Cashflow kvadrant : zaměstnanec, samostatně výdělečně činný, majitel podniku, investor-- : který kvadrant je pro vás nejlepší? 9788072058532, 8072058533 [PDF]

Zitiervorschau

CASHFLOW KVADRANT Zaměstnanec, samostatně výdělečně činný, majitel podniku, investor... Který kvadrant je pro vás nejlepší? Robert T. Kiyosaki Sharon L. Lechter PRAGMA HODKOVIČKY KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kyiosaki, Robert T. Cashflow kvadrant / Robert T. Kyiosaki; [z anglického originálu ... přeložil Milan Žáček]. - Praha : Pragma, c2001 Název originálu: Cashflow quadrant ISBN 80-7205-853-3 336.7 * 17.023.5 * 17.024.4 ■

osobní finance

■

finanční investování

■

bohatství

■

úspěch

CASHFLOW KVADRANT Robert T. Kiyosaki Z anglického originálu Cashflow Quadrant přeložil Milan Žáček. Sazba: PRAGMA. Grafická úprava: Gabriela Novotná. Vydalo nakladatelství PRAGMA, V Hodkovičkách 2/20,147 00 Praha 4. © 1998,1999 by Robert T. Kiyosaki and Sharon L. Lechter © PRAGMA, 2001 ISBN 80-7205-853-3

„Člověk se rodí svobodný; a všude ho poutají řetězy. Myslí si, zeje pánem druhých, zatímco zůstává větším otrokem než oni." Jean Jacques Rousseau Můj bohatý táta říkával: „Skutečné svobody nikdy nedosáhneš bez svobody finanční." A pokračoval: „Svoboda může být zadarmo, ale váže se k ní cena." Knihu věnujeme těm, kdo jsou tuto cenu ochotni zaplatit.

Našim přátelům, fenomenální úspěch Bohatého táty, chudého táty nám po celém světě zajistil tisíce nových přátel. Jejich milá slova a přátelství nás inspirovaly k napsání Cashflow kvadrantu, jenž na Bohatého tátu, chudého tátu navazuje. A proto svým přátelům, starým i novým, za jejich nadšenou podporu, o níž se nám nemohlo ani zdát, děkujeme.

Obsah Úvod

Ve kterém kvadrantu se nacházíte?

O AUTORECH Robert T. Kiyosaki je autorem knihy Bohatý táta, chudý táta (vydalo nakladatelství PRAGMA), celosvětového bestselleru, který se zabývá tím, co bohatí svoje děti učí, a chudí a střední vrstvy ne. Je rovněž tvůrcem finanční stolní hry CASHFLOW a dalších nápaditých finančních produktů. Narodil a byl vychován na Havaji, Je japonský Američan čtvrté generace. Pochází ze slavné učitelské rodiny. Jeho otec byl vedoucím odboru školství státu Havaj. Po

dokončení střední školy Robert studoval v New Yorku a po získání vysokoškolského diplomu vstoupil do amerického námořnictva, načež odjel jako důstojník a pilot bojového vrtulníku do Vietnamu. Sotva se vrátil z války, rozjel svou obchodní kariéru. V roce 1977 založil společnost, která na trh uvedla první nylonové „surfařské" taštičky na suchý zip, z nichž se stal výnosný, celosvětově známý výrobek. Spolu se svým výrobkem figuroval v časopisech Runner’s World, Gentlemans Quarterly, Success Magazíne a dokonce Playboy. V roce 1985 stál u zrodu mezinárodní vzdělávací společnosti, která působila v sedmi zemích a vyučovala desetitisíce studentů podnikání a investování. Když ve čtyřiceti sedmi letech Robert odešel na penzi, začal se věnovat tomu, co má nejraději... investování. Jelikož ho znepokojuje stále se rozšiřující propast mezi majetnými a nemajetnými, vytvořil stolní hru CASHFLOW, která vyučuje hře peněz, kterou znali původně jen bohatí. Na tuto nápaditou vzdělávací hru získal i americký patent. Třebaže Robert podniká v nemovitostech a rozvíjí firmy s malým kapitálem, jeho skutečnou láskou a vášní je vyučování. Je oceňovaným řečníkem ve sféře finančního vzdělávání a ekonomických trendů. Své převratné myšlenky sděloval po celém světě publikům od padesáti do třiceti pěti tisíc posluchačů. Jeho poselství zní: „Chopte se odpovědnosti za své finance, nebo budete celý život jen poslouchat příkazy jiných. Budete bud pány peněz, nebo jejich otrokem." Za tohoto období velkých hospodářských změn je toto jeho poselství k nezaplacení. Sharon L Lechterová se věnuje své profesní snahy sféře vzdělávání. Je autorizovanou účetní a vedoucí vydavatelství. Je vdaná a má tři děti. Získala červený diplom v oboru účetnictví na Florida State University. Ve své době byla jednou z prvních žen, které začaly pracovat u jedné z osmi největších účetních forem, byla daňovou ředitelkou národní pojišťovací společnosti a zakladatelkou a spoluvydavatelkou prvního regionálního ženského časopisu ve Wisconsinu. Celou dobu zároveň pracovala i jako autorizovaná účetní. Začala spolupracovat s vynálezcem první elektronické „mluvící" knihy a pomáhala rozvinout odvětví elektronických knih na úroveň multi-milionového mezinárodního trhu, kde se dnes nachází. Stále je průkopnicí v rozvoji nových technologií, které mají vrátit knihy do života našich dětí. Jako spoluautorka knih Bohatý táta, chudý táta a Cashflow kvadrant obrací svou pozornost i na další nedostatek vzdělávacího systému, tj. na naprostou absenci základů finančnictví. Knihy Bohatý táta, chudý táta a Cashflow kvadrant jsou vzdělávací nástroje určené všem, koho zajímá zlepšení vlastního vzdělání a finančního postavení.

ÚVOD

Ve kterém kvadrantu se nacházíte? Je to pro vás ten nejlepší? Jste finančně svobodní? Cashflow kvadrant je pro ty, kteří dospěli na životní cestě na finanční rozcestí. Pokud chcete získat kontrolu nad tím, co děláte dnes, abyste změnili svůj finanční osud, pomůže vám vytyčit trasu. Toto je Cashflow kvadrant:

Písmena v jednotlivých kvadrantech znamenají: Z zaměstnanec S samostatně výdělečně činný M majitel podniku I investor Každý z nás se nachází alespoň v jednom ze čtyř kvadrantů Cashflow kvadrantu. Naše pozice je určena tím, odkud pocházejí naše peníze. Řada z nás se spoléhá na výplatní pásku, a jsme tudíž zaměstnanci. Další podnikají samostatně. Zaměstnanci a samostatně výdělečně činní figurují na levé straně Kvadrantu. Pravá strana Kvadrantu je pro lidi, kteří peníze získávají z podniku, který vlastní, nebo z investic, které vlastní. Naše kniha se zabývá Čtyřmi rozdílnými typy lidí tvořícími svět obchodu a podnikání, zabývá se tím, co jsou zač, a tím, co mají osoby v každém kvadrantu specifického. Pomůže vám určit, ve kterém kvadrantu se v současnosti nacházíte, a pomůže vám naplánovat si trasu do místa, kde se chcete ocitnout v budoucnu, jakmile si zvolíte vlastní cestu k finanční svobodě. Třebaže finanční svobodu lze nalézt ve všech čtyřech kvadrantech, dovednosti „M“ nebo „1“ vám umožní dosáhnout svých finančních cílů rychleji. Z úspěšného „Z“ se může stát i úspěšný „1“.

ČÍM CHCEŠ BÝT, AŽ VYROSTEŠ?

Tato kniha je v mnoha ohledech pokračováním mé knihy Bohatý táta, chudý táta. Pro ty z vás, kdo Bohatého tátu, chudého tátu snad nečetli, zopakuji, že pojednávala o odlišných lekcích, které mi dávali moji dva tátové ohledně peněz a životních voleb. První z nich byl můj skutečný táta, druhý byl táta mého nejlepšího kamaráda. Jeden byl mimořádně vzdělaný, druhý nedokončil ani střední školu. Jeden byl chudý a druhý bohatý. Vždy, když se mě někdo ptal: „Čím chceš být, až vyrosteš?", můj vzdělaný, ale chudý táta doporučoval: „Choď do školy, dostávej dobré známky a pak si najdi bezpečnou, jistou práci." Doporučoval mi životní cestu, která vypadala takto:

Chudý táta mi doporučoval, abych se stal bucf dobře placeným „Z“, zaměstnancem, anebo dobře placeným „S“, samostatně výdělečně činným odborníkem, jakým je třeba lékař, právník nebo účetní. Můj chudý táta si velmi zakládal na pravidelném příjmu, zaměstnaneckých výhodách a sociálním zabezpečení. Proto byl i dobře placeným vládním úředníkem: vedoucím odboru školství státu Havaj. Můj bohatý, ale nevzdělaný táta, mi naopak poskytoval velmi odlišnou radu. Doporučoval mi: „Choď do školy, odmaturuj, rozjeď podnikání a staň sé úspěšným investorem." Doporučoval mi životní cestu, která vypadala takto:

Tato kniha se zabývá duševním, emocionálním a vzdělávacím procesem, kterým jsem prošel při následování rady bohatého táty.

PRO KOHO JE TATO KNIHA? Tuto knihu jsme napsali pro lidi, kteří jsou připraveni ke změně kvadrantu. Je obzvláště pro ty, kteří se v současnosti nacházejí v kategoriích „Z“ a „S“ a zamýšlejí se nad posunem do oblastí „M“ nebo „I“. Je pro lidi, kteří jsou připraveni opustit teplo sociálního zabezpečení a začít nabývat finanční zabezpečení. Nejde o snadnou životní cestu, ale cena čekající na jejím konci za tu námahu stojí. Jde o cestu k finanční svobodě. Když mi bylo dvanáct, bohatý táta mi vyprávěl jednoduchý příběh, který mě navedl na cestu k velkému bohatství a finanční svobodě. Tímto způsobem mi bohatý táta vysvětloval rozdíl mezi levou stranou Cashflow kvadrantu, kvadranty „Z“ a „S“, a stranou pravou s kvadranty „M“ a „I“. Zní takto: „Bylo nebylo, kdesi stála jedna malebná vesnička. Žilo se v ní přímo pohádkově, nebýt jedné věci. Pokud nepršelo, vesnička neměla vlastní vodu. Aby se tato potíž jednou provždy vyřešila, rozhodli se radní, že vyhlásí soutěž na každodenní zásobování vsi vodou. Ozvali se dva zájemci, kteří se tohoto úkolu chtěli zhostit, a radní podepsali smlouvu s oběma. Měli pocit, že trocha konkurence udrží ceny při zemi a zajistí dostatečný přísun vody.

Ed, první z mužů, kteří dohodu uzavřeli, okamžitě vyběhl ven, koupil si dva pozinkované kbelíky a začal běhat tam a zpátky k jezeru, které bylo asi míli daleko. Když tak od úsvitu do soumraku ve svých dvou kbelících přinášel z jezera vodu, začal okamžitě vydělávat. Vodu lil do velké betonové nádrže, kterou nechala zbudovat ves. Každé ráno musel vstávat ještě dřív, než se probudili ostatní obyvatelé, aby se postaral o to, že v okamžiku potřeby bude k dispozici dostatečné množství vody. Byla to těžká práce, ale Ed byl šťastný, že vydělává a že získal jednu z exkluzivních smluv na tuto službu. Druhý úspěšný žadatel, Bili, na nějakou dobu zmizel. Celé měsíce po něm nebylo vidu ani slechu, čemuž byl Ed jen rád, protože neměl konkurenci. Vydělával všechny peníze. Místo aby si koupil dva kbelíky a s Edem soutěžil, Bili si sestavil obchodní plán, založil si podnik, našel čtyři investory, zaměstnal ředitele, který se o firmu staral, a za půl roku se vrátil se stavební četou. Během roku pak jeho lidé postavili ohromné potrubí z nerez oceli, které spojovalo vesnici s jezerem. Při slavnostním zahájení provozu Bili ohlásil, že jeho voda je čistší než Edova. Bili věděl, že lidé si na Edovu nečistou vodu stěžovali. Oznámil taktéž, že vesnici bude vodou zásobovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu. Ed vodu nosil jen v pracovních dnech... o víkendech nepracoval. Bili také oznámil, že za svou lepší kvalitu a spolehlivější přísun bude účtovat o 75 procent méně. Vesnice se zaradovala a hned se rozběhla ke kohoutu Billova potrubí. Aby mohl Billovi konkurovat, snížil Ed svou cenu o 75 pročet, přikoupil dva další kbelíky, opatřil je víky, a při každé cestě nosil teď tedy kbelíky čtyři. Aby poskytoval lepší služby, zaměstnal své dva syny, aby mu pomáhali na noční směně a o víkendech. Když chlapci odešli na vysokou školu, řekl jim: „Pospěšte si, protože jednoho dne připadne tento podnik vám.“ Z jakéhosi důvodu se žádný z obou hochů po ukončení vysoké školy nevrátil. Ed měl nakonec potíže se zaměstnanci a odbory. Odbory požadovaly vyšší mzdy, lepší výhody a chtěly, aby jejich členové nosili jen jeden kbelík. Bili na druhé straně si uvědomil, že pokud chce vodu jeho vesnice, budou ji chtít určitě i vesnice jiné. Upravil svůj podnikatelský záměr a jal jic prodávat svůj systém rychlého, vysokoobjemového, laciného zásobování čistou vodou vesnicím po celém světě. Vydělává sice jen cent za každý kbelík dodané vody, ale těch kbelíků jsou každodenně miliardy. Hcz ohledu na to, zda pracuje či nikoli, miliardy lidí spotřebovávají miliardy kbelíků vody, a všechny tyto peníze tečou na jeho bankovní účet. Ilill postavil potrubí, které přivádí jemu peníze a vesnicím vodu. Bili žil spokojeně až do smrti a Ed celý život jen tvrdě pracoval a věční se potýkal s finančními potížemi. A zazvonil zvonec..." Tento příběh o Billovi a Edovi mě ovlivňuje už celá léta. Pomáhá mi při veškerém mém rozhodování. Často se sám sebe ptám: „Stavím potrubí, nebo tahám kbelíky?" „Dřu se, nebo na to jdu chytře?" A odpovědi na tyto otázky mi umožnily finanční svobodu. A o tomto je i tato kniha. Píše se v ní o tom, co znamená být „Z“ a „I". Je pro lidi, které už unavuje vláčet se s kbelíky, pro lidi, kteří jsou připraveni stavět potrubí, aby jim tekly peníze do kapes... a ne z nich vytékaly.

Tato kníhaje rozdělena do tří částí Část první: první část této knihy se zabývá základními rozdíly mezi lidmi ve všech čtyřech kvadrantech. Zabývá se tím, proč určití lidé tíhnou k určitým kvadrantům, a aniž si to uvědomují, tak v nich ustrnou. Pomůže vám při určování, kde se v současnosti v Kvadrantu nacházíte a kde se budete chtít nacházet za pět let. Část druhá: druhá část pojednává o osobní proměně. Týká se spíše toho, kým musíte být, než toho, co musíte udělat. Část třetí: ve třetí části definuji sedm kroků, které můžete učinit na své cestě na pravou stranu Kvadrantu. Podělím se v ní s vámi o další tajemství bohatého táty, vážící se k vědomostem, jak se stát úspěšným „M“ a „I". Pomůže vám vybrat si správnou cestu k finanční svobodě. V celé knize Cashflow kvadrant budu neustále zdůrazňovat důležitost finanční inteligence. Pokud chcete figurovat na pravé straně Kvadrantu, v kategoriích „M“ a „I“, musíte být chytřejší, než když se rozhodnete zůstat vlevo jakožto „Z“ nebo „S“. Abyste se stali „M" a „I", musíte být schopni určovat směr, kterým tečou vaše peníze. Tato kniha je napsána pro lidi, kteří jsou připraveni provést ve svém životě určité změny. Je napsána pro lidi, kteří jsou připraveni ignorovat sociální jistoty a začít budovat vlastní potrubí, aby dosáhli finanční svobody. Nacházíme se na úsvitu Informačního věku a tento věk nabídne více příležitostí k finančnímu růstu než jakýkoli předcházející. Právě lidé s dovednostmi „M“ a „1“ tyto příležitosti vycítí a zhostí se jich. Aby člověk v Informačním věku uspěl, bude potřebovat informace ze všech čtyř kvadrantů. Naše školy se bohužel stále nacházejí v Průmyslovém věku a stále připravují studenty na existenci pouze na levé straně Kvadrantu. Pokud hledáte nové odpovědi na otázku, jak se přesunout do Informačního věku, pak je tato kniha pro vás. Je napsána, aby vám na cestě do Informačního věku pomohla. Nenabízí všechny odpovědi... ale podělím se v ní s vámi o hluboké a směrodatné postřehy, které jsem získal na své cestě z poloviny Kvadrantu obsahující „Z“ a „S“ do poloviny, kde figurují „M“ a „I“. Pokud jste připraveni vydat se na cestu nebo pokud už na takové cestě k finanční svobodě jste, tato kniha je pro vás.

ČÁST PRVNÍ

Cashflow kvadrant KAPITOLA PRVNÍ

„Proč si neseženete práci?“ V roce 1985 jsme já a moje žena Kim neměli domov. Neměli jsme ani práci a z úspor nám zbývaly už jen poslední zbytky; kreditní karty june měli vyčerpané; a žili jsme ve staré hnědé toyotě se sklápěcími sedadly, která nám sloužila jako lůžka. Na konci prvního týdne nám začala docházet neúprosná fakta toho, kdo jsme, co děláme a kam směřujeme. Náš neutěšený stav trval další dva týdny. Jedna známá, jakmile si uvědomila naši zoufalou finanční situaci, nám poskytla ve svém domě uklepni místnost. Tam jsme žili devět měsíců. Nikomu jsme o své situaci neříkali. Většinu času jsme oba na první pohled vypadali normálně. Když se přátelé a rodina o našem strádání dozvěděli, jejich první otázka vždy zněla: „Proč si neseženete práci?" Zprvu jsme se jim vše snažili vysvětlit, ale většinou se nám naše pohnutky přiblížit nepodařilo. Někomu, kdo si cení pracovního místa, je ulil(ř.né vysvětlit, proč se vám místo hledat třeba nechce. Občas jsme nějakou práci i vykonávali, a přišli si tak na pár dolarů. Ale dělali jsme to jen proto, abychom měli co do žaludku a abychom si mohli koupit benzin. Těch několik dolarů.navíc sloužilo jen jako palivo, které nám mělo dopomoci k dosažení našeho zvláštního cíle. Musím se přiznat, že v okamžicích vážných osobních pochyb se mi představa jistého, bezpečného místa s pravidelným příjmem jevila přitažlivě. Avšak protože jsme jistotu pracovního místa nehledali, zatínali jsme zuby, přežívali ze dne na den a potáceli se na okraji finanční propasti. Rok 1985 byl v našem životě ten nejhorší a zároveň ten nejdelší. Každý, * kdo tvrdí, že peníze nejsou důležité, bez nich určitě nebyl delší dobu. Kim a já jsme bojovali a často se hádali. Strach, nejistota a hlad zkracují rozbušku lidských emocí a my se často pouštíme do sporů s člověkem, kterého máme nejradši. Nicméně láska nás udržela pohromadě a naše partnerské pouto se díky společně prožitým útrapám jen posílilo. Věděli jsme, kam směřujeme; nevěděli jsme jen, jestli se tam někdy dostaneme. Věděli jsme, že zajištěné, teplé, dobře placené místo najdeme vždycky. Oba jsme měli vysokou školu, dobré pracovní návyky i solidní pracovní morálku. Ale jistotu jsme nehledali. Toužili jsme po finanční svobodě. V roce 1989 z nás už byli milionáři. Ačkoli jsme podle měřítek jistých lidí byli finančně úspěšní, stále jsme nedosáhli svých snů. Ještě jsme nedosáhli opravdové finanční svobody. K tomu došlo až v roce 1994. Od toho roku jsme už po celý zbytek života nemuseli pracovat. Odmyslíme-li si nějakou nepředvídatelnou finanční katastrofu, oba jsme se stali finančně svobodnými. Kim bylo třicet sedm, mně čtyřicet sedm.

K TOMU; ABYSTE VYDĚLALI PENÍZE, PENÍZE NEPOTŘEBUJETE V této knize jsem úvodním vylíčením života bez domova a s prázdnou kapsou chtěl reagovat na častou námitku, že „k vydělání peněz je peněz potřeba". Nesouhlasím s ní. K tomu, aby se z bezdomovců v roce 1985 stali v roce 1989 boháči a pak v roce 1994 finančně nezávislí lidé, není třeba peněz. Když jsme začínali, peníze jsme neměli a byli jsme zadlužení. Není třeba ani kvalitního formálního vzdělání. Já sice mám vysokoškolský diplom, ale mohu svědomitě prohlásit, že dosažení finanční svobody nemělo se vzděláním získaným na vysoké škole pranic společného. Nenašel jsem žádné obzvláštní uplatnění pro léta strávená studiem počtů, sférické trigonometrie, chemie, fyziky, francouzštiny a anglické literatury. Rada úspěšných lidí opustila školu, aniž získala diplom. Patří mezi ně Thomas Edison, zakladatel společnosti General Electric; Henry Ford, zakladatel firmy Ford Motor; Bili Gates, zakladatel Microsoftu; Ted Turner, zakladatel CNN; Michael Dell, zakladatel Dell Computers; Steve Jobs, zakladatel Apple Computer; nebo Ralph Lauren, zakladatel společnosti Polo. Vysokoškolské vzdělání je důležité pro tradiční profese, ale ne pro to, jak tito lidé přišli k bohatství. Vybudovali si své úspěšné podniky a o to jsem usiloval i já s Kim.

TAK CO JE K TOMU TŘEBA? Lidé se mě často ptají: „Pokud k vydělání peněz není peněz třeba u školy vás nenaučí, jak se stát finančně svobodní, v čem to tedy je?“ Já odpovídám: je třeba snů, spousty odhodlání, ochoty rychle se učit, schopnosti správně používat Bohem dané vlastnosti a znalosti, ze kterého sektoru Cashflow kvadrantu generujete svůj zisk.

CO JE TO CASHFLOW KVADRANT? Obrazec dole znázorňuje Cashflow kvadrant.

Písmena v jednotlivých kvadrantech znamenají: Z zaměstnanec S samostatně výdělečně činný M majitel podniku I investor

Ze KTERÉHO KVADRANTU GENERUJETE SVŮJ ZISK? Cashflow kvadrant znázorňuje rozličné metody, kterými se generuje zisk nebo peníze. Například zaměstnanec vydělává peníze pomocí svého pracovního místa, kde vykonává práci pro nějakou jinou osobu nebo jiný subjekt. Samostatně výdělečně činné osoby vydělávají peníze prací pro sebe. Majitel podniku vlastní firmu, která mu generuje peníze, a in- * vestor vydělává peníze z nejrůznějších investic - jinými slovy z peněz generujících další peníze. Různé způsoby generování zisku vyžadují různé mentality, různé technické dovednosti, různé cesty vzdělání a různé typy lidí. Různé lidi přitahují různé kvadranty. Třebaže peníze zůstávají pořád stejné, ohromně se mění způsoby, jakými se vydělávají. Pokud se zadíváte na čtyři různá označení jednotlivých kvadrantů, nejspíš se zeptáte: „Z kterého kvadrantu generuji většinu svého příjmu?" Každý kvadrant je jiný. Generovat příjmy z různých kvadrantů vyžaduje různé dovednosti a různé osobnosti, byť je člověk, kterého naleznete v jednotlivých kvadrantech, stále tentýž. Pohyb z jednoho kvadrantu do druhého je jako hraní golfu dopoledne a návštěva baletního představení večer.

PENÍZE SI MŮŽETE VYDĚLAT VE VŠECH ČTYŘECH KVADRANTECH Většina z nás má potenciál generovat příjmy ve všech čtyřech kvadrantech. Který kvadrant si zvolíte vy nebo já za zdroj základního příjmu nesouvisí příliš s tím, co jsme se naučili ve škole; souvisí to spíše s tím, kým jsme ve svém nitru - s našimi niternými hodnotami, přednostmi, slabostmi a zájmy. Právě tyto niterné rozdíly nás přitahují k jednotlivým kvadrantům nebo nás od nich odpuzují. Přesto však bez ohledu na to, jakou práci vykonáváme, stále můžeme působit ve všech čtyřech kvadrantech. Například lékař si může vydělávat peníze jako „Z", zaměstnanec, a být členem lékařského sboru velké nemocníce nebo pracovat pro vládu ve veřejném sektoru nebo se stát vojenským lékařem nebo se nechat zaměstnat pojišťovnou jako revizní lékař. Tentýž lékař se může rovněž rozhodnout vydělávat peníze jako „S“, samostatně výdělečně činná osoba, a založit si soukromou praxi, vybavit si ordinaci, najmout si zaměstnance a vybudovat si seznam pacientů. Nebo se může rozhodnout stát se „M“ a vlastnit kliniku či laboratoř a zaměstnávat jiné lékaře. Takový lékař by si nejspíš najal obchodního ředitele, který by mu celý podnik řídil. V tomto případě by náš lékař podnik vlastnil, ale nemusel by v něm pracovat. Mohl by se také rozhodnout vlastnit firmu, která s medicínou nijak nesouvisí, zatímco by se svému oboru věnoval někde jinde. V takovém případě by lékař vydělával peníze jako „Z“ i jako „M“. Jako „1“ by lékař mohl generovat svůj příjem z investic v podniku někoho jiného nebo v organizacích, jako jsou trh s akciemi, trh s obligacemi či nemovitostmi. Důležitá slova jsou „generovat příjem". Nejde ani tak o to, co děláme, jako o to, jak generujeme svůj příjem.

RŮZNÉ METODY GENEROVÁNÍ PŘÍJMU

To, co více než cokoli jiného určuje, ze kterého kvadrantu se rozhodneme generovat svůj příjem, jsou vnitřní rozdíly v našich niterných hodnotách, přednostech, slabostech a zájmech. Někteří lidé jsou rádi zaměstnanci, zatímco jiným se něco takového protiví. Někteří lidé rádi vlastní firmy, ale neradi je řídí. Jiní firmy rádi vlastní a s láskou je i řídí. Jistí lidé rádi investují, zatímco jiní v podobné aktivitě vidí jen riziko /.Iráty peněz. Většina z nás zosobňuje trochu ze všech těchto vlastností. I Jspčch ve všech čtyřech kvadrantech často znamená přesměrování určitých niterných hodnot.

BOHATÍ NEBO CHUDÍ MŮŽETE BÝT VE VŠECH ČTYŘECH KVADRANTECH Je důležité připomenout, že bohatí nebo chudí můžete být ve všech čtyřech kvadrantech. V každém kvadrantu se nacházejí milionáři i lidé, kteří zbankrotovali. Přítomnost v tom či onom kvadrantu ještě nezaručuje finanční úspěch.

NE VŠECHNY KVADRANTY JSOU STEJNÉ Jakmile poznáte specifické vlastnosti každého kvadrantu, budete mít lepší představu, který kvadrant nebo kvadranty vám nejlépe vyhovují. Například jeden z řady důvodů, proč jsem si já vybral práci převážně v kvadrantech „M“ a „1“, jsou jejich daňové výhody. Většině lidí pracující na levé straně Kvadrantu se nabízí jen málo legálních daňových úlev. Nicméně na pravé straně Kvadrantu je daňových úlev spousta. Prací v kvadrantech * „M“ a „I“, která mi bude generovat příjem, získám peníze rychleji a umožním jim pro mě pracovat déle, aniž přijdu o velké sumy na daních.

RŮZNÉ ZPŮSOBY VYDĚLÁVÁNÍ PENĚZ Když se mě lidé ptají, proč jsme s Kim nikde nebydleli, odpovídám jim, že důvodem bylo, co mi řekl bohatý táta o penězích. Peníze jsou pro mě důležité, ale nechtěl jsem strávit celý život jejich vyděláváním. Proto jsem nestál o žádnou práci. Pokud jsme se měli stát zodpovědnými občany, chtěli jsme, aby peníze pracovaly pro nás, nechtěli jsme strávit celý život fyzickou prací pro ně. Proto je Cashflow kvadrant tak důležitý. Rozlišuje mezi různými způsoby, kterými se generují peníze. Existují způsoby, jak být zodpovědný a vydělávat peníze, a přitom kvůli nim fyzicky nepracovat.

ROZDÍLNÍ TÁTOVÉ - ROZDÍLNÉ PŘEDSTAVY O PENĚZÍCH Můj velmi vzdělaný táta pevně věřil, že láska k penězům je symbolem zla. Ze mít ohromné příjmy znamená být chamtivý. Cítil se trapně, když noviny zveřejnily, kolik vydělává, protože ve srovnání s učiteli, kteří pracovali pod ním, si připadal placený až přehnaně. Byl to dobrý, čestný, pracovitý muž, který se ze všech sil snažit hájit své stanovisko, že peníze v jeho životě důležité nejsou.

Můj velmi vzdělaný, přesto však chudý táta neustále říkal: „Mě peníze nezajímají." „Já nikdy nezbohatnu." „Nemůžu si to dovolit." „Investování je riskantní." „Peníze nejsou všechno."

PENÍZE SLOUŽÍ ŽIVOTU Bohatý táta smýšlel odlišně. Trávit celý život prací a předstírat, že peníze nejsou důležité, mu připadalo pošetilé. Bohatý táta si myslel, že život je důležitější než peníze, ale peníze jsou důležité, protože mu slouží. Často říkával: „Den má jen určitý počet hodin a tvrdě pracovat se dá laky jenom do jisté míry. Tak proč pracovat tvrdě kvůli penězům? Nauč sc, abys peníze měl a aby pro tebe tvrdě pracovali ostatní, a pak můžeš ilčlat to, co je skutečně důležité." Pro bohatého tátu bylo důležité toto: „Mít spoustu času na výchovu dětí." „Mít peníze na dobročinné účely a na projekty, které podporoval." „Poskytovat pracovní místa a finanční stabilitu svému okolí." „Mít čas a peníze, aby se mohl starat o své zdraví." „Mít možnost cestovat s rodinou po celém světě." „Na tyto věci potřebuješ peníze," říkal bohatý táta. „Proto jsou pro mč důležité. Peníze jsou důležité, ale já nechci strávit celý život, abych na ně pořád pracoval."

VOLBA KVADRANTU Důvodem, proč jsme se s manželkou coby bezdomovci soustředili na kvadranty „M" a „I", byl fakt, že se mi v těchto kvadrantech dostalo nej-vřlšího vzdělání a výchovy. Díky vedení bohatého táty jsem znal nejrůz-nřjší finanční a pracovní výhody každého kvadrantu. Kvadranty na pravé straně, „M“ a „I“, mi nabízely nejlepší šanci na finanční úspěch a finanční nezávislost. Navíc ve třiceti sedmi letech jsem už zakusil zdary a nezdary ve všech flyřcch kvadrantech, což mi umožnilo do jisté míry pochopit vlastní temperament, preference, přednosti a slabosti. Věděl jsem, ve kterých kvadrantech se mi daří nejlépe.

RODIČE JSOU UČITELÉ Když jsem byl malý, byl to právě bohatý táta, kdo často poukazoval na Cashflow kvadrant. Vysvětloval mi rozdíly mezi dosažením úspěchu na straně levé a na straně pravé. Avšak coby malý chlapec jsem tomu, co říká, příliš pozornosti nevěnoval. Nechápal jsem rozdíl mezi mentalitou zaměstnance a mentalitou majitele podniku. Staral jsem se jen o to, jak přežít ve škole. Nicméně jsem jeho slova vnímal a ona mi brzo začala dávat smysl. Skutečnost, že jsem se nacházel ve společnosti dvou dynamických a úspěšných otců, dodávala smysl tomu, co každý z nich říká. Ale rozdílů mezi stranou Kvadrantu, kde figurovali „Z" a „S“, a stranou, kde figurovali „M“ a „I“, jsem si začal všímat, až když jsem viděl, co dělají. Rozdíly to byly zpočátku sotva patrné, ale časem mi začaly bít do očí. Například jednou z bolestných zkušeností, kterou jsem jako malý chlapec zažil, byl rozdíl, kolik času mi mohl věnovat jeden táta ve srovnání s druhým. Když rostly význam a úspěchy obou tátů, bylo zřejmé, že jeden táta má stále méně času na svou ženu a své čtyři děti. Můj skutečný táta byl věčně na cestách, na schůzích nebo spěchal na letiště, kde ho čekala další setkání. Čím byl úspěšnější, tím méně jsme spolu večeří-vali jako rodina. Víkendy trávil doma ve své přeplněné pracovně, zahrabaný v nejrůznějších papírech. Bohatý táta měl naopak s rostoucími úspěchy času stále více a více. Jedním z důvodů, proč jsem se toho naučil tolik o penězích, finančnictví, obchodu a životě, bylo prostě to, že bohatý táta měl stále více času na své děti i na mě. Dalším příkladem je i to, že s rostoucím úspěchem oba tátové sice vydělávali více peněz, ale můj skutečný, vzdělaný táta se také více zadlu-žoval. Musel tedy pracovat ještě usilovněji a najednou se ocitl ve skupině s vyšším daňovým zatížením. Jeho bankéř a účetní mu tehdy řekli, aby si koupil větší dům a dosáhl tak „daňové úlevy". Táta si jejich radu vzal k srdci a větší dům koupil, brzy však musel pracovat ještě usilovněji než kdy předtím, aby vydělal více peněz, s jejichž pomocí by nový dům zaplatil... což ho od rodiny ještě více vzdálilo. Bohatý táta byl jiný. Vydělával víc a víc peněz, ale na daních platil méně. I on měl bankéře a účetní, ale nedostávalo se mu stejných rad, které získával můj velmi vzdělaný táta.

