Základní kurs. Mezinárodní situace a boj za mír [PDF]

Zitiervorschau

MATERIÁL

PRO

ŠKOLENÍ

V KSC

Základní kurs

Mezinárodní situace a boj za mír PHVNI thema

roku stranického 1950-1951

skoleni

Cena 3 Kčs «

VYDALO KULTURNĚ

'PROPAGAČNÍ

ODDĚLENI SEKRETARIÁTU

ÚV KSO

KONTROLNÍ

OTÁZKY

1. Boj dvou táboru — demokratického v poválečném světě.

a imperialistického

—

Po druhé světové válce se utvořily ve světovém měřítku dva protilehlé politické tábory: tábor míru, demokracie a socialismu, vedený Sovětským svazem, a tábor imperialismu a podněcovatelů nové války, vedený ame rickými imperialisty. Vládnoucí kruhy USA převzaly na sebe úlohu, kte rou hrál před druhou světovou válkou Hitler; osvojily si Hitlerovy plány na dobytí světovlády a spolu s nimi i krvavé lupičsKé methody fašistického diktátora. Dnešními podněcovateli války jsou tytéž síly světové reakce, které již po vítězství proletářské revoluce v Rusku organisovaly inter moci venci proti mladé sovětské republice, které v r. 1533 pomohly Hitlerovi, aby jej použily jako úderné pěsti proti dělnickému hnutí a ze jména proti SSSR. Jsou to tytéž ,síly, které vydaly v době Mnichova náš stát do rukou fašistů, aby »usměrnily« Hitlerův útok na východ — na Sovětský svaz. V průběhu války pak tyto reakční síly záměrně oddalovaly vytvoření druhé fronty proto, aby Sovětský svaz se co nejvíce vyčerpal bojem s fašisty. Američtí imperialisté ve svých šílených plánech na svetovládu a na rozpoutání nové světové války narážejí na nepřekonatel nou překážku: Sovětský svaz, země lidové demokracie, dělnickou třídu a pracující lid všech zemí světa, který si přeje trvalý mír. Tyto síly jsou s to zadržet a srazit zločinnou ruku válečných paličů. 2. Jak připravují imperialisté novou světovou válku?

v čele s americkými

monopolisty

Hospodářské kořeny americké expansivní (dobyvatelské) a agresivní (útočné) politiky jsou ve snaze ovládnout světové trhy, vnutit ostatním národům americké zboží, které doma nemá odbytiště, zachovat si fantas tické zisky a oddálit katastrofu nové hospodářské krise. USA využívají všechnu svou hospodářskou a politickou moc dalšímu rozšiřování posic, které získaly na úkor svých válkou oslabených partnerů a díky vyřazení konkurence Německa a Japonska. UBA vystupují ve všech koutech světa jako hlavní četník světové reakce a snaží se sjednotit všechny síly ipezinárodní reakce v útočný protisovětský blok. Z různých zemí (Francie, Italie atd.) se pokoušejí udělat americké kolonie. Součástí této politiky je MarshaUův plán a Severoatlantický pakt. Marshallův plán. který rozvrátil hospodářství západoevropských států, má postavit na nohy západoněmecké monopolisty jako pilíř nového protisovétského bloku v Evropě. Severo atlantický pakt, jako vojenský doplněk Marshallova plánu, má za úkol podřídit vojenské síly ostatních kapitalistických zemí americkému gene rálnímu štábu a útočným plánům amerického imperialismu. Brutální lupičskou tvář amerických imperialistů 'ukázalo názorně ozbrojené pře padení korejského lidu. V rozpoutávání války přisluhují imperialistům pra vicoví sociální demokraté, různí trockisté, titovští fašisté, reakční emigra ce, vysoká církevní hierarchie a pod.

MATERIAL

PRO

SKOLENI

V KSC

Základní kurs

Mezinárodní situace a boj za mír první

thema

stranického

roku

skoleni

1950-1951

3 Kčs } %

VYDALO KULTURNĚ

PROPAGAČNÍ

ODDELENÍ

SEKRETARIÁTU

OV KSC

54 H 404765

Utvoření

a boj

dvou

táboril

ve světě

Pracující lid naší země, vedený svou rodnou Komunistickou stranou Československa, buduje usilovně a s úspěchem socia lismus, který přináší všem pracujícím svobodný život bez vyko řisťování. Smělý budovatelský rozmach našeho lidu naráží na odpor poražené domácí reakce a na běsnění jejích zahraničních chlebodárců. Zejména od slavného února 1948 je naše Udově demokratická republika předmětem nejzavilejších a nejnenávist nějších útoků se strany západních imperialistů. Soudruh Gottwald nás učí, že tyto útoky nelze podceňovat. Jsou proti nám vedeny nejen za pomoci kapitalistického tisku a rozhlasu, což by nám konečně ani tak nevadilo, ale také za po moci špionů, sabotérů, rozvratníků a teroristů, které mezinárodní reakce verbuje z řad domácíchzrádců. Zuřivé výpady imperialistické reakce proti budovatelské práci našeho lidu nejsou ničím ojedinělým. Jsou součástí imperialis tické politiky západních velmocí,politiky rozpoutáváhí nové svě tové války. Někteří neinformovaní občané by se snad mohli ptát, jak je vůbec možné, aby se vyskytli zločinci,kteří krátce po skončení druhé světové války chtějí připravit světu nová jatka. Je to možné proto, poněvadž proti silám míru, demokracie a pokroku, představovaným především Sovětským svazem, který slavně zví tězil nad fašistickými uchvatiteh, formuje světový imperialismus nové síly války, vedené Spojenými státy, které tak nastupují dědictví po Hitlerovi. Československá republika stojí pevně v táboře míru, vedeném Sovětským svazem. Je na nás, abychom boji za mír přispěli co nejvíce. Proto se dnes, jak nás nabádá soudruh Gottwald, musíme »daleko více dívat do světa a za hranice«, poznávat pří činy válečných úmyslů imperialistů a odhalovat denně jejich hnusné praktiky před masami.

Abychom pochopili zběsilost válečných štváčů a jejich nená vist proti Sovětskému svazu a lidově demokratickým zemím, včetně naší republiky, musíme se vrátit poněkud do minulosti. Dnešními podněcovateliválky jsou stejné síly, které pomohly Hitlerovi moci Kapitalismus, který znamená vykořisťování obrovské většiny lidí hrstkou vládnoucích kapitalistů, přináší s sebou nejen krise, nezaměstnanost, hlad a bídu, ale též dobyvačné války. První svě tová válka, kterou kapitalisté vyvolali a ve které zápasily dvě skupiny kapitalistů o vládu nad světem, o zisky a o kolonie, při nesla však pro ně nečekaný výsledek. Ve Velké říjnové socialis tické revoluci r. 1917 zrodil se v Rusku první socialistický stát na světě. Do světové imperialistické fronty byl udělán průlom, kapitalismus přestal být jedinou soustavou světového hospo dářství. Od prvních dnů života sovětské moci usilují kapitalisté o její zničení,neboť ukazuje všem pracujícím na celém světě a přede vším dělnické třídě, že pracující lid se může stát pánem svého osudu a žít důstojným, stále krásnějším životem bez vykořisťo vání a krisí. Protisovětská politika anglo-amerických imperialistů se pro jevila nejjasněji při nástupu Hitlera moci. Tehdy západní im perialisté měli možnost Hitlera moci nepřipustit. Neučinili ták, poněvadž Hitlera potřebovali, aby jim dělal, jak řekl sou druh Gottwald, y>žandáraproti světovému dělnickému hnutí, ale hlavně proto, aby jim dělal berana proti Sovětskému svazu«. Za splnění těchto krvavých úkolů byli západní imperialisté ochotni leccos zaplatit, ovšem na cizí účet. V letech 1933—1938umož nili Hitlerovi znovuvyzbrojení Německa. Přinesli »oběť« na úkor rakouského lidu a svolili okupaci Rakouska v únoru 1938. Obětovali také československý lid a v září 1938 dali sou hlas k zločinnému zničení československého státu á nejstraš nější tragedii českého a slovenského národa. Soudruh Gottwald 0 tom řekl : »Zapamatujme si jen a předávejme to našim dětem 1 vnukům, že Mnichov byl krvavý litkup, zaplacený západními imperialisty Hitlerovi na účet naší země a našeho lidu za to, aby se Hitler co nejdříve vrhl proti Sovětskému svazu.«

