Dejiny mezinárodního dělnického hnutí [PDF]

Zitiervorschau

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA / PRAHA

1966

NAKLADATELSTVÍ SVOBODA / PRAHA

1966

Za odborné redakce Vladimíra Kašíka (pro část do roku 1917) a Vla­ dimíra Suchopára (pro část po roce 1917) zpracoval kolektiv autorů katedry dějin dělnického hnutí filosofické fakulty UK: Vladimír Dub­ ský, František Hrbata, Zdeněk Kárník, Vladimír Kašík, Vlastimila Křepeláková, Jan Kuklík, Jan Měchýř, Jiří Muška, Ladislav Niklíček, Vladimír Suchopár, Zdeněk Uherek. Rejstřík připravili: Jaroslav Čmejrek a Vojtěch Blodig.

ÚVOD

Poznání dějin dělnického hnutí je dnes v nejednom směru klíčem k bližšímu pochopení nejen současných sporných otázek samotného dělnického hnutí, ale i vážných problémů současného společenského vývoje vůbec. Předkládaný přehled dějin mezinárodního, dělnického hnutí, zahrnující v jisté proporci i vývoj dělnického hnutí v Českosloven­ sku, chce poskytnout ve formě nástinu základní informaci o historickém vývoji této společenské síly, která vyrostla v činitele tak významně se podílejícího na utváření současné podoby společnosti a světa. Autoři práce pojímají dějiny dělnického hnutí jako významnou, avšak naprosto neoddělitelnou součást světových dějin 19. a 20. století. Jsou si vědomi jejich těsné svázanosti s hospodářským, politickým a kulturním vývojem tohoto období. Protože však stáli před úkolem zachytit celou tuto složitou historii, trvající dnes již vlastně půldruhého, století, vymezeném rozsahu jedné knihy a protože lze počítat s tím, že si čtenář muže poměrně snadno opatřit potřebnou znalost širších historických souvislostí v dílech jiných, zúžili vědomě své hledisko a soustředili pozornost převážně na vnitřní vývoj dělnického hnutí. Současné položili důraz na jeho revoluční politickou složku, která má j ak z hlediska celého hnutí, tak i svým všeobec­ ným dosahem pro historický vývoj úlohu rozhodující. Za situace, kdy se mezi historiky stále ještě diskutuje nejen o vymezení a chápáni pojmu „dějiny mezinárodního dělnického hnutí“, nýbrž i o pojmu „obecné a „světové dějiny“, museli zaujmout praktické stanovisko, které je for­ mováno zřeteli konkrétního účelu knihy i stavem vlastních vědomostí, vázaných přirozeně celým dosavadním vývojem a pojetím tohoto úseku historiografie u nás. Stejně tak bylo nutné podřídit danému účelovému

hledisku i mini pozornosti věnované složité problematice vývoje a praktic­ kého uplatnění politických teorií, tedy souhrnu otázek právě tak důleži­ tých jako zatím z hlediska tvůrčího marxismu hlouběji nezpracovaných. Těmito okolnostmi podmíněný výklad vychází jednak ze zjištění a ho nocení, které dosud přinesly monografické a přehledné práce našic, i zahraničních marxistických historiků, jednak ze současných dis , si o dějinách mezinárodního dělnického hnutí a z vlastní badatelské prače

5

i k tvrzením a poznatkům historiografie nevy-

autorů. arxistícké z vnitřního členění práce v jednotlivé cházející z m Periodizace vývoje hn J P á q posledních nedávných letech kapitoly a úseky,> P11“™ • P ouze jako stručný globální souhrn tat«* détacketotaut. >eh!ta.c p tendencIj jejich2 UuMi historické

)vahy, a proto se ne

•ii

Práce je zabývá všemi tak hlubokou pozorností, jíž by si mnohé z meh zasloužily. stránky vývoje s - mohl doplnit své znalosti, je k práci přiložen seznam u nás Aby si čtenář posledních letech vydaných děl, jež rozebírají některé otázky či úseky v dějin dělnického hnutí zevrubněji. ' v Československá historiografie postoupila v poslední době značné kupře­ du a odevzdala veřejností několik monografií i přehledných prací o ději­ nách dělnického hnutí. Již před více než patnácti lety byl u nás učiněn první výrazný krok k prohloubení badatelského zájmu o dějiny meziná­ rodního dělnického hnutí prof. dr. Jiřím S. Hájkem, který vydal v roce 1947 knihu o vývoji socialistického hnutí mezi dvěma světovými válkami pod názvem „Mezi včerejškem a zítřkem “ a poté několikasvazkové vyso koškolské skriptum „Dějiny mezinárodního dělnického hnutí“. Tento slibný počátek však nebyl bezprostředně dále rozvíjen. Trvalo několik let, než se dějiny mezinárodního dělnického hnutí za nové situace opět staly předmětem zájmu naší historiografie. Na základě jejích poznatků se nej­ nověji pokusil s úspěchem podat syntetizující pohled autorský kolektiv pod vedením doc. Miloše Hájka, který zpracoval a v letech 1962 a 1963 V N^adatelství politické literatury vydal dvousvážkový „Přehled nejnovějších dějin . Tato práce věnovala značnou pozornost vývoji mezi­ národního dělnického hnutí v letech 1917—1939 a přinesla řadu vý­ znamných poznatků a cenných postřehů a hodnocení. hiXr?'ch proti třídní organizaci a samostatné politice S— Se ,Uásí° tes °d počátku k internacionální spolupráci s dělnictvem

roce 1845 a 1847 a■ byly jedním z příznačných rysů "SJ S

V buržoazii! revoluci roku 1848 nemohlo dílmervo českých zemi leiré z55ř."ss a,’ "énv’k° sam°s,a,"á p°iS

Představitelé liberální buržoazie, kteří se obávali nových dělnických a lidových bouří, však požadavek týkající se práce a mzdy z konečného znění petice vypustili. O uklidňování dělníků se měl též starat zvlášť k tomuto účelu zřízený časopis „Hlásník“, vedený dr. Cyrilem Kampelíkem. Za červnového povstání proti Windischgrátzově vojsku stanuli dělníci spolu se studenty na barikádách jako nej rozhodnější revoluční síla. Dělnictvo v českých zemích zasáhlo do revoluce roku 1848 tedy pouze jako součást lidového hnutí spolu se studenty, řemeslníky a ostatními vrstvami lidu. Jeho vývoj nedospěl ještě tak daleko, aby mohlo vystupovat jako samostatná síla. Nikde nepřestoupilo mez živelnosti a nedosáhlo takového stupně vývoje, aby se projevilo výrazněji politicky. Zdaleka pak jeho vývoj nedospěl ještě do stadia, kdy by se projevilo osamostatňování se z vlivu buržoazie tak výrazně, jak to v první polovině 19. století poznala již Anglie a jak se to určitými prvky zřetelně ukázalo také ve Francii. Tento vývoj se v českých zemích dostavil až v šedesátých a na počátku sedmdesátých let 19. století a na Slovensku ještě o něco později. 4. VĚDECKÝ KOMUNISMUS

Základy teorie vědeckého komunismu vypracovali ve čtyřicátých letech 19. století tehdy sotva třicetiletí mladí Němci — Karel Marx a Bedřich Engels. Revoluce roku 1848—1849 poskytla pak první příležitost k pokusu o praktickou aplikaci jejich zásad a současně i dostatek podnětů k dal­ šímu rozvinutí. Jejich teorie měla všechny předpoklady pro to,, aby mohla být rozvíjejícím se dělnickým hnutím v jistém okamžiku vývoje nejen přijata, ale aby je mohla i zformovat ve hnutí, které se bude moci rozvíjet v souladu s objektivními historickými možnostmi k cílům, jejichž dosažení je jak předpokladem osvobození dělnické třídy, tak hlavním předpokladem dalšího pokroku ve vývoji celé lidské společnosti.

tichými představireU byli r.diká ™dem POU^z’van'lterárni™> zprostfed1849 tedy nebyla ieno™ d Jych Podmínek společenského n° Se r°Vnat s PřímÝm nýbrž i významným nod™/'*'“1“ kamencm základních RCV°luCe z let 1848 až tvůrčího mzvinuti\eP°d"ete® Jejího dalšího rozvinutí s ‘ I vědecké teorie’ telern starších soudů a názor komunismu, zdrojem nov/h^ aktivním nástrojem názoru, umožnila rozvést záůX p^2^ a ™vaP°znatky, propracovat je do

26

hloubky, rozšířit a vyslovit poznatky nové, které překonávaly starší vály názor o konkrétním uplatnění poznaných zákonitostí za daných podtónek^ofe"

Vědecký komunismus zůstal po porážce revolucí z let 1848^1849

omezen na malou skupinu lidi, avšak ani zde nebyl většinou zvládnut a pochopen v celé šíři a hloubce. Dělnické hnutí se nadT^S živelným způsobem, oddělení teorie od hnutí nebylo zdaleka ještě pře­ konáno, v praxi nebyly ještě vytvořeny předpoklady pro zlomení vlivu a zatlačení ostatních socialistických teorií. Po porážce revoluce bylo pak navíc dělnické hnutí ve svém vývoji zabrzděno politickou reakcí a s ní související ostrou perzekucí. Teorie vědeckého komunismu se však v této době dále rozvij ela a prohlubovala v Marxově a Engelsově díle, aby v prv­ ním příznivém okamžiku vstoupila znovu do zápasu o dělnické hnutí. Příchod tohoto okamžiku byl nevyhnutelný, neboť ekonomický vývoj, který musel svými důsledky takové příhodné podmínky vytvořit, byl již nezadržitelný.

šinu napsal Engels a část i Mane. Tyto články z let 1851-1852 vyšly po mnoha letech pod názvem „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“. , Léta 1851—1862 byla obdobím trvalé Marxovy a Engelsovy spolupráce s listem New-York Daily Tribune“, za niž vznikly stovky stati o mezinárodni situaci a součas­ ných politických problémech. Do popředí Marxova zájmu dostaly se nyní především otázky politické ekonomie. Přes nesmírně těžké hmotné postavení věnoval těmto problé­ mům léta systematického studia. Tehdy vznikly „Základy kritiky politické ekonomie“, jež však za Marxova života nebyly uveřejněny, a spis „Ke kritice politické ekonomie“, vydaný v roce 1859. Obě práce předznamenávaly jeho pozdější stěžejní dílo „Kapitál“. Na počátku šedesátých let uveřejnil Marx ostrý polemický spis „Pan Vogt“, vyrovnáva­ jící se ve vztahu k řadě soudobých evropských problémů s neslavnou úlohou německé maloburžoazní emigrace. To už bylo v době, kdy se hlásilo novými projevy o slovo znovu se probouzející dělnické hnutí.

Na prahu revolučního roku 1848 byl vědecký Vědecký komunismus komunismus již ve své základní podobě rozvinut, v polovině století vyjádřil se ke všem důležitým problémům sou­ časného společenského vývoje, k rozvoji dělnické­ ho hnutí i k jeho budoucím úkolům. Svým vnějším postavením nebyl však ještě ničím víc než jedním z mnoha socialistických a komunistických směrů, i když je svou vnitřní kvalitou daleko překonával právě tou měrou, jakou vědecká teorie překonává utopický sen, iluzi, domněnku či více nebo mene vykonstruovaný systém tvrzení a názorů. Jeho tvůrci a nosi­ tele, Marx a Engels, se pokusili v příhodných podmínkách revolučního ° i“, ?k°’Ovaí, fa?as Proti ostatním názorům a učinili významný s ° P°loze“ zakkidu revolučního komunistického dělnického hnutí ±XdV?!e k třídniho dělnictva. Podmínky však nebyly ještě " ,b?-?“Sť? hlubSlh0 a ŮSP&»“. Kontrarevoluce It

skupinou významných činitelů dělnického hnut Sama * 2ÍSkal vliv mezi mnoho podnětů k jeho dalšímu vývoji Do ZŤ , revolucnl zkušenost dala potom 8 velkým poučením o minulostí^ íe °ř ť““ roku 1848 vstupovali Marx a Enlek

poznáním mvXcelT P°2děii Sam> POU^z’van'lterárni™> zprostfed1849 tedy nebyla ieno™ d Jych Podmínek společenského n° Se r°Vnat s PřímÝm nýbrž i významným nod™/'*'“1“ kamencm základních RCV°luCe z let 1848 až tvůrčího mzvinuti\eP°d"ete® Jejího dalšího rozvinutí s ‘ I vědecké teorie’ telern starších soudů a názor komunismu, zdrojem nov/h^ aktivním nástrojem názoru, umožnila rozvést záůX p^2^ a ™vaP°znatky, propracovat je do

26

hloubky, rozšířit a vyslovit poznatky nové, které překonávaly starší vály názor o konkrétním uplatnění poznaných zákonitostí za daných podtónek^ofe"

Vědecký komunismus zůstal po porážce revolucí z let 1848^1849

omezen na malou skupinu lidi, avšak ani zde nebyl většinou zvládnut a pochopen v celé šíři a hloubce. Dělnické hnutí se nadT^S živelným způsobem, oddělení teorie od hnutí nebylo zdaleka ještě pře­ konáno, v praxi nebyly ještě vytvořeny předpoklady pro zlomení vlivu a zatlačení ostatních socialistických teorií. Po porážce revoluce bylo pak navíc dělnické hnutí ve svém vývoji zabrzděno politickou reakcí a s ní související ostrou perzekucí. Teorie vědeckého komunismu se však v této době dále rozvij ela a prohlubovala v Marxově a Engelsově díle, aby v prv­ ním příznivém okamžiku vstoupila znovu do zápasu o dělnické hnutí. Příchod tohoto okamžiku byl nevyhnutelný, neboť ekonomický vývoj, který musel svými důsledky takové příhodné podmínky vytvořit, byl již nezadržitelný.

sky a poKtidíy vyspělejších zemích se projevilo o&eSmtí dělXtm Nebjdy to ovsem vylucne jenom hospodářské podmínky, 1S zapusoMy.Jeta, Sliny vhv měly také politické události, a o jak uv^ř KAPITOLA II

PRVNÍ INTERNACIONÁLA

Z porážek revolucí z let 1848—1849 vzešly ve většině zemí evropského kontinentu reakční režimy, které dusily demokratické hnutí a v zárodku postihovaly ostrými opatřeními jakékoli pokusy dělnictva o sa­ mostatný projev. Rozvoj kapitalistické výroby však zastavit nemohly a s ním ani postupné sílení politického vlivu buržoazie a početní růst proletariátu. Kapitalistické vztahy pronikaly do všech oblastí společenského života. Kapi­ talistický způsob výroby opanoval průmysl, obchod, zemědělství i dopravu. Buržoazie se stávala nejvýznamnější společenskou třídou a v průmyslově nejvyspělejsich zemích získávala i rozhodující politickou moc. Rostly mezi­ národni hospodářské svazky, vytvářel se kapitalistický světový trh. Početní růst dělnictva nebyl rovnoměrný, mohutněl zejména tovární proletariat a v rostoucích průmyslových centrech se vytvářely desetitisícové konglobace proletarske bídy a utrpení. včččjr‘,a “ Pídř z "Č Pyoháaely nesmiřitelné společenské protiklady dl^t™ b“‘°Ud‘h tHd"kh >“■ nemokly ddi

1.

založení a počátky internacionály

Wtvov*1 pro nové oživení dělnického hnutí se ^estupyprvníeDol adeSátýt kdy hosPod*W zení XsZ P ÍV’ny -t0h0t0 desetllctí v řadě se postupně rozrostla v prvnf velkou cvk^V^ i™' KrÍZe roku 1857 bylo mimořádně těžce postiženo nřeZ °U hosPodářskou krizi, jíž pocetne stávky vypukly hlavně v aLií/wi eVr°P*ke dělnictvo. Velké Angín, kde se také staly významným

Bezprostřední příčiny

jednotlivých zemi, tak v měřítku mezinárodním. Mocně působil rozvoj italského národně osvobozeneckého Itáiii a v Rakousku, ale v celé Evropě Vývoj ovlivňovala i krymská válka a jJí dozvuky Reformy v Rusku a provázející je revoluční hnuti probudily zcela nové naděje zejmena když potom došlo k burcující polské revoluci. Podnětů bylo tedy mnoho avšak největší vliv měla americká válka Severu proti Jihu, která strhla na stranu demokratického Severu sympatie celého tehdejšího demokratického světa a probudila jej k nebývalé politické aktivitě. Není divu, že vlajka USA vlála potom jako symbol boje za svobodu i na prvních slavnostních shromážděních internacionály.

Hospodářské problémy a politické události této doby jako by dále zmenšily svět. Z jednoho konce Evropy na druhý nebylo již tak daleko jako ještě před padesáti lety, přiblížila se Amerika a v jiném pohledu se začaly jevit i ostatní kontinenty. Myšlenka mezinárodního dorozumění rostla, z utopických představ se měnila v reálný praktický cíl. Jestliže dosud poznalo demokratické hnutí i pozvolna se rozvíjející dělnické hnutí jen drobnější pokusy o navázání organizované mezinárodní spolupráce, které většinou neměly žádný větší praktický dosah, pak počátek šedesátých let měl tuto situaci změnit.

Představitelé anglických odborových organizací, Založení tlačení hrozbou konkurence levnější pracovní síly z kontinentu, nabyli brzy zcela praktické, před­ stavy o významu mezinárodní dělnické organizace. Také francouzští děl­ níci pod tíhou hmotných podmínek a pod tlakem naděje v ideu děhicke vzájemnosti, jež překoná hranice starého světa, ušilo vah o účinnou II národní dohodu. Vzájemné sbližování neponechalo chladnou ani demo­ kratickou a revoluční emigraci v Londýně a ve Švýcars , pnt ov o kratičkou a revoluční emigraci v představitele německých emigrantských spolků, polskou révo učni graci i zástupce bojující lidové Itálie Po 18® a vr1 . francouzským . augl.ckýmdétaí^mse* seK -H8 . mezi le St. č>t. Martin’s Halí mezmaroum , revolučdýnském sále dělnictva dělnictva aa demokratických spolků, aby vyslov_o sve ym^ & dporu. nímu , । ustaveni mmu Polsku a protestovalo proti politice despo i •' / / ie • mezinárodní reakci. Zde bylo současné proklamováno Jící je 29

sky a poKtidíy vyspělejších zemích se projevilo o&eSmtí dělXtm Nebjdy to ovsem vylucne jenom hospodářské podmínky, 1S zapusoMy.Jeta, Sliny vhv měly také politické události, a o jak uv^ř KAPITOLA II

PRVNÍ INTERNACIONÁLA

Z porážek revolucí z let 1848—1849 vzešly ve většině zemí evropského kontinentu reakční režimy, které dusily demokratické hnutí a v zárodku postihovaly ostrými opatřeními jakékoli pokusy dělnictva o sa­ mostatný projev. Rozvoj kapitalistické výroby však zastavit nemohly a s ním ani postupné sílení politického vlivu buržoazie a početní růst proletariátu. Kapitalistické vztahy pronikaly do všech oblastí společenského života. Kapi­ talistický způsob výroby opanoval průmysl, obchod, zemědělství i dopravu. Buržoazie se stávala nejvýznamnější společenskou třídou a v průmyslově nejvyspělejsich zemích získávala i rozhodující politickou moc. Rostly mezi­ národni hospodářské svazky, vytvářel se kapitalistický světový trh. Početní růst dělnictva nebyl rovnoměrný, mohutněl zejména tovární proletariat a v rostoucích průmyslových centrech se vytvářely desetitisícové konglobace proletarske bídy a utrpení. včččjr‘,a “ Pídř z "Č Pyoháaely nesmiřitelné společenské protiklady dl^t™ b“‘°Ud‘h tHd"kh >“■ nemokly ddi

1.

založení a počátky internacionály

Wtvov*1 pro nové oživení dělnického hnutí se ^estupyprvníeDol adeSátýt kdy hosPod*W zení XsZ P ÍV’ny -t0h0t0 desetllctí v řadě se postupně rozrostla v prvnf velkou cvk^V^ i™' KrÍZe roku 1857 bylo mimořádně těžce postiženo nřeZ °U hosPodářskou krizi, jíž pocetne stávky vypukly hlavně v aLií/wi eVr°P*ke dělnictvo. Velké Angín, kde se také staly významným

Bezprostřední příčiny

jednotlivých zemi, tak v měřítku mezinárodním. Mocně působil rozvoj italského národně osvobozeneckého Itáiii a v Rakousku, ale v celé Evropě Vývoj ovlivňovala i krymská válka a jJí dozvuky Reformy v Rusku a provázející je revoluční hnuti probudily zcela nové naděje zejmena když potom došlo k burcující polské revoluci. Podnětů bylo tedy mnoho avšak největší vliv měla americká válka Severu proti Jihu, která strhla na stranu demokratického Severu sympatie celého tehdejšího demokratického světa a probudila jej k nebývalé politické aktivitě. Není divu, že vlajka USA vlála potom jako symbol boje za svobodu i na prvních slavnostních shromážděních internacionály.

Hospodářské problémy a politické události této doby jako by dále zmenšily svět. Z jednoho konce Evropy na druhý nebylo již tak daleko jako ještě před padesáti lety, přiblížila se Amerika a v jiném pohledu se začaly jevit i ostatní kontinenty. Myšlenka mezinárodního dorozumění rostla, z utopických představ se měnila v reálný praktický cíl. Jestliže dosud poznalo demokratické hnutí i pozvolna se rozvíjející dělnické hnutí jen drobnější pokusy o navázání organizované mezinárodní spolupráce, které většinou neměly žádný větší praktický dosah, pak počátek šedesátých let měl tuto situaci změnit.

Představitelé anglických odborových organizací, Založení tlačení hrozbou konkurence levnější pracovní síly z kontinentu, nabyli brzy zcela praktické, před­ stavy o významu mezinárodní dělnické organizace. Také francouzští děl­ níci pod tíhou hmotných podmínek a pod tlakem naděje v ideu děhicke vzájemnosti, jež překoná hranice starého světa, ušilo vah o účinnou II národní dohodu. Vzájemné sbližování neponechalo chladnou ani demo­ kratickou a revoluční emigraci v Londýně a ve Švýcars , pnt ov o kratičkou a revoluční emigraci v představitele německých emigrantských spolků, polskou révo učni graci i zástupce bojující lidové Itálie Po 18® a vr1 . francouzským . augl.ckýmdétaí^mse* seK -H8 . mezi le St. č>t. Martin’s Halí mezmaroum , revolučdýnském sále dělnictva dělnictva aa demokratických spolků, aby vyslov_o sve ym^ & dporu. nímu , । ustaveni mmu Polsku a protestovalo proti politice despo i •' / / ie • mezinárodní reakci. Zde bylo současné proklamováno Jící je 29

První internacionály — Mezinárod­ ního dělnického sdružení. Byla vy­ tvořena prozatímní ústřední rada a rozhodlo se o přípravě návrhu stanov a programu. Mezi členy pro­ zatímní ústřední rady i do skupiny, jež měla připravit základní doku­ menty nové organizace, byl zvolen také Karel Marx. Vytvoření internacionály nebylo dílem jedné skupiny dělnictva či jednotlivce, bylo výsledkem spo­ lečné touhy po mezinárodním do­ rozumění, jež by usnadnilo jak hospodářské a sociální úsilí dělnic­ tva, tak politické působení ve pro­ spěch demokratických zásad proti zpátečnictví. Tato všeobecná před­ stava byla všem účastníkům společ­ ná, avšak mezi jednotlivými skupi­ nami panovaly značně odlišné ná­ Sídlo generální rady První internacionály zory na náplň činnosti a způsob v Londýně organizace právě vytvořeného mezi­ národního spolku. Projevilo se to hned při přípravě základních dokumentů, které měly určit systém orga­ nizace a vyslovit hlavní programové myšlenky.

Základní dokumenty

i mvšleni™ n 7

Ve skupině, která byla touto prací pověřena, se uplatnil zejména vEv představitelů mazziniovských dělnických spolků maloburžoazniho zaměření koncepce a představy francouzského socialismu

movým a organizačním ■zán j • urnenty by se byly staly progratakto pojatých textů zabráiúl^^ozať rna,CI,onaly- Konečnému schválení záminkou, že návrh redakčně ?nra 'H™ UStrední radě Marx, který pod tzv. „Provolání k dělnickým třídám^vZCelanový text, několik bodů. Podobně tomu bvlo i se’ t UemZ Z^yl° Ze starého návrhu jen proveden s takovou ob atZtU Tent0 zásah M Marxem most! a citem, ze nevyvolal naprosto žádné ná­ 30

mitky a prozatímní ústřední rada schválila nový návrh nejen jednomyslně ale dokonce s nadšením. Internacionále se tak do vínku nedostaly doku­ menty užívající sice socialistických termínů, ale nepřekračující obecně de­ mokratické principy nybrz dokumenty, jejichž podstata spočívala na dů­ sledném třídním hledisku a jejichž pohled patřil na okolní svět a jeho vývoj očima dělníka. To mělo pro další vývoj internacionály značný význam i když se to ihned neprojevilo a nemělo to hned za následek výrazné omezení, či dokonce snad úplné zatlačení buržoazně demokratického vhvu Proces vymanění se dělnictva z tohoto vbvu zdaleka ještě nebyl ukončen a ještě se nerozvinul v plné síle. Jeho podstata se naplnila právě v první etapě vývoje internacionály, kdy se vyhranil její třídní i ideový charakter. Přijetí Marxových dokumentů bylo důležitou součástí tohoto procesu a bylo výraznou předzvěstí důležité historické úlohy, jež na tomto poli připadne právě Marxovi a jeho stoupencům.

„Provolání k dělnickým třídám“, jež se stalo „Ustavujícím manifestem“, „Inaugurální adresou“ „Ustavující manifest“ internacionály, nepromlouvalo k dělnictvu jazy­ kem „Manifestu Komunistické strany“, třebaže se opíralo o Marxovo vědecké přesvědčení. Vynutily si to nejen bezpro­ střední okolnosti vzniku tohoto provolání, ale především důvody hlubší. Adresa se obracela k daleko širšímu okruhu dělnictva než „Manifest Komunistické strany“ a ve srovnání s lety 1847 a 1848 za situace výrazně odlišné. Nebylo to ani v předvečer očekávané revoluce, ani v prostředí revolučně vyhraněné organizace s živou bojovou tradicí. Provolám se obracelo přímo k dělnické mase a k jejím vůdcům. Právě ta^okolnost, že založení internacionály vyplynulo přímo z hnutí a že shromáždilo většinu významných představitelů tehdejších dělnických spolků, organizaci a sme rů v jeden celek, přiměla Marxe k aktivní účasti, ač od zániku bvazu „... se systematicky, po řadu let, vystříhal účasti v jakyc o komunistů tom právě v této době sám psal svému pnteh organizacích...“, jak o tom právě v této done sam pan Weydemeyerovi. V přípravách k založení internacionály se vs „ rýsovala perspektiva organizace, „...v níž je možno vyon práci..Touto velkou prací Marx rozuměl činnostk uvedoinem dehuctva -inckého o jeho historicky důležitém úkolu, přípravnou prací mohlo začít svůj úkol systematicky plnit ve jménu v as , které plya sociálního osvobození — tedy realizaci praktickyc, zůstat věrni nuly nutně z jeho a Engelsova vědeckého vvk]ádat nýbrž jej již dříve vyslovenému postulátu o nutnosti svět ne; y > 31

První internacionály — Mezinárod­ ního dělnického sdružení. Byla vy­ tvořena prozatímní ústřední rada a rozhodlo se o přípravě návrhu stanov a programu. Mezi členy pro­ zatímní ústřední rady i do skupiny, jež měla připravit základní doku­ menty nové organizace, byl zvolen také Karel Marx. Vytvoření internacionály nebylo dílem jedné skupiny dělnictva či jednotlivce, bylo výsledkem spo­ lečné touhy po mezinárodním do­ rozumění, jež by usnadnilo jak hospodářské a sociální úsilí dělnic­ tva, tak politické působení ve pro­ spěch demokratických zásad proti zpátečnictví. Tato všeobecná před­ stava byla všem účastníkům společ­ ná, avšak mezi jednotlivými skupi­ nami panovaly značně odlišné ná­ Sídlo generální rady První internacionály zory na náplň činnosti a způsob v Londýně organizace právě vytvořeného mezi­ národního spolku. Projevilo se to hned při přípravě základních dokumentů, které měly určit systém orga­ nizace a vyslovit hlavní programové myšlenky.

Základní dokumenty

i mvšleni™ n 7

Ve skupině, která byla touto prací pověřena, se uplatnil zejména vEv představitelů mazziniovských dělnických spolků maloburžoazniho zaměření koncepce a představy francouzského socialismu

movým a organizačním ■zán j • urnenty by se byly staly progratakto pojatých textů zabráiúl^^ozať rna,CI,onaly- Konečnému schválení záminkou, že návrh redakčně ?nra 'H™ UStrední radě Marx, který pod tzv. „Provolání k dělnickým třídám^vZCelanový text, několik bodů. Podobně tomu bvlo i se’ t UemZ Z^yl° Ze starého návrhu jen proveden s takovou ob atZtU Tent0 zásah M Marxem most! a citem, ze nevyvolal naprosto žádné ná­ 30

mitky a prozatímní ústřední rada schválila nový návrh nejen jednomyslně ale dokonce s nadšením. Internacionále se tak do vínku nedostaly doku­ menty užívající sice socialistických termínů, ale nepřekračující obecně de­ mokratické principy nybrz dokumenty, jejichž podstata spočívala na dů­ sledném třídním hledisku a jejichž pohled patřil na okolní svět a jeho vývoj očima dělníka. To mělo pro další vývoj internacionály značný význam i když se to ihned neprojevilo a nemělo to hned za následek výrazné omezení, či dokonce snad úplné zatlačení buržoazně demokratického vhvu Proces vymanění se dělnictva z tohoto vbvu zdaleka ještě nebyl ukončen a ještě se nerozvinul v plné síle. Jeho podstata se naplnila právě v první etapě vývoje internacionály, kdy se vyhranil její třídní i ideový charakter. Přijetí Marxových dokumentů bylo důležitou součástí tohoto procesu a bylo výraznou předzvěstí důležité historické úlohy, jež na tomto poli připadne právě Marxovi a jeho stoupencům.

„Provolání k dělnickým třídám“, jež se stalo „Ustavujícím manifestem“, „Inaugurální adresou“ „Ustavující manifest“ internacionály, nepromlouvalo k dělnictvu jazy­ kem „Manifestu Komunistické strany“, třebaže se opíralo o Marxovo vědecké přesvědčení. Vynutily si to nejen bezpro­ střední okolnosti vzniku tohoto provolání, ale především důvody hlubší. Adresa se obracela k daleko širšímu okruhu dělnictva než „Manifest Komunistické strany“ a ve srovnání s lety 1847 a 1848 za situace výrazně odlišné. Nebylo to ani v předvečer očekávané revoluce, ani v prostředí revolučně vyhraněné organizace s živou bojovou tradicí. Provolám se obracelo přímo k dělnické mase a k jejím vůdcům. Právě ta^okolnost, že založení internacionály vyplynulo přímo z hnutí a že shromáždilo většinu významných představitelů tehdejších dělnických spolků, organizaci a sme rů v jeden celek, přiměla Marxe k aktivní účasti, ač od zániku bvazu „... se systematicky, po řadu let, vystříhal účasti v jakyc o komunistů tom právě v této době sám psal svému pnteh organizacích...“, jak o tom právě v této done sam pan Weydemeyerovi. V přípravách k založení internacionály se vs „ rýsovala perspektiva organizace, „...v níž je možno vyon práci..Touto velkou prací Marx rozuměl činnostk uvedoinem dehuctva -inckého o jeho historicky důležitém úkolu, přípravnou prací mohlo začít svůj úkol systematicky plnit ve jménu v as , které plya sociálního osvobození — tedy realizaci praktickyc, zůstat věrni nuly nutně z jeho a Engelsova vědeckého vvk]ádat nýbrž jej již dříve vyslovenému postulátu o nutnosti svět ne; y > 31

, . , , v. n„t muSela počítat s reálnou situací i při i měnit. Tato P^ku^ C1 . Bylo velmi těžko napsat tu věc tak, ztvárňování základních do kteráže přijatelná z nynějšího hlediska

tak s jeho příštím vývojem, který se připomínal zejména uplatněním centralizačních složek a zasady podnzovam se menšiny většině, tedy zásad, bez nichž nemůže žS hnutí dosahovat ani politických, ani hospodářských úspěchů.

aby se »š názor ob>e«t’ si znovu probuzené hnuti dělnického hnuti... Bu y postupovat fortiter m re, suaviter dovolí bývalou smelos p ] ve formě) » psal Marx o své práci in modo (pevně v založené internacionále Engelsovi do Man­ na dokumentech v pravé chesteru počátkem listopadu 1864.

Oba dokumenty chápaly novou mezinárodní organizaci důsledně jako organizaci třídní, ne ovšem v protikladu, nýbrž v souhlase s obecně demo­ kratickým hnutím a náladami; vyslovily tezi o dobytí politické moci i o vztahu hospodářského a politického boje ve smyslu názoru vědeckého komunismu, avšak takovou formou, která neznemožňovala, ale naopak umožňovala plný souhlas ideově jinak orientovaných skupin a jednotlivců. Formulace obou dokumentů vyjadřovaly přesvědčení o nezbytnosti co nej širší jednoty jako nej důležitějšího předpokladu udržení a rozvíjení existence mezinárodní dělnické organizace a rozvoje vlivného moderního dělnického hnutí vůbec.

nřfdložil mezinárodnímu dělnictvu obraz vývoje a situace Ustavující maiutes^ělop nefdelši dějiny a v mnohém poskytovalo poučení o budouc33 . . v dělnictva v Anglii, jez ,v, . „L 7pmích kde rozvoj kapitalistické společnosti jeste nepo-

třZ h rozi a politické bezpráví. Žádné zdokonalování výroby ani použití vědeckých poznatků ve výrobě nevedly k zlepšení politického a sociálního posuvem dělnictva. poznatků ve Východisko bylo tedy nutno hledat jinde a anglická zkušenost naznačila směr, v nemz ie bylo možno nalézt. Především některé úspěchy družstevních pokusu v Anglii ukazaly, je bylo možno že námezdní práce je historicky přechodnou formou výroby právě tak, jako byla prače otrocká a nevolnická, a že sdružená práce umožňuje rozvoj velkovýroby v souladu s vě­ deckými poznatky. Trvalý a široký úspěch ovšem mohla přinést jen tehdy, byla-li.by rozvinuta v masovém měřítku. To znamená, že by musel být zlomen odpor pánů půdy a kapitálu, a k tomu vede jediná cesta — dobytí politické moci. Předpokladem úspěchu v tomto boji je však nezbytná organizace, vědění a mezinárodní spolupráce. Proto bylo založení internacionály nezbytným praktickým vyústěním a závěrem tohoto poznám. Heslo „Manifestu Komunistické strany“ „Proletáři všech zemí, spojte se!“, jež uzavíralo „Ustavující manifest“, bylo jak logickým vyvrcholením celé argumentace, tak účinným aforismem pregnantně vyjadřujícím základní smysl, poslání i hlavní účel internacionály.

Obdobným způsobem byly zpracovány i stanovy. Stanovy Textu, který určoval smysl organizace a konkrétně stanovil stupně organizační výstavby i práva a povinnosti jednotlivých sekcí, předcházelo opět shrnutí důvodů, jež vedly k ustavení internacionály. Byly pojaty ve shodě s duchem „Ustavujícího manifestu“. ienZmne^mliaví5!.0.eCh-tU-.by10 řeeeno’ že osv°bození může dělnická třída dosáhnout a že hospodářské^svobozen?'5 “ ZŮkladem VŠech forem Poroby ’e hospodářský útlak podřS^ Mavním ^m, jemuž je politické osvobození úsii^o^eho areioproslu.c^ck-T°t'°^^^b^^ri^1^''ini"ziriarocir úsilí o jeho řešení nebvln v5nV ^?!L°b°ZenJe mezinárodním společenským problémem, dělníky. MeZin™rodtíyXdntceniPděíri« PSné PředeVŠto pro nedostatek solidarity mezi

a splnit je má právě internaci -i *CtVa )e proto neídůležitějším úkolem současnosti být právě pro tento úkol co _?an^začni struktura internacionály musela tedy ního demokratického a dělnirV°u uzpílS0^ena- Vycházela ze zkušeností dosavadkdo přiznávali oprávněnost ziiště ° & dávala možnost3 aby do ní vstoupili všichni, spočívala na zcela demokrati tlu™0ČilV ůvodní body stanov. Vnitřní organizace ky i vztazích, počítalo se jak se současným stavem linutí,

2.0 SOCIALISTICKÝ PROLETÁŘSKÝ CHARAKTER INTERNACIONÁLY

Oba základní dokumenty internacionály byly přijaty se souhlasem nejen proto, že jejich zaměření odpovídalo současnému názorovému povědomí zúčastněných skupin a směrů, ale patrně i proto, že první nadšení pro společný postup neposkytovalo příležitost pro podrobnější zkoumám smyslu formulací a výroků výroků zz hlediska hlediska koncepcí koncepcí aa doktrín doktrín jednotlivých je no vyc skupin. Tuto příležitost poskytl zanedlouho další vývoj. Byly to pre: vším stanovy, jež nabyly v tomto smyslu důležité o významu. stoupenci proudhonismu ve svých vydáních a pre a ec některé formulace tak, aby byly v souladu s jejic argumen , ._ tala tala politický politický boj boj aa spoléhala spoléhala jen jen na mírné hospo ars ep zováním družstev. Spory o jednotlivé formulace provázely dejmy mter nacionály téměř po celou dobu jejíhocharakterizovaly trvaní internacionálu jako Přijetím dokumentů, které jasně nebyl naráz zlomen vhv burzoazne třídní dělnickou organizaci, ovšem h-7new že se internacionademokratických skupin a nebylo odstraněno ne ’ rOzhodnuto la dostane pod jejich vliv. Právě tak nebylo 1" a t0 tím spíš,

o kolektivistickém socialistickém charakteru ini vjastnictví výrobních že se dokumenty výslovně o principu ko, e jokumentů, především prostředků nezmiňovaly. I když celkove P z^věru směřovalo, přece koncepce „Ustavujícího manifestu* ? k ta ove nikde nepsalo, jen se tu o závaznosti tohoto principu, Ji 33

32 3 Dějiny dělnického hnutí

, . , , v. n„t muSela počítat s reálnou situací i při i měnit. Tato P^ku^ C1 . Bylo velmi těžko napsat tu věc tak, ztvárňování základních do kteráže přijatelná z nynějšího hlediska

tak s jeho příštím vývojem, který se připomínal zejména uplatněním centralizačních složek a zasady podnzovam se menšiny většině, tedy zásad, bez nichž nemůže žS hnutí dosahovat ani politických, ani hospodářských úspěchů.

aby se »š názor ob>e«t’ si znovu probuzené hnuti dělnického hnuti... Bu y postupovat fortiter m re, suaviter dovolí bývalou smelos p ] ve formě) » psal Marx o své práci in modo (pevně v založené internacionále Engelsovi do Man­ na dokumentech v pravé chesteru počátkem listopadu 1864.

Oba dokumenty chápaly novou mezinárodní organizaci důsledně jako organizaci třídní, ne ovšem v protikladu, nýbrž v souhlase s obecně demo­ kratickým hnutím a náladami; vyslovily tezi o dobytí politické moci i o vztahu hospodářského a politického boje ve smyslu názoru vědeckého komunismu, avšak takovou formou, která neznemožňovala, ale naopak umožňovala plný souhlas ideově jinak orientovaných skupin a jednotlivců. Formulace obou dokumentů vyjadřovaly přesvědčení o nezbytnosti co nej širší jednoty jako nej důležitějšího předpokladu udržení a rozvíjení existence mezinárodní dělnické organizace a rozvoje vlivného moderního dělnického hnutí vůbec.

nřfdložil mezinárodnímu dělnictvu obraz vývoje a situace Ustavující maiutes^ělop nefdelši dějiny a v mnohém poskytovalo poučení o budouc33 . . v dělnictva v Anglii, jez ,v, . „L 7pmích kde rozvoj kapitalistické společnosti jeste nepo-

třZ h rozi a politické bezpráví. Žádné zdokonalování výroby ani použití vědeckých poznatků ve výrobě nevedly k zlepšení politického a sociálního posuvem dělnictva. poznatků ve Východisko bylo tedy nutno hledat jinde a anglická zkušenost naznačila směr, v nemz ie bylo možno nalézt. Především některé úspěchy družstevních pokusu v Anglii ukazaly, je bylo možno že námezdní práce je historicky přechodnou formou výroby právě tak, jako byla prače otrocká a nevolnická, a že sdružená práce umožňuje rozvoj velkovýroby v souladu s vě­ deckými poznatky. Trvalý a široký úspěch ovšem mohla přinést jen tehdy, byla-li.by rozvinuta v masovém měřítku. To znamená, že by musel být zlomen odpor pánů půdy a kapitálu, a k tomu vede jediná cesta — dobytí politické moci. Předpokladem úspěchu v tomto boji je však nezbytná organizace, vědění a mezinárodní spolupráce. Proto bylo založení internacionály nezbytným praktickým vyústěním a závěrem tohoto poznám. Heslo „Manifestu Komunistické strany“ „Proletáři všech zemí, spojte se!“, jež uzavíralo „Ustavující manifest“, bylo jak logickým vyvrcholením celé argumentace, tak účinným aforismem pregnantně vyjadřujícím základní smysl, poslání i hlavní účel internacionály.

Obdobným způsobem byly zpracovány i stanovy. Stanovy Textu, který určoval smysl organizace a konkrétně stanovil stupně organizační výstavby i práva a povinnosti jednotlivých sekcí, předcházelo opět shrnutí důvodů, jež vedly k ustavení internacionály. Byly pojaty ve shodě s duchem „Ustavujícího manifestu“. ienZmne^mliaví5!.0.eCh-tU-.by10 řeeeno’ že osv°bození může dělnická třída dosáhnout a že hospodářské^svobozen?'5 “ ZŮkladem VŠech forem Poroby ’e hospodářský útlak podřS^ Mavním ^m, jemuž je politické osvobození úsii^o^eho areioproslu.c^ck-T°t'°^^^b^^ri^1^''ini"ziriarocir úsilí o jeho řešení nebvln v5nV ^?!L°b°ZenJe mezinárodním společenským problémem, dělníky. MeZin™rodtíyXdntceniPděíri« PSné PředeVŠto pro nedostatek solidarity mezi

a splnit je má právě internaci -i *CtVa )e proto neídůležitějším úkolem současnosti být právě pro tento úkol co _?an^začni struktura internacionály musela tedy ního demokratického a dělnirV°u uzpílS0^ena- Vycházela ze zkušeností dosavadkdo přiznávali oprávněnost ziiště ° & dávala možnost3 aby do ní vstoupili všichni, spočívala na zcela demokrati tlu™0ČilV ůvodní body stanov. Vnitřní organizace ky i vztazích, počítalo se jak se současným stavem linutí,

2.0 SOCIALISTICKÝ PROLETÁŘSKÝ CHARAKTER INTERNACIONÁLY

Oba základní dokumenty internacionály byly přijaty se souhlasem nejen proto, že jejich zaměření odpovídalo současnému názorovému povědomí zúčastněných skupin a směrů, ale patrně i proto, že první nadšení pro společný postup neposkytovalo příležitost pro podrobnější zkoumám smyslu formulací a výroků výroků zz hlediska hlediska koncepcí koncepcí aa doktrín doktrín jednotlivých je no vyc skupin. Tuto příležitost poskytl zanedlouho další vývoj. Byly to pre: vším stanovy, jež nabyly v tomto smyslu důležité o významu. stoupenci proudhonismu ve svých vydáních a pre a ec některé formulace tak, aby byly v souladu s jejic argumen , ._ tala tala politický politický boj boj aa spoléhala spoléhala jen jen na mírné hospo ars ep zováním družstev. Spory o jednotlivé formulace provázely dejmy mter nacionály téměř po celou dobu jejíhocharakterizovaly trvaní internacionálu jako Přijetím dokumentů, které jasně nebyl naráz zlomen vhv burzoazne třídní dělnickou organizaci, ovšem h-7new že se internacionademokratických skupin a nebylo odstraněno ne ’ rOzhodnuto la dostane pod jejich vliv. Právě tak nebylo 1" a t0 tím spíš,

o kolektivistickém socialistickém charakteru ini vjastnictví výrobních že se dokumenty výslovně o principu ko, e jokumentů, především prostředků nezmiňovaly. I když celkove P z^věru směřovalo, přece koncepce „Ustavujícího manifestu* ? k ta ove nikde nepsalo, jen se tu o závaznosti tohoto principu, Ji 33

32 3 Dějiny dělnického hnutí

n „rntaářském a socialistickém charakteru internacioudy se melo teprve Xďaóuť dalším vývoji. Stalo se tak v průběhu ctyr pěti let. ale toto

Stvoř, v dějinách internacionály samostatnou rozvo)ovou etapu, S^výsledky byly pak předpokladem řešeni nových otázek etapy data, dosáhla internacionála svého vrcholu a v niž se naplnilo )e)l historické

vmz poslání.

O charakteru internacionály se rozhodlo v názo­ rových bojích v ústřední radě internacionály, na Názorové boje jejích kongresech, v jednotlivých federacích a sekcích. V názorových diskusích a sporech, jež se rozvíjely v těsné souvislosti s praktickou zkušeností dělnictva, se uplatňoval velmi výrazně stupeň vyspělosti a zkušenosti jednotlivých skupin. Rozdíly na tomto poli byly značné. Vedle prakticky zkušených odborových vůdců tu byli představi­ telé skupin unášených jen vidinou budoucí spravedlivé svobodné společ­ nosti, vedle dělníků tu vystupovali představitelé inteligence, drobní pod­ nikatelé, řemeslníci, živnostníci a obchodníci. Uplatňovala se různá učení, rozdílné způsoby uvažování, různé stupně smyslu pro realitu světa i prakticismus a mesianismus. Kongresy internacionály v Ženevě v roce 1866, v Lausanne 1867, v Bruselu 1868 a v Basileji v roce 1869 byly otevřeným jevištěm této etapy dramatu dalekosáhlého historického významu. Po odmítnutí neskrývaných snah buržoazně demokratických skupin a jednotlivců zapojit v letech 1864 a 1865 internacionálu přímo do proudu obecně zaměřeného demokratického hnutí jako jednu z mnoha organizací a po zatlačení vlivu populárních představitelů mazziniovských spolků rozvinul se v letech 1865—1869 zápas mezi stoupenci zásady kolektivního vlastnictví a zastánci principu individuálního vlastnictví. Tento zápas rozhodoval o zaměření a smyslu činnosti internacionály. Hlavním směrem, který v internacionále obhajoval Proudhonismus individuální vlastnický princip, byli stoupenci Joseph. Pr»dho"n“"obhS“S„ principu souvisela s celým zdůvodňovaných .5 je prohlásili aforisticky vlastTClké :é kapitalistické vlastnictví, o rozvratu v soudobé společnosti jako negaci sebe

Sas?;

bldy

proto měla stát taková opatření, jimiž by se dosáhlo žádoucí rovnováhy ve výrobním vztahu i ve směně. Ničící konkurenci měla nahradit spraved­ livá soutěž, kterou by zaručoval rozvoj sdružení skutečných výrobců, tj. dělníků, bezplatný nebo levný úvěrový systém a směna přinášející tomuto výrobci za jeho výrobek plnou protihodnotu. Proudhonismem proklamované právo na práci bylo vázáno na právo na vlastnictví a uží­ vání pracovních nástrojů a materiálu, tedy i na právo na výrobek vlastní práce a jeho ničím nezatíženou plnohodnotnou směnu. Praktickým důsled­ kem bylo úsilí o budování dělnických výrobních družstev a vlastní úvěrové a směnné banky. Tyto instituce měly být vytvářeny ihned v mezinárodním měřítku a měly zcela změnit společenské poměry. Pro proudhonovce byl stát v současnosti i budoucnosti zcela zbytečným zařízením, jejich návod jeho služeb nepotřeboval a měl se uskutečňovat vůbec mimo sféru státní moci. Budoucnost podle nich patřila federalistické organizaci společnosti bez státu, v níž bude místo pouze pro administrativní řízení výroby a směny. O všech ostatních otázkách si bude rozhodovat zcela svobodně volné individuum. V této budoucnosti se stávala zastaralou historickou kategorií také národnost, a proto se budovaly smělé, avšak naprosto nereálné projekty mezinárodního společného jazyka, integrálního vzdělání a mnoha dalších opatření. Internacionála byla chápána nejen jako pro­ středek popularizace a šíření těchto myšlenek, nýbrž současně i jako zárodečné jádro této budoucnosti. Proto pod vlivem proudhonovcú jednal ženevský kongres “te“a“^y o výrobních družstvech, o vzdělání a ústřední bance Mezmarodmho delmckeho sdruženi, a proto tu jejich delegáti odmítali jednat „o zamotané otázce naro jkteré z těchto v Lausanne v roce 1867 i na jednáních kongresu v Bruselu v 1868 se nd^reztěchto

otázek vracely znovu, aniž však mohly dosáhnout neja e ° pr . ké postavení chu. Diskuse o těchto otázkách, stejně jako dlouhé debaty ° ^censkem pott muže a ženy a snahy rozpřádat úvahy o náboženství a je o ZP mít a neměly v této době bezprostřední vztah k prai cltym^pr° Proudhonovská doporučení byla nereálná a skutečnost je jako ta bovala jejich vliv.

dělnického hnutí, usvědčovaja a Osla-

Nejvyšší ideou proudhonismu byla ideální spravedlnost vedoud mi­

lenkou praktického úsilí proudhonovskeho směru \ konkrétních nost — mutualité, ale ani ona nebyla rozvíjena s uva fedepodmínek, nýbrž jakoby mimo čas a prostor. Ví a ojnosti vedly ralismu a přesvědčen ' ’ , j , čumění" k mírovému úsilí sice proudhonovce k usih ™vzájemnosti posilovala úsilí o mezinárodni v provázen aa k protiválečným protestům, a rovněž ide , třídní vědomí i dělnickou solidaritu, ale zároveň tento } P

m prostředkem se 34

35

n „rntaářském a socialistickém charakteru internacioudy se melo teprve Xďaóuť dalším vývoji. Stalo se tak v průběhu ctyr pěti let. ale toto

Stvoř, v dějinách internacionály samostatnou rozvo)ovou etapu, S^výsledky byly pak předpokladem řešeni nových otázek etapy data, dosáhla internacionála svého vrcholu a v niž se naplnilo )e)l historické

vmz poslání.

O charakteru internacionály se rozhodlo v názo­ rových bojích v ústřední radě internacionály, na Názorové boje jejích kongresech, v jednotlivých federacích a sekcích. V názorových diskusích a sporech, jež se rozvíjely v těsné souvislosti s praktickou zkušeností dělnictva, se uplatňoval velmi výrazně stupeň vyspělosti a zkušenosti jednotlivých skupin. Rozdíly na tomto poli byly značné. Vedle prakticky zkušených odborových vůdců tu byli představi­ telé skupin unášených jen vidinou budoucí spravedlivé svobodné společ­ nosti, vedle dělníků tu vystupovali představitelé inteligence, drobní pod­ nikatelé, řemeslníci, živnostníci a obchodníci. Uplatňovala se různá učení, rozdílné způsoby uvažování, různé stupně smyslu pro realitu světa i prakticismus a mesianismus. Kongresy internacionály v Ženevě v roce 1866, v Lausanne 1867, v Bruselu 1868 a v Basileji v roce 1869 byly otevřeným jevištěm této etapy dramatu dalekosáhlého historického významu. Po odmítnutí neskrývaných snah buržoazně demokratických skupin a jednotlivců zapojit v letech 1864 a 1865 internacionálu přímo do proudu obecně zaměřeného demokratického hnutí jako jednu z mnoha organizací a po zatlačení vlivu populárních představitelů mazziniovských spolků rozvinul se v letech 1865—1869 zápas mezi stoupenci zásady kolektivního vlastnictví a zastánci principu individuálního vlastnictví. Tento zápas rozhodoval o zaměření a smyslu činnosti internacionály. Hlavním směrem, který v internacionále obhajoval Proudhonismus individuální vlastnický princip, byli stoupenci Joseph. Pr»dho"n“"obhS“S„ principu souvisela s celým zdůvodňovaných .5 je prohlásili aforisticky vlastTClké :é kapitalistické vlastnictví, o rozvratu v soudobé společnosti jako negaci sebe

Sas?;

bldy

proto měla stát taková opatření, jimiž by se dosáhlo žádoucí rovnováhy ve výrobním vztahu i ve směně. Ničící konkurenci měla nahradit spraved­ livá soutěž, kterou by zaručoval rozvoj sdružení skutečných výrobců, tj. dělníků, bezplatný nebo levný úvěrový systém a směna přinášející tomuto výrobci za jeho výrobek plnou protihodnotu. Proudhonismem proklamované právo na práci bylo vázáno na právo na vlastnictví a uží­ vání pracovních nástrojů a materiálu, tedy i na právo na výrobek vlastní práce a jeho ničím nezatíženou plnohodnotnou směnu. Praktickým důsled­ kem bylo úsilí o budování dělnických výrobních družstev a vlastní úvěrové a směnné banky. Tyto instituce měly být vytvářeny ihned v mezinárodním měřítku a měly zcela změnit společenské poměry. Pro proudhonovce byl stát v současnosti i budoucnosti zcela zbytečným zařízením, jejich návod jeho služeb nepotřeboval a měl se uskutečňovat vůbec mimo sféru státní moci. Budoucnost podle nich patřila federalistické organizaci společnosti bez státu, v níž bude místo pouze pro administrativní řízení výroby a směny. O všech ostatních otázkách si bude rozhodovat zcela svobodně volné individuum. V této budoucnosti se stávala zastaralou historickou kategorií také národnost, a proto se budovaly smělé, avšak naprosto nereálné projekty mezinárodního společného jazyka, integrálního vzdělání a mnoha dalších opatření. Internacionála byla chápána nejen jako pro­ středek popularizace a šíření těchto myšlenek, nýbrž současně i jako zárodečné jádro této budoucnosti. Proto pod vlivem proudhonovcú jednal ženevský kongres “te“a“^y o výrobních družstvech, o vzdělání a ústřední bance Mezmarodmho delmckeho sdruženi, a proto tu jejich delegáti odmítali jednat „o zamotané otázce naro jkteré z těchto v Lausanne v roce 1867 i na jednáních kongresu v Bruselu v 1868 se nd^reztěchto

otázek vracely znovu, aniž však mohly dosáhnout neja e ° pr . ké postavení chu. Diskuse o těchto otázkách, stejně jako dlouhé debaty ° ^censkem pott muže a ženy a snahy rozpřádat úvahy o náboženství a je o ZP mít a neměly v této době bezprostřední vztah k prai cltym^pr° Proudhonovská doporučení byla nereálná a skutečnost je jako ta bovala jejich vliv.

dělnického hnutí, usvědčovaja a Osla-

Nejvyšší ideou proudhonismu byla ideální spravedlnost vedoud mi­

lenkou praktického úsilí proudhonovskeho směru \ konkrétních nost — mutualité, ale ani ona nebyla rozvíjena s uva fedepodmínek, nýbrž jakoby mimo čas a prostor. Ví a ojnosti vedly ralismu a přesvědčen ' ’ , j , čumění" k mírovému úsilí sice proudhonovce k usih ™vzájemnosti posilovala úsilí o mezinárodni v provázen aa k protiválečným protestům, a rovněž ide , třídní vědomí i dělnickou solidaritu, ale zároveň tento } P

m prostředkem se 34

35

Účastnici I. kongresu První internacionály roku 1866 v Ženevě

radou nepříznivých rysů. Snahy o mezinárodní dorozumění i protiválečná ocX1 by y u Z,arodk? znehodnocovány právě onou nereálností představ vedla Zti? eCenSk-h°'yV01e a Pr°PaSace děhllcké vzájemnosti k sekS í ™ Zamě ením téměř ke stavovskému izolacionismu, ^rstvi a k podlamovaní sil sotva se rodícího socialistického dělnického 1865 i

■”

dělníků manuálně pracujících. Zejména inLliX.“1 r"aCI0Ilala, stala výlučné organizací plně rozvinout, odmítali především z obav ahv ’ S1UŽet> Se nemohl° hnutí uckého boje. Toto stanovisko by“ eůch oíň? T01* nebyla VUŽena Poli-

Přesvědčení o naprosté tířin

®«ela vyznít naprázdno.

oblast politiky vůbec vedlo proudhonovce v internacionále k odmítáni jakéhokoli revolučního boje dělnictva ať už napúděpoŽSé a hospodářské. Nqenze se brand, účasti v politice, ale zaujímali Sdnútrt stanovisko take ke stávkovému hnutí, k boji za zvýšeni mezd a omezení pracovru dobyjako ke zcela neúčinným, mylným a dělnickým zájmům škodlivým postupům. Pokud se někteří s těmito formami hospodářského boje v průběhu doby smířili, pak pouze jako s dočasným nezbytným zlem ii To nejen způsobilo, že např. ve Francii, kde měli proudhonovci největší vliv, se některé skupiny, jako např. revolučně naladění, ke kolektivismu se hlásící, avšak spiklenectvím poznamenaní blanquisté, dívaly na inter­ nacionálu s nedůvěrou, ale hrozilo nebezpečí ještě daleko závažnější: že se internacionála a dělnické hnutí oddělí od sféry politického a hospodářského boje vůbec. V souladu s těmito svými zasadami spatřovali proudhonovci v soukro­ mém vlastnictví výrobních prostředků bezprostředním výrobcem, děl­ níkem či zemědělcem, hlavní záruku individuální svobody zejména proti státu. Odmítali kolektivní vlastnictví, které by podle jejich názorů ještě umocnilo sílu tohoto organismu zotročujícího jedince a jeho svobodu a bylo by ještě vážnější překážkou uskutečnění proudhonismem předpo­ kládané cesty ke svobodě a spravedlnosti, než jakou je stát dosavadní. Odmítnutí státní organizace, jednostranný důraz na svobodu jednotlivce a řada dalších rysů určily proudhonismus jako směr v podstatě anarchistický. P. J. Proudhon je tedy právem označován za otce anarchismu a za výchozí základ všech pozdějších anarchistických skupin a směrů. V proudhonismu se odrážela především objektivní skutečnost zemí s nerozvinutou velkovýrobou, kde Proudhonovská většinu hnutí tvořili lidé bezprostředně spjatí levice s málovýrobou a jejími problémy ať už v průmys­ lu, nebo v zemědělství a kde současně působily i zvláštní politické pod­ mínky související s předcházejícím historickým vývojem. Proudhonismus měl značný vliv ve Francii, spravované režimem druhého císařství Napo­ leona III., který ostře pronásledoval republikánské politické hnutí, a zčásti se uplatnil i v sousední Belgii a Švýcarsku, avšak většinou v méně ortodox­ ní podobě a v modifikaci s jinými názory. Proudhonismus měl značný v v ■i na prvních kongresech internacionály, ale ovládnout internacionálu ne o kázal. Rostoucí zkušenost dělnického hnutí a jeho vůdců, na mz me a vliv řada politických událostí mezinárodního i vnitropolitického rázu v jednotlivých zemích, právě tak jako vliv stávkového hnuti, k nemuz se připojovaly stále širší vrstvy dělnictva, i konečně argumentace o purcu

36

37

Účastnici I. kongresu První internacionály roku 1866 v Ženevě

radou nepříznivých rysů. Snahy o mezinárodní dorozumění i protiválečná ocX1 by y u Z,arodk? znehodnocovány právě onou nereálností představ vedla Zti? eCenSk-h°'yV01e a Pr°PaSace děhllcké vzájemnosti k sekS í ™ Zamě ením téměř ke stavovskému izolacionismu, ^rstvi a k podlamovaní sil sotva se rodícího socialistického dělnického 1865 i

■”

dělníků manuálně pracujících. Zejména inLliX.“1 r"aCI0Ilala, stala výlučné organizací plně rozvinout, odmítali především z obav ahv ’ S1UŽet> Se nemohl° hnutí uckého boje. Toto stanovisko by“ eůch oíň? T01* nebyla VUŽena Poli-

Přesvědčení o naprosté tířin

®«ela vyznít naprázdno.

oblast politiky vůbec vedlo proudhonovce v internacionále k odmítáni jakéhokoli revolučního boje dělnictva ať už napúděpoŽSé a hospodářské. Nqenze se brand, účasti v politice, ale zaujímali Sdnútrt stanovisko take ke stávkovému hnutí, k boji za zvýšeni mezd a omezení pracovru dobyjako ke zcela neúčinným, mylným a dělnickým zájmům škodlivým postupům. Pokud se někteří s těmito formami hospodářského boje v průběhu doby smířili, pak pouze jako s dočasným nezbytným zlem ii To nejen způsobilo, že např. ve Francii, kde měli proudhonovci největší vliv, se některé skupiny, jako např. revolučně naladění, ke kolektivismu se hlásící, avšak spiklenectvím poznamenaní blanquisté, dívaly na inter­ nacionálu s nedůvěrou, ale hrozilo nebezpečí ještě daleko závažnější: že se internacionála a dělnické hnutí oddělí od sféry politického a hospodářského boje vůbec. V souladu s těmito svými zasadami spatřovali proudhonovci v soukro­ mém vlastnictví výrobních prostředků bezprostředním výrobcem, děl­ níkem či zemědělcem, hlavní záruku individuální svobody zejména proti státu. Odmítali kolektivní vlastnictví, které by podle jejich názorů ještě umocnilo sílu tohoto organismu zotročujícího jedince a jeho svobodu a bylo by ještě vážnější překážkou uskutečnění proudhonismem předpo­ kládané cesty ke svobodě a spravedlnosti, než jakou je stát dosavadní. Odmítnutí státní organizace, jednostranný důraz na svobodu jednotlivce a řada dalších rysů určily proudhonismus jako směr v podstatě anarchistický. P. J. Proudhon je tedy právem označován za otce anarchismu a za výchozí základ všech pozdějších anarchistických skupin a směrů. V proudhonismu se odrážela především objektivní skutečnost zemí s nerozvinutou velkovýrobou, kde Proudhonovská většinu hnutí tvořili lidé bezprostředně spjatí levice s málovýrobou a jejími problémy ať už v průmys­ lu, nebo v zemědělství a kde současně působily i zvláštní politické pod­ mínky související s předcházejícím historickým vývojem. Proudhonismus měl značný vliv ve Francii, spravované režimem druhého císařství Napo­ leona III., který ostře pronásledoval republikánské politické hnutí, a zčásti se uplatnil i v sousední Belgii a Švýcarsku, avšak většinou v méně ortodox­ ní podobě a v modifikaci s jinými názory. Proudhonismus měl značný v v ■i na prvních kongresech internacionály, ale ovládnout internacionálu ne o kázal. Rostoucí zkušenost dělnického hnutí a jeho vůdců, na mz me a vliv řada politických událostí mezinárodního i vnitropolitického rázu v jednotlivých zemích, právě tak jako vliv stávkového hnuti, k nemuz se připojovaly stále širší vrstvy dělnictva, i konečně argumentace o purcu

36

37

proudhonismu, to vše vedlo v krát­ ké době i k vnitřní diferenciaci proudhonovského směru. Vznikla proudhonovská levice daleko vní­ mavější ke skutečnosti i k argumen­ tům protivníka, která se v mnoha směrech odpoutala od proudhonovské ortodoxie, našla určité pocho­ pení pro odborové spolky, v nichž pak zapustila pevněji kořeny, a při­ hlásila se dokonce i k zásadě kolek­ tivního vlastnictví v době, kdy se o této otázce jednalo v konkrétním vztahu k vlastnictví půdy na kon­ gresech internacionály v roce 1868 v Bruselu a roku 1869 potom v Ba­ sileji. Zde byla také tato otázka s konečnou platností rozhodnuta usnesením, které prohlašovalo: 1. že společnost má právo odstranit soukromé vlastnictví půdy Louis August Blanqui a převést je do společenského vlast­ nictví, 2. že kolektivní vlastnictví půdy je za současných podmínek nezbytné. Tímto usnesením se rozhodlo nejen o osudu ortodoxních proudhonovců v internacionále, nýbrž i o charakteru internacionály. Vítězství zásady kolektivního vlastnictví ji výrazně oddělilo od buržoazně demokratického hnutí a jeho přímého vlivu, a to tím více, že kolektivismus a komunismus byly v šedesátých letech pojímány jako pojmy téměř synonymní. Fran­ couzský rovnostářský komunista a revolucionář-spiklenec August Blanqui to vyjádřil po basilejském sjezdu těmito výstižnými slovy: „Komunistická 1 ea opět stěžila, rozdrtila individualismus, a provolávání slávy bvlo V 0Čích m^fácPkého tiskui Seřnt

se sympatií,'stala nVÍ nebť

S’

tolerancí>či ikonce

komunardů z roku 1871 b-’T—°U-”SamZ —revoluci Pařížských 'ÍSXIS* prohlášena za be=„l hrozbu, kterou je třeba zničit.

basilejském kongresu početně velmi silná. Ortodoxních proudhonovců zbyla pouhá hrstka, ale byli mezi nimi přední zakladatelé internacionály jako např. vůdce proudhonovců rytec Henri Tolain. Další vývoj zakrátko ukázal, jak zásadně se obě křídla proudhonismu rozešla. Zatímco před­ stavitel proudhonovské levice Louis Eugěne Varlin stál v roce 1871 v před­ ních řadách Pařížské komuny a zaplatil svou revoluční činnost smrtí, již nich přijal z rukou versailleských vládních vojsk, byl ortodoxní proudhonovec Henri Tolain na opačné straně jako spojenec versailleské vlády. Za tuto zradu byl také z internacionály veřejně vyloučen. Protipólem proudhonovců a často i významnou Tradeunionismus částí protiváhy jejich vlivu byli v této etapě vývoje internacionály, na kongresech i v jejím vedení, představitelé anglických odborových organizací — tradeunionů. Byli to představitelé tehdy největších, nejzkušenějších a nejbohatších dělnických organizací. Současně však to byli lidé vesměs úzce zaměření na bezpro­ střední praxi dělnického boje o zlepšení životních podmínek, o vyšší mzdy a zkrácení pracovní doby. Představovali většinou kvalifikované dělnictvo a byli vždy ochotni uzavírat dílčí kompromisy se svým protivníkem jak v hospodářských, tak v politických otázkách. Projevilo se to nadmíru zřetelně především v boji za všeobecné volební právo, který v této době v Anglii probíhal. Angličtí odboroví vůdci byli právě jako prakticisté z valné části rozhodnými stoupenci oportunistické taktiky, kladli důraz na hospodářskou oblast působení a politicky se angažovali jen omezeně, většinou opět v přímé souvislosti s hospodářskými problémy. Mnozí z nich měli velmi blízko k buržoazně demokratickému hnutí a jeho vfivu v poli­ tických otázkách také silně podléhali. Internacionálu chápali v mezích tohoto svého přesvědčení především jako organizaci s praktickým určením v hospodářském boji. Se svou představou se významně podílefi na založení této organizace a ujali se v ní vedoucích funkcí. Vůdce obuvnického odbo­ rového svazu George Odger byl předsedou ústřední rady internacionály (od konce roku 1866 se užívalo již trvale označení generální rada) až do

zrušení této funkce v roce 1867. . Zatímco proudhonovci se snažili o to, aby kongresy internacionály jed­ naly o jejich projektech budoucnosti, tradeunionisté usilovali o projednávání a řešení zcela současných problémů, svázaných přímo s denním zápasem dělnictva o chléb a práci. Zde měli totiž největší z usenos a mohli internacionále a celému mezinárodnímu dělnickému hnuti nejvíce prospět. Anglická skutečnost tovární velkovýroby a kapitalistic y ospo

jež byla na 38

39

proudhonismu, to vše vedlo v krát­ ké době i k vnitřní diferenciaci proudhonovského směru. Vznikla proudhonovská levice daleko vní­ mavější ke skutečnosti i k argumen­ tům protivníka, která se v mnoha směrech odpoutala od proudhonovské ortodoxie, našla určité pocho­ pení pro odborové spolky, v nichž pak zapustila pevněji kořeny, a při­ hlásila se dokonce i k zásadě kolek­ tivního vlastnictví v době, kdy se o této otázce jednalo v konkrétním vztahu k vlastnictví půdy na kon­ gresech internacionály v roce 1868 v Bruselu a roku 1869 potom v Ba­ sileji. Zde byla také tato otázka s konečnou platností rozhodnuta usnesením, které prohlašovalo: 1. že společnost má právo odstranit soukromé vlastnictví půdy Louis August Blanqui a převést je do společenského vlast­ nictví, 2. že kolektivní vlastnictví půdy je za současných podmínek nezbytné. Tímto usnesením se rozhodlo nejen o osudu ortodoxních proudhonovců v internacionále, nýbrž i o charakteru internacionály. Vítězství zásady kolektivního vlastnictví ji výrazně oddělilo od buržoazně demokratického hnutí a jeho přímého vlivu, a to tím více, že kolektivismus a komunismus byly v šedesátých letech pojímány jako pojmy téměř synonymní. Fran­ couzský rovnostářský komunista a revolucionář-spiklenec August Blanqui to vyjádřil po basilejském sjezdu těmito výstižnými slovy: „Komunistická 1 ea opět stěžila, rozdrtila individualismus, a provolávání slávy bvlo V 0Čích m^fácPkého tiskui Seřnt

se sympatií,'stala nVÍ nebť

S’

tolerancí>či ikonce

komunardů z roku 1871 b-’T—°U-”SamZ —revoluci Pařížských 'ÍSXIS* prohlášena za be=„l hrozbu, kterou je třeba zničit.

basilejském kongresu početně velmi silná. Ortodoxních proudhonovců zbyla pouhá hrstka, ale byli mezi nimi přední zakladatelé internacionály jako např. vůdce proudhonovců rytec Henri Tolain. Další vývoj zakrátko ukázal, jak zásadně se obě křídla proudhonismu rozešla. Zatímco před­ stavitel proudhonovské levice Louis Eugěne Varlin stál v roce 1871 v před­ ních řadách Pařížské komuny a zaplatil svou revoluční činnost smrtí, již nich přijal z rukou versailleských vládních vojsk, byl ortodoxní proudhonovec Henri Tolain na opačné straně jako spojenec versailleské vlády. Za tuto zradu byl také z internacionály veřejně vyloučen. Protipólem proudhonovců a často i významnou Tradeunionismus částí protiváhy jejich vlivu byli v této etapě vývoje internacionály, na kongresech i v jejím vedení, představitelé anglických odborových organizací — tradeunionů. Byli to představitelé tehdy největších, nejzkušenějších a nejbohatších dělnických organizací. Současně však to byli lidé vesměs úzce zaměření na bezpro­ střední praxi dělnického boje o zlepšení životních podmínek, o vyšší mzdy a zkrácení pracovní doby. Představovali většinou kvalifikované dělnictvo a byli vždy ochotni uzavírat dílčí kompromisy se svým protivníkem jak v hospodářských, tak v politických otázkách. Projevilo se to nadmíru zřetelně především v boji za všeobecné volební právo, který v této době v Anglii probíhal. Angličtí odboroví vůdci byli právě jako prakticisté z valné části rozhodnými stoupenci oportunistické taktiky, kladli důraz na hospodářskou oblast působení a politicky se angažovali jen omezeně, většinou opět v přímé souvislosti s hospodářskými problémy. Mnozí z nich měli velmi blízko k buržoazně demokratickému hnutí a jeho vfivu v poli­ tických otázkách také silně podléhali. Internacionálu chápali v mezích tohoto svého přesvědčení především jako organizaci s praktickým určením v hospodářském boji. Se svou představou se významně podílefi na založení této organizace a ujali se v ní vedoucích funkcí. Vůdce obuvnického odbo­ rového svazu George Odger byl předsedou ústřední rady internacionály (od konce roku 1866 se užívalo již trvale označení generální rada) až do

zrušení této funkce v roce 1867. . Zatímco proudhonovci se snažili o to, aby kongresy internacionály jed­ naly o jejich projektech budoucnosti, tradeunionisté usilovali o projednávání a řešení zcela současných problémů, svázaných přímo s denním zápasem dělnictva o chléb a práci. Zde měli totiž největší z usenos a mohli internacionále a celému mezinárodnímu dělnickému hnuti nejvíce prospět. Anglická skutečnost tovární velkovýroby a kapitalistic y ospo

jež byla na 38

39

. zemědělských latifundií, které téměř úplně vyhladily drobného dařících zemedeisKy „clrxbn tvnu učinila z nich temer spontánní . středního rolníka J”-*‘5. pak tu radly vliv, podobné stoupence zasady H k Korie spoie&nských reforem,

&L aíóntaren. bylo společenské vlastnictví půdy.

’' N. Z—

roce 1866 hájili tradeunionisté proti proudhonovcům _____ i odborů; obdobně se stavěli na obranu stávkového XP”u V Lausanne L.e»nne roku toku 1867 1SM a. zasahovali do debat i o jiných problémech problémech. V Bruselu ěli podobně nodobně jako v Zenevě 1U Vv mce 1UVC 1868 m měli Ženevě vliv na usneseni požadující zkráceni zkrácení í doby a zasahovali do sporů o otázku kolektivního či individuálního vlastnictví, pracovní zde projednávala v širší aplikaci než potom v Basileji. O kolektivním vlastnictví která se v tomto širším vymezení bylo v Bruselu rovněž rozhodnuto proti proudhonovcům, jejichž porážka byla v Basileji jen dovršena opakovaným usnesením o kolektivním vlastnictví pudy.

Angličtí odboroví vůdcové se v této době významně angažovali i v řadě stávek, které měly vliv na růst popularity internacionály a poskytovaly praktický důkaz významu mezinárodní dělnické solidarity. Významná byla i jejich účast na boji za demokratizaci volebního práva v Anglii. Současně je však třeba přičíst na vrub jejich oportunismu a kompromisnictví značnou část viny za to, že úsilí o dosažení všeobecného volebního práva, tak energicky podporované Marxem a jeho spolupracovníky, nedo­ sáhlo úspěchu. Na jejich účet padá i vina za opatrnický, nerevoluční postup ve vztahu k národně osvobozeneckému boji Irů; lví podíl mají na tom, že se nepodařilo spojit revoluční sílu tohoto hnutí s hnutím anglického dělnictva a usměrnit ji proti vládnoucí anglické buržoazii. Také relativně vyspělé a zkušené anglické dělnické hnutí představované tradeunionismem mělo tedy, přes všechny podstatné odlišnosti od proudhonismu, celou řadu rysů, jejichž prosazení v mezinárodním měřítku v internacionále by znemožnilo, aby internacionála vykonala pro rozvoj II moderního,socialistického dělnického hnutí to, co ve skutečnosti vykonala a co vytvořilo její historický význam. 1 Wž tradeunionismus a proudhonismus bvlv Lassaiiismus y první etapě vývoje internacionály jejími nejponebyly jedinými směryS^iv s“' ' “mi, v názorových sporech uplatňoval’ ev,e °™e:;eneho vlivu owenismu, blanq uismu, různých forem družstevnickych doktrín a jiných směrů působiUa klad německého h3ovsk“Kutí které dost ^Hanině pří klad nemeckeho lassallovského hnutí které se začalo rozvíjet právě v době vzniku internacionály. ’ Ferdinand Lassalle vzbudil v Německu pozornost počátkem šedesátých 40

let, v době tzv. ústavních sporů, svými přednáškami o ústavnosti. Upřela se kněmu i pozornost tehdej­ ších představitelů německého děl­ nictva, které se v roce 1862, ne bez vlivu dělnictva anglického, začalo probouzet k samostatnějšímu po­ stupu. Dosud byla jeho nej vyspě­ lejší část pod vlivem německé po­ krokové strany, v níž měli rozho­ dující slovo liberálové. V roce 1863 odpověděl Lassalle, po domluvě s představiteli dělnictva, „Otevře­ ným dopisem“ na otázky týkající se dělnických zájmů. Prohlásil zde, že dosavadní nabádání německého maloburžoazního ekonoma pokrokáře Schulze-Delitzsche k tzv. děl­ nické svépomoci vázané na vytvá­ ření konzumních spolků je zcela neúčinné, a proklamoval nutnost samostatné politické organizace děl­ Ferdinand Lassalle nictva, jež musí usilovat o všeobec­ né, rovné, tajné a přímé volební právo. Argumentoval tzv. železným záko­ nem mzdovým, s nímž vystoupila buržoazní ekonomie v populační teorii Angličana Thomase Malthuse, a názory Davida Ricarda. Podle tohoto zákona nemůže dělnická mzda přestoupit hodnotu existenčního minima. Stane-li se tak, roste populace, která opět zvětší nabídku pracovní s y, tedy sníží mzdy; klesne-li mzda pod existenční minimum, je poc o obrácený. Jakýkoli boj o zvýšení mezd je tedy marný. Za vychodíme> z to­ hoto bludného kruhu pokládal Lassalle vytváření dělmckyc výro družstev, která by se státní pomocí učinila z dělníka po atee* Lassalla by stát měl vychovávat a vést lidstvo k pokroku a svo ° e . by pomoci k vytvoření takového blahobytu, jehož íe^ec *mux silami dosáhnout. Předpokládal, že tuto úlohu spím „lidový s a otevře cestu všeobecné volební právo. Proto us ova o Jce^0. organizaci dělnictva, o jeho aktivní účast v politice, ale souca val hospodářský boj, stávkové hnutí i odborové organizace. Bez ohledu na mylné a reakční stránky Lassallova názoru, ktere pste 41

. zemědělských latifundií, které téměř úplně vyhladily drobného dařících zemedeisKy „clrxbn tvnu učinila z nich temer spontánní . středního rolníka J”-*‘5. pak tu radly vliv, podobné stoupence zasady H k Korie spoie&nských reforem,

&L aíóntaren. bylo společenské vlastnictví půdy.

’' N. Z—

roce 1866 hájili tradeunionisté proti proudhonovcům _____ i odborů; obdobně se stavěli na obranu stávkového XP”u V Lausanne L.e»nne roku toku 1867 1SM a. zasahovali do debat i o jiných problémech problémech. V Bruselu ěli podobně nodobně jako v Zenevě 1U Vv mce 1UVC 1868 m měli Ženevě vliv na usneseni požadující zkráceni zkrácení í doby a zasahovali do sporů o otázku kolektivního či individuálního vlastnictví, pracovní zde projednávala v širší aplikaci než potom v Basileji. O kolektivním vlastnictví která se v tomto širším vymezení bylo v Bruselu rovněž rozhodnuto proti proudhonovcům, jejichž porážka byla v Basileji jen dovršena opakovaným usnesením o kolektivním vlastnictví pudy.

Angličtí odboroví vůdcové se v této době významně angažovali i v řadě stávek, které měly vliv na růst popularity internacionály a poskytovaly praktický důkaz významu mezinárodní dělnické solidarity. Významná byla i jejich účast na boji za demokratizaci volebního práva v Anglii. Současně je však třeba přičíst na vrub jejich oportunismu a kompromisnictví značnou část viny za to, že úsilí o dosažení všeobecného volebního práva, tak energicky podporované Marxem a jeho spolupracovníky, nedo­ sáhlo úspěchu. Na jejich účet padá i vina za opatrnický, nerevoluční postup ve vztahu k národně osvobozeneckému boji Irů; lví podíl mají na tom, že se nepodařilo spojit revoluční sílu tohoto hnutí s hnutím anglického dělnictva a usměrnit ji proti vládnoucí anglické buržoazii. Také relativně vyspělé a zkušené anglické dělnické hnutí představované tradeunionismem mělo tedy, přes všechny podstatné odlišnosti od proudhonismu, celou řadu rysů, jejichž prosazení v mezinárodním měřítku v internacionále by znemožnilo, aby internacionála vykonala pro rozvoj II moderního,socialistického dělnického hnutí to, co ve skutečnosti vykonala a co vytvořilo její historický význam. 1 Wž tradeunionismus a proudhonismus bvlv Lassaiiismus y první etapě vývoje internacionály jejími nejponebyly jedinými směryS^iv s“' ' “mi, v názorových sporech uplatňoval’ ev,e °™e:;eneho vlivu owenismu, blanq uismu, různých forem družstevnickych doktrín a jiných směrů působiUa klad německého h3ovsk“Kutí které dost ^Hanině pří klad nemeckeho lassallovského hnutí které se začalo rozvíjet právě v době vzniku internacionály. ’ Ferdinand Lassalle vzbudil v Německu pozornost počátkem šedesátých 40

let, v době tzv. ústavních sporů, svými přednáškami o ústavnosti. Upřela se kněmu i pozornost tehdej­ ších představitelů německého děl­ nictva, které se v roce 1862, ne bez vlivu dělnictva anglického, začalo probouzet k samostatnějšímu po­ stupu. Dosud byla jeho nej vyspě­ lejší část pod vlivem německé po­ krokové strany, v níž měli rozho­ dující slovo liberálové. V roce 1863 odpověděl Lassalle, po domluvě s představiteli dělnictva, „Otevře­ ným dopisem“ na otázky týkající se dělnických zájmů. Prohlásil zde, že dosavadní nabádání německého maloburžoazního ekonoma pokrokáře Schulze-Delitzsche k tzv. děl­ nické svépomoci vázané na vytvá­ ření konzumních spolků je zcela neúčinné, a proklamoval nutnost samostatné politické organizace děl­ Ferdinand Lassalle nictva, jež musí usilovat o všeobec­ né, rovné, tajné a přímé volební právo. Argumentoval tzv. železným záko­ nem mzdovým, s nímž vystoupila buržoazní ekonomie v populační teorii Angličana Thomase Malthuse, a názory Davida Ricarda. Podle tohoto zákona nemůže dělnická mzda přestoupit hodnotu existenčního minima. Stane-li se tak, roste populace, která opět zvětší nabídku pracovní s y, tedy sníží mzdy; klesne-li mzda pod existenční minimum, je poc o obrácený. Jakýkoli boj o zvýšení mezd je tedy marný. Za vychodíme> z to­ hoto bludného kruhu pokládal Lassalle vytváření dělmckyc výro družstev, která by se státní pomocí učinila z dělníka po atee* Lassalla by stát měl vychovávat a vést lidstvo k pokroku a svo ° e . by pomoci k vytvoření takového blahobytu, jehož íe^ec *mux silami dosáhnout. Předpokládal, že tuto úlohu spím „lidový s a otevře cestu všeobecné volební právo. Proto us ova o Jce^0. organizaci dělnictva, o jeho aktivní účast v politice, ale souca val hospodářský boj, stávkové hnutí i odborové organizace. Bez ohledu na mylné a reakční stránky Lassallova názoru, ktere pste 41

- dělnickému hnutí řadu těžkostí, vedlo jeho zdůzpůsobily v dalším vývoji děEké organizace , doporučeni aktivní účasti v polirazněni samostatné '^urychleni emancipace německého delmcwa z vlivu burtickém životě 1863 vzniká v Lipsku Všeobecný nemecky dělnicky spolek, žoazie. V roce vlivnější samostatnou politickou organizaci dělnictva který je první větší a ■yJe n^nůdě Tento spolek se stal základem lassallovského hnutí, na .lé poznamenalo další vývoj dětaického hnuti v Německu které dost značně ““ ran vlivem i do sousedních zemí, především do rakouských a zasáhlo svým zemí a k nám Lassallovy názory určovaly i taktiku lassallovského hnutí v Německu, jež byla ostře zaměřena proti liberální buržoazii a podporovala reakční Bismarckovu politiku v domnění, že si vyslouží hlasovací právo a podporu pro výrobní družstva. Tato taktika vedla Lassalla k přímé spolupráci s Bismarckem a po Lassallově tragické smrti v roce 1864 ji dále rozvinuli jeho nástupci, zejména Johann Baptist Schweitzer, který se stal vedoucím představitelem hnutí. To bylo také hlavní příčinou, proč se Marx a Engels zřekli spolupráce s lassallovci, i když se zpočátku o ni pokoušeli, a proč to nebyli lassallovci, kdož představovali hlavní spojení internacionály a ně­ meckého dělnického hnutí. Přesto lassallovství vykonávalo jistý vliv na mezinárodní dělnické hnutí a skupina marxistů v internacionále s ním musela počítat. Hlavní oporou internacionály v německém dělnickém hnutí byla vedle švýcarské skupiny Johanna Philippa Beckera, jejíž vliv sahal v německé oblasti v prvních letech internacionály daleko za švýcarské hranice, sku­ pina Wilhelma Liebknechta a Augusta Bebela, jíž patří zásluha o vytvo­ ření mocného sociálně demokratického hnutí v Německu.

Mimoradne důležitou a v mnoha směrech přímo rozhodující úlohu měl v internacionále Karel Marx Marxisté a skupina marxisticky orientovaných socialistů Pojem Marxovy skupiny či marxistů v internacionále nelze chápat do důsledku ve smyslu dnešního pojmu „marxista“ a „marxismus“ a nelze si pod tímto pojmem také představovat vyhraněnou stabilní skupinu, a to jak vzhledem k okruhu osob, které ji vytvářely, tak vzhledem k jejímu ideovému charakteru. Jejím nepříliš početným, avšak poměrně pevným jádrem byli kromě Marxe a Engelse především bývalí členové Svazu komunistů a Marxovi spolupracovníci a přátelé z pozdějších let jeho půso­ bení v Londýně. Ti všichni byli více či méně obeznámeni s Marxovými a Engelsovými názory a vesměs přijali základní myšlenky „Manifestu Komunistické strany“. Ideový profil marxistické skupiny, k níž se po­ stupně přidávali dočasně či trvale další lidé, se prohluboval tou měrou, jak se rozvíjel vnitřní boj v internacionále a jak se prosazovaly a potvrzo­ valy proti jiným koncepcím a názorům myšlenky Marxova a Engelsova učení.

Také tato skupina se postupně oddělila od pokrokové liberální strany, a to pod vlivem internacionáiy a přímého vlivu Liebknechta a za bezprostředního vedení Augusta 1868 nodZ? nemýkÝCh d&taických spolků, tzv. norimberské spolky, zpřetrhal v roce kého tautTíkter^bvl!0 v°U Stran°U " SP°1U S “Sd diferencujícího se lassaUov-

^arcWstóa lassallovci.

v roce 1869 sociálně demokratickou “™HESSší"z“ ■ které konečně

Vývoj 7 ' dělnického vxciuiuKeno hnutí hnutí v Něm pel™ . . značný význam, především pak pTroce 1869V internacionále 42

Zpočátku je spojoval především názor o nezbytnosti samostatné, na buržoazii nezá­ vislé organizace, přesvědčení o nutnosti a možnosti osvobodit se vlastními silami děl­ nictva, tj. rozvíjením politického a hospodářského boje zaměřeného prou kapitalistickým vlastníkům, a obecně pojaté přesvědčení o nezbytnosti zavedení kolektivního vlastnictví výrobních prostředků. Toto zaměření mělo zvlášť důležitý význam hlavně v prvním

podstatě státu, o úkolu a K marxistické skupině inklinovala v *----- . marxistické názory jen zčásti; jejich význam a podíl na pros stanovisek v internacionále nelze podceňovat.

____—

— — • •———

• **

** **— —— — — — —•

, . Marxových

A

angličtí odboráři a blanquisté, ba dokonce za - á Marxova taktika, jež se přísně držela Vhodné předpoklady tu skýtala zejména obezřetná situacích v internacionále a v delskutečných podmínek, jak se . . nickém hnutí jednotlivých zemí.

Marxisté byli v internacionále jednou ze

skupinou^

přijali a pochopili první nejobecnější myšlenkym , s ’ Nebyla to jež se svou kvalitou závažně lišila od vsec j názorya činnost skupina sešněrovaná do sebe uzavřenou do Doznatfcy a vycházely byl, „ž ve své elementární podobě opřeny o -.'™ m •• novým z objektivního rozboru reálné skutecnos i, Y nikoli Y;i_ ]; v„ duchu ortodoxie podnětům a učily se vážit si jich a hodnotit je _ 43

- dělnickému hnutí řadu těžkostí, vedlo jeho zdůzpůsobily v dalším vývoji děEké organizace , doporučeni aktivní účasti v polirazněni samostatné '^urychleni emancipace německého delmcwa z vlivu burtickém životě 1863 vzniká v Lipsku Všeobecný nemecky dělnicky spolek, žoazie. V roce vlivnější samostatnou politickou organizaci dělnictva který je první větší a ■yJe n^nůdě Tento spolek se stal základem lassallovského hnutí, na .lé poznamenalo další vývoj dětaického hnuti v Německu které dost značně ““ ran vlivem i do sousedních zemí, především do rakouských a zasáhlo svým zemí a k nám Lassallovy názory určovaly i taktiku lassallovského hnutí v Německu, jež byla ostře zaměřena proti liberální buržoazii a podporovala reakční Bismarckovu politiku v domnění, že si vyslouží hlasovací právo a podporu pro výrobní družstva. Tato taktika vedla Lassalla k přímé spolupráci s Bismarckem a po Lassallově tragické smrti v roce 1864 ji dále rozvinuli jeho nástupci, zejména Johann Baptist Schweitzer, který se stal vedoucím představitelem hnutí. To bylo také hlavní příčinou, proč se Marx a Engels zřekli spolupráce s lassallovci, i když se zpočátku o ni pokoušeli, a proč to nebyli lassallovci, kdož představovali hlavní spojení internacionály a ně­ meckého dělnického hnutí. Přesto lassallovství vykonávalo jistý vliv na mezinárodní dělnické hnutí a skupina marxistů v internacionále s ním musela počítat. Hlavní oporou internacionály v německém dělnickém hnutí byla vedle švýcarské skupiny Johanna Philippa Beckera, jejíž vliv sahal v německé oblasti v prvních letech internacionály daleko za švýcarské hranice, sku­ pina Wilhelma Liebknechta a Augusta Bebela, jíž patří zásluha o vytvo­ ření mocného sociálně demokratického hnutí v Německu.

