak nyní vidíme všechny tyto ne dostatky a můžeme je odstranit. Soudruzi, kteří patří k Jílko vě skupině, budou se snažit znesnadnit nám provedení nové

linie v praktické práci. Když strana bude mít nějaký zdán livý neúspěch, tu tito soudruzi zajisté přijdou a budou nám

házet klacky pod nohy. To udělal soudruh Čeřovský na praž ském aktivu, když tam úplně nesprávně, reformisticky, cha

rakterizoval stávku textiláků, a to také udělal soudruh Bo len na královéhradecké konferenci, když se postavil na sta novisko reformismu v MVS. Když půjdeme do zápasů hos podářských, musíme si být vědomi svých nedostatků, abychom mohli tyto nedostatky překonat. Když toto si uvědomíme, jistě překonáme tyto nedostatky a dokážeme soudruhům , že do vedeme bolševizaci naší strany na vyšší stupeň. U vědomí

svých nedostatků a překážek jistě dokážeme, půjdeme po li nii, kterou jsme si vytyčili v textilní stávce. Bardoun , Estí n. L : Soudruzi a soudružky !

Předem

chci upozornit delegáty na vývody soudruha Bolena, který pod 291

ceňuje delegáty, který myslí, že my všechno provádíme me chanicky, jako to dělalo staré vedení. Jsme si vědomi důleži tosti V. sjezdu a jsme si také vědomi, že musíme jeho usne sení provádět v prvé řadě my. Chci se zmínit o racionalizačních prostředcích v severočes

kém uhelném revíru, jako v jednom z revírů velmi důležitých. Máme na dolech zavedeny tzv. kategorie, proti kterým MVS ani staré vedení nevystupovalo jako proti přežitkům a překáž

kám v dělnickém boji. Je to prostředek umožňující kapitalis tickému systému rozdělovat dělnictvo na určité frakce, které se vzájemně potírají. V hornictví se to v této otázce projevu je tak, že dnes režisté jsou znepřáteleni s kopáči, akordními dělníky. Akordní dělníci mají možnost si více vydělat, ačkoliv pracující dělník v režii v denní mzdě musí zvyšovat svoji vý. konnost podle toho, jak pracují úkoloví dělníci ; a nedostávají vyšší mzdu, nýbrž naopak, podle zvýšené výkonnosti dostávají mzdu nižší. Akordní dělník zvýšil svoji úkolovou práci, svůj výkon, dostane vyšší mzdu, kdežto dělníkům režijním je to

znemožňováno. Upozorňuji na to, abychom proti roztřiďování dělnictva postupovali. Máme u nás režisty, mladé dělníky, me

zi kterými je stále určitá propast. Je třeba tuto otázku řešit tím způsobem, že se jim musí ukazovat, že jsou všichni otroky kapitalistického systému a že je nutno společně pokračovat v boji proti tomu. Máme zde další složku, ve které zástupci

anebo vedení MVS se dopouštěli velkých chyb. Jsou to tzv. roz hodčí soudy. To je otázka tak reformisticky řešená jako u žlu

tých odborů. Musíme zaměstnávat jednoho tajemníka v okre se, který musí jen zastupovat dělníky u soudu. Když se tyto soudy ustavovaly, v r. 1921, dělníci říkali, že je to parchant, a bojovali proti tomu . Těmto soudům se podávají žaloby, které

ovšem soudy vyřizují pro dělníka příznivě jen v tom případě,

když to nezatíží kapitalistickou kliku. Proti tomu musíme vel mi ostře bojovat.

Racionalizace se provádí dále pomocí tzv. racionalizačních komisí. Říká se jim „ Leistungskommision “. Tyto komise pra cují např. v M. Ostravě a i na severu . Tato komise chodí a zapisuje každý výkon, každé odpočinutí si horníka. Podle to ho upravuje mzdy a propouští dělníky, kteří nestačí svoji vý konnost tak zvýšit, jak toho racionalizace potřebuje. Dělníci se tak stále zastrašují. I v těchto otázkách je třeba zasaho

vat, tomu se nevěnovalo patřičné pozornosti v představenstvu MVS a ani ve starém vedení strany. Dělnictvo tehdy, když se stal takový případ na dole „ Emeran “ „ Rudé právo “ o tom

psalo, ale nebylo to dobře napsáno – když byl zabit horník následkem racionalizace, okamžitě všechno osazenstvo zasta

vilo práci, ale v tomto případě nezasáhl ani MVS, ani strana a za tři dny se dělníci zase museli vrátit do práce. 292

Reformistické dělnictvo vidí, že dnes je možno bojovat je nom s klackem v ruce za zvýšení úrovně dělnictva. Když s ni

mi mluvíme, říkají, že nevidížádnou záruku, že komunistické odbory povedou boj jinak nežli reformistické. My víme, že náš

svaz nedělá nic, ale chceme u vás vidět napřed činy, a když je uvidíme, pak k vám půjdeme. To je mínění reformistických dělníků. A je proto nutno ukázat jim činy, abychom je tím přitáhli do našeho hnutí.

Soudruzi, žluté hnutí. U nás máme případy, že na důl se přiberou pouze dělníci se žlutou legitimací. Napřed se musí

přihlásit do Kramářova Národního sdružení a pak dostanou práci. Přesto, že toto žluté hnutí vzrůstá, viděli jste v posled ních volbách do závodních rad, že MVS obdržel polovinu hla

sů do závodních rad. Tady vidíme, že i příslušníci žlutých od borů projevili sympatie revolučnímu proletariátu. Soudruzi, máme celou řadu soudruhů v závodních radách. V posledních volbách jsme dostali 120 členů závodních rad. Je třeba, aby

představitelé MVS se starali o to, abychom je zaktivizovali, aby se zde skutečně již jednou činily kroky, aby se vedla frakční práce v závodních buňkách, aby se vedla frakční prá ce v oportunistických stranách , v sociálně demokratické atd. Aby frakce pracovaly tak, aby dělníky přesvědčovaly o nut

nosti boje, o správnosti naší linie, abychom skutečně mohli dělníky vést do boje. Indiferentní dělnictvo se u nás házelo dosud do jednoho pytle s reformistickými dělníky, říkalo se, že jsou všichni stejní. To není správné. My musíme neorgani zované dělnictvo přesvědčovat a získávat, proto je nutno si uvědomit, že povinností a historickým posláním V. sjezdu je, aby zaujal k těmto otázkám stanovisko, podle kterého budeme muset postupovat. Chci ještě poukázat na další otázku, která umožňuje racio

nalizaci v kapitalistickém systému v hornictví, je to mládež. V hornictví pracuje přes jednu třetinu mládeže, která je do sud nepovšimnuta. V podzimním boji, který byl připravován

pro zvýšení mezd, když se pro mládež kladly požadavky zkrá cení doby pracovní, čtyřnedělní dovolená, podle tezí IV. kon gresu ROI, viděli jsme, že sekretáři MVS se stavěli proti těmto požadavkům , říkali, aby se tyto požadavky daly až v boji, aby

neměli větší požadavky, nežli mají reformisté. Jedenadvacet podmínek, o kterých včera bylo mluveno, jeden advacet podmínek, které vlastně všichni máme znát, nebylo linií strany. Podle těchto podmínek, kde se jasně praví: ote vřený boj proti reformistickým svazům neřídil se MVS, pro tože mluvil a dával směrnice, jak vést boje s reformistickými svazy a s nimi jednat. Je to čistě oportunistické stanovisko, je to znění proti 21 podmínkám. My si musíme být vědomi 293

těchto chyb, musíme si uvědomit správnou linii a pak , dou fám, že masy skutečně povedeme do bojů. Reiman, Liberec : Soudružky a soudruzi! Jedním z hlavních úkolů, které máme na našem sjezdu strany řešit, je nepochybně, že musíme důkladně přezkoumat odborovou taktiku a abychom i poučení a zkušenosti libereckého boje textilních dělníků po drobili důkladnému zkoumání. Tato stávka textilních dělníků

je prvním bojem, který strana provedla na správné nové linii usnesení IV. sjezdu ROI a linii usnesení VI . světového sjezdu KI. Tato stávka je první stávkou, ve které nové vedení strany ukázalo, že dovede tato usnesení uvést v život a že je ochotno dále pracovat na linii usnesení IV. sjezdu ROI a na linii usne sení VI. světového sjezdu KI . Soudruzil Tato stávka má tím, že jsme tentokrát poprvé uvedli tato usnesení v život, že jsme

dokázali vést široké masy dělníků na podkladě usnesení IV. sjezdu ROI a VI . sjezdu KI do boje, svrchovaný význam pro další vývoj bojů československého dělnictva . Nepřeháníme, jestliže vzhledem k těmto faktům prohlásíme, že boj v sever ních Čechách je historickým bojem , že tento boj zahájil novou etapu vývoje třídního boje v Československu. Nepřeháníme,

prohlásíme-li, že tímto bojem byly boje československého pro letariátu vyzdviženy na vyšší stupeň , že tento boj z hlediska

vývoje třídních bojů v ČSR je mezníkem. A soudruzi, posuzu jeme-li boj textilních dělníků zde s tribuny sjezdu strany, jest

liže při posuzování stávky jsou tato fakta v popředí, jestliže nevycházíme od jednotlivých podřadných chyb, které byly bě hem boje spáchány, nýbrž jestliže zdůrazníme především myš lenku, že stávka jako celek je významným historickým pokro kem, musíme říci, že tato stávka ukázala, že jsme schopni a že

jsme pohotovi napravit na linii bolševismu dosavadní chybnou linii strany. Soudruzi, jen jestliže položíme tuto otázku na prvé místo, zde správně hodnotíme význam liberecké stávky, jen pak vedeme hraničnou linii, kterou dnes musíme vést ve stra

ně mezi těmi, kteří chtějí provádět novou linii strany, a těmi, kteří se na základě ocenění této stávky stále dále ocitají v mo

čále oportunismu. Otázka, která dává našemu sjezdu zvláštní význam, je fakt, že v souvislosti s libereckým bojem nejsou

již otázky naší stranické diskuse položeny abstraktně, nýbrž

můžeme přezkoušet novou linii strany již na podkladě praxe, posoudit na podkladě hodnocení boje v praxi . Po liberecké stávce můžeme říci, že nová linie nebyla jen teoreticky správ ná, nýbrž že se již osvědčila v praxi, můžeme říci, že nám po

skytla v praxi důkazy, že nová linie je jedinou správnou li nii. Co se ukázalo v tomto boji ? V tomto boji, který poprvé položil otázku nové linie, se ukázala hluboká rýha mezi všemi bolševickými a oportunistickými živly strany, mezi těmi, kteří chtějí na podkladě praktických zkušeností dále spolupracovat, 294

a těmi, kteří se stále dále vzdalují od strany, kteří na podkladě

dalšího vývoje se ocitají v močále oportunismu. Soudruzi ! Není to jen československým jevem , tentýž jev jsme mohli pozorovat v naší německé bratrské straně. V naší německé bratrské straně se stala otázka největšího boje, který byl dosud na nové linii veden, boje rúrského dělnictva, právě

tak východiskem velikého sváru. Tento boj se stal také ohnis kem rozchodu mezi revolučními a oportunistickými živly, pravý mi, Brandlerovou skupinou. Linie rúrského boje dělnictva to by

la, která byla střediskem útoku pravých v německé bratrské straně. A boj, který byl poprvé na nové linii, to byl, který vedl k vyloučení některých pravých živlů německé bratrské strany. Vidíme, že v souvislosti s prvním bojem nekritizují oportunistič tí živlové jednotlivé chyby, které byly v boji spáchány, nýbrž

že se pokoušejí brát v otázku linii boje. Přesto, soudruzi, vi díme, že tento boj nám v každé jednotlivé otázce ukázal, že máme pravdu, ukazuje nám, že se naše předpovědi potvrdily. Potvrdilo se, co jsme řekli, totiž , že třídní boj proletariátu se zostřil a že musí také metody stávkového vedení zahrotit, po něvadž fronta, která dnes stojí proti dělnictvu, se změnila, po něvadž otázka blížícího se fašismu v Československu se stala akutní. Soudruzi, viděli jsme blížící se fašismus v tom, že od prvního dne boje musili stávkující vystupovat proti ozbrojené

státní moci. Viděli jsme, že sociální demokracie zcela nepokry tě, zcela otevřeně se stala organizátorkou stávkokazectví. Vi děli jsme, že sociální demokracie ukázala se v tomto boji zcela zřejmě jako stávkokazecká organizace buržoazie , že neučinila

ani pokus, aby tuto úlohu zahalila v nějakou formu, že neuči nila ani pokus, aby nějak manévrovala vůči dělnictvu. A toto chování sociální demokracie projevilo, že bylo správné, že jsme

od prvého okamžiku rozpoutání boje trvale zdůrazňovali, že so ciální demokracie bude hrát v tomto boji otevřenou kontra

revoluční roli, ukázalo, že neměly pravdu všechny ony oportu nistické živly, které vydaly heslo „ donuťte bonzy !“.

Na všech těchto faktech se potvrdila správnost linie strany, prokázalo se také, že dělnické masy nejsou pasívní, přes odpor velikého množství našich funkcionářů mohli jsme vést 8000

dělníků do boje. Že jsme mohli dělníky na této linii mobi lizovat a vést do boje, že osvědčili nesmírnou obětavost, to

bylo vítězství nové odborové taktiky. Jen tak se můžeme sta vět k otázce libereckého textiláckého boje. Z tohoto hlediska

vycházeje přicházím k tomu, co zde prohlásil soudruh Bolen, a říkám, že to bylo útokem na novou linii strany, že to nebyla kritika, nýbrž otevřený, nezakrytý útok oportunismu proti pro

vedení nové politiky. Slyšeli jsme na tomto sjezdu z úst sou druha Bolena prohlášení, že je nepřítelem nové taktiky. Sou druh Bolen, který zde tak vystoupil, který zde prohlásil, že 295

nebylo žádných předpokladů pro vedení stávky, se postavil do jedné řady se Sýkorou. Co tvrdil Sýkora , pokud nedospěl

k zjevnému porušení disciplíny? Prohlásil : Objektivně zde má. me stávkovou situaci, ale dříve než o tom přesvědčíme také dělníky, uplynou 3 až 4 měsíce.

A soudruzi! Bolen tu činí prohlášení, prohlašuje se Sýkorou : Byla tu jen objektivní stávková situace, ale masy nebyly po hotovy k boji. Místo toho jsme viděli, že v Liberci bojovalo

8000 dělníků, a tvrdili, že by ještě víče bojovali, kdyby se bylo podařilo překonat pasivitu našeho vůdčího funkcionářského kádru. Všichni oportunisté se nyní sjednocují na podkladě ocenění libereckého textiláckého boje, že nebylo bezprostřední

stávkové situace, že byla jen objektivní situace pro boj , že dělníci nebyli pohotovi k boji. Textilní dělníci v severních Če chách, kteří bojovali, dokázali, že naše linie byla správná. Zde přicházejí nyní tito živlové s prohlášením, jaké jsme dnes sly šeli z úst soudruha Bolena. V okamžiku, kdy jejich oportu nistická politika udělala krach, prohlašuje Bolen, že postu pujeme proti nim příliš mechanicky. Byla již kdy oportunistic ká chřipka ve straně, která by byla neprohlásila, že je me. chanicky potlačována? Toto heslo je heslem všech oportu nistů, kteří přecházejí na protistranickou platformu. Vystupu je-li zde Bolen s prohlášením, že je mechanicky potlačován , tedy říká totéž jako Sýkora, jeho argumentace je tatáž jako

Sýkorova. Nevidíme žádného rozdílu. Musíme na tomto sjezdu prohlásit, že nebudeme a nemůžeme trpět, aby usnesení IV. sjezdu ROI a VI . světového sjezdu KI, usnesení našich mezi

národních instancí byla podkopávána a aby tato linie byla potírána, musíme prohlásit, že každý, kdo je odpůrcem této linie, nastoupil spolu s likvidátory boj proti této linii. Boj textilních dělníků v Liberci ukázal, že jsme v stavu provést 2

správnou linii, překonat jakýkoliv odpor. Nepřekonáme jenom překážky, které nám klade do cesty sociální demokracie. Pře

konáme také oportunismus ve vlastních řadách a budeme mo bilizovat proti síle oportunistů ve vlastních řadách sílu dělní ků.

Soudruh H., Brno : Vážení soudruzi a soudružky, vidíme, že dnešní ústřední vedení snaží se postupovat podle usnesení VI . kongresu KI a IV. kongresu ROI, vidíme, že se snaží brát se

novými cestami, abychom docílili většího vlivu v masách, aby chom nebyli odpoutáni od mas, abychom navázali s nimi styk na podkladě hospodářských bojů. To se pokusila strana provést bojem textiláků. A právě v tomto boji, který je veden na nové linii , kdy vedeme dělníky do boje proti racionalizaci, do boje za zvýšení mezd, proti fašizaci v závodech, v tomto boji na cházíme ve vlastních řadách otevřené likvidátory, kteří se snaží

jít proti boji. Zde bych chtěl říci, že není třeba čekat na bez 296

prostřední stávkovou situaci, nač zde máme rudé odbory, ko munistickou stranu, kdo má být iniciátorem hospodářských bojů ? Komunistická strana je zde, aby vedla boj za zlepšení existence dělnické třídy. A tu , když dělníci a dělnice v Dvoře Králové byli svoláni na konferenci textilní sekce MVS, bylo

jim referováno soudruhem Sýkorou, že mají přistoupit na dra hotní výpomoc tak jako reformisté. Celou dobu jsme dělali kam

paň proti drahotní výpomoci, proti tomu, čeho reformisté : do cílili. A nyní, soudruzi, dostali jsme se do situace, kdy likvi dátoři v našich řadách stavějí se proti zvýšení mezd a pro

drahotní výpomoc jako reformisté. Místo abychom požadavky MVS 20 % zvýšení mezd proti reformistům jednomyslně probo jovali. Místo aby soudruh Sýkora v Brně prosazoval rezoluci za zvýšení mezd, postavil se úplně proti ní. Vidíme celý komplot těchto reformistů proti straně, že místo, aby vedli dělnictvo

do boje za jeho požadavky, jak si to dělnictvo přeje, stavějí se do jedné řady reformisty proti straně. Od soudruha Sýkory, jak referoval v Brně, neliší se vůbec soudruh Bolen, když zde včera na sjezdu říkal, že dělnictvo si nepřeje zvýšení mezd.

Dneska soudruh Bolen přichází a říká, že to byla mýlka. (Ve selost. ) Soudruzi, nemohl to tvrdit jako vedoucí funkcionář.

Nemohl se v tom zmýlit, poněvadž je to věc důležitá a má si dávat v takovéto věci pozor. Dneska musíme bojovat proti vlastním funkcionářům v závodech a továrnách. Vidíme mnoh

dy, že vlastní funkcionáři schvalují fašistické metody uplatňo vané v závodech, vidíme, že zaměstnavatelé zakazují mluvit na

závodních schůzích o politických otázkách, znemožňují, aby se spojovaly hospodářské a politické otázky. Říkají nám , že nesmíme mluvit politicky, protože si to zaměstnavatelé nepřejí, že nestrpí, aby se v závodech politizovalo. Vážení soudruzi, a toto říkají rudí odboráři. Nejen, že se stavějí na stejné stano

visko jako reformisté, nýbrž přímo dělají náhončí kapitalistům . Proti takovýmto likvidátorům musíme ostře bojovat, neboť nám

znemožňují vedení hospodářských bojů, a tím i práci politickou . Viděli jsme na závodních schůzích, že sociální reformisté mohli tam mluvit a dělníci komunističtí mluvit nesměli, protože prý mluví politicky, protože prý mluví tak, jak si to správa zá

vodu nepřeje, a tyto schůze vedli naši vlastní soudruzi. Musí me bojovat proti důvěrníkům, kteří dělnictvu diktují, aby dě lali to, co si přejí. Soudruzi, to jsou prvky fašizace ve vlast ních řadách, to jsou prvky fašistického nebezpečí, které mu

síme v rudých odborech potírat, abychom mohli úspěšně vést

hospodářské boje. Chceme-li uchovat svou revoluční stranu, chceme-li udržet revoluční rudé odbory, musíme proti likvi dátorům ve vlastních řadách ostře bojovat. ( Potlesk. ) $

Klivar, mládež, Praha: Soudruzi, chtěl bych mluvit o dvou

otázkách, a sice : provádění analýz a průběh racionalizace s di 297

ferenciací třídních sil ve výrobním procesu . Považuji tyto dvě otázky za důležité body, za podstatu celé naší odborové práce. Chceme-li rozebírat tyto věci a zkoumáme-li dosavadní naši činnost, přicházíme k závěru, že strana postupovala v otázce

hospodářských bojů nesprávně již také proto, že neprováděla potřebnou analýzu před zahájením každého hospodářského bo

je, aby postavila před bojem celý rozbor otázek a perspektivy vývoje hospodářství, aby současně v důsledku prováděné ra

cionalizace postavila závěry pro diferenciaci výrobních sil uvnitř výrobního procesu, a vyvodila taktické závěry pro vede ni bojů samotných. A proto stávky závisely Čistě na vypršení kolektivních smluv, na vypršení smlouvy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Stávky nebyly vedeny v době, kdy bylo nutno

boj vést, v době, kdy byla nejvíce příznivá situace pro dělnic

tvo, nýbrž v té době, kdy ukončovaly platnost kolektivní smlou vy. Zápasy vedly se na podkladě toho, kdy smlouva vypršela. Vidíme, že to byla vždy doba pro zaměstnavatele příznivá, že zemědělští zaměstnavatelé uzavírají smlouvu na zimu, stavi

telé také na zimu, tedy v době pro dělnictvo naprosto nepřízni vé. Právě proto, že strana neprováděla analýzu situace, že ne viděla hnutí mezi dělnictvem a upírala svůj zrak jen na dobu uzavírání smluv, právě proto nám v celé řadě průmyslových odvětví v době, kdy dělníci cítili potřebu jít do boje, vypukaly

stávky přes hlavu. Ale strana je odmítala a říkala : nemůžeme teď nic dělat, smlouva má platnost, musíme čekat, až kolek

tivní smlouva vyprší, aby boj mohl být zahájen . Druhá chyba, které jsme se dopouštěli. Ještě dnes nechápe se jasně celý průběh racionalizace v závodech. Racionalizace staví před nás problém diferenciace třídních sil, která vytváří

sociální bázi na jedné straně pro oportunistické elementy a na druhé straně pro radikalizaci mas. Na tom je třeba budovat

taktiku pro vedení hospodářských bojů kursem na nekvalifiko vanou, revoluční část dělnictva. Projevilo se v textilním boji, že jsme izolováni od širokých mas. Narazili jsme na zeď kva

lifikovaných dělníků, dělnické aristokracie, která byla repre zentantem strany i rudých a reformistických organizací. Proto nutno zdůraznit kurs na nekvalifikovanou část dělnictva . Také

předložené teze dnešního sjezdu trpí tím, že dosti ostře nesta vějí tento kurs.

Když, soudruzi, mluvíme zde o diferenciaci, je nutno zdůraz nit širokou diskvalifikaci dělnických mladých sil. Celý průběh racionalizace znamená vtáhnout v širší míře mládež do výrob ního procesu. Nesmíme zapomínat, že i uvnitř této mládeže

začíná určitá diferenciace. Že část mládeže, která přichází do výrobního procesu, je školena na kvalifikované síly, na doplnění řad kvalifikovaných dělníků, kteří v závodě stojí. Zdůrazňuji, že je to nepatrné procento. Kdybychom v naší práci mezi mlá . 298

deží brali zřetel na tuto část mládeže, která svým založením stojí výš, již proto, že je školena v kvalifikované síly, přišli

bychom k nesprávnému výsledku. Musíme brát proto kurs na nekvalifikovanou část dělnictva, na mladé dělníky.

Jestliže zdůrazňuji, že nekvalifikovaná část dělnictva je nej . revolučnější v hospodářských bojích, pak po zkušenostech, kte

ré máme z boje textilního dělnictva, se to plně potvrdilo, neboť tito mladí dělníci stáli na špici boje a prováděli novou taktiku. Dokázali nám velkou důležitost této revoluční části dělnictva.

Byly to mladé síly, byli to mladí dělníci, kteří šli proti refor mistům , kteří šli proti funkcionářům MVS, kteří zastávali no vou linii rudých odborů, novou taktiku strany v tomto hospo dářském boji. Právě tito nekvalifikovaní dělníci, právě tito mla dí dělníci postavili se v čelo nové strategie a taktiky hospo

dářských bojů a probíjeli novou linii. Jestliže někdo by vytý kal mládeži, že při průběhu diskuse nezúčastňovala se v plné síle diskuse, tu musíme říci, že síla mládeže spočívá v tom, že jakmile má být provedena nová linie strany, že chápe nové

úkoly a snaží se je probojovávat. Je to důkaz, že mládež i v budoucnosti bude stát v popředí těchto bojů. Jaké z tohoto rozdělení dělnictva v závodech můžeme vyvo

zovat závěry ? Při každém kladení požadavků musíme vzít ohled na mladé dělníky. Stalo se nám, že v celé řadě případů, jakmile mládež začínala klást svoje požadavky, zvýšení a vy 9

rovnání mezd, požadavek zastoupení mladých dělníků v zá vodních výborech, požadavek volebního práva mladým děl

níkům, okamžitě vystoupila řada soudruhů a postavila se proti těmto požadavkům . Mezi nimi je také soudruh Bolen, který uváděl, že dělníci odmítají požadavek zvýšení a vyrovnání ezd.

Ukázalo se ve Dvoře Králové, kde dělnice vystoupily a žádaly

vyrovnání mezd, že s tímto požadavkem vypískalyředitele z to várny. Kdyby tam přišel Bolen a říkal jim to, co říká zde, vypískaly by ho s sebou. Tyto požadavky nám slouží k přitaže ní mladých dělníků. Zkušenosti posledního boje na severu nám ukázaly, že 65 členů ve 20 stávkových výborech byla mládež. Byli to zejména mladí dělníci, kteří se zúčastnili s plnou akti vitou boje. Právě proto, že stavíme mládež do popředí jako re

voluční část boje, je nutno dát mládeži samostatná stávková

vedení, která jsou schopna, aby tyto úkoly, které mládež v boji má splnit, prosadila. Zdůrazňuji, že celá řada soudruhů, jakmile

jsme přikročili k budování samostatných stávkových vedení mládeže, stavěla se proti. Jestliže dnes dáváme pokyny vzít kurs na mladé dělníky, ne

smíme opomíjet to, abychom v MVS budovali samostatné orgá ny pro mládež. Poznámka k řeči soudruha Bolena : Bolen potvrdil znovu to, co včera uvedl. Že ocenění situace jako bezprostředně stávkové 299

bylo nešťastné. To znamená, že je špatné. Proč tedy Bolen ne říká, že bylo nesprávné. Jestliže bylo nesprávné, pak bylo ne

správné postavit heslo : „ Dělníci, jděte do boje! “ . Pak to bylo to, co říkal Sýkora, hazardování s dělníky. Jestliže soudruh

Bolen si stěžoval, že ho házíme do jednoho pytle se Sýkorou, pak nutno říci, že ho tam nikdo nehází, ale že tam jde sám. Schramm, Liberec : Soudruzi, bylo již opětovně zdůrazněno, že význam libereckého textilního boje spočívá v tom, že ko munistická strana provedla tentokrát správnou linii, která mě

la za cíl uchvátit široké vrstvy dělnických mas a vést je do

boje proti kapitalistické racionalizaci, proti fašizaci, za poža davky nekvalifikovaných vrstev a k přeměně boje v boj politic ký. Soudruzi! Boj potvrdil, že forma, taktika boje, jak se pro jevila, jak vyjádřila usnesení IV. sjezdu ROI a VI. světového sjezdu kominterny, jsou naprosto správné a v tomto boji byly

uvedeny v praxi. V tom je význam toho boje. Mluvím-li nyní ke konkrétním poměrům během stávky, chci mluvit především k otázce mládeže v tomto boji. Nebyl dosud zplna likvidován

názor, že mládež má pracovat samostatně, že není částí celého hnutí dělnictva. To se projevilo i při rozvinutí stávkových otá zek, tu jsme viděli, že jsou ještě oportunistické názory v této otázce v našich řadách, že jsme musili probojovávat každý

požadavek pro mládež mezi našimi soudruhy vtextilní sekci a mezi jinými soudruhy. Když jsme položili otázku, že naše hesla mají být v tisku otevřeně vytyčena, prohlásil nám jistý soudruh, že nechceme vzbuzovat mezi indiferentní mládeží žád ných iluzí. Otázka popularizace, konkretizace požadavků byla přenechána mladistvým dělníkům, a teprve boj potvrdil sou druhům , že mládež má aktivní úlohu, že má revoluční úlohu,

dostane-li konkrétní úkoly. Heslo „ stejnou mzdu za stejnou práci“ došlo mezi mladistvými dělníky silné odezvy a největšího souhlasu. Mladiství dělníci vydělávají 75 až 80 Kč týdně. To

znamená, že tito mladiství dělníci nemohou žít, a proto jdou do boje za vyšší mzdu. Právě tak v otázce „ boj proti racio

nalizaci, proti trestnímu systému, proti závodnímu fašismu “ . Tyto požadavky budily hluboký ohlas. Co se týká provedení boje mladistvých dělníků samotných, byly zde spáchány tytéž chyby, narazili jsme i zde na odpor. Soudruzi, to je naprosto nesprávné. Fakta dokázala a ukázalo

se, kde jsme vystoupili, kde jsme přišli k mládeži a řekli, to a to musíte udělat, kde jsme prohlásili, musíte utvořit zvláštní stáv kové vedení mládeže atd., byli soudruzi z mládeže aktivní a

provedli aktivně všechny úkoly a požadavky, kterými jsme je pověřili. A to znamená přitažení nekvalifikovaných vrstev k bo ji, to znamená získání neorganizovaných, nekvalifikovaných pro rudé odbory a také pro komunistické hnutí. V tomto smys lu musíme rozvinout otázku mládeže a v tomto smyslu bude ta 300

ké otázka mládeže položena rudým odborům i straně. I na tomto sjezdu musí být otázka takto položena. Musí být likvi

dovány všechny názory, které pohlížejí na mládež jako na se parátní organizaci. Mládež musí jít jako nejaktivnější část vta žená do všech bojů dospělého dělnictva .

Soudruzi, řekl bych ještě slovo k názorům , které byly proje veny ohledně skutečnosti, že dělnictvo není interesováno na

zvýšení mezd, jak to zde řekl soudruh Bolen. Radil bych sou druhovi Bolenovi, aby šel jednou mezi mladistvé dělníky a po slouchal, co říkají, mohou-li vyjít se 45 Kč v týdnu, zda z toho

mohou žít. Pak také pochopí, že dělnictvo, že i mladiství děl níci jsou pohotovi k boji. To byly, soudruzi, otázky, o kterých jsem chtěl zde dnes pojednat. Dalšími otázkami, byť i byly také velmi důležité, nemohu se pro nedostatek času zabývat. Sedláček , Žilina: Mám-li mluvit 0 rudých odborech, musím poukázat na to, že politika rudých odborů je horší než politika Jílkovy skupiny, která byla půdou pro likvidátory v rudých odborových organizacích . Hlavní směr této opor

tunistické politiky nesl se k tomu, aby se hlavní práce svalila na funkcionářský kádr, který byl oddaným nástrojem odboro

vých likvidátorů . Praktické jevy této činnosti se projevily v ži

linském kraji. Velmi výstražným příkladem je vystoupení li kvidátorů, kde po dlouhém boji byli jsme nuceni vyloučit předsedu závodního výboru v textilní továrně v Žilině. Ale to

je jen první krok. Vůdcem likvidátorství, jako je v Praze Sý kora, je v našem kraji Lízal. Nebude lze provést usnesení IV. kongresu ROI . Od začátku jsme měli ostrý kurs proti likvi

dátorství, a jen tak bylo možno snížit nebezpečí rozbití ru dých odborových organizací, které ze strany likvidátorů bylo

všemi silami a nejšpinavějšími prostředky připravováno. Jak špinavé prostředky proti členům krajského výboru a byra by ly připravovány, toho dokladem je, že ti, kteří se snažili, aby

do krajnosti prosadili pravdu, nazývají se likvidátory. Co se týče stanoviska našich tajemníků k hospodářským bojům, chci říci , že je to krajně nebezpečné, když tajemnici

přijdou na důvěrnické sbory a když místo aby pracovali pro stávku, ptají se důvěrnického sboru: Chcete stávkovat? Hodně se tu mluví na sjezdu o reformistech, že jejich špičky srů stají s buržoazií. Na Slovensku ani nejposlednějšímu dělníku ne ní již třeba vyslovovat, co je to reformista , co je sociální de mokrat. Sociální demokracie na Slovensku, když nemůže pro

niknout tam , kde je vliv komunistů, nasazuje špicly do závo dů, kteří pak mají k dispozici celý aparát. Nenazýváme likvi dátory zbytečně tímto jménem. Likvidují nám fakticky sku pinu za skupinou. V našem kraji, který je jedním z nejchu dobnějších, je pila, a chci říci, jakým způsobem zde tajemník

Lizal ujednal kolektivní smlouvu. Učinil tak tím způsobem, že 301

kolektivní smlouvu pro kysucký kraj uzavřel bez vědomí dů věrníků, bez vědomí závodního výboru, a to smlouvu takovou,

která byla pro dělníky nepříznivá. Následek byl, že dělníci za hazovali knížky odborové organizace a že potrhali legitimace politické strany. Jsem dělník ze závodu, pracuji v odborové organizaci i politické, ale když svolávám schůzi, věřte mi ne bo nevěřte, jméno odborového sekretáře nemohu dát. Jinak nikdo nepřijde na tu schůzi. Dělníci se mne ptají: Je ten Lízal

nebo Sýkora ještě u odborového svazu ? Musím říkat, že není. Příčina toho jsou dvě věci : Předně, že za stávky, která byla v Žilině, byla chycena stávková hlídka Sýkorou na Parkáně, a druhý důvod je proti Lízalovi, ten že vyjednával s předse dou sociálně demokratické strany o vstupu k sociální demo

kracii. Proto v žilinském kraji mají dost takových odborových sekretářů. Ať se dnes někdo opováží říkat, že dělnictvo je pa sívní nebo že dělnictvo nechce bojovat. To mu zlomí na prv ním kroku vaz. Úkolem naším je podchytit masy, využít je

jich nespokojenosti a vrhnout se za osvobození proletariátu . Werner,

Karlovy

Vary :

Soudruzi!

Jestliže

V

debatě

o politickém referátě soudruha Gottwalda se řečníci zabývali hlavně protistranickými platformami různých směrů uvnitř naší strany, je nutno k debatě o odborové otázce se zabý vat oněmi nepřátelskými směry, které míří proti revolučnímu dělnickému hnutí našich rudých odborů . Chceme- li provést

usnesení IV. sjezdu ROI a VI. sjezdu KI, chceme- li toho do síci, aby Otevřený list byl brán ne jako pouhý dokument, ale

aby byl i proveden, je nutno mluvit o velkém nebezpečí, kte ré straně hrozí od vůdčích funkcionářů rudých odborů. Pro vedení diskuse ukázalo, jak velké nebezpečí nám hrozí ze strany těchto živlů. Není náhodou, že v době zostřených

třídních protiv, v době příprav imperialistické války proti So větskému svazu, v době srůstání reformistických odborových organizací s kapitalistickým společenským řádem, není náho dou, že právě v takové době se vůdčí funkcionáři stavějí proti usnesením VI . a IV. světového sjezdu a proti straně. Je to ná hodou, že právě nyní soudruh Nádvorník, tajemník lučební dělnické sekce MVS, staví se proti straně ? Nesmíme zapo

menout, že plynová válka bude hrát velmi velikou úlohu a že plyny vyrábějí, jak známo, lučebníci. Kapitalisté se proto vel

mi interesují o to, jaké organizaci lučební dělníci přináležejí. Není tudíž žádnou náhodou, jestliže se soudruh Nádvorník staví proti nám, nýbrž to nám dokazuje, že se postavil na druhou stranu barikády, na stranu kapitalistů a reformistů, proti revolučnímu dělnictvu. My jako dělníci bychom mohli na tomto sjezdu strany prohlásit: takoví lidé musí být tak rychle, jak jen možno, vzdáleni z rudých odborových organi

zací. A musíme jasně vyjádřit, že nestačí, že prohlásil, že na 302

hlíží těžké chyby, kterých se dopustil, když vydal svůj vlastní leták proti MVS a když zadal své vlastní stanovy.

Musíme říci, že těmto prohlášením nevěříme a že víme, že soudruh Nádvorník činí tato prohlášení jen proto, že nahlédl, že doba k roztržce v odborech a fašizaci odborů byla ne

vhodná. Z těchto důvodů nedávají dělníci takovým prohláše ním žádné víry a my žádáme, aby nové vedení, které bude

zvoleno na tomto sjezdu strany, zakročilo bezohledně proti takovým lidem a vyloučilo je ze řad revolučního dělnického hnutí.

Chci se nyní ještě vyslovit k několika odborovým otázkám, zvláště co se týče hornického hnutí. Dělníci seznali již dříve,

že taktika vybízení reformistů, aby šli s námi do boje proti kapitalistům , byla chybnou . Připomínám hornickou stávku v severozápadních Čechách. Za příprav k této stávce přišel k nám zástupce ústředí a

žádal nás, abychom šli k reformistům a vybídli je k účasti na boji. Soudruzi, prohlásili jsme, že to není možné, že jsme pře

svědčeni o tom, že tito lidé odmítnou naši žádost. Zástupce ústředí trval na tom, a šli jsme tudíž k reformistům a to, co jsme předpověděli, se stalo. Reformisté nás odmítli. Totéž se stalo v kladenské stávce, kde zástupce ústředí nás

taktéž vybízel, ačkoliv jsme měli zkušenost, že reformistické odbory jsou na druhé straně. Odmítli jsme tehdy tuto výzvu . Z toho důvodu je třeba prohlásit, že jestliže MVS organizuje mzdová hnutí, nesmí se nikdy zapomenout, že se musí zkou

mat, za jakých podmínek může boj postupovat. Nynější sjezd strany musí tedy, chceme-li dosíci toho, aby krize strany a rudých odborů byla překonána, a chceme-li dále pracovat na podkladě nové linie, vynaložit vše na to, aby

vyloučil všechny oportunistické a likvidátorské živly ze řad strany. Tito soudruzi se mýlí a důkladně se klamou , myslí-li,

že je bude mnoho dělníků následovat. Žádáme na novém ve dení strany, aby podniklo všechny přípravy , aby sjezd MVS ,

který se má v nejbližší době sejít, předsevzal pronikavé čiš tění, aby rudé odbory se staly opět schopnými vést boje děl nické třídy .

Haken: Upozorňuji, že ted zasedá družstevní komise.

Soudruh S., Ostrava : Soudruzi a soudružky! Jako děl ník Ostravska dovoluji si také promluvit na tomto sjezdu, na sjezdu, kdy máme zhodnotit práci za minulé období, připravit práci pro období nové. Tu musím, hodnotíme-li vykonanou

práci, říci, vykonali-li jsme všechno, co předešlý sjezd usnesl, říci, že nevykonali jsme toho mnoho . Je jisto, že za takových

těžkých podmínek, za jakých komunista s leninskou průpra vou musí se probíjet, prožívali jsme doby těžké. Já vám mu sím uvést, že jsem jedním z těch, kteří se snažili splnit ulo 303

žené od a do z. Věnoval jsem všechen svůj volný čas a znám veškeré obtíže. Mám mnoho funkcí. Mám funkce nejen v orga nizaci strany, ale i v masových organizacích . Soudruzi, já jsem přišel s největšími ideály do strany, aby celá dělnická třída

dobyla nejspíše své moci a svého cíle. Já jsem si představo val, že těch překážek není tak mnoho, ale ono jich je mno ho. Soudruzi, jisté je, že jsme všichni zatíženi funkcemi. Že máme funkce v různých masových organizacích, ve straně a k jejich vykonávání nemáme dostatek času. A nemáme také

čas, abychom se skutečně ideologicky propracovali, abychom měli dobrý rozhled, abychom ihned rozeznali dobré od špat ného. Když jsme chtěli jako funkcionáři v buňkách, obvodech

a krajích provádět leninskou politiku, naráželi jsme všude na krajní odpor té historické oportunistické pravice v maso vých organizacích . Veškeré přesvědčování, veškerá námaha byla marna . Ti lidé nešli přesvědčit. Můj názor je, aby ti li dé , kteří se nedají přesvědčit, byli vyměněni a nahrazeni mla

dými soudruhy. Ta práce, přepracovat ty mladé, je naším úko lem. Dokud to nechytneme se vší vervou, dokud to nepochopí, náš nejlepší ústřední výbor nebude

aby ti staří funkcionáři

mít žádné úspěchy. Neboť to, co se v ústředí usnese, musí přijít do buněk, s tím už ústředí počítá, a tam se

to musí

provádět. A když my bychom neměli pro to lidi, tak se tam neprovede ani desátý díl . Vezměme si u nás hornictví. Svolá

se schůze, pověří se soudruzi prací, a když se svolá schůze druhá a zeptáme se jich, jak kdo svůj úkol vykonal, řekne ti, že nevykonali nic, a vymlouvá se různými důvody, proč ne mohl. Ale když mu řeknete : my jsme ti to uložili a tys ten

úkol přijal, máš jej vyplnit, a půjdeme do důsledků, koneckon ců vytvoříte si z nich odpůrce, kteří půjdou proti každému ta kovému funkcionáři a začnou proti němu frakčně pracovat. My komunisté máme budovat frakční práci v odborech a

masových organizacích . Dosud je tomu ale naopak. Frakce jsou utvořeny v odborech, masových organizacích , ale pro

ti těm dobrým soudruhům , kteří tu práci chtějí řídit, práce je znemožňována. Soudruh Kopecký a Slánský to mohou po tvrdit, jaká to byla těžká práce a jak jsme se musili probí jet. Jo, to tak chodí se vším.

A pak stojíme před několika volbami: do obecního zastupi telstva, do nemocenské pokladny, do okresů a země. Sehnat komunisty na kandidátku, abychom skutečně mohli říci, že jsou to skuteční komunisté, to je těžká věc. Kdybychom je přetřásli, vždycky vyjde ten darebák navrch a je těžko najít dobrého člověka, který by nám zaručoval, že tu práci bude bolševicky konat. To, co je v hornictví, to máme i jinde. Ještě něco chci říci. Na jeden nedostatek chci upozornit.

Pozorovali jsme, že vliv komunistické strany roste, viděli jsme, 304

jak naše časopisy jsou čteny, naše divadla a schůze jsou na vštěvovány. Ale, soudruzi, co nyní vidíme? Co jsou tu ty měštácké časopisy, škváry, jako „ Večerní list“ a jak se všech ny jmenují, hned po nich se opičí „Ostravský list“, náš časo 7

pis je opomíjen a těmito listy je vytlačován. To jsme pocí

tili o volbách a cítíme to čím dále tím více. Navrhovali jsme v naší organizační komisi, aby ten návrh byl dodán ústředí, aby ústředí vydalo nějaký laciný populární časopis, který by

mohl konkurovat s těmito měšťáckými časopisy, aby naši kol portéři stáli také na všech rozích a mohli dělníkům nabízet náš časopis. Neboť takový měšťácký časopis je náš největší nepřítel. Náš časopis musí hrát úlohu uvědomování lidu . Já dneska odjíždím, a proto se chci zmínit ještě o druž

stevnictví. V družstevnictví máme spoustu mas, které může me zpracovat. Ale neprováděla se zde správná politika. V družstevnictví se dá vykonat mnoho.

Každému vedení, které bude na tomto sjezdu zvoleno, sli buji podporu a budu pracovat se vší vervou, aby skutečně KSČ nabyla vliv v širokých masách , abychom přišli se sku tečnou bolševickou aktivitou ke konečnému cíli naší strany. ( Potlesk. ) Haken : Několik delegátů podalo návrh na skončení zá pisu řečníků do řečnické listiny. Příhlášeno je ještě 30 řeč níků. Kdyby mělo těch 30 řečníků mluvit, musili bychom zde být do 12 hodin a máme vyslechnout ještě závěrečné slovo. Je proto nutno zkrátit řečnickou dobu .