HLAVNÍ DŮVOD Ovšem hlavní hnací síla, která mi neumožnila zůstat na levé straně Kvadrantu, měla základ v tom, co se mému velmi vzdělanému, avšak chudému tátovi, stalo na vrcholu jeho kariéry. Počátkem sedmdesátých let jsem už měl za sebou vysokou školu a připravoval jsem se v Pensacole na Floridě na působení ve Vietnamu jako pilot amerického námořnictva. Vzdělaný táta byl nyní vrchním školským inspektorem státu Havaj a byl členem guvernérova sboru poradců. Jednoho večera mi táta zavolal do pokoje na základně. „Synku," řekl mi. „Chystám se odstoupit ze svého místa a budu kandidovat jako viceguvernér státu Havaj za republikánskou stranu." Polkl jsem a pak jsem odpověděl: „Budeš soupeřit o místo se svým šéfem?" „Přesně tak," odvětil. „Proč?" zeptal jsem se. „Republikáni na Havaji nemají šanci. Demokratická strana a odbory jsou příliš silné." „Vím, synku. Vím i to, že nemáme ani tu sebemenší naději, že bychom mohli vyhrát. Na guvernéra bude kandidovat soudce Samuel King a já budu kandidovat na jeho zástupce." „Ale proč?" zeptal jsem se ještě jednou. „Proč soupeřit se svým nadřízeným, když víš, že prohraješ?" „Protože mi svědomí neumožňuje udělat nic jiného. Hry, co hrají politici, mě znepokojují." „Chceš říct, že jsou zkorumpovaní?" „Ne, to říct nechci," řekl skutečný táta. Byl to čestný a mravný muž, který o nikom skoro nikdy nemluvil špatně. Choval se vždycky jako diplomat. Přesto jsem z jeho hlasu dokázal určit, že je rozzlobený a zneklidněný. Říkal: „Řeknu jenom tolik, že mi svědomí nedá spát, když vidím, co se tu děje v zákulisí. Nevydržel bych sám se sebou, kdybych ilřlal, že nic nevidím, a zůstal pasivní. Práce ani výplatní páska nejsou tak důležité jako moje svědomí." Po dlouhé pauze jsem si uvědomil, že je rozhodnutý. „Hodně štěstí," řekl jsem tiše. „Jsem hrdý na tvou odvahu a jsem hrdý, že jsem tvůj syn." Republikáni i jejich kandidátní listina podle očekávání propadli. Znovuzvolený guvernér se postaral o to, aby táta už nikdy na úřadu vlády státu Havaj práci nezískal..., a tak to i dopadlo. V čtyřiapadesáti letech si táta sháněl práci a já jsem byl na cestě do Vietnamu. Táta si tedy na stará kolena hledal novou práci. Chodil z míst s ho- ' nosnými jmény a nízkým platem na místa s jinými honosnými jmény a platem stejně mizerným. Z místa, kde byl výkonným ředitelem nevýdělečné organizace ABC, na místo, kde byl vedoucím ředitelem jiné nevýdělečné organizace XYZ. Byl to vysoký, schopný a dynamický muž, který už nebyl vítán v jediném světě, který znal: ve světě vládních zaměstnanců. Několikrát se snažil vrhnout se na podnikání. Chvíli dělal konzultanta a dokonce si koupil i slavnou franšízu, ale nic nevyšlo. Jak stárnul a opouštěly ho síly, přicházel i o dravost pouštět se stále do něčeho nového; jeho nedostatek vůle se stupňoval po každém neúspěšném pokusu. Byl úspěšným „Z" snažícím se přežít jako „S“, v kvadrantu, v němž nebyl nikterak vyškolen, kde mu chyběla praxe a pro který nehořel žádným nadšením. Miloval svět veřejného vzdělávání, ale nedokázal si najít cestu zpět. V jeho případě byl nenápadně uplatňován zákaz působení ve státní správě. V jistých kruzích by se řeklo, že byl na „černé listině". Kdyby nebylo sociálního a zdravotního pojištění, byla by poslední léta jeho života jedna velká pohroma. Umřel sice nespokojený a trochu dopálený, ale umřel s čistým svědomím. Co mně tedy dodávalo energii ve chvílích největšího zoufalství? Byla to neustále se vracející vzpomínka na vzdělaného tátu sedícího doma, čekajícího na zazvonění telefonu, snažícího se přežít ve světě obchodu, o němž vůbec nic nevěděl. V tom, spolu s radostnou vzpomínkou na bohatého tátu, který byl s nastávajícími léty čím dál šťastnější a úspěšnější, spočívala má inspirace. Místo aby v padesáti čtyř letech chřadl, bohatý táta jen kvetl. Už dříve se stal bohatý, ale ted byla ultrabohatý. Pořád se o něm psalo v novinách jako o muži, který

skupuje Waikiki á Maui. Sklízel ovoce roků metodického budování podnikání a investování. Byl na cestě stát se jedním z nejbohatších lidí na Havajských ostrovech.

Z MALÝCH ROZDÍLŮ SE STÁVAJÍ ROZDÍLY VELKÉ Poněvadž mi bohatý táta vysvětlil princip Kvadrantu, viděl jsem lépe malé rozdíly, které se po letech strávených prací stávaly rozdíly velkými. Díky Kvadrantu jsem věděl, že je lepší rozhodnout se spíše, kým se chci postupem času stát, než co chci dělat. Ve chvílích největšího zoufalství mi spolu s lekcemi, které mi dali mí dva tátové, dodávalo energii právě toto hluboké vědomí.

JE TO VÍCE NEŽ JEN KVADRANT Cashflow kvadrant je cosi víc než jen dvě čáry a několik písmen.

Pokud se podíváte pod povrch tohoto jednoduchého obrazce, najdete dokonale odlišné světy a stejně tak odlišné způsoby nazírání na svět. Jako člověk, který se na svět díval jak z levé strany Kvadrantu, tak ze strany pravé, mohu čestně prohlásit, že svět v závislosti na pozici v jednom ři druhém kvadrantu vypadá velmi různě... a o těchto rozdílech je právě lato kniha. Jeden kvadrant není lepší než druhý..., každý má své přednosti a každý má své slabiny. Tato kniha byla napsána, aby vám umožnila pohled na jednotlivé kvadranty a na osobní růst, kterého je třeba, abyste byli finančně úspěšní v každém z nich. Doufám, že tak získáte nové postřehy vážící se k volbě životní finanční cesty, která vám nejlépe vyhovuje. Rada dovedností nezbytných pro úspěch na pravé straně Kvadrantu se neučí na školách, což může vysvětlit, proč lidé jako Bili Gates z Microsoftu, Ted Turner ze CNN nebo Thomas Edison opustili školu předčasně. Tato kniha tyto dovednosti pojmenuje a stejně tak určí základní povahové rysy, které jsou nutné pro úspěch na pravé straně ' Kvadrantu, kde figurují „M“ a „I“. Napřed nabídnu základní přehled všech čtyř kvadrantů, načež se zaměřím na kvadranty „M“ a „I“. O tom, co je třeba k úspěchu na straně se „Z“ a „S“, už byla napsána spousta publikací. Po přečtení této knihy někteří z vás snad zatouží po změně způsobu, jak přichází ke svému příjmu, jiní třeba rádi zůstanou tam, kde v současnosti jsou. Možná se rozhodnete, že budete působit ve více než jednom kvadrantu, třeba ve všech čtyřech. Každý z nás je jiný a žádný kvadrant není důležitější nebo lepší než ty ostatní. V každé vesnici, městě a zemi světa je třeba k zajištění finanční stability společenství lidí působících ve všech čtyřech kvadrantech. Navíc se se vzrůstajícím věkem a novými zkušenostmi mění i naše zájmy. Všímám si například, že řada mladých lidí hned po skončení školy dává přednost získání pracovního místa. Ovšem po několika letech si někteří z nich uvědomí, že je nezajímá šplhání po společenském žebříčku nebo je přestane zajímat oblast, v níž působí. Tyto změny spjaté s věkem a s nabytými zkušenostmi často vedou k hledání nových možností růstu, finančního zabezpečení a osobního štěstí. Doufám, že vám tato kniha poskytne v souvislosti s dosažením těchto cílů neotřelé myšlenky. V krátkosti, tato kniha není o bezdomovcích, je o hledačích domova... domova v jednom či více kvadrantech.

KAPITOLA DRUHÁ

Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé Starého psa novým kouskům nenaučíš," říkával můj velmi vzdělaný táta. Několikrát jsem s ním seděl a snažil se mu vysvětlit Cashflow kvadrant, protože jsem mu chtěl ukázat novou finanční cestu. Blížil se k šedesátce a uvědomoval si, že řada jeho snů se nikdy nevyplní. Zdálo se, že „černá listina" dosahuje i za zdi státní instituce. Dával na ni nyní i sám sebe. „Snažil jsem se, ale nešlo to." Táta měl na mysli pokusy prorazit v kvadrantu „S" jako nezávislý konzultant a v kvadrantu „M“, kdy vložil většinu svých celoživotních úspor do slavné zmrzlinové franšízy, která zkrachovala. Protože byl chytrý, rozumově chápal rozdílné technické dovednosti, kterých je v každém kvadrantu třeba. Věděl, že kdyby chtěl, dokázal by se jim naučit.

Ale brzdilo ho něco jiného. Jednou jsem u oběda o vzdělaném tátovi mluvil s bohatým tátou. „Tvůj táta a já nejsme v jádru stejní lidé," řekl mi bohatý táta. „Třebaže jsme oba lidé a oba známe strach, pochybnosti, víru a máme své přednosti a slabiny, přistupujeme k těmto podobným věcem... rozdílně." „Můžeš mi vysvětlit ty rozdíly?" zeptal jsem se. „Ne teJ u oběda," řekl bohatý táta. „Ale způsob, jakým reagujeme na tyto rozdíly, je příčinou, proč setrváváme v takovém či onakém kvadrantu. Když se tvůj táta pokoušel přejít z kvadrantu ,Z‘ do kvadrantu ,M‘, ' intelektuálně celý proces chápal, ale nezvládl ho emocionálně. Když nešlo všechno jako po másle a on začal prodělávat, nevěděl, jak problém vyřešit... vrátil se tedy do kvadrantu, ve kterém se cítil nejbezpečněji." „Do kvadrantu ,Z‘ a občas ,S‘,“ dodal jsem. Bohatý táta přikývl. „Když strach ze ztráty peněz a z následného neúspěchu uvnitř nás dosáhne určité míry intenzity, a je to strach, který je nám společný, on si vybere jistotu a já si vyberu svobodu." „A v tom je ten základní rozdíl," řekl jsem a přivolal číšníka s účtem. „Ačkoli jsme všichni lidé," pokračoval bohatý táta, „když dojde na peníze a na emoce, které se k nim vážou, každý z nás reaguje rozdílně. A právě druh reakce na tyto emoce často určuje, který kvadrant si vybereme za zdroj svých příjmů." „Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé," řekl jsem. „Přesně tak," odpověděl bohatý táta, když jsme vstávali a mířili ke dveřím. „A pokud máš být v některém kvadrantu úspěšný, potřebuješ mít víc než jen technické dovednosti. Musíš znát i niterné rozdíly, které lidi vedou k tíhnutí k jednotlivým kvadrantům. Poznej je, a život bude mnohem snazší." Třásli jsme si rukama a loučili se, a mezitím přijel řidič s autem. „A ještě něco," dodal jsem spěšně. „Může se můj táta změnit?" „Ale ovšem," řekl bohatý táta. „Každý se může změnit. Ale změna kvadrantu není jako změna pracovního místa nebo změna profese. Změna kvadrantu s sebou často přináší změnu toho, kým jsi uvnitř, jak uvažuješ a jak se díváš na svět. Pro někoho je taková změna snazší než pro jiného, protože někteří lidé prostě změny vítají, zatímco jiní jim vzdorují. A změna kvadrantu znamená docela často i změnu celého životního přístupu. Je to tak zásadní změna, jak se vypráví v tom starém příběhu o housence, která se změní na motýla. Nezměníš se jen ty, změní se i tví přátelé. Ačkoli se budeš stále přátelit se svými starými kamarády, pro housenky je těžší dělat totéž co motýli. Jde tedy o velké změny a není moc lidí, kteří by se pro ně rozhodli." Řidič zavřel dveře, a jakmile bohatý táta odjel, já jsem pořád přemýšlel o rozdílech.

JAKÉ JSOU ROZDÍLY? Jak poznám lidi z jednotlivých kvadrantů, aniž toho o nich mnoho vím? Jeden ze způsobů je poslouchat, co říkají. Jednou z největších dovedností bohatého táty byla schopnost „číst" lidi, i když také věřil tomu, že nemůžete „soudit knihu podle obálky". Bohatý táta, podobně jako Henry Ford, nebyl nijak mimořádně vzdělaný, ale stejně jako on věděl, jak najímat a pracovat s lidmi, kteří znalosti měli. Bohatý táta mi pořád vysvětloval, že schopnost soustředit kolem sebe bystré lidi a pracovat v týmu, patří mezi jeho nejdůležitější dovednosti. Od devíti let mě bohatý táta učil dovednostem nezbytným pro úspěch v kvadrantech „M" a „I". Patřilo mezi ně umění dostat se pod povrch člověka a nahlédnout do jeho nitra. Bohatý táta mi říkal: „Když poslouchám něčí slova, začínám vidět a cítit jeho duši." Takže už od devíti let jsem sedával s bohatým tátou, když přijímal nové lidi. Při těchto rozhovorech jsem se naučil hledat ani ne tak slova, jako spíše vnitřní hodnoty. Hodnoty, které, jak říkal bohatý táta, vycházely z jejich duší.

SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „Z“ Člověk pocházející z kvadrantu „Z", neboli zaměstnanec, by mohl říci: „Hledám jistou, bezpečnou práci s dobrým platem a kvalitními zaměstnaneckými výhodami."

SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „S(( Člověk pocházející z kvadrantu „S", neboli samostatně výdělečně činný, by mohl říci: „Moje sazba je 35 dolarů za hodinu." Nebo: „Běžně si účtuji 6 procent z celkové ceny.“ Nebo: „Vypadá to, že nemůžu najít lidi, kteří by chtěli pracovat a práci vykonali dobře." Nebo: „Na tomto projektu pracuji už více než 20 hodin."

SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „M“

Člověk působící z kvadrantu „M“, neboli majitel podniku, by mohl říci:' „Hledám nového šéfa, který by mi řídil firmu."

SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „1“ Člověk působící z kvadrantu „I", neboli investor, by mohl říci: „Vychází můj tok peněz z vnitřní míry návratnosti nebo z čisté míry návratnosti?"

SLOVA JSOU NÁSTROJE Jakmile bohatý táta poznal, jaký je člověk, s nímž vede rozhovor, v jádru, alespoň v tom okamžiku věděl, o co mu ve skutečnosti jde, co hledá, co nabízí a jaká slova použít, když s ním mluví. Bohatý táta vždycky říkal: „Slova jsou mocné nástroje." Bohatý táta toto svému synovi a mně neustále připomínal. „Pokud chcete lidi řídit, pak musíte být pány slov." Takže jednou z vlastností nutných pro úspěšného „M“ je ovládnout slova a poznat, která slova působí na který typ lidí. Nejprve nás učil pečlivě poslouchat slova, která dotyčný používal, pak jsme věděli, která slova máme použít my a kdy je máme použít, abychom dokázali co nejefektivněji odpovědět. Bohatý táta nám vysvětloval: „Určité slovo může jednoho člověka vzrušit, zatímco totéž slovo může někoho jiného naprosto odradit." Například slůvko „risk" může znít člověku z kvadrantu „I" vzrušivě, zatímco v jedinci z kvadrantu „Z" může vzbudit neovladatelný strach. Aby se z nás stali velcí lídři, bohatý táta zdůrazňoval potřebu naučit se ze všeho nejdřív dobře naslouchat. Pokud neposloucháte slova, která člověk používá, nevycítíte jeho duši. Pokud neposloucháte jeho duši, nikdy nepoznáte, s kým vlastně mluvíte.

NITERNÉ ROZDÍLY „Poslouchejte jejich slova, ucítíte jejich duši" - říkal proto, že za slovy, která člověk volí, leží jeho niterné hodnoty a niterná charakteristika. Nabízím zde několik zobecnění, která odlišují lidi z jednotlivých kvadrantů.

1. „Z“ (zaměstnanec). Jakmile uslyším slovo „jistý" nebo „výhody", vycítím, o koho může v jádru jít. Slovo „jistý" se často používá v reakci na pocit strachu. Pokud člověk cítí strach, potom potřeba jistoty je často užívanou frází někoho, kdo pochází převážně z kvadrantu „Z". Když dojde na peníze a na práci, existuje celá řada lidí, kteří nenávidí pocit strachu související s ekonomickou nejistotou... odtud tedy plyne jejich touha po jistotě. Slovo „výhody" znamená, že lidé by rádi získali i nějakou další odměnu za svou práci - jasně specifikovanou a jistou odměnu navíc, jako je například zdravotní péče nebo penzijní program. Podstatou je, že se chtějí cítit zabezpečení a chtějí to vidět černé na bílém. Nejistota je zneklidňuje; jistota je uklidní. V duchu si říkají: „Já ti dám toto... a ty mi zase na oplátku slíbíš toto." Chtějí svůj strach utišit určitou dávkou jistoty, a proto, když dojde na zaměstnání, hledají zabezpečení a pevné dohody. Nejsou daleko od pravdy, když tvrdí, že „peníze mě příliš nezajímají . Představa zabezpečení je pro ně často důležitější než peníze. Zaměstnanci mohou být řediteli podniků nebo podnikoví údržbáři. Nejde ani tak o to, co dělají, jako spíše o smluvní dohodu, kterou mají s osobou nebo organizací, která je zaměstnává.

2. „5“ (samostatně výdělečně činní). Jsou to lidé, kteří chtějí „být svým vlastním pánem". Také rádi „dělají věci po svém". Této skupině říkám „ryzí nezávislí". Když dojde na peníze, zarytý „S" často nesouhlasí, aby jeho příjem závisel na jiných lidech. Jinak řečeno, když „S“ tvrdě pracuje, očekává, že za svou práci dostane náležitou odměnu. Lidem spadajícím do kvadrantu „S" se nelíbí, když jim finanční částku, kterou si vydělají, určuje jednotlivec nebo skupina lidí, kteří třeba nepracují tak usilovně jako oni. Pokud pracují tvrdě, dobře je zaplaťte. Ovšemže i chápou, že když tvrdě nepracují, dobrý výdělek si nezaslouží. Když dojde na peníze, mají radikálně nezávislé duše.

POCIT STRACHU

Zatímco tedy „Z", čili zaměstnanec, často zareaguje na strach z nedostatku peněz hledáním „jistoty", „S" bude často reagovat odlišně. Lidé v tomto kvadrantu nereagují na strach vyhledáváním bezpečí, ale uchopením situace a jejím vyřešením „po svém". Proto této skupině také říkám skupina „nezávislých". Když dojde na strach a finanční riziko, chtějí „popadnout býka za rohy". V této skupině najdete velmi vzdělané odborníky, jako jsou lékaři, právníci nebo zubaři, kteří tráví celá léta studiem. Ve skupině „S" jsou rovněž lidé, kteří se ubírají odlišnou cestou vzdělání, než je tradiční škola, popřípadě kombinují oba způsoby. V této skupině najdete zprostředkovatele prodeje - například agenty realitních kanceláří - stejně jako drobné podnikatele, majitele obchodů, pracovníky úklidových služeb, restauratéry, konzultanty, terapeuty, majitele cestovních kanceláří, autoopravá-ře, instalatéry, tesaře, kazatele, elektrikáře, kadeřníky či umělce. Oblíbené písně těchto lidí by byly „Nobody Does It Better" („Nikdo to neudělá líp“) nebo „I Did It My Way" („Udělal jsem to po svém"). Samostatně výdělečně činní lidé jsou také často zarytými per-fekcionisty. Často chtějí udělat něco mimořádně dobře. Myslí si, že nikdo to neudělá tak dobře jako oni, takže nedůvěřují nikomu, že by něco dokázal udělat tak, jak se líbí jim samotným... tak, jak si myslí, že by to mělo být „správně". V mnoha ohledech jde o skutečné umělce s vlastním stylem a metodami. A proto si je najímáme. Pokud si najmete specialistu na operace mozku, budete chtít, aby měl léta vzdělání a praxe, ale především budete chtít, aby to byl perfekcionista. Totéž platí pro zubaře, kadeřníky, konzultanty ve sféře marketingu, instalatéry, elektrikáře, kartářky, právníky nebo trenéry. Vy, jakožto zákazník najímající si tyto osoby, budete chtít někoho, kdo je prostě nejlepší. Pro tuto skupinu platí, že peníze nejsou na jejich práci to nejdůležitější. Nezávislost, svoboda dělat práci po svém a respekt, s nímž na ně jako na odborníky ve své oblasti budete pohlížet, jsou pro ně důležitější než pouhé peníze. Když si je najímáte, nejlepší je říci jim, co chcete udělat, a pak je nechat, ať to sami udělají. Dohled nepotřebují, ani nechtějí. Pokud se jim budete do práce příliš plést, prostě od ní odejdou a řeknou vám, ať si najdete někoho jiného. Peníze pro ně opravdu nejsou na prvním místě; to je vyhrazeno nezávislosti. Lidé v této skupině mají docela často potíže s najímáním jiných lidí na vykonávání své práce, protože mají za to, že nikdo není dostatečně schopný. Což má za následek, že z této skupiny často slýcháváme: „V této době je těžké najít obstojnou pomoc." A pokud takoví lidé naučí někoho dělat to, co dělají oni sami, nově vyškolený člověk často odejde, aby pracoval „sám za sebe“, „byl svým vlastním pánem", „dělal věci po svém" a „měl příležitost dát průchod své individualitě". Rada „S“ váhá s najímáním a školením jiných lidí, protože ti stejně skončí jako jejich konkurence. Což zase vede k tomu, že sami pracují ještě usilovněji a dělají věci nejradši sami.

3. „M" (majitel podniku). Tato skupina lidí by mohla být skoro protikladem „S“. Ryzí „M“ se rádi obklopují chytrými lidmi ze všech čtyř kategorií: „Z", „S“, „M“, „I“. Na rozdíl od „S“, který nerad postupuje práci někomu jinému (protože nikdo by ji lépe nezvládl), ryzí „M“ prací někoho pověří docela rád. Heslem člověka ze skupiny „M“ je: „Proč to dělat sám, když si můžu najmout někoho, kdo to místo mě udělá, a ještě k tomu lip?" Do tohoto typu patří třeba Henry Ford. V jedné známé historce se říká, že za Fordem přišla skupinka takzvaných intelektuálů, kteří ho chtěli odsoudit za jeho „neznalosti". Tvrdili, že toho opravdu moc neví. Ford je tedy pozval k sobě do kanceláře a vyzval je, aby se ho zeptali na cokoliv a on jim odpoví. Kolem tohoto nejúspěšnějšího amerického průmyslníka se tedy sesedla porota „soudců", která mu začal klást otázky. Ford je poslouchal, a když byli u konce, jednoduše se natáhl po několika telefonech stojících na stole a zavolal si několik svých bystrých poradců, které požádal, aby výboru poskytli žádané odpovědi. Celé sezení zakončil prohlášením, že si bude radši najímat chytré, studované lidi, kteří mu poskytnout potřebné odpovědi, aby se on sám mohl s čistou hlavou věnovat důležitějším úkolům. Úkolům jako je „myšlení". Jeden z citátů připisovaných Fordovi zní: „Myšlení je nejtěžší činnost ze všech. Proto se mu věnuje tak málo lidí."

VEDENÍ ODKRÝVÁ V LIDECH TO NEJLEPŠÍ Henry Ford byl idolem bohatého táty. Dostával jsem k přečtení knihy o lidech, jako byl Ford nebo John D. Rockefeller, zakladatel společnosti Standard Oil. Bohatý táta svého syna i mě neustále podněcoval, abychom se naučili podstatě vedení lidí a technickým dovednostem spjatých s podnikáním. Při zpětném pohledu si nyní uvědomuji, že řada lidí může mít jedno nebo druhé, ale abyste byli úspěšným „M“, musíte mít obojí. Stejně tak si nyní uvědomuji, že oběma dovednostem se lze naučit. Podnikání i vedení lidí má svou vědeckou stránku stejně jako stránku uměleckou. Pro mě obě tyto stránky znamenají studium na celý život. Když jsem byl malý chlapec, dal mi bohatý táta dětskou knihu nazvanou Stone Soup (Kamenná polévka), kterou v roce 1947 napsala Marcia Brownová. Dal mi tuto knihu přečíst jako začátek kurzu vedení lidí při podnikání. Vedení, říkal bohatý táta, je „schopnost odkrýt v lidech to nejlepší". Skolil tedy svého syna a mě v technických dovednostech nutných pro dosažení úspěchu v podnikání, technických dovednostech jako jsou čtení hospodářské výsledovky, marketing, odbyt, účetnictví, řízení podniku, výroba a vyjednávání a zdůrazňoval, abychom se naučili pracovat s lidmi a naučili se je vést. Bohatý táta vždy říkal: „Technické dovednosti v podnikání jsou jednoduché..., složité je pracovat s lidmi." Na Kamennou polévku stále vzpomínám a čtu ji dodnes, protože osobně, když věci nejdou podle mého, mám sklony chovat se jako tyran a ne jako vedoucí.

ROZVOJ PODNIKÁNÍ Často slýchávám slova: „Rozjedu vlastní podnikání." Spousta lidí si myslí, že klíč k finančnímu zabezpečení a spokojenosti spočívá ve vykonávání toho, co „souvisí přímo s vámi" nebo s „vývojem nového výrobku, který nemá ještě nikdo jiný". Takže se zařeknou a rozjedou něco vlastního. V řadě případů se vydávají touto cestou:

Řada z nich se vrhne na podnikání typu „S“ a nikoli typu „M“. Znovu opakuji, že žádný kvadrant není lepší než druhý. Každý má své osobité přednosti a slabiny, rizika a výhody. Ale řada lidí, kteří chtějí rozjet podnikání typu „M“, skončí u podnikání typu „S“ a ve svém putování na pravou stranu Kvadrantu ustrnou. Mnozí noví podnikatelé chtějí provést toto: Ale skončí u tohoto a tady ustrnou:

Pak se mnozí snaží udělat toto: Ale jen málo z těch, co se o něco takového pokusí, to nakonec zvládne. Proč? Protože technické a lidské nároky na úspěch se kvadrant od kvadrantu často liší. Abyste v určitém kvadrantu dosáhli úspěchu, musíte se naučit dovednostem a mentalitě, které mu přináležejí.

ROZDÍL V PODNIKÁNÍ V KVADRANTECH „S“ A „M“ Lidé, kteří jsou ryzí „M“, mohou opustit svou firmu na jeden či více roků, a když se vrátí, zjistí, že jejich podnikání vynáší více a funguje lépe, než když ho opouštěli. U ryzího podnikatele typu „S“ platí, že pokud tento opustí svou živnost na rok či více, existuje vysoká pravděpodobnost, že, až se vrátí, nebude k čemu. Co tedy způsobuje tento rozdíl? Když to řeknu jednoduše, „S“ vlastní pracovní místo. „M“ vlastní systém a najímá si lidi, aby mu tento systém řídili. Nebo řečeno ještě jinak: v mnoha případech je „S“ systém. Proto nemůže svou práci opustit.

Vezměme si zubaře. Zubař stráví několik let na škole, kde se učí, jak působit jako soběstačný systém. Vás, jako zákazníka, začnou bolet zuby. Jdete navštívit svého zubaře. Ten vám zuby spraví. Zaplatíte a odejdete. Jste šťastní a pak řeknete o tom vynikajícím zubaři všem svým známým. Ve většině případů zvládne zubař vykonat veškerou práci sám. Potíž nastává, když se rozhodne odjet na dovolenou, protože to s ním odjíždí i jeho příjem. Majitelé podniků z kvadrantu „M“ mohou odjíždět na dovolenou neustále, protože vlastní systém, nikoli pracovní místo. Pokud je „M“ na dovolené, stále mu do kapsy proudí peníze. Abyste byli úspěšní jako „M“, je třeba: A. vlastnit nebo ovládat systém a B. umět vést lidi. Aby se ze „S" stal „M", je nutné, aby přeměnil to, co je, a to, co ví, na systém... a to hodně lidí neumí... nebo na systému často příliš mnoho lpí.

UMÍTE UDĚLAT LEPŠÍ HAMBURGER NEŽ McDONALD’S? Přichází ke mně spousta lidí, jež žádají o radu, jak založit firmu, nebo se mě ptají, jak získat peníze pro nový výrobek nebo nápad. Obvykle jím tak deset minut naslouchám a za tu dobu dokážu určit, kde leží střed jejich zájmu. Je to ten výrobek nebo systém podnikání? Za těch deset minut si velmi často vyslechnu tato slova (vzpomeňte si, jak je důležité umět naslouchat a umožnit slovům, aby vás navedla k niterným hodnotám duše dotyčného): „Je to mnohem lepší výrobek, než jaký dělá firma XYZ.“ „Díval jsem se všude a nikdo to nevyrábí." „Dám vám nápad na tento výrobek; a budu chtít 25 procent zisku." „Pracuji na tomto (výrobku, knize, hudebním doprovodu, vynálezu) už celé roky." Tato slova patří obvykle člověku fungujícímu na levé straně Kvadrantu, v kategorii „Z" nebo „S". Teď je důležité se zachovat taktně, protože jde o niterné hodnoty a představy, které se usazovaly celá léta... možná se předávaly z generace na generaci. Pokud nebudu taktní či trpělivý, mohl bych poškodit křehký a citlivý zrod myšlenky, a co víc, lidskou bytost připravenou k přesunu do jiného kvadrantu.

HAMBURGER A PODNIKÁNÍ Jelikož musím být taktní, používám často v této fázi rozhovoru názorný příklad s „hamburgerem od McDonalďs". Když si vyslechnu propagační řeč, pomalu se zeptám: „Umíte vy osobně udělat lepší hamburger než McDonalďs?" Prozatím mi 100 procent lidí, s nimiž jsem hovořil o jejich novém nápadu či výrobku, odpovědělo „ano". Všichni by dokázali udělat, připravit a naservírovat kvalitnější hamburger než McDonalďs. V této fázi se jich zeptám na další věc: „Umíte vy osobně vybudovat lepší podnikatelský systém než McDonalďs?" Některým lidem je rozdíl ihned patrný, jiným ne. A řekl bych, že rozdíl spočívá v tom, zda je dotyčný fixován na levé straně Kvadrantu, kde se soustředí na představu lepšího hamburgeru, nebo na straně pravé, kde se soustředí na systém podnikání. Všemožně se snažím vysvětlit, že existuje celá řada podnikatelů, kteří nabízejí mnohem lepší výrobky nebo služby než ultrabo-haté nadnárodní společnosti, stejně jako existují miliardy lidí, kteří dokážou udělat lepší hamburger než McDonalďs. Ovšem pouze McDonalďs má systém, který prodal miliardy hamburgerů.

