Vznik experimentální biologie v Čechách (1882–1918) [Reprint 2022 ed.] 9783112623107 [PDF]

Zitiervorschau

CESKOSLOVENSKÄ AKADEMIE VßD

Vznik experimentälni biologie v Cechäch ( 1 8 8 2 - 1918)

STUDIE CSAV

CESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VÈD

Vêdecky

redaktor

dr. Lubos Novy, DrSc. Recenzoval doc. dr. Frantisek Cizek, DrSc.

JAN JANKO

Vznik experimentální biologie y Cechách ( 1 8 8 2 - 1 9 1 8 )

ACADEMIA nakladatelství Ceskoslovenské akademie vëd Praha 1 9 8 2

© Jan Janko 1982

Obsah

Predmluva I

Biologie n a p f e l o m u 19. a 20. stoleti P o d m i n k y experimentâlniho

II

7 9

piistupu

v ceské biologii

12

Experimentàlni b o t a n i k a

21

III Vejdovského âkola - kolébka m o d e r n i c h smërû v ceské biologii IV

V

48

Experimentâlni biologie v râmci l é k a f s k ^ c h instituci

61

Vyùstëni, vyznam, p e r s p e k t i v y

92

S e z n a m p o u z i t ^ c h zkratek

99

Literatura CTaHOBjreHwe aKcnepiiMeHTajibHoit ÔNOXOMU B H e x M M

100 (PeaiOMe)

117

The Origins of Experimental B i o l o g y in B o h e m i a (Summary)

121

Jmenn^ rejstîik

125

5

Predmluva

Studie

vznikla

pïi p f i p r a v n ^ c h

pracich

v Ceskoslovensku a pfi studiu otizek dë".1 Jejim cilem

pïirodnich

tëch v i v o j o v ^ c h tendenci

je p r o v é s t a n a l y z u

biologii, které d o k â z a l y

na Dëjinâch

vëd

"nejnovëjSi revoluce v p ï i r o d o v ë -

v pomërnë nedlouhém

ô a s o v é m liseku

v na§£

podstatnë

pozmënit tvàf d o s u d pfevà^në p o p i s n é vëdni d i s c i p l i n y a o z f e j m i t p r i t o m souvislosti jak s i m a n e n t n i m r o z v o j e m b i o l o g i c k ^ c h vëd, jejich koncepci i m e t o d o l o g i i ve s v ë t o v é m mëritku, tak s p o d m i n k a m i b i o l o g i c k é h o vtfzkum u v Cechâch. H l u b o k é zmëny

v naâi biologii, které se neomezily jen n a

vrchol p y r a m i d y vëdeckého v^zkumu, aie zasâhly i jeho p r i t o m v obdobi, k d y se

v biologii

rozhodnosti zaëal p r o s a z o v a t

v celosvëtovém

"experimentilni ideil" 2

ôeskâ vëdeckà produkce v p ï i r o d n i c h vëdcich v o u d r o v n i . 3 Proto jako pofiàtek

zâkladnu,probëhly mëîitku s nejvëtài a kdy se samotnd

celkovë v y r o v n a l a se svëto-

p r e d k l â d a n é anal^zy

b y l a zvolena

80.

léta, c h a r a k t e r i z o v a n â n à s t u p e m experimentilnfho p r o u d u ve s v ë t o v é m m ë fitku. V n a â i c h

p o d m i n k â c h pfedstavuje

r. 1882/3 - rozdëleni

prazské

univerzity - vyznamn^ periodizafini meznik ve v ^ v o j i c e s k é p ï i r o d o v ë d y . 4 Prâce sleduje

vtfvoj naSi

experimentilni

biologie

az do r. 1918, k d y

s r o z p a d e m R a k o u s k o - U h e r s k a a v z n i k e m C S R se m ë n i i spoleôenské

podminky

v^stavby v ë d n i c h instituci u nâs a vëdecky v ^ z k u m v biologii je

postaven

p r e d nové vikoly. H l a v n i p o z o r n o s t je v ë n o v â n a rozvoji b i o l o g i c k ^ c h v ë d v râmci ôesk^ch n â r o d n i c h v ë d n i c h instituci

v souladu s c h â p â n i m rozvoje vëd jako sou-

cisti vyvoje spolecnosti n a n a è e m tizemi;tehdejSi n ë m e c k â vëdeckà p o s p o litost v C e c n â c h b y l a jak ve svych subjektivnich motivacich,tak

pfevâ5-

në i objektivnë soucàsti n ë m e c k é vëdy, coz m é l o pak své dûsledky v d a l -

1

2

V. I. L e n i n , Spisy, sv. 14, str. 265. W.

C o l e m a n ,

1971: 160 n. Vyraz je treba châpat jako metaforu.

3

"Intenzitou prâce a sirkou tematiky se vëdecké usili v ceskych zemich v poslednich desetiletich 19. stoleti zaradilo do celkového svëtového proudu vëdecké prâce". L. N o v y a k o 1., 1961: 352.

4

Srv. zejména J. M a n d l e r o v â 1971: 102 n. Ziskâni univerzitni zdkladny vzhledem k vyznamu tonoto institucionâlniho typu znamenalo podstatny predpoklad k pine emancipaci ceské vëdy.byt jestë pod kontrolou a ve sprâvë rakouského statu. R. 1890 pak prinesl Ceskou akademii vëd a umëni coby strechovou vëdni a kulturni reprezentaci ceského nâroda.

7

§im v^voji. Pfesto je zde vénovàna urfiità pozornost i biologickému vtfzkumu na némecktfch védnich institucich v Cechich, nebot zde v tehdejSi dobé pfedstavoval neopomenutelnou soudist védeckého v^zkumu a mèi zprvu pro uvedeni nékter^ch experimentàlnich metod do naSi biologie uròit^, byfc omezeny v^znam. V prici bylo pro celkové mnoSstvi materiàlu nutné odhlédnout od sledovànf experimentàlnich smérù v moravské biologi!3 a v neposledni radè i vypustit kapitolu vénovanou ideov^m a filozofick^m problémùm exponovanym v dùsledku uvedeni experimentàlnich pffstupù do naSi biologie, kterà bude publikovàna zvliSt. Pozornost je soustfedéna predevSim na experimentàlni pfistup k reSeni otàzek a problémù, které stàly v popredi zàkladniho biologického v^zkumu té doby. Aplikovan^ vyzkum byl ponechàn stranou, vyjma ty pripady, kdy se jeho v^sledky dot^kaly zikladnich biologick^ch problémù. To piati i pro biologick^ vyzkum lékarsk^ch véd,v£etné bakteriologie a hygieny. V nasi odborné literatuie ohybi dosud souhrnné zpracovàni déjin biologie (nejen jejiho experimentàlniho proudu), tak2e jsem se mohl opfit jen o studie vénované nékterim dilòim problémùm (anebo osobnostem, kde v§ak je tfeba postupovat s jistou opatrnosti, nebot takové price majf vesmés apologetici charakter). Hlavni dùraz byl proto polo2en na rozbor pùvodni védecké produkce. Je pochopitelné, ze zde nebylo moèné pojmout tuto primàrni literaturu v celém jejim rozsahu. Snaziljsem se vybrat védecky v^znamni nebo pro dan^ smér òi osobnost typicki dila s dùrazem na price prùkopnické. Kde bylo moÈné se oprit o spolehlivy rozbor, byl vyklad maximilné zestrufinén. Pro zjednoduseni poznimkového aparitu uvidim primirni i sekundirni literaturu v souhrnném seznamu literatury, usporidaném abecedné podle autorù; v poznimkich cituji zkricené, tj. uvidim pouze autora,rok vydini a stranu (pokud jde o knizni price). Nékteré price, t^kajici se jen podrobnosti (zejména biografick^ch ùdajù apod.), jsou uvedeny jen v poznimkich u jednotliv^ch kapitol. Je mou milou povinnosti, abych podékoval vèem, ktefi prispéli k realizaci této price - vèdeckému redaktorovi dr. LuboSi Novému, DrSc. a recenzentovi doc. dr. Frantiéku Ciikovi, DrSc. za kritické pfipominky, jez pomohly zlepéit text, a dr. Ludmile Cuiinové za cennou pomoc pri shromazSovini materiilu. 5

8

Experimentàlni biologicky vyzkum na Morave ve sledovaném obdobi se poji predevsim se jmény A. Tomascheka a K. Mikosche a pfes urcité specifické a zajimavé rysy (zejména u A . Tomascheka) by jeho zahrnuti nijak podstatné nezménilo vysledky predlozené studie. Slozitym problémem je zarazeni a zhodnoceni dila G. Mendela, spadajiciho do drivéjsi epochy; zde mfizeme jen odkàzat na studie V. Orla a jeho spolupracovniku, vénované tomuto unikàtnimu zjevu moravské vèdy (napr. V. 0 r e 1 , The Scientific Milieu in Brno During the Era of Mendel's Research, The Journal of Heredity 64, 1973: 314-8 t y z, The Prediction of the Laws of Hybridization in Brno already in 1820, Folia Mendeliana 9, 1974: 245-54; t y z, Selection Practice and Theory of Heredity in Moravia before Mendel, ib. 12, 1977: 179-200).

I Biologie na prelomu 19. a 20. století

V 2. pol. 19. století se vtfzkum ve védách o íivoté polarizoval do dvou v mnohém protikladn^ch vívojov^ch proudú. Jeden pól byl pfedstavován fyziologi£,která v düsledku mechanistické koncepce, pfevládající zejména v Némecku, se snaSila pomocí metod prevzat^ch z fyziky a chemie vysvétlit Sivotní jevy v termínech píitahování a odpuzování molekul (nebo atomü)a programové se vydélovala z celkové soustavy ved o zivotè; druh^ pól tvoíily evolucionisticky orientované védy - systematika, srovnávací morfologie a anatomie, embryologie, je£ se soustredily po Darwinové vystoupení r. 1859 pfedeváím na rekonstrukci fylogenetick^ch souvislostí. Mezi obéma póly byly koncepfiní i metodologické protiklady, vyhrocené Sasto jednostrann^mi prístupy vúdóních predstavitelü obou proudü,coz zostfovalo krizové príznaky, objevující se v poslední òtvrtiné 19. století. Vypl^valy z nesplnéní optimistick^ch programov^ch cílú i z vycerpání pouzívan^ch metod. Dozrávala situace ke vzájemnému sblízení a obohacení protikladn^ch oblastí vyzkumu jak v ohledu konceptuálním, tak filozometodologickém, a to tím spise, ze se zatím vyrazné pozménily fické a metodologické základy prírodních ved vúbec.Mechanistická koncepce pfírodovédy se nezadrSitelné hroutila. Rovnéz vúdáí predstavitelé mechanicismu ve fyziologii posléze ustoupili od vulgárné materialistick^ch stanovisek a hledali koncepcní vychodisko v gnoseologickém kriticismu,povy§ujícím slabiny mechanistického svétonázoru na slabiny lidského poznání vúbec (typickym projevem takového prístupu byla známá vystoupení E. du Bois-Reymonda a C. v. Nageliho v 70.letech).Ozilo staré müllerovské pojetí fyziologie jako srovnávací védy a Sírily se antiredukcionistické názory C. Bernarda.1 Do popredí se dostal Sirok^ vyzkum rüzn^ch projevù zivota v jeho obecnosti a opétovné se konstituovala "vSeobecná fyziologie" jako strechová disciplina, obnovující znacné naruSené spojitosti s ostatními védami o zivoté,z nichz se mechanistická fyziologie, "aplikovaná fyzika a chemie", snazila vyvázat. Byly hledány i cesty k upl&tnéní evolucionismu ve fyziologii. Novou cestu otevíral slibné vyzkum nervové òinnosti, at se jiz tykal integrující tílohy nervové soustavy v zivotním déní organismi,

1

0 ideovém aspektu rozkladu hegemonie mechanicismu ve fyziologii (1976), o jeho vyvoji t y z (1975).

viz

J.

J a n k o

9

anebo samotné podstaty reflixnich procesû; v této dráze se v^znamnë uplatnili pfedeváím ruâti fyziologové I. M. Seíenov a jeho íácí a pokrafiovatelé (K. E. R o t h s c h u h 1973: 329) , a dále vëdci kolem Ch. S. Sherringtona (ib. 316). Nové obzory se pfed fyziologii otevïely s v^zkumem 21áz s vnitïni sekrecí a hormonální regulace, postupnë vedoucí k osamostatnëni nového oboru - endokrinologie. Na pfelomu 19. a 20. stoleti se prosadil jak v neurofyziologii, tak endokrinologii komplexni pfistup se âirokou Skálou metod (experimentálních 1 dalâich), vyraznë prekraâujici meze "klasické" orgánové mechanlstické vëdy Ludwigova typu. ZávaSnou inovaci prinesla intenzifikace vyzkumu dráídivosti íivé hmoty, zejména na bunëëné drovni, jak to odpovídalo intencira Verwornov^m. Rozvíjející se fyziologie dráídivosti, která mêla zprvu za predmët zejména niSSi 2ivoôichy, u nichS dloha nervové soustavy ustupovala do pozadi, mêla nesmirntf vtfznam v tom, ïe akcentovala spoleôné vlastnosti ïivoÈichû a rostlin, a tak integrovala biologick^ v^zkum dvou dosud dostl izolovan^ch oblastí. Nadto její apllkace na botanick^ materiál obohatlla obzory i organon rostlinné fyziologie.Tak se i botanická problematika, dosud pomërnë vzdálená od hlavního rozvoje experimentálních smërû v biologii, dostala do popïedf pozornosti a byla integrována do vznikajfci obecné biologie. Fyziologie drázdivosti byla dosud v historick^ch analyzách neprávem podcefiována a bagatelizována. A pfece její aplikace v botanice predevSím W. Pfefferem pfedstavovala vtfrazn^ predël ve fyziologii rostlin v posledních desetiletích minulého a na zaóátku 20. stoleti. Mnozstvi poznatkû, které byly v anatomii, morfologii a embryologii nashromâïdëny primârnë k proargumentování fylogeneze, vedlo posléze k obráceni pozornosti na vlastni problematiku tëchto jednotliv^ch oborû. Jmenovitë embryologové zv^sili zájem o ontogenetick^ v^voj, ktery jiz nemusel b^t nazírán près bryle fylogeneze. Ontogenetická problematika sama o sobë pfedstavovala natolik nosné otázky, ze si zaslouzila samostatny prístup, jakkoliv zústával stále otevfen most k fylogenetick^m dùsledkûm v podobë Haecklova tzv. základního biogenetického zákona. Je tfeba zdûraznit, ze tato Haeckelova koncepce vhodnë podnëcovala zájem o otázky vyvoje jedincû(R. M o c e k 1974: 34).Podstatny a kvalitativnë vyhranëny obrat znamenalo preneseni biologického experimentu do studia ontogenetickych otázek W. Rouxem. Jeho v^vojová mechanika, pojatá jako kauzální poznání organického utvàïeni (W. R o u x 1895: 29), zahrnovala v sobë kritiku jak spekulativniho, jednostrannë fylogeneticky orientovaného evolucionismu, tak i mechanistického redukcionismu. Roux se sám k mechanicismu hlásil,ale tím, ze uznal,ze existuji vedle jednoduch^ch, primârnë metodám fyziky a chemie prístupnych soucástí ziv^ch bytostí i

10

komplexni soufiàsti, které je nutno studovat sice ve smyslu mechaniky (kantovsky pojaté)kauz^lnè,ale na zàkladé biologick^m objektùm adekvótni terminologie (srv. D. B a r f u r t h 1910: X n.), piekonal negati vili dùsledky jedostranné mechanistické orientace. Je zfejmé, Se od 80. let se v soustavé véd o iivoté odehràvala celà Skila zmén,je2 ve svém souhrnu pronikavè zménily podobu biologie; nelze vSak tuto komplexni preménu redukovat na pùsobeni jediného revolucionizujiciho faktoru. Pfesto je mo2né uròit vùdòiho Sinitele téchto zmén, a to jak vzhledem k dalàimu formovànl obecné a pozdéji i teoretické biologie, tak i k postaveni biologického experimentu jako klifiového pro adekvitni metodologii. Je jim ten smér biologického v^zkumu, kterj? zapofiala Rouxova vtfvojovà mechanika, z jejihoi lina vzeSly i Drieschovy pokusy s regulaSnimi vajifiky, jejichi interpretace umo2nila rozmach neovitalistické reakce vfifii mechanicismu a vedla k intenzlvni teoretické i experimentàlnl pràci (T. H. Morgan, H. Spemann, C. Herbst, G. Child, J. Loeb a dalSl - srv. A. G. A 1 1 e n 1975: 25 n.). Spojenl experimentu a teorie nenl tu nahodilostl, ale nezbytnou konsekvencl historického v^voje véd o iivoté v tomto obdobl. Experimentu bylo tfeba ani ne tak pro obohacenl empirické zàsoby biologie, jako splSe pro ovéreni urfiit^ch mo2nosti v^kladu; na druhé strané pak teorie byla pfimo nezbytni pro zpracovànl mnoìstvi empirického materiilu3 a posléze i k interpretaci klifiov^ch experiment*!. Sebeuvèdoménl biologie Slo ruku v ruce s jejim metodologick^m a heuristick^m prohloubenim. Pfitom se za£alo,zprvu ovèem Sivelné, prosazovat dialektickomaterialistické pojeti téch problémov^ch okruhù, které se tésnè dot^kaly svétonàzorov^ch otizek; je pochopitelné, ie vzhledem k dlouhotrvajici nadvlàdé zkostnatélého mechanicismu,ktery pfekryl prirodovédeck^ materialismus, byl hlavni dder veden ve sméru "dialektizace", co2 nezridka prechàzelo v otevrené idealistické konsekvence. Tim mùSeme koneòné biologickou revoluci vedouci k prosazeni experimentilniho ide£lu zaradit i do tésné souvislosti s komplexnim pfevratem v prirodovédé konce 19. a zadàtku 20. stoleti, jej2 Lenin, analyzovav jej prevàiné na materiàlu fyzikélni a zfi^sti i chemické provenience, oznaCil za "nejnovèjSÌ revoluci v prirodovédé" (V. I. L e n i n , Spisy 14: 45).

V této souvislosti je charakteristicky Rouxùv vyrok z r. 1883, ze anatomie clovSka ma jiz tolik matefiàlu, ze mùze zacit znovu od zakladu (D. B a r f u r t h 1910:

Vili).

11

Podminky experimentälniho pristupu v ceské biologii Zajimi nâs v prvé ïadë otâzka, do jaké miry se tento prudk^ vtfvoj, pïinâèejici tak vtfrazné promëny v biologii, odrazil i ve vëdâch o ïivotë na naëem dzemi (konkrétnë v Cechich). Zde se historick^ rozbor musi predeväim vyrovnat se sloäitou situaci, vypl^vajici z dosaïeného stupnë spoleëenského v^voje v rakousko-uherském soustâti, vyznaöujiciho se neobyëejnë zostfen^m tïidnim a nârodnostnim bojem.3 Vznik modernich bur2oaznich nârodû a zejména ëeské nârodni obrozeni, jehoä zdar byl v polovinë 19. stol. jii nepochybn^,vedly k tëSk^m néirodnostniin konfliktûm, jez se. zvlàât v^raznë projevovaly ve sféfe kulturni a vëdni politiky. Ceské nirodnë osvobozenecké hnuti si pies relativni slabost vlastni nârodni burSoazie pîedevâim diky aktivnimu podilu mas tësnëji spojen^ch s obecnë demokraticktfmi proudy postupnë vybojovivalo zrizeni vrcholn^ch vëdeckych instituci, jak^mi byla prazskâ univerzita, pïedtim ponëmfienâ, od r. 1882 rozdëlenâ (vlastnë zdvojenci) na jazykovém zâkladë, a od r. 1890 Ceskä akademie vëd a umëni. Proto pïi hodnoceni rozvoje tehdejâi ôeské vëdy, ktery byl dilem uvëdomël^ch prisluênikû Seského nâroda, musime mit na pamëti i to, ze jejich vëdeckâ prâce mêla vedle vlastniho "vnitrovëdeckého" v^znamu i v^znam kulturni : manifestovala schopnosti ceského näroda, a proto byla také souëàsti jeho zâpasu o uhäjeni nârodni svébytnosti proti tlaku v Pfedlitavsku vlàdnouci nëmecké bur2oazie a slechty. Naproti tomu mei v tëchto Sirëich souvislostech vëdeckâ prâce v râmci nëmeck^ch vëdeckych instituci v Cechich podstatnë jin^ Charakter. Tvorila vlastnë primou souëâst nëmecké vëdy vûbec,ëemu2 nasvëdëuje jak postoj jejich prednich predstavitelû,tak i objektivni procès volného kolobëhu univerzitnich profesorû a docentû v râmci Nëmecké riâe i Predlitavska, stejnë jako rada dalâich kritérii. Vybojovâni Seské techniky a zejména univerzity v Praze pfedstavovalo zâsadni kvalitativni skok kupfedu ve vëdeckém v^voji v Cechäch - vzdyt tak se dostalo ôeskému nârodu tehdy stâle jeâtë vrcholné organizaëni formy vèdeckého v^zkumu a moznosti plnë se zapojit do vëdecké prâce v nejnâroënëjsich oborech,stejnë jako pro në pfipravovat vhodné adepty. Je pochopitelné, ze pro rozvoj experimentâlni biologie musela mit prazskâ ceskä(a samozfejmë i nëmecké)univerzita rozhodujici ülohu vzhledem ke svym finanenim moznostem, technickému vybaveni a soustfedëni vëdeckych sii. Muzeum Krâlovstvi ceského se vënovalo floristice a faunistice a svym jiz vyhranënym charakterem nemohlo plnit funkei zäkladny podporujici rozvoj novjîch vëdeckych smëru a tradieni vëdecké spolecnosti,

3

12

Politicko-ekonomickâ Charakteristika skych dëjin 11/1 a II/2, Praha 1960.

obdobi je zalozena na Prehledu

ceskosloven-

jako napf. Krälovskä öeskä spolefinost nauk anebo nämeck^ spolek Lotos vzhledem k omezenym prostfedküm mohly podpofit jedinS publikaöni aktivitu. VSt§i nadSje byly vklädäny do instituce, jeä vznikla na poöätku 90. let - Ceskg akademie cisafe Frantiäka Josefa pro vSdy, slovesnost a um€ni, (däle jen CA) kterä byla natolik nadäna finaninimi prostfedky, ie se mohla pokouSet o jakousi vSdni politiku pfidSlovänim prostfedkü, podpor a stipendii a v neposledni fad§ i podporou publikaöni Cinnosti.1* Bude tedy vhodni väimnout si bliie, jakym zpüsobem mohlo udSlovcini podpor ze strany CA5 ovlivnit experimentälni proud v biologick^ch (a l^kafsk^ch) vSdäch, u2 vzhledem k pochopiteln£ vyääi näroönosti, jakou tento sm&r kladl na pfistrojovö a vübec materiälni vybaveni. Z tidajü v tab. l" mü2eme rozeznat trend v udSloväni tfidnich podpor CA a stipendii podle jednotlivtfch desetileti do r. 1918. Pro srovnäni s postavenim II., tj. matematicko-pfirodovädeckä tfidy CA v systÄnu rozdSloväni prostfedkü je vzata I. tfida, zahrnujici filozofii, präva a historii, nebot III. tfida, filologickä, nebyla po stränce kvantitativni obSma predeälym rovna (J. B e r a n 1971: 174). Pfedn£ je patrnä, jak se vübec zhoräilo postaveni II.tfidy v druh^m desetileti tohoto stoleti: zatimco podil pfidSlentfch tiidnich podpor v prvtfch dvou dekädäch äinnosti CA byl zhruba stejntf (t^mSf 40%), klesl v obdobi 1910-1918 o 10% (na 27,4%). Zatimco u I. tiidy v^äe pfidSlen^ch tfidnich podpor neustäle stoupala, do§lo u II.tfidy v poslednim desetileti jeji äinnosti za Rakousko-Uherska k absolutnimu poklesu. To v pfipadS,je-li opodstatnSn£ konstatoväni Beranovo (ib.196) o stagnaci pfijmö akademie v prvtfch dvou dekädäch jeji äinnosti, signalizuje prudk^ obrat v politice udileni podpor po r. 1910. Tomu koneönö nasvSdöuje i pomär stipendii mezi oböma tfidami. VStäina z nich byla udSlena na cesty do zahraniöi.7 Nedostatek podpor ve II. tfidS zöästi mohl kompenzovat Sichüv fond, kter^ slouäil l£kafsk£ sekci t£to tfidy. Podpory z tohoto fondu (viz tab.2) svou prümernou vy §i vyraznä pfekraäovaly prümSrnou vy §i tfidnich podpor (vädy bezmäla dvojnäsobnS). Lökarüm se tedy dafilo l£pe koncentrovat prostfedky, co2 odpovidalo jednak tradici, jednak i objektivni vy§§i näroänosti praci v t£to sf£fe.Pokud jde väak o podporu experimen4

SoucasnS vzniklä Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen svym vyznamem vedle Ceske akademie neobstoji. 0 tom zejm. präce J. M a n d l e r o v e (v tisku). Postaveni a politiku II. tridy CA hodnoti celkove J. B e r a n (1971X jenz udävä i rüznä cisla pro ilustraci. K nasim tabulkäm srv. üdaje u J . B e r a n a (1972).

6

Ödaje pro tab.1 a 2 shromazdila z Almanachu CA L. Cufinovä. V tabulkäch je k biologickym vedam razena i paleontologie a lekarske vedy.

7

ZahraniSni cesty ceskych pfirodovSdcu a jejich politicke a dalSi aspekty J. M a n d l e r o v ä (1969), kam odkazujeme na podrobnosti.

studovala

13

T a b u 1 k a

1

Trídní podpocy a stipendia udélená Ceskou akademií v letech 1891 - 1918 Tfidní podpory I. trida Období

Pocet

1891-99 1900-09 1910-18

II. tilda

Celková vy5e v K

Podíl v %

Prúmérná vyse 1 podpory

Poíet

Celková vy5e v K

Podíl v Z

101

29 662

60,2

295

121

54 450

61,7

450

179

85 425

72,6

513

49

77

19 525

39,8

255

107

35 440

38,3

331

23 154

27,4

473

Podíl biologie na podporách

Prúmérná vySe 1 podpory

Z toho experimentální biologie

II. trida Období

Pocet

Celková vySe v K

Podíl v Z

Prúmérná vyse 1 podpory

Pocet

Celková vyse v K

Podíl v %

Prúmérná vyse 1 podpory

1891-99

41

9 300

49,0

227

13

2 360

25,4

182

1900-09

50

14 800

41,8

296

12

4 309

29,1

358

1910-18

16

6 947

30,0

406

5

1 977

30,4

399

Stipendia I. trida Období

Pocet

II. trida

Celková vyse v K

Podíl v %

Prúmérná vyse 1 podpory

Pocet

Celková vyse v K

Podíl v %

Prúmérná vyse 1 podpory

1891-99

27

4 800

52,2

178

26

4 400

47,8

169

1900-09

40

13 200

52,8

330

30

11 800

47,2

393

1910-18

42

18 400

59,0

438

21

12 800

41,0

610

14

T a b u l k a

2

Podpory ze Sichova fondu Z toho experimentälni biologie

Souhrn podpor z fondu Po£et

Obdobi

Celkova

vy2e

v K 34

1891-99

Pocet

Prümernä

vySe

1 podpory

15 506

456

15

Prümernä vyse 1 podpory

Celkova vyse v K

Podil v %

4 805

31,0

320

1900-09

71

35 716

503

29

10 886

30,1

355

1910-18

48

38 429

801

17

11 976

31,2

704

tälniho smèru, äinila jeji proporce stabilné 30% ve väech desetiletich, coä dokazuje menäi pochopeni pro v^znam tohoto sméru. Pokud jde o ostatni

fondy a nadace, je jejich vyznam pro rozvoj ex-

perimentälni präce v biologii zanedbateln^. Z nadäni J., M. a Z.Hlävkov^ch byl sice v letech 1910-17

udölovän znacny obnos na ziizeni biolo-

gické mofské stanice na Jadranu, ale projekt züstal nereali'zovän.Nekteré prostredky pak äly v prospéch

biologické präce nepfimo

(na podporu

publikaäni öinnosti), co2 müzeme zde pominout, stejné jako nevelky prispévek z fondu Lva Uherka. Jednoräzovö podpoiil r. 1915 poraérné vyznarané experimentälni präci v biologii Wiehlüv fond(5 podpor ve v^si 6 ITO K; na biologické obory tu pfipadlo celkem 7 podpor o 7 500 K). V^znamnou podporu védeckému bädäni platforma CA, zejména

predstavovala

publikacni

Rozpravy a pro mezinärodni verejnost

vübec

urceny Bu-

lletin international,coz ovsem ve stejné mife piati i pro Vestnik KCSN, resp.

(zvläätä ve starsim obdobi)

pro Abhandlungen

této spolecnosti.

V tab. 3 lze sledovat podil biologick^ch praci (v poötu titulü) na celkovém poötu pojednäni

v Rozpraväch, stejné jako podil praci experimen-

tàlné biologického sméru. Obdobné jako

u tfidnich podpor zvolna

klecä

podil biologick^ch a lékafsk^ch praci(v prvé dekädö präce CA cinil nadpolovicni vétèinu - 56,5%).Od zaöätku byl tu vysoky podil experimentälnich praci (43,7%), co2 souvisi mentälni

metodologie

jiz dävno

s tradici

lékafsk^ch véd, kde experi-

zdomäcnela. Tento podil

prübehu kolisal. Vliv lékarsk^ch véd

doklädä posledni dvousloupec tabulky, udävajici podil praci na lékarskych institucich

pak v dalsim

tu byl zpocätku rozhodujici,

z celkového poctu

jak

vykonanych

experimentälnich praci ve

sfére biologicko-lékarskych véd. V devadesät^ch letech minulého stoleti cinil 93,4%, coz je jasnym priznakem monopolu

védecké mediciny v expe-

rimentälni biologii té doby. Ale v druhé dekäde nastal jiz prudk^ pokles tohoto podilu (68,7%), ktery pak pokracoval v dalsim obdobi,kdy poklesl znacnè pod 50%. Tato situace odräzi expanzi experimentälnich metod, jez

15

T a b u 1 k a

3

Biologie v Rozpravach Ceské akademie Obdobi

Poéet stati

Z toho biologickych

Podil v %

1891-99

308

174

56,5

1900-09

407

199

1910-18

452

133

T a b u 1 k a

Z toho experim. charakteru

Podil v Z

Z toho Podil z lékafv % skych insti tuci

76

43,7

71

93,4

48,9

99

49,7

68

68,7

29,4

47

35,3

18

38,3

4

Biologie ve Véstniku KCSN Obdobi

Po£et stati

Z toho biologickych

Podil v Z

Z toho experim. charakteru

Podil v %

Z toho z lékarskych instituCl

Podil v %

1880-89

454

201

44,1

9

4,5

3

33,3

1890-99

433

186

43,1

16

8,6

3

18,8

1900-09

357

167

46,8

25

15,0

1

4,0

1910-18

149

73

49,0

20

27,4

1

5,0

se ujaly i mimo lékarskà pracoviSté. V^znam Rozprav prò publikaci experiment^lnich praci z biologie a védecké mediciny jasné vyvstivé v porovnàni se situaci tohoto sméru ve Véstniku KCSN (tab. 4), kde podil experimentàlné ladénych praci oproti pomérùm v Rozpravàch je podstatné men§i; teprve po r. 1900 nastàvci i tu vzestup diky experimentàlnim pracim iàkù Vejdovského, zejména B. Némce. Zajimavé je porovnat, do jaké miry podil experimentilnich praci na univerzité, je2 miiìeme pomérné presné méfit podilem disertafinich pracf experimentàlniho charakteru, odpovfdà tendencim v pridélovàni podpor CA a v publikafini politice £A a KCSN. V. osmdesitych letech byl podil piirodovédeck^ch disertaci (viz tab. 5 a 6) na filozofick^ch fakultàch obou praSsk^ch univerzit stejn^ (25%). V devadesàt^ch letech minulého stoleti i v prvni dekidé 20. stoleti tento podil stàle rostl, ai dosihl u Seské univerzity 43,5%, u némecké 37,4%. V druhém desetileti 20.stol.

16

vèak u obou univerzit do§lo k prudkému poklesu: na 24,8%, resp. 27,7%, tedy zhruba na droven 80. let. Tomu odpovidi i pokles podilu podpor pro pfirodovédeckou tfidu v rimci CA,kde v obdobf 1910-18 tento podil klesl téz zhruba na fitvrtinu (vùfii I. tiidé} jinak tu byla tendence k poklesu stili). Neèlo tu jen o pokles podilu; zatimco i v absolutnich fiislech se pofiet spolefienskovédnich disertaci u obou univerzit stile zvétSoval, u prirodovédeck^ch znamenalo obdobi 1910-18 tibytek proti desetileti predchizejicimu. Tato skutefinost ukazuje, 2e v 2. desetileti 20.stoleti muselo dojit ke zlomu dosavadniho v^vojového trendu v neprospéch postaveni prirodnich véd. Jiz kolem r. 1910 v rofinich ukazatelich podil prirodovédeckych disertaci nipadné klesi, aby dosihl svého minima viceméné kontinuitné ve Skol. roce 1917/8. Prifiiny je tézko pfesné udat: vedle vlivu vilefin^ch let je tfeba je hledat ve vzrùstajicim zijmu o spolefienské védy, zpusobeném mnoSicimi se projevy nirodnostnich a sociilnich antagonismi^ imperiaiistického svéta a rozklidajici se habsburské monarchie zvliSté. S vétèi rezervou musime brit vidaje o podilu biologickych disertaciraa prirodovédeck^ch disertacich a praci alespon zfiisti experimentilniho rizu na biologickych disertacich,kde vzhledem k menàimu pofitu a obtizim pri klasifikaci mohou b^t vysledky zkresleny. Mezi biologické prace jsou zarazeny opét price paleontologické. V osmdesit^ch letech mély na obou univerzitich biologické disertace v tomto pojeti mezi ostatnimi pfirodovédnymi obory predni misto? na fieské byly dokonce v nadpolovifini vétSiné (57,9%). V devadesittfch letech do§lo k prudkému poklesu. Dal§i desetileti pfineslo vzestup. Na fieské univerzité si biologické disertace tehdy opét vybojovaly 1. misto mezi prirodovédn^mi disertacemi (pouze v 90.letech musely ustoupit pred geologicko-geografick^mi a fyzikilnimi), kdeìto na némecké univerzité ustoupily pred chemick^mi disertacemi.8 Pokud jde o podil praci experimentilniho rizu na celku biologickych disertaci, ustilil se od devadesit^ch let na fieské univerzité trvale na fitvrtiné, kde2to u némecké univerzity cinil v obdobi po r. 1910 58,8%, coz signalizuje v tomto obdobi nefiekan^ a prudk^ vzestup. Nebudeme zde blize lifiit poméry uvnitr univerzity fii techniky pokud jde o podminky pro biologickou experimentilni prici, nebot ty do velké miry zivisely na osobni orientaci jednotliv^ch profesorù a pfednostù 8

Vzàjemné postaveni a zastoupeni oboru v disertacich vytvàri charakteristické rozdily mezi zamérenim piirodovédeckych casti filozofickych fakult na ceské a némecké prazské univerzité. Zatimco pro ceskou univerzitu je typickà prevaha biologickych (celkem 94 diseraci) a geologicko-geografickych véd (71), prevlàdaji na némecké univerzité chemické (52) a biologické (48) védy (v sledovaném obdobi 1882-1918). Analyza disertaci je provedena na zakladé soupisu M . T u l a c h o v é a M. V yb o r n é (Disertace prazské university I-II, Praha 1965).

17

T a b u l k a

5

Disertace filozofické fakulty ëeské univerzity v Praze

Obdobi

Celkovy po£et

Spolecenské vëdy

74

1882-89

Prirodni vëdy

55

Podil v Z

19

Z toho biologie

25,7

Podil v %

Z toho Podil experim. v Z charakter u

57,9

11

1

18,2

1890-99

134

88

46

34,3

8

17,4

2

25,0

1900-09

372

210

162

43,5

40

24,7

11

27,5

1910-18

346

252

94

27,2

26

27,7

7

26,9

T a b u l k a

6

Disertace filozofické fakulty nëmecké univerzity v Praze

Obdobi

Celkovy pocet

Spoleëenské vëdy

Podil v Z

Pïirodni vëdy

Z toho biologie

Podil v Z

Z toho experim. charakteru

Podil v Z

1882-89

52

39

13

25,0

4

30,7

1

1890-99

75

52

23

30,7

4

17,4

1

25,0

37,4

23

37,5

6

26,1

24,8

17

27,0

10

58,8

1900-09

171

107

64

1910-18

254

191

63

dstavû; budou tedy

analyzovdny

aie krâtce nëkter^ch

25,0

v pïislu§n^ch

partifch. Povêimnëme si

daläich instituci, které

ovlivnily vznik experi-

mentcllniho smëru v biologii. Jen okrajov^ vtfznam mohly mit obë zemëdëlské akademie

v Cechâch, äeskä

prvâ je z naëeho

hlediska

v Tâbore

nepochybnë

a nëmeckâ v Libverdë, z nichz v^znamnëjë£. Zde byl pri zemské

vySSi âkole hospodârské r. 1874 zalozen F. Farsktfm hospodâfsko-chemicktf vyzkumn^ üstav (E. vynikl predevêlm

R e i c h

Farsktf

v agrochemii a fyziologii

chemii mêla vyznam

vizkumnâ stanice

v Praze, zaloÈenâ r. 1896 (L. dev§£m jeji fyziologické zalozenâ

in

rostlin.

cukrovarnickâ

N o v ^

a

kol.

(1899) hospodârsko-fyziologickâ in

E.

R e i c h

a

D.

aplikovaného v^zkumu zäsluhou J. Stoklasy kladniho vyzkumu.

18

Zejména pro biopri fieské technice 1961: 320), pïe-

oddëleni, zprvu vedené J. Stoklasou a pozdëji vyzkumnâ stanice

rady pro Kràlovstvi ëeské, volnë spojenâ rovnëz M u s i l

F., 1932: XVl),jenz

s ceskou

V l â c i l ,

Zemëdëlské technikou(J.

1937.: 136). Kromë

reSily i nëkteré

otâzky zâ-

Lékarské vëdy byly pochopitelnë koncentrovàny institucionâlnë do komplexu ûstavû lékaïsk^ch fakult obou univerzit. Jako viceménë stavovské organizace pûsobily, aie sv^mi pnblikaänfmi moänostmi pfiznivë ovlivnovaly rozvoj biologického v^zkumu lékarské spolky, zvlââtë fiesk^, jeëtë z doby purkynovské pochâzejici Spolek öesk^ch lékarû (zal. 1861) se svym Casopisem lékarû öesk^ch (1862), aie i nëmeck^, z iniciativy E. Klebse zalozeni Zentralverein deutscher Ärzte in Böhmen. Jeho öasopisu Prager medizinische Wochenschrift (1876) prvni podobu vtiskl rovnëâi Klebs. Na obou publikaönich platformäch se mohly uplatnit menâl prâce experimentâlnë biologického charakteru, pfedbëSni sdëleni a v^tahy, aie objevovaly se tu i vëtâi podnëtné studie a üvahy. V^znam Casopisu lékaïû öesk^ch pro rozvoj experimentâlni biologie stoupl pronikavë po r. 1901, kdy v dûsledku sporu s B. Ra^manem zûstal tento öasopis jako jediné âeské odborné periodikum pristupn^ F. Mareâovi a jeho Sàkûm. Pro vëtSi prâce byl uröen sv^mi vydavateli J. Hlavou a J. Thomayerem Sbornik lékarsky, jehoz vyäly v letech 1885-1890 4 svazky (pozdëji pokraöoval v rûzné podobë). Jako publikaöni platforma se zàâsti uplatnovala i r. 1904 L. HaSkovcem zaloSenâ Revue v neurologii, psychologii, fysikâlni a dietetické therapii,kterà pozdëji svûj nâzev mënila (L.C u ï i n o v â, 1977: 221). Zatimco vëtâina jintfch prirodovëdeck^ch oborû mêla své vlastni oborové organizace a vlastni odborné öasopisy, biologie se této u nâs ji2 samozrejmosti tëiit nemohla. Teprve r.1891 byla v Pïirodovëdeckém klubu v Praze, jenï slouäil dosud spiäe jako podpûrnâ organizace pro studentskou badatelskou präci, zaloäena biologickâ sekce z iniciativy F.K. Studnifiky (F. K. S t u d n i ö k a , 1940: 130 n.); r.1899 pak obdobnou sekci ve Spolku ëeskych medikû zaloäili E. Babâk a K. Lhotcik (ib. 133). Integraci obou sekci zamezily osobni spory mezi Vejdovsk^m a Mareäem. V nëmeckém lékaïsko-pïirodovëdném spolku Lotos byla biologickä sekce zalozena r. 1898 (E. S t a r k e n s t e i n 1919/20: 9). Vlastniho vëdeckého öasopisu se u nâs biologie doëkala ai r. 1912, kdy E. Babäk a F. K. Studnicka nalezli porozumëni u predsedy Spolku äesk^ch lékarû J. Hlavy a mohli zaöit s vydàvânim Biologick^ch listû,zprvu ovâem ôàsteônë v râmci Lékarsk^ch rozhledû (F. K. S t u d n i ö k a , 1940: 133). Biologie se tedy své misto vydobyla u näs s plnou platnosti az na samém sklonku 3. etapy rozvoje vëdeck^ch instituci u nâs (L. N o v y, 1973: 27 n.), vyznaöujici se kvantitativnim rozmachem a diferenciaci (srv. hl. J. M a n d l e r o v à , 1971: 116 n.).

19

Základní literatura O vyvoji biologie ve svétovém mèritku je celá rada mérení.

Pro 19. stol.

s botahym prehledem

je nepostradatelná

základnich problemi!

alespoñ podrobné dejiny a

k o 1., 1972, L.

C o l e m a n a

biologie

logii do 80. let liei

E.

praci nejrüznéjsiho rozsahu a zaE.

M e n d e l s o h n a

(1964),

a literatury o nich. Z dalsích prací uvádim

sovétskych historikü (S. R.

B l j a c h e r

(1971) a G. E.

práce

a

kol.,

A l i e n a

G a s k i n g o v á

1975)

M i k u l i n s k i j

a prehledné

psané práce W.

(1975). Vyvoj pokusného pristupu v bio(1970). N a nejdülezitéjsi

literaturu

k jednotlivym oborüm biologie je poukázáno u pfisluánych kapitol. Vyvoj ved

o- zivòté

v CSSR vsak nebyl dosud soustavné zpracován. Do urcité míry müze tento nedostatek nahradit sbornik

usporádany

L.

V i n i k l á r e m

(s. d.). 0 jednotlivych

oborech

je pak referováno u pííslusnych kapitol.Celkovy vyvoj védeckych instutici u nás a jejich spolecenskych podminek n a prelomu 19. a 20.stol. shrnula J. (1971), starsi

faktograficky

Zoologie, 1901: 17 n.).

20

pohled

podal

napr.

K.

M a n d l e r o v á

F r i t s c h ( v

Botanik und

II Experimentälni botanika

Drive nez

se mohla

zformovat

a zaujmout

experimentälni

fyziologie

definitivni misto

uplatnovala se experimentälni präce

rostlin u näs

v systému védnich

s rostlinntfm materiälem

uspé§né

instituci, vesmés na

zäklade potreb zemédélstvi v doéasném organizaönim rämci. Takovjr poskytovala zprvu c.k.

Vlastenecko-hospodärskä

1904: 83-4), nemluvé o pokusech

spoleönost

( M a i w a 1 d,

nékterych jednotlivcü

uä od konce 18.

stol. Skutecnost, ze v tehdejsi dobé mohly reälnou badatelskou bäzi pro experimentälni botaniku poskytnout vlastné jen instituce, zabezpeöujici aplikace botaniky pro zemédélskou praxi,näzorne osvetluje osud prazského püsobeni zakladatele

stredoevropské univerzitni

fyziologie rostlin

J. Sachse, jez züstalo jen epizodou, byt velmi slibnou. Na Sachsovy pov zivnych roztocich vsak naväzal1

kusy s pestovänim rostlin

sätych a osmdesätych letech vyznamn^ zemédélské vetäinou

akademii

v Täbore. 3

analytické a ùcelové

maji Charakter zäkladniho

v sedmde-

agrochemik F. Farsky, pùsobici na

Z mnozstvi

praci

povahy, präve pokusy

Farského, jez jsou s zivnymi roztoky

biologického v^zkumu. Farskému Slo predeväim

0 objasnéni dlohy chloru ve vyzivé rostlin, proto péstoval nejprve oves a jeömen kusy byly

(F a r s k j

1879) a potom

pohanku

( F a r s k y

1918; po-

provedeny v 80. letech) v sade zivnych roztokü, obsahujicich

chlor

v podobè rüzn^ch

prvek

prostrednictvim

sloucenin. Zjistil, ze chloridu draselného,

rostlina pfijimä tento

öimz je reguloväna reakce

rostlinnych stäv, produkce drevnat^ch soucästi rostliny a obsah dusiku. Organizacni rämec aplikované zemédélské botaniky, jenz se ukäzal vhodn^ pro rozvoj experimentälniho

vyzkumu ve védich

18. a 19. stoleti, umoznil v nasich zemich

o zivoté jiz na pfelomu

rozsählejsi zäkladni v^zkum

1 v biologii,jak ukazuji pak na pfelomu 19. a 20. stoleti nékteré präce J. Stoklasy. Ty jsou ovsem - jak tomu ostatné bylo i u Farského - zamé-

1

Mistné a casové omezenéjsi züstalo tehdy Mendelovo experimentälni setreni dèdicnosti na zakladé krizeni hrachü a jesträbnikü. Jak ukazuji präce V. Orla, je tfeba Mendelüv zakladatelsky ein hodnotit v souvislosti se specifickou situaci ve vyvoji slechtitelstvi na Morave. Sachsova aktivita nalezla pozdéji zivnou pùdu jinde.Mendelova präce nebyla vsak provérena co do moznosti generalizace ziskanych vysledku a do zivé tkané védy byla integroväna az po vice nez tfech desetiletich.

2

Zhodnoceni präce F. Farského a bibliografii jeho dèi podali ve vyboru hlavnich Farského vèdeckych praci ( F a r s k y 1932) J. Hromädko, V. Vilikovsky, J. Stoklasa a E. Reich. Srv. téz Teichovo hodnoceni u L . N o v é h o (1961: 328 n.).

21

feny vétáinou agrochemicky a základní vyzkum zde hraje podfizenou roli vüSi v^zkumu orientovanému na potreby praxe. Jestliáe zdùraznujeme vyznam praktické orientace pro rozvoj experimentálních v^zkumù v botanice, 3 neméli bychom v§ak ztrácet ze zretele skuteánost,2e samotná metoda vodních kultur vznikla vlastné jako "vedlejgi produkt" Sachsova v^zkumu rústu kofenü,jako nástroj k lepáímu zvládnutí víceméné klasického vedeckého problému v botanice (E. G. P r i n g s h e i m 1933). Podstatn^ prínos ke zméné postavení aplikovan^ch védnfch institucí predstavovala védecká práce a organizátorská fiinnost Julia Stoklasy. ** V 90. letech se Stoklasa zaméfil (odhlédneme-li od Sisté agrochemick^ch a pedologick^ch prací) na v^zkum metabolismu organicky vázaného fosforu u rostlin a podal prv^ dúkaz asimilace kyseliny fosforeSné v organické formé (jako lecithin) u vySSÍch rostlin (1895).Pokusy s fotosyntetickou aktivitou rostlin (zejména fepy a révy) zjistil souvislost tvorby a hromadéní lecithinu s asimilací CO2 a vyslovil domnénku, 2e lecithin vzniká jako asimilaSní produkt pfímo v chlorofylov^ch zrnech; vedi rovné2 paralelu mezi pylem,kde zjistil nejvySSÍ obsah lecithinu z rostlinného téla vúbec, a spermatem 2ivofiichü, kde je v^znacnè zastoupena jiná látka, bohatá na fosfor, nuklein (1896). V^sledky téchto pokusü vedly Stoklasu k tezi, 2e chlorofyl obsahuje fosfor (ib.), co2 pozdéji se svanii spolupracovnfky dokazoval i na základé chromatografické metody, kterou k nám uvedl, v 2ivé polemice s jejím tvúrcem Cvétem a R. Willstaterem ( S t o k l a s a J. - B r d l í k V. - J u s t J. 1908; S t o k l a s a J. - B r d l í k V. - E r n e s t A. 1909}S t o k 1 aJ. - S e n f t E. 1913). s a J.- S e b o r Béhem 90. let se Stoklasa se sverni spolupracovnfky vénoval té2 púdní mikrobiologii. Studoval mo2nosti zlepáení v^nosnosti púd jednak pomocí bakteriologického ofikování (tzv. alinitem), jednak dusíkov^m metabolismem bakterií. Na tyto práce pozdéji navázal po metodické stránce vtfzkumem kolobéhu fosforefinanového iontu v pùde,jeho2 vtfsledky publikoval ve víznamné monografii (1911 a). Zde a ve speciální Sasopisecké práci (1911-b) pou2il Stoklasa termínu "biologická adsorpce" pro zachycování a vyu2ívání fosforeSnanü mikroorganismy v pùde a jejich pfevod do jin^ch forem. Stoklasovy vtfzkumy v púdní mikrobiologii mu získaly takovou povést, 2e byl povéfen zpracováním jejich metodiky pro Abderhaldenovu pííruóku biochemick^ch pracovních metod (1911). 3

Z táborské akademie pocházejí také práce F. S i t e n s k é h o o poskození rostlin krupobitím : (1885) a o závislosti poméru pohlaví u konopí na vnéjsích podmínkách (1889) .

* 0 J. Stoklasovi pojednávají cetné príspévky ve sbornících E . G . D o e r e l l a a k o 1. (1928) a E . R e i c h a - B . V l á c i l a (1937). Zde najdeme i bibliografii védeckych prací J. Stoklasy.

22

Ve vlastni fyziologii rostlin navézal Stoklasa na Farského vegetaSni pokusy a provedl radu vizkumù k vySetfeni fyziologické dlohy fady prvkù resp. sloufienin. Zminme se alespon o pracfch vénovan^ch objasnéni fyziologické funkce kyseliny fosforeòné v cukrovce (1897M o praclch o v^znamu arzénu (1898) a hliniku (1918) prò rostliny. Nejvice pozornosti vénoval Stoklasa ùloze drasliku, jehoS v^znam pfecenoval. Sna2il se dokàzat jeho podstatn^ vliv na metabolismus cukrù i bilkovin - své nàzory v tomto sméru shrnul a rozpracoval zejména v rozsihlé monografii o v^zivé cukrovky, na ni2 spolupracoval s fietn^mi badateli (S t ok l a s a J. - M a t o u S e k A. - S e n f t E. - § e b o r J.Z d o b n i c k y W. 1916) . Za vùbec nejv^znamnéjSi Stoklasovy pràce v oboru fyziologie rostlin mù2eme poklidat radu vyzkumù, vénovanou charakteru anaerobni fàze dtfchaciho procesu (od r. 1903). Tehdy ji2 rada badateli pfedpoklàdala, Se anaerobni glykolyza pfi d^chàni je totoznà s alkoholick^m kvaSenimf chybél vèak prim^ experimentiIni dukaz. J. Stoklasa se sv^m asistentem F. Cern^m izolovali enzymy zymàzového charakteru z rostlinntfch a 2ivoòiSn^ch bunék ( S t o k l a s a J. - £ e r n ^ F. 1903). Jejich v^sledky vzbudily velkou pozornost i nàmitky odpùrcù uvedené hypòtézy, napadajicich zejména vidajné nedostateònà antiseptickà opatreni v Stoklasové metodice. Nicméné nilezy Stoklasy a Cerného byly zàhy nezàvisle potvrzeny z vice mist, pokud jde o rostlinny material pfedevèim rusk^mi badateli V. P a l l a d i n e r a a S. K o s t y S e v e m (1906). Stoklasa zjistil zàhy i daléi zpùsob anaerobni glykol^zy s koneSn^m produktem z rostlinn^ch bunék (1904). Pfi prici s rostlinn^m materiàlem pouzival Stoklasa se sverni spolupracovniky origincilnf slo2ité aparutury; jako pfedmét v^zkumu slouzila cukrovka, brarabory a citróny. Ke sterilizaci pouèival sublimàtu ( S t o k l a s a J. - J e l i n e k J.E. 1903). Pozdéji byl v^zkum rozèifen i na zmrzlé orginy V i t e k rostlin ( S t o k l a s a J. - E r n e s t A. - C h o c e n s k ^ K 1906 a 1907). Pfi neobyòejné mnohostrannosti jeho z^jmù byla Stoklasovi cizi obecné teoretickà problematika biologie. Jako pfedevèim chemik se vénoval rozpracovini fady konkrétnich v^zkumnich Ukolù, které priniSei rozvoj védy (a òasto i védecké "módy");5 o obecnéjgi a filozofické aspekty téchto problémù se nestaral. Jeho velikou pfednosti byla jedineònà organizaCnf schopnost,s n£2 budoval potfebné institucionàlni zàzerai: ùSast5

K takovym "módnim" tématùm v Stoklasovè dile lze zaradit zminèné studie o alinitu, zejména vsak radu vyzkumfi (po r.1911) o vlivu radioaktivity a ultrafialového svétla na rostliny, od nichz si Stoklasa sliboval zàvazny prinos prò zemédèlskou produkci. Na druhé strane smysl prò nove mu pomahal rozpracovat i skutecné nosné védecké problémy, jako napr. vsestranny vyzkum poskozovani vegetace exhalacerai, z néhoz vytézil 550strankovou monografii jiz r. 1923.