Jaké

sledovaly západní mocnosti v druhé světové válce

Ani v druhé světové válce se západní imperialisté nezřekli svých protisovětských piklů. Chtěli vmanévrovat Sovětský svaz do situace, kdy by sám bez pomoci druhých nesl celou tíži vo jenského náporu útočníka, zatím co oni, západní imperialisté, by za větrem vyčkávali, až napadený vykrvácí. Dočasnou do hodou o neútočení s Německem Sovětský svaz tyto manévry Skřížil a získal čas na zesílení své obrany. Když Hitlerovy hordy v červnu 1941 zákeřně přepadly Sovět ský' svaz, spatřovali v tom anglo-američtí imperialisté splnění svého dávného snu. Po zahájení sovětsko-německé války pro hlásil dnešní americký president, tehdejší senátor Harry Tru man : »Uvidime-li,že vyhrává Německo,musíme pomoci Rusku, ale jestliže bude vyhrávat Rusko, musíme pomáhat Německu. Ať se tak navzájem co nejvíce vyvraždí.« Pokud trvala válka, západní reakční kruhy se neodvážily vystupovat veřejně proti SSSR. Dobře věděly, že sympatie ná rodů jsou plně na straně Sovětského svazu, který nesl všechnu tíhu boje proti fašismu. Avšak způsob, jakým západní mocnosti vedly válku, jasně ukázal jejich skutečné záměry. Přes opako vaný příslib, že otevrou druhou frontu proti Hitlerovi na zá padě. nechaly sovětské armády v letech 1941 až 1944 bojovat samotný proti obrovské válečné mašinérii nacistických vetřel ců. Teprve když široké vrstvy lidu v západních zemích nechtěly déle snášet další provokativní nečinnost anglo-amerických armád, zorganisovaly západní mocnosti náhražku druhé fronty v severní Africe a v Itálii. Tyto akce ničím nepřispěly porážce hitlerovských armád, avšak zato byly součástí protisovětského plánu anglo-amerických imperialistů. Ti doufali, že se dostanou do střední Evropy a na Balkán dříve než sovětské armády, a tak »zachrání« tuto část Evropy pro kapitalismus. Anglo-američtí imperialisté neměli zájem na tom, aby urych lili vítězství nad fašistickými armádami a zkrátili tak utrpení milionů lidí. Měli zájem jedině na tom, aby se Sovětský svaz válkou co nejvíce vysílil. Svým zločinnýmpostupem způsobiliim perialisté prodloužení války a obětovali pro své kořistnické zá jmy proudy krve všech národů, bojujících na frontě nebo Úpi cích pod botou fašistických okupantů.

Jaké změny v mezinárodním poměru sil přinesla druhá světová válka Přesto byl výsledek druhé světové války zcela jiný, než jaký si imperialisté představovali. Fašistické Německo a SSSR se na vzájem nevyvraždily, jak si to přál Truman a spolu s nim i Chur chill, nýbrž Sovětský svaz porazil na hlavu hitlerovské Němec ko. Sovětská armáda dorazila hitlerovskou bestii v jejím berlín ském doupěti a stanula na Labi, přímo v srdci Evropy. Avšak sovětská armáda nejen porazila hitlerovské Ně mecko a militaristické Japonsko. Nadto — jak jí to uložil J. V. Stalin již při vypuknutí války — osvobodila zotročené národy východní a střední Evropy od jha okupantů. Vítězství Sovětského svazu md fašismem se stalo největší historickou událostí od vítězství Velké říjr,ové socialistické revoluce. So větský svaz proti všem výpočtům a nástrahám západních im perialistů vyšel z války silnější než kdykoliv předtím. Mnohá území, která byla odtržena od Sovětského svazu kapitalistický mi interventy po skončení první světové války, vrátila se zpět do lůna sovětské země. Ve Velké vlastenecké válce se nesmírně utužila nezlomná jednota sovětských národů, nesmírně vzrostla jejich láska a důvěra organisátoru všech vítězství, slavné Všesvazové komunistické straně (bolševiků) a jejímu velikému vůdci, generalissimu Stalinovi. Vítězství Sovětského svazu umožnilo lidu mnoha zemí, aby po prvé v dějinách vzal svůj osud do vlastních rukou. Jestliže první světová válka přinesla zrod prvního socialistického státu a znamenala rozhodující trhlinu do imperialistického systému, pak druhá světová válka přinesla odpadnutí celé řady dalších zemí Evropy a Asie od kapitalistické soustavy. Na místě států, které dříve ve střední a východní Evropě hrály úlohu vysunu tých bašt západních imperialistů proti SSSR, vznikly svobodné, nezávislé státy lidové demokracie, spojené věrným přátelstvím se Sovětským svazem. Jedním z těchto lidově demokratických států je i naše Československá republika. Vítězství Sovětského svazu nad japonským imperialismem přineslo osvobozenířadě národů koloniálních a polokoloniálních zemí. Obrovské národně osvobozeneckéhnutí zachvátilo přede vším velké národy Asie. Historické vítězství velkého čínského lidu přivedlo do tábora míru a demokracie téměř 500 milionů lidí. V severní Koreji vznikla lidově demokratická republika. Splnila se předpověď soudruha Stalina z roku 1934: »Nemůže

být sporu o tom, že druhá válka proti Sovětskému svazu způsobí úplnou porážku útočníků, revoluci v některých zemích Evropy a Asie a rozdrcení buržoasních a statkářských vlád v těchto zemích.« Také v kapitalistických státech nesmírně vzrostla síla a auto-« rita pokrokových a protiimperialistických sil, především komu nistických stran, které vyrostly na strany se statisíci přísluš níky. »Vzrůst vlivu komunistů nemůže být považován za ná hodný,« řekl soudruh Stalin. »Je to zjev úplně zákonitý. Vliv komunistů vzrostl, protože v oněch těžkých letech, kdy v Evropě vládl fašismus, komunisté dokázali, že jsou spolehlivými,odváž“ nými a obětavými bojovníky za svobodu národů.« Na druhé straně imperialistický tábor utrpěl porážkou fa šismu těžkou ránu. Zhroutily se tři pilíře, o které se dříve opí ral: Německo, Italie a Japonsko. Z hlavních imperialistických mocností zůstaly Spojené státy, Anglie a Francie. Z nich jedině válkou zbohatlý americký imperialismus vyšel z války posílen. Francie, válkou oslabená, ztratila svůj význam jako velmoc a také Anglie má své posice podlomeny.Obě se dostaly do vleku silnějšího amerického imperialismu.

Americké

plány

na zotročeni

světa

Jak postupují USA po skončení války Porážkou fašistického Německa a militaristického Japonska zmizely dva sloupy kapitalistického systému a světovým impe rialismem vydržovaní biřici proti revolučnímu hnutí. S hlediska snahy imperialistů o udržení kapitalistického řádu vznikla zde citelná mezera. A zde »zaskočily« Spojené státy, které vyšly z druhé světové války jako nejsilnější imperialistická velmoc. Američtí imperialisté nenechávají nikoho na pochybách, že se považují za vedoucí a rozhodující sílu kapitalistického světa a že se chtějí stát »vůdci«celého světa. Svou vedoucí úlohu pro sazují bezohledně i vůči svým vlastním kapitalistickým partne rům. Co způsobilo takové posílení amerických imperialistů na úkor jejich spojenců? Byla to především úloha, kterou Spojené státy sehrály v druhé světové válce, jež byla-pro americké kapitalisty velmi výnosným obchodem. Jestliže v předválečném roce 1939 činily zisky amerických akciových společností 6 a půl miliardy dolarů, pak v roce 1943 stouply jejich zisky na 24 miliardy 'dolarů. Celkem vydělali američtí kapitalisté za druhé světové války přes 50 miliard dolarů. Za války i po válce vedral se americký kapitál do všech štěr bin, které vznikly v britském a francouzském panství, a uchvá til trhy, uvolněné vyřazením německého, japonského a italské ho kapitálu. Spojené státy se pokoušejí využít takto dobytých výhodných hospodářských a vojenských posic tomu, aby při vedly celý svět krok za krokem pod svou úplnou nadvládu hos podářskou, politickou i vojenskou. Američtí imperialisté »zakročují« všude tam, kde dojde váž nějšímu protikapitalistickému nebo osvobozeneckému hnutí. »Celá historie od skončené poslední války je« — jak to výstižně S

charakterisoval soudruh Gottwald — »nepřetržitým řetězem imperialistických provokací a vměšování se do vnitřních zále žitostí zemí, jejichž lid si přeje žít v míru a svobodě.« Ve všech zemích osvobozených od jha fašismu, do kterých vstoupily americké nebo britské armády, byl proti vůli lidu ob noven kapitalismus. Jedno jařmo bylo zaměněno jařmem dru hým. Noví, tentokrát americko-angličtí okupanti potlačili lidové projevy a pomohli domácím zrádcům znovu do sedla. Tak se stalo, že ve Francii byl za přímé pomoci americko-anglických imperialistů obnoven režim mužů Mnichova a kapitulace. Po dobný osud stihl Itálii a některé další země, kde američtí oku panti pomohli zachránit kapitalismus a vytvořit ovzduší teroru a střílení do dělníků. Tam, kde to nešlo v rukavičkách, sáhli američtí imperialisté otevřenému násilí, jako na příklad v Řecku nebo v Koreji. Také naše republika je středem »zájmu« západních imperia listů, kteří se všemožně snaží vměšovat do našich vnitřních zá ležitostí. Jejich diplomatičtí zástupci zneužívají svého postavení a přímo se účastní různých záškodnických akcí proti republice, organisovaných na jejich rozkaz. Je ještě v dobré paměti, jak reakční pučisté v únoru 1948 jednali v dorozumění a na příkaz zahraničních imperialistů. Je rovněž známo, že konečným cílem jejich spiknutí bylo obnovení kapitalismu v Československu. Československá republika měla být vydána západním imperia listům, tak jako v Mnichově byla vydána Hitlerovi. Náš lid však měl své zkušenosti. Pamatoval se na Chamberlainy a Runcimany, kteří si osobovaliprávo kupčit s naší svobo dou a nezávislostí. A co více: Měl tak osvědčenéhovůdce, jako je KSČ v čele se soudruhem Gottwaldem. Pod jeho vedením roz drtil únorové pučisty. A měl tak vyzkoušeného přítele, jako je SSSR, který nás nikdy nezradil a který se také nikdy nevměšo val do vnitřních záležitostí jiných států. Přátelství a spojenectví s naším osvoboditelem a mocným ochráncem Sovětským svazem uchránilo v únoru 1948 naší republiku před otevřenou vojen skou intervencí amerických imperialistů. Můžeme se ptát: Co sledují američtí imperialisté svou zlo činnou politikou? Odpovědět můžeme jednou větou. Chtějí pře měnit celý svět ve svou kolonii. Jejich blouznivéúmysly se ne liší od šílených plánů Hitlerových, jen je ještě překonávají. dobytí světa stojí jako mocná Na cestě Spojených států hráz Sovětský svaz, země lidové demokracie, dělníci a pracující lid všech zemí i lid Ameriky, kteří nenávidějí válku a žádají