PODÍVEJTE SE NA DRUHÝ BŘEH Pokud lidé začnou chápat, jak funguje druhá strana, navrhnu jim, aby si zašli do McDonalďs, koupili si hamburger, posadili se a podívali se na systém, který jim tento hamburger zprostředkoval. Všimněte si kamionů, které přivezly syrové maso, farmáře, který dodal hovězí, a televizních reklam s Ronaldem McDonaldem. Všimněte si výcviku mladých, nezkušených lidí, kteří neustále opakují stejná slova: „Dobrý den, vítejte v McDonalďs," stejně jako zařízení pobočky, regionální kanceláře, pekárny, která upekla housky, a milionů hranolků, které po celém světě chutnají naprosto stejně. Pak zahrňte burzovní makléře, kteří firmě McDonalďs vydělávají peníze na Wall Street. Pokud začnete chápat celý obrázek, pak máte šanci, že se přesunete v Kvadrantu na stranu, kde působí „M“ a „I“. Ve skutečnosti na světě existuje bezpočet nových nápadů, miliardy lidí nabízející nejrůznější služby či výrobky, miliony produktů, ale jenom několik lidí, kteří vědí, jak vybudovat vynikající obchodní systémy. Bili Gates z Microsoftu nevytvořil vynikající produkt. Koupil produkt někoho jiného a kolem něj vystavěl silný globální systém.

4. „F' (investor). Investoři vydělávají peníze pomocí peněz. Nemusejí pracovat, protože peníze pracují za ně. Kvadrant „1“ je hřiště bohatých. Bez ohledu na to, ve kterém kvadrantu lidé vydělávají peníze, pokud doufají, že jednoho dne zbohatnou, musí mermomocí dojít do kvadrantu „I". Právě v něm se peníze mění na bohatství.

CASHFLOW KVADRANT Toto je Cashflow badrant. Kvadrant jednoduše rozlišuje, kdo generuje zisk, zda „Z“ (zaměstnanec), „S“ (samostatně výdělečně činný), „M‘‘ (majitel podniku) nebo „1“ (investor). Rozdíly jsou v krátkosti uvedeny zde:

ČJL A PJL Většina z nás už slyšela, že tajemství velkého majetku a bohatství spočívá v: 1. ČJL - času jiných lidí 2. PJL - penězích jiných lidí ČJL a PJL se nacházejí na pravé straně Kvadrantu. JL (jiní lidé) jsou většinou lidé pracující na levé straně Kvadrantu, jejichž času a peněz se používá. Hlavním důvodem, proč jsme si s Kim dali záležet na vybudování podnikání typu „M“ a nikoli typu „S“, bylo to, že jsme poznali dlouhodobé výhody používání „času jiných lidí“. Jednou ze stinných stránek úspěchu na poli „S“ je, že úspěch prostě znamená více tvrdé práce. Jinými slovy, dobrá práce ústí do tvrdší práce a delší pracovní doby. Při tvoření podnikání typu „M“ úspěch spočívá pouze v rozšiřování systému a najímání dalších lidí. Jinými slovy, pracujete méně, vyděláváte více a těšíte se z více volného času. Ve zbytku této knihy se budu zabývat dovednostmi a mentalitou nutnými pro pravou stranu Kvadrantu. Mám zkušenost s tím, že úspěch na pravé straně vyžaduje odlišnou mentalitu a odlišné technické dovednosti. Pokud jsou lidé dostatečně pružní, aby změnili svou mentalitu, myslím, že jim celý proces dosažení většího finančního zabezpečení a svobody připadne snadný. Pro jiné lidi může být tento proces příliš obtížný... protože řada lidí je zatuhlá v jednom kvadrantu, v jedné mentalitě. Přinejmenším se dozvíte, proč někteří lidé pracují méně, vydělávají více, platí méně na daních a cítí se finančně zabezpečenější než ostatní. Jde pouze o pochopení, ze kterého kvadrantu je třeba pracovat a kdy.

Tři druhy obchodních systémů Sedm úrovní investorů Peníze očima nespatříte Staňte se sami sebou Jak zbohatnu? Buďte bankou... a ne bankéřem Dětské krůčky 2.

VODÍTKO KE SVOBODĚ Cashflow kvadrant není soustavou pravidel. Je pouze vodítkem pro ty, kteří ho chtějí použít. Vyvedl nás z finančních nesnází do finančního zabezpečení a dále pak do finanční svobody. Nechtěli jsme strávit každý den svého života nutností ráno vstávat a jít vydělávat peníze.

ROZDÍL MEZI BOHATÝMI A TĚMI OSTATNÍMI Před několika lety jsem četl jeden článek, kde se psalo, že většina bohatých lidí získává 70 procent svých příjmů z investic, neboli z kvadrantu „I“, a méně než 30 procent ze mzdy, neboli z kvadrantu „Z“. A pokud už byli „Z“, bylo pravděpodobné, že jsou zaměstnanci svých vlastních korporací. Jejich příjem vypadal takto:

Pro většinu ostatních, pro nemajetné a pro střední třídu, platí, že alespoň 80 procent příjmů pochází z mezd z kvadrantů „Z“ a „S“ a méně než 20 procent z investic, neboli z kvadrantu „I".

ROZDÍL MEZI BOHATSTVÍM A ZÁMOŽNOSTÍ V první kapitole jsem napsal, že jsme byli se ženou milionáři už v roce 1989, ale finanční svobody jsme dosáhli až v roce 1994. Existuje rozdíl mezi bohatstvím a zámožností. V roce 1989 nám naše podnikání vynášelo spoustu peněz. Vydělávali jsme více a pracovali méně, protože obchodní systém se rozrůstal bez našeho dalšího fyzického přispění. Dosáhli jsme toho, co by většina lidí nazvala finančním úspěchem. Přesto jsme potřebovali přeměnit peníze přitékající z podnikání na hmatatelnější aktiva, která by generovala další příliv peněz. Své podnikání jsme korunovali úspěchem a nyní nastal čas zaměřit se na růst aktiv, a to až do fáze, kdy by příliv peněz z veškerých našich aktiv převýšil naše životní náklady. Náš obrazec by vypadal takto:

V roce 1994 byl pasivní příjem ze všech našich aktiv vyšší než naše výdaje. Tehdy jsme dosáhli zámožnosti.

Naše podnikání by se v podstatě také mohlo považovat za aktivum, protože generovalo zisk a fungovalo bez velkých fyzických zásahů. Kvůli vlastnímu pocitu zámožnosti jsme se chtěli ujistit, že máme hmatatelná aktiva jako jsou nemovitosti a akcie, které přinesou více pasivního zisku, než kolik jsou naše náklady. Teprve tehdy bychom mohli říci, že jsme zámožní. Jakmile příjem ze sloupce aktiv převýšil zisk plynoucí z podnikání, prodali jsme obchod svému partnerovi. Stali jsme se zámožnými.

DEFINICE ZÁMOŽNOSTI Definice zámožnosti spočívá v „počtu dní, které jste schopni přežít, aniž byste fyzicky pracovali (vy nebo někdo ve vaší domácnosti), a přesto si udrželi svou životní úroveň". Například: Pokud vaše životní náklady dosahují 1000 dolarů za měsíc a pokud máte naspořeno 3000 dolarů, vaše zámožnost činí přibližně 3 měsíce neboli 90 dní. Zámožnost se měří v čase, nikoli v dolarech.

V roce 1994 jsme s manželkou dosáhli nekonečné zámožnosti (od-hlédneme-li od hrozby velkých hospodářských změn), poněvadž příjem z našich investic převyšoval naše měsíční výdaje. V konečném důsledku tedy platí, že není důležité, kolik peněz vyděláváte, nýbrž kolik peněz máte a jak dlouho jsou tyto peníze schopny pro vás pracovat. Každý den se setkávám s řadou lidí, kteří vydělávají spousty peněz, ale všechny tyto peníze jim odejdou sloupcem výdaje. Tok jejich peněz je zobrazený na str. 50. Vždy, když si přijdou na trochu peněz, vydají se na nákupy. Často si kupují větší dům nebo nové auto, což vede k dlouhodobějšímu zadlužení a další práci, přičemž jim nezbude nic, co by se dalo zařadit do kolonky aktiv. Peníze se jim kutálí tak rychle, až byste si mysleli, že si vzali nějaké finanční projímadlo.

HOSPODAŘENÍ U ČERVENÉ LINKY V motoristickém světě existuje úsloví „držet motor u červené linky". „Červená linka" znamená, že škrticí klapka udržuje otáčky motoru co nejblíže „červené lince", neboli maximální rychlosti, kterou vydrží motor vozu, aniž by explodoval. Když dojde na osobní finance, najde se řada lidí, bohatých i chudých, kteří neustále operují poblíž finanční „červené linky". Bez ohledu na to, kolik vydělají, peníze utrácejí, jak jim přicházejí pod ruce. Potíž s jízdou u „červené linky" je v tom, že se tím zkracuje životnost vozu. Totéž platí v případě, že u „červené linky" držíte i své finance. Několik mých přátel lékařů tvrdí, že hlavním dnešním problémem je stres zapříčiněný neustálou prací a neustálým nedostatkem peněz. Jedna lékařka říká, že největší příčinou zdravotních komplikací je to, co ona sama nazývá „rakovinou peněženky".

PENÍZE DĚLAJÍ PENÍZE Nehledě na to, kolik peněz lidé vydělávají, měli by nakonec něco vložit do kvadrantu „I“. Konkrétně kvadrant „1“ se zabývá představou peněz produkujících peníze. Neboli představou, že vaše peníze pracují, a vy proto pracovat nemusíte. Nicméně je třeba zdůraznit, že existují i jiné formy investování.

JINÉ FORMY INVESTOVÁNÍ Lidé investují do svého vzdělání. Tradiční vzdělání je důležité, neboř čím lepší vzdělání máte, tím máte větší šanci na vydělávání peněz. Strávíte čtyři roky na škole a potenciál vašeho příjmu se zvedne z 24 000 dolarů ročně na 50 000 dolarů ročně či dokonce více. Když si uvědomíme, že průměrný člověk aktivně pracuje čtyřicet či více let, čtyři roky vysoké školy nebo nějaké jiné formy vyššího vzdělání znamenají skvělou investici. Věrnost firmě a pracovitost je dalším způsobem investování. Vezměte si celoživotní zaměstnání u jedné firmy nebo ve vládních službách. Takto pracující člověk si zpětně, prostřednictvím smlouvy, zajistí doživotní penzi. Jde o formu investování populární v Průmyslovém věku, která však v Informačním věku už zastarala. Jiní lidé zase investují do početné rodiny, čímž si zajistí péči ve stáří od svých dětí. Tato metoda investování byla běžná v minulosti, nicméně vinou současných ekonomických omezení je pro rodiny stále obtížnější platit životní a zdravotnické výdaje svých rodičů. Vládní důchodové programy jako je v USA Sociál Security (Sociální zabezpečení) a zdravotní Medicare, které jsou často kryty odpočty ze mzdy, jsou další formou investice nařízené zákonem. Avšak vzhledem k zásadním změnám v demografickém vývoji a výdajích je možné, že tato forma investování nesplní část slibů, které si předsevzala. Pak existují nezávislé způsoby investic do důchodu, kterým se říká individuální penzijní programy. Federální vláda v tomto případě často zaměstnavatelům a zaměstnancům nabízí daňové pobídky, aby se těchto programů účastnili. V USA je jedním z nejoblíbenějších programů plán 401 (k), v Austrálii pak třeba

plán „Superannuation".

PŘÍJEM Z INVESTIC Ačkoli jsou všechny výše uvedené způsoby formami investování, kvadrant „1“ se soustředí na investice, které stabilně generují příjem během let, kdy pracujete. Abyste se mohli kvalifikovat jako člověk působící jako „I“, použijte stejná kritéria, která jsme použili ve všech zbývajících kvadrantech. Získáváte současný příjem z kvadrantu „I“? Jinak řečeno, pracují pro vás vaše peníze a generují vám váš současný příjem? Podívejme se na člověka, který investuje do koupě domu, který pak pronajímá. Pokud peníze získané pronájmem převyšují náklady na spravování nemovitosti, pochází tento příjem z kvadrantu „I“. Totéž platí pro lidi, kteří přicházejí ke svému zisku z úroků z úspor nebo dividend z akcí a dluhopisů. Rozhodujícím kritériem pro kvadrant „1“ je tedy otázka, kolik peněz generujete z tohoto kvadrantu, aniž byste v něm pracovali.

JE MŮJ DŮCHODOVÝ ÚČET FORMOU INVESTICE? Pravidelné ukládání peněz na důchodový účet je formou investování, a je to i moudrý čin. Většina z nás doufá, že jakmile odejdeme do důchodu, stanou se z nás investoři... nicméně alespoň v této knize kvadrant „1“ zahrnuje jedince, jejichž příjmy pocházejí z investic učiněných už během let aktivní práce. Ve skutečnosti většina lidí na důchodovém účtu neinvestuje. Na svých důchodových účtech střádá peníze v naději, že jakmile odejdou do důchodu, získají více, než kolik vložili. Existuje tedy rozdíl mezi lidmi, kteří střádají peníze na důchodovém účtu, a lidmi, kteří prostřednictvím investic používají aktivně svých peněz, aby generovali více peněz jakožto svůj příjem.

JSOU BURZOVNÍ MAKLÉŘI INVESTORY? Mnoho lidí, kteří ve světě investic působí jako poradci, nepatří už z podstaty věci mezi ty, kteří generují svůj příjem z kvadrantu „I“. Například většina burzovních makléřů, agentů realitních kanceláří, finančních poradců, bankéřů a účetních patří do kvadrantů „Z“ a „S“. Jinak řečeno, jejich příjmy pocházejí z vykonávání odborné práce, nikoli z aktiv, která vlastní. Mezi mými přáteli jsou i obchodníci na burze. Ti kupují akcie za levný peníz a doufají, že je draze prodají. Jejich profese je však „obchodování", podobně jako je tomu u majitele obchodu, který nakupuje zboží ve velkoobchodu a prodává je za maloobchodní ceny. Pořád je tu něco, co musí fyzicky vykonat, aby si přišli na své peníze. Hodí se tedy spíše do kvadrantu „S“ než do kvadrantu „I". Mohou být všichni tito lidé investory? Odpověď zní „ano", ale je důležité, abychom si byli vědomi rozdílu mezi někým, kdo vydělává peníze na základě provizí, účtuje si hodinovou sazbu za poskytování rad, poskytuje rady za mzdu nebo se snaží levně nakupovat a draze prodávat, a tím, kdo si vydělává peníze určováním a vytvářením dobrých investic. Existuje jeden způsob, jak můžete zjistit, jak dobří jsou vaši poradci: zeptejte se jich, jaké procento jejich příjmů pochází z provizí nebo poplatků za jejich služby v porovnání s penězi, které pocházejí z pasivního příjmu, příjmu z jejich investic nebo jiných podniků, které vlastní. Několik mých přátel ze sféry účetnictví mi říká, aniž by porušili důvěrnou dohodu se zákazníkem, že řada profesionálních investičních poradců si z investování přichází jen na velmi malý příjem. Jinak řečeno, neřídí se tím, co hlásají.

VÝHODY PŘÍJMŮ Z KVADRANTU „I“ Prvotním rozlišovacím znakem lidí, kteří vydělávají peníze v kvadrantu „I“, je to, že se soustředí, aby jejich peníze vytvářely další peníze. Pokud jsou v tom dobří, mohou si takto pro sebe i svou rodinu generovat peníze stovky let. Vedle zřejmých výhod, které lze nalézt ve znalostech, jak vytvářet peníze pomocí peněz, a nemuset tudíž každé ráno vstávat a chodit do práce, existuje i řada výhod daňových, které lidem, kteří k penězům přicházejí prostřednictvím práce, nejsou dostupné. Jednou z příčin, proč bohatí ještě více bohatnou, je to, že někdy mohou vydělat celé miliony, z nichž pak zcela legálně nemusejí platit žádné daně. Vydělávají totiž peníze v kolonce „aktiva", nikoli ve sloupci „příjem". Vydělávají peníze jako investoři, nikoli jako pracující. U lidí, kteří na peníze pracují, dochází k tomu, že nejen jsou zdaňováni vyššími tarify, jejich daně jsou jim navíc odečítány z jejich platů, přičemž tuto část svého výdělku ani nespatří.

PROČ NENÍ VÍC LIDÍ INVESTORY? Kvadrant „I" je kvadrant, kde se méně pracuje, více vydělává a platí méně na daních. Tak proč není víc lidí investory? Je to ze stejného důvodu, proč se řada lidí nepouští do vlastního podnikání. Dá se shrnou do jednoho slova: „riziko". Spoustě lidí se nezamlouvá představa, že odevzdá své těžce vydělané peníze a že není jisté, zda je dostanou zpátky. Mnoho lidí se obává ztrát do té míry, že se rozhodne vůbec neinvestovat a nebude riskovat své peníze... bez ohledu na to, na kolik by si mohli přijít. Jedna hollywoodská hvězda se nechala slyšet: „Nedělám si strach z výnosu investice, dělám si strach z její návratnosti." Strach ze ztráty peněz rozděluje investory do čtyř širokých kategorií: 1. Lidé, kteří neriskují, hrají pouze na jistotu a mají své peníze v bance. 2. Lidé, kteří svěří práci spjatou s investicemi někomu jinému, například finančnímu poradci nebo správci podílového fondu. 3. Hazardéri. 4. Investoři.

Rozdíl mezi hazardérem a investorem je následující: pro hazardéra je investování otázkou náhody. Pro investora je investování otázkou dovednosti. A pro lidi, kteří svěřují své peníze někomu jinému, je investování často hrou, jejímž pravidlům se nechtějí naučit. Pro ně je pouze důležité, aby si svého finančního poradce vybrali velmi pečlivě. V jedné z dalších kapitol budu rozebírat sedm úrovní investorů, což toto téma ještě více ozřejmí.

RIZIKO LZE V PODSTATĚ ELIMINOVAT Dobrá zpráva o investování zní: riziko lze velmi zmírnit nebo dokonce eliminovat, přičemž můžete mít ze svých peněz stále vysoké výnosy. Musíte znát ovšem pravidla. Od skutečného investora uslyšíte tato slova: „Jak rychle se mi vrátí mé peníze a jaký bude můj zisk po zbytek života poté, co získám zpět onu počáteční investici?" Skutečný investor chce vědět, jak rychle získá zpět své peníze. Lidé spořící na důchodovém účtu musejí čekat léta, než zjistí, zda své peníze zpátky vůbec dostanou. Zde tkví nejkřiklavější rozdíl mezi profesionálním investorem a člověkem, který odkládá peníze na důchod. Právě strach ze ztráty peněz vede většinu lidí, aby vyhledávala jistotu. Přesto však kvadrant „1“ není tak zrádný, jak by si hodně lidí myslelo. Kvadrant „1“ je jako ostatní kvadranty. Vyžaduje sobě vlastní dovednosti a mentalitu. Dovednostem vedoucím k úspěchu v kvadrantu „1“ se lze naučit, pokud máte ochotu věnovat se učení náležitou dobu.

ZAČÍNÁ NOVÁ DOBA V roce 1989 byla stržena berlínská zeď. V historii světa šlo o jednu z nejdůležitějších událostí. Podle mě znamenala více než jen pád komunismu, znamenala oficiální konec Průmyslového věku a počátek věku Informačního.

ROZDÍL MEZI PENZIJNÍMI PROGRAMY VĚKU PRŮMYSLOVÉHO A PENZIJNÍMI PROGRAMY VĚKU INFORMAČNÍHO Plavba Kryštofa Kolumba v roce 1492 se zhruba shoduje s počátkem Průmyslového věku. Pád berlínské zdi v roce 1989 je událost, která tento věk završila. Z jakéhosi důvodu se zdá, že každých pět set let v moderních dějinách dochází k převratným změnám. My se v jednom z těchto přelomových období právě nacházíme. Současná změna už ohrozila finanční jistotu stovek milionů lidí, z nichž většina si finančního dopadu změny ještě není ani vědoma a nemůže si ho ani dovolit. Změna spočívá v rozdílu mezi penzijním programem Průmyslového věku a penzijním programem věku Informačního. Když jsem byl malý, bohatý táta mě podněcoval, abych riskoval své peníze a učil se investovat. Často mi říkal: „Pokud chceš zbohatnout, musíš se naučit, jak riskovat. Nauč se být investorem." Doma jsem svému vzdělanému tátovi o návrhu bohatého táty, abychom se naučili investovat a zacházet s rizikem, řekl. Vzdělaný táta mi odpověděl: „Já se učit investovat nemusím. Mám zajištěný vládní penzijní program, důchod od učitelských odborů a dávky sociálního zabezpečení. Proč bych měl se svými penězi ještě hazardovat?" Vzdělaný táta věřil na penzijní programy Průmyslového věku, mezi něž patřily třeba důchody vládních zaměstnanců a sociální zabezpečení. Byl rád, když jsem se upsal americkému námořnictvu. Místo aby si dělal starosti, že můžu přijít ve Vietnamu o život, jenom mi řekl: „Zůstaň u nich dvacet let a budeš až do konce života pobírat důchod a budeš mít zabezpečenou zdravotní péči." Třebaže se s nimi stále setkáváme, tyto penzijní plány už zastaraly. Představy, že za váš odchod do důchodu je odpovědná firma a že vláda bude dorovnávat rozdíl ve vašich důchodových nárocích prostřednictvím důchodových plánů, jsou už staré a neplatí.

LIDÉ SE MUSEJÍ STÁT INVESTORY Důsledkem přesunu od Penzijních programů s definovanou platbou, neboli mých penzijních programů Průmyslového věku, k Penzijním programům s definovaným vkladem, neboli mým penzijním programům Informačního věku, je skutečnost, že jednotlivec musí být nyní finančně odpovědný sám za sebe.

PENZIJNÍ PROGRAM PRŮMYSLOVÉHO VĚKU V Průmyslovém věku Penzijní program s definovanou platbou znamenal, že firma vám, jakožto pracujícímu, až do konce života zaručuje vyplácení určité definované částky peněz (obvykle v měsíčních platbách). Lidé se cítili zabezpečení, poněvadž tyto programy jim zajišťovaly pravidelný příjem.

PENZIJNÍ PROGRAM INFORMAČNÍHO VĚKU Někdo dohodu změnil a firmy vám nyní najednou přestaly zaručovat finanční zabezpečení v čase odchodu do důchodu. Místo toho vám začaly nabízet Penzijní programy s definovaným vkladem. „Definovaný vklad" znamená, že dostanete jen tolik, co jste vy společně s firmou za dobu vaší práce do programu vložili. Jinak řečeno, váš důchod je určen pouze tím, co jste do něj vložili. Pokud jste vy a firma neuložili nic, žádný důchod nedostanete. Ale mám pro vás dobrou zprávu, očekávaná délka života se zvýší. Spatná zpráva je, že svůj důchod můžete přežít.

RIZIKOVÉ PENZIJNÍ PROGRAMY A co je horší, nikdo vám nezaručí, že to, co vy spolu se svým zaměstnavatelem do programu vložíte, bude existovat, až se rozhodnete to vybrat. Důvodem je to, že programy jako 401 (k) a Superannuation podléhají tržním tlakům. Jinak řečeno, jeden den můžete mít na účtu milion dolarů, a pokud dojde ke krachu trhu s akciemi, což se občas děje, váš milion by se mohl smrsknout na polovinu nebo se úplně vypařit. Záruka celoživotního příjmu je pryč... a já jen přemýšlím, kolik lidí s těmito penzijními programy si uvědomuje, co toto všechno znamená.

Mohlo by to znamenat, že lidem, kteří odejdou do důchodu v šedesáti pěti a začnou žít ze svého Penzijního programu s definovaným vkladem, řekněme v sedmdesáti pěti peníze prostě dojdou. Co pak udělají? Vraťte se k našemu uvažování. A co vládní Penzijní program s definovanou platbou? Očekává se, že ve Spojených státech Sociální zabezpečení zkrachuje kolem roku 2032 a zdravotní pojištění Medicare učiní totéž kolem roku 2005, zrovna když je generace „baby boomers" z padesátých let začne potřebovat. Ani dnes Sociální zabezpečení neposkytuje přílišné zisky. Co se stane, až se začne 77 milionů „baby boomers" dožadovat peněz, které zaplatili... ale které nebudou? V roce 1998 se dostalo vlídného přijetí výroku prezidenta Billa Clintona o „záchraně Sociálního zabezpečení". Nicméně, jak podotkl demokratický senátor Ernest Hollings: „Je zřejmé, že Sociální zabezpečení by se nejprve mělo přestat vykrádat." Celá desetiletí je federální vláda zodpovědná za „půjčování si“ důchodových peněz na nejrůznější výdaje. Zdá se, že řada politiků si myslí, že Sociální zabezpečení je spíše příjem, který lze utrácet, a nikoli aktivum, které je třeba opatrovat.

NA VLÁDU SE SPOLÉHÁ PŘÍLIŠ MNOHO LIDÍ Píšu své knihy a vytvářím své produkty, jako je například vzdělávací stolní hra CASHFLOW (TOK PENĚZ), poněvadž se nacházíme na sklonku Průmyslového věku a na samém začátku věku Informačního. Jako soukromý občan se obávám, že počínaje mou generací nejsme náležitě připraveni zvládnout rozdíly mezi Průmyslovým a Informačním věkem... přičemž jedním z rozdílů je finanční připravenost na důchodová léta. Myšlenka „choď do školy a najdi si jisté, zabezpečené místo" vyhovovala lidem narozeným před rokem 1930.1 v současnosti je sice nutné chodit do školy, abyste získali dobré místo, ale je třeba rovněž vědět, jak investovat, a investování se ve školách neučí. Jedním z přežitků Průmyslového věku je fakt, že příliš mnoho lidí je závislých na vládě, která má řešit jejich individuální problémy. Pokud jsme byli zvyklí přenášet na vládu i svou osobní finanční odpovědnost, vytvořili jsme ještě větší problémy, s nimiž se musíme dnes nějak vyrovnat. Odhaduje se, že v roce 2020 bude žít 275 milionů Američanů a 100 milionů z nich bude očekávat nějaký druh vládní podpory. Půjde o federální zaměstnance, vojáky na penzi, poštovní zaměstnance, učitele a další vládní zaměstnance a vedle nich o důchodce čekající na výplaty Sociálního zabezpečení a Medicare. A jejich smlouvami ošetřená očekávání budou oprávněná, protože většina do nich tak či onak investovala. Naneštěstí už celá léta se slibuje příliš mnoho věcí a nyní přijde doba, kdy bude muset dojít k zúčtování. A já si myslím, že se tyto finanční sliby nesplní. Pokud vláda začne ještě více zvyšovat daně, aby měla na tyto sliby peníze, ti, kdo budou moci, utečou do zemí s nižším daňovým zatížením. V Informačním věku nemusí pojem „zahraniční daňový ráj" znamenat jinou zemi... „zahraniční" může klidně znamenat „kyberprostorový".

ČEKÁ NÁS VELKÁ ZMĚNA Vzpomínám si na varování prezidenta Johna E Kennedyho: „Čeká nás velká změna." Nuže, tato změna je zde. Nebo, jak zpíval Bob Dylan, prorok generace padesátých let, v písni The Times They Are A-changing\ „Měli byste začít plavat, nebo se potopíte jako kámen."

INVESTICE OD NEINVESTORŮ Přechod od Penzijního programu s definovanou platbou k Penzijnímu programu s definovaným vkladem nutí miliony lidí po celém světě, aby se stali investory, přičemž jejich vzdělání v oboru investic je skoro nulové. Rada lidí, která se celý život vyhýbala finančnímu riziku, je nyní nucena je podstupovat... finanční riziko, kde jde o jejich budoucnost, stáří, konec pracovní kariéry. Většina z nich, až nastane doba odchodu do důchodu, pozná, zda se zachovali jako moudří investoři nebo lehkomyslní hazardéři. Dnes o trhu s akciemi hovoří celý svět. Je podporován mnoha faktory, mezi něž patří i neinvestoři, kteří se snaží stát investory. Jejich finanční cesta vypadá takto:

Drtivá většina těchto lidí, „Z" a „S“, se už ze své podstaty orientuje spíše na jistotu. Proto si shánějí jistá pracovní místa, bezpečnou pracovní dráhu nebo se pouštějí do drobného podnikání, které dokážou zvládnout. Dnes však vzhledem k Penzijním programům s definovaným vkladem směřují do kvadrantu „1“, od něhož očekávají, že i v něm na sklonku své kariéry naleznou jistotu. Bohužel kvadrant „1“ není znám jako bezpečné místo. Kvadrant „1“ je kvadrant rizika. Jelikož se tolik lidí z levé strany Cashflow kvadrantu pídí po jistotách, akciový trh nezůstává netečný. Proto tak často slýcháváme tato slova: 1. „Diverzifikace" (čili rozložení investičního rizika). Lidé vyhledávající jistotu slovo „diverzifikace" často používají. Proč? Protože strategie založená na diverzifikaci je investiční strategie vhodná pro „neprodělání". Nejde o investiční strategii ziskovou. Úspěšní či bohatí investoři nediverzifikují. Ti své snahy soustředí. Warren Buffet, možná nejlepší investor na světě, o „diverzifikaci" říká toto: „Strategie, kterou jsme si zvolili, vylučuje, abychom se ubírali cestou standardního diverzifikačního dogmatu. Mnoho expertů by proto řeklo, že naše strategie musí být rizikovější než strategie, o něž se opírají tradičnější investoři. S tím však nesouhlasíme. Věříme, že politika soustředění portfolia může oslabit riziko, pokud zároveň zvýší, jak by i měla, jak soustředění, s nímž investor přemýšlí o určitém podniku, tak i stupeň jistoty, kterou musí cítit u jeho charakteristik, předtím něž do něj vloží peníze." Jinak řečeno, Warren Buffet tvrdí, že soustředění portfolia, čili soustředění na několik málo investic, je lepší strategie než diverzifikace, čili rozložení investic za účelem oslabení rizika. Podle něj od vás bude spíše než diverzifikace právě soustředění vyžadovat, abyste byl při svém zvažování a konání pohotovější a přesvědčivější. Ve svém článku dále píše, že běžný investor se vyhýbá spontánnosti, protože si myslí, že spontánnost přináší riziko. Warren Buffet místo toho říká: „Opravdový investor ve skutečnosti spontánnost vítá." Abychom se s manželkou vymanili z finančního boje a dosáhli finanční svobody, rozhodli jsme se nediverzifikovat. Své investice jsme soustředili. 2. „Prvotřídní, tzv. blue chip akcie." Investoři tíhnoucí k jistotě obvykle kupují akcie „spolehlivých" podniků. Proč? Protože si myslí, že jsou bezpečnější. Třebaže podnik sám může být bezpečný, akciový trh takový není. 3. „Podílové fondy." Lidé, kteří toho o investování mnoho nevědí, se cítí jistější, když své peníze svěří správci fondu, o němž si myslí, že vykoná lepší práci než oni sami. A je to chytré řešení pro lidi, kteří nemají žádné ambice stát se profesionálními investory. Potíž spočívá v tom, že ať je toto řešení sebechytřejší, neznamená, že je méně riskantní. Pokud totiž dojde ke krachu trhu s akciemi, mohli bychom se dočkat i takzvaného „Tání společných fondů", finanční katastrofy periodicky se opakující už někdy od sedmnáctého století. Dnes investiční trhy plní miliony lidi, kteří už svou povahou tíhnou k jistotě, ale které ekonomické změny nutí přecházet z levé strany Cashflow kvadrantu na stranu pravou, kde jejich představa o jistotě vlastně neexistuje. To mě docela znepokojuje. Rada lidí si myslí, že jejich penzijní programy jsou bezpečné, i když tomu tak ve skutečnosti není. Pokud dojde ke krachu nebo velké hospodářské krizi, jejich programy mohou zaniknout. Jejich důchodové plány nejsou tak bezpečné, jak bývaly důchodové plány našich rodičů.