Mimoradne důležitou a v mnoha směrech přímo rozhodující úlohu měl v internacionále Karel Marx Marxisté a skupina marxisticky orientovaných socialistů Pojem Marxovy skupiny či marxistů v internacionále nelze chápat do důsledku ve smyslu dnešního pojmu „marxista“ a „marxismus“ a nelze si pod tímto pojmem také představovat vyhraněnou stabilní skupinu, a to jak vzhledem k okruhu osob, které ji vytvářely, tak vzhledem k jejímu ideovému charakteru. Jejím nepříliš početným, avšak poměrně pevným jádrem byli kromě Marxe a Engelse především bývalí členové Svazu komunistů a Marxovi spolupracovníci a přátelé z pozdějších let jeho půso­ bení v Londýně. Ti všichni byli více či méně obeznámeni s Marxovými a Engelsovými názory a vesměs přijali základní myšlenky „Manifestu Komunistické strany“. Ideový profil marxistické skupiny, k níž se po­ stupně přidávali dočasně či trvale další lidé, se prohluboval tou měrou, jak se rozvíjel vnitřní boj v internacionále a jak se prosazovaly a potvrzo­ valy proti jiným koncepcím a názorům myšlenky Marxova a Engelsova učení.

Také tato skupina se postupně oddělila od pokrokové liberální strany, a to pod vlivem internacionáiy a přímého vlivu Liebknechta a za bezprostředního vedení Augusta 1868 nodZ? nemýkÝCh d&taických spolků, tzv. norimberské spolky, zpřetrhal v roce kého tautTíkter^bvl!0 v°U Stran°U " SP°1U S “Sd diferencujícího se lassaUov-

^arcWstóa lassallovci.

v roce 1869 sociálně demokratickou “™HESSší"z“ ■ které konečně

Vývoj 7 ' dělnického vxciuiuKeno hnutí hnutí v Něm pel™ . . značný význam, především pak pTroce 1869V internacionále 42

Zpočátku je spojoval především názor o nezbytnosti samostatné, na buržoazii nezá­ vislé organizace, přesvědčení o nutnosti a možnosti osvobodit se vlastními silami děl­ nictva, tj. rozvíjením politického a hospodářského boje zaměřeného prou kapitalistickým vlastníkům, a obecně pojaté přesvědčení o nezbytnosti zavedení kolektivního vlastnictví výrobních prostředků. Toto zaměření mělo zvlášť důležitý význam hlavně v prvním

podstatě státu, o úkolu a K marxistické skupině inklinovala v *----- . marxistické názory jen zčásti; jejich význam a podíl na pros stanovisek v internacionále nelze podceňovat.

____—

— — • •———

• **

** **— —— — — — —•

, . Marxových

A

angličtí odboráři a blanquisté, ba dokonce za - á Marxova taktika, jež se přísně držela Vhodné předpoklady tu skýtala zejména obezřetná situacích v internacionále a v delskutečných podmínek, jak se . . nickém hnutí jednotlivých zemí.

Marxisté byli v internacionále jednou ze

skupinou^

přijali a pochopili první nejobecnější myšlenkym , s ’ Nebyla to jež se svou kvalitou závažně lišila od vsec j názorya činnost skupina sešněrovaná do sebe uzavřenou do Doznatfcy a vycházely byl, „ž ve své elementární podobě opřeny o -.'™ m •• novým z objektivního rozboru reálné skutecnos i, Y nikoli Y;i_ ]; v„ duchu ortodoxie podnětům a učily se vážit si jich a hodnotit je _ 43

.ezi

v d„ehu

—n^I/1867 Marxův „Kap)iz

uprostřed Ne názor ° toS předložili némeéd delegán bruselskému kongresu f a zduraznu)icij ze Marx je tál“. _Ne nanou rezoluci doporučující prvním ekonomem.který 1vědecky analyzoval kapirál až „a jeho počátedm

pXvyvijejlcI se praže rřidního boje potvrzovala názory vyslovené Marxem, a tak se postupné vytvářela půda pro )e).ch dalsr sirem a pro Marxem, a jejich prohlubování. Toto spolupůsobení praxe bylo pro vtezstvr manostického směru zcela rozhodující, podrou slovní argumentaci by ho dosa­

ženo být nemohlo. Předpokladem vlivu Marxovy skupiny byly tedy Marxův postup a vliv tyto okolnosti, a nikoli především mocenský vliv, obsazení rozhodujících funkcí v internacionále. Marx a někteří jeho stoupenci působili sice v generální radě, jejímž pro­ střednictvím se uplatňoval jejich vliv v internacionále, avšak působili pouze věcně, taktikou, která přísně dbala objektivních podmínek a kon­ krétních vztahů v daném okamžiku. Marx nejen odmítl v roce 1866 Angličany mu nabízenou funkci předsedy generální rady, ale neúčastnil se ani většiny kongresů internacionály. Byl přítomen pouze na obou londýnských konferencích v letech 1865 a 1871 a na haagském kongresu v roce 1872. Anarchistickými útoky na své osoby, obviňujícími je z přílišného osobního vlivu na gene­ rální radu, také Marx a Engels zdůvodňovali v letech 1871 a 1872 svůj úmysl vystoupit Z !oh°to orgánu a tent0 ovšem i z jiných ještě důvodů, uskutečnili; zároveň však ucimh opatřeni, aby se tu neuplatnila osobní moc Bakunina či některého z jeho stou­ penců. Z odporu proti uplatňování osobní moci podali návrh na zrušení funkce předsedy generální rady internacionály, což lausannský kongres v roce 1867 schválil. radv od ieiiho založení až do roku 1872 jako člen generální S od^ 8^°kdv\ PIS'í’1nICh taiemniků' BedřÍCh Engels byl členem Sencráln! «dy nariXse°b“° “ P™ Pr° t V řadě dokumentů připravených M Č °S°brU PnteI Marxe hned od Počátku, -y byl již v prvních Uh^BnXtE“"'

Pod. Marxovým vedením se jeho stoupencům a spolupracovníkům k^nimž patřil na prvním místě internacionály JolZ IGeorg využívat praktických zkušeností a ' tel Fnedric h Lessner, dařilo wat praktických zkuSenola argumentům™i odbOTOVÝch orgata»vských'piior&2“rb70p'“ byla momo potóft mnohýcIi iednPtl.vců 44

a skupin, mezi nimi i proudhonovců, oro nmhu™., , . , _______ : 7 P ? ProblemYspolečenského uspořádání ve vzdálenější budoucnosti a k zatlačování u přízemního prakticismu tradeunionistických hledisek. V tomto období k aktivním stoupencům Marxovy lime v genS'rTdl'uTtagSe“ vedle Eccaru a Lessnera ze)mena Hermann Jung a Johann Philipp bX

_ **.—£ N T/->!-. T i r m j . _ _ “VTV • . a Georg Lochner a jmi. Nebyli mezi nimi pouze Němci, nýbrž i Angličané Francovi Belgičané a příslušnici dalších národností. Nicméně skutečnost že Marxův a Engelsův vliv zapouštěl již v tomto období nejpevnější kořeny v němec kém dělnickém hnutí, měla pro vítězství marxistického socialismu v mezi­ národním dělnickém hnutí v dalších etapách vývoje značný význam, neboť německé dělnické hnutí se v krátké době po sjednocení Německa stalo nejvyspělejší a nejúspěšnější částí mezinárodního dělnického hnutí vůbec a v období Druhé internacionály bylo vedoucí složkou tohoto orgánu mezinárodní socialistické spolupráce. Marxovy názory a zásady našly v tomto období, díky praktickým důkazům jejich oprávněnosti, podporu i v okruhu Udí, kteří byli podstatou svých názorů vázáni jinam — jako Belgičan César de Paepe, Francouzi Charles Longuet a Louis Eugěne Varlin, Angličan Ernest Charles Jones a mnozí další. Zatímco v generální radě Marx uplatňoval své názory bezprostředně, na kongresech vystupovali jeho přímí spolupracovníci z řad členů gene­ rální rady. Pro ženevský kongres připravil Marx obsáhlou „Instrukci delegátům prozatímní ústřední rady k jednotlivým otázkám“, jež se stala podkladem mimořádně důležité rezoluce o odborovém hnutí. Marxova instrukce a hlavní část rezoluce nabyla povahy trvalé definice odborového hnutí a jeho úkolů a je dosud základem marxistického pojetí taktiky dělnického boj e na tomto úseku. Marx se za spolupráce s Engelsem velmi pečlivě zabýval výsledky i předpoklady a přípravou jednodivých kongresů a snažil se písemnými instrukcemi i ústními radami vést sve spolupracovníky a stoupence k maximálně účinnému postupu. Ne ovsem všechny Marxovy myšlenky a návrhy se dařilo na sjezdech internacionály a na zasedáních generální rady důsledně prosazovat. Mnohé nayr 5 rezo_ lučí byly přijaty jenom zčásti a byly zkreslovány různými dop y3 upr vámi a dodatky, jež navrhly skupiny jiného zaměření, v prvním o vývoje internacionály opět hlavně proudhonovci. V ne erýc pnp Marxův návrh, původně odmítaný, byl po určíte Mez',£leny internacionály, kteří byli zvoleni do rady Komuny - i““1’ -E*” p°s ™ m

jen malé skupině vedoucích představitelů nař" Mai'x°vy názory byly blíže známy pouze částečně, především u Varlina FranW 3 ,e,ich vUv Se uPlatňoval radou internacionály poslán do Ptfíže. 3 AugUSta Serrailliera, který byl generální

Generální rada

pouze t^tc^n*'011^ K°mUně se neprojevil S S kTym VZ?hem Peských sekcí a

v ; činnosti Komuny, nvbrž také vpov nn k dM v Pařei i v m™’ “taniMch federad i ™ »Masu Komuny 52

Valecny konflikt tu byl hodnocen jako válka z historického hlediska pro Německo obranná a spravedlivá protože Francie Ludvíka Bonaparta bránila dokončení WstS nutného procesu národního sjednocení Německa, které bylo předpokladem dalšího eS nomického rozvoje a současné, coz bylo nej závažnější, i rozvoje německého a celého mezinárodního delmckeho hnutí. Tento charakter byl válce přiznán bez ohledu na to že v čele sjednocovacího úsilí Německa bylo reakční Prusko a kancléř Bismarck Právě tak se nepřikládal význam faktu, že Francie vypověděla Německu válku, a to tím spíš že provokační postup Bismarcka byl dostatečně průhledný. Obranný charakter války’ ve smyslu války spravedlivé, byl německé straně Marxem přiznán pouze zcela podmí­ něně, potud, pokud Prusko neprojeví mocenské, anekční nároky — a ty se ovšem daly, jak Marx věděl, se vší pravděpodobností očekávat. Proto se provolání obracelo především k německé dělnické třídě, aby nedopustila přeměnu této obranné války ve válku proti francouzskému lidu, ve válku dobyvačnou. Po porážce francouzských armád a po vyhlášení republiky se mocenské cíle německé politiky projevily zcela nepokrytě zejména v požadavku anexe Alsaska-Lotrinska. Gene­ rální rada internacionály vydala druhé Marxem koncipované provolání — „Druhou adresu o prusko-francouzské válce“. V tomto provolání pozdravila generální rada Fran­ couzskou republiku, odhalila licoměrnost pruského hesla obrany vlasti za nových pod­ mínek a rozebírala, k jak dalekosáhlým a neblahým důsledkům pro evropskou politiku povede pokračování v dobyvačné válce. Zároveň vybízela německé a mezinárodní děl­ nické hnutí k obraně Francouzské republiky a francouzské dělnictvo za daných podmínek varovala před iluzí tradic z doby Velké francouzské revoluce a před nebezpečím pučismu. O francouzské buržoazní vládě „národní obrany“ soudila velmi skepticky, avšak v zájmu dalšího rozvoje dělnického hnutí nabádala, aby francouzští dělníci využili všech možností, které poskytuje republikánská svoboda, a upevnili organizaci své vlastní třídy. „To jí dodá herkulovské síly pro obrození Francie a pro náš společný boj — osvobození proletariátu.“1

Po vypuknutí revoluce v Paříži a po vyhlášení Komuny snažila se většina generální rady paříž ­ Generální rada ským komunardům pomoci. Vynakládalo se mno­ o Komuně ho úsilí na navázaní styku s Paříží a na získáni sympatií pro její boj. Hlavní tíže této práce ležela na Marxových a Engelsových bedrech, neboť především oni si byli plně ° významu pařížského povstání pro další vývoj mezinárodního e ni 1 K. Marx-B. Engels, Vybrané spisy, sv. I, Praha 1958, str. 516—517.

53

■'•ifmali stovky dopisů, poskytovali hond. V době Komuny P0SUalli i^hinotnou .P“ pomoc k záchraně komuaD1 Zbádali a vedli i jednotlivé sekce V K£ komuny SvTbyl svěřen generální radou i rozže Marxo

bor pařížského povstání.

iiž“7„bě

,

událostí v Paříži podrobnější zprávy

kX,° dTkUrpilroW rozbor byl dokonta

rvaní Komuny, povolání byl vydán pod názvem aži po po jejím jejím pádu a jakcválce ve Francii 1871“.

"z nejzávažně^šich zdrojů poznáni marxistické metody a staly se jedním z ne ré tau a hodnocení konkrétního historického vývoje a zároveň zdrojem Sy Významných poznatků a poučeni pro rozvíjeni prinapn revoluc-

hnutí. , vv ,, vv .0 .. ního boje dělnického hnuti. Kromě výstižné charakteristiky francouzských třídních poměru, jed jed-­ notlivých skupin i osob obsahoval Marxův rozbor také ocenění histo­ rického významu Komuny, kritické zhodnocení a zobecnění jejích zkuše zkuše-­ Iností. Marx vyzdvihl zejména poznatek, že je nezbytné rozmetat starou státní : iinoc a nahradit ji novou mocí vítězné revoluce, a zdůraznil, že Pařížská komuna byla diktaturou proletariátu, politickým panstvím vy­ kořisťovaných nad vykořisťovateli, konečně objevenou politickou formou uskutečnění hospodářského osvobození práce.

Pařížská komuna posílila sebevědomí mezinárod­ Význam Komuny ního proletariátu a na praktické zkušenosti jej přesvědčila o možnosti dobýt politickou moc. Současně mu prostřednictvím Marxova rozboru ukázala, j akými prostřed-

taídiEFEr *

kteři nebyii

pevnění Proletářskéh^ — ^ ně napoZhEol sociahstick? d^ru internaci0™ly Marxův rozbor Pařížské komu, myi? ,,enby a socialistického . ------- hnutí. Pky byla rozdrobeX nZtXi ’ ” ........... “-^KTOéÍohlami PÍ1£Ín0U ÍeÍI P°' k jednotně vedené akci. Tente Doznav pev“ho Programu a schopnosti stritězit nad y«l k “““ že proletariát ceie stát organizovaná, ukázněnáá mi za předpokladu, bude-li v ieho ’’ ale'"d»”á s‘>». ^hopůá vést boj díí 54

nictva v souladu s objektivními podmínkami vývoje Toto .......................... ni významné ovlivnilo další vývoj intemacionálv a’rol'b P ,ane­ dělnického hnutí. 1 internacionály a celeho mezinárodního Porazka Pařížské komuny ovšem vyvolala také široké tažení reakce nroti revolučnímu dělnickému hnutí, proti mezinárodním stykům děXa a zejmena proti internacionále, která byla označována za hlavX sX ’ pařížského povstání a revoluce. Další vývoj také ukázal, že pmkoS «apy%vojea ’ “ ta°ÍC1 °ddauÍW d’« historické
•

X““S”XV»™ s. i •

-

’i’““ —é P“““ p»“'“é

“r ‘ ”* "Oh”'”0 h™h *» I' případně a nezávazně, případně společ^t J sdružit ^la dobrovolně nskou smlouvou, ve větší společnost, jež

by pečovala o záležitosti, které pře­ sahovaly možnosti jednotlivých obcí. Prostředkem k dosažení anarchistických cílů měla být revoluce utlačených společenských vrstev a její vedoucí silou tajná organizace revolucionářů. Jedním z prostřed­ ků výchovy se měla stát proslulá „propaganda činem“, jež by pro­ bouzela otupělé masy. Od konce sedmdesátých let klade se menší důraz na tajnou organizaci a před­ pokládá se, že utlačené masy budou k revoluci vychovávány, a až jejich uvědomění dostoupí určitého vrcho­ lu, provedou revoluci, která nastolí anarchii. Vůdčí osobností anarchistického hnutí tohoto období byl Petr Alexejevič Kropotkin, ruský aristokrat, významný geograf me­ zinárodní úrovně, který vstoupil Kropotkin .. do Mezinárodního dělnického sdru-. . . žení v době vrcholícího sporu a zaujal v něm stanovisko anarchistické•i« ho křídla. Od poloviny sedmdesátých let se věnoval soustavnému roz­ pracováváníanarchistických teorií a stal se nejuznávanějším teoretikem tohoto směru. Postupně revidoval zásady bakuninského anarchismu. Jeho cílem byla i nadále anarchie jako komunistická společnost nespoutaná autoritou jedinců či stran. Na rozdíl od většiny svých předchůdců zdů­ razňoval však etickou stránku vývoje, věřil, že především mravně obrozena společnost může provést revoluční změnu společenských vztahu. Kropot­ kin, velký bojovník proti autoritě, se stal jednou z největších autorit soudobého revolučního hnutí, o níž se s úctou vyjadřovali i protivme. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo anarchisticke hnuti nej­ vážnějším soupeřem marxistických organizací. H dUHUHiMv uau-rw , románských zemích, předevšún ve Spá­ Nej silnější pozice měli anarchisté nadále v nu nepatrná průmyslová vyspělost země, vysoký stupen/ykonstonělsku. Přispěla k tomu „byv.td.m 1 okolnost, « gř,—3 vání chudých vrstev ooyvateisLva i ----- nepoznali k nejreakčnějším v Evropě. Na rozdíl od větsmy jiných zemi Spanele teme p kladné sttánky^státnTorganizace. Také tradice živelných vojenských vzpour - tzv. pro-

71

.— — STrXP;"'" ÉLNICKÉHO HNUTÍ 1. další vývoj D us/anarchismus MARXISM

E*vlyX£“

Také , období po z»u. hnutí z nejrůznejsich zdrojů autoritu mezi dělnictvem maa silný vliv církev ““í úX^kýcb vrstev. Organ.-

a přizpůsobovala se e. křesťanskosociální hnutí, kanomzovane pozzovala dokonce vlastní, tzv n v roce 18917 papežskou encyklikou „Rerum Novarum“. V zemích dějisilnými v roce feudálními přežitky, mezi něž patřilo i Rakousko-Uhersko, se liberální buržoazie podřídit dělnické hnuti svým pohtickym snažila se Také tyto snahy se obrážely v existenci nej různějších názorových zájmům politických směrů uvnitř dělnického hnutí a v jejich vzájemných sporech a konfliktech. Primární roli měl však spor mezi dvěma koncepcemi, které sledovaly skutečné zájmy proletariátu a na rozdíl od jiných ideologií usi­ lovaly o kvalitativní změnu společenských poměrů — mezi marxismem a anarchismem. Ani tento spor nebyl ovšem sporem čistých idejí, vyhraněných a uce­ lených názorových systémů. Většina ustavujících se sociálně demokratic­ kých stran přijímala marxismus jen globálně, jen jeho hlavní teze. Sou­ časně se uplatňovaly teoretické postuláty a programové požadavky, které byly názorům tvůrců vědeckého sociahsmu vzdáleny. Rovněž anarchistickteré “hj11 Íednotná' ŠtěPUa se na celou řadu různých směrů, ktere se často od sebe velmi podstatně lišily.

Anarchismus tohoto období navazoval zpočátku Rozvoj a vliv Wn/ Bak T Ín ° Vy názor yChtěl vytvořit spoanarchismu hvmi-1 ,eZ)akekok nadvlády jedněch nad dru­ hými; jeho heslem bylo: Svobodný jedinec měl bŮ11 ~ ani Pan“ měla být základní jednotkou 'ecknci tvořit obec, která i organizující výrobu. Obce - federace UaV-í S°CÍální otazky> případně a nezávazně, případně společ^t J sdružit ^la dobrovolně nskou smlouvou, ve větší společnost, jež

by pečovala o záležitosti, které pře­ sahovaly možnosti jednotlivých obcí. Prostředkem k dosažení anarchistických cílů měla být revoluce utlačených společenských vrstev a její vedoucí silou tajná organizace revolucionářů. Jedním z prostřed­ ků výchovy se měla stát proslulá „propaganda činem“, jež by pro­ bouzela otupělé masy. Od konce sedmdesátých let klade se menší důraz na tajnou organizaci a před­ pokládá se, že utlačené masy budou k revoluci vychovávány, a až jejich uvědomění dostoupí určitého vrcho­ lu, provedou revoluci, která nastolí anarchii. Vůdčí osobností anarchistického hnutí tohoto období byl Petr Alexejevič Kropotkin, ruský aristokrat, významný geograf me­ zinárodní úrovně, který vstoupil Kropotkin .. do Mezinárodního dělnického sdru-. . . žení v době vrcholícího sporu a zaujal v něm stanovisko anarchistické•i« ho křídla. Od poloviny sedmdesátých let se věnoval soustavnému roz­ pracováváníanarchistických teorií a stal se nejuznávanějším teoretikem tohoto směru. Postupně revidoval zásady bakuninského anarchismu. Jeho cílem byla i nadále anarchie jako komunistická společnost nespoutaná autoritou jedinců či stran. Na rozdíl od většiny svých předchůdců zdů­ razňoval však etickou stránku vývoje, věřil, že především mravně obrozena společnost může provést revoluční změnu společenských vztahu. Kropot­ kin, velký bojovník proti autoritě, se stal jednou z největších autorit soudobého revolučního hnutí, o níž se s úctou vyjadřovali i protivme. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo anarchisticke hnuti nej­ vážnějším soupeřem marxistických organizací. H dUHUHiMv uau-rw , románských zemích, předevšún ve Spá­ Nej silnější pozice měli anarchisté nadále v nu nepatrná průmyslová vyspělost země, vysoký stupen/ykonstonělsku. Přispěla k tomu „byv.td.m 1 okolnost, « gř,—3 vání chudých vrstev ooyvateisLva i ----- nepoznali k nejreakčnějším v Evropě. Na rozdíl od větsmy jiných zemi Spanele teme p kladné sttánky^státnTorganizace. Také tradice živelných vojenských vzpour - tzv. pro-

71

•1

ah víru V účinnost vzpour a povstání, zcela neúspěšných, P^^ v sedmdesátých a osmdesátých

nunciamientos, ne vždySSSX- «*---»• Počet stoupenců anarc 40 000 000— —-50 000, coz což bylo i na 40 50 000, y na t internacionály podařilo získat na letech odhadoval asiPaulu na Lafarguovi jako ,3vy § nělského dělnického hnutí, zůstal hodné. velkou, velkou osobnostjp ,-1osobnost. p negativních zkušeností, svou stranu napr. — ialistického hnuti nepatf jeviia nereálnost anarchistické zde vliv marxistickéh0 sociar 1873j kdy Se v p řnanělsku Ještě ve třicátých letech např. z porážky révo __flnarc jsnlu mrctasm ve j trva^iIjv y té době neměl dlouhou dobu převahu. Zejména nalézalo anarchistické hnutí oporu mezi

V, 'pcta*.' _

»™»? rtaytoí výroby I

_

pauperizovanými rolníky i mezi í Itálii v roce 1877 oslabil anarchistické Neúspěch pokusu o povstam u o^,^.^^.^-^ průmyslové části Itálie, zejména I hnutí a přispěl k ^rozkl^. vzhledem ke sociálnímu v okolí Milána a postavení byla přístupnější marxistickým vlivům ai jiz bylbhzs^r a společenskému sousedním Švýcarsku. V roce 1879 1 Andrea Costa, dělnického hnutí v Německu a v dosud vedoucí osobnost „internacionalistů“, změnil své anarchistické, radikální názory a přihlásil se k idejím socialistickým. Byl také v roce 1882 zvolen jako první socialista do italského parlamentu. A tak i v zemích, kde byly pozice anarchistů tradičné velnu silné, klonila se postupně převaha sil na stranu marxistického dělnického hnutí. Ve Francii došlo ke značným názorovým změnám a přesunům. Nebyl to ovšem jen Kropotkinův vliv, který způsobil pozvolnou přeměnu anarchistického hnutí ve Francii. Perzekuce dělnického hnutí po porážce Komuny a po vydání zákona proti internacionále (1872) a současně i některé legislativní sociálně reformní akty vedly k diferenciaci děl­ nického hnutí. Část bývalých anarchistů, mezi nimi i Jules Guesde, přešla postupně na pozice socialismu, někteří stanuli dokonce na krajně pravicovém reformistickém křídle dělnického hnutí. Na počátku osmdesátých let získal anarchismus částečný ohlas v Německu a v Rafousku tedy v zemích, které dosud byly zcela imunní prou jeho vlivům. Zásluhu o to Po vydánTnmtSt’ • demokratický poslanec Říšského sněmu v Německu. Sr® Tw ůnieT h° d° kde zažal vydávat časopis

.w--J i?“

"

I

"

J. Most patřil ke wouplntfm nXadVl^- * až.v °tevřeně anarchistickou. pagandy činem — ti. diver?! ,• • í^ne,s,1 ta!rtIky individuálního teroru, tzv. promálo, některé jeho názory však ovlivnil přlvr.ženců získal J- Most velmi i českém dělnickém hnutí a přisoělv yd v radikalní křídlo zejména v rakouském, a tedy dální demokracii. P 2de k P^oubení těžké vnitrostranické krize v so-

V sedmdesátých a i ! etech nab ývají anarchistické teorie ^jejicřživoSst^tS — — y nem0hlyJ ^nňí se Qíhr k J praxi hnuti proNaproti tomu marxistirVA «. ~J put al. ~ P abno IŽiSUPení a Proka^valaeorie eorie Vědeckého SVOU životni. Sociahs^ získávala stále loziteho společenského vú - vývoje té doby °^nost * ve všech peripetiích 72

Jedním z předpokladů rozvoje socialistického hnutí bylo další rozvíje­ ní jeho teoretického základu. Také v tomto období rozpracovali Marx a zejména Engels celou řadu problémů, které se týkaly nejen praktické činnosti dělnického hnutí, nýbrž i těch teoretických oblastí, jež byly často zdánlivě, praxi hnutí dosti odlehlé. K. Marx věnoval nejvíce sil práci na dalších svazcích „Kapitálu“. B. Engels pracoval na obsáhlém díle „Dialektika přírody“, které však po Marxově smrti pro nával práce nemohl dokončit (kniha byla vydána teprve v roce 1925 v SSSR). V roce 1884 vyšla Engelsova práce „Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu“, připravovaná ještě za spolupráce s Marxem. Kromě toho se Engels zabýval dále i dílem německých filosofu, v roce 1886 zveřejnil své názory v časopise „Neue Zeit“ a o dvě léta později v samostatné knize „Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie“. Na počátku sedmdesá­ tých let napsal Engels řadu článků „O bytové otázce“, v letech 1877—1878 polemiku proti teoriím katedrového socialisty Evžena Dúhringa, nazvanou „Pana Evžena Duhringa převrat vědy“. Později v knižní podobě dočkal se „Anti-Důhring“, jak se běžně kniha nazývala, nesčetných vydání a stal se jakousi marxistickou encyklopedií základních otázek filosofie, ekonomie i vědeckého socialismu.

Třebaže nyní převážná část veřejné práce i činnost žurnalistická spo­ čívala na bedrech Engelsových, zůstával Marx nej autoritativnější osob­ ností, jejíž všestrannou převahu uznávali všichni, kdo v dělnickém hnutí něco znamenali. Jeho smrt 14. března 1883 pocítilo proto dělnické hnutí ve všech zemích jako těžkou ztrátu. Jestliže se oba tvůrci vědeckého socialismu, jak Marxismus a program jsme dosud byli svědky, nesnažili vytvořit ze svých názorů uzavřený systém, který by byl neměnný socialistických stran a závazný pro každého, ve všech zemích a dobách, pak ani po Marxově smrti, kdy se Engels na jeho autoritu často od­ volával, nezdůrazňoval nikdy definitivní platnost všech jeho závěrů a názorů. Oba své vlastní názory neustále propracovávali,^ bylo-li třeba, i revidovali. Měli také pochopení pro odlišnost taktiky dělnického hnuti různých zemích za různé situace. Ovšem zcela nekompromisní byli v v zásadních teoretických otázkách. Snad nejvýrazněji se to projevilo ve stanovisku k programům jednotlivých stran, z nichž nejznamejsi je i tiká tzv. „Gothajského programu“ německé sociální demokracie z roku 1875. Ne všichni představitelé mezinárodního dělnického hnuti hlásili vždy s Marxem ve všech otázkách, když se však jednalo o věci zásadní, přijížděli mnozí z nich za ním do Londýna Z jedné z těchto porad, jíž se zúčastnili v roce 1880 Marx, Engels, 73

•1

ah víru V účinnost vzpour a povstání, zcela neúspěšných, P^^ v sedmdesátých a osmdesátých

nunciamientos, ne vždySSSX- «*---»• Počet stoupenců anarc 40 000 000— —-50 000, coz což bylo i na 40 50 000, y na t internacionály podařilo získat na letech odhadoval asiPaulu na Lafarguovi jako ,3vy § nělského dělnického hnutí, zůstal hodné. velkou, velkou osobnostjp ,-1osobnost. p negativních zkušeností, svou stranu napr. — ialistického hnuti nepatf jeviia nereálnost anarchistické zde vliv marxistickéh0 sociar 1873j kdy Se v p řnanělsku Ještě ve třicátých letech např. z porážky révo __flnarc jsnlu mrctasm ve j trva^iIjv y té době neměl dlouhou dobu převahu. Zejména nalézalo anarchistické hnutí oporu mezi

V, 'pcta*.' _

»™»? rtaytoí výroby I

_

pauperizovanými rolníky i mezi í Itálii v roce 1877 oslabil anarchistické Neúspěch pokusu o povstam u o^,^.^^.^-^ průmyslové části Itálie, zejména I hnutí a přispěl k ^rozkl^. vzhledem ke sociálnímu v okolí Milána a postavení byla přístupnější marxistickým vlivům ai jiz bylbhzs^r a společenskému sousedním Švýcarsku. V roce 1879 1 Andrea Costa, dělnického hnutí v Německu a v dosud vedoucí osobnost „internacionalistů“, změnil své anarchistické, radikální názory a přihlásil se k idejím socialistickým. Byl také v roce 1882 zvolen jako první socialista do italského parlamentu. A tak i v zemích, kde byly pozice anarchistů tradičné velnu silné, klonila se postupně převaha sil na stranu marxistického dělnického hnutí. Ve Francii došlo ke značným názorovým změnám a přesunům. Nebyl to ovšem jen Kropotkinův vliv, který způsobil pozvolnou přeměnu anarchistického hnutí ve Francii. Perzekuce dělnického hnutí po porážce Komuny a po vydání zákona proti internacionále (1872) a současně i některé legislativní sociálně reformní akty vedly k diferenciaci děl­ nického hnutí. Část bývalých anarchistů, mezi nimi i Jules Guesde, přešla postupně na pozice socialismu, někteří stanuli dokonce na krajně pravicovém reformistickém křídle dělnického hnutí. Na počátku osmdesátých let získal anarchismus částečný ohlas v Německu a v Rafousku tedy v zemích, které dosud byly zcela imunní prou jeho vlivům. Zásluhu o to Po vydánTnmtSt’ • demokratický poslanec Říšského sněmu v Německu. Sr® Tw ůnieT h° d° kde zažal vydávat časopis

.w--J i?“

"

I

"

J. Most patřil ke wouplntfm nXadVl^- * až.v °tevřeně anarchistickou. pagandy činem — ti. diver?! ,• • í^ne,s,1 ta!rtIky individuálního teroru, tzv. promálo, některé jeho názory však ovlivnil přlvr.ženců získal J- Most velmi i českém dělnickém hnutí a přisoělv yd v radikalní křídlo zejména v rakouském, a tedy dální demokracii. P 2de k P^oubení těžké vnitrostranické krize v so-

V sedmdesátých a i ! etech nab ývají anarchistické teorie ^jejicřživoSst^tS — — y nem0hlyJ ^nňí se Qíhr k J praxi hnuti proNaproti tomu marxistirVA «. ~J put al. ~ P abno IŽiSUPení a Proka^valaeorie eorie Vědeckého SVOU životni. Sociahs^ získávala stále loziteho společenského vú - vývoje té doby °^nost * ve všech peripetiích 72

Jedním z předpokladů rozvoje socialistického hnutí bylo další rozvíje­ ní jeho teoretického základu. Také v tomto období rozpracovali Marx a zejména Engels celou řadu problémů, které se týkaly nejen praktické činnosti dělnického hnutí, nýbrž i těch teoretických oblastí, jež byly často zdánlivě, praxi hnutí dosti odlehlé. K. Marx věnoval nejvíce sil práci na dalších svazcích „Kapitálu“. B. Engels pracoval na obsáhlém díle „Dialektika přírody“, které však po Marxově smrti pro nával práce nemohl dokončit (kniha byla vydána teprve v roce 1925 v SSSR). V roce 1884 vyšla Engelsova práce „Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu“, připravovaná ještě za spolupráce s Marxem. Kromě toho se Engels zabýval dále i dílem německých filosofu, v roce 1886 zveřejnil své názory v časopise „Neue Zeit“ a o dvě léta později v samostatné knize „Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie“. Na počátku sedmdesá­ tých let napsal Engels řadu článků „O bytové otázce“, v letech 1877—1878 polemiku proti teoriím katedrového socialisty Evžena Dúhringa, nazvanou „Pana Evžena Duhringa převrat vědy“. Později v knižní podobě dočkal se „Anti-Důhring“, jak se běžně kniha nazývala, nesčetných vydání a stal se jakousi marxistickou encyklopedií základních otázek filosofie, ekonomie i vědeckého socialismu.

Třebaže nyní převážná část veřejné práce i činnost žurnalistická spo­ čívala na bedrech Engelsových, zůstával Marx nej autoritativnější osob­ ností, jejíž všestrannou převahu uznávali všichni, kdo v dělnickém hnutí něco znamenali. Jeho smrt 14. března 1883 pocítilo proto dělnické hnutí ve všech zemích jako těžkou ztrátu. Jestliže se oba tvůrci vědeckého socialismu, jak Marxismus a program jsme dosud byli svědky, nesnažili vytvořit ze svých názorů uzavřený systém, který by byl neměnný socialistických stran a závazný pro každého, ve všech zemích a dobách, pak ani po Marxově smrti, kdy se Engels na jeho autoritu často od­ volával, nezdůrazňoval nikdy definitivní platnost všech jeho závěrů a názorů. Oba své vlastní názory neustále propracovávali,^ bylo-li třeba, i revidovali. Měli také pochopení pro odlišnost taktiky dělnického hnuti různých zemích za různé situace. Ovšem zcela nekompromisní byli v v zásadních teoretických otázkách. Snad nejvýrazněji se to projevilo ve stanovisku k programům jednotlivých stran, z nichž nejznamejsi je i tiká tzv. „Gothajského programu“ německé sociální demokracie z roku 1875. Ne všichni představitelé mezinárodního dělnického hnuti hlásili vždy s Marxem ve všech otázkách, když se však jednalo o věci zásadní, přijížděli mnozí z nich za ním do Londýna Z jedné z těchto porad, jíž se zúčastnili v roce 1880 Marx, Engels, 73

• ávrh programu Francouzské dělGuesde, zrodil se i části, formulované SiXSy,Verý zejmémi vesvé^^fXmiúadch “" žních formulacích příčiny příčiny sousouMarxem, vy)

1

Jého hlavni historický úkol. ieh° “aVní USt°nCky

_ntTU1 be shrnout do těchto tezi: Podstatu programu ••

ává, Zbyva jedin

nrostředků, přičemž toto

politického boje proletariátu zorgam-

zovaného v politickou stranu Na rozdíl od uto. . zabývat se v programu podrobným popisem p P uti konkrétní dílčí úkoly a pozadavNepokládal také za správné oktrqovat“^ekTHedpokládal, že socialistická strana

ky. J ,r v nožadavků, které vyrostly živelně přímo z dělnického tauúTdmTsiraacTrelativně pokojného vývoje, z obdobných důvodů jako to učinil při formulováni „Inaugurální adresy“, neprosazoval Marx do programuýokonce ani zakladm tezi „Komunistického manifestu“, že cílů dělnického hnuti „muže byt dosazeno en násilným svržením celého dosavadního společenského řádu“. Zde se jisté uplatnil i ohled na současné podmínky perzekuce dělnického hnutí.

Program Francouzské dělnické strany, přestože v něm byly vlivem B. Malona a jiných provedeny některé nevhodné úpravy, nej přesněji for­ II muloval cíle dělnického hnutí v dané historické etapě. Ovlivnil buď bez­ prostředně, nebo alespoň nepřímo programové dokumenty většiny so­ cialistických stran. Avšak největší vliv měly názory obou tvůrců vědeckého socialismu y Německu. Odtud čerpali nejvíce poučení, tuto zemi pokládali za nejpříhodnější půdu pro rozvoj masové politické strany, A vskutku, nemecke delmcke hnutí v těchto letech i později, v době Druhé interna­ cionály, se stalo vedoucí silou celého mezinárodního dělnického hnutí.

2. NÉMECKA SOCIÁLNÍ DEMOKRACTE

'

Sjezd německých socialistů v Eisenac v ^isenachu v srpnu 1869 ustavil vůbec

- stranu na světě. Strana se přimu s růžení a také její program vytouly níteé teX kS?“ £>o programu se však ze ,se v nich odrážel vliv P°Zdéii kriúzová. ány zejména proto, nedostatky rozhodující vvzna CU‘ ^ného stavu 1 i srovnání s faktem neměly však tyto LyL° aKtem, že vznikla strana 74 ‘ ■

hlásící se k principům internacionály, a jak se dalo předpokládat, předjímající i další vývoj marxistického jádra Mezinárodního dělnického sdru­ žení. Založením německé sociální demokracie nebyl však vyřešen jeden z největších problémů němec­ Sloučení kého dělnického hnutí — vztah mezi lassallovci a jejich Všeobecným německým dělnickým spolkem a směrem vedeným A. Bebelem a W. Liebknechtem, kteří tuto novou sociálně demokratickou stranu, tzv. eisenašských, založili. Obě strany si vzájemně konkurovaly a rozpory mezi nimi se stupňovaly až v nevraživost. Teprve v dalším vý­ voji byly rozpory postupně překonávány. Sjednocení Německa pod prus­ kou hegemonií učinilo bezpředmětnou jednu z hlavních sporných otázek, zda totiž má být Německo sjednoceno shora, nebo demokratickou cestou zdola a zda má zahrnout také rakouské země, či nikoli. V Říšském sněmu se po prusko-francouzské válce postavili lassallovci do opozice proti Bismarckově vládní politice neméně ostře než eisenašští. Stejně jako změnili své názory na úlohu státu, změnili i názor na odborové hnutí. Původně las­ sallovci neuznávali účinnost odborového boje, ale praxe je přinutila Wilhelm Liebknecht změnit stanovisko. Zorganizovali tzv. Sdružení dělnictva (Vereinigung der Arbeiterschaften), které nebylo příliš vlivné, ale již sama jeho existence dokazovala, že v ná­ zorech na význam odborů se obě křídla zásadné nerozcházejí. Zesí­ lená perzekuce v první polovině sedmdesátých let postihla stejnou měrou jak eisenašské, tak lassallovce. Obě strany si stále více uvědo­ movaly, že dosavadní stav je jenom na škodu, že vývoj odpověděl na zásadní sporné otázky a že situace dozrála k sloučení. V květnu 1875 se v Gotě sešel společný sjezd, jehož výsledkem byl tzv. gothajský kom­ promis — sloučení obou směrů a vytvoření jednotné socialistické děl­ nické strany.

75

• ávrh programu Francouzské dělGuesde, zrodil se i části, formulované SiXSy,Verý zejmémi vesvé^^fXmiúadch “" žních formulacích příčiny příčiny sousouMarxem, vy)

1

Jého hlavni historický úkol. ieh° “aVní USt°nCky

_ntTU1 be shrnout do těchto tezi: Podstatu programu ••

ává, Zbyva jedin

nrostředků, přičemž toto

politického boje proletariátu zorgam-

zovaného v politickou stranu Na rozdíl od uto. . zabývat se v programu podrobným popisem p P uti konkrétní dílčí úkoly a pozadavNepokládal také za správné oktrqovat“^ekTHedpokládal, že socialistická strana

ky. J ,r v nožadavků, které vyrostly živelně přímo z dělnického tauúTdmTsiraacTrelativně pokojného vývoje, z obdobných důvodů jako to učinil při formulováni „Inaugurální adresy“, neprosazoval Marx do programuýokonce ani zakladm tezi „Komunistického manifestu“, že cílů dělnického hnuti „muže byt dosazeno en násilným svržením celého dosavadního společenského řádu“. Zde se jisté uplatnil i ohled na současné podmínky perzekuce dělnického hnutí.

Program Francouzské dělnické strany, přestože v něm byly vlivem B. Malona a jiných provedeny některé nevhodné úpravy, nej přesněji for­ II muloval cíle dělnického hnutí v dané historické etapě. Ovlivnil buď bez­ prostředně, nebo alespoň nepřímo programové dokumenty většiny so­ cialistických stran. Avšak největší vliv měly názory obou tvůrců vědeckého socialismu y Německu. Odtud čerpali nejvíce poučení, tuto zemi pokládali za nejpříhodnější půdu pro rozvoj masové politické strany, A vskutku, nemecke delmcke hnutí v těchto letech i později, v době Druhé interna­ cionály, se stalo vedoucí silou celého mezinárodního dělnického hnutí.

2. NÉMECKA SOCIÁLNÍ DEMOKRACTE

'

Sjezd německých socialistů v Eisenac v ^isenachu v srpnu 1869 ustavil vůbec

- stranu na světě. Strana se přimu s růžení a také její program vytouly níteé teX kS?“ £>o programu se však ze ,se v nich odrážel vliv P°Zdéii kriúzová. ány zejména proto, nedostatky rozhodující vvzna CU‘ ^ného stavu 1 i srovnání s faktem neměly však tyto LyL° aKtem, že vznikla strana 74 ‘ ■

hlásící se k principům internacionály, a jak se dalo předpokládat, předjímající i další vývoj marxistického jádra Mezinárodního dělnického sdru­ žení. Založením německé sociální demokracie nebyl však vyřešen jeden z největších problémů němec­ Sloučení kého dělnického hnutí — vztah mezi lassallovci a jejich Všeobecným německým dělnickým spolkem a směrem vedeným A. Bebelem a W. Liebknechtem, kteří tuto novou sociálně demokratickou stranu, tzv. eisenašských, založili. Obě strany si vzájemně konkurovaly a rozpory mezi nimi se stupňovaly až v nevraživost. Teprve v dalším vý­ voji byly rozpory postupně překonávány. Sjednocení Německa pod prus­ kou hegemonií učinilo bezpředmětnou jednu z hlavních sporných otázek, zda totiž má být Německo sjednoceno shora, nebo demokratickou cestou zdola a zda má zahrnout také rakouské země, či nikoli. V Říšském sněmu se po prusko-francouzské válce postavili lassallovci do opozice proti Bismarckově vládní politice neméně ostře než eisenašští. Stejně jako změnili své názory na úlohu státu, změnili i názor na odborové hnutí. Původně las­ sallovci neuznávali účinnost odborového boje, ale praxe je přinutila Wilhelm Liebknecht změnit stanovisko. Zorganizovali tzv. Sdružení dělnictva (Vereinigung der Arbeiterschaften), které nebylo příliš vlivné, ale již sama jeho existence dokazovala, že v ná­ zorech na význam odborů se obě křídla zásadné nerozcházejí. Zesí­ lená perzekuce v první polovině sedmdesátých let postihla stejnou měrou jak eisenašské, tak lassallovce. Obě strany si stále více uvědo­ movaly, že dosavadní stav je jenom na škodu, že vývoj odpověděl na zásadní sporné otázky a že situace dozrála k sloučení. V květnu 1875 se v Gotě sešel společný sjezd, jehož výsledkem byl tzv. gothajský kom­ promis — sloučení obou směrů a vytvoření jednotné socialistické děl­ nické strany.

75

Sloučení se uskuteč­ nilo za situace nepříliš příznivé pro eisenašské křídlo. Vliv lassallovců byl stále ještě silný a působil i mezi eisenašskými. Proto se nikdo z marxistů, kteří žili v Německu a znali cel­ kovou situaci, neodvážil klást přísné ideové pod­ mínky sloučení; naopak se soudilo, že je ne­ zbytné udělat určité Vyplývá tQ

August Bebel v roce 1900

i z programu, kde vedle správných formulací (pracovní prostředky jsou monopolem kapitalistické třídy a tím podmíněná závislost dělnické třídy je příčinou bídy ve všech podobách, z čehož plyne, že osvobození práce vyžaduje, aby pracovní prostředky byly povýšeny na společný majetek společnosti, a to zása­ hem dělnické třídy) se objevilo i několik vysloveně lassallovských forulaci. Marx podrobil předběžný návrh ostré kritice. w

gram přejal od Sovcťnevědecké

BraCk°VÍ vyt^ka1’ že pro-

a o možností řešit sociální problémy zřízením vÝmwT/“ eZneho zakona mzdového“ tezi žeProti a kritizoval tezi, ^tem, SX”"’ t “ ° .. ž* to byla justiční vražda. Proto bylo později stanoveno, ze vždy prvního května bude ” ~ celé‘ m ezinárodní dělnické hnutí jednotně demonstrovat za své požadavky.

USA i její tajemník. Od devadesátých let stál v čele SLP Daniel De Leon avšak ani jemu se nepodařilo vytvořit z ní silnou socialistickou stranu’ Koncem století neměla víc než 5000—6000 členů a nemohla aspirovat na vedení významnějšího masového hnutí. De Leon sám nakonec v této izolaci podlehl anarchistickým názorům. Ze stávkových zkušeností devadesátých let vyšla s myšlenkou na zalo­ žení socialistické politické strany také skupina vedená Eugenem Victorem Debsem. Roku 1898 byla založena Sociálně demokratická strana, která sice nebyla tak sektářská jako De Leonova strana a více zasahovala do veřejného politického života, avšak brzy upadla pod vliv oportunismu a také vnitřní spory ji oslabily. Z levice, která se v těchto sporech zfor movala, vzešli později zakladatelé Komunistické strany Spojených států. Relativně početné dělnické hnutí vzniklo v Austrálii, kde působil vliv a příklad mateř­ ské země — Anglie. Uplatnil se tu již svého času vliv chartistického hnutí a později hlavně příklad tradeunionů. Odborové organizace se už v osmdesátých letech spojily v organizaci, která měla vliv na dělnictvo v celé zemi. Socialistické skupiny zůstávaly izolovány. Podobně jako v Anglii, vytvořila se z politicky aktivnějších částí odborů Australská dělnická strana. Jistý vliv měl socialismus v této době i v některých zemích Jižní Ameriky, kde napr. v Chile měla ohlas již První internacionála. Spolu s marxistickými teoriemi, působil tu silně anarchismus pronikající zejména prostřednictvím španělských dělníku. Koncem století se začal uplatňovat vliv socialismu také v Asii, především v Japonsku.

4. SOCIALISTICKÁ INTERNACIONÁLA. „ VÍTĚZSTVÍ MARXISMU V SOCIALISTICK DĚLNICKÉM HNUTÍ

V roce 1874 napsal Engels F. Sorgovi: „Myslím,že pnští giMa

bude — ovšem po několikaletém působení Montoych

organizace ve Velké Británii apolitickou organizací tradeunionistickéh , o typu. Ani v Americe nechyběly pokusy o vytvoření politické m II úspěch, v roce 1876Pbyla zalote^DěS asove organizace, ale nikdy neměly velký P strana, přejmenovaná o rok všíTI Sociařsúckou dčinick°u snai strami (Socialist Labor Party), zůstala ou- Ie’ími členy tyli Přistěhovalci, zejména Němci, kten se nesžili s americkým •y nnrn“^^U£ *redun a ^respektovali mentalitu amerického dělnictva 7nr^ oPr°SlrecliIrl « Sorge, člcn dělnickou stranu Frieda po jejím přesídlení do 86

nistická a b“de P“”1’ J“sXy Marxistického typu zesílily a“sví vmS prnbS;“řmííe, L se možnost vytvoří, novou internacionálu stala reálnou. Pokusů o obnovu internacionály bylo v z Německa, Francie, Ruska, se sešli v Churu ve Švýcarsku zástupci soci stl^ možnost mezinárodního spoPolska, Uherska, Belgie, Ameriky a Švýcarska J se říkaJo, že hnutí za novou jení. Avšak závěr konference byl neu^S,e1^' dé. hospodářské i politické poměry jsou mezinárodní dělnickou asociaci je prilis mlaae, f

87

„.

ji,, dělnictvo velké stávky a boje.

Také v Č/S/I ve zmOcnili se dělníci Tak napříkladpittsburghu; byly to V USA a ostatním

světě

však akce živelné a e

pizodické. Růst organizova-

P«ŠSX™ “ -"dSsKir" “

néto dělnického hnuti bylP-«a

emigrace z Evropy pustých oblastí ' tfída, jejíž značnou cast tvor nekvalifikovanými dělníky, Senzití dělnických bojů a předpoklady mzdová diferenciace mezi Pr°PrTS^

?yla °rgan^ea

Rytířů práce (Knights of Labour), založena Uriah S. Stephensem. Vznik a v roce 1869 nejprve jako tajný spolek polozednářskeho typu se sociahstickoodborovými čili, a teprve v roce 1881 oficiálně zveřejnila^ sve jméno ~ stala se skutečně legální organizací. Do jejího čela se dostal Terrence a D. Powderly, pod jehož vedením se postupně zřekla třídního boje,, a po rozkvětu v polovině osmdesátých let, kdy měla více než 70 000 členů, její vliv upadl a na počátku devadesátých let prakticky zanikl. Hlavní odborovou organizací se stala Americká federace práce (American Fede­ ration of Labor), založená v roce 1881 za významné účasti Samuela Gomperse. Zpočátku sympatizovala se socialismem a vedla rozsáhlé hnutí za osmihodinový pracovní den. Při jedné z akcí, zahájené 1. května 1886 v Chicagu, neznámí pachatelé hodili pumu proti policistům. Atentát poskytl záminku k perzekuci dělnického hnutí a k procesu, v němž bylo několik anarchistů odsouzeno k smrti. Teprve po několika letech se při Tne™ pro5T uk^z^°> ž* to byla justiční vražda. Proto bylo později stanoveno, ze vždy prvního května bude ” ~ celé‘ m ezinárodní dělnické hnutí jednotně demonstrovat za své požadavky.

USA i její tajemník. Od devadesátých let stál v čele SLP Daniel De Leon avšak ani jemu se nepodařilo vytvořit z ní silnou socialistickou stranu’ Koncem století neměla víc než 5000—6000 členů a nemohla aspirovat na vedení významnějšího masového hnutí. De Leon sám nakonec v této izolaci podlehl anarchistickým názorům. Ze stávkových zkušeností devadesátých let vyšla s myšlenkou na zalo­ žení socialistické politické strany také skupina vedená Eugenem Victorem Debsem. Roku 1898 byla založena Sociálně demokratická strana, která sice nebyla tak sektářská jako De Leonova strana a více zasahovala do veřejného politického života, avšak brzy upadla pod vliv oportunismu a také vnitřní spory ji oslabily. Z levice, která se v těchto sporech zfor movala, vzešli později zakladatelé Komunistické strany Spojených států. Relativně početné dělnické hnutí vzniklo v Austrálii, kde působil vliv a příklad mateř­ ské země — Anglie. Uplatnil se tu již svého času vliv chartistického hnutí a později hlavně příklad tradeunionů. Odborové organizace se už v osmdesátých letech spojily v organizaci, která měla vliv na dělnictvo v celé zemi. Socialistické skupiny zůstávaly izolovány. Podobně jako v Anglii, vytvořila se z politicky aktivnějších částí odborů Australská dělnická strana. Jistý vliv měl socialismus v této době i v některých zemích Jižní Ameriky, kde napr. v Chile měla ohlas již První internacionála. Spolu s marxistickými teoriemi, působil tu silně anarchismus pronikající zejména prostřednictvím španělských dělníku. Koncem století se začal uplatňovat vliv socialismu také v Asii, především v Japonsku.

4. SOCIALISTICKÁ INTERNACIONÁLA. „ VÍTĚZSTVÍ MARXISMU V SOCIALISTICK DĚLNICKÉM HNUTÍ

V roce 1874 napsal Engels F. Sorgovi: „Myslím,že pnští giMa

bude — ovšem po několikaletém působení Montoych

organizace ve Velké Británii apolitickou organizací tradeunionistickéh , o typu. Ani v Americe nechyběly pokusy o vytvoření politické m II úspěch, v roce 1876Pbyla zalote^DěS asove organizace, ale nikdy neměly velký P strana, přejmenovaná o rok všíTI Sociařsúckou dčinick°u snai strami (Socialist Labor Party), zůstala ou- Ie’ími členy tyli Přistěhovalci, zejména Němci, kten se nesžili s americkým •y nnrn“^^U£ *redun a ^respektovali mentalitu amerického dělnictva 7nr^ oPr°SlrecliIrl « Sorge, člcn dělnickou stranu Frieda po jejím přesídlení do 86

nistická a b“de P“”1’ J“sXy Marxistického typu zesílily a“sví vmS prnbS;“řmííe, L se možnost vytvoří, novou internacionálu stala reálnou. Pokusů o obnovu internacionály bylo v z Německa, Francie, Ruska, se sešli v Churu ve Švýcarsku zástupci soci stl^ možnost mezinárodního spoPolska, Uherska, Belgie, Ameriky a Švýcarska J se říkaJo, že hnutí za novou jení. Avšak závěr konference byl neu^S,e1^' dé. hospodářské i politické poměry jsou mezinárodní dělnickou asociaci je prilis mlaae, f

87

dílnické >trmv i»«

, Hnxnv svými vnitřními i vnějšími „„„ vlád • ' “

a. d—

příliš různorodé a problémy; mnohé teprve volební lístek příliš liší, někde je to a spiklenecké formy • * «.by aa i. Proto byli poverem skutečně pokusili v letech 1883 a 1886, avšak bez velké učasu, a teuy

14 července 1839, v den stého výročí dobyti Baštily, zahájil v Paříži jednaní mezinárodni socialistický dělnický kongres, )imz byl položen základ nové, Socialistické internacionály, která

Založení Druhé internacionály

i Druhá internacionála.

- chce MLsit k «značné nedošlo k velkým třídním srážkám, doba nebyla zralá pro revoluční vy­ stoupení v pravém slova smyslu. Jediným reálným úkolem mohlo být postupné získávání co nejširších politických práv a sociálních vymožeností a teprve v tomto procesu mohly politické dělnické strany zesílit a připravit se k rozhodnému měření sil. Rozhodující převahou hlasů byla na pařížském kongresu schválena rezoluce, v níž byly shrnuty základní myšlenky marxistického pojetí socialismu a v níž se prohlašovalo, že „osvobození práce a lidstva může býtpouze dílemproletariátu zorganizovaného ve stranu v mezinárodním měřítku,, dílem proletariátu, který dobyl politickou moc, aby dosáhl vyvlastnění kapitalistů a přechodu výrobních prostředků do rukou spo­ lečnosti“. r úkol Získat větší politico právakzciména v ^ ni aktUabu ukoly' Na Přednhn místě stál využívat dělnictvo jen v Jálo zemích 7 v?kbm P^vo, jehož výhod do té doby mohlo vály, jak významným předpokladem' USenos.tI Nemecka a Francie přitom dokazoJinou důležitou oblastí společenská dehuckého hnuti politickápráva jsou, nacionály, byla sféra so£^eŽ^VOta’ byt 2aměřeno Druhé interhodin denně, ochranné pracovní zákonodí ^devším zkrácení pracovní doby na osm mezd apod. Kongres také zauial d b sociální a starobní pojištění, zvýšení nebezpečí, které se stále vznášelo vojenské plány

88

Předpokládalo se, že důležitým prostředkem při prosazování těchto požadavků budou jednak parlamenty a jiné zastupitelské sbory, jednak stávkové a demonstrační hnutí dělnictva. V souvislosti s jednáním o této otázce se zrodil i návrh Francouze R. Lavigne, aby „byla v určité, jednou provždy stanovené době organizována velká mezinárodní manifestace, aby v jeden den ve všech městech a ve všech zemích dělníci žádali... zavedení osmihodinového pracovního dne, jakož i uskutečnění jiných usnesení pařížského kongresu“. Návrh byl přijat a za onen den byl určen první květen. Tímto usnesením byl dán popud ke vzniku tradice velkých akcí mezinárodní proletářské solidarity, která přetrvala až do dnešních dnů. Pařížský kongres z roku 1889 vymezil reálné perspektivy činnosti pro­ letariátu a po řadě let obnovil mezinárodní spolupráci dělnického hnutí na základě marxistického socialismu.

Na linii vytčenou pařížským kongresem navazo­ valy v průběhu devadesátých let i další meziná­ První kongresy rodní sjezdy, které ji dále prohlubovaly a upřesňovály. Kongres v Bruselu, jenž se konal ve dnech 16.—22. srpna 1891, zabýval se hlavně úkoly mezinárodního dělnického hnuti v boji prou militarismu a konstatoval, že války mohou být odstraněny jen todaa kapitalismu. Návrh anarchistů, aby v případě válečného nebezpečí zahaj i socialisté mezinárodní generální stávku, byl odmt,nu^^^ hlavním úkolem socialistů zůstává propaganda marast ze iiny dělnictva. Také III. kongres Druhé mternaaonaly a získávání většiny 1893) při jednání o hlavní otázce, o taktice sociální demo(Curych, srpen 1 J) pn j domáhat se pohuckych prav temicrvu ve vc všechz^cn ” • .trativních institucích... kracie, doporučil dělnictvu vu všech zákonodárných I admi zvučné ?ávěrv a používat jich ve . Obdobné závěry nich prostředky osvobozem proletářatu _ n vyjádřil a udělat z II tes v Londýně v červenci výzvou „Více přijal i kongres v i na získávám politického v i • okruh j ednáva ných ™ml'čta íaetéji, tta lépe! “ . ~zšiřil okruh projetaáranM tuto orientaci na . Sl expanzivní ^ilm otázek o L problematiku kolonií • X X V^X .1 ° — sebeurcem. Na poraň se koloniím a vyslovil se pro právo národu na vuci ... ____obíěmatika a byl. přija« dostala také agrární pr (. Rezoluce připtataala, »|e nume orS společenského vlastnictví. Rezoluce rac0Ván nebyl. a vychovávat rolnictvo, ale jasný p S luh

a

o v«

**

q

•

89

dílnické >trmv i»«

, Hnxnv svými vnitřními i vnějšími „„„ vlád • ' “

a. d—

příliš různorodé a problémy; mnohé teprve volební lístek příliš liší, někde je to a spiklenecké formy • * «.by aa i. Proto byli poverem skutečně pokusili v letech 1883 a 1886, avšak bez velké učasu, a teuy

14 července 1839, v den stého výročí dobyti Baštily, zahájil v Paříži jednaní mezinárodni socialistický dělnický kongres, )imz byl položen základ nové, Socialistické internacionály, která

Založení Druhé internacionály

i Druhá internacionála.

- chce MLsit k «značné nedošlo k velkým třídním srážkám, doba nebyla zralá pro revoluční vy­ stoupení v pravém slova smyslu. Jediným reálným úkolem mohlo být postupné získávání co nejširších politických práv a sociálních vymožeností a teprve v tomto procesu mohly politické dělnické strany zesílit a připravit se k rozhodnému měření sil. Rozhodující převahou hlasů byla na pařížském kongresu schválena rezoluce, v níž byly shrnuty základní myšlenky marxistického pojetí socialismu a v níž se prohlašovalo, že „osvobození práce a lidstva může býtpouze dílemproletariátu zorganizovaného ve stranu v mezinárodním měřítku,, dílem proletariátu, který dobyl politickou moc, aby dosáhl vyvlastnění kapitalistů a přechodu výrobních prostředků do rukou spo­ lečnosti“. r úkol Získat větší politico právakzciména v ^ ni aktUabu ukoly' Na Přednhn místě stál využívat dělnictvo jen v Jálo zemích 7 v?kbm P^vo, jehož výhod do té doby mohlo vály, jak významným předpokladem' USenos.tI Nemecka a Francie přitom dokazoJinou důležitou oblastí společenská dehuckého hnuti politickápráva jsou, nacionály, byla sféra so£^eŽ^VOta’ byt 2aměřeno Druhé interhodin denně, ochranné pracovní zákonodí ^devším zkrácení pracovní doby na osm mezd apod. Kongres také zauial d b sociální a starobní pojištění, zvýšení nebezpečí, které se stále vznášelo vojenské plány

88

Předpokládalo se, že důležitým prostředkem při prosazování těchto požadavků budou jednak parlamenty a jiné zastupitelské sbory, jednak stávkové a demonstrační hnutí dělnictva. V souvislosti s jednáním o této otázce se zrodil i návrh Francouze R. Lavigne, aby „byla v určité, jednou provždy stanovené době organizována velká mezinárodní manifestace, aby v jeden den ve všech městech a ve všech zemích dělníci žádali... zavedení osmihodinového pracovního dne, jakož i uskutečnění jiných usnesení pařížského kongresu“. Návrh byl přijat a za onen den byl určen první květen. Tímto usnesením byl dán popud ke vzniku tradice velkých akcí mezinárodní proletářské solidarity, která přetrvala až do dnešních dnů. Pařížský kongres z roku 1889 vymezil reálné perspektivy činnosti pro­ letariátu a po řadě let obnovil mezinárodní spolupráci dělnického hnutí na základě marxistického socialismu.

Na linii vytčenou pařížským kongresem navazo­ valy v průběhu devadesátých let i další meziná­ První kongresy rodní sjezdy, které ji dále prohlubovaly a upřesňovály. Kongres v Bruselu, jenž se konal ve dnech 16.—22. srpna 1891, zabýval se hlavně úkoly mezinárodního dělnického hnuti v boji prou militarismu a konstatoval, že války mohou být odstraněny jen todaa kapitalismu. Návrh anarchistů, aby v případě válečného nebezpečí zahaj i socialisté mezinárodní generální stávku, byl odmt,nu^^^ hlavním úkolem socialistů zůstává propaganda marast ze iiny dělnictva. Také III. kongres Druhé mternaaonaly a získávání většiny 1893) při jednání o hlavní otázce, o taktice sociální demo(Curych, srpen 1 J) pn j domáhat se pohuckych prav temicrvu ve vc všechz^cn ” • .trativních institucích... kracie, doporučil dělnictvu vu všech zákonodárných I admi zvučné ?ávěrv a používat jich ve . Obdobné závěry nich prostředky osvobozem proletářatu _ n vyjádřil a udělat z II tes v Londýně v červenci výzvou „Více přijal i kongres v i na získávám politického v i • okruh j ednáva ných ™ml'čta íaetéji, tta lépe! “ . ~zšiřil okruh projetaáranM tuto orientaci na . Sl expanzivní ^ilm otázek o L problematiku kolonií • X X V^X .1 ° — sebeurcem. Na poraň se koloniím a vyslovil se pro právo národu na vuci ... ____obíěmatika a byl. přija« dostala také agrární pr (. Rezoluce připtataala, »|e nume orS společenského vlastnictví. Rezoluce rac0Ván nebyl. a vychovávat rolnictvo, ale jasný p S luh

a

o v«

**

q

•

89

v počátečním stadiu to bylo nezbytné. Málokterá z nových socialistic­ kých stran byla ochotna vzdát se své suverenity. Žádná strana také neměla ani dost zkušeností, ani potřebnou autoritu k tomu, aby mohla usměrňovat činnost jiné strany. To nemohla učinit ani německá sociálně demokratická strana, která měla velkou zásluhu na vytvoření internacionály a byla nejen její nej silnější, ale také ideově nej vlivnější stranou. K internacionále se postupně přihlásila rakouská sociálně demokratická strana, dále belgická, holandská, dánská, norská, finská, švédská, islandská, francouzská, španělská, irská, švýcarská, bulharská, srbská a ruská strana, Americká federace práce, japonská, chilská, argentinská strana a později anglická Labour Party. Z tehdejšího RakouskoUherska a Ruska se stalo součástí internacionály i dělnické hnutí české, lotyšské, rumun­ ské, uherské (maďarské) i velmi aktivní hnutí polské. A tak Druhá internacionála předsta­ vovala velmi širokou mezinárodní jednotu.

Kongres Druhé internacionály v Curychu roku 1893 (zleva: dr. Simon, Fr. Šimonova, Kl. Zetkinová, B. Engels, J. Bebelová, A. Bebel; zprava: E. Bernstein, E. Schafferová)

Druhá internacionála nebyla jednotnou^ centrali­ Charakter Druhé zovanou a pevnou mezinárodní organizací ve smyslu internacionály ii ezinárodní strany. Po dlouhou dobu zůstávaly strana™ a Hh .’edhyrn vzájemným pojítkem mezi jednotlivými v s3« iaS k“S“y- toto pojetí internacionály bylo v Mot« a *uaci. teprve P.r! v" > sekretariát, který

, tyto instituce nebyly sodaiisitótaů” ”k W poSr' d?n y’ ”eVKUy mezinárodnl dělnické °Lg.any >' «*■*«*»

*------------ ---------------- ------------ --------— -

ti/.

to-*.**.

*----------------------------------------

*•, s< sešel se proslulý sporů v celém avšak největší

ssíx

socialistického hnutí v '* í demonstrace v roce 1890, kdy nejen devadesátých ucvauwduyLii let, ici, byla prvomájoya j celvm světem 11 rakouští Ipřed veřejností rakouských zenu, ny' P Jkucí a že se stávají dokumentován, že přestali eru p , ■ Na a čeští socialisté dokumentovali, napříště ovlivňovat veškery vnitropoliticky vyv j. silou, jež může 99

, 4-1 'inÁiíí taktiku a některým vedoucím činiporučoyal radik i J č ího ducha» K tomuto směru bert Zoula do " -nedosmek «’» Čechách a značná část tělům vytýkal, že mají „ne: normou vv sever P socialismu Josef se připojila většina horníku Liberecka, fpIX p0 svém odchodu dělnictva z ' " Qr'hiiipr Také T. B. Pecka se . do Ameriky, ^^^^yjo^zda je i nadále účelné domáhat se Hlavními spornými ava a vůbec politických a sociálních reforem, jak to dělali volebního prava a zda je třeba připravovat se na blízky revoluční zvrat. Take umírnění, či: Já pracovat pouze na půdě legality, jak doporučovali otázka, zda se má zdJje třeba vytvářet ilegální organizace a vydávat ilegální umírnění, či dělali radikálové, stala se spolu s mnoha dalšnni otázkami

předmetem sporu. Rozpory měl urovnat sjezd svolaný na říjen 1882 do Brna. Tam před­ ložil Karel Kautsky návrh programu, který vycházel ze zmíněného již programu Francouzské dělnické strany. Radikálové tyto koncepce odmítli a na znamení protestu opustili sjezd. Tím byl rozkol dovršen a od té doby existovaly vedle sebe de facto dvě dělnické strany, strana umírněných socialistů a strana radikálních socialistů. Postupem doby se stále jasněji ukazovalo, že tako­ Obnovení jednoty vý stav dělnickému hnutí jedině škodí. Proto se brzy objevily pokusy o obnovení jednoty socialisucké strany. Ovšem teprve socialistům v Brně, kde bylo" nejsilněj □ vr­ ší střěcení Značně^r ’ P°da^° vytvořit P°dtnínky pro opětovné sjedno­ ceni. Značné k tomu přispělo založení časopisu „Rovnost a působení Josefa Hybeše. Mezitím i «“°vnost “ v roce 1885 i Vídni rostly řady stoupenců

___

v Rakousku. Již v roce . v a v dubnu 1887 mis. Obě křídla se shodla na programu, Brněnského programu“ přijatého v roce "ta. “

siKd, tKrý^Sla88-1'

Sted 98

význam mělo „Zásadní prohláše­ ní“, které shrnulo programové zá­ sady sjednocené strany. V duchu marxismu formulovalo hlavní cíl dělnické strany — sociální a poli­ tické osvobození dělnické třídy od­ straněním soukromokapitalistického vlastnictví výrobních prostředků. Sjezd se zařadil mezi nejvýznam­ nější sjezdy před první světovou válkou, protože nejen obnovil jed­ notu dělnického hnutí, ale vytvořil i předpoklady k jeho dalšímu roz­ voji. V průmyslově málo vyspělé zalitavské části monarchie, v Uhersku, se dělnické hnutí rozvíjelo poměr­ ně pomalu. Teprve po sporech a tápání vznikla v květnu 1880 Vše­ obecná dělnická strana Uherska, Viktor Adler která převzala obměněný „Gothajský program“. Také uherské děl­ nické hnutí prošlo etapou rozporů mezi zastánci umírněných a radikál nich koncepcí. K překonání rozkolu a změně linie přispělo ustavení Druhé mternacioxxov, xxa jejímž pařížském kongresu se projednávaly i poměry v Uhersku. nály, na Z iniciativy kongresu byla ustavena v prosinci1890 Sociálně democratic strana Uherska, která přijala téměř doslovné „Hamfeldsky program rakouské sociální demokracie. Počátkem devadesátých let se politické poměry

00

18sí>, s< sešel se proslulý sporů v celém avšak největší

ssíx

socialistického hnutí v '* í demonstrace v roce 1890, kdy nejen devadesátých ucvauwduyLii let, ici, byla prvomájoya j celvm světem 11 rakouští Ipřed veřejností rakouských zenu, ny' P Jkucí a že se stávají dokumentován, že přestali eru p , ■ Na a čeští socialisté dokumentovali, napříště ovlivňovat veškery vnitropoliticky vyv j. silou, jež může 99

■ sociální demokracie rozsáhlé hnutí začátku devadesátých°r^e” , demonstrace v roce 1893 přinutily vládu za všeobecne volební pr Dosavadnímu ministerskému předsedovi Taafzabývat se touto otaz •D dokonce odstoupit.

“ jriS/ieho nástupců, hrabě Badcni, prosadil alespoň provizorní

řešení.

t

„

K dosavadním čtyřem volebním kuriím byla přidána pata, v mz meh právo voht všictu muži starší 24 let. Byl to ústupek typický pro rakouskou vládni politiku. Rozsin ske politická práva dělnictva, ale nemohl zmírmt nespokojenost nebot neposkytoval míst, která ani skutečně rovné, anii všeobecné volební právo. 72 nových poslaneckých nust,^ byla pro pátou kurii přidělena, nevyjadřovalo početní sílu lidových vrstev, jimž bylo volební právo přiznáno. Ženám nebylo pak volební právo přiznáno vůbec. Bylo tedy jasné, že dříve či později se požadavek rovného a všeobecného volebního práva dostane znovu na pořad dne.

Již při vyhlášení reformy ji sociální demokracie kritizovala jako nedo­ statečnou a prohlásila, že povede boj dál. To jí ovšem nebránilo zúčastnit se v roce 1897 voleb, jejichž výsledek byl nesporným úspěchem sociální demokracie. Celkem 14 socialistů vstoupilo poprvé v historii Rakouska do říšské rady. Jedenáct z nich, 5 Čechů a 6 Němců, bylo zvoleno v Če­ chách a na Moravě, což bylo dalším svědectvím síly socialistického hnutí právě v českých zemích. Játó n^l-S±h S“ V ří§Ské radě nebyly však

š^tné. Při jejím

k politice české buržoa7i> °—í?*0?1?Prohlášení. Zaujali v něm kritické stanovisko pokládají dualistickou rakouskou ústavu z rota1867^ V tOmt° °rg“U historické právo českých zemí * 'i za ProtlPravm:> protože porušuje tyto proklamace jsou jen prázdnými1^ ^St čes^é stejnosti poznávala, že v říšské radě se svou Sted ' S°CÍálně dem^atičtí poslanci vystoupili nacionaUsté - proMáSX 2Cela °P™něně, avšak protože právě oni — interPdkUSvsvádět SVW6t národ národ na bl"dné PceswTnZa ’.’Ztr°uchnivělá“ a státoprávní ohrazení za ’pokus Droť aV?’ aby Se při íešení problematikv VZ etn^m frázím buržoazie postavili proti sobě vlnuU “Cionalisú.ekáho odporÍrSm ° úckých nosí S0UČas“ých P°mérů, vyvolali do

skutečně ia ™CU byl° takticky neuvážené a zrníc J?ravnl Prohlášení prohlášení sociálně demokra° “ Větší’ že sam° neumí vyrovnat s kardipolitického života __ s národnostní otázkou. Národnostní štžpení

byl naplněn neustálými silit svou hegemoni' mecl protože porušuje tyto proklamace jsou jen prázdnými1^ ^St čes^é stejnosti poznávala, že v říšské radě se svou Sted ' S°CÍálně dem^atičtí poslanci vystoupili nacionaUsté - proMáSX 2Cela °P™něně, avšak protože právě oni — interPdkUSvsvádět SVW6t národ národ na bl"dné PceswTnZa ’.’Ztr°uchnivělá“ a státoprávní ohrazení za ’pokus Droť aV?’ aby Se při íešení problematikv VZ etn^m frázím buržoazie postavili proti sobě vlnuU “Cionalisú.ekáho odporÍrSm ° úckých nosí S0UČas“ých P°mérů, vyvolali do

skutečně ia ™CU byl° takticky neuvážené a zrníc J?ravnl Prohlášení prohlášení sociálně demokra° “ Větší’ že sam° neumí vyrovnat s kardipolitického života __ s národnostní otázkou. Národnostní štžpení

byl naplněn neustálými silit svou hegemoni' meclm kMi ýS> problímí na domu Mleli, Um byly vyměněny , úkoly, jen

muselo nyní toto hnuti resit.

1. SOCIALISTICKÉ HNUTÍ NA ZLOMU STOLETÍ A NOVÉ PROBLÉMY V INTERNACIONÁLE

Rok 1900 byl rokem V. kongresu Socialistické internacionály. Odbýval se v září v Paříži za účasti několika set zástupců světového socialistického hnutí a jednal o záležitostech, které vynesly na světlo v mimořádně ostré podobě základní problémy dalšího postupu a vývoje mezinárodního děl­ nického hnutí. Zvlášť závažnou záležitostí v tomto smyslu bylo jednání o vstupu francouzského socialisty Alexandra Milleranda do buržoazní vlády.

Francouzšti socialisté “enahsmus

Francouzské socialistické dělnické hnutí bylo rozděleno ještě v devadesátých letech na řadu skupin různého ideového odborov^h

dělnická strana vpri - °r^“zací Působila tu marxistická Francouzská ŽtSi XL a P- Laf?uemRévovčelesreformistouanpbd

^anta5 posibilistická Dělnická federace

roussem a Revoluční manistů, edena komunardem Jeanem Allemanem. V ovlivňovaná anarchismem anem. Vedle těchto skupin působili tu byl jS? jqSic?pře£ nezávislých socialistů. Zprvu SÍ ^ On- 0 teto skupině přistoupila část bvval^h ^a^°nO něco něco později později V popm’XkS?lyí.f.risluM' a to i takT^ ortunisI»us Vollmarů Vollmarův 1 extremní °P oportunismus eh°° °dpW

_ _SX“ •«

hnuti, jako m statí z této dnhv; , • r , juko SÍ nové rysy narůstaiH nh koresPondence av^ nemohl Jtž podat více než dílčí kríť J,ektlvid situace konce konkrétních'^ S°^tick?0 hnutuiS i02"” í^vých •1 M vedení'^' _ Z°Ln* ’ednotlivé jeho ná,™T taSSÍS i“Dam čti

106

JESSES

Na tomto základě

_

Všechna tato tvrzení a argumentace byly rozvíjeny v době, kdy chovaly koloniální ozbrojené konflikty, na prahu revo.ucmc /r a katastrofy světové imperialistické války. Ať už byly puvo y Bernsteina a jeho stoupenců jakékoli, ukázalo se, ze je o• poji nesprávné a způsobilo dělnickému hnutí obtíže a sko u. ° < domněle či skutečně zastaralé marxistické teze vedla ve s e statnému narušení revoluční dialektickomaterialistic e marxismu a posuzování nových jevů a celého vývoje, osla a a^ , socialistica umožnila daleko silnější pronikání vlivů jiných koncepci d 107

w. Liebknecht, K. Kautsky a j iní. Zdaleka tu nešlo jenom o slovní spor a vzájemné vyvracení akade­ mických tvrzení a argumentů. V narůstajících ideových problé­ mech se odrážely různé stránky ob­ jektivní skutečnosti, různé jejich chápání a ocenění jejich historické­ ho významu. Z této rozdílnosti vy­ plývaly i rozdíly v koncepci dalšího postupu hnutí. Předák bavorské zemské organizace německé sociální demokracie Georg Heinrich von Vollmar byl toho názoru, že po zrušení protisocialistického zákona bude možno pokojně spolupraco­ vat s liberální buržoazií ku pro­ spěchu dělnického hnutí. Již na počátku devadesátých let nabádal, aby se sociální demokracie zřekla Karel Kautsky nesmiřitelné taktiky vůči současné­ mu státu a soustředila se na parzemském sněmu také ved! x lamentní . činnost. V bavorském k spolupráci s buržoazními stranami emokratlckou Poslaneckou frakci

docházeU pak někteří publicisté dokonce k názoru o rozporu mezi revolucnim Engelsem poloviny století a Engelsem „evohic^

století. ULC Jestliže hlavni příčinou rychlého růstu oportunismu v dělnickém hnutí ve druhé polovině devadesátých let byly objektivní sociální předooldadv pak Engelsova smrt v roce 1895 rozhodně přispěla k rychlosti i smělosti s jakou vystoupili teoretičtí obhájci oportunistického reformistického’ pojetí dalšího postupu sociálně demokratického hnutí. Ve druhé polovině devadesátých let vystoupil bývalý ortodoxní marxista, dlouholetýzasloužilý činitel německé sociální demokracie a jeden z Engelsových spolu­ pracovníků a blízkých přátel Eduard Bernstein s názorem, že nová situace vyžaduje revizi dosavadních marxistických názorů. V řadě statí publikovaných v roce 1897 a konečně v knize „Předpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie“ vydané v roce 1899 vyložil základní pojetí této revize. Bernstein podrobil kritice filosofický základ marxismu se záměrem podat o Marxovi důkaz, ,, že tento veliký vědecký duch přece byl nakonec zajatcem doktríny“, a proklamo­ val svůj úmysl zbavit socialistickou teorii zbytků utopického způsobu myšlení s cílem posílit hnutí. Podle jeho slov nechtěl, aby se hnutí zřeklo dobývání politické moci, ale vystupoval proti názoru, „že stojíme před brzkým zhroucením měšťácké společnosti a že sociální demokracie má určovat taktiku svou vyhlídkou na takto se blížící velikou sociální katastrofu, popřípadě, že na ní má taktiku svou činit závislou“. Dokazoval, že proces koncentrace kapitálu je pomalý a že drobné vlastnictví a výroba jsou životaschopné. V akciových společnostech spatřoval nástroj demokratizace kapitálu, v rozšiřování poli­ tických a sociálních práv dělnictva viděl další demokratizační prvek, který učiní možnou postupnou přeměnu kapitalismu v socialismus, postupné „vrůstám“ kapitalismu do socialismu. Důkaz pro možnost této přeměny viděl v růstu vlivu dělnických odborů a družstev i ve stoupajícím vlivu parlamentního působení sociální demokracie, n mou symbolickou zkratkou revizionistické koncepce dalšího postupu sociální demo ae se stal Bemsteinův výrok, o jehož výklad a pojetí se vedlo mnoho polemik a sporů: „lo, co se obecně zove konečným cílem socialismu, není mně ničím, hnutí vsím.

DO

B. Engels na sklonku svého aby byly odsttaněnySl^ypřeS 5tVť

vahou své autority,

masového socialistického dělrickéhSlK by branúy rozvinutí mohutného kterým hrozí tomuto hnutí U: Proto zdůrazňoval nebeznečí. tající využití parlamentu Idarskych požadavků. Zároveň odmítl Ze“ dUčích Politických a hospo010 nap? bííT ’Íeh °dpůrců> a to i takT^ ortunisI»us Vollmarů Vollmarův 1 extremní °P oportunismus eh°° °dpW

_ _SX“ •«

hnuti, jako m statí z této dnhv; , • r , juko SÍ nové rysy narůstaiH nh koresPondence av^ nemohl Jtž podat více než dílčí kríť J,ektlvid situace konce konkrétních'^ S°^tick?0 hnutuiS i02"” í^vých •1 M vedení'^' _ Z°Ln* ’ednotlivé jeho ná,™T taSSÍS i“Dam čti

106

JESSES

Na tomto základě

_

Všechna tato tvrzení a argumentace byly rozvíjeny v době, kdy chovaly koloniální ozbrojené konflikty, na prahu revo.ucmc /r a katastrofy světové imperialistické války. Ať už byly puvo y Bernsteina a jeho stoupenců jakékoli, ukázalo se, ze je o• poji nesprávné a způsobilo dělnickému hnutí obtíže a sko u. ° < domněle či skutečně zastaralé marxistické teze vedla ve s e statnému narušení revoluční dialektickomaterialistic e marxismu a posuzování nových jevů a celého vývoje, osla a a^ , socialistica umožnila daleko silnější pronikání vlivů jiných koncepci d 107

kého dělnického hnutí. Další vývoj jednoznačně prokázal, že revizionistická teorie zcela mylně pový­ šila řadu vedlejších projevů na zá­ kladní rysy současné etapy vývoje, že podlehla týmž iluzím, které na jiné úrovni vedly v praxi řadu so­ ciálně demokratických a odboro­ vých vůdců i část dělnictva k sle­ pému rozvíjení oportunistické takti­ ky, tolik podobné běžné opoziční politice buržoazních stran. Proti Bernsteinovi a revizionistům se v Německu pozvedlo staré revoluční povědomí valné většiny sociálně demokratického členstva i mnozí jeho vůdcové, především A. Bebel a K. Kautsky, který kritice revizionismu věnoval celou knihu známou jako „Anti-Bernstein“. Na Eduard Bernstein obranu marxismu vystoupil i Plev i onn 1 T chanov a jiní. Na hannoverském sjezdu v roce 1899 pak R. Luxemburgová požadovala dokonce vyloučení kem hnuti byl tehdy ještě mizivý Lenin bvl n~ v mezinárodním socialisticřitom jediný, kdo ve vyhraněvývoje i dosah reviostatních nebyla důsledná, stavit proti Bemsteinové razora ofE ° M!fá,ažtó», nedokázala . . _ po­ revoluční koncepci a E*ji v P~4 DnslXS ze praktická politika se stále více -8 drážďanském sjezdu ně, otevřeně bez ohled., - ■.J7'vvu“ teorii.“ proto __ ,sP°r ceny, protože v praxi žtéE" „ Disté ^okn na lednotlivosti jeho teoretické ke k Bernsteinovi přihlásili, všechSíticáhi1 půrce. oclahsWch stranách a odborech našS B^nste VZdálení Ve OD

X. XSE v?ra—-«>- «— b? *x&s**»-. _>.

in stoupence i od108

o to větší dosah měl praktický postup Millerandův ve Francii a celé jednání o této otázce na kongresu internacionály v Paříži.

Případ Millerand“ byl projednáván na zasedání kongresu v rámci širší otázky o možnosti svazků Pařížský kongres mezi socialisty a buržoazními stranami a stal se internacionály ústředním bodem celého sjezdu. Při tomto jednání se ukázalo, že vnitřní spory v jednotlivých stranách nejsou jen záležitostí národní, nýbrž že tu jde o mezinárodní problém vztahu dvou rozdílných koncepcí dalšího rozvoje socialistického hnutí. Současně se tu již dost zřetelně ukázaly i silné prvky kolísajícího středu, které se dále pak vyvíjely a daly vzniknout historicky významnému směru — centrismu, jehož postup výrazně ovlivňoval vývoj mezinárodního děl­ nického hnutí v první čtvrtině 20. století. Obhájci Millerandova postupu se na kongresu stali všichni otevření stoupenci reformistického pojetí socialistického hnutí; v jejich čele byl J. Jaurěs, charakterizující vstup socialisty do vlády jako významný pokrok demokracie a počátek expropriace buržoazie. 33

Německý oportunista I. Auer vyslovil politování nad tím, že Německo ještě nedospělo k okamžiku, kdy socialisté budou vstupovat do vlády. „Doufám však,“ řekl, „že také my budeme brzy tak daleko.“ Ostře na odpor se postavili zejména Francouzi J. Guesde a E. Vaillant, z německé delegace R. Luxemburgová a z Italů E. Ferri. J. Guesde tu hájil principiální revoluční stanovisko obhajobou názoru, že vstup socialisty do burzoaz vlády je zásadně nepřípustný, že i volební spojenectví s měšťáckymi stranami lze uzavi rat jen výjimečně a že dalším zostřováním třídního boje budou i tyto svazky mizet. Vyslouchvátit ústřední politickou moc, nybrz vil vv této L.VLVJ souvislosti OVL1V JLO1VOL1 i1 názor, že Xivixi není nutno jen... v • * že je třeba zřídit diktaturu proletariátu, o které, jak se vyjádřil, „sni uz nejve si vaa

aau*u^vx

/----------

revolucionáři před rokem 1789“.

Mnozí reformisté usilovali o zlikvidování celeho prob emu > prohlásili za „lokální otázku“. Napjatý spor se pokusil rpnrrismu, návrh rezoluce, v němž lze právem spatřovat příznak bu ouc • ' ' k rím ye hledal vyjádření, které Později zdůvodňoval Kautsky svůj kompromisní návrh um,. z . jako ao_ by odsoudilo ministerialismus a Milleranda představí o ne 1 francouzského sociavěka chybujícího, především proto, aby bylo usna r eno sje silného jednotného listického hnutí. Tato absolutizace důležitého póza ay P centrismu a byla hnutí měla i v pozdější době značný vliv na útvarem revoluční úsilí dělnického zdrojem mnoha závažných omylů a chyb, ktere z ePos ucfržování organizační jedhnutí. Vývoj mezinárodního dělnického hnutí pro 'aza ’ vecje jak k deformaci cílů noty hnutí za cenu kompromisů v zásadních otaz ac kter£ jSOu svými důsledky pak hnutí, tak nakonec i k rozkladu jednoty hnutí za po m

109

kého dělnického hnutí. Další vývoj jednoznačně prokázal, že revizionistická teorie zcela mylně pový­ šila řadu vedlejších projevů na zá­ kladní rysy současné etapy vývoje, že podlehla týmž iluzím, které na jiné úrovni vedly v praxi řadu so­ ciálně demokratických a odboro­ vých vůdců i část dělnictva k sle­ pému rozvíjení oportunistické takti­ ky, tolik podobné běžné opoziční politice buržoazních stran. Proti Bernsteinovi a revizionistům se v Německu pozvedlo staré revoluční povědomí valné většiny sociálně demokratického členstva i mnozí jeho vůdcové, především A. Bebel a K. Kautsky, který kritice revizionismu věnoval celou knihu známou jako „Anti-Bernstein“. Na Eduard Bernstein obranu marxismu vystoupil i Plev i onn 1 T chanov a jiní. Na hannoverském sjezdu v roce 1899 pak R. Luxemburgová požadovala dokonce vyloučení kem hnuti byl tehdy ještě mizivý Lenin bvl n~ v mezinárodním socialisticřitom jediný, kdo ve vyhraněvývoje i dosah reviostatních nebyla důsledná, stavit proti Bemsteinové razora ofE ° M!fá,ažtó», nedokázala . . _ po­ revoluční koncepci a E*ji v P~4 DnslXS ze praktická politika se stále více -8 drážďanském sjezdu ně, otevřeně bez ohled., - ■.J7'vvu“ teorii.“ proto __ ,sP°r ceny, protože v praxi žtéE" „ Disté ^okn na lednotlivosti jeho teoretické ke k Bernsteinovi přihlásili, všechSíticáhi1 půrce. oclahsWch stranách a odborech našS B^nste VZdálení Ve OD

X. XSE v?ra—-«>- «— b? *x&s**»-. _>.

in stoupence i od108

o to větší dosah měl praktický postup Millerandův ve Francii a celé jednání o této otázce na kongresu internacionály v Paříži.