pevný, trvalý mír. Proto američtí imperialisté potlačují demo kratické hnutí ve své zemi i v závislých zemích a připravují válku proti Sovětskému svazu a jeho spojencům. Americký im perialismus převzal po Hitlerovi úlohu hlavního žandára svě tové leakce. »Spojené státy americké jsou zajisté nejmocnějším dnes kapitalistickým státem,« řekl soudruh Gottwald. »Víme,že mnoho snesou. Ale máme pochybnosti, jestli nakonec snesou úlohu, kterou ve světě převzaly.« Jak bojují američtí imperialisté proti mírovému a demokratickému táboru Methody amerického imperialismu jsou jako vejce v^jci po dobné methodám hitlerovských fašistů. Stejně jako kdysi hitle rovci, maskují ayneričtíimperialisté své úsilí o dobytí světovlády »antikomunismem«. Strašákem -»komunistického nebezpečí« »odůvodňují« horečné zbrojení, zřizování válečných základen kolem celého světa, podporu reakčních a fašistických skupin ve všech zemích i otevřené vměšování do vnitřních záležitostí ci zích států, v nichž narůstá osvobozeneckérevoluční hnutí. Hlavním obsahem imperialistické propagandy je vychvalo vání »amerického způsobu života« a nejprplhanější hanobení SSSR a jiných mírumilovných států. Lokajské služby při tom prokazují imperialistům zrádcovští utečenci z lidově demokra tických zemí. Mezi nimi jsou i představitelé naší poražené re akce, kteří ve službách svých cizích chlebodárců organisují špi navé kontrarevoluční a rozvratné akce proti naší vlasti. Jejich cílem je obnova kapitalismu za pomoci války proti republice, která by skončila porážkou republiky, návratem Němců, vzdá ním se národní svobody a státní nezávislosti — zkrátka novým Mnichovem a okupací. Proto se stali reakční emigranti, Zenkl, Ripka, Lettrich a spol. hlásnou troubou ideologie amerických imperialistů a stoupenci myšlenky, že národní nezávislost a státní svrchovanost je již překonána, že je třeba ji nahradit »všesvětovou vládou«, samo zřejmě pod vedením amerických imperialistů. Tento hanebný kosmopolitismus slouží zájmům amerických imperialistů a má maskovat jejich úsilí o ovládnutí světa. Je jistě charakteristické, že západní imperialisté — jako na příklad Churchill — se pokoušejí zdůvodnit své nároky na vede ní světa podle Hitlerova vzoru také rasistickým žvaněním o »his torickém poslání« anglosaské rasy. Tato rasa je prý jedinou

plnocennou rasou a proto povolanou tomu, aby vládla ostat ním národům. »Avšak národy prolévaly krev po pět let druhé války za svobodu a nezávislost svých zemí,« říká soudruh Sta lin, »a ne proto, aby nadvládu Hitlerovu vystřídala nadvláda Churchillů. Je proto pravděpodobné, že národy nemluvící an glicky a tvořící současně drtivou většinu obyvatelstva světa, nedají souhlas novému otroctví.« Náš lid s rozhořčením odmítá nenávistnou kampaň západních imperialistů a pohrdá jejich smyšlenkami, které mají zviklat dů věru pracujících v lidově demokratický režim, v komunistickou stranu a v Sovětský svaz. Ještě hlubší opovržení cítí uprchlým zrádcům, kteří mu připomínají psy, štěkající na měsíc. »Uka zuje se prostě opět,« učí nás soudruh Gottwald, »že buržoasie, aby získala znovu svou třídní moc, je schopna té nejpodlejší velezrady, je ochotna zradit všechno, co je národu a lidu drahé a svaté.« Imperialisté přecházejí nyní stále více od válečného štvaní otevřeným útočným činům. V kapitalistických zemích organisují t. zv. »americké volby«, jako tomu bylo v Itálii, západním Německu, Řecku a jinde. Reakčním buržoasním stranám je po skytována ozbrojená pomoc, zatím co pokrokové strany jsou pronásledovány, jejich tisk zastavován atd. Takto násilím i pod vodem potlačují imperialisté svobodnou vůli národů a dosazují své loutkové vlády. Aby si udrželi a rozšířili svůj vliv, podpo rují proti lidu fašistické bankrotáře, bezpodmínečně plnící je jich rozkazy, jako je Čankajšek, Li Syn-man a jim podobní. Při své zločinné politice nedbají žádných mezinárodních zvyk lostí, roztrhávají jako cáry papíru pakty a dohody, které sami podepsali, a zcpla podle vzoru Hitlera a Goebbelse bezostyšně lžou a klamou národy. Lidožroutská politika amerických imperialistů je vtělena do t. zv. »Trumanovy doktríny«, vyhlášené americkým presiden tem Trumanem roku 1947. Součástí této politiky je »Marshallův plán« a »Severoatlantický pakt«. Jakým cílům slouží t. zv. Marshallův plán a jaké jsou jeho důsledky Marshallův plán má především zajistit s americkému zboží odbyt na trzích západní Evropy a oddálit hrozící hospodářskou krisi. Za druhé má připoutat hospodářství záp^dgl^iropských zemí americkému imperialismu a přimět je tohatů,'abý přijaly (ř SlSfe i 1

nadvládu západoněmeckých monopolu, které si američtí aspi ranti na světovládu vyhledali jako hlavní pilíř svého protisovětského útočného bloku v Evropě. Marshallův plán měl býti také vnadidlem pro země lidové demokracie, aby se odvrátily od cesty socialismu, spoutaly své hospodářství s krisovým hospodářstvím kapitalistů a obnovily kapitalismus ve svých zemích. Je jasné, že Marshallův plán neměl a nemá nic společného plánem »pomoci Evropě«, jak o něm prohlašují jeho tvůrci, g se zájmy evropských národů, nýbrž naopak se ukázal býti plá nem na zbídačení pracujících. Spojené státy zaplavují západo evropské státy brakovým zbožím, které nejde na americkém trhu na odbyt. Silnější americká konkurence ničí domácí prů mysl těchto států, na př. obuvnický a letecký průmysl ve Fran cii, textilní průmysl v Belgii, tabákový průmysl v Řecku a Tu recku. Americká konkurence nutí omezovat francouzské země dělce osevní plochu pšenice, aby Francie musila kupovat ame rické obilí. Američtí kapitalisté prodávají své makarony do Italie, která před válkou byla sama jejich vývozcem a odsuzují tak italské továrny na makarony omezovánívýroby, propouš tění nebo vysazováni dělníků. Téměř ve všech zmarshailisovaných státech došlo několika násobnému zvýšení cen, zejména ve Francii, Angfii, Itálii, Nor sku a jinde. Životní úroveň pracujících den ze dne klesá a roste nezaměstnanost. V Itálii dosáhla bezmála 3 milionů, v Belgii každý třetí pracující je nezaměstnán, v Jižní Koreji byly 4 mi liony nezaměstnaných. Marshallův plán dokázal za pouhé tři roky vytvořit armádu 45 milionů nezaměstnaných. Největší ranou pro americké monopolisty je fakt, že Marshal lův plán nesplnil jejich naděje pokud jde o samotnou Ameriku. Průmyslová výroba USA poklesla během provádění Marshalloya plánu o čtvrtinu, americký vývoz v roce 1949 klesl proti předešlému roku o 652.5 milionu dolarů a dovoz o 497.7 milionu dolarů. Počet plně nezaměstnaných ve Spojených státech vzrostl na 5,7 milionu a počet částečně zaměstnaných na více než 10 milionů. Ukázalo se, že Marshallův plán nemůže odvrátit hos podářskou krisi, která se šíří ze Spojených států do zmarshai lisovaných zemí. ^ Marshallův plán dále prohloubil nepřeklenutelné rozpory v kapitalistickém světě a imperialistický tábor jako celek ještě více oslabil. Následkem dravého hospodářského a politického pronikání USA do britské koloniální říše zostřují se rozpory