23

nil se pri vzniku a präci v^zkumné stanice cukrovarnické pri ceské technice r.1896 a mei rozhodujici podil pri zalozeni hospodärsko-fyziologické pokusné stanice Zemédélské rady pro krälovstvi éeské r. 1899/1900 (k tomu viz J. M u s i l in E. R e i c h - B. V l à c i l 1937); proces pak pokracoval zrizenim zemédélského oddéleni ceské techniky v Praze r. 1906 a vydävänim odborného éasopisu Zemédélsky archiv (r. 1910; predtim,r.1898, zalozil Stoklasa s videnskym Meiselem Zeitschrift für landwirtschaftliche Versuchwesen in Österreich). Tim byly vytvoreny podminky pro zvyseni ürovne zemédélské botaniky. V priznivych institucionälnich podminkäch se pak Stoklasa mohl opfrat o radu spolupracovnikü6 a rozvijet t^movy védecky vyzkum, ktery casto shrnul i nékolik védeck^ch pristupü a nékolik pfedmétu studia. Takovy komplexni pristup byl u näs jevem dosud nevldan^m. Velkorysy rozvrh präce, jeji délba, jeji instituciopälni zabezpeöeni - to väe opravnuje k zàvéru, ze Stoklasa byl u näs prvnim biologem a chemikem,ne-li védcem vùbec, jenz se pokusil o "velkoprovoz védy". Na druhé strane prilis snadno tvofil hypotézy,jejichz provèrov^ni neprovädel natolik seriózné, aby mohl rozptylit vàzné pochybnosti o vérohodnosti nékter^ch tak docilen^ch vysledkù. Od 90. let vznikla u näs rada praci mikrobiologického zaméreni pro potfeby rozvijejiciho se kvasného prùmyslu.V rämci "Chemickobiologickych studii" K. Kruise a B. Ra^mana (1891-1903), vyèetfujicich zejména kvasnou öinnost pivnich kvasinek po strànce chemické, bylo pouzito mikrofotografii bakteriälni bunky ve snaze podat objektivni dükaz jadernych struktur ( R a y m a n B. - K r u i s K. 1903). Pozdéji podäval K. K r u i s (1913) dùkazy jadernych struktur u bakterii a jejich déleni na zäklade mikrofotografii v ultrafialovém svétle. ftadu praci vénovan^ch otäzkäm prùmyslové mikrobiologie od konce 90. let publikoval pozdéjsi akademik 0. Laxa. V témze kontextu vyrostl na samém konci zde sledovaného obdobi objev velmi znaéného teoretického v^znamu. K. K r u i s a J. S a t a v a (1918) pfi pokusech vypéstovat äistou kulturu drozdarské kvasinky ze spóry ziskali kulturu nov^ch vlastnosti. Ukäzalo se, ze z nespäjiv^ch spór vyrostly trpasliöi bunky na rozdil od kultury ziskané ze spór späjen^ch. Ze spór trpaslifiich bunék späjenim pak vznikly opét kultury s normälnimi bunkami. Klicivost spór, jejich tvorba a späjivost pak byly experimentälne proveroväny. J. S a t a v a (1918) pak dokäzal, ze trpaslici bunky lze ziskat i z vyhladovélych normälnich bunék.Hlavnim vy-

6

Do okruhu Stoklasovych spolupracovnikö patrili predevsim J. Cerny, A. Ernest, V. Brdlik, K. Chocensky, A. Matousek, J. Sebor, E. Senft, V. Zdobnicky, E. Vitek, J. Jelinek. V letech 1904-1918 mèi Stoklasa 19 doktorandù jejich seznam a ternata praci uvadéji E. R e i c h - B. V l ä c i l (1937: 444 n.).

24

sledkem t é c h t o p r a c í b y l a z j i S t é n í ci

u kvasinek a nalezení

kopulací.

Oba b a d a t e l é

nieméné b y l o z r e j m é , u kvasinek

jejich

sice

jeSté

s vytvárením

nepodali

ze o b j e v i l i

(trpaslicí

dvou m o r f o l o g i c k y r o z d í l n ^ c h

strídání

patrien^

a experimentálné

buñky r e p r e z e n t u j í

genera-

spór a bunécnou

cytologicky provérili

dükaz,

rodozménu

gametofyt).7

E x p e r i m e n t á l n í metody s e p o s t u p n é s t a l y n e z b y t n y m i i p r o r e s e n í zek taxonomie

a systematické

príbuznosti,

P r ú k o p n i c k é p r á c e na t o m t o p o l i

u nás

Nástrojem k resení (1902).

rostlin.

provádél v hospodárské

akademii

cástmi

j e h o vyzkumné

Institucionálni univerzité8 botaniky,

r.

1871,

Moznosti,

Samotná

se t u p o t e n c i á l n é

vyzkum;

organely a tkáne,

Pres o f i c i á l n í

rostlin.Byla

vedoucích

Weiss v y v o d i l ,

byly

zamérena

byla

vénována

(1884,

1885)-

v l i v rüzn^ch

rea-

t e d y o p r á c e v duchu

teh-

název dstavu z ú s t á v a l a v l a s t n í

fyzio-

nékteré

r o s t l i n n y c h o r g á n ü , j e z mély v é s t k l o k a l i z a c i

podrázdéní

( W e i s s

ze p o d r á z d é n í

P r e s zamérení svého

1876).

Z pokusú

j e p r e n á S e n o vodou v c é v n í c h

v e d o u c í h o znamenal p r e c e

usnadnéní r o z v o j e e x p e r i m e n t á l n í i predpoklady

p r o vychovu

tomto

Experimentální

úseku.

dstav

byla

t e m a t i k a z c e l a na o k r a j i W e i s s o v a zájmu - v y j i m k u t v o r í

pokusy s d r á z d i v o s t í

i

naskytaly,

barviv

zaznamenávající

katedry

pri ni

z mensí 0 á s t i

zejména r o s t l i n n y c h

jen o analytické práce,

"fytochemie".

soucasné z r í d i l

Weissova védecká práce

v é t á i n é na a n a t o m i c k y

g e n c i í na r o s t l i n n é o r g á n y ,

tiv,

jenz

které

p r o b l e m a t i c e chemismu r o s t l i n , zde v s a k s l o

sou-

b o t a n i k y na

kdy d o s l o k r o z d é l e n í

t a k z e v z n i k l a nová k a t e d r a a n a t o m i e a f y z i o l o g i e rostlin.9

pokusy

práce.

b y l y v y t v o r e n y az

v prevázné

logická

infekcní

preäpoklady pro p é s t o v á n i e x p e r i m e n t á l n í

vsak v y u z i t y j e n z c á s t i .

dejsí

cyklus a taxonomii rzí.

se s t a l y poté neodmyslitelnymi

s v é r e n a Ungerovu záku G . A . W e i s s o v i , fyziologie

zivotní

t é t o p r o b l e m a t i k y mu b y l y p r e d e v s í m

Ty s p o l u s umélou k u l t i v a c í

otá-

u nizsích

v T á b o r e F r a n t i s e k Bubák s c í l e m o b j e v i t

zvlásté

odborné

práce

svazcích.

jen fyziologick^

p r á c e ve f y z i o l o g i i

kádrú,

ple-

na mimózách

rostlin

a

ústav

vytvoril

p r i p r a v e n c ^ h pro ö i n n o s t

s e pak p r o j e v i l a

na

spíSe v pracích

7

Urcitou souvislost s tímto problémovym okruhem mély pokusy 0 . Baila z hygienického ústavu némecké univerzity, smérující k prozkoumání ú c a s t i kvasinek na rozkladu rostlinného materiálu v prírodé, i práce Ruzickova záka A. Ambroze ze zemédélské mikrobiologie.

8

0 úloze prazské univerzity v rozvoji ceské botaniky v 2. poloviné 19. s t o l . pise V. E i s n e r o v á (1966). 0 fyziologickém ústavu na némecké univerzité viz Die deutsche . . . U n i v e r s i t ä t , 1899: 432 n.

9

B i b l i o g r a f i i prací G.A.Weisse lze n a j i t u H . M o l i s c h e v B 12 ( 1 8 9 4 ) : ( 2 8 ) , b i b l i o g r a f i i A. N e s t l e r a v ö . Bot. Z. 44 (1894 : 321). 0 védecké cinnosti Weissova ústavu v Praze a pracích jeho zákü podrobnéji pojednává V. E i s n e r o v á (1968), j e z ovsem klade, j a k to odpovídá o r i e n t a c i Weissova ústavu, duraz na anatomii.

25

Weissovych záku ne2 u nëho samotného; nelze vêak Weissovi uprit snahu o ovlivnëni sv^ch zàkû nejen pro anatomicky,ale i pro fyziologicky smër v^zkumu, tedy smër neoddëlitelnë spojen^ s experimentováním. Ze tíí Weissovych asistentû jen dva zasáhli do experimentálního vfzkumu. F. Reinitzer, jená se stai 1888 mimofádn^m profesorem zboSíznalství a technické mikroskopie na nëmecké technice v Praze (do r. 1895, kdy preáel do St^rského Hradce), se zab^val predevSím fytochemick^m vtfzkumem. Z jeho prací fyziologického charakteru zaslouzí zmínky práce objasñujfcí rozdil mezi tepelnou vodivostí dreva v podélném a pïiôném smëru na zàkladë tvaru, velikosti bunëk a tlouátce jejich stën (1878) a práce popírající vétáí fyziologicky vyznam transpirace rostlin (1881). A. Nestler se zab^val Sirokou ákálou drobn^ch problémû - od anatomie pïes fyziologii ai k fytochemii. Pozdëji jako mimofádn^ profesor obecné botaniky stài v Molischovë stfnu. Byl prvním z nëmecké univerzity, kdo sáhl po problémû o oboru experimentální cytologie:r. 1898 studoval pohybové jevy u jádra a protoplazmy, vyvolané podrâzdënim z poranëni. Na tuto práci se fiasto odvolával B. Nëmec i dalSÍ cytologové. Nestler zjistil,ïe jádro se po poranëni pletiva príblízí té stënë bunëôné (nebo se na ni dokonce pïitiskne), která je pfivrácena poranënému mistu.Nestler odmitl mechanické vysvëtleni pozorovaného pochodu a usoudil, ze jde asi o pohyb vyvolany dráídivostí. Predtím Nestler experimentoval s vylucováním vody listy celé rady rostlin (1896, 1897). Priklonil se pfitom k vykladu, ze tento jev (gutace) je v podstatë prav^ filtracni pochod, ktery neni ovlivnën aktivitou pletiva. Po roce 1907 se Nestler vënoval hlavnë vtfzkumu pokozku drázdících sekretû nëkter^ch rostlin. Nestlerovy práce nevynikaly originalitou nebo smëlejëim postavenim vëdeck^ch problémû (snad kromë práce z r. 1898, inspirované ovsem E. Tanglem), byly v podstatë vëdecky konzervativni, v cemz nesly urfiitou pece£ Weissovy skoly,10 z niz vzesly. Pozdëji, po pfichodu Molischovë, resp. Czapekovë, hrál Nestler vzdy jen druhé nebo dokonce treti housle (po 0. Richterovi). Z ostatnich Weissovych z^kû se experimentálnímu vyzkumu vënoval pouze F. L u k a s (1882, 1883), pokusy, analyzujícími pevnost jednotlivych rostlinnych pletiv. Pozdëji se Lukas zabyval pracn^m experimentálním v^zkumem kliôeni a rûstu rostlin ve zredëném vzducnu (1886). 0 v^klad v^znamu ziskanych vysledkû se vsak ani nepokusil. Ceská univerzitní botanika dlouho nemohla postavit alespoñ fiâsteôn^ protëjSek Weissovë lístavu pro fyziologii rostlin. Teprve v 80. letech se zaôal fyziologii soustavnë zab^vat alkolog Antonin HansgirgJ1

10

Zde tento pojem, jak je v podstatë bëzné v celé rade soudobych prací u nás, jadïuje jen skutecnost, ze Weiss vedi vëdeckou prípravu svych záku.

11

0 A. Hansigirgovi pise B.

26

N ë m e c

v Almanachu CA 28 (1918): 85.

vy-

autor

Prodromu öesk^ch ras (1886-1892). I kdy2 hlavní dùraz v jeho al-

gologick^ch

studiich

byl polozen na

floristici v^zkum

a dokazováni

polymorfismu u fas, prece si Hansgirg naäel äas pro traktování fyziologické problematiky

a uplatnéní

Dlouhodob^m vízkumn^m tématem cátku studoval

jednoduchych

experimentálních

metod.

se mu staly pohyby drkalek, u nichá zpo-

v návaznosti na klasické

Famincynovy pokusy

ovlivnéní

vnéj§ími faktory, zejména svétlem a teplem. Mechaniku pohybu drkalek se Hansgirg snaíil

blíze osvétlit o rok pozdéji

mezinárodnímu publiku. K vysvétlení pohybú síly; aktivní

kontraktilitu

(1883 a) ve stati urcené

staäi osmotické a imbibiöni

protoplazmy

Hansgirg pripustil

nanejvtf§

u tenk^ch vláken. Ve vétáí - kniání práci se Hansgirg k otázce mechanismu pohybu drkalek vrátil (1887), tentokrát v§ak v podstàié z jiného pohledu. Hansgirg nyní polozil düraz

na kontraktilitu

protoplazmy a osmotick^m procesúm

pfipsal jen sekundární dlohu. Nepíekvapuje, odvolává-li se ve své práci (1887: 18) na

Pfefferovo pojetí

pohybú rostlin jako autonomních jevú,

které jsou vnéjáími vlivy jen modifikovány a na staré Purkyñovo zdúrazñování kontraktility protoplazmy jako aktivního projevu áivota (ib.31). Nové vysvétlení se Hansgirg snazil podeprít experimentálné.Obdobné studoval mechaniku pohybu

a jeho ekologické

podmínky u Bacillus Pfefferi

(1890 a). Jestlize uvedené Hansgirgovy algologicky orientované práce valy problematikou usmérnénych pohybú rostlin - tropismü - na materiálu, prenesl nost

se

zab^-

algologickém

Hansgirg koncem 80. a v prúbéhu 90. let svou pozor-

v tomto ohledu

na vyááí rostliny.

Hansgirg

jako prvy

u nás se

primkl k plodnému vyzkumnému sméru, fyziologii drázdivosti, jejíz pfedním

predstavitelem ve sfére

fyziologie rostlin

byl tehdy

W. Pfeffer

v Lipsku. Novou etapu v Hansgirgové díle zahajuje pojednání "Phytodynamische Untersuchungen" z r. 1889, kde se Hansgirg

v^slovné hlásí k vé-

deckym cílüm,metodám a koncepcím,jez otevíely Pfefferovy vyzkumy (1889: 253). DalSím patronem

jeho nové

orientace byl

pracf z r. 1880 (ib. 235). Hansgirg

Darwin svou

a podmínek nékter^ch pohybú kvétú a plodú, zejména na v^zkum pohybú gamo- a karpotropick^ch,

klasickou

se soustredil na v^zkum charakteru

jejichí

vymezení v podstaté

kategorií Hansgirg

provedl jako prv^. Velkou pozornost vénoval

efemérné kvetoucím kvétüm,

které

Pfeffer

sledoval modifikace pohybú

kvétú

púsobením svétla, teploty a turgoru. Vedle pohybu

blí2e nestudoval.

Hansgirg

kvétù a plodú

zkoumal téè pohyby työinek, önelek a blizen. Zjistil, ze efemérnf a periodické nutace kvétú

jsou ovlivñovány

nejen v^kyvy osvitu a teploty,

ale i turgoru. Rozli§il pak druhy rostlin, podle toho zda uréité pohyby jsou podmínény vyluöne teplotou anebo turgorem

(termo- a turgonastická

kriveni).

27

V tomto v^znamném Hansgirgové díle se objevují charakteristické rysy autorova prístupu k fyziologické problematice,které vyrazné poznamenaly väechny jeho následující práce z oboru fyziologie rostlin: jednoduché pokusy, provádéné na velkém mnozství srovnávacího materiálu, peclivá pozorování, uplatnéní srovnávacího hlediska,vztazení vtfsledkü i k otázkám evoluce (adaptace, biologick^ vtfznam, dcel). DalSí Hansgirgovy práce, vénované otázkám tropismú rostlin, neprinásejí v podstaté metodicky nie nového, jen rozsirují materiálovou bázi, o níz se opíraly v^sledky "Phytodynamische Untersuchungen"; to koneckoncü uznává sám autor ( H a n s g i r g 1896 b: 1). Vedle stálého v^zkumu gamo- a karpotropismu v 90. letech studoval ombrofobii kvétú; vysledky pozorování a pokusü jsou shrnuty v obsáhlé stati z r. 1896. Hansgirg experimentálné prokázal, ze ombrofobní krivení kvétních stopek je püsobeno zménami vlhkosti a ne jako u gamotropickych pohybü vlivem svétla a teploty. Ombrofobní pohvby jsou provádeny rostlinami tak, aby byl docílen maximální efekt s minimálním vynalozením prostredkü a sil; poloha ombrofobné se krivících orgánü se meni tak, ze se vzdy prozradí fyziologická dorsiventralita - i tam, kde ji nelze urcit po stránce morfologické (ib.59). Poslední zjisténí predstavovalo cenny príspévek do tehdejsích diskusí o vztahu struktury a funkee. Autorúv návrat k této problematice prinesl jen rozhojnéní materiálu a nová pozorování, nikoliv pokusy (Hansg i r g 1904: 116 n.). Studoval téz mechanickou drázdivost rady rostlin (1890 b). Dalsí experimentální v^zkum provedl Hansgirg pri pokusech s ochranou pylu pfed skodlivymi vlivy vlhkosti. Püsobil vodou na pyl cetn^ch druhü rostlin po urcitou dobu a pak studoval kliöivost takto ovlivnéného pylu Poprvé se mu podarilo cistou vodou uméle vzklícit pyl nékter^ch trav. Pritom zjistil,ze neplatí o rok drive Lindforssem stanovená jednoznacná paralelita mezi odolností pylu vüci vodé a jeho nechránénou polohou v kvétech (1897: 2). Tyto pokusy pak Hansgirg rozsíril na dalsí rady rostlin, aby mohl vyvrátit nékteré metodologické námitky Lindforssovy ( H a n s g i r g 1904: 156). Hansgirgovy vyzkumy biologie pylu jsou vlastné posledními jeho experimentálné zamérenymi pracemi. Jeho pozornost se pak soustíedila na "fyllobiologické" otázky,jez zpracoval na základé pozorování, porovnání a úvah. Dílo Weissovy skoly a A. Hansgirga má pro dalsí vyvoj rostlinné fyziologie u nás jen prípravny vyznam. Presto zejména Hansgirg se dotkl nékolika plodnych problémü,které byly reseny az v daláím vyvoji rostlinné fyziologie u nás. Hansgirgova orientace na Studium pohybü rostlin, k nimz pfistupoval z koncepcního vychodiska pfefferovské fyziologie drázdivosti, znamenala primknutí k jednomu z hlavních nosnych proudü experimentálního vyr;kumu v botanice. Zatímco objektivní moznosti pro

28

rozvoj experimentální práce ve Weissové lístavu nebyly vyuíity ze subjektivních düvodü, v Hansgirgové pfípadé scházející moánost vhodného institucionálního zakotvení zahubila slibn^ talent. Aökoli se Hansgirg stal r. 1892 mimorádním profesorem fyziologie rostlin a systematiky tajnosnubn^ch na Seské univerzité v Praze, züstalo píi titulu. Hansgirg nemél moznost vybudovat vlastní vístav a pñsobit na v^chovu védeck^ch kádrú. Zivil se stfedoákolskou v^ukou a nemaje nadéje prosadit se v rámci fiesk^ch botanick^ch institucí, pferuäil s nimi kontakty. Roku 1903 se pfestéhoval do Vídné,ani2 by tam vykonal pro rozvoj botaniky cokoliv podstatného. Od 90. let psal ji2 pouze némecky.13 Situace na pra^ské némecké univerzité se radikálné zménila, kdy2 se r.1894 stal Weissovtfm nástupcem talentovan^ a prübojn^ Hans Molisch13, jená nadto prosadil vystavbu nové budovy pro svúj ústav, kter^ také moderné vybavil (r. 1898). Molisch, brnénsk^ rodák, vystudoval fyziologii rostlin ve Vídni u jednoho z nejvíznamnéjSich rostlinn^ch fyziologü své doby J. Wiesnera. Molisch dovedl kombinovat ve svém díle intenzívni védeck^ v^zkum se Sirok^m rozhledem po oboru, s citlivostí pro biologické problémy a v neposlední radé, jako syn velkého zahradníka,mél pochopení i pro aplikovanou botaniku a vfel^ pomér k praktick^m a technick^m otázkám. Zab^val se i védeckou prací v anatomii rostlin, v bakteriologii a mikrochemii. Jeho átrnáctileté púsobení v Praze (do r.1908, kdy se stal nástupcem svého ucitele ve Vídni) poloáilo základy hlavnim smérúm experimentální fyziologie rostlin,péstovanych na némecktfch védeck^ch institucích v prübéhu daláího v^voje a vychovalo fadu odborníkü, kterí Molischüv védeck^ odkaz dále rozvíjeli. Molisch pred svym príchodem do Prahy pracoval predevSím ve vtfzkumu tropismü a v^áivy nizSích rostlin.Právé na poslední problematice pracoval pak i v Praze a polozil základy k dal§í práci ve fyziologii fas, v níz pokracovali jeho záci O. Richter , A. Pascher a dalSí. Molisch vénoval pozornost v^znamu áeleza a vápníku pro v^íivu hub a fas a prokázal, ze vápník není esenciální zivinou, jakou je belezo (1894, 1895, 1896 b). Dülezité pro kultivaci ras bylo zjiáténí, ze vhodn^ 2ivn^ roztok má mit slabé alkalickou reakci (1896 b). Zajímav^m pfíspévkem k poznání fyziologie buneönych pochodú v extrémních podmínkách byly Molischovy v^zkumy vlivu mrazu na zivotní pochody rostlin, jejichá v^sledky

12

Srv. B.

13

Zivot a dílo Molischovo podává napí. K. H ö f l e r v B 56 (1938.': (161 n.), kde je i soupis díla jeho zákú. Zámérné necháváme stranou Molischüv extrémní nacionalisticky postoj, ktery pak za jeho vídeñského púsobení vedi v otevíenou propagandu anslusu. To se odrází i v Molischovych pamétech (1934), v nichz se ani slovem nezminil o svych ceskych kolezích v Praze. "Zapomnél" mj.,ze sám predkládal Stoklasovy práce vídeñské akademii ved.

N é m e c , c. d.: 88.

29

po pfedbéÈné stati (1896 a) publikoval 1897 kniiné. Tato kniha je prvni ze ötyf védeck^ch kni2nich pojednéni Molischovtfch, vydan^ch za jeho prazského pùsobeni. Pfi zamrzäni äiv^ch objektü zjistil Molisch zàsadné dva typy zmrznuti: jednak se led vytväfel uvnitf protoplastu, jednak voda,resp. buné&nà étàva vystoupila z bunék a zmrzla na jejich povrchu. To väak bylo vädy spojeno se silnou zträtou vody v prospéch tvoficiho se ledu (ib. 26). Hlavni pfiäinou smrti zmrznutim je velkä ztràta vody tvorbou ledu, kdy odvodnéni vàinè naruSÌ architekturu protoplazmy (ib. 73). Ve druhé praSské knize Studien über den Milchsaft und Schleimsaft der Pflanzen (1901) ustupuji experimenty do pozadl,nebo£ kniha je zaméfena jednak anatomicky (a cytologicky), jednak biochemicky (mikrochemicky). Molisch zde mimo jiné prokazoval pritomnost aktivnich fermentü z rostlinnych stäv testovänim jejich pùsobnosti na kravské mléko (1901: 60). DalSi dvé knihy Molischovy jsou plodem jeho zäjmu o svètelné jevy u rostlin. Prvni kniha, Leuchtende Pflanzen (1904) se vedle vlastnich autorov^ch v^zkumü opirä o fietné ddaje z literat-.ury, jez Molisch shromàidil a posoudil. Autor studoval zejména sviceni dreva a masn^ch vjrobkù vyvolané ni2èimi rostlinn^mi organismy a jeho ovlivnéni rùzntfmi podmfnkami (teplota, rùzné soli atp.). Z experimentälnich v^zkumü autor podpofil ji2 béiné näzory o oxidativnim charakteru svétélkovini. Domnival se, ie svétélkovcini vyvolivà zvläStni lätka - fotogen, kter^ vznikà v dùsledku vitälnich pochodü uvnitf rostlinnych bunék (1904 a: 116). Vyzkum provàdén^ pfedevèim na svétélkujicich organismech z fad bakterii a ni2§ich hub pfivedl Molische i k soustavné präci v oboru fyziologie bakterii. Nejprve zevrubné studoval purpurové bakterie; jeho monografie o nich vySla r. 1907. Molisch podrobil experimentdlnfmu vtfzkumu vliv svétla na jejich pohyb i zäkladni 2ivotni funkci a zjistil, Se pritomnost svétla je pro jejich existenci nezbytnà, by£ na druhé strané vy2aduji organickou potravu (1907: 73). To ho vedlo ke studiu asimilaönich barviv,kde se mu podarilo odliSit dvé barviva - dosud za jediné barvivo poklädany bakteriopurpurin a nové jim zjiStén^ bakteriochlorin. Obé barviva byla analyzoväna i spektroskopicky. Molisch soudil, ze u téchto bakterii pravdépodobné funguje dosud neznämy druh fotosyntézy, pri kterém svétlo umoänuje asimilaci organického substràtu (1907: 92). Uröitä ödst Molischovy védecké präce v prazském obdobi byla vénovàna studiu tropismù rostlin, jeho2 té2i§té ovéem spadä do Molischova prvého videnského obdobi,kdy poprvé prostudoval aerotropismus rostlin a chemotropismus pylov^ch liòek. Nyni prozkoumal pfisobnost svétla bakterii na heliotropickou vnimavost rostlin a zjistil, ze svétlo bakterii vyvolävä obdobné tropistické pohyby jako svétlo sluneéni (1902). Baktericilni svétlo vùbec Molisch zevrubnéji sledoval a konstruoval pro jeho vyuziti tzv. bakteriovou lampu (1903). Molisch pohotové reagoval i na vyuziti

30

ridia pfi fyziologick^ch pokusech a jako jeden z prv^ch - u näs patfi k témto prükopniküm jeété J. Stoklasa - experimentoval s vlivem radioaktivity na Sivotni funkce rostlin. Opét to byly tropismy, jez tu byly testovdny: za pomoci zinkového stinidla, je£ bylo rädiem excitoväno k svétélkov^ni, vyvolal uméle heliotropismus. Molisch zdäraznil, 2e rädium tu v i&àiiém pfipadé nefunguje jako bezprostfedné pùsobici faktor (1905). Podobné Molisch vyuzil bakteriälniho svétla k vyvoläni fotosyntetického procesu (1904: 104). Znafinä 6äst Molischova praSského dila patri do oblasti mikrochemie a biochemie, kde se vénoval pfedeväim studiu rostlinn^ch barviv, jejich chemickych vlastnosti,stanoveni prükazn^ch mikrochemick^ch reakci téchto barviv a pokusüm o jejich krystalizaci. I mikrochemické präce pra2ského Molischova obdobi pfispèly svou hfivnou k pozdèjSimu hlavnimu Molischovu dilu Mikrochemie der Pflanzen (1913). Do konce Molischova praSského obdobi patfi nalezeni vhodné metody, jak urychlit vegetaöni vtfvoj rostlin, co2 se odrazilo i v zahradnické praxi. Molisch pferuSil autonomni periodu vegetaöniho klidu dfevin ponofenim na 9-12 hodin do vody teplé 30 - 40°C (1908). Molischova péSe o prosazeni védeck^ch metod a objasnèni védeckj^ch zäkladü zahradnické praxe byla takovd, Se ho nèktefi poklddaji za zakladatele zahradnické védy. Molisch dokcizal mistrné najit ty nejjednoduäSi prostfedky k dosaèeni cenn^ch v^sledkü v experimentälni metodice - klasickou se stala pozdéjèi Molischova präce "Botanische Versuche ohne Apparate" z r.1931, shrnujici dlouholeté autorovy zkuSenosti. Tim je dän i velk^ Molischùv prinos pro rozvoj speciälni botanické didaktiky. Je pochopitelné, ze spojeni tak pfizniv^ch pfedpokladù, vytvoreni moderne zafizeného \Istavu a pAsobeni strhujici uòitelské osobnosti prillalo radu zäkü. Molisch mèi za prazského pùsobeni 9 doktorandù. Jejich präce vérné odräieji Sirokou Skälu vlastnich Molischov^ch studi! - präce fyziologické a biochemické maji pfevahu, ale vedle nich si cestné misto udrzuji i präce anatomické. To je pfiznaön^ rys rakousk^ch fyziologü rostlin, zäkfi Ungerà a Wiesnera, jenz züstal zachovin i u Molische, jakkoliv se akcent prenesl na experimentdlni pristup. Z Molischov^ch prazsk^ch zäkü se jako asistent v laboratori svého uöitele nejvyznamnéji uplatnil 0. Richter, kter^ se také u ného r. 1906 habilitoval a r. 1910 oderei za nim do Vidné. Richter, ovlivnèn publikaci ruského badatele D. Neljubova z r. 1901, zaöal intenzivné studovat fyziologické podminky kultivace rostlin v laboratornim prostredi v sé-

1I>

Jejich seznam i s publikovanymi pracemi podavä K. H ö f l e r v c.d. Vedle 0. Richtera, o némz je pojednäno däle podrobnèji, je treba upozornit na H. Iltise, pozdéjsiho zivotopisce Mendelova a zaslouzilého brnénského badatele a K.Boresche, pozdéjsiho profesora zemédèlského oddéleni némecké techniky v Libverdé.

31

rii praci, z nichä prvä vyäla r. 1903. Studoval geotropismus, heliotropismus a jiné pohybové jevy u rostlin v laboratornim vzduchu v^pary rùznych

reagencii a zejména

poznamenaném stopami

nasyceném

svitiplynu a

zjistil,2e v mnoha pfipadech se reakce a chovànf rostlin v takovém zneiiSténém prostfedi

v^razné liSi

od reakci

nutné k opatrnosti pfi hodnoceni vysledkù

v fiistém ovzduèi, co2 vede pokusné präce

a k üzkostli-

véjSi péfii o vhodné experimentcllni podminky. Svitiplyn zpomalil podéln^ rùst a posilil rùst do tlouätky, zmenäil tèi polomér cirkumnutaönich pohybù. Tém vénoval Richter i samostatnou präci (1910). Z pokusü na kliéicich rostlin

motylokvét^ch

vyvodil, ze zneéiètén^

laboratorni vzduch

podporuje heliotropismus a ru§i geotropismus (1906 b). Nejdùlezitéj§i Richterovy price

byly venoväny kultivaci fas a zkou-

minifyziologické dlohy jednotliv^ch souöästi jejich vy2ivy, v öemz

na-

väzal na präci svého uöitele. Po präci vénované fyziologické tfloze hoföiku v rostlinich (1902) se plné vénoval pokusùm vypéstovat éisté, bakterii

prosté

kultury rozsivek

^1903 b). Richter

podminkou pro feSeni otäzek z fyziologie v^2ivy

spràvné usoudil, Se

téchto ras je dosazeni

absolutné Sisté kultury. To mu umoznilo shromcl2dit velk^ poöet poznatkù o fyziologii v^Sivy i nékter^ch pohybovych sahia palea a Navioula

vlastnostech rozsivek Nitz-

minusaula (1906 a). V této präci byla vùbec po-

prvé dokäzäna nezbytnost kfemiku pro rostlinn^ Organismus. Däle se Richter zabyval fyziologii mofské rozsivky Nitzsahia putrida (1909 a) a potrebnosti sodiku pro mofské rozsivky (1909 b). Provedl dalekosähl^ komplexni fyziologické vyzkum, v némz se mj. pokusil o matematickou formulaci procesu rozmnozoväni pùsobeni zpracoval poznatky ziskané

Nitzsohia putrida.

literirni studii

o v^znamu

JeSté za svého prazského òist^ch kultur (1907)}

v prazském tìstavu se pak plné uplatnily v monografii

o vyzivé ras (1911). 0. Richter tedy, v nävaznosti na

H. Molische, po-

lozil zäklad k soustavnému péstovini öist^ch kultur fas, jimiz pak prazskä botanika mezi dvéma välkami proslula

(E. G. Pringsheim na némecké,

S. Prät na ceské univerzité). 15 V^znamné obohaceni experimentàlniho botanického v^zkumu u nis signalizovalo r. 1895 prevzeti katedry zboziznalstvi a technické mikroskopie na némecké technice v Praze

Friedrichem Czapkem. Czapek1®

byl obdobné

jako jeho predchùdce F.Reinitzer zaméren na vyzkum chemismu rostlinného

15

Jestè pred Prätem, v letech 1912-13, zacal u B. Némce v jeho üstavu experimentovat s cistymi kulturami ras a sinic predcasné zemrely Vaclav Uhlir (S. P r ä t 1961). Podarilo se mu novou metodou kultivovat gonidie lisejnikù (1914). Richterovu metodiku uspèsné ovèril na rozsivkäch V. M r ä z e k (1914).Tézisté Pratova dila spada az do povalecného obdobi, i kdyz publikoval nékolik drobnéjsich praci jiz pred r. 1918; proto se zde o jeho dile blize nezminujeme.

16

Bibliografii Czapekovu podävä K.

32

B o r e s c h

v B 39 (1921):(97).

organismu, ale doplnovala-li u Reinitzera tuto orientaci pozornost vénovanä anatomii a pffrodnim lätkäm,byl Czapek po v^tce zaméren na experimentcilni fyziologick^ a jiä biochemick^ v^zkum. Czapek vystudoval nejdiive v Praze medic£nu,ale nejvétSi vliv na ného mèi vynikajici biochemik Franz Hofmeister, u ného2 zvléidl biochemickou metodologii. Pro jeho priklon k fyziologii rostlin byl rozhodujici pobyt u W. Pfeffera v Lipsku a u J. Wiesnera ve Vidni. Zevrubné Studium otäzek geotropismu17 bylo hlavnim v^sledkem Czapekovy védecké prace v jeho prvnim pra2ském obdobi (tj. na technice, kde se stai r. 1902 rädn^m profesorem; r. 1906 odeiel do Cernovic jakònästupce Weissova zäka E. Tangla). V tom naväzal na svä lipskä a vfdenskä studia. R. 1898 publikoval Czapek obsählou präci, v ni2 snesl veliké mnozstvi v^sledkù vèestranného experimentälniho v^zkumu geotropismu rostlin, pfedeväim korenü. Zde dùsledné prebiral pojmy a metody z fyziologie zivoöichü, coè ho vedlo a2 k aplikoväni reflexni teorie nervové öinnosti na rostliny (1899). Jädrem präce je formuloväni vlastni teorie geotropismu: ve zpüsobu vnimäni tlaku musi b^t rozdil mezi ortotropnimi a plagiotropnimi orgäny - rozd§lime-li je na podélné poloviny, pak prvé musi b^t naladény na stejné rozdéleni tlaku, druhé na specif i c ^ rozdil tlaku v obou polovinäch. Z kontroverzi o lokalizace citlivého orgänu Czapek odvodil, ze nejspiiäe takov^ orgän vytväri souhrn pletiv korenové Spiäky, kde se vyskytuji dlouhé rady bunék. Tyto iädy bunék jsou schopné vnimat a rozliäovat. vzcSjemn^ postranni tlak. Tieti düleäitou slozkou této präce je rozpracoväni a prozkoumäni vlastniho objevu chemickych zmén pri podrizdéni citlivych orgànù rostliny ( 1897 b) . Czapek tehdy pozoroval, ze pri geotropickém podr^2dén£ se v kofenové äpiöce hromadi redukujici lätky. Nyni usoudil, 2e äireni geotropického podräädeni je obstaräväno chemicktfmi pochody. Na toto v^znamné zjiäteni naväzala celä rada experimentcilnich praci, v nichz se Czapek snazil jednak o precizni uröeni chemické lätky pfenäSejici podràzdéni, jednak o roz§ifen£ platnosti nalezeného procesu i na jiné druhy podr^zdéni. V pracich, sledujicich pfevääinS prv^ aspekt (1903 b, 1906 b - na této spolupracoval jeho asistent, Molischüv iäk R. Bertel),. Czapek uräil posléze redukujici lätku jako kyselinu homogentisovou,püsobici ve funkci antifermentu antagonistického oxidäzäm kofenového vrcholku. Poklädal ji za meziölänek pfi katalytickém odbouräväni bilkovin, jez je pri podràzdéni zabrzdéno, takäe nastane nahromadéni meziproduktu - podräzden^ kofen je ve stejném stavu, v jakém se nachäzi alkaptonurik. Experimentälni vyzkumy vénované druhému aspektu (1902d,

17

0 této problematice zde jen strucné; podrobnéjsi

rozbor viz J.

J a n k o

1978.

33

1903 a) vedly k závéru, ze stejné chemické pochody

jako pfi podrá2déní

zemskou tí2í se vyskytují i pfi heliotropickém a hydrotropickém podrá2déní. Czapekovy závéry byly jintfmi autory zpochybnény, pfedstavují v§ak prv^ pokus o experimentální

v^zkum chemick^ch látek

píenos podráídéní. Z jin^ch

Czapekov^ch prací

upozornit

vénovanou

jeáté na studii,

zprostiedkujících

o geotropismu

zji§téní polohy,

je tfeba

v ní2 dochází

k maximálnímu geotropickému podráídéní (1906 a). Dülezitou práci vénoval Czapek problematice vedení organick^ch plastick^ch látek v rostlinách. V sítkovících

nalezl nejen dusíkaté látky,

ale i ühlovodíky; experimentální

púsobení vnéjáími fiinidly prokázalo,

íe transport látek

püsobením

lze pferuáit

chloroformu, nikoliv

vSak

plazmol^zou (1897 a). Po pracích o geotropismu

váak jsou

kvantity v tomto období studie

nejv^znamnéjSí

co do kvality i

biochemické,vénované píedeváím

metabo-

lismu dusíku. Velk^ metodick^ v^znam pro fyziologii rostlin i biochemii mély Czapekovy práce o asimilaci dusíku a tvorbé bílkovin u plísní z let 1901-2,nebo£ zde byly v^sledky chemie bílkovin kontrolovány biologickou syntézou - tento prístup pozdéji zdomácnél i na pra2ské némecké univerzité, kde byl pak metabolismus

na plísních modelové studován v pomérné

znafiném rozsahu.

Czapek

mo£né zdroje pro

proteosyntézu u Aspergillus niger a dospél

zna£nému

prozkoumal celou

závéru, ée nejsnáze

tuto

íadu dusíkat^ch látek

funkci

mohou plnit

jako

k jedno-

aminokyseliny

(1902 a). Ze skuteönosti, 2e plisen prospívala rychleji,byla-li uSetrena nutnosti syntetizovat na základé dodávky hotov^ch aminokyselin,vyvodil Czapek

potvrzení teorie

o aminokyselinách

v tvorbé bílkovin. Zkoumal pak íadu na aminokyseliny

rozloäit

jako nuthém predstupni

sloíitéj§ích látek, které se mohly

(1902 b, c), a

zjiStoval

jejich

v^zivnou

hodnotu pro plisen. Czapekovi se podafilo prokázat i pííznivtf vliv uhlíkové v^zivy na bázi hexóz jasnéní

fyziologického

pfíéiny

mizení Skrobu

(1901). Czapek

pro

proteosyntézu (1902 c).Pííspévkem k ob-

metabolismu z listü

uhlovodíkú bylo i jeho vysvétlení

stálezelen^ch

získal v biochemii rostlin

mohl r. 1905 vydat obsáhlou

dvousvazkovou

stromú

v zimním období

zakrátko takoví rozhled, 2e piíruéku (její 2. vydání ve

3 svazcích vyálo v letech 1913-21),je2 se stala standardním dilem v tomto oboru. Po odchodu Czapekové

do Cernovic se stai jeho nástupcem na technice

Fridolin Krasser, jeden z bohaté plejády fyziologii

zcela opomíjel.

18

Czapekovi

Wiesnerov^ch se v§ak

2ákü, jen2 váak

záhy otevíela

cesta

k návratu do Prahy, a to tentokráte na univerzitu, odkud odeáel r. 1908 H. Molisch do Vídné. Czapek prevzal katedru a ústav r. 1909. 18

0 ném a j e h o d i l e p i s e

k palpnntologii.

34

K.

B o r e s c h

v B 40 ( 1 9 2 2 ) : ( 1 1 2 ) . K r a s s e r t í h l

spíse

Tentokrát zcela

dominovala v Czapekové

pracovním zaméíení

chemie,

ováem zde se té2i§té preneslo k fyzikálné-chemick^m metodám v biochenói, zejména k mérení povrchového napétí

protoplazmatick^ch membrán, studiu

adsorpönich jevü, koloidní chemii atp. Zvlááté novou metodu

k pfímému stanovení

nezdafil^ pokus zalozit

povrchového napétí

protoplazmatické

membrány na základé izokapilarity povrchové aktivních látek, jez v hraniönich koncentracích letálné

püsobí na rostlinnou buñku (1910, 1911),

vyvolal vétáí pozornost. Czapek mél na univerzité 7 doktorandú, jejichz práce vykazují

Siroké zamérení.

soustredit kolem sebe

zfejmé i s povahov^mi rysy öasto se totiá

Czapeka

ukvapil a dával

vysledkü, jez zfejmé mély kladn^ vliv

Nebylo mu váak

jako

tolik v^znamn^ch 2ákú. Souvisí to

Czapekúv

i charakterem jeho

se strhnout

byt dále

tyto vyhrady je

rostlin a fytochemie u nás

nepochybn^. Roku 1921 byl Czapek povolán do Lipska uöitele a koryfeje fyziologie rostlin

do jisté míry védecké práce;

k urychlenéinu publikování

provéfovány. Pfes

na rozvoj fyziologie

Molischovi dáno

jako nástupce svého

W. Pfeffera. Véhlas, jená zpúso-

bil toto povolání, získal svym püsobením v Praze. Némecké

védecké instituce

soustavného a trvalého

v Cechách získaly, pokud jde o

experimentálního

zavedení

védeckého v^zkumu, v botanice

predstih. Zprvu nepííznivé institucionální podmínky éeské védy, spojené nadto s fadou faktorú subjektivní povahy, jak bylo

ukázáno v^Se, vedly

posléze k tomu, ze základy soustavného experimentálního v^zkumu v botanice, pokud jde o Ceské ale zoolog

"národní"

instituce, poloáil nikoliv botanik,

B. Némec. Byl vyzván r. 1897 profesory

aby se habilitoval

pro fyziologii

Vejdovsk^m a Vrbou,

rostlin na éeské univerzité, i kdyá

se obecné mélo za to, ze se habilituje L. äelakovsk^ mladäi m e c

(B.

N é -

1954: 55).S botanickou problematikou se Némec pfedeváím seznámil

za svého púsobení jako asistent (od r. 1895) u ji2 téíce nemocného otee svého konkurenta. L. F. Celakovsk^

mladéí 1 9

získal

odbornou prüpravu

u W. Pfeffera v Lipsku, a v Praze, kdyz padly nadéje na univerzitní hab i l i t a d , se stal nástupcem svého otee

v honorované docenture botaniky

na 0eské technice.Celakovsky, zpracovatel i na téchto opomíjen^ch objektech svá

hlenek Seské flóry,

zahájil

fyziologická studia, a to pokusy

s trávením pevnych pfedmétü jejich plasmodii (1892). Tuto práci zahájil píízniv^ ohlas

v literature.

Daläi fyziologicky v^zkum

jeáté u

W. Pfeffera

v Lipsku; vzbudila

otevírá Studie o aerotropismu

houby Diotyu-

ahus monosporus,zpracovaná

jeáté v otcové botanickém ústavu. Celakovsk^

zjistil, ze k tvorbé zoospór je nutné znaéné kvantum kyslíku, a konstatoval pozitivní aerotropismus

19

klícících vláken houby smérem ke zdrojüm

Dosud chybí hlubsí studie o jeho zivoté a díle.

35

kyslíku (1897). Jeho daláí práce byla vénována pohybem aerobních

vztahüm mezi d^cháním a

organismi! (1898): autor püsobil na

Gonium

pectovale

proudem vodíku a kysliäniku uhliáitého a zjistil, 2e pokusné objekty se nepíestaly pohybovat, jak to predpokládala Pringsheimova hypotétia o neschopnosti asimilace COj po odnétí kyslíku. Práce z daláího roku(1988 a) píinesla vtfsledky rozáííen^ch pokusú. Téhoz roku se Celakovsky zaéal zab^vat problematikou

fyziologick^ch

podmínek rozmno2ování hub,je2 souvisela tésné i s otázkami experimentální morfologie. Vycházel pri toro z Klebsovy hypotézy z roku 1896,prohlaSující drázdéní z respirace

za podnét

k tvorbé

reprodukéních orgánü.

Celakovsky ji ovéroval na 29 druzích hub. Respiraci, jak se püvodné domníval, úfiinné potlaöil

kapaln^m médiem,

nepropouátéjícím

vodní páry

(olej). Z v^sledkü usoudil,ze respirace není nutnou podmínkou pro tvorbu téchto

orgánü, stejné jako na ni nemají

podstatny vliv

vlastnosti

vzduchu. Vylufiovacími pokusy dospél k závéru,2e je to píítomnost kapalné vody v prostfedí,která zabrañuje tvorbé reprodukfiních orgánü Nejrozsáhlejéí zur

Celakovského

(1899b).

fyziologickou prací je publikace Beiträge

Fortpflanzungsphysiologie

der Pilze (1906). Autor

podrobné zab^val fyzikálními a chemick^mi

se zde nejprve

vlastnostmi pokusn^ch medif,

predevSím parafinového oleje, nebot vzniklo podezfeni, 2e tento olej je schopen od rostlin prijmout néco vody (ib. 8). Pfi pokusech se Sporodinia granáis se sporangia

objevila souéasné na hyfách ve vlhkém vzduchu

i v suchém oleji, coz vedlo autora k závéru, ze tento fám néco

vody, takáe byl

(ib. 74). ü Muaor raaemosus la sterilní a jelikoá

k dispozici

surogát

olej odebral hy-

pro slabou transpiraci

mycelia vniklá do parafinového oleje züsta-

pokusné byl

vyloufien vliv

nedostatku

kyslíku,

resp. nahromadéní CC^, autor usoudil, 2e píícinou sterility je nedostatecíná transpirace (ib. 84). Vidíme tedy,2e zde ji2 Celakovsky s Klebsovím vysvétlením v podstaté

souhlasí, uvádí jen, ze tvorba

stopek roz-

mno2ovaaích orgánü závisí kromé respirace i na jin^ch faktorech (ib.85). Celakovsky

navfc zdüraznil

v^znam imbibifiní vody (ib. 7). PokraSování

této práce publikoval Celakovsky r. 1912. Vzhledem k tomu,2e v submersních kulturách pfi nahraáení zivného roztoku vodou rangií, odvodil Celakovsky

relativní nezávislost

vznikly stopky spoformativních procesü

na vlhkosti prostíedí. B. Némec 3 0 se pro

svou

nastávající

habilitaci

peSlivé

pripravil

studijní cestou po nékterych stfediscích experimentální práce v botanice. Nejdéle setrval

20

36

v Jené

(B.

N é m e c

1958, kromé toho

stojí za

Zivot a dílo Némcovo podává v prvé radè R. D o s t á l v Biologia plantarum 5 (1963 : 1-4, s bibliografi! K. Hrubého a M. Sosny ib. 5-14).

zmfnku jeho krátky pobyt v Bonnu u E.Strasburgera,

vüdfiího rostlinného

cytologa), kde pracoval pod vedením Sachsova 2áka E. Stahla a W. Detmera.Plodem jenského pobytu je práce analyzující vztah rüstu a geotropického krivení korenü, která zahajuje sérii vízkumü, vrcholící formulováním statolitové teorie geotropismu. Tento smér

Némcova bádání, chrono-

logicky nejstarSí/-je nutné pripomenout na prvním misté. V jenské práci (1898) Némec experimentálné

sledoval vliv teploty na

geotropickou reakci kofenü a na normální rüst. DoSel k závéru, ze optimum celkového geotropického zakrivení lezi o 1,5 - 2 C níze ne2 optimum rüstu. Z toho vyplynul Némcovi závér, posunutí intenzity zakrivením

rüstu. Rüst

geotropická

uròitych

pri realizováni reakce

na podráSdéní zemskou tizi, jeví se

tu Némcovi jako poslední filánek v celé rade pochodù pick^m

reakce neni pouhé

Sásti kofene, projevujíci se

podrázdéním: nutné mu predcházejí

vyvolan^ch geotro-

pochody, specificky od rùstu

samotného odliSné. Timto závérem se Némec zafadil plné do proudu soudobé fyziologie

drázdivosti,

pfekonávající

zjednoduáené

pfedstavy a stanovisko této

védecké Skoly

se mu stalo

mechanistické i heuristick^m

v^chodiskem pro daláí bádání. Popis specificktfch

plazmatick^ch fibril

v buñkách Metazo-C, jejichí

funkci urfiili M. Schulze, Bethe a Apáthy jako píenos podráSdéní, inspiroval Némce k hledání takov^ch struktur i u rostlin.Némec se soustfedil v obáírné studii (1901 a), která vy§la po òeském vydání r. 1900 v definitivní verzi o rok pozdéji v Jené, na experimentální prüzkum fibrilózních svazkü, které pozoroval v meristematick^ch pletivech kofenü cibuis hyacintu a celé fady

jinych rostlin a v plumule prosa (1901 a: 71 n.).