Případ Millerand“ byl projednáván na zasedání kongresu v rámci širší otázky o možnosti svazků Pařížský kongres mezi socialisty a buržoazními stranami a stal se internacionály ústředním bodem celého sjezdu. Při tomto jednání se ukázalo, že vnitřní spory v jednotlivých stranách nejsou jen záležitostí národní, nýbrž že tu jde o mezinárodní problém vztahu dvou rozdílných koncepcí dalšího rozvoje socialistického hnutí. Současně se tu již dost zřetelně ukázaly i silné prvky kolísajícího středu, které se dále pak vyvíjely a daly vzniknout historicky významnému směru — centrismu, jehož postup výrazně ovlivňoval vývoj mezinárodního děl­ nického hnutí v první čtvrtině 20. století. Obhájci Millerandova postupu se na kongresu stali všichni otevření stoupenci reformistického pojetí socialistického hnutí; v jejich čele byl J. Jaurěs, charakterizující vstup socialisty do vlády jako významný pokrok demokracie a počátek expropriace buržoazie. 33

Německý oportunista I. Auer vyslovil politování nad tím, že Německo ještě nedospělo k okamžiku, kdy socialisté budou vstupovat do vlády. „Doufám však,“ řekl, „že také my budeme brzy tak daleko.“ Ostře na odpor se postavili zejména Francouzi J. Guesde a E. Vaillant, z německé delegace R. Luxemburgová a z Italů E. Ferri. J. Guesde tu hájil principiální revoluční stanovisko obhajobou názoru, že vstup socialisty do burzoaz vlády je zásadně nepřípustný, že i volební spojenectví s měšťáckymi stranami lze uzavi rat jen výjimečně a že dalším zostřováním třídního boje budou i tyto svazky mizet. Vyslouchvátit ústřední politickou moc, nybrz vil vv této L.VLVJ souvislosti OVL1V JLO1VOL1 i1 názor, že Xivixi není nutno jen... v • * že je třeba zřídit diktaturu proletariátu, o které, jak se vyjádřil, „sni uz nejve si vaa

aau*u^vx

/----------

revolucionáři před rokem 1789“.

Mnozí reformisté usilovali o zlikvidování celeho prob emu > prohlásili za „lokální otázku“. Napjatý spor se pokusil rpnrrismu, návrh rezoluce, v němž lze právem spatřovat příznak bu ouc • ' ' k rím ye hledal vyjádření, které Později zdůvodňoval Kautsky svůj kompromisní návrh um,. z . jako ao_ by odsoudilo ministerialismus a Milleranda představí o ne 1 francouzského sociavěka chybujícího, především proto, aby bylo usna r eno sje silného jednotného listického hnutí. Tato absolutizace důležitého póza ay P centrismu a byla hnutí měla i v pozdější době značný vliv na útvarem revoluční úsilí dělnického zdrojem mnoha závažných omylů a chyb, ktere z ePos ucfržování organizační jedhnutí. Vývoj mezinárodního dělnického hnutí pro 'aza ’ vecje jak k deformaci cílů noty hnutí za cenu kompromisů v zásadních otaz ac kter£ jSOu svými důsledky pak hnutí, tak nakonec i k rozkladu jednoty hnutí za po m

109

daleko tragičtější. Této skutečnosti si byl vědom již Marx a Engels v době boje s bakuninským anarchismem a potvrdil to i vý­ voj po pařížském kongresu. Desítky let trvající vývoj dělnického hnutí ovšem právě tak prokázal, že přehnaná nesnášenlivost a nedůtklivá malichernost v otázkách nezásadní povahy plodí sektářství a vede ke stejným koncům.

Kautského rezoluce upravená dalšími dodatky vyplývala ve sta­ novisko pojímající vstup socialisty do buržoazní vlády jako otázku ne principiální, nýbrž taktickou. Vstup do vlády neoznačila sice za normál­ ní začátek dobývání politické moci proletariátem a působení ve vládě vázala na souhlas strany a také na určitý charakter vlády, to jest tako­ Emile Vandervelde vé, která „v boji mezi prací a kapi­ tálem zaujímá vždy stanovisko neutrality“, avšak připustila jej, což za dané situace nebylo ničím jiným než faktickým ústupkem oportunismu. Rezoluce, kterouž. Ferri označil pro jeji kompromisnickou elastičnost ironicky za kaučukovou, byla přijata většinou 29 hlasů proti 9. Vliv oportunismu rostoucího v jednotlivých socialistických stranách se tak nyní projevil i na mezinárodním fóru. znlmmwŽzT ^S^,k?ngres8 Druhé mternacionál internacionály y roku 1900 ovšem zdaleka zdaleka’nehníTShTT? T mezinárodním socialistickém dělnickém Se se rn^TzvS^ kp°njgreS 1 ° °táZCe k01^ialismu a války; i o otázce kolonialismu a války; í W 'IS S B^°be’ kdy angUeký ÍmPe‘ se imperiahsmus^mez'11' OK d° 5Ve SIerY *„pacifikoval“ lid americký své sféry Kubu, v době, kdy neckému hnutí v Číně. SŽsrn^^ k ŮderU , . -- proti osvobozea PO referátu R. LuxembmZvé bvt yLna kon£resu rozhodně odsouzen gickýmopatietím L ^m2hár S od Ve ' PH ’ ata rezoluce vybízející gtc^m opatřením a mezinň^2y3,a?ri’ata.rez°ltice vybízející k enermilitarismu. “rodním akcím socialistického dělXai i proti Pařížský sjezd rozhodl -•-’^tV°bZ reni výkonného orgánu internacionály SÍŤ/”?” P"d“d»“ M »olm E. vSSÍZa jeho stálé sídlo byl určen a sekretářem C. Huysmans. HO k

Mezinárodni byro Druhé internacionály (zleva sedící: Gillizo, Vlilgero, Renanděl, Bracke, Vandervelde, Adler, Wells, Roosbroeck, Albarda, Andersen, Abramovitch, Gnmm; stojící: Sotnerhansen (překladatel), de Brouckěre, Price (překladatel), Sturmthal (překladatel)

Tento orgán nebyl však pojat ve smyslu autority generální rady První internacionály, nýbrž v duchu kdysi Marxem kritizované o pojen „poštovní schránka“. Jeho úkolem mělo být shromažďovat údaje o pstavení dělnictva v jednotlivých zemích, vydávat proto o y a pnp pro sjezdy zprávy o stavu socialistického hnutí. Byla ustavena i • parlamentní komise, jež měla koordinovat činnost sociahstickych poslaň v jednotlivých parlamentech v postupu nu dělnických práv. Důraz na tuto formu působeni y Robení míry také příznačný pro prosazující se důvěru v parlamentní působeni

K vnitřní diferenciaci docházelo ve. vse^c^°“au Růst reformismu a

anarchosyndikalismu

listických stranách a všude se re pojetí činnosti SOCiaLstiCketiO nu skupmy, většinou dost vlivné aby

návat značný tlak na politiku svých stran. Ne us e y stanonapomáhaly postupnému vytváření komP^™®“rtunjsticky, neopouštěvisek, jež řídily nakonec činnost stran v pr P jíce revoluční terminologii. 111

daleko tragičtější. Této skutečnosti si byl vědom již Marx a Engels v době boje s bakuninským anarchismem a potvrdil to i vý­ voj po pařížském kongresu. Desítky let trvající vývoj dělnického hnutí ovšem právě tak prokázal, že přehnaná nesnášenlivost a nedůtklivá malichernost v otázkách nezásadní povahy plodí sektářství a vede ke stejným koncům.

Kautského rezoluce upravená dalšími dodatky vyplývala ve sta­ novisko pojímající vstup socialisty do buržoazní vlády jako otázku ne principiální, nýbrž taktickou. Vstup do vlády neoznačila sice za normál­ ní začátek dobývání politické moci proletariátem a působení ve vládě vázala na souhlas strany a také na určitý charakter vlády, to jest tako­ Emile Vandervelde vé, která „v boji mezi prací a kapi­ tálem zaujímá vždy stanovisko neutrality“, avšak připustila jej, což za dané situace nebylo ničím jiným než faktickým ústupkem oportunismu. Rezoluce, kterouž. Ferri označil pro jeji kompromisnickou elastičnost ironicky za kaučukovou, byla přijata většinou 29 hlasů proti 9. Vliv oportunismu rostoucího v jednotlivých socialistických stranách se tak nyní projevil i na mezinárodním fóru. znlmmwŽzT ^S^,k?ngres8 Druhé mternacionál internacionály y roku 1900 ovšem zdaleka zdaleka’nehníTShTT? T mezinárodním socialistickém dělnickém Se se rn^TzvS^ kp°njgreS 1 ° °táZCe k01^ialismu a války; i o otázce kolonialismu a války; í W 'IS S B^°be’ kdy angUeký ÍmPe‘ se imperiahsmus^mez'11' OK d° 5Ve SIerY *„pacifikoval“ lid americký své sféry Kubu, v době, kdy neckému hnutí v Číně. SŽsrn^^ k ŮderU , . -- proti osvobozea PO referátu R. LuxembmZvé bvt yLna kon£resu rozhodně odsouzen gickýmopatietím L ^m2hár S od Ve ' PH ’ ata rezoluce vybízející gtc^m opatřením a mezinň^2y3,a?ri’ata.rez°ltice vybízející k enermilitarismu. “rodním akcím socialistického dělXai i proti Pařížský sjezd rozhodl -•-’^tV°bZ reni výkonného orgánu internacionály SÍŤ/”?” P"d“d»“ M »olm E. vSSÍZa jeho stálé sídlo byl určen a sekretářem C. Huysmans. HO k

Mezinárodni byro Druhé internacionály (zleva sedící: Gillizo, Vlilgero, Renanděl, Bracke, Vandervelde, Adler, Wells, Roosbroeck, Albarda, Andersen, Abramovitch, Gnmm; stojící: Sotnerhansen (překladatel), de Brouckěre, Price (překladatel), Sturmthal (překladatel)

Tento orgán nebyl však pojat ve smyslu autority generální rady První internacionály, nýbrž v duchu kdysi Marxem kritizované o pojen „poštovní schránka“. Jeho úkolem mělo být shromažďovat údaje o pstavení dělnictva v jednotlivých zemích, vydávat proto o y a pnp pro sjezdy zprávy o stavu socialistického hnutí. Byla ustavena i • parlamentní komise, jež měla koordinovat činnost sociahstickych poslaň v jednotlivých parlamentech v postupu nu dělnických práv. Důraz na tuto formu působeni y Robení míry také příznačný pro prosazující se důvěru v parlamentní působeni

K vnitřní diferenciaci docházelo ve. vse^c^°“au Růst reformismu a

anarchosyndikalismu

listických stranách a všude se re pojetí činnosti SOCiaLstiCketiO nu skupmy, většinou dost vlivné aby

návat značný tlak na politiku svých stran. Ne us e y stanonapomáhaly postupnému vytváření komP^™®“rtunjsticky, neopouštěvisek, jež řídily nakonec činnost stran v pr P jíce revoluční terminologii. 111

. , •’ qe orávě před pařížským sjezdem interv typické zenú reformists, ? ^^"ůstíckých skupin Výbor dělnického přednacionály vytvořil z představitelů odboru reformista Ramsay MacDonald, stavenstva, jehož vedoucí osobnosti se J °, dělnické lmutí byIo na zlomu st0. Reformistická poUtika se tu dale stup zaměstnavateiských organizaci a vlády, jak letí i v Anglii podrobeno «zI'-eD™ hodl aby odborové organizace zaplatily 35 000 letí i v ° “ “ 5X S Etií. “ !,i,ky “ “ s “ ’ bě " o tom svědčí tzv.

v taffském údolí. vedla předáky dělnických organizací jen k tomu, aby stupňovali Tato zkušenost úsilí o získání opatření Crispiho vlády, zavedených v roce Po pádu prousociahs y vy J 1899 socialistická parlamentní frTcťŠs pos°la™ů. Vedle krajní pravice L. Bissolatiho a I. Bonomiho působila v■ Italské socialistické straně i skupina levicových oportunistu představovaná F. Turatim, iehož V. I. Lenin výstižně označil za italského Milleranda. Tento vývoj, který postihl všechny strany, vedl někde již k úplnému a definitivnímu štěpení socialistického hnuti na dvě strany, jako např. na X.-sjezdu Bulharské sociálně demokratické dělnické strany v Ruse, kde došlo k rozchodu marxistických těsných socialistů Blagoevových a reformistických širokých socialistů Sakazovových. Podobný proces se vyvíjel i ve vznikajícím sociálně demokratickém hnutí v Rusku.

Sílící vliv oportunismu ■ a spory v socialistickém politickém hnutí vytvá­ řely příznivou půdu pro oživení anarchistických názorů, které měly orga­ nizační základnu v anarchosyndikalistickém hnutí. Ve Francii k tomuto oživení přispělo i sektářství guesdistů a teoretická činnost Georgesa Sorela, který se ve svých pracích snažil eklekticky skloubit názory Proudhonovy, *1 * T1 * * T-« a propagátorům anarchosyndikalismu pamh ve Francii F. Pelloutier, E. Pouget, V. Griffuelhes, L. Jouhaux, ^eo^e • • Lagardell a jiní. V Itálii působil významný teoretik Arturo Labriola. J kouaXTdnk italský ?arř°?yndikalisrnus odmítal jakoukoli politicefektivní formu bcf6 1Pví

So31™^’X“

° Z^skaid Politické moci, a za jedinou

b°’k0t- Všeobecná stávka měla systematicky připravovat burZOazniho panství, Paství, avšak neměla se avšak neměla se vv daném okaSCS rnzho^ V němŽ by

ici úlohu zřejmé, že těmito zásadami ří7f> ' PC1 Uobu „iniciativní menšina“. Je prohlášení a krajně radikální stan n Vedla přes vaechna revoluční tání na náhodu a živelnost. ska dehucké hnutí k pasivitě a spolé00

W strany DaGustava Hervé °™ pro>evoval v této době nř a Druhé internacionále se Hervea a Holan*na Ferdinanda D0melv^VSÍrn prostřednictvím Francouze uomely Nteuwenhuise. Pevnější programové

vyjádřeni obsahoval anarchosyndikalismus, který Lenin charakterizoval • t nismus zleva“, v chartě přijaté na sjezdu francouzské Všeobecné konfederacétráafccí v Amiensu v roce 1906. «ce prače(LGT)

Tento směr tak v žádném případě nemohl být protiváhou sílícího vlivu oportunismu, spise naopak. Rostoucí vliv reformistických iluzí zastavil však na čas sám vývoj událostí.

V souvislosti s průmyslovou krizí let 1901—1903 došlo ke zhoršení hospodářského postavení děl­ Proti reviziomsmu nictva, vypukly protestní demonstrace a početné stávky dělnictva. Ostrý kurs státní moci proti dělnictvu velmi nápadně kontrastoval s tvrzením revizionistů o zmírňování třídního boje. Jen v Německu bylo v letech 1903—1904 2907 protestních vystoupení a stávek, jichž se účastnilo bezmála 300 000 dělníků. K růstu stávkového hnutí došlo v souvislosti s důsled­ ky krize ve všech kapitalistických zemích. Zostřovala se také mezinárodní situace, vztahy mezi jednotlivými státy a v roce 1904 vypukla rusko-japonská válka. Ve volbách v červnu 1903 získala německá sociální demokracie 3 milióny hlasů; počet jejích zástupců y par­ lamentě se nejen podstatně zvýšil, ale připadlo jí i právo obsadit místo vicepresidenta Říšského sněmu. S novou silou ožil v této souvislosti a za nových podmínek i problém ministerialismu v Německu. Waldeck-Rousseauova vláda ve Francii, y níž byl Millerand minisTrem3 stačila již svými zásahy proti dělnictvu ukázat, jak dalece je počátkem o ý vání politické moci proletariátem a začátkem expropriace buržoazie.

Na drážďanském sjezdu německé sociální demokracie v září roku 1903 podrobil A. Bebel Bernsteinovy a Vollmarovy vývody o ere so«ahiic reforem a plánovitého přechodu k socialismu roz^/vne j ;nterbylo v v bylo posouzeno posouzeno ii stanovisko Karla Kautského z panzs e o sj vyslovil proti revizionismu i známý publicista a _historik Luxemburg©vá, která však již svůj většinou rezoluci odsuzující zionistů Sjezd přijal naprostou ------- jtneopakovala. —- ■— . z osvědčené a vítězně taktiKu ve j^ dtrh!0 revizionisty a odmítající jejich taktiku jmen „ , podtrhlo je “ . Rozhodné stanovisko sjez u politiky třídního boje sjezd ohlásil o It lupcjuí dělnictva váhu revolučních vystoupení dělnictva^ a jiz ^onc one\ j, SOciálních refove své parlamentní řeči německý kancléř von v01\ak aby rozhodná rem. Přeceňovaný ohled na jednom .str,a^2ále zůstali ve straně a nedoj slova byla provázena i činy. Revizioniste v praxi upe statplr r»rn nové okolnosti a je y statek teoretického smyslu pro nově ,oKT^^stidcý. ' prakticismus, který nemohl být jiný než opo —

112

a

/

t-

113 8 Dějiny dělnického hnutí

. , •’ qe orávě před pařížským sjezdem interv typické zenú reformists, ? ^^"ůstíckých skupin Výbor dělnického přednacionály vytvořil z představitelů odboru reformista Ramsay MacDonald, stavenstva, jehož vedoucí osobnosti se J °, dělnické lmutí byIo na zlomu st0. Reformistická poUtika se tu dale stup zaměstnavateiských organizaci a vlády, jak letí i v Anglii podrobeno «zI'-eD™ hodl aby odborové organizace zaplatily 35 000 letí i v ° “ “ 5X S Etií. “ !,i,ky “ “ s “ ’ bě " o tom svědčí tzv.

v taffském údolí. vedla předáky dělnických organizací jen k tomu, aby stupňovali Tato zkušenost úsilí o získání opatření Crispiho vlády, zavedených v roce Po pádu prousociahs y vy J 1899 socialistická parlamentní frTcťŠs pos°la™ů. Vedle krajní pravice L. Bissolatiho a I. Bonomiho působila v■ Italské socialistické straně i skupina levicových oportunistu představovaná F. Turatim, iehož V. I. Lenin výstižně označil za italského Milleranda. Tento vývoj, který postihl všechny strany, vedl někde již k úplnému a definitivnímu štěpení socialistického hnuti na dvě strany, jako např. na X.-sjezdu Bulharské sociálně demokratické dělnické strany v Ruse, kde došlo k rozchodu marxistických těsných socialistů Blagoevových a reformistických širokých socialistů Sakazovových. Podobný proces se vyvíjel i ve vznikajícím sociálně demokratickém hnutí v Rusku.

Sílící vliv oportunismu ■ a spory v socialistickém politickém hnutí vytvá­ řely příznivou půdu pro oživení anarchistických názorů, které měly orga­ nizační základnu v anarchosyndikalistickém hnutí. Ve Francii k tomuto oživení přispělo i sektářství guesdistů a teoretická činnost Georgesa Sorela, který se ve svých pracích snažil eklekticky skloubit názory Proudhonovy, *1 * T1 * * T-« a propagátorům anarchosyndikalismu pamh ve Francii F. Pelloutier, E. Pouget, V. Griffuelhes, L. Jouhaux, ^eo^e • • Lagardell a jiní. V Itálii působil významný teoretik Arturo Labriola. J kouaXTdnk italský ?arř°?yndikalisrnus odmítal jakoukoli politicefektivní formu bcf6 1Pví

So31™^’X“

° Z^skaid Politické moci, a za jedinou

b°’k0t- Všeobecná stávka měla systematicky připravovat burZOazniho panství, Paství, avšak neměla se avšak neměla se vv daném okaSCS rnzho^ V němŽ by

ici úlohu zřejmé, že těmito zásadami ří7f> ' PC1 Uobu „iniciativní menšina“. Je prohlášení a krajně radikální stan n Vedla přes vaechna revoluční tání na náhodu a živelnost. ska dehucké hnutí k pasivitě a spolé00

W strany DaGustava Hervé °™ pro>evoval v této době nř a Druhé internacionále se Hervea a Holan*na Ferdinanda D0melv^VSÍrn prostřednictvím Francouze uomely Nteuwenhuise. Pevnější programové

vyjádřeni obsahoval anarchosyndikalismus, který Lenin charakterizoval • t nismus zleva“, v chartě přijaté na sjezdu francouzské Všeobecné konfederacétráafccí v Amiensu v roce 1906. «ce prače(LGT)

Tento směr tak v žádném případě nemohl být protiváhou sílícího vlivu oportunismu, spise naopak. Rostoucí vliv reformistických iluzí zastavil však na čas sám vývoj událostí.

V souvislosti s průmyslovou krizí let 1901—1903 došlo ke zhoršení hospodářského postavení děl­ Proti reviziomsmu nictva, vypukly protestní demonstrace a početné stávky dělnictva. Ostrý kurs státní moci proti dělnictvu velmi nápadně kontrastoval s tvrzením revizionistů o zmírňování třídního boje. Jen v Německu bylo v letech 1903—1904 2907 protestních vystoupení a stávek, jichž se účastnilo bezmála 300 000 dělníků. K růstu stávkového hnutí došlo v souvislosti s důsled­ ky krize ve všech kapitalistických zemích. Zostřovala se také mezinárodní situace, vztahy mezi jednotlivými státy a v roce 1904 vypukla rusko-japonská válka. Ve volbách v červnu 1903 získala německá sociální demokracie 3 milióny hlasů; počet jejích zástupců y par­ lamentě se nejen podstatně zvýšil, ale připadlo jí i právo obsadit místo vicepresidenta Říšského sněmu. S novou silou ožil v této souvislosti a za nových podmínek i problém ministerialismu v Německu. Waldeck-Rousseauova vláda ve Francii, y níž byl Millerand minisTrem3 stačila již svými zásahy proti dělnictvu ukázat, jak dalece je počátkem o ý vání politické moci proletariátem a začátkem expropriace buržoazie.

Na drážďanském sjezdu německé sociální demokracie v září roku 1903 podrobil A. Bebel Bernsteinovy a Vollmarovy vývody o ere so«ahiic reforem a plánovitého přechodu k socialismu roz^/vne j ;nterbylo v v bylo posouzeno posouzeno ii stanovisko Karla Kautského z panzs e o sj vyslovil proti revizionismu i známý publicista a _historik Luxemburg©vá, která však již svůj většinou rezoluci odsuzující zionistů Sjezd přijal naprostou ------- jtneopakovala. —- ■— . z osvědčené a vítězně taktiKu ve j^ dtrh!0 revizionisty a odmítající jejich taktiku jmen „ , podtrhlo je “ . Rozhodné stanovisko sjez u politiky třídního boje sjezd ohlásil o It lupcjuí dělnictva váhu revolučních vystoupení dělnictva^ a jiz ^onc one\ j, SOciálních refove své parlamentní řeči německý kancléř von v01\ak aby rozhodná rem. Přeceňovaný ohled na jednom .str,a^2ále zůstali ve straně a nedoj slova byla provázena i činy. Revizioniste v praxi upe statplr r»rn nové okolnosti a je y statek teoretického smyslu pro nově ,oKT^^stidcý. ' prakticismus, který nemohl být jiný než opo —

112

a

/

t-

113 8 Dějiny dělnického hnutí

„ ,„1™ 1Q04 VI. kongres Druhé intemasešel se 0,vlivněna rostoucí revolučností dělnického v *y o> ni Na jeho počátku se symbolicky »- s představitelem SjejX se socialistického hnuti v Japonsku Sen Katajamou, který byl i*t"Í

Só 1906 hlavním zakladatelem japonské socialistické strany, a proSi předválečné projevy. Kongres jednal o mezinárodních pravidlech socialistické taktiky, o jednotě strany, o vseobecne stávce, koloniální poli-

uce a dalších otázkách. ............. . , Největší význam mělo usnesení přijaté k bodu o mezinárodních pra­ vidlech socialistické taktiky, které bylo navrženo Guesdem a bylo konci­ pováno na základě drážďanské rezoluce. Toto usnesení se sice formálně odvolávalo na kaučukovou rezoluci pařížského kongresu, avšak de facto rušilo její kompromisnický charakter. Odsuzovalo jednoznačně revizionistické snahy a proklamovalo, že třídní rozpory se nebudou zmírňovat, nýbrž zostřovat. Odmítlo proto všechny prostředky taktiky, které by mohly posilovat vládnoucí třídy, a jasně konstatovalo, že účastí v buržoazní vládě nelze dosáhnout podílu na moci ve prospěch proletariátu. Spolu s Gues®e^e^em3 Plechanovem, Kautským a jinými hlasovala pro rezoluci většma sjezdu, když předtím odmítla oportunistický návrh Vanderveldův a návrh Viktora Adlera, podporovaný Jaurěsem, Angličanem Keirem Hardiem a Belgičanem Anselmem. Revizionismus byl odsouzen, ale reviDůSv této Se? natáli ZŮStáraliv členy internacionály, přijal současně usnese^ ' V °«° zava^n^j§i, že amsterodamský kongres

^íZrivni doporučovalo se v něm nředevíím i x , a k jednotě se tu nabádaly jednotlivé sotíXkkě guesdistům aa jaurěsistům jaurěsistům 1*^ 11 *7 • za podmínek tak vážnvch tsměry i v ostatních zemích. Jaká však iak dokazoval íiášť Df«;-dUx - reformismus však tím 2^°^ r? ' ---------.. 11111 z* Francouzské hraněné směry které VyV0)1 Zlskával stále větší vliv Francouzské socialistické «■ ttX* ’ nv"a —_’ se -‘ ................... ‘ formovaly vy°P0rtunistickon ■ • n °^ urccn, jjež v praxi nebyly s to sporech, Na amsterodamském v eformtstickou politiku. xt

i*» hiSi^B®”““°“zďe'b 7uplatna v *’

j 14

’ pozadováli indickousamo-

správu, avšak pod anglickým dozorem. Vliv holandského knlnní.r projevil i v argumentaci Van Koiově a ovlivnil je“ na'vth rezotaT * připravil spolu s Angličanem Hyndmanem. Jejich návrh iiž jednoznačně a důsledně kolonialismus vůbec; vyslovoval se sice prodí

zlocmne podobě, avšak zmiňoval se již o možnostech kulturního do£ určité formy kolonialismu. F Kongres přijal i usnesení o použití masové stávky jako metody boie dělnické třídy, blíže ji však nespecifikoval, takže mnozí ji mohli chápat jak to výslovně řekl Bernstein, jako nejvyšší formu třídního boje, nahrazující ozbrojené povstání. Amsterodamský kongres, j ehož se poprvé účastnili také zástupci ruského revolučního směru — bolševiků, vyzněl tedy proti revizionismu a do určité míry posílil revoluční marxistickou linii chápání boje dělnické třídy. Porážku revizionismu a reformismu však, jak se ukázalo, neznamenal a narůstající krizi mezinárodního socialistického dělnického hnutí neodvrátil. Vývoj po revoluci, k níž došlo v letech 1905—1907 v Rusku, to ukázal v nových proporcích. 2. SOCIALISTICKÉ HNUTÍ A BURŽOAZNĚ DEMOKRATICKÁ REVOLUCE V RUSKU ■9

V téže době, kdy v západoevropských dělnických stranách a odborech se začal prosazovat oportunismus a začaly se objevovat příznaky spolu­ práce vůdců sociální demokracie s buržoazními vládami, ustavil se na evropském východě nový revoluční směr, překonávající oportumstické marxismu. Zakladatelem a dlouholetou tendence cestou tvůrčího rozvíjení vůdčí osobností tohoto směru byl Vladimír Iljič Lenin. Politický, hospodářský a společenský vývoj v Rusku byl v těchto letech Politický, hospodářský a s ještě poznamenán přežívajícími feudálními vlastnickými a praymmi P? měry a nebylo mezi evropskými velmocemi té doby zcme, v J 112 P mery a nebylo mezi talismus měl ztíženější podmínky. V zemi i nadále převazov o ro , průmyslový proletariát tvořil jen poměrně nepatrnou vrstvu me 1 ale P^^g^X^etářská vatelstvem, v Rusku stále ještě visela ve vzduchu nikob P® buržoazní revoluce. V důsledku toho stál před ruskými ™ a tQ tvůrčím způsobem využít těchto podmínek k boji za soci .^v ane simaci znamenalo především navázat užší kont^ s olmgvem v dané situaci zna aazar zapojit rolnické hnutí a obdobně i nacionálm hnuti o r demokratickou přeměnu a později i socialistickou p ho boje nejprve za stavbu země. 115

Vznik revolučního sSstickéťTnutí

Na sjezdu se nejprve projednávala otázka organizačního Dostavení w pokládal za představitele židovského proletariátu v Rusku a domáhal se vytvořeny jakožto federace narodruch organizaci. Lenin často srovnával tento požadaveks praxS sociální demokracie která obdobně řešila svůj vztah k celorakouskému hnutí Druhý sjezd však tento požadavek odmítl. J j Poté se sjezd začal zabývat programem strany.

Nejprve tyto otázky řešila skupina Osvobození práce, která pod vedením Georgije Valentinoviče p]echanova vyvíjela až do konce století velmi rozsáhlou činnost, zaměřenou na rozšíření marxismu

v Rusku a vytvoření podmínek pro založení marxistické strany. K prvnímu pokusu o založení takové strany došlo na I sjezdu zástupců petrohradského, moskevského, kyjevského a jekatěrinoslavského Svazu boje za osvobození dělnické třídy a Všeobecného židovského dělnického svazu (Bund) roku 1898 v Minsku. Krátce po to: IIito sjezdu, který v důsledku zatčení jeho delegátů neměl očekávaný výsle­ dek, zrodila se v ruském dělnickém hnutí i první odrůda západoevropského oportunismu. Tento směr, který se nejúplněji projevil v prohlášení z roku 1899, nazvaném „Krédo“, se začal nazývat ruským ekonomismem. Proti „Krédu“ vystoupil v zahraničí G. V. Plechanov a ve vyhnanství se tohoto úkolu ujal V. I. Lenin, který koncem roku 1900 odešel rovněž do emigrace. Tam začal téhož roku vydávat časopis „Jiskra“, který vedl s ekonomismem rozhodný boj a v teorii i praxi připravoval podmínky pro nový sjezd. Za jeden z dalších úkolů tohoto přípravného období považovala „Jiskra“ stanovení cílů a vytvoření programu strany, který by odpovídal základním myšlenkám marxismu a při­ hlížel přitom ke zvláštnostem Ruska. Pro­ G. V. Plechanov gram byl vypracován a posléze zveřejněn ve stranickém listě roku 1902. Zatímco ekonomismus byl v průběhu těchto let prakticky potřen, objevily se již za příprav nového programu hlubší názo­ rové rozdíly mezi samotnými stoupenci Jiskry“. G. V. Plechanov například razil názor, že spojencem proletariátu v nad­ cházející revoluci bude liberální buržoazie, a byl proto pro oslabení její kritiky. V. I. enin naproti tomu hájil stanovisko, že erální buržoazie nemůže být spojencem pravě pro svůj odmítavý postoj k revoluci. ostupem. doby vznikla takových sporných ot zek celá řada a je jim zasvěcena i Lenipr^e 5’C° dělat?“, která vyšla roku , a yJa pomocí ilegální sítě stranic5 c organizací tajně rozšiřována v Rusku.

Sociálně demokratická dělnická ^us^a se v nové podobě se s^ezc^u strany, který iedná u Se^e^ v ■Bruselu a svá Jednaní dokončil v Londýně. 116

I

Na rozdíl od západoevropských sociálně demokratických stran opírali se ruští marxisté o ideu diktatury proletariátu jakožto obsahu nové státní formy, která vystřídá diktaturu buržoazie po vítězství socialistické revolu­ ce. Tato původní Marxova myšlenka byla součásti maximálního programu, tvořícího první část dokumentu a odpovídajícího na otázku, jaké jsou konečné cíle strany. Na rozdíl od většiny evropských kapitalistických zemí nebyla v Rusku ještě dokončena etapa buržoazně demokratických reforem a revolucí. Odstranění carského režimu bylo proto nejbližším úkolem a o něm pojednával minimální program, který tvořil druhou část doku­ mentu. Byly v něm nastíněny demokratické a sociální požadavky nejen dělnické třídy, ale i druhých tříd a vrstev nespokojených se samovládnými metodami státu. Druhý sjezd přijal po diskusi návrh programu velkou většinou hlasů. Při diskusi o dalším dokumentu, o stanovách strany, přijala však část stoupenců „Jiskry“ oportunistické hledisko. Spor se vyhrotil zejména při jednání o základních článcích stanov strany. Oportunisté prosazovali takové pojetí, ve kterém aktivní podíl na práci jedné z organizaci nebyl nezbytnou podmínkou členství ve straně, a takové formulace, ktere při­ pouštěly nezávislost místních skupin na ústředníc organec • ° novisko prosazoval zejména Jurij Osipovič Martov, eryr se p čela nového pravicového křídla tvořeného menšinou ° dalších nazývaného proto podle toho v dalsicn penců jiskrovského směru, a letech menševismem. _ __ 18j většiny stoupenců „Jiskry“ Proti těmto návrhům vystoupil jménen Podle jeno názoru se neměla strana pn fe89 V. I. Lenin. Podle jeho názoru se ne. ySenkovitó řídit příkladem z »F| dn “ ™ ps Lellh , oplM l „ nové nizací bezm mokracií, jak to požadovali oportumste pojetí lat? “.. Boj kolem otázek vytycenych Martove“ opOrrunismem vpolat?“ střetnutím formujícího se leninismu s kolísání postavů jetí strany. Druhý sjezd SDDSR se P°)1S . je}10stoupenci, kteří na 88 za návrhy formulované a obhajované • sjezdu měli většinu, začali se nazývat o se 117

Vznik revolučního sSstickéťTnutí

Na sjezdu se nejprve projednávala otázka organizačního Dostavení w pokládal za představitele židovského proletariátu v Rusku a domáhal se vytvořeny jakožto federace narodruch organizaci. Lenin často srovnával tento požadaveks praxS sociální demokracie která obdobně řešila svůj vztah k celorakouskému hnutí Druhý sjezd však tento požadavek odmítl. J j Poté se sjezd začal zabývat programem strany.

Nejprve tyto otázky řešila skupina Osvobození práce, která pod vedením Georgije Valentinoviče p]echanova vyvíjela až do konce století velmi rozsáhlou činnost, zaměřenou na rozšíření marxismu

v Rusku a vytvoření podmínek pro založení marxistické strany. K prvnímu pokusu o založení takové strany došlo na I sjezdu zástupců petrohradského, moskevského, kyjevského a jekatěrinoslavského Svazu boje za osvobození dělnické třídy a Všeobecného židovského dělnického svazu (Bund) roku 1898 v Minsku. Krátce po to: IIito sjezdu, který v důsledku zatčení jeho delegátů neměl očekávaný výsle­ dek, zrodila se v ruském dělnickém hnutí i první odrůda západoevropského oportunismu. Tento směr, který se nejúplněji projevil v prohlášení z roku 1899, nazvaném „Krédo“, se začal nazývat ruským ekonomismem. Proti „Krédu“ vystoupil v zahraničí G. V. Plechanov a ve vyhnanství se tohoto úkolu ujal V. I. Lenin, který koncem roku 1900 odešel rovněž do emigrace. Tam začal téhož roku vydávat časopis „Jiskra“, který vedl s ekonomismem rozhodný boj a v teorii i praxi připravoval podmínky pro nový sjezd. Za jeden z dalších úkolů tohoto přípravného období považovala „Jiskra“ stanovení cílů a vytvoření programu strany, který by odpovídal základním myšlenkám marxismu a při­ hlížel přitom ke zvláštnostem Ruska. Pro­ G. V. Plechanov gram byl vypracován a posléze zveřejněn ve stranickém listě roku 1902. Zatímco ekonomismus byl v průběhu těchto let prakticky potřen, objevily se již za příprav nového programu hlubší názo­ rové rozdíly mezi samotnými stoupenci Jiskry“. G. V. Plechanov například razil názor, že spojencem proletariátu v nad­ cházející revoluci bude liberální buržoazie, a byl proto pro oslabení její kritiky. V. I. enin naproti tomu hájil stanovisko, že erální buržoazie nemůže být spojencem pravě pro svůj odmítavý postoj k revoluci. ostupem. doby vznikla takových sporných ot zek celá řada a je jim zasvěcena i Lenipr^e 5’C° dělat?“, která vyšla roku , a yJa pomocí ilegální sítě stranic5 c organizací tajně rozšiřována v Rusku.

Sociálně demokratická dělnická ^us^a se v nové podobě se s^ezc^u strany, který iedná u Se^e^ v ■Bruselu a svá Jednaní dokončil v Londýně. 116

I

Na rozdíl od západoevropských sociálně demokratických stran opírali se ruští marxisté o ideu diktatury proletariátu jakožto obsahu nové státní formy, která vystřídá diktaturu buržoazie po vítězství socialistické revolu­ ce. Tato původní Marxova myšlenka byla součásti maximálního programu, tvořícího první část dokumentu a odpovídajícího na otázku, jaké jsou konečné cíle strany. Na rozdíl od většiny evropských kapitalistických zemí nebyla v Rusku ještě dokončena etapa buržoazně demokratických reforem a revolucí. Odstranění carského režimu bylo proto nejbližším úkolem a o něm pojednával minimální program, který tvořil druhou část doku­ mentu. Byly v něm nastíněny demokratické a sociální požadavky nejen dělnické třídy, ale i druhých tříd a vrstev nespokojených se samovládnými metodami státu. Druhý sjezd přijal po diskusi návrh programu velkou většinou hlasů. Při diskusi o dalším dokumentu, o stanovách strany, přijala však část stoupenců „Jiskry“ oportunistické hledisko. Spor se vyhrotil zejména při jednání o základních článcích stanov strany. Oportunisté prosazovali takové pojetí, ve kterém aktivní podíl na práci jedné z organizaci nebyl nezbytnou podmínkou členství ve straně, a takové formulace, ktere při­ pouštěly nezávislost místních skupin na ústředníc organec • ° novisko prosazoval zejména Jurij Osipovič Martov, eryr se p čela nového pravicového křídla tvořeného menšinou ° dalších nazývaného proto podle toho v dalsicn penců jiskrovského směru, a letech menševismem. _ __ 18j většiny stoupenců „Jiskry“ Proti těmto návrhům vystoupil jménen Podle jeno názoru se neměla strana pn fe89 V. I. Lenin. Podle jeho názoru se ne. ySenkovitó řídit příkladem z »F| dn “ ™ ps Lellh , oplM l „ nové nizací bezm mokracií, jak to požadovali oportumste pojetí lat? “.. Boj kolem otázek vytycenych Martove“ opOrrunismem vpolat?“ střetnutím formujícího se leninismu s kolísání postavů jetí strany. Druhý sjezd SDDSR se P°)1S . je}10stoupenci, kteří na 88 za návrhy formulované a obhajované • sjezdu měli většinu, začali se nazývat o se 117

,a WDSR dal tudíž strmé jasný marxistický program a pevSd v podobé leninských stanov, a nm z m nctml stranu

„ o.

Krátce po těchto událostech, v dubnu 1905, se v Londýně sešel III. sjezd SDDSR. Byl složen téměř výhradně ze stoupenců bolševického směru, menševici a smířlivci na něm odmítli spoluúčast. Dosavadní vývoj spěl k tomu, že bolševici začali existovat de facto jako samostatná strana, a sjezd tento vývoj jen dotvrdil stanovením revoluční taktické 1iníeT Ruští socialisté správně pochopili, že svým charakterem a úkoly je roz­ víjející se revoluce v Rusku revolucí buržoazni, to jest, že je takovým dru-

za mz by proletariat mohl podle svých sil přejít takřka ihned k boji za socialistickou revoluci. Tato myšlenka, náležející V. I. Leninovi bvla rozvinutím teorie permanentní revoluce a tvoří dodnes jednu ze základ­ ních pouček marxismu. Tím byla podložena i možnost vstupu socialistů do revoluční demokratické vlády, přičemž tu byl zcela jasný rozdíl proti teoriím o účasti v buržoazních vládách, s nimiž vystupovali oportunisté v Druhé internacionále. Teorii revoluce, kterou sjezd přijal za zá­ klad svých usnesení, osvětlil V. I. Lenin v nevelkém, avšak svým obsahem mimořádném díle „Dvě taktiky sociální demokracie v demokratičké revoluci“. Průběh revolučních událostí přinesl záhy řadu důkazů o správnosti bolševické linie a Leninových závěrů. Od května 1905 nepřetržitě stoupal počet stávek v průmyslových závodech a množil se počet rolnických povstání v Pobaltí, na Ukrajině a v Povolží. Od června 1905 dochází i ke vzpourám v armádě, např. na křižníku Potěmkin. Bylo jasné, že dříve či později bude se moci toto hnutí spojit v jediný revoluční proud, který smete carismus. Vláda se pokoušela zadržet tento vývoj drobnými ústupky. Rychle ukončila válku s Japonskem a v srpnu 1905 podstrčila carovi k pod­ pisu manifest, který sliboval zřídit dumu, tj. zastupitelský orgán podle vzoru konstitučních monarchií. Bolševici vyhlásili navržené instituci bojkot a vysvětlovači kampaně k tomuto stanovisku využili k popularizaci ozbrojeného povstání jakožto jediného východiska. Menševici naproti tomu tuto karikaturu parlamentu vychvalovali jako mezník v dějinác

muže klást za úkol pouze zničení mXÍÍ "“i “““ b”žoa2nI dem»to“'=- Menševici z tohoto X £ ’“ ““ sdou v teTOluci b“Je tudíž buržoazie, která musí mít prvořadý za,em na nastoleni svého třídního panství. Tento závěr nebyl S’E'oS“'1 ? ”0Vým ieíto‘ Kap.tau m ve vývoji kapitalismu a k si­ hlubokého roztau híSiTzZř'-“"1’“ V' 1 Leni°- kte* ná základě žal w sronckych zkušenosti-i1 současných dn současných po podmínek dokázal, 9žea «v mnoha směrech má a nastolení buržoazní demofa?de Za’em na vítězství revoluce dohodě s carem. Za takových oodm T“ buržoazie> tíhnoucí k zákulisní pmletadát. z téX^'k,i;e tilou revolu-

revoluce. , , . .. < Během září se znovu prudce zvýšil počet stávek a povstání. , jejic průběhu začaly vznikat sověty (rady) volených dělnických zastuP“’ zpočátku jako orgány stávkujících, později jako organy e , c e s správy, jako orgány nové politické moci, zrozené se blíží kritický okamžik měření sil; proto Všechno nasvědčovalo tomu, že —.......—v h moskevský výbor SDDSR urychlil své přípravy a 6 ^ch iKobyče^ně rychle rozšířila do všech telstvo ke stávce. Tato stávka se neobyčejně rychle rozs koutů země a zúčastnilo se jí přes 2 milióny osob. . . do^Fettohradu V. I. Lenin, aby se ujal Začátkem listopadu přijel tajně do Petrohradu V. 3

nového typu, odlišnou od stran dosavadních.

„ v

Revoluce vRusku

V roce 1904 začala být situace v samotném Rusku nro carské samoděržaví nanejvýš kritickou. piuvoxo

Po dělnických stávkách a demonstracích začalo dochá­ zet k živelným excesům i na venkově a zostřoval se boj utlačovaných národnosti v pohr^ěi.^álka Ruska s Japonskem, která podle názoru carské vlády mela obnovit autoritu samoděržaví, jen vyhrotila všechny rozpory a urychlila příchod revoluční krize. 9 ledna 1905 se konala v Petrohradě mohutná demonstrace, která skončila krvavým masakrem účastníků. Bylo při ní přes 1000 lidí zabito a více než 5000 raněno. Ještě téhož dne se začali dělníci ozbrojovat a po dva dny sváděli v ulicích Petrohradu boje s policií a vojskem. V Moskvě a dalších městech byla postupně vyhlášena generální stávka všeho dělnictva. Revoluce, tak dlouho připravovaná a očekávaná generacemi ruských revolu­ cionářů, se stala skutkem.

III. sjezdu SDDSR i y / VP^ul i jeden z nej důležitějších závěrů strany byla příprava’ozbrol^^ nejbližšim úkolem proletariátu a jeho “roh°1UCe by V takovém piadě bvkd"2' Carismu- VítězsTríbtóóaz’

proletariátu rz J^ousi demokrati nebyl už diktaturou buratickou diktatur OU proletariátu a rolnictva, 118

řízení ruského ústředního výboru strany. nnnliřní srážky, Začátkem prosince začal revoluční boj v ozbrojené povstání. V čele příprav sel znovu nmsince generální Na základě jeho pokynů připravil moskevsky sov« na w pr0_ stávku. Hned v prvních dvou dnech se ji u , , j^jníckvch čtvrtích se since přerostla tato stávka v ozbrojené povstání, v 119

,a WDSR dal tudíž strmé jasný marxistický program a pevSd v podobé leninských stanov, a nm z m nctml stranu

„ o.

Krátce po těchto událostech, v dubnu 1905, se v Londýně sešel III. sjezd SDDSR. Byl složen téměř výhradně ze stoupenců bolševického směru, menševici a smířlivci na něm odmítli spoluúčast. Dosavadní vývoj spěl k tomu, že bolševici začali existovat de facto jako samostatná strana, a sjezd tento vývoj jen dotvrdil stanovením revoluční taktické 1iníeT Ruští socialisté správně pochopili, že svým charakterem a úkoly je roz­ víjející se revoluce v Rusku revolucí buržoazni, to jest, že je takovým dru-

za mz by proletariat mohl podle svých sil přejít takřka ihned k boji za socialistickou revoluci. Tato myšlenka, náležející V. I. Leninovi bvla rozvinutím teorie permanentní revoluce a tvoří dodnes jednu ze základ­ ních pouček marxismu. Tím byla podložena i možnost vstupu socialistů do revoluční demokratické vlády, přičemž tu byl zcela jasný rozdíl proti teoriím o účasti v buržoazních vládách, s nimiž vystupovali oportunisté v Druhé internacionále. Teorii revoluce, kterou sjezd přijal za zá­ klad svých usnesení, osvětlil V. I. Lenin v nevelkém, avšak svým obsahem mimořádném díle „Dvě taktiky sociální demokracie v demokratičké revoluci“. Průběh revolučních událostí přinesl záhy řadu důkazů o správnosti bolševické linie a Leninových závěrů. Od května 1905 nepřetržitě stoupal počet stávek v průmyslových závodech a množil se počet rolnických povstání v Pobaltí, na Ukrajině a v Povolží. Od června 1905 dochází i ke vzpourám v armádě, např. na křižníku Potěmkin. Bylo jasné, že dříve či později bude se moci toto hnutí spojit v jediný revoluční proud, který smete carismus. Vláda se pokoušela zadržet tento vývoj drobnými ústupky. Rychle ukončila válku s Japonskem a v srpnu 1905 podstrčila carovi k pod­ pisu manifest, který sliboval zřídit dumu, tj. zastupitelský orgán podle vzoru konstitučních monarchií. Bolševici vyhlásili navržené instituci bojkot a vysvětlovači kampaně k tomuto stanovisku využili k popularizaci ozbrojeného povstání jakožto jediného východiska. Menševici naproti tomu tuto karikaturu parlamentu vychvalovali jako mezník v dějinác

muže klást za úkol pouze zničení mXÍÍ "“i “““ b”žoa2nI dem»to“'=- Menševici z tohoto X £ ’“ ““ sdou v teTOluci b“Je tudíž buržoazie, která musí mít prvořadý za,em na nastoleni svého třídního panství. Tento závěr nebyl S’E'oS“'1 ? ”0Vým ieíto‘ Kap.tau m ve vývoji kapitalismu a k si­ hlubokého roztau híSiTzZř'-“"1’“ V' 1 Leni°- kte* ná základě žal w sronckych zkušenosti-i1 současných dn současných po podmínek dokázal, 9žea «v mnoha směrech má a nastolení buržoazní demofa?de Za’em na vítězství revoluce dohodě s carem. Za takových oodm T“ buržoazie> tíhnoucí k zákulisní pmletadát. z téX^'k,i;e tilou revolu-

revoluce. , , . .. < Během září se znovu prudce zvýšil počet stávek a povstání. , jejic průběhu začaly vznikat sověty (rady) volených dělnických zastuP“’ zpočátku jako orgány stávkujících, později jako organy e , c e s správy, jako orgány nové politické moci, zrozené se blíží kritický okamžik měření sil; proto Všechno nasvědčovalo tomu, že —.......—v h moskevský výbor SDDSR urychlil své přípravy a 6 ^ch iKobyče^ně rychle rozšířila do všech telstvo ke stávce. Tato stávka se neobyčejně rychle rozs koutů země a zúčastnilo se jí přes 2 milióny osob. . . do^Fettohradu V. I. Lenin, aby se ujal Začátkem listopadu přijel tajně do Petrohradu V. 3

nového typu, odlišnou od stran dosavadních.

„ v

Revoluce vRusku

V roce 1904 začala být situace v samotném Rusku nro carské samoděržaví nanejvýš kritickou. piuvoxo

Po dělnických stávkách a demonstracích začalo dochá­ zet k živelným excesům i na venkově a zostřoval se boj utlačovaných národnosti v pohr^ěi.^álka Ruska s Japonskem, která podle názoru carské vlády mela obnovit autoritu samoděržaví, jen vyhrotila všechny rozpory a urychlila příchod revoluční krize. 9 ledna 1905 se konala v Petrohradě mohutná demonstrace, která skončila krvavým masakrem účastníků. Bylo při ní přes 1000 lidí zabito a více než 5000 raněno. Ještě téhož dne se začali dělníci ozbrojovat a po dva dny sváděli v ulicích Petrohradu boje s policií a vojskem. V Moskvě a dalších městech byla postupně vyhlášena generální stávka všeho dělnictva. Revoluce, tak dlouho připravovaná a očekávaná generacemi ruských revolu­ cionářů, se stala skutkem.

III. sjezdu SDDSR i y / VP^ul i jeden z nej důležitějších závěrů strany byla příprava’ozbrol^^ nejbližšim úkolem proletariátu a jeho “roh°1UCe by V takovém piadě bvkd"2' Carismu- VítězsTríbtóóaz’

proletariátu rz J^ousi demokrati nebyl už diktaturou buratickou diktatur OU proletariátu a rolnictva, 118

řízení ruského ústředního výboru strany. nnnliřní srážky, Začátkem prosince začal revoluční boj v ozbrojené povstání. V čele příprav sel znovu nmsince generální Na základě jeho pokynů připravil moskevsky sov« na w pr0_ stávku. Hned v prvních dvou dnech se ji u , , j^jníckvch čtvrtích se since přerostla tato stávka v ozbrojené povstání, v 119

, U -1 Mv Znočátku se vyvíjela situace pro povstalce úspěšobjevily první barikády. F„ aystranu dělníků, avšak toto záko­ ně. Vojenská posádka s prdd R rs’alc,d ZtXíi w zp*těn- Devá,ýden p° Usání SS vydal sovět výzvu k zastaveni ozbrojeného pouli&úho

, -a

vniskem Po Moskvě vzplanula povstání take v dalších mestech. Vcelku však byl osud revoluce rozhodnut porážkou dělníků v Moskvě. Po porážce povstání nastalo období odlivu revoluce. Ani v tomto období však neustával revoluční boj městského a venkovského lidu proti samoděržaví. Cansmus byl nucen kombinovat metody násilí s metodami ústupků. Tento proces trval pn stale slábnoucím odporu mas až do podzimu 1907. 3. června 1907 přešla konečně carská vláda do rozhodného protiútoku. Duma byla rozehnána, dělnické organizace zatlačeny do podzemí. V. I. Lenin byl nucen po zamrzlé hladině Finského zálivu znovu uprchnout do zahraničí. Porážka revoluce měla své příčiny především v nedostatečné mobilizaci oněch sil, o něž opírala bolševická SDDSR svou taktiku. Vyvodit z těchto poznatků závěry stalo se úkolem následujícího období.

Boj ruského proletariátu proti carismu nalezl Vliv ruského mohutný ohlas a sympatie u dělnické třídy celého příkladu světa. Ruské dělnické hnutí, které stálo až do revohice v roce 1905 zcela ve stínu velkých západoevropských sociálně demokratických stran, prokázalo svým bojem a ve­ doucí ulohou v revoluci proti západoevropským sociálně demokratickým a o zSaTbt6“ vet1sl,^vplu?lí sílu- O situaci v ruském dělnickém hnutí nei různějších t^’ kter^, zeÍm^na Lenin sváděl s oportunisty neměly širší masv'nb’s^ °]^en^no\ých významných teoretických pracích Pokud pronikaly hrformace o ShTdě?£ělni,ckých Stran tušení Inci v roce 1905 do řad j Skem delnic^ein hnuti, zejména po revoz menševického tábora oevroPs^° dělnictva, byly to informace 4! _ __________________ vystoupení a boje dělnické Dl masové politické stávky, co zanůsoKi^ t^dní110 b°ie, především užití Proto také ruská revoluce měl nSP roletariát v v ostatních na proletariát ostatních zemích, zemích. vály vnithú rozpory k revTlŽi^1 V těch ze^h, kde dozrárevoluční situace a kd. lucnimu výbuchu, kde se vytvářela objektivní kým příkladem a signálem k? střemm’ 7°"cuo Proletariáti ° Pro.letariátu bylo praktic. Tak tomu bylo napfiklad v _ . UU dem°kratických sil s reakcí. —v ruském záboru

120

ním akcím, působila ruská revoluce povzbudivě na dělnické hnutí. Socialistické strany zaznamenávaly velká volební vítězství a jejich pozice se upevnily. * Ve Francii socialisté ve volbách v roce 1906 získali téměř 900 000 hlasů. V Japonsku byla obnovena socialistická strana, která byla v době před rusko-japonskou válkou roz­ puštěna. Ve Švédsku si dělnická třída a demokratické síly vynutily v roce 1907 zavedení všeobecného volebního práva a švédská sociální demokracie získala ve volbách v roce 1908 24 % všech hlasů. V Norsku v roce 1909 zaznamenala sociálně demokratická strana rovněž veliké volební vítězství — 26 % všech odevzdaných hlasů. I v USA došlo začátkem 20. století k určité radikalizaci dělnického hnutí. V roce 1905 zde byla založena jako opozi­ ce proti oportunistické Americké federaci práce socialistická odborová organizace na­ zvaná Průmysloví dělníci světa (Industrial Workers of the World — IWW), která přes veliké ideologické nejasnosti po dlouhou dobu představovala jediné revoluční jádro v ame­ rickém dělnickém hnutí. V Anglii v těchto letech sílily revoluční tendence i v jinak značně konzervativním tradeunionistickém hnutí. V roce 1905 byl přeměněn Parlamentní vo­ lební výbor, který koordinoval činnost zástupců tradeunionů a dělnických organizací ve sněmovně, v politickou stranu nazvanou Labour Party (Dělnická strana), která sice zů­ stala velmi volným sdružením jednotlivých odborových svazů a organizací a v podstatě neznamenala významnější zpolitičtění, byla však přesto důkazem rostoucího politického sebeuvědomění anglického dělnictva.

V letech ruské revoluce 1905—1907 došlo v řadě zemí k rozsáhlým stávkovým bojům, které byly mnohdy vedeny nejen za sociální, ale i za

politické požadavky. Zejména v Německu měly stávky velmi ofenzivní charakter. Nejmohutnější stávkové boje probíhaly v Porýní, kde stávkovalo přes 80% všech dehuku. Ne>XSch požaz hlediska možnosti využití stávky jako prostředku boje za prosem po davků, stávka v Hamburku, kde stávkovalo na 100 000 dělníku nP p ..Pkde se začát_ formy volebního práva a zajištění politických *mělv v letech1905—1907 kem 20. století neobyčejně zhoršila situace drobn t o ro n’ strace a nespokojenost veliké dělnické stávkové boje povzbudivý vliv i na je o oj. rolníkům II mez' deobn^ „húR, v „ík.e.ých ■ musely být nasazeny silné vojenské oddíly. V n které ještě přiostřily politické napětí v zemi. .

Ruská revoluce byla nejen první revolucí v období

^oha

v řadě revolučních změn změn ve ve východní a ii první první v řadě revolučních zemích vrcholilo třídní třídní napětí napětí aa dozráváte si u v čině, zemích vrcholilo nám raw měla také v Íránu, v Turecku, a zviaste nám. Velký ohlas měla také v _ Na aadetou ffŽ

.... Ruské zkušenosti a vedení socialistických stran

ZáPí“3ŽC jedÍnX moblteujld div,

ruská v jctqvireiů těchto stran a odborovj avšak u představitel v vystoupení rus“ť’?10 SÍVeden! ictod jeho boje zdaleka jiz tax j on kého proletariátu a : 121

, U -1 Mv Znočátku se vyvíjela situace pro povstalce úspěšobjevily první barikády. F„ aystranu dělníků, avšak toto záko­ ně. Vojenská posádka s prdd R rs’alc,d ZtXíi w zp*těn- Devá,ýden p° Usání SS vydal sovět výzvu k zastaveni ozbrojeného pouli&úho

, -a

vniskem Po Moskvě vzplanula povstání take v dalších mestech. Vcelku však byl osud revoluce rozhodnut porážkou dělníků v Moskvě. Po porážce povstání nastalo období odlivu revoluce. Ani v tomto období však neustával revoluční boj městského a venkovského lidu proti samoděržaví. Cansmus byl nucen kombinovat metody násilí s metodami ústupků. Tento proces trval pn stale slábnoucím odporu mas až do podzimu 1907. 3. června 1907 přešla konečně carská vláda do rozhodného protiútoku. Duma byla rozehnána, dělnické organizace zatlačeny do podzemí. V. I. Lenin byl nucen po zamrzlé hladině Finského zálivu znovu uprchnout do zahraničí. Porážka revoluce měla své příčiny především v nedostatečné mobilizaci oněch sil, o něž opírala bolševická SDDSR svou taktiku. Vyvodit z těchto poznatků závěry stalo se úkolem následujícího období.

Boj ruského proletariátu proti carismu nalezl Vliv ruského mohutný ohlas a sympatie u dělnické třídy celého příkladu světa. Ruské dělnické hnutí, které stálo až do revohice v roce 1905 zcela ve stínu velkých západoevropských sociálně demokratických stran, prokázalo svým bojem a ve­ doucí ulohou v revoluci proti západoevropským sociálně demokratickým a o zSaTbt6“ vet1sl,^vplu?lí sílu- O situaci v ruském dělnickém hnutí nei různějších t^’ kter^, zeÍm^na Lenin sváděl s oportunisty neměly širší masv'nb’s^ °]^en^no\ých významných teoretických pracích Pokud pronikaly hrformace o ShTdě?£ělni,ckých Stran tušení Inci v roce 1905 do řad j Skem delnic^ein hnuti, zejména po revoz menševického tábora oevroPs^° dělnictva, byly to informace 4! _ __________________ vystoupení a boje dělnické Dl masové politické stávky, co zanůsoKi^ t^dní110 b°ie, především užití Proto také ruská revoluce měl nSP roletariát v v ostatních na proletariát ostatních zemích, zemích. vály vnithú rozpory k revTlŽi^1 V těch ze^h, kde dozrárevoluční situace a kd. lucnimu výbuchu, kde se vytvářela objektivní kým příkladem a signálem k? střemm’ 7°"cuo Proletariáti ° Pro.letariátu bylo praktic. Tak tomu bylo napfiklad v _ . UU dem°kratických sil s reakcí. —v ruském záboru

120

ním akcím, působila ruská revoluce povzbudivě na dělnické hnutí. Socialistické strany zaznamenávaly velká volební vítězství a jejich pozice se upevnily. * Ve Francii socialisté ve volbách v roce 1906 získali téměř 900 000 hlasů. V Japonsku byla obnovena socialistická strana, která byla v době před rusko-japonskou válkou roz­ puštěna. Ve Švédsku si dělnická třída a demokratické síly vynutily v roce 1907 zavedení všeobecného volebního práva a švédská sociální demokracie získala ve volbách v roce 1908 24 % všech hlasů. V Norsku v roce 1909 zaznamenala sociálně demokratická strana rovněž veliké volební vítězství — 26 % všech odevzdaných hlasů. I v USA došlo začátkem 20. století k určité radikalizaci dělnického hnutí. V roce 1905 zde byla založena jako opozi­ ce proti oportunistické Americké federaci práce socialistická odborová organizace na­ zvaná Průmysloví dělníci světa (Industrial Workers of the World — IWW), která přes veliké ideologické nejasnosti po dlouhou dobu představovala jediné revoluční jádro v ame­ rickém dělnickém hnutí. V Anglii v těchto letech sílily revoluční tendence i v jinak značně konzervativním tradeunionistickém hnutí. V roce 1905 byl přeměněn Parlamentní vo­ lební výbor, který koordinoval činnost zástupců tradeunionů a dělnických organizací ve sněmovně, v politickou stranu nazvanou Labour Party (Dělnická strana), která sice zů­ stala velmi volným sdružením jednotlivých odborových svazů a organizací a v podstatě neznamenala významnější zpolitičtění, byla však přesto důkazem rostoucího politického sebeuvědomění anglického dělnictva.

V letech ruské revoluce 1905—1907 došlo v řadě zemí k rozsáhlým stávkovým bojům, které byly mnohdy vedeny nejen za sociální, ale i za

politické požadavky. Zejména v Německu měly stávky velmi ofenzivní charakter. Nejmohutnější stávkové boje probíhaly v Porýní, kde stávkovalo přes 80% všech dehuku. Ne>XSch požaz hlediska možnosti využití stávky jako prostředku boje za prosem po davků, stávka v Hamburku, kde stávkovalo na 100 000 dělníku nP p ..Pkde se začát_ formy volebního práva a zajištění politických *mělv v letech1905—1907 kem 20. století neobyčejně zhoršila situace drobn t o ro n’ strace a nespokojenost veliké dělnické stávkové boje povzbudivý vliv i na je o oj. rolníkům II mez' deobn^ „húR, v „ík.e.ých ■ musely být nasazeny silné vojenské oddíly. V n které ještě přiostřily politické napětí v zemi. .

Ruská revoluce byla nejen první revolucí v období

^oha

v řadě revolučních změn změn ve ve východní a ii první první v řadě revolučních zemích vrcholilo třídní třídní napětí napětí aa dozráváte si u v čině, zemích vrcholilo nám raw měla také v Íránu, v Turecku, a zviaste nám. Velký ohlas měla také v _ Na aadetou ffŽ

.... Ruské zkušenosti a vedení socialistických stran

ZáPí“3ŽC jedÍnX moblteujld div,

ruská v jctqvireiů těchto stran a odborovj avšak u představitel v vystoupení rus“ť’?10 SÍVeden! ictod jeho boje zdaleka jiz tax j on kého proletariátu a : 121

—.ý se tariátem. V diskusíchp z Xí Druhé internacionály velmi ostře názory oportunistů távaly se ve s ÍX Všíbecní byla ruská revoluce označována za významný révoaS _ namířený proti nejreakčnějštau reztmu v Evropě; versma socialluční čin n^demokratických vůdců chápala vSak tuto htstonckou ud lost ,en jako záležitost Ruska, kterou je možno opakovat pouze v zaostalých polofeudalnich a feudálních státech. Proto také ani na stuttgartskem sjezdu Druhé internacionály v roce 1907 vůbec nedošlo k diskusi a hodnocení zkuše­ ností z ruské revoluce. Na sjezdech mnohých sociálně demokratických stran se však o ruských zkušenostech, zejména pak o možnosti využití generální stávky k prosazení politických cílů, diskutovalo velmi bouřlivě. K nej významnějšímu střetnutí názorů o možnosti využít ruských zkuše­ ností došlo ve vedoucí sociálně demokratické straně Druhé internacionály, v německé sociální demokracii. Zostřený třídní boj v zemi a radikalizace dělnických mas nutily vedení sociálně demokratické strany k této diskusi. Největšími odpůrci použití generální stávky v boji za politické cíle byli představitelé odborů. Na sjezdu Všeodborového německého svazu v Ko­ líně nad Rýnem v roce 1905 odmítli tuto myšlenku, kterou se snažili prosadit někteří levicoví odboráři. Zároveň se představitelé odborů vyslovih pro tzv. neutralizaci odborů v politickém boji, pro striktní oddělení a PT°lmcíe,ho b.°>e- Na sjezdu německé sociální demokracie DředstavireliVene « a priJata Proti odporu pravice rezoluce navrhovaná m Z ™ ‘“ď"í,Slm E“ Karel Kautsky

ještě platili za mluvčí levice, i když se ve skutečnosti v řadě otázek s nn piami Za rozcházeli. Nejrozhodněiš^L' ? ^°V°U revolučni levicí již podstatně byla Rosa Luxemburgová která vě^ m^lenkY Politické masové stávky prací nazvanou „Masová stávka stranaT di,tetO«OtázCe Celou teoretickou P a nejen proti otevřeným onom • • ° °dbory db?ry možnosti válečných útrap byly skutečností, která se zjevně dostav a °J°zP mluvili prapokojného přerůstání současných poměrů do socialismu, o mz „ pokračovicoví předáci socialistických stran a odborů’ zřetelněji se připomivala i po opadnutí mohutné revoluční vlny let 190 ,™Tn?hí situace. Politika L P„ b.1 mm. KSmM*■ a perspektivy boje dělnických stran se mely t

Léta 1907-1914 byla obdobím hospodářské i politické požadavky. To sve cce]ku. domění nejen příslušníků dělnických stran, ale delnicke třídy krize většiny socialistických stran Současně však to byla léta růstu vnitřní , uvědomován činnost a jejich ochromení oportumsmem.obíVýchovna a 08 našla ’sice vyjádření v rostou^ těchto stran z předcházejícího o »!• výjimkou bolševické strany nebyy třídním sebevědomí proletariátu, ale s socialistické strany schopny vést ani organizačně, am ideo og 123

" myŠlenl

kou lMu k t—

miliónů miliónů dělníků dělníku na na celém čelem světě děbických stran a mezinárodního Dosud byla pozornost devším na problémy pozuxu-u' ^děna pře především socialistického -SX derete o , vypracování ování n ejvhodnější taktiky v rámci nejvhodnějSÍ výstavby delmckjch národnfch celků V popředí zájmu byl boj za jednotlivých státních nebo ™^sažení vlivu v parla. cnriální wmoženosú, rozšířeni poiiucKycu pia , rmenm ^nastupujícím období válečných konfliktu o nove rozděleni světa vystoupila do popředí v celé šíři a složitosti zejmena otazka národnostní a na důležitosti nabyl problém konkrétního resem zasady proletarskeho internacionalismu. S národnostní otázkou úzce souvisel jako její prima součást problém koloniální, který stanul v popředí zájmu mezinárodního socialistického hnutí v letech 1907—1914. Řešení těchto problémů ovliv­ ňovalo pak podstatně poměr mezinárodního socialistického dělnického hnutí k hlavní otázce období — k otázce postoj e k válečným přípravám a válce. * Buržoazie jednotlivých národů vystupovala při Národnostní otázka prosazování svých třídních zájmů navenek jako . v mluvčí celého národa. Její snahou bylo přesvědčit dělnickou třídu o společných národních zájmech, jež je třeba hájit proti . nar° společně. Správné chápání národnostní otázky v mezioocdZiTrní1?? Za n0Vých P°dminek ^leko těžší a složitější než

Tuto složitost ukazoval tech, kde boi

v roce 1896 rezoluci žádajió právo na sebeurčení vých stran se tato rezoluce neoSe^oTY’ V PraXÍ ’ednotli••' " “i. _ _________ jednotlivých zemí postulátu na zcela konkrétní mternacionály příliš nezaberu™ Se VŠ*k většina stran Dr^é cky vyznám a navíc byla příliš’ složitá ° nem^a bezprostřední prakí? í°d PříPadu novými m ^P^vanějSa r^T UCkémřeš^^odnostm oSZ neměl° j^né představy Svch ?PkU bUrŽOazní P°htik^ aTiak V praxi Podléhat náz0'

kteě 124

zikiadnim 1

řem mezinárodního socialistického hnutí, byly tak v praxi stále silněji otupovány. Nejlepším dokladem tohoto vývoje byl poměr německé a české části rakouské sociální demokracie. Také v názorech na řešení národnostní otázky bylo možno ve stranách Druhé internacionály pozorovat, obdobně jako v řadě dalších základních otázek, rostoucí názorovou diferenciaci. Vedle oportunistů dožadujících se dost otevřeně přizpůsobení zájmů dělnické třídy „společným“ národ­ ním zájmům, jako např. G. Vollmar či G. Noske v německé sociální demo­ kracii, vystupovali především teoretikové rakouské sociální demokracie K. Renner a O. Bauer navenek méně nepokrytě s příslovečnou austromarxistickou rozvážností, předkládajíce úvahy daleko hlubší, teoretičtější povahy. Jejich program tzv. „kulturní autonomie“ ve svých důsledcích však musel také vést k podřízení se zájmů dělnické třídy buržoazii a k prak­ tickému opuštění myšlenek proletářského internacionalismu, protože ne­ byl pojat v revolučním duchu a národnostní otázku neřešil jako součást revolučního boje, nýbrž spíš jako překážku rozvoje socialistického hnutí, která musí být odstraněna. _ . V postoji k národnostní otázce se projevila i jedna z největších slabin levých revolučních frakcí v sociálně demokratických stranách. Levice se dostala v zájmu třídního boje až na stanovisko upuštění od národnost­ ních požadavků potlačovaných národů. Odmítala požadavek prava národu

na sebeurčení v domnění, že tímto požadavkem se zanaseji o e:. hnutí národnostní sváry a oslabuje se jeho revoluční sila otázkou se podle jejich názorů nebylo třeba zvlast za yva , národnostní vyřešit socialistická revoluce. Názory revoluční levice na narodnos^tm otázku formulovala zejména Rosa Luxemburgova a otázkou zabýval i Holandan A. Pannekoek. espra™ levice, právě tak jako pravicový oporturusmus v e o kritice Pve své práci

iX^d"

revoluční DOdrobil ostré

d° odtržení a který tento progra ii .

také zdůvodnil.

..

m

Rozděleni velké čás?.AsIf’.^fdao koloniálního systému

koloniální velmoci a W dokOnčeno koncem 19. století, těchto států bylo v podsratr d^ Násilné zabíráni ohromných, hosP°^^fu'7su-any od počátku svého vzniku. Koo-

Koloniální problém

miliónů domorodců ostře odsuzovaly socia s niální otázka byla však na sjezdech Druh ^te.f Byly sice přijímány ostré rezoluce prou ko oni cialistických stran koloniálních mocnosti se v p

.. íže jen vzpomínána n^ re útlaku, ale o praxi jednothvyc internacionála nezajímá , ne

125

" myŠlenl

kou lMu k t—

miliónů miliónů dělníků dělníku na na celém čelem světě děbických stran a mezinárodního Dosud byla pozornost devším na problémy pozuxu-u' ^děna pře především socialistického -SX derete o , vypracování ování n ejvhodnější taktiky v rámci nejvhodnějSÍ výstavby delmckjch národnfch celků V popředí zájmu byl boj za jednotlivých státních nebo ™^sažení vlivu v parla. cnriální wmoženosú, rozšířeni poiiucKycu pia , rmenm ^nastupujícím období válečných konfliktu o nove rozděleni světa vystoupila do popředí v celé šíři a složitosti zejmena otazka národnostní a na důležitosti nabyl problém konkrétního resem zasady proletarskeho internacionalismu. S národnostní otázkou úzce souvisel jako její prima součást problém koloniální, který stanul v popředí zájmu mezinárodního socialistického hnutí v letech 1907—1914. Řešení těchto problémů ovliv­ ňovalo pak podstatně poměr mezinárodního socialistického dělnického hnutí k hlavní otázce období — k otázce postoj e k válečným přípravám a válce. * Buržoazie jednotlivých národů vystupovala při Národnostní otázka prosazování svých třídních zájmů navenek jako . v mluvčí celého národa. Její snahou bylo přesvědčit dělnickou třídu o společných národních zájmech, jež je třeba hájit proti . nar° společně. Správné chápání národnostní otázky v mezioocdZiTrní1?? Za n0Vých P°dminek ^leko těžší a složitější než

Tuto složitost ukazoval tech, kde boi

v roce 1896 rezoluci žádajió právo na sebeurčení vých stran se tato rezoluce neoSe^oTY’ V PraXÍ ’ednotli••' " “i. _ _________ jednotlivých zemí postulátu na zcela konkrétní mternacionály příliš nezaberu™ Se VŠ*k většina stran Dr^é cky vyznám a navíc byla příliš’ složitá ° nem^a bezprostřední prakí? í°d PříPadu novými m ^P^vanějSa r^T UCkémřeš^^odnostm oSZ neměl° j^né představy Svch ?PkU bUrŽOazní P°htik^ aTiak V praxi Podléhat náz0'

kteě 124

zikiadnim 1

řem mezinárodního socialistického hnutí, byly tak v praxi stále silněji otupovány. Nejlepším dokladem tohoto vývoje byl poměr německé a české části rakouské sociální demokracie. Také v názorech na řešení národnostní otázky bylo možno ve stranách Druhé internacionály pozorovat, obdobně jako v řadě dalších základních otázek, rostoucí názorovou diferenciaci. Vedle oportunistů dožadujících se dost otevřeně přizpůsobení zájmů dělnické třídy „společným“ národ­ ním zájmům, jako např. G. Vollmar či G. Noske v německé sociální demo­ kracii, vystupovali především teoretikové rakouské sociální demokracie K. Renner a O. Bauer navenek méně nepokrytě s příslovečnou austromarxistickou rozvážností, předkládajíce úvahy daleko hlubší, teoretičtější povahy. Jejich program tzv. „kulturní autonomie“ ve svých důsledcích však musel také vést k podřízení se zájmů dělnické třídy buržoazii a k prak­ tickému opuštění myšlenek proletářského internacionalismu, protože ne­ byl pojat v revolučním duchu a národnostní otázku neřešil jako součást revolučního boje, nýbrž spíš jako překážku rozvoje socialistického hnutí, která musí být odstraněna. _ . V postoji k národnostní otázce se projevila i jedna z největších slabin levých revolučních frakcí v sociálně demokratických stranách. Levice se dostala v zájmu třídního boje až na stanovisko upuštění od národnost­ ních požadavků potlačovaných národů. Odmítala požadavek prava národu

na sebeurčení v domnění, že tímto požadavkem se zanaseji o e:. hnutí národnostní sváry a oslabuje se jeho revoluční sila otázkou se podle jejich názorů nebylo třeba zvlast za yva , národnostní vyřešit socialistická revoluce. Názory revoluční levice na narodnos^tm otázku formulovala zejména Rosa Luxemburgova a otázkou zabýval i Holandan A. Pannekoek. espra™ levice, právě tak jako pravicový oporturusmus v e o kritice Pve své práci

iX^d"

revoluční DOdrobil ostré

d° odtržení a který tento progra ii .

také zdůvodnil.

..

m

Rozděleni velké čás?.AsIf’.^fdao koloniálního systému

koloniální velmoci a W dokOnčeno koncem 19. století, těchto států bylo v podsratr d^ Násilné zabíráni ohromných, hosP°^^fu'7su-any od počátku svého vzniku. Koo-

Koloniální problém

miliónů domorodců ostře odsuzovaly socia s niální otázka byla však na sjezdech Druh ^te.f Byly sice přijímány ostré rezoluce prou ko oni cialistických stran koloniálních mocnosti se v p

.. íže jen vzpomínána n^ re útlaku, ale o praxi jednothvyc internacionála nezajímá , ne

125

ědomoval, že kolonie přinášejí značné vzmáhající se zemí"'poSytujíce možnost vystěhovalectví, I uvolněni třídního napětí uvmtr v mateřských ----------------zemích atd. Kromě platon — **■*“ k°““ zajistujice odbyt < J, , jfflgdkricktfch stran nických rezoluci se — politice vlastní_bur““ie T P,r™ "Xldíčovou otázkou sporů mezi evropskými velmopolitice Začátkem 20. století se kolo 5^ y době eminentni zájem na získání kolonií, cemi Předevšímz ky z již dflve rozdělené Afriky. Koloniální otázka se získala vsak jiz jen mál 0 se velmi živě diskutovalo i v němecv této době stala poc II. internacionále. Na postoji k této otázce lze velmi dobré slekém dělnickém hnutí a ve i německé sociální demokracie i ostatních socialisticdovát, kam až dospěl oportumsmus kých stran v|podřizování zájmů proletariátu vlastní buržoazii. ll

Koloniální otázka byla dána na program amsterodamského sjezdu Dru­ hé internacionály v roce 1904. Již zde se ukázalo, že se většina socialistic­ kých stran vzdaluje revolučnímu pojetí myšlenky proletářského interna­ cionalismu. Pravice předložila sjezdu návrh rezoluce vypracovaný belgic­ kým zástupcem Van Kolem, ve kterém se již kolonialismus neodsuzoval. Uvádělo se tu, že existence kolonií není pro koloniální národy žádným neštěstím. Nepožadovalo se proto pro tyto národy osvobození, ale jen určitá dávka samostatnosti. V návrhu rezoluce se pravilo : B l 58 ■ -------- ——— — „Pro domo­ rodce žádat takovou míru svobody a samostatnosti, již může unést jejich yývo\~ pod zorným úhlem, že cŮem snah je úplná emancipace kolonií. cí V podstatě se tu tedy požaduje pouhé vylepšení kolonialismu, právě tak n ZÍVOtA mateř_ské zeměe nepožadovala nepožadovala již již revoluční revoluční změna, změna, nýbrž nýbrž rovala DravT*1 ?pitaismu- Tent0 oportunistický návrh rezoluce podpoV\aStDÍCÍch kolonie- D^kuse o této otázce pak Van Kol návrh S,ezdlf’V roce?07 ™ Stuttgartu. I zde přednesl Ingres „...neodinitá^rhdp^ěTnro^ 1^°^ přírao řečen0’ že politiku, neboť za socialistického reí P °,VS*:chny casY každou koloniální pasobit požadující rázná odmítG. Ledebour K T°t0 stanovisko zaujal německý zástupce ski (Karski). Levice podala fenou uětSiuoj. v«£ S”“1 :a sjezd .jej. v ________ hlasování přijal VmhK j"“™"“1? oportuESn“* "tóza’ stupeň “'taomém ™ Pm původní původní nrn ~ “? bylo pro pcu socialistických stran se nři rnm t Pp,S °změn ovací levice 10 zán? V,ací návrh levice, . kolonii^X“” ZdtŽd° hlasováni. ’ dH“ m opunu^Soů Dr^r^°jeV^° )en ie PrOnr/kémU Rusku ie válkou pokrokovou. Obdobné stano-

cialista J. Jauit5 a další franffluTeini ... « uzský reforrni cký obranné musí proletariát wnn i E,* kteří zdůrazňovali, že ve válce rozdíl od Bebela však Jaurěs ana’ll a,dellýci ostatních zemí jej musí podporovat. Na boje proti válce. Bylo zcela nrizna“ Z** p^ecejen ^a(Hi větší důraz na revoluční metodu sko-rusko-anglické jako o mírové™* • *Yrěsvsoučasně hovořil o Trojdohodě francouzv Německu válku nechtějí. Hervého ^ebel zdůrazňoval, že majetné kruhy prohlásil, že změšťáčtěla, byla tak vtáa^’V Ha adresu německé sociální demokracie Bebelovi, v němž prohlásil, že Bebel vL^i1 Oprávněná jako jeho ostrý výpad proti nov heslo „Proletáři všech zemí, vražděte sel“xt

Stuttgartského sjezdu v ----.-umuuu a energií 1 Tíako ŮČastnil 1 V L Lenin, který se zde s n^mimou námahou a nažil prosadit správné názorv v r' U Pracova^ i v byru internacionály, y teto pro dělnickou třídu později tak

osudné otázce. Spolu s R. Luxemburgovou vypracoval dodatek k Bebelovu centristickému návrhu rezoluce, v němž byly Bebelovy závěry o charak­ teru válek prohloubeny, zdůrazněna zde byla nutnost aktivního boje socialistických stran proti válečným přípravám a vysloven požadavek, aby socialistické strany využily války a krize válkou vyvolané ke svržení buržoazního panství. Tato rezoluce byla také většinou sjezdu přijata. Bylo to sice vítězství revoluční myšlenky, ale praxe západoevropských sociálně demokratických stran zůstala i nadále až na malé výjimky zcela oportunistická a touto rezolucí se jen kryla. V. I. Lenin zasáhl svým vlivem i do jednání kongresu Druhé inter­ nacionály v roce 1910 v Kodani, kde se reformismus většiny delegátů projevil zejména při projednávání družstevní otázky. Vliv Bemsteinovy koncepce družstevního socialismu se tu projevil mimořádně zřetelně. Na tomto sjezdu se jednalo i o českém nacionalistickém separatismu a roz­ štěpení rakouských odborů, ovšem bez praktického výsledku. Při jednání o nebezpečí války se projevily i silné vlivy pacifistíckých iluzí. V. I. Lenin se pokusil na stuttgartském i kodaňském sjezdu svolat po­ radu levicových sil, avšak úspěchu nedosáhl, neboť levicové síly se příliš obávaly rozkolu svých stran. . k i Bezprostředně před vypuknutím světové imperiaUsttcke války byl v praxi prověřen postoj italského socialistického hnutí. Při vypuknutí italsko-turecké války v roce 1911, jez mela zeirskou listický charakter, podporovala většina představitelů Itals e so stickou Federaci vládu v její agresi. Levice této strany ve spolupráci s anarc os protestni stávku, práce (sdružením anarchosyndikalistických odborů) vyhlas Ukázalo se Stávka sice proběhla úspěšně, ale mobilizaci ani rozpoutaní v stanovisko pratudíž již v předvečer rozpoutání světového válečného Pozar“2. noi0anarchistickými skuvice, tak i neúčinnost opatření, navrhovaných některými levými p pinami socialistických stran. . . /ininému rozchodu velké části čásu V Italské socialistické straně došlo v této souvis ostí , tfa sjezdu italských sodstavitelé hnuti, hnutí. strany s nej konzervativnějšími představiteli socialistic e o představitelé cialistů v roce 1912 v Reggiu byli vyloučeni ze socialisti piánech. Byh to kteří se nej otevřeněji vyslovili pro podporu via, y v j’ . reformistů, kten p •1 ? L- Bissolati a I. Bonomi. Spolu s nimi odešla většina P naCÍonaJisnCkým zžuner ’ založili vlastní oportunistickou socialistickou stranu odchodu neÍpravlC0VYLžíla Avšak ani levice Italské socialistické strany se n^up PrOnr/kémU Rusku ie válkou pokrokovou. Obdobné stano-

cialista J. Jauit5 a další franffluTeini ... « uzský reforrni cký obranné musí proletariát wnn i E,* kteří zdůrazňovali, že ve válce rozdíl od Bebela však Jaurěs ana’ll a,dellýci ostatních zemí jej musí podporovat. Na boje proti válce. Bylo zcela nrizna“ Z** p^ecejen ^a(Hi větší důraz na revoluční metodu sko-rusko-anglické jako o mírové™* • *Yrěsvsoučasně hovořil o Trojdohodě francouzv Německu válku nechtějí. Hervého ^ebel zdůrazňoval, že majetné kruhy prohlásil, že změšťáčtěla, byla tak vtáa^’V Ha adresu německé sociální demokracie Bebelovi, v němž prohlásil, že Bebel vL^i1 Oprávněná jako jeho ostrý výpad proti nov heslo „Proletáři všech zemí, vražděte sel“xt

Stuttgartského sjezdu v ----.-umuuu a energií 1 Tíako ŮČastnil 1 V L Lenin, který se zde s n^mimou námahou a nažil prosadit správné názorv v r' U Pracova^ i v byru internacionály, y teto pro dělnickou třídu později tak

osudné otázce. Spolu s R. Luxemburgovou vypracoval dodatek k Bebelovu centristickému návrhu rezoluce, v němž byly Bebelovy závěry o charak­ teru válek prohloubeny, zdůrazněna zde byla nutnost aktivního boje socialistických stran proti válečným přípravám a vysloven požadavek, aby socialistické strany využily války a krize válkou vyvolané ke svržení buržoazního panství. Tato rezoluce byla také většinou sjezdu přijata. Bylo to sice vítězství revoluční myšlenky, ale praxe západoevropských sociálně demokratických stran zůstala i nadále až na malé výjimky zcela oportunistická a touto rezolucí se jen kryla. V. I. Lenin zasáhl svým vlivem i do jednání kongresu Druhé inter­ nacionály v roce 1910 v Kodani, kde se reformismus většiny delegátů projevil zejména při projednávání družstevní otázky. Vliv Bemsteinovy koncepce družstevního socialismu se tu projevil mimořádně zřetelně. Na tomto sjezdu se jednalo i o českém nacionalistickém separatismu a roz­ štěpení rakouských odborů, ovšem bez praktického výsledku. Při jednání o nebezpečí války se projevily i silné vlivy pacifistíckých iluzí. V. I. Lenin se pokusil na stuttgartském i kodaňském sjezdu svolat po­ radu levicových sil, avšak úspěchu nedosáhl, neboť levicové síly se příliš obávaly rozkolu svých stran. . k i Bezprostředně před vypuknutím světové imperiaUsttcke války byl v praxi prověřen postoj italského socialistického hnutí. Při vypuknutí italsko-turecké války v roce 1911, jez mela zeirskou listický charakter, podporovala většina představitelů Itals e so stickou Federaci vládu v její agresi. Levice této strany ve spolupráci s anarc os protestni stávku, práce (sdružením anarchosyndikalistických odborů) vyhlas Ukázalo se Stávka sice proběhla úspěšně, ale mobilizaci ani rozpoutaní v stanovisko pratudíž již v předvečer rozpoutání světového válečného Pozar“2. noi0anarchistickými skuvice, tak i neúčinnost opatření, navrhovaných některými levými p pinami socialistických stran. . . /ininému rozchodu velké části čásu V Italské socialistické straně došlo v této souvis ostí , tfa sjezdu italských sodstavitelé hnuti, hnutí. strany s nej konzervativnějšími představiteli socialistic e o představitelé cialistů v roce 1912 v Reggiu byli vyloučeni ze socialisti piánech. Byh to kteří se nej otevřeněji vyslovili pro podporu via, y v j’ . reformistů, kten p •1 ? L- Bissolati a I. Bonomi. Spolu s nimi odešla většina P naCÍonaJisnCkým zžuner ’ založili vlastní oportunistickou socialistickou stranu odchodu neÍpravlC0VYLžíla Avšak ani levice Italské socialistické strany se n^up i, p " .pak projevil jeste mnohem válečného vyvrcholení revoluční situace se ovládl značnou část dělnické nebezpečněji, frazeologií ■Ji, neboť neouL revoluční rcvuiucm ™ r^detavitřídy a její revoluční elán aechd vy^ “g^deSkŽ hnutí Karel

telem centr ismu i jeho vývojeilůvčího byl v ■I revolučního mezinárodního dehůcKautsky, který se stal — z : ___ _ _ a JI. dvacátých letech tohoto stoleu kého hnutí 19. a prvých let 20. století — ve I úhlavním nepřítelem jeho revoluční představitelů Centristický postoj zaujímala v letó -• kteří celý svůj život bojovali dělnických revolucionáři? Luicxycn stran, mezi nimi i ti u revuiuvxv^j tvůrčím zpusozájmy dělnické třídy, avšak nebyli schopni obsáhnout a tvůrčím p za 00

portunistická, revizionistická pravice a ystallzovaly dva hlavní proudy: rene?0CatkU St°letí’ zvláště Pak no roe °iaoc°1UČní CeStU usilující levice. vovalaCdo^dltr d°Savadní kviče socialistic^ \d°chází však k další difenaprostou většinu. Představ'^ Stran’ ktera zde předstaredstavitele levice sice hájili proti revi130

131

V roce 1912, na samém prahu světové války, již V roce době balkánské války, svolala internacionála do Protiválečný manifest V Basileje mimořádný sjezd. Na něm mělo mezi, , . r Hělnické hnutí dát odpověď na horecne valecne pnieí. SieJmohutnou a působivou nZálečnou demonstrací a také rezoluce, která byla na tomto sjezdu přijata za bouřlivého souhlasu zástupců dělnického hnuti z celeho světa, posílila neobyčejně sebevědomí dělnické třídy Rezoluce zdůrazňovala jednotu stanoviska všech socialistických stran k balkánskému konfliktu a poukazovala na jeho imperialistický charakter, současné pozdravila socialisty na Balkáně a obrátila se s varovnou výzvou ke všem kapitalis­ tickým vládám. S rozhodnými předválečnými protesty a apelem na revo­ luční boj proti imperialistické válce tu vystoupili vedle sebe Bebel, Adler, Jaurěs, Keir Hardie, Kl. Zetkinová a mnozí další. Mluvili tu vedle sebe v rozhodném tónu zarytí oportunisté, centristé i revolucionáři. Revoluční duch byl však jen záležitostí slavnostního okamžiku, oportunistickou praxi nezměnil. Reformista Jaurěs své zvolání „...jsme připraveni ke všem obětem!“ osobně zanedlouho naplnil, když proti němu v roce 1914 vypálil smrtící kulku francouzský šovinista. Také revoluční podzvižení proletariátu na Leně, v Itálii, ve Francii, Španělsku, v Uhrách i v Rakousku svědčilo o ochotě k těmto obětem, avšak další činnost vedení socialistic­ kých stran nikoli. Oportunismus je vedl nadále starou cestou k přímé valecne spoluprací s buržoazií, jíž vyvrcholila krize předválečnéhosociak nacionalmmu šovinismu, jemuž padla za oběť i internacionála.