mezi USA a Anglií. Z podobného důvodu rostou rozpory mezi USA a Francií a jinými kapitalistickými zeměmi.Američtí im perialisté podporují rozvoj těžkého průmyslu v západním Ně mecku na úkor Anglie a Francie, což poměry v táboře imperia listů ještě zostřuje. Cüe t. zv. Severoatlantického paktu . Vojenským doplňkemMarshallova plánu je t. zv. Severoatlan tický pakt. Slouží tomu, aby vojenská síia zúčastněných stá tů (Anglie, Francie, Kanada, Italie, Belgie, Holandsko, Lucem bursko, Dánsko, Portugalsko, Island, Norsko) byla podřízena americkému generálnímu štábu a útočným plánům amerického imperialismu..Severoatlantický pakt odhaluje plně skutečné zá měry amerických monopolistů. Směřuje přímému útoku proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie, je vypočítán na potlačení národně osvobozeneckéhohnutí v koloniálních a závis lých zemích. Severoatlantickým paktem si američtí zbrojaři za jišťují nejen odbytiště pro svůj zbrojařský průmysl, ale i po travu pro děla v příští válce. Severoatlantický pakt je dalším útokem proti pracujícímu lidu a národům západní a jižní Evro py vůbec, neboť umožňuje americkým imperialistům přímé vmě šování do vnitřních záležitostí jiných států. Severoatlantický pakt znamená ohromné zvýšení položek na zbrojení ve státních rozpočtech zúčastněných států a tím další snížení životní úrovně pracujících. Vojensko-útočný ráz Severo atlantického paktu vyvolal na celém světě rozhořčení nad trou falostí podněcovatelů nové války a podnítil vzrůst organisovaného mírového'hnutí. Jakou úlohu přisoudili američtí imperialisté západnímu Německu a Japonsku Zvláštní úlohu přisoudili američtí imperialisté ve svých va-i léčných plánech západnímu Německu, které považují za nej lepšího a nejschopnějšího spojence útoku na Sovětský svaz. Proto se snaží tam vytvořit svou hlavní válečnou základnu v Evro pě. Z toho důvodu také obnovují moc německých finančních magnátů, kteří přivedli moci Hitlera a již dříve se osvědčili jako zuřiví nepřátelé Sovětského svazu. Obnovují německý vá lečný průmysl a v německém lidu pěstují touhu po odvetě, aby mohli snáze obnovit německou armádu a vést ji na nové vá-

léčné jatky. Přitom si počínají v západním Německu jako kolo niální páni a potlačují německý mírový průmysl, aby se nestal jejich konkurentem. Američtí imperialisté zabránili splnění postupimské dohody sjednocení o a demokratisaci Německa. Rozpoltili Německo na dvě části a v západním Německu zřídili loutkovou vládu v Bon nu. Na vedoucí místa západoněmeckého »státu« postavili staré německé militaristy, nacistické válečné zločince, porurské prů myslové kapitány, kteří již dvakrát v jedné generaci rozpoutali krvavou válku. Nacistických generálů Haldera, Guderiana a ji ných užívají jako poradců při vypracování protisovětských vá lečných plánů. Zvláštní podpoře amerických podněcovatelů vál ky se těší odsunutí henleinovci, jímž umožňují bezuzdné ne návistné štvaní proti naší republice a povzbuzují jejich volání po odvetě a návratu do našeho pohraničí. Naproti tomu jsou v západním Německu pronásledováni poctiví demokraté a pří vrženci míru, v jejichž čele stojí Komunistická strana Německa. Stejnou politiku jako v Německu provádějí američtí impe rialisté v Japonsku, kde si budují válečnou základnu pro útok na SSSR a Cínu. Také zde američtí okupanti krůtě pronásle dují pokrokové síly, které za vedení Komunistické strany Ja ponska vedou boj proti imperialistickému útisku a za národní nezávislost země. Odhalit a isolovat pravicovésocialisty! Hnusnou úlohu posluhovačů západních imperialistů hrají pravicoví sociální demokraté jako jsou na př. Attlee a Bevin v Anglii, Moch ve Francii, Sarragat v Itálii, Schumacher v zá padním Německu, Spaak v Belgii a jiní, kterým američtí impe rialisté svěřili v dělnickém hnutí úlohu páté kolony. V dnešním boji za mír přešla pravicová sociální demokracie otevřeně do služeb amerického imperialismu a stala se lokajem válečných štváčů. Staví se za Marshallův plán a Severoatlantický pakt a účastní se aktivně pomlouvačných štvanic proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie. Snaží se podlomit boj pracu jících a sjednocení demokratických sil a oslabit tak mírové hnutí ve svých zemích. Pravicoví socialisté zakládají žluťácké rozbiječské odbory, které klamou část pracujícího lidu, aby prodloužilikapitalistické vykořisťování. Jejich představitelé sedí v reakčních vládách, dávají střílet do dělníků, organisují zločinné války proti osvo-

bozeneckému hnutí koloniálních národů a aktivně se podílejí na fašisaci režimů na západě. Není divu, že na př. angličtí la bouristé si svou činností vysloužilipochvalu a podporu takového válečného štváče jako je Churchill. Tito zrádci dělnické třídy a hlídací psi imperialismu ztrácejí den ze dne důvěru svých stoupenců, neboť masy pracujícího lidu se nechtějí dáti dále klamat a zrazovat. Ükolem komunistů na celém světě je odhalo vat masám na podkladě jejich vlastních zkušeností pravicové socialisty a úplně je isolovat. Podkopáváni Organizace spojených národů Aby dodali své útočné, imperialistické politice zdání zákon nosti, zneužívají imperialisté Organisace spojených národů a po koušejí se ji přeměnit v nástroj svých uchvatitelských záměrů. Organisace spojených národů vznikla v roce 1945 z všeobec né touhy národů po zajištění trvalého miru ve světě. Byla vy budována na základě zkušenosti, že jedině společný postup všech mírumilovných sil je s to zkrotit útočníka, jakým bylo hitlerov ské Německo se svými spojenci. Proto, že hlavní roli při udržení míru měly a mají světové velmoci — Sovětský svaz, Čína, Spo jené státy, Velká Britannie a Francie — byla do Charty Spo jených národů vtělena zásada, že mír je třeba zajišťovat v jednomyslné dohodě všech velmocí.Tato zásada platí zejména pro jednání a rozhodování Rady bezpečnosti, nejdůležitějšího orgánu Spojených národů. Soudruh Stalin již v roce 1946 předpověděl, za jakých okol ností jedině může sehrát OSN významnou úlohu v zachování míru. Pravil tehdy: »Organisaci spojených národů přikládáme veliký význam, neboť je důležitým nástrojem zachování míru a mezinárodní bezpečnosti.Síla této mezinárodníorganisace tkví v tom, žp je vybudována na základě rovnoprávnosti států a ni koliv na zásadě nadvlády jedněch nad druhými. Jestliže se Orga nisaci spojených národů i v budoucnosti podaří zachovat zásadu rovnoprávnosti, pak bezpodmínečně sehraje velkou kladnou úlohu ve věci zajištění všeobecného míru a bezpečnosti.« Zástupci Spojených států amerických organisují od počátku soustavné podrývání Organisace spojených národů, snaží se všemožně zrušit princip jednomyslnosti velmocí a nahradit jej jednostranným diktátem, který má být maskován »rozhodnu tím« mechanické většiny na amerických imperialistech závis lých zemí. Západní imperialisté maří na příklad plněni rozhod-

^

'SSAMI J

Eis ky CH s oc I a ti

o

o C\E

l N D I C

c E Ah I S I R A 0

1'

-3

f

13

1T

nutí Valného shromáždění OSN o zákazu atomové zbraně, o sní žení zbrojení a uzavření mírových smluv s poraženými státy. Že se nezastaví ani před hrubým pošlapáním zásad Charty OSN, ukázalo se jasně při americké intervenci v Koreji. Ame ričtí interventi v Koreji a na čínském ostrově Tajvanu vystu pují v úloze »vykonavatele« usnesení OSN. Přitom brutálním způsobem porušují Chartu OSN a dávají proti stanovisku So větského svazu schvalovat opatření, která mají zakrýt útočnost Spojených států. Zástupce Sovětského svazu v Radě bezpečnosti navrhuje okamžité skončení bombardování civilního obyvatel stva v Koreji, zastavení nepřátelství, stažení všech cizích vojsk a vyslechnutí obou zúčastněných stran. Zástupce USA všemož ně brání mírovému řešeni korejského konfliktu, snaží se obha jovat americkou intervenci i barbarský způsob války proti ci vilnímu obyvatelstvu a brání přizvání zástupců korejského lidu. Spojené státy upírají také Čínské lidové republice právo vysiati do Rady bezpečnosti zákonného zástupce, snaží se zastřít zločin nost ozbrojeného vpádu amerických armád na ostrov Tajvan a bombardování čínskéhoúzemíamerickýmileteckýmisilami.Ame ričtí imperialisté nutí své satelity hlasovat v Radě bezpečnosti proti mírovým návrhům Sovětského svazu. Svým postupem v OSN snaží se degradovat tuto organisaci na filiálku americké vlády, hrubým způsobem porušují mír a vážně ohrožují samu existenci OSN. Všechny národy a všichni mírumilovní lidé na celém světě, kteří si nepřejí války a jsou připraveni proti ní bojovat, pod porují důsledně mírové stanovisko Sovětského svazu a jsou pevně odhodláni zmařit všechny plány válečných štváčů.