Funkci téchto plazmatickych fibril stanovil jako píenos podráídéní (ib. 125), coz by znamenalo, ze se tak

podarí pfeklenout jednu z nejdüleái-

téjáích propastí mezi zivoSichy a rostlinami: nepfítomnost specifickych vodiv^ch struktur u rostlin

(ib. 149). Práce vzbudila velkou pozornost

ve védeckém svété, ale rozpoutal

se spor o funkci fibril. Némcüv v^klad

funkce fibril nebyl potvrzen. Píes ukavapené

závéry zpüsobené

(zde existuje paralela s píístupem pozic pri dokazování

neovéfen^m teoretick^m vychodiskem F. Czapeka, jenz vy§el

reflexü u rostlin), pfineslo

hledání

ze stejn^ch dükazu pro

uréity vtfklad funkce plazmatickych fibril novtf vyznamny v^sledek. V jedné shrnující lívaze o funkci plazmatickych fibril (1900 b), dospél Némec k závéru, ze oblast

vnímající podráádéní

cepicky, a to do bunék obsahujícfch re jnil Némec (1900 c) predbéznou

je lokalizována

do korenové

permanentní Skrob. TéhoS roku zve-

zprávu o prozkoumání

korenü

asi 150

druhü rostlin,kde byly v sloupku korenové cepiòky zjistény vSude bunky, obsahující statolitové skrob. Vse nasvédcovalo tomu, ze tyto buñky jsou recepcními orgány

pro vnímámí zemské

tíze, fungující v principu

jako

37

ototocysty

vodních zivoéichü,

resp. Nollem

teoreticky

pfedpokládan^

percepfiní orgán u rostlin. Vedle anatomické evidence podpíral Némec svou hypotézu dekapitaònimi

pokusy, které ukazovaly, 2e koieny s odríznutou

éepiékou ztrácejí schopnost geotropické reakce. Opíraje se o velmi podnétnou a plodnou hypotézu, jez obecné vzbudila váeobecnou pozornost tím spí§e, ze nezávisle na dospél k obdobn^m názorüm u negativné zahájil B. Némec

Némcovi

rozsáhl^ vtfzkum k experimentálnímu

sledkü a k bliííSímu

objasnénf

ovéfení sv^ch vtf-

pochodú, probíhajících

reakce. Obsáhlé v^sledky svého

G. Haberlandt

geotropick^ch nadzemních orgánú, pri geotropické

anatomického a experimentálního vyzkumu

geotropismu koíenú publikoval v plné sííi jií r.1901 (c).Sta€ z dujfcího roku je jiz v podstaté

vénována polemice

násle-

s odpùrci a detail-

néjSímu shromáSdéní argumentü ve prospéch své hypotézy (1902 a). Hlavní námitkou odpürcü byla neprükaznost Némcov^ch dekapitaCních pokusü vzhledem k moznosti ovlivnéní neprítomnosti geotropické reakce èokem z poranéní, tedy argument, jejz uzil ji2 1882 Wiesner proti sielskému. Ostatné sám Némec jiz dfive pri modifikace geotropické reakce a tykvovitych

Darwinovi a Cie-

experimentálním provérování

poranénlm (1901 b) u kofenü bobu, hrachu

dospél k názoru, ze poranéním je reakóní

schopnost zru-

áena nebo podstatné snízena. Némec vyzkouáel celou radu metod k lepSímu experimentálnímu

propracování své hypotézy

(odákrobení korenü rüzn^mi

prostfedky,pokusy na klinostatu a centrifuze, vyzkum geotropismu u plumuly klíóících trav atp.). Cenn^m v^sledkem, ke kterému se vrátil jesté v 60. letech, byl experimentální

dúkaz

nahromadéní plazmy na místech,

odkud se po zméné polohy odsunula Skrobová zrna v statocytech(srv. 1964 ). V dalSích pracích se Némec snazil zpresnit svou experimentální úplnou dekapitaci nerafiní

metodiku,

nahrazoval podélnymi zárezy, podrobné sledoval rege-

pochody, které poskytly

novou

argomentaci

(1904 a, 1905 a);

kromé experimentálních pfíspévkú ke své hypotéze publikoval i anatomické. Boj o statolitovou hypotézu v prvém desetiletí naSeho století skonáil prevááné pfíznivé a Némcúv zájem se obracel jin^m smérem, k problémúm, jeí cítil jako védecky aktuálnéjsí a naléhavéjáí; príleSitostné se vèak píi ovéfování cizích vysledkú ke své hypotéze, jiz získal svétovou proslulost, vracel (1910 a). Hormonální teorie Cholodného a Wenta z 20. let váak zasadila statolitové teorii tézk^ úder a zpüsobila preorientování vyzkumu tropismü

jinym smérem; konec 50. let vSak zaznamenal opét

zvrat príznivy Némcové teorii

( L i b e r m a n

Vyuzití pokusú s regenerací kofenú tézy je odrazem

Némcova

vzrüstajícího

1973).

k propracování statolitové hypozájmu o problematiku

utváfení

rostlinné formy, kterou prinesla experimentální morfologie (v Goebelové termínu

organografie). Tento velmi plodny smér v experimentálním bota-

nickému vyzkumu konce 19. a zacátku 20. století pfedstavoval jednak ana-

38

logii k obdobn^m trendúm v zoologi!, jednak reakcì na popisnou morfologii a odtaáité fylogenetické livahy. Takové tendence, proti nim2 experimentální morfologie vytáhla do boje, byly u nás ztélesnény v díle L. Celakovského a J. Velenovského. První Némcovy práce v tomto v^zkumném sméru byly vénovány utváfení listù. Z pokusü na 6 druzích rostlin zjistil, ze poruáení soumérnosti slozeného listu rostlina vyrovnává nikoliv regeneraci,ale zménou polohy listkù (1902 b). Druhá práce testuje Schwendenerovu hypotézu,ze o misté základu listü rozhoduje mechanick^ tlak (1903 a); píedstavuje první pokus o její experimentální provéfení. Dále studoval Némec vliv svétla na postavení listú u borüvky (1904 b). Zjistil zde heliogenní torsi;uva2uje o mechanismu püsobení,Némec odmítá hrubé mechanickou Rádlovu hypotézu o püsobení svétla tlakem nebo tahem a kloní se spiSe k Darwinové hypotéze o recepci rozdílü osvétleni. Na tuto práci plynule navazují vjfzkumy o indukování urfiit^ch morfologickych polarit u niááích rostlin. Experimentovánf se 4 druhy mechú (1904 c) vedlo k závéru, íe jedin^m faktorem indukujícím dorsiventralitu je svétlo (ne tíáe, jak se néktefí autori domnívali) a k potvrzení Némcova píedpokladu, 2e püsobení svétla na rostlinu nelze vyáerpat popisem mechanického nebo chemického déní. Tytéz v^sledky pak byly získány na dalSím materiálu (1906a) a potvrzeny i na liSejnících (1906 b). Vsestranné prozkoumal Némec závislost symetrie na vnéjSích faktorech a vzájemny vztah geo- a heliotropismu na listnant^ch meSích v rozsáhlé práci z r. 1906 (c). Vysledky rozsáhlého studia regeneraSních jevü u rostlin soustfedil Némec v téméí 400 stránkové publikaci Studien über Regeneration(1905 b), ji2 mu vydali bratri Borntraegerové v Berlíné. Zde je sneseno obrovské mnoáství experimentálního materiálu, zvlááté opét osvétlujícího otázky funkce kofenové SepiSky. Bylo zjiáténo,ze drive nez regeneruje kofenov^ vrchol, dochází v pletivu k diferenciaci statocytü (ib. 328). DalSÍ doklady v prospéch Némcovy hypotézy prinesly pokusy s poranén^mi kofeny (hlubokymi postranními zárezy): z poranéné Sepiéky se Skrob stéhoval do zakládajícího se regenerátu a do§lo ke ztráté geotropismu na uròitou dobu (ib.341). Po regenerad CepiCky zpúsobilo odríznutí staré jen slaby traumaticky Sok (ib. 343). RegeneraSní pochody byly podrobeny vlivúm rüznych vnitrních i vnéjSích faktorü, osvétlovány byly i vztahy regenerace k rozmnozování a polarità rostliny, vyznam specifiSnosti bunék a pletiv pro regeneraci apod. - ani vycet hlavních okruhü Némcovy aktivity tu pro nedostatek mista nelze podat. Je v§ak nutné zdüraznit sirsí teoretické souvislosti,které vytvárejí rámec téchto Némcov^ch pokusü. Regenerace byla predmétem intenzívního vyzkumu jiz od pocátkü Rouxovy vyvojové mechaniky. Zvlástní vyznam nabyly regeneracní jevy ve svétle Drieschova chápání regulativních pro-

39

cesò v organismu» jak je v ucelené formé

podal ve své

monografii z r.

1901. Driesch se zabyval i problémem regenerace u rostlin, takfce na jeho vtfklady mohl Némec navázat a potvrdit je (ib. 5), pokud älo o v^znam kofenového vrcholku v systému korelací

mezi jednotlivymi cíástmi meris-

tematick^ch pletiv korene. Némec sdílel plné

Drieschovy náhledy o fun-

damentálním vyznamu regulací a regenerací pro vysvétlení zivotních déjü (B.

N é m e c

1905 b: 1), i kdyz zaujal skeptické stanovisko vüci vi-

talistické interpretad Drieschové.Némec se v této souvislosti dükladné zab^val teleologickym

prístupem k otázce zivotních projevú vübec a vy-

slovil názor, ze nelze hovorit o vícelnosti prvotní, ale jen sekundární, projevující se v urcittfch

podmínkách (ib. 324).Vznik

ného nejlépe vysvètluje klasická

Darwinova koncepce

(ib. 325). Z toho je zfejmé, jak

Némec

úéelnosti

podle

prírodního vtfbéru

v situaci tvrdych

koncepcních

bojü ve védách o zivoté chápe slozitost a biologickou autonomii takovych jevú,jako je regenerace a regulace, ale odmítá zde vyklízet pole módním idealistick^m a otevfené antidarwinskjím interpretacím a hledá adekvátní, dialektické íeSení. To bylo podepreno i vlastními badatelsk^mi vysledky Némcov^mi,nebot se jasné ukázalo, ze regeneracní pochody nejsou vzbuzeny reakcí na poranéní (jak by odpovídalo

postulátúm fyziologie drázdi-

vosti) anebo podmínény zvyäenou vy2ivou (jak by odpovídalo mechanistickému pojetí), n^brz preruSením korelaänich vztahú mezi vegetaönim bodem a kofenov^m meristémem (ib. 233, 360). DalSím Studium v oblasti

experimentální morfologie zaméfil Némec na

metodicky velmi zajímavé a plodné vyuíití

uméle izolovantfch orgánú ros-

tlin, aby bylo mozné snáze najít rozhodující formativní popudy ke vzniku novych orgánú a regenerátú. Bylo zahájeno pokusy s regenerací u izolovan^ch a zasazen^ch listü

Streptoearpus

Wendlandii

(1907 a). Némec

do§el k závéru, ze regenerace adventních orgánú tu bude asi pferuäeni

reakcí

normálního rüstu a v^voje rostliny, tedy konckoncú

korelafiních vztahü. Vyslovil se také proti

Sachsové

hypotéze

na

na zménu o speci-

fick^ch orgánotvorn^ch látkách a pfidráel se Klebsova stanoviska,pfipisujícího

rozhodující

vyznam

kvantité

a kvalité

zivnych a zásobních

plastick^ch látek. V druhé práci ze sèrie 4 stati (1909 a) pracoval Némec s vegetaóními

vrcholy mechú. Pokusy ukázaly, 2e vSechny adventivní

pupeny nejsou stejnocenné a 2e polarita souvisí se stárím cího orgánu. Izolované vegetaéní

reprodukují-

vrcholy ve svém rústu stagnovaly, ale

adventivní postranní vrcholky rostly progresivné, coz ukazuje, 2e nelze v§e vysvétlovat vyzivou (jako Klebs). Rozhodující úlohu mají fyziologické korelace. Némec se pak vrátil k regeneraönim jevúm u tentokráte druhu

senesoens

(1911 a). Ukázal na

Streptoearpus,

pokusech s regenerací

adventivních pr^tü z rozfezan^ch cepelí izolovan^ch listú,ze nahromadé-

40

ni zivin nepatíí pri regeneraci

rozhodující dloha, neboí. hluboky zárez

pod bazálním meristémem vede k reprodukci

na mesokotylu, kde se asimi-

láty nehromadí. Naproti tomu v následující práci (1911 b),vénované problému formativnich vlivù na vznik kvétenství u Streptocarpus (na adventivních

regenerovan^ch

Wendlandii

pr^tech), dospél k závéru, ze kvalita

regenerátü závisí na stáfí, poloze a velikosti asimilacní plochy cepel^ z néhoz regenerovaly, tedy, ze to, zda budou regenerovat vegetativní ci rozmnozovací

pr^ty, závisí

jen na velikosti

asimilaSní plochy a tedy

koneckoncü na v^Sivé. Tretí a z hlediska historického vyvoje experimentálního vyzkumu v naSí botanice a biologii vflbec byla experimentální v^znamn^mi

nejvyznamnéjSí pracovní oblastí

cytologie. Vznik této

disciplíny, dany

experimenty s púsobením rúzn^ch

Némcovou Némcovymi

vnéjáích vlivú

na jádro a

protoplazmu koncem minulého století, predstavuje skuteòné novou kvalitu v déjinách nasi

biologie. Vzdyt

Vejdovského

Skola, která u nás v 90.

letech zahájila cytologick^ vyzkum (nepocítáme-li éru Purkyñovu),zústala v díle svého tvúrce

a vétsiny jeho zákü

omezena

na deskriptivní a

srovnávací prístup, coz piati i pro u nás púsobící némecké cytology. První Némcovou experimentální prací v cytologii byla jeho

habilitacní

práce, v níz mu predevsím slo o nalezení uspokojivého vykladu rozestoupení jadern^ch elementú pri bunéfiném délení. Pokousel se ovlivnit tento proces rúzn^mi vnéjáími zásahy (1899 a). Pokusy byly provádény na kofenech cibule a bobu. Pri pouzití chloroformu bylo zjisténo zastavení jaderného délení na základé rozpadu

achromatickych vláken

délící figury

do jednotlivych granuli. Jádro rychle nabyvá na objemu,az se jeho obsah vyleje. Obdobné púsobí, jak Némec

zjistil, i plazmolyza. Jadérka jejím

vlivem byla vypuzena z jádra; v cytoplazné vsak jiz nezanikla. Achromatická vlákénka se plazmolyzou

rozlozila do granuli stejné jako püsobe-

ním chloroformu. Némec se domníval,ze nalezl tésn^ geneticky vztah mezi témito vlákny a jadérky. NejdúlezitéjSím v^sledkem této práce vsak bylo nalezení zmény konzistence cytoplazmy v prúbéhu délení: zatímco v profázi je cytoplazma pevná a elastická, v daláích fázích postupné zkapalñuje. Prechod

do kapalného stavu

buñkám zabrañoval

dokonòit

se podafilo

Némcovi

délení, nebo púsobením

urychlit tím, ze poranéní

pletiva. Elasticností cytoplazmy v profázi bylo mozné vysvétlit jadernych elementú faktory se podle

v prübéhu délení Némcovy

v termínech

interpretace

vysvétlit poloha i probíhající zmény této práce vysoce cenil a pokládal

na buñky rozestup

tahu a tlaku. Témito

vlastních pokusü dá dostatefiné

délící figury. Némec je za svüj

si v^sledkú

nejvétSí védecky objev,

zejména prokázání zmén konzistence cytoplazmy v prlbéhu délení; pripustil ovsem, ze dúraz

na faktory,

jako

tlak a tah, byl

mechanistickym

extrémem (1954: 55).

41

Z posledniho roku 19. stoleti pochäzi i Némcova Studie vlivu nizk^ch teplot na meristematickä pletiva (1899 b).Tento faktor, ktery omezil rüst

kofenü cibule a bobu, zbrzdil

jädra, nebot achromatickä cova prdce z téhoz roku

znatelné

nebo zcela zastavil

déleni

vlàkénka se rozpadala do granuli. Treti Ném(1899 c)

je venoväna nälezu

vypuzeni jadérka

z jädra zträtou vody pfi vadnuti na koreni bobu a u fasy Spirogyra. Némec tento pochod zdarile simuloval i plazmolyzou. Shoda dejü vyvolan^ch uméle s pozorovanymi spontdnnimi déji

znamenala

potvrzeni

sprävnosti

zvoleného experimentälniho pristupu k reseni cytologickych otäzek. Snad nejproslulejsi

Némcovy cytologické prdce jsou v§ak ty, v nichz

se mu podarilo experimentälne

vyvolat polyploidizaci

meristematickych

pletiv v korenech bobu a hrachu. K tomuto v^sledku dospél B. Némec spolu se svym asistentem J. Blazkem,jemuz zadal prozkoumat vliv par benzenu a jinych cinidel na prübeh déleni

rostlinnych bunék. Vlivem fiinidel

se podarilo zabränit tvorbé bunéfiné prehrädky, takze se vytvorily vicejaderné

bunky, v nichz

väak po case

zacala jadra

spl^vat

do ütvarü

s dvojnäsobnym mnozstvim chromatickych elementü. Némec si uvédomil eminentni dùlezitost pokusné docileného jevu, zahäjil proto säm neprodlené vlastni

vyzkum

a jeho

prvni vysledky

(1902 c) jako Blazek. Näsledujiciho

publikoval

je§té v tém2e roce

roku (1903 b) zjistil jiz i déleni

velk^ch jader,splynuvsich pùsobenim chloralhydrätu. Toto cinidlo pouzil r.1902 Wasielewski k vyvoläni udajné amitózy; Némec si naopak byl védonv ze nejde o amitotické tedy o proces

déleni jader, ale o nedokoncené

zcela opacny. Navic se mu

u splynulych jader i u jejich näsobnä sädka

chromozómù

(1904 d) se Némcovi

splynuti jader,

podarilo spocitat

chromozómy

potomkù. Zjistil, ze se tu udrzuje dvoj-

oproti jàdrùm

normdlnim. Näsledujiciho roku

podarilo prokäzat schopnost splyväni jader i vzdä-

lenéji pribuznych, kdyz pomoci tlaku jehly zpùsobil nejdrive vicejadernost bunék na hranicich dvou odlisnych pletiv klicnich rostlin kukurice (mesokotyl a meristematickä

zona pod inzerci koleoptile).Tyto

Némcovy

pokusy vrhly nové svétlo na radu zävaznych problèmi. Predevsim séim fakt splyväni nepohlavnich

vegetativnich jader relativizoval dosud zdànlivé

jedinecné postaveni generativnich bunék a jejich jader (1902 c, 1903 c). Splyväni jader ve vicejadernych

bunkäch vylozil Némec jako autoregula-

tivni akt (1903 c). Zde se také Némec postavil proti mechanickému odvozoväni rodozmény

u rostlin v zävislosti

na jadernych

pomérech (poctu

chronozómù, jak vyklädal Strasburger). Nelze totiz jednoznacné rici, ze tytéz poméry, které vyvolaly karyogamii, resp.redukci poctu chromozómù, vyvolävaji soucasné i rodozménu. Tyto zävery

Némec däle rozpracoval

ve své rozsihlé

stati vénované

vlivu chloralhydrätu na jaderné a bunécné déleni (1904 e).Velmi zàvazné bylo zjisténi, ze poöet bunék s jädry o dvojnäsobnem

42

poctu chromozómù,

vznikl^ch

splynutim

bunky nelze

jader, postupné

zjistit. Némec uvedl

do h l o u b i m e r i s t e m a t i c k é h o

k l e s ä , az po 42

tri m o z n é

pletiva,zträtu

h o d i n ä c h uz

v y k l a d y : tfstup t a k o v y c h bunék funkce

iniciäl

takovych

jako n ä s l e d e k p o s k o z e n i c h l o r a l i z a c i a n e b o a u t o r e g u l a t i v n i dukoväni poctu chromozonü. Treti moznost nebo€

redukce diploidni

tü. E x i s t e n c e

z n a c i l , a je p o c h o p i t e l n é ,

somatickou

redukci

rial, kterjr p u b l i k o v a l v obsàhlé,

vice naz

ungsvorgänge

r.

se N é m e c

terminy jsou game-

zrelativizovala

jak N é m e c

zytologische

Fragen

stati

(1910

Das Problem (1910 c),

mate-

b),jednak

der

Befrucht-

zcästi

polemicky

(1907) p o c h y b n o s t e m o s o m a t i c k é

redukci.

s o m a t i c k o u r e d u k c i a u v d d i ji na

näkresy a fotografiemi

tehdy nebyla obecné prijata upozornily

somatické redukce

opétné

az n o v é p r ä c e

a na

z konce

let. Z velkého mnozstvi problémù,

anebo nadhozeny,lze je v z t d h n u t i

vybrat

znamu poctu chromozomü korenovych lym

cytologického zahäjil

Némec vlastné

trichomü u horcice a pylov^ch

vyvolävänim

jader

v krizeni

o zv^Seném poctu

bunék vüöi vegetativnim

relativizujici

a simulujici

zevnimi

vuci hypotézdm,

faktory,vedly

jednoznafiné

svou

zasluhugenetiky.

stati o

vy-

chloralizace

o d m i t l vliv

poctu s umé-

chromozomü a s jejich

dalsim

jak o v é r i t p l a t n o s t vlastnosti.

postaveni a vyznam

proces oplozeni

vegetativnich pletivech a potvrzujici moänost v ä n i jädra

jiz

na z a k l a d é

zrn m o d f i n u

jako n o s i t e l i c h d e d i ö n ^ c h

vysledky,

k otäzkäm

reseny

rostliny. V experimentech

vidél Némec efektivni cestu,

potézy o chromozómech ze N é m c o v y

vlastnosti

monografii

si p o z o r n o s t

vyzkumu

(1906 d). V t é t o p r ä c i

c h r o m o z o m ü na m o r f o l o g i c k é vyuzitim

k t e r é byly v N é m c o v é

jen n é k t e r é . P r e d e v ä i m

experimentälne

D i s k u s i k této p r o b l e m a t i c e

21

pfi-

u h r a c h u a l i l i e ( 1 9 1 0 c:

25, 38 n . ) . P r e s t o N é m c o v a a r g u m e n t a c e

mé,

na-

snazil o n a -

problematiku 40.

po-

jiz d r i v e

intenzivné

1910 j e d n a k ve z v l ä s t n i

rozlièuje neprimou a primou

kladech,dokumentovanych

nejzajimavéj§i, (tyto

N é m e c p o s t u p e m d o b y bohaty

500 str^nkové monografii

und a n d e r e

- re-

redukci.

shromdzdil

namirené proti Strasburgerovym Némec

jesté v i c e

vegetativnim,

ze v d a l s i m

lezeni dükazu pro somatickou

bunék

pochod

za m o z n o u j e d i n é pfi t v o r b é

s o m a t i c k é r e d u k c e by tedy

staveni generativnich bunék vùci

Pro

je t e o r e t i c k y

sädky c h r o m o z o m ü na h a p l o i d n i

ovsem pozdéjgiho data) byla poklädäna

tyto

21

Je

hy-

zrej-

pohlavnich

i na p o c h o d e c h

UspéSného ovlivnéni

ve

cho-

t o h o t o b a d a t e l e ke s k e p t i c k é m u

postoji

a k c e n t u j i c i m tflohu jädra v b u n c e a

zejména

"Myslim, ze by vyznam chromozomü v tomto ohledu mohl byti opravdu osvétlen, kdyby srovnäny byly vysledky krizového zürodneni pylem normälnim a pylem dvojmocnä (tj. diploidni - pozn. J. J.) jadra obsahujicim,jakéhoz bylo by mozno • chloroformovänim dosici. Nebot by se (jsou-li chromosomy nositeli dèdicnosti) ciselny pomèr mezi potomstvem urcitych vlastnosti musei zméniti, kdyby splyvajici jädra dala pflvod nikoli jädru dvoumocnému, nybrz trojmocnému". (B. N é m e c 1906 d: 9).

43

v pfenosu

dédifinosti. V této skepsi se

(1909 b), tentokráte zaméfen^mi

Némec utvrdil

k prüzkumu

chromozómá. Púsobení horkou vodou

dalSími

pokusy

mikrochemickych vlastností

ukázalo, 2e zatímco

chromozómy jsou

snadno rozpouátény, klidová jádra a jejich struktury byly témér netknuty. Némec z toho usoudil, ze chromozómy

jsou substanciálné

odliSné od

jaderného reticula i od chromatinov^ch télísek v ném obsazen^ch.Chromatin tedy netvofí stabilní fyzikální fii chemické struktury, stále se méní, a proto jej nelze pokládat za pfedpokládanou

idioplazmu, nositelku

dédicnych vlastností. To opétovné na základé SirSí Skály pokusü dolozil Némec v 16. kapitole

své knihy

o oplození

(1910 ci 299 n).

Na druhé

strané pfi diskusi o vztahu objeveného faktu k hypotéze o individualité chromozómú pfipouátí, ze tuto hypotézi 391> 450). Po

je mozné i nadále

pfezkoumání a prodiskutování

terárních lídajú dospél

nepfeberného

Némec k pfesvédcení, ze je nutné

podrzet (ib. mnozství liúlohu jádra a

chromozómú v pfenosu dédicnych vlastností oproti bézn^m predstavám zrelativizovat a priznat pfinejmesním urcitou roli cytoplazmé (ib. 9). Dalsí obohacení

Némcovy metodologie v experimentální cytologii pri-

neslo uzití centrifugy k diferenciaci bunéñn^ch struktur. Uí ve své monografii o oplození centrifugoval Némec meristematická pletiva. Docílil vychylení jader, jez se vsak pozdéji

rychle vracela

do púvodní polohy

(ib. 505). K této metodé se vrátil o pét let pozdéji, kdy se mu podarilo (stejné jako jiz drive

Mottierovi) posunout

centrifugováním

mitotickou délicí figuru (1915). Tím se potvrdily

celou

Némcovy starsí pred-

poklady vyslovené v jeho habilitaCní práci(l899 a)o elasticnosti achromatické délící

figury a jejím chování

jako pevném celku. Zároveñ toto

zjisténí bylo cennym príspévkem oproti rozgírenému názoru, pokládajícímu délící figuru za artefakt. Vyznam Némcovych experimentálních prací je nesmírn^ a není omezen jen na nase zemé, kde polozil základy

soustavného vyzkumu v experimentální

morfologii a zejména v experimentální Némcova vyzkumu vice rozvinuta

cytologii. Právé poslední oblast

nebyla ani ve svétovém mérítku na botanickém materiálu a experimentální

nahodile. Píes mechanistická

vyzkumy se tu provádély

jen víceméné

zjednoduSení u nékter^ch prací je zrejmé-,

ze orientace Némcovy badatelské práce byla skutecné biologická, jak vysvítá uz z ranych prací

o drázdivosti plazmy, a ze

Némec se nevyhybal

obecnym problémüm, naopak, düsledné vztahoval svou experimentální práci k resení závaánych problémú biologick^ch teorií. B. Némec od r. 1903, kdy se stal mimorádnym

profesorem a prednostou

ústavu, do konce 30.let, kdy odesel do dñchodu (ale i pozdéji mél jesté dostatek pííleritostí püsobit na novou védeckou generaci), vychoval celou plejádu odborníkú, mezi nimiz byli i tak proslulí védci jako R. Dostál, S. Prát, V. Úlehla aj. Némcovi záci pak púsobili na nasich védec-

44

k^ch zarízeních jako profilující

védefití pracovníci a tvürci vlastních

védeck^ch Skol,jez v mnohém navazovaly na Némcovu öinorodou badatelskou aktivitu. Némcüv

üstav, jen2

skromny a dlouho

se nemohl vyrovnat

zaäal

fungovat r. 1901,

byl neobyéejné

Molischovu - pochopitelné,

nebot

návrhy na vybavení byly posuzovány odborné vídeñsk^m profesorem Wiesnerem, jenz

nepfipustil

nie, co sám

nemél

(B.

N é m e c

1954: 55).

Presto se rozvinula v ústavu intenzívní práce, jak dosvédeují nejen vtfsledky védecké práce

Némcovy, ale i jeho zákü. Do r. 1918 mél Némec 12

doktorandü. Jeho záci méli vesmés mentovaly vysokou víroveñ stat

védecké v^sledky, které doku-

Némcova lístavu. Mnozí

vénovat daläi védecké práci cové ústavu viz téz

dobré

z nich se väak nemohli

anebo pfeäli na jinou problematiku (o NémS.

P r á t a

1958). V klasické

fyziologii

rostlin prevládal vyzkum tropismú (K. Brzobohat^, 0. Spisar, V. Vodrááka). V experimentální

morfologii vynikly (kromé prací A. Berkovcové,

Spisara a F. Strañáka) práce R. Dostála," jenz se

0.

experimentální mor-

fologii pak systematicky vénoval cely 2ivot a zaloáil v ni vlastní Skolu. Dostál zacal v^zkumem korelací.Práce,v níz experimentoval s kliönimi rostlinkami

mottflokvét^ch (1908), píinesla zajímavé v^sledky, nebot

se ukázalo, 2e maximálniho vyvoje

déloh lze docílit

zruäenim korelací

mezi epikotylem a pupeny v vízlabí déloh. K vysvétlení mechanismu téchto korelací pouzil Dostál Errerovy hypotézy o látkách zabrañujících v^voji orgánü. V daläi práci,vénované korelacím mezi listem a lízlabím

pupenem

(1909), dosel k závéru, áe regulace vyvoje klífiní rostlinky se déje popudy z déloh a jin^ch rezervních orgánü, jeá jsou v§ak kvalitativné odlisné od zivn^ch látek, jejichz

kvantitou a kvalitou

vysvétloval pauáálné Klebs. Odmítnutí zjednoduáené

formativní zmény

mechanistické pred-

stavy potvrdil Dostál prací o korelacním vztahu mezi lodyzním a korenovym systémem (1912). Z toho, 2e listové dvojice pokusn^ch rostlin s extirpovan^mi

pupeny regenerovaly jen slabé

koreny, aö v Sepelích

hodné plastick^ch látek, usoudil, ze tyto látky nemohou

bylo

hrát roli pri-

márního podnétu.Dostál se pfi vykladu úlohy vy2ivy odvolával na Némcovu tezi z r. 1905 o vyzivé jako pouze formální podmínce regenerace. Kombinací operativních mínky

zásahü a rüzn^ch

zezelenání rezerevních

zpüsobü osvitu

orgánü (1910).

ovéíil Doslál pod-

Nejzávaznéjgí

Dostálovu

prací z období pfed r. 1918 je väak obsáhlá Studie, vénovaná experimentální morfogenezi éarovníku a dalSích rostlin (1911). Na základé rozfezávání stonkü na éásti a jejich jemné korelativní püsobení

22

rozpúlení tak, aby bylo vylouéeno vzá-

úzlabních pupenü, amputace

0 zivoté a védeckém díle R. Dostála pise J. A, spisy fak. agronomické 3 (1965 : 357).

listü a inakti-

S e b á n e k, sb. VäZ v Brné, rada

45

vace fotosyntézy Dostàl vizino na ni2§i kvétonosn^ch

zjistil, ze tvoreni

koncetraci

horizontàlnich vybèSkù je

asimilitù, ne2 je tomu

prjrtù. Zde Dostil

pouzil

treba

k interpretaci

pri

tvorbé

sv^ch v^sledkù

Klebsovy nypotézy. V pokusech

na iarovnfku

pozdéji ve snaze

a souàasné na krtiCniku

vysvétlit formativni

vliv

pokrafioval Dostil

rezervnich orgànù (1917)-

Ukizalo se, ze bazàlni viseky hliz umozriuji rùst postannim hlfzàm, kàlni listnattfm

pr^tùm. Vy§§i teplota, pùsobicf

api-

predòasny rùst stonkù

z hliz, pùsobi také na novou produkci stolonù a hliz z téchto lodyh. ZvlàStni postaveni mezi Némcovymi zàky zaujimal fytopatolog Jaroslav Peklo. 33

Zaò^tky

jeho

védecké dràhy

byly ve znameni

znim^ch studii

o mykorrhize, predevSim ovéem anatomického a ekologického ràzu

(1904).

Ji2 tehdy vSak Peklo také experimentoval,napr. u mykorrhiz babrù a bukù kultivoval

izolované mykorrhizové

houby, zkoumal vliv teploty na né a

pokouSel se o vyvol^ni zpétné infekce bukù

izolovanymi kulturami (1910

a). Na zàkladé pokusù se stravovànim celulózy mykorrhizami dospél Peklo k nizoru (1910 b),2e dusikaté làtky obsaSené ve spadan^ch listech druidi mykorrhizy, které ve snaze je asimilovat, uvolnuji

celulàzy a vylu-

fiuji organické kyseliny, a tak podstatné prispivaji k rozkladu celulózy. Mykorrhizové vrstva v lesich

nahrazuje vrstvu hrubého humusu.

Velmi pozoruhodné vysledky, dot^kajici se mnoha blémù i otizek

genetiky, pfinesla

fyziologickych pro-

sèrie Peklovtfch

praci o inaktivaci

fotosyntézy a tvorby chlorofylu, zahijenà v Lipsku u W. Pfeffera. Peklo nejprve

experimentoval s pùsobenim

syntetické

prosesy

jedù a radiokativni làtky na foto-

a zjistil, ze kyanid

fotosyntézu, zatimco radioaktivni làtka

draselny redukSné inaktivujé (bromid ridia)

pùsobi rozklad

chloroplastu a fotosyntézu nemùie stimulovat. Zjistil té2,ze vylucovàni kysliku vodnimi rostlinami nezàvisi na pfitomnosti tohoto plynu ve vodnim prostiedi

(1913 b ) .

s rùzn^mi kulturami rasy chlorofyl a je vysoce

Nejzaj£mavéj§i

vysledky

ziskal Peklo

pokusy

Chlorella, o niz bylo znàmo, ze snadno ztr^ci

variabilni (1914). Rùznou

vyzivou dosàhl

Peklo

zmény barev sv^ch kultur. Zvlàèté cenné bylo zjiSténi, ze glukóza vyvolcivi rychlou ztritu chlorofylu. Po vzoru Boysen-Jensenové se Peklo sna2il zasàhnout pfidàvànim specifického enzymu (v tomto pfipadé trypsinu) do procesu

enzymatické

syntézy v organismu

pfimét Chlorellu absorbovat tento enzym

Chlorelly. Podarilo se mu

endosmoticky. Modifikacf enzy-

matické syntézy vznikla zlati varianta fasy. Po preneseni trypsinem infikovan^ch ras na normàlni substràt zùstala novi barva zachovàna a tento defekt trval

33

46

po celou - pùlrofini-dobu

0 Peklovi viz S.

studia.

P r à t, Preslia 28 (1956 : 221).

Peklo z toho

usoudil,

2e tu Slo bud o dozvuk pùsobeni enzymu,nebo o vlastnost "nove ziskanou". Vyslovil se proti apriornimu vyluòovàni dédiCnosti ziskantfch vlastnost£ i kdyz soufiasné upozornil na plausibilni

Jollosovo vysvétleni Kammere-

rov^ch vidajn^ch dùkazù dédiònosti zfskan^ch vlastnosti u mikroorganismÌL Peklo vùbec kladl dùraz na studium genetickych problànS u mikroorganismù (vòetné bakterii), na nichz lze velice vhodné Upozornil

studovat zejména mutace.

i na to, ée mutace mikroorganismù nejsou efemérni,n^brz pine

odpovidaji mutacfm

vySSich rostlin. V metodologickém

v otàzce modelovcini genetickych jevù RùSiòkou, jehoz stanovisko

ohledu se

Peklo

na mikroorganismech shodoval s V.

v genetickych otizkdch v§ak

bylo podstatné

odlisné. Zàvér sèrie Peklov^ch studii na toto téma tvofily prdce, vénované etiologii panaèovini u mraòniku (1915 a) a jeho dédiònosti (1915b), kde se snazil vysvétlit tento jev houbov^m parazitismem, jimz vysvétloval i slozeni aleuronové vrstvy obilek (1913 a).

Základní literatura 0 déjinách informace

experimentálního získat dosud

g e r s t e i n a

vyzkumu v nasí botanice pred r. 1900 lze nejpodrobnSjsí

predevsím u

V.

M a i w a l d a

(1904); dale u A.

B u r -

(v Botanik u. Zoologie, 1901: 299 n.). Pro vyvoj v ceském kontextu

lze najít informace u E .

B a y e r a

(Památník

1898:17 n.), pro

némecké

prostredí

v Ubersicht...(1893-1900). Déjiny fyziologie rostlin vedle obsáhlejsí práce I. P. Belokoné (1969) podává strufiné B. zkumu v rámci

hlavních smérú

N é m e c

(1954). 0 postaveni

botaniky v 19. stol. se zmiñuje

experimentálního vyV.

E i s n e r o v á

(1966 a 1969). Píipomeñme jesté souhrnné pohledy na vyvoj naäi botaniky od B.

N é m-

c e (Vinikláíüv sborník: 95 n . ) a F. A .

N o v á k a

vyvoji

biologie na univerzité a speciálnéjsímu

vyzkumnému okruhu, uvádíme v seznamu litera-

(1931). Práce

vénované

tur y.

47

Ili Vejdovského skola - kolébka modernich smérù v ceské biologii

Rozdil mezi zamèfenim

zoologického v^zkumu

prosazovaného

A. FriSem a

orientaci,kterou - do jisté miry i v polemickém akcentu proti Friòovi propagoval F. Vejdovsky, byl souòasnikùm tak ncipadn^, ze protiklad konzervativnosti a modernosti mezi obèma reprezentanty pres nutny ohled

na§i zoologie byl,

zdvorilosti, konstatovàn i v nekrolozich

Teoretické a experimentcilni

pfistupy zùstaly

Frifiovi

k g^kùm J. E. Purkyné. 2 Studnifikovo konstatovàni Frifiovou a "zàstupci

FriSov^ch.1

cizi, aS patiil

o rozporu mezi Skolou

nov^ch oborù zoologie, které se péstovaly se zie-

telem ku vSeobecn^m biologick^m problémùm" 3 bylo pine opràvnéné a piati i dnes. Rozhodujicim

datem pro vznik

modernich

zoologickych

smérù u nis,

vfietné experimentàlnich disciplin, je rok 1892, kdy nové jmenovany profesor zoologie, srovnàvaci anatomie a embryologie

FrantiSek Vejdovsky"

uvedl v fiinnost svùj tfstav pro zoologii

a srovnivaci anatomii. Uz samo

pojmenovàni ustavu

zméné oproti zaméreni Fricovu.

svédfii o programové

SouSasné bylo projevem snahy vyrovnat se s drovni zoologické védy v zahranifii, zejména v Némecku, i s naSi purkynovskou tradici. Pràvé Purkynové pamàtce pripsal Vejdovsky svùj pamàtn^ spis Zràrii, oplozeni a hovàni vajiòka (1887), jenz mùze b^t opràvnéné

r^-

poklidin za prvni vlai-

tovku nové orientace v naSem zoologickém vyzkumu, Hlavnim védeck^m sledkem

Vejdovského studie

bylo popsàni a zobrazeni "periplastu", tj.

centrosomu (ib. 127), jejz nezàvisle

na sobé v témze roce

téz popsali

Boveri a Van Beneden. Vejdovsky také zjistil,ze periplast vajefiné bunky

1

2

3

Nape. u F . K.

S t u d n i c k y , B L 2

To vyslovné zdùraznil v uvodu 401 .

Fricova

(1913): 404. nekrologu

F. K.

S t u d n i c k a ,

ibid.

Ibid. 404. Sàm Fricfiv zàk a spolupracovnik F. B a y e r konstatoval (1898: 7), také zamlceti, ze mèli u nàs kromé nèjaaniz uvàdél jména: "Nelze vsak tu naopak kych deseti poslednich let, zejména v nékterych oblastech zoologie stale temer jen ten dvoji cil pred ocima: popularizovàni véd prirodnich a soustavné zpracovàni fauny domaci. Obé jest arci chvalitebnym - jenze se za stalého pokroku v ciziné nemélo zapominati u nàs také na smér ryze vèdecky".

* Zivot a di lo F. Vejdovského podàvà F. K. S t u d n i c k a , BL 25 (1940): 1 - 24. Srv. téz dflkladné a kritické zhodnoceni, bohuzel nepub1ikované, z pera B. N è m c e (OA CSAV, fond B. Némec, Denni zàznamy XXVI, str. 1867-82).

48

zaniká a pfi oplození a dalSím v^voji funguje v^hradnë periplast prevzatj ze spermie (ib. 136). Vejdovského spis byl poctën cenou KCSN a L.Celakovsk^ právem v posudku o nëm hovorí jako o "spisu svého druhu v âeské vëdecké literature posud jediném, nevídaném" (ib. 155).Spis byl dujícího roku

násle-

preloíen do nëmfiiny (1888)/ ale jeho púvodní óeská verze

mj. prokázala, 2e fieâtina je schopna sdëlovat vëdecké vysledky na ápiákové svëtové úrovni jasnë a srozumitelnë. Cytologie

a embryologie

zûstaly i nadále

hlavním pracovním

Vejdovského, v nëmz vychoval i celou plejádu

polem

zdatn^ch odbornfkû. Expe-

rimentálními metodami nadáen nebyl,je známa jeho averze vûôi experimentání cytologii jednoduchou

B. Nëmce, 5 nicménë ve svém

ústavu poskytl

i

pûdu pro

experimentální práci. V situaci, kdy na pfirodovëdecké di-

sciplíny neexistovala na lékarskych fakultách áádná organická návaznost (F. K.

S t u d n i c k a

1940

:

129), mëly

Vejdovského

pfednááky

ze zoologie a pfedevSím pak pracovní moánosti v jeho ústavu 6 velkou pfitaSlivost pro mediky, usilující o purkyñovské kcím organismû. Pràvë z nich

se rekrutovali

porozumëni zivotním funprvní

Vejdovského

proálí praxí v jeho novém ústavu. Mnozí z nich vynikli

Záci,

jako vûdôi zje-

vy teoretické i klinické medicíny (Herfort,Babor,Písafovic, Studnifika). Nëfiim u nás neb^val^m

byly také diskuse

o samostatn^ch pracích 2ákú a

o nové odborné literature, které Vejdovsk^ zavedl (B.

N ë m e c

1959:

240). Jakkoliv obecné otázky

Vejdovsk^ ve svém ústavu

umoánil áirokou v^mënu názorü na

biologick^ch vëd a svûj v^zkum

zamëïoval zpravidla tak,

aby k jejich ïeëeni prispíval, byl v teoretické práci zdráenliv^, nerad opouâtël püdu dobfe empiricky podlozenych hypotéz. Jeho stanovisko sdílela znaóná fiást jeho 2ákú; nëktefi z nich

pokrofiili o kus dál a pïi-

blízili se teoretické aktivitë MareSovy âkoly,vûâi níí byli zprvu v opozici (zejména F. K. Studnifika). Vejdovského ëkoly

byla její univerzálnost.

Vejdovsk^ se klonil k novym, v ôeské zoologii

Charakteristick^m rysem

dosud opomfjenym smërûm,

ale stejnë jako près svou urcitou v takovém duchu, povzbuzoval faunistiky, coz se odrazilo

skepsi k experimentování trpël práce

a sám pracoval i v oblasti

systematiky a

i v orientaci jeho zákú po Friôovë odchodu

do dûchodu. Tentó realistick^ postoj Vejdovského nebyl nâlezitë docenën. Pro strategii zoologického v^zkumu mêla pfevazující orientace Vejdovské-

5

B. N ë m e c , ibid., 1882: "Vejdovsky také popíral vyznam experimentální cytologie, kdezto já jsem od ni cekal kausální vysvëtleni pozorovanych pochodu".

6

Teprve po 10 letech vzniklo Stoklasovo stredisko agrobiologického a agrochemického vyzkumu na fyziologicko-zemëdëlské stanici a po 15 letech Babákova laborato? srovnávací fyziologie zivocichu.

49

ho (a s nim i jeho Skoly) na studium bezobratl^ch. V tom Vejdovsk^ pochopil uziteònost dèlby pràce s lékafsk^mi institucemi, kde se pochopitelnè prednostné rozvijel vyzkum obratlovcù (predevSim savcù) vzhledem k anatomické a fyziologické pribuznosti s Slovékem.Na anatomickém tfstavu prof. J. JanoSika se rozvijelo studium srovnivaci anatomie obratlovcù,7 v ustavu experimentàlni patologie prof. A. Spiny se konaly fyziologické v^zkumy rovnéz na obratlovcich (psi, kocky, mySi, krysy, kr^lici, i&by), a tak se Vejdovsk^ vyhybal paralelnimu v^zkumu a postaral se o zapracovini mlad^ch odbornikù na jinych objektech. U Vejdovského se vsak zapracovali i pozdèjèi òelni vertebratologové. Za nejzàvaznéjSi prvek v orientaci védecké price F. Vejdovského a jeho Skoly je tfeba poklódat zaméfeni na problematiku ontogeneze.To neznameni, ze by z Vejdovského védecké orientace zmizela fylogenetickd problematika, byla jen posunuta do druhého plinu. Domniv^m se, ze Vejdovského rozhodnuti orientovat se na perspektivnéjé£ ontogenetickou problematiku bylo sprivnéjéi nei pokouSet se o bezprostredni vtfstavbu evoluirli biologie. Uspéchy Vejdovského strategie a plastiònost vtfzkumného programu jeho §koly dokazuje i zakladatelskà ùloha, kterou jeho zàci sehrili i v takov^ch oborech, jako experimentdlni botanika a genetika v naèich zemich. I svym rozsahem byla Vejdovského Skola ojedinél^m jevem v institucionilni zcikladné naèich biologick^ch véd na konci 19. a zàòitku 20. stoleti. Vejdovsk^ mèi do r.1918 35 doktorandù, z nichz ovsem prvni 5àst (do r. 1903) byla zàroven ve vétèi 2i menèi mife ziky A.Frifie a posledni - v druhém desetileti tohoto stoleti - zàky A. Mràzka. K experimentàlnimu pristupu do§la rada Vejdovského pfim^ch zàkù v nékolika smérech v^zkumu nezivisle na sobé. Jen Sàsteiné jeho zaSitky souvisi bezprostredné s doktorsk^mi pracemi v jeho iSstavè, pokud jde o tematiku a uplatnéni experimentàlnich metod, ovéem koncepòni pojeti a zéjem, vedoucl k experiment^Ini pràci, kofeni bezpochyby vesmés zde. Je pfirozené, èe u jednotliv^ch zikù byl priklon k experimentàlni metodologii biologického v^zkumu upevnov^n a vyhranovin studijnim pobytem u v^znamn^ch experimentàtorù v zahranifii, specializacl v urCitych oblastech biologického bàdàni,vlivem jinych biologù, zejména 2. lékarsk^ch instituci (nékdy i kontrovezemi s nimi) apod. Z Vejdovského §koly vyrostly 3 v^razné badatelské sméry experimentàlniho charakteru: experimentilni morfologie, experimentilni etologie (v §irSlm slova smyslu) a genetika.

7

V jeho ustavu se obcas provàdèly experimentàlni pràce. J. J a n o s i k (1883) na materiàlu z terstské biologické stanice provàdèl urne la oplozeni ryb, aby mohl sledovat ryhovàni vajicek ryb, pokousel se i o mezirodové krizeni. Prubèh nervu cochlearis u syslù se snazil ila zàkladé operativnich zàsahu urcit K. W e i g n e r (1903). Preparàtor Janosikova ustavu J. Rejsek ziskal pri pèstovàni syslu radu poznatkù z etologie, které ovéroval i experimentalné (1901).

50

Experimentální morfologie zivoäichü se u nás zrodila z doktorské práce

V. Jandy, publikované

u Serva Rhynchelmis

r. 1902. V. Janda

studoval regeneracni jevy

limosella, oblíbeném objektu Vejdovského i Mrázkova

bádání, zejména telostichii, autonomii a novotvofení segmentú. Porovnával vysledky na tomto

materiálu

s poméry u jin^ch rodú. Jandova práce

byla prvou zevrubnou studií o regeneraönich pochodech u Rhynchalmis bec a doplnila vhodné pokusy a pozorování jin^ch autori! na

vú-

Lumbrieulus

a jin^ch zízalicích. V daléím vyzkumu Nejprve studoval ruäky Asellus

se Janda zaméfil

na regeneraöni jevy

u filenovcú.

regeneraci tykadel, konöetin a zaberních plátkü u be-

aquatious,

kde se väimal podrobné i histologick^ch pomérú

(1908). Tato práce navázala zejména na pokusy H. Przibrama. Druhá práce si vSímala Studium

obdobnych jevù u larev vázek (1909),kde

regenerací základü

z vídeñského biologického

krídel v návaznosti

navíc

pristoupilo

na Kammererovy pokusy

experimentálního ústavu Przibramova. V tomto

vístavu pak V. Janda provedl i pokusy s regenerací pohlavních orgánü máloStétinatce Criodrilus jev znamená i potvrzení

laouum.

Pri zobecnéní Janda zdüraznil,2e tento

schopnosti somatick^ch bunék zménit se v buñky

pohlavní,coá podporilo snahy o relativizaci rozdílu somatick^ch a generativních bunék v organismech vübec (srovnejme Némcovy práce o spl^vání somatickych jader

a somatické redukci

v rostlinnych pletivech!) a po-

skytlo argumenty kritikúm Weismannovych teorií o principiální odliSnosti somato- a idioplazmy. Pri dalsích pokusech

rozáíril Janda svüj pokusntf

materiál o ötyfi dalSí rody cervi - Rhynchelmis, a Enchytraeus

(1914). U rodu

Criodrilus

Lumbricus,

zvyáují labilnost poméru pohlaví, neboE 38% regenerátú froditní gonády

(1917, 1918). Janda ale pokraéoval

ölenovcich, kde u Svába Stylopyga

orientalis

volat obdobné heteromorfózy, jak^ch docílil néní

oóí

Allobophora

zjistil, ze operativní zásahy narostly herma-

také v pokusech na

a potemníka se pokusil vyHerbst u kor^Si po odstra-

a optick^ch ganglií (1913). Janda usmérñoval a ovlivñoval i ex-

perimentální práce mladého J. Krízeneckého (o nich v kap. IV). K experimentální morfologii se prihlásil A.Mrázek nékterymi studiemi o regeneraönich jevech u öervü. R.1913 publikoval sta£ o biologii zízalice Lumbrieulus.

Aby u ni prokázal existenci nepohlavního rozmnozován£

konal pokusy s regeneracemi a sledoval chování regenerátú vysazenych do volné prírody. Vyslovil se v prospéch existence nepohlavního rozmnozo vání.Heteromorfózy pfi íezech na jícnu u plosténky Planaria

anophthalma

vyvolal v rade pokusú s touto plo§ténkou sbíranou v Cernè Hofe (1914). Regeneracemi u rüzn^ch skupin cervü se dále zabyval nejstarsi Vejdovského zák

E. Sekera. Regenerace jícnu

Bothrioplana

a zadní Sásti

téla u plosténky

bohémica pozoroval r. 1911; souéasnè studoval i vliv urci-

té potravy na rozpad jejich téla. Primé pokusy s vyvoláním

regeneracních

51

jevû provcidël S e k e r a n a s l a d k o v o d n i c h N e m e r t i n e c h (1912), u nich2

zjis-

til rovnëi snazgi p o ë k o d i t e l n o s t tëla pfi hladovëni. Ukâzalo se, 2e r e generâti rychleji dorûstaji ne2 exemplaire

v y l i h l é z vajiâek. N e j z £ v a 2 -

nëj§i S e k e r o v o u praci v o b o r u e x p e r i m e n t à l n i m o r f o l o g i e je studie o morfologenezi p o h l a v n i c h û s t r o j i u p l o ë t ë n k y Miavostomum pozorovâni, 2e po vysàti k r v e 2i2alic

(1917).Na

z^kladë

p l o ë t ë n k â m nâhle v y r o s t l y v a j e â -

niky, Sekera c e l o u sérii pokusû, jimiS vyloufiil pfipadri^ m o r f o g e n e t i c k ^ vliv svëtla a tepla, je2 d f i v ë j ë i l i t e r a t u r o u dujici faktory, p r o k à z a l , 2e

pîikrmovânim

byly p o k l â d â n y za r o z h o -

krvi

zizalic lze vznik p o -

hlavniho ilstroji vyvolat v jakékoliv dobë. O t à z k â m regenerace za2ivaciho ù s t r o j i ô e r v a

Rhynchemis

limosella

se

vënoval G. Winkler (1902), jen2 se e x p e r i m e n t â l n ë snazil o v ë ï i t V e j d o v ského n â h l e d y n a o r g a n o g e n e z i u tohoto objektu, co2 se m u , a l e s p o n p o k u d jde o pozdëjâi Vejdovského n â z o r y o v z n i k u jicnu z e n t o d e r m u , p o d a f i l o . Vidime tedy, 2e e x p e r i m e n t â l n i m o r f o l o g i e Sivoôichû v z n i k l a u néis n a z a â â t k u 20. stoletl zàsluhou V e j d o v s k é h o 2âkû Jandy, W i n k l e r a , Sekery a Mràzka, z nichi V . J a n d a 8 se tomuto o b o r u vënoval v tomto o b d o b i e x k l u zivnë a m û i e m e ho p o k l â d a t

za vlastniho zakladatele. Ziskal

zkuSenosti

i ve Vidni a b y l v l a s t n ë té2 zâkem H. P r z i b r a m a a P. Kammerera. Kvalitativnim skokem v zoologickém v^zkumu od vystoupeni Vejdovského a jeho 2àkû bylo i uplatnovânf

e k o l o g i c k ^ c h zfetelû pfi studiu zvifeny

naëi vlasti. N e z û s t a l o jen u p o z o r o v i n i a zâpisu S i v o t n i c h p o d m i n e k , a l e pîeilo se p o s l é z e i k faktorû n a 2ivot

experimentâlnimu

a chovâni

studiu v l i v u

2ivoàichû. S e k e r o v a

podminek a zpûsobu 2ivota sladkovodnich pokusy s rûznou v y z i v o u (tak b y l a s v l i v e m rûzn^ch

Nemertinû

tëchto fiervû) a

n a chovâni 2ivoëichû - p r o k â z i n byl

fototropismus

i n e g a t i v n i h y d r o t a x e . Jeëtë

dîive uplatnoval e x p e r i m e n t ve své prâci A.Mrcizek p f i v ^ z k u m u c y k l u tasemnic

domâcich

h o s t i t e l e tëchto

vodnich

cizopasnikû

2ivotnich

(1912) byla d o p l n ë n a

zjiëtëna vëezravost

vnëjëich faktorû

stereotropismus, negativni

rûzn^ch vnëjâich

pozorovâni

ptâkû, kdy se snaSil

tim, 2e krmil ruzné

Sivotniho

zjistit koryâi

koryâe

proglotidami

dospëlého Êerva. Pokusy se vàak n e z d a r i l y , n e b o t nemël k d i s p o z i c i v h o d né p r o g l o t i d y

s uzrâl^mi

thigmotropickou

vajiôky

reakci u 2i2alic

(1891). M r â z e k t a k é Lumbrioulus.

o r i e n t a c e p l o v a c i c h p o h y b û 2abrono2ky

Branahipus

Studia

pokusnë

zjistil

fototropismu a

(1913 b, 1917 b), kde

jednoduché pokusy d o p l n o v a l y pozorovâni, ukâzala, 2e oôi m a j i mal^ v l i v n a piovaci pohyby a ridi jen b e z p r o s t ï e d n i fototaxi.Vtfzkum m y r m e k o f i l n i fauny vyvolal nutnost e x p e r i m e n t â l n i h o c h o v u m r a v e n c û v u m ë l y c h (J.