4- SITUACE V MEZINÁRODNÍ M SOCIAI I

Plničkém

hnutí na práh

S°CIALI STICKÉM

U VÁLKY Hlavní směry názorové diferenciace

IcSíS Druhé mtemaaonály i jednotlivých

proces idpyC' probíhal od roku 1905 rychlý . Do začátku 20. století ínn^ e,dlferenciacelisticke strany se však většinou utíhr-'znovu oživující, mimo sociaciahsuckých dělnických^stranáclf^v^1’10 ?narchisW směr) se v so-

zionistům zásady Marxova učení, avšak při řešení některá • u i_ ,. zcela důslední, ustupovali revizionistům z oba^ př2Toz£ i strany. Tyto nedůslednosti a sklon ke komproZSt se oÚS^S častěji zvláště v otázce taktiky dělnických stran u většiny představitelů levice. Teoreticky zůstávali tito představitelé dělnického hnutí stále věrni do­ savadní podobě marxismu, který sice nabízel metodu řešení nových pro­ blémů, avšak hotové všestranné řešení pro nové podmínky poskytnout nemohl. V konkrétní praktické politice nechávali většinou volné ruce oportunistickým stranickým a odborářským praktidstům, protože revizionistické, revolučním zásadám marxismu odporujíd řešení odmítali a žádnou novou teoretickou koncepci nových problémů do základů prak­ tické činnosti strany postavit nedokázali. Tak se brzy stalo, že např. nej význačnějšími představiteli nej silnější strany Druhé internacionály sice stále byli A. Bebel a K. Kautsky, ale o skutečné praktické činnosti postup­ ně rozhodovah v německé sociální demokracii funkcionáři jako G. Noske, F. Ebert a jiní, kteří záhy prakticky ovládli celou organizaci strany. A po­ dobně tomu bylo ve většině stran Druhé internacionály. Rozpor mezi revolučními slovy většiny představitelů dosavadní levice a oportunistickou praxí strany se stále prohluboval. Tento rozpor se stal také charakteristickým rysem centrismu, jak je označován tento postoj většiny představitelů levice v mezinárodním socialistickém dělnickém hnutí. Z ideologického hlediska je tedy v této době pro centristy charak­ teristické dogmatické lpění na Marxových a Engelsových poučkách, ktere byly vysloveny často již v padesátých a šedesátých letech 19. století, a je jich netvůrčí přenášení do začátku 20. století, do období impen srnu, y se změnila nejen kapitalistická ekonomika, ale i podmínky pro boj^ děl­ nické třídy. Centrismus byl nakonec ve svých důsledcích stejne,° e P r , a meké třídy. Centrismus byl nakonec ve ský zájmům dělnické třídy jako nezastíraný revizionismus a y obdc> i, p " .pak projevil jeste mnohem válečného vyvrcholení revoluční situace se ovládl značnou část dělnické nebezpečněji, frazeologií ■Ji, neboť neouL revoluční rcvuiucm ™ r^detavitřídy a její revoluční elán aechd vy^ “g^deSkŽ hnutí Karel

telem centr ismu i jeho vývojeilůvčího byl v ■I revolučního mezinárodního dehůcKautsky, který se stal — z : ___ _ _ a JI. dvacátých letech tohoto stoleu kého hnutí 19. a prvých let 20. století — ve I úhlavním nepřítelem jeho revoluční představitelů Centristický postoj zaujímala v letó -• kteří celý svůj život bojovali dělnických revolucionáři? Luicxycn stran, mezi nimi i ti u revuiuvxv^j tvůrčím zpusozájmy dělnické třídy, avšak nebyli schopni obsáhnout a tvůrčím p za 00

portunistická, revizionistická pravice a ystallzovaly dva hlavní proudy: rene?0CatkU St°letí’ zvláště Pak no roe °iaoc°1UČní CeStU usilující levice. vovalaCdo^dltr d°Savadní kviče socialistic^ \d°chází však k další difenaprostou většinu. Představ'^ Stran’ ktera zde předstaredstavitele levice sice hájili proti revi130

131

í Na tom, že nebyli s to vypracovat pro mezibem pochopit Marxovo ucem. N ’ i. taktiku vhodnou vhodnou v v nových nových podpodnárodní dělnické hnuti novouIs > historického smyslu soumélo rozhodující pod 1 P &tj že se tu uplatňoval časných podmínek vývoje- N b £onzerVatismus starých vůdců hnutí i určitý přirozený Ps^ho £-Sdků dosti dlouhé úspěšné činnosti děli mylný výklad praktickyc g , kUd relativní prosperity, prosperity, který který na na nickěho hnutí v " a představitele revizionistnu. teoretickém poh tak da jsko zastávaly v této době jen poměrně Nekompromisní XíX ůosmnS formovaly v jednotlivých děl-

íic«ch’Xách“Snou z mladších lidi aa často mladších lidí často ii mladých mladých členů členu stran. stran. B?o icí nejvý naimiějšhn jádrem tohoto nového revolnemho proudu v měUothZ dílničkám hnuti byli ruští bolševici, kten se vyvíjel, v zemi jež měla v mnohém dost odlišné podmínky od zemi zapadni a střední Evropy, a mohli se opřít o teoretické práce tvůrčího pokračova­ tele Marxova a Engelsova V. I. Lenina. Leninovo teoretické i praktické dílo — leninismus — se stal skutečnou vědeckou základnou pro praktickou revoluční činnost mezinárodního socialistického dělnického hnutí, stal se tvůrčím uplatněním a rozvedením marxistické metody na rozbor sou­ časného stavu kapitalistické ekonomiky a společnosti. Bolševici proto doká­ zali vést boj proti oportunistům v ruské sociální demokracii až do úplného ideového a organizačního rozchodu. V ostatních socialistických stranách nebyla revoluční levice ani teoreticky, ani organizačně zdaleka tak silná jako bolševici. Významnou levicovou skupinou v mezinárodním dělnickém hnutí byla vedle bolševiků historicky jim blízká skupina polských levicových socia­ listů, kteří obdobně jako bolševici vytvořili vlastní revoluční stranu na­ zvanou Sociální demokracie království Polska a Litvy (SDKPiL). záboru°Drovád^Rus^!v roce 1907 byla na polském území patřícím k ruskému revo“° ^tí. Většina představitelů SDKPiL ném Pruskem nebo ořímn C ?rac°^ala mezi Peskými dělníky na polském území zabrasula ve^ucToX^ R‘ ^emburgová se

kou válkou, hlavně pak za válkv a v ^Cmm hnutl v dobe Pred světovou imperialisticburgová byla soXnTi X0“ období po Říjnové revoluci. R. Luxemstranách mimo Rusko.

e)sun teoretikem levice v evropských socialistických

tických stianá^ba^áns^°ch zw^V1Ce

132

VytvoBa 1 v sociálně demokra-

V bulharské socialistické straně, která se vyvíjela pod silným vlivem ruského dělnic­ kého hnutí, došlo v roce 1903 po zásadním boji revolučních „těsných socialistů“ proti otevřeným oportunistům k organizačnímu rozchodu a vytvoření dvou dělnických stran, obdobně jako v roce 1912 v ruském dělnickém hnutí.

V samostatnou stranu se konsti­ tuovala v roce 1906 i levice v holand­ ském dělnickém hnutí, tzv. tribunisté — podle tiskového orgánu této skupiny „De Tribune“. Nej významnějšími představiteli holand­ ské levicové strany byli A. Pannekoek a H. Rolandová-Holstonová. Velmi aktivně se projevila holandská levice po roce 1905 v diskusi o úloze generální stávky v boji dělnické třídy. Jejich stanovisko se velmi blížilo v této otázce pojetí R. Luxemburgové. Holandští „tribunisté“ byli však značně zatíženi anarchosyndikalistickými Klára Zetkinová vlivy. V ostatních dělnických stranách před­ stavovala revoluční levice jen nepočet■I ,é revoluční frakce, setrvávající v organizačním spojení s centristy a oportunísty.

V německé sociálně demokratické straně, která byla jádrem Druhé internacionály a která měla na mezinárodní dělnické hnutí před první světovou válkou nesmírný vliv, byli vedle R. Luxemburgové nejvýznam­ nějšími představiteli levice Kl. Zetkinová, K. Liebknecht a F. Mehring. V německém dělnickém hnutí se také nejvýrazněji vykrystalizovala dife­ renciace na zmíněné tři ideové proudy, charakteristické pro mezinaro dělnické hnutí v období těsně před první světovou válkou., «_rai_ Klady a nedostatky levice v německém dělnickém uti y y teristické i pro většinu levicových frakcí ostatních zapa oevropsky• Největším kladem levicových skupin byla jejich onentace na cestu přeměny kapitalistické společnosti, onentace na Pfo nroletářské luci. Jejich největší slabinou byly jejich názory na proveJm prokurske 00

revoluce. Nejúplněji tyto názory formulovala ve svyc p omaticky burgová, která se domnívala, že k proletárske révo uci j . zákonitým vývojem dějiniak, že.ve chvíh. vyvrcholem krize Capitalistic 133

í Na tom, že nebyli s to vypracovat pro mezibem pochopit Marxovo ucem. N ’ i. taktiku vhodnou vhodnou v v nových nových podpodnárodní dělnické hnuti novouIs > historického smyslu soumélo rozhodující pod 1 P &tj že se tu uplatňoval časných podmínek vývoje- N b £onzerVatismus starých vůdců hnutí i určitý přirozený Ps^ho £-Sdků dosti dlouhé úspěšné činnosti děli mylný výklad praktickyc g , kUd relativní prosperity, prosperity, který který na na nickěho hnutí v " a představitele revizionistnu. teoretickém poh tak da jsko zastávaly v této době jen poměrně Nekompromisní XíX ůosmnS formovaly v jednotlivých děl-

íic«ch’Xách“Snou z mladších lidi aa často mladších lidí často ii mladých mladých členů členu stran. stran. B?o icí nejvý naimiějšhn jádrem tohoto nového revolnemho proudu v měUothZ dílničkám hnuti byli ruští bolševici, kten se vyvíjel, v zemi jež měla v mnohém dost odlišné podmínky od zemi zapadni a střední Evropy, a mohli se opřít o teoretické práce tvůrčího pokračova­ tele Marxova a Engelsova V. I. Lenina. Leninovo teoretické i praktické dílo — leninismus — se stal skutečnou vědeckou základnou pro praktickou revoluční činnost mezinárodního socialistického dělnického hnutí, stal se tvůrčím uplatněním a rozvedením marxistické metody na rozbor sou­ časného stavu kapitalistické ekonomiky a společnosti. Bolševici proto doká­ zali vést boj proti oportunistům v ruské sociální demokracii až do úplného ideového a organizačního rozchodu. V ostatních socialistických stranách nebyla revoluční levice ani teoreticky, ani organizačně zdaleka tak silná jako bolševici. Významnou levicovou skupinou v mezinárodním dělnickém hnutí byla vedle bolševiků historicky jim blízká skupina polských levicových socia­ listů, kteří obdobně jako bolševici vytvořili vlastní revoluční stranu na­ zvanou Sociální demokracie království Polska a Litvy (SDKPiL). záboru°Drovád^Rus^!v roce 1907 byla na polském území patřícím k ruskému revo“° ^tí. Většina představitelů SDKPiL ném Pruskem nebo ořímn C ?rac°^ala mezi Peskými dělníky na polském území zabrasula ve^ucToX^ R‘ ^emburgová se

kou válkou, hlavně pak za válkv a v ^Cmm hnutl v dobe Pred světovou imperialisticburgová byla soXnTi X0“ období po Říjnové revoluci. R. Luxemstranách mimo Rusko.

e)sun teoretikem levice v evropských socialistických

tických stianá^ba^áns^°ch zw^V1Ce

132

VytvoBa 1 v sociálně demokra-

V bulharské socialistické straně, která se vyvíjela pod silným vlivem ruského dělnic­ kého hnutí, došlo v roce 1903 po zásadním boji revolučních „těsných socialistů“ proti otevřeným oportunistům k organizačnímu rozchodu a vytvoření dvou dělnických stran, obdobně jako v roce 1912 v ruském dělnickém hnutí.

V samostatnou stranu se konsti­ tuovala v roce 1906 i levice v holand­ ském dělnickém hnutí, tzv. tribunisté — podle tiskového orgánu této skupiny „De Tribune“. Nej významnějšími představiteli holand­ ské levicové strany byli A. Pannekoek a H. Rolandová-Holstonová. Velmi aktivně se projevila holandská levice po roce 1905 v diskusi o úloze generální stávky v boji dělnické třídy. Jejich stanovisko se velmi blížilo v této otázce pojetí R. Luxemburgové. Holandští „tribunisté“ byli však značně zatíženi anarchosyndikalistickými Klára Zetkinová vlivy. V ostatních dělnických stranách před­ stavovala revoluční levice jen nepočet■I ,é revoluční frakce, setrvávající v organizačním spojení s centristy a oportunísty.

V německé sociálně demokratické straně, která byla jádrem Druhé internacionály a která měla na mezinárodní dělnické hnutí před první světovou válkou nesmírný vliv, byli vedle R. Luxemburgové nejvýznam­ nějšími představiteli levice Kl. Zetkinová, K. Liebknecht a F. Mehring. V německém dělnickém hnutí se také nejvýrazněji vykrystalizovala dife­ renciace na zmíněné tři ideové proudy, charakteristické pro mezinaro dělnické hnutí v období těsně před první světovou válkou., «_rai_ Klady a nedostatky levice v německém dělnickém uti y y teristické i pro většinu levicových frakcí ostatních zapa oevropsky• Největším kladem levicových skupin byla jejich onentace na cestu přeměny kapitalistické společnosti, onentace na Pfo nroletářské luci. Jejich největší slabinou byly jejich názory na proveJm prokurske 00

revoluce. Nejúplněji tyto názory formulovala ve svyc p omaticky burgová, která se domnívala, že k proletárske révo uci j . zákonitým vývojem dějiniak, že.ve chvíh. vyvrcholem krize Capitalistic 133

xrprlenv revolučním instinktem, živelně i revoluční masy samy, v • Jq živelném výbuchu společnostít rmOc do svých rukou. Podk_tem převezmou moc revoluce byly » Korii levÍK podceňovala orgaa průběhu v a strategie zcela zbytecne • domnívala se, že její úloha ma spočívat nizační úlohu dělnické strany a i Toto podceňování organizační úlohy ^revoluční výchově a propagaci^ ,lce v &é sociální demokracii projevilo mimo strany se napr. u levice rozdílv od bolševiků setrvávala v organizační jednote jiné i v tom3 že na i v názorech na úlohu strany se R. Luxemburgova, s ostatními skupinami

steitó

mo

«

rozcházela s bolševiky • . __ , wmlnri věnoval stěžeiní SEStítídélitíké sírany v této revolucí věnoval stěžejní

'wt chybách i přednostech revoluční levice i ve zvláštním vývoji bolševiků, vedených tvůrčím pojetím marxismu-lenimsmu, spočívaly pak i základní předpoklady dalšího vývoje za imperialistické války i po válce.

Ruské dělnické hnutí prošlo v letech 1907—1914 dvěma roz dílný mi etapami. Zažilo období pore ­ Štěpení v Rusku voluční únavy a shromažďování sil k novému náporu na samoděržaví v letech reakce, zažilo i druhou revoluční vlnu, končící bezmála novou revolucí v předvečer světové imperialistické války. SDDSR se ještě v prvních měsících roku 1906 sjednotila s menševiky. Volání po jednotě bylo mezi dělnickými členy strany silné zejména ; porážce prosincového povstání v Moskvě. Roku 1907 se v Londýně sešel V. sjezd strany, který přijal z převážné části usnesení navržená bolševiky. Mezi přijatými dokumenty mělo mimořádný význam usnesení o poměru mezi stranou a odbory, které ostře odsuzovalo oportunistickou teorii neutrality a neúčasti odborů v politickém boji. Tímto usnesením potvrdilo odlišnost své cesty a svého přístupu k otázkám dělnickém hnutí ° nastouPené vládnoucími směry v evropském

začali však využívat činnost strany téměř znemožněna názorů, mezi mezl nimiž m čelné ceine k nerevolučním. Odtud pramenil P?e.'?1?dl‘,od revolučních forem _____ práce prače a požadavek, aby strana své orJ °dmítavý postoj Postoí k k ilegální ilegální práci práci taktika, která počítala se spolupra-Pr°Stě rozPustila- Menševická s ruskou buržoazií, měla defenzivní

134

charakter a byla označena za likvidátorskou. Naproti tomu L Lentoa taktta “

•

i x

Boj o tyto dvě linie byl neobyčejně zkomplikován rozkolem i mezi sa­ motnými bolševiky. 1 Jistá část členů strany nemohla v prvních chvílích pochopit, že po změně objektivních byt stará stara hesla a stará stara taktika nahrazena novými novými, a hlásala nereálné “vo­ podmínek musí být lnem teorie. Mezi požadavky této nepočetné, avšak nebezpečné skupiny náležel i noža dávek odvolat poslance SDDSR z dumy a přejít výhradně k ilegálním formám práce Tato dobrodružná taktika se nazývala otzovismem. V roce 1908 se v Paříži konala všeruská stranická konference, na níž byly likvidátorské názory menševiků odsouzeny a o rok později byl na užší poradě představitelů strany odsouzen i otzovismus a jeho stoupenci, vedení A. A. Bogdanovem, byli vyloučeni ze všech organizací strany. V téže době bylo nutno vystoupit i proti módnímu myšlenkovému směru filosofujícího rakouského fyzika Ernesta Macha, proti tzv. empiriokriticismu. Nový směr zapůsobil i na jistou část inteligence ve straně, která se domnívala, že nadešel čas smířit učení Ernesta Macha s názory Engelsovými. Hlavou této skupiny byl opět A. A. Bogdanov, ale patřili sem i lidé, jako byl A. V. Lunačarskij, později jeden z významných marxistických literár­ ních a uměleckých kritiků a teoretiků. Boji s machismem a jeho ruskými stoupenci věnoval Lenin v roce 1908 svou knihu „Materialismus a empiriokriticismus“. Tato práce přispěla nejen k objasnění složitých filosofických otázek počátku tohoto století, ale současně i obo­ hacení materialistické filosofie vůbec a je dodnes nezbytnou rukovětí poznání marxistic­ kého myšlení. . . *

Pokus sblížit se stranou všechny odpadlické směry učinil v roce 1910 Lev Davidovič Trockij, který od dlouholetého kolísání mezi bolševismem a menševismem přešel nakonec k centrismu. Ideologické spory ve straně nebyly mnohým dělníkům jasné, nechápali Často, oč v těchto bojích jde a jaký mají smysl, a viděli v nich pouze zdroj nejednoty. A právě na tomto základě podnikl Trockij pokus vyhovět hlasům těch nespokojenců, kteří to šice mysleli s dělnickým hnutím dobře, avšak prokazovali mu svým poje­ tím jednoty medvědí službu. Tak pod heslem centristicky chápané jednoty začala vznikat nová skupina, požadující sloučení všech směrů od likvi­ oio dátorů k otzovistům v jednu politickou stranu. Mezitím se začala měnit hospodářská a politická situace v Rusku. Začal znovu vzrůstat počet stávek, rostla aktivita dělnické třídy ar v ruce _ J v Rusku, hlásících se bezvýhradné k bols tím i počet místních organizaci v •li _________________ Za téových podmínek nemělo smyslu prodluzova ševickému směru období vleklých sporů o strategii a taktiku a dávat k podnikání dalších rozbíječských kroků. 15. ledna . * bolševiků v Lidovém domě VI. konference SDDSR, svolena z .mcianvy bohevta a části menševiků. Konference znovu odsoudila likvid ry ••

135

xrprlenv revolučním instinktem, živelně i revoluční masy samy, v • Jq živelném výbuchu společnostít rmOc do svých rukou. Podk_tem převezmou moc revoluce byly » Korii levÍK podceňovala orgaa průběhu v a strategie zcela zbytecne • domnívala se, že její úloha ma spočívat nizační úlohu dělnické strany a i Toto podceňování organizační úlohy ^revoluční výchově a propagaci^ ,lce v &é sociální demokracii projevilo mimo strany se napr. u levice rozdílv od bolševiků setrvávala v organizační jednote jiné i v tom3 že na i v názorech na úlohu strany se R. Luxemburgova, s ostatními skupinami

steitó

mo

«

rozcházela s bolševiky • . __ , wmlnri věnoval stěžeiní SEStítídélitíké sírany v této revolucí věnoval stěžejní

'wt chybách i přednostech revoluční levice i ve zvláštním vývoji bolševiků, vedených tvůrčím pojetím marxismu-lenimsmu, spočívaly pak i základní předpoklady dalšího vývoje za imperialistické války i po válce.

Ruské dělnické hnutí prošlo v letech 1907—1914 dvěma roz dílný mi etapami. Zažilo období pore ­ Štěpení v Rusku voluční únavy a shromažďování sil k novému náporu na samoděržaví v letech reakce, zažilo i druhou revoluční vlnu, končící bezmála novou revolucí v předvečer světové imperialistické války. SDDSR se ještě v prvních měsících roku 1906 sjednotila s menševiky. Volání po jednotě bylo mezi dělnickými členy strany silné zejména ; porážce prosincového povstání v Moskvě. Roku 1907 se v Londýně sešel V. sjezd strany, který přijal z převážné části usnesení navržená bolševiky. Mezi přijatými dokumenty mělo mimořádný význam usnesení o poměru mezi stranou a odbory, které ostře odsuzovalo oportunistickou teorii neutrality a neúčasti odborů v politickém boji. Tímto usnesením potvrdilo odlišnost své cesty a svého přístupu k otázkám dělnickém hnutí ° nastouPené vládnoucími směry v evropském

začali však využívat činnost strany téměř znemožněna názorů, mezi mezl nimiž m čelné ceine k nerevolučním. Odtud pramenil P?e.'?1?dl‘,od revolučních forem _____ práce prače a požadavek, aby strana své orJ °dmítavý postoj Postoí k k ilegální ilegální práci práci taktika, která počítala se spolupra-Pr°Stě rozPustila- Menševická s ruskou buržoazií, měla defenzivní

134

charakter a byla označena za likvidátorskou. Naproti tomu L Lentoa taktta “

•

i x

Boj o tyto dvě linie byl neobyčejně zkomplikován rozkolem i mezi sa­ motnými bolševiky. 1 Jistá část členů strany nemohla v prvních chvílích pochopit, že po změně objektivních byt stará stara hesla a stará stara taktika nahrazena novými novými, a hlásala nereálné “vo­ podmínek musí být lnem teorie. Mezi požadavky této nepočetné, avšak nebezpečné skupiny náležel i noža dávek odvolat poslance SDDSR z dumy a přejít výhradně k ilegálním formám práce Tato dobrodružná taktika se nazývala otzovismem. V roce 1908 se v Paříži konala všeruská stranická konference, na níž byly likvidátorské názory menševiků odsouzeny a o rok později byl na užší poradě představitelů strany odsouzen i otzovismus a jeho stoupenci, vedení A. A. Bogdanovem, byli vyloučeni ze všech organizací strany. V téže době bylo nutno vystoupit i proti módnímu myšlenkovému směru filosofujícího rakouského fyzika Ernesta Macha, proti tzv. empiriokriticismu. Nový směr zapůsobil i na jistou část inteligence ve straně, která se domnívala, že nadešel čas smířit učení Ernesta Macha s názory Engelsovými. Hlavou této skupiny byl opět A. A. Bogdanov, ale patřili sem i lidé, jako byl A. V. Lunačarskij, později jeden z významných marxistických literár­ ních a uměleckých kritiků a teoretiků. Boji s machismem a jeho ruskými stoupenci věnoval Lenin v roce 1908 svou knihu „Materialismus a empiriokriticismus“. Tato práce přispěla nejen k objasnění složitých filosofických otázek počátku tohoto století, ale současně i obo­ hacení materialistické filosofie vůbec a je dodnes nezbytnou rukovětí poznání marxistic­ kého myšlení. . . *

Pokus sblížit se stranou všechny odpadlické směry učinil v roce 1910 Lev Davidovič Trockij, který od dlouholetého kolísání mezi bolševismem a menševismem přešel nakonec k centrismu. Ideologické spory ve straně nebyly mnohým dělníkům jasné, nechápali Často, oč v těchto bojích jde a jaký mají smysl, a viděli v nich pouze zdroj nejednoty. A právě na tomto základě podnikl Trockij pokus vyhovět hlasům těch nespokojenců, kteří to šice mysleli s dělnickým hnutím dobře, avšak prokazovali mu svým poje­ tím jednoty medvědí službu. Tak pod heslem centristicky chápané jednoty začala vznikat nová skupina, požadující sloučení všech směrů od likvi­ oio dátorů k otzovistům v jednu politickou stranu. Mezitím se začala měnit hospodářská a politická situace v Rusku. Začal znovu vzrůstat počet stávek, rostla aktivita dělnické třídy ar v ruce _ J v Rusku, hlásících se bezvýhradné k bols tím i počet místních organizaci v •li _________________ Za téových podmínek nemělo smyslu prodluzova ševickému směru období vleklých sporů o strategii a taktiku a dávat k podnikání dalších rozbíječských kroků. 15. ledna . * bolševiků v Lidovém domě VI. konference SDDSR, svolena z .mcianvy bohevta a části menševiků. Konference znovu odsoudila likvid ry ••

135

. Na konferenci byl zvolen nový a konstatovala jejich rozchod se skanou kromě Lenina stali i příslušníci ústřední výbor S^DS^ ^deů ^rdžonikidze, Spandarjan, Stalin, nové □ové generace d nabádala skuteínost, že od S ”d± Zinověv seOVnesdrázel ÍXec přestal prakticky existovat. Tak ve Sverdlov, a

roku 1910 se U v n vs a směry a skupinky.

konference k organizačnímu ozdraveni strany

^XetS

é

sešla ještě jedna konference sociálních demokratů Ruska. Jejím iniciáV srpnu 1912 se bvITroddfa jeho stoupenci z řad centristů a likvidátorů. Plechanov, který nedloutorem Jm odsoudil své stoupence za účast na VI. konferenci SDDSR v Praze, odmítl ho před tím Imračně vstoupit do tohoto protibolševického bloku, postupně odpadly i další skupiny hlásící se do tohoto nového spolku. Na tomto setkaní založená tzv. dělnická strana vyvíjela minimální činnost a záhy se rozpadla pod údery vnitřních rozporů a pro vzájemnou nevra­ živost vůdců. Za takové situace jedině bolševici byli připraveni na nový rozmach revolučního hnutí, který na sebe nedal dlouho čekat. Ohlásil se dramatickými událostmi na řece Leně, kde v roce 1912 došlo v hluboké tajze na rýžovištích zlata k velké stávce. Při pokusu stávku­ jících dělníků vyjednávat se zaměstnavateli bylo zabito nebo zraněno 500 lidí. Zpráva o tomto masakru probudila k životu veškeré dělnické Rusko. Protestních demonstrací v různých částech země se zúčastnilo celkem 300 000 dělníků. V téže době začal v Petrohradě vycházet legální bolševický list „Pravda“. Tento strauický deník vycházel až do začátku války 1914. „Pravda“ sehrála neobyčejně významnou rbli při upevňování bolševických organizací a šíření jejich vlivu mezi dělníky. Po porážce revoluce se začala znovu rozpadat i Strana sociálních revolucionářů, tzv. eseru, vytvořena v roce 1902 spojením narodnických organizací a kroužků. měh vent T“ • revolučníni Packém vývoji Ruska značný význam, neboť významurolnickéntá°ir abY i bolševici formovali svůj SVŮJ tickou taktiku avšak veTn^t^^207^ SÍCe narodnickou doktrínu i její teroris«

co nejsirsi revoluční demokratickou demokratickou jednotu jednotu popo-

práce (trudovici), která působih v ^um^ Zh — .’a??.tZV* Národně socialistická strana část maloburžoazie a rolnictva se no ' v?"7?1101 ^st stranYj představující radikální

dlmy- Pfes 2cda nede'

Wtadtý” kbtí“ystó“'’eVzámě“

avšak ani ona nemela dlouhý život. Bolševici pevně setrvávali na • ku, že duma neskýtá možnost pro skutečně demokratické ře^n T™’ dářských a politických problémů a nelze se proto vzdát nrostřX h°SP°’ parlamentního boje. Stoupenci menševismu naorori rnm ' m™0’ parlamentním iluzíma přikláněli se ve „í parlamentní..teůX koahce s burzoazn. Na podzim 1913 došlo ve frakci k definitivní roztržce a osamostatnění bolševiků. Spolu s nepřejitým rozmachem třídního boje mezi dělníky a kapitahsty začaly se uz v roce 1913, ale hlavně v roce 1914, objevovat i další symptomy blížící se revoluční krize. Znovu se stala neobyčejně naléhavou otázka jednoty dělnictva, narušo­ vané dvěma elementy buržoazní reformistické politiky. První z nich bylo hlásání menševických teorií o úloze buržoazie v revolučním boji s carismem, druhým byla stupňující se nacionalistická vlna, podporovaná bur­ žoazií utlačovaných národností a šovinismem buržoazie ruské. Jestliže reformismus byl stíhán kritikou od samého počátku svého zrodu v ruském dělnickém hnutí a boj s likvidátory nebyl ničím jiným než pokračováním této kritiky, pak nacionalismus jako vážná hrozba se objevil v ruském dělnickém hnutí hlavně v souvislosti s válečnými přípravami carismu, obdobně jako tomu bylo i u západoevropských dělnických stran. Odtud ta zvláštní pozornost, kterou strana věnuje kritice utlačovatelské politiky vlády vůči neruským národnostem a pokusům buržoazie potlačovaných národů vnutit dělníkům úzce nacionální program v neruských oblastech země. * Leninovy stati o různých aspektech národnostní otázky mají proto velký* teoretici^ i praktický význam. V jeho článcích „Kritické poznámky k národnostní otázce a „O prá­ vu národů na sebeurčení“ je obsazen hluboký rozbor nejen buržoazmho nacionalismu, ale i zásad internacionální proletářské politiky. Ústředním bodem této politik} je podle Lení na boj za právo porobených národů na sebeurčení až do oddělení, tj. do vytvoření neza vislých národních států. Avšak získání tohoto práva a jeho praktické uplatněni jsou pro marxisty dvě naprosto rozdílné věci. „Lidé, kteří do této otázky nepro , ps „považují za rozpor to, že sociální demokraté utlačujících nárc u mají póza ova1 na oddělení, kdežto sociální demokraté utlačených národů práv o na spojeni, e me-li se trochu, ukáže se, že jiné cesty k internacionalismu a ke splynu , ’ 7 z dané situace není a bA nemůže.“ Tyto Leninovy myšlenky- se staly p.zde;i.edmm z úhelných kamenů proletářské politiky při řešeni národnostních probl

sovětského státu.

atický kandidát neprošel bvln^11^^ t0’

aDd íe^en sociálně

•• p 0 akcní spoluprací obou směrů,

Bolševická SDDSR, vyzbrojená uceleným Leninovým ucemm, jehož

charakteristickými znaky bylo tvůrčí rozvíjeni marxism reformistickýnů deformacemi, byla nyní připravena stát se centr 137

p

. Na konferenci byl zvolen nový a konstatovala jejich rozchod se skanou kromě Lenina stali i příslušníci ústřední výbor S^DS^ ^deů ^rdžonikidze, Spandarjan, Stalin, nové □ové generace d nabádala skuteínost, že od S ”d± Zinověv seOVnesdrázel ÍXec přestal prakticky existovat. Tak ve Sverdlov, a

roku 1910 se U v n vs a směry a skupinky.

konference k organizačnímu ozdraveni strany

^XetS

é

sešla ještě jedna konference sociálních demokratů Ruska. Jejím iniciáV srpnu 1912 se bvITroddfa jeho stoupenci z řad centristů a likvidátorů. Plechanov, který nedloutorem Jm odsoudil své stoupence za účast na VI. konferenci SDDSR v Praze, odmítl ho před tím Imračně vstoupit do tohoto protibolševického bloku, postupně odpadly i další skupiny hlásící se do tohoto nového spolku. Na tomto setkaní založená tzv. dělnická strana vyvíjela minimální činnost a záhy se rozpadla pod údery vnitřních rozporů a pro vzájemnou nevra­ živost vůdců. Za takové situace jedině bolševici byli připraveni na nový rozmach revolučního hnutí, který na sebe nedal dlouho čekat. Ohlásil se dramatickými událostmi na řece Leně, kde v roce 1912 došlo v hluboké tajze na rýžovištích zlata k velké stávce. Při pokusu stávku­ jících dělníků vyjednávat se zaměstnavateli bylo zabito nebo zraněno 500 lidí. Zpráva o tomto masakru probudila k životu veškeré dělnické Rusko. Protestních demonstrací v různých částech země se zúčastnilo celkem 300 000 dělníků. V téže době začal v Petrohradě vycházet legální bolševický list „Pravda“. Tento strauický deník vycházel až do začátku války 1914. „Pravda“ sehrála neobyčejně významnou rbli při upevňování bolševických organizací a šíření jejich vlivu mezi dělníky. Po porážce revoluce se začala znovu rozpadat i Strana sociálních revolucionářů, tzv. eseru, vytvořena v roce 1902 spojením narodnických organizací a kroužků. měh vent T“ • revolučníni Packém vývoji Ruska značný význam, neboť významurolnickéntá°ir abY i bolševici formovali svůj SVŮJ tickou taktiku avšak veTn^t^^207^ SÍCe narodnickou doktrínu i její teroris«

co nejsirsi revoluční demokratickou demokratickou jednotu jednotu popo-

práce (trudovici), která působih v ^um^ Zh — .’a??.tZV* Národně socialistická strana část maloburžoazie a rolnictva se no ' v?"7?1101 ^st stranYj představující radikální

dlmy- Pfes 2cda nede'

Wtadtý” kbtí“ystó“'’eVzámě“

avšak ani ona nemela dlouhý život. Bolševici pevně setrvávali na • ku, že duma neskýtá možnost pro skutečně demokratické ře^n T™’ dářských a politických problémů a nelze se proto vzdát nrostřX h°SP°’ parlamentního boje. Stoupenci menševismu naorori rnm ' m™0’ parlamentním iluzíma přikláněli se ve „í parlamentní..teůX koahce s burzoazn. Na podzim 1913 došlo ve frakci k definitivní roztržce a osamostatnění bolševiků. Spolu s nepřejitým rozmachem třídního boje mezi dělníky a kapitahsty začaly se uz v roce 1913, ale hlavně v roce 1914, objevovat i další symptomy blížící se revoluční krize. Znovu se stala neobyčejně naléhavou otázka jednoty dělnictva, narušo­ vané dvěma elementy buržoazní reformistické politiky. První z nich bylo hlásání menševických teorií o úloze buržoazie v revolučním boji s carismem, druhým byla stupňující se nacionalistická vlna, podporovaná bur­ žoazií utlačovaných národností a šovinismem buržoazie ruské. Jestliže reformismus byl stíhán kritikou od samého počátku svého zrodu v ruském dělnickém hnutí a boj s likvidátory nebyl ničím jiným než pokračováním této kritiky, pak nacionalismus jako vážná hrozba se objevil v ruském dělnickém hnutí hlavně v souvislosti s válečnými přípravami carismu, obdobně jako tomu bylo i u západoevropských dělnických stran. Odtud ta zvláštní pozornost, kterou strana věnuje kritice utlačovatelské politiky vlády vůči neruským národnostem a pokusům buržoazie potlačovaných národů vnutit dělníkům úzce nacionální program v neruských oblastech země. * Leninovy stati o různých aspektech národnostní otázky mají proto velký* teoretici^ i praktický význam. V jeho článcích „Kritické poznámky k národnostní otázce a „O prá­ vu národů na sebeurčení“ je obsazen hluboký rozbor nejen buržoazmho nacionalismu, ale i zásad internacionální proletářské politiky. Ústředním bodem této politik} je podle Lení na boj za právo porobených národů na sebeurčení až do oddělení, tj. do vytvoření neza vislých národních států. Avšak získání tohoto práva a jeho praktické uplatněni jsou pro marxisty dvě naprosto rozdílné věci. „Lidé, kteří do této otázky nepro , ps „považují za rozpor to, že sociální demokraté utlačujících nárc u mají póza ova1 na oddělení, kdežto sociální demokraté utlačených národů práv o na spojeni, e me-li se trochu, ukáže se, že jiné cesty k internacionalismu a ke splynu , ’ 7 z dané situace není a bA nemůže.“ Tyto Leninovy myšlenky- se staly p.zde;i.edmm z úhelných kamenů proletářské politiky při řešeni národnostních probl

sovětského státu.

atický kandidát neprošel bvln^11^^ t0’

aDd íe^en sociálně

•• p 0 akcní spoluprací obou směrů,

Bolševická SDDSR, vyzbrojená uceleným Leninovým ucemm, jehož

charakteristickými znaky bylo tvůrčí rozvíjeni marxism reformistickýnů deformacemi, byla nyní připravena stát se centr 137

p

ampné rege.er.ee sociální

£”U«egie,. Z

rfak bylo nirae i prak“*'jmpcr;aliSLé, naneštěstí oddálila přiky. Válka, kterou roz

íežitosTk tomu o phá tf. léta - až do začátku roku 1917.

SOCIALISTICKÉ DĚLNICKÉ HNUTÍ NA POČÁTKU

STOLETÍ V NAŠICH ZEMÍCH

Obecné rysy vývoje mezinárodního socialistického dělnického hnutí se prosazovaly i v Rakousko-Uhersku, tedy i v českých zemích a na Slo­ vensku. Mnohonárodnostní charakter rakouské monarchie však tyto rysy komplikoval a jejich konkrétnímu projevu dodával specifickou podobu. Na zlomu století začaly u nás působit důsledky probíhající koncentrace a centralizace kapitálu. Vznikaly závody s velkým počtem dělníků, malovýroba byla podrobena tvrdému tlaku konkurence velkých podniků. Do průmyslových odvětví byly vtahovány nové vrstvy obyvatelstva zejména z venkova, vnitřní diferenciace dělnické třídy se prohlubovala. Vedle úzké vrstvy poměrně dobře placeného kvalifikovaného dělnictva z velkovýroby byla tu široká masa nekvalifikovaného dělnictva, dělnictvo z malovýroby, živností a zeměděl­ ské dělnictvo, jehož sociální postavení bylo zvlášť těžké. Vykořisťování se již, zejména ve velkém průmyslu, neprojevovalo v tak odkryté formě jako v polovině století, nevystupo­ valo již v holé formě nízkých mezd a dlouhé pracovní doby, nýbrž především v intenzifikaci prače a růstu cen životních potřeb. Také některá zákonná opatření poskytovala určitým “ de^ )lstésminiinum ochrany a Péče. Značná část dělnictva z malovýroby délmctv° však byly nuceny i’nyní-pracovat většinou za velmi nízké mzdy v prakticky neomezené pracovní době.

Na, děl^ctvo Působily významně i podněty z poli­ Působení tické sféry. V monarchii, řízené stále labilnějšími nacionalismu po Uckými seskupeními, se politické krize stávaly vždy vystupovaly navenek™- ?°™a^1 součástí veřejného života a téměř V letech 1897-lZ^r í*™ ZaPasu hodností. II řím, které měly vliv i na ochabnut°S,^m nacionalistickým boutaké vliv sociální demokracie neschnn50“^0 ZápaSU dělnictva- Utrpěl revolucionizujícím národnost predstouPk P?ed masys účinným ta a Badeniho jazyková nařízení rozši1ú^m’ S°ciální demokracie odmínaříXn' Z s veřejností^"nTóvšem P°někud Práva českého jazyka

.nula HJŽ* pj™ »«i^ před očim

prM0’že

b7eřeimsti "" - • demokracie stam naciMaHstickou^ro1?^ nacionáJů a Pád propagandou přičten na

mýtových

138

vrub. Ani brněnský národnostní program z roku IRoo . , demokracii zbraň, kterou by bylo možná strhn . ■ 1, neda sociální hnuti českého lidu do iedno?Xmy?°evoluZ°ar0dn,! OSTOboz“““ kého dělnictva, a tak’obava ze X X™ T? “ "ta!nacionalismu měšťácké politiky. Základ k tomuto vývoji “ v roce 1897 usnesením vídeňského sjezdu o národními frnP ““ rakouské sociální demokracie. 1111 pederaůzaci

V podstatě stejný byl vývoj i v uherské části monarchie, kde nedosta­ tečná pozornost k národnostní otázce v uherské sociálně demokratické straně vedla jiz v polovině devadesátých let k vytváření základů samostat­ ného slovenského socialistického hnutí, jež se pak sbližovalo s českým sociálně demokratickým hnutím, ovlivněným nacionalismem. V roce 1904 se ústřední výbor slovenské sociální demokracie obrátil o pomoc do Prahy a s přispěním vedení Českoslovanské sociálně demo­ kratické strany dělnické vyšly téhož roku v Bratislavě „Slovenské robotnícke noviny“. Kolem tohoto časopisu, který navazoval na první dělnický slovenský časopis „Novou dobu“ vydávanou v Budapešti v letech 1897 až 1899, se pak formovala slovenská organizace uherské sociální demokra­ cie. V Rakousko-Uhersku, především jeho předlitavské, rakouské části, byla národnostní problematika řečištěm, které přivedlo reformismus do děl­ nického hnutí nejhlouběji. Do roku 1905 se konaly celorakouské sjezdy sociálně demokratické strany, ale potom padla i tato internacionální vazba. Slovenští sociální demokraté vyhlásili své osamostatnění na svém I. sjezdu v Brati­ slavě v roce 1905, avšak již o rok později na II. sjezdu se opět sloučili s uherskou sociální demokracií. I nadále však měli svůj zvláštní výkonný výbor, který byl v úzkém styku s ve­ dením sociální demokracie v českých zemích. Od roku 1909 se slovenští zástupci zúčast­ ňovali i sjezdů českoslovanské sociální demokracie a přes formální jednotu s uherskou sociální demokracií byli ve skutečnosti stále více samostatnou stranou, v níž národnostní otázka měla-dominující roh. Samostatný sjezd slovenské sociální demokracie v roce 1914, který byl této otázce věnován, byl důkazem, že i tu, stejně jako v českých zemích, získal rozhodující vliv reformismus a nacionalismus.

V rakouské sociální demokracii byla linie vídeň­ ského sjezdu z roku 1897 a brněnského sjezdu Revizionismus z roku 1899 dovedena až k pokusu o oportunisa austromarxismus tickou revizi „Hainfeldského programu“ na sjezdu ve Vídni v roce 1901. Viktorem Áďíérem vypracovaný zcela reformístický návrh nového programu, kritizovaný Bebelem, Kautskyni a jinými, ne y tu sice v původním znění přijat, avšak i po úpravách vycházejících vesmes 139

ampné rege.er.ee sociální

£”U«egie,. Z

rfak bylo nirae i prak“*'jmpcr;aliSLé, naneštěstí oddálila přiky. Válka, kterou roz

íežitosTk tomu o phá tf. léta - až do začátku roku 1917.

SOCIALISTICKÉ DĚLNICKÉ HNUTÍ NA POČÁTKU

STOLETÍ V NAŠICH ZEMÍCH

Obecné rysy vývoje mezinárodního socialistického dělnického hnutí se prosazovaly i v Rakousko-Uhersku, tedy i v českých zemích a na Slo­ vensku. Mnohonárodnostní charakter rakouské monarchie však tyto rysy komplikoval a jejich konkrétnímu projevu dodával specifickou podobu. Na zlomu století začaly u nás působit důsledky probíhající koncentrace a centralizace kapitálu. Vznikaly závody s velkým počtem dělníků, malovýroba byla podrobena tvrdému tlaku konkurence velkých podniků. Do průmyslových odvětví byly vtahovány nové vrstvy obyvatelstva zejména z venkova, vnitřní diferenciace dělnické třídy se prohlubovala. Vedle úzké vrstvy poměrně dobře placeného kvalifikovaného dělnictva z velkovýroby byla tu široká masa nekvalifikovaného dělnictva, dělnictvo z malovýroby, živností a zeměděl­ ské dělnictvo, jehož sociální postavení bylo zvlášť těžké. Vykořisťování se již, zejména ve velkém průmyslu, neprojevovalo v tak odkryté formě jako v polovině století, nevystupo­ valo již v holé formě nízkých mezd a dlouhé pracovní doby, nýbrž především v intenzifikaci prače a růstu cen životních potřeb. Také některá zákonná opatření poskytovala určitým “ de^ )lstésminiinum ochrany a Péče. Značná část dělnictva z malovýroby délmctv° však byly nuceny i’nyní-pracovat většinou za velmi nízké mzdy v prakticky neomezené pracovní době.

Na, děl^ctvo Působily významně i podněty z poli­ Působení tické sféry. V monarchii, řízené stále labilnějšími nacionalismu po Uckými seskupeními, se politické krize stávaly vždy vystupovaly navenek™- ?°™a^1 součástí veřejného života a téměř V letech 1897-lZ^r í*™ ZaPasu hodností. II řím, které měly vliv i na ochabnut°S,^m nacionalistickým boutaké vliv sociální demokracie neschnn50“^0 ZápaSU dělnictva- Utrpěl revolucionizujícím národnost predstouPk P?ed masys účinným ta a Badeniho jazyková nařízení rozši1ú^m’ S°ciální demokracie odmínaříXn' Z s veřejností^"nTóvšem P°někud Práva českého jazyka

.nula HJŽ* pj™ »«i^ před očim

prM0’že

b7eřeimsti "" - • demokracie stam naciMaHstickou^ro1?^ nacionáJů a Pád propagandou přičten na

mýtových

138

vrub. Ani brněnský národnostní program z roku IRoo . , demokracii zbraň, kterou by bylo možná strhn . ■ 1, neda sociální hnuti českého lidu do iedno?Xmy?°evoluZ°ar0dn,! OSTOboz“““ kého dělnictva, a tak’obava ze X X™ T? “ "ta!nacionalismu měšťácké politiky. Základ k tomuto vývoji “ v roce 1897 usnesením vídeňského sjezdu o národními frnP ““ rakouské sociální demokracie. 1111 pederaůzaci

V podstatě stejný byl vývoj i v uherské části monarchie, kde nedosta­ tečná pozornost k národnostní otázce v uherské sociálně demokratické straně vedla jiz v polovině devadesátých let k vytváření základů samostat­ ného slovenského socialistického hnutí, jež se pak sbližovalo s českým sociálně demokratickým hnutím, ovlivněným nacionalismem. V roce 1904 se ústřední výbor slovenské sociální demokracie obrátil o pomoc do Prahy a s přispěním vedení Českoslovanské sociálně demo­ kratické strany dělnické vyšly téhož roku v Bratislavě „Slovenské robotnícke noviny“. Kolem tohoto časopisu, který navazoval na první dělnický slovenský časopis „Novou dobu“ vydávanou v Budapešti v letech 1897 až 1899, se pak formovala slovenská organizace uherské sociální demokra­ cie. V Rakousko-Uhersku, především jeho předlitavské, rakouské části, byla národnostní problematika řečištěm, které přivedlo reformismus do děl­ nického hnutí nejhlouběji. Do roku 1905 se konaly celorakouské sjezdy sociálně demokratické strany, ale potom padla i tato internacionální vazba. Slovenští sociální demokraté vyhlásili své osamostatnění na svém I. sjezdu v Brati­ slavě v roce 1905, avšak již o rok později na II. sjezdu se opět sloučili s uherskou sociální demokracií. I nadále však měli svůj zvláštní výkonný výbor, který byl v úzkém styku s ve­ dením sociální demokracie v českých zemích. Od roku 1909 se slovenští zástupci zúčast­ ňovali i sjezdů českoslovanské sociální demokracie a přes formální jednotu s uherskou sociální demokracií byli ve skutečnosti stále více samostatnou stranou, v níž národnostní otázka měla-dominující roh. Samostatný sjezd slovenské sociální demokracie v roce 1914, který byl této otázce věnován, byl důkazem, že i tu, stejně jako v českých zemích, získal rozhodující vliv reformismus a nacionalismus.

V rakouské sociální demokracii byla linie vídeň­ ského sjezdu z roku 1897 a brněnského sjezdu Revizionismus z roku 1899 dovedena až k pokusu o oportunisa austromarxismus tickou revizi „Hainfeldského programu“ na sjezdu ve Vídni v roce 1901. Viktorem Áďíérem vypracovaný zcela reformístický návrh nového programu, kritizovaný Bebelem, Kautskyni a jinými, ne y tu sice v původním znění přijat, avšak i po úpravách vycházejících vesmes 139

Z odporu vůči reformismu a revi­ zionismu znamenal výrazné zhor­ šení proti Hainfeldskému programu a byl podobně jako průběh a vý­ sledek brněnského sjezdu z roku 1899 zřetelným dokladem sílícího vlivu reformismu a revizionismu. Do jisté míry byl výsledek tohoto sjezdu typický pro \"ztah vedou­ cích představitelů rakouské strany k Bemsteinově revizionismu. Zatímco V. Adler a někteří jiní praktikové z vedení strany zaujali k Bemsteinovi vysloveně smířlivecké stanovisko, skupina mladších, více teoreticky orientovaných před­ ních členů sociální demokracie za­ ujala k němu postoj kritický. Tito lidé odmítli otevřenou revizi a for­ Karl Renner mulovali své rozvinutí marxismu v nových podmínkách. Ve filosofickych otázkách to byl zejména Max Adler, zavádějící do marxismu pře­ devším vlivy kantovské filosofie, a machista Friedrich Adler; v oblasti SZÍT S taktiky děhlického hnutí pak především vvSSnéh S1 Rfi™er-(Spnnger)’ spolupracovníci pozdějšího autora Rud01fa H^Snga. Pro tento snaha o smíření revolučníhr/d °, austron}arsismus> bYla charakteristická mírem revolučního ducha marxismu s reformisúckou praxi. Před první světovou válkou se to nW “rodnosuú otázky a v doporučovanější

J

V Bauerově > Rennerově pojetí

národnostní autonomií Revoluční problem2lilry v Rakousku tzv. Bemsteinovy revize tak prosazo-án' ° austromarxismu a odmítnutí «eusmdň3Taly. AumoMmšSŠT15™ V PraXÍ nebrá^ a mnohdy je

74322 * .JS

,vxrí,,u a°"

XI

liti

S"““1““ iTisTŠS““ i’”’"1 ”imí“ B°-

áemokraúckého’MU‘J^^ Jakoteoreticky uejhindo’-anA-’'^^017™ ”Práva a již zneÍví'znainněiších *rřeH 19.11 byl^olenpo lance?nft" * českého sociálně v pí^vákčuvch. tetXh české sociálně demoS^T'^ * 0 sněmu a stal se jedním ' "a ^Phoduých Z jeh° «. ' upevnění internacionalis-

II mu v českém sociálně demokratickém hnutí; ~ ru, avšak jejich váha a dosah byly oslabovány

, Charakte-

V českém prostředí poskytly Bemsteinovy armimZT1-™’ II proti marxistickému pojetí dělnického hnutí bSaSmuT U mezi částí dělnictva dost oblíbenému universitnímu profZon 7? vT’ sarykovi, který vydal v roce 1897 protimarxistickv XmT T‘ °’ • „Otázka sociální“. Revizionistickou v pravéiSva ^myThS“11 tická skupina kolem teoretického časopfsu „Akademie“ 'kterou fídi? h

>ý anarchista František Modráček. AfodrSek a studu, zdůvodňujících nacionalistickou, důsledně reformistickou íkfi sociahsucke politiky a v celém dalším vývoji působil jako přetSavÍS krajního pravicového kndla v Ceskoslovanské sociálně demokratické straně delmcke. Na zlomu století došlo v českých zemích k roz­ Stávkové hnutí machu stávkového hnutí. Největším stávkovým a další diferenciace bojem byla hornická stávka roku 1900, která měla značný ohlas v celém Rakousku. Tehdy tu stáv­ kovalo 90 000 horníků, z toho 70 000 v českých zemích. Radíkahrece dělnictva pokračovala pak zejména vlivem krize 1900—1903; zpomalovala sice pronikání reformismu a revizionismu do sociálně demokratického hnutí, avšak zabránit mu nemohla. V roce 1900 na českobudějovickém sjezdu bylo doméno organizační oddělení českoslovanské sociální demokracie od celorakouské a do čela strany, čítající tehdy asi 20 000 členů, začali pronikat noví vůdcové, kteří zatlačovali vliv starých předáků J. Hybeše, J. Steinera, J. Krapky-Náchodského, A. Bemera a jiných. Clil u. Vedle J. Hybeše nebyl ve vedení sociální demokracie již nikdo z průkopníků socialism J. B. Pecka zemřel jako emigrant v Americe 1897, L. Zápotocký téměř zmizel ji; mezi řadoVÝ1111 členy strany, dávno byl mrtev N. Zoula, v emigraci zemřel J. Schiller, zemřeli či do ústraní odešli i jiní. Vedle odborářů A. Němce, A. Brúhy, mladých právníků B. Šmerala, -•r>i strany i F. .Modracek a AíasaryKúv F. Soukupa, A. Aíeissnera získávali vliv na vedení obdivovatel a stoupenec G. Habrman, později i V. Tuzar, R. Bechyně a další.

Stávkové hnutí vytvářelo vhodné podmínky pro překonání odborového rozštěpení, ale dostatek dobré vůle k tomu nebyl ani u představitelů Odborového sdruženi českoslovanského, které se osamostatnilo v roce 1897, ani ve vedení celorakouských odborových svazů. Důraz na nacionalm zájmy i tu vykonal své. Zároveň si svou odborovou ústřednu. Českou obec dělnickou, vytvořili v roce 1902 i Klofáčovi národní sociálové, téhož roku bylo založeno i křesťansko sociální hnutí, jež se řídilo papežskou

140

141

Z odporu vůči reformismu a revi­ zionismu znamenal výrazné zhor­ šení proti Hainfeldskému programu a byl podobně jako průběh a vý­ sledek brněnského sjezdu z roku 1899 zřetelným dokladem sílícího vlivu reformismu a revizionismu. Do jisté míry byl výsledek tohoto sjezdu typický pro \"ztah vedou­ cích představitelů rakouské strany k Bemsteinově revizionismu. Zatímco V. Adler a někteří jiní praktikové z vedení strany zaujali k Bemsteinovi vysloveně smířlivecké stanovisko, skupina mladších, více teoreticky orientovaných před­ ních členů sociální demokracie za­ ujala k němu postoj kritický. Tito lidé odmítli otevřenou revizi a for­ Karl Renner mulovali své rozvinutí marxismu v nových podmínkách. Ve filosofickych otázkách to byl zejména Max Adler, zavádějící do marxismu pře­ devším vlivy kantovské filosofie, a machista Friedrich Adler; v oblasti SZÍT S taktiky děhlického hnutí pak především vvSSnéh S1 Rfi™er-(Spnnger)’ spolupracovníci pozdějšího autora Rud01fa H^Snga. Pro tento snaha o smíření revolučníhr/d °, austron}arsismus> bYla charakteristická mírem revolučního ducha marxismu s reformisúckou praxi. Před první světovou válkou se to nW “rodnosuú otázky a v doporučovanější

J

V Bauerově > Rennerově pojetí

národnostní autonomií Revoluční problem2lilry v Rakousku tzv. Bemsteinovy revize tak prosazo-án' ° austromarxismu a odmítnutí «eusmdň3Taly. AumoMmšSŠT15™ V PraXÍ nebrá^ a mnohdy je

74322 * .JS

,vxrí,,u a°"

XI

liti

S"““1““ iTisTŠS““ i’”’"1 ”imí“ B°-

áemokraúckého’MU‘J^^ Jakoteoreticky uejhindo’-anA-’'^^017™ ”Práva a již zneÍví'znainněiších *rřeH 19.11 byl^olenpo lance?nft" * českého sociálně v pí^vákčuvch. tetXh české sociálně demoS^T'^ * 0 sněmu a stal se jedním ' "a ^Phoduých Z jeh° «. ' upevnění internacionalis-

II mu v českém sociálně demokratickém hnutí; ~ ru, avšak jejich váha a dosah byly oslabovány

, Charakte-

V českém prostředí poskytly Bemsteinovy armimZT1-™’ II proti marxistickému pojetí dělnického hnutí bSaSmuT U mezi částí dělnictva dost oblíbenému universitnímu profZon 7? vT’ sarykovi, který vydal v roce 1897 protimarxistickv XmT T‘ °’ • „Otázka sociální“. Revizionistickou v pravéiSva ^myThS“11 tická skupina kolem teoretického časopfsu „Akademie“ 'kterou fídi? h

>ý anarchista František Modráček. AfodrSek a studu, zdůvodňujících nacionalistickou, důsledně reformistickou íkfi sociahsucke politiky a v celém dalším vývoji působil jako přetSavÍS krajního pravicového kndla v Ceskoslovanské sociálně demokratické straně delmcke. Na zlomu století došlo v českých zemích k roz­ Stávkové hnutí machu stávkového hnutí. Největším stávkovým a další diferenciace bojem byla hornická stávka roku 1900, která měla značný ohlas v celém Rakousku. Tehdy tu stáv­ kovalo 90 000 horníků, z toho 70 000 v českých zemích. Radíkahrece dělnictva pokračovala pak zejména vlivem krize 1900—1903; zpomalovala sice pronikání reformismu a revizionismu do sociálně demokratického hnutí, avšak zabránit mu nemohla. V roce 1900 na českobudějovickém sjezdu bylo doméno organizační oddělení českoslovanské sociální demokracie od celorakouské a do čela strany, čítající tehdy asi 20 000 členů, začali pronikat noví vůdcové, kteří zatlačovali vliv starých předáků J. Hybeše, J. Steinera, J. Krapky-Náchodského, A. Bemera a jiných. Clil u. Vedle J. Hybeše nebyl ve vedení sociální demokracie již nikdo z průkopníků socialism J. B. Pecka zemřel jako emigrant v Americe 1897, L. Zápotocký téměř zmizel ji; mezi řadoVÝ1111 členy strany, dávno byl mrtev N. Zoula, v emigraci zemřel J. Schiller, zemřeli či do ústraní odešli i jiní. Vedle odborářů A. Němce, A. Brúhy, mladých právníků B. Šmerala, -•r>i strany i F. .Modracek a AíasaryKúv F. Soukupa, A. Aíeissnera získávali vliv na vedení obdivovatel a stoupenec G. Habrman, později i V. Tuzar, R. Bechyně a další.

Stávkové hnutí vytvářelo vhodné podmínky pro překonání odborového rozštěpení, ale dostatek dobré vůle k tomu nebyl ani u představitelů Odborového sdruženi českoslovanského, které se osamostatnilo v roce 1897, ani ve vedení celorakouských odborových svazů. Důraz na nacionalm zájmy i tu vykonal své. Zároveň si svou odborovou ústřednu. Českou obec dělnickou, vytvořili v roce 1902 i Klofáčovi národní sociálové, téhož roku bylo založeno i křesťansko sociální hnutí, jež se řídilo papežskou

140

141

,

ffll a iež vedl později proslulý katolický politik J. Srí encyklikou Lva XIH. a jez vcui ť T g----mek a známý odpadlík od soc , archistických vlivů, zejména na česreakcí na tento vývoj bylo z že do­ chazelo az k ozbrojeným srážkám se státní moci . k. moci a ke stavbě barikád, 4. listopadu vydala vlada prohlášení, jímž tlumočila ... _UUUI1U své rozhodnutí zavést vseobecne volební právo. Vedení sociální demokracie bylo cele zau pouze myšlenkou na všeobecné volební právo a vůbec nepomýšzaujato elo na další postup. 7. listopadu podepsali představitelé českosloyanské sociáS demokracie spolu s předáky buržoazních stran prohlášení vybízející k z7 stavení demonstrací a k ukázněné přípravě generální stávky. Přes řadu revolučních projevu stávkujícího dělnictva proběhla generální stávka 28. listopadu v podstatě v intencích tohoto prohlášení a zúčastnili se jí i neproletářské vrstvy, značná část městské maloburžoazie i rolnictva. Ani vedení velkých měšťáckých stran nezůstalo však stranou tohoto hnutí. Po počáteč­ ních rozpacích, v nichž nechyběly ani hlasy rozhodně odmítající všeobecné hlasovací právo, se za toto heslo postavili jak mladočeši, tak agrární strana. Kromě Masaryka, který se pro toto hlasovací právo vyslovil jako první měšťácký politik, se připojili i K. Kramář, A. Švehla a jiní. V den generální stávky mluvili pro toto právo již představitelé těchto měšťáckých stran ve většině českých měst a vesnic. Pro tyto strany bylo takové stanovisko zárukou, že neztratí politický vliv mezi svými lidovými stoupenci a že omezí vliv revoluč­ ního dělnického hnutí. Všeobecné volební právo jim zároveň skýtalo za určitých podmínek naději, že posílí jejich postavení proti konkurenci německé buržoazie a umožní jim posílit nacionalistické hnutí zdůrazněním perspektivy poslovanštění Rakouska volební většinou.

Stávkové hnutí vzrostlo v této době také v Uhrách a na Slovensku, kde boj za demokratická práva vyvrcholil až generální stávkou v říjnu 1907. Přestože v rakouských zemích ještě v roce 1906 došlo k řadě velkých demonstrací na podporu požadavku volebního práva a k řadě stávek, revoluční vlna postupně opadala. V říšské radě se vleklo jednání o uzá­ konění všeobecného volebního práva po celý rok 1906 a bylo uzákoněno pro Rakousko v lednu roku 1907. Vztahovalo se na obě komory říšské rady, nikoli však na zemské sněmy, a přiznávalo se pouze mužům. Roz­ dělení na volební okresy pak navíc dále diskriminovalo neněmecké národ­ nosti. V Uhrách požadavek všeobecného hlasovacího práva prosazen nebyl. První všeobecné volby v Rakousku se konaly v květnu roku 1907. Sociální demokracie^ získala Volební vítězství přes milión ihón hlasů (60 % bylo odevzdáno v českých a růst oportunismu zemích a celých 40 % hlasů dali sociální demo­ kracii voliči české národnosti), a stala se nejsilnější politickou stranou rakouské části Rakousko-Uherska. Českoslovanská sociální demokracie

143

byla počtem pre ni odevzd“£ „

prospěch revolučních cílů

« prospěch reformistické opornreistícké potaiky peraě svázané nacionálnímramcerrL demokracie jako „lidovou pevne Nový parlament ^"^^aděje, že se tu podaří dosáhnout Nový parlament sněmovnu“ a vzbuzova ^^ností pro dělnictvo a lidové významných pohnckjc činnost v parlamentě a masové hnutí vrstvy. Upnula se pre et parlamentní činnosti. Výsledkem bylo, tariátu přičemž v parlamentě se nebyla s to prou mestacke koahci zmoci nTtác než na několik velkých gest a prázdných revolučních proklamaci. Plně také dokázala v této praxi pohřbít poslední zbytky internacionalis­ mu, i když se k proletářskému internacionalismu i nadále programaticky hlásila. Po volbách v roce 1907 ještě vytvořili sociálně demokratičtí poslanci v parlamentě společnou frakci, avšak rozdělenou již na národnostní sekce, které v národnostních problémech měly volnost hlasování. Nejednou tak stály proti sobě hlasy sociálních demokratů v jedné nacionální frontě s hlasy měšťáckými. I nadále však byla sociální demokracie v Rakousku i v našich zemích jedinou stranou, v niž mohlo skládat dělnictvo a pokrokové vrstvy nějaké naděje. Jiné demokratičtější a revolučnější strany tu nebylo. Oportunistická ° praxe provázená revoluční frazeologií, silný vliv nacionalismu a vzrůstající nacionální nevraživost uvnitř hnutí se také ukázaly být vážnou překážkou formování výraznější revoluční opozice, i když tu symptomy

V nnčlpd PT»ak V rakousbé, tak v české sociální demokracii, politikou nmipPr£ í eCníCh ^etecb se nespokojenost s oportunistickou některých čumosti Udí’ byl v německé Eí řSaCie ^mích K. Kreibich, v české pak

a po válce stali předními* Se vesm^s potom koncem války Komunistické stranv Česk T re'^u^ marxistické levice a zakladateli ien lidé ntia® pZjtó v SÍT3’ ByU t0 však v době většinou . OportunisticW Z ^cich. ue i vlivy austromarxismu vázali iRh ^koslovanské sociální demokramternacionalistou, avšak věřil ’ - “era a’ ^rý byl přesvědčeným PX“ í* nevyhnutelnost “ IX. s,ezd« sttwy v Smeraluv referát o národnostní otázce 2d”“™>icí internacionalistické hle-10 144

disko a počítající zároveň s perspektivou klidného vývoje a s další demokratizace a konečně i federalizace RakouskTreferát kterů bíl

krajní nacionalistickou pravicí přijat velmi nepříznivě, byl toho’dokladem právě tak jako Smeralovy vývody o výhodností a nezbytností zachovat ra kousko-uherské soustátí pro úsilí dělnického hnutí, jež přednesl na XI sjezdu v roce 1913. Rostoucí protihabsburské a protirakouské nálady v širo­ kých vrstvách podněcované neustálou propagandou nacionalistických stran, činily toto stanovisko stále více iluzorním. Nedostatek národ­ nostního programu mobilizujícího národnostní hnutí potlačovaných ná­ rodů pro revoluční dělnické hnutí, se ukazoval stále výrazněji být alfou a omegou nedostatků a chyb sociálně demokratické politiky i prvořadým činitelem usnadňujícím pronikání reformismu a oportunismu do sociálně demokratického hnutí.

Od roku 1905, kdy se jednalo o zastoupení na Rozklad sociálně mezinárodní odborové konferenci v Amsterodemokratického hnutí dámu, jež připouštěla pouze zástupce jedné odbo­ rové ústředny pro každou jednotlivou zemi, se dále prohluboval také rozkol mezi Odborovým sdružením českoslovanským a celorakouskou odborovou ústřednou. Tento odborový rozkol byl přiro­ zeným důsledkem rozdělení politického hnutí. V roce 1910 byly již prak­ ticky všechny jednotlivé odborové svazy rozděleny a národnostní štěpení se šířilo z české zemské organizace i na Moravu. Zde však tento postup narazil na odpor části sociálně demokratického hnutí vedeného homicKým předákem Petrem Cingrem. Vznikl tak uvnitř českého sociálně demokra­ tického hnutí spor, který vyvrcholil v roce 1911 i rozštěpením politické o hnutí. Vedle českoslovanské sociální demokracie, která nadále ve a roz hodující většinu českého sociálně demokratického členstva, se v kladu k jejímu autonomismu vytvořila početně slabá centralists a sociálně demokratická strana dělnická v Rakousku, jež hájila ce or jednotu odborového hnutí. Centralisté měli nejvíce stoupenců na sku, jinde pronikli svým vlivem jen málo. Ani centralisté však nebyli revoluční skupinou. Jejich vztah k vázáni spíše anacionální než internacionální a v pojetí taktiky soci u suc‘J\ refonnismu a iífl Postojem vídeňského vedeni rakouské sociální demokracie, jez ° rozkol rakouského oportunismu o nic dále než vedení pražské. Pokračující nacion s „^ijubujícího se sociálně demokratického hnutí nebyl zdaleka snad pouze dus toocenský naáonaceského nacionalismu. Lví podíl na něm ^je^ké vedení •íii měl i rostoucí nemecx lismus, který zachvacoval ve značném měřítku i lidové vrstpa j técht0 poMB sociálně demokratické strany nedokázalo rázně čelit. Vi sociálně demokraticnierů stále méně zřetel na zvláštní komplikovanou politickou si 10 Dějiny dělnického hnutí

145

byla počtem pre ni odevzd“£ „

prospěch revolučních cílů

« prospěch reformistické opornreistícké potaiky peraě svázané nacionálnímramcerrL demokracie jako „lidovou pevne Nový parlament ^"^^aděje, že se tu podaří dosáhnout Nový parlament sněmovnu“ a vzbuzova ^^ností pro dělnictvo a lidové významných pohnckjc činnost v parlamentě a masové hnutí vrstvy. Upnula se pre et parlamentní činnosti. Výsledkem bylo, tariátu přičemž v parlamentě se nebyla s to prou mestacke koahci zmoci nTtác než na několik velkých gest a prázdných revolučních proklamaci. Plně také dokázala v této praxi pohřbít poslední zbytky internacionalis­ mu, i když se k proletářskému internacionalismu i nadále programaticky hlásila. Po volbách v roce 1907 ještě vytvořili sociálně demokratičtí poslanci v parlamentě společnou frakci, avšak rozdělenou již na národnostní sekce, které v národnostních problémech měly volnost hlasování. Nejednou tak stály proti sobě hlasy sociálních demokratů v jedné nacionální frontě s hlasy měšťáckými. I nadále však byla sociální demokracie v Rakousku i v našich zemích jedinou stranou, v niž mohlo skládat dělnictvo a pokrokové vrstvy nějaké naděje. Jiné demokratičtější a revolučnější strany tu nebylo. Oportunistická ° praxe provázená revoluční frazeologií, silný vliv nacionalismu a vzrůstající nacionální nevraživost uvnitř hnutí se také ukázaly být vážnou překážkou formování výraznější revoluční opozice, i když tu symptomy

V nnčlpd PT»ak V rakousbé, tak v české sociální demokracii, politikou nmipPr£ í eCníCh ^etecb se nespokojenost s oportunistickou některých čumosti Udí’ byl v německé Eí řSaCie ^mích K. Kreibich, v české pak

a po válce stali předními* Se vesm^s potom koncem války Komunistické stranv Česk T re'^u^ marxistické levice a zakladateli ien lidé ntia® pZjtó v SÍT3’ ByU t0 však v době většinou . OportunisticW Z ^cich. ue i vlivy austromarxismu vázali iRh ^koslovanské sociální demokramternacionalistou, avšak věřil ’ - “era a’ ^rý byl přesvědčeným PX“ í* nevyhnutelnost “ IX. s,ezd« sttwy v Smeraluv referát o národnostní otázce 2d”“™>icí internacionalistické hle-10 144

disko a počítající zároveň s perspektivou klidného vývoje a s další demokratizace a konečně i federalizace RakouskTreferát kterů bíl

krajní nacionalistickou pravicí přijat velmi nepříznivě, byl toho’dokladem právě tak jako Smeralovy vývody o výhodností a nezbytností zachovat ra kousko-uherské soustátí pro úsilí dělnického hnutí, jež přednesl na XI sjezdu v roce 1913. Rostoucí protihabsburské a protirakouské nálady v širo­ kých vrstvách podněcované neustálou propagandou nacionalistických stran, činily toto stanovisko stále více iluzorním. Nedostatek národ­ nostního programu mobilizujícího národnostní hnutí potlačovaných ná­ rodů pro revoluční dělnické hnutí, se ukazoval stále výrazněji být alfou a omegou nedostatků a chyb sociálně demokratické politiky i prvořadým činitelem usnadňujícím pronikání reformismu a oportunismu do sociálně demokratického hnutí.

Od roku 1905, kdy se jednalo o zastoupení na Rozklad sociálně mezinárodní odborové konferenci v Amsterodemokratického hnutí dámu, jež připouštěla pouze zástupce jedné odbo­ rové ústředny pro každou jednotlivou zemi, se dále prohluboval také rozkol mezi Odborovým sdružením českoslovanským a celorakouskou odborovou ústřednou. Tento odborový rozkol byl přiro­ zeným důsledkem rozdělení politického hnutí. V roce 1910 byly již prak­ ticky všechny jednotlivé odborové svazy rozděleny a národnostní štěpení se šířilo z české zemské organizace i na Moravu. Zde však tento postup narazil na odpor části sociálně demokratického hnutí vedeného homicKým předákem Petrem Cingrem. Vznikl tak uvnitř českého sociálně demokra­ tického hnutí spor, který vyvrcholil v roce 1911 i rozštěpením politické o hnutí. Vedle českoslovanské sociální demokracie, která nadále ve a roz hodující většinu českého sociálně demokratického členstva, se v kladu k jejímu autonomismu vytvořila početně slabá centralists a sociálně demokratická strana dělnická v Rakousku, jež hájila ce or jednotu odborového hnutí. Centralisté měli nejvíce stoupenců na sku, jinde pronikli svým vlivem jen málo. Ani centralisté však nebyli revoluční skupinou. Jejich vztah k vázáni spíše anacionální než internacionální a v pojetí taktiky soci u suc‘J\ refonnismu a iífl Postojem vídeňského vedeni rakouské sociální demokracie, jez ° rozkol rakouského oportunismu o nic dále než vedení pražské. Pokračující nacion s „^ijubujícího se sociálně demokratického hnutí nebyl zdaleka snad pouze dus toocenský naáonaceského nacionalismu. Lví podíl na něm ^je^ké vedení •íii měl i rostoucí nemecx lismus, který zachvacoval ve značném měřítku i lidové vrstpa j técht0 poMB sociálně demokratické strany nedokázalo rázně čelit. Vi sociálně demokraticnierů stále méně zřetel na zvláštní komplikovanou politickou si 10 Dějiny dělnického hnutí

145

sjezdu a do jisté míry pro tehdejší poměry v internacionále vůbec byl pří­ značný Modráčkův výkřik, s nímž zde odsouzení českého separatismu přijal: „Vaše dnešní rezoluce už neposlouží vůbec ničemu!“ Po rozkolu odborů došlo i k rozkolu družstevního hnutí a úplně se rozpadl i společný sociálně demokratický poslanecký klub.

Období let 1907—1914 bylo současně i dobou významných revolučních akcí dělnického hnutí. V předvečer imperialistické války Rostla drahota souvisící s militarizací a válečnými přípravami habsburské monarchie. Velké protidrahotní bouře a demonstrace vybuchovaly zejména v letech 1908—1911. V letech 1911—1912 dosáhlo pak stávkové hnutí úrovně stávkové vlny let 1905—1907 a v roce 1912 vystoupilo dělnické hnutí velmi rozhodnými

česká delegace na VIII. kongresu Druhé internacionály v Kodani roku 1910

kého hnutí národnostně potlačovaných národů. V praktické činnosti prosazovalo nejednou postup, který přehlížel národně osvobozenecké tužby a požadavky potlačených národů. Ohrožovalo tím přirozeně citelně i vliv jednotlivých národních částí sociální demokracie.

U?.V.1.c.e se tak prosazovaly v sociálnědemokratické politice oportunistické zřetele, tím hviMubsí rnt°í““S byl a musel nakonec postihnout celé hnutí. Za takové situace ského vedetú a nemohít M oMaSSVídní ?°SU2°VánÍ Především )ako expozitura vídeňmezi českým dělnictvem. Proto nezískali centralisté krade a XÍS’ ^^ětúTcelor^ouské jekoty Sf/ šrn^ 1^ * ců internacionálního popozději nepřidali ani levicově smvšlp' ’ K centralistům se proto dokonce ani či A. Zápotocký, spíše zvláštní oportunní ohledy

taSďSS““ímZ“'“ ’m"tI v Ei>k°"sl™ jednala i Soseparatismus sice odsoudila avšak V ,Kodani v roce 1910. Český ani neřešila. Navíc byla svého druh U Ce^y Pr°klém ani nezkoumala, ne bylo internacionálou přiznáno paradoxem skutečnost, že české strajako straně polské a finské, avšak v odh Sara?statného zastoupení obdobně UOV1S 0 íedn°ty hnutí. Pro vztah am°Ve °*azce bylo zaujato rigorózní ononustů k usnesení kodaňského 146

akcemi proti válce. Toto hnutí se nerozvíjelo bez podílu a rozhodujícího vlivu sociální demokracie, její vedení však sledovalo stále opatmickou linii, varujíc se každého rozhodnějšího revolučního kroku z obavy, aby eventuální ne­ úspěch nevyvolal perzekuční opatření, neoslabil její volební šance a nepo­ škodil její parlamentní politiku. Toto opatmictví a oportumsmus vzbu­ zovaly nedůvěru v rozhodnějších vrstvách dělnictva a rozhořčeni v radi­ zovaly nedůvěru v kální části členstva. Velmi mnoho nedůvěry vzbuzovala v členstvu par amentní politika sociální demokracie a její hodné innirneny pos u, Luu velmi rozhodnou antimilitaristickou cmn rismu, a to tím spis, ze národně sociální mládeže a skupina anarchokomums u. & g část _______ octy i za války a za velmi komplikovaných po mine : dc iz 0V ání plody i za války a za V posledních letech před válkou docházelo tak pos p emokracie, značné části členské masy a vedení českoslovans e so označováni če vznikala nedůvěra k vedení,jehož členove byras i v Uhersku za „pány z Prahy“. Sociálně demokratické hn se staj3j pfes zcela propadlo oportunistické politice a Í^SnHi Íe S O Sfoosti stranou zcela propadlo oportunistické politice setrvávání na revoluční marxistické termín gib vývoj reformistickou. Nacionalistický rozklad hnuti m_ demokratického velmi vážné důsledky, jak to prokázaly osudy soaatae drno ,

hnutí nejenom za války, ale i bezprostředné p ) ) okamžiku < předpoklady předpoklady sociálně demokratické hnutí, které mělo v urei revolučním duchu hnuti, vyic»i-o . napro — sté zk]am ání stanout v čele celého mezinárodníhoo Imuti, vy zklamání pro n p svým podílem „„anem především národnostní problém, uvízlo uvízlo , právě pra v této otázce j eště před válkou v chronické krizi a pnspe i ke krachu Druhé internacionály.

sjezdu a do jisté míry pro tehdejší poměry v internacionále vůbec byl pří­ značný Modráčkův výkřik, s nímž zde odsouzení českého separatismu přijal: „Vaše dnešní rezoluce už neposlouží vůbec ničemu!“ Po rozkolu odborů došlo i k rozkolu družstevního hnutí a úplně se rozpadl i společný sociálně demokratický poslanecký klub.

Období let 1907—1914 bylo současně i dobou významných revolučních akcí dělnického hnutí. V předvečer imperialistické války Rostla drahota souvisící s militarizací a válečnými přípravami habsburské monarchie. Velké protidrahotní bouře a demonstrace vybuchovaly zejména v letech 1908—1911. V letech 1911—1912 dosáhlo pak stávkové hnutí úrovně stávkové vlny let 1905—1907 a v roce 1912 vystoupilo dělnické hnutí velmi rozhodnými

česká delegace na VIII. kongresu Druhé internacionály v Kodani roku 1910

kého hnutí národnostně potlačovaných národů. V praktické činnosti prosazovalo nejednou postup, který přehlížel národně osvobozenecké tužby a požadavky potlačených národů. Ohrožovalo tím přirozeně citelně i vliv jednotlivých národních částí sociální demokracie.

U?.V.1.c.e se tak prosazovaly v sociálnědemokratické politice oportunistické zřetele, tím hviMubsí rnt°í““S byl a musel nakonec postihnout celé hnutí. Za takové situace ského vedetú a nemohít M oMaSSVídní ?°SU2°VánÍ Především )ako expozitura vídeňmezi českým dělnictvem. Proto nezískali centralisté krade a XÍS’ ^^ětúTcelor^ouské jekoty Sf/ šrn^ 1^ * ců internacionálního popozději nepřidali ani levicově smvšlp' ’ K centralistům se proto dokonce ani či A. Zápotocký, spíše zvláštní oportunní ohledy

taSďSS““ímZ“'“ ’m"tI v Ei>k°"sl™ jednala i Soseparatismus sice odsoudila avšak V ,Kodani v roce 1910. Český ani neřešila. Navíc byla svého druh U Ce^y Pr°klém ani nezkoumala, ne bylo internacionálou přiznáno paradoxem skutečnost, že české strajako straně polské a finské, avšak v odh Sara?statného zastoupení obdobně UOV1S 0 íedn°ty hnutí. Pro vztah am°Ve °*azce bylo zaujato rigorózní ononustů k usnesení kodaňského 146

akcemi proti válce. Toto hnutí se nerozvíjelo bez podílu a rozhodujícího vlivu sociální demokracie, její vedení však sledovalo stále opatmickou linii, varujíc se každého rozhodnějšího revolučního kroku z obavy, aby eventuální ne­ úspěch nevyvolal perzekuční opatření, neoslabil její volební šance a nepo­ škodil její parlamentní politiku. Toto opatmictví a oportumsmus vzbu­ zovaly nedůvěru v rozhodnějších vrstvách dělnictva a rozhořčeni v radi­ zovaly nedůvěru v kální části členstva. Velmi mnoho nedůvěry vzbuzovala v členstvu par amentní politika sociální demokracie a její hodné innirneny pos u, Luu velmi rozhodnou antimilitaristickou cmn rismu, a to tím spis, ze národně sociální mládeže a skupina anarchokomums u. & g část _______ octy i za války a za velmi komplikovaných po mine : dc iz 0V ání plody i za války a za V posledních letech před válkou docházelo tak pos p emokracie, značné části členské masy a vedení českoslovans e so označováni če vznikala nedůvěra k vedení,jehož členove byras i v Uhersku za „pány z Prahy“. Sociálně demokratické hn se staj3j pfes zcela propadlo oportunistické politice a Í^SnHi Íe S O Sfoosti stranou zcela propadlo oportunistické politice setrvávání na revoluční marxistické termín gib vývoj reformistickou. Nacionalistický rozklad hnuti m_ demokratického velmi vážné důsledky, jak to prokázaly osudy soaatae drno ,

hnutí nejenom za války, ale i bezprostředné p ) ) okamžiku < předpoklady předpoklady sociálně demokratické hnutí, které mělo v urei revolučním duchu hnuti, vyic»i-o . napro — sté zk]am ání stanout v čele celého mezinárodníhoo Imuti, vy zklamání pro n p svým podílem „„anem především národnostní problém, uvízlo uvízlo , právě pra v této otázce j eště před válkou v chronické krizi a pnspe i ke krachu Druhé internacionály.

kapitola v

hbvolu SOCIALISMU V RUSKU

První světová imperialistická válka, která vypukla v roce 1914, byla pro mezinárodní socialistické dělnické hnutí, a zejména pro vedeni jeho stran rozhodující zkouškou. Krajně vyhraněně situace, ktere s sebou pnnasela, mely prověřit pevnost a sílu proklamovaných zásad socialistického hnuti. Vedení většiny socialistických stran Druhé internacionály však v této zkoušce neobstála. Socialistický internacionalismus, třídní solidarita a třídní boj, odpor proti válce a odhodlání k revolučnímu boji proti buržoazii a kapi­ talismu se ukázalo být v ústech většiny představitelů sociálních demokracií pouhou prázdnou frází. V praktické činnosti se léta uzrávající oportunismus projevil naprostým podřízením se buržoazní politice, přijetím jejích naciona­ listických hesel, jež tu byla podpírána „sociálními“ a „socialistickými“ argu­ menty. V sociálšovinismu vyvrcholila dlouho zrající krize předválečného, oportunisticky orientovaného sociálně demokratického hnutí Druhé interna­ cionály. Principy, o které se toto hnutí opíralo a které mu přinášely významné, a jak se zdálo, dokonce snad trvalé a dále stupňovatelné úspěchy, se ukázaly být chimérou, tragickým omylem, historickou chybou. v l Huzionismus centrismu s jeho přehnanými obavami n°ty. marno^ jeho snah smířit revoluční hesla s reformisdúkaz°že1tearPť ^Iky a vývoj válečných let podaly rozvíjení marxism wvizionismu byly klamem a že jeho způsob kázalo, že pouhé\pi °mIíS? marxistick^ch zásad- Stejně tak se pro­

.scholastlcké opakování pouček

ti tezí z poloviny století nemůže smyslu, že naopak jen

y alka vsak take ukázala

principy, jimiž se 148

°vbvnit praktický vývoj v revolučním f

?

Plnosti o síly osvědčily revoluční učni socialistické hnutí — hnutí,jemuž se

dosud ve Druhé internacionále nepřikládalo mnoho váhy ani pozornosti. Toto hnutí bolševiku neopustilo a nerevidovalo ani zasadit proletařského interna­ cionalismu, ani třídní boj a třídní solidaritu, ani odpor k válce a odhodlání k revolučnímu boji proti buržoazii a kapitalismu. Za zvláštních objektivních podmínek ve své zemi dokázali jeho vedoucí představitelé, především V. I. Le­ nin, proniknout k revoluční podstatě marxistické teorie. Nerevidovali a nepo­ přeli teze, poučky a vyjádření marxismu poloviny 19. století, ale také je dogmaticky pouze neopakovali; podrobili je rozboru v souvislosti s konkrétní historickou skutečností doby, v níž vznikly. Zmocnili se tak metody vyhledá­ vání, analýzy a hodnocení faktů a jejich historických a perspektivních sou­ vislostí a tuto metodu tvůrčím způsobem aplikovali na současné podmínky vývoje, dokázali je dále rozvést a mohli vyslovit nová zjištění, nové poznatky, poučení a teze. Rozvinuli tak marxismus v nové epoše imperialismu v marxismus-leninismus. . Zatímco revizionismus a dogmatický marxismus vedly v době války jen ke krajnímu vystupňování oportunistické praxe, jež se rovnala zradě dosavad­ ních ideálů a zásad mezinárodního socialistického dělnického hnuti a pnnesU hnutí jen utrpení, rozklad a porážku, dokázal leninismus dovést revoluční socialistické hnutí v Rusku až k revolučnímu dobyti politické moci, k první vítězné proletářské revoluci světa a k postupnému formovaní mezinarodnwh levicových revolučních sil v základ nového mezinárodního listického dělnického hnutí. Tato skutečnost roz 0 , ■ hluboko celý poválečný vývoj a stala se činitelem, který měl zasáhnout velmi hluboko do chodu historických událostí příštích desetiletí. 1. SVĚTOVÁ IMPERIALISTICKÁ VÁLKA A ROZK

DRUHÉ INTERNACIONÁLY

všech dělnických stran světa

Slavnostní manifest přijatý zástupci řesenou v Basileji roku 1912 posílil otřesenou organizací v představitele m klamný dojem, že mohutná síla, kterou m i hrozící válečné katastrofě. stavovalo, je připravena účinně zasáhnout prou Konkrétní orgaAvšak basilejský manifest zůstal jen; Pr^ £u, uvedla livedla dělnické masy do nizační opatření, která by v rozhodném o rau neučinila. Pokud pak bezpohybu proti válce, vedení socialistickýc prostředně před vypuknutím první světové , m3y převážně živdw pMtiril etó» směru. ným demonstracím je nedokázaly politicky vést a usměrnit v 149

kapitola v

hbvolu SOCIALISMU V RUSKU

První světová imperialistická válka, která vypukla v roce 1914, byla pro mezinárodní socialistické dělnické hnutí, a zejména pro vedeni jeho stran rozhodující zkouškou. Krajně vyhraněně situace, ktere s sebou pnnasela, mely prověřit pevnost a sílu proklamovaných zásad socialistického hnuti. Vedení většiny socialistických stran Druhé internacionály však v této zkoušce neobstála. Socialistický internacionalismus, třídní solidarita a třídní boj, odpor proti válce a odhodlání k revolučnímu boji proti buržoazii a kapi­ talismu se ukázalo být v ústech většiny představitelů sociálních demokracií pouhou prázdnou frází. V praktické činnosti se léta uzrávající oportunismus projevil naprostým podřízením se buržoazní politice, přijetím jejích naciona­ listických hesel, jež tu byla podpírána „sociálními“ a „socialistickými“ argu­ menty. V sociálšovinismu vyvrcholila dlouho zrající krize předválečného, oportunisticky orientovaného sociálně demokratického hnutí Druhé interna­ cionály. Principy, o které se toto hnutí opíralo a které mu přinášely významné, a jak se zdálo, dokonce snad trvalé a dále stupňovatelné úspěchy, se ukázaly být chimérou, tragickým omylem, historickou chybou. v l Huzionismus centrismu s jeho přehnanými obavami n°ty. marno^ jeho snah smířit revoluční hesla s reformisdúkaz°že1tearPť ^Iky a vývoj válečných let podaly rozvíjení marxism wvizionismu byly klamem a že jeho způsob kázalo, že pouhé\pi °mIíS? marxistick^ch zásad- Stejně tak se pro­

.scholastlcké opakování pouček

ti tezí z poloviny století nemůže smyslu, že naopak jen

y alka vsak take ukázala

principy, jimiž se 148

°vbvnit praktický vývoj v revolučním f

?

Plnosti o síly osvědčily revoluční učni socialistické hnutí — hnutí,jemuž se

dosud ve Druhé internacionále nepřikládalo mnoho váhy ani pozornosti. Toto hnutí bolševiku neopustilo a nerevidovalo ani zasadit proletařského interna­ cionalismu, ani třídní boj a třídní solidaritu, ani odpor k válce a odhodlání k revolučnímu boji proti buržoazii a kapitalismu. Za zvláštních objektivních podmínek ve své zemi dokázali jeho vedoucí představitelé, především V. I. Le­ nin, proniknout k revoluční podstatě marxistické teorie. Nerevidovali a nepo­ přeli teze, poučky a vyjádření marxismu poloviny 19. století, ale také je dogmaticky pouze neopakovali; podrobili je rozboru v souvislosti s konkrétní historickou skutečností doby, v níž vznikly. Zmocnili se tak metody vyhledá­ vání, analýzy a hodnocení faktů a jejich historických a perspektivních sou­ vislostí a tuto metodu tvůrčím způsobem aplikovali na současné podmínky vývoje, dokázali je dále rozvést a mohli vyslovit nová zjištění, nové poznatky, poučení a teze. Rozvinuli tak marxismus v nové epoše imperialismu v marxismus-leninismus. . Zatímco revizionismus a dogmatický marxismus vedly v době války jen ke krajnímu vystupňování oportunistické praxe, jež se rovnala zradě dosavad­ ních ideálů a zásad mezinárodního socialistického dělnického hnuti a pnnesU hnutí jen utrpení, rozklad a porážku, dokázal leninismus dovést revoluční socialistické hnutí v Rusku až k revolučnímu dobyti politické moci, k první vítězné proletářské revoluci světa a k postupnému formovaní mezinarodnwh levicových revolučních sil v základ nového mezinárodního listického dělnického hnutí. Tato skutečnost roz 0 , ■ hluboko celý poválečný vývoj a stala se činitelem, který měl zasáhnout velmi hluboko do chodu historických událostí příštích desetiletí. 1. SVĚTOVÁ IMPERIALISTICKÁ VÁLKA A ROZK

DRUHÉ INTERNACIONÁLY

všech dělnických stran světa

Slavnostní manifest přijatý zástupci řesenou v Basileji roku 1912 posílil otřesenou organizací v představitele m klamný dojem, že mohutná síla, kterou m i hrozící válečné katastrofě. stavovalo, je připravena účinně zasáhnout prou Konkrétní orgaAvšak basilejský manifest zůstal jen; Pr^ £u, uvedla livedla dělnické masy do nizační opatření, která by v rozhodném o rau neučinila. Pokud pak bezpohybu proti válce, vedení socialistickýc prostředně před vypuknutím první světové , m3y převážně živdw pMtiril etó» směru. ným demonstracím je nedokázaly politicky vést a usměrnit v 149

Dělnická třída všech evropských zemí byla vyítavena nesmírnému tlaku nacionalistické propaSociálšovinismus sl se snažjiy vládnoucí třídy jednotlizemi vyvol.. vlaUcké nadšeni pro boj za „společné národní

W

Xí » XX“X mí

r denně přesvědčován o nebezpečí hrozícím celému franŇěmecka Vzpomínky na potupnou porážku v roce 1871 couzskému národu ze lidu strany v. 2 _nežx aby se m-nnatranda taXském příliš živé, propaganda francouzské francouzské buržoazie buržoazie mimibyly ve LfranC0 2. Němečtí dělníci byli na druhé straně buržoazii a junkery soustavně nula zcela účinke IS nSZSletí přesvědčováni o křivdě, která se děje německému národu, jehož po souXi je i německé dělnictvo, utlačováním v malém „životním prostoru Utočna nacionalistická propaganda německých vládnoucích tříd tvrdila, ze tak, velký národ jako německý musí, nemá-li být ohrožena jeho existence, získat nova uzenu, především kolo­ nie, které neoprávněně ovládá Anglie a Francie, a území na východě Evropy, které vlastní neschopné, barbarské Rusko. Tomuto hrubému nacionalismu sice zčásti čelilo rostoucí třídní a socialistické uvědomění dělnictva, přesto se však nacionalismus prosazoval.