Vítězný boj mírových podněcovatelům proti

sil v čele války

se SSSR

Sovětský svaz vedoucí silou tábora míru Hlavním činitelem v růstu sil tábora míru, demokracie a socia lismu je mohutný poválečný rozmach Sovětskéhosvazu ve všech' oblastech národního hospodářství a kultury. Hrdinský sovětský lid, vedený slavnou bolševickou stranou, zmařil naděje imperia listů, že Sovětský svaz, který na svých bedrech nesl hlavní tíhu války, nebude s to v krátké době vyléčit rány, způsobenéválkou a řáděním fašistických vetřelců na části sovětskéhoúzemí. Za rok 1949 vyrobil sovětský průmysl o 41% více než za rok 1940.Koncem roku 1949byla produkce veškerého průmyslu o 53 procent vyšší než průměrná měsíční produkce z roku 1940. Už v září 1949bylo dosaženopředválečné úrovně průmyslovévýroby v těch oblastech, které trpěly nepřátelskou okupací. Za první čtyři roky po válce bylo vybudováno a uvedenodo provozu 5.200 velkých státních průmyslových podniků. Velkých úspěchů dosáhlotaké sovětské zemědělství.Roku 1949 převýšila celková sklizeň obilnin rekordní sklizeň roku 1940.So větský svaz je obilím zajištěn a má i potřebné zásoby. Sovětské zemědělství dostalo jenom v roce 1949 150.000nových traktorů, 29.000kombajnů a mnoho jiných strojů. Rozmach průmyslové a zemědělskévýroby vytváří podmínky neustálému zvyšování životní úrovně sovětského lidu. Po zru šení přídělového systému provádí bolševická strana a sovětská vláda politiku snižování cen spotřebního zboží.Díky stoupání výrobnosti práce a snižovánívýrobních nákladů bylo 1. března 1950 provedeno už třetí snížení cen ohromného počtu výrobků, nej potřebnějších pro obyvatelstvo (první snížení 1947,druhé 1949). Ceny chleba, masa a másla byly sníženy o 25—30%, ceny látek a obuvi přibližně o 15—20% atd.

Na školní a mimoškolní vzdělání pracujících vydá sovětský Stát za každý rok poválečnépětiletky pětkrát více než kolik bylo vydáno v celé první pětiletce. V roce 1949překročil celkovýpočet žáků v základních a středních školách 33 milionů.Na sovětských vysokých školách je přes jeden milion studentů, t. j. více než ve všech zemích západoevropských dohromady. Celkový počet odborníků, zaměstnaných v národním hospodářství SSSR,je nyní . . o 70% vyšší než v roce 1940. Aby byl urychlen technický pokrok, poskytuje první pová lečná pětiletka obrovskou pomoc sovětské vědě rozsáhlou výstav bou nových vědeckýchústavů a laboratoří, všemožnoupodporou vědeckých výzkumných prací, výchovou kvalifikovaných vědec kých pracovníků. Sovětská věda vyzbrojuje národní hospodářství SSSR novými vědecko-technickýmiobjevy a vynálezy, dokona lými stroji a přístroji. V zemědělství je široce uplatňována mičurinská věda, měnící vlastnosti rostlin ve směru, užitečnémčlověku.Její zásada je Mi čurinovo heslo: »Nemůžemečekat od přírody milostí. Naším úko lem je vydobýt si je.« Na podkladě fRlkrokovésocialistické vědy byl vypracován a je uskutečňován stalinský plán na přetvoření přírody. Pravidelně se opakující sucho bylo bičem zemědělství ve stepních a lesostepních oblastech evropské části SSSR. Ústřední výbor VKS(b) a sovětská vláda rozhodly změnit pod nebí v těchto oblastech, kterými protékají řeky Ural, Volha, Don, Dněpr a Dněstr a které se prostírají od Kavkazu až po Moskvu. Aby byla zajištěna vysoká a trvalá úroda; budou podle stalin ského plánu přetvoření přírody vysázeny ochranné pásy, zaveden travopolní osevní postup a zřízeny rybníky v oblasti, kde je 120 milionů_haorné půdy. Plocha této oblasti je devětkrát větší než plocha ČSR. Nedávno pak sovětská vláda rozhodla vybudovat na řece Vol ze největší hydroelektrárny světa, kujbyševskou a stalingradskou, které dodají ročně 20 miliard kWh sovětskému hospodář ství. 'Tyto gigantické stavby, jakož i stavba hlavního turkmenského průplavu v délce 1.100km, umožní přeměnu pouští a stepí v kvetoucí úrodné oblasti a postaví je do služeb člověka. Jaké jsou zásady sovětské mírové zahraniční politiky Ruku v ruce s mírovou výstavbou uvnitř zemějde i zahraniční politika Sovětského svazu. Mírová zahraniční politika Sovětského 20

svazu vyplývá ze samotné podstaty socialistického zřízení a od povídá základním zájmům sovětského lidu, jehož úsilí je plně zaměřeno na výstavbu komunismu. Proto sovětský lid vystupuj# proti válce a jeho vláda vyjadřuje jeho vůli po míru. Zahraniční politika Sovětského svazu zakládá se dále na úctě právu národů na sebeurčení, na respektování nezávislostivšech zemí světa, velkých i malých. Sovětský svaz je zásadním odpůr cem potlačování malých národů i jakéhokoliv koloniálníhoútisku a podporuje národně osvobozenecký zápas imperialismem po tlačených národů za svobodu a nezávislost. Sovětská zahraniční politika vychází z Leninova a Stalinova učení o možnosti mírové spolupráce mezi dvěma hospodářskými a politickými systémy, mezi kapitalismem a socialismem.Nezmě nily se v ničem její zásady, které formuloval soudruh Stalin v r. 1934 takto: »Naše zahraniční politika je jasná. Je to politika za chování míru a zesíleníobchodníchstyků se všemi zeměmi.SSSR nemíní ohrožovat kohokoliv a tím méně kohokoliv přepadnout. Zastáváme mír a hájíme mír. Ale nebojíme se hrozeb a jsme při praveni odpovědětúderem na úder podněcovatelůválky.« Ve své politice míru, dorozumění a spolupráce mezi národy po kračuje Sovětský svaz důsledně i po druhé světové válce. Pří kladem této politiky ve prospěch míru a svobody národů je po stup Sovětského svazu v otázce Německa a Japonska. SSSR trvá na tom, aby byla splněna postupimská dohoda, závazná pro vše chny velmoci, a žádá vytvoření jednotného demokratického Ně mecka a mírumilovného Japonska. Všechny mírové návrhy So větského svazu setkávají se však s odporem západních imperia listů. »Podněcovatelé války, snažící se rozpoutat novou válku, nejvíce se bojí dohod a spolupráce s SSSR,« prohlásil soudruh Stalin, »protože politika dohod s SSSR podrývá posice podněco vatelů války a činí bezpředmětnouagresivní politiku těchto pánů.« Důkazem mírové politiky Sovětského svazu je jeho postoj k t. zv. »atomovédiplomacii«,kterou američtí imperialisté done dávna provozovali.Spoléhajíce na svůj domnělýmonopolatomové zbraně, stupňovali drzost při prosazování svých lupičských po žadavků na mezinárodnímfóru. Vlastnictví atomové zbraně mělo jim sloužit bezohlednému vydírání a nátlaku v jejich zahra niční politice. Sdělení soudruha Molotova u příležitosti 30. výročí Velké říjnové revoluce, že pro Sovětský svaz výroba atomové energie není tajemstvím, nevěnovali pozornost. Pokoušeli se do konce v atomovém vydírání pokračovat. Sovětská politika sou stavně odhalovala dobrodružný a zločinný ráz výhrůžek atomo-

you zbraní a bojovala za zákaz této zbraně. Definitivní zhroucení »atomové diplomacie«nastalo loňského roku kdy se ukázalo, že SSSR skutečně disponuje atomovou energií. Toto zjištění vyvo lalo nesmírnou paniku v imperialistickém táboře, jehož válečné plány utrpěly těžkou ránu. Bylo to veliké vítězství mírového tá bora, neboť atomová energie v rukou Sovětského svazu je moc nou zbraní míru, protože pomáhá držet na uzdě podněcovatele války a slouží mírové výstavbě Sovětského svazu. Důkazem mí rové politiky SSSR je skutečnost, že i když vlastní atomovou zbraň, usiluje nadále o její zákaz jako útočného nástroje na vy hlazení statisíců lidí. Úspěchy lidově demokratických zemí posilují tábor míru Hospodářský i kulturní rozmach lidových demokracií je důle žitým přínosem pro posílení protiimperialistického tábora. Lido vě demokratické státy s úspěchem plní své hospodářské plány, rychlým tempem provádějí industrialisaci a dělají první kroky při socialistické přestavbě vesnice.Tak byla překročena loni před válečná úroveň průmyslové výroby v Polsku o 80%, v Maďarsku o 40%, v Bulharsku dvaapůlkrát, v ČSR na jednoho obyvatele o 40%, v Albánii třiapůlkrát. Náš lid, stejně jako lid ostatních lidově demokratických zemí, je si dobře vědom, že by nedocíliltěchto úspěchů, nemohl budovati v míru socialismus bez spojenectví se Sovětským svazem, v jehož čele stojí náš nejlepší přítel, generalissimus Stalin. Vy jádřil to za nás všechny soudruh Gottwald, když řekl: »Myvíme, zač Sovětskému svazu vděčíme. Víme, kdo za námi stál v době Mnichova, v osudném březnu 1939, v temných dnech okupace a války. My víme, kdo prolil nejvíce krve, abychom byli opět svo bodni, víme také, odkud přišla svoboda v památném roce 1945.My víme, komu vděčíme za nezištnou pomoc při výstavbě republiky a při překonávání poválečných obtíží. A poněvadž to víme, proto nás nikdo a nic od Sovětského svazu neodtrhne« Pro ostatní národy jsou úspěchy lidově demokratických zemí příkladem, jak je možnobez zotročujících dohod s imperialismem, vlastními silami, v bratrské spolupráci se Sovětským svazem a při zachování hospodářské a národní nezávislosti v krátké době zacelit rány způsobenéválkou a okupací a zajistit rychlý rozvoj hospodářství a kultury.