Delegát: Navrhuji, aby se do 7 hodin mluvilo a od 7 ho din, aby se řeklo, že ty kraje, které ještě nemluvily, mají ještě 10 minut, ostatní 5 minut. ( Hlasuje se a návrh tento je přijat. )

Janek : Chtěl bych promluvit ke dvěma akcím, které byly prováděny v ostravském kraji a v druhé řadě krajů KSČ. První akce, která byla vedena na Ostravsku, je hornická akce za zvýšení mezd a proti racionalizaci na závodech, která začala na jaře loňského roku. Tato akce byla vedena úplně nespráv ně, nesprávnou taktikou a měla nesprávnou linii. Jaké dvě hlavní chyby byly při této akci? Předně naprosto nesprávné

ocenění vůdcovské úlohy komunistické strany a rudých revo lučních odborů . Již od jara namáháme se, abych obrazně

to řekl, dotlačit sociální demokraty k tomu, aby vypověděli kolektivní smlouvy, aby vstoupili do mzdového boje. Samozřej mě, že tento názor je úplně nesprávný, reformistický a také nutně musil končit neúspěchem celé akce před koncem loň ského roku. Druhou hlavní chybou, kterou jsme udělali v té to akci, bylo nesprávné ocenění úlohy reformistů a reformis

tických organizací zejména ve funkcionářském kádru, a to nejen rudých odborů , ale i strany. Byly názory, že je možno 305

donutit sociální demokraty k boji za požadavky dělnické tří dy. Jaký byl závěr tohoto boje? Musil končit neúspěchem, porážkou , což se projevilo před koncem loňského roku. Při

přerušení tohoto boje dělníci vyšli úplně naprázdno nebo s drahotní výpomocí, která ve skutečnosti šikovným způsobem v otázkách racionalizačních se projevila tím, že hornici ve

skutečnosti dostali méně než před ukončením boje. My jsme stavěli akční výbory na závodech, prováděli demonstrační stáv ky a snažili se ustavit společné stávkové výbory, ale v nedo statečné míře, a jaký byl závěr tohoto boje? Zase nesprávný. Jednání pražské končilo tak, že dělníkům povrchovým mělo se dostat určité zvýšení a druhým drahotní výpomoci. Kon statuji skutečnost, že boj celý byl veden v dohodě s odboro vým vedením. A při skončení boje ukázalo se nesprávné sta

novisko polbyra. Jednalo se o podepsání smlouvy a polbyro, když se jednalo o otázce, zda má MVS podepsat smlouvu, kte

rá ve skutečnosti znamenala zhoršení poiněrů na Ostravsku, zaujala dvojaké stanovisko. V prvé řadě usneseno, aby smlouva

MVS podepsána nebyla, ale vzápětí nato ihned v téže schůzi učiněno usnesení, aby v tom případě, když revírní konference horníků MVS rozhodne smlouvu podepsat, že nebudou z toho vyvozovány žádné důsledky. Jistě toto stanovisko bylo nespráv né, bylo oportunistické. My jsme se jím neřídili a prosadili jsme na revírní konferenci proti vůli zástupce ústředí hornic ké sekce, proti vůli všech odborových sekretářů našich, že

smlouva podepsána nebyla. Tím jedině bylo možno, že v re víru byla zachována určitá bojovná situace, po níž je postupo váno dále, ovšem velmi těžce, vzhledem k těm poměrům, kte ré na Ostravsku panuji.

Druhá akce, o které jsem chtěl říci několik slov, je boj

textilních dělnic na Frýdecku a Mistecku. Tam pracuje 7000 dělníků a dělnic. Poměry jsou tam přímo otrocké . Jsou pří klady, kde ženy spí vedle strojů přes noc v továrně a od rána do večera pracují. Je to vesmès indiferentní masa , kde máme my 11 členů odborově organizovaných, sociální demo

kraté 50, křesťanští socialisté také 50. Za těchto poměrů je samozřejmo, že za daných subjektivních podmínek pro boj byla situace velmi těžká a obtížná, ale v tomto boji krajské vedení mělo už správnou linii. Za neobyčejných obtíží pracu jeme v těchto 13 závodech a doufáme, že podle plánu na pod

kladě společných stávkových výborů, složených z rudých a indiferentních, se nám podaří s úspěchem provést tento boj. Snad během 14 dnů. Je zřejmo, že určitý pokrok tu byl uči něn, ovšem nevím a nemůžeme zaručit výsledek tohoto boje, ale objektivní podmínky pro tento boj na Frýdecku a Místec ku jsou mimořádně příznivé, protože pracují tam dělníci 306

z 50 % za horších podmínek než ve východních Čechách jiných revírech.

V závěru jednání, vedeme-li boje hospodářské a musíme-li jim dát politický charakter, pak jedním z nejdůležitějších úkolů je provést popularizaci usnesení IV. sjezdu ROI . Naše členská masa, naši funkcionáři, naši sekretáři tato usnesení

namnoze neznají a také neprovádějí. Viděli jsme, jak horníci velmi dobře začali chápat tuto novou směrnici, ale musíme

si ji stále v několika schůzích a kroužcích vykládat. To po važuji za jeden z nejdůležitějších úkolů, abychom dovedli při slušníkům, dělníkům uvést ve známost usnesení

IV.

sjezdu .

Hošek, Hodonín : Soudruzi a soudružky ! Diskuse vyvrcholila jedním bodem. Jak vidět, nemůže se žádný z nás ubránit tomu, aby se k ní nevrátil. Chci říci k diskusi, že je zapotřebí

poctivě tlumočit cítění dělnictva dole. Závěrečné slovo soudru ha Gottwalda vystihlo to plně. Závěrečné slovo vystihlo, že jediným elementem, že bolševizace strany bude provedena, je směr opoziční, který se stává stanoviskem strany. Je povin ností nás všech, abychom se stejnou mírou k tomuto stanovis

ku postavili se po bok levé opozici a napomáhali vší silou příštímu vedení při novém kursu strany, s rozhodností potírali každý element, každý prvek, každý názor, každou snahu, která tkví a vyplývá z oportunistické práce, abychom se snažili pro vést úkoly strany tak, jak Otevřený list to přikazuje. Já chci říci něco o Baťových závodech. Je to mým úkolem.

Jsem pověřen dělnictvem, které tam pracuje. Odborová práce, která zabírá tři čtvrtiny naší práce, vyžaduje , abychom v ta kových závodech , kde politické hnutí velmi těžko se uplatňuje

následkem špiclovského systému, abychom se vynasnažili tam proniknout, poněvadž odborová otázka je jim bližší, oni jí lépe rozumějí a chápou. Jak to vyhlíží v Batových závodech? Vedle Škodovky, Vítkovických železáren je to jeden z nej větších závodů. Je tam zaměstnáno přes 10 000 dělníků. Batovy

závody jsou ohromným kolosem . Je to komplex 30 budov, v nichž racionalizace je do důsledku prováděna. Při pohyblivém páse pracuje tam mladý element, který tvoří z těch 10 000 tři pě tiny. Je potřebí dnes, abychom značný zřetel brali na tuto část mladých dělníků a podle toho zařizovali náš postup. Bude to úkolem svazu mládeže, aby se touto otázkou zabýval. Ale je to stejným úkolem strany, aby do baťovců vnikla. Jaké je posta vení dělnictva u Bati ? Zatímco před rokem mohli jsme kon

statovat, že průměrný výdělek 80 % nekvalifikovaných dělní ků činil 150—200 Kč, vydělávají dnes 80–100 Kč, jsou pří pady, že děvčata vydělávají jen 50 Kč. Část aristokracie , ta část, z níž rekrutuje se špiclovský aparát, z níž složen je závodní výbor, který je vykonavatelem fašistických metod, vy dělává asi kolem 300 Kč. Ale i to je určitý pokles, protože je 307

třeba konstatovat, že před půl rokem byl ten průměr 450 Kč. Fašizace závodu je dokonale prováděna. Je zajímavo, že místní

policejní komisař je současně čelným úředníkem Batovým, or ganizuje tlupy fašistů v závodech , které trénuje ve sportovní organizaci. Jsou to boxeři, jejichž činnost projevuje se dvojím způsobem, a sice navenek a uvnitř závodu. Navenek jejich čin

nost se projevuje rozbíjením dělnických schůzí, přepadáváním dělnických schůzí. Uvnitř závodu se projevují špiclovstvím , vy hledáváním politicky nespolehlivých lidí apod. V závodě je za veden osobní seznam o každém jednotlivém dělníku z těch

10 000 a na tyto nespolehlivé dělníky je brán neustále zřetel. Jaký je vliv strany na závode? Zatímco byla vykazována jed na buňka mládeže s 15 členy, z nichž většinou byli Slováci, Ukrajinci, dnes naprosto podařilo se pomocí tohoto špiclovské

ho aparátu buňku rozbít, poněvadž soudruzi byli špatně organi zováni. Musíme se tedy zařídit na dobývání Baťovky jinak. Dru hý moment, který charakterizuje dosavadní dobývání takových závodů . Když soudruzi hlásili, že tam mají 15člennou závodní buňku, vedoucí soudruzi jim na to říkali, že je to divné, že tam vůbec něco mají. Rozšiřovali to mezi dělníky a potvrzovali pe

simistické nazírání, že není možno do Baťovky proniknout. To je charakteristické pro starý kurs. Dělníci z Baťovky, ti pracují, oni jsou ilegálně organizováni. A já tvrdím , že je možno tam

proniknout, ale je třeba ilegálních příprav, které musí těžit ze starých zkušeností. Je třeba říci : nutno apelovat na kraje, jako Ostravsko, Brno, Přerov, z kterých dělnictvo dojíždí do Zlína, aby těmto krajům byl položen úkol vypátrat ve všech

buňkách, kteří dělníci pracují v závodě Baťově, jich adresy dodat hodonínskému sekretariátu, aby se mohlo na této věci pracovat.

Burdová, Kladno : Chtěla bych říci několik slov o odborové otázce. V referátu soudruha Slánského jsme slyšeli, že bude

potřebí 70 procent práce vrhnout do rudých odborů. Bude to práce úmorná, veliký úkol, který nás očekává. Poukazuje - li se

na linii strany, která nebyla správná, musím říci, že v odbo rech byla ještě oportunnější nežli ve straně. A nebylo to jinak možné. Strana je v prvé řadě odpovědna za situaci, kterou máme v rudých odborech. Podívejme se do takových kovo

dělných závodů, jakou tam máme dnes situaci. Chceme-li ře šit otázku odborového hnutí, musíme jít až do základu, a tu stále vidíme, jak vymstívá se oportunistická chyba. Jaké bylo stanovisko jednotlivých vedoucích politických našich činitelů? Na aktivu II. kraje, když jednalo se o pořádku v odborovém hnutí, soudruh Muna jako právník prohlásil, že není možno bolesti odborového hnutí léčit na těle strany. Když na tuto prá

ci má takový činitel, jako soudruh Muna, takový názor, jaké byly názory soudruhů pracujících v odborech? V kovodělném 308

závodě v Roudnici, kde pracuje 1200 dělníků, máme skupinu MVS, která by neměla mít název, že jsou to rudí odboráři.

Neboť od té rudosti jsou daleko . Správně bylo konstatováno, že naše odbory specializují se jenom na to vybírat příspěvky a nic jiného neplní. A jak by se dala využít taková skupina pro celou stranu a hnutí, kdyby soudruzi měli pochopení pro to, zejména v takové továrně, kde jsou dělníci zaměstnáni jen proto, že jsou to statisícové objednávky sovětského Ruska. By

lo úkolem rudých odborů, aby na to poukazovaly, a tak v této to várně pokusily se získat indiferentní. Naši zástupci v závod

ních výborech jsou namnoze jen proto, že jsou chráněni částeč ně imunitou a že závod je nemůže hned vyhodit. Všude se vymstila tato nesprávná politika. Ptejte se, jestli to byly zá vody, které promluvily o Rudém dni. V závodech dělníci byli pasívní, protože to byli rudí odboráři, kteří hasili, a nebyli to

rudí odboráři, byli to hasiči. Také akci na záchranu Sacca a Vanzettiho nechávali rudí odboráři stranou, nepřikládajíce jí významu, kterého měla. Když byla vypovězena kolektivní smlouva, zase byla obrovská možnost, aby se podchytili indi ferentní. A nestalo se to. Vidíme, jak to vypadá v takových

kovodělných závodech. Závodní buňky byly stále jen a jen na papíře. Závodní buňky máme jen v několika málo továrnách. A nemůžeme to přivést dohromady, protože jsou to naši sou druzi odboráři, kteří brzdí. To už není oportunismus, to je vy ložený zločin na celém dělnickém hnutí, za který je staré ve

dení odpovědno . Právě proto vrhli se také v II . kraji jílkovci počínaje a historickou pravicí konče proti rezoluci mládeže, kde je nazýván Muna oportunistou. A jak to vypadalo ve stávce horníků ? Vedoucí soudruzi stavěli boj horníků na těch haldách uhlí. Když byly haldy uhlí , říkali, že je nemožno , aby se šlo do boje. A když tam nebyly, zase se říkalo, že nemůže se boj

vést, poněvadž horníci jsou vyčerpáni, poněvadž do boje ne chtějí jít. Masy jsou aktivní, ale potřebuji vědět, co a jak, a nechtějí se nechat klamat. Za poslední stávky horníků pro jevila se veliká aktivita mas. A byly to zejména dělnické ženy, které byly velmi aktivní. Ačkoli hornická stávka nepřinesla ty

výsledky a to zlepšení horníkům, byla přesto takovou vzpru hou a bylo vidět, že dělnice chápou se nové taktiky a že to vážně myslí. Kdo to byl, kdo chodil na závody ? Kdo dělal noční hlídky u závodů ? Kdo vracel mrvy od závodů ? Byly

to ženy, které dovedly se tlouci, které se postavily proti ozbro jené moci, aby chránily všechno, na co mají nárok, byly to ženy

horníků, nejen organizované, ale i ženy indiferentní, které se připojovaly k boji, když jim komunistické ženy ukázaly cestu.

Takhle věci vypadají, tady byla obrovská aktivita dělnických mas. Uznáte z toho, že není možno vést hospodářský boj bez

součinnosti žen. Byl to soudruh Lenin, který tento rys zejména 309

stavěl do popředí. Práce žen v továrnách je taková, že jsou to otrokyně , a byly přesto nechány napospas všemu vykořisťování.

Je to ale nejradikálnější živel, který dovede dát život do všech těchto akcí . Jednu ožehavou otázku: Právě při tom poměru, kde

se nestaralo vedení o pracující v továrnách, vidíme, jak daleko pokročila fašizace v takových továrnách. Všimněme si pří. padu ve Slaném , kde jsme měli zaměstnané soudružky, ale do vedly tam odepřít poslušnost , když zaměstnavatel chtěl je strh

nout na svůj vlastenecký máj na nádvoří továrny. Vyhodil je za vrata , ale nezlomil je. A zase chyba . Kdyby naši soudruzi

měli správnou linii, kdyby tam neochabli, pak nikdy by tam nemohla být žluťácká organizace jako dnes, kde jsou všichni dělníci ubytováni v domcích závodů nakupují v závodním družstvu . Známe dnes tyto chyby. Budeme se z nich učit? Jsme

si vědomi, že je možno podchytit indiferentní masy. V II. kraji byly dvě konference delegátů, na které se nám podařilo získat indiferentní ženy, ale teď pomocí delegátského systému je zís

káváme k sobě a zpracujeme je. Tady je velké pole, kde bu deme získávat indiferentní dělníky a ženy do řad uvědomělého revolučního proletariátu.

Vyskytuje se obava o jednotu strany, ale musíme říci otevře ně, že chceme mít stranu revoluční, čistě bolševickou, že za její revolučnost budeme se bít a bojovat do krajnosti. A proto

všechny likvidátorské ruce pryč. Je spousta revolučních pocti vých dělníků, kteří chtějí, aby se jim ukázala cesta , až se

vrátíme ze sjezdu. Čeká nás těžký úkol, ale splníme ho. Chceme jít od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě. ( Potlesk. ) Soudruh P., Praha : Soudruzi ! Chci se zmínit pro krátkost času jen o velmi nebezpečné věci , která se při reorganizaci MVS jeví. Stejně jako při provádění přestavby strany, stejně

jako při uplatňování bolševického kursu vidíme dnes nebezpe čí, že reorganizace MVS je prováděna jenom po té organizační stránce, a to ještě úplně mechanicky. Soudruzi to zařídili tak , že když měli ve dvou třech místech skupiny, že výbory těch skupin dají do továrny, utvoří z nich sbor důvěrníků a ostatní nechají tak. Když jsme zjistili, že funkcionářský aparát je slo

žen úplně oportunisticky, že máme možnost dát nové bolševic ké elementy, viděli jsme, že je zde ohromné oportunistické nebezpečí. Musíme se snažit o provedení reorganizace ve všech skupinách ne tak mechanicky. Chci poukázat na několik jevů, jak se hospodářské boje vést nemaji. Loni na hořovickém okre se vypukla stávka v kovodělných závodech. Sejpka přišel, a

přesto, že byla stávka slévačů a ostatní odbory pracovaly dále. Sejpka nepokusil se o to, aby tento boj byl rozšířen, a šest neděl nechal stávkovat slévače, ač učedníci jejich práci do cela nahradili. Důsledek toho byl, že tento boj, při kterém bylo možno získat, rozšířit na celé odvětví kovodělné na Ho 310

řovicku, byl prohrán. Důsledek byl: porážka dělníků, vzrůst fašizace v této továrně. Druhý jev, jak se hospodářské boje

vést nemají. Loni v cementářském průmyslu byla sjednána rám cová smlouva v Praze. Měla se dojednávat v závodech. Ná dvorník s Černým sjednali kolektivní smlouvu takovým způso bem, že to mělo za následek vzbouření dělnictva . Důvěrníci žádali zrušení sjednané smlouvy. Nádvorník přišel do továrny a přes vůli závodního výboru šel dovnitř. Chodil po odděleních jako korteš a uklidňoval dělníky tím, že jim říkal, že se uhand

lovat více nedalo. Dneska se vyjednává znovu v cementáren ském průmyslu. Dneska, kdy všichni přísahají na novou stra tegii a taktiku hospodářských bojů. A co vidíme? Myslíte, že stavějí stávková vedení ? Nel První prací bylo, že se svolala porada s reformisty , na které se nechali přehlasovat, ne aby

kolektivní smlouva byla vypovězena v únoru , ne aby se pod pořil boj textiláků. Jednalo se s reformisty a dostali se tak

daleko , že dneska není kolektivní smlouva vypovězena, nejed ná se. To je zločin na dělnické třídě. Já chci ještě poukázat na jednu věc. Odborové vedení stra ny zasáhlo a žádalo, aby postupovali jiným způsobem, podle nových metod, a jaký byl výsledek ? Nádvorník poslal jedno mu ze svých věrných následující dopis: „ Vážený soudruhu ! Mezi odborovým oddělením KSČ a před stavenstvem sekce lučební vznikly rozpory v otázce taktiky

vedení boje lučebního dělnictva a odborové oddělení KSČ poža duje od představenstva určitá opatření, která nemůže předsta venstvo splnit bez rozhodnutí funkcionářů . Proto Tě žádám, abys svolal na pondělí 18. února o 4. hodině odpolední funkcio náře, a do této schůze se dostaví zástupce odborového odděle

ní strany, zástupce internacionály, soudruh Černý, soudruh Starý a já. Doufám , že se podle toho zařídíš atd.“ Tento dopis vypadá úplně nevinně. Druhý dopis je úplně ji ného obsahu . Zní následovně :

,,Soudruhu ! Je nutno, abys věnoval zvýšenou pozornost svo lání sboru funkcionářů na pondělí 18. t. m. a hleděl, aby se zcela určitě dostavili soudruzi stojící na stanovisku našem,

nebot polbyro žene boj cementářského dělnictva takovým způ sobem, že by skončil tak, jako skončil boj textiláků. Je nutno, aby funkcionáři co nejostřeji odmítli pokus polbyra hnát děl nictvo do beznadějného boje, a je nutno, nemá-li tento boj mít

pro dělnictvo nejdalekosáhlejší a strašlivé důsledky, by byla zachována dosavadní linie představenstva. Doufám, že tohle po chopíš, a jsem F. Nádvorník .“ Tak se představuje boj jednoho z nejdůležitějších průmyslo

vých odvětví. To je přímý zločin. My víme, že při uplatňování

nových metod vyrojila se spousta likvidátorů, kteří se budou snažit znemožňovat uplatňování těchto metod. Je nutno, aby 311

všechny bolševické elementy spojily se k boji proti těmto lik vidátorským elementům a důsledek toho bude, že celá dělnická třída půjde za komunistickou stranou, důsledek toho bude, že celá dělnická třída přiblíží se k svému cíli. Weiss, Košice : Správné vedení hospodářských a sociálních

zápasů je jedním z nejdůležitějších úkolů strany a spolu sou časně s otázkou boje proti imperialistickému nebezpečí války tvoří celkovou linii stranické práce. Proto nutno, abychom tou to otázkou důkladně se zabývali. Předně musíme konstatovat,

že boj severočeských textilníků nám dokázal, že usnesení o no vých metodách , o nové stávkové strategii a taktice jsou správ ná a v Československu použitelná. Tento boj nám ukázal, že likvidátorské elementy ve straně a v rudých odborech , jakmile se začíná skutečný boj, jdou do otevřeného odboje proti straně a ROI a prohlašují o nich, že sice linie IV. sjezdu ROI, usnesení o nové stávkové strategii jsou správná, ačkoliv Sýkora a spo

lečníci přitom současně tvrdí, že nemůžeme přece jen do boje jít, neboť usnesení ta nebyla mezi členstvem ujasněna a propa gována. Z čeho vyplývají usnesení světových sjezdů jak Komu

nistické internacionály, tak odborové internacionály ? Jsou to usnesení, která se nerodí při zeleném stolu, ale která jsou

výsledky zkušeností velkých bojů světového proletariátu . Prá vě tato usnesení světových sjezdů ROI a KI slouží jako základ boje ostatních bojů a právě z těchto bojů jsme čerpali tyto zku šenosti, ze kterých se stala usnesení. Naši likvidátoři dosud nebojovali podle těchto usnesení, když tato usnesení nebyla ještě na papíře, ale dělnictvo ostatních zemí uvádělo do živo ta tato usnesení. Musíme konstatovat, že dosud oportunistická

linie strany a rudých odborů způsobila to, že všechny hospo dářské a sociální boje byly vedeny na nesprávném oportunis

tickém základě a následkem toho i členstvo rudých odborů i členstvo strany nemůže tak rychle chápat celkový obrat. Sou druzi, je jisto, že tento obrat budeme moci do života uvést

nejen přednáškami a tzv. ideologickou přípravou, ale přede vším během boje. Jedině během boje můžeme tato usnesení skutečně propagovat. Usnesení ta nezrodila se u zeleného sto lu, ale během stávky v Porúří a během boje anglických hor

níků, německých a francouzských horníků, během stávky v Po rúří a během boje rakouského a částečně československého

proletariátu . Jsou výsledkem celého řetězu bojů a mohou být jen během boje propagována. A proto vidíme, že během boje

severočeských textilníků bude možno provádět tuto linii. Člen stvo to chápe, a když oni hovoří, že třeba především připravit členstvo na novou linii, musíme říci, že chtějí sabotovat boj , neboť jedině během boje můžeme tato usnesení objasňovat

členstvu . Soudruzi, oportunistická pasivita ve straně vedla k to mu, že řada odborů se stala shromaždištěm všech likvidátor 312

ských elementů. Oportunistické vedení nechápalo význam hos: podářských a politických zápasů, a právě proto tato práce byla v nejlepším případě jen resortní prací. Musím ještě po

dotknout, proč nemohly rudé odborové organizace na správné linii vést boj ? Jednoduše proto, poněvadž správně vést odbo rové organizace mohou jen skutečně dobří bolševici-komunis té.

Nemůžeme čekat od sociálních demokratů a likvidátorů a

polofašistických elementů, aby konali dobrou odborovou práci. To nám musí být jasné. Jsou to iluze, kdyby někdo myslil

jinak. Když si myslím , že jednoduše vím, že se vyměnil Zá potocký a bylo dosavadní kolektivní vedení v MVS, že tím na stal obrat v politice v rudých odborových organizacích, neboť

když potíráme Zápotockého ve stranické organizaci a hovoří me, že jeho linie byla oportunistická, když tvrdíme, že jako spolutvůrce historické pravice pracoval na celkem oportunis

tické linii. Likvidátorství nemůžeme povalit tím, že myslíme, že soudruh Zápotocký v odborových organizacích může provo zovat bolševickou práci. Byla to iluze, a to musíme otevřeně říci, a všechny boje, které se odehrály od založení nového ko

lektivního vedení, nám ukázaly ten fakt, že přebudování MVS bylo mechanické. Tím méně byla v život uvedena usnesení

světového sjezdu ROI o nové správné linii hospodářských zápa sů. Musíme zdůraznit, že je iluzí očekávat dobrou bolševickou práci v odborových organizacích od elementů , které nejsou bolševické. Na Slovensku, jak už jsem naznačil v politické debatě , kurs v MVS vedl k tomu, že ve vedení stojí celkem likvidátorské elementy . Soudruzi, viděli jsme sekretáře MVS, kteří byli vyloučeni

ze strany, a slyšeli jsme, že Zápotocký prohlásil: Ten, který byl vyloučen ze strany, může být ještě dobrým odborovým ta

jemnikem . Je to ideologie nesprávná, která myslí, že je možno vést správnou odborovou politiku a k tomu že není třeba mít vůbec komunistické přesvědčení. Tato politika musila vést nut ně k likvidátorství a toto likvidátorství je proto posíleno. Mu

sím uvést případ, že toto likvidátorské nebezpečí není jen u vyš ších funkcionářů, vyšších odborářů, ale i v nižším sboru. Sta vební robotníci, ačkoliv jsou nejsilnější skupinou mezi odboro vými organizacemi na Slovensku, přece stavební sekce MVS

nechce bojovat za stavební požadavky stavebního dělnictva . Předseda Haken přerušuje jednání sjezdu na půl hodiny, o 20. hodině večer .

Po přestávce soudruh Weiss pokračuje: Chyby, jež byly zjištěny ve stávce textilního dělnictva, jsou starého rázu, neboť my v závodech jsme již dávno bojovali

proti těmto chybám . Nemůžeme přece schvalovat, aby sekre táři doporučovali dělníkům spolupráci s reformisty, když vi 313

díme, jakými jsou zrádci. MVS celou svou činnost zahrotil pou ze z konkurenčního stanoviska proti reformistům, hleděl získá

vat členy. A nic více. Přirozeně, že tento konkurenční boj sle doval pouze získání členů, kteří zase obratem z rudých odbo rů odcházeli, když tam nenalezli to, co očekávali, a tak se stávalo to, jak soudruh Kohn říká, že je konstatována velká fluktuace členů MVS . Tato fluktuace se může přičítat jen k re formistické taktice rudých odborů, protože členové neviděli rozdílu mezi reformistickými odbory a revolučními odbory. Při

rozeně je naším úkolem, abychom to napravili. Hlavní pozor nost přitom musíme věnovat mládeži, která hlavně musí být

přitažena k práci. Špatně však se to srovnává s tím , co zde prohlásil zástupce mládeže, že je taková situace, že se jeví zhoršení stavu mládeže. Je potřeba, aby strana, nové vedení

věnovalo větší pozornost otázce, proč ztratila mládež kontakt, a aby se získali mladí pro práci v odborech i v KSČ. Na druhé straně, jestliže tady zástupce mládeže nepřinesl povzbuzení, musíme konstatovat, že soudruzi z německých krajů, kteří pro dělávali stávku, přinesli povzbuzení, neboť se ukázalo, že děl níci k boji pohotovi jsou a že jsou ochotni zápasit. Je při

rozené, že při boji, který mají rudé odbory vést, je zapotřebí správných hesel. Je potřebí skutečně dát se na cestu s těmi hesly a bojovat za jejich splnění. Mluvíme-li o heslech, je nut no připomenout, že musíme stavět také heslo „ Boj proti úko

lovým sazbám, boj proti úkolové práci“. Je zřejmo, že úkolová práce je tím , co dělníka vyčerpává. Okolová práce byla již dřív, ale tak, jak se nyní praktikuje, tím nemožným způsobem, to dělníka úplně vyčerpává. Je třeba vyzvednout heslo, že musí být zahájen boj proti úkolové práci a za největší mzdy. Dále

musíme vyzvednout heslo za volnost projevu v závodech. Až dosud, projeví-li se dělník kdekoliv na schůzi dělnictva, je za to perzekvován, je za to vyhazován ze závodu, dáván na horší práci apod. Toto heslo je třeba probojovat. V závodě tak jako venku je nutno mít volnost slova, aby dělník mohl říci, co cítí,

Myslím, že nebude nikoho, kdo by schvaloval ochranu lik vidátorských elementů v odborech. Toto nebezpečí musí být odstraněno. Ty chyby, které se objevily při stávce textilníků,

objevily by se i v nastavších dalších bojích, ať již při stávkách stavebníků, zkrátka v každém odvětví. Proto je nutno zahájit boj s likvidátorskými elementy. My víme, že při provádění těch nových metod, proti těm reformistickým zrádcům je nutno, aby

revoluční dělníci, poněvadž v té situaci nastane další postup na úkor dělníků, že je povinností strany zajistit dělníkům ochra

nu do nejvyšší míry. Ještě dřív musí být provedena očista v zá vodních buňkách. Není možno v závodních buňkách tak, jak nyní jsou, provádět nové metody boje. Také do závodních vý. borů nesměji být kandidováni lépe placení dělníci, protože tito 314

nemají zájmu na dělnících, kteří jsou hůře placeni. Dosavadní

závodní výbory bylo by možno nazvat jako protiklad závod ním radám , neboť takový výbor považuje za svou prvnější po vinnost radit spiše zaměstnavatelům než dělníkům. Předpoklá dám, že postavením odhodlaných soudruhů do nového vedení strany stane se tato vůdkyní dělnictva a proletariátu. Fäustel, Liberec : Soudruzi! Jestliže dnes zaujímám stano

visko k odborové otázce, to hlavně proto, poněvadž mně zá leží na tom, abych vám podal poněkud obšírněji zprávu o stáv ce v severních Čechách. Jsem oním funkcionářem okresu chrastavského, na který byla hlavně soustředěna pozornost severočeského textiláckého boje. Soudruzi, jestliže dnes sou druh Bolen opětně obhajoval soudruha Sýkoru , že Sýkora měl

pravdu, že příznivá příležitost k stávce nebyla příznivou, tedy to popírám . Dělnictvo severních Čech není v tak příznivém postavení, aby bylo nepochopilo, jak je boj nutný. Naopak ! Ukázalo se, že v naší oblasti došlo častěji k zce la spontánním vystoupením, kde to stálo námahu přivést lidi

k tomu, aby nepřicházeli s takovými jednotlivými stávkami. Naše dělnictvo bylo však na základě chybného vedení ve stra ně, porážky o Rudém dni úplně zklamáno. Chrastavské děl nictvo a právě tak hradecké bylo 6. července na místě. V žád ném jiném území Československé republiky nevedlo dělnictvo

takový boj proti úřadům jako v Chrastavě. Očekávalo, že to, co se stalo v Chrastavě, se uskuteční. Musili jsme se pak dožít

pádu o Rudém dni. Naši dělníci byli pobouřeni tím , říkali, ne důvěřujeme již vedení strany, a nebude -li jiné, neuvede nás ani ďábel do pohybu, abychom šli ještě jednou na ulici. A když došlo k mzdovému boji, muselo se vidět stanovisko MVS, názory o boji, a co především, že se nerozvinuly přípravy boje, jak by toho bylo zapotřebí. Mně samotnému se stalo, že dne 8. prosince konference důvěrníků z Chrastavy a Hrádku se vyslovila k mzdovým požadavkům , a když jsem poukázal na to, že je nutno, že již nyní dělnictvo musí být připraveno na

to, že se musí počítat s těžkým bojem, vystoupili proti mně, poněvadž prý k němu pravděpodobně vůbec nedojde. Tak je samozřejmé, že se dělníci nepřipravují. Nejenom to, byly i chy

by spáchány. Členstvo naší strany a závodní buňky nepraco valy tak, jak by bylo třeba. Pracovaly mnohem lépe a vytrva leji při všech jiných akcích, Rudém dni, 28. říjnu, kdy jsme dostali tisíce dělníků na ulici, než právě nyní k mzdovému boji.

Ale ukázalo se, že dělnictvo vyšlo , a to nejenom v Chrastavě a v Hrádku. Dělnictvo všech závodů v Chrastavě bylo ve stáv

ce. Očekávali, že se boj rozšíří, a to rychle, že se musí rozšířit nejenom v severních Čechách, ale i v Brně, východních Če chách atd. Tento rozvoj trval příliš dlouho, dělnictvo, které stálo před závody, trpělo strašně zimou. Nebylo možné, že 315

by byli vydrželi, naši členové v jistém ohledu selhali, ale je jisto, že boj byl přece skončen. Je vidět nyní vzhledem k postu

pu zaměstnavatelů, že zákazem vybírání v závodech atd ., že nyní vzniklo pobouření mezi dělníky. Prohlašují, že budou opět bojovat, zavolá-li nás strana, bude - li toho potřebí, že všichni

jdou s sebou. Dělnictvo je pobouřeno, ví, oč jde, bude opět na místě, půjde-li o to, aby se bojovalo . Ale, soudruzi, zjednali jsme i v naší straně pořádek, svolali jsme ihned, jak byla stáv ka přerušena, schůze členstva strany, vyloučili jsme ještě téhož

dne vinné soudruhy. Učiníme v Chrastavě totéž, jakmile se

vrátím . Odstraníme všechny tyto živly, které nechtěly otevře ně a poctivě stát v boji. Musíme udělat pořádek nahoře i do le. Učiníme- li to, budeme- li v stavu dostat stranu tam, kde je potřebí, pak budeme s to, abychom boj úspěšně a vítězně vedli. Doleček, Plzeň : Odborová otázka hraje, soudruzi, nejdůleži tější úlohu. Chci se zmínit, jakou důležitost hraje odborová organizace v otázce příprav k imperialistické válce. Je třeba

uvážit a říci, že v MVS je jenom malá část dělnictva organi zována, že větší část dělnictva je organizována v reformistic kých odborových organizacích . A jestli říkám, že odborové organizace budou hrát důležitou úlohu v době imperialistické války proti sovětskému Rusku, vyrůstá před námi veliký úkol,

který spočívá v tom, abychom odpoutali ty masy pracujícího lidu od zrádné politiky reformistických vůdců . Toho docílíme, jestliže pochopíme důležitost tohoto úkolu a jestli v tomto směru napneme všechny páky, aby usnesení IV. sjezdu stala

se majetkem všech našich příslušníků, aby byla vtělena v praxi ve všech hospodářských bojích, aby komunistická strana a ru

dé odbory staly se vůdcem pracujících mas. Soudruzi, je nutno dále si říci, že v této době válečného nebezpečí je třeba, aby

strana obrátila se na velké závody. Chci několika slovy struč ně zmínit se o kapitalistické Škodovce a o snahách kapita

listické Škodovky, a sice o tom, co máme jako příslušníci strany, jako příslušníci rudých odborů v tomto kolosu kapi talistické Škodovky dělat, jaká tam pro nás práce a jaké úko ly nás tam čekají. Soudruzi, jestliže kapitalistická Škodovka pohlcuje jeden kovodělný závod za druhým, jestli sahá i za

hranice tohoto státu , bylo přirozeno, že Škodovka hraje i dnes velkou roli, a jestliže dnes anebo v dřívější době Škodovka začala nebo přikročila k provádění čtrnáctidenní výplaty , vi děli jsme, že okamžitě v ostatních závodech stalo se potom

totéž. A jestliže dnes provádí Škodovka racionalizační meto dy, jestli uskutečňuje racionalizaci v tom směru , že čím dále tím více vykořisťuje za pomoci reformistů dělníky a snižuje odměny za úkolové ceny, jestliže zvyšuje výkonnost dělnictva, jestli se snaží zavádět větší a větší distinkce mezi dělnictvem , jestli snižuje životní úroveň dělnictva, nutno si toto uvědo 316

mit všechno, že to činí za pomoci reformistických vůdců, za pomoci činitelů v závodních výborech a třeba si postavit otáz ku : Jestli byla taktika ta správná. Dívejte se na to, co bude říkat z hlediska usnesení IV. kongresu ROI a VI. sjezdu KI. V r. 1927, když se projevovala nespokojenost, a mohl bych

předložit o tom všechny protokoly krajského výboru, byla vytvořena ve Škodovce jednotná fronta. Jak byl budován akční výbor? Jak bylo zainteresováno dělnictvo, jak bylo podchy ceno? Na jaké kategorie dělnictva jsme se obrátili? V prvé a jsme na vedli pak pomocné dělnictvo , akci, kterou jsme vedli. A teď chci přijít k tomu, co tento

řadě

celý postup , který jsme vedli, a boj proti kovodělníkům , který jsme provedli, znamená ? Uvádí se teď v rezoluci na krajské

konferenci , že krajský výbor ve Škodovce měl špatnou poli tiku, že jsme se neinteresovali o nejhůře placené pomocné dělnictvo . A jestli takové klauzule se dávají do rezoluce , které

nejsou pravdivé, je to do určité míry, co nemůže přinášet stra ně jasno, poněvadž příslušníci strany, závodní výbory a my jsme navazovali na nejhůře placené vrstvy. Chci říci, že je

třeba, abychom konstatovali to obzvlášť , poněvadž o všech otázkách máme uvažovat s rozvahou , mluvit teprve po uváže ní a činit závěr. Jestli tu bylo konstatováno, že skupiny a sou druzi v Plzni, kteří patří ke skupině Jílkově, tuto politiku ve

Škodovce prováděli , ano, já se k tomu hlásím , nestydím se, jsem přesvědčen a prohlásil jsem před zástupcem Komunis tické internacionály, že tento postup byl správný, že na tomto postupu chceme pracovat a že chceme připravovat naše pří slušníky strany a veškeré dělníky, aby splnili svůj úkol. Klíma, Zakarpatsko : Soudruzi, již v prvé řadě denního pořa du bylo zde uvedeno, jakých oportunistických chyb byli jsme svědky na Zakarpatsku, bylo zde mluveno o diferenciaci pra

cujících mas na venkově, bylo zde mluveno o požadavcích a jich splnění. Bylo zde mluveno o chybách v národnostní otáz ce, bylo zde mluveno o chybě mé, která spočívala v revoluč ním významu národnostní otázky na Zakarpatsku . Tyto chyby nejsou plným obrazem politiky strany na Zakarpatsku, jež ne měla žádné třídní linie, jež namísto toho , aby vedla do boje proletářské elementy, celá naše politika byla pod vlivem ma loměštáckým. Na Zakarpatsku se stalo, že vedoucí soudruzi

kraje neměli naprostého jasna, že městský proletariát musí být jádrem naší činnosti. Vyskytly se názory, že jádrem má být proletariát vesnický. Vyskytly se dokonce názory, a to u vedou cích soudruhů, že jádrem našeho hnutí na Zakarpatsku má

být střední rolnictvo, vesnická chudina, poněvadž tím , že má svůj majetek, je méně vydána útokům buržoazie. Takové ne možné názory vyskytly se na Zakarpatsku. Spočívaly na napro stém přehlíženítoho faktu, že na ukrajinské vesnici máme ob 317

rovskou masu zemědělského dělnictva, která svou početností se vyrovná vesnickému rolnictvu . Na tomto základě vyrostla politika, která neměla žádného zájmu na odborové otázce. Za

starého vedení dělnický živel vůbec neexistoval, ani městský proletariát, tím méně pro ně existoval proletariát vesnic, čehož důsledkem bylo, že v našich organizacích je nepatrná část ves nického proletariátu, že jsou tam rolnici, ba někde i kulaci.

Teprve nové vedení musilo si vzít do práce vypracování linie pro práci mezi tímto proletářským elementem na našich ves nicích, který jedině dává záruku pro naše hnutí, který je jedině

opravdu revoluční, který je opravdu schopen tyto úkoly, jež jsou na Zakarpatsku, které na jedné straně hraničí se So větským svazem a v ostatních stranách je obklopeno zeměmi

fašistické diktatury , splnit. Tyto úkoly jsou obrovské. Bylo nutno překonat řadu obtíží. Právě proto, že máme co činit

se zemědělskými dělníky, máme co činit s celou řadou feudál ních zbytků, neboť toto zemědělské dělnictvo je vypláceno naturální mzdou. Tito zemědělští dělníci nedostanou za celou dobu své práce ani korunu mzdy.

Tito dělníci, kteří musí z vršiny jít pracovat do nížiny, do stanou celou část své mzdy vyplacenou v naturáliích. Tyto na turální mzdy jsou velkou překážkou k sjednocení boje děl

nictva. Zase musily být potírány názory, které byly, že není

možno proti naturálním mzdám vystoupit, že mámese pokoušet vést boj právě na základě naturálních mezd. Musili jsme po

tírat takové názory, které se jevily v tom smyslu, že u nás není možno zemědělské dělníky odborově organizovat. Ptali

jsme se, proč. A dostali jsme takovouto odpověd : poněvadž jsou příliš zbídačelí. Tedy přílišné zbidačení bylo důvodem, abychom nemohli jít mezi tyto zemědělské dělníky a mezi nimi odboro

vě pracovat. Tato linie staré práce nabyla takových forem, že v roce 1924, kdy jsme měli ovlivněno 40 procent obyvatel Za karpatska, že v této době neměli jsme ani jedinou skupinu zemědělských dělníků, neměli jsme ani jedinou skupinu les

ních dělníků, že hnutí odborové bylo omezeno výhradně jen na město a na nepatrnou část toho průmyslového proletariátu . Proti této staré linii, která se takto projevila, která dovedla stranu k takovému stavu , která má vinu, že strana v době 4 let ztratila 50 procent svého vlivu, proti tomu musíme vést boj .

Musíme všechny bolševické elementy strany soustředit na ta kové věci, jako je práce odborová, která je u nás velice slabá. Chceme-li tyto získat, nezbývá nám nic jiného, než aby strana

přímo ve všech věcech byla v této práci prováděcím orgánem. Základ naší práce na Zakarpatsku byl již vytyčen docela jas

ně, a můžeme říci, jestliže jsme si rozdělili práci, připravili jsme si řadu schůzí, připravujeme celou řadu schůzí dělnictva zemědělského, lesního, žňového, pracujeme mezi dělnictvem vi 318

nařským , jestliže se nám podaří tyto požadavky propagovat, jestliže se nám podaří získat všechny ty dělníky, vidime již výsledky té práce, již vidíme, že vliv strany na tyto proletár ské vrstvy, které byly pod vlivem agrární strany, náš vliv se

zvedá, strana získává. Jedině správnou politikou na vesnicích je nám možno, abychom na základě hospodářských bojů, aby

chom na tomto základě vytvořili zdravé proletářské jádro na vesnici, jedině tím budou splněny úkoly, jež stranu na Zakar patsku čekají.

Pevarová, Bratislava (mluví madarsky, překládá Weiss ) : Líčí poměry v tamějších textilních továrnách . Mzdy jsou sníženy

a racionalizační metody uplatňují se plně. Např. v závodě byl systém , kde při jediném stroji pracovalo 4 až 5 dělnic. Ted

pracuje jenom jedna. Při pomocných dělnících, pracoval- li jeden až dva, pracuje jeden. Tyto racionalizační metody vy

volávají v továrnách stávkové spontánní hnutí, stalo se, když se zaváděl nový systém, že dělnice spontánně vstoupily do stávky, sekretář textilní sekce Machr zastával názor, že masa

je pasivní, ale nebylo tomu tak. Stalo se, že byla smlouva tex

tilní vypovězena. Sekretář nic nedělal, a když sekretariát stra ny volal ho k odpovědnosti, slíbil, že dodrží všechna usne sení IV. sjezdu ROI. Když odešel ze sekretariátu , prohlásil, že se nepodrobí diktátu strany. Jen na nátlak dělnictva svolal závodní schůzi, tam byly zvoleny akční výbory, které nebyly mobilizovány v průběhu další akce. Vzdor tomu, že propukly

stávky spontánni. Především je nutno vést boj proti likvidá torům , a jen takovým způsobem můžeme vést všechno dělnic tvo do boje.

