Čtenářský deník nejen k maturitě [2 ed.] 8090257275 [PDF]

Zitiervorschau

otáz

Vhodný"1 d°g íuľebn‫׳‬ce

w‫׳‬

této Pub"Ha Jkv z česaný■

/®ä) Jazyková '®z literatura -±4s.

brána do světa jazyků

čtenářský deník nejen k maturitě

obsahy z děl českých i světových autorů včetně charakteristiky každého autora více než 300 obsahů a 200 autorů

Čtenářský deník nejen k maturitě přes 300 obsahů z děl více než 200 autorů

Druhé, upravené vydání

Čtenářský deník nejen k maturitě

Vydalo vydavatelství: Jiří Mrákota - vydavatelství jazykové literatury, C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč v roce 1999

2. upravené vydání

Vytiskly: Tiskárny Vimperk, a.s., Pasovská 55, 385 11 Vimperk Veškerá práva vyhrazena. Žádná část této učebnice nesmí být reprodukována, uchovávána v rešeršním systému nebo přenášena jakýmkoliv způsobem včetně elektronického, mechanického, fotografického či jiného záznamu bez předchozí dohody a písemného svolení nakladatelství.

ISBN 80-902572-7-5

Úvodem

Úvodem Čtenářský deník nejen k maturitě chce poskytnout svým čtenářům

reprezentativní přehled toho nejlepšího, co vytvořili spisovatelé české a světové literatury. Je určen nejen maturantům, ale zároveň může sloužit i jako pomůcka žáků během studia na středních školách a všem ostatním, kteří se zajímají o literaturu. V úvodním portrétu nejdříve představujeme autora, následně pak minimálně jedno dílo z jeho tvorby. Včetně anonymních prací obsahu­ je náš Čtenářský deník nejen k maturitě přes 300 zpracovaných děl více než 200 spisovatelů. Pro zajímavost a doplnění znalostí uvádíme na konci knihy jména nositelů Nobelovy ceny za literaturu a seznam domácích periodik do 1. poloviny 20. století.

Tato publikace vychází současně s Maturitními otázkami z češtiny. Obě knihy jsou vzájemně provázány pomocí odkazů a společně vy­ tvářejí ideální podmínky k úspěšnému absolvováni maturitní zkoušky. V Maturitních otázkách z češtiny je např. uveden název díla a odkaz: Písně kosmické »174«, který značí, že obsah díla Písně kosmické je popsán ve Čtenářském deníku nejen k maturitě na straně 174. Obdob­ ným způsobem jsou uváděny i opačné odkazy ze Čtenářského deníku nejen k maturitě do Maturitních otázek z češtiny. Věříme, že Vám Čtenářský deník nejen k maturitě pomůže při ne­ snadných toulkách světem literárních epoch, směrů, osobností a je­ jich tvorby. Mnoho úspěchů při studiu a zdárné složení maturitní zkouš­ ky přeje všem studentům

kolektiv autorů

Obsah

Obsah Aischylos..................................10 Oresteia ...................................... 10

Čingiz Ajtmatov..................... 11

Egon Bondy............................ 33 Invalidní sourozenci.....................33

Ray Bradbury.......................... 34

Stanice Bouřná.............................11

Marťanská kronika....................... 34

Edward Albee...........................12

Adolf Branald.......................... 35

Kdo se bojí Virginie Woolfové.... 12

Vizita............................................. 35

Alexandreis..............................13 Hans Christian Andersen...... 13

Bertolt Brecht......................... 36

Pohádky...................................... 14

André Breton............................37

Guillaume Apollinaire............ 14 Alkoholy...................................... 15

Matka Kuráž a její děti ................ 36 Nadja............................................. 38

Brontěová Emily..................... 38

Jakub Arbes.............................15

Na Větrné hůrce........................... 38

Moderní upíři............................... 16 Svatý Xaverius............................. 16

Otokar Březina........................ 39

Aristofanés...............................17 Lysistraté....................................... 17

Aristotelés................................18 Poetika.......................................... 18

Ludvík Aškenazy.....................19 Vajíčko........................................ 19

Jindřich Šimon Baar.............. 20 Paní komisarka............................ 20

Honoré de Balzac................... 21 Lilie v údolí................................... 21 Otec Goriot................................... 22

Henri Barbusse....................... 23 Oheň............................................. 23

Charles Baudelaire................. 24 Květy zla........................................24

Samuel Beckett....................... 25

Básně............................................ 40 Hudba pramenů a jiné eseje..... 40 Ruce.............................................. 41

William S. Burroughs............. 41 Feťák............................................. 41

George Gordon Byron............ 42 Childe Haroldova pouť................ 42

Albert Camus.......................... 43 Cizinec..........................................44

Miguel de Cervantes Y Saavedra........................... 44 Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha.....................45

James Clavell.......................... 46 Král krysa..................................... 46

Pierre Corneille....................... 46 Cid................................................. 47

Čekání na Godota........................ 25

Josef Čapek.............................47

Božena Benešová................... 26

Stín kapradiny.............................. 48 Zahradníkův rok........................... 48

Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová.................................. 26

Petr Bezruč............................. 27 Slezské písně............................... 27

Bible........................................ 28 Giovanni Boccaccio............... 30 Dekameron.................................. 30

Heinrich Bóll............................31 A anděl mlčel............................... 31 Biliár o půl desáté........................ 32

4

Karel Čapek............................. 49 Bílá nemoc................................... 49 Krakatit.......................................... 50 Loupežník.................................... 50 Matka............................................ 51 R.U.R............................................. 51 Hordubal, Povětroň, Obyčejný život 52 Továrna na Absolutno................. 53 Válka s mloky............................... 53 Výlet do Španěl............................ 54

Obsah

Karel Matěj Čapek-Chod........ 54

Jaroslav Durych...................... 76

Kašpar Lén mstitel....................... 55

Duše a hvězda............................. 76 Sedmikráska................................ 77

Svatopluk Čech ...................... 55 Jestřáb contra Hrdlička............... 56 Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století.......56 Pravý výlet pana Broučka do Měsíce.................................. 57 Ve stínu lípy................................. 57

Friedrich Durrenmatt.............. 78 Fyzikové........................................ 78 Návštěva staré dámy.................. 78

Marie von Ebner-Eschenbach ... 79 Premiant........................................ 79

Umberto Eco............................80

Anton Pavlovič Čechov.......... 58

Jméno růže.................................. 80

Strýček Váňa................................ 58 Višňový sad.................................. 59

Epos o Gilgamešovi............... 81 Karel Jaromír Erben............... 82

František LadislavČelakovský.. 60 Múdrosloví národu slovanského ve příslovích......................... 60 Ohlas písní českých.....................60 Ohlas písni ruských.....................61

Dalimilova kronika.................. 61 Dante Alighieri........................ 62 Božská komedie........................... 63

Daniel Defoe............................ 63 Robinson Crusoe......................... 64

Jakub Deml............................. 64 Hrad smrti.....................................65 Moji přátelé.................................. 66 Podzimní sen............................... 66

Charles Dickens...................... 67 Kronika Pickwickova klubu....... 67

Denis Diderot.......................... 68 Jakub fatalista a jeho pán......... 68 Jeptiška........................................ 69

Fjodor Michailovič Dostojevskij...................... 69 Bratři Karamazovi........................ 70 Zločin a trest................................ 70

Jan Drda.................................. 71 Městečko na dlani........................ 71 Němá barikáda............................. 72

Kytice z pověstí národních........ 82

Euripides..................................85 Médeia.......................................... 85

Lion Feuchtwanger................ 86 Bláznova moudrost...................... 86 Lišky na vinici............................... 87

Viktor Fischl............................ 87 Dvorní šašci................................. 88

Gustave Flaubert.................... 88 Paní Bovaryová............................ 89

Anatole France........................ 89 Historie našich dnů...................... 90

Max Frisch................................91 Mé jméno budiž Gantenbein..... 91 Stiller............................................. 91

Norbert Frýd.............................92 Krabice živých.............................. 93

Julius Fučík............................. 93 Reportáž psaná na oprátce...... 94

Ladislav Fuks.......................... 94 Pan Theodor Mundstock............. 95 Spalovač mrtvol........................... 95

Jarmila Glazarová................... 96 Advent........................................... 96

Johann Wolfgang Goethe..... 97

Americká tragédie........................ 73

Faust............................................. 97 Hermann a Dorothea...................98 Utrpení mladého Werthera....... 99

Alexandre Dumas mladší....... 74

Nikolaj Vasiljevič Gogol......... 99

Theodore Dreiser.................... 73

Dáma s kaméliemi....................... 74

Revizor.......................................... 99

Alexandre Dumas starší......... 75

William Golding.....................100

Tři mušketýři................................ 75

Pán much.................................... 100

5

Obsah Günter Grass.........................101

Bohumil Hrabal......................121

Plechový bubínek....................... 101

Obsluhoval jsem anglického krále.................................... 122 Ostře sledované vlaky............... 122 Taneční hodiny pro starší a pokročilé.......................... 123

Arthur Hailey..........................102 Kola............................................. 103

František Halas......................103 Kohout plaší smrt....................... 103 Naše paní Božena Němcová ... 104

Vítězslav Hálek......................104

František Hrubín................... 123 Romance pro křídlovku............. 124

Muzikantská Liduška.................. 105 Na statku a v chaloupce......... 105 Večerní písně............................. 106

Viktor Hugo............................ 124

Jaroslav Hašek......................106

Henrik Ibsen ........................... 126

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války...............107

Eugěne lonesco.................... 127

Bídníci......................................... 125 Chrám Matky Boží v Paříži...... 126

Peer Gynt....................................126

Václav Havel..........................107

Plešatá zpěvačka....................... 128

Zahradní slavnost...................... 108

Alois Jirásek..........................128

Jaroslav Havlíček................. 108

Filozofská historie...................... 129 F. L. Věk...................................... 129 Temno......................................... 130

Petrolejové lampy.................... 109

Karel Havlíček Borovský..... 109 Král Lávra.................................... 110 Křest svatého Vladimíra............. 110 Tyrolské elegie............................ 111

Heinrich Heine....................... 111

Radek John............................ 131 Memento..................................... 131

James Joyce..........................132 Odysseus.................................... 132

Kniha písní.................................. 111

Franz Kafka............................ 133

Joseph Heller......................... 112

Proces......................................... 133 Zámek......................................... 134

Hlava XXII................................... 112

Ernest Hemingway.............. 113 Komu zvoní hrana...................... 113 Stařec a moře............................ 114

Hermann Hesse..................... 114 Stepní vlk.................................... 115

Eva Kantůrkové.................... 134 Přítelkyně z domu smutku ........ 135

Václav Kapličky.....................135 Kladivo na čarodějnice.............. 135

Jiří Karásek ze Lvovic...........136

Karel Hlaváček....................... 116

Gotická duše.............................. 137

Pozdě k ránu...............................116

Jack Kerouac......................... 137

Miroslav Holub....................... 116

Na cestě...................................... 138

Anděl na kolečkách.................... 117

Václav Kliment Klicpera....... 138

Homér..................................... 117

Hadrián z Římsů........................ 138

Ilias.............................................. 118 Odyssea...................................... 118

Ivan Klíma.............................. 139

Josef Hora.............................. 119

Pavel Kohout......................... 140

Máchovské variace.................... 119 Pracující den.............................. 120

Jan Kollár............................... 141

Soudce z milosti......................... 139 Kde je zakopán pes...................141

Egon Hostovský................... 120

Slávy dcera.................................142

Cizinec hledá byt...................... 121

Jan Amos Komenský........... 143 Labyrint světa a ráj srdce.......... 143

6

Obsah

Milan Kundera........................144 Nesnesitelná lehkost bytí........ 144 Žert.............................................. 145

Alois Mrštík............................ 166 Vilém Mrštík...........................166

Michail Jurjevič Lermontov... 146

Maryša........................................ 167 Pohádka máje............................ 167

Hrdina naší doby...................... 146

Robert Musil........................... 168

Gotthold Ephraim Lessing... 147

Muž bez vlastností..................... 168

Mína z Barnhelmu.................... 147

Alfred de Musset....................169

Jarmila Loukotková............. 148 Bůh či ďábel............................... 148

Arnošt Lustig.........................149

Zpověď dítěte svého věku....... 169

Anton Myrer........................... 170 Poslední kabriolet...................... 170

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou...................... 149

Vladimír Neff..........................171

Karel Hynek Mácha.............. 150

Jan Neruda.............................172

Máj.............................................. 150 Marinka..................................... 151 Večer na Bezdězu.................... 152

Josef Svatopluk Machar..... 152 Confiteor.....................................152 Golgata ....................................... 153 Tristium Vindobona.................. 153

Marie Majerová......................154 Nejkrásnější svět........................ 154 Siréna........................................ 155

Heinrich Mann........................155

Trampoty pana Humbla...........171 Balady a romance...................... 173 Povídky malostranské..............173 Zpěvy páteční............................ 174 Písně kosmické.......................... 174

Stanislav Kostka Neumann... 175 Kniha lesů, vod a strání.......... 175

Vítězslav Nezval.....................176 Edison......................................... 177 Manon Lescaut.......................... 177

Božena Němcová...................178

Miláček...................................... 157

Babička....................................... 179 Divá Bára.................................... 179 Dobrý člověk.............................. 180 Karla............................................ 180 Pan učitel....................................180 V zámku a podzámčí............... 180

Adam Mickiewicz...................158

Teréza Nováková...................181

Gražina ....................................... 158

Oldřich Mikulášek................. 159

Děti čistého živého................... 182 Jiří Šmatlán............................... 183

Královské léto............................ 159

Ivan Olbracht......................... 183

Profesor Neřád......................... 156

Thomas Mann........................156 Buddenbrookovi......................... 157

Guy de Maupassant............. 157

Arthur Miller........................... 160 Smrt obchodního cestujícího ... 160

Henry Miller............................161

Nikola Šuhaj loupežník........... 183 Podivné přátelství herce Jesenia................................ 184

Obratník Raka.......................... 161

Jan Otčenášek.......................185

Ladislav Mňačko.................. 162 Smrt si říká Engelchen............. 162

Občan Brych.............................. 185 Romeo, Julie a tma.................. 186

Moliěre....................................163

Vladimír Páral.........................187

Lakomec..................................... 163 Tartuffe...................................... 164

Katapult....................................... 187 Milenci a vrazi............................ 188

Alberto Moravia.....................164

Boris Leonidovič Pasternak ... 189

Horalka...................................... 165 Konformista.................................165

Doktor Živago............................. 189

7

Obsah Ota Pavel.............................. 190 Smrt krásných srnců................ 190

Eduard Petiška..................... 191 Staré řecké báje a pověsti...... 192

Píseň o Nibelunzích............. 193 Platón................................... 194 Symposion............................... 194

Edgar Allan Poe................... 195 Havran ...................................... 195

Karel Poláček....................... 196 Bylo nás pět............................. 196

Gabriela Preissová.............. 197 Její pastorkyňa......................... 197

Marcel Proust....................... 198 Hledání ztraceného času........ 198

Karel Ptáčník........................ 199 Ročník jedenadvacet............... 200

Marie Pujmanová................. 200 Lidé na křižovatce.................... 201 Hra s ohněm............................. 201 Život proti smrti........................ 202

Alexandr SergejevičPuškin.... 202 Evžen Oněgin.......................... 203

Francois Rabelais................ 204 Gargantua a Pantagruel......... 204

Jean Racine......................... 205 Faidra........................................ 205

Karel Václav Rais................. 206 Kalibův zločin........................... 207

Erich Maria Remarque......... 207 Na západní frontě klid.............. 208 Nebe nezná vyvolených........... 208

Arthur Rimbaud................... 209 Opilý koráb................................ 209

Romain Rolland................... 209 Petr a Lucie.............................. 210

Stanislav Rudolf.................. 211 Metráček................................... .211

Antoine de Saint-Exupéry.... 212 Malý princ.................................. 212

Jerome David Salinger........ 213 Kdo chytá v žité........................ 213

WalterScott.......................... 214 Ivanhoe..................................... 214

8

Jaroslav Seifert.................... 215 Morový sloup.............................. 215 Na vlnách TSF........................... 216

William Shakespeare........... 216 Hamlet, králevic dánský............ 217 Král Lear.................................... 218 Othello, benátský mouřenín.... 218 Romeo a Julie............................ 219 Sen noci svatojánské................ 220

George Bernard Shaw......... 220 Pygmalion.................................. 221

Friedrich Schiller......... ......... 222 Loupežníci.................................. 222 Úklady a láska............................ 223

Johannes Mario Simmel..... 224 Hurá, ještě žijeme...................... 224 Láska je jen slovo......................224

Jan Skácel..............................225 Kolik příležitostí má růže........... 226

Josef Václav Sládek............ 226 Selské písně.............................. 227 Sluncem a stínem ...................... 227

Sofoklés.................................228 Král Oidipús............................... 228

Antonín Sova........................ 229 Soucit a vzdor............................ 229 Vybouřené smutky.....................230 Z mého kraje.............................. 230

John Steinbeck..................... 231 Hrozny hněvu............................. 231 Pláň Tortilla................................ 232

Stendhal.................................233 Červený a černý......................... 233 Kartouza parmská......................234

Ladislav Stroupežnický........ 234 Naši furianti................................ 235

William Styron....................... 236 Sophiina volba........................... 236

Karolina Světlá..................... 237 Frantina.......................................237 Kříž u potoka.............................. 238 Vesnický román.......................... 239

Jonathan Swift...................... 239 Gulliverovy cesty........................ 239

Obsah

František Xaver Šalda.......... 240

Jules Verne............................265

Boje o zítřek............................... 241

Ocelové Město........................... 265

Josef Škvorecký................... 242

Francois Villon...................... 266

Legenda Emoke......................... 242 Zbabělci..................................... 243

Michail Alexandrovič Šolochov......................... 244

Malý testament, Velký testament........................... 266

Voltaire...................................267 Candide.......................................267

Osud člověka............................. 244 Tichý Don................................... 245

Jiří Voskovec......................... 268 Jaroslav Vrchlický................ 268

Jiří Šotola.............................. 245 Kuře na rožni.............................. 246

Noc na Karlštejně...................... 269 Selské balady............................. 269

Fráňa Šrámek........................ 247

Jiří Weil...................................270

Měsíc nad řekou ........................ 247 Stříbrný vítr................................. 248

Franz Werfel.......................... 271

Život s hvězdou.......................... 270

Lev Nikolajevič Tolstoj......... 249

Ne vrah, zavražděný je vinen... 271

Vojna a mír................................. 249

Jan Werich............................ 272

Karel Toman.......................... 250

Balada z hadrů........................... 272

Měsíce......................................... 250

Walt Whitman........................ 273

Jan Trefulka.......................... 251

Stébla trávy................................ 273

O bláznech jen dobré................ 251

Oscar Wilde........................... 274

Ivan Sergejevič Turgeněv ....252

Obraz Doriana Graye................ 274

Lovcovy zápisky......................... 252

Tennessee Williams.............. 275

Mark Twain............................ 253

Tramvaj do stanice Touha....... 275

Dobrodružství Huckleberryho Finna.................................. 253

Zikmund Winter.................... 276

Josef Kajetán Tyl.................. 254

Jiří Wolker............................. 277

Jan Hus.......................................254 Jiříkovo vidění............................ 255 Kutnohorští havíři.......................255 Lesní panna............................... 256 Strakonický dudák.................... 256

Ludvík Vaculík..... ................. 257 Český snář................................. 257 Sekyra.........................................258

Vladislav Vančura................. 259 Markéta Lazarová...................... 259 Obrazy z dějin národa českého .... 260 Pekař Jan Marhoul.....................260 Rozmarné léto............................ 261

Lope de Vega........................ 262 Fuente Ovejuna......................... 262

Publius Vergilius Maro........ 263 Aeneis.........................................263

Paul Verlaine......................... 264 Romance beze slov.................. 264

Mistr Kampanus......................... 276

Host do domu............................. 277

Jan Zahradníček................... 278 Žíznivé léto................................. 279

Julius Zeyer.......................... 279 Radúz a Mahulena.....................279

Emile Zola..............................280 Zabiják........................................ 281

Arnold Zweig......................... 281 Spor o seržanta Gríšu............... 282

Stefan Zweig......................... 282 Netrpělivost srdce...................... 282

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu.................... 285 Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. poloviny 20. století... 289 Autorský rejstřík................... 299 Rejstřík děl.............................301 9

Aischylos

Aischylos

»is, 126,172«

(526-456 př. n. I.) Aischylos bývá označován za tvůrce klasické řecké tragédie. Uvedl na jeviště postavu druhého herce, omezil tak úlohu chóru a dal možnost vzniknout dialogu. Osobně se zúčastnil bojů u Marathónu (490př. n. I.) a u Salamíny (480př. n. I.). Napsal asi devadesát her, zachovaných však zůstalo pouze sedm. Na válečné zážitky reagovala tragédie Peršané. Nejznámější je trilogie Oresteia (Agamemnón, Oběť na hrobě, Usmířené Lítice) a dramata: Upou­ taný Prométheus, Sedm proti Thébám, Prosebnice.

Oresteia Děj tragédie se odehrává v době po trojské válce v Argu. Král Aga­ memnón se vrací z trojské války do svého království. Po návratu jej manželka Klytaiméstra zavraždí, aby pomstila smrt své dcery Ifigenie, kterou Agamemnón obětoval bohyni Artemis pro zdárný konec výpravy. Po smrti krále usedá na trůn milenec Klytaiméstry Aigisthos. V druhé části trilogie se do argejského království navrací Orestes a chce pomstít otcovu úkladnou smrt. Zabije proto Aigistha i svou mat­ ku Klytaiméstru. Když však vidí, co spáchal, utíká pryč, provázen ve svém šílenství Líticemi. V poslední části přichází Orestes do Apollónovy svatyně v Delfách, aby žádal o pomoc bohyni Athénu. Ta na Apollónovu radu uspořádala soud - aeropág, který měl rozhodnout o Orestově vině. Přestože Lítice požadovaly Orestovu smrt za zabití matky, aeropág jej osvobodil jako nevinného. Rozhodnutím v Orestovu nevinu je vzdán hold athénské spravedl­ nosti a demokracii, neboť každý jedinec by měl být souzen individuál­ ně, ne na základě starých mravních zákonů.

10

Čingiz Ajtmatov

Čingiz Ajtmatov

»204«

(*1928) Ajtmatov je kirgizský spisovatel, který započal svou literární tvorbu na konci padesátých let 20. století milostnou novelou Džamila. Vystu­ doval vysokou zemědělskou a Gorkého literární školu. Je představite­ lem magického realismu, což dokazují legendy a báje v jeho díle. Ajtmatovými nejproslulejšími romány jsou Stanice Bouřná a Popraviště. Kromě Džamily napsal i novely Bílá lod’, Sbohem, trpký živote, Jeřábi v předjaří atd. Z povídek zmiňme např. Velbloudí oko a První­ ho učitele.

Stanice Bouřná Román Stanice Bouřná měl podtitul Den delší než století. Děj se odehrává v malé železniční stanici ve střední Asii. Prolíná se zde pří­ tomnost i minulost.

Autor v románu řeší věčnou otázku: ‫״‬Kdo jsme, proč vlastně žijeme a co na světě děláme.“ Nesmrtelnou hnací silou je láska. Nezáleží na tom, zda k matce, národu, celému světu či k jediné ženě. Lásku chápe jako přetrvávající sílu. Proto se brání všemu, co ji ničí a popírá. Ajtmatov v textu přecházel ze současnosti do minulosti. Obracel se také k vesmíru, který chystá pro nové generace mnoho převratných změn. Všude však bude stále přítomná láska.

Hlavní postava - železničář Edygej - chce po smrti svého přítele pochovat jeho mrtvé tělo. Tato událost v něm vyvolává řadu uplynu­ lých vzpomínek na přibližně čtyři desítky let zpět do minulosti. Přítele chce pohřbít blízko kosmodromu. Odtud startují ruští a američtí kos­ monauti do vesmíru, objevují novou planetu a její mimozemskou civili­ zaci. Občané této planety - Náruče lesa - udivují svou bezkonfliktní povahou a ušlechtilým životem v klidu, lásce a míru. V románu se mísí nejen současnost a přítomnost, ale i skutečnost a fantazie, rozdíl mezi Zemí a objevenou planetou a tradice Evropy a Asie.

11

Edward Albee

Edward Albee

»203«

(*1928) Američan Edward Albee patří k předním tvůrcům absurdní litera­ tury. Narodil se ve Washingtonu, ale později se stal jeho domovem New York. Uznání se mu dostalo dříve v Evropě než v Americe. Např. v Berlíně měla premiéru Albeeho hra Smrt Bessie Smithové. Dále napsal dramata Kdo se bojí Virginie Woolfové, Americký sen, Křeh­ ká rovnováha atd.

Kdo se bojí Virginie Woolfové Tato divadelní hra o třech jednáních je nejznámějším absurdním dra­ matem E. Albeeho. Někdy také bývá název překládán jako ‫״‬Kdopak by se Kafky bál“ a ‫״‬Kdopak by se vlka bál“.

Základní osu děje tvoří dvě manželské dvojice a jejich společně strá­ vený večer. Manželé Jiří a Marta pozvali na návštěvu Nicka a Drahunku. Jiří pracuje jako profesor historie na vysoké škole; Marta je dcera rektora. Biolog Nick je Jiřího kolega. S plynoucím časem během večera se obě manželské dvojice zbavují zábran. Zpovídají se ze svých starostí, tužeb a trápení. Největším pro­ blémem ale je, že ani Marta s Jiřím, ani Drahunka s Nickem stále nemají dítě. Jiří s Martou si vysní ve svých představách syna, který je jedinou náplní jejich vztahu. Oba cítí, že už spolu zůstávají spíše ze zvyku než z lásky. Jiřího navíc trápí výčitky ze smrti rodičů a pocit viny, že nenaplnil očekávání Marty a jejího otce. U Drahunky se touha po dítěti objevila ve formě pseudotěhotenství. Na večírku se opila a Nick se mezitím nechal svést Martou. Jiří jí pak oznámil, že jejich neskutečný syn zemřel při autonehodě. Tím zničil poslední pouto v manželství. Drama končí odchodem Nicka s Drahunkou, kteří opouštějí Jiřího a Martu na počátku jejich další životní dráhy. Drama má tři části — Radovánky a hry, Valpuržina noc, Zažehnávání zlých duchů. Albee ve své hře čtenářům představil úspěšné lidi, kteří však kromě svého dobrého povolání téměř nic pozitivního v životě nenalézají. Je­ jich dny jsou prázdné, bezcitné a zautomatizované. 12

Alexandreis, Hans Christian Andersen

Alexandreis

»26«

Alexandreis je nejstarší český dochovaný epos světské rytířské epi­ ky. Vznikl na přelomu 13. a 14. století, opíraje se o předlohu Gautiera de Chatillon z konce 12. století. Alexandreis popisuje hrdinský život a činy makedonského krále Alexandra Velikého. České Alexandreis, jejíhož autora neznáme, se z původních 9 000 ver­ šů dochovaly v devíti zlomcích pouze dvě pětiny - asi 3 500 veršů. Je zde patrný vliv Ulricha z Etzenbachu.

Na začátku skladby se autor obrací ke čtenáři a brání se proti pomlouvačům, kteří by chtěli jeho nelehkou práci zesměšnit. Vypráví o makedonském králi - Alexandru Velikém (356-323 př. n. 1.) - od jeho narození až po smrt. Alexandr pokračoval ve šlépě­ jích a výbojné politice svého otce Filipa II. Makedonského. Dozvídáme se o Alexandrových prvních taženích - roku 334 př. n. 1. zahladil Théby a pak se vydal proti Athénám. O rok později zvítězil nad perským králem Dariem u Helespontu a Issu. Podřídil si také Egypt, Libyi, Sý­ rii a Babylon. Alexandrovými výbojnými útoky začalo tzv. helénistické období v Řecku. Knížka končí, stejně jako život mocného krále, jeho smrtí. Příběh o Alexandrovi je však trochu změněn a zasazen do českých středověkých poměrů. Někteří Alexandrovi bojovníci mají česká jmé­ na, sám vojevůdce představuje ušlechtilost a vzor českého panovníka. Předpokládá se, že autor pocházel z vyšších společenských kruhů, ne­ boť opovržlivě shlíží na chudinu a neurozený lid.

Hans Christian Andersen (1805-1875) Andersen se narodil v chudé rodině obuvníka z Odense. Již od dět­ ství projevoval lásku k přírodě a umělecké touhy. Pro chudobu se vyu­ čil pouze ševcem, pak mu ale rodiče dovolili odejít do Kodaně. S pomocí několika dobrodinců dokončil školu a procestoval několik cizích zemíItálie, Švýcarsko, Francie. Do svého rodného Odense se už vrátil jako uznávaný umělec. Dánský spisovatel Andersen je světově proslulým pohádkářem: Pohád­ ky vyprávěné dětem, Nové pohádky, Obrázková kniha bez obrázků, Příbě-

13

Guillaume Apollinaire hy. K jeho odkazu patří také romány (Jenom Sumář, O. T., Dvě baronky atd.), dramata (Ole Zavřiočka, Kristinka), cestopisné prózy (Ve Švédsku), sbírka Básně a kniha vzpomínek Pohádka mého života.

Pohádky Andersenovy pohádky patří k nejoblíbenějším na celém světě. Rádi si je přečtou děti i dospělí. Náměty autor čerpal z lidové slovesnosti nebo je vytvářela jeho vlastní fantazie. Láska k pohádkám se u Ander­ sena probudila již v dětství, kdy mu pohádkové příběhy čítali a vyprávěli jeho rodiče. Andersen za svůj život vytvořil více než 150 pohádek. Vyprávěl je velmi poutavým, ale zároveň srozumitelným stylem. Příběhem chtěl čtenáře poučit, probudit lásku ke krásným, i když prostým věcem. Lidé by podle něho měli umět naslouchat nejen svému okolí, ale i své duši. Neobdivuje se bohatství, lesku a královské moci. Vítězí především dobré mravy a vlastnosti člověka. K nejznámějším pohádkám patří: Kresadlo, Sněhová královna, Sta­ tečný cínový vojáček, Malenka, Bezová matička, Sviňáček, Císařovy nové šaty, Malá mořská víla, O princezně na hrášku, Ošklivé kačátko, Děvčátko se zápalkami, Létající kufr atd. O princezně na hrášku:

Jeden princ si chtěl vzít za manželku opravdovou princeznu. Nikde ji ale nemohl nalézt. Zarmoucený se vrátil domů. Jednoho večera při­ šla velká bouře a někdo venku klepal na zámecké dveře. Stála tam dívka. Říkala, že je opravdová princezna. Stará královna se o pravdě jejích slov chtěla přesvědčit. Na dno postele, ve které měla princezna spát, položila zrnko hrachu. Na něj naskládala dvacet prachových pe­ řin. Ráno se princezna probudila celá rozlámaná; prý ji něco v noci straš­ livě tlačilo. Tak se ukázalo, že je opravdová princezna. Princ si ji pak vzal za manželku.

Guillaume Apollinaire

»188«

(1880-1918) Apollinaire je uznávaný francouzský avantgardní spisovatel. Naro­ dil se jako syn litevsko-polské šlechtičny. Vlastním jménem se jmenoval Apollinaris de Kostrowicki. Jako básník, prozaik, dramatik a teoretik 14

Jakub Arbes

je jedním z hlavních představitelů kubismu. Prošel však vývojem od symbolismu až k polytematické asociativní poezii. Svým dílem Prsy Tiréziovy se řadí k předchůdcům surrealismu.

Pracoval v bance, dále také jako vychovatel a redaktor. Převážnou část svého života strávil c Paříži. Po první světové válce, které se zú­ častnil jako dobrovolník, zemřel na španělskou chřipku. Během života poznal mnoho vůdčích osobností moderního světového umění. Z tvorby: Alkoholy, Stín mé lásky, Kaligramy; prózy - Zavražděný básník, Zahnívající kouzelník atd.; teoretické úvahy - Moderní malíř­ ství, Pitoreskní současníci ...

Alkoholy Básnická sbírka Alkoholy má pět samostatných částí - Píseň milo­ vaného, Oheň, Rýnské básně, Zásnuby a Ve vězení.

Snad nejdůležitější a nejznámější z celé sbírky je úvodní Pásmo, které ovlivnilo např. našeho Jiřího Wolkera při psaní jeho Svatého Kopeč­ ku. Pásmo představuje zcela nový typ básně bez pevného uspořádání a logické výstavby. Jedná se o nevázaný tok nálad, dojmů, emocí, vzpo­ mínek, představ, nápadů a pocitů. Mísí se zde časové roviny, staré mo­ tivy se prolínají s novými, střídají se situace obyčejné i zvláštní, zážit­ ky radostné i smutné a realita často přechází v sen a vidinu. Autor v Pásmu užil metody volné asociace představ, zrušil interpunkci a přesný rámec verše. Vzniká tak zcela nová struktura textu. Stejně jako výstavba Pásma, jsou i ostatní básně různorodé a odlišné. Některé se podobají úvodnímu Pásmu (Dům mrtvých, Ocúny), jiné mají motiv přírodní (Máj, Rýnská podzimní) nebo milostný (Růženka, Ma­ rie). Ve svých básních a jejich verších Apollinaire vyslovuje radost ze života, opojení, okouzlení jeho krásami a životní štěstí.

Jakub Arbes

»78 83«

(1840-1914) Narodil se v Praze na Smíchově. Vedle Jana Nerudy, který byl jeho přítelem, je jedním z představitelů májovců. Jako žurnalista působil v Národních listech a mladočeských novinách. Vytvořil romaneto (krat­ ší prozaický útvar s vědeckým zaměřením; záhadný děj bývá doplňo­ ván náboženskými, filozofickými a vědeckými úvahami).

15

Jakub Arbes Z díla: Kandidáti existence, Etiopská lilie, Moderní upíři, Svatý Xaverius, Ďábel na skřipci, Štrajchpudlíci, Mesiáš, Anděl míru, Posled­ ní dnové lidstva, Ukřižovaná, Newtonův mozek, Zázračná madona, Šílený Job.

Moderní upíři Moderní upíři bývají považováni za první moderní sociální román, a tím také Jakub Arbes za jeho zakladatele. Román vznikal v letech 1878-1879 a do této doby také spadá jeho děj. Hlavní postavou románu je majitel mlýna pan Bohutínský, který se toho času ocitl v těžké finanční krizi. Východisko z ní pro něho před­ stavuje bohatý pan Kaftan, rovněž obchodník, a jeho dcera Julie. Důležitý význam má postava syna pana Bohutínského - Edmud. Ten jakoby nevědomky utrácí, ničí a likviduje otcův majetek. Ve skutečnosti však vše dělá z pouhé chladnokrevné vypočítavosti. Jeho jediným cílem je hospodářské zruinování otce. Mladý Bohutínský se skvěle vyzná v kapitalistických praktikách a finance získává pro vlastní podnik. Edmud se takto jeví na první pohled jako velmi špatná postava, čtenář se ale z textu dozvídá, že byl pouze řízen svým přítelem Esdavim, který se během dění drží spíše stranou. A tak se na konci příběhu ukáže mladý Bohutínský jako svedená oběť. Esdavi je odhalen, finanční situace pana Bohutínského se zdá být vyřešena a pověst rodiny uchrá­ něna. Mladá Julie Kaftanová se navíc zamiluje do Edmuda a vše vy­ padá, že jde tou nejlepší cestou. Román čtenáři ukazuje jinou stránku pražského obchodnictví. Do děje vstupují postavy lichvářů, pravdivě vykreslující tehdejší dobu. Příběh obsahuje prvky fantastické prózy a není považován za klasické Arbesovo romaneto. Záhadnost a tajemnost vychází pouze z rozporů nad tím, co čtenář v dané chvíli očekává, a tím, jak zajímavě je děj mě­ něn a narušován. Na konci však čeká logické rozuzlení a přirozené vy­ světlení.

Svatý Xaverius Děj tohoto Arbesova romaneta nás zavádí do Prahy, přibližně do poloviny 19. století. Příběh začíná na Malé Straně v tajemném, pochmurném a skoro prázdném chrámu sv. Mikuláše. Hlavní postava, která je zároveň vy­ pravěčem, si prohlíží obraz umírajícího svátého Xaveria. Obraz pochá­ zel od malíře Františka Xaveria Balka. Po mši k obrazu přistoupil mla­ 16

Aristofanés dík, záhadně se podobající muži na obraze. Oba muži, mladík Xaverius a náš vypravěč, se spolu seznámí a stanou se dobrými přáteli. Mladík pak svému příteli vysvětlil, že jej k obrazu nepřitahovala pouze ná­ klonnost k malířskému umění, ale tajemství ukryté v obraze. Dozvídáme se, že mladíkova babička u malíře Xaveria sloužila a ten jí před svou smrtí prozradil, že v obrážeje zašifrovaná cesta k pokladu. Její vnuk se ji teď snaží na základě matematických dedukcí zjistit. Jedné měsíční noci se oba přátelé vydali do rokle poblíž Radlic a ze země vykopali záhadnou železnou schránku. Díky rozrušení a vsugerovaným halucinacím ale mladík i se schránkou z místa utekl. Spolu se shledávají až po třech letech ve vězení. Vypravěč se sem dostal kvůli své opoziční novinářské činnosti a mladý Xaverius kvůli krádeži, kterou však určitě nespáchal, neboť té noci byl právě v oné radlické rokli. Než však stačí přítel dokázat Xaveriovu nevinu svým svědectvím, mladík umírá. Předtím si však uvědomil, že pravým pokladem není bohatství, ale přičinlivost, trpělivost a snaha dodržet svá předsevzetí.

Aristofanés

»18,126,172«

(443-385 př. n. I.) Aristofanés vyzdvihl antickou komedii, která vznikla ze satirského dramatu. Počátky komedie se pojily s oslavami boha Dionýsa. Aristofanés napsal 44 her, ale dochovalo se jich pouze 11: Žáby, Vosy, Mír, Lysistraté, Jezdci, Oblaky, Ptáci, Acharňané, Plútos, Ženský sněm, Ženy o slavnosti Thesmoforií. Komediemi Aristofanés reagoval na po­ litické i společenské změny, nerovnost mezi mužem a ženou a snažil se prosadit mír, svobodu, rovnoprávnost.

Lysistraté Lysistraté je hlavní hrdinka komedie. Tato athénská žena se roz­ hodne, že manželky a děti válečníků nebudou dále strádat neustálými boji. Lysistraté proto vyzve ostatní ženy, aby odmítaly mužům jejich manželské povinnosti. Nebudou mít prý s muži pohlavní styk do té doby, než skončí válka.

Pod vedením Lysistraté se ženám podaří muže přesvědčit a bojující města mezi sebou uzavírají mír. Hra končí průvodem, v němž nahá žena symbolizuje tělesnou lásku a usmíření. 17

Aristotelés

Aristotelés

»19«

(384-322 př. n. I.) Aristoteles ze Stageiry jako Platónův žák založil peripatetickou ško­ lu. Je označován mnoha přízvisky - antický filozof a myslitel, vycho­ vatel Alexandra Makedonského, vědec a zakladatel logiky. Při vzniku věcí prý působí především čtyři faktory - účel, láska, forma a hybná příčina. Filozofické myšlení dělil na praktické, teoretické a poetické. Z tvorby: Poetika, Rétorika atd.

Poetika Epika, tragické básnictví, komedie i hra na píšťalu se podle Aristo­ tela liší. Vše je sice napodobováním, ale každá umělecká oblast napo­ dobuje jiné věci, jinými prostředky a jiným způsobem. Některá umění užívají všech prostředků (verš, rytmus, melodie), jako např. tragédie, komedie, básnictví nomické i dithyrambické. Ke zrodu básnictví prý přispěly především dvě skutečnosti: • vrozený sklon člověka k nápodobě • radost člověka z napodobování

Sklon k napodobování, smysl pro melodii a rytmus má člověk od pří­ rody. Pouze lidé s největším nadáním neustálým zdokonalováním vy­ tvořili poezii. Když potom přišla komedie a tragédie, jedni básníci za­ čali místo jambů skládat komedie, druzí místo epických básní tragédie. Aischylos zavedl na jeviště druhého herce. Tři herce a jevištní malbu prosadil Sofoklés. Komedie ukazuje lidi v jejich špatných stránkách, ale jen v těch, které budí smích. U tragédie se používá řeči zkrášlené. Děj se nevypráví, ale předvádí. Soucitem a strachem se dociluje očištění pocitů - katarze. Každá tra­ gédie má šest složek: děj, mluva, povahokresba, myšlenková stránka, výprava a hudba. Cílem hry je zobrazit jednání, které činí lidi buď špat­ nými, nebo nešťastnými.

Děj tragédie má vzbuzovat strach a soucit. Hlavní postavou bývá slavný člověk, který pochybením upadá do neštěstí. Dokonalá prý je taková hra, která končí tragicky. Ne ta, která má jeden konec pro dob­ ré a druhý pro zlé. 18

Ludvík Aškenazy

Ludvík Aškenazy

»160«

(1921-1986) Aškenazy je český spisovatel, rodák z Českého Těšína. Roku 1968 opus­ til Československo a žil v zahraničí. Zemřel v italském Bolzanu. Aškenazy na svoje literární umění upozornil lyrickým, jemně humor­ ným a melancholickým stylem, kterým se oddává snění, fantazii a po­ hádkovému světu. Ludvík Aškenazy psal především prózu. Jejím vr­ cholem je povídkový soubor Vajíčko, v němž autor zúročil své spisova­ telské zkušenosti.

Z tvorby: Sto ohňů, Vysoká politika, Květnové hvězdy; blíže k dětem už stojí Ukradený měsíc, Dětské etudy. O cestách trpaslíka Pitrýska vypráví román Putování za švestkovou vůní. Aškenazy dále napsal vesele laděný Cestopis s jezevčíkem, protiválečný Psí život, povídky Milenci z bedny, texty k fotografiím Černá bedýnka. Je znám také jako autor divadelních a roz­ hlasových her, např. Pravdivý příběh Antonie Pořízkové, lehké holky s dobrým srdcem, Pašije pro Andělku, Noční host atd.

Vajíčko Vajíčko je povídkovou knihou Ludvíka Aškenazyho. Obsahuje kro­ mě šestnácti povídek (Polívka, No dovolte, To, Romeo, Lébl, Zmizel jako cukrář, Bysta, Co je lepší?, Rota, plakat’!, Cigareta, Dvacáté stole­ tí, Vajíčko, Díra, Osud, Démon, Přivezou ji na Silvestra) i cestopisné črty z Indie a Itálie. Závěr autor vytvořil fejetonistickým Stínem, v němž vrací atomovou katastrofu v Hirošimě a její lidské oběti. Děj prvních dvanácti povídek autor situoval do doby okupace a dru­ hé světové války. Příběh se většinou odvíjí od osudů človíčka stojícího bezmocně uprostřed dění. Autor s ním soucítí, ale přesto se nepoddává lehce ironickému, humornému a citově rozkolísanému tónu. Hlavními postavami bývají často židé, pro něž měla válka ještě poněkud odlišný nádech než pro ostatní lidi. I v Aškenazyho črtách stojí na předních místech lidé a setkání s nimi před geografickými a historickými zajímavostmi zemí. Autor vypráví a popisuje veselým stylem. Věty však překypují in­ formacemi. Aškenazy dokáže výstižně zachytit i více objemné skuteč­ nosti v pár větách. K lidským údělům přistupuje citlivě, něžně a hravě, jako by se sám strachoval o jejich existenci.

19

Jindřich Šimon Baar

Jindřich Šimon Baar

»112«

(1869-1925) Baar byl povoláním katolický kněz. Zároveň se však věnoval spisova­ telské činnosti. Narodil se v rodině sedláka v Chodsku, které v mnohých svých dílech zobrazuje.

Baar je autorem románové trilogie Paní komisárka, Osmačtyřicátníci, Lůsy. Ve svých románech, črtách a povídkách vytvořil historický a ná­ rodopisný obraz Chodska. Sbíral také chodský folklór.

Z tvorby: Jan Cimbura, Hanče, Pro kravičku, Hu nás.

Paní komisárka Děj románu Paní komisárka čtenáře zavádí do vesničky Klenčí po­ blíž Domažlic a odehrává se v první polovině 19. století. Hlavní postavy představují Božena Němcová, která přijela s manželem kvůli jeho práci do Domažlic, a farář z Klenčí - páter Faster. Faster měl silné vlastenecké cítění. Vyučoval děti na vesnici čes­ kým básním a písním, probouzel v nich lásku k divadlu a i jinak je prakticky i teoreticky vzdělával. Podobně jako na děti působil také na již zmíněnou Boženu Němcovou, v níž tušil velké nadání. Chtěl, aby talentu využila a začala literárně tvořit. Fastrův optimismus ochabl ve chvíli, kdy vznikl spor o lůsy - část obecního lesa — mezi sedláky z Klenče. Farář se snaží zamezit nepoko­ jům mezi vlastními lidmi o to víc, že do sporu zasahují přistěhovalí Němci. V těchto náročných chvílích se stává největší knězovou oporou právě Božena Němcová. Kvůli svým vlasteneckým snahám je Faster přeložen na jinou faru. Až teprve při jeho odchodu vyjde najevo, jak moc jej lidé milovali. Následující dva díly trilogie - Osmačtyřicátníci a Lůsy - pokračují v líčení boje o kousek lesa. Ale právě i tato část má pro sedláky velký význam. Po různých zápletkách a intrikách vítězí a s pomocí kněze Fastera, který se na konci příběhu opět zapojil do děje, les získávají. Baar ve svých prózách podal pravdivý obraz ze života venkovského lidu. Zabýval se také vlivem germanizace a odnárodnění.

20

Honoré de Balzac

Honoré de Balzac

»99,100«

(1799-1850) Balzac je hlavním představitelem francouzského realismu. Vystudo­ val práva v Paříži a pak pracoval krátkou dobu jako notář. U tohoto povolání však zůstat nechtěl a začal se věnovat spisovatelské činnosti. Nejprve psal tzv. gotické (černé) romány. Větší význam má ale až histo­ rický román Suani, který byl počátkem pro vznik Balzacova vrcholného díla - Lidské komedie. Až do své předčasné smrti v roce 1850, kterou bezpochyby zapříčinily těžké životní podmínky a strádání, napsal 97 knih, z původně 127 zamýšlených.

Nejvíce známými romány jsou díla: Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán. Tyto romány tvoří volnou trilogii. Z díla: Šagrénová kůže, Evženie Grandetová, Venkovský lékař, Bra­ tranec Pons, Sestřenice Běta, Stará panna, Venkované atd.

Lilie v údolí Děj tohoto méně známého Balzacova románu se odehrává v první polovině 19. století na území Francie, a to na královském zámku v Paříži, ale převážně na malém zámečku poblíž Tours. Hlavním hrdinou je mladý šlechtic Felix de Vandeness, který se sice narodil v urozené aristokratické rodině, ale žádného štěstí se mu od svých nejbližších nedostalo. Od nejútlejšího mládí se stal opovrho­ vaným, podceňovaným a opomínaným. Proto vyrůstal bez rodiny v ci­ zích městech. Na prvním bále, kterého se zúčastní, se zamiluje a vrhá se do náruče hraběnce de Mortsaufové. S ní se setkává znovu až po deseti letech na venkově. Opět zahoří láskou, přestože už má hraběnka dvě děti a chorobomyslného manžela. Hraběnka Henrietta dává Felixovi najevo svou lásku spíše jako mateřskou. Dopomáhá mu ke skvělé kariéře na krá­ lovském dvoře a vychovává jej v pravého muže. Přestože Felix Henriettu miluje, nestačí mu již pouze duševní lás­ ka, a nachází si proto milenku. Henrietta umírá usoužena city. Felix se rozhodne pro život bez žen. Setrvává tak do té doby, než pozná jistou Natálii. V dopise jí vylíčil celý svůj život. Ona je však zasa­ žena jeho prvními láskami a zůstává pouze přítelkyní.

21

Honoré de Balzac

Autor v tomto díle představuje lásku jako nejušlechtilejší schopnost člověka - schopnost někoho milovat. Před tělesnými touhami stojí lás­ ka duševní. Podává však obraz lásky i jako neštěstí, byla-li vynucená či unáhlená. Čtenář se dostává do prostředí vysoké šlechty, má možnost poznat její morálku, vztahy a zvyky.

Otec Goriot Otec Goriot je románem z cyklu Lidské komedie. Spolu se Ztrace­ nými iluzemi a Leskem a bídou kurtizán tvoří volnou trilogii. Děj se odehrává v první polovině 19. století v Paříži. Příběh má dvě hlavní dějové linie. V první z nich vystupuje právě pan Goriot, bohatý obchodník s nudlemi. V druhé linii je hlavní posta­ vou poctivý mladý muž - Evžen Rastignac.

Goriot je otcem dvou dcer - Anastázie a Delfíny. Snaží se udělat pro ně vše, co je v jeho silách a zabezpečit jim šťastný život. Dobře provdá obě dcery—jednu za hraběte a druhou za bankéře. Avšak žádná z nich mu neoplatila lásku a starosti, které s nimi měl. Zůstává sám, opuště­ ný, obraný o veškerý majetek a opovrhovaný společností. Starý Goriot umírá a právě v této době se o něho, místo nevděčných dcer, stará dobromyslný student práv - Evžen Rastignac. Je pobouřen a zklamán morálkou nehodných dcer a společnosti. Do děje však vstu­ puje uprchlý trestanec Vautrin oplývající všemi špatnými vlastnostmi. Z dobrého, ušlechtilého a čestného Evžena se stává vypočítavý, intrikánský a zatrpklý muž, neboť pod vlivem Vautrina pochopí, že ve svě­ tě, kde žije, nelze dojít štěstí, penězům a dobrému zaměstnání pocti­ vou prací a ušlechtilými úmysly. Při svém vzestupu se nezdráhal na­ vázat intimní styky s jednou z Goriotových dcer. Autor v tomto románu realisticky vylíčil soudobou francouzskou spo­ lečnost, v níž vládne neřest, podvody, úpadek a intriky. Stranou se odsouvají ušlechtilé lidské city - poctivost, čestnost, upřímnost - a místa se nedostává ani opravdové lásce. Ve společnosti vládne pouze hodnota peněz. Tím se také stále zvětšují rozdíly mezi chudými a bohatými.

22

Henri Barbusse

Henri Barbusse

»128,196«

(1883-1935) Francouzský spisovatel a publicista Henri Barbusse se narodil jako syn novináře. To jej nejspíš také ovlivnilo a po studiích si zvolil za své povolání novinářskou činnost. Po válce, které se jako dobrovolník zú­ častnil, založil intelektuální levicově orientovanou organizaci a časo­ pis Jas, který se stal známým i za hranicemi Francie. Barbusse celý život působil jako kulturní a politický organizátor. Své snahy zaměřil především na protifašistické akce.

Kromě básnické sbírky Plačny je autorem mnoha známých románů pod podtitulem Deník bojového mužstva vydal román Oheň. K napsání Pekla jej inspiroval Emile Zola. Dále napsal: Mezi námi, Jasno, Bílý teror, Šílenství lásky, Spisovatel a revoluce atd.

Oheň Oheň čtenáře zavádí na francouzsko-německou frontu během první světové války. V románu lze jen těžko najít hlavního hrdinu. Jejím autor, který vystupuje v knize jako vypravěč, ale zároveň jeho přátelé - spolu­ bojovníci na frontě. Barbusse zaznamenává to, co sám zažil, ale de­ níkovou formou románu zachytil také zážitky a výpovědi ostatních vojáků.

Román má 24 kapitol, z nichž téměř každá tvoří samostatný význa­ mový celek. Popisuje budování zákopů, zdánlivý klid na frontě i těžké nálety a bombardování, líčí strach a utrpení vojáků, ale i úvahy nad životem, významem války. Vojáci vidí jediné východisko v tom, že by měli bojovat proti lidem, kteří války vyvolávají. Hrozným koncem je závěr, kdy se dozvídáme, že v boji byli zabiti téměř všichni členové mužstva. Poslední hrstka živých se snaží do­ pravit sebe a raněné kamarády na obvaziště k ošetření. Barbussovi se podařilo vytvořit netradiční román, počínaje jeho kom­ poziční výstavbou a konče užitím stylistických prostředků. Od klasic­ kého románu se liší tím, že mu chybí hlavní postava. V Ohni také až na popisování válečných scén téměř chybí děj. Do textu často zasahují filozofické úvahy nad utrpením v zákopech.

23

Charles Baudelaire Barbusse užil metody kontrastu - střídá se světlo a stín, klid a boj, drobné scény a celé panorama. Do textu se dostávají individuální ja­ zykové prvky každého z vojáků. Autor se nebránil ani vulgarismům a prvkům argotu.

Charles Baudelaire

»116«

(1821-1867) V 80. letech vznikl ve Francii umělecký a literární směr - symbolis­ mus. Jeho předchůdcem byl Charles Baudelaire. Symbolismus dále zastupovali básníci Rimbaud, Verlain, Mallarmé a Maeterlinck. Doma neměl dobré rodinné zázemí a kvůli otci nedokončil svá stře­ doškolská studia. Začal se zabývat literární činností. Jeho spisovatel­ ské počátky se pojí s romantismem. Ve vlastní literární činnosti jej ovlivnila četba prací Edgara Allana Poa. V díle Baudelaira, který je nám nyní znám jako překladatel, esejista, básník a tvůrce kritických děl, najdeme také prvky realismu, naturalismu a dekadence. Ve verších se snažil vyjádřit tragiku člověka v rozporu mezi svými ideály a splíny.

Květy zla Květy zla — sbírka asi 140 básní — představují vrchol spisovatelské Baudelairovy tvorby. Ve své době však vzbudila velký odpor. Kvůli své otevřenosti musela být stažena z prodeje. Baudelairovy verše prý napadaly církev, morálku občanů a slušné mravy. Sbírka se po úvodní předmluvě dělí do šesti částí - úvodní a nejvíce známý Splín a ideál, dále Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. Na konci je připsán básníkův epilog. Básněmi autor vyjádřil myšlenku, že člověk nemůže dosáhnout štěstí normálním životem a nalézt jej v obyčejných věcech. Štěstí a krásu, kte­ rým přikládá nemalou váhu a pozornost, musíme hledat ve zlých a odporných věcech. Najdeme je v neřesti, utrpení, láskách na jednu noc a revoltě. Baudelaire v básních opěvoval Satana a jeho sílu. Umě­ ní má podle něho zobrazovat život ve všech jeho rovinách: v bídě, še­ rednosti, zlu i utrpení. Baudelairovy básně nešokují pouze svým obsahem. Básník zcela ne­ obvykle použil ve své sbírce kompoziční výstavby dramatu. Dramatič-

24

Samuel Beckett

nost veršů ještě zvyšují protiklady krásy a šerednosti, radosti a smut­ ku, rozkoše a strádání, věrnosti a nevěry, lásky a zklamání... V Květech zla básník vyjádřil názor, že z tohoto světa protikladů může člověk najít cíl pouze ve smrti a Satanovi. Ti jsou jediným vy­ svobozením a východiskem.

Samuel Beckett

»203«

(1906-1989) Samuel Beckett byl sice původem Ir, je však považován za francouz­ ského spisovatele. Dlouhou dobu žil totiž v Paříži, kde vyučoval ang­ ličtinu. Také svá díla, která většinou psal francouzský, překládal do anglického jazyka. Válka jej zastihla v řadách odbojového hnutí. Beckett se přátelil s Jamesem Joycem. Beckett psal kromě dramat - Čekání na Godota, Šťastné dny, Konec hry, Hra, Poslední páska - také romány, např. Malone umírá, Společnost, Murphy, Watt atd. Je však také autorem esejů (Bruno) a povídkových sou­ borů (Novely a texty pro nic). Roku 1969 obdržel Nobelovu cenu.

Čekání na Godota Cekání na Godota představuje nejznámější absurdní drama. Není blíže určeno na jakém místě a kdy se hra, rozdělená do dvou jednání, odehrává. Hlavními protagonisty jsou tuláci Vladimír a Estragón. Setkávají se na venkově, na cestě, na které stojí pouze jeden strom. Tuláci u něho čekají na jakéhosi pana Godota, který má změnit jejich život. Nikdo však neví čím a jakým způsobem. Nesmyslný a stále se opakující roz­ hovor o Godotovi náhle přeruší dvojice mužů — pana Pozza a jeho sluhy Luckyho. Ten tulákům sdělí, že dnes večer prý pan Godot nepřijde, ale určitě přijde zítra. Druhé jednání se odehrává na stejném místě a scéna s oběma tulá­ ky se opakuje. Večer znovu přichází Pozzo a Lucky. Pozzo je ale slepý, a proto zcela oddaný Luckymu. Chlapec Vladimírovi a Estragonovi opět sdělí: ‫״‬Dnes večer nepřijde, ale určitě prý zítra.“ Tuláků se zmocní zoufalství a chtějí ukončit svůj nesmyslný život. Avšak šňůra od kal­ hot, na které se hodlají oběsit, se utrhne. Oba tuláci nejsou schopni nějakého činu a zůstávají bez pohnutí stát.

25

Božena Benešová Samuel Beckett chtěl na nesmyslném čekání tuláků ukázat absurd­ nost lidského žití a beznadějnost společnosti, ve které nehraje roli ani minulost, přítomnost či budoucnost. Absurdita hry je ještě umocněna groteskním chováním tuláků, kteří o sebe zakopávají, zouvají a nasa­ zují si boty a často jim dokonce spadnou kalhoty. Autor také tímto dramatem nastínil tvář nové soudobé civilizace.

Božena Benešová »144« (1873-1936) V období mezi první a druhou světovou válkou publikovala autorka společenské prózy, kritik a fejetonů - Božena Benešová. Věnovala se také publicistice. Právě svými příspěvky se podílela na vydávání ně­ kterých časopisů. Kromě nejznámějšího románu Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášo­ vá napsala také trilogii - Uder, Podzemní plameny, Tragická duha román Člověk a z povídek např. Tiché dívky.

Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová Výše jmenovaná próza Benešové bývá také označována za novelu a někdy i za povídku. Její děj se odehrává krátce po první světové válce. Hlavní postavou je jedenáctiletá studentka Věra Lukášová, jíž ze­ mřeli oba rodiče a nyní ji vychovává babička. Věra se dívá na svět oči­ ma malé dívčiny, ale již v ní počíná dorůstat dospívající dívka. Kriticky pohlíží na společnost, zvědavě zkoumá chování mužů a žen, s napětím očekává, co jí svět přinese. I přes své navenek drzé chování má velmi citlivou duši. Svých problémů se chodí zbavovat do ‫״‬oblasti“, jak nazývá svůj ni­ kým nerušený koutek. Zde našla sešitové vydání příběhu o španělských šlechticích — o boji dobrého dona Pabla a zákeřného dona Pedra. Pro­ tože je však výtisk neúplný, domýšlí si děj sama. A tak se stali jejími nejčastějšími společníky don Pablo — modrý balónek — a don Pedro — balónek červený. V ‫״‬oblasti“ se také seznámila s pražským studentem Jaroslavem Ko­ houtem. Po prvním setkání k sobě pocítili velkou nenávist, která se však brzy změnila v porozumění a náklonnost. Jarek uznal Věřinu inteligenci a zajímavou osobnost.

26

Petr Bezruč

Autorce se v příběhu mladičké Věry podařilo dobře vykreslit duši dospívající dívky, která je složitá a často se zmítá vlivem nepoznaných situací a podmínek. Sama Věra musí poznat, kde se nachází a kudy vede hranice mezi zlem a dobrem.

Petr Bezruč

»123«

(1867-1958) Bezruč se narodil v Opavě jako syn slezského buditele Antonína Vaš­ ka. Vlastní jméno Bezruče bylo Vladimír Vašek. Nejdříve studoval v Brně, potom vysokou školu v Praze. Zde však studia nedokončil. Pra­ coval jako poštovní úředník v Brně a ve Frýdku-Místku.

Roku 1909 Bezruč napsal svou stěžejní sbírku - Slezské písně. Kromě nich je však také autorem menších povídek, kterými přispíval do někte­ rých časopisů - Povídky ze života.

Slezské písně V dnešní podobě, jak Slezské písně známe, byly vydány až v roce 1909. Asi padesátka básní, tvořící základ sbírky, byla již však psána v letech 1899—1900. Původní název sbírky (z roku 1903) je Slezské čís­ lo. Mnohé básně vyšly již předtím jako příspěvky v Herbenově Času.

Básně zachycují přibližně druhou polovinu 19. století a vážou se k jedné z částí naší země - ke Slezsku (Beskydy, Ostrava, Opava).

Autor v básních zobrazuje těžké podmínky doby, spojené s problémy národními a sociálními. Středem pozornosti je samozřejmě Slezsko, ve kterém básník vyrůstal a měl možnost na vlastní kůži poznat útlak a křivdy spáchané právě na slezském lidu. Svou rodnou oblast však nepředstavuje pouze po této stránce. Dívá se na Slezsko očima plný­ ma zalíbení a obdivu k přírodním krásám. V autorovi také klíčí nadě­ je na úspěch a lepší dobu. Sbírka obsahuje básně lyrické i epické: • Lyrické básně:

1) Společenské básně vypovídají o těžké situaci slezského lidu. Au­ tor je rozhořčen špatnou situací a útlakem, nebo pouze jakoby netečně přihlíží, neschopen nějakého projevu. Z básní: Oni a my, Osud, 70 000, Horník, Ostrava, Ty a já, Leonidas, Bernard Žár atd.

27

Bible 2) Intimní básně se často nevážou pouze ke Slezsku a jeho lidu, ale nepřímo souvisí s básníkovými osobními milostnými prožitky. Z básní: Labutinka, Jen jedenkrát, Červený květ, Motýl atd. • Epické básně:

Asi nejvíce se autorův protest projevil v sociálních baladách, kde kri­ ticky zobrazil slezský lid vykořisťovaný vlastníky dolů. Ukázal strádá­ ní žen, nelehký život dětí a dřinu mužů. V této době vládla na našem území také silná germanizace, které samozřejmě neušlo ani Slezsko. Nejvíce známé jsou balady Maryčka Magdonova a Kantor Halfar. Maryčka Magdonova zůstala po smrti rodičů, kteří zahynuli v dole, sama s pěti sourozenci. Nevěděla, co si počít, jak uživit děti i sebe. Život ukončila sebevraždou. Podobně skončil také učitel Halfar, který odmítal odnárodňování a stále učil česky. Trestem mu bylo to, že nedostal své zaměstnání, svůj smysl života, a spáchal proto sebevraždu. Bezručovy verše jsou stručné, výstižné, plné apelací, výzev a oslo­ vení. Do textu se dostala slova nářeční, polská a latinská.

Bible

»10,11,23, 30, 35«

Největším přínosem hebrejského písemnictví bylo vytvoření Bible, souboru liturgických, historických, právnických i literárních textů. Ty vznikaly už od 12. století př. n. 1., ale až v 1. století př. n. 1. byly sepsá­ ny a kanonizovány. Bible se tak stala pravidlem náboženské víry a mo­ rálky. Kromě náboženského významu má také nesporně velký význam kulturní a společenský. Největší část textů se soustředí pouze na jediného boha křesťanů Hospodina. Bible však také obsahuje různé mytologické texty. Byla přeložena do mnoha světových jazyků.

Bible se dělí na dvě části - Starý zákon a Nový zákon. Nový zákon je již ale původu křesťanského. Starý zákon

Základem Starého zákonu je tóra, řecký Pentateuch - Pět knih Mojžíšových. První z nich je Genesis. Dozvídáme se o stvoření prv­ ního člověka, jímž byl muž - Adam — a jeho družky — Evy. Mohli dělat vše, až na jedno. Bůh jim zakázal jíst ze stromu poznání. Pro­ tože však jeho zákazu neuposlechli, ztratili nesmrtelnost a byli vy­ 28

Bible

hnáni z ráje. Narodili se jim dva synové - Kain a Ábel. Kain se do­ pustil prvního zločinu tím, že ze závisti zabil svého bratra Ábela. Na světě se začaly množit hříchy, a tak lidstvo potrestal Hospodin potopou, trvající sedm dní a sedm nocí. Zachránil se pouze spra­ vedlivý Noe a jeho rodina na velikém korábu. Sem vzal také od kaž­ dého zvířecího druhu jeden pár, aby ani zvířata nevyhynula. Lidé se ale nepoučili a chtěli se Bohu vyrovnat stavbou babylonské věže. Proto je potrestal zmatením jazyků. S příběhem o Abrahámovi a jeho dětech - Izák, Jákob, Josef - začí­ nají biblické dějiny Židů jako národa pod Hospodinovou ochranou. Ab­ rahám musel dokázat svou oddanost tím, zda obětuje svého syna Izá­ ka. Zkouškou prošel a Bůh jej včas zastavil, aby Izáka obětovat nemu­ sel. Bible vypráví o vyvolenci božím - Jákobovi, jenž dostal jméno Izra­ el. Jeho syn Josef byl prodán do egyptského otroctví a zasloužil si svý­ mi schopnostmi úctu u samotného faraóna. Do Egypta přišli také Jose­ fovi bratři, kteří jej sem prodali. Josef jim odpustil. Bratři se zde usadi­ li a založili nové hebrejské kmeny. Postupem času Židé upadli do ne­ volnictví, ze kterého je vysvobodil až Mojžíš. Rozšíření Židů popisují knihy Leviticus, Numeri a Deuteronomium. O tom, jak Jozue dobyl ve 13. století př. n. 1. Palestinu, vyprávějí knihy Jozue. K historickým textům Bible dále patří příběh o hrdinném Sam­ sonovi - Kniha soudců, Samuelovy knihy, Královské knihy, Kniha Rút, Knihy letopisů a Knihy Ezdráše, Nehemiáše a Kniha Ester. Jimi také končí babylonské zajetí a Židé se vracejí do Palestiny. Knihy proroků obsahují historické a politické názory vůdčích židov­ ských osobností a předvídají budoucnost Židů s příchodem Mesiáše. Knihy proroků psalo šestnáct proroků — včetně Jeremiáše, Izaiáše, Daniela, Ezechiela a dalších. Poslední oddíl Starého zákona tvoří Knihy básnické (Kniha Jób, Žalmy, Přísloví, Kniha Kazatel a Píseň Šalamounova - tzv. Píseň pís­ ní), které obsahují skvělé lyrické a epické básně, verše s erotickými ná­ měty, úvahy o životě a nalézání sama sebe.

Nový zákon Nový zákon vznikl jako dílo křesťanů v 1.—2. století př. n. 1. Původ­ ně byl psán v řečtině a zachycoval počátky a vznik křesťanské víry. Text byl kanonizován až v 2.-4. století n. 1. Základ Nového zákona tvoří vyprávění o narození, životě a učení Kris­ ta. Jsou to tzv. 4 evangelia - Matouše, Marka, Lukáše, Jana. Do Nové29

Giovanni Boccaccio

ho zákona také patří Skutky apoštolů, 21 epištol (14 Pavlových epištol, Epištola sv. Jakuba, Epištola sv. Judy ...), Apokalypsa nebo-li Zjevení sv. Jana, které popisuje konec a zánik světa, poslední soud a příchod Krista na zem. Biblické texty se snaží formou výkladu a sdělení poučit lid o církev­ ních počátcích, přimět jej k dobrému mravnímu jednání a životu bez hříchů a neřesti. Jeho základem by měla být láska k Bohu a ostatním lidem.

Giovanni Boccaccio

»39«

(1313-1375) Původem Francouz, Giovanni Boccaccio, pocházel z měšťanské rodiny z Florencie. Svou tvorbou spadá do období renesance. Významně přispěl k rozvoji a formování národní italské literatury. Vystudoval práva, věno­ val se obchodní činnosti a diplomacii, ale především spisovatelství. Uspořádal životopis Danteho a je také autorem názvu jeho hlavního díla - Božské komedie, která se původně jmenovala pouze Komedie. Pří­ vlastek ‫״‬božská“pochází právě od Boccaccia. Vrcholem jeho tvorby je cyklus sta novel - Dekameron. Z další tvor­ by: Fiesolské nymfy, román Fiametta, epos Teseida a naučné prózy O příbězích slavných mužů, O slavných ženách atd.

Dekameron Obsah tvoří sto novel, které jsou vyprávěny na venkově poblíž Flo­ rencie roku 1348. Společnost deseti mladých lidí - sedmi žen a tří mla­ díků - utíká z Florencie před morem. Zůstávají na venkovském sídle, kde během deseti dnů vypráví každý člen skupiny příběh na dané téma. Celkem tak tedy vzniká sto novel (deka - deset, hemera - den). První den je téma libovolné, co každého samo napadne. Druhý den je tématem zajímavý osud lidí, kterým se stala nějaká nehoda, ale dobře dopadla. Třetí téma vypráví o dovedných a obratných lidech, kteří něčeho dosáhli právě svými vlastnostmi a schopnostmi. Čtvrtý den na řadu přišly nešťastné lásky a pátý den milenci, kteří se i přes všechny překážky nakonec lásky dočkali. Lidé, kteří se dovedně a po­ hotově vyvarovali vtipu, nástrahy či lsti, jsou tématem dne šestého. Na sedmý den zbyly příhody o ženách, které vyzrály nad svými manžely. 30

Heinrich Bôli Osmý den se hovořilo o vtipech a šprýmech, jež si denně tropí vzájem­ ně muži i ženy. Předposledním tématem se skupina vrátila k prvnímu dnu — téma bylo opět libovolné. Okruh deseti témat uzavírají příběhy o lidech, kteří vykonali v lásce něco šlechetného.

Boccaccio při psaní svého Dekameronu čerpal z lidového folklóru, ale náměty zpracovával výhradně po svém. Patrný je v jeho díle také vliv renesance. Projevuje se veselostí, optimismem a energičností hr­ dinů. Boccaccio znal prostředí, o kterém psal. A tak všechny postavič­ ky působí nesmírně pravdivě a věrohodně. Oplývají všemi lidskými klady a zápory - od něhy, naivity, čisté lásky a důvěry, až po faleš, záletnictví, milostné pletky a vypočítavé úskoky. Autorova italština byla ve své době uznávána jako norma spisovné­ ho jazyka. Příběhy tvoří tzv. rámcové povídky - tvořené ze stejného základu.

Heinrich Bôli

»207«

(1917-1985) Bolí se narodil v rodině německého truhláře v Kolíně nad Rýnem. Za svou spisovatelskou a publicistickou činnost obdržel v roce 1972 Nobe­ lovu cenu za literaturu. Během druhé světové války sloužil jako voják, po jejím konci začal studovat germanistiku. Od padesátých let už půso­ bil pouze jako spisovatel, člen literární Skupiny 47. Z jeho tvorby jsou nejznámější romány: Kdes byl, Adame?, A anděl mlčel, Biliár o půl desáté, Zeny v krajině s řekou, Dům bez pána, A neřekl jediné slovo, Skupinový portrét s dámou. Z povídek: Vlak přijel přesně, Sebrané mlčení, Chléb mladých let atd.

A anděl mlčel Děj románu se odehrává v německém Kolíně nad Rýnem od 8. květ­ na 1945. Hlavní postavou je zde Hans Schmitzler, který se jako utečenec na­ vrací domů z války, kde mu nadřízený ‫״‬ukradl smrt“. Jeho ženě nyní odevzdává osobní pozůstatky — doklady, kabát... V nemocnici dostal Hans nové, falešné doklady se jménem Erich Keller. Zde si také vypůjčil plášť, o kterém později zjistil, že patří jisté

31

Heinrich Böll

Regině Ungerové. Donesl jí ho a už u ní zůstal. V této pro oba těžké době mezi nimi zahořel oheň lásky. Hans zajišťoval živobytí tím, že na nádraží kradl brikety, které pak vyměňoval za chléb a cigarety. Sezná­ mil se také s kaplanem, jenž mu v těžké době pomáhal. Zajímavou po­ stavou je v románu také doktor Fischer, uznávaná osoba v kruzích svět­ ských i církevních. K jeho vlastnostem však patřily výhradně lakomosť, bezohlednost a hamižnost. Naopak Hans s Reginou byli počestní, citli­ ví, trochu smutně působící lidé. Mladý Hans se těžko vyrovnává s rozrušeným světem. Spisovatel zde čtenáři ukazuje bídu, strádání a utrpení poválečného Německa.

Biliár o půl desáté Biliár o půl desáté je kritický společenský román, jehož děj se ode­ hrává ve městě v západním Německu. Začátek děje je, podobně jako u románu A anděl mlčel, přesně vymezen datem - 6. září 1952. Čtenář je zaveden na narozeninovou oslavu osmdesátiletého archi­ tekta Jindřicha Fähmela, kam se sjedou všichni příbuzní, včetně Jin­ dřichova syna Roberta a vnuka Josefa. Jindřichova duševně nemocná manželka před oslavami vystřelí do tzv. ‫״‬věčně včerejších“, a tím dává impuls k zamyšlení se nad svou minu­ lostí. Rodinní příslušníci tak vzpomínají na své dřívější jednání a po­ stoje. Rodinné osudy architekta Fähmela tak pokryjí první polovinu dvacátého století. Pojítkem mezi generacemi je benediktinské opatství sv. Antonína, které dal v roce 1907 Jindřich Fähmel postavit. Roku 1945 však bylo zničeno na příkaz jeho syna Roberta, který v té době sloužil u němec­ kého wehrmachtu. Totéž opatství nyní vnuk Josef renovuje. Autor se v románu pokusil realisticky vystihnout německou společ­ nost, národní charakter a povahu. Odsoudil nacistické a fašistické ten­ dence. Naděje je spatřována u nově nastupující německé generace, která je od minulosti odpoutána a vítězí u ní pokrokové, humanistic­ ké myšlenky.

32

Egon Bondy

■■MtRHIMaHSnmBnmnSffiHMHaBaSgHHOaHUaHBMKMföaaHaHHaMBHMMHHaHHIilMK

Egon Bondy (*1930) Egon Bondy je pseudonym PhDr. Zbyňka Fišera, CSc., který změnou svého jména protestně reagoval na poúnorový antisemitismus. Narodil se v Praze a známe jej nejen jako básníka, ale jako filozofa, jednoho z vůdců pražského undergroundu a prozaika. Bondy se také stal posta­ vou některých děl Bohumila Hrabala. Poezie: Odplouvání, Básně, Dvě léta, Naivita, Kádrový dotazník, De­ ník dívky, která hledá Egona Bondyho atd. Psal také prozaické práce Gottschalk, Krátes, Jao Li, Nový věk, 3x Egon Bondy, Invalidní souro­ zenci, Cesta Českem našich otců; filozofické spisy Buddha, Útěcha z ontologie, Otázky bytí a existence atd.

Invalidní sourozenci Invalidními sourozenci Bondy obohatil svůj autorský repertoár o vi­ zionářský román, v němž ukazuje zánik opovrhované totalitní společ­ nosti. Příběh se odehrává někdy kolem roku 2600 na místě, které po­ zvolna zaplavuje stoka odpadků po bývalých generacích.

Hlavními postavami jsou nevlastní sourozenci A. a jeho sestra B. Bondy představil společnost, jež se skládá z důstojníků, postiženců, řádných občanů a invalidů. Všichni, kromě invalidů - intelektuálů, pro které neměla totalitní společnost místo — se ženou za něčím, což ve skutečnosti nemá smysl. Z života nemají žádný užitek, pouze se honí a předstírají to, co není pravda. Invalidé nechápou snahy ostatních ‫״‬vrstev“ a opovrhují jimi. A. a B. spolu spokojeně žijí a největší událostí jejich dnů se stává těhotenství B. a porod dcery Terezky. Její narození oslavují všichni invalidi. Svou spontánností, skromností a uměním vystačit si i bez ‫״‬nutných“ věcí ostatní společnosti se invalidi přibližují zástupcům undergroundu. Román končí asi o deset let později situací, kdy břečka zaplavuje i onen poslední kousek pevniny a katastrofu přežívají pouze invalidi na voru. Voda pak ale opadne a oni se nebrání dalším zážitkům. Autor v románu popsal více příhod z budoucnosti, např. výbuch bom­ by při oslavách svátku národního klasika Bondyho, chce však na jed­ notlivých vrstvách smyšlení společnosti Invalidních sourozenců uká33

Ray Bradbury

zat nesmyslnost totalitní společnosti. Zabývá se hodnotami člověka, láskou, svobodou a vrací i motiv potopy světa. Román je laděn lehce filozoficky a se shovívavým nadhledem.

Ray Bradbury

»206«

(*1920) Ray Bradbury je americký spisovatel a scénárista, u něhož se můžeme setkat s označením ‫״‬magický básník sci-fi“. Narodil se v americkém státu Illinois. Po studiích a několika zaměstnáních zůstal v Los Angeles. Zde žije a věnuje se spisovatelství. Ve svých psychologických a vě­ deckofantastických prózách se problematikou sci-fi nezabýval pouze jako popularizací techniky. Chtěl zároveň varovat. Bradbury je autorem známého románu 451 stupňů Fahrenheita. Napsal však také několik dětských próz a povídkových knih - Marťan­ ská kronika, Kaleidoskop, Nemoc, Pampeliškové víno, Lék na melan­ cholii, Zlatá jablka ze Slunce, Temný karneval, Slunce a stín atd.

Marťanská kronika Marťanská kronika představuje klasické dílo sci-fi. Autor zde v jednotlivých povídkách varuje před možným zneužitím vědy a tech­ niky. Nabádá lidstvo k úctě k dosud nepoznaným věcem, neprobáda­ ným planetám a cizím civilizacím, které by je mohly obývat. Bradbury rozdělil své povídky do třech okruhů. Jejich děj se ode­ hrává v již blízké budoucnosti let 1999-2026 na Zemi a Marsu. Dozvídáme se o tom, jak Pozemšťané podnikali objevitelské výpra­ vy na Mars, postupně si zvykali na zdejší prostředí a osídlovali jej. Samozřejmě se nevyhnuli ani setkání s původními obyvateli. Marťa­ né podle autora nepodléhají špatné morálce a mravům. Ve srovnání s Pozemšťany mají povahy ušlechtilé, klidné a harmonické. Lidé ze Země vidí Mars jako prostředek pro získání bohatství. Tepr­ ve atomová válka na Zemi, epidemie, nemoci a vylidňování vedou člo­ věka k tomu, aby si vážil získaných věcí. Bradbury podává příběhy o chování Pozemšťanů na Marsu a zániku marťanské civilizace velice čtivou formou. Popisuje různá dobrodruž­ ství a zároveň i zachycuje povahy a vlastnosti lidí. O obyvatelích Mar­

34

Adolf Branald

su se dozvídáme zejména to, že mají schopnost hypnózy a telepatie a chovají se lépe než Pozemšťané.

Adolf Branald

»156«

(*1910) Autor reportážně či faktograficky založené beletristické prózy se narodil v Praze. Jeho spisovatelské počátky souvisejí s divadlem společně s otcem psal ochotnické veselohry. Také Branaldův první román - Stříbrná paruka - zachycuje osudy kočovných společností. Pro citlivé vnímání obyčejného všedního dění a prostých lidí se Bra­ nald svým stylem přiblížil Karlu Čapkovi.

Kromě románů Vizita a Stříbrná paruka Branald také napsal romá­ novou dilogii Severní nádraží a Lazaretní vlak, vzpomínky Skříňka s líčidly, Andělské schody atd.

Vizita Román Vizita, psaný formou reportáže, se stal ještě známějším po filmovém zpracování, v němž si zahrál jednu z hlavních postav — tulá­ ka Prepsla - skvělý Rudolf Hrušínský.

Příběh románu čtenáře zavádí do nemocničního prostředí. Jednou z hlavních postav, jak už bylo řečeno, je již zestárlý dobro­ druh, tulák a bacilonosič - pan Prepsl, stále však plný života a sar­ kastického humoru. Na nemocničním pokoji mu dělá společnost pan Bartůněk, otec šesti dětí. Nemůže věřit tomu, že žádné z nich se o něho nechce postarat. Hledí pouze na sebe a neuvědomují si, že otci svým chováním zasazují smrtelné rány do duše. Z velkého množství jednajících postav zastupuje ty hlavní také pri­ mář Pařízek, vedoucí chirurgického oddělení, který zdárně provedl těžkou implantaci kardiostimulátoru. Přestože dosahuje skvělých vý­ sledků ve své profesi, soukromý život mu moc štěstí nepřináší. Do nemocnice přichází za trest zdravotní sestra Marie Sahulová. Za­ miluje se do Petra, který se stará o koně, a vidí v něm budoucího man­ žela. S pomocí ‫״‬babi“ - srdnaté a neoblomné zdravotní sestry (v tele­ vizních Sestřičkách tuto roli ztvárnila Jiřina Jirásková) — si Marie uvyk­ ne svému povolání, a dokonce zvládne i porod pacientky v autě.

35

Bertolt Brecht

Reportážní román Vizita má tři části - Anamnéza, Diagnóza a Tera­ pie. Autor na množství postav a jejich příbězích zachycuje prostředí nemocnice. Používá také odborné lékařské termíny, čímž dokládá svou informovanost v tomto oboru. Děj podává spíše po částech, jako by sklá­ dal mozaiku každodenních lidských činností. Zřejmý je také jeho obdiv a úcta k práci člověka. Vizita může na čtenáře působit trochu pesimisticky, neboť hrdinové procházejí neustálými změnami ve snaze najít pravdu. Často se proto nevyhnou ani zklamání.

Bertolt Brecht

»54«

(1898-1956) Bertolt Brecht se narodil v bohaté měšťanské rodině v Augsburgu. Po prvotních studiích medicíny začal studovat dramatiku, dramatur­ gii a režisérství v Berlíně a Mnichově. Stal se z něho světově uznávaný divadelní režisér, spisovatel a teoretik - Malé organon divadlo. V letech 1933-1948 žil v emigraci v Rakousku, Švýcarsku, Francii, Dánsku a během druhé světové války převážně v USA. Po jejím skon­ čení se vrátil opět do Berlína a založil divadelní spolek Berliner En­ semble - v roce 1949. Zde uskutečnil své představy epického divadla. V Berlíně také zemřel. Jeho díla v sobě odrážela problémy současné i obecně platné. Proslavil se dramaty: Matka Kuráž a její děti, Strach a bída Třetí říše, Žebrácká opera, Bubny v noci, Matka, Muž jako muž, Život Galileův, Osudy dobré­ ho vojáka Švejka za druhé světové války, Pan Puntila a jeho sluha Matti, Zadržitelný vzestup Artura Uie atd. Je také autorem povídek Historky o panu Keunerovi, sbírek textů k písním - Domácí postila Bertolta Brechta-a teoretických prací o dramatické činnosti a divadle.

Matka Kuráž a její děti Tato divadelní hra vznikla roku 1939 jako základní drama Brechtova epického divadla. Děj je rozdělen do dvanácti obrazů. Odehrává se v letech 1624-1639. Jednotící postavou dramatu je Anna Fierlingová, které se říká Mat­ ka Kuráž. Brecht se zde nechal inspirovat prózou Poběhlice Kuráž od H. J. CH. Grimmelshausena.

36

André Breton

_________

Matka Kuráž má tri děti - syny Eilifa, Švejcara a němou dceru Katrin. Příběh se začíná odvíjet od okamžiku, kdy Eilif i přes mat­ čin zákaz vstupuje do vojska. Matka však se švédskými oddíly táh­ ne Německem a Polskem. První těžkou ránu jí osud zasadil, když zemřel Švejcar. Zanedlouho ztratila také Eilifa a Katrin, která se snažila bubnováním přivolat pomoc pro děti ve městě. Někdo ji kvůli tomu zastřelil.

Matka Kuráž odchází s vojskem zase dál, táhne svůj vůz a nemá ji­ nou možnost, neboť válka je její obživou. Brecht ve své hře ukazuje utrpení lidu za třicetileté války, apeluje však proti válce a nesmyslnému, odpornému násilí obecně. Prostřed­ nictvím komentářů a jiných prvků epického divadla dal Brecht své názory dostatečně najevo a ukázal, že mu záleží na tom, aby si divák hrůznost války sám uvědomil a nezůstal nevědoucí jako Matka Ku­ ráž, která ve válce vidí svou obživu a ne původce neštěstí.

André Breton

»190«

(1896-1966) Breton je francouzský básník, esejista a prozaik. Studium neuropsychologie, vliv Sigmunda Freuda a Henri Bergsona přivedly Bretona k surrealismu, jehož se později stal mluvčím. Během druhé světové vál­ ky pobýval v USA, ale roku 1966 zemřel v Paříži. Sbírka Zastavárna dokládá Bretonovy dadaistické počátky, které však zcela pohltil zájem o surrealismus: Bělovlasý revolver, Bláznivá láska, Vzduch vody, Arcan 17, Fata Morgana, Básně, Óda na Charlese Fouriera. Se Soupaltem napsal básně Magnetické pole a s Charem a Eluardem Neposkvrněné početí. Kromě poezie se věnoval i próze - Nadja, Hvězdný zámek, Rozednění. Velkou část své činnosti zasvětil také teoretickým pracím a surrealis­ tickým manifestům: Co je surrealismus?, Spojité nádoby, Surrealismus a malířství, Rozmluvy, Politické postavení surrealismu, Surrealismus v službách revoluce, Lampa v orloji atd.

37

Brontěová Emily

Nadja Bretonova vrcholná próza Nadja je rozdělena do dvou částí.

V první části se Breton zabývá surrealismem, jeho uměleckými hod­ notami a teoretickými základy. Pokládá si jednu ze základních filozo­ fických otázek: ‫״‬Kdo jsem?“, kterou si snaží zodpovědět. Pak přemýšlí nad vztahem mezi mužem a ženou, rozdíly mezi subjektivním a objek­ tivním a zdůrazňuje roli lidského podvědomí a snů. Druhá část podává příběh formou deníku. Jedná se o náhodné se­ tkání dne 4. 10. 1926 vypravěče a mladé dívky Nadji. Autor popisuje vztah, který mezi nimi vznikl. Nevyvarovali se ani hádek, neporozu­ mění, nenaplnění sexuálních tužeb a nakonec i rozchodu. Nadja byla pro autora zajímavá tím, že se často poddávala snům, halucinacím a vizím, a tak se dostávala do světa mrtvých. Z její poněkud duševně slabé mysli vyvěraly právě tyto neobvyklé schopnosti. Na vztahu s Nadjou se Breton pokusil postihnout chování mezi mužem a ženou a vzájemné pouto, které je přitahuje.

Brontěová Emily

»74«

(1818-1848) Emily Brontěová je anglická spisovatelka, sestra velmi známé Charlotte Brontěové (1816-1855): Jana Eyrová, Villette, Shirley. Hrdinky Charlottiných románů bojují proti opomíjenému postavení ženy tím, že nechají vyniknout a promluvit své ušlechtilé mravní hodnoty. Emily Brontěová je autorkou jediného románu - Na Větrné hůrce.

Na Větrné hůrce Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století.

Základem příběhu je příjezd pana Lockwooda na Drozdov, který si pronajal na určitou dobu od pana Heathcliffa z Větrné hůrky. Právě zde se odehrála nespoutaná a vášnivá láska mezi tvrdohlavou Kateři­ nou a divokým Heathcliffem. O jejich lásce panu Lockwoodovi vypráví hospodyně Deanová, jež na Větrné hůrce dříve sloužila. Kateřina Earnshowová zde vyrůstala se svým bratrem, chůvou, sluhou Josefem a otcem. Jednou otec přivedl z cest Heathcliffa.