Historický význam vítězství čínského Iklu a úloha národně osvobozeneckéhohnutí v koloniích v boji proti niperialism« Světodějný význam má vítězství čínského lidu, které zname nalo jednu z největších ran pro americko-anglickéimperialisty. Vždyť investovali do shnilého Čankajškova režimu, ssajícího krev čínského lidu, téměř 6 miliard dolarů (t. j. více než 300 mi liard našich korun) a vyzbrojili jeho armádu nejmodernějšími zbraněmi, které se pak staly kořistí čínské lidové armády. Impe rialisté byli vypuzeni z čínského území a byl znemožněnjejich plán použít obrovské Číny jako nástupiště proti SSSR z východu. Rozhodnéhovítězství v těžkých a desetiletí trvajících bojích bylo dosaženodíky tomu, že se podařilo sjednotit čínský lid v ši roké národní frontě, vedené Komunistickoustranou Číny v čele Ce-tunem.»Historietěchto bojů,«řekl soudruh se soudruhem Gottwald, »to je hrdinská epopej, která ještě čeká na básnické -tuna odstraňuje nyní a literární zpracování.«Pod vedením čínský lid staré polofeudální poměry a ve spolupráci se Sovět ským svazem a zeměmilidové demokracie nastupuje cestu so cialismu. Přátelství a úzká spolupráce mezi.Lidovou republikou čínskou a SSSR byla manifestována uzavřenímspojeneckésmlou vy o vzájemné pomoci a spolupráci, která je prostředkem posí lení a zabezpečenímíru. Vedlečínského lidu bojují i ostatní koloniální a závislé národy vítězný revoluční zápas proti koloniálnímuotroctví a za národní osvobození.Jsou to předevšímasijské koloniální a závislé národy, které za války pod vedenímsvých komunistických stran hrdinně bojovaly proti japonským okupantům a nejsou ochotny po jejich vyhnání vyměnit je za americko-anglické vykořisťovatele. Vzo rem je hrdinný lid Korejské lidovědemokratické republiky, který pod vedenímsvého vůdceKim Ir-sena vede vítězný boj proti ame rickým interventům a Li Syn-manověklice. Dokazuje tak, že lid, který jednou okusil svobody,dovede své vymoženosti a svou ne závislost bránit a uhájit proti všem nepřátelům. Protože jsou kolonie a závislé země životními zálohami světo vého imperialismu, zvýšili imperialisté persekuci revolučních bo jovníků, barbarským terorem vyhlazují města a vesnice nejen v Koreji, ale i v jiných zemích jako na př. v Malajsku, Burmě, Vietnamu a Indonésii, kde,rozpoutávají krvavé koloniální války. Národně osvobozeneckéhnutí v koloniálních a závislých zemích dává světovému imperialismu ránu za ranou a oslabuje tak jeho

síly. Z kolonií a polokoloniístávají se aktivní síly protiimperialistického tábora. ZaloženíNěmecké demokratické republiky — velké vítězství mírových sil Světový tábor míru docílil velikého úspěchu v Evropě založe ním Německédemokratické republiky. Tento úspěch byl umožněn především tím, že Sovětský svaz důsledně plní postupimskou do hodu o demokratisaci Německa. Potřel ve východním Německu fašismus, potrestal válečné zločince a odstranil finanční a prů myslové monopoly,které byly hlavní oporou hitlerovského impe rialismu. Banky a velké průmyslové podniky byly znárodněny, rozhodující část obchodu přešla do rukou státu nebo družstev. Pozemková reforma odevzdala půdu junkerů německým rolní kům a vysídleným Němcům z ČSR a Polska, kteří tak nalezli trvalý domov. Sovětská politika uvolnila cestu zdravým pokro kovým silám německého lidu a zejména revolučnímu dělnictvu. Po prvé v historii vznikl demokratický německý stát. Byla založena Národní fronta, složená z antifašistických stran a demokratických organisací, která zapojuje do budování novéh.o státu široké vrstvy obyvatelstva. V jejím čele stojí Jednotná so cialistická strana Německa jako představitelka a předvoj sjed nocené dělnické třídy. Vytvoření Německé demokratické republiky ocenil soudruh Stalin v dopise presidentu Německédemokratické republiky sou druhu Pieckovi takto: »Existence mírumilovného demokratické ho Německa spolu s existencí mírumilovného Sovětského svazu vylučuje možnost nových válek v Evropě, činí konec krveprolití v Evropě a znemožňuje zotročení evropských zemí imperia listy.« Založení Německé demokratické republiky posílilo významně bezpečnost naší republiky. Smlouva, která byla mezi oběma ze měmi uzavřena, potvrzuje m. j. definitivní platnost odsunu Něm ců z našeho pohraničí a je novým přínosem pro světový mír. Mí rové síly v Německu bojují, aby se Německá demokratická re publika stala základnou sjednocenéhodemokratického Německa. My se"nemůžeme na tento zápas dívati lhostejně, neboť >neníNě mec jako Němec,« jak nám připomněl soudruh Gottwald. Máme svrchovaný zájem, abychom už navždy byli zbavenihrozby útoku ze sousedníhoNěmecka,aby se už nikdy neopakovalatragedie na šich národů z let 1938—1945.Proto usilujeme, aby mírové síly

nabyly vrchu v celémNěmecku,protože jedině tak můžebýt trva le zabezpečenmír v Evropě a bezpečnostnaší republiky. Odhalení titovských fašistů — úspěch tábora míru Velkým úspěchem tábora míru bylo odhalení Titovy fašistické kliky a rozdrcený její agentury v některých lidově demokra tických zemích. Úspěchem proto, poněvadž podle slov soudruha Gottwalda »nepřítel, který je zamaskován, je vždy nebezpečnější než nepřítel s odhalenýmhledím«. Díky bdělosti VKS(b) byla stržena Titovi a jeho společníkůmsocialistická maska a v resolucích Informačního byra komunistických a dělnických stran byli odhaleni jako agenti anglo-amerických imperialistů. Ukázalo se, že celá řada vedoucích lidí okoloTita již dávno zradila dělnickou třídu a pracovala jako placení agenti buržoasní policie. Titova banda odtrhla’Jugoslávii dočasně od tábora míru a za vedla ji do tábora imperialistů. Na příkaz západních imperialistů dopustil se Tito nejhnusnějšího činu, když vrazil dýku do zad bo jující řecké demokratické armádě. Procesy s Rájkem v Maďar sku a s Kostovem v Bulharsku prokázaly, že Tito vzal na sebe také úkol organisovat spiknutí v ostatních lidově demokratických zemích, jehož cílem bylo svrhnout lidově demokratický režim, odtrhnout tyto země od SSSR a přivést je pod nadvládu americ kého imperialismu.Včasným odhalenímTita a jeho spojencůbyly tyto záměry zmařeny. Roztříštily se o železnoujednotu světového revolučníhoproletářského hnutí. Proto můžemehodnotit odhalení Titovy imperialistické agentury v Jugoslávii i v jiných lidově de mokratických zemích jako veliký úspěch fronty socialismu a demokracie, jako vítězství míru.

fJkoly obránců mira a náš přinos boji za mir Válkanenínevyhnutelná — můžemezkrotitpodněcovatele války! Milionylidí na celémsvětě si kladou ojtázku: Je možnozabránit válce? Můžemezajistit trvalý mír? Komunisté přímo a otevřeně prohlašují, že válka je průvodním zjevem imperialismu.Avšak zároveň pokládají za možnéodvrátit za nynějších podmínekválku. To neznamená,že komunistédoufají v rozvahu i dobrou vůli imperialistů. Komunisté mají především na zřeteli skutečný poměr sil ve světě. Soudruh Gottwald o tom řekl: »Imperialisté s oblibou válčí, mají-li proti sobě slabšího. To je pro ně méně riskantní. Mají-li však proti sobě silnějšího odpůrce, je s nimi spíše řeč.« Bylo by neodpustitelnou chybou podceňovat nebezpečí války. Skutečnost, že síly míru rostou rychleji než síly války, způsobuje sice hrůzu v táboře imperialismu,ale zároveň vyvolává záchvaty šílené zuřivosti všech válečných štváčů. Zkušenost nás učí, že je-li imperialismus v úzkých, můžejít na hazard. Stejnou chybou by ovšem bylo přeceňovat nebezpečí války, upadat v paniku, nedůvěřovat silám míru. »Skutečná válka, roz poutaná kteroukoli kapitalistickou zemí proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie,« řekl soudruh Gottwald, »by byla pro útočníka takovým risikem, které se matematicky rovná sebe vraždě.« Cím budou síly míru mohutnější, tím méně naděje zbude imperialistům na vyvoláníválky. Chceme-lizajistit mír, musíme aktivně bojovat proti podněcovatelům války a získat pro tento boj stamiliony poctivých lidí ve všech zemích. Jestliže ještě před druhou světovou válkou nebylo organisovaného hnutí obránců míru a nebylo tedy možno zkrotit útočníky, pak dnes toto hnutí existuje. Po prvé v dějinách lidstva