Soudruh P., Plzeň: Chci navázat na řeč soudruha Gottwalda, který říká, že hlavní úkol strany je stupňovat hospodářské boje až do bojů politických. Chceme-li tento cíl splnit, je za

potřebí, abychom vytvořili v odborových organizacích MVS frakční přípravy . Frakční činnost v minulém období nebyla

na takové úrovni, na jaké měla být. Byla špatná. Chci to pro kázat na tom, co se stalo v plzeňském kraji. Přesto, že frakční komise byla utvořena, nepodařilo se nám frakčně věci pro sazovat. Například při volbách do závodního výboru do Ško dovky nepodařilo se nám frakčně prosadit tu kandidátku,

kterou krajský výbor usnesl. Nebyla dostatečná příprava frakč ní a prosazena byla taková kandidátka, která nám nedávala

záruku, že politika strany půjde správně, takže ani taktika nemohla být správná, když kandidáti nebyli takoví, jaké stra na by mohla potřebovat. Vinu vidím v tom, že se frakčně ne

pracovalo . Jiný důkaz: Na sjezd MVS podařilo se prosadit de legáta , příslušníka , který vůbec není členem strany, který byl vyloučen pro nepřátelské chování se ke straně. Tento člen

byl zvolen vzdor tomu, že v samotné skupině je několik čle 319

nů KSČ, bývalých členů krajského vedení. To je ukázka, jak strana si málo hleděla frakční práce. Přímo vidíme v tom, že takoví pracovníci, jejichž stanovisko se neosvědčilo, strčili se do odborů, že tím se považovaly odbory za takové kremato rium, kam se dovážely spálit ty politické mrtvoly. Dělníci ří

kali: vždyť vy jste stejní jako ti sociální demokrati. Je vidět, že ztrácíme kontakt s masami přesto , že do závodů je tolik

dělnictva přibíráno. Vidíme to na Škodovce. Dnes, kdy je ne bezpečí imperialistické války, nemáme takovou organizaci, které bychom mohli použít při vypuknutí nebezpečí války a mohli zavolat naše příslušníky, kteří by se postavili do boje proti novému imperialistickému vraždění. To je chyba, to je

důsledek té nedostatečné práce. Bolen říkal tady, že heslo zvýšení mezd je prázdné heslo. Ano, bylo by prázdným , kdy by nebylo vážně míněno, že se bude provádět. Pak by to bylo prázdné heslo. Dělníci by na to také tak pohlíželi. Dáme-li heslo zvýšení mezd, tak musíme za něj bojovat. Kdyby Bolen přišel do bezprostřední blízkosti dělníka a říkal mu : „ Tak, Pepíku, budem žádat zvýšení mezd, “ řekl by mu ten dělník,

že je to správné, a neřekl by, že je to nesprávné. K doslovu chci říci poznámku k řeči soudruha Dolečka a musím kon statovat, že Doleček neměl právo mluvit jménem plzeňské de legace, celá delegace odsoudila politickou linii starého vedení,

odsoudila ji krajská konference, může tedy soudruh Doleček říkat, že plzeňské krajské vedení mělo správnou linii. Plzeň ská krajská konference odsoudila nesprávnou taktiku plzeň

ského kraje, neboť byla špatná, jak to bylo vidět ve volbách do haléřového fondu , kde jsme ztratili hlasy a nezískali ani

jediný hlas. Je nutno se pozastavit nad tím, že 3000 dělníků nevolilo, že dělnictvo nedůvěřovalo nám, protože vidělo, že se nelišíme od sociálních demokratů. Je nutno, abychom naši

taktiku změnili, abychom ty 3000 dělníků, kteří nevolili, znovu podchytili. Věřím, když provedeme správnou taktiku ve ško

dovce, že se nám podaří získat sympatie, a že k válce, podaří se nám strhnout masu na naši ruji, abychom nešli po té cestě dál, jako jsme neboť kdybychom nešli tou cestou, tak bychom

když dojde stranu. Va šli předtím, masy úplně

ztratili.

Toman, Hradec Králové : Jako jeden z účastníků a aktivních

činitelů textilního dělnictva východočeské oblasti nabyl jsem během boje dvou poznatků, které, myslím, jsou určité plus. Oč šlo při přípravách boje textilního dělnictva ? Šlo nám

o to, abychom na bojích tohoto dělnictva zainteresovali nej širší masy, aby boj textilního dělnictva nebyl izolován a loka lizován na toto průmyslové odvětví, aby na tomto boji byla zainteresována celá dělná třída. Šlo o to, abychom ve veřej ných schůzích zpopularizovali boje textilního dělnictva, aby 320

chom zformulovali požadavky

a

určili

taktiku

hospodár

ských bojů. Je otázka, zdali jsme tento úkol splnili. Můžeme konstatovat, že tento úkol nebyl dobře splněn a že propříště těmto přípravám nutno věnovat více pozornost. Zklamal vý sledek schůzí, schůze veřejné v takové oblasti, jako je Parník, kde je zaměstnáno na 1500 textilních dělníků, z nichž dosta vilo se 43 účastníků. Naproti tomu v Úpici při tomže počtu dělnictva dostavilo se na schůzi 500 dělníků. Když jsme vy

šetřovali příčiny neúčasti na těchto schůzích, zjistili jsme, že to byla sabotáž funkcionářského aktivu. Při dokonalejších pří pravách dosáhlo se na schůzi veliké účasti, o čemž svědčí Doudleby, Úpice, Nový Bydžov, kde bývala účast 50 až 60 a kde na program otázka textilního boje dostavilo se na schůzi 250 osob. Je ovšem otázka, zda na těchto schůzích opravdu tyto požadavky zpopularizovány. Musím ovšem

osob tuto byly říci,

že volba mnohých instruktorů k provádění tohoto boje byla neštastná. Někteří soudruzi postrádali primitivního poznání o podstatě boje tohoto dělnictva. Byl jsem na schůzi, kde byl delegován soudruh Dědič, který

neměl ponětí o obsahu textilního boje a musil být v posled ních chvílích informován. Nebyly mu známy ani požadavky, jaké textilní dělnictvo klade. Na druhé schůzi byl soudruh

Haken , který měl velmi pěkný referát, na schůzi byla velká účast, každý čekal, co bude o tomto boji vyloženo, aby se děl

nictvo solidarizovalo s tímto bojem. Haken řekl několik pau šálních slov, ve kterých nebyla zpopularizována linie hospo dářských bojů, a tak z této schůze dělníci rozcházeli se s krajním roztrpčením. Třeba věnovat větší péči přípravě, aby instruktoři byli úplně informováni. Jako minus na důvěrných schůzích setkali jsme se s tím, že když jsme pozvali dělnic

tvo organizované v MVS, že důvěrníci dělnictva nevyřizovali nic, že bude schůze, a dělníci si stěžovali, že o schůzi ne věděli. Poznali jsme, že tato sabotáž byla ze strany funkcio

nářského aktivu prováděna. Právem poukazujeme na to, že v našich bojích proti kapitalismu narážíme na reformismus, že

mezi námi a proletariátem stojí zed reformistů, kterou mu síme prorážet, a stejně tak sabotáž funkcionářského aktivu, aby požadavky textilního dělnictva dospěly k uskutečnění.

Kejř, Kladno : Soudruzi, jedním z velkých nebezpečí v odbo rové otázce je ta okolnost, že dosud velká část odborových funkcionářů nepochopila a nedovede pochopit, že každý hos podářský boj je současně také bojem politickým. Soudruzi,

ta okolnost zapříčiňuje mezi námi, že my máme skutečně na še hnutí rozštěpeno na dvě půlky. Myslím ten, kdo chtěl se učit, že ten, kdo chtěl poznat, je-li pravdou to, jak mnohými

funkcionáři je tvrzeno, že nemáme práva, že nemáme takovým způsobem zasahovat do odborového hnutí, mohl se přesvědčit 321

ze všech okolností, že zaměstnavatelé okamžitě dovedou to odhadnout a dovedou pochopit, že každý hospodářský boj je politickým bojem . To proto , že proti nám postaví politickou mocenskou moc, kterou mají po ruce. My v kladenské hor

nické stávce přesvědčili jsme se o tom. Přesvědčili se o tom soudruzi, když vstoupili do boje, zrovna tak jako textilní děl

níci, jak do těchto bojů zasáhl státní aparát. Je to pro nás nebezpečí, když to naši funkcionáři nechápou. My se musíme

po této stránce naučit přesvědčit každého jednoho jako dru hého funkcionáře, že každý takový boj je bojem naším . Po této stránce musí být vykonáno mnoho na našem odborovém útvaru v rámci MVS. Já mám za to , že jistě IV. sjezd ROI nám ukázal, jasně nám narýsoval cestu , po které se máme

ubírat. Soudruzi, v těchto okamžicích je mnoho těch, kteří ne chtí tomu věřit, kteří nechtí tomu přikládat víru . Soudruzi, učí nás tu druzí, že bychom měli vykonat to, co je naším pří kazem. Naši funkcionáři brání se nám v přestavbě na závo dech. A co vidíme ? Zatímco naši funkcionáři brání se přestav

bě na útvary na závodech, dělají tak zaměstnavatelé pomocí svých národně demokratických fašistických organizací, které

jsou v posledním čase na závodech ustavovány. Zaměstnava telé vším možným úsilím usilují o to, aby na závodech roz

předlisíť jich náhončích, lidí, kteří na závodech mají ovlivňo vat dělníky. Z toho musí být poučení, že musíme chtě ne chtě proti všem těm, kteří jsou proti nám, jak v otázce racio

nalizace, že budeme musit vybudovat nejlépe vybavené orga nizátory, důvěrníky, všechno na závody, poněvadž se nám uká že, že musíme mít co možno nejlépe závody vybudované. Fischer, Karlovy Vary : Soudruzi! Události ukázaly, že od borová otázka je v popředí našich úkolů. V periodě zostře ných rozporů vyniká politický charakter tohoto boje pro letariátu proti buržoazii vždy víc a víc. Zároveň pozorujeme však osobní znovutvoření mas. Slyšeli jsme nyní v politické debatě o nebezpečnosti oportunismu zvláště v odborech . Sou druzi, chci učinit jen několik poznámek o praktických úko

lech odborů. Je přímo výsměchem, jestliže zde soudruh Bo

len žádá na sjezdu strany, aby soudruzi vždy jen obhajovali soudruha Jilka. Tož musím jako dělník prohlásit, že je to po litická komedie, že to lze žádat nejvýš na politickém nemluv něti, ale ne na vůdci.

Když soudruh Bolen žádá, abychom se pokoušeli je o tom přesvědčit, tedy to nepokládáme za nutné. Jestliže soudruh

Bolen vyjde do západočeské oblasti a prohlásí, že 20 % zvý. šení mezd je zbytečné, tedy, soudruzi, není nám potřebí, aby

chom se pokoušeli přesvědčit soudruhy, nýbrž to přenecháme dělnictvu , ať jde ven, dělnictvo jej přesvědčí o správnosti li nie. Nyní k rozhodující otázce. Uvedl jsem již, že v odborech 322

se zvláště vyskytlo nebezpečí oportunismu. Různé oportunis tické živly jsou známy. Reformismus v souvislosti s kapitalis mem, zaměstnavateli cítí se ohroženým a pokouší se o kovo

dělníky ( rotavský případ ). V březnu má projit rámcová smlou va této dělnické kategorie. Jestliže se již nyní pokoušejí ovliv nit špičky odborů v tomto ohledu, že mají být reformisté nu ceni společným jednáním, tj., že špičky, reformisté, živly jako Nádvornik atd. se pokoušejí vydat nás reformistům, aby celé dělnictvo bylo ještě více spoutáno v hospodářských bojích.

Jestliže dělnictvo ještě v této první periodě roztržky nedoved lo použít potřebné formy opatření, tedy tak tomu nyní bude

tim vice, dostává- li směrnice, jak je zde předkládá soudruh Bolen. To již nejsou reformistické metody, neboť i tam by byl vyloučen. Vidíme tedy, že můžeme bez starosti a s velkou dů věrou hledět vstříc našim novým úkolům, že jsme v stavu zjednat jasno. Sjezd strany je dnes pověřen vše shrnout. Dů kazem pro vše uvedené je, že racionalizačními snahami se

dospělo chybným stanoviskem soudruhů k tomu, že dnes ra cionalizací v železárnách v Rotavě a Nejdku se vyrábí v 6 ho dinách víc než dříve v 8. V důsledku racionalizace se refor

mistům za pomoci komunistických funkcionářů MVS podařilo provést tuto racionalizaci, takže dnes kvalifikovaní dělníci v těchto závodech vydělávají v 6 hodinách 220 Kč. To je ko

rumpování za podpory komunistických funkcionářů. Zjistíme li to, vidíme, že podminování kapitalismu pokročilo tak dale

ko, že inženýři Škodových závodů tam pracují, že objednáv ky z Kladna ( pancéřové desky ) jsou obstarávány v Rotavě. Odborové práci musíme věnovat zvláštní pozornost. Vůbec

můžeme vidět, že je to naším úkolem. Sjezd strany přinese rozhodnutí, aby byla ukázána cesta, abychom měli nové ve dení, cílevědomé vedení, abychom pracovali k bolševizaci, na

výstavbě závodních buněk, a musíme vycházet z úsilí, aby přišlo v úvahu jen levé vedení, které by mělo osudy dělnické ho hnutí v rukou.

Haken : Ještě je asi 4 nebo 5 řečníků, a myslím , že je nyní

přijatelný návrh, který mi byl dodán, aby debata byla skon čena a přikročilo se k závěrečnému slovu. Schvaluje se.

Závěrečné slovo k otázkám reorganizace rudých odborů Soudruh Kohn: Soudruzi, chtěl bych použít těch 15 minut,

které mám k dispozici k doslovu, abych poukázal ještě jednou 323

na povinnosti, které máme před sjezdem MVS, jeho sekcí a

svazů samostatných , abych poukázal na veliké nebezpečí, které

nám hrozí v těchto svazech, nenapneme-li všechny síly komu nistů v těchto svazech, abychom vliv svůj zajistili a zvýšili na sjezdu co nejsilněji svoje pozice. Dnešním dnem rozesílá Sýkora cirkuláře na všechny skupiny

textilní sekce ( fuj ! ) , ve kterých upozorňuje na to, že došlo ke konfliktu polbyra a představenstva sekce z toho důvodu, pro tože polbyro po prohrané stávce v severních Čechách žádalo od představenstva textilní sekce,aby proklamovalo ihned bez

výhradně stávku ve východních Čechách, v Praze a na Brněn sku . To je naprostá lež. Polbyro nežádalo, aby byla ihned

proklamována stávka, nýbrž aby bylo pokračováno v přípra vách ku stávce. V tomto cirkuláři se současně mluví o tom, že prý není žádný odboj proti straně, neboť několik lidí ne představuje stranu , to znamená, že odpovědné vedení strany není považováno za stranu a pravděpodobně Sýkora po sjezdu

řekne, že i sjezd je jen několik lidí. Musíme počítat, že ko munisté budou musit napnout všechny síly, abychom vykonali

vše, co je nutno . Zítra v průběhu sjezdu budeme mít o tom zvláštní poradu zejména se soudruhy textilníky a doufám , že se v tom případě, když skutečně napneme všechny síly, dá mnoho vykonat. Vidíme to nejlépe ze zprávy, která nám dnes došla z Moravy, pokud se týče přípravy sjezdu dřevodělní ků. Dostali jsme dnes zprávu, že byla konána konference

v Krásné nad Bečvou na Moravě, a sice, že to byla konfe rence skupin Valašska, Hrozenkova, Ostravy, Přerova, Valašské ho Meziříčí a Studénky, Kopřivnice a že na této konferenci bylo usneseno, že tyto skupiny budou prosazovat návrh na připojení svazu dřevodělníků k MVS a že žádají, aby ihned byla svolána zemská konference moravská, a nebude - li, že ji

svolají samy. Vidíme, když v tomto směru síly napneme, ne chá se mnoho docílit. Má nám tento postup těchto soudruhů z těchto oblastí být pobídkou, abychom i v ostatních oborech k tomu pracovali, a máme vyhlídky nejen ve svazu dřevoděl níků, nýbrž i v ostatních sekcích MVS , že docílíme toho, co

je nutno. Na druhé straně musíme počítat s tím, že nyní, kdy Sýkora odhodil škrabošku a když chce a otevřeně postupuje proti nám, že už nebude mluvit o tom, že uznává formálně

usnesení IV. sjezdu ROI, že budou zvedat hlavu ti, kteří ma névrovali a říkali, že jsou ochotni se s námi dohodnout. Víte,

že spor u lučebníků byl řešen prozatímně v komisi sestavené ze sekce lučebníků a představenstva MVS za součinnosti EKI. Tam bylo dosaženo dohody ve všech sporných otázkách, tam

v organizační otázce nejen bylo docíleno dohody, nýbrž přesto, že tam zástupci lučební sekce mluvili proti všem otázkám 324

stávkové strategie, přesto, že ani Černý, ani Nádvorník s námi nesouhlasili, ku konci hlasovali pro rezoluci, v níž jejich sta novisko prohlášeno bylo za chybné, a prohlásili, že budou po

stupovat ve smyslu usnesení ROI. Ale po této komisi měli jsme už poradu všech vedoucích resortů ze všech sekcí, kde měl být předložen plán, jak budou vedeny nyní jednotlivými sekce

mi hospodářské akce v jednotlivých úsecích. Tam přišel zá stupce lučební sekce soudruh Černý a jeho plán byl takový:

Budeme nejdřív jednat s reformistickými organizacemi a bu deme hledět se s nimi dohodnout. •Nedohodneme - li se, bu

deme je nutit. To byl plán po tom všem, co jsme celý týden projednávali v komisi, kde oni odsoudili tento postup a přesto

přišel Černý znovu s tímto plánem. Chci uvést případ týkající se cementářského dělnictva v se verních Čechách, v závodu, kde máme dominující postavení.

A co vidíme? Že i v takových závodech jdou se radit s re formisty na oficiální poradu, že se tam s nimi radí a doha dují, že se sejdou se sekretáři všech organizací, aby vypraco vali požadavky a vedli dále společné akce. Když jsme se o tom

dozvěděli a volali

je k odpovědnosti a upozornili, že musí

být konec tomu, aby se dělala rezoluce a aby se považovala za prázdný kus papíru, silně se bránili, ale ke konci pro

hlásili, že se podrobují. Jak se podrobují, dostali jsme do klad. Nádvorník poslal do Berouna ( kde se o ty závody jedná ) dopisy, které tu přečetl soudruh Pech. Tyto dva dopisy tedy znáte. V těchto dopisech, v jednom se praví, že má se 18. ko

nat porada, že tam přijdou zástupci odborového oddělení, že tam přijde zástupce ROI. Nám se neřeklo ani slovo. Jenom proto, že ví, že jsou tam soudruzi, kteří by nepřistoupili na

to, aby se konala porada bez zástupce MVS a ROI . Proto tam oznamuje, aby tam svolali funkcionářský sbor, nám zataji tu

věc a jdou tam sami. Současně pošlou druhý dopis, kde píší: postarejte se, aby tam přišli naši lidé, kde píší, polbyro nás chce tlačit do boje jako textilníky a vy musíte pomáhat, aby bylo dodrženo stanovisko, které pozůstává v tom, že má být postupováno tak, jak bylo postupováno celá léta, a o čem jsme řekli, že to neodporuje pouze usnesení IV. sjezdu, nýbrž všech sjezdů ROI, že se nejedná pouze o chybné provedení taktiky jednotné fronty, ale o reformistický postup nezahale ný a nezkresleny .

Tak se dodržují úmluvy, které jsme učinili v komisích , a proto je nutno, abychom si uvědomili, že nemůžeme se spolé hat na takové úmluvy, musíme počítat s tím, že ve všech sek

cích likvidátorské elementy budou postupovat podle jednot ného plánu, a proto máme povinnost, abychom podle jednot 325

ného plánu připravili sjezd MVS, abychom sjezdy sekcí ideo logicky ovládli, abychom se postarali o to, by tam mohl být nastolen nový kurs, jehož podstatnou součástí je též reorga nizace MVS .

Závěrečné slovo k debatě o odborové otázce Soudruh Slánský: Soudruzi, soudružky! V diskusi řekl jeden debatér, že není dobře, že při projednávání odborové otázky stojí v popředí tolik otázka boje textilního dělnictva. Já se domnívám, že právě veliký zájem, který vzbudil boj textilního

dělnictva, a zkušenosti tohoto boje jsou velikým poučením naší diskuse na sjezdu. To proto, poněvadž, jak již bylo ře čeno, boj textilního dělnictva má historický význam , že poprvé byla uplatněna prakticky správná linie strany. Ti soudruzi, kteří vykládají, že opozice jen mluví o nové linii, o obratu

doleva pouze v slovech, nyní na boji textilního dělnictva mohli vidět, mohli se poprvé v praxi přesvědčit o obratu doleva . Otázka textilního boje byla prováděna podle usnesení IV. kon gresu ROI a VI. KI, poněvadž v textilním boji byla uplatněna linie těchto kongresů. Dnes vystoupil zde soudruh Bolen, aby

se hájil proti tvrzení, jako že on stoji na stejné likvidátorské platformě, na jaké stojí Sýkora. Bolen dokazoval, že tomu tak není. My se domníváme, že tento důkaz soudruhu Bolenovi se nezdařil, Bolen neodvolal svá tvrzení, která pronesl ve vče

rejší řeči, tvrzení, že v základních otázkách je na stejné linii se Sýkorou. Bolen ve včerejší řeči uvedl toto : že nebyla situa ce pro boj, že nemělo se jít do boje a že linie nového vedení

vede ke zkáze strany. Z těchto tvrzení, která ve své včerejší řeči soudruh Bolen přednesl, v dnešní řeči neodvolal ani slo

vo. To nám dokazuje, že Bolen stojí na stejné platformě jako Sýkora. Nejen to, ve své řeči Bolen přidal k tomu ještě ně co. Bolen ve své řeči prohlásil, že levá opozice postupuje

mechanickými metodami, že nepřesvědčuje, a ukončil tím , že se již ukazuje, jakými metodami bude pracovat nové vedení, a že se tímto postupem zastrašit nedá . Tato slova soudruha

Bolena nejsou ničím jiným nežli jako opovězením boje nové mu vedení. My musíme s největším rozhořčením tento tón

řeči soudruha Bolena odmítnout a musíme prohlásit, že se tímto opovězením boje soudruhem Bolenem také zastrašit ne dáme. Prohlašujeme, že budeme přesvědčovat každého dělní 326

ka, každého dělnického funkcionáře, který má nesprávné ná zory, a že ho nebudeme házet do jednoho pytle se Sýkorou.

My prohlašujeme ale, že nebudeme přesvědčovat Sýkoru, ani nebudeme přesvědčovat soudruha Bolena, poněvadž víme, že

by to bylo marné; jestliže soudruh Bolen se chce přesvědčit, musí tak učinit sám. My ho neházíme do jednoho koše se Sý korou, protože Bolen do toho jednoho koše vleze sám. Nyní k diskusi. Jestliže o prvním bodu bylo v diskusi ře

čeno, že příliš velká pozornost byla věnována dřívějšku, kriti ce chyb, a ne budoucí práci, my oproti tomu musíme říci, musím konstatovat, že se zde věnovala značná pozornost otáz

kám, které stojí před stranou na poli odborové práce. Musím konstatovat, že soudruzi provedli přísnou sebekritiku, že to byli zvláště soudruzi z libereckého kraje, kteří prožívali boj

textilního dělnictva a provedli sebekritiku svých chyb. To je velmi důležité, poněvadž si musíme uvědomit, že nové vedení může jen tehdy pokračovat ve správné cestě, jestliže bude

vždy po všech bojích provádět nemilosrdnou sebekritiku, jest liže nebude se dopouštět těch chyb, kterých se dopouštělo staré vedení.

Několik slov o chybách, které se staly ve stávce liberecké ho textilního dělnictva. Bylo chybou, že během boje byla ne

dostatečně popularizována protiracionalizační hesla, že stávce nebyl dán dostatečný masový charakter a že nebyla věnová na dostatečná pozornost velkozávodům. Konečně těžká opor tunistická chyba stala se tím, že naši soudruzi neučinili všech no, aby se pokusili boj rozšířit, rozšířit boj, který vcházel do

nové fáze, přesunout ho na novou platformu, na dílčí boje, aby byl organizován tak, aby byl spořádaný, aby byl organi zován tak, aby se nestaly ty chyby, které jsme viděli nyní. Je konečně třeba, aby strana v nynějším okamžiku si uvědomila

úkol, který bezprostředně stojí před stranou a vyplývá z dneš ní situace, zvláště aby si uvědomila, že dnes stojíme v boji textilního dělnictva, že máme za úkol boj tento organizovat, že máme za úkol podepřít ty boje, které se vedou v jednotli vých závodech na Liberecku, a že je třeba těmto bojům, které

se vedou prozatím za zpětvzeti funkcionářů, dát protiraciona lizační požadavky, aby na Liberecku byl organizován brzký

boj, který bude nutnější tím více, že zaměstnavatelé tento boj ohlašují vypovězením smlouvy. My si musíme uvědomit, že kovodělném průmys v jednom z nejdůležitějších odvětví

lu – stojíme před mzdovým hnutím, kde toto mzdové hnutí počíná, že musíme vykonat včas všechny přípravy. Je nutno, abychom v tomto mzdovém hnutí šli správně, abychom pře .

kazili reformistům jejich snahu, aby opětně zmařili boj ko

vodělníků nějakou drahotní výpomocí. Víme, že počíná mzdo vé hnutí v průmyslu hornickém , sklářském a jiných odborech. 327

Je třeba si uvědomit, že před stranou stojí tyto úkoly , a je nutno vypracovat konkrétní plán vzhledem k jednotlivým ob vodům , ba i vzhledem k jednotlivým závodům, jak uplatňo vat nové metody taktiky a strategie hospodářských bojů. Zvláště přípravě akčních výborů je nutno věnovat velikou po

zornost. Otázka přitažení mládeže, nekvalifikovaných dělníků, méně placených dělníků, přitažení žen, to jsou velmi důle žité otázky, je nutno jim věnovat velkou pozornost. Je nutno

věnovat také pozornost fašizaci na závodech, fašistickým ban dám, organizovat boj za vyhlazení fašistických band ze zá vodů, orientovat se na velkozávody, které mají veliký vý znam , jak nám právě ukázal boj textiláků na Liberecku, jaké chyby na tomto poli mohou být přímo osudné pro výsledek

boje . Je třeba, soudruzi, říci, v jaké situaci se nalézáme. To bude boj proti oportunistickým likvidátorským elementům jak ve straně, tak i v rudých odborech, kde se nalézáme v takové situaci, kdy stojíme před sjezdem MVS, před sekčními sjezdy

a stojíme v situaci před pučem v sekcích MVS . Vidíme tu ta kové Sýkory, Haise a Nádvorníky. Je nutno učinit vše, aby takové likvidátorské elementy byly potřeny. Je nutno si uvě domit, že nejlepší způsob boje proti těmto likvidátorům musí být velká ideologická přesvědčovací kampaň uvnitř členstva MVS, zdůraznění metod boje při příštích akcích, boje, který strana povede po správné linii, neboť víme, že právě v akci za pomoci širokých mas, jejichž bojovná vůle neustále vzrůstá,

které přicházejí k protiofenzívě, že za pomoci těchto sil může strana překonat nejlépe oportunistické a likvidátorské ele menty, že průběhem boje musí pro stranu vyrůst nové živly, že strana musí je vyzvednout ze řad nekvalifikovaného a mla dého dělnictva, z těch živlů, které se ukáží jako nejbojovnější, nejrevolučnější. Strana musí obrátit svoji pozornost na pole odborové, musí komandovat svoje nejlepší lidi, bolševické pra covníky na úsek odborové práce, aby tam stali se vedoucími. Strana musí podniknout veliký boj proti všem oportunistickým a likvidátorským elementům , musí splnit onu parolu: Vyčiš >

tění všech vedoucích frakčních orgánů od oportunistických

a likvidátorských elementů, poněvadž bez vyčištění oportunis tických a likvidátorských elementů ve vlastních řadách není

možno zvítězit a nemůže strana splnit svůj úkol organizo vání revoluce.

Zpráva mandátové komise Soudruh štastný: Mandátová komise při své práci byla si vědoma historického významu tohoto sjezdu, na kterém vítězí 328

levá bolševická opozice a na kterém přebírá vedení strany do svých rukou. Považovali jsme za svou povinnost nejen me

chanické přezkoumání mandátů, nýbrž vypracovat o celém složení sjezdu zprávu , aby bylo zjevno, jaký byl sjezd, který

usnesl nové směrnice, jaký byl sjezd, který volí nové vedení. V průběhu boje leve opozice s likvidátory všech odstínů jsme se přesvědčili, že tito soudruzi se nebudou vyhýbat ani ta kovým metodám, které nebudou vylučovat ani pomluvy o tom

to sjezdu, že tento sjezd neodpovídá složení celé strany a že na tomto sjezdu nerozhodovali dělníci. Mandátová komise za

bývala se za prvé vypracováním zprávy o složení sjezdu, za druhé prozkoumáním mandátů, za třetí odvoláními ohledně vyloučení ze strany. Jaké je složení V. sjezdu ? Na sjezdu mělo být přítomno

127 delegátů s rozhodujícím hlasem. Z toho připadá 15 man dátů mládeži. Sjezdového jednání zúčastní se celkem 124 de legátů, čili V. sjezd vzdor veškerým obtížím se sešel úplně. Schází pouze 3 delegáti, Kneschke za VI . kraj, který zde byl prvý den, ale musil kvůli stávce textilní odjet, Kortyal, Bra tislava, a Szabó z Košic. Tyto kraje neuplatnily nároků na náhradníky za tyto delegáty, a proto tyto mandáty zůstávají prázdné .

S hlasem poradním ( členové ústředního výboru , vedoucí re daktoři a krajští sekretáři ) mělo být přítomno 56 delegátů . Z těchto 56 zúčastní se 52. Není přítomen soudruh Kraus,

který se nachází ve vězení, Šmeral, který je v Moskvě, se omluvil, Rács, který je nemocen, a Hais, člen polbyra, který se nedostavil a ani neomluvil . ( Výkřiky . )

Hosté na sjezdu nejsou. S ohledem na mimořádné okolnosti,

za jakých se sjezd koná, usneslo se polbyro, aby hosté nebyli připuštěni. S ,,Právem lidu“, které píše, že se strana bojí děl níků na galérii, polemizovat není třeba. Mimo delegacije

47 soudruhů a soudružek , technických sil a pořadatelů. Cel kem účastní se tedy sjezdového jednání 223 osob.

Nyní k charakteristice delegátů. A sice nejprve delegáti s hlasem rozhodujícím. Jaké je sociální složení tohoto sjezdu?

Ze 124 delegátů je pouze 11 intelektuálů a 1 maloživnostník, čili ani ne pouhých 10 % , 90 % delegátů se skládá z dělnic kých elementů. V těchto 90 % dělnických elementů jsou za

stoupeny všechny odbory až na typografy, z nichž tu není nikdo.

Největší procento tvoří kovodělníci. Těchto je na sjezdu pří tomno 18. Také podle statistiky členstva tvoří kovodělníci nej

větší procento ve straně, takže počet delegátů kovodělníků od povídá složení strany. Druhý odbor nejsilněji zastoupený jsou

textilníci. Textilníků je 14, třebaže podle statistiky členstva procento textilníků je o mnoho nižší než procento kovodělní 329

ků, třebaže je tu nepoměr, je to nepoměr, který dokazuje , jak

krajské konference chápaly význam sjezdu, a vzdor tomu, že to neodpovídá složení strany, vyslaly na sjezd ty dělníky, kteří stojí dnes v prvé linii třídního zápasu. Právě tak silné zastou pení má nekvalifikované pomocné dělnictvo, kterých je na

sjezdu 10. Naznačuje to první příznak správného chápání při tahování k rozhodování těch dělníků, kteří jsou spojeni s nej

aktivnější částí dělnických mas. Dále je na sjezdu 9 staveb níků, níci, mají je tu

6 horníků, 6 dřevodělníků, 4 zemědělci, 4 skláři, 4 oděv 4 různí zřízenci. Hlinodělníci, kožedělníci, železničáři po 3 delegátech, lučebníci a potravodělníci po 2. Dále 1 šofér, 2 obchodní příručí, 4 úředníci, 1 chemik s aka

demickým vzděláním a 1 maloživnostník .

A nyní zaměstnanci strany: 15 dělníků, 3 intelektuálové, 5 redaktorů, z nichž 2 dělníci a 3 intelektuálové.

Srovnání, pokud se týče stáři jednotlivých delegátů s roz hodujícím hlasem. Ze 124 delegátů méně než 20 let byli pouze 2. Delegátů od 20 do 26 let je na sjezdu 21, delegátů od 28 do 35 let je 60, čili skoro 50 % , a přes 35 let je 35 delegátů , to je asi 30 %. U 6 soudruhů nebylo stáří zjištěno. I tady

bylo konstatováno z tohoto srovnání, že jeví se zde určitý pokrok proti minulému sjezdu strany, kde největší procento tvořili soudruzi nad 35 let. Ale ještě neukazuje to na to, že by bylo tolik mladých elementů přitaženo , jak by strana za sluhovala .

Zjišťovali jsme dále u jednotlivých delegátů, v které buňce jsou organizováni, zdali v závodní buňce, nebo v uliční, nebo v místní skupině. Statistika vypadá takto : Ze 124 delegátů

u 28 delegátů nebylo možno přesně zjistit z materiálu, který mandátová komise měla k dispozici, příslušná data , a neměla také mandátová komise tolik času, aby mohla individuálně

zjištovat tyto okolnosti. Je to vysvětleno tím, že tito delegáti mají v legitimacich razítka okresních nebo krajských vedení. Jedná se o soudruhy z německých území. A z nich je 25 prů myslových dělníků, takže můžeme odhadovat, že nejméně 20

je členy závodních buněk. Ze zbývajících 96 delegátů je v zá vodních buňkách 45 delegátů, v uličních buňkách 19, v místních

skupinách 32. Čili v procentech delegátů ze závodních buněk

je 47 %, z uličních buněk 20 %, v místních skupinách 33 % . Když připočítáme odhadnutých 20 soudruhů, vychází číslo

55 % delegátů, kteří nacházejí se v závodních buňkách. I když by si někdo myslel, že je to potěšitelný jev, že na tomto sjezdu polovina delegátů je ze závodních buněk, nestačí to a zůstává

to výstražným znamením , že celá činnost strany není ještě pře nesena do závodů. Dokazuje -li polovina delegátů , že jsme byli nuceni volit i soudruhy z uličních buněk , je to důkaz, že ne 330

máme dosud tolik soudruhů tak vyškolených v závodních buň kách, které bychom mohli na sjezd vyslat.

Doba příslušnosti ke straně u jednotlivých delegátů. Méně než 2 roky je ve straně 6 delegátů ( ti byli ovšem v mládeži

a je to 5 delegátů ), 1 soudruh , který je ve straně méně než 2 roky. Je to případ, o kterém ještě promluvím. 2 roky ve stra

ně je ze sjezdových delegátů 9 delegátů , 3 roky 18 delegátů, 4-5 let 3 delegáti, přes 5 let 84 delegáti, 4 delegáti jsou pouze

ve Svazu mládeže. Jsou to delegáti vyslaní za mládež. Přes 5 let příslušnosti ke straně je na sjezdu 68 % delegátů . Z těch to 84 delegátů bylo dříve v sociální demokracii 59 delegátů a 2 v sociálně demokratické mládeži.

Odborová příslušnost jednotlivých delegátů . Ze 124 je odbo rově organizováno 111. Neorganizovaných odborově je 13. Z těchto 13 soudruhů bylo 10, kteří do odborové organizace

nepřináleží, jednak jsou samostatní apod. Ze 3 soudruhů, kteří mají být organizovaní a nejsou , u 1 jsme zjistili, že v tom

místě, kde byl, se odborová organizace rozpadla, u dvou dal ších jsme ponechali věc k prozkoumání a podáme své návrhy.. Ze 111 odborově organizovaných bylo v MVS 72, v samostat ných rudých odborech 12, v českých reformistických svazech

18, v německých reformistických odborech 8, v jiných odbo rech 1 delegát.

Jaké odvádějí příspěvky jednotliví delegáti ? Při zjištování, jakou výší příspěvků platí delegáti, zjištěno, že ze 124 delegátů platí 1 Kč 21 delegátů. ( Výkřiky.) Z těchto 21 soudruhů je 10 nezaměstnaných , 5 pomocných dělnic , 2 zemědělci, 1 sou druh, který je v penzi, a buňkou povoleno platit 1 Kč třem soudruhům proto, že jsou ve finanční tísni. Tyto korunové pří

spěvky platí tedy soudruzi právem a nebylo třeba toho podi vení, které při prvním vyslovení čísla 21 se projevilo. 3 Kč platí 97 delegátů, 10 Kč platí 6 delegátů . Ze 124 delegátů dlu

huje za 1 měsíc, za leden, 25 delegátů. Více nedluží nikdo. Při kontrole odborových organizací nebyl zjištěn ani jeden pří pad, že by soudruzi do odborů dluhovali.

Ještě jedno zjištění. Z delegátů s rozhodujícím hlasem na sjezdu zastoupených je 14 žen. Tento počet 14 žen neodpovídá procentu žen ve straně. Ve straně máme přes 20 % žen a 14 delegátek na sjezdu tomu procentu neodpovídá, ale úplně to odpovídá stavu strany. Ty ženy, které máme organizované ve

straně, jsou hlavně manželky našich soudruhů, soudružky v domácnosti, které nepracují v závodech, a jejich aktivita ve straně je minimální.

Rozvrstvení, pokud se týče delegátů s poradnim hlasem . Členové ústředního výboru , sekretáři a redaktoři. Z těch je povoláním 5 kovodělníků, 1 horník, 1 pomocná dělnice, 1 sou kromý zřízenec, 29 tajemníků, a z těchto 19 dělnického pů 331

vodu. 5 redaktorů, z nichž 2 jsou dělnického původu, 10 po slanců a z těchto 10 opět 5 dělníků. Pokud se týče stáří delegátů s poradním hlasem, od 20 do 26 let jsou na sjezdu 3 delegáti, od 20 do 35 let 23, přes 35 let 26 delegátů. Z 52 delegátů s poradním hlasem je 26 organi zováno v závodních buňkách, 20 v uličních, 6 v místních sku

pinách . Přitom mandátová komise upozorňuje, že bude nutno napříště, aby všichni členové ústředního výboru, všichni re daktoři i krajští sekretáři byli a pracovali v závodních buň

kách, abychom na příštím sjezdu nemuseli konstatovat, že po

lovina delegátů, členů ústředního výboru a sekretářů, pracuje mimo závodní buňky ve svých organizacích. Doba členství : 2 roky 1 delegát, 3 roky 1, od 4 do 5 let 2, přes 5 let 48. V sociální demokracii bylo 33 a 5 v mládeži so ciálně demokratické .

Odborová příslušnost: Delegátů s poradním hlasem je v MVS 31, v samostatných rudých odborech 2. V českých reformistických svazech 14, v německých 3, v ruské odborové organizaci 1. U 1 delegáta nebyla odborová příslušnost zjiš těna.

Daň strany odvádí : 3 Kč 24 delegátů, 10 Kč 28. Za 1 měsíc dluhuje 9 delegátů s poradním hlasem , do odborů nedluhuje nikdo .

To je zpráva o složení sjezdu. Doporučuji, aby na příštích

sjezdech byl všem delegátům doručen dotazník , podle kterého by se daly zjistit ty okolnosti, kterých je třeba k takovéto práci mandátové komise, aby zpráva mohla být přesnější. Např .: v jakých závodech pracují delegáti apod.

Při revizi mandátů bylo zjištěno: Mandát neměl 1 delegát, soudruh H. z XIX. kraje, ale bylo zjištěno řádné zvolení. Le

gitimaci strany neměli 2 delegáti : soudruh K., Praha, ztratil legitimaci a bylo mu to potvrzeno od buňky a okresu, že mu nemohla být nová vystavena. Druhý je soudruh K. z XIII. kra je, kterému schází legitimace proto, že krajský sekretář mu řekl, že sjezd se koná ilegálně a že musí všechny legitimace nechat doma. Legitimaci odborovou nemělo 11 delegátů . Po

tvrzení, že je mají u svazů nebo skupin, doneslo 7 soudruhů. Ze 4 soudruhů, kteří neměli odborovou legitimaci, u 1 zjiště no, že byl vyloučen ze svazu potravodělníků, ale že se odvo lal, a proto nemá legitimaci. Jednomu to zakázal sekretář, že ji nesmí vzít s sebou, 1 přestoupil z MVS do Kleinova svazu a dosud legitimaci nemá. Přitom zjištěno, že přestup se dál s vědomím strany. 2 soudruzi legitimaci odborovou zapomněli doma. Komise se usnesla tyto soudruhy jmenovat, jsou to sou druzi Richter a Hüttel.

Jak dopadla revize u delegátů s poradním hlasem. Mandáty mají všichni, legitimaci neměl 1. Je to krajský sekretář, který 332

poradil delegátovi, aby legitimaci nebral, ale vysvětlilo se, že

byl nesprávně informován jedním poslancem . Bude nutno, aby sekretariát vyšetřil, který poslanec to byl. Kdyby ho informo

val v jiném směru nesprávně, mohlo to být osudnější. Odbo rovou legitimaci nemělo 6 delegátů, ale mají potvrzeno, že je mají u skupin nebo u svazu. Sporný mandát nebyl žádný. Po

kud neměli dostatečně své mandáty vybaveny, byl to soudruh D. z XX. kraje strany, delegát, který není ještě 2 roky ve straně. Ale po vysvětlení, že pracoval dříve v Čechách, pak se přestěhoval na Slovensko, kde není buňka, mandátová komise

navrhuje, aby jeho mandát byl potvrzen. Dále soudruh Musil,

který je vyslán za mládež. Bylo zjištěno, že je pouze 1 a půl roku organizován, po jednání s delegací mládeže doporučuje

komise mandátová, aby i jemu mandát byl potvrzen. Soudružka Haasová, která není odborově organizována. U té jsme zjistili, že je posluhovačkou, a slíbila, že ihned vstoupí do odborové organizace. Mandátová komise navrhuje přiznat mandát. Ohledně soudruha K., který je pomocníkem v nějakém obchodě a který slíbil, že ihned do odborové organizace vstoupí, na vrhuje mandátová komise, aby i jemu byl mandát uznán. Haken : Budeme hlasovat o uznání mandátů . Kdo schvaluje

návrh komise na uznání těchto mandátů ? Schvaluje se. Je někdo proti? Nikdo. Haken : Pokládám za povinnost zdůraznit, že mandátová ko

mise pracovala velmi přesně a spolehlivě a podala velmi dů kladnou a vyčerpávající zprávu, za kterou zasluhuje uznání. ( Potlesk. ) Ještě je potřeba, aby se sjezd vyslovil o celé zprávě mandátové komise, tak jak byla přednesena. Pokládám za po vinnost zdůraznit, že mandátová komise pracovala velmi přes ně a že nám zde podala doklad o své práci. ( Potlesk delegátů .) Vyslovili jsme tím uznání mandátové komisi. Kdo souhlasí, aby zpráva mandátové komise byla vzata na vědomí ? Všich ni. Přijímá se.

Soudruh štastný: Dále mandátová komise zabývala se dvěma vyloučeními. 1. Vyloučení Marie Pikartové z I. kraje. Toto vy loučení se stalo před dvěma lety. Pikartová byla vyloučena pro

podezření, že měla spojení s policií. Bylo jí prokázáno, že se stýkala s lidmi, kteří pro styk s policií byli ze strany vylou ceni. Mandátová komise prostudovala celý materiál, povolala si soudruhy z pražské delegace a po řádném prozkoumání a

prostudování usnesla se doporučit sjezdu potvrzení tohoto vy loučení.

Haken : Kdo schvaluje návrh mandátové komise na potvrzení vyloučení Pikartové ? (Hlasuje se. ) Děkuji, návrh je přijat.

Štastný: Druhý případ byl ohledně vyloučení Pezlara ve XX. kraji. Pezlar byl vyloučen ústředním výborem pro ne přátelské jednání a pro likvidátorský postup proti straně. Z to 333

hoto usnesení se odvolal ke sjezdu. Jeho vyloučení bylo na 1 rok. Mandátová komise zabývala se jeho přípisem ke sjezdu, jednala s řadou soudruhů z ústředního výboru, kteří případ vyšetřovali, jednala s celou bratislavskou delegací a došla k názoru , že není možno Pezlarovu odvolání vyhovět, naopak, že celý sjezd musí odmítnout jeho odvolání, které je učiněno

takovou formou, že ukazuje na skutečně nepřátelské postavení proti straně, třebaže dotyčný byl vyloučen pouze na 1 rok. Pezlar ne aby jako komunista usnesení ústředního výboru uposlechl, aby jako komunista se podrobil, on naopak spojil se

s dávno vyloučenými lidmi a zahájil boj proti straně. Man dátová komise navrhuje, aby jeho odvolání bylo odmítnuto

z těch důvodů, že je psáno takovou formou, která není pří pustna u člověka, který se má za půl roku vrátit zpět do strany. V odvolání piše o mafii, trvá na svých falešných ob viněních proti soudruhům , ačkoliv nic neprokázal, když byl k tomu vyzván. Mandátová komise navrhuje, aby toto odvolání bylo sjezdem odmítnuto. Myslím, že není potřeba celé jeho odvolání číst. ( Výkřiky : Není třeba ! ) Dále mandátová komise za souhlasu celé bratislavské de

legace navrhuje, aby usnesení ústředního výboru o jeho vy

loučení na 1 rok bylo zrušeno a aby vyloučení Pezlarovo bylo potvrzeno nadobro. ( Potlesk. )

Haken : Kdo podporuje návrh mandátové komise na trvalé

vyloučení Pezlarovo ze strany ? (Hlasuje se. Návrh je přijat. ) ( Schůze skončena. )

PÁTÝ DEN SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ

1

.