Dělnická třída všech evropských národů byla na prahu války více či méně ovlivněna nacionalistickou propagandou vlastní buržoazie. Za těchto podmínek největší tíha odpověd­ nosti spočívala na dělnické třídě Francie — mobilizačni vyhláška z 2. srpna 1941 evropských velmocí — Německa, । Francie, Anglie a Ruska. První světová válka vypukla 26. července 1914. Bezprostředně byla vyprovokována mocnostmi Trojspolku, a to na Balkáně, který byl již od začátku století označován za „sud střelného prachu“. Vyhláše­ ORIIRE w mim (Bu । ní války Rakousko-Uherskem Srb­ sku, které stálo pod ochranou Do­ hody, bylo signálem k rozpoutání mi . . světového válečného požáru. Ve většině evropských zemí byla vyhlá­ šena mobilizace a Druhá interna­ cionála byla postavena před histo­ —----- —; —— rickou zkoušku. a i • aParát a vojenská mašiné­ rie yly na válku dobře připraveny, ^polu s milióny prostých Udí dostali ~ 4 mob*zacní rozkazy také socialisté. 150 I

>

Í

Socialistické strany a odborové organizace však nečinně přihlížely Mobi lizace proběhla ve všech státech bez většího odporu. Dělníci, kteří se donedávna cítili členy velkého mezinárodního proletářského společenství stanuli proti sobě v zákopech j ako nepřátelé. Pravicoví představitelé socia­ listických stran, kteří ovládali i celý organizační aparát a ideový život svých stran, se opět oportunisticky přizpůsobili a mnozí se dokonce po­ stavili za válečné plány svých národních vlád. Oportunismus, který po­ stupně ochromoval činnost dělnického hnutí, se nyní projevil v nejhrubší podobě jako sociálšovinismus. Ve jménu nacionálních hesel byly zájmy dělnické třídy podřízeny otevřeně buržoazii. Sociálšovinismus se stal vyvrcholením a nejzrůdnější podobou oportunismu. Největším zklamáním pro mezinárodní dělnické hnutí byl postoj německé sociální demokracie, Rozklad internacionály která stále ještě platila za předvoj a hlavní pilíř socialistického hnutí v Evropě. Většina sociálně demokratického tisku v Německu se stala tribunou šovinistického štvaní. Sociálně demokratická frakce na Říšském sněmu hlasovala pro válečné úvěry; dokonce i ti představitelé německé sociální demokracie, kteří s rozhodnutím většiny představenstva strany o podpoře vlády nesouhla­ sili, podrobili se většině a hlasovali v parlamentě společně s pravičáky. Obdobně se zachovali i představitelé dělnických stran ostatních evrop­

ských zemí. Francouzský byl sice xrpředstavitelem x iaiiCKjU.Z.ÓKyj socialista oUClcilloLcx Jaurěs, lauiyoj který t < rytími lira francouzském i přesvědčeným a roz 0 izsKcm dělnickém aeuucKem hnutí, nnuu, avšak av&axk současně * r-------nctamí ristou, byl francouzským nacionalistou těsně válečné úvěry představitelé Francouzské socialistické strany a BHHHHHHI ■ ■ í m, jak hluboce bylo franvládě, ale poslali dokonce do buržoazní vlády své zástupce, to xklv xj

couzské socialistické hnutí v ,„»Pn do i mase a M. vůdce levicového marxistického směru•eve i prouvaic^ý bouřlivák Gustave Herve. Rovněž službě na frontě se veřejně přihlásil takérakouští i protiválečný socialisté, v Rusku ajnú podp^britští labouristé a odboráři, belgičtí a buržoazní vlády viaay se rovali vlastní válčící stát. Členemn buržoazní se stal dokonce 1 pr internacionály E. Vand^a ho socialistického byra Druhé L_ různých vládních komisí a výborů, jež se staraly o a správy. i“, kteří hla-

Jedinou výjimkou byli srbští socialisté a bulharští Xsň Mdé. Rovněž sovali proti válečným úvěrům a odmítli jakoukoliv po p _ ____ V álkv oVsamého počátku války polští levicoví sociální demokraté (SDKPiL) se 151

Dělnická třída všech evropských zemí byla vyítavena nesmírnému tlaku nacionalistické propaSociálšovinismus sl se snažjiy vládnoucí třídy jednotlizemi vyvol.. vlaUcké nadšeni pro boj za „společné národní

W

Xí » XX“X mí

r denně přesvědčován o nebezpečí hrozícím celému franŇěmecka Vzpomínky na potupnou porážku v roce 1871 couzskému národu ze lidu strany v. 2 _nežx aby se m-nnatranda taXském příliš živé, propaganda francouzské francouzské buržoazie buržoazie mimibyly ve LfranC0 2. Němečtí dělníci byli na druhé straně buržoazii a junkery soustavně nula zcela účinke IS nSZSletí přesvědčováni o křivdě, která se děje německému národu, jehož po souXi je i německé dělnictvo, utlačováním v malém „životním prostoru Utočna nacionalistická propaganda německých vládnoucích tříd tvrdila, ze tak, velký národ jako německý musí, nemá-li být ohrožena jeho existence, získat nova uzenu, především kolo­ nie, které neoprávněně ovládá Anglie a Francie, a území na východě Evropy, které vlastní neschopné, barbarské Rusko. Tomuto hrubému nacionalismu sice zčásti čelilo rostoucí třídní a socialistické uvědomění dělnictva, přesto se však nacionalismus prosazoval.

Dělnická třída všech evropských národů byla na prahu války více či méně ovlivněna nacionalistickou propagandou vlastní buržoazie. Za těchto podmínek největší tíha odpověd­ nosti spočívala na dělnické třídě Francie — mobilizačni vyhláška z 2. srpna 1941 evropských velmocí — Německa, । Francie, Anglie a Ruska. První světová válka vypukla 26. července 1914. Bezprostředně byla vyprovokována mocnostmi Trojspolku, a to na Balkáně, který byl již od začátku století označován za „sud střelného prachu“. Vyhláše­ ORIIRE w mim (Bu । ní války Rakousko-Uherskem Srb­ sku, které stálo pod ochranou Do­ hody, bylo signálem k rozpoutání mi . . světového válečného požáru. Ve většině evropských zemí byla vyhlá­ šena mobilizace a Druhá interna­ cionála byla postavena před histo­ —----- —; —— rickou zkoušku. a i • aParát a vojenská mašiné­ rie yly na válku dobře připraveny, ^polu s milióny prostých Udí dostali ~ 4 mob*zacní rozkazy také socialisté. 150 I

>

Í

Socialistické strany a odborové organizace však nečinně přihlížely Mobi lizace proběhla ve všech státech bez většího odporu. Dělníci, kteří se donedávna cítili členy velkého mezinárodního proletářského společenství stanuli proti sobě v zákopech j ako nepřátelé. Pravicoví představitelé socia­ listických stran, kteří ovládali i celý organizační aparát a ideový život svých stran, se opět oportunisticky přizpůsobili a mnozí se dokonce po­ stavili za válečné plány svých národních vlád. Oportunismus, který po­ stupně ochromoval činnost dělnického hnutí, se nyní projevil v nejhrubší podobě jako sociálšovinismus. Ve jménu nacionálních hesel byly zájmy dělnické třídy podřízeny otevřeně buržoazii. Sociálšovinismus se stal vyvrcholením a nejzrůdnější podobou oportunismu. Největším zklamáním pro mezinárodní dělnické hnutí byl postoj německé sociální demokracie, Rozklad internacionály která stále ještě platila za předvoj a hlavní pilíř socialistického hnutí v Evropě. Většina sociálně demokratického tisku v Německu se stala tribunou šovinistického štvaní. Sociálně demokratická frakce na Říšském sněmu hlasovala pro válečné úvěry; dokonce i ti představitelé německé sociální demokracie, kteří s rozhodnutím většiny představenstva strany o podpoře vlády nesouhla­ sili, podrobili se většině a hlasovali v parlamentě společně s pravičáky. Obdobně se zachovali i představitelé dělnických stran ostatních evrop­

ských zemí. Francouzský byl sice xrpředstavitelem x iaiiCKjU.Z.ÓKyj socialista oUClcilloLcx Jaurěs, lauiyoj který t < rytími lira francouzském i přesvědčeným a roz 0 izsKcm dělnickém aeuucKem hnutí, nnuu, avšak av&axk současně * r-------nctamí ristou, byl francouzským nacionalistou těsně válečné úvěry představitelé Francouzské socialistické strany a BHHHHHHI ■ ■ í m, jak hluboce bylo franvládě, ale poslali dokonce do buržoazní vlády své zástupce, to xklv xj

couzské socialistické hnutí v ,„»Pn do i mase a M. vůdce levicového marxistického směru•eve i prouvaic^ý bouřlivák Gustave Herve. Rovněž službě na frontě se veřejně přihlásil takérakouští i protiválečný socialisté, v Rusku ajnú podp^britští labouristé a odboráři, belgičtí a buržoazní vlády viaay se rovali vlastní válčící stát. Členemn buržoazní se stal dokonce 1 pr internacionály E. Vand^a ho socialistického byra Druhé L_ různých vládních komisí a výborů, jež se staraly o a správy. i“, kteří hla-

Jedinou výjimkou byli srbští socialisté a bulharští Xsň Mdé. Rovněž sovali proti válečným úvěrům a odmítli jakoukoliv po p _ ____ V álkv oVsamého počátku války polští levicoví sociální demokraté (SDKPiL) se 151

• • v-tnliv nodooře válčících států. Protiválečné pacifistické postavili proti J^ekohv p P italští a SOcialisté v USA, tedy socialisté stanovisko zaujali i so Avšak pouze bolševici, kteří těch zemí, které hned,revoluční levice, se opí_ II tvořili v mezinaro

nastávající válečné katastrofě. Jeho základem

^Šovinistický postoj v&ý socialistických stran; a opuštěni zasad pro-

letárského internacionalismu znamena y prakticky zatuk Druhé internacionály Internacionála zanikla, aniž splnila svoje historické poslam. Mela sice zásluhu na rozvinutí vlivného masového socialistického hnutí, ale další svůj úkol, který před ní vyvstal s novým obdobím imperialistického stadia kapitalismu, tj. připravit dělnickou třídu na proletářskou revoluci a do této revoluce ji dovést, nesplnila, a dokonce ani nedokázala čelit nacionalistickému tlaku buržoazie vstupující s imperialistickými cíli do války. Internacionalismus byl oportunistickými předáky socialistických stran zcela zrazen. Všechny mezinárodní styky socialistických stran a od­ borů byly hned s počátkem války přerušeny. Činnost prakticky zastavilo, až na Huysmansovy pokusy oživit činnost internacionály z Holandska, II ezinárodni socialistické byro právě tak jako mezinárodní odborový sekretariát, který byl v roce 1913 přejmenován na Mezinárodní odborový svaz, a všech 32 mezinárodních odborových průmyslových sekretariátů. Šovinistický postup oficiálních představitelů děl­ Dělnictvo a lid nických stran nebyl rozhodně v souladu s myšle­ za války ním a náladou prostých pracujících Udí. Bezrad^ost a dezorientace, kterou způsobil postoj vedení socialistických stran, m Dělnické hnutí všech^nnX^^^'°u h5°mení dělnickÝch organizací,

nejuvědomělejšího jádra dělmcké tfídt °slabeno 1 odchodem děr???ZáVOdŮ’Wpřeclvá?kourma y' Osazenstvo velkÝch dělnického hnutí. hnutí, se změnilo příhvem n/ n--------'"VU1U vetsmou-±revolučními centry zen, mladistvých a venkovskéL i. ^Ch Pivních sil -- — většinou pokleslo. venKovskeho obyvatelstv a> Třídní uvědomění velmi nSěhem války> kdy se rychie zhoršovaly životní podmínky a kdy na nejsirs! vrstvy národů doléh ™rsoyaly životní podmínky a kdy na i nefDy0kr°Stla s bídoilV —tl-Ve’1 nePředstavitelné válečné ^tttrti, hladem a politickými šikanami 1 nespokojenost

152

již ani n? Se ?7tvářela shuace, kdy pra- Jiz ani nemohli snášet svůj těžký úděl, ^načoval za moment vyvrcholení revoluční

situace. Mezinárodní dělnické hnutí potřebovalo tedy nyní zvlášť naléhavě pevnou organizační silu, která by rostoucí nespokojenost usměrnila a postavila se cílevědomě do čela revolučních příprav. Pro celý další vývoj mezinárodního dělnického hnutí mělo proto roz hodující význam formování revoluční levice v pevně organizovaný celek a dále postoj a vývoj té skupiny představitelů socialistického hnutí, která již před válkou zaujímala kolísavé centristické stanovisko. Na ’vývoji těchto skupin a směrů tedy do značné míry závisel budoucí osud celého mezinárodního hnutí. Výrazně tak vzrostl zejména význam činnosti rus­ kého revolučního socialistického hnutí, které hned na počátku války zaujalo k válce zcela odlišný postoj od stanoviska většiny ostatních stran Druhé internacionály. Jejich důsledné revoluční stanovisko jim dávalo za určitých podmínek možnost stát se rozhodující silou formování zá­ kladů nového obrozeného revolučního socialistického dělnického hnutí, které se za daných podmínek mohlo zrodit pouze z levicové opozice stran Druhé internacionály. 2. FORMOVÁNÍ REVOLUČNÍ LEVICE V MEZINÁRODNÍM SOCIALISTICKÉM HNUTÍ

Postupně rostoucí odpor proti válce a sociálšovinismu vedoucích před­ stavitelů oportunistické pravice sociálně demokratických stran a odborů sváděl dohromady různorodé roztříštěné opoziční skupiny v mezinárod­ ním socialistickém hnutí. Vytvoření mezinárodního revolučního °tgaid začně a ideově jednotného směru nebylo však na tomto základě z e a ještě možné, neboť tento proud netvořily jen důsledně revoluční s piny, které byly naopak ještě velmi slabé a nepočetné, nýbrž pře evsím centris té. Ti vesměs sice odmítali otevřené podřízení se pravicovyc oporrunis nacionalistické buržoazní politice, avšak spokojovali se ta o zamere kritikou a žádali nanejvýš ukončení války a uzavření míru. Jako vážná překážka důsledné třídní revoluční orientace zápasu se uplatňovaly i některé názory v revolucmc i eviíyohy nách, vyplývající např. v německé levici v podceňovaní org é revoluční proletářské strany či v holandské, ita s e i d v příitaáů některých anarchistic#. a V pojetí revolučního hnutí a jeho činnosti. To ění myšlenky nejen přijetí, ale i hlubšímu pochopení a sPraJ“ ... řijaJj za SVou do přeměny imperialistické války ve válku obeansk , J P důsledku jenom ruští bolševici. 153

• • v-tnliv nodooře válčících států. Protiválečné pacifistické postavili proti J^ekohv p P italští a SOcialisté v USA, tedy socialisté stanovisko zaujali i so Avšak pouze bolševici, kteří těch zemí, které hned,revoluční levice, se opí_ II tvořili v mezinaro

nastávající válečné katastrofě. Jeho základem

^Šovinistický postoj v&ý socialistických stran; a opuštěni zasad pro-

letárského internacionalismu znamena y prakticky zatuk Druhé internacionály Internacionála zanikla, aniž splnila svoje historické poslam. Mela sice zásluhu na rozvinutí vlivného masového socialistického hnutí, ale další svůj úkol, který před ní vyvstal s novým obdobím imperialistického stadia kapitalismu, tj. připravit dělnickou třídu na proletářskou revoluci a do této revoluce ji dovést, nesplnila, a dokonce ani nedokázala čelit nacionalistickému tlaku buržoazie vstupující s imperialistickými cíli do války. Internacionalismus byl oportunistickými předáky socialistických stran zcela zrazen. Všechny mezinárodní styky socialistických stran a od­ borů byly hned s počátkem války přerušeny. Činnost prakticky zastavilo, až na Huysmansovy pokusy oživit činnost internacionály z Holandska, II ezinárodni socialistické byro právě tak jako mezinárodní odborový sekretariát, který byl v roce 1913 přejmenován na Mezinárodní odborový svaz, a všech 32 mezinárodních odborových průmyslových sekretariátů. Šovinistický postup oficiálních představitelů děl­ Dělnictvo a lid nických stran nebyl rozhodně v souladu s myšle­ za války ním a náladou prostých pracujících Udí. Bezrad^ost a dezorientace, kterou způsobil postoj vedení socialistických stran, m Dělnické hnutí všech^nnX^^^'°u h5°mení dělnickÝch organizací,

nejuvědomělejšího jádra dělmcké tfídt °slabeno 1 odchodem děr???ZáVOdŮ’Wpřeclvá?kourma y' Osazenstvo velkÝch dělnického hnutí. hnutí, se změnilo příhvem n/ n--------'"VU1U vetsmou-±revolučními centry zen, mladistvých a venkovskéL i. ^Ch Pivních sil -- — většinou pokleslo. venKovskeho obyvatelstv a> Třídní uvědomění velmi nSěhem války> kdy se rychie zhoršovaly životní podmínky a kdy na nejsirs! vrstvy národů doléh ™rsoyaly životní podmínky a kdy na i nefDy0kr°Stla s bídoilV —tl-Ve’1 nePředstavitelné válečné ^tttrti, hladem a politickými šikanami 1 nespokojenost

152

již ani n? Se ?7tvářela shuace, kdy pra- Jiz ani nemohli snášet svůj těžký úděl, ^načoval za moment vyvrcholení revoluční

situace. Mezinárodní dělnické hnutí potřebovalo tedy nyní zvlášť naléhavě pevnou organizační silu, která by rostoucí nespokojenost usměrnila a postavila se cílevědomě do čela revolučních příprav. Pro celý další vývoj mezinárodního dělnického hnutí mělo proto roz hodující význam formování revoluční levice v pevně organizovaný celek a dále postoj a vývoj té skupiny představitelů socialistického hnutí, která již před válkou zaujímala kolísavé centristické stanovisko. Na ’vývoji těchto skupin a směrů tedy do značné míry závisel budoucí osud celého mezinárodního hnutí. Výrazně tak vzrostl zejména význam činnosti rus­ kého revolučního socialistického hnutí, které hned na počátku války zaujalo k válce zcela odlišný postoj od stanoviska většiny ostatních stran Druhé internacionály. Jejich důsledné revoluční stanovisko jim dávalo za určitých podmínek možnost stát se rozhodující silou formování zá­ kladů nového obrozeného revolučního socialistického dělnického hnutí, které se za daných podmínek mohlo zrodit pouze z levicové opozice stran Druhé internacionály. 2. FORMOVÁNÍ REVOLUČNÍ LEVICE V MEZINÁRODNÍM SOCIALISTICKÉM HNUTÍ

Postupně rostoucí odpor proti válce a sociálšovinismu vedoucích před­ stavitelů oportunistické pravice sociálně demokratických stran a odborů sváděl dohromady různorodé roztříštěné opoziční skupiny v mezinárod­ ním socialistickém hnutí. Vytvoření mezinárodního revolučního °tgaid začně a ideově jednotného směru nebylo však na tomto základě z e a ještě možné, neboť tento proud netvořily jen důsledně revoluční s piny, které byly naopak ještě velmi slabé a nepočetné, nýbrž pře evsím centris té. Ti vesměs sice odmítali otevřené podřízení se pravicovyc oporrunis nacionalistické buržoazní politice, avšak spokojovali se ta o zamere kritikou a žádali nanejvýš ukončení války a uzavření míru. Jako vážná překážka důsledné třídní revoluční orientace zápasu se uplatňovaly i některé názory v revolucmc i eviíyohy nách, vyplývající např. v německé levici v podceňovaní org é revoluční proletářské strany či v holandské, ita s e i d v příitaáů některých anarchistic#. a V pojetí revolučního hnutí a jeho činnosti. To ění myšlenky nejen přijetí, ale i hlubšímu pochopení a sPraJ“ ... řijaJj za SVou do přeměny imperialistické války ve válku obeansk , J P důsledku jenom ruští bolševici. 153

Vstupu Ruska do války předcházely události, které měly všechny charakteristické znaky blížící se Ruští bolševici revoluční krize. Těžko říci, kam až by toto hnutí dosoělo nebýt mobilizace vyhlášené 31. července 1914. d Své stanovisko k válce přednesli ruští socialiste ušty svých poslanců Své v dumě 8 srpna 1914 při projednávání válečného rozpočtu. Formulace prohlášení, které podepsali bolševičtí i menševičtí poslanci, nesla určité znaky kompromisu, neboť byla výsledkem vzájemné dohody. Podstatnější bylo však to, že tímto prohlášením pro bolševiky skutečný boj proti •R končil. válce a carismu teprve začínal, kdežto pro většinu menševiků boj Stanovisko bolševiků, opřené o Leninův závěr, že porážka carismu v dané válce by byla nejmenším zlem, vyplývalo z teze o nutnosti přemě­ nit válku imperialistickou ve válku občanskou, svrhnout v ní carismus a nahradit jej demokratickou republikou. Menševici, kteří docházeli postupně k přesvědčení o obranném charakteru války proti Německu, Rakousku a Turecku, vyslovili se pro podporu vlády v tomto „spravedli­ vém boji“. Na základě Leninovy koncepce se bolševická strana připravovala roz­ vinout boj za svržení carismu, avšak hromadná zatýkání v říjnu a listopadu 1914 způsobila, že se tento boj stal velmi obtížným a zdlouhavým ti V meSSřS.4” “koncepce silné na vůdce demokratických stráních 7 š^a”se"pni Sta ZiceÍS “”1 “ma“W-.Avšak ™ zdc Mbyla zp°skupioy pacifistů. Z rusWchT^ 'i”*?,narážela. na názory dost silné Trockij a menševik Martov . 0i,,At-iíhn nAdam

nphnt

rozhodující vhv“ mělT v léto straně centristé představovaní autoritou

Karla Kautského. Obdobná situace byla i v jiných socialistických stranách. Také ve Francii se v socialistické straně v ostatních stranách p0Staviii do čela opozice centristé, např. J. Longuet. Konstituovala se sice i zde levicová skupina, jež měla hlavní základ ve Všeobecné konfederaci práce, avšak rozhodují­ cího vlivu na francouzské socialistické hnutí v tomto období nedosáhla. V roce 1916 se jí podařilo vytvořit Výbor pro obnovení mezinárodních styků a svými názory se velmi přiblížila zimmerwaldské levici. Značnou zásluhu o to měli i bolševici žijící ve Francii a přímo V. I. Lenin, který byl za války ve styku s některými revolučními socialisty a syndikalisty. Italská socialistická strana sice vyloučila pravicové šovinisty již v roce 1912 a v prosinci 1914 vyhnala i renegátskou skupinu Mussoliniho, avšak ani potom nepřekonala hranice centrismu. Turatiho reformisté získali V.1V.V °úboroyé federaci a prováděli vysloveně obranářskou, sociálšovi“suckou politiku. Jestliže na zimmerwaldské konferenci zůstali italští des£ soXlZt™ "TS?Cié VětŠÍně’ pak v Kienthalu se již několik italssycn socialistu přiklonilo k levici. ny zaujaly soc^ál^nv^^ .st?n^ ^ako Fabiánská společnost a tradeuniopy4£dSXS roi k válce-Předíci Ne“’islě Lab0UI

a.hine?k«é řeruš? s*ce sP°lupráci s labouristy, X zaujali pacifistické at.ůuX jim pomohlo udržet si vliv mezi revolučně smýšlejícími dělníky. Kzi V Britské socialistickézimmerwaldskému manifestu se však stfan^’ iak se nazývala bývalá aine demokratická fed _____— Soci_ nismu silná opozice, která prod Flyndmanovu sociálšoviHyndmana vyloučit ze stranv vV^r ?16 dokonce většinu a dokázala v roce -11916 y- v Angín bylo více menších revolučních 160

skupinek, na které bezprostředně působila vzrůstaiíH ™ i * ■ , . různých dělnických výborů na závodech, avšak ani vedení Brítsk— listické strany ani tyto skupiny neměly pevný revolnčni ideXz““‘

a proto nemohly dospět dale než k předválečným pacihsticky7 ’ m provolámm a akcím. Ani v Anglii se levicové síly nevymkly TtT ov sny nevymkly z rámce centristicke opozice proti socialsovimstické politice socialistických a odboro •II vých vudcu. Ve Spojených státech amerických se nejvýrazněji projevil sociálšovinismus u S. Gomperse a ostatních vůdců Americké federace práce Naproti tomu rozhodný protiválečný postoj zaujala organizace Průmyslo­ vých dělníků světa (IWW), j ež však byla silně ovlivňována anarchosyndikalistickou taktikou omezující se na ekonomické formy boje. K vnitřní diferenciaci došlo i v Socialistické straně Ameriky, ale i zde se uplatnilo hledisko centristické. Vedle ruských bolševiků nejvýraznější aktivní protiválečnou činnost v armádě i v zázemí rozvinuli bulharští sociální demokraté — těsňaci, vedení D. Blagoevem, G. Dimitrovem a V. Kolarovem, ale ani oni ne­ dospěli k přijetí leninské myšlenky přeměny imperialistické války ve válku občanskou. Rozhodné protiválečné stanovisko zaujali i srbští sociální de­ mokraté, holandští tribunisté a levice švédská a norská. Plné zformování levicových skupin v samostatné revoluční organizace pomohla uskutečnit až doba pozdější — rok 1917, v němž praktické úspěchy bolševiků v Rus­ ku zdůraznily i jejich teoretické myšlenky a jejich pojetí strategie a taktiky dělnického hnutí.

Smířlivectví a perspektiva Třetí internacionály

Zimmerwaldská a kienthalská konference přispě­ ly k formování levice, stmelily revolucm jádro internacionalistů revolucionářů v zimmerwaldskou levici, jež se stala zárodkem budoucí nove revoluční internacionály, avšak °ezI°^y,

centrismu v mezinárodním dělnickém hnutí. Koncem ro u pak dokonce k dalšímu sbližování centristů se sociálsovinis , renimi sociálně demokratických stran, které pod dojmem n volučnosti lidových mas za&ly ústupové cesty. Pomocnou mouuuu ruku 1UAU jim pouavai ' j zimmercentristů, a tak již houce. cokn waldského a kienthalského bloku a v roce í rozhodně rozejit. V teto ze bude nutné se s zimmerwaldskou pravicí na počátku souvislosti vyslovil pak Lenin ještě naléhavěji, nez U Dějiny dělnického hnutí

161

německého dělnictva «e« ohta a dvice _ šly u “°1 XtX* nevytvořili. Brát* ,im kuciauv >S podceňování organizační úlohy strany^ V dubnu revoluční stranu v tom stále jejich staré' ruské buržoazní únorové revoluce, dokazah si roku 1917, pod dojmem dělnictvo organizačním rozchodem s krajněmečtí centristé zajistit vliv na sjezdu v Gotě zvláštní organizaci nazvanou Ně-

/S3. MHM>» tak vstupovalo do vrcholící révot puyvj***

.................. ...

v g____ ^«TTZ>i,,At-iíhn nAdam

nphnt

rozhodující vhv“ mělT v léto straně centristé představovaní autoritou

Karla Kautského. Obdobná situace byla i v jiných socialistických stranách. Také ve Francii se v socialistické straně v ostatních stranách p0Staviii do čela opozice centristé, např. J. Longuet. Konstituovala se sice i zde levicová skupina, jež měla hlavní základ ve Všeobecné konfederaci práce, avšak rozhodují­ cího vlivu na francouzské socialistické hnutí v tomto období nedosáhla. V roce 1916 se jí podařilo vytvořit Výbor pro obnovení mezinárodních styků a svými názory se velmi přiblížila zimmerwaldské levici. Značnou zásluhu o to měli i bolševici žijící ve Francii a přímo V. I. Lenin, který byl za války ve styku s některými revolučními socialisty a syndikalisty. Italská socialistická strana sice vyloučila pravicové šovinisty již v roce 1912 a v prosinci 1914 vyhnala i renegátskou skupinu Mussoliniho, avšak ani potom nepřekonala hranice centrismu. Turatiho reformisté získali V.1V.V °úboroyé federaci a prováděli vysloveně obranářskou, sociálšovi“suckou politiku. Jestliže na zimmerwaldské konferenci zůstali italští des£ soXlZt™ "TS?Cié VětŠÍně’ pak v Kienthalu se již několik italssycn socialistu přiklonilo k levici. ny zaujaly soc^ál^nv^^ .st?n^ ^ako Fabiánská společnost a tradeuniopy4£dSXS roi k válce-Předíci Ne“’islě Lab0UI

a.hine?k«é řeruš? s*ce sP°lupráci s labouristy, X zaujali pacifistické at.ůuX jim pomohlo udržet si vliv mezi revolučně smýšlejícími dělníky. Kzi V Britské socialistickézimmerwaldskému manifestu se však stfan^’ iak se nazývala bývalá aine demokratická fed _____— Soci_ nismu silná opozice, která prod Flyndmanovu sociálšoviHyndmana vyloučit ze stranv vV^r ?16 dokonce většinu a dokázala v roce -11916 y- v Angín bylo více menších revolučních 160

skupinek, na které bezprostředně působila vzrůstaiíH ™ i * ■ , . různých dělnických výborů na závodech, avšak ani vedení Brítsk— listické strany ani tyto skupiny neměly pevný revolnčni ideXz““‘

a proto nemohly dospět dale než k předválečným pacihsticky7 ’ m provolámm a akcím. Ani v Anglii se levicové síly nevymkly TtT ov sny nevymkly z rámce centristicke opozice proti socialsovimstické politice socialistických a odboro •II vých vudcu. Ve Spojených státech amerických se nejvýrazněji projevil sociálšovinismus u S. Gomperse a ostatních vůdců Americké federace práce Naproti tomu rozhodný protiválečný postoj zaujala organizace Průmyslo­ vých dělníků světa (IWW), j ež však byla silně ovlivňována anarchosyndikalistickou taktikou omezující se na ekonomické formy boje. K vnitřní diferenciaci došlo i v Socialistické straně Ameriky, ale i zde se uplatnilo hledisko centristické. Vedle ruských bolševiků nejvýraznější aktivní protiválečnou činnost v armádě i v zázemí rozvinuli bulharští sociální demokraté — těsňaci, vedení D. Blagoevem, G. Dimitrovem a V. Kolarovem, ale ani oni ne­ dospěli k přijetí leninské myšlenky přeměny imperialistické války ve válku občanskou. Rozhodné protiválečné stanovisko zaujali i srbští sociální de­ mokraté, holandští tribunisté a levice švédská a norská. Plné zformování levicových skupin v samostatné revoluční organizace pomohla uskutečnit až doba pozdější — rok 1917, v němž praktické úspěchy bolševiků v Rus­ ku zdůraznily i jejich teoretické myšlenky a jejich pojetí strategie a taktiky dělnického hnutí.

Smířlivectví a perspektiva Třetí internacionály

Zimmerwaldská a kienthalská konference přispě­ ly k formování levice, stmelily revolucm jádro internacionalistů revolucionářů v zimmerwaldskou levici, jež se stala zárodkem budoucí nove revoluční internacionály, avšak °ezI°^y,

centrismu v mezinárodním dělnickém hnutí. Koncem ro u pak dokonce k dalšímu sbližování centristů se sociálsovinis , renimi sociálně demokratických stran, které pod dojmem n volučnosti lidových mas za&ly ústupové cesty. Pomocnou mouuuu ruku 1UAU jim pouavai ' j zimmercentristů, a tak již houce. cokn waldského a kienthalského bloku a v roce í rozhodně rozejit. V teto ze bude nutné se s zimmerwaldskou pravicí na počátku souvislosti vyslovil pak Lenin ještě naléhavěji, nez U Dějiny dělnického hnutí

161

, i "ír novou Třetí internacionálu. Tato války, požadavek, že je ““^JLZodního revolučního socialistického cesta vedla pak k vytvoře hnutí na nových základech. . r „ Bolševiků v roce 1917 rozhodla, přes odpor Leninův, Přesto ještě dubnová konferencesjednocení, jež byla svolána na počátek září účastnit se třetí konference"" oprlvnénost Leninovy nevíry v to, že by se do Stockholmu. Její P sd^eni či jeho levici, do níž vkládal určité naděje

bolševikům podařilo zimmerw založení nové, Třetí internacionály. Zinovév, získat pro myslenku ury W sociaUstů, svolané pravicí holandské sociaVe Stockholmu se “elo."°^adsdckých stran v dohodě s německou sociální delisticke strany a skandinávsky možnostj uzavřít mír Přijeli však jen zástupci sociamokracii a mělo mimo jiné ’^"“Ss^Německa a Rakousko-Uherska, mX^Íí.^ichž vlády měly již zájem na rychlém ukončení války K účasti se sice přihláÍtíSstícké strany dohodových zemí, např. francouzští socialiste a anglicka Nezavish Labour Party, avšak jejich vlády, jisté si již vítězstvím, jim účast na konferenci nepo­ volily Konference se měli účastnit i ruští socialisté. Za tím účelem pnjel i zvláštní poveřenec holandsko-skandinávského výboru mezinárodního socialistického byra do Petro­ hradu. K účasti se rozhodli však jen zástupci petrohradského esersko-menševického so­ větu. Lenin za bolševiky ostře odmítl konferenci jako skrytý manévr politiky německého imperialismu. Pro stockholmskou konferenci sociálšovinistů obracejících se nyní k pacifistickým heslům se vyslovila i část zimmerwaldské pravice, čímž dokládala nejen své smířlivectví se sociálšovinismem, ale prokazovala tak zároveň oprávněnost Leninovy nedůvěry a posilovala jeho úsilí o vytvoření nové revoluční internacionály bez sociálšovinistů a smířEvců. V letních měsících roku 1917 se za těchto okolností sice konalo ve Stockholmu několik porad sociálšovinistů, jichž se za české sociální demokraty účastnili také B. Šmeral, A. Němec a G. Habrman, avšak zamýšlená konference se konat nemohla.

3. REVOLUČNÍ VÍTĚZSTVÍ V RUSKU

Slabiny ruského samoděržaví, které se názorně projevily během války, zmítln'On'"e™ r?' a v průběhu přípravy prvních

°d ^\září Lenin st&e naléhavěji žádá ÚV

zabýval nnoravon n7kr • 'u UdveJlzacla uv strany, aby se konkrétněji ^nezbytné podmínky^Z^

e jsou zvláště jeho dopisy „Marxismus a povstání“ a „Bolševici r 1 nřpxrritr J" 33 “ w^iscvid musí převzít moc “ " " I hradu . Do Petrosouhlas s politikou hint ka porada’ od níž Kerenskij očekával X XS, *3*a bni“

„ TYln e- delegace za různé orgaměly na ní spíše prezentativní ráz a jejich PočS^0 si určila sama vláda se zřejmým II 170

úmyslem poškodit sověty. Jednání přesto nepřinesla očekávaný výsle­ dek, neboť valná část představitelů dělnických, rolnických a vojenských organizací odmítla dát souhlas k vy­ tvoření koaliční vlády s buržoazií. Aby vyšla ze slepé uličky, roz­ hodla se vláda navrhnout zřízení předparlamentu podle stejného klí­ če, jaký byl použit při výběru dele­ gátů demokratické porady. Jako po­ slední východisko z nouze vznikla tedy karikatura parlamentu, která se jen málo lišila od carské dumy. Bolševická strana se všech těchto jednání zúčastnila a využila jich jako platformy pro kritiku Prozatímní vlády.

V. I. Lenin v roce 1917

V. I. Lenin označil později tuto krátko­ dobou účast na demokratické poradě za hrubou chybu bolševiků. Tato chyba byla napravena tím, že na jednom z následujících zasedání ÚV byl přijat návrh na neúčast bolševické delegace v předparlamentu. ^Z11 pří­ tomných hlasoval proti návrhu pouze Kameněv. Kr ,ě toho podnikl ÚV kroky k převedení Lenina z jeho úkrytu blíže k hlavnímu městu, aby byla zajištěna jeho přímá účast na dalších zasedáních ÚV, na nichž se : II těla s konečnou platností řešit otázka povstání.

V tomto nej závažnějším bodu celé bolševické taktiky daného o •I«iobí nebylo mezi tehdejšími členy ÚV jednoty. Některé organizace pustou pily sice k přípravě povstání, mnoho záslužné práce bylo jimi vj onano zejména při rychlém vyzbrojování a výcviku rudých gard, ays o a _ nebyla vydána žádná směrnice, která by z ideje povstání u aP kou otázku nej bližších dní a stanovila datum jeho zahájeni. Proti přípravě povstání vystupovali zejména Kameněv* ^°^ovali v tOm, že názor na perspektivy revoluce v Rusku, v dané otázce se ni nfforavu s přík povstání chybí straně dostatek sil. Objevů se i požadavek fP^_ ch^ pravou II. sjezdu sovětů a zahájit povstání až po oyerení nalady n s jeho posvěcením. Takový názor zastávali Trockij, Zino\e\ a

23. října se konalo historické zasedání ÚV, na kterém JX’f“, PQ proti těmto námitkám. Odmítavé stanovisko Kameněva a Zmoněva 171

bý^ °

i a —°* straně,

byr'taC"’ ~ “

čejně ztíženou situaci a znovu do ofenzívy. Přes soupráci v masách, přechází v ice v závodních výborech, odborových H *1' SSSmčsprávád, i v světských orgánech a njrtje v pro­ fite “ShdokázX rozšířit. Wi volbách do petrohradské městsko ‘‘“’ttoXee ŽL“h Mov 7. září s pomoci třetího jízdního sboru

X“hod na Petrohrad. Formálně prohlástl za svu, cti svržena ProzaX vlády. Vojenský puč byl v několika itech rozdrcen. V prubehu boie s pučisty se na řadě míst znovu objevil požadavek předám veskere moci sovětům. 13. září přijal pak petrohradský sovět poprvé od svého založení rezoluci předloženou bolševiky o nedůvěře vůči Prozatímní vlade a o nutnosti přechodu veškeré moci do rukou sovětu. Od teto chvíle na­ stává etapa rychlé bolševizace všech orgánů dělnicko-rolnické samosprávy a příprava ozbrojeného povstání se stává aktuální otázkou dne. V. I. Lenin v této době píše jedno ze svých nejproslulejsích Orientace bolševiků děl, knihu „Stát a revoluce“. Připomněl v ní některé zkuna ozbrojené povstání šenosti Pařížské komuny, Marxovy a Engelsovy názory na úlohu státu v moderních dějinách a obohatil jejich myšlenky, týkající se problému odumírání státu. „Jakmile proletariat dobude moci, musí rozbít Ml buržoazní státní aparát,“ psal V. I. Lenin. „Avšak to naprosto neznamená, že se zřekne státní organizace vůbec. Společnost budující socialismus a komunismus státní moc potře uje. V této souvislosti řeší Lenin i otázku jednotlivých fází budoucí komunistické a svohndi^ T umo^ společnosti nastolit úplnou rovnost roli oři vvstavbT°Vai" v?'^na P° říjnovém převratu a sehrála významnou revolučních zákonů” 6 ° Opreného 0 sovětV> a v průběhu přípravy prvních

°d ^\září Lenin st&e naléhavěji žádá ÚV

zabýval nnoravon n7kr • 'u UdveJlzacla uv strany, aby se konkrétněji ^nezbytné podmínky^Z^

e jsou zvláště jeho dopisy „Marxismus a povstání“ a „Bolševici r 1 nřpxrritr J" 33 “ w^iscvid musí převzít moc “ " " I hradu . Do Petrosouhlas s politikou hint ka porada’ od níž Kerenskij očekával X XS, *3*a bni“

„ TYln e- delegace za různé orgaměly na ní spíše prezentativní ráz a jejich PočS^0 si určila sama vláda se zřejmým II 170

úmyslem poškodit sověty. Jednání přesto nepřinesla očekávaný výsle­ dek, neboť valná část představitelů dělnických, rolnických a vojenských organizací odmítla dát souhlas k vy­ tvoření koaliční vlády s buržoazií. Aby vyšla ze slepé uličky, roz­ hodla se vláda navrhnout zřízení předparlamentu podle stejného klí­ če, jaký byl použit při výběru dele­ gátů demokratické porady. Jako po­ slední východisko z nouze vznikla tedy karikatura parlamentu, která se jen málo lišila od carské dumy. Bolševická strana se všech těchto jednání zúčastnila a využila jich jako platformy pro kritiku Prozatímní vlády.

V. I. Lenin v roce 1917

V. I. Lenin označil později tuto krátko­ dobou účast na demokratické poradě za hrubou chybu bolševiků. Tato chyba byla napravena tím, že na jednom z následujících zasedání ÚV byl přijat návrh na neúčast bolševické delegace v předparlamentu. ^Z11 pří­ tomných hlasoval proti návrhu pouze Kameněv. Kr ,ě toho podnikl ÚV kroky k převedení Lenina z jeho úkrytu blíže k hlavnímu městu, aby byla zajištěna jeho přímá účast na dalších zasedáních ÚV, na nichž se : II těla s konečnou platností řešit otázka povstání.

V tomto nej závažnějším bodu celé bolševické taktiky daného o •I«iobí nebylo mezi tehdejšími členy ÚV jednoty. Některé organizace pustou pily sice k přípravě povstání, mnoho záslužné práce bylo jimi vj onano zejména při rychlém vyzbrojování a výcviku rudých gard, ays o a _ nebyla vydána žádná směrnice, která by z ideje povstání u aP kou otázku nej bližších dní a stanovila datum jeho zahájeni. Proti přípravě povstání vystupovali zejména Kameněv* ^°^ovali v tOm, že názor na perspektivy revoluce v Rusku, v dané otázce se ni nfforavu s přík povstání chybí straně dostatek sil. Objevů se i požadavek fP^_ ch^ pravou II. sjezdu sovětů a zahájit povstání až po oyerení nalady n s jeho posvěcením. Takový názor zastávali Trockij, Zino\e\ a

23. října se konalo historické zasedání ÚV, na kterém JX’f“, PQ proti těmto námitkám. Odmítavé stanovisko Kameněva a Zmoněva 171

nejbližšího okolí s úkolem vyhlásit v případě potřeby oohnt výboru bylo bolševické centrum, jež bylo zvoleno na t’ Jadrem revolu^mho a jež tvořili A. S. Bubnov, F. E. Dzeržinskij, J. V. Stahr M? °7 29’ V průběhu těchto příprav vystoupili Kameněv a Zinověv 3 S’ Urickijv němž odpovídali na dotaz Estu listu „Novaja žizň“ o svém nn ^rqnost s prohlášením, V článku se sice nepravdo nic o přijatých usneseních, jejich existent myšlence povstání, dokonce popírala, sám text však byl jejich kritikou. Strana na toto vystoupeni reagovalaseotíš stati, v mz Lenin provádí otevřenou agitaci pro přípravu povstání otištěním Leninovy

7^0 — ozbrojení studenti-milicionáři

poraženo a deseti hlasy proti dvěma byla přijata rezoluce o nevyhnutel­ nosti ozbrojeného povstání, zakončená výzvou, aby organizace strany z tohoto hlediska projednaly a řešily všechny praktické otázky. 29. října vyslechlo rozšířené plénum ÚV zprávu o přijaté rezoluci a referáty z míst o postoji dehúků a vojáků k připravovanému převratu. Tyto referáty dodách r^St V1ÍVU SDDSRCb) na masy a radikalismus v řana masy a radikalismus v řabyla schváleni toTi na ro.z^ráujících úsecích. I na tomto zasedám odložit přinravova Pr°U 2 P^chozí rezoluce. Zinoněvův návrh S bolševickými delegáty kzesdene přípravě ozbrojeného pOVSi porazen. Plénum přijalo výzvu povstání a vyslovilo přesvědčení, že po těS kŽ Tvět správně zvolí sp r Příznivou chvíli k jeho zahájení, t O těchto poradách těch 1“'"1 ^VSIam !stala tala ^ stranických organizací aaVZT' hl;avní náplní činnosti nŮ’které stál7 na revolučních pozŽf’ S°VětSkých a odborových orgáSpolu s bolševikv « radikální řást rolXa vojenský Ievolu^

172

.Z"&StĎovali i leví esen> kteří politicky reprezentovali V a vyslal komisařerkPjeďnotkáPett?hradSký SOvět’ J dno tkám hlavního města a jeho

Příprava ozbrojeného převratu nemohla pocho­ Vítězství pitelné uniknout pozornosti vlády. Zůstává histo­ proletářské revoluce rickým faktem, že Kerenského vláda nebyla s to zorganizovat útok a stěží připravila jakous takous obranu. K tomu, aby mohla podniknout více, potřebovala čas. Bylo jasné, že chvíle pro rozhodnou akci dozrávala. 6. listopadu zaslal Lenin, který se stale ješte skrýval, štábu povstání osobni dopis, v němž rezolut­ ně žádal přechod k rozhodným akcím a zatčení vlády. Na Leninův pokyn začalo povstání ještě téhož dne večer, plných 24 hodin před II. sjezdem sovětů. Podle dříve připraveného plánu byly ob­ sazeny všechny důležité budovy a spoje, do Petrohradu se na pokyn po­ vstaleckého centra začaly sjíždět vojenské posily z Kronštadtu a dalších míst v okolí města. Na Něvu vypluly s křižníkem Aurora další válečné lodě a zakotvily před Zimním palácem, v němž se skryla Prozatímní vlá­ da. Postup dělnických gard a revolučních jednotek armády nenarazil nikde na vážnější odpor, pouze Zimní palác byl vojensky chráněn. V noci ze 7. na 8. listopadu padla i tato bašta a vláda se vzdala. Rychlé vítězství v Petrohradě bylo signálem pro ostatní centra v zemi, moc všude začala přecházet do rukou vojenských revolučních výborů. V samotném Petrohradě byl 7. listopadu v pozdních večerních hodi­ nách zahájen II. všeruský sjezd sovětů dělnických a rolnických zástupců, který po demonstrativním odchodu hrstky pravých menševiku a esem převzal všechnu moc v zemi. Byla vydána výzva ke všem místním sovětům a k armádě, aby následovaly tohoto příkladu a okamžitě převzaly ves e rou moc v místech. II. sjezd přijal na dalším zasedání známe dekrety ° půdě a o míru, které vyjadřovaly stěžejní zájmy a požadavky , mas v Rusku. Jejich realizace zajistila revoluci podporu mihónovyc^ mas rolníku a vojáků nejen v samotném Rusku, ale téměř ve vsec světa, kam pronikla zvěst o tomto revolučním převratu a je o vy cích.

173

nejbližšího okolí s úkolem vyhlásit v případě potřeby oohnt výboru bylo bolševické centrum, jež bylo zvoleno na t’ Jadrem revolu^mho a jež tvořili A. S. Bubnov, F. E. Dzeržinskij, J. V. Stahr M? °7 29’ V průběhu těchto příprav vystoupili Kameněv a Zinověv 3 S’ Urickijv němž odpovídali na dotaz Estu listu „Novaja žizň“ o svém nn ^rqnost s prohlášením, V článku se sice nepravdo nic o přijatých usneseních, jejich existent myšlence povstání, dokonce popírala, sám text však byl jejich kritikou. Strana na toto vystoupeni reagovalaseotíš stati, v mz Lenin provádí otevřenou agitaci pro přípravu povstání otištěním Leninovy

7^0 — ozbrojení studenti-milicionáři

poraženo a deseti hlasy proti dvěma byla přijata rezoluce o nevyhnutel­ nosti ozbrojeného povstání, zakončená výzvou, aby organizace strany z tohoto hlediska projednaly a řešily všechny praktické otázky. 29. října vyslechlo rozšířené plénum ÚV zprávu o přijaté rezoluci a referáty z míst o postoji dehúků a vojáků k připravovanému převratu. Tyto referáty dodách r^St V1ÍVU SDDSRCb) na masy a radikalismus v řana masy a radikalismus v řabyla schváleni toTi na ro.z^ráujících úsecích. I na tomto zasedám odložit přinravova Pr°U 2 P^chozí rezoluce. Zinoněvův návrh S bolševickými delegáty kzesdene přípravě ozbrojeného pOVSi porazen. Plénum přijalo výzvu povstání a vyslovilo přesvědčení, že po těS kŽ Tvět správně zvolí sp r Příznivou chvíli k jeho zahájení, t O těchto poradách těch 1“'"1 ^VSIam !stala tala ^ stranických organizací aaVZT' hl;avní náplní činnosti nŮ’které stál7 na revolučních pozŽf’ S°VětSkých a odborových orgáSpolu s bolševikv « radikální řást rolXa vojenský Ievolu^

172

.Z"&StĎovali i leví esen> kteří politicky reprezentovali V a vyslal komisařerkPjeďnotkáPett?hradSký SOvět’ J dno tkám hlavního města a jeho

Příprava ozbrojeného převratu nemohla pocho­ Vítězství pitelné uniknout pozornosti vlády. Zůstává histo­ proletářské revoluce rickým faktem, že Kerenského vláda nebyla s to zorganizovat útok a stěží připravila jakous takous obranu. K tomu, aby mohla podniknout více, potřebovala čas. Bylo jasné, že chvíle pro rozhodnou akci dozrávala. 6. listopadu zaslal Lenin, který se stale ješte skrýval, štábu povstání osobni dopis, v němž rezolut­ ně žádal přechod k rozhodným akcím a zatčení vlády. Na Leninův pokyn začalo povstání ještě téhož dne večer, plných 24 hodin před II. sjezdem sovětů. Podle dříve připraveného plánu byly ob­ sazeny všechny důležité budovy a spoje, do Petrohradu se na pokyn po­ vstaleckého centra začaly sjíždět vojenské posily z Kronštadtu a dalších míst v okolí města. Na Něvu vypluly s křižníkem Aurora další válečné lodě a zakotvily před Zimním palácem, v němž se skryla Prozatímní vlá­ da. Postup dělnických gard a revolučních jednotek armády nenarazil nikde na vážnější odpor, pouze Zimní palác byl vojensky chráněn. V noci ze 7. na 8. listopadu padla i tato bašta a vláda se vzdala. Rychlé vítězství v Petrohradě bylo signálem pro ostatní centra v zemi, moc všude začala přecházet do rukou vojenských revolučních výborů. V samotném Petrohradě byl 7. listopadu v pozdních večerních hodi­ nách zahájen II. všeruský sjezd sovětů dělnických a rolnických zástupců, který po demonstrativním odchodu hrstky pravých menševiku a esem převzal všechnu moc v zemi. Byla vydána výzva ke všem místním sovětům a k armádě, aby následovaly tohoto příkladu a okamžitě převzaly ves e rou moc v místech. II. sjezd přijal na dalším zasedání známe dekrety ° půdě a o míru, které vyjadřovaly stěžejní zájmy a požadavky , mas v Rusku. Jejich realizace zajistila revoluci podporu mihónovyc^ mas rolníku a vojáků nejen v samotném Rusku, ale téměř ve vsec světa, kam pronikla zvěst o tomto revolučním převratu a je o vy cích.

173

v • j Ani Qiezdu byla zvolena nová vláda, ?a ^VernSala radou Edových komisařů a v je-

do své smrti V Lbenm prsní opatření kroky nové sovětské vlády směrovaly ke sovětské vlády Prvm, HnhJrého vítězství. Značna energie byla konsolidaci poměrů * “ jejich posilování spolehlivými delvěnována výstavbě státních organu kontrola nad vyr0_ nickými a revolučními kádr} . 1 dubnové konferenci SDDSR(b) bou podle propozic usnesen} J velkých syndikátních poda bylo provedeno rodném “ nezávislost, což odniků v klíčovém průmyslů. Fm > P J prOgramu v národnostní povídalo základním myšlenkám bolsevicKeno pí

otázce.

nW , , „pijnyitěiším problémem sovětské moci bdSyla SSSmažených v dekretu o míru. It

Dohoda o příměří byla podepsána 15. prosince v Brestu Litevskem a stala fe SdeSšíhoSjednání o podmínkách uzavření mírové smlouvy mezi

centrálními mocnostmi na jedné a sovětským Ruskem na druhé straně. III Když v únoru 1918 nechtělo Německo se stými spojenci uznat za základ jednání demokratické návrhy sovětské vlády a předložilo sovetske delegaci ultimativní text mírové smlouvy požadující dobytá území a vy­ měřující Rusku válečnou daň, vystoupila ve straně opozice s návrhem, aby Německu byla vyhlášena revoluční válka; s různými variantami tohoto návrhu vystupovali zejména Bucharin a Trockij. Mezitím Německo se svými spojenci zaútočilo a dobylo nová území v sovětském Rusku. Za této situace ÚV bolševické strany přijal Leninův návrh na okamžité přijetí německých podmínek. 3. března 1918 byla konečně mírová smlouva podepsána. Vystoupením sovětského Ruska z války a uzavřením míru tak toužebně očekávaného vším obyvatelstvem skončilo první období upevňování so­ větské moci, plné dramatického boje se zbytky bránící se kontrarevoluce a hledání správného směru v socialistické vnitřní i zahraniční politice. Socialismus a komunismus vstupoval těmito ujJUlUlZIKy okamžiky zz oblasti teorie ooiasLi wuuc a mlhavých vyc představ do oblasti praxe a uskutečňování. A v tomto smyslu znamenaly pravě právě prožité měsíce počátek nové éry v dělnickém hnutí. hnutí „

v

---------------------lvlulw

4. VÁLKA, REVOLUCE A SOCIALISTICKÉ dělnické hnutí v našich zemích

Zatímco značná část vedení oportunistických stran Druhé internacio nály v jiných zemích mohla po vypuknutí války otevřeně dokumentoTa't svůj socialsovmismus prohlášením solidarity s vlastní buržoazií či dokonce vstupem do buržoazní vlády, sociálně demokratické straně v’ Rakousko Uhersku nebyla tato možnost ani poskytnuta. Vláda habsburské monarchie prostě parlament nes volala, ignorovala jeho hlas a vládla zcela autokratic­ ký, využívajíc pověstného tzv. nouzového § 14, proti němuž socialistické a demokratické hnutí protestovalo již před válkou. Říšská rada zůstala uzavřena až do roku 1917. Stanovisko rakouské sociální demokracie si však se sociálšovinismem jiných stran Druhé inter­ Sociální demokracie v Rakousku a válka nacionály v ničem nezadalo. S výjimkou liberec­ kého časopisu „Vorwarts“ redigovaného K. Kreibichem a košického „Kassai Munkás “ se neozval jediný hlas protestu proti válce a centrální vídeňský „Arbeiter-Zeitung“ se j vzoru německé sociální demokracie přímo přihlásil k heslu „obrany vlasti“ před ruským carismem. Loajální postoj zaujalo ve shodě s buržoazními stranami i ve­ dení českého sociálně demokratického hnutí — autonomisté i centra-

listé. Hlavní snahou sociálně demokratické politiky bylo přežít válku, neobrátit proti sobě perzekuci a zachovat základní předpoklady pro ob­ novu činnosti po válce. Organizační život sociálně demokratického hnutí

téměř ustal, mnohé organizace oslabené odchodem členů do armády prakticky zanikly, časopisy měly uniformní válečnou tvář. Česká měšťácká politika zaujala tradiční stanovisko věrnosti habsburské monarchu v naději, že tím získá politický i ekonomický prospěch. Německá buržoazie sen využít války k rozhodnutí česko-německého konkurenčního zápasu pro se .e P příležitosti podněcovala pod záminkou „vlastizrady“ protičeskou perz a. , a uvězněni představitelé českého nacionalismu, zejména národní soci o\ ’ i V. Klofáč, vedoucí činitelé Sokola, uvězněn a odsouzen by 1 • • sběrného tábora v rakouském Gollersdorfu byli odvezeni i sociální antimilitaristéj někteří byli i popraveni.

Ani nyní se sociální demokracie v Rakousku nezmohla na sp Nikdo dohodu, neprotestovala a nezabývala se národnostním pro v — ze sociálně demokratických předáků nebyl ani P61?^?05^- nu, v zázelidé demonstrative odmítali vaiKu a to všechno v době, kdy čeští při odchodu na frontu i na frontě. 174

175

v • j Ani Qiezdu byla zvolena nová vláda, ?a ^VernSala radou Edových komisařů a v je-

do své smrti V Lbenm prsní opatření kroky nové sovětské vlády směrovaly ke sovětské vlády Prvm, HnhJrého vítězství. Značna energie byla konsolidaci poměrů * “ jejich posilování spolehlivými delvěnována výstavbě státních organu kontrola nad vyr0_ nickými a revolučními kádr} . 1 dubnové konferenci SDDSR(b) bou podle propozic usnesen} J velkých syndikátních poda bylo provedeno rodném “ nezávislost, což odniků v klíčovém průmyslů. Fm > P J prOgramu v národnostní povídalo základním myšlenkám bolsevicKeno pí

otázce.

nW , , „pijnyitěiším problémem sovětské moci bdSyla SSSmažených v dekretu o míru. It

Dohoda o příměří byla podepsána 15. prosince v Brestu Litevskem a stala fe SdeSšíhoSjednání o podmínkách uzavření mírové smlouvy mezi

centrálními mocnostmi na jedné a sovětským Ruskem na druhé straně. III Když v únoru 1918 nechtělo Německo se stými spojenci uznat za základ jednání demokratické návrhy sovětské vlády a předložilo sovetske delegaci ultimativní text mírové smlouvy požadující dobytá území a vy­ měřující Rusku válečnou daň, vystoupila ve straně opozice s návrhem, aby Německu byla vyhlášena revoluční válka; s různými variantami tohoto návrhu vystupovali zejména Bucharin a Trockij. Mezitím Německo se svými spojenci zaútočilo a dobylo nová území v sovětském Rusku. Za této situace ÚV bolševické strany přijal Leninův návrh na okamžité přijetí německých podmínek. 3. března 1918 byla konečně mírová smlouva podepsána. Vystoupením sovětského Ruska z války a uzavřením míru tak toužebně očekávaného vším obyvatelstvem skončilo první období upevňování so­ větské moci, plné dramatického boje se zbytky bránící se kontrarevoluce a hledání správného směru v socialistické vnitřní i zahraniční politice. Socialismus a komunismus vstupoval těmito ujJUlUlZIKy okamžiky zz oblasti teorie ooiasLi wuuc a mlhavých vyc představ do oblasti praxe a uskutečňování. A v tomto smyslu znamenaly pravě právě prožité měsíce počátek nové éry v dělnickém hnutí. hnutí „

v

---------------------lvlulw

4. VÁLKA, REVOLUCE A SOCIALISTICKÉ dělnické hnutí v našich zemích

Zatímco značná část vedení oportunistických stran Druhé internacio nály v jiných zemích mohla po vypuknutí války otevřeně dokumentoTa't svůj socialsovmismus prohlášením solidarity s vlastní buržoazií či dokonce vstupem do buržoazní vlády, sociálně demokratické straně v’ Rakousko Uhersku nebyla tato možnost ani poskytnuta. Vláda habsburské monarchie prostě parlament nes volala, ignorovala jeho hlas a vládla zcela autokratic­ ký, využívajíc pověstného tzv. nouzového § 14, proti němuž socialistické a demokratické hnutí protestovalo již před válkou. Říšská rada zůstala uzavřena až do roku 1917. Stanovisko rakouské sociální demokracie si však se sociálšovinismem jiných stran Druhé inter­ Sociální demokracie v Rakousku a válka nacionály v ničem nezadalo. S výjimkou liberec­ kého časopisu „Vorwarts“ redigovaného K. Kreibichem a košického „Kassai Munkás “ se neozval jediný hlas protestu proti válce a centrální vídeňský „Arbeiter-Zeitung“ se j vzoru německé sociální demokracie přímo přihlásil k heslu „obrany vlasti“ před ruským carismem. Loajální postoj zaujalo ve shodě s buržoazními stranami i ve­ dení českého sociálně demokratického hnutí — autonomisté i centra-

listé. Hlavní snahou sociálně demokratické politiky bylo přežít válku, neobrátit proti sobě perzekuci a zachovat základní předpoklady pro ob­ novu činnosti po válce. Organizační život sociálně demokratického hnutí

téměř ustal, mnohé organizace oslabené odchodem členů do armády prakticky zanikly, časopisy měly uniformní válečnou tvář. Česká měšťácká politika zaujala tradiční stanovisko věrnosti habsburské monarchu v naději, že tím získá politický i ekonomický prospěch. Německá buržoazie sen využít války k rozhodnutí česko-německého konkurenčního zápasu pro se .e P příležitosti podněcovala pod záminkou „vlastizrady“ protičeskou perz a. , a uvězněni představitelé českého nacionalismu, zejména národní soci o\ ’ i V. Klofáč, vedoucí činitelé Sokola, uvězněn a odsouzen by 1 • • sběrného tábora v rakouském Gollersdorfu byli odvezeni i sociální antimilitaristéj někteří byli i popraveni.

Ani nyní se sociální demokracie v Rakousku nezmohla na sp Nikdo dohodu, neprotestovala a nezabývala se národnostním pro v — ze sociálně demokratických předáků nebyl ani P61?^?05^- nu, v zázelidé demonstrative odmítali vaiKu a to všechno v době, kdy čeští při odchodu na frontu i na frontě. 174

175

, . . .. ání k nepříteli masovým jevem, utíkali jednotlivci, V roce 1914 a 1915 se stalo, prebjk se projevovaia nejen nechuť k válce, malé skupiny i celé velke jednotkyV pQ národnim osvobození. Projevily se nýbrž i cdpor k habsburské monar lu politiky, což se pak nejvýraztu i důsledky dlouholetého působen 1 -eskoslovenských legií, jichž bylo

něji obráželo ve vytvářeni

dohodových mocností. Značnou část těchto

Válka tak dále prohlubovala rozkol mezi politikou vedeni sociální demto a cítěním a jednáním lidu. Sílící Silici nacionalismus naconahsmua získával ztakaval na masy stále pevnější vliv.

Vedení českoslovanské sociální demokracie, jemuž stál od roku 1914 v čele dr. Bohumír Šmeral, Splynutí české socialistické postupovalo po linii loajální rakušácké politiky měšťácké a stále těsněji ruku v ruce s prorakouskou politikou politiky české buržoazie. V roce 1916, kdy se spolu s tendencí rakousko-uherské politiky k mírovému vyjednávání objevila i mož­ nost otevření říšské rady, se tato spolupráce stala zcela otevřenou a oficiál­ ní. Byl vytvořen společný orgán poslaneckých klubů všech větších českých politických stran — tzv. Český svaz. B. Šmeral se stal jeho místopřed­ sedou a V. Tusar tajemníkem. Celonárodní činnost politických organizací měl v podobném složení řídit Národní výbor. Koncem roku 1916 a počátkem roku 1917, v souvislosti se stoupajícím útlakem, rostou­ cími nepořádky, bídou a hladem, došlo k řadě stávek a hladových demonstrací, jejichž intenzita i počet postupně vzrůstaly. Došlo dokonce i ke střílgní do lidu. Zvlášť silně zapůsobil krvavý zásah vojska v Prostějově v dubnu roku 1917. Zhoršovala se i válečná situace a mezinárodní politické postavení rakouské monarchie. Prorakouská politika česke sociální demokracie v koalici s měšťáky se však nijak neměnila. Výrazněji se nyní mHde-1/? nPrV ncmcc^ rakouské sociální demokracie, zejména mezi « FneZb Na veřejnost zapůsobil pak v roce 1916 hlavně proudy nebvlv však dl T muus}er^ho předsedu hraběte Stiirgkha. Tyto levicové levici se hlásila ien sfai * 'i y ,05?lvIiěny centrismem K. Kautského. K zimmerwaldské r?"® * swssg v “h““* s vlivem levice Liebknechtovy kém délnick^VWdVSCké němeCtó leViCL K * 1LM lerwaldskému sdružení se v česjen centristé. vpHV1C°V

cujícím, aktivizujkím a ndikalri13 únorova zvlášť podněpodne­ únorová revoluce revoluce zvlášť se rozvíjející národně osvobovp zPusobem na protiválečné a živelně to jak v rostoucí sZoXneC5e Udových mas u nás. Projevilo Stavkovem a demonstračním hnutí, tak v jeho poža-

davcích. Kromě hospodářských požadavků začaly se objeve • i požadavky politické. Rakousko-uherská vláda, řízená po sLti FrantSta t vým císařem Karlem, se za takových podmínek musela pokusů u ne­ vnitropolitické poměry. Rozhodla se poněkud zmírnit oerXcupevnit ’ pustila část vězňů, především poslance a otevřela říšskou radu ' enríólní ___půdu • j parlamentu . ^KOU poslanci sociální demokracie vstoupili na k ladu. Cestl

“3?

hlášením dovolávajícím se přetvoření habsbursko-lotrinského mocnářství ve spolkový stát svobodných rovnoprávných národů a _ argumentujícím i českým státním historickým právem, které v roce 1897 prraUeští sociálně demokratičtí poslanci tak rozhodně odsoudili. Jednota měšťácké a sociálně demokratické parlamentní politiky byla nyní tedy úplná.

Na formulaci státoprávního prohlášení, které poNacionalistická opozice prve melo na —mysli i „větev slovenskou“, neměl —J a snahy o jednotnou vliv jenom všeobecný tlak národního lidového socialistickou stranu hnutí. Uplatnil se tu sílící vliv té části české buržoazní politiky, která se chtěla domáhat větších práv ne tradiční taktikou prorakouské loajality a věrnosti, nýbrž taktikou odporu a odboje. A

Í

-

W

MAV T VXAUAWU

}

XXVXXJLVX

Byla to skupina představovaná v zahraničí dr. T. G. Masarykem a dr. E. Benešem a doma tzv. Maffií. S nimi spolupracovali v zahraničí představitelé slovenské politiky, zejména dr. M. R. Štefánik. Ani toto seskupení se však neorientovalo na rozbití rakouské monarchie a vytvoření samostatného československého státu ve vlastních hranicích; sázelo jen na válečnou prohru Rakousko-Uherska a chtělo dosáhnout zhruba stejných cílů jako česká aktivistická politika, avšak v sepětí a za podpory politiky Dohody. Proto ošlo později mezi oběma taktickými koncepcemi k tak poměrně snadnému vyrovnání a smíření.

Sílící politický vliv této skupiny měl odezvu také v českoslovanské sociální demokracii. Uvnitř sociálně demokratické strany se postupně vytvářela a aktivizovala nacionalistická opozice kolem F. Modráčka a nacionalistů G. Habrmana, L. Pika, F. Tomáška, R. Bec, a jiných, z nichž mnozí patřili již před válkou k Masary c, ' obdivovatelům a někteří začali nyní za války spolupracovat s Martn i °POzice vystoupila proti dosavadní politice Šmeraloya ve e . 1917 pronikla d0 Vedení sociální demokracie a v dohodě s dopadám Jeny vedení - F. Soukupem, A. Němcem, V. Tusarem deny Přinutila Šmerala k rezignaci. V Českém svazu zastupov J™ p- Habrman a rázem nově orientovaný V. l usan / --------------- -a přizpůsobivý a změně politiky v souladu se změnou měšťácké politiky y 93

176 12 D5Jiny dělnického hnuti

, . . .. ání k nepříteli masovým jevem, utíkali jednotlivci, V roce 1914 a 1915 se stalo, prebjk se projevovaia nejen nechuť k válce, malé skupiny i celé velke jednotkyV pQ národnim osvobození. Projevily se nýbrž i cdpor k habsburské monar lu politiky, což se pak nejvýraztu i důsledky dlouholetého působen 1 -eskoslovenských legií, jichž bylo

něji obráželo ve vytvářeni

dohodových mocností. Značnou část těchto

Válka tak dále prohlubovala rozkol mezi politikou vedeni sociální demto a cítěním a jednáním lidu. Sílící Silici nacionalismus naconahsmua získával ztakaval na masy stále pevnější vliv.

Vedení českoslovanské sociální demokracie, jemuž stál od roku 1914 v čele dr. Bohumír Šmeral, Splynutí české socialistické postupovalo po linii loajální rakušácké politiky měšťácké a stále těsněji ruku v ruce s prorakouskou politikou politiky české buržoazie. V roce 1916, kdy se spolu s tendencí rakousko-uherské politiky k mírovému vyjednávání objevila i mož­ nost otevření říšské rady, se tato spolupráce stala zcela otevřenou a oficiál­ ní. Byl vytvořen společný orgán poslaneckých klubů všech větších českých politických stran — tzv. Český svaz. B. Šmeral se stal jeho místopřed­ sedou a V. Tusar tajemníkem. Celonárodní činnost politických organizací měl v podobném složení řídit Národní výbor. Koncem roku 1916 a počátkem roku 1917, v souvislosti se stoupajícím útlakem, rostou­ cími nepořádky, bídou a hladem, došlo k řadě stávek a hladových demonstrací, jejichž intenzita i počet postupně vzrůstaly. Došlo dokonce i ke střílgní do lidu. Zvlášť silně zapůsobil krvavý zásah vojska v Prostějově v dubnu roku 1917. Zhoršovala se i válečná situace a mezinárodní politické postavení rakouské monarchie. Prorakouská politika česke sociální demokracie v koalici s měšťáky se však nijak neměnila. Výrazněji se nyní mHde-1/? nPrV ncmcc^ rakouské sociální demokracie, zejména mezi « FneZb Na veřejnost zapůsobil pak v roce 1916 hlavně proudy nebvlv však dl T muus}er^ho předsedu hraběte Stiirgkha. Tyto levicové levici se hlásila ien sfai * 'i y ,05?lvIiěny centrismem K. Kautského. K zimmerwaldské r?"® * swssg v “h““* s vlivem levice Liebknechtovy kém délnick^VWdVSCké němeCtó leViCL K * 1LM lerwaldskému sdružení se v česjen centristé. vpHV1C°V

cujícím, aktivizujkím a ndikalri13 únorova zvlášť podněpodne­ únorová revoluce revoluce zvlášť se rozvíjející národně osvobovp zPusobem na protiválečné a živelně to jak v rostoucí sZoXneC5e Udových mas u nás. Projevilo Stavkovem a demonstračním hnutí, tak v jeho poža-

davcích. Kromě hospodářských požadavků začaly se objeve • i požadavky politické. Rakousko-uherská vláda, řízená po sLti FrantSta t vým císařem Karlem, se za takových podmínek musela pokusů u ne­ vnitropolitické poměry. Rozhodla se poněkud zmírnit oerXcupevnit ’ pustila část vězňů, především poslance a otevřela říšskou radu ' enríólní ___půdu • j parlamentu . ^KOU poslanci sociální demokracie vstoupili na k ladu. Cestl

“3?

hlášením dovolávajícím se přetvoření habsbursko-lotrinského mocnářství ve spolkový stát svobodných rovnoprávných národů a _ argumentujícím i českým státním historickým právem, které v roce 1897 prraUeští sociálně demokratičtí poslanci tak rozhodně odsoudili. Jednota měšťácké a sociálně demokratické parlamentní politiky byla nyní tedy úplná.

Na formulaci státoprávního prohlášení, které poNacionalistická opozice prve melo na —mysli i „větev slovenskou“, neměl —J a snahy o jednotnou vliv jenom všeobecný tlak národního lidového socialistickou stranu hnutí. Uplatnil se tu sílící vliv té části české buržoazní politiky, která se chtěla domáhat větších práv ne tradiční taktikou prorakouské loajality a věrnosti, nýbrž taktikou odporu a odboje. A

Í

-

W

MAV T VXAUAWU

}

XXVXXJLVX

Byla to skupina představovaná v zahraničí dr. T. G. Masarykem a dr. E. Benešem a doma tzv. Maffií. S nimi spolupracovali v zahraničí představitelé slovenské politiky, zejména dr. M. R. Štefánik. Ani toto seskupení se však neorientovalo na rozbití rakouské monarchie a vytvoření samostatného československého státu ve vlastních hranicích; sázelo jen na válečnou prohru Rakousko-Uherska a chtělo dosáhnout zhruba stejných cílů jako česká aktivistická politika, avšak v sepětí a za podpory politiky Dohody. Proto ošlo později mezi oběma taktickými koncepcemi k tak poměrně snadnému vyrovnání a smíření.

Sílící politický vliv této skupiny měl odezvu také v českoslovanské sociální demokracii. Uvnitř sociálně demokratické strany se postupně vytvářela a aktivizovala nacionalistická opozice kolem F. Modráčka a nacionalistů G. Habrmana, L. Pika, F. Tomáška, R. Bec, a jiných, z nichž mnozí patřili již před válkou k Masary c, ' obdivovatelům a někteří začali nyní za války spolupracovat s Martn i °POzice vystoupila proti dosavadní politice Šmeraloya ve e . 1917 pronikla d0 Vedení sociální demokracie a v dohodě s dopadám Jeny vedení - F. Soukupem, A. Němcem, V. Tusarem deny Přinutila Šmerala k rezignaci. V Českém svazu zastupov J™ p- Habrman a rázem nově orientovaný V. l usan / --------------- -a přizpůsobivý a změně politiky v souladu se změnou měšťácké politiky y 93

176 12 D5Jiny dělnického hnuti

, radikálního nacionálního kursu, kterx si plně Současně s nástupe _ _ sociální demokracii začíná úplatpodrobil sociální a třídní, hledi^ se jednotné nacionalisticky zamířené novat i socialistické strany. wšla od národních sociálů a skupiny anarchistů, kteří Iniciativa v tomto srn M vědomi a podpory měsťáckých ÍSS^okratičtí nacionalisté spojili kritiku dosavadní prorakouské politiky Polínku. Soaatae §mera]ově osobě a činili za m zodpovědnou jeho ideovou oXudl měmeckí- mLismus. Ideový základ nové jednotné strany byl koncipován socialismu'„českého typu“, kompilovaného v mlhavou soustavu z prvku etick^a samosprávního socialismu, družstevní doktríny a z kompromisu hlediska nacionálniho a třídního. Myšlenka socialistické jednoty se ovsem mohla opírat o zi\ elnou touhu dělnictva po akční jednotě a spolupráci i o určitou popularitu, ktere dosáhli perzekvovaní národně socialističtí a anarchističtí představitelé mezi Údem. Sjednocovací úsilí se vyvíjelo tzké v odborech, kde spojovacím můstkem měla být politická neutralizace.

Výrazně protimarxistické pojetí jednotné strany narazilo však na odpor především v řadách sociálně demokratického členstva a u části funkcio­ nářů. V této souvislosti se poprvé výrazněji objevily i první obrysy bu­ doucí marxistické levice. Odpor proti antimarxistické koncepci nové strany se prohloubil zejména vlivem. Velké říjnové socialistické revoluce a sociálně demokratičtí nacionalisté museli nakonec od těchto snah ustou­ pit. Různé pokusy se však objevovaly ještě po celý rok 1918 a definitivní konec znamenala až vnitřní diferenciace v sociální demokracii po 28. říjnu 1918 a po XII. sjezdu sociální demokracie. X duonu toku 1918 se tak spojila jen Federace českých anarchokomunistů, národní a několik dalších skupin v tzv. Českou socialistickou stranu. Toto sjednocení nebylo vsak mčím jiným než vstupem těchto skupin do Národně sociální stranv, jež V-*1 SS1918 pa^ S1^ *tendence ke spojení autonomistů a centristů, jez se formálně uskutečnilo počátkem roku 1919.

Říjnová revoluce působila u nás jednak pozvolna \ elká říjnová socialistická revoluce a naše dělnické hnutí

rostoucím^ revolucionujícím vlivem na dělnické utýv třídním smyslu, jednak zapůsobila bez­ prostředně na vývoj národně osvobozovacího záa

Vliv nacionalismu v &skžn Říjnové revoluci oslaben a si

hnuti nebyl bezprostředně po

naóonalistů v sociální demokracii ’ jelo její vedeni dále. Hesla nacionalisté — y dělnickém b

178

omezení vlivu krajních

’ vVS^ naci°nalistickou politiku rozvíJ^^ů se také ujali především U i v buržoazních stranách. Revoluční

levice, schopna postavit se proti přisluhování měšťácké politice rozvíjené pod heslem celonárodního osvobození, se nevytvořila. Ktomu. aby SSa vhv, musela mít revoluční národnostní program, který by skloubil X dávek národního osvobozeni s třídními požadavky proletariátu a s iehn úsilím o dobytí politické moci. Takový program vši již nyní u nás ne­ mohl nikdo vypracovat, působilo tu staré sociálně demokratické dědiční ideové vlivy austromarxistického pojetí marxismu a závaží rakušácké válečné politiky sociální demokracie. Revoluční levice se mohla za tako­ vých podmínek vytvořit až teprve po poklesu významu národnostní otázky po dosažení národního osvobození, když postupně opadala vlna naciona­ lismu a do popředí vystoupily otázky třídního boje. Také tato situace byla výsledkem oportunistického vývoje před válkou a nerevolučního přístupu k řešení národnostního programu sociální demokracií. Základy levice se proto mohly vytvářet v pevnější podobě až po 28. říjnu 1918. Říjnová revoluce zapůsobila ovšem přímo mezi českými zajatci v Rusku a v československých legiích v Rusku. Také tu bránil nacionalismus, aby na stranu revoluce přešla většina, avšak přesto se tu v květnu roku 1918 vytvořila Československá komunistická strana v Rusku, jež začala budovat československé oddíly Rudé armády. Skupina komunistů z Ruska měla potom po návratu domů značný vliv na vytváření revolučního proudu československého dělnického hnutí. Pod vlivem Říjnové revoluce a jejích dekretů vypukla v Rakousku v led­ nu 1918 velká protiválečná stávka. Také tentokrát dosáhl nacionalistický vhv v tzv. Dělnické radě toho, že datum generální stávky českého dělnictva bylo stanoveno na den, kdy v říšské radě zahajovali čeští poslanci boj za tzv. tříkrálovou deklaraci. Tato deklarace se dovolávala zásady sebeurčení národů a mluvila o osvobození českého národa a jeho „slovenské věně a o budoucím svrchovaném, plnoprávném demokratickém, sociálně spravedlivém českém státě; rámec habsburské monarchie však výslovně

ještě nerušila. V roce 1918 pokračoval rychle rozklad Rakousko-Uherska. Po ce e jaro a léto se konaly stávky a množily se hladové demonstrace, došlo ke vzpou rám a povstáním v armádě, kde zvlášť revolučním elementem byli vojáci, kteří se po brestlitevském míru navraceli ze zajetí v Rusku domu, mo hutnou energií vystoupilo dělnictvo 1. maje roku 1918. , v , Rovněž na Slovensku, kde na počátku války nedošlo k protiv , a protimonarchickým projevům takového rozsahu jako v ceskyc z ’ rostlo nyní revoluční hnutí. Slovenská sociální demokracie se sice tožnila se šovinistickým protiválečným stanoviskem ers 179

, radikálního nacionálního kursu, kterx si plně Současně s nástupe _ _ sociální demokracii začíná úplatpodrobil sociální a třídní, hledi^ se jednotné nacionalisticky zamířené novat i socialistické strany. wšla od národních sociálů a skupiny anarchistů, kteří Iniciativa v tomto srn M vědomi a podpory měsťáckých ÍSS^okratičtí nacionalisté spojili kritiku dosavadní prorakouské politiky Polínku. Soaatae §mera]ově osobě a činili za m zodpovědnou jeho ideovou oXudl měmeckí- mLismus. Ideový základ nové jednotné strany byl koncipován socialismu'„českého typu“, kompilovaného v mlhavou soustavu z prvku etick^a samosprávního socialismu, družstevní doktríny a z kompromisu hlediska nacionálniho a třídního. Myšlenka socialistické jednoty se ovsem mohla opírat o zi\ elnou touhu dělnictva po akční jednotě a spolupráci i o určitou popularitu, ktere dosáhli perzekvovaní národně socialističtí a anarchističtí představitelé mezi Údem. Sjednocovací úsilí se vyvíjelo tzké v odborech, kde spojovacím můstkem měla být politická neutralizace.

Výrazně protimarxistické pojetí jednotné strany narazilo však na odpor především v řadách sociálně demokratického členstva a u části funkcio­ nářů. V této souvislosti se poprvé výrazněji objevily i první obrysy bu­ doucí marxistické levice. Odpor proti antimarxistické koncepci nové strany se prohloubil zejména vlivem. Velké říjnové socialistické revoluce a sociálně demokratičtí nacionalisté museli nakonec od těchto snah ustou­ pit. Různé pokusy se však objevovaly ještě po celý rok 1918 a definitivní konec znamenala až vnitřní diferenciace v sociální demokracii po 28. říjnu 1918 a po XII. sjezdu sociální demokracie. X duonu toku 1918 se tak spojila jen Federace českých anarchokomunistů, národní a několik dalších skupin v tzv. Českou socialistickou stranu. Toto sjednocení nebylo vsak mčím jiným než vstupem těchto skupin do Národně sociální stranv, jež V-*1 SS1918 pa^ S1^ *tendence ke spojení autonomistů a centristů, jez se formálně uskutečnilo počátkem roku 1919.

Říjnová revoluce působila u nás jednak pozvolna \ elká říjnová socialistická revoluce a naše dělnické hnutí

rostoucím^ revolucionujícím vlivem na dělnické utýv třídním smyslu, jednak zapůsobila bez­ prostředně na vývoj národně osvobozovacího záa

Vliv nacionalismu v &skžn Říjnové revoluci oslaben a si

hnuti nebyl bezprostředně po

naóonalistů v sociální demokracii ’ jelo její vedeni dále. Hesla nacionalisté — y dělnickém b

178

omezení vlivu krajních

’ vVS^ naci°nalistickou politiku rozvíJ^^ů se také ujali především U i v buržoazních stranách. Revoluční

levice, schopna postavit se proti přisluhování měšťácké politice rozvíjené pod heslem celonárodního osvobození, se nevytvořila. Ktomu. aby SSa vhv, musela mít revoluční národnostní program, který by skloubil X dávek národního osvobozeni s třídními požadavky proletariátu a s iehn úsilím o dobytí politické moci. Takový program vši již nyní u nás ne­ mohl nikdo vypracovat, působilo tu staré sociálně demokratické dědiční ideové vlivy austromarxistického pojetí marxismu a závaží rakušácké válečné politiky sociální demokracie. Revoluční levice se mohla za tako­ vých podmínek vytvořit až teprve po poklesu významu národnostní otázky po dosažení národního osvobození, když postupně opadala vlna naciona­ lismu a do popředí vystoupily otázky třídního boje. Také tato situace byla výsledkem oportunistického vývoje před válkou a nerevolučního přístupu k řešení národnostního programu sociální demokracií. Základy levice se proto mohly vytvářet v pevnější podobě až po 28. říjnu 1918. Říjnová revoluce zapůsobila ovšem přímo mezi českými zajatci v Rusku a v československých legiích v Rusku. Také tu bránil nacionalismus, aby na stranu revoluce přešla většina, avšak přesto se tu v květnu roku 1918 vytvořila Československá komunistická strana v Rusku, jež začala budovat československé oddíly Rudé armády. Skupina komunistů z Ruska měla potom po návratu domů značný vliv na vytváření revolučního proudu československého dělnického hnutí. Pod vlivem Říjnové revoluce a jejích dekretů vypukla v Rakousku v led­ nu 1918 velká protiválečná stávka. Také tentokrát dosáhl nacionalistický vhv v tzv. Dělnické radě toho, že datum generální stávky českého dělnictva bylo stanoveno na den, kdy v říšské radě zahajovali čeští poslanci boj za tzv. tříkrálovou deklaraci. Tato deklarace se dovolávala zásady sebeurčení národů a mluvila o osvobození českého národa a jeho „slovenské věně a o budoucím svrchovaném, plnoprávném demokratickém, sociálně spravedlivém českém státě; rámec habsburské monarchie však výslovně

ještě nerušila. V roce 1918 pokračoval rychle rozklad Rakousko-Uherska. Po ce e jaro a léto se konaly stávky a množily se hladové demonstrace, došlo ke vzpou rám a povstáním v armádě, kde zvlášť revolučním elementem byli vojáci, kteří se po brestlitevském míru navraceli ze zajetí v Rusku domu, mo hutnou energií vystoupilo dělnictvo 1. maje roku 1918. , v , Rovněž na Slovensku, kde na počátku války nedošlo k protiv , a protimonarchickým projevům takového rozsahu jako v ceskyc z ’ rostlo nyní revoluční hnutí. Slovenská sociální demokracie se sice tožnila se šovinistickým protiválečným stanoviskem ers 179

. , . hvi kapitulací před skutečností války. ___ ie, avšak také její P J. ___________ xrálira nlndila. a s rosdemokracie, ii a utrpením, jež válka plodila, a s rosIII Odpor proti válce rostl s těžkost.. útlakem. Mocně tu zapůsobila socialisII roučím maďarským “arod^“^1 ""dávkové a demonstrační hnutí, jehož tieká revoluce v Rusku,roce 1918. Po dlouhé pasivitě vrcholem byla č^*™6slovensMburžoazní politika doma, vyburcována vyslovila se v roce XSnlch slovenských skupin spolupracujících s Masarykem • \z aktivitou _ pod dakem lidového tautl, pro národnostní sebeurcem ve a Benešem a ě s Čechv a ustavila Slovenskou narodm radu. Take slospolečném státědemokracie s vSSTciM se v tomto vývoji plné podřizovala měštacke J

nolitice. Socialistická rada a 14. říjen 1918

V českém národním hnutí se stále silněji ozývalo ______iolt samostatném českém státě, lidové masy volání nebraly ohled na politickou taktiku a formulovaly své požadavky zcela otevřeně. Jejich revoluční

odhodlání vzrůstalo. Proto také neměl Národní výbor, který byl nově ustaven v červenci ze zástupců politických stran podle volebních výsledků z roku 1911, námitky proti ustavení Socialistické rady ze zástupců české socialistické strany a strany sociálně demokratické. Tento orgán měl podle představ vůdců socialistických stran zaručit jejich politický vliv a podíl na politické moci a spolupůsobit k eventuálnímu sloučení v jednu stranu. Měšťácká politika viděla pak v Socialistické radě potřebný nástroj, jímž je možno daleko lépe než přímo nu Národním výborem ovládat revoluční lidové hnutí. Stoupající tlak tohoto hnutí byl i příčinou, proč byl do Socialistické rady delegován mezi dělnictvem jako socialista stále popu­ lární B. Smeral, rakouskou vládou perzekvovaný antimilitarista E. Špatný z národně sociální strany, B. Vrbenský a L. Landová-Štychová za bývalé anarchisty .Spolus nimi tu ovšem byli i lidé jako Habrman, Klofáč, Němec, Tomášek a jmi. Nastalo1 nohon^^ z£rava’ ze z Čech ísou vyváženy vlaky obilí. Nastalo pobourem, ktereho chtěli čeští politikové využít k protestům ve Vídni Na 14. října byla připravována protestní akce, jejíž přípravy se a Landové-Štyrázu. Byla připravena pročeskoslovenské republice. Národní protestních akcí. Přesto došleš a byl otupen třídní charakter mtaeh k “ S픓 srátal stivky 14. října na ^publiky a namnoze přímo i socialistické 180

republiky. Než se však hnutí mohlo dále rozvinout, zasáhlo podle pokynů Národního výboru vedení socialistických stran. Socialistická rada vydala na tomto základě 15. října výzvu ke klidu a k nástupu do práce. Veřejným prohlášením z 20. října pak Národní výbor zdůraznil, že Socialistická rada je složkou podřízenou Národnímu výboru a že „činiti veřejné projevy nebo----------usnesení •' ~o otázkách ústavně právních .............................. a národně politických, závazcc ných pro celý národ, přísluší jedině Národnímu výboru ”. •II 16. října vydal císař Karel manifest, v němž slibo­ val mír a ohlašoval federalizaci předlitavské části 28. říjen 1918 monarchie jako státu německo-rakouského, čes­ kého, jihoslovanského a ukrajinského, ale tento slib přišel již pozdě. 28. října se rozšířila zpráva, že rakouská vláda přijala podmínky americké­ ho presidenta Wilsona, v nichž se také uvádělo, že národy československý a jihoslovanský mají o svém osudu rozhodnout samy. Tento výklad nebyl přesný, protože rakouská vláda projevila ochotu pouze k vojenské kapi­ tulaci, avšak vyvolal spontánní zastavování práce a mohutná shromáždění provolávající svobodu a zřízení samostatného československého státu. Národní výbor z obavy před dalším revolučním stupňováním hnutí se chopil moci — podřídil si policii, do ulic poslal hudby, řečníky a sokolské stráže. V krátké době ovládl situaci. 30. října se v Martině na Slovensku sešla Slovenská národní rada, oznámila rozchod s Uhrami a sjednocení s Čechy ve společném státě. Samostatný československý stát se stal skutečností. Politickou moc měla v rukou buržoazie, sociální demokracie byla v podřízeném postavení, třídní požadavky dělnické třídy nebyly uspokojeny. Otevírala se nová etapa vývoje pro dělnické hnutí a celý český a slovenský národ.