vznikla široká, organisovaná fronta bojovníků za mír. A toto hnutí, které den ze dne nabývá na rozmachu a síle, které spojuje všechny lidi dobré vůle, je s to zadržet a srazit zločinnouruku válečných paličů. Rostoucí síla hnutí obránců míru Milionovémasy pracujícího lidu nechtějí nést na svých bedrech břemeno nové války, nechtějí zakoušet válečné hrůzy a strádání, nechtějí být uvrženy do krvavého vraždění pro zájmy imperia listů. Všichni prostí lidé chtějí žít v míru a nerušeně užívat vý sledků své práce. Proto se bouří proti zločinným agresím váleč ^ ných paličů a proklínají je. Boj za mír je tedy výrazem nejhlubšího přání a tužeb všech národů, milionů pracujících lidí na celém světě. Do čela tohoto boje se postavily komunistické strany, které jsou iniciátory mí rového hnutí a dodávají mu rozhodnosti a organisovanosti. Důle žitým mezníkem v boji proti podněcovatelůmválky se stalo zalo žení Informačního byra komunistických a dělnickýchstran v roce 1947 v Polsku. Informační byro ukázalo na utvoření dvou táborů ve světě a odhalilo špinavé záměry a cíle amerického imperialis mu. Současně ukázalo pracujícím celého světa cestu záchraně míru. Informační byro svým prohlášením mobilisovaloa sjedno tilo pod vedením komunistických stran demokratické síly celého světa boji za mír. Vznikla organisovaná fronta bojovníků za mír. Úkolem mírového hnutí je především odhalovat pravou tvář válečných štváčů a jejich pomahačů všeho druhu, ukazovat zlo činnost jejich válečného podněcování, isolovat je v očích mas, ukázat je jako opravdové lidožrouty. Hnutí obránců míru zahrnuje všechny lidi dobré vůle bez roz dílu politické příslušnosti a náboženského vyznání, bez rozdílu národnosti a rasy, všechny lidi, kteří nechtějí válku, neboť válka ohrožuje životy všech bez rozdílu. Významnou oporou hnutí obránců míru jsou mezinárodní organisace pracujících, Světová odborová federace, Světová fede race demokratické mládeže, Mezinárodní federace demokratic kých žen, Mezinárodní svaz studentstva a jiné organisace. Do řad bojovníků za mír se hlásí četní vědci, spisovatelé, umělci a jiní veřejní pracovníci. Hnutí obránců míru chápe, že boj za mír je současně bojem za demokratické svobody, za národní nezávislost, za chléb, práci

a sociální práva pracujících. Vždyť imperialisté, kteří připravují válku, svalují ohromnou tíží vojenských výdajů na bedra pracu jících. Přípravu válce v kapitalistických zemích nezbytně pro vází růst fašismu, militarismu, vyhlašování protidělnických zá konů a stupňování teroru proti pokrokovýmživlům. Bojem proti všem těmto opatřením bojují pracující zároveň za mír. Světové mírové hnutí nezůstává při prohlašování touhy po míru. Zkušenosti z protiválečnéhohnutí před první a hlavně před druhou světovou válkou ukázaly, že nestačí si mír přát, ale ze je nutné za mír aktivně bojovat. V tom je zásadní rozdíl proti t. zv. pacifismu, kterému nešlo o aktivní boj proti válce, nýbrž o pa sivní odpor, který ve skutečnosti napomáhal útočníkům. Dnešníhnutí obránců míru nabývá proto konkrétních, účinných forem boje proti válečným přípravám. Tak na příklad západo evropští dělníci odmítají nakládat a vykládat americké zbraně. V Nizze bylo shozeno do moře zařízení vypalování zbraně V 2. Mladá 'Franeouzka Raymonde D.iensi lehla na koleje, aby za bránila odvozu imperialistických zbraní. Mezi 200.000nezaměst nanými v Neapoli se našlo jen 20 nakladačů, ochotných složit s lodí americké kanóny. Mohutný rozmach a sílu hnutí obránců míru ukázala zejména podpisová akce stockholmskému provolání Stálého výboru svě tového kongresu obránců míru, které žádá zákaz atomovézbraně, zřízení přísné mezinárodní kontroly nad dodržováním tohoto zá kazu a prohlášeni za válečnéhozločinceté vlády, která první této zbraně použije proti kterémukoliv národu. Stockholmské provo lání podepsalo na 500 milionů mužů a žen na celém světě. Pod pisovéakce tohoto druhu nejsou pouhým sbíráním podpisů,nýbrž jsou spojeny s přesvědčováním milionů a milionů pracujících o nutnosti boje za mír. Zasedání předsednictva Světového výboru obránců míru, které se konalo v létě 1950 v Praze, znodnotilo výsledky boje za mír, vyzvalo jménem stamilionů obránců míru Radu bezpečnosti a všechny vlády mírovému řešení korejského konfliktu a ohlásilo svolání . světového kongresu obránců míru na listopad 1950 do Velké Britannie. Usnesení pražského zase dání předsednictva Světového výboru obránců míru mobilisovala síly sdružené kolem stockholmského provolání dalšímu rozší ření a stupňování boje za trvalý mír.

Jaké úkoly v boji za mír má náš lid Soudruh Gottwald vytyčil na zasedání ÜV KSČ v únoru 1950 úkoly : »My boji za záchranu míru 'přispívámehlavně tím, tyto * budujeme nás socialismus a že na vlastní přídě odhalímevše ze chno, co ještě napomáhá válečnémuštvaní nebo přípravám války, že dále budemeodhalovat naši realcci.Budovat socialismus,potřít a rozbít reakci, isolovat ji, ukázat lidem její hnusnou tvář, to je náš přínos pro udržení míru.« Udržení míru je jednou z podmínek budování socialismu v naší vlasti. Bez míru bychom nemohli soustředit své úsilí na hospo dářské budování, které je předpokladem vzestupu životní úrovně našeho lidu. Válka by si vyžádala od našeho lidu velikých obětí, ohrozila by, co usilovnou budovatelskou prací stavíme. Proto jsme pro mír a hájíme věc míru. Jen poražená reakce, která chce zabránit budování socialismu v naší vlasti a na krvi a potu našeho lidu stavět znovu své ztracené panství, si přeje válku. Proto všemi prostředky podporuje imperialistické válečné štváče, proto se snaží lživou propagandou podlamovat v našem lidu odhodlání budovat socialismus a hájit mír, proto nalhává našemu lidu, že válka je nevyhnutelná. Bojovat za mír znamená pro nás odhalovat a ukazovat všemu našemu lidu pravé cíle vá lečných podněcovatelů a jejich pomahačů z řad domácích zrádců. Bojovat za mír znamená pro nás posilovat moc a sílu naší republiky jako součásti tábora míru. Moc naší republiky upev ňujeme a posilujeme plněním a překračováním pětiletého hos podářského plánu. Nejdůležitějším článkem našeho hospodář ství je těžký průmysl. Těžký průmysl zajišťuje našemu hospo dářství stroje a naší armádě výzbroj. Proto rozvíjení těžkého průmyslu je nejdůležitější podmínkou posilování našeho hos podářství. Také bud váním socialismu na vesnici přispíváme účinně obraně míru. Bojovat za mír znamená stát na stráži našich vymožeností a úspěchů naší práce. Musímeneustále zvyšovat bdělost a ostra žitost vůči všem nepřátelům, kteří rozvracením naší socialistické výstavby se snaží oslabit republiku a usnadnit tak cestu nové válce. Bojovat za mír znamená pečovat o naši lidovou armádu, pro dchnout ji duchem socialistického vlastenectví, dát jí moderní 20

A

výzbroj a cvičit ji tak, aby si všestranně osvojila vítězné zkuše nosti slavné Sovětské armády — osvoboditelky. Bojovat za mír konečně znamená posilovat přátelství a spo jenectví s nepřemožitelnou baštou míru, se Sovětským svazem, jakož i se všemi zeměmi lidové demokracie v duchu proletářského internacionalismu. Věc míru je věcí pracujícího lidu celého světa. Mír bráníme a ubráníme! Mezinárodní mírové hnutí potvrzuje správnost slov soudruha Stalina, že veliký cíl rodí velikou energii. Veliký cíl obrany míru před nebezpečím nové války, kterou připravují anglo-američtí imperialisté, zrodil hnutí, jemuž ^není v dějinách rovno. Toto hnutí je s to zabránit rozpoutání války, neboť sdružuje síly, jež o mnoho převyšují síly války, neustále rostou a jsou nepřemo žitelné. »Proto soudruzi,«učí nás soudruh Gottwald, »i když mu síme byti na stráži, i když musímezesílit a zaktivisovat naši účast v boji za mír, můžemesoučasně být klidni a klidně svoji republiku a socialismus budovat.«

Čtěte

časopis

ZA TRVALÝ MÍR, ZA LIDOVOU DEMOKRACII! Úterý slouží výměně zkušeností pracujících

všech národů

České vydáni časopisu Informačního byra komunistických a dělnických stran »Za trvalý mir, za lidovou demokracii!« přináší příspěv ky vedoucích činitelů komunistických stran, informuje pravidelně o výstavbě socialismu v zemích lidové demokracie, objasňuje poli tiku jednotlivých komunistických stran a přináši mnoho článků o práci stranických organisací na závodech, na vesnicích. List sám je také mocnou zbrani v boji všech národů nové války. za mír proti podněcovatelům Týdeník »Za trvalý mír, sa lidovou demo rozsahu 4 stran velkého kracii!^ vychází formátu. Cena výtisku Kčs 1.50. Předplatně poštou 36 Kčs pololetně. odběru časopisu se můžete přihlásit u svého závod ního kolportéra, v každé prodejně časopisů nebo přímo v administraci Praha , Na Florenci 13.