.

Otázky programu KSČ Referát soudruha Reimana

Soudruh Haken zahajuje a dává slovo soudruhu Reimanovi k programovému referátu .

Soudruh Reiman : Soudružky a soudruzi! VI. světový sjezd KI vykonal své největší dílo tím, že světové komunistické stra

ně, kominterně, dal její program . Po téměř desítileté existenci Komunistické internacionály je program KI shrnutím všech zkušeností revolučního boje, jež získala Komunistická interna

cionála v těchto letech své existence. Program KI je teoretic kým projevem všech těch bohatých zkušeností, jež byly získá

ny komunistickým světovým hnutím v těchto 10 letech. Pro gram KI je mimoto velkým historickým dokumentem , shrnují cím všechny výsledky, všechny zkušenosti boje dělnické třídy;

80 let po vzniku Komunistického manifestu , prvého to velké ho programového spisu mezinárodního proletariátu, vznikl program KI. A domnívám se, že se zřetelem k dlouhé vývo jové cestě vědeckého socialismu je třeba zachytit nejdůleži tější etapy, nejdůležitější fáze tohoto vývoje, jež vedly k vy tvoření programu KI. Komunistický manifest vznikl v předve

čer měšťácké revoluce, r. 1848, v předvečer revoluce, v níž proletariát poprvé vystoupil jakožto aktivní dějinně jednající

síla . Několik týdnů před tím, než proletáři jakožto hybná síla v dějinách lidské společnosti poprvé se objevili na barikádách Berlína, Vídně, Paříže, jakožto síla, jež tehdy ještě podporova

la měšťáckou revoluci, ale jež v zárodcích již vyvíjela nové zásady proletářské revoluce, vyšel Komunistický manifest. Ko munistický manifest poprvé shrnul základní myšlenku prole

tářského třídního boje, poprvé podložil vědecky ideje socia lismu. Komunistický manifest je skoncováním s maloměšťác kým socialismem , skoncováním s utopiemi. Vytvořil ze socia lismu vědecké učení revolučního proletariátu .

V jednom bodě doplnili Marx a Engels, velcí tvůrci Komu nistického manifestu, myšlenku svého velkého programového

spisu. Toto důležité doplnění zásad Komunistického manifes tu bylo učiněno po roce 1871, po zkušenostech Pařížské ko muny, prvé proletářské diktatury. Po zkušenostech Pařížské

komuny formulovali Marx a Engels myšlenku, že proletariát mů že jen po cestě zničení měšťácké státní moci, jen po cestě jejího rozbití dosáhnout vítězství, že jen po cestě zřízení pro letářské diktatury místo rozbité měšťácké státní moci může

dobýt vítězství. To bylo rozhodujícím bodem dalšího vývoje socialistické teorie, přesahujícím všeobecné zásady, jež byly 337

rozvinuțy Komunistickým manifestem roku 1848. Učení prole tářské diktatury to též bylo, pro něž se v mezinárodním děl nickém hnutí odloučily revoluční živly od reformistických. II. internacionála se vzdala učení o diktatuře proletariátu a bylo to jen revoluční křídlo II. internacionály, byli to především ruš tí bolševici, kdož učení o proletářské diktatuře převzali a pro obhájení tohoto učení bojovali v internacionále . Rok 1905 přinesl Rusku další vývoj učení o proletářské dik tatuře; neboť r. 1905 vznikly v Rusku sověty, jež se staly státní

formou proletářské diktatury. Tím předstihla ruská revoluce r. 1905 zkušenosti Pařížské komuny a již tehdy položila jednu ze základních otázek proletářské diktatury , otázku státní for

my. A byl to Lenin, který dále rozvinul Marxovo a Engelsovo učení, který poznal výsledky prvé ruské revoluce, který zjis til historický vývoj formy sovětů, rozebral její význam. Sou druzi, k čemu došlo po roce 1905 ? Po roce 1905 došlo k dal šímu vývoji II. internacionály po cestě oportunismu, který stá le více vedl k ústupu ode všech zásad revolučního třídního

boje a který posléze skončil hanebným zhroucením II. inter nacionály v ohni světové imperialistické války. V imperialis tické světové válce se II. internacionála proměnila ve federa ci sociálšovinistických stran, z nichž každá hájila svou vlast. Leč, soudruzi, imperialistická světová válka byla též svědkem zrození nové revoluční internacionály, Komunistické interna cionály, jež převzala dědictví Marxovo a Engelsovo, jež se dnes, jediná, zastává zásad, jež byly poprvé vyjádřeny Marxem a

Engelsem v jejich velkém programatickém spise, v Komunis tickém manifestu . Ruská revoluce z r. 1917 byla podnětem ke vzniku této nové internacionály, jež bojuje na základě nesmi řitelného třídního boje za světovou proletářskou revoluci, za světovou diktaturu proletariátu.

V několika týdnech oslavíme 10. výročí založení kominterny a v tento den vzpomeneme velkých bojů, jimiž bylo naplněno těchto 10 let. Připomeneme si přitom události bezprostředně

po imperialistické světové válce, revoluce v celé řadě zemí, bavorskou i maďarskou diktaturu rad, první třídní boje, jimž ovšem nebylo ještě dopřáno vítězství. V této době, v níž osla víme 10. výročí kominterny, je nám též program Komunis tické internacionály důležitým vodítkem, vodítkem k poznání

skutečnosti, k rozboru cest zhroucení kapitalismu a vývoje svě tové revoluce. Program Komunistické internacionály nám uka zuje, jak postupuje zhroucení kapitalismu, jak po zřízení dik tatury proletariátu v Sovětském svazu zrají předpoklady proletářské revoluce ve světovém měřítku. Program nám uka zuje cestu k novému společenskému řádu, ukazuje nám cestu přeměny kapitalistické společnosti v socialistickou přes dikta turu proletariátu a cestu dalšího vývoje socialismu k našemu 338

konečnému cíli, ke komunismu. Soudruzi, všechny základní problémy, jež dnes jsou diskutovány v komunistických stra nách, jež námi dnes hýbají, jež dnes jsou jádrem všech našich

vnitrostranických diskusí, všechny tyto otázky jsou řešeny .

programem kominterny, který je v nynějším období poválečné

ho vývoje imperialismu a proletářské revoluce základním spi sem k teoretickému poznání skutečnosti, naší další cesty , na šich dalších bojů.

Soudruzi, v čem vězí historicky pokrok, jejž vyjádřil pro gram kominterny, vůči dřívějším programům mezinárodního děl nického hnuti ? Především tento historický pokrok programu KI záleží v tom, že vznikl v období, v němž otázka proletářské

revoluce pro nás již není abstraktní teorií, že vznikl v období, jež označujeme za období imperialismu a proletářské revolu

ce, v období, kdy existuje v ohromné zemi již po více než deset let diktatura proletariátu . Soudruzi, přehlížíme-li cestu

od

Komunistického manifestu k programu kominterny, vidíme, že zásady, jež vytyčili Marx a Engels v Komunistickém mani festu , zůstaly nedotčeny, že program kominterny se hrdě hlásí k Marxovu a Engelsovu učení. Leč, soudruzi, zároveň program

KI vyjadřuje i cestu historického vývoje, kterou proletárská revoluce, kterou proletářský třídní boj urazil od roku 1848 do

roku 1928. Program kominterny se již konkrétně zabývá otáz kami světové proletářské revoluce. Nedotýká se jen všeobec

ných otázek proletářské revoluce, nýbrž zjišťuje již, jakými cestami se bude revoluce v různých zemích vyvíjet, vyznačuje strategii a taktiku, jíž musí používat komunistické strany, aby došly svého cíle, dobytí moci, proletářské diktatury.

Zároveň vznikl program kominterny v době, v níž je již šestina země pod mocí proletariátu , v době, v níž se již vyvíjí socialismus v prvém dělnickém státě světa, v době, v níž již

můžeme přehlédnout jedenáctileté zkušenosti proletářské dik tatury, v době, v níž kapitalistický svět není již jednotným celkem, nýbrž v níž je světové hospodářství rozpoltěno ve dvě

zásadně protivné části, v socialistickou část, Svaz sovětských socialistických republik, a v část, jež stále ještě je pod pan

stvím kapitalismu. V programu kominterny je na základě zku šeností Sovětského svazu položena otázka přechodu k novému,

socialistickému hospodářskému řádu. Všechny tyto otázky, jež jsou rozvinuty v programu kominterny, znamenají další vývoj

učení vědeckého socialismu, jejich užití v dějinném období, v němž výstavba socialismu se stala již problémem dne. Je samozřejmé, že program KI, že program proletářské světové

diktatury, že tento program musí být železnou součástí ko ja munistického hnutí, že musíme jakožto sekce kominterny,tento kožto Komunistická strana Československa hledět na program jako na svůj. Klademe-li vedle toho otázku vlastního 339

programu poprvé na V. sjezdu KSČ, znamená to, že svůj pro gram považujeme jen za část velkého světového programu me zinárodní revoluční světové strany, že si chceme utvořit jen takový program, který konkretizuje všeobecné zásady pro

gramu KI pro naši zemi a vypracovává speciální otázky naší země v rámci všeobecného světového programu. Soudruzi, tento úkol, jejž si poprvé klademe na V. sjezdu strany, je vel

ký a pro naší stranu rozhodující úkol. Můžeme konstatovat, že v naší straně byla dosud jedním z podstatných nedostatků, jednou z rozhodujících slabin nejasnost o základních otáz kách třídního boje v naší vlastní zemi, že strana nebojovala na základě vědeckého rozboru poměrů revolučních sil ve vlast ní zemi, že strana neuměla postavit celou svou politiku na úro veň vědeckého socialismu. Jestliže jsme se nyní právě ocitli

v těžké a hluboké krizi strany, jež rozvinula všechny základny proletářského boje v Československu, je tato krize pouhým projevem dosavadního stavu strany, je pouhým projevem toho,

že jsme se ještě neodpoutali od sociálně demokratické minu losti, jíž je strana zatížena a jež straně dosud znemožňovala postupovat na základě jasného poznání hnacích sil proletár ské revoluce v naší zemi. Stavíme -li dnes otázku programu

KSČ jakožto část všeobecného programu KI, jsme si vědomi toho, že vytvoření tohoto programu má pro nás veliký význam se zřetelem k dosavadnímu stavu strany, že však nutnost ta

kové programové práce je tím větší, abychom – chceme-li měli jas i nadále existovat jakožto komunistická strana nou leninskou perspektivu. Je nezbytné , abychom si zjednali

úplné jasno v základních otázkách třídního boje . Musíme dnes při prvém projednání otázky programu přede vším zkoumat dosavadní stav strany. Jedním z nejpodstatněj iších jevů v dosavadním stavu strany je nízká ideologická úro

veň strany vůbec, je nedostatek jakéhokoliv teoretického roz boru, který vystupuje tím silněji, čím více se vědecky zabývá me různými otázkami své proletářské politiky v Českosloven

sku. Druhým základním rysem naší politiky byl oportunismus, který se projevoval ve všech rozhodujících, ve všech základ ních otázkách třídního boje ve straně. Přehlížíme-li vývoj stra

ny, přehlížíme-li základnu našich bojů v posledních letech, musíme konstatovat, že nebylo jediné oblasti komunistické po litiky, v níž bychom postupovali na základě důkladného lenin ského rozboru poměrů, ať již jde o agrární, nebo národní otáz

ku, či o otázku všeobecného vývoje kapitalismu v naší zemi.

Ani na jedinou z těchto otázek nedala dosud KSČ jasnou a leninskou odpověd. A, soudruzi, rozvíjíme-li nyní otázku pro gramu a podrobíme-li otázku programu v příštích měsících hluboké diskusi ve straně, bude mít tato diskuse především ten význam, že všechny otázky, jež strana v důsledcích své 340

oportunistické tradice dosud nemohla vyřešit, přiblížíme k je jich vyřešení rozvinutím otázky vlastního programu. Rozvinutí

této otázky nám umožní zvýšit teoretickou úroveň, opřít po prvé naši komunistickou politiku v Československu o základ nu vědeckého poznání, osvobodit se od oportunismu, který do sud ovládal stranu. Ne nadarmo vyslovil náš nezapomenutel ný učitel Lenin zásadu : „ Bez revoluční teorie není žádné re

voluční praxe." Dosud KSČ žádné revoluční teorie neměla a

důsledkem toho bylo, že KSČ nemohla mít ani revoluční praxi. Rozvinutí otázky revoluční teorie v Československu tudíž zna mená nalézt i cestu k revoluční praxi a v tomto smyslu na bývá diskuse o programu, jež má být zahájena po sjezdu stra ny, rozhodujícího významu pro vývoj naší strany. Soudruzi a soudružky, zjištujeme- li to všeobecně, je naším

dalším úkolem konkretizovat tyto chyby nejen všeobecně, nýbrž na základě všeobecného vývoje naší strany důkladně přezkoumat její dosavadní praxi, jež byla založena na ne

správné teorii a jež byla v podstatě pouhým přenášením sociál ně demokratické teorie do KSČ. Musili-li jsme konstatovat oportunistický charakter dosavadní politiky strany, bylo tomu tak především proto, že celá politika naší strany byla založe na na celé soustavě oportunistických názorů, jež musíme

is kořeny vyhladit, chceme-li se dostat k revoluční teorii a tím k revoluční praxi.

Soustava oportunismu, jež se v KSČ vyvinula, se jmenuje šmeralismus. Proč mluvíme o šmeralismu jako o samostatném politickém směru? Soudruzi, domnívám se, že musíme zdů raznit, že šmeralismus byl základem celé teorie naší strany,

že byl ucelenou soustavou, že tato odrůda oportunismu má

v československé straně své specifické znaky, že tento opor tunismus v Československu je specifickou formou všeobecné oportunistické teorie. Šmeralismus se neliší zásadně od ostat ních teorií oportunismu, je pouhou odrůdou, již si možno vy

světlit zvláštními poměry vývoje proletářské revoluce, prole tářského třídního boje v Československu. Vývoj šmeralismu

těsně souvisí s dosavadním vývojem poválečné periody v Čes koslovensku, vznikl r. 1918, je výsledkem domnělé národní re voluce, převratu 28. října. 28. října vznikl v Československu měšťácký třídní stát , který byl podle názori šme ralismu státem národní revoluce, ve skutečnosti však výsled kem imperialistické světové války. Způsob vzniku tohoto státu, zhroucení rakousko -uherské monarchie, v níž byl český národ utlačován , vyvolalo v řadách českého proletariátu množství

národních iluzí, a právě tyto iluze jsou historickými kořeny

šmeralismu. Šmeralismus nepochopil skutečně třídní povahu nově vytvořeného československého státu . Vytyčil oportunis tickou teorii 28. října, vyvíjel dále tuto oportunistickou teorii 341

o československém třídním státě, navazuje přitom na národní iluze, jež v československém proletariátu vznikly v souvislosti s 28. říjnem.

Jaká je šmeralistická formulace. problému? Základní for mulací problému, jež je hlavním jádrem tzv . šmeralistické teo

rie, nejpodstatnějším názorem šmeralismu je, že 28. říjen je výsledkem národní revoluce, a to takové národní revoluce, jíž

se zúčastnily všechny třídy, počínajíc proletariátem až po bur žoazii, národní revoluce, jež byla se socialistickými hesly pro vedena všemi třídami obyvatelstva. A v důsledcích toho je šmeralistické pojetí československého třídního kapitalistické ho státu takové, že nejde o žádný třídní stát, nýbrž o stát stojící nad třídami. Vidíme tedy při šmeralismu měštáckou

teorii o státu stojícím nad třídami, o měštácké státní moci stojící nad třídami. Tato teorie měštáckého státu přešla též

do šmeralistického učení, jež nepochopilo podstatu leninské teorie státu, podstatu třídní povahy měšťáckého státu, zvláště ale Československa, ježto šmeralismus se opírá o národní ilu ze vzniknuvší v souvislosti s 28. říjnem.

Proč se KSČ ještě neosvobodila úplně od této ve svých zá kladech oportunistické teorie? Proto, že KSČ sama vznikla ze sociálně demokratické strany v takové formě, že převzala té měř celý kádr sociální demokracie, že převzala tento kádr

bez základního ideologického ujasnění na základě leninismu, že KSČ, jež vznikla jakožto masová strana, se vyvíjela jen formálně v komunistickou stranu, avšak zůstala zatížena sta rou ideologickou orientací sociální demokracie. Proto šmera

lismus nepozbyl svých kořenů po přeměně strany ve stranu komunistickou .

Soudruzi, poukázal jsem k podstatným kořenům šmeralis mu z jeho stanoviska k 28. říjnu, z jeho stanoviska k měšťác kému třídnímu státu v Československu. Uvedu zde krátký ci tát osvětlující velké iluze sociálně demokratické levice, jež

byla základem naší komunistické strany. Ještě na podzim r. 1920 vydala marxistická levice provolání, v němž se praví :

„ Část nás nebyla od samého počátku a za každou cenu pro ti koalici a účasti na vládě. Domníváme se, že v národě, kte

rý se osvobodil ke státní samostatnosti, bude alespoň v prvých letech nového života tolik idealismu, že odplaví úzký egois mus vládnoucí třídy a že bude možna součinnost ve prospěch

druhých příslušníků národa. Nepřikročí-li československý stát k rychlému a skutečnému provádění velkorysé socializační po litiky, jež se přirozeně musí dotknout majetku a zájmů ale spoň největších majetníků, bude to znamenat, že se organizač

ně vyvíjí w typ výslovně kapitalistického státu .“ Tedy, soudruzi, jaká je to ideologie V provolání levice z r. 1920, dva roky po tzv. revoluci 28. října? Je to ještě ideo 342

logie součinnosti proletariátu s buržoazií, ideologie, že by majetná třída mohla spolupracovat s wykořisťovaným proleta

riátem. Leč, soudruzi, ještě více. Máme zde víru, že 28. října nebyl vytvořen kapitalistický třídní stát, nýbrž takový stát, který stojí neutrálně nad třídami a teprve se vyvíjí v typ vý slovně kapitalistického státu, jak se tak krásně o tom mluví v tomto provolání. Co to znamená ? To znamená, že marxis

tická levice, jež vytvořila prvý základ komunistické strany, nepochopila vlastní podstatu komunistické politiky, rozhodu jící bod leninismu, státní učení leninismu. V otázce třídní po

vahy měštáckého státu, v otázce proletářské diktatury byla ve straně od samého počátku taková nejasnost. Vidíme, že v této otázce je nepřeklenutelný rozpor mezi šmeralismem a pojetím leninismu. Ve „ Státě a revoluci“ Lenin zdůrazňuje, že zaujetí

stanoviska k otázce proletářské diktatury je dělítkem, že se ve stanovisku k otázce proletářské diktatury projevoval rozpor

mezi revolučním křídlem sociální demokracie a reformisty . Vi díme, jak právě v této základní otázce, v otázce proletářské diktatury a měšťácké státní moci, Šmeral se stavěl na stanovis ko protilehlé a uchylující se od leninismu. Z toho vyplývá, že vyvíjející se Komunistická strana Československa, jež si osvo jila Šmeralovo učení o státu, zůstala ještě oportunistickou i po svém vstupu do III. internacionály, že celý základ v její teorii a praxi byl nesprávným stanoviskem k měšťáckému třídnímu státu.

Soudruzi, strana měla nejen nesprávné stanovisko k měšťác kému třídnímu státu, nýbrž i k buržoazii jakožto k třídě vů

bec. Nejcharakterističtěji se to projevilo we stanovisku KSČ k domněle levému křídlu České buržoazie, k masarykismu. Pokračujeme-li v nesprávné teorii, že 28. říjen byl vítězstvím národní revoluce, plyne z toho názor, že Masarykova politi ka byla národně revoluční politikou, kdežto ve skutečnosti by

la politika masarykismu podporou imperialistické dohody, ve skutečnosti masarykismus prosazoval zájmy české buržoazie za světové války svým spojenectvím se zájmy dohodové bur žoazie. Masarykismus nebyl za světové války maloměšťácko revolučním směrem , nýbrž prodlouženou paží dohodové bur žoazie. Proti tomu KSČ považovala tuto část české buržoazie za takové křídlo české buržoazie, jež provedlo národní revolu ci, Masaryka nepovažovala za reprezentanta buržoazie, nýbrž za zástupce maloměštáckých vrstev . Toto nesprávné stanovisko

se uplatňovalo nejen v prvých letech existence naší strany, nýbrž bylo v něm pokračováno až do posledních let. Vzpo mínáte si chyb, jichž se strana dopustila před několika málo lety při volbě presidenta. Tato chyba nespadla z nebe, byla

zdůvodněna celou nesprávnou teorií strany. Pamatujete se, že 343

soudruh Kreibich napsal do našeho teoretického časopisu člá nek „ President labilní stabilizace " . V souvislosti presidentské volby tam soudruh Kreibich opa

koval tuto teorii o „ nadtřídnosti“ národní revoluce v Českoslo vensku.

Velký historický význam Masarykův a mohutná úloha jeho osobnosti záleží právě v tom, že se stal vůdcem v rozhodující historické epoše, kdy již buržoazie nemohla přímo vést a pro (6

letariát nebyl schopen samostatného vůdcovství. “ (Kreibich ,

„ President labilní stabilizace“ .) Nuže, soudruzi, jak je v tomto vylíčení, pocházejícím z roku 1926, položena otázka tzv . revoluce z 28. října? 28. října ne byla buržoazie dosti silná, ale vedla, a proletariát rovněž ne

byl dost silen. Tu vystoupil jakožto neutrální osoba, jako deus ex machina Masaryk, mezi třídami stojící ideolog beztřídnosti, wytáhl ve svém zprostředkujícím postavení buržoazii z bláta.

V souvislosti s chybnou teorií národní revoluce rozvinula stra na ještě chybný názor o československé buržoazii a zvláště

vedoucímu ideologu Masarykovi. Masaryk byl mluvčím dohodo vého imperialismu za světové války a nikdy nepohlížel na vy tvoření českého státu z hlediska národní revoluce .

Šmeralova teorie o přeměně měšťáckého státu byla vědomou kopií teorie sociálně demokratické koaliční politiky, konečného

cíle, k němuž by musila tato cesta vést přes výklady soudruha Šmerala. To je výsledkem ( ? ) ochoty vstoupit do vlády měš táckého třídního státu, „ aby bylo možno zlomit velkým kapi talistům vaz “ .

Soudruzi , přihlédněme k programu masarykismu za světové války. Masaryk formuloval tento nacionální program ve svém spise, který vyšel za světové války. Je nazván „Nová Evropa " .

Nalézáme tam úplné ospravedlnění dohodového imperialismu. Masaryk zde uvádí, že světová válka je prý bojem mezi monar

chistickou, teokratickou a absolutistickou střední Evropou a demokratickými mocnostmi Západu. Dále praví, že se marxisté

mýlí, praví-li, že kapitalismus je vinen válkou. Vinen je mo narchismus centrálních mocí, kdežto dohodové moci vedou

spravedlivou obrannou válku. Masaryk pak promlouvá nedávno o těchto otázkách ve svém posledním díle, jež nazval „Světová

revoluce“. Co chápe Masaryk „ světovou revolucí ? “ Světovou revolucí je pro něj vítězství západní demokracie nad absolu

tismem. Soudruzi, byla to „ světová revoluce“ ? Byl to boj dvou imperialistických táborů, jehož reakční obsah Masaryk takovou to svou formulací otázky úmyslně zatušoval, ježto si osvojil stanovisko jedné části imperialistických lupičů. A také otázku vytvoření československého státu nerozvinul z jiného hlediska než z hlediska zřízení nového imperialistického státu, který

chtěl otřást vůdčím postavením německého imperialismu ve 344

střední Evropě a měl být brzdou vývoje německého imperialis mu. Ve své knize „ Nová Evropa “ formuluje jasně, jaký význam přikládá československému státu.

„ Čechy se Slovenskem maří plán Berlín - Bagdád." Čím byl plán Berlin-Bagdád? To bylo, Masarykovými slovy,

váleč

iným cílem německého imperialismu. A proti tomuto válečné mu cíli německého imperialismu Masaryk bojoval. Zastával te dy v této otázce stanovisko části imperialistických států a odů vodňoval nutnost samostatnosti Československa tím , že Čechy se Slovenskem jsou v cestě plánům německého imperialismu.

Soudruzi, vycházíme-li z tohoto hlediska a rozebíráme- li sta novisko Masarykovo k 28. říjnu, musíme konstatovat, že do

savadní chápání 28. října podle Šmerala bylo nesprávné, že proto nemohl pochopit třídní povahu československého státu, poněvadž učinil nesprávný rozbor národní revoluce. Strana se dívala na 28. říjen jako na národní revoluci. Nejednalo se však o národní revoluci, nýbrž o část uskutečnění imperialis tického programu dohodových států. Je samozřejmé, že v tomto

rámci nemohl vzniknout žádný národní stát. Nebyl vytvořen stát národní revoluce , nýbrž imperialistický stát. To je rozho dující otázkou, jež se ve straně od jejího založení projevovala jako chybná teorie, jež se zachovala až do nynější doby.

S tímto chybným pojetím šmeralismu, jenž nehledí na Česko slovensko jako na imperialistický stát, souvisí těsně teorie ná rodnostního útlaku a teorie koloniálního charakteru ČSR . Mu

síme vystoupit proti názoru , že Československo není imperia

listickým státem , nýbrž polokolonií. To je nebezpečným , opor tunistickým názorem. Takové chybné stavění otázky bylo jen proto možné, poně

vadž strana trvala i v posledních letech na tom, že ČSR je „;národním státem“, z čehož pak vznikl názor o národnostním 9

útlaku . Učení o koloniálním charakteru ČSR je tedy dítkem šmeralismu. Soudruzi, musíme zde toto nesprávné stanovisko v otázce státní moci nejen všeobecně konstatovat, nýbrž i chá

pat, že toto nesprávné stanovisko bylo již nejdůležitějším zá kladem nesprávné oportunistické ideologie naší strany. Nej příkřejším potvrzením toho je stanovisko strany k zahranič ním událostem , k nimž došlo v poválečných letech . Uvádím jednu z prvých větších zahraničních politických událostí,

Karlův puč v Maďarsku. Jaké bylo stanovisko strany? Tako véto : jde o boj československé demokracie proti kontrarevolu ci v Maďarsku. Heslem boje proti kontrarevoluci v Maďarsku strana vskutku vyjádřila linii podpory českého imperialismu.

Ještě mnohem ostřeji se tato chybná linie projevila roku 1923 za říjnových událostí v Německu. Ostře se ukázalo, že strana nepochopila jasně povahu českého státu, že vycházela od chyb né oportunistické teorie. Jednala strana roku 1923 na základě 345

jasného leninského poznání situace ? Nikoliv, soudruzi. Kon

centračním heslem, jež strana tehdy vydala, byla „blahovolná neutralita Českého státu vůči německé revoluci " . Blahovolná

neutralita kapitalistického státu vůči proletářské revoluci v Ně mecku, to bylo stanovisko strany v takové situaci. Toto sta novisko projevuje nejjasněji, kam v praxi vede teorie šmera . lismu. Soudruzi, chci ke konci citovat, co Šmeral psal v r. 1923 : „ Prohlašujeme dělníkům otevřeně, že je třeba tak silné ma sové akce proti vtažení ČSR a Malé dohody do protirevolučních

a válečných intrik kapitalistické Paříže, aby se síla této akce stala reálným faktem , s nímž bude každý nucen počítat. Bude -li se moci Masaryk a Beneš ubránit tlaku Fochova směru ve Fran

cii a tlaku Kramářova směru u nás, tedy dobře. “ ( „ Agitátor“, zvláštní vydání k německým událostem .) Jak je zde kladena otázka? Česká buržoazie nemá vůbec žádného zájmu na zdeptání německé revoluce, nýbrž je k to

mu doháněna kapitalistickou Paříží. A Masaryk a Beneš jsou těmi, kdož se v Československé republice stavějí proti politice francouzského imperialismu. Ještě zřetelněji se projevuje tato ideologie v článku soudruha Neuratha z října 1923. Tehdy na

psal soudruh Neurath v článku uveřejněném v našem tehdejším

teoretickém časopise „ Agitátor “: „ KSČ mluví nejen v hospodářském zájmu dělníků rukou, prohlašuje -li, že nejmenší věcí, kterou může proletariát žádat na československé buržoazii, kterou může prosadit, je závazek vlády, vzdát se jakékoliv intervenční a blokádní politiky vůči

revolučnímu Německu. Vítězství německé protirevoluce by nepřineslo klidného hospodářského vývoje ani německé říši, ani

ostatním evropským kapitalistickým státům ."

Soudruzi, soudruh Neurath, který nebyl nikdy pravičákem , jak wypravuje , sdílel, pokud se týče německé revoluce, sta

novisko šmeralismu a snažil se dokázat, že intervence proti německé revoluci odporuje zájmům československé buržoazie . Neurath to byl, jenž tenkrát, když Brandler v saské vládě zni čil německou revoluci, si vzal na starost buržoazií vytoužený

klidný hospodářský vývoj. Zanedlouho poté, po oportunistic kých procesech r. 1923, došlo k naší prvé stranické krizi, za

níž masy naší strany poprvé odmítly tuto politiku oportunismu, politiku šmeralismu. Rok 1923 byl určitým zakončovacím bo dem , nikoli však ještě koncem šmeralismu. Neboť prvá krize

strany přes svůj bouřlivý průběh nebyla dosti hluboká po ideo logické stránce, aby smetla celé břemeno reformistických tra

dic, a teprve nyní, v průběhu druhé krize, se dostáváme k to mu, dodělat to, co první krizí v ideologickém ohledu nebylo doděláno. Poněvadž překonání prvé krize nebylo spojeno ješ

tě s vážným ideologickým uvědoměním mas, mohlo se stát, že 346

o dva roky později, na IV. sjezdu strany, mohl šmeralismus oslavit svoje radostné zmrtvýchvstání. IV. sjezd strany dále rozvinul šmeralistickou teorii tím, že ve své politické rezoluci konstatuje, že malé státy jsou jen trabanty velkých imperialis tických států . Tato královská myšlenka soudruha Šmerala byla formulována v tezích IV. sjezdu strany takto:

„ Čím více se imperialismus velmocí považuje ohrožován po vstáním koloniálních a polokoloniálních národů a čím ice se zostřuje vzájemny konkurenční boj imperialistických států a čím menší se stává možnost jejich wykořistovatelské činnosti,

tím více jsou malé státy ohrožovány v základech své hospo dářské existence."

Jak tedy zní formulace otázky? Tak, že konkurenčním bojem

welkých imperialistických států jsou ohrožovány malé státy. Což je naším úkolem vyšetřit, je -li český kapitalismus ohro žován anglickým ? je samozřejmé, že to není naším úkolem . Leč jde nejen o to, že jako komunisté nejsme nikterak povinni

ubírat buržoazii starosti, nýbrž i o to, že tento rozbor je ne správný i ze stanoviska buržoazie. Je tento protiklad správný ? Kam nás zavádí tato teorie o rozporu mezi malými a velkými státy ? Vede nás k tomu, že připouštíme možnost pokrokové

války malých imperialistických států proti státům velkým. Ve de nás k tomu, abychom malé imperialistické státy, jež musí bojovat proti imperialistickému panství, považovali za kolonie. Tím by byla celá linie našeho boje pozměněna. Podle toho by

chom museli považovat za možnou perspektivu, aby ČSR ve svazku s SSSR bojovala proti anglickému imperialismu. Tento

názor IV. sjezdu strany je tentýž, jaký soudruh Šmeral vyjá dřil již r. 1923 ve svém článku k programu kominterny. V něm se pravi:

„Ve státech , jež byly takto za cizího vedení spojeny, přičemž musely vlastní hospodářské zájmy ustoupit vojenským zájmům velkých ochránců, jsou již dnes politické směry, jež usilují

o jiné aliance a jiné federace (míněna je Malá dohoda ) . Tak existuje např. již dnes tendence, jež pomýšlí místo francouzsky orientované Malé dohody na vytvoření hospodářského celku z Československa, Mađarska, SHS1 a Bulharska s ruskou orien tací. To jsou konkrétní dílčí požadavky, související s národní otázkou, jež přecházejí do oblasti zahraniční politiky. Nebude

to národním oportunismem, zaujmeme-li k nim konkrétní sta novisko ve speciální části programu. Základní myšlenka, jež se opakovala na IV. sjezdu strany:

spojenectví malých imperialistických států – ČSR, Madarska, 1 Po rozpadu Rakousko-Uherska vzniklo království SHS ( Kraljevi. na Srba, Hrvata i Slovenaca ). V říjnu 1929 přejmenováno na Jugo slávii.

347

SHS, Bulharska - za hegemonie Sovětského svazu proti impe

rialistickým velmocem , formulovaná v článku Šmeralově k pro gramu kominterny. A tomu říkal Šmeral národnostní dílčí po žadavek. To znamená důsledné nechápání povahy třídního boje v Československu, to znamená perspektivu vývoje českoslo venské revoluce, jež se úplně protini leninismu. To znamená, že perspektiva není namířena na revoluci v Československu, nýbrž na zachování českého státu, který není považován za měštácký třídní stát, a že je zde snaha o dosažení spojenectví tohoto nad třídami stojícího státu se Sovětským svazem bez proletářské revoluce, bez proletářské diktatury . To je podsta: tou, základem šmeralismu. Tento hluboký kořen musíme od. halit od kořene, ježto neodhalení tohoto vlastního základu šme ralismu by nám znemožnilo do budoucna správnou politiku. Neboť takové názory nebyly napsány jen v letech 1922–1923, nýbrž špatná kopie této teorie byla převzata dosavadním ve dením strany, Jílkovým vedením, byla převzata do železné re

zervy ústředí, jež na tomto sjezdu strany ohlásilo úplný ideo logický bankrot. Musíme vést důsledky plynoucí ze šmeralismu

ještě dále. Jeden z nejdůležitějších důsledků pro svou chyb nou teorii formuloval Šmeral ve své parlamentní řeči v květnu

r. 1924 a byl námi pranýřován v brožuře „ Leninism nebo ?“ jako odstrašující příklad pro budoucnost: „ Jakmile by bylo možné vytvořit vládu, jež by skutečně stáh

la hrdlo velkokapitalistům , velkostatkářům, spekulantům a vel kým zlodějům, půjdeme do této vlády. Pro nás je nejdůležitěj. ší věcí, aby vláda vzešla z pracujícího obyvatelstwa, chtěla cely státní aparát přeměnit tak, aby se na rozhodující místa ve všech těchto sborech dostali příslušníci těch, kdož mají být

chráněni. Tedy dělníci a rolníci.” ( Šmeral, parlamentní řeč, květen 1924. )

Soudruh Šmeral tvrdil, že v rámci tohoto československého imperialistického státu je možná vláda dělníků a rolníků, jež může být vytvořena bez svržení měšťáckého státu , do níž

bychom vstoupili v rámci měšťácké demokracie a jež by pře měnila státní aparát. Soudruzi, co je podstatou komunistické teorie státu ? Leží v poznání, že měšťácký třídní stát nelze

přeměnit, že jej nutno rozbít. Šmeral však vytknul teorii pře měny měšťáckého třídního státu. Nuže, soudruzi, tento stav, kdy se dělníci dostali na velitelský můstek, jsme vlastně již měli, také Ebert byl sedlářem, a což nestál na velitelském

můstku? Zjev dělníka na rozhodujících místech státního apa rátu, tento zjev je proletariátu dostatečně znám. Vláda dělníků a rolníků ve Šmeralově teorii není ideově ničím jiným, což je proletariátu již známo, než vládou Scheidemannů, Nosků, Eber tů a spol. To je teorií přeměny měšťáckého státu místo rozbiti měšťáckého státního aparátu, po cestě sociálně demokratické 348

koaliční politiky. To je cesta , jež musila vést k prohlášení sou druha Šmerala . K prohlášení, že jsme ochotni vstoupit do vlá dy tohoto měštáckého státu , aniž. stáhneme hrdlo velkým ka pitalistům .

Připomínáme r. 1923, pověstné zachycení věcných hodnot měštáckým státem , Brandlerovu dělnickou vládu N. Sasku. To

vše je stále totéž. Je to totéž jen ve speciálních okolnostech Českoslove ska, v okolnostech a na základě KSČ v její prvé vývojové fázi. To však bylo nejen pojetím Šmeralovým , nýbrž i pojetím Neurathovým . Cituji zde opět diskusní článek, jejž

napsal soudruh Schiff, teoretik Neurathovy. skupiny, w „ Komu nistické revui“ r. 1924:

„ Domnívají-li se komunisté, že dělnická vláda bude parla mentní vládou všech dělnických stran ve prospěch proletariátu po celou epochu, pak je jejich bojovné heslo, přesto, že má prolomit rámec kapitalistického řádu a přinést socialismus,

reformistickým požadavkem . Jestliže však za tentýž požadavek vedeme revoluční boje, burcující masy, ničící iluze mas, jestli že svrhneme parlamentarismus a dáme vyhlásit dělnickou vlá du jakožto přechodnou fázi k diktatuře proletariátu, pak je tento požadavek velmi revolučním požadavkem ." To napsal soudruh Schiff. Soudruh Schiff tehdy polemizoval proti šmeralismu. Pravil, že Šmeralovo pojetí je oportunistické. Taková dělnická vláda, jakou chce šmeralismus, je špatná. Ale ve svém článku žádá totéž, co řekl Šmeral. Pravil, že děl nická vláda není totožná s proletářskou diktaturou , že není

synonymem proletářské diktatury, nýbrž že je přechodnou fází k diktatuře proletariátu . Tedy, soudruzi, v podstatě byl tehdy spor mezi Šmeralem a Schiffem sporem mezi dvěma skupina mi, jež se v podstatě zastávaly téhož názoru v rozhodující otázce státu, to je kořenem šmeralismu, kořenem šmeralistic kých úchylek. Tyto kořeny šmeralismu se zvláště příkře pro

jevily v otázce, jež má v Československu zvláštní význam a jež šmeralismu dodala zcela zvláštní tváře. Je to národní otáz

ka. Je málo kapitalistických států, v nichž má národní otázka tak rozhodující úlohu, v nichž musí správná linie v národní otázce náležet železné rezervě každé bolševické strany, v nichž

se musí stát jednou z hlavních pák proletářské revoluce. Sou druzi, naším úkolem je učinit z národní otázky komunistické strany páku k rozbití měštáckého kapitalistického třídního státu. Šmeralismus však tuto otázku nepoložil. Šmeralismus, který měl nesprávné stanovisko k otázce 28. října, který hájil

názor, že Československo je státem národního osvobození, kte rý hájil názor, že Československo není kapitalistickým tříd

ním státem , zastával se i v národní otázce, jež je rozhodující otázkou v Československu, téže nesprávné linie. Toto nespráv né stanovisko

k

národní otázce

však

dodává

Šmeralismu 349

zvláštní povahy. Neliší se od ostatních teorií oportunismu. Ten , kdo formuloval národní teorii šmeralismu, nebyl sou druh Šmeral sám , nýbrž soudruh: Kreibich, který byl nejdů slednějším zástupcem šmeralismu, zvláště v národnostní otáz .ce. Poznali jsme v posledních dnech v tisku naší strany ně kolik zapomenutých výňatků z rezolucf I. sjezdu naší strany, jež jsou zcela neleninistické. Tyto výtahy jsou.charakteristic

ké nejen pro I. sjezd strany, nýbrž vyjadřují oportunistické teorie prvé periody vývoje strany vůbec. Z čeho vycházel sou druh Kreibich při vytváření oné šmeralistické. teorie v. národní otázce ? Vycházel z teorie Otty Bauera, který pravil, že národ

je osudovou pospolitostí proletariátu a buržoazie. To je for mulací, jejímž základem je myšlenka solidarity všech tříd. Teorie osudové pospolitosti je teorií třídní harmonie mezi

buržoazií a proletariátem . Tato teorie byla převzata soudruhem Kreibichem na libereckém ustavujícím sjezdu německé sekce

KSČ. Byla východiskem naší oportunistické linie v národnostní otázce , vede stranu k popírání sebeurčovacího práva a k heslu autonomie . Přečtu zde něco z rezoluce libereckého ustavující ho sjezdu:

„ Tak jako nepřipustíme, aby oblasti ČSR, obydlené většinou Němci, se staly v rámci kapitalistické Evropy novým Alsas kem, tak nechceme ani proletářské Německo zatížit Alsaskem,

jež by mohlo vyvolat jen novou válku. ( ještě v roce 1924, v do bě V. světového sjezdu, vystoupil soudruh Kreibich s článkem

k národnostní otázce, v kterém tato myšlenka je ještě ostře ji vyjádřena.) Ke spojení německých jazykových oblastí, su

detských zemí s opětně posíleným kapitalistickým Německem by mohlo dojít jen ve znamení imperialismu a reakce a při neslo by německým dělníkům jen ještě horší otroctví. Proto nikoliv: pryč od Československa.“ Co se zde tedy praví? Sebeurčovací právo Němců v Če

chách znamená vytvořit nové Alsasko, může se uskutečnit jen ve znamení imperialismu, nesmíme tedy propagovat heslo sebeurčovacího práva . Soudruh Kreibich abstrahoval jednodu še od maličkosti, že Československo je imperialistickým stá tem. To je spojovací linie jeho nesprávné teorie v národnostní otázce se šmeralismem . Místo aby se chápalo, že také v hesle sebeurčovacího práva je postavena na denní pořad otázka roz bití nejen hranic jednoho jediného imperialistického státu, ale celého státního systému, studovala se horlivě hluboká otázka,

zdali Horthy, anebo Masaryk, Stressemann, anebo Beneš je pokrokovější, a činily se pokusy rozhodnout podle toho otázku

státní příslušnosti potlačovaných národů. Přirozeně se vždycky ještě konstatovalo , že Československo je přece lepším impe

rialistickým státem . Ještě v prvé stranické diskusi ve straně byl hájen názor, že přece není možno propagovat pro Madary 350

bydlící v Československu právo na sebeurčení až do odtržení, ježto by pak byli tito Maďaři připojeni k reakčnímu horthyov skému Maďarsku, takže bychom tímto heslem podporovali

fašism. Z toho je zřejmo, že šmeralismus nepochopil heslo sebeurčovacího práva, že toto heslo znamená rozbití měšťácké ho státu , a nikoliv nějaké změny v rámci demokracie a v hra

nicích měšťácké státní moci. Z tohoto stanoviska plyne, že nám musí být hranice, vytyčené Versailleskou smlouvou, sva tými. Můžeme se postavit na stanovisko, kterým tyto hranice, jež byly vytvořeny lupičskými imperialisty podle jejich zájmů, také námi jsou uznávány ?