38

Otokar Březina

Od prvních počátků se do sebe Kateřina s Heathcliffem prudce za­ milovali. Kateřina se ale provdala za Edgara Lintona, a tak jejich lás­ ka nedošla naplnění. Přestože Heathcliff Kateřinu stále miloval, pro­ měnila se jeho láska ve stejně velkou nenávist. Pomstil se sňatkem s Edgarovou sestrou, se kterou měl syna Lintona. Jeho matka však brzy po protrpěném životě zemřela.

Edgarovi a Kateřině se narodila dceruška, která se jmenovala stej­ ně jako matka. Ta také brzy zemřela a malá Kateřina zůstala s otcem sama. Po jeho smrti odešla na Drozdov a místo Lintona, který zemřel, se zamilovala do muže, jímž dříve opovrhovala. Závěrem příběhu umí­ rá také Heathcliff, stále pln lásky ke Kateřině. Tento jedinečný román bývá svou velikostí, zobrazením lidských citů a dokonalostí srovnáván se Shakespearem. Autorka zde poukazuje i na ty méně dobré vlastnosti člověka, které často bývají vyvolány právě láskou. Na hrdinech románu vidíme lidskou bezmocnost, strach, hr­ dost a nesmrtelnou nenávist. Román Na Větrné hůrce byl několikrát zfilmován, poprvé v roce 1939.

Otokar Březina

»120«

(1868-1929) Otokar Březina, vlastním jménem Václav Ignác Jebavý, se narodil v rodině obuvníka v Počátkách na Moravě. Roku 1886 otiskl pod pseu­ donymem V. Danšovský svou první báseň. Publikoval v různých časo­ pisech (Orel, Orlice, Niva), ale po maturitě působil celý život jako uči­ tel. Pod pseudonymem O. Březina vystupoval od roku 1892. Přátelil se s básníkem Jakubem Demlem, s F. X. Saldou, sochařem Bílkem a také prezidentem T. G. Masarykem. Kromě poezie se pokusil také o realistickou prózu - Román Eduarda Brunnera. Považujeme-li F. X. Saldu za tvůrce kritického eseje, je Bře­ zina bezesporu autorem eseje básnického. Z díla: Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámů, Ruce, Hudba pramenů, Skryté dějiny.

39

Otokar Březina

Básně Březina se nechal silně ovlivnit symbolisty, např. Charlesem Baudelairem. Velmi na něho také zapůsobila stať F. X. Saldy - Syntetismus v moderním uměni. Český symbolismus našel po Březinovi další nástupce: A. Sova, S. K. Neumann, K. Hlaváček a P. Bezruč.

Symbol Březina užívá jako náznak - nepřímé pojmenování skuteč­ nosti. Právě symbolem se jí chce co nejvíce přiblížit. Ve svých básních zobrazuje rozpolcené stavy nitra — citové prožit­ ky, intimní zpovědi (matce, příteli, uplynulému mládí). Svůj niterný zážitek zobecňuje a uvádí do souvislostí. Dekadentné glorifikuje oběť a smrt. Velký význam má v jeho básních sepětí s Bohem. Proto se ve verších objevují liturgická lexika a náboženské motivy — chrámová vůně atd. Vyjadřuje lásku k trpícím a veliký obdiv umění. Symbolizace vede k absolutizaci umění.

Hudba pramenů a jiné eseje Jedním ze základních rysů eseje je jeho vědomá subjektivita. Ta se projevuje v celé výstavbě textu, ale také v použití specifických autoro­ vých lexikálních prostředků. Esej byl často považován za ‫״‬dialog se sebou samým“, neboť autor rozmlouval sám se sebou, kladl si otázky, zamýšlel se nad nimi a pokoušel se najít odpověď. Březina napsal dvě známé esejistické knihy — Hudba pramenů a Skryté dějiny. V obou knížkách se věnuje především umění a estetice. Skryté dějiny se však již ubírají trochu jiným směrem — zabývají se více životem než teorií. Úvodním esejem Hudby pramenů je Tajemné v umění. Zde Březina vyslovil názor, že základním předpokladem k porozumění umění je in­ tuice, jakési vycítění a existence tzv. druhého znaku. Pouze za předpo­ kladu, že umělec pochopí rozdíl mezi reálným světem a světem umění, dostává se do vyšších rovin. Vyslovil myšlenku o existenci tzv. nej vyšší spravedlnosti, kterou však umělec nemusí pochopit, a proto se u něho tak často objeví pochybnosti a deziluze. Umělec musí stále usilovat o lepší, čistší svět. Dalším Březinovým názorem je ten, že člověk nemá ustávat v hledání krásy, která je naplněním života (esej Zasvěcení života). Nakonec bás­ ník dodává, že nejvyššími lidskými hodnotami, jichž lze dosáhnout, jsou pokora, svoboda a láska (esej Věčná touha).

40

William S. Burroughs

Ruce Ruce představují soubor dvaceti lyricky laděných básní. Tato sbírka znamená konečný stav z přerodu básníka pesimisty, za­ mračeného, zadumaného, osamělého a nevěřícího člověka v básníka s lepší vidinou budoucnosti.

Světlo nových dnů spatřuje ve sblížení se, sepětí lidí jednoho s druhým. Dokazují to verše jeho básní, ve kterých vidí spojení lidstva v ‫״‬jediného člověka vykoupeného“. Ruce mají vytvořit nekonečný řetě­ zec ‫״‬chvějící se proudem bratrské síly“. Takovými, a mnohými dalšími, verši Březina dokázal, že jeho pesimismus pominul, překonal dosavad­ ní strach, trýzeň, stesk a bolesti. Z básní: Ruce, Čas, Zpívaly hořící hvězdy, Šílenci, Zpívaly vody, Jar­ ní noc, Dithyramb světů, Hudba slepců atd.

William S. Burroughs

»202«

(*1914) Ve Spojených státech amerických vzniklo v polovině dvacátého stole­ tí generační hnutí protestující proti konzumní americké společnosti a je­ jím omezeným hodnotám. Zastánci tohoto hnutí si říkali ‫״‬beatnici“. William S. Burroughs k tzv. beat generation patřil také a svým živo­ tem sounáležitost k ní řádně dokazoval. Téměř všechny jeho knížky po­ pisují zážitky s drogami a jejich užíváním. Burroughsovi sloužily jako vstup do světa fantazie, extáze a obrazotvornosti. Jeho díla - Nahý oběd, Teplouš, Feťák - vyvolala ve své době velký skandál.

Feťák Děj začíná narozením autora v roce 1914, odehrává se však až ve 30. a 40. letech v USA. Autor ve Feťákovi líčí svůj život před tím, než poznal drogy a jejich moc. Svět se mu zdál nudný, bezúčelný. Nemohl si najít žádné kama­ rády a ani společnost mu nevycházela vstříc. Již v dětství pociťoval touhu ‫״‬po něčem“, přesně však netušil po čem. Chtěl zažít veliké dob­ rodružství, nespokojil se s tím, s čím ostatní lidé.

41

George Gordon Byron

Obšírně popisuje své první setkání s drogou. Než se stal narkoma­ nem, nejdříve drogy pouze prodával. Téměř všichni jeho přátelé byli narkomani a homosexuálové. Často pobýval ve vězení a v nemocnici, ale věděl, že pouze droga je jeho život, jeho celý život. Autorův styl je věcný, stručný a velice otevřený. Feťák není vlastně nic jiného, než pouhé povídání o drogách. Děj se skládá z jakoby sa­ mostatných příhod, které autor bez zábran a bez obalu vypráví.

George Gordon Byron

»71,74,127,176«

(1788-1824) George Gordon Byron, příslušník zchudlé anglické aristokracie, byl stěžejní osobností anglického romantismu. Po smrti svého otce žil s matkou ve Skotsku. V deseti letech však Skotsko opustil a vrátil se do rodné Anglie, kde zdědil po svém příbuzném sídlo v Newsteadu a šlechtický titul lorda. Účastnil se společenského života literárně, kulturně i politicky. Na­ vštívil mnoho cizích zemí - Švýcarsko, Německo, Itálii, Řecko, Španěl­ sko, Portugalsko - ale většinu času strávil v jihoevropské Itálii, kde od roku 1818 zůstal natrvalo. Svou dobu a okolí udivoval nespoutanou, bouřlivou a vášnivou po­ vahou. Jeho život oplýval četnými milostnými dobrodružstvími, ale zapojil se také do národního boje Italů, Řeků a Irů. Do Řecka se vydal bojovat proti Turkům, zemřel však na nákazu morem. Z Byronovy tvorby nejvíce proslul epos Childe Haroldova pouť. Psal také básnické poémy (Korzár, Nevěsta z Abydu, Džuar), sbírky básní (Hodina zahálky, Hebrejské melodie, Angličtí bardové a skotští recen­ zenti) a samostatné básně (např. Manfred, Kain, Don Juan).

Childe Haroldova pouť Childe Haroldova pouť je básnický epos o čtyřech zpěvech. Jeho hrdina putuje v době napoleonských a národních válek (rozmezí let 1812-1818) přes Evropu do Řecka a Itálie. Epos nese četné autobi­ ografické prvky, což vidíme na první pohled i na hlavním hrdinovi. Ten je potomkem anglického šlechtického rodu, stejně jako Byron. Název ‫״‬Childe“ se užíval pro označení šlechtice před jeho pasová­ ním na rytíře. 42

Albert Camus První zpěv nás zavádí do Anglie, kde žije mladý šlechtic Childe Harold. Je už znechucený morálkou vyšších vrstev, hodnotami, které zde lidem vládnou a jejich pokrytectvím. Nenachází také význam a smysl svého života, v němž vítězí zahálka a nuda. Proto svůj domov opouští a odchází do Portugalska, které je však pod nadvládou anglických vojsk, a Španělska, žijícího bojem proti Napoleonovi. Ve druhém zpěvu jde přes Řecko do Albánie, ve třetím prochází Bru­ selem, bojištěm bitvy u Waterloo a údolím Rýna až k Ženevskému je­ zeru. Pozoruje zdejší přírodní krásy a vysloví také úctu Rousseauovi. Vzrušující Haroldova pouť končí cestou přes Itálii a zastávkou na pus­ tém pobřeží.

Childe Harold je ztělesněním romantického hrdiny. Cítí se osamoce­ ný a nepochopený ve společnosti, kde žije. Jeho duševní svět nedosáhl svého naplnění, podobně jako svět milostný. Proto utíká pryč, do exo­ tických krajů, cizích měst a kultur. V úžasu nad krásou a velikostí svě­ tových památek počíná cítit svobodu. Volnost nachází v nespoutané přírodě. Obdivuje se myšlenkám slavných osobností, pozoruje lid s jeho zvyky a životem. Také jej však pobízí k aktivitě a boji proti tyranii. Epos je psán formou devítiveršových strof - schéma ABABBCBCC tzv. spenserovských. Druhý zpěv je zaznamenán formou deníku. Z tohoto Byronova epo­ su pochází pojem tzv. byronismu - hrdina trpící světobolem osamoce­ ně bojuje proti tyranii.

Albert Camus

»201«

(1913-1960) Albert Camus pocházel z Alžíru. Ztělesnil francouzského filozofa, spi­ sovatele a publicistu v jedné osobě. Roku 1957 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Studoval v Alžíru, ale od roku 1938 zůstal trvale ve Francii. Camus působil i v oblasti politiky a kultury. Zemřel při autohavárii.

Camus je vedle J. P. Sartra vůdčí osobností existencialismu. Napsal romány Cizinec, Mor, Pád, povídky Exil a království a filozofický spis Mýtus o Sisyfovi. Do jeho tvorby se řadí také dramata (např. Caligula, Stav obležení, Nedorozumění) a publicistické knihy Kronika z let 19441958 a Zápisky I, II z let 1935-1951.

43

Miguel de Cervantes Y Saavedra

Cizinec Děj tohoto existenciálního románu čtenáře zavádí do Alžírska v polovině 20. století. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem v románu je úředník Mersault. Líčí svůj konec života. Začíná pohřbem své matky. Při návratu do Alžírska naváže milostný vztah se svou bývalou kolegy­ ní. Seznámí se také se sousedem Raymondem, k němuž odjíždí na chatu s milenkou - Marií. Román vrcholí procházkou Mersaulta s Marií po pláži, kde Mersault bezdůvodně pěti ranami zastřelí jednoho z Arabů, kteří číhali na Raymonda. Druhý díl románu líčí následovně Mersaultovo soudní vyslýchání, život ve vězení a konečné odsouzení k smrti. Mersault však přijímá svůj osud, jako by se ani nic zvláštního nestalo, jako kdyby byl zbaven lidských citů. Zůstává osamocen ve své cele a popírá lidské hodnoty. Nevěří ani v Boha, proto odmítá rozhovor s knězem. Jediné, o čem ne­ pochybuje, je existence smrti. Název románu - Cizinec - vyvěrá z Mersaultova postavení. Zůstává ve světě lidí jenom cizincem, kde se ho dotýká pouze vlastní smrt. Za své názory viní ale společnost, protože v ní nemá nic cenu — ani láska, ani mravní ušlechtilost. Zůstává pouze smrt, ta je společná všem.

Miguel de Cervantes Y Saavedra

»40«

(1547-1616) Miguel de Cervantes obohatil světové písemnictví především o dvou­ dílný román - Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Tvořil na přelomu 16. a 17. století, v tzv. zlatém věku španělské re­ nesanční literatury. Zapsal se v oblasti poezie, prózy i dramatu. Jeho básnické pokusy nebyly tak významné jako dramata: Život v Alžíru, Numancie, pikareskní komedie Pedro de Urdemalas a prózy Galatea, Příkladné novely, Strasti Persilovy a Sigismundiny. Cervantesův život zaplnila mnohá dobrodružství. V bitvě u Lepanta přišel o levou ruku a později padl při válečné výpravě do zajetí Tur­ ků. Po pěti letech otroctví v Alžíru jej vykoupili příbuzní.

44

Miguel de Cervantes Y Saavedra

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha Tento román představuje vrchol španělské renesance. Děj se ode­ hrává ve Španělsku v dobách středověku, ale lze jej přenést i do sou­ časnosti, neboť má nadčasový význam. Hlavním hrdinou je hubený, zchudlý zeman Quijote, který čte rytíř­ ské romány svědčící o slavných činech, hrdinství a udatnosti rytířské­ ho stavu. Rozhodne se pozdvihnout a obnovit pověst potulných rytířů.

Vlastními silami si vyrobí helmu, doplní sešlou výzbroj a hrdě po­ křtí svého slaboučkého koníka - Rosinante. V jeho mysli je však Rosinante nádherný a urostlý kůň. Podobné vybájené představy má i o své milé - Dulcinee, která je ve skutečnosti obyčejnou venkovskou děveč­ kou. Neoplývala žádnou ze šlechetných vlastností, s kterými ji don Quijote spojoval. Don Quijote se vydává na cesty, kde bojuje proti imaginárním ne­ přátelům (např. proti větrným mlýnům) a zažívá mnohá směšná dob­ rodružství. Při svém počínání jej pronásleduje pouze výsměch, hanba a neporozumění. Don Quijote však o významu svých činů nepochybu­ je, je přesvědčen o jejich správnosti a byl by obětoval i svůj život. Po mnoha událostech se navrací domů, probudí se do holé skuteč­ nosti a pochopí své nesmyslné snažení. Don Quijote pak umírá, ale jeho myšlenky nacházejí nového pána - je jím Quijotův sluha Sancho Panza. Ten se rozhodl v jeho skutcích pokračovat, a dokázat tak slávu rytířství.

Don Quijote - ‫״‬rytíř smutné postavy“ - je celosvětově známou lite­ rární postavičkou. Představuje typ člověka, který i přes pohrdání a komičnost svého chování hledá svůj ideál. V jeho snaze po vyšším dobru a lidské humanitě lze spatřit rysy renesančních ideálů. Autor podává v románu obraz Španělska, které může být spravedli­ vé a ušlechtilé pouze v Quijotově fantazii. Románem vznikla satira na středověké rytířské romány a samotné rytířství. Cervantes zde sloučil prvky pikareskní, rytířské a pastýřské prózy. Jeho román se stal vel­ kým zdrojem inspirací a výchozím bodem pro mnohé spisovatele.

45

James Clavell, Pierre Corneille

James Clavell

»129 207«

(*1924) James Clavell představuje anglického spisovatele druhé poloviny 20. století, tzv. autora jedné knihy. Napsal válečný román Král krysa, je­ hož námět dosáhl i svého dramatického zpracování.

Král krysa Román se odehrává roku 1945 v zajateckém tábore na východní čás­ ti singapurského ostrova. Ve vězení jsou tu v nelidských podmínkách drženi Australané, Angličané a dvacet pět Američanů, kteří předsta­ vují pozůstatky americké armády z bojů na Dálném východě. Japonci nechávají dozor nad vězni samotným zajatcům. Spousta lidí je těžce nemocná, sužuje je hrozivý hlad, otřesné životní podmínky a vedro. Jediný, kdo si nemá proč stěžovat, je Američan Král. V táboře využívá své vůdčí schopnosti, chytrosti a vytrvalosti. Zdá se být celkem šťastný a spokojený. Protože Král vypadá, žije a sní jako člověk, všichni jej nenávidí. Nejvíce ale poručík Grey. Jediný, kdo sto­ jí při Královi, je anglický poručík letectva Petr Marlowe. Pochopil to­ tiž, co válka z lidí dělá, a nediví se činům, které by ostatní odsoudili se zhnusenými pohledy. Petr totiž Královi pomáhal při udržování krysí farmy, jejíž maso sloužilo jako výnosný obchod. Děj románu končí od­ chodem vojáků z tábora. Na farmě požírají živé krysy ty mrtvé. Nejsil­ nější je vždy na chvíli králem díky své síle, ale i chytrosti. Román ukazuje, jak se ve válečných podmínkách lidé změní, uzná­ vají jiné hodnoty a těží ze světa vše, co umožní jejich přežití.

Pierre Corneille

»55,174«

(1606-1684) V 17. století vznikl ve Francii umělecký směr vycházející z antické kultury - klasicismus. Přes barokní počátky je jeho největším fran­ couzským zástupcem právě Pierre Corneille. Vystudoval právnickou fakultu a pak pracoval jako obhájce a krá­ lovský advokát. Během svého života se však nejvíce věnoval spisovatel­ ství. Část jeho tvorby zabírají dramata - tragédie (Medea, Horatius,

46

Josef Čapek

Smrt Pompejova, Rodoguna), tragikomédie (Cid, Klitandr) a komedie (Androméda, Vdova, Melita, Titus a Barenika, Lhář). Sbírka Smíšené básně představuje soubor jeho příležitostně tvořených milostných a slav­ nostních básní.

Cid Cid je drama o pěti dějstvích odehrávající se v 11. století v Seville. Autor čerpal z předlohy Španěla Guilhelma de Castra - Cidovo mládí.

Don Rodrigo a dona Ximena se hodlají vzít a uzavřít sňatek. Avšak don Diego, otec dona Rodriga, se nepohodne s otcem dony Ximeny — donem Gomezem. Gomez Diega urazí a udeří ho do tváře. Don Rodri­ go pak mstí otcovu potupu tím, že v souboji dona Gomeze zabíjí. Dona Ximena sice Rodriga stále miluje, ale musí hájit a pomstít čest svého otce. Také Rodrigo šije vědom svého činu a odevzdává svůj život do rukou Ximeny. Ta jej však zabít nedokáže. Don Rodrigo odchází a svou udatností vítězí nad Maury. Král mu jako výraz vděku udělil česný titul - Cid (Pán). Spor mezi Rodrigem a Ximenou se má vyřešit jeho soubojem s rytířem Sanchem. Vítěz si pak vezme donu Ximenu za manželku. Rodrigo v souboji zvítězil, a obhájil tak svou lásku a čest. Do děje zasahuje král svým rozhodnu­ tím, že sňatek může být uzavřen rok po smrti dona Gomeze a novém tažení dona Rodriga proti Maurům. Drama Cid bylo původně psáno jako komedie, již však autor později změnil v tragédii. Platí zde pouze volně klasicistní jednota místa, času a děje. Cid je psán ve veršovém alexandrínu.

Základní konflikt nepředstavuje pouze rozpor mezi otci, ale pro­ blém nenaplněného vztahu - konflikt rozumu a citu a konflikt řádu, lásky a citu. Svou vášní, prudkostí a odhodláním je děj dramatu živou­ cí až dodnes.

Josef Čapek

»129,149,151,155«

(1887-1945) Josef Čapek je starším bratrem Karla Čapka. Josefa známe jako vy­ nikajícího umělce, grafika, výtvarného kritika a malíře. Působil však také v oblasti literatury jako spisovatel a představitel skupiny Tvrdo­ šíjných. Jeho výtvarné dílo nese prvky kubismu.

47

Josef Čapek Jako spisovatel napsal: Kulhavý poutník, Stín kapradiny, Povídání o pejskovi a kočičce. Spolu s bratrem Karlem se podílel na vzniku pro­ zaických Zářivých hlubin a Krakonošovy zahrady, z dramat - Adam Stvořitel, Ze života hmyzu, Lásky hra osudná.

Stín kapradiny Josef Čapek se často zamýšlel nad pohnutkami lidské duše a příči­ nami lidského chování. Válka v něm zanechala velké stopy projevující se také v jeho dílech, jako např. nepřirozená smrt člověka, násilí a pocit konečnosti života. Také hrdinové Stínu kapradiny stojí v podobné situaci. Při pytlače­ ní je přistihl myslivec, na což doplatil vlastní smrtí. Vrahové - Rudolf Aksamit a jeho spolupachatel Václav - se rázem ocitají ve vyhnanství. Odcházejí z domovů a prchají před společností s jejími zákony. Pytláci si nejprve neuvědomují tíhu a důsledky svého činu, až později cítí vý­ znam smrti. Během děje, kdy oba vrahové utíkají, však na ně čtenář nepohlíží jako na zločince, ale probouzí se v něm soucit a slitování. Sami vraho­ vé se stávají obětí svého činu, neboť všude vidí zraky svých pronásle­ dovatelů. Už v prvním okamžiku, kdy zabili myslivce, se odsoudili k smrti. Tak také končí příběh knížky - Rudolf a Václav jsou zastřele­ ni svými protivníky. Ve Stínu kapradiny zaznamenal J. Čapek baladické tendence 30. let, viditelné také např. u K. Nového a I. Olbrachta.

Zahradníkův rok V této humorné próze představili bratři Čapkové zahradníka - človíč­ ka, který se téměř celý rok honí a pachtí na svém kousku půdy ve snaze o nějakou tu zdravou odměnu. Autoři hledali u zahradníka to, co lidi spo­ juje - společné záliby, koníčky, lásku k tomu, co člověk dělá a ke všemu živému. Věci promlouvají, jako by byly součástí živého světa.

Knížka je rozdělena na kapitoly od Zahradníkova ledna až do prosince a jiné části - Jak se zakládají zahrádky, Jak vzniká za­ hradník atd. V textu se také objevují odborné názvy - padlí, humus, štupr, pergola atd.

48

Karel Čapek

Karel Čapek

»129, 147, 148, 150, 151«

(1890-1938) Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Otec pra­ coval jako venkovský lékař. Karel měl bratra Josefa a sestru Helenu. Gymnázium studoval v Hradci Králové, poté v Brně a Praze. Zde pak nastoupil na filozofickou fakultu.

Po skončení vysoké školy pracoval jako vychovatel syna hraběte Lažanského, později působil v redakci Národních listů a Lidových no­ vin. Čapek vytvořil novinový sloupek. Souborněje pak vydal v knížkách: O nejbližších věcech, Měl jsem psa a kočku, O lidech, Kalendář, Ob­ rázky z domova, Sloupkový ambit.

Osobně se stýkal s prezidentem T. G. Masarykem. Tak vznikly tři svazky Hovorů s T. G. Masarykem. Psal také politické a literární úvahy: O věcech obecných čili Zoon politikon, Marsyas čili Na okraj literatury. 1921-1923 působil jako dramaturg Vinohradského divadla. Z dramat: Bílá nemoc, Loupežník, Matka, R. U.R, Věc Makropulos. Ro­ mány: Krakatit, Továrna na Absolutno, Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, První parta, Válka s mloky, Život a dílo skladatele Foltýna. Po­ vídky: Boží muka, Trapné povídky, Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Apokryfy. Cestopisy a fejetony: Anglické listy, Italské listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever; Jak se co dělá, Obrázky z domova, O nejbližších věcech. Karel Čapek tvořil také s bratrem Josefem: Ze života hmyzu, Adam Stvořitel, Lásky hra osud­ ná, Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada a Zahradníkův rok.

Bílá nemoc Bílá nemoc je drama o třech dějstvích odehrávající se na neurčitém místě a v blíže neurčené době. Nejmenovanou zemi zasáhne těžká, nevyléčitelná nemoc, při které se na lidském těle objevují necitlivé bílé skvrnky. Pouze lékař Galén zná na tuto epidemii lék. Podává jej však pouze těm lidem, kteří neo­ hrožují mír a nedělají nic ve prospěch války. Zemi vládne krutý maršál, který si chce válkou podmanit svět. Vál­ ku neodvolá ani tehdy, když je bílou nemocí napaden jeho přední zbrojař Krug. Galén si stanovil totiž podmínku, že lék podá Krúgovi tehdy, 49

Karel Čapek

až maršál válku zastaví. Krúgův život končí sebevraždou. Teprve když maršál sám onemocní, uvědomí si cenu lidského života a na naléhání své dcery a Krugova syna válku ruší. Galén se za maršálem vypraví, ale je ušlapán i s lékem fanatickým davem. Tato Čapkova hra byla také zfilmována. Autor zde projevil odpor proti zbraním, zabíjení a násilí. Nepřímo řekl, že válka slouží bohatým a chudí lidé se jí chtě nechtě musí podřídit.

Krakatit Název svého utopického románu Čapek vytvořil podle názvu indonéské sopky Krakatoa. Děj se odehrává v Praze, Týnici, Balttinu a v Itálii na pomezí pravdy a snu. Hlavní postavu vytvořil inženýr Prokop - vynálezce silné třaskaviny krakatit. Při práci na vynálezu je ale zraněn a v halucinacích blou­ má Prahou. Zde potká dávného přítele Tomše, který na Prokopovi vyláká chemický vzorec krakatitu. Když odejde, objeví se neznámá krás­ ná dívka, která Prokopovi pro Tomše předává peníze a dopis.

Prokop tedy odjíždí na venkov k Tomšově otci - lékaři. Zde se sezna­ muje s jeho dcerou - Anči. Na inzerát ředitele vojenské továrny v Balttinu Prokop opět odjíždí do Prahy. Ředitel mu sdělí, že u něho Tomeš pracoval. A Prokop tedy znovu odjíždí do Balttinu, aby jej našel. Je však uvězněn a nucen k prodeji vynálezu. Zde pozná princeznu Wille, která mu pomáhá utéct. Uprchne do Itálie, kde pozná skupinu anar­ chistů. Ti Tomšovi ukradnou trochu krakatitu z Prokopovy laboratoře a nyní chtějí zničit svět. Prokop spolu s neznámou dívkou a diploma­ tem Daimonem utíkají na jeho sídlo, odkud na dálku nechají krakatit vybouchnout. Příběh je protknut pohádkovými motivy. Takový je i konec románu, kdy Prokop potkává záhadného dědečka. Ten mu v kukátku ukáže růz­ ná místa na světě a tvrdí, že by měl člověk nést zodpovědnost za své činy. Tak Prokop dospívá k názoru, že lidstvu více prospěje drobná věc než strašlivý vynález krakatitu. Děj se nachází na hranici snu a skutečnosti, často není zřetelné, o kte­ rou rovinu se jedná. V příběhu vystupují symboly, např. dědeček —Bůh. Jazyk je pestrý a rozmanitý.

Loupežník Loupežník je první Čapkovou hrou uvedenou na jeviště. Její premi­ éra se konala v roce 1920. Podílel se na ní i Josef Čapek. 50

Karel Čapek

Děj příběhu se odehrává na statku na samotě, kde žije mladá slečna Mimi s maminkou, otcem profesorem a služebnou Fankou. Jednoho dne rodiče odjíždějí pryč a Mimi zůstává s Fankou doma sama. V ten okamžik na scénu přichází Loupežník a nikdo neví, jak se jme­ nuje a odkud vlastně přišel. Svou odvážnou povahou si získává své okolí. Zamiluje se do Mimi a chce si ji ze statku odvést. Ta jej má sice také ráda, ale v odchodu jim je bráněno. Najednou se objeví starší sestra Lola, která kdysi v mládí utekla za svou láskou. Vrací se životem pou­ čená, strhaná a zničená. Loupežníkovi vyhrožuje, že ho zastřelí, proto­ že nechce, aby Mimi udělala stejnou chybu. Loupežník předstírá, že je postřelen, ve skutečnosti mu ale nic není. Hra Loupežník oslavuje mládí, lásku a radost ze života. Děj dopro­ vází tón lehkomyslnosti, hojnosti a bezstarostnosti. Nakonec však i autor poznává, že mládí je pomíjivé.

Matka Podnět k napsání Matky dala bezprostřední hrozba fašismu. Je po­ sledním Čapkovým dramatickým dílem.

Hra má tři dějství.

Hrdinkou dramatu je matka, těžce zkoušená osudem. Muže ztratila v koloniální válce, syn Jiří zemřel jako lékař v tropických krajích v boji s malárií, Ondra se zabil jako letec při zkoušení nového typu letadla, Petra zastřelili fašisté v občanské válce a Kornel padl v pouličních bo­ jích.

Matka ve vzpomínkách hovoří se svými syny, jako by byli živí lidé. Ti tak i ve hře vystupují a promlouvají. Když fašisté napadnou vlast, matka nechce nejmladšímu synovi Tonimu dovolit, aby ji šel bránit. Jakmile však z rozhlasu uslyší o ukrutnostech fašistů, změní své smýš­ lení a posílá Toniho do boje se slovy: ‫״‬Jdi.“ Čapkovo drama Matka je výzvou k boji proti fašismu, válce a lidem, kteří válku chtějí. Matka je příkladem pro ostatní matky, kdy jsou i jejich děti ohroženy jako děti její země.

R.U.R. Tato Čapkova divadelní hra vznikla v druhém období jeho tvorby chce varovat před katastrofami, které mohou přinést nové vynálezy a rozvoj techniky. Ukazuje, jak pokrok lidstvo ovládá a jak morálka lidí zaostává za technikou. Záchranou pro svět je pak pouze čistá, ušlechtilá láska. Hra má tři dějství a předehru.

51

Karel Čapek

Na ostrov, na kterém stojí Rossumova továrna na roboty, přijíždí mladá Helena Gloryová. Pro její krásu si ji zamilují všichni muži na ostrově: Harry Domin - centrální ředitel, inženýr Fabry - gene­ rální technický ředitel, Dr. Gall — přednosta fyziologického a výzkumného oddělení, konzul Busman - generální komerční ře­ ditel, a stavitel Alquist - šéf staveb. Helena na ostrově zůstává a uzavírá sňatek s Harrym. Po dvaceti le­ tech, kdy je už lidská práce zbytečná, neboť všude člověka zastanou ro­ boti, dochází k nečekaným vzpourám robotů, kteří přece ale nemají duši! Začínají vznikat výbory a organizace robotů, které tvrdí, že musí lidem vládnout, protože jsou dokonalejší. Na světě se už přestávají rodit i děti. Helena ze strachu spálí postup na výrobu robotů. Ostrov je jimi obsazen a všechny, kromě Alguista, roboti zabijí. Dlouhá léta se snaží Alquist při­ jít na jejich výrobu, až pozná, že se mezi roboty Primem a Helenou zrodi­ la láska - výhradně lidský cit, a tak lidstvo nevyhyne.

Hordubal, Povětroň, Obyčejný život Tyto tři Čapkovy romány sice tvoří trilogii, můžeme je však číst i od­ děleně. Samostatně také vycházely. Hordubal v roce 1933, zbylé dva o rok později. Romány nemají ani společné téma, postavy a související děj. Podle literárních vědců a kritiků se dokonce liší i v uměleckém stylu. Autor sám nazval svou trilogii jako noetickou - snaží se nastínit způsob a rozsah lidského poznání pravdy. Tvrdí, že její poznání je re­ lativní, závisí na každém člověku, jeho náhledu na svět a zkušenos­ tech. I u toho nejobyčejnějšího člověka může být poznání pravdy vel­ mi složité. Román Hordubal vypráví příběh sedláka Juraje Hordubala, který se po letech vrací k ženě Polané a dcerce Hafii. Očekává skvělé přijetí a teplo domova, ale dostává se mu pouze mlčení, odcizení a nevůle z jeho návratu. Hordubal posléze pochopí, že částečnou vinu nese také Štěpán Manya, který byl v jeho nepřítomnosti manželce více než po­ mocníkem na statku. Příběh vrcholí, když Manya Hordubala zavraždí a soud zkoumá jeho smrt. Kriminalisté se pak snaží zjistit pravdu, ale pouze tím zvětšují nesrovnalosti a rozpory. Pro pravdu se zapomíná na to, jaký byl vlastně Hordubal člověk. Vyšetřováním po jeho smrti mu je nejvíce ublíženo. Závěr příběhu je nevyřešený. Stejně tak ale čtenář neví, byl-li Manya vrahem z lásky či pro peníze, zda se zdála Polana krásná pouze Hordubalovi atd.

52

Karel Čapek

Příběh Povětroně je zcela opačný. Do nemocnice je přivezen neznámý letec, o němž nikdo nic neví. Pouze podle vzhledu se mu lidé snaží přiřa­ dit takový osud, který je napadá. Přestože je každé z líčení odlišné, tu a tam se aktéři románu strefí do pravdy. Záleží na tom, kdo příběh vy­ pravuje - zda lékař, jasnovidec, básník a nebo milosrdná sestra. V každém z nich se zrcadlí kousek života a myšlenek vypravujícího. Poslední část trilogie dokresluje po filozofické a psychologické stránce její problematiku. Hrdinou Obyčejného života je konkrétní člověk, kte­ rý popisuje svůj život a sebe. Ale přes počáteční samozřejmost a jas­ nost najednou vyvstávají nejistoty o vlastní povaze a osobnosti. Stále více se do popředí dostávají pochybnosti a ukazují na neuskutečněné životní možnosti.

Továrna na Absolutno Toto Čapkovo dílo se řadí mezi vědeckotechnické utopické romány. Někdy se také považuje za fejeton či fejetonový seriál. Děj se odehrává přibližně v letech 1943—1953, ale je inspirován událostmi po první svě­ tová válce.

Hlavní postavou románu je inženýr Marek. Vynalezne karburátor, jenž vyrábí energii a uvolňuje Absolutno. Pan G. H. Bondy začne vy­ rábět karburátory ve velkém množství. Ty postupně zaplaví celý svět. Absolutno se pak samo zmocnilo výroby. Nový vynález na světě působí války, hospodářskou katastrofu a nepokoje mezi národy. Nakonec je boj proti Absolutnu úspěšný. Autor se zabývá vírou člověka v Boha a jeho různé podoby. Kritizu­ je církev, náboženský fanatismus a nebezpečí subjektivní víry, která nepřipouští žádnou jinou. Znovu se v tomto románu Čapek dotkl otáz­ ky ohrožení lidstva pokrokem.

Válka s mloky Děj tohoto utopického románu se odehrává v neurčené době na růz­ ných místech oceánu a světa. Příběh začíná na ostrůvku Tana Masa, kde kapitán van Toch při lovu perel objevil inteligentní tvory - mloky. Naučil je lovit perly, za­ cházet se zbraněmi a sloužit člověku. Pomáhali lidem při stavbě pře­ hrad a jiných pracích. Pak se ale začali bouřit. Po četných srážkách s mloky lidé zalitovali, že si s nimi vůbec něco začínali. Vůdce mloků pak vyhlásí lidstvu válku. Děj končí tím, že se v Praze na Vltavě obje­ vuje první mlok.

53

Karel Matěj Čapek-Chod Karel Čapek se v tomto románu opět zaměřil proti válce, dobyvač­ ným snahám a rozpadu lidských hodnot. Zánik civilizace viděl také v hrozícím fašismu a rasismu. Čapek je ve všech svých prózách velmi čtivým autorem. Jazyk je živý a pestrý. V textu nechybí ani humor, satira a ironie. Patrné je také užití prostředků publicistického stylu.

Výlet do Španěl Výlet do Španěl je jednou z cestopisných Čapkových próz. Autor zde popisuje svou cestu do Španělska. Dozvídáme se mnoho věcí o tom, co všechno člověk na cestách zažívá a jakými způsoby se sem lze dostat. Nejdříve musí přetrpět především velkou nudu a pak už pouze žasne, když spatří neznámou zemi. Když Karel Čapek dorazil do Španělska, nejdříve si myslel, že je v Africe. Vrací se ke známým umělcům, jako např. byli Miguel de Cervantes, Goya, Velásquez, Tizián, El Greco a další. Popisuje národní povahu Španělů, vypráví o krásných a známých místech Madridu a Sevilly. Podrobně líčí španělské zvyky a nezapomíná se zmínit o podobě obyvatel. V textu se objevují španělská slova, proto v knížce nechybí vysvět­ livky. Poznáváme, že autor si Španělsko velmi zamiloval a chvilkami by se mohlo zdát, že se sám Čapek považuje za Španěla.

Karel Matěj Čapek-Chod

»124«

(1860-1927) Tento český spisovatel a publicista, vlastním jménem Karel Matěj Čapek, užíval přízvisko Chod pro odlišení se od bratří Čapků.

V české literatuře je Chod zástupcem naturalismu. Vysokoškolská stu­ dia nedokončil, a tak se po zbytek života věnoval spisovatelství a žurna­ listice. Známé jsou jeho romány - Kašpar Lén mstitel, Turbína, Antonín Vondrejc, Vilém Rozkoč, V třetím dvoře, Jindrové a Větrník. Psal ale také povídky - Patero novel, Nedělní povídky, Nejzápadnější Slovan, Siláci a slaboši atd.

54

Svatopluk Čech

Kašpar Lén mstitel Kašpar Lén mstitel je naturalistický román odehrávající se v Praze. Má patrné groteskní rysy.

Hlavní postavou se stává zedník Kašpar Lén, který se po třech le­ tech strávených na vojně vrací domů do Prahy. Má zde sice domov, ale žádnou rodinu, příbuzné či přátele. Jediným jeho přítelem byl Kryštof, rovněž zedník, u něhož dříve bydlel v podnájmu. Ten se však utopil ze zoufalství, protože se jeho dcera - Mařka - stala na naléhání vychytra­ lého kupce Konopníka prostitutkou. Kašpar jej proto nenávidí a chce se za Kryštofovu smrt a Mařčinu čest pomstít.

Každým dnem, kdy pracuje u Konopníka na stavbě domu, chystá jeho vraždu. Už nemohl ani vystát jeho existenci. A tak jednou, když stál Konopník pod Lénem, shodil mu na hlavu cihlu. Konopník sice zemřel, ale nad Lénem se, jako nad hlavním podezřelým, rozpoutal soud. Stále ještě nevyšla pravda najevo, ale Mařka, která se soudu také účastnila, nevydržela psychický nátlak a vykřikla. Kašpara tak pro­ zradila. Než však mohl být usvědčen, zemřel. Na Mařku události tak tíživě dopadly, že zemřela rovněž.

I přes tragičnost příběhu působí román groteskně, především díky okamžikům, v nichž se postavy nacházejí. Autor dokázal pravdivě po­ psat lidi, kteří se nalézají v těžkých životních situacích.

Svatopluk Čech

»86«

(1846-1908) Narodil se v Ostředku u Benešova v rodině národního vlastence. Po gymnáziu začal studovat práva. Od roku 1869 pracoval jako advokát­ ní koncipient. Od roku 1878 redigoval Květy. Mnoho času však strávil literární činností. Svatopluk Cech patřil do generace ruchovců, které rovněž reprezentovala např. Eliška Krásnohorská. Psal básně lyrické i epické. Lyrika: Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka. Epické básně: Husita na Baltu, Adamité, Evropa, Slávie, Lešetínský kovář, Ve stínu lípy, Dagmar, Václav z Michalovic. Satirické básně: Hanuman, Petrklíče, Kratochvilné historie o ptáku Velikánu Velikánoviči.

55

Svatopluk Čech )■MBMHMMMMnMHMnnBMHMMHMnNMnMBnMnnM

V próze, již reprezentují i drobné povídky a črty - Jestřáb contra Hrdlička, Jabloň - je autorem tzv. broučkiád: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století.

Jestřáb contra Hrdlička Děj povídky se odehrává na Supovském zámku, dále v neznámém městě v blíže neurčené době - pravděpodobně se jedná o druhou polo­ vinu 19. století. Začátkem příběhu se musí rodina Hrdličků odstěhovat ze Supova, protože sem přichází původní vlastník. Předtím si uvykli bezstarost­ nému, zahálčivému životu. Nyní se ocitají v obyčejném měšťanském bytu, a proto si hledají něco lepšího. Stále však žijí nad poměry, až je pan Hrdlička nucen dojít si k panu Jestřábovi pro finanční půjčku. Rodina však stále rozhazuje, a proto se půjčky opakují. Jediná Julie Hrdličková si přivydělává šitím. Navíc jí posílá peníze chlapec Vladimír, který pracuje v Rusku. Hrdlička má ještě dceru Irenu a syna Jaroslava. Jednou k Hrdličkům přijíždí doktor Volný se zprávou, že Vladi­ mír zemřel v dole. Podle Vladimírova přání se má Julie za Volného provdat. Volný chce zaplatit všechny Hrdličkovy dluhy, ale ten se mezitím zastřelil. Autor zde podal obraz měšťanské společnosti. Hrdlička představuje českého nerozhodného a nesmělého človíčka - Jestřáb jeho opak. Ale­ gorií jsou již samotná jména.

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století Hrdinou Cechových broučkiád je vlažný, bezcharakterní a vypočíta­ vý měšťan Matěj Brouček. Jednoho dne opět popíjí ve své oblíbené praž­ ské hospůdce Na Vikárce. Zůstává zde však poněkud déle, až je hos­ půdka úplně prázdná. Tu se najednou Broučkovi zdá, že se propadá do tajemné podzemní chodby plné pokladů. Poznává, že je v klenotnici Václava IV. Tajným východem v obraze vychází ven do noční Prahy. Není to však jeho 19. století, ale rok 1420, jak se později dozvídá od Janka Domšíka, zvaného Janek od Zvonu. Ten jej pozve k sobě domů a půjčí mu dobový šat. Brouček se chvás­ tá svými činy a udatností, ale když se ocitá v boji, zbaběle utíká. Tak 56

Svatopluk Čech

se vyhnul slavné bitvě na Vítkově. Doma u Domšíků se opět převléká do svého šatu. Je však chycen, zajat a hrozí mu smrt upálením. Náhle se však probouzí v sudu, ve kterém Na Vikárce večer opilý usnul. Autor na podlém a zbabělém počínání Broučka ukázal, jak udatní byli husité proti měšťákům.

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce Příběh o panu Broučkovi začíná jeho pozdním odchodem z hradčan­ ské hospůdky Na Vikárce. Brouček se za jasné noci ještě toulal Prahou a učarovala mu noční obloha, na níž v celé své kráse zářil Měsíc. Brou­ ček se vyšplhal až na střechu jednoho z domů, aby mu byl co nejblíže. Ale tu najednou upadl, avšak místo aby letěl dolů, vznášel se nahoru k Měsíci. Když se probral z mrákot, uvědomil si, že je v jakémsi skalním krá­ teru. Brzy poznal, že se nachází na Měsíci. V tom jej utvrdilo i setkání s prvním Měsíčanem. Jeho postava se vznášela ve vzduchu na okříd­ leném koni. Zpod vavřínového věnce mu volně splývaly vlasy na ra­ mena. Celý byl jemný, bledý, snivě stříbrný jako svit luny. Představil se Broučkovi jako Hvězdomír Blankytný. Měsíčané také hovořili češtinou, avšak obyčejná slova nahradili pů­ vabnějšími termíny, nebo je všelijak opisovali. Brouček poznal i jiné Měsíčany: Caroskvoucího, Oblačného a Ethereu, která se do něho mě­ síční láskou zamilovala. Broučkovi se vzdušný měsíční život rychle přestal líbit a uprchl na Pegasovi zpět na Zem. Spíše sem však dopadl, neboť cestou je potkal meteorit a Pegasovi zlomil jedno křídlo. Probudil se až doma v posteli. Od jedné ženy se dověděl, že jej ráno našla na Starých zámeckých schodech. Odtud byl donesen na komi­ sařství. Zde tituloval strážníka panem Blankytným. Také tento satiricky laděný román je útokem na povahu měšťana.

Ve stínu lípy Ve veršovaných povídkách - Ve stínu lípy - se básník vrací do svého rodného kraje, který jej váže mnohými vzpomínkami. Zavádí čtenáře do okruhu venkovanů scházejících se pod košatou lípou. Zde si v neděli odpoledne vyprávěli různé příhody a životní osudy. V knize je celkem osm vyprávění. Bohabojný soused vypráví příběh syna, který se nepohodl se svým otcem a odchází do Ameriky. Ani zde 57

Anton Pavlovič Čechov

se mu však nevede lépe, a proto se vrací domů. Udělá tím velkou ra­ dost své slepé matce, která ale brzy umírá. Zanedlouho do společného hrobu uložili i syna. Krejčí vypráví příběh, jak kdysi chodil za svou dívkou. Jejich lásce stál v cestě dívčin strýc. Jednou, když jeho milá dělala obrovský dort, přišel strýc. Ukryla tedy svého chlapce dovnitř dortu. Zde usnul a procitl až na slavnosti, kde každý blahopřál ‫״‬otci“. Vylezl ven v domnění, že je na krtinách. Brzy ale poznal, že se zúčastnil narozenin starého mnicha. Další vyprávění: učitele, Vysloužilého vojáka, hostinské, pana pojezdného, šumaře a mlynáře.

Svatopluk Cech opěvuje český venkov, dobrosrdečnou povahu a upřímnou lásku venkovského lidu. Knížka má předzpěv, v němž bás­ ník vzpomíná na dávné doby. Prolíná se sem nedávná smrt jeho otce. V textu najdeme mnoho metafor, personifikací a epitet. Řeč mlynáře zakončuje výzva českému národu.

Anton Pavlovič Čechov

»104,177«

(1860-1904) Čechov se narodil v rodině kupce v Taganrogu. Po studiu medicíny se věnoval několik let lékařství. Za manželku si vzal známou herečku Olgu Knipperovou. Za svůj život, který po šesti letech boje ukončila tuberkulóza, se snažil procestovat spoustu evropských zemí i s Ruskem. Zemřel v Německu. Čechov se řadí ke skupině světově uznávaných ruských spisovatelů. Vynikl jako autor lyrických dramat - Strýček Váňa, Višňový sad, Ra­ cek, Tři sestry; psychologických novel - Dáma s psíčkem, Pavilón č. 6, Černý mnich, Souboj, Step. Psal také celovečerní hry (Ivanov, Plata­ nov), jednoaktovky (Jubileum, Svatba, Medvěd) a své ‫״‬short stories“ (Tlustý a hubený, Chameleón, Román s basou).

Strýček Váňa Strýček Váňa je příkladem Čechovova lyrického dramatu. Má čtyři jednání a odehrává se na venkově v 19. století. Strýček Váňa, vlastním jménem Vojnickij, spravuje vesnický sta­ tek, kam přijíždí profesor Serebrjakov se svou ženou Jeleňou. Vojnic58

Anton Pavlovič Čechov kij byl bratrem profesorovy první ženy. Z jejich manželství zůstala také Serebrjakova dcera Soňa, marně se snažící získat lásku doktora Astro­ vá. I jemu však učaruje Jelenina krása, přestože je jinak její povaha nezajímavá a nudná.

Vojnickému po letech odříkání, kdy pouze podporoval profesora Se­ rebrjakova, dochází, jak svůj život zbytečně obětoval. Konflikt se vy­ hrotí ve chvíli, když se dozvídá o profesorově nápadu prodat statek. Po rozmíšce s Vojnickým, provázené dokonce i střelbou, Serebrjakov s Jeleňou odjíždějí. Statek zůstává takový, jako byl předtím. Vše vypa­ dá, jako by se vůbec nic nestalo. Čechov se v tomto dramatu zabýval otázkou lidského života, jeho naplněním a obětováním se pro druhého. Odsoudil promarněný život plný nudy, který mají všechny postavy dramatu. Dotkl se také linie probíhající mezi realitou a iluzí. Žijí-li lidé v klamných představách, jako např. strýček Váňa, nutně pak musí přijít zklamání.

Višňový sad Višňovým sadem Čechov ukončil svou dramatickou tvorbu. Děj o čty­ řech jednáních se odehrává na venkovském sídle v Rusku. Příběh začíná příjezdem aristokratky Raněvské na její venkovské sídlo v Rusku. Po smrti syna Gríši odtud odešla do Paříže. Mezitím statek spravovala její nevlastní dcera Varja. Už však ale došly peníze a jediným východiskem, jak se zdá, je prodej pozemků pro stavbu bytů. Takové řešení doporučuje i Varjin nápadník - kupec Lopachin. Raněvská k tomu ale nechce svolit, protože prodejem pozemků by musel být vykácen i višňový sad — rodová tradice.

Finanční prostředky na záchranu statku však nikde neseženou. V dražbě statek získává Lopachin, který nechává sad nemilosrdně zni­ čit. Zdá se, jako by s višňovým sadem přicházel i konec starých časů. Varja se s Lopachinem rozchází a Raněvská se navrací do Paříže. Jediná Anča - vlastní dcera Raněvské - se svým chlapcem věří tomu, že se pravda ukáže a Lopachin nebude na statku dlouho. Autor zde vystihl zanikající aristokratickou společnost. Hra je plná symbolů předznamenávajících a naplňujících tuto změnu.

59

František Ladislav Čelakovský

František Ladislav Čelakovský

»64, 67«

(1799-1852) Čelakovský pocházel z jihočeských Strakonic. Ze studií na univerzitě v Českých Budějovicích byl vyloučen pro četbu Husovy Postily. Studo­ val dále v Praze a v Linci. Pak pracoval jako vychovatel, knihovník, redaktor, překladatel a profesor slavistiky ve Vratislavi. Od roku 1849 vyučoval také na univerzitě v Praze. Jádrem Čelakovského tvorby jsou básnické sbírky Ohlas písní rus­ kých, Ohlas písní českých, Smíšené básně a Růže stolistá. Dále vydal Mudrosloví národu slovanského ve příslovích a Slovanské národní pís­ ně. Je také autorem dodatků ke Slovníku Josefa Jungmanna.

Múdrosloví národu slovanského ve příslovích V této práci Čelakovského nešlo pouze o zábavu či vtipné myšlenky. Jde o dílo naučné, s vědeckým, historickým, folklórním významem. Nechává čtenáři nahlédnout do jisté, relativně uzavřené, části národ­ ního života. Múdrosloví má velký literární charakter. Knihu tvoří šestnáct te­ maticky rozdělených částí. První obsahuje moudra o náboženství a bohu, poslední je motivovaná národopisem a zeměpisem. Příklad: ‫״‬Zlé znáti není zlé, ale zlé poznati a tak činiti zlé jest.“ ‫״‬Krásný jak makový květ, a hloupý jak vyhořelý pařez."

Ohlas písní českých V úvodu Čelakovský charakterizuje odlišnost české lidové poezie od ruské. České poezii chybí hrdinské písně. České verše jsou spíše lyric­ ky laděné a žertovné. Lidový básník, na jehož místo se Čelakovský postavil, si satirou postěžuje na maloměšťáka a urozené pány. V Ohlasech se Čelakovský pokusil vytvořit písně a básně podobné původní lidové tvorbě. Velmi dobře se mu to podařilo, čehož důkazem je znárodnění některých básní, jako např. Dárek z pouti. I český národ má bohatou a pestrou historii - Čelakovský se snaží ukázat jeho sílu ve venkovském jádru a upřímné, veselé a hravé české povaze. Obává se o jeho osud, kritizuje nerovnost mezi lidmi, satiric­ kým tónem útočí na zbytky feudalismu. 60

Dalimilova kronika Nejčastějším tématem básní je láska - šťastná, nenaplněná i nevěr­ ná, protože láska představuje to, co přetrvává. Nejvíce se proslavila první báseň Ohlasu písních českých - Toman a lesní panna: Toman se o kouzelné svatojánské noci vydává za svou milou. Ta se však již zaslíbila jinému. Zklamaný chlapec se tedy vydá­ vá zpět Doubravou i přes varování své sestry. Zde ho svádí spanilá lesní panna na jeleni a vláká jej na skálu. Odtud se Toman zřítí do propasti. V této básni Čelakovský využil prostředků balady a lidového rčení. Často užívá archaismy, metafory a alegorická slova. Opaková­ ním některých slov a i celých odstavců dociluje většího zesílení. Básně: Stasa čarodějnice, Prokop Holý, Cikánova píšťalka, Dárek z lásky, Pocestný, Vrchní z Kozlova, Krásná Kordula atd.

Ohlas písní ruských Ohlas písní ruských tvoří soubor 26 básní, převážně epických. Čelakovský vyzdvihuje slavnou ruskou historii; chrabrost, udatnost a nebojácnosť ruských hrdinů. Jejich statečností chce posílit nesvo­ bodné slovanské národy, aby byly stejně odvážné jako činy Rusů. Téměř v každé básni se objevuje udatný hrdina, který bojuje proti nepřátelům, např. Turkům, a chrání slabší a chudší. Některé bás­ ně jsou smyšlené, jiné mají skutečný historický základ. Taková je i báseň Ilja Muromec. Ilja Muromec se mstí za zavraždění nevinné­ ho mládence třemi Turky. Čelakovský viděl v soudobých událos­ tech pokračování ruských bylin. Chtěl dodat národu novou sílu do dalšího boje za svobodu.

V lyrických básních zobrazuje život ruského lidu ve šťastných i smut­ ných okamžicích, život mladých, lásku i přírodu, která proniká do me­ zilidských vztahů. V Ohlasu písní ruských autor nápadně užívá hyperboly. Ta však není tak silná jako v původních ruských textech. Básně: Romantická láska, Veliká panychída, Smrt Alexandrova, Ru­ sové na Dunaji, Čurila Plenkovič, Veliký ptačí trh, Uja Volžanín atd.

Dalimilova kronika

»26, 27, 93«

Dalimilova kronika představuje první česky psanou kroniku. Pochá­ zí z prvních let vlády Jana Lucemburského, pravděpodobně z roku 1314.

61

Dante Alighieri

Jméno autora se objevilo v 16. století u kronikáře Václava Hájka z Libočan. Prý šlo o jakéhosi Dalimila Meziříčského, kanovníka z Boleslavi. Tento historický omyl se traduje dodnes. Ve skutečnosti by autorem mohl být např. Petr I. z Rožmberka, Hynek z Dubé nebo Jan IV. z Dražie. V úvodu kroniky autor uvádí a hodnotí jiné kroniky, které mu slou­ žily při vlastní práci jako prameny. Zmiňuje také ‫״‬prastarou kroniku z Boleslavi“, které si nejvíce cení. Pravděpodobně se jednalo o nezná­ mý opis Kosmovy kroniky. Z té jsou totiž v Dalimilově kronice přejaté některé údaje a pověsti, např. o kněžně Libuši. Neznámý autor dále čerpal ze středověkých latinských legend - o sv. Václavu a sv. Ludmi­ le - a ústního vypravování pověstí.

Dalimilova kronika má 106 kapitol. Historické události autor zpra­ covává volněji než Kosmas. Zachycuje události od stavby věže baby­ lonské, zmatení jazyků a příchodu praotce Čecha, až po rok 1314 a vládu Jana Lucemburského. Pozornost soustředí na vládu panovníků. Ty nechce idealizovat, ale ukázat na jejich počínání a chybách vývoj historie. Podle svého posto­ je zřejmě autor pocházel z urozenější aristokratické vrstvy. Tato kronika nese počáteční prvky demokratismu a vlastenectví. Svými příběhy chtěl autor posílit pozici české literatury. Nelíbí se mu vliv cizích literatur, zvyků a mód. Dalimilova kronika je psána bezrozměrným veršem. Díky svému jednoduchému, srozumitelnému a lidu blízkému jazyku dosáhla u čte­ nářů velké obliby.

Dante Alighieri

»38,39,173«

(1265-1321) Z rodiny šlechty a jihoevropské Florencie pocházel tento významný představitel italské renesance. V oblasti antického i soudobého bás­ nictví se zdokonaloval studiemi ve Florencii a Bologni. Kvůli svému politickému postoji - byl stoupencem protipapežské strany - musel ode­ jít z Florencie do vyhnanství. Patnáct let strávil ve Veroně a Ravenně, kde je také pohřben. Celoživotním zážitkem Alighierimu bylo setkání s Biči Portinariovou, do které se hluboce zamiloval. Po její předčasné smrti se mu stala symbo-

62

Daniel Defoe

lem lidské i božské dokonalosti a inspirací k napsání Nového života. Bož­ ská komedie představuje vrchol básníkovy tvorby. Dále ještě napsal např. filozofický traktát Hostina.

Božská komedie Hlavní postavou je básník, který během své životní cesty zabloudí uprostřed temného lesa. Vlčice, pardál a lev mu nechtějí dovolit, aby z temnoty, představující lidské hříchy a neřesti, vystoupil na sluncem zalitý pahorek. Z lesa jej vyvádí Vergilius a prochází s ním Peklem a Očistcem.

V Pekle, které vypadá jako dutina rozdělená na sedm částí, si hříš­ níci odpykávají své tresty. Každý z devíti stupňů znamená výšku tres­ tu. Dante tu nachází své přátele i nepřátele, teology, filozofy a panov­ níky, se kterými rozmlouvá. Očistec je rozdělen do sedmi pásem, v nichž lidské duše splácí své hříchy ve víře, že jim bude odpuštěno. Sedm částí Očistce představuje nejhorší lidské poklesky: lakota, pýcha, závist, lenost, hněv, nestříd­ most a smilstvo. Očistec zpodobnil básník jako horu v oceánu. Poslední částí Božské komedie je Ráj s Danteho milovanou Beatricí.Ta představuje symbol nejvyšších lidských ctností. Komedie je psána tercínou. Příběh se odehrává v rozmezí jednoho týdne — začíná nocí na Zelený čtvrtek a končí o půlnoci, ale až příštího pátku roku 1300.

Daniel Defoe

»57«

(1660-1731) Daniel Defoe je vedle Henri Fieldinga a Jonathana Swifta předsta­ vitelem anglického osvícenství. Narodil se v rodině řezníka. Po studiích se snažil podnikat v oblasti obchodu. Kromě toho je známo, že byl i agentem tajných vládních služeb. Napsal velké množství politických publikací. Zemřel ve svém rodném Londýně. Defoe se nejvíce proslavil svým realistickým románem Robinson Crusoe, ve kterém ztvárnil individualistického zástupce měšťanské vrst­ vy. Založil také list Přehled.

63

Jakub Deml

Robinson Crusoe Předlohou k napsání tohoto románu, s původním názvem Život a ne­ obyčejná dobrodružství námořníka Robinsona Crusoa z Yorku, se Defoovi stal život námořníka Alexandra Selkirka, který sám na vlastní přání strávil pěl let na opuštěném ostrově uprostřed Tichého oceánu. Děj románu se odehrává v 17. století.

Hlavním hrdinou románu je Robinson Crusoe, třetí syn německého obchodníka Kreutznauera. Angličané toto pro ně obtížné slovo změnili na pouhé Crusoe. Robinson byl již od dětského věku velmi živý, rád se toulal v přístavu a nedostačoval mu poklidný měšťanský způsob živo­ ta. S tím se rozhodl skoncovat a utíká z domova. Po nejrůznějších dob­ rodružstvích se ocitá na pustém ostrově, kam jej vynesly vlny oceánu po ztroskotání jeho lodi. Autor se pak zcela soustředil na detailní vylíčení Robinsonova poby­ tu na ostrově, kde jej obklopuje divá zvěř, neznámé rostliny a také ne­ bezpeční kanibalové. Čtenář se dozvídá o stavbě jeho příbytku, obsta­ rávání jídla, ochočení zvířat, pěstování obilí, poznávání ostrovních krás, ale také o setkání s kanibaly, z jejichž spárů zachránil před smrtí Pát­ ka - svého pozdějšího společníka a sluhu. Během pobytu na ostrově, odkud jej nakonec zachrání anglická loď, měl Robinson dostatek času přemýšlet nad svými činy v minulosti. Nyní některých lituje a ví, že se měl zachovat jinak, např. vůči rodičům. Román Robinson Crusoe je příběhem člověka s velkou trpělivostí, odhodláním a důvtipem. Čtenář jej musí obdivovat pro odvahu, se kte­ rou bojoval se samotou a pustotou ostrova. Při překonávání stesku, stra­ chu a osamění ukázal sílu a krásu práce člověka, která je zárukou štěstí a smyslem života. Dvaceti osmi lety, strávenými Robinsonem na ostrově, vyslovil Defoe myšlenku o sepětí člověka s přírodou. Román Daniela Defoa přepracoval český spisovatel Josef Václav Pleva.

Jakub Deml

»134«

(1878-1961) Jakub Deml se řadí k prvním spisovatelům české katolické literatu­ ry. Narodil se v moravském Tasově. Po třebíčském gymnáziu studoval bohosloveckou fakultu v Brně. Jako kněz pak působil více než třicet let na západní Moravě. Pro četné neshody s církví byl roku 1909penziono­ 64

Jakub Demi ván. Žil pak znovu v Tasově a převážně se věnoval literární činnosti. Přátelil se se spisovatelkou Pavlou Kytlicovou, O. Březinou a F. Bíl­ kem. S oběma muži se však díky své povaze rozešel. O těchto přátel­ stvích svědčí knihy: Smrt Pavly Kytlicové, Mé svědectví o Otokaru Bře­ zinovi a Slovo k Otčenáši F. Bílka.

Demlovu tvorbu prezentují básně v próze, eseje, deníky, pamflety, úva­ hy, kázání a náboženské meditace. Deml rovněž překládal náboženskou latinskou a německou literaturu.

Z tvorby: Moji přátelé, Miriam, Hrad smrti, Tanec smrti, Podzimní sen, Zapomenuté světlo, Šlépěje, Domů, Pro budoucí poutníky a pout­ nice, Mohyla atd.

Hrad smrti Hrad smrti představuje jednu z Demlových hůře vyložitelných próz. Autor úvodem říká: ‫״‬Z textu, jejž tuto odevzdávám veřejnosti (a netoliko domácí), jisté okolnosti jsou patrny, neb alespoň pravděpodobný, a na příklad někte­ rý rok, některý den, a snad by bylo možno buď veřejným provoláním, anebo bedlivým studiem generálních map blíže určití též místa, kde se to stalo, ale to vše pramálo znamená pro ducha, hodného tohoto jména, pro ducha totiž povzneseného, jenž jest dalek toho, aby záhady druhého světa kladl na Prokrustovo lože zdravého rozumu, poněvadž jedinou pozemskou vahou a měrou, na který lze poodhadnouti velikost a jakost těchto zjevův, jest zdravé srdce a čisté nitro. “ (2. vydání, Tasov 1925). Hrad smrti je autorem prezentován jako nalezený rukopis. V noci 15. 6. 1912 měl zjevení - a toho dne jej nalezl. Jevy jednoho světa se zrcadlí ve světě druhém, vše je podobenstvím. Básník tuší nebezpečí, propadá tajemné hrůze a děsu. Próza nese ur­ čité hororové prvky - slzy, utrpení, svědectví zla. Klade důraz na reali­ tu, pohrává si se smysly - sen, iluze, zdání. Hodnotný prožitek života nalézá ve snu, který je přiblížením se smrti. To, co mu je láskou, se stává nejhlubší osobní tragédií. Na konci potkává tajemnou krásnou dámu — smrt. Závěr působí jako probuzení. V Demlově Hradu smrti se zároveň prolíná osoba kněze i básníka. Měl pocit, že bez jedné své stránky by nebyl schopen působit ani jako druhý člověk. Touto prózou také naráží na Kristova léta, ne­ boť Kristus ve 33 letech zemřel a Deml píše ve stejných letech svůj Hrad smrti.

65

Jakub Deml

Autor užívá hodně rozvitá souvětí, jako by si stále vzpomínal na dal­ ší věci, které jej napadají. Zdůrazňuje některá slova, jako např. hrad a čas.

Moji přátelé Moji přátelé je sbírka prozaických básní, ve kterých již Deml nepů­ sobí jako pesimista a člověk v zajetí úzkostlivého strachu. Básník zde rozmlouvá s květinami, z nichž má každá svou specifickou povahu, stejně jako každý člověk. Rozhovorem s květinami se autor snaží na­ lézt odpověď na otázky týkající se lidského života a smrti, ale také poznání krásy. Opět je zde přítomen Demlův duchovní tón projevující se láskou, něhou a pokorou.

Hovoří s citlivou mateřídouškou, kopretinou se zlatým srdcem, skromnou pomněnkou, nezlomitelnou třtinou, starobylou přesličkou atd. Verše dokládají silnou Demlovu fantazii a neustálou přítomnost vizí podobných Březinovi. Květomluva Mojich přátel učarovala mnohým generacím a i dnes se dokáže čtenářovi zalíbit.

Podzimní sen Podzimní sen patří k Demlovým málo známým pracím. Představuje částečně autobiografickou prózu, k jejímuž napsání autora vyzvaly pře­ devším dvě skutečnosti. První z nich byla návštěva kněžského inter­ načního tábora v Moravci na Vysočině, druhou se stal dopis slovenské­ ho řeholníka z trestního tábora, který měl sen o návštěvě J. Demla v Tasově. Básník vytvořil prózu, v níž navštěvuje právě kněžský internační tábor a spatřuje povahy trestaných knězů. Přičítá jim vinu za špatný stav světa, kterou však nesou stejně jako obyčejní lidé. Zároveň se zamýšlí nad náboženskými problémy a medituje o zvířatech, lidech, jejich vlastnostech a konečné smrti. V textu nacházíme citace z Bible a odkazy na mnoho známých spi­ sovatelů, např. O. Březinu, N. V. Gogola, A. Stiftera.

66

Charles Dickens

Charles Dickens

»102«

(1812-1870) Charles Dickens prožil neradostné dětství v rodině úředníka. Otec musel kvůli dluhům odejít do vězení, a tak byl dvanáctiletý Charles nucen starat se o svou obživu. Pracoval v továrně, kde se vyráběla leš­ tidla na obuv. Ipřes nepřízeň osudu se pak Dickens díky své píli stal advokátním písařem, v parlamentu působil jako zpravodaj a také se věnoval spisovatelství. Je jedním z představitelů anglického kritického realismu. Ve svých románech napadal sociální nespravedlnost své doby. Z tvorby: Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka, Mikuláš Nickleby, Nadějné vyhlídky, Kronika Pickwickova klubu, Zlé časy. Psal také povídky (Vánoční povídky), historické romány (Příběh dvou měst) a reportáže (Americké poznámky).

Kronika Pickwickova klubu Děj prvního, ale velmi úspěšného románu, nás zavádí do Londýna první poloviny 19. století. Tento román stojí na pomezí kritické a hu­ moristické prózy. Má velké množství jednajících postav, z nichž v popředí vystupuje starý mládenec Samuel Pickwick - zároveň zakladatel a předseda klu­ bu. Cleny klubu jsou dále Pickwickův sluha Samuel Weller, básník Augustus Snodgrass, sportovec Nathaniel Winkle a letitý neúspěšný milovník Tracy Tupman. Čtyřčlenný Pickwickův klub se vydává z města na venkov, aby jeho členové zažili něco nového, a tak lépe poznali život. Hrdinové se tak dostávají do groteskních a humorných situací, při kterých se v údivu zbavují své městské izolovanosti. Zároveň se ale také mění jejich před­ stavy o staré dobré Anglii. Poznávají společenskou nerovnost, křivdy spáchané na lidech, jsou svědky podvodů a intrik, jež vrcholí odvodem pana Pickwicka do vězení pro dlužníky. Román má celkem 57 kapitol, které tvoří zážitky členů klubu ze sedmi výpravných cest podniknutých po Anglii v letech 1827—1828. Autor dokázal skvěle vystihnout hlavní jednající postavy, ale také spoustu ostatních, neodlučitelně k románu náležících. V jejich po­

67

Denis Diderot vaze - sobecké, nelítostné, zlé, hrubé a nemilosrdné - realisticky zobrazil jak morálku anglického lidu, tak i rysy společnosti. Při poslední cestě se pan Pickwick usadil v novém sídle a členové klubu Winkle a Snodgrass uzavřeli sňatek.

Denis Diderot

»57«

(1713-1784) Diderot byl nejmladší z francouzských předních osvícenců. Narodil se jako syn nožíře v Langres. Odstoupil od kněžské dráhy a stal se mistrem svobodných umění. Zajímal se o chemii, fyziku, lékařství, ma­ tematiku a další vědní obory. Setkával se s pařížskou bohémou a přáte­ lil se také s J. J. Rousseauem. Podílel se na vypracování Encyklopedie aneb Rozumového slovníku věd, umění a řemesel. Při své tvorbě a jednání byl přesvědčený, že se líbí pouze to, co je pravdivé. Psal filozofické spisy - List o slepcích k ponaučení vidou­ cích, Filozofické myšlenky, Rozhovor mezi dAlembertem a Diderotem, Myšlenky o výkladu přírody. Jeho prvním románem byla próza Nediskrétní klenoty. Zajímavějšími a známějšími se ale staly romány Jep­ tiška, Rameaův synovec a Jakub fatalista a jeho pán. Diderot psal také drama, např. Otec rodiny, a estetické spisy - Esej o malířství, Pojed­ nání o kráse. Diderot překládal z angličtiny (Shaftesbury, James).

Jakub fatalista a jeho pán Jakub fatalista je román z Francie 18. století. Tato próza představuje největší a nejčastěji vydávané Diderotovo dílo. Tvoří jej soubor příběhů, anekdot a vyprávění, které Diderot užívá jako satiru na francouzskou společnost. Román je vlastně sporem o tom, má-li člověk možnost svobodného rozhodování a zda může svůj život nějak ovlivnit. Jako hlavní postavy vystupují Jakub a jeho pán. Bez předchozího představení se, vysvětle­ ní odkud přišli a kde se vzali, se pouštějí do dialogu o filozofických otázkách. Víme pouze, že Jakubův bývalý pán je kapitán. Současného pána se Jakub táže na spousty věcí. Pán hájí idealistický názor na lidskou svobodu. Často si však vzhledem k podmínkám musí oba uvě­ domit, že život je pouhým provazcem náhod měnících naše plány a roz­ hodnutí. Lidský osud představuje řada drobných dění a příhod, které jej činí skutečně rozmanitým a mnohotvárným.

68

Fjodor Michailovič Dostojevskij Diderot ve svém románu řešil spoustu filozofických otázek, jež však provázel humorný nadhled.

Jeptiška Jeptiška je také Diderotovým románem, ovšem s klasickou vý­ stavbou.

Děj nás zavádí do Francie v 18. století, do prostředí klášterů. Román původně vznikl pro pobavení Diderotových přátel.

Hlavní postavou románu je nemanželská měšťanská dívka Zuzana Simoninová. Aby se matka vyvarovala pomluv, dává Zuzanu na výcho­ vu do kláštera. O tom všem se dozvídáme ze Zuzaniných dopisů adre­ sovaných markýzi Croismarovi. Zuzana prý v klášteře velmi trpěla. Nemohla však odejít, a zabránit tak četným neshodám s ostatními jep­ tiškami a představenou kláštera. Zcela jiná situace ale nastává po je­ jím příchodu do kláštera svátého Eutropa.

Zde se stane oblíbenkyní lesbické představené. Ta nakonec zešílí a umírá. Zuzana za pomoci mnicha utíká z kláštera pryč, ale nakonec nalézá smrt v ulicích Paříže. Prý zemřela na následky zranění, která utrpěla při odchodu z kláštera. Základem Diderotova románu je zčásti skutečný příběh, zčásti mys­ tifikace. Próza nese rysy fiktivní literatury. Vystupují zde realisticky vylíčené postavy řeholnic a zpovědníků. Přestože je Diderotův román citově vzrušivý, snažil se autor při psaní vyvarovat jakýchkoliv emocí a zachytit věrohodný obraz klášterů a života v nich.

Fjodor Michailovič Dostojevskij

»104«

(1821-1881) Ruský spisovatel Dostojevskij se díky své společenské a psychologic­ ké próze stal jedním z klasiků světové literatury. Narodil se v Moskvě, kde vyrůstal v nemocnici pro chudé. Otec zde totiž pracoval jako lékař. Dostojevskij studoval v Petrohradě inženýr­ skou školu. Odešel do výslužby a věnoval se spisovatelství. Pro účast v hnutí petraševců jej odsoudili k smrti, ale trest byl posléze změněn na deset let nucené práce na Sibiři. Po návratu žil nejen v Rusku, ale i v zahraničí.

69

Fjodor Michajlovič Dostojevskij ■M

Dostojevskij psal kromě psychologických próz - Chudí lidé, novely Bílé noci a Dvojník - i venkovské povídky - Dědečkův sen. Celosvětovou proslulost však získal díky těmto románům: Zločin a trest, Bratři Karamazovi, Zápisky z mrtvého domu, Idiot, Ponížení a uražení, Běsi, Výrostek.

Bratři Karamazovi Poslední Dostojevského román — Bratři Karamazovi — nese rysy spo­ lečenské, kriminální a psychologické prózy. Odehrává se v Rusku 19. století. Námět autor čerpal ze skuteč­ nosti.

V románu Dostojevskij představuje statkáře Fjodora Pavloviče Karamazova, otce čtyř synů. Karamazov disponuje těmi nejhoršími lid­ skými vlastnostmi, a proto jej jeho vlastní synové hluboce nenávidí. Ze dvou manželství má Karamazov citlivého a duševně nestálého Dmitrije, racionalistického Ivana a hloubavého Aljošu. Zlý Smerďakov, který otce nenávidí nejvíce, pochází z nemanželského vztahu se služkou Jelizavetou Smrdutou. Tento nevlastní syn Karamazova zabije. Po svém strašném činu však dostane epileptický záchvat a z vraždy je obviněn Dmitrij. Ten se obvinění nevzpírá a odchází na Sibiř se svou milou Grušeňkou, o kterou se podle něho otec také pokoušel. Smerďakov se sice přizná Ivanovi z vraždy, ale spáchá pak sebe­ vraždu. Ivana se zmocní duševní choroba a u soudu jeho výpovědi ni­ kdo neuvěří. V románu vystupuje ještě postava řeholníka Zosima, který duchovně působí na nábožensky založeného Aljošu. Po Zosimově smr­ ti Aljoša odchází do kláštera, aby pokračoval v jeho myšlenkách a dále je rozvíjel. Román tvoří dvanáct knih. Autor se zabývá otázkou osudu, viny, tíhy svědomí, lidské zodpovědnosti, citů a pokání.

Zločin a trest Děj románu se odehrává v Petrohradu v druhé polovině 19. století. Základním motivem příběhu je vražda, kterou spáchal petrohrad­ ský student Rodion Raskolnikov. Přestože patří k jeho vlastnostem dobromyslnost a čestná povaha, zcela chladnokrevně a z realistických důvodů zabije starou lichvářku kvůli penězům. Náhodou se zde objeví její sestra, které proto připravil stejný osud.

70

Jan Drda Po smrti žen následuje policejní pátrání. Vyšetřovatel tuší, že vra­ hem je Raskolnikov, ale nemůže mu vinu dokázat. Ten mezitím propa­ dá strachu. Policie pak zatkne člověka, jenž se k činu sám přizná. Raskolnikov se seznamuje s prostitutkou Soňou. Toto povolání mu­ sela vykonávat, aby uživila sebe a matku. Student jí řekne o své vině při vraždě. Soňa jej přesvědčí, aby se přiznal. Sonina láska Raskolnikova posílí a dopomůže mu k přiznání. Rodion je pak odsouzen k osmi letem práce na Sibiři, kam jej Soňa doprovází. Svou láskou z něho do­ káže vytvořit nového, lepšího člověka.

K napsání psychologického románu Zločin a trest Dostojevského in­ spirovaly vlastní zkušenosti. Hrdina je zde druhým člověkem změněn a začíná v něj věřit. Autor zkoumá lidské svědomí, zákoutí lidské duše a její procesy.

Jan Drda

»130,156,184«

(1915-1970) Jan Drda pocházel z Příbrami. Přesto však byl člověkem spíše ven­ kovským než městským. Se svým domovem je citově svázán, podobně jako vzpomínkami na otce a matku, která zemřela i s narozeným dítě­ tem. Na vysoké škole se zabýval studiem klasické a slovanské filologie. Je znám jako publicista, prozaik a dramatik. Psal romány (Městečko na dlani, Putování Petra Sedmilháře, Živá voda), dramata (Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Hrát­ ky s čertem), pohádky (České pohádky) a povídky (Němá barikáda). Ve své tvorbě mísil reálné a pohádkové prvky.

Městečko na dlani Tuto Drdovu románovou prvotinu, vydanou roku 1940, přijali čtená­ ři s nadšením a zájmem. Román oplýval vírou v budoucnost, lidovou moudrostí a českou dobrou povahou, což se zdálo v době na začátku okupace velmi potřebné. Děj se odehrává před první světovou válkou ve městečku na dlani — Rukapáni. Rukapáň si autor vysnil ve své fantazii a zasadil ji do středních Čech - krajiny bohaté na zajímavé typy lidí.

71

Jan Drda Hlavní postavou je pan starosta Buzek. Tolik propadl omamné chuti červeného vína, až se mu v opilém stavu zjevil anděl. Tomu Buzek píše dopis, že už denně vypije maximálně tři skleničky. Městečko je plné podobných komických, zajímavých a veselých postav řešících své současné problémy. Ať už je to v milostném ži­ votě (syn bohatého sedláka Václav Trantinec a jeho milá Ančka) nebo v každodenních záležitostech. Všichni obyvatelé Rukapáně svůj osud přijímají takový, jaký je. V tom tkví příčina jejich klidu a dobré pohody.

V tomto románu se Drdovi povedlo zachytit svůj charakteristický, osobitý styl.

Němá barikáda Povídky z Němé barikády Drda dopisoval ještě za druhé světové vál­ ky. Vyšly roku 1946 a nazývají se podle poslední z jedenácti povídek. Jejich děj se odehrává v době druhé světové války. Autor podává její obraz za Květnového povstání v Praze na barikádách a během násle­ dujícího osvobození. Povídky Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu a Zákeřník jsou pří­ kladem moderního povídkového útvaru. Autor zde zachytil vývoj po­ stavy až po její odhodlání k akci. Podává tím svědectví o hrdinské lid­ ské povaze, která se stává v jisté situaci samozřejmostí, i když by vlastně samozřejmá být nemusela. Vyšší princip — tak přezdívají studenti komického profesora latiny na gymnáziu. Při jeho hodině jsou odvoláni žáci Moučka, Ryšánek a Havelka. Kvůli jejich souhlasu s atentátem na říšského protektora přišli o život popravou. Profesor latiny má třídě vysvětlit, co se stalo. Získává obdiv všech po slovech: ‫״‬Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Hrdina Včelaře bránil život ostatních na úkor vlastního nebezpečí. Ří­ dící Havlík skrýval tři parašutisty. Němci jeho pomoc ale odhalili a usmrtili jej. V posledních chvílích života ochraňuje rukou včelí královnu. Hrdina Hlídače dynamitu - nevýrazný a bázlivý František Milec obětuje život své ženy i svůj, aby pomohl při boji proti tyranům. Ne­ chal vybuchnout hrnec s dynamitem, který všechny zabil. V dalších Drdových povídkách — Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Pancéřová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Němá bari­ káda, Třetí fronta - vystupují obyčejní čeští lidé. Havíři, dělníci, ko­ 72

Theodore Dreiser

vář, tramvajáci, učitelé, zámečnický učeň a účetní - všichni se v pravou chvíli odhodlali k rozhodujícímu činu. Některé povídky Němé barikády, spojené s osudem českého národa od roku 1939 do roku 1945, se dočkaly i své filmové podoby. Vypovída­ jí o lidském hrdinství v boji proti fašismu, o obětavé povaze a vlaste­ nectví. Drdovi hrdinové se jasně dělí na dobré a špatné. Podobně černobíle autor líčí také válečné postavy. Děj je plný událostí, rozhodujících oka­ mžiků a často tragického konce. Způsobem záběru má Drdův styl blíz­ ko filmovému vidění. Prostým jazykem se zase autor více přiblížil lidu.

Theodore Dreiser

»194«

(1871-1945) Dreiser jako představitel amerického sociálního realismu a natura­ lismu patří ke spisovatelské meziválečné generaci. Narodil se v rodině německého přistěhovalce a dcery farmáře ve státě Indiana. Měl mno­ ho sourozenců, tak se již od dětství musel starat o sebe téměř sám. Zabýval se žurnalistikou a jeho spisovatelskou činnost nejvíce prosla­ vil román Americká tragédie. Prozaik Dreiser je také autorem několika dalších románů, např. tri­ logie Finančník, Titan, Stoik, společenských románů Sestřička Carrie, Jennie Gerhardtová atd. K jeho tvorbě patří také publicistické knihy (Tragická Amerika, Dreiser se dívá na Rusko) a povídky (Galerie žen, Dvanáct mužů).

Americká tragédie Americkou tragédií Dreiser vytvořil společenský sociální román Ame­ riky první poloviny 20. století. Námětem k napsání se stala skutečná událost. Téma zločinu a trestu, lidské touhy po bohatství a úspěchu tak opět našlo svého pokračovatele. Ústřední postavou románu je mladý Clyde Griffiths, syn chudého kazatele a pouličního zpěváka. Clyde nechce ve své chudobě zůstat. Pracuje v továrně na límce svého strýce jako vedoucí jednoho z oddělení. Prochází několika milostnými dobrodružstvími, až se více zamiluje do Roberty Aldenové. Ceká s ní dokonce dítě. Vidí však možnost dostat se do vyšší společnosti sňatkem s dcerou milionáře Fichleye. 73

Alexandre Dumas mladší I přes Robertino těhotenství se Clyde rozhodne, že ji opustí. Vybere si však ten nejhorší způsob - vraždu. Pozve Robertu na projížďku loď­ kou, loď jakoby náhodou překlopí a Roberta se utopí. Nad Clydem se však rozpoutává vleklé vyšetřování a nakonec je shle­ dán viným, je usvědčen a popraven v elektrickém křesle.

Autor v románu postihl nejen mravy lidí, ale ukázal odvěkou touhu člověka po úspěchu, bohatství, slávě. Dreiser se neomezil na pouhé vyprávění, ale popsal i psychiku lidí. Tím se stává Americká tragédie zároveň psychologickým románem.

Alexandre Dumas mladší (1824-1895) Dumas se narodil v Paříži jako nemanželský syn Alexandra Dumase staršího (1802-1870), autora světově známého románu o třech muške­ týrech (Tři mušketýři, Tři mušketýři po dvaceti letech, Tři mušketýři ještě po deseti letech), dále románu Hrabě Monte Christo, Černý tuli­ pán, Královnin náhrdelník atd. Dumasova matka - Marie Lebayová - pracovala jako šička. Dumas, přestože měl k literatuře vrozený cit a talent, začal psát, teprve když jej k tomu donutily jeho značné dluhy následkem bohémského hýření.

Dáma s kaméliemi Dáma s kaméliemi byl původně román, jímž autor vyjádřil svou lás­ ku k Marii Duplessiové. Později román přepracoval v drama. Děj se odehrává v Paříži v první polovině 19. století. Hlavní hrdinka se v románu nejmenuje Marie Duplessiová, ale Mar­ kéta Gautierová. Markéta je krásná pařížská kurtizána, se kterou se seznámí Armand Duval, syn z bohaté a vlivné rodiny. Markéta se každý den nechává vidět v divadelní lóži, ozdobena bílými kaméliemi. Pět­ krát do měsíce ji zdobí kamélie červené. Markéta po těžké nemoci žije u starého vévody a nechává se jím živit. Všeho se ale vzdává pro Armandovu lásku. Společně odcházejí do vily v Bougivalu a sní o společném životě. Za Markétou ale přichází Armandův otec a chce, aby od jeho syna odešla a nekazila jemu i jeho rodině pověst.

74

Alexandre Dumas starší Markéta Armanda velmi miluje, a právě proto jeho otce poslechne. Vrací se ke svému předešlému životu a nakonec sužována svou nešťast­ nou láskou umírá. Armando pochopí Markétinu oběť až po její smrti a svém návratu z ciziny. Nyní se mu zjeví síla a velikost Markétiny lásky. Na konci Armando vypráví svůj příběh spisovateli, jehož rukou pak vzniká Dáma s kaméliemi.

Dumasův román ukazuje velikost lásky člověka, který se pro štěstí svého milého vzdává veškerých idejí a sám nachází tragický konec.

Alexandre Dumas starší (1802-1870) Původně se jmenoval Davy de La Pailletrie. Dumas je oblíbeným au­ torem romantismu. Kromě spisovatelství také pracoval jako písař. Je otcem spisovatele Alexandra Dumase mladšího, autora známé Dámy s kaméliemi. Při psaní Dumasovi pomáhal štáb spolupracovníků. Je autorem ze­ jména dobrodružných historických románů, k nimž patří: Tři muške­ týři, Tři mušketýři po dvaceti letech, Tři mušketýři ještě po deseti le­ tech, Černý tulipán, Hrabě Monte Christo, Královna Margot, Králov­ nin náhrdelník atd. Alexandre Dumas starší psal také drama, např. Kean, Antony.

Tři mušketýři Ve Třech mušketýrech a jejich pokračování (Tři mušketýři po dva­ ceti letech, Tři mušketýři ještě po deseti letech) Dumas představil šle­ chetné, nebojácné, statečné a čestné povahy hlavních hrdinů — muš­ ketýrů. Jedná se o napínavý historický román z Francie 17. století. Vystu­ puje zde např. skutečná postava kardinála Richelieua. Příběh začíná příchodem gaskoňského šlechtice ďArtagnana do Pa­ říže, kde se uchází o členství ve sboru královských mušketýrů. Zde poznává tři nejlepší - Athose, Aramise a Porthose. D’Artagnan se stá­ vá jejich přítelem a společně zažívají mnohé dobrodružné příhody. Často musí čelit intrikám již zmíněného kardinála Richelieua, jenž se snaží dostat z trůnu francouzskou královnu Annu.

75

Jaroslav Durych

V druhém díle mušketýři vynakládají všechny síly, aby zachránili anglického krále Karla I. Jejich hlavního nepřítele nyní představuje kardinál Mazarin. Třetí díl vypráví o dobrodružství Vikomta de Bragellone — Athosova nemanželského syna. Vikomt hoří nešťastnou láskou ke slečně de La Valliěre, pozdější milence Ludvíka XIV. Autor líčí společnost a mravy na jeho dvoře. V příběhu postupně mušketýři umírají. Svými idejemi o přátelství, statečnosti, touze po spravedlnosti a lásce jsou Tři mušketýři stále čteným románem. Nacházejí ohlas u všech ge­ nerací. Jejich známost bezesporu zvýšila i četná filmová zpracování.