PŘÍCHOD VELKÝCH HOSPODÁŘSKÝCH PŘEVRATŮ Jeviště je připraveno pro velký hospodářský převrat. Podobné převraty vždy značily konec staré éry a zrod éry nové. Na konci každého věku existují lidé, kteří jdou kupředu, a lidé, kteří lpí na myšlenkách minulosti. Obávám se, že lidem, co mají stále za to, že za jejich finanční jistotu odpovídá velká firma nebo velká vláda, přinesou nadcházející roky zklamání. Jsou to představy Průmyslového věku, nikoli věku Informačního. Nikdo nemá křišťálovou kouli. Já sám mám předplacené zpravodajství mnoha investičních zpravodajských agentur. Každá tvrdí něco jiného. Některé říkají, že blízká budoucnost se jeví optimisticky. Jiné zase, že krach trhu a velká deprese na sebe nedají dlouho čekat. Poslouchám obě strany, protože obě strany sdělují jisté důležité věci. Rozhodl jsem se nehádat budoucnost; místo toho se snažím být informován o dění jak v kvadrantu „M“, tak v kvadrantu „1“ a připravuji se na cokoli, co se může stát. Připravenému člověku se bude dařit i bez ohledu na to, kterým směrem se hospodářství vydá a kdy dojde k nějaké změně. Pokud je historie nějaký ukazatel, tak člověk, který se dožije věku sedmdesáti pěti let, může očekávat, že ho za život postihne jedna krize a dvě větší recese. Mí rodiče si svou hospodářskou krizí prošli, ale generace „baby-boomers“ ještě nikoli... zatím. A od poslední krize uběhlo přibližně šedesát let.

Dnes se musíme zabývat něčím víc než pouhou jistotou pracovního místa. Myslím, že se musíme také zabývat vlastní dlouhodobou finanční zabezpečeností... a nepřenechávat odpovědnost na firmě či vládě. Doba se oficiálně změnila, když podniky rozhodly, že už nebudou nadále odpovídat za váš důchodový věk. Jakmile přistoupily na Penzijní programy s definovaným vkladem, vyslaly zprávu, že odpovědnost za investice do svého důchodu přebíráte vy sami. V současnosti je třeba, aby se z nás všech stali uvážliví investoři, neustále bdící nad změnami v pohybu finančních trhů. Doporučuji, aby se člověk spíše stal investorem, než aby své peníze prostě předal někomu, kdo je za vás investuje. Pokud své peníze jednoduše předáte podílovému fondu nebo finančnímu poradci, budete si muset počkat až do šedesáti pěti, abyste zjistili, zda dotyční vykonali dobrou práci. Pokud vykonali práci mizernou, budete nejspíše muset pracovat po celý zbytek života. Miliony lidí udělají právě toto, protože na investování či studium investování už bude pozdě.

NAUČTE SE OVLÁDAT RIZIKO Je možné investovat s nízkým rizikem a očekávat velké výnosy. Jediné, co je třeba udělat, je naučit se, jak se to dělá. Není to obtížné. Je to hodně podobné tomu, učit se jízdě na kole. Zpočátku asi několikrát spadnete, ale po chvíli pády ustanou a z investování se stane vaše druhá přirozenost, jako je pro většinu z nás i jízda na kole. Potíž s levou stranou Cashflow kvadrantu je, že většina lidí se do něj uchyluje, aby se vyhnula finančnímu riziku. Já místo útěku před rizikem doporučuji, abyste se naučili, jak finanční riziko zvládat.

RISKNĚTE TO Lidé, kteří podstupují riziko, mění svět. Bez riskování zbohatne jen velmi málo lidí. Příliš velké množství lidí je závislé na státu, protože chce eliminovat životní riziko. Začátek Informačního věku však znamená konec rozsáhlých pravomocí státu, jak jsme je doposud znali. Rozsáhlé pravomoci státu se staly příliš nákladnými. Bohužel miliony lidí po celém světě, kteří si zvykli spoléhat na představu „nároků" a penzí do konce života, zůstanou finančně pozadu. Informační věk znamená, že se všichni musíme stát samostatnější a musíme začít dospívat. Myšlenka „Pilně studuj a najdi si bezpečné, jisté místo" se zrodila v Průmyslovém věku. Ten věk jsme již opustili. Časy se mění. Problém je, že myšlení řady lidí zůstává stejné. Pořád si myslí, že mají na něco nárok. Mnozí si myslí, že jejich odpovědnost neleží v kvadrantu „I". Pořád jsou přesvědčeni, že se o ně po práci postarají stát, podnik, odbory, podílový fond nebo rodina. Doufám, že tito lidé mají pravdu. Nemusejí však číst dále. K napsání Cashflow kvadrantu mě přivedla starost o ty lidi, kteří si jsou vědomi nutnosti stát se investory. Napsal jsem tuto knihu, abych pomohl těm lidem, kteří se chtějí přesunout z levé strany Kvadrantu na stranu pravou, ale nevědí, kde začít. Tento posun může učinit každý, má-li správné dovednosti a odhodlání. Pokud jste svou finanční svobodu již našli, blahopřeji vám. Řekněte prosím o své cestě i dalším a veďte je, pokud se vést chtějí nechat. Veďte je, ale nechejte je, af si najdou vlastní trasu, protože k finanční svobodě vede celá řada cest. Nehledě na své rozhodnutí, zapamatujte si, prosím, toto. Finanční svoboda je možná zadarmo, ale váže se k ní určitá cena. Svoboda má svou cenu... a mně za tu cenu stojí. Velké tajemství zní: k dosažení finanční svobody není třeba ani peněz, ani kvalitního formálního vzdělání. Není třeba ani riskovat. Cena této svobody se totiž měří ve snech, touze a schopnosti překonat zklamání, která nás všechny na cestě občas potkají. Jste ochotni takovou cenu zaplatit? Jeden z mých tátů tuto cenu zaplatil; druhý ne. Ten zaplatil jinak.

Kvíz kvadrantu M Jste opravdový majitel podniku?

Jste jím, pokud na následující otázku odpovíte „ANO“: Můžete opustit své podnikání na rok a více, a když se vrátíte, zjistíte, že vaše podnikání vynáší více a funguje lépe?

□ ANO □ NE

KAPITOLA TŘETÍ

Proč dávají lidé přednost jistotě před svobodou ? Oba tátové mi doporučovali, abych šel na vysokou školu a získal vysokoškolský diplom. Avšak po jeho získání se jejich rady začaly lišit. Velmi vzdělaný táta mi neustále radil: „Choď do školy, dostávej dobré známky a pak si najdi bezpečnou, jistou práci." Doporučoval mi životní cestu soustřeďující se na levou stranu Kvadrantu, která vypadala takto:

Můj nevzdělaný, ale bohatý táta mi radil, abych se soustředil na pravou stranu Kvadrantu. „Choď do školy, dostávej dobré známky a pak si založ vlastní firmu."

ŠKOLA

Jejich rady se lišily, protože jednoho tátu zajímala spíše jistota v zaměstnání a druhého zase finanční svoboda.

PROČ LIDÉ VYHLEDÁVAJÍ JISTOTU PRACOVNÍHO MÍSTA? Hlavní důvod, proč řada lidí vyhledává jistotu v práci, spočívá v tom, že také doma i ve škole se neustále učí jistotu hledat. Miliony lidí se tímto doporučením nepřestávají řídit. Mnoho z nás od svých nejranějších let bylo představou jistoty v zaměstnání formováno. Byla to jistota zaměstnaneckého poměru, nikoli finanční zabezpečenost ani finanční svoboda. A jelikož se toho většina z nás doma ani ve škole o penězích příliš nenaučila, je jen přirozené, že tím více lpíme na představě jistoty pracovního místa..., místo abychom se soustředili na svobodu. Pokud se podíváte na Cashflow kvadrant, všimnete si, že levá strana je motivována jistotou, zatímco pravou stranu motivuje svoboda.

PAST DLUHU Hlavní důvod, proč 90 procent populace pracuje na levé straně, je prostě ten, že se právě o této straně učí ve škole. Pak školu tito lidé opustí a brzy upadnou do dluhů. Do tak velkých dluhů, že o to více musí lpět na pracovním místě nebo profesní zabezpečenosti, jen aby mohli splácet účty. Často se setkávám s mladými lidmi, kteří získají svůj vysokoškolský diplom a zároveň s ním i účet za veškeré vysokoškolské půjčky. Někteří z nich, když zjistí, že mají za své studium dluh pohybující se mezi 50 000 až 150 000 dolarů, propadnou depresi. Pokud jim vzdělání zaplatili rodiče, musí si zase ti zvyknout na dlouhá léta utahování opasků. Nedávno jsem četl, že většina Američanů v současnosti dostane kreditní kartu, zatímco je stále ještě na škole, a zadluží se po celý zbytek života. Příčinou je sledování scénáře, který se stal populární v Průmyslovém věku.

ŽIVOT PODLE SCÉNÁŘE Pokud budeme sledovat život průměrných vzdělaných lidí, bude jejich finanční scénář zpravidla vypadat takto: Dítě jde do školy, získá diplom, najde si práci a brzy disponuje určitou částkou, kterou může utratit. Tento mladý člověk si nyní může dovolit pronajmout byt, koupit si televizor, nové oblečení, nějaký nábytek, a samozřejmě, automobil. Pak začnou docházet účty. Jednoho dne náš mladý člověk potká někoho zvláštního, přeskočí jiskra, oba se do sebe zamilují a vezmou se. Nějakou dobu žijí blaženě, protože dva žijí levněji než jeden. Mají teď dva platy, platí jen jeden nájem a mohou si dovolit odložit několik dolarů, aby si koupili sen všech mladých párů: vlastní dům. Najdou si dům svých snů, vyberou peníze z úspor, použijí je k platbě hotovostní zálohy za dům a založí si hypotéku. Protože mají nový dům, potřebují nové vybavení, a najdou tedy obchod s nábytkem, který si dělá reklamu těmito kouzelnými slůvky: „Neplaíte v hotovosti, plaťte v měsíčních splátkách." Život je skvělý a oni uspořádají večírek, kam pozvou všechny své přátele, aby se podívali na jejich nový dům, nové auto, nový nábytek a nové hračky. Nyní jsou hluboce zadluženi na celý život. Nato se jim narodí první dítě. Průměrný vzdělaný pracovitý pár se poté, co svěří dítě do školky, musí začít v práci velmi ohánět. Nechají se lapit do pasti potřeby pracovních jistot, poněvadž je od bankrotu dělí zpravidla jen tři měsíce. Od těchto lidí často uslyšíte: „Nemůžu si dovolit polevit. Musím toho tolik splácet." Nebo obměnu písničky ze Sněhurky a sedmi trpaslíků: „S dluhy, s dluhy trpaslíci jdou." Nebo jak zpíval Tennessee Ernie Ford v padesátých letech: „Naložíte šestnáct fůr a copak dostanete? Jste o den starší a samý dluh. Svatý Petře, nevolej mě, já ještě nemůžu. Zaprodal jsem duši podnikové prodejně."

PAST ÚSPĚCHU Kdybych měl odpovědět, proč jsem se toho tolik naučil od bohatého táty, řeknu, že je to tím, že měl čas mě učit. Čím byl úspěšnější, tím více měl času a peněz. Když se mu vedlo lépe, nemusel usilovněji pracovat. Řekl svému řediteli, aby rozšířil systém a najal další lidi na práci. Když vydělával na investicích, peníze znovu investoval a vydělával ještě více. Díky svému úspěchu měl více volného času. Trávil hodiny se svým synem a se mnou a vysvětloval nám všechno, co podnikal a kam investoval. Učil jsem se od něho více než ve škole. Toto je výsledek přičinli-vosti na pravé straně Kvadrantu, na straně „M“ a „I“.

I můj vzdělaný táta pracoval přičinlivě, ovšem činil se na levé straně Kvadrantu. Vinou své píle, pracovních postupů a získáváním stále větší odpovědnosti měl stále méně času na své děti. Do práce odcházel v sedm ráno a mnohokrát jsme ho pak už ani neviděli, protože jsme chodili spát dříve, než se vracel. Toto je výsledek přičinlivosti a úspěchu na levé straně Kvadrantu. Úspěch vás obírá o stále větší množství času... i když vám přináší více peněz.

PAST PENĚZ K úspěchu na pravé straně Kvadrantu je třeba vědomostí o penězích, kterým se říká „finanční inteligence'1. Bohatý táta ji definoval takto: „Finanční inteligence se netýká ani tak toho, kolik peněz vyděláte, jako spíš toho, kolik peněz máte, do jaké míry tyto peníze pro vás pracují a pro kolik generací vystačí." Úspěch na pravé straně Kvadrantu vyžaduje finanční inteligenci. Pokud lidé finanční inteligenci nemají, ve většině případů na pravé straně Kvadrantu nepřežijí. Bohatý táta to s penězi a s lidmi v práci uměl. Musel to umět. Odpovídal za vytváření zisku, přičemž musel pracovat s minimem lidí, s minimálními náklady a vysokými výnosy. Toto jsou dovednosti nutné pro úspěch na pravé straně Kvadrantu. Právě bohatý táta zdůrazňoval, že dům není aktivum, nýbrž pasivum. Mohl to i dokázat, protože nás učil finanční gramotnosti a jeho zásluhou jsme se naučili číst v číslech. Měl volný čas, aby nás učil, protože uměl řídit lidi, kteří pro něho pracovali. Své dovednosti z práce přenášel i domů. Můj vzdělaný táta peníze ani lidi v práci neovládal, ačkoli si myslel opak. Jako státní školní inspektor byl vládním úředníkem s mnohamilionovým rozpočtem a tisíci zaměstnanci. Ale nebyly to peníze, co by on vydělal. Byly to peníze daňových poplatníků a jeho práce spočívala v jejich utrácení. Pokud by je všechny neutratil, vláda by mu další rok dala méně. Takže koncem každého fiskálního roku hledal způsoby, jak je všechny utratit, což znamenalo, že často najímal další lidi, aby ospravedlnil rozpočet na příští rok. Zvláštní na tom je, že čím více lidí zaměstnával, tím více problémů měl. Už jako malý chlapec jsem si při pozorování obou tátů začal dělat v duchu poznámky, jaký druh života bych chtěl vést. Vzdělaný táta byl zapálený čtenář knih, byl tedy gramotný ve smyslu textů, nikoli pokud šlo o finance. Jelikož neuměl číst čísla, musel si nechat radit od svého bankéře a účetního. Oba mu říkali, že jeho dům je aktivum a právě z něj by měl udělat svou největší investici. Vzhledem k této finanční radě můj velmi vzdělaný táta nejenže pracoval ještě usilovněji, ale o to více se i zadlužoval. Pokaždé, když byl za svou usilovnou práci povýšen, dostal i více peněz a s každým zvýšením platu se dostával i do vyšší daňové skupiny. Protože byl ve vyšší daňové skupině a daně pro zaměstnance s vysokými příjmy nebyly v šedesátých a sedmdesátých letech nijak malé, účetní a bankéř mu poradili, aby si koupil větší dům a mohl si v tom případě odepisovat úroky. Vydělával tedy více, ale narostly mu jak daně, tak dluh. Čím byl úspěšnější, tím více musel pracovat a tím méně měl času na lidi, které měl rád. Všechny děti za chvíli odešly z domu a on stále pracoval, jen aby měl čím splácet účty. Pořád si myslel, že další povýšení a nárůst platu jeho obtíže vyřeší. Ale čím více vydělával, tím více se situace opakovala. Zabředával do dluhů a platil více na daních. Čím byl vyčerpanější jak doma, tak v práci, tím více jako by spoléhal na jistoty svého zaměstnání. Cím byl citově vázanější na svou práci a na výplatní pásku, která mu umožňovala splácet účty, tím více podněcoval své děti, aby „si sehnali bezpečnou, jistou práci". Čím nejistější se cítil, tím více jistotu vyhledával.

VAŠE DVA NEJVĚTŠÍ VÝDAJE Protože táta neuměl číst hospodářské výsledovky, neviděl peněžní past, do níž se s rostoucím úspěchem dostával. Jde o stejnou peněžní past, do níž se nechávají lapit miliony jiných úspěšných pracovitých lidí. Důvod, proč lidé finančně zápasí, spočívá v tom, že pokaždé, když vydělají nějaké peníze, zvýší si i své dva největší výdaje: 1. Daně. 2. Úroky z dluhu. Navíc vám vláda nabízí daňové úlevy, abyste se ještě více zadlužili. Nezačínáte mít jisté pochyby? Jak můj bohatý táta definoval finanční inteligenci: „Finanční inteligence se netýká ani tak toho, kolik peněz vyděláte, jako spíše kolik peněz máte, do jaké míry tyto peníze pro vás pracují a pro kolik generací vystačí." Na konci života mého snaživého vzdělaného táty to málo, co měl, muselo přejít... do kapsy vlády jako dědická daň.

HLEDÁNÍ SVOBODY Vím, že řada lidí hledá svobodu a štěstí. Problém je, že většina lidí se nenaučila pracovat z kvadrantů „M“ a „I“. Vzhledem k nedostatečnému vzdělání, formování pro sféru zaměstnaneckých jistot a narůstající dlužné částce většina lidé své hledání finanční svobody omezuje na levou stranu Cashflow kvadrantu. Bohužel finanční zabezpečení a finanční svoboda se dají v kvadrantech „Z" a „S“ najít jen zřídka. Skutečné zabezpečení a svobodu najdete na pravé straně.

PŘECHÁZENÍ Z JEDNOHO ZAMĚSTNÁNÍ DO DRUHÉHO PŘI HLEDÁNÍ SVOBODY Cashflow kvadrant může být užitečný k vysledování životního schématu určitého člověka. Spousta lidí tráví svůj život hledáním zabezpečení a svobody, ale místo toho jen přecházejí z jednoho zaměstnání do druhého. Například: Mám přítele ze střední školy. Bavíme se spolu jednou za pět let a on je vždy nadšený, protože si našel dokonalé zaměstnání. Je u vytržení, protože našel podnik svých snů. Svou firmu přímo miluje, protože podniká neuvěřitelné věci. Miluje svou práci, má důležité zařazení, skvělou výplatu, lidé jsou úžasní, zaměstnanecké výhody jsou neodolatelné a on má vynikající šanci na postup. Asi za čtyři a půl roku se bavíme opět a tentokrát je nespokojený. Podnik, pro který pracuje, je teď podle něj prolezlý korupcí, navíc nejedná se svými pracovníky s úctou; šéfa přímo nesnáší; při povyšování na něj zapomněli a

neplatí mu dost peněz. Uplyne šest měsíců a on je zase šťastný. Je u vytržení, protože našel dokonalé zaměstnání... zase. Jeho životní směřování připomíná psa, který se honí za svým ocasem. Vypadá takto:

Schéma jeho života vyjadřuje přecházení ze zaměstnání do zaměstnání. Prozatím si nežije špatně, protože je bystrý, přitažlivý a sympatický. Ale už se na něm začínají projevovat léta a práce, které získával on, dostávají už mladší lidé. Má několik tisíc dolarů na úsporách, na důchod si neodkládá nic, dům nebude nikdy jeho, výživné na děti a školné teprve splatit musí. Jeho nejmladší dítě, kterému je osm, žije s jeho bývalou manželkou, nejstarší, kterému je čtrnáct, žije s ním. Vždycky mi říkával: „Nemám se čeho bát. Jsem pořád mladý. Mám času dost." Rád bych věděl, co říká teď. Podle mého názoru se musí začít vážně snažit, aby se rychle přesunul do kvadrantu „M“ nebo „I". Musejí u něho zakořenit nový přístup a nový vzdělávací proces. Pokud nebude mít obrovské štěstí a nevyhraje v loterii nebo si nenajde bohatou ženu, s níž se ožení, bude tvrdě pracovat až do konce života.

PRÁCE NA SVÉM ZE„Z“ SE STÁVAJÍ„S“ Dalším běžným schématem je přechod od „Z" k „S“. Během současného období masivního „zeštíhlování" si řada lidí uvědomuje situaci a opouští svá zaměstnání u velkých firem a pouští se do vlastního podnikání na volné noze. Roztrhl se pytel s „prací doma". Hodně lidí se tedy rozhoduje „začít samostatně podnikat", „pracovat na sebe", „být svým vlastním šéfem". Jejich cesta vypadá takto:

Ze všech životních cest právě k této cítím největší sympatie. Podle mě může být práce jako samostatně výdělečný subjekt nesmírně vděčná, ale také nesmírně riskantní. Myslím, že kvadrant „S" je nejtěžší kvadrant ze všech. Riziko neúspěchu je vysoké. A pokud se vám bude dařit, úspěch může být horší než neúspěch. Protože pokud budete mít úspěch jako „S“, budete pracovat s větším úsilím než v jakémkoli jiném kvadrantu... a budete se muset dřít dlouhou dobu. Tak dlouho, jak bude trvat váš úspěch. Důvod, proč „S" pracuje nejvíc, spočívá v tom, že je zpravidla zaměstnán na všech postech. Musí vykonávat a být zodpovědný za všechny práce, které ve velkém podniku vykonává řada vedoucích a zaměstnanců. Právě začínající „S“ musí zvedat telefony, platit účty, vyřizovat telefonáty spjaté s prodejem, snažit se inzerovat na základě malého rozpočtu, jednat se zákazníky, najímat spolupracovníky, vyhazovat spolupracovníky, zaskakovat, když se spolupracovníci nedostaví, hovořit s daňovým úředníkem, bojovat s vládními inspektory a tak dále a tak dále. Já osobně vždy zaskřípu zuby, když uslyším, že se někdo chystá pustit do vlastního podnikání. Přeji mu všechno nejlepší, ale zároveň o něho mám strach.

Už jsem viděl tolik „Z", kteří si vybrali celoživotní úspory nebo si vypůjčili peníze od přátel a od příbuzných, aby se pustili do samostatného podnikání. Po třech letech bojů a tvrdé práce se jim živnost složí a jim místo úspor zůstanou dluhy. V celostátním měřítku devět z deseti takových podniků do pěti let zkolabuje. V případě toho jednoho zbývajícího devět z deseti zkrachuje za dalších pět let. Jinak řečeno, 99 malých podniků ze sta do deseti let zmizí. Mám za to, že většina v prvních pěti letech dojde k úpadku vinou nedostatku zkušeností a nedostatku kapitálu. A důvodem úpadku onoho jediného přeživšího subjektu v následujících pěti letech není nedostatek kapitálu, ale nedostatek energie. Hodiny dlouhé, tvrdé práce si nakonec vyberou svou daň. Rada „S“ jednoduše „vyhoří". Proto tolik vysoce vzdělaných odborníků mění působiště či rozjíždějí něco nového, nebo umírají. Možná proto je střední doba života u lékařů a právníků nižší než u jiných povolání. Jejich střední délka života je 58 let. Všichni ostatní se dožívají více než sedmdesáti let. Ti, co přežijí, si jakoby na myšlenku věčného časného vstávání, chození do práce a tvrdé práce zvyknou. Vypadá to, že nic jiného ani neznají. Připomínají mi to rodiče jednoho mého známého. Čtyřicet pět let trávili dlouhé hodiny v obchůdku na rohu ulice. Když se v jejich čtvrti zvýšila trestná činnost, museli dveře a okna osadit ocelovými tyčemi. Dnes se v jejich krámku obchoduje jako u přepážky v bance. Občas je chodím navštívit. Jsou to úžasní, milí lidé, ale vždy mě zarmoutí, když si uvědomím, že jsou vlastně vězni vlastního podnikání, kteří vyhlížejí zpoza mříží od deseti dopoledne do dvou v noci. Rada moudrých „S" svůj prosperující podnik, předtím než jim dojde energie, prodá někomu, kdo má jak energii, tak peníze. Dopřejí si určitou dobu oddech a pak se pustí do něčeho nového. Nepřestávají pracovat pro sebe a tak se jim to líbí. Musejí ale vědět, kdy toho nechat.

NEJHORŠÍ RADA, KTEROU MŮŽETE DÁT SVÝM DĚTEM Kdybyste se narodili před rokem 1930, rada „choď do školy, dostávej dobré známky a najdi si bezpečnou, jistou práci" by byla dobrá. Ale pokud jste se narodili po roce 1930, je už špatná. Proč? Odpověď lze najít: 1. v daních, 2. v dluzích. Pro lidi, kteří si vydělávají peníze v kvadrantu „Z“, už vlastně nezůstaly žádné daňové úlevy. V současnosti v USA platí, že zaměstnanec je s vládou v partnerství 50/50. To znamená, že vláda si v konečném důsledku vezme, ze zaměstnancova výdělku 50 či více procent a velkou část toho ještě předtím, než zaměstnanec vůbec spatří svou výplatní pásku. Když si uvědomíte, že vláda vám nabízí daňové úlevy, při nichž se ještě více zadlužíte, pro většinu lidí v kvadrantech „Z“ a „S“ je cesta k finanční svobodě v podstatě znemožněna. Často slýchávám, jak účetní říkají svým zákazníkům, kteří začnou v kvadrantu „Z“ vydělávat poněkud více, aby si koupili větší dům, a získali tak větší daňové úlevy. Třebaže to může dávat smysl někomu na levé straně Cashflow kvadrantu, na pravé straně Kvadrantu to nikomu žádný smysl nedává.

KDO PLATÍ NEJVÍC DANÍ? Bohatí platí málo daní z příjmu. Proč? Jednoduše proto, že ke svému příjmu nepřicházejí jako zaměstnanci. Ultrabohatí vědí, že nejlepší způsob, jak se legálně vyhnout placení daní, je generovat svůj příjem z kvadrantů „M“ a „I“. Pokud si lidé vydělávají peníze v kvadrantu „Z“, nabízí se jim jediná daňová úleva, a to nákup většího domu a s tím spjaté větší zadlužení. Z pohledu pravé strany Cashflow kvadrantu, nejde o nic příliš finančně inteligentního. Lidem na pravé straně to připadá stejné, jako byste řekli: „Dej mi dolar a já ti vrátím padesát centů."

DANĚ JSOU NESPRAVEDLIVÉ často slyším, jak se říká: „Neplatit daně je neamerické." Američané, kteří toto říkají, jako by zapomněli na svou historii. Amerika byla vytvořena na základě daňového protestu. To zapomněli na nechvalně proslulé „bostonské pití čaje“ z roku 1773? Na vzpouru, která vedla k americké revoluci, která oddělila americké kolonie od despotického zdaňování ze strany Anglie? Známe dvě další daňové vzpoury, které sice nevzešly ze Spojených států, ale také dokazují kuráž, s níž se lidé dokážou postavit daňovému systému: Příběh o Vilému Tellovi je příběhem daňového protestu. Kvůli němu sestřeloval jablko z hlavy svého syna. Rozzlobily ho daně a on na protest proti nim riskoval život syna. A pak tu máme lady Godivu. Ta žádala, aby v jejím městě došlo ke snížení daní. Vrcholné vládní orgány jí řekly, že daně sníží, pokud se projede na koni nahá městem. Vzala je za slovo.

Daně jsou nezbytností soudobé civilizace. K problémům dochází, když daně dosáhnou nepatřičné výše a když je s nimi špatně nakládáno. V několika nejbližších letech začnou odcházet do důchodu miliony příslušníků generace „baby-boomers“. Přesunou se z pozice daňových poplatníků do pozice příjemců důchodových plateb a plateb Sociálního zabezpečení. K zaplacení tohoto posunu bude třeba vybírat více daní. USA a jiné velké státy budou finančně skomírat. Lidé s penězi budou odcházet do zemí, kde jejich peníze budou vítány, ne kde budou příčinou penalizace.

VELKÝ OMYL Počátkem tohoto roku se mnou dělal rozhovor reportér jistých novin. Během interview se mě zeptal, kolik peněz jsem vydělal v průběhu předcházejícího roku. Odpověděl jsem: „Přibližně milion dolarů." „A kolik jste zaplatil na daních?" zeptal se mě. „Nic," řekl jsem. „Tyto peníze jsou příjmy z kapitálu a placení daní jsem dokázal odložit donekonečna. Prodal jsem tři nemovitosti a využil jsem možností, které skýtá paragraf 1031 daňového zákona. Nikdy jsem se těch peněz ani nedotkl. Jen jsem je znovu investoval do mnohem většího majetku." O několik dní později se v novinách objevilo toto sdělení: „Bohatý muž vydělává milion a připouští, že neplatí nic na daních." Vskutku jsem něco takového řekl, ale v informaci chybělo několik důležitých slov, a proto byla překroucená. Nevím, jestli byl ten reportér zlomyslný nebo prostě nevěděl, co to je paragraf 1031. Ať už je to jakkoli, jde o dokonalý příklad rozdílných pohledů na věc vycházejících z různých kvadrantů. Jak jsem řekl, ne všechny příjmy jsou si rovné. Některé příjmy se zdaňují méně než jiné.

VĚTŠINA LIDÍ SE SOUSTŘEDÍ NA PŘÍJEM, NIKOLI NA INVESTICE

A i dnes občas někoho zaslechnu, jak říká: „Jdu zpátky do školy, aby mně zvýšili plat," nebo: „Pracuji ještě více, aby mě povýšili." Jsou to slova nebo představy člověka, který se soustředí na kolonku příjmů v bilanční rozvaze nebo na kvadrant „Z" v Cashflow kvadrantu. Jsou to slova člověka, který odevzdá polovinu navýšení vládě a bude pracovat více a déle, aby si to mohl dovolit. V jedné z dalších kapitol vysvětlím, jak lidé na pravé straně Kvadrantu využívají daní jako aktiv nikoli jako pasiv, jak je tomu pro většinu lidí na levé straně Kvadrantu. Nejde o to, že bych se nechoval jako patriot; jde o způsob, jak se chovat jako protestující člověk, člověk, který se legálně brání, aby si uchoval právo podržet si co možná nejvíce peněz. Lidé a země, které neprotestují proti svým daním, jsou často lidé a země s hospodářstvím v úpadku.

JAK RYCHLE ZBOHATNOUT Abychom se s manželkou rychle dostali pryč ze života na ulici a dosáhli finanční svobody, museli jsme si peníze vydělávat v kvadrantech „M“ a „I“. V kvadrantech na pravé straně zbohatnete rychleji, protože se můžete legálně vyhnout placení daní. A poněvadž jsme mohli mít více peněz, které pro nás pracovaly, rychle jsme dosáhli svobody.

JAK DOSÁHNOUT SVOBODY Daně a dluhy jsou dva hlavní důvody, proč se většina lidí necítí finančně zajištěná a proč nedosahuje finanční svobody. Cestu k zabezpečení a svobodě lze nalézt na pravé straně Cashflow kvadrantu. Musíte překonat pracovní jistotu. Nastal čas, abyste poznali rozdíl mezi finanční jistotou a finanční svobodou.

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI 1. PRACOVNÍ JISTOTOU

2. FINANČNÍ JISTOTOU 3. FINANČNÍ SVOBODOU? Jak už dobře víte, můj velmi vzdělaný táta byl fixován na pracovní jistoty, podobně jako většina lidí jeho generace. Měl za to, že pracovní jistota znamená finanční jistotu..., alespoň dokud o práci nepřišel a nemusel si hledat nové místo. Bohatý táta zato o pracovní jistotě nikdy nemluvil. Mluvil naopak o finanční svobodě. Odpověď, kde nalézt druh jistoty či svobody, po němž toužíte, lze vyvodit ze sledování schémat, která se vyskytují v Cashflow kvadrantu.

1. TOTO JE SCHÉMA PRACOVNÍ JISTOTY

Lidé hodící se do tohoto schématu často dobře vykonávají svou práci. Rada z nich tráví roky ve škole a roky v práci, kde získávají zkušenosti. Jejich potíž spočívá v tom, že toho nevědí mnoho o kvadrantech „M“ a „I“, i když mají svůj důchodový program. Cítí se finančně nejistí, protože byli vzděláni jen pro pracovní nebo profesní zabezpečenost.

DVĚ NOHY JSOU VÍCE NEŽ JEDNA Navrhuji, aby se lidé, kteří se chtějí cítit finančně jistější, vedle vykonávání práce v kvadrantech „Z“ a „S“ vzdělali i ve fungování kvadrantů „M“ a „I“. Jakmile si budou vědomi svých schopností na obou stranách Kvadrantu, budou se zcela přirozeně cítit jistější, i když mají třeba jen málo peněz. Ve vědomostech se skrývá moc... a jediné, co musejí udělat, je čekat na vhodnou příležitost, kdy své vědomosti budou moci využít, načež získají i peníze. Proto nám dal Stvořitel dvě nohy. Kdybychom měli pouze jednu, pořád bychom se cítili nevyvážení a nejistí. Když budeme mít vědomosti o dvou kvadrantech, jednom na levé a druhém na pravé straně, budeme se cítit i jistější. Lidé, kteří znají jen svou práci či svou profesi, mají jen jednu nohu. Pokaždé, když zavane hospodářský vítr, zakymácejí se více než lidé se dvěma nohama.