Je samozřejmé, že musíme vydávat v jedné linii se svým bojem v národnostní otázce hesla, jimiž má celý státní systém vytvořený imperialisty být zničen . Heslem pro tuto linii boje je heslo práva sebeurčení až do odtržení. Odpovídala praxe a

odpovídala teorie tomuto základu KSC? Zmiňuji se o nejpří-. křejším příkladu, který se ve straně projevil v posledních dnech , o příkladu naší oportunistické politiky v Zakarpatské

Ukrajině. O příkladu, že v Zakarpatské Ukrajině bylo vydáno heslo plnění mírových smluv jakožto agitační heslo komu nistické strany v Zakarpatské Ukrajině. Nesvědčí to o tom, že linie šmeralismu došla pokračování ještě v přítomnosti, že

to není akademickou otázkou, rozvíjíme-li dnes otázku šme ralismu v souvislosti s programovou diskusí jakožto ústřední otázku. Příklad Zakarpatské Ukrajiny svědčí o tom, že máme

úplně pravdu, odhalujeme- li kořeny šmeralismu i v národní otázce. A soudruzi, dále. Která hesla stanovil šmeralismus pro

národní otázku, které heslo bylo vytyčeno místo hesla ná rodní autonomie ? Prvý sjezd strany vytyčil řadu dílčích po žadavků. Kreibich k tomu napsal v jednom článku toto : „Domnívám se, že tento program ( I. sjezdu ) má být rozšířen o požadavek zvláštní územní správní autonomie pro Sloven sko .“

Nuže, soudruzi, heslo správní autonomie pro Slovensko bylo programem, jejž Kreibich formuloval jakožto základ naší ná rodní politiky na Slovensku. Co to vše znamená ? To zname

ná, že jsme nepochopili revoluční heslo v národní otázce. Čím je heslo samosprávy a co je podstatou tohoto hesla v národní otázce? Dostali jsme se tímto heslem do jednotné fronty směštáckými stranami menšinových národů, do jednotné fron ty se sociální demokracií. Toto heslo autonomie má ten smysl,

že národním menšinám, jež jsou v měšťáckém třídním státě potlačovány, má být učiněno několik zdánlivých ústupů, mají

být několika zdánlivými ústupky udrženy v rámci měšťáckého třídního státu, národní útlak má být prohlouben a měštácký státní aparát upevněn. Správní autonomie a kulturní autono mie jsou hesly upevnění příslušného kapitalistického státu. 351

Toto heslo autonomie bylo dosud: v podstatě základem naší komunistické politiky, byť jsme i v usneseních sjezdu strany

odmítli nesprávnou oportunistickou tezi. Můžeme však dokázat, že v praxi převládala nesprávná linie autonomie, že nebyla likvidována. To jsou, soudruzi a soudružky, v podstatě základ aí otázky, jež charakterizují šmeralismus jako zvláštní odrůdu

oportunismu. Samozřejmě docházejí tyto základní otázky do plnění v praktické politice, ve stanovisku šmeralismu ke všem praktickým otázkám, docházejí doplnění v otázce sociální de

mokracie, v přechodných heslech atd. Domnívám se, že nemů že být úkolem referátu šířit se o všech těchto otázkách. Není možno poukázat ke všem důsledkům šmeralismu, naším hlav ním úkolem musí být dneska poukázat na základě zkušeností

nyní provedené stranické diskuse k šmeralismu v jeho nové formě, k formě Jílkova vedení, jež bylo založeno na bloku

Jílek – Šmeral, jež vedlo k splynutí ideologie soudruha Jilka se šmeralistickou ideologií. Bylo toto ideologické splynutí ná hodou ? Nikolin ; toto ideologické splynutí, toto nové vydání oportunismu v III. periodě nebylo náhodou, neboť je faktem, že také směr Jílkův hrál oportunistickou roli v dějinách stra ny. Je nesprávné, vypravuje-li se stále ještě, že Jílkova skupi -

na vznikla jakožto ultralevá skupina. Ultralevé stanovisko Jil

kovy skupiny není ničím než legendou. Ve skutečnosti byla Jílkova skupina již ve svých prvých politických krocích opor

tunistickou skupinou. V politické debatě uvedl již soudruh Fried leccos z pověstného Vajtauerova programu. Domnívám se, že otázka Vajtauerova programu je tak zajímavá, že se při

ní můžeme zastavit i v programové diskusi. Ona totiž ukazuje , jak Jílkova skupina vznikla jakožto oportunistická skupina, a

tudíž se mohla stát ve vedení strany nositelem oportunistické linie.

Hlavní myšlenky Vajtauerova programu, první politické platformy Jílkovy skupiny, vypadaly takto : „ Pro skutečně mezinárodní a proletářskou stranu vznikají dvě povinnosti: boj proti zásadě a důsledkům konkurence, tj.

boj proti hospodářské válce. Za druhé stupňování všech akcí, jež připravují cestu k nové zásadě světového hospodářského míru. Každá epocha si snad vyžádá jinak formulovaných he sel. Jednou to bude: Pryč s konkurencí, pryč se světovou hos podářskou válkou, zastavte vývoz z ciziny, dejte nám byty! Leč každé z těchto hesel bude vycházet z obou těchto základních požadavků.“

Co to znamená, soudruzi ? To je zpitomělý Kautsky. Kautsky yznesl teorii ultraimperialismu. Teorii možnosti světového mí ru v kapitalistickém světovém hospodářství v periodě impe rialismu. Vajtauer šel dále. Formuloval světový hospodářský

mír v kapitalistickém světovém hospodářství jako bojovné hes 352

lo komunistické strany a žádal jako bojovný program proti zá sadě a důsledku konkurence a prohlásil, že musíme stupňovat všechny akce, jež připraví cestu k socialismu, k nové zásadě světového hospodářského míru. Vznáší takové heslo: Pryč s konkurencí, pryč se světovou hospodářskou válkou . Z toho můžete usoudit, má-li Jílkova skupina ultralevou minulost.

Je heslo : Zastavte vývoz z ciziny - ultralevým heslem ? -

Je -li toto ultralevé, tak nevím , co je ultrapravé. Pro toto heslo je jen jedna charakteristika : To je předhistorie Jílkovy skupi ny . Vidíme, že Jílkova skupina, jež zbankrotěla jako vedení strany o Rudém dnu, měla již dobrý základ ve Vajtauerově

programu, taktéž chápeme, proč Jílkova skupina v nynějším III. poválečném období mohla přivodit vzkříšení šmeralismu v naší straně, proto chápeme, proč se tato skupina stala nosi telem nové oportunistické teorie na historickém základě ve III. období poválečného vývoje kapitalismu. Soudruzi, tolik k dějinám Jílkovy skupiny. Pro nás je rozho

dujícíukázat, jak tato oportunistická skupina, která také dříve nehrála levou úlohu, stává se nositelem oportunismu v KSČ, je současně chrakterizována nesprávným stanoviskem k cha rakteru československého státu a československé buržoazie .

Jak položil tuto otázku charakteru Československa v ostravské rezoluci soudruh Janek ? Ostravská rezoluce tvrdí, že česko

slovenský stát je kolonií. Když jsme proti této chybě vystou pili, vymluvil se soudruh Janek na to, že použil jen nespráv ného pojmu, že mu jen sklouzlo péro, když psal slovo kolo

nie. Tomu tak však není. Názor, že Československo je kolonií, byla ve skutečnosti nesprávná teorie strany v periodě Jílkova vedení. Tento nesprávný názor byl základem pro vzkříšení

oportunismu v naší straně v periodě kapitalistické stabilizace. Soudruzi, poukázal jsem již dříve na teze IV. sjezdu strany,

jež jsou dělány na základě teorie, že Československo je kolo nií. Tato nesprávná teorie stala se rozhodující otázkou naší

stranické diskuse, ježto bez správného ocenění Československa jako imperialistického státu chybějí vůbec všechny předpoklady pro nápravu naší stranické linie . Tato teorie o koloniálním

charakteru ČSR se projevila proto tak nebezpečnou , že nejen

nemůžeme pozorovat kolonizace, nýbrž zvýšený vývoj imperia lismu v Československu. Nechápeme-li to, nemůžeme ani po

chopit, jak se bude v Československu vyvíjet proletářská re voluce. To je tudíž rozhodující otázkou, kterou jsme museli

i při jednání o programu co nejostřeji položit. Čím je imperia lismus? Imperialismus je monopolistickým kapitalismem . Dnes je straně po diskusi již úplně jasno, že v Československu vlád ne monopolistický kapitál. K jakým událostem došlo v letech , w nichž vedení strany hájilo teorii, že Československo je kolo all? V těchto letech se zostřil imperialistický charakter. Čes 353

koslovensko rozvinulo svůj vlastní vývoz kapitálu . V době, v níž se Československo vyvinulo v stále aktivnějšího činitele

imperialistické politiky, kdy koncentrace kapitálu, vývoz kapi tálu stoupal, kdy se finanční kapitál dostával k stále větší moci, kdy expanzívní choutky Československé buržoazie mo hutně vzrostly, konstatovala KSČ pravý opak, totiž vzrůstající závislost na imperialistických velmocech a koloniální roli Čes koslovenska. K čemu vedla v téže době imperialistická poli tika Československa ? V této době se Československo vyvinulo v moc, jež je v středisku válečných příprav proti Sovětskému

svazu. Československo se dnes stalo jedním z ústředních bodů války proti SSSR. Linie československého zahraničního bojko

tu je linií skutečné politiky proti východu, proti Sovětskému svazu . To československá buržoazie vůbec nezatajuje. Ve „ Světové revoluci“ mluví Masaryk docela otevřeně, že česko slovenská expanze směřuje na východ. A vykládá též, že tato expanze na východ předpokládá nejužší spojenectví s Polskem a Rumunskem .

Soudruzi, od tohoto zvýšeného imperialistického vývoje Čes koslovenska musíme vyjít při objasňování základních otázek

naší politiky. V přítomném období kapitalistické stabilizace do končuje se zostření všech základních rozporů nynějšího spole čenského řádu, jejich zvláštní zostření v Československu je v nynějším období důsledkem stupňovaného imperialistického vývoje , jenž žene tyto rozpory na ostří nože. Soudruzi, proč se

rozpory současného vývoje zvláště ostře projevují v Česko slovensku? Právě proto , že Československo je imperialistickým státem poměrně malým, jenž nemá širokou základnu pro svůj

vývoj jako velké imperialistické státy, a především pak proto , že nemá kolonií. Československo je imperialistickou zemí bez kolonií. To znamená, že československá buržoazie nemá mož

ností korumpovat jako anglická, francouzská atd . buržoazie širší vrstvu dobře placené dělnické aristokracie, to znamená, že vývojem státu vrstva dělnické aristokracie Československa má mnohem užší sociální základnu, to též znamená, že třídní boj mezi buržoazií a proletariátem musí nabýt neobyčejně ostrých forem , že potlačovací metody buržoazie v Českoslo vensku musí vzít na sebe nejpříkřejší formy. Znamená to zost

ření vnitřních rozporů v ještě větším měřítku než v jiných kapitalistických zemích. K tomu, že nejsou kolonie, přistupuje ještě další moment. V důsledku rozbití rakousko-uherské mo narchie byl vnitřní trh českého průmyslu silně omezen v po měru k předválečné době, pozbyl největší části svých domá cích odbytišť. To postavilo československou buržoazii před

otázku, koncentrovat se na největší rozvoj vývozních mož ností, zahájit s největší ostrostí boj o trhy. Hnací silou tohoto vývoje je i další omezení vnitřních odbytišť zbídačením, ochu 354

zením pracujících mas, což vede k tomu, že proto českoslo venská buržoazie musí ještě zvýšit svou imperialistickou ex panzi na světových trzích. Stačí poukázat jen k tomu, že dvě třetiny československé průmyslové výroby jsou určeny pro vý voz. Stačí uvést jen to , že obrat zahraničního obchodu na jed

noho obyvatele činí téměř čtyřnásobek v poměru ke starému Rakousku. Z toho plyne, že zde je obrovský vzestup potřeb československého imperialismu, zvláště nyní, kdy předválečná výše výroby už je překročena. Z toho plyne dále, že zostřují cím se imperialistickým vývojem se dostáváme k mimořád nému zostřování všech základních rozporů nynější periody. A zde se dostáváme k otázce, jak těsně s tímto zostřováním

rozporů souvisí otázka fašismu. Čím je fašismus? Otázka fašis mu zde musí být položena velmi důkladně, ježto se dnes stala

jedním ze základních problémů komunistické politiky v Čes koslovensku. Soudruzi, jaké je stanovisko programu kominter ny k otázce fašismu. Zjišťuje, že v souvislosti se zostřováním rozporů imperialistického vývoje přechází buržoazie v nyněj

ším období k novým vládním metodám , program kominterny konstatuje, že v nynějším období měšťácký parlamentarismus zbankrotí a že buržoazie přechází k novým metodám třídního

panství. Vycházejíce z rozboru programu kominterny, klademe otázku fašismu tak, že dnes jsme svědky přechodu české bur žoazie od měšťácko -demokratických vládních metod k fašistic centrálnímu významu kým metodám. Soudruzi, vzhledem této otázky chci zde ukázat, jak posuzují oportunistické sku

piny v naší straně fašismus. Příkladem chci uvést, co napsal soudruh Neurath ve svém materiálu pro referenty k této otáz ce. Slyšel též něco o této postupující přeměně vládních metod buržoazie a formuloval to takto :

,,Zákon o reformě politické správy wyhlašuje přeměnu měš

tácko -demokratického správního aparátu v byrokratický apa rát, v aparát byrokratického poručníkování, a přeměnu celého měštáckého demokratického státu ve stát vrchnostenský, po licajtsky.“

To je formulací, v níž Neurath projevuje, že konečně také poznal, že v Československu dochází k přeměně v metodách vládnutí. Jenže to formuluje tak, že měštácko -demokratický

státní aparát se proměňuje v byrokratický aparát. Jak je nutno se dívat na tuto otázku ze stanoviska leninis

tické nauky o státě? I měšťácko-demokratický státní aparát je byrokratickým aparátem, takže se v něj už nemusel promě ňovat. Nebo jsme snad od r. 1918 do r. 1925 v Československu neměli žádného byrokratického aparátu, měli jsme jej tedy snad teprve r. 1925, teprve od chvíle, kdy počínající přechod

k novým vládním metodám v ČSR se stal příliš viditelným ? Neurath tam mluví o přeměně Československa ve vrchnosten 355

ský a policajtský stát. Jakýpak je to pojem vrchnost ? To není přece marxistická terminologie, to je v nejlepším případě ter minologie demokratů z 1848. Je však třeba dát marxistický po jem. Nelze mluvit o přeměně demokratického státu v policejní, nýbrž je nutno mluvit o přechodu od měšťácko -demokratic kých vládních metod k fašistickým metodám . Arcit je správní reforma projevem tohoto přechodu. Co se stalo? Správní re formou byly již vytvořeny útvary, jež jsou ve své podstatě ně čím jiným než měšťácko -demokratické útvary . Okresní a zem

ská zastupitelstva se zásadně liší od útvarů měšťácko -demo kratického typu. I formální rozhodovací právo těchto útvarů zmizelo. Zmizela též demokratická zásada volebního práva ; třetina zástupců je již jmenována vládou . Vidíme tedy, že jde o útvary, jež svou strukturou vyjadřují přechod od měšťác ko -demokratických metod k fašistickým , vidíme, že nové

správní útvary jsou jiného typu, že mají v podstatě již fašis tický typ, že se zde tedy vyjadřuje přechod správní formy k novým vládním metodám , že to není žádným povrchním je vem , nýbrž že tu jde o zásadní přeměnu ve struktuře buržoaz ního třídního státu. Proto klademe otázku přechodu k fašismu jakožto ústřední otázku současného vývoje ČSR. Jak byla tato otázka rozvinuta na VI. kongresu kominterny? Kde nutno

vlastně hledat kořen fašismu ? Některé delegace, mimo jiné i italská, se domnívaly, že fašismus je jevem imperialismu v hospodářsky zaostalých zemích, vládní metodou buržoazie v období imperialismu, jež se omezuje na hospodářsky zaosta

lé země, Itálii, Bulharsko, Španělsko, Polsko atd. Program KI však konstatuje , že fašismus se stává novou metodou třídního panství v období kapitalistické stabilizace. Tento rozbor pro gramu jasně a zřetelně odpovídá na otázku fašismu. Fašismus

je jednou z vládních forem imperialismu v nynější periodě kapitalismu. Toto vysvětlení je úplně, na 100 % , potvrzováno

vývojem v Československu. Vidíme, jak se v Československu vy víjí přímo souběžně stupňování imperialistické role státu a a přechod k novým fašistickým metodám . Tou měrou, jakou

v Československu postupuje imperialistický rozvoj, tou měrou, jak vystupuje Československo jako samostatný aktivní činitel, který hraje aktivní úlohu zvláště v přípravě války proti SSSR, v tomtéž měřítku vidíme přechod k novým vládním metodám buržoazie . Zde jsme se opět dostali k otázce, jak nesprávně naše strana dosud analyzovala nové tendence české buržoazie ,

jak neuměla zdůrazňovat vznikající rozhodující vývojové ten dence. Zmínil jsem se zde již, že jedním z příznaků šmeralis mu, jednou z podstatných součástí jeho ideologie bylo toto

nesprávné stanovisko k české buržoazii, zvláště k Masarykově skupině, jež byla nejvíce ujasněným zástupcem české buržoa zie v době imperialistické světové války. Totéž se opakuje 356

i v nynějším období. Nejenomže strana před dvěma lety poklá dala ještě za možné rozvířit otázku hlasování pro Masaryka

při presidentských volbách, nýbrž v době nastupujícího fašis mu, kde můžeme pozorovat splynutí celé buržoazie v Česko

slovensku na bázi fašismu, vidíme nesprávné dělení české bur žoazie v pravé a v tzv. levé křídlo . Uvedu zde opět příklad, jak

chybně může být tato otázka mnohými soudruhy kladena. To se stalo v posledním diskusním článku soudruha Kreibicha. Zde píše soudruh Kreibich o sociální demokracii: „ Sociální demokracie se svěřila úplně vedení Masaryka a

Beneše, a toto vedení neznamená nic jiného než úplné sply nutí s ostatním levým křídlem buržoazie.“ Soudruzi, co to znamená ? Především splývá podle mínění soudruha Kreibicha dnes sociální demokracie s buržoazií ne

jako s třídou, nýbrž s levým křídlem buržoazie . Dále je vedena zásadní rozdělovací čára mezi pravým a tzv . levým křídlem buržoazie. To se děje v době, kdy již není možno činit takové

zásadní rozdvojení s Masarykem , poněvadž diference v měš ťáckém táboře stále víc ustupují, poněvadž skupiny nemají již tu povahu, že by Kramář stál vpravo a Masaryk vlevo. To je

chybné kladené otázky. Musíme vzpomenout vývoje fašistické

ho převratu v Polsku, abychom ukázali, že naší straně musí být v této otázce zcela jasno. V Polsku dobyl hesly měšťácké de mokracie zástupce levého křídla buržoazie Piłsudski moci.

Provedl pod hesly měšťácké demokracie a za tvoření demo

kratických iluzí v masách fašistický převrat. Musíme zde zdů raznit, že polský příklad může být v příští době poučením pro Československo, neboť právě tak jako tehdy polská komu nistická strana činila chybné rozlišení mezi pravým a levým křídlem buržoazie, právě tak je dnes naše rozlišení mezi pra

vým a levým křídlem buržoazie chybno. Právě tak jako „ levý“ Piłsudski v Polsku provedl fašistický převrat, právě tak bude pravděpodobně i v Československu fašismus zaveden levým

křídlem buržoazie, právě tak přijde fašismus v Československu dveřmi „ Hradu “ , tedy dveřmi tzv. levého křídla buržoazie. To je velmi pravděpodobné, to je předvídatelný vývojový proces, na nějž ukazují politické události posledních dnů. Proto říkáme, že zásadní rozlišování mezi levým a pravým křídlem buržoazie je nebezpečím . Je nebezpečím, jestliže béřeme Masaryka jako

levého měšťáka, jako reprezentanta měšťácké demokracie, že demokratické iluze, které se zřetelem k Masarykovi rozšiřu jeme, usnadní provedení fašistického převratu pod Masaryko vým vedením. Tvoření iluzí se zřetelem na tzv. levé křídlo buržoazie znamená tvoření fašistických iluzí v našich řadách .

Masaryk vytváří dnes fašistickou ideologii. Podle jeho prohlá šení je měšťácká demokracie nedokonalá. Musí se zlepšit. Jak se má zlepšit? Parlamentarismus je v krizi, tedy rozežene 357

se parlament. Všechna hesla , která Masaryk vydává, jsou cha rakteristickými hesly fašismu, jež charakterizují stanovisko levého křídla buržoazie. Heslo zlepšování měšťácké demokra

cie atd. v období přechodu k novým, fašistickým metodám, to vše jsou hesla nastupujícího fašismu. Proto musíme říci, že

jsou slepí soudruzi, kteří kladou otázku ještě takto : Zde pravé křídlo buržoazie, tam levé křídlo buržoazie, kde jsme před zcela jinou otázkou, totiž před otázkou fašistické diktatury, která, jak se dá předpokládat, vyjde právě od levého křídla

buržoazie. V této situaci je také zvlášť nebezpečno chybné sta novisko k sociální demokracii, jak jsme pozorovali v naší stra ně v posledních letech .

Paralelně s vývojem v Československu postupuje fašizace sociální demokracie. Sociální demokracie se proměňuje v so ciálfašistickou stranu a přerůstá v pevnou součást fašismu.

Co je totiž heslo hospodářské demokracie, hlavní heslo dneš ní demokracie, mondism? To je jen ideologická a politická příprava sociální demokracie k novému systému kooperativ

ních organizací, který je přivoděn fašismem . Myslím, že nyní vidíme teprve úplně jasně, jak daleko zůstaly oportunistické směry ve straně za vývojem, zde vidíme teprve, kde stojí Neu

rath , charakterizuje -li úlohu sociální demokracie ve svém re ferentském materiálu takto :

„ Sociální demokraté se omezují na provozování salónní

opozice na parketách parlamentu . Jinak používali svého tisku a stranického aparátu k tomu účelu, aby klamali dělnickou třídu a střední vrstvy ohledně významu mimoparlamentární ho boje, ohledně smyslu proletářského hnutí jednotné fronty, Přenechali komunistické straně organizování boje mimo par lament." ( Neurath, referentský materiál.)

Soudruzi, já myslím, to je přímo středověké kladení otázky v době, kdy vidíme již přechod sociální demokracie k fašismu. V tomto období takhle mluvit znamená nechápat vůbec pod

statné vývojové tendence v Československu. Toto nepochopení vidíme dnes ve všech projevech oportunistických směrů ve straně. Toto nepochopení vyplývá z toho, že oportunistické směry uvnitř strany nechápou podstatu nynějšího vývoje. To

tiž zostření třídních protiv, zostření všech rozporů v kapita listickém vývoji. Měli jsme na tomto sjezdu strany diskusi s Jílkem v otázce, zda kapitalismus sílí čili nic. Chci z článku soudruha Jílka citovat rozhodující místa .

Soudruzi, máme tu u Jílka na jedné straně to, na druhé ono. Na jedné straně máme tu sílení kapitalismu, na druhé straně máme vzrůstání rozporů. To je chybné srovnání, neboť tyto dva jevy růstu produktivních sil kapitalismu a zostření

rozporů jsou jedním a tímtéž procesem, poněvadž toto zostře. ní rozporů je nevyhnutelným důsledkem zesílení produktiv 358

nich sil. Ze srovnání těchto obou jevů vyplývá, že soudruh Ji lek nechápe dynamiku kapitalistické stabilizace, že se mýli,

že tato stabilizace vede k nevyhnutelnému posilení kapitalis mu. Otázka může být stavěna jen tak správně, že vzrůstání

produktivních sil neznamená žádné posílení kapitalismu, ný brž že znamená další podkopání, další rozklad kapitalismu. Proto říká soudruh Jílek chybně : na jedné straně na druhé straně.

Viděli jsme také v naší stranické diskusi, kam vede hodno cení soudruha Jilka. Toto hodnocení vede v logické důsled nosti k hlohoveckému memorandu, ve kterém stoji : „ Radikální

dělnické hnutí je v agónii. Každý chce žít pro sebe, pro svůj užší kruh , pro svou rodinu. Doba velikého idealismu v širo

kých masách je pryč. “ Soudruzi, toto likvidátorstvi je produk tem teorie soudruha Jílka. Víra to, že v nynější periodě kapitalismus silí, vede k nevíře v síly proletářské revoluce.

Jílkův oportunismus vede přímo k nevíře v síly proletářské revoluce. To je nejenom vlastnost skupiny soudruha Jilka.

V této otázce vidíme jednotný vývoj všech oportunistických skupin ve straně. Že se Neurathova skupina pohybuje ve stej ném směru, dokazuje článek soudruha Schiffa predevším v je ho zásadním stanovisku k sociální demokracii. Soudruh Schiff píše :

„ Pokládáme větu ,že reformisté jako spojenci buržoazie ni

kdy nebudou ani nemohou spolupomáhat ... v této zjednodu šené formě za chybnou. Jistě budou spolupomáhat. Samozřej mě ve prospěch buržoazie. Ale jen v takové formě, že to děl níci prohlédnou jen v nejpříkřejších případech ... Jinak by nebylo lze také pochopit, že rakouská sociální demokracie

může vykázat přes půl miliónu členů, říšskoněmecká 700 000 členů a její odbory přes všechny lumpárny přírůstek." Soudruzi, to je totéž nepochopení vůči vzrůstu rozporů kapi talismu v této periodě v jiné formě. Soudruh Jílek klade otáz ku stabilizace všeobecně, soudruh Schiff staví jen dílčí pro blém, že stabilizací sociální demokracie sílí. Co je však dnes sociální demokracie ? Je silou, která přerůstá k fašismu, kte rá srůstá s buržoazií. To znamená, že by posílení sociální de mokracie znamenalo skutečné posílení kapitalismu, zatímco

ve skutečnosti rostoucí třídní protivy ženou k zostření rozpo rů mezi sociálními demokraty a proletářskými masami. A to je jen jiný výraz za zjištění radikalizace mas. To znamená na psat větu, že dělníci prohlédnou zradu sociální demokracie jen v nejpříkřejších případech , to znamená nechápat radikalizac

ní proces mas, to znamená přeceňovat pozitivní stránky rekon strukční periody pro buržoazii. Je v této situaci početná síla sociální demokracie ve stranu sociálního fašismu, z čehož ply ne stoupající rozpor vůči masám ? 359

Vyplývá z toho, že Schiffův náhled má stejný podklad jako Jílkův, a to je nepochopení rozporů nynější vývojové periody. To je kořen nového oportunismu, oportunistických skupin Jil ka a Neuratha, jejichž duchovním otcem je šmeralismus. Je pro nás na tomto sjezdě strany důležito, abychom se blíže za bývali touto oportunistickou teorií v souvislosti s jednou z nej

ožehavějších otázek, se základní otázkou, ve které se projevila oportunistická politika strany ve velmi ostré formě. Touto otáz kou je agrární otázka. Zjistili-li jsme všeobecnou oportunistic kou linii strany, tedy musíme to učinit zvláště v agrární otáz

ce, poněvadž je jednou z nejvíce rozhodujících otázek, jejichž řešení má strana před sebou . I zde musíme říci, že strana ne

pochopila podklad. Udržal tomu rozumí lépe, než tomu rozu měla strana. Měl parlamentní řeč, ve které vytyčil industriali zaci zemědělství jako hlavní problém. Ale Jílek a jeho ústředí přehlédli tuto otázku. Tito soudruzi nepochopili, že základním

problémem je finančně kapitalistický vývoj československého zemědělství. Dnes vidíme, že i zemědělství v Československu je vtaženo do proudu kapitalistického vývoje, že česká buržoazie pracuje cílevědomě na technickém vývoji zemědělství, dnes vi díme, že racionalizace je cílevědomě prováděna i v zemědělství, dnes vidíme rozvoj zemědělství. Co to znamená? To znamená, že v zemědělství máme před sebou proces zostření třídní dife renciace, že máme na venkově zostření třídních protiv. To je logickým důsledkem finančně-kapitalistického vývoje země

dělství v Československu. Touto otázkou musíme se velice po drobně zabývat. Dosavadní vedení strany nechápalo postupu jící diferenciaci na venkově. V agrární otázce byl kurs strany, její analýza právě tak chybná jako ve všech jiných otázkách,

poněvadž tento hlavní problém , poněvadž třídní diferenciaci nepochopila. Soudruzi, uvedu i k této otázce příkrý citát, a to citát z hlohoveckého memoranda, o kterém jsem se zde již zmínil. Zde se o situaci na venkově píše toto : Veliké bašty našich odborových organizací na venkově mi zí. Zemědělský dělník se stává při parcelaci poloproletářem

v pravém slova smyslu, jakmile dostane dvě až čtyři jitra pů dy, stává se indiferentním a neorganizuje se . Co zde vidíme ? Máme zde zjištění, že v nynější době se rolníci stávají indiferentními, jestliže dostanou půdu. Je to

správné postavení otázky? Ne. Otázka je položena tak, že dnes v důsledku kapitalistického vývoje zemědělství pauperiza ce mas rolnictva postupuje, že dnes postupuje zostření tříd

ních protiv i na venkově. Musí být úkolem komunistické stra ny nastoupit kurs k vědomému urychlování zostření těchto třídních protiv. Komunistická strana musí si být vědoma své ho úkolu rozvinout třídní boje venkovského pracujícího lidu. Ale, soudruzi, poněvadž strana nepochopila třídní diferenciaci, 380

zostření třídních protiv na vesnici, měla také chybnou linii

v agrární otázce. Proto se vystoupilo s hesly, která nevyzdvi hují jasnou třídní diferenciaci. Co znamená např. heslo podpo

rování zemědělství? Je jedním z mnohých chybných agrár

ních hesel strany. Znamená, že jsme vyšli od jednotného ze mědělství, aniž jsme rozlišovali mezi kapitalistickou částí rol nictva a velikými masami chudého rolnického lidu, že jsme

ignorovali masy venkovského proletariátu. V důsledku toho jsme vytyčili hesla, která neodpovídají tomuto postupujícímu třídnímu rozlišení, která se týkala celé vsi, došli jsme tímto

způsobem k polosociálně demokratickému stanovisku v agrár ní otázce.

Co je charakteristické v sociálně demokratickém stanovis ku v agrární otázce ? Charakteristickým v sociálně demo kratickém stanovisku v agrární otázce je všeobecně kurs po silování kapitalismu, je kurs k zvýšení kapitalistické výroby,

zvýšení kapitalistické výroby je dnes vědomým cílem sociál ní demokracie, její vědomou politickou linií. Vezměme například agrární program rakouské sociální de mokracie, jehož autorem je Otto Bauer. Otto Bauer staví v če lo svého agrárního programu tuto tezi : „ Pokud možno největší stupňování produktivity, obhospo dařování domácí půdy, je životním zájmem národní pospoli tosti.“

Soudruzi, to je dnes sociálně demokratický program , pro gram pro stranu, která je dnes stranou kapitalistické výstav

by imperialistické expanze, která přechází k fašismu. Sociál ní demokracie tvrdí, že rozvoj kapitalistické výroby na ven kově je v zájmu proletariátu . Že stupňování kapitalistické

produkce vede k pauperizování rolnických mas, o to se však sociální demokracie dnes nestará. Považuje stupňování výro by zvláště také v zemědělství za zájem ,,národní pospolitosti“. Klame zřejmě a vědomě proletariát o společenství zájmů

s buržoazií, o společenství zájmů obyvatelstva na kapitalistic ké výrobě. Avšak, soudruzi, lišila se snad naše hesla v agrární otázce zásadně od stanoviska sociální demokracie ? Ne. Sta

novisko stupňování kapitalistického hospodářství jako celku

směřuje k zastření třídních rozporů na venkově. Sociální de mokracie stojí na stanovisku posílení státně kapitalistických

prvků uvnitř kapitalistické výroby. A co je stanoviskem sku piny Jílkovy, resp. jejího agrárního teoretika Bolena ? Jeho

stanovisko je : převedení lesů do vlastnictví státu, obcí atd. Linie Bolenova je linií vývoje státního kapitalismu, linií so

ciální demokracie. Je to sociálně demokratická ultrapravá li nie. Připomínám si ještě, že po posledním sjezdu strany „ So

zialdemokrat “ napsal, že prý jsme všechna hesla opsali ze so ciálně demokratického agrárního programu. Dnes, kdy zkou 361

máme celý rozvoj strany a kdy zaujímáme stanovisko k do

savadnímu stanovisku strany v agrární otázce, konstatujeme, že zde bylo úplně jednotné daleko jdoucí stanovisko našich hesel se sociálně demokratickými.

Oportunistickou linii viděli jsme také v národnostní otázce. Soudruzi, tato národnostní otázka je tím významnější, kdy se dostáváme stále blíže k imperialistické válce, když národ nostní rozpory musejí se stát rozhodným činitelem rozbití kapitalistického státu, budeme-li ovšem umět v národnostní otázce zaujmout důsledně komunistické stanovisko, postavit do popředí našeho boje heslo sebeurčovacího práva až do

odtržení. Nemohu se pro krátkost řečnické lhůty dále zabývat národnostní otázkou. Ukazuji jen příkladem na nesprávnou li nii strany v karpatoukrajinské otázce, jež je právě rozhod nou z hlediska válečného nebezpečí.

Národnostní otázka je jednou z rozhodujících otázek , které musíme dnes radikálně řešit. Musíme také v národnostní otáz

ce radikálně zúčtovat se všemi reformistickými tradicemi. Předpokladem pro vytvoření našeho programu je, abychom

zúčtovali se všemi oportunistickými názory, abychom dospě li k jasné perspektivě revolučního vývoje. Ani Šmeralism , ani linie Jílkovy centrály nemohla dát straně tuto linii. Dů sledkem Šmeralovy teorie je popírání revoluční perspektivy, je odmítání diktatury proletariátu , je heslo dělnicko-rolnické vlády v rámci měšťácké demokracie bez revolučního svržení

stávajícího společenského řádu. Šmeralism popírá současně revoluční řešení revolučních otázek, výstavbu proletářské dik tatury na základě neomezeného sebeurčovacího práva národů,

nedává perspektivu pro řešení národnostní otázky, jež v Čes koslovensku rozhoduje, proletářskou diktaturou . Šmeralism vede ve svých dalších důsledcích k popírání učení o přeměně imperialistické války ve válku občanskou, je tudíž v periodě zostřeného nebezpečí války tupou zbraní, s níž proletariát nemůže bojovat. Stejně to platí i o teorii Jílkova vedení strany.

Výklady o koloniálním charakteru Československa připouštějí možnost, že by Československo, jež je imperialistickým státem,

mohlo vést pokrokovou válku. Tato teorie znamená tudíž rov něž popírání přeměny imperialistické války v občanskou, po pírání proletářské diktatury, popírání hájení Sovětského svazu . Tato teorie umožňuje perspektivu demokratické diktatury děl

níků a rolníků, perspektivu, jež na základě imperialistického vývoje Československa musí dát straně nesprávnou linii.

KSČ tím, že připravuje základy svého programu, musí roz vinout jako revoluční strana otevřeně prapor proletářské diktatury. Musí pevně a nevyhnutelně směřovat k rozpoutání

sil proletářské revoluce, a musí proto zúčtovat se všemi opor tunistickými teoriemi, jež popírají jedině možnou revoluční 362

teorii. Na základě zúčtování s reformismem všech odstínů vy pracuje strana svou revoluční teorii, upevní se ideologicky a stane se rozhodným předbojovníkem proletářské revoluce, pro

letářské diktatury v Československu . ( Živý souhlas. ) Předseda Haken : Soudruzi a soudružky ! Výkonný výbor KI poslal sjezdu našemu Otevřený list. Dám jej přečíst česky a

německy. Česky list přečte soudruh Šverma, německy soudruh Appelt.

Otevřený list exekutivy Komunistické internacionály V. sjezdu KSC Soudruzi!

Od doby, kdy výkonný výbor kominterny poslal Komunis tické straně Československa Otevřený list, uplynulo půl roku. Tato lhůta postačuje k tomu, abychom mohli odpovědět na

otázku, podařilo - li se ji vyplnit hlavní úkol, který vytyčil Ote vřený list, podařilo -li se jí provést životně nutný pro ni obrat odoportunistické pasivity k bolševické aktivitě. Je třeba otevřeně přiznat, že tento obrat se straně ještě ne podařilo provést. Strana neuměla dosud rozvinout na základě Otevřeného listu širokou diskusi. Diskuse podchytila jen úzkou vrstvu stranického aktivu, široké vrstvy členstva strany ve vètšině krajů však do ní vtaženy nebyly. Počet buněk a míst

ních skupin vtažených v diskusi byl naprosto nedostatečný. Diskuse se nerozvinula o všech nejdůležitějších otázkách vy tyčených v Otevřeném listě a omezila se pouze na otázky

o příčinách krize strany a o chybách spojených s Rudým dnem. Diskuse byla také velmi slabě spojena s nejbližšími úko ly strany. Tak diskuse nerozvinula se v těch formách a nedala těch

výsledků, jichž od ní očekával výkonný výbor kominterny.

Daleko nebyl ještě splněn ani druhý důležitý úkol, uložený straně Otevřeným listem, totiž úkol přitáhnout novými volba

mi všech vedoucích orgánů do vedení mladé dělníky, nezatí žené sociálně demokratickou tradicí, prolnuté revolučními ide ani a prošedší praktickou prací v nižších organizacích . Kladným výsledkem diskuse bylo, že v jejím průběhu ve stra ně vynikla, zformovala se a semkla se v podobě opozice ve dené soudruhem Gottwaldem nejpokročilejší aktivní část stra

ny, jež nejen uznala správnost Otevřeného listu, ale také úpor

ně bojovala za uskutečnění v něm vytyčených úkolů. Tento boj 363

opozice musila vést jak proti bývalým trockistům (skupina Neurathova ), pokoušejícím se spojit se na platformě málo se lišící od názorů pravých likvidátorů, tak i proti oné skupině

( Jílkově ), která formálně uznala Otevřený list, ve skutečnosti však neučinila opatření k rozvinutí diskuse a v boji proti ote

vřeně pravým likvidátorským tendencím projevila pasívnost. Opozice musila také bojovat proti tzv. historické pravici (Zá

potocký-Kreibich ) , která nepodrobila své falešné oportunistic ké názory podstatné revizi.

Dva nejdůležitější vnitrostranické úkoly vytyčené v Otevře ném listě, totiž vtažení všech organizací a všech členů stra ny v aktivní účast v životě strany a postavení mladého aktivu do popředí, jsou dále základními úkoly strany, bez jejichž splně ní nemůže být proveden obrat od oportunistické pasivity k bol ševické aktivitě. To, co se nepodařilo vykonat do sjezdu, musí být uvedeno v život po sjezdu novým výkonným výborem, jenž bude zvolen na sjezdě.

Naléhavost těchto úkolů vzrůstá každým dnem.

Československý finanční kapitál zostřuje svůj útok na pra cující vrstvy, postupně omezuje politická práva dělníků a

rolníků. Kapitalistickou racionalizací zesiluje vykořisťování proletariátu , snižuje současně jeho reálnou a místy nominální mzdu a rdousí nejchudší rolníky nesnesitelnými daněmi. Československý finanční kapital stupňuje pronásledování ko

munistické strany a snaží se, aby posílil a rozvinul fašismus. Československý finanční kapitál ve spolku s vládnoucími im perialistickými státy se připravuje k válce proti SSSR a zesí leně rozvíjí válečný průmysl. Ofenzíva finančního kapitálu proti dělníkům a rolníkům ne

zůstává bez odpovědi pracujících vrstev, především proletaria tu .

Odpor dělnictva vzrůstá. Místy, přes svoji roztříštěnost, dělní ci přecházejí k útoku. Občas aktivita dělnických vrstev dosa huje velmi vysoké úrovně ( stávka horníků na Kladensku aj . ) . Po celý rok 1928 čeští dělníci nejednou vystoupili v ohrom ných masách živelně uskutečňujíce jednotnou frontu zdola . Vzrůst aktivity dělníků v Československu je nesporný. Jen nej zaostalejší živly strany, nezbavivší se ještě sociálně demokra

tických přežitků, nevidí tohoto vzestupu dělnického hnutí a tvrdošíjně vyprávějí pohádky o pasivitě československého děl nictva .

Strana musí se stát způsobilou k tomu, aby převzala vedení masových akcí dělnických mas jdoucích doleva. Dělníci instink tivně cítí, že komunistická strana je jedinou stranou, která by je mohla vést do boje. Proto si přes mnohé veliké oportunis

tické chyby strana přec jen uchovala vliv na ně. Avšak tento vliv zeslábl ( zvláště v českých krajích ), jak to ukázaly posled 364

ní volby, zvláště tím spíše, že se konaly v období, kdy v důsled ku přesunu dělnických vrstev doleva měl vzrůst v ohromné míře.

Strana se ještě úplně nezbavila nesprávného názoru , že so ciálně demokratické strany jsou

vedle komunistických stran

stranami dělnické třídy. Strana kritizuje dále bloky špiček s reformisty, ale dělí se s nimi o vedení vystupujících děl

nických mas ( boj proti zhoršení zákona o sociálním pojiště ní, hnutí horníků v Moravské Ostravě ). Strana zůstává dále pasivní v důležitých politických okamžicích , jako např. při

oslavách desítiletíČeskoslovenské republiky. Takovým názorům na sociální demokracii, které od zákla du odporují usnesením VI. kongresu Komunistické interna cionály, takové praxi bloků musí být rozhodně učiněn konec. Pro celou stranu se musí stát nejpřednějším příkazem vést

proti sociálním demokratům nepřetržitý, vytrvalý úporný boj o vedení proletariátu, stavět neustále ve všech otázkách poli tického i hospodářského boje proletariátu svou komunistickou linii proti sociálně demokratické politice. Bez takového boje proti sociální demokracii všechna usne sení o boji proti pravému nebezpečí uvnitř strany zůstanou prázdnými slovy.

Pravé nebezpečí Komunistické strany Československa je ne obyčejně silné. Kořeny oportunismu jsou dosud pevně zapuště ny ve straně a ještě hlouběji tkví v rudých odborech a v jiných masových organizacích . Ve straně a v rudych odborech je ne

málo zjevných i tajných stoupenců vůdců německých pravých, Brandlera a Thalheimera. Nemálo je také ve straně živlů, chovajících se k pravým smířlivě.

V důsledku toho, že ve straně i v rudých odborech zůstaly ještě silné zbytky oportunismu, pravé úchylky a smířlivé ná lady, rozhodnutí IV. sjezdu ROI a VI. kongresu kominterny o or ganizování neorganizovaných a o zakládání bojovných (stáv

kových ) výborů zůstávají na papíře, dokonce v takovém oka mžiku, kdy neorganizovaní dělníci sami živelně vstupují do bo je.

V nynějším období zostření hospodářských i politických bojů proletariátu není pro stranu lepšího způsobu než upevnit spo jení s dělnickými vrstvami, než rozhodný přechod k používá

ní nové stávkové strategie v těchto bojích s využitím zkuše ností, jichž nabyla Komunistická strana Německa v Porúří. Ny

ní tato strategie je základní hybnou pákou, kterou lze pohy bovat nejširšími vrstvami, a strana musí se uchopit této páky.

Mobilizujíc dělnické vrstvy k boji za politické a hospodářské požadavky, vysvětlujíc jim vytrvale nejužší spojení mezi zhor

šováním jejich stavu , jež jim působí kapitalistická racionali zace, a přípravami války finančním kapitálem , organizujíc ne 365

organizované na základě jednotné fronty s organizovanými, vybírajíc z nich nejlepší, nejpokročilejší aktivní kádry pro zři zování jednotných bojovných výborů, vtahujíc tento aktiv do strany strana sama se převychovává v této aktivní masové práci, překonává oportunistickou pasivitu a stále více se bol ševizuje. Základní podmínkou toho je neúprosný boj proti otevřeně

pravým likvidátorským směrům , které se zuřivě brání tomu to novému kursu , i proti smířlivým vztahům k nim.

Nastávající třídní boje vyžadují organizačního posílení stra ny. Zatím však po VI. kongresu KI lze pozorovat další ochab

nutí práce strany uvnitř závodů, zvláště práce závodních bu něk, pokles počtu závodních časopisů, vzrůst tendence vra cet se ke starým sociálně demokratickým formám organizační

práce. Skutečný přechod na kolej nové taktiky, stanovené VI . kongresem Komunistické internacionály, je opravdová přípra va proletariátu k bojům, opravdový boj proti nebezpečí impe rialistické války je možný jen za podmínky, soustředí-li stra

na v nejbližší době svou hlavní pozornost a sílu na získávání dělníků ve velkých závodech nejdůležitějších průmyslových od větví a stanou -li se závodní buňky skutečnou základnou stra nické organizace .

Jednou z nejdůležitějších organizačních otázek, jež musí být rozřešena sjezdem, je práce komunistických frakcí v odbo

rech. Překonání sociálně demokratických přežitků v odboro vé práci strany lze dosíci jen za existence činných komunis tických frakcí v rudých i v reformistických odborech při usta vičném řízení práce těchto frakcí ústředním výborem i mist ními výbory strany.