R o u b a 1

8

Zivot a di lo V. Jandy (1955): 193-6.

9

Myrmekofily u nâs studoval r. 1891 studia vytëzil zâvaznou monografii.

52

hnizdech

1905). 9 podâvaji F.

S l â d e c e k - K . i znâmy

W e n i

etolog E. Wasmann

g,Vëstnik CSSZ 19 a z vysledku svého

Pokusy s vlivem v 90. letech reakce uzivâny

vnejäich podminek

v nâvaznosti

na choväni ïivoëichû se vyvijely

na fyziologii

zivoëichû, jako jsou

dräädivosti, kterâ studovala

fototaxe, chemotaxe, geotaxe atp.

v synonymnim v^znamu

i pojmy fototropismus

(nëkdy

atd.). Fyziologie

dräzdivosti v téze dobë ovlivnila i botaniky, predeväim F. Czapeka a B. Nëmce. Zijem o zivotni podminky zivoäichü souvisel zäroven i s rozvijenim ekologického

vyzkumu a prolnuti

obou tëchto v^zkumn^ch oblasti se

zvläSt intenzivnim zamërenim na experimentâlni

vyëetïeni chovâni zivo-

ëichû vedlo k vytvoreni samostatného vëdniho oboru etologie. Dneëni zâjem o etologickou problematiku, i u näs poplatn^ urcité módnosti,zakr^vâ zajimavou skuteënost, ze z Vejdovského

âkoly vySly prâce, které lze

pocitat k prûkopnick^m v tomto oboru. To se t^kä ran^ch v^zkumû E. Râdla, 1 ° jenz se zabyval predevëim reakcemi ëlenovcû (kor^âû - 1901 a, a hmyzu (1902) na svëtio. Souhrnnë zpracoval Untersuchungen

über

den Phototropismus

své vyzkumy

b)

v monografii

der Tiere (1903)/

byla po

starâi preici Graberovë z r. 1884 prvni monografii v tomto smëru. Etologici

metodika

mu väak byla

spiSe prostïedkem

k osvëtleni nëkter^ch

problémû fyziologie smyslû. Kniha, jak je pro Rädlüv z dûkladného rozboru

pristup k problematice

dosavadni literatury

koncepci, uplatnovan^ch

pri vtfzkumu

priznaëné, vychâzi

a konfrontace

orientace

jednotliv^ch

zivoëichû vûëi svëtlu.

V prvém dile popsal pak Rädl vtfsledky svych pozorovâni a pokusû. Provâdël ïadu pokusû s umistënim hmyzu na toënu, zejména se slunéëkem a mouchou Eristalis. Dospël k zâvëru, ze udrâovâni stcilého smëru

2ivoëichem

na toënë je v^sledkem orientace vûëi svëtelnjfm paprskûm (ib.32). Reakci nevyvolâval pohyb svëtelného zdroje pfed oëima pokusného objektu, n^brS nenormâlni poloha tëla vûëi zdroji, pûsobenâ otciëenim (ib. 3^) • Chovânf ëlenovcû s jednoduch^ma oëima bylo stejné jako hmyzu se slozen^ma oëima, ale ne tolik v^razné; u vodnich zivoäichü byly orientaëni pohyby ponëkud modifikovâny vlivem proudici vody (ib.36). Fototropickâ reakce potemnika byla prekryta stereotropismem (ib.32). Pïi otâëeni v rovinë jiné nez vodorovné dochäzelo u objektû ke kompenzacnim pohybûm, nebot do zorného pole objektu vstupovaly hybûm ëlenovcû

rûznosmërné paprsky (ib. 38). Kompenzaönim po-

je vënovcina samostatnâ

kapitola, navazujici

na starëi

Rädlovu prâci (1901), v ni2 popsal kompenzaëni pohyb oka perlooëky.Nyni doëel k zâvëru, ze kompenzaëni

10

pohyby u obratlovcû asi nelze vztahovat

Pozdëjsi Râdlova filozofickâ aktivita natolik pfekryla jeho vyznamné biologické dito, ze nebyvâ vûbec pripominâno. Jeho hodnoceni prive chybi; mezi biology je znâm pouze jako historik oboru. Zde analyzovanâ Râdlova prâce v experimentâlni etologii pfedstavuje pouze cast jeho badatelské aktivity v biologii, druhâ câst je vënovâna srovnâvacim anatomickym a morfologickym studiim. Râdl se snazil zejména o vysvëtleni nervové cinnosti ze struktury nervové soustavy.

53

pouze k labyrintickému üstroji, ale spolupüsobi tu tèi zrakovi orgän. Pokusy s létànim hmyzu do svètelného objektu v noci vedly Rädla k pfesvéd0eni,ze nejde o jednoduchy tropistick^ jev,jak to vysvétloval Loeb, nebot pravidlem je tu kruhovit^ let kolem zdroje se steile se zmenäujicim polomérem (ib.79). Rovnéz hmyz neléti ani smérem ke Slunci ani k Mésici (ib. 80). Na zikladé pokusü s perlooäkami, larvami väzek atp. odliSil Rädl orientaci zivoäichü od usmérnéného pohybu (ib. 91). Postavil se rovnéi proti odliéovàni fototropismu a fototaxe, nebot rùst rostliny ke svétlu a pohyb iivoäicha jsou sice rozdilné pochody, ale spoäivaji na stejném jevu: orientaci vüäi svétlu (ib. 112). Ve druhém dile jsou shrnuty Rädlovy obeené tfvahy o sledovan^ch jevech a jeho teorie fototropickych jevù. Rädl poloìil dùraz na samostatn^ Charakter téchto

jevù a kritizoval pokusy

o redukoväni vySSi smyslové

äinnosti na ni2§i, napr. Haeckelovo odvozoväni zraku z hmatu (ib. 133) nebo Nèmcovo redukoväni smyslu pro tizi na tlak a hmat (ib. 135). Zàkladni Rädlovou tezi je rozliSeni orientace a usmérnéného pohybu jako dvou ne bezprostfedné na sobé zävisl^ch jevù. Fototropickou orientaci autor definoval jako schopnost organismu zaujmout ve svételném poli pevné postaveni os celého téla (ib.l40). Fototropicky orientovany Organismus se nachàzi vüäi svétlu v morfologické i fyziologické rovnoväze (ib. 143 n). Pritom orientovàni mùìe nastat jediné pùsobenim dvojice sii, je2 mohou b^t vnejäi i vnitfni (ib. 147). Specifiénost tropismi vüäi obeenym jevùm orientace spoäivci v tom,2e pfi nich vystupuje do popfedi alespon jedna vnitrni sila, poznamenävajici aktivitu organismu (ib. 149). Ràdi se pak snazil charakterizovat zpùsob,jakim svétlo pùsobi na Organismus. Chäpal jej jako pfimé pùsobeni svètelného paprsku (ib. 151), jehoz tlak primo pùsobi na citlivé prvky oka (ib. 153). Tim se vlastné Ràdi dostävä do pozice téch, které drive kritizoval pro zjednoduäoväni a prehlizeni speeifiänosti fototropismu. Do takového pojeti se mu nehodi chemotropismus, a proto o ném vùbec pochybuje,je-li orientaci (ib. 155). Rädlovy näzory o pùsobeni svétla tlakem kritizoval jakoirechanistické Némec (1904 b). Pokud jde o etologici v^znam fototropismu, Ràdi je skeptick^ k Drieschovu vysvétlovàni nékter^ch fototropickych jevù jako regulaci (ib. 163) a zcela odmitä Pfefferùv v^klad pomoci üöelnosti. Vtfzkum fototropismu näm väak dävä do rukou vhodnou experimentcilni bäzi k objasnéni orientace vubec a k naäemu vnimäni prostoru. Orientace neexistuje sana o sobé,ale jen vüäi vnéjsim podminkeim jako jsou svétlo a tize (ib.173). Pokusy E. Rädla pfivedly k Zcivéru, ze prostor je systém usmérnujicich sii, vyvolävajicich v organismech rovnovclhu, jejimz v^razem je prive orientace (ib. 173 n.). Vedle téchto vnéjSich sii pak väak püsobi i vnitfni, jez je mozno analogizovat s vüli u clovéka a jez predstavuji prvek aktivity v chovàni zivoäichü (ib. 175). 54

Ràdlovo dilo je prvou znamu toho pojmu)

pùvodni etologickou

verejnosti. 11 Ràdi se pozdéji 1908). V dalSim v^zkumu zaààtky, které

monografii (v SirSim vtf-

v Cechàch. Mèlo priznivou

zab^val otàzkami

v tomto sméru

experimentàlni

poznamenàny prerusenim

odezvu u svétové

etologie

v^zkumné

odborné

sluchu u hmyzu

vSak

nepokraéoval

u nàs

(1904, a slibné

zaznamenala, byly zàhy

price. U jin^ch

autori! Slo pak spiSe

jen o pozorovàni bez plànovit^ch experimentù! V ràmci

Vejdovského Skoly

ktery byl zalozen

se u nàs prosadil také genetick^ v^zkum,

vlastné samotnym

a jeho pracemi o dloze

Vejdovsk^m

chromozómu,vyznamu jàdra v bunce, prokazovcinim jadern^ch struktur u bakterii apod. V tom na Vejdovského navazoval E. Menci a zéàsti i A. Mràzek. Protoze tyto pràce

nejsou

experimentcilniho

z ràmce v^kladu a bude mo2né na né poukàzat mentàlni pràce

v genetice

Vejdovského

u nàs stàle nedocenéntf Antonin Stole, 1 2

charakteru, vybofiuji

jen pr£le2itostné. Experi-

Skoly

zaòal svébytn^ a vcelku

znàmy stàle jen jako objevitel

Aotinomyxidi-C. Stole navàzal na své pokusy s pouèenim a regeneraci cerva Aelosoma

hemprichii

(1901 a ) 1 3

a pokusil se

pfispét

dédiònosti ziskan^ch vlastnosti (1901 b). Z fetézeù dincù se oddèlenim nebo regeneraci

vytvofili

jedinci, ktefi mèli jin^

pofiet dvojit^ch pàrù svazkù Stétin nei jedinci pùvodni ci ostré jehly oddéloval Stole

k reSeni otàzky

izoblastick^ch je(normàlni).Pomo-

takové jedince z fetézeù a sledoval pak

jejich potomstvo, vyrostlé pufienim. Mechanick^m zàsahem tak ziskàni 5-, 4-, 3- i 2fietni jedinci

dali vznik

potomstvu o normàlnim poòtu

Sesti

dvojit^ch pàrù svazkù Stétin. Jiné price

Stolcovy, podobné jako v té2e dobé

experimentàlnim ovlivnovànim

Némcovy, se zab^valy

pochodù v bunce za ùéelem lepSiho poznàni

lilohy jejich jednotlivych organel, coi mèlo znafin^ v^znam i pro problematiku soudobé

cytogenetiky a jeji diskuse

o ùloze jàdra.

Vi r. 1900

prokàzal Stole na zàkladé pozorovàni a fiàsteòné té2 pokusù vnitrobunéfinou aglutinaci

tzv. leskltfch téles

v kofenonoSci

Pelomyxa

palustris

(ten a dalSi koienonoiec Amoeba proteus byli hlavnimi objekty jeho studia), a to jak mezi sebou,tak také s jàdrem. VSeobecnou pozornost vzbudilo Stolcovo urceni leskl^ch téles jako glykogenu.Na tuto pràci pozdéji navàzal novymi pokusy (1908), pfi nich2 vyvolàval hladovénim agluti-

11

Velmi priznivé se o Ràdlovych vyzkumech zminuje napf. J. nové prirucce srovnàvaci fyziologie (Bd. IV, 468).

12

Zivot a dilo

13

Zde Stole sledoval cely zivotni cyklus cervu z tohoto rodu (8 druhù) a nékteré jeho fàze a aspekty prosetroval experimentàlnè. V zàvéru se autor pokusil formulovat ze svych poznatkù 4 obeené zàkony regenerace, resp. puceni - zàkon nejmensiho odporu, masy, zadrzeni a polohy.

A. Stolce podàvà F. K.

L o e b

S t u d n i c k a , B L 6

ve

Winterstei-

(1917): 65-72.

55

naöni pochody a opëtovné uvolnëni shlouöen^ch tëlisek pîisunem potravy. Stole zjistil pïitomnost

symbiotickych bakterii v tële

vrhl hypotézu, ze tyto organismy se tvorbou

Pelomyx

a na-

aglutinu a lysinu podileji

na aglutinaënich procesech v bunce (kromë jadern^ch lâtek tohoto druhu). V rozvijeni své snahy vysvëtlit jâdra pri tvorbë

nëkteré deje

protoplazmy , v terminech

sérii vyzkumû, navazujicich

v bunce, pïedevSim ülohu

sérologie, pokraëoval Stole

na jeho chemické vyzkumy

choväni uröit^ch

barviv, jako neutrâlni fierven (1902) nebo indigovâ raodr, v protoplazmë korenonozeû. Ve stati z r. 1913 se pokusil o syntézu obou p£istupû,chemického i sérologického. Stole

predpoklâdal, ze

"äivä protoplazma" se

vyznaöuje urcittfm chemickym slozenim, pro nëz je typickä pfitomnost anhydridû, jez po smrti prechâzeji pici na aminokyseliny

do nezivé bilkoviny, opëtovnë se stë-

hydrolytickymi

clânek

pochody.Kazd^

struktury

zivé hmoty mi kyselou a alkalickou skupinu, spojené atomem kysliku. Pri vstupu neuträlni ëervenë se jeji kation spoji s kyselou skupinou, takze se uvolni

bazickâ skupina, na n£2 se napoji

koagulaci. Toto chovâni

barviva

Stole

anion barviva

srovnâval s liëinkem

a dojde ke jadern^ch

aglutininu a lysinû, jez maj£ pr^ rovnëz takové kyselé a zâsadité reaktivni skupiny. Stole

se dâle (1914) pokouâel

vpravit do tëla Pelomyxy

a jin^ch mënavek krystaly kyseliny moëové, zjistil vsak, ze se na metabolismu nepodilely (nevytvorily se kolem nich vakuoly).U Amoeba a Spirostomum

ambiguum

barveni neutrâlni

proteus

pfitomnost kyseliny snizila intenzitu vitâlniho

äerveni - tak se chovaly i jiné

purinové lâtky jako

xanthin a guanin. Jinâ skupina Stolcovych praci je vënovcina vztahu jâdra a protoplazmy. U Amoeba proteus

zjistil 3 druhy dëleni: protoplazmy bez souôasného dë-

leni jader,protoplazmy i v§ech jader, protoplazmy a jen nëkterych jader soufiasnë (1905). Autor se tyto zpusoby pokouâel experimentcilnë ovlivnit, aie uspël jedinë pïi vyzkumu hladovëni, jez prodlouzilo

prûbëh dëleni;

jinak odnimäni èâsti protoplazmy anebo aplikovâni vitâlniho barveni nijak pochody dëleni neovlivnilo. DalSi Studium dëleni privedlo Stolce ke stanoveni zivotniho cyklu u tohoto koïenonozee spoäivajiciho ve stîidcini vicejadern^ch a jednojadern^ch forem;tento druh dëleni nazval "plazrrodiogonie"

(1906). Experimentâlnë vypëstoval

kladë nedostatku

nebo i prebytku

vicejaderné formy na zâ-

potravy (krmeni nâlevniky), stàrnuti

kultur a nepriznivého

obdobi roäniho. Do diskuse

Stole (1909) v^sledky

svtfch pokusû

teus. Zjistil, ze bezjaderni jedinci maji vosti,

pohybu, exkrece, prijimâni

tvorby dalâi

zivé hmoty

neschopnou v§ak

jedincich stâle na-

lecitinu), jez by jinak byly spotfe-

boväny pro tvorbu protoplazmy pri dëleni.

56

pro-

protoplazmu schopnou dräzdi-

potravy a trâveni,

a dëleni. V bezjadern^ch

rûstaly rezervni lâtky (krystalky

o üloze jâdra zasâhl

s bezjadern^mi jedinci Amoeba

Stolcovy pràce jsou zajimavé

prò ziv^ vztah k obecnym problémùm

vota. Stole se nebdl i pomérné odvàzn^ch zàvérù, uvà2ùte-li kusost nych v^sledkù, jak svédei

jeho hypotézy

o stavbé "zivé

protoplazmy".

Stole mei predpoklady, aby se vice podilel na ideovém kvasu, cim vznik moderni biologie

zi-

ziska-

v nasich zemich. Bohuzel, jeho

prov^zejiosobni roz-

trzka s Vejdovskym a izolované postaveni, 1 1 1 ztràta kontaktfi

s védocky-

mi institucemi - az 1907 se stai honorovan^m docentem zoologie na ceské technice, coz piedstavovalo vedlejsi kolej - oslabily moznost jeho véto zivoté u nàs. Vse zhatila jeho predéasnó

Siho vlivu na utvifeni védy

smrt. Je piiznacné, ze se stai r. 1891 prv^m predsedou biologické Prirodovédného klubu v Praze (F. K. vlastné byla prvi instituce Stolcovtfch budini

S t u d n i ò k a

nesouci tento nàzev

dosvédcuje i jejich

Némcovym v botanice, které se stalo

sekee

1940: 131), coz

u nàs.

Perspektivnost

paralelita s obdobn^m

zamèrenim

epochàlnim: Stole byl nadlouho je-

din^m predstavitelem experimentàlni zoologické cytologie u nds. K otizee dédicnosti ziskanych vlastnosti se pozdèji vritil A. M r àz e k

(1917

a).

Zjistil,ze mezi 68 jedinci lasturnatky Eurycypris

pu-

bera bylo 6, kteri nekladli vajicka s urychlen^m vyvojem. Pfi péstovàni v fiistych liniich se tato vlastnost zachovàvala. Co vypadalo jako zdànliv^ dùkaz prò dédiénost ziskanych vlastnosti, bylo ale pochopitelné na zàkladé srovnàni s poméry

v prirodé: takov^ jev

nastàvi tam v letnich

mésicich u jarni formy naprosto béznè. Mrózek sledoval také variabilitu nervatury kridel mravencù, zejména u druhu Prokizal, ze tato proménlivost

Solenopsis

prameni nikoli

fugax

(1917

z teratologick^ch

b) . zmén,

ale z dédicnosti a urcil recesivni znaky. Metodiku svého zkoumdni doporucil prò studium dédiénosti a polymorfismu sociéilnich hymenopter vùbec. A. Mràzek poskytl nasbiran^ korysi material A.Brozkovi, svému a Vejdovského zikovi, aby studoval m i . 1 5 Tim se

dostivàme

jeho variabilitu

ke korenum

védecké

vùdciho genetika. Jeho prvé price se zab^valy kterych znakù desmarestii

a jejich korelaci

(1904),

u kor^Sù,

potè u Palaemonetes

statistick^mi

prìce

a to nejprve

varians

(1907,

v^ch zemépisn^ch ras a k uròeni v^vojov^ch tendenci

u

1909,

se stalo pozdèji nezbytn^m

0 tom B. 15

N é m e c

prùvodeem experimentàlni

1959: 241 a F. K.

Atyaephyra 1912).

Ty-

jednotli-

druhu a pfibuzenstvi

zde o nich proto, ze pouziti

Priklon ke genetice A. Brosiek zaznamenal

naseho

variaòni statistikou né-

to price pfispivaly k lepSimu poznàni variability druhu podle lokilnich forem. Zminujeme se

metoda-

pozdéjsiho

biometriky

pr^ce v genetice.

paralelné se svym ucitelem A.

S t u d n i c k a , BL 6 (1917):71.

Srv. A. B r o z e k 1904: 1. Zivot a di lo A. Brozka podàvà B. N é ra e c , Artur Brozek, Praha 1935. Zrodu nasi genetiky je u nàs vénovàna znacnà pozornost; o Brozkové cinnosti srv. i J . N e c à s e k 1973 a L . C u r i n o v à 1977.

57

Mrázkem, 16 nyní ovSem

uz pod

smérodatntfm vlivem

B. Némce,

r. 1911 zahájil své proslulé pokusy s kejklífkou {Mimulus).17

u néhoz v Prvé

vtf-

sledky publikoval az r.1914 (a, b) ve Véstníku V. sjezdu cesk^ch prírodozpytcú a lékaífi. Protoáe tyto práce otevírají v^znamnou sérii experimenta publikovanou

pak ve 20. letech, nálezí

tedy do dal§£ho období a

neni nutné je zde rozebírat. V základních otázkách k "ortodoxnímu" sméru, stanoviska s názory institucionálního ne o obecnou

genetiky

Vejdovského

mendelismu-morganismu,

V. Rü2i£ky

ákola

Vejdovsky, ac uznával

zretelné

zvlááfc srovnáme-li její

a jeho zákü (tedy sméru, alespoñ co do

zakotvení, "lékarského"). Jde ováem

zásadu, platnou

tíhla

jen o tendenci,

vzdy a v kazdém

konkrétním prípadé. Sám

rozhodující úlohu jádra

pri píenosu dediönosti,

popíral zprvu materiální kontinuitu dédiáné hmoty a vyslovil (1907: 75) hypotézu, ze tu jde

spíSe o neustálou

proménu jadernych hmot, kdy pri

tvorbé nového jádra z chromozómü predchozí generace se z jejich chromatinu stává

enchylem (tj. jaderná stáva) nového jádra,

linin a posléze

a naopak, pfi vzniku

chromozómú z jádra se tyto tvorí pres linin z ja-

derné S£ávy. Zhodnocení Baraneckého objevu spirálního vlákna na povrchu chromozómu u pylovych zrn tradeskancie z r. 1880 váak vedlo Vejdovského posléze (1911: 6, 171) k modifikaci

jeho náhledü

a k uznání

hypotézy

o individuante chromozómü, by£ s urcit^mi vyhradami, právé v dobé, kdy B. Némec na základé sv^ch

pokusu se spl^váním

jader a püsobením horké

vody na chromozómy pojal skepsi k jejich pretrvávání a líloze pfi prenosu dédicnosti. To vedlo

Vejdovského

k polemice s Némcem

(ib. 3 n.). Ale

Némec se pozdéji snazil dát své nálezy do souladu s prevládajícimi doktrínami ortodoxní genetiky a od své skepse vúci úloze chromozómu ustoupil. Jinak Vejdovsky spolu s Menclem, Ra^manem, Kruisem zdürazñoval jaderny Charakter barviteln^ch struktur v bakteriích,coz vedlo ke stretnutí s Rüzickou a jeho skolou, o némz bude rec níze. Stranou hlavního zájmu Vejdovského ákoly stála experimentálni zoologická fyziologie, kam jeho záci zasahovali jen okrajové. Uvedme alespoñ práce K.

S u 1 c e

první vétsí

o dychání a tvorbé

K o m á r k o v u

pény u larev pénodéjek (1911),

práci (191^) o morfologii

a fyziologii

poäinek u larev muchniöek, kde je vsak experimen4; zatlacen do pozadí, a práci J.

Z a v r e l a

(1917) o fyziologii

dychání

larev

pakomárü.

16

K. H r u b y 1961: 77 uvádí, ze prvé prednásky z genetiky na KU v Praze mel J. Peklo; obdobné i J. N e c á s e k 1973: 233 a L. C u í í n o v á 1977: 214, 222. Ale jiz pro zimní semestr 1901/2 oznámil A.Mrázek píednásku "0 dédicnosti" (jednou tydné ve Vejdovského ústavu v Lazarské 1l),zatímco Peklovy prednásky se tykají az roku 1913. Srv. tez CLC 40 (1901): 371.

17

K. H r u b y

58

ve Vedé píírodní 15 (1934): 313.

Daleko vice vSak na tomto poli pracoval se svou védeckou skolou E.Babäk (viz kap. IV). 1 8 Z daného pfehledu

vyplyvä jasné

mnohostranné

zaméreni Vejdovského

skoly jako celku i jeji klicové postaveni pfi vytväreni ceské biologické védy. Jeji orientace, protikladnd predeèlému zaméfeni A.Frice, prinesla tak pronikavé zmény vosti" Vejdovského a

do zoologické präce "vlastenectvim"

jako problém (srv. J. nehistorick^ch

K o m ä r e k

u näs, 2e rozpor mezi "svèto-

Frice ßyl dlouho

zivé pociEovän

1929). Je v§ak treba se vyvarovat

analogii a zbyteön^ch reminiscenci. Snazil jsem se ukä-

zat, 2e Vejdovsk^ v daném historickém okamziku zvolil optimdlni strategii pro nää védecky vyzkum v zoologii a ze jeho cesta vedla nejen k integraci

ceské zoologie

do svètového vyvoje véd

o zivoté, ale zdroven

neuzavrela cestu primo navazujici na fricovské tradice,jez zcästi pestoval Vejdovského zäk A. Mräzek. V^znam Vejdovského skoly vynikne také v konfrontaci se situaci zoologie na prazské némecké univerzité, kde stridäni profesorü jenä zména

prevlàdajicich

koncepci

v podstaté vznik souvislého mentàlniho zoologického

zoologického

(a s nim spo-

vyzkumu) nedovolilo

experimentälniho sméru. Pro rozvoj experi-

vyzkumu v Cech^ch

mei vétsi vyznam teprve Ha-

tscheküv nästupce Robert Lendlmayer v. Lendenfeld, ktery se vénoval predevsim komplexnimu vyzkumu

mofsk^ch hub (i po strànce

fyziologické) a

fyziologii letu. Jeho védeckà prdce po prichodu do Prahy nebyla v experimentélnim zoologického

ohledu vyznamnä, ale zaslouzil se

o modernizaci

rimentälnimu vyzkumu; bohuzel vsak jejich pfevlädajici zaméreni morskych hub) nedévalo zäruku po r. 1915, kdy do Prahy

(vyzkum

trvalejäi tradice. Situace se zménila az

priäel jako

Franz Wagner v. Kremsthal, jenz (otäzky

zarizeni

ìistavu a vedi radu sv^ch zäkü (mèi 12 doktorandu) k expe-

nästupce

experimentoval

regenerace, puceni, mnozeni

zemrelého

atp.). Jeho dilo

pedant k dilu Mräzkovu, patri vsak jiz do dalsiho

Lendenfelda

zejména na plosténkich tvorilo

jakysi

obdobi. L. Freund

a

E. Trojan byli preväzne anatomicky zaméreni. Nemeckä zoologie v Cechàch tälni präci predeväim zrizenim

18

prispéla poöätkem 20. stoleti experimenbiologické stanice pro vyzkum planktonu

Pro doplnèni je na tomto miste nutné se zminit o Stoklasovych pracich, v nichz dokazoval - po vyzkumu na rostlinném materialu (viz kap. II) - rovnéz na zivocisnych orgänech identitu anaerobniho dychäni s alkoholickym kvasenim (1903,1904 a). Stoklasa izoloval z analyzovanych organù kvasny enzym a urcoval mnozstvi alkoholi^ pricemz byl nucen celit ostré kritice, obvinujici ho z nedodrzeni antiseptickych podminek. Na zakladé téchto praci Stoklasa formuloval obecnéjsi näzory na dychaci enzymy (1906) a pokusil se o vytvofeni ucelené teorie anaerobniho dychäni na zäkladè procesü alkoholického a mlécného kvaseni. Tyto Stoklasovy präce se staly predmétem vàsnivych polemik ve védeckém svété. Sehräly vsak nezanedbatelnou ülohu v procesu utvareni modernich poznatkfl o mechnismu dychacich procesù ve tkänich.

59

v Doksech (1907) zäsluhou prof. Lendenfelda a V. H. Langhanse,jenz tuto stanici ridil i za predmnichovské republiky. Planktonni stanice v Doksech uinoinovala pochopitelné jiz specializovanéj§i a modernejä£ vyzkum v hydrobiologii nez starà Fricova stanice z 80. let19 a také slouzila i pro präce skuteöne experimentälniho charakteru, nejen pro faunistiku a jednoduchä ekologickä pozoroväni. Druhym cenn^m prispévkem bylo zr£zeni prvni ornitologické stanice v Cechäch, zabyvajici se systematick^m krouzkovänim ptäkü, r.1914 v Libéchové zäsluhou tamniho hajného K.Loose F r e u n d (1914). Tato stanice byla formälne soucisti Lotosu (L. 1914). Vzhledem k mensimu poötu studenti! na némecké univerzité panoval vzäjemn^ styk prirodovedcü a lékaru. Tak V. Langhans pomähal E. Steinachovi} pozdejäi vyznamny kardiolog B. Kisch ziskal védeckou erudici v Molischové a Czapekové tfstavu (B. K i s c h 1966: 89 n.);2° prof. Lendenfeld inspiroval fyziologicky vyzkum R. H. K a h n a (1916). Uröitou obdobou tohoto jevu byla präce öeskych medikü ve Vejdovského üstavu. Rovnéz prirodovédecké, pozdéji biologické prednääky pro mediky takov^ plodny styk alespon zöästi podporovaly.

Základní literatura zoologickém vyzkumu v Cechách neexistuje. Lze cer-

S o u b o m á Studie o experimentálním pat jen ze statí

vénovanych historii

slouzi byt uvedeny práce J. d a

(1919-20), dále J.

vhodné pouzít F. (1893-1900).

Zoologie u nás, z nichz na prvnim misté si za-

W e n i g a

H a h n a

B a y e r a

0 genetice viz J.

(Viniklárüv sborník: 69 n.) a L. F r e u n-

(1931). Pro stav píed zacátkem tohoto století

lze

(Památník,1898:ln.) a prislusnych úsekü z Übersicht... N e c á s e k

(1973).

19

0 Fricové píenosné,pozdéji stálé biologické vyzkumné stanici je k dispozici bohatá literatura, z níz uvádim jen J. N o z i c k u v Zivé 8 (1960): 190.

20

B. K i s c h ve svych pamétech (1966) podává vystiznéjsi, bohatsi a plastictéjsí obrazy pomerü na prazské némecké univerzité nez H. M o l i s c h (1934).

60

IV Experimentàlni biologie v ràmci lékarskych instituci

Odhlédneme-li od skutefinosti, ze kazdà terapie je vlastné experimentem, mùzeme polozit zafiàtky soustavné experimentàlni prace v lékarskych vedeteli v Rakousku do poloviny 19. stoleti a spojit je s velk^mi jmény J. E. Purkyné, E. v. Briicke a C. Ludwiga ve fyziologii a S.Strickera v experimentàlni patologii. V téze dobé se také urychlil proces emancipace lékafského v^zkumu od terapie. Reformy univerzitniho studia mediciny r. 1872 v^sledky tohoto procesu kodifikovaly, posilivse prirodovédecké zàklady studia. ZaSàtkem 80. let ve stredni Evropé ovlàdala pole vùdci disciplina naznafieného procesu, orgànovà fyziologie, opirajici se o mechanisticky vtfklad prirody. Mezi ni a ostatnimi vedami o zivoté vzrostla propast, prohloubenà jeSté institucionàlnim oddélenim (v Rakousku po reformdch r. 1849). Proti takovému na jedné strane prohlubujicimu, na druhé vsak zuzujicimu pojeti vyrostla posléze opozice zesilivsi zvldstè od 80.let. V souladu s cilem predlozené pràce je v této kapitole podàn rozbor téch prvkù a tendenci v experimentàlni vedecké medicine, které vedly k prekonàvàni mechanistického a empiristického ràmce a poukazovaly na obecnéjsi biologické souvislosti;mimo zorné pole zùstàvà standardni detailni vyzkum orgànové fyziologie a ty tfseky, které stoji na periférii véd 0 zivoté (napr. fyziologickà optika). Stranou je téz ponechdn klinicky vyzkum. Proti obecné platném nàrysu stavu stfedoevropské fyziologie v 2.poi. 19. stol. predstavuje vsak vyvoj na prazské univerzité urcitou vyjimku. Po dlouhodobém Purkynové pflsobeni byl jeho védeckjr odkaz rozkouskovàn. Purkynovo pojeti fyziologie1 navic nebylo konformni s mechariistickou fyziologii, neslo s duchem doby. Nepfiznivà konstelace objektivnich a subjektivnich podminek vedla v prazském prostredi k preruseni bezprostfedni nàvaznosti na Purkynovo Siroké, biologické chàpàni fyziologie. Shodou okolnosti na jednu strànku Purkynova odkazu ve fyziologii navàzali v 70.1etech v Praze dva némefiti badatelé, kteri primo k Purkynovym zàkum nepatrili - fyzik E. Mach se svym zàkem V.Dvoràkem a fyziolog 1

0 Purkynové koncepci fyziologie z tohoto hlediska pojednàvà J. 148 n., V. K r u t a 1969: 31 n., J. J a n k o 1975: 40 n.

B e n e s 1957 :

61

E. Hering. Jejich pracovnim polem byla fyziologie smyslü. Hering 2

pii-

sel do Prahy jako Purkyñúv

nástupce v jeho dstavu r. 1870. V rozvíjení

fyziologické optiky Hering

navázal v mnohém na Purkyné. Sféra fyziolo-

gické optiky a akustiky, v niz pracovali jak Mach, tak Hering, predstavovala ovsem velice

specifické a od ostatní

fyziologie dosti oddélené

odvétví,tradicné tésné spojené s fyzikou. Uz tato okolnost musela oslabovat pocit

prinálezitosti

s vyvojem biologickych

véd a biologického

myslení. Vychodiska Machovy i Heringovy védecké práce byla také poplatná vládnoucí mechanistické doktriné. Heringovym

nástupcem

v Praze

se stal mechanicista

Johannes Gad, 3

povolany z Berlina, jenz se zabyval prevázné fyziologií dychání, ale ve svém prazském období uz ani védecky

nepracoval. Epizodou zústalo dvou-

leté púsobení R. B. Hoffmanna (1911-13). Obnovení linie "exaktního subjektivismu" Tschermakovi,

bylo vyhrazeno

Heringovu

jenz sem priäel

v rámci své koncepce

a Bernsteinovu

r. 1913

z Vídné.

fyziologie, kterou

záku

Arminu v.

Tscherraak

se snazil

orientoval

düsledné k obecné

problematice, spojit linii exaktního subjektivismu s biologií a v tomto srayslu se snazil i interpretovat k^m príkladem

Heringovo

fyziologické dílo." Typic-

nové orientace, která se projevila

ziologie smyslü, je Tschermakova

tedy i v oblasti fy-

inaugurální prednáska

na prazské né-

mecké univerzité z r. 1913, kde koncipuje jednotnou fyziologickou védu, otevrenou nejdñlezitéjsím problémüm íivotních zákonitostí. Heringúv zák a asistent, od r. 1866 mimorádny dermann®

se pod vedením svého ucitele

ziologickému

vyzkumu

profesor Wilhelm Bie-

vénoval systematicky elektrofy-

svalstva a nerstva. Jeho a

Heringem

zpracovaná

rada prací Beiträge zur allgemeinen Nerven- und Muskelphysiologie (187988) spadá svym charakterem

do orgánového sméru (pokusy byly provádény

prevázné jen na zabím materiálu). 6 2

Zivot a dílo E. Heringa podává na podrobnéjsí literaturu.

3

Srv. L o m m a t z s c h 1968: 123-8 s odkazy na podrobnéjsí literaturu. Vyvoj védeckého vyzkumu v oblasti poznávání zivota vsak nutné vedi i J. Gada k mlcenlivému uznání biologie alespoñ jako tematicky samostatné védy. S tímto uznáním souvisí Gadova cinnost spoluzakladatele a spoluvydavatele referativního casopisu Zentralblatt für Physiologie (od r. 1887) a jako spoluzakladatele biologické sekce Lotosu v Praze r. 1898; k tomu viz E. S t a r k e n s t e i n 1919/20: 9. 0 tom srv. monografii A. v.

L o m m a t z s c h

T s c h e r m a k a

1968: 101-9, kde jsou odkazy

(1921).

5

Viz

6

Prvky srovnávací fyziologie v jednotlivostech a ne v hlavním plánu najdeme tez u píedstavitelü experimentální patologie na némecké univerzité Ph. Knolla a H. E. Heringa.

62

L o m m a t z s c h

1968: 110, kde jsou odkazy na podrobnéjsí•Iiteraturu.

Pine se k v a l i t a t i v n i o b r a t ke né s v l i v e m k o n c e p c e

srovnävacf

fyziologii,

"fyziologie dräzdivosti",projevil

ci

kde rok zastäval

(1886), nacez pfesel do P r a h y k

mal asistentské misto mimorädnym,

r.1907

fädn^m

profesorem

prevyäila badatelskou präci kter^ v Praze

viceméné

Jeho

i asistentskou u néhoz

vedouciho

10 l e t

zacal

zauji-

1895 se stai

na lékarské

védecki prace

fyziologického

zä-

funk-

fakultè

zde

daleko

d s t a v u J.

Gada,

ze své n é k d e j s i

berlinské,

resp.

svou védeckou präci

v P r a z e ve

shodè

jiz jen zìi

wlirzburské s l ä v y . S t e i n a c h

fyziologie

intenzivni

pokra-

Steinach byl

( 1 8 8 6 - 9 5 ) a k d e se i h a b i l i t o v a l . R o k u

univerzity.7

prazské némecké

E. H e r i n g o v i ,

souöas-

az v dile

covatele v Biedermannové präci u näs Eugena Steinacha. kem M.v. Vintschgau v Innsbrucku,

spojeny

s Heringovou a Vintschgauovou orientaci

ve fyziologii

smyslù

rozsählym

s r o v n ä v a c i m v y z k u m e m p u p i l ä r n i reakce u r ù z n ^ c h z i v o c i c h ù a

fyziologické

stränky pohybu

(1890,1892),

k d e si v s i m a l

duhovky i otazek

duhovku a jeho pozdéji

u obratlovcù, obojzivelnikü primého

inervace.

stai typicky pro

pùsobeni

svétla

V t o m se p r o j e v u j e

i ryb

na svalstvo

obdobny

ovlddajici

pristup,

chäpat urcité zivotni jevy

Babaka:

jaky

v jejich vztahu k nervové soustavé, a tim i k sirSim souvislostem siho i vnitrniho prostredi.

Zatimco

v 90.

l e t e c h se

Steinach

zab^val komplikovanymi pokusy ve sméru tradicni organové sirsich biologick^ch ruhodnym

pokusüm

u obojzivelniku. o barvozméné

s barvozménou,

( 1 9 0 0 , 1 9 0 1 a, b ) .

barvozmény od prisavek:

ztratily chobotnice

mènit barvu. Jediné

rameno

u d r z i . S t e i n a c h to v y s v é t l i l senych center zbarveni div^ch

které zacal

nebo

jedinä

tfstni

vzruäeni

hlavonozcü

svétel o ruzné vlnové délce. Tyto

Steinach

ostré kritice prokazoval,

( F u c h s

ustnich

spontänne schopnost

tonicky

vzru-

centripetälne

vo-

systematick^mi

i pfi vylouceni oci a po-

jeho pfispévky

1913: 1 2 3 7 ) .

ze k b a r v o z m é n é

tuto

präce

reflekto-

ramen a

piisavka

bez

pozo-

barvozméné

schopnost

n e r v ü p r i s a v e k . S t e i n a c h také jako prv^ zacal se

drobeny

vétsinou

experimentalni

a Eledone

v mozku v düsledku

o

Steinach prokdzal

jako reflektorické ovlivnèni

pokusy o vlivu svétla na zbarveni uzival

1891 p r a c i

po odriznuti

r o d u Octopus

vnéj-

fyziologie

se z a c ä t k e m 2 0 . s t o l e t i k

V^znamnéjSi nez tato Studie byly

u hlavono2cù

rické ovlivnèni prisavek

vrätil

souvislosti,

se

komplexné,

u hlavonozcü

vsak byly

Rozhodujici dochäzi v

t u je,

poze

zàkonitém

reflexu. Koncepcemi

fyziologie dräzdivosti byl ovlivnén rozsähly

j e d n o t l i v y c h o sobé

7

nedöinnych

podràzdéni

na nejrùznéjSim

vyzkum sumaci materiàlu

0 jeho zivotè a dile viz L o m m a t z s c h 1968: 122. S t e i n a c h zridil n a fyziologickém üstavu prazské némecké univerzity laboratof obecné a srovnävaci fyziologie (1903), j a k o u s i o b d o b u B a b ä k o v a ü s t a v u . S t e i n a c h v s a k c a s t s v y c h p r a c i p r o v ä dél a l e s p o n v u r c i t é m i r e ve v i d e n s k é m b i o l o g i c k é m p o k u s n é m ü s t a v u , k a m r.1912 zcela p f e s e l .

63

rostlinného i zivoòiSného

pùvodu, od prvokü

a2 po obratlovce

(1908).

Steinach konstatoval snízeny práh vüäi sumovanému podrá2déní i u razn^ch typù nervové tkáné a soudil,ze tu hlavní roli hrají nervová schopnost söitat sama o sobé nevíSinná buñky, ale celá rada rùznorod^ch

podrázdéní nemaji

zakoncení;

jen gangliové

elementü - jde o váeobecné

zivotní jev u zivoSichú i rostlin. Tato strucná

rozäireny

Charakteristika

posta-

cu je, aby. vynikla podobnost konceptuálniho rámce Steinachova prístupu a vykladu s koncepcemi rostlinnych fyziologü B. Némce a F. Czapeka. Fyziologii - ovSem v ludwigovském pojetí-se zpocátku vénoval Sigmund Mayer,®

jenz püsobil

v Praze plnych 40 let

v jeho védecké práci jednoznacné prevládla

(1870-1910). Od 80.let vsak histologická problematika -

stai se r.1880 pfednostou nové zalozeného histologického lístavu a r.1887 prvním ordinärem tohoto oboru. Z hlediska príspévkü k vystavbé biologické védy má vét§í vyznam fakt, ze Mayer byl jedním vitálního barvení

metylénovou modrf a neutrální cervení

jednotné

z prúkopníkú (1889, 1896) -

tato barviva se v rukou öeskych badatelü Stolce a Rüzicky stala vyznamn^mi nástroji anal^zy zivotních pochodü, na jejímz základé pak budovali své koncepce

o podstaté zivotního

déní. V némeckém

kontextu ovlivnil

Mayer A. Fischela a A. Kohna. Také u ceského profesora fyziologie

Vladimíra

Tomsy 9

prevládla nad

pracovní problematikou fyziologickou ryze histologická orientace. Tomsa byl prv^m

profesorem

zíejmé, ze slibné fyziologie jsou

fyziologie na oddélené

moznosti

nedokázal

vesmés n e g a t i v n í . 1 0

Seské univerzité, ale je

realizovat. Zprávy o jeho vyuce

V Praze Tomsa

vlastné jiz ani vé-

decky nepracoval. Vyznamnéjsí v tomto ohledu byla bezpochyby cinnost profesora mentální

patologie

znaön^ prostor

A m o l d a Spiny.11

Ve svém ústavu

poskytoval

experiSpina

experimentální práci. Ke katedre se dostal na primé do-

porucení svého ucitele

S. Strickera, patologa a histologa

vyhranénych

koncepcí,jez Spinov^m prostrednictvím znovu ozily v Rúzickov^ch teoriích. Celá rada Spinovych prací je vyhranéné fyziologického charakteru.Z téchto prací je zajímavá rada pokusü s barvivy. Pod vlivem Ehrlichovych pokusü s anilinovymi barvivy

pristoupil

bením barviv, resp. obarven^ch 1887) se snahou

o vyuzití

Ibid., str.

9

Zivot a dilo V. Tomsy podává F.

18-26, s odkazy na p o d r o b n é j s í

S r v . V.

11

Zivot a di lo A. 29-30 ( 1 9 1 8 / 1 9 ) :

64

zivnych püd na plísné a baktérie

pri diagnostice, ale také i pro

8

10

L a u f b e r g e r Spiny podává 100.

Spina k experimentování s puso-

M a r e s

literaturu. CLC 34 ( 1 8 9 5 ) :

377.

1952: 503 a F. K. S t u d n i c k a G.

(1885,

zjiátování

K a b r h e l

1950: 20 n.

CLC 57 ( 1 9 1 8 ) : 649 a Almanach CA

2ivotnich funkci (Spina se stavél skepticky ke Kochové tezi o konstantnosti druhov^ch vlastnosti u baktérii). Pfi téchto pokusech Spina nabyl fadu zkuéenosti s barvivy,zejména s jejich oxidovanou a reduköni formon co2 ho vedlo k velmi plodné mySlence viva pfi detekci v tkänich

obsaäen^mi, jejichä

piedpoklädal

nahradit Ehrlichem pou2ivanä bar-

oxidaänich pochodü v tkänich pfirozen^mi barvivy

(1889 a ) .

Spina

existenci na zikladé pozoroval zménu

svtfch

jiì

zkuSenostf

zbarveni jater, ledvin,

plic (v zivtfch i mrtvtfch orgänech) vlivem zmény teploty, pfistupu vzduchu atp. a dospél k zàvéru, 2e v nich jsou barviva dacni do redukované formy, a naopak. Spina däle v rüznych podminkcich indigovou

pfechäzejici z oxi-

püsobil na tyto orgäny

modii a indigokarminem a hodnotil barev-

né zmény. Usoudil z v^sledkü,2e v tkänfch pritomnä barviva jsou

jednak

därci, jednak prfjemci kyslfku a funguji pfi

transportu kysliku z krve

do tkäni. Funkce téchto barviv je analogickä

hemoglobinu, s nfm2 ovSem

nejsou totoinä. Spina nazval

tato barviva

"chromogeny"

a svou metodu

oznaäil jako idiochromatickou. Vénoval se väak této problematice pozdéji jen krätce ( 1 8 8 9 b, 1 8 9 0 ) , §im pokusüm

i kdy2 inspiroval nékteré své iàky k dal-

(V. Rüäsiöka, B. Fiala).

Je to Skoda, nebot

Spina vlastné

objevil cytochromy (jak je v 30. letech pojmenoval D.Keilin), nezävisle na McMunnovi, jehoä spektroskopickd evidence "histohaematinu" jako respirafiniho

pigmentu

V této souvislosti

byla odmitnuta zapadla i präce

Hoppe-Seylerem Spinova. 1 3

a potè zapomenuta.

Velmi dülezitä

v jeho

öinnosti byla skuteönost,2e Spina ve svém listavu umoinil prov^dénf iady experimentälnich praci nejen sv^rn asistentùm nebo 2c!küm, ale i pfedstavitelùm klinické mediciny nebo jin^ch lékafsk^ch oborù teoretického zaméfeni. V mnozstvi praci experimentälnfho

charakteru jeho üstav daleko

prevyéoval fyziologick^ tfstav Tomsüv i MareSùv a2 do éry Babäkovy.Spina podnitil v^zkum revidujici mechanistickou Ludwigovu koncepci vyméSovàni a vedouci k pfijeti nového biologického pojeti Heidenhainova (K a b r h e 1

1887,

M a r e s

1887 a ) .

Ke Spinovtfm

2àkùm, a£ u2 v

-

u2§im Si

èiréim slova smyslu, tedy mù2eme zafadit celou skupinu v^znamnich pfedstavitelù naéeho védeckého k formovcini

lékafstvi, z nich2 néktefi v^raznè pfispéli

experimentcilni biologie v naèich zemich a té2

k integraci

biologick^ch véd. V tomto ohledu sim Spina vlastné koncepòné pfiliä nepfispél; jeho experimentilni präce v Praze nevybocSuje vétSinou z béiného standardu

(kromé präce o chromogenech). 13

Perspektivy

vytycila a2

präce jeho 2£kù.

12

Nezmifiuje se o ni ani D. K e i 1 i n pozadi praci Me Munnovych.

13

Napr. ve srovnäni s jeho praci o tvorbé mozkomisniho moku (1899). Presto byl Spina u näs nepràvem opomijen - na politické a osobni pozadi takového "zapomenuti" naräzi G. K a b r h e l (1933: 128).

(1966), ac vènuje hodné pozornosti dobovému

65

Urôité moinosti daläiho vyvoje naznaöily prâce Aloise Velicha, jen2 se 1898 habilitoval pro obor experimentälni patologie. Z tohoto oboru jsou i jeho prvé vëdecké prâce ve Spinovë üstavu, kde se sna2il vyvolat experimentâlnimi metodami glykosurii u 2ab (1895, 1896). Originâlnë zaöal vySetÈovat pûsobeni extraktû z nadledvinek studenokrevn^ch 2ivoöichû, s nimi2 dosud vûbec nebylo experimentoväno (1897 a). Dâle Velich jednostrannë extirpoval nadledvinky u morèat (1897 b ) a zkoumal regenerativni pochody. Ze sv^ch vtfzkumû Velich usoudil, 2e nositelem funkce nadledvinek je jak dien, tak kûra. V jiné prâci (1898 b) pak byly porovnâvâny üöinky v^taïku z nadledvinek s pûsobenim piperidinu, podâvaného intravenoznë. Velich bohu2el pak opustil experimentovàni s hormonâlnimi v^ta2ky a vënoval se studiu fyziologie cévni soustavy. Tak zûstala jeho pràce,v ni2 se dotkl jakoby mimochodem dvou düleiit^ch a perspektivnich smërû soudobé biologie, endokrinologie a experimentâlni morfologie, jen epizodou. Z existenönich dûvodû zakotvil Velich posléze ve v^zkumné stanici cukrovarnické a dostal se tak do sféry pûsobnosti J. Stoklasy. Spolu s chemiky K. Andrlikem a V. Stänkern pïistoupil k zevrubnému vtfzkumu chemick^ch a fyziologick^ch vlastnosti betainu,alkaloidu izolovaného z cukrovky. Spoluprâce nëkolika odbornikû rûzného zamëreni na pûdë nëkolika instituci (fyziologické pokusy byly provâdëny ve Spinovë1>' üstavu) byl v naèi vëdë té doby dosti ojedinëltf likaz. Problematikou souvisejici s vnitïni sekreci se u nâs od 90. let zabtfvala fada autorû. L. Haâkovec spolu s E. Formânkem studovali (1895) vliv Stitné èlàzy na tvorbu krve a z pokusû s thyreoidoktomii na psech usoudili, 2e âtitnà ilâza se podili na krvetvorbë. Formânkûv pokus o izolaci predpoklädanych lâtek, otravujic.ich thyreoktomizovanâ zvirata (psy), v§ak nevedl k vaincra visledkûm ( 1 8 9 6 ) . Zatimco tyto pokusy byly provâdëny v laboratori J. Horbaczewského,provedl pozdëji Haâkovec dalâi experimenty v üstavu Spinovë. Z pokusû, ovëïujicich vliv thyreoidinu na üstfedni nervstvo u psû, vyplynulo, 2e jeho intravenózni injekce pûsobi sn£2eni krevniho tlaku a zvtfSeni tepu, které se dostavi i po protëti nervû bloudiv^ch ( 1 8 9 6 ) . DalSimi pokusy pak Haâkovec dokazoval (1900), 2e tento ükaz je zprostredkovàn pûsobenim nervstva na samotné srdce. Pozdëji Haêkovec jeStë siedoval modifikaci üöinku thyreoidinu pûsobenim alkoholu (1901). Zâjem o tyto otâzky vzbudila klinickâ praxe. Karel Svehla se vënoval vtfzkumu funkce brzliku, rovnë2 ve Spinovë üstavu. Pïi pokusech na psech zjistil, 2e v^ta2ek z brzliku pûsobi sni2eni tlaku a zrychleni tepu, a2 se dostavi smrt ochrnutim vasokonstrik11

* Preruseni kontinuity vyznamného badatelského smëru znamenala skuteCnost, ,ze Velich se nemohl stât nâstupcem Spiny po jeho smrti a ze Spinûv ustav byl prebudovân jinym smèrem R. Kimlou. Srv. C l C 9 1 ( 1 9 5 2 ) : 6 9 6 .