. , . hvi kapitulací před skutečností války. ___ ie, avšak také její P J. ___________ xrálira nlndila. a s rosdemokracie, ii a utrpením, jež válka plodila, a s rosIII Odpor proti válce rostl s těžkost.. útlakem. Mocně tu zapůsobila socialisII roučím maďarským “arod^“^1 ""dávkové a demonstrační hnutí, jehož tieká revoluce v Rusku,roce 1918. Po dlouhé pasivitě vrcholem byla č^*™6slovensMburžoazní politika doma, vyburcována vyslovila se v roce XSnlch slovenských skupin spolupracujících s Masarykem • \z aktivitou _ pod dakem lidového tautl, pro národnostní sebeurcem ve a Benešem a ě s Čechv a ustavila Slovenskou narodm radu. Take slospolečném státědemokracie s vSSTciM se v tomto vývoji plné podřizovala měštacke J

nolitice. Socialistická rada a 14. říjen 1918

V českém národním hnutí se stále silněji ozývalo ______iolt samostatném českém státě, lidové masy volání nebraly ohled na politickou taktiku a formulovaly své požadavky zcela otevřeně. Jejich revoluční

odhodlání vzrůstalo. Proto také neměl Národní výbor, který byl nově ustaven v červenci ze zástupců politických stran podle volebních výsledků z roku 1911, námitky proti ustavení Socialistické rady ze zástupců české socialistické strany a strany sociálně demokratické. Tento orgán měl podle představ vůdců socialistických stran zaručit jejich politický vliv a podíl na politické moci a spolupůsobit k eventuálnímu sloučení v jednu stranu. Měšťácká politika viděla pak v Socialistické radě potřebný nástroj, jímž je možno daleko lépe než přímo nu Národním výborem ovládat revoluční lidové hnutí. Stoupající tlak tohoto hnutí byl i příčinou, proč byl do Socialistické rady delegován mezi dělnictvem jako socialista stále popu­ lární B. Smeral, rakouskou vládou perzekvovaný antimilitarista E. Špatný z národně sociální strany, B. Vrbenský a L. Landová-Štychová za bývalé anarchisty .Spolus nimi tu ovšem byli i lidé jako Habrman, Klofáč, Němec, Tomášek a jmi. Nastalo1 nohon^^ z£rava’ ze z Čech ísou vyváženy vlaky obilí. Nastalo pobourem, ktereho chtěli čeští politikové využít k protestům ve Vídni Na 14. října byla připravována protestní akce, jejíž přípravy se a Landové-Štyrázu. Byla připravena pročeskoslovenské republice. Národní protestních akcí. Přesto došleš a byl otupen třídní charakter mtaeh k “ S픓 srátal stivky 14. října na ^publiky a namnoze přímo i socialistické 180

republiky. Než se však hnutí mohlo dále rozvinout, zasáhlo podle pokynů Národního výboru vedení socialistických stran. Socialistická rada vydala na tomto základě 15. října výzvu ke klidu a k nástupu do práce. Veřejným prohlášením z 20. října pak Národní výbor zdůraznil, že Socialistická rada je složkou podřízenou Národnímu výboru a že „činiti veřejné projevy nebo----------usnesení •' ~o otázkách ústavně právních .............................. a národně politických, závazcc ných pro celý národ, přísluší jedině Národnímu výboru ”. •II 16. října vydal císař Karel manifest, v němž slibo­ val mír a ohlašoval federalizaci předlitavské části 28. říjen 1918 monarchie jako státu německo-rakouského, čes­ kého, jihoslovanského a ukrajinského, ale tento slib přišel již pozdě. 28. října se rozšířila zpráva, že rakouská vláda přijala podmínky americké­ ho presidenta Wilsona, v nichž se také uvádělo, že národy československý a jihoslovanský mají o svém osudu rozhodnout samy. Tento výklad nebyl přesný, protože rakouská vláda projevila ochotu pouze k vojenské kapi­ tulaci, avšak vyvolal spontánní zastavování práce a mohutná shromáždění provolávající svobodu a zřízení samostatného československého státu. Národní výbor z obavy před dalším revolučním stupňováním hnutí se chopil moci — podřídil si policii, do ulic poslal hudby, řečníky a sokolské stráže. V krátké době ovládl situaci. 30. října se v Martině na Slovensku sešla Slovenská národní rada, oznámila rozchod s Uhrami a sjednocení s Čechy ve společném státě. Samostatný československý stát se stal skutečností. Politickou moc měla v rukou buržoazie, sociální demokracie byla v podřízeném postavení, třídní požadavky dělnické třídy nebyly uspokojeny. Otevírala se nová etapa vývoje pro dělnické hnutí a celý český a slovenský národ.

1. ROZMACH DĚLNICKÉHO HNUTÍ PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE A VZNIK TŘETÍ INTERNACIONÁLY

KAPITOLA VI

DĚLNICKÉ HNUTÍ V OB

dobí poválečn

REVOLUcnivln Y

a) Revoluční boje v závěru války. I. kongres Komunistické internacionály

Na sklonku první světové války a zejména po Revoluční situace Říjnové revoluci v Rusku vznikla v mnoha zemích evropského kontinentu akutní revoluční situace. Prodlužující se válka, která přinášela nesmírné strádání miliónům vojáků na frontách i miliónům pracujících v zázemí, vyvolala všude obrovskou vlnu nespokojenosti. Velká říjnová revoluce představuje v dějinách dělnického hnutí i v dějinách celého lidstva hluboký zvrat. Začala nová epocha světových dějin, která se kvalitativně liší od všech předcházejících. Před Říjnovou revo­ luci shromaždovala dělnická třída své síly a stávala se již významným fak­ torem politického dění, ale vyřešit hlavní problém — přechod moci do rukou pracujících — ještě nedokázala. Říjnová revoluce tuto otázku vyřešila na jedné šestině světa a učinila z dělnické třídy nové centrum světové historie, mocnou sílu hluboce ovlivňující další směr a náplň všeho společenského vývoje. Říjnová revoluce protrhla poprvé v dějinách dosud celistvý světový řetěz imperialismu a zahájila epochu rozkladu a zániku imperialismu, epochu socialistických a národně osvobozeneckých revolucí, epochu přechodu lidstva od kapitalismu k socialismu. Nastolením dělnické vlády v Rusku vznikla ve světě koexistence dvou třídně protichůdných společenských systémů — socialistického a kapitalistického. Mez^emlo sy^y se rozpoutal zápas světodějného významu. se rorČltm i v době velikého revolučního poválečného rozmachu, budou dlmihn ° 1°^ 2 ^.tat0 boexistence a zápas socialismu a kapitalismu v^ech^ín l hl^Íe\ČÍ jm ^tkodobou etapou. Kdyby tehdy, zakotvila úspěšně sociaiiSc^ljíflu jakou™vodobé Sl poznaly,

velkých a vyspělých katňrnlic • t ?luC socialismus bezpochyby přiklad by zakrátko strhl za sebmč^Č a Íednozna£né působící 1 za sebou 1 všechen ostatní svět.

182

Šovinistické nálady, jež se podařilo na počátku války vzbudit v masách hesly o obraně vlasti, vojenskými parádami a halasným ohlašováním vítězství na frontách, se rozplývaly. Vraždění statisíců lidí se zdálo již nesmyslným, a jak vlády stále urputněji zdůrazňovaly nutnost boje až do konečného vítězství, obracel se hněv lidu proti důstojníkům a generalitě, policii, byrokratickému státnímu aparátu, vůdcům politických stran a buržoazním vládám. Stále více lidí si kladlo otázku o skutečných příčinách a skutečných cílech války. V masách zrála myšlenka revoluce. Mezi proletariátem si upevňovali pozice právě ti, kdož vytyčovali heslo přeměnit válku imperialistickou ve válku občanskou — heslo socia­

listické revoluce.

Říjnová revoluce v Rusku měla mezi pracujícímTmasami kapitalistic­ kého Západu okamžitě velký ohlas. Ukazovala cestu, jak vybřednout z vál­ ky, posilovala třídní sebevědomí proletariátu a podněcovala pokusy násle­ dovat ruský příklad. Nejvýrazněji se to projevilo v okrajových castech bývalého carského Ruska, v Pobaltí a ve Finsku. Avšak jiz první po us o nastolení diktatury proletariátu po vzoru sovětského Rus a ve m sku — byl v květnu 1918 zmařen německou intervencí. , Když v létě 1918 utrpěly armády centrálních mocnosti na zapadni iron těžké porážky a Dohoda přešla k závěrečné vojenské protiofenzive ne­ mohla již ani německá, ani rakousko-uherská vlada situacii celit Bj Y ceny kapitulovat. Německé vrchní vojenské velitelství pro as ončila kapitulovat. První světová valka končila jiz 1. října 1918, že je nutno — -j TTfrpr Německa, Rakousko-Uhervojenskou porážkou centrálních mocností •— Nemecka, _ ,a - a dohodových mocností - Anglift ska, Turecka a Bulharska — a vítězstvím xx ±Lailc a Taoonska. Nevyústila však jen ve vojenské kapituFrancie, USA, Itálie a bezpodmínečné porážce jedněch /mperiabstických zenu ajTreláci a v svědčivém vítězství druhých. V poražených zemic , v revoiuční rakouského bloku, přerostly nespokojenost, pobouřeni vření v závěru války v lidové revoluce. 183

1. ROZMACH DĚLNICKÉHO HNUTÍ PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE A VZNIK TŘETÍ INTERNACIONÁLY

KAPITOLA VI

DĚLNICKÉ HNUTÍ V OB

dobí poválečn

REVOLUcnivln Y

a) Revoluční boje v závěru války. I. kongres Komunistické internacionály

Na sklonku první světové války a zejména po Revoluční situace Říjnové revoluci v Rusku vznikla v mnoha zemích evropského kontinentu akutní revoluční situace. Prodlužující se válka, která přinášela nesmírné strádání miliónům vojáků na frontách i miliónům pracujících v zázemí, vyvolala všude obrovskou vlnu nespokojenosti. Velká říjnová revoluce představuje v dějinách dělnického hnutí i v dějinách celého lidstva hluboký zvrat. Začala nová epocha světových dějin, která se kvalitativně liší od všech předcházejících. Před Říjnovou revo­ luci shromaždovala dělnická třída své síly a stávala se již významným fak­ torem politického dění, ale vyřešit hlavní problém — přechod moci do rukou pracujících — ještě nedokázala. Říjnová revoluce tuto otázku vyřešila na jedné šestině světa a učinila z dělnické třídy nové centrum světové historie, mocnou sílu hluboce ovlivňující další směr a náplň všeho společenského vývoje. Říjnová revoluce protrhla poprvé v dějinách dosud celistvý světový řetěz imperialismu a zahájila epochu rozkladu a zániku imperialismu, epochu socialistických a národně osvobozeneckých revolucí, epochu přechodu lidstva od kapitalismu k socialismu. Nastolením dělnické vlády v Rusku vznikla ve světě koexistence dvou třídně protichůdných společenských systémů — socialistického a kapitalistického. Mez^emlo sy^y se rozpoutal zápas světodějného významu. se rorČltm i v době velikého revolučního poválečného rozmachu, budou dlmihn ° 1°^ 2 ^.tat0 boexistence a zápas socialismu a kapitalismu v^ech^ín l hl^Íe\ČÍ jm ^tkodobou etapou. Kdyby tehdy, zakotvila úspěšně sociaiiSc^ljíflu jakou™vodobé Sl poznaly,

velkých a vyspělých katňrnlic • t ?luC socialismus bezpochyby přiklad by zakrátko strhl za sebmč^Č a Íednozna£né působící 1 za sebou 1 všechen ostatní svět.

182

Šovinistické nálady, jež se podařilo na počátku války vzbudit v masách hesly o obraně vlasti, vojenskými parádami a halasným ohlašováním vítězství na frontách, se rozplývaly. Vraždění statisíců lidí se zdálo již nesmyslným, a jak vlády stále urputněji zdůrazňovaly nutnost boje až do konečného vítězství, obracel se hněv lidu proti důstojníkům a generalitě, policii, byrokratickému státnímu aparátu, vůdcům politických stran a buržoazním vládám. Stále více lidí si kladlo otázku o skutečných příčinách a skutečných cílech války. V masách zrála myšlenka revoluce. Mezi proletariátem si upevňovali pozice právě ti, kdož vytyčovali heslo přeměnit válku imperialistickou ve válku občanskou — heslo socia­

listické revoluce.

Říjnová revoluce v Rusku měla mezi pracujícímTmasami kapitalistic­ kého Západu okamžitě velký ohlas. Ukazovala cestu, jak vybřednout z vál­ ky, posilovala třídní sebevědomí proletariátu a podněcovala pokusy násle­ dovat ruský příklad. Nejvýrazněji se to projevilo v okrajových castech bývalého carského Ruska, v Pobaltí a ve Finsku. Avšak jiz první po us o nastolení diktatury proletariátu po vzoru sovětského Rus a ve m sku — byl v květnu 1918 zmařen německou intervencí. , Když v létě 1918 utrpěly armády centrálních mocnosti na zapadni iron těžké porážky a Dohoda přešla k závěrečné vojenské protiofenzive ne­ mohla již ani německá, ani rakousko-uherská vlada situacii celit Bj Y ceny kapitulovat. Německé vrchní vojenské velitelství pro as ončila kapitulovat. První světová valka končila jiz 1. října 1918, že je nutno — -j TTfrpr Německa, Rakousko-Uhervojenskou porážkou centrálních mocností •— Nemecka, _ ,a - a dohodových mocností - Anglift ska, Turecka a Bulharska — a vítězstvím xx ±Lailc a Taoonska. Nevyústila však jen ve vojenské kapituFrancie, USA, Itálie a bezpodmínečné porážce jedněch /mperiabstických zenu ajTreláci a v svědčivém vítězství druhých. V poražených zemic , v revoiuční rakouského bloku, přerostly nespokojenost, pobouřeni vření v závěru války v lidové revoluce. 183

V Německu začala revoluce 3. listopadu 1918 . z i „ povstáním kielských námořníků a rychle se rozListopadová revol P Během pěti povstali revov N meC luční dělníci, vojáci a námořníci téměř ve všech aktech Německa proti nenáviděnému císařskému, imperialistickému 5 ma . proti imperialistické válce. 9. listopadu 1918 propuklo povstání režimu a proti im

i V Berlíně Dělníci a vojáci ustavili rady, vyhlásili republiku a svěřili moc do rukou nové demokratické vlády, tzv. radě lidových zmocněnců, sesta­ vené rovným dílem ze sociálních demokratů a nezávislých socialistů. Revoluční boj tak přinesl hned ve své první etapě důležité výsledky: vedl ke svrženi hohenzollerské monarchie a císařské vlády, k odstranění panství šlechty v jednotlivých německých státech a k dobytí významných demo­ kratických práv a svobod pro lidové masy. '• i

•

Pod tlakem revolučního lidového hnutí se rozpadla na podzim 1918 i rakousko-uherská monarchie. Revoluční hnutí v dalších zemích Na jejím bývalém území vznikly nové státy — Československá republika, republikánské Maďar­ sko a Rakousko — a některé okrajové oblasti se připojily k Polsku, Itálii, Rumunsku a ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Všechny tyto země prožívaly bouřlivé revoluční masové akce a buržoazní moc tam byla ne­ obyčejně slabá a na pokraji zhroucení. Revoluce v Rakousko-Uhersku a v Německu velmi ulehčila situaci sovětského Ruska. 13. listopadu anulovalo sovětské Rusko všechny pod­ mínky brestliteyské smlouvy a prohlásilo za neplatné všechny závazky sovetske moci týkající se kontribuce a územních ústupků. nem7vl2ťCh doho,(J°vých stít«ch se revoluční elán pracujícího lidu usnokoiením°nCe^ bouřlivě- BY1 oslaben vlnou nacionalismu, uspofoienta z vitótého vltÍ2stíii uspokojením valecneho vítězství, a rakouským císařským generálům skončila - naprosto spravedlivě, vítězmonarchiemi, a že poražené státy a masové revoluční intenzity jako v Německu a v některých jiných zemích střední Evronv se zostřovala napjatá situace (ST nastal zřejmý Zíe,my přesun doleva a£ trvale dělnické třídy. Dělnické hnutí *?ollutněly odbory i politické strany _ .---- , politického dění. všude stalo velmi důležitým faktorem koloniální svět. Poprvé v^ěiináďh10 Evrop? a do P°hybu se dostal také imperialismu začaly zrát ve velkém 184

rozsahu v koloniálních a závislých zemích revoluce a národně osvobo­ zenecká povstání, která již nebyla izolovanými a ojedinělými jevy. Koloniální systém, jedna z nej důle­ žitějších opor samé existence impe­ rialismu, se začal otřásat. Tak se imperialismus ocitl při skončení války v hlubokém roz­ vratu. Revoluční výbuch, který jej zasáhl, byl neobyčejně mocný a spontánní. Před dělnickou třídou ve vyspělých kapitalistických zemích se otevíraly velké možnosti uchopit moc do svých rukou a nastoupit cestu socialismu. V těchto t•II)uřlivých a napjatých okamžicích, v nejkritičtější chvíli, jakou do té doby světový kapitalismus poznal, se zdálo, a mnohé události tomu na­ Barikáda z lednových bojů 1919 v Berlině svědčovaly, že socialistická revoluce v dalších zemích je otázkou několika týdnů či měsíců a že kapitalistický Západ se může velmi brzy připojit k ruské revoluci. Tuto představu sdílela i značná část bolševiků. „V prv­ cc ních dobách revoluce, řekl o něco později Lenin, „ mnozí doufali, že v západní Evropě začne socialistická revoluce ihned, jakmile skončí impe­ rialistická válka, neboť ve chvíli, kdy masy byly ozbrojeny, mohla revoluce proběhnout s největším úspěchem i v některých zemích na Západě.“

Ale socialistická revoluce na Západě se nezdařila. Politické strany dělnické třídy ve vyspělých kapi­ Dělnické strany talistických zemích — strany Druhé internacioná­ na konci války ly _ nebyly připraveny k tomu, aby mohly s úspěI chem vést pracující masy k vítězství socialismu. Projevilo^ se nym zřetelně, jaké velké škody napáchal v dělnickém hnutí vyspělých impéria listických zemí oportunismus.. Dělnická třída volala po socialismu, ale v důsledku dlouholetého působení oportunismu ve svých řadách měla jen velmi nejasnou představu o boji za dobytí politické moci, o podstatě po stat^ socialismu a metodách jeho výstavby. V organizovaném dělnickém linu 185

V Německu začala revoluce 3. listopadu 1918 . z i „ povstáním kielských námořníků a rychle se rozListopadová revol P Během pěti povstali revov N meC luční dělníci, vojáci a námořníci téměř ve všech aktech Německa proti nenáviděnému císařskému, imperialistickému 5 ma . proti imperialistické válce. 9. listopadu 1918 propuklo povstání režimu a proti im

i V Berlíně Dělníci a vojáci ustavili rady, vyhlásili republiku a svěřili moc do rukou nové demokratické vlády, tzv. radě lidových zmocněnců, sesta­ vené rovným dílem ze sociálních demokratů a nezávislých socialistů. Revoluční boj tak přinesl hned ve své první etapě důležité výsledky: vedl ke svrženi hohenzollerské monarchie a císařské vlády, k odstranění panství šlechty v jednotlivých německých státech a k dobytí významných demo­ kratických práv a svobod pro lidové masy. '• i

•

Pod tlakem revolučního lidového hnutí se rozpadla na podzim 1918 i rakousko-uherská monarchie. Revoluční hnutí v dalších zemích Na jejím bývalém území vznikly nové státy — Československá republika, republikánské Maďar­ sko a Rakousko — a některé okrajové oblasti se připojily k Polsku, Itálii, Rumunsku a ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Všechny tyto země prožívaly bouřlivé revoluční masové akce a buržoazní moc tam byla ne­ obyčejně slabá a na pokraji zhroucení. Revoluce v Rakousko-Uhersku a v Německu velmi ulehčila situaci sovětského Ruska. 13. listopadu anulovalo sovětské Rusko všechny pod­ mínky brestliteyské smlouvy a prohlásilo za neplatné všechny závazky sovetske moci týkající se kontribuce a územních ústupků. nem7vl2ťCh doho,(J°vých stít«ch se revoluční elán pracujícího lidu usnokoiením°nCe^ bouřlivě- BY1 oslaben vlnou nacionalismu, uspofoienta z vitótého vltÍ2stíii uspokojením valecneho vítězství, a rakouským císařským generálům skončila - naprosto spravedlivě, vítězmonarchiemi, a že poražené státy a masové revoluční intenzity jako v Německu a v některých jiných zemích střední Evronv se zostřovala napjatá situace (ST nastal zřejmý Zíe,my přesun doleva a£ trvale dělnické třídy. Dělnické hnutí *?ollutněly odbory i politické strany _ .---- , politického dění. všude stalo velmi důležitým faktorem koloniální svět. Poprvé v^ěiináďh10 Evrop? a do P°hybu se dostal také imperialismu začaly zrát ve velkém 184

rozsahu v koloniálních a závislých zemích revoluce a národně osvobo­ zenecká povstání, která již nebyla izolovanými a ojedinělými jevy. Koloniální systém, jedna z nej důle­ žitějších opor samé existence impe­ rialismu, se začal otřásat. Tak se imperialismus ocitl při skončení války v hlubokém roz­ vratu. Revoluční výbuch, který jej zasáhl, byl neobyčejně mocný a spontánní. Před dělnickou třídou ve vyspělých kapitalistických zemích se otevíraly velké možnosti uchopit moc do svých rukou a nastoupit cestu socialismu. V těchto t•II)uřlivých a napjatých okamžicích, v nejkritičtější chvíli, jakou do té doby světový kapitalismus poznal, se zdálo, a mnohé události tomu na­ Barikáda z lednových bojů 1919 v Berlině svědčovaly, že socialistická revoluce v dalších zemích je otázkou několika týdnů či měsíců a že kapitalistický Západ se může velmi brzy připojit k ruské revoluci. Tuto představu sdílela i značná část bolševiků. „V prv­ cc ních dobách revoluce, řekl o něco později Lenin, „ mnozí doufali, že v západní Evropě začne socialistická revoluce ihned, jakmile skončí impe­ rialistická válka, neboť ve chvíli, kdy masy byly ozbrojeny, mohla revoluce proběhnout s největším úspěchem i v některých zemích na Západě.“

Ale socialistická revoluce na Západě se nezdařila. Politické strany dělnické třídy ve vyspělých kapi­ Dělnické strany talistických zemích — strany Druhé internacioná­ na konci války ly _ nebyly připraveny k tomu, aby mohly s úspěI chem vést pracující masy k vítězství socialismu. Projevilo^ se nym zřetelně, jaké velké škody napáchal v dělnickém hnutí vyspělých impéria listických zemí oportunismus.. Dělnická třída volala po socialismu, ale v důsledku dlouholetého působení oportunismu ve svých řadách měla jen velmi nejasnou představu o boji za dobytí politické moci, o podstatě po stat^ socialismu a metodách jeho výstavby. V organizovaném dělnickém linu 185

ruské Říjnové revoluci a v průběhu udakapitalistického světa• nastaly po £ skončení otřesy, krize a rozbezprostredn P J 1 ŮZQějších směrů a propukly lostí koncem války i nory, prohloubilo se tříbeni „ jaké prostředky volit, aby dělnická úspory » tojako" “®u demokracie, míru a socialismu. V těchto třída zajistila nastoleni. slm reálné ^chodisko a úspěšné řešeni rozporech sesXStSa'o' nepodařilo n cp ocitla v rozhodující chvíli Západu se ocitla v rozhodující chvíli — a dělnická bí,rc”1"“ níStérÍSnály zůstávalo krajně pravicové sociálVe stranách Druhé in přestalo prosazovat nezastrenou pohtiku spošovinistické křídlo, které ne skončení války, v době nej akutnější politické to'vlv'pKriiveho křídla sice již v průběhu války značně poklesl, ale ťeW úplně překonán, neboť nacionalistická psychóza v některých ?stech proletarians zůstávala a dělnická aristokracie vytvářelo neustale zívnou půdu pro pravičácký reformismus. Pravicové sily y dělnických stranách nenáviděly revoluci a odrazovaly od ní dělnické masy. O ruské re­ voluci a o sovětském Rusku mluvily jako o bezmezném krvavém teroru a středověké despocii, jako o hrozbě namířené proti nej vznešenějším ideálům socialismu a humanismu, proti celému lidstvu. Zrazovaly dělnickou třídu právě tak jako při vypuknutí světové války. Proti pravicovému křídlu se vytvářela a sílila opozice sdružující různé síly, které byly reformistickým vedením Druhé internacionály na počátku války odsunuty stranou. Ve Francii proti Renaudelovu vedení vyrostla opozice v čele s J. Longuetem. V Italské socialistické straně sílily levé proudy a převahy zde nabyl tzv. maximalismus v čele s M. G. Serratim. V anglickém dělnickém hnutí začaly nabývat na váze menší socialistické skupiny a do čela masových akcí dělnictva pronikali radikálně naladění důvěrníci ^(Shop steward). V Německu se opozice proti sociálšovinismu ustavila již v roce 1917 v samostatnou stranu — Nezávislou socialistickou stranu Nemecka, která brzy začala ovlivňovat velkou část průmyslového E rZViiZila V N°rské děhúcké straně; ve Švédsku a Dánna reformkri V^tVorik rovněž samostatné strany. I v Rakousku útočilo

tumsmu, nebyly jednotné skvtalXT nezastrenemu pravicovému oporobraz. protiklady, většinou samy velmi silně Vol*pestrý i ----- - Trpěly hlubokými — y vemu silné kolísaly a mnohdy zaujímaly nedů-

186

sledné centristické pozice. Nepřinášely tak vždy renesanci hnutí na révolučních základech. Levicovou opozici ve Francouzské socialistické straně vedl pacifista Longuet, vůdčí postavou německých nezávislých byl teoretik centrismu K. Kautsky, v Italské socialis tické straně se silně uplatňoval oportunista Turati a v rakouské levici dominoval O Bauer Tito vůdcové byli sice proti otevřené spolupráci socialistických stran s buržoazii a zdů­ razňovali svou věrnost učení Marxovu, ale nedovedli, nebo ani nechtěli rozvinout Marxovo učení v nových podmínkách imperialismu a pochopit hlavní úkoly současného okamžiku. Zalekli se revoluce a ozbrojeného povstání a místo revolučního stanoviska propagovali pacifismus. Odlišně vykládali klíčovou otázku marxismu — učení o diktatuře proletariátu. Byli přesvědčeni, že dělnickou třídu svých zemí mohou dovést k socialismu zcela jinou cestou, než kterou nastoupilo Rusko, bez vyčerpávajícího boje, bez obětí a odříkání, jež revoluce přináší. Předpokládali, že cesta k socialismu bude „evoluční cc a uskuteční se postupným rozšiřováním demokratismu buržoazního státu. Nastolení tvrdé proletářské diktatury považovali někteří z nich pouze za krajní prostředek obrany proti nebezpečí otevřené buržoazní diktatury. To je vedlo i ke kolísavému nebo přímo nepřátelskému stanovisku vůči sovětskému Rusku a k nepřípustným kompromisům s pravicovým křídlem reformismu. Nejvýrazněji vyjádřili toto stanovisko, ač se v některých otázkách od sebe lišili, cc K. Kautsky v brožurách „Diktatura proletariátu“ a „Terorismus a komunismus a O. Bauer v knize „Bolševismus nebo sociální demokracie“, vydaných v letech 1918 až 1920. Kautsky dokazoval, že cesta k socialismu nutně musí vést přes parlamentní demokracii, respektive přes vítězství ve volbách do parlamentu. Říjnovou revoluci a nastolení diktatury proletariátu v Rusku považoval z tohoto hlediska za pochybný experiment, a dokonce za dějinný krok zpět. Vytýkal bolševikům, že se odklonili od marxismu. Přitom zcela opomíjel, že „čistá“ parlamentní demokracie neexistuje, že neexistuje demokracie sama o sobě, ale podle své třídní podstaty buď demokracie bur­ žoazní, nebo demokracie proletářská. S touto teoretickou platformou vstupovala většina vedení stran Druhé internacionály do poválečné situace.

V dělnickém hnuti kapitalistického Západu půsoRevoiuční levice bila ovšem i skutečná revoluční levice. Její základ vytvářeh v Německu již dříve především přívr­ ženci Svazu spartakovců, vedení K. Liebknechtem a R. LuxemburoOvou, v Rakousku leví radikálové, v Bulharsku „těsňaci , v Italské soci štice v Turíně a jinde, komunistické straně poměrně silné skupiny zejmena francouzském i anglickém hnutí a řada a levicové marxistické skupiny ve jích. Tyto skupiny se vyslovovaly po revolučních skupin v dalších ze ■a socialistickou revoluci, pro ozbrojenou revovzoru ruských bolševiků pro luau i, zavrhovaly co nejrozhodneji oporluční akci proti kapitalistickým vládám tvto skupiny přes všechno úsilí provade ---- -.uiuuo a a cen LLIIu.idlliLid. li-VDcrrx am Ly LU r reVO“ tunismus trismus. Avšak revoluční propagandu a politiku nedopracovaly se jes P lučního učení epochy imperialismu. 187

ruské Říjnové revoluci a v průběhu udakapitalistického světa• nastaly po £ skončení otřesy, krize a rozbezprostredn P J 1 ŮZQějších směrů a propukly lostí koncem války i nory, prohloubilo se tříbeni „ jaké prostředky volit, aby dělnická úspory » tojako" “®u demokracie, míru a socialismu. V těchto třída zajistila nastoleni. slm reálné ^chodisko a úspěšné řešeni rozporech sesXStSa'o' nepodařilo n cp ocitla v rozhodující chvíli Západu se ocitla v rozhodující chvíli — a dělnická bí,rc”1"“ níStérÍSnály zůstávalo krajně pravicové sociálVe stranách Druhé in přestalo prosazovat nezastrenou pohtiku spošovinistické křídlo, které ne skončení války, v době nej akutnější politické to'vlv'pKriiveho křídla sice již v průběhu války značně poklesl, ale ťeW úplně překonán, neboť nacionalistická psychóza v některých ?stech proletarians zůstávala a dělnická aristokracie vytvářelo neustale zívnou půdu pro pravičácký reformismus. Pravicové sily y dělnických stranách nenáviděly revoluci a odrazovaly od ní dělnické masy. O ruské re­ voluci a o sovětském Rusku mluvily jako o bezmezném krvavém teroru a středověké despocii, jako o hrozbě namířené proti nej vznešenějším ideálům socialismu a humanismu, proti celému lidstvu. Zrazovaly dělnickou třídu právě tak jako při vypuknutí světové války. Proti pravicovému křídlu se vytvářela a sílila opozice sdružující různé síly, které byly reformistickým vedením Druhé internacionály na počátku války odsunuty stranou. Ve Francii proti Renaudelovu vedení vyrostla opozice v čele s J. Longuetem. V Italské socialistické straně sílily levé proudy a převahy zde nabyl tzv. maximalismus v čele s M. G. Serratim. V anglickém dělnickém hnutí začaly nabývat na váze menší socialistické skupiny a do čela masových akcí dělnictva pronikali radikálně naladění důvěrníci ^(Shop steward). V Německu se opozice proti sociálšovinismu ustavila již v roce 1917 v samostatnou stranu — Nezávislou socialistickou stranu Nemecka, která brzy začala ovlivňovat velkou část průmyslového E rZViiZila V N°rské děhúcké straně; ve Švédsku a Dánna reformkri V^tVorik rovněž samostatné strany. I v Rakousku útočilo

tumsmu, nebyly jednotné skvtalXT nezastrenemu pravicovému oporobraz. protiklady, většinou samy velmi silně Vol*pestrý i ----- - Trpěly hlubokými — y vemu silné kolísaly a mnohdy zaujímaly nedů-

186

sledné centristické pozice. Nepřinášely tak vždy renesanci hnutí na révolučních základech. Levicovou opozici ve Francouzské socialistické straně vedl pacifista Longuet, vůdčí postavou německých nezávislých byl teoretik centrismu K. Kautsky, v Italské socialis tické straně se silně uplatňoval oportunista Turati a v rakouské levici dominoval O Bauer Tito vůdcové byli sice proti otevřené spolupráci socialistických stran s buržoazii a zdů­ razňovali svou věrnost učení Marxovu, ale nedovedli, nebo ani nechtěli rozvinout Marxovo učení v nových podmínkách imperialismu a pochopit hlavní úkoly současného okamžiku. Zalekli se revoluce a ozbrojeného povstání a místo revolučního stanoviska propagovali pacifismus. Odlišně vykládali klíčovou otázku marxismu — učení o diktatuře proletariátu. Byli přesvědčeni, že dělnickou třídu svých zemí mohou dovést k socialismu zcela jinou cestou, než kterou nastoupilo Rusko, bez vyčerpávajícího boje, bez obětí a odříkání, jež revoluce přináší. Předpokládali, že cesta k socialismu bude „evoluční cc a uskuteční se postupným rozšiřováním demokratismu buržoazního státu. Nastolení tvrdé proletářské diktatury považovali někteří z nich pouze za krajní prostředek obrany proti nebezpečí otevřené buržoazní diktatury. To je vedlo i ke kolísavému nebo přímo nepřátelskému stanovisku vůči sovětskému Rusku a k nepřípustným kompromisům s pravicovým křídlem reformismu. Nejvýrazněji vyjádřili toto stanovisko, ač se v některých otázkách od sebe lišili, cc K. Kautsky v brožurách „Diktatura proletariátu“ a „Terorismus a komunismus a O. Bauer v knize „Bolševismus nebo sociální demokracie“, vydaných v letech 1918 až 1920. Kautsky dokazoval, že cesta k socialismu nutně musí vést přes parlamentní demokracii, respektive přes vítězství ve volbách do parlamentu. Říjnovou revoluci a nastolení diktatury proletariátu v Rusku považoval z tohoto hlediska za pochybný experiment, a dokonce za dějinný krok zpět. Vytýkal bolševikům, že se odklonili od marxismu. Přitom zcela opomíjel, že „čistá“ parlamentní demokracie neexistuje, že neexistuje demokracie sama o sobě, ale podle své třídní podstaty buď demokracie bur­ žoazní, nebo demokracie proletářská. S touto teoretickou platformou vstupovala většina vedení stran Druhé internacionály do poválečné situace.

V dělnickém hnuti kapitalistického Západu půsoRevoiuční levice bila ovšem i skutečná revoluční levice. Její základ vytvářeh v Německu již dříve především přívr­ ženci Svazu spartakovců, vedení K. Liebknechtem a R. LuxemburoOvou, v Rakousku leví radikálové, v Bulharsku „těsňaci , v Italské soci štice v Turíně a jinde, komunistické straně poměrně silné skupiny zejmena francouzském i anglickém hnutí a řada a levicové marxistické skupiny ve jích. Tyto skupiny se vyslovovaly po revolučních skupin v dalších ze ■a socialistickou revoluci, pro ozbrojenou revovzoru ruských bolševiků pro luau i, zavrhovaly co nejrozhodneji oporluční akci proti kapitalistickým vládám tvto skupiny přes všechno úsilí provade ---- -.uiuuo a a cen LLIIu.idlliLid. li-VDcrrx am Ly LU r reVO“ tunismus trismus. Avšak revoluční propagandu a politiku nedopracovaly se jes P lučního učení epochy imperialismu. 187

, ™ ttAří se okamžitě a s velkým nadšením hlásili k Říjnové Mnozí z lidí, kten s zůstávali ve skutečnosti i nadále v některých revoluci a k rev°lucm ^éh toutí poplatni starým pozicím sociální zákíadních W^°RevOiučtí levicové skupiny byly obvykle

slabé, nedokázaly získá, vliv a přivést živelný odpor délSS mX.či nrávičackému pravičáckému reformismu reformismu ke ke skutečno skutečně revolucm revoluční obrode obrodě mXě demokratických stran. Působily sice často v techze organizacích XXtristé, avšak v polemice proti pravicovému oportumsmu a centnsjZ^ňtóté; avšak v polemice proti pravicovému oportumsmu a centns-

mu upadaly mnohdy do krajního sektarstvt. sektarsm. Pomeme Poměrně snadné a rychle vítězství ruského Října, vznik revoluční situace na Zapadě, prudký, živelný a do té doby naprosto nevídaný rozmach světového revolučního hnutí, dramatické třídní boje, které náhle a najednou propukly v nejrůz­ nějších zemích světa — to vše v nich vzbuzovalo přehnané naděje a značně zjednodušené představy o perspektivách nejbližšího vývoje. Byly většinou pevně přesvědčeny, že celý svět prožije nyní již zcela nezadržitelně perma­ nentní revoluci, triumfální pochod světové proletářské revoluce ze země do země, z kontinentu na kontinent. Mnohdy se přitom domnívaly, že v této situaci a za těchto podmínek může zajistit vítězství celkem snadno pouhá malá revoluční skupinka, která svou revoluční akcí a svým příkla­ dem strhne do boje všechny indiferentní a dosud váhající masy. V zemích, kde revoluční vření na sklonku války bylo vel m i výrazně spojeno s úsilím o dobytí státní samostatnosti a kde širokou demokratickou veřejnost opojilo silné nacionální cítění, byla situace v dělnickém hnutí ještě složitější. Levicové proudy socialistických stran se tam snažily o zachování třídního a internacionálního charakteru hnutí, čelily iluzím vESEí ?aci?.nalisniu: nechápaly, že cestu k socialismu může 8emOnie IeTOta&Ih Penátu v národně

Vznik prvních komunistických stran

V průběhu prvních poválečných měsíců, v době ,e,° evolučního vření, se rozpory v mezináncS fcsté zostřily. Vrcholilo

1 revolučního proletariate, kterou V mnoha zemích vrhaí'zp^ rtforr Bl mocnost a kolísání centrist Ta? rnusmus pravicových předáků i bezII ^de se vývoj a rozpory dělnického tnuu dostaly nejdále a kde pončem, dospívali revoluční marJ^'T^ udv^ostí přinášel nej výrazněj ší učinit to, co již dřivA v lxlsIe K P řes hovnu Čix?. r:eS.Vědčeni? že ie zcela oprávněné sociální demokral1 nrrrh°ValÍ bol^ici

ci: rozejít se již definitivně se acii, ochromenou oportunisrr II

188

em3 organizačně

i ní od-

dělit všechny revoluční síly, sjednotit je ve stranám ™ -t. dělnické hnutí na zásadách revolučního marxismu Tatom° po vzoru bolševiků nové politické strany, CuJstick Y

a °brodit ^0Kt

e strany, dozrála zcela zákonité v západoevropském dělnickém hnutí nostech vítězné socialistické revoluce v Rusku aZ po kladných zkušetech z prvních poválečných událostí v kapitalistické EvropčTrtív^á-'

TS

rely zlevicovýchjsil nove, komunistické strany již koncem roku ims radě kapttahsnckych zenu Zapadu. Mezi prvními vznikly komunistSé

strany v Maďarsku, Rakousku a Německu. Avšak tyto stranv ačkoli představovaly velký krok vpřed, nebyly vzhledem k podmínkám za nichž sve, schopné převzít hned s plným úspěchem vedení revolučního tndmho boje, ktereho se sociální demokracie vzdávala. V^Maďarsku, kde po pádu monarchie převzala moc buržoazKS Maďarska ně demokratická vláda hraběte Károlyiho, vyzvedl revoluční rozmach sociální demokracii na přední místo ve státě. Avšak maďarská sociální demokracie nebyla s to vést v těchto revolučních bouřích masy k vydo­ bytí výrazných demokratických reforem a k socialismu. Vedení měli ve svých rukou někteří reformisté (např. Garami), kteří odmítali bojovat za socializaci průmyslových velkopodniků a v otázce rozdělení velkostatkářské půdy prosazovali kompromis s velkostatkáři. Revoluční socialisté a příslušníci krajní levice sociální demokracie (G. Alpári, L. Rudás) spolu s některými skupinami navrátilců ze sovětského Ruska (B. Kun) se brzy rozhodli vytvořit nové revoluční centrum, které by ovlivnilo revoluční hnutí a získalo je pro myšlenku vlády rad a diktatury proletariátu. Již 20. listopadu 1918 založili Komunistickou stranu Maďarska. Události pak dostaly rychlejší spád. Autoritu mezi masami začala ztrácet nejen vláda, nýbrž i pravicoví vůdcové sociální demokracie. Ale nově založenou stranu — nebo alespoň některé její význačné části — zatěžovaly levičácké chyby, zejména podceňování organizační úlohy strany a nejasnosti v rolnické i národnostní otázce, což se v dalším vývoji projevilo velmi negativně.

V Rakousku sociální demokracie po skončení války a vyhláKS Rakouska šení republiky 12. listopadu 1918 plně ovládla situaci ve městech. Ve volbách v únoru 1919 získala dokonce nad­ poloviční většinu poslanců v parlamentě- Vláda byla v nejdúležitějších resortech obsazena sociálními demokraty a mimoto podstatnou část ozbrojené moci tvořily revolučně naladěné oddíly ozbrojených dělníků. V sociální demokracii získalo silný vliv levé křídlo, vedené O. Bauerem a F. Adlerem, ale toto křídlo nebylo s to vytvořit revoluční jádro hnutí. Jeho praktická politika byla přes revoluční fráze naplněna neustálými kompromisy s refornusmem II a buržoazií a nemohla přiblížit Rakousko k socialismu. Nejrevolučnější části rakouského dělnického hnutí, zklamané a pobouřené touto poli­ nou a tímto vývojem, především tzv. leví radikálové, vytvořili spolu s navrátilci ze II sovětského Ruska již v listopadu 1918 Komunistickou stranu Rakouska. Nove straně se však nepodařilo získat masový vliv. Obratná politika centristú i silné sektarstvi komuJttstů odsuzovaly nově založenou komunistickou stranu do role nepocetn p > terá nemohla vážněji ovlivnit politický vývoj.

•16

189

, ™ ttAří se okamžitě a s velkým nadšením hlásili k Říjnové Mnozí z lidí, kten s zůstávali ve skutečnosti i nadále v některých revoluci a k rev°lucm ^éh toutí poplatni starým pozicím sociální zákíadních W^°RevOiučtí levicové skupiny byly obvykle

slabé, nedokázaly získá, vliv a přivést živelný odpor délSS mX.či nrávičackému pravičáckému reformismu reformismu ke ke skutečno skutečně revolucm revoluční obrode obrodě mXě demokratických stran. Působily sice často v techze organizacích XXtristé, avšak v polemice proti pravicovému oportumsmu a centnsjZ^ňtóté; avšak v polemice proti pravicovému oportumsmu a centns-

mu upadaly mnohdy do krajního sektarstvt. sektarsm. Pomeme Poměrně snadné a rychle vítězství ruského Října, vznik revoluční situace na Zapadě, prudký, živelný a do té doby naprosto nevídaný rozmach světového revolučního hnutí, dramatické třídní boje, které náhle a najednou propukly v nejrůz­ nějších zemích světa — to vše v nich vzbuzovalo přehnané naděje a značně zjednodušené představy o perspektivách nejbližšího vývoje. Byly většinou pevně přesvědčeny, že celý svět prožije nyní již zcela nezadržitelně perma­ nentní revoluci, triumfální pochod světové proletářské revoluce ze země do země, z kontinentu na kontinent. Mnohdy se přitom domnívaly, že v této situaci a za těchto podmínek může zajistit vítězství celkem snadno pouhá malá revoluční skupinka, která svou revoluční akcí a svým příkla­ dem strhne do boje všechny indiferentní a dosud váhající masy. V zemích, kde revoluční vření na sklonku války bylo vel m i výrazně spojeno s úsilím o dobytí státní samostatnosti a kde širokou demokratickou veřejnost opojilo silné nacionální cítění, byla situace v dělnickém hnutí ještě složitější. Levicové proudy socialistických stran se tam snažily o zachování třídního a internacionálního charakteru hnutí, čelily iluzím vESEí ?aci?.nalisniu: nechápaly, že cestu k socialismu může 8emOnie IeTOta&Ih Penátu v národně

Vznik prvních komunistických stran

V průběhu prvních poválečných měsíců, v době ,e,° evolučního vření, se rozpory v mezináncS fcsté zostřily. Vrcholilo

1 revolučního proletariate, kterou V mnoha zemích vrhaí'zp^ rtforr Bl mocnost a kolísání centrist Ta? rnusmus pravicových předáků i bezII ^de se vývoj a rozpory dělnického tnuu dostaly nejdále a kde pončem, dospívali revoluční marJ^'T^ udv^ostí přinášel nej výrazněj ší učinit to, co již dřivA v lxlsIe K P řes hovnu Čix?. r:eS.Vědčeni? že ie zcela oprávněné sociální demokral1 nrrrh°ValÍ bol^ici

ci: rozejít se již definitivně se acii, ochromenou oportunisrr II

188

em3 organizačně

i ní od-

dělit všechny revoluční síly, sjednotit je ve stranám ™ -t. dělnické hnutí na zásadách revolučního marxismu Tatom° po vzoru bolševiků nové politické strany, CuJstick Y

a °brodit ^0Kt

e strany, dozrála zcela zákonité v západoevropském dělnickém hnutí nostech vítězné socialistické revoluce v Rusku aZ po kladných zkušetech z prvních poválečných událostí v kapitalistické EvropčTrtív^á-'

TS

rely zlevicovýchjsil nove, komunistické strany již koncem roku ims radě kapttahsnckych zenu Zapadu. Mezi prvními vznikly komunistSé

strany v Maďarsku, Rakousku a Německu. Avšak tyto stranv ačkoli představovaly velký krok vpřed, nebyly vzhledem k podmínkám za nichž sve, schopné převzít hned s plným úspěchem vedení revolučního tndmho boje, ktereho se sociální demokracie vzdávala. V^Maďarsku, kde po pádu monarchie převzala moc buržoazKS Maďarska ně demokratická vláda hraběte Károlyiho, vyzvedl revoluční rozmach sociální demokracii na přední místo ve státě. Avšak maďarská sociální demokracie nebyla s to vést v těchto revolučních bouřích masy k vydo­ bytí výrazných demokratických reforem a k socialismu. Vedení měli ve svých rukou někteří reformisté (např. Garami), kteří odmítali bojovat za socializaci průmyslových velkopodniků a v otázce rozdělení velkostatkářské půdy prosazovali kompromis s velkostatkáři. Revoluční socialisté a příslušníci krajní levice sociální demokracie (G. Alpári, L. Rudás) spolu s některými skupinami navrátilců ze sovětského Ruska (B. Kun) se brzy rozhodli vytvořit nové revoluční centrum, které by ovlivnilo revoluční hnutí a získalo je pro myšlenku vlády rad a diktatury proletariátu. Již 20. listopadu 1918 založili Komunistickou stranu Maďarska. Události pak dostaly rychlejší spád. Autoritu mezi masami začala ztrácet nejen vláda, nýbrž i pravicoví vůdcové sociální demokracie. Ale nově založenou stranu — nebo alespoň některé její význačné části — zatěžovaly levičácké chyby, zejména podceňování organizační úlohy strany a nejasnosti v rolnické i národnostní otázce, což se v dalším vývoji projevilo velmi negativně.

V Rakousku sociální demokracie po skončení války a vyhláKS Rakouska šení republiky 12. listopadu 1918 plně ovládla situaci ve městech. Ve volbách v únoru 1919 získala dokonce nad­ poloviční většinu poslanců v parlamentě- Vláda byla v nejdúležitějších resortech obsazena sociálními demokraty a mimoto podstatnou část ozbrojené moci tvořily revolučně naladěné oddíly ozbrojených dělníků. V sociální demokracii získalo silný vliv levé křídlo, vedené O. Bauerem a F. Adlerem, ale toto křídlo nebylo s to vytvořit revoluční jádro hnutí. Jeho praktická politika byla přes revoluční fráze naplněna neustálými kompromisy s refornusmem II a buržoazií a nemohla přiblížit Rakousko k socialismu. Nejrevolučnější části rakouského dělnického hnutí, zklamané a pobouřené touto poli­ nou a tímto vývojem, především tzv. leví radikálové, vytvořili spolu s navrátilci ze II sovětského Ruska již v listopadu 1918 Komunistickou stranu Rakouska. Nove straně se však nepodařilo získat masový vliv. Obratná politika centristú i silné sektarstvi komuJttstů odsuzovaly nově založenou komunistickou stranu do role nepocetn p > terá nemohla vážněji ovlivnit politický vývoj.

•16

189

V Německu socifltóí d boje za kratičké o^y’ dostali k k moci; moci, využili svého svého postaveni postavení KS Německa socialismus. Kdyí bmžoazního ;h poř ádku. Již pořádku. Již v v listopadu listopadu uzauza“■ os“ •1 -zx 5S5-*«*> k-Zrh? mílitaristoo^1 reakcí tajnou donoau Xku“pravicových reformistů a zaujímali i; < mihtansucNuu > -------lluu x " T v1ek u pravicových reformism a zaujímali NXhSsté Í6.-21. proNezávislí socialisté ve ve vládě vládě setoJdjX^Aadvednfh seto távahd dělnickýchradvednechl6.-21.pro-

kompmmisní stanovisko. Na Na^rissk kompromisnl p^mm rissk ^J

předat moc parlamentu,

since 1918 prosadili, ze se děnu . až bude zvolen. _ , dělnické moci a rozvoj socialistické revoluce bojovali v Nemecku Za dobytí a upevnem dekucktmo (napřfldad brémská levice a nektere další pouze spartakovci a ostanu evicové P ? 1 P d již na své říjnové konferenci v roce fevé sfly v Nezávislé sociahsucke srnme) Spartako ^J d£mo. 1918 vypracovali revoluční progr ^p^smu jako základní předpoklady kratičkých práv a svobod a svrze nrogram se v hlavních rysech blížil leninskepro přechod k sociahsuckePce y socialistickou a mohl se stát úspěšným mu učení o premstam Očního proletariátu. Ostatní levicové skupiny, zejména FC vodítkem činnosti nemeckeh anarchosyndikalismem. Podceňovaly nutnost ^SemoJatícké požadavky, odmítaly parlamentní formy boje a za nejbhžsí svůj l

CH S“£S“^”Z^ily Komunistickou stranu Ně­ mecka, která se hlásila k revolučnímu marxistickému ucem, k diktatuře proletanatu a k prvnímu socialistickému státu - sovětskému Rusku. Ale nove zalozene KSN se nepodařilo získat hned vliv mezi masami. Ustavující sjezd KSN nerozvíjel jiz v některých otázkách úspěšně říjnový program spartakovců. Pod vlivem anarchosyndikalistických názoru a přes protesty R. Luxemburgové a K. Liebknechta vyhlásil bojkot připravova­ ných voleb do parlamentu, čímž se nově založená strana vzdávala hned na počátku mož­ nosti ovlivňovat politický život země. K tomu přispělo i chybné rozhodnutí bojkotovat reformistické odbory a podceňování národnostní a rolnické otázky. Když počátkem ledna 1919 sesadil předseda rady lidových zmocněnců Ebert policejního presidenta v Berlíne, levého nezávislého socialistu Eichhoma, jenž byl u dělnictva velmi oblíben, a když vzá­ pětí nato začaly v Berlíně proti tomuto rozhodnutí protestní demonstrace, které přerostly až v ozbrojený boj revoluční části berlínského proletariátu, dali se někteří vůdcové KSN svést k tomu, že se připojili k výzvám svrhnout sociálně demokratickou vládu lidových zmocněnců. Tak se komunistická strana hned při svých prvních krocích izolovala od velké většiny dělnictva, jež dosud šlo za sociálními demokraty a centristy. Lidový zmoc zmoč-­ něnec, pravicový reformista Noske, zorganizoval bílé gardy, které po krvavém boji povstalce porazily, rozpoutaly zuřivý teror proti revolučním dělníkům a zavraždily K. Luxemburgovou a K. Liebknechta. Za několik dní nato proběhly parlamentní volby, z nichž vzešla koaliční vláda sociální demokracie a buržoazních stran a konstituovala se tzv. Vymarská republika.

donské a německé komunistické strany vznikly do

konce

landsku a dokon strany ještě v Polsku, Finsku, Litvě, Honým stranám nenadmi a“ v těchto zemích se nově založeieikh ?T v nepodarúo strhnout za sebou masy a postavit se do jejich cela. V ostatních státech probíhal proces diferenciace uvnitř děl190

nického hnutí a vytváření nových samostatných revoluční^ v tických stran značně pomaleji. niC1’ komums-

Ve vyspělých kapitalistických zemích nezasáhla buržoazní státní tak hluboká krize jako v Rusku. Reformismus tu disponoval daleko „éjS a ŠMÍ základnou a.revoluční dělnické hnuti zde nemělo po skX] války tak mmtoradne vhodné podmínky vojensko-politického ehataE

roku1917

1

“ P

m°a’

CXÍS“Valy ’ Eusku konc™

V žádné vyspělé kapitalistické zemi neexistovala koncem války a v prvním období poválečných revolučních třídních bojů ani jediná děl­ nická strana, am jediná politická skupina, která by byla připravena s úspě­ chem řešit nové úkoly a která by byla vyzbrojena takovou vědeckou zna­ lostí marxistického učení i vlastních podmínek boje, jakou disponovala bolševická strana v Rusku. Nikde na Západě neexistovala politická strana, která by byla již poučena tak rozsáhlými a bohatými zkušenostmi, jež měli za sebou bolševici a jež je přivedly v Říjnu k vítězství. V tom spočívala hlavní překážka, která znemožňovala, aby revoluční proletariát využil výjimečné a jedinečné příležitosti a v revolučních bouřích, jimiž končila první světová válka, uskutečnil socialistický převrat i v některých dalších vyspělých zemích kapitalistické Evropy. Po prvních otřesech a zvratech i po prvních zkušenostech, jež přinášela živelná a bouřlivá poválečná doba, začaly hlavní světové politické proudy okamžitě znovu formovat své řady, sbírat nové síly a hledat novou stra­ tegii odpovídající nové situaci a novým otevřeným problémům.

Buržoazní tábor musel počítat s hlubokými a ne­ čekanými změnami. Tři nejreakčnější impéria Strategie německé, rakousko-uherské a ruské — se zhrou­ světové buržoazie tila, přičemž revoluční sovětské Rusko odpadlo od kapitalistické soustavy vůbec. Ekonomicky nejmocnější imperialistickou zemí světa se staly USA, které na válce nesmírně zbohatly, staly se věřitelem _ ______ jvítězných ___________ bezprostředně po válce soustředily všech ostatních mocností a »ve svých rukách téměř polovinu veškeré světové produkce. Velikou prestiž

Francie. získala i Francie V průběhu války všude zesílily monopoly i státně mon°PoIlstl,cí? dence a tím také sklon imperialismu k reakci. Ate tváří v tvar “c otřesu na konci války byl buržoazní tábor včetně představíte u -----zpxJK nucen chtě nechtě lavírovat a ustupovat Musel se : ního kapitálu nucen smířit s vymoženostmi, kterých si dělnická třída vydoby a, i 191

V Německu socifltóí d boje za kratičké o^y’ dostali k k moci; moci, využili svého svého postaveni postavení KS Německa socialismus. Kdyí bmžoazního ;h poř ádku. Již pořádku. Již v v listopadu listopadu uzauza“■ os“ •1 -zx 5S5-*«*> k-Zrh? mílitaristoo^1 reakcí tajnou donoau Xku“pravicových reformistů a zaujímali i; < mihtansucNuu > -------lluu x " T v1ek u pravicových reformism a zaujímali NXhSsté Í6.-21. proNezávislí socialisté ve ve vládě vládě setoJdjX^Aadvednfh seto távahd dělnickýchradvednechl6.-21.pro-

kompmmisní stanovisko. Na Na^rissk kompromisnl p^mm rissk ^J

předat moc parlamentu,

since 1918 prosadili, ze se děnu . až bude zvolen. _ , dělnické moci a rozvoj socialistické revoluce bojovali v Nemecku Za dobytí a upevnem dekucktmo (napřfldad brémská levice a nektere další pouze spartakovci a ostanu evicové P ? 1 P d již na své říjnové konferenci v roce fevé sfly v Nezávislé sociahsucke srnme) Spartako ^J d£mo. 1918 vypracovali revoluční progr ^p^smu jako základní předpoklady kratičkých práv a svobod a svrze nrogram se v hlavních rysech blížil leninskepro přechod k sociahsuckePce y socialistickou a mohl se stát úspěšným mu učení o premstam Očního proletariátu. Ostatní levicové skupiny, zejména FC vodítkem činnosti nemeckeh anarchosyndikalismem. Podceňovaly nutnost ^SemoJatícké požadavky, odmítaly parlamentní formy boje a za nejbhžsí svůj l

CH S“£S“^”Z^ily Komunistickou stranu Ně­ mecka, která se hlásila k revolučnímu marxistickému ucem, k diktatuře proletanatu a k prvnímu socialistickému státu - sovětskému Rusku. Ale nove zalozene KSN se nepodařilo získat hned vliv mezi masami. Ustavující sjezd KSN nerozvíjel jiz v některých otázkách úspěšně říjnový program spartakovců. Pod vlivem anarchosyndikalistických názoru a přes protesty R. Luxemburgové a K. Liebknechta vyhlásil bojkot připravova­ ných voleb do parlamentu, čímž se nově založená strana vzdávala hned na počátku mož­ nosti ovlivňovat politický život země. K tomu přispělo i chybné rozhodnutí bojkotovat reformistické odbory a podceňování národnostní a rolnické otázky. Když počátkem ledna 1919 sesadil předseda rady lidových zmocněnců Ebert policejního presidenta v Berlíne, levého nezávislého socialistu Eichhoma, jenž byl u dělnictva velmi oblíben, a když vzá­ pětí nato začaly v Berlíně proti tomuto rozhodnutí protestní demonstrace, které přerostly až v ozbrojený boj revoluční části berlínského proletariátu, dali se někteří vůdcové KSN svést k tomu, že se připojili k výzvám svrhnout sociálně demokratickou vládu lidových zmocněnců. Tak se komunistická strana hned při svých prvních krocích izolovala od velké většiny dělnictva, jež dosud šlo za sociálními demokraty a centristy. Lidový zmoc zmoč-­ něnec, pravicový reformista Noske, zorganizoval bílé gardy, které po krvavém boji povstalce porazily, rozpoutaly zuřivý teror proti revolučním dělníkům a zavraždily K. Luxemburgovou a K. Liebknechta. Za několik dní nato proběhly parlamentní volby, z nichž vzešla koaliční vláda sociální demokracie a buržoazních stran a konstituovala se tzv. Vymarská republika.

donské a německé komunistické strany vznikly do

konce

landsku a dokon strany ještě v Polsku, Finsku, Litvě, Honým stranám nenadmi a“ v těchto zemích se nově založeieikh ?T v nepodarúo strhnout za sebou masy a postavit se do jejich cela. V ostatních státech probíhal proces diferenciace uvnitř děl190

nického hnutí a vytváření nových samostatných revoluční^ v tických stran značně pomaleji. niC1’ komums-

Ve vyspělých kapitalistických zemích nezasáhla buržoazní státní tak hluboká krize jako v Rusku. Reformismus tu disponoval daleko „éjS a ŠMÍ základnou a.revoluční dělnické hnuti zde nemělo po skX] války tak mmtoradne vhodné podmínky vojensko-politického ehataE

roku1917

1

“ P

m°a’

CXÍS“Valy ’ Eusku konc™

V žádné vyspělé kapitalistické zemi neexistovala koncem války a v prvním období poválečných revolučních třídních bojů ani jediná děl­ nická strana, am jediná politická skupina, která by byla připravena s úspě­ chem řešit nové úkoly a která by byla vyzbrojena takovou vědeckou zna­ lostí marxistického učení i vlastních podmínek boje, jakou disponovala bolševická strana v Rusku. Nikde na Západě neexistovala politická strana, která by byla již poučena tak rozsáhlými a bohatými zkušenostmi, jež měli za sebou bolševici a jež je přivedly v Říjnu k vítězství. V tom spočívala hlavní překážka, která znemožňovala, aby revoluční proletariát využil výjimečné a jedinečné příležitosti a v revolučních bouřích, jimiž končila první světová válka, uskutečnil socialistický převrat i v některých dalších vyspělých zemích kapitalistické Evropy. Po prvních otřesech a zvratech i po prvních zkušenostech, jež přinášela živelná a bouřlivá poválečná doba, začaly hlavní světové politické proudy okamžitě znovu formovat své řady, sbírat nové síly a hledat novou stra­ tegii odpovídající nové situaci a novým otevřeným problémům.

Buržoazní tábor musel počítat s hlubokými a ne­ čekanými změnami. Tři nejreakčnější impéria Strategie německé, rakousko-uherské a ruské — se zhrou­ světové buržoazie tila, přičemž revoluční sovětské Rusko odpadlo od kapitalistické soustavy vůbec. Ekonomicky nejmocnější imperialistickou zemí světa se staly USA, které na válce nesmírně zbohatly, staly se věřitelem _ ______ jvítězných ___________ bezprostředně po válce soustředily všech ostatních mocností a »ve svých rukách téměř polovinu veškeré světové produkce. Velikou prestiž

Francie. získala i Francie V průběhu války všude zesílily monopoly i státně mon°PoIlstl,cí? dence a tím také sklon imperialismu k reakci. Ate tváří v tvar “c otřesu na konci války byl buržoazní tábor včetně představíte u -----zpxJK nucen chtě nechtě lavírovat a ustupovat Musel se : ního kapitálu nucen smířit s vymoženostmi, kterých si dělnická třída vydoby a, i 191

válce vznikly. Byl nucen skrývaje za kými režimy, které ’ fasádami a přenechat dočasně pole tímto P“lamen“c.d“ ,„anán V některých zemích se musel dokonce demokraticky se ternem snhlavni tove potecJmSistické revoluci smířit s existenci s ký argument proti s Propagoval ^nových 14 W^ere , p^ demokracie“. i XX^vobodě a právech národů reagoval na sovětsident formuloval již v nými frázemi o ský dekret o míru dělnické třídě svých zemí vedoucí monopolistické skupiny Zatímco vůči _______ i sovětskému Rusku neváhaly vyhlásit otevřený boj a zalavírovaly, proti proti němu ozbrojenou zahraniční intervenci. 18 ledna 1919 se představitelé kapitalistického světa sešli v Paříži ve Versailles, aby na Xé konferenci vypracovali svou koncepci poválečného světového usporad^. Tako odpověď na socialistickou revoluci prohlásili, ze zorganizuji svět bez válek a ko fliktů, svět míru, pokojného rozkvětu, svět demokracie, svobody a spravedlnosti. Opěr­ ným sloupem toho všeho měla být Společnost národů, kterou ve Versailles zalozúi. Vítězné imperialistické mocnosti vystupovaly při mírových versailleských jednáních jako představitelé nejvyšší dějinné spravedlnosti. Ve skutečnosti však nadiktovaly světu poválečné mírové smlouvy, v nichž sledovaly vysloveně sobecké cíle: chtěly likvidovat sovětské Rusko, určovaly hranice v Evropě, rozdělovaly si mezi sebou kolonie a kolo­ niální mandáty tak, aby si zajistily hegemonii na celém světě, a udržovaly poražené zeme, zvláště Německo, v nerovnoprávném postavení, aby je mohly vydírat. Všechny poražené země musely učinit značné územní ústupky a zavázat se k placení obrovských válečných reparací. Tak se již bezprostředně po válce vytvářela živná půda pro odvetné snahy a konec konců pro nové válečné konflikty.

Versailleský mírový systém nevyřešil ani jeden ze základních rozporů imperialistické epochy, jež se objevily již před začátkem války.

Na počátku roku 1919 se pokusili zformovat své řady a sjednotit své mezinárodní síly také pravi ­ Obnovení Druhé coví reformisté. Z iniciativy Labour Party a za internacionály vedoucí účasti Hendersona (Anglie), Renaudela (Francie) a Brantinga (Švédsko) se sešli ve dnech rozpadlou Dn±ou ?atmezináro,dlú Ferenci v Bernu s úmyslem obnovit na podpoře WilsoM^chlTbod P°UtÍCe tHdní sPoluPrá?e’ jednání a při založeriSnnU'b d’ sPoluPusobeni Přl versailleskem nistické a protisovětské stanmfT1 JlairodůJeÍich vyhraněné protikomusjezdu. Pod jejím tlakem by° zmiměno centristickou opozicí na podpořit protisovětskou intervene pravicoví reformisté úmyslu

Na druhé straně jim však jejich šoymismus znemožňoval, aby dosáhli jednoty a společného postupu i v dalších otázkách. Rozcházeli se vTT řadě bodů právě tak jako kapitalisté ve Versailles. Nemohli se dohodnom na míře válečného provinění, neboť každý hájil „svou“ buržoazii. Němečtí sociální demokraté se dokonce snažili prosadit požadavek, že Německu mají být ponechány kolonie. O oprávněnosti koloniálního panství Anglie ~ Francie ~ ci Belgie nikdo z přítomhých pravicových reformistů nepochyboval. V Bernu obnovená Druhá internacionála zahrnovala již jen pravé křídlo dělnického hnutí. Jejími nejsilnějšími stranami byly sociální demokracie Německa a Labour Party. Italská socialistická strana v čele se Serratim, německá Nezávislá socialistická strana v čele s Dittmannem a Crispienem, Francouzská socialistická strana s Paulem Faurem a Longuetem, sociálně demokratická strana Rakouska s Ottou Bauerem a Friedrichem Adlerem a další strany (jako švýcarská socialistická strana. Nezávislá Labour Party) se k bernské Druhé internacionále buď vůbec nepřipojily, nebo z ní vzá­ pětí po bernské konferenci vystoupily. Své mezinárodní síly začal koncentrovat i světový revoluční tábor v čele s bolševickou stranou. Bolševici ovšem museli v tomto okamžiku vynaPoiitlka bolševiků kládat obrovskou energii k řešení vnitřních pro­ blémů sovětského Ruska. Museli čelit nesmírným obtížím vyvolaným hospodářským chaosem, občanskou válkou a zahra­ niční ozbrojenou intervencí. Na bílý teror, vrcholící v roce 1918 atentáty na Lenina, Volodarského a Urického, odpověděla bolševická strana yy, hlášením rudého teroru. Na její bedra byla kladena stále větší, ba ylucna odpovědnost, protože její vládní partner z roku 1918, strana levyc ese , která hledala sympatie především na ruské vesnici, se zčástiPos _ otevřeně protibolševické stanovisko, zčásti podlehla po ti em u. K reálným výsledkům nevedly ani pokusy do$a °u *^čanské války kterými jinými socialistickými skupinanu, a tak se bě kého státu osnovaly základy svérázné formy politické organizace, zlomu let váného pouze bolševickou stranou. Rudá armáda o az domácí 18—1919 nejrůznější vojenské útoky podnikané ze vs orientovat ontrarevolucí i zahraničními mocnostmi. Sověty ynrůniysl, zaveskerý život země na občanskou válku. Znárodnily i ještě celou edly obilní monopol, zakázaly soukromý obchod a us . historie pod a u dalších tvrdých opatření, jež ve svém souhrnu ^tkem března onačením „válečný komunismus“. Na VIIL sjezdu počat*

192 13 Děíiny dělnického hnutí

193

válce vznikly. Byl nucen skrývaje za kými režimy, které ’ fasádami a přenechat dočasně pole tímto P“lamen“c.d“ ,„anán V některých zemích se musel dokonce demokraticky se ternem snhlavni tove potecJmSistické revoluci smířit s existenci s ký argument proti s Propagoval ^nových 14 W^ere , p^ demokracie“. i XX^vobodě a právech národů reagoval na sovětsident formuloval již v nými frázemi o ský dekret o míru dělnické třídě svých zemí vedoucí monopolistické skupiny Zatímco vůči _______ i sovětskému Rusku neváhaly vyhlásit otevřený boj a zalavírovaly, proti proti němu ozbrojenou zahraniční intervenci. 18 ledna 1919 se představitelé kapitalistického světa sešli v Paříži ve Versailles, aby na Xé konferenci vypracovali svou koncepci poválečného světového usporad^. Tako odpověď na socialistickou revoluci prohlásili, ze zorganizuji svět bez válek a ko fliktů, svět míru, pokojného rozkvětu, svět demokracie, svobody a spravedlnosti. Opěr­ ným sloupem toho všeho měla být Společnost národů, kterou ve Versailles zalozúi. Vítězné imperialistické mocnosti vystupovaly při mírových versailleských jednáních jako představitelé nejvyšší dějinné spravedlnosti. Ve skutečnosti však nadiktovaly světu poválečné mírové smlouvy, v nichž sledovaly vysloveně sobecké cíle: chtěly likvidovat sovětské Rusko, určovaly hranice v Evropě, rozdělovaly si mezi sebou kolonie a kolo­ niální mandáty tak, aby si zajistily hegemonii na celém světě, a udržovaly poražené zeme, zvláště Německo, v nerovnoprávném postavení, aby je mohly vydírat. Všechny poražené země musely učinit značné územní ústupky a zavázat se k placení obrovských válečných reparací. Tak se již bezprostředně po válce vytvářela živná půda pro odvetné snahy a konec konců pro nové válečné konflikty.

Versailleský mírový systém nevyřešil ani jeden ze základních rozporů imperialistické epochy, jež se objevily již před začátkem války.

Na počátku roku 1919 se pokusili zformovat své řady a sjednotit své mezinárodní síly také pravi ­ Obnovení Druhé coví reformisté. Z iniciativy Labour Party a za internacionály vedoucí účasti Hendersona (Anglie), Renaudela (Francie) a Brantinga (Švédsko) se sešli ve dnech rozpadlou Dn±ou ?atmezináro,dlú Ferenci v Bernu s úmyslem obnovit na podpoře WilsoM^chlTbod P°UtÍCe tHdní sPoluPrá?e’ jednání a při založeriSnnU'b d’ sPoluPusobeni Přl versailleskem nistické a protisovětské stanmfT1 JlairodůJeÍich vyhraněné protikomusjezdu. Pod jejím tlakem by° zmiměno centristickou opozicí na podpořit protisovětskou intervene pravicoví reformisté úmyslu

Na druhé straně jim však jejich šoymismus znemožňoval, aby dosáhli jednoty a společného postupu i v dalších otázkách. Rozcházeli se vTT řadě bodů právě tak jako kapitalisté ve Versailles. Nemohli se dohodnom na míře válečného provinění, neboť každý hájil „svou“ buržoazii. Němečtí sociální demokraté se dokonce snažili prosadit požadavek, že Německu mají být ponechány kolonie. O oprávněnosti koloniálního panství Anglie ~ Francie ~ ci Belgie nikdo z přítomhých pravicových reformistů nepochyboval. V Bernu obnovená Druhá internacionála zahrnovala již jen pravé křídlo dělnického hnutí. Jejími nejsilnějšími stranami byly sociální demokracie Německa a Labour Party. Italská socialistická strana v čele se Serratim, německá Nezávislá socialistická strana v čele s Dittmannem a Crispienem, Francouzská socialistická strana s Paulem Faurem a Longuetem, sociálně demokratická strana Rakouska s Ottou Bauerem a Friedrichem Adlerem a další strany (jako švýcarská socialistická strana. Nezávislá Labour Party) se k bernské Druhé internacionále buď vůbec nepřipojily, nebo z ní vzá­ pětí po bernské konferenci vystoupily. Své mezinárodní síly začal koncentrovat i světový revoluční tábor v čele s bolševickou stranou. Bolševici ovšem museli v tomto okamžiku vynaPoiitlka bolševiků kládat obrovskou energii k řešení vnitřních pro­ blémů sovětského Ruska. Museli čelit nesmírným obtížím vyvolaným hospodářským chaosem, občanskou válkou a zahra­ niční ozbrojenou intervencí. Na bílý teror, vrcholící v roce 1918 atentáty na Lenina, Volodarského a Urického, odpověděla bolševická strana yy, hlášením rudého teroru. Na její bedra byla kladena stále větší, ba ylucna odpovědnost, protože její vládní partner z roku 1918, strana levyc ese , která hledala sympatie především na ruské vesnici, se zčástiPos _ otevřeně protibolševické stanovisko, zčásti podlehla po ti em u. K reálným výsledkům nevedly ani pokusy do$a °u *^čanské války kterými jinými socialistickými skupinanu, a tak se bě kého státu osnovaly základy svérázné formy politické organizace, zlomu let váného pouze bolševickou stranou. Rudá armáda o az domácí 18—1919 nejrůznější vojenské útoky podnikané ze vs orientovat ontrarevolucí i zahraničními mocnostmi. Sověty ynrůniysl, zaveskerý život země na občanskou válku. Znárodnily i ještě celou edly obilní monopol, zakázaly soukromý obchod a us . historie pod a u dalších tvrdých opatření, jež ve svém souhrnu ^tkem března onačením „válečný komunismus“. Na VIIL sjezdu počat*

192 13 Děíiny dělnického hnutí

193

,01, řešila bolševická strana nejožehavíjšl vnitrní problém, jak udržet XeS? svazek se středním rolníkem, a prr)ala novy - ve sye tato*

již druhý — program, jenž

naznačil obrysy budoucí socialistické výstavby

země. největší dějinný problém v daném okamžiku považovali bolAvšak za Leninem řešení úkolu, jak rozšířit socialistickou revoluci ševici v čele s Západ, jak přejít od ruské národní revoluce k revoluci meziz Ruska na národní Perspektivy světové revoluce posuzovali bolševici vzhledem k revoluční situaci v Evropě velmi optimisticky. Brzdu a překážku viděli pouze v tom, že dělnické strany na Západě nejsou na výši situace, že propadly oportunismu a že vedou dělnické masy na scestí. Proto pokládali vítězství socialistické revoluce přímo závislé na rychlosti a důslednosti, s jakou se nyní podaří na Západě obrodit dělnické hnutí, paralyzovat oportunismus a vytvořit nové revoluční předvoje, které by mohly v krátké době získat rozhodující vliv mezi dělníky a lidovými masami vůbec. Podle bolševiků to bylo nutné učinit dříve, než se buržoazním třídám a jejich vládnímu a mocenskému aparátu podaří překonat těžkou krizi, tj. bylo to nutné učinit v samém průběhu revolučního boje, který Evropa právě prožívala. Již v říjnu a listopadu 1918 vypracoval Lenin pro revoluční síly ideovou platformu v knize „Proletářská revoluce a renegát Kautsky Lenin v ní ostře polemizoval proti Kautského brožuře „Diktatura proletariátu“, krok za krokem odhaloval veškerý teoretický zmatek rozšířený v západoevrop­ ském sociálně demokratického hnutí, dokazoval, že předáci typu Kautského Se.j°0Z1e^vsv!narx^smen13 a z hlediska revolučního marxismu objasňoval nej ezitejsi sporný bod podstatu buržoazní demokracie a diktatury proletariate J TT . ., , Aby organizačně stmelili revoluční síly a dohodli Koi^erayOngreS s ^hni společný postup, svolali pak bolševici po několika ne olika předběžných poradách se zahraničními Moskvy Moskvy mezinárodní mezinárodní koX^d i2*~6- března *919 do stran a levicový* SsS* tických Se účastnilo 35 delegátů komunisrence organizaci z 19 zemi. KonfeTřetí, Komunistickou na návrh bolševiků založit sjezd. internacionálu a prohlásit IseJ za její ustavující novy teze obStzíidemofaacha ?-!’.°be?čiSím bodům. Schválil Leni­ nové internacionály a vydal ntanifeík 194

Předsednictvo I. kongresu Kominterny (zleva Klinger, Eberlein, Lenin)

je vyzýval k rozhodnému boji za proletářskou diktaturu a za vítězství sovětů ve všech zemích. Před světové revoluční hnutí vytyčil tři hlavni úkoly: objasnit podstatu buržoazní a proletářské demokracie, vytvářet mezi dělníky, rolníky a vojáky sověty a získat v sovětech komunistickou většinu. Uložil komunistům, aby v závislosti na podmínkách zeme usilovah o osamostatnění revolučních elementů od sociálšovimstu a zv as a o vytvoření komunistických stran tam, kde je to mózne. e e J " na rozdíl od Druhé — gáti se rozhodli vytvořit Třetí internacionálu — jako organizačně pevnou mezinárodní organizaci, jako jednotnou ' ’ * jednotlivých zemích, řízenými operativně národní stranu se sekcemi v . Tímto centrem měla být v období mezi z jednoho ústředního centraL kongresy exekutiva Kominterny se sídlem v Moskvě. / exdkntivě Kominterny byli povolám Do nej odpovědnějších funkcí v Lenina. Předsedou nové internacionály delegáti bolševické strany včetně _ se stal dlouholetý pracovník bolševiků G. J. Zino ve v.

Platform? proletářům celeho světa, v němž 195

,01, řešila bolševická strana nejožehavíjšl vnitrní problém, jak udržet XeS? svazek se středním rolníkem, a prr)ala novy - ve sye tato*

již druhý — program, jenž

naznačil obrysy budoucí socialistické výstavby

země. největší dějinný problém v daném okamžiku považovali bolAvšak za Leninem řešení úkolu, jak rozšířit socialistickou revoluci ševici v čele s Západ, jak přejít od ruské národní revoluce k revoluci meziz Ruska na národní Perspektivy světové revoluce posuzovali bolševici vzhledem k revoluční situaci v Evropě velmi optimisticky. Brzdu a překážku viděli pouze v tom, že dělnické strany na Západě nejsou na výši situace, že propadly oportunismu a že vedou dělnické masy na scestí. Proto pokládali vítězství socialistické revoluce přímo závislé na rychlosti a důslednosti, s jakou se nyní podaří na Západě obrodit dělnické hnutí, paralyzovat oportunismus a vytvořit nové revoluční předvoje, které by mohly v krátké době získat rozhodující vliv mezi dělníky a lidovými masami vůbec. Podle bolševiků to bylo nutné učinit dříve, než se buržoazním třídám a jejich vládnímu a mocenskému aparátu podaří překonat těžkou krizi, tj. bylo to nutné učinit v samém průběhu revolučního boje, který Evropa právě prožívala. Již v říjnu a listopadu 1918 vypracoval Lenin pro revoluční síly ideovou platformu v knize „Proletářská revoluce a renegát Kautsky Lenin v ní ostře polemizoval proti Kautského brožuře „Diktatura proletariátu“, krok za krokem odhaloval veškerý teoretický zmatek rozšířený v západoevrop­ ském sociálně demokratického hnutí, dokazoval, že předáci typu Kautského Se.j°0Z1e^vsv!narx^smen13 a z hlediska revolučního marxismu objasňoval nej ezitejsi sporný bod podstatu buržoazní demokracie a diktatury proletariate J TT . ., , Aby organizačně stmelili revoluční síly a dohodli Koi^erayOngreS s ^hni společný postup, svolali pak bolševici po několika ne olika předběžných poradách se zahraničními Moskvy Moskvy mezinárodní mezinárodní koX^d i2*~6- března *919 do stran a levicový* SsS* tických Se účastnilo 35 delegátů komunisrence organizaci z 19 zemi. KonfeTřetí, Komunistickou na návrh bolševiků založit sjezd. internacionálu a prohlásit IseJ za její ustavující novy teze obStzíidemofaacha ?-!’.°be?čiSím bodům. Schválil Leni­ nové internacionály a vydal ntanifeík 194

Předsednictvo I. kongresu Kominterny (zleva Klinger, Eberlein, Lenin)

je vyzýval k rozhodnému boji za proletářskou diktaturu a za vítězství sovětů ve všech zemích. Před světové revoluční hnutí vytyčil tři hlavni úkoly: objasnit podstatu buržoazní a proletářské demokracie, vytvářet mezi dělníky, rolníky a vojáky sověty a získat v sovětech komunistickou většinu. Uložil komunistům, aby v závislosti na podmínkách zeme usilovah o osamostatnění revolučních elementů od sociálšovimstu a zv as a o vytvoření komunistických stran tam, kde je to mózne. e e J " na rozdíl od Druhé — gáti se rozhodli vytvořit Třetí internacionálu — jako organizačně pevnou mezinárodní organizaci, jako jednotnou ' ’ * jednotlivých zemích, řízenými operativně národní stranu se sekcemi v . Tímto centrem měla být v období mezi z jednoho ústředního centraL kongresy exekutiva Kominterny se sídlem v Moskvě. / exdkntivě Kominterny byli povolám Do nej odpovědnějších funkcí v Lenina. Předsedou nové internacionály delegáti bolševické strany včetně _ se stal dlouholetý pracovník bolševiků G. J. Zino ve v.

Platform? proletářům celeho světa, v němž 195

b) Přeměna Komunistické internacio­ nály ve světovou masovou organizaci Události, jež následovaly , bez­ prostředně po založení Třetí inter­ nacionály, podporovaly názory ko­ munistů, kteří očekávali další rychlý munistu, revoluční vývoj a nové útoky na buržoazni státní moc v kapitalis­ tických zemích Evropy. V Německu se revoluční organi­ zace brzy zotavily z lednových po­ rážek a v zemi propukaly nové stáv­ ky a demonstrace ústící mnohde znovu přímo v ozbrojené boje. V Bavorsku vyhlásili 7. dubna ne­ závislí socialisté, část sociálních de­ mokratů a anarchisté sovětskou republiku. Komunisté se k tomuto hnutí přidali. Bavorská republika Béla Kun rad se však proti přesile reakce ne­ mohla dlouho udržet. Již 1. května byla mnichovská vláda rad rozdrcena bílými gardami Noskeho. Nové boje propukly také v Maďarsku. Když pod Maďarská komuna tlakem Dohody musela v březnu 1919 maďarská vláda v otázce hranic ustoupit, vznikla v Maďarsku otevřená krize a buržoazie se sama rozhodla předat vládu sociální de­ mokracii. Ale sociální demokracie nemohla vládnout bez své levice a ko­ munistů. Vytvořila se možnost nastolit revoluční vládu legální cestou. 21 března 1919 se zformovala nová vláda — rada Edových komisařů — vedena sttanou, v níž se sloučili komunisté a většina (tj. levice a centrum) s ™ V^da^ilmed znárodnila průmysl, reformovala školtečnila ieště i? ' ' vyvlastnila velkostatkářskou půdu a uskuv dějinách demokratická a socialistická opatření. Poprvé MtóÉ ES reV01uíe Z demokra^ké do socialistické etapy po-

interventům Maďarská ' si rumunským a československým mm. Maďarska ruda armada odrážela nápor interventů. V polo196

Skupina vojáků I. čs. polního dělostřeleckého pluku před tažením proti Madarské republice rad

vině května přešla dokonce do ofenzívy a obsadila východní Slovensko, kde 16. června 1919 vznikla Slovenská republika rad. Zároveň s uspechem na frontách se však objevovaly vážné potíže v zázemí. Vlada prováděla sektářskou politiku vůči rolnictvu a vyvolala jeho nespokojenost, omu nisté podcenili práci i v samotné sloučené straně. Na L sjez u s 13. června byla jen stěží poražena vystoupivší centristic a °P°z.1/:e3’ po sjezdu začala politiku vlády rad sabotovat. Maďarska řepu pak zhroutila 1. srpna 1919 pod novým náporem zahraniem j zvláště rumunské. Po kratičkém mezidobí til který nastolen v Maďarsku bezuzdný teror nejreakčnějsich feu * svou krutostí vzbudil rozhořčení dělníků celého světa. , internaBoje, které vzplanuly bezprostředně po vzniku Ko®«ke mtem _ cionály ve střední Evropě a vedly k vytvoření zejmena Bavorské,M cionály ve a ské a Slovenské re republiky rad, byly poraženy nejen pro a osamo_ revolucionářů, nýbrž především proto, ze zůstaly izo / ceny vůči přesile domácí i cizí ozbrojené intervence an y

° přímou pomoc ruské revoluce. 197

b) Přeměna Komunistické internacio­ nály ve světovou masovou organizaci Události, jež následovaly , bez­ prostředně po založení Třetí inter­ nacionály, podporovaly názory ko­ munistů, kteří očekávali další rychlý munistu, revoluční vývoj a nové útoky na buržoazni státní moc v kapitalis­ tických zemích Evropy. V Německu se revoluční organi­ zace brzy zotavily z lednových po­ rážek a v zemi propukaly nové stáv­ ky a demonstrace ústící mnohde znovu přímo v ozbrojené boje. V Bavorsku vyhlásili 7. dubna ne­ závislí socialisté, část sociálních de­ mokratů a anarchisté sovětskou republiku. Komunisté se k tomuto hnutí přidali. Bavorská republika Béla Kun rad se však proti přesile reakce ne­ mohla dlouho udržet. Již 1. května byla mnichovská vláda rad rozdrcena bílými gardami Noskeho. Nové boje propukly také v Maďarsku. Když pod Maďarská komuna tlakem Dohody musela v březnu 1919 maďarská vláda v otázce hranic ustoupit, vznikla v Maďarsku otevřená krize a buržoazie se sama rozhodla předat vládu sociální de­ mokracii. Ale sociální demokracie nemohla vládnout bez své levice a ko­ munistů. Vytvořila se možnost nastolit revoluční vládu legální cestou. 21 března 1919 se zformovala nová vláda — rada Edových komisařů — vedena sttanou, v níž se sloučili komunisté a většina (tj. levice a centrum) s ™ V^da^ilmed znárodnila průmysl, reformovala školtečnila ieště i? ' ' vyvlastnila velkostatkářskou půdu a uskuv dějinách demokratická a socialistická opatření. Poprvé MtóÉ ES reV01uíe Z demokra^ké do socialistické etapy po-

interventům Maďarská ' si rumunským a československým mm. Maďarska ruda armada odrážela nápor interventů. V polo196

Skupina vojáků I. čs. polního dělostřeleckého pluku před tažením proti Madarské republice rad

vině května přešla dokonce do ofenzívy a obsadila východní Slovensko, kde 16. června 1919 vznikla Slovenská republika rad. Zároveň s uspechem na frontách se však objevovaly vážné potíže v zázemí. Vlada prováděla sektářskou politiku vůči rolnictvu a vyvolala jeho nespokojenost, omu nisté podcenili práci i v samotné sloučené straně. Na L sjez u s 13. června byla jen stěží poražena vystoupivší centristic a °P°z.1/:e3’ po sjezdu začala politiku vlády rad sabotovat. Maďarska řepu pak zhroutila 1. srpna 1919 pod novým náporem zahraniem j zvláště rumunské. Po kratičkém mezidobí til který nastolen v Maďarsku bezuzdný teror nejreakčnějsich feu * svou krutostí vzbudil rozhořčení dělníků celého světa. , internaBoje, které vzplanuly bezprostředně po vzniku Ko®«ke mtem _ cionály ve střední Evropě a vedly k vytvoření zejmena Bavorské,M cionály ve a ské a Slovenské re republiky rad, byly poraženy nejen pro a osamo_ revolucionářů, nýbrž především proto, ze zůstaly izo / ceny vůči přesile domácí i cizí ozbrojené intervence an y

° přímou pomoc ruské revoluce. 197

vamíilni kdv vzplanuly nové boje ve střední Brzy po založeni Kommtemy v , Do ofenzívy proti Evropě, ocitlo se sovětské Rusko v ne interventů postupně od východu Kolčak, z jihu R u Jních německé jednotky, od severu generál Sovětům přešli za pomoci zahramý "7? „ Děnikin, proti Petrohradu Judemc v___ americké. Akcí se účastnily i jednotky finské, Miller a oddíly francouzský br zorganizováno tažení čtrnácti států. Třebaže polské a jiné. Proti ^vetském R by^ ůtoky pokračovaiy. Juděnič se se Rudé armade podařilo odr Děnikin Děnikindostal dostalod odjihu jihukkMoskvě Moskvěaž azna navzdálenost vzdálenost přiblížil až k Pe“°^adu’J . ^dč dařilo překonat nebezpečnou situaci a dosáhnoutI 150-200 km Když se R d d P bělogvardějce a interventy, ale začít odrazit bělogvardějce a interventy, ale začít

*bíX U i H—. . -

“ -"i’*1

ofenzívě, skončily již boje ve střední Evropě porážkami.