Strana je před novou vlnou masových akcí československé

ho dělnictva, jež stále častěji a stále rozhodněji vstupuje do boje se svým třídním nepřítelem. A nejbližším úkolem strany je,

aby se postavila v čelo dělnických mas povstávajících k boji, aby se proměnila ve štáb masových akcí proletariátu. Exekutiva Komunistické internacionály Haken: Německy přečte Otevřený list soudruh Appelt. Soudruh Appelt čte Otevřený list. ( Po přečtení potlesk. )

Dodatek ke zprávě mandátové komise Předseda Haken: Dodatek ke zprávě mandátové komise před nese soudruh štastný. Uděluji mu slovo. Soudruh Štastný: Soudruzi, mandátová komise byla nuce 366

na zabývat se ještě jednou věcí. Jedná se o případ vyloučení poslance Čermáka a senátorů Bodnara a Reitera. Poslanec Čer

mák byl vyloučen proto, poněvadž se nepodrobil usnesení ústředního výboru ohledně služného a po svém vyloučení po slal „ Zasláno“ do agrárního časopisu „ Večer“. Senátoři Bod nar a Reiter nevykonávali svých povinností ani ve straně, ani v senátě. Dotyční se sice k sjezdu neodvolali, ale volební soud je dosud mandátu nezbavil, takže měli by možnost odvolat se

k dalšímu, VI. sjezdu a podržet své mandáty. Mandátová komi se projednala případ vyloučení jejich a doporučuje sjezdu, aby

plně potvrdil usnesení ústředního výboru o vyloučení tohoto poslance a dvou senátorů.

Předseda : Odhlasujeme návrh mandátové komise. Kdo sou

hlasí s vyloučením poslance Čermáka a senátorů Bodnara a Reitera, jež bylo učiněno polbyrem a schváleno ústředním vý borem? Prosím, hlasujte legitimacemi. Kdo je proti vyloučení ? Nikdo. Kdo se zdržel? Nikdo. Vyloučení těchto soudruhů je jednomyslně schváleno. Soudruzi, jako dodatek k projednávání II. bodu uvádím tato statistická data: Referát soudruha Slánského trval 3 hodiny, re ferát soudruha Kohna 14/2 hodiny. Diskuse se zúčastnilo 32 řečníků, kteří mluvili celkem 10 hodin 10 minut. Závěrečná slova trvala 30 minut. Celkové trvání projednávání tohoto bo

du vyžádalo 15 hodin 10 minut. Českých řečníků bylo 22, ně meckých 7, slovenští 2 a maďarský 1. Mužů bylo 28, ženy 4. Mládež se zúčastnila v této debatě 4 soudruhy a 1 soudružkou,

celkem 5 debatéry. Delegace mládeže má schůzi vedle. (Opa kuje německy. ) Teď polední přestávka a oběd. Oběd bude přinesen do sálu, prosím, abyste sklidili své věci se stolů a zů

stali klidně na svých místech. ( Opakuje německy. )

Odpolední zasedání Předseda Haken zvoní: Soudruzi, teď je kontrola legitimací. Předseda Haken : Soudruzi a soudružky. Původně bylo ústřed.

ním výborem usneseno, aby se o tomto bodě nekonala deba ta, poněvadž měl být jenom referát. Poněvadž nyní máme čas kvůli zasedání volební komise, nemůžeme k dalším projedná váním přikročovat, uděláme krátkou diskusi o referátu soudru

ha Reimana. ( Opakuje německy. ) Žádám vás, abyste se hlásili o slovo k tomuto bodu. Dříve než budu mít přihlášky, přečtu

sjezdu přípis Komunistické strany západní Ukrajiny, který byl sjezdu adresován . ( čte projev .) 387

V. sjezdu KSČ Vážení soudruzi !

V. sjezdu a celé Vaší straně posíláme bratrský pozdrav. Vře lá účast, kterou projevil pražský proletariát při pohřbu sou

druha Skrypy, svědčí nejlépe o úzkých svazcích solidarity, které vyplývají z našich společných úkolů. KSZU podobně jako Vaše strana má nejvýše odpovědné mís to v boji proti fašismu a na obranu SSSR před útokem meziná rodního imperialismu. . V tomto směru postupuje koncentrace

fašistických sil v Československu, které spolu s Polskem má sehrát úlohu předvoje ve válce proti SSSR. Československá bur žoazie všech národností, jejíž zájmy se kryjí se zájmy impe

rialistického anglo-francouzského válečného bloku, chce jít za příkladem polské buržoazie, která likvidovala parlamentní for

my své diktatury a vytvořila maximální koncentraci státní mo ci

fašistickou diktaturu k boji s revolučním hnutím v Polsku

a k boji proti Sovětskému svazu. Masaryk sní o vavřínech Pił sudského jako fašistického diktátora .

Před proletariátem Československa, před jeho pracujícími ma sami stále zřetelněji ukazuje se cesta dalšího rozvoje země : buď diktatura proletariátu, která zabezpečí zároveň půdu bez jakékoli náhrady rolníkům a úplné sebeurčení potlačených na rodností, nebo fašistická diktatura kapitalistů a velkostatkářů , znamenající útlak a exploataci dělnické třídy, širokých mas

pracujícího rolnictva a utlačených národností. KSČ je napnout všecky síly k boji za první cestu, za děl nicko-rolnickou vládu proti fašismu, za vypuzení socialistic kých lokajů z dělnického hnutí .

Jedině naprosto jasná, důsledná bolševická linie, jenom zá

sadní překonání všech úchylek od ní, zvlášť pravých i likvi dátorských směrů jako nejnebezpečnějších v dnešní době, je

dině neustálý odpor proti všem projevům oportunismu s po mocí pronikavé sebekritiky může učinit stranu způsobilou vést masy do vítězného útoku proti kapitalistům a velkostatkářům . Krize, kterou prodělala Vaše strana, musí mít za následek

rozhodný postup směrem k další bolševizaci Vaší strany jako iniciátora, vůdce a organizátora vítězného boje dělnických a rolnických mas .

Zúčtovat v praxi s reformistickými zrádci II. internacionály , odvrhnout všecky přežitky sociálně demokratického legalismu, převést stranu a třídní organizace proletariátu na koleje re yoluční taktiky toť veliký úkol Vašeho sjezdu a nového ve dení Vaší strany. 368

Ve zdárném vyplnění tohoto úkolu je záruka Vašeho ví tězství.

At žije KSČ a její V. sjezd! Ať žije kominternal KS západní Ukrajiny

Debata o otázkách programu KSČ Soudruh Höhnel: Vážení soudruzi a soudružky! V tomto sále, kde se koná sjezd strany, byly již několikrát předneseny

programatické řeči nebo názory programatického charakteru. Tento sál se již vlastně stal historickým kusem dějin KSČ. Ale my staří dělníci jsme tehdy odešli z tohoto sjezdu se svěšenou hlavou. Poukazuji jen na první sjezd strany, na tento sjezd stra

ny, který se konal také zde, kde byla slavena hodina narození šmeralismu, kde byl prohlášen program bolševizace komunis tické strany, kde delegáti odešli odsud s hrdými nadějemi. Co

z toho počalo ? To byla cesta mechanické bolševizace. To nej

důležitější však bylo přitom pominuto. Úplné bolševizování po litické činnosti. A soudruzi, když jsme vzali v úvahu dřívější sjezdy strany, na tomto sjezdu strany hleděly na nás dělnické masy s velikými nadějemi, že je poučíme, tehdy byly galérie

přeplněny dělníky, kteří vyslechli řeči a mnohdy je přerušili bouřlivým potleskem. Tvrdí se, že masy jsou pasívní. Tvrdím opak. Jsou aktivní, jsou revoluční, kdyby takovými nebyly, ne

následovaly by takového vedení. Půjdeme-li dnes nebo zítra z tohoto sjezdu strany, budeme odcházet s jinými nadějemi než

z dřívějších sjezdů. Jsme v okamžiku obratu, který nás povede dlouhou cestou k revoluci, který nás nesmí vést na pole refor mistického přerušení, nyní však v okamžiku obratu na revoluč ní stranu. Nyní ještě několik slov k vedení strany. Dlužíme masám, aby vedení bylo složeno tak, aby masy mohly nabýt

důvěry k němu, nesmí být přibrány žádné oportunistické živly. ( Potlesk .) A zde v tomto sále se již tolik handlovalo, byli zá stupci starých likvidátorů zvoleni do nového vedení. ( Potlesk. ) Následkem bylo, že jsme mluvili o bolševizaci, ale nepro vedli jsme ji. Dokážeme, že masy jsou ještě ideologicky ovliv nitelny na základě programu, který musí být zpracován, který se musí zakládat na usneseních VI . světového sjezdu. Bude to těžká práce, nebudeme moci kráčet od jednoho úspěchu k dru hému, ale budeme pomalu pronikat kupředu stálou prací. Tou

to cestou musíme jít kupředu, kupředu cestou revoluce.• ( Bour livý potlesk .)

Soudruh Weiss: Soudruzi a soudružky! Máme historický 369

úkol. Teď jsme zde jednali o našem programu. Program Ko munistické internacionály přijatý na VI. světovém sjezdu zna

mená všeobecný ideologický rámec pro program všech komu nistických stran . A v rámci tohoto programu má se pohybo vat náš vlastni program . Jaký význam má tento program ? Bu de mít ten význam , že dá pro budoucí práci strany jasný ideo

logický podklad. Tímto programem vlastně porazíme ideologic ký podklad oportunismu v naši straně, tj . šmeralism . Mus.me říci, že jestliže naše strana nacházela se na nesprávných ko lejích oportunismu, tu to bylo také proto, že scházela revo luční teorie pro stranu a bez revoluční teorie nedá se dělat revoluční praxe. Chci poukázat na několik fakt, kde se jeví do 9

posavad nesprávná ideologická praxe. První otázka je nazírání na vznik československého státu. O této otázce se již zde hod ně mluvilo, ale chci ještě poukázat na to, že pod vlivem ne

správného posuzování této otázky byla nesprávně posuzována také otázka Slovenska. Podobně jako bylo tvrzeno, že ČSR je kolonií imperialistických států, byla v rámci této teorie nad hazována otázka, že Slovensko je kolonií československého im perialismu. Z toho kontrastuje samo sebou, jak vratká byla ta

to ideologie, tato teorie. Teorie, že Slovensko je kolonií česko slovenského imperialismu, vedla k iluzım našeho členstva na

Slovensku , že je možno spolupracovat s buržoazními stranami Hlinkovou a maďarskou stranou národní Szentivanyiho, stra na se zřekla vůdčí role v otázce národnostní a agrární pod vli vem této teorie. Soudruzi, vime, že ještě v r. 1926 na žilinské konferenci, která byla svolána na naléhání slovenských sou druhů, neboť naše strana se vůbec nezabývala speciálními otáz kami Slovenska, byla postavena otázka tak, že Hlinka a Szent

ivanyi chtějí vážně bojovat za národnostní sebeurčení sloven ského rolnictva a dělnictva. Tyto strany byly pokládány za ta kové strany, které hrají revoluční úlohu při národnostním osvo

bození Slovenska. To prakticky znamenalo, že tyto názory ne uznávaly KSČ za vůdkyni všeho proletariátu a rolnictva na

cestě národnostního osvobození a to znamenalo též, že nepo kládaly vůbec za správné národnostní teze KI, podle kterých

má právo každá národnost na odtržení. Když pokládaly tyto strany za vedoucí v boji národnostním, zřekly se řešení to hoto národnostního problému takovým způsobem , jak to bylo kominternou vytyčeno, zřekly se řešení ve smyslu komunis tickém.

Soudruzi, tato ideologie má hluboké kořeny a o tom svědčí také Tukova aféra. Při propuknutí Tukovy aféry byly též myl né oportunistické názory ohledně role Hlinkovy strany v boji za sebeurčovací právo národnostních menšin, a právě to uka zuje na to, že je právě na čase, abychom v programu jasně

vytyčili naše národnostní požadavky, naše stanovisko k ná 370

rodnostní otázce. Bylo poukázáno během debaty na to, jak je

spjata národnostní otázka na Slovensku s otázkou rolnickou. Právě na Slovensku jsme měli příležitost k tomu, abychom v té to otázce osvědčili bolševickou linii, ale vidıme, že doposavad práce naše na tomto poli byla oportunistickou , a proč to bylo ? Protože naše strana vůbec neměla agrární program , jasné stanovisko k agrární otázce. Je jasno, že jsme nemohli skuteč

ně dobře práci potom provádět, a zvláště, že nebylo možno spojit tyto dvě otázky, které jsou hybnou silou, obzvláště na Slovensku , tj. otázku národnostní a agrární . Obě tyto otázky

souvisí úzce s otázkou válečného nebezpečí a je nutno říci, že když tyto dvě otázky nebudou správně řešeny, když v rámci programu nevytyčime pro ně správná hesla, nebudeme s to zor ganizovat boj proti válečnému nebezpečí a hnutí na obranu So

větského svazu. Dnešní sjezd vykoná historický úkol, když vy tyčí úkol vypracovat program : Levá opozice na tomto sjezdu ukázala, že dovede nejen kritizovat, ale vykonávat také tvoři vou pozitivní práci, když položila základ k novému programu, což je skutečně nutné, abychom měli pevný ideologický pod klad pro naši budoucí práci. V severočeské stávce textiláků

byla opozicí vyzkoušena nová bolševická linie. Programem dá se dalšímu postupu na této linii pevný podklad. A právě tak, jako má význam program kominterny pro všechny strany, má mimořádný význam také náš program , neboť doposavad tvořil šmeralismus ideologický podklad ke všem oportunistickým úchylkám, abychom mohli vést stranu na správné bolševické linii . ( Potlesk . )

Mondok, Užhorod: Soudruzi, já špatně mluvím česky, ale budu mluvit tak , abyste rozuměli. K tomuto bodu chci se do

tknout jenom jedné otázky, otázky nacionální, a hlavně ohled ně západni Ukrajiny, ohledně otázky ukrajinské tady v Česko slovenské republice. Soudruzi, jaká byla teorie a jaká byla pra xe naší strany, jak se dosavadní vedení , nejen poslední, ale

od samých začátků, dívalo na tyto věci ? Máme teď jeden velký krásný důkaz o tom, že to nejen byla pasivita ze stra ny vedení dosavadních ohledně těchto otázek, ale přímo byla to sabotáž, přímo byl to odpor k usnesenim kongresů komin

terny. Pravda, ta ukrajinská otázka nebyla u nás jasná. Nej dříve u nás samotných . My sami na západní Ukrajině jsme nevěděli, co vlastně jsme. Jsme Rusové, jsme Rus

Ruskij s měkkým znakem, jedním slovem jsme vlastně nevěděli, co vlastně jsme. Strana, která pracovala v celé republice, to znamená i u nás na západní Ukrajině, oficiálně na Podkarpat ské Rusi, touto otázkou se vůbec nezabývala a spokojila se tím, co buržoazie dávala. Teď nevím, který soudruh v referátě tady

řekl, anebo možná že i zástupce internacionály to řekl, že v první rezoluci o nacionální otázce, tj . v rezoluci prvního 371

sjezdu naší strany, byly věci ohledně nás dosti blízko pravdy. Ale proč to bylo? Nebyla to zásluha tehdejšího sjezdu, nebyla

to zásluha komunistů, abych tak řekl, ale prostě, že na skoro tomtéž stanovisku stála i československá buržoazie a

to

též řekla i Saintgermainská smlouva a konstituční zákon

československý, který dal zvláštní podstatu západní Ukrajině. Bylo třeba těmito otázkami nacionálními zabývat se na V. kon gresu kominterny, kdy poprvé řeklo se, že ukrajinský národ, bydlící na sovětské Ukrajině, na západní Ukrajině a v Buko

vině, je jediný národ a že má úplnou etnografickou jednot nost. V. kongres kominterny ohledně této otázky vynesl rezo luci speciálně o ukrajinské otázce, uznal ji jako jednu z nej výše významných otázek, protože západní Ukrajina vybíhá nej více do střední Evropy a může se stát, že odtud bude poveden boj proti sovětskému Rusku . Soudruzi, V. kongres byl ve dvacátém čtvrtém roce a teď máme již rok dvacet devět. Teď tato ukrajinská otázka nabývá ještě většího významu a touto otázkou se zabývají, počínaje

Chamberlainem do posledního diplomata v Bukurešti, zabývá se jí i kominterna. Musíme se všichni dívat na věci tak, odkud má vycházet z této ukrajinské otázky útok, v prvé řadě sa mozřejmě na sovětskou Ukrajinu, a tím dále na celý Sovětský svaz, na celou revoluční dělnickou třídu. Soudruzi, jak nemož

ně poklesli jsme od této otázky my sami, kteří jsme pracovali na západní Ukrajině, a také vedení, je nejlepším důkazem toho, že jenom v roce dvacet šest, to znamená po dvou letech po V. kongresu kominterny, jsme se poprvé zabývali touto otáz kou. Ale, soudruzi, i tohle není naší zásluhou. Naše ústředí bylo přímo vyzváno, aby poslalo delegaci na IX. sjezd KSZU. Byla tam čtyřčlenná delegace, která se zabývala hlavně na cionální otázkou, že tam poprvé z iniciativy sovětských Ukra

jinců a také ruských soudruhů byla tato otázka vyjasněna, a potom jsme přišli domů, tedy jsme počali provádět tuto jedinou správnou linii. Soudruzi, že ústřední vedení, vedoucí soudruzi, neměli všichni ani sami dobrých tušení o této otáz

ce, je důkaz toho, že když již naše konference přijala rezolu ci o této otázce, když již naše časopisy psaly literární ukra jinštinou, když již celá ta linie rezoluce V. kongresu KI byla

u nás prováděna, u nás ústřední orgány ještě v roce dvacet sedm i v minulém roce nevěděly toto jasně a několikrát se

stalo, že prostě nás nazvaly Rusíny, Ruskými a to stejně, jako i česká buržoazie a hlavně její exponenti na západní Ukraji ně popírají, že jsme nějací Ukrajinci, ale že jsme moc sblížení s českým národem. Není to, abych řekl, naše svědomitost jako KSZU, jako té delegace a kominterny, že tato nacionální otázka, na kterou se tak velký důraz klade na V. sjezdu, není u nás ještě dostatečně chápána, tady bylo třeba jít na plé 372

num před VI. sjezd, který se konal, bylo zvláštní přípis udělat pro ústřední vedení, aby v této otázce soudruzi strany naší pracovali tak, jak tomu je třeba . Soudruzi, tady zástupce in ternacionály kritizoval tyto naše otázky o tom , ohledně autonomie, tyto chyby, které vedení ve straně v této otázce udělalo , také kritizoval soudruha Klímu jako nového krajské ho tajemníka na západní Ukrajině, že když se na straně staré ho vedení stále děly chyby, tak, soudruzi, tady jeví se určité

nepochopení této otázky. Docela správně, soudruzi, jak slyšeli jste, řekl soudruh zástupce internacionály, že i on a také i za jisté celá internacionála klade na tuto otázku velkou váhu, je třeba, aby v duchu tohoto přípisu, který byl zaslán svého času starému vedení, starému polbyru , aby bylo všechno, co je tam vylíčeno, provedeno v život. Musíme to tím konstato

vat, že ani z toho přípisu staré vedení nic neprovedlo v život. Z referátu soudruha Reimana a také i z předložených materiá lů vidíte celý ráz tohoto našeho sjezdu, dokázat nám to, že naše strana skutečně chce vyřazovat z naší strany, z našeho

hnutí všechno to, co je oportunistické, nesprávné, to, co je nekomunistické. Já mám plnou důvěru , že nové vedení neudě

lá tytéž chyby, mluvím tady jenom o ukrajinské nacionální otázce, ale také nebude dělat jenom to, co bude mít nařízeno,

ale že svou bolševickou iniciativou bude pracovat a že sku tečně tak se bude dívat na ukrajinskou otázku v Českoslo vensku, kterážto otázka je velmi důležitá v celém Polsku, v ce lém Rumunsku, jsou to sousední státy, jsou to moci, těsně svá

zané otázkou válečného nebezpečí. Mohl bych říci, že tato otázka ukrajinská stojí na prvém bodě, když mluvíme o váleč ném nebezpečí proti Sovětskému svazu, takže, soudruzi, já vě řím, že to nové vedení udělí potřebnou váhu této otázce, že

najednou u nás bude vyřešena také tato otázka správně bol ševicky. ( Potlesk. )

Místopředseda Houska: Slovo má soudruh Haken. Haken: Soudruzi, chci udělat k tomuto bodu malé upozor nění, pokud se týče programu. V řeči soudruha Reimana neslyšel jsem ani zmínky o otázkách školských a o otázce

výchovy. Tato otázka souvisí s třídním bojem proletariátu a víme také, že výsada třídní výchovy, výsada mít školství v rukou je výsadou ohromné důležitosti, a nám je již teď tře ba, abychom ve svém třídním postupu uvažovali také o škol

ských otázkách a o otázce výchovy mládeže z revolučního třídního hlediska. Máme i dětské masové organizace, v nichž musíme přirozeně tento program uplatňovat. A také v ma sových organizacích sportovních a tělocvičných je třeba, aby byla otázka výchovy v programu zdůrazněna. Je mi známa

skutečnost, že právě v otázkách školy a výchovy převládají většinou maloměšťácké názory. 373

V programu musí být jednáno o otázkách výchovy a musí se ukazovat na cíl naší práce v tomto směru, na prostředky, jak se k tomuto cíli chceme dostat, hlavně abychom paralyzo vali vliv měšťácké výchovy. Mně nebylo možno, abych se hlou běji touto otázkou pro nedostatek času zaměstnával, nevěděl

jsem, že bude projednávána. Avšak moje upozornění směřuje k tomu, aby v programu byla projednána, aby komise, která bude mít na starosti program, tuto důležitou otázku neopome nula. ( Potlesk. )

Berzeczek, M. Ostrava : Soudruzi a soudružky, chci přičinit pouze několik dodatečných poznámek, pokud se týče progra mu. Chci tak učinit co nejsrozumitelněji, pro soudruhy, kteří neznají tzv. vysokou politiku, kteří ve svém zaměstnání jako já nemají takovou obratnost ve vyjádřování se, a těm bych chtěl také učinit tuto otázku přístupnou . Viděli jsme, že pracující

lid bojoval za své osvobození v r. 1848 a Pařížské komuně, vi díme, že znovu a znovu domáhá se svého osvobození . Vidíme, že francouzský proletariát je dnes znovu spoután buržoazií, že se mu sice nepodařilo zvítězit Pařížskou komunou , ale stále má

myšlenku Pařížské komuny, myšlenku svržení buržoazie. Aby

chom docílili svržení buržoazie, musíme propagovat své cíle mezi pracujícím lidem, mezi vykořisťovanými, abychom získali pracující lid, musíme získat jej pro komunistické myšlenky, musíme mu vysvětlit, jak musí bojovat proti vykořisťování, fa šizaci, proti reformistům a proti různým úchylkám v tomto

boji. Když rozřešíme programovou otázku, musíme náš program rozšířit mezi pracujícím lidem, a hlavně mezi pracujícím lidem

na venkově . Jestliže budeme přístupně propagovat naše názory mezi pracujícím lidem, dovedeme jej zorganizovat proti vlád

noucí třídě a dosíci cíle diktatury dělníků a rolníků. ( Potlesk. ) Předseda Haken : K slovu se hlásí soudruh Šverma. Šverma: Soudruzi, chci k otázce programu učinit několik

poznámek. Soudruzi, je pravda, že II. sjezd, jak zde mluvil jeden soudruh, má zásluhu na tom , že byla odmítnuta nespráv ná hesla v nacionální otázce učiněná na I. sjezdu. Avšak sla

bina tohoto II. sjezdu a i dalších sjezdů spočívala v tom , že nebyla učiněna věcná revize naši politiky, že sice zrušili jsme

např. v otázce nacionální požadavek autonomie, avšak nevy pracovali jsme žádná konkrétní hesla v této otázce. A je jistě velikým pokrokem, že V. sjezd přichází k meritu těchto otá zek. Soudruzi, to je úspěch, avšak musíme si uvědomit, že tyto

otázky jsou pouze sjezdem nadhozeny a že bude potřeba ještě

mnoho práce, aby byly důkladně propracovány, objasněny a meritorně řešeny.

Chci nadhodit tři otázky důležité pro program KSČ. V každé této otázce musíme získat naprosté jasno a vypracovat kon krétní pracovní směrnice. První otázka je otázka charakteru 374

československého státu. Československo vzniklo jako imperia

listický stát se všemi momenty imperialismu, jsouc produktem imperialistické války. V této otázce musili jsme překonat řadu nesprávných názorů, které se táhnou po všechny sjezdy. Tato otázka je veledůležitá v otázce poměru československého pro

letariátu k imperialistické válce, k níž se Československo chys tá, a v otázce války proti Sovětskému svazu . Jestliže dnes cha

rakterizujeme Československo jako imperialistický stát, jehož imperialistické momenty v dějinném období zostřených tříd

ních protiv vzrůstají, musíme tuto otázku rozvinout před ši rokými dělnickými masami, paralyzovat vliv nacionálních tradic, musıme masám vysvětlit řadu otázek této věci se tý kajících, v prvé řadě otázku vzniku československého státu, otázku a úlohu nacionálniho hnutí, poměr jednotlivých tříd, dělnictva , měšťáctva, maloměšťáctva v národnostním hnutí za Rakouska, ve válce i po převratu . Musíme úplně vyjasnit otáz ku Masarykova humanismu, zvláště v nynější době, kdy fa

šizace postupuje pod maskou humanismu, kdy otázka mobili zace dělnických mas proti fašismu, hrozícímu fašistickému pře vratu ze strany Hradu nabývá mimořádného významu. To

všechno je nutno, abychom mohli mobilizovat dělnictvo do boje proti kapitalismu. Musíme tuto otázku vyjasnit našim funkcionářům, členstvu , abychom ji mohli propagovat v děl nických masách.

Druhá otázka, která potřebuje věcného propracování, je

otázka národnostní. Bylo jasně poukázáno na to, jak chybně tato otázka byla řešena. Musíme postavit heslo sebeurčení až do odtržení, abychom mohli využit rozkladných sil v rámci

kapitalistického státu k jeho úplnému odstranění. Musíme však tuto otázku pečlivě zkoumat, poněvadž jeví se v ní celá řada

momentů. Vidíme, jak buržoazie všech národností sdružuje se pod hegemonií české buržoazie, vidíme, jak srůstá česká bur žoazie s buržoazií slovenskou. Musíme jasně postavit heslo se

beurčení až do odtržení pro všechny potlačované národnosti v Československu. Musíme využít odporu pracujícího lidu pro

ti nacionálním útiskům ve slovenských, německých a ukra jinských oblastech. O otázce ukrajinské zde mluvil soudruh Mondok. Je pravda,

že centrála strany dopustila se tu velikých chyb, že se k ukra jinské otázce stavěla oportunisticky. Stavěla v této otázce do konce kontrarevoluční heslo uskutečnění saintgermainského

míru , tj. kontrarevoluční propaganda mezi masami. Ukrajin ská otázka v dnešní době nabývá neobyčejného významu, po

něvadž hraje prvořadou úlohu v nástupu proti Sovětskému svazu . V té věci je potřebí vyjasnit naše stanovisko, propra covat konkrétní národnostní požadavky a hesla . Musíme při tom využít všech momentů srůstání buržoazie německé, slo 375

venské a ukrajinské

buržoazií českou. Musíme tyto otázky

také vyjasnit československému proletariátu, zejména české mu proletariátu, co dělnické třídě vládnoucího národa. Vidíme také, že tato národnostní otázka je slabinou české buržoazie a že je nejvíce v této věci buržoazie chráněna zákony a policií. Třetí otázkou, o které chci mluvit, je otázka rolnická. Tato

otázka byla na dřívějších sjezdech pouze akademicky stavěna tak, že říkalo se, že musíme dělat něco na vesnici. Musíme

nyní však otázku tuto konkrétně postavit. Musíme revidovat svůj poměr k pozemkové reformě v otázce nuceného pachtu a proklamovat heslo vyvlastnění bez náhrady. Vidíme, že u nás v období třetí poválečné periody kapitalismu, v období zostře ní rozporů nabývá tato otázka obrovského významu. Vidíme,

že české buržoazii se podařilo učinit veliký průlom na vesni ci. Agrární pozemková reforma znamená v prvé řadě, že česká

buržoazie plně otevřela si cesty vniknutí finančního kapitálu na vesnici. Finanční kapitál pomocí ohromné sítě družstev, peněžních ústavů a jiných institucí obchvacuje ohromné masy rolnictva. Právě pomocí pozemkové reformy finanční kapital dovedl si vytvořit pevné pozice na venkově. V dnešní době, v období fašizace, v období příprav fašistického převratu, pod

hegemonií finančního kapitálu hraje otázka rolnická velikou úlohu, poněvadž finanční kapitál chce stavět celou vesnici ja ko jednorodý celek pod prapor fašizace proti revolučnímu hnutí. Zde jsou velmi důležité momenty, které byly doposud přehlíženy. Je to hlavně diferenciace na vesnici. Zároveň se zdokonalováním hospodářského, technického vyzbrojení postu puje diferenciace nesmírně rychle a proletarizuje se střední rolnictvo . Tím, že jsme postavili otázku diferenciace na vesnici

a uvědomili jsme si ji, učinili jsme velký pokrok. Ale je na ším úkolem dále tuto otázku vyjasnit v různých oblastech Československa, vyjasnit si náš poměr k jednotlivým vrstvám rolnictva a usměrnit naši speciální práci v jednotlivých úze mích Československa .

Tyto tři otázky jsem nadhodil, abych ukázal, že před námi stojí velice mnoho úkolů, že musíme revidovat meritorně ne

správné názory, objasnit si řadu velmi důležitých otázek, aby chom mohli přejít co nejdříve k revoluční praxi v těchto otáz kách. Všechny tyto otázky musíme konkrétně propracovat ve

svém programu, abychom měli takto opěrný bod pro svoji praxi. Boj proti sociálně demokratickým tradicím třech otázkách znamená velmi těžkou situaci

V těchto vnitrostranic

kou. Avšak tyto všechny tradice musíme překonat. Na dneš ním sjezdu jsou již podlomeny, musíme přejít k praktickému provádění správné linie ve všech těchto otázkách. ( Potlesk .) Haken : Slovo má soudruh Czaban .

Soudruh Czaban: Soudruzi a soudružky ! S otázkou vzniku 376

československého státu úzce souvisí otázka legionářů. Této otázce dosavadní vedení se důsledně vyhýbalo, ba naopak lí čilo legionářské hnutí jako sílu pokrokovou. Můžete ještě číst v našich časopisech, že to byli hrdinní legionáři, kteří vy bojovali tento stát, že naši soudruzi se těchto hrdinných bojů zúčastnili. Hrdinný revolucionář Vodička, který má takové zá

sluhy, sedí dnes na Pankráci. To znamená, že dosavadní kurs ve straně razil v masách iluzi, že boj legionářů byl bojem pokrokovým . Boj legionářů má tři fáze: první za carismu. Sou druzi o ní říkají, že to nebylo od legionářů tak hezké, že tak

bojovali, ale že to byla národně revoluční úloha proti Rakous

ku. Druhá fáze za Kerenského. To jste mohli v „ Rudém právu" číst od Olbrachta, že to byl boj revoluční, že to byl boj po krokový, ale ty slavnosti, které se nyní dělají, ty už nejsou

hezké. Potom konečně boj legionářů proti bolševikům. Ovšem, bylo potřebí velké odvahy k tomu, říci, že tento boj byl přímo revoluční, ale dosavadní vedení postavilo otázku takhle, že

legionáři sice pravdu neměli, když bojovali proti bolševikům , ale že to mysleli po stránce boje proti Rakousku a že to tedy byl boj národně revoluční. Potom se nedivte, když u nás sou

druzi Olbracht, Šafář a Vajtauer takovýmto způsobem vycho vávají členstvo a masy dělnictva, že se potom dostáváme k úplně oportunistickému stanovisku, a ne k marxisticko- le ninistické linii. Když jsem měl 10 funkcionářských kursů a

kladl jsem tam soudruhům otázky, kdyby došlo k válce ČSR proti fašistickým státům Maďarsku nebo Itálii, jak by bylo nutno se zachovat, tak mně 39 soudruhů ze 40 řeklo: No, kdy by v tomto případě došlo k boji proti fašismu, musili bychom

bránit vlast. To je důsledek výchovy dosavadního vedení. Po dobná nejasnost se ukázala, když jsem se ptal, což kdyby přišlo k válce proti Německu a tvořili se u nás němečtí legio

náři. Jak by k tomu bylo potřebí se stavět ? Jedna část se k tomu stavěla záporně, druhá část, která chtěla být meziná rodní, říkala, že by to nebylo správné, poněvadž by to nebyl

národně revoluční boj . Teprve když jsem jim vysvětlil otázku zjednodušeně takto : Představte si, že přijde k imperialistické

válce mezi Německem a Československem, tu soudruzi v Ně mecku budou bojovat za poražení vlastního imperialistického státu , ia jestliže by u nás němečtí soudruzi vstoupili do legii, znamenalo by to, že budou tudíž pracovat pro vítězství tohoto . německého imperialistického státu a tudíž proti vlastním sou

druhům , tu teprve to pochopili. Je nutno zdůraznit proto vý chovu našeho členstva. Je těžko pracovat v tomto směru, avšak musí se to dělat a tu po dlouhé práci v kurse přijdou soudruzi

a říkají : Tu to máš v ,,Rudém právu“, to, co jsi prohlásil za nesprávné. Nebo co se týče otázky sebeurčení národů. Jedni soudruzi měli za to, že je to hezké heslo, že nic to nestojí, 377

že se může denně o něm psát. Soudruh Svoboda ve své bro

žuře o národnostní otázce vytyčuje heslo sebeurčení, ale říká, nebojte se, to heslo sebeurčení neznamená, že by se ty národy musily odtrhnout. To znamená, že mají právo na odtržení. Avšak není možno, abychom se v otázce sebeurčení národů

chovali chvostisticky, abychom čekali, jak se masa sama roz hodne, musíme se snažit vést aktivně masy pomocí tohoto hes la do boje proti buržoaznímu státu , stejně jako to čini buržoa

zie potlačovaných národností. Je na nás, abychom vytyčili kon krétní hesla sebeurčení národů až k odtrženi. Konkrétní hesla

pro německé území, pro slovenské, pro Zakarpatskou Ukraji nu. Musime usnesení na tomto sjezdu aktivně propagovat po

mocí konkrétních hesel mezi masami vykořistovaných a na cionálně potlačených národů. Veliké nejasnosti jeví se také v otázce agrární. Soudruzi namítají často, že v Rusku měli

hodně půdy, že proto mohli vytyčit heslo vyvlastnění půdy bez náhrady, ale u nás je dnes málo půdy. Soudruzi nevědí, co by

se učinilo s velkostatky, které jsou dnes vybudovány na vysoce kapitalistickém podkladě, co učinit s lesy atd. Tyto otázky jsou

důležité pro všechny západoevropské sekce, a zejména naše sekce na tyto otázky musi dát jasné odpovědi. Nemůže zůstat vyjasnění těchto otázek pouze v hrubých rysech nahoře, nýbrž

musí se tyto otázky podrobně vysvětlovat a propagovat mezi pracujícími masami. Program musí být vypracován brzy. Není však možno, aby program byl psán tak populárně, jak si to soudruzi přejí, protože to není možno. Soudruzi musí překo návat svou pohodlnost. Při agitaci musíme bojovat proti před sudkům , co se týče teoretické výchovy, proti názoru, že teorie je krásným sportem, ale my musíme provádět prý drobnou

organizační práci, a proto se teorií zabývat nemůžeme. Všich ni delegáti, až se rozejdou do svých domovů, musí se snažit, aby tyto předsudky byly překonány a učinil se krok na poli propagačním a agitačním a na poli ideologické výchovy naše ho členstva. Avšak k programu musí být vydána celá řada

brožur, kde bude program komentován a populárně vysvětlen. S touto prací musí se neodkladně začít. ( Potlesk. ) Předseda Haken: K slovu není nikdo přihlášen, a uděluji pro to závěrečné slovo soudruhu Reimanovi.

Závěrečné slovo

k debatě o programu KSČ Soudruh Reiman : V debatě byla rozvinuta řada nových otá zek , jiné, o kterých jsem již jednal ve svém referátě, byly 378

konkretizovány. Chci se především zabývat menšími otázkami, které se vynořily v diskusi. Je to zvláště školská reforma.

Myslím, že můžeme zjistit i v kulturních otázkách oportunism uvnitř naší strany, jako v celé politice strany. Čím se projevu je oportunismus ve školské otázce? Myslím , že oportunismus se projevuje v pozitivním stanovisku oproti měšťácké výchově, které je v podstatě stanoviskem sociální demokracie. Sociální demokracie, která souhlasí vůbec s měšťáckou společností, která souhlasí také s celým výchovným systémem v měšťácké

společnosti, která žádá výstavbu školství, vývoj, reformy etc. Může naše kulturní politika být vybudována na těchto zása dách? Musíme zde jasně prohlásit, máme-li řešit otázku škol ské politiky, že musíme svou politiku řídit jinými hledisky. Každá školská výchova v rámci kapitalistického třídního státu je třídním zřízením. Každé kulturní zřízení měštáckého státu

nebo měšťáckých samosprávných těles je v rámci kapitalistic kého řádu zřízením třídní výchovy ve smyslu buržoazie. To

znamená, že jako komunisté zavrhujeme měštácké školství, zří zení různých měštáckých státních organizací. Soudruzi, to je

otázka, která v praxi komunistických stran má často velký význam, stává se kořenem oportunismu v činnosti naší strany, naši soudruzi ve vzdělávacích výborech, školských výborech

atd. zpravidla zastávají pozitivni stanovisko ve smyslu měšťác ké třídní výchovy. Tento kořen musí být vyrván, musíme také zde zcela jasně prokázat třídní charakter měštáckých škol. Jistě, že je nutno jednat v této otázce také v rámci programové diskuse, poněvadž právě v ní je nejasno. Jiným kořenem je povrchně volnomyšlenkářské stanovisko části našich soudru

hů, že v měšťácké škole je vše vykonáno, pakliže bylo od straněno vyučování náboženství . Zajisté, že je tento požadavek zásadně správný, ale musíme se tázat, že z odstranění tohoto

vyučování nebylo dosud nic vykonáno, škola zůstává třídní školou. Tyto otázky musíme také velmi důkladně probrat, aby chom i zde vymýtili oportunistické nejasno. Myslím, že tato

krátká poznámka stačí, abych ukázal, že naším úkolem nemů že být žádat reformu měšťácké školy, nýbrž odstranění vzdělá vacího monopolu měštácké třídy. Otázka, která hrála v dnešní diskusi velkou roli, která byla probrána nejobšírněji, byla na

rodnostní otázka. Téměř všichni řečníci se jí zabývali a to není náhoda. V takovém státě jako v ČSR, která je obývána šesti národy, stala se tato otázka skutečně jedním z nejdůležitějších problémů našeho boje proti měšťáckému státu , poněvadž heslo národnostní otázky je hlavním kusem hesla revoluce vůbec. Není to náhoda, jestliže se tomu věnovala pozornost. Zde uvedl soudruh Czaban nejistotu našeho stanoviska k legionářům.

Myslím , že se tak nevyznačuje naše stanovisko k legionářům, nýbrž naše stanovisko k národně revoluční ideologii, poněvadž 379

tato národně revoluční ideologie u nás zde vůbec nebyla. Po něvadž skutečný takzvaný národně revoluční osvobozovací boj

legií byl částí imperialistické fronty dohodové buržoazie. Tuto otázku nemusíme řešit z historických zájmů, nýbrž z aktuální

ho zájmu. Poněvadž dnes vidíme, jak masarykovské ideály se

přetvářejí ve smyslu vývoje imperialistických států , měnice svou funkci, a stávají se v souvislosti s fašizací Českosloven ska novými metodami třídního panství, nositeli fašistické ideo logie. Přetváření těchto zdánlivě revolučních ideálů v česko slovenský fašismus je velmi důležitou otázkou, a proto musíme všichni se velmi snažit ji pochopit. Soudruzi, na druhé straně musíme se zvláštní pozornosti jednat o dvou otázkách, které

byly v debatě o programu zvláště rozvířeny, o otázce Sloven ska a Podkarpatské Rusi. Soudruh Weiss již poukázal na vše obecný význam slovenské otázky. Nehleděli jsme tu k tomu, že

celá strana věnovala této otázce málo pozornosti, dvě úchylky, předně Šmeralova, který zastával názor, že Čechové a Slováci nejsou dva národy, nýbrž že existuje československý národ, názor, který se opírá vědecky o etnografické srovnání, který je ideologicky oporou českého imperialismu, českého nacional šovinismu, který byl chybným stanoviskem slovenské otázky zanesen do řad strany. Vyskytla se u nás chybná reagence na to, názor, že Slovensko je koloniální zemí, která je potla

čována Čechy. Zabýváme-li se však otázkou Slovenska, přichá zíme k poznání, že tato teorie je právě tak chybnou jako teorie

ražená Šmeralovým vedením. Soudruzi, proč nemůžeme mluvit o kolonizaci Slovenska ? To nemůžeme proto, poněvadž nelze mluvit o tom, že Sloven

sko snad bylo hospodářsky českým imperialismem zatlačeno na nižší stupeň hospodářského vývoje, že bylo zatlačeno na úro veň předkapitalistického vývoje. Nelze však mluvit o tom, že

Slovensko ve své dnešní hospodářské struktuře je zemí, která zůstala stát na předkapitalistickém stupni vývojovém . O čem

lze mluvit a z čeho vyplývají diference, to je fakt, že dosažená výše kapitalistického vývoje v tzv. historických zemích a na Slovensku není tatáž, že tedy máme jistou diferenciaci v do

saženém stupni kapitalistického vývoje. Samozřejmě že tato různost, různá výše kapitalistického vývoje se bude odrážet i na životním postavení dělnických mas na Slovensku a v Pod karpatské Rusi. Zásadně musíme v této otázce trvat na tom, že i vývoj Slovenska je dnes kapitalistickým vývojem, že pro vedením pozemkové reformy na Slovensku vytvořily se v zá

sadě tytéž předpoklady jako v jiných dílech Československa. A že rozhodující báze předkapitalistické hospodářské formy v ze mědělství byla i na Slovensku odstraněna pozemkovou refor mou. Při tomto kladení otázky se nesmíme dát mást přechod

ným odbouráváním průmyslu , a zvláště ne dnes, kdy musíme 380

v periodě rekonstrukce kapitalismu jasně a zřetelně seznat, že na Slovensku nastává nyní opačný proces, že perioda od bourávání průmyslu na Slovensku je skončena a že můžeme nyní na Slovensku pozorovat určitou výstavbu průmyslu, vzrůs

tání průmyslových výrobních sil. Všechna tato fakta svědčí, že teorie o kolonizaci Slovenska byla chybná, jak zde byla

několika soudruhy podána, že přechodný jev hospodářského vývoje byl brán za podstatný. Zatím však vidíme, že kolo nizace na Slovensku vůbec není.

Soudruzi, právě tak vážnou otázkou je ukrajinská otázka, o které zde již mluvil soudruh Mondok. A také soudruh Šver ma rozvinul tuto otázku. Soudruzi, co je nutno zjistit při jed nání o ukrajinské otázce a co bych zde byl zvláště rád slyšel z úst soudruha Mondoka ? Byl bych rád z úst soudruha Mon doka slyšel kritiku celé oportunistické politiky, kterou neje

nom KSČ v ústředním měřítku, ale i ukrajinští soudruzi v Pod karpatské Rusi samé dělali. Proč byla linie v národnostní otáz ce chybná ? Proto, poněvadž linie v národnostní politice, kte rou soudruzi v Podkarpatské Rusi prováděli, nebyla linií prá va sebeurčení, nýbrž linií národní autonomie. To je tedy totéž heslo, které zásadně uznává jednotu československého kapi talistického třídního státu , heslo, které skutečně vede k upev nění kapitalistické státní moci, k podpoře českého imperialis mu. A myslím, jestliže zde soudruh Mondok jako zástupce ukrajinských soudruhů spoluzasáhl, že měl úkol jako jeden člen starého vedení spolukritizovat vedení naší staré politiky na Ukrajině, kterou strana dělala v ústředním měřítku v řešení

této rozhodující otázky. Právě tak, soudruzi, je i druhá otáz ka, která zde byla rozvířena, a to agrární otázka, a právě tak jako v národnostní otázce můžeme zjistit, že teprve zde

dospíváme k správnému kladení této otázky, že teprve zde do spíváme k vysvětlení podstaty agrární otázky. Zabýval jsem se tím jen krátce a myslím , že bude potřebí přičinit zde ještě několik doplňků. Na základě chybného hesla v pozemkové

otázce byly zde v hesle nuceného propachtování spáchány těž ké chyby, o kterých již mluvil soudruh Gustav Ziegler v prvém

bodě denního pořádku. Měli jsme však ještě celou řadu opor tunistických hesel, která měla řešit pozemkovou otázku. Tak revize pozemkové reformy, která je zásadním uznáním pozem kové reformy provedené buržoazií. Co může být naší jedinou linií v pozemkové otázce ? Musíme zde ustat v postupu ve vy dávání pouhých dílčích požadavků, poněvadž vše to má opor tunistický charakter, poněvadž není dílčích požadavků v po

zemkové otázce, které by zásadně nevyjadřovaly stanovisko uznání vlastnických poměrů na venkově. Proto zde můžeme vytyčit jen naše zásadní heslo zabavení statků a půdy, a proto

každé jednotlivé z dílčích hesel zde má oportunistický cha 381

rakter. Proto se nezříkáme dílčích hesel v zájmu pracujících mas, ale jen v souvislosti s otázkami daňovými, s otázkou hy potekárního zadlužení malých rolnických hospodářství, že ob

zvláště dnes žádáme, že musí být vyzdviženy všeobecné poža davky pro celkové zájmy rolnictva, speciální požadavky země dělského dělnictva, poněvadž strana nechápala třídní diferen ciaci na venkově, nechápala také požadavky vrstvy, která dnes na venkově přírůstá k zemědělskému dělnictvu . Zemědělské

dělnictvo bylo skutečně ve straně v praktické politice ignoro váno. Nestarali jsme se zde téměř o to, k tomu jsme vydali

celou hromadu chybných dílčích požadavků, aniž jsme je kdy provedli. Samozřejmě, že nemůžeme pokládat agrární otázku za vyřešenou těmito všeobecnými poznámkami. Má nesmírně komplikovaný charakter v Československu, poněvadž vývoj je velmi rozdílný. Neboť poměry v historických zemích, na Slo

vensku, v Podkarpatské Rusi mají zvláštní rysy. Proto musíme nejenom založit všeobecnou linii, nýbrž musíme také projed nat konkrétní otázky, které s timto rozdílným vývojem sou visí.