66

torü ( 1 8 9 6 ) . Velmi cennö byly jeho pokusy se zjiätovänim doby,kdy zaiinä püsobnost iläz s vnitfni sekreci (brzliku, £titn£ iläzy a nadlödvinek) u zärodkü hovSziho dobytka a döti. Vodni v^taäky z tSchto 214z vstfikoval psüm. ü skotu zaäinaly nejdfive püsobit nadledvinky, pak Stitnä iläza a posläze brzlik, u ölovSka shledal poradi obräcen£ (1900). Studiem tföinkü brzliku se zab^val tak£ Nömec K. B ä s c h (1908),jen2 zjistil, ie nepritomnost brzliku u psö zastavi rüst dlouhtfch kosti a poruäi osifikaci. Funkci ätitni iläzy spolu s funkci pfiätitn^ch tSlisek na z£klad§ pokusü na koäkäch, opicich a krysäeh osvötlil J. Z n oj e m s k ^ (1908). Zjistil, 2e t&liska chräni Organismus pied tetanii, ätitnä iläza pied kachexii. Nemaltf impulus poskytly endokrinologii u näs histologickö koncepoe A. Rohna. Alfred Kohn, 18 iäk a nästupce S. Mayera na katedie histologie (ordinäiem od r.1911), zaöal svou vSdeckou drähu studiemi o ätitnä 21äze a brzliku, v nichäü vysvätlil histologickou strukturu a fyziologickou funkci priätitn^ch tSlisek. Pozdäji, od r. 1898 se za£al zevrubnS zabfvat studiem dfen£ nadledvinek a ütvarfi s ni pfibuzn^ch nebo souvisejicich, co2 ho vedlo ke koncepci chromafinnich bun£k a tkäni. To podnitilo k rozvinuti fyziologick^ho vtfzkumu k oväfeni t6to koncepce, jejä u näs provädSl zejm^na Gadüv zet Richard H. Kahn. Ten se vStäinou zab^val studiem fyziologie srdeäni öinnosti jako H. E. Hering, ale napsal tak£ n&kolik zajimavtfch praci k podepreni Kohnovy koncepce (zejmäna 1909 a 1912). Nejproslulejäi v^sledky endokrinologicköho v^zkumu na na£i püdS vzeäly z laboratofe Steinachovy. Ji2 r.1894 publikoval präci o fyziologii samöich pohlavnich orgänü a jejich Zläz, je2 v§ak nadlouho züstala v jeho dile izolovanou. Steinach kastroval mlad£ iabäky a krysi samce a zjistil,2e pres tuto ühonu se dostavily uröiti projevy pohlavniho pudu. Z toho autor usoudil,2e druhotnö pohlavni znaky(väetn§ uröit^ho sexudlniho choväni) preexistuji v jist£ mife nezävisle na gonädäch, ale 2e jejich plnd vytvofeni a manifestace zävlsi na pfitomnosti gonäd. Po 15 letech se k problematice znovu vrätil v epochdlni präci (1910). Zde si autor za eil vtfzkumu vymezil rozhodnout, zda centrälni nervovä soustava je ve svdm zamSfeni na sexuälni choväni podminSna vlivy nervov£ho podriidSni anebo sekretoricky (dnes bychom fekli hormonälnö).V prv6 öästi präce se Steinach zevrubnS zab^val peiiieim reflexem u 2ab. Zde dospSl Steinach k zävSru, 2e k vyvoldni sexuälniho chovini u samefl Sab

15

A. Kohn, £len Leopoldiny a nositel Radu präce.byl celym svym zivotem a dilem spjat s ceskymi zememi a patril k male skupin£ antifasisticky orientovanych ueeneü z fad sudetskych Nemcu (byl rodäkem z Libina). Srv. L. H a a s C l C 91 (1952): 224. 0 problematice endokrinologickeho vyzkumu a pfinosu badatelu z Cech srv. S. V i nc e n t (1910).

67

je rozhodujici vliv trini

chemického sekretu, vyloufieného

nervovou soustavu: oslabuje

Steinachov^ch spoöivala

z varlat, na cen-

zäbrann^ tonus. Druhä öist

v autotransplantaci

pokusü

varlat samcü krys na jiné

misto v téle (do bricha). Püsobenim transplantovan^ch varlat (je§té infantilnich, 3-6 nedèl prostata,

semenn^

star^ch) se vyvinuly

dokonale

väöek, penis, ba dostavilo se

pohlavni orgäny,

i libido

a potentia

coeundi et ejaculandi. Mikroskopické ohledäni transplantätü pak ukäzalo, 2e spermatogenni s normàlnimi

tkän se

v nich

nevyvinula, ale nòpadné

funkce schopn^mi varlaty se mno2ila

ve srovnòni

intersticiälni tkòn,

"Zwischensubstanz", jejiä sekrety ovlivnuji centrälni nevrovou soustavu a tak vyvolävaji sexuälni choväni. Tkän, vymé§ujici tyto sekrety,nazval Steinach "pubertälni äläzou". Demonstrace téchto v^sledkü na VIII.mezinärodnim

fyziologickém

obecnou pozornost. Svou pak Steinach daléim

kongresu

ve Vidni ( 2 7 .

interpretaci

pokusem ( 1 9 1 2 ) ,

9-

1 9 1 0 ) vzbudila väe-

zjiStén^ch skuteönosti v ném2 mlad^m

podepiel

kastrovan^m

samcüm

transplantoval vajeSniky. Püsobenim "pubertälni iläzy" nabyli tito sanici samiöiho

vzhledu i choväni

Tohoto roku

vSak Steinach

(a to i po stränce

ji2 odeäel

pohlavniho Sivota).

do Vidné, kam byl

povolän, aby

jako rädny profesor iidil nové zaklàdané fyziologické oddéleni Biologického pokusriého ùstavu. Ze ääkü Spinov^ch nejproslulej§im a i z hlediska emancipace biologického v^zkumu u nòs nejv^znainnSjSim se stai Vladislav Rüäiika. V.Rüäick a 1 6 se po studiich

lékafstvi

podilel

na pròci

Spinovy

laboratofe.

Züstal u svého uöitele do r. 1899, kdy se stai asistentem v hygienickém ristavu prof. G. Kabrhela, takté2 Spinova zdka. R.1907 odjel na studijni zàjezd do zahraniöi, kde ho ovlivnil zejména pobyt u R. Hertwiga v Mnichové. Na druhé strané

je väak patrné, ze do zahrani&i

odji2dél

jako

vyhranén^ védec pevného pfesvédòeni s promyälenou koncepci v^zkumu. Experimentilni pròce chovòni mozkov^ch pracovni tematiku uöitele

Rüziäkova

zaöala

ve Spinové üstavu

chromogenü po smrti, v £em2 svého uöitele ( 1 8 9 1 - 2 ) .

Strickera

naväzala dalSi

vtfzkumem

Rù2i£ka plné naväzal na

Na pracovni tematiku

Rüziäkova prdce ( 1 8 9 4 ) ,

Spinova

v niz autor

potvrdil Strickerovo pozoroväni amoeboidnich dtvarü v 2abi krvi a jejich interpretaci jako nah^ch

jader krvinek. Rüziöka

prokazoval jejich ja-

dernou povahu pouäitim celé §käly metod barveni. Navic potvrdil i Strickerovu tezi,2e z téchto

nah^ch jader

stejné jako tvrzeni o objevoväni

se mohou

vyvinout i celé bunky,

a zanikäni jader

u äabich leukocytü.

Tuto Rüziökovu pròci nemüzeme sice poklädat za experimentälni ve vlast-

16

68

Zivot a d i l o V. Rüzicky podävä V. B e r g a u e r ve sborniku V. B e r g a ue r - J . K r i z e n e c k y 1930: 9 - 2 8 a A . V e l i c h , Vladislav Rüzicka, Praha 1934. Dosud n e j d ü l e z i t e j s i s t u d i i o védeckém d i l e Rùzickové napsal M. R y d 1 1958. Srv. téz B. S e k 1 a v BL 35 ( 1 9 7 0 ) : 2 2 6 - 8 .

nim slova smyslu,ale je eminentné düleSitä vzhledem k daläimu Rü2iäkovu védeckému v^voji, nebot se zde s pfijetim Strickerovy interpretace uräit^ch pozoroväni projevaje poprvé jedna z vüdöich idei pozdéjèi Rü2iökovy teorie morfologického metabolismu, totiz tvrzeni, ze jädro je jen "lucebné zménèni hmota protoplazmy" (ib. 8). ü G. Kabrhela pfistoupil k Rùzickovè védecké orientaci nov^ tematick^ okruh - pràce s mikroorganismy, které se posléze Rüziökovi staly modelem pro ovéiovàni teorii o zäkladnich problémech zivota, zejména pak jeho koncepce dédifinosti. Novou etapu Rüziökovy präce zahäjila stejné jako prvni problematika barviv, tentokrät ovèem otäzka barveni bakteriälnich struktur. Rü2i£ka popsal metodu snadného barveni granulärnich struktur pomoci metylénové modfi a touto metodou provedl äiroky vyzkum tèchto litvarü u asi 150 druhü mikroorganismü (z nichz ovSem asi polovina nebyla urcena). Rüäiöka poukäzal na proménlivost bakteriälni struktury a vyslovil se proti näzorüm o zäsadnich rozdilech jednotliv^ch strukturnich typü a zdüraznil jejich biologickou jednotu (1902: 15). Autorova pozoroväni na kokovité forme vedla k zäveru, ze se zrnka obsa2enä v téle bakterii tföastni pfi bunéSném déleni na tvorbé pfehrädky,tak2e lze zamitnout näzory o jaderném charakteru téchto zrnek.Tim se Rüziöka dostal do konfliktu s ndzory Vejdovského, Ra^mana, Kruise a dalSich, ktefi se prdvé tehdy snaSili prokazovat jadernou povahu zrnitych struktur v bakteriich. Rfi2iöka se zde jednoznaäne pfiklonil k hypotéze Bütschliho a Miguly, ze bakterie jsou nahä jädra. Stälä pozornost problematice barveni a bohaté zkuäenosti s n£m vedly Rüziöku k pfecenéni v^znamu této metody,jak se n^zorné projevilo v dal§i studii o jaderném charakteru bakterii (1904). Rü2iäka poloäil morfologickou i fyziologickou definici jädra a2 na druhé misto za chemickou, kterou ovSem mohl podat v podstaté jen v terminech barvitelnosti jako "zrùznéni protoplasmatu, pfi déleni bunéiSném aktivné zriòastnéné a chemick^mi a tinktoriälnimi vlastnostmi nukleinu opatrené" (ib.6). RüSiöka pak uröoval mnozstvi nukleinu v bakteriich snéti slezinné a ziskal hodnoty 57% a 70%, coz ho ov§em vedlo k posileni jeho presvédcieni o jaderném charakteru cel^ch bakterii. Smés barviv metylénové modre a neutrini Servené slouzila pak Rùzifikovi jako zäklad pro vypraoovcini "vitilne-letälniho" barveni k rozliSeni zivé a mrtvé protoplazmy (1905). Rüziäka se pokusil podat v^klad rozdilného pùsobeni obou barviv v tom smyslu, ze semipermeabilni membrana 2ivé protoplazmy propusti dovnitf jen molekuly neutrdlni fiervené (ni2Si molekulovä väha oproti metylénové modfi). K tomuto fyzikälnimu vysvétleni pfistupuje je§té dalSi v^klad chemick^, odvolävajici se na redukované formy obou barviv - leukosloufieniny - pfitomné v bunkich.Projevuje se tu také rùznà afinita k rfizn^m skupinàm bilkovinné molekuly. Z Rüäiiökovich tìvah vypl^vä, 2e si 2ivou

69

hmotu pfedstavoval jako chemickou slouäeninu o urfiité pevné konstituci, bohu£el dosud neznémé. DosaSené v^sledky povazoval Rüzifika za dostateönou oporu pro konstrukci své zàvainé teorie morfologického metabolismu (1906).T£mto term£nem oznaöil proménu jednotliv^ch buneöntfch organel, zivislou die jeho pojeti na zménich ve v^méné litkové. Ve stati,v n£2 svou teorii ucelené vylo2il, doklidi ji experimentovinim s bakteriemi snéti slezinné. Pfi püsobeni rfizn^mi öinidly zjistil zinik barvitelné hmoty, odpovidajici chromatinu, zatim co spóry se neménily. Rüäiäka se snazil spojit Drieschovy koncepce autoregulativnich pochodù a ekvipotencionality ve vtfvoji äiv^ch soustav s mechanistickou koncepci, zakotvujici tyto pochody v chemickém metabolismu. Tim se celi koncepce stivala velmi sloäitou a vykonstruovanou. Bylo v§ak zfejmé, ze Rüziäka si uvédomoval nemoznost hlisini jednoduché a bezproblémové mechanistické redukce, a proto se uch^lil k pou2it£ drieschovsk^ch schémat. Akcentovini ideje neustiltfch zmén ve struktufe 2ivé hmoty (protoplazmy) jako düsledkü zmén ve v^méné litkové vedlo ov§em k naprosté skepsi vùfii relativni stilosti morfologick^ch struktur, vüäi jejich kontinuité, a k hledini stilè struktury jen na submikroskopické virovni v terminech chemie. Svou teorii morfologického metabolismu mei Rüäiöka piilezitost aplikovat na fadu piikladü z literatury, a tak se pokusit o jeji podlo2en£ v obsihlé stati Struktur und Plasma (1907 a). Zde je velki pozornost vénovina otizce morfologického metabolismu jadernych struktur, coz signalizuje stile rostouci Rüäiöküv zijem o problém dédicSnosti. Rü2iöka se zde mohl odvolat také na své nové price (1907b) o pùsobeni hladového èoku na bacily uhliku prostfednictvim kultivace na glycerinovém agaru, jeä vyvolalo znaöny vistup chromatinové hmoty v prospéch lininové. RQ2iäka poukizal na morfologie^ efekt hladového äoku - vytviieni télisek, podobn^ch spórim a chemicky u mladäich stadil s nimi analogick^ch,pozdéji véak se radikilné lièicich. Tato téliska nazval sporoidnimi (ib. 16) a jejich v^zkum se stai dùleSitou kapitolou ve védeckém v^voji Rüziöky i nékter^ch jeho zikü. RüSiöka se väak stile vice a vice zab^val chemick^mi vlastnostmi ménicich se struktur v bunce, resp. jidru.Zevrubné analyzoval nerozpustnou äist cytoplazmy, tzv. plastin (1908 a), jak jej definoval Schwarz r. 1887.17 V tehdejsi dobé vlidly beziitéàné spory o vymezeni soufiisti jidra, chromatinu, lininu, cytoplazmy, plastinu a o jejich vzijemn^ pomér; Rüäiöka tu situaci nadile jeäte zkomplikoval.

17

70

M. R y d 1 v jinak bystré analyze Rùzickova dila mylné uvädi (1958: 43), ze Rùzicka zavedl pojem plastin a "objevil" tuto.dle Rydla neexistujici lätku. Pfi prirazovàni chemickych ekvivalentù jednotlivym morfologickym elementöm vlädl tehdy velky zmatek. Rùzicka se pokusil chaos odstranit na zakladè experimenealni präce a teoretické analyzy, ale jeho snaha vedla ve skutecnosti k jestè vétsi konfuzi.

Podpofil Zachariasüv názor, ¡Se plastin se nachází i v jádfe, ale odmítl jej ztotoänit

s nukleinem. Pisobil nan

rúzn^mi fiinidly a vyvodil, 2e

plastin je po chemické stránoe albuminoid. Rüäiöka (1910 a) misto rozliáování tfí druhü

základních hmot vytvá-

rejících jádro i protoplazmu prosazoval déléní na chromatin a plastin ten se vyskytuje

podle jeho

vlastné linin sensu

v^kladu

ve 2 formách: strukturní, coá je

Schwarz, základní hmota

kladní. K jejich odliáení pouäival

jaderntfch struktur, a zá-

Rüáifika na prvním misté barveni, na

druhém srovnávání úfiinku rfizn^ch reagencií, hlavné v ¡Saludefiní Stávé. Rüáifika formuloval

své stanovisko

k vyznamu jednotliv^ch plazmati-

ck^ch substancí pro dédifinost explicitné (1910 b) v souvislosti s exparimentálnim vyvoláním autogamie u bakterii{Bacterium nitri) kultivací na "hladovém"

agaru. 1 8 Die

autogamii

jsou tu oväem

(amfimiktická jádra

bakterií reprezentována

anthracis,Bacillus

Rüzifikova

vtfkladu se pri

ve shodé s jeho

pojetím

cel^mi jedinci) mísi chromatin i plastin? pro-

dukt autogamie, spóry, jsou vSak

bez chromatinu, jen plastinové, takíe

dédifinost je zprostredkována jen plastinem. Z faktu autogamie, tedy pohlavního déje u bakterií dnotliv^ch substancí

Rüíifika vyvodil oprávnénost pouáít pomérñ je-

v bakteriích

i k vykladu

problematiky u vy§Sích

organismú (ib. 13). Své názory vSak Rü2ifika pozdéji zrevidoval, kdyí nalezl (1913 a) mstodu ke zjiáténí

chromatinu i ve spórách, zaloíenou na barveni fuchsi-

nem. Die nové koncepce

chromatinu ve spórách

postupné ub^vá. Základní

teze Rú2ifiky o plastinové dédifinosti tím ováem naruéena nebyla. DalSími pokusy pak Rü2iöka

prokazoval Charakter chromatinu jako zásobní látky:

spóry v destilované vodé

nebo na sterilním

dobu chromatinu prosty - chromatin téchto pokusü posléze

substrátu

jsou za urfiitou

byl stráven (1914 a).

vedla a2 k názoru, upírajícímu

Interpretace

chromatinu vübec

funkci a Charakter 2ivé hmoty (1917 a); chromatin byl pokládán

za pouh^

prokukt asimilafiní fiinnosti plazmy. Pokusy s jednotliv^mi chopitelné znovu

komponenty jaderné hmoty, resp. plazmatu, po-

vyústily v otázku

po vyznamu jádra

opétovné (1918) poukázal na to, ze spóry

v bunce. Rüáifika

bakterií, hladovéním

zbavené

chromatinu, klífií, coz pokládal nyní zrejmé za nejsilnéjSí argument vúfii tém teoriím dédifinosti, jez pokládaly nosti. Urfiitou paralelu

chromatin

za nositele

dédifi-

k mizení chromatinu ve spórách bakterií hledal

Rüzifika i mezi vyááími organismy, zvlááté po námitkách Godlewského,jení projevil skepsi vúfii mo2nostem generalizace pomérü u hakterií na ostatní organismy. Leukocyty z lymfatick^ch

18

vakñ zimních 2ab po urfiité dobé

Koncepcné razil Rfizicka cestu svému zobecñujícímu názoru jiz v pozoruhodné úvaze "Bakterie a dédicnost" (1908 b), kde se vyslovil pro vyzkum bakterií jako vhodného modelu, umozñujícího v jednoduchych pomérech resení problémfl dédicnos-ti.

71

izolace in vitro a hladovéni zträcely jcidro. To o p é t

Rüziöka

interpre-

toval jako dükaz, ze chromatin je rezervni hmota. Velmi zävaänou o t ä z k u feSil vzäjemn^ vztah

Rüiiäka pomoci

restituce a dödiänosti

pokusü s obojzivelniky:

(1916).

R ü z i ä k a odmital

teorie,

které hledaly p f i ä i n u regenerativnich a r e s t i t u ä n i c h pochodü v d é d i é n ^ c h vlohäch, d e t e r m i n a n t e c h apod. Argumentoval

p r e d e v ä i m tvrzenim, ze tyto

explikanty oznaöuji zivé e n t i t y a È i v o t e m nelze v y s v é t l o v a t Sivot. Kdyz zjistil

(1917 b) ,ze hladovéni urychluje

periodické svlék^ni,hiedal

tohoto restituäniho jevu ve specifické strukture p r o t o p l a z m y

pfiöinu

pokozkovych

bunék. Charakter této struktury m u vysvitl pfi p o k u s e c h s pulci, se nesvlékali, i kdyz

hladovèli.

Z toho

ktefi

usoudil, ze larva za t a k o v ^ c h

pomèri! nemüääe tvoiit keratin, co2 o p é t zävisi na uréité k o n s t i t u c i b i o chemického charakteru. N a b i l e d n i pak bylo vysvétleni, ìe

morfogenetické

pochody jsou uräoväny a realizovàny v ^ m é n o u ldtkovou. Stejné tak dédifin o s t spoäivä v c h e m i s m u 2ivé hmoty. zde o v S e m m e t a b o l i s m u s m u s i b ^ t

jiz

specificky na rozdil o d restituänich pochodü. S p e c i f i ä n o s t i je t u d o s a 2eno f i z e n i m struktury

tvofené z prvkü, je2 se m o h o u

ale které zdroven na zàkladé sv^ch p r i m ä r n i c h v z t a h ü

rùzné o b m é n o v a t , (tj.fyzikàlné-che-

mického charakteru) t u h n o u a j s o u schopné p o t i e b n o u strukturu vytväfet. "Dédiénosti jest p o u z e stäle individuälnou shrnul Rüäiäka

s c h o p n o s t e l e m e n t ù pfemény

lótkové

obnovovati

s p e c i f i c k o u m o r f o c h e m i c k o u strukuru 2ivého

téla"

(1916:271).

Pokusy s h l a d o v é n i m

öolkü vedly R ü ä i ä k u

posléze k z à v é r u velmi dü-

l e z i t é m u p r o jeho d a l S i v^zkum,jenz se obrätil k p r o b l e m a t i c e

starnuti.

Urychleni svlékini äolkü (äim je pokusné zviie m l a d S i , t i m proces b é h n e rychleji) R ü z i ä k a ( 1 9 1 7 b ) srovnäval

pro-

na zàkladé toho, ze je p o d -

mlnéno r o h o v a t é n i m svrchnich bunék pokoäky, s t v o r b o u s p o r o i d n i c h téles u baktérii. Tuto analogii

opfel

o cytologick^ p r ü z k u m

uvedl tyto spoleéné jevy pro o b a procesy jici

asimilativni

v^ménu

(ib.

bunék.

Rüziäka

protoplasty,

681):

làtkovou, si jako rezrevni

udrzu-

lcitku vytvcifeji

chromatin; n ä s l e d k e m m e t a b o l i s m u se vytvofi rùzné lätky,které se v b u n k i c h uklidaji jako inkluse

(sporoidni substance,

se vyäerpä zäsoba chromatinu, rezistentni

keratohydrin);postupné

koneéné

substance

prevlädnou

a buné0né ütvary odumfou. Jevy, k t e r é lätkovcl v ^ m é n a

postupné

v bunce, sméfovaly k p r e v l i d n u t i neSiv^ch, asimilace

n e s c h o p n ^ c h lätek

v jejim obsahu. Rüziäka je nazval

"hysterézi"

(hysteresis)

Tento p o j e m se stai v ^ c h o z i m pro jeho daläi v y z k u m v oblasti Z uvedeného p r e h l e d u

vyvolala

(ib.

687).

starnuti.

zäkladnich Rüäiäkovtfch e x p e r i m e n t i l n i c h praci,

vznikltfch p i e d r.1918 a v z t a h u j i c i c h se ke k l i ä o v ^ m b i o l o g i c k y m p r o b l é m ü m - m e t a m o r f o z ä m b u n é 0 n ^ c h a subbunéén^ch

struktur a podstaté

nosti, vypl^vä, jak Rüziäka dokäzal na zàkladé

pomérné sporého

m e n t ä l n i h o m a t e r i ä l u o b s ä h l o u generalizaci e x p o n o v a t obecné

72

dödiäexperi-

teoretickou

tiroven. Rûziâka se snazil o napojeni

experimentâlni

v^vojové

genetické i jiné

mechaniky, na své

k vyhranën^m

vlastni

morfologie, resp. teorie a dospël

nizorûm na biologické vëdy a vzâjemn^ vztah

a hierarchii

jejich jednotliv^ch oborû (1913 b). Zde je treba zdûraznit,ze Rûziëkovy price se setkâvaly ve své dobë s pomërnë znaân^m zâjmem mezi biology ve svëtovém mëfitku a pïispivaly tak k ëirokému uplatnëni naâi vëdecké produkce. Rûziâka se koneënë stai i prvnim naâim profesorem, v jehoz funkcnim oznaôeni

se objevil termin

"biologie" - 1909

se stai mimorâdnym

profesorem vëeobecné biologie na lékafské fakultë ôeské univerzity, nebot tehdy byla vSeobecnâ biologie zavedena jako obligâtni pïedmët studia a zkouâek na lékaïsk^ch fakultâch

v Rakousku-Uhersku. R. 1911 pak bylo

Rûziôkovi umoznëno vybudovat listav obecné biologie, o nëmi se soudi, ze byl prvtf tohoto vahové vlastnosti

druhu na svëtë. 19 Zde RûziSka pies a nekritickou

jednostrannost

své nepïijemné po-

umoinil pracovat radë

pozdëjsich v^znamn^ch biologû, kteri se pak plnë uplatnili pri v^stavbë a orientaci moderni fieskoslovenské biologie (pïed r. 1918 vynikli z Rûziôkov^ch zikû zvlàStë bakteriolog A.Ambroz, kter^ se uplatnil ve Velichovë dstavu na technice, J. Sumbal, F. Luska a j . ). Nejv^znamnèjëim z Rûziôkov^ch zâkû

tohoto obdobi, zaujimajicim také

zcela zvliëtni postaveni v Rûziôkovë skole, byl Jaroslav Vystudoval zemëdëlsk^ obor ceské F. Bilek a J. Stoklasa. PïiSel dualita. Krizeneckého

zâjem

(v tomto smëru mël na nëho mal rûzn^ch

Krizenecky. 20

techniky, kde ho ovlivnili k Rûziôkovi

byl nejdfive

predevâim

ji2 jako vyhranënâ indiviupnut k otàzkâm

regeneracf

vliv a zaufiil ho V. Janda). Nejprve si vëi-

monstrozit a regenerafinich jevû u hmyzu, jez registroval a k experimentâlnimu

ovëîovâni. Pokusntfm

objektem byl u nëho zprvu potemnfk, na jeho2 kukle

vysvëtloval; pozdëji prikroôil

studoval vedle zne-

tvorenin orgànû

zpûsoben^ch tlakem ( 1 9 1 2 a ) regeneraânf

kladû kridel ( 1 9 1 2 b ) .

schopnost zâ-

Potè provedl radu pokusû s regeneraci posledniho

segmentu larvy potemnika ( 1 9 1 3 a ) tvorily misto oci, nalezl

Zvlâstni hetermorfózy, které se vy-

Krizenecktf v dûsledku zniceni optick^ch gan-

gli! u larev stejného druhu ( 1 9 1 3

b).

K regeneracnim jevûm u kukelnich zikladû

kridel u potemnika se Kïi-

19

Tak V. B e r g a u e r , 1930: 14 a uvâdi datum 1912.

20

Mnohostranné a z urcitych hledisek velmi kontroverzni vëdecké dilo J. Krizeneckého by si zaslouzilo podrobnëjsi studii a zhodnoceni, nebot mûze byt modelovym prikladem "biologie na rozcesti": experimentâlni a teoretickâ bâze v podstatë k reseni zâkladnich problemi zamëreného vyzkumného programu byla Krizeneckym vztahovâna hned k aplikacim (v soustavë zemëdëlskych vëd), hned k ideologickym konsekvencim (zejména na poli eugeniky, jejimz horlivym siritelem v urcitém obdobi svého vyvoje byl). Zâkladni udaje podâvâ V. 0 r e 1 , Casopis Moravského muzea 50 (1965): 30334.

M. Rydl 1958: 35; B.

S e k 1 a , BL 35, 226

73

Seneck^ vrátil v obsáhlé stati (1914 a ) v Rouxovë archívu. Cástefiné nahrazeni

odfíznuté fiásti základu kïidel

oznafiil za restituci.

Stupeñ

restituce byl ovlivnën v^èi rezu a stárím kukly.Pokud jde o mechanismus restituce, zjistil

KïiSenecky, 2e tu jde jen o nové

uspoíádání tkànë.

Otázku zpûsobu restituce kfídel u dospëlého hmyzu sledoval pokusnë upotápníkü. Die jeho názoru se v tomto pripadë procès - mechanomorfóza.

Opíraje se

realizuje fiistë mechanick^

o empiricky

materiál, získany na

larvách a kuklách potemníka,navrhl Krízenecky pro matematické vyjádfení regenerafini mohutnosti regenerafini kvocient k = Nt/Rt, kde Nt udává velikost normálního

orgánu a Rt velikost

regenerátu

v fiase t

(1917 b).

V této práci se jiz zrcadlí i nová orientace RûSickovy Skoly, nebot její autor diskutoval i otázky stárnuti regenerátú v termínech metabolismu. Kííáeneck^ k této nové orientad

vyznamnë prispël, nebot jeho práce

o urychlení svlékání obojzivelnikû (konkrétnë fiolkü) hladovënim vlastnë exponovala radu

Rûzifikov^ch

koncepce hysteréze plazmy

vyzkumû, vedoucích

k formulování

jako regulujícího a determinujícího

v ontogenezi (viz vtfëe). Tim se dostaly

do popredí

(1914 b)

pozornosti

faktoru otázky

fyzikàlnë-chemického charakteru a Kf£2eneck^ zafial studovat v^znam osmotick^ch pomërû pro vodní 2ivofiichy (od r. 1916). Kfíáeneckého pofiátefiní vëdeckà orientace jeáte nezávislá na Rûïifikovi, jehoá vliv se projevil aá pozdëji,mëla jasny charakter urfien^ obzorem Rouxovy v^vojové

mechaniky, respektive

Przibramovy

a Kammererovy

experimentálnf biologie. Ale i Rûzifika sám pfejímal od Rouxe a Driesche koncepce a v mnohém i badatelsky program. Tim byla v^znamná fiást biologick^ch v^zkumu, provâdën^ch na fiesk^ch národních vëdeck^ch institucich. vtazena pine

do souvislostí

s vyznamn^m proudem

v zahranifii, jenz v^raznë pfispël k renesanci samostatné vëdy,piestoze sám Roux - a u

biologického v^zkumu

biologie jako autonomní,

nás Rûzifika - se hlásili konec-

koncû k mechanicismu. V rámci nëmeckych vëdeck^ch institucí v Cechách byl píedstavitelem u nëhoè se

v^vojové mechaniky

nejvyznamnëjSim

Alfred Fischel. Byl zákem C. Rabia, pozdëji se stai

mimorádn^m

profesorem anatomie a embryologie. Záhy váak zafial pracovat

habilitoval r. 1898, a o 5 let

exparimen-

tàlnë: na zàkladë pozorování, 2e larvy mlokû chované v laboratori v teplejái stojaté vodë byly

podstatnë svëtlejsi nez ty, které byly drzeny

ve vodë tekoucí, studoval jejich barvozmënu

(byla to

vliv vnëjSich

podmínek

po Hermannovë práci

z r. 1886 první stat, tykající se tohoto

(tepla a svëtla) na o barvozmënë

predmëtu

u pulcû

u nedospëlych oboj-

zivelníkú). Ovlivnën pokusy P. Ehrlicha a S. Mayera s vitálním barvením, provedl Fischel na vajífikách jezovek (materiál pocházel z Neapole),radu srovná-

74

vacfch pokusü s 26 rfizn^mi barvivy. Z nich se mu nejvice osvédfiila neuträlni öerven (1899)- Pritom u vajiöek Eahinus mierotubereulatus béhem v^voje pietrväväni barviteln^ch

zjistil

zrnit^ch struktur. Fischel feäil

otäzku,zda jde o souöcist protoplazmy anebo dodané v^Sivné lätky v dalSi präci (1901). Materiälem toho vyzkouSel

92 druhy

v protikladném püsobeni

mu byly

obojzivelnikü, na nich2 kromé

barviv. Poznal

elektivitu

metylénové modii

pozdéji Rüziöka zaloäil svou mrtvé

larvy

(na tom

vitàlnè-letàlni metodu rozli§ovänf zivé a

protoplazmy). Pokud jde o zrnité

näzor o jejich artefaktovém

vitälniho barveni

a neuträlni Servené

struktury, odmitl Fischel nyni

charakteru a pfiklonil se k jejich v^kladu

jako zivych souöästi protoplazmy. Jin^ okruh

präce je vénov^n

v^voji vajiöka

zebernatek

(hl. Beroe

ovata). Fischel na z^kladé experimentälniho v^zkumu doSel k presvedöeni, ze zpüsob vtfvoje téchto vajicek probihä specifikaci blastomerü ve smyslu mozaikové präce (1898 a, b), aväak oproti Weismannové pojeti zdüraznoval i podil plazmy.Fischelovi se podafilo na zäkladS izoloväni jednotlivych blastomer v nepoSkozeném vajeèném obalu (originälni metoda) vypéstovat z izolovan^ch blastomer stadia larvy

prvého, druhého a tretiho

vzdy se fityrmi, dvèma a jednim zebrem

rtfhovaciho

(normälni poöet je

osm). Tvorbu zeber ruäilo jen odebräni urfiitého dilu vajeèného materiälu - zména polohy materiälu polohu zeber. Ani pri v^voji

mèla vliv

pouze na uspoiädcini a vzäjemnou

entodermu se neukäzala

vzäjemnä zastupi-

telnost jednotliv^ch bunék. K preciznéjSimu poznäni zpùsobu a charakteru diferenciace orginü u této skupiny Fischel péstoval larvy Beroe ovata vzniklé fezänim

vajiöka v rüzn^ch rovinäch (1903 b). Zjistil, 2e rùzné

oblasti vajiöka maji ve vztahu k tvorbé orgänü rüzn^ v^znam, napf.v^voj zeber nen£ podminén

epigeneticky, ale uröujici

faktor je

lokalizovän

materiàlné, orgänotvornou lätkou. Spodni öäst vajiöka vèak mä regulaöni schopnosti, které nemä svrchni öäst. Zatimco

diferenciace orgänü ekto-

dermu je preformistickä,entodermu epigenetickä. Na zäkladS toho oznaöil Fischel vajiöka äebernatek za pfechodntf typ mezi regulaönimi a mozaikov^mi. Jeho v^klad slozitého charakteru procesu diferenciace tkäni a orgänü vyznamné pfispél k piekonäväni dosud öasto metafyzicky piikfe chäpaného protikladu mezi preformisiick^m a epigenetick^m v^kladem ontogeneze. Fischel v^slovné zdüraznil souhru obou momentü a stfidäni se obou typü v hegemonii v zävislosti na öase (ib. 712). Dal§i zàvazné präce A. Fischia laly polemiku

s teleologizujicim

pojednaly o regeneraci öoöky a vyvoG.

W o l f f e m

(1900,

1903 a).

Fischel experimentoval s larvami mloka Salamandra maculata. Zjistil, ze schopnost promény v öockovä vläkna maji u dorostl^ch larev bunky okraje zorniöky, zadniho epitelu duhovky i brvité öästi sitnice. Tim se mu podafilo vysvétlit piSvod

vläknit^ch tftvarü, tzv. lentoid, preménou bunék

75

sitnice. Aby si ovëril svûj

pfedpoklad, 2e priöinou

je jeji odstranëni, premistil fiofiku do prostoru

regenerace fiofiky

sklivce. Zjistil, ze

regenerafini procès po takovém pïemistëni skutefinë nastal.V teoretick^ch fiâstech obou praci se Fischel zab^val ülohou regenerace pro Sivotni pochody. Chäpal tzv. regenerafini silu jako primârni plyvajici bezprostîednë z jejich

vlastnost bunëk, vy-

organizace. Zâvisi na embryonälnf po-

tenci prisluSn^ch druhû bunëk. Fischelovy vyvody nepresahuji râmec,ktery svymi koncepcemi vymezili

Roux a Driesch; jmenovitë koncepce "orga-

nickych regulaci" je tu fiasto pouiivina.RegeneracifiofikyFischel fiil za tvârlivou 139). Pïitom

autoregulaci

Fischel

(gestaltliche

projevoval silnou skepsi vûfii

podobnë jako B. Nëmec

ozna-

Selbstregulation - 1900: teleologizovânf a

ukazoval, ze regenerace nejsou vïdy ûfielnë (1903

a: 117). Studie regeneracefiofikyotevfelo ve Fischelovë vëdeckém d£le zâvaènou otâzku diferenciafini schopnosti bunëk v rûzn^ch stupnich vyvoje a v rûzn^ch tkànich.Diferenciafini schopnost mozkovych bunëk reâil Fischel opët na larväch mloka: odfezävalficistimozku 35 mm dlouh^ch larev z dorzâlni strany (1914). Regenerace

se daïily v sousednich tkänich, ne aie pfimo

v mozkové - nanejv^èe doSlo k mnoäeni bunëk a vzniklâ

tkân jevila ten-

denci stâëet se do trubice. To souhlasilo s v^sledky pokusû, které provâdël pod Fischelov^m Sarlachového oleje

vedenim L.

W a e l s c h

pod zârodecn^ terfi

(1914, 1917): injekci

kuïecich embryi

vyvolal bujeni

epitelové tkànë, je2 se stäfiela do trubice - zfejmë tu v obou pfipadech zûstala zachovâna imanentni

orgänotvornci potence bunëk medulârniho zâ-

kladu. Velmi pozoruhodny prispëvek k poznâni

zâkonitosti vyvoje tkâni zna-

menala Fischelova sta£ z r.1917, v ni2 se vritil opët k experimentovâni sfiofikou.Larvâm mloka hlavy a tëla s cilem prostredi budou si zachovaly svûj

transplantoval

jejichfiofikydo koïniho epitelu

'prozkoumat, do jaké miry pod vlivem

schopny se tvar

tkâni nového

dediferencovat. Ukâzalo se, ze bunky fiofiek

i Charakter, i kdyz se däle

mnozily. Podlehly

jen mirné modifikaci, nikoliv promënë a prizpûsobenf

charakteru okolni

tkànë. Fischel z toho usoudil, ze zpëtn^ vyvoj sensu stricto nen£ mozn^. VëtSi zmëny vsak kupodivu zaznamenal kozni epitel. Pod vlivem implantovanéfiofikyztratil Leydigovy bunky a sv^m charakterem pîipominal rohovku. Jestlize se vâak mezifiofikua epitel vlozilo pojivo, zmëny nenastaly. Fischel, aby zjistil, zda podrâzdëni, pûsobici na epitel, je specifické pro fiofiku anebo patfi i jinym

soufiâstem oka, transplantoval pak

do pokozky i fiâsti ofiniho aparätu bezfiofiky.V epitelu se projevily obdobné zmëny jako pfi rozhodn^ podnët

transplantacich fiofiek. Fischel doâek k zâvëru,ze

k jJromënë epitelu

nejspièe chemického charakteru.

76

vychizi z ofiniho pohâru

vûbec a je

Je zajimavé, ze Fischelovy präce, v mnohém upominajici tematicky i konceptuilné na Rüziökovy, vyplynuly z podstatné jiného biofilozofického pristupu. Zatimco RüSiöka byl programov^m mechanicistou, Fischel byl naopak programov^m odpürcem mechanicismu, jehoä materialistick^m zäkladüm vSak nebyl zcela vzdälen,zfejmé pod vlivem Rouxova analytického pojeti. Fischel zäsadne vystupoval proti teleologismu v biologi! a byl ochoten akceptovat neovitalistickou koncepci, pokud se s teleologii rozzehnä (1903 a: 122). Projevuji se u ného také zärodky systémového, strukturälniho a holistického pristupu (srv. 1912). K pracim, které mély svùj v^znam pro formovcini experimentälni biologie v Cechäch, patri i rada védeckych v^zkumü nékolika Spinov^ch zäkü. Tak S. Rüzifika zacal svou védeckou präci v nivaznosti na v^zkumy svého uöitele v oblasti resorpce tekutin tkänemi, a to stati, je2 si kladla za eil osvetlit Charakter resorpce tekutin pokoäkou. Objevil, ze iäba prijimä pokozkou mnohem vice vody nez odpovidä endosmotickému ekvivalentu NaCl: jde tu o osmózu i vitälni aktivitu tk^né (1895)• DalSi präce byla venoveina otäzce, nakolik prisluäi zaludeéni schopnost trävit tkän (1896). K dalSim Spinovym zäküm patii Josef Vejnar. Svou védeckou äinnost zahäjil pokusy s infikovänim metylénové modfi 2abdm; zävaznejSi problém reSil r.1894, kdy se pokusil o experimentälni feSeni sporu mezi skolou Buchnerovou a äkolou Meänikovovou. Ve Spinové tfstavu prov^dél pozoruhodné pokusy na moröatech a krälicich (1900) a na psech (1901) J. H n ä t e k. Dokäzal, 2e ke zvétgeni zaludeäni sliznice vede podnét reflexniho charakteru (podr^2déni).Zvétgeni näsledovalo zpravidla 2 minuty po podràidéni zaludku. Hnätkovy pokusy ukazuji, ze i u näs byly u2 tenkrät vhodné podminky naväzat na pavlovskou fyziologii.21 Pro rozSireni experimentälni präce ve védàch o 2ivoté a zvlàèté v lékafské diagnostice a v^zkumu mei velk^ v^znam rozvoj bakteriologie.23 dspééné bäd^ni v tomto oboru bylo podminéno zvlädnutim komplexni metodologie, v ni2 nechybély ani metody klasické biologie (srovnävaci metoda), ani metody modernéjèi. Je pochopitelné, 2e v^zkumnä präce v bakteriologii byla pfedevéim, jak to odpovidalo lékafské etice, praktickému dosahu i spolefienské objednàvce, zaméfena k prokäzdni etiologie naka2liv^ch onemoenéni. Pfitom oväem takové zaméreni nevyluöovalo, aby se

21

O t ä z k u vztahù ceské fyziologie k dilu I. P. Pavlova v priloze ClC Lékarska veda v zahranici 3 ( 1 9 6 0 ) : 155.

22

N a rozhodujici vyznam b a k t e r i o l o g i e pro vytvoreni v è d e c k é h o , d i a g n o s t i c k y a zejména terapeuticky efektivniho lékarstvi, poukäzal R. H . S h r y o c k 1940: 224 n. 0 formoväni ceské m i k r o b i o l o g i e viz p r ä c e V. H a v 1 a.

Jesi M .

J a n a t k o v a

77

v^zkum V druhém sledu nedotkl i nëkter^ch problèmi! obecnëjâiho charakteru. Hlavnim strediskem naâeho bakteriologického v^zkumu od 80. let minulého stoleti byl ovèem dstav patologické anatomie, vederi^ prof. Jaroslavem Hlavou, v nëm£ se vytvoïilo samostatné bakteriologické oddëleni, vedené Rudolfem Kimlou a Ivanem Honlem. Pràvë d£ky praxi Hlavova tfstavu se u nás brzo ustálila forma lékaïské vëdecké práce, obsahujíci historick^ a teoretick^ dvod, experimentální óást, diskusi klinickych pïipadû a zàvëreâné, fiasto v^raznë biologicky fundované zhodnocení. V neposledni radë tïeba vyzdvihnout, 2e J. Hlava jako predseda Spolku äesk^ch lékarû (od r. 1897) umoänil roku 1912 E. Babákovi a F. Studniëkovi vydávat prvnf orgán biologické vëdy u nás - Biologické listy. 33 Na rozdil od stavu na fiesk^ch instutucich (kde pfednosta hygienického tfstavu G. Kabrhel byl spiâe hygienikem pettenkoferovského zamëîeni) mêla nëmeckà bakteriologie v Praze centrum v hygienickém tfstavu,vedeném prof. Ferdinandem Hueppen,jen2 se vënoval zprvu bakteriologické metodice (jeho oblíbená prfruöka dosáhla mezi lety 1885-1891 pëti vydání). Hueppe patril k v^znamnim teoretikôm bakteriologie a patologie. Ve sporn o aplikovatelnost pfírodopisného pojetí druhu na baktérie, zaujal zprostredkující stanovisko mezi Nägelim a Billrothem na stranë jedné a Cohnem a Kochern na stranë druhé (1896: 152). Hueppûv asistent a pozdëji nástupce Oskar Bail se vedle v^zkumu prírodních tieni (srv. kap. II.) vënoval problémûm imunologickym, zejména ve snaze vysvëtlit mechanismus pûsobeni Buchnerov^ch tzv. alexinû. 0 biologické zamëîeni fyziologie se snaSil Tomsûv nástupce Frantiàek MareS.3" Mareè ziskal velmi dobrou pïipravu - v Praze u Heringa a Tomsy, jeho2 byl na ëas asistentem, dále u Brücka ve Vídni, Ludwiga v Lipsku, E. du Bois-Reymonda v Berlinë apod.Tak se Mareá seznámil s Sirokou ákálou pracovní problematiky ve fyziologii, coä se odrazilo pak v jeho pracovní náplni, která zasahovala do nejrûznëjSich oblasti. To väak zpûsobilo i roztïiëtënost a nesoustredënost jeho pracovniho zamëîeni. Z hlavnich tematick^ch okruhû Mareäovy experimentální práce ve fyziologii chronologicky nejstaráí jsou studie ke vzniku kyseliny moôové, které ováem maji pïevâznë biochemicky Charakter. Vychodiskem tu bylo zjiètëni její individuální konstance ve vyluôované mofii (oproti kolisajícímu mnoáství moöoviny). Mareâ usoudil,ze obë látky musí b^t odliâné23

Tuto jeho úlohu z d û r a z n i l F. K.

al>

0 z i v o t ë a d i l e F. Marese v i z Lékarské rozhledy 6(1917), c . 7 ( c e l é ) , d á l e L a u f b e r g e r v B L 2 2 (1937): 149 a M. M a t o u s e k (1960).

78

S t u d n i c k a

1940: 133. V.

ho püvodu (1887 b, 1889 a), a to mofiovina z rozloáené potravy, kyselina mofiová z látkov^ch zmén bunéfiné protoplazmy. Mareè originálním zpüsobem nahradil zdlouhavou metodu dusíkové rovnováhy metodou uvedení pokusného organismu do lafiného stavu, kdy rozklad konstantní viSi. Látkové zmény

dusíkat^ch látek se udráuje na

protoplazmy, vedoucí ke tvorbé kyseliny

mofiové,lokalizoval Mareé do bunék iüláz zaíívacího pstrojl. Zhruba v téze dobé

u nás J.

H o r b a c z e w s k i

(1891 a)

rozpracoval

svou

teorii tvorby kyseliny mofiové. Jelikoä na základé paralelnosti mnoästvi leukocytù (jako píedpokládaného kyseliny mezi r e s

zdroje nukleinu) a mnoästvi

mofiové soudil, ¡ée kyselina

obéma

vèdci k polemice

vzniká rozpadem

leukocytú, doélo

( H o r b a c z e w s k i

1891), v níié se uKázalo, 2e Mareé

citlivéji

vyloufiené

1891 b,

M a -

pristupoval k pro-

blému z hlediska fyziologického. Poukázal na to, íe vzhledem k slabosti paralely mezi pofitem leukocytü v krvi a mnoástvím kyseliny mofiové tvorí hlavní oporu Horbaczewského teorie dùkaz vzniku kyseliny hnilobou orgánü in

vitro,coz jeété nemusí zarufiovat, ze takov^ proces skutefiné v té-

le probíhá. Mareé usuzoval,2e vznik kyseliny mofiové je spojen s "vitálními procesy" a ne s prost^m rozkladem. V této polemice se stretla programová empirifinost

Horbaczewského s MareSov^m

dürazem na teoretickou

invenci. 38 Mareé se pozdéji (1910 a 1913) opétovné k této Mareáovu teorii experimentálné (1914) a zejména F.

problematice vrátil.

prokazovali jeho 2áci 0.

S m e t á n k a

F a u s t k a

(1911, 1913), jen2 se

sna2il vy-

vrátit námitky, 2e strava bez purinu, jená zvyáuje sekreci kyseliny mofiové po pozití masa,nevede ke zv^éení tvorby této kyseliny. Nedostatkem Mareée a jeho zákú ve sporech o vznik

kyseliny mofiové nebyla

"hypote-

tifinost" jejich argumentace, ale nedostatefin^ zretel k té fiásti produkce kyseliny

mofiové, jeí je podmiñována

pfijatou stravou

(tedy vzniká

exogenné). 2 8 Ji2 drive (1885) Mareé experimentálné sledoval vylufiování indigového barviva za zimního spánku, v práci, jeí slufiovala problematiku fyziologie vylufiování s orientaci na daláí okruhy Mareéovy práce,totiS tepelné regulace a nervové fiinnosti. Tato práce ukázala, ¡ée zimní spánek pferuSuje vylufiování tohoto barviva. Experimenálním Mareéovy

práce

z fyziologie

vylufiování

k nám

objekteip tu byly mj. uvedly

záby.

víznamnoy

Kjeldahlovu metodu stanovení dusíku,která se poté stala standardní

me-

todou biochemické a organické anal^zy. ükázaly také, 2e u2 tehdy se Ma-

25

0 poméru védeckych hypotéz Marese a Horbaczewského v této otázce S t r b á ñ o v é 1976: 213 a H. W i e 11 e r a (1902).

26

Metabolismus kyseliny mocové studoval na prazské némecké univerzité H.Wiener v radè prací vyslovené biochemického charakteru.

srv. vyklad S.

79

reä nechtél spokojit pouh^m popisem a konstatovänim zji§téntfch faktü, ale usiloval o biologické vysvètleni (1887 c). ftadu experimentälnich praci vénoval Mareä elektrofyziologii. Proniki do slo2ité metodiky této oblastl a velmi iispé§né vyuäival v^sledkü svtfch pokusü ke zproblematizoväni dosavadnich öasto velmi zjednoduäujicich vtfkladü. V sérii praci (1893-4), které byly vyznamenäny cenoufieskéakademie, stanovil Mareé novou metodu k aplikoväni elektrického proudu pfi v^zkumu nervstva a svalstva. Opirala se o technické vyu-äiti Atwoodova padostroje, coä umoänilo ménit binitele elektrického proudu nezävisle na sobé. Tyto präce, zvlàSté druhä (1893), v niz MareS na zàkladé experimentàlné ovéfen^ch vtfsledkü usoudil, ze "nen£ Sàdného stàlého poméru mezi velikosti podnétu a velikosti vybavené äinnosti" (ib.39), vzbudily nevüli medianicistù. Ze kriticky piistup k radè tezi ludwigovské mechanistické Skoly mohl mit kladny v^znam pro heuristiku,. ukazovala vedle MareSovych a Kabrhelov^ch (1887) ran^ch praci o vymSSovänf, vykonan^ch jeSté pod vedenim Spinov^m,zejména velkä a podnétn^ Mareäova stat o aktivni tfloze cévniho systému v obéhu krve (1916), v n£2 vystoupil na podporu Grütznerovy téze o spolupràci srdce a cévniho systému pfi zabezpeöni krevniho obéhu v kontrastu proti mechanistické vlädnouci doktriné ( vasomotorické teorii),pripisujici aktivni roli pouze srdci. Z paralelity Traube-Heringovtfch vln krevniho tlaku a d^chacich pohybü MareS odvodil odväänou tezi o podfizenosti obéhu krevniho "d^chacim pohybüm cévniho systému", je2 odpovidaji potrebäm dychäni v tkänich. Doklädal to zejména skuteönosti, ze nedostatek kysliku se projevi nejdrive v cévnim systému: prudk^m vzestupem tepenného tlaku krve, züzenim periferniho systému, zpomalenim tepu a oslabenim d^chacich pohybù. Vedouci role cévniho systému vystoupi také nàpadné do popredi pfi zotavoväni z asfyxie. Tento mechanismus je spojen ve sv^ch elementech integrujici roli nervové soustavy, jez tu nepùsobi pouze jako regulätor, ale i jako zdroj väech v^konü. Mares v^slovné upozornil, 2e cilem této stati je spi§e polozit otäzky nez pfedklädat tvrzeni (ib. 4l8). Experimentälni podklad dodal Mareäüv asistent H. H ü h n e (1316). Zminéna stat se opirala zöästi o staräi MareSovy v^sledky, ziskané z anal^zy forem asfyxie (na krälicich a ìàbàch). Mareä kritizoval (1902) skuteönost, 2e asfyxie byla pfeväzne dosud zkoumäna jako jeden jev, bez ohledu na to, zda vzniklä püsobenim nedostatku kysliku äi vlivem CO^ Mareä zöästi vyuzil pro podepfeni své koncepce vysledkü sv^ch zäkfi V. Plavce, K. Lhotäka a A. Stycha. Termoregulace byla dalSi oblasti Mareèova zäjmu. Zaöal se ji zabyvat v r. 1889, kdy studoval zimni spänek sysla. Podle Mareäe vdéci sysel za tuto schopnost svému nervovému systému, jenz proti chladu projevuje ta-

80

kovou odolnost, 2e se nepodráádí a nevyvolává v Cinnost mechanismus regulace tvorby tepla. Tentó jev Mares pozdéji (191*0 oznaáil za termoregulaání reflex. MareS upozornil i na fylogenetické pozadí zimního spánku - soudil, 2e v tomto stavu se fyziologická funkce 2ivo2icha teplokrevného dostane na fylogeneticky primitivnéjSí úroveñ, typickou jinak pro studenokrevné zivofiichy, ze tu tedy jde o jist^ druh atavismu. MareSova práce o zimním spánku sysla vzbudila pomérné znafinou pozornost v zahrani£í; je zajímavá i tím, jak prakticky MareS píistupoval k úkolu, kter^ vytkl v obecné roviné fyziologii (189^ a): nezanedbávat ani fylogenetické pozadí v^voje funkcí, coz mechanisticky zaméfená orgánová fyziologie Ludwigovy Skoly opomíjela. Proslulá série péti prací z MareSova ústavu, vénovaná zfiásti rovnéá termoregulaci, ale na obecnéjSím podkladu respirometrie a kalorimetrie, byla uvedena a uzavfena MareSovymi teoretick^mi a metodologick^mi statémi. Hlavním spolupracovníkem MareSov^m byl jeho 2ák Edward Babák, ktery s pomocí A.Stycha provádél experimentální ovéfování. MareS zaúto5il (1899) na základní tezi Rubnerovy izodynamické teorie,dle níz v zivociSném téle vznikající teplo je stejné velké jako teplo vzniklé spálením stejného mno2ství zivin, jaké bylo dodáno télu, v kalorimetru. MareS upozorñoval, ze Rubnerova teorie je v podstaté jen modifikovaná stará píedstava Lavoisierova, uvazující 2ivot jako spalování. Píedstavy vycházející z Lavoisiera byly Ludwigovou Skolou vítány,nebo£ vyhovovaly dle MareSova soudu její snaze o získání fyzikální a chemické exaktnosti. MareSovi vsak zde Slo o exaktnost fyziologickou (a tedy i biologickou). Rozhodl se zvolit prímou kalorimetrii, aby bylo mozné pfesné charakterizovat vztah mezi spotrebou kyslíku na strané jedné a produkcí tepla na strané druhé. Proto jím navráeny prístroj predstavoval kombinaci Regnaultova respirometru s kompenzaCním kalorimetrem d'Arsonvalov^m. První experimentální práci v této sérii provádél E. B a b á k (1899 a). Snazil se zjistit jednak vztah mezi zv^Senou v^ménou plynü po neprodySném natfení pokozky, a tím vyvolan^m pfebytkem tepla, jednak pr¿Sinu hynutí pokusn^ch zvírat po takovém zásahu. Pokusy vedly k závéru, ze mezi spotfebou kyslíku a produkcí COj na strané jedné a v^robou tepla není stálého poméru. DalSí Babákova práce (1899 b) sleduje vztah mezi produkcí tepla a v^ménou plynü u kojencü, kterí trpéli horeckou nebo zase podnormální teplotou. Ani tady nebyl nalezen vztah primé závislosti. NejzávaznéjSí vysledky prinesla tretí experimentální práce Babákova (1901 a), vénovaná teplené regulaci u novorozencü (u détí a králíkü).27 I zde bylo potvrzeno, ze vztah mezi produkcí tepla a v^ménou plynú není

27

Za prípravnou práci k tomuto vyzkumu tíeba vSak povazovat pokusy F.Scherera na novorozencích a kojencích, jez provádél s Maresovym píístrojem.