Ale boje ve střední Evropě nebyly jedinými výpřechod dělnických raznými událostmi, které v roce 1919 na Západě stran ke Kominterně po I. kongresu Komunistické internacionály ná­ sledovaly. K platformě Kominterny dospívaly brzy — poučeny draze placenými zkušenostmi mezinárodního dělnického _ socialistické strany v mnoha dalších zemích, jež nestály dosud v centru událostí. Založení Kominterny a její první výzvy měly v mezi­ národní dělnické třídě veliký ohlas. 20. dubna 1919 byla založena silná Socialistická dělnická strana (komunistů) v Jugoslávii, v květnu se sjezd bulharských těsňaků rozhodl pro vstup do Komunistické internacionály, v říjnu tak učinila početná Italská socialistická strana, 31. srpna a 1. září vznikly dvě komunistické strany v USA. Značnou aktivitu vyvíjely i první levicové socialistické strany v Latinské Americe. Levé sociálně demokra­ tické strany ve skandinávských zemích se rovněž hlásily do Kominterny. Moskevské centrum se stalo velmi přitažlivé. I centristé mnoha zemí byli v této době nuceni vyslovovat souhlas s hlavními zásadami KI a koketovali s myšlenkou vstupu do Kominterny. V prym polovině roku 1920 se proces přechodu širokých mas dělnictva na pozice Kominterny ještě zrychlil. Mezinárodní komunistické hnutí se stavalo jiz významnou masovou silou. Došlo k novým bojům a události rT-nlnrp velké naděje na možnost brzkého vítězství socialistické a Íránu Spanělsku’ Velké Británii, Indonésii, Turecku a Iránu vznikly další komunistické :ke strany, které se připojily ke Kominterně. Avšak ještě důležitější bylo, _ 1VYU1UV že revoluční proudy, které spěly keKomumstické: internacionále, získávaly většinu ve vet ve velkých socialistických stra ­ MVeřlXr0Zh°íUÍÍdch ^opských zemi. 88

vedie Italské socialistické strany začala "Cte", levice Francouzské soeSSJ še o přijetí do Kominterny strany. Francouzské dělnické 198

hnutí, proslule zvláště svým bojem na obranu sovětského Ruska nast™ pilo v roce 1920 do mnoha velkých hospodářských stávek i politických akcí, v jejichž čele stáli levicoví předáci odborů a sociahstickéstrany Za Cachinem, Frossardem a Loriotem, kteří byli vůdci socialistické levice a usilovali o vstup do KI, šla naprostá většina strany. Většinu sociální demokracie se statisíci členy získala v roce 1920 i i rnarxistická levice v Československu. Zvedalo se znovu i revoluční hnutí v Německu. Na jedné straně se tam sice od komunistického hnutí odštěpila ultralevá anarchosyndikalistická skupina, na druhé straně se však ke Kominterně začala hlásit většina Nezávislé socialistické strany. Německá dělnická třída odrazila v březnu 1920 první pokus německé reakce o kontrarevoluční zvrat v zemi, od­ bourání režimu tzv. Výmarské republiky a obnovení monarchie. Proti kontrarevolučnímu puči monarchistíckých živlů v čele s Wolfgangeni Kappem se pozvedla živelně jednotná a mohutná generální stávka němec­ ké dělnické třídy, která pučisty naprosto smetla. V Porúří se vytvořila statisícová rudá armáda, německé dělnické hnutí i komunisté získali další cenné zkušeností a v socialistickém táboře Německa došlo k všeobecnému přesunu směrem doleva. Velmi silně se v roce 1920 radikalizovalo dělnické hnutí zejména v Itálii. Počet členů socialistických odborů tam stoupl ve srovnám s rokem 1918 téměř desetkrát. Socialistická strana, hlásící se ke Komunistické interna­ cionále, stala se rozhodující silou v mnoha oblastech země. Na italském severu mohutnělo hnutí závodních rad, vedené A. Gramscim, a vyrůst o postupně v italskou formu socialistické státm moci. Dělnictvo pn stávkách zabíralo závody. Revoluční vlna vyvrcholila v září 1920, y ,P° ra e dělnických vzpour zabrali při generální stávce dělníci cele severní t e .„I začali orgaiizova. výrobu. Ale předáci strany proievrh závody a sami slovní radikalismus nedostatek rozhodnosti a hnu nep tehdy přes : do konečné fáze boje o politickou moc.

Nové boje evropské dělnické třídy rokul1920 probíhaly nejen za rostoucího y yu ii Rudé armády internacionály, ale měly nyní 1 ofenzívoú spektivu, že budou účmně podpořeny o^vo Rudé armády. Na konci dubna vtrhla Pilsudskeho vojsca °a y &rvenc-ale o měsíc později přešla již Rudá armáda do P^Jf^mírné napětí. ale o měsíc později přešla již Ofenzíva

stanula Stanula pod nod Varšavou a Lvove: Lvovem. V Buržoazie s panikou a strachem a

p]ni nadějí očekávali 199

vamíilni kdv vzplanuly nové boje ve střední Brzy po založeni Kommtemy v , Do ofenzívy proti Evropě, ocitlo se sovětské Rusko v ne interventů postupně od východu Kolčak, z jihu R u Jních německé jednotky, od severu generál Sovětům přešli za pomoci zahramý "7? „ Děnikin, proti Petrohradu Judemc v___ americké. Akcí se účastnily i jednotky finské, Miller a oddíly francouzský br zorganizováno tažení čtrnácti států. Třebaže polské a jiné. Proti ^vetském R by^ ůtoky pokračovaiy. Juděnič se se Rudé armade podařilo odr Děnikin Děnikindostal dostalod odjihu jihukkMoskvě Moskvěaž azna navzdálenost vzdálenost přiblížil až k Pe“°^adu’J . ^dč dařilo překonat nebezpečnou situaci a dosáhnoutI 150-200 km Když se R d d P bělogvardějce a interventy, ale začít odrazit bělogvardějce a interventy, ale začít

*bíX U i H—. . -

“ -"i’*1

ofenzívě, skončily již boje ve střední Evropě porážkami.

Ale boje ve střední Evropě nebyly jedinými výpřechod dělnických raznými událostmi, které v roce 1919 na Západě stran ke Kominterně po I. kongresu Komunistické internacionály ná­ sledovaly. K platformě Kominterny dospívaly brzy — poučeny draze placenými zkušenostmi mezinárodního dělnického _ socialistické strany v mnoha dalších zemích, jež nestály dosud v centru událostí. Založení Kominterny a její první výzvy měly v mezi­ národní dělnické třídě veliký ohlas. 20. dubna 1919 byla založena silná Socialistická dělnická strana (komunistů) v Jugoslávii, v květnu se sjezd bulharských těsňaků rozhodl pro vstup do Komunistické internacionály, v říjnu tak učinila početná Italská socialistická strana, 31. srpna a 1. září vznikly dvě komunistické strany v USA. Značnou aktivitu vyvíjely i první levicové socialistické strany v Latinské Americe. Levé sociálně demokra­ tické strany ve skandinávských zemích se rovněž hlásily do Kominterny. Moskevské centrum se stalo velmi přitažlivé. I centristé mnoha zemí byli v této době nuceni vyslovovat souhlas s hlavními zásadami KI a koketovali s myšlenkou vstupu do Kominterny. V prym polovině roku 1920 se proces přechodu širokých mas dělnictva na pozice Kominterny ještě zrychlil. Mezinárodní komunistické hnutí se stavalo jiz významnou masovou silou. Došlo k novým bojům a události rT-nlnrp velké naděje na možnost brzkého vítězství socialistické a Íránu Spanělsku’ Velké Británii, Indonésii, Turecku a Iránu vznikly další komunistické :ke strany, které se připojily ke Kominterně. Avšak ještě důležitější bylo, _ 1VYU1UV že revoluční proudy, které spěly keKomumstické: internacionále, získávaly většinu ve vet ve velkých socialistických stra ­ MVeřlXr0Zh°íUÍÍdch ^opských zemi. 88

vedie Italské socialistické strany začala "Cte", levice Francouzské soeSSJ še o přijetí do Kominterny strany. Francouzské dělnické 198

hnutí, proslule zvláště svým bojem na obranu sovětského Ruska nast™ pilo v roce 1920 do mnoha velkých hospodářských stávek i politických akcí, v jejichž čele stáli levicoví předáci odborů a sociahstickéstrany Za Cachinem, Frossardem a Loriotem, kteří byli vůdci socialistické levice a usilovali o vstup do KI, šla naprostá většina strany. Většinu sociální demokracie se statisíci členy získala v roce 1920 i i rnarxistická levice v Československu. Zvedalo se znovu i revoluční hnutí v Německu. Na jedné straně se tam sice od komunistického hnutí odštěpila ultralevá anarchosyndikalistická skupina, na druhé straně se však ke Kominterně začala hlásit většina Nezávislé socialistické strany. Německá dělnická třída odrazila v březnu 1920 první pokus německé reakce o kontrarevoluční zvrat v zemi, od­ bourání režimu tzv. Výmarské republiky a obnovení monarchie. Proti kontrarevolučnímu puči monarchistíckých živlů v čele s Wolfgangeni Kappem se pozvedla živelně jednotná a mohutná generální stávka němec­ ké dělnické třídy, která pučisty naprosto smetla. V Porúří se vytvořila statisícová rudá armáda, německé dělnické hnutí i komunisté získali další cenné zkušeností a v socialistickém táboře Německa došlo k všeobecnému přesunu směrem doleva. Velmi silně se v roce 1920 radikalizovalo dělnické hnutí zejména v Itálii. Počet členů socialistických odborů tam stoupl ve srovnám s rokem 1918 téměř desetkrát. Socialistická strana, hlásící se ke Komunistické interna­ cionále, stala se rozhodující silou v mnoha oblastech země. Na italském severu mohutnělo hnutí závodních rad, vedené A. Gramscim, a vyrůst o postupně v italskou formu socialistické státm moci. Dělnictvo pn stávkách zabíralo závody. Revoluční vlna vyvrcholila v září 1920, y ,P° ra e dělnických vzpour zabrali při generální stávce dělníci cele severní t e .„I začali orgaiizova. výrobu. Ale předáci strany proievrh závody a sami slovní radikalismus nedostatek rozhodnosti a hnu nep tehdy přes : do konečné fáze boje o politickou moc.

Nové boje evropské dělnické třídy rokul1920 probíhaly nejen za rostoucího y yu ii Rudé armády internacionály, ale měly nyní 1 ofenzívoú spektivu, že budou účmně podpořeny o^vo Rudé armády. Na konci dubna vtrhla Pilsudskeho vojsca °a y &rvenc-ale o měsíc později přešla již Rudá armáda do P^Jf^mírné napětí. ale o měsíc později přešla již Ofenzíva

stanula Stanula pod nod Varšavou a Lvove: Lvovem. V Buržoazie s panikou a strachem a

p]ni nadějí očekávali 199

Zasedáni II. kongresu KI14. července 1920

Skupina československých a rumunských delegátů na II. kongresu Kominterny

každým dnem pád buržoazně statkářského Polska a nastolení sovětské vlády v této zemi. Dohodové mocnosti chtěly znovu zasáhnout ozbrojenou intervencí, ale proletariát celé Evropy tomu zabránil. Zorganizoval pro­ testní stávky a demonstrace a námořníci i železničáři odmítli přepravovat II material pro armadu polské reakce.

Za této situace se sešel v Moskvě ve dnech 19. čer­ vence 7. srpna 1920 II. kongres Komunistické II. kongres Kl internacionály, jež se již stala skutečně světovou organizací a ve svých řadách * nejen z *** sdružovala revoluciozemí, nýbrž i z utiskovaných účastnily s PMódním0Ha\eSU založenÝch komunistických sttan ke USXř“ 1 ”terě ’ skupiny, teé projevily

PtesvWíenl, že vlSÍfflÍ‘“XkétoRVk k°nEr'su v“to včtSm““ ...... 200

■ Ruska proti reakčním kruhům

Polska i nové třídní boje proletariátu v Německu, Itálii a jinde povzbudí nyní znovu revoluční hnutí k novému náporu na buržoazní státní moc a že dojde již definitivně ke konečnému zvratu ve vývoji světové revoluce. Tímto názorem byla motivována i četná rozhodnutí kongresu, která orien­ tovala hnutí na perspektivu nových blízkých ozbrojených třídních bojů. Masy členstva mnoha velkých socialistických stran usilovaly o vstup ominterny. Začátkem ^Publiky Svaz komunistické mládeže Československa. Ve ec • 15- března se vytvořila v Liberci KSČ - německé odděleni a vyslovila

208 U DěJiny dělnického hnutí

209

acionální komunistické strany v Česko-

se pro rychlé vytvoření intern slovensku. . . české levici. B. Šmeral, poučen italským Složitěji probíhal vývoj jen v ě a uváženě. Obával se, aby netrpěli-

chtěl a z ^ÍM S tatím ií. m S jíío WaoWeh ^"^1sr? došlo ke sporům. Ultralevkd

vost ’^XySnku vytvořeni malé „strany-jidra“. Rozporů stoupenci a' “ zejména pak znovu Pť kteří chtěli založit vlastní stranu. To vse přinutilo

S

kroku Na schůzi zastupitelstva strany 6. března m Na schtei zast “ P Mstva strany «• btana JSudsoudUo centristy a přihlásilo se rozhodně k 21 podmínkám vstupu

do Kominterny. . , , . , Ve dnech 14.—16. května 1921 se sešli v Praze delegáti, zastupující na 300 000 členů československé sociální demokracie (levice). Vyslechli hlavní referát B. Šmerala a v historickém hlasování — 562 delegátů pro, 7 proti — se rozhodli založit Komunistickou stranu Československa. Komintema přijala do svých řad KSČ i německé oddělení strany na IIL kongresu KI v létě 1921 a uložila jim, aby se do tří měsíců sloučily. To se stalo na slučovacím sjezdu KSČ ve dnech 30. 10.— 4. 11. 1921. Byl dovršen proces formování KSČ, která vznikla — vzhledem k ; •It ctu obyvatelstva země—jako nejmasovější sekce Komunistické internacionály.

[2. ROZPRACOVÁNÍ STRATEGIE A TAKTIKY KOMUNISTICKÉ* INTERNACIONÁLY V PODMÍNKÁCH POČÍNAJÍ ČÍHO ODLIVU RE VO LU ČN í V LN Y (1 92 1 — 1 922)

Na přelomu let 1920 1921 se začaly v mezinárodním měřítku zřetelně ZZh sympt,oniy počínajícího odlivu revoluční vlny. Sovětský lid teritoriálně mtervenci’, vítězná proletářská moc zůstávala stále síly v evronskvch^ m’ ŮZemí bÝvalého carského Ruska. Revoluční zaúačovány na ůstun °h^?pskych kapitalistických zemích byly postupně pozice a přecházela n’a h Z°aj - po“kud zkonsolidovala své mocenské dělnické třídě. Ani nrnri SP° e -1 P^tické Prontě do ofenzívy proti v koloniálních a závisí. ^“P^^^oké, národně osvobozenecké hnutí vyhraněného charakteru “dosáhlo ještě takové intenzity a tak poměr sil na mezinárodní aréně™ bezprostředně výrazněji ovlivnit

a taktické orientace Komunistické internacionály i jejích sekcí v jednotli­ vých zemích. Bylo nutné hledat nové cesty a vypracovat nové plánv dal­ šího postupu. H y

a) Přechod k nové ekonomické politice a upevnění sovětské moci v Rusku Před závažnými problémy stanula především sama hlavní základna a opora světového revolučního hnutí — sovětské Rusko. Odražením pol­ ských interventů a rozdrcením bělogvardějských vojsk Wrangelových na sklonku roku 1920 se v podstatě uzavřelo téměř tříleté období občanské války a boje proti zahraniční intervenci a země mohla přejít konečně k mí­ rovému životu. Sovětské Rusko však nadále zůstávalo v obtížném mezinárodním postavení. Imperialistické mocnosti Vnitropolitická krize v sovětském Rusku k němu zaujímaly stále krajně nepřátelský postoj, odmítaly je uznat de iure a chtěly je udržovat v diplomatické izolaci. Pokud s ním navazovaly hospodářské styky, vy­ užívaly jich jako prostředků nátlaku na sovětské zřízení. Neobyčejně tíživé zůstávaly i vnitřní poměry v sovětském Rusku. Občanská válka rozvrátila ekonomiku země. Mnoho důležitých závodů a zařízení bylo úplně zničeno. Chaos v hospodářství vyvolával i vážné komplikace politické. Značná část dělníků a zejména široké vrstvy rolnictva byly stále více nespokojeny a kontrarevoluce této nespokojenosti využívala k rozdmychání masových projevů odporu vůči sovětskému zřízení. Situa­ ce, kterou Lenin charakterizoval jako dosud největší vnitropolitickou krizi sovětského Ruska, naléhavě žádala urychlené řešení. Úkol byl aktuální a palčivý právě proto, že na Západě začala revoluční vlna opadávat. Kdyby socialistická revoluce zvítězila alespoň v některé vyspělé, „rozhodující“ zemi evropského kapitalistického Západu, situace ekonomicky rozvráceného sovětského Ruska by byla nesmírně ulehčena. Dělnické hnutí by mělo nejen novou významnou politickou oporu, ale získalo by i veliký a vyspělý výrobní potenciál, který by samému sovets e ______ přechod k mírovému životu a hosmu Rusku umožnil rychlejší a snazší ___ ______ _ ____ Bolševici se ještě sice nevzdávali perspektivy podářské výstavbě země blízké vítězné revoluce v rozhodujících kapitalistických zemích, ale v sou časném okamžiku byli zatím bezprostředně nuceni hledat nove cesty a prostředky vycházející pouze z vlastních zdrojů.

utecnosti pochopitelně působily na utváření další strategické 210

211

acionální komunistické strany v Česko-

se pro rychlé vytvoření intern slovensku. . . české levici. B. Šmeral, poučen italským Složitěji probíhal vývoj jen v ě a uváženě. Obával se, aby netrpěli-

chtěl a z ^ÍM S tatím ií. m S jíío WaoWeh ^"^1sr? došlo ke sporům. Ultralevkd

vost ’^XySnku vytvořeni malé „strany-jidra“. Rozporů stoupenci a' “ zejména pak znovu Pť kteří chtěli založit vlastní stranu. To vse přinutilo

S

kroku Na schůzi zastupitelstva strany 6. března m Na schtei zast “ P Mstva strany «• btana JSudsoudUo centristy a přihlásilo se rozhodně k 21 podmínkám vstupu

do Kominterny. . , , . , Ve dnech 14.—16. května 1921 se sešli v Praze delegáti, zastupující na 300 000 členů československé sociální demokracie (levice). Vyslechli hlavní referát B. Šmerala a v historickém hlasování — 562 delegátů pro, 7 proti — se rozhodli založit Komunistickou stranu Československa. Komintema přijala do svých řad KSČ i německé oddělení strany na IIL kongresu KI v létě 1921 a uložila jim, aby se do tří měsíců sloučily. To se stalo na slučovacím sjezdu KSČ ve dnech 30. 10.— 4. 11. 1921. Byl dovršen proces formování KSČ, která vznikla — vzhledem k ; •It ctu obyvatelstva země—jako nejmasovější sekce Komunistické internacionály.

[2. ROZPRACOVÁNÍ STRATEGIE A TAKTIKY KOMUNISTICKÉ* INTERNACIONÁLY V PODMÍNKÁCH POČÍNAJÍ ČÍHO ODLIVU RE VO LU ČN í V LN Y (1 92 1 — 1 922)

Na přelomu let 1920 1921 se začaly v mezinárodním měřítku zřetelně ZZh sympt,oniy počínajícího odlivu revoluční vlny. Sovětský lid teritoriálně mtervenci’, vítězná proletářská moc zůstávala stále síly v evronskvch^ m’ ŮZemí bÝvalého carského Ruska. Revoluční zaúačovány na ůstun °h^?pskych kapitalistických zemích byly postupně pozice a přecházela n’a h Z°aj - po“kud zkonsolidovala své mocenské dělnické třídě. Ani nrnri SP° e -1 P^tické Prontě do ofenzívy proti v koloniálních a závisí. ^“P^^^oké, národně osvobozenecké hnutí vyhraněného charakteru “dosáhlo ještě takové intenzity a tak poměr sil na mezinárodní aréně™ bezprostředně výrazněji ovlivnit

a taktické orientace Komunistické internacionály i jejích sekcí v jednotli­ vých zemích. Bylo nutné hledat nové cesty a vypracovat nové plánv dal­ šího postupu. H y

a) Přechod k nové ekonomické politice a upevnění sovětské moci v Rusku Před závažnými problémy stanula především sama hlavní základna a opora světového revolučního hnutí — sovětské Rusko. Odražením pol­ ských interventů a rozdrcením bělogvardějských vojsk Wrangelových na sklonku roku 1920 se v podstatě uzavřelo téměř tříleté období občanské války a boje proti zahraniční intervenci a země mohla přejít konečně k mí­ rovému životu. Sovětské Rusko však nadále zůstávalo v obtížném mezinárodním postavení. Imperialistické mocnosti Vnitropolitická krize v sovětském Rusku k němu zaujímaly stále krajně nepřátelský postoj, odmítaly je uznat de iure a chtěly je udržovat v diplomatické izolaci. Pokud s ním navazovaly hospodářské styky, vy­ užívaly jich jako prostředků nátlaku na sovětské zřízení. Neobyčejně tíživé zůstávaly i vnitřní poměry v sovětském Rusku. Občanská válka rozvrátila ekonomiku země. Mnoho důležitých závodů a zařízení bylo úplně zničeno. Chaos v hospodářství vyvolával i vážné komplikace politické. Značná část dělníků a zejména široké vrstvy rolnictva byly stále více nespokojeny a kontrarevoluce této nespokojenosti využívala k rozdmychání masových projevů odporu vůči sovětskému zřízení. Situa­ ce, kterou Lenin charakterizoval jako dosud největší vnitropolitickou krizi sovětského Ruska, naléhavě žádala urychlené řešení. Úkol byl aktuální a palčivý právě proto, že na Západě začala revoluční vlna opadávat. Kdyby socialistická revoluce zvítězila alespoň v některé vyspělé, „rozhodující“ zemi evropského kapitalistického Západu, situace ekonomicky rozvráceného sovětského Ruska by byla nesmírně ulehčena. Dělnické hnutí by mělo nejen novou významnou politickou oporu, ale získalo by i veliký a vyspělý výrobní potenciál, který by samému sovets e ______ přechod k mírovému životu a hosmu Rusku umožnil rychlejší a snazší ___ ______ _ ____ Bolševici se ještě sice nevzdávali perspektivy podářské výstavbě země blízké vítězné revoluce v rozhodujících kapitalistických zemích, ale v sou časném okamžiku byli zatím bezprostředně nuceni hledat nove cesty a prostředky vycházející pouze z vlastních zdrojů.

utecnosti pochopitelně působily na utváření další strategické 210

211

V době, kdy celá Kominterna stála před problé. , , mem vyrovnat se s novou situací, nalezl pro sovětx. sjezd bolševické východisko X. sjezd bolševické strany, strany konaný ve dnech 8—16. března 1921. Nalezl jej ita že vypracoval tzv. novou ekonomickou politiku, která měla nahradit todm-praxi „válečného komunismu“, uplatňovanou v dobo intervence a občanské války. X. sjezd především rozhodl, aby místo dosavad­ ního paušálního povinného odvádění veškeré zemědělské produkce byla zavedena naturální daň, která by pevně stanovila výši povinných dodávek. Naturální daň odstranila hlavní příčinu nespokojenosti rolnictva se sovět­ ským zřízením a napomáhala znovu obnovit a upevnit dělnicko-rolnický svazek. Hospodářské vztahy mezi městem a vesnicí byly stavěny na reálnou bázi vzájemné směny výrobků. Rolníci získávali větší zájem na růstu produkce a zvelebování zemědělské výroby, což muselo zpětně působit i na rozvoj průmyslové výroby. X. sjezd zároveň rozhodl připustit v národním hospodářství v omezené míře i účast soukromého kapitálu včetně koncesí zahraničním firmám, tedy jakousi formu státního kapitalismu. Klíčové pozice v národním hos­ podářství ovšem nadále zůstávaly v rukou státu, který si současně pone­ chával kontrolu nad provozem státně kapitalistických podniků a mohl zasahovat do chodu hospodářství shora. Tak měla nová ekonomická politika vytvořit optimální předpoklady pro obnovu a pozdější rekonstrukci národního hospodářství. Nova ekonomická politika představovala smělé opatření a velký obrat, úvahách r°ZChvZť S dřívě’šími Podstavami. Není divu, že při a iak zanoiitnriZe,'ne Wedaní met°d> jak řídit národní hospodářství S:by7Se obdobLvyskytly

zvláště na poslání a úlohu odborn^T^ Se Vyhraiuly rozdílné názory konference v listopadu V' VŠeruská odborová ských metod práce, které se 1 by ?d?Or,y uPustilY od polovojena důsledně uplatňovaly demnV • V válečného komunismu, • M=, L. T„c™“Xt Č PŤCÍ-Pr Cást funkcionářů strany odborové práce byl nejen zachová P°?taviJa' bádala, aby dosavadní systém v ’akousi „postátněnou“ organizac'3 Posílen. Chtěla změnit odbory jak organizovat a řídit vvmbJ’ tera by se zabývala pouze probléospodářských i sociálních zájmů dři V podstatě_se neangažovala v obraně V rJ“ socialistických idejí mctva a Při masové výchově pracuV Pmbehu diskuse se zfornSy další ná •

azorove diferencované skupiny

a rozšířil se okruh sporných otázek. Vedle stoupenců Tmekéhn vystoupila ’ poměrně neucelenější platformou skupina tzv. dělnické opozice která na rozdtl od požadavku postátněni“ odborů prosazovala, aby odbor“ byla pnznana hlavni úloha v narodnitn hospodářství a aby se rozhodZ instanci v resem ekonomických otázek stal „všernský sjezd výrobS“ zanmco proletary stat by zasahoval jen okrajově. Určité styčné bodl se stanoviskem dekucke opozice zejména v odmítáni zásady jednotného centralizovaného řízem, mela i další opoziční skupina, tzv skupina dc mokratického centralismu“. • supina „de-

Diskuse nabyla ostrých forem a představitelé jednotlivých opozičních skupin (zejména stoupenci tzv. dělnické opozice) v ní vystupovali velmi útočně. Vzrušená atmosféra zasáhla i X. sjezd, ale nakonec zvítězila kon­ cepce většiny UV v čele s Leninem. Poměry ve straně a zejména nebezpečí, že frakční boj bude pokračovat a že bude podlamovat její akceschopnost’ přiměly ovšem sjezd, aby se zabýval vnitrostranickými otázkami. Bolše­ vická strana vlastně počínaje rokem 1921 poprvé ve své historii začala pracovat v podmínkách, které již nevyžadovaly oněch mimořádných opa­ tření a omezení, jež byla nutná za ilegální činnosti v období carského řežimu či za výjimečných poměrů občanské války. X. sjezd ukládal všem skupinám a frakcím, aby se rozešly, a zakazoval ve straně jakoukoli frakční činnost. Současně však zdůraznil, že je na­ prosto nutné rychle skoncovat s tuhým centralismem uplatňovaný v předcházejících obdobích a s jakýmkoli omezováním vnitrostranické demokracie. Všechny orgány strany měly být napříště voleny demokra­ ticky, byly povinny skládat účty ze své činnosti a jejich práce měla podlé­ hat důsledné kontrole zdola. Každý člen strany měl mít zajištěno právo svobodně se vyslovit ke všem otázkám stranické politiky. Základem stra­ nické práce se měla stát podle usnesení sjezdu „metoda širokého projed­ návání všech nej důležitěj ších otázek, diskuse o nich za naprosté svobody vnitrostranické kritiky, metoda kolektivního vypracovávání celostranických usnesení“. 09

Nová ekonomická politika narazila hned zpočátku na velké komplikace. Sovětské Rusko se muselo vyrovnat s důsledky katastrofálního sucha a tíživé neúrody v avmc obilnářských oblastech. Zásobovací situace, zejména ve velkých městech, se stala znovu přímo kritickou. Znovu bylo nutné sáhnout k mimořádným opatřením ve výkupu obili oo a Potírat spekulantské tendence u zámožnějších vrstev rolnictva. Částečnou pomoc pos tehdy i mezinárodní proletariát. Z iniciativy komunistických stran a evicovyc s o odborového hnutí byly v řadě zemí uspořádány sbírky na pomoc hladovějícím sovets Rusku. Přitom vznikly i základy zvláštní organizace, Mezinárodni delnicke pomoci,

213

V době, kdy celá Kominterna stála před problé. , , mem vyrovnat se s novou situací, nalezl pro sovětx. sjezd bolševické východisko X. sjezd bolševické strany, strany konaný ve dnech 8—16. března 1921. Nalezl jej ita že vypracoval tzv. novou ekonomickou politiku, která měla nahradit todm-praxi „válečného komunismu“, uplatňovanou v dobo intervence a občanské války. X. sjezd především rozhodl, aby místo dosavad­ ního paušálního povinného odvádění veškeré zemědělské produkce byla zavedena naturální daň, která by pevně stanovila výši povinných dodávek. Naturální daň odstranila hlavní příčinu nespokojenosti rolnictva se sovět­ ským zřízením a napomáhala znovu obnovit a upevnit dělnicko-rolnický svazek. Hospodářské vztahy mezi městem a vesnicí byly stavěny na reálnou bázi vzájemné směny výrobků. Rolníci získávali větší zájem na růstu produkce a zvelebování zemědělské výroby, což muselo zpětně působit i na rozvoj průmyslové výroby. X. sjezd zároveň rozhodl připustit v národním hospodářství v omezené míře i účast soukromého kapitálu včetně koncesí zahraničním firmám, tedy jakousi formu státního kapitalismu. Klíčové pozice v národním hos­ podářství ovšem nadále zůstávaly v rukou státu, který si současně pone­ chával kontrolu nad provozem státně kapitalistických podniků a mohl zasahovat do chodu hospodářství shora. Tak měla nová ekonomická politika vytvořit optimální předpoklady pro obnovu a pozdější rekonstrukci národního hospodářství. Nova ekonomická politika představovala smělé opatření a velký obrat, úvahách r°ZChvZť S dřívě’šími Podstavami. Není divu, že při a iak zanoiitnriZe,'ne Wedaní met°d> jak řídit národní hospodářství S:by7Se obdobLvyskytly

zvláště na poslání a úlohu odborn^T^ Se Vyhraiuly rozdílné názory konference v listopadu V' VŠeruská odborová ských metod práce, které se 1 by ?d?Or,y uPustilY od polovojena důsledně uplatňovaly demnV • V válečného komunismu, • M=, L. T„c™“Xt Č PŤCÍ-Pr Cást funkcionářů strany odborové práce byl nejen zachová P°?taviJa' bádala, aby dosavadní systém v ’akousi „postátněnou“ organizac'3 Posílen. Chtěla změnit odbory jak organizovat a řídit vvmbJ’ tera by se zabývala pouze probléospodářských i sociálních zájmů dři V podstatě_se neangažovala v obraně V rJ“ socialistických idejí mctva a Při masové výchově pracuV Pmbehu diskuse se zfornSy další ná •

azorove diferencované skupiny

a rozšířil se okruh sporných otázek. Vedle stoupenců Tmekéhn vystoupila ’ poměrně neucelenější platformou skupina tzv. dělnické opozice která na rozdtl od požadavku postátněni“ odborů prosazovala, aby odbor“ byla pnznana hlavni úloha v narodnitn hospodářství a aby se rozhodZ instanci v resem ekonomických otázek stal „všernský sjezd výrobS“ zanmco proletary stat by zasahoval jen okrajově. Určité styčné bodl se stanoviskem dekucke opozice zejména v odmítáni zásady jednotného centralizovaného řízem, mela i další opoziční skupina, tzv skupina dc mokratického centralismu“. • supina „de-

Diskuse nabyla ostrých forem a představitelé jednotlivých opozičních skupin (zejména stoupenci tzv. dělnické opozice) v ní vystupovali velmi útočně. Vzrušená atmosféra zasáhla i X. sjezd, ale nakonec zvítězila kon­ cepce většiny UV v čele s Leninem. Poměry ve straně a zejména nebezpečí, že frakční boj bude pokračovat a že bude podlamovat její akceschopnost’ přiměly ovšem sjezd, aby se zabýval vnitrostranickými otázkami. Bolše­ vická strana vlastně počínaje rokem 1921 poprvé ve své historii začala pracovat v podmínkách, které již nevyžadovaly oněch mimořádných opa­ tření a omezení, jež byla nutná za ilegální činnosti v období carského řežimu či za výjimečných poměrů občanské války. X. sjezd ukládal všem skupinám a frakcím, aby se rozešly, a zakazoval ve straně jakoukoli frakční činnost. Současně však zdůraznil, že je na­ prosto nutné rychle skoncovat s tuhým centralismem uplatňovaný v předcházejících obdobích a s jakýmkoli omezováním vnitrostranické demokracie. Všechny orgány strany měly být napříště voleny demokra­ ticky, byly povinny skládat účty ze své činnosti a jejich práce měla podlé­ hat důsledné kontrole zdola. Každý člen strany měl mít zajištěno právo svobodně se vyslovit ke všem otázkám stranické politiky. Základem stra­ nické práce se měla stát podle usnesení sjezdu „metoda širokého projed­ návání všech nej důležitěj ších otázek, diskuse o nich za naprosté svobody vnitrostranické kritiky, metoda kolektivního vypracovávání celostranických usnesení“. 09

Nová ekonomická politika narazila hned zpočátku na velké komplikace. Sovětské Rusko se muselo vyrovnat s důsledky katastrofálního sucha a tíživé neúrody v avmc obilnářských oblastech. Zásobovací situace, zejména ve velkých městech, se stala znovu přímo kritickou. Znovu bylo nutné sáhnout k mimořádným opatřením ve výkupu obili oo a Potírat spekulantské tendence u zámožnějších vrstev rolnictva. Částečnou pomoc pos tehdy i mezinárodní proletariát. Z iniciativy komunistických stran a evicovyc s o odborového hnutí byly v řadě zemí uspořádány sbírky na pomoc hladovějícím sovets Rusku. Přitom vznikly i základy zvláštní organizace, Mezinárodni delnicke pomoci,

213

celé meziválečné období a zajišťovala materiální podporu třídních která pak působila po bojů proletariátu v niezmarodmin1 prvnich měsících roku 1922 podařilo t v SpoUí částečného obratu k lepšímu. Začaíy Vzdor obtížím se dosáhnoutX v TnoXené či přechodně zastavené průmyslové podniky, postupné se kéPzeměděistvi překonávalo pomalu následky předchozího pracovat četné posko konsolidovala doprava a nXdT K spolupráci na obnově národního hospodářství se podařilo získat

Xch buržoazmch odborníků, kteří se účastnili práce na dalekosáhlých pro^ech Xo hospodářského rozvoje, zejména na známem plánu elektrifikace země. Konsolidovaly se i politické poměry.

Bilancí první etapy nové ekonomické politiky M .ezd a dalšími úkoly na hospodářském úseku se blíže zabýval XL sjezd KSSS ve dnech 27. 3.—3. 4. 1922. Politická zpráva přednesená Leninem zdůrazňovala, že v další fázi je nutno provést určité přeskupení sil a přejít od dosavadních ústupků kapitalistickým živlům v národním hospodářství k útoku proti nim a ome­ zovat a vytlačovat proto zejména soukromý kapitál z obchodu. Sjezd se zabýval i problémem, jak dále upevnit stranu a regulovat její složení. V nově přijatých zásadách pro přijímáni členů kladl větší důraz na sociální původ uchazečů o členství a preferoval především dělníky a rudoarmejce. XI. sjezd byl posledním, jehož se osobně účastnil Lenin. Protože zhoršující se zdra­ votní stav nedovoloval již Leninovi bezprostředně řídit práci nového ÚV, došlo ke změně ve vedoucích funkcích. Generálním tajemníkem strany se stal J. V. Stalin Po XI. sjezdu úspěšně pokračovala obnova národního hospodářství. Některé negativní průvodní jevy nové ekonomické politiky, vyvolané počátečním nutným ústupkem kapi­ talistickým prvkům, byly postupně omezovány. Podařilo se zmírnit zásobovací obtíže a zlepšit pozvolna materiální postavení dělníků a rolníků. S řáděním rozptýlených kontrarevolucmch band sovětské orgány definitivně skoncovaly a na podzim 1922 vyčistily od mterventu poslední část sovětského území - Dálný východ. poněkud I ůspěcbyv hospodářské a vnitropolitické oblasti upevňovalo se ^^1 smlouvv c* éň i i * * . l^^i. Již v roce 1921 uzavřela sovětská Sovhské ~ íránem a Tureckem. boji proti japonsko-běl^ardři1^'POmOC revoIučnimu bnuti mongolského lidu v jeho vytvořené Mongolské lidwé renubli^N ““A nastoli10 Přátelské vztahy k nově styky s Velkou Británií P • a podzim 1921 navázala sovětská vláda obchodní i~é k^Zend. ZSoh"Z7,°lltiCkéhO Ůsp6^ úspěchu dosáhlo pak sovětské Rusko na mezinárodním jednání a ii? cá C egace byla Poprvé _ přizvána k účasti na rozsáhlém sovětské ,Riic?v • i sám tento fakt svě že snahy imperialistů udržet etske Rusko v izolaci se míieíísvědčili o tom,-----auauy imperialistu uui^ konference smlouvu s Německem (tzv ,Sovětské Rusk° uzavřelo během janovské jemných finančních néroků^XTn^ SnÚ°UVU)’podle níž - se -— — -obě země zřekly izolace111 dipl0matické styky. Sovětské Rusko za zn^°dněný majetek apod.) a navázaly učinilo první průlom do diplomatické

214

30. prosince 1922 se sešel v Moskvě I. sjezd sovětů Vytvoření SSSR Svazu sovětských socialistických republik, který schválil deklaraci o vytvoření SSSR a svazovou smlouvu, zakotvující zásadu rovnoprávnosti všech republik a vyhrazující každé z nich právo na svobodné vystoupení ze Svazu. Sjezd zvolil vrcholné sovětské svazové orgány a schválil složení rady lidových komisařů SSSR. Vytvoření SSSR umožňovalo lépe a účinněji spojit síly jednotlivých sovětských republik ke společnému cíli. Demonstrovalo životnost sovět­ ského zřízení a posílilo jeho mezinárodní autoritu i jeho revolucionující vliv na dělnické hnutí v kapitalistických státech a protiimperialistické, národně osvobozenecké hnutí v koloniálních a závislých zemích.

b) Zrod politiky jednotné fronty v Komunistické internacionále

V letech 1919—1920 B v době nejvyhrocenější Nutnost nové strategie revoluční krize — se zdálo, že mezinárodní děl­ nické hnutí může provést přímý frontální útok proti buržoazní státní moci. Formující se komunistické strany, které pře­ vážně agitačními prostředky strhávaly za sebou nejvyspělejší část členstva dosavadních socialistických organizací, předpokládaly, že buržoazní statni aparát je natolik rozvrácen a dezorganizován, že nebude schopen dosta­ tečně účinně se bránit a že základní masa pracujících bude v rozhodujících okamžicích třídního boje stržena revolučním proudem. Ale jiz první poválečné zkušenosti napovídaly, že vývoj půjde komp ovanejs , nemůže být probojována v čelem svete naj dnou že revoluce nebude a především v kapitalistických zemích Zapadu a přesně tak jako v Rusku a že jediném sledu nepřetržitých révo ucmch se neodehraje v jediném skoku, va_____ Západě dobýt moc pro* dělnickou změn. Všechny pokusy komunistů na _______ i revoluční menšiny, ztroskotaly, třebaže tato třídu okamžitě, pouze silami menšina vedená komunisty bojovala nanejvýš obětavě. j Jakkoliv revoluční hnutí procházelo během P^^Sdch bouřlivým rozmachem, tábor jeho odpůrců se se: .a^oevropských zemí chvílích vždy v převaze. Buržoazie evro evropsky manévrování než byla podstatně silnější a daleko^p^“ na Západě mnohem hlubší buržoazie ruská. Reformismus kořeny než v Rusku. Kromě toho se buržo^iei reform od^o zabránjt

kázaly poučit z ruské zkušenosti. Během kra e y z^ajy5 přeskupit •• rozvratu hospodářského života, převést jej n* nntlačovatelské složky, politické síly, upevnit státní aparát, zejmena je 215

celé meziválečné období a zajišťovala materiální podporu třídních která pak působila po bojů proletariátu v niezmarodmin1 prvnich měsících roku 1922 podařilo t v SpoUí částečného obratu k lepšímu. Začaíy Vzdor obtížím se dosáhnoutX v TnoXené či přechodně zastavené průmyslové podniky, postupné se kéPzeměděistvi překonávalo pomalu následky předchozího pracovat četné posko konsolidovala doprava a nXdT K spolupráci na obnově národního hospodářství se podařilo získat

Xch buržoazmch odborníků, kteří se účastnili práce na dalekosáhlých pro^ech Xo hospodářského rozvoje, zejména na známem plánu elektrifikace země. Konsolidovaly se i politické poměry.

Bilancí první etapy nové ekonomické politiky M .ezd a dalšími úkoly na hospodářském úseku se blíže zabýval XL sjezd KSSS ve dnech 27. 3.—3. 4. 1922. Politická zpráva přednesená Leninem zdůrazňovala, že v další fázi je nutno provést určité přeskupení sil a přejít od dosavadních ústupků kapitalistickým živlům v národním hospodářství k útoku proti nim a ome­ zovat a vytlačovat proto zejména soukromý kapitál z obchodu. Sjezd se zabýval i problémem, jak dále upevnit stranu a regulovat její složení. V nově přijatých zásadách pro přijímáni členů kladl větší důraz na sociální původ uchazečů o členství a preferoval především dělníky a rudoarmejce. XI. sjezd byl posledním, jehož se osobně účastnil Lenin. Protože zhoršující se zdra­ votní stav nedovoloval již Leninovi bezprostředně řídit práci nového ÚV, došlo ke změně ve vedoucích funkcích. Generálním tajemníkem strany se stal J. V. Stalin Po XI. sjezdu úspěšně pokračovala obnova národního hospodářství. Některé negativní průvodní jevy nové ekonomické politiky, vyvolané počátečním nutným ústupkem kapi­ talistickým prvkům, byly postupně omezovány. Podařilo se zmírnit zásobovací obtíže a zlepšit pozvolna materiální postavení dělníků a rolníků. S řáděním rozptýlených kontrarevolucmch band sovětské orgány definitivně skoncovaly a na podzim 1922 vyčistily od mterventu poslední část sovětského území - Dálný východ. poněkud I ůspěcbyv hospodářské a vnitropolitické oblasti upevňovalo se ^^1 smlouvv c* éň i i * * . l^^i. Již v roce 1921 uzavřela sovětská Sovhské ~ íránem a Tureckem. boji proti japonsko-běl^ardři1^'POmOC revoIučnimu bnuti mongolského lidu v jeho vytvořené Mongolské lidwé renubli^N ““A nastoli10 Přátelské vztahy k nově styky s Velkou Británií P • a podzim 1921 navázala sovětská vláda obchodní i~é k^Zend. ZSoh"Z7,°lltiCkéhO Ůsp6^ úspěchu dosáhlo pak sovětské Rusko na mezinárodním jednání a ii? cá C egace byla Poprvé _ přizvána k účasti na rozsáhlém sovětské ,Riic?v • i sám tento fakt svě že snahy imperialistů udržet etske Rusko v izolaci se míieíísvědčili o tom,-----auauy imperialistu uui^ konference smlouvu s Německem (tzv ,Sovětské Rusk° uzavřelo během janovské jemných finančních néroků^XTn^ SnÚ°UVU)’podle níž - se -— — -obě země zřekly izolace111 dipl0matické styky. Sovětské Rusko za zn^°dněný majetek apod.) a navázaly učinilo první průlom do diplomatické

214

30. prosince 1922 se sešel v Moskvě I. sjezd sovětů Vytvoření SSSR Svazu sovětských socialistických republik, který schválil deklaraci o vytvoření SSSR a svazovou smlouvu, zakotvující zásadu rovnoprávnosti všech republik a vyhrazující každé z nich právo na svobodné vystoupení ze Svazu. Sjezd zvolil vrcholné sovětské svazové orgány a schválil složení rady lidových komisařů SSSR. Vytvoření SSSR umožňovalo lépe a účinněji spojit síly jednotlivých sovětských republik ke společnému cíli. Demonstrovalo životnost sovět­ ského zřízení a posílilo jeho mezinárodní autoritu i jeho revolucionující vliv na dělnické hnutí v kapitalistických státech a protiimperialistické, národně osvobozenecké hnutí v koloniálních a závislých zemích.

b) Zrod politiky jednotné fronty v Komunistické internacionále

V letech 1919—1920 B v době nejvyhrocenější Nutnost nové strategie revoluční krize — se zdálo, že mezinárodní děl­ nické hnutí může provést přímý frontální útok proti buržoazní státní moci. Formující se komunistické strany, které pře­ vážně agitačními prostředky strhávaly za sebou nejvyspělejší část členstva dosavadních socialistických organizací, předpokládaly, že buržoazní statni aparát je natolik rozvrácen a dezorganizován, že nebude schopen dosta­ tečně účinně se bránit a že základní masa pracujících bude v rozhodujících okamžicích třídního boje stržena revolučním proudem. Ale jiz první poválečné zkušenosti napovídaly, že vývoj půjde komp ovanejs , nemůže být probojována v čelem svete naj dnou že revoluce nebude a především v kapitalistických zemích Zapadu a přesně tak jako v Rusku a že jediném sledu nepřetržitých révo ucmch se neodehraje v jediném skoku, va_____ Západě dobýt moc pro* dělnickou změn. Všechny pokusy komunistů na _______ i revoluční menšiny, ztroskotaly, třebaže tato třídu okamžitě, pouze silami menšina vedená komunisty bojovala nanejvýš obětavě. j Jakkoliv revoluční hnutí procházelo během P^^Sdch bouřlivým rozmachem, tábor jeho odpůrců se se: .a^oevropských zemí chvílích vždy v převaze. Buržoazie evro evropsky manévrování než byla podstatně silnější a daleko^p^“ na Západě mnohem hlubší buržoazie ruská. Reformismus kořeny než v Rusku. Kromě toho se buržo^iei reform od^o zabránjt

kázaly poučit z ruské zkušenosti. Během kra e y z^ajy5 přeskupit •• rozvratu hospodářského života, převést jej n* nntlačovatelské složky, politické síly, upevnit státní aparát, zejmena je 215

ná^miště oro přechod do protiofenzívy. Propuknutí hospokterív roce 1920 zasáhla USA i Japonsko a postupně se ^?d reformistickým komunistické hnutí, byť se liž lz°vat- & tu se jasně ukazovalo, že stále ještě značně omezenvm vi; ° Velkou or§anizovanou silou, disponuje Jen v několika málo T* vensko, se podařilo vybudovat \k°t Německo, Francie, ČeskosloSnovat celostík?™tickéstrany,

re ornňsmu v početní převaze V dění. I tam však zůstávaly P aZe' Ve vetsin^ ostatních evropských i mi­

Významnou oporu si reformismus udržel i v nejmasovějších organizacích dělnictva — v odborech. Reformistická odborová byrokracie jednostranně zdůrazňovala specifické poslání odborů i nutnost zůstat stranou probíhajících ideových sporů v politickém hnutí a tím do značné míry paralyzovala vliv živelné radikalizace členstva odborů a udržela ve svých rukou vedení většiny národních ústředen a svazů. Rozhodující vliv získali pravičáci ve vedoucích orgánech znovuustaveného Mezinárodního všeodborového svazu (neoficiálně nazývaného Amsterodamskou odborovou internacionálou) a v mezinárodních sekretariátech pro jednotlivá povolání.

Komunistická internacionála stála tedy v zemích kapitalistického Zá­ padu před problémem, jak rozšířit dále svůj vliv, jak zastavit a odrazit počínající nástup reakce v samém zárodku a jak přejít z obrany opět do útoku, který by zajistil na Západě co nejrychlejší vítězství socialismu. Bylo nutné vypracovat zcela novou strategii a taktiku. První významný krok při hledání nových cest Otevřený dopis KSN a prostředků učinila KS Německa. V lednu 1921 se obrátila Otevřeným dopisem na vedení všech ostatních dělnických stran v Německu a na vedení odborů a nabídla jim spolupráci a společný postup v boji za obhajobu bezprostředmch hospo­ dářských a politických zájmů dělnictva ohrožovaných rostoucí ofenzívou buržoazní reakce. Byl to první zcela přesně formulovaný návrh na jed­ notnou frontu dělnické třídy nejen na ryze socialistickém, ale i všeo ecn demokratickém základě. Návrh vycházel z předpokladu, že přes hlubokou jednotlivými složkami německého dělnického hnutí diferenci mezi í__ e^iAěnvm záimemspolečným na odrazem existuje mnoho styčných bodů daných zájme, krajní reakce a zlepšení sociálního postavení dělnictva. V top1^ navazovala KSN na pozitivní zkušenosti z období boje proti oaPP puči a zčásti i na některé myšlenky programu Svazu spartakovcu z njna 1918. ^cwicuy uopis Otevřený dopis se setKai setkal mezi členstvem ^sociální vislých s kladnou odezvou. Avšak dříve než bylo mozne, tafcncké , došlo k událostem, které formovaní nove taktické přenést šířeji do praxe orientace vážně komplikovaly. bolševické delegaci nebyl Ve vedení Kominterny a zvláště i v samé Přijat hned se zcela jednoznačným souhlasem. Lenin se za něj p

217

ná^miště oro přechod do protiofenzívy. Propuknutí hospokterív roce 1920 zasáhla USA i Japonsko a postupně se ^?d reformistickým komunistické hnutí, byť se liž lz°vat- & tu se jasně ukazovalo, že stále ještě značně omezenvm vi; ° Velkou or§anizovanou silou, disponuje Jen v několika málo T* vensko, se podařilo vybudovat \k°t Německo, Francie, ČeskosloSnovat celostík?™tickéstrany,

re ornňsmu v početní převaze V dění. I tam však zůstávaly P aZe' Ve vetsin^ ostatních evropských i mi­

Významnou oporu si reformismus udržel i v nejmasovějších organizacích dělnictva — v odborech. Reformistická odborová byrokracie jednostranně zdůrazňovala specifické poslání odborů i nutnost zůstat stranou probíhajících ideových sporů v politickém hnutí a tím do značné míry paralyzovala vliv živelné radikalizace členstva odborů a udržela ve svých rukou vedení většiny národních ústředen a svazů. Rozhodující vliv získali pravičáci ve vedoucích orgánech znovuustaveného Mezinárodního všeodborového svazu (neoficiálně nazývaného Amsterodamskou odborovou internacionálou) a v mezinárodních sekretariátech pro jednotlivá povolání.

Komunistická internacionála stála tedy v zemích kapitalistického Zá­ padu před problémem, jak rozšířit dále svůj vliv, jak zastavit a odrazit počínající nástup reakce v samém zárodku a jak přejít z obrany opět do útoku, který by zajistil na Západě co nejrychlejší vítězství socialismu. Bylo nutné vypracovat zcela novou strategii a taktiku. První významný krok při hledání nových cest Otevřený dopis KSN a prostředků učinila KS Německa. V lednu 1921 se obrátila Otevřeným dopisem na vedení všech ostatních dělnických stran v Německu a na vedení odborů a nabídla jim spolupráci a společný postup v boji za obhajobu bezprostředmch hospo­ dářských a politických zájmů dělnictva ohrožovaných rostoucí ofenzívou buržoazní reakce. Byl to první zcela přesně formulovaný návrh na jed­ notnou frontu dělnické třídy nejen na ryze socialistickém, ale i všeo ecn demokratickém základě. Návrh vycházel z předpokladu, že přes hlubokou jednotlivými složkami německého dělnického hnutí diferenci mezi í__ e^iAěnvm záimemspolečným na odrazem existuje mnoho styčných bodů daných zájme, krajní reakce a zlepšení sociálního postavení dělnictva. V top1^ navazovala KSN na pozitivní zkušenosti z období boje proti oaPP puči a zčásti i na některé myšlenky programu Svazu spartakovcu z njna 1918. ^cwicuy uopis Otevřený dopis se setKai setkal mezi členstvem ^sociální vislých s kladnou odezvou. Avšak dříve než bylo mozne, tafcncké , došlo k událostem, které formovaní nove taktické přenést šířeji do praxe orientace vážně komplikovaly. bolševické delegaci nebyl Ve vedení Kominterny a zvláště i v samé Přijat hned se zcela jednoznačným souhlasem. Lenin se za něj p

217

doporuřoval. Podporoval jej i Radek, který ostatně sám Otevřený dopis ve spolupráci niroval Ale Bucharin a Zinověv se postavili proti. Zasedání exekutivy __ ínlrr>otázku rliclnicní svedením KSN insPť“u'“’:u"ponec«halo celou jakonfpvřpnnu diskusní, «otevřenou a rozKI v únoru teprve budoucí - III. kongres Komínterny. h° Avšak Samotné KSN byly názory na novou linii různé. Rozpory v KSN vyvrcholily „oté když někteří členové vedení vyslovili nesouhlas s Postupem delegace Korruntemy na Hromském sjezdu Italské socialistické strany. Výsledkem bylo, ze pet clenu dosavadXXTmezi nimi strany Paul Paul Lewi Klára Zetkinová) Zetkinová) tvůrci - i ii předseda předseda strany Lewi aa Klára — právě právě tvůrci _ _dopisu — Otevřeného - podalo demisi. Tím nabyly v ústředí strany převahy síly, které od pjčátkí ’zaujímaly k novému taktickému kursu krajně rezervovaný postoj nebo jej odmítaly.

V této situaci přistoupila buržoazní vláda k pře­ dem připravené provokaci, aby mohla zasáhnout Ofenzivní teorie revoluční hnutí další perzekucí. Do průmyslové oblasti Halle-Merseburg ve středním Německu, jedné z hlavních bašt komunistů, poslala silné policejní oddíly, které začaly obsazovat závody a terorizovat jejich osazenstvo. Dělníci ve středním Německu odpověděli generální stávkou, jež mnohde přerostla až v ozbrojené srážky. Vedení KSN nepochopilo, že konflikt byl vyprovokován, a považovalo jej za počátek nové revoluční ofenzívy. Vydalo výzvu ke generální stávce v celé zenu a připravovalo se na rozhodující ozbrojený boj. To vše se však setkalo jen s: n alým ohlasem — boj středoněmeckého proletariátu zůstal izolován a byl potlačen. Am z porážky si však vedení strany nevzalo poučení. Za hlavní nedostatek označilo to, že boj nebyl veden dosti důrazně a útočně, a orientovalo se na organizování dalších ofenzivních bojů. Proti tomu protestova Paul Lewi, který ovšem zároveň chybně a nadsazeně kvalifikovv1nii^Zn°V0U °* strany bakuninský puč, za což byl ze strany vyloučen.

inteSf Ofc/, NěmeCka Se Staly Předmětem diskusí a sporů v celé Kompřívržencei ve^n^^í za®tavaná novým vedením KSN, získala (italské, rakouské, madatk^jhydT0113 j|h komumstických stran

KSQ-Na její podporu vystoupila luVuvC““ CSR zejména v německé sekci rovněž převážná část vedení KomuSk Zal0Žené ptípaX^-^^W velmi v Moskvě roku 1920. Zároveň ostrých forem a v některých vnitrostranických krizí. V této atmo-

Zasedáni pléna III. kongresu KI v roce 1921

— zasedal v Moskvě ve dnech 22. 6.—12. 7.1921 lil. kongres KI a ústředním bodem jeho rokování byly otázky taktiky. Delegace bolševické strany a osobně V. I. Lenin věnovali již před zahájením kongresu mnoho úsilí tomu, aby přesvědčili přijíždějící delegáty, zvláště stoupence „ofenzivní teorie“ o nesprávnosti jejich stanoviska, ale tato snaha přinesla jen částeč­ né výsledky. Hlavní boj s levičáckými názory bylo nutno svést přímo v plénu kongresu. V exekutivě Komínterny byly vypracovány dva návrhy tezí pro III. kongres. Prv návrh, jehož autory byli Béla Kun a Thalheimer, vycházel z „ofenzivní teorie . r y vypracoval jako návrh ruské delegace Radek, který však po první diskusi podle PnP° Kuna a Thalheimera ještě svůj návrh pozměnil. Lenin prostu ovao a . 1. června. Odmítl první a vyslovil se pro druhý, přičemž však i a 'ovy bezpe^ Změny učiněné podle připomínek B. Kuna a Thalheimera povazoval za P koncese ultralevým a žádal, aby byly staženy.

Základem jednání III. kongresu se stal návrh tezí o taktice,'J^^rházel a přednesený Radkem jménem bolševické delegace, a 218

219

doporuřoval. Podporoval jej i Radek, který ostatně sám Otevřený dopis ve spolupráci niroval Ale Bucharin a Zinověv se postavili proti. Zasedání exekutivy __ ínlrr>otázku rliclnicní svedením KSN insPť“u'“’:u"ponec«halo celou jakonfpvřpnnu diskusní, «otevřenou a rozKI v únoru teprve budoucí - III. kongres Komínterny. h° Avšak Samotné KSN byly názory na novou linii různé. Rozpory v KSN vyvrcholily „oté když někteří členové vedení vyslovili nesouhlas s Postupem delegace Korruntemy na Hromském sjezdu Italské socialistické strany. Výsledkem bylo, ze pet clenu dosavadXXTmezi nimi strany Paul Paul Lewi Klára Zetkinová) Zetkinová) tvůrci - i ii předseda předseda strany Lewi aa Klára — právě právě tvůrci _ _dopisu — Otevřeného - podalo demisi. Tím nabyly v ústředí strany převahy síly, které od pjčátkí ’zaujímaly k novému taktickému kursu krajně rezervovaný postoj nebo jej odmítaly.

V této situaci přistoupila buržoazní vláda k pře­ dem připravené provokaci, aby mohla zasáhnout Ofenzivní teorie revoluční hnutí další perzekucí. Do průmyslové oblasti Halle-Merseburg ve středním Německu, jedné z hlavních bašt komunistů, poslala silné policejní oddíly, které začaly obsazovat závody a terorizovat jejich osazenstvo. Dělníci ve středním Německu odpověděli generální stávkou, jež mnohde přerostla až v ozbrojené srážky. Vedení KSN nepochopilo, že konflikt byl vyprovokován, a považovalo jej za počátek nové revoluční ofenzívy. Vydalo výzvu ke generální stávce v celé zenu a připravovalo se na rozhodující ozbrojený boj. To vše se však setkalo jen s: n alým ohlasem — boj středoněmeckého proletariátu zůstal izolován a byl potlačen. Am z porážky si však vedení strany nevzalo poučení. Za hlavní nedostatek označilo to, že boj nebyl veden dosti důrazně a útočně, a orientovalo se na organizování dalších ofenzivních bojů. Proti tomu protestova Paul Lewi, který ovšem zároveň chybně a nadsazeně kvalifikovv1nii^Zn°V0U °* strany bakuninský puč, za což byl ze strany vyloučen.

inteSf Ofc/, NěmeCka Se Staly Předmětem diskusí a sporů v celé Kompřívržencei ve^n^^í za®tavaná novým vedením KSN, získala (italské, rakouské, madatk^jhydT0113 j|h komumstických stran

KSQ-Na její podporu vystoupila luVuvC““ CSR zejména v německé sekci rovněž převážná část vedení KomuSk Zal0Žené ptípaX^-^^W velmi v Moskvě roku 1920. Zároveň ostrých forem a v některých vnitrostranických krizí. V této atmo-

Zasedáni pléna III. kongresu KI v roce 1921

— zasedal v Moskvě ve dnech 22. 6.—12. 7.1921 lil. kongres KI a ústředním bodem jeho rokování byly otázky taktiky. Delegace bolševické strany a osobně V. I. Lenin věnovali již před zahájením kongresu mnoho úsilí tomu, aby přesvědčili přijíždějící delegáty, zvláště stoupence „ofenzivní teorie“ o nesprávnosti jejich stanoviska, ale tato snaha přinesla jen částeč­ né výsledky. Hlavní boj s levičáckými názory bylo nutno svést přímo v plénu kongresu. V exekutivě Komínterny byly vypracovány dva návrhy tezí pro III. kongres. Prv návrh, jehož autory byli Béla Kun a Thalheimer, vycházel z „ofenzivní teorie . r y vypracoval jako návrh ruské delegace Radek, který však po první diskusi podle PnP° Kuna a Thalheimera ještě svůj návrh pozměnil. Lenin prostu ovao a . 1. června. Odmítl první a vyslovil se pro druhý, přičemž však i a 'ovy bezpe^ Změny učiněné podle připomínek B. Kuna a Thalheimera povazoval za P koncese ultralevým a žádal, aby byly staženy.

Základem jednání III. kongresu se stal návrh tezí o taktice,'J^^rházel a přednesený Radkem jménem bolševické delegace, a 218

219

StŽ pSoubit a rtó® vliv komunistických stran na masy délnic° “ “ 1 vysmuptiaíin. kongresu silná opozice zleva. Deletva a vysoce Proti návrhu tezí

gace°KS NĚrncďa, Rakouska, Itálie (k nim se připojila .německá část KSČ a delegace Komunistické internacionály mládeže) podávaly opravy, které zcela negovaly jeho základní myšlenky a převracely je v pravý opak, vyhrotila natolik, že Lenin byl nucen ve svém vystoupení Situace se Nepodnikne-li kongres rázná opatření proti těmto , levým konstatovat: „ pošetilostem“, pak je celé hnutí odsouzeno ke zkáze. ^Leninova činnost na kongresu v největší míře přispěla k tomu, že se nakonec přece jen podařilo původní návrh s určitými úpravami obhájit a prosadit. Přijaté.teze jednoznačně stanovily, že hlavním úkolem komu­ nistických stran je získat vliv na většinu dělnické třídy, a to hlavně v prů­ běhu boje za dílčí konkrétní požadavky pracujících mas. Hlavním heslem se stalo heslo „k masám“. Teze upřesňovaly a rozvíjely dosavadní směr­ nice pro práci komunistů v masových organizacích dělnictva, hlavně v od­ borech. Stanovisko prosazené Leninem stalo se také základem jednání a usnesení ustavujícího sjezdu Rudé odborové internacionály, který se konal téměř současně se zasedáním III. kongresu KI. Založení ROI sledovalo v podstatě dvojí cíl: jednak sjednotit různé levicové odborové organizace, stojící mimo refbrmistickou Amsterodamskou odborovou internacionálu která se konstituovala krátce po obnovení Druhé internacionály, a jednak sou­ časně podpořit růst opozičního hnutí v samotné AOI, perspektivně směřujícího k pře­ vedení jejích členských složek na revoluční pozice.

III. kongresu KI se tedy podařilo překonat levičácké teorie, orientovat ormovani a organizování komunistických stran jako stran masových stXrT k dalšímu úspěšnému rozvoji nové komunistické strategie a taktiky. ' ktero^noda^in polovině ro^u 1921 potvrdila správnost analýzy vývoje, ofenzívu proti děl -°?Fes Burzoazie dále stupňovala všeobecnou roku 1920. ° emU ^nut^ zabájenou již v podzimních měsících

bojů a Wavn^opoV^naléMlv^’ 1IUCláí°le^ ProPukaÍících obranných a svazů hlásících se k ^vtcovych křídlech odborových ústředen organizovaného dělnictva která ,udé °^orové internacionály. I většina a centnsmu, začínala chápat, * °SU 7 zustavala pod vlivem reformismu ze musí účinněji bránit elementární zájmy 220

a práva vydobytá v předcházející době, a že je proto nutné překonat roz­ tříštěnost dělnických sil. Komunisté v různých zemích se nyní s mnohem větší pozorností vraceli k idejím vysloveným poprvé v Otevřeném dopise KSN z ledna 1921. Na zasedání exekutivy Kominterny, které se konalo bezprostředně po III. kongresu, vyslovil se Lenin zcela otevřeně, že je nutné vytvářet všude akční jednotu. Provolání exekutivy KI ze 17 čer­ vence 1921 vyzývalo všechny komunistické strany, aby v boji za základní každodenní zájmy dělnických mas začaly vážně usilovat o vytvořeni jed­ notné fronty. Zasedání exekutivy Kominterny přijalo v prosinci Teze o jednotné frontě 1921 směrnice a teze „O jednotné frontě“ a uložilo komunistickým stranám, aby vyšly vstříc živel­ nému volání dělnických mas po jednotě a vyvinuly co největší iniciativu při budování akční jednotné fronty různých částí dělnické třídy, bez ohle­ du na jejich příslušnost k té či oné straně a organizaci, na základě společ­ ného boje proti hospodářské i politické ofenzívě kapitálu. V zájmu urychleného vytváření jednoty doporučila exekutiva Komin­ terny jako účelné a žádoucí, aby se komunistické strany obracely s kon­ krétními návrhy na vedení reformistických nebo centristických stran či amsterodamských odborů, případně i organizací anarchosyndikalistických. Těžiště úsilí o jednotnou frontu mělo být ovšem položeno na masovou práci mezi dělnictvem samým. V případech, kdy reformističtí vůdcové společný postup odmítali, měl být veden boj o vytvoření akční jednoty přes jejich hlavy a měla je zasáhnout kritika jako sabotéry jednoty. Tak byla pro celou Kominternu stanovena nová politika, které se začalo

říkat taktika jednotné fronty se prosazovala velmi obtížně. Reformističtí Taktika jednotné fronty se vůdcové odmítali zpočátku myšlenku jakéhokoli společného postupu s Ko­ munisty nebo se alespoň snažili vázat dohodu na nepřijaté ne po • Jejich odpor musel být překonáván. V prvních okarnzicíc se p pouze v hospodářských bojích částečně prolomit^ osavai ni mezi jednotlivými skupinami dělnictva a učinit určíte y ^omu_ vzájemného kontaktu. Ale překážka se vynořovala i v s h nistických stranách. Levičáci v jejich řadách odmítali J pozic závěry prosincového pléna exekutivy ,KI. a.°^j^stické politiky, reformismu, za odklon od revolučních principu ka . některé Politiku jednotné fronty přijaly již dříve vedle ~ strana. Ale KS další strany, meziprvními mezi prvními zvláště švýcarská aa.švédská švédská gordigovo Francie, Španělska, Itálie a jiné k ní zaujímaly negativní posto), x> 221

StŽ pSoubit a rtó® vliv komunistických stran na masy délnic° “ “ 1 vysmuptiaíin. kongresu silná opozice zleva. Deletva a vysoce Proti návrhu tezí

gace°KS NĚrncďa, Rakouska, Itálie (k nim se připojila .německá část KSČ a delegace Komunistické internacionály mládeže) podávaly opravy, které zcela negovaly jeho základní myšlenky a převracely je v pravý opak, vyhrotila natolik, že Lenin byl nucen ve svém vystoupení Situace se Nepodnikne-li kongres rázná opatření proti těmto , levým konstatovat: „ pošetilostem“, pak je celé hnutí odsouzeno ke zkáze. ^Leninova činnost na kongresu v největší míře přispěla k tomu, že se nakonec přece jen podařilo původní návrh s určitými úpravami obhájit a prosadit. Přijaté.teze jednoznačně stanovily, že hlavním úkolem komu­ nistických stran je získat vliv na většinu dělnické třídy, a to hlavně v prů­ běhu boje za dílčí konkrétní požadavky pracujících mas. Hlavním heslem se stalo heslo „k masám“. Teze upřesňovaly a rozvíjely dosavadní směr­ nice pro práci komunistů v masových organizacích dělnictva, hlavně v od­ borech. Stanovisko prosazené Leninem stalo se také základem jednání a usnesení ustavujícího sjezdu Rudé odborové internacionály, který se konal téměř současně se zasedáním III. kongresu KI. Založení ROI sledovalo v podstatě dvojí cíl: jednak sjednotit různé levicové odborové organizace, stojící mimo refbrmistickou Amsterodamskou odborovou internacionálu která se konstituovala krátce po obnovení Druhé internacionály, a jednak sou­ časně podpořit růst opozičního hnutí v samotné AOI, perspektivně směřujícího k pře­ vedení jejích členských složek na revoluční pozice.

III. kongresu KI se tedy podařilo překonat levičácké teorie, orientovat ormovani a organizování komunistických stran jako stran masových stXrT k dalšímu úspěšnému rozvoji nové komunistické strategie a taktiky. ' ktero^noda^in polovině ro^u 1921 potvrdila správnost analýzy vývoje, ofenzívu proti děl -°?Fes Burzoazie dále stupňovala všeobecnou roku 1920. ° emU ^nut^ zabájenou již v podzimních měsících

bojů a Wavn^opoV^naléMlv^’ 1IUCláí°le^ ProPukaÍících obranných a svazů hlásících se k ^vtcovych křídlech odborových ústředen organizovaného dělnictva která ,udé °^orové internacionály. I většina a centnsmu, začínala chápat, * °SU 7 zustavala pod vlivem reformismu ze musí účinněji bránit elementární zájmy 220

a práva vydobytá v předcházející době, a že je proto nutné překonat roz­ tříštěnost dělnických sil. Komunisté v různých zemích se nyní s mnohem větší pozorností vraceli k idejím vysloveným poprvé v Otevřeném dopise KSN z ledna 1921. Na zasedání exekutivy Kominterny, které se konalo bezprostředně po III. kongresu, vyslovil se Lenin zcela otevřeně, že je nutné vytvářet všude akční jednotu. Provolání exekutivy KI ze 17 čer­ vence 1921 vyzývalo všechny komunistické strany, aby v boji za základní každodenní zájmy dělnických mas začaly vážně usilovat o vytvořeni jed­ notné fronty. Zasedání exekutivy Kominterny přijalo v prosinci Teze o jednotné frontě 1921 směrnice a teze „O jednotné frontě“ a uložilo komunistickým stranám, aby vyšly vstříc živel­ nému volání dělnických mas po jednotě a vyvinuly co největší iniciativu při budování akční jednotné fronty různých částí dělnické třídy, bez ohle­ du na jejich příslušnost k té či oné straně a organizaci, na základě společ­ ného boje proti hospodářské i politické ofenzívě kapitálu. V zájmu urychleného vytváření jednoty doporučila exekutiva Komin­ terny jako účelné a žádoucí, aby se komunistické strany obracely s kon­ krétními návrhy na vedení reformistických nebo centristických stran či amsterodamských odborů, případně i organizací anarchosyndikalistických. Těžiště úsilí o jednotnou frontu mělo být ovšem položeno na masovou práci mezi dělnictvem samým. V případech, kdy reformističtí vůdcové společný postup odmítali, měl být veden boj o vytvoření akční jednoty přes jejich hlavy a měla je zasáhnout kritika jako sabotéry jednoty. Tak byla pro celou Kominternu stanovena nová politika, které se začalo

říkat taktika jednotné fronty se prosazovala velmi obtížně. Reformističtí Taktika jednotné fronty se vůdcové odmítali zpočátku myšlenku jakéhokoli společného postupu s Ko­ munisty nebo se alespoň snažili vázat dohodu na nepřijaté ne po • Jejich odpor musel být překonáván. V prvních okarnzicíc se p pouze v hospodářských bojích částečně prolomit^ osavai ni mezi jednotlivými skupinami dělnictva a učinit určíte y ^omu_ vzájemného kontaktu. Ale překážka se vynořovala i v s h nistických stranách. Levičáci v jejich řadách odmítali J pozic závěry prosincového pléna exekutivy ,KI. a.°^j^stické politiky, reformismu, za odklon od revolučních principu ka . některé Politiku jednotné fronty přijaly již dříve vedle ~ strana. Ale KS další strany, meziprvními mezi prvními zvláště švýcarská aa.švédská švédská gordigovo Francie, Španělska, Itálie a jiné k ní zaujímaly negativní posto), x> 221

, _

strany uznávalo možnost taktiky jednotné jen v hospodářských bojích, ačkoli právě v Itálii se Mami ‘ °°"t měla soustředit na vytvořeni jednoty praoijtctch proti pohtické reakci, proti sílícímu nebezpečí fasismu. Tento nepříznivý stav v samotném komunistickém hnuti podrobilo kritické analýze I. rozšířené plénum exekutivy KI v únoru a březnu 1922. Vyvrátilo argumenty ultralevých a zdůraznilo, že směrnice obsažené v te­ zích o jednotné frontě jsou závazné pro všechny sekce KI. V té době vedla již exekutiva KI kampaň za svolám společné porady všech dělnických internacionál a mezinárodních organizací. Plénum se pro jednání s vedou­ cími představiteli Druhé a Dvaapůlté internacionály vyslovilo všemi hlasy proti francouzským, španělským a italským delegátům.

S iniciativou ke svolání společné porady zástupců tří internacionál přišla původně Dvaapůltá inter­ Konference tří internacionál nacionála. Také Druhá internacionála byla nako­ nec nucena pod tlakem mas souhlasit s jednáním. Tak se uskutečnila poprvé společná porada zástupců komunistického, centristického a reformistického křídla mezinárodního dělnického hnutí; konala se počátkem dubna 1922 v Berlíně. Delegace Komintemy na berlínské konferenci internacionál navrhla, aby k projednání konkrétní platformy společného postupu byl svolán mezinárodní dělnický kongres, jeboz by se účastnili i zástupci odborových organizací. Vandervelde za Druhou inter­ nacionálu zadal „garanci vzájemné důvěry“. Na komunistech chtěl, aby se zřekli svých uvě7nPnAdb0r’Ch ia aby prosadili’ že se sovětské Rusko vzdá Gruzie a Ukrajiny a propustí o snolečn-Jrh115071^ * CSei7’ Po v^e^Ýc^ jednáních bylo nakonec dosaženo dílčí dohody společné komis^l^'0}?0 wdemonstracich a 0 vytvoření devítičlenné, paritně složené £7 PnPr,aVÍ1? ^mezinárodního dělnického kongresu. Po necelých dvou měsíc^V^^ ? VSak vzapětl začali Íednání společné komise sabotovat, akční r02padla- P-ní konkrétní pokus o navázání došlo pak k separátním iedná ,mentku.tedy vinou reformistů ztroskotal. Krátce poté a centristických stran což bvl v™-Z1 Predstaviteli nej vlivnějších reformist! ckých a Dvaapůlté internacionály. e priprav k Pozdějšímu opětovnému sloučení Druhé

v jednotlivých zemích. Ultralevf vneS’v°rri'ě i,2k:Omp^^OVa^0 síednocování sil dělnictva argumentu proti samotné nodsrarř k;omumstických stranách jej využili jako zasedání exekutivy KI v červnu ,’ednotné fr°nty. Ale II. rozšířené plenární nezdarem odradit od boje 2a jednotaou P'°líasij° >edno^ačně, že komunisté se nedají ie vedeni KI formulovalo v době be 1° “ třídy. Plénum potvrdilo zásadu, jesilLze 81 ji přeji, bez vůdců, ^rence tří internacionál: „S vůdci, tekl V OtáPlénum se rozhodlo svolat^r Stranou’ a proti nim, když jednotnou tekl v otázce další taktické Unie rozhodují stovekoD^es KI’ by

222

Stkalo se nanejvýš aktuálním, aby si komunisté hlouběji ujasmh celý smysl politiky jednotnéT™ Heslo jednotné ty a nejbližší perspektivy a cíle hnuíz7 dělnické vlády frontu. S velmi podnětnými námětv m L-, opět KS Německa Již na podzim 1921 a poté na zasedání ÚV KSN v lednu 1922 se objevila myšlenka, že hnutí za jednotnou frontu by e nemělo omezit jen na dílčí požadavky, nýbrž v příhodném okamžiku by se mělo orientovat na vytvoření levicové vlády, v níž by rozhodující váhu získali představitelé dělnických stran a organizací a která by svou politikou nejen postavila hráz ofenzívě kapitálu a reakce, nýbrž stala se i východis­ kem pro přechod proletariátu do protiofenzívy. ÚV KSN vyslovil názor, že podobnou dělnickou vládu by bylo nutné podporovat a za určitých podmínek i možné do ní dokonce vstoupit. To tedy znamenalo, že němečtí komunisté se nechtěli orientovat přímo na boj za diktaturu proletariátu, nýbrž nejprve na dosažení jednotné koaliční demokratické vlády pracujícího lidu, na dosažení nového, demo­ kratického protiimperialistického režimu, který by odrazil reakci a otevřel cestu dalším fázím pokroku a revoluce. V KSN nebyl zpočátku zcela vyjasněn charakter této vlády, o níž se mluvilo jako o „vládě dělnické“. Bylo však zřejmé, že strana nemá na mysli vládu typu diktatury proleta­ riátu, jaká se vytvořila v sovětském Rusku, avšak také ne pouhou buržoazní demokracii, jakou propagovali a reprezentovali reformisté. Tak se začala již mnohem uceleněji rýsovat nová strategie spočívající v záměru uskutečnit jednotnou frontu proti reakci, především jednotu dělnické třídy v boji za každodenní požadavky a ohrožené vymoženosti, a spojit tuto politiku jednoty s heslem boje za novou, demokratickou koaliční „dělnickou“ vládu, která by umožnila přejít do nového utoku v boji za socialismus. „ , . Exekutiva Kominterny přijala tuto koncepci s porozuměním a všechny sekce KI k diskusi o „dělnické vládě“. Diskuse mela ýt a uzavřena na IV. kongresu KI. Některé komunistické strany sevsak novou orientaci dívaly s nedůvěrou. Mnozí označovali nov _ nebezpečný experiment, na němž komunistické hnuti z egen , chuje. Ale ve vedoucích orgánech Kominterny, ktere y y P' vlivem, se nová myšlenka stále více prosazovala. Ve ouci terny doporučovali, aby heslo jednotné d,e“°^a^ nebezpečí reakce bez prodlení vytyčeno v Itálii, kde v te době a přímo již fašismu nejakutněji. 223

, _

strany uznávalo možnost taktiky jednotné jen v hospodářských bojích, ačkoli právě v Itálii se Mami ‘ °°"t měla soustředit na vytvořeni jednoty praoijtctch proti pohtické reakci, proti sílícímu nebezpečí fasismu. Tento nepříznivý stav v samotném komunistickém hnuti podrobilo kritické analýze I. rozšířené plénum exekutivy KI v únoru a březnu 1922. Vyvrátilo argumenty ultralevých a zdůraznilo, že směrnice obsažené v te­ zích o jednotné frontě jsou závazné pro všechny sekce KI. V té době vedla již exekutiva KI kampaň za svolám společné porady všech dělnických internacionál a mezinárodních organizací. Plénum se pro jednání s vedou­ cími představiteli Druhé a Dvaapůlté internacionály vyslovilo všemi hlasy proti francouzským, španělským a italským delegátům.

S iniciativou ke svolání společné porady zástupců tří internacionál přišla původně Dvaapůltá inter­ Konference tří internacionál nacionála. Také Druhá internacionála byla nako­ nec nucena pod tlakem mas souhlasit s jednáním. Tak se uskutečnila poprvé společná porada zástupců komunistického, centristického a reformistického křídla mezinárodního dělnického hnutí; konala se počátkem dubna 1922 v Berlíně. Delegace Komintemy na berlínské konferenci internacionál navrhla, aby k projednání konkrétní platformy společného postupu byl svolán mezinárodní dělnický kongres, jeboz by se účastnili i zástupci odborových organizací. Vandervelde za Druhou inter­ nacionálu zadal „garanci vzájemné důvěry“. Na komunistech chtěl, aby se zřekli svých uvě7nPnAdb0r’Ch ia aby prosadili’ že se sovětské Rusko vzdá Gruzie a Ukrajiny a propustí o snolečn-Jrh115071^ * CSei7’ Po v^e^Ýc^ jednáních bylo nakonec dosaženo dílčí dohody společné komis^l^'0}?0 wdemonstracich a 0 vytvoření devítičlenné, paritně složené £7 PnPr,aVÍ1? ^mezinárodního dělnického kongresu. Po necelých dvou měsíc^V^^ ? VSak vzapětl začali Íednání společné komise sabotovat, akční r02padla- P-ní konkrétní pokus o navázání došlo pak k separátním iedná ,mentku.tedy vinou reformistů ztroskotal. Krátce poté a centristických stran což bvl v™-Z1 Predstaviteli nej vlivnějších reformist! ckých a Dvaapůlté internacionály. e priprav k Pozdějšímu opětovnému sloučení Druhé

v jednotlivých zemích. Ultralevf vneS’v°rri'ě i,2k:Omp^^OVa^0 síednocování sil dělnictva argumentu proti samotné nodsrarř k;omumstických stranách jej využili jako zasedání exekutivy KI v červnu ,’ednotné fr°nty. Ale II. rozšířené plenární nezdarem odradit od boje 2a jednotaou P'°líasij° >edno^ačně, že komunisté se nedají ie vedeni KI formulovalo v době be 1° “ třídy. Plénum potvrdilo zásadu, jesilLze 81 ji přeji, bez vůdců, ^rence tří internacionál: „S vůdci, tekl V OtáPlénum se rozhodlo svolat^r Stranou’ a proti nim, když jednotnou tekl v otázce další taktické Unie rozhodují stovekoD^es KI’ by

222

Stkalo se nanejvýš aktuálním, aby si komunisté hlouběji ujasmh celý smysl politiky jednotnéT™ Heslo jednotné ty a nejbližší perspektivy a cíle hnuíz7 dělnické vlády frontu. S velmi podnětnými námětv m L-, opět KS Německa Již na podzim 1921 a poté na zasedání ÚV KSN v lednu 1922 se objevila myšlenka, že hnutí za jednotnou frontu by e nemělo omezit jen na dílčí požadavky, nýbrž v příhodném okamžiku by se mělo orientovat na vytvoření levicové vlády, v níž by rozhodující váhu získali představitelé dělnických stran a organizací a která by svou politikou nejen postavila hráz ofenzívě kapitálu a reakce, nýbrž stala se i východis­ kem pro přechod proletariátu do protiofenzívy. ÚV KSN vyslovil názor, že podobnou dělnickou vládu by bylo nutné podporovat a za určitých podmínek i možné do ní dokonce vstoupit. To tedy znamenalo, že němečtí komunisté se nechtěli orientovat přímo na boj za diktaturu proletariátu, nýbrž nejprve na dosažení jednotné koaliční demokratické vlády pracujícího lidu, na dosažení nového, demo­ kratického protiimperialistického režimu, který by odrazil reakci a otevřel cestu dalším fázím pokroku a revoluce. V KSN nebyl zpočátku zcela vyjasněn charakter této vlády, o níž se mluvilo jako o „vládě dělnické“. Bylo však zřejmé, že strana nemá na mysli vládu typu diktatury proleta­ riátu, jaká se vytvořila v sovětském Rusku, avšak také ne pouhou buržoazní demokracii, jakou propagovali a reprezentovali reformisté. Tak se začala již mnohem uceleněji rýsovat nová strategie spočívající v záměru uskutečnit jednotnou frontu proti reakci, především jednotu dělnické třídy v boji za každodenní požadavky a ohrožené vymoženosti, a spojit tuto politiku jednoty s heslem boje za novou, demokratickou koaliční „dělnickou“ vládu, která by umožnila přejít do nového utoku v boji za socialismus. „ , . Exekutiva Kominterny přijala tuto koncepci s porozuměním a všechny sekce KI k diskusi o „dělnické vládě“. Diskuse mela ýt a uzavřena na IV. kongresu KI. Některé komunistické strany sevsak novou orientaci dívaly s nedůvěrou. Mnozí označovali nov _ nebezpečný experiment, na němž komunistické hnuti z egen , chuje. Ale ve vedoucích orgánech Kominterny, ktere y y P' vlivem, se nová myšlenka stále více prosazovala. Ve ouci terny doporučovali, aby heslo jednotné d,e“°^a^ nebezpečí reakce bez prodlení vytyčeno v Itálii, kde v te době a přímo již fašismu nejakutněji. 223

Porážka V Italu

Na neštěstí bordigovské vedení Italské komunis­ tické strany patřilo právě k onomu doktrinářskému v Komintemě stále ještě odmítalo

jednotnou frontu v politické oblasti. Na II. sjezdu Italské komunistické strany v březnu 1922 vnutil Bordiga straně tzv. „Rimske teze , ktere byly v naprostém rozporu s politikou jednotné fronty; za hlavního nepřítele nepovažovaly fašismus, ale vedení socialistické strany. Nejednotnost pro­ tifašistického hnutí, kolísavost a nerozhodnost vedení socialistické strany a odborů i sektářské chyby vedení Italské komunistické strany způsobily, že se nástup fašismu v Itálii nedařilo a nepodařilo zadržet. Italští dělníci se v kritickém již okamžiku, v září 1922, pokusili čelit fašistickému nebezpečí generální stávkou, ale stávka — ochromená kapitulantstvím socialistických předáků — byla po několika dnech potlačena a po ní následující izolovaná bojová vystoupení proletariátu v lokálním měřítku nemohla nepříznivý vývoj zastavit. 28. října 1922 uspořádali fašisté demonstrační „pochod na Řím“ a vynutili si, aby buržoazně demokratický kabinet liberála Facta odstoupil a aby byla jmenována nová vláda v čele s B. Mussolmim. Tak se fašismus dostal poprvé v dějinách k moci. Postavení fašistického režimu v Itálii bylo sice zpočátku značně labilní, avšak sám fakt, že nejzběsilejší odrůda reakce, jaká se po válce objevila, se mohla prodrat k moci, znamenal těžký úder dělnickému hnutí a významně povzbudil reakční síly v dalších zemích.

IV. kongres KI, který probíhal v Moskvě ve dnech 5. 11. 5. 12. 12. 1922, 1922, kk tomu tomu všemu všemu musel musel přihlédpřihléd-

IV. kongres KI

2“s názory předáků

za výjimečný, čistě italský )ev a tvrdili, ze fašistické dobrodružství i v Itálii během krátké doby samo anástup fašismu ů^cTsou^Hn 7b1’ Ue’de ’en ° zaležitost Itálie, že zrod všeobecné krize SZ rOzkladem ^pitatismuv etapě jeho lu o rozdrcení revolučního Ve ^razem a ústrojem snah velkého kapitáIV. kongres na italském nříld UP?vnění třídní diktatury buržoazie. od jiných reakčních orgattizaciuiah U ™ fa™ ~ ™ rozdíl dovedl Sspojit poiit bm^Srnro! 111“^ , ;' charakteristické wuvuc u,,brutáh/teror nrnri “1 7 hlavně to, že

,^L 80^’. s jejíž ieiíž pomocí Pomocí « si víct7/° rCV0 ucn UCldm sdám s obratnou sociální emagogií, ™ silám vrstvami j, , obyvatelstva, --v^ouYtt zklai zKiamanvm^u základnu mezi určitými tarián111^^6 ““dobnržoazie rolnici^™32111 demokraciů zejména v řa™ ae’ r°buctva i v zaostalejších částech proletanatu-A A nrávř právě prot° :’.e ^KbezS: -j

224

Kongres analyzoval příčiny neúspěchu v Itálii a dosně! k ?' ř že ústřední problém boje za odvrácení fašistického nebezpečí spočM v semknuti pracujících, zejmena dělnictva do jednotné bojové front,, základě demokratických, antifašistických hesel. ' yn Znovu zdůraznil, že pro komunisty je teď vytváření akční jednoty prole tariátu stěžejním úkolem, pro který musí využívat všech možností a pro­ středků, včetně zcela seriózně chápaných kontaktů s vůdci sociálně demokratičkých stran a amsterodamských odborů. Z těchto hledisek přistoupil i k řešení problematiky „dělnické vlády“. I v této otázce se střetl především se zastánci levičáckých názorů, kteří popírali možnost, či dokonce nutnost určitých přechodných stupňů na cestě k socialismu ve vyspělých kapitalistických zemích, uznávali jen jediné heslo, heslo diktatury proletariátu, a byli ochotni proto akcepto­ vat termín „dělnická vláda“ pouze jako synonymum diktatury proletariá­ tu. Kongres se nakonec usnesl, že optimální řešení pro současnou situaci v kapitalistických zemích Západu spočívá v orientaci na vytvoření demo­ kratických vlád složených především z představitelů různých dělnických stran a organizací a opírajících se o podporu dělnických mas. Tyto demo­ kratické vlády by sice ještě nebyly vládami proletářské diktatury, ale mohly by se stát účinnou formou přístupu k vítězné socialistické revoluci. Jejich nej elementárnějším úkolem podle kongresu bylo odzbrojit a roz­ pustit reakční buržoazní organizace, ozbrojit proletariát, uvalit hlavni břemeno daní na majetné vrstvy, zavést dělnickou kontrolu nad výrobou a Potlačit jakýkoli odpor kontrarevolučních sil. Tento závěr znamenal nesporně nej důležitější přínos IV. kongresu v rozvoji strategie a taktiky revolučního hnutí. Odrážela se v něm obje tivni poválečná zkušenost, kterou tehdejší přední činitelé mezináro o Komunistického hnutí ve značné míře již začali chápat a zobecňovat, ze totiž dobytí politické moci dělnickou třídou nelze za dané situace am ve vyspělých kapitalistických zemích uskutečnit naráz a přímočaré, ny v procesu naplněném určitými mezietapami a přechodnými stupm. 5 vzešlá z jednotné fronty komunistů, sociálních demokiatú a jinyc atických sil, se měla stát právě takovou mezietapou. v ]?2ději se ukázalo, že tato koncepce je přese všechno st e: cefl^ a a Počítá jen s pouhými silami dělnické třídy, i ' roiet^skýnii doceňuje ještě v plné míře význam širokého svazku s n. p h bně S”*ieil vlttatvl na IV. KI ^'"d”ÍPpXu, ■3

kterúk slibný krok při hledání nového postupu n ?cestu oportuby překonával škodlivou a do slepé uličky zava ) 15 Děi‘°y dSlnIckéh0 hnutt

225

Porážka V Italu

Na neštěstí bordigovské vedení Italské komunis­ tické strany patřilo právě k onomu doktrinářskému v Komintemě stále ještě odmítalo

jednotnou frontu v politické oblasti. Na II. sjezdu Italské komunistické strany v březnu 1922 vnutil Bordiga straně tzv. „Rimske teze , ktere byly v naprostém rozporu s politikou jednotné fronty; za hlavního nepřítele nepovažovaly fašismus, ale vedení socialistické strany. Nejednotnost pro­ tifašistického hnutí, kolísavost a nerozhodnost vedení socialistické strany a odborů i sektářské chyby vedení Italské komunistické strany způsobily, že se nástup fašismu v Itálii nedařilo a nepodařilo zadržet. Italští dělníci se v kritickém již okamžiku, v září 1922, pokusili čelit fašistickému nebezpečí generální stávkou, ale stávka — ochromená kapitulantstvím socialistických předáků — byla po několika dnech potlačena a po ní následující izolovaná bojová vystoupení proletariátu v lokálním měřítku nemohla nepříznivý vývoj zastavit. 28. října 1922 uspořádali fašisté demonstrační „pochod na Řím“ a vynutili si, aby buržoazně demokratický kabinet liberála Facta odstoupil a aby byla jmenována nová vláda v čele s B. Mussolmim. Tak se fašismus dostal poprvé v dějinách k moci. Postavení fašistického režimu v Itálii bylo sice zpočátku značně labilní, avšak sám fakt, že nejzběsilejší odrůda reakce, jaká se po válce objevila, se mohla prodrat k moci, znamenal těžký úder dělnickému hnutí a významně povzbudil reakční síly v dalších zemích.

