Starověké a anglické překlady Bible 9788085810943, 8085810948 [PDF]

Zitiervorschau

't--í’’

STAROVEKÉ A ANGLICKÉ FŘEKLADY BIBLE Bruce Metzger

STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

v V

VM

¥' ¥

% /

;

M %/ %/

¥V V¥ ¥ ¥ ¥

vv

ř

w

¥'

\/ v v v v

¥ ¥ ¥ ¥ ¥ ¥' ¥' ¥ ¥

wwwv

vv

wv

;

v

wv

vv

¥ ¥ ¥ ¥ ¥' ¥' ¥ ¥' ¥' ¥ ¥' ¥ ¥

Bruče METZGER (1914-2007) Bruče Metzger se narodil v roce 1914 v Middletonu v Pensylvánii. Studoval na teologickém semináři a na univerzitě v Princetonu, kde v roce 1942 získal dok­ torát v oboru řeckých a latinských studií. V roce 1939 byl ordinován duchovním presbyteriánské církve. Na Princetonské univerzitě vyučoval od roku 1938 na katedře Nového zákona a byl emeritním profesorem novozákonní filologie na Princetonském teologickém semináři. Metzger se intenzivně zabýval novo­ zákonní textovou kritikou. Byl členem komise, která vydala Řecký Nový zákon Spojených biblických společností, a na­ psal o textové kritice několik knih, mezi nimi The Text of the New Testament: Its Transmission, Corruptíon, and Restoration (1964,1968,1991). V roce 1978 se stal členem korespondentem Britské akade­ mie. Bruče Metzger pracoval také v oblas­ ti biblického překladu: působil v pře­ kladatelských komisích pro Revidovaný standardní překlad a Nový revidovaný standardní překlad. V ní převzal v roce 1975 předsednický post, na kterém setr­ val až do chvíle, kdy byla práce na pře­ kladu dokončena. Metzger se stal autoritou mezi vědci svými objevnými studiemi o textu Nové­ ho zákona, o starozákonních apokryfech a o židovské a křesťanské apokalyptické literatuře. V roce 1986 byl zvolen členem Americké filozofické společnosti. Zemřel v roce 2007 ve věku 93 let.

Bruce M. Metzger

Starověké a anglické překlady bible

2010

Česká verze knihy vznikla ve spolupráci s Centrem biblických studií (projekt MŠMT č. LC 538).

B

ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST

© 2001 by Bruce M. Metzger © 2010 Česká biblická společnost Originally published in English under the title The Bible in Translation by Baker Academic, a division of Baker Publishing Group, Grand Rapids, Michigan, 49516, U.S.A.

All rights reserved. Czech edition © 2010 