(1896)

81

zcela proporcionální, 2e postulovaná závislost piati jen v hrub^ch rysech. Ale to z hlediska dalsího v^voje fyziologického v^zkumu Babákova bylo vedlejáí, hlavní prínos této práce spoéíval v prokázání dvou mechanismü tepelné regulace, fyzikálního a chemického, a v upozornéní na zménu jejich vzájemného poméru vzhledem k stupni v^vinu novorozencú (1901 b, 1904 a). V prvych dnech po narození je fyzikální regulace nedostateéná, a proto se musí nahrazovat chemickou regulací, která ováem nestaSÍ nahradit veSkeré ztráty tepla a novorozenec by bez cizího zásahu zahynul. Aváak v prübéhu v^vinu se fyzikální regulace (víprava pokoáky) zdokonaluje a po tydnu je ji2 natolik dokonalá, ze nemusí byt nahrazována chemickou (vyména plynù). Tímto zjiáténím bylo vneseno do problematiky fyziologického v^zkumu nové hledisko, hledisko ontogeneze funkc£ coz váak bylo v bourlivé diskusi k MareSovu závéru prehlédnuto(prehlédl to ostatné i sám Mareá v závéreSné stati). Mareá se v závéru soustfedil pine na vyvozování konsekvencí ze zji§tén^ch disproporcí mezi produkcí tepla a vyménou plynù a na polemiku s Raymanovou kritikou. Mareá odmítl Raymanovu snahu podsouvat mu límysl, 2e by snad chtél témito pokusy vyvracet zákon zachování energie, jen2 die jeho názoru piati v biologii bez dükazu jako logick^ princip. V této formulad se jiz odráSí MareSüv idealismus. Zajímavá je vSak Mareáova myslenka vyslovená v souvislosti s kritikou izodynamického principu. Mareá poukázal na skutefinost,ze vypoòty energie z vymény látek spoSívají na pfedpokladu rovnováhy ve v^méné látek i energie, odvodil z toho, ze pro takovy píístup tvorí télo béhem pokusu látkové i energeticky uzavíen^ systém, coz váak pro volné zijící organismus nemusí platit. Pritom neopomenul zdùraznit, ze princip zachování energie piati jen pro uzavren^ systém. Ra^manova kritika (1901) Mareáov^ch a Babákov^ch prací nebyla po vécné stránce stastná a ve svém dhrnu prokazovala,ze Raiman nepochopil fyziologickou podstatu problematiky Mareáov^ch pokusú. Raiman v zásadé ulpél na pfekonaném lavoisierovském modelu procesu d^chání, co2 mu zabránilo plodné prispét do diskuse. Na druhé strané Mareé príliá zúzené chápal vyznam Rubnerovy isodynamie a pfecenil dosah svého experimentu. Slabinou Maresovou bylo, ze nedovedl pfesvédáivé skloubit experimentální metodologii, kterou si ostatné nedovedl píedstavit jinak nez jako mechanistickou, se sverni teoretickymi koncepcemi, v nichz vybojovával uznání biologii (resp. fyziologii) jako autonomní, svéprávné védé,stejné fundamentální, jako jsou fyzika a chemie. To tésné souvisí s jehp pojetím fyziologie jako "pováechné védy" (1901 c: III), címz ji posunul povázlivé smérem k filozofii a psychologii (idealisticky chápané). Mareá mèi stesti, ze to, co sám nedokázal, dovedl realizovat jeho zák, Edvard Babák, kter^ nalezl optimální cestü, spojující úctu k empi-

82

rií s bystrou teoretickou prípravou v smysluplném biologickém

experimen-

tu. Pfes nebezpeòné trauma na zaSátku védecké práce, kdyí se jako MareSùv zák stai

obétí represálií, namíren^ch vlastné

proti jeho

uòiteli

(zamítnutí habilitace ze vSeobecné biologie - 1901 c), pracoval Babák 2 8 dál a navázal

na dílo

svého uSitele tam, kde

správn^ vztah mezi teoretickou

MareS

nebyl s to najít

prípravou a experimentálním v^zkumem.

Práce o tepelné regulaci u novorozencù odkryla nesmírné plodnou pùdu pro daláí vyzkum, nebot ukázala na rüzn^ rozsah urSité funkce v rüzn^ch obdobích

individuálního v^voje. Právé vyzkum ontogeneze funkcí se stai

jedním z hlavních smérü Babákovy

badatelské práce. JeSté r. 1902 zaSal

studovat problematiku koordinaSní funkce v míáe zab vzhledem k

pohybovím

víkonúm. Protínal míchu v rüznych fiástech a sledoval chování zab (hlavné plavání) v rüznych stadiích v^voje (1902 b). V této linii vyzkumu pokrafioval Babák pozdéji tím, ze podrobil fitudiu vztah centrální nervové soustavy k pochodúm

metamorfózy u zab. Kdyz pulcúm

ropuchy a skokana od-

stranil mozek az po prodlouzenou míchu (1905), zjistil u takto operovanfch jedincü zpomaleny proces promény ve srovnání s normálními jedinci. Zde se Babákovi podafilo brilantné prokázat vztah mezi nervovou soustavou a

morfogenetickymi pochody, kter^ byl mnoh^mi popírán.Zajímavé ale

je, ze pri navríení

plausibilního

v^kladu mechanismu

této závislosti

se Babák nespokojil poukazem na "morfogenetické vzruchy" jako vysvétlováním príliá vágním, ale ukázal moínost pfisobení prostrednictvím v^mény plynú v krevním obéhu. Tento velmi vécn^ prístup pfedstavuje totiS znénu stanoviska z Babákovy programové teoretické stati

"0 podnétech fiinn^ch

v ontogeneze" (1903 a), velmi v^znamné pro formulování Babákova vtfzkumného porgramu v oblasti

ontogeneze funkcí, kde se pokouáel

problematiku právé v rámci C. Herbsta. Posun

v Babákové

neváhal upresnit a korigovat lezl-li

moznost

podat tuto

"Reizphysiologie", jak to odpovídalo pojetí stanovisku je príkladem teoretická vychodiska

adekvátnéjSího,

byt jinak

toho, jak Babák

vlastní práce, na-

fundovaného reSení. Právé

v této pruznosti a nepredpojatosti je treba hledat jeden z dfivodú, proS právé on a ne doktrinár Mareé se stai hlavním tvúrcem naSí moderni biologické

fyziologie.

Vysledky Babákov^ch prací o ontogenezi funkcí nervové soustavy jednoznafiné dospívaly k závéru,ze v ran^ch stádiích vyvoje organismu existuje pomérné znacná

28

autonomie

distálních fiástí nervové soustavy, která

Védecké dílo E. Babáka bylo predmétem rady speciálních clánkfl a hodnotících úvah. Pro celkové zhodnocení odkazme zde jen na zásadní stat V. L a u f b e r g e r a (1926 a) a dále na clánky F. K. S t u d n i c k y v BL 12 (1926): 163-74, O.V. H y k e s e v Cs. fyziologii 1 (1954): 4 a na sborník Památce Edwarda Babáka,Brno 1927. Oplnou bibliografii Babákovych prací podává O.V. H y k e s v BL 12 (1926): 307-15 a v CLC 65 (1926): 978-81.

83

pak v prubëhu

dalsiho v^voje je potlacovâna tim, jak sili vliv a hege-

monie proximâlnich partii. Zde se primo nabizely

moznosti pro srovnàni

ontogeneze s fylogenezi,zvlàâtë poukâzini na postup centralizace nervové soustavy bëhem evoluce. Ontogenetické

hledisko sledoval Babâk i v rade praci o dychâni rûz-

n^ch ïivoôisnych skupin, jejich dychacich pohybech a centrech této fiinnosti v nervové soustavë, které ho nejvice

proslavily. Klasickou praci

tohoto druhu, kterâ také ukazuje na metodologickou

vynalézavost v hle-

dâni adekvâtniho pristupu k pokusném objektu,jenz by zaruâoval vëdecké informaci pri nejvyââi

maximum

ëetrnosti v Zcljmu ziskâni skutecnë spo-

lehliv^ch vysledkû, je v^zkum v^voje d^chaciho centra zab (1909), kter^ provedl za pomoci dechu u zab

R. Vinare. Babàk

a pulcû v prostfedi

registroval

frekvenci a amplitudu

rûzné kvality, aby zjistil

zivislost

dychacich pohybû na nedostatku kysliku, popr.pritomnosti C0 2 v dychacim prostredi. Zpozoroval, 2e regulace dechu u dospëlych je v zâsadë velmi

odliènâ. Zatimco

dospëlé zâby

jedincû a u pulcû

maji d^chaci

pohyby

snadno ovlivnitelné reflektoricky podrâzdënim perifernich partii nervové Soustavy, pulci maji

automaticky cinné, podrâzdënim z krve ovlivni-

telné d^chaci centrum, jako maji ryby a teplokrevni ïivoâichové,pïiôem2 v plynové regulace

hraje

rozhodujici vilohu

nedostatek kysliku; viloha

kysliòniku uhliàitého je tu zanedbatelnâ. Zmëna center

nastâvâ pri me-

tamorfóze - Babik

v^vojov^ch sta-

na zdkladë pokusû s pulci v rûzn^ch

diich zjistil,ze ztrâta automatického centra sliku v krvi nastâvâ

souôasnë se zakrnënim

reagujiciho na obsah

ky-

zaber. Podarilo se mu- tedy

dàt do zretelné souvislosti funkôni a tvarové zmëny. Dalâi prohloubeni

poznatkû o funkci a rizeni

nesla série pokusû na asolotlech provâdël spolu s

dychacich pohybû pfi-

v rûzn^ch stadiich

v^voje, jez Babâk

M. Kiihnovu ( B a b â k - K u h n o v â

sérii pristoupily i srovnâvaci pokusy na dospëlych

1909);

k této

mlocich. U nejmlad-

Sich arvâlnich stadii se d^chaci pohyby neobjevovaly - povrch tëla stafiil kr^t potreby v^mëny plynû. Autoïi shledali na daném materiâlu jasn^ pfipad postupného utvireni dychaciho centra v centr^lni nervové soustavë bëhem ontogeneze, jez posléze prevzalo i sloSitou koordinaci jednotliv^ch druhû dychacich pohybû, jêjich hierarchizaci a postupnë se stalo znacnë citliv^m vûci nedostatku kysliku v krvi. Vice na pozorovini nez na pokusech bylo zalozeno

zkoumâni provizor-

nich dychacich mechanismû rybich zârodkû (1911 a). Babcik usoudil, ze tu v mnoha pripadech dochâzi k fungovini prechodn^ch typu regulace dychâni prostrednictvim nervové mechanismus

soustavy, jez se udrzuji, nez se vyvine

regulace zabernich

stâl^

dychacich pohybû, které se jeâtë u tak

mladych zârodkû neobjevuji. Vyzkum ontogeneze funkci je zrejmë nutno poklâdat za nejoriginâlnëjsi

84

a hlavní

Babáküv

tentó smér

pfíspévek

fyziologie. 39 Ze sám pokládal

pro rozvoj

vyzkumu za hlavní osu svého

badatelského programu, dokládá

nejen zmínén^ programoví filánek (1903 a), ale i v^klad ního vyzkumu (1910 a), kter^

Babák

v^sledkü vlast-

publikoval v slavnostním spise

na

pofiest Rouxovu. Babák plodné otevfel v^zkum jednu z oblastí, které byly po dlouhou dobu

zanedbávány, co2 souviselo s nezájmem

mechanistick^ch

fyziologü o problematiku ontogeneze i fylogeneze a na druhé strané s obdobn^m nezájmem evolucionista o namáhav^ v^zkum v^voje funkcí. Studium dychacích hlavné se zretelem samo o sobé

pohybú

rüzn^ch zivoáichü, které

k problematice

ontogeneze

Babák

provádél

funkcí, tvofilo posléze

jednu z hlavnícn sfér Babákovy badatelské práce. 3 0 Spolefi-

né s O. Faustkou

studoval

d^chací

pohyby u fady

u larev vázek. Zjistili, ze i zde hraje

Slenovcü, pfedevSím

pri regulaci

hlavní roli

ne-

dostatek kyslíku, zatímco vliv vySSí koncentrace CO2 se objevil jen pri inspirafiní fázi. Tím mohl Babák na základé riálu dokumentovat obecnéjáí

bohatého srovnávacího mate-

rozáírení automaticky stavem plynü v krvi

drázditelného d^chacího centra, které stanovil (1907 a, B a b d e k

ák-De-

1907) u ryb zhruba v té2e dobé. V^zkum na rybách provádén^ Babá-

kem a Dédkem

je metodicky velmi

zaj ímavy, a to ze dvou dtlvodu. Predné

autoíi vyloufiili vliv reflektorického ovlivnéní dychacích pohybú a vzbuzení neklidu

pokusn^ch

objektú tím, ze rezignovali

tím i pfesnou registrad dechového rytmu pomocí na pozorování chování ryb v uréitych

na upoutání ryb a

aparatury a omezili se

experimentálné

pfipraven^ch pod-

mínkách, jez zaznamenávali kvalitativné. Tentó Setrny,zdánlivé na maximální

efektivitu

rezignující

pfístup, osvédfiil

pozdéji svou vysokou

heuristickou hodnotu pri pokusech se zábami. Druhou zajímavost pouSívané metodiky tvofí v^chodisko, uplatnéné na základé

podrobn^ch znalostí

ekologie a fyziologie ryb, nebot

feáit otázku dycha-

Babák se rozhodl

cích center u ryb prostrednictvím vyzkumu akcesorickjích dychacích orgánü, jejichz zásobování kyslíkem tela müze vylouáit prípadn^ stav neklidu,ovlivñující nepríznivé moznost rozeznat skutefinou dyspnoi. Na základé vhodného aranzování pokusíi pak mohly pohyby éelistí,které jinak mají podradn^ v^znam z hlediska efektivního zásobování ryb kyslíkem, slouzit jako vhodny indikátor

stavu dychacího

centra. Na základé této

bystré

úvahy zvolili Babák a Dédek ke svym pokusúm jako vhodn^ materiál predevsím piskore

Mísgurnus

fossilis, vybaveného

akcesorickym strevním d^-

cháním, a makropody, rybky, opatrené tzv. labyrintick^mi

d^chacími or-

29

Zhodnocení Babákova vyznamu pro vyzkum ontogenetické stránky funkcí podává speciální stat L a u f b e r g e r o v a (1926 b), na níz lze v podrobnostech odkázat. K tomu srv. E.Babák (1910 a) a J.Krecek, Cs.fyziologie 4 (1955):253.

30

Práce o dychání hodnotí zevrubné P.

H a h n , Cs. fyziologie 2 (1954): 113.

85

gány. Pokusy ukázaly, ze za normálních okolností staáí pfídatné d^chací orgány zásobovat ryby kyslíkem v dostateSné mífe. Autoíi doáli k závéru, 2e rozhodující úlohu pri centráliVím vyvolávání dychacích pohybfi má nedostatek kyslíku v krvi. U dospélych zab Babák pfedpokládal púvodné existenci jednoho d^chacího centra; daláí v^zkum vsak vedi k revizi této koncepce. ZvláSt vtfznamné v tomto sméru se ukázaly v^sledky pokusù na ocasat^ch obojzivelnících ( B a b á k - K ü h n o v á 1909). V pokusech s dospél^m mlokem se autorüm podarilo prùkazné odliáit dvé funkcné odliáná d^chací centxa: centrum hrdelního dychání, regulující ústní pohyby a centrum plicního dychání,regulující plicní ventilad. Hrdelní centrum oznaéil Babák jako primárné automatické a ovlivnitelné reflektoricky, centrum plicního dychání jako sekundárné automatické,ovlivnované nedostatkem kyslíku v krvi. Toto rozliSení dvou dychacích center bylo pak provedeno i u 2ab (1911 b),kde právé preference jednoduch^ch pozorovacích metod pred slozitymi registracními aparaturami umoznila prokázat stav pravé dyspnoe v düsledku nedostatku kyslíku v krvi. Babák zde volil k zaduáení pokusnych zvííat vodíkovou atmosféru. Dechy zaznamenával na základé pozorování. Ukázalo se, ze d^chací rytmus záby je velmi pravideln^, pokud není zvíre ruSeno - v tom tkvéla pfífiina neúspéchu predchozíiih badateli, kterí slozit^mi aparaturami a upoutáváním záby dráídili, coz vedlo k nepravidelnostem a zrychlování dechového rytmu. Babák se svymi spolupracovníky prinesl i v dalSích letech mnoho novych poznatkú o dychacích pohybech a jejich inervaci u obojzivelníkú tento smér v^zkumu zfistal nadlouho hlavní orientaci Babákovy Skoly. U zabernatych mlokü Babák za spolupráce V. D^Ska a J. Hepnera rozliSil tri druhy dychacích pohybú - známé jiz dechy plicní, hrdelní a Svihavé pohyby zevních záber; u obou posledních typü byla regulace prñkazné obstarávána reflektoricky, "primární automatikou" dychacího centra (1913 a). Velké mnozství nového experimentálního materiálu prinesla obsáhlá stai z téhoz roku v Pflügerové archívu (1913 b), která shrnula v^sledky Babákova studia plicních a hrdelních dychacích pohybü a jejich regulace u obojzivelníkú. Pokud jde o lokalizaci dychacích center a jejich vztah, Babák zjistil, ze prodlouzená micha primo reguluje plicní dechy,zatímco dechy hrdelní jsou vázány na strední mozek, ktertf ovsem je hierarchicky nadfazen i prodlouzené mí§e. Z obratlovcú byly zkoumány ryby, jeStérky a krokod^li. Na embryích pstruha Babák sledoval vztah rytmu dychání a srdecního tepu (1912).Rané zárodky mají rytmus synchronní. Pokusné zvysení teploty prostredí vedlo k rozloucení obou rytmü - je patrné, ze centrální nervstvo jiz tu nemá regulaóní vliv na srdecní cinnost, zatímco dechovy rytmus je reflektoricky citlivé ovlivñován. Velmi cenné a prekvapivé v^sledky prinesly

86

Babäkovy v^zkumné regulace dechü u jeätSrü. Zatimco u leguänü (1914 a) bylo zjièténo, 2e vedle nedostatku kysliku iidi d^chaci pohyby i vliv nadmérné koncentrace CO 2 na dechové centrum a 2e tedy plazi jsou z fylogenetického hlediska prvni skupinou, kde se objevuje fizeni d^chäni na zäklade reakce vüci nahromadéni C O j a k o je tomu u savcü,Babäk väak prekvapivé u krokod^lü (1914 b) shledal absenci tohoto fylogeneticky novejäiho mechanismu. U krokod^lù se regulace d^chacich pohybü uskuteönovala na zäklade nedostatku kysliku a v tom se tedy krokod^lové liäi od ostatnich plazü, priblizujice se tak z hlediska fyziologie d^chäni primitivnéjäim obo jäiivelniküm. Pracemi z oboru d^chacich pohybù a jejich regulace centrälnim nervovym systémem si Babäk ziskal vSeobecné vysoké uznäni ve svétovém méritku, jehoz v^razem bylo, ze Babäkovi bylo zad^no zpracoväni stati Die Mechanik und Innervation der Atmung pro Wintersteinovu priruöku srovndvaci fyziologie (1912-21). Je priznaéné, ze Babäkovi se dostalo tohoto vysokého ocenéni jeho badatelského dila sotva desetileti po tom, co ho samozvany ochränce "svétovosti" Seské védecké präce B. Rayman okrikoval: "Takto se pracovati nesmi!" Dalsi vyzmamnau badatelskou oblasti Babäkovou byl v^zkum vlivu podnétü z centrälni nervové soustavy, zalozenych na zrakov^ch vjemech, na barvozménu obojzivelnikü; tento v^zkum posléze naväzal v uröit^ch bodech na problematiku dychacich pohybü. Klasickä präce W.Biedermanna o barvozméné u zäby (1892),akcentujici rozhodny vliv teploty a vlhkosti oproti vlivu svétla naöas vedla ke zträte zäjmu o tuto problematiku. Rok pfedtim E. S t e i n a c h (1891) objevil pfimy vliv svétla na pigmentové bunky. Tim byla üloha optick^ch podmetü, zprostredkovan^ch centrälni nervovou soustavou, odsunuta zcela do pozadi. Teprve Babäkova präce (1910 b) znamenala zde podstatntf prelom ( F u c h s 1913:1473). Babäk experimentoval pfeväzne s larvami axolotlü,na nichz siedoval vliv svétla, zatemnéni, barvy podkladu a exstirpace zraku. Zjistil,ze slepé larvy prodélivaji jinou barvozménu nez vidouci: v temnoté slepci zesvétli, ve svétle ztmavnou. Z toho Babäk usoudil,ze oäi ovlädaji jednak amplitudu pohybü chromatoforü, jednak urychluj i pohyby téchto chromatoforü ve srovnäni s rychlosti püsobenou prim^rn vlivem svétla na pokoäku. Podnèty z oäni sitnice tedy mély tak silny regulujici vliv, ze jejich püsobenim doèlo k primo opacnému prùbéhu barvozmény nez u osleplych zvirat, kde barvozména byla ovlivnoväna jediné prim^m vlivem svétla na chromatofory v pokozce. Babäk däle zjistil, ze zniöeni sitnic mèlo jiné düsledky nez pouhé zatemnéni,z öehoz usoudil, ze sitnice jsou cinné i pri dplném zateméni: toto zjisténi mèlo znaèn^ metodologick^ dosah, protoze pri pokusech s älenovci bylo obvykle poklädäno za dostateèné zacernit jim oci (napr. R à d i 1903). Babäk se domnival, ze chovàni

87

chromatoforù je podmfnéno dvojí inervací - pro osvétlenou i zatemnénou sítnici. Dále se Babák zabyval i ekologick^mi problémy barvozmény na základé pokusù s chováním pokusn^ch zvífat na rùznobarevn^ch podkladech. Barva podkladu vyrazné modifikovala vliv osvétlení. Zvláát závazné bylo zjiáténí, ze u nejmladáích larev barvozména probíhá nezávisle na pfedpokládanych zrakovych podnétech, a to ve smyslu odpovídajícímu pfímému podrázdéní chromatoforù. Zfejmé se tedy dfíve vyvinula pfímá drázdivost chromatoforù svétlem ne2 pigmentomotorická funkce sítnice. Tento cenny poznatek z ontogeneze funkcí dokládá fylogenetickou nezávislost barvozmény na ochranném zbarvení ( P u c h s 1913: 1^73)• Babák v daláím svém v^zkumu upresñoval a probluboval získané závéry a v nééem své púvodní názory i korigoval. U2 záhy (1910 c) upozornil i na vliv svétla nejen na roztahování a stahování chromatoforù, ale i na zmnození pigmentového obsahu, pfípadné vznik nov^ch chromatoforù, coz pozdéji podrobnéji propracoval (1913 c). Babák usuzoval, ze zrakové podnéty ovlivñují i metabolismus svalstva. Zvláát cenné bylo sledování reakcí záby na optické podnéty. Po D y S k o v é (1912) zjiSténí velké pravidelnosti plicních dechù u 2ab bez velkého mozku mohl bit dechov^ rytmus vyuzit jako indikátor reakcí na barvu a svétlo. Babákovi se skutecné podarilo ukázat (1913 d), 2e kaádé, v pokusech pouzité barvé a svételné intenzité odpovídal uröit^ dechov^ rytmus. Koneéné je nutné se zmínit o Babákové vyzkumu morfologick^ch adaptac£ orgánú jako düsledku adaptací funkönich, jení patri k prükopnickym fiinùm védeckého bádání na tomto tfseku. Babákova cenná zjiáténí vze§la z ovéfování vlivu rùzného typu potravy na metamorfózu pulcù. B a b á k (1903 b) potvrdil Bornovo zjiáténí, 2e pulci jsou schopni premény i pfi rostlinné stravé.Babák vsak prenesl pozornost na Studium morfologick^ch zmén, vyvolanych rúzností stravy. Ukázalo se, 2e délka streva pulcù pfi rostlinné stravé öinila v prùméru 7 télních délek oproti jen 4,4 délky pfi v^zivé masité. Teleologické vysvétlení bylo nasnadé, ale uz o rok pozdéji (1904 b) B a b á k usiloval o podání kauzálního vysvétlení. Krmil pulce masem, masem s celulózou a masem se skeln^m práákem, aby vysetfil pfípadn^ vliv mechanick^ch faktorù, ale rozdíly byly neprùkazné, takze takov^ vliv mohl b^t vylouéen. Pri porovnávání délky streva po krmení pulcù masem cist^m a masem s rùzn^mi pfísadami (uhlohydráty, keratin, rostlinné proteiny,soli) byl zjistén nejvétSi rozdíl pfi krmení smésí masa a rostlinn^ch proteinù, z cehoz Babák usoudil,ze pfífiinou morfologick^ch zmén asi bylo chemické podrázdéní rostlinnou bílkovinou. Tyto a dalsí pokusy pak shrnul Babák v zhruba stostránkové stati v Rouxové archivu (1906). Babák provádél zejména podrobné pokusy s krmením rüznymi rostlinn^mi a zivoéiánymi proteiny, aby dospél k lepäimu pochopeni mechanismu pfekvapivého úéinku. Vysledky byly potvrzeny pak je§té

88

daláím vyzkumem (1911 o), pfi némá byl navíc sledován vliv v^áivy na délkovtf a váhov^ pfírüstek téla pulcü Rana fusca. Zvláát názorné rüzná kvalita proteinové v^áivy vynikla pfi váhovích prírüstcích, kdy po zkrmení 100 g ákeblího masa òinil pfírüstek váhy téla 23,2 g oproti pouhím 15,6 g po zkrmení 100 g masa rafiího. V takov^ch v^sledcích mèi Babák plnou oporu pro hypotézu chemick^chtffiinkürüzn^ch druhü vyíivy na morfologické zmény. Pfitom Babák usiloval o bezpeSnou metodiku svych pokusü. Kladl düraz na rozsáhl^ statisticky materiál (1906) a pefilivé prozkoumal i mozntf vliv velikosti téla a stáff pulcü na délku zaSívacího ústrojí. DalSí doklady v tomto sméru snesl pfi v^zkumu funkéních adaptací zevních Saber u larev obojzivelníkü v závislosti na obsahu kyslíku ve vodé (1907 d). Pokud jde o biologick^ v^znam zjiàtén^ch jevü, dospél Babák k pfesvédáení,2e se tu jedná o morfologici v^raz funkéních adaptací (terminologie Rouxova). Aplikoval Rouxem a Drieschem propracovanou koncepci organickych regulací na tento jev a usoudil, ze tu jde o adaptivní regulace. Tím Babák pokraéoval v úsilí Rouxe a Driesche o vybudování adekvátního autonomního biologického pojmosloví a ukázal v^razné, jako ostatné mnoho daláích badatelü v této dobé, ze biologie mñíe své teorie a koncepce opfené o experimentální v^zkum budovat bez násilnych redukcí a v^pùjèek z arzenálu anorganick^ch véd.31 Babák ve své laboratofi srovnávací fyziologie áivofiichú, zfízené r. 1907, kdy se stai mimofádním profesorem, vedi své Setné 2áky,32ktefí pokraéovali v jeho zaméfení na srovnávací fyziologii, zejména díchacích pohybú, problematiku ontogeneze funkcí, vliv centrální nervové soustavy na fyziologické dkony. Jeho 2áci vystupovali jako spoluautori jeho prací (M. Kühnová, B. Dédek, O. Foustka, J. Roéek), fadu daláích uvádél jako své spolupracovníky pfi pokusech, jak bylo jiá ukázáno vy§e. Néktefí pod jeho vedením publikovali i samostatné práce, mnohdy velmi v^znamné (K. Amerling, B. Dédek, V. Dysek, J. Drbohlav, J. Hepner, 0. V. HykeS). Objev nevsedního v^znamu ufiinil V. Laufberger, dneání nestor Seskoslovenské fyziologie. Krmením Stítnou Slázou se mu podafilo ovlivnit rüst axolotlü a predcasné vzbudit jejich proménu (1913). Tento specifici vliv Stítné zlázy vysvétloval autor uvolnováním katalyzátoru, aktivujícího fermentativní deje v protoplazmé.33 Laufberger pak pokraéoval ve

31

Babák zkoumal v této souvislosti i velikost cervenych krvinek (1908) a pokusil se své vysledky zobecnit v bystré úvaze (1910 d).

32

Bibliografii prací Babákovych zákü podává O.V.

33

Laufbergerova práce inspirovala Babáka k pozoruhodné úvaze, ústící v narysování perspektiv ve fyziologickém testování systematického postavení jednotlivych zivocisnych druhü, ba az k úvaze o moznosti experimentálního ovérování fylogeneze (1913 e: 536 n.).

H y k e s

v BL 12 (1926): 315-20.

89

studiu vlivu vytaäku ze átítné Slázy na hmyz a ryby. Zaëâtek vëdecké práce Laufbergerovy je spojen rovnëï s vyzkumem dechového rytmu obojáivelníkú. Spoleènë s F. Van^skem ( V a n t f s e k - L a u f b e r g e r 1913) zkoumali vliv narkotik a duáení na dychací i srdeöni rytmus pulcû i dospël^ch zab. Zjistili, ze duáení a narkóza jsou odliáné pochody, ëimâ se vyslovili proti tehdy obecnë uznávané teorii Verwornovë. Duáení otuáovalo proti pûsobeni narkotik, aie naopak vûëi kyslikovému hladu orgán oslabovaio.Pendant k Laufbergerovtfm pokusûm s krmenim thyreoideou predstavuje P e t r i k o v a (1914) experimentální práce s krmením larev mlokû brzlikem: Petïikovi se timto zpûsobem podarilo i pokroôilé larvální stadium na zaëàtku promëny zvrátit v ontogeneticky mladáí stadium. K uveden^m badatelûm by bylo mozné jeâtë pripojit jména nëkolika dalëich a rovnëz rozhojnit prehled jejich prací, ale hlavní váha jejich öinnosti spadá ai do období samostatného Ceskoslovenska, kdy se tito Babákovi záci vynikajícím zpûsobem uplatnili jako vëdci i vysoko§kol§tí ufiitelé a organizâtoïi vëdecké práce. Pràvë tvárí v tvár skuteönosti, jak äiroce se dovedli Babákovi záci v dalâi vëdecké práci uplatnit, yysvítá eminentní v^znam Babáka jako tvûrce v^znamné vëdecké Skoly ve fyziologii. Právem je pro L a u f b e r g e r a (1952: 503) v ceskémnárodním kontextu osobností "prvni a na na§e pomëry velikou". Predëasné úmrtí Babákovo bylo nenahraditelnou ztrátou, i kdy2 pïihlédneme k tomu, ¡ée za svého brnënského pûsobeni v novë vzniklych vëdeck^ch institucích byl tak pfetízen organizafiními úkoly, ze mu nezbyl Sas ani na vlastní badatelskou práci.Z jím budovan^ch vëdeck^ch ústavú v§ak potom vycházely cenné vëdecké práce jeho 2ákú. V^znam Babákovy vëdecké práce tkví pïedevSim v tom,2e zalozil v öeské fyziologii v^zkum oprentf o srovnávací metodu. Babákovi se podarilo, podle mého soudu nejpresvëdëivëji z badatelû tohoto vedního oboru u nás, navázat na velké ideje Purkyñovy,a to ne slovnë nebo pëstovânim jednoho jediného prvku purkyñovské tradice, ale pràvë v duchu Purkyñova odkazu obnovit komplexní badatelskou práci ve fyziologii,kterou chápal biologicky, ne pouze jako aplikovanou fyziku ci chemii. Teoretické myálení na vysoké úrovni i peëlivà experimentální práce a pozorováni se u Babáka sluëovaly ve vzácné harmonii. V jeho práci se odrazila syntéza experimentálních metod, probojovávanych kdysi zejména mechanistick^m smërem, s klasickym, specificky biologick^m pfístupem. Tuto syntézu provádel vedóme a programovë, ne zivelnë, jak k ni byli nuceni mnozi jeho souöasnici logikou vëdeckého v^zkumu a jeho vyvoje, na zàkladë hlubokého presvëdâeni o biologii jako samostatné fundamentální vede, pine rovnoprávné s fyzikou a chemii. V tom mohl zëàsti navázat na svého uöitele F. Mareëe, kter^ se pln^m právem snazil o obnovu vSeobecné fyziologie,

90

jiz vsak na nestésti chybné pojal jako "povSechnou védu", co2 ho nezadrzitelné stählo na pole spekulaci, jez mohly mit v naSich podminkäch sice uröit^ v^znam pri pfekonävcini empirismu a mechanicismu,ale nemohly jiz postaöit k vytvofeni vhodného zäkladu a orientace pro plodnouvédeckou präci. Diky Babàkové védecké gkole se dostala srovnävaci fyziologie v öesk^ch zeitlich v uröit^ch odvétvich na predni misto v rozvoji této discipliny ve svétovém méritku. Prävem konstatoval L a u f b e r g e r (1926 a: 975): "Babäk je zakladatelem srovnävaci fyziologie v Seské védé. Ale i ve védé mezinärodni patri mezi prùkopniky srovnàvaci fyziologie". Je pochopitelné, 2e i Babäk mèi své predchüdce, kteri se do uröité miry snazili o uplatnéni srovnivaci metody nebo ji doporuöovali. Ze tato metoda odpovidala Purkynové koncepci fyziologické präce, bylo ji2 zdürazneno. Podobné ji vyzvedäval M a r e § (1894 b: 4), ani2 by ji väak realizoval v praxi. Srovnävaci v^zkumy ve fyziologii u näs provädéli néktefi badatelé v némeckych védeck^ch institucich, zejména E. Steinach. Fyziologické bädäni se zbavovalo omezeni danach dosavadni jednostrannou orientaci v duchu mechanismu a zaöinalo nab^vat äiräiho biologického charakteru. V tomto sméru pak védeck^ prinos Babäküv pfinesl zäsadni obrat: diky jeho üsili - v ponèkud jin^ch intencich ne2 u Mareäe - se u n£s zformovala fyziologie jako biologici disciplina, jejiz v^sledky dosihly svétové Urovné a proslulosti. Piitom Babäk nezùstal jen pri rozSifeni fyziologického v^zkumu o srovnävaci metodu k ni pripojil dosud opomijené hledisko ekologické jako vedouci princip pri srovnäväni (1914 c). I zde se projevil jako prükopnik,namnoze je§té pfedbihajici svétov^ vyvoj. Mezi orgänovou a aparätovou fyziologii Biedermanna a Knolla a opravdu biologickou fyziologii Babäkovou leiel kvalitativni predél.

Základní literatura Bohaty rozvoj

prírodovédeckych

základü nasi védecké

medicíny

na prelomu 19. a 20.

století dosud nebyl monograficky zpracován.Pro základní trendy a personálie je smérodatny M.

M a t o u s e k

b e r g e r a c á s e k

(1961).

Do déjin

fyziologie

fyziologie

píed 1890 srv. E. B a b á k - K . patologii

12). Odaje o zivoté a díle némeckych profesorú podává (ne pro celé období!) Gad

staté V.

L a u f-

(1936, zde jen k fyziologii na UK, a 1952), do déjin genetiky J.

(1973). Pro stav

v Památníku 1898 (i c: 5), pro experimentální

J.

uvádéjí

a Ph.

K n o l l

V e 1 i c h

N e-

L h o t á k

(tamtéz, II c:

fyziologie a experimentální patologie

L o m m a t z s c h

(1968),'o vyvoj i téchto oború u nás

v Die Deutsche Universität (1899: 193, resp. 229). K in-

stitucionální základné srv. J.

Ñ e c a s

a

k o l . (1914).

91

V Vyustëni, vyznam, perspektivy

Ve 2. polovinë

19. stol.

zesilil

pïistup, kter^ se koncem stoleti tick^ch v^chodisek

a stai

ve vëdàch

se jednim

svëtovym procesem se formovala téï

mechanis-

integraânich

souvislosti s tfmto celo-

experimentâlni

òeské experiment^lni

tefinosti, ze na jedné stranë

experimentilni

z nejv^znamnëjëich

faktorû biologické vëdy jako takové. V tësné Procès vytvâïeni

o zivotë

oprostil od zjednoduSen^ch

biologie v Cechâch.

biologie byl pïitom zti2en sku-

bylo nutnë

demonstrovat

a plnë prokâzat

opr^vnënost vëdecké prâce ôesk^ch prirodovëdcû a instituci proti germanizaônim snahâm vlâdnoucich kruhû tehdejâiho Rakousko-Uherska, na druhé stranë prekonat nëkdy jeêtë pfezivajici "tradice" vlastivëdné orientace pfirodovëdného

v^zkumu. Tyto

prekâzky, jak vypl^vâ z rozboru

jednotliv^ch oblasti experimentâlni

pïinosu

biologie, byly lispëënë pïekonàny a

na zaôàtku 20. stol. se mohla jiz Seskâ experimentâlni biologie pochlubit ïadou dûleSitych vëdeck^ch v^sledkû a zabezpeôenim souvislého systematického v^zkumu v uvedeném smëru. Vedle ôeské experimentilni biologie prinesla téï nëmeckà vklad do pokladnice

experimentilni biologie

svëtové vëdy? mohla bezproblémovë navàzat na prâci

ôetn^ch vëdeck^ch instituci v celé rozsihlé vëak schopna

v Cechâch nezanedbateln^

z fady dûvodû

sféïe nëmecké vëdy, nebyla

objektivni i subjektivni

povahy

vytvorit

stâlejëi, trvalejëi v^zkumnou tradici. Diky âirâimu vëdeckému i kulturnimu zâzemi i politicky motivované podpoïe pak vyznam Ceskych vëdeck^ch instituci v Cechâch vûôi nëmeck^m stâle rostl. Piatilo to i pro experimentilni

biologii. Ceâti odbornici

se prosadili

ve svëtë jako pfedni

znalci, povëreni zpracovânim obsâhl^ch stati do mezinârodnfch kompendii (V. Rûziôka, E. Babcik) nebo publikujici knizni prâce v renomovan^ch zahraniônich nakladatelstvich (B. Nëmec, J. Stoklasa). Prâce fiesk^ch biologi! byly bëznë

publikovâny v prednich

sech.1 Rozhodujici

instituci, pokud

zahranicnich vëdeck^ch ôasopi-

jde o formovâni

experimentàlniho

smëru v biologii, byla univerzita (ceskâ i nëmeckâ); ostatni

instituce

hrâly jen pomocnou roli,i kdyz nelze prehlédnout, 2e v nëkter^ch institucich aplikovaného 1

vyzkumu vznikala

experimentâlni

prâce v biologii

Pro rozsireni znalosti o ceské vëdecké prâci bylo cizojazycné pretiskovâni biologickych stati z Rozprav CA Bulletinem vcelku zanedbatelné, jak ukazuji citace ceskych autori v soudobém odborném tisku.Pro sféru experimentâlni biologie proto zrejmë neplati kladné hodnoceni vyznamu Bulletinu J. B e r a n e m (1971: 202).

92

nezâvisle na hlavnich centrech. Obë hlavni vëdecké spolecnosti u nâs mëly vyznam predevsim v tom, ze skytaly publikacni zâkladnu, coz se ttfkâ i Spolku ceskych lékaru; finanëni podpory, poskytované CA, byly pomërnë malé a jak bylo ukâzâno vyse, hrâly pro vytvoreni vhodnych podminek pro pokusnou prâci pomërnë malou ulohu. Tyto skutecnosti také byly predmëtem dobové kritiky (K. L h o t â k 1907: 18). V procesu vytvâreni expetimentâlni biologie v Cechàah sehrâly zprva pochopitelnë vedouci ûlohu lékafské instituée,kde experimentâlni pristup byl jiz zakorenën a kde se také jiz tradiSnë prosazoval zijem o feëeni zàvaznych biologick^ch problémû.2 Ceské prirodovëdecké insituce zacaly experimentâlni biologické v^zkum soustavnë provàdët teprve od zaôitku 20. stoleti (nëmecké jiz od poloviny 90. let). Zvlâëtni kapitolu tvoril aplikovany zemëdëlsk^ v^zkum, jen zprostredkovanë opïen^ o âkolské instituce, v nichz se porûznu objevoval zijem o zâkladni biologické otâzky - nejvyznamnëjsi vysledky tu byly dosaieny zâsluhou organizaâni a vtfzkuinné aktivity J. Stoklasy. Rozvoj experimentàlni biologie se u nâs od osmdesât^ch let 19. stoleti projevoval v izolovan^ch vtfzkumntfch òinech, pozdëji se slil v mohutn^ proud, zejména od konce devadescitych let. Kvalitativni rozmach byl patrnji zvlâëtë na takov^ch vëdeck^ch shromâSdënich, jako byly sjezdy Ceskych prirodozpytcû a lékarû. Na ôtvrtém (1908) a pàtém (1914) sjezdu experimentâlni smër jiz plnë dominoval. Dosaieni takové "souvislé fronty vëdy" (S. Vavilov) v biologii vûbec bylo bez nàstupu experimentiilnfho smëru nemyslitelné. Jestlize biologické v^zkum u nàs stâl v prvnich trech ôtvrtinich 19.stol. na nëkolika vynikajicich jednotlivcich,vznikly - a to prive v prvé ïadë diky experimentàlnimu pïistupu - od konce minulého stoleti ve vëdâch o èivotë v Cechâch vëdecké ëkoly vyhranëného zamëreni, vzàjemnë se doplnujici i kritizujici a vëtëinou plnë integrované do mezinârodni vëdecké aktivity. Kdyz r. 1912 vznikl prv^ vëdecké biologické òasopis (Biologické listy) a na ëeské univerzitë byl zïizen RûSickûv ûstav obecné biologie,dosâhl rozvoj experimentâlni biologie u nâs v predvâleôném obdobi svého relativnfho vrcholu. Prvni vlnu promyëleného, koncepfinë i metodologicky ujasnëného experiraentilniho pïistupu v biologii u nâs tvofily prâce vzniklé v râmci tzv. fyziologie drâzdivosti, koncepce, kterâ zdûraznovala spolefiné jevy v ïivotnich procès rostlin i zivoôichû a odmitala zjednoduâujici v^klady me2

Zvlâstni skupinu tu tvori prâce zâvazného biologického dosahu, které vsak vznikaly z motivaci primârnë jinych, nez bylo osvëtlovâni biologickych zâkonitosti, zejména jako vysledky diagnostickych a klinickych studii. Sem patri napr.obecnë z n â m y ô b j e v ctyr krevnich skupin J. Janskym (1907) na zâkladë studia haematologickych zâkladû dusevnich chorob (srv. k tomu stat P. P e n k y aE. N e c a s e ve Vesmiru 52, 1973: 344-5),

93

chanicistfi. V 2. poi. 80. let pracoval na botanickém

materiàlu v tomto

duchu A. Hansgirg, od zaòàtku 90.let na zoologickém E. Steinach. Z uvedeného konceptuàlniho rimce vychàzelo pak v^znamné dflo F. Czapeka a B. Némce. Druhou vlnu vytvofilo u nàs uvedeni

experimentàlni

morfologie, vy-

chàzejici predevsim z koncepci W. Rouxe a H. Driesche. V experimentàlni morfologii pracovali stoleti

anebo se ji inspirovali

od samého zafiàtku tohoto

A. Fischel, V. Janda, J. Kfizeneck^, V. Rùziòka, B. Némec a R.

Dostài. Soucasné s témito koncepòné a metodologicky 80. let rozvijel v ruzné

intenzité a rùzné

vyhranén^mi smèry se od

podobé v ràmci

lékafsk^ch

v^zkumn^ch instituci smér, kter^ stài na spoleòné platformé kritiky mechanistické orgànové fyziologie a kter^ u nàs zafial pracemi kritizujicimi Ludwiguv fyzikàlni model vyluòovàni moòi. Institucionàlné se "biologizace" fyziologie projevila vytvofenim pracoviSi srovnàvaci fyziologie (1903 pod E. Steinachem

a 1907 pod E. Babàkem). S tim souvisi i insti-

tucionalizace obecné biologie

po Babàkové

nezdaru r. 1903 definitivné

v prospéch V. Ruzicky r. 1909, resp. 1911. K rozéireni

koncepfini i metodologické

prispél i endokrinologick^

zàkladny fyziologie v^znamné

vtfzkum, rozvijeny

u nàs piedevSira zàsluhou

A. Velicha a E. Steinacha jiz od 90. let. VétSi misto pro uplatnéni experimentàlnf biologie v ràmci lékarskych instituci bezpochyby pomohl vybojovat rozmach bakteriologie,v niz se vedle pievaiujiciho aplikovaného ràzu vtfzkumu uplatnil i zàkladnf v^zkum (pràce V. Rùzifiky a jeho 2àkù). Pri zdomàcnéni sehràl klicovou

experimentàlni biologie na lékarsk^ch institucich u nàs dlohu dstav

experimentàlni

patologie A. Spiny, jehoz

prednosta svym objevem cytochromù ("chromogenfi" - 1889) se zaradil mezi vùdéi zjevy naSeho biologického v^zkumu. Fyziologie zivoCichfl se u nàs rozvijela stitucich, v prvé rade zàsluhou dvou desetiletich tohoto

predevèim na lékafsk^ch in-

E. Babàka, jenz se svymi zàky v prvych

stoleti vykonal intenzivni pràci. Babàk reha-

bilitoval srovnàvaci metodu v na§i fyziologii a na zàkladé studia ontogeneze funkci a funkfinich

adaptaci zahrnul

do fyziologického

vyzkumu

i problematiku evoluce. Rozsàhl^ v^zkum d^chacich pohybil a jejich inervace u bezobratl^ch a nizéich obratlovcù si ziskal a po Purkynové

"exaktnim subjektivismu"

mezinàrodni ocenéni

tvori dalsi vrcholn^ vysledek

ceské fyziologické védy. Ceskà experimentàlni biologie na pfirodovédn^ch institucich je v prvé rade dilem zàku F. Vejdovského. Ve sfére zoologie se uplatnila zprvu ve trech hlavnich smérech: experimentàlni mentàlni

cytologii

(A. Stole)

morfologii

a experimentàlni

(V. Janda), experietologii

(E. Radi).

Z Vejdovského Skoly v§ak vysel i vlastni tvùrce experimentàlni botaniky

94

B. Némec, kter^ podnftil rozsähl^ v^zkum tropismü a byl prùkopnikem experimentälni morfologie (zejména Studium regeneraci), predevSim ale vynikl v experimentälni cytologii (svétoznàmé dosaäeni umélé diploidizace rostlinnych

tkäni r. 1902). Primo nebo

§koly vysel i jeden

z proudü

zprostiedkované

aj.). Druh^ zdroj tu predstavovalo

dilo V. Rùzièky a jeho zäkü s opti-

mälni v^zkumnou strategii (zaméreni na vyzkum jako modelovy Objekt),

z Vejdovského

genetiky (A. Mräzek, J. Peklo, A. Brozek chemismu,

mikroorganismy

kterou se väak kvüli koncepcnim nedostatküm ne-

podafilo lispéSné realizovat. Rozsiril se a neobyäejne vzrostl vyzkum chemick^ch zäkladü zivotnich procesü. Zde na problematiku minerälni v^2ivy rostlin,nastolenou

u näs

F. Farsk^m, pfimo naväzal rozsählym v^zkumem J. Stoklasa, ktery vyznamné prispél i k objasneni chemismu anaerobni respirace (1902). Problematiku vyzivy nizèich rostlin intenzivné studoval v 90. letech H. Molisch a pozdéji jeho zäk O.Richter. K objasnéni dusikového metabolismu plisni prispél na zaöätku 20.stol. F.Czapek, autor rozsàhlé priruöky biochemie rostlin (1905)»jenz posléze aplikoval ve své präci i fyzikälne chemické metody. K poznäni

metabolismu

kyseliny moèové

koncem 80. let v^razne

prispél lékarsky fyziolog F. Mareé. Tim se na institucich se preväzne

biologick^mi

problémy zformoval

zabyvajicich

viznamn^ v^zkumn^ proud,

kter^ spolu s lékaiskou chemif(J. Horbaczewski, H. Huppert,

A. Hamsik,

W. Wiechowski) a nékterymi prùmyslov^mi aplikacemi patril k hlavnim smérüm ceskoslovenské biologie. Na pocätku naSeho stoleti vznikä rada dilöich teorii, vysvétlujicich uròité biologické jevy.Mnohé z nich sehräly v^znamnou tflohu v déjinàch biologie, jako napr.

Némcova

statolitovà

rostlinami (1900), Babäkovy teorie (po 1907), Fischelovo pojeti

teorie vnimini

d^chacich pohybù

vajiöek zebernatek

zemské tize

a jejich inervaci

jako prechodného typu

mezi regulacnimi a mozaikov^mi (1903) aj. Vedle toho vznikaji tèi i obecné j si teorie k vysvétleni

podstatn^ch

èivotnich projevù. Za

zvlàétni

zminku stoji Heringova v bernardovském duchu pojatä teorie dvojznaänosti zivotnich pochodù (1888), Rüziäkova teorie (1906) a na ni navazujici, dlouho

morfologického

zrajici kauzàlni

metabolismu

teorie dédiènosti,

konkurujici nevispéèné mendelismu-morganismu. Tak bylo formoväni

experimentälni

biologie

u näs tésné spojeno (a

v tom spoöivä kvalitativni odlisnost oproti vice méné nahodil^m pokusùm predchoziho obdobi) s védomou teoretickou aktivitou, a€ se jiz projevovala tvorbou speciälnich Si sirSich biologickych teorii, ci promySlenym navazovänim na obecné

koncepce a jejich

präci. Oziveni zäjmu o Purkynovo retické a metodologické

aplikaci na vlastni vyzkumnou

vèdecké dilo a jeho nosné obecné teo-

koncepce n^zorné charakterizuje uvedeny kvali-

95

tativni posun.3 Pritom tyto biologické teorie svëdôi o tom,do jaké miry byla i nase biologie vta2ena do procesu revolucnich zmën v prirodovëdë tehdejsi doby. I zde se odrazilo bolestné pîekonâvâni strnulého râmce mechanicismu, procès velmi rozporny a komplikovan^. Vysledky naii experimentâlni biologie ukazovaly stäle zretelnëji komplexni a slozitë strukturovan^ Charakter ìsivotnich procesû a specifiönost predmëtu biologického vyzkumu, neredukovatelnou na pouhou mechaniku. Prâvë sverni vysledky experimentälni biologie akcentovala dialektizaci svého predmëtu, by£ jeëtë v zivelné a nevëdomë forme, navic spojené s vlivem nastupujiciho biologického idealismu. Bylo vâak jen iluzi pïedstavitelû tohoto smëru, domnivali-li se, ze se jim podaïilo zniöit materialismus v biologii. Samy vysledky jejich vlastniho vëdeckého vyzkumu nutnë akcentovaly materialistické jâdro vëdy o zivotë a ani nemohy jinak.Jasnë se tu projevila omezeni a neïeâitelné rozpory v rämci mechanistické prirodovëdy, v n£z obhajoba zastaral^ch koncepci nebo programovâ ateoricnost neobstâla proti nâstupu bojovného idealismu, jak ncizornë ukâzal znâmf spor o "principie pfirodovëdeckého poznâni" mezi Ratfmanem a Maresem. Jestliäe rûzné formy biologického idealismu pomohly rozbit prekââky, které dalëimu pokroku biologie stavëla starà mechanistické dogmata, zdaleka nemohly potlacit materialistické jâdro vëdy. Dalëi vyvoj prokâzal, ze biologick^ idealismus ve svych koneën^ch dûsledcich zavâdël biologii do slep^ch uliäek, jeëtë bezvychodnëjâich, nez byly bariéry mechanicismu (Mareâova 2ivotni tvûrôi sila, Babâkûv panpsychismus, Râdlûv protivëdeck^ fideismus). V konkrétni situaci na prelomu 19.a 20. stol. vSak intenzivni teoretickâ a metodologickâ aktivita tohoto smëru mêla urcit^ kladn^ vyznam; jeji racionâlni jädro bylo spojeno s novymi objevy a speciâlnimi teoriemi v biologii, které ve svém souhrnu musely mit vëtâi vliv na dalëi v^voj nez jejich idealistické interpretace, jez se na nich pfizivovaly. Naëi predstavitelé biologického idealismu nedokâzali vesmës prekrofiit tfidni a spolecenské koreny svého svëtonâzorového postoje a zâkonitë se pak v dalsim v^voji octli na nejpravëjéim kïidle naâi filozofie a politiky. Podobnë hluboce rozporn^ Charakter melo pûsobeni predstavitelû âeské experimentälni biologie v iir§£m kulturnim kontextu nârodniho zivota. Ceské vëdecké präce sehrâly vyznamnou tìlohu pîi v^chovë novë vëdecké generace a zarucovaly tak kontinuitu vëdecké präce ôeského vëdeckého spoleëenstvi (srv. vymluvny dûraz na tento aspekt u K . L h o t â k a

3

Je priznacné, ze zatimco predstavitel starsi generace a primy Purkynuv zâk V. Tomsa odkazoval sirsi bioteoreticky râmec Purkynova dila prekonané minulosti (1887), u mladsi generace - tvûrcu experimentâlni biologie - zâjem o nëj pronikavê vzrostl. Na Purkyni programovë navazoval jiz Vejdovsky.