Jaroslav Durych »135« (1886-1962) Z Hradce Králové pocházel český básník, prozaik a dramatik - Jaro­ slav Durych. Po studiích medicíny pracoval jako vojenský lékař. Vedl kulturní pravicovou katolickou frontu. Psal moderní českou prózu, ale i historické romány. Tvorba zaměřená na současnost: Sedmikráska, Tři dukáty, Tři troníčky, Cestou domů, Píseň o růži. Historické prózy: Bloudění (tzv. vět­ ší valdštejnská trilogie), Masopust, Služebníci neužiteční, Kouzelný kočár, Rekviem (tzv. menší valdštejnská trilogie). Drama: Štědrý ve­ čer, Svatý Václav, Svatý Vojtěch, Svatý Jiří. Poezie: Panenky, Laň a panna, Cikánčina smrt, Té nejkrásnější. Durych psal také úvahy, črty a eseje - často zobrazující jeho náboženské pojetí světa.

Duše a hvězda Také Durychův mystický román Duše a hvězda naplňuje motiv mi­ lostného citu. Místy se blíží románu erotickému. Jako hlavní postavu vytvořil básník mladou sedmnáctiletou dívku Bělušku, která se na první pohled zamiluje do pětadvacetiletého Jin­ dřicha, syna ředitele textilní továrny. Zde Běluška pracuje. Dozvídá se, že Jindřich je nevyléčitelně nemocný tuberkulózou. Velmi rychle, asi během jednoho týdne, se dívka dostává do Jindři­ chovy rodiny. Pomáhá mu s nemocí i s ostatními problémy. Zdá se však, že z Běluščiny strany je láska daleko silnější. Teprve v posledních chvil­ kách Jindřichova života uzavírají sňatek. 76

Jaroslav Durych

Román má čtyři oddíly. V posledních dvou se dostáváme do následu­ jící části Běluščina života. Při jedné z cest od Jindřichova hrobu se ne­ ubrání pokušení vkročit do lesa. Zde potkává tři mladíky. Jeden z nich - Jiří - se tolik podobá Jindřichovi. Běluška v něm poznává jeho bratrance. Po vzájemném sblížení v sobě nacházejí zalíbení a Jiří zůstává s Běluškou místo Jindřicha. V románu se střídají okamžiky skutečné i transcendentní. Duše a hvězda, jak zní název díla, vlastně přestavuje ženu a muže. Ženu Durych spatřuje jako anděla, muž má blíže k ďáblu.

Sedmikráska Durychova povídka Sedmikráska vznikla roku 1925 a ztělesnila po­ lovinu spisovatelova umění a celkových názorů. Druhým vrcholem jeho tvorby se pak stává Bloudění. Básnická síla Sedmikrásky je umocně­ na složkami fantazijními i realistickými, které se nachází téměř v rovnováze. Hlavní hrdina povídky je mladý písař, později agent. Žije podivně zahloubán ve světě, kde si těžce vydělává peníze na živobytí. Jednou potkává v hotelu, v němž bydlí, krásnou dívku. Zamiluje se do ní, ale když ji spatří znovu, nepozná ji. Dívka se mu ukáže celkem sedmkrát. Poprvé v hotelu, pak jako prodavačka v obchodě s potravinami, potřetí jako pradlena, čtvrté setkání se uskuteční v noční tramvaji, páté v továrně, kde dívka pracuje jako úřednice, a šesté v Praze na ulici. Pokaždé se potkávají v jiné situaci; i dívka trochu jinak vypadá a jinak se chová. Chlapce nakonec z jeho slepoty vyvádí dívka sama. Kyticí květin jej zbaví bloudění a ukáže mu cestu k sobě - a to je jejich posled­ ní sedmé setkání. V Sedmikrásce Durych projevil obdiv lidské chudobě. Hrdina propa­ dá největším výčitkám svědomí, když se chce přizpůsobit bohatým. Jed­ nou musí hodně odolat, aby si nekoupil ve zlatnictví šperk. Pak se pro­ viní tím, když své milé nabízí peníze a jednou jí je dokonce strčí do kapsy. Pronásledují jej zlé představy, že tímto svým chováním zradil Boha. Peníze představují největší lidské hříchy a provinění. Durych ve své povídce neoslavoval pouze lidskou chudobu, ale pře­ devším lásku, její touhu a opojení. Ukazuje, jak různě se chová lidské srdce a jakými zvraty prochází. Postava dívky je zajímavá tím, že žárlí sama na sebe - na své podoby, když ji milý nepoznává. Těmito rysy připomíná Durychova povídka barokní literaturu. Smyslový svět je znázorněn ve své složité nevypočítatelnosti a doplňuje jej básnická vize. 77

Friedrich Dürrenmatt

Friedrich Dürrenmatt (1921-1990) Dürrenmatt je jednou z vůdčích osobností švýcarské literatury. Na­ rodil se v rodině faráře ve Knolfingenu. Studoval teologii, literaturu a filozofii. Pracoval jako publicista, grafik, režisér a divadelní kritik. Tento německy píšící spisovatel je autorem groteskních a satirických dramat s absurdními prvky, ale také prózy s detektivní zápletkou. Dramata: Návštěva staré dámy, Romulus Veliký, Fyzikové, Herkules a Augiášův chlév, Frank V, Král Jan, Slepec atd. Rozhlasové hry: Noč­ ní rozhovor s opovrhovaným člověkem, Podvečer pozdního podzimu atd. Z románů jsou nejvíce známé - Soudce a jeho kat, Slib, Podezření.

Fyzikové Jedná se o divadelní hru s detektivními rysy. Tato dvouaktová ko­ medie se odehrává v psychiatrické léčebně. Hlavními postavami jsou tři fyzikové - Herbert Georg Beutler, pře­ zdívaný Newton, Ernst Heinrich Ernesti, přezdívaný Einstein a Jo­ hann Wolfgang Möbius. Všichni tři se léčí v soukromém sanatoriu dok­ torky Mathildy von Zahnd. Ve skutečnosti však muži nemají s šílenstvím nic společného. New­ ton a Einstein přicházejí jako agenti dvou mocností, které se pro sebe snaží získat geniálního fyzika Möbia. Jeho vynálezy by však mohly být pro lidstvo velkou hrozbou. Proto se muži dohodnou a chtějí zůstat v léčebně celý život. V průběhu děje zavraždí každý z mužů jednu ošetřovatelku, proto­ že se bojí, že budou vyzrazeni. Tomu se nakonec stejně neubrání, pro­ tože doktorka Zahndová zjistí jejich záměr a získá kopii Môbiových poznámek. Vybuduje trast a chce vládnout celému světu. Dürrenmatt ve svých Fyzicích varuje společnost a vědce před ne­ bezpečným zneužitím techniky. Účelně kombinuje detektivní, groteskní a fantastické prostředky.

Návštěva staré dámy Děj dramatu se odehrává ve městečku Güllen a má tři akty. Do kra­ chujícího města Güllen přijíždí miliardárka Claire Zachanassian,

78

Marie von Ebner-Eschenbach bývalá občanka. Všichni ji netrpělivě očekávají, neboť doufají ve štědrý finanční dar. Claire přijíždí v doprovodu současného manžela a dvou slepých eunuchů.

V hostinci U zlatého apoštola občanům svěří svůj záměr. Prý dá městu miliardu, když někdo zabije jejího bývalého manžela Alfréda (občana z Gůllenu), který ji s dítětem před lety opustil, a tak donutil k prostituci. Obyvatelé Gúllenu tuto nabídku sice odmítají, ale najednou se začí­ nají chovat, jako kdyby už peníze měli. Nakonec se i za účasti reporté­ ra z rádia jednohlasně dohodnou dar přijmout i se všemi následky, které z tohoto rozhodnutí vyplývají pro Alfréda. Do Návštěvy staré dámy také pronikají komediální a groteskní prvky. Dúrrenmatt poukazuje na lidské hodnoty a omezenost spo­ lečnosti.

Marie von Ebner-Eschenbach (1830-1916) Německá spisovatelka Marie von Ebner-Eschenbach pocházela z Moravy. Vlastním jménem se jmenovala Dubská. Žila převážně ve Vídni, ale na Moravu jezdila na své letní sídlo do Kroměříže.

Psala prózy se sociální tematikou, často se vracející na rodnou Mora­ vu. Z tvorby jsou známé její povídky: Premiant, Krajský fyzik, Mašláňova žena, Nepolepšitelný, Cubička, Štědrý večer slečny Zuzanky a Rukávník. Psala také romány: Božena, Obecní dítě.

Premiant Děj povídky čtenáře zavádí do Vídně v době rakouského císařství. Hlavním hrdinou Premianta je školou povinný Jiří Pfanner. Žije společně s otcem a matkou. Otce však nezajímá nic jiného, než vý­ borné známky a Jiříkův vynikající prospěch. Jedinou bytostí, která Jiříka skutečně chápe a miluje, je jeho matka. Tato upracovaná a ne­ hezkým životem předčasně zestárlá žena si se svým synem vytváří vlastní svět bez otce. Ten pracoval jako c. k. úředník. Na svého jedi­ ného syna, kterého pokládal za více nadaného, než jak se skuteč­ nost měla, ukládal neobyčejné nároky. Pro Jiřího se stávaly otcovy požadavky stále většími. Celý den se učil, neuměl si jako jiní kluci

79

Umberto Eco

hrát a nechoval se jako oni. Doba, kdy otec nebyl doma, představo­ vala pro Jiřího a matku svátek. Postupem času ale Jiřík přestával nával učení zvládat, poznatky se mu v hlavě motaly a pletly. Hrozilo mu, že už nebude premiant. Otec jednou řekl, že když nebude nosit výborné známky, ať nechodí domů. A tak po nevydařené hodině dějepisu ukončil Jiřík ve vlnách Dunaje své nešťastné žití. Autorka podává v povídce sociální obraz své doby s psychologickým prekreslením postav. Ukazuje trpící ženu a její bezmocnost před mu­ žem. Snaží se nastínit dobovou bezohlednost, lidskou fanatičnost a ne­ smyslnost.

Umberto Eco

»204«

(*1932) Umberto Eco - světově uznávaný italský prozaik, estetik a literární vědec - se narodil v Alessandrii. Po studiích filozofie v Turínu působil na milánské fakultě architektury jako profesor estetiky. Nyní pracuje na univerzitě v Boloni, kde vyučuje sémiologii. Působil také v oblasti publicistiky. Eco představuje jednu z osobností postmodernismu. Psal romány, např. Jméno růže, Ostrov včerejšího dne, Foucaltovo divadlo, ale také eseje - Opera aperta - a teoretická díla, zabývající se otázkami filozo­ fickými, estetickými a literárními: Skeptikové a těšitelé, Otevřené dílo, Traktát o obecné sémiologii atd. Jednou z posledních Ecových prací je Šest procházek literárními lesy (přednášky z Harvardské univerzity). V teorii literatury se často zabýval interpretací textu.

Jméno růže Jméno růže je postmodernistický román, kterému autor vděčí za svou slávu. Děj tohoto historického románu se odehrává v neznámém italském opatství ve 14. století. Příběh se dozvídáme ústy starého benediktinského mnicha, který se stal jako osmnáctiletý novic svědkem záhadných vražd mnichů. Spo­ lečně se svým vzdělaným mistrem — Vilémem z Baskervillu — se snaží jejich smrt objasnit.

80

Epos o Gilgamešovi Při pátrání, které probíhá pomalu a soustředěně, se dostávají do ob­ rovské opatské knihovny podobající se labyrintu. Zde nacházejí tajem­ ný rukopis - jedná se o druhý díl Aristotelovy Poetiky pojednávající o smíchu - který pomáhá záhadu rozřešit. V románu se také jedná o do­ bových problémech teologie a filozofie. Rukopis má být podle knihovní­ ka Jorga pramenem k poznání pravdy. Jorge se také ukáže jako pů­ vodce oněch spáchaných sedmi vražd. Stařec, který se obává příchodu Antikrista, ve strachu před rozpadem světa pozře listy rukopisu na­ puštěné jedem. Trochu strašidelný román, přibližující se románu go­ tickému, končí obrovským požárem knihovny, kde umírá knihovník i opat. Požár pak zachvátí celé opatství. Jméno růže je příběhem o lidském hledání pravdy. I když nedojde naplnění, přesto má smysl, neboť člověka nutí uvažovat a hledat dále. Samo uvědomování si a poznávání pravdy je hrou. Román začíná Prologem o sedmi kapitolách, z nichž každá předsta­ vuje jeden den. Vypravěč Adso z Melku vypovídá o událostech, které jako novic zcela nechápal. Přesto jim úplně nerozumí ani jako starec. Román má prvky gotického románu, detektivky a dobrodružné prózy. Ve formě vyprávění se prolínají žánry traktátů, proroctví, nábožen­ ských citátů, smolných knih atd. Jméno růže je knihou o knihách hrou, podobně jako poznávání pravdy v příběhu.

Epos o Gilgamešovi

»10«

Na území starověké Mezopotámie vznikl ve 2. tisíciletí př. n. 1. Epos o Gilgamešovi, nejstarší z výpravných děl světového písemnictví. Ve 3. tisíciletí ovládli území Akkádové a klínovým písmem epos zazname­ nali. Známé je pak jeho ztvárnění starobabylonské, asyrské, chetitské a churritské. Epos o Gilgamešovi popisuje dobrodružství polomýtického, pravděpo­ dobně sumerského krále Gilgameše, který vládl na přelomu 4. a 3. tisíci­ letí př. n. 1. ve městě Uruk, údajně jako tyran. Obyvatelé Uruku, kde Gilgameš vládne, si stěžují na jeho krutost bohům. Ti stvoří divokého člověka Enkidua, který žije v horách, ochra­ ňuje zvířata a za pomoci nevěstky Šachmaty se celkově přemění v člověka. Setkává se s Gilgamešem, kterého v boji přemůže, ale neza­ bije. Pak se oba stávají přáteli. Společně zabíjejí obra - strážce cedrového lesa - a nebeského býka, kterého bohyně Ištar, jejíž lásku Gilgameš neopětoval, seslala na zem. 81

Karel Jaromír Erben_________________ Enkidu proto umírá a Gilgameše se zmocní velký žal. Uvědomuje si ztrátu svého přítele, ale také konečnost lidského života. Gilgameš si chce zajistit nesmrtelnost, a tak se vydává za Uta-napištimem, jediným nesmrtelným člověkem. Gilgameš ale nedokáže bdít tak dlouho, jak je mu určeno, a ztrácí naději. Když konečně získá rost­ linu nesmrtelnosti ze dna oceánu, sežere mu ji had. Gilgameš se vrací do Uruku a poznává, že jedinou hodnotou, která přetrvává, jsou skut­ ky člověka. Jedině ty mu mohou zajistit nesmrtelnost. Myšlenky eposu o lidském hledání a touze po věčnosti silně zapůso­ bily i na ostatní díla řecké a hebrejské kultury. Epos o Gilgamešovi se dochoval pouze ve fragmentech. Některé báje (např. o stvoření světa, o veliké potopě) se dostaly také do Bible. Epos je psán ve verších. Po prologu se dělí na čtyři části.

Karel Jaromír Erben

»32 68,78«

(1811-1870) Po studiu filozofie a práv v Praze pracoval Erben v Královské společ­ nosti nauk jako sekretář Českého muzea, od roku 1851 byl archivářem města Prahy a po boku Františka Palackého hájil na Slovanském sjez­ du myšlenky austroslavismu. Celý život organizoval veřejný kulturní život, připravoval starší čes­ ké památky k vydání, sbíral lidovou poezii a sám psal. Jedinou Erbenovou původní prací je Kytice z roku 1853. Napsal dále Písně národní v Čechách, Prostonárodní české písně a říkadla, Sto pro­ stonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních.

Kytice z pověstí národních Po Celakovského Ohlasech přišel Erben se svou Kyticí, a tak oboha­ til českou literaturu o třináct lyricko-epických balad. Jedenáct z nich vyšlo už před rokem 1853 časopisecky. Název pochází z první stejno­ jmenné básně.

Kytice

Na hrobě své zemřelé matky, jejíž duše se převtělí v kvítek mateří­ doušky, truchlí sirotci. Pouze však ti, co milují vlast, mohou najít ces­ tu ke květině, a tedy i k matce. 82

Karel Jaromír Erben

Poklad Na Velký pátek jdou lidé do kostela na mši. Za nimi jde matka s dítětem. Tam, kde drive býval kámen, stojí skála s otevřeným vchodem. Matka vchází dovnitř a zaslepena stříbrem a zlatém, zapomíná na své dítě. Od­ loží jej, aby mohla poklady lépe odnášet. Ty se jí ale doma přemění v kamení, jeskyně zmizí a matka je bez dítěte. Po roce utrpení a pokání se s ním na Velký pátek opět shledává na stejném místě.

Svatební košile Dívka, která již tři roky čeká na návrat svého milého z vojny, vyhro­ žuje sebevraždou, jestli se jí hoch nevrátí brzy. Milý přichází, ale mrt­ vý. To ale ona pozná až na hřbitově, kam ji dovedl. Zachraňují ji pouze pokání a modlitby.

Polednice Matka přivolala v hněvu na zlobivé dítě Polednici. Ta přišla, ale matka ve strachu dítě udusila.

Zlatý kolovrat Pohádkový příběh o hodné Dorničce, kterou matka se setrou zabijí, když si ji chce vzít za ženu král. V lese však Dorničku uzdraví čarovný dědeček. Její končetiny a oči vymění za kouzelný kolovrátek, který na­ konec zazpívá celou pravdu. Král poznává situaci a za ženu si bere Dorničku.

Štědrý den Popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Marie a Hana chtě­ jí poznat osud, a vysekají proto díru do jezera. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. To se také vyplní, z čehož vyplývá, že člověk by neměl chtít znát, co mu není určeno.

Holoubek Mladá žena zabije svého manžela a za tři dny chystá novou svatbu. Myslí si, že mrtvý nic neví. Ten se však vrací v podobě holoubka a žalostně zpívá. Zena to nevydrží a utopí se.

Záhořovo lože Mladý hoch odchází do pekla a po cestě potkává zločince Záhoře. Poutníka pustí dál pouze pod podmínkou, že mu pak poví vše o peklu. Ten svému slibu dostál. Záhoře se zmocnil strach z pekelných trestů 83

Karel Jaromír Erben

a slibuje pokání. Po devadesáti letech došel odpuštění. Hlavní je však myšlenka, že i nenapravitelné činy mohou získat odpuštění, je-li za­ sloužené.

Vodník Dcera jde i přes zákaz matky k potoku. Tady ji chytí vodník a učiní svou ženou. Dívka mu porodí chlapce, ale stýská se jí po domovu. Vod­ ník ji pouští pod podmínkou, že se večer vrátí. Kvůli matce tak ale neučiní a vodník ji trestá smrtí syna.

Vrba Manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Pokácí vrbu, se kte­ rou žena sdílí svůj život. Tak obě zahubí a ze syna udělá sirotka.

Lilie Na hrobu mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si ji odnáší domů a z květiny se stává dívka, která však nesmí na světlo. Po pánově od­ jezdu ji ale jeho matka neuhlídá a dívka se opět změní v uvadlou lilii.

Dceřina kletba Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě. Vinu však přikládá i matce a manželovi.

Věštkyně V nešťastných chvílích přináší národu naději v lepší časy. Vyvozuje tak z nebeských a přírodních zákonitostí. Kytice obsahuje třináct balad, z nichž se ještě každá většinou roz­ padá do kapitol. Příběh bývá zádumčivý, s pohádkovými motivy a po­ stavami a často má špatný konec. Lidé jej přijímají smířlivě, protože si ho zaslouží jako následek neposlušnosti, nedobré povahy, svých pro­ hřešků či vzdorování osudu. Nad nadpřirozenými mocnostmi vítězí rozum a opravdová láska. Autorův jazyk je blízký lidovému, objevují se v něm metafory, per­ sonifikace, popisy osob i přírody.

84

Euripides

Eurípidés »18,172« (480-406 př. n. I.) Trojici nej známějších řeckých dramatiků po Aischylovi a Sofoklovi doplňuje Eurípidés. Narodil se na Salamíně, ale žil v Athénách. Byl velkým zastáncem athénské demokracie. Z původně devadesáti napsa­ ných her se dochovalo pouze sedmnáct. V nich autor vykresluje dušev­ ní svět člověka, zabývá se postavením žen ve společnosti a jejich city. Formou filozofických a společenských úvah zpochybňuje správnost jed­ nání bohů, a vnáší tak do světa mytologie reálné prvky.

Z tvorby: Médeia, Alkestis, Hippolytos, Elektra, Ifigenie v Aulidě, Ifigenie na Tauridě, Helena, Trójanky atd.

Médeia Tragédie Médeia se odehrává v Korintě pred Médeiným domem v době mýtické. Námět Eurípidés čerpal z báje o Argonautech a zlatém rounu, je­ hož vlastník mohl vládnout jako nástupce a dědic krále Kréthea. Hlavní hrdinkou dramatu je žena - Médeia. Spolu se svým manže­ lem lásonem a svými dvěma synky utíká do Korintu. Médeia zachrá­ nila lásona - argonautského vůdce - a pomohla mu získat zlaté rouno. Kvůli lásonovi, do kterého se zamilovala, zradila svou vlast, svého otce a pomohla zabít vlastního bratra. V Korintě se ale láson zamiluje do dcery korintského krále Kreontha - Glauky - a král Médeiu vyhání pryč. Pro svou velkou lásku obě­ tovala vše, co měla a nyní ji chce láson opustit. V Médeie se zdvihne obrovská vlna odporu a pomstychtivosti a zabíjí Glauku oděvem na­ puštěným jedem. Zároveň umírá i její otec Kreonth. Drama vrcholí ve chvíli, kdy Médeia v krajním zoufalství zavraždí své dva potomky. Vinu za své činy ale dává lásonovi, který má nést mravní zodpovědnost. Mé­ deia je oproštěna od svých hrozných činů a ve voze svého děda Hélia odlétá i s mrtvými syny do Athén. Autor řeší mravní konflikt zrazené ženy, kterou muž opustil z pouhé bezcitnosti, zištnosti a nevděčnosti. V rušném a vznětlivém dialogu nechává promluvit její zraněné city. Tématem milostné vášně se Eurípidés zabýval i v následujících le­ tech. Svědčí o tom hra Hippolytos. Hippolytos se proviní tím, že pře85

Lion Feuchtwanger

hlíží jednu ze základních lidských hodnot - lásku, a zároveň tak opovr­ huje bohyní Afrodíté - bohyní lásky.

Lion Feuchtwanger

»12s, 192«

(1884-1958) Feuchtwanger se narodil v německém Mnichově jako syn židovského továrníka. Na univerzitě studoval germanistiku a filozofii. Psal prózu a dramata, působil v oblasti divadelní kritiky a veřejně se stavěl proti fašismu. Feuchtwangerovy romány mají náměty současné (Úspěch, Oppermanové, Vyhnanství, Simona), ale i historické (Bláznova moudrost, Lišky na vinici, Žid Süss, Židovka z Toleda, Nepravý Nero, Goya, Ošklivá vévod­ kyně). Spisovatelova dramata nedosáhla takového úspěchu jako próza. Drama: Ostrov petroleje, Vasanteséna, Kalkata, Thomas Wendt atd.

Bláznova moudrost Tento historický román má podtitul - Čili smrt a slavné zmrtvých­ vstání Jeana Jacquese Rousseaua. Děj se odehrává ve Francii (Paříž, Ermenonville, Latour, Senlis) v průběhu dvaceti let 18. století.

Hlavní postavou díla je Jean Jacques Rousseau. Příběh začíná v městečku Ermenonville, kde žije markýz Girondin a jeho mladý syn Ferdinand. Žijí skromně, prostě - podle Rousseauova vzoru. Ten hlá­ sal jednotu lidu, bojoval proti aristokracii a vládnoucí třídě. Oba Girondinové svého Mistra zbožňují. Rousseau se před svými nepřáteli uchýlil se ženou Terezou a tchýní do letohrádku v Ermenonville, kde Girondin vybudoval přírodu ‫״‬Nové Heliosy“. Jeden ze sluhů se chtěl zmocnit Rousseauova rukopisu a Mistra zabil. Vražda zůstala neodhalená. Mrtvé tělo bylo pohřbeno na ‫״‬ostro­ vě topolů“ v Ermenonville. Ferdinand odchází do Ameriky, aby usku­ tečnil Mistrovy ideály. Po několika letech se vrací domů a účastní se politického dění. Celé dílo spojuje osobnost J. J. Rousseaua, jenž ztělesňoval pravého člověka. V díle nechybí víra v pokrok, pravdu a lidskost, stejně jako hrubost, vulgárnost a erotické ladění. Autor také zasahuje do období Francouzské buržoázni revoluce, která měla uskutečnit mnohé po­ krokové ideály. 86

Viktor Fischl

Lišky na vinici Děj historického románu se odehrává v předvečer Velké francouz­ ské revoluce a popisuje její události. Druhá linie se soustředí na boje amerických osad za svobodu. Kniha má tři části - Zbraně pro Ameriku, Aliance a Cena. Ve Zbra­ ních pro Ameriku autor líčí boj amerických osad o nezávislost. Vrcho­ lem příběhu je návštěva rakouského císaře Josefa II. u francouzského krále Ludvíka XVI., který si za manželku vzal Josefovu sestru - Marii Antoinettu. Josef Ludvíkovi radí operaci, po které bude schopen zplo­ dit následníka trůnu.

V druhé části románu - Alianci - se dozvídáme o uznání a francouz­ ské podpoře Unie třinácti amerických států. V třetí části autor vyslovuje svůj obdiv Voltairovi, jeho duchovnímu odkazu a Beaumarchaisově Figarově svatbě. Skladatel Beaumarchais je jednou z hlavních postav románu, stejně jako Benjamín Franklin - filozof, biolog a uznávaný vědec. Feuchtwanger se tímto románem postavil proti útlaku, nesvobodě a bezpráví. Věří v sílu pokroku, který je podle něho hlavním hrdinou Lišek na vinici.

Viktor Fischl (*1912) Viktor Fischl je český spisovatel, rodák z Hradce Králové. Roku 1949 opustil domov a odešel do Izraele. Zde si nechal změnit jméno z V. Fischla na Avigdor Dagan. Fischlova díla mají většinou filozofický podtext.

Mezi dva autorovy nejznámější filozofické romány patří Dvorní šaš­ ci a Kuropění. Ve svých dílech spisovatel ale neřeší pouze metafyzické otázky. Podává zároveň obraz své doby a vypovídá také o sobě samém. Filozofickým laděním může Fischl připomínat např. tvorbu J. Demla, K. Čapka, ale svou lyričností zároveň poukazuje např. na L. Aškenazyho či F. Hrubína. Z tvorby: povídky Soudce, Jeruzalémské povídky, romány Prodavač snů, Hodinář z uličky Zvěrokruhu, Pátá čtvrť, Velocipéd pana Kul­ hánka, poezie Krása šedin, knížka pro děti Strýček Bosko atd.

87

Gustave Flaubert

Dvorní šašci Dvorní šašci jsou napínavým filozofickým románem, ve kterém au­ tor řeší otázku pomsty za násilí spáchané v koncentračním táboře bě­ hem 2. světové války. V jednom z koncentračních táborů se ocitají čtyři židé, hlavní hrdi­ nové příběhu. Jsou to sudí Kahana, který má zvláštní nadpřirozené schopnosti, eskamotér Adam Wahn, trpaslík Leo Riesenberg a astro­ log Max Himmelfarb. Jednou večer zastřelil kapitán Walz v bujné náladě Wahnovu ženu. Její manžel a zbylí tři muži přežívají koncentrační tábor pouze z toho důvodu, že slouží jako ‫״‬dvorní šašci“ - zrůdy pro zábavu. Kahana předpoví hejtmanu Kohlovi, že přijde konec války a osvo­ bození Rusy. Kahana pak prchá z tábora, zbaven už však svých schopností. Riesenberga rozdrtí vagón, ostatní tři muži se shledá­ vají v Jeruzalémě. Adam Wahn je smrtelně zraněn teroristickým výbuchem. Retrospektivně vypráví, jak s Boží pomocí pomstil vraž­ du své ženy. Fischlovi Dvorní šašci podávají trojí obraz světa - německého kon­ centračního tábora, poválečných zemí a duchovního Jeruzaléma. Pří­ běh je pečlivě vypracován. Promítají se do něho filozofické i nábožen­ ské otázky. Bůh pomáhá Adamu Wahnovi zejména tím, že přivolal Walzovu sebevraždu. Dvorní šašci mají kromě filozofického podtextu rysy pohádkové a dob­ rodružné literatury.

Gustave Flaubert

»100,101«

(1821-1880) Flaubert představuje vrchol francouzského realismu. Narodil se v Rouenu jako syn lékaře. Nedokončil studia práv, podnikl cesty do severní Afriky a Evropy a zcela se oddal spisovatelství. Znám je přede­ vším jako skvělý prozaik, ale napsal také několik divadelních her.

Z tvorby: romány - Paní Bovaryová, Citová výchova, Salambo; po­ vídky - Prosté srdce, Pokušení svátého Antonína, Herodias, Paměti bláznovy, Legenda o svátém Juliánovi Pohostinném; drama - Kandi­ dát, Zámek srdce. 88

Anatole France

Paní Bovaryová Námět k tomuto románu Flaubert čerpal ze skutečného života. Ve své době dílo vzbudilo vlnu pobouření pro urážku mravů.

Děj se odehrává v prostředí francouzského maloměsta v 19. století. Úvodem se dozvídáme o raných letech Karla Bovaryho, který se stává lékařem. První manželka - bohatá a stará měšťanka - brzy umírá a Karel se ožení znovu.

Jeho druhou ženou je dcera sedláka - rovněž bohatá - Ema. Byla vy­ chována v klášteře a z četby romantických děl sní o krásném manželství naplněném láskou a vášní. Karel však nenaplňuje žádný z jejích ideálů. Většinu času věnuje nemocným a domů přichází celý unavený až pozdě večer. Nevidí však žádné problémy a manželku vroucně miluje. Emě nestačí život s manželem ani prostředí maloměsta. Proto hledá štěstí v nemanželských milostných pletkách. Brzy ji však opouští prv­ ní milenec Rudolf - právě ve chvíli, kdy se s ním rozhodla utéct. Další dva nevydařené vztahy (např. s advokátním koncipientem Leonem) a dluhy u lichváře Lheurexe dovedou Bovaryovi ke ztrátě peněz. Ema končí svůj život sebevraždou. Nic netušící Karel pozná skutečnost až nyní. Otřesen smrtí Emy a ztrátou majetku umírá také. Román má silné psychologické základy ve vykreslení duševního světa Emy. Autor ukazuje rozpad romantických iluzí ve společnosti, kterou ovládají lži, přetvářky, přízemnost a zkažené mravy. Sama hrdinka se však podvolí všemu, jen aby pocítila vášeň a vysněnou touhu. Hrdinka Ema Bovaryová vytvořila v románu literární pojem tzv. bovarismu - od reality světa utíká k iluzím, představám a snu. Oproti pasivním roman­ tickým hrdinům ale svůj život ovládá a řídí podle vlastní vůle. Dostává se jí však pouze zklamání, které není schopna unést, a proto umírá.

Anatole France

»197«

(1884-1924) Anatole France se narodil v Paříži jako syn knihkupce. Představuje spisovatele stojícího na rozhraní 19. a 20. století. Roku 1921 získal Nobelovu cenu za literaturu. Pracoval jako lektor v nakladatelství, ko­ rektor, kritik a knihovník. Knihy jej velmi ovlivnily už v době mládí. Anatole France se původně jmenoval Anatole - Francois Thibault.

89

Anatole France Jeho tvorba je velmi rozmanitá. Psal drama (Korintská svatba), po­ ezii (Pozlacené básně, Idyly a legendy), drobné prózy (Baltazar, Perle­ ťová skříňka, Povídky Jakuba Kuchtíka) a především romány: Thais, Zločin Sylvestra Bonnarda, Historie našich dnů, Ostrov tučňáků, Bo­ hové žízní, Vzpoura andělů atd. Stáří strávil France na svém panství v Tours, kde vzpomínal na uplynulé mládí knihami Život v květu a Petříček.

Historie našich dnů Tetralogii Historie našich dnů publikoval France v letech 1896-1901. Obsahuje jednotlivé romány: Pod jilmy, Proutěná panna, Ametystový prsten, Pan Bergeret v Paříži. Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století ve Francii. Hlavní postavou románů je univerzitní profesor, filozof a humanis­ ta Bergeret. Jeho osobou autor zesměšňuje soudobou francouzskou společnost. Román začal původně vydávat jako Církevní novely. Ná­ plň románů tvoří především dialogy, polemiky a rozhovory. Bergeret prochází společností jako pasivní intelektuál. Je víceméně osamocen právě proto, že myslí a přemýšlí.

V románu se také odrážejí autorovy osobní životní zkušenosti, jako např. rozchod s manželkou. Také choť pana Bergereta od něho odchá­ zí a on se zmůže pouze na to, že vyhodí z okna proutěnou pannu, kte­ rou mu manželka stavěla do pokoje. Ve čtvrtém dílu tetralogie však Bergeret prodělává převrat z pasivního vědce v aktivního polemika. Tuto změnu vyvolá tzv. Dreyfusova aféra ve Francii, kdy je kapitán Dreyfus obžalován z velezrady a odvezen ze země pryč. Spisovatel tak vykresluje situaci z dějin francouzské třetí republiky, kdy aféra o vině či nevině kapitána představovala hlavní událost. Autor užil v románu množství skutečných postav. Reálněji tak v jejich chování a povahách zachytil atmosféru Francie. Ve své literárně vyzrálé tetralogii France využil znalostí knihovní­ ka, historika, publicisty i literáta.

90

Max Frisch

Max Frisch (1911-1991) Frisch se narodil v Curychu, kde otec pracoval jako stavitel. Ovliv­ něn jím studoval architekturu, ale také germanistiku. Ve svém živo­ tě tento švýcarský spisovatel hodně cestoval. Nějakou dobu žil v USA, Itálii a Německu. Pracoval jako architekt, ale i jako publicista a spi­ sovatel. Frischova dramata ovlivnilo Brechtovo epické divadlo: Když bylo po válce, Andorra, A mrtví opět zpívají, Biedermann a žháři, Čínská zeď, Velký hněv Filipa Hotze, Kdybych mohl začít znova atd. Známé jsou Frischovy existencialistické romány Stiller, Homo Faber a Mé jméno budiž Gantenbein. Psal také povídky, např. Modrovous, publicistické knihy - Veřejnost jako partner, a je autorem deníkové pró­ zy Montauk.

Mé jméno budiž Gantenbein Děj románu se odehrává v druhé polovině 20. století ve Švýcarsku. Příběh začíná situací, kdy je před nočním barem nalezena mrtvola muže. Nikdo jeho smrt nečekal. Ale jaká vlastně byla jeho smrt? Autor se v tomto románu zabývá otázkou života. Ptá se, zda má smysl žít, a proč. Dochází k závěru, že v životě neplatí žádné hodnoty a nic nemá cenu. Život je pouhou fikcí a napodobením.

Příběh představuje řadu otázek. Hrdina románu, Gantenbein, se chce vyčlenit z obyčejného světa a nechá se prohlásit za slepého. Opatří si slepeckou hůl, tmavé brýle a žlutou slepeckou pásku. Lidé mu uvě­ ří, že je skutečně slepý. Jeho žena Lili patří k hereckým hvězdám. Jak může spolu žít slavná žena a nemohoucí muž? Gantenbein si vymýšlí osudy lidí. Tvoří mnoho variant, jak by život mohl jít, přestože se nakonec vydává pouze jednou cestou. Děj tvoří nesouvislá vyprávění deníkové formy. Autor odkazuje na Fausta, Annu Kareninu a další osobnosti.

Stiller Děj románu se odehrává na švýcarských hranicích a v Curychu prav­ děpodobně v druhé polovině 20. století.

91

Norbert Frýd

Na švýcarských hranicích zatknou pana Whita v podezření, že je švý­ carský občan Anatol Ludwig Stiller, který před šesti lety zmizel. White je podroben výslechu. Přicházejí za ním do vězení známí a příbuzní nezvěstného Stillera. White má napsat svůj životopis, ale místo toho píše vše, co se o Stillerovi dozvěděl. Poznává ženu Stillera - Juliku - a také jeho milenku Sybyllu. So­ chař Stiller byl prý melancholický, duševně rozháraný a trochu zžen­ štilý. S Julikou si rozuměl stále méně. Po jejím onemocnění tuberkuló­ zou se jí už nemohl pro její přecitlivělost ani dotknout. Stiller se uzaví­ ral ve svém ateliéru mezi sochami, dokud se neseznámil s bohatou Sybyllou. Chtěli spolu odcestovat do Paříže, ale nakonec se Stiller rozho­ dl odjet sám. Tím způsobil jejich rozchod. Pak na šest let zmizel a nedal nikomu zprávu kam. White píše Stillerův životopis a zároveň vypráví své příhody z Mexika, odkud přijel. Soud určí, že je nezvěstný sochař Stiller. Čtenář se pak dozvídá, že to je pravda a pan White je skutečně Stiller. Řeší otázku, kdo vlastně je? V zápiscích se snaží najít sám sebe. Po odchodu z vězení žije s ženou Julikou, která však zanedlouho umírá. Román se zabývá základní životní otázkou - nalezením vlastní iden­ tity a smyslem lidského života. Autor nepředkládá odpověď a vysvět­ lení, ale klade další otázky. Člověk získává pocit samoty, odcizení, ne­ jistoty a uzavření. Zápletka má detektivní charakter, ale román řeší i některé filozofic­ ké problémy.

Norbert Frýd

»130158«

(1913-1976) Norbert Frýd, narozený v Českých Budějovicích, se původně jmeno­ val Fried. Vystudoval práva a moderní literaturu. Za druhé světové války poznal jako žid vězení v Terezíně, Dachau a Osvětimi. Po válce působil jako diplomat, pracoval v rozhlase a psal svá díla, jichž byly více než tři desítky. Frýd debutoval pohádkovou prózou Pusťte basu do rozhlasu. Je au­ torem románů (Krabice živých, Císařovna), dobrodružných novel (Kat nepočká, Meč archandělů, Rukama nevinnosti), cestopisných reportá­ ží (Mexiko je v Americe, Usměvavá Guatemala, S pimprlaty do Kalka-

92

Julius Fučík ty, Studna supů) a vzpomínkových knih (Vzorek bez ceny a pan biskup, Hedvábné starosti, Lahvová pošta).

Krabice živých Děj románu se odehrává ve fiktivním tábore Girlingu, v posledních měsících roku 1944. Kniha má tři části, z nichž je ještě každá rozděle­ na do jednotlivých kapitol. Tak autor z různých pohledů zachytil život v koncentračním táboře.

Hlavní postavou je Zdeněk Roubík, mladý filmař. V táboře pracuje jako pomocník vězeňského písaře. V Alpách vzniká podzemní továrna na raketové střely. Z Osvětimi sem přijíždějí židé z různých zemí a v nelidských podmínkách zde musejí kopat zemljanky. Autor ukazu­ je jejich hlad, vedoucí až ke smrtelné podvýživě. Vězni mají nedostatek oblečení a obuvi, ve které musí vzdorovat těžkým mrazům. Dohlížejí na ně dozorci, kteří se nebrání někoho zastřelit, jestliže třeba hned pro nemohoucnost neuposlechne rozkazu. Nacisté zde s židy nakládají hůř než se zvířaty. V centru vězňů se seskupí ti nejsilnější a nejodvážnější, jimž také pomáhá Zdeněk zachraňovat lidské životy. Z původně zastrašené­ ho a bojácného mladíka se stává odvážný muž. Na starosti má kar­ totéku - krabici živých - podle níž je román nazván. K nejstatečnějším vězňům patří Němci Horst, Karlchen, Berl a Fritz, Řek Fredo, Češi Mirek, Jarda a Honza, Španěl Diego a další. Pozor­ nost je také věnována dozorkyni Rosshauptové a esesmanům Deibelovi, Kopitzovi a Leutholdovi. Závěr nechal autor otevřený. Představuje si ale, jaký bude konec fašismu a kdo zvítězí. Frýd v románu využil svých vlastních zážitků. Ukazuje, jak si i v tomto zničujícím prostředí zachovat lidskost a důstojnost. Román je psychologicky prokreslen a řeší filozofické otázky. Velký význam přikládá kolektivismu, humanitě a solidaritě. Krabice živých byla kri­ tikou úspěšně přijata a založila autorovu slávu.

JuIÍUS FUČÍk

»130,155,156«

(1903-1943) Tento literární a divadelní kritik, komunistický novinář, publicista a činitel protifašistického odboje se narodil v Praze. Řídil úspěšné kul­ turní časopisy, jako např. Kmen, Avantgardu a Tvorbu. Za druhé svě­ 93

Ladislav Fuks

tové války se účastnil ilegálního odboje. Byl zatčen a po roce věznění zemřel v Berlín-Plotzensee. Psal literárně historické studie, např. O Sabinově vraždě, Božena Němcová bojující, a umělecké reportáže - V zemi, kde zítra již zname­ ná včera. Nejznámějším dílem je Reportáž psaná na oprátce a zbytek románu Pokolení před Petrem.

Reportáž psaná na oprátce Reportáž Julia Fučíka vznikla v roce 1943 ve vězení na Pankráci. Má osm kapitol a z vězení ji psanou na lístcích tajně vynášel dozorce Kolínský. V předmluvě autor líčí své zatčení při tajné schůzce komunistické­ ho odboje. V krátkých, výstižných a dějem nabitých kapitolách vypra­ vuje o svém pobytu ve vězení, brutálním výslechu pražského gestapa, životě v cele a pochodech na vězeňském dvoře. Do textu vkládá cha­ rakteristiky spoluvězňů a dozorců - kapitoly Postavy a figurky. Figur­ kami míní např. vyšetřovatele Zandera či komisaře Bohma, u nichž směřuje k výstižnému hodnocení. Do Reportáže také patří vzkazy přá­ telům a známým, týkající se komunistické činnosti i autorovy literární pozůstalosti. Vytvořil tak např. podobizny táty Skořepy, Jelínka, Vy­ sušila, Lídy a ‫״‬Kolína“. Výstavba díla je překvapivě přerušena v závěru, kdy se Fučík do­ zvěděl o svém soudním přelíčení a odchodu z pankrácké věznice. Původní podoba textu vyšla až roku 1994. Dříve byla kniha ideolo­ gicky změněna a vydávána v neúplném znění. Z Fučíka tak vznikl ne­ oblomný, až skoro mýtický hrdina komunistických idejí. Přesto má však Reportáž velký význam. Vyjadřuje lidské hodnoty, víru ve společnost a i přes autorovu špatnou situaci vyznívá optimis­ ticky. Autor tvrdí, že i boj skončený lidskou smrtí má význam a nic není horší než život zachráněný zradou.

Ladislav Fuks

»166«

(1923-1994) Pražský rodák Ladislav Fuks vystudoval filozofickou fakultu a pak působil v oblasti dějin umění. Jeho knižní prvotina sklidila úspěch, a tak se stal Fuks od 60. let spisovatelem z povolání. 94

Ladislav Fuks

Tvorba: Variace pro temnou strunu, Mí černovlasí bratři, Pan Theo­ dor Mundstock, Spalovač mrtvol, Oslovení ze tmy, Myši Nathalie Mooshabrové, Nebožtíci na bále, Smrt morčete, Vévodkyně a kuchařka, Návrat z žitného pole, Cesta do zaslíbené země, Příběh kriminálního rady atd.

Pan Theodor Mundstock Děj tohoto filozoficko - psychologického románu se odehrává za oku­ pace koncem roku 1941 v židovském prostředí.

Hlavní postavou je více než padesátiletý žid Mundstock, který musí po třiceti letech, kdy pracoval jako prokurista, zametat ulice. Ztrátou zaměstnání je vyveden z duševní rovnováhy a klidu života. Trápí se myšlenkami na blížící se transport do koncentračního tábora. Přesto však své přátele utěšuje brzkým koncem války. Tuto roli ale nesnese příliš dlouho a duševně se zlomí. Pro radu si jde k rabínovi, který jej v jeho mesiášství podporuje.

Mundstock ale, ovlivněn smrtí mnohých přátel a lidí z okolí, začne zkoušet různé situace, se kterými by se mohl po nástupu v koncentrač­ ním táboře setkat. Pouze tak vidí jedinou možnost, jak se uchránit před zblázněním. Předtím se také pokusil spáchat sebevraždu, ze které ho zachránil jeho holoubek. Mundstock často hovoří se svým vlastním já, se stínem, kterému říká Mon. Jeho a také strachu před následujícími dny se zbavuje, když si představí všechny možné situace. Nakonec jej při nástupu na transport zajede nákladní auto. Čtenář ale ví, že pan Mundstock zemřel v klidu a beze strachu. Fuks v románu ukazuje vnitřní svět hlavního hrdiny s jeho deprese­ mi, duševním zráním a uklidněním se. Situace hrdiny je porovnávána s osudem židovského národa, který je odnepaměti hlasatelem lásky a víry v osud. Děj občas narušují vize pana Mundstocka, mnohé události jsou sdě­ lené jen jakoby na okraj. Ironie vyznívá z rozporu mezi představami a skutečností. Román nese určité znaky fantastické literatury.

Spalovač mrtvol Spalovač mrtvol představuje moderní hororovou novelu s rysy gro­ tesky. Hlavní postavou je pan Kopfrkingl — spořádaný a vlídný zaměstna­ nec krematoria. Čte tibetský cestopis autorky A. David-Neelové. Z něho vyvozuje svou představu o zpopelňování jako osvobození a očistě člo95

Jarmila Glazarová věka před útrapami světa. Kremační pec chápe jako dílnu samotného Pánaboha. Kopfrkingl se snaží svět vylepšit - místa i osoby nazývá exo­ tickými jmény. Sám, i když se ve skutečnosti jmenuje Karel, chce, aby mu lidé říkali Roman. Manželku oslovuje jako Lakmé a krematorium nazývá Chrámem smrti.

Přítel, nacista Willi Reinke, mu změní život myšlenkou rasové nadřa­ zenosti. Kopfrkingl neváhá zavraždit židovskou manželku a syna Miliho. Své zločiny ale prezentuje jako pomoc lidskému neštěstí. Pokusí se zavraždit i svou dceru, ale to přeruší příchod tibetského vyslance. Kopfrkingla označuje za nového Buddhu a chce, aby usedl na trůn ve Lhase. Nakonec ‫״‬spasitele“ odváží sanita a ten z okna pozoruje lidi zničené válkou. Přesto ale nepochybuje o svých činech.

Jarmila Glazarová

»144«

(1901-1977) Jarmila Glazarová byla nejen spisovatelka, ale i publicistka. Její próza je velmi rozmanitá. Psala pohádky pro děti (O Lidušce, malířce pokojů, Zahradník Hejduk), romány (Advent, Roky v kruhu, Vlčí jáma, Chudá pradlena) i reportáže (Jaro Číny, Výmarský deníček).

Advent Tato románová sociální balada se odehrává u Rožnova pod Radhoš­ těm na usedlosti sedláka Podešvy. Hlavní hrdinkou je krásná, ale chudá Františka, kterou osud při­ pravil o budoucího manžela. V lese při kácení dřeva na něj totiž spad­ ne strom. Františka je zdrcena o to více, že s mužem čeká dítě. Po narození malého Metoda se těžko prodírá životem. Od lidí se do­ čkává pro své nemanželské dítě pouze posměchu. Františčina krásná tvář ale zaujme sedláka Juru Podešvu. Františku si bere za ženu se slibem, že se postará o výchovu syna Metodka. Františka, která nikdy nic neměla, chce z rozpadlého statku vybu­ dovat vysněný domov. Stárnoucí muž, který je špatným manželem i ot­ cem, ji však nechápe. Stejného odsuzování se těší i od služky Roziny, bývalé sedlákovy milenky. Metod na statku zdivočí, chodí za školu a krade. Františka v krajním zoufalství zapálí seník se svým mužem a Rozinou.

96

Johann Wolfgang Goethe

Glazarová ukazuje boj ženy s nechápavým, zlým mužem a také spo­ lečností. Přestává se obracet na Boha jako na všemohoucího. V románu jde o rozpor dobra a zla, vlastních citů a mravů. Nešťastná matka vě­ nuje všechnu svou lásku synovi. Postavy hovoří v nářečí, což ještě více umocňuje dojem příběhu.

Johann Wolfgang Goethe »58,59,127,175« (1749-1832) Goethe se narodil v německém Frankfurtu nad Mohanem. Na otcův příkaz studoval v Lipsku a Štrasburku práva. Seznámil se s G. Herderem a F. Schillerem. Goethe pracoval jako právník, císařský rada a ministr ve Výmaru. Ztvárnil všestranně nadanou osobnost světové literatury - zajímal se o biologii, fyziku, optiku a geologii, měl také velké malířské nadání a neobyčejné spisovatelské schopnosti. Známe jej jako jednu z vůdčích osobností hnutí Sturm und Drang. Goethepsal dramata (Faust, Egmont, Torquato Tasso, Gotz vonBerlichingen, Clavijo atd.), eposy (Hermann a Dorothea, Ferina lišák), po­ ezii (Benátské epigramy, Římské elegie), balady (Král duchů, Rybář) a romány (Utrpení mladého Werthera, Viléma Meistera léta učednická a Viléma Meistera léta tovaryšská).

Faust Roku 1808 vyšla první část dramatu, druhý díl se objevil až v roce 1832. Faust představuje Goethovo mistrovské celoživotní dílo. Vzorem k napsání Fausta Goethovi byla lidová pověst o doktoru Faustovi, jenž v touze po poznání zaprodal svou duši ďáblu. První díl dramatu, odehrávající se v 16. století, má 25 scén. Postupně líčí Faustovu nespokojenost a touhu poznat více. V noci přichází ďábel Mefistofeles — a uzavírá s Faustem krví zpečetěnou smlouvu. Ďábel zís­ ká Faustovu duši tehdy, když mu ukáže věci, které ještě neviděl. Mefistofeles vrátí Faustovi jeho ztracené mládí a Faust zažívá nové příběhy. Seznamuje se s mladou Markétkou, do které se zamiluje. Markétka zavraždí své dítě a musí být souzena. Faust nese ale na jejím činu vinu a pokouší se Markétku osvobodit. I přes svou lásku podlehne Mefistofelovu našeptávání a nechá Markétku být. Tu zachra­ ňuje nakonec boží vůle. 97

Johann Wolfgang Goethe Druhý díl má pět jednání, ve kterých se Faust - zničen smrtí Markétky - dostává do cizokrajných končin. Stane se oblíbeným u císař­ ského dvora, protože vynalezne papírové peníze, a tím císařství zachrá­ ní. Společně s ďáblem a umělým člověkem Homunkulem navštíví mýtické Řecko se všemi jeho kouzly. Se spartskou královnou Helenou uzavírá sňatek. Narodí se jim syn Euforion, ale umírá. Nakonec je Faust představen už jako starý vladař. Snaží se zúrodnit bažiny u moře, které získal za pomoc císaři při boji proti nepřátelům. Mefistofeles ztrácí Faustovu duši, protože se svými činy pokusil lid­ stvu pomoci. Po smrti je jeho duše spasena. Goethe ve Faustovi řeší otázky zla a dobra. Věří ve vítězství lidské humanity a vzájemné solidárnosti. Faust se od nespokojeného vědce mění v člověka aktivního, toužícího po poznání, ale ne již v oné žíznivé podobě. Celý svůj život se pokouší hledat pravdu a bojuje se sebou a okolním nepochopením lidí.

Ve Faustovi se mísí prvky klasického, lidového i antického divadla. Faust nese rysy tragické i komické a má blízko k hrdinské epice. Au­ tor často střídá rým i metrickou strukturu.

Hermann a Dorothea Goethe se svým eposem vrátil do roku 1796 — do doby Francouzské revoluce. Epos se skládá z devíti zpěvů, z nichž má každý dva nadpisy. Je­ den se týká obsahu básně a druhý je jménem múzy. Majitel hostince U zlatého lva má syna Hermanna. V tu dobu utí­ kají za městem uprchlíci bez jídla a šatstva. Hermannova matka posílá syna za nimi s trochou potřebných věcí. Hermann se zde zamiluje do uprchlické dívky Dorothey a nechce už žádnou jinou. Otec ale nechce sňatku povolit. Odolá až nátlaku své ženy. Pozná, že kdyby nesouhla­ sil, Hermann radši půjde na vojnu. Svolí ke sňatku a Hermann i s přáteli odjíždí pro nevěstu. Vyjde najevo, že Dorothea je nejen krás­ ná, ale má také ušlechtilé srdce a chce být poslušnou ženou i dcerou. Goethe se vrátil svým eposem k lidovým tradicím. Vyšel ze skuteč­ né události, ale z původních solnohradských uprchlíků udělal zarýnské, prchající před Francouzi. Osoby jsou povýšeny na typy soudobých Němců. Báseň má národní charakter. Ukazuje život ve městě a povin­ nosti, které měly děti k rodičům - úcta a poslušnost.

98

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Utrpení mladého Werthera Děj tohoto dvoudílného deníkového románu se odehrává na záměr­ ně nejmenovaném místě v Německu od května 1771 do prosince 1772. Autor při psaní využil některých skutečných událostí. Hlavním hrdinou je mladý Werther, který miluje dívku Lottu. Na­ čas od ní odchází, protože Lotta miluje jeho přítele Alberta, za něhož se pak také provdá. Werther ale bez své lásky nemůže žít a po návratu do kraje plného vzpomínek se jedné prosincové noci zastřelí.

Druhý díl obsahuje Wertherovy dopisy příteli Vilémovi a Lottě. Při­ znává se, že bez ní nemůže žít. Toto Goethovo dílo je symbolem nenaplněné, nešťastné lásky, ale přesto skutečné a ryzí. Duše mladého člověka je upřímná, bezelstná, vášnivá i nerozumná. Ve Wertherovi Goethe zosobnil mnoho lidských typů své generace. Po zveřejnění románu se mnoho mladých Němců sžilo s osudem Werthera. Jeho příběh vyvolal řadu sebevražd, ale i módu, ve které se lidé odívali jako Werther.

Nikolaj Vasiljevič Gogol

»103,177«

(1809-1852) Gogol je hlavním z představitelů ruské literatury. Narodil se na Ukra­ jině, ale žil v Petrohradě a část života strávil také v Itálii. V Petrohradě se pokoušel prosadit jako herec. Pracoval jako úředník a učitel historie. Poznal řadu umělců, z nichž měl na něho největší vliv Puškin. Roku 1836 vydal svou nejúspěšnější komedii - Revizor. Jeho drama­ tickou tvorbu dále prezentuje Ženitba, Hráči, Předpokoj atd. Z povídek jsou známé Večery na samotě poblíž Dikaňky, Arabesky, Petrohradské povídky a sborník Mirhorod. Gogolovu prózu prezentují Mrtvé duše.

Revizor Na vzniku této komedie měl jistou zásluhu již zmíněný Puškin. Ko­ medie má pět aktů a děj se odehrává v ruském maloměstě v rozmezí jednoho dne. Do městečka má údajně přijet revizor, což zcela vyvede z rovnováhy úředníky i ostatní činitele, protože nepracují tak, jak by měli. Větši-

99

William Golding nou špatně zastávají své profese a nebrání se ani úplatkům. K takovým patří lékař Hůbner, školní inspektor Chlopov, soudce Ljapkin - Tapkin, poštmistr Špekin a další. Domnělým revizorem má být Chlestakov - petrohradský povaleč, lenoch, lhář a mluvka. V hostinci, kde bydlí, nemá čím zaplatit. Proto mu nevadí, že jej pokládají za revizora.

Společně s vypočítavým sluhou Osipem si Chlestakov podmaňuje úředníčky z města. Získává na nich spoustu peněz. Dostane se také do rodiny místního hejtmana, jemuž chce svést ženu a pak dokonce žádá o ruku jeho dcery. Chlestakov z města odjíždí a občané se dozvídají, že nyní přijíždí skutečný revizor. Konečná scéna ukazuje jejich kamenné tváře. Revizor je komedií zesměšňující nízké lidské mravy, byrokratismus a společenský řád. Podle Gogola má být jedinou kladnou postavou smích. Groteskní jsou i jména postav, z nichž každá představuje jistý typ člo­ věka se svými špatnými vlastnostmi. Povaha jednajících se ukazuje v dialogu.

William Golding

»207«

(1911-1993) Se jménem W. Goldinga si mnohý čtenář spojí jeho nejslavnější ro­ mán - Pán much. Golding studoval v Oxfordu a řadu let pak pracoval jako učitel. V druhé světové válce byl přiřazen k námořnictvu, s nímž se zúčastnil vylodění ve Francii. Za svou literární činnost obdržel v roce 1983 Nobelovu cenu. Kromě Pána much psal i jiné prózy: Volný pád, Dědicové, Pyramida, Věž, Mar­ tin Pincher, Stísněný prostor, Požár v podpalubí, Viditelná temnota, kniha esejů Báje atd.

Pán much Pán much je jednou z prvních autorových próz, ale zaručila mu vel­ ký úspěch. Děj se odehrává na neznámém ostrově mezi Tichým a Indickým oce­ ánem za války. Příběh vypráví o skupině školáků, kteří se zachránili při havárii leta­ dla. To mělo chlapce evakuovat z Anglie, kde zuřila atomová válka.

100

Günter Grass

Chlapci se původně chovají kultivovaně a snaží se přežít. Za náčel­ níka si zvolí tlustého Čuňase. Při ‫״‬vládě“ mu pomáhá Ralph. Záhy se však tvoří skupina kolem divokého Jacka, který chce mít moc nade všemi. U ostatních chlapců vítězí strach a přecházejí k němu. Obávají se také strašidelného symbolu — hlavy divoké svině napíchnuté na kůlu. Ta je zároveň znakem Pána much, neboť okolo mrtvé hlavy léta­ jí hejna hmyzu. Chlapci se chovají jako divoši a zvířata. Zabíjejí dokonce jednoho z chlapců - Simona. Jackova skupina pak zabije také Čuňase a pokusí se připravit o život i Ralpha. Při honičce však vznikne požár, a přivolá tak nedaleký křižník. Román varuje před degradací lidských vztahů, mravů a hodnot. Uka­ zuje, jak se člověk ve vypjaté životní situaci vrací ke svým živočišným pudům spojeným se snahou o přežití a vítězstvím silnějšího.

Günter Grass

»207«

(*1927) Grass pocházel z německo-polské rodiny. Narodil se v Gdaňsku, kte­ ré se pak stalo součástí některých jeho literárních prací. Po vyučení odešel na frontu. Pak pracoval jako dělník a začal studovat výtvarnou akademii v Berlíně a Düsseldorfu. Jako literát a umělec stál o čele Sku­ piny 47. Za života vytvořil rozsáhlé literární dílo. Největšího úspěchu do­ sáhly romány, v nichž Grass navazuje na Grimmelshausena, Rabelaise a pikareskní román: Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí léta, Potkanka, Platýz, Perody hlavou, Pole širé. Menší prózy: Z deníku hle­ mýždě, Místní umrtvení, Setkání v Teltge a Žabí lamento. Psal ale také poezii (Kolejový trojúhelník) a drama - Zlí kuchaři, Plebejci zkoušejí povstání, Ještě deset minut do Buffala atd.

Plechový bubínek Plechový bubínek je první částí tzv. Gdaňské trilogie. Často bývá označován jako vývojový román naruby. Děj se odehrává od počátku 20. století asi do jeho 60. až 70. let. Situován je na území Německa, ale v úvodu také Polska - do oblasti Kašubska. 101

Arthur Hailey Příběh začíná v Léčebném a zaopatřovacím ústavu, kde se léčí Oskar Matzerath. Ošetřovateli Brunovi vypráví svůj životní příběh a osudy rodičů. Vyprávění ale začíná u jeho polské babičky - Anny — rodičky Oskarovy matky.

Oskar se narodil jako krásné dítě, vyspělé, uvědomělé a geniální. Našel způsob, jak uniknout ze spárů nespravedlivé absurdní společ­ nosti. Jednou schválně zašel do sklepa, přibližně ve věku tří let, a zá­ měrně na sebe svrhl regály, poličky a jiné věci. Zinscenoval tak neho­ du, při které se mu zastavil růst. Vyčlenil se z normálního světa lidí a jako trpaslík odsuzoval společnost. K třetím narozeninám pak do­ stává plechový bubínek, s jehož pomocí dokáže neuvěřitelné činy—vrátit minulost, ubránit se a zaměnit skutečnost za zcela odlišné jevy.

S příchodem první světové války Oskarovi umírá jeden z možných otců. Oskar se po úderu kamenem, kterým jej na pohřbu někdo zasáhl, mění a trochu také vyrůstá. Bohatne jako spolumajitel skladu pomní­ ků a proslaví se svou hrou na buben. Za svůj život také získává sexuál­ ní zážitky. Dokonce má i syna, ale jeho matka nechce přiznat, že je jeho otcem trpaslík. V sanatoriu se ocitl z podezření pro vraždu. Uva­ žuje, zda by se neměl stát prorokem a Ježíšovým následníkem. Autor osobou skřeta Oskara opovrhuje společností a zesměšňuje dříve uznávané autority. Sám Oskar, pravý nihilista, se považuje za nadčlo­ věka a Boha. Klasické církvi se vysmívá, stejně jako společnosti ve 20. století. Autor ve vyprávění střídá druhou a třetí osobu, jeho styl je chaotic­ ký a děj je sdělován útržkovitě. Od základní dějové linie tvoří mnoho odboček.

Arthur Hailey (*1920)

»206«

Arthur Hailey je americkým autorem velmi čtených bestsellerů. Jeho prózy si většinou vyberou nějakou z lidských profesí a zavedou čtenáře do jejího prostředí. V příběhu nechybí ani láska, vášeň, úpadek mezi­ lidských vztahů, krize mravů a špatné lidské vlastnosti. Takto Hailey vytvořil obraz současné společnosti a jejího sociálního systému. Z tvorby: Konečná diagnóza, Kola, Hotel, Letiště atd.

102

František Halas

Kola Děj románu se odehrává ve 20. století v americkém Detroitu. Zavádí nás do automobilového prostředí tzv. Velké trojky. Román má mnoho dějových linií. Jednou z nich je osud manželů Ada­ ma a Eriky Trentových. Adam představuje tolik zaměstnaného muže, že se jejich manželství málem rozpadlo. Především zásluhou Adama a návrháře Bretta de Losanta vznikalo nové auto Orion. Na postavě černocha Rolliho Knighta autor poukazuje na rasovou nenávist společnosti a problémy, které pak mohou pro postiženého člo­ věka nastat. Prostřednictvím románu může čtenář nahlédnout do dílen, kde vzni­ kají nové automobily. Poznáváme praktiky v autosalónech, sledujeme závody na rychlostním okruhu a život vysoce postavených lidí z automobilky i reklamní agentury. Autor neřeší pouze sociální problémy, ale také otázky týkající se bu­ doucnosti a životního prostředí.

František Halas

»130,137,153«

(1901-1949) František Halas patří k představitelům české meziválečné poezie. Vy­ růstal v prostém dělnickém prostředí. Po studiích pracoval jako nakla­ datelský redaktor. Redigoval také mnohé časopisy a do některých, pře­ vážně ilegálních, psal i v době okupace. Po válce působil na minister­ stvu informací a předsedal Syndikátu českých spisovatelů. V literární tvorbě se Halas nechal ovlivnit poetismem. Kladl si exis­ tenciálni otázky a řešil sociální problémy. Halas překládal z polského jazyka, např. Slowackého a Mickiewicze, a ze srbochorvatštiny. Z tvorby: poezie - Naše paní Božena Němcová, Kohout plaší smrt, Sépie, Hořec, Tvář, Dělnice, Staré ženy, Dokořán, Torzo naděje, Ladě­ ní, V řadě, A co básník?; próza - Já se tam vrátím, Magická moc poezie.

Kohout plaší smrt Tuto básnickou sbírku Halas věnoval Jiřímu Mahenovi. Kohout plaší smrt představuje básníka pesimistu, nevěřícího v žádné životní hodnoty. Neustále hovoří o smrti, odcizení, prázdnotě, nicotě, hru­ 103

Vítězslav Hálek bosti a tragickém osudu. Kohout je symbolem mezi dnem a nocí - živo­ tem a smrtí. Básnická sbírka je nazvána podle stejnojmenné básně Kohout plaší smrt - věnované Vladimíru Průšovi. Kalasovy básně oplývají množstvím metafor, autor používá volný verš, zvukomalbu a symboliku barev. Básně: Lítost, Ze dna, Podzim, Cekání, Evropa, Lenin, Smrt, Jedo­ vatá krajina, Tlení, Terasa noci atd.

Naše paní Božena Němcová Halas vydal tuto sbírku k oslavě 130. výročí narození Boženy Němcové. V sedmnácti básních výstižně zachytil její život od narození do smr­ ti. Popisuje její život dětských let, předčasný sňatek končící jejím sou­ žením pro nešťastné manželství, následující bídu a nemoc. Halas dovedl skvěle vystihnout podstatu výjimečné české spisovatel­ ky. V básních postupoval reálněji než např. J. Seifert. Poslední Halasovy básně vypovídají o ideálech Němcové, touhách a odkazu národu.

Sbírka měla o to větší význam, že vyšla v době okupace. Božena Něm­ cová ztělesnila člověka strádajícího, který se však nevzdává. Svým prostým jazykem Halas přiblížil sbírku také lidovému čtená­ ři. V souvislosti s folklórní činností Němcová využívá také pohádko­ vých motivů. Básně: Oslovení, Podobizna naší paní, Svatební, První slova naší paní, Zena a muž, Sedí smutná paní, Naše paní bojuje s drakem, Kdo viděl ..., Podobizna z roku 1856, Umírání, Smrt naší paní, U hrobu naší paní, Poutníkovi, Ať se stalo, Řeč naší paní, Jako by anděl, Chvá­ la naší paní.

Vítězslav Hálek

»78, so, si«

(1835-1874) Vítězslav Hálek, hlásící sek básnické škole májovců, se narodil v Dolinku na Mělnicku, kde strávil část svého života. Na Akademickém gymnáziu v Praze na něho zapůsobil Václav Kliment Klicpera. Poznal zde mnohé své literární současníky. Po nedokončených studiích na filozofické fakultě se plně účastnil kulturního společenského života.

104

Vítězslav Hálek

Byl redaktorem kulturních rubrik v Květech, Národních listech, Lu­ míru, Osvětě a Zlaté Praze. Cestoval po evropských zemích - Polsko, Itálie, Balkán. Po nepříliš úspěšných dramatech, např. Král Vukašín, Závis z Falkenštejna, se věnoval poezii (Večerní písně, V přírodě) a próze (Mu­ zikantská Liduška, Na statku a v chaloupce, Pod pustým kopcem, Na vejminku, Poldík rumař, ‫״‬Študent“ Kmoch). Hálek je také autorem lyrickoepické skladby Alfred a epických Pohádek z naší vesnice. Ne­ velký úspěch měl Hálkův román Komediant.

Muzikantská Liduška Děj povídky se odehrává na vesnici v polovině 19. století. Příběh vypovídá o lásce krásné Lidušky a muzikanta Toníka. Přes­ tože se oba mají velmi rádi, rodiče donutí Lidušku ke sňatku s bohatým statkářem Krejzou. Netuší ale, že ve skutečnosti má pouze dluhy. Li­ duška nenachází dostatek síly, aby se rodičům vzepřela. Utekla až ze svatby, kdy měla u oltáře říci své ‫״‬ano“. Marně hledala svého Toníka, který kvůli ní mezitím utekl. Liduška se z toho neštěstí duševně po­ mátla a vyléčila ji až kořenářka Frantina. Nakonec se vrátil i houslař Toník a oba se shledali. Hálek zde ukázal, že ani peníze a majetek nemohou překonat lás­ ku, která v lidech plane. Peníze podle autora přinášejí pouze problé­ my a trápení.

Na statku a v chaloupce Příběh povídky čtenáři opět ukazuje venkov v polovině 19. století. Na začátku umírá otec mladého Jíry. Byl zastřelen jako pytlák. Jíro­ vi už zůstává pouze pes Vořech, a tak jde sloužit na statek sedláka Lísky. Jediné štěstí, které zde potkává, je hospodářova hodná a milá dcera Lenka. Vzájemně se do sebe zamilují, ale jejich lásku jim nepře­ je Lísková druhá žena. Škodila jim, kde mohla. Proto se rozhodli odejít do chaloupky, kde našli mír a klid. Sedlák Líska ale zanedlouho one­ mocněl, a protože mu zlá žena utekla, starali se o něho i o statek Len­ ka s Jírou. Líska jim nabídl, aby zůstali, ale oni odešli do své chaloup­ ky. Selka tragicky zahynula při pádu ze stráně, když oknem do cha­ loupky pozorovala štěstí a lásku mladých lidí. S ní bohužel zemřel i Jírův pes Vořech, který chaloupku chránil. I v této povídce vzdává Hálek hold mladé neochvějné lásce a stateč­ nému mládí. Kritizuje ale současně zlobu, závist, špatné vztahy na ven­ 105

Jaroslav Hašek

kově a problémy mezi generacemi. Lidé nacházejí úlevu v přírodě, kte­ rá je obklopuje. I lidská bída se dá snáze unést, když se mají lidé rádi.

Večerní písně Večerní písně oslavují ve verších básníkovu lásku a opojení životem.

K napsání této sbírky Hálka inspiroval vlastní osud. Rodičům odmí­ tl stát se knězem. Jako domácí učitel se seznámil s Dorotkou Horáčko­ vou. Přestože ona pocházela z bohaté rodiny, narozdíl od Hálka, jejich vztah našel šťastný konec v uzavřeném sňatku. Proto Hálek ve svých Večerních písních pěje lásku jako cit nebeský, božský, zcela nepopsatelný a ideální. Přirovnává ji k něčemu anděl­ skému, nadpřirozenému a vznešenému. Básně jsou protknuty opoj­ ným nadšením, milostnou chválou a zurčícím zpěvem. Díky svému op­ timismu a radostnému tónu se stal Hálek brzy uznávaným, oproti pe­ simistickému Nerudovi. Hálkovy básně byly přesně to, co český národ v šedesátých letech 19. století potřeboval.

Večerní písně Hálek psal melodickým a zpěvným tónem. Jsou jed­ noduché a snadno čitelné i pro obyčejný lid. Básník se zde projevuje zralý a osobitý. Věří v lidskou vzájemnou úctu a sebedůvěru.

Jaroslav Hašek

»129141,142«

(1883-1923) Hašek se narodil v Praze, kde po neúspěšných studiích gymnaziál­ ních dokončil středoškolské vzdělání na obchodní akademii. Pak pra­ coval jako bankovní úředník a věnoval se literární činnosti. Hašek není zván pouze skvělým českým prozaikem, humoristou a satirikem, ale také anarchistou. Víme i o jeho toulkách Evropou. Za války se dostal na frontu do Ruska, z níž se po dvou letech vrátil zpět. Obchodoval se psy a založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona - ovšem už před válkou. Po ní se usadil v Lipnici a věnoval se spisovatelství. Napsal básnickou sbírku Májové výkřiky, převážně se ale věnoval próze: Dobrý voják Švejk před válkou, Dobrý voják Švejk v zajetí, Osu­ dy dobrého vojáka Švejka, Utrpení pana Tenkráta, Můj obchod se psy, Průvodčí cizinců.

106

Václav Havel

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Děj románu se odehrává v Praze, pak na frontě za první světové války. Je rozdělen do čtyř dílů. Příběh začíná tím, že posluhovačka Švejka paní Můllerová mu ozná­ mí, že Ferdinand je zabit. Švejk se po této zprávě vydává do hostince ‫״‬U kalicha“, kde na něm strážník Bretschneider vyzvídá, co si o situa­ ci myslí. Když se Švejk rozhovoří o atentátu na císaře, je zatčen a od­ veden do vězení. Ve vězeňské nemocnici je soudními lékaři prohlášen za úředního blba. Pak prochází řadou dalších vyšetření, dostává se často k výslechu a nakonec i do blázince. Vždy však ví, jak se v dané situaci zachovat a vyhnout se problémům. Svým hloupým chováním zesměšňuje soudobé Rakousko-Uhersko i s jeho policií a byrokraty.

Ve svém románu Hašek vytvořil řadu humorných postaviček, které jakoby stojí nad hloupým Švejkem, ale ve skutečnosti Švejk ukazuje, že jsou na tom hůř než on. V románu vystupuje např. bývalý profesor — zlý a směšný poručík Dub, věčně opilý polní kurát Otto Katz, cílevědo­ mý a ctižádostivý kadet Biegler, prospěchářský a pokrytecký nadporu­ čík Lukáš a další. U Švejka čtenář pochybuje, zda je skutečně tak hlou­ pý nebo geniální. V tomto prostém vojákovi s veselou duší vytvořil Hašek nový literární typ hrdiny - srovnatelný třeba s donem Quijotem. Děj románu ustupuje do pozadí. Hlavní je Švejkova dobrosrdečná povaha vyvolávající řadu komických a směšných situací. Švejk tak ukazuje a odhaluje nedostatky tehdejšího zřízení a při svém chování nechává vyniknout lidské hlouposti.

Václav Havel (*1936)

»186,203«

Václav Havel se narodil v rodině stavebního inženýra a podnikatele. Nejdříve se vyučil chemickým laborantem, pak studoval střední školu a dramaturgii na DÁMU. Pracoval jako jevištní technik, dramaturg a spisovatel. Byl jedním z autorů a mluvčích Charty 77. Pro své názo­ ry a postoje se několikrát ocitl ve vězení. Od roku 1989 je Václav Havel prezidentem České republiky.

Kromě dramat (jednoaktovky Audience, Vernisáž, Protest; dále Zahradní slavnost, Stižená možnost soustředění, Vyrozumění, Largo desolato, Chyba, Žebrácká opera, Spiklenci atd.)psal také úvahy, např. 107

Jaroslav Havlíček

Dálkový výslech: rozhovor s Karlem Hvíždalou, eseje - Dopisy Olze a poezii prezentují autorovy Antikódy.

Zahradní slavnost Tato komedie z roku 1963 patří k absurdním dramatům. Odehrává se za totalitního režimu v Československu.

Hlavními hrdiny jsou Božena a Oldřich Pludkovi a jejich dva synové Petr a Hugo. Rodina zosobňuje typ československého občana 60. let. Člověk na sebe neupozorňuje svými činy, v klidu vyčkává na vhodnou situaci, aby mohl zlepšit svou pozici na společenském žebříčku a získat lepší povolání, výhody atd. V dramatu se objevuje postava ředitele Zahajovačské služby Kalabise, vlivného a mocného hodnostáře. Tak se stává důležitým také pro Pludkovi. Při zahradní slavnosti Likvidačního úřadu posílají Pludkovi Huga, aby našel Kalabise, a udělal tak něco pro sebe. Ve vidině lepšího posta­ vení se Hugo zcela odcizí sám sobě, zapadne do společnosti oplývající prázdnými slovy, neosobními frázemi a normalizovanými slogany. Hugo se zmocní dané situace tak dobře, že jej nemohou poznat ani vlastní rodiče. V tomto absurdním dramatu autor vyjádřil stejně absurdní situaci v totalitním Československu, tolik se podobající pořádané zahradní slav­ nosti. Ukazuje nesmyslné mrhání slovy, které nikam nevede. Lidé dobře ovládají dorozumívací mechanismy, ale ve skutečnosti si nesdělují nic a nikdo nic nedělá. To vede k mravnímu strádání a úpadku společen­ ských hodnot. Některé fráze autor přejal z ruského a slovenského jazyka. Přesný­ mi replikami dovedně načrtl obraz doby. Jeho myšlenkami získala Zahradní slavnost obecně platný význam.

Jaroslav Havlíček (1896-1943) Jaroslava Havlíčka zná český čtenář jako autora psychologických a analytických próz. Po studiu pracoval v bance. Je autorem románů - Helimadoe, Petrolejové lampy, Ta třetí, Nevi­ ditelný - a povídek: Knihožrout, Zánik městečka Olšiny, Vzdoropohádky, Synáček atd. 108

Karel Havlíček Borovský

Petrolejové lampy Děj této psychologické prózy se odehrává v Havlíčkově Jilemnici na severu Cech ve statku Vejrychovsko. Příběh upadajících mravů v českém maloměstě je zasazen do první poloviny 20. století. Původní název zněl - Vyprahlé touhy. Autor skutečně popisuje vyprahlé touhy, které připsal k osudu hlav­ ní hrdinky — Štěpy Kiliánové. Ta, ač se narodila v bohaté rodině, nemá v životě příliš velké štěstí. Trpí především kvůli svému zjevu, protože je silné a drsné postavy a chybí jí téměř všechny dívčí jemné rysy. Na druhou stranu je ale zase Štěpa dobrou společnicí a ráda se baví. Pře­ sto se však o ni žádný muž neuchází a léta stále ubíhají. Jedinou útě­ chu Štěpa nachází na rodném statku své matky - Vejrychovsku.

O statek se stará bratranec Štěpy Jan Malina, který má mladšího sourozence Pavla. Pavel nedokončí studia, zahálí a zvyšuje dluhy. Z vypočítavosti se ožení se Štěpou, která mu po letech čekání na lásku, děti a rodinu uvěří. Následující sňatek je ale pro obětavou Štěpu dal­ ším trápením, protože jí manžel nevěnuje žádnou pozornost. Ona se ale nevzdává a bojuje s nepřízní osudu až do Pavlovy smrti. Až pak nachází štěstí s Janem Malinou, který šijí váží a uvědomuje si spoustu Štěpiných předností.

Havlíček ukazuje ve svém románu charakter lidí v podhorském ma­ loměstě a zrádné, nízké hodnoty jeho obyvatel. Atmosféru města se podařilo autorovi zachytit vskutku mistrovsky. Ctivost románu zvy­ šuje dramatičnost a gradace příběhu.

Karel Havlíček Borovský

»105,106«

(1821-1856) Tento uznávaný český publicista, spisovatel a politik pochází z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu z rodiny kupce. Studoval na filozofické fakultě. Z bohosloveckého semináře byl roku 1841 vyloučen. Odjel do Moskvy pracovat jako vychovatel. Pozorně si zde všímal vlád­ noucích poměrů a carského režimu. V Praze se aktivně účastnil české liberální politiky. Stal se členem Národního výboru a podílel se také na Slovanském sjezdu. Pro své názory stál dvakrát před soudem, pokaždé osvobozen. Roku 1851 byl internován v tyrolském Brixenu. Po návratu v roce 1855 pro nemoc zanedlouho zemřel.

109

Karel Havlíček Borovský

_________

____

_________

Havlíček vytvořil český epigram, překládal z ruštiny, polštiny, něm­ činy a francouzštiny. Psal satirické skladby - Král Lávra, Křest sváté­ ho Vladimíra, Tyrolské elegie. Působil také v Národních listech se svou přílohou Šotek a od roku 1850 vydával časopis Slovan.

Král Lávra Děj této satiry se odehrává v rakouských Cechách. Jak název skladby napovídá, hlavní postavou je zároveň dobrý i zlý, prostě smýšlející král Lávra. Lávra je vládcem Irska a jako tajemství skrývá své dlouhé uši. Nechce, aby o nich někdo věděl, a tak - když se jednou za rok nechává ostříhat - ihned dá svého holiče popravit. Řada přijde i na mladého Kukulína, který má krále ostříhat. Za syna přijde prosit matka a slibuje králi, že Kukulín nic neřekne. Kukulín to králi odpřísáhl, a stal se tak zároveň dvorním královským holičem. Tí­ živé tajemství už ale nemůže snést a pošeptá je vrbě. Náhodou jde oko­ lo ní basista Červíček, a protože ztratil kolíček ze svého nástroje, vyře­ že si z vrby nový. Když pak začne na basu hrát, celé království se dozví o tajemství svého panovníka. I přesto však měli lidé krále rádi. Král Lávra představuje politickou satiru na vídeňského panovníka Ferdinanda, zvaného ‫״‬Dobrotivý“. Ferdinand byl stejně přihlouplý jako Lávra. Skladbu Havlíček přejal podle irského pohádkového námětu, ale příběh zasadil do českého prostředí.

Křest svátého Vladimíra Hlavní postavou je šiřitel křesťanství z Nestorova Letopisu - kníže Vladimír. Skladba má deset zpěvů: Perun a Vladimír, Hospodářství, Vojen­ ský soud, Testament Perunův, Bezbožnost v Rusích, Audience, Minis­ terská rada, Kamarila, Jezovitský marš a Konkurs. Havlíčkův Křest je v podstatě parodií. Má podtitul ‫״‬legenda“, ale s legendou nemá mnoho společného. Hlavní postavy představuje car Vladimír a bůh Perun. Havlíček z nich dělá obyčejné lidi se všemi ne­ ctnostmi, odhaluje jejich lidskou podstatu, a tak jim odebírá vše vzne­ šené. Přehání výstupy obou protagonistů, aby je ještě více zesměšnil. Příběhem je spor mezi carem a bohem. Vladimír pokládá Peruna za svého sluhu a chce, aby hřměním při jeho oslavě ušetřil na dělostřel­ bě. Po Perunově odmítnutí jej car zatýká a odsuzuje k smrti. Nastává pak hledání a konkurs nového boha. 110

Heinrich Heine

Autor svou satirou neútočil pouze na absolutistickou carskou vládu, ale zesměšnil také demagogii církve, státní úřady a vojsko. Na situaci v Rusku představil nesvobodnou situaci v Rakousku-Uhersku.

Tyrolské elegie Tyrolské elegie jsou bezprostřední Havlíčkovou reakcí na zatčení a převoz do tyrolského Brixenu v roce 1851. Za svou násilnou depor­ taci obžaloval absolutistický režim své země. Ve vstupní básni si stěžu­ je na svůj osud měsíci, který ho po cestě provází, a je tak jeho jediným společníkem. Úspěšně tím parodoval lidovou píseň - Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý les.

Ve druhém zpěvu líčí své noční zatčení, odchod od své rodiny a ces­ tu do Brixenu. Při popisu nešetří detaily. Ze své situace obžalovává rakouské ‫״‬spící“ pány a celou absolutistickou monarchii, které dává za vinu svůj osud. Havlíčkův jazyk se ve všech jeho dílech blíží lidovému vyjadřování a stylu. Díky tomu se jeho tvorba snadno čte, čtenář i lépe pochopí Havlíčkovy narážky a útoky. Spisovatel v textu nešetří humorem, sa­ tirou i ironií. Jeho slova dopadají přesně tam, kam si to přál.

Heinrich Heine (1797-1856) Narodil se v židovské rodině v Dússeldorfu. Po studiích filozofie a práv se věnoval spisovatelské a publicistické činnosti. Cestoval hodně po Evropě. Navštívil Itálii, Anglii a po těžké nemoci zemřel ve francouzské Paříži. Heineho spisovatelská činnost má velké zastoupení v mnohých lite­ rárních žánrech. Je autorem básnického cyklu Německo, zimní pohád­ ka, drama prezentuje hra Almansor, napsal také baletní libreto Doktor Faust a neúplný román Rabín z Bacherachu. Nejúspěšnější se asi sta­ la poezie H. Heineho: Kniha písní, Romancero a Nové básně.

Kniha písní Kniha písní - romantická sbírka milostné a přírodní lyriky - vyšla v roce 1816 a má pět částí: Mladá utrpení, Lyrické intermezzo, Návrat, Z cesty Harcem, Severní moře.

111

Joseph Heller

Heine ve své lyrice naplnil romantický vzor básně. Představil ne­ soulad vnitřního básníkova světa a vnějšího okolí. Z veršů promlouvá nešťastná duše zklamaná láskou a rozpolcená ve svých ideálech. V posledních oddílech autor ukazuje bouřlivé, nevyzpytatelné a ne­ stálé moře. S přírodou básník spojuje individuální problémy, ale i obecně lidské, světové a směřuje k nim vesmírné otázky. V básních autor využívá symbolických kontrastů dne a noci, citu a od­ souzení, písňového rytmu i jeho nesouladu. Svou poezií Heine ovlivnil řadu spisovatelů, z českých např. Jana Nerudu.

Joseph Heller

»129 205«

(*1923) Heller, rodák z amerického Brooklynu, je představitel kritické ame­ rické literatury. Druhou světovou válku poznal jako bojový letec naKorsice. Vystudoval universitu v New Yorku, Oxfordu a přednášel také v Yalu. Navštívil i Českou republiku. Svým prvním románem Hlava XXII si vytvořil názor na svou osobu, hovořící o něm jako o muži ze­ směšňujícím vážná témata. Kromě již jmenovaného románu dále na­ psal: Bůh to ví, Gold za všechny peníze, Nic k smíchu, Něco se stalo atd.

Hlava XXII Tento válečný román z roku 1955 byl také zfilmován. Děj se odehrává na ostrově Pianosa ve Středozemním moři v ame­ rické letecké základně za druhé světové války. V jednotlivých kapitolách autor líčí příběh kapitána Yossariana, kte­ rého ničí válečná mašinérie, její obludnost a vojenská nařízení. Vidí kolem sebe umírající lidi, z nichž svou smrt nalézají ve válce i jeho přátelé. Hlava XXII je ve skutečnosti soubor vojenských paragrafů, které musí vojáci plnit. Yossarian už má dost válečných povinností a chce se jich zbavit. Dozvídá se, že jedinou výchozí cestou je to, že se nechá prohlásit za blázna. Otevřeně přizná, že je blázen, ale tak jedině prozradí, že je úplně normální. Přesto se ale zdá, že se Yossarian z války trochu po­ mátl. Tím, že ví, že nemá žádné východisko, se kolem kapitána stahu­ je bludný kruh. Ukončením války je pro něho uzavření ‫״‬separátního míru“ při toulce Římem. 112

Ernest Hemingway

Heller ukazuje všechny hrúzy války, podává je ovšem s nadhledem, komickým a ironickým tónem. Přesto však válka způsobuje úpadek lidské humanity, hodnot, mravů a rozpolcenost člověka.

Ernest Hemingway

»129,193«

(1899-1961) Hemingway žil a tvořil v první polovině 20. století. Patří mezi velké osobnosti nejen americké, ale i světové literatury. Narodil se v rodině lékaře v Chicagu. V Paříži pracoval jako reportér a rád vyhledával dob­ rodružství. Podnikal lovecké výpravy do Afriky, procestoval Evropu, prožil občanskou válku ve Španělsku a dobu druhé světové války strá­ vil na Kubě. V Karibském moři hledal německé ponorky. Po válce jezdil opět do Afriky a na Kubu, kde ale pro změnu chytal ryby. Život ukončil sebevraždou. Hemingway proslul především jako prozaik, ale Pátá kolona je do­ kladem jeho dramatické tvorby. Napsal řadu románů - Komu zvoní hrana, Sbohem, armádo!, Fiesta, Přes řeku do stínu stromů atd. Nej­ více proslula novela Stařec a moře. Známé jsou ale i spisovatelovy po­ vídky - Zelené pahorky africké, Muži bez žen, Vítěz nezískává nic a vzpomínky Pohyblivý svátek.

Komu zvoní hrana Román zachycuje dění pouhých tří dnů během občanské války ve Španělsku.