2. TOTO JE SCHÉMA FINANČNÍ JISTOTY Takto vypadá finanční jistota pro „Z“:

Místo prostého ukládání peněz na důchodový účet a doufání v přízeň osudu vyjadřuje tato smyčka to, že se lidé cítí jistí ve svém vzdělání jak coby investoři, tak jako zaměstnanci. Podobně jako se ve škole učíme vykonávat práci, navrhuji, abychom se naučili, jak se stát profesionálními investory. Reportér, kterého zneklidnilo, když jsem si vydělal milion dolarů v kolonce aktiva, aniž bych z nich zaplatil daně, se mě nikdy nezeptal: „Jak jste ten milion vydělal?" Pro mě je to podstatná otázka. Legálně se vyhnout placení daní je snadné. Vydělat milion už tak snadné není.

Druhá cesta k finanční jistotě by mohla vypadat takto: A takto vypadá finanční jistota pro „S“:

Toto schéma popisuje ve své knize The Millionaire Next Dooř (Váš soused je milionář - vydalo nakladatelství PRAGMA) Thomas Stanley. Je to vynikající kniha. Průměrný americký milionář samostatně podniká, žije skromně a dlouhodobě investuje. Výše uvedené schéma odráží tuto finanční cestu. Touto cestou, od „S“ k „M“, se často vydávají mnozí velcí podnikatelé, mezi něž patří například i Bili Gates. Není nejjednodušší, ale podle mě je jednou z nejlepších.

DVA JE LEPŠÍ NEŽ JEDEN Dosažení vzdělání ve více než v jednom kvadrantu, zvláště v jednom na levé straně a jednom na pravé straně, je mnohem lepší než úspěšná praxe pouze v jednom kvadrantu. Ve druhé kapitole se odvolávám na skutečnost, že průměrný bohatý člověk vydělává 70 procent svých příjmů na pravé straně a 30 procent na levé straně Kvadrantu. Zjistil jsem, že nehledě na to, kolik peněz si lidé vydělají, cítí se jistější, pokud fungují ve více než jednom kvadrantu. Finanční jistota znamená mít pevnou pozici na obou stranách Cashflow kvadrantu.

HASIČI MILIONÁŘI Mám dva přátele, kteří jsou příklady úspěchu na obou stranách Cashflow kvadrantu. Těší se z neotřesitelné pracovní jistoty a zaměstnaneckých výhod a zároveň dosáhli velkého finančního zajištění na pravé straně Kvadrantu. Oba jsou hasiči pracující pro městskou správu. Mají dobrou, stálou mzdu, skvělé prémie a důchodové programy a pracují pouze dva dny v týdnu. Tři dny v týdnu pracují jako profesionální investoři. Zbývající dva dny odpočívají a tráví je se svými rodinami. Jeden kupuje staré domy, opravuje je a vybírá nájemné. V době psaní této knihy je majitelem čtyřiceti pěti domů, které mu vynášejí 10 000 dolarů měsíčně čistého příjmu po odečtení dluhů, daní, nákladů na údržbu, správu a pojištění. Jako hasič si vydělává 3 500 dolarů, což znamená, že jeho celkový měsíční příjem činí více než 13 000 dolarů a roční příjem asi 150 000 dolarů, a ten se neustále zvyšuje. Chybí mu pět let do důchodu a jeho cílem je mít v šestapadesáti letech roční příjem 200 000 dolarů. Což pro státního zaměstnance se čtyřmi dětmi není špatné. Druhý přítel tráví čas analýzou společností a dlouhodobým obchodováním s akciemi a předkupními právy. Jeho portfolio nyní dosahuje hodnoty více než 3 milionů dolarů. Kdyby ho proměnil na hotovost a tu uložil na desetiprocentní roční úrok, měl by až do konce života zajištěný příjem 300 000 dolarů ročně, pokud by nedošlo k žádným výrazným posunům na trhu. A opět, na státního zaměstnance se dvěma dětmi to není špatný výsledek. Oba přátelé mají za svých dvacet let investování dostatečný pasivní příjem, aby mohli odejít do důchodu ve čtyřiceti..., ale oba mají rádi

svou práci a chtějí odejít na penzi s plnými výhodami od místní vlády. Pak budou svobodní, protože se budou těšit z výhod úspěchu pocházejícího z obou stran Kvadrantu.

PENÍZE SAMY JISTOTU NEPŘINESOU Potkal jsem řadu lidí, kteří mají miliony na důchodových účtech, ale přesto se necítí zajištění. Proč? Poněvadž jde o peníze, které vygenerovaly ze svého zaměstnání či podnikání. Často své peníze investovali do důchodového účtu, ale o investování nevědí skoro nic. Pokud jim peníze zmizí a oni přestanou pracovat, co si pak počnou? Za časů velkých hospodářských přeměn dochází vždy k mohutným přesunům bohatství. I když peněz mnoho nemáte, je důležité investovat do svého vzdělání..., protože jakmile ke změnám dojde, budete na ně lépe připraveni. Nedopusťte, aby vás situace zastihla nepřipravené a vystrašené. Jak jsem již podotkl, nikdo nedokáže předpovědět, co se stane, nicméně je nejlepší připravit se na všechno. A to znamená začít se vzdělávat teď hned.

3. TOTO JE SCHÉMA FINANČNÍ SVOBODY Toto je schéma studia, které doporučoval bohatý táta. Je to cesta k finanční svobodě. Jde o skutečnou finanční svobodu, protože v kvadrantu „M“ za vás pracují lidé a v kvadrantu „1“ za vás pracují peníze. Vy máte svobodnou volbu pracovat, nebo nepracovat. Vaše vědomosti v těchto dvou kvadrantech vám přinesou naprosté fyzické osvobození od práce.

Pokud se podíváte na ultrabohaté lidi, zjistíte, že toto je schéma jejich působení v Kvadrantu. Smyčka kolem kvadrantů „M“ a „1“ odpovídá schématu příjmů Billa Gatese z Microsoftu, Ruperta Murdocka z News Corp., Warrena Buffeta z Berkshire Hathaway a Rosse Perota. A upozornění. Kvadrant „M“ se velmi liší od kvadrantu „I“. Poznal jsem spoustu úspěšných „M“, kteří prodali své podniky za miliony a jejich nově nabyté bohatství jim stouplo do hlavy. Mají tendence si myslet, že jejich dolary jsou mírou inteligence, a proto pyšně vstoupí do kvadrantu „1“ a o všechno přijdou. Pravidla a způsob hry se kvadrant od kvadrantu liší..., a proto doporučuji nechat se vést vzděláním, a ne egem. Stejně jako v případě finanční jistoty působení ve dvou kvadrantech vám zajišťuje větší stabilitu i ve světě finanční svobody.

VOLBA CESTY Poznali jsme různé finanční cesty, kterými se lidé ubírají. Bohužel většina lidí si volí cestu pracovní jistoty. Když se hospodářství začne kymácet, ke svým pracovním jistotám se ještě zoufaleji přimknou. Stráví v nich nakonec celý život. Já přinejmenším doporučuji vzdělání ve finanční jistotě, což znamená pocit jistoty ze své práce a pocit jistoty ve schopnost investovat jak za dobrých, tak za špatných časů. Je velkým tajemstvím, že opravdoví investoři vydělávají nejvíce peněz na špatných trzích. Vydělávají hodně, protože neinvestoři panikaří a prodávají, když by měli kupovat. Proto se já potenciálních hospodářských změn neobávám... změna totiž znamená, že dochází k přesunům bohatství.

ŠÉF Z VÁS BOHÁČE NEUDĚLÁ Ekonomické změny, ke kterým v současnosti dochází, se částečně odvíjejí od prodejů a fúzí firem. Nedávno jeden můj známý prodal svůj podnik. V den prodeje si na účet uložil více než 15 milionů dolarů. Jeho zaměstnanci si museli jít hledat novou práci. Na rozlučkovém večírku, kde tekly slzy proudem, bylo cítit i potlačovanou zášť a nelibost. Ačkoli jim celá léta platil dobře, většina pracovníků na tom nebyla poslední den v zaměstnání o nic lépe než den, kdy začínali. Rada lidí si uvědomila, že majitel firmy zbohatl, zatímco oni celé roky jen dostávali výplatní pásky a platili účty. Skutečnost je taková, že práce vašeho šéfa nespočívá v tom, abyste vy zbohatli. Šéf se musí postarat, abyste dostali výplatu. Zbohatnutí záleží na vás, pokud o ně tedy stojíte. A tento úkol začíná v okamžiku, kdy obdržíte své peníze. Jestliže s penězi neumíte zacházet, pak vás nezachrání ani celé bohatství světa. Jestliže si rozpočet určujete moudře a naučíte se navíc něco buď o kvadrantu „M“, nebo „I“, pak jste na nejlepší cestě k velké zámožnosti a hlavně ke svobodě. Bohatý táta svému synovi a mně říkal: „Jediný rozdíl mezi bohatým a chudým člověkem je v tom, co dělá ve svém volném čase.“

S tímto tvrzením souhlasím. Uvědomuji si, že lidé jsou více zaneprázdnění než kdy předtím a volný čas je čím dál vzácnější. Ale navrhoval bych, pokud budete zaneprázdněni tak či onak, buďte zaneprázdnění na obou stranách Kvadrantu. Učiníte-li to, budete mít lepší šanci, že nakonec najdete více volného času a větší finanční svobodu. Když jste v práci, pracujte tvrdě. Nečtěte prosím Wall Street Journal v pracovní době. Váš šéf si vás bude více cenit a vážit. Co uděláte po práci se svou výplatou a jak naložíte s volným časem, určí vaši budoucnost. Pokud pracujete tvrdě na levé straně Kvadrantu, budete tak pracovat donekonečna. Pokud pracujete tvrdě na pravé straně, máte šanci, že dosáhnete svobody.

CESTA, KTEROU DOPORUČUJI Lidé z levé strany Kvadrantu se mě často ptají: „Kterou cestu byste doporučil?" Doporučuji stejné směřování, které mi doporučoval i bohatý táta. Cestu, kterou se vydali lidé jako Ross Perot, Bill Gates a jiní. Ta cesta vypadá takto:

Občas slyším toto postesknutí: „Ale já bych byl radši investor." Na což reaguji: „Tak běžte do kvadrantu „I". Pokud máte hodně peněz a volného času, běžte rovnou do kvadrantu „I". Ale pokud penězi ani časem neoplýváte, pak je cesta, kterou doporučuji, bezpečnější." Ve většině případů lidé penězi ani časem neoplývají, takže mi pokládají další otázku: „Proč? Proč doporučujete napřed kvadrant ,M‘?“ Taková diskuze zpravidla trvá hodinu a já ji tu nebudu rozebírat. Své hlavní důvody však shrnu na několika řádcích. 1. Zkušenost a vzdělání. Pokud dosáhnete úspěchu nejprve jako „M“, budete mít větší šanci, že se z vás stane silný „I". Lidé v kvadrantu „I" investují do lidí v kvadrantu „M“. Pokud si nejdříve vybudujete pevné povědomí o obchodu, stane se z vás lepší investor. Budete moci lépe rozpoznat jiné dobré „M“. Opravdoví investoři investují do úspěšných „M“ s pevným obchodním systémem. Je riskantní investovat do „Z" nebo „S“, kteří neznají rozdíl mezi systémem a produktem... nebo kterým chybí dovednosti s vedením lidí. 2. Tok peněz. Pokud máte funkční a zdravý obchodní systém, pak byste měli mít čas i peníze na financování rozmarů kvadrantu „I". Častokrát se setkávám s lidmi z kvadrantů „Z" a „S“, kteří jsou tak spoutáni penězi, že by si nemohli dovolit žádnou finanční ztrátu. Stačí jeden výkyv trhu a oni jsou finančně na dně, protože operují u „červené linky". Skutečnost se má tak, že k investování je třeba soustředěného kapitálu a vědomostí. Někdy je k dosažení potřebných vědomostí třeba spousty kapitálu a času. Mnoho úspěšných investorů předtím, než vyhrálo, často prohrálo. Úspěšní lidé vědí, že úspěch je mizerný učitel. Učení vychází z chyb a v kvadrantu „I" chyby stojí peníze. Pokud vám chybí jak kapitál, tak vědomosti, potom snahy stát se investorem, by se rovnaly finanční sebevraždě. Když si nejprve vybudujete schopnosti být dobrým „M“, zajistíte si i nutný přísun peněz, kterého je třeba, aby se z vás stal dobrý investor. Podnikání, které vybudujete jako „M“, vám poskytne finanční hotovost, o kterou se budete moci opírat, zatímco budete získávat vzdělání nutné pro to, aby se z vás stal dobrý investor. Jakmile vzdělání úspěšného investora nabudete, pochopíte, jak mohu tvrdit, že „k vydělávání peněz není vždy potřeba vlastních peněz".

DOBRÁ ZPRÁVA Dobrá zpráva je, že v současnosti je dosažení úspěchu v kvadrantu „M“ snazší než kdy předtím. Stejně jako došlo k mocnému technickému vývoji, který usnadnil řadu věcí, technika usnadnila i dosažení úspěchu v kvadrantu „M“. I když to není tak jednoduché jako získání pracovního místa, kde se vyplácí minimální mzda, fungují dnes systémy, které umožňují čím dál většímu počtu lidí dosáhnout finančního úspěchu jako majitelé podniků.

KAPITOLA ČTVRTÁ

Tři druhy obchodních systémů Při přesunu do kvadrantu „M“ pamatujte na to, že vaším cílem je vlastnit systém a mít u sebe lidi, kteří v tomto systému budou pracovat. Systém si bud založíte, nebo si můžete najít systém, který odkoupíte. Systém si představujte jako most, který vám umožní bezpečně přejít z levé strany Kvadrantu na stranu pravou... most, který vede k finanční svobodě. V současnosti se běžně používají tři hlavní druhy obchodních systémů. Jsou to: 1. Tradiční korporace - kde si budujete vlastní systém. 2. Franšízy - kde odkupujete již existující systém. 3. Systém MLM - kde si kupujete právo stát se členem existujícího systému. Každý má své přednosti a slabiny, nicméně v konečném důsledku všechny tři dosahují totéž. Pokud se systém správně vede, poskytne svému majiteli stálý zdroj příjmů bez velké fyzické námahy..., jakmile se tedy rozjede. Problém spočívá právě v rozjezdu. V roce 1985, když se nás lidé ptali: „Proč jste nikde nebydleli?", odpovídali jsme: „Budovali jsme obchodní systém." Šlo o systém, který byl hybridem mezi tradiční korporací a franšízou. Jak jsem uvedl dříve, kvadrant „M“ vyžaduje vědomosti jak o systémech, tak o lidech.

Rozhodnutí vybudovat si vlastní systém nás stálo spoustu tvrdé dřiny. Já jsem se podobnou cestou vydal už dříve, ale má společnost zkrachovala. Třebaže několik let fungovala úspěšně, pátým rokem se položila. Když se dostavil úspěch, neměli jsme připravený odpovídající systém. Systém se začal hroutil, i když jsme tvrdě pracovali. Cítili jsme se jako na velké jachtě, do které začalo zatékat, ale my jsme netěsnost nedokázali najít. Všichni jsme se snažili zjistit, odkud voda přitéká, ale nedokázali jsme ji vylévat natolik rychle, abychom díru našli a opravili. I kdybychom ji ale našli, nebyli jsme si jistí, zda bychom ji dokázali ucpat.

„MŮŽEŠ PŘIJÍT O DVĚ NEBO TŘI FIRMY" Když jsem byl na střední škole, bohatý táta mně a Mikeovi řekl, že když mu bylo něco přes dvacet, přišel o jednu firmu. „Byla ta to nejlepší a nejhorší zkušenost mého života," řekl. „I když mě to strašně užíralo, hodně jsem se naučil nápravou a nakonec její přeměnou na mimořádně úspěšný podnik." Jelikož věděl, že se zamýšlím nad možností založit si vlastní firmu, řekl mi: „Předtím, než vybuduješ něco úspěšného, co dlouho vydrží, můžeš přijít o dvě nebo i o tři firmy." Vychovával Mikea, svého syna, aby mohl převzít jeho obchodní impérium. Protože můj táta pracoval pro vládu, já jsem se žádné impérium převzít nechystal. Musel jsem si ho vytvořit sám.

ÚSPĚCH JE MIZERNÝ UČITEL „Úspěch je mizerný učitel," říkal vždycky bohatý táta. „Nejvíc se o sobě dozvíme, když se nám něco nepodaří..., takže z toho strach neměj. Neúspěch je součástí procesu dosahování úspěchu. Úspěchu bez neúspěchu nikdy nedosáhneš. Neúspěšní lidé jsou takoví, kterým se vždy všechno daří." Možná se toto proroctví muselo splnit, protože v roce 1984 mi zkrachoval už třetí podnik v pořadí. Když jsem potkal Kim, miliony jsem vydělal, miliony jsem ztratil a začínal jsem od začátku. Vím, že si mě nevzala kvůli penězům, protože v té době jsem žádné neměl. Když jsem jí řekl, co mám v úmyslu vybudovat podnik číslo čtyři —, neucukla. „Vybudujeme to spolu," zněla její odpověď a svému slovu dostála. Spolu s jedním dalším partnerem jsme vybudovali obchodní systém s jedenácti pobočkami po celém světě, který generoval zisky, aniž jsme v něm museli pracovat. Jeho vybudování z ničeho až k jedenácti pobočkám nás stálo pět let krve, slz a potu..., ale fungoval. Oba tátové ze mě měli radost a upřímně mi blahopřáli (oba při mých předcházejících pokusech se zakládáním firem přišli o peníze).

OBTÍŽNÁ ČÁST Mike, syn bohatého táty, mi často říkal: „Já nebudu nikdy vědět, jestli dokážu udělat to, co ty nebo táta. Mně byl systém předán a já jsem se musel jenom naučit, jak ho řídit." Jsem si jistý, že by si dokázal vybudovat svůj vlastní obchodní systém, protože se toho od táty naučil opravdu hodně. Ale rozumím tomu, co mi sděloval. Obtížnou částí procesu budování podniku od samého začátku je skutečnost, že musíte pracovat se dvěma proměnnými: se systémem a s lidmi, kteří tento systém vytvářejí. Pokud do sebe lidé a systém „nezapadají", je možnost neúspěchu značná. Někdy je těžké určit, jestli potíž spočívá v lidech, nebo neúspěšném systému.

PŘED FRANŠÍZAMI Když mě začínal bohatý táta učit o tom, jak se stát „M“, existoval jen jeden typ podnikání. Šlo o velký podnik... důležitou korporaci, která zpravidla dominovala celému městu. V případě našeho města na Havaji to byl závod na zpracování cukrové třtiny, který ovládal naprosto všechno..., včetně jiných velkých firem. Měli jsme tedy ony velké podniky, pak malé rodinné živnosti a mezi nimi se nerozprostíralo skoro nic. Možnost pracovat na řídicích postech oněch velkých zpracovatelských závodů nepatřila k cílům, které bychom si bud bohatý táta, nebo já mohli klást. Menšiny, jako byli Japonci, Číňané a Havajané, pracovaly na polích a do správních rad se nedostávaly. Bohatý táta se tedy všechno, co uměl, naučil jednoduše metodou pokusů a omylů. Když jsem začal chodit na střední školu, začínalo se mluvit o něčem, čemu se říkalo „franšízy", ale do našeho města žádná nedorazila. Neznali jsme ještě McDonalďs ani Kentucky Fried Chicken ani Taco Bell. Když jsem se učil u bohatého táty, netvořily ještě součást našeho slovníku. Když jsme o nich však něco zaslechli, byly to zvěsti o „nelegálnosti, podvodech a nebezpečí". Jakmile tyto fámy bohatý táta zaslechl, samozřejmě se okamžitě vypravil do Kalifornie, a místo aby uvěřil klepům, začal se na franšízy informovat. Když se vrátil, řekl pouze: „Franšízy jsou vlnou budoucnosti," a koupil práva na dvě z nich. Sotva se myšlenka franšíz ujala, jeho jmění vyletělo závratně do výšky a on začal prodávat svá práva dalším lidem, aby i oni měli příležitost vybudovat si své vlastní podnikání. Když jsem se ho zeptal, jestli bych si od něho měl odkoupit jednu i já, jen mi řekl: „Ne. Ty už víš hodně o tom, jak si vytvořit vlastní obchodní systém; nezastavuj se teď. Franšízy jsou pro lidi, kteří si nechtějí nebo kteří si neumějí vybudovat systém vlastní. Navíc nemáš 250 000 dolarů, aby sis ode mě mohl franšízu koupit." Dnes je obtížné představit si město, kde by na každém rohu nebyla pobočka McDonalďs, Burger King nebo Pizza Hut. Ale ještě předne-dávnem jsme žili v době, kdy neexistovaly. I já jsem dost starý na to, abych ty časy pamatoval.

JAK SE STÁT„M“ Já jsem se naučil, jak se stát „M“, protože jsem byl učedníkem u bohatého táty. Jeho syn a já jsme byli „Z", kteří se učili, jak se stát „M“. A tak se učí i řada jiných lidí. Říká se tomu učení „za provozu". Tímto způsobem se předává z generace na generaci i mnoho důvěrně spravovaných rodinných podnikových impérií. Problémem je, že mnoho lidí nemá tu výhodu či štěstí, aby se naučili „zákulisním" aspektům přerodu na „M“. Většina podnikových školicích programů pro manažery znamená jenom to, co se v nich slibuje -podnik vás pouze vyškolí na manažera. Velmi málo lidí se naučí, co všechno obnáší působení jako „M“. Řada lidí na cestě do kvadrantu „M“ uvázne v kvadrantu „S“. Děje se to hlavně proto, že si nevytvoří dostatečně silný systém, a končí pak jako nedílná součást právě takového systému. Úspěšní „M“ si budují systém, který poběží i bez jejich zásahu. Existují tři způsoby, jak se rychle dostat na stranu „M“: 1. Najděte si instruktora. Mně byl instruktorem bohatý táta. Instruktor je někdo, kdo už udělal to, co se vy teprve udělat chystáte..., a je v tom úspěšný. Nehledejte si poradce. Poradce je někdo, kdo vám řekne, jak na to, ale osobně nic zatím neudělal. Většina poradců se nachází v kvadrantu „S“. Svět je plný „S“, kteří se vám snaží sdělit, jak se stát „M“ nebo „I“. Bohatý táta mi byl instruktorem, ne poradcem. Jedno z největších doporučení, které mi bohatý táta dal, znělo: „Dávej si pozor na rady, které přijímáš. 1 když ke všemu musíš přistupovat s čistou hlavou, vždycky si nejdřív uvědom, ze kterého kvadrantu ta která rada pochází." Bohatý táta mě učil, jak fungují systémy a jak vést lidi, ne jak jim dělat manažera. Manažeři často pohlíží na své podřízené jako na nějakou nižší sortu. Člověk, který lidi vede, musí usměrňovat jedince, kteří jsou často bystřejší než on sám. Pokud byste si rádi přečetli skvělou knihu o základech budování vlastního obchodního systému, zkuste E-Myth od Michaela Gerbera. Pro ty, kteří se chtějí naučit, jak si vybudovat vlastní systém, je tato kniha nedocenitelná. Tradiční způsob, jak se naučit fungování systémů, je získat titul v oboru řízení podniků na prestižní univerzitě a najít si zaměstnání, které vám zajistí rychlý vzestup po firemním žebříčku. Titul v oboru řízení podniku je důležitý, protože se naučíte základům účetnictví a tomu, jak se finanční počty vztahují k systémům podnikání. Ovšem skutečnost, že jste obdrželi titul, ještě automaticky neznamená, že jste schopni řídit veškeré systémy, které v konečném důsledku kompletní obchodní systém vytvářejí. Abyste se naučili fungování všech systémů nezbytných pro chod velkého podniku, museli byste v něm strávit deset až patnáct let a naučit se chápat všemožné aspekty takového chodu. Pak byste byli připraveni odejít a rozjet vlastní podnik. Pracovat pro úspěšnou velkou korporaci je jako nechat se platit svým instruktorem. I když máte instruktora a roky zkušeností, je tato první metoda náročná na práci. Abyste si vytvořili vlastní systém, je třeba spousty pokusů a omylů, soudních výdajů a papírování. Toto všechno se děje zároveň s tím, jak se snažíte rozvinout své lidi. 2. Franšízy. Dalším způsobem, jak se naučit fungování systémů, je koupit si franšízu. Když si ji kupujete, získáváte systém, který je už „vyzkoušený a schválený". Vynikajících franšíz existuje celá řada.

Pokud si koupíte franšízový systém, můžete místo snahy vytvořit si vlastní systém, soustředit se na rozvoj svých zaměstnanců. Koupě takového systému odstraňuje jednu velkou proměnnou z procesu učení, jak se stát „M“. Důvodem, proč vám mnoho bank půjčí peníze na franšízu a ne na rozjezd malého neznámého podniku, je ten, že banky jsou si vědomy důležitosti systémů a toho, jak rozjezd kvalitního systému sníží jejich riziko. Při koupi franšízy si dejte pozor na jedno. Prosím vás, nebuďte „S“, který chce „dělat věci po svém“. Pokud si kupujete franšízový systém, buďte „Z“. Dělejte to přesně tak, jak vám řeknou. Není tragičtější věc než sóudní pře mezi majiteli franšízy a jejími kupci. K podobným sporům dochází zpravidla proto, že lidé, kteří si systém kupují, jej chtějí řídit podle svého uvážení, ne podle uvážení osoby, která systém vytvořila. Pokud se chcete věnovat svému, dělejte to poté, co zvládnete jak systémy, tak zacházení s lidmi. Můj velmi vzdělaný táta zažil neúspěch, i když si koupil slavnou a drahou franšízu na prodej zmrzliny. Třebaže systém fungoval výtečně, jeho podnikání stejně skončilo neslavně. Podle mého názoru franšíza neuspěla, protože lidé, s nimiž vstupoval do společného podniku, byli sami „Z“ a „S“, kteří nevěděli, jak se zachovat v okamžiku, kdy se jim přestane dařit, a kteří se neobrátili s žádostí o podporu na mateřskou firmu. Nakonec se jednotliví partneři pohádali mezi sebou a podnik zkrachoval. Zapomněli na to, že skutečný podnik je více než systém. Záleží také na kvalitních lidech, kteří se systémem zacházejí.

BANKY NEPŮJČUJÍ PENÍZE LIDEM BEZ SYSTÉMU Jestliže banky nepůjčují peníze na drobné podnikání bez systému, proč byste měli něco takového dělat vy? Skoro každý den ke mně přicházejí lidé s podnikatelskými strategiemi v naději, že na svůj nápad či projekt získají peníze. Já je většinou odmítám, a to z jednoho hlavního důvodu. Lidé žádající o peníze neznají rozdíl mezi produktem a systémem. Mám přátele (zpěváky v hudební skupině), kteří mě požádali o investici na vývoj nového CD nebo o pomoc při zakládání neziskové organizace, která měla změnit celý svět. At se mi takové projekty, produkty nebo lidé líbí sebevíce, pokud nemají žádnou nebo jen velmi skrovnou představu o vytváření a řízení obchodních systémů, odmítnu je. Jen to, že umíte zpívat, ještě neznamená, že chápete marketingový systém, systém financování, vedení účetnictví, systém prodeje, systém najímání zaměstnanců, právní systém a řadu dalších systémů, jejichž zásluhou se podnikání drží nad vodou a vzkvétá. Aby podnik přežil a byl úspěšný, musí 100 procent všech systémů spolehlivě fungovat. Například: Letadlo je systém složený ze systémů. Když letadlo vzlétá, a řekněme, dojde k poruše na palivovém systému, dojde k havárii. Totéž se děje v podnikání. Problémem nejsou systémy, jež znáte, příčinou krachů jsou systémy, kterých si ani nejste vědomi. Lidské tělo je systém složený ze systémů. Většině z nás zemřel někdo, koho jsme měli rádi, protože ho zradil jeden z tělesných systémů - třeba krevní systém, který je příčinou šíření nemoci do všech ostatních systémů. Proto je budování již vyzkoušeného systému nesnadné. Pád a zánik vám způsobí systémy, na něž zapomenete nebo kterým nevěnujete dostatečnou pozornost. Proto tak nerad investuji do „Z“ či „S“, kteří přicházejí s novým produktem nebo novým nápadem. Profesionální investoři tíhnou k investicím do prověřených systémů a lidí, kteří vědí, jak takové systémy řídit. Takže pokud banky půjčují podle prověřenosti systému a zkoumají člověka, který ho bude řídit, vy byste měli dělat totéž - pokud se chcete chovat jako chytří investoři. 3. MLM. Zvaný též „multilevel marketing" nebo přímý distribuční systém. Podobně jako u franšíz se právní systém zprvu pokoušel systém MLM postavit mimo zákon a vím o několika zemích, kde k tomu, nebo alespoň k přísnému omezení, došlo. Každý nový systém nebo nápad si tímto obdobím, kdy je označen za „divný a podezřelý", musí projít. I já jsem si zpočátku myslel, že MLM je podvod. Ale v průběhu let jsem prostudoval několik systémů, které se prostřednictvím MLM nabízejí, a sledoval jsem několik známých, kteří v této metodě podnikání uspěli, a změnil jsem stanovisko. Poté, co jsem se zbavil předsudků a pustil se do prozkoumávání mul-tilevel marketingu, zjistil jsem, že existuje řada lidí, kteří na základě MLM upřímně a pilně rozvíjejí úspěšné podnikání. Když jsem se s nimi setkal, uvědomil jsem si, jaký vliv má jejich podnikání na životy a finanční budoucnost jiných lidí. Za rozumný vstupní poplatek (kolem 200 dolarů) si lidé mohou koupit právo vstupu do již existujícího systému a mohou okamžitě začít budovat svůj obchod. Díky technickému pokroku v počítačovém průmyslu jsou tyto organizace plně automatizované a všechny potíže spjaté s papírováním, zpracováváním objednávek, distribucí, účetnictvím a propagací skoro bez výjimky zvládají softwarové systémy. Noví distributoři mohou soustředit veškeré své snahy na rozvoj svého podniku sdílením této automatizované obchodní příležitosti a nemusejí se zatěžovat běžnými počátečními problémy spjatými s rozjezdem jakéhokoli jiného drobného podnikání. Jeden můj starý přítel, který si v roce 1997 přišel na více než miliardu dolarů v obchodech s nemovitostmi, se nedávno přihlásil jako distributor multilevel marketingu a začal budovat svůj obchod. Překvapilo mě, když jsem ho uviděl, jak si přičinlivě buduje obchod, protože peníze rozhodně nepotřeboval. Když jsem se ho zeptal, proč to dělá, vysvětlil mi to takto: „Sel jsem na školu, aby se ze mě stal autorizovaný účetní a mám titul z oboru řízení podniku. Když se mě lidé ptají, jak jsem mohl tak zbohatnout, vykládám jim o několikamilionových transakcích s nemovitostmi a o stovkách tisíc z pasivního příjmu, na které si každým rokem ze svých nemovitostí přijdu. Pak si všimnu, že se někteří stahují a uhýbají přede mnou. Všichni víme, že jejich šance na několikamilionové investice do nemovitostí jsou zanedbatelné nebo žádné. Vedle toho, že nemají oporu ve vzdělání, nemají přebytečný kapitál, který by mohli investovat. Začal jsem se tedy poohlížet po způsobu, jak bych jim mohl pomoct dosáhnout stejné úrovně pasivního příjmu, jaký jsem si já vybudoval ve sféře nemovitostí..., aniž by se museli vracet na šest let do školy a trávit dvanáct let investováním do nemovitostí. Věřím tomu, že MLM dává lidem šanci zajistit si pasivní příjem, který potřebují, zatímco se učí, jak se stát profesionálními investory. Proto jim MLM doporučuji. I když mají málo peněz, mohou přesto pět let investovat „vypoce-ný kapitál" a začít generovat více než dostatečný pasivní příjem, který mohou investovat. Když si vybudují vlastní podnikání, mají čas na učení a mají kapitál, aby se mnou mohli investovat do větších obchodů." Můj přítel poté, co si několik společností multilevel marketingu prostudoval, do jedné z nich vstoupil jako distributor a rozjel podnikání s lidmi, kteří s ním jednoho dne chtěli začít investovat. Řekl mi: „Na za- -čátku jsem to udělal, protože jsem chtěl pomoct lidem najít peníze na investice, a teď z celého toho podnikání navíc sám bohatnu." Dvakrát měsíčně pořádá v sobotu seminář. Při první schůzce zájemcům vysvětluje obchodní systémy a chování lidí, čili jak se stát úspěšným „M“. Při druhém setkání jim vysvětluje finanční vzdělanost a finanční inteligenci. Učí je, jak být chytrý „I". Počet lidí v jeho seminářích rychle narůstá.