IV. kongres KI, který probíhal v Moskvě ve dnech 5. 11. 5. 12. 12. 1922, 1922, kk tomu tomu všemu všemu musel musel přihlédpřihléd-

IV. kongres KI

2“s názory předáků

za výjimečný, čistě italský )ev a tvrdili, ze fašistické dobrodružství i v Itálii během krátké doby samo anástup fašismu ů^cTsou^Hn 7b1’ Ue’de ’en ° zaležitost Itálie, že zrod všeobecné krize SZ rOzkladem ^pitatismuv etapě jeho lu o rozdrcení revolučního Ve ^razem a ústrojem snah velkého kapitáIV. kongres na italském nříld UP?vnění třídní diktatury buržoazie. od jiných reakčních orgattizaciuiah U ™ fa™ ~ ™ rozdíl dovedl Sspojit poiit bm^Srnro! 111“^ , ;' charakteristické wuvuc u,,brutáh/teror nrnri “1 7 hlavně to, že

,^L 80^’. s jejíž ieiíž pomocí Pomocí « si víct7/° rCV0 ucn UCldm sdám s obratnou sociální emagogií, ™ silám vrstvami j, , obyvatelstva, --v^ouYtt zklai zKiamanvm^u základnu mezi určitými tarián111^^6 ““dobnržoazie rolnici^™32111 demokraciů zejména v řa™ ae’ r°buctva i v zaostalejších částech proletanatu-A A nrávř právě prot° :’.e ^KbezS: -j

224

Kongres analyzoval příčiny neúspěchu v Itálii a dosně! k ?' ř že ústřední problém boje za odvrácení fašistického nebezpečí spočM v semknuti pracujících, zejmena dělnictva do jednotné bojové front,, základě demokratických, antifašistických hesel. ' yn Znovu zdůraznil, že pro komunisty je teď vytváření akční jednoty prole tariátu stěžejním úkolem, pro který musí využívat všech možností a pro­ středků, včetně zcela seriózně chápaných kontaktů s vůdci sociálně demokratičkých stran a amsterodamských odborů. Z těchto hledisek přistoupil i k řešení problematiky „dělnické vlády“. I v této otázce se střetl především se zastánci levičáckých názorů, kteří popírali možnost, či dokonce nutnost určitých přechodných stupňů na cestě k socialismu ve vyspělých kapitalistických zemích, uznávali jen jediné heslo, heslo diktatury proletariátu, a byli ochotni proto akcepto­ vat termín „dělnická vláda“ pouze jako synonymum diktatury proletariá­ tu. Kongres se nakonec usnesl, že optimální řešení pro současnou situaci v kapitalistických zemích Západu spočívá v orientaci na vytvoření demo­ kratických vlád složených především z představitelů různých dělnických stran a organizací a opírajících se o podporu dělnických mas. Tyto demo­ kratické vlády by sice ještě nebyly vládami proletářské diktatury, ale mohly by se stát účinnou formou přístupu k vítězné socialistické revoluci. Jejich nej elementárnějším úkolem podle kongresu bylo odzbrojit a roz­ pustit reakční buržoazní organizace, ozbrojit proletariát, uvalit hlavni břemeno daní na majetné vrstvy, zavést dělnickou kontrolu nad výrobou a Potlačit jakýkoli odpor kontrarevolučních sil. Tento závěr znamenal nesporně nej důležitější přínos IV. kongresu v rozvoji strategie a taktiky revolučního hnutí. Odrážela se v něm obje tivni poválečná zkušenost, kterou tehdejší přední činitelé mezináro o Komunistického hnutí ve značné míře již začali chápat a zobecňovat, ze totiž dobytí politické moci dělnickou třídou nelze za dané situace am ve vyspělých kapitalistických zemích uskutečnit naráz a přímočaré, ny v procesu naplněném určitými mezietapami a přechodnými stupm. 5 vzešlá z jednotné fronty komunistů, sociálních demokiatú a jinyc atických sil, se měla stát právě takovou mezietapou. v ]?2ději se ukázalo, že tato koncepce je přese všechno st e: cefl^ a a Počítá jen s pouhými silami dělnické třídy, i ' roiet^skýnii doceňuje ještě v plné míře význam širokého svazku s n. p h bně S”*ieil vlttatvl na IV. KI ^'"d”ÍPpXu, ■3

kterúk slibný krok při hledání nového postupu n ?cestu oportuby překonával škodlivou a do slepé uličky zava ) 15 Děi‘°y dSlnIckéh0 hnutt

225

nistické sociální demokracie, avšak nekopíroval by mechanicky ani cesm sovětskou, nýbrž bral v úvaho zvláštnost. smrace a poměr sil ve vyspělých kapitalistických zemích.

c) Počáteční problémy nové taktiky v Československu Formování nové revoluční strany v Československu se ve své závěrečné fázi tj při internacionálním internacionálním sjednocování sjednocováni všech národnostních oddílů, protáhlo až do konce října 1921, a proto problémy taktické orientace vystoupily v KSČ v plné šíři do popředí poněkud později než ve většině ostatních sekcí Kominterny. K určitému časovému opoždění se v KSČ přidružila i další komplikace. Ve vedení strany, zvoleném na shrnovacím sjezdu, získala značný vliv skupina funkcionářů (Jílek, Bolen, Houser, Šturc), kteří se názorově velmi blížili ostatním levičáckým proudům v KI, odmítali politiku jednotné fronty a již v předcházejícím období vyslovovali četné výhrady ke snaze budovat KSČ jako masovou stranu. Jejich postoj stranu brzdil a způsobil hned v prvních fázích její činnosti vážnou krizi. Po slučovacím sjezdu vystoupila v československém dělnickém hnutí , do popředí především otázka odborů. Všeodborový sjezd Odborového sdružení československého (OSČ), svolaný na 22.-26. ledna 1922, měl rozhodnout, zda, nej silnější odborová ústředna v ČSR, sdružující více než 700 000 dělníků, setrvá ve svazku a intencích reformistické Amsteroams e odborové internacionály, nebo se vysloví pro revoluční zásady ° °™ve P° tiky, zastávané Rudou odborovou internacionálou. V KSČ PriPravach °*tent0 sjezd vážné neshody, které způsobily, že maií komnnkr' U vedena stranY dát vůbec jasnou směrnici, jak počátkem ledna Tqoo ^odborovému sjezdu postupovat. Teprve síly v odborech jsou dov^ SlrS1v^konný výbor stanovisko, že revoluční nedosáhnou-li úspěchu SěiíT aby ZÍskaly s’ezd Pro RO1’ ale pracovat i nadále J1 dosavadm odbory štěpit a musí v nich správné, ale přišlo”S nTnrevolučních idejí“. Rozhodnutí bylo dezorientovanosti komunkr ° . Reformističtí odboroví předáci využili zvítězili. Neúspěch podlomilSÍ mezi delegáty většinu a na sjezdu V- Bolen jako^ejanVi^T??“ ?reStiža autoritu sektářů v KSČ. 86

musel rezignovat na členství v , ?J°Pa£ator okamžitého rozštěpení OSČ funkci generálního sekretáře K^™ ^konném výboru a B. Jílek byl ve mo a strana přistoupit k vážněií^81 Zápotockým. Teprve tehdy P vaznější aplikaci politiky jednotné fronty. Na 226

konferenci KSC v dubnu 1922 přijala usnesení nazvané • tice jednotné fronty“. První rozsáhlejší pokus realkní^ “ ° tak‘ učinila již ve stávce horníků v únoru 1922 a zeiména n t at taktlku českých kovodělníků. Stávky sice neskončily plným úspěchem^íe íSí’ vliv komunistů v odborech. m’ a e PosHily Reformističtí odboroví předáci, znepokojeni rostoucí aktivitou komu mstu, přistoupili za podpory vedení sociální demokracie k nřúX, kolu v odborech. V červnu 1922 . v následujM II z OSC revoluční odborové svaž, které po neúsp&ých pokusech „drž“ odborovou jednotu založily ve dnech 27.-29. října 1922 vlastní Mezi národní všeodborový svaz a vstoupily do Rudé odborové internacionály. Rozštěpem odboru znovu zkomplikovalo poměry uvnitř KSČ Před stavitelé ultralevé opozice v KSČ dokazovali, že rozbíječská akce pravi­ cového vedení OSC potvrdila správnost jejich taktických hledisek v od­ borové otázce. Zaútočili proti vedení KSČ i v zahájené diskusi o otázce dělnické vlády. Většina vedení strany přijala myšlenku dělnické vlády kladně, hodnotila ji jako další významný krok v rozvinutí taktiky jednotné fronty a pokoušela se ujasnit, jak by bylo možné heslo dělnické vlády prakticky uplatnit v konkrétních československých podmínkách. Před­ stavitelé opozice naproti tomu tvrdili, že toto heslo jen odvádí stranu od aktuálních úkolů třídního boje a že „polocentristé“ (tak nazývali Šmerala a jeho stoupence) jej přijímají jen z kariéristických pohnutek. Několik dní před celostátní konferencí strany svolanou na dny 23.—24. září 1922 rozeslali stranickým organizacím leták, v němž obvinili B. Šmerala a další členy výkonného výboru, že tajně vyjednávají s měšťáckými a reforousticpolitiky o vstupu KSČ do vlády. Konference, která měla projednat aktuální problémy taktiky včetně otázky dělnické vlády, byla nucena — na úkor původního programu —obšírně se zabývat incidentem vyvolaným ultralevicáky. Když vedoucí činitelé opozice, kteří leták podepsali, odmítli odvolat svá mčím nepodlo­ žená obvinění a zavázat se, že skoncují s rozkladnou frakem činností, by konferencí z KSČ vyloučeni. . Administrativní zákrok proti opozici však napjatou situaci ve straně sPíše ještě zostřil. Proti rozhodnutí konference se vyslovilo vedeni prostejovského kraje a stoupenci opozice v některých dalšíchjtráme ýc orga nech- Negativní stanovisko zaujala rovněž redakce ústředního,tls ho dalších zábran, kterých velmi ’ u enske rozpory mezi hinduisty a muslimy a mnodůsledky první světové válkv anglická koloniální správa. Nicméně závažné změny a podnítily boi nmt? ° ^nov^ revoluce vnesly i do Indie politickým reprezentantem tohoto hrmt^ ^vládě a za nezávislost země. Hlavním te Stva’ se stal Národní kongres vedpnó 2ahfnuÚClho všechny základní skupiny obyvapre staviteli národní buržoaziev čele s M. K.

230

Gándhím. Národní buržoazie chtěla vést osvobozenecký boi nená,ilnúm- f neuspokojovalo radikálnější složky, zejména dělníky a rolníky Děln^ ÍOrmami J což závodů a plantáži sahalo k četným stávkám, které překračovaly mnohdy V'O průmyslových rámec. Množila se i živelná protikoloniální a protifeudální Y úzce ekonomický vystoupení rolníků. Představitelé národní buržoazie zpočátku tyto akce Edových ma?do faé 'mí míry tolerovali a snažili se využit jejich protikolonialistického zahrocení. Když však roku 1921 vzrůstal násilný boj proti orgánům britské koloniální spřáw zl&n,“ia,o!!?OnkU a distancovat se od „luzy“, coz vedlo k rozkladu masového hnutí. Anglická koloniální nadvláda se přechodné opět upevnila. u V Indonésii — ~ této tó,t° základněf holandského koloniálního panství - byl proletariat relativně vyspělejší a lépe organizován. Komunistická strana Indonésie, založená v roce ------ , “ J , ' , . r , ., , .. — “ zaiozena v roce 1920, od počátku získala rozhodující vliv na odborové organizace. Zprvu působila s ná­ rodní buržoazií společně v tzv. muslimském svazu, který byl určitým reprezentantem bloku všech protiimperialistických sil. Kompromisní ctví pravicového křídla národní buržoazie a sektářské tendence v řadách komunistů však způsobily, že tento blok se koncem roku 1923 fakticky rozpadl, což mělo za následek značné zúžení základny dalšího boje proti kolonizátorům. Nejkomplikovanější poměry byly ovšem v samotné oblasti Dálného východu. Stře­ távaly se tam zájmy několika mocností včetně Japonska, které se rychle vyvíjelo ze zaostalé feudální monarchie v dravý, krajně reakční imperialistický stát. Komunistická strana Japonska, ustavená v červenci 1921, musela působit od počátku v ilegalitě a značně omezena byla i práva rozrůstajících se odborových organizací. Rozsáhlé osvobozenecké hnutí se rozvinulo v Koreji a na jaře 1919 přerostlo až v ozbro­ jené povstání proti japonským okupantům. Povstalci byli nakonec poraženi a nadvláda Japonska nad Koreou se udržela. V Mongolsku se ustavila prozatímní lidová vláda, která požádala sovětské Rusko o pomoc proti pronikajícímu japonskému imperialismu. Za přispění Rudé armády byly intervenční projaponské síly záhy zlikvidovány a na celém území postupně nastolována lidová moc. V roce 1924 se ustavila Mongolská lidová republika, která nastoupila s pomocí SSSR cestu nekapitalistického vývoje.

Hlavní centrum protiimperialistického boje v této oblasti se vytvořilo v Číně, která byla průsečíkem velmocenských zájmů, snadno zranitelným bodem světového imperialismu a místem, kde se formovaly i nejmocnejsi síly protiimperialistického boje, nemající tehdy obdoby v za ne jme koloniální či závislé zemi. Mohutný nástup k účinným prouimpena s tickým akcím vytvořilo již tzv. „hnutí 4. května“ roku 191 . o “ zapojili dělníci, studenti a drobná buržoazie a revoluční vre,m za . ... válo zakrátko i venkov. V roce 1920 vznikly v Cine Prv™ ni dck£ kroužky, z nichž se 1. července 1921 zrodila v Sang aji v de_ strana Číny. Čínské národně osvobozenecké hnuti si kladlo> z P vším zničit domácí militaristické kliky, které stály ve službách ruznj

imperialistických mocností, a politicky sjednotit zenu. ko]oniálnich Aktivizace protiimperialistického osvobozeneckeh který národů svědčila o tom, že na dějinnou scénu vstupuje novy 231

u • ,'rrh hoiích s anglickými koloniálními oddíly si tzv. měsíčních ozbrojených bo cn & 1919 protektorátu. Také mladoafghánske hnutidiplomatické podpory sovětského Ruska trin — V?* “ “Kký v roce 1921 zr?se“ formální nezávislost. Národně osvobozenecké hnuti protektorát ,a Z1* kd iniciativy radikální organizace národní bur? pí“w °« tólf? A pTdchtóch nepokojích koncem roku 192! „ťí Itívce S přerostla v celonárodní povstání. Anglie byla nucSXit protektorát a v dubnu 1923 se Egypt stal konstituční mo”icbil v čele s králem Fuadem. Hnuti za nezávislost se rozjelo iv Sýru a Libanonu, v zemích, nad nimiž vykonávaly koloniální správu Francie a Anglie Vinou kolísavosti pravicového křidla národní buržoazie bylo však dočasně potlačeno. K závažným přesunům došlo v prvních poválečných letech také v Turecku. Proti tvrdým podmínkám mírové smlouvy, proti nadvládě zahraničního imperialismu a proti sultánovu dvoru i tíživé zaostalosti země se brzy rozvinulo hnutí v čele s Mustafou Kemalem, získalo rozhodující postavení v zemi a v dubnu 1920 vytvořilo novou, Kemalovu vládu, která fakticky převzala v zemi moc a odsunula sultána do pozadí. Hrozba zahraniční vojenské intervence přiměla Kemala, aby se obrátil na sovětskou vládu, požádal ji o navázání diplomatických styků a o podporu tureckých zájmů proti zahraničnímu imperialismu. Sovětská vláda podepsala v lednu 1922 s Kemalem smlouvu „o přátelství a bra­ trství“ a umožnila tak Kemalově vládě odrazit zahraniční intervenci a prosadit revizi původních mírových podmínek. Kemalisté zasáhli i proti vnitřm reakci. Svůj buržoazně demokratický program dovršili v roce 1923 vyhlášením republiky. Ale kemalisté potlačovali snahy rolníků vyřešit otázku půdy a stejně se vypořádávali i se samostatným třídním hnutím dělnictva Komunistická strana Turecka, ustavená v září 1920, musela od počátku pracovat v ilegalitě a neustále čelit kruté perzekuci. n,. , , , V třetím ohnisku protikoloniálního odboje — na y od Dálném východě a v jihovýchodní Asii — se střeosvobozenecké hnutí Indi10 Vdkými Překážkami národně Naráželo na kastovní nřehradv i > ho dalších zábran, kterých velmi ’ u enske rozpory mezi hinduisty a muslimy a mnodůsledky první světové válkv anglická koloniální správa. Nicméně závažné změny a podnítily boi nmt? ° ^nov^ revoluce vnesly i do Indie politickým reprezentantem tohoto hrmt^ ^vládě a za nezávislost země. Hlavním te Stva’ se stal Národní kongres vedpnó 2ahfnuÚClho všechny základní skupiny obyvapre staviteli národní buržoaziev čele s M. K.

230

Gándhím. Národní buržoazie chtěla vést osvobozenecký boi nená,ilnúm- f neuspokojovalo radikálnější složky, zejména dělníky a rolníky Děln^ ÍOrmami J což závodů a plantáži sahalo k četným stávkám, které překračovaly mnohdy V'O průmyslových rámec. Množila se i živelná protikoloniální a protifeudální Y úzce ekonomický vystoupení rolníků. Představitelé národní buržoazie zpočátku tyto akce Edových ma?do faé 'mí míry tolerovali a snažili se využit jejich protikolonialistického zahrocení. Když však roku 1921 vzrůstal násilný boj proti orgánům britské koloniální spřáw zl&n,“ia,o!!?OnkU a distancovat se od „luzy“, coz vedlo k rozkladu masového hnutí. Anglická koloniální nadvláda se přechodné opět upevnila. u V Indonésii — ~ této tó,t° základněf holandského koloniálního panství - byl proletariat relativně vyspělejší a lépe organizován. Komunistická strana Indonésie, založená v roce ------ , “ J , ' , . r , ., , .. — “ zaiozena v roce 1920, od počátku získala rozhodující vliv na odborové organizace. Zprvu působila s ná­ rodní buržoazií společně v tzv. muslimském svazu, který byl určitým reprezentantem bloku všech protiimperialistických sil. Kompromisní ctví pravicového křídla národní buržoazie a sektářské tendence v řadách komunistů však způsobily, že tento blok se koncem roku 1923 fakticky rozpadl, což mělo za následek značné zúžení základny dalšího boje proti kolonizátorům. Nejkomplikovanější poměry byly ovšem v samotné oblasti Dálného východu. Stře­ távaly se tam zájmy několika mocností včetně Japonska, které se rychle vyvíjelo ze zaostalé feudální monarchie v dravý, krajně reakční imperialistický stát. Komunistická strana Japonska, ustavená v červenci 1921, musela působit od počátku v ilegalitě a značně omezena byla i práva rozrůstajících se odborových organizací. Rozsáhlé osvobozenecké hnutí se rozvinulo v Koreji a na jaře 1919 přerostlo až v ozbro­ jené povstání proti japonským okupantům. Povstalci byli nakonec poraženi a nadvláda Japonska nad Koreou se udržela. V Mongolsku se ustavila prozatímní lidová vláda, která požádala sovětské Rusko o pomoc proti pronikajícímu japonskému imperialismu. Za přispění Rudé armády byly intervenční projaponské síly záhy zlikvidovány a na celém území postupně nastolována lidová moc. V roce 1924 se ustavila Mongolská lidová republika, která nastoupila s pomocí SSSR cestu nekapitalistického vývoje.

Hlavní centrum protiimperialistického boje v této oblasti se vytvořilo v Číně, která byla průsečíkem velmocenských zájmů, snadno zranitelným bodem světového imperialismu a místem, kde se formovaly i nejmocnejsi síly protiimperialistického boje, nemající tehdy obdoby v za ne jme koloniální či závislé zemi. Mohutný nástup k účinným prouimpena s tickým akcím vytvořilo již tzv. „hnutí 4. května“ roku 191 . o “ zapojili dělníci, studenti a drobná buržoazie a revoluční vre,m za . ... válo zakrátko i venkov. V roce 1920 vznikly v Cine Prv™ ni dck£ kroužky, z nichž se 1. července 1921 zrodila v Sang aji v de_ strana Číny. Čínské národně osvobozenecké hnuti si kladlo> z P vším zničit domácí militaristické kliky, které stály ve službách ruznj

imperialistických mocností, a politicky sjednotit zenu. ko]oniálnich Aktivizace protiimperialistického osvobozeneckeh který národů svědčila o tom, že na dějinnou scénu vstupuje novy 231

ov se muže stát vyhranenosti

různorodosti aa lunvuu; mnohdy ještě Ai nedostatečné vp^keré sveí ruznorouosu g. spojencem revolučních sil v kapitalistických 7 V la Komunistická internacionála oA právě pod tímto zorným úhiem. ání koloniální otázky právě pod tímto zorným úhlem.

m íršsxrsss

£čí odsX utlačovatelskou politiku carismu vůči neruským ZdnoX ve vlastní zemi, zrušila všechny zahraniční výsady carismu začala uplatňoXÍtiku přátelství vůči sousedním porobeným národům a podporovala jejich emanci­ paci snahy Tyto principy v obecné podobě přijala od sameho vzniku i Komunistická internacionála.

Bylo však zřejmé, že komunisté stojí v koloniálních a závislých zemích před zcela novými problémy, s nimiž se dosud dělnické linutí v minulosti nikdy nesetkalo. Kominterna tu musela razit poprvé novou, dosud nevy­ zkoušenou cestu a nemohla se omezit ani na zkušenosti z vyspělých kapi­ talistických zemí, ani na zkušenosti z Ruska. V listopadu 1919 řekl V. I. Lenin: „Tady máte před sebou úkol, před nímž komunisté celého světa dosud nestáli... jeho řešení nenajdete v žádné komunistické brožuře.“1

V. I. Lenin vypracoval pro II. kongres teze o ná­ rodnostní a koloniální otázce., v nichž zdůraznil, Leninovy teze o národně že povinností Kominterny a zejména revolučních osvobozeneckém boji sil imperialistických metropolí je všestranně pod. v porovat osvobozenecká hnutí porobených národů, emn původně hodnotil revoluce v koloniálních zemích podle jejich cha­ rakteru jako revoluce buržoazně demokratické, které mohou přerůstat liž ntimnTo u TVe tehdTy’ se ÍeÍich hegemonem proletariát. Ale demokrat' v ’ k on^esu KI po diskusi v komisi změnil výraz „buržoazně “ ”nálOdné A“. Smysl této zejména taková olvn7 sna2e vyjádřit přesněji, že komunisté podporují vychovávat a oreani™02^^ jejichž představitelé nezabraňuji vychovávat a organizovat ^»u dělníky a rolmky Tato 5 ze v revolučních hnutích kolonií a závisžoazně demokratická, hraje důle-

jeho boj proti pozůstatkům feudalismu a aby komnnkť ste stanuli v čele rolnického hnutí i tam, kde není žádný, nebo téměHádn ' proletariát. Podporovat rolnické hnutí zaostalých d Y.' průmyslový c dosáhnout co nej užšího spojení západoevropského k protl. feudalismu, s revolučním hnutím rolníků na V 3^, ír14* ta"tl

zemích vůbec — to byla základní Leninova myšlenka, kterou I přejala. Na II. kongresu KI byl již rovněž vysloven požadavek bloku lidových mas koloniálních a závislých zemi s národní buržoazii, která se staví Zti se staví proti > « 44 r. o o • 94 * . szila vsakna odpor některych delegátu. Serrati označil Leninův názor v tomto bodu dokonce za kontrarevoluční stanovisko a prohlásil, že třídní boj v zaostalých zemích může postupovat vpřed jen při absolutní nezávislosti proletariátu na všech jeho vykořisťovatelích, že skutečná revoluce utiskovaných národů může být úspěšná jen jako proletářská revoluce a že svazky s národní buržoazií mohou vést pouze k degeneraci proletářského třídního uvědomění. Ale idea bloku s národní buržoazií se do rezoluce II. kongresu KI přece jen prosadila. V době, kdy KSSS přecházela knové ekonomické politice a kdy Kominterna začala rozpracovávat pro komunistické strany vyspě­ lých kapitalistických zemí politiku jednotné dělnické fronty, nabývala tato idea nového významu a přesnějších obrysů.

Nutnost politického spojenectví proletářského hnutí v koloniálních zemích s národní buržoazií Teze k otázce znovu zdůraznil a rozvedl IV. kongres KI v tezích Orientu k otázce Orientu. Konstatoval, že je-li pro vyspělé kapitalistické státy v současné době aktuální heslo široké jednotné dělnické fronty, pak pro kolonie je v obdobném smyslu třeba razit heslo jednotné protiimperialistické fronty. Další konkretizaci těchto směrnic, zejmena pokud jde o problémy spojení národně emancipačních a soci e r^y° lučních prvků v protiimperialistickém hnutí v koloniální a z^y1f^ zemích, bylo ovšem ovšem možné na základě základě nových nových zkušeností, zemích, bylo možné provést provést až až na z sen°$ ’ k , přinesl průběh osvobozeneckého boje ve druhé polovině yay^ Do popředí tu pak vystoupily hlavně zkušenosti získané v me.

co nXněii aby proletariát v koloniích a závislých zemích se 1 sneji spojil s masovým hnutím rolnictva a všestranně podporoval 1 v- I. Lenin,

Spisy, 8V. 30, Praha 1955 j

232

str. 156—157. 233

ov se muže stát vyhranenosti

různorodosti aa lunvuu; mnohdy ještě Ai nedostatečné vp^keré sveí ruznorouosu g. spojencem revolučních sil v kapitalistických 7 V la Komunistická internacionála oA právě pod tímto zorným úhiem. ání koloniální otázky právě pod tímto zorným úhlem.

m íršsxrsss

£čí odsX utlačovatelskou politiku carismu vůči neruským ZdnoX ve vlastní zemi, zrušila všechny zahraniční výsady carismu začala uplatňoXÍtiku přátelství vůči sousedním porobeným národům a podporovala jejich emanci­ paci snahy Tyto principy v obecné podobě přijala od sameho vzniku i Komunistická internacionála.

Bylo však zřejmé, že komunisté stojí v koloniálních a závislých zemích před zcela novými problémy, s nimiž se dosud dělnické linutí v minulosti nikdy nesetkalo. Kominterna tu musela razit poprvé novou, dosud nevy­ zkoušenou cestu a nemohla se omezit ani na zkušenosti z vyspělých kapi­ talistických zemí, ani na zkušenosti z Ruska. V listopadu 1919 řekl V. I. Lenin: „Tady máte před sebou úkol, před nímž komunisté celého světa dosud nestáli... jeho řešení nenajdete v žádné komunistické brožuře.“1

V. I. Lenin vypracoval pro II. kongres teze o ná­ rodnostní a koloniální otázce., v nichž zdůraznil, Leninovy teze o národně že povinností Kominterny a zejména revolučních osvobozeneckém boji sil imperialistických metropolí je všestranně pod. v porovat osvobozenecká hnutí porobených národů, emn původně hodnotil revoluce v koloniálních zemích podle jejich cha­ rakteru jako revoluce buržoazně demokratické, které mohou přerůstat liž ntimnTo u TVe tehdTy’ se ÍeÍich hegemonem proletariát. Ale demokrat' v ’ k on^esu KI po diskusi v komisi změnil výraz „buržoazně “ ”nálOdné A“. Smysl této zejména taková olvn7 sna2e vyjádřit přesněji, že komunisté podporují vychovávat a oreani™02^^ jejichž představitelé nezabraňuji vychovávat a organizovat ^»u dělníky a rolmky Tato 5 ze v revolučních hnutích kolonií a závisžoazně demokratická, hraje důle-

jeho boj proti pozůstatkům feudalismu a aby komnnkť ste stanuli v čele rolnického hnutí i tam, kde není žádný, nebo téměHádn ' proletariát. Podporovat rolnické hnutí zaostalých d Y.' průmyslový c dosáhnout co nej užšího spojení západoevropského k protl. feudalismu, s revolučním hnutím rolníků na V 3^, ír14* ta"tl

zemích vůbec — to byla základní Leninova myšlenka, kterou I přejala. Na II. kongresu KI byl již rovněž vysloven požadavek bloku lidových mas koloniálních a závislých zemi s národní buržoazii, která se staví Zti se staví proti > « 44 r. o o • 94 * . szila vsakna odpor některych delegátu. Serrati označil Leninův názor v tomto bodu dokonce za kontrarevoluční stanovisko a prohlásil, že třídní boj v zaostalých zemích může postupovat vpřed jen při absolutní nezávislosti proletariátu na všech jeho vykořisťovatelích, že skutečná revoluce utiskovaných národů může být úspěšná jen jako proletářská revoluce a že svazky s národní buržoazií mohou vést pouze k degeneraci proletářského třídního uvědomění. Ale idea bloku s národní buržoazií se do rezoluce II. kongresu KI přece jen prosadila. V době, kdy KSSS přecházela knové ekonomické politice a kdy Kominterna začala rozpracovávat pro komunistické strany vyspě­ lých kapitalistických zemí politiku jednotné dělnické fronty, nabývala tato idea nového významu a přesnějších obrysů.

Nutnost politického spojenectví proletářského hnutí v koloniálních zemích s národní buržoazií Teze k otázce znovu zdůraznil a rozvedl IV. kongres KI v tezích Orientu k otázce Orientu. Konstatoval, že je-li pro vyspělé kapitalistické státy v současné době aktuální heslo široké jednotné dělnické fronty, pak pro kolonie je v obdobném smyslu třeba razit heslo jednotné protiimperialistické fronty. Další konkretizaci těchto směrnic, zejmena pokud jde o problémy spojení národně emancipačních a soci e r^y° lučních prvků v protiimperialistickém hnutí v koloniální a z^y1f^ zemích, bylo ovšem ovšem možné na základě základě nových nových zkušeností, zemích, bylo možné provést provést až až na z sen°$ ’ k , přinesl průběh osvobozeneckého boje ve druhé polovině yay^ Do popředí tu pak vystoupily hlavně zkušenosti získané v me.

co nXněii aby proletariát v koloniích a závislých zemích se 1 sneji spojil s masovým hnutím rolnictva a všestranně podporoval 1 v- I. Lenin,

Spisy, 8V. 30, Praha 1955 j

232

str. 156—157. 233

,NOVt VZESTUP REVOLUČNÍ VLNY V BVROPE ROKU 1923

aj DIMM hnuti proti prohlubující te hospodářské krizi a roswucintu nebezpečí reákee v roce 1923 zažil kapitaUsucký Západ znovu bouřlivé a dramatické Xu Evropa se začala opět otřásat. Znovu vzplály velke tndm bitvy

aMnovo se v samém srdci Evropy v Německu začala vytvářet nanovo se v samém srdci Evropy . Mezinárodní dělnické hnuti získávalo zase reálnou na Západě výrazné vpřed A opět mohlo v praxi velkých ii bojů prověřit postup svých hlavních politických sil a směru. , Před Komunistickou internacionálou vyvstala první velká příležitost uplatnit v širokém rozsahu strategickou koncepci narýsovanou IV. kon­ gresem KL Rok 1923 se stal závažnou zkouškou připravenosti a schopnosti komunistických stran tuto koncepci realizovat. Bouřlivé události roku 1923 předznamenal růst reakce a imperialistic­ kých snah uvnitř vládnoucích kruhů kapitalistické Evropy. Narůstaly rozpory v samém imperialistickém táboře — rozpory svědčící o vratkosti a nepevnosti sotva dobudované versaillesko-washingtonské mírové sou­ stavy. Předmětem sporu mezi imperialisty se staly zejména reparační závazky Německa vůči vítězným mocnostem z první světové války, především vůči Francii. Francouzská vláda podporovaná belgickými vládnoucími kruhy hrozila, že nesplní-li Německo přede­ psané reparační dodávky, přistoupí k sankcím a obsadí průmyslovou porúrskou pánev. Nemecti kapitalisté mohli sice reparace vyrovnat a předejít tak konfliktu, ale počítali 1 z,e francouzs^ rozpínavost narazí na odpor ostatních mocností, hlavně Anglie, sila znrn^rfpat°ZPOrU alespoú částečné ústupky. Anglická vláda se skutečně poku­ sila zprostředkovat smírné řešení, ale bezvýsledně.

11. ledna 1923 obsadily oddíly francouzské a belOkupace Porúří armády Porúří, na což německá vláda odpoTak došlo ke konfliktu Jměním politiky „pasivního odporu“. v mezinárodních vztayírh Se sta\ne> hlubším a nej vleklejším otřesem roku 1923 nebyly sporné orá v V^y' ’eho urovnáním na sklonku vály zdrojem stálého neklidni Y s.konečnou platností odstraněny a zůstáUdálosti v Porúří neDřinPQi^e,1“tOty-V Poválečném uspořádáni Evropypolitické. Bezprostředně a ™/ °vsevm )en závažné důsledky mezinárodně a pronikavé zasáhly i do vnitřního vývoje někte234

rých zemí, zejména Německa. Okupace porúrské oblasti k-i ■ • r-s obtíže xr • oiasti znásobila existující v nžmor-t-wm německém hospodářství. rx, Objem produkce a prudce vzrůstala nezaměstnanost. Inflační úpadek znovu citelně klesl měny pokračoval takovým tempem, že marka se záhy stala kusem Koupěschopnost den ze dne klesala což ještě více brzdilo výrobu E a postihovalo tak nepřímo i tradiční obchodní partnery Německa Politika pasivního odporu, uplatňovaná tehdejší německou pravicovou vládou bankéře Cuna, tuto katastrofální hospodářskou situacfdále nrn prohlubovala. Hlavní důsledky dopadly na nejširší masy pracujících zatfaico monopolům hradila vláda ztráty vzniklé okupací Porúří ze zvláštních fondů. Reakce využívala přitom hospodářských obtíží k rozdmychování vypj atého nacionalismu a aktivizovala všechny své síly od různých militaristických organizací přes monarchisticky smýšlející část důstojnictva a generality Reichswehru až po fašistickou NSDAP, která začala v Bavor­ sku připravovat puč jako nástupiště k nacistickému „pochodu na Berlín“. Tíživé hospodářské poměry a rostoucí útočnost reakce vyburcovaly však i široké vrstvy pracujících, zejména dělnictvo. Po celé zemi, včetně okupovaného Porúří, se začala šířit vlna stávek, hladových pochodů a protestních demonstrací, zaměřených jak proti výbojům francouzského imperialismu, tak proti politice vlastní buržoazie. V čele tohoto lidového hnutí stála KS Německa. Od počátku vystupo­ vala proti demagogickému pseudovlastenčení předáků buržoazních stran. Již v provolání z 11. ledna 1923 odhalila spoluodpovědnost Cunovy vlády za vyhrocení konfliktu a pranýřovala její protilidovou politiku. Obrátila se tehdy znovu na vedení sociální demokracie a odborů s výzvou ke spo­ lečnému postupu, k vytvořeni jednotné fronty do boje proti německé i francouzské reakci. Ale reformističtí předáci tuto nabídku komunistu opět odmítli.

Sjezd KSN, konaný v Lipsku ve dnech 25. 1. az 1 2 1923, proto usoudil, že odmita-h vedem Lipský sjezd sociálně demokratické strany a odborů jednotnou KS Německa frontu, bude nutno začít s jejím bud°«roti vůli reformistických vůdců. Sjezd přijal řadu konkre k posílení masové práce strany, zejména na pude o °™vy . přec]p0vvtvoření. Boj Značnou pozornost věnoval pak otázce jednotné e Wada kládalb že ’ mohou brzy dozrát Potřebnélf dn^^?^JíLZp^třední cíl. za dobytí jednotné dělnické vlády vytyčil straně Ja o tom? se formulace některých sjezdových dokumentu sv charakteru dělve straně objevují ještě četné nejasnosti při posuzova 235

,NOVt VZESTUP REVOLUČNÍ VLNY V BVROPE ROKU 1923

aj DIMM hnuti proti prohlubující te hospodářské krizi a roswucintu nebezpečí reákee v roce 1923 zažil kapitaUsucký Západ znovu bouřlivé a dramatické Xu Evropa se začala opět otřásat. Znovu vzplály velke tndm bitvy

aMnovo se v samém srdci Evropy v Německu začala vytvářet nanovo se v samém srdci Evropy . Mezinárodní dělnické hnuti získávalo zase reálnou na Západě výrazné vpřed A opět mohlo v praxi velkých ii bojů prověřit postup svých hlavních politických sil a směru. , Před Komunistickou internacionálou vyvstala první velká příležitost uplatnit v širokém rozsahu strategickou koncepci narýsovanou IV. kon­ gresem KL Rok 1923 se stal závažnou zkouškou připravenosti a schopnosti komunistických stran tuto koncepci realizovat. Bouřlivé události roku 1923 předznamenal růst reakce a imperialistic­ kých snah uvnitř vládnoucích kruhů kapitalistické Evropy. Narůstaly rozpory v samém imperialistickém táboře — rozpory svědčící o vratkosti a nepevnosti sotva dobudované versaillesko-washingtonské mírové sou­ stavy. Předmětem sporu mezi imperialisty se staly zejména reparační závazky Německa vůči vítězným mocnostem z první světové války, především vůči Francii. Francouzská vláda podporovaná belgickými vládnoucími kruhy hrozila, že nesplní-li Německo přede­ psané reparační dodávky, přistoupí k sankcím a obsadí průmyslovou porúrskou pánev. Nemecti kapitalisté mohli sice reparace vyrovnat a předejít tak konfliktu, ale počítali 1 z,e francouzs^ rozpínavost narazí na odpor ostatních mocností, hlavně Anglie, sila znrn^rfpat°ZPOrU alespoú částečné ústupky. Anglická vláda se skutečně poku­ sila zprostředkovat smírné řešení, ale bezvýsledně.

11. ledna 1923 obsadily oddíly francouzské a belOkupace Porúří armády Porúří, na což německá vláda odpoTak došlo ke konfliktu Jměním politiky „pasivního odporu“. v mezinárodních vztayírh Se sta\ne> hlubším a nej vleklejším otřesem roku 1923 nebyly sporné orá v V^y' ’eho urovnáním na sklonku vály zdrojem stálého neklidni Y s.konečnou platností odstraněny a zůstáUdálosti v Porúří neDřinPQi^e,1“tOty-V Poválečném uspořádáni Evropypolitické. Bezprostředně a ™/ °vsevm )en závažné důsledky mezinárodně a pronikavé zasáhly i do vnitřního vývoje někte234

rých zemí, zejména Německa. Okupace porúrské oblasti k-i ■ • r-s obtíže xr • oiasti znásobila existující v nžmor-t-wm německém hospodářství. rx, Objem produkce a prudce vzrůstala nezaměstnanost. Inflační úpadek znovu citelně klesl měny pokračoval takovým tempem, že marka se záhy stala kusem Koupěschopnost den ze dne klesala což ještě více brzdilo výrobu E a postihovalo tak nepřímo i tradiční obchodní partnery Německa Politika pasivního odporu, uplatňovaná tehdejší německou pravicovou vládou bankéře Cuna, tuto katastrofální hospodářskou situacfdále nrn prohlubovala. Hlavní důsledky dopadly na nejširší masy pracujících zatfaico monopolům hradila vláda ztráty vzniklé okupací Porúří ze zvláštních fondů. Reakce využívala přitom hospodářských obtíží k rozdmychování vypj atého nacionalismu a aktivizovala všechny své síly od různých militaristických organizací přes monarchisticky smýšlející část důstojnictva a generality Reichswehru až po fašistickou NSDAP, která začala v Bavor­ sku připravovat puč jako nástupiště k nacistickému „pochodu na Berlín“. Tíživé hospodářské poměry a rostoucí útočnost reakce vyburcovaly však i široké vrstvy pracujících, zejména dělnictvo. Po celé zemi, včetně okupovaného Porúří, se začala šířit vlna stávek, hladových pochodů a protestních demonstrací, zaměřených jak proti výbojům francouzského imperialismu, tak proti politice vlastní buržoazie. V čele tohoto lidového hnutí stála KS Německa. Od počátku vystupo­ vala proti demagogickému pseudovlastenčení předáků buržoazních stran. Již v provolání z 11. ledna 1923 odhalila spoluodpovědnost Cunovy vlády za vyhrocení konfliktu a pranýřovala její protilidovou politiku. Obrátila se tehdy znovu na vedení sociální demokracie a odborů s výzvou ke spo­ lečnému postupu, k vytvořeni jednotné fronty do boje proti německé i francouzské reakci. Ale reformističtí předáci tuto nabídku komunistu opět odmítli.

Sjezd KSN, konaný v Lipsku ve dnech 25. 1. az 1 2 1923, proto usoudil, že odmita-h vedem Lipský sjezd sociálně demokratické strany a odborů jednotnou KS Německa frontu, bude nutno začít s jejím bud°«roti vůli reformistických vůdců. Sjezd přijal řadu konkre k posílení masové práce strany, zejména na pude o °™vy . přec]p0vvtvoření. Boj Značnou pozornost věnoval pak otázce jednotné e Wada kládalb že ’ mohou brzy dozrát Potřebnélf dn^^?^JíLZp^třední cíl. za dobytí jednotné dělnické vlády vytyčil straně Ja o tom? se formulace některých sjezdových dokumentu sv charakteru dělve straně objevují ještě četné nejasnosti při posuzova 235

*

národní konference komunistickvcl stra , lučních odborů v Essenu, která za účasti delegací z NěmerV, p reV°' Anglie, Belgie, Holandska, Československa a zástupců dalších zemí o společném, mezinárodně koordinovaném postupu komunisíů v boji proti

Německo — duben 1923

nické vlády, směru její činnosti a úkolů komunistů v ní. To se negativně projevilo y praxi o několik měsíců později, v okamžiku, kdy revoluční krize v Německu vrcholila. Pochybnosti vzbuzovala zejména teze lipského S)eí, „ ’ z,e dělnická vláda má působit „jen v rámci a po výtce prostředky mestac e emokracie“. Velká chyba spočívala také v tom, že se sjezd dělnirkA^MyVa z ne) závažnějších otázek — otázkou spojení delmcke třídy s pracujícím rolnictvem. pu sttany^Posne^masovéStal vyznamn ý m impulsem k ofenzivnímu nástuvýznamným impulsem k ofenzivnímu nástudařilo záhy přinášet kladné výsledky. Komunistům se hlavní organizační základna nrn * V Zavodmch radách, z nichž se mohla vytvořit Dělníci organizovali kontrolní vvho nOt?°U ,frontu- Aktivita závodních rad vzrostla. proti spekulantům a černému a jiných palčivých problémů dělnictva, ozbrojení dělnické třídy. Brzy se začaly organizace, v nichž byl prováděn, i když nejen komunisté SÍly v Sasku a DurYnskuomunktxr n >• Xmid V? socia^ní demokraté, kteří se stavěli V Německu se^hyS^ému^íTnímu Tomu, za že 236

chystaným imperialistickým provokacím, proti nespravedlivému versafle skému míru a za odražení náporu reakce v jednotlivých zemích Na ni navázala další mezinárodní konference, konaná 17.—20. března 1923 ve Frankfurtu nad Mohanem, která mobilizovala do boje proti fašismu vyzývala k vytvoření jednotné fronty všech demokratických sil v mezi­ národním měřítku a založila Mezinárodní akční výbor proti nebezpečí války a fašismu — předchůdce a zárodek pozdějších významných mezi­ národních protiválečných a protifašistických orgánů z třicátých let. Podle výzev obou mezinárodních konferencí organizovaly pak komu­ nistické strany širokou kampaň, v níž objasňovaly podstatu rúrskéPouliční boje v Německu v dubnu 1923 ho konfliktu, odhalovaly před pracu­ jícími nebezpečnou politiku impe­ rialistů a burcovaly veřejné mínění na podporu spravedlivého boje ně meckého proletariátu. Spojovaly tuto činnost s bojem proti domácí reakci a proti snahám „vlastní“ buržoazie těžit z událostí kolem Porůří. Zvlášť aktivně si tehdy po­ čínali francouzští komunisté. Z je­ jich iniciativy a pod jejich vedením uskutečnilo ve Francii mnoho stávek a protestních demonstrací Proti agresivní politice Poincarého vlády. Komunistická propaganda pronikla i do francouzských oku­ pačních, jednotek v Porůří, kde , íeííni vlivem někteří vojáci 0 nútali poslušnost a spojovali se s německými pracujícími. Postoj 237

*

národní konference komunistickvcl stra , lučních odborů v Essenu, která za účasti delegací z NěmerV, p reV°' Anglie, Belgie, Holandska, Československa a zástupců dalších zemí o společném, mezinárodně koordinovaném postupu komunisíů v boji proti

Německo — duben 1923

nické vlády, směru její činnosti a úkolů komunistů v ní. To se negativně projevilo y praxi o několik měsíců později, v okamžiku, kdy revoluční krize v Německu vrcholila. Pochybnosti vzbuzovala zejména teze lipského S)eí, „ ’ z,e dělnická vláda má působit „jen v rámci a po výtce prostředky mestac e emokracie“. Velká chyba spočívala také v tom, že se sjezd dělnirkA^MyVa z ne) závažnějších otázek — otázkou spojení delmcke třídy s pracujícím rolnictvem. pu sttany^Posne^masovéStal vyznamn ý m impulsem k ofenzivnímu nástuvýznamným impulsem k ofenzivnímu nástudařilo záhy přinášet kladné výsledky. Komunistům se hlavní organizační základna nrn * V Zavodmch radách, z nichž se mohla vytvořit Dělníci organizovali kontrolní vvho nOt?°U ,frontu- Aktivita závodních rad vzrostla. proti spekulantům a černému a jiných palčivých problémů dělnictva, ozbrojení dělnické třídy. Brzy se začaly organizace, v nichž byl prováděn, i když nejen komunisté SÍly v Sasku a DurYnskuomunktxr n >• Xmid V? socia^ní demokraté, kteří se stavěli V Německu se^hyS^ému^íTnímu Tomu, za že 236

chystaným imperialistickým provokacím, proti nespravedlivému versafle skému míru a za odražení náporu reakce v jednotlivých zemích Na ni navázala další mezinárodní konference, konaná 17.—20. března 1923 ve Frankfurtu nad Mohanem, která mobilizovala do boje proti fašismu vyzývala k vytvoření jednotné fronty všech demokratických sil v mezi­ národním měřítku a založila Mezinárodní akční výbor proti nebezpečí války a fašismu — předchůdce a zárodek pozdějších významných mezi­ národních protiválečných a protifašistických orgánů z třicátých let. Podle výzev obou mezinárodních konferencí organizovaly pak komu­ nistické strany širokou kampaň, v níž objasňovaly podstatu rúrskéPouliční boje v Německu v dubnu 1923 ho konfliktu, odhalovaly před pracu­ jícími nebezpečnou politiku impe­ rialistů a burcovaly veřejné mínění na podporu spravedlivého boje ně meckého proletariátu. Spojovaly tuto činnost s bojem proti domácí reakci a proti snahám „vlastní“ buržoazie těžit z událostí kolem Porůří. Zvlášť aktivně si tehdy po­ čínali francouzští komunisté. Z je­ jich iniciativy a pod jejich vedením uskutečnilo ve Francii mnoho stávek a protestních demonstrací Proti agresivní politice Poincarého vlády. Komunistická propaganda pronikla i do francouzských oku­ pačních, jednotek v Porůří, kde , íeííni vlivem někteří vojáci 0 nútali poslušnost a spojovali se s německými pracujícími. Postoj 237

ezměnily ani tvrdé perzekuční zákroky franfrancouzských komunistů ní vedoucích funkcionářů Cachina, Sémarda a ’‘“iSX’Sho generálního tajemníka Frossarda, který

dalších, ani zraaa u strany dezertoval. právě v tomto kr^ernacionála se ovšem v této situaci nespokojovala jen Komunistická in se gnažila získat spojence a vytvořit smobilizací vhs^s^Odpo é Jjž lf _ s mobilizací S s” obTtila exekutiva KI na vedeni Amsterodamské odborové internacktnály a vedení Druhé a Dvaapůlté mternaeronaly. Novy pokus o na“Sni spolupráce učinila spolu s ústředm radou ROI pr. pnprave

frankfurtské konference. Vedla i oddělená jednám s vedoucmu organy všech tří internacionál, ale všechny tyto pokusy skončily pro odpor reformist bezvýznamně. Ústředí AOI neuznávalo existenci ROI a odmítalo jednat a spolupracovat s revolučními odbory jako s rovnocenným partnerem. Výkonné výbory Druhé a Dvaapůlté internacionály pak zastá­ valy stanovisko, že spolupráce s komunisty je nemožná pro zásadní

rozdílnost názorů.

Proti návrhům KI na akční jednotu prohlásily. Vznik Socialistické že jednotnou frontu zajistí sloučením svých interděinické internacionály nacionál. Ke sloučení skutečně došlo na sjednocovacím kongresu v květnu 1923 v Hamburku. Šlo však spíše o kapitulaci centrismu před otevřeným pravicovým reformismem, o pohlcení Dvaapůlté internacionály Druhou internacionálou, než o reálný příspěvek k vytvoření bojové jednoty mezinárodní dělnické třídy. Sjednocovací kongres učinil sice v deklaracích některé ústupky centrismu, ale v personálních otázkách přinesl jasnou převahu pravicovyc sil, takže sloučením vytvořená Socialistická dělnická internacionála Se n SU°d ?očátku pod vliv Pravicového reformismu. akčním n?’ de^eSace5 vyslaná na hamburský kongres Mezinárodním B Šmeral proU &ebezPečí fašismu a války (jejími členy byli mj. pí±e„" ’ 1 ,Va“k) s ™Vými nabídk™i ~ dohodu ° spoletoto* postupu, se setkala se strohým odmítnutím. podvazova?aPoslabovairimStÍC^Ch předáků k iednotné frontě s komunisty (JI ž"'b?’roiezató^Tto ; odPoru proti imperialistické reakci, ^“ nuti kde ušili komunistů o dosažení bojet0 nakonec i vývoj v Německu samém, ojové akční jednoty mělo stále příznivější odezvu v početných organizacích sc sociální demokracie a odborů. Síla P ubojnost bojových akcí dělnictva j neustále rostla. V srpnu 1923 vy238

ústily tyto akce v třídenní generální stávku, která smetla vanou Cunovu vládu a podstatné urychlila dozráváni tevoluěůu'“"”“ Avšak ještě předtím, než došlo v roce 1923 k rožhodnfa '' tcimu měření sil V Německu, upoutaly na sebe pozornost události v další zemi se silným a vyspělým revolučním hnutím — v Bulharsku.

b) Události roku 1923 v Bulharsku. III. rozšířené plénum exekutivy KI V Bulharsku byla v té době svérázná vnitropoli­ tická situace. Tradiční buržoazní strany, které se Vláda Zemědělského svazu z^Promitovaly válečnou politikou, ztratily dří­ vější masovou oporu a moc v zemi převzal Země­ dělský svaz, reprezentující nejpočetnější vrstvu obyvatelstva, rolnictvo. Vláda Zemědělského svazu v čele s A. Stambolijským uskutečnila řadu demokratických reforem dotýkajících se zájmů velkoburžoazie. Její vnitř­ ní i zahraničně politický kurs se dostal do rozporu se značnou částí militaristické důstojnické kliky a reakční kamarily kolem carského dvora. Zároveň však vláda Zemědělského svazu vystupovala i proti revolučnímu dělnickému hnutí, proti jeho snahám o zlepšení životních podmínek děl­ nictva a rozšiřování jeho politických práv. Tato dvojaká politika byla odrazem protikladů v samotném Zemědělském svazu, kde se střetávaly rozdílné zájmy různých vrstev vesnického obyvatelstva. Komunistická strana Bulharska, za níž šla rozhodná většina dělnické třídy (pravicoví socialisté měli v Bulharsku na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí mezi dělnic­ tvem mnohem menší vliv), zaujímala k politice Stambolijského vlády od počátku kritické stanovisko. Často se dostávala se Zemědělským svazem do ostrého konfliktu. ov to především protidělnický postoj vlády, ale určitou roli tu sehrály i některé chy y omu ° mstické strany samé , zejména její poněkud nediferencovaný přístup k ro J17“ *

spojence proletariátu. V průběhu roku 1922 statečná snaha získat jeho chudší vrstvy za - ' mi začaly totiž vystupovat velmi II se vztahy mezi Zemědělským svazem a KSB zlepšily. V ze osnovy Stambolijského vlády a nastjníre^i aktivně reakční síly, které osnovaly svržení diktatury. Zemědělský svaz i komunisté zaměřili hlavní pozornost na sp° nebezpečí Ireakci a jejich společný postup reakci odrazil. Zdálo^se, ^pélyreakční síly porážku převratu zažehnáno. V parlamentních volbách v a Zemědělský svaz i komunistická strana upevnily své P?s^?jělským svazeni a KSB II Sotvaže se však dosáhlo tohoto úspěchu* došlo ““že nebezpečí zPra™,^ 2n°vu k roztržce. Vláda, která mylně předpokládala, že • —_ • — M Přestalo hrozit, učinila příkrý obrat a zahájila vlády, přestávalo pak Vedení komunistické strany, pobouřené postupem Stproti oběma protozlišovat mezi reakčním fašistickým blokem a Zeme e s y • reakčních křídel dstavítelúm dvou stejne drnovalo „stejnou linii boje“ jako proti představitelům stejn burzoazního tábora.

239

ezměnily ani tvrdé perzekuční zákroky franfrancouzských komunistů ní vedoucích funkcionářů Cachina, Sémarda a ’‘“iSX’Sho generálního tajemníka Frossarda, který

dalších, ani zraaa u strany dezertoval. právě v tomto kr^ernacionála se ovšem v této situaci nespokojovala jen Komunistická in se gnažila získat spojence a vytvořit smobilizací vhs^s^Odpo é Jjž lf _ s mobilizací S s” obTtila exekutiva KI na vedeni Amsterodamské odborové internacktnály a vedení Druhé a Dvaapůlté mternaeronaly. Novy pokus o na“Sni spolupráce učinila spolu s ústředm radou ROI pr. pnprave

frankfurtské konference. Vedla i oddělená jednám s vedoucmu organy všech tří internacionál, ale všechny tyto pokusy skončily pro odpor reformist bezvýznamně. Ústředí AOI neuznávalo existenci ROI a odmítalo jednat a spolupracovat s revolučními odbory jako s rovnocenným partnerem. Výkonné výbory Druhé a Dvaapůlté internacionály pak zastá­ valy stanovisko, že spolupráce s komunisty je nemožná pro zásadní

rozdílnost názorů.

Proti návrhům KI na akční jednotu prohlásily. Vznik Socialistické že jednotnou frontu zajistí sloučením svých interděinické internacionály nacionál. Ke sloučení skutečně došlo na sjednocovacím kongresu v květnu 1923 v Hamburku. Šlo však spíše o kapitulaci centrismu před otevřeným pravicovým reformismem, o pohlcení Dvaapůlté internacionály Druhou internacionálou, než o reálný příspěvek k vytvoření bojové jednoty mezinárodní dělnické třídy. Sjednocovací kongres učinil sice v deklaracích některé ústupky centrismu, ale v personálních otázkách přinesl jasnou převahu pravicovyc sil, takže sloučením vytvořená Socialistická dělnická internacionála Se n SU°d ?očátku pod vliv Pravicového reformismu. akčním n?’ de^eSace5 vyslaná na hamburský kongres Mezinárodním B Šmeral proU &ebezPečí fašismu a války (jejími členy byli mj. pí±e„" ’ 1 ,Va“k) s ™Vými nabídk™i ~ dohodu ° spoletoto* postupu, se setkala se strohým odmítnutím. podvazova?aPoslabovairimStÍC^Ch předáků k iednotné frontě s komunisty (JI ž"'b?’roiezató^Tto ; odPoru proti imperialistické reakci, ^“ nuti kde ušili komunistů o dosažení bojet0 nakonec i vývoj v Německu samém, ojové akční jednoty mělo stále příznivější odezvu v početných organizacích sc sociální demokracie a odborů. Síla P ubojnost bojových akcí dělnictva j neustále rostla. V srpnu 1923 vy238

ústily tyto akce v třídenní generální stávku, která smetla vanou Cunovu vládu a podstatné urychlila dozráváni tevoluěůu'“"”“ Avšak ještě předtím, než došlo v roce 1923 k rožhodnfa '' tcimu měření sil V Německu, upoutaly na sebe pozornost události v další zemi se silným a vyspělým revolučním hnutím — v Bulharsku.

b) Události roku 1923 v Bulharsku. III. rozšířené plénum exekutivy KI V Bulharsku byla v té době svérázná vnitropoli­ tická situace. Tradiční buržoazní strany, které se Vláda Zemědělského svazu z^Promitovaly válečnou politikou, ztratily dří­ vější masovou oporu a moc v zemi převzal Země­ dělský svaz, reprezentující nejpočetnější vrstvu obyvatelstva, rolnictvo. Vláda Zemědělského svazu v čele s A. Stambolijským uskutečnila řadu demokratických reforem dotýkajících se zájmů velkoburžoazie. Její vnitř­ ní i zahraničně politický kurs se dostal do rozporu se značnou částí militaristické důstojnické kliky a reakční kamarily kolem carského dvora. Zároveň však vláda Zemědělského svazu vystupovala i proti revolučnímu dělnickému hnutí, proti jeho snahám o zlepšení životních podmínek děl­ nictva a rozšiřování jeho politických práv. Tato dvojaká politika byla odrazem protikladů v samotném Zemědělském svazu, kde se střetávaly rozdílné zájmy různých vrstev vesnického obyvatelstva. Komunistická strana Bulharska, za níž šla rozhodná většina dělnické třídy (pravicoví socialisté měli v Bulharsku na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí mezi dělnic­ tvem mnohem menší vliv), zaujímala k politice Stambolijského vlády od počátku kritické stanovisko. Často se dostávala se Zemědělským svazem do ostrého konfliktu. ov to především protidělnický postoj vlády, ale určitou roli tu sehrály i některé chy y omu ° mstické strany samé , zejména její poněkud nediferencovaný přístup k ro J17“ *

spojence proletariátu. V průběhu roku 1922 statečná snaha získat jeho chudší vrstvy za - ' mi začaly totiž vystupovat velmi II se vztahy mezi Zemědělským svazem a KSB zlepšily. V ze osnovy Stambolijského vlády a nastjníre^i aktivně reakční síly, které osnovaly svržení diktatury. Zemědělský svaz i komunisté zaměřili hlavní pozornost na sp° nebezpečí Ireakci a jejich společný postup reakci odrazil. Zdálo^se, ^pélyreakční síly porážku převratu zažehnáno. V parlamentních volbách v a Zemědělský svaz i komunistická strana upevnily své P?s^?jělským svazeni a KSB II Sotvaže se však dosáhlo tohoto úspěchu* došlo ““že nebezpečí zPra™,^ 2n°vu k roztržce. Vláda, která mylně předpokládala, že • —_ • — M Přestalo hrozit, učinila příkrý obrat a zahájila vlády, přestávalo pak Vedení komunistické strany, pobouřené postupem Stproti oběma protozlišovat mezi reakčním fašistickým blokem a Zeme e s y • reakčních křídel dstavítelúm dvou stejne drnovalo „stejnou linii boje“ jako proti představitelům stejn burzoazního tábora.

239

A právě této situace využila fašistická reakce. Za podpory anglického a italského imperialismu provedla 9. června 1923 chystaný převrat; během Re akční puč _ několika hodin obsadily vojenské oddíly pod vedenim ulrrapravicově smýšlejících důstojníků vlídní budovy a jiné důle­ žité objekty v Sofii, zatkly většinu mtmstru staro vlády a vyhlásily novou vládu v čele s bývalým profesorem a rektorem sofijske university Cankovem. Po několikadenním ozbrojeném boji se podařilo pučistům zlik­ vidovat pak i jednotlivá izolovaná centra odporu na venkově. Vedení komunistické strany zaujalo k převratu nesprávné stanovisko. I v těchto kritických okamžicích setrvávalo na chybné tezi, že mezi Zemědělským svazem a fašistickým blokem není podstatných rozdílů. V provolání ÚV k bulharským dělníkům a rolníkům z 9. června byly události charakterizovány jako ozbrojený konflikt mezi městskou a ves­ nickou buržoazií, jako konflikt, k němuž mají dělníci a rolníci zaujmout neutrální postoj. Stranické organizace, které se postavily na odpor proti pučistům, ústřední výbor vyzval, aby složily zbraně a do bojů nezasaho­ valy. Mezi členstvem strany vyvolal tento postup mnohde oprávněné pochyby, ale vedení na něm trvalo. Exekutiva Kominterny okamžitě vyjádřila nesou­ IQ. rozšířené plénum hlas s politikou KS Bulharska. V Moskvě právě exekutivy’ KI zasedalo — ve dnech 12.—23. června 1923 — III. rozšířené plénum exekutivy KI, které se mimo ’“!.zaby^al° 1 Problémy boje proti reakci a fašismu. Ještě než dostalo 7ávěnímraV^ °^dal°SUch v Bulharsku, dospělo k některým důležitým a ocitalv’c’e y Ye y vy™am Pro celé mezinárodní komunistické hnutí Šlo zeiména k ^sektářskému“ postoji KS Bulharska, vytyčil IV konm-e^KT .Osavadrd ústřední heslo boje proti reakci, které pfemě objektivní nnJ’h “ °,ednotaé dělnické vlády, nevyjadřuje již dosti « “b " X ° X“ ZlSkat-,d» boje proti fašismu 'a reakci

rozšířeno na heslo dělnicko úvy KI přitom ’zdŽa^n l °

Pracuůcí rolnictvo, a proto musí být * IIL rozšířené Pl™ exeku-

ale neznamená, že bv se ^m^na s*ce rozšiřuje původní pojetí, Pouhý prostředek a niV?da chápatjenom jako hřívě v dělnické vládě ie třeba ^lot\z°^enz^vo reakce. Podobně jako ormu přístupu k socialistické nJ Aničko-rolnické vlády spatřovat vratu a k dobytí diktatury proletariátu’ StUPCÓ “ k sociálnímu Pře“

Náprava chyb KSB

Pozici ÚV KSB kvalifikovalo III rozšířena inum^exekutivy KI jako chybnou a škoZ^

konali a aby zejména revidovali svůj sektáTkýJjostoJ vůči zlmědčl k’ svazu, neboť tento postoj bránil koncentrXšech do boje proti reakemmu puči a za svržení Cankovovy vládv Značná či vedení KSB sice zpočátku tuto kritiku a tyto závěry^ekutivyZodm tala, ale jisty obrat přineslo jiz zasedání UV KSB 5 -7 srpna 1923 7- srpna 1923. Za přítomnosti V. Kolářová jako zástupce KI se na něm podařilo skon­ covat s politikou neutrality a přes odpor některých členů ÚV prosadit novou linii. Strana si vytyčila úkol vytvářet co nejširší jednotu všech demokratických, antifašistických sil a připravovat ozbrojené povstání, které by svrhlo fašistický režim a vytvořilo demokratickou vládu pracujícího lidu. Po tomto zasedání ÚV začala strana propagovat heslo jednoty všech odpůrců Cankovovy vlády. Zvlášť výrazně se tehdy za politiku široké jednotné fronty postavil G. Dimi­ trov. Byly navázány kontakty S mož- Georgi Dimitrov jako delegát III. kongresu nými spojenci V protifašistickém Komunistické internacionály odboji, s pravicovými socialisty, radikály, makedonskou nacionalis­ tickou organizací a Zemědělským svazem. Avšak pouze vedení Země­ dělského svazu, respektive jeho vět­ šinové levicové křídlo, projevilo ochotu k akční spolupráci. Komu­ nisté vypracovali plán povstání, po­ čítající s ochromením dopravy a zapojením antifašisticky smýšlejí­ cích příslušníků armády, ale pří­ pravu povstání ztěžovaly teror a ostrá perzekuce rozpoutaná Cankovovou vládou a navíc i trvající ne­ shody uvnitř demokratických sil a okonce i ve vedoucích stranických °rgánech. Komplikace ve straně pů­ sobila zvláště dosti vlivná opoziční s npina v čele s organizačním ta)emníkem Lukanovem, která se sta­

240 li-

DěJ'ny dělnického hnutí

241

A právě této situace využila fašistická reakce. Za podpory anglického a italského imperialismu provedla 9. června 1923 chystaný převrat; během Re akční puč _ několika hodin obsadily vojenské oddíly pod vedenim ulrrapravicově smýšlejících důstojníků vlídní budovy a jiné důle­ žité objekty v Sofii, zatkly většinu mtmstru staro vlády a vyhlásily novou vládu v čele s bývalým profesorem a rektorem sofijske university Cankovem. Po několikadenním ozbrojeném boji se podařilo pučistům zlik­ vidovat pak i jednotlivá izolovaná centra odporu na venkově. Vedení komunistické strany zaujalo k převratu nesprávné stanovisko. I v těchto kritických okamžicích setrvávalo na chybné tezi, že mezi Zemědělským svazem a fašistickým blokem není podstatných rozdílů. V provolání ÚV k bulharským dělníkům a rolníkům z 9. června byly události charakterizovány jako ozbrojený konflikt mezi městskou a ves­ nickou buržoazií, jako konflikt, k němuž mají dělníci a rolníci zaujmout neutrální postoj. Stranické organizace, které se postavily na odpor proti pučistům, ústřední výbor vyzval, aby složily zbraně a do bojů nezasaho­ valy. Mezi členstvem strany vyvolal tento postup mnohde oprávněné pochyby, ale vedení na něm trvalo. Exekutiva Kominterny okamžitě vyjádřila nesou­ IQ. rozšířené plénum hlas s politikou KS Bulharska. V Moskvě právě exekutivy’ KI zasedalo — ve dnech 12.—23. června 1923 — III. rozšířené plénum exekutivy KI, které se mimo ’“!.zaby^al° 1 Problémy boje proti reakci a fašismu. Ještě než dostalo 7ávěnímraV^ °^dal°SUch v Bulharsku, dospělo k některým důležitým a ocitalv’c’e y Ye y vy™am Pro celé mezinárodní komunistické hnutí Šlo zeiména k ^sektářskému“ postoji KS Bulharska, vytyčil IV konm-e^KT .Osavadrd ústřední heslo boje proti reakci, které pfemě objektivní nnJ’h “ °,ednotaé dělnické vlády, nevyjadřuje již dosti « “b " X ° X“ ZlSkat-,d» boje proti fašismu 'a reakci

rozšířeno na heslo dělnicko úvy KI přitom ’zdŽa^n l °

Pracuůcí rolnictvo, a proto musí být * IIL rozšířené Pl™ exeku-

ale neznamená, že bv se ^m^na s*ce rozšiřuje původní pojetí, Pouhý prostředek a niV?da chápatjenom jako hřívě v dělnické vládě ie třeba ^lot\z°^enz^vo reakce. Podobně jako ormu přístupu k socialistické nJ Aničko-rolnické vlády spatřovat vratu a k dobytí diktatury proletariátu’ StUPCÓ “ k sociálnímu Pře“

Náprava chyb KSB

Pozici ÚV KSB kvalifikovalo III rozšířena inum^exekutivy KI jako chybnou a škoZ^

konali a aby zejména revidovali svůj sektáTkýJjostoJ vůči zlmědčl k’ svazu, neboť tento postoj bránil koncentrXšech do boje proti reakemmu puči a za svržení Cankovovy vládv Značná či vedení KSB sice zpočátku tuto kritiku a tyto závěry^ekutivyZodm tala, ale jisty obrat přineslo jiz zasedání UV KSB 5 -7 srpna 1923 7- srpna 1923. Za přítomnosti V. Kolářová jako zástupce KI se na něm podařilo skon­ covat s politikou neutrality a přes odpor některých členů ÚV prosadit novou linii. Strana si vytyčila úkol vytvářet co nejširší jednotu všech demokratických, antifašistických sil a připravovat ozbrojené povstání, které by svrhlo fašistický režim a vytvořilo demokratickou vládu pracujícího lidu. Po tomto zasedání ÚV začala strana propagovat heslo jednoty všech odpůrců Cankovovy vlády. Zvlášť výrazně se tehdy za politiku široké jednotné fronty postavil G. Dimi­ trov. Byly navázány kontakty S mož- Georgi Dimitrov jako delegát III. kongresu nými spojenci V protifašistickém Komunistické internacionály odboji, s pravicovými socialisty, radikály, makedonskou nacionalis­ tickou organizací a Zemědělským svazem. Avšak pouze vedení Země­ dělského svazu, respektive jeho vět­ šinové levicové křídlo, projevilo ochotu k akční spolupráci. Komu­ nisté vypracovali plán povstání, po­ čítající s ochromením dopravy a zapojením antifašisticky smýšlejí­ cích příslušníků armády, ale pří­ pravu povstání ztěžovaly teror a ostrá perzekuce rozpoutaná Cankovovou vládou a navíc i trvající ne­ shody uvnitř demokratických sil a okonce i ve vedoucích stranických °rgánech. Komplikace ve straně pů­ sobila zvláště dosti vlivná opoziční s npina v čele s organizačním ta)emníkem Lukanovem, která se sta­

240 li-

DěJ'ny dělnického hnutí

241

,.la troti povstání vůbec. Teprve po osných střetnutích přijal ÚV na švL z“ edm 20. záři definitivně rozhodnutí provést povstaň, a zahapt )e

v noci z 22. na 23. zan.

Zatím však povstání propuklo již samo, živelně. •ii ­ 19. září začaly boje v okolí Staré Zagory a po Zářijové povstání stupně se rozšířily i do dalších oblastí. Je zřejmé, Ťp se oři tom musely všechny slabiny příprav projevit zvlášť zřetelně. Nepodařilo se narušit dopravu a telekomunikační sítě. Některá důležitá dělnická centra, kde krajské stranické výbory zůstaly dezorientovány Lukanovem,, bud do boje vůbec nezasáhla, nebo zasáhla jen nedostatečně či opožděně opožděně.5. V V Sofii Sofii byl byl v v posledním posledním okamžiku okamžiku zatčen zatčen revoluční revoluční výbor výbor a celý plán povstání prozrazen. Lukanovovi stoupenci pak výzvu k povstání odvolali. Proto selhala jakákoliv koordinace; jednotlivá ohniska po­ vstání, omezující se převážně na venkovské oblasti, bojovala na vlastní pěst. Koncem září bylo tak toto první protifašistické povstání v dějinách potlačeno a zlikvidováno. Po italském triumfu z konce roku 1922 dosáhl tedy fašismus dalšího úspěchu. Revoluční hnutí v Bulharsku bylo na dlouhou dobu vrženo zpět. c) Revoluční krize na podzim 1923 v Německu

A právě v této době, kdy bulharské revoluční a pokrokové hnutí utrpělo krutou porážku, dosahoval revoluční rozmach svého vrcholu v Německu. Je pochopitelné, že světové revoluční hnutí vkládalo nyní do vývoje v Ně­ mecku o to větší naději. s ořed?rnvitři"Url0Vn kabirjetu s,e v Německu vytvořila vláda tzv. velké koalice v čele kteří odmítali^Ve, ° urzoazní iidové strany G. Stresemannem. Pravicoví reformisté, seskupovala všectay Tvé^sUy nroú h^’1° tót° Vlády vstoupit' Buržoazie zostřováni konfliktu s Francií a soustřS StreSemann upustil od dalŠíh° se na řešení vnitřních problémů. Chápal velmi vnitřní politice ophaiTse ^em“ko’ aIe o” vůbec, rroto ve osud '-vrupsn.eno evropského Kapitalismu kapitalismu vůbec. Proto ve nímu dělnickému hnutí 7nct°-iP°rU pravi.cov^ch refonnistů, zostřil kurs vůči revolučzakázal veškeré stávky a 26^ —í Zrušil zrušil osmihodinový osmihodinový pracovní pracovní den, den, deprese dělnictva dostavila se oblezení- Ale namísto předpokládané demokracie, kteří byli pobouřeni lk:abzace- Zejména řadoví příslušníci sociální opatřeních, projevovali krajní nespokojeno^1 předáků své Své strany stranY na těchto protilidových

242

ÚV KSN jednal o této situaci na poradě s vedou-

cum představiteli KI v Moskvě počátkem září I923 a dospěl k závěru, ze je nutné přejít nyní k utoku. Zástupci KSN vytvořili 10. října v Sasku a vzápětí nato v Durynsku spolu s levicovými sociálními demokraty děl­ nické vlády opírající se o většinu v zemských sněmech. Poprvé tak prak­ ticky realizovali heslo koaliční dělnické vlády, které předtím po dlouhou dobu propagovali. Byl to velmi závažný krok, který mohl výrazně podpořit další rozvíjení revolučního hnutí, zejména tehdy, kdyby dělnické vlády v Sasku a Durynsku ozbrojily proletariat, podlomily ekonomické pozice velkokapitálu, zavedly dělnickou kontrolu výroby a svým příkladem vyvolaly v celém Německu masovou akci za svržení Stresemanna a na­ stolení dělnicko-rolnické vlády. Ale v politice vedení KSN se začaly tehdy projevovat vážnéjrozpory. Při vstupu do zemských vlád v Sasku a Durynsku přestalo již vedení strany propagovat myšlenku vytvoření celoněmecké dělnicko-rolnické vlády, která by se opírala o blok komunistů, sociálních demokratů, pří­ padně jiných demokratických sil. Naopak vydalo heslo, že bílá diktatura musí být v celé říši nahrazena hned rudou diktaturou a že místo Říšského sněmu musí veškerou moc převzít kongres závodních rad. To byla uná­ hlená změna, která prakticky znamenala nastoupení orientace na bezprostřední dobytí diktatury proletariátu ozbrojeným povstáním, nacož sociál­ ně demokratičtí dělníci nebyli připraveni. Rozšiřování a upevňovaní je II notné fronty bylo ztíženo. Avšak navíc značné slabiny se objevily i v tom, jak vedení strany chtělo připravit ozbrojené povstání proti vládě. Příliš jednostranně se soustředilo na techmcko-organizacm při a zanedbávalo práci v masách. Z obavy před tříštěním a moně v drobných srážkách se dokonce stavělo proti tomu, a y rozvíjely dílčí akce, což ovšem brzy způsobilo, ze rozm 7emsjcých bojového hnutí dělnictva začal ochabovat. xe dělnická vládách v Sasku a Durynsku pak svazovala ruce chy {\emokracie. vlada má a může působit jen v rámci a prostředky urznotjebná opatření Obě zemské vlády zůstaly víceméně pasivní a neučím y P Pro rozvoj revoluce shora. .. KSN vyvěraly Tato kolísavost a nedůslednost ve strategii a zrejme z toho, že vestraně nebylo tehdy ješte^.^^p^stické zemi, cestami dovést dělnickou třídu k moci ve vyspěl K ’ řechodnych Nebyla ještě plně pochopena nutnost určitých mezi P Podie zjedtorem na cestě k dobytí diktatury proletarian! v taxo

Dělnické vlády v Sasku a Durynsku

243

,.la troti povstání vůbec. Teprve po osných střetnutích přijal ÚV na švL z“ edm 20. záři definitivně rozhodnutí provést povstaň, a zahapt )e

v noci z 22. na 23. zan.

Zatím však povstání propuklo již samo, živelně. •ii ­ 19. září začaly boje v okolí Staré Zagory a po Zářijové povstání stupně se rozšířily i do dalších oblastí. Je zřejmé, Ťp se oři tom musely všechny slabiny příprav projevit zvlášť zřetelně. Nepodařilo se narušit dopravu a telekomunikační sítě. Některá důležitá dělnická centra, kde krajské stranické výbory zůstaly dezorientovány Lukanovem,, bud do boje vůbec nezasáhla, nebo zasáhla jen nedostatečně či opožděně opožděně.5. V V Sofii Sofii byl byl v v posledním posledním okamžiku okamžiku zatčen zatčen revoluční revoluční výbor výbor a celý plán povstání prozrazen. Lukanovovi stoupenci pak výzvu k povstání odvolali. Proto selhala jakákoliv koordinace; jednotlivá ohniska po­ vstání, omezující se převážně na venkovské oblasti, bojovala na vlastní pěst. Koncem září bylo tak toto první protifašistické povstání v dějinách potlačeno a zlikvidováno. Po italském triumfu z konce roku 1922 dosáhl tedy fašismus dalšího úspěchu. Revoluční hnutí v Bulharsku bylo na dlouhou dobu vrženo zpět. c) Revoluční krize na podzim 1923 v Německu

A právě v této době, kdy bulharské revoluční a pokrokové hnutí utrpělo krutou porážku, dosahoval revoluční rozmach svého vrcholu v Německu. Je pochopitelné, že světové revoluční hnutí vkládalo nyní do vývoje v Ně­ mecku o to větší naději. s ořed?rnvitři"Url0Vn kabirjetu s,e v Německu vytvořila vláda tzv. velké koalice v čele kteří odmítali^Ve, ° urzoazní iidové strany G. Stresemannem. Pravicoví reformisté, seskupovala všectay Tvé^sUy nroú h^’1° tót° Vlády vstoupit' Buržoazie zostřováni konfliktu s Francií a soustřS StreSemann upustil od dalŠíh° se na řešení vnitřních problémů. Chápal velmi vnitřní politice ophaiTse ^em“ko’ aIe o” vůbec, rroto ve osud '-vrupsn.eno evropského Kapitalismu kapitalismu vůbec. Proto ve nímu dělnickému hnutí 7nct°-iP°rU pravi.cov^ch refonnistů, zostřil kurs vůči revolučzakázal veškeré stávky a 26^ —í Zrušil zrušil osmihodinový osmihodinový pracovní pracovní den, den, deprese dělnictva dostavila se oblezení- Ale namísto předpokládané demokracie, kteří byli pobouřeni lk:abzace- Zejména řadoví příslušníci sociální opatřeních, projevovali krajní nespokojeno^1 předáků své Své strany stranY na těchto protilidových

242

ÚV KSN jednal o této situaci na poradě s vedou-

cum představiteli KI v Moskvě počátkem září I923 a dospěl k závěru, ze je nutné přejít nyní k utoku. Zástupci KSN vytvořili 10. října v Sasku a vzápětí nato v Durynsku spolu s levicovými sociálními demokraty děl­ nické vlády opírající se o většinu v zemských sněmech. Poprvé tak prak­ ticky realizovali heslo koaliční dělnické vlády, které předtím po dlouhou dobu propagovali. Byl to velmi závažný krok, který mohl výrazně podpořit další rozvíjení revolučního hnutí, zejména tehdy, kdyby dělnické vlády v Sasku a Durynsku ozbrojily proletariat, podlomily ekonomické pozice velkokapitálu, zavedly dělnickou kontrolu výroby a svým příkladem vyvolaly v celém Německu masovou akci za svržení Stresemanna a na­ stolení dělnicko-rolnické vlády. Ale v politice vedení KSN se začaly tehdy projevovat vážnéjrozpory. Při vstupu do zemských vlád v Sasku a Durynsku přestalo již vedení strany propagovat myšlenku vytvoření celoněmecké dělnicko-rolnické vlády, která by se opírala o blok komunistů, sociálních demokratů, pří­ padně jiných demokratických sil. Naopak vydalo heslo, že bílá diktatura musí být v celé říši nahrazena hned rudou diktaturou a že místo Říšského sněmu musí veškerou moc převzít kongres závodních rad. To byla uná­ hlená změna, která prakticky znamenala nastoupení orientace na bezprostřední dobytí diktatury proletariátu ozbrojeným povstáním, nacož sociál­ ně demokratičtí dělníci nebyli připraveni. Rozšiřování a upevňovaní je II notné fronty bylo ztíženo. Avšak navíc značné slabiny se objevily i v tom, jak vedení strany chtělo připravit ozbrojené povstání proti vládě. Příliš jednostranně se soustředilo na techmcko-organizacm při a zanedbávalo práci v masách. Z obavy před tříštěním a moně v drobných srážkách se dokonce stavělo proti tomu, a y rozvíjely dílčí akce, což ovšem brzy způsobilo, ze rozm 7emsjcých bojového hnutí dělnictva začal ochabovat. xe dělnická vládách v Sasku a Durynsku pak svazovala ruce chy {\emokracie. vlada má a může působit jen v rámci a prostředky urznotjebná opatření Obě zemské vlády zůstaly víceméně pasivní a neučím y P Pro rozvoj revoluce shora. .. KSN vyvěraly Tato kolísavost a nedůslednost ve strategii a zrejme z toho, že vestraně nebylo tehdy ješte^.^^p^stické zemi, cestami dovést dělnickou třídu k moci ve vyspěl K ’ řechodnych Nebyla ještě plně pochopena nutnost určitých mezi P Podie zjedtorem na cestě k dobytí diktatury proletarian! v taxo

Dělnické vlády v Sasku a Durynsku

243

„odušených > schemadckých představ, ktere prevMly jak ve vedeni KSN tak u některých význačných představ.telu KI vcetne Zinoveva, S a dalších, nebylo již v situaci, jaká se vytvonla v Německu na 1923. ú&W Popasovat ideu ce onsske vlády jednome fronty, rfbrž naopak bylo třeba orientovat se na okamate dobyti moci komumsty a nastolení diktatury proletarian!. Nebyla tedy využita zakladm myšlenka IV kongresu KI a III. rozšířeného pléna exekutivy KI, podle mz jednotná dělnická vláda měla být chápána nejen jako nástroj obrany před ofenzívou reakce, nýbrž i jako nezbytné východisko k útoku revolučních sil, jako možná forma přístupu k naplnění úkolů socialistické revoluce.

Stresemannova říšská vláda měla tedy usnadněnu Porážka revolučního situaci při svém protiúderu vůči revolučnímu hnutí v Německu hnutí. 19. října začaly jednotky Reichswehru pod velením generála Mullera obsazovat hlavní bašty revoluce, Sasko a Durynsko. ÚV KSN se tehdy rozhodl navrhnout celoříšské konferenci závodních rad, Ernst Thálmann jako delegát III. kongresu aby vyhlásila generální stávku a Komunistické internacionály vyzvala k ozbrojenému povstání. Avšak s tímto návrhem komunistů nesouhlasili leví sociální demokraté v čele s předsedou saské vlády Zeignerem. Spoléhali se na ústavní pro­ středky a odmítli bojovat. Vedoucí představitelé KSN Brandler a Thal­ heimer, obávajíce se rozbití jednot­ né fronty a izolace strany, se pak sami k vyhlášení boje již neodhod­ lali. Na schůzi ÚV 22. října byl ná­ zor, že samostatná výzva KSN k povstání nemá naději na úspěch, potvrzen za účasti zástupce exeku­ tivy KI Karla Radka. K očekávanému otevřenému střetnutí v Německu tedy nedošlo. Pouze v Hamburku vyhlásila stra­ nická organizace vedená E. Thálmannem z vlastní iniciativy 23. října generální stávku, která přerostla 244

V ozbrojené poukem boje. Izolované vystoupení bylo však během několika dnů potlačeno. Počátkem listopadu rozehnal Reichswehr dělnické vlá d v v Sasku a Durynsku. KSN byla zahnána do .legality a vystavena terorn

Povstání v Krakově

Krátce po tomto nepříznivém zvratu událostí v Nemecku došlo v roce 1923 ještě k bojovému vystoupení dělnictva v sousedním Polsku.

Polsko prožívalo tehdy rovněž vážné hospodářské obtíže, které podněcovaly široké stávkové hnutí dělnické třídy. Na 5. listopad 1923 vyhlásilo vedeni polských’odboru generální stávku, která přerostla v Krakově, jednom z nejdůležitějších dělnických center země, v ozbrojené povstání proti vládě. Povstání krakovských dělníků však zůstalo osamoceno a nakonec povstalci uposlechli přemlouvání reformistických předáků a složili zbraně. KS Polska neměla sama ještě tolik sil, aby tomu mohla zabránit, aby se postavila do čela hnutí a převedla je v celostátním měřítku k boji za svržení buržoazní vlády. Vedení strany samo nepředpokládalo, že události v Krakově dospějí tak daleko.

Porážky revolučního hnutí roku 1923 měly vážné důsledky. Kapitalismu se podařilo přestát těžké politické otřesy a postupně se vyrovnávat i s kri­ zovými jevy v ekonomice. Sociální demokracie téměř všude tento vývoj uvítala. Komunisté přispěli k mobilizaci mas proti prvnímu poválečnému náporu reakce nej významnějším dílem, ale východisko, které navrhoval IV. kongres KI a které jedině mohlo dělnické třídě zajistit další úspěšný postup, neprosadili. Strategická koncepce narýsovaná koncem roku 1922 na IV. kongresu KI narazila zatím na nepřekonatelné překážky a nevydala své plody. , v v. , Ukázalo se, že komunistické strany nebyly dosud plné připraveny tuto

koncepci úspěšně a bez chyb uvést v život.

„odušených > schemadckých představ, ktere prevMly jak ve vedeni KSN tak u některých význačných představ.telu KI vcetne Zinoveva, S a dalších, nebylo již v situaci, jaká se vytvonla v Německu na 1923. ú&W Popasovat ideu ce onsske vlády jednome fronty, rfbrž naopak bylo třeba orientovat se na okamate dobyti moci komumsty a nastolení diktatury proletarian!. Nebyla tedy využita zakladm myšlenka IV kongresu KI a III. rozšířeného pléna exekutivy KI, podle mz jednotná dělnická vláda měla být chápána nejen jako nástroj obrany před ofenzívou reakce, nýbrž i jako nezbytné východisko k útoku revolučních sil, jako možná forma přístupu k naplnění úkolů socialistické revoluce.

Stresemannova říšská vláda měla tedy usnadněnu Porážka revolučního situaci při svém protiúderu vůči revolučnímu hnutí v Německu hnutí. 19. října začaly jednotky Reichswehru pod velením generála Mullera obsazovat hlavní bašty revoluce, Sasko a Durynsko. ÚV KSN se tehdy rozhodl navrhnout celoříšské konferenci závodních rad, Ernst Thálmann jako delegát III. kongresu aby vyhlásila generální stávku a Komunistické internacionály vyzvala k ozbrojenému povstání. Avšak s tímto návrhem komunistů nesouhlasili leví sociální demokraté v čele s předsedou saské vlády Zeignerem. Spoléhali se na ústavní pro­ středky a odmítli bojovat. Vedoucí představitelé KSN Brandler a Thal­ heimer, obávajíce se rozbití jednot­ né fronty a izolace strany, se pak sami k vyhlášení boje již neodhod­ lali. Na schůzi ÚV 22. října byl ná­ zor, že samostatná výzva KSN k povstání nemá naději na úspěch, potvrzen za účasti zástupce exeku­ tivy KI Karla Radka. K očekávanému otevřenému střetnutí v Německu tedy nedošlo. Pouze v Hamburku vyhlásila stra­ nická organizace vedená E. Thálmannem z vlastní iniciativy 23. října generální stávku, která přerostla 244

V ozbrojené poukem boje. Izolované vystoupení bylo však během několika dnů potlačeno. Počátkem listopadu rozehnal Reichswehr dělnické vlá d v v Sasku a Durynsku. KSN byla zahnána do .legality a vystavena terorn

Povstání v Krakově

Krátce po tomto nepříznivém zvratu událostí v Nemecku došlo v roce 1923 ještě k bojovému vystoupení dělnictva v sousedním Polsku.

Polsko prožívalo tehdy rovněž vážné hospodářské obtíže, které podněcovaly široké stávkové hnutí dělnické třídy. Na 5. listopad 1923 vyhlásilo vedeni polských’odboru generální stávku, která přerostla v Krakově, jednom z nejdůležitějších dělnických center země, v ozbrojené povstání proti vládě. Povstání krakovských dělníků však zůstalo osamoceno a nakonec povstalci uposlechli přemlouvání reformistických předáků a složili zbraně. KS Polska neměla sama ještě tolik sil, aby tomu mohla zabránit, aby se postavila do čela hnutí a převedla je v celostátním měřítku k boji za svržení buržoazní vlády. Vedení strany samo nepředpokládalo, že události v Krakově dospějí tak daleko.

Porážky revolučního hnutí roku 1923 měly vážné důsledky. Kapitalismu se podařilo přestát těžké politické otřesy a postupně se vyrovnávat i s kri­ zovými jevy v ekonomice. Sociální demokracie téměř všude tento vývoj uvítala. Komunisté přispěli k mobilizaci mas proti prvnímu poválečnému náporu reakce nej významnějším dílem, ale východisko, které navrhoval IV. kongres KI a které jedině mohlo dělnické třídě zajistit další úspěšný postup, neprosadili. Strategická koncepce narýsovaná koncem roku 1922 na IV. kongresu KI narazila zatím na nepřekonatelné překážky a nevydala své plody. , v v. , Ukázalo se, že komunistické strany nebyly dosud plné připraveny tuto

koncepci úspěšně a bez chyb uvést v život.