Hlavním hrdinou příběhu se stává Američan Robert Jordán, učitel španělštiny. Aktivně se účastní španělské občanské války na straně republikánů. Spolu s ostatními partyzány chce zabránit přísunu ne­ přátelských sil. Jako východisko vidí to, že vyhodí do vzduchu želez­ niční most. Robert v tomto bojovném prostředí nachází velkou lásku ve vztahu s dcerou zavražděného starosty republikánů - Marií. V nepříznivých válečných podmínkách zažívají velké štěstí a na chvíli zapomínají kde jsou a co se děje. Partyzánům se podaří zničit most, ale Robert si při akci zraní nohu. Ví, že utéct nedokáže a zůstává na místě sám, aby alespoň nepřátele na čas pozastavil. Ví také, že jej čeká smrt, ale nepoddává se depresím. 113

Hermann Hesse Naopak si uvědomuje krásu světa, který stojí za to, aby člověk za něho bojoval a bránil jej. Robert v sobě ztělesnil základní ideje románu. I když je spíše indivi­ dualista, podřizuje se kolektivu v zájmu o dobrou věc. V posledních chví­ lích života v sobě najde statečnost, hrdost a odvahu. Takové by měly být vlastnosti lidí, místo snahy po vítězství, moci a bojích.

Stařec a moře Příběh této novely se odehrává na Kubě nedaleko Havany a na moři v Mexickém zálivu v 40. letech 20. století. Hlavní postavou je starý rybář Santiágo, s nímž po čtyřicet dnů vy­ jíždí na moře chlapec Manoli. Když však žádná ryba nezabrala, rodiče mu zakázali jezdit dál se starcem na lov. Jednoho dne si Santiágo vzpomněl, že je to právě osmdesát pět dnů, kdy naposledy chytil rybu. Vydal se proto na lov. Toho dne chytil obrovskou rybu, která jej dva dny a dvě noci vláčela po moři, než ji přemohl. Během boje s rybou, kterou považuje za protivníka, uvažuje o Manolim, o svém životě a rybě. Když se vrací i s úlovkem domů, připlavou několikrát žraloci a rybu sežerou tak, že z ní zbude pouze obrovská kostra. Chlapec se zarmoutí neštěstím svého staršího přítele a rozhodne se, že s ním bude na lov opět jezdit. Autor ve své novele vyzdvihl význam neustálého lidského boje, je­ hož vítězství zaručuje především vytrvalost a síla nevzdávat se. Nove­ la ukazuje také závislost člověka na přírodě a nemožnost ji ovládnout. Ve vztahu malého chlapce a starce zobrazil generační porozumění. Z textu vyznívá Hemingwayova láska k lovu. Za svou novelu obdržel Hemingway roku 1954 Nobelovu cenu za literaturu.

Hermann Hesse

»193«

(1877-1962) Německý spisovatel Hermann Hesse se narodil ve městě Calw. Po studiích teologie pracoval v knihkupectví, ale hlavně se věnoval spiso­ vatelství. Stal se jedním z nejoblíbenějších spisovatelů 60. a 70. let 20. století. S příchodem první světové války byl pronásledován za svůj protinacistický článek. Od 20. let žil ve Švýcarsku, kde také zemřel. 114

Hermann Hesse

V Hesseho tvorbě našly mnohé odkazy generace beatniků a hippies, především díky autorovým názorům na lidskou svobodu a život ve spo­ lečnosti. Nejvíce slávy získal prostřednictvím svých románů - Stepní vlk, Demian, Peter Camenzind, Hra skleněných perel, Narcis a Goldmund, Gertruda. Psal však také povídky (Siddharta, Knulp) a eseje (Norim­ berská cesta, Lázeňský host).

Roku 1946 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Stepní vlk Stepní vlk je psychologický román odehrávající se ve 20. století.

Hlavním hrdinou je stárnoucí intelektuál Harry Halier, jemuž se protiví kultura nové společnosti - plná víření, světel a veselé zábavy. Halier holduje klasickému umění. Miluje Shakespeara a rád poslou­ chá Mozarta, Bacha a Händela. Ve světě, který je pro něho cizí, před­ stavuje skutečného ‫״‬stepního vlka“. Román je rozdělen na tři části - Vydavatelova předmluva, Zápisky Harryho Haliera a Traktát. V první části poznáváme téměř padesátiletého spisovatele Haliera, který žije v domě vypravěčovy tety. Příběh osamoceného intelektuála se dozvídáme ústy vypravěče - muže, který žije v Hallerově soused­ ství. Halier představuje člověka rozdvojené bytosti - jeho povaha je napůl lidská, ale napůl také vlčí. Jeho rozpolcenost tkví v tom, že jed­ nou částí své povahy popírá to, co uznává jeho druhá polovina. Jednou přichází k Magickému divadlu, kde získává Traktát o stepním vlku s podtitulem Ne pro každého, Jen pro pomatené. Tento Trak­ tát tvoří třetí část románu. Pak se z Hallerova monologu dozvídáme o jeho dalším osudu. Navštíví hostinec U černého orla, kde se seznámí s prostitutkou Hermínou. Ta má veškeré zásluhy na Hallerově převý­ chově. Spisovatel ochutnává povrchní krásy světa, získává milenku a užívá si všeho, co dříve odsuzoval. Příběh vrcholí, když Harry ze žárlivosti zabíjí Hermínu po noci, kterou strávila s jeho přítelem. Hesse v dvojnosti Harryho osobnosti vytvořil stejně rozpolcený ob­ raz světa. Věří ale ve šťastné uzdravení a vyléčení. Autor skvěle vysti­ hl lidskou psychiku v její neustále se proměňující podobě. Vedle Kafky a jiných představitelů se tak stal jedním z tvůrců moderního románu.

115

Karel Hlaváček, Miroslav Holub

Karel Hlaváček

»121«

(1874-1898) Se jménem Karla Hlaváčka se neodlučitelně pojí sokolské hnutí. Před­ stavuje jednoho z českých symbolistu a tvůrců dekadentní poezie. Ně­ kterými svými pracemi přispíval do Moderní revue. Známé jsou neje­ nom jeho básně, ale i kresby. Z poezie: Sokolské sonety, Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna.

Pozdě k ránu Pozdě k ránu je Hlaváčkova sbírka lyrických básní, často psaných v próze. Název pochází ze stejnojmenné první básně. Autor se v úvodu přiznává, že se snaží vytvořit dílo odlišné, a chce se tak oprostit od vlivu pokročilejších západních spisovatelů. Svou de­ kadentní poezií se pokouší o verše jemné, nové a zcela jiné oproti dosa­ vadním.

Z básní promlouvá tichý, snivý, melancholický, jemný a melodický tón. Hlaváček chce poznat a uchopit krásu, její nedosažitelné záhyby. Celkově mají básně dekadentní atmosféru, v níž nechybí pocit zasně­ ní, ospalosti, mírné únavy a šerosti.

Svou sbírkou Hlaváček vyvolal velký ohlas především u mladého čtenářského publika. Zaujal svou zajímavou a zřídka užívanou slovní zásobou, milostným obsahem básní, melodičností, tesknotou a hudebností.

Miroslav Holub

»159«

(*1923) Miroslav Holub spojuje v jedné osobě spisovatele i lékaře (pracoval jako imunolog). Pochází ze západočeské Plzně. Holub je autorem intelektuálně založené poezie. Nejdříve přispíval svými pracemi do Ohnice, významnější je však jeho činnost v literární skupině Květen. Z Holubovy básnické tvorby neklamně promlouvá jeho lékařské povolání. Verše proto mají tón jasného, srozumitelného, pre­ cizně vybroušeného sdělení. Tvrdil, že ‫״‬v poezii stejně jako ve vědě jde 116

Homér o fakta“(citováno z článku Náš všední denjepevnina, který Holub uve­ rejnil v Květnu).

Z poezie: Denní služba, Syndrom mizejícíplíce, Ačkoli, Slabikář, Achilles a želva, Jdi a otevři dveře, Tak zvané srdce, Interferon čili O divadle, Naopak, výbor Sagitální řez. Miroslav Holub psal také reportáže: Anděl na kolečkách, Zít v New Yorku, Rozměr přítomnosti atd.

Anděl na kolečkách Anděl na kolečkách je jednou z Holubových próz. Jedná se o osm básnických reportáží z USA. Jednotlivé kapitoly (např. Co vidí leta­ dlo, Pěším zakázáno, Přišli k městu, ..., Ti, co chtěli něčím hodit, No a co?) se rozpadají do dalších, samostatně pojmenovaných menších úvah, záznamů, reportáží a poznámek. Články původně autor vydával na pokračování v Kultuře 62. Anděl na kolečkách má podtitul Poloreportáž z USA. Holub postupně vypovídá o cestě do Spojených států amerických doprava letadlem, sděluje své pocity po přistání, porovnává evropskou kulturu s americkou, pozoruje jiné povahy lidí, zaznamenává atmo­ sféru velkoměsta s vyspělou technikou a pokrokovou civilizací. Refe­ ruje samozřejmě také o americkém výzkumu a vědě (oddíl Stroj času).

Z knížky se nedozvídáme pouze o zářivém americkém pokroku, ale i o bídě lidí žijících na okraji společnosti v těch nejhorších podmín­ kách. Autor se zajímal také o americkou kulturu. Navštívil mnohá divadla a osobně se setkal se spisovatelem L. Ferlinghettim (Rozhovor o stavu poezie). Holub zůstává věrný svému stručnému stylu. Přesto však upouští od klasické novinářské reportáže. Strohost a věcnost střídá poetická jemnost a prvky uměleckého stylu.

Homér »16,126« (12.-7. století př. n. I.) Za nejstarší antické eposy jsou odedávna považovány Ilias a Odys­ sea. Jejich autorství již tradičně připisujeme slepému řeckému básní­ kovi Homérovi. Není jisté, kdy a kde se narodil. Jako jeho rodiště se nabízí současně sedm řeckých měst.

117

Homér

ílias Epos Ilias měl vzniknout údajně v druhé polovině 8. století př. n. 1. Zachycuje padesát jedna dní trojské války. Proto bývá tento epos zván ‫״‬eposem války“. Trojskou válku vyvolal únos manželky krále Meneláa - krásné He­ leny. Jejím únoscem byl syn krále Priama - Paris. Spartský král Meneláos však nenechal jeho čin bez odvety a společně s bratrem Agamemnonem vyrazil dobýt Tróju.

Hlavní postavou je spartský bojovník Achilleus, který se urazí a ne­ chce dál bojovat. Příčinou toho je Agamemnon, který mu nenechal ukořistěnou otrokyni Bríseovnu. Achilleus pak svou výzbroj půjčuje příteli Patroklovi. Ten však umírá v souboji s trojským Hektorem. Proto Achilleus znovu bojuje a chce pomstít ztracený život svého přítele. Utkává se s Hektorem, vítězí a nakonec jeho mrtvé tělo, které vláčel okolo hradeb Tróje, předává králi Priamovi. Priamův syn Paris se střetává v souboji s Meneláem, který končí jako vítěz. Parisův život je ale za­ chráněn bohyní Afroditou. V eposu vystupují lidé i bozi a tvoří idylickou jednotu. Přesto se však od sebe liší. Zejména tím, že bozi neznají strach ze smrti a bo­ lesti. Ta je souzená pouze lidem. Epos je psán hexametrem, má 24 zpěvů a 16 tisíc veršů.

Odyssea Epos Odyssea je zván oproti Iliadě ‫״‬eposem míru“ a líčí Odysseův návrat na rodnou Ithaku. Příběh Odyssea se odehrává deset let po konci trojské války. Vznik eposu se datuje do počátku 7. století př. n. 1. Zachycuje 41 dnů. Odysseus se po skončení trojské války vydává domů na Ithaku. Bo­ hové a náhody jej ale zavedou do náruče zajímavých i nebezpečných dobrodružství, při kterých potkává řadu mýtických postav antického Řecka. Příběh vypravuje o Odysseově setkání s Kikony, o jeho zážit­ cích na ostrově Lotofagů, kteří hosty krmí ovocem zapomnění, o setká­ ní s obry Kyklopy a oslepení jednookého obra Polyféma. Se svou skupi­ nou se Odysseus utkal s lidožroutskými Laistrygony a u čarodějnice Kirké se proměnili ve vepře. Úspěšně odolali také zpěvu kouzelných Sirén.

118

Josef Hora

O svých zážitcích Odysseus vypravuje hodným Fajákům. Tyto pří­ hody následovaly po sedmi letech strávených u nymfy Kalypsó na os­ trově Ogygia. Fajáci Odyssea dovezou na Ithaku, kde se Odysseus pře­ vleče za žebráka, aby jej nikdo nepoznal. U jeho dvora se právě konají námluvy jeho manželky Pénelopé. Za pomoci syna Telemacha, který po otci marně pátral, pastýře Eumania a bohyně Athény vítězí a získává znovu svou ženu. Odyssea je psána hexametrem a má 24 zpěvů. Hrdina Odysseus vyjadřuje zodpovědné mravní poslání člověka. Pro­ chází všemi dobrodružstvími, aby se dostal ke své ženě a synovi. Au­ tor srovnává etické cítění Odyssea s životem a mravy bohů. Díky propracovanějšímu stylu a umělecké dovednosti se usuzuje, že autorem eposu mohl být jiný básník než Homér.

Josef Hora

»130,133«

(1891-1945) Narodil se v Dobříni u Roudnice. Po studiu práv pracoval jako redak­ tor Práva lidu, od roku 1921 Rudého práva. Roku 1929 se rozešel s KSČ a začal redigovat České slovo. Vedl také časopis Plán a podílel se na vzniku Postav a díla. Překládal Goetha a Schillera. Ve vlastní literární tvorbě prošel vývojem od symbolismu k civilismu a vitalismu.

Hora je autorem románů Bouřlivý rok a Socialistická naděje. Poe­ zie: Bouřlivé jaro, Srdce a vřava světa, Strom v kvetu, Pracující den, Máchovské variace, Jan houslista, Struny ve větru, Itálie, Tonoucí stíny a Zahrada Popelčina. Kromě němčiny se Hora věnoval také pře­ kladům z ruského jazyka. Přeložil např. Puškina a Lermontova. Je také autorem politického spisu Literatura a politika a eseji Kultura a třídní vědomí, Hliněný Babylón.

Máchovské variace Máchovské variace jsou vrcholem Horovy básnické tvorby. Jak název napovídá, básník se nechal ve verších inspirovat roman­ tickým Máchou. Básně se rýmem, stavbou, užitím slov a jemnou hudebností blíží jeho Máji.

119

K Máchovi se Hora obrací i v putování jeho krajem obklopeným zří­ ceninami a plným jezer. Básník se hlásí ke svému předchůdci a necítí žádnou dobovou propast mezi ním a sebou. Zdá se mu, že se nalézá v podobných podmínkách. Chápe Máchovy myšlenky a jeho nepříliš šťastný osud. Sbírka obsahuje šestnáct básní, z nichž každou tvoří právě čtyři slo­ ky o čtyřech verších.

Pracující den Tato básnická sbírka představuje proletárskou Horovu poezii.

Pocit kolektivismu a víra v kvalitní společenské změny se v básníkovi probudily už po skončení první světové války. Hora doufal ve zcela určitou socialistickou sílu, která uskuteční nové změny. Mnoho básní je reflexí vnitřního světa básníka a do jevů vnějšího světa se odráží jeho vědomí. Skutečnost formuje výčtem detailů - vlast­ ností, jevů a popisů objektivního i subjektivního dění. V básních se objevuje básníkova představa revoluce jako prostředku spravedlnosti. Vykonavatelem této Horovy touhy se má stát dělník, který je k této přeměně předurčen svými obecně lidskými vlastnostmi. Hora vyslovuje vizi o spojení se lidí a vytvoření jednoty pod heslem — všichni za jednoho, jeden za všechny.

Egon Hostovský »156« (1908-1973) Egon Hostovský, rodák z Hronova, na svou výjimečnou spisovatel­ skou osobnost upozornil již ranými literárními díly (Ghetto v nich, čer­ ná tlupa, Žhář, Případ profesora Kornera atd.). Roku 1948 odešel do zahraničí. Žil zejména ve Spojených státech amerických, ve Francii působil jako diplomat a dostal se také do Norska. Příběhy Hostovského románů se často odvíjejí okolo osudu člověka, který se snaží nalézt svobodu a vymanit se z vnitřního, prázdně všed­ ního ‫״‬ghetta“. Autor děj zasazuje do období 2. světové války nebo se hrdinové dostávají do emigrace, podobně jako sám Hostovský. Svými literárními začátky Hostovský navázal např. na Dostojevského, ve své pozdější tvorbě se velmi přiblížil např. F. Kafkovi, J.-P. Sartrovi, S. Beckettovi aj. 120

Bohumil Hrabal Z díla: Cizinec hledá byt, Listy z vyhnanství, Sedmkrát v hlavní úlo­ ze, Ztracený stín, Úkryt, Dobročinný večírek, Všeobecné spiknutí, vzpo­ mínková kniha Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině atd.

Cizinec hledá byt Cizinec hledá byt představuje Hostovského vrcholné dílo. Jedná se o existencialistický, psychologický román. Děj se odehrává od roku 1945 v New Yorku do února 1946. Do Spojených států odjíždí český lékař — internista — Václav Marek. Získal zde stipendium, aby mohl dokončit výzkumnou práci o léčbě vysokého krevního tlaku. Jediné, co musí zařídit, je najít si klidný byt pro psaní. Zdánlivě lehký úkol se však Markovi posléze začíná zdát nerealizo­ vatelným. Přestože má klidnou, vstřícnou povahu, dostává se do kon­ fliktů se svými domácími či ostatními nájemníky. Vystřídá např. byt svého bývalého profesora Wagnera s jeho psychicky narušeným synem Henrym, žije u bohaté vdovy Carson Woolfové, ‫״‬dobročinné“ vyděračky Noskové a dostává se i do domu plného emigrantů. Pochopení a klid nalézá až u českého dělníka Václava Noska. Sem už však přichází jako těžce nemocný a zanedlouho umírá. Markovo neustálé hledání bytu se stává symbolem pro nekonečnou pouť v lidském životě. Připomíná mýtus o Sisyfovi. Marek chce lidem přinést dobro svým výzkumem, přesto však svou osobou všude působí pouze problémy a krize, aniž by se o ně vlastně zasloužil. Autor přesně vykreslil psychiku lidí, s nimiž se lékař setkává. Jedi­ ná povaha Václava Marka zůstává jakoby zastřená závojem, bez dů­ kladnějšího prekreslení.

Bohumil Hrabal

»164,165«

(1914-1997) Hrabal, rodák z Židenic u Brna, strávil většinu svého mládí v Nymburku, kde otec pracoval jako správce pivovaru. Zde poznal svého strýce Pepina, který se později objevil v některých jeho prózách. Hrabal studoval práva. Pak ale vykonával mnoho zaměstnání od skladníka, výpravčího, dělníka, baliče papíru a pojišťovacího agenta až po obchod­ ního cestujícího. Od šedesátých let se natrvalo věnoval spisovatelství. 121

Bohumil Hrabal

Hrabal vydával literaturu oficiální, neoficiální i samizdatovou. V současnosti představuje doma i v zahraničí nejčtenějšího českého autora. Z tvorby: Hovory lidí, Perlička na dně, Pábitelé, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Toto měs­ to je ve společné péči obyvatel, Morytáty a legendy, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Slavnosti sněženek, Harlekýnovy miliony, Příliš hlučná samota, Obsluhoval jsem anglického krále, Něžný barbar, Tři svatby v domě, Skřivánek na niti, Vita nuova, Proluky, Listopadový uragán, Kluby poezie, Růžový kavalír, Domácí úkoly z pilnosti.

Obsluhoval jsem anglického krále Jedná se o smyšlený román, který líčí hlavní postava - Jan Dítě. Jan Dítě, který je nesmělé a zakřiknuté povahy, začíná svou kariéru jako pikolík v nádražní restauraci. Postupně se dostává do honosného hotelu Paříž, kde jeho vzor — pan Skřivánek — prý obsluhoval anglického krále. Pro Jana to znamená jakési označení schopností a profesionality. Proto se cítí vysoce vyznamenán, když právě on má obsluhovat etiopského císaře, od kterého získává řád za zásluhy o trůn habešského císaře. Jan Dítě se snaží naplnit své sny. Uzavírá sňatek s německou uči­ telkou tělocviku Lížou. Narodí se jim ale mentálně postižený syn a man­ želka Janovi umírá. Po Líze mu zůstává kufřík se vzácnými poštovní­ mi známkami. Za utržené peníze z jejich prodeje si zřídí v lomu na okraji Prahy nádherný hotel a brzy se stává milionářem. Přichází však rok 1948, milionářům je zabaven majetek a ještě musí odpracovat každý milion v pracovním táboře. Nakonec se Jan Dítě oci­ tá v odlehlé šumavské krajině, kde žije sám pouze s koníkem, kozou, psem a kočkou. Jim může nyní vypravovat o tom, jak obsluhoval ha­ bešského císaře. V románu začíná autor každou kapitolu větou: ‫״‬Dávejte pozor, co vám tedka řeknu.“ Končí slovy: ‫״‬Stačí vám to? Tím dneska končím.“ Tím vytvořil ucelenou kompozici každé z kapitol. Text je naplněn ab­ surdními i směšnými okamžiky. Asi nejvíce Hrabal šokuje svou řečí bez zábran, dotýkaje se i témat erotiky.

Ostře sledované vlaky Děj této novely — nejznámějšího Hrabalova díla — se odehrává za druhé světové války na malém městečku (u Hradce Králové). Zobra­ zuje pár dnů roku 1945 na jeho vlakovém nádraží. 122

František Hrubín Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí na nádraží, zmí­ tající se mezi milostnou touhou a nedostatkem zkušeností. Své pro­ blémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Stále má po­ cit, že se mu někdo směje a někdo jej sleduje. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkoví, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Miloš Hrma nakonec tragicky umírá poté, co vhodil bombu do ně­ meckého vlaku. Jeden voják si ho ale všiml a postřelil jej. Zasáhl mu plíce. Miloš se v poslední chvíli zamýšlí nad každodenností života, kte­ rou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Milošova smrt má tak trochu symbolickou platnost. Miloš - jako mladý člověk - umírá za lepší dny. Hrabal se dotýká otázky fašistické­ ho Německa a boje Cechů za svobodu. Filmové zpracování Jiřího Menzela bylo oceněno Oskarem.

Taneční hodiny pro starší a pokročilé Hrabalovy Taneční hodiny bývají někdy označovány jako novela, přes­ ně se však jedná o plynulé, nekončící a neustále se rozvíjející vyprávě­ ní pábitelského hrdiny. Je jím švec, vyučený také sladovině - strýc Pepin. Asociativně se rozpomíná na drobné zážitky ze života, který zpes­ třovaly především ‫״‬krásné slečny“. Přestože je Pepinovi už 70. let, stále překypuje energií. Vypráví o svých cestách rakouskou monar­ chií, vzpomíná na tehdejší dobu a službu ‫״‬u tý nejkrásnější armády světa“. Hrdina se chlubí příhodami se ženami, které eroticky pod­ barvuje. Starec vše vypráví mladé dívce, která se před ním umývá a nakonec se i svlékne. Celé taneční hodiny jsou monologem, jedinou dlouhou větou. Jméno hlavního hrdiny v textu nezazní, dozvídáme se jej až z autorových ko­ mentářů. Strýc Pepin byl skutečný Hrabalův příbuzný.

František Hrubín

»130,137,153«

(1910-1971) František Hrubín zosobňuje všestranně nadaného českého spisovate­ le. Po nedokončených studiích právnické a filozofické fakulty pracoval jako knihovník. Od 50. let se už zabýval pouze literární tvorbou. 123

Viktor Hugo Poezie: Romance pro křídlovku, Jobova noc, Chléb s ocelí, Krásná po chudobě, Zpíváno z dálky, Země po poledních, Včelí plást, Země sudič­ ka, Proměna, Hirošima, Cikády, Svit hvězdy umřelé, Motýlí čas, Reka Nezapomnění, Černá denice, Až do konce lásky atd.

Próza: Lásky, Zlatá reneta. Hrubín psal také drama - Křišťálová noc, Srpnová neděle, Oldřich a Božena. Neodlučitelná je také Hrubínova tvorba pro děti - Špalíček veršů a pohádek, Měsíce, Jak se chytá sluníčko, Říkejte si abecedu atd.

Romance pro křídlovku Hrubínova Romance představuje jedno z nejlepších autorových děl. Jedná se o lyricko-epickou skladbu líčící básníkovo mládí v jižních Ce­ chách od roku 1930 do roku 1961. Odehrává se v Netvořících. Vypra­ věčem je samotný František Hrubín. V době tří poutí se rozpomíná na svá raná léta spojená s prvotním milostným vzplanutím a láskou. Fran­ tišek byl zamilovaný do divoké, prudké a vášnivé Tonky z vesnice, ale miloval také jemnou a citlivou Terinu od kolotočů. Jejich láska je však náhle ukončena odjezdem kolotočářů. Po letech se František setkává s Viktorem, který chtěl kdysi lásku Teriny a Františka zničit, protože o ni sám usiloval. Viktor básníkovi sděluje, že Terina zemřela. Společně pak odcházejí k jejímu hrobu. V Hrubínově příběhu nachází místo láska, ale v jejích patách také poznaná smrt blízkého člověka. Básník vyjádřil svůj obdiv lásce, která se zmocní lidské duše a zůstává v ní po celý život. Křídlovka, na kterou hraje Viktor, spojuje život i smrt a provází lidi při jejich starostech i štěstí.

Viktor Hugo

»73,176«

(1802-1885) Hugo je stěžejním spisovatelem francouzského romantismu. Narodil se v Beranqonu v rodině napoleonského generála a roajalistky. Vystu­ doval vojenskou školu. Aktivně se účastnil francouzské politiky a po názorovém střetu s Bonapartem III. odešel dobrovolně do vyhnanství. Osmnáct let přebýval v Belgii a na ostrovech Jersey a Guernesey. Pak se vrátil do Paříže a stal se hlavním zastáncem liberální demokracie.

124

Viktor Hugo Ve vyhnanství dal vzniknout Legendě věků - trojdílnému cyklu básní o vývoji lidstva. Psal drama (Ruy Blas, Cromwell, Hernani, Lucrécie Borgia, Torquemada), prózu (Bídníci, Chrám Matky Boží v Paříži, De­ vadesát tři, Velký Jargal, Muž, který se směje, Dělníci moře a Poslední den odsouzencův). Méně známá je Hugova poezie: Podzimní listí, Ódy a balady, Zpěvy východní atd.

Bídníci Hugovi Bídníci jsou dvoudílný společenský román, zavádějící čtená­ ře do Paříže první poloviny 19. století. Hlavní hrdina - bývalý trestanec Jean Valjean - se vrací k novému životu po dvanácti letech strávených na galejích. Nevěří už společnos­ ti, která jej odsoudila pro krádež kusu chleba, který chtěl donést hla­ dovým dětem. Z vězení vychází zatvrzelý a zlý. ‫״‬Z ďábelského světa“ Valjeanovi pomáhá biskup Karel František Lidumil Myriel a zcela jej změní v dobrého člověka.

Do města Montreuil-sur-Mer přichází neznámý muž, vystupující pod jménem Madeleine. Zlepšuje výrobu černého skla a stane se starostou města. Ukáže se, že je to Jean Valjean. Postará se také, jak slíbil, o dceru zbídačené prostitutky Fantiny - Cosettu.

Přestože je mu více než padesát let, poprvé poznává lásku ke Cosettě — lásku dědečka k vnučce. Stále však prchá před policií a jejich vůd­ cem Javertem. Klid s Cosettou nacházejí v pařížském klášteře PetitPicpus, kde se stává Cosetta schovankou a Jean zahradníkem. V Paříži zatím vyrůstá u dědečka a tety Márius Pontmercy. Jednou při procházkách Lucemburskou zahradou spatřil Jeana s Cosettou, do které se hluboce zamiloval. Roku 1832 při nepokojích bojuje na stejné barikádě Jean s Mariem. Jean zachraňuje život odsouzenému Javertovi a pomáhá také Mario­ vi. Javert si uvědomuje Jeanův čin a nezatýká ho, když má konečně příležitost. Z pocitu viny a profesionálního zklamání končí život v Seině. Márius se nejdříve zalekne Jeanova osudu, ale pak jej pochopí a Co­ setta se stává jeho ženou. Bídníci tvoří velice obsáhlou prózu, pravdivě i s romantickým po­ hledem líčící francouzskou společnost. Děj je působivý, strhující a vel­ mi bohatý.

125

Henrik Ibsen

Chrám Matky Boží v Paříži Jedná se o historický román, který se odehrává v prostředí Paříže v 15. století za vlády Ludvíka XI. Hlavní dějovou linii tvoří příběh krásné cikánky Esmeraldy tančící před chrámem Matky Boží v Paříži. Zamiluje se do ní kněz chrámu zlý a proradný Frollo - a nechává ji unést hrbatým zvoníkem Quasi­ modem. Esmeraldu ale zachraňuje další obdivovatel - kapitán lučištníků Phoebus. Frollo jej však zavraždí a z činu obviní Esmeraldu. Ta nesnese mučení a přiznává se k Phoebově smrti, i když nic neudělala. Před popravou Esmeraldu v posledních chvílích zachraňuje Quasimo­ do a unáší ji do zvonice. Frollo se krásnou tanečnici znovu pokusí zís­ kat. Ta jej však nechce, a proto končí její život smrtí. Quasimodo Frolla svrhne z chrámu a sám umírá, drže mrtvé Esmeraldino tělo a spalo­ ván láskou k ní. Quasimodo, přestože je nevzhledný a ošklivý, ukrývá pod povr­ chem krásnou, čistou a ušlechtilou povahu. Vytváří tak proti uče­ nému Frollovi velký protiklad. Představuje romantický typ hrdiny. Autor ukazuje také život v různých společenských vrstvách Fran­ cie. Děj je opět naplněný barvitostí, růzností a pestrostí líčení. Pří­ běh má rychlý spád, dostává se do nepředvídaných situací a stále budí čtenářovu pozornost.

Henrik Ibsen

»105,177«

(1828-1906) V době realismu vynikl v norské literatuře Henrik Ibsen, rodák ze Sklenu. Ibsen zpočátku pracoval v lékárně, pak se ale trvale uchýlil k literatuře a psal své známé divadelní hry. Působil také jako divadel­ ní režisér a řídil národní divadlo v Oslu. Literární počátky Ibsena ještě zaznamenávají vliv romantismu. Vedle sbírky Básně je především autorem řady divadelních her: Peer Gynt, Nora, Divoká kachna, Nepřítel lidu, Paní ze zámoří, Paní Inger na Óstretě, Bojovníci na Helgelandu, Brand, Císař a Galilejský, Heda Gablerová, Malý Eyolf, atd.

Peer Gynt Námět k této hře Ibsen čerpal z lidového folklóru. Peer Gynt je ale­ gorické, pohádkové drama o pěti aktech. 126

Eugěne lonesco Hlavním hrdinou je mladík Peer Gynt, který pouze nesmyslně plká, chvástá se a plýtvá slovy. Žije se svou starou matkou Áse. Příběh nás provádí Peerovým životem oproštěným od jakýchkoliv hodnot. Peer neví, co vlastně chce, a tak mnohým ubližuje.

Jeho dívka Ingrid se provdala za jiného. Na její svatbě Peer zpozoru­ je mladou Solveigu, která v jejich kraji bydlí teprve odnedávna. Peer odchází z domu a ‫״‬upíše“ se králi trolů, s jehož dcerou měl milostný vztah. Král mu slíbí vládu nad jeho říší v případě, že se vzdá lidství. Peer nejprve nabídku přijímá, pak ale pozná, že udělal chybu a v zemi pohádkových bytostí se mu nelíbí. I přes daný slib utíká pryč. Vrací se domů, kde zůstává s matkou a Solveigou do té doby, než uvidí podiv­ nou ženu s ošklivým dítětem. Toto setkání ho upomene na dceru lesní­ ho krále a Peer opouští domov. V dalších letech se úspěšně prodírá světem a získává dobré postave­ ní. Do rodného Norska se vrací až jako starý muž. Vyvázl ze ztroskota­ né lodi a ve společnosti Neznámého přemýšlí nad počínáním ve svém životě. Až na jeho sklonku si uvědomuje své chyby, necitelnost jednání a omyly, kterých se dopustil. Záchranu nachází v nezištné lásce milo­ vané Solveigy, v níž celou dobu věřil. Autor se ve své divadelní hře zamýšlí nad společností, ve které urči­ tě žije více podobných Peerů Gyntů. Vyzdvihl moc lásky, víry v ni, ale zároveň velký význam rodiny.

Eugěne lonesco

»203«

(*1912) lonesco je po S. Beckettovi dalším velkým představitelem a tvůrcem absurdního dramatu. lonesco pochází z francouzská - rumunského manželství. Studoval ve Francii, ale v Rumunsku působil jako učitel a kritik. Od 40. let je jeho trvalým bydlištěm Paříž, kde pracoval v nakladatelství. Nejuznávanější jsou lonescova absurdní dramata - Plešatá zpěvač­ ka, Nosorožec, Král umírá, Jakub aneb Podrobení, Lekce, Židle atd. Francouzsky psal také eseje, např. Útržky vzpomínek, a povídky - Plu­ kovníkovy fotografie. V rumunštině vytvořil některé své eseje a přede­ vším básně.

127

Alois Jirásek

Plešatá zpěvačka Plešatá zpěvačka představuje absurdní drama. Jeho děj se odehrá­ vá v současnosti. Někdy bývá označováno jako komedie. Jeho náplň ale vyvolává groteskní, bezvýchodné a nicotné situace. Příběh vytvářejí manželé Smithovi a manželé Martinovi. Na začát­ ku Smithovi v nudě a prázdnotě vyčkávají příchod Martinových. Pak se svou návštěvou začínají nesmyslně konverzovat v klasických spole­ čenských frázích. Postupně se však jejich neutralita mění v bojovnou agresivitu. V tom okamžiku do děje vstupuje velitel hasičů, který se ptá, zda nikde nehoří. Ve městě se totiž očekává vznik požárů. Po požárníkově odchodu manželské dvojice pokračují ve stejné kon­ verzaci. Děj končí ve chvíli, kdy Martinovi vyslovují stejné fráze, kte­ rými začali Smithovi. Situace se začne vyvíjet podle již jednou zažité­ ho schématu. Autor na obrazu Smithových a Martinových ukázal moderní společ­ nost, která také upadá do tíživě nesnesitelných podmínek, pocitu prázd­ noty a odcizení. Postavy nemají vůbec vykreslenou povahu, není vy­ světleno jejich počínání a duševní svět. Přestože spolu rozmlouvají, nic si vlastně nesdělí. I v tom viděl lonesco současný problém — že se lidé nejsou schopni spolu dorozumět.

Alois Jirásek

»35,94,95,128,177,180«

(1851-1930) Jirásek se narodil v Hronově. Studoval historii na filozofické fakul­ tě. Pak pracoval jako profesor v Litomyšli a Praze. Roku 1917 podepsal spolu s ostatními spisovateli Květnový Manifest, aby podpořil myš­ lenku samostatného českého státu. Jirásek se u čtenářů zapsal především jako autor historických próz. K jeho tvorbě patří romány - Mezi proudy (Dvojí dvůr, Syn Ohnivcův, Do tří hlasů), Na dvoře vévodském, V cizích službách, Bratrstvo, Proti všem (Skonání věků, Kruciata, Boží zástup), Skály, Psohlavci, Temno, Konec a počátek, Husitský král. Jirásek psal také povídky (Skaláci, Z Čech až na konec světa, Zemanka, Maryla), románové kroniky (F. L. Věk, U nás) a drama (Jan Hus, Jan Zižka, Jan Roháč, Lucerna, Otec, Vojnarka). Jméno A. Jiráska je také spojeno se studentskou Filozofskou historií a Starými pověstmi českými. 128

Alois Jirásek

Filozofská historie Děj povídky se odehrává od konce měsíce dubna roku 1847 do roku 1850 v Litomyšli a v Praze při povstání. U slečny Elis bydlí čtyři studenti filozofie - Frybort, Vavřena, Špína a Zelenka. Žijí poklidným studentským životem až do té doby, kdy hra­ decké biskupství již potřetí nedovolí konání studentské oslavy - majá­ les. Mladíci i přes zákaz, ovšem se souhlasem města, majáles usku­ tečňují.

Aby si studenti přivydělali, chodí dávat soukromé hodiny učení. Tak se Vavřena seznamuje s Lenkou Houbičkovou. Lenka má vlastenecké cítění, ale musí jej skrývat před strýcem Roubíčkem, tetou a sestřenicí Lottynkou, u kterých žije. Vavřena s Lenkou se do sebe zamilují. Vět­ ší štěstí potkává Fryborta a jeho dívku Márinku, protože nemusí své city skrývat. Špína, jemuž se štěstí neustále vyhýbá, se zamiloval také do Márinky. Kvůli své nešťastné lásce a zklamání se přestává zajímat o učení. Neobstojí při zkouškách a odchází, aby se stal knězem. Roku 1848 přišlo ‫״‬jaro národů“ i do Litomyšle. Frybort s Vavřenou odcházejí bojovat do Prahy na barikády, kde se setkávají se Špínou. Špína ale při povstání zemře, a tím ukončí svůj nešťastný život. Fry­ bort s Márinkou pak žijí na statku na Hané a Vavřinec, který se stal lékařem, zůstává v Praze se svou Lenkou. Autor ukazuje studentskou odhodlanost, nebojácnost, víru a lásku k národu. Bojují za něj, ale i za své ideály, lásku a svůj život.

F. L. Věk Jedná se o historický pětidílný román zavádějící čtenáře do doby ná­ rodního obrození. Děj se odehrává v Dobrušce a v Praze. Hlavním hrdinou je František Věk, syn kupce z Dobrušky. Na vy­ zvání pana Strádeckého odjíždí do Prahy, kde se učí v benediktinském klášteře. Po jeho zrušení Josefem II. pak studuje ze stipendia a vlastních financí.

Přivydělává si také hrou na housle u němé Pauly Butteauové, do které se nešťastně zamiluje. Seznamuje se s jejím vyvoleným - Václa­ vem Thámem, jenž Věkoví dopomůže k divadlu. Po neukončených stu­ diích Věk odjíždí zpět do rodné Dobrušky. Zde pak pracuje v otcově krámu a národně uvědomuje lid.

129

Alois Jirásek V Dobrušce se blíže seznamuje s Márinkou Snížkovou, svou pozdější manželkou. Společně, ale také s ostatními obyvateli Dobrušky, se vy­ dávají do Prahy. František zde navštěvuje rodinu přítele Tháma, plnou nouze a bídy. Po požáru Dobrušky, státním bankrotu a jiných těžkých chvílích, které František Věk a celá společnost zažili, se do popředí dostává Vékův syn - právník Václav Vlastimil Věk. Konec příběhu představuje rok 1816, kdy byla na gymnázia jako úřední jazyk zavedena čeština.

V románu vystupuje spousta skutečných osobností českého národ­ ního obrození - Václav Thám, Kramerius, Klicpera, Jungmann, Po­ lák, Nejedlý, Dobrovský, Hněvkovský, Vavák aj. Z románu promlouvá autorova láska k národu a jeho jazyku. Uka­ zuje ideály a těžkou práci buditelů a všech ostatních, snažících se vy­ zdvihnout českou řeč a zájmy lidu.

Temno Historický román, jehož děj začíná v září roku 1723 (více než 100 let po Bílé hoře), se odehrává v Opočenském panství na zámečku Skalka a v Praze.

Pan regent Lhotský se vrací na svůj zámeček z pražské korunovace Karla VI. Cestou se setkává s jezuity, kteří památku Jana Husa vy­ měnili za Jana Nepomuckého a snažili se odstranit nekatolictví v Čechách. Také na Skalce žijí nekatolíci - evangelický myslivec Machovec a jeho děti Tomáš a Helenka. Román popisuje útěk Machovce a těžký život Tomáše a Helenky v Čechách. Helenka slouží v Praze u paní Lerchové. Zamiluje se do mladého Jiřího. Ví však, že bude muset odejít, až se pro ni a Tomáše otec vrátí. Tak se nakonec také stane. Otec má pocit, že Helenku od­ vádí z ‫״‬temné země“, ale pro Helenku je ‫״‬temno“ tam, kam odchází, protože bude bez své lásky. Jirásek ve svém Temnu ukazuje násilnou rekatolizaci v Čechách a náboženskou nesvobodu. Temně však nepůsobí pouze tento útlak, ale ‫״‬temno“ brání i mladé lásce, vnucuje lidem cizí autority a víru v zázraky. Helenka má v tomto světě pocit, že ji pronásledují nejenom jezuité, ale i otec a ostatní evangelíci. Proto román působí pesimistic­ ky, zamračeně a smutně. Příběh končí roku 1729 oslavou svátého Jana Nepomuckého.

130

Radek John

Radek John (*1954) Pražský rodák Radek John vystudoval dramaturgii a scénáristiku. Pracoval pak jako redaktor. Věnoval se také publicistice, ve které se zajímal zejména o společenské problémy mladých lidí, jako je např. užívání drog, prostituce atd. Podobné téma naplňuje i Jahnovy spisovatelské práce. Začal romá­ nem Džínový svět. Roku 1986 vydal svůj nejznámější román, ve své době poněkud skandální - Memento. Radek John je spoluautorem fil­ mu Proč?, napsal také scénář k filmu s veksláckou tematikou - Bony a klid. Roku 1990 vznikla reportážní kniha Jak jsem viděl Ameriku.

Memento Memento představuje reportážní román otevřeně vypovídající o ži­ votě narkomana. John tak odkryl částečně tabuizovaný problém naší společnosti 90. let. Děj se odehrává v Praze v průběhu deseti let života hrdiny.

Hlavní postavou románu je narkoman Michal Otava. Od sedm­ nácti let užívá drogy. Nejprve je chtěl pouze vyzkoušet, později se však již od návyku nemůže odpoutat. Autor do příběhu zahrnul i Michalovy přátele, např. jeho dívku Evu, kteří jsou - podobně jako Michal, odkázáni na drogy. Nedokážou jim zabránit ani rodiče, ani nedostatek peněz. Narkomani neváhají drancovat lékárny nebo si vyrábět drogy sami. Román ukazuje i mnohé pokusy o vyléčení závislých. Vše je však marné. Někteří z Michalových přátel umírají a Michal končí v bídném stavu v psychiatrické léčebně. Úvodem románu autor varuje před nebezpečím drog. Zmiňuje rov­ něž to, že jména jednajících osob jsou změněná. Některé příhody se dozvídáme retrospektivně. V textu nechybí narkomanský slang (např. šlehnout si - vzít si injekci). Příběh má strhu­ jící děj, podobně stejně závratná je i rychlost rozkladu života narko­ manů. Román je varováním před nezvladatelnou hrůzností drog, při­ čemž John vycházel ze skutečných poznatků tohoto prostředí.

131

James Joyce

James Joyce »191« (1882-1941) Joyce pocházel z Dublinu. Jeho otec pracoval jako daňový výběrčí a i s Jamesem měl patnáct dětí. Joyce studoval filozofii a světové jazyky, z nichž šestnáct ovládal. Později pracoval jako jejich učitel. Žil v Terstu, v Paříži a v Curychu.

Joyce považujeme za autora moderní experimentální prózy. Slávu mu zajistil román Odysseus, před nímž ale napsal román Štěpán Hr­ dina, básně Komorní hudba, hru Vyhnanci, povídky Dubliňané a au­ tobiografický román Portrét umělce v jinošských letech. Známý je také mýtický román Plačky nad Finneganem.

Odysseus Román zachycuje pouze jeden den ze života hrdiny. Odehrává se v Dublinu roku 1904. Joyce tímto dílem dokonale zrušil formu klasic­ kého románu. Příběh hlavní postavy - průměrného žurnalisty Leopolda Blooma začíná ráno 16. června a končí ráno druhého dne. Leopold Bloom pro­ chází Dublinem a pozoruje dění kolem sebe. Do románu se promítá antický mýtus o Odysseovi. Tohoto řeckého hrdinu v románu ztěles­ ňuje Leojjold. Jako Odysseův syn - Telemachos - vystupuje spisovatel a učitel Štěpán Dedal. Penelopu - Odysseovu ženu — představuje Bloomova žena, operetní zpěvačka Molly. Přítomnost řecké legendy v románu způsobuje, že všechno obyčejné, nicotné a všední dění získává svou důležitost a hodnotu. Čtenář má pochopit, že každý okamžik uplyne a nelze jej vrátit nebo zopakovat. Příběh románu je celkem jednoduchý. Opět navazuje na antického Odyssea, jeho hledání rodné Ithaky a konečný návrat. U Joyce hledá syn Štěpán svého otce Leopolda a společně se vracejí domů k čekající Molly. Joycův Odysseus ukazuje nejen všednodennost života, ale popi­ suje běžné počínání a úkony postav. V osmnácti kapitolách se pro­ línají různé literární styly, např. styl novinářský, katechismus, monolog, dialektika atd. Postava Leopolda přináší proud filozofic­ kých úvah a tok myšlenek. I osoby v sobě nesou cosi neopakovatel­ ného. Velmi důležitá je v románu také symbolika barev a částí lid­ 132

Franz Kafka

ského těla. Joyce využil svých znalostí z historie, chemie, biologie, medicíny, filozofie a spousty jazyků. Autor Odysseem vytvořil krajní mez moderního románu a zašel až k nejzazší hranici experimentu. Odysseus je tak ojedinělým románem svého typu.

Franz Kafka

»191,192«

(1883-1924) Kafka je uznáván jako nejslavnější pražský německy píšící spisova­ tel. Narodil se v židovské obchodnické rodině. Velmi trpěl vztahem s otcem, který svého syna nechápal a možná ani pochopit nechtěl. Po studiu práv skončil jak úředník v pojišťovně a v bance. Tato prá­ ce jej, podobně jako rodinný život, k velkému štěstí nepřivedla. Po letech nepochopení zemřel na tuberkulózu v městečku u Vídně, odkud však byly jeho pozůstatky odvezeny do Prahy, kde je Kafka pochován.

Celá Kafkova osobnost je spojena s vynikajícími romány a další spi­ sovatelovou prozaickou tvorbou: Proces, Zámek, Amerika, povídky Pro­ měna, V kárném táboře, Doupě, Ortel, Topič, Venkovský lékař, Rozjí­ mání, Umělec v hladovění, Popis jednoho zápasu atd. Kafka je auto­ rem Dopisu otci, Dopisů Mileně, Dopisů rodičům a Deníku.

Proces Děj románu se odehrává ve 20. století v nejmenovaném městě. Příběh začíná právě v den třicátých narozenin bankovního prokuristy Josefa K., ke kterému z neznámých příčin přicházejí dva muži. Sdělují mu, že je proti němu zahájen proces kvůli činu, který spáchal. Josef K. ale neví, oč jde, a ani během děje nic nepochopí. I když byl vlastně zatčen, může se zatím pohybovat na svobodě. Nad Josefem K. je tedy započato soudní šetření, které hrdinu utla­ čuje a pohlcuje. Občas musí Josef přijít k vyšetřování a je nucen dělat různé věci, jako např. chodit do cizích bytů. Josef nechápe absurditu celého procesu a zdá se mu, že vše je pouhý omyl. Přesně za rok, v den třicátých prvních narozenin, opět přicházejí za Josefem dva muži. Odvedou jej do lomu a beze slova vysvětlení jej pro­ bodnou.

133

Eva Kantůrkové

Kafka v románu představil nevinného člověka, který je násilně za­ vlečen do nesmyslného procesu soudního vyšetřování. Kritizuje tak bezduchost byrokratického aparátu a bezmocnost člověka, který s ním má jednat.

Zámek Román Zámek se odehrává v neurčené době (pravděpodobně 20. sto­ letí) v nejmenovaném městě. Hlavní hrdina - zeměměřič K. - se dostává do podzámčí, kam měl přijít na rozkaz ze zámku. Ukáže se ale, že vlastně neměl být povolán a jeho práce je na zámku nepotřebná. K. se snaží spojit se se zámkem, ale vůbec se mu to nedaří. V Panském hostinci, kam chodí úředníci ze zámku, se seznámí s Frídou, milenkou jednoho z úředníků. Chce si ji vzít, ale nakonec se rozejdou. K. na jeho cestách k zámku doprovázejí pomocníci Artur a Jeremi­ áš. Jsou však pouze na obtíž. K. se snaží setkat se s úředníkem Klammem, ale vše je marné. Nedostane se ani k němu, ani k zámku. Kafka v tomto románu opět představil absurdní, neskutečný svět. Hovoří o jeho odlidštění. Postavy v románu jsou jen povrchně vykres­ leny. Jedinou ctností je to, pochází-li někdo ze zámku. Tato mocnost se ale objevuje pouze formou příkazů a svých úředníků. Autorův jazyk je jasný, strohý a zcela oproštěný sebemenších proje­ vů citovosti.

Eva Kantůrkové

»169«

(*1930) Eva Kantůrková tvořila jako jedna z mála žen v době normalizace. Celou svou osobností se proti ní postavila. Pro obvinění z rozvracení republiky se ocitla ve vězení. O pobytu zde vypovídá její knížka Přítel­ kyně z domu smutku, která vyšla v Kolíně nad Rýnem, protože u nás spisovatelka nesměla publikovat. Z tvorby: Jen si tak maličko povyskočit, Člověk v závěru, Smuteční slavnost, Černá hvězda, Po potopě, Jan Hus, Památník.

134

Václav Kaplický

Přítelkyně z domu smutku V tomto románu autorka popisuje rok vězení (1981-1982) v Ruzyni se všemi detaily, které život zde provázely. Nebylo to pouze strašné zacházení s lidmi, ale také nepříjemné poměry na cele, téměř žádná hygiena, odporné jídlo, všudypřítomný zápach, nedýchatelný vzduch a vztahy mezi vězni. Knížka je rozdělena do patnácti kapitol, z nichž třináct popisuje au­ torčiny přítelkyně z cely. Kantůrkové se nesoustředí pouze na cha­ rakteristiku osoby, ale z textu vyplývají i další události provázející ži­ vot ve vězení.

Přítelkyně z domu smutku: solidární a chytrá Majka, sedmnáctiletá výbušná Liduška, stále krásná paní Helenka, cikánka Andy - Rumová pralinka, tlustá a lakomá Helga, neurotická a zkažená holka Paterková, Boži - trhovkyně, jemná Denisa, na první pohled andělská, ale ve skutečnosti hrubá Věra, laskavá Naděnka, lesbická Anča a mladá Ma­ ďarka Alička. Autorka v knížce popisuje vše špatné, ale i tu trochu dobrého ve vě­ zení. V textu nechybí vězeňský slang a vulgarismy. Kniha byla zfilmována H. Bočanem.

Václav Kaplický (1895-1982) Václav Kaplický se narodil v Sezimově Ústí. Považujeme jej za Jirás­ kova pokračovatele v oblasti historické prózy. Začátek jeho literární tvor­ by ale charakterizují méně významné společenské romány. Kaplický zemřel v Praze. Z tvorby: Gornostaj, Princezna z Košíř, Táborská republika, Čtveráci, Železná koruna, Kladivo na čarodějnice.

Kladivo na čarodějnice Příběh historického románu se odehrává koncem 17. století na se­ verní Moravě. Začátkem románu šla žebračka Schuchová do kostela. Když dostala posvěcenou hostii, vyndala ji z úst a chtěla ji donést porodní bábě Groerové. Té totiž přestala dojit kráva a podle staré pověry by měla porno135

Jiří Karásek ze Lvovic ci pouze posvěcená hostie. Zebračku však chytl při činu ministrant z kostela. Schuchová byla důsledkem krádeže obviněna z čarodějnictví. Hlavní z postav je posedlý farář Schmidt, který se snaží vymýtit zlo a ďábla mezi lidmi. Hraběnka z Galie povolává na své panství ukrut­ ného inkvizítora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu. Boblig sem přichází spolu se svým hrbatým pomocníkem Ignácem a způsobí utr­ pení a smrt mnohým nevinným ženám. Při procesu s nimi užívá dras­ tických a skoro až sadistických praktik.

Proti Bobligově běsnění se postaví šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, u něhož bydlí jeho krásná schovanka Zuzana Voglická. Také Lautner je nakonec obviněn a při nesnesitelných mukách přizná svou vinu, i když ve skutečnosti vůbec nic neudělal. Nakonec je upálen na hranici. V závěru se dozvídáme, že inkvizice Bobliga má být skončena a on má odjet. Kaplický ukázal v románu lidský dogmatismus a silnou úlo­ hu mýtů, legend a pověr v lidovém prostředí. Boblig připravil o život mnoho lidí. Kjeho děsivým činům napomáhala zbabělost ostatních občanů, lhostejnost a strach o vlastní osobu. Režisér O. Vávra Kladivo na čarodějnice zfilmoval.

Jiří Karásek ze Lvovic

»121«

(1871-1951) Vlastním jménem Josef Karásek, pocházel z Prahy. Začal studovat bohosloví, pak pracoval jako úředník. Spisovatel Karásek zastupuje jeden z vyhraněných směrů české moderny - dekadenci. Karásek byl mluvčím českých dekadentů. Působil v oblasti poezie, dramatu, prózy i literární kritiky. Jako kritik a esejista je autorem těchto děl: Impresionisté a ironikové, Chimérické výpravy, Umění jako kritika života, Renesanční touhy v umění, Jan Neruda, J. S. Machar, Tvůrcové a epigoni. Karáskova poezie má málo životní spontánnosti: Zazděná okna, Kniha aristokratická, Sexus necans, Písně tulákovy o životě a smrti, Hovory se smrtí, Sodoma, Ost­ rov vyhnanců, Endymion. Psal také povídky (např. Stojaté vody, Mimo život, Posvátné ohně) a romány démonického charakteru: Gotická duše, Lásky absurdné, Román Manfreda Macmillena, Scarabeus, Zastřený obraz. Drama: Apolonius z Tyany, Hořící duše, Ganymédes. 136

Jack Kerouac

Gotická duše Gotická duše nepředstavuje klasický román. Jde o náladový a do­ jmový záznam duševního světa hlavního hrdiny.

Hlavní postavou je bezejmenný sirotek, který se omezuje pouze na to, že chodí po svém pokoji, nebo se prochází na ulici. Neznáme jeho osud ani zlomek předešlého života. Autor jej odpoutal od všeho sku­ tečného a hmotného. Místo děje v románu nalézáme popis a líčení hr­ dinovy duše, jejích neustálých psychických proudů a vlnění. Dojem střídá dojem a další pocity. Nedílnou složkou hrdinova vnitřního svě­ ta je silná melancholie — z dětství, současného jinošství, nemožnosti uskutečnění ideálů a marné touhy najít přítele. Reálný život plynul mimo svět hrdiny, který skrýval svou bolest v duši. Cítil pouze to, co vznikalo v jeho nitru. Přirovnával se k Lazarovi svou zmäteností a nevědomostí. Chtěl se stát knězem a oddával se mys­ tickému snění. Rád se však nechal okouzlit chrámovou vůní a snažil se přiblížit Bohu. V kostele zešílel, lékaři jej označili za duševně chorého a starali se o něho v ústavu. Krátce před smrtí se mu vrátila paměť, prožil celý život jakoby znovu a krátce před úsvitem zemřel. Román doprovází dekadentní nádech pološera, únavy, skepse, zkla­ mání, marnosti, chorobné jemnosti a beznadějnosti.

Jack Kerouac

»202«

(1922-1969) Jack Kerouac patřil k hlavním mluvčím světové ‫״‬beat generation“. Pocházel sice z massachusettského Lowellu, ale měl francouzské šlech­ tické předky. Studoval v Columbii na univerzitě, kde dosahoval skvě­ lých výsledků. Za války se dobrovolně přihlásil k americkému námoř­ nictvu. Byl propuštěn, začal se toulat Amerikou a psát. Cestou se živil jako dělník, česač bavlny, hlídač atd. Zemřel vyčerpáním v Kalifornii. Psal především romány: Na cestě, Dharmoví tuláci, Podzemníci, Big Sur, Osamělý poutník, Maloměsto a velkoměsto, Daluzóvy marnosti, Doktor Sax atd. Kjeho tvorbě patří také povídky (Hlídač lesů, Říjen v železniční zemi, Tři sny), poezie (Mexické básně, Kniha snů) a filmo­ vé scénáře.

137

Václav Kliment Klicpera

Na cestě Román Na cestě je předním dílem ‫״‬beat generation“ a právem pova­ žován za její bibli. Zachycuje Kerouacovo putování poválečnou Ameri­ kou v letech 1947—1950. Na příběhu hlavního hrdiny Sala Paradise (Jack Kerouac) a jeho přátel v putování napříč Amerikou ukázal ideály beatniků. Skupina se chová tak, aby dosáhla svobody, vnitřního uspokojení a blaženosti. Sal ve společnosti Deana Moriartyho (N. Cassady) a Bulla Lee (J. W. Burroughs) prochází z Východu do Kalifornie a Mexika. Část cesty jdou pěšky, část stopem, autobusem, i ukradeným autem. Filozofují o Hemingwayovi, Proustovi a Nietschovi. Využívají každé chvíle, aby dny naplnili uspokojením a prožili každou minutu. K tomu jim také dopo­ máhá alkohol, drogy, rychlá jízda, jazzová hudba, toulky krajem i praktiky zenbudhismu. Tuláci se snaží oprostit se společenských konvencí, slušného chová­ ní a dobrých mravů. Uspokojení nacházejí také v sexuálních zážitcích. Kerouac napsal tuto svou knihu pouze za tři týdny. Psal na roh papí­ ru, aby se nemusel zdržovat nandáváním a vyndáváním papírů ze stroje. Vznikl tak spontánní, automatický text bez interpunkčních znamének, označovaný také za ‫״‬reportáž ze silnice“. Zachycuje celkem čtyři cesty po Americe, kterými si hrdinové vracejí bezstarostnost a užívají si vše­ ho, co život nabízí.

Václav Kliment Klicpera

»67,176«

(1792-1859) Klicpera pocházel z Chlumce nad Cidlinou. Je považován za drama­ tického předchůdce Josefa Kajetána Tyla. Tyl u Klicpery během studií v Hradci Králové bydlel. V Praze Klicpera učil na gymnáziu např. Ne­ rudu, Hálka a Friče. Z tvorby: Rohovin čtverrohý, Hadrián z Římsů, Veselohra na mostě, Divotvorný klobouk, Každý něco pro vlast, Zlý jelen, Ptáčník atd. Klicpera psal také prózu (Točník, Král Jan Slepý) a je autorem veršovaných Deklamovánek.

Hadrián z Římsů Děj dramatu se odehrává roku 1329 na hradu Čelákově. 138

Ivan Klíma

SlWWW8BIIIIB|BI!WIWI|IIWWiW^^

Pán na Celákově - rytíř Světislav - chce provdat svou jedinou dceru — Ruměnu — za Hadriána z Římsů. Dívčino srdce však miluje Želmíra, který se o ni díky svému neurozenému původu bojí uchá­ zet. Do příběhu vstupuje Zelmírův přítel Soběbor a chce Želmírovi a Ruměné pomoci. Převléká se za falešného Hadriána. V dramatu se pak objeví ještě jeden nepravý Hadrián. Skutečný Hadrián z Římsů sedí mezitím ve vězení, kde se mu zjeví duch. Řekne mu, že by jej sňatek s Ruměnou stál život. Ruměnu si tedy nakonec vezme Zelmír a Hadrián z Římsů se ožení se Světislavovou sestrou Jenovefou.

V této komedii z české středověké historie Klicpera ukázal vynalé­ zavost, chytrost a lišáckou povedenost českých lidiček.

Ivan Klíma

»168«

(*1931) Pražský rodák Ivan Klíma vystudoval bohemistiku na filozofické fa­ kultě. Za druhé světové války strávil tři roky ve vězení v Terezíně. Pra­ coval jako literární redaktor. V 70. a 80. letech patřil k těm českým spi­ sovatelům, jejichž tvorba byla oficiálně zakazovaná.

Klíma psal především prózu, ale známá jsou také jeho dramata: Klá­ ra a dva páni, Franz a Felice, Cukrárna Myriam, Zámek, Hry, Ženich pro Marcelu atd. Je autorem románů Soudce z milosti, Milostné léto, Hodina ticha, Láska a smetí, ale i povídek: Má veselá jitra, Moje zlatá řemesla, Moje první lásky, Malomocní, Milenci na jednu noc atd.

Soudce z milosti Příběh románu se odehrává v 70. letech v době totalitního režimu Československa. Hlavní postavou je čtyřicetiletý soudce Kindl, který zažívá krizi v rodině, zaměstnání i ve vztahu ke společnosti. Velmi důležité je řazení kapitol v románu. Pravidelně se zde totiž střídají kapitoly zachycující skutečnost a současný Kindlův život, druhé se vracejí zpět do jeho minulosti. Získáváme tak ucelený obraz o hrdinově životě. Retrospektivní kapitoly jsou všechny stejně nazva­ né — Než se napijeme z řeky Léthé.

139

Pavel Kohout

Adam Kindl byl, podobně jako autor, vězněn v terezínském ghettu. Po zážitku se srdeční poruchou se obrátil k víře v Boha a náboženství. Po zatčení svého otce, který pracoval jako inženýr, musel zanechat stu­ dií na politické škole a začít znovu na právech. Adamovi se vlivem šťastného rodinného soužití s manželkou Alexan­ drou zalíbily myšlenky komunismu. Snažil se dosáhnout úspěchu v za­ městnání. Protože však podporoval zrušení trestu smrti, stále zůstává u soudnictví.

V Adamově životě hraje velkou roli otec, kterého si velmi váží. Dále je to Magdaléna, s níž se seznámil při cestě na Slovensko, jeho bratr a kolega Matěj. Adam Kindl, jako hlavní románová postava, prochází různými ži­ votními zápletkami. Při svém jednání si uvědomuje své odcizení a lhos­ tejnost. Příběh je hledáním sama sebe a vymaňováním se z této nena­ plněné životní atmosféry. Soudce z milosti představuje společenský román zachycující nesvo­ bodnou totalitní společnost. Tato próza vznikla přepracováním romá­ nu Stojí, stojí šibenička. Hlavní hrdina nakonec pochopí, že klid a psy­ chickou rovnováhu nalezne pouze uvnitř sebe.

Pavel Kohout (*1928)

»168,185«

Pavel Kohout vynikl jako básník, prozaik, dramatik, režisér, scéná­ rista i publicista. V Praze studoval na filozofické fakulté. Pracoval v roz­ hlasu, působil jako významný kulturní činitel a pohyboval se také v diplomatických kruzích. Od konce 50. let se věnoval literární tvorbě. Pro své politické smýšlení a postoje nemohl oficiálně publikovat. Ko­ houtovy práce pak vycházely samizdatově. Byl členem Charty 77 a od roku 1979 žije v Rakousku. Pavel Kohout je uznávaným dramatikem - Taková láska, Dobrá pí­ seň, Zářijové noci, Sbohem, smutku, August, August, August, Válka s Mloky, Cesta kolem světa za 80 dní atd. V zahraničí pak vyšly např. divadelní hry Život v tichém domě, Pech pod střechou, Aksál, Sex, Atest, Ruleta, Marast, Malá krevní msta. Kohout psal také prózu, která byla publikována opět nejdříve v cizině. Roku 1969 vznikla původně německá práce - Z deníku kontrarevoluci-

140

Jan Kollár

onáře, označovaná jako předchůdce nejznámější Kohoutovy knihy-Kde je zakopán pes. Kprózám dále patří: Katyně, Nápady svaté Kláry, Ta žena a ten muž, Hodina tance a lásky, Bílá kniha o kauze, Sněžím, Ko­ nec velkých prázdnin atd.

Kde je zakopán pes Sám autor označil tuto prózu v podtitulu jako memoárromán. Jedná se o autobiografický román psaný formou deníku. Zachycuje situaci v nesvobodném Československu po roce 1968 až do 70. let 20. století.

Události jsou představovány ve dvou rozdílných časových rovinách. Liché kapitoly zachycují čtyři měsíce — červenec až říjen — roku 1978. Hlavní hrdina je vyslýchán a vydírán. Za tím vším pravděpodobně stojí Státní bezpečnost s kriminální SNB. Hrdina, ztotožňující se s autorem, hájí lidskou svobodu a práva. Vrcholem ohavných praktik Bezpečnosti je zabití Kohoutova psa a pokus zavraždit jeho manželku. Chtěli jej tak donutit, aby se dobrovolně odevzdal policejní ochraně. Sudé kapitoly se retrospektivně vracejí do minulosti. Začínají po­ čátkem 60. let a končí v době, kdy se odehrávají manipulace s hlavním hrdinou. Autor v těchto kapitolách představil řadu autentických osob smýšlejících podobně jako on. Největším vyjádřením nesouhlasu s totalitou a jejím režimem se stala Charta 77. Kohout ukazuje nesčíselné konflikty se společností a boj proti ní. Uvažuje také o rodinných otázkách. Popsal zde také otrávení jezevčíků, jejichž osudy se podobají životu některých osob. V románu se objevilo jméno např. V. Havla a P. Landovského.

V závěrečném epilogu se čtenář dozvídá o okolnostech vedoucích ke Kohoutovu vypovězení ze země. V románu zaznamenal pomocí ironie i hořké obžaloby nelidskost, nesmyslnost a beznaděj totalitního režimu.

Jan Kollár »67,85« (1793-1852) Jan Kollár byl jednou z velkých osobností národního obrození. Naro­ dil se ve slovenských Mošovcích. Životní událostí se mu stala studia teologie a pobyt v saské Jeně. Zde pojal myšlenku všeslovanské vzá­ jemnosti. Po studiích působil jako vychovatel, kněz a učitel na univer­ zitě ve Vídni.

141

Jan Kollár

Kollára známe jako sběratele slovenské lidové slovesnosti a básníka - autora Slávy dcery. Napsal také O literárnej vzájem­ nosti mezi kmeny a nářečími slavskými. Vydal soubor lidových pís­ ní: Národnie zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách.

Slávy dcera Za pobytu v Jeně Kollár poznal svou životní lásku — Vilemínu Schmidtovou. Lásku k ní vyjádřil právě v tomto svém díle. Jeho srdce se však rozpůlilo, půlku svého velkého citu dává Míně a půlku vlasti. První vydání Slávy dcery vyšlo roku 1824 a obsahovalo 151 sonetů. V rozšířeném vydání z roku 1832 jich už bylo 645. Původní tři části sbírky - Sála, Labe, Dunaj - autor rozšířil o Léthé a Acheron. Slávy dcera začíná Předzpěvem, který je psán elegickým distichem. Zavádí čtenáře do okolí německé Jeny, která však byla původně slo­ vanská. Zamýšlí se nad osudy Slovanů a naději vidí ve ‫״‬velikém dubisku“ - Rusku. Vyjádřil zde tak myšlenku slovanské vzájemnosti, která má zaručit budoucnost. V následujících pěti zpěvech Kollár přesně dodržuje schéma čtyř a čtyř stejných rýmů. Oproti časoměrnému Předzpěvu využívá verše sylabotónického. Rytmus má většinou pět stop, výjimečně šest. Děj Slávy dcery tvoří obžaloba bohyně Slávy radě slovanských bohů. Z rozkvetlé lípy pak bůh lásky Mílek vytvořil krásnou Minu (Vilemína S.). S Mílkem básník prochází významnými slovanskými územími. Na­ vštěvují sídla vyvražděných Polabských Slovanů, Říp, Vyšehrad, hrob Komenského i Bílou horu. Do děje vstupují mnohé významné osobnosti, jako např. Libuše, Jan Hus, Jan Žižka, Josef Jungmann. Poznáváme ale také postavy ruské, polské a jiné. Některé sonety pějí spíše lásku k Míně, některé k vlasti. Obě lásky spojil básník např. ve znělce Ode Babigory v tomto rouše stínu. Velmi známá je také báseň Vlastenec, která se měla stát závěrem či epilo­ gem Slávy dcery. Původně vyšel Vlastenec časopisecky, jako i spousta jiných básní tohoto Kollárova díla, a obhajoval nárok Slovanů a náro­ da na svobodu. Zároveň tak vyzýval k aktivitě a boji. Slávy dcerou se autor vrátil k antickým odkazům a také k renesanci. Patrný je vliv Danteho Božské komedie. Kollár chtěl povzbudit národní cítění a kulturu Slovanů. Vyjádřil naději v jejich světlou budoucnost.

142

Jan Amos Komenský

Jan Amos Komenský

»48,49,50,174«

(1592-1970) Pravděpodobné pocházel z moravské Nivnice. Po studiích v Přerově, Strážnici a univerzitách v Herbornu a Heidelbergu vyučoval na bra­ trských školách v Přerově a Fulneku. Sem se svou ženou a dvěma dět­ mi uprchl roku 1621. Při útěku ztratil část svých spisů. Roku 1628 odešel Komenský do polského Lešna. Během života navštívil také Ang­ lii, Belgii, Holandsko a dostal pozvání i do Švédská. Z Lešna odešel roku 1656 ke svým přátelům do Amsterodamu, kde také zemřel. Komenský je autorem pedagogických, vychovatelských i alegorických spisů. Psal česky i latinsky. Z díla: zničený slovník Poklad českého jazy­ ka, smyšlené spisy Listové do nebe, pedagogické práce Informatorium školy mateřské, Didaktika, Orbis pictus, Brána jazyků otevřená. Vytvořil také náboženské spisy - Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Truchlivý a vševědnou Cestu světla. Vrcholem Komenského tvorby je Labyrint světa a ráj srdce. Časomírou se zabýval ve spisu O poezii české.

Labyrint světa a ráj srdce V tomto alegorickém díle spojil Komenský prvky dramatu díky čet­ ným dialogům a monologům s rysy úvahy. Labyrint světa a ráj srdce odhaluje a kritizuje nedostatky světa 16. století se všemi přetvářkami, povrchností a bídou. Autor, jako vzdělaný muž a poutník, vstupuje provázen dvěma společníky - Všezvěd Všudybud a Mámení - do města. Vstupují Bra­ nou života, ale hned Brána rozchodu dělí město do šesti ulic. Město představuje svět a jednotlivé ulice jeho společenské vrstvy - stav ře­ meslníků, učenců, duchovních, stav vrchnosti, rytířů a válečníků a také stav domovní. Poutníkovi sice byly nasazeny ‫״‬brýle mámení“ s růžovými skly, ale záměrně šije nasazuje křivě, aby viděl pravou skutečnost. Nabízí se mu tak pohled na nedostatky v jednotlivých vrstvách společnosti. I přes vy­ chvalování Všezvěda a Mámení si je vědom bídy chudých lidí, jejich tvrdé dřiny za kousek živobytí a nemožnosti vymanit se z této pozice. V člověku tak vzkvétá pouze závist. Lidé se nenávidí, pomlouvají a hádají se, využí­ vají podlých intrik a lží. Ani církev se nechová čestně. Vrchnost využívá své moci k zahálce a bídačení nevinných lidí. Ti, společně s vojáky, doplá­ cejí na války a jiné nesmyslnosti. Jiným pohledem se poutník dívá na

143

Milan Kundera známé učence i vědce. I u nich nechybí nafoukanost, pýcha, namyšlenost, povrchnost a nadutosť. Všude nalézá pouze špatnosti a zlobu. Uprostřed města stojí hrad královny Moudrosti. Jen některým lidem se podaří do­ sáhnout hradu Štěstěny. Východisko a jediný únik z tohoto světa vidí autor v křesťanských hodnotách a spojení s Bohem a Kristem. Jen tak se dostane do hlubiny bezpečnosti, pouze z ráje vlastního srdce. Autor k dokreslení užívá spousty vlastních jmen, např. Darober, Ne­ dbal, Darmotlach, Kleveta. V textu se objevují německá i latinská slo­ va a odborné názvosloví různých vědních oborů (matematika, teologie, filozofie atd.). V Labyrintu se nacházejí prostředky náboženské tvorby, ale i humanismu a baroka. Spisovný jazyk je občas narušen hovorový­ mi slovy.

Milan Kundera

»168,186,205«

(*1929) Milan Kundera pochází z Brna. Studoval hudební skladbu a filmo­ vou fakultu. Pak pracoval jako učitel na vysoké škole a věnoval se spi­ sovatelství. Působil také na univerzitě ve Francii, kde od roku 1974 trvale žije. Své tvůrčí schopnosti uplatnil v oblasti poezie, dramatu, esejistiky, literární teorie i překladatelství. Nejdříve psal básně - Poslední máj, Člověk zahrada širá, Monology, pak následovala dramata - Majitelé klíčů, Jakub a pán, Ptákovina. Kundera je ale především skvělý pro­ zaik. Psal romány (Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost, Kni­ ha smíchu a zapomnění, Pomalost, Valčík na rozloučenou, Život je jin­ de), povídky (Směšné lásky, Druhý sešit směšných lásek, Třetí sešit směšných lásek), ale i teoretické spisy - Umění románu, Zrazené testa­ menty.

Nesnesitelná lehkost bytí Tento Kunderův filozofický román zachycuje 60. léta, rok 1968 a ob­ dobí normalizace v Československu. Děj je rozdělen do sedmi oddílů: Lehkost a tíha, Duše a tělo, Nepo­ chopená slova, Duše a tělo, Lehkost a tíha, Veliký pochod, Kareninův úsměv. Hlavní postavy tvoří manželé Tomáš a Tereza a malířka Sabi­ na s vysokoškolským učitelem Francem. 144

Milan Kundera

Tomáš pracuje v Praze jako výborný chirurg. Má mnoho milenek, mezi nimi nechybí ani Sabina. Tomáš se jednou setká se servírkou Terezou. Po jejím příjezdu do Prahy se s ní ožení. Roku 1968 společně odcházejí do Švýcarska. Tereza se ale vrátí a po ní i Tomáš. Kvůli jed­ nomu svému politickému článku přestává pracovat jako lékař a živí se umýváním oken. Protože v Praze nenacházejí manželé štěstí, odcháze­ jí na venkov. Zde se však zabijí při dopravní nehodě. Také Sabina opustila roku 1968 Československo. Ve Švýcarsku se seznámila s Francem. Byl ochoten kvůli ní opustit svou rodinu. Sabi­ na ale odejde do Paříže a pak do USA. Franc zemřel při přepadení v Kambodži, kde se připojil k protestnímu pochodu. Smyslem románu je hledání významu lidské existence, její naplně­ ní a realizace. Autor se zabývá vnitřní i vnější svobodou člověka a naráží na filozofické problémy života. Dotýká se tak řeckého Parmenida a F. Nietscheho. Výstavba románu má několik linií. Příběh je podáván trochu chao­ ticky, pomalu skládán jako mozaika. Některé události se čtenář dozví­ dá dříve, než se stanou (např. smrt Terezy a Tomáše). V textu se mísí protiklady, filozofické úvahy i humorné narážky. Vypravěč se téměř shoduje s autorem. Ostatní postavy v románu jsou celkem nevýznam­ né, pouze dokreslují atmosféru doby. Hlavní protagonisté se v něčem shodují, ale v tomtéž bodě se zároveň rozcházejí. Základními protikla­ dy jsou lehkost a tíha, láska a sex, muž a žena.

Žert Žert je společenský román zařazený do období Československa v letech 1948-1965. Děj se odehrává v malém slováckém městečku. Retrospektivně se vrací do Ostravy. Kniha má sedm oddílů: Ludvík, Helena, Ludvík, Jaroslav, Ludvík, Kostka a poslední Ludvík, Jaroslav, Helena.

Hlavními postavami jsou Ludvík Jahn a Pavel Zemánek. Seznámili se spolu již na vysoké škole. Přestavují vzájemné protiklady - Pavel se uměl všemu přizpůsobit, a tak se prosadit. Ludvíkovi osud uchystal nepříznivý život. Přičiněním Pavla musel odejít z komunistické stra­ ny i z fakulty. V žertu totiž napsal na pohled přítelkyni Markétě: ‫״‬Op­ timismus je opium lidstva ... Ať žije Trockij!“ Zůstane nepochopen a jako zrádce musí na vojně pracovat v dolech. Na svobodu se dostává až roku 1956. Odchází do rodného městečka, kde kdysi hrál v cimbálové kapele, a seznámí se s reportérkou Hele145

Michail Jurjevič Lermontov nou. Pozná, že je ženou Pavla Zemánka. Chce se mu pomstít a svede ji. Ta se však do Ludvíka opravdu zamiluje. Nakonec se ale dozvídáme, že Pavlovi Ludvíkův čin vůbec nevadí, dokonce je rád, protože Helena konečně svolí k rozvodu. Pomsta tak vyšla bez odezvy. Když Helena pochopí pravdu, pokusí se o sebevraždu. Místo analgetík ale sní projí­ madla, a tak trapně končí na záchodě. Směšně působí i lidová slavnost v městečku — Jízda králů. Pavel se opět ocitá na výsluní a Ludvík se už nemůže dočkat odjezdu do Prahy. Žert navazuje na Kunderovy Směšné lásky. Spojuje společenské a po­ litické dění se soukromím člověka, má povahu ironie i tragiky a půso­ bí také filozoficky. Člověk nemá být individualitou, ale pouze součástí systému.

Michail Jurjevič Lermontov

»75«

(1814-1841) Lermontova považujeme za představitele ruského romantismu stojí­ cího hned vedle svého současníka a zároveň první osobnosti romantis­ mu v Rusku - A. S. Puškina. Lermontov se narodil v Moskvě ve šlech­ tické rodině. Zde také studoval. Z vysoké školy byl vyloučen pro nedo­ statečný prospěch a účast při demonstracích. Podobně jako Puškin musel odejít do vyhnanství. V druhém ze soubojů, pro které se rozho­ dl, našel svou smrt. Lermontov začal literárně tvořit už ve velmi mladém věku. Psal in­ timní, lyrickou i epickou poezii. Tu zastupuje velké množství básnic­ kých poém, jako např. Démon, Kaukazský zajatec, Cerkasové, Korzár, Novic, Zběh atd. Jediným Lermontovovým dokončeným románem je Hr­ dina naší doby. Neúplné jsou Kněžna Ligovská a Vadím.

Hrdina naší doby Hrdina naší doby je román stojící na pokraji romantismu a realis­ mu. Má částečně autobiografické prvky. Román tvoří pět novel: Bela, Maxim Maximyč, Tamaň, Komtesa Mary a Fatalista. V nich je představen hlavní hrdina - výjimečně na­ daný šlechtic Pečorin. Sám z vlastního rozhodnutí se stává společen­ ským vyvrhelem. Ztělesňuje typ tzv. zbytečného člověka, který nena­ chází štěstí ani v lásce a v přátelství.

146

Gotthold Ephraim Lessing V první novele se dozvíme o lásce čerkeské dívky Bely k Pečorinovi. Vypravěčem je kapitán Maxim Maximyč, bývalý Pečorinův nadřízený. O vztahu mezi těmito dvěma muži vypovídá druhá novela. Zbylé tři představují Pečorinův deník. Zachycuje hrdinův život plný vzrušení a dobrodružství, kde nechybí ani milostná vzplanutí a nebezpečné okamžiky. V souboji Pečorin zabíjí svého přítele Grušnického. Posled­ ní novela - Fatalista - je spíše filozoficko-společenskou úvahou nad lidským životem, osudem, náhodou, snahou člověka a jeho činy. Může­ me tak hrdinu poznat i po jeho vnitřní stránce. Proto je Hrdina naší doby často označován za prvotní dílo ruské psychologické literatury. Pečorin měl mnoho dobrých vlastností, ale nechyběla mu ani sobeckost, pohrdání, posměch a cynismus. Autor spolu s příběhem šlechti­ ce Pečorina vykreslil dobu, v které se pohyboval, a ruskou společnost.

Gotthold Ephraim Lessing

»60, 175«

(1729-1781) Lessing je významnou osobností německého osvícenství a hnutí Sturm und Drang. Už při svých studiích filozofie, teologie a lékařství projevil náklonnost k divadlu a literatuře. Často je zmiňován v souvislosti se založením německého národního divadla. V hamburském divadle pů­ sobil jako dramaturg. Byl ale také teoretik a kritik dramatu. Vytvořil tzv. měšťanské drama - Mina z Barnhelmu, Miss Sára Sampson, Emilia Galotti a Moudrý Nathan. Psal také odborné teoretické prá­ ce: Laokoon aneb o hranicích malířství a poezie, Dopisy o nejnovější li­ teratuře, Pojednání o bajce atd.

Mina z Barnhelmu Tato komedie o pěti aktech je příkladem Lessingova měšťanského dramatu. Její děj se odehrává v Berlíně roku 1763 - v hostinci. Do hostince přichází bohatá a urozená měšťanka Mina z Barnhelmu. Náhoda ji zde svede dohromady se svým snoubencem majorem von Tellheimem. Ten má však pro svou milou nešťastnou zprávu. Pro po­ dezření z úplatků jej vyloučili z armády. Jeho mužská a důstojnická čest mu brání přijmout obnos peněz od strážmistra Wernera a šle­ chetná povaha mu nedovoluje zůstat za nynějších okolností s Minou. Podle něho by ji jen obtěžoval a kompromitoval. 147

Jarmila Loukotková

______________ __________ __________

Mina ale Tellheima miluje. Chce si jej udržet i za cenu lsti. Prý za ním utekla od svého strýce a nemá žádné peníze. Tellheim se tedy o ni musí postarat. Drama končí svatbou Míny s majorem poté, co král uznal jeho nevi­ nu a Mina se přiznala ke lsti. Zároveň se žení i strážmistr Werner s Míninou služkou Fanynkou. Hra působí volně, svižně a optimisticky. Postavy zachycují německý národní charakter.

Jarmila Loukotková

»164«

(*1923) Jarmila Loukotková pochází z Prahy. Do čtenářského vědomí se za­ psala především díky svým historickým románům. Bezesporu ji právě k tomuto typu prózy inspirovala osobnost F. Villona a doba, v níž au­ torka žila. F. Villon se stal také ústřední postavou románu Navzdory básník zpívá. Dále napsala romány Není římského lidu, Spartakus, Bůh či ďábel, Pod maskou smích a romány ze současnosti - Dar jitra prvního, Medúza, Zít jednou spolu, Odměna a Lhůta prošla. Z povídek: Jasmín.

Bůh či ďábel Děj historického románu se odehrává od počátku 15. století do jeho poloviny na území Normandie - dnešní Francie. Hlavní postavou knihy je baron Jiljí de Retz. Již v dětství přišel o oba rodiče, a proto jej vychovával dědeček. Jiljí rád četl, snil a propa­ dal melancholii. Dědeček ho učil být správným šlechticem. Brzy se z něho proto stal dobrý válečník. Oženil se s krásnou Kateřinou, ale jejich velká láska brzy pohasla. Za vlády Karla VI. se Retz vydává s Janou z Arku osvobodit francouz­ ské území obsazené Angličany. Jana byla ale zajata, odsouzena a roku 1431 upálena. Retz nesl těžce její smrt. V té době přišel na jeho hrad podvodník Preláti, který prý uměl vyvolávat ďábla a vyrábět zlato. Retz mu uvěřil a dával mu vše, dokud jej nepřivedl na mizinu. Rezt si však myslel, že ďábel chce pouze oběť, aby se ukázal.

148

Arnošt Lustig

V Paříži se poprvé pokusil obětovat malého chlapce, ale neúspěšně. Později však na svém hradě usmrtil více nevinných hochů. Pro církev­ ní obvinění z čarodějnictví a nekalých činů stanul Retz před soudem. Nezastal se jej ani král, na kterého spoléhal. Život skončil na popravišti oběšením. Před smrtí si uvědomil, že vinu nesl Preláti, který jedi­ ný zůstal bez trestu. V románu autorka zachycuje dobu po všech jejích stránkách — boje o území, spory mezi Anglií a Francií, bída poddaných i rodinné pomě­ ry. Chování a povaha lidí se v mnohém neliší od současnosti.

Jazyk je srozumitelný, objevují se v něm historismy a zachován zů­ stává např. také plurál majestaticus.

Arnošt Lustig

»130,160«

(*1926) Lustig proslul především jako autor próz s židovskou tematikou. Sám byl také žid, a proto se ocitl v několika koncentračních táborech. Útě­ kem z transportu smrti si zachránil život a do konce války se skrýval. Po studiích na vysoké škole působil jako publicista a spisovatel. Roku 1968 odešel do exilu a vyučoval na univerzitě ve Washingtonu. Zde vydával některá svá starší díla. Z tvorby: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Noc a naděje, Nemilo­ vaná (Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.), Dita Saxová, Démanty noci, Ulice ztracených bratří, Hořká vůně mandlí, Nikoho neponížíš atd. Kro­ mě povídek napsal také romány Král promluvil, neřekl nic a Miláček.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Děj novely nás zavádí do druhé světové války a německého koncen­ tračního tábora. Autor prý vycházel ze skutečné události.

V Itálii jsou zatčeni židovští obchodníci s americkými pasy. Za vel­ kou částku peněz jim nacisté slíbí, že je vymění za své zajatce. Vozí je však po celém Německu a stále se nic neděje. Pouze jen likvidují jejich švýcarská konta. Devatenáct z nich se ocitá v koncentračním táboře v Osvětimi. Mluvčí zajatců - Herman Cohen - si při selekci na rampě všiml mladé židovky Kateřiny Horovitzové a vyžádal si ji vykoupením od velitele Bedřicha Brenskeho. Ten při vidině dalších možných peněz svolil. 149

Karel Hynek Mácha Němci získali všechny finance od obchodníků ais Kateřinou je po­ slali do plynové komory. Ona jediná se vzchopila k činu, zastřelila jed­ noho Němce a druhého zranila. Pak ji i ostatní čekala pouze smrt. Novela podává válečný obraz roku 1943. Ukazuje na jedné straně bezcharakternost, vydírání a mučení Němců. Na druhé straně je to strach, slepá důvěra, pochyby a poznání židovských obchodníků. Ně­ kolikrát přicházejí do téhož koncentračního tábora, ale pokaždé smýš­ lejí poněkud jinak a jinak se také na situaci dívají. Zajímavou postavu vytvořil Dajem - krejčí a rabín. Bral Kateřině a Cohenovi míru na šaty, jeho zpěvy a modlitby doprovázely jejich svat­ bu, ale Dajem také pomáhal Němcům při potlačení vzpoury a spaloval mrtvá těla. Nakonec i tělo Kateřiny Horovitzové.

Karel Hynek Mácha

»75,76,78«

(1810-1836) Narodil se v Praze na Staroměstském náměstí v chudé rodině. Stu­ doval na filozofické a právnické fakultě. Seznámil se s dílem Goetha, Mickiewicze a také lorda Byrona, jenž ovlivnil mladého básníka nejví­ ce. Máchovo jméno bývá synonymem pro český romantismus. Mácha se účastnil českých her v Kajetánském divadle, kde se zami­ loval do Lori Šomkové. Procestoval Cechy a pěšky došel až do Benátek. Roku 1836, nedlouho po narození svého syna, zemřel. Počátky Máchovy tvorby jsou psané němčinou. Roku 1831 vyšla Má­ chovi první tištěná báseň - Svatý Ivan. Mácha vydal soubor povídek Obrazy ze života mého - Marinka a Večer na Bezdězu. Roku 1835 vznikli Cikáni, poté lyrickoepická báseň Máj, Pouť krkonošská a z původně zamýšleného románového cyklu Kat dokončil autor pouze jeden díl Křivoklát.