96

1907: 21). Byly vydány cenné syntetické védecké práce,pfiruöky a uSebnice,shrunující stav danach oborü a rysující dalSí cesty vízkumu(Mareáova Vseobecná fyziologie z r.1894 a pozdéjáí obsáhlá ucebnice celé fyziologie; Némcova Anatomie a fyziologie rostlin z r.1907 a populárnéji ladéná ekologie rostlin z téhoz roku, Rüzickovy nástiny genetiky z let 1914 a 1917, Babákova populární Télovéda z r.1908 aj.).Vycházely i populárnéjsí práce a problémové rozpravy; na stránkách odborného i denního tisku se objevovaly diskuse a polemiky. Tento ziv^ ruch, opírající se 0 sirsí kulturni kontext, scházel naprosto némeck^m védcúm v Cechách. Na druhé strane je treba si uvédomit, ze vystoupení predních ceskych biologi! v dobov^ch filozofickych a politick^ch sporech bylo podmínéno jejich trídním i funkcním sepétím s Seskou burzoazií, jejíz zájmy zde konec koncü vyjadrovali. V období pred získáním národní samostatnosti, kdy ceská burzoazie jeäte oböas hlásala obecné demokratické pozadavky, nevystupoval reaköni Charakter téchto vystoupení tak nápadné do popredí jako v období predmnichovské republiky, kdy objektivné slouzila boji proti socialistické ideologii (E. Rádl) anebo hlásala extrémní nacionalismus(F. Mareá). Bylo by zajímavé blíze analyzovat souvislosti nástupu experimentální a teoretické biologie s kulturními a politickymi proudy, jez vykrystalizovaly v zivoté Seské spoleònosti devadesáttfch let, ale tato problematika se jiz vymyká rámci této Studie. Na základé dialektiky svétového a národního, interních a externích faktorú, chápeme experimentální biologii a její podíl na vytvorení samostatné biologické védy u nás nejen jako odraz a v^raz imanentního rozvoje ved o zivoté a soucást jeho svétového kontextu, ale zároveñ 1 jako projev éeského národního kulturního zivota, souáást diferenciaöních procesü probíhajících v duchovním déní v Cechách, podmínénou vjrazné institucionálními predpoklady védecké práce i celkovym duchovním rozvojem ceské spoleönosti. Vznik experimentální biologie u nás pak mùzeme pokládat za nezbytn^ prínos k emancipaci biologické práce v podmínkách ceského národního zivota, vedoucí jednak k vyrovnání s v^vojem védy ve svétovych souvislostech (a to v plné áíri, nejen v izolovan^ch spiékách), jednak k zapojení védy vùbec do soustavy öesk^ch národních institucí. Tím se vytvorily pfedpoklady pro dal§í v^voj védecké práce a její smysluplné vclenéní jako nezbytné slozky v rozvoji v^robních sil a kulturní sféry budoucího ceskoslovenského státu v nové etapé, kdy pro orientad badatelského vyzkumu prestává b^t rozhodující osobní zájem jednotliv^ch vüdcích osobností, ale víceméné objektivované zájmy spolecnosti nebo jednotlivych spoleöensk^ch skupin. Právé v naáí experimentální biologii se na prelomu 19. a 20.století hlásí i nov^ kolektivní styl védecké práce, nerozlucné spojeny s dalsím v^vojem védy (v díle J. Stoklasy, A. Velicha a E. Babáka a jejich spolupracovníkü). Právé

97

u kofenú biologického v^zkumu v nov^ch podmínkách socialistického Ceskoslovenska stáli mnozí ze zákü tvürcü a iniciàtorù fieské experimentální biologie B. Némce, E. Babáka, F. Vejdovského, A. Stolce a dalSích. Nástup experimentální biologie u nás na prelomu 19. a 20.stol. neznamenal jen dobu slávy naáí biologie, ale polozil základy k tradici, která v nékter^ch obecnych rysech je stále zivá a nemùSe byt zapomenuta. Rozvoj fyziologie rostlin u nás je nemysliteln^ bez zakladatelského díla B.Némce, na néz bezprostfedné navazovala Skola experimentální morfologie R. Dostála. Nezávislejsí jiz byl prevázné fyzikálné chemicky orientovany smér, reprezentovany S. Prátem a V. Úlehlou, ale jeho formování bez v^znamné Némcovy úcasti je nemyslitelné. Závaznost díla B. Némce pro experimentální cytologicky vyzkum ani snad není treba zdúrazñovat. V oblasti experimentální zoologie odkaz Jandúv a Babákiüv nezanikl a daláí rozvoj fyziologie zivoCichù mohl bohaté cerpat z téchto základú, i kdyz na§e vertebratologie v mnohém musela zacínat znovuJfová kvalita fyziologického v^zkumu u nás, dosazená predeváím díky práci V. Laufbergera, kofení v základech, polozen^ch v prvé fadé právé E. Babákem.V Babákové díle se jiz hlásila tendence spojující fyziologii s ekologií, evolucionismem a nervismem. Rovnéz genetika u nás vyrostla ze základú, poloáen^ch predeváím záky F. Vejdovského. Prudky rozvoj genetiky prinesl samozrejmé nové problémy, nové metody i celkovou orientaci, která v^razné pozménila mnohé z toho, co pfinesla zakladatelská generace. Bylo by váak nespravedlivé v této souvislosti zapomenout na správnou strategii védeckého v^zkumu V. Rúzicky, zamérenou na chemické základy dédiònosti. I kdyz uvázíme neobyáejné rozSírení védeckov^zkumné základny v experimentálních oborech biologie a nové prvky jejich orientace, které pfinesl následující vyvoj, zejména v socialistickém státé,múzeme presto konstatovat, ze na zacátku tohoto století se v experimentální biologii vytvofil soustavn^ Spiókoví i standardní vyzkum, schopny dalSího rozáírení, prohloubení a citlivého reagování na nové sméry biologického vyzkumu. Proto lze toto období pokládat za "legitimního pfedka" dne§ní naáí experimentální biologie. A není náhodou, ze právé na prelomu 19. a 20.stol. doálo koneSné k aktivnímu tvüráímu navázání na Purkyñúv védecky odkaz, na jeho biologické i komplexní chápání vyzkumu zivota. Dalsí rozvoj védy v socialistické spoleSnosti umozñuje, aby byl plné ocenén nesmírn^ prínos, ktery znamenala nová kvalita ve vyvoji nasi biologie v tehdejSím období, a aby pres pomíjivé vlivy idealistick^ch interpretaci tím v^raznéji vyniklo její materialistické jádro.

98

Seznam pouzitych zkratek

AUC-HUCP - Acta Universitatis

Carolinae-Historia

Universitatis Carolinae Pragensis;

B - Berichte der Deutschen botanischen Gesellschaft; BC - Biologisches BL - Biologicke

listy; CA - Ceska akademie

vesnost a umenij CLC - Casopis

cisare Frantiäka Josefa

lekarü Seskych;

Centralblatt; pro vedy,

slo-

CsCH - Ceskoslovensky casopis histo-

ricky; D - Denkschrift der Kaiserlichen

Akademie der Wissenschaften, Wien; DVT - De-

jiny ved a techniky; J - Jahrbücher für

wissenschaftliche

ceskä spolecnost nauk; PA - (Pflügers) Archiv

für gesamte

Botanik; KCSN - Krälovskä Physiologie; R - Rozpravy

CA (trida matematicko-prirodovednä); RA - (Wilhelm Roux') Archiv für chanik der Organismen; S - Sitzungsberichte

Entwicklungsme-

der mathematisch-naturwissenschaftlichen

Klasse der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, Wien; SL - Sbornik lekarsky; V Vestnik KCSN

(tfida matematicko-prirodovednä);

ZfP - Zentralblatt

für Physiologie;

Z - Ziva. ftimskä cislovka v zavorce za cislem rocniku oznacuje svazek (napr. u VSstniku nebo oddeleni

(napr. u Sitzungsberichte ...,)Tri tecky znamenaji, ze stat

KCSN)

vychazela

däle na pokracoväni.

99

Literatura

Ze sekundärni odborne literatury

uvädim jen präce nutne pro vyklad anebo podrobnejsi

informaci. A l l e n

G.E. (1975): Life

- Sydney B a b ä k

-

science in the twentieth

Century New

York - London

-

Toronto.

E. (1899 a): Respirometrie

a

kalorimetrie

zivocisnä II. 0 vlivu natfeni

kuze. R 8, c.11 . - (1899 b): Respirometrie a kalorimetrie

zivocisnä III. Respirometrie a kalorime-

trie u deti pri chorobäch se supranormälnou a subnormälnou teplotou. R 8, 4.19. - (1901 a): Respirometrie a kalorimetrie

zivocisnä IV. 0 teplene regulaci u novo-

rozenych. R 10, c.1. - (1901 b): 0 vyznamu

respirometrickych a kalorimetrickych

pokusu provedenych ve

fysiologickem üstavu ceske university pro nauku o vjhnene lätek a sil.CLC 40: 606. - (1901 c): Pojem biologie. CLC 40: 1185 ... - (1902): über die Wärmeregulation bei Neugeborenen. PA 89: 154. -

(1902 b): 0 vyvoji lokomocni koordinace v mise zabi. CLC 41:

1011.

- (1903 a): 0 podnetech cinnych v ontogenese. ClC 42: 164 ... - (1903 b): Uber

den Einfluss

der Nahrung

auf die Länge

des Darmkanals. Biolo-

gisches Zentralblatt 23: 477 ... - (1904 a): über die Wärmeregulation im Fieber. PA 102: 320. - (1904 b): Experimentelle

Untersuchungen

über den Einfluss

der Nahrung auf die

Länge des Darmkanals. ZfP 18: 662. - (1905): Über

die Beziehung

des centralen

Nervensystems zu den Gestaltungsvor-

gänge der Metamorphose des Frosches. PA 109: 78. - (1906): Experimentelle Untersuchungen über die Variabilität der Verdauungsröhre. RA 21: 611. - (1907 a): Zur Frage über das Zustandeskommen 21:

der Atembewegungen bei Fischen.ZfP

1.

- (1907 b): Untersuchungen über die Wärmelähmung und die Wirkung

des Sauerstoff-

mangels bei Rana fusca a Rana esculenta. ZfP 21: 6. - (1907 c): Ober die functionelle

Anpassung der äusseren

Kiemen beim Sauerstoff-

mangel. ZfP 21: 97. -

( 1 9 0 8 ) : K vyznamu velikosti cervenych krvinek. CLC 47: 413.

- (1909): über die Ontologie Tätigkeit. PA 127: 481.

100

des Atemcentrums

der Anuren

und seine automatische

- (1910 a): Zur

ontogenetischen

Betrachtungsweise

in der Physiologie. Auf Grund

von eigenen Arbeiten. RA 30, I: 247. - (1910 b): Zur chromatischen

Hautfunktion

der Amphibien. Ein Beitrag zur allge-

meinen Physiologie der Nerventhätigkeit. PA 131: 87. - (1910 c): über das Lebensgeschehen in den belichteten und verdunkelten Netzhäuten. Auf

Grund von Versuchen über die chromatische Hautfunktion

der

Amphibien.

Zeitschrift f. Sinnesphysiologie 44: 293. - (1910 d): über

die Oberflächenentwicklung

bei Organismen

und ihre Anpassungs-

fähigkeit. BC 30: 325 ... - (1911 a): über die provisorieschen Atemmechanismen der Fischembryonen.ZfP 25:37Q - (1911 b): über den Nachweis

einer wahren (Sauerstoffmangel-) Dyspnoe beim Fros-

che. Folia neurobiologica 5: 537. - (1911 c): über

das Wachstum

des Körpers bei

mit arteigenen und

der Fütterung

artfremden Proteinen. ZfP 25: 437. - (1912): K otäzce souvztaznosti rhythmu dychaciho a srdecniho. BL 1: 65. - (1913 a): Neue Untersuchungen über die Atembewegungen der Urodelen,mit besonderer Berücksichtigung der lungenlosen Salamandrien. PA 153: 441. - (1913 b): über die Kehl- und Lungentambewegungen der Amphibien und ihre

Regula-

tion. PA 154: 66. - (1913 c): über

den Einfluss

des Lichtes auf

die Vermehrung

der Hautchromato-

phoren. PA 149: 462. - (1913 d): über den Farbensinn des Frosches.vermittels Atemreaktionen untersucht. Z. f. Sinnesphysiologie 47: 331. - (1913 e): Einige Gedanden über

die Beziehung der Metamorhpose bei den Amphibien

zur inneren Sekretion. ZfP 27: 536. - (1914 a): über die Atembewegungen und ihre Regulation bei den Eidechsen (Leguanen) PA 156: 531. -

(1914 b): über die Atembewegungen und ihre Regulation bei den Panzerechsen (Crocodiliern) PA 145: 572.

- (1914 c): Oekologicke momenty

ve fysiologii. Vestnik V. sjezdu ceskych prirodo-

zpytcfl a lekafü: 394. - (1912/21): Die Mechanik

und Innervation

der Atuiung. In: Winterstein

H. (ed.):

2: 265 B a b ä k

E.,

D e d e k

B. (1907): Untersuchungen über

den Auslösungsreiz

der

Atembewegungen bei Süsswasserfischen. PA 119: 483. B a b ä k

E.,

F o u s t k a

0. (1907): Untersuchungen über

Atembewegungen bei Libellulidenlarven B a b ä k

E . , K ü h n o v ä

den Auslösungsreiz der

(.und Arthropoden überhaupt). PA 119: 530.

M. (1909): über den Atemrhytmus und Ontogenie der Atem-

bewegungen bei den Urodelen. PA 130: 444. B a r f u r t h B ä s c h

D. (1910): Wilhelm Roux zum 60. Geburtstage. RA 30 (I): VII.

K. (1908): Zur Physiologie der Thymusdrüse. Lotos 56: 154.

B e l o k o n

I.P.

(1969): Istorija

i sovremennoe

sostojanie

fiziologii rastenij

v Cechoslovakii. In: Problemy fiziologii rastenij, Moskva 355 - 87.

101

B e n e ä

J. (1957): Purkynfiv odkaz ve ved§ a filosofii. Praha.

B e r a n

J. (1971): II. trida CAVU

V letech

1891-1914. DVT 4: 193.

- (1972): I.a III. trida Ceske akademie ved a umeni v letech 1891-1914.CsCH 20:457. B 1 a z e k

J. (1902): 0 vlivu benzolu n a deleni bunek rostlinnych. R 11, c. 17.

B l j a c h e r

L. J.

(ed. 1975):Istorija biologii s nacala X X veka do nasich dnej.

Moskva. Botanik und Zoologie in Österreich in den Jahren 1850 bis 1900. Wein 1901. B r o z e k

A. (1914 a): Osamoceni

cistokrevnych

linii

z populaci pri

dominaci a

intermedierite znakü (Predbezne pokusy bastardacni n a rostline Mimulus). Vestnik V. sjezdu ceskych pfirodozpytcü a lekarö: 366. - (1914 b): Vystoupeni kaliäkovite srüstajicich deloh v kulturäch Minulus quinquaevulnerus pri stäle udrzovane

autogamii clenfi. Vestnik V. sjezdu ceskych priro-

dozpytcu a lekaru: 367. B u b ä k

F. (1902): Infectionsversuche mit einigen Uredineen. Cbl. f. Bakteriologie

9 (II): 126 ... C o l e m a n

W. (1971): Biology in the Nineteenth Century:Problems of Form,Function

and Transformation. New York - London - Sydney - Toronto. C u f i n o v a

L. (1977): Materiäly k poiätkum ceske genetiky na Karlovä univerzite.

DVT 10: 213. C z a p e k

F. (1897 a): Ober die Leitungswege

der organischen

Baustoffe im Pflan-

zenkörper. S 106 (I): 117. - (1897 b): Ober einen Befund an geotropisch gereizten Wurzeln. B 15: 516. - (1898): Weitere Beiträge

zur Kenntnis

der geotropischen

Reizbewegungen. J 32:

175. - (1899): Reizbewegungen bei Tieren und Pflanzen. ZfP 13: 209. - (1901): Zur Kenntnis des winterlichen Stoffwechsels der Pflanzen. Lotos 49: 135. - (1902 a): Untersuchungen

über

die Stickstoffgewinnung

und

Eiweissbildung der

Pflanzen. Hofmeisters Beiträge z. ehem. Physiologie u. Pathologie 1: 518. - (1902 b, c):

Untersuchungen

über

Stickstoffgewinnung

und

Eiweissbildung der

Schimmelpilze. Ib. 2: 557; Ib. 3: 47. - (1902 d): Stoffwechselprozesse

in der geotropisch gereizten Wurzelspitze und in

phototropisch sensiblen Organen. B 20: 189. - (1903 a): Stoffwechselprozesse bei hydrotropischer und bei phototropischer Reizung. B 21: 243. - (1903 b): Antifermente im Pflanzenorganismus. B 21: 229. - (1905): Biochemie der Pflanzen I. - II. Jena. - (1906 a): Die Wirkung

verschiedener

Neigungslagen

auf den

Geotropismus para-

llelotroper Organe. J 43: 145. - (1906 b): Oxydative

Stoffwechselvorgänge bei pflanzlichen Reizreaktionen. J 43:

361. - (1910): Ober die Oberflächenspannung zellen. B 28: 480.

102

und den Lipoidgehalt in lebenden Pflanzen-

- (1911): Ober eine

Methode zur direkten

Bestimmung der

Oberflächenspannung der

Plasmahaut von Pflanzenzellen. Jena. C e l a k o v s k y

L. (1892): Uber

die Aufnahme

lebender und todter

verdaulicher

Körper in die Plasmodien der Myxomyceten, Flora. Ergänzungsband, 195. - (1897): 0 aerotropismu houby Dictyuchus monosporus. V, c. 38. - (1898): Nektere vztahy mezi dychänim a pohyby organismu aerobnich. V,

27.

- (1899 a): 0 püsobeni nedostatku kysliku na pohyby nekterych organismu aerobnich. R 8, c. 1. -

(1899 b): 0 nekterych fysiologickych podminkäch rozplozoväni u hub. R 8, c. 32.

- (1906): Beiträge zur Fortpflanzungsphysiologie der Pilze. Prag. - (1912): Weitere Beiträge zur Fortpflanzungphysiologie der Pilze. V, c. 8. Die Deutsche Karl-Ferdinands-Universität

in Prag unter der Regierung Seiner Majestät

des Kaisers Franz Josef I. Prag 1899. D o e r e l l

E. G., K r i z e n e c k y

1928): Festschrift

J., R e i c h

anlässlich des siebzigsten

E., V 1 ä £ i 1

Geburtstages von

B.

(eds.,

Julius Stokla-

sa. Berlin. D o s t ä 1

R. (1908): Korelacni vztahy u kliEnich rostlin Papilionacei. R 17, c.22.

- (1909): Die Korrelationsbeziehung

zwischen dem Blatt und seiner

Axillarknospe..

B 27: 547. - (1910): Einige

Beobachtungen über die innere

Ergänzungsbedingungen. B 28: 193.

- (1911): Zur experimentellen Morphogenesis bei Circaea und einigen anderen Pflanzen. Flora 103: 1. - (1912): 0 korrelacnim vztahu mezi systemem lodyznim a korenovym. R 21, c. 3. - (1914): 0 vnitrnich cinitelich, regulujicich vzrust rostliny. BL 3: 77. - (1917): 0 formativni cinnosti reservnich organü rostlinnych. R 36, c. 46. D y s e k

V. (1912): 0 vztahu oddxlü mozkovych k dychäni obojzivelnikö. BL 1: 145.

E i s n e r o v ä

V. (1966): Vyznam prazske university

pro vyvoj botaniky v Cechäch

v druhe polovine 19. stoleti. AUC - HUCP 7/2: 33. - (1968): Rostlinnä anatomie v Cechäch ve 2. polovine 29. stoleti. DVT 1: 150. - Botanika v ceskych zemich. 2. poloviny

19. stoleti.Praha.(Präce z dejin prirod-

nich ved, sv. 1) 1969. F a r s k y

F. (1879): Resultate

zweijähringer

Vegetationsversuche

Nährstofflösungen und im natürlichen Boden. Abhandlungen

in künstlichen

d. königlichen

böhmi-

schen Gesellschaft d. Wissenschaften, Bd. 6, Nr. 10. - (1918): Das Chlorbedürfnis einiger Kulturpflanzen. Zeitschrift

f.landwirtschaft-

liches Versuchswesen in Österreich. Cit. die F. Farsky (1932). - (1932): Odborne

präce

z agrochemie

a zemedelskeho

prümyslu

(eds.: Hromädko

J.-Vilikovsky V.). Praha. F a u s t k a

0. (1914): Ein experimenteller Beitrag zur Lehre von der individuellen

Konstanz der Harnsäure beim Menschen. PA 155: 523. F i s c h e l

A. (1896): Ober Beeinflussung der Pigmentierung durch Wärme und Licht.

Lotos 44: 259.

103

- (1898 a, b): Experimentelle Untersuchungen am Ctenophorenei a-RA 6: 109; b-RA 7: 557. - (1899): über vitale

Färbung

von Echinodermeneiern

während ihrer

Entwicklung.

Anatomische Hefte 11: 461 (Heft 37). - (1900): über die Regeneration der Linse. Ib. 14: 1 (Heft 44). - (1901): Untersuchungen über die vitale Färbung. Ib. 16: 415 (Heft 52-3). - (1903 a): Weitere Mitteilungen über die Regeneration der Linse. RA 15: 1. - (1903 b): Entwicklung und Organ-Differenzierung. RA 15: 679. - (1910): über die Differenzierungsweise der Keimblätter. RA 30 (Ii): 34. - (1912): Die Bedeutung der entwicklugsmechanischen Forschung für Embryologie

und

Pathologie des Menschen. Leipzig. - (1914): über das Differenzierungsvermögen der Gehirnzellen. RA 40: 653. - (1917): über rückläufige Entwicklung. RA 42: 1. F o r m ä n e k F r e u n d

E. (1896): Prispevek k u poznäni kachexie strumiprivni. R 5, c. 27.

L. (1914): Vorgelberingungen in Böhmen. Lotos 62: 161.

- (1919-20): Die Zoologie in Böhmen. Lotos 67-8: 121. F u c h s

R. (1913): Der Farbenwechsel und die chromatische

Hautfunktion der Tiere.

In: Winterstein H. (ed.), 111/1: 1191. H a h n

J. (1931): Literatura zoologickä. In: Ceskoslovenskä vlastiveda, X: 484.Pra-

ha. H a n s g i r g

A. (1883 a): Bemerkungen über

die Bewegungen der Oscillarien. Bota-

nische Zeitung 41: 831. - (1883 b): Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Algen. V, c. 1. - (1887): Physiologische und algologische Studien. Prag. - (1889): Phytodynamische Untersuchungen. V (I), c. 21: 234. - (1890 a): über neue Süsswasser- und zur Systematik

dieser Phycophyten

Meeres-Algen und Bacterien, mit Bemerkungen und über

den Einfluss

des Lichtes

auf die

Ortsbewegungen des Bacillus Pfefferi nob. V (i), c. 1: 3. - (1890 b): Physiologische und algologische Mittheilungen V (Ii) c.2: 83. - (1893): Physiologische und phycophytologische Untersuchungen. Prag. - (1896 a): Beiträge zur Kenntnis der Blüthenombrophobie. V, r.33. - (1896 b): Neue

Untersuchungen über den Gamo- und

Karpotropismus sowie über die

Reiz- und Schlafbewegungen der Blüthen und Laubblätter. V, c.34. - (1897): Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. V, c. 23. - (1904): Pflanzenbiologische Untersuchungen nebst allgemeinen Schlussbemerkungen. Wien. H a ä k o v e c

L. (1896): 0 ücinku thyreoidinu na üstredni civstvo. R 5, c. 13.

- (1900): Dalsi prispevky k nauce o ücinku stävy thyreoidalni na üstredni civstvo. R 9, c. 34. - (1901): Vliv alkoholu na pusobivost extraktu thyreoidalnich. R 10, c. 37. H a s k o v e c

L . , F o r m ä n e k

stitne. R. 4, c. 12.

104

E. (1895): Prispevek

ke studiu

cinnosti zläzy

H e r i n g

E. (1888): Zur Theorie der Vorgänge in der lebendigen Substanz. Lotos 9:

35. H n ä t e k

J. (1900, 1901): Reflex

gastrolineälni. Studie

experimentälni. R 9, c.

40; R 10, c. 35. H o r b a c z e w s k i

J. (1891 a): Prispevky

k u poznäni püvodu

kyseliny mocove a

zäsad xanthinovych, jakoz i k u vzniku leukocytos u ssavcü. CLä 30: 773 ... - (1891 b): K theorii püvodu kyseliny mocove. Ib. 1024. H u e p p e

F. (1896): Naturwissenschaftliche Einführung in die Bakteriologie. Wies-

baden. H u h n e

H. (1916): Zur Frage

einer Förderung

des Blutstromes durch pulsatorische

Tätigkeit der Blutgefässe. PA 165: 180. J a n d a

V. (1902): Ober Regeneration

des centralen

Nervensystems und Mesoblastes

bei Rhynchelmis. V, c. 11. - (1908): 0 regeneracnich dejich u clenovcü. I. Asellus aquaticus. V, c. 6. - (1909): 0 regeneracnich dejich u clenovcü. II. Odonata. V, c. 21. - (1912): 0 regeneraci

pohlavnich orgänfl

u Criodrila (Criodrilus lacuum Hoffm.).

V, c. 9. - (1913): Fühlerähnliche Heteromorphosen an Stelle von Augen bei Stylopyga orientalis und Tenebrio molitor. Experimentelle Studie. RA 36: 1. - (1914): Daläi zprävy o regeneraci pohlavnich orgänü Oligochaetü. BL 3: 140. - (1918): Nove zprävy o regeneraci pohlavnich orgänü Oligochaetü. V, c.1. J a n k o

J. (1975): Vznik

a rozklad

mechanisticke

koncepce

ve fyziologii. Praha

(Präce z dejin prirodnich ved, sv.5). - (1976): K ideovemu aspektu narüstäni krize mechanicismu ve fyziologii. DVT 9: 1. - (1978): Prazsky prinos k objasnäni geotropismu u rostlin: Friedrich Czapek a Bohumil Nemec. DVT 11: 29. J a n o s i k

J. (1883): 0 partiälnim ryhoväni vajicek u ryb kostnatych. V, c.3: 17.

K a b r h e l

G. (1887): Sekrece ledviny

normälni a pathologicke

Sbornik

lekafsky

1: 199. - (1933): Po padesäti letech. Praha. K a h n

R. H. (1909): Zur Frage

der inneren Sekretion

des chromaffinen Gewebes. PA

128: 519. - (1912): Studien an Paraganglien. PA 147: 445. - (1916): Zur Physiologie der Insektenmuskeln. PA 165: 285. K e i 1 i n K i s c h

D. (1966): The history of cell respiration and cytochrome. Cambridge. B. (1966): Wanderungen und Wandlungen. Die Geschichte

eines Arztes im 20.

Jahrhundert. Köln. K o m ä r e k

J. (1914): Die Morphologie

und Physiologie der Hafts.cheiben der Blep-

haridoceridenlarven. - (1929): Zoologickä veda v CSR za poslednich 10 let. Veda pfirodni 10: 2 ... K r u i s

K. (1913):0 mikrofotografickem zobrazoväni struktur zivych mikrobu.zvläste

jader bakterii, svetlem ultrafialovym. R 22, c.23.

105

K r u i s

K., R a y m a n

B. (1894): Chemicko-biologické Studie II. R 3, c.4.

K r u i s

K., 5 a t a v a

J. (1918): 0 vyvoji a kliceni spor.jakoz i sexualité kva-

sinek. Praha. K r u t a

V. (1969): J. E. Purkynë (1787-1869) Physiologist. Praha.

K r i z e n e c k y

J. (1912): Zur Kenntnis

flügelanlage von Tenebrio

der Regenerationsfähigkeit

molitor und einige

der Puppen-

Bemerkungen über die theoretische

Bedeutung der Befunde. Zool. Anzeiger 40: 360. - (1913 a): Versuche über die Regeneration des Abdominalendes von Tenebrio molitor während seiner postembryonalen Entwicklung. RA 36: 294. - (1913 b): über Restitutionserscheinungen an Stelle von Augen bei Tenebrio-Larven nach Zerstörung der optischen Ganglien. RA 37: 629. - (1914 a): Experimentelle

und theoretische

Untersuchungen

über die Restitution

der Insektenflügel. RA 39: 131 ... - (1914 b): Ober die beschleunigende Einwirkung des Hungerns auf die Metamorphose. Biol. Cbl. 34: 46. - (1914 c): Analytische

Bemerkungen über

die Restitution

der Insektenflügel. PA

157: 326. L a u f b e r g e r

V. (1913): 0 vzbuzeni metamorfosy

axolotlû krmenim zlazou stit-

nou. BL 2: 228. - (1926 a): Vëdeckâ cinnost prof. Dr. Edwarda Babäka. ClC 86: 966. - (1926 b): Ontogeneticky vyvoj funkce v pracich Babâkovych. BL 12: 183. - (1936): Z osudü fysiologie na Karlovë uceni v Praze. BL 21: 197. - (1952): Prehled dëjin ceské fysiologie. CLC 91: 501. L h o t â k

K. (1907): Prâce prirodovëdeckâ a jeji organizace u nâs. Praha.

L i b e r m a n

F. L. (1973): Razvitie

gormonal\ioj

teorii

tropizmov

Cholodnogo —

Venta. Fiziologija rastenij 20: 402. L o m m a t z s c h

H.(1968): Die

Personalbibliographien

der Professoren

und Do-

zenten der Anatomie, Histologie und Pathologie, Pharmakologie und Physiologie an der Medizinischen

Fakultät der deutschen

Erlangen - Nürnberg (Diss. d. L o o s L u k a s

Karl-Ferdinands-Universität

in Prag.

Friedrich—Alexander-Universität).

K. (1914): Die Vogelmarkierung: Lotos - Prag - Austria. Lotos 62: 24 F. (1882-3): Beiträge zur Kenntnis der absoluten

Festigkeit von Pflanzen-

geweben. S 85 (I): 292; 87 (i): 303. M a i w a l d M a n d l e r

V. (1904): Geschichte der Botanik in Böhmen. Wien - Leipzig. ovâ

J. (1969): Prispëvek Ceské akademie k zahranicnim cestarn ceskych

vëdcû na sklonku rakousko-uherské monarchie. Zprâvy CSDVT 12: 13. - (1971): Some Social

Interconnections

in the Development of Scientific Institu-

tions in Bohemian Lands in the Period 1860 - 1918. Acta historiae

rerum natura-

lium necnon technicarum, Spec. Iss. 5: 89. M a r e s

F. (1885): Beobachtungen

Natrons. S 91 (III): 257.

106

über

die Ausscheidung

des indigoschwefelsauren

- (1887 a): Indychsiran

sodnaty a zivocisnä

cinnost vymesovaci. Sbornik lekarsky

1: 36. - (1887 b): 0 vymesoväni lätek dusikatych. CLC 26: 74 - (1887 c): 0 fyziologickem vyznamu vody. SL 1: 26. - (1889 a): Püvod kyseliny mocove u cloveka. SL 2: 1. - (1889 b): 0 zimnim spänku savcü. SL 2: 458. - (1891): K theorii püvodu kyseliny mocove. CLC 30: 999 ... - (1893-4): 0 pomeru elektrickeho podnetu

k üstrojne cinnosti. I. - III. R 2; c.3.

a 30; R 3, c. 20. - (1894 a): 0 jednote zivota. Almanach CA 4: 40. - (1894 b): VSeobecnä fysiologie. Praha. - (1899): Respirometrie

a kalorimetrie

zivocisnä. I. flkol a

methoda. Kalorimetr

o stäle teplote. R 8, £. 10. - (1901 a): Respirometrie a kalorimetrie

zivociänä. V. Princip

zachoväni energie

ve fysiologii. R 10, c. 39. - (1901 b): Osvetleni üvahy p. prof. Bohuslava Raymana. Vestnik CA 10: 536. - (1901 c): Idealism a realism v prirodni ved6. Praha. - (1902): über Dyspnoe und Asphyxie. PA 91: 529. - (1910): Der physiologische Protoplasmastoffwechsel und die Purinbildung. PA 134: 59. - (1913): Sind die endogenen

Purinkörper Produkte

der Tätigkeit

der Vardauungs-

drüssen? Eine Antwort auf die Frage Sivens. PA 149: 275. - (1914): Zur Frage über die Natur des Hinterschlafes. PA 155: 411. - (1916): Der allgemeine

Blutstrom

und die Förderung

der

Blutdurchströmung der

Organe durch die Tätigkeit ihres Gefässsystems. PA 165: 159 ... M a t o u s e k

M. (1960): Fyziolog

Frantisek Mareä

a jeho idealistickä filosofie.

Acta un. Pal. Ol, suppl. VII. - (1961): Rozvoj ceskoslovenskeho lekafstvi ve 20. stoleti. Polytematicky sb.praci lek. fak. Pal. un. v Ol. 6: 163. M a y e r

S. (1889): Die Methode

der Methylenblaufärbung. Zeitschr. f. wiss. Mikro-

skopie 6: 422. - (1896): Ober die Wirkungen des Farbstoffes Violett B und Neutralrot.Lotos 44:67. M e n d e l s s o h n

E. (1964): The Biological

Sciences in the Nineteenth Century:

Some Problems and Sources. History of Science 3: 39. M i k u l i n s k i j

S. R. (ed. 1972): Istorija

biologii s drevnejäich

vremen

do

nacala XX veka. Moskva. M o c e k

R. (1974): Wilhelm

Roux. Hans

Driesch.

Zur Geschichte

der Entwicklungs-

physiologie der Tiere ("Entwicklungsmechanik"). Jena. M o l i s c h

H. (1894): Die mineralische

Nahrung der niederen

Pilze I. S 103 (I):

- (1895): Die Ernährung der Algen. S 104 (I): 783. - (1896 a): Das Erfrieren

von Pflanzen bei

Temperaturen über dem Eispunkt. S 105

(I): 82.

107

- (1896 b): Die Ernährung der Algen (Süsswasseralgen II.) S 105 (I): 633. - (1897): Untersuchungen über das Erfrieren der Pflanzen. Jena. - (1901): Studien über Milchsaft und Schleimsaft der Pflanzen. Jena. - (1902): über den Heliotropismus im Bakterienlichte. S 111 (i): 141. - (1903): Bakterienlicht und photographische Platte. S 112 (I): 297. - (1904): Leuchtende Pflanzen. Jena. - (1905): über Heliotropismus, indirekt hervorgerufen durch Radium. B 23: 2. - (1907): Die Purpurbakterien nach neuen Untersuchungen. Jena. - (1908): über ein

einfaches

Verfahren, Pflanzen zu treiben

(Warmbadmethode). S

117 (I): 87. - (1934): Erinnerungen und Welteindrücke eines Naturforschers. Wien - Leipzig. M r ä z e k

A. (1891): Prispevky k vyvojezpytu nekterych tasemnic ptacich. V, c. 4.

- (1913 a): Beiträge zur Naturgeschichte von Lumbriculus. V, c.14. - (1913 b): Die Schwimmbewegungen

von Branchipus und ihre

Orientierung. BC

33: 700. - (1914): Regenerationsversuche

an der triphyryngealen

Planaria

anophthalma. RA

38: 252. - (1917): K problemu dedicnosti ziskanych vlastnosti. Sbornik zoologicky 1: 2. - (1917 b): The Swimming of Branchipus Oncemore. Ib. 20 - (1917): Variabilita nervatury kridel u mravencü. Ib. 1117. M r ä z e k

V. (1914): Prispevky

k fysiologii

Diatomacei. Vest. V. sjezdu

ceskych

pfirodozpytcü a lekaru: 401. N e c a s

J., P r o c h ä z k a

L. P., S 1 a v i k

ha pfirodovedeckä a lekarskä. Pruvodce

F., V e s e 1 y

k V. sjezdu

A. (1914):Pra-

ceskych pfirodozpytcü a le-

karü v Praze 1914. Praha. N e c ä s e k

J. (1973): Development of Genetics in Czechoslovakia. Folia Mendeliana

8: 221.

N e m e c

B.

(1898): 0 vztazich

mezi vzrustem

a geotropickym zakrivenim korenu.V,

c. 32. - (1899 a): Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinne bunky. V, c. 9. - (1899 b): über den Einfluss niedriger Temperaturen auf meristematisches Gewebe.V, c. 12. - (1899 c): über Ausgabe ungelöster Körper

in

hautumkleideten Zellen. V, c. 42.

- (1900 a): Studie o dräzdivosti rostlinne plasmy. Praha. - (1900 b): Die reizleitenden Strukturen bei den Pflanzen. BC - (1900 c): über die Art der Wahrenhmung

des Schwerkraftreizes

20: 369. bei den Pflanzen.

B 18: 241 . - (1900 d): über experimentell erzielte Neubildung von Vacuolen in hautumkleideten Zellen. V, c. 5. - (1901 a): Die Reizleitung und die reizleitenden Strukturen bei den Pflanzen.Jena. - (1901 b): Der Wundreiz und die geotropische Krümmungsfähigkeit der Wurzeln.Fünfstücks Beiträge z. wiss. Botanik, 4: 186.

108

(1901 c): Über die Wahrnehmung des Schwerkraftreizes bei den Pflanzen. J 36: 80. (1902 a): Die Perzeption des Schwerkraftreizes bei den Pflanzen. B 20: 339. (1902 b): Experimentälni Studie o symetrii slozenych listü. R 11, c. 32. (1902 c): Uber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. V, c. 59. (1903 a): 0 vlivu mechanickych faktorü na vyvoj listu. R 12, c. 19. (1903 b, c): über ungeschlechtliche

Kernverschmelzungen II. V, c. 27, III.V, c.

42. (1904 a): Einiges über

den Geotropismus

der Wurzeln. Beihefte z. Bot. Cbl. 17:

45. (1904 b): 0 vlivu svëtla na postaveni listü. R 13, c. 24. (1904 c): Indukce dorsiventrality u mechu. R 13, c. 15. (1904 d): über ungeschlechtliche Kernverschmelzungen IV. V, c. 13. (1904 e): Einwirkung

des Chloralhydrates

auf die Kern- und Zellteilung. J 39 :

645. (1905 a): über Regenerationserscheinungen an angeschnittenen Wurzelspitzen. Vorläufige Mitteilung. B 23: 113. (1905 b): Studien über die Regeneration. Berlin. (1906 a): Indukce dorsiventrality u mechü II. R 15, c. 18. (1906 b): 0 heliotropické orientaci lisejnikû. R 15, c. 28. (1906 c): Die Symmetrieverhältnisse

und Wachstumsrichtungen

einiger Laubmoose.

J. 43: 501. (1906 d): Experimentälni Studie o vyznamu poctu chromosomu. RA 5, c. 17. (1907 a): Dalsi Studie o regeneraci. I. R 16, c. 6. (1907 b): Vztahy rostlin k vnëjsimu svëtu. Praha. (1907 c): Anatomie a fysiologie rostlin. Praha. (1909 a): Dalsi Studie o regeneraci II. R 18, c. 31. (1909 b): Zur Mikrochemie der Chromosomen. B 27: 43. (1910 a): Der Geotropismus entstarkter Wurzeln. B 28: 107. (1910 b): Uber das Schicksal der syndiploiden Kerne und Zellen. B 28: 113. (1910 c): Das Problem

der Befruchtungsvorgänge

und andere zytologische Fragen.

Berlin. (1911 a, b): Dalsi Studie o regeneraci. III. R 20, c. 12; IV. R 20, c. 39. (1915): 0 vlivu odstredivé sily na rostlinné bunky. R 24, c. 16. (1953): K materialismu v ceské biologii. Cs. biologie 2, 115. (1954): Vyvoj ceské fysiologie rostlinné. Ib. 3: 49. (1958): In Jena vor 60 Jahren. Wiss. Zeitschr. d. Fr.-Schiller-Univ. Jena,7:495. (1959): Biologie na Karlovë université pred 65 léty. Vesmir 38: 201. (1964): Uber Georezeptoren in Wurzeln. Biol. Plantarum 6: 161. s t i e r

A. (1896): Untersuchungen

über die Ausscheidung

von Wassertropfen an

den Blättern. S 105 (I): 521. (1897): Die Ausscheidung von Wassertropfen an den Blättern der Malvaceen und anderen Pflanzen. S 106 (i): 387.

109

- (1898): Ober die durch Wundreiz bewirkten

Bewegungserscheinungen des Zellkernes

und des Protoplasmas. S 107 (1): 708. N o v â k

F. A. (1931): Literatura botanickâ. In: Ceskoslovenskâ

vlastivëda X: 473.

Praha. N o v y

L.

a

kol.

(1961): Dëjiny exaktnich vëd v ceskych zemich do konce 19.sto-

leti. Praha. - (1973): Hlavni etapy vyvoje novodobych

vëdeckych institue! u nâs. Prâce z dëjin

prirodnich vëd 4: 13. Pamâtnik na oslavu padesâtiletého panovnického jubilea jeho velicenstva cisare a krâle Frantiska Josefa I. Vëdecky a umëlecky rozvoj v nârodë ceském 1848-1898.Praha 1898. P a s c h e r

A. (1910): Chrysomonaden

aus

dem Hirschberger

Grossteiche.

Leipzig

1910. P e k 1 o

J. (1909): Beiträge zur Lösung des Mykorrhizaproblems. B 27: 239

- (1910 a): Epifytické mykorrhizy II. Carpinus betulus a Fagus silvatica. R 19, c. 35. - (1910 b): Epifytické mykorrhizy V.Mykorrhizy a humus. Vyznam mykorrhizy pro lesni hospodâïstvi. R 19, c. 36. - (1913 a): über die Zusammensetzung der sogenannten Aleuronschicht. B 31: 370. - (1913 b): Studie o inaktivaci

fotosynthetické

assimilace a tvorby

chlorofylu.

R 22, c. 20. - (1914): 0 mutabilité Chlorell. R 23, c. 46. - (1915 a): Etiologie panasovâni. R 24, c. 10. - (1915 b): Dëdicnost panaäoväni a vztahy jeji k nâlezûm cytologickym. R 24, c.24. P e t r i k P r â t

J. (1914): Pokusy o zadrzeni a zvrâceni metamorfosy. BL 3: 331.

S. (1958): Bohumil Nëmec and the Institute

for Plant Physiology

of Charles

University, Praha (Prague). Studies in Plant Physiology, 5. - (1961): 0 vyznamu rasovych kultur. Z P r i n g s h e i m R â d 1

9: 1.

E. G. (1933): Vëdecky vyznam Julia Sachse. Vëstnik ÊAZ 9: 164.

E. (1901 a): über den Phototropismus einiger Arthropoden. BC 21:75.

- (1901 b): Untersuchungen über die Lichtreactionen der Arthropoden. PA 87: 418. - (1902): Nova pozorovâni o fototropismu zvirat. V, c. 55. - (1903): Untersuchungen über den Phototropismus der Tiere. Leipzig. - (1904): 0 sluchu hmyzim. Cas. ceské spol. entomol. 1: 68. - (1908): 0 sluchu nizsich zvirat. Vëstnik IV. sjezdu

ceskych prirodozpytcu a lé-

karü: 307. - (1909): Dëjiny vyvojovych theorii v biologii XIX. stoleti. Praha. - (1914): Üvahy vëdecké a filosofické. Praha. R a y m a n

B. (1901): Respirometrie a kalorimetrie zivocisnâ. Vëstnik CA 10: 447.

R a y m a n

B . , K r u i s

R a y m a n

B., K r u i s

R e i c h

110

E., V 1 â c i 1

K. (1891-2): Chemicko-biologické Studie I. R 1, c.4. K. (1903): Chemicko-biologické Studie II. R 12, c. 31. B. (eds., 1937): Pamâtce profesora Julia Stoklasy. Praha.

R e i n i t z e r

F. (1878): Untersuchungen

über den Zusammenhang

zwischen

Wärme-

leitung und Struktur der Hölzer. Lotos 28: 34. - (1881): Über die physiologische (I):

Bedeutung der Transpiration

der Pflanzen. S 83

11.

R e j s e k

J. (1901):Pozorovani ze zivota sysla a normälni zachazeni embryi na bre-

zich uterech. R 10, c. 38. R i c h t e r

0. (1902): Untersuchungen über das Magnesium in seinen Beziehungen zur

Pflanze. S 111 (I) : 171. - (1903 a): Pflanzenwachsthum und Laboratoriumsluft. B 21: 180. - (1903 b): Reinkulturen von Diatomeen. B 21: 493. - (1906 a): Zur Physiologie der Diatomeen I. S 115 (i): 27. - (1906 b): über den Einfluss

verunreinigter Luft auf

Heliotropismus und Geotro-

pismus. S 115 (I): 265. - (1907): Die Bedeutung der Reinkultur. Eine Literaturstudie. Berlin. - (1909 a): Zur Physiologie

der Diatomeen II. Die Biologie

der Nitzschia putrida

Benecke. D 84: 666. - (1909 b): über die Notwendigkeit

des Natriums für braune Meeresdiatomeen. S 118

(I): 1337. - (1910): Die horizontale Nutation. S 119 (I): 1051. - (1911): Die Erhährung der Algen. Leipzig 1911. R o t h s c h u h R o u b a 1

K. E. (1973): History of Physiology. Huntington - New York.

J. (1905): Prodromus myrmecophilfl ceskych (Studie zoogeografickä s etho-

logickymi poznämkami). V, c. 15. R o u x

W. (1895): Gesammelte Abhandlungen über Entwicklungsmechanik der Organismen.

I. - II. Leipzig. - (1912): Terminologie der Entwicklugsmechanik der Tiere und Pflanzen. Leipzig. R f l z i c k a

S. (1895): Experimentälni prispevek k nauce o resorpci. R 4, c. 11.

- (1896): Pokusy o umelem zaziväni kryciho epithelu rüznych sliznic. R 5, c. 32. R ü z i c k a

V. (1891-2): Pokusy

o postmortälni

choväni se chromogenu

mozkovych.

R 1, c. 11. - (1894): Studie o bezbarvych elementech krevnich. R 3, c. 21. - (1902): 0 biologickem vyznamu barvitelnych zrnek v obsahu bakterii. R 11, c. 36. - (1904): Dalsi Studie o stavbe

bakterii a jejich vseobecne

biologicke povaze. R

13, c. 31. - (1905): Prispevek k u poznäni noveho rozdilu

mezi zivym a mrtvym protoplasmatem.

R 14, c. 4. - (1906): Morfologicky metabolismus ziveho protoplasmatu. R 15, c. 14. - (1907 a): Struktur und Plasma.Ergebnisse der Anatomie und Entwicklungsgeschichte 16: 452. - (1907 b): 0 depressnich stavech bakteria sneti slezinne a intranuklearnich regulacnich pochodech. R 16, c. 18. - (1908 a): 0 povaze a vyznamu plastinu. R 17, c. 23.

111

-

(1908 b): Bakterie a dëdicnost. Vëstnik CA 17: 467.

-

(1910 a): Vztahy chromatinu a plastinu k intensité pochodu premëny látkové.R 19, c. 15.

-

( 1 9 1 0 b ) : Experimentálni autogamie u bakterii. R 19, c. 28.

- (1913 a):Metoda k u znàzornëni struktury hotovych spor bakterii a poznámky o zráni jich. R 22, c. 8. -

( 1 9 1 3 b): Vseobecnâ biologie v radë vëd lékarskych. CLC 51:

429.

- (1914 a):Kausal-analytische Versuche über den Ursprung des Chromatins der Sporen und vegetativen Individuen der Bakterien. Cbl. f. Bakteriologie 41 (Ii): 642. - (1914 b): Nárys uceni o dëdicnosti. Praha. -

(1915): 0 konstituci, dëdicnosti u clovëka. ClC 54: 482 ...

- (1916): Restituce a dëdicnost. Revue 13: 126 ... - (1917 a): Versuche über die Herkunft des Bakterienchromatins. RA 42: 517. - (1917 b): Beschleunigung der Häutung

durch Hunger. Ein Beitrag

zum Studium des

morphologischen Metabolismus und der Verjüngungsfrage. RA 42: 671. -

(1918): Nové

R ü z i c k a

pokusy o vyznamu jádra v buñce. Revue 15: 121.

V . , F r a n k e n b e r g e r

Z . , K r i z e n e c k y

J.

(1917):

Kausalanalytische Untersuchungen über die Herkunft des Chromatins. RA 42: 517. R y d 1

M. (1958):Prof. MUDr. Vladislav Ruzicka, mechanicky materialista v biologii.

Sbornik pro déjiny prírodnich vëd a techniky, 4: 33. S c h e r e r S e k e r a -

F. (1896): Dycháni u novorozencü a kojencfl. R 5, c

7.

E. (1906): Zur Teratologie der Planarien. V , c. 34.

(1911): Weitere Beiträge zu den Doppelbilgungen bei den Turbellarien. V, c. 3.

- (1912): Beiträge zur Lebensweise der Süsswassernemertinen. V, c. 18. - (1917): 0 umëlém vypëstëni pohlavních tvarû v rodé Microstomum 0. Schm. V, c. 3. S h r y o c k

R. H. (1940): Die Entwicklung der modernen

Medizin in ihrem Zusammen-

hang mit dem sozialen Aufbau und den Naturwissenschaften. S i t e n s k y

Stuttgart.

F. (1885): 0 nëkterych novych pozorovánich, jak se jevi skody krupo-

b i t i m na obili zpusobené. V: 341. - (1889): 0 pomërech pohlaví pri konopi Cannabis sativa.L. V, c. 3 (I) : 23. S m e t á n k a -

S p i n a -

F. (1911): Zur Herkunft der Harnsäure b e i m Menschen. P A 138: 217.

( 1 9 1 3 ) : Antwort auf die Kritik Sivéns. PA 149;

287.

A. ( 1 8 8 5 ) : Plisnë a barviva anilinová. CLC 24:

49.

(1887): Bakteriologické pokusy s vyzivnymi pudami barevnymi. CLC 26: 745.

- (1889 a): Experimentelle Beiträge zu der Lehre von der inneren Athmung der

Orga-

ne. Prag. -

(1889 b): Sablonové kresby n a povrchu jater a ledvin. CLC 28: 731.

-

( 1 8 9 0 ) : Dalsi pokusy o chováni se chromogenu v mrtvych ûstrojich. CLC 2 9 : 905

S t a r k e n s t e i n S t e i n a c h

112

E. ( 1 9 1 9 - 2 0 ) :

Zum 70jährigen Bestand des Lotos. Lotos

..

67-8:1

E. ( 1 8 9 0 ) : Untersuchungen zur vergleichenden Physiologie der Iris I.

Ober Irisbewegungen bei

den Wirbelthieren und über

die Beziehung der Pupillar-

reaction zur Sehnervenkreuzung im Chiasma. PA 47: 289. - (1891): über Farbenwechsel bei niederen Wirbelthieren bedingt durch directe Wirkung des Lichtes auf die Pigmentzellen. ZfP 5: 326. - (1892): Untersuchungen

zur vergleichenden

Physiologie

directe motorische Wirkung des Lichtes auf

der Iris. II.