Soudruzi a soudružky! Bylo zde jedním řečníkem v debatě

řečeno, že otázka programu KSČ, že požadavky, programatic ké požadavky nejsou masám jasny. Ale to přece není žádný

div. Programatické požadavky nebyly dodnes ani nám jasny, nebyly jasny vedení strany, a když vedení strany nemělo jas ného programu, když vedení strany nemělo komunistické li

nie, nemohlo také popularizovat programatické požadavky le ninismu v širokých masách pracujícího lidu. Ale myslíme, že na tomto V. sjezdu KSČ nastane nejenom formální, nýbrž sku tečný obrat. Příčiny, proč jsme se od II. sjezdu strany nedos tali dále, konstatoval již soudruh Höhnel. Řekl, že bolševi

zace nebyla ideologicky provedena v dostatečné míře. A sou druzi, to nebyl žádný div. Leví soudruzi, kteří vystoupili na II . sjezdu KSČ, nebyli sami dost jednotni a semknuti, neměli dostatečného ideologického leninistického jasna. K této levé skupině patřila také skupina Neurathova a patřily skupiny,

které se ve skutečnosti v dalším průběhu vývoje strany stále jasněji projevovaly jako oportunistické skupiny. Dnes se vy hranilo, vykrystalizovalo jádro levice, která bočovala již na II. sjezdu strany, dnes je jádro levice bází nového vedení, které máme utvořit na V. sjezdu KSČ. To znamená, že levice sama

prosadila od II. sjezdu strany až do V. sjezdu další vývoj , že levice se musila zprvu zbavit svých oportunistických souběžců,

aby vedla stranu na tuto skutečně leninistickou cestu . Před poklady toho jsme vytvořili na našem V. sjezdu, na kterém jsme rozvířili otázku bolševické politiky KSČ v širokém mě řítku, na kterém jsme nejenom formálně uznali bolševizaci 382

strany, ale i přistoupili už k řešení všech otázek jako problému třídního boje ve smyslu bolševismu. Soudruzi, stojíme v tomto směru ještě před velkými úkoly.

Ale budeme moci, opírajíce se o zkušenosti dlouholetého vý voje strany, mezinárodní zkušenosti Komunistické internacio

nály, tyto úkoly splnit. Po sjezdu strany bude nepochybně dů ležitým článkem bolševizace strany vývoj programové diskuse, která musí důkladně vyjasnit všechny ony otázky, které byly již dnes rozvířeny v programové diskusi na našem sjezdu stra ny. Myslím, že je zapotřebí, aby sjezd strany musil pověřit

příští ústřední výbor, aby dosadil programovou komisi, která by vypracovala základy k zahájení stranické diskuse, abychom

provedli o zásadních otázkách naší stranické politiky v příští periodě hlubokou stranickou diskusi, hlubokou programovou diskusi, která zároveň převezme úkol vypracovat pro českou sekci Komunistické internacionály program . Soudruzi, v tomto

smyslu jsem přesvědčen, že nás programová diskuse povede dále, že během tříbení všech programatických otázek třídního

boje si i v naší zemi vybojujeme bolševickou linii, která nás přiblíží k našemu cíli, k diktatuře proletariátu , a která nás také povede k výstavbě socialismu v naší zemi. ( Potlesk. )

Řeč zástupce Komunistické internacionály Soudruh Paul, člen delegace EKI: Soudruzi, jménem KI a jejího výkonného výboru pozdravuji váš sjezd. Soudruzi, sjezd

strany se koná v situaci, kdy se již ukazuje, že usnesení VI. světového sjezdu , která byla dána teprve nedávno, že tato

usnesení plně odpovídají situaci. Váš sjezd se koná v době, kdy se vedl a bude vést právě ve vaší straně, jakož i v jiných sekcích KI tuhý boj proti oportunistickým směrům, proti pra vým pojetím a jejich představitelům a kdy dosáhli vítězství ti soudruzi a převážná většina strany, jež vystoupila za usnesení VI. světového sjezdu a část těchto usnesení již uvedla v praxi.

Soudruzi, nebudu ve svých vývodech opakovat to, co bylo již ve dnech sjezdu strany řečeno. Přicházím teprve dnes k slovu ,

kdy největší část problémů byla již vámi projednána a kdy již bylo mluveno o těchto otázkách . Omezím se proto na řeč o několika věcech, které budou v příštím období vaší stra

ny ústředním bodem, a pokusím se poukázat na to, co podle 383

pojetí exekutivy bude nejdůležitější ve vaší další práci. Mys lím, soudruzi, že musíme silně vyzdvihnout, že usnesení VI . světového sjezdu se hodí nejen na jiné kapitalistické země,

ale zvláště v prvé řadě i na Československo, že usnesení VI. sjezdu analyzovala naprosto správně situaci v Československu . Máme i v Československu zostření poměrů, můžeme zazna menat, že buržoazie právě tak jako v jiných kapitalistických

zemích počíná se vší rozhodností racionalizovat své závody a provádět tato racionalizační opatření bezohledně a brutálně na úkor dělníků, na účet dělníků zhoršováním životního posta vení dělníků, zvyšováním vykořisťování. A myslím, že musíme

konstatovat, že v Československu právě tento proces je pro proletářské masy nejbolestnější, že tlak buržoazie na prole

tářské masy jejími racionalizačními opatřeními je zvlášť silný. Proč chce a musí buržoazie racionalizovat ? Není to ničím

novým. Víme, že československá buržoazie všemi prostředky usiluje o to , aby si zjednala lepší vývozní možnosti. Známe

rozpory v těchto věcech, zvláště mezi německou a českou buržoazií. Víme, že česká buržoazie, která vede za špatných podmínek své boje o odbytiště v zahraničí, že česká buržoa

zie provádí proto se vší bezohledností, jak jsem již řekl, ra cionalizační opatření na účet dělnických mas, že počíná se vší rozhodností provádět jak hospodářsky, ekonomicky, tak

i politicky nejpronikavější koncentrační opatření, a tak stabi lizovat své poměry. Vidíme účinky těchto opatření. Vidíme je v zhoršení životního postavení dělnictva ve všech oblastech

Československa. Vidíme je dále v nesmírném daňovém zatížení venkovského pracujícího lidu. Na druhé straně vidíme však systematické podporování velkostatkářství. Vidíme dále opat

ření k zvýšení zbrojení, k upevnění státního aparátu , násil ného to aparátu buržoazie k porobě pracujících vrstev, a vi díme tato opatření i ve všech jiných otázkách.

Zde musíme přihlédnout k důležité otázce, která hrála v dis kusi velkou roli a která, jak myslím, patří mezi rozhodující otázky v hodnocení Československé republiky, k otázce: je Československo imperialistickým státem, či je Československo kolonií nebo polokolonií ? Říkám, soudruzi, strana musí s veš kerou rozhodností učinit přítrž pojetí, že Československo je kolonií větších kapitalistických států. Československo je impe rialistický stát, je imperialistický stát, který má v dalekosáhlé míře tytéž zájmy jako část největších imperialistických lupičů jako Anglie, Československo je imperialistický stát, který je ve

spojení s ostatními imperialistickými státy a který je v téže frontě s ostatními imperialistickými státy proti Sovětskému

svazu. Chci poukázat na to, jaký vývoj se v tomto ohledu pro jevoval stále více právě v poslední době . Vzpomínám na stano visko německé buržoazie v otázce Rapallské smlouvy, která 384

byla před léty uzavřena. V poslední době se ukazuje ve spo

jení se všeobecným vyhrocením imperialistických a třídních rozporů a ve všeobecném vyhrocení situace, pokud se týče vy

tvoření všeobecné formy imperialistických mocností proti So větskému svazu , že německá buržoazie , a to těžkokapitalistic

ká část buržoazie, vystoupila zcela otevřeně pro vstup Ně mecka rovněž do fronty Anglie, Francie a všech jiných stá tů proti Sovětskému svazu . Ve skrytu tomu tak bylo odevždy. Zde bylo zcela otevřeně řečeno, že musíme se snažit se So větským svazem rozejít se i hospodářsky, aby byly touto ces

tou sjednány lepší vztahy s Francií a Anglií, to je nesmírným nebezpečím útočných choutek imperialistů proti Sovětskému svazu. Musíme však také v ČSR vidět, že tento proces je bez

ohledně podporován českou buržoazií, tento stát není kolonií, nýbrž spojencem imperialistů . Musíme pracovat na tom, aby chom uvědomili masy o tomto charakteru československé bur žoazie, abychom jim objasnili, že válečné nebezpečí vzrůstá , že bude hrát důležitou roli za útoku na Sovětský svaz a že jde tudíž mobilizování nejširších mas . Proti jisté konsolidaci

československé buržoazie v důsledku bezohledných racionali začních opatření je tu rostoucí radikalizace dělnických mas. A myslím, že to můžete sami každodenně konstatovat. A to je

druhá otázka, o které chci jednat, nejdůležitější otázka, kterou má strana před sebou, otázka, jak může KSČ tyto masy, které se radikalizují, které žijí pod největším útlakem buržoazie,

pod stále silnějším útlakem, jak může tyto masy nejlépe pod chytit, jak může tyto masy lépe mobilizovat k boji proti bur

žoazii, za zvýšení mezd, proti válečnému nebezpečí a všem těmto věcem. A soudruzi, nejdůležitější otázka zde je, aby se komunistické straně podařilo cestou, kterou již nastoupila, cestou bezohledného boje proti buržoazii, proti sociálním de mokratům , ale i proti likvidátorům ve vlastních řadách po kročit dále kupředu, uvést usnesení VI. světového sjezdu v ži

vot, změnit ideologii především mas členstva strany, aktivizo vat, vytvořit předpoklady další mobilizace dělnických mas.

V nynější situaci je jen možné získat masy pro nás bezohled ným, rozhodným , jasným položením hranic mezi námi a sociál ní demokracií a jejími stoupenci. To je nejdůležitějším před pokladem zvýšení vlivu na masy , posílení vlivu strany na mo bilizaci. Řekli jste již, že se již straně podařilo překonat zčásti důležité chyby, chybnou linii z minulosti. Za podpory

exekutivy se podařilo učinit touto cestou již další kroky ku předu a sjezd strany ukazuje, že tyto kroky budou mít velký význam pro další vývoj revolučního boje československého dělnictva . Ale musí nám být o tom zcela jasno, dosud byly

však teprve diskutovány nejdůležitější body, které jsou středem naší práce, národnostní, rolnická otázka, otázka politického 385

boje v nynější situaci, hospodářských bojů, otázka fašismu. Pře

devším bylo diskutováno ve vedoucích kruzích, jak ústředních, tak i v jednotlivých okresech a mistních skupinách. Zůstává tedy v příští periodě straně důležitý úkol a ÚV musí velmi mnoho vykonat, aby strana přestavěla rychle celek členstva na linii VI. světového sjezdu. Význam zostřeného boje proti sociální demokracii, oportunismu ve vlastních řadách, význam vytvoření předpokladů boje proti buržoazii, válečná otázka, bojovat za zájmy pracujících tříd. A nesmějí být na sjezdu stra ny žádné iluze, že to bude mnohem těžší a nesmírně větší a

důležitější proces. Bude to vyžadovat síly celého funkcionář ského kádru, který je pohotově provést usnesení VI . světo vého sjezdu. Přinese potřebu velké manévrovací schopnosti, aby se šlo všeobecně s největší realitou a chladnokrevností do

práce, bez iluzí, s nejrozhodnější důsledností. Jen pak může práce vést k úspěchu, kterého je zapotřebí. V této souvislosti je nutno poukázat na to, jaké obtíže tu dosud zcela pozitivně

jsou, zvláště též v organizačním ohledu. Jde o holá fakta a poslední doba nám velmi prakticky ukázala , že přestavba stra ny v závodní buňky, podle bolševických organizačních zásad nebyla dosud provedena tak, aby bylo možno nebo aby se mohlo říci, že strana je poněkud akceschopná. Přestavba stra

ny je vcelku pouze teprve formální. Tato stará zaostalost ne byla dosud překonána. Mezi masami nebyl dosud dostatečně

rozšířen význam závodních buněk, jejich nesmírné úkoly, fakt, že zástupci strany musí být koncentračním bodem vůdčí prá ce v závodech . Převzali prostě práci dřívějších místních orga nizací, organizací částí měst, uličních buněk, ale jde přece pro závodní buňky z velké části o skutečně vůdčí revoluční práci. Je tedy nutno, aby bylo skoncováno i v tomto ohledu se starými tradicemi, s touto starou sociálně demokratickou za ostalostí. Musí se dělat systematická práce v tom směru , aby veškerá práce, potřeba organizace závodních buněk jako je diné organizační formy, která umožňuje úspěšné provedení práce v každém boji, aby tato organizační forma byla zplna ve straně prosazena .

Soudruzi, to má též nesmírný význam pro další vývoj stra ny. Nabyli jsme právě v posledních dnech několik zkušeností, pokud se buržoazii daří vniknout svými agenty do našich řad. Právě zkušenosti, kterých jsme mohli nabýt, fakt, který se tu ukázal, že je možné podávat takové poměrně dobré zprávy

o průběhu sjezdu strany, ačkoliv sjezd zasedá ilegálně, uka zuje, jaké obtíže má strana především před sebou, bude-li situace ještě kritičtější, bude-li strana donucena z poloviční ilegality jít do úplné ilegality. A i proto je nejdůležitějším předpokladem pro působení aparátu, pro zjednání takového stavu , aby strana mohla přes ilegalitu vést dělnické masy , 386

skutečné organizování strany podle zásad Komunistické inter nacionály, podle bolševických organizačních principů. Soudru zi, chci říci, v takové periodě, v jaké jsme, je zcela jasné, že buržoazie je s to, aby ještě nasadila do našich řad takové živ

ly, které pracují jako špiclové a provokatéři. Čím dále postu puje bolševizační proces strany, tím rychleji a lépe se straně

podaří očistit i v tomto směru stranu tak, aby byla ocelovým nástrojem dělnické třídy k vedení denních bojů. Soudruzi, zde chci říci několik slov k pravé skupině v Ko munistické internacionále. Myslím, že je nejvýznačnějším pro skupinu pravých , jichž zástupce máte také ve značné míře

v Československu, že tato skupina počala potírat organizační formu Komunistické internacionály, komunistické strany, tj . organizační výstavbu. Například prohlašuje skupina Brandle rova v Německu zcela otevřeně, že se staví proti závodním

buňkám, poněvadž je jimi mařena demokracie ve straně, pak žádá, aby se šlo zpátky k městským organizacím , aby se stra na budovala podle městských okresů a bydlišť. Právě tato

fakta ukazují, že tato skupina není ničím jiným než sociálně demokratickou skupinou , že skupina není vážně ochotna při

pravovat boj dělnické třídy, nýbrž že je proti tomuto boji, neboť víme, soudruzi, že v boji a za dalšího zostření, tehdy, když dojde k srážkám mezi velikými, širokými proletářskými

masami a buržoazií, když budeme před rozhodujícími boji, cesta, kterou dělnické masy jdou, nevede z radnice do závodů, nýbrž naopak ze závodů na radnici a k vládním budovám.

A nekotvíme-li v závodech, nekotvíme-li tam , kde naše buň

ky ovlivňují a pevně organizují dělnické masy, nemůžeme vést tyto boje. Musíme využít též mimostranických organizací a

především odborů k ovlivnění dělnických mas. Nebudeme-li takto postupovat, je úspěšné vedení, příprava bojů obtížná, jestliže ne nemožná.

Třetí důležitá otázka, jak myslí veliká většina strany, která se postavila na půdu usnesení V. sjezdu strany, která učinila důležitý krok k překonání oportunistického nebezpečí strany,

k překonání nositelů tohoto oportunistického nebezpečí, a musí být v této otázce úplně jasno, že musi každý ze svých kroků,

které činí, podrobit se vážné a obsáhlé sebekritice. Cesta, kte rou strana půjde, není lehčí. Obtíže, které jsou před většinou strany, jsou velmi veliké. Budu nyní ještě mluvit o práci, kte rou je vykonat, aby rudé odbory byly beze zbytku získány pro stranu , beze zbytku uvedeny na linii Rudé odborové inter

nacionály. Předpoklady naprostého překonání pravých tenden cí a jejich nositelů musí být vytvořeny a všechny úskočné a nebezpečné útoky, všechny podlé útoky musí být co nej

rychleji a nejvhodnějšími prostředky odraženy. Soudruzi, v této souvislosti chci mluvit o usnesení VI. světo 387

vého sjezdu, které musí být kladeno do středu celého výkladu, to je otázka rostoucího válečného nebezpečí. Je nutno i tuto

otázku vzít v Československé republice do práce. Musíme vi dět, že toto nebezpečí roste, že česká buržoazie je aktivní částí příprav příští války, příštího útoku na Sovětský svaz, pročež je nutno, aby usnesení VI. světového sjezdu byla popularizová na mezi dělnickými masami, aby bylo objasněno, jakých metod je nutno použít v boji proti válečnému nebezpečí, proti válce. Je nutno odstranit schematické názory dělníků jsoucích dosud pod sociálně demokratickým vlivem a tyto získat. Názory, kte ré vycházejí z toho, že teď není třeba ničeho činit, že není právě potřebí si nyní lámat hlavu , že bude dosti času, až bude

věc aktuální, povolat masy. Musíme naproti tomu vést nejroz hodnější boj, ve kterém by se zanesl revoluční duch do revo lučních odborů, ve kterém pak bude veden nejrozhodnější boj k překonání oportunistického vedení i v reformistických sva

zech, ve kterém bychom se vší rozhodností pracovali na zís • kání mas v závodech, které jsou nejdůležitějšími předpoklady vedení boje. Pak je důležito, abychom i masám dali pochopit,

že boj proti militarismu je jedním z nejdůležitějších předpo kladů boje proti válce. Že to musí být práce mas, aby praco valy v armádě, v této otázce musíme, když to musí být, ilegál ně masy dělníků uvědomit, musíme jejich oči obrátit na tuto

otázku, poněvadž je z nejdůležitějších otázek v boji proti vál ce. Soudruzi, další důležitou otázkou je, jak podchytíme ma sy? Jak je budeme mobilizovat ? I tato otázka souvisí s tím,

co je ještě i v Československé republice středem naší praktic ké denní práce, souvisí s otázkou naší odborové taktiky, naši odborové práce. Soudruzi, proto položil jak IV. sjezd ROI, tak

i VI. světový sjezd kominterny otázku zostřeného boje proti reformismu, nápravy naší odborové taktiky. Z toho důvodu, poněvadž máme rostoucí zostření rozporů mezi kapitalistický. mi státy, mezi třídami. Poněvadž jsme v situaci nastupujícího revolučního vývoje, poněvadž je nutno, aby nyní komunistická strana zakotvila v masách, získala vůdčí role v masách, odra zila reformismus, sociální demokracii. Nejdůležitější otázkou

v této souvislosti je, jakými metodami máme toho dosíci. A soudruzi, zde je rovněž jako v jiných zemích otázka, byť i formálně odlišná, ale v základní tendenci je to jako jinde, otázka našeho poměru k sociálně demokratickým dělníkům a neorganizovaným dělníkům. A já říkám, soudruzi, že při po

kračování ve staré politice, která se projevila v dosti preg nantní formě v československé straně a v rudých odborech, že v takové politice, která nevykazuje podstatných rozdíld me

zi námi a sociální demokracií, že politikou manévru k odha lení nemůžeme dostat větší masy za sebe, nýbrž že je před pokladem, aby komunistická strana a rudé odbory počaly při 388

pravovat aktivně boje dělníků, organizovat je a provádět, aby tuto práci nečinily závislou, zda sociální demokraté půjdou

spolu, zda sociálně demokratické odbory půjdou spolu, nýbrž aby z vlastních sil a v boji provedly práci. Proč klade komin terna otázku takto? Ukazuje se, že je tu ve spojení s vše

obecným vývojem buržoazie zároveň stále pevnější srůstání sociálně demokratického vedení is buržoazií a s jejím poli tickým a hospodářským aparátem a že se situace stále více takto utváří. V Německu je již dnes taková, že se sociálně de mokratické vedení již dnes systematicky a bezohledně staví i proti skromným mzdovým bojům dělnictva, je maří, poně

vadž je pro rozvoj kapitalistického hospodářství, poněvadž je pro kapitalistickou racionalizaci, a koná práci v tomto směru .

Proto stojí otázka tak , mají-li dělnické masy bojovat, jsme-li pro to, aby dělníci bojovali za zlepšení svého životního posta vení, je-li tomu tak, pak je nutno, abychom připravovali veliké

boje příští doby, že jsme před takovými boji, že se stále více hospodářské boje mění ve velké politické masové boje, že již dnes mají velmi politický charakter a účinek, pak musíme také nahlédnout, že dělnické masy nemohou tyto boje vést za vedení

komunistů a sociálních demokratů, nýbrž jen budou -li připra veny a vedeny komunisty a rudými odbory, v boji proti sociální demokracii a její sabotáži. To je jedna z nejdůležitějších pří pravných prací pro akční schopnost komunistické strany příš tích velikých masových bojů. To je nejdůležitější prací, aby komunistická strana a rudé odbory zakotvily v masách, aby se upevnily, aby v době velkých bojů mohly boje organizovat a provést. A na této cestě učinila již strana několik důležitých kroků. Jelikož se podařilo připravit textilní boj a vést jej tak, je jednou z nejvýznamnějších událostí, která znamenala jistý

obrat v celém vývoji hnutí Československa. Význam je ve sku

tečnosti, že se straně podařilo již tisíce dělníků vést do boje, že je tu síla, která má vůli sbírat masy , mobilizovat je a po stavit se v čelo bojů. To má největší význam a my se musíme se vší ostrosti postavit proti pojetí, která to označují jako neštěstí pro stranu a rudé odbory. To je zřejmé likvidátorství,

to je otevřené potírání pokrokového vývoje, to je systema tické potírání linie, na které se usnesl VI. světový sjezd, jejíž

provedení je nezbytnou nutností. Proti takovým názorům musí být veden ten nejostřejší boj, poněvadž tyto názory nezna menají nic jiného a nemají za cíl nic jiného než zachování staré pasivity, zachování starých pojetí, která jdou až tam, že není možné, aby byly boje organizovány a vedeny komunis tickou stranou a rudými odbory, jestliže sociální demokracie ,

tato sociální demokracie, která je proti jakémukoliv boji, ne chce jít spolu. Soudruzi, tyto pozitivní stránky celého dělnic kého hnutí musíme rozšiřovat, ty musí být rozšířeny v celé 389

straně a proti útočníkům za tuto linii musí být veden co nej ostřejší boj . Mám zde několik dokumentů o pojetích, která byla tímto směrem zastávána. Nechci mluvit o pojetí, které bylo zastáváno vedením textilní sekce. Mám zde prohlášení

zástupců rozšířeného představenstva textilní sekce. Celý do kument neobsahuje nic jiného než tvrzení, že je katastrofou, činil-li se zde úspěšný pokus, aby byly dělnické masy mobi lizovány stranou k boji a aby se strana postavila v čelo boje. K tomu není mnoho co říci : neboť toto stanovisko je stano

viskem, které míří tam , že revoluční propaganda vytváří před

poklady k rozbití jednotné fronty, že jasnou revoluční propa gandou může být jen založen konkrétní plán k mobilizaci mas

s ostatními organizačními opatřeními. To je zneuznáním situa ce. To je takovým sociálně demokratickým pojetím, že o něm nelze vůbec mnoho říci . Toto pojetí musí být co nejostřeji potíráno. Máme zde jiné pojetí, a to pojetí soudruha Jilka.

Soudruzi,jezcela jasno, že musímesystematicky a dobře připravovat stávkové boje, že musíme správně hodnotit situaci, musíme učinit všemožná opatření, abychom rozpoutali široké hnutí, které slibuje možnost úspěchu . Myslíme, že tyto před poklady jak objektivně neboť textilní dělníci v Českoslo

vensku mají nejskrovnější mzdy vůbec oproti dělníkům všech tak i subjektivně evropských států z velké části se celá řada sil pokusila mobilizovat masy byly dány. Neboť po dařilo se uvést velké dělnické masy, 8000 dělníků, do pohybu. -

Tato fakta ukazují, že linie, která byla zastávána, podchytila dělnické masy. Ale, soudruzi, pojetí, které zde zastával sou druh Jílek, že taková taktika vede k tomu, že jsou posilovány pravé živly, musí být se vší rozhodností potíráno. Jsme toho

názoru, že jedním z nejdůležitějších přínosů textiláckého bo je je to, že zkušenostmi textiláckého boje diskuse, která ve straně ještě neskončí, nýbrž teprve počne, že tato diskuse na bude konkrétnější formy, že se nejenom sociální demokrati

nejúčinnějším způsobem svými stávkokazeckými skutky od halili před dělnickými masami, že však i živly v rudých od borech a ve straně, které jsou proti aktivitě strany, které

jsou proti tomu, aby se taková hnutí i prováděla, ukázaly svou pravou tvář a že boj může být proti nim konkrétněji veden. Tím velká masa členstva strany pozná, kdo jde správnou ces tou , tím bude dána členstvu strany možnost vidět, s kým má co činit. Toto pojetí soudruha Jilka ukazuje, že jen důslednou, energickou, cílevědomou politikou mohou být usnesení VI. světového sjezdu provedena. Říká-li soudruh Jilek, že se tou to linií posiluje pravé nebezpečí, tedy je to případ, kdy myslí cí soudruh najde sotva slova. Měli jsme i v německé straně

takové názory. Chci k tomu uvést několik příkladů. Doznali jsme tuhých útoků reformistické byrokracie proti stoupen 390

cům revoluční opozice. V mnoha případech byli soudruzi pro svou revoluční činnost vyloučeni z reformistických odborů. Většina říkala, že musíme vést boj proti vylučování, že musí me reformisty usneseními v závodech, ve svazech , projednává ním otázky tiskem donatit, aby vzali vylučovací rozhodnutí zpět. – Stoupenci Brandlerovi v Německu prohlašovali, ne prý, že to nesmíme dělat, učiníme-li to prý, budeme refor misty ještě více dráždit, učiníme-li to prý, vyhodí reformisté, jsouce silnější, ještě více soudruhů ze svazu . Tedy musíme nedělat z toho zde příliš mnoho řečí, příliš velký rámus, ny brž musíme se obratnou taktikou pokusit nedat reformistům žádné možnosti k vylučování, to bylo také takové stanovis ko. Jiné stanovisko bylo, že máme celou řadu komunistických funkcionářů ve vedoucím místě v odborech, ale je jasno, že ta

kové otázky mají jen jediný účel, mají být jen upevněny, ma jí jen postupovat, využívá -li se jich pro revoluční hnutí, po užívá -li se jich k revoluční propagandě, k přípravě bojů našich dělníků. Ale pravá skupina ve straně, a to je tatáž věc

jako u vaší, ti prohlašují, využijeme-li těchto pozic, neustou píme-li ve všech těchto věcech, ve kterých nám reformisté hrozí rozpuštěním a vyloučením , že tam všechno ztratíme, že budeme za větších bojů mít pozici k vedení dělníků. Tedy měli

jsme zachovat tyto pozice, dát je do lihu, aby mohly být v příštích periodách vyňaty ze skleněné skříně a aby mělo jich být použito k prospěchu revolučních dělníků. Ale celá

věc je přece taková, jak jsem již krátce uvedl. Právě tím, že se vší rozhodností zastáváme své revoluční stanovisko, vy užíváme úplně těchto pozic, abychom se dostali kupředu, aby chom připravili dělníky, nenechávajíce se odrazit reformisty, neboť oni jsou přece agenty buržoazie v boji buržoazie proti proletariátu, jen touto cestou je možno masy získat pro nás. Masy musí vidět, že mají v komunistické straně vůdkyni, že

je to předpokladem, abychom dostali masy za sebe. A sou druzi, k několika praktickým otázkám. Je to otázka a velmi důležitá otázka našeho poměru k neorganizovaným a k so ciálně demokratickým dělníkům. Je iluzí myslit si, že je mož né získat je takovými manévry jednotné fronty shora se špič kami vedení, takový manévr může v určitých situacích urych

lit tento proces, ale nezíská pro nás s těmito sociálně demo kratické masy, k tomu je patrně předpokladem, že sociálně demokratičtí dělníci prohlédnou v průběhu boje, že skuteční

vůdcové dělnické třídy jsou jen komunisté a rudé odbory. Je předpokladem, budeme-li v těchto bojích politicky vést, získá

me tyto masy. Podobně je tomu s neorganizovanými. Posta víme-li se na stanovisko, učiníme předpokladem, že, vstoupí, že se budou organizovat v odborech, tento slibuje málo úspěchu. Je přirozeno, že budeme získávat mezi neorganizo 391

vanými pro rudé odbory. Ale nesmíme činit rozdílu s neorga nizovanými, nýbrž tím, že se zastaneme neorganizovaných,

přesvědčíme je tím dříve, že je nutno, aby se připojili k rudým odborům. Nesmíme je ignorovat, nýbrž musíme nahlédnout,

získávajíce je, že patří k nám, abychom mohli boj připravit a provést. Proto je nutno, abychom použili taktiky jednotné fronty zdola a potom v závodech, kde jsou i sociálně demokra tičtí funkcionáři, nedělali kompromisů ani s těmito nižšími funkcionáři, nýbrž bychom právě tak jako shora ostře kladli

otázku, abychom tyto otázky kladli jak nahoře v okresních organizacích, tak i v závodech vůči takovým reformistickým závodním radám . Musíme vůči těmto nižším funkcionářům sou

stavně před masami stavět rozhodnutí, ve všech otázkách, kte ré jsou v zájmu mas, musíme při přípravě bojů v závodních schůzích se pokusit donutit je před masami k rozhodnutí, aby se prohlásili bud pro, nebo proti boji, aby pracovali bud s ná mi, či aby, nechtí-li to, jsou-li proti tomu, to otevřeně před masami dokumentovali. Musíme je stavět před tuto velmi nepříjemnou otázku, musíme zanést boj i do závodů, chce me- li se tam utkat s reformisty, chceme-li stále více vymanit sociálně demokratické dělníky a chceme-li dospět k revoluč nímu třídnímu boji.

Chci vám říci malý příklad. Útok pravých na německou stranu se udál v otázce činnosti strany v rúrském boji. Praví tvrdili, že by se svou taktikou strana izolovala od neorgani zovaných dělníků, že by se neorganizovaní odloučili od orga

nizovaných. Že taktika strany zmenšuje vliv strany mezi ma sami. Co se ukázalo? Viděli jste v tomto našem hnutí od po čátku a neměli jste o tom žádnou iluzi, a to se musí stát i zde, že reformističtí vůdcové zradí ji v každém hnutí, že stavějí-li

se v čelo nějakého hnutí, že to činí proto, aby drželi toto hnutí v jistých mezích, aby měštácké ziskové zájmy nebyly ohroženy, či aby je udusili. Chcete-li svůj boj úspěšně vést, pak musíte si vytvořit vedení, které sami zvolíte, které by

bylo pod vaší kontrolou. Řekli jsme dále, že je nutno, aby byl boj v jednotné frontě dále veden, aby byli delegováni

jak delegáti nezávislých odborů, tak i Hirsch -Dunkerových, jakož i odborů centra a neorganizovaných dělníků do bojo vých vedení.

Soudruzi, výsledkem linie bylo, že jsme boj silně ovlivnili. V různých místech měli jsme vedení nad tisíci dělníků, ale

výsledkem přerušení boje bylo, že do strany přistoupilo v ně kolika týdnech cca 1800 kovodělníků z hutí v Porúří. Soudru zi, praví rozšiřovali, že to byl podvod. Říkali, že není možno

získat touto taktikou sociálně demokratické dělníky, ale mů. žeme zaznamenat fakt, že 1800 kovodělníků přistoupilo do strany. Z toho bylo 1400 odborově organizováno, dále jsme mě 392

li 200 žen a jen zbytek byli neorganizovaní kovodělníci. Zá roveň přistoupilo přes 4000 dělníků do MDPI, která provedla

rozsáhlou podpůrnou akci, takže se ukázalo, že jsme v roz hodném provedení usnesení VI. světového sjezdu v rúrském

boji mohli pro sebe získat velké, široké masy jak politicky, tak i organizačně.

.

Mohli jsme bojem své členstvo buněk

v nejdůležitějších závodech zdvojnásobit a ztrojnásobit. Měli jsme v jednom velkém závodě přes 1000 členů a po boji jsme měli přes 3000. To je důležité znamení proto, že při důsled

ném použití usnesení zjedná si strana v tomto konkrétním případě rudé odbory k fungování v masách . Soudruzi, chci ještě mluvit k jedné otázce, která hrála rov něž ve vaší diskusi jistou roli. A to k otázce : Měl se prokla movat boj, měl se proklamovat v této situaci textilní boj ? Či byl termín předčasný, nebo bylo tak, či onak? Soudruzi, mám

zde především u soudruha Bolena v jeho řeči zastoupeno toto pojetí : Podává to tak , jako by si strana představovala , že mu

sí propast, která je uvnitř mas textilních dělníků, najednou překlenout a že tudíž lehkomyslně proklamovala boj textil

ních dělníků. Nevím , jak si soudruh Bolen představuje, jak má být propast překlenuta. Chce zavolat každého jednotlivého

textilního dělníka do svazového byra a přesvědčit ho, či není právě bojovné opatření nejlepším výchovným prostředkem dělnických mas, není to předpokladem , který tu musí být, abychom mohli boje vést? Ten předpoklad nesmí být v prvé řadě, zda může být podpora vyplácena. Toto stanovisko není jiné než stanovisko zastávané reformisty. ( Hlas: Velmi správ

něl ) Říkají, že jsme příliš málo organizováni, že jsme příliš slabí, že nemáme žádných peněz v pokladně. (Hlas: Je příliš zimal ) Ano, i to je argument, který hrál roli. S tím nepřijdeme ani o krok dále. Jedním z nejdůležitějších poučení textilácké ho boje je právě

a to musíme všichni vidět

že strana

učinila počátek s prováděním aktivní linie, že učinila počátek k mobilizaci dělnických mas. A chceme-li dělnické masy mo

bilizovat, musíme jednou začít. Ale to nejde provokacemi, od halovacími manévry, nýbrž musíme začít aktivní jednání. Je nám úplně jasno o tom, a i v Německu máme takový stav v dělnickém hnutí, že pro sebe nezískáme 10, 20, 30 000 dělní

ků v boji, že nemusíme čekat, až by se 10, 20, 30 000 dělníků přesvědčilo, až by byla dána objektivní situace organizování k provedení takových bojů. Nesmíme čekat, musíme začít, musí-li to být, dokonce v jednom závodě. Chci na jednom pří

kladě ukázat, jak jsme to udělali v Německu. Máme veliký tabákový průmysl. V tabákovém průmyslu nebylo po 16 let

stávky. Byrokracie svazu tabákového dělnictva řídila po 16 let 1 MDP

Mezinárodní dělnická pomoc. 393

smluvně poměry pro tabákové dělnictvo. Jak, to se jeví v tom, že tabákoví dělníci a dělnice mají nejhorší pracovní poměry. My máme v tabákovém průmyslu velmi slabou pozici, ale přes tuto skutečnost počali jsme v Lipsku a v Berlíně s bojem. Po čali jsme využívat svých, byť i velmi slabých pozic a přešli jsme k útoku na zaměstnavatele, přes prohlášení zaměstna

vatelů, že nebudou platit ani o fenik více na mzdách. Útok byl veden opozičním vedením svazu tabákových dělníků. Ten to útok jedné skupiny vedl k tomu, že v celé řadě závodů Mohli postavili tabákoví dělníci požadavky proti tarifu. jsme zaznamenat fakta, že se toto hnutí rozšířilo, mohli jsme S

zaznamenat fakta , že tu a tam vstoupili tabákoví dělníci a

dělnice do stávky a že byli zaměstnavatelé donuceni vyloučit veškeré tabákové dělnictvo. Došlo k velikému boji. Úspěch ne byl velký, ale byl to malý krok kupředu, byl učiněn aktivním vystoupením jediného opozičního svazového vedení. To je jeden případ. A jsem přesvědčen, že i zde je stav takový. Ne

bude-li počato, jestliže nejaktivnější část dělnictva nenastou pí v závodech boj, pak také nepostoupíme. Neříkám, že snad revoluční dělníci jednoho závodu mají nastoupit izolovaně stávku. Ale jestliže v jednom závodě, kde dělnické masy jsou ve zvlášť špatném životním postavení, kde jsou mzdy nízké atd., je potřebí i v jednom závodě jít do boje, aby byl dán

jiným dělníkům příkaz, a nečekat, až 30 000 nebo 40 000 děl níků půjde spolu. Aktivním krokem získáme víc než velkým řečněním a mnoha agitačními řečmi.

To musíme nahlédnout, a proto nelze zastupovat takové stanovisko, jak to zde učinil soudruh Bolen.

Soudruzi, teď ještě několik slov k otázce ústupu. Je zde

prudký boj pro přerušení boje textilního dělnictva a je zajíma vé, že zde v dokumentu pravé skupiny, skupiny likvidátorů

stojí, že ústup považují za stoprocentně správný. Soudruzi, měli jsme rovněž podobné události. Měli jsme ve stávce pří stavních dělníků podobný jev. I tam byli všichni praví velice spokojeni s tím, že ústup byl vykonán tak rychle. Měli jsme

pokus vést boj v Porúří v hnutí dělníků v hutích proti vůli reformistů. Strana tam zastupovala názor, že je nutno se vší rozhodností udržet jednotnou frontu a vést tam boj i proti vůli reformistů, proti vůli Severinga. To se nám však ještě

nepodařilo . Stávková bojovná vedení nebyla ještě tak stabilní a boj musil být po několika dnech námi rovněž přerušen . Avšak praví a smířliví prohlašovali, že takové opatření, smě řující k pokusu o vedení dalšího boje, nejsou-li zde ještě

předpoklady pro to, že v tak kritické situaci je to nebezpečí zlomení páteře strany a revolučního hnutí. Tedy aktivní krok,

aby jednotná fronta byla vedena dále a pod vedením komu nistické strany, znamená podle pravých v přiostřené situaci 394

zlomení páteře. Také tento názor je naprosto likvidátorský a projevuje se také u vás při projednávání ústupu ve stávce textiláků. Je nutno zde vyvinout ještě větší úsilí, aby se mohlo

bojovat dále, je nutno vynaložit všecko, aby masy byly udrže ny před nástupem práce, aby boj mohl být rozšířen . Neměl se dělat ústup tak rychle. Měly se udělat lepší předpoklady

pro vedení boje. Avšak prohlášení, že ústup byl úplně nutný v této době, místo aby se řeklo, jak by se byl měl vykonat, aby boj byl veden dále, je nesprávné. Měli jsme takové vý sledky roku 1923, v době, kdy revoluční vlna vystoupila nej

výše, kdy masy byly revoluční, kdy byly všude ohromné stáv ky, kde veškeré dělnictvo čekalo na to, aby mohlo začít vše obecný boj- v této situaci tenkrát ústředí Brandlerovo boj přerušilo . Tudíž právě v době největšího rozvoje hnutí jej li

kvidovalo, poněvadž scházely podle jejich názoru určité před poklady. Toto ústředí nepokusilo se boj vést dále, alespoň v jiné formě, když už ne jako boj o moc, třeba jako generální

stávku nebo jako velký hospodářský boj , když prý nebyly předpoklady pro ozbrojené povstání. Ono však boj přerušilo a to vedlo k rozčarování velkých mas revolučních dělníků, vedlo k tomu, že jsme v našich řadách utrpěli ztrátu . To je

fakt. Proto musíme také zde nahlédnout, že taková politika musí se rozhodně zamítnout. Chybou v boji textiláků podle mého soudu bylo určité podceňování hloubky a síly oportu nistického křídla v našich řadách, oportunistického vlivu v na šich vlastních řadách, to je nejdůležitější chyba a zde mu síme ukázat, že jsme důsledni, že budeme tím více bojovat za to, abychom rudé odbory získali pro revoluční politiku ,

pro provádění naší politiky. Ke konci ještě několik slov o různých skupinách, které se zde znovu projevily a mezi nimiž v budoucnosti se ještě pove de boj. Máme, jak se zde z dosavadních vývodů ukázalo ,

řadu skupin, které ve své celkové práci ukazují, že zastupují sociálně demokratické názory, že jejich politika je sociálně demokratická a jenom že je zastřená radikální frází. A je nutno ideologickým bojem mezi masami strany a rudých od

borů překonat vliv těchto skupin na dělníky a odstranit je. Máme skupinu, která se staví na půdu usnesení šestého světového kongresu, ale v tato usnesení nevěří, která je ná zoru , že provedení usnesení bylo by chybou, že provádění usnesení povede k tomu, že se ještě zvýší obtíže . Také zde

musíme vést nejrozhodnější boj proti těmto názorům a jejich zástupcům . To je jenom brzda překonání oportunistických ná

zorů. Musíme vést nejrozhodnější boj proti těmto soudruhům a jejich názorům. Soudruzi, měli jsme zde dále k přezkoumá

ní otázku a to je typicky velké nebezpečí, které musí být překonáno, je to nebezpečí ze strany Neuratha. Ukázalo se 395

zde zajímavé sblížení, že rovněž tak jako byli praví proti boji textiláků, že stejně tak byli i Neurathovi stoupenci proti tex tilnímu boji. Jejich oportunistický charakter se projevil jas ně právě v tomto praktickém případě. Vidíme tudíž zcela jas

ně, že v jádru jsou všechny tyto skupiny stejné. Jistě jsou různé stupně ve vývoji jednotlivých zástupců, je však otáz kou, kam dále ve vývoji povedou, když usnesení VI. světové ho kongresu se budou upevňovat, když budou stále více pro váděna v praxi, jak se budou tito lidé vyvíjet, zda budou pod

porovat levou politiku nebo zda půjdou dále po své cestě v tomto procesu .

Soudruzi, to musíme nahlédnout a to je pro nás velmi dů

ležité, pro naši práci a především pro naše boje v odborech, pro boj k získání odborů pro revoluční politiku. Musíme na hlédnout, že hlavní oheň teď musí být v celém příštím ob

dobí proti oportunistům, proti likvidátorům. Musíme vést hlavní boj proti oportunistickým živlům v odborech a ve stra ně. To bude důležitý, velký boj . Musíme se touto cestou po

kusit získat všechny kolísavé soudruhy pro tuto linii. Nemu síme nikomu dělat žádné koncese, ale soudruhy, kteří jsou odhodláni a chtějí spolupracovat, musíme k práci přitahovat.