Máj Máj je lyrickoepická báseň, která vyšla roku 1836. Má předzpěv, čty­ ři dějství a dvě intermezza. První zpěv je zároveň expozicí celého díla. Básník líčí kouzelnou, půvabnou a podmanivou májovou přírodu. Dozvídáme se, že hrdinu — Viléma - v mládí otec vyhnal z domova. Stal se loupežníkem, strašli­ vým lesů pánem. Zabíjí svůdce své milé - Jarmily — a netuší, že jím je 150

Karel Hynek Mácha

jeho otec. Za tento čin má být druhého májového jitra popraven. Jarmi­ la však již předtím nachází smrt ve vlnách modrého jezera.

Autor zde řeší otázku viny, cti, trestu a lidské věrnosti. V závěru zpěvu se znovu objevuje motiv lásky: ‫״‬Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo! Jarmilo!!!“ V druhém zpěvu vězeň o samotě přemýšlí nad svou vinou. Říká, že není zcela vinen, ale nechce se vzepřít osudu. Upadá do silné duševní propasti. Vrací se k dětství a zdůvodňuje své chování. Tímto zamyšle­ ním se sám trestá a odsuzuje. Třetím zpěvem se probouzí druhý májový den a davy lidu stoupají na kopec, kde má být vězeň popraven. V posledních chvílích života promlouvá ke své zemi, kterou stále miluje.

Ve čtvrtém zpěvu se básník vrací k minulosti, navštěvuje místa, kde došlo k tragickým událostem. Mácha se nad Vilémovou lebkou ztotož­ ňuje s jeho příběhem, což dokládají verše: ‫״‬... hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku! - Viléme! - Jarmilo!!!“ Svou kompozicí a využitím jazykových prostředků (eufónie, kakofo­ nie, oxymóron, barevnost veršů) Máj připomíná hudební skladbu. Ne­ dílnou součástí básně je příroda.

Marinka Marinka vyšla v Květech roku 1834. Spolu s Večerem na Bezdě­ zu tvoří Obrazy se života mého. Tato Máchova povídka předzname­ nala Máj. Marinka má čtyři obrazy, před nimiž však stojí ‫״‬ouvertura“ formou znělky. Básník zde obdivuje krásu májové přírody, která však kontra­ stuje s nenaplněnou láskou člověka. V Kanálské zahradě básníka oslovuje žebrající houslista a předává mu dopis od své nemocné dcery Marinky. Ta jej písemně žádá, aby ji přišel navštívit. Básník pak tedy přichází do chudinské čtvrti Na Fran­ tišku. Na souchotiny umírající dívka jej okouzlí svým půvabem, krá­ sou a jemností. Vzájemně si porozumí, především také díky dívčině hudebnosti a obdivu básníkových veršů. Marinka umírá a o jejím pohřbu básník vypráví svému nemocnému příteli. Povídka končí nešťastnou smrtí Marinčina otce. Autorova slova vyznívají smutkem z promarněné lásky. Mácha uká­ zal bídu a strádání chudých lidí.

151

Josef Svatopluk Machar

Večer na Bezdězu Večer na Bezdězu patří do Obrazů ze života mého.

V této próze Mácha označuje večer za dobu dětství a mládí, neboť v tomto čase se zdá země stejně nevinná jako dětská duše. S nocí při­ chází jinošství, s jitrem se jinoch mění v muže a s polednem se dosta­ vuje stáří. Také v podvečer se autor ocitá ve zříceninách Bezdězu. Večer je ale příjemný a vlahý. Básník pozoruje šeřící se krajinu a nastávající ti­ cho. Zdá se mu, že v oknech zříceného kláštera vidí hlavy zemřelých mnichů. Vydává se do vsi a cestou potkává poutnici s mrtvým dítě­ tem. Nikdy více ji už nespatřil, jen na hřbitově přibyl nový hrob. Máchův jazyk je pestrý a rozmanitý, opět v něm nechybí oxymóron, množství poetismů, přirovnání a protikladů.

Josef Svatopluk Machar

»119«

(1864-1942) Machar se narodil v mlynářské rodině v Kolíně. Po studiích praco­ val několik let jako úředník ve Vídni. Udržoval však styky s pražským kulturním životem. Přispíval do Herbenova Času a Masarykovy Naší doby. Byl hlavním představitelem České moderny. Po válce působil jako inspektor československé armády. Osobně se přátelil s T. G. Ma­ sarykem, se kterým se ale názorově rozešel. Machar tvrdě kritizoval poměry v nové republice. Jeho spisovatelskými počátky se staly souborně vydané, subjek­ tivně laděné básně - Confiteor I-III. Z poezie: Tristium Vindobona, Čtyři knihy sonetů, Golgata, Satiricon, Na okraj dnů. Psal i epiku veršovaný román Magdaléna, vzpomínkovou knihu Konfese literá­ ta I, II, fejetony Českým životem, Řím, Vídeň, Knihy fejetonů atd. Z dalších básnických sbírek (Zde by měly kvést růže, Z vlaku, Otro­ kyni otroka) nejvíce proslul cyklus Svědomím věků, obsahující de­ vět sbírek. Jsou to např. V záři helénského slunce, Jed z Judey, Bar­ baři, Kam to spěje? atd.

Confiteor Machar by se mohl oproti jiným básníkům zdát chladný, střídmý a myšlenkově stručný. Jeho poezie neoplývá barevností, jazykovou pes­ 152

Josef Svatopluk Machar

trostí a bohatstvím slov. Přesto však jeho verše představují tvorbu za­ jímavou a hodnotnou. V milostném příběhu se básník ukazuje jako člověk oproštěný falešných společenských hodnot, iluzí a konvencí. Z nich ale vychází okolní společnost, a proto se s ní nutně básník roz­ chází. Soudobá kritika Machara nepochopila a nešetřila označením ‫״‬cynik“ a ‫״‬mravní bídák“.

Golgata Golgata působí jako básnická sbírka, v níž autor odchází od jedné části svého života, po níž přijde jiná. Vrcholu zde dosahuje Macharova snaha účastnit se dobových konfliktů a prožívat se společností a náro­ dem problémy. Veřejně vyjadřoval souhlas s dělnickým hnutím, což se projevilo formou jeho veršů. Často jsou polemizující, rétorické a trochu i kritické.

Golgata znamená přechod básníkových veršů blíž publicistickému stylu. Ve sbírce nechybí ani historicky motivované básně, jejichž téma nutí zamyslet se zároveň nad dobovými otázkami. Nedílnou součástí veršů je ironie, satira, skepse a také deziluze. Z básní: např. Říjen, Dohořelo, dohořelo.

Tristium Vindobona Machar napsal tuto svou básnickou sbírku v posledním desetile­ tí 19. století. Díky ní se stal veřejným odpůrcem mladočeské politi­ ky. Kriticky, ironicky i zoufale hodnotí českou politickou situaci a českou historii. Tuší, že přichází období rozhodujících událostí, okamžiků a zvratů. Tyto ‫״‬žalozpěvy“ Machar psal ve Vídni, ve svém ‫״‬dobrovolném vyhnanství“. Odtud oslovoval české politiky, vyzýval je ke skuteč­ ným činům a ne pouhému tlachání, nicotným opatřením a směšné­ mu jednání. V závěrečném epilogu z veršů promlouvá básník stýskající si po domově, kam směřuje všechny své snahy. Básně jsou psané verši velmi se podobajícími prozaickému stylu. Není to dáno pouze nápl­ ní sbírky, ale stručné a výstižné formulace patří k Macharově spi­ sovatelské osobnosti.

153

Marie Majerová

Marie Majerová »144« (1882-1967) Marie Majerová - novinářka, spisovatelka společenské prózy - po­ cházela z Úvalů u Prahy. Známá je její činnost v sociálně demokratic­ ké i komunistické publicistice. Jako novinářka se vypracovala v Paříži a ve Vídni. Pak se trvale věnovala literární činnosti. V prvních svých dílech sledovala především osudy a psychiku žen Panenství. V románech kritizovala nespravedlnost a bídu chudých: Nejkrásnější svět, Siréna, Přehrada, Havířská balada, Náměstí repub­ liky. Prózu zastupují povídky Mučenky, Plané milování, Povídky z pekla atd. Pro děti napsala knížky Bruno, Robinsonka. Je také autorkou re­ portáží, např. Africké vteřiny, Zpívající Čína a Dojmy z Ameriky.

Nejkrásnější svět V tomto společenském románu autorka autenticky zachytila český venkov před první světovou válkou, kde se zatím nepodepsal vliv měs­ ta. Majerová zcela chápe útisk a špatné podmínky, které zde vládnou. Příběh hlavní hrdinky - Lenky Bilanské - začíná jejím narozením právě na venkově. Kromě sourozenců Antonína, Josefa, Marie a Anny měla velmi přísného, zlého a hrubého otce. Naštěstí ji však chránila matka, která měla Lenku ze svých dětí nejraději. Dokonce i mohla přes otcův odpor chodit do školy. Od dětství byla Lenka živá, čilá, chytrá a výbojná. Přátelila se se svým spolužákem Otíkem. Sestra Anna se dobře provdala za řezníka a Marii si zanedlouho odvedl pražský Procházka. Z Lenky vyrostla inteligentní žena. Odmítala Otíkovu lásku. Milo­ vala celou svou povahou lékaře Romana. Jako soudružka Bilanská se účastnila lidových shromáždění z pozice mluvčí. Brzy se stala známou a uznávanou osobou. Lenka však byla nemocná. Román končí v nemocnici, kde se hrdinka pomalu uzdravuje. Usíná léčivým a posi­ lujícím spánkem. V příběhu nechybí dramatické konflikty a zvraty. I přesto děj napl­ ňuje melodičnost, lehkost, optimismus a okouzlení pramenící z hrdinčiny povahy. Román zajímavou formou líčí zvyky a život na venkově, kam po­ stupně proniká nový pokrokový a průmyslový duch. 154

Heinrich Mann

Siréna Román Siréna zavádí čtenáře do Kladna a jeho hutí. Současně s příběhy rodiny Hudců autorka ukazuje vývoj dělnického hnutí. Jed­ ná se o skutečnou událost druhé poloviny 19. století. Historický pod­ klad k románu Majerová získala studiem kladenského archivu. Děj vytvářejí osudy rodiny Hudců, jejíž první generaci zastupuje Hu­ dec - vynálezce. Když slyšel o těžbě uhlí v Kladně, odešel sem i se svým tříletým synem Pepíkem. Hudec se snaží v nově vzniklém pod­ niku vynalézat a zdokonalovat. Stává se však obětí kapitalismu a až do své smrti pouze živoří.

Pepík v románu ukazuje další stupeň vývoje pracujících k proletářskému uvědomění. Podobně jako kamarádi si užíval v hospodách a vedl rušný život. Zahynul při důlním neštěstí. Pepík měl manželku, označovaná jako ‫״‬Hudcovka“, která se neleh­ ce probojovávala životem po boku svého muže. Když byla zastřelena dcera Emča a později přišla i o druhou dceru Růženu, poznala, že musí bojovat proti nespravedlivému řádu a pro záchranu vlastní existence. Hudcovka radí stávkujícím a mění se v pokrokovou ženu. Nadějně v románu působí Hudcovčin syn Josef, přezdívaný Hu­ dec - policajt. Nejdříve pracoval v hutích, pak odjel do Ameriky, kde se zúčastnil stávky. Životní zkušenosti přispěly k tomu, že i s matkou věnoval mnoho energie dělnickému hnutí a uvědomoval i ostatní hutníky. Plody jejich práce se dostavují až při druhé stáv­ ce, kdy dosahují úspěchu. Rodinu Hudců uzavírá ‫״‬cukrový Jožka“, Hudcovčin vnuk. Román pravdivě zachytil hutnické hnutí i jeho představitele. Posta­ vy mají pevný charakter a přesné rysy. Majerová chtěla vyjádřit touhu dělníka po spravedlivosti, svobodě a slušnému zacházení. Román je však oproštěn tendenčnosti a zkreslení.

Heinrich Mann

»193«

(1871-1950) Heinrich Mann se narodil v německém Lubecku v bohaté židovské rodině jako starší bratr spisovatele Thomase Manna. Heinrich studo­ val vysokou školu v Berlíně a Mnichově. Spolu s bratrem žil nějaký čas v Itálii, pak ve Francii, kam s příchodem nacistické diktatury emi­ 155

Thomas Mann groval. Za války, s níž zásadně nesouhlasil, odešel do USA. Od roku 1935 se stal občanem Československa. Zemřel v Americe. Ve světě je Heinrich Mann znám především románem Profesor Ne­ řád. Napsal ale i spoustu jiných románů - biografické Mládí krále Jin­ dřicha IV. a Zrání krále Jindřicha IV., dále např. Císařství, Lidice, Bohyně, V zemi hojnosti, Malé město. Z novel zmiňme alespoň Flétny a dýky. H. Mann psal také eseje (Duch a čin, Moc a člověk) a divadelní hry (Třikrát žena, Velká láska).

Profesor Neřád Profesor Neřád, s podtitulem Konec tyrana, je karikaturou, satirou a zároveň i kritikou měšťanských vrstev německé společnosti. Uka­ zuje špatné rysy německé povahy a nedostatky ve školství. V originále se román jmenuje Profesor Unrat. ‫״‬Unrat“ (česky Ne­ řád) je přezdívka pro profesora latiny a řečtiny Raata. Mezi stu­ denty a svým okolím nemá žádné příznivce díky své despotické po­ vaze. Nenechá si ujít jedinou možnost, jak vytrestat studenty a nadělat jim problémy. Jednou, když špehuje tři studenty, objeví zábavný podnik Modrý an­ děl. Zde se seznamuje se zpěvačkou Frolichovou, s pověstí těch nejnižších mravů. Neřáda velmi přitahovala, a proto se profesor stal jedním z nejčastějších hostů Modrého anděla. V důsledku toho je propuštěn ze školy. Po odchodu z města si bere Frolichovou za manželku. Jejich dům se ale stává doupětem orgií a na popud povýšeného žáka Lohmana, Neřádova velkého nepřítele, je bývalý profesor zatčen poli­ cií a uvězněn. Román zfilmoval režisér J. von Sternberg.

Thomas Mann

»193«

(1875-1955) Thomas Mann se narodil v Lůbecku v židovské rodinějako mladší bra­ tr Heinricha Manna. Také Thomas studoval na univerzitě v Mnichově. V Itálii žil se svým bratrem. Thomas odmítal válku, a emigroval proto roku 1933 do Švýcarska a Spojených států. Roku 1952 trvale zůstal ve Švýcarsku, kde zemřel. Roku 1929 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. I Thomas Mann získal československé občanství. 156

Guy de Maupassant Známost a proslulost si zasloužil především svými romány: Buddenbrookovi, Josef a bratři jeho, Kouzelný vrch, Doktor Faustus, Lotta ve Výmaru. Psal také povídky (Smrt v Benátkách, Mario a kouzelník, Tonio Kroger) a eseje o významných osobnostech, např. o Goethovi, Freudovi a Čechovi.

Buddenbrookovi Buddenbrookovi představují rodinnou kroniku čtyř generací němec­ kých obchodníků Buddenbrooků. Děj se odehrává v letech 1835-1876 v rodišti T. Manna — v severoněmeckém Lúbecku.

Román má 11 oddílů, v nichž se chronologicky odvíjejí události. Zakladatelem obchodnické firmy je podnikatel Buddenbrook. Jeho přičiněním vznikl prosperující podnik, který však po letech skončil krachem. V jeho vedení se dále vystřídali Jan, Tomáš a Hanno Buddenbroo­ kovi. Román samozřejmě zachycuje i množství dalších postav, líčí ži­ vot rodinných příslušníků a německou společnost se vším, co život přináší - úspěch i zmar, radost ze života i rozčarování a smrt, emocio­ nalita i realistická praktičnost.

Guy de Maupassant

»101«

(1850-1893) Maupassant je spisovatelem doby francouzského realismu. Narodil se ve šlechtické rodině na zámku Miromesnil. Vystudoval práva, vy­ zkoušel si válečnou uniformu vojáka a pracoval i jako úředník. Pak se ale začal věnovat spisovatelství. Mnoho cestoval a díky svému rušné­ mu životu brzy zemřel. Maupassant nechtěl analyzovat svou dobu, pouze popisoval a vy­ právěl. Psal romány, např. Miláček, Příběh jednoho života, Silná jako smrt, Naše srdce, povídky, např. Kulička, U Tellierů, Slečna Fifi, Mar­ ná krása, ale i drama (Divadelní zkouška), poezii (Verše) a cestopisy (Na vodě).

Miláček Miláček představuje společenský román z Paříže 70. let 19. století. Maupassant zde líčí vzestup pařížského publicisty pomocí žen a po­ krytectví, který se jen tímto způsobem domůže dobrého postavení. 157

Adam Mickiewicz

Hlavní postavu představuje průměrný muž Georges Duroy, bývalý voják. V Paříži náhodou potká svého přítele Forestiera, který pracuje jako novinář. Jeho přičiněním Duroy získává práci v redakci. Články, jimiž by měl do novin přispívat, mu píše Forestierova žena Madelaine. Duroy využívá jejích kontaktů a dostává se stále blíže vysoké fran­ couzské společnosti. Nachází si zde mnoho milenek a nepřestává sle­ dovat svůj cíl - dostat se co nejvýš. Po smrti Forestiera se žení s Madelaine. Nepřestává však intrikovat a udržovat milenecké pletky s významnými ženami. Ty jej pro jeho vzhled označují jako Miláčka. Už jako Du Roy svede starší ženu, man­ želku svého nadřízeného - paní Walterovou. Dostává peněžní podíl jejího muže a vydíráním získává i ruku Walterových dcery Suzanne. Nakonec se stává ředitelem velkého novinářského závodu, zdobí jej titul baron, stužka Čestné legie a v budoucnosti se rýsuje i vidina mi­ nisterského křesla. Příběh románu se sice odehrává v 19. století, ale svou výstižností lidské bezcharakternosti, intrik a podlých praktik získává nadčaso­ vou platnost. Maupassant zde skutečně pravdivě vystihl francouzskou společnost a povahy lidí. Velmi dobře popsal chování žen a vztahy mezi jimi a muži.

Adam Mickiewicz

»73«

(1798-1855) Mickiewicz, největší osobnost polského romantismu, pocházel z chudé litevské rodiny. Narodil se v Zaosie u Nowográdku. Studoval ve Vil­ niusu na univerzitě a věnoval se spisovatelství. Musel odejít do vy­ hnanství do Ruska. Zde se přátelil s Puškinem. Procestoval mnoho západních zemí Evropy (např. Francii, Itálii) a zemřel v Cařihradě nakažen cholerou. Mickiewicz hájil zájmy Polska, proto v mnohých jeho dílech nechybí národní tón. Psal poezii, např. Óda na mladost, Krymské sonety, i pró­ zu - Konrád Wallenrod, Pan Tadeáš, Gražina. Mickievicz je autorem básnické skladby Dziady.

Gražina Gražina je názvem povídky a zároveň jménem hlavní hrdinky. Pří­ běh nás zavádí do Mickiewiczova rodiště - Nowográdku - v 15. století.

158

Oldřich Mikulášek

Gražina má za manžela knížete Litavora. Chce mu zabránit, aby se spojil s nepřátelskými německými křižáky, a tak ovládl Litvu. Proto se Gražina převléká za svého muže a jde s litevskými vojsky bojovat proti silnějším Němcům. Do boje zasahuje ‫״‬černý rytíř“, s jehož pomocí Lit­ va vítězí. Gražina však zaplatila vlastním životem. Při jejím pohřbu ‫״‬černý rytíř“ sundává svou masku. Ukáže se, že jím je Litavor. V neštěstí skočí do plamenů a umírá se svou milovanou ženou. Autor vyjádřil velkou lásku dvou romantických hrdinů. Především ale poukázal na národní boj, který se nemá vzdávat ani za cenu ústup­ ků. Chtěl tak podpořit Polsko, které v té době ohrožovalo Rusko.

Oldřich Mikulášek

»159«

(1910-1985) Mikulášek působil jako novinář, ale známe jej zejména jako básníka. Ve své literární tvorbě navazoval na Holana a Halase. Přátelil se s Janem Skácelem. Prošel více zaměstnáními. Pracoval také jako re­ daktor. K jeho dílu patří básnické sbírky: Agogh, Svlékání hadů, Černý bílý ano ne, Královské léto, A trubky zlatý prach, Šokovaná růže, Divoké kačeny, Horoucí zpěvy, Čejčí pláč, Zebro Adamovo atd.

Královské léto Královské léto je souborem obsahujícím básně z různých Mikuláš­ kových sbírek: Vzplanutí (Křídlovka), Růže (Tráva se raduje), Šestý podzim (Podle platu), U soudců růžového (Pulsy) atd. V této knize je také zveřejněna korespondence mezi autorem a zná­ mými osobnostmi české literatury — Josef Čapek, František Hrubín, Jan Zahradníček. Najdeme zde odezvy na Mikuláškovy časopisecké příspěvky (např. do Akordu) a vyjádření pocty Oldřichu Mikuláškovi jinými spisovateli. Dozvídáme se, že autor byl básníkem moderního založení, jeho bás­ ně obsahovaly něco nového. Veřejnost je přijímala s potěšením a vý­ zvou k další práci. Básník většinou užívá verš volný, střídavý a obkročmý. Nechybí zde symboly a abstrakce, jichž Mikulášek užívá více než J. Skácel. Neza­ bývá se moc přírodou, ale lidmi a svými vnitřními pocity. 159

Arthur Miller

Arthur Miller (*1915) Arthur Miller se narodil jako syn židovského podnikatele v New Yor­ ku. V dětství často pobýval v Brooklynu, kde žila židovská menšina. Studoval univerzitu v Michiganu a zabýval se spisovatelstvím. Psal především společensko kritické divadelní a rozhlasové hry, ale působil také jako filmový scénárista a novinář. Arthur Miller je neochvějným průkopníkem humanistických ideálů, pro které byl vícekrát vyslýchán. Miller se svým jménem podepsal k románu Ohnisko nenávisti a po­ vídce Ztracenci. Většinu tvorby však představují dramata: Smrt ob­ chodního cestujícího, Pohled z mostu, Zkouška ohněm, Incident ve Víchy, Všichni moji synové, Strop v arcibiskupském paláci, Vzpo­ mínka na dva pondělky, Cena, Po pádu, Poslední Yankee, Stvoření světa a jiné věci atd.

Smrt obchodního cestujícího Smrt obchodního cestujícího je autorovým nejúspěšnějším drama­ tem, jímž navazuje na tradici moderních divadelních her např. H. Ib­ sena či E. 0’Neilla. Hra má dvě jednání a zavádí čtenáře do městského prostředí ame­ rické společnosti ve 20. století. Hlavní postavu Miller vytvořil ve stárnoucím obchodním cestují­ cím - Willym Lomanovi. Loman již nezvládá finančně zabezpečit rodinu (chápající manželka Linda, synové Biff a Happy), které vě­ noval celý život. Obchody se mu přestávají dařit, občas dokonce mívá dopravní potíže. Loman cítí svou únavu a problémy, ale sám sobě i rodině lže, nedokáže si připustit pravou realitu. Situaci řeší sebe­ vraždou, před níž uzavírá vysokou životní pojistku. I v okamžiku své smrti ale předstírá, že se jedná o automobilovou nehodu. Rodi­ ně tak pomohl získat velký finanční obnos. Autor se svým dramatem postavil proti hodnotám ve společnosti, v níž stojí na prvním místě peníze. Ty člověk potřebuje, aby mohl sluš­ ně žít. Vše je v tomto moderním technickém světě příliš komerční. Hlavní hrdina navíc trpí zvláštním postižením - nedokáže své rodině, ale především sobě samému přiznat pravdu.

160

Henry Miller

Drama se přibližuje moderním hrám. Uplatňuje metody volné asoci­ ace, prolínání časových rovin a techniky filmového střihu. I z tohoto důvodu byla hra již vícekrát zfilmována.

Henry Miller

»194«

(1891-1980) Americký spisovatel H. Miller se narodil v New Yorku jako syn ob­ chodníka - majitele krejčovství. Při své literární činnosti vedl rušný nespoutaný život. Procestoval několik zemí, až zakotvil v Kalifornii v pustině Big Sur. Zde kolem sebe sdružil některé umělce své doby. Henry Miller psal odvážné prózy, v nichž nezatajoval otázky sexu a žádná jiná ožehavá témata. Jeho tvorba zahrnuje romány, črty, de­ níkové úvahy atd. Mezi nejznámější díla patří Obratník Raka, Obrat­ ník Kozoroha, Tiché dny v Clichy, Černé jezero, trilogie Růžové ukřižo­ vání (Sexus, Plexus, Nexus), Úsměv pod provazovým žebříkem, Nejšťast­ nější člověk na světě, Klimatizovaná noční můra atd.

Obratník Raka Obratník Raka je autobiografická próza napsaná již ve 40. letech v Paříži. V Americe však vyšla až roku 1961. Pro popis sexuálního aktu v knize musel Miller čelit obvinění z pornografie. V žádném pří­ padě se však nejedná o ‫״‬pouhé“ pornografické dílo. Autor popisuje první dva roky svého pobytu v Paříži. Formou pozná­ mek, črt a úvah líčí své zážitky. Každým dnem s napětím očekával vše nové, co jej potká. Vychutnával každý okamžik. Živil se občasnými pra­ cemi - články, korektury, výuka na lyceu v Dijonu atd. Spolu se svými přáteli prožíval četná sexuální a erotická dobrodružství. Otevřeně je popisoval; beze studu vylíčil styk se ženami, pohlavní nemoci, lesbické i heterosexuální sklony. Právem bývá označován jako autor, který detabuizoval sex. Kromě erotických zážitků do vyprávění zahrnuje také úvahy o kul­ tuře, náboženství, filozofii a literatuře. Vzpomíná např. na Goetha, Joyce, Whitmana a další umělce. S láskou se také navrací do Ameriky k manželce Moně. Čtenáře Obratníku Raka zajisté nepřekvapí, že se k Millerovu dílu a názorům hlásila generace beatniků. 161

Ladislav Mňačko

Ladislav Mňačko

»130,160«

(1919-1994) Ladislav Mňačko - slovenský spisovatel a publicista - se narodil v Cechách. Jako novinář se všestranně zabýval společností a jejím ži­ votem. Pro své nepřípustné politické názory roku 1967 emigroval. Odešel do Izraele, pak zůstal v Rakousku. Světovou proslulost si získal romá­ nem Smrt si říká Engelchen. Z prózy psal i povídky a novely (Jak chut­ ná moc, Dlouhá bílá přerušovaná čára), reportáže (Daleko je do Whampoa), eseje (Sedmá noc) a parodistické prózy - Gigant.

Smrt si říká Engelchen Román začíná v posledních hodinách druhé světové války, ale retro­ spektivně se vrací do minulosti, do valašské vesnice Ploština. Hlavní hrdina - partyzán Voloďa - je zraněn v Praze kulkou do pá­ tere. Lidé jej odvezou do bezpečí. Pak se stává prvním pacientem v nemocnici, kde se o něho pečlivě stará nejen lékař, ale i zdravotní sestra Eliška. V této době je mu nejčastější společnicí, ale po vzájemně opětovaných citech i životní láskou. Elišce Voloďa vypráví o obci Ploštině, kde se skrývali jako partyzá­ ni se svým oddílem. Zde Voloďa poznává krásnou židovku Martu. Za­ miluje se do ní a i Marta sdílí stejné pocity. Zároveň se ale prodává německým velitelům ve strachu před smrtí. Toto tajemství před Voloďou skrývá, ale on jej nejasně tuší. Marta partyzánům poskytuje tajné informace. Jednou partyzáni přepadnou vozy s německým generálem. Od té doby se jim začíná vést špatně. Do oddílu přicházejí dva tajní zvědové, kteří využijí paniky kolem výbuchu pancéřové pěsti a unikají. Výbuch však také těžce zranil velitele partyzánů - Rusa Nikolaje. Nikolaj se pak sám zastřelil. Oddíl dostává jiného vedoucího, který se snaží novým systémem udržet disciplínu. Morálka ale upadá. Vyvrcholením románu je zprá­ va, že Němci vypálili Ploštinu. Marta a partyzán Karel tyto hrůzy taj­ ně sledovali z dálky. Karel se pod tíhou děsivých událostí zastřelil. Marta navštěvuje Voloďu v nemocnici. Říká mu, že odjíždí do Ame­ riky. Až později se Voloďa dozvídá, že spáchala sebevraždu. Netížily ji pouze válečné zážitky, ale i svědomí a pocit zrady tím, že ‫״‬sloužila“ 162

Moliěre Němcům. Román končí Voloďovým rozhodnutím, že najde německého velitele Engelchena (Andílka), který způsobil smrt tolika lidem.

Moliěre

»56,175«

(1622-1673) Moliěre se vlastním jménem nazýval Jean-Baptiste Poquelin. Pochá­ zel z rodiny pařížského královského čalouníka. Nevyplnil otcova přání, aby se stal pokračovatelem jeho zaměstnání. Změnil si jméno, aby ušet­ řil rodinu hanby, a dále se věnoval pouze divadlu. Nejdříve byl členem kočovné společnosti, od roku 1655ji dokonce vedl. Moliěra považujeme za předního tvůrce klasicistní komedie. Při tvorbě se nechal inspirovat římským Plautem i lidovými fraškami. Od roku 1658 působil u dvora jako organizátor slavností a chráněnec Ludvíka XTV. Roku 1673 dramatika zdolala tuberkulóza a konflik­ ty s církví a dvorem.

Moliěre je autorem světově proslulých komedií: Tartuffe, Lakomec, Směšné preciózky, Škola pro muže, Chudák manžel, Učené ženy, Mi­ santrop, Měšťák šlechticem, Zdravý nemocný, Don Juan, Scapinova šibalství, Jíra Danda. Napsal také podle předloh frašky, např. Ztřeště­ nec, Létající lékař, a vytvořil i scénáře k baletům, např. Lidé obtížní.

Lakomec Lakomce, komedii o pěti aktech, Moliěre napsal podle Komedie o hrn­ ci Římana Plauta. Děj se odehrává v druhé polovině 17. století v Paříži. Za hlavního hrdinu si autor vybral majetného vdovce Harpagona, jenž je ovládán nestárnoucí lidskou vlastností — lakomostí. Harpagon jedná a činí pouze v zájmu svého majetku, aniž by bral ohled na své děti - dceru Elisu a syna Kleanta - nebo na služebné. Bezohledně chce Elisu provdat za bohatého starce Anselma a Kleanta oženit s vdovou. Sám má spadeno na mladou dívku Marianu, která však sdí­ lí svou lásku s Kleantem. Příběh se začíná vyvíjet od okamžiku, kdy se Harpagonovi ztratí 300 000 dukátů. Ve skutečnosti je ale pouze schoval služebník Čipera. Harpagon nyní svolí ke svatbám Elisy a Kleanta s Valérem a Maria­ nou, kteří jsou dětmi Anselma. Lakomec se spokojil s tím, že nemusel dávat věno a platit svatby. 163

Alberto Moravia V Harpagonovi Moliěre představil člověka, který si pro peníze klid­ ně nechá vrtat koleno, jak se říká. Svůj majetek miluje více než rodinu a veškeré hodnoty. Hra působí vesele a živě, přestože má být kritikou, výsměchem a pohrdáním lidmi, kteří se podobají Harpagonovi. Autor dodržel jednotu místa, času a děje a dovedně vystihl povahy aktérů.

Tartuffe Divadelní hra Tartuffe má pět jednání, je psána veršem a odehrává se ve Francii v 17. století. Za jménem Tartuffe se skrývá úlisný, vypočítavý a přetvařující se muž. Pod maskou zbožnosti se dostal do rodiny bohatého měšťana Orgona. Orgon se nechal ošálit Tartuffovými čestnými a svatě znějícími slovy. Dokonce se rozhodl, že za Tartuffa provdá svou dceru Marianu, i když ona miluje Valéra. Celá rodina, až na Orgona, brzy poznala lhářovu pravou povahu. Dokonce se nestyděl svádět Orgonovu druhou ženu Elmíru. Měšťan ale nakonec prohlédl Tartuffovu přetvářku a okamžitě jej vyhnal. Tar­ tuffe chtěl ale sám rodinu vyhnat z domu, protože mu Orgon ve své zaslepenosti odepsal dům. Do děje však zasahuje král. Uchrání čest Orgona, vrátí mu jeho majetek a Tartuffe je spravedlivě potrestán. V této divadelní hře se Moliěre opět ukázal jako skvělý dramatik a mistrně vylíčil lidské charaktery. Ukázal, že bychom člověka neměli soudit na první pohled, ale spíš se snažit více jej poznat, nenechat se ošálit a usilovat o pravdu věcí. Díky ztvárnění Tartuffovy postavy je toto drama stálou náplní repertoáru divadel po celém světě.

Alberto Moravia

»129,201«

(1907-1990) Ve 40. letech 20. století vznikl umělecký směr zvaný neorealismus. Chtěl zničit i poslední pozůstatky italského fašismu. Hlavním předsta­ vitelem neorealismu se stal právě Alberto Moravia - spisovatel, publi­ cista a dramatik. Po nepříliš radostném dětství, kdy bojoval s tuberkulózou, se začal věnovat literatuře. Moravia měl židovský původ, proto se musel skrý­ vat. Ani vydávání svých prací neměl lehké. Přesto jej ale známe jako 164

Alberto Moravia

výborného spisovatele, jehož psychologické romány řešily mnohé mezi­ lidské otázky, např. odcizení člověka. Moravia psal především romány: Horalka, Římanka, Nuda, Nepo­ slušnost, Cesta do Ríma, Lhostejní, Zklamané naděje, Marné ctižádo­ sti, Konformista, Leopardí žena atd. Jeho jméno také stojí v názvu ně­ kolika povídkových a novelistických próz, např. Římské povídky, Nové římské povídky, Epidemie, Automat, a publicistické Představy Indie a Člověk jako cíl. Z dramatu jmenujme alespoň Život je hra.

Horalka Román Horalka zachycuje poslední léta druhé světové války (1943-1944) na území Itálie. V této době se sem dostávalo stále více spojenců a fašistický režim se pomalu blížil ke svému konci.

Moravia vyslovil svým románem odpor a nenávist k válce, která lidi ponižuje, trápí a zbytečně zabíjí. Ukázal otřesenou psychiku člověka a snahu i v těžkých podmínkách zachovat alespoň některé hodnoty, jako je láska a vlastní život. Román má mnoho filmových podob, ve dvou z nich hrála Sophie Lorenová - nejdříve dceru, pak matku. Hlavní hrdinkou je Césira - římská vdova - a její dcera Rosetta. Společně prchají z Říma na venkov, aby zde přežily a zachránily se před frontou. Ani zde je nečeká nic lehkého, ale Césira bojuje svou nebojácností, prudkou povahou, statečností a také strachem o Roset tu. Obě zažívají milostná dobrodružství, ale i těžké otřesy. Nejhorší dopad má na matku s dcerou ztráta peněz a znásilnění Rosetty marockými vojáky ze spojenecké armády. Cesta do osvobozeného Říma se tak stává největším ponížením. V románu vystupují dále např. přátelé Tomassino a Michael, kteří ve válce zahynou.

Konformista Příběh románu je situován na území Itálie a Francie ve 30. a 40. letech 20. století. Autor zde řeší otázku, jak a zda může slušný inteligentní člověk z vlastní vůle propadnout fašismu. Hlavní hrdina - Marcello Clerici - si již v mládí uvědomuje, že se od svých přátel a okolí odlišuje. Snaží se někoho napodobit, a právě v tom je jiný. Možná si pouze na jiného hrál. Trápil se myšlenkami o sobě a své povaze. 165

Alois Mrštík, Vilém Mrštík hhhhhnmbhhhhhhhhhhhhhhhnmmmhhhhhhhhhhmhhhhhhhhhhhhhhhhmhhm

Příběh vrcholí vraždou šoféra Lina. Marcello jej zastřelil, protože ho chtěl Lino zneužít. Tato vražda však nebyla Marcellovou poslední. Ože­ nil se s milou a hezkou Gulií, k níž ho ale nic nepřitahovalo. Odjíždějí na svatební cestu do Paříže. Marcello vstupuje do tajné organizace a nabízí se, že naváže kontakt s bývalým emigrantem Quadrim - svým přítelem. Zabije ho i se ženou. Po návratu do Itálie se dozvídá, že vše bylo zbytečné. Akce se nekonala, ale on se o jejím zrušení včas nedo­ zvěděl. Nakonec Marcello s Gulií potkávají Lina, který údajnou vraždu pře­ žil. V závěru je přiblížena scéna, kdy Marcellova rodina odjíždí a pro­ následuje ji nepřátelské letadlo.

Alois Mrštík

»114,124,178«

(1861-1925) Alois Mrštík se narodil v Jimramově, stejnějako jeho o dva roky mlad­ ší bratr Vilém. Alois vystudoval učitelství, kterým se pak téměř po celý zbytek života zabýval. Spolu s bratrem je autorem realistického drama­ tu Maryša. Sám napsal moravskou románovou kroniku Rok na vsi, povídkové soubory Hore Váhom, Nit stříbrná a Dobré duše. Do společ­ né dílny obou bratrů patří ještě Bavlnkovy ženy a jiné povídky.

Vilém Mrštík

»114,124,178«

(1863-1912) Vilém Mrštík začal studovat práva, jejichž studium však nedokončil. Dále se pak věnoval spisovatelské a novinářské práci. Vletech 19071910 s Aloisem redigoval Moravskoslezskou revue. Žil v Divácích, kde zakončil život sebevraždou.

Z díla: Pohádka máje, Santa Lucia, Zlatá nit, Kniha cest, Babetta, Stíny. Působil také jako literární kritik - Pia desideria, Moje sny a překladatel ruského jazyka. Přeložil např. Puškina, Dostojevského a Tolstého.

166

Vilém Mrštík

Maryša Autorem sociálního dramatu Maryša o pěti dějstvích jsou oba bratři Mrštíkové. Odehrává se roku 1886 v jihomoravské vesnici, o dva roky později v okolí Brna. Maryšou dosáhla svého vrcholu česká realistická tvorba. Příběh nešťastné a vynucené lásky čtenáře zavádí na Slovácko. Zrov­ na zde rukují na vojnu chlapci, mezi nimiž je i Francek - Maryšin vyvolený. Francek však nemá ani střechu nad hlavou, a tak mu dívku její otec — sedlák Lízal — nechce dát. Raději ji přinutí ke sňatku s ovdovělým mlynářem Vávrou. Nedbá Maryšiny lásky k Franckovi, jejích proseb, ani Vávrovy špatné pověsti.

Od předešlé ženy, kterou prý bil, má Vávra tři děti. I to je jeden z důvodů, proč se dívka sňatku brání. Nikdo se jí ale nezastane a nakonec se za Vávru provdává.

Když se Francek vrátí z vojny, nachází místo krásné Maryši pohub­ lou, zbídačenou ženu. I otec vidí, že se sňatkem své dcery mýlil. Fran­ cek se Vávrovi mstí tím, že mu chodí za Maryšou. Vávra vzteky řádí, a dokonce po Franckovi vystřelí. Maryša v obrovském duševním vypě­ tí nasypala manželovi do kávy jedovatý otrušík, a tak jej otrávila. Mrštíkové do dialogů zapojili pro větší reálnost hanácké, tj. podhorácké nářečí (okolí Bučovic, Slavkova, Tišnova atd.) a nářečí slo­ vácké. V textu najdeme i mnoho písní, přibližujících popisů lidí a jejich jednání.

Pohádka máje Autorem románu je pouze Vilém Mrštík. Děj se odehrává v druhé polovině 19. století ve vesnici Ostrovačice. Pohádka máje vypráví o lásce Ríši a Helenky. Ríšu rodiče vyslali na studia do Prahy. Student však trávil čas vším možným, jenom ne učením. Rodičům tak nadělal pouze dluhy a starosti. Studií mu­ sel zanechat.

Odjel ke strýčkovi farářovi do Ostrovačic. Zde se na plese seznámil s mladou mysliveckou dcerou Helenkou. Helenka byla velmi nesmělá, plachá a jemná. Svými vlastnostmi odporovala Ríšovu zahálení, slabé vůli a lehkomyslnosti. Jejich povahy se nevyhnuly ani drobnějším pro­ blémům a žárlivým konfliktům. Ríša jednou ve zlém odjíždí do Prahy, ale po návratu se s Helenkou usmiřuje a nakonec se spolu vezmou.

167

Robert Musil

Z románu vyzařuje dobrá nálada, klid, okouzlení přírodou a jejím půvabem. Příroda má v románu větší význam než pouhé nasycení smys­ lů. Reaguje na Ríšův a Helenčin vztah, a tak jej dotváří. Text i příběh jsou lyrizované a na čtenáře mohou působit dojmem impresionismu.

Robert Musil

»195«

(1880-1942) Jméno Roberta Musila se nejčastěji objevuje v souvislosti s jeho slav­ ným, leč nedokončeným románem Muž bez vlastností. Musil se narodil jako syn vysokoškolského učitele a česko-německé matky. Studoval vo­ jenskou školu v Hranicích, techniku v Brně a logiku, filozofii a experi­ mentální psychologii v Berlíně. Musil je jedním z nejznámějších německy píšících rakouských spisovatelů. Začátkem druhé světové války, po při­ pojení Rakouska, odešel do Švýcarska, kde zemřel.

Musil psal převážně prózu: Spojování, Tři ženy, Zmatky chovance Torlesse, Pozůstalosti ze života. Je také autorem několika dramat, např. Blouznivci, a eseji.

Muž bez vlastností Rozsáhlý Musilův román (přibližně 1 600 stran) ze svého tvůrce udělal známou osobnost experimentální prózy 20. století.

Román se dělí do tří knih: První kniha má dva díly - Na způsob předmluvy, Jedno a totéž se děje. Druhá kniha obsahuje třetí díl - Do tisícileté říše. Zlomek z pozůstalosti tvoří Třetí knihu, která však vyšla až po autorově smrti. Příběh ‫״‬muže bez vlastností“ - Ulricha - se odehrává v letech 19131914 v tzv. Kakánii, což je označení pro Rakousko-Uhersko (podle zkrat­ ky k. k.). Ve Vídni se tou dobou chystají slavnosti k 70. jubileu vlády císaře Františka Josefa. Ulrich - inženýr, matematik, bývalý vojen­ ský hodnostář - se má stát tajemníkem oslav. Jeho život, chování a povaha přetékají pasivitou. Ulrich vše přijímá bez pohnutek, vše mu je jedno. Z tohoto necitelného stavu jej vyvádí až setkání se setrou Agátou při otcově pohřbu. Pociťuje k Agátě jakousi ‫״‬sebelásku“. I ta se ale nakonec ukáže jako neexistující.

168

Alfred de Musset

Při tvorbě Muže bez vlastností Musila bezesporu ovlivnila psychoa­ nalýza rakouského Sigmunda Freuda. Za autorova života román nedo­ sáhl velkého ohlasu. Dostalo se mu ho ale nedlouho po spisovatelově smrti a oblíben je i v současnosti.

Alfred de Musset

»73«

(1810-1857) Romantický dramatik, prozaik a básník Musset řešil ve svých dílech otázky velké lásky, vášně a citu. Pocházel z urozené pařížské rodiny. Zkusil studium lékařství a práv. Žil rozmanitým bohémským životem. Své názory a ideje promítl do svého nejznámějšího románu - Zpověď dítěte svého věku.

Musset psal kromě próz (Dvě milenky, Petr a Kamila, Příběh bílého kosa) i divadelní hry (tragédie Lorenzaccio, komedie S láskou nejsou žádné žerty, Na nic nepřísahat) a poezii - např. Noci.

Zpověď dítěte svého věku Zpověď dítěte svého věku je romantický román z Francie 19. století. Musset byl při tvorbě inspirován osobním nenaplněným citem k George Sandové. Milostné problémy Musset přiřkl hlavnímu hrdinovi románu, který touží po velké a opětované lásce, ale stále je odmítán a více zklamá­ ván. Šlechtic Oktavián odchází od svého rušného, ale neuspokojivého života na venkov. Zde potkává půvabnou vdovu Brigitu. Přestože je ona o něco starší, Oktavián se zamiluje. Brigita po počátečních rozpacích z mladíkova citu lásku opětuje. Konečně tedy Oktavián našel to, co hledal. Vědomě však vyvolával žárlivé scény, k nimž neměl důvod. Svým nesmyslným chováním od sebe Brigitu vyhnal. Oktavián už pak spoléhal pouze na pomoc Boha.

Autor dovedně vykreslil mladé nitro Oktaviána a jeho bolestivou duši. Hrdina i Musset se svým milostným příběhem stah nestárnoucími po­ stavami romantické literatury a po lásce toužícími povahami.

169

Anton Myrer

Anton Myrer

»130,205«

(*1922) Anton Myrer je americkým spisovatelem druhé poloviny 20. století. Psal čtenářsky poutavá díla, v nichž dokázal zachytit americkou spo­ lečnost, různé lidské povahy, typy a dobu, v níž postavy žily. Nejznámějšími pracemi jsou Velká válka a Poslední kabriolet.

Poslední kabriolet Myrerův román Poslední kabriolet popisuje Ameriku před válkou, během ní i po jejím konci. Děj se odehrává na Harvardské univerzitě, kde se sejde parta klu­ ků. Společně s dívkami zažívají dobrodružství dosud nepoznané lásky a romantiky. Potom ale násilně vstupuje do jejich života druhá světo­ vá válka a s ní i nechtěná dospělost, obavy, strach, beznaděj i smrt. Život po válce je však mnohem horší.

Příběh tvoří retrospektivní vyprávění hlavního hrdiny George na své kamarády a partu. Zážitky vypravuje chlapci své dcery Peg Ronovi. V Cambridge se setkávají Russ, Dal, Ferry, Jean-Jean a George. Všichni pocházejí většinou z bohatých rodin, pouze George studuje na stipendium. Chlapci zažívají své lásky a podnikají jízdy v Císařovně zeleném kabrioletu Jeana-Jeana. S příchodem války se přátelé rozchá­ zejí. Jean-Jean zemřel, a tak Císařovna střídala nové majitele. Nako­ nec zůstává u George, který střeží minulost a opatruje kabriolet. Prý toto vozidlo dovedou ocenit jen ti, kteří s ním zažili dobrodružství. Román končí jakýmsi konfliktem mezi rodiči a dětmi. Všem se ale dostane pochopení. Rodiče si uvědomí, že dětem nemohou zazlívat je­ jich snahu urvat ze světa jen to nejlepší. Myrer se ve své knize nezabýval pouze válkou a problémem rodičů a dětí. Do děje se promítly i politické události, např. volby a vražda prezidenta Kennedyho.

170

Vladimír Neff

Vladimír Neff

»158«

(1909-1983) V Praze se narodil Vladimír Neff, český spisovatel a autor historic­ kých generačních románů. Ve své tvorbě zpracovával témata ze star­ ších českých dějin i události doby nedávno minulé. Od roku 1939 za­ čal tvořit jako spisovatel z povolání.

Neffovy literární počátky reprezentují detektivní parodie (např. Lidé v tógách) a analytické rodinné prózy (např. Malý velikán). Už v těchto autorových dílech se projevil odpor k pokrytectví, lidské omezenosti a závislosti na penězích. Ve 40. letech následovaly romány Třináctá kom­ nata, Marie a zahradník, Filozofický slovník pro samouky neboli Antigorgias. Neffovu větší proslulost ohlásil historický román Srpnovští páni. Vrchol spisovatelovy tvorby představují pentalogie Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj a trilogie Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka. Vladimír Neff působil rovněž jako filmový scénárista.

Trampoty pana Humbla Satirický román Trampoty pana Humbla autor vytvořil koncem 60. let. Jeho hlavní postavou je Karel Humbl, který se ve vzpomín­ kách vrací ke svému životu, jejž rekapituluje a hodnotí. Příběh zahrnuje 10. až 60. léta 20. století. Ústy sedmapadesátiletého Humbla se čtenář dozvídá o jeho osudech tak, jak si jej uchoval v paměti hlavní protagonista. Humbl sám ve svých zápiscích připomíná, že nechce zachytit objektivní skutečnost, ale pouze sepsat svůj životní příběh tak, jak jej on viděl. Humbl v dětství přišel o matku a otec František jej vychovával k úctě k habsburské monarchii. Před vznikem české republiky se však Karel obrátil v nadšeného příznivce T. G. Masaryka. I v budoucích letech měnil pokrytecky své názory a postoje podle potřeb - v Brémách se klidně připojil ke skupině nacistické mláde­ že, v Praze se stal nadšeným vojákem, v době ohrožení republiky se nestyděl přijmout fašismus, za války pracoval pro německé ge­ stapo jako udavač a kolaborant.

171

Jan Neruda Po válce Humbl nastoupil jako účetní do velkého stavebního podni­ ku. Jeho správci — inženýru Královi — totiž ve vězení zachránil život. Král se chtěl novým zaměstnáním Humblovi odvděčit. Ten jej však zanedlouho připravil o místo, ženu a rodinu. Karel se stal totiž man­ želem Kristy Králové. Její syn Dan ale odhalil, že Humbl je udavač a nepřímo zavinil otcovu smrt. Krista takovou skutečnost neunesla a spáchala sebevraždu. V této době začal Humbl psát o svém životním příběhu. Neff kriticky odhalil maloměšťáckou proradnost, odsoudil Humblovo počínání. Čtenáři nemůže uniknout, že Humbl sám své nevinnosti nevěří, přestože se snaží obhájit se formou svých zápisků. Ty působí zároveň přehnaně i uboze.

Jan Neruda

»78,79,80,83,85«

(1834-1891) Neruda, představitel generace májovců, se narodil na pražské Malé Straně. Poznal ustaraný život chudých lidí, protože otec byl Vyslou­ žilý voják, matka služka. Sociální nerovnost se ostře odrazila v básníkových dílech. Ani 1‫ ׳‬milostném životě Nerudu nepotkalo štěstí. Nejvíce jej pozname­ nala marná láska ke Karolíně Světlé. Reagoval Románem lásky a cti. Na gymnáziu, kde se setkal např. s V. Hálkem, jej vyučoval V. K. Klicpera. Svou novinářskou kariéru Neruda započal v německých ča­ sopisech. Působil pak v redakci Času, Hlasu, Rodinné kroniky, Obra­ zů života, Květů, Lumíru, Národních listů atd. Pracoval i jako kritik divadla, literatury a výtvarného umění. Básnické sbírky: Hřbitovní kvítí, Písně kosmické, Knihy veršů, Pro­ sté motivy, Zpěvy páteční, Balady a romance. Prózy: Povídky malostran­ ské, Různí lidé, Trhani, Arabesky. Fejetony: Studie krátké a kratší, Ob­ razy z ciziny, Pražské obrázky, Žerty hravé a dravé, Menší cesty. Dra­ matická tvorba Nerudy byla celkem neúspěšná (např. Ženich z hladu, Francesca di Rimini).

172

Jan Neruda

Balady a romance Jan Neruda se svými Baladami a romancemi vrátil k lidovým tradi­ cím a zvykům. Po Erbenově Kytici patří k nej důležitějším svého dru­ hu. Ukazuje, že i duše obyčejného člověka může být pestrá a půvabná.

Vlivem J. Jungmanna nerozlišuje baladu a romanci. Knížka neob­ sahuje balady v klasickém slova smyslu. Neruda nenechává své hrdi­ ny tragicky splácet chyby životem. V textu nechybí volnější a radost­ nější tón, humor a optimismus. Z díla: Balada pašijová (Kristovo utrpení pro trápení jeho mat­ ky), Balada horská (o čarovné síle dětské víry), Balada česká (o krá­ sách českého jara), dále Balada dětská, Romance o Karlu IV., Bala­ da stará-stará, Romance helgolandská, Balada májová, Balada raj­ ská, Balada o svatbě v Kanaán atd.

Povídky malostranské Povídky malostranské představují velký poklad v českém povídkářství. Neruda odhaluje zajímavé pražské lidičky z poloviny 19. století, kterými se Praha hemžila stejně jako klikatými tajemnými uličkami. V povídkách Neruda popsal několik obyvatel Malé Strany, kteří za­ stupují lidi podobných vlastností.

Pan Ryšánek a pan Schlegl: Příběh povídky zasahuje do roku 1875. Odehrává se v hostinci U Stajniců, kde se odedávna schází společnost vyšších úředníků a každý zde má své místo. U jedné lavice proti sobě sedávali pan Ryšánek a pan Schlegl. Nikdy na sebe ale nepromluvili, nepodívali se stejným smě­ rem. Nenáviděli se, protože dříve si byli soky v lásce. Jednoho dne ale prodavač kanafasu — pan Schlegl — onemocněl. Když zase po dlouhé době přišel ke Stajnicům, shledal se zde opět s panem Ryšánkem — obchodníkem se železným zbožím. Překonali nenávist a ukázalo se, že se potřebují a jsou vlastně i přátelé.

Doktor Kazisvět: Doktor Kazisvět byla přezdívka pro lékaře Heriberta, který však své povolání nevykonával. Lidé jej pro jeho uzavřenost neměli rádi. Při jednom slavném pohřbu sjela rakev z nosítek a Heribert poznal, že ‫״‬mrtvý“ muž žije. Stal se sice pak slavným, ale to nic nezměnilo a Heri­ bert byl stále ‫״‬doktor Kazisvět“.

173

Jan Neruda

Hastrman: Pan Rybář patřil k nejváženějším občanům. Jeho oblíbené ‫״‬moře“, které všem ukazoval, a zelený fráček mu vysloužily přezdívku Hastr­ man. Vyprávělo se, že vlastní velké bohatství - sbírku diamantů. Snad si to myslel i on sám, ale jeho kameny neměly žádnou cenu. Rodina ho však i přesto měla ráda.

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku: Pan Vorel si otevřel krámek U zeleného anděla. Lidé si však na nový obchůdek nechtěli zvyknout, a tak si pan Vorel krátil čas při čekání na zákazníky kouřením dýmky. Když přišla první zákaznice, bylo vše tak zakouřené, že se rozneslo, že vše z jeho krámuje vyuzené kouřem. Pan Vorel stále čekal a nakonec se ze zoufalství oběsil.

Z dalších povídek: Týden v tichém domě, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Rusky, Večerní šplechty, U tří lilií, Svatováclavská mše, Jak to přišlo ..., Psáno o letošních Dušičkách, Figurky. Autor používá především spisovný jazyk. Některé příběhy podává formou dopisu, zápisníku a deníku. Neukazuje pouze specifické praž­ ské postavy, ale kritizuje měšťanský způsob života, lidskou omezenost a hloupost.

Zpěvy páteční Básnická sbírka Zpěvy páteční spadá do pozdějšího období Nerudo­ vy tvorby. Po jeho smrti ji vydali J. Vrchlický a I. Herrmann. Tato knížka získala větší ohlas než prvotní sbírky. Nesetkáváme se zde totiž s pesimismem, obžalobou nerovných poměrů a kritikou spo­ lečnosti. Básník Zpěvů pátečních naplňuje své verše radostnými vize­ mi o budoucnosti českého národa, snaží se v lidech probudit vlastenec­ tví a touhu po národním vzkříšení. Z básní: Moje barva červená a bílá, Ecce homo, Ukolébavka vánoční, Matka sedmibolestná, Anděl strážce atd.

Písně kosmické K tvorbě sbírky Písně kosmické Neruda přistupuje obeznámen s astronomií a vesmírnými záležitostmi. Po více než deseti letech od­ mlky vystoupil s dílem, které pozitivně oslovilo mladou generaci a na­ šlo v jejích řadách velkou odezvu. Z básní již totiž nepromlouvá bás­ ník - pesimista, ale verše protkává tón radostný, vlastenecký.

174

Stanislav Kostka Neumann

Nebeské vztahy autor přenáší mezi lidi a nachází mezi oběma světy vzájemné podobenství. Např. Měsíc označuje jako ‫״‬nebes tatíčka“ a hvězdy jako ‫״‬jeho dětičky“. Vznik této sbírky bezesporu ovlivnila Darwinova teorie o vývoji dru­ hů a Kantova — Laplaceova myšlenka vzniku vesmíru.

V 38 číslech básní se střídá lyrika hymnická, didaktická, vlastenec­ ká, a dokonce i intimní. Nechybí zde ani vtip, touha a odhodlání.

Stanislav Kostka Neumann

»130, 132«

(1875-1947) Neumann vyrůstal v Praze na Žižkove v ‫״‬olšanské vile“. Účastnil se hnutí Omladiny, a proto byl roku 1893 odsouzen do vězení. S Neuman­ nem se pojí mnohé politické aktivity - anarchismus, do roku 1929 člen­ ství v KSČ, byl také sociální demokrat (člen Proletkultu a Levé fronty). Spolupracoval s Moderní revue, podílel se na vzniku almanachu Secese a od roku 1897 vydával revue Nový kult. S bratry Čapky inicioval vznik Almanachu na rok 1914.

Anarchistická poezie: Sen o zástupu zoufajících (známá báseň Stráň chudých lásek). Dále: Kniha mládí a vzdoru, Kniha lesů, vod a strání, Nové zpěvy, Třicet zpěvů z rozvratu, Rudé zpěvy, Srdce a mračna, So­ náta horizontálního života, Zamořená léta, Bezedný rok, Apostrofy hrdé a vášnivé, České zpěvy, Satanova sláva mezi námi, Srdcová dáma, Nemesis, bonorum custos, Jsem apoštol nového žití atd. Neumann psal i prózu - S městem za zády, román Zlatý oblak, politický Anti-Gide, Socialismus a svoboda a naučné Dějiny lásky, Dějiny ženy atd.

Kniha lesů, vod a strání Kniha lesů, vod a strání dosahuje vrcholu v Neumannově básnické tvorbě. Verše naplňuje vzletná přírodní lyrika. Sbírka začíná Prologem, po němž následuje téměř šedesát básní ve stejném tónu — oslava přírodních krás, jejích půvabných zákoutí a lé­ čivé přítomnosti. Autor se k přírodě obrací jako k dárkyni lidského života. Člověku poskytuje dušení klid a rovnováhu, je zdrojem rados­ ti, optimismu a věčného mládí. Básník rozmlouvá, ptá se a nachází odpovědi. Konec sbírky tvoří Epilog.

175

Vítězslav Nezval Básně počínají se zimní přírodou, procházejí jejím jarem, létem a pod­ zimem. Jednotlivá roční období ale mění i člověka, který v podzimu stár­ ne a uvadá jako sama příroda. Z básní: např. Ocúny, V modřínech, Ke chvále země.

Vítězslav Nezval

»53,130,136,153,182«

(1900-1958) Nezval se narodil v Biskoupkách u Třebíče. V Třebíči studoval na gymnáziu, v Brně a v Praze se pak věnoval studiu filozofické fakulty. Společně s Karlem Teigem Nezval založil umělecký směr poetismus a podílel se i na vzniku surrealismu. Byl členem Devětsilu a do roku 1924 se angažoval v komunistické straně. V oblasti literatury se se jménem Vítězslava Nezvala pojí atributy básník, dramatik, publicista.

Z poezie: Podivuhodný kouzelník, Papoušek na motocyklu, Most, Pan­ tomima, Básně noci, Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů, Sbo­ hem a šáteček, Hra v kostky, Menší růžová zahrada, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, 100 sonetů zachránkyni věčného stu­ denta Roberta Davida, Básně na pohlednice, Diabolo, Blíženci, Židov­ ský hřbitov, Snídaně v trávě, Jan ve smutku, Zena v množném čísle, Praha s prsty deště, Matka Naděje, Absolutní hrobař, Z domoviny, Pět minut za městem, Chrpy a města, Zpěv míru. Nezvalova dramatická tvorba: Manon Lescaut, Schovávaná na scho­ dech, Milenci z kiosku, Depeše na kolečkách, Strach, Tři mušketýři, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Věštírna delfská. Kromě poezie a divadelních her psal Nezval také prózy: romány (Kro­ nika z konce tisíciletí, Posedlost, Pan Marat, Jak vejce vejci, Monako, Řetěz štěstí), dva surrealistické zápisníky (Neviditelná Moskva, Ulice Git-le-Coeur), knihy pro děti (Anička skřítek a slaměný Hubert), umě­ lecké úvahy (Falešný mariáš, Manifest poetismu, Moderní poezie nové doby, Moderní básnické směry) a vzpomínkové knihy (J. Čapek, Wol­ ker, komentáře k dílu Štýrského a Toyenové). Nezval také překládal z angličtiny (Poe), němčiny (Heine), francouz­ štiny (Breton, Rimbaud) a španělštiny (Neruda).

176

Vítězslav Nezval

Edison Edison představuje Nezvalovu poetistickou tvorbu. Tato básnická sbírka vyšla později společně s Akrobatem v Básních noci.

Jedná se o lyrickoepickou skladbu o pěti zpěvech: V prvním zpěvu se Nezval soustředil na dialog básníka s jeho sebe­ vražedným stínem; dialog reflektuje moderní společnost a dobu, v níž subjekt žije.

Druhý zpěv se vrací k Edisonovu mládí, z něhož líčí epizodu. Třetím zpěvem básník ukazuje Svět pokroku, techniky a moderní civilizace. Čtvrtým Edison touží po objevu, poznání, podmanění a dobývání (ve vědeckém slova smyslu). Pátý zpěv zakončuje skladbu; básník vyjadřuje radost ze života a tou­ hu po něm.

Ve svém Edisonovi Nezval opěvuje vyspělou moderní civilizaci a tech­ nický pokrok. Pod tímto radostným opojením ale prosvítá strach ze života i ze smrti. Edison v sobě skrývá mnoho protikladů. Často se ve verších vysky­ tuje motiv noci, proti níž stojí den. Básník také proti sobě klade radost a smutek, světlo a stín, život a smrt atd. Samotný protipól představu­ je i refrén, neustále se v básni opakující:

‫״‬Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života a smrti.“ ‫״‬Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života a smrti.“ V básni chybí interpunkce a Nezval uplatňuje i jiné poetické meto­ dy: asociace, metafory, představy, zajímavá slovní spojení, prolínání časových rovin. Edison je pásmem, v němž úzkost a smutek postupně přechází v radost ze života. Optimismem básníka naplňuje víra v tvůrčí lidskou práci a nový moderní svět.

Manon Lescaut Divadelní hru Manon Lescaut, jednu ze svých nejznámějších, Ne­ zval vytvořil podle stejnojmenné předlohy Francouze Prévosta. Ma­ non Lescaut však Prévost napsal původně jako povídku.

177

Božena Němcová

Nezvalovo drama je psáno jak veršem, tak prózou. Hlavní postavy tvoří přátelé des Grieux - mladý rytíř - a chudý Tiberge. Příběh se odehrává v Amiensu, kde se radostně rozcházejí stu­ denti na prázdniny. Jejich veselost ale des Grieux a Tiberge nesdílejí, protože mají vstoupit do kněžského semináře. Des Grieux se záhadně setkává s mladou, krásnou, ale příliš rozver­ nou Manon z Arrasu. Hluboce se do ní zamiluje a je ochoten pro svou lásku udělat cokoliv. Dokonce se i rozhodne Manon vysvobodit z kláštera, kde se má stát jeptiškou. Manon sice oplývá krásou, netoli­ ko však šlechetnou povahou. Využívá svého vzhledu k získání šperků, oděvů a bohatství.

Tiberge se snaží všemožnými způsoby des Grieuxe na nedostatky Manon upozornit, ale ten vždy nakonec podlehne jejímu kouzlu. Ti­ berge Manon seznamuje také s bohatým Duvalem, protože ví, že se Manon opět nechá zlákat bohatstvím a klidně des Grieuxe opustí. Příběh končí, když Tiberge nechá Manon poslat s nevěstkami do Mississippi. Dívka umírá v náručí des Grieuxe na horkou nemoc. Mla­ dík jí opět odpustil a než zemřela, nabídl jí dokonce i sňatek.

Božena Němcová

»78106«

(1820-1862) Božena Němcová je českou národní spisovatelkou. Jako Barunka Panklová se narodila ve Vídni. Otec pracoval jako panský kočí a mat­ ka byla služka. Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice. Zde měla na Barunku velký vliv babička Magdaléna Novotná. Na vycho­ vání Barunka odešla do rodiny hospodářského správce Hocha ve Chvalkovicích.

V sedmnácti letech se provdala za staršího úředníka Josefa Němce. Jejich manželství spisovatelce nepřineslo mnoho štěstí. Často museli cestovat, např. do Domažlic, Darmot, Prahy, Litomyšle atd. Na Něm­ covou zapůsobila pražská vlastenecká společnost (Nebeský, Čejka) a čet­ ba prací George Sandové. Pobývala v Chodsku a podnikla čtyři cesty na Slovensko. Němcová zemřela roku 1860 po těžkém životě, ve kterém se snažila pomoci českému národu a povzbudit vlastenecké aktivity.

178

Božena Němcová

Z tvorby: Babička, Slovenské pohádky a pověsti, Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Chudí lidé, Chýže po d horami, Obrázky z okolí domažlického, Z Uher, Divá Bára a jiné povídky atd.

Babička Babička vyšla roku 1855. Jedná se o stěžejní dílo B. Němcové. Bývá označováno jako ‫״‬obraz venkovského života“. Příběh se odehrává v Ratibořicích na Starém bělidle v první polovině 19. století. Životní předlohou Babičky se stala Magdaléna Novotná, která pro Barunku ztělesňovala čistotu, prostotu a moudrost českého venkova. V její osobě autorka vyjádřila obdiv lidovému umění, tradici. Próza je však i přes realistické prvky značně zidealizovaná, z čehož promlouvá autorčina touha po troše lepšího světa a láska ke své babičce. Děj začíná příjezdem Terezy Proškové se svou matkou na Staré běli­ dlo. Vnoučata — Barunka, Jan, Vilím a Adélka — svou babičku radostně vítají. Rychle si oblíbí její pěkný vzhled a povahu. Dobré srdce vycítila i zvířata, např. psi Sultán a Tyrl, kráva Stračka atd. K Proškům často zavítali hosté. Nejčastěji sem chodívali mlynář a myslivec s rodinami. Babičku rádi viděli také na zámku, kde sloužil pan Prosek, manžel Terezy a otec dětí. Od jara bývala na zámku komtesa se slečnou Hor­ tenzií. Té babička pomohla ke sňatku s učitelem malířství a ke štěstí přispěla i Míloví a Kristle. Nad babiččinou smrtí pak zaplakala neje­ nom Barunka, ale i všichni známí lidé na Starém bělidle, kteří ženu milovali pro její laskavost, vlídné slovo a moudrost. V Babičce autorka zobrazila více osudů venkovských lidí, z nichž snad nejvíce dojímá tragický osud bláznivé Viktorky.

Divá Bára Divá Bára, Dobrý člověk, Karla a Pan učitel patří k povídkám Bože­ ny Němcové, které tvoří ‫״‬obrazy venkovského života“. Jejich prostřed­ nictvím spisovatelka ukazuje bídu, starosti, nešvary, ale i lásku pro­ stých lidí. V hlavních postavách lze spatřit nadčasový ideál člověka s jeho dobrými vlastnostmi. ‫״‬Divá Bára“ bylo jméno pro neohroženou mladou dívku z vesničky Veštec. Po matčině smrti žila pouze s otcem — obecním pastýřem. Mezi její přátele patřila farářovic Eliška a kostelníkův Jozífek. Ostatní lidé se Báře vyhýbali, báli se jí nebo ji nenáviděli. Spoustu času strávila na pastvě se psem Lišajem, kde poprvé spatřila mysliveckého mládence. Zalíbil se mu Bářin vzhled a vzal si ji za ženu. Bára měla totiž kromě 179

Božena Němcová

krásy i mnoho dobrých vlastností — nebála se práce, uměla zacházet se zvířaty a dokázala pomáhat lidem.

Dobrý člověk Po cestách od Náchoda k Vídni od nepaměti jezdíval forman Hájek. Syn Jiřík se rozhodl pokračovat v otcových stopách. Všude, kam při­ jel, si jej lidé oblíbili pro jeho dobrou povahu. Rád s lidmi promluvil a v hostinci vždy nechal utržit. Všechny si získal svým dobrým srdcem. Na své vozy bral po cestách chlapce a děvčata trmácející se hlady do Vídně za službou. Celou dobu je živil, a dokonce jim i pomohl najít prá­ ci. Tak jednou potkal i Madlenku Zálezskou, do níž se zamiloval a která se později stala jeho ženou.

Karla Do Stráže nedaleko Domažlic se vrátila vdova Markyta se svou ma­ lou dcerou Karlou. Muž Markyty - Karly otec - zahynul v cizině na ‫״‬domácí nemoc“, a tak se obě vrátily samy. Útočiště našly na statku u Milotů. Nikdo neměl zdání, že Karla ve skutečnosti není děvče, ale chlapec. Matka chtěla touto lstí syna ochránit před vojnou, která lidem pouze ničí život. Nemohla ale zabránit synově lásce k rychtářově dceři Haně, družce již od mládí, a pravda vyšla najevo.

Pan učitel V dřívějších dobách se na venkově děti málo vzdělávaly. Bylo to tím, že musely pomáhat s prací nebo jim bránil nedostatek peněz a strach před učitelem. Ve Chvalíně ale vládla zcela odlišná situace. Děti učite­ le ctily a zbožňovaly. Učení jim zpříjemňoval vycházkami, při práci zábavně vyprávěl a radil. Stal se pro ně skutečným vzorem. Když do­ spěly a on zestárl, stále se řídily jeho radami a vesnice vzkvétala. Pan učitel ale neunesl smrt své milované ženy, chřadl a v kruhu přátel sko­ nal. Nad jeho smrtí se rmoutili všichni obyvatelé Chvalína.

V zámku a podzámčí Tato próza je opět jedním z ‫״‬obrazů venkovského života“. Příběh se odehrává na zámku a v podzámčí nedaleko Nymburka v polovině 19. století.

Jednou z hlavních postav povídky je Vojtěch Karásek, jemuž po smrti otce umírá i matka na nákazu cholerou. Malému Vojtěchovi 180

Teréza Nováková se rodinou stává chudá rodina krejčího Sýkory, který má sám kopu hladových dětí.

Druhá dějová linie se odvíjí na zámku pana Skočdopole. Původně nepatřil k nejbohatším, ale podnikáním získal mnoho peněz. Své mar­ notratné ženě koupil zámek, a dokonce i titul ‫״‬von Springenfeld“. Na paní Skočdopolovou neblaze působí vliv služebné Sáry. Ta se obohacuje na její úkor, škodí kočímu Kalinovi a Klárce, kterou má rád místo ní. Společně s lokajem Jacquesem vymýšlejí léčky a intrikují. Na­ konec jsou oba vyhnáni poté, co paní Skočdopolová vyslechne jejich rozhovor.

Největším miláčkem zámecké paní je malý psík Joli - rozmazlovaný přepychem a drahými jídly. Vojtěch Karásek jednou Jolimu zachránil život, za což získává na zámku službu. Po uzdravení paní Skočdopolové z těžké nemoci může jít Vojtěch dokonce studovat. Neboť s novým životem paní ‫״‬prohlédla“, změnila se k lepšímu a mnoha lidem pomoh­ la. Vzala na svůj zámek nemanželského syna svého muže i s jeho mat­ kou. Nechala zřídit nemocnici a opatrovnu, aby pomohla i ostatním li­ dem. Nakonec také Kalina získá zasloužené zaměstnání a může se ože­ nit s Klárkou.

Teréza Nováková

»111«

(1853-1912) Nováková se pod dívčím jménem Lanhausová narodila v poloněmecké rodině v Praze. Dobře mluvila anglicky, francouzský a německy. Pod vlivem K. Světlé se v 60. letech stala uvědomělou Češkou. Provdala se za profesora Josefa Nováka, s nímž odešla do Litomyšle. Zde strávila přibližně dvacet let, pobývala také v Praze a zemřela v Proseči. Do světa literatury vstoupila novelami, v nichž se zabývala s přehnanou citlivostí osudy žen a zkaženou společností maloměsta: Z měst a ze samot, Z naší národní společnosti, Kresby a črty, Dva ob­ razy staropražské, Tři ženské podobizny. Nováková je autorkou dalších, více významných próz, často s venkovskou tematikou. Maloměstský román (osudy Zdenky Havlíčko­ vé), Železný kříž a jiné povídky, Úlomky žuly, Jan Jílek, Jiří Smatlán, Děti čistého živého, Na Librově gruntě, Drašar, S kamenité stezky, Vý­ křiky a vzdechy, Rosné perly. 181

Teréza Nováková Nováková napsala monografii - Karolina Světlá, její život a její spi­ sy - a národopisné studie: Východočeské lomenice, Kroj lidový a ná­ rodní vyšívání na Litomyšlsku, Čechy Východní, Potulky po Čechách východních, Z nejvýchodnějších Čech. Feministické úvahy Nováková uveřejnila ve své knize Ze ženského hnutí.

Děti čistého živého Děti čistého živého představují vrcholné dílo Terézy Novákové, psa­ né po dobu tří let. Tento venkovský román patří k autorčině realistic­ ké tvorbě. Příběh se odehrává ve východních Cechách v letech 1860-1900 ve Vysokém Mýtě, Litomyšli, Proseči, České Rybné atd. Nováková u měst nechala původní název pouze Litomyšli a Vysokému Mýtu. Proseč např. jmenuje ‫״‬městečkem“. Změněná jsou také jména hlavních postav. Hlavními hrdiny Dětí čistého živého je skupinka adamitů, kteří jako jedinou víru uznávali rozum. Autorka popisuje sektu od jejích začátků až k zániku. Mezi přední postavy patří prosečský Kvapil, nešťastný sobectvím vlastních dětí, jeho sestra Helena Koutná, která umírá ná­ sledkem úrazu; dále jsou to např. mlynář Lexa, tkalec Kubík, žebrák Honzíček, páter Salášek. Adamité se zpočátku setkávají na schůzkách - ‫״‬hodech lásky“ ale osobní problémy, různorodé názory a chudoba je nakonec roz­ dělí. Vidíme je pak spíš jako samostatné jedince. Cílem adamitů bylo dosáhnout vyšší spravedlnosti na zemi, spokojenosti, radosti, pokroku a blaha. Novákové román svědčí o těžké situaci na českém venkově. Pozorný čtenář ale zároveň může zjistit, že z textu nepromlouvá pouze bída, pesimismus, strádání, ale i víra v lepší dny, naděje a síla. Děti čistého živého jsou nejzdařilejším spisovatelčiným dílem, kte­ rým si zajistila ‫״‬nejčistší nárok na literární nesmrtelnost“, jak řekl F. X. Salda. Román autorka věnovala svému synovi Theodorovi, který zemřel při zkoumání Labe. Nováková po jeho smrti chtěla zanechat psaní. Nalézt novou sílu jí pomohl druhý syn - Arnošt. A právě hledání, víra a naděje se snaží promlouvat z autorčina ro­ mánu.

182

Ivan Olbracht

Jiří Šmatlán Jiří Šmatlán se opět řadí k Novákovým venkovským románům. Děj se odehrává v okolí Poličky v 19. století. Hlavním hrdinou románu je přemýšlivý chudý tkalec Jiří Šmatlán. V dětství vyrůstal v Javorově u své tety - zdejší selky. Z katolického náboženství přestoupil k evangelické víře. Četl spoustu knih, v nichž hledal boží spravedlnost. Seznámil se s brněnským dělníkem Hamer­ níkem, který jej přivedl k dělnickému hnutí a socialistickým idejím. V nich Jiří Šmatlán spatřoval spravedlnost a pravdu, jež celý život hledal. Stal se proto zastáncem těchto myšlenek a názorově se shodl s utopickým socialismem.

Ivan Olbracht

»112,129,143«

(1882-1952) Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, se narodil v Semilech jako syn spisovatele Antala Staška. Otec jej přiměl studovat práva. Olbracht pracoval jako novinář dělnických listů ve Vídni. V Praze pů­ sobil v redakci komunistických novin. Roku 1929 byl z KSČ spolu s jinými spisovateli vyloučen. Pak se trvale věnoval literární činnosti. Olbracht začal psát povídky: O zlých samotářích, Bejvávalo, Zamří­ žované zrcadlo, Dvě psaní a moták, Golet v údolí. Je také autorem ně­ kolika románů - Nikola Šuhaj loupežník, Podivné přátelství herce Jesenia, Žalář nejtemnější, Anna proletářka, Dobyvatel. Olbracht vytvo­ řil několik uměleckých reportáží (Hory a staletí, Cesta za poznáním, Země beze jména, Obrazy ze soudobého Ruska, žurnalistických Devět veselých povídek z Rakouska i republiky) a knih pro děti (Biblické pří­ běhy, Ze starých letopisů, O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách).

Nikola Šuhaj loupežník Nikola Šuhaj loupežník je baladický román, jehož děj autor situoval do vesnice Koločava na Zakarpatské Ukrajině a do doby 1. světové války a po ní. Nikola je vojenský zběh, který se svým přítelem dezertoval z vo­ jenského pluku v Darmotech. Nejdříve se spolu ukrývají u staré babizny - čarodějnice, která má dvě ošklivé dcery. Nikola, který

183

Ivan Olbracht miluje svou věrnou a laskavou Eržiku, by si měl vzít Vasju, Němec Jevku. Baba oba zaklela, ale přesto utekli. Nikola se vrátil do kraje své rodné Koločavy, ale protože jej proná­ sledovali četníci, musel se ukrývat po lesích. Živil se zbojnictvím. Nikolova skupina, do které patřil i jeho bratr Jura, brala bohatým a chudým dávala. Proto chlapce lidé měli rádi a pomáhali jim. Četníci vypsali za Nikolovo dopadení peněžitou odměnu. Zradili jej tři kamarádi z Koločavy a zabili i jeho bratra Juru. Olbracht v příběhu zachycuje nejenom strádání a bídu lidí za vál­ ky, ale i krásu přírody, lidové pověsti, obdiv ke svému kraji a atmosfé­ ru venkova. Do barvitého líčení děje se promítají okamžiky ze současnosti i mi­ nulosti, mytologické náměty, přírodní obrazy, pohádkové motivy, folk­ lórní citace atd.

Podivné přátelství herce Jesenia Román Podivné přátelství herce Jesenia v sobě sloučil prvky spole­ čenské, filozofické i psychologické prózy. Děj se odehrává před první světovou válkou a během ní v Praze. Jiří Jesenius patří mezi nejuzná­ vanější umělce. Hraje v Národním divadle. Miluje velkou a ušlechtilou láskou Klárku Brožkovou. Jesenius se snaží odradit Klárku od úmyslu stát se operní zpěvačkou. Klárka však s tímto názorem nesouhlasí, a staví se tak trochu i proti Jiřímu. Do Prahy přichází venkovský herec, ambiciózní a dravý Jan Veselý. Jesenius mu zajistil místo v divadle Urania a pomohl mu i do Národní­ ho divadla. Oba herci se však rozcházejí, neboť Jesenius se dozvídá, že Klárka Veselého milovala. Veselý navíc v Itálii zabil Gabrielu - svou bývalou lásku. Jesenius je otřesen tím, co se dozvěděl. Klárka i Veselý odjíždějí z Prahy pryč. Klárka Jeseniovi posílá dopis, v němž se mu ke všemu přiznává. Sděluje také, že má s Veselým dítě. Jesenius je hluboce otřesen, přestává se věnovat umění a pomýšlí na sebevraždu. Tyto myšlen­ ky jej opustí přesně 20. července 1915 v okamžiku, kdy mu ze stěny spadnou hodiny. Jesenius opět získává sílu k životu, hraje, slaví mnohé úspěchy a do Prahy se vrací i Klára s dítětem. 20. července byl prý Jan Veselý zabit na frontě. Stalo se tak ve stejnou chvíli, kdy Jesenius upustil od sebe­ vraždy. Román má šťastný konec — Jesenius zůstává s Klárou a s dítětem, a tím současně i s Janem. 184

Jan Otčenášek

Jan Otčenášek »130,158« (1924-1979) Spisovatel a scénárista Jan Otčenášek se narodil v Praze. Po ně­ jaké době, kdy pracoval jako úředník, se začal věnovat především literární činnosti. Jeho jméno je také známo v souvislosti s filmovou dramaturgií.

Otčenáškova tvorba se může jevit jako zcela odlišná a různorodá. Pře­ sto však spolu jednotlivá díla souvisela. V próze Otčenášek tíhl hlavně ke společenským románům: Kulhavý Orfeus, Občan Brych, Plným kro­ kem, Když v ráji pršelo, Pokušení Katarína. Psal také povídky: Romeo, Julie a tma, Kluci z ořeší, Mladík z povolání. Otčenášek je současně au­ torem televizní hry Romeo a Julie na konci listopadu, dramatu Víkend uprostřed týdne a televizního scénáře Byl jednou jeden dům.

Občan Brych Občan Brych je Otčenáškův společenský román. Jeho děj se odehrá­ vá od 21. 2. 1948, ale v úvodním Preludiu se vrací do minulosti. Kniha má šest částí: Preludium, Vichry, Zmatky, Rozhodnutí, Útěk, Cesty. V Preludiu autor představuje hlavního hrdinu - Františka Brycha - v době dětství. Pocházel z chudé rodiny, ale matka chtěla, aby se měl v životě lépe než ona. František se na gymnáziu seznámil s Ondřejem Rážem, synem bohatého majitele činžáků a vlastníka že­ lezářského velkoobchodu. František dával Ondrovi opisovat všechny úkoly. Za to od něho dostával svačiny a měl možnost chodit k Rážovým do přepychového bytu. Po maturitě se jejich cesty rozdělily. Vlastní příběh románu začíná až 21. 2. 1948. Brych se po válce, kdy byl v německém koncentračním táboře, vrátil domů a dostudoval prá­ va. Pracoval ve Společnosti pro chemickou výrobu. Opět ale nad ním zvítězil bohatý Ráž. Vzal si dokonce za ženu Irenu Strakovou, kterou František miloval. Irena před ním dala přednost pohodlí a majetku. Takový sňatek se ale nelíbil jejímu bratru Václavovi. On, podobně jako Brychův soused Patera, si uvědomoval cenu únorového převratu.

František Brych se stále snažil zjistit, na čí straně je pravda. Nevě­ děl, zda se přiklonit ke kapitalistům, nebo komunistům. S nastávajícím režimem nemohl souhlasit, protože stál proti jeho demokratickým ide­ álům. Rozhodl se odejít do zahraničí. 185

Jan Otčenášek Mezi utíkajícími se setkává s Irenou, Rázovou manželkou a svou bý­ valou láskou. Po přestřelce ve srubu, kde čekali na průvodce, se Brych i s Irenou vrací do Prahy, pln nového očekávání. Začíná totiž smysl a cíle buržoazie chápat. Občan Brych je psychologickou prózou, ale postavy jsou vykresleny hlavně na základě jejich ideologického smýšlení. Trochu více se o povaze a vlastnostech dozvídáme pouze u Františka Brycha. Román se vý­ stavbou podobá hudební skladbě. Vážná hudba byla rovněž Františ­ kovou zálibou, kterou autor promítl do celkové kompozice díla.

Romeo, Julie a tma Povídka Romeo, Julie a tma se odehrává v Praze za 2. světové války.

Příběh je uveden citátem z Romea a Julie od Williama Shake­ speara. Jako hlavní hrdina vystupuje syn majitele krejčovství - Pavel - a ži­ dovská dívka Ester. Pavel jednou večer potkává v parku Ester, která odmítla nastoupit do transportu do Terezína. Pavel ji schová ve svém pokoji za krejčovstvím, který mu otec zřídil, aby se měl kde učit, odpo­ čívat a snít.

Pavel a Ester se do sebe zamilují. Jejich láska ale musí zůstat utajena, neboť jinak by Ester musela odejít. Pavel ji sice ukrývá, přesto se ale o jejím pobytu dozvídá krejčovský tovaryš Čepek a kolaborant Rejsek. Ester přišla k Pavlovi den před atentátem na Heydricha, ke které­ mu došlo 27. května 1942. Za přechovávání osob, jako byla Ester, pla­ til trest smrti. Pavel však o ničem Ester neříkal a snažil se ji uchránit i jiných hrozných válečných událostí, jako např. vypálení Lidic. Pavel se obává Rejskova udavačství a chce Ester odvést k příbuzným na venkov. Druhý den, kdy nacisté hledají ukryté parašutisty, se Rej­ sek opět pokusí dostat se k Ester. Tovaryš Čepek ji sice skryje, ale Ester už nechce ohrožovat ostatní lidi v domě a utíká. Na ulici je za­ střelena kulometem německých vojáků. Otčenáškův román volně navazuje na Shakespearovo téma tragic­ ké lásky mladých lidí. Pavel bojuje nejenom za svou čistou, velkou lásku, ale i za lidskou rovnoprávnost. Protiví se mu udavačství a strach. Autor vyjadřuje názor, že proti zlu se musí člověk postavit a bojovat. Kniha vzbudila veliký ohlas a byla i mnohokrát přeložena. 186

Vladimír Páral

Vladimír Páral

»165«

(*1932) Vladimír Páral, pražský rodák, vstoupil na literární scénu pod pseu­ donymem Jan Laban. V Praze vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Pracoval ve svém oboru (stal se inženýrem chemie), ale i jako redaktor a spisovatel. Páralovu tvorbu ovlivnil život a práce v Ústí nad Labem. Patří ke spisovatelům tzv. severočeské školy. Páral začal prózou Šest pekelných nocí. Napsal však mnohem zda­ řilejší práce. Novely: Katapult, Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice. Romány: Milenci a vrazi, Mladý muž a bílá velryba, Pro­ fesionální žena, Muka obraznosti, Generální zázrak, Romeo a Julie 2300, Playgirls I, II. Páral psal také povídky - Radost až do rána, Dekameron 2000.

Katapult Katapult je jednou z Páralových próz nazvaných Pět způsobů ukájení.

Novela má podtitul Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje. Příběh se dělí do tří částí: První poločas, Druhý poločas, Nasta­ vený čas.

Hlavní postavou je inženýr Jacek Jošt, zaměstnanec ústeckého pod­ niku Kotex. Deset let žil klidně s manželkou Lenkou, se kterou má dcerku Leničku. Jošt často cestuje ve směru Ústí nad Labem — Brno.

Při jedné z cest se seznámí s kresličkou Naďou Houskovou a hned s ní stráví několik dnů v Děčíně. Naďa v něm vzbudí zapomenuté sny o úspěchu a kariéře. Najednou si připadá v manželství jako v poutech. Předstíranou činorodostí si vydobude možnost nekontrolovatelných slu­ žebních cest. Podává si také inzerát na seznámení. Ze 114 zájemkyň si vybere 8, se kterými se stýká. Jacek tak neustále putuje od jedné ženy k druhé. Všechny mu za­ čnou hledat zaměstnání a pomýšlejí i na svatbu. Jacek se snaží Lenku různými věcmi upozornit na svou nevěru, ale marně. Za Lenkou v jeho nepřítomnosti dochází soused Trošt. Jackovi se postupně jeho milenky (např. Naďa, Anna Bromová, Hanička Kohoutová) znechutí. Při cestě letadlem do Brna si uvědomí, že

187

Vladimír Páral bez Lenky a své dcery už nemůže žít, a proto se rozhodne pro návrat. Ten už ale neuskuteční, protože v letadle zahyne. Jeho místo po boku Lenky už navíc obsadil Trošt. Katapult má promyšlenou kompozici. Také název není náhodný. Na začátku příběhu je trhnutím vlaku ‫״‬katapultován“ do Nadiny náruče, v závěru ‫״‬katapult“ ukončí jeho život. Autor užívá velmi dlouhých vět, čímž v textu způsobuje poněkud zmatek. Stále dochází k opakování jevů, variací, prolínají se roviny skutečné i neskutečné. Text často připomíná úřední oznámení či inzerát.