Schéma, které doporučuje, je totožné s mým schématem.

OSOBNÍ FRANŠÍZA A proto dnes lidem doporučuji, aby se nad MLM systémy zamysleli. Mnoho slavných franšíz stojí více než milion dolarů. Multilevel marketing je jako nákup soukromé franšízy, často za méně než 200 dolarů. Vím, jaké je působení v MLM velká dřina. Ale úspěch v každém kvadrantu vyžaduje velkou dřinu. Já osobně negeneruji žádné zisky jako distributor multilevel marketingu. Několik společností a jejich systémů odměňování jsem prostudoval. V průběhu průzkumu jsem i do několika společností vstoupil, protože nabízejí skvělé produkty a já je využívám jako spotřebitel. A pokud bych vám měl dát doporučení, jak najít správnou organizaci, která by vám pomohla dostat se na pravou stranu Kvadrantu, mohu jen říci, že klíčem není ani tak produkt jako spíše školení, které organizace nabízí. Existují organizace multilevel marketingu, které mají zájem pouze na tom, abyste jejich produkt prodal svým přátelům. A potom existují jiné organizace, jejichž primárním zájmem je vzdělat vás a pomoci vám k úspěchu. Průzkum MLM mě seznámil se dvěma důležitými věcmi, které se můžete naučit z jejich programů a které jsou zásadní pro to, aby se z vás stal úspěšný „M“: 1. Abyste mohl být úspěšný, musíte překonat strach z odmítnutí a přestat si dělat starosti z toho, co si o vás řeknou druzí. Kolikrát jsem už potkal lidi, kteří do ničeho nejdou jen kvůli tomu, co by řekli jejich známí, kdyby se dozvěděli, že dělají něco odlišného. Vím to, protože sám jsem byl takový. Když pocházíte z malého městečka, všichni vědí, co ti druzí dělají. Kdyby se někomu nezdálo, co děláte, uslyšelo by o tom celé město, a vaše věc by se stala věcí veřejnou. Jedna z nejlepších vět, které jsem si sám pro sebe opakoval, zněla: „Není mi nic do toho, co si o mně myslíte. Pro mě je důležité, co si myslím já o sobě." Jedním z důvodů, proč mě bohatý táta podněcoval, abych čtyři roky pracoval v odbytu firmy Xerox, nebylo, že by měl rád kopírky, ale protože chtěl, abych překonal nesmělost a strach z odmítnutí. 2. Naučit se vést lidi. Práce s různými typy lidí je na podnikání to nejtěžší. Lidé, kteří jsou úspěšní v jakémkoli podnikání, jsou přirození vůdci. Schopnost vycházet s lidmi a inspirovat je, to je neocenitelné. A dá se to naučit. Jak jsem řekl, přechod z levého kvadrantu do pravého nespočívá ani tak v tom, co děláte, jako spíše v tom, kým se musíte stát. Naučte se, jak zvládat odmítnutí, jak se nenechávat ovlivňovat tím, co si o vás myslí ostatní, naučte se lidi vést a dojdete blahobytu. A proto stojím za každou organizací multilevel marketingu, která se v prvé řadě soustřeďuje na váš rozvoj jakožto lidské bytosti, spíše než na rozvoj jako prodejce. Já bych se tedy poohlížel po organizacích, které: 1. mohou prokázat, že mají úspěšnou rekordní listinu, distribuční systém a plán odměn a které fungují už několik let; 2. nabízejí pracovní příležitost, s níž můžete dosáhnout úspěchu, v níž můžete věřit a o níž můžete důvěrně hovořit s ostatními; 3. mají neustále probíhající, dlouhodobý vzdělávací program, jehož cílem je váš rozvoj jako lidské bytosti. Sebevědomí je na pravé straně Kvadrantu životně důležité; 4. mají kvalitní instruktorský program. Chcete se přece učit od vůdců a ne od poradců. Lidí, kteří na pravé straně Kvadrantu už vedou jiné a kteří chtějí, abyste uspěli; 5. umožňují spojit se s lidmi, kterých si vážíte a se kterými je vám dobře. Teprve pokud organizace splňuje tato kritéria, podívejte se pak na to, co prodává. Příliš mnoho lidí se dívá na produkt a nikoli na obchodní systém nebo na organizaci za tímto produktem. U některých organizací, které jsem zkoumal, jeden z jejich prodejních sloganů zněl: „Ten produkt se prodává sám. Je to jednoduché." Pokud chcete být prodejcem, „S“, pak je produkt to nejdůležitější. Pokud se z vás má stát dlouhodobý „M“, pak jsou důležitější systém, celoživotní vzdělávání a lidé. Jeden přítel a kolega obeznámený s touto sférou mi připomněl hodnotu času, našeho nejdražšího aktiva. Opravdový úspěch u společnosti multilevel marketingu zaznamenáte, když svůj krátkodobý vklad času a tvrdé práce zúročíte ve výrazném dlouhodobém pasivním příjmu. Jakmile si pod sebou vybudujete silnou základnu, můžete přestat pracovat a tok vašich příjmů bude záležet na snažení organizace, kterou jste vybudovali. Nicméně nejdůležitější klíč k úspěchu u společnosti multilevel marketingu přesto spočívá v dlouhodobém odhodlání, jak vašem, tak organizace, vytvořit z vás

schopného vůdce, kterým se chcete stát.

SYSTÉM JE MOST KE SVOBODĚ Nemít domov nepatří ke zkušenostem, které bych chtěl zopakovat. Avšak pro Kim i pro mě byla tato zkušenost k nezaplacení. V současnosti svoboda a pocit bezpečí nevycházejí ani tak z toho, co máme, jako z toho, co dokážeme sebevědomě vytvořit. Od té doby jsme vytvořili nebo pomohli vytvořit společnost zabývající se nemovitostmi, naftařskou společnost, těžařskou společnost a dvě vzdělávací společnosti. Proces učení, jak vytvořit úspěšný systém, nám byl tedy prospěšný. Přesto tento proces nechci doporučovat nikomu, kdo jím nechce opravdu projít. Ještě před několika lety byla možnost dosáhnout úspěchu v kvadrantu „M“ otevřená jen odvážným nebo bohatým. Kim a já jsme museli být odvážní, protože jsme rozhodně nebyli bohatí. Příčina, proč se tolik lidí zdržuje na levé straně Kvadrantu, je pocit rizika spjatého s budováním vlastního systému. Pro ně je praktičtější zůstat v klidu a bezpečí zaměstnaneckého poměru. Dnes se hlavně díky rozvoji techniky riziko neúspěchu při vytváření úspěšného podniku dramaticky snížilo... a možnost vlastnit svůj obchodní systém se otevřela vlastně všem. Franšízy a multilevel marketing na sebe vzaly onu těžkou část spjatou s budováním vlastního systému. Vy získáváte práva na prověřený systém a vaší jedinou prací je pak rozvíjet své lidi. Představte si tyto obchodní systémy jako mosty. Mosty, které vám poskytnou cestu, po níž přejdete bezpečně z levé strany Cashflow kvadrantu na pravou stranu... mosty k vaší finanční svobodě. V další kapitole se budu zabývat druhou polovinou pravé strany Kvadrantu, „1“ čili investory.

KAPITOLA PÁTÁ

Sedm úrovní investorů Bohatý táta se mě jednou zeptal: „Jaký je rozdíl mezi člověkem, který sází na koně, a člověkem, který si vybírá akcie?" „Nevím," zněla moje odpověď. „Moc velký ne,“ odpověděl mi. „Nebuď nikdy člověkem, co skupuje akcie. Až vyrosteš, radši se staň člověkem, který akcie, co makléři prodávají a jiní kupují, vytváří." Dlouho jsem tomu, co mi bohatý táta chtěl sdělit, nerozuměl. Až když jsem začal učit investování jiné lidi, dokázal jsem pochopit rozdílné typy investorů. Za tuto kapitolu bych chtěl obzvláště poděkovat Johnu Burleymu. John je považován za jednoho z nejchytřejších lidí ve světě investic do nemovitostí. Když mu bylo zhruba třicet let koupil více než sto třicet domů, přičemž nikdy neplatil svými penězi. Když mu bylo třicet dva, byl finančně svobodný a nemusel nikdy znovu pracovat. A tak se, stejně jako já, rozhodl učit. Jeho vědomosti ovšem sféru realit daleko přesahují. Svou kariéru začínal jako finanční plánovač a dobře tedy rozumí světu financí a daní. Má rovněž jedinečnou schopnost vše jasně vysvětlit. Má dar převést složité nebo abstraktní věci do jednoduše pochopitelných slov. V průběhu svého učení si rozvinul způsob identifikace investorů do šesti skupin podle jejich úrovně vyspělosti při investování stejně jako podle rozdílů v povahových rysech. Já jsem jeho kategorie upravil a rozšířil je o jednu další. Používání této identifikační metody v souvislosti s Cashflow kvadrantem mi pomáhá učit ostatní lidi o světě investování. Jak si budete číst o jednotlivých úrovních, patrně na každé úrovni určíte lidi, které znáte.

NEPOVINNÉ CVIČENÍ Na konci každé kategorie jsem nechal prázdné místo, kam můžete napsat jméno člověka nebo lidí, kteří se podle vás do oné úrovně hodí. Jakmile narazíte na úroveň, kam patříte vy sami, neváhejte a své jméno také zapište. Jak jsem již uvedl, jde pouze o nepovinné cvičení, jehož úmyslem je zvýšit vaše povědomí o jednotlivých úrovních. Nemá rozhodně nijak degradovat nebo hanobit vaše přátele. Téma peněz je stejně tak ožehavé jako politika, náboženství a sex. Proto vám doporučuji nechávat si své soukromé myšlenky pro sebe. Prázdné místo na konci každé kategorie vám má pouze pomoci při učení, pakliže se rozhodnete ho využít. Tento seznam používám často na začátku svých školení o investování. Učení zintenzivňuje a pomáhá studentům ujasnit si, na které úrovni se nacházejí a které úrovně chtějí dosáhnout. V průběhu let jsem s Johnovým svolením obsah upravil, aby odpovídal mým vlastním zkušenostem. Prosím, pročtěte si všech sedm úrovní velmi pečlivě.

SEDM ÚROVNÍ INVESTORŮ ÚROVEŇ NULA: LIDÉ, KTEŘÍ NEMAJÍ CO INVESTOVAT Tito lidé nedisponují žádnými penězi, které by mohli investovat. Buď utratí všechno, co vydělají, anebo utratí více,' než co vydělají. Patří sem mnoho „bohatých" lidí, protože utrácejí tolik nebo více, než to, co vydělají. Bohužel do této kategorie nula by se dalo zařadit přibližně padesát procent veškeré dospělé populace. Znáte nějaké investory úrovně nula? (nepovinné)

ÚROVEŇ JEDNA: VYPŮJČOVATELÉ Tito lidé řeší své finanční potíže tak, že si vypůjčují peníze. S vypůjčenými penězi často dokonce i investují. Jejich představa finančního plánování spočívá v tom, že si půjčí od Petra, aby zaplatili Pavlovi. Své finanční životy žijí jako pštrosi s hlavou zabořenou v písku a doufají a modlí se, aby všechno dobře dopadlo. Třebaže mohou mít nějaká ta aktiva, pravdou je, že míra jejich zadluženosti je prostě příliš vysoká. Většinou nemají žádný smysl pro peníze a neuvědomují si, jak utrácejí. Všechno cenné, co mají, k sobě váže nějaký dluh. Používají unáhleně kreditní karty, pak dluh nastrkají do dlouhodobé půjčky opírající se o hodnotu nemovitosti po odečtení hypotéky, aby si pročistili kreditní karty, a pak na ně zase začali vršit dluhy. Pokud se hodnota jejich nemovitosti zvýší, vypůjčí si na ni opět nebo si koupí větší a nákladnější dům. Věří, že hodnota nemovitostí může jenom růst. Jejich pozornost vždy přitahují slova „nízká záloha, jednoduché měsíční platby". S těmito slovy na mysli si často kupují na ceně rychle ztrácející „hračky", jako jsou lodě, bazény, dovolené a auta. Tyto „hračky", které tak rychle přicházejí o hodnotu, uvádějí na seznamech jako aktiva, pak se vydávají do banky pro další úvěry a diví se, že odcházejí s prázdnou. Jejich oblíbenou zábavou je nakupování. Kupují si věci, které nepotřebují, přičemž si opakují: „Ale no tak, jen si to kup, vždyť si to zasloužíš." Nebo: „Máš na to." Nebo: „Jestli si to nekoupíš teď, už nikdy to za tak skvělou cenu neseženeš." Nebo: „Je to ve výprodeji." Nebo: „Chci, aby děti měly to, co já jsem nikdy mít nemohl." Myslí si, že je chytré rozprostírat dluh na delší časový úsek. Pořád si namlouvají, že budou tvrdě pracovat a někdy své dluhy splatí. Všechno, co si vydělají, utratí. Jsou známí jakožto konzumenti. Majitelé obchodů a prodejci aut tyto lidi milují. Pokud mají peníze, utratí je. Pokud peníze nemají, vypůjčí si. Když se jich zeptáte, v čem spočívá jejich problém, řeknou vám, že prostě nevydělávají dostatek peněz. Myslí si, že všechno vyřeší více pe- -něz. Nehledě na to, kolik si vydělají, jenom se více zadlužují. Většina z nich si sotva uvědomuje, že peníze, které si vydělávají dnes, jim ještě včera přišly jako celé jmění nebo nedosažitelný sen. Ale dnes, ačkoli dosáhli svého vysněného příjmu, jim nestačí. Nechápou, že jejich potíž nejsou ani tak peníze, jako spíše jejich finanční návyky (či spíše jejich absence). Někteří si kdesi hluboko uvnitř myslí, že jejich situace je beznadějná a vzdávají se. Noří si tedy hlavu ještě hlouběji do písku a nepřestávají dělat totéž. Jejich návyky při vypůjčování, nakupování a utrácení se jim vymkly z rukou. Jako člověk, který se nacpe, když má depresi, tito lidé v depresi utrácejí. Utrácejí, upadají do deprese a utrácejí ještě více.

Často se se svými blízkými ohledně peněz hádají a důsledně brání svou potřebu koupit si ještě to či ono. Žijí v naprostém finančním popírání a předstírají, že jejich finanční problémy jednoho dne jako mávnutím kouzelného proutku zmizí, nebo předstírají, že budou mít vždy dost peněz, aby mohli utrácet, za co se jim zamane. Jedinec z této úrovně investora se může docela často jevit bohatě. Může mít velký dům a parádní automobil..., ale pokud se podíváte, kupuje za vypůjčené peníze. Možná i vydělává spoustu peněz, ale stojí na vzdálenost jednoho profesního omylu od finanční zkázy. V jednom ze svých seminářů jsem měl jistého bývalého majitele podniku. Byl dobře znám v kategorii lidí, kteří „lehce nabudou, lehce pozbudou". Celé roky vlastnil prosperující řetězec klenotnictví. Došlo ale k jednomu hospodářskému propadu a s jeho podnikáním byl konec. S dluhy však konec nebyl. Netrvalo ani šest měsíců a dluhy ho snědly zaživa. Byl na mém semináři, aby našel nové odpovědi, ale naprosto si odmítal jen připustit myšlenku, že by on a jeho manželka byli investoři prvního řádu. Pocházel z kvadrantu „M“ a doufal, že zbohatne v kvadrantu „I“. Lpěl na představě, že byl kdysi úspěšný obchodník a že může stejné prověřené postupy používat i při investování, které mu mělo umožnit finanční svobodu. Šlo o klasický příklad podnikatele, který si myslí, že se automaticky stane i úspěšným investorem. Pravidla obchodu nejsou vždy totožná s pravidly investování. Pokud se tito investoři nejsou ochotni změnit, jejich finanční budoucnost nevypadá růžově... pokud si ovšem nevezmou někoho bohatého, kdo by jim jejich zlozvyky dokázal tolerovat. Znáte nějaké investory první úrovně? (nepovinné)

ÚROVEŇ DVĚ: STŘÁDALOVÉ Tito lidé si (obvykle) pravidelně odkládají bokem „malou" sumičku peněz. Peníze si ukládají na poměrně bezpečné, poměrně málo výnosné šekové konto, spořitelní knížky nebo na depozitní certifikáty (DC). Pokud si vedou penzijní účet, mají ho v bance nebo na hotovostním účtu podílového fondu. Často spoří, aby mohli konzumovat a ne investovat (tzn. šetří si na nový televizor, automobil, dovolenou atd.). Věří na placení v hotovosti. Mají strach z úvěrů a dluhů. Místo toho mají rádi „zabezpečenost" peněz v bance. I když je dokázáno, že v dnešním ekonomickém prostředí úspory přinášejí záporný zisk (po odečtení inflace a daní), tito lidé jsou i nadále neochotni podstupovat přílišné riziko. Vědí jen málo o tom, že americký dolar ztratil od roku 1950 devadesát procent své hodnoty a každý rok hodnotu ztrácí tempem rychlejším, než jaké jsou schopny vyvážit bankou vyplácené úroky. Často jsou pojištěni na celý život, protože milují pocit zabezpečenosti. Lidé v této skupině často plýtvají svým nejcennějším aktivem, tj. časem, ve snaze nastřádat co nejvíce drobných. Tráví hodiny vystřihováním kuponů z novin a pak u pokladny v supermarketu zdržují všechny ve frontě, protože se přehrabují v peněžence, aby tak skvěle ušetřili. Místo aby se snažili šetřit drobné, mohli by vložit promarněný čas do učení se, jak investovat. Kdyby v roce 1954 vložili 10 000 dolarů do fondu Johna Templetona a zapomněli na ně, měli by v roce 1994 téměř 2,4 milionů dolarů. Nebo kdyby v roce 1969 vložili 10 000 dolarů do Kvantového fondu George Sorose, jejich peníze by měly v roce 1994 hodnotu 22,1 milionů dolarů. Avšak místo toho se otvírá jejich hluboko zakořeněná potřeba bezpečí, která vychází ze strachu, vede k neustálému spoření do málo výnosných investic jako jsou bankovní DC. Často slyšíte, jak tito lidé říkají: „Každý dolar je dobrý." Nebo: „Spořím pro děti." Ve skutečnosti oni sami i jejich životy jsou řízeni hlubokou nejistotou. Vlastně tak sami sebe a lidi, pro které šetří, šidí. Jsou takřka přesným protikladem investora první úrovně. Šetřit peníze bylo dobré za Zemědělského věku. Jakmile jsme však vstoupili do věku Průmyslového, úspory už přestaly být tak chytrou volbou. Prosté střádání se stalo ještě horší volbou, jakmile se Spojené státy zřekly zlatého standardu, země se dostala do období inflace a vláda začala nezřízeně tisknout peníze. Lidé, kteří šetří peníze v době inflace, nakonec přijdou zkrátka. Samozřejmě že pokud vstoupíme do období deflace, mohou být úspěšní..., ale jen pokud si tištěné peníze udrží stále ještě nějakou hodnotu. Je dobré mít něco našetřeno. Doporučuje se, abyste měli na hotovosti něco mezi půlročními a ročními výdaji na živobytí. Ale mimoto existují mnohem lepší a bezpečnější metody než mít peníze na účtu v bance. Nechávat peníze v bance, kde vydělávají 5 procent, přičemž peníze někoho jiného vydělávají jinde 15 procent a více, není moudrá investiční strategie. Avšak jestliže nejste ochotni studovat investiční strategie a žít v neustálém strachu z finančních rizik, pak je střádání lepší volba než investování. Jestliže máte peníze v bance, nemusíte tolik přemýšlet... a vaše banka vás bude mít ráda. A proč by neměla? Banka půjčuje deset až dvacet dolarů za každý dolar, který máte na úsporách, a účtuje si až devate-náctiprocentní úrok; pak vám obratem vyplatí méně než 5 procent. Všichni bychom měli být bankéři. Znáte nějaké investory druhé úrovně? (nepovinné)

ÚROVEŇ TŘI: „ CHYTŘÍ“ INVESTOŘI Do této skupiny patří tři různé typy investorů. Tato kategorie investora si je vědoma potřeby investovat. Lidé v ní se mohou účastnit i na podnikovém penzijním programu 401 (k), Superannuation, důchodovém plánu atd. Nebo mít nějaké extra investice v podílových fondech, akciích, dluhopisech nebo společnostech s ručením omezeným. Zpravidla jde o inteligentní lidi se solidním vzděláním. Tvoří dvě třetiny populace, kterým se říká i „střední třída". Ovšem když dochází na investice, často jim vzdělání chybí... nebo nemají to, čemu lidé z investiční branže říkají „vyspělost". Jen velice zřídka si přečtou výroční podnikovou zprávu nebo podnikatelský záměr. Jak by i mohli? Nikdo je ve čtení hospodářských výsledovek neškolil. Chybí jim finanční gramotnost. Mohou mít postgraduální tituly a být třeba doktory nebo i účetními, ale jen velmi malému počtu z nich se dostalo formálního vzdělání ve nesmlouvavém světě investování. Toto jsou tři hlavní kategorie v této úrovni. Často jde o chytré lidi, kteří jsou vysoce vzdělaní, a často si i velice dobře vydělávají a dokonce investují. Nicméně nalezneme zde rozdíly. Úroveň 3-A. Lidé na této úrovni tvoří skupinu „co já s tím?". Přesvědčili sami sebe, že penězům nerozumějí a nikdy ani nebudou. Říkají třeba tyto věty:

„Mně čísla nijak moc nejdou." „Já to investování nikdy nepochopím." „Mám strašně moc práce." „Je s tím příliš mnoho papírování." „Je to moc komplikované." „Investování je riskantní." „Rozhodování ohledně peněz nechávám profesionálům." „Je to jen samé dohadování." „U nás v rodině má investice na starost manžel/manželka." Tito lidé nechávají peníze zahálet, ve svých penzijních programech nejsou nijak aktivní, maximálně se svěřují do rukou finančních poradců, kteří jim doporučí „diverzifikaci". Vytěsňují svou finanční budoucnost ze svých hlav, dennodenně tvrdě pracují a říkají si: „Aspoň že mám ten penzijní program." Teprve až půjdou do důchodu, podívají se, jak se jejich investicím vůbec dařilo. Znáte nějaké investory úrovně 3-A? (nepovinné) Úroveň 3-B. Druhá kategorie by se dala nazvat „cynikové". Tito lidé znají všechny důvody, proč investování nefunguje. Je nebezpečné mít je ve své blízkosti. Často říkají věci, které znějí inteligentně, mluví zasvěceně, jsou úspěšní ve své sféře působení, ale pod svým intelektuálským zevnějškem to jsou v podstatě zbabělci. Řeknou vám přesně, jak a proč vás každá investice pod sluncem nakonec „převeze". Když se jich zeptáte na názor na investování do akcií či do něčeho jiného, odejdete s příšerným pocitem, často s děsem či s pochybami. Jejich nejčastěji používaná slova jsou: „Však víš, jak jsem já dopadl. Mně už něco takového neprovedou." Často uvádějí spoustu jmen a říkají věci jako třeba: „Můj makléř u Merrilla Lynche nebo Deana Wittera..." Užívání hromady jmen slouží jako zástěrka, která má skrýt jejich hlubokou nejistotu. Avšak je zvláštní, že titíž cynikové jdou často za trhem jako ovce. V práci si pořád čtou ekonomické stránky novin nebo přímo Wall Street Journal. Přečtou si noviny a pak všem o přestávce říkají, co se dozvěděli. Jejich mluva je plná toho nejsoučasnějšího investičního žargonu a technických pojmů. Hovoří o výborných obchodech, ale nikdy se jich neúčastní. Hledají akcie, které se dostanou na první stránku novin, a pokud je zpráva příznivá, často nakupují. Ovšem nakupují pozdě, protože když se necháváte informovat novinami..., bývá už příliš pozdě. Skutečně chytrý investor nakoupil dávno předtím, než se doporučení dostala do novin. To cynik neví. Když se objeví nějaká špatná zpráva, kritizují a říkají třeba: „Já jsem to věděl." Myslí si, že jsou součástí hry, ale ve skutečnosti to jsou jen diváci stojící u pomezních čar. Často se do hry chtějí dostat, ale hluboko uvnitř se velice bojí, že by mohli přijít k úrazu. Jistota je pro ně důležitější než zábava. Podle psychiatrů je cynismus kombinací strachu a neznalosti, která způsobuje aroganci. Tito lidé většinou vstupují do podstatných výkyvů trhu pozdě, protože čekají, až jim dav nebo společnost potvrdí, že jejich investiční rozhodnutí je správné. Jelikož čekají na schválení společnosti, za výhodných cen nakupují pozdě a prodávají za nepříznivých cen, jakmile trh opadne. Tento typ nákupů a prodejů označují opět za „šizení". Všechno, čeho se tak báli..., se děje, pořád dokola. Cyniky profesionální obchodníci často nazývají „prasaty". Hodně piští a pak si nadbíhají na vlastní porážku. Kupují draze a prodávají lacino. Proč? Protože jsou tak „chytří", že jsou příliš opatrní. Jsou chytří, ale děsí se riskování a chybování, a proto ještě více studují. Jejich cynická opatrnost je příčinou, že čekají, až už je pozdě. Objeví se na trhu, až když jejich strach nakonec přemůže chamtivost. Přijdou ke korytu s ostatními prasaty a nechají se zabít. Ale na cynicích je nejhorší, že dokážou lidi kolem sebe nakazit svým hluboko zakořeněným strachem, který skrývají za inteligencí. Když dojde na investování, řeknou vám, proč to či ono nebude fungovat, ale ne-řeknou vám, jak by to mělo fungovat. Akademický svět, vláda, církev a média jsou těchto lidí plné. Velmi rádi si vyslechnou zvěsti o finančních katastrofách nebo zločinech, aby mohli „šířit víru". Když už je po všem, mají vždy spoustu řečí. Ovšem o finančním úspěchu jen zřídkakdy řeknou něco lichotivého. Cynikové velmi snadno odhalí, co je špatné. Brání se tak, aby nedokázali svůj nedostatek vědomostí - nebo nedostatek odvahy. Původní cynikové byli členy starobylé řecké sekty opovrhované kvůli své aroganci a sarkastickému pohrdání veškerými zásluhami a úspěchem. Říkalo se jim i „psí muži“ (slovo cynik pochází z řeckého slova označujícího psa). Když dojde na peníze, objeví se řada psích lidí... jsou často chytří a velmi vzdělaní. Dávejte si pozor, aby vám tito psí lidé nerozbili vaše finanční sny. Je pravda, že svět peněz je plný podvodníků, lhářů a šarlatánů, která sféra ale není? Je možné rychle zbohatnout s nevelkým obnosem peněz a s malým rizikem. Je to možné, ale jen pokud jste ochotni dostát své povinnosti. Jednou z věcí, které je třeba udělat, je uchovat si otevřenou mysl a dávat si pozor jak na cyniky, tak na podvodníky. Obě tyto skupiny jsou nebezpečné vašim financím. Znáte nějaké investory úrovně 3-B? (nepovinné) Úroveň 3-C: Třetí kategorií této úrovně je tzv. gambler. I tato skupina se v profesionálních kruzích označuje slovem „prasata". Ovšem tam, kde je cynik přehnaně opatrný, gambler opatrný dostatečně není. Dívá se na akciový trh nebo na jakýkoli investiční trh stejně jako by se díval na stůl s kostkami v Las Vegas. Je to pouze otázka štěstí. Vrhni kostkou a modli se. Tato skupina nezná žádná pevná pravidla a principy obchodování. Chtějí se chovat jako velcí hráči a improvizují, dokud nevyhrají, nebo neprohrají. Druhá možnost je pravděpodobnější. Hledají „tajemství" investování nebo též jeho svátý grál. Vždy se poohlížejí po nových a vzrušujících způsobech investování. Místo dlouhodobého snažení, píle, studia a porozumění se shánějí po tipech a zkratkách. Vrhají se na zemědělské plodiny, první veřejné nabídky, levné emise, ropu a zemní plyn, dobytek a na každou jinou investiční možnost pod sluncem. Rádi

používají „zasvěcené" investiční techniky jako jsou mar-že, opční nákupy a smlouvy. Vrhají se do „hry" a přitom nevědí, kdo se jí účastní a kdo určuje pravidla. Tito lidé jsou nejhorší investoři, kteří kdy chodili po této planetě. Vždycky se snaží udeřit hřebíček na hlavičku. Snaží se útočit. Když se jich zeptáte, jak se jim daří, vždycky jsou „tak nějak na nule" nebo „mají něco v rukávu". Ve skutečnosti přišli o peníze. O spoustu peněz. Často o nepředstavitelné množství peněz. Tento druh investora ztrácí peníze po dobu, která odovídá devadesáti procentům jeho času. O svých ztrátách se nikdy s nikým nebaví. Pořád si ale pamatují na „bombu" před šesti lety. Myslí si, že se zachovali chytře, a neuznají, že měli pouze štěstí. Mají pocit, že potřebují jenom jeden obrovský obchod a pak už všechno půjde hladce. Společnost takového jedince nazývá „nevyléčitelný gambler". Ve své podstatě jsou v otázce investování peněz prostě líní. Znáte nějaké investory úrovně 3-C? (nepovinné)

ÚROVEŇ ČTYŘI: DLOUHODOBÍ INVESTOŘI Tito investoři jsou si rozhodně vědomi potřeby investovat. Na svých investičních rozhodnutích se aktivně podílejí. Mají jasně narýsovaný dlouhodobý program, který jim umožní dosáhnout finančních cílů. Předtím, než se pustí do investice, investují do vzdělání. Využívají periodického investování a kdykoli je to možné, investují tak, aby to bylo daňově výhodné. A co je nejdůležitější, vyhledávají poradenství u kompetentních finančních plánovačů. Mějte ale na paměti, že tento typ investora není ani náhodou bůhvíjak špičkový. Ani zdaleka ne. Dá se pochybovat, zda vůbec investuje do nemovitostí, podnikání, komerčních obchodních položek nebo nějakého jiného vzrušujícího investičního nástroje. Spíše zaujímá konzervativní, dlouhodobý přístup, doporučovaný lidmi jako jsou Peter Lynch z fondu Magellan nebo Warren Buffet. Pokud nejste dlouhodobí investoři, dostaňte se na tuto pozici co nejdříve. Co to znamená? Znamená to, že si sednete a navrhnete si plán. Uvědomte si, jak utrácíte peníze. Minimalizujte svůj dluh a pasiva. Žijte v rámci svých možností a tyto možnosti pak zvyšujte. Zjistěte si, kolika -investovaných peněz za měsíc a za kolik měsíců při realistické výnosové míře bude třeba, abyste dosáhli svých cílů. Cílů jako jsou: V kolika letech hodláte přestat pracovat? Kolik peněz budete měsíčně potřebovat? Pouze to, že budete mít dlouhodobý plán, který sníží váš spotřebitelský dluh, přičemž navíc budete vkládat drobnou částku peněz (pravidelně) do dobrého podílového fondu, vám poskytne výhodu vedoucí k zajištěnému odchodu do důchodu, pokud ovšem začnete dostatečně brzy a budete si všímat toho, co děláte. Na této úrovni nic nekomplikujte. Nepodléhejte všemožným svodům. Zapomeňte na pokročilé investice. Věnujte se stabilním akciím a investicím do podílových fondů. Naučte se brzy, jak skupovat uzavřené podílové fondy, pokud jste tak již neučinili. Nesnažte se trh nějak pře-chytračit. Používejte moudře pojistné nástroje coby ochrany, ne jako prostředků k hromadění bohatství. Pro začátek je výhodné využít podílový fond jako např. Vanguard Index 500, který v minulosti každoročně podával lepší výsledky než dvě třetiny všech ostatních podílových fondů. Za deset let vám tento druh fondu může zaručit výnos, který překoná výsledky 90 procent „profesionálních" manažerů podílových fondů. Ale vždy si pamatujte, že neexistují žádné „stoprocentní investice". Indexové fondy mají své vlastní tragické chyby. Přestaňte čekat na „velký obchod". Vstupte do „hry" s malými obchody (jako já se svým prvním malým bytem, který mi umožnil začít investovat jen s několika málo dolary). Zpočátku si nelámejte hlavu, jestli děláte dobře nebo špatně, jen začněte. Naučíte se mnohem více, jakmile složíte nějaké peníze... pro začátek ne mnoho. Peníze umějí rychle rozšiřovat inteligenci. Strach a váhavost vás zpomalí. Vždy se můžete dostat k větším obchodům, ale už nikdy nezískáte zpět čas a vzdělání, které ztratíte čekáním na velkou příležitost. Pamatujte si, že malé obchody vedou k větším obchodům..., musíte ale začít. Začněte hned dnes, nečekejte. Zahoďte kreditní karty, zbavte se všech zbytečností a zavolejte dobrý a bezpečný podílový fond (ačkoli nic jako „bezpečný" podílový fond neexistuje). Posaďte se se svými blízkými a vypracujte si plán, zavolejte finančnímu plánovači nebo si zajděte do knihovny, přečtěte si o finančním plánování a začněte si sami pro sebe odkládat peníze (i když to bude třeba jen padesát dolarů měsíčně). Čím déle budete čekat, tím více promarníte svého nejcennějšího aktiva... nedotknutelného a nedocenitelného času. A ještě zajímavá poznámka. Ze čtvrté úrovně pochází většina amerických milionářů. V knize Váš soused je milionář se můžeme dočíst, že průměrní milionáři jezdí ve Fordu Taurus, vlastní podnik a žijí v rámci svých možností. Studují nebo se nechávají informovat o investování, mají plán a dlouhodobě investují. Při investování nedělají nic výstředního, riskantního ani provokativního. Jsou veskrze konzervativní a v dlouhodobém horizontu jsou bohatí a úspěšní díky svým vyváženým finančním návykům. Čtvrtá úroveň je naprostou nezbytností pro lidi, kteří chtějí vést prosperující a finančně zajištěný život, pro lidi, kteří nemají rádi riziko a raději by se soustředili na svou profesi, zaměstnání či kariéru a nechtěli by ztrácet příliš mnoho času studiem investování. Pro tyto lidi je navíc důležité, aby vyhledali radu finančních plánovačů. Ti vám pomohou vybudovat si vlastní finanční strategii a pomohou vám s rozběhem po správné trati, s dlouhodobým investičním schématem. Tento typ investora je trpělivý a umí využívat času. Pokud začnete brzy a budete investovat pravidelně, můžete se dopracovat k úžasnému bohatství. Pokud se v životě odhodláte začít pozdě, po pětačtyřicátém roku, tato úroveň u vás nemusí fungovat, zvláště mezi současností a rokem 2010. Znáte nějaké investory čtvrté úrovně? (nepovinné)