Ohlasy

světových

událostí

se

zrcadlí

v Knihovně

aktualit

SVĚTOVÝCH ROZHLEDŮ

Dosud vyšly

tyto svazky:

Odhalení podněcovatelů 1. A. Vyšinskij: nové války O mezinárodní situaci 2. A. Ždanov: 3. V. M. Molotov: 30. výročí Velké říjnové revoluce 4. Maršál V. Sokolovskij: . Kdo brání ^ demilitarisaci a ďemokratisaci Německa 5. Klement Gottwald: zahraniční O československé politice — 2. vyd. 6. Historický dokumentární přehled Padělatelé dějin 7. sovětsko-americkým vztahům Na koho padá odpovědnost 8. Dokumenty a projevy Německá otázka 9. Projevy a dokumenty Oč jde v Berlíně 10. A. Vyšinskij: Pěstitelé strachu a válečné psychosy 11. Jiři Dimitrov: Bulharsko na cestě socialismu 12. B. Bierut: Sjednocení polské dělnické ''třídy 13. B. Ponomarev: Pravicoví socialisté ve službách podněcovatelů války 14. Pakt imperialistů proti národům 15. Hospodářský vývoj kapitalistického světa (Podle zprávy OSN) 16. Daszlo Rajk a jeho společníci před lidovým soudem 17. Vítězství lidové demokracie v Číně 18. Německá demokratická republika 19. G. M. Malenkov: 32. výročí Velké říjnové socialistické revoluce 20. A. Vyšinskij: Projevy na čtvrtém zasedání Valného shromáždění OSN 21. Americká adrese v Japonsku 22. Generál-major N. V. Púchovskíj: O převaze sovětské vojenské ^ vědy nad buržoasní vědou 23. Americký tisk ve službách monopolů 24. G. Astafěv: Hospodářské problémy Číny 25. Francovo Španělsko v plánech amerických imperialistů 26. Kim Tr-sen: Boj korejského lidu za jednotný, nezávislý demo« kratičký stát Cena Kčs 5.— až Kčs 8.— situací, Tyto svazky, které seznamuji politickou s mezinárodni obdržíš v krajských a okresních prodejnách literatury a ve všech střediscích, základní nebo prostřednictvím literárního důvěrníka orfranisace

3. SSSR — vedoucí síla světového mírového tábora. Na cestě amerických imperialistů za ovládnutím světa stojí jako nepře konatelná hráz SSSR — vedoucí síla světového tábora míru. Po jeho boku stanulý země nové lidové demokracie. Sovětský svaz vyšel z války ještě silnější než kdykoliv předtím. Sovětský lid uskutečňuje pravé divý socia listického budování (vzrůst výroby ročně v průměru o 20%, stalinský plán přetvoření přírody, stavby největších elektráren na světě a pod.). V souladu s mírovou výstavbou uvnitř země spočívá i zahraniční politika SSSR na zásadách míru, dorozumění a spolupráce mezi národy. Tato mí rová politika získala Sovětskému svazu důvěru a lásku stamilionů míru milovných, prostých lidí celého světa.. 4. Jaik se ve světě změnil a dále mění poměr sil ve prospěch tábora míru, demokracie a socialismu? Již dnes jsou síly tábora míru, demokracie a socialismu nesrovnatelně větší než síly světového imperialismu. Tento poměr sil ve světovém mě řítku se dále mění ve prospěch mírového tábora, vedeného SSSR. Vedle mohutného poválečného rozmachu Sovětského svazu se hospodářsky i po liticky konsolidují poměry v zemích lidové demokracie. Nesmírného posil nění světového mírového tábora bylo dosaženo historickým vitězstvím čínského lidu v boji proti americkým imperialistům a reakčnímu Čankajškovu režimu. Vítězstvím čínského lidu se dostalo národně osvobozenec ké hnutí imperialismem utlačovaných koloniálních a závislých národů na nový vyšší stupeň. Po přikladu čínského lidu pozvedávají se národy rozhodnému a úspěšnému boji proti svým kolonii a závislých zemí imperialistickým utlačovaitělům. Ustavení Německé demokratické re publiky znamenalo velmi významný vzrůst sil tábora míru. Po prvé v historii vznikl demokratický německý stát, který je základem budoucího sjednocení oelého Německa. Velikým úspěchem mírových sil bylo rovněž odhalení Titovy fašistické kliky a rozdrcení jejích agentur v lidově demo kratických zemích. 5. Jaké jsou úkoly světového

hnutí

obránců

míru?

Dnešní hnutí obránců míru vychází z poznání, že válka není již dnes nevyhnutelná. Národy světa si nepřejí válku. Úkolem mírového hnutí je zorganisovat masy pracujících, které spojuje snaha udržet trvalý mír, a aktivnímu boji proti podněcovatelům války. vést tyto masy pracujících Mírové síly v kapitalistických zemích spojují boj za mír s bojem za demokratické svobody, za národní nezávislost, za sociální práva pracují cích. Konkrétních forem boje nabývá hnutí obránců míru ku př. v odporu francouzských a italských dělníků proti válečným přípravám svých vlád, když odmítají nakládat a vykládat americké zbraně..Velký význam měla ze jména podpisová akce stockholmskému provolání Stálého výboru světo vého kongresu obránců míru za zákaz atomové zbraně, která ukázala v plné šíři sílu mírového tábora. V krátké době podepsalo stockholmské pro volání více než čtvrtina všeho lidstva. My bojujeme za mír tím — učí nás soudruh Gottwald — že budujeme u nás socialismus, posilujeme moc a sílu naší republiky, zvyšujeme ostra žitost proti imperialistickým 1agentům a upevňujeme spojenectví se SSSR i všemi ostatnírhi mírumilovnými silami celého světa.

SLOVNÍČEK

CIZÍCH

SLOV

agresivní 'politika — útočná politika imperialistů antifašistický — protifašistický fašisace režimu — přechod buráoasní vlády k brutálnímu teroristickému násilí proti pokrokovým silám. Buržoasie se uchyluje k fašistickému režimu tehdy, kdy’žjiž není s to obvyklými prostředky měšťácké demo kracie ovládat masy vykořisťovaných. Je tedy fašisace režimu projevem slabosti buržoasie Charta OSN — Stanovy Orgánisace spojených národů, které byly přijaty na konferenci Spojených národů v San Francisku 26. června 1945 Informační byro komunistických a dělnických stran — bylo utvořeno koncem září 1947 na poradě představitelů devíti komunistických stran ve Varšavě industrialisace — zprůmyslnění intervence (z lat. interventio) — zasahování, vměšování se (zpravidla vojenskými silami) do vnitřních záležitostí jiného státu isolace (z lat. isolatío) — osamocení kosmopolitismus (z řec. kosmos, polites — svět, občan) — buržoasní ideo logie, směřující proti svébytnosti a svrchovanosti národů. Je ideolo gickou zbraní imperialistů v jejich úsilí o podrobení světa, labouristé — členové britské Labour Party (dělnická strana), která byla založena r. 1900. Vedení Labour Party zradilo zájmy dělnické třídy a stalo se lokajem kapitalismu. Dnes labouristická vláda pokračuje v imperialistické politice koloniálního útlaku, omezováni dělnických práv a v zahranični politice usiluje po boku USA o rozpoutáni útočné války proti SSSR a lidovým demokraciím Marshailův plán — vyhlásil r. 1947 tehdejší ministr zahraničních věcí USA Marshall. Cílem tohoto »plánu« je hospodářské a tím i politické ovládnutí zemí západní Evropy a vývoz kříse z USA do těchto zemí pacifismus (z lat. pax —mír) — pasivní hlásání míru. které zůstává pouze při slovech a slouží imperialistům jako rouška pro přípravu nové války persekuce — pronásledování Postupimská dohoda — dohoda tří velmocí — SSSR, USA a Velké Britannle o poválečném uspořádání Německa. Jejími hlavními zásadami byla úplná demilitarisace (odzbrojení), denacifikace (vykořenění nacismu) a demokratisace Německa při zachování hospodářské a politické jed noty Německa. Byla podepsána 2. srpna 1945 v Berlíně Rada bezpečnosti — jed eh z orgánů Organisace spojených národů, jehož úkolem je pečovat o udržení míru. Má 11 členů, z toho 5 stálých — SSSR, Velká Britannie, USA, Francie a Čína, ostatní jsou voleni na dobu dvou let. Podrobnější poučení v knize (»Organisace spojených národů — vznik a ustavení«, vyd. Orbis 1950 rasismus — fašistické theorie, které se snaží dokázat nadřazenost některé rasy nad jinými a její »přirozené« právo vládnout nad ostatními národy Filmy, vhodné jako doplněk školení o thematu »Mezinárodní situace a boj za mír«: Pád Berlína Ruská otázka Setkání na Labi Vzpoura odsouzených Vraťte jim vlast Rada bohů Čína v boji Stalingradská bitva SVOBODA1

PRAHA