Milenci a vrazi Milenci a vrazi jsou satiricky laděným společenským románem. Příběh se odehrává v Ústí nad Labem. Má podtitul - Magazín ukáje­ ní před rokem 2000. Páral v ‫״‬modrých“ a ‫״‬červených“ představil zá­ stupce dvou rozdílných společenských tříd. ‫״‬Modří“, o kterých se dozví­ dáme z kapitol s názvem Obležení, jsou společensky dobře postavení, zajištění a majetní. ‫״‬Červení“, které autor popisuje v kapitolách s názvem Dobyvatelé, jsou chudí, ale draví, expanzivní a dobyvační. Páral se netají s názorem, že každý červený postupně ‫״‬modrá“ a přichází k druhé společenské třídě. Román má množství postav, z nichž centrální je inženýr chemie Bo­ řek Trojan. Z obyčejného laboranta se vypracoval až na ředitele Kotexu. Původně tedy patřil mezi ‫״‬červené“, až se stal ‫״‬modrým“. ‫״‬Červené“ zastupuje dále Madda Serafinová a její bratr Alex. Mají ještě bratra Juldu, který je však zástupcem ‫״‬modrých“, mezi které dále patří manželé Gráfovi se synem Romanem. Roman se vážně za­ miloval do Maddy, která však lásku chápala zcela jinak než on. Jednotlivé postavy autor popsal a představil. Promlouvá z nich tou­ ha po uspokojení, kterou často nacházejí v sexu. Jejich životní příběhy Páral zobecnil ve filozoficky pojatém zamyšlení nad dějinami lidstva. Román nese jisté mytologické prvky, čímž se autor obrací k Bibli. Zřejmá je rovněž návaznost na Červeného a černého od Francouze Stendhala.

188

Boris Leonidovič Pasternak

Boris Leonidovič Pasternak

»209«

(1890-1960) B. L. Pasternak je synem známého moskevského malíře Leonida Pasternaka. V Moskvě a Marburgu studoval literaturu a filozofii. Roku 1958 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, ale pod nátlakem ji byl nucen odmítnout. Pasternak psal lyricky laděnou poezii i prózu, v nichž nacházíme stopy futurismu a symbolismu. Společně s Majakovským představoval nejna­ danějšího spisovatele své doby. Psal lyriku milostnou, filozofickou, kubofuturistickou, společenskou i přírodní. Z poezie: Sestra má - život, Druhé zrození, V ranních vlacích, Nad bariérami, Témata a variace. Pasternak je také autorem lyrické prózy Glejt, autobiografie Můj život, románu o osudu umění a svobodného myšlení - Doktor Zivago, ale i překladatelem. Přeložil např. Goetha, Shakespeara, Shellyho, Verlaina atd.

Doktor Živago Doktor Zivago je Pasternakův společenský román odehrávající se během 1. poloviny 20. století v Rusku a zachycující jeho události.

Hlavní postava — Jurij Andrejevič Zivago — zůstává v deseti letech jako sirotek. Román začíná pohřbem Jurijovy Matky Marji Nikolajevny. O syna se nyní stará rodina Gromekova. Jurij měl velké nadání. Studoval gymnázium a pak absolvoval medicínu. Po vysoké škole pracoval jako lékař, ale věnoval se také literatuře. Oženil se s Toňou - dcerou profesora Gromeka. Narodil se jim syn, ale zanedlouho musel jít Jurij do války. V meluzejevské nemocnici, kde se Jurij léčí, se blíže seznámí s Larisou Fjodorovnou. Občas se s ní setkal již během studií, protože byla ženou jeho spolužáka Pavla Antipova. V nemocnici, kde Lara pra­ cuje, mezi nimi vznikne citové pouto. To se ještě více prohloubí při dalším setkání - v Juratinu. Larisa zde učí na střední škole a Jurij žije se svou rodinou v nedalekém Varykinu.

Během občanské války se stává zajatcem partyzánů, u kterých musí pracovat jako lékař. Uprchne odtud do Juratina, kde zůstává s Larisou a její dcerou. Ty nakonec ale odjíždějí do autonomní oblasti u čínských

189

Ota Pavel______________ hranic. Také Živagova manželka Toňa odjela do Francie. Myslela si, že je Jurij mrtev. Živago se vrací do Moskvy s Larisiným manželem Antipovem. Když se dozvěděl o osudu své ženy, zastřelil se. K práci Zivagovi dopomůže neznámý nevlastní bratr Jevgraf, nej­ spíš důležitý a vlivný muž. Živago zakládá novou rodinu a umírá v tramvaji na srdeční infarkt. Na pohřeb přichází i Larisa, která již pak v životě nenachází další štěstí.

Román má sedmnáct částí, z nichž patnáct líčí život hlavního hrdi­ ny. Šestnáctá kapitola - Epilog - doplňuje Živagův osud vyprávěním dvou jeho přátel — důstojníků Dudorova a Gordona. Sedmnáctou částí - Básně Jurije Živaga - Pasternak román ukon­ čuje a zároveň vyjadřuje své názory na život. Příběhem autor za­ chytil události v Rusku, ale vyslovil také touhu po svobodě, huma­ nitě. Zamýšlí se nad údělem člověka a smyslem jeho existence. Ne­ málo významné jsou rovněž spisovatelovy úvahy nad uměním a literaturou.

Ota Pavel »166« (1930-1973) Ota Pavel se narodil v Praze a původně se jmenoval Ota Popper. Jeho jméno se nejčastěji objevuje v souvislosti se sportovním novi­ nařením. Působil nejen jako publicista, ale i redaktor a spisovatel. Psal díla plná jemného lyrizujícího tónu, lásky k přírodě a obdivu ke sportu. Největšího úspěchu se dočkaly Pavlovy autobiografické povídky - Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Dále napsal: Plná bedna šam­ paňského, Dukla mezi mrakodrapy, Syn celerového krále, Pohár od Pánaboha, Pohádka o Raškovi. Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby vyšly v knížce Fialový poustevník.

Smrt krásných srnců Knížka obsahuje osm vzpomínkově laděných povídek, obdivné se vra­ cejících k autorově otci. Děj se odehrává od 30. do 60. let 20. století, kdy Pavlův otec umírá.

190

Eduard Petiška

Povídky: Nejdražší ve strední Evropě, Ve službách Švédska, Smrt krásných srnců, Kapři pro wehrmacht, Otázka hmyzu vyřešena, Prase nebude!, Králíci s moudrýma očima, Běh Prahou a črta Jak jsme se střetli s vlky. Povídky uvozuje věnování spisovatelově mamince.

Jednotlivé povídky následují v téměř chronologickém pořadí a za­ chycují příběhy z autorova rodinného prostředí, které se odvíjejí od hlav­ ní postavy díla - autorova tatínka. Nejdříve se s ním čtenář seznamuje jako s mužem plným elánu, snů a idejí. Pracoval u švédské firmy Elek­ trolux jako prodavač vysavačů a ledniček. Dokonce se stal mistrem světa v počtu prodaných kusů. V této době dosáhl vrcholu svých úspěchů.

Za války museli odejít dva ze tří synů do koncentračního tábora, protože byl tatínek žid. Vydal se i přes zákaz nachytat kapry, aby se jeho synové dostatečně najedli a přežili to, co je čeká. Závěrečnými povídkami Ota Pavel líčí otcovy osudy za druhé světo­ vé války, jeho politický vývoj do voleb v roce 1946, rozchod s komunistickými ideály a znovunalezení se v židovské identitě. V povídkách vystupuje postava ‫״‬strejdy“ Proška, krále všech pytlá­ ků, žijícího u Křivoklátu a Berounky. K němu často otec jezdil pytlačit ryby - jednou dokonce ulovil i srnce. Autor poukazuje na významnou úlohu rodiny, domova a sepětí s bližními. Jazyk je poetický a lyrizovaný, využívající odkazů lidové slovesnosti. Důležité je sepětí s přírodou, láska k rybám a vodě. Zřej­ mý je i kritický pohled na válku a dobu okupace. Některé povídky byly zfilmovány (např. Smrt krásných srnců, Kap­ ři pro wehrmacht).

Eduard Petiška (1924-1987) Český básník a autor lyrizované prózy Eduard Petiška pocházel z Prahy. Patřil ke skupině dynamoarchistů. Psal knížky pro děti, stojící na pomezí pohádkové tvorby. Působil také jako překladatel němčiny.

191

Eduard Petiška

Z díla: sbírkou Pražské orchestry se přiblížil F. Halasovi, v 60. letech vyšla sbírka Okamžiky a ve sbírkách Ovídiova rodina a Prométheova paměť hledá návaznost současné doby s antikou. Romány: Soudce Knorr, Štěstí, noc a hvězdy, Pomerančové šaty, Hr­ dinův pátek, Průvodce mladého muže manželstvím, Než uzrají muži, Svatební noci. Pro děti napsal: Staré řecké báje a pověsti, Pohádkový dědeček, Martínkova čítanka, Birlibán atd. Po spisovatelově smrti vy­ šla vzpomínková kniha Srdce, ve kterém bydlím a sbírka poezie Pod­ zimní deník.

Staré řecké báje a pověsti Jak název povídkové knihy napovídá, autor se vrací k bájím a po­ věstem antického Řecka opředeného osudy bohů, mýtických, polomytických i skutečných hrdinů. Myšlenkou díla je čtenáře poučit, vzdělat a vychovat.

Prométheus: Báje vypráví o jednom z řeckých bohů, který s pomocí jiných stvořil člověka. Naučil jej pracovat, myslet, ale i obětovat bohům. Prométheus lidem poradil, aby si nejlepší maso nechali a obětovali zbytek. Pro ten­ to čin a krádež ohně byl Prométheus přikován ke skále. Po dlouhá sta­ letí sem každý rok přilétal orel a kloval jeho játra. Prométheus byl ale nesmrtelný, a tak mu játra dorůstala a utrpení nekončilo. Z něho jej vysvobodil až Hérakles. Zabil ptáka a Prométhea odpoutal. I nadále však Prométheus musel nosit železný prsten s kusem skály.

Trojská válka: Nedaleko Hellespontu stávalo město Trója, jemuž vládl král Priamos se ženou Hekabou. Té se jedné noci zdálo, že jejich nenarozený syn Parid město zahubí. Tak věštci vyložili její sen. Proto Parida po naroze­ ní zanesli do lesa. Zde jej ale vychovala medvědice a u pastýřů se nau­ čil lidské řeči. Jednoho dne se mu zjevily tři bohyně: Héra - Diova žena, Afrodita - bohyně krásy, Pallas Athéna - bohyně moudrosti. Měl určit, která je nejkrásnější, a tím získá jedna z nich zlaté jablko. Rozhodl se po Afroditu, protože mu za ženu slíbila nejkrásnější dívku — Helenu. Musel ji ale uloupit spartskému králi Meneláovi. Tak začala trojská válka, trvající devět let. Vítězství stanulo na straně Sparťanů.

192

Píseň o Nibelunzích

Odysseovy cesty: Po vítězství nad Trójou se Odysseus, král Ithaky, vracel do své země. Zde zanechal svou ženu Penelopu a synka Telemacha. Než se však na Ithaku dostal, čekala ho mnohá dobrodružství. Jen málokterá z nich byla radostná. Oslepil obra Kyklopa, osvobodil své druhy i sebe od čarodějnice Kirké, vyhnul se Sirénám a sedm let žil na ostrově u nym­ fy Kalipsó. Když se konečně dostal na Ithaku, v převlečení za starce pobil nápadníky své ženy a s pomocí syna docílil toho, že mu Penelopa uvěřila, že je skutečně její muž.

Píseň o Nibelunzích Píseň o Nibelunzích je dokladem německé středověké tvorby. Autor tohoto hrdinského eposu zůstal neznámý. Epos je psán veršem, má 39 zpěvů a více než 2 300 veršů. Údajně vznikl kolem roku 1200.

Píseň o Nibelunzích má dvě části. První z nich líčí osudy holand­ ského rytíře Siegfrieda, syna krále Siegmunda a manželky Sieglindy. Siegfried objevil poklad bájných Nibelungů, získal plášť neviditelnosti a meč Balmung, který měl kouzelnou moc. Siegfried pak odjel do Wormsu, poznal krásnou Kriemhildu a vzal si ji za ženu. Jejímu bratrovi Guntherovi pak pomohl získat královnu Brunhildu. Oba páry mají svatbu, ale Siegfried díky kouzelnému pláš­ ti zastoupil Gunthera. Po nějakém čase se všichni čtyři shledávají ve Wormsu. Brunhilda Kriemhildě řekne svou domněnku, že je Siegfried Guntherovým pod­ daným. Na oplátku zase Kriemhilda vyzradí Brunhildě pravdu o její svatební noci. Brunhilda se urazí a nechá Siegfrieda zavraždit. Vraždu provedl lstí nevlastní Guntherův bratr Hagen. Kriemhilda zůstala ve Wormsu, kam nechala odvézt poklad Nibelungů. Hagen se o poklad bál, a tak jej svrhnul do Rýna. Druhá část Písně o Nibelunzích líčí Kriemhildinu pomstu. Kriem­ hilda se provdala za hunského vládce Atillu (Etzel). Po sedmi letech se jim narodil syn. Do Wormsu nechává Kriemhilda pozvat své nenávi­ děné příbuzné (nyní jsou nazýváni jako Nibelungové). Přestože nej­ dříve přijet nechtějí, vydávají se pak na cestu. Gunther je popraven a Hagena Kriemhilda zabila sama. Za tento čin nacházejí smrt rukou Hildebranda.

193

Platón Epos tvoří pravidelné sdružené čtyřverší. Námět byl čerpán z udatného chování středověkých rytířů, ale za­ chytil i dávnou germánskou touhu po pomstě a vyrovnání. Mezi lidské vlastnosti této doby nepatřily pouze ctnost, udatnost a šlechetnost, ale i zákeřnost, lstivost a vypočítavost.

V Písni o Nibelunzích se pojí prvky literatury severské, také franc­ ké a burgundské.

Platón

»19«

(427-347 př. n. I.) Platón je řecký filozof, žák Sokrata a Aristotelův učitel. Založil filo­ zofickou školu Akademii. Považujeme jej za zakladatele objektivního idealismu. Tvrdil, že podstatou světa je svět idejí, na který se pouze nesmrtelná duše rozpomíná. Platón napsal asi 30 filozofických spisů, většinou formou dialogu. Nejznámější z nich jsou: Faidros, Symposion, Obrana Sokrata, Ústa­ va, Prótagoras, Gorgias, Kratylos, Sofistés, Politikos, Euthydémos, Menón, Kritón, Listy, Zákony atd.

Symposion V dialogu Symposion vykládá Platón ústy svého učitele Sokrata své názory na lásku, úzce spojenou s pojmem krásna. Na hostině se sejde skupina filozofů a každý pronáší pochvalnou řeč na boha Eróta. Jako poslední promlouvá Sókratés na základě rozhovoru s mantinejskou věštkyní — Diotimou. Nechce však pro­ nést pouhou chvalořeč, chce zároveň objasnit pravdivé ideje o bohu Erótovi. Podle něho není bůh, protože byl stvořen jak bohem, tak ‫״‬pouhou“ lidskou bytostí. Prý je tzv. daimón - prostředník mezi bohy a lidmi, bytost napolo lidská, napolo božská. V lidské duši budí tou­ hu po dokonalosti. Láska se budí pohlížením na krásné jevy, věci a bytosti. Krása je motivem, hnací silou k tvorbě. Styk s krásnem otevírá duši k plození dokonalých plodů. Pouze ty člověku zajistí nesmrtelnost. Právě ta před­ stavuje dávnou touhu - vyrovnání se bohům. Láska sjednocuje touhu a trvalé dobro. Je to plození v krásnu, tělesné i duševní. Láska před­ stavuje to jediné, co je ve smrtelném nesmrtelné. 194

Edgar Allan Poe

Krása duševní má však větší hodnotu než krása tělesná. Erós je ces­ ta, která vede ke štěstí a je schůdná i člověku. Na závěr dialogu pro­ mlouvá opilý Alkibaidés, který však místo Éróta chválí Sokrata.

Celý děj je vypravován nepřímo, ústy Apollodóra, který příběh sly­ šel od jednoho z účastníků hostiny. Svůj význam má také nadčaso­ vost, odstup, se kterým je děj vypravován.

Edgar Allan Poe

»75,116«

(1809-1849) Edgar Allan Poe zastupuje americký romantismus. Pocházel z Bostonu, z herecké rodiny. Brzy však osiřel a na výchovu zůstal v rodině Allanových. Studoval v Anglii a vysokou školu ve Státech. Poe vedl již ve své době velmi rušný život. Nechyběly v něm ani drogy a alkohol. Živil se literární činností a pracoval také jako novinář. V tvorbě je Poe označován za průkopníka detektivních povídek a ho­ rorových próz. Prvky hororu lze spatřit např. v dílech: Jáma a kyva­ dlo, Na slovíčko s mumií, Skokan, Černý kocour. Povídky s detektivním zaměřením: Zlatý skarabeus, Vraždy v ulici Morgue, Vrah jsi ty atd. Poe je také autorem románu Příběhy Arthura Gordona Pyma a sklad­ by Havran. Jeho básně se řídily podle pravidel a estetických principů, které Poe zveřejnil v eseji Filozofie básnické skladby.

Havran Havran je titulní básní z autorovy sbírky Havran a jiné básně. Havran představuje nejznámější část spisovatelovy tvorby. Báseň byla již přeložena do mnoha jazyků. Má 108 veršů. Prozaický příběh básně tvoří přílet havrana do pokoje, kde nad kni­ hami sedí básník a vzpomíná na svou mrtvou milou - Lenoru. Havran se hrůzostrašně usadil na zářivě bílém poprsí busty Pallas Athény. Básník s ním rozmlouvá a hledá odpověď na mnohé otázky, např. zda najde po smrti klid nebo zda se setká s mrtvou Lenorou. Havran však vždy odvětí svým strašidelným: ‫״‬Nevermore“. V překladu - ‫״‬víckrát ne“, někdy také ‫״‬nikdy více“. Poe proti sobě klade život a smrt, kontrastuje mezi sebou i černá a bílá, láska a její nenaplnění. Pocit strachu a hrůzy je umocněn zjiš­ těním a utvrzováním se o konečnosti lidského života. Verše působí 195

Karel Poláček smutně, pesimisticky, až tragicky. Básník žije v blouznění a zoufalství pro svou zemřelou lásku. Poe docílil užitím slov pocitu melancholie, text je ponurý, vytváří šedavou, podzimní až zimní atmosféru. Přesto však verše působí melodičně, zvukomalebné, jsou plné symbolů, metafor a kontrastů. Báseň svým námětem splňuje romantické tendence. Poe ovlivnil tvorbou mnoho básníků budoucích let, např. Baudelaira, Bretona, na­ šeho Nezvala a jiné.

Karel Poláček

»144,155«

(1892-1944) Karel Poláček se narodil v Rychnově nad Kněžnou v rodině židovské­ ho obchodníka. Pracoval nejen jako publicista, redaktor Lidových no­ vin a úředník, ale i jako autor lehce sociálně laděné, humoristické pró­ zy. Poláček zaplatil svůj židovský původ vlastním životem. Zemřel v plynové komoře v Osvětimi. V Poláčkově tvorbě se objevují podobné typy lidí, s jakými se v mládí setkával. Bez poznámky nenechal lidskou faleš a prázdnotu.

Z díla: Bylo nás pět, Muži v ofsajdu, Dům na předměstí, Okresní měs­ to, Povídky pana Kočkodana, Bez místa, Hostinec U kamenného stolu, Lehká dívka a reportér, Vyprodáno, Hlavní přelíčení, Kouzelná šunka, Mariáš a jiné živnosti, Povídky izraelského vyznání atd. Pro děti na­ psal moderní pohádku Edudant a Francimor. Vytvořil publicistický Ži­ vot ve filmu, Okolo nás, Židovské anekdoty atd. Po Poláčkově smrti vy­ šel deník Se žlutou hvězdou.

Bylo nás pět Bylo nás pět je Poláčkovou humoristickou prózou vzpomínající na radostné dětství strávené v klukovské partě v Rychnově nad Kněž­ nou. Paradoxně působí situace, v níž autor toto dílo psal - nedlouho před transportem do koncentračního tábora. Vypravěčem je chlapec Petr Bajza, v němž se zároveň slučuje osoba autora, který popisuje nezbedné, ale šťastné a veselé dovádění jeho dětských kamarádů. Do party dále patřili: Péťův nejlepší přítel Bejval Antonín, věřící Jirsák Čeněk, nebojácný Eda Kemlink a Zilvar z chudobince. 196

Gabriela Preissová Společně se chlapci chodí koupat k nedalekému rybníku Klobouku, bojují s Dražáky, Ješináky a Habrováky, škádlí rychnovské obyvatele svými lumpárnami a čelí pohlavkům a trestům svých rodičů. Poláček v textu nešetřil klukovskou hantýrkou. Např. Petr Bajza nazývá domácí služku Kristýnu jako Rampepurdu. Humorně působí právě tato chlapecká slůvka ve spojení s velmi spisovným jazykem, kterým hoši promlouvají. Autor také užil krajového dialektu i prvků obecné češtiny.

V příbězích vystupují i další postavy: služka Kristýna, Bajzovi, mravokárce Fajst, řezník Stverák a jiní. Próza je oslavou bezstarostného mládí, jeho nebojácné podnikavos­ ti, živého elánu a radostné plnosti dnů. Knížku si oblíbily mladší i starší generace pro její veselost a humor. Poláčkova próza se již dočkala i svého filmového zpracování.

Gabriela Preissová

»114,178«

(1862-1946) Gabriela Preissová, rozená Sekerová, je představitelkou českého rea­ listického dramatu. Preissová pocházela z Kutné Hory. Podruhé se vdala a jmenovala se pak Halbaertová. Začala publikovat v 80. a 90. letech. U čtenářů probouzela zájem tematickou novostí - zaměřovala se na po­ stavy venkovské Moravy a Slovácka. Redigovala také Kalendář paní a dívek českých. Preissová je autorkou dvou velice známých dramat: Gazdina roba a Její pastorkyňa. Zhudebnili je Josef Bohuslav Foerster a Leoš Ja­ náček. Gabriela Preissová však napsala celou řadu próz, v nichž se často objevují novely a povídky: Obrázky ze Slovácka, Črty ze Slovácka, Nové obrázky a črty, Obrázky bez rámů, Když hvězdy padaly, Korutanské povídky, Mládí a jiné novely, Máky v žité, Setmělé cíle, Talmové zlato, Podvečerní selanky, Jerba, Opuštěná hnízda, Vřes, Jarní vody, Z mé aleje atd.

Její pastorkyňa Její pastorkyni Preissová původně napsala jako divadelní hru, která však dostala prozaickou formu. 197

Marcel Proust

Její pastorkyňa je ‫״‬obrázkem ze Slovácka“. Autorka chtěla čtenáře upoutat, zobrazit svět a lidovou skutečnost volbou nové látky. Tou se pro ni stal život korutanských Slovinců. Příběh se odehrává na sklonu 19. století. Hlavní postavu představuje Buryjovka - zvaná kostelnička. V mládí se zamilovala do bezcharakterního a lehkomyslného mladíka, který ji nakonec nechal být. Kostelnička chce zabránit neštěstí své schovanky Jenůfy. Jenůfa byla velmi pohledné a veselé děvče. Zamilovala se do Stefy a čekala s ním dítě. Stefa si ji ale nevzal. Kostelnička chce Jenůfu uchrá­ nit hanby, a tak po narození dítě odnese pryč a hodí je pod led. Jenůfě pak řekne, že dítě zemřelo.

Vina kostelničky však vyjde najevo a musí jít proto do vězení. Jenůfa se pak provdala za hodného Laca, který ji měl vždy rád a před lidem ji hájil. V příběhu se objevuje jakési zlověstné předznamenání, předtucha blížícího se zla. Osud kostelničky a Jenůfy nese určité rysy podobnos­ ti, které předpovídají možnost dalšího dění.

Marcel Proust »191« (1871-1922) Pařížský rodák Marcel Proust, esejista a prozaik, ovlivnil svým rozsáh­ lým románem Hledání ztraceného času další vývoj prózy 20. století. Proust studoval práva. Věnoval se ale literatuře a strávil v její spo­ lečnosti velkou část svého života. Vědomě, částečně však kvůli svému astmatu, se Proust odloučil od společnosti a žil v izolaci ve svém bytě. Zde vzniklo Hledání ztraceného času. V Paříži spisovatel také zemřel. Kromě již jmenovaného románu Proust rovněž napsal: román Jean Santeuil, literární soubor Napodobeniny a rozmanitosti, básně Rado­ sti a dny. Část románu Hledání ztraceného času byla zfilmována Swannova láska.

Hledání ztraceného času Tento román Proust psal čtrnáct let (1913-1927). Jedná se o mnohovrstevný, rozsáhlý cyklus, stojící ve své velikosti hned za Balzacovou Lidskou komedií.

198

Karel Ptáčník Hledání ztraceného času má sedm dílů: Swann, Ve stínu kvetoucích dívek, Ke Guermantům, Sodoma a Gomora, Uvězněná, Uprchlá, Čas znovu nalezený. Vypravěčem je Marcel, který líčí své zážitky z mnoha stran, pohledů a úhlů. V prvním díle románu se dozvídáme o lásce Marcelova strýce Swanna k Odettě de Grécy. Jejich příběh vášnivé, nespoutané, žárli­ vé a nakonec až chorobné lásky se udál už třicet let před tím, než se Marcel narodil. V následujících dílech románu sám Marcel zažívá několik milost­ ných vzplanutí. Všímá si však při všech událostech francouzské spo­ lečnosti, jejích mravů, chování mezi lidmi a vzájemných vztahů.

V románu vystupuje nesčetné množství postav, mezi nimi také pří­ slušníci vysokých urozených vrstev, umělci, Marcelova rodina, ale i oby­ čejné služebnictvo. Příběh tvoří neustálý tok představ, asociací, halucinací. Prolínají se v něm zážitky se současnosti i z minulosti. Vypravěč se nebrání zra­ kovým, sluchovým, chuťovým i čichovým vjemům. Vše spojuje dohro­ mady v jeden simultánní počitek. Text je silně subjektivní, zcela pod­ léhá vypravěčovým stavům a emocím. Proust vybudoval románem Hledání ztraceného času základy psy­ chologické moderní prózy. Dílo analyzuje nejen francouzskou společ­ nost, ale především hrdinovy city, niterné prožitky, nálady, vzpomín­ ky a reflexe. Román měl velký vliv na formování tzv. nového románu v 60. le­ tech 20. století.

Karel Ptáčník »no, 160« (*1921) Český spisovatel Karel Ptáčník prošel jako přívrženec komunismu složitým vývojem. Pocházel z moravské Břeclavi, gymnázium pak stu­ doval v Hodoníně. Nedlouho po maturitě musel odejít do Německa, kde pracoval při odklízení trosek po náletech. Válečné zážitky se promítly do autorova nejznámějšího románu Ročník jedenadvacet. Pak následovalo Město na dlani, Noc odchází ráno a Šestapadesátý. Na konci 60. let vznikl deníkový román o osudech sou­ časníka Ptáčníkovy generace - Chlapák - a román Dům uprostřed 199

Márie Pujmanová města, zavádějící čtenáře do prostředí pojišťovny. Odlišné téma má Ptáč­ níkova próza Ta maličká, ta je má.

Ročník jedenadvacet Ročník jedenadvacet je autorovou románovou kronikou, která popi­ suje nasazení české pracovní skupiny v Německu během druhé světo­ vé války.

Děj, rozdělený do sedmi kapitol, se odehrává od října 1942 do května 1945. Román nemá ústřední postavu. Ptáčník svůj pohled zaměřil na par­ tu mladých lidí (ročníku 1921), ale i na jejich německé dozorce. Do české druhé pracovní kompanie patří její nejmenovaný, ale jaksi při­ rozený vůdce Honzík Kovář, dobrácký dělník Kovanda, Karel - po­ dobně jako Honzík doufající v komunismus - a nejistý student Pepouš. Do druhé kampanie však Ptáčník zařadil i vypočítavého Olina - ego­ istu a udavače. Z německých postav v románu vystupují nejčastěji hejtman Karel Kieser, svobodník Hill, feldvébl Bent, ale i antinacistický vojín Lipinski. Ročník jedenadvacet končí útěkem Cechů z pracovního tábora, při kterém se setkávají se sovětskými tanky. Autor svým románem ukázal špatné stránky fašismu, jeho zlo, bezcharakternost a nelidské zacházení se životem. Ptáčník dobře vykres­ lil vývoj psychiky jednajících postav, které si uvědomují hrůzy fašis­ mu a probouzí se v nich k němu odpor. V roce 1957 byl Ročník jedenadvacet V. Gajerem zfilmován.

Marie Pujmanová

»129,144«

(1893-1958) Marie Pujmanová, dívčím jménem Hennerová, pocházela z Prahy. Po prvním sňatku se jmenovala Zátková. Pujmanovou neznáme pouze jako autorku sociálně orientovaných próz, působila i jako publicistka. Přispívala svými divadelními a literárními články do Tribuny a No­ viny. Souhlasně se dívala na komunistický řád. Z tvorby: romány - trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti; Pacientka doktora Hegla. Psala také povídky (Předtucha, Pod křídly, Povídky z městského sadu), básně (Miliony holubiček, Paní 200

___

____

Marie Pujmanová

Curieová, Praha, Verše mateřské, Zpěvník, Čínský úsměv, Radost i žal atd.) a reportáže (Pohled do nové země, Slovanský zápisník).

Lidé na křižovatce Lidé na křižovatce jsou prvním dílem trilogie (dále Hra s ohněm, Život proti smrti). Pujmanová tak vytvořila dílo sociálního realismu.

Stavba románu je založena na konfrontaci dvojího prostředí, dvou dějových pásem. Autorka srovnává svět levicové inteligence s proletariátem. Ve středu dění stojí osudy rodin Gamzových a Urba­ nových. Gamzovi a Urbanovi spolu žili v jednom domě. Levicový advokát, bojovník za práva dělnické třídy Gamza měl v domě svou kancelář. Starý otec Urban v domě pracoval jako správce. Gamza měl ženu Nellu, dceru Helenu a syna Stanislava. Anna Ur­ banová žila v domě u svého otce s dcerou Růženou a jejím bratrem Ondřejem. Chlapci se již od mládí přátelili, ale Helena s Růženou se rády neměly. Zůstalo to tak po celý život. Helena se Stanislavem absolvovali gymnázium, Helena pak začala studovat medicínu. Růže­ na se vyučila kadeřnicí, později pracovala v pánské manikúře. Ondřej odešel do Úlů, kde byla největší textilní továrna v celé republice. Ond­ řej v ní pracoval, obdivoval jejího majitele Kazmara a miloval Úly.

Helena s Růženou se staly sokyněmi v lásce. Obě milovaly mladého Karla Vytloukala. Helena svou lásku odstonala a Růžena se pak za­ měřila na staršího advokáta Häuslera. Vzala si ho za muže. Helena pro své přesvědčení odjíždí do Ruska, kam pak jede i Ondřej, protože u Kazmara dostal výpověď a nikde nemohl najít práci. Konec prvního dílu trilogie je víceméně otevřený. Oba hlavní před­ stavitelé - Helena a Ondřej - se vydali do Ruska. Jako turistka tam odchází za dcerou i Nella Gamzová.

Hra s ohněm Druhý díl trilogie se opět vrací k životu hlavních postav — advokát Gamza, jeho žena Nella, děti Helenka a Stanislav. Gamzovi prodali dům a odstěhovali se do Prahy. Helenka pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra, Standa se živil novinářstvím. Jed­ nou napsal kritiku o herečce Vlastě Tiché, seznámil se s ní a vznikl mezi nimi citový vztah. Nakonec však vinou Vlasty ztroskotal. Helen­ ka se provdala za Antonína Skřivánka, jehož poznala v nemocnici.

201

Alexandr Sergejevič Puškin

Příběh rodiny Gamzů zachycuje události od roku 1933 do okupace Československa v roce 1939. Proto se v románu nutně odrazily i tyto politické události. Advokát Gamza odjel do Berlína, kde byli pro zapá­ lení Sněmu obžalováni čtyři lidé. Po soudu se vrátil zpět domů. Závěr zachycuje příchod německých vojáků do Prahy.

Život proti smrti V poslední části trilogie Pujmanová líčí osudy rodiny Gamzových v době okupace. Gestapo zatýká každého, kdo jim nevyhovoval, a mno­ ho lidí skončilo v koncentračním táboře. Advokát Gamza byl zatčen pro účast na lipském procesu, kde hájil Dimitrova. Řízení bylo sice pozastaveno, ale Gamzu odvezli do kon­ centračního tábora Orenberg. Zde zemřel proto, že hájil Dimitrova a komunistickou stranu. Gamzův zeť Antonín měl oficiálně odjet do Ameriky, ale zůstává v Praze a účastní se pod krycím jménem ilegálních aktivit v komunis­ tické straně. Jeho žena Helenka zemřela ve věznici na Pankráci. Usvěd­ čili ji, že léčila ilegální pracovníky, pomáhala propašovat materiály pro politické vězně atd. Z rodiny Gamzů přežívá matka Nella, syn Helenky a Antonín - Míťa. Stanislav se prostřednictvím Andy Pechové zapojil do ilegálního odboje. Pujmanová v románu zachytila události naší země až do osvobození roku 1945. Zobrazila také vypálení Lidic, Heydrichovu smrt, vítězství u Stalingradu atd. Autorka svou trilogií vyjádřila souhlas s komunistickými ideály a víru v sílu proletariátu. Kromě sociálního ladění jsou romány i ideo­ logicky motivovány.

Alexandr Sergejevič Puškin »74,177« (1799-1837) Puškin bývá považován za národního básníka a zakladatele moder­ ní ruské prózy. Narodil se v Moskvě v rodině šlechtice, matka byla vnuč­ kou generála Hannibala - mouřenína Petra Velikého. Již od mládí se u Puškina projevovalo umělecké nadání. Vzdělání získal v lyceu v Carském Selu. Krátce po jeho absolvování vznikla Puš­ kinova první poéma - Ludmila. Roku 1820 musel kvůli svým svobodo­

202

Alexandr Sergejevič Puškin

myslným veršům odejít do jižního Ruska. Zde se zdržoval v Oděse a Kišiněvu. Po udělení carské milosti žil v Moskvě a Petrohradě. Ze­ mřel v Petrohradě v souboji s Francouzem ďAnthésem. Ve vyhnanství v jižním Rusku Puškin napsal některá ze svých epic­ kých děl: Kavkazský zajatec, Bratři loupežníci, Bachčisarajská fontá­ na a první část Evžena Oněgina. K Puškinově tvorbě dále patří povíd­ ky Kapitánská dcerka, Piková dáma, Výstřel, drama Boris Godunov, básnické poémy (Cikáni, Poltava, Ruslan a Ludmila), úvahy o literatu­ ře (O národnosti v literatuře, O klasické a romantické poezii atd.) a dě­ jepisná knížka Historie Pugačovy vzpoury.

Evžen Oněgin Příběh Puškinova veršovaného románu se odehrává v 19. století v Moskvě a na ruském venkově. Prolínají se v něm prvky romantis­ mu i realismu.

Hlavní postavou je Evžen Oněgin, mladý, inteligentní a společen­ ský šlechtic, ale lehkomyslný, rozmařilý a znuděný. Oněgin přichází na venkov, kde má po umírajícím strýci zdědit majetek. Po jeho smrti ve vesnici Evžen zůstává a usazuje se tu. Seznamuje se se statkářem Vladimírem Lenským, snílkem a básníkem. Pozná také dcery statkářky Larinové - Olgu a Taťánu. Olga je Lenského snoubenkou, chová se však poněkud vyzývavě a koketně. Šlechetná a upřímná Taťána se do Evžena zamiluje. Píše mu psaní, ve kterém mu vyznává lásku. Evžen však stojí pouze o lehkomyslnou Olgu, kvůli níž v souboji zabije Len­ ského. Pak z vesnice odjíždí pryč a cestuje po Rusku. Po letech putování vystřízliví ze své povrchnosti, zvážní a zmoudří. V Petrohradě na plese se setkává s již vdanou Taťánou. Okouzlí jej její vyspělá krása a půvab. Nyní se jí naopak on vyznává ze svých citů, ale Taťána, přestože připouští, že jej nikdy nepřestala milovat, zůstává s manželem Greminem a Evžena odmítá.

Román je psán veršem, tzv. oněginskou strofou, kterou tvoří čtr­ náct osmislabičných (nebo devítislabičných) veršů, opakujících se pra­ videlně podle schématu.

Evženem Oněginem Puškin přispěl do celosvětové pokladny lite­ rárních šperků.

203

Frangois Rabelais

Francois Rabelais

»40«

(1483 nebo 1494-1553) Francois Rabelais je francouzským spisovatelem období renesance. Pocházel z Chinonu z rodiny advokáta. Rabelaisovi se dostalo scholas­ tické výchovy. Přestože byl původně mnichem, vystudoval medicínu a stal se lékařem. Jako všestranně nadaný muž vydával knihy právnické i lékařské, působil zároveň jako redaktor a ovládal spoustu jazyků.

Rabelais je autorem souboru příběhů, které spojovaly lidovou tradi­ ci se soudobou vzdělaností - Gargantua a Pantagruel.

Gargantua a Pantagruel Toto světově známé dílo bývá označováno jako epopej nebo román. Má pět dílů a příběh se odehrává ve středověku pravděpodobně někde ve Francii. Epopej původně nesla název - Hrozné a strašlivé činy a udatenství přeslavného Pantagruela, krále Dipsodů, syna velkého Gargantuy.

Náplň tvoří osudy královského rodu obrů - otce, syna a vnuka. Knihu Rabelais vydal pod pseudonymem Alcofribas Nasier. U páté­ ho dílu se přesně neví, zda autorství skutečně připadá Rabelaisovi, neboť kniha je psána poněkud odlišným stylem, než jaký Rabelais uží­ val v předchozích částech. Úvodní díl vypráví o první generaci obrů - Grand-Goussiera a jeho ženy Gargamelle, které stvořil kouzelník Merlin. Obrům se narodil syn Gargantua. Dozvídáme se o tom, jak byly děti vychovávány ve středověku - jeho metody z nich činily jedince hloupé a otupělé. Stře­ dověký způsob výchovy však nahradily metody humanisty Ponokrata. Jeho pojetí, narozdíl od scholastiky, v žácích pěstuje ducha, tříbí jejich dovednosti, cvičí důvtip a pozornost. V druhém díle se čtenářům představuje Gargantuův syn - obr Pan­ tagruel. Pantagruel dokonce studuje na univerzitě. Zde se seznamuje s vychytralým a veselým studentem Panurgrem. Druhá část románu zachycuje rovněž válku s Dipsody a jejich vůdcem Anarchem. Třetí díl autor věnuje rozmluvám o ženách a manželství. Čtvrtá kniha popisuje cesty Pantagruela a Panurga za tzv. bož­ skou Lahvicí. Dostávají se na zajímavé ostrovy, jako např. Ostrov Papežifikačů.

204

Jean Racine

Poslední díl epopeje ukončuje putování za božskou Lahvicí. Pojí se s ní stálá touha po poznání, chce ‫״‬naplnit duši veškerou pravdou, veš­ kerou vědou a filozofií“.

Pátá kniha hovoří o některých problémech, které jsou motivem Rabelaisova díla. Autor se postavil proti středověké zaostalosti, dogma­ tismu, metodám scholastického učení, církevnímu konzervatismu atd. Nedostatky středověku chtěl ukázat na osudech obřích hrdinů. Dle vzorů renesance a humanismu usiloval o víru v rozum člověka, toužil po poznání pravdy, skutečném vědění a umění. Některé problémy mají filozofický význam. Epopej střídá prvky rytířských povídek, hrdinských eposů, ale i ná­ boženského traktátu. Jazyk je plný alegoricky laděných slov, ale i výrazů satirických, parodujících a humorných. V textu zaznívají jak slova básnická, tak i odborná a hovorová.

Jean Racine »55,174« (1639-1699) Jean Racine je autorem francouzských dramat v období klasicis­ mu. Po smrti svých rodičů byl dán na výchovu do kláštera Port Royale a vyrůstal podle pravidel náboženského jansenismu (náboženství v římskokatolické církvi v 17. a 18. st. vycházející z názorů C. Jansena - pouze boží milost umožňuje konání dobra). Pak odešel do Paříže a začal se věnovat literární činnosti. Pronikl do uměleckých pařížských kruhů, poznal např. Moliěra a La Fontaina.

Roku 1677 byl jmenován do funkce královského historiografa, smířil se s církví a začal psát biblické tragédie: Atalie, Ester. Racine však psal především dramata s antickými motivy, v nichž dodržoval klasicistní jednotu místa, času a děje: Faidra, Berenika, Mithridates, Andromacha, Britanicus, Bajazid, Ifigenie v Aulidě; napsal rovněž komedii Sudiči.

Faidra Faidra je jednou z Racinových antických tragédií. Má pět aktů. Au­ tor se drží klasicistních dramatických pravidel a jeho hra je jednou z nejlepších této doby.

205

Karel Václav Rais

Hlavní postavou příběhu se stává řecká královna Faidra, která se zamiluje do svého nevlastního syna Hippolyta. Manžel Faidry - král Théseus - je už dlouhou dobu pryč, proto se královna domnívá, že je mrtvý, a vyzná Hippolytovi své city. Hippolytus ale miluje jinou ženu, proto Faidru odmítne. Zanedlouho se v království objevuje Théseus. Faidra se cítí zhrzená a ponížená. Obviňuje Hippolyta, že se jí sám nabízel. Théseus se na syna rozzlobí a posílá jej pro trest k bohu Okeánovi. Faidře v jejích intrikách celou dobu pomáhá služka Oinona. Hippolytos jejich vinou zemřel, proto Oinona spáchá sebevraždu. Faidra také neunese tíhu svědomí, přizná Théseovi pravdu a otráví se. Náplní dramatu není pouze antické téma, ale především konflikt lásky, rozumu a citu. Člověk podléhá svým pudům, ale nakonec se ukáže pravda. Drama psal Racine veršovaným alexandrínem.

Faidra má prvky psychologického dramatu. Autor se zabýval duší ženy zmítané ve víru svých emocí.

Karel Václav Rais (1859-1926)

»110«

Rais pocházel z Bělohradu u Nové Páky. V Jičíně vystudoval učitel­ ský ústav. Po zbytek života se pak nejvíce věnoval učitelskému povolá­ ní a spisovatelské činnosti. Učil např. v Trhové Kamenici, Hlinsku a v Praze. Do světa literatury Rais vstoupil svými veršovanými knihami urče­ nými hlavně dětem a mládeži: Doma, První květy, Pod Zvičinou, Ob­ rázky od nás, Obrázky veršem a V záři minulosti. Dětem jsou dále ur­ čené sbírky - Veselý svět, Dětský ráj, Zlaté chvilky, Když sluníčko svítí, Dárek maličkým. Větší význam mají Raisovy realistické prózy z českého venkova: Zá­ pad, Zapadlí vlastenci, Pantáta Bezoušek, Kalibův zločin, Výminkáři, Potměchuť, Horské kořeny, Rodiče a děti, Mezi lidmi, Půlpáni, O ztra­ ceném ševci, Lopota, Paničkou, Trochu vřesu, Sirotek atd. Rais je také autorem povídkových knih (např. Povídky o českých umělcích, Ze srd­ ce k srdcím) a monografií (např. o Arbesovi, Čechovi, Třebízském a Čelakovském).

206

Erich Maria Remarque

Kalibův zločin Kalibův zločin je realistický román, jehož děj autor situoval na čes­ ký venkov koncem 19. století. Hlavní postavou je dobrák Vojta Kaliba. Po smrti matky dědí statek a pole. Švagrem je nucen ke sňatku, vždyť už mu jde na čtyřicátý rok. Z nedaleké vesnice Vojtovi namluvili Karlu, krásné a mladé děvče. Je až s podivem, že si chce Vojtu vůbec vzít. Spolu s Karlou si Vojta domů odváží i její matku. Vojta svou ženu velmi miluje, ale ona se stále zdá chladná, o nic se pořádně nestará a pouze s matkou utrácí peníze. Po čase porodila Voj­ tovi syna.

Závěr románu má zajímavé rozuzlení. Vojta se vrací domů z vězení a oknem nakoukl do chalupy. Ve světnici seděla Karla s vojákem Ra­ chotou. Na jeho klíně si hověl malý Karlík a křičel: ‫״‬Táta, táta!“ Vojta teprve nyní poznal, jak ho žena oklamala a že Karlík není jeho syn. Vtrhl dovnitř a chtěl vojáka zabít, ale omylem usmrtil Karlu. Vojta pak po světa činu upadl do bezvědomí, které prý způsobil výlev krve do mozku. Jeho jednání vůči špatné ženě nikdo nelitoval. Román zachycuje pravdivé situace českého venkova, kde lidé více dbají lidových tradic a znají především tvrdou práci pro kus obživy. Příběh autor poutavě vylíčil, vykreslil také povahy postav a jejich jednání.

Erich Maria Remarque

»128192«

(1898-1970) Německý spisovatel Remarque, vlastním jménem Erich Paul Remark, pocházel z Osnabrúcku. V době dospívání jej zasáhly události první světové války. Účastnil se jí jako dobrovolník. Prošel pak celou řadou zaměstnání - učitel, účetní, cestující obchodník, publicista atd. Již první román - Na západní frontě klid -mu přinesl velký úspěch a slávu. Následovala pak celá řada stejně poutavých románů. Roku 1931 se odstěhoval do Švýcarska a začátkem války odešel do USA.

Romány: Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených, Miluj bliž­ ního svého, Tři kamarádi, Cesta zpátky, Vítězný oblouk, Noc v Lisabonu, Jiskra života, Černý obelisk, Čas žít, čas umírat, Stíny v ráji.

Remarque napsal také drama - Poslední dějství. 207

Erich Maria Remarque

Na západní frontě klid Příběh tohoto Remarquova bestselleru se odehrává za první světové války (končí rokem 1913) na frontě ve Francii. Hlavní hrdina a zároveň vypravěč — Pavel Bäumer — se nechává již v době studií na gymnáziu zlákat a zmanipulovat svým profesorem. Spolu se skupinou spolužáků se dobrovolně přihlásí do války. Nejprve i s ostatními kamarády - Tjadem, Kropp, Müller, Kemme­ rich, Wolf - prochází tvrdou průpravou a terorem velitele Himmel­ stosse, se kterým se později setkává na frontě. Pak se dozvídáme o vá­ lečném běsnění, velkých ztrátách na životech, nočních bojích, stra­ chu, hladu a obavách, které vojáky provázely. Pavel postupně ztrácí své přátele, na frontu přicházejí stále mladší rekruti a zdá se čím dál tím více obtížnější přežít. Při jedné akci je zraněn do nohy i Pavlův přítel Katzinský. Pavel jej odnáší do bezpečí, aby mu rána mohla být ošetřena, ale na místo už Katzinského dopravil mrtvého. Když jej totiž na zádech odnášel, za­ sáhla jej střepina do hlavy a zemřel. Také Pavel nachází ve válce smrt. Je to však paradoxně v den, kdy se z hlášení dozvídáme, že je na západní frontě klid a neděje se nic nového.

Nebe nezná vyvolených Román se odehrává po skončení druhé světové války na území Švý­ carska, Itálie a Francie. Chce v člověku probudit lásku ke svým bližním i k sobě samému a donutit jej, aby si více vážil života, našel radost i v obyčejném dnu a jeho maličkostech. Do horského sanatoria přijíždí za svým přítelem Hollmannem auto­ mobilový závodník Clerfayt. Seznamuje se zde s Lilian Dunkerquovou, nevyléčitelně nemocnou tuberkulózou. Lilian se už protiví nudný život plný tupého očekávání. Odchází s Clerfaytem vstříc novým dnům. Clerfayt si zamiluje její dramatickou krásu a chce si ji vzít. Lilian se však lásce brání, chce si nezávisle a svobodně užít poslední rok života. Přesto však s Clerfaytem zůstává a doprovází ho na závody. Při jed­ nom však Clerfayt tragicky zahyne. Lilian jeho smrt hluboce zasáhla. Setkává se s přítelem Borisem Volkovem a zanedlouho umírá i ona. V této knize se Remarque ukázal opět jako skvělý vypravěč. Jeho romány jsou čtivé, plné lidskosti a čistých citů. Příběhy líčí poutavě a zajímavě.

208

Arthur Rimbaud, Romain Rolland

Arthur Rimbaud

»116,117«

(1854-1891) Narodil se v rodině důstojníka v Charleville. Do svých dvaceti let se toulal a žil nezřízeným bohémským životem. Přátelil se s básníkem Pau­ lem Verlainem. Verlaine Rimbauda postřelil, a proto musel odejít do vězení. Rimbaud se živil jako obchodník, voják a cirkusák. Procesto­ val Evropu, Afriku i Asii. Pak se vrátil do Francie, kde zemřel. Rimbaud tvořil pouze do svých dvaceti let, než začal cestovat. Na­ psal sbírku Iluminace se známou básní Opilý koráb, dále Sezónu v pekle a Relikviář.

Opilý koráb Tuto lyrickou báseň Rimbaud vytvořil v sedmnácti letech. Dochova­ la se díky Verlainově opisu. Zdá se, že se ‫״‬prokletý básník“ při tvorbě nechal ovlivnit ‫״‬alchymií slova“. Verše nabývají nových poetických rozměrů, tvoří je asociace, představy, halucinace, barvy, tóny a fantazie. Motivem básně je plav­ ba po nespoutaném, běsnícím moři. Autor se spolu s lodí nevydává na ledasjakou cestu, ale na cestu do své duše. Básní se vrací ke svému radostnému dětství.

Opilý koráb ovlivnil vývoj moderní světové poezie. Jeho význam nespočívá pouze v obsahu, autor užil nové básnické a jazykové prvky. Verše jsou subjektivně spontánní, autor jimi tvoří novou skutečnost. Snaží se uniknout z reálného světa, z něhož čiší pouze zklamání, roz­ čarování a nemožnost naplnění ideálů. Opilý koráb je psán klasickým alexandrínem, verše Rimbaud sdru­ žuje po čtyřech do 25 slok. V textu se vyskytují metafory, básnické obraty, epiteta, zajímavé pointy a překvapivé zvraty.

Romain Rolland

»128,196«

(1866-1944) Rolland, rodák z vlivné rodiny z Clamecy, je uznávaným francouz­ ským spisovatelem, dramatikem, novinářem a nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1915. Celý život (již během studia na univerzitách 209

Romain Rolland

v Římě a Paříži) se zabýval uměním a literaturou. Na pařížské Sorboně působil jako profesor hudby. Proto nás neudiví, že napsal několik odborných muzikologických prací: Hudebníci minulosti, Hudebníci ne­ dávné doby, Beethoven, Hándel atd. Rolland se negativně stavěl proti veškerému válečnému násilí, ná­ stupu fašismu, nacistickým snahám a okupaci (Zabraňte válce, Revo­ lucí k míru). Rollandova tvorba je velice rozmanitá. Oblasti hudby se týká živo­ topisný Život Beethovenův, s malířstvím souvisí Život Michelangelův a literaturu prezentuje Životopis Tolstého. Beletristickou prózu zastu­ pují romány Okouzlená duše, Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije a novela Petr a Lucie.

Petr a Lucie Příběh novely se odehrává v Paříži po dobu dvou měsíců - od středy 30. ledna do Velkého pátku 29. 3. 1918. Při leteckém útoku se v metru shromáždili lidé, mezi nimi i hlavní postavy novely - Petr a Lucie. Na tento den jim zbyla pouze vzpomín­ ka, jak se ve strachu o život drželi za ruce. Stále na sebe mysleli, ale potkali se až po delší době. Petrovi zbývalo pár měsíců do odchodu na vojnu, Lucie měla velké výtvarné nadání, ale z existenčních důvodů se malířství věnovat nemohla. Trávili spolu všechny volné chvíle, vy­ právěli si, tiše prožívali svou čistou lásku a mlčeli o běsnícím zlu. Dne 29. 3. 1918 spolu navštívili chrám Saint -Gervais. Na město za­ čal dopadat déšť bomb a granátů. Jeden z nich zasáhl i chrám, kde Petr s Lucií trávili poslední chvilky života. Mohutný padající pilíř pohřbil jejich těla v chrámových troskách. K náletu na Velký pátek roku 1918 skutečně došlo. Rolland při něm přišel o několik přátel. Novela se nesoustředí jen na lásku mezi mužem a ženou, ale zobec­ ňuje ji na hodnotu, která by měla vítězit v celém lidstvu. Autor varuje před válkou, jejími následky a zlem, které lidem působí. Válka však zároveň v člověku lásku zvyšuje. Může za to strach, který lidem nedá spát v obavách o svého bližního. Právě v době války mohla vzniknout tak něžná a obětavá láska, kterou pocítili Petr a Lucie.

210

Stanislav Rudolf

Stanislav Rudolf

»163«

(*1932) Stanislav Rudolf je znám především jako autor dívčích románů. Ve své tvorbě navázal na literární odkaz spisovatelky Heleny Šmahelové (Velké trápení, Mládí na křídlech). Přestože se pokusil tento prozaický žánr inovovat a tematicky obohatit, postupně lze v jeho dílech spatřit podobné schéma.

Stanislav Rudolf pracoval jako učitel — nejdříve na základní, pak na vysoké škole. Dočasně se také věnoval dramaturgii a působil jako redaktor. Nejvíce se však zabýval svou vlastní literární činností, u mladých dívek tolik oblíbenou. Rudolfovi patří autorství celé řady románů, počínaje jeho prvotním slavným Metráčkem. Pro dívky napsal: Kopretiny pro zámeckou paní, Pusinky, Nebreč, Lucie, Operace mé dcery, Konkurs na anděla, To jsme, prosím, nebrali, Něžně háčkovaný čas, Údolí krásných žab atd.

Metráček Metr áček patří k Rudolfovým dívčím románům. Hlavní hrdinkou dvoudílného Metráčka je Jitka Pažoutová.

V prvním díle se čtenář s Jitkou setkává jako se ‫״‬silnější“ dívkou, marně se snažící shodit svou nadváhu. Nepomáhají ani diety, ani práš­ ky na hubnutí. Největší trápení jí přinášejí hodiny tělocviku s učitelem Bohouškem. Jitka se však přesto nevzdává a vynakládá všechnu sílu, aby mohla reprezentovat školu na závodech ve vybíjené. Podaří se jí to, ale osudný turnaj jí znepříjemní Honza Koubek svým skandová­ ním: ‫״‬Metráčkové, do toho!“ Za tuto přezdívku se Honza Jitce po závo­ du omluvil a zavedl ji do atletického oddílu. Jitka začala trénovat vrh koulí a i přes prvotní zklamání se díky její vůli a poctivému tréninku dostavily úspěchy. Navíc se mezi ní a Honzou vyvinul citový vztah a začali spolu chodit. V druhém díle románu Jitka přichází na střední zdravotnickou ško­ lu. Poznává nové prostředí i přátele. Jednou od ní Honza chtěl, aby mu z nemocnice donesla dopingový efedrin. Jitka jej sice poslechla, pak se ale k činu přiznala a s Honzou se rozešla. V nemocnici se však sezná­ mila s chlapcem, se kterým, jak se zdálo, bude šťastnější než s Honzou. Románový Metráček se dočkal i svého filmového zpracování.

211

Antoine de Saint-Exupéry

Antoine de Saint-Exupéry »196« (1900-1944) Saint-Exupéry pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny, jež obývala zámeček nedaleko městečka Ussel v jižní Francii. Exupéry si ale nezakládal na svém původu. Vyznával pouze šlechetnost přátelství a odvahy. V dětství nejednou pobýval u své tety v Saint-Maurice-de Remens, kde se poprvé setkal s letadlem.

Letectví se stalo Exupérymu velkou láskou. Pracoval jako civilní i vá­ lečný letec. Dvakrát havaroval v africké Libyjské poušti a na území Guatemaly. S počátkem druhé světové války odešel do USA, aby pomo­ hl osvobodit Francii. Koncem války podnikl také několik průzkumných letů. Při jednom z nich (roku 1944) vzlétl z Korsiky a zmizely po něm všechny stopy. Exupéry je autorem románů Noční let, Země lidí, Válečný pilot, poví­ dek Válečný zajatec a filozofické pohádky Malý princ.

Malý princ Malý princ je smyšleným pohádkovým příběhem, kterým autor vy­ tvořil svět bez zla a starostí. Vrátil se ve vzpomínkách ke svému dět­ ství, kdy snil o lepším světě a budoucím letectví. Pohádkový Malý princ protestuje proti násilí, špatnostem a válce. Jeho text by měl čtenář spíše srdcem cítit, než pouze vnímat zrakem. Hlavním hrdinou příběhu je pilot, který se při leteckém ztroskotání na Sahaře setkává s malým princem. Ten přiletěl odkudsi z neznámé planety, kde neexistuje zlo. Prý je jeho planetka menší než dům a jme­ nuje se B 612. Malý princ zde žil pouze se svou růží a baobaby, které okolo rostly. Odlétá pak ze své planety pryč, potkává krále, který chce všemu vládnout, neskromného ctižádostivce, sobeckého vědce aj. Ne­ chápe svět dospělých lidí, kteří mají duši změněnou a nepodobnou té, jakou měli v dětství. Autor velice citlivě vylíčil setkání malého prince s liškou, kterou si ochočil. Na konci je princ uštknut hadem, a tak se může vrátit na svou pla­ netku. Autor příběh o kouzelném setkání s dobrem — malým princem — uzavírá slovy:

‫״‬.. .přijde-li k vám pak dítě a bude se smát, bude-li mít zlaté vlásky a nebude odpovídat, když se ho budete ptát, snadno uhodnete, kdo to 212

Jerome David Salinger

je. Buďte tedy tak hodní a nenechte mne tak smutného: rychle mi na­ pište, že se vrátil...“ Exupéry vypravuje zhuštěnými větami, za jejichž jednoduchostí se ukrývá životní moudrost, touha po lásce a dobru a poznávání světa srdcem.

Malý princ je hlubokou, lyrickou, filozofickou pohádkou.

Jerome David Salinger

»205«

(*1919) Salinger je americkým prozaikem 20. století. Pocházel z obchodnické rodiny. Studoval na více vysokých školách. Úspěšně dokončil studium na vojenské akademii. Aktivně se zúčastnil druhé světové války, po jejím skončení se začal věnovat literatuře. Salingerovu tvorbu ohlásila románová prvotina Kdo chytá v žitě. Ná­ sledovaly prózy: Devět povídek, Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedně­ te, Franny a Zooey atd.

Kdo chytá v žitě Kdo chytá v žitě je Salingerův nejúspěšnější román. Jedná se o psy­ chologickou prózu, v níž autor konfrontuje svět dětských ideálů se svě­ tem dospělých. Hlavního hrdinu ztělesňuje sedmnáctiletý chlapec Holden Caulfield. S ročním zpožděním retrospektivně vypráví o svém třídenním pu­ tování domů. Holdena totiž vyloučili ze školy v Pencey. Zanechal zde spoustu spolužáků i svou dívku Sally Haysovou. Chvilky s ní stráve­ né pro něho představují stále hřejivé vzpomínky. Po vyloučení Holden míří k rodičům a sestře Phoebe do New Yor­ ku. Na sestru se velmi těší, ale setkání s rodiči mu nahání strach. Popisuje zážitky, které se mu po cestě přihodily, ale více vzpomíná na okamžiky z Pencey. Cestou do New Yorku např. potkává prostitutku, v bufetu (už doma v Yorku) narazí na jeptišky atd. Jak Holden předpokládal, setkání s rodiči dopadlo špatně. Jedinou radost nachází ve své sestřičce. Rozhodne se, že uteče. Phoebe chce jít ale s ním, a tak nakonec oba končí v zoologické zahradě na kolotoči. Holden vypráví o svém putování ze sanatoria. Představuje dospíva­ jícího chlapce nevyrovnaného se světem, který se stále nemůže ztotož-

213

Walter Scott

nit s názory dospělých. Holden je plný romantických ideálů, nereál­ ných myšlenek a donkichotských tužeb. Miluje děti pro jejich bezúhon­ nost. Chce je chránit a být tím, ‫״‬kdo chytá v žitě“ - zabrání dětem, aby v žitném poli nespadly do propasti. Svůj román o hledání identity a ztrátě dětské naivity psal Salinger velmi poutavou formou, což mu zaručilo nezmenšující se čtenářský okruh a stálou oblibu.

Walter Scott

»72, 94, 127«

(1771-1812) Sir Walter Scott, původem ze skotského Edinburku, je všeobecně po­ kládán za zakladatele historického románu. Zaměstnání si vybral pod­ le otce, který pracoval jako právník. Scott působil jako advokát, ale za­ býval se také literaturou. Původně se pokoušel o poezii, pochopil však, že má vedle sebe ‫״‬nepřemožitelného“ soka - lorda Byrona. Scott je spisovatelem anglického romantismu. Jeho básnickou tvor­ bu reprezentují Zpěvy skotského pohraničí, Panna Jezerní a Píseň po­ sledního minstrela. Více však vynikly jeho prózy s historickou temati­ kou: Ivanhoe, Kenilworth, Wawerley, Srdce Edinburku, Quentin Durward, Talisman, Krasavice z Perthu, Rob Roy atd.

Ivanhoe Ivanhoe je nejúspěšnějším Scottovým historickým románem. Děj se odehrává ve středověké Anglii 12. století. Příběh zachycuje tehdejší křižácké výpravy a neustálé spory ve šlechtických kruzích. Wilfred Ivanhoe, statečný rytíř saského původu, se účastní křižác­ kých výprav po boku krále Anglie — Richarda Lví srdce. V době jeho nepřítomnosti v zemi vládne bratr Jan Bezzemek. Počítá však s tím, že Richarda už na trůn nepustí. Jeho snahy však vyšly naprázdno, ne­ boť Richard se po návratu převlékl za Černého rytíře a znovu se zmoc­ nil trůnu. Pomáhal mu v tom i mladý Locksley (ve skutečnosti známý Robin Hood). Aby však román Ivanhoe odpovídal romantickým ideálům, nesmí v něm chybět láska, Ivanhoe se v příběhu zamiloval do Roweny, schovanky Cedrika z Rotherwoodu. Její lásku se ale zároveň snažil získat proradný Norman Guilbert. Naštěstí však marně. Rowena se nakonec za Ivanhoa provdala. 214

Jaroslav Seifert

Nenaplněnou lásku k Ivanhoovi pocítila židovská dívka Rebeka, která mu ošetřovala rány, když upadl do zajetí. Rebeka musela čelit obžalo­ vání z čarodějnictví. Ivanhoe jí pomohl dokázat nevinu a Rebeka pak odešla ze země pryč. Scott při psaní románu využil některých skutečných událostí. Vy­ stupuje zde i množství smyšlených postav, které zažívají události, jaké se stát mohly, ale i nemusely. Ivanhoe je romantickým dílem, ale pro­ tože se jedná o román historický, objevují se v něm i některé prvky realismu. Ivanhoe založil celosvětovou Scottovu slávu a zasloužil se o jeho literární nesmrtelnost.

Jaroslav Seifert

»130137,153«

(1901-1986) Seifert se narodil v Praze na Žižkove. Stál u zrodu Devětsilu, praco­ val jako novinář v Rudém Právu, brněnské Rovnosti a jiných časopi­ sech. Roku 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Získal ji za svou poezii vyjadřující humanistické a demokratické myšlenky. Seifert - bás­ ník -prošel vývojem odproletářské tvorby k poetistické, reflexivní, mi­ lostné a společenské.

Básnické sbírky: Město v slzách, Samá láska, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro - sbohem, Na vlnách TSF, Poštovní holub, Vějíř Bože­ ny Němcové, Zhasněte světla, Morový sloup, Kamenný most, Přilba hlíny, Zpíváno do rotačky, Odlévání zvonů, Deštník z Piccadilly, Hal­ leyova kometa, Šel malíř chudě do světa, Chlapec a hvězdy, Koncert na ostrově, Píseň o Viktorce, Maminka, Býti básníkem, Zpěvy o Praze, Slavík zpívá špatně. Seifertovu prozaickou tvorbu reprezentuje vzpomínková kniha Všech­ ny krásy světa a fejetony Hvězdy nad Rajskou zahradou.

Morový sloup Morový sloup je jednou z nejvýznamnějších Seifertových prací. Sou­ visí se sbírkami Odlévání zvonů a Halleyova kometa. Básník vypovídá o společenských a politických událostech v Česko­ slovensku v 60. letech. Nesouhlasí s děním kolem roku 1968, komunis­ tickým režimem a normalizační nesvobodou. Verše jsou autorovou zpo­ vědí, ale zároveň i rozloučením ‫״‬se svou zemí, do které už nepospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím“, jak Seifert řekl. 215

William Shakespeare

Morový sloup je zároveň vzpomínkovou knihou, kterou se básník vrací ke svým přátelům, ženě, láskám, mládí a dětství. Intenzitu pro­ žitku zvyšuje obava ze smrti a přicházejícího stáří. Seifert v Morovém sloupu užil volného verše blízkého písni a rytmi­ zované próze. Text obohacují metafory, věčné motivy života i smrti, projevy lásky k vlasti a svému národu. Z básní: Morový sloup, Kanálská zahrada, Poutní místo, Kolotoč s bílou labutí, A sbohem. V básni Na jedné ze svých dávných předná­ šek autor vzpomíná na Wolkera, Horu a Halase - své mrtvé přátele.

Na vlnách TSF Na vlnách TSF je autorovou poetistickou sbírkou. Básník chválí prudký život velkoměsta, pokrok civilizace a její fan­ tastický rozvoj. Líbí se mu vzrušivá jiskrnost, sršivá energie, světla neonů, ruch v ulicích, rozmanité tváře lidí a neustálá proměnlivost. Seifert se poddal všemu, na co druhá světová válka, s ní spojený strach a útrapy, nedávala pomyslet. K napsání sbírky básníka inspirovala cesta do umělecké Paříže. V Paříži spatřoval místo zrodu moderních uměleckých směrů a ide­ ální prostředí pro inspiraci. O Paříži se vyjádřil slovy: ‫״‬Paříž je zrca­ dlo Evropy Z umělců si vzpomněl na Apollinaira, kterého také pře­ kládal. Na vlnách TSF představuje čistý český poetismus. Verše působí snově, autor se oddává asociovaným hrám se slovy a odvážným ima­ ginacím. Z básní: Žhavé ovoce, Park, Zmrzlina poezie, Svatební cesta.

William Shakespeare

»42,173«

(1564-1616) Shakespeare - nejslavnější literární dramatik - se narodil ve Stratfordu nad Avonou. Otec John pracoval jako rukavičkář. William se Jahnovi a jeho ženě Mary narodil jako třetí dítě. Studoval gymnázium ve Stratfordu, kde se naučil latinsky a řecký. V osmnácti letech se Shakespeare oženil. Roku 1588 odešel do Londýna, kde propadl kouzlu divadla. Stal se hercem a později i spolumajitelem herecké společnosti. Byl velmi oblí­ 216

William Shakespeare ben u královny Elizabeth I. a Jamese I. Na sklonku života se vrátil do rodného Stratfordu, kde roku 1616 zemřel. Shakespeare psal historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jin­ dřich VI., Richard II., Richard III., Král Jan. Nesmrtelnou slávu si však zajistil především svými tragédiemi: Romeo a Julie, Othello, benátský mouřenín, Hamlet, králevic dánský, Macbeth, Král Lear, Julius Caesar, Antonius a Kleopatra, Titus Andronicus, Timon Athénský, Koriolanus.

Shakespearovy komedie: Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsorské, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Konec vše napraví, Benátský kupec atd. Do autorovy dramatické tvorby dále patří Bouře, Zimní pohádka, Perikles a Cymbelín - tzv. dramatické romance.

Básník Shakespeare napsal: 154 sonetů, Fénix a hrdlička, Venuše a Adonis, Znásilnění Lukrécie.

Hamlet, králevic dánský Tragédie se odehrává začátkem 17. století na dánském hradu Elsinor a má pět dějství. Drama líčí nešťastný osud Hamletovy lásky k Ofélii, dvorské intri­ ky a nesmrtelnou lidskou touhu po moci. Shakespeare se dotkl obecně lidských problémů, odhalil charakter a povahu člověka. Hamletovi - dánskému princi - se v noci zjeví duch jeho mrtvého otce. Hamlet se tak dozvídá, že otec nezemřel normální smrtí, ale za­ vraždil jej bratr Klaudius. Ten se pak dokonce oženil s ovdovělou krá­ lovnou Gertrudou a nahradil místo Hamletova otce. Hamlet se proto rozhodl, že Klaudiův čin nenechá bez pomsty. Před­ stírá šílenství, aby neprozradil svůj úmysl. Hamlet velice miluje Ofé­ lii, dceru komořího Polonia. Její otec a bratr Leartes se ji ale snaží od lásky k Hamletovi odradit. Ofélie nakonec podléhá psychickému ná­ tlaku, zešílí a utopí se. Komoří Polonius se synem Leartem pátrají po příčinách Hamletova pomatení. Snaží se to zjistit i za pomoci princových bývalých spolužá­ ků — Guildensterna a Rosenkrantze. Hamlet tuší, že se něco děje. Před Klaudiem proto sehraje scénu, jak byl zavražděn jeho otec. Klaudius dostává strach a posílá Hamleta i s jeho spolužáky do Anglie, aby tam byl popraven. Hamlet léčku odhalí, Guildensterna a Rosenkrantze pošle na smrt místo sebe a vrací se zpět.

217

William Shakespeare Po návratu zjistí, že je Ofélie mrtvá. Umírá také jeho matka, která omylem vypila otrávené víno. Hamlet podstupuje souboj s Leartem, jenž se mu chce pomstít za smrt sestry Ofélie a otce Polonia. Hamlet sice zvítězil, ale protivník jej poranil otráveným mečem, a tak umírá. Než ale zemřel, zabil Klaudia a vylíčil celou událost příteli Horatiovi, aby se svět dozvěděl pravdu. Udělil také souhlas norskému vojevůdci Fortinbrasovi, aby usedl na dánský trůn a stal se králem. Přestože drama končí tragicky, Hamlet dosáhl svých cílů. Pomstil otcovu vraž­ du, postavil se proti zlu, zvítězil nad ním a ukázal lidem pravdu. Shake­ speare se na konflikty dívá filozofickým pohledem a v Hamletovi na­ značil, jak bojovat proti špatnostem. Hra je psána blankversem. Děj se zmítá v prudkých dialozích a v monolozích autor hloubá nad problémy.

Král Lear Krále Leara psal Shakespeare až ve svém pozdějším tvůrčím obdo­ bí. Z tragédie promlouvá životní moudrost upřednostňující pravdu a činy více než prázdná slova, kterým se však někdy lehčeji uvěří. Král Lear vznikl na podkladě keltské pověsti. Podobné téma zpraco­ vala v české literatuře B. Němcová v pohádce Sůl nad zlato. Britský král Lear chce mezi své tři dcery Kordélii, Goneril a Regan rozdělit majetek a zemi podle toho, jak ho má která ráda. Uvěří faleš­ ným výrokům Goneril a Regan. Kordélii pošle do vyhnanství za upřím­ ná slova, že ho má ráda, ,jak velí povinnost, nic míň, nic víc“. Lear brzy poznal opravdové city svých dcer. Skutečně ráda jej měla pouze Kordélie. Lear z tohoto zjištění zešílel. S Kordélii se setkává až v Dôveru při bojích mezi Brity a Francouzi. Oba jsou zajati a Kordélie pak umírá. Lear pod tíhou svědomí a pocitu viny vůči své dceři umírá také. Shakespeare se tragédií projevil jako muž poučený životem a zkuše­ nostmi.

Othello, benátský mouřenín Děj tragédie Othello Shakespeare zasadil do Benátek v 15. století. Hra má 5 jednání. Othello, pokřtěný Maur z Benátek, velmi miluje dceru senátora Brabantia — Desdemonu. I Desdemona hoří láskou k Othellovi, pouze otci se jejich vztah nelíbí a brání své dceři ve sňatku. Othello s Desdemonou ale nedbají jeho zákazů a vezmou se. Brabantio pak umírá a mladí 218

William Shakespeare

manželé odjíždějí na Kypr. Tragický konflikt vrcholí v okamžiku, kdy Jago Othellovi namlouvá, že mu byla Desdemona nevěrná s Cassiem. Aby mu Othello uvěřil, nastraží Jago Desdemonin šátek do Cassiova pokoje. Othello intrikám proradného Jaga uvěří a ze žárlivosti svou oddanou a čestnou ženu uškrtí. Pak ale pozná, že Jago si vše vymyslel, neboť Othella podezříval, že se schází s jeho ženou. Othello se pokusí Jaga zabít, ale pouze jej zraní a sám se probodne. Drama tragické lásky, vášnivých citů a proradných lidských vlast­ ností je opět psáno blankversem. Autor vystihl zoufalé jednání lidí v jejich zmateném duševním rozpolcení (především u Othella).

Romeo a Julie Romeo a Julie je tragédií o nešťastném konci lásky dvou mladých lidí. Drama rozšířilo autorovu slávu do celého světa. Příběh se odehrává v italské Veroně v 16. století. Hra má 5 dějství. Ve Veroně žijí dva znepřátelené rody - Montekové a Kapuletové, mezi nimiž neustále dochází k nesvárům. Romeo z rodu Monteků se na plese seznamuje se spanilou Julií Kapuletovou. Hluboce se do sebe zamilují. Vědí však, že by jim jejich rodiny stály v lásce, a proto jsou tajně oddáni františkánským mnichem Vavřincem.

Zanedlouho vznikne další potyčka mezi Romeem a Juliiným bra­ trem Tybaltem, který zavinil smrt Romeova přítele. Romeo chce smrt Merkucia pomstít a v souboji Tybalta zabíjí. Je proto do konce života vykázán z města. V noci se ještě setkává s Julií a pak odchá­ zí do Mantovy. Bratr Vavřinec opět nachází řešení, jak milencům pomoci. Nechá Julii vypít nápoj, po kterém pouze usne, ale bude vypadat, jako kdyby zemřela. V noci by se pak měla probudit a z hrobky by ji unesli do Man­ tovy za Romeem. Romeo však o léčce nic neví - dokonce se ještě dozvídá, že Julie ze­ mřela. Rychle se vrací do veronské hrobky Kapuletů. Zde zabíjí Parise, který se měl stát Juliiným manželem. Dříve, než se Julie probudí, ot­ ráví se Romeo jedem. Krátce potom Julie procitá a když spatří mrtvolu milovaného Romea, z neštěstí se probodne. Bratr Vavřinec vysvětlil Montekům a Kapuletům okolnosti smrtí je­ jich dětí. Teprve jejich tragická láska přemohla dávné nepřátelství a oba rody sblížila.

219

George Bernard Shaw

Drama představuje vrchol renesanční tvorby. Shakespeare užil blank­ versu, ale některé osoby (Romeo a Julie) hovoří ve verších, nižší vrstvy promlouvají prózou. Autor proti sobě postavil lásku a nepřátelství. Vyjádřil touhu hr­ dinů po svobodě srdce a nezávislosti. Osud Romea a Julie patří, a bude nadále patřit, k nejdojemnějším milostným příběhům lite­ rárního světa.

Sen noci svatojánské Jedná se o komedii, jejíž děj se odehrává prvního máje (ve skuteč­ nosti anglická svatojánská noc) v lese nedaleko Athén.

Ve hře vystupují reálné postavy i pohádkové bytosti. Všechny ale řeší problémy s láskou. V popředí se odehrává svatba vévody Thésea s Hippolytou - královnou amazonek. Do lesa utíkají mladí Athéňané Lysandr, Demetrius, Hermie a Helena. Oba mladíci milují Hermii, He­ lena chce získat Demetriovu lásku. V lese ale nejsou sami. Hádají se tu ještě Oberon s Titánií - králové skřítků a vil. Podezírají se z nevěry a vyčítají si žárlivost. V příběhu vystupuje dále Oberonův sluha Puk. Na pánovo přání při­ praví kouzelný nápoj lásky. Nejdříve jím způsobí zmatek, ale nakonec se vše usmíří, Lysandr získává lásku Hermie a Demetrius se zamiluje do Heleny. Kromě svatby Thésea s Hippolytou se tedy nakonec ode­ hrají ještě další dvě - Lysandra a Hermie, Demetria a Heleny. Náplní komedie se stává opět láska. Odhaluje lidské vlastnosti, mezi které patří jak upřímnost, citlivost, něha, tak i záletnost, žárlivost, vypočítavost, chystání nástrah a léček. Lidské chování autor ukazuje i na pohádkových postavách, především na Pukovi. V komedii se prolínají roviny skutečné a snové. Hra působí vesele, živě a oslavuje lidský důvtip a podnikavé nápady.

George Bernard Shaw

»195«

(1856-1950) G. B. Shaw se narodil v Dublinu. Otec pracoval jako úředník, matka byla zpěvačka. Shaw studoval v Londýně, zabýval se divadlem a litera­ turou. Svými postoji a myšlenkami se připojil k socialistickému hnutí.

220

George Bernard Shaw

Irský spisovatel Shaw je znám jako dramatik, esejista a kritik. Roku 1925 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Napsal přes osm­ desát divadelních her, v nichž nešetřil vtipem, satirou a kritikou lid­ ské přetvářky a omezenosti. Počátkem 20. století patřil ke skupině nejčtenějších spisovatelů. Z díla: dramata Pygmalion, Svatá Jana, Živnost paní Warrenové, Dům zlomených srdcí, Caesar a Kleopatra, Majorka Barbara, Zpět k Methusalemovi, Člověk v rozpacích, Člověk a nadčlověk, Záletník, Čertovo kvítko, Čokoládový hrdina, Fannina první hra, Buoyantovy miliony, Záblesk pravdy, Milionářka, Druhý ostrov Johna Bulla, Že­ neva, Androkles a lev atd. Shaw napsal také několik románů, kritikou považovaných za méně významné. Autor jimi začínal svou literární pouť: Nezralost, Láska mezi umělci, Nesociální socialista atd.

Pygmalion Pygmalion je komedií o pěti jednáních, jejíž děj se odehrává v Londýně v první polovině 20. století. Hra patří k autorovým nejúspěšnějším. Dala vzniknout několika fil­ mům a světově známému muzikálu My Fair Lady. Henry Higgins - zapřísáhlý starý mládenec a profesor fonetiky - se vsadí s přítelem, plukovníkem Pickeringem, že naučí za půl roku pou­ liční květinářku Lízu Doolittlovou spisovně mluvit a vychová z ní pra­ vou dámu. Higgins bere Lízu k sobě domů. Stojí ho to sice spoustu úsilí a práce, ale po půl roce Lízu uvede do společnosti velvyslanců. Lízá všechny okouzlí svým půvabem. Nikdo by neuhodl, z jakého prostředí pochází. Higgins tedy vyhrál sázku a nechal Lízu odejít.

Lízy, která nevěděla kam jít, se ujala Higginsova matka. Profesor také později poznal, že mu schází její bystrá společnost. Navrhnul jí, aby se vrátila. Ale Lízá dala přednost mladému Fredymu EynsfordHillovi, který se do ní zamiloval. Čtenář se stává svědkem dívčiny změny. Dochází k ní nejen díky Higginsovi. Jeho péče pouze vzkřísí její vrozené vlastnosti — inteligen­ ci, vnímavost a učenlivost. Shaw se tak dotkl problematiky ženského postavení ve společ­ nosti. Kritizoval anglické konvence a konzervatismus. Dialogy srší ostrým vtipem, narážkami a objevují se v nich i prvky londýnského argotu, tzv. cockney. 221

Friedrich Schiller I s ubíhajícím časem Shawova komedie neztrácí na půvabu a těší se oblibě jak čtenářů, tak televizních diváků.

Friedrich Schiller »59,60,127,175« (1749-1805) Schiller stojí po boku J. W. Goetha jako jedna z největších osobností německé literatury. Oba tvořili v hnutí Sturm und Drang, na rozhra­ ní klasicismu a osvícenství. S Goethem byl Schiller velký přítel. Žili ve Výmaru, kde se vzájemně ovlivňovali a inspirovali. Schiller pocházel z Marbachu z rodiny vojenského lékaře. Také on studoval medicínu, navíc i práva. Věnoval se ale převážně literatuře a divadlu. Stal se skvělým dramatikem, působil v Mannheimu jako dramaturg a v Jeně na univerzitě vyučoval historii. Schiller psal historické hry (Vilém Telí, Don Carlos, Panna Orleánská, Marie Stuartovna, Nevěsta messinská, trilogie Valdštejn, Dimitrij) i hry ze současnosti (Loupežníci, Úklady a láska, Fiesco). Lyrickou Schillerovu tvorbu proslavil Beethoven zhudebněním Ódy na radost ve své 9. symfonii.

Schiller také překládal z angličtiny a italštiny, psal epické balady, historické a umělecké studie atd.

Loupežníci Příběh dramatu o pěti jednáních se odehrává v polovině 18. století (původně 15. století, ale pro cenzuru musel Schiller dobu změnit) v německém Porýní a v Cechách. Děj začíná na zámku rodu Moorů. Žije zde starý pán Moor a jeho druhorozený syn Franz. Vypočítavý a zlý Franz se chce stát na zámku pánem. Proto ‫״‬odstraní“ otce lstí, že jeho starší syn - Karel Moor zemřel. Otec se po této zprávě zhroutí. Franz jej uvrhne do vězení, aby tam zemřel. Veřejně prohlásí, že je otec mrtev. Na pohřbu místo něho ale pochovají psa. Franz se pokouší získat i Karlovu milou - Amálii. Ta jej však za jeho podlost nenávidí. Karel, který mezitím studuje v Lipsku, dostává Franzem zfalšova­ ný dopis, ve kterém se ho otec zříká. Propadá zoufalství a stává se loupežníkem. Se svými druhy, jimž slíbil, že je nikdy neopustí, vraždí a okrádá bohaté.

222

Friedrich Schiller

Jednou se setkává s dávným přítelem Kosinským. Jeho vyprávění v něm vzbudí vzpomínku na milovanou Amálii. S pomocí Kosinského se vrací na zámek Moorů. Otce nalézá ve věži, a proto se chce Franzovi pomstít. Ten však strachem spáchá sebevraždu. Amálie Karla stále miluje, ale on ji musí zabít, protože slíbil věrnost svým druhům. Přestože je Karel hejtmanem loupežníků, snaží se chovat čestně, bo­ jovat za pravdu a mstít bezpráví. Vnitřní konflikt o své vině řeší tím, že se nechá žebrákem odvést k soudu. Dosáhne tak své očisty a žebrák získává odměnu vypsanou na jeho hlavu. Drama vyjadřuje i některé myšlenky hnutí Sturm und Drang - ná­ rok jedince na svobodu, boj proti útlaku a nerovnosti. Karel se např. postavil proti tyranii svého bratra, který si násilně podmaňoval životy jiných, dokonce i svého otce.

Úklady a láska Úklady a láska jsou měšťanskou tragédií, jejíž děj se odehrává v Německu v 18. století. Příběh se dělí do pěti dějství a jednotlivých výstupů.

Syn prezidenta dvorské kanceláře - šlechtic Ferdinand von Walter se zamiluje do Luisy - šestnáctileté dcery chudého hudebníka. Ferdi­ nandův otec nechce o jejich lásce ani slyšet, protože už synovi chystá výhodný sňatek s bývalou milenkou vévody - lady Milfordovou. Ferdi­ nand se své Luisy ale nechce vzdát, a tak do děje svými intrikami zasa­ huje prezidentův tajemník Wurm.

Luisin otec je ve vězení. Wurm jí namluví, že ho odtud dostane pou­ ze tak, že napíše milostný dopis jinému muži. Ferdinand však neví, že Luisu Wurm donutil. V žárlivosti ji otráví. Když mu Luisa těsně před smrtí poví pravdu, otráví se také. Hlavním motivem dramatu je nešťastná láska. Ferdinand ještě než zemře, stačí otcovi ukázat, co s Wurmem spáchal. Autor tak kritizuje německou společnost, nenávist, vypočítavost a intriky bohatých. Od­ halil morálku šlechty, která o cti a čestném chování pouze hovoří, ale nic pro ni ta slova neznamenají.

223

Johannes Mario Simmel

Johannes Mario Simmel

»129 207«

(*1914) Simmel patří mezi nejvydávanější a nejčtenější německé spisovatele 20. století. Ve svých románech (Láska je jen slovo, Všichni lidé bratry jsou, Hurá, ještě žijeme, I když se směju, musím plakat) řeší soudobé spo­ lečenské problémy, zabývá se lidskými osudy a prostředím, ve kte­ rém postavy žijí.

Hurá, ještě žijeme Příběh smyšleného hrdiny Jakuba Formana se odehrává v Evropě po druhé světové válce. Na Jakubových osudech můžeme vidět pová­ lečný vývoj evropských zemí. Děj začíná havárií, při níž Jakub, vymrštěn z auta, zůstává viset na větvích stromu. Retrospektivně si vzpomíná na svůj život. Kariéru začal prodejem vajec pro válkou zbídačené Německo. Se svou dívkou Julií - ‫״‬Zajíčkem“ - vybudovali slepičí farmu. Jakub pak odjel podnikat do světa, aby zbohatl. Různými zápletkami se stal jed­ ním z nejmajetnějších a nejvlivnějších mužů. Po dlouhých letech se opět vrátil k ‫״‬Zajíčkovi“, která pouze očekávala jeho další odjezd. Ja­ kub ale zůstal a pronesl své oblíbené: ‫״‬Jakub Forman, moje milá, je vždycky dva kroky před svou dobou.“ Hurá, ještě žijeme je strhující prózou, která ukazuje i politické a spo­ lečenské události své doby. Simmel při psaní využíval konzultací s odborníky z politických a hospodářských kruhů. V textu se objevují i dobové dokumenty.

Láska je jen slovo Příběh románu se odehrává v Německu od září roku 1960 do prosin­ ce 1962. Z německého Friedheimu u Frankfurtu Simmel občas zabrou­ sí také do Lucemburska. Hlavní hrdina - Oliver Mansfeld - přijíždí z Lucemburska do Ně­ mecka. Veze s sebou do Friedheimu ženu bohatého a vlivného muže — Manfreda Lorda. Oliver je do Lordovy manželky Verený zamilován. Ona ho ale bere pouze jako milence a tvrdí, že ‫״‬láska je jen slovo“. Ve­ rená se s Oliverem tajně schází. Jedou spolu dokonce na dovolenou,

224

Jan Skácel

kde se Oliverovi Verená přiznává, že ho miluje. Společně pak plánují budoucí život i s Vereninou dceruškou Evelynou.