ÚROVEŇ PĚT: ZASVĚCENÍ INVESTOŘI Tito investoři si mohou „dovolit" vyhledávat agresivnější či rizikovější investiční strategie. Proč? Protože mají dobré peněžní návyky, pevný finanční základ a také investiční „fištron". Nejsou to také žádní nováčci. Investice soustředí a obvykle nediverzifikují. Vycházejí z dlouhého seznamu opakujících se úspěšných obchodů, ale zároveň utrpěli dostatek ztrát, aby získali moudrost, která se rodí z chyb a z poučení se z nich. Jsou to investoři, kteří často kupují investice spíše „ve velkém" než „v malém". Sami si pro své potřeby sestavují obchody. Anebo jsou natolik „zasvěcení", že vstupují do obchodů, které sestavili jejich přátelé z šesté úrovně a které potřebují investiční kapitál. Co určuje, zda jsou lidé „zasvěcení"? Mají zdravý finanční základ, a to z příjmů své profese, podnikání nebo důchodu, nebo mají základ v pevných, konzervativních investicích. Mají moc nad svým osobním koeficientem dluhu a kapitálu, což znamená, že mají mnohem více příjmů než výdajů. Jsou

kvalitně vzdělaní ve světě investic a aktivně vyhledávají nové informace. Jsou opatrní, ale ne cyničtí, za všech okolností si udržují otevřenou mysl. Ve spekulativních podnicích riskují méně než 20 procent veškerého svého kapitálu. Často začínají s malými částkami, aby se investičním obchodům mohli dobře naučit, začínají s akciemi, nákupem podniků, sdružováním realit, nákupem zabaveného zastaveného majetku atd. Kdyby o těchto 20 procent přišli, nedojdou žádné újmy, ani nepřestanou mít co jíst. Podívají se na takovou ztrátu jako na zkušenost, poučí se z ní a opět se vrátí do hry, aby se naučili více, přičemž stále vědí, že neúspěch je součástí procesu vedoucího k úspěchu. I když prohrávají velice neradi, nebojí se toho. Ztráta je spíše podněcuje k novému postupu a k učení, a ne k uzavírání se do emocionální jeskyně a volání advokáta. Pokud lidé už vědí, jak na to, mohou si vytvářet vlastní obchody s výnosy od 25 procent do nekonečna. Označují se za zasvěcené, protože mají peníze navíc, disponují týmem pečlivě vybraných profesionálních poradců a opírají se o rekordní listinu, kde je vše Černé na bílém. Jak jsem uvedl už dříve, investoři na této úrovni si sami sestavují obchody. Podobně jako jsou lidé, kteří si koupí počítač přímo z výlohy v obchodě, jsou i tací, kteří si nakoupí komponenty a vytvoří si vlastní, na míru šitý počítačový systém. Investoři páté úrovně mohou vytvořit své investice zkombinováním různých komponentů. Tito investoři vědí, že zlé hospodářské časy nebo stav trhu jim nabízejí nejlepší příležitost k úspěchu. Vstupují na trh, když všichni ostatní odcházejí. Obvykle vědí, kdy je čas odejít. Na této úrovni je úniková strategie důležitější než vstup na trh. Mají jasno ve svých „principech" a „pravidlech" investování. Mohou investovat do nemovitostí, zlevněného papíru, podniků, firem, na něž byl vyhlášen konkurz, nebo do nových emisí akcií. Třebaže riskují více než průměrný člověk, štítí se gamblerství. Mají vypracovaný plán a specifické cíle. Každý den se učí. Čtou noviny, časopisy, předplácejí si investiční bu-letiny a chodí na semináře o investování. Aktivně se podílejí na správě svých investic. Rozumějí penězům a vědí, jak peníze přimět, aby pro ně pracovaly. Soustředí se hlavně na navyšování aktiv, a nikoli pouze na investování, které jim vynese několik dolarů navíc, které pak budou moci utratit. Svůj zisk znovu investují, aby si vybudovali větší bázi aktiv. Vědí, že vybudování silné báze aktiv, která bude s minimálním daňovým zatížením vysoce výnosná, je cesta k velkému dlouhodobému bohatství. Tyto informace často předávají svým dětem a rodinný majetek pak postupují dalším generacím ve formě korporací, trustů a společností. Sami toho příliš nevlastní. Pod jejich jmény nenajdete nic, co by se dalo použít pro daňové účely nebo pro účely Robinů Hoodů, kteří věří na braní bohatým a dávání chudým. Ale ačkoli nic nevlastní, všechno ovládají prostřednictvím svých korporací. Ovládají právnické osoby, které vlastní jejich aktiva. Mají osobní správní radu, která jim pomáhá spravovat jejich aktiva. Nechávají si radit a učí se. Tato neformální rada je složena z týmu bankéřů, účetních, právníků a makléřů. Utrácejí velké sumy za profesionální poradenství, které jim má dopomoci nejen k rozhojnění statků, nýbrž i k ochraně majetku před rodinou, přáteli, soudními přemi a vládou. Svůj majetek ovládají i poté, co odejdou z tohoto světa. Těmto lidem se často říká „dozorčí nad penězi". Dokonce i po smrti nepřestávají řídit osud peněz, které vydělali. Znáte nějaké investory páté úrovně? (nepovinné)

ÚROVEŇ ŠEST: KAPITALISTÉ Této úrovně investiční bravury dosáhne jen velmi omezený počet lidí na světě. V Americe je skutečným kapitalistou méně než jeden člověk ze sta. Takový člověk je zpravidla výtečný „M“ a zároveň „I“, protože dokáže zároveň začít s podnikáním a vytvořit investiční příležitost. Kapitalistovým úmyslem je vydělat peníze za současného skloubení peněz jiných lidí, talentů jiných lidí a času jiných lidí. Jsou to často iniciátoři, díky nimž se ze Spojených států a dalších velkých zemí stávají finanční velmoci. Jsou to všichni ti Kennedyové, Rockefelleři, Fordi, J. Paulové Gettyové a Rossové Peroti. Jsou to ti kapitalisté, kteří poskytují peníze, jež vytvářejí pracovní místa, podmínky pro podnikání a zboží, na základě nichž země prosperuje. Investoři z páté úrovně většinou vytvářejí investice jen pro své vlastní portfolio a používají pouze vlastních peněz. Skuteční kapitalisté ovšem vytvářejí investice pro sebe i pro jiné, přičemž používají talentu a financí jiných lidí. Skuteční kapitalisté vytvářejí investice a prodávají je na trh. Skuteční kapitalisté nepotřebují peníze k vydělávání peněz, protože vědí, jak používat peníze a čas jiných lidí. Investoři z šesté úrovně vytvářejí investice, které ostatní kupují. Pomáhají často druhým ke zbohatnutí, k získání pracovního místa a vůbec stojí u zrodu většiny věcí. Za dobrých ekonomických časů se skutečným kapitalistům daří dobře. Za špatných ekonomických časů skuteční kapitalisté bohatnou. Kapitalisté vědí, že ekonomický chaos znamená nové příležitosti. Velmi často se angažují v nějakém projektu, produktu, společnosti nebo zemi předtím, než se stanou populární u nejširších mas. Když čtete v novinách o zemi zmítané nepokoji, o válce nebo pohromě, můžete si být jisti, že skutečný kapitalista brzy zasáhne, pokud už na místě není. Skutečný kapitalista vstupuje na nejisté území, zatímco většina lidí říká: „Drž se stranou. Ta země, nebo ten podnik, je jeden velký chaos. Je to příliš riskantní." Očekávají výnosy od 100 procent výše. A to jen proto, že vědí, jak nakládat s rizikem a vydělávat peníze bez peněz. Dokážou to, protože vědí, že peníze nejsou věc, nýbrž myšlenka stvořená v jejich mysli. I když tito lidé žijí se stejnými strachy jako ostatní, svůj strach využívají a přetavují ho na vzrušení. Přetvářejí strach na nové vědomosti a nové bohatství. Jejich životní hra je hrou peněz vydělávajících peníze. Hru peněz milují více než jakoukoli jinou hru... více než golf, zahradničení nebo poflakování. Je to hra, která jim dává život. Af vyhrávají nebo prohrávají, vždycky je uslyšíte, jak říkají: „Já tu hru miluji." Proto jsou to kapitalisté. Podobně jako investoři páté úrovně jsou i oni výteční „dozorčí nad penězi". Když budete sledovat většinu lidí z této úrovně, zjistíte, že jsou štědří ke svým přátelům, příbuzným, církvi a vzdělání. Podívejte se na některé slavné lidi, kteří založili naše známé vzdělávací instituce. Rockefeller pomohl založit University of Chicago a J. P. Morgan ovlivnil Harvard více než jen penězi. Mezi další kapitalisty, jenž zvěčnili svá jména v názvech institucí, které pomáhali zakládat, patří Vanderbilt, Duke a Stanford. Představují velké kapitány nejen průmyslu, nýbrž i vzdělání. Dnes Sir John Templeton přispívá štědře na náboženství a duchovní sféru a George Soros vkládá miliony dolarů do záležitostí, kterým věří. Nezapomeňme také na Fordovu nadaci a Gettyho nadaci, na Teda Turnéra, který se zavázal, že miliardou dolarů pomůže Spojeným národům. Takže navzdory tomu, co by mohla říci spousta intelektuálních cyniků a kritiků z našich škol, vlády, církve a médií, skuteční kapitalisté přispívají více než jen tím, že jsou kapitány průmyslu, že poskytují pracovní příležitosti a vydělávají hromady peněz. Abychom vytvořili lepší svět, je nám třeba více kapitalistů, nikoli méně, jak si může myslet mnoho cyniků. Ve skutečnosti je na světě mnohem více cyniků než kapitalistů. Cyniků, kteří dělají povyk a udržují miliony lidí ve strachu, takže místo svobody vyhledávají bezpečí. Jak vždy říká můj přítel Keith Cunningham: „Nikdy jsem neviděl cynika, kterému by vztyčili sochu nebo který by dotoval univerzitu." Znáte nějaké investory šesté úrovně? (nepovinné)

NEŽ BUDETE ČÍST DÁL Zde končí vysvětlovači část knihy Cashflow kvadrant. V této poslední kapitole jsem se zabýval kategorií „1“ Kvadrantu. Než postoupíme dále, položím vám další otázku: 1. Kterou úroveň investora představujete?_ Pokud opravdu upřímně chcete rychle dosáhnout bohatství, pročtěte si několikrát všech sedm zde uvedených úrovní. Pokaždé, když si já všech sedm úrovní pročítám, ve všech z nich se trochu poznávám. Uvědomuji si nejen přednosti, ale, jak říká Zig Ziglar, i „charakterové vady", které mě brzdí. Cesta k velkému finančnímu bohatství spočívá v posilování předností a nápravě charakterových vad. A to lze učinit pouze tak, že si je uvědomíte a nebudete předstírat, že jste bezchybní. Všichni se chceme vidět v tom nejlepším světle. Já jsem celý život snil, že se ze mě stane kapitalista šesté úrovně. Věděl jsem, že se jím chci stát od okamžiku, kdy mi bohatý táta vysvětlil podobnost mezi někým, kdo vybírá akcie, a někým, kdo sází na koně. Ale poté, co jsem prostudoval různé úrovně tohoto seznamu, spatřil jsem charakterové vady, které mě brzdí. Ačkoli dnes působím jako investor šesté úrovně, neustále si všech sedm úrovní pročítám a pracuji na svém zdokonalení. Našel jsem v sobě charakterové vady z úrovně 3-C, které často za časů tlaku vystrkují své ošklivé hlavy. Gambler mi byl k dobru, ale stejně tak mi k dobru nebyl. Pod vedením mé ženy a přátel a po dodatečném vyškolení jsem okamžitě začal řešit své charakterové vady a přetavovat je na přednosti. Moje výkonnost jakožto investora šesté úrovně se ihned zlepšila. Mám tu pro vás další otázku: 2. Které úrovně investora chcete nebo potřebujete dosáhnout v blízké budoucnosti? Pokud je odpověď na otázku číslo 2 stejná jako u otázky číslo 1, pak jste, kde chcete být. Pokud jste šťastní, kde jste, co se úrovně investora týče, není velký důvod, abyste pokračovali v četbě této knihy. Pokud jste například solidní investor čtvrté úrovně a nijak netoužíte stát se investorem úrovně páté či šesté, nečtěte dále. Jedna z největších životních radostí je být šťastný, kde jste. Blahopřeji!

VAROVÁNÍ Každý, kdo si klade za cíl dosáhnout páté či šesté úrovně investora, si musí NEJDŘÍVE rozvinout své dovednosti jako investor čtvrté úrovně. Úroveň 4 nelze na cestě do úrovně 5 či 6 přeskočit. Každý, kdo se pokouší stát investorem páté či šesté úrovně bez dovedností vlastních investorovi čtvrté úrovně, je ve skutečnosti investorem třetí úrovně... gamblerem! Jestliže pořád chcete a potřebujete vědět více o finančním světě a stále vás zajímá cesta za svou finanční svobodou, čtěte dál. Zbývající kapitoly se budou soustředit především na charakteristiku člověka v kvadrantech „M“ a „I“. V těchto kapitolách se naučíte, jak se snadno a s minimálním rizikem přesunout z levé strany Kvadrantu na stranu pravou. Přesun z levé strany na pravou se bude i nadále soustředit na nehmotná aktiva, která umožní existenci hmotných aktiv na pravé straně Kvadrantu. Než budeme pokračovat, mám na vás poslední otázku: Aby se z nás jako z lidí, kteří nemají kde bydlet, stali za méně než deset let milionáři, na které úrovni investora jsme podle vás museli s Kim být? Odpověď naleznete v nadcházející kapitole, kde se s vámi podělím o několik poučných zkušeností ze své cesty k finanční svobodě.

KAPITOLA ŠESTÁ

Peníze očima nespatříte Koncem roku 1974 jsem koupil malý byt na okraji Waikiki a byl to jeden z mých prvních investičních majetků. Za hezký dvoupokojový byt s jednou koupelnou v průměrném domě jsem zaplatil 56 000 dolarů. Byla to ideální jednotka k pronájmu... a já jsem věděl, že si rychle najde zájemce^ Zajel jsem do kanceláře bohatého táty a neskrýval jsem vzrušení z celé transakce. Podíval se na dokumenty a ani ne za minutu opět vzhlédl a zeptal se mě: „O kolik peněz měsíčně přicházíš?" „Asi o sto dolarů," odpověděl jsem. „Nebuď blázen," řekl bohatý táta. „Ještě jsem neprošel ty cifry, ale už z psaného textu je mi jasné, že přicházíš o mnohem víc. A navíc proč proboha vědomě investuješ do něčeho, kde přicházíš o peníze?" „Ale ten byt vypadal pěkně a já jsem si myslel, že je to dobrý obchod. Chce to trochu barvy a bude vypadat jako nový," namítl jsem. „To ale nijak neospravedlňuje, že vědomě přicházíš o peníze," ušklíbl se bohatý táta. „Agent z realitní kanceláře mi říkal, ař si s tou každoměsíční ztrátou nelámu hlavu. Řekl, že za pár let se cena bytu zdvojnásobí a navíc mi vláda na peníze, o které přijdu, dá daňovou úlevu. A kromě toho to byla tak skvělá příležitost, že jsem se bál, že jí využije někdo jiný." Bohatý táta vstal a zavřel dveře kanceláře. Když to dělal, věděl jsem, že mi dá co proto a že mě naučí důležité lekci. Už předtím jsem prošel několika podobnými vzdělávacími sezeními. „Takže o kolik peněz měsíčně přicházíš?" zeptal se bohatý táta ještě jednou. „Asi o sto dolarů," zopakoval jsem nervózně. Když si bohatý táta prohlížel listiny, potřásal hlavou. Lekce měla začít. Toho dne jsem se o penězích a investování naučil více než za celých dvacet sedm let svého života. Bohatý táta byl rád, že jsem se chopil iniciativy a investoval do nemovitosti..., ale udělal jsem několik závažných chyb, které mohly vést k finanční pohromě. Ovšem to, co jsem se na základě této investice naučil, mi v průběhu let vyneslo miliony.

PENÍZE VIDÍTE MYSLÍ „Není to to, co vidíš očima," řekl bohatý táta. „Nemovitost je nemovitost. Podnikový akciový certifikát je podnikový akciový certifikát. Tyto věci vidíš. Ale důležité je to, co nevidíš. Je to obchod, finanční smlouva, trh, správa, rizikové faktory, tok peněz, struktura podniku, daňové zákony a tisíce dalších věcí, které určují, zda je něco dobrá investice, nebo nikoli." Potom začal smlouvu trhat na kousíčky a dával mi tyto otázky: „Proč bys platil tak vysokou úrokovou sazbu? Jaký si myslíš, že bude výnos z investice? Jak tato investice zapadá do tvé dlouhodobé finanční strategie? S jakou mírou obsazenosti počítáš? Podíval ses na přehled daňových plateb? Započítal jsi provozní náklady? Jakou procentní sazbu jsi použil při výpočtu nákladů na opravy? Víš, že město zrovna nedávno ohlásilo, že v té oblasti překope ulice a změní systém dopravy? Přímo před tvým domem povede důležitá dopravní tepna. Stálí obyvatelé se stěhují, aby se vyhnuli celoročním pracem. Věděl jsi to? Vím, že situace na trhu je teď výhodná, ale víš, co tento trend přiživuje? Obchodní ekonomika, nebo chamtivost? Jak dlouho si myslíš, že tato situace vydrží? Co se stane, když ten byt nepronajmeš? A když ho nepronajmeš, jak dlouho si můžeš dovolit nechat ho neobydlený a žít v nejistotě? A pak, jak vůbec uvažuješ, když si myslíš, že přijít o peníze je dobrý obchod? To se mi ale vůbec nelíbí." „Vypadalo to výhodně," řekl jsem zkormouceně. Bohatý táta se usmál, vstal a potřásl mi rukou. „Jsem rád, že ses do toho pustil," řekl. „Většina lidí uvažuje, ale nikdy se do ničeho nepustí. Když něco děláš, děláš chyby a z chyb se nejvíc poučíš. Zapamatuj si, že ve škole se nenaučíš vlastně nic důležitého. Naučíš se, když budeš aktivní, budeš dělat chyby a pak je budeš napravovat. Pak se začne projevovat i moudrost." Cítil jsem se trochu lépe a byl jsem připraven začít se učit. „Většina lidí," řekl bohatý táta, „investuje 95 procent očima a jenom 5 procent myslí." Bohatý táta mi pak vysvětlil, že lidé se podívají na nemovitost nebo na jméno akcie a často se rozhodnou podle toho, co vidí očima, podle toho, co jim řekne makléř, nebo na základě tipu od spolupracovníka. Často nakupují emocionálně a ne racionálně. „A proto devět z deseti investorů nevydělává," řekl bohatý táta. „I když nemusí nutně prodělávat, nevydělávají dost. Vychází jim to nějak fifty fifty, tu něco vydělají, tam zase prohrají. A je to jen proto, že investují očima a emocemi a ne hlavou. Hodně lidí investuje, protože chce rychle zbohatnout. Takže místo toho, aby se z nich stali investoři, stávají se z nich snílci, podvodníci a gambleři. Svět je jich plný. Takže teď si sedněme, podívejme se na tento prodělečný obchod, co jsi ted uzavřel, a já tě naučím, jak ho přeměnit na úspěšný podnik. Naučím tě, abys rozumem viděl to, co očima nevidíš."

OD ŠPATNÉHO K DOBRÉMU Příštího rána jsem se vrátil k agentovi z realitní kanceláře, smlouvu jsem odmítl a jednání jsem znovu otevřel. Nebylo to nic příjemného, ale hodně jsem se naučil. Za tři dny jsem šel znovu navštívit bohatého tátu. Cena zůstala stejná a agent dostal plnou provizi, protože si ji zasloužil. Pilně si na ni vydělal. Ale i když cena zůstala stejná, podmínky smlouvy se radikálně změnily. Když jsem novým jednáním upravil úrokovou sazbu, platební podmínky a dobu amortizace, místo abych o peníze přicházel, věděl jsem, že měsíčně si přijdu na 80 dolarů čistého, i po odečtu správního poplatku a ztráty za neobsazenost. Mohl jsem si dokonce dovolil snížit nájemné a stále jsem vydělával, i kdyby se trh zhroutil. Nájemné bych při oživení trhu mohl rozhodně zvýšit. „Odhadoval jsem, že přijdeš tak o 150 dolarů měsíčně," řekl bohatý táta. „Pravděpodobně o víc. Kdybys pořád prodělával 150 dolarů měsíčně a vycházel ze svého platu a výdajů, kolik podobných transakcí by sis mohl dovolit?"

„Sotva jednu," odpověděl jsem. „Většinu měsíců 150 dolarů navíc nemám. Kdybych trval na původní smlouvě, každý měsíc bych taktak vyšel. I s daňovými úlevami. Možná bych si musel dokonce vzít další práci, abych tuto investici zaplatil." „A teď, kolik takových investic, které ti vynesou plus 80 dolarů, si můžeš dovolit?" zeptal se bohatý táta. , Usmál jsem se a odpověděl: „Tolik, kolik se mi jich naskytne." Bohatý táta souhlasně pokýval hlavou: „Tak a teď jich běž co nejvíc sehnat." O několik roků později se ceny nemovitostí na Havaji opravdu rapidně zvýšily. A mně na ceně místo jedné nemovitosti získalo sedm, jejichž cena byla nyní dvojnásobná. V tom tkví moc trochy té finanční inteligence.

„TO UDĚLAT NEMŮŽEŠ" Důležitá poznámka k mé první investici do nemovitostí: když jsem přišel k agentovi realitní kanceláře s novou nabídkou, řekl mi pouze: „To udělat nemůžete." Nejdéle mi trvalo, než jsem agenta přesvědčil, aby začal uvažovat, jak bychom mohli provést to, co jsem měl na mysli. V každém případě jsem se z této konkrétní investice hodně poučil, přičemž jedna z lekcí, které jsem se naučil, byla: když vám někdo řekne: „To nemůžete udělat," mohou na vás mířit jedním prstem..., ale zpátky na ně míří prsty tři. Bohatý táta mě naučil, že fráze „To nemůžete udělat" neznamená nutně, že nemůžete vy. Spíše znamená, že nemůžou oni. Typický příklad se odehrál před mnoha lety, když lidé říkali bratrům Wrightovým: „To nemůžete udělat." Díkybohu, že je tehdy neposlouchali.

1,4 BILIONŮ DOLARŮ HLEDAJÍ DOMOV Každý den planetu elektronicky obletí 1,4 bilionu dolarů a tato suma neustále roste. V současnosti se vytváří a je k dispozici více peněz než kdy jindy. Problém je, že nejsou vidět. Dnes jsou skoro všechny peníze v elektronické podobě. Když tedy lidé hledají peníze očima, nic nakonec nevidí. Většina lidí se snaží přežít od výplatní pásky k výplatní pásce a přesto každý den svět obletí 1,4 bilionu dolarů, které shánějí někoho, kdo by je chtěl. Shánějí někoho, kdo ví, jak se o ně postarat, zabezpečit je a zmnožit je. Když víte, jak se postarat o peníze, peníze se k vám jen pohrnou a budou se na vás dokonce vrhat. Lidé vás budou prosit, abyste si je vzali. Ale když nevíte, jak se o ně postarat, nijak se k vám nepřiblíží. Pamatujte si radu bohatého táty týkající se finanční inteligence: „Nejde o to, kolik peněz vyděláte, ale o to, kolik si jich udržíte, jak hodně pro vás budou pracovat a pro kolik generací je uchováte."

SLEPÍ VEDENÍ SLEPÝMI „Průměrný člověk je při investování z 95 procent zrak a jen 5 procent rozum," říkával bohatý táta. „Pokud se chcete stát profesionálem na pravé straně Kvadrantu, kde figurují „M“ a „I“, musíte se naučit, aby oči znamenaly pouze 5 procent a aby rozum viděl zbývajících 95 procent. Bohatý táta mi pak vysvětlil, že lidé, kteří se naučili vidět peníze myslí, mají ohromnou moc nad lidmi, kteří to neumějí. V názoru, od koho jsem měl získávat finanční rady, si stál pevně na svém. „Důvod, proč většina lidí nedokáže vyjít se svými financemi, spočívá v tom, že si nechávají radit od lidí, kteří jsou vůči penězům stejně tak rozumově slepí. Je to jako ten klasický příběh o slepém vedoucím slepé. Pokud chceš, aby k tobě peníze přišly, musíš vědět, jak se o ně postarat. Jestliže nemáš peníze na prvním místě v mysli, nebudou ti zůstávat v rukou. A jestliže ti nebudou zůstávat v rukou, pak peníze, stejně jako lidé s penězi, si od tebe budou držet odstup."

NAUČTE SVŮJ MOZEK, ABY VIDĚL PENÍZE Takže v čem spočívá první krok při tréninku mozku, který má vidět peníze? Odpověď je jednoduchá. Odpovědí je finanční gramotnost. Začíná u schopnosti rozumět slovům a číselným systémům kapitalismu. Pokud nerozumíte slovům nebo číslům, je to, jako byste mluvili cizím jazykem... a v řadě případů každý kvadrant představuje jeden cizí jazyk. Pokud se podíváte na Cashflow kvadrant,

každý kvadrant je jako jiná země. Nepoužívají stejná slova, a pokud těm slovům nerozumíte, nepochopíte čísla.

Když vám třeba lékař řekne: „Máte systolický tlak 120 a diastolický 80,“ je to dobré, nebo špatné? Je to všechno, co potřebujete vědět o svém zdraví? Odpověď zní evidentně „ne“. Ale to je teprve začátek. Je to, jako byste se ptali: „Poměr ceny a výnosu mých akcií je 12 a úroková sazba půjčky je 12. Je to všechno, co potřebuji vědět o svém bohatství?" I v tomto případě zní odpověď „ne“, ale je to jenom začátek. Začínáme přinejmenším mluvit stejným jazykem a používat stejná čísla. A právě tady začíná finanční gramotnost, která je základem finanční inteligence. Začíná u porozumění slovům a číslům. Lékař hovoří z kvadrantu „S“, přičemž ten druhý člověk hovoří slovy a čísly kvadrantu „I“. Klidně to mohou být dva odlišné cizí jazyky. Nesouhlasím, když mi někdo říká, že „k vydělávání peněz je třeba peněz“. Podle mého názoru schopnost vydělávat peníze za použití peněz začíná u chápání významu slov a čísel. Jak vždycky říkal bohatý táta: „Jestliže nemáš peníze na prvním místě v mysli, nebudou ti zůstávat v rukou."

POZNEJTE, CO JE TO SKUTEČNÉ RIZIKO Druhý krok při cvičení mozku, aby viděl peníze, spočívá v poznání, kde leží skutečné riziko. Když mi lidé říkají, že investování je riskantní, prostě jim odpovídám: „Investování není riskantní. Riskantní je být nevzdělaný." Investování se hodně podobá létání. Jestli jste chodili do školy pro piloty a několik let jste získávali zkušenosti, pak je létání zábavné a vzrušující. Ale jestliže jste do školy pro piloty nechodili, doporučoval bych, abyste létání přenechali někomu jinému.

RISKANTNÍ JE NECHAT SI ŠPATNĚ RADIT Bohatý táta věřil, že jakákoli finanční rada je lepší než žádná finanční rada. Byl to člověk s otevřenou myslí. Byl zdvořilý a naslouchal řadě lidí. Ale nakonec při rozhodování vždy spoléhal na vlastní finanční inteligenci: „Jestliže nevíte vůbec nic, pak jakákoli rada je lepší než žádná rada. Ale pokud nejste schopni určit rozdíl mezi dobrou a špatnou radou, pak riskujete." Bohatý táta pevně věřil, že většina lidí svádí finanční zápas, protože vychází z finančních rad, které se předávají z otce na syna..., a většina lidí nepochází z finančně zdravých poměrů. „Spatné finanční poradenství je riskantní a většinu špatných rad získáte doma," říkával. „Ne kvůli tomu, co se říká, ale kvůli tomu, co se dělá. Děti se spíše než ze slov učí z činů."

VAŠI RÁDCI JSOU POUZE TAK CHYTŘÍ JAKO VY Bohatý táta říkával: „Vaši rádci mohou být pouze tak chytří, jako jste vy. Pokud vy nejste chytrý, moc vám toho nesdělí. Pokud jste dobře finančně vzdělaný, schopní poradci vám mohou poskytnout daleko zasvěcenější finanční rady. Pokud jste finančně naivní, nabídnou vám samozřejmě pouze bezpečné a jisté finanční strategie. Pokud jste nezasvěcený investor, nabídnou vám pouze investice s malým rizikem a malým výnosem. Nezasvěceným investorům často doporučují,diverzifikaci*. Jen má lo poradců si dá tu práci, aby vás něčemu naučili. I jejich čas jsou peníze. Takže pokud se přece jen rozhodnete získat finanční vzdělání a spravovat své peníze kvalitně, pak vás schopný poradce bude informovat o investicích a strategiích, které se nabízejí zraku jen několika málo lidí. Ale nejdříve se musíte vy sami postarat o svou část vzdělání. Stále -si pamatujte, že váš rádce může být pouze tak chytrý, jako jste vy.“

LŽE VÁM BANKÉŘ? Bohatý táta přicházel do styku s několika bankéři. Byli důležitou součástí jeho finančního týmu. Třebaže se s nimi důvěrně přátelil a choval je v úctě, měl vždy pocit, že si musí hledět svých vlastních nejlepších zájmů..., stejně jako očekával, že si jich budou hledět i bankéři. Po mé investiční zkušenosti z roku 1974 se mě zeptal: „Když ti bankéř řekne, že tvůj dům je aktivum, říká ti pravdu?" Jelikož většina lidí není příliš finančně gramotná a nerozumí hře peněz, musejí vždy dávat na názor a rady lidí, ke kterým chovají důvěru. Pokud nejste finančně gramotný, musíte důvěřovat někomu, o kom doufáte, že finančně gramotný je. Rada lidí investuje a spravuje své finance spíše než na základě vlastních úvah na základě doporučení někoho jiného. A to je riskantní.