Musíme potírat jejich chybné názory. Musíme jim však dát možnost spolupráce. Musíme se touto cestou pokusit, aby chom i nadále uskutečňovali jednotnost, kterou máme dnes na tomto sjezdu, která bude v ústředním výboru také na dále, a rozšířili ji na celou stranu . Učiníme-li to, vykonáme

ohromnou práci, abychom dělnickou třídu učinili schopnou pro příští boje mezi dělnickou třídou a buržoazií, pro obrov

ské boje, které nastoupí, pro boje proti zbrojící buržoazii, proti přípravám války buržoazie proti Sovětskému svazu . ( Bouřlivý potlesk .) Haken : Soudruzi! Kde je odborová komise, je známo. Odbo rová komise je nezměněna. Organizační komise nezměněna. Je známo, kde zasedá. Družstevní komise dnes odpadá a čle nové sejdou se zítra ráno o půl deváté, a sice zde v místnosti.

Dále, členové politické komise se sejdou hned tady v této místnosti, aby získali informace, co dále. Synek hlásí : Komise mládeže : Pašek, Hašek, Klivar, Tomaško se sejdou.

Haken: Schůze je skončena.

ŠESTÝ DEN SJEZDOVÉHO JEDNÁNÍ

Pozdrav Mladých průkopníků Haken : Členové volební komise vedle. Prosím o klid. Schůze

je zahájena. Pozdrav mladých pionýrů přednese soudruh Ka rel. ( Potlesk. )

Karel: Jménem rudých pionýrů zdravím sjezd KSČ a přeji jeho práci čest. ( Potlesk .) Hnutí rudých pionýrů je důležité

a jeho důležitost nejlépe pochopila buržoazní třída. Buržoazie všemi svými prostředky snaží se hnutí rudých pionýrů co nej více potlačit. Snaží se získat dělnické děti pro sebe. K tomu jí nejvíce napomáhá škola, četba jejich časopisů, náboženství a různé dětské jejich spolky. Soudruzi! Buržoazie je si vědo

ma, jak veliký význam má dětská organizace pro dělnické hnutí. Soudruzi! Když stavěli jsme svaz rudých pionýrů, bo hužel setkali jsme se s velkým

nepochopením

ve straně

i v mládeži pro naše hnutí. Proto po vašem sjezdu je nutno, abyste podporovali hnutí rudých pionýrů, aby nastal v tomto hnutí obrat. Hnutí Mladých průkopníků má 2000 členů. Ale proti velké mase dělnických dětí, proti počtu dětí, které jsou organizovány v měštáckých organizacích , je naše organizace

malá. Soudruzi! Je potřeba, abyste po důkladném obratu po vašem sjezdu všemi svými prostředky podporovali hnutí mla dých pionýrů. Rudí pionýři určili si na svém I. sjezdu směr nice, podle kterých budou pracovat a od nichž je nikdo ne

odvrátí. Vytkli jsme si asi následující úkoly. Za prvé, musí to být účast na boji textiláků. Že mladí pionýří na tomto boji něco mohou vykonat, o tom vám mohu podat malou ukázku

z hornického boje na Kladensku. Když na Kladně vypukla

stávka, rudí pionýři si řekli, že budou po boku starých sou druhů pomáhat, aby stávka skončila vítězně. A jak to udělali ? Našli jsme chcíplou kočku, našli jsme si ještě lak , kterým

jsme ji pomazali, a napsali jsme na ni slovo „mrva ". Takto omalovanou kočku hodili jsme na dvorek mrvy a on okamžitě

přestal chodit do práce. Další akcí je výročí Pařížské a ma darské komuny. Účast všech rudých pionýrů na tomto výročí Hlavní však je mezinárodní dětský týden. Při této akci mezinárodního dětského týdne chceme získat dvakrát tolik členů, než kolik máme. Dále chceme učinit o prázdni.

je nutná .

-

nách tábory a školy rudých pionýrů. Dále slibují rudí pionýři účast na všech politických a hospodářských bojích, které po vede komunistická strana. Situace dělnických dětí, jak víte,

je prabidná. Otcové málo vydělávají, vše je zdraženo , a proto ani děti nemají se tak , jak by se měly mít. Proto naše orga nizace chce, aby dělnické děti měly se tak jako děti buržoazní, neboť my máme na to právo jako oni a patří nám to jako jim. 399

Takový význam klade hnutí rudých pionýrů sjezdu. Voláme : V boj za dělnickou věc buď připraven ! Ať žije Komunistická strana Československa! At žijí rudi pionýři !

Haken : Jménem sjezdu děkuji rudým pionýrům za pozdrav, jenž nám byl soudruhem Karlem přednesen. Předsednictvo

upozorňuje delegáty na důležitost hnutí rudých pionýrů , na ohromnou důležitost třídního podchycení a třídní výchovy naší mládeže. Apelujeme na delegáty, aby po návratu do svých

okresů a organizací propagovali a podporovali hnutí rudých

pionýrů , aby nebylo omezeno na tak malý počet, jaký vyka zuje, nýbrž aby všechna proletářská mládež byla do tohoto

hnutí zařazena, a tak byla možná třídní výchova mezi naší proletářskou mládeží. Došel předsednictvu návrh , aby soudruh Karel byl pojat

pro dnešní schůzi do předsednictva sjezdu. ( Potlesk. ) Schva luje se jednomyslně. Haken: Pořad jednání je následující:

Nejprve budou podány zprávy z komisí, nato provedena vol ba.

Zpráva odborové komise sjezdu Slánský: Odborová komise projednávala teze, které byly předneseny k bodu o odborové otázce. Schválila tyto teze a navrhuje několik menších změn a doplňků, které vám ve

stručnosti řeknu. Neformulovali jsme s konečnou platností tyto změny a doplňky, jakož i neformulovali jsme některé stylistické změny, které byly k tomuto bodu, a bude nutno, aby byly předloženy ještě redakční komisi, která by dala tezím definitivní znění. Pokud jde o doplňky a připomínky k tezím, jsou tyto: Odborová komise doplnila kapitolu o kapitalistické racionalizaci některými novými druhy metod racionalizace. Stejně tak doplnila odborová komise kapitolu o srůstání re formistických odborů s kapitalistickým aparátem některými novými jevy, speciálně československými jevy, ve kterých se u nás jeví srůstání reformistického aparátu s aparátem ka

pitalistickým . Zvláště pojednala o tzv. hnutí laboretickém . Pokud jde o boj proti průmyslovému míru a rozhodčímu

soudnictví, projednávala odborová komise otázku účasti ru dých odborů v poradních sborech a paritních komisích , jsou - li rudí odboráři k účasti vázáni kolektivní smlouvou, jejímiž kontrahenty jsou. Odborová komise navrhuje, aby do tezí při 400

šel výslovně zákaz účasti rudých odborárů v paritních komi

sích, mzdových . komisích a rozhodčích soudéch, i jestliže k tomu je rudá organizace kolektivní smlouvou nucena. Kromě

toho navrhuje odborová komise, aby vysloven byl v tomto od stavci příkaz, že všichni členové rudých odborů musí vystou pit ze všech sborů, : které mají povahu sborů, zřízených za účelem průmyslového míru, za účelem sourúčenství kapitálu a práce, jako je poradní sbor pro otázky hospodářské, uhelná rada, ve kterých dosud rudí odboráři jsou členy. Odborová komise doplňuje odstavec o bojovných organizacích dělnictva, o stávkových orgánech dělnictva a navrhuje, aby tento od: stavec byl doplněn konkrétními zkušenostmi, kterých jsme získali v boji textilního dělnictva .

Odborová komise navrhuje, aby bylo zdůrazněno, že stávko vá vedení musí být složena i z neorganizovaných a reformis

tických dělníků a že je chyba, jestliže jsou složena jen z členů MVS, poněvadž několik takových případů stalo se v textilní stávce.

Dále je třeba posuzovat jako chybu, která se dála , že stáv

kové vedení bylo nedostatečně široce voleno, že ve velkých závodech, které mají 500 až 600 dělníků, volí se stávková

vedení jen pětičlenná, kdežto naším principem musí být slo žit stávková vedení co nejšířeji proto, aby měla spojení se vším dělnictvem. Konečně třeba vytknout jako chybu, že stáv ková vedení volí se anonymně.

Konečně třeba poukázat na chybu, která se stala v boji

textilních dělníků, že stávková vedení mnohdy zabývala se jen podružnými věcmi, registrováním stávkujících, místo aby byla vůdcem boje.

Konečně nutno vsunout připomínku o mládeži, že je třeba přibírat zástupce dělnické stávkující mládeže a že je třeba volit pomocná stávková vedení mládeže, která musí pracovat pod kontrolou stávkových vedení. Dále odborová komise navrhuje, aby v desáté kapitole otáz

ky mládeže a žen byly rozděleny a ve zvláštním odstavci pojednáno o otázce mládeže, a zvláště o otázce žen a jejich úloze v hospodářských bojích a aby tyto dva odstavce byly podrobně vypracovány.

V XI. kapitole navrhuje odborová komise, aby tam přišel zvláštní odstavec o boji proti gentskému systému. V kapitole o posilování rudých odborů, kde se mluví o pře

tahování organizací a svazů z reformistických odborů,, je třeba ještě zdůraznit, že žádný komunista, který je členem reformistického odboru, nesmí jednotlivě přejít z reformistic

kého odboru do rudých odborů a potřebuje k tomu výslovně schválení příslušných stranických organizací. Kromě toho třeba tam dát zvláštní kapitolu o otázce stavění 401

kandidatur při volbách do závodnich výborů à råd na těch

závodech, kde komunisté jsou členy reformistických odboro vých organizací. Odborová komise navrhuje, aby tato otázka byla formulována takto : Na těch závodech, kde existuje jen reformistická organizace a kde komunisté jsou členy refor mistických odborových organizací, mají zachovat při volbách do závodních výborů tento postup: Mají nejprve pokusit se o to , aby stavění kandidátky. ze strany reformistických orga nizací dálo se demokratickým způsobem , to znamená, aby kan didátka nebyla prostě jmenována reformistickou organizací, nýbrž aby byla sestavována na širokých schůzích buď osazen

stva závodů, nebo širokých schůzích zástupců jednotlivých oddělení závodů. Kdyby reformističtí funkcionáři na demokra -

tický způsob stavění kandidátky nepřistoupili - což bude pravděpodobné ve většině případů je třeba sáhnout k sa mostatnému stavění kandidátky ve formě opoziční kandidátky proti kandidátce reformistické. To je tentýž postup, který nyní vytyčili naši soudruzi v Komunistické straně Německa, kde

provedli rovněž obrat doleva, pokud jde o stavění kandidátek. Na těch závodech, kde existuje rudá odborová organizace a vedle toho komunisté jsou v reformistické organizaci, je nezbytně nutno převést pokud možno nejvíce členů z refor mistické organizace do rudé odborové organizace. Je nutno

při stavění kandidátky postavit jen jednu kandidátku, a sice kandidátku rudou, a komunisté ani rudí odboráři nesmějí kandidovat v takových případech na kandidátkách reformis tických, nýbrž toliko na kandidátce rudé . Máme ještě případy,

kdy takový nesprávný postup naši soudruzi v závodech uplat ňují .

Odborová komise navrhuje dále, aby, pokud jde o teze re ferátu o novém kursu MVS, byly tyto teze zkráceny o ty věci,

které jsou již obsaženy v tezích k otázce „ Taktika a strategie hospodářských bojů ". A pokud jde o speciální organizační otázky rudých odborů , aby samostatný odstavec o nich byl vřazen do těchto tezí. Tyto doplňky má vypracovat redakční komise, určená příštím . ústředním vedením .

Vedle toho komise pojednala též o textilním boji. Nemohla otázku tu dopodrobna vypracovat, ale navrhuje, aby

sjezd

schválil ono stanovisko, které je obsaženo v referátu a v zá věrečném slovu soudruha Gottwalda a v referátu a v závěreč ném slovu mém, stanovisko, které v podstatě praví, že taktika v boji textilních dělníků byla správnou taktikou, že to byla

správná linie IV. sjezdu ROI a VI . sjezdu KI, stanovisko, které dále provádí sebekritiku těch chyb, které se průběhem boje staly na Liberecku i v ostatních oblastech , stanovisko , které ostře odsuzuje likvidátorskou platformu Sýkorovu i Bolenovu, 402

které zároveň praví, že v základních otázkách soudruh Jílek i Bolen mají nesprávné oportunistické stanovisko. Komise na

vrhuje jednomyslně sjezdu, aby schválil i s těmito doplňky teze o odborové otázce.

Předseda soudruh Karel: Kdo schvaluje zprávu odborové ko mise a teze odborové? Kdo je proti? Konstatuji, že zpráva byla

vzata jednomyslně na vědomí. Zprávu z komise organizační podá soudruh Kopecký. Uděluji mu slovo.

Zpráva organizační komise sjezdu Kopecký: Soudruzi a soudružky! Organizační komise ob držela k projednání tři elaboráty, a to teze o organizačních otázkách, předložené levou opozicí, potom zvláštní teze o po měru sportovního hnutí ke KSČ a o práci komunistů v tělo výchovných organizacích a posléze návrhy jednotlivých krajů , které se týkají organizačních otázek. Soudruzi ! Pokud se týče všeobecných tezí k organizačním otázkám, organizační komi se celou koncepci tezí jednomyslně schválila. Schválila jejich základní tendenci, a sice, aby před sjezdem tezemi byla posta

vena s plnou ostrostí skutečnost, že KSČ po stránce organi zační není komunistickou stranou , není stranou bolševickou,

nýbrž ještě na plných 95 % organizací sociálně demokratic kou. Organizační komise schválila tendenci, aby v důsledku

toho byl tezemi před stranou postaven úkol úplného základ

ního obratu v organizačním životě, v organizační práci, v tom směru, že strana musí radikálně likvidovat všechny sociálně demokratické tradiční názory v organizačních otázkách a že

již musí se vší přísností a energií přistoupit k tomu, aby uplat nila bolševické leninské organizační principy. Soudruzi, orga nizační teze tomuto požadavku odpovídají potud, že řeší ve svých prvých částech základní elementární otázky organizační,

Přistupuji v prvé řadě k řešení otázky, která doposud v KSČ vůbec dotčena nebyla, a sice otázky členské příslušnosti ke

straně, kdo může být členem strany . Soudruzi, i pro KSČ platí princip, že komunistická strana není organizací vyznavačů re voluční ideje, organizací těch, kteří revoluční doktrínu vyzná

vají pouze programaticky, ale aktivní revoluční práce se ne zúčastní, nýbrž je organizací revolučních vůdčích aktivních

pracovníků, a že tudíž strana musí od každého svého člena napříště požadovat přísnou aktivitu. Soudruzi, v požadavku aktivity každého člena strany se jeví bolševický charakter organizační práce a tento požadavek je nyní tím závažnější, 403

když uvážíme, jaké těžké úkoly před stranou stojí, když uvá žíme perspektivu blízké imperialistické války a skutečnost,

že strana musí revolučně působit v období zostřených třídních bojů. Soudruzi, v organizační komisi došla naprostého souhla su teze, že ze strany musí být vyřazeny všechny ty živly, které nedávají záruku pevné organizovanosti, musí být uplatněn lenin ský organizační princip, že v straně mají být jen živly ský tající záruku organizovanosti. Organizační komise schválila tezi, že členem strany nemůže být zásadně ten, kdo v jaké

koli formě je vykořisťovatelem dělníků. Soudruzi, když jsme

probírali osobní stav členstva KSČ, tu jsme zjistili, zvláště na venkově, že v řadách strany je mnoho živlů, které do KSČ, do revoluční proletářské strany nepatří. Setkali jsme se na ven kově s tím, že mnohdy důležité funkce jsou svěřovány lidem , kteří jsou vykořisťovateli, zaměstnavateli, bohatými obchod níky ; v řadách strany je též značný počet hostinských. Sou druzi, teze přikročují k zdůraznění zásady, že napříště členy strany nemohou být takové živly. V jednom kraji setkali jsme

se s tím, že když jeden dělník v dopise „ Rudému právu“ zkri tizoval svého zaměstnavatele, tu v „ Právu lidu“ objevila se Stejně zpráva, že tento zaměstnavatel je příslušníkem KSČ. musí být zdůrazněno, že musí být provedena čistka, abychom se zbavili kolísavých neproletářských živlů v naší straně, živ lů, kteří jsou pouze salónními komunisty, kteří k proletariátu mluví rádi jen ex cathedra, kteří osobně ještě nezúčtovali

s měšťáckou společností a nepřijali se všemi důsledky revoluční ideologii dělnické třídy. Je nutno zdůraznit princip, že KSČ má být ztělesněním nejlepší, nejuvědomělejší části dělnické >

třídy. Dělníci z velkozávodů musí být hlavním členským ká drem strany .

Další zásadní otázka, která byla tezemi řešena a přijata organizační komisí, je otázka organizační formy strany. Sou druzi, otázka organizační formy byla teoreticky v krizi r. 1925 probojována . Byla probojována zásada, že strana má mít svůj

organizační základ v závodech. Ale v důsledku oportunistic kého kursu, který činnost strany v minulých letech vyznačo val, se stalo , že zůstalo jen při teorii chtění probojování ; zá

vodní buňky byly ustaveny, registrace provedena, ač ne úplně, avšak na podkladě závodních buněk nebyla politická a orga nizační práce strany rozvinuta. Naopak, viděli jsme, že organi

zační politika od roku 1926 dostává zpětný kurs na starou organizační místní soustavu. Strana musí již se vší energií přistoupit k provedení bolševické organizační ideje, musí pů sobit k tomu, aby skutečně závodní buňky staly se základem veškeré stranické činnosti . Přebudování organizační formy musí být provedeno ve smyslu základní orientace veškeré stra

nické činnosti do závodů, závodní buňky musí provádět 404

veškerou stranickou práci. Komise pokládá za nutno zdůraznit,

že tato otázka z hlediska bojů proti válce, z hlediska zostřu jících se třídních bojů nabývá ohromné důležitosti. Pevné vy budování závodních buněk je nejdůležitějším krokem k tomu, aby bylo navázáno pevné organizační spojení s proletářskými masami v závodech . Na druhé straně nutno zdůraznit, že zá

vodní buňky jsou nejlepší přípravou na ilegalitu . Tato druhá stránka významu bolševické struktury organizační musí být

všem komunistům jasna . Teze navrhují různá opatření, která jsou nutna za tím účelem, aby dosavadní pasívní závodní buň ky byly aktivizovány, aby organizační přestavba byla dokoná

na, aby závodním buňkám se dostalo největší pozornosti, kon troly a nejlepších instrukcí ze strany vedoucích orgánů. Všech

ny vedoucí orgány musí svou činnost základně usměrnit k to mu cíli, aby závodní buňky se staly skutečným základem stranické činnosti. Ohledně detailní struktury a práce závod

ních buněk bylo doporučeno, aby ústřední výbor teze doplnil. Další zásadní organizační otázkou je otázka centralizace po litického vedení. Tato otázka je velmi důležitým rysem bolše vické organizační ideje. Nejen členská příslušnost, organizační forma, nýbrž také princip III . kongresu KI, že komunistická strana je organizací revolučního vedení, že komunistická stra na je organizací revolučních vůdců proletariátu a že princi pem této organizace je princip centralismu, naprosté podřízení se menšiny většině, rozšíření kompetence vyšších orgánů vůči

nižším, soustředění nejširší kompetence v rukách ústředního vedení, také tento princip strana musí právě v dnešní době těžkých úkolů zdůraznit a prakticky jej provést, přičemž musí likvidovat všechny jevy, které zde zbyly po nesprávném me chanickém uplatňování centralismu, jak tomu bylo za dřívější ho vedení, kdy centralismus nebyl pojat ve smyslu soustředění revoluční činnosti, nýbrž ve smyslu mechanického soustředo vání formální kompetence. V této partii o reorganizaci vedení

organizační komise učinila doplňující návrh, a sice v onom bodě, v němž se požaduje, aby ústřední vedení mělo přímý

kontakt s nejdůležitějšími závody. Komise navrhla, aby čle nům polbyra byl každému svěřen strategicky a průmyslově důležitý kraj, aby funkcionáři polbyra byli v těchto krajích přímo členy závodní buňky nejdůležitějšího závodu dotyčného

kraje, např. Škodovky, Vítkovických železáren atd. Soudruzi, teze dále řeší v souhlase s názory komise otázku disciplíny. Doposud v naší straně disciplína nebyla pojímána

v bolševickém smyslu, nýbrž, co se dělalo pod jménem dis ciplíny, to bylo paskvilem bolševické disciplíny. Musíme dovést

k platnosti leninskou ideu, že komunistická strana jako orga nizovaný předvoj revoluční třídy musí být přímo vojensky ukázněna, že každý člen strany dostane svoje místo a že na 405

něm musí za všech okolností vytrvat . Princip ucelené bolševic

ké kázně musí být v nynější době s největší vážností zdůrazněn. Teze ovšem připomínají, co je podmínkou bolševické disciplí ny. Disciplina nesmí býti pojímána mechanicky jako dosud,

kdy se disciplíny nepoužívalo k vystupňování pracovní inten zity a k pevnějšímu semknutí stranických řad, nýbrž v jejím

jménu se zakročovalo proti těm, kdož oprávněně kritizovali chyby a nedostatky strany. Teze vypočítávají podmínky, které Lenin stanovil pro udržení a posílení bolševické disciplíny. V jich smyslu stavějí otázku disciplíny jako ožehavý problém

KSČ, ve věci obrany jednoty strany a revolučních odborů, ve věci funkcionářů v odborech stavějí jako úkol disciplíny, aby

se zakročilo proti všem, kdož se zpěčují příkazu vytvoření frakcí. Je potřebí bezohledného boje proti likvidátorským a oportunistickým živlům v MVS a široké ideologické kampaně za účelem přesvědčení o nutnosti uplatnění revoluční linie v odborové organizaci. Dalším problémem disciplíny je vyřa zení ze strany všech těch živlů, které diskreditují stranu v očích dělnictva. V poslední době se ukázaly případy, že mnozí naši

funkcionáři v závodech jsou korumpováni ze strany správ zá vodů a zapředeni do paktů s reformisty a silně diskreditují

KSČ a revoluční hnutí . Teze žádají, aby všechny tyto živly

byly ze strany vyloučeny a stejně i živly, které se ukáží ne spolehlivými při dělnických bojích, sabotují bojovné paroly strany a stávají se docela stávkokazi a zrádci, jak tomu bylo v mnoha případech v poslední době při stávkách. Naposled

teze zdůrazňují, že z vnitrostranického života je nutno vymý tit všechny špatné jevy, které vyplývají z maloměštáckých vlastností, jako nevěcné osobní jednání, osobní spory a ne

soudružský poměr. Je třeba, aby tyto všechny špatné jevy ze stranického života vymizely .

Řešení těchto základních organizačních problémů: členské příslušnosti, organizační formy, centralizace politického ve

dení a disciplíny v duchu leninských organizačních principů pokládala organizační komise v prvé řadě za nejdůležitější. Pokud jde o linii další organizační politiky, organizační komise schválila linii tezí, aby byla uskutečněna plná orientace na závody, dále aby byl nastoupen kurs za účelem kvalitního zlepšení složení členstva strany a jejího funkcionářského kádru .

Osobní složení členstva naší strany je špatné, veliká část člen stva náleží k starší dělnické generaci nízkého politického uvě

domění se silnými zbytky sociálně demokratické ideologie.

Přitom jde o dělníky většinou lépe placené. Organizační kurs musí směřovat nyní k tomu, aby strana měla otevřeny dveře pro vtažení nových velkých mas revolučních dělníků, hlavně z masy nekvalifikovaného , radikalizujícího se dělnictva. Pokud jde o složení funkcionářského kádru, musíme okamžitě při 406

-

stoupit k tomu, abychom splnili - úkol, vytyčený Otevřeným

listem, přitažení mladých revolučních dělníků do vedení strany. Soudruzi, v řadách strany je již silný proud mladých dělníků a viděli jsme během krize, jak rozhodně vystoupili proti opor tunistickému kursų ve straně. Je třeba přistoupit k tomu, aby

tito mladí revoluční dělníci byli přitaženi k vedoucím funkcím . Tento úkol má životní důležitost pro stranu z hlediska boje proti válce a vedení revolučních akcí dělnictva. Nesmíme se

bát „ nezkušenosti “ mladých lidí. Je lepší nezkušenost a pevná revoluční zásadovost než zkušenost v sociálně demokratickém

reformistickém duchu. V našich masových organizacích pracuje velký počet mladých dělníků, ty musíme přitáhnout do strany

a rozšířit o ně aktivní kádry. Musíme si rovněž všímat těch mladých dělnických živlů, které objevují se ve stávkách a hos podářských bojích jakožto noví, dosud neznámí praktičtí vůd cové mas . Musíme se snažit tyto nové praktické vůdce mas přitáhnout do našich stranických řad.

Jako jeden z nejdůležitějších politických úkolů organizační práce vytyčují teze práci mezi ženami. Strana musí umět vy užít toho obrovského zdroje revoluční energie, kterou předsta vují masy proletářských žen, masy dělnic. Strana dosud při oportunistické linii své činnosti nevěnovala této otázce dosta tečnou pozornost. Masy dělnic jsou masami nejvíce vyko

řisťovaného a silně bojovného radikalizovaného živlu, který se stává stále důležitějším činitelem v třídním boji . Úkol prá

ce mezi ženami nesmí být posuzován tak jako doposud v tom smyslu, že je to úkol pouze komunistek, nýbrž musí být pojat jako úkol celostranické práce. Musíme použít svého veškerého

vlivu , aby revoluční odbory prováděly usnesení přijatá na IV. sjezdu ROI, pokud se týkají práce mezi ženami. ( Potlesk .) Soudruzi, hlavní směr naší organizační činnosti musí směřo vat k nejdůležitějšímu úkolu : k přípravě na ilegalitu. Naše stra

na již pracuje v takových poměrech, že je ze značné části nucena k ilegální práci. Dosavadní oportunistický kurs se vyznačoval tím, že to, co úřady zakazovaly, prostě se nedě.

lalo. Nepropagovala se jasná revoluční hesla, neřekly se jasně naše revoluční cíle z ohledu na úřady. Dostávali jsme po dvě léta „ Rudé právo “ každý den vybílené, aniž vedení se staralo, aby konfiskované články byly jinou cestou revolučním dělní

kům sděleny. Pro nás musí platit leninský princip, že oportu nistou je ten v organizačních otázkách , kdo se vyhýbá nutnosti a úkolům ilegální práce. Likvidátorem pak že je ten, kdo za

vrhuje nutnost ilegální organizace. V žádném případě nám ohled na úřady nesmí bránit v našich revolučních úkolech. Ohled na zákon nesmí nás odvracet od úkolu jasného propa

gování revolučních hesel. Vzdor perzekuci ze strany státu musíme dosíci toho, abychom mohli říci svá hesla, abychom 407

mohli vést přes všechnu perzekuci revoluční propagandu a agitaci v masách proletariátu. Teze navrhují různá technická opatření, která jsou za účelem organizace ilegální práce nut ná. Musíme se vyzbrojit proto, že část své činnosti musíme provádět ilegálně. Musíme počítat s faktem , že bude vržena do

ilegality celá naše organizace. Musíme se připravovat na ile gální organizaci komunistické strany. Musíme vedle legálního aparátu vybudovat aparát ilegální. Proč bezodkladně musíme

k této práci přikročit ? Teze VI . kongresu o válce správně říkají, že komunistické strany musí se připravit na ilegalitu, poněvadž při vypuknutí války, ve chvíli vyhlášení mobilizace dojde ke krvavému teroru a divokému útoku na komunistic

kou stranu, a tu je nebezpečí, že bez přípravy ilegální orga nizace se organizace komunistických stran rozpadnou a že jen s ohromným úsilím bude možno navazovat všechny organizační spojky a soustřeďovat revoluční síly. Teze vytyčují, kterých opatření je nutno užít a v jaké míře, jak se připravovat na ile galitu .

Soudruzil Pokud jde o výstavbu aparátu strany, organizační komise zdůrazňuje jednu otázku, a sice, že za účelem zajištění práce komisí je nutno přistoupit k redukci pracovních komisí. Organizační komise žádá, aby sjezd schválil, že ve vedení každé skupiny buněk musí fungovat tyto dvě pracovní komise :

odborová komise a agitačně propagační komise. Pokud jde o obvodní vedení, má být počet pracovních komisí zredukován na počet čtyř, a sice : odborová, agitprop, ženodděl a komise antimilitaristické práce. Musíme přistoupit k tomu, aby tato poslední komise byla volena v každém orgánu již dnes a její práce aby byla řádně zajištěna. V zemědělských okresech na místě jedné z nich anebo ještě k nim přistupuje zemědělská komise. Pokud jde o okresy větší, důležité , jako průmyslové okresy , bylo doporučeno, aby volena byla ještě komise orga

nizační a do této komise aby byly shrnuty všechny organizač

ní práce jako v masových organizacích atd. Pokud jde o kraja ské vedení, tu počet komisí bude větší, ale je také redukován , přičemž nutno zdůraznit metody, aby pro jednotlivé úkoly byly

podle toho, jaké akce a úkoly budou přicházet, voleny speciál ní komise. Dalším požadavkem , který nutno vyzdvihnout, je, aby aparát krajských vedení, obvodních a okresních vedení byl i z hlediska přípravy na ilegalitu, kdy bude potřebí mnohem větší počet sil, již nyní zdokonalen přibíráním placených sil. Komise klade důraz na to, aby úloha všech vedoucích orgánů, okresních, obvodních, krajských vedení, byla jinak pojímána než až dosud. Až dosud byl krajský sekretář pracovníkem

organizačně administrativním a technickým. Je nutno, aby krajský sekretář, krajské byro nebylo jen organizačním a tech nickým vedením, nýbrž politicko-organizačním orgánem . Práce 408

vedoucích orgánů musí odpovídat principu , že každé vedení buňky, okresu , obvodu i kraje je revolučním vedením všeho dělnictva v jich teritoriálním okruhu .

Teze o organizačních otázkách doplnila organizační komise partií jednající o organizaci revoluční výchovy. Bylo doporu čeno, aby byly doplněny partiemi o organizaci ilegálních akcí a masových akcí a řešení organizační formy našeho spojenec tví s rolnictvem . Kromě toho byl v organizační komisi ' přijat návrh , abý za účelem stálého a živého propracování organi začních otázek byl podle vzoru časopisu německé komunis

tické strany „ Parteiarbeiter “ i u nás vydáván podobný časopis, v němž by se řešily organizační otázky v souvislosti s poli tickými úkoly strany a stejně i otázky masové propagandy a agitace, úkoly práce v závodních buňkách atd. To jsou hlavní body jednání organizační komise.

Soudruzi! Organizační komise teze schválila a přičinila pouze ty doplňky, o kterých jsem referoval, a navrhuje sjezdu, aby teze, jak byly předloženy a s dodatky byly v zásadě schvále ny.

Soudruzi! Nyní, pokud jde o jednotlivé návrhy z krajů . O nich rozhodla organizační komise tak , aby : 1. Návrh byl předán k rozhodnutí ústřednímu výboru.

2. Návrh z Jáchymova byl předán ústřednímu výboru s po dotknutím, že kdo se chce obrátit na poslance, aby se obrátil

nejdříve na sekretariát klubu poslanců prostřednictvím kraj ských sekretariátů .

3. Návrh předat ústředí. 4. Návrh spojit s návrhem 12., 16., týká se zlevnění „ Rudého večerníku“. Usneseno předat ústřednímu výboru. Stejně tak i návrh 5 .

6., 7., 8., 9. Otázky těchto návrhů jsou již řešeny v tezích. 10. Usneseno předat odborovému oddělení. Týká se tabáko vých továren . 11. Tato otázka je řešena v tezích . 17. Návrh byl zamítnut.

18. Návrh se týká nového rozdělení krajů. Usneseno předat ústředí.

19. Návrh je řešen v tezích. 22. Usneseno předat politické komisi odvolání soudruha Jil ka z exekutivy KI .

23. Usneseno doporučit ústředí. 24. Zamítnout v plném rozsahu. 21. Návrh na zvýšení příspěvků. Organizační komise schvá

lila návrh, který byl podán organizačním oddělením strany a v němž se navrhuje, aby otázka příspěvků byla řešena tak, aby byl zlikvidován dosavadní stav, neboť naše strana má pří

spěvky proti jiným komunistickým stranám nejnižší. Navrhuje 409

se, aby členské příspěvky byly zvýšeny, aby byly zavedeny týdenní příspěvky a aby nové příspěvky vešly v platnost 1. července 1929. Zavedení nových příspěvků nesmí se dít mechanicky, musí se dít v kampaní, která bude vedena za účelem prosazování nové linie, usnesení Vl. kongresu KI a

Vi kongresu KSČ. Organizační komise tento návrh schválila a jenom přičinila dodatek, aby až ústřední výbor bude usnese ní sjezdu provádět, aby se řídil principem progresívního- od stupňování podle příjmů. V souvislosti s tím se zamítá návrh XVII , kraje ( Přerov ) , a pokud jde o návrh II , kraje ( Kladno ) , doporučuje se jako vhodný systém vyššího zdanění. Třetí

věcí, kterou organizační komise projednala , byla rezoluce tý kající se poměru KSČ k tělovýchovnému hnutí. Tato rezoluce byla až na malé změny stylistické a jednak doplňky a formu lace schválena. Organizační komise doporučuje sjezdu, aby všechny tyto rezoluce v zásadě schválil.

Předseda soudruh Karel: K zprávě organizační komise se přihlásil o slovo soudruh Houska. Houska: Soudruzi a soudružky ! K otázce členské příslušnosti máte v tezích na straně 2 návrh věty : Kdo v jakékoli formě je vykořisťovatelem, nemůže být v zásadě členem komunistické

strany. Myslím, že je to vzato příliš paušálem , že je třeba to zkonkretizovat. Jsou případy, kde dělník, který byl štván, ne může dostat zaměstnání, udělá se pro sebe, má jednoho děl níka nebo dva a měli bychom mu vzít možnost být členem strany. Navrhuji , aby ustanovení bylo komisí, která bude návrh

revidovat, jasně a konkrétně vyloženo, aby u každého zaměstna vatele drobného byl zjištěn jeho původ a skutečné vykořisťo vání .

Předseda soudruh Karel: Budeme hlasovat o návrhu sou druha Housky .

Haken: Myslím, že není námitek, aby redakční komise, jak řekl referent, celý elaborát prozkoumala a aby návrh sou druha Housky se přidělil komisi.

Předseda Karel: Budeme hlasovat o zprávě organizační ko mise. Kdo schvaluje zprávu a rezoluci komise organizační? Kdo je proti ? Zpráva a rezoluce jsou jednomyslně schváleny.

Zpráva politické komise sjezdu Reiman: Soudružky a soudruzi ! Politická komise zabývala se tezemi k referátu soudruha Gottwalda a tezemi k meziná

rodní otázce a mimoto vypracovala krátký návrh k referátu 410

o programu. Soudruzi, politická komise pro krátkost času,

který měla, nebyla s to, aby písemně formulovala pozměňo vací návrhy, které se ukázaly na základě politické rozpravy nutnými, a navrhuje proto sjezdu, aby přijal jen v zásadě změ ny, jež komise považuje za nutné, a aby zpracováním těchto politických změn pověřil sjezdem volenou redakční komisi.

V podstatě panovala jednotnost o návrhu předložených poli tických tezí. Tyto teze, jež byly předloženy nynější levou opo zicí, byly jednomyslně přijaty jako podklad k jednání komise. Ale v jednotlivých otázkách se ukázalo nutným provést změ nu nebo navrhnout dodatky. Nebudu zde referovat o všech

jednotlivých změnách , nýbrž uvedu jen ty , jež mají určitý politický význam. Soudruzi, myslím, že v 1. paragrafu tezí byla komise názoru, že nelze zde pouze mluvit o rozporech vlastních kapitalismu, nýbrž že zde musí být mluveno o zostře

ní rozporů, jež jsou vlastní obzvláště poválečnému kapitalis mu. Soudruzi, v paragrafu 5 myslí politická komise, že analý . za mezinárodních imperialistických vztahů není propracována precizně a že proto bude nutno rozšířit otázku postavení ně meckého imperialismu, otázku účasti německého imperialis mu v protisovětské frontě a mimoto při líčení anglo -americ

kých rozporů zdůraznit, že hlavní příčinou sblížení není proti klad Americe, nýbrž Sovětskému svazu, tudíž také zde ostře zdůraznit protiklad poměru k Sovětskému svazu . V paragrafu 6 má být učiněna rovněž změna. Líčení vývoje vnitřních poli tických poměrů v jednotlivých malých státech dělá v této formulaci dojem, jako by se jednalo o to, že rozvoj fašistic

ký byl způsoben změnou vládnoucích metod především

pů

sobením vnějších vlivů. Komise byla toho mínění, že zde musí

být velmi jasně řečeno, že fašistický vývoj sám povstává z vnitřního vývoje, z vývoje třídních rozporů a že vliv velkých států hraje jen podřadnou úlohu v tomto procesu. Že tudíž zde bude zdůrazněn hlavní moment ze zostření třídních roz

porů. Mimoto v § 6 musí být opravena formulace, že v ČSR postupuje srůstání parlamentarismu s fašismem . O této otáz ce fašismu byla provedena v komisi podrobná debata a v zás

věru došla politická komise k názoru , že nemůžeme mluvit o srůstání parlamentarismu s fašismem , nýbrž že vývoj pro bíhá tak, že česká buržoazie zvýšenou měrou nahrazuje de

mokratické metody fašistickými. Přitom jen v některých oka mžicích objevují se demokratické metody vládnutí, mezitím fašistické nabývají již rozhodné převahy a celkový kurs po

litického vývoje, používaný buržoazií, vede k úplnému odstra nění demokratického panství a k přechodu k novým fašistic

kým metodám. Soudruzi, formulace o srůstání nevyskytuje se jen na jednom místě, nýbrž je ještě na jiných místech v te

zích. Nechci všechna tato místa citovat, nýbrž předpoklá 411

dám, že všude bude odstraněna, že všude budou teze jednot né, budou revidovány. V dalším § 7 je věta, v níž je falešný

výraz srůstání reformistických špiček s kapitalistickými orga nizacemi. Nejedná se dnes, a to je podstatné ve vývoji refor mismu, více o srůstání špiček, nýbrž o srůstání těchto orga nizací jako celku s buržoazií, proto je navrhováno na místo

slova „ špičky“ dát slovo „organizace“. Mimoto v § 7 musí být konkretizovány v závěru analýzy cíle buržoazie a prole tariátu a musí být zdůrazněna v této souvislosti úloha ko minterny jako vůdkyně. - Soudruzi, v § 8 bylo konstatováno,

že dnes nemůžeme mluvit pouze o procesu změštáčtění refor mismu, nýbrž že dnes již začíná další etapa, přechod refor

mismu k fašismu, a že tudíž výraz změšťáčtění sám nedostačuje, že zde musíme mluvit o fašizaci reformismu. To jsou nejpod

statnější změny, jež byly učiněny v části o mezinárodní si tuaci Československa. V § 12 je formulace : V tomto směru přejímá československý imperialismus v určité míře úlohu německé a uherské buržoazie v starém Rakousko - Uhersku.

Politická komise byla toho mínění, že nelze srovnávat jedno duše postavení československé buržoazie s postavením ně

mecké a maďarské buržoazie ve starém Rakousku a Německu, nýbrž že v tomto místě musí být konkrétně vypracována úloha československé buržoazie ve střední Evropě a její poměr k ná stupnickým státům. Na konci § 13 byla komise toho mínění,

že je nutna změna ve vysvětlení rozporů mezi českosloven ským imperialismem a Sovětským svazem. Je zde na jedné straně konstatována nutnost rozšíření odbytišť a boj o nové trhy, avšak tento moment nepostačí, aby vysvětlil rozpory mezi československým imperialismem a Sovětským svazem a

imperialistickými státy, nýbrž jde hlavně o rozpor třídního charakteru států. V § 14 o rozvoji hospodářských základů kapitalismu komise považuje za nutné, že také vývoj re konstrukce na Slovensku bude se zvlášť jevit, poněvadž pro blém Slovenska je jedním z hlavních problémů českosloven ského imperialismu, a proto musí být naň brán zvláštní zřetel. Pokud běží o líčení racionalizace, musí zde být uveden ještě

jeden moment. Budou zde uvedeny jako momenty racionaliza ce : 1. technické momenty, 2. zintenzivnění práce. Musí zde

být doplněn pro úplné vysvětlení racionalizace jako třetí bod moment zlepšení organizačních metod. Jedna z nejdůležitěj ších otázek, otázka, můžeme-li zaznamenat absolutní pokles reálné mzdy, musí zůstat otevřena. Momentálně nebylo k dis

pozici dostatečně materiálu , aby mohlo být konstatováno, mů

žeme-li mluvit také o absolutním poklesu reálné mzdy. Část komise byla názoru , že lze mluvit jen o relativním poklesu, že však v důsledku rekonstrukce můžeme zaznamenat nepatrné

stoupnutí absolutní reálné mzdy. Tento problém zůstal otevřen , 412

poněvadž je jedním z ústředních problémů rozvoje českoslo venského imperialismu, a musí být s největší pečlivostí pro zkoumán. V § 19 je otázka třídní diferenciace související

s vnější rekonstrukční periodou, související s kapitalistickou racionalizací. Zde chybí jeden podstatný moment. Tento pod statný moment spočívá v stálé nezaměstnanosti v průběhu ka pitalistické racionalizace, vývoj určitých vrstev dělnické tří

dy, jež v důsledku racionalizace vůbec vypadnou z výrobního procesu, tvoří stálou armádu nezaměstnaných. Na druhé straně je podle mínění komise vylíčení vývoje dělnické aristokracie nesprávné, a to zvláště tato věta: Tvoření dělnické aristokracie nepostupuje v Československu podle amerických metod.

Soudruzi, podle mínění politické komise je charakterizovat dělnickou aristokracii zlepšením životní úrovně, jež ji vyzdvi huje nad proletariát, a taková dělnická kategorie nebyla by vlastně dělnickou aristokracií, zde běží o jiný problém, a to, že nehledě na vytvoření slabé vrstvy dělnické aristokracie do

šlo také k určité diferenciaci mezi kvalifikovanými a nekvali fikovanými dělníky. V této formulaci musí být přepracována sociální diferenciace uvnitř proletariátu v nynější periodě. V § 21 o pozemkové reformě je rovněž nutna korektura , po

něvadž je zde mluveno, že pozemková reforma má odstranit feudální přežitky. Komise je mínění, že dnes nelze mluvit o úplném odstranění feudálních přežitků. Proto je zde nutna

formulace, jež nemá tak absolutního charakteru . V § 26 musí být zdůrazněno v líčení úlohy agrární strany, že tato nejen propaguje fašistickou ideologii, nýbrž že je také nositelem fa šistického nebezpečí. Soudruzi, dále jsme byli toho mínění, že v § 29 musí být změněna tato věta : Tato porážka německého a madarského imperialismu činí

také odpor německé a maďarské buržoazie úplně beznadějný. Nemůžeme říci, že situace německé a madarské buržoazie je

úplně beznadějnou, nýbrž vidíme právě určité snahy novoně meckého imperialismu, takže to můžeme dnes konstatovat jen jako přechodné.

Nyní přicházíme k 5. odstavci o přeskupení třídních sil a všeobecné politické situaci. V 31. odstavci považujeme za nutné dát širší a koncentrované vylíčení otázky mobilizace so ciálních sil a konstatujeme, že je zde mnoho nepřesných for

mulací. Soudruzi, myslíme rovněž, že je nutné precizní vyjádře

ní v 36. odstavci, kde se pojednává o otázce fašistického pře vratu. Myslíme, že tato analýza zásadně je správná, avšak že musí být ostřeji zpracována. Přicházím nyní k 10. kapitole těch to tezí. V § 39 mluví se o oportunismu a sociálně demokra tických tradicích ve straně, že tyto byly zatlačeny ( ? ) . Myslí

me, že zde postačí mluvit o oportunismu, poněvadž tento prá 413

vě vyrůstá ze sociálně demokratických tradicí. V.

40 je krát

ké vylíčení dějin strany.

Máme za to, že zde přinejmenším musí být ve zhuštěné for mě zhodnocena linie bloku. U 8 41 a § 42 byla komise ná: hledu , že je třeba změny. Zde je především stavěn oportunis mus jako všeobecný jev ve straně a na druhém místě opor:

tunismus ve vedení strany. Myslíme, že to druhé je podstatné, a proto tento odstavec musí být přemístěn. Přicházíme poté

k § 46, který pojednává o krizi ve straně. Soudruzi, tento odstavec je poněkud přeskupen a komise myslila, že je nutno

tento odstavec podstatně rozšířit, zvláště však rozšířit v po

slední větě o krizi, o mezinárodní krizi KSČ. V této otázce mu sí být