Na vánoce roku 1962 odjíždí Oliver do Lucemburska. Jejich vztah už vyšel najevo a Verenino manželství je v rozvodovém řízení. Manžel ale Verenú znovu přesvědčí, aby s ním zůstala. Verená tak udělá, aby Evelyně zajistila dobrou budoucnost. Oliver její rozhodnutí neunese a končí život sebevraždou. V románu se odvíjí více dějových linií. O osudech Olivera se dozví­ dáme ústy Alberta Lasaruse, který čte rukopis románu Láska je jen slovo. Spolu s komisařem Hardenbergem se podílí na vyšetření příčin Oliverovy smrti. Autor popisuje milostný vztah mladíka a o deset let starší ženy. Na­ stínil psychiku lidí a jejich povahy.

‫״‬Love is just a word. It does not mean a thing ... Láska je jen slovo. Neznamená nic... Je to oblíbený způsob, jak říci: dva lidé se chtějí odvázat ... Láska je jen slovo, a když ta legrace začne, Tím slovem přikrýváme hory hříchů... Láska je jen slovo, roztroušené po městě, citlivé slovíčko - a teď naprosto nevhodné ..

Jan Skácel »160« (1922-1989) Lyrický básník Jan Skácel se narodil ve Vnorovech u Strážnice. Žil pak v Poštorné. V Břeclavi vystudoval gymnázium. Po maturitě ode­ šel do Brna, kde zůstal až do konce života. Po druhé světové válce našel zalíbení v názorech komunismu. Redigoval Rovnost a v letech 1963-1970 Hosta do domu. Skácel také pracoval v Československém rozhlase. Jako redaktor se setkával s mnohými literárními osobnost­ mi, jako např. s Milanem Uhdem, Oldřichem Mikuláškem či Janem Trefulkou. První Skácelova tvorba vycházela v zahraničí. Ve své poezii básník vytvářel nový, lepší svět. Vracel se k rodné Moravě, krajině, lidem a jejich domovům. Ze sbírek: Kolik příležitostí má růže, Hodina mezi psem a vlkem, Co zbylo z anděla, Smuténka, Metličky, Kdo pije potmě víno, Odlévání do

225

Josef Václav Sládek

ztraceného vosku, Třináctý černý kůň, Jedenáctý bílý kůň (obsahuje sloupky z Hostu do domu). Knihy básní pro děti: Pohádka o velikém samovaru, Jak šel brousek na vandr.

Kolik příležitostí má růže V této básnické sbírce se Skácel vrací ke svému milovanému morav­ skému kraji.

Obdivuje se půvabné přírodě, lidem, kteří zde žijí, a velký důraz kla­ de na lásku. Knížka je rozdělena na několik částí: Kaštany padají (ly­ rická poezie; obdiv k přírodě; trochu melancholický tón), Tma na dědi­ ně (autor se obrací více k životu lidí, vzpomíná na své dětství a rodnou chaloupku), Chléb a ptáci (návrat k přírodě a zvířatům; symbolická a alegorická slova). Básníkův jazyk je celkem prostý, přesto ale verš dosahuje maximál­ ního významového nahuštění. Oprávněně bývá jeho umění označová­ no za takové, které dokáže vystihnout ‫״‬kontrapunkt okamžiků a věč­ nosti“.

Př.: ‫״‬Na podzim, za mrholivých dnů, je moje město plné perleti. Havrani tiše přeletí, jako by mokro slouplo kůry kus ...“ (Perleť)

Josef Václav Sládek (1845-1912)

»86, 88, 89«

Sládek se narodil ve Zbirohu v rodině zedníka. Po maturitě na Aka­ demickém gymnáziu v Praze studoval matematiku a přírodní vědy. Na dva roky odjel do Spojených států amerických. Po návratu domů vyučoval angličtinu, učil na střední a vysoké škole, věnoval se literár­ ní činnosti a přispíval do časopisů. Působil jako redaktor Ruchu a v letech 1877-1898 redigoval Lumír. Sládek je nejznámějším českým překladatelem Shakespearových dra­ mat (přeložil jich 33). Překládal také např. Byrona, Lermontova a Mickiewicze.

226

Josef Václav Sládek

Sládek psal především poezii: Básně, Jiskry na moři, Světlou stopou, Ze života, Na prahu ráje, Selské písně, České znělky, Sluncem a stínem, V zimním slunci, České písně, Za soumraku atd. Pro děti vytvořil: Zla­ tý máj, Zvony a zvonky, Skřivánčípísně.

Selské písně Sládek se touto básnickou sbírkou vrací k venkovu, životodárné půdě a rolníkovi, který ji obhospodařuje. Autor pociťuje uprostřed neradostného světa smutek a úzkost. Nos­ talgicky proto vzpomíná na český venkov, z něhož pochází. Vrací se ke svému původu, ukazuje obrázky tohoto prostředí i se skutečnými soci­ álními rozpory. Venkov v básníkovi zvyšuje stavovské sebevědomí. Po­ pisuje venkovské starosti, radosti i těžkou práci a námahu. Mnohé básně svou formou připomínají píseň či popěvek. Přibližuje tak jazykovou stránku stránce motivické. V obojím najdeme jistou obec­ nou zakotvenost a ustálenost. Někdy autor hovoří s citovou zabarveností, ale většinou krajinu venkova mytologizuje a monumentalizuje. Ve verších nechybí ani symboly české země, půdy a úrodnosti. Autor obdivuje malebnost a krásu domova:

‫״‬Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany, od souvratě ku souvrati, jak vás dnes to slunko zlatí.“ Z básní: např. Velké, širé, rodné lány, Mé orné půdy každý hon, Polní cestou, Jsou ty naše pole, Chléb svůj tuze dobývám.

Sluncem a stínem Sluncem a stínem patří spolu se sbírkami Na prahu ráje, Světlou sto­ pu a Ze života mého k těm, které Sládek vytvořil v 80. letech 19. století. Básník se tematicky zaměřil na jiné oblasti lidského života. Jeho duševní rozpory zachytil zkratkovitý, náznakový a sugestivní tón jazy­ ka. Verše se nebrání všedním okamžikům, trpké ustálenosti a nedo­ statku ideálů. Z básníkových slov mluví pesimismus a zklamaný tón: ‫״‬Nás práce zžírá, touha, vzdor a pych a každý středem světa chce se zváti, a teprv když se naši dnové krátí, si zalháváme, že to všechno v smích.“

227

Sofoklés Světlé stopy ale spatřuje v krásných věcech, v nalezení spřátelených duší. Sládek - lumírovec — okouzlil svým poetismem. Vytvořil nová básnická spojení, všímal si významového sepětí slov (snů zlatý pták). Básně jsou opět melodické, blízké písním. Z básní: např. Před branou ráje (Juliu Zeyerovi), Štěstí.

Sofoklés

»18,172«

(496-406 př. n. I.) Sofoklés je druhým z trojice nejznámějších antických dramatiků. Na jeviště uvedl postavu třetího herce a omezil úlohu chóru. Sofoklés di­ vadelní hry nejenom psal, ale sám byl hercem. Získal mnoho umělec­ kých ocenění, věnoval se kultuře, společenským i politickým otázkám. Z více než sta Sofoklových her se jich dochovalo pouze sedm: Elektra, Antigona, Oidipús vladař, Oidipús na Koloně, Trachiňanky, Aiás, Filokletés.

Král Oidipús Příběh tragédie se odehrává v době antiky ve městě Thébách. Král Oidipús řeší konflikt mravního řádu, morálky a etických pravi­ del, které se musí dodržovat. Hrdina se však proviní, aniž by o svém činu věděl a mohl mu zabránit. Oidipús byl synem krále Laia a jeho ženy lokasty. Rodiče se dozvě­ děli o věštbě, podle které by měl Oidipús otce zabít a matku si vzít za manželku. Proto měl být usmrcen. Pastýř se ale nad jeho životem sli­ toval a nechal jej vyrůst v Korintu u krále Polyba. Oidipús vyrostl a aby se vyhnul věštbě, opustil Korint. Považoval totiž Polyba za svého pra­ vého otce. Po cestě se Oidipús setkal s neznámým mužem. Zabil jej, aniž by v něm poznal svého skutečného otce Laia. Po cestě do rodných Théb zbavil město Sfingy. Za odměnu získal thébský trůn a za manželku svou matku lokastu. V Thébách se rozmohl mor. Kreón přináší podle věštců zprávu, že nákaza se bude šířit tak dlouho, dokud se nenajde vrah krále Laia. Oidipús chce vraha vypátrat. Věštec Teiresius jej obviní, že on ho za­ bil. Z výpovědi pastýře a korintského posla se ukáže, že je to pravda.

228

Antonín Sova

lokasta spáchala sebevraždu, Oidipús se oslepil a po rozloučení s dcerami Théby opustil. V tragédii Sofoklés vyzdvihl sílu osudu. Panovník se musí postarat i za cenu zničení vlastního života o pořádek a klid v zemi. Oidipús v sobě našel dostatek odvahy, aby se potrestal za činy, které nevědom­ ky spáchal. Ukázal tak hloubku své šlechetnosti, zodpovědnost a smysl pro řád a morálku.

Antonín Sova

»120,128«

(1864-1928) Antonín Sova se narodil v jihočeském Pacově v učitelské hudební ro­ dině. Vystudoval práva. Po většinu následujících let pracoval jako úřed­ ník a knihovník (Městská knihovna v Praze). Přispíval do Ottova slovníku naučného. Jeho básnické počátky se ob­ jevily v časopise Lumír. Sova psal poezii impresionistickou, přírodní i společenskou. Sbírky: Z mého kraje, Soucit a vzdor, Vybouřené smutky, Květy in­ timních nálad, Ještě jednou se vrátíme, Dobrodružství odvahy, Básně nesobeckého srdce, Realistické sloky, Zlomená duše, Theodoru Mommsenovi, Krvácející bratrství, Drsná láska, Údolí nového království, Na­ děje i bolesti, Za člověkem, Rozjímání i na večerní, Básníkovo jaro, Hovory věcí. Prozaik Sova napsal: Balada o jednom člověku a jeho radostech (poz­ ději v Knihách baladických), veršovaná báchorka O vysvobození prin­ ce Jirky, O milkování, lásce a zradě, Povídky a menší črty, Pankrác Budecius, kantor, Koloběh starostí, Výpravy chudých, Ivův román, Tóma Bojar.

Soucit a vzdor Básnická sbírka Soucit a vzdor bývá stavěna mezi dvě Sovova tvůrčí období — mezi poezii revoltující proti sociální nerovnosti a poezii vzpo­ mínkovou, intimní. Autor se snaží vymanit se ze zmatečného chaosu své doby. Obrací se proto k přírodě. Nesetrvává zde však v pouhém klidu. Příroda mu poskytuje prostor pro hlubší smyslové vnímání. Z předchozího rozča­

229

Antonín Sova

rování se mu dostává jistoty, utišení, víry v sebe a svou sílu. V lůnu krajiny získává energii a chuť něco nového vykonat. Sova vnímá přírodní detaily s velkou pozorností. Citlivě sleduje i její drobná zákoutí:

‫״‬Skrz listí střemchy dech v slunečná proudí mdle, a stíny v údolí jsou vláhou prochladlé, tou vláhou hlinitou, již s vůní dýchá zem! Lesk slídy jiskřivý se z roklí láme ven.“ (Vycházka) Básník hledá nové síly, aby se lépe rozhlédl v patosu doby. V tom vidí přínos, jak pomoci svou osobou lidstvu. Chce však kromě jiných pozitivních hodnot přinést řád a zastavit rebelství.

Vybouřené smutky Sbírka Vybouřené smutky, spolu se Zlomenou duší, představují Sovu revoltujícího proti sociálním nerovnostem, špatným krokům buržoáz­ ni společnosti. Formou meditatívni lyriky poukazuje na války a revo­ luce, jimiž počínala nová doba. Verše jsou oproštěné od prvků deka­ dence. Sova ale neupouští od symbolů a lehce vizionářského tónu. Vybouřenými smutky líčí svůj vztah k soudobé společnosti. Jak bylo již naznačeno, Sova mísí sen a skutečnost. Nikdy však ale neužívá sym­ bolu jako náhrady za realitu. Bouří se proti společnosti, jejím krizím, zklamáním a nedostatkům. ‫״‬O srdcích krásných s údery věčně radostnými kázat chtěl na rozcestí setkavších se věků. Ve vlastním domě však nikdy se potom nesetkal s nimi: Zůstal mu úžas zrazené důvěry ke člověku.“ (Zrazený snem)

Z mého kraje Sbírka Z mého kraje Sovu zachytila jako dovedného poetického básní­ ka. Autor se ve vzpomínkách vrací do táborských končin. Verše věnuje svému dětství, mládí, příhodám, které se staly jemu i jiným lidem. Sova zachycuje obraz Táborská věrně i s jeho chudobou a prostotou. Některé slovní obraty působí proto až věcně a stručně. Přesto však básník odhaluje své duševní napětí. Krajina a lidské osudy přesně spo­ čívají ve vymezeném čase, rozpínají se v určitém prostředí a prožívají i místní tradice. Sova dal přednost objektivním výrazům před citlivou dekoratívností slov:

230

John Steinbeck ‫״‬Když brambor mísa se stolu se kouří, kyselé mléko k tomu připíjí se, kraj večerní se oknem v jizbu chmouří, hlav pitvorný stín v ploše stěny tmí se. Cinkají lžíce v drsné vtipy chasy, Mech voní za okny a z chlévů vedle Krav táhlý bukot zní (Vchalupě)

John Steinbeck

»194«

(1902-1968) Steinbeck pocházel z kalifornské rodiny učitelky a úředníka. Studia na vysoké škole nedokončil. Prošel různými povoláními. Znám je jeho zájem o biologii. Za jeho prozaické práce mu byla roku 1962 udělena Nobelova cena.

Napsal spoustu románů, ve kterých líčí těžké osudy amerických niž­ ších vrstev, ať už na perifériích města či na venkově. Romány: Pláň Tortilla, Hrozny hněvu, Na východ od ráje, Zima úzkosti, Bitva, Nebeské pastviny. Neméně známé jsou Steinbeckovy no­ vely O myších a lidech, Toulavý autobus, Na plechárně, Perla, Sladký čtvrtek. Z reportáží se vepsal do čtenářského povědomí cestopis Toulky s Charliem.

Hrozny hněvu Jedná se o kritický sociální román odehrávající se v Kalifornii ve 30. letech 20. století. Příběh se odvíjí od rodiny Joadových — otec Tom, jeho bratr Jan, čiperná matka Joadová, dcera Růža, synové Tom a AI a děti Rutička a Winfielf. Rodina Joadová má svou farmu v Oklahomě. V důsledku velkový­ roby se však i zde začínají zhoršovat životní podmínky. Přicházejí vel­ ká sucha, pozemky jsou zabavovány bankami, a proto jejich obyvatelé hromadně odcházejí do Kalifornie v naději, že se jim bude vést lépe. Takový osud postihl i rodinu Joadových, která navíc trpí smrtí ba­ bičky a dědečka. Nejdříve přichází do uprchlického tábora. Chvíli zde musejí zůstat a hledají si práci. Ani v Kalifornii však nepotkávají štěs­ tí. Práce je nedostatek, od Růži odchází manžel, v táboře česáčů broskví

231

John Steinbeck

syn Tom zabil šerifa, a proto se zachraňuje útěkem. Rodina hledá práci dál. Při nebezpečné povodni se Růže narodí dítě. Svým mateřským mlékem pak Růža nakrmí hladovějícího muže, kterého tak zachrání před smrtí. Čtenář doprovází rodinu Joadových na jejích strastiplných cestách. Je svědkem jejího rozpadu. Přesto však Joadovi bojují s nepřízní osu­ du, vzájemně se drží nad vodou a dodávají si sílu. Společně se na svět dívají jasnějšíma očima. Příběh se prolíná s úvahami zevšeobecňujícími životní situace Joa­ dových. V textu se objevují biblické symboly — naděje, víra, hněv, smrt. Hrozny symbolizují nejdříve hojnost, pak právě hněv.

Pláň Tortilla Děj tohoto úsměvného románu se odehrává ve 30. letech 20. století ve městě Monterey ležícím na kalifornském pobřeží. Pláň Tortilla je příběhem o Dannym, jeho přátelích Velkém Joeovi, Pilónovi a jiných, a jeho domě. Neznámý pozorovatel by se o nich zmí­ nil jako o pobudech, opilcích a zlodějích, kterých se ve třicátých letech na kalifornském pobřeží potloukala spousta. Avšak autor v nich vidí skupinu lidí, ze kterých vyzařuje láska, vlídnost, radost ze života a také mystický smutek. Popisuje, jak se přátelé seznámili a vytvořili spole­ čenství. Vypráví o tom, jaká dobrodružství podnikali. Pro své lumpár­ ny vždy našli pádný důvod a dobrý skutek šel většinou cestou podvodu a krádeže. Přátelé žijí v části městečka Monterey ve čtvrti, která se jmenuje Pláň Tortilla. Danny zde zdědil dva domky po dědečkovi, kam se se svými přáteli nastěhoval. Dříve spával po lesích a vydělával si trochu peněz na chléb a víno, jemuž velmi holdoval. Nakonec se skupina přá­ tel rozpadla. Přestože hrdinové žijí na okraji společnosti, která jimi opovrhuje pro bídu, špatný původ a zlořádství, autor obdivuje jejich veselou povahu a komické životní příběhy. Podobné téma Steinbeck zpracoval v novele Na plechárně. Pláň Tortilla upozornila na jeho úspěšnou spisovatel­ skou osobnost.

232

Stendhal

Stendhal

»72«

(1783-1842) Na přelomu 18. a 19. století žil a tvořil francouzský prozaik Stend­ hal, vlastním jménem Henri Beyle. Narodil se v bohaté měšťanské ro­ dině v Grenoblů. Účastnil se jako důstojník Napoleonovy armády taže­ ní do Ruska. V Itálii pak po obnovení monarchie působil jako konzul. Pro jeho smýšlení jej zde pronásledovala rakouská policie. Stendhal zastupuje kritický realismus. Nejznámější jsou jeho romá­ ny: Červený a černý, Lamiela, Kartouzaparmská, Lucien Leuwen. Psal také filozofické studie (Racine a Shakespeare, O lásce) a vzpomínkové prózy (Život Henryho Brularda). Italské kroniky zastupují Stendhalovu povídkářskou tvorbu.

Červený a černý Červený a černý je dvoudílný realistický román s podtitulem Kroni­ ka roku 1830. Odehrává se v různých sociálních vrstvách v predrevo­ luční Francii. Hlavním hrdinou je Julián Sorel, syn obyčejného, neurozeného otce - dřevaře. Julián však nechce jít v otcových šlépějích a rozhodne se dosáhnout kariéry a lepšího života. Pomocí milostných avantýr a intrik jde za svým cílem. První Juliánovou milenkou se stává manželka venkovského staros­ ty, pana de Rénal. Julián v jeho rodině pracuje jako učitel. Obdivuje Rousseaua a Napoleona, k jehož vojsku se chce přihlásit. Po Napoleo­ nově pádu od této myšlenky ale ustupuje. Charakteristickou vlastností Juliána je právě přetvářka. Rychle změní názor tak, aby vyhovoval situaci, nebo tomu, komu se chce zavděčit. V druhém díle románu Julián přichází do Besangonu k markýzovi de la Mole. Svede jeho dceru Matyldu. Nakonec s ní čeká dítě a markýz de la Mole souhlasí se sňatkem. V tu chvíli do děje zasahuje zneužitá paní de Rénal a její udavačský dopis. Najevo vyjde celá špatná Juliánova mi­ nulost. Julián se pokusí pistolí paní de Rénal zabít. Při přestřelce, ke které dochází v kostele, ji však pouze zraní. Ocitne se před soudem a dostává trest smrti. Přestože se zdá, že by soudci mohli najít jiné řeše­ ní než je Juliánova smrt, ten dá najevo svou hrdost a ukáže, jak opovr­ huje společností, do které se ze všech sil dostával. Nakonec tedy umírá.

233

Ladislav Stroupežnický Stendhalův realistický román má silné sociální a psychologické za­ barvení. Ukazuje touhy lidí vyrůstajících v Juliánově prostředí — tou­ ha po penězích, majetku a také slávě. Červená barva symbolizuje lás­ ku, vášeň a boj, černá společenskou despocii.

Kartouza parmská Kartouza parmská představuje také jeden ze Stendhalových realis­ tických románů. Zavádí nás do parmského vévodství na severu Itálie počátkem 19. století. V parmském vévodství despoticky vládne kníže Ranuccio Ernest IV., jehož přáním je vládnout ve svém malém státečku tak, jako vládne ve Versailles Ludvík XIV. Kolem Ernestova dvora se rozprostírá síť in­ trik, v níž si opoziční a vládnoucí strana vybírají jednu obět za dru­ hou. Symbolem zdejšího násilí je městská Citadela, kterou spravuje generál Conti. Hlavním hrdinou je sedmnáctiletý Fabrizzio del Dongo, plný vášně, touhy, energie a nenávisti k tyranům. Vysnil si své představy o lid­ ském štěstí a opravdových vztazích. Nechybí mu ani velký obdiv k Napoleonovi. V jeho životě hrají rozhodující úlohu dvě ženy, zcela protikladných typů. Jednou je krásná, mladá a půvabná Klélie a dru­ hou dospělá, mateřsky pečující vévodkyně Sanseverinová. Podobně jako Julián Sorel z Červeného a černého, hyne i Fabrizzio v konfliktu se společností. Klélie, jediná opravdová Fabrizziova láska, umírá v důsledku smrti svého syna a psychické zátěže. Po její smrti se Fabrizzio uchýlí do kláštera - Kartouzy parmské, kde však do své smr­ ti stráví pouze jediný rok. A tak se nakonec vyprázdní žaláře v parmském vévodství, poměry se zlepší, nový panovník vládne smířlivě, ale láska Fabrizzia a Klélie končí tragicky.

Ladislav Stroupežnický

»H4,178«

(1850-1892) Stroupežnický se narodil v Cerhovicích nedaleko Písku. Po studiích pracoval jako písař a deset let strávil v Národním divadle jako dra­ maturg.

234

Ladislav Stroupežnický Na literární scénu se uvedl celkem průměrnými veselohrami - Pan Měsíček, obchodník, Noviny a karty, Triumfy vědy. Vynikl však jako autor dramat: Naši furianti, Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, V panském čeledníku, Na Valdštejnské šachtě, Sirotčí peníze, Václav Hrobčický z Hrobčic, Vojtěch Žák, výtečník, Christoforo Colombo, ak­ tovka Zkažená krev.

Naši furianti Naši furianti patří ke Stroupežnického nejznámějším dílům. Tato realistická komedie se odehrává v druhé polovině 19. století v jihočeské vesničce Honici. Hra má čtyři dějství.

Mezi hlavními postavami vystupuje starosta Honíce - Filip Dub­ ský, honický radní Jakub Bušek, Vysloužilý voják Valentin Bláha, švec Josef Habršperk, krejčí František Fiala a jeho děti (např. sedmnácti­ letá Kristýna). V Honici vznikne spor o to, kdo se stane obecním ponocným. Nej­ větší nárok by na toto místo měl mít Vysloužilý voják Bláha. Tak smýšlí i starosta Dubský. Proti němu ale stojí radní Bušek a dává přednost krejčímu Fialoví. Je však patrné, že Dubskému a Buškovi nejde tolik o dobro veřejných věcí, ale řeší své osobní problémy konflikt kvůli věnu. Jednající postavy se nevyhnou ani podvodu a intrikám, ale nakonec místo ponocného zaslouženě získává Bláha. Stroupežnický hrou odha­ lil ‫״‬furianství“ českého národa, který si k vlastnímu prospěchu dopo­ máhá klamem, pytlačením atd. Autor však zmíněné ‫״‬furiantství“ ne­ vztahuje na celý národ obecně. Pozoruje povahy lidí na malé vesničce, kde se všichni dobře znají. Ukazuje, co vše dokáže vymyslet jadrná česká ‫״‬nátura“. Osoby v dialogu promlouvají nářečím, hovorovým jazykem, nechybí ani ostrý vtip, humor a venkovská prostořečno.st. Stroupežnickému se tak povedlo velmi dobře zachytit poměry venkova v 19. století.

235

William Styron

William Styron

»130,206«

(*1925) Od té doby, kdy se čtenářům dostal do rukou román Ulehni v temnotách, začala se šířit sláva Styronova prozaického umění. Ame­ rický spisovatel William Styron pochází z Newportu News. Po válce, kdy sloužil u námořnictva, začal pracovat jako redaktor v nakladatelství a věnovat se literární tvorbě. Na jeho prvotinách je zřejmý vliv Williama Faulknera. Styron psal psychologické romány často řešící problémy spjaté s druhou světovou válkou. Mezi nejznámější patří Ulehni v temnotách, Sophiina volba, Zapal tento dům a Doznání Nata Turnéra. Styron je také autorem dramatu Na triplárně a povídek Dlouhý pochod.

Sophiina volba Sophiina volba je psychologickým románem. Příběh se z roku 1947 retrospektivně vrací do minulosti a roku 1943. Události líčí začínající spisovatel Stingo, který se v létě roku 1947 seznamuje s Polkou Sophií. Poznává také jejího milence Nathana. Nathan trpí schizofrenií a užívá drogy, proto se zdá být jejich vztah neperspektivní. Stingo po­ ciťuje k Sophii jistou přitažlivost. Dozvídá se o jejím zoufalém životě před rokem 1947. Sophie vyrůstala v Polsku. Roku 1943 byla nucena opustit svou zem a odejít do koncentračního tábora v Osvětimi. Stala se zde sekretář­ kou vedoucího tábora - Rudolfa Hosse. Z Osvětimi Sophii zůstal celo­ životní traumatizující zážitek. Musela se rozhodnout, které ze svých dvou dětí pošle do plynové komory, aby mohlo přežít to druhé: ‫״‬Mami!“ a už slyšela Evin tichý, ale sílící pláč, protože právě v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a s podivně neohrabaným pohybem se na vycementované rampě zvedla. ‫״‬Vezměte si tu menší!“ vykřikla. ‫״‬Vez­ měte si mou malou!“ A v té chvíli vzal doktorův pomocník Evu šetrně za ručičku - na jeho ohleduplnost se Sophie marně snažila zapomenout - a odváděl ji do čekající legie zatracených. “ Jak se prostřednictvím Stinga dozvídáme, Sophie podlehla své pod­ kopané psychice a ukončila život sebevraždou. V ní viděla vykoupení své viny. 236

Karolina Světlá

Styronův román se nestaral tolik o vylíčení hrůzností války. O to více se čtenáře dotýká vnitřní napětí hlavní hrdinky a její nemyslitel­ ně krutá nutnost volby. Styronova próza nese rysy filozofické úvahy, literatury faktu a his­ torického románu. V příběhu se prolínají roviny současné (Stingovo vyprávění) i minulé (Sophiiny zážitky). Románem o Sophii a jejích životních volbách Styron vytvořil dílo o obecně lidské humanitě, vnitřním světě člověka a krutosti války. Sophiina volba byla přeložena do mnoha světových jazyků a stále ne­ ztrácí na naléhavosti.

Karolina Světlá

»78,81,82«

(1830-1899) Karolina Světlá, jedna z největších českých žen - spisovatelek, se narodila v Praze na Starém Městě. Pocházela z kupeckého rodu Rottů. Za svobodna se tedy jmenovala Johanna Rottová. Provdala se za domácího učitele Petra Mužáka. Příjmení si změnila podle man­ želova rodiště - Světlé v Podještědí. Světlá psala drobnější prozaické práce - Dvojí probuzení, Sestry, Společnice, Líbánky koketiny, Zamítání, Láska k básníkovi, Za má­ jového večera, Několik dní ze života pražského hejska, Rozcestí, O krejčíkově Anežce, Černý Petříček, Skalák, Z Ještěda, Kresby z Ještědí, Lesní panna, Lamač a jeho dítě, Cikánka atd. Je také autorkou známých románů První Češka, Vesnický román, Franti­ na, Kříž u potoka, Nemodlenec, Kantůrčice, Zvonečková královna, Na úsvitě, Poslední paní Hlohovská, Miláček lidu svého atd. Lite­ rární dílo Karoliny Světlé je velice rozsáhlé. Literárních otázek se týkají např. Upomínky a Z literárního soukromí.

Frantina Děj románu se odehrává v druhé polovině 19. století v Podještědí. Příběh začíná v chaloupce, kde se hádají muž a žena o tom, zda byla Frantina dobrá či zlá. Dědeček tvrdí, že dobrá, protože zamlada u ní sloužil na statku. Babičce se ale nelíbilo, že byla bezbožná. A tak se dozvídáme o příběhu Frantiny.

237

Karolina Světlá

Frantina přišla na statek velmi dobrého, ale těžce nemocného rych­ táře Kvapila. Provdala se za něho, vše vzala do svých rukou a starala se o manžela i o statek. Po jeho smrti rychtářství spravovala dál. Do­ zvídáme se, že Frantina pocházela z hor, nebyla věřící a kdesi ztratila svého přítele Apolína. Jednou Frantině malá Baruška (nyní ona stará žena z chaloupky) sdělila, že pracovala u nemocné ženy, která má obrovské bohatství. V té době řádili po lesích loupežníci. A tak se lidé vypravili k chaloupce ženy, kde Baruška tak podivně velké bohatství spatřila. Sídlili zde loupežní­ ci a Frantina vlastní rukou zabila jejich hejtmana - Apolína. Než ze­ mřela, vyžádala si, aby byla pohřbena vedle něho - své lásky. Román je z velké části reprodukcí. Nese rysy májovské generace. Světlá příběhem nastínila některé problémy moderní doby, např. zda se má jedinec chovat podle svých přání a citů, nebo jednat ve prospěch celku. V této otázce Světlá viděla základní mravní konflikt. Frantina představuje individualistickou ženskou osobnost, čestnou, silnou a od­ hodlanou. Světlá podtrhla její ušlechtilé mravní chování.

Kříž u potoka Román patří také k podještědským prózám Karoliny Světlé. Děj se odehrává v polovině 19. století ve mlýně Dolanských a na statku Potockých. Příběh vypravuje o prokletí rodu Potockých a velké lásce, která toto prokletí zničila. Mladá Evička, která jako sirotek vyrůstala ve mlýně Dolanských, často si chodívala sedat na kamennou mohylu. Dozvědě­ la se, že se zde staly dvě vraždy, za nimiž stál nejstarší bratr Potocký. Neštěstí rodiny pokračovalo osudem Józy Kobosilové. Frantík Potoc­ ký ji donutil ke svatbě, dal jí napít čarovného lektvaru, aby si získal její lásku. Józa se ale pomátla a spáchala sebevraždu. Zůstalo po ní narozené dítě. Evička se ze zvědavosti vydává na Potockých statek, kde už žije jejich další generace — bratři Ambrož a Štěpán. Oba jsou ale prokleti, že manželství, do kterého by vstoupili, špatně skončí. Evička se ale prokletí nebojí a z lásky se provdává za Štěpána. Jejich manželství se jednu dobu sice zdálo ohrožené, ale Štěpán nakonec pochopil Eviččinu lásku a oddanost. Změnil se opět v dobrého muže, a manželství tak zachránil. S pomocí Ambrože, který zemřel při rvačce, aby ochránil bratra před intrikami vesnických boháčů, je prokletí rodu Potockých zlomeno. Zasloužila se ale o to především nezlomná láska Evičky. 238

Jonathan Swift

Vesnický román I Vesnický román je jedním z autorčiných ještědských románů. Antoš Jírovec odchází z hor na rychtářův statek do služby. Všichni jej tu měli rádi, ale především rychtářka. Po smrti manžela se za An­ toše provdala. Zpočátku se jejich manželství zdálo ideální, přestože byla Jírovcová o deset let starší než Antoš. Po čase ale začala nesmysl­ ně žárlit, dělala manželovi naschvály, až jej vyštvala z domu, kde ne­ chal i své dva syny.

Na vánoce se Antoš vrátil, ale nejdříve zašel navštívit svou starou matku. Byla u ní rychtářčina služebná Sylva i s oběma syny. Po Anto­ šově odchodu se Sylva o vše musela starat. Antošovy děti brala jako své vlastní. Antoš se do Sylvy hluboce zamiloval, ale matka mu nedovolila, aby dětem vzal pravou matku, byť špatnou. A tak Sylva odešla do Prahy a Antoš zůstal se svými syny v chaloupce v horách. Po mat­ čině smrti zde vedl hospodářství sám. Za nějakou dobu zemřel v rodném baráčku i on. Vesnický román řešil nárok jedince na vlastní štěstí a citovou svobo­ du. Antoš se ale poddal mravům a společenské zodpovědnosti.

Jonathan Swift

»57«

(1667-1745) Jonathan Swift, rodák z irského Dublinu, představuje zástupce ang­ lického osvícenství. Reprezentoval jej společně s D. Defoem a H. Fieldingem. Swift se stal po absolvování protestantské univerzity dokto­ rem teologie. Zastupoval anglikánskou církev. Swift se v oblasti literatury projevoval alegorickými satirami, který­ mi útočil na společenské a politické poměry ve Velké Británii. Některé směřovaly také k církvi a lidstvu všeobecně. Z tvorby: Gulliverovy cesty, Skromný návrh, Pláteníkovy listy, Listy Stelle, Pohádka o kádi, Bitva knih.

Gulliverovy cesty Gulliverovy cesty - čtyřdílný alegorický cestopis či utopický smyšle­ ný román - zachycuje putování Lemuela Gullivera po fiktivních ostro-

239

František Xaver Salda věch, trvající téměř sedmnáct let. Kniha má ve skutečnosti název: ‫״‬Cesty k rozličným národům světa, jak je prožil Lemuel Gulliver, zprvu ran­ hojič, později kapitán na rozličných lodích“. Úplný název románu již mnohé napovídá. V prvním díle se dozvídá­ me o Gulliverově životu. ‫״‬Cesta do Liliputu“ popisuje ztroskotání lodi a Gulliverovu záchranu na ostrově Liliputu. Proti obyvatelům tohoto ostrova vypadá Gulliver jako obr, protože všichni jsou až dvanáctkrát menší než on.

V druhém díle - ‫״‬Cesta do Brobdingnagu“ - se Gulliver dostává do země obrů. Poznává zdejší poměry, podobně jako u Liliputů, a srovná­ vá království s řádem a zvyky rodné Anglie.

Třetí díl románu-‫״‬Cesta do Laputu, Barnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a do Japonska“ — čtenáře seznamuje s létajícím ostrovem Laputem a popisuje i další země. Nebrání se opět konfrontaci s královstvím Velké Británie (např. ostrov Barnibarbi se mu zdá svým úpadkem podobný Irsku). Poslední čtvrtý díl ‫״‬Cesta do země Hvajninimů“ líčí moudré počíná­ ní koní Hvajninimů a divošských poddaných - lidí Jahuů. Hvajninimové a Jahuové disponují naprosto rozdílnými vlastnostmi. Proti šle­ chetným koňům jsou jejich poddaní úlisní, zákeřní a vypočítaví. Swift románem nepřímo napadá pořádek v Anglii. Alegoricky se do­ týká její morálky, společenské nespravedlnosti a lidských nedostatků. V Gulliverových cestách se slučují prvky alegorie, parodie, satiry a utopické literatury. Swift předvedl svou uměleckou zručnost např. i ve vymýšlení názvů zemí a měst, která by se svou povahou někdy dala srovnat i s evropskými národy.

František Xaver Salda (1867-1937)

»119,181«

Salda se narodil v Liberci. Nedostudoval právnickou fakultu a roku 1910 získal doktorát na fakultě filozofické. Roku 1916 následoval titul docent a roku 1919 se Salda stal profesorem dějin moderních západoev­ ropských literatur na Karlově univerzitě. Šaldova literární tvorba se více rozvíjela od roku 1886, kdy otiskl v Lumíru a Světozoru několik básní. Je považován za zakladatele české kritiky jako samostatné literární dis­ ciplíny. Jako kritik začal působil asi tak od roku 1892. Aktivně přispíval

240

František Xaver Šalda do Literárních listů, ale i do nesčetného množství jiných časopisů (např. Lumír, Čas, Venkov, Novina, Tribuna, Var, Zápisník, Lípaatd.). Než roku 1928 založil vlastní Šaldův Zápisník, vystřídal redakce Kmene, Tvorby, České kultury, Kritiky a Zápisníku. Šaldova činnost se vztahovala i na knižní edice - např. Melantrichova knižnice. Juvenilie (známý článek Synthetism v novém umění) a Mladé zápa­ sy obsahují Saldovy kritické práce, především z Literárních novin. K rozsáhlému Saldovu dílu patří: eseje Boje o zítřek, Duše a dílo, slo­ vesná Moderní literatura česká, přednášky - Genius Shakespearův a jeho tvorba, Básnická osobnost Dantova, dále J. A. Rimbaud, božský roš­ ťák, In memoriam R. Svobodové, Antonín Sova, Umění a náboženství, Krásná literatura česká v prvním desetiletí republiky, O tzv. nesmrtel­ nosti díla básnického, Mácha snivec a buřič, román Loutky i dělníci boží, dramata Dítě, Zástupové a Tažení proti smrti. Saldovo dílo je obsaženo v dvaceti dvou svazcích Souboru díla FXŠ.

Boje o zítřek Boje o zítřek jsou plodem Saldovy kritické činnosti z let 1898 až 1904. Obsahují sedmnáct statí vyjadřujících autorovy názory na umění a literaturu. Na určitých případech ukazuje problémy, úkoly a pozice moderní umělecké doby. Převážně se uchyluje k obecnějšímu hodno­ cení a vystižení všeobecně platných zákonitostí. Některé statě ale vě­ noval konkrétním osobnostem, např. Násilník snu (o Munchovi), Alej snů a meditace ku hrobu Jana Nerudy (Janu Nerudovi), Geniova ma­ teřština (stať zasvěcená Rodinovi). K nej známějším statím Bojů o zítřek patří Osobnost a dílo. V ní se Salda zabývá literárním subjektem z hlediska jeho tvorby, vztahem mezi ním a jeho dílem. Ze statí čerpá názory k otázce poslání umění, zdůrazňuje úlohu krásy související s uměleckou logikou a vnitřní vý­ stavbou. V Bojích o zítřek se Salda ukázal jako pravý znalec umění. Jeho myšlenky ovlivnily mnoho literárních vědců a novým českým kriti­ kům Salda ukázal cestu, kterou se ubírat.

241

Josef Škvorecký

Josef Škvorecký

»uz,168«

(*1924) Josef Škvorecký, rodák z Náchoda, vystudoval v Praze naFF UK an­ gličtinu a filozofii. Celý život zasvětil literatuře. Pracoval jako redaktor a nakladatel, vynikl v oblasti beletristiky a esejistiky. Od roku 1969 žije v Kanadě, kam odešel i se svou ženou Zdenou Salivarovou. Společně v Torontu založili nakladatelství 68 Publishers. Josef Škvorecký také vyučoval na zdejší univerzitě. Škvoreckého literární tvorbu zastupují jeho známé romány (Zbaběl­ ci, Tankový prapor, Lvíče, Příběh inženýra lidských duší, Mirákl, Pri­ ma sezóna, Scherzo capriccioso), menší prózy (Legenda Emöke, Povíd­ ky z rajského údolí, Sedmiramenný svícen, Farářův konec, Konec ny­ lonového věku, Hořkej svět). Mezi Škvoreckého beletristická díla patří také detektivní příběhy - Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Hříchy pro pátera Knoxe. Škvorecký využíval svých znalostí anglického jazyka jako překlada­ tel, zabýval se např. Hemingwayem a Faulknerem. Je autorem lite­ rárních úvah - Franz Kafka, Nápady čtenáře detektivek - a spolu se Zdenou Salivarovou napsali vzpomínkovou knihu Samožerbuch.

Legenda Emöke Příběh novely — Legenda Emöke — se odehrává v současnosti ve ven­ kovské zotavovně, kde se setkává skupina rekreantů. Hlavním hrdinou a vypravěčem je pražský intelektuál pracující jako redaktor. Svět přijímá v jeho prízemnosti a nezabývá se zbytečnými otázkami z oblasti náboženství a transcendence. V zotavovně poznává maďarskou ženu Emöke. Po neradostném manželství se Emöke obrá­ tila k theosofíckým vědám. Pohlíží na svět zcela jinak než ostatní lidé. Redaktor pocítí k Emöke silnou přitažlivost. Snaží seji obrátit k ‫״‬nor­ málnímu životu“ a najít pro její úvahy rozumné vysvětlení. Uvědomu­ je si, že aby se mu podařilo Emöke získat, musí jí nabídnout vše, ode­ vzdat jí svůj život. Jeho nerozhodnost ale přeruší bezcitný výrok uči­ tele, který vyloží redaktorův vztah k Emöke jako pouhý flirt. Emöke proto ze zotavovny ujíždí a zůstává pro redaktora pouhou nadpozem­ skou legendou.

242

Josef Škvorecký Škvorecký v novele ukázal člověka toužícího nalézt transcendenci ve svém životě. Emoke tak vytvořila protiklad ke světu redaktora i bez­ duchého učitele. Text je tvořen dlouhými, rozvitými souvětími, podobnými stylu W. Faulknera.

Příběh autor postavil především na vyprávění a úvahách redaktora, dialogy jsou oproti ostatním dílům dosti omezené.

Zbabělci Zbabělci jsou nejznámějším autorovým dílem. Příběh románu se ode­ hrává od 4. května do 11. května 1945 v Kostelci (ve skutečnosti je však místem dějiště autorův rodný Náchod). V románu Škvorecký představil jako hlavního hrdinu Dannyho Smiřického, který vystupuje i v jiných autorových dílech. Příběh popisuje týden na konci druhé světové války. Danny pracuje v kostelecké továrně a ve volném čase hraje jako saxofonista se svou jazzovou kapelou v hospůdce Port Arthur. Mezi jeho přátele, a záro­ veň spoluhráče z kapely, patří kytarista Harýk, klavírista Fonda a tlustý trumpetista Benno Mánes. Škvorecký v románu zachytil poslední válečný týden končící přícho­ dem sovětské armády a loučením s Angličany. Dvacetiletý Danny za­ žívá lásku k Ireně, účastní se ‫״‬revoluce“, jejímž střediskem je kostelecký pivovar. Danny se také podílí na zničení německého tanku a je svěd­ kem vražd, které Němci páchají v pivovaru. Příběh ukončuje vystoupení Dannyho a jeho kamarádů v jazzové ka­ pele na náměstí v Kostelci. Danny působí jako suverénní, domýšlivý a cynický mladík. Pouze ale takto utajuje své pravé vlastnosti - velkou vnímavost a citlivost. Nelíbí se mu pokrytecký měšťácký život, z něhož uniká společností svých přátel a jazzové hudby. Na Dannyho postavě chtěl autor zachytit atmosféru posledních válečných dnů tak, jak ji pro­ žívala tzv. zlatá mládež. Nešlo o historickou přesnost a objektivitu. Dannym Smiřickým, který je hlavní postavou dále např. v Tankovém praporu, Prima sezóně a Příběhu inženýra lidských duší Škvorecký vytvořil typ českého človíčka, který odhaluje měšťanské nedostatky, přestože sám působí povrchně a přezíravě.

243

Michail Alexandrovič Šolochov

Michail Alexandrovič Šolochov »129, 208« (1905-1984) Šolochov pocházel z Kružilina na Donu. Účastnil se občanské války a v Moskvě, kam roku 1922 odešel, se začal věnovat literatuře. Stal se jednou z nejvíce uznávaných spisovatelských osobností Ruska. Roku 1965 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Koncem 30. let z Moskvy ode­ šel do stanice Věšenské poblíž svého rodiště. Šolochov vytvořil románovou epopej Tichý Don, napsal také romány Rozrušená země a Bojovali za vlast. Je autorem povídek - Osud člově­ ka, Donské povídky, Škola nenávisti, Azurová step.

Osud člověka Příběh povídky čtenáře zavádí do druhé světové války. Odehrává se v Německu a ruské Voroněži. Hlavní postavou je Andrej Sokolov. Když mu bylo 23 let, oženil se a narodily se mu tři děti. Do jejich poklidného rodinného života ale brzy vstoupila druhá světová válka. Andrej pracoval jako řidič ná­ kladního auta. Při jednom z útoků havaroval, Němci jej našli a zajali. Sokolov musel pracovat v dolech a jeho život byl vystaven neustálému nebezpečí. Pak pracoval jako řidič německého osobního auta. Asi po dvou letech, které v zajetí strávil, se rozhodl utéct domů. Přeběhl k Rudé armádě, ale v nemocnici zjistil, že jeho rodina již nežije. Po válce se opět vrátil k povolání řidiče a jeho životu dalo smysl se­ tkání s malým chlapcem Váňuškou. Když se ho Andrej zeptal, kde má rodiče, odpověděl: ‫״‬Maminka zemřela a tatínka nemám.“ Andrej se stal Váňuškovi otcem a vložil do něho všechny své zbylé naděje. Váňuška uvěřil, že je Andrej jeho otcem a radostně zvolal: ‫״‬Já věděl, tatínku, že se mi vrátíš.“ Šolochov vytvořil příběh člověka, který se nevzdává ani po tragic­ kých zážitcích z války. Válečné události popsal bez zaujetí a citového vzrušení. Vznikla tak próza bez zbytečného patosu. O to větší je její působivost a pravdivost.

244

Jiří Šotola

Tichý Don Tichý Don je tetralogie zachycující desetiletí ze života kozáků na počátku století. Ve středu dění stojí osudy rodiny Melechovů z vesnice Tatarsko. První díl: Autor představuje členy rodiny - otec Pantělej (měl turec­ ké předky), jeho žena Iljična, dcera Duňa a synové Petr a Grigorij. Grigorij je hlavní postavou všech čtyř dílů románu. I přes lásku k ženě souseda Astachova je rodiči donucen ke sňatku s bohatou dcerou sed­ láka Koršunova — Natálií. Astachovova žena Axinja a Grigorij se sebe ale nevzdávají a utíkají spolu ke statkáři Listnickému. Natálie se pro­ to pokusila o sebevraždu.

Druhý díl: Grigorijovi a Axinje se narodilo dítě, ale zemřelo na zá­ škrt. Axinja pak začala žít s mladým Listnickým a Grigorij se vrátil k Natálii. Autor v tomto dílu zachytil Únorovou a Říjnovou revoluci.

Třetí díl: Grigorij stojí v čele kozáckého vojska. Axinja se vrátila ke svému muži do Tatarska a opět se začala scházet s Grigorij em. Čtvrtý díl: Šolochov popisuje zánik rodiny Melechovů. Po smrti Pe­ tra se v Donu utopila i jeho žena Darja, otec Pantělej zahynul a Natá­ lie zemřela při potratu. Nechtěla dovolit, aby se Grigorijovi narodil další potomek. Grigorij chce zachránit Axinju a sebe útěkem na jih, ale cestou je Axinja zastřelena. Po roce skrývání se Grigorij vrací domů a dává všechnu lásku synu Mišatkovi, v němž vidí další budoucnost. Šolochov ve své epopeji, která se řadí k důležitým dílům literatury 20. století, líčí hrůzy války, podrobně popisuje scény z bojů a zachycuje počátky bolševismu. Do osudů donských kozáků, kteří se řídí přísnými mravními zákony, autor zajímavě vetkl historické události. Velká lás­ ka Grigorie a Axinji svou hloubkou odpovídala tragické situaci oněch let. Proto bývá někdy za název tichý Don připojováno přízvisko — ‫״‬mi­ lostné drama“.

Jiří Šotola »159« (1924-1989) Jiří Šotola, rodák ze Smidarů, začal literárně tvořit nejdříve v oblasti poezie, zakotvil pak ale u prózy. Jako spisovatel tvořil téměř čtyřicet let. Vystudoval konzervatoř a absolvoval obor činoherní režie na diva­ delní fakultě Akademie múzických umění. Studoval také na filozofické

245

Jiří Šotola fakultě filozofii a estetiku. Šotola redigoval Květen a působil ve Svazu českých spisovatelů. Romány: Tovaryšstvo Ježíšovo, Kuře na rožni, Osmnáct Jeruzalé­ mů, trilogie Malovaný děti, Róza Rio, Podzim v zahradní restauraci (trilogie končí už v současnosti). Z poezie: Svět náš vezdejší, Hvězda Ypsilon, Venuše z Mélu, Podzim níček, Co a jak, Náhrobní kámen, Čas dovršený, Červený květ, Bylo to v Evropě, Poste restante, Za život. Šotola psal také dramata-A možná je na střeše kůň, Pěší ptáci; histo­ rické hry: Padalo listí, padala jablíčka, Cesta Karla TV. do Francie a zpět.

Kuře na rožni Příběh historického románu se odehrává v rozmezí dvou velkých dat - rok 1800 (bitva u Marenga) a rok 1805 (bitva u Slavkova). Román vypravuje o bezradném a nesmyslném putování loutkáře Ma­ těje, vojenského zběha, smolaře a vagabunda. Vypravěč nám sděluje příhody z Matějova života. Útržkovité zápisy o něm našel na půdě starého domu ve vsi T. u městečka L. Matěj Kuře, čtyřicetiletý loutkář, zběhne z bitvy v Korutanech a při­ pojuje se k potulným hercům. Potkává svou lásku (žena jménem La Tournesse), vystupuje pod uměleckým jménem Luigi Sevastiano a při­ chází do Litomyšle. Zde jej vzal do služby hrabě Jiří Josef z Valdštejna. Matěj si před ním hraje na divadelního umělce a odborníka. Když ale hrabě po Matějovi žádal, aby pro něho zinscenoval Dona Juana, musel utéct. Vyvázl hejtmanovi Bendovi a klid našel v klášteře u pátera Prospera. Ani vezdejší život se ale Matějovi nezamlouval, a proto odešel. Navštívil svého bratra Lukáška, ale po nepříznivém přijetí se vydal dál. Kus cesty jej doprovázela Lukáškova nevlastní dcera Barbora. Po porodu Lukáškova dítěte ale zemřela (Lukášek ji doma zneužíval). Matěj putoval dále, na čas s falešným pasem jako Ondřej Serenus. Znovu jej odveleli k vojsku, ale Matěj ze slavné slavkovské bitvy opět zběhl a zanedlouho zemřel. Na příběhu Matěje Kuřete autor ukázal nešťastný osud človíčka zmí­ taného ve víru dějinných událostí. Matěj nenalézá štěstí v žádném svém činu. Doprovází jej osamocení, strach a neustálý neklid. Navíc téměř stále prší, je zima a Matěj má pouze vetché oblečení a děravé boty. Sotolův hrdina představuje jedince, na kterého historie nebere ohledy. Sám se musí životem prokousat a snést jeho políčky.

246

Fráňa Šrámek Děj působí autenticky a silně dramaticky. Zčásti je to dáno vypra­ věčským stylem, ale i divadelním prostředím, které kolem sebe Matěj Kuře vytváří. Autor upozorňuje na hrdinův obtížný život. Neustále se ptá, jaký smysl má všechno to dění a události pro člověka, pro kterého už vše končí.

Fráňa Šrámek

»122,128 wo«

(1877-1952) Jméno Fráni Šrámka se pojí s jeho rodnou Sobotkou. Pokoušel se marně vystudovat práva, a tak dal přednost literatuře. Šrámkovy po­ čátky tíhnou k anarchismu a vyznívají protimilitaristicky. Pro své po­ stoje byl spisovatel několikrát vězněn. Šrámkova lyrická tvorba je silně citová a smyslová. Ze sbírek: Mod­ rý a rudý, Života bído, přec tě mám rád, Básně, Nové básně, Ještě zní, Splav, Rány, růže. Fráňa Šrámek psal také dramata. Některé zobra­ zují duši mladých lidí, jiné se dotýkají válečné fronty a dobových pro­ blémů. Ze Šrámkovy divadelní tvorby: Měsíc nad řekou, Léto, Červen, Plačící satyr, Ostrov veliké lásky, Hagenbek, Soud, Zvony. Šrámek vynikl i jako autor románů (Stříbrný vítr, Tělo, Křižovatky, Past) a povídek (Sláva života, Kamení, srdce a oblaka, Ejhle člověka, Sedmibolestní, Patrouilly, Bouřky a duhy - obsahují původně samostatné knihy Osika a Klavír a housle).

Měsíc nad řekou K napsání lyrického dramatu Měsíc nad řekou autora inspirovaly vzpomínky na studia na píseckém gymnáziu. Hra má tři dějství. Šrámek hledá odpověď na otázku, co se stává s mladými lidmi, když se začnou měnit v dospělé. Kam mizí jejich ideály, nebojácné plány a ‫״‬orlí křídla“? Není snad mládí pouhým výmyslem či podvodem?! Vlastní příběh začíná ve městě, kde se chystá sjezd gymnaziálních abiturientů. Chystá se na něj i Jan Hlubina, nyní starší muž. Přestože na gymnáziu patřil k nejlepším a nejctižádostivějším, skončil jako pro­ davač ve svém vyženěném obchůdku s papírnickými potřebami. Hlu­ bina chce jít na sjezd i s manželkou a veřejně jí poděkovat za dobrý rodinný život.

247

Fráňa Šrámek

Jan Hlubina se setkává se svým bývalým gymnaziálním spolužá­ kem a spolubydlícím Josefem Roškotem. Vzpomínají na uplynulé mlá­ dí a zatracují fanfarónství mladých. Druhou dějovou linii tvoří jejich děti - Slávka Hlubinová a Villy Roškot. Jejich melancholický rozhovor, doprovázený hučící řekou a svět­ lem měsíce, tvoří jednu z nejpůsobivějších částí hry. Do rozhovoru vstu­ pují ale oba rodiče - Hlubina i Roškot. Pohádají se se svými dětmi. Nakonec se naštěstí obě generace usmíří. Šrámek v Měsíci nad řekou mistrně zachytil prchavou náladu oka­ mžiku. Poněkud s ironickým úsměvem sledoval plynoucí mládí a trpké loučení se s ním. Smutek je cítit i z jednání starší generace, která údaj­ ně své mládí pohřbila. Vzpomínky se však stále zdají být citlivé.

Stříbrný vítr Stříbrný vítr je názvem pro Šrámkův lyricky laděný román.

Ústředním motivem je opět mládí. Proto se zdá epický děj občas trochu nesourodý a slabě skloubený. Do popředí vystupuje především lyrická jemnost a impresionistická citlivost. Šrámek již samotným titulem na­ značil, jak velkolepé, ale současně i trýznivé mládí dokáže být. Hlavní postava — mladý student gymnázia Jan Ratkin — se vzpírá svému tvrdému otci, neporozumění ve škole i ostatní nechápavosti okol­ ního světa. Jeník se ale nechce poddat a odporuje. Přátelství najde u spolužáka Malkuse. Poznává i špatnou rodinu spolužáka Staňka, se­ znamuje se se starším Valentou a Zachem. Román končí Janovým roz­ loučením s vlastním mládím. Stává se z něho dospělý muž, připravený na další život. Román působí silně lyricky. Autor v textu užíval množství metafor, slov se symbolickým významem či slov, která příběh zahalovala ja­ kousi tajuplností. Stříbrný vítr, jehož motiv se několikrát refrénovitě vrací, symbolizuje vzdor mládí proti citově vychladlé, nechápající a usedlé starší generaci. Závan větru s sebou přináší cosi silného, čis­ tého a ušlechtilého.

248

Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

»104, 127«

(1828-1910) Tolstoj se narodil roku 1828 v rodovém sídle - Jasné Poljaně. Již v mládí se tento ruský spisovatel realismu projevoval jako svéráz­ ná, nezávislá a nikoho nenapodobující osobnost. Tolstoj začal stu­ dovat práva v Kázáni, ale nedokončil je. Účastnil se krymské války a začátkem 80. let 19. století u něho došlo k názorové změně. Situo­ val se do postoje patriarchálního rolníka a zastával náboženské kvietistické ideje. Tolstoj ve svých dílech realisticky zachycoval dobu. Psal novely a po­ vídky - Sevastopolské povídky, Polikuška, Kozáci, Statkářovo jitro. Tolstoj je autorem trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství. Světového úspěchu dosáhl především romány Vojna a mír, Anna Kareninová. Jeho dramatickou tvorbu dokládají hry Živá mrtvola a Vláda tmy.

Vojna a mír Vojna a mír bývá označována za historický román, románovou epo­ pej či tzv. román řeka. Má čtyři díly zachycující historické události let 1805 až 1820, které ovlivnily vývoj evropských dějin. První dva díly líčí roky 1805-1807, Napoleonovo válčení v Rakousku a bitvu u Slavkova. Zbylé dvě části zachycují Napoleonovo řádění v Rusku, jeho vpád do Moskvy a bitvu u Borodina. Tolstoj do děje zahrnul nesčetné množství postav. Mezi tři hlavní ale patří zahloubaný intelektuál Pierre Bezuchov, kníže Andrej Bolkonskij a Nataša Rostovová. Pierre představuje vnitřně neuspokojeného člověka, který se snaží vymanit se z duševní rozkolísanosti, rozčarová­ ní a slabosti. Touží najít smysl života. Sbližuje se s filozofem Karatajevem, střetává se s různými názory na svět, až končí jako člen tajného opozičního sdružení. Za manželku si bere zmíněnou Natašu Rostovovou, u níž nachází klid a jistotu. Kníže Bolkonskij se účastnil bitvy u Slavkova a po smrti ženy se snažil najít novou oporu ve vztahu s Natašou. Nakonec umírá v její náruči. Umírá však s pocitem, že naplnil své poslání, splnil všechny cíle a jeho život měl nějaký smysl. V románu vystupují samozřejmě i skutečné postavy, jako např. Na­ poleon, Alexandr I. a Kutuzov. Jejich význam ale není ani z hlediska

249

Karel Toman MMHMMHnMnMHHHHMHMNNHHHMMMMHMMHMMMMMMHMMMHMMHRMMHMMMHHK

příběhu, ani z hlediska dějinných a historických událostí tak velký. Podle Tolstého se na vývoji podílí sám lid. Vojna a mír nenese označení ‫״‬román řeka“ pouhou náhodou. Děj tvoří pásmo událostí, situací i okamžiků. V příběhu vystupuje více než 250 postav se svými osudy. Autor se zaměřil jak na společenské, tak poli­ tické poměry. Zobrazil město i venkov, život bohatých i chudých, po­ stavil proti sobě svět skutečný a ideální a iluzorní. Vojna a mír je obrazem ruské společnosti v 19. století v záběru s evropskými událostmi a dějinným vývojem.

Karel Toman

»122,128«

(1877-1946) Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, pocházel z Kokovic u Slaného. Po nedokončených právnických studiích začal cestovat po Evropě. Po návratu domů pracoval jako knihovník a redaktor. Přátelil se s Hanušem Jelínkem z časopisu Zora, sám publikoval v Roháčkově Nivě. V Tomanových literárních počátcích lze spatřit vzor O. Březiny a S. Machara. Básnické sbírky: Pohádky krve, Melancholická pouť, Torzo života, Verše rodinné a jiné, Měsíce, Sluneční hodiny, Hlas ticha, Stoletý ka­ lendář. Karel Toman překládal z francouzského jazyka. Přeložil např. A. France a G. Maupassanta.

Měsíce V básnických Měsících Toman vytvořil obrazy každého z měsíců. Ne­ vyzdvihoval pouze přírodní krásu v daném období, do veršů zasadil i zvyky lidí a odkazy předešlých generací. Př.: ‫״‬Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zda někdy neslyšíš hlas hlubin?

Zní z dálky karneval vražd, krve, umírání. Mlčení země bolí. 250

Jan Trefulka Však dole Tep srdce chvěje se a skrytý pramen z temnot Dere se k světlu.

A píseň mladých vod Tvé srdce opije a hlavu štěstím zmámí, Ze v zoufalství snad, ve víře však nejsme sami. “ (Únor) Toman viděl život a svět jako velké bohatství vztahů. Pro své verše, jejich styl a slovní formulaci je zván básníkem zkratkovitého slohu.

Jan Trefulka

»159,169«

(*1929) Jan Trefulka se narodil v Brně. Po druhé světové válce se sblížil s idejemi komunismu, brzy však odhalil jeho nedostatky a nebál se o nich psát. Po rozchodu se stranou roku 1950 musel Trefulka odejít z filozofické fakulty. Trefulka emigroval do zahraničí. Začal zde vydávat své knihy (ve Skvoreckých 68 Publishers) a po roce 1989 i v České republice. K jeho nejzná­ mějším pracím patří prózy Velká svatba, Pršelo jim štěstí a O bláznech jen dobré.

O bláznech jen dobré Příběh tohoto psychologického románu se odehrává v komunistickém Československu v roce 1968, jak lze spočítat podle dat ze života hlav­ ního hrdiny. Místem děje se stalo moravské městečko Řičín, připomí­ nající některými rysy Mikulov. O bláznech jen dobré vypovídá o zmechanizovaném světě jedince, který dobrovolně a smířlivě přijímá vše, aniž by hleděl na vlastní svo­ bodu a štěstí. Autor se kloní k názoru, že člověk by se měl ohlížet ve svém jednání pouze na sebe, i když se bude třeba zdát ostatním lidem jako blázen. Hlavním hrdinou je třiašedesátiletý funkcionář Cyril Duša. V nemocnici si uvědomí, že jeho život byl pouhým odříkáním. Domnívá se, že má rakovinu, a tak se rozhodne strávit své ‫״‬poslední“ dny podle svého přání. Rozejde se se svou ženou, kterou vlastně ani moc rád nikdy neměl, a stěhuje se k téměř o čtyřicet let mladší Evě. S ní zažívá nové pocity, erotické vzrušení a doopravdy si připadá spokojený. Na naléhání

251

Ivan Sergejevič Turgeněv

svého syna se ale nakonec vrací k manželce. Nelituje ničeho, i když jej ostatní lidé odsoudili a Eva ho okradla o všechny úspory. Poprvé v životě opravdu jednal podle své vůle a cítil se šťastný. Román je vyprávěn Cyrilem. Dozvídáme se o jeho úvahách, názo­ rech a odhalené psychice. Mírný Cyril Duša se až ve svém pozdním věku mění v jedince svobodného, přestože na krátkou chvíli.

Ivan Sergejevič Turgeněv

»103«

(1818-1883) Tento ruský prozaik a klasik evropské literatury se narodil v bohaté šlechtické rodině v Orlu. Univerzitu studoval v Moskvě, Petěrburgu a v Německu. Roku 1843 se Turgeněv seznámil s Francouzkou Pauli­ nou Viardotovou. Přátelili se po celý život, jehož většinu Turgeněv strá­ vil mimo svou vlast. Ve Francii poznal např. É. Zolu, G. Flauberta a G. Maupassanta. Kromě vlastní tvorby se snažil v zahraničí prosadit a propagovat ruskou literaturu. Na počátku své umělecké dráhy psal Turgeněv romantické verše, poé­ my, povídky a novely. Patří k nim: Rváč, Tři podobizny, Andrej Kolo­ sov; poémy - Rozhovor, Paraša, Vesnice, Pop, Stěno. Mezi nejúspěšnější autorova díla se ale řadí: Lovcovy zápisky; romány Rudin, Otcové a děti, Šlechtické hnízdo, Předvečer, Novina, Dým; novely Jarní vody, Asja, Mumu, Punin a Barburin. Ve své dramatické tvorbě Turgeněv následo­ val naturalistickou školu - Měsíc na vsi, Starý mládenec, Snídaně u maršálka.

Lovcovy zápisky Lovcovy zápisky jsou cyklem pětadvaceti povídek z ruského venko­ va (autorova rodná Orelská gubernie) v 19. století. Vystupují v nich postavy pracovitých, srdečných a obětavých venkovanů (např. Tatjana Borisovna se svým synovcem, Kasjan, Kalinyč), dozvídáme se o prízemnosti a hrubosti statkářů (např. povídka Šafář) a menšině místní inteligence (např. povídka Okresní lékař). Jednotlivé črty spojuje postava lovce, který je současně i vypravě­ čem příběhů, a jeho sluhy Jermolaje. Společně se vydávají v různých ročních dobách na lov, při němž zažívají zajímavé příhody. Turgeněv v Lovcových zápiscích poskytl čtenáři obraz ruského ven­ kova, obklopeného krásnou přírodou. Popisuje ale zároveň i zvyky míst­ ních obyvatel, jejich zaběhlý život a ruskou zaostalost. 252

Mark Twain ΜΟΜΒΜαη····Μ3ΒΜ·ηΒΜ·Κ^8903ΜΜΗΠΗΒ^991!ΜΗη·ΜΜη··Β··ΒΙ

Spisovatel svým dokonale vytříbeným jazykem vyvolal obdiv neje­ nom v zahraničí, ale i doma v Rusku. Jeho dílo je proto pro čtenáře zajímavé nejen z hlediska obsahu, ale i díky své stylistické úrovni.

Mark Twain

»102«

(1835-1910) Americký představitel realismu Mark Twain se vlastním jménem jme­ noval Samuel Langhorne. Pocházel z Floridy a v dětství vyrůstal ve městě Hannibal, ležícím na řece Mississippi. Vedl velmi dobrodužný život. Byl lodivodem, zlatokopem, ale i dobrým spisovatelem a no­ vinářem.

Twain se proslavil svými romány - Dobrodružství Torna Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna. Z prózy dále napsal: Princ a chu­ ďas, Pozlacený věk, Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše, Zá­ hadný cizinec; humoristicky laděné Humoresky a Proslulý žabí skokan z caladerského okresu. Mark Twain je také autorem cestopisného Života na Mississippi a autobiografické prózy Jak jsem se protloukal.

Dobrodružství Huckleberryho Finna Tento humorný román o osudech tuláka Hucka volně navazuje na Dobrodružství Torna Sawyera.

Postavu Hucka Twain vytvořil podle skutečné předlohy. Huck byl synem věčně opilého otce a vyrůstal jako samorost v opovržení ostat­ ními lidmi. Čtenář ale brzy pochopí, že skutečné hodnoty spočívají v chlapcově veselé povaze a dobrém srdci. Autor příběh zasadil do Saint Petersburgu, ležícího podobně jako Hannibal na řece Mississippi. V Dobrodružství Huckleberryho Finna Huck utíká od vdovy Douglasové, protože už nechce dál snášet její převýchovu a neustálé zu­ šlechťování. Zinscenuje vše tak, aby se zdálo, že byl zabit. Ukrývá se pak na Jacksonově ostrově. Potkává zde otroka paní Watsonové (Watsonová byla sestrou paní Douglasové) a spolu s ním - Jimem - se plaví na voru po Mississippi. Cestou se k nim přidávají další dva, kteří pak černocha Jima znovu prodají do otroctví. Huck se při pátrání po Jimovi setkává s Tomem Sawyerem. Společ­ ně pak kamaráda po různých zápletkách osvobodí. 253

Josef Kajetán Tyl Huck, který poznal nezávislost, svobodu a volnost, chce i nadále žít svým nespoutaným životem. Už nechce, aby mu někdo něco diktoval. Tyto jeho touhy působí daleko silněji než touha po volnosti Torna Sawyera. Velký význam má v románu i řeka Mississippi, jejíž tok také ne­ může být spoután a zastaven, podobně jako Huck. Oba Twainovy romány dokládají autorovo velké vypravěčské umě­ ní, tolik specifické pro americkou prózu posledního století.

Josef Kajetán Tyl

»68,93,176«

(1808-1856) Tyl se narodil v Kutné Hoře. Jako žák V. K. Klicpery lnul již od mládí k divadlu. Stal se členem několika kočovných divadelních společností. Řídil také česká představení ve Stavovském divadle. Přispíval do Sedlských novin, Pražského posla a Květů, které od roku 1834 pod názvem Květy české řídil. Později byly přejmenovány pouze na Květy. Josef Kajetán Tyl je neopomenutelnou osobností české literatury pře­ devším díky svým dramatům: Fidlovačka, Pražský flamendr, Bankro­ tář, Paličova dcera, Kutnohorští havíři, Jan Hus, Zižka z Trocnova, Staré Město a Malá Strana, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její syno­ vé, Bruncvík, kníže české, Měšťané a studenti aneb Oblehnutí Prahy od Švédů, Nalezenec, Chudý kejkliř, Paní Marjánka, matka pluku, Stra­ konický dudák, Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna, Čert na zemi. K Tylově tvorbě patří také povídky se soudobou i historickou temati­ kou: Dekret kutnohorský, Rozina Ruthardová, Rozervanec, Poslední Čech, Kusy mého srdce.

Jan Hus Drama Jan Hus čtenáře zavádí do konce 14. století a počátku 15. století. Děj se odehrává v Praze v Kapli betlémské, na hradě, ji­ ných pražských zákoutích a v Kostnici. Tyl zachytil poslední Husova léta do doby jeho upálení. Kromě kaza­ tele Jana Husa ve hře vystupují i jiné skutečné postavy - Husův přítel Jeroným Pražský, Pan Hanuš z Chlumu, Jan Zižka z Trocnova, pan Vok z Valdštýna, Václav IV. se ženou Žofií, Husova matka Markéta. Za církev jedná např. Jan XXIII. Mistra Jana zradil Štěpán Páleč a nepří­ liš pozitivně působí i postava císaře Zikmunda.

254

Josef Kajetán Tyl Drama přibližuje životní osud Jana Husa, který se svým kázáním postavil proti české církvi a jejímu morálnímu úpadku. Církev nehod­ lala Husovu kritiku snášet a dosáhla jeho vyhnání z Prahy. On sám se ale nebojácně postavil před koncil v Kostnici. Zde jej lstí a zradou odsoudili k upálení. Tyl ukázal tímto zpracováním historického námětu Husovu stateč­ nost, odhodlanost bojovat pro dobro věci. Postavil tak ve své době před český národ vzor člověka, kterým chtěl vzbudit mezi lidmi aktivitu a činorodost.

Jiříkovo vidění Jiříkovo vidění je Tylovou dramatickou báchorkou. Obraz skuteč­ nosti autor nevytváří na základě historických událostí, ale dobu zob­ razuje z hlediska jejích morálních vlastností. Divadelní hra popisuje sílu lásky Jiříka a jeho milé Kačenky. Jiříkovi se zdají tři sny. Vystu­ puje v nich ale pod jiným jménem. I Kačenka se zde nazývá Kristinou. Ve snech to s Jiříkem špatně dopadá, ale neustále jej provází, vede a ochraňuje Kačenčina láska. Nakonec se probouzí a je rád, že je oprav­ dový a správný muž, jak se sluší.

Ve snu vystupuje kromě Jiříka a Kačenky také duch z Blaníku Severin.

Kutnohorští havíři Jedná se o Tylovu historickou hru, jejíž příběh autor zasadil do Kut­ né Hory konce 15. století. Autor námětem vycházel ze skutečných udá­ lostí - havířských stávek z 19. století (rok 1844). Vyjadřuje myšlenku o nesmiřitelnosti třídních zájmů. Horníci musí bojovat za svá práva proti šlechtickým a měšťanským vykořisťovatelům. Předák kutnohorských havířů Opat se snaží hájit legálními meto­ dami práva havířů. Pro svou důvěřivost končí na popravišti. Ve hře vystupuje mladý statečný havíř Vít, který je zamilovaný do Opatovy dcery Anežky. Anežka ale miluje mincmistrova syna Hynka. Ve své lásce se přesvědčí, že třídní překážky nelze překonat. Drama končí krvavým soudem, při kterém je zabit mincmistr Beneš z Veitmile — zlý, nenávistivý a proradný muž. Kutnohorskými havíři Tyl řeší otázku lidských práv a nároku na svobodu. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka. Hra má tón vlastenecký a lehce sociální.

255

Josef Kajetán Tyl

Lesní panna Lesní panna je dramatem, jehož celý název zní — Lesní panna aneb cesta do Ameriky. Lesní panna je další z Tylových báchorek. V popředí opět stojí láska a nárok člověka na ni podle toho, zda si ji zaslouží. Majetek by neměl rozhodovat. Kovář Jakub Závora nechce dát svou Terezku učitelovi Isidorovi Slovíčkovi. Isidor se proto i s některými dalšími obyvateli obce vypraví do Ameriky za bohatstvím. Terezka dala své tři vlasy lesní panně, aby Isidora po cestě ochránila. Panna na sebe vzala třikrát lidskou podobu a přesvědčila se o velikosti Isidorovy lásky. Za své tři vlasy Terezka zaplatila třemi dny ze svého života. Z Ameriky se ale nakonec všichni ve zdraví vracejí zpět.

Strakonický dudák Strakonický dudák aneb Hody divých žen patří k Tylovým drama­ tickým báchorkám. Čtenáře zavádí do jihočeských Strakonic v první polovině 19. století. Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, vlasti a národu, ale i oslavou pravé české povahy a jejích předností. Tyl rovněž vyzdvi­ huje sílu mateřského citu a pevného vztahu dvou lidí. Ať láska mateř­ ská či milenecká, obě dokážou mnohé obětovat a spoustu věcí přetrpět. Příběh vypráví o dudákovi Švandovi, kterému chudoba brání ve sňat­ ku s milovanou Dorotkou. Švanda proto musí odejít do světa. U lesa jej ale překvapí spánek a Švanda usíná. Mezitím mu jeho matka, víla Rosava, očaruje dudy. Švandovy dudy pak vyhrávaly tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Švandovo bohatství ale přilákalo i vypočí­ tavého sekretáře Vocilku. Vetřel se do Švandovy přízně a když za du­ dákem přišla Dorotka s muzikantem Kalafunou, neměl už nic. Švanda s Vocilkou se také dostali do neznámé země. U dvora prin­ cezny Zuliky málem Švanda padl do nástrah a vzal si ji za ženu. Za­ vřeli ho do vězení, z něhož mu pomohla matka Rosava. Protože se sy­ novi ukázala, stala se za trest divoženkou. Vysvobodila by ji pouze láska, která by Švandu opět osvobodila ze všech nástrah a uvedla jej na správnou cestu. Nakonec vše dobře dopadlo. Dorotka zachránila Švandu i Rosavu, kterou královna Lesana opět proměnila ve vílu.

256

Ludvík Vaculík Tyl obohatil příběh Švandy dudáka kouzelným světem vil, do dialo­ gů zapojil jejich vznešený jazyk, chodské nářečí i humorné výroky ja­ drných českých lidiček, jako byl např. Kalafuna.

Strakonický dudák je nejznámějším a nejúspěšnějším dílem Josefa Kajetána Tyla, hraným až dodnes v mnohých divadlech.

Ludvík Vaculík

»168«

(*1926) Broumovský rodák Ludvík Vaculík se stal po studiích žurnalistiky publicistou, redaktorem Literárních novin a spisovatelem. Podílel se na vzniku strojopisné edice Petlice. Jako některým jeho současníkům bylo totiž i jemu v 70. a 80. letech zakázáno publikovat. Vaculík psal především romány, ve kterých vystupoval jako auto­ biografický vypravěč. Psal také fejetony. Z tvorby: 2 000 slov; Rušný dům, Sekyra, Morčata; fejetony - Milí spolužáci, Stará dáma se baví, Jaro je tady; románové prózy Jak se dělá chlapec a Český snář.

Český snář V Českém snáři autor formou deníku zachycuje každodenní udá­ losti od 22. ledna 1979 do 2. února 1980. Popisuje svůj vlastní život v této době.

Dozvídáme se tak o pisatelových obtížích v době jeho kulturního di­ sidentu. Vaculík čtenáři představil svou rodinu — ženu Madlu a syny Ondráše s Janem. V příbězích vystupují jako hrdinové. Autor zobrazil problémy spojené s jeho situací v komunistickém Československu. Vy­ práví o vzniku Petlice, těžkostech při jednání s autory, písařkami i sa­ motnými strojopisy. Vaculík napsal o vyslýchání a pronásledování. Do děje jsou zahrnuty i některé skutečné osobnosti české literatury a kultury - Eva Kantůrko­ vé, Pavel Kohout, Ivan Klíma, Karel Sidon, Petr Pithart, Jiří Gruša aj. V autorových zápiscích se mísí zážitky pracovní i soukromé (např. rozchod s milovanou Helenou). Vaculík dává najevo pochybnosti o psaní Českého snáře. Rozhoduje se, zda má vše nechat tak, jak napsal možná nevyvážené, ale věrohodné a autentické. Svou citovou a tvůrčí krizi se rozhodl řešit organizací protestních akcí či prací v zahradě. 257

Ludvík Vaculík

Český snář je spolehlivým obrazem disidentské společnosti 80. let. Autor do svých deníkových zápisků zařadil i dopisy, skutečné i smyš­ lené rozhovory s přáteli, anekdoty, reportáže ze svého okolí, črty, úva­ hy a vnitřní monology. Knížka je Vaculíkovou ostrou zpovědí a kritickou obžalobou. Pro svou upřímnost a realitu zobrazování se autor dočkal několika výtek. Někteří lidé však jeho otevřenost naopak ocenili.

Sekyra Sekyra je Vaculíkovým autobiografickým románem odehrávajícím se v polovině 20. století na moravském venkově.

Hlavní hrdina - vypravěč - přijíždí za svým mladším bratrem na venkov:

‫״‬Poprvé jsem měl navštívit bratra řidiče. Ale on skoro nikdo neví, kdo je můj bratr řidič. Tehdy bylo mi deset roků, když mi nečekaně připadl k občasnému nudnému kolébání. Dokonce si pamatuju, jak jsem ráno po jeho narození přihnal kozy do potoka, pásl tam už Tonda a já jsem se optal: ‫״‬Víš, co je u nás nového?"- a on řekl: ‫״‬Bratr, ne?““ Autor se ve vzpomínkách vrací do minulosti a do doby svého dět­ ství. Snaží se vysvětlit, jak vše bylo. V románu vystupují příslušníci jeho rodiny, nikoho však nenazývá jménem. Přímo pojmenovává pou­ ze okolní postavy. Velmi důležitá je osobnost vypravěčova otce. Proje­ vuje se pouze formou dopisů, které zasílá z Persie, kam odjel pracovat. Otec byl pro svého syna nejdříve vzorem, postupně se mu stal ale pro­ tivníkem a ideovým odpůrcem. Autor v příbězích nepostupuje chronologicky. Vyprávění působí ná­ ladově, spontánně a trochu chaoticky. Vaculík se často vrací k věcem, které již dříve zmínil. Sekyra je románem o hledání síly k novým životním krokům a další osudové etapě člověka. Svůj význam má sepětí nejenom s rodinou, ale i přírodou.

258

Vladislav Vančura

Vladislav Vančura

»129142,143,155,182«

(1891-1942) Vančura se narodil v Háji na Opavsku, ale mládí trávil v Davli u Prahy. Vystudoval medicínu a ve Zbraslavi provozoval svou lékař­ skou praxi. Zároveň se ale věnoval literární, veřejné a filmové činnosti (Před maturitou). Stál v čele Devětsilu, přispíval do časopisů Červen a Host a byl členem České filmové společnosti. V době heydrichiády přesně 2. června 1942-jej nacisté popravili.

Vančura psal romány, menší prózy, dramata a také knihy pro děti. Snažil se o vysokou jazykovou i stylovou úroveň. Z románů: Markéta Lazarová, Pekař Jan Marhoul, Rozmarné léto, Pole orná a válečná, Konec starých časů, Útěk do Budína, Tři řeky, Hrdelní pře aneb Pří­ sloví, Poslední soud, Rodina Horvatova. Povídky: Luk královny Do­ rotky, Amazonský proud, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Dramatická tvorba: Jezero Ukereve, Učitel a žák, Alchymista, Nemocná dívka, Josefina. Mladší čtenáři Vladislava Vančuru znají jako autora pohád­ kové knihy Kubula a Kuba Kubikula. Ke spisovatelově literární pozů­ stalosti patří rovněž nedokončené Obrazy z dějin národa českého.

Markéta Lazarová Baladický román Markéta Lazarová čtenáře zavádí do českého stře­ dověku na hrady Roháček (v románu Kozlík), Obořiště (v románu La­ zar) a k Mladé Boleslavi (v románu Serpinský hvozd). Vančura demonstruje na osudech středověkých lapků nesvobodu dnešní doby. Ukazuje přednosti společnosti, ve které není člověk ome­ zován. Důležité postavení má v životě láska, která mu dává smysl. Román popisuje život loupežníků, kteří obývali turnovské a bole­ slavské lesy. Mezi nejobávanější patřil Kozlík. Měl devět dcer a osm synů. Svou silou z nich vynikal nejvíce Mikuláš. Kozlíkové si moc dobře nerozuměli se sousedním loupežnickým ro­ dem Lazarů. Jednou Lazar odmítl pomoci Mikulášovi proti královské­ mu vojsku. Mikuláš se mu pomstil a unesl jeho krásnou dceru Marké­ tu. Ta se měla původně stát služebnicí Boha a odejít do kláštera. Mar­ kéta se ale do Mikuláše zamilovala a trpěla tím, že je jeho milenkou, přestože dala otci jiný slib. Další mileneckou dvojici tvoří zajatý ně­ mecký hrabě Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra.

259

Vladislav Vančura

Nakonec nepokoje vyvrcholily bojem mezi loupežníky a hejtmanským vojskem. Několik lidí padlo, Kozlík a někteří synové byli zajati. Ostat­ ní synové je chtěli vysvobodit, akce se ale nepovedla a všichni lupiči zemřeli na popravišti. O život přišel také Kristián. Alexandře i Markétě, která navíc čekala Mikulášova syna, bylo odpuštěno. Vančurův román prostupují prvky lyrismu. Jazyk působí vznešeně a knižně. Autor používá dlouhých souvětí, ve kterých se objevují prvky různých jazykových vrstev - lidový jazyk, poetismy, archaismy, argot i vulgarismy. Markéta Lazarová je románem o nezničitelnosti lidského života, jeho krásách a síle.

Obrazy z dějin národa českého Kosmas:

Děj povídky se odehrává v Praze od roku 1114, končí v roce 1120. Vančura svým charakteristickým knižním stylem vypráví o části ži­ vota Kosmy - kanovníka svatovítské kapituly. Kosmas před čtenáři stojí jako vzdělaný, inteligentní muž se zájmem o historii. Po světě se potulovali čtyři žebráci - pohan ‫״‬zvířecího výrazu“, uprch­ lý otrok, jeden bezruký a druhý trochu dýchavičný zbrojenec. Neustá­ le trpěli hladem, až potkali Kosmase. Nabídl jim pohostinství za vy­ právění jejich příběhů. Roku 1116 však přišlo suché léto, paní Božetěcha - Kosmova man­ želka — se roznemohla a Kosmas musel starce vyhnat. Neměl už čas na jejich vypravování. Snažil se být co nejvíce s paní Božetěchou, která mu nakonec zemřela. Těžko nesl její ztrátu, bloumal po městě, až mu z tohoto neradostného stavu pomohli přátelé Bruno a Sebíř. Velkou část příběhu tvoří dialogy a věčné hašteření se Kosmy a Božetěchy. Kanovník se rovněž zmiňuje o počátcích své Kroniky české a její tvorbě. Vančura osobou slavného Kosmy vyzdvihuje českou historii, její význam přenáší i do současné doby, netají se láskou a obdivem k ní.

Pekař Jan Marhoul Pekař Jan Marhoul je Vančurovým románem o naivně zaslepeném dobrákovi, který si myslí, že svou počestností změní svět. Marhoul má velmi ušlechtilou povahu, ale stále více jej začíná ničit kapitalistická konkurence. Musí prodat svou zadluženou pekárnu 260

Vladislav Vančura a najímá si opuštěný mlýn. Opraví jej, peče chléb a rozváží ho po vesni­ cích. Celý den od rána až do večera je na nahou. Krutost a vypočítavost ostatních lidí jej ale dohání k žebrácké smrti.

Vančurův vytříbený jazyk nejlépe charakterizuje krátká ukázka z románu: ‫״‬Tratoliště vod sotva slinila dno rybničně jámy a od hráze k hrázi se válela houština zápachu, sahající větrem v šíř i dál. Kraj se hrbil, zvedaje se tu pahorkem, tu skalkou. Pole oblézala vršky, točila se a nikde nebylo rovného místečka. Jako když chlapec na křivé housle napíná strunu, bra­ tránci, dělníci silnic, natahovali touto krabatinou cestu, tu se plazila stavba ještě nízko a tu se zvedala jako zvíře napolo probuzené. Bratránci, dělníci silnic, děti i starci, mužové všech stáří a nemocí a všech tvarů neštěstí, osmahlí chlapíci, ti, jež odrala bída, tito bra­ tránci, když Marhoul přijížděl, právě snídali. Přišel mezi ně jako chu­ dý k chudým. “

Rozmarné léto Rozmarným létem dosáhla Vančurova tvorba vrcholu. Příběh autor situoval do Krokových Varů. Z tohoto městečka pro čtenáře ‫״‬vystřihl“ tři dny a nechal je nahlédnout do jejich dění. V říčních lázních Antonína Důry je prázdno, neboť červen přinesl pouze déšť a uplakané počasí. Scházejí se tu pan Antonín, kanovník Roch a major Hugo. V jejich společnosti se objevuje také Antonínova manželka Kateřina. Čas plyne poklidně, líně a lhostejně.

Ovšem jenom do té doby, než do města zavítá provazolezec Arnoštek se svou krásnou společnicí Annou. Tři dny, které komedianti ve Va­ rech tráví, vytrhnou obyvatele z pasivity a prázdného plkání. Paní Kateřina nemůže spustit oči z Arnoštka a Anna přitahuje pozornost jejího manžela Antonína. O půvabnou Annu se dokonce pokusil i abbé Roch, ale vyvázl s natrženým uchem. Majora Huga nakonec od Anny výpraskem odehnal sám Arnoštek. Po odjezdu komediantů se vše vrací do starých kolejí. Antonín se musí spokojit se svou uštěpačnou Kateřinou a tlacháním s Rochem a Hugem.

Vančura svým románem (Rozmarné léto bývá označováno rovněž jako novela) parodoval maloměsto s jeho přetvářkou, pasivitou a ome­ zeností. Zdejší situaci ale podal s jemným, půvabným humorem a vzne­ šeným nadhledem. 261

Lope de Vega

Ve filmové podobě Rozmarného léta zahrál Antonína Důru nezapo­ menutelný Rudolf Hrušínský.

Lope de Vega

»41173«

(1562-1632) Celé jméno tohoto známého španělského dramatika, rodáka z Madridu, zní - Lope Félix de Vega Carpio. Již od mládí se projevo­ val jeho umělecký talent. Právem je označován za největšího básníka a dramatika španělského ‫״‬zlatého věku“ (doba renesance). Vega napsal velké množství divadelních her, z nichž se jich docho­ valo přibližně 500. Je to např. Fuente Ovejuna (též Ovčí pramen), Za­ hradníkův pes, Sedlák svým pánem, Král nejlepší soudce, Zázračný pramen madridský, Chytrá milenka, Vdova z Valencie, Barlaam a Josafat, Narození Kristovo. Vega ve svých dramatech řešil otázky milostné, historické i náboženské. Lope de Vega tvořil poezii dle vzoru antiky, ale k jeho literární pozů­ stalosti patří rovněž několik románů, např. Dorotea.

Fuente Ovejuna Fuente Ovejuna je vedle názvu dramatu především místem, kde se příběh této tříaktové hry udál. Autor vycházel ze skutečných událostí roku 1476. Do španělské vesnice Fuente Ovejuny přijíždí panovačný a bezohled­ ný rytíř Goméz. Zde se právě schyluje ke svatbě starostovy dcery Laurencie s jejím vyvoleným Frondosem. Ale den, kdy má ke sňatku dojít, přináší hrozivé události. Komtur Goméz urazil a ponížil starostu Estébana, jeho dceru Laurencii zneužil a Frondosa ztýral. Proti Gomézovu krutému jednání se postaví celá Fuente Ovejuna, jejíž obyvatelé nenechají Gomézův čin bez odplaty a zabijí jej. Při vyšetřování všichni drží při sobě a jako jedno tělo se vydávají za vraha. Don Rodrigo, který ve hře zastupoval královskou moc a spravedl­ nost, pátral po příčinách Gomézovy smrti a nakonec vesničanům udě­ lil milost. Fuente Ovejuna je divadelní hrou o nelidském chování člověka, za které nutně následuje odplata. Vega kladl důraz na soudržnost lidí a jejich kolektivní cítění v okamžiku nebezpečí.