Ober die

den Sphincter pupillae bei Amphibien

und Fischen und über die denselben aufbauenden pigmentirten glatten Muskelfasern: PA 52: 495. - (1894): Untersuchungen zur vergleichenden Physiologie der männlichen Geschlechtsorgane insbesondere der accessorischen Geschlechtsdrüsen. PA 56: 304. - (1900): über die Chromatophoren-Muskeln der Cephalopoden. Lotos 48: 85. - (1901 a): Studien über die Hautfärbung und über den Farbenwechsel der Cephalopoden nebst Versuchen über die autogene Rhytmicität der Chromatophoren-Muskeln. PA 87: 1. - (1901 b): über die locomotorische

Function des Lichtes bei Cephalopoden. PA 87:

38. - (1908):. Die Summation einzeln unwirksamer Reize als allgemeine Lebenserscheinung. Vergleichend-physiologische Untersuchungen. PA 125: 239. - (1910): Geschlechtstrieb

und echt sekundäre

Geschlechtsmerkmale

als Folge der

innersekretorischen Funktion der Keimdrüse. ZfP 24: 551. - (1912): Willkürliche

Umwandlung von Säugetier-Männchen

in Tiere mit ausgeprägt

weiblichen Geschlechtscharakteren und weiblicher Psyche. Eine Untersuchung

über

die Funktion und Bedeutung der Pubertätsdrüsen. PA 144: 71. S t o k l a s a

J. (1895): Die Assimilation

des Lecithins

durch die Pflanze. S 104

(I): 712. - (1896): über die Verbreitung

und physiologische

Bedeutung des Lecithins in der

Pflanze. S 105 (I): 604. - (1897): 0 fyziologickem

vyznamu kyseliny

fosforecne v organismu

repy cukrove.

Listy cukrovarnicke 15: 205 ... - (1898): Uber die physiologische Bedeutung des Arsens im Pflanzenorganismus. Z.f. d. landw. Versuchswesen 1: 155. - (1903): Ober die anaerobe Athmung

der Thierorgane und über die Isolierung eines

gährungserregenden Enzyms aus dem Tierorganismus. ZfP 16: 652. - (1904 a): Alkoholische Gährung im Tierorganismus

und die Isolierung gährungser-

regender Enzyme aus Tiergeweben. PA 101: 311. - (1904 b): über das Enzym Lactolase, welches die Milchsäurebildung

in der Pflan-

zenzelle verursacht. B 22: 460. - (1904)c : über die Atmungsenzyme. B 22: 358. - (1904 d): Uber die Isolierung der gährungserregenden

Enzyme aus dem Pflanzenor-

ganismus. Cbl. f. Bakteriologie 13 (II): 86. - (1906): Ober die anaerobe Atmung

der Samenpflanzen

und über die Isolierung der

Atmungsenzyme. B 24: 542.

113

- (1911 a): Ober die biologische Absorption der Böden. Chemiker-Zeitung 35: 1425. - (1911 b): Biochemischer Kreislauf des Phosphat-Ions im Boden. Jena. - (1918): Ober den Einfluss des Aluminium-Ions

auf die Keimung des Samens und die

Entwicklung der Pflanzen. Bioch. Zeitschrift 91: 137. S t o k l a s a

J.,Brdlik

V., E r n e s t

A. (1909): Zur Frage des Phosphor-

gehaltes des Chlorophylls. B 27: 10. S t o k l a s a

J.,Brdlik

V.,Just

J.(1908): Ist der Phosphor an dem Auf-

bau des Chlorophylls beteiligt? B 26: 69. S t o k l a s a

J.,Cerny

F. (1903):

Isolierung

des die

anaerobe

Atmung der

Zelle der höher organisierten Pflanzen und Tiere bewirkenden Enzyms. Berichte d. dt. ehem. Ges. 36: 622. S t o k l a s a

J.,Ernest

A. (1908): Beiträge

zur Lösung

der Frage der che-

mischen Natur des Wurzelsekrets. J 46: 55. S t o k l a s a

J.,Ernest

A . , C h o c e n s k y

K.(1906): über die

anaerobe

Atmung der Samenpflanzen und über die Isolierung der Atmungsenzyme. B 24: 542. S t o k l a s a

J.,Jelinek

J.,Vitek

sel der höheren Pflanzen und seine

E. (1903): Der anaerobe Stoffwech-

Beziehung zur alkoholischen Gärung. Beiträge

z. ehem. Physiologie u. Pathologie 3: 460. S t o k l a s a k y

VI.

J.,Matousek

A.,Senft

E.,Sebor

(1916): Beiträge zur Kenntnis der Ernährung

J.,Zdobnic-

der Zuckerrübe. Physiolo-

gische Bedeutung des Kalium-Ions im Organismus der Zuckerrübe. Jena. S t o k l a s a

J.,5ebor

J.,Senft

E. (1913):

Beitrag

zur

Kenntnis der

Zusammensetzung des Chlorophylls. Beihefte z. Bot. Cbl. 30: 167. S t u d n i c k a

F. K. (1940): Vzpominka na zalozeni Biologicke sekee Pfirodovedec-

keho klubu v Praze pfed padesäti roky.na zalozeni Biologickych listü a Biologicke

spolecnosti. BL 25: 129.

- (1950): Ze vzpominky na poeätky meho studia na lekafske fakulte ceske university v Praze pfed sedesati roky. Praha (Thomayerova sbirka, sv. 281). S a t a v a S t o 1 c

J. (1918): 0 redukovanych formäch kvasinek. Praha.

A. (1900): 0 zaziväni a tvofeni

se uhlohydrätü

u amoeboviteho ustrojence

Pelomyxa palustris Greef. R 9, c. 24. - (1901 a): 0 zivotnim cyklu nejnizäich

sladkovodnich cervu krouzkovitych a o ne-

kterych otazkäch biologickych. Na zäklade pozoroväni ceskych druhu rodu Aelosoma. R 10, £. 17. - (1901 b): Pokusy v feSeni otäzky

o dedienosti vlastnosti

ziskanych mechanickym

zasähnutim neb vlivem üstfedi pfi mnozeni nepohlavnim. R 10, c. 32. - (1902): über das Verhalten des Neutralrots

im lebendigen Protoplasma. Zeitschr.

f. allg. Physiologie 1: 209. - (1905): 0 deleni se protoplasmatu ve stavu vicejadernem(Na zäklade vyzkumu vicejadernych tvarü Amoeby proteus). R 14, c. 23. - (1906): Plasmodiogonie, eine Vermehrungsart

der niedersten

Protozoen. Nach den

Untersuchungen an mehrkernigen Formen der Amoeba proteus. RA 21: 111.

114

-

(1908): Ober die intracellulare

Agglutination

und verwandte

Erscheinungen bei

Pelomyxa. V, c. 5. -

(1909): 0 b e z j a d e r n y c h jedincich a b e z j a d e r n y c h câstech Amoeby proteus.Prispëvek k bâdâni o cinnosti j â d r a a protoplasmy. V, c. 20.

-

(1912): O b e r das V e r h a l t e n des Indigoblaus im lebendigen Protoplasma. V , c.14. (1913): über die intracellulare

Agglutination

und verwandte

Erscheinungen bei

P e l o m y x a und anderen amoebenartigen Organismen. V , c. 12. -

(1914): über das V e r h a l t e n der Harnsäure zum lebenden P r o t o p l a s m a v o n Protozoen. V, c. 22.

S u 1 c

K. (1911): über Respiration, T r a c h e e n s y s t e m und Schaumproduktion der Schaum-

cikadenlarven S v e h 1 a

(Aphrophorinae-Homoptera). Zeitschr. f. wiss. Zoologie 99: 147.

K. (1896): 0 û c i n k u stâvy

brzlikové

n a o b ë h krevni

a o tak zvané m o r s

thymica u dëti. R 5, c. 35. -

(1900): Experimentâlni prispëvek k seznâni vnitrni sekrece brzliku, zlâzy stitné a nadledvinek u enibryonû a déti. R 9, c. 13.

T o m s a

V. ( 1 8 8 7 ) : 0 v l i v u vëdeckych praci

CLC 26:

P u r k y n o v y c h na rozvoj vëdy biologické.

825.

T s c h e r m a k - S e y s e n e g g

A . v . (1913):Die führenden Ideen in der P h y s i o -

logie der Gegenwart. Münchener med. Wochenschr. Nr. 42. -

(1912): E x a k t e r Subjektivismus. Leipzig.

Übersicht über die Leistungen der D e u t s c h e n Böhmens auf dem Gebiete der Wissenschaft, Kunst und Literatur im Jahre 1891 U h 1 i r

... 1895-1897. Prag

1893-1900.

V . (1914): N o v a m e t o d a isolace gonidii Collemacei. Vëst. V. sjezdu c. p r i -

rodozpytcu a lëkarû, 391. V a n y s e k

F., L a u f b e r g e r

V. (1913):

Vliv teploty

na narkosu a duseni

obojzivelnikü. B L 2: 140. V e j d o v s k y

F. (1887): Zrâni, oplozeni a ryhovâni vajicka. Praha.

-

(1907): Neue Untersuchungen über die Reifung und Befruchtung. Prag.

-

(1911-12): Z u m P r o b l e m der Vererbungsträger.

Prag.

V e j n a r

R. (1894): Chemotaxis leukocytosni. R 3, c. 16.

V e 1 i c h

A . (1895): Prispëvek k n a u c e o experimentâlni

glykosurii u zab zimnich.

R 4, c. 17. -

(1896): Experimentâlni glykosurie u zab (Sdëleni druhé). R 5, c. 2. (1897 a): 0 zmënâch cirkulace krevni

po püsobeni vytazku

z nadledvinek

zabich.

R 6, c. 14. -

(1897 b): 0 nâsledcich jednostranné exstirpace nadledvinek. R 6, c. 30.

-

(1898 a): 0 püsobeni extraktu z nadledvinek n a obëh krevni. R 7, c. 3.

-

(1898 b): 0 zmënâch

obëhu

krevniho

po intravenosnich

injekcich

piperidinu a

o vztazich jejich k u zmënâm cirkulace krevni po püsobeni v y t a z k u z nadledvinek.R 7, c. 10. -

(1898 c): Vseobecnâ pathologie. In: Pamâtnik II c: 12.

115

- (1900): Pokusy o püsobeni stävy nadledvinkove a piperidinu na cevstvo pfi zän&tu a jinych pathologickych pochodech. R 9, c. 23. - (1904): Poznämky k otäzce o püsobeni betainu. R 13, c. 16. - (1905): Ke zrizeni druhe ceske university. Nova ceskä revue 2: 333. V e l i c h

A . , S t a n S k

V. (1904): 0 betainu po stränce

fysiologicko-chemicke.

R 13, c. 22. V i n c e n t

S. (1910): Innere Sekretion und Drüsen ohne Ausführungsgang.Ergebnisse

der Physiologie 9: 451. V i n i k l ä f W a e i s c h

L. (ed., s.d.): Vyvoj £esk£ pfirodovedy. Praha. L. (1914): Ober

experimentelle

Erzeugung von

Epithelwucherungen und

Vervielfachungen des Medullarrohres ("polymyelie") bei Hühnerembryonen.RA 38:509. - (1917): Ober experimentelle Erzeugung von Epithelwucherungen. RA 42: 107. W e i g n e r

K. (1903): Prispevek k centrälnimu prflbShu nervi

cochlearis

u Spermo-

philus citellus. R 12 c. 12. W e i s s

A. (1876): Versuche an reizbaren Pflanzen. Lotos 26: 50.

- (1884): Ober spontane Bewegungen und

Formänderungen von pflanzlichen Farbstoff-

körpern. S 90 (I): 91. - (1885): Ober die Fluorescenz der Pilzfarbstoffe. S 91 (I): 446. W i e n e r W i n k l e r

H. (1902): Die Harnsäure. Ergebnisse d. Physiologie 1 (I): 555. G. (1902): Die Regeneration

des Verdauungsapparates

bei

Rhynchelmis

limosella Hoffm. V, i. 12. W i n t e r s t e i n

H. (ed., 1911-25): Handbuch

der

vergleichenden

Physiologie.

I. - IV. Jena. Z a v f e l

J. (1917): 0 dychäni a dychacich üstrojich larev Chironomid. R 26, 2. 3.

Z n o j e m s k y

J. (1908): Experimentilni Studie

liälnich tSlisek parathyreoidalnich. R 17,

116

o funkci 21azy 14.

Stitne a epithe-

C T a H O B j i e H H e

a K c n e p H M e i r r a j i b H O H

B

G n o j i o r i i H

H e x H H

PE3K)ME CUCTERATMECKHE HA^ajIW B WEXHM

SKCNEPKMENTA.IBBBIE

B MMPOBOK

HMHMM

OTpa»:eHMe

b

MCC JIGÍO BQHMH 80-X

KÖHLIS.

6 VIO JT O F MII • C (f)M3WOJIOrM

nepByio

B

o^epeflb

KKBOTHBlX.OÖa

FLOBAHM SCKBOTHHX v.

eÜ

M

pacTenMÍí

MEREÜ. SHAMEHATE.IIBHOMFLATOÜB PA3BMTMM teoria,

PASFLEIEIIHS

nocjie

M

tiernoKyx)

HeMequy»

ripante K o r o

B

önojiorwM

yHiiBepcMTeTa

ôojiee

0606-

1882/3 r . ,

6UA

HSHKOEOM

Ha

MCCJie-

TeopeTimecKiix

npnHmine

Ha

ÔJiaronpviHTHiiG

ee CSMOCHTHOCTM.

coxpaHenym

B 1890 r .

iicKyccTB

O^JEPEFLB,PAC;:JHPEHNE BO3MO»CHOCTH ne'IATATBCH

"SBOJIBUL'.OHHOÎî

CÖJIHSeHMS

^exim

H9C

SKcnepa-

CBO» NPHNAFLJIEKHOCTB K ^ERN—

npoiuiaMKpoBaBiiiwx

M CBOK) no,iwep.ECKy CTPEM.NEHMIO K

CCSFLAHWE ^EIL'CKOIÎ AKAFLEMHM HAY K M

M C

$OpMe flJIH

5uj.k COSFLATIH SHS1!KTGJIBHO

qacTb,

YCJIOBMS RJOI paöoTK YQEHHX, CKOÎI HAQKM

B

OCHOBy

7.HTGKCMBHHX

rjîh

SWOJIORWH

HameflCieÍÍ y

nccjieflOB£nnHX,

COSfla.lM

6asy

OßJIACTW

p 8 SflpajKMMOCTM ,

IiepEOKätiaJIbHO

ST11 T e ^ e H M H

B

B C BFL 3 M C A3JMR T e ^ e -

rCfiOB,

SoTaHsmecKMX

MOp^O-IOT'HeM , BBIC-T'/naBUreK

MeHTQJIbHOM MexaHMKW"

C

CKJiaflWBaTbCH

OASAWO,

B MEUBMEW

w,

B nepByio

CTeneHM,

Tarane

$HHAHCOBYK) NOFLFLEPSTKY ÄJ:H MCCJIEFLOBAHKM. B

OÖ^taCTW

TajibHbis jiorHM

pa3.ípaMCKM0CTK

cymecTBOEaji, rxaBJiHeMHM JiHiTjb

fltfTbCH

JIMfflb

A.

C

MJiafluiero

HaMÖOJiee

OH

STOM

Ba.llCHHK

HE

oÖJiacTM

iiinpoKiie

BH,HBHHyjrcH

E

KMX

öwoxoMKtiecKMe

(1902)

U B.

6ilJIO

aflecb nposo-

T.

MOJUIIU

HayiiHUX

MCCJieflOEaiiae

M

BOflopoc/ieR yweHMtc

rpw-

YoJIunía

oqepe.nb

6.;iaroj;aps

reoTponMSMa

M

rwiio-

reoTponuuecKoro PE3FLPAKENWH (1897). wccjieAOBaiiHH

M YFLEJIAJI BHKMAHME

paSflpaWHKOCTM

(1864-1916)

npMKEJI

floßn-ncs*

nepBy»

OH NENNCAJI M&BECTUKÍI Y^Eß^BK ÖMOXMMIIM

})I13VIOJOrM

paßoTa Ha^ajia

HanpaBJieKMM

o6psaoi>T

BOS-

HA^AJI C $M3NO.ÏORWM PASAPAACSIMOCTM v. MC-

pacnpocTpaneHMH

npoBOflMJi

OHa

HKCTMTyTOM HOBHX

MSMC-

HUB e p e ÜTSTÖ

pacTeHMÎi,

3KcnepMMeHTajibHan

HecKO-ibKO

rfle

$MawojiorwM

CMCTOMSTM^ÎBCKit

pyKOEC^CTBO

OKCnepHMeK-

KOHqenquH

ripauccKOM y

PEFLMAJIBHOROFLABJIEHMFL^.ÎH OCBSCHEIIHH

ÖOX.IISMA NJIECNEBUX rpn6oB IÍ3

WHCTWTyT

KOTfla

E

ffiMpOKJie

npMHHTWfl

roflax.B

E ^íexviM

pesy-nfcTaTOB

Tp0nM3M0E,

Teee XHMHIECKORN

aoneKTaM,

r.

xapaKTep.

^ÍANEK (1868-1921)

rwnoTese

on

1870

OTEOC MTejîbHO

MHTepecHax

IIosiiHee

T.,

c

80-X

( 1 8 3 7 - 1 8 9 4 ) , HO

BeKccoii

1894

B

nocJie

NUTANKH HMSIDHX pacTeHnS,RAABKHII

O. PMXTGp. CBoeii

y.nce

CpSBHMTeJIbKO

.numb

PaHcruprr.M

BHespiiBuiHM

MCCJieAOEaHMM. MMHepa^bnoro

CJieflOEaHMH

A.

snK30flnqecKMK

(1856-1937),

paCTeHHH

pasBepHyjiMCb

ripassa,

T.

Hooiijia

6OB;

$M3K0JI0rMH

.necjieflOBaHMH

Heitieija

MCXOFLM.!IM

pacTeHMÎi

H paÖOTH

(1873-1966).

asoTHoro

MeTa-

(J)M3MKO—XMMIMGCKMM JI.

(1905-7). lejiaKOBCKOrO

B. HeMeq HB.NSETCS o c -

117

HOBHHM c o s f l a T e J i e K TeTCKMÌi

MHCTMTyT

C1900).

Hawöojiee

3KCnepMM6HTajIbH0H EO

BceuMpHOM

CTOHHMH BeHHOM

1901

Oh

pacTenMM

Ha^ajl

3HaMeKaTe.«bHHK

qMTOJrOrMK ,

MaciiiTaöe

pa3flejflBii;eM

B

C

$MrypH

UHTOJIOrH^eCKMX

oh

tiacTHocTK,

a

TKaHeä

HCCJleflOBaEMÍÍ

yHWBepcM-

Tp0nM3M0B,

oflHaKO,

OH n C f l B e j I

B

B.

oöaacTb nHOHepOB

arpersTHoro

ßjraroflapa

(1902-4).

npw-

reoTpo-

b

K HViCJiy

iiaMeHeniiü

o n p c q e c c e onjoflOTBopeHMH y p a c T e K M Ë C 1 9 1 0 ) .

Mtotm

co-

MCKyccT-

«KcnepMMeH-

Öo.lbinoii

MOHOrpa$MM

Heweii; 6sjl

Tavxe

aami-

wccJiesoBaiiMw b lexMM no aKcnepMMeHTa.ïbHt'rë Mop$oJiorMM p a c Te h mm ,

HarejieM

B qacTHOCTM no p e r e H e p a i j M M flOMM

(ßo-ibuiaa M0H0rpa$KH 1 9 0 5

m cfle-ca.® flejiOM C B o e í í sen8hm ero yvenit« BKcnepMijieKTajibiioe

y^eKHKaMM

HanpaBJieHiie

BeMflCBCKoro

Te^ieHHH

B

300JI0rKM,

CJieflOBaHMAX KOHOMepHO, (yqeHHKH

BeiíflOBCKoro

w Hewena BojiiJH

na^ajio

A.

BpoweK

IDTOJibq),

h yieHWK

Mcpi|;njiorMM

m 3T0JI0TMM

HMM C B e T a y OCTSBM.aa

(3.

xoth

OTpaïCeHMe

B.

Heiter;

HeMeqa

(3.

Paflji,

m b

bheoäftch

1/1.

m

A.

neK-ao).

Hcc.'ieflOBaHMH

CKpOMHHe

KOTopue 6hjio

caM

ero

£ap,a,

3.

3HaMeHaTejibH0Íí

r.).

ero

Hey^Hoii yqenMK

oöpanoM

¿i y q e H W K

b

Aham

MOHorpa^MM

3Ta p8.3hoctpohhhh no

mc-

Bno-ffne

sa-

ihkojih

MpaseKa

y^eHMKM BeMflOECKoro

aBTop

HCOieflOBaFHfl

sanií-

eoEpeMeHHue

coScTBeHHix

IIlTOJibiî,

r^aBHHM

f.eKepa

cosflano

m ne

ÜOSTOMy

ks

npo-

(1385-1973).

soojiornn

HaCJieflCTBeHHOCTM .

hhsdihx hcmbothhx 1 9 0 5

B TeSH

tienicKOK KOTopuñ,

reHeTHKM

Mpaseic,

3KcnepMMeHTaj;bHus

HeiiKMîi)

CBOe

OCHOB

wemcicoM A.

r.),

íocTa.'í

P.

opMenTnpoBa.'i cbomx y i e n w K O B Ha

HaXOflMBÜIMX

IlHTOJIOrMVeCKMX ito

b

(1849-1939),

Majicfl öKcnepuMenTiipoBaHMeM,

(A.

bhgc ,

OH n p M H a f l ^ i e . K M T

m,

pacTMTe-ibHHX

Boar^aBJiHJi

C T a T O jimtoboíí TeopwM

o6i>hchgheb

(1899)

(oh

MCC./jeflOBaHMH

BK.na.zi;

KOTOpOM

ôjiaroflapa

noJiwnjioiiAHsaiiMM

TajIbHHX

$nsK0Ji0rMM

T.).

k cosflaHMB b c g m m p h o - m s b g c t h o í í

Beflmero ero nM3Ma

leniCKOM C

npo-

iiktojotkm fi.

Kpvmxe-

06

oinyaie-

fleaTe.ibHOCTb

3 K C I19pMKGHTa.'íbH». M BOOJWrKM

B HeMeiiKMX Hay^HHx ytipewfleBMsix 3 tJexwM. H.aMßoJibroee

flOBanMH m na

pacnpocTpaHeHMe

noJiyiMJiM

rjiyôoKMe

$M3M0Ji0rMM,

b

TpaAMUiiM.

KOTopaa

C

80-x

ö^iaroflapH

m $M3Myect:Me Mcc-ieflOBSHMH b

nepwofl

rocnöflCTBa

b

MHCTKTyTe

rojos

h b

npoiiHx

b s t o m HanpaBJieriMM npeflCTaBJiHJiM

SKcnepMMeHTa.ibHoiá

naTOJiorMw

A.

(T.e.

3Ha^jeHue MMe.tM npoBOflMBniMeca t s m e 9 0 - x

rc^ax

see

nfipwofl

SMOJIOTMK

MccJiefloeoHMH b

npMoßpeji BTOpa^HlIX

118

(A.

BejiMx,

JI.

HeMeriKOM y H M B e p o i i T e T e

paSflpajKKMOCTM

HMTejibHOíí 'îiMSïioJior «m OflHaKO nOJlOBHX

npouecc

wrHcpMpoBaHMH ot

c j i a E M B i u e r c c f l c b o k m OTKpuTMeK x p o M o r o n o n rwqecKKe

ohm m o t j m

HanpaB.ienHocTM

pesy.nbTar:e yflajiajiacfc

S i A o j o r n ^ e c Kne

r^e

Ha^HHaeTcs

nporpaMMHOM

MexaHMUKSMa

roTOBKTe./ibHyfo p a ó o T y HHH

oko ricpzMenTajibHHe

mg^hi^khckmx y j p e s c f l e i i M H X ,

ramKOBeq, 3.

niTeünax

M C p a B H H T e JI bKBIM M S T O A

(f)OHOBana

Sjiaroflapa npM3K8K0B

b

cf3oeMy (1894,

1903 r . ) .

CnKHH

HayK

M

6MCJiorn3aqKH Ha

xMMMqecKMe

3B0JiBu;w0Hii3Ma o m3hm.

co6ch

Ilofl-

wccjieflOBa-

(1850-1918),

npo-

qiiToxpoMOB,

1889);oco6oe

MHTeHCHBHae

ñHflOKpwHOJio-

H. Ilteerjia k A p . ) . (1861-1944) B CBOeíí

B

tot

npMeioHJi

.HaÖOl^aTOpMM

C.3.).

$m-

CpaB-

EceMMpnyH} m s b s c t h o c t b

3Hfl0KpMH0Ji0rH'iecK0M,y 1910

nocjie-

onMpg.TtcE

ok

Mcc^eflOBaHiiœ

HoEyB 6 n o . i o r i n j 6 C K y i o opuGHTaiiKK) $n3MOjrorMH B ^eracKoii HayKe npoKJiaMKpoBaji

Mapeiu ( 1 8 5 7 - 1 9 4 S ) ,

aBTop

OTKPHTO

"06meiî $ H 3 w o J i o r H n "

(1894),

CTaBUMM MHKqMaTOpOM pH.Ha HfleiÍHO-TeOpeTHqeCKHX CT0JIKH0B6HHM o npMHi^wnax ecTecTBfiHHOHaytiHoro co3flaTejieM H.

E.

no3HaHwa.

^eincKoìi

riypKMH6 .

Ero

yîGHMK

3.

piiMeHTajibHoro

WCC.IEFLOBAHMH

CpaBMTeJIbHCM $M3M0JI0rHH MHCTMTyTe

^LEMCKORO

niKOJiH,

M. r e n n e p ,

0.

(1873-19S6)

pa3BMBaK>meñ

CTaji

TpafluqHM

OH oÔoraTHJi MiipoByio $H3M0Ji0rMD 3HaMGHaT6JibHHMM TpyflaMM

B o ß j i a c T M o H T o r e H e a i i c a (Jymmi'.ft,$H3M0Ji0rMM

HayiHOM

BaßaK

ö i i o i i o r M ^ e c K O Î Î $M3no.jtorwM,

B.

$YHKUMOHAJIBHBIX

JKMBOTHHX

yHMBGpcxiTGTa

B KOTopoä Tincem v.

flHxaTGJibHHX

(OCH. CTAJRO

BHpoc

flBnieHMiiii3Kcne-

aflaiJTaqy.ii.

B 1907

UGHTPOM

T.)

Ero

OTAGJIGHMG

B (|)M3M0.7IOriHÎ6CKOM

KOJI.JI6KTKBÍÍO

p s f l KpynHHX y^ei-iMKOB ( B .

paöoTaiomeü

JIay$6eprep,

flp.).

Bojibmoe 3HA«EHNE MMGJIO npHMoe pa3BMTne Mflerä SBOJIKIQIIOHHOß M 8 x a H M KM B TBopiecTBe A.

$Mmejia K B . PyscimKH,

HanpaBJieHMS B ^ e x u i i . ÖJiaroflaps

A.

$iraieji

KpynHGiraiHX n p e Ä C T a B U T e j i e ä

(1868-1938)

BHflBMHyjicH

itccjiGflOBaHMHM p e r e H e p a i t M K x p y c T a j i M K a

ormoflOTBopeHHHX HMUGKJIGTOK rpeÖHeBHKOB eiay y f l a j i o c b npeoflOJieTB noHHTMMHyro 3aMMHHMH HMIJG KJIGT KaMH • C (1870-1934)

jiexMT

flpyrOÍÍ

(c

3Toro

B nepByro

1900 r . )

( Aenophora ) ,

o^epeflb

M pa3BMTHH

(c 1898 r . ) ,

rfle

n p o n a c T b Mescay peryjiHi(MOHHEiMM M MO-

CTOpOKH,

IJGHTp TSJKeCTH paÖOT B.PySCmiKM

B n e p B y B o ^ e p e f l b B o ß j i a c T n UMTOJIOTHM.

Ero

cKencuc

B OTKONIGHMM nOCTOHHCTBa MOp$OaOTMqGC KMX MMKpOCTpyKTyp OTpaSMJICH B TGO — pwM M o p J o j i o r n ^ G C K o r o

MGTa6ojiH3Ma

(1906)

M B MHorotiwojiGHEiHX T p y f l a x ,

CBflmGHHHX TGHGTMKG ÔaKTGpKÎÎ, B KOTOpHX OH a

"njiacTKH"

HBJIHGTCH

6 p a j i onTHMa-ibHyE B K6myK) MMKpoopraHMSMH

TGHGT'/^GC K O T O HCC.SGflOBaHMH 0

flpKOÜ

XMMIUÎGCKOM

Ha 0CH0B6 3T0M opweKTaqMH OH CKOT onpGflGJMTb n p o q c c c

CTa-

npoTO ruia3MH ( 1 9 1 7 ) . y i a V K C J i a e r o c o T p y f l -

pGHMH B TGpMMHax " r u e T G p G 3 M c a "

HMKOB 3HaiMTGJIbHy» pOJIb B fla JlbHGHIIjeM pa3BHTMM TGHGTUKM CHrpa.K B IIGpByK) O^GpGÄb V I . KpniHMGHGIIKHM B

(1896-1964).

nGpMOfl i t o nepBOK MKpOBOH B O M H H ^JGIIICKaH ÖMOJIOrUH

CKTGJIBHOM BGpiHMHH CBOGTO pa3BMTKfl B 1 9 1 2 riiqGCKoro KypHajia ßHOJiorKM npn HanpaBjTGHMG

"BwojiorMKKG

qemcKOM curpajio

,WCTH" -

yHMBGpcnTGTG ) ,

pcuiaromyio

T.

pojib.

m

cosflaHue

B qGM KMGHHO

BHJI

flOCTMraGT

(oCHOBaiIHG

cosflan

OTHC-

ÜGDBOrO ÖMOJIOMHCTMTyTa

OÔIIÎGM

sKcnepwMenTajibHoe

cnjioniHOii

ôpoHT

HayiHHX

HCCJIGflOBaHMM , OXBaTHBaKITMH HapHfly C HGCKOJIbKWMH BHflaiOmHMHCS paÔOTHMKaMM

M

IlIKpOKMG K a f l p H CTaHflapTHHX HCCJieflOBaHHH

ÄOCTaBajTO

3KCnepMMGHTajIbH0ÍÍ

onrapaBuiGìicH C

yXOflOM

njiaHG B

npGMMymGCTBeHHO

KOTOpHX

Ha

oTflGJibmo:

TaKMX K S f l p O B

MmGHHO

BBiflaiomiixcH

paÖOTH B flaHHOM HanpaBJIGHMM

3KCnepHMeHTa.ÄbKHW

.

BG-

ÖWOJIOrHM B H G M G U K M X HaylHHX yqpGaCflGHMHX,

nOflXOfl

CnOCOÖCTBOBajl

ÖMOJIOrM» H KOMnjIGMeHTapM3aqHH MGTOflOB,

OBHMHO

wccjtGflOBaTejieii,

KOHiajIHCb.B

npOHMKHOBGHHtO

^TO B CBH3M C OÖIIiHM

06lRGM

flMajIGKTKKM KpWSMCOM

119

B 8CT6CTB6HHMX flenijuii, oflHaKC

BHacHHJiocb,

ajmcTWjecKiro

yecKwä

HSyKaX

CBflsaHHHX

Hflpa

xapaKTep.

KM KJiaccoBHM

BejIO

c ITO

3toto

sKcnepMMeETajibHHX

OCKOBH,

Ha

BnjioTb

flo

Harnero

Hay^Horo

ÖMo.aoroB

fl.

E.

OCHOBH,

Ha

MfleajIMCTHtieC KMX

B

flajieKoii

npowaoiMo

MaTepwa^MaM

ycTaHOBKaM

yace

19

M 20

nporpaMMaTimecKM

Bonpe00pa30M

noJioxHjia

paSBKBaBTCH

3SKJiaflHBaeMHe

B

fly-

üypKHHe.

riepeBOA

120

HayKH

BeKOB

HenpepHBHÒ

KaTepHflMaJieicTM-

co3AaTejieii.TBKUM

nepe-coMe

TeH-

nepcneKTKBe

yKpenjieHMe

npno6pejr

ÖMOJiorMtiecKoii ee

MC C«7ie£OB8HHH

ÖM0.7I0rHqeCKMe

BpeMeHM,

HacjieAHH

npaqeM

TpeGoBajiH p e 3 y ^ b T a T U

M Mfleo-norimecKMM

KOTOpHX

B *JeXWM K yCHJieHHB

b Aei5cTBMTeJibhOCTM

6noJiorMM,

paÖOTa

xe

M

npeoflojieKHeM MexammnsMa.

H.

CaBHUKoro

The Origins of Experimental Biology in Bohemia

Summary A systematic experimental biological research in Bohemia started in the late l880's following closely the two mainstreams in woi*ld biology: the physiology of irritability (Reizphysiologie) that became Bohemia mainly in botanical research, and experimental made its mark first in the form of

reflected

"developmental mechanics"

klungsmechanik) of animals. Both these directions

in

morphology that (Entwic-

brought the study of

plants and animals closer. Apart from that,they also provided the basis for further theoretical

generalizations. An important milestone in the

development of biology in Bohemia was the year

1882-83

when following

the language division of the Prague University considerably better conditions were created for the work of those scientists who felt themselves to be Czech and joined the efforts tional existence

for the preservation of the na-

and identity. The foundation

(1890) later represented

the establishment

of the Bohemian Academy

of a broader

publication, and to a lesser extent, it also brought

platform for

greater financial

support of scientific research. In the field of plant

physiology a more extensive

experimental re-

search started once A. Hansgirg had accepted the concept of the physiology of

irritability

in the l880's.

Although

an

Institute of Plant

Physiology directed by G.A.Weiss (1837-1894) had existed 1870, experimental work carried cut there was rather

already since

scant and was put

on a more systematic footing only after 189*1 when H. Molisch(l856-1937) took over and established several the Institute. Of these

directions in research activities of

directions, relatively

most important was the

research in the problematics of mineral nutrition of lower plants,mainly algae and fungi, in which 0. Richter, a disciple of Molisch,achieved some quite remarkable results. The successor to Molisch, F.Czapek(18681921) based his work on the physiology of irritability and on the study of tropisms where he made

his mark

especially

with his hypothesis of

the radial pressure as an explanation of geotropism,- and with the hypothesis of the chemical

propagation of the geotropic irritation (1897).

Later he carried out a widely conceived biochemical research of the nitrogen metabolism

of moulds

physical and chemical

(1902) and paid a great

attention to the

aspects. He was also the author of a

handbook of plant biochemistry

well-known

(1905-07).

121

The work of L. Celakovsky, Jr., (1864-1916) and B. Nemec

(1873-1966)

was also based od the physiology of irritability. B. Nemec (the University Institute

director

from 1901) is the father

physiology studies. He started which he progressed to his (1900). His largest mental cytology

first with

world-known

of the Czech

the study of

plant

tropisms from

statolith theory of geotropism

contribution, however, was in the field of experi-

where he belonged to a few leading

explanation of the changes in the

consistence

(1899) and especially due to his artificial

figures due to his

of cell division figure

polyploidization

tissues (1902-04). He summed the results of his extensive cytological studies in a large

of plant

experimental

volume on the fertilization

process in

plants (1910). Nemec was also the first in Bohemia to start research in experimental plant morphology, especially in the problematics neration (an extensive work

published in 1905) in which

of rege-

continued his

disciple R. Dostal (1885-1973). The experimental direction in Czech zoology was opened with the work of the disciples of P. Vejdovsky (1849-1939). Although Vejdovsky himself was never

involved

in any direct

experimental

oriented his followers on the modern

work he

directions in zoology that became

reflected also in his own research in the problems basis of heredity. The origins of the Czech on his school of thought

nevertheless

of the

cytological

genetic thinking are based

(Vejdovsky's disciples

A.Mrazek, B.Nemec,and

A. Stole; A.Brozek, a disciple of both Mrazek and Nemec, and the latters disciple J. Peklo). Vejdovsky's followers did in cytology

(A. Stole), morphology

experimental work mainly

(V. Janda,

E. Sekera

and Janda's

follower J. Krlzenecky) as well as ethology (E. Radl, the author of

an

important monograph on the problems of light perception of lower animals, 1905). Such a widely conceived scientific activity left the modest scope of the experimental zoological work done in the German scientific institutions in Bohemia somewhat in the background. However, most extensive was the experimental

biological research in

schools of medicine because there it could also lean on much deeper traditions. Prom the l880's on started the process of the biologization of physiology that had in the past become somewhat

removed from the other

sciences dealing with the problematics of life because in the period of the predominant mechanistic at chemical and physical

philosophy it had remained solely oriented

research only and had utterly

tionism. The ground for this process was prepared in the

Institute

of Experimental

( 1 8 5 0 - 1 9 1 8 ) whose major

Pathology,

contribution

especially

was the discovery

(i.e. cytochroms),in 1 8 8 9 . During the 1890's, intensive cal research was going on in the Institute

122

ignored evolu-

by the research done by A. Spina of chromogens endocrinologi-

(A. Velich, L. Haskovec, K.

Svehla, and others). At the same time

E. Steinach

working at the German University of Prague

(1861-1944) who was

applied the comparative me-

thods to the physiology of irritability in his Laboratory of Comparative Physiology

(founded 1903)

although he became

world-known

for his

endocrinological research of the secondary sexual characteristics

(1894,

and from 1910 on). In the Czech sceince, an openly new biological siology was Physiology

orientation for phy-

proclaimed by P. Mares (1857-1942), the author (1894) who provided the intelectual

philosophical tion in natural

and theoretical sciences. His

father of Czech biological

of General

stimuli for a number of

discussions on the principles of cognidisciple

E. Babák

(1873-1926)

is the

physiology who followed in the steps of the

traditions of J. E. Purkyné. He considerably

contributed wo world phy-

siology with his major works on the ontogenesis of functions,physiology of the respiratory

novements and with his research in functional adap-

tations. His department of

Comparative

blished 1907) at the Institute became a center

Physiology

of Physiology

of a scientific,

that gave birth later to a number

of Animals

of the Czech

teamwork-oriented of major

(esta-

University

school of thought

scientists (V. Laufberger,

J. Hepner, O.V. Hykes, and others). Of a great importance was the continuation

of the developmental me-

chanics in the work of A. Pischel and V. Rüzicka, the major representatives of this school in Bohemia. A. Fischel (1868-1938) excelled mainly in his research work on the regeneration of the lens (from 1900 on) and the development

of the

fertilized

eggs of Ctenophora

(from 1898 on)

where he succeeded in bridging the conceptual gap between the regulation and the mosaic

eggs. On the other hand, the work of

193'') was centered

of works

(187O-

mainly on the field of cytology. His sceptical view

of the stability of the morphological tion in his theory

V. Rüzicka

of morphological

on the genetics

of bacteria

microstructures

found a reflec-

metabolism (1906) and in a number in which he attempted

to prove

that not chromatin but plastin is the carrier of heredity. In his general approach he chose an optimum research strategy utilizing microorganisms as models of genetic research with a solely chemical orientation. On the basis of such

orientation he was able to define

the process of

ageing in the terms of the "hysteresis!1 of the protoplasma his followers it was mainly

J. Krfzenecky

(1917)-Among

(1896-1964) who contributed

heavily to the advancement of genetic studies in Bohemia. If the Czech biology

reached its relative

pre-WWI peak in 1912, it

was mainly due to the contributions of the experimental directions. The year 1912 saw the publication of the first specialized biological journal - Biologické listy, and the foundation of the

Institute of General

123

Biology at the Czech University. A wide gradually formed led

by a number of top level

also by a numerous staff very

scientific research

cadres that the

experimental

biology

but backed

researchers

involved in standard

front was

research. It were these at the German

scientific

institutions was lacking. The work done there was centered around a few important researchers

but once they had left

there usually was nobody

who could follow up in their specialized fields. Generally speaking,the experimental approach contributed to the dialecticalization

considerably

of biology and to the complementarization of

the scientific methods which jointly with the general crisis of natural sciences led in Bohemia also to the assertion of the idealist

tendencies

that were employed as a means of overcoming the mechanistic past. However, in the long-range

perspective it has been shown that it was actu-

ally the materialistic

conceptual core in biology

asserted, this

materialism having

character. This was sciences

already had

forced by the results

in spite of the class and

that was ultimately

acquired a dialectical

achieved in the

ideological

biological

positions of the very

originators. Thus the work of the experimental biologists from the turn of the 19th and 20th centuries had paved the way for the later systematical development

of biology and biological

research in Bohemia up to

the present time, a continuation of the scientific legacy of J.E.Purkyne. Translated

124

by 3.

Pellar

Rejstrik

Abderhalden E. 22

Borntraegerove bfi. 39

Allen G.E. 11, 20

Boveri Th. 48

Ambroz A. 25, 73

Boysen-Jensen P. 46

Amerling K. 89

Brdlik V. 22, 24

Andrlik K. 66

Brozek A. 57, 95

Apäthy I. 37

Brücke E.v. 61, 78

Arsonval J.A.d' 81

Brzobohaty K. 45

Atwood G. 80

Bubäk F. 25 Buchner E. 77, 78

Babäk E. 19, 49, 59, 63, 65, 78, 81-92, 94-8

Burgerstein A. 47 Bütschli 0. 69

Babor J.F. 49 Bail 0. 25, 78

Ciesielski Th. 38

Baraneckij J.V. 58

Cohn F. 78

Barfurth D. 11

Coleman W. 7, 20

Bäsch K. 67

Cufinovä L. 8, 13, 19, 57-8

Bayer E. 47

Cv6t M.S. 22

Bayer F. 48, 60

Czapek F. 26, 32-5, 37, 53, 60, 64,94-5

Belokon I.P. 49 Benes J. 61

Celakovsky L. ml. 35-6

Beran J. 13, 92

Celakovsky L. st. 35, 39, 49

Bergauer V. 68, 73

Cerny F. 23-4

Berkovcovä M.A. 45

Cizek F. 8

Bernard C. 9, 95 Bernstein J. 62

Darwin Ch. 9, 27, 38, 40

Bertel R. 33

Dedek B. 85, 89

Bethe A. 37

Detmer W. 37

Biedermann W. 62-3, 87, 91

Doerell E.G. 22

Bilek F. 73

Dostal R. 36, 44-6, 94, 98

Billroth Th. 78

Drbohlav J. 89

Blazek J. 42

Driesch H. 11, 39-40, 74, 76, 89, 94

Bljacher L. 20

Dvorak V. 61

Bois-Reymond E. du 9, 78

Dyäek V. 86, 88-9

Boresch K. 31-32, 34 Born 88

Ehrlich P. 64-5, 74

125

Eisnerovä (Spudilovä) V. 25, 47

Hoffmann R.B. 62

Ernest A. 22, 24

Höfler K. 29, 31

Errera L. 45

Hofmeister F. 33 Honl I. 78

Famincyn A.S. 27

Hoppe-Seyler F. 65

Farsky F. 18, 21, 23, 95

Horbaczewski J. 66, 79, 95

Faustka 0. 79, 85, 89

Hromâdko J. 21

Fiala B. 65

Hruby K. 36, 58

Fischel A. 64, 74-6, 94-5

Hueppe F. 78

Formänek E. 66

Hühne H. 80

Freund L. 59-60

Huppert H. 95

Fric A. 48-50, 59-60

Hykes O.V. 83, 89

Fritsch K. 20 Fuchs R. 63, 87-8

Child G. 11 Chocensky K. 23-4

Gad J. 62-3, 91

Cholodnyj N.G. 38

Gaskingovä E. 20 Godlewski E. 71

Iltis H. 31

Goebel K. 38 Graber V. 53

Janatkovâ M. 77

Grützner P. 80

Janda V. 51-2, 73, 94, 98 Janko J. 9, 33, 61

Haas L. 67

Janosik J. 50

Haberlandt G. 38

Jansky J. 93

Haeckel E. 10, 54

Jelinek J. 23-4

Hahn J. 60

Jollos V. 47

Hahn P. 85

Just J. 22

Harnsik A. 95 Hansgirg A. 26-29, 94

Kabrhel G. 64-5, 68-9, 78, 80

Haskovec L. 19, 66

Kahn R.H. 60, 67

Hatschek B. 59

Kammerer P. 47, 51-2, 74

Havel V. 77

Keilin D. 65

Heidenhain R. 65

Kimla R. 66, 78

Hepner J. 86, 89

Kisch B. 60

Herbst K. 11, 51 , 83

Kjeldahl J.G. 79

Herfort K. 49

Klebs E. 19

Hering E. 62-3, 67, 78, 95

Klebs G. 36, 40, 45-6

Hering H.E. 62, 67

Knoll Ph. 62, 91

Hermann L.

Kohn A. 64, 67

74

Hertwig R. 68

Koch R. 78

Hlava J. 19, 78

Komârek, J.M. 58-9

Hlävkovi J., M. a Z. 15

Kostycev S. 23

126

Krasser F. 34

Mottier 44

Kruis K. 24, 58, 69

Mrázek A. 50-2, 55, 57-9, 95

Kruta V. 61

Mrázek V. 32

Krecek J. 85

Müller J. 9

Krizenecky J. 51, 68, 73-4, 77, 94

Musil J. 18, 24

Kühnovä M. 84, 86, 89 Nägeli C. v. 9, 78 Langhans V.H. 60

Ñecas E. 93

Laufberger V. 64, 78, 83, 85, 89-91

Ñecas J. 91

Lavoisier A. de 81

Necásek J. 57-8, 60, 91

Laxa 0. 24

Neljubov D. 31

Lendenfeld R. 59-60

Némec B. 16, 26, 29, 32, 35-49, 51, 53-5,

Lenin V.l. 7, 11

57-8, 64, 76, 92, 94-5, 97-8

Lhotäk K. 19, 80, 91, 93, 96

Nestler A. 25-6

Liberman L.F. 38

Noll F. 38

Lindforss B. 28

Novák F.A. 47

Loeb J. 11, 54-5

Novy L. 7-8, 18-9

Lommatzsch H. 62-3, 91

Nozicka J. 60

Loos K. 60 Ludwig C. 10, 61, 64-5, 78, 80-1

Orel V. 8, 21, 73

Lukas F. 26 Luska F. 73

Palladin V. 23 Pascher A. 29

Mach E. 61-2

Pavlov I.P. 77

Maiwald V. 21, 47

Peklo J. 46-7, 58, 95

Mandlerovä J. 7, 13, 19-20

Peñka P. 93

Mares F. 19, 49, 64-5, 78-83, 90-1, 95-7

Petfík J. 90

Matousek A. 23-4

Pettenkofer M.v. 78

Matousek M. 78, 91

Pfeffer W. 10, 27-8, 33, 35-6, 46

Mayer S. 64, 67, 74

Písaíovic K, 49

McMunn Ch.A. 65

Plavec V. 80

Mecnikov I. 77

Prát S. 32, 44-6, 98

Meisel 24

Pringsheim E.G. 22, 32

Mencl E. 55, 58

Pringsheim N. 36

Mendel G. 8, 21

Przibram H. 51-2, 74

Mendelsohn E. 20

Purkyné J.E. 27, 41, 48-9, 61-2, 90,94-6,

Migula 69

98

Mikosch K. 8 Mikulinskij S.R. 20

Rabí C. 74

Mocek R. 10

Rádl E. 39, 53-4, 87, 94, 96-7

Molisch H. 25-6, 29-35, 45, 60, 95

Rayman B. 19, 24, 58, 69, 82 87, 96

Morgan T.H. 11

Regnault V. 81

127

Reich E. 18, 21-2, 24

Sumbal J. 73

Reinitzer F. 26, 32-3 Rejsek J. 50

Satava J. 24

Richter 0. 26, 29, 31-2, 95

Sebänek J. 45

Ro£ek J. 89

Sebor J. 22-4

Rothschuh K.E. 10

Sicha J. 13, 15

Roubal J. 52

Stole A. 55-7, 64, 94, 98

Roux W. 10-11, 39, 74, 76-7, 85, 89, 94

Strbänovä S. 79

Rubner M. 81

Stych A. 80-1

Ruzicka S. 77

Sulc K. 58

Rfizicka V. 25, 47, 58, 64-5, 68-74, 77,

Svehla K. 66-7

92, 94-5, 97-8 Rydl M. 68, 70, 73

Tangl E. 26, 33 Thomayer J. 19

Sachs J. 21-2, 37, 40

Tomaschek A. 8

Secenov I.N. 10

Tomsa V. 64-5, 78, 96

Sekera E. 51-2

Trojan E. 59

Sekla B. 68, 73

Tschermak A. v. 62

Senft E. 22-4

Tulachovä M. 17

Sherrington Ch.S. 10 Shryock R.H. 77

Uherek L. 15

Scherer F. 81

Uhlir V. 32

Schulze M.

Ölehla V. 44, 98

Schwarz 70-1

Unger F. 25, 31

Schwendener S. 39 Sitensky F. 22

Van Beneden E. 48

Sladeiek F. 52

Vanysek F. 90

Smetänka F. 79

Vavilov S. 93

Sosna M. 36

Vejdovsky F. 16, 35, 41, 48-53, 55,57-60,

Spemann H. 11

69, 94, 98

Spina A. 50, 64-6, 68, 77, 80, 94

Vejnar J. 77

Spisar 0. 45

Velenovsky J. 39

Stahl E. 37

Velich A. 66, 68, 91, 97

StanSk V. 66

Verworn M. 90

Starkenstein E. 19, 62

Vilikovsky V. 21

Steinach E. 60, 63-4, 67-8, 87, 91, 94

Vinai R. 84

Stoklasa J. 18, 21-4, 29, 31, 49, 59,66, 73, 92-3, 95, 97 Stranäk F. 45

Vincent S. 67 Viniklär L. 20, 47, 60 Vintschgau M. v. 63

Strasburger E. 37, 42

Vitek E. 23-4

Stricker S. 61, 64, 68-9

Vläcil B. 18, 22, 24

Studniika F.K. 19,48-9,55,57,64,78,83

Vodrazka V. 45

128

Vrba K. 35

Wiechowski W. 95

Vybornä M. 17

Wiener H. 79 Wiesner J. 29, 31, 33-4, 38, 45

Waeisch L. 76

Willstätter R. 22

Wagner v. Kremsthal F. 59

Winkler G. 52

Wasielewski v. 42

Winterstein H. 55, 87

Wasmann E. 52

Wolff G.

75

Weigner K. 50 Weismann A. 51, 75

Zavfel J. 58

Weiss G.A. 25-6, 28-9, 33

Zdobnicky V. 23-4

Wenig J. 60

Znojemsky J. 67

Wenig K. 52 Went F. 38 Wiehl A. 15

129

STUDIE CSAV cislo

8

prom. biolog Jan Janko, CSc.

Vznik experimentälni biologie v Cechäch ( 1 8 8 2 - 1918) Vydala Academia n a k l a d a t e l s t v i C e s k o s l o v e n s k e a k a d e m i e ved Praha

1982

O b ä l k u navrhl J o s e f T y f a Redaktor publikace Lubor Väclavü Technicky redaktor Frantisek Lävicka V y d ä n i 1. - 13'2 stran 9,fi5 AA - 9 , 8 4

VA

N ä k l a d 7 0 0 vyliskü - 0 2 / 6 3 - 6 5 3 9 V y t i s k l a Polygrafia, n. p., zävod 6 , P r a h a 8 - L i b e n 21 - 0 4 0 - 82 C e n a broz. vytisku 2 0 , - K c s 5 0 9 - 21 - 8 2 7

Jaroslav Folta

Ceskâ geometrickâ skola Historickâ analyza Academia,

Studie

CSAV

è. 9, 1982,

92 stran, 3 obr.

V druhé polovinë 19. stoleti se mezi matematiky v iesk^ch zemich projevilo specifické vzepëti zâjmu o geometrickou problematiku, kterému se dostalo näzvu "Seskâ geometrickâ skola". Mezi jeji zakladatele a prvni pracovniky patrili pfedevâim Rudolf Skuhersk^, Wilhelm Fiedler a Frantiëek Tiläer. Ceskci geometrickâ Skola sv^m pûsobenim zasahovala aä do 1. poloviny 20. stoleti. J. Folta ve své studii ukazuje, jak souvisi vznik této vëdecké ëkoly s potrebami a podmëty prûmyslové revoluce, které nalezly svûj v^raz i v systému vyuky technického skolstvi. Tematickâ vyhranënost ceské geometrické skoly mêla i nëkteré negativni dûsledky, protoze brinila rozvoji nëkterych dalsich oblasti geometrie. J. Folta se vedle vnitfni i vnëjsi podminënosti vzniku ôeské geometrické âkoly a jejiho postaveni ve vtfvoji matematiky zab^vi té2 vymezenim pojmu "vëdecké ëkoly" a historickou metodiku problematiky "matematick^ch âkol". Studie o Seské geometrické ékole je uräena pfedevâim zâjemcûm o dëjiny exaktnich vëd, aï jiz jde o historiky, matematiky öi teoretiky vëdy.

Tem. skup. 0 2 / 6 3 2 1 - 0 4 0 - 82 Cena broz. vyt. Kcs 2 0 , 5 0 9 - 2 1 - 827