NELŽE, JEDNODUŠE VÁM NEŘÍKÁ PRAVDU Skutečností je, že když vám bankéř řekne, že váš dům je aktivum, vlastně vám nelže. Jen vám neříká celou pravdu. Ačkoli vám řekne, že váš dům je aktivum, neřekne vám čí aktivum. Protože když si čtete hospodářskou výsledovku, snadno si uvědomíte, že dům vaše aktivum není. Je to aktivum banky. Vzpomeňte si, jak definoval aktiva a pasiva bohatý táta v knize Bohatý táta, chudý táta: „Aktiva peníze do mé kapsy vkládají. Pasiva je zase vytahují." Lidé na levé straně Kvadrantu tento rozdíl ani znát nemusejí. Většina z nich je ráda, že mají jistotu své práce, mají hezký dům, o kterém si myslí, že jim patří, na který jsou hrdí a o kterém si myslí, že rozhodují. Nikdo jim ho nevezme, dokud za něj platí. A oni pořád platí. Ale lidé na pravé straně Kvadrantu rozdíl znát musejí. Být finančně gramotný a finančně inteligentní znamená, že chápete celý systém fungování peněz. Finančně zběhlí lidé vědí, že hypotéka na vaší bilanční rozvaze nefiguruje jako aktivum, nýbrž jako pasivum. Vaše hypotéka ve skutečnosti figuruje jako aktivum na bilanční rozvaze na druhém konci města. Figuruje jako aktivum na bilanční rozvaze banky... nikoli na rozvaze vaší. Vaše bilanční rozvaha

Aktiva Pasiva Hypotéka Každý, kdo prošel kurzem účetnictví, ví, že bilanční rozvaha musí být v rovnováze. Ale kde máte tu rovnováhu? Na vaší bilanční rozvaze žádná rovnováha není. Pokud se podíváte na rozvahu banky, přečtete si tam tento příběh čísel: Bilaniní rozvaha banky Aktiva

Pasiva

Vaše hypotéka Ted je v rovnováze. Ted dává smysl. Toto je účetnictví „M“ a „I“. Ale takto se základy účetnictví neučí. V účetnictví byste vykázali „hodnotu" svého domu jako aktivum a hypotéku jako pasivum. Důležité je rovněž podotknout, že „hodnota" vašeho domu je mínění, které se mění s výkyvy trhu, zatímco vaše hypotéka je jednoznačné pasivum, které trh neovlivňuje. „M“ a „1“ ovšem „hodnotu" domu nepovažují za aktivum, protože negeneruje tok peněz.

CO SE STANE, KDYŽ SPLATÍTE SVOU HYPOTÉKU? Mnoho lidí se mě ptá: „Co se stane, když splatím svou hypotéku? Je můj dům pak aktivum?" A má odpověcf zní: „Ve většině případů tomu tak není. Pořád zůstává pasivem." K takové odpovědi mě vede několik důvodů. Jedním z nich je údržba a celková správa nemovitosti. Nemovitost je jako automobil. I když vám patří se vším všudy, jeho provoz vás stále stojí peníze..., a jakmile se něco začne kazit, pak se začne kazit všechno. A ve většině případů lidé platí za opravy domu a auta penězi po zdanění. Člověk z kvadrantu „M“ nebo „I" zahrne nemovitost mezi aktiva, jen pokud mu generuje pozitivní tok peněz. Ale hlavní důvod, proč zůstává dům, a to i bez hypotéky, pasivem, spočívá v tom, že ho pořád ve skutečnosti nevlastníte. Vláda vám i nadále vyměřuje daně, i když jste jeho majitelem. Jenom zkuste přestat platit daně z nemovitostí a uvidíte, kdo opravdu vlastní váš majetek. A zde se ke slovu dostávají daňové certifikáty, o nichž píši v Bohatém tátovi, chudém tátovi. Daňové certifikáty jsou skvělým způsobem, jak získat alespoň šestnáctiprocentní úrok na své peníze. Pokud majitelé domů neplatí daň z nemovitosti, vláda jim naúčtuje úrok z dlužené daně, pohybující se mezi 10 a 50 procenty. Nevypadá to jako lichva? Když daň z nemovitosti nezaplatíte (ale udělá to někdo za vás?)..., pak v mnoha státech USA mi budete dlužit daň plus úrok. Pokud daň a úrok nesplatíte do určité doby, převezmu váš dům jen za peníze, které jsem investoval. Ve většině států daň z nemovitosti dostává při splácení přednost, a to i před bankovní hypotékou. Měl jsem tak příležitost kupovat domy, za něž jsem zaplatil daně, za méně než 3500 dolarů.

DEFINICE NEMOVITOSTI A opakuji, abyste viděli peníze, musíte je vidět rozumem, ne očima. Abyste si vycvičili mozek, musíte chápat skutečný význam slov a systém čísel. Teď už byste měli rozumět rozdílu mezi aktivy a pasivy a měli byste chápat definici slova „hypotéka", což znamená „smlouva až do smrti", a slova „finance", což znamená pokuta. Teď poznáte původ slova „nemovitost" a populárního finančního nástroje zvaného „deriváty". Rada lidí si myslí, že „deriváty" jsou nové, ale ve skutečnosti jsou doslova staré celá staletí. Jednoduchá definice „derivátu" je „něco, co pochází z něčeho jiného". Příkladem derivátu je pomerančový džus. Pomerančový džus je derivátem z pomeranče. Myslel jsem si, že nemovitost, čili realita, znamená něco „reálného", hmatatelného. Bohatý táta mi ale vysvětlil, že původ slova tkví ve španělském slově „reál", což znamená „královský". El Camino Real například znamená královská cesta. Realita znamená královský majetek. Když kolem roku 1500 skončil Zemědělský věk a začal Průmyslový věk, moc se už nezakládala na vlastnictví půdy a zemědělství. Vladaři si uvědomili, že se musejí změnit v reakci na zákony pozemkové reformy, které umožňovaly, aby půdu vlastnili i rolníci. Šlechta potom vytvořila deriváty. Deriváty jako „daně" na vlastnictví půdy a „hypotéky", které měly sloužit prostým lidem jako prostředky k financování své půdy. Daně a hypotéky jsou deriváty, protože vycházejí z půdy. Váš bankéř by hypotéku asi nenazval derivátem; řekl by, že ji půda „jistí"... jde o odlišná slova, ale význam zůstává stejný. Jakmile si tedy šlechta uvědomila, že peníze už nejsou spjaty s půdou, nýbrž s „deriváty", které z ní vycházejí, založila banky, které měly nárůst obchodu zvládnout. I dnes se půdě říká „realita", protože nehledě na to, kolik za ni zaplatíte, nikdy vám v podstatě nepatří. Stále patří „králi".

JAKÁ JE VAŠE ÚROKOVÁ SAZBA... TA SKUTEČNÁ? Bohatý táta bojoval a jednal za každičký úrokový bod, který splácel. Položil mi tuto otázku: „Když ti bankéř řekne, že tvoje úroková míra je 8 procent ročně... je to tak opravdu?" Zjistil jsem, že tomu tak není, pokud se naučíte rozumět číslům. Řekněme, že si koupíte za 100 000 dolarů dům, 20 000 zaplatíte hotově a zbývajících 80 000 si od své banky vypůjčíte na třicet let na osmiprocentní úrok. Za pět let zaplatíte bance celkem 35 220 dolarů: 31 276 na úrocích a pouze 3944 na snížení dluhu. Pokud budete půjčku čerpat až do jejího konce, tedy třicet let, zaplatíte 211 323 dolarů minus původně vypůjčených 80 000 dolarů. Celkem na úrocích zaplatíte 131 323 dolarů. Mimochodem, oněch 211 323 dolarů nezahrnuje daň z nemovitosti a pojištění půjčky. Je to zvláštní, ale 131 323 dolarů se zdá být o trochu více než 8 procent z 80 000 dolarů. Je to spíše 160 procent na úrocích za třicet let. Jak jsem už napsal, nelžou..., pouze neříkají celou pravdu. A pokud nerozumíte číslům, nikdy byste to nepoznali. A pokud jste se svým domem spokojeni, nikdy byste se o to ani nestarali. Ale samozřejmě že bankovní sektor ví, že za několik let..., budete chtít nový dům, větší dům, menší dům, chatu nebo změnit systém

splácení hypotéky. Ví to a vlastně s tím počítá.

PRŮMĚR BANKOVNÍHO SEKTORU V bankovnictví se průměrně považuje za životnost hypotéky sedm let. To znamená, že banky očekávají, že průměrný člověk si každých sedm let koupí buď nový dům, nebo změní systém platby. A to znamená na našem příkladě, že očekávají, že každých sedm let dostanou zpět původních 80 000 dolarů plus 43 291 dolarů na úrocích. A proto se hypotéce v angličtině tak i říká (mortgage). Slovo pochází z francouzského „mortir" čili „smlouvy až do smrti". Skutečnost je taková, že většina lidí bude i nadále pilně pracovat, dostávat větší platy a kupovat si nové domy... s novými hypotékami. Navíc vláda poskytuje daňovou úlevu, která má podněcovat daňové poplatníky, aby si kupovali nákladnější domy, což pro vládu znamená vyšší daně z nemovitostí. A nezapomeňme na pojištění, které od vás každá hypoteční společnost vyžaduje při uzavření hypotéky. Pokaždé, když se dívám na televizi, sleduji reklamy, kde vám pohledné profesionální baseballové a fotbalové hvězdy s úsměvem nabízejí, abyste vzali celý svůj dluh z kreditní karty a převedli ho na „půjčku na konsolidaci účtu". Tímto způsobem splatíte všechny své kreditní karty a budete čerpat novou půjčku s nižší úrokovou sazbou. A pak vám prozradí, proč je finančně výhodné něco takového provést: „Půjčka na konsolidaci účtu je z vaší strany chytrý krok, protože vám vláda poskytne daňový odpočet na úrokové platby za vaši hypotéku." Diváci v domnění, že prozřeli, ihned běží do svého bankovního domu, změní si systém splácení domu, splatí své kreditní karty a cítí, jak jsou inteligentní. O několik týdnů později jdou nakupovat, spatří nové šaty, novou sekačku na trávu, uvědomí si, že děti potřebují nové kolo nebo že si oni sami potřebují vzít dovolenou, protože jsou unavení. Náhodou mají zrovna čistou kreditní kartu... nebo najednou dostanou poštou novou kreditní kartu, protože tu minulou už splatili. Mají vynikající kredit, platí účty, zachvěje se jim srdíčko a oni si řeknou: „Ale no tak, jen do toho. Vždyř si to zasloužíš. Každý měsíc můžeš trochu splácet." Emoce přemohou logiku a nová kreditní karta vyplouvá z kapsy. Jak jsem už uvedl, když vám bankéři tvrdí, že váš dům je aktivum... nelžou. Když vám dá vláda daňovou úlevu, protože jste zadlužení, není to proto, že by si dělala starosti s vaší finanční budoucností. Vládu zajímá její finanční budoucnost. Takže když vám bankéř, účetní, právník a učitel říkají, že váš dům je aktivum, nepochopili, čí to aktivum vlastně je.

A CO ÚSPORY? JSOU TO AKTIVA? Vaše úspory jsou opravdu aktiva. To je dobrá zpráva. Ale zase, pokud si přečtete hospodářskou výsledovku, uvidíte celou pravdu. Ačkoli je pravda, že vaše úspory jsou aktiva, když se podíváte na bilanční rozvahu banky na druhém konci města, vaše úspory budou figurovat jako pasiva. Takto se vaše úspory a zůstatek na vaší šekové knížce budou jevit ve vaší kolonce aktiv. Vaše bilanční rozvaha Aktiva

Pasiva

Úspory Zůstatek na šeková knížce A takto budou vaše úspory a zůstatek na vaší šekové knížce vypadat na bilanční rozvaze vaší banky: Bilanční rozvaha banky Aktiva Pasiva Vaše úspory Zůstatek na šekové knuce Proč vaše úspory a zůstatek na vaší šekové knížce znamenají pro banku pasiva? Musejí za vaše peníze platit úroky a také ochrana něco stojí. Pokud vnímáte význam těchto několika schémat a slov, možná už začínáte lépe rozumět tomu, co oči ve hře peněz nevidí.

PROČ NEDOSTANETE DAŇOVOU ÚLEVU ZA SPOŘENÍ? Když si všimnete, dostanete daňovou úlevu za nákup domu a zadlužení se..., ale nedostanete úlevu za spoření. Zeptali jste se už někdy proč? Neznám přesnou odpověď, ale dovolím si spekulovat. Jeden velký důvod je, že vaše úspory jsou pro banky pasiva. Proč by tedy žádaly vládu, aby

schválila zákon, který by vás měl přimět, abyste do nich vkláda li peníze... peníze, které by pro ně znamenaly pasiva?

BANKY VAŠE ÚSPORY NEPOTŘEBUJÍ A navíc, banky vaše úspory nepotřebují. Nepotřebují velká depozita, protože peníze dokážou navyšovat přinejmenším desetkrát. Když do banky vložíte jediný dolar, může banka ze zákona půjčit deset a v závislosti na limitech stanovených centrální bankou až dvacet dolarů. To znamená, že z vašeho jediného dolaru se rázem stane deset či více. Jsou to kouzla! Když mi to ukázal bohatý táta, hned se mi tato představa začala strašně zamlouvat. V tom okamžiku mi bylo jasné, že chci vlastnit banku a nechci chodit do školy, aby se ze mě bankéř stal. Navíc banka vám může z vašeho jednoho dolaru vyplácet jen 5 pro cent úroků. Vy jako klient se cítíte bezpečně, protože vám banka vyplácí peníze za vaše peníze. Banka v tom spatřuje dobré vztahy se svými klienty, protože když u ní máte úspory, můžete si od ní zase vypůjčovat. Chce, abyste si půjčili, protože tehdy vám z toho, co vám půjčí, může účtovat 9 a více procent. Zatímco vy si z jednoho dolaru přijdete na 5 procent, banka si přijde na 9 či více procent z deseti dolarů dluhu, který váš jediný dolar vygeneroval. Nedávno jsem dostal novou kreditní kartu, která inzerovala 8,9 procent úroků..., ale pokud rozumíte právnickému žargonu tištěnému drobným písmem, šlo ve skutečnosti o 23 procent. Není třeba dodávat, že jsem kartu rozstříhl na půl a poslal zpátky.

VAŠE ÚSPORY ZÍSKAJÍ I TAK Další důvod, proč nenabízejí daňovou úlevu na úspory, je evidentnější. Pokud rozumíte číslům a vidíte, kudy tečou peníze, všimnete si, že vaše úspory získají i tak. Peníze, které byste si mohl spořit v kolonce aktiv, místo toho vytékají z kolonky pasiv v podobě úrokových plateb za hypotéku v jejich kolonce aktiv. Schéma takového toku peněz vypadá následovně: Vaše hospodářská výsledovka

Proto nepotřebuje, aby vám vláda dávala daňové pobídky ke spoření. I tak vaše úspory banka získá... v podobě úrokových plateb z dluhu. Hospodářská výsledovka banky

Politici do tohoto systému vstupovat nebudou, protože banky, pojišťovny, stavební průmysl, makléřské společnosti a jiní přispívají nemalými sumami na politické kampaně... a politici vědí, o jakou hru tu jde.

HRA, O KTEROU JDE V roce 1974 se bohatý táta nechal vyvést z klidu, protože hra se otočila proti mně a já jsem o tom neměl ani tušení. Koupil jsem si nemovitost za účelem investice a zaujal jsem ztrátovou pozici..., přesto jsem měl věřit, že má pozice je zisková. „Jsem rád, že jsi do té hry vstoupil," řekl mi bohatý táta. „Ale jelikož ti nikdo zatím neřekl, o čem ta hra je, nechal ses převést na ztrátovou stranu." Pak mi bohatý táta vysvětlil základní pravidla hry. „Hra kapitalismu se jmenuje ,Kdo komu dluží?'“ A dodal, že jakmile pochopím, o jakou hru jde, bude ze mě lepší hráč... a ne někdo, koho hra jen pohltí.

ČÍM JSTE ZADLUŽENI V VÍCE LIDÍ, TÍM JSTE CHUDŠÍ „Čím jsi zadlužený u více lidí, tím jsi chudší," řekl mi bohatý táta. „A čím více lidí je zadluženo u tebe, tím jsi bohatší. Taková je hra." Jak jsem už napsal, snažil jsem se uchovat si otevřenou mysl. Zůstal jsem tedy mlčet a nechal jsem ho, ař mi to vysvětlí. Neříkal to nijak zlomyslně; jen mi vysvětloval princip hry, jak ho vnímal. „Všichni jsme zadlužení u někoho jiného. Problém nastává, když dluh přestane být v rovnováze. Chudí lidí na tomto světě se bohužel nechali hrou tak převálcovat, že více se už často zadlužit ani nemůžou. Totéž platí pro chudé země. Svět si prostě bere od chudých, slabých a finančně málo informovaných. Pokud máš hodně dluhů, svět si vezme všechno, co máš... tvůj čas, tvou práci, tvůj domov, tvůj život, tvoje sebevědomí, a pak ti vezmou i tvou důstojnost, pokud jim to dovolíš. Já jsem tuto hru nevymyslel, nestanovil jsem její pravidla, ale znám ji... a hraji ji dobře. Vysvětlím ti její princip. Chci, aby ses ji naučil hrát. Jakmile ji zvládneš, můžeš se rozhodnout, jak s tím, co víš, naložíš."

PENÍZE JSOU DLUH Bohatý táta mi pak vysvětlil, že dokonce ani naše měna není nástrojem kapitálu, nýbrž nástrojem dluhu. Každá dolarová bankovka bývala podložena zlatém nebo stříbrem, ale dnes je dlužním úpisem, který zaručuje, že ho zaplatí daňoví poplatníci vydávající země. Dokud bude zbytek světa důvěřovat americkým daňovým poplatníkům, že budou pracovat a platit tyto dlužní úpisy zvané peníze, svět bude důvěřovat i dolaru. Kdyby onen klíčový prvek peněžnictví, což je „důvěra", najednou zmizel, celé hospodářství se zhroutí jako domeček z karet... a domeček se v dějinách zhroutil už několikrát. Vezměte si například marky německé výmarské vlády, které těsně před začátkem druhé světové války naprosto pozbyly hodnoty. Říká se, že jedna stará žena tlačila trakař plně naložený markami, za něž si chtěla koupit bochník chleba. Když se otočila, někdo jí trakař ukradl a hromadu peněz nechal rozházenou na ulici. Proto se dnes ví, že většina peněz je „nekrytá", což znamená, že je nelze proměnit na něco hmatatelného... jako zlato nebo stříbro. Peníze mají svou cenu, jen pokud lidé důvěřují vládě, která je zaštiťuje. V současnosti se velké množství globální ekonomiky zakládá na dluzích a důvěře. Dokud se budeme všichni držet za ruce a nikdo nebude narušovat útvar, všechno bude fajn... a slovo „fajn" je můj akronym pro Finanční A Jiné Neurózy. \

„KDO TI DLUŽÍ?" Když se vrátím k roku 1974, kdy jsem se učil, jak koupit byt za 56 000 dolarů, vzpomínám si, jak mě bohatý táta naučil důležité lekci, jak strukturovat obchodní transakce. „Hra se jmenuje ,Kdo komu dluží?‘“ řekl bohatý táta. „A tobě teď někdo přišil dluh. Je to, jako bys šel na večeři s deseti přáteli. Pak si odskočíš na záchod, a když se vrátíš, čeká tě účet, ale přátelé jsou pryč. Pokud se chystáš hrát tuto hru, měl by ses jí nejdříve dobře naučit, pochopit její pravidla, mluvit stejným jazykem a poznat, s kým se utkáváš. Pokud to neuděláš, místo aby sis hrál ty, bude si hrát někdo s tebou."

JE TO JEN HRA Nejprve ve mně slova bohatého táty vzbuzovala hněv..., ale poslouchal jsem a snažil jsem se je chápat. Nakonec je bohatý táta vložil do kontextu, kterému jsem porozuměl. „Hraješ rád fotbal, že ano?" zeptal se mě. Přitakal jsem. „Strašně," odpověděl jsem. „No a já si zase hraji rád s penězi," řekl mi bohatý táta. „Taky mám tu hru strašně rád." „Ale pro hodně lidí peníze žádná hra nejsou," opáčil jsem. „To máš pravdu," řekl mi. „Pro hodně lidí jsou peníze otázkou přežití. Pro většinu lidí jsou peníze hrou, kterou musejí hrát, ale kterou nenávidí. Ale bohužel platí, že čím jsme civilizovanější, tím více peněz se stává součástí našeho života." „Podívej se na něj jako na tenisový kurt nebo fotbalové hřiště. Jestli chceš hrát hru peněz, za které družstvo chceš vystupovat? Za ,Z‘, ,S‘, ,M‘ nebo ,I‘? Na které straně kurtu chceš být - na pravé nebo na levé?" Ukázal jsem na pravou stranu Kvadrantu. Bohatý táta nakreslil Cashflow kvadrant.

POKUD NA SEBE VEZMETE DLUH A RIZIKO, MĚLI BYSTE SI NECHAT ZAPLATIT „Dobrá," řekl bohatý táta. „Proto nemůžeš jít hrát a uvěřit nějakému agentovi, který ti tvrdí, že přicházet třicet let každý měsíc o 150 dolarů je dobrý obchod..., protože vláda ti dá daňovou úlevu za ztrátu peněz a protože on očekává, že ceny nemovitostí porostou. S takovou mentalitou do hry prostě nemůžeš vstupovat. I když se mohou tyto názory nakonec ukázat jako pravdivé, na pravé straně Kvadrantu se tak hrát nedá. Někdo ti říká, aby ses zadlužil, vzal na sebe veškeré riziko a ještě za to platil. Lidé na levé straně si myslí, že je to skvělý nápad... ale lidé na pravé straně nikoli." Trochu jsem se třásl. „Podívej se na to jako já," říkal dále bohatý táta. „Jsi ochotný zaplatit 56 000 dolarů za byt. Vezmeš na sebe dluh. Vezmeš na sebe riziko. Nájemník platí na nájmu míň, než jsou tam skutečné náklady na živobytí. Ty tohoto člověka vlastně vydržuješ. Dává ti to nějaký smysl?" Potřásl jsem hlavou. „Ne.“ „A takto hraju já," řekl bohatý táta. „Od nynějška, pokud na sebe vezmeš dluh a riziko, necháš si za to zaplatit. Rozumíš?" Přikývl jsem. „Vydělávání peněz souvisí se selským rozumem," pokračoval bohatý táta. „Nejde o žádnou složitou vědu. Ale když dojde na peníze, selský rozum bohužel není moc běžný. Bankéř ti řekne, ať na sebe vezmeš dluh, * řekne ti, že vláda ti dá daňovou úlevu za něco, co ve skutečnosti nedává žádný velký ekonomický smysl, a pak ti agent z realitky řekne, ať pode-píšeš dokumenty, protože on ti najde nájemníka, který bude platit míň než ty jenom proto, že si myslí, že cena nemovitosti poroste. Jesfcíi to tobě dává smysl, pak ty a já máme každý jiné ponětí o selském rozumu." Jen jsem tam stál. Poslechl jsem si všechno, co říkal, a musel jsem uznat, že jsem se nechal tak unést tím, co se mi jevilo jako dobrý obchod, že jsem dočista zapomněl na logiku. Nedokázal jsem ten obchod analyzovat. Protože vypadal „dobře", stal jsem se obětí emocí, chamtivosti a vzrušení a přestal jsem vnímat, co se mi snažila říci čísla a slova. Tehdy mi bohatý táta vštípil i důležité pravidlo, kterým se vždy řídil: „Vyděláváš, když kupuješ..., ne když prodáváš." Bohatý táta si musel být jistý, že jakýkoli dluh nebo riziko, které podstupoval, muselo ode dne, kdy nakupoval, dávat smysl... muselo dávat smysl, když to šlo s ekonomikou ke dnu, a muselo dávat smysl, když šla ekonomika vzhůru. Nikdy nespoléhal na daňové fígly ani na věštění budoucnosti z křišťálové koule. Obchod musel dávat dobrý ekonomický smysl za dobrých i špatných časů.

Začínal jsem rozumět hře peněz, jak ji vnímal on. Tato hra spočívala v tom, že jste se měli postarat o to, aby se vám ostatní zadlužili, a dát si pozor, komu se zadlužíte vy sami. I dnes jako bych slyšel jeho slova: „Když na sebe vezmeš dluhy a riziko, dej si pozor, abys za to dostal zaplaceno." I bohatý táta měl dluhy, ale dával si pozor, když do nich vstupoval. „Dávej si pozor, když na sebe bereš dluh," zněla jeho rada. „Když se zadlužíš ty osobně, dej si pozor, ať je to malá částka. Když je to částka velká, dej si pozor, aby ji splácel někdo jiný." Hru peněz a dluhů jsem vnímal jako hru, ve které hrajete vy, ve které hraji já, ve které hrají všichni. Hrají v ní jednotlivé podniky i jednotlivé země. On ji vnímal jen jako hru. Potíž je v tom, že pro většinu lidí peníze žádnou hrou nejsou. Pro řadu lidí jsou peníze přežitím... často životem samým. A protože jim hru nikdo nevysvětlil, stále věří bankéřům, kteří tvrdí, že dům je aktivum.

DŮLEŽITOST FAKTŮ VE SROVNÁNÍ S NÁZORY Bohatý táta pokračoval ve své lekci: „Pokud chceš, když dojde na peníze, být úspěšný na pravé straně, musíš znát rozdíl mezi fakty a názory. Nemůžeš slepě přijímat finanční rady, jak to dělají lidé na levé straně. Musíš znát čísla. Musíš znát fakta. A čísla ti ta fakta sdělují. Tvoje finanční přežití závisí na faktech, ne na květnatých líčeních nějakého známého nebo poradce." „Nechápu. Proč tolik záleží na tom, jestli je něco fakt nebo názor?" zeptal jsem se. „Je jedno lepší než druhé?" „Ne," odvětil bohatý táta. „Ale poznej, kdy je něco fakt a kdy je to názor." Byl jsem stále v rozpacích a stál jsem tam se zmateným výrazem v tváři. „Jakou hodnotu má dům vaší rodiny?" zeptal se mě bohatý táta. Uchyloval se k příkladu, aby mě ze zmatku vytáhl. „Tak to tedy vím," odpověděl jsem rychle. „Rodiče přemýšlejí, že by ho prodali, a proto si pozvali odhadce z realitní kanceláře, aby ho ocenil. Prý má ten dům hodnotu 36 000 dolarů. To znamená, že čistou hodnotu táta zvýšil o 16 000, protože před pěti lety za něj zaplatil jen 20 000." „Takže odhad a čistá hodnota jsou fakta nebo názory?" zeptal se bohatý táta. Chvíli jsem nad tím uvažoval a pak jsem pochopil, na co naráží. „Jsou to názory. Ze ano?" Bohatý táta pokýval hlavou. „Velmi dobře. Většina lidí finančně zápasí, protože celý život se při finančním rozhodování řídí spíše názory než fakty. Názory jako jsou: ,Váš dům je aktivum.' ,Cena nemovitostí vždy poroste.' ,Prvotřídní akcie jsou vždy tou nejlepší investicí.' ,K vydělávání peněz je potřeba peněz.' ,Akcie vykazují vždy lepší výsledky než nemovitosti.' ,Své portfolio byste si měl diverzifikovat.' ,Abyste se stal bohatým, musíte být nečestný.',Investovat je riskantní.',Hrajte na jistotu.'" Seděl jsem v hlubokém zamyšlení a uvědomoval si, že většina z toho, co jsem doma slyšel o penězích, odráží ve skutečnosti jen názory různých lidí, žádná fakta. „Je zlato aktivum?" zeptal se mě bohatý táta a vytrhl mě tak ze za- -snění. „Ano. Samozřejmě," odpověděl jsem. „Je to to jediné platidlo, které odolalo v testu času."

j

„No vidím, že jsi v tom zase," usmál se bohatý táta. „To jediné co děláš, je opakování názorů někoho jiného, co je vlastně aktivum, místo aby sis sám prověřil fakta. Zlato je aktivum podle mé definice pouze tehdy, když ho nakoupíš za míň, než za co ho prodáš," řekl bohatý táta pomalu. „Jinak řečeno, jestliže jsi ho koupil za 100 dolarů a prodal za 200, pak je to aktivum. Ale jestliže jsi koupil unci za 200 dolarů a prodal jsi ji za 100, pak je zlato v této transakci pasivum. Fakta ti v konečném důsledku vyjeví skutečná finanční čísla transakce. Vlastně to jediné, co určuje aktiva či pasiva, jsi ty sám... protože nakonec jsi to ty, kdo může udělat ze zlata aktivum, a jedině ty z něj můžeš udělat i pasivum. Proto je tak důležité finanční vzdělání. Už jsem viděl spoustu lidí, kteří se pustili do naprosto zdravého podnikání nebo nemovitosti a udělali z nich finanční pohromu. Hodně lidí to samé dělá i se svými životy. Vezmou těžce vydělané peníze a stvoří život plný finančních pasiv." Byl jsem zmaten ještě více, cítil jsem se trochu dotčen a chtěl jsem se hádat. Bohatý táta si pohrával s mým mozkem. „Mnoho lidí přišlo na buben, protože neznali fakta. Každý den se dozvídám hrůzostrašné historky o tom, jak někdo přišel o všechny své peníze, protože si myslel, že názory jsou fakta. Je v pořádku, když se řídíš názory při finančním rozhodování..., ale musíš znát rozdíl. Miliony lidí učinily životní rozhodnutí za základě názorů, které se předávají z generace na generaci... a pak se diví, že jim to finančně nevychází." „Co je to za názory?" zeptal jsem se. Než bohatý táta odpověděl, zasmál se pod vousy. „Tak já ti jich teda několik nejběžnějších řeknu." A ještě, co se sám pro sebe smál zjevně lidské pošetilosti, začal jich několik vypočítávat. Toto je několik příkladů, které mi toho dne nabídl: 1. „Měla by sis ho vzít. Bude z něho dobrý manžel." 2. „Najdi si jistou práci a zůstaň u ní celý život." 3. „Doktoři vydělávají spousty peněz." 4. „Mají veliký dům. Musejí být bohatí." 5. „Má velké svaly. Musí být zdravý." 6. „To je hezké auto, akorát že ho řídí stará sešlá ženská." 7. „Neexistuje tolik peněz, aby mohl být každý bohatý."

8. „Země je plochá." 9. „Lidé nebudou nikdy létat." 10. „Je chytřejší než jeho sestra." 11. „Obligace jsou bezpečnější než akcie." 12. „Lidé, kteří dělají chyby, jsou hloupí." 13. „Za tak nízkou cenu to nikdy neprodá." 14. „Ta si se mnou nikdy nic nezačne." 15. „Já nikdy nezbohatnu." 17. „Nechodil jsem na vysokou, takže se nikdy nikam nepohnu." 18. „Měli byste diverzifikovat své investice." 19. „Neměli byste diverzifikovat své investice." A bohatý táta pokračoval a pokračoval, až poznal, že mě přednes příkladů názorů vyčerpal. „Dobře!" řekl jsem nakonec. „Už jsem toho slyšel dost. Co mi tím chceš říct?" „Už jsem si myslel, že mě nikdy nezastavíš," pousmál se bohatý táta. „Chci tím říct, že životy většiny lidí jsou určovány na základě jejich názorů a ne faktů. Aby se něčí život změnil, musí dotyčný v prvé řadě změnit svůj názor... a pak se začít dívat na fakta. Jestliže umíš číst hospodářské výsledovky, uvidíš fakta týkající se nejen finančního úspěchu firmy... jestliže umíš číst hospodářské výsledovky, hned poznáš, jak se komu daří... a nebudeš se řídit buď svými, nebo cizími dohady. Jak jsem už řekl, jedno není lepší než to druhé. Abys byl úspěšný v životě, a obzvláště finančně, musíš mezi nimi znát rozdíl. Pokud nedokážeš určit, zda je něco fakt, pak je to názor. Finanční slepota je, když člověk neumí číst čísla... takže se musí řídit názorem někoho jiného. K finančnímu šílenství dochází, když jsou názory používány jako fakta. Pokud chceš být na pravé straně Kvadrantu, musíš znát rozdíly mezi fakty a názory. Jen má- -lo rad je důležitějších než tahle jedna." Seděl jsem v klidu a snažil se pochopit to, co říká. Šlo očividně o jednoduchou myšlenku, ale tehdy byla ještě větší než možnosti mého mozku. „Víš, co jsou to povinné obavy?" zeptal se mě ještě bohatý táta. Zavrtěl jsem hlavou. „Povinné obavy prostě znamenají zjistit, co jsou názory a co fakta. Když dojde na peníze, většina lidí je bu