262

Publius Vergilius Maro

Publius Vergilius Maro

»20«

(79-19 př. n. I.) Podobně jako Lope de Vega zastupoval ‫״‬zlatý věk“ španělské rene­ sanční literatury, Publius Vergilius Maro tvořil v tzv. zlatém věku řím­ ské poezie. Patřil k velmi vzdělaným mužům své doby. Studoval v Cremoně, Neapoli a Miláně na filozofických a rétorických školách. Hodně cestoval po Itálii, ale i Malé Asii a Řecku. Těšil se velké oblibě císaře Augusta.

Básník Vergilius se podle vzoru Theokrita uvedl do poezie svými Zpěvy pastýřskými a částečně didaktickými Zpěvy rolnickými. V daktylském hexametru je psán jeho epos Aeneis (má dvanáct zpěvů).

Aeneis Eposem Aeneis vytvořil Vergilius římské národní dílo oslavující minulost a rod Augustův. Jeho vznik se datuje do 19. století př. n. 1. Zavádí čtenáře do mytologického dávnověku a k počátkům města Říma. Vergilius očividně navázal na odkaz Homérových eposů a trojskou válku.

Trojský obyvatel Aeneas prchá na popud bohů se svým malým sy­ nem Ascaniem a otcem Anchisem pryč z hořícího města. Bloudí po Stře­ dozemním moři a snaží se najít novou vlast. V Kartágu se zamiluje do královny Didony. Na pokyn bohů ale musí putovat dál. Jeho ztrátu Didona neunese a končí život sebevraždou. Aeneas se na svých toulkách dostane až k ústí řeky Tibery. Zdejší král Latinus mu dává ruku své dcery Lavinie. Aeneas však nejdříve musí přemoci jejího rutulského nápadníka krále Turna, až pak Lavinii získává. Zakládá město Lavinium - budoucí Řím. Aeneis je považován za národní epos, který líčí slavnou římskou minulost, tolik ovlivněnou bohy a jejich svévolí. Epos nevděčí za svůj význam pouze historickému obsahu, ale Vergilius při psaní užíval ja­ zyk a sloh vysoké úrovně, oproštěný nejasností a zmatků. Ke čtená­ řům z díla promlouvá hrdost, nadšení a dramatická citovost.

263

Paul Verlaine

Paul Verlaine

»116«

(1844-1896) Paul Verlaine patřil ke skupině ‫״‬prokletých básníků“ konce 19. stole­ tí. Narodil se ve francouzském městě Méty jako syn důstojníka. Po ne­ dokončených studiích práv a dočasném povolání úředníka se oddal bo­ hémskému životu. Přátelil se s názorově podobně založeným A. Rimbaudem, kterého však postřelil, a musel proto odejít na dva roky do vězení. Ve Verlainově díle doznívá vliv Ch. Baudelaira. Jeho verše protkává nostalgie, morální nepokoj a milostná vzplanutí. Z poezie: Romance beze slov, Saturnské básně, Galantní slavnosti, Moudrost, Šťastná píseň. Psal ale také prózu - Mé vězení, Mé špitály, Zpovědi - a je autorem esejistických Prokletých básníků.

Romance beze slov Romance beze slov obsahuje ve svých čtyřech částech (Zapomenuté drobné árie, Belgické krajiny, Birds in the Night, Akvarely) dvacet převážně milostných a lyrických básní, často uvozených mottem:

‫״״‬Lehounce prší na město. “ Rimbaud Pláče to v srdci mém A malátnost je schvacuje, Jako když prší nad městem, Pláč ozývá se v srdci mém. Nejvíc však trýzní srdce mé, Ze teskníc, neví proč. Bez lásky, zášti žijeme, To nejvíc trápí srdce mé.“ (1. a 4. sloka Zapomenutého popěvku, přeložil J. Seifert) V první části Romance beze slov se Verlaine zpovídá ze svých vnitř­ ních pocitů, druhá část je svázána s osobností A. Rimbauda, třetí díl zachycuje autorův monolog o jeho intimním životě a Akvarely reflek­ tují Verlainův pobyt v Anglii. Básníkovy verše upřednostňují hudebnost, zpěvnost, lyrickou jemnost a intimní zahalenost. Význam slova stojí až na druhém místě. Autor své básně zakrývá rouškou rána, ve­ čera či noci; z ročních období je to jaro a podzim.

264

Jules Verne

Jules Verne (1828-1905) Francouz Jules Verne, rodák z Nantes, se řadí ke spisovatelům vě­ deckofantastické dobrodružné prózy. Vystudoval práva, kterými se po celý život vedle literární činnosti také zabýval. Verneovy romány zabírají výsostné místo především v knihovničkách mladšího čtenářského publika. Autor napsal přes šedesát knih, z nichž mezi nejznámější bezesporu patří Dvacet tisíc mil pod mořem, Děti kapitána Granta, Pět neděl v balónu, Tajuplný ostrov, Patnáctiletý kapitán, Dva roky prázdnin, Cesta kolem světa za 80 dní, Tajemný hrad v Karpatech, Cesta na Měsíc a Ocelové Město.

Ocelové Město Ocelové Město je Verneovým vědeckofantastickým románem, kterým autor varuje před nesmrtelnou lidskou nenávistí, zlobou a násilím. Mezi hlavní postavy patří doktor Sarrasin a Herr Schultze. Sarrasin vkládá celou svou životní energii do výstavby Francouzského Měs­ ta. Vládne zde mír, pokoj, lidé si vycházejí vstříc, nevyskytují se tu téměř žádné loupeže, či dokonce vraždy, a těžko bychom hledali dítě nad deset let, co by neumělo psát a číst. Zdá se nepochopitelné, jak může Francouzské Město v někom vyvo­ lávat odpor. Přesto je chce Herr Schultze, ne náhodou Němec, zničit zbraněmi, jež vyrábí ve své obludné továrně - Ocelovém Městě: ‫״‬New York, 8. září - V nejbližší době má dojít k násilnému útoku na lidská práva. Dovídáme se z jistých pramenů, že v Ocelovém Městě se odlévají strašné zbraně, určené k napadení a ke zničení Francouzské­ ho Města, města francouzského původu. Nevíme, zda Spojené státy budou moci a chtít zakročit v tomto boji latinské rasy s rasou saskou, ale upozorňujeme poctivé lidi na toto odporné zneužití síly. Francouz­ ské Město by nemělo ztrácet ani jednu hodinu a mělo by se připravit k obraně ...atd.“ Herr Schultze chce svou hrozivě ničivou střelou ovládnout celý svět. Zabrání mu v tom přítel Sarrasinova syna Oktáva - inteligentní a odvážný Alsasan Marcel Bruckmann. Francouzské Město pak roz­ kvétalo dále díky moudrosti svých občanů a Ocelové Město se stalo střediskem bezkonkurenčně dobré průmyslové výroby, ‫״‬s níž se ne­ mohl žádný spotřební průmysl srovnávat“.

265

Frangois Villon

Verne lidstvo nabádá, aby užívalo pokroku k mírumilovným účelům a jednalo ku prospěchu okolního světa. Zajímavé je, že tento vědecko­ fantastický spisovatel předpověděl o technické vyspělosti mnoho fakt, která se nejenom splnila, ale byla dokonce i překonána.

Francois Villon

»39«

(přibližně 1431-1463) Se jménem Francoise Villona, vlastním jménem F. Montcorbiera, se setkáváme v souvislosti s prokletými básníky. Právem bývá označován za jejich předchůdce či literárního ‫״‬otce". Vedl rušný, bohémský život a plně se mu oddával. V Paříži na univerzitě vystudoval svobodná umění. Nevyhnul se ani konfliktům se zákony a několikrát se ocitl před soudem. K jeho dílu patří zejména Odkaz a Závěť - neboli také Malý testa­ ment a Velký testament.

Malý testament, Velký testament Malý a Velký testament působí poněkud protikladné. Autor také obě svá díla psal v odlišné životní situaci - jednou jako revoltující mladík, podruhé již jako uvědomělý, dospělý muž. V Malém testamentu básník proklíná společnost, vysmívá se jí, ne­ šetří narážkami, ironií i kritikou. Zlehčuje uznávané mravy, nedbá žádných hodnot a napadá významné osobnosti. Velký testament usmiřuje Villona se světem. Bohémský život, leh­ komyslné počínání a neuvážená slova autor přičítá mládí. Nyní do­ chází ponaučení, uvědomění a zúčtovává s minulostí. I přesto však trpce pohlíží na všechny, kteří se k němu nezachovali dobře nebo mu ublížili. Vzpomíná i na své lásky a přátele. Nezáleží na tom, zda mezi ně patřili alkoholici, nevěstky, tuláci či pobudové. Villonovy básně vyjadřují jeho duševní pochody, vnitřní emoce, ná­ lady, dojmy a soukromé názory:

‫״‬Kdybych si myslil, že mým skonem se krápět dobra vykoná, já k smrti odsoudím se honem, jako bych bestie byl zlá.

266

Voltaire Mnou nikdo křivdy nedozná, Pěšky si choď či v truhle nes se. Však chudák zemře-li jak já, Hora se věru nezatřese.“ (Závěť)

Voltaire

»57«

(1694-1778) Voltaire, vlastním jménem Francois Marie Arouet, představuje hlav­ ního zástupce francouzského osvícenství. Patřil k tehdejším encyklopedistům, což vysvětluje jeho všestranné humanistické zaměření. Vjedné osobě spojoval historika, myslitele, literáta, publicistu, politi­ ka i kulturního organizátora. Poznal Švýcarsko, Anglii a Prusko. Zdejší král Bedřich II. na Voltaira nedal dopustit. Ten pracoval jako králov­ ský historiograf, později jako ředitel Akademie. Z díla: romány - Candide, Prosťáček, Zadig; filozofické spisy - Roz­ prava o snášenlivosti, Filozofický slovník, Filozofické listy; historická Rozprava o mravech a duchu národů; eposy - Panna Orleánská a Henriada.

Candide Candide aneb Optimismus, jak zní úplný název díla, je filozofický román s cestopisnými dobrodružnými prvky. Candide, hlavní protagonista románu, vyrůstal na zámku šlechtice Thundera-den-troncka. Ovlivněn názory filozofa Panglose považoval zdejší svět za nejlepší, jaký jen může být. Tomuto názoru však zůstal věrný pouze do okamžiku, kdy jej baron ze zámku vyhnal. Příčinou toho byla jeho láska k baronově dceři Kunigundě. Candide se vydal do světa. S armádou bulharského krále poznal násilí války, nahlédl do krvavých praktik španělských inkvizitorů, jen o vlásek vyvázl ze zemětřesení v Portugalsku, seznámil se s metodami jezuitů a neustále bojoval o zachování své existence. V bájném Eldorádu získal velké bohatství, za které v Cařihradě vykoupil z otroctví Kunigundu a Panglose. Román popisuje hrdinovo bloudění světem, které jej postupně zba­ vuje všech ideálů o spravedlnosti, lásce, kráse, míru a šlechetnosti. Candide nakonec končí svůj život přízemní prací a společnicí mu je pouze stará ošklivá žena.

267

Jiří Voskovec, Jaroslav Vrchlický

Jiří Voskovec

»183«

(1905-1981) Jiří Voskovec je český herec a spisovatel neodlučiteľné spjatý s osobností Jana Wericha. Studoval střední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 společně s Werichem založili Osvobozené divadlo, které se po dvou letech definitivně změnilo v jevištní centrum českého klaunství, reagující na aktuální politické a společenské problémy. Od roku 1938 žil Voskovec převážně ve Spojených státech. Pouze v letech 1945-1948 pobýval v Československu a v letech 1948-1950 ve Francii. Literárně tvořil především s Werichem; sám napsal Klobouk ve křoví a hrál ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Společná tvorba obou autorů viz. Jan Werich na straně 272.

Jaroslav Vrchlický

»89 90177«

(1853-1912) Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, se narodil v Lounech jako nejstarší syn v rodině chudého obchodníka. Ve Sla­ ném, Praze a Klatovech studoval gymnázium, pak historii, filozofii a románské jazyky na filozofické fakultě. Pracoval jako učitel, vycho­ vatel a tajemník u hraběte Montecuccoliho - Laderchi. Působil záro­ veň i jako kritik, redaktor, spisovatel a profesor na vysoké škole. Vrchlický se dlouho přátelil se Sofií Podlipskou a roku 1879 uzavřel sňatek s její dcerou Ludmilou. V 90. letech však přišla manželská kri­ ze a Vrchlického soukromý život se nacházel v troskách. Autorovu rozsáhlou tvorbu tvoří převážně poezie: Poutí k Eldorádu, Okna v bouři, Strom života, Eklogy a písně, Meč Damoklův, Dojmy a rozmary, Zlatý prach, Hudba v duši, Zlomky epopeje, Nové zlomky epopeje, Selské balady, Mýty, Duch a svět, Votivní desky, Fresky a gobelíny, Moje sonáta, Sonety samotáře, Twardowski, Rok na jihu, Co život dal, Jak táhla mračna, Korálové ostrovy, Skryté zdroje, Zavá­ té stezky atd. Drama: Noc na Karlštejně, Hippodamie, Drahomíra, Smrt Odyssea, Julian Apostata, Soud lásky, Rabínova moudrost, Trojí políbení, Lás­ ka a smrt, Trilogie o Simsonovi, Svědek, Probuzení atd.

268

■■

Jaroslav Vrchlický

Vrchlický využíval svých znalostí románských jazyků jako překlada­ tel. Přeložil např. Verlaina, Rimbauda, Mallarmého, Huga, Danteho, Goetha, Schillera, Whitmana, Mickiewicze aj.

Noc na Karlštejně Noc na Karlštejně je historickou veselohrou, jejíž děj autor situoval do roku 1363. Příběh se dělí do třech jednání.

V prvním z nich přijíždí císař Karel IV. na svůj hrad Karlštejn, kam měly ženy vstup zakázán. Přesto se sem v převlečení dostala císařova manželka Alžběta. Nemohla už totiž dále snášet stesk a také žárlivost. Jako druhá žena se na Karlštejně pohybovala Alena - milenka dvorního číšníka Peška. Uzavřela sázku se svým otcem. Prý když se dostane na hrad, bude si ji moci vzít Pešek dříve, než jej pasují na rytíře. V druhém jednání Alžběta nechtěně vyzradila svou lest. Vyměnila se s Peškem, aby mohla hlídat u císařova lože. Odmítla ale dát polibek Petrovi - králi Cypru a Jeruzaléma, a tak se ukázalo, že je žena. Třetí jednání přináší šťastné rozuzlení a dobrý konec. Alžbětě i Ale­ ně je odpuštěno, na Karlštejn už mají vstup ženy povolen, Pešek se stává rytířem a Karel IV. odjíždí s manželkou na hrad Karlík. Nocí na Karlštejně Vrchlický vytvořil úsměvnou historickou hru, v níž Karel IV. stojí před národem jako panovník rozvážný, čestný a moudrý.

Drama bylo také zpracováno jako velice úspěšný filmový muzikál.

Selské balady Selské balady představují sbírku Jaroslava Vrchlického, v níž for­ mou balady, písně a lyrické básně autor útočí proti sociálnímu útlaku, poddanství a lidskému bezpráví. Čtenáře zavádí do Čech 15.—18. století. Pravdivě popisuje těžký sel­ ský život. Setkáváme se tak s některými skutečnými historickými po­ stavami, např. Jan Kozina, hrabě Breda, Matyáš Ulický.

Př.: ‫״‬V zlém hněvu hrabě Breda burácí; daň neplatili jemu sedláci.

Zda nemohli neb nechtěli, on čeká darmo třetí neděli.

269

Jiří Weil

A k poledni zněl návsí bubnů vír a v drábu středu kráčel mušketýr. ‫״‬Pan hrabě to vám činí vzkázání, že nejvyšší čas dělat pokání.

A zaplatit, co dávek, desátků, neb hrdlo chystat v pěknou oprátku!'“‘

Jiří Weil

(Hrabě Breda)

»130, 157«

(1900-1959) Jiří Weil se narodil v Praskolesích u Hořovic. Studoval slovanskou filologii a srovnávací literatury. Pak pracoval jako publicista, nakla­ datelský redaktor a zaměstnanec Státního židovského muzea. Pro svůj židovský původ se musel za války skrývat a neustále se obávat o svůj život. Weil je v české literatuře považován za tvůrce experimentální prózy. Jeho díla často řeší otázku židovské problematiky. Vynikl romány Makanna, otec divů, Moskva - hranice, Dřevěná lžíce, Život s hvězdou, Na střeše je Mendelssohn. Je také autorem Žalozpěvu za 77 297 obětí a povídek Mír, Barvy.

Život s hvězdou Život s hvězdou Weil napsal jako společenský román o izolaci člo­ věka v době druhé světové války a o jeho přerodu vlivem okolních podmínek. Hlavním hrdinou příběhu je židovský bankovní úředník Josef Rou­ bíček. Představuje zcela průměrného, nezajímavého, celkem pasivního jedince. Za protektorátu se odevzdává událostem. Nemá svou rodinu, lásku, přátele, nedostávají se mu ani lístky na potraviny, všude je pod dohledem a neustále musí nosit našitou žlutou hvězdu. Roubíček se uzavírá ve svém bytě. Žije zde pouze v přítomnosti svého kocoura, vzpo­ míná na dávnou přítelkyni Růženu a krátí si čas imaginárními rozho­ vory. Kolem sebe vidí neustálé odchody židů na transport, násilí a vraždy. Weil vystihl aktivní Roubíčkův přerod, když hrdina již dále nemůže snášet tupé čekání a chce všemi svými silami bojovat o zachování vlast­ 270

Franz Werfel

ní existence. Paradoxně se takto změnil v okamžiku, kdy z rozhlasu hlásili, že jeho bývalá láska Růžena byla popravena. Život s hvězdou má patrné psychologické rysy. Hlavní hrdina řeší uvnitř sebe obecně společenské, ale i své intimní problémy. Roubíček nemění svůj pohled na svět, avšak přetváří sebe ve vztahu ke světu, jako by byl pouze jeden z jeho objektů.

Franz Werfel

»198«

(1890-1945) Franz Werfel je považován za rakouského spisovatele. Narodil se však v Praze, kde do roku 1917 žil. Zde, ale také v Lipsku a Hamburku, stu­ doval na vysoké škole. Celý život se zabýval publicistikou a literaturou. Považujeme jej za představitele expresionismu. Z Rakouska emigroval do Francie a Kalifornie. Werfelova tvorba je velmi rozmanitá. Psal drama (Kozlí zpěv, Spiegelmensch, Pavel mezi Židy, Nemluva, Království boží v Cechách), poezii (Přítel světa, Den soudu, Zaklínání, Jsme, Nové básně atd.), no­ vely (Ne vrah, zavražděný je vinen, Bledě modré ženské písmo), romány (Sjezd abiturientů, Hvězda nenarozených, Verdi, Sourozenci neapolští).

Ne vrah, zavražděný je vinen Příběh novely se odehrává v prvních dvou desetiletích 20. století v Praze. Autor se zabývá otázkou lidské svobody a nároku na ni. Hlavním motivem je vztah mezi otcem a synem. Vysoký vojenský hodnostář Karel Dušek von Sporentritt nutí svého syna, aby šel ve stejných šlépějích jako on. Nedbá synova odporu k armádě, převažují­ cí lásky k hudbě a nevoli ke strohému důstojnickému životu. Dušek tak svého syna Karla okradl i o poslední bezstarostný kousek mládí, nedopřál mu dovádění, radovánky ani zábavu. V dospělosti se Karel proti svému otci nesouhlasně postavil. Stal se členem anarchistické organizace. Jednou v noci otce přepadl. Místo silného, slavného muže spatřil pouze ubohého starocha. Pak mladý Dušek odešel do USA, znovu nalezl svou lásku k hudbě, založil rodinu a konečně mohl žít svobodně.

271

Jan Werich M■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■«■■■■■■■■

Ve skutečnosti Karel svého otce nikdy nezabil, jak by se dalo podle názvu novely předpokládat. Usmrtil jej pouze vnitřně, ve své duši. Po­ nížil jej, a tak mu oplatil svůj zničený život.

Jan Werich

»183«

(1905-1980) Pražský rodák Jan Werich původně studoval práva, pak se ale zabý­ val literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku Osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uváděl poetistické hry 'i ostré politické satiry. LětaT939-194!VstrávilvAmerice,kám včas emigroval. Po návratu pracoval v Divadle ABC a v Divadle satiry s Miroslavem Horníčkem. S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem spolupracoval také hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942). Werich a Voskovec společně napsali Vest Pocket Revue, Smoking Revue, Baladu z hadrů, PěstJna oko, Rub a líc, Těžkou Barboru, Caesara, Osla a stín, Golema, Kata a blázna, Svět za mřížemi. Kromě her také vytvořili filmy Pudr a benzín, Hej rup, Svět patří nám, Peníze nebo život. Jan Werich ztělesnil hlavní role ve filmech Až přijde kocour, Císařův pekař a Pekařův císař. Je autorem prozaických Ralských prázdnin a pohádek Fimfárum.

Balada z hadrů Balada z hadrů je hrou, v níž Voskovec vytvořil roli Georga a We­ rich ponocného Jehana. Děj autoři zařadili do Paříže roku 1455. Vznik dramatu inspiroval život a dílo francouzského básníka Francoi­ se Villona. V Baladě z hadrů se stává obětí vypočítavého Filipa a jeho družky Kateřiny. Spáchají společně krádež, kterou na Villona svedou. Filip nakonec vlastními intrikami umírá, ale básník se již nemůže zba­ vit své nalomené pověsti. V této známé hře Voskovce a Wericha zaznělo mnoho Ježkových písní, které se o úspěch Balady bezesporu velice zasloužily. Patří k nim např. Hej, pane králi, Proti větru, Svět naruby, Potopa je jistota. Autoři ve své hře podle potřeby zobrazovali aktuální problémy, kte­ ré před publikum uváděli a snažili se o zamyšlení nad nimi.

272

Walt Whitman

Walt Whitman (1819-1892) Americký básník, tvůrce volného verše - Walt Whitman - měl anglic­ ké a holandské předky. Pocházel z West Hillsu ve státě New York. Za svůj život vystřídal mnoho zaměstnání, byl např. učitel, novinář, ale neustále se věnoval literární činnosti a vlastní tvorbě.

Svou básnickou sbírku Stébla trávy Whitman od prvního vydání v roce 1855 neustále doplňoval a obměňoval. Psal také prózu, v níž se soustře­ dil na otázky demokracie - Vyhlídky demokracie, Příkladné dny, Smrt Abrahama Lincolna.

Stébla trávy Básnickou sbírku Stébla trávy autor z původních dvanácti básní roz­ šířil na necelých čtyři sta. Podoba knihy se neustále měnila až do roku 1892, kdy Whitman zemřel.

Sbírka má čtrnáct oddílů: Nápisy, Adamovy děti, Rákosí, Tažní ptáci, Co vyplavilo moře, U cesty, Rány na buben, Památce prezi­ denta Lincolna, Podzimní potůčky, Šepot nebeské smrti, Odpoled­ ne do hvězdné noci, Písně rozloučení, Písek sedmdesátky, Sbohem, má představivosti. Básník ve svých Stéblech trávy vyjádřil osobní názory na politiku (vyzdvihoval demokratické smýšlení, které spatřoval např. u Abraha­ ma Lincolna), filozofické životní názory a postoje ke skutečnosti. Vy­ slovil obdiv lidské práci, kolektivismu a činorodým aktivitám. Některé části sbírky uvozují dedikace, např.:

‫״‬Tobě, čtenáři (1881) V tobě, čtenáři, tepe týž život, hrdost, láska jako ve mně, Proto pro tebe tyto zpěvy. “ Významné místo ve verších zaujímají symboly. Tráva představuje životní nezničitelnost, sekyra spojuje zároveň konstruktivitu a destruk­ ci. Básník vzdává hold vyspělé civilizaci, technice, rozvoji a pokroku. Přes počáteční odmítnutí byl Whitman příznivě přijat a ovlivnil svou tvorbou další vývoj moderního umění.

273

Oscar Wilde

Oscar Wilde

»118«

(1854-1900) Wilde je americkým spisovatelem irského původu. Bývá označován za představitele estetismu v próze. Narodil se v Dublinu, studoval na Oxfordu. Také se zabýval literaturou a estetikou, kterou dokonce před­ nášel v Anglii a Spojených státech amerických. Nezůstalo utajeno, že Wilde byl homosexuál. Ocitl se proto ve vězení, odkud po propuštění odešel do Francie. Wilde vynikl jako skvělý autor humorných a vtipných konverzač­ ních dramat: Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Vějíř lady Windermerové, Bezvýznamná žena. Psal také tragédie, např. Salomé, povídky (Strašidlo cantervillské), pohádky (Slavík a růže, Infantčiny narozeniny). Je autorem básní v próze, románu Obraz Doriana Graye a estetické studie Duše člověka za socialismu.

Obraz Doriana Graye Obraz Doriana Graye je světově proslulým, symbolickým, alegoric­ kým románem o kráse, mládí, umění, životním naplnění a neodvratné smrti člověka. Osmnáctiletý, pohledný a šlechetný Dorian Gray se nechává malo­ vat Basilem Hallwardem. Zlý lord Henry Wotton schválně v ateliéru zdůrazňuje prchavost krásy, fyzické přitažlivosti a mládí. Dorianovi radí, aby si užil každého okamžiku. Mladík se proto rozhodne, že chce stále zůstat přitažlivý a nestárnoucí. Dorianovo přání se splňuje. Užívá si všeho, co život nabízí. Nešetří ani vypočítavostí, milostnými pletkami a intrikami. Podle toho, jak se mění Dorian, mění se také jeho obraz. Jednou o tajemství ukrytém v portrétu poví Dorian malíři, a pak jej proto zabije. Výčitky svědomí jej nutí, aby se polepšil. Zůstává však stále stejně podlý, a tak obraz ze vzteku probodne. Zároveň ale usmr­ cuje i sebe. Lidé nakonec našli pod obrazem, který opět zářil krásou osmnáctiletého mladíka, pouze starého šedivého muže.

274

Tennessee Williams

Tennessee Williams (1914-1983) Tennessee Williams se narodil v rodině obchodníka a puritánky z Columbusu. Vlastním jménem se jmenoval Thomas Lanier Williams. Na celý život jej poznamenaly těžké zdravotní problémy. V mládí totiž Williams bojoval s vážnou srdeční chorobou a záškrtem. V následujících letech se pak tento skvělý americký básník, dramatik a prozaik nemohl zbavit strachu ze smrti a přehnané úzkostlivosti o své zdraví. Williams studoval na vysoké škole, převážně pak ale pracoval jako ‫״‬liftboy“ či úředník, číšník a scénárista. Nejvíce se proslavil svými di­ vadelními hrami (je jich více než padesát), v nichž často zachází do psychologických podrobností.

Z dramatické tvorby: Tramvaj do stanice Touha, Kočka na rozpále­ né plechové střeše, Skleněný zvěřinec, Tetovaná rúže, Noc s leguánem, Sladké ptáče mládí atd. Tennessee Williams je také autorem novely Římské jaro paní Stoneové.

Tramvaj do stanice Touha Tramvaj do stanice Touha a Kočka na rozpálené plechové střeše před­ stavují Williamsův tvůrčí vrchol. Tramvaj do stanice Touha je psychologickým dramatem o třech děj­ stvích. Jeho příběh autor situoval do New Orleansu.

Hlavní hrdinka Blanche Du Boisová prošla těžkou životní krizí v manželství. Proto přijela za svou sestrou do New Orleansu, aby na­ šla ztracenou rovnováhu a posílila svou psychiku. Pobyt u příbuzných jí však přinesl pravý opak. Švagr Stanley ji znásilnil, a protože sestra nechtěla uvěřit takovéto hrozné pravdě, nechala Blanche odvézt do ústavu chorobomyslných. Kromě vlastních autorových zážitků je z díla patrný vliv E. 0’Neilla a A. Strindberga. Williams v dramatu názorně předvedl nepochopení člověka okolním světem. Místo pomoci jej nakonec společnost připraví o poslední kousek víry, naděje a duševní rovnováhy.

275

Zikmund Winter

Zikmund Winter

»47,94,96«

(1846-1912) Známý český spisovatel, autor historické prózy, přítel Aloise Jiráska a středoškolský profesor dějepisu - Zikmund Winter - se narodil v Praze. Po gymnáziu studoval historii na filozofické fakultě. Po doktorátu filo­ zofie vyučoval na reálkách v Pardubicích, Rakovníku a na akademic­ kém gymnáziu u Praze. Podklad pro svou literární tvorbu čerpal z rakovnického archivu, později studoval hlavně v pražském archivu. Pro svá díla tak pozvol­ na sbíral detaily kulturní, společenské i historické. Z tvorby: Starobylé obrázky z Rakovnicka, Rakovnické obrázky, Dva obrázky rakovnické, Pražské obrázky, Ze staré Prahy, Staropražské novely ze XVI. a XVII. věku, Miniatury, Staré listy, Z české minulosti, Povídky a obrázky historické, Rozina sebranec, Peklo, Panečnice, Mis­ tr Kampanus, Historické arabesky, Vojačka atd.

Mistr Kampanus Mistr Kampanus je historickým románem, jehož příběh autor umístil do Prahy na počátku 17. století. Hlavním protagonistou se stal rektor Karlovy univerzity Kampa­ nus. Čtenář nahlíží do jeho soukromí. Poznává, že zvláště těžké byly pro profesora chvíle, kdy mu zemřela jeho mladá žena Ludmila. Kam­ panus se pak zcela oddal univerzitě a jejímu rozvoji. Toužil se povznést do sféry neomezeného času a snů. Těžko v sobě potlačoval duši básníka. Neustále se však střetával s vypočítavým, lajdáckým studentem Mollerem. Pro nedostatek znalostí mu odmítl udělit titul mistra. Mollerus proto Kampana z hloubi srdce nenáviděl a v budoucnosti se mu zle odvděčil. Rektor Kampanus neuznával katolickou víru, spíše se přikláněl k idejím českých bratří. Neustále musel čelit naschválům katolických státních místodržitelů Martince, Slavaty a Michny. Bitva na Bílé hoře přinesla české zemi mnoho nových událostí. Jed­ nou z nejpůsobivějších částí románu je epizoda, kdy Kampanus z ochozu Týnského chrámu sleduje popravu sedmadvaceti českých pánů. Zane­ dlouho se dozvěděl, že univerzita se má dostat do rukou katolíků. Po těžkém vnitřním zápasu se Kampanus nechá pokřtít a podvolí se ka-

276

Jiří Wolker tolické víře, aby univerzitu zachránil. Nakonec ale poznává, že jeho oběť byla naprosto marná, protože školu obsadili jezuité. Z této situace pro sebe zvolil jediné východisko - sebevraždu. V osobě rektora Kampana Winter vytvořil typ člověka, který se cítí cizincem ve své době, marně se snaží zapojit a včlenit se do společnos­ ti. Jedinou schůdnou cestou je pro něho vlastní smrt. Vnitřní stavy hrdiny autor stylizoval jako náladově meditatívni. Vnější události a historické dění se zdají člověku nepochopitelné, zmechanizované. Winter se tolik nesoustředil na slavnou českou historii. Věnoval se spíše hrdinovi, jeho dojmům a snažil se postihnout atmosféru doby a charaktery lidí.

Jiří Wolker

»130133,134,181«

(1900-1924) Jiří Wolker bývá ve své době a generaci srovnáván s osudem K. H. Máchy. Wolker pocházel z Prostějova z finančně dobře zaopatřené ro­ diny. Studoval na gymnáziu, pak práva v Praze. Již v dětství byl často nemocný a zdraví se snažil utužit na Svatém Kopečku u Olomouce. Zasáhla jej těžká plieni choroba, z níž se marně léčil. Zemřel nakonec ve věku nedožitých čtyřiadvaceti let. U Wolkera se projevovalo nejenom literární, ale i výtvarné a hudební nadání. Jako spisovatel patřil k hlavním zástupcům proletářské poe­ zie. Svými jemnými verši se vepsal do duše čtenářů u nás i v zahraničí. Z tvorby: Jinošské verše, Lyrika zrání, Klytia, Host do domu, Svatý Kopeček, Těžká hodina (do této sbírky patří známé balady - Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Balada o očích topičových, Ba­ lada o námořníku atd.). Wolker je také autorem moderních pohá­ dek (O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi), menších po­ vídek (O Františku muzikantovi), studií (Proletářské umění, Ochrán­ ci umělecké svobody) a divadelních her - Nemocnice, Hrob, Nejvyšší oběť.

Host do domu Host do domu je básnickou sbírkou z roku 1921. Autor se záměrně staví do pozice dítěte, jehož očima hledí na svět po první světové válce. Hrozí se jejího násilí, zbytečné krutosti a zloby. 277

Jan Zahradníček_______________ Wolker se vrací do prostředí svého bezstarostného mládí, klidných zákoutí a pokojné přírody. Lidé i věci, které do básníkova života patři­ li, působí mile, vstřícně a radostně. Z celé sbírky vyznívá tón šťastné vitality, radosti a lásky mladého člověka. Wolker se vědomě zařazuje do lidského společenství pracujících, chudých a prostých lidí. Mezi nejznámější básně Hosta do domu patří Pokora, jejímiž slovy lze doložit autorovu stylizaci se k dětskému světu, lásku a všeobjímají­ cí cit:

‫״‬Stanu se menším a ještě menším, až budu nej menším na celém světě.

Po ránu, na louce, v létě Po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: ‫״‬Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo. ““ (Pokora) Z dalších básní: Poštovní schránka, Kamna, Žebráci, Vězeň, Návrat, Host do domu, Na svátého Mikuláše atd.

Jan Zahradníček

»130135«

(1905-1960) Křesťanská literární tvorba se v české kultuře bezesporu pojí také se jménem Jana Zahradníčka. Pocházel z Mastníka u Třebíče. Nejdříve se učil krejčím, pak studoval gymnázium a filozofickou fakultu. Její studia však nedokončil. Pracoval jako redaktor katolického časopisu Akord a nakladatelský redaktor v Brně. V roce 1951 byl zatčen a nezá­ konně odsouzen ke třinácti letem vězení. Propuštěn však byl v roce 1960 a zanedlouho zemřel. Zahradníček psal především poezii: Pokušení smrti, Návrat, Jeřáby, Žíznivé léto, Pozdravení slunci, Korouhve, Pod bičem milostným, Stará země, La Saletta, Rouška Veroničina, Znamení moci, Dům strach, Čty­ ři léta. Z autorových esejů známe Oslici Balaamovu. Zahradníček pů­ sobil rovněž jako překladatel němčiny.

278

Julius Zeyer

Žíznivé léto Básnickou Zahradníčkovu sbírku z roku 1935 dosti výstižně charak­ terizoval ve svém Zápisníku F. X. Salda:

‫ ״‬V Zahradníčkovi, přesně mluveno, není boje o Boha, není dramatic­ kého napětí hledajícího, je tam již nalezení, je tam již jistota. Proto je tam také zvučící klid; proto není Zahradníček jako starší impresionisté malíř - kolorista a náladovec, není také jako expresionisté rozervaný zápasník, snažící se obejmout oblaka a uvěznit je, nýbrž je budovatel rozezvučených prostorů, stavitel chrámových sloupů, tyčitel skal, které ovládají krajinu a určují ji v jejím skladě." Zahradníček z básní promlouvá jako optimista opěvující krásu svě­ ta, lidskou lásku, kouzlo teplého domova a radost z existence. Přesto se však občas ohlásí tichý hlas pochyb a tón uzavření uvnitř sebe sama.

Julius Zeyer »91,177,180« (1841-1901) Julius Zeyer se narodil v rodině pražského velkoobchodníka. Otec pocházel z francouzského šlechtického rodu. Názory a pohled na svět mladého Julia výrazně ovlivnila výchova jeho chůvy, která mu čítávala romantické a pohádkové knihy. Zeyer cestoval po Švýcarsku, Německu, Rakousku a Francii. Po ná­ vratu pracoval jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Na vysoké škole studoval estetiku a filologii.

Spisovatel Julius Zeyer tvořil ve svých počátcích poezii (Poezie, Nové básně), epiku ve verších (Vyšehrad, Karolinská epopeja, Zpěv o pomstě za Igora atd.), romány (Jan Maria Plojhar, Dům U tonoucí hvězdy, Ondřej Černyšev), povídky (Tři legendy o krucifixu, Dobrodružství Madrány) a divadelní hry (Radúz a Mahulena, Šárka, Neklaň atd.).

Radúz a Mahulena Zeyer napsal více dramat, mezi nimiž vyniká pohádková hra o čty­ řech dějstvích - Radúz a Mahulena. Její děj autor začlenil na území Slovenska - do oblasti bájné Magury.

Příběh vypráví o lásce Radúze a Mahuleny, jejichž cit dojde i přes všechny překážky a nástrahy svého naplnění. 279

Émile Zola Radúz se při pronásledování bílého jelena dostává až za hranice do­ movského magurského království a vstupuje na území krále Stojmíra. Zamiluje se do jeho nejmladší dcery Mahuleny. V cestě jejich lásky však stojí zloba královny Runy. Radúzovu matku Nyolu totiž dříve Stojmír miloval, ale Nyola se sama rozhodla pro někoho jiného. Runa nejdříve Radúze připoutala ke skále, pokusila se jej i prostřednictvím Mahule­ ny otrávit a nakonec Radúze zaklela. Políbí-li ho jiná žena, zapomene na svou Mahulenu. Oba milenci se společně vrátili do magurského království. Nyola ale Radúze při pohřbu svého manžela (Stojmíra) políbila, a tak se kletba nenávistivé Runy naplnila. Radúz na vše zapomněl a Mahulena se proměnila v krásný, vysoký topol. Nikdo netušil, kde se v zahradě strom tak najednou vzal. Nyola udeřila sekyrou do jeho kmene a vytryskla z něho krev. Kapička, která stříkla Radúzovi na čelo, probudila všech­ ny jeho vzpomínky. Strom se proměnil nazpět v Mahulenu. Prokletí tak bylo zlomeno, Radúz s Mahulenou se opět shledali a Runa zlostí zemřela. Zeyerovu hru zhudebnil skladatel Josef Suk. Zasloužil se o její vel­ kou slávu a úspěch.

Émile Zola »101,123« (1840-1902) Zola zastupuje literární naturalismus. Tento významný francouzský spisovatel se narodil v Paříži v rodině stavitele. Otec však brzy zemřel, a tak se musel Emile potýkat s nástrahami života téměř sám. Studoval na lyceu, pak po neúspěšném absolvování maturitní zkoušky pracoval jako úředník. Zola se pohyboval v pařížských uměleckých kruzích. Přátelil se např. s malířem Cézannem. Ve své vlastní tvorbě se snažil zachytit člověka v jeho přirozeném chování, se všemi jeho pudy, vrozenými sklony a dispozicemi. Naturalistická pravidla a názory promítl do svého díla, v němž převládaly romány. Zola vytvořil cyklus Rougon - Macquartové, obsahující dvacet romá­ nových svazků. Mezi nejznámější patří Zabiják, Nana, Břicho Paříže, Germinal, Lidská bestie, Peníze, Rozvrat, Doktor Pascal. Politickým

280

Arnold Zweig

manifestem Žaluji! spisovatel vyjádřil svůj postoj k Dreyfusově aféře. Je také autorem Čtyř evangelií, Povídek Ninoně atd.

Zabiják Zabiják je naturalistickým románem z cyklu Rougon - Macquartové, jehož děj se odehrává v Paříži v druhé polovině 19. století.

Zolův Zabiják líčí vražedné následky alkoholismu. Autor čtenáři ukazuje špinavé hospody, začouzené putyky, úpadek a zvrhlé mravy opilých lidí. Popisuje především dělníky a spodní vrstvy francouzské společnosti, kteří alkoholem zapomínají na svou bídu, nahou chudo­ bu, ubohé životní podmínky a těžkou dřinu.

Mezi hlavní postavy patří venkovanka Gervaisa. Se svými dětmi a přítelem Lentierem přišla do Paříže. Po Lentierově odchodu se pro­ vdala za klempíře Coupeaua. Sama pracovala jako pradlena a rodině se dařilo poměrně dobře. Jednou se stal Coupeauovi úraz. Způsobil mu dlouhodobé zdravotní potíže. Muž začal pít a uvykl si alkoholu. Vymazal tak ze života všechny své problémy, až nakonec v bídném stavu zemřel. Gervaisa propadla pití také, za což zčásti mohla i její dcera Nana, která se živila prostitucí.

Autor románem varuje, ale především upozorňuje na prostředí, ve kterém se jedinec těžko brání úpadku a životnímu rozkladu. Chudým lidem, tvořícím nuzný okraj společnosti, často nezbývalo právě nic ji­ ného než zapomnění v alkoholu.

Arnold Zweig »129« (1887-1968) Německý spisovatel Arnold Zweig měl židovské předky. Pocházel z Glogowa. Dostalo se mu dobrého vzdělání studiem filozofie, psycho­ logie, jazyků a dějin umění. Po první světové válce začal literárně tvo­ řit a působit v oblasti publicistiky. Začátkem 30. let emigroval do Pa­ lestiny, odkud se po konci druhé světové války vrátil. Pak zastával významné politické a společenské funkce v NDR. A. Zweig vynikl jako autor románů, v nichž realisticky zachytil prostředí, charaktery a jednání postav, dobu a okolní svět. Z díla: volný románový cyklus Velká válka bílých mužů (k němuž patří Spor o seržanta Gríšu, Mladá žena z r. 1914, Nastolení krále, Výchova

281

Stefan Zweig před Verdunem, Přestávka v palbě), samostatné romány - Sekyra z Wandsbeku a Doznívající časy. Zweig psal také menší prózy (Chlap­ ci a muži, Dívky a ženy, Novely okolo Klaudie), eseje (Židé na ně­ meckém jevišti) a divadelní hry (Obrácení odpadlíků).

Spor o seržanta Gríšu Román vznikl v letech 1926-1927 jako část cyklu Velká válka bílých mužů. Při psaní autor vycházel ze skutečné události. Původně příběh napsal jako divadelní hru varující před válkou a zlem s ní spojeným. Hlavním protagonistou se stal ruský zajatec Gríša Iljič Paprotkin, který v březnu roku 1917 od Němců uprchl. Na útěku poznal party­ zánku Babku. Poradila mu, že bude bezpečnější opatřit si doklady s jiným jménem. Gríša se tedy vydal dál na cestu jako Ilja Pavlovič Bjušev. Znovu se ale dostal do zajetí a jako vyzvědač byl odsouzen k smrti. Nepomohlo mu, že přiznal svou pravou totožnost, nestačila ani přízeň některých důstojníků. Osudu se již nevyhnul, jakkoliv se zdál absurdní a strašlivý.

Stefan Zweig

»195«

(1881-1942) Stefan Zweig patří k největším literárním osobnostem Rakouska. Narodil se ve Vídni. Zde, a také v německém Berlíně, studoval. Živil se jako spisovatel a roku 1938 odešel ze své rodné země do emigrace. Začátkem 40. let se usadil v brazilské Petropoli. Zweigovu tvorbu ovlivnila psychoanalýza Sigmunda Freuda, ale také literární činnost H. von Hofmannstahla. Zweig psal novely (Amok, Šachová novela, Zmatení citů, Léčení osudem), romány (Netrpělivost srdce, Svět včerejška), románové monografie (o Romainu Rollandovi, Erasmu z Rotterdamu, Marii Stuartovně, Marii Antoinettě aj.).

Netrpělivost srdce Příběh tohoto psychologického románu se odehrává roku 1910 neda­ leko uherských hranic. Autor čtenáři ukazuje situaci, v níž se ocitl hlavní hrdina. Je zajat vlastním soucitem, kterého se nedokáže zbavit. Neumí vzít zpět svá rozhodnutí, aniž by zároveň nezničil duši druhého člověka.

282

Stefan Zweig

Poručík Anton Hofmiller se dostává do malého městečka poblíž Víd­ ně. Zanedlouho obdrží pozvánku na banket do sídla pánů z Kekesfalvy. Zde poznává majitele domu a jeho chromou dceru Editu. Poručík nevě­ domě Editu urazil tím, že ji vyzval k tanci. Celá záležitost se ale urov­ nala a Anton se stal přítelem bohaté rodiny. Edita se do něho bohužel zamilovala, přestože on k ní tajně pociťo­ val odpor. Nátlakem jejího otce dokonce došlo i k zasnoubení. Edita novými událostmi získala smysl života a rozhodla se, že se pro Antona uzdraví. Ten ale svou bezvýchodnou situaci vyřešil útěkem. Až pozdě­ ji se dozvěděl, že Edita kvůli němu spáchala sebevraždu. Celý další život pak na sobě nesl vinu za její předčasnou smrt.

283

Seznam použité literatury

Seznam použité literatury:

Balajka B. a kol., Přehledné dějiny literatury I, II, III, Praha 1970, 1993, 1997 Bednářová J. a kol., Světová literatura po roce 1945, Praha 1995 Bondy F. ad., Harenbergs Lexikon der Weltliteratur I-V, Dortmund 1989

Bubeníková Μ. ad., Slovník světové literatury, Praha 1993 Česká literatura 1945-1970, Interpretace vybraných děl, Praha 1992 Český dekameron, Sto knih 1969-1992, Scientia Praha 1994

Český Parnas, Vrcholy literatury 1970-1990, Galaxie Praha 1993 Hoffmann B., Tesaříková J., Literatura I, SPN Praha 1984 Hoffmann B., Stryalová J., Literatura II, SPN Praha 1985 Machala L., Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990-1995, Olomouc 1996 Prokop V., Přehled světové literatury 20. století, O. K. - Soft Sokolov 1993

Radler R. a kol., Kindlers neues Literatur Lexikon 1-16, München 1988-1991 Rozumět literatuře I, Interpretace základních děl české literatury, Praha 1986 Slovník českých spisovatelů, R. Havel, J. Opelík, Praha 1964 Slovník spisovatelů - Asie a Afriky I, II, Belgie, Dánska, Finska, Itálie, Polska, Spojených států amerických, Německého jazyka atd., Odeon 1966-1987 Slovník světových literárních děl I, II, Odeon Praha 1992 Světová školní četba na dlani, Obsahy z 300 děl světových spisovatelů, Praha 1997 Školní četba na dlani, Obsahy z děl českých a slovenských spisovatelů, Praha 1992

284

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

285

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu Nobelovu cenu uděluje od roku 1901 Švédská královská akademie věd ve Stockholmu. Každoročně bývá jmenován nejen držitel Nobelo­ vy ceny za literaturu, ale i za fyziku, chemii, fyziologii a lékařství, uděluje se i cena míru (od roku 1901 norským parlamentem). Roku 1969 poprvé obdrželi Nobelovu cenu za ekonomii Nor R. Frisch a Ho­ lanďan J. Tinbergen. Tuto cenu uděluje Švédská národní banka. Českými nositeli Nobelovy ceny jsou R. Heyrovský (1959, Nobelova cena za chemii) a J. Seifert (1984, Nobelova cena za literaturu). Přehled nositelů Nobelovy ceny za literaturu: 1901:

R. F. Sully-Prudhomme (1839-1907), Francie

1902:

T. Mommsen (1817-1903), Německo

1903: 1904:

B. M. Bj0rnson (1832-1910), Norsko J. Echegaray (1832-1916), Španělsko

1904: F. Mistral (1830-1914), Francie 1905:

H. Sienkiewicz (1846—1916), Polsko

1906:

G. Carducci (1835-1907), Itálie

1907:

R. Kipling (1865-1936), Velká Británie

1908: 1909:

R. Ch. Eucken (1846-1926), Německo S. Lagerlofová (1858-1940), Švédsko

1910:

P. J. L. Heyse (1830-1914), Německo

1911:

M. Maeterlinck (1862-1949), Belgie

1912:

G. Hauptmann (1862-1946), Německo

1913:

R. Thákur (1861-1941), Indie

1914: neudělena 1915: 1916:

R. Rolland (1866-1944), Francie V. von Heidenstam (1859-1940), Švédsko

1917:

K. A. Gjellerup (1857-1919), Dánsko

1917: H. Pontoppidan (1857-1943), Dánsko 1918: neudělena 1919: C. F. G. Spitteler (1845-1924), Švýcarsko

286

1920:

K. Hamsun (1859-1952), Norsko

1921: 1922:

A. France (1844-1924), Francie J. Benavente (1866-1954), Španělsko

1923:

W. B. Yeats (1865-1939), Irsko

1924:

W. S. Reymont (1867-1925), Polsko

1925:

F. B. Shaw (1856-1950), Velká Británie

1926:

G. Deleddová (1871-1936), Itálie

1927:

H. Bergson (1859-1941), Francie

1928:

S. Undsetová (1882-1949), Norsko

1929:

T. Mann (1875-1955), Německo

1930: 1931:

S. Lewis (1885-1951), USA E. A. Karlfeldt (1864-1931), Švédsko

1932:

J. Galsworthy (1867-1933), Velká Británie

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu 1933 I. A. Bunin (1870-1953), Sovětský svaz 1934 L. Pirandello (1867-1936), Itálie

1935 neudělena 1936 E.

0’Neill (1888-1953), USA

1937 R. Martin du Gard (1881-1958), Francie

1938 P. Buckova (1892-1973), USA 1939 F.

E. Sillanpää (1888-1964), Finsko

1940 neudělena

1941 neudělena 1942 neudělena 1943 neudělena

1944 J. V. Jensen (1873—1950), Dánsko 1945 G. 1946 H.

Mistralová (1889-1957), Chile Hesse (1877-1962), Švýcarsko

1947 A.

Gide (1869-1951), Francie

1948 T. S. Eliot (1888-1965), Velká Británie

1949 W. Faulkner (1897-1962), USA 1950 B. Russel (1872-1970), Velká Británie 1951 P. F. Lagerkvist (1891-1974), Švédsko 1952 F. Mauriac (1885-1970), Francie 1953 W. L. S. Churchill (1874-1965), Velká Británie

1954 E. Hemingway (1899-1961), USA 1955 H. K. Laxness (*1902), Island 1956 J. R. Jiménez (1881-1958), Španělsko 1957 A.

Camus (1913-1960), Francie

1958 B.

L. Pasternak (1890-1960), Sovětský svaz; Nobelovu cenu nepřijal

1959 S. Quasimodo (1901-1968), Itálie

1960 Saint-John Perse (1887-1975), Francie

1961 I.

Andrič (1892-1975), Jugoslávie

1962 J. 1963 G.

Steinbeck (1902-1968), USA Seferis (1900-1971), Řecko

1964 J.-P. Sartre (1905-1980), Francie; Nobelovu cenu nepřijal 1965 M. A. Šolochov (1905—1984), Sovětský svaz 1966 N. Sachsová (1891-1970), Německo 1966 Š. J. Agnon (1888-1970), Izrael 1967 M. Á. Asturias (1899-1974), Guatemala 1968 J. Kawabata (1899-1972), Japonsko 1969 S. Beckett (1906-1989), Irsko 1970 A. I. Solženicyn (*1918), Sovětský svaz

1971 P. Neruda (1904-1973), Chile 1972 H. Bolí (1917-1985), Německo 1973 P. V. M. White (1912-1990), Austrálie 1974 E. Johnson (1900-1976), Švédsko 1974 H. Martinson (1904-1978), Švédsko 1975 E. Montale (1896-1981), Itálie

287

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu 1976 S. Bellow (*1915), USA 1977 W. Aleixandre (1898-1984), Španělsko 1978 I. B. Singer (1904-1991), USA 1979 O. Elytis (1911-1996), Řecko

1980 C. Miiosz (*1911), Polsko - emigrace do USA 1981 E. Canetti (1905-1994), Rakousko 1982 G. Garcia Márquez (*1928), Kolumbie 1983 W. Golding (1911-1993), Velká Británie 1984 J. Seifert (1901-1986), Československo

1985 C. Simon (*1913), Francie 1986 W. Soyinka (*1934), Nigérie 1987 J. A. Brodskij (1940-1996), Sovětský svaz 1988 N. Mahfúz (*1911), Egypt 1989 C. J. Cela (*1916), Španělsko 1990 O. Paz (*1914), Mexiko 1991 N. Gordimerová (*1923), Jihoafrická republika

1992 D. Walcott (*1930), Sv. Lucie, Trinidad 1993 T. Morissonová (*1931), USA 1994 K. Óe (*1935), Japonsko

1995 S. Heaney (*1936), Irsko 1996 W. Szymborská (*1923), Polsko 1997 D. Fo (*1926), Itálie 1998 J. Saramago (*1922), Portugalsko

288

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol.

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. poloviny 20. století

289

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol. Seznam je řazen abecedně. Pro rozsáhlý počet zahrnuje především známější zástupce jmenované literární oblasti. Po názvu periodika uvá­ díme vydavatele nebo redaktora, dobu existence, popř. kdy se výtisk poprvé objevil, a stručnou charakteristiku.

Abhandlungen: Soukromá společnost učená; 1775; vědecké pojednání Akademie: B. Šmeral, A. Meissner, F. V. Krejčí, F. Modráček; 18961927; vědecká revue Akord: J. Durych; vznikl sloučením brněnského Akordu (1928-1933) a olomouckého Rozmachu (1923-1927); reagoval na básnické a poli­ tické události Allgemeine Zeitung: německé noviny, kde vycházely články na slovan­ skou obhajobu Almanach České akademie: od r. 1891; přehled aktivit Akademie Anděl strážný: V. Ambrož, J. Dvořáček; 1882; katolicko-náboženský obsah Archa: E. Masák; 1913; historický sborník Archiv literární: N. Bitnar; 1919 a 1922; katolická publikace Athenaeum: T. G. Masaryk; 1884-1893; kriticko-vědecká revue Besedy Času: vycházely jako beletristická příloha Herbenova Času; vznikly 1896, r. 1889 se změnily v týdeník, r. 1901 v deník. Obnove­ ny 1920-1923. Betanie: Česká církev; 1883-1919; náboženský charakter Blahověst: V. Štulc; 1847-1862; týdeník Brejle: humoristický a satirický list B. Mosra; polovina 19. století Byzantinoslavica: M. Weingart; 1929; vědecký popularizační sborník Cesta: M. Rutt; 1918-1930; beletristicky přístupné literární a divadel­ ní kritiky (cílené k mladým lidem) Cyril: F. J. Lehner; 1874; původně časopis Cecílie zaměřený na církev­ ní hudbu. Cyrill a Method: A. Radlinský; 1850-1870; politicky uvědomující časopis Čas: J. Herben; 1886—1915; veřejné otázky a problémy Časopis Českého muzeum: F. Palacký; 1826; vědecký časopis Zemské­ ho muzea Časopis českého studentstva: 1889-1892; studentský časopis politicky zaměřený Časopis katolického duchovenstva: K. Vinařický; 1828; odborné nábo­ ženské otázky i praktické rady 290

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol.

Časopis Matice Moravské: J. Emler; 1869; moravský vlastivědný časopis Časopis pro moderní filologii: J. Máchal, J. Janek, P. Haškovec, E. Smetánka, M. Weingart, J. Kopal, V. Mathesius; 1911; odborný filologický časopis Čechische Revue: A. Kraus; 1907-1908, 1910-1912; oblast kultury Čechoslav: V. R. Kramerius, pak F. B. Tomsa; 1820-1825; literární pří­ spěvky autorů doby Čechoslav: J. J. Langer, J. S. Tomíček, J. Franta; 1830-1831; mladší spisovatelská generace svobodných názorů Česká demokracie: V. Klofáč, J. Píchl; 1900; protirakouský a protimilitaristický časopis Česká kultura: nástupce Šaldovy Noviny; 1913-1914; literární a kritické znaky Česká mysl: F. Drtina, F. Čáda, F. Krejčí; 1900; filozofický měsíčník Česká osvěta: L. J. Živný, řízeno Svazem osvětovým; 1905; lidovýchovný časopis Česká Thalia: J. Ladecký; 1887-1892; snaha o dramatický realismus Česká včela: F. L. Celakovský; 1834; beletristická příloha Pražských novin České slovo: V. Klofáč, J. Píchl; 1907; podobná náplň jako Česká demo­ kracie Český časopis historický: J. Goll, A. Rezek, J. Pekař; 1895; dějepisná revue Dalibor: E. Meliš; 1858, r. 1869 a 1873 obnoven; hudební časopis Dějiny a přítomnost: Historická skupina; 1937; zaměřené proti názo­ rům a metodám Sustovy a Pekařovy školy Dělnické listy: ve Vídni redigoval F. Tomášek; druhá polovina 19. stol.; socialistický deník Dennica: E. Soltésová; 1898-1914; slovenský beletristický časopis Diblík: J. Gross, A. Strauch; 1855; satirický list Dobroslav: J. L. Ziegler; 1820-1822; čtvrtletník Jungmannovy školy Filosofická revue: M. Habáň; 1929; katoličtí myslitelé tomistického směru Filosofie: J. Bartoš, T. Trnka, K. Vorovka; 1927-1929; idealisticky zaměřené Fronta: K. Horký; 1927; opoziční nacionalistický týdeník

291

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol.

Germanoslavica: J. Janek, V. Jirát, F. Spina, K. Bittner; 1931; germánsko-slovanské vztahy v oblasti kultury Hlas: J. Neruda; 1862-1865; demokratický deník Hlas národa: S. Skrejšovský; 1886; vznikl z publicistického Národního pokroku Hlasatel český: J. Nejedlý; vyšly čtyři ročníky v letech 1806,1807,1808, 1818; překlady, básně a próza osvícenského směru Hlídka literární: P. Vychodil; 1884, od r. 1896 jako Hlídka; vědecká revue brněnských bohoslovců Host: L. Blatný, B. Vlček, F. Gotz, Č. Jeřábek, A. C. Nor, A. M. Píša, V. Černý; 1921-1929; časopis brněnské Literární skupiny Hudební listy: L. Procházka; 1870-1875; hudební časopis Humoristické listy: J. R. Vilímek; 1858; politické satiry Hvězda: V. Zirovnický; 1859-1863; prostonárodní zábavný časopis Hyllos: J. Hýbl; 1820-1821; časopis pro lidové poučení Index: B. Václavek; 1929; umělecko kritický a sociálně demokratický měsíčník Jaro: A. Macek; 1907-1921; časopis posilující dělnické vědomí Jeviště: J. Vodák, O. Fischer; 1920-1922; odborný list pro divadelní kritiku Jindy a nyní: J. Hýbl; 1828-1832; časopis pro lidové poučení Kalich: J. B. Šimek; 1911; protestantský časopis Katolické noviny: J. Hessoun; 1867; chicagské noviny českých katolíků Kmen: F. X. Salda; 1917; kritický ráz Knihy a knihovny: Z. Tobolka; začátek 20. stol.; časopis pro knihovědu Koleda: J. Havelka; 1832-1886; buditelský časopis Komenský: J. Havelka; 1873; moravský literární časopis Komunistická revue: S. K. Neumann; 1924—1928; stranický propa­ gační list Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny: V. M. Kramerius; r. 1789 vznik­ ly Pražské poštovské noviny, pak vycházely jako Krameriusovy ...; lidově uvědomující noviny, snahy národního obrození Kratochvílník: M. J. Sychra; 1819-1820; určeno mládeži Kritický měsíčník: V. Černý; 1938; nástupce kritické revue Listy pro umění a kritiku B. Fučíka a V. Závady Kritika: F. X. Salda, O. Fischer, F. Gotz, R. J. Malý; 1924-1928; Kmen začal redigovat Neumann, a tak Šalda vytvořil nový kri­ tický časopis 292

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol. Krok: J. S. Presl; 1821-1840; všenaučný vědecký časopis Křesťanská revue: J. L. Hromádka, E. Rádlo, J. Šimsa; 1928; sborník náboženské filozofie Květy: S. Čech, S. Heller; 1879-1915; umělecký měsíčník Květy: V. Hálek, J. Neruda; 1866—1872; týdeník mladé generace Květy české: J. K. Tyl, J. Pospíšil, J. Malý, K. B. Štorch; 1834; vznikly z časopisu Jindy a nyní, zvány dále pouze jako Květy; pestrý belet­ ristický časopis Lada: V. Lužická; druhá polovina 19. stol; dámský zábavně výchovný časopis Lada Nióla: J. V. Frič; 1854; reagovala na Fričovo věznění; nová literární generace tímto almanachem ohlásila příchod pokolení májovců La Monde Stave: E. Denis; 1924; francouzský orgán pro české politické a kulturní záležitosti La voix libre de la Boheme: J. V. Frič; publicistický měsíčník Lidové listy: J. Doležal, A. Fuchs; 1922; politický deník Lidové noviny: A. Stránský; 1893; svobodomyslné noviny, na sklonku války dostaly národně demokratický ráz Lípa slovanská: deník strany radikálně demokratické; 1848—1899; Lípa slovanská se změnila na Noviny Lípy slovanské Literární listy: F. Dlouhý; 1880-1899; literární a kritický časopis Literární noviny: E. Vachek, B. Mathesius, V. Tille, M. Novotná; 1927; vyjadřovaly zájmy Jandova nakladatelství Literární příloha k Národním listům: E. Grégr; 1863—1865; vlastně Kritická příloha s posudky divadelními, literárními a výtvarnými Literární svět: J. Ježek, F. Gotz; 1927-1928; jediný ročník se vzpomín­ kovými a anketovými náměty Loutkář: J. Veselý; 1912; loutkářská revue Lumír: F. B. Mikovec, V. Hálek; 1851; překlady beletrie, básně, próza, divadelní a literární kritiky Lumír: J. Neruda, S. Čech; Neruda jej vedl od r. 1867, Čech v letech 1877-1897; časopis mladší básnické generace pro zábavu i vzdělání Malý čtenář: G. Smetana, K. Vognar, J. Zelený, F. S. Procházka; 1882; časopis pro mládež Masarykův sborník: T. G. Masaryk, V. K. Škrach; 1925—1931 Mladý svět: A. Majer, O. Mikan; 1930; populární brněnský časopis pro mladé

293

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol. Moderní revue: A. Procházka, J. Karásek ze Lvovic; 1894—1925; umě­ lecko kritický měsíčník Moravan: 1863; politický nezávislý moravský časopis Moravská orlice: 1863; brněnský konzervativní deník Moravská revue: J. Tůna; 1899; pokrokový časopis, roku 1905 nahraze­ ný Moravsko-slezskou revue Moravskoslezský deník: vznikl r. 1918 jako nástupce Ostravského de­ níku; ostravský liberální deník Most: R. Medek, J. Knap; 1921-1923; poválečný časopis směřující k mládeži Museum: 1884; centrum básnické a naukové práce mladého morav­ ského kněžstva Na hlubinu: S. M. Brait; 1926; katolický duchovně výchovný časopis Národ: F. Palacký; 1863-1866; staročeský list Národní kultura: jeden z Saldových poválečných časopisů Národní listy: J. Grégr; 1861; po sloučení s Hlasem Národní listy sdru­ žovaly mladé spisovatele a radikální politiky Národní noviny: K. Jonáš; r. 1861 splynuly se St.-Louisskými novina­ mi ve svobodomyslný časopis Slavie; česko-americká publicistika Národní noviny: K. Havlíček; 1848-1850; politický deník Národní obzor: K. Horký; z počátku 20. stol. Národní Osvobození: L. Sychravá; 1924; sociálně demokratické snahy Národní pokrok: S. Skrejšovský; 1831-1883; konzervativní list změně­ ný v Hlas národa Národní střed: středostavovská strana živnostenská; 1918; stavovsko politické problémy Národopisný sborník: L. Niederle, J. Polívka, F. Pastrnk, E. Kovář; 1897-1905; literární kritický a srovnávací list Náš domov: J. Vévoda; 1891; populární vědecký časopis Naše doba: T. G. Masaryk; 1893; měsíční revue Naše hlasy: J. Miškovský; pol. 19. stol.; pokrokový časopis Naše revoluce: F. Šteidler, J. Papoušek; 1923; historický časopis Naše řeč: vědci České akademie; 1917; ‫״‬listy pro vzdělávání a tříbení jazyka českého“ Naše věda: A. Beer; 1914; kritický měsíčník, přejmenovaný po Vědě české Niva: F. Roháček; 1891-1897; moderní česká tvorba

294

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol. Nová česká revue: J. E. Salaba, B. Franta; 1904-1905; kulturní vědeckopólitický měsíčník, dříve - Česká revue Nová doba: G. Habrman; konec 19. stol.; socialistický deník Nová Říše: E. Chalupný; 1930—1932; o tvorbě a osobnosti O. Březiny Nové Atheneum: E. Rádi; 1920—1921; nepovedený pokus obnovit Atheneum Nové proudy: J. Skába; 1893; literární revue — ohlasy na západoevrop­ skou literaturu, sborník spisovatelských prací Nové školy: O. Chlup, J. Uher, J. Dvořáček; 1926—1935; vědecký peda­ gogický orgán Novina: J. Herben; 1915; literární beletristický časopis Novina: F. X. Salda, J. S. Machar, J. Vodák; 1908—1912; kulturní, lite­ rární a kritický čtrnáctideník Noviny Lípy slovanské: K. Sabina; 1848-1849; snahy radikálních de­ mokratů Nový Kult: S. K. Neumann; 1897—1904; anarchistická literární tvorba Nový obzor: z Obzoru jej obnovil F. Dohnal; 1911-1913; práce mladého moravského kněžstva Nový život: K. Dostál Lutinov; poč. 20. stol.; katolický literární časopis Obnova: L. Peřích; 1937; reakce na politické a básnické Durychovy aktivity Obrazy života: J. Neruda; 1859—1960; boj proti názorům J. Malého Obzor: V. Šťastný; 1879; populární brněnský časopis Obzor literární a umělecký: J. Vlček, J. Kampr; 1899-1902; snaha o kritický časopis Orlice: v Orlici O. Březina zveřejňoval své básnické počátky Osvěta: F. Schulz; 1862—1863; populární revue Osvěta Vlčkova: V. Vlček; 1871; národní revue Paleček: F. J. Rubeš; pol. 19. stol.; otiskoval zde své deklamovánky a prózu Paleček: J. Štolba, A. Nevšímal; 1872-1887; humoristický nepolitický časopis Panorama: M. Novotný, V. Poláček; 1923; orgán Jandova naklada­ telství Pásmo: S. K. Neumann; 1924-1926; časopis vědecké povahy Prager Gelehrte Nachrichten: F. M. Pelcl, I. Born; 1771—1772; první vědecký časopis v Čechách Právo lidu: A. Němec, J. Stivín; 1893; politický týdeník, od r. 1897 deník

295

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pot. 20. stol.

Pražské noviny: J. Linda; založený jako C. k. privilegované Pražské noviny r. 1786 Pražské poštovské noviny: V. M. Kramerius; 1789; lidově výchovná funkce Pražský posel: J. K. Tyl; 1846-1848; osvícenské lidové buditelství Proletkult: S. K. Neumann; 1922-1924; komunistická propaganda Prvotiny pěkných umění: J. N. Hromádko; 1813—1817; příloha C. k. vídeňských novin Přehled: A. Žalud, Z. Tobolka; 1903; nejdříve realistický, pak informač­ ní list Přítel mládeže: J. L. Ziegler; 1822-1835, 1838-1848; školský a pedagogický časopis Přítomnost: F. Peroutka; 1924; kulturní a politický týdeník Rachejtle: A. Štrauch, J. Gross, V. Č. B. Stránický; 1854-1855; satiric­ ký, humoristický časopis ReD: S. K. Neumann; 1927-1931; časopis družiny kolem K. Teigeho Rodinná kronika: J. Neruda; 1863; časopis mladé generace Rovnost: 1885; brněnský socialistický denní list Rozhledy literární: R. Růžička; 1888; kritický časopis pražských literátů Rozhledy: J. Pelcl; 1892; původně Rozhledy národohospodářské, so­ ciální, politické a literární; vydáváno jako měsíčník, čtrnáctide­ ník, týdeník Rozličnosti: J. Linda; 1826; beletristická příloha Pražských novin Rozmanitosti: J. Hýbl; 1816-1822; pro lid určený časopis Rudé Právo: B. Šmeral, V. Vacek; 1920; orgán pražské komunistické strany Ruch: F. Chalupa, F. Brožík, F. Kvapil; 1879-1888; básnická a výtvar­ ná generace Máje z r. 1878 Samostatnost: V. Dyk; 1897; politický list, od r. 1911 deník Sborník společnosti J. V.: J Borecký, P. M. Haškovec, A. Klášterský; 1915; vědecké studium tvorby a osobnosti Jaroslava Vrchlického Scéna: A. Dvořák, F. Zavřel; 1913 a 1914; divadelní orientace Sedlské noviny: J. K. Tyl; 1849; lidově buditelské, politické snahy Slavia: O. Hujer, M. Můrek; 1922; mezinárodní slovník Slavische Rundschau: F. Spina, G. Gesemann; 1929; převzala kulturní poslání Cechische Revue Slovan: K. Havlíček; 1850-1851; politické buditelství 296

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol.

Slovo a slovesnost: B. Havránek, V. Mahtesius; 1935; orgán Pražského lingvistického kroužku Směr: K. Pelant; plzeňský týdeník počátku 20. stol. Smetana: Z. Nejedlý; 1911—1926, 1936 obnoven; hudební časopis Sokol: M. Tyrš; 1871-1875; časopis českého Sokola zveřejňující např. české tělocvičné názvosloví Styl: Z. Wirth; 1908; architektonické snahy Světozor: P. J. Šafařík; 1834-1835; obecně poučná zaměření Světozor: E. Tonner, J. J. Kořán, S. Čech, J. Jireček, P. Sobotka, M. A. Šimáček; 1867-1899; zábavný beletristický týdeník Saldův Zápisník: F. X. Šalda; 1928; vlastní Šaldovy práce Šibeničky: E. Bass; 1919-1921; humoristicko-satirický časopis Šotek: J. Arbes; zveřejnil některé Nerudovy balady Šotek: K. Havlíček; leden-duben 1849; humoristický a satirický týdeník Švanda dudák: I. Herrmann; 1876-1878, obnoven 1924-1930; humo­ ristická náplň Tribuna: B. Hlaváč; 1922-1928; hospodářský list českých židovských asimilantů Tvar: M. Dvořák, B. Fučík, A. Vyskočil; 1927-1932; literárně kritický časopis mladší básnické generace Týdeník: J. Palkovič; 1812-1818; polemický časopis ‫״‬U“ čtvrtletník skupiny ‫״‬Blok“: B. Václavek; 1936; snahy umělecko kri­ tické a sociálně politické Učitelské noviny: 1883; pedagogický časopis Umělecký měsíčník: 1911-1914; mladí protiimpresionističtí literáti a výtvarníci Var: Z. Nejedlý; 1922-1928; kritická politická revue Večerní shromáždění Dobrovické obce: 1801; beletristická příloha Krameriových c. k. vlasteneckých novin Věda česká: A. Beer; 1914; kritický měsíčník, přejmenovaný pak na Naši vědu Venkov: K. Jonáš; 1906; denní list agrární strany Vesna: F. Dlouhý; 1882-1894; literární moravský časopis Vídeňský deník: L. Thun; 1850-1852; obsahoval polemiky namířené proti K. Havlíčkovi Vlast: T. Škrdle; 1884; kněžský katolický časopis Vlastimil: J. K. Tyl, K. B. Štorch; 1820-1842; lidově výchovné funkce 297

Seznam časopisů, novin a jiných periodik do 1. pol. 20. stol.

Záře: A. P. Veselý; 1897-1914; sociálně demokratický týdeník Zlatá Praha: V. Hálek; 1864-1865; vznikla změnou z Mikovcova Lu­ míra Zlatá Praha: F. Schulz, J. Kvapil, A. B. Dostal, V. Červinka, G. Pallas; 1884-1930; umírněný literární list Zvon: M. A. Simáček, F. S. Procházka; 1899; polemický a kritický po­ pulární časopis Ženské listy: J. Humpalová-Zemanová; 1870-1906; feministické listy Ženské listy: E. Krásnohorská; 1874; ženský vzdělávací a výchovný časopis Živa: J. E. Purkyně, J. Krejčí; 1853-1864; vědecký časopis

298

Autorský rejstřík

Autorský rejstřík Aischylos 10 Čingiz Ajtmatov 11

Edward Albee 12 Hans Christian Andersen 13 Guillaume Apollinaire 14 Jakub Arbes 15 Aristofanés 17 Aristotelés 18 Ludvík Aškenazy 19 Jindřich Šimon Baar 20 Honoré de Balzac 21 Henri Barbusse 23 Charles Baudelaire 24 Samuel Beckett 25 Božena Benešová 26 Petr Bezruč 27 Giovanni Boccaccio 30 Heinrich Böll 31 Egon Bondy 33 Ray Bradbury 34 Adolf Branaid 35 Bertolt Brecht 36 André Breton 37 Brontěová Emily 38 Brontěová Charlotte 38 Otokar Březina 39 William S. Burroughs 41 George Gordon Byron 42 Albert Camus 43 Miguel de Cervantes Y Saavedra 44 James Clavell 46 Pierre Corneille 46 Josef Čapek 47 Karel Čapek 49 Karel Matěj Čapek-Chod 54 Svatopluk Čech 55 Anton Pavlovič Čechov 58 František Ladislav Čelakovský 60 Dante Alighieri 62 Daniel Defoe 63 Jakub Demi 64 Charles Dickens 67 Denis Diderot 68 Fjodor Michailovič Dostojevskij 69 Jan Drda 71 Theodore Dreiser 73 Alexandre Dumas mladší 74 Alexandre Dumas starší 75 Jaroslav Durych 76

Friedrich Durrenmatt 78 Marie von Ebner-Eschenbach 79 Umberto Eco 80 Karel Jaromír Erben 82 Eurípidés 85 Lion Feuchtwanger 86 Viktor Fischl 87 Gustave Flaubert 88 Anatole France 89 Max Frisch 91 Norbert Frýd 92 Julius Fučík 93 Ladislav Fuks 94 Jarmila Glazarová 96 Johann Wolfgang Goethe 97 Nikolaj Vasiljevič Gogol 99 William Golding 100 Gunter Grass 101 Arthur Hailey 102 František Halas 103 Vítězslav Hálek 104 Jaroslav Hašek 106 Václav Havel 107 Jaroslav Havlíček 108 Karel Havlíček Borovský 109 Heinrich Heine 111 Joseph Heller 112 Ernest Hemingway 113 Hermann Hesse 114 Karel Hlaváček 116 Miroslav Holub 116 Homér 117 Josef Hora 119 Egon Hostovský 120 Bohumil Hrabal 121 František Hrubín 123 Viktor Hugo 124 Henrik Ibsen 126 Eugene Ionesco 127 Alois Jirásek 128 Radek John 131 James Joyce 132 Franz Kafka 133 Eva Kantůrkové 134 Václav Kaplický 135 Jiří Karásek ze Lvovic 136 Jack Kerouac 137 Václav Kliment Klicpera 138 Ivan Klíma 139

299

Autorský rejstřík Jan Kollár 141 Jan Amos Komenský 143 Milan Kundera 144 Michail Jurjevič Lermontov 146 Gotthold Ephraim Lessing 147 Jarmila Loukotková 148 Arnošt Lustig 149 Karel Hynek Mácha 150 Josef Svatopluk Machar 152 Marie Majerová 154 Heinrich Mann 155 Thomas Mann 156 Guy de Maupassant 157 Adam Mickiewicz 158 Oldřich Mikulášek 159 Arthur Miller 160 Henry Miller 161 Ladislav Mňačko 162 Moliěre 163 Alberto Moravia 164 Alois Mrštík 166 Vilém Mrštík 166 Robert Musil 168 Alfred de Musset 169 Anton Myrer 170 Vladimír Neff 171 Jan Neruda 172 Stanislav Kostka Neumann 175 Vítězslav Nezval 176 Božena Němcová 178 Teréza Nováková 181 Ivan Olbracht 183 Jan Otčenášek 185 Vladimír Páral 187 Boris Leonidovič Pasternak 189 Ota Pavel 190 Eduard Petiška 191 Platón 194 Edgar Allan Poe 195 Karel Poláček 196 Gabriela Preissová 197 Marcel Proust 198 Karel Ptáčník 199 Marie Pujmanová 200 Alexandr Sergejevič Puškin 202 Frangois Rabelais 204 Jean Racine 205 Karel Václav Rais 206 Erich Maria Remarque 207 Arthur Rimbaud 209 Romain Rolland 209 Stanislav Rudolf 211

300

Antoine de Saint-Exupéry 212 Jerome David Salinger 213 Walter Scott 214 Jaroslav Seifert 215 William Shakespeare 216 George Bernard Shaw 220 Friedrich Schiller 222 Johannes Mario Simmel 224 Jan Skácel 225 Josef Václav Sládek 226 Sofoklés 228 Antonín Sova 229 John Steinbeck 231 Stendhal 233 Ladislav Stroupežnický 234 William Styron 236 Karolina Světlá 237 Jonathan Swift 239 František Xaver Šalda 240 Josef Škvorecký 242 Michail Alexandrovič Šolochov 244 Jiří Šotola 245 Fráňa Šrámek 247 Lev Nikolajevič Tolstoj 249 Karel Toman 250 Jan Trefulka 251 Josef Kajetán Tyl 252 Ivan Sergejevič Turgeněv 255 Mark Twain 256 Ludvík Vaculík 257 Vladislav Vančura 259 Lope de Vega 262 Publius Vergilius Maro 263 Paul Verlaine 264 Jules Verne 265 Frangois Villon 266 Voltaire 267 Jiří Voskovec 268 Jaroslav Vrchlický 268 Jiří Weil 270 Franz Werfel 271 Jan Werich 272 Walt Whitman 273 Oscar Wilde 274 Tennessee Williams 275 Zikmund Winter 276 Jiří Wolker 277 Jan Zahradníček 278 Julius Zeyer 279 Émile Zola 280 Arnold Zweig 281 Stefan Zweig 282

Rejstřík děl

Rejstřík děl A anděl mlčel 31 Advent 96 Aeneis 263 Alexandreis 13 Alkoholy 15 Americká tragédie 73 Anděl na kolečkách 117 Babička 178 Balada z hadrů 272 Balady a romance 172 Básně 40 Bible 28 Bídníci 125 Bílá nemoc 49 Biliár o půl desáté 32 Bláznova moudrost 86 Boje o zítřek 241 Božská komedie 63 Bratři Karamazovi 70 Buddenbrookovi 157 Bůh či ďábel 148 Bylo nás pět 196 Candide 267 Cid 47 Cizinec 44 Cizinec hledá byt 121 Confiteor 152 Čekání na Godota 25 Červený a černý 233 Český snář 257 Dalimilova kronika 61 Dáma s kaméliemi 74 Dekameron 30 Děti čistého živého 182 Divá Bára 179 Dobrodružství Huckleberryho Finna 253 Dobrý člověk 179 Doktor Živago 189

Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová 26 Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha 45 Duše a hvězda 76 Dvorní šašci 88 Edison 176 Epos o Gilgamešovi 81 Evžen Oněgin 203 F. L. Věk 129 Faidra 205 Faust 97 Feťák 41

Filozofská historie 128 Frantina 237 Fuente Ovejuna 262 Fyzikové 78 Gargantua a Pantagruel 204 Golgata 153 Gotická duše 136 Gražina 158 Gulliverovy cesty 239 Hadrián z Římsů 138 Hamlet, králevic dánský 217 Havran 195 Hermann a Dorothea 98 Historie našich dnů 90 Hlava XXI1112 Hledání ztraceného času 198 Horalka 165 Hordubal, Povětroň, Obyčejný život 52 Host do domu 277 Hra s ohněm 201 Hrad smrti 65 Hrdina naší doby 146 Hrozny hněvu 231 Hudba pramenů a jiné eseje 40 Hurá, ještě žijeme 224 Childe Haroldova pouť 42 Chrám Matky Boží v Paříži 125 ílias 117

Invalidní sourozenci 33 Ivanhoe 214 Jakub fatalista a jeho pán 68 Jan Hus 254 Její pastorkyňa 197 Jeptiška 69 Jestřáb contra Hrdlička 56 Jiří Šmatlán 182 Jiříkovo vidění 255 Jméno růže 80 Kalibův zločin 207 Karla 180 Kartouza parmská 234 Kašpar Lén mstitel 55 Katapult 187 Kde je zakopán pes 141 Kdo chytá vžitě 213 Kdo se bojí Virginie Woolfové 12 Kladivo na čarodějnice 135 Kniha lesů, vod a strání 175 Kniha písní 111

301

Rejstřík děl Kohout plaší smrt 103 Kola 103 Kolik příležitostí má růže 226 Komu zvoní hrana 113 Konformista 165 Krabice živých 93 Krakatit 50 Král krysa 46 Král Lávra 110 Král Lear 218 Král Oidipús 228 Královské léto 159 Kronika Pickwickova klubu 67 Křest svátého Vladimíra 110 Kříž u potoka 238 Kuře na rožni 246 Kutnohorští havíři 255 Květy zla 24 Kytice z pověstí národních 82 Labyrint světa a ráj srdce 143 Lakomec 163 Láska je jen slovo 224 Legenda Emoke 242 Lesní panna 255 Lidé na křižovatce 201 Lilie v údolí 21 Lišky na vinici 87 Loupežníci 222 Loupežník 50 Lovcovy zápisky 252 Lysistraté 17 Máchovské variace 119 Máj 150 Malý princ 212 Malý testament, Velký testament 266 Manon Lescaut 177 Marinka 151 Markéta Lazarová 259 Marťanská kronika 34 Maryša 166 Matka 51 Matka Kuráž a její děti 36 Mé jméno budiž Gantenbein 91 Médeia 85 Memento 131 Měsíc nad řekou 247 Měsíce 250 Městečko na dlani 71 Metráček 211 Miláček 157 Milenci a vrazi 188 Mina z Barnhelmu 147

302

Mistr Kampanus 276 Moderní upíři 16 Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 149 Moji přátelé 66 Morový sloup 215 Mudrosloví národu slovanského ve příslovích 60 Muzikantská Liduška 105 Muž bez vlastností 168 Na cestě 137 Na statku a v chaloupce 105 Na Větrné hůrce 38 Na vlnách TSF216 Na západní frontě klid 208 Nadja 38 Naše paní Božena Němcová 104 Naši furianti 235 Návštěva staré dámy 78 Ne vrah, zavražděný je vinen 271 Nebe nezná vyvolených 208 Nejkrásnější svět 154 Němá barikáda 72 Nesnesitelná lehkost bytí 144 Netrpělivost srdce 282 Nikola Šuhaj loupežník 183 Noc na Karlštejně 268 Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století 56 O bláznech jen dobré 251 Občan Brych 185 Obratník Raka 161 Obraz Doriana Graye 274 Obrazy z dějin národa českého 260 Obsluhoval jsem anglického krále 122 Ocelové Město 265 Odyssea 118 Odysseus 132 Oheň 23 Ohlas písní českých 60 Ohlas písní ruských 61 Opilý koráb 209 Oresteia 10 Ostře sledované vlaky 122 Osud člověka 244 Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 107 Otec Goriot 22 Othello, benátský mouřenín 218 Pán much 100 Pan Theodor Mundstock 95 Pan učitel 180 Paní Bovaryová 89

Rejstřík děl Paní komisárka 20 Peer Gynt 126 Pekař Jan Marhoul 260 Petr a Lucie 210 Petrolejové lampy 109 Píseň o Nibelunzích 193 Písně kosmické 174 Pláň Tortilla 232 Plechový bubínek 101 Plešatá zpěvačka 127 Podivné přátelství herce Jesenia 184 Podzimní sen 66 Poetika 18 Pohádka máje 167 Pohádky 14 Poslední kabriolet 170 Povídky malostranské 173 Pozdě k ránu 116 Pracující den 120 Pravý výlet pana Broučka do Měsíce 57 Premiant 79 Proces 133 Profesor Neřád 156 Přítelkyně z domu smutku 134 Pygmalion 221 R.U.R. 51 Radúz a Mahulena 279 Reportáž psaná na oprátce 94 Revizor 99 Robinson Crusoe 64 Ročník jedenadvacet 200 Romance beze slov 264 Romance pro křídlovku 124 Romeo a Julie 219 Romeo, Julie a tma 186 Rozmarné léto 261 Ruce 41 Sedmikráska 77 Sekyra 258 Selské balady 269 Selské písně 227 Sen noci svatojánské 220 Siréna 154 Slávy dcera 142 Slezské písně 27 Sluncem a stínem 227 Smrt krásných srnců 190 Smrt obchodního cestujícího 160 Smrt si říká Engelchen 162 Sophiina volba 236 Soucit a vzdor 229 Soudce z milosti 139

Spalovač mrtvol 95 Spor o seržanta Gríšu 282 Stanice Bouřná 11 Staré řecké báje a pověsti 192 Stařec a moře 114 Stébla trávy 273 Stepní vlk 115 Stiller 91 Stín kapradiny 48 Strakonický dudák 256 Strýček Váňa 58 Stříbrný vítr 248 Svatý Xaverius 16 Symposion 194 Taneční hodiny pro starší a pokročilé 123 Tartuffe 164 Temno 130 Tichý Don 244 Továrna na Absolutno 53 Trampoty pana Humbla 171 Tramvaj do stanice Touha 275 Tristium Vindobona 153 Tři mušketýři 75 Tyrolské elegie 111 Úklady a láska 223

Utrpení mladého Werthera 99 V zámku a podzámčí 180 Vajíčko 19 Válka s mloky 53 Ve stínu lípy 57 Večer na Bezdězu 151 Večerní písně 106 Vesnický román 238 Višňový sad 59 Vizita 35 Vojna a mír 249 Vybouřené smutky 230 Výlet do Španěl 54 Z mého kraje 230 Zabiják 280 Zahradní slavnost 108 Zahradníkův rok 48 Zámek 134 Zbabělci 243 Zločin a trest 70 Zpěvy páteční 174 Zpověď dítěte svého věku 169 Žert 145 Život proti smrti 202 Život s hvězdou 270 Žíznivé léto 278

303

V současné době Vám nabízíme následující učebnice k maturitě:

Maturitní otázky z angličtiny - s českým překladem, 312 stran

Maturitní otázky z angličtiny - verze bez překladu, 160 stran Maturitní otázky z němčiny - s českým překladem, 312 stran Maturitní otázky z němčiny - verze bez překladu, 160 stran Maturitní otázky z češtiny - 272 stran Čtenářský deník nejen k maturitě - 304 stran

Můžete si je písemně objednat na adrese:

Jazyková literatura P. O. Box 1 - pošta 5 674 05 Třebíč 5 Objednávat lze též pomocí Internetu - pošlete buď e-mail na adresu:

[email protected] nebo objednejte prostřednictvím WWW (zde jsou navíc aktuální informace o nabízených učebnicích):

www.maturita.iol.cz

ISBN 80-902572-75‫־‬

9788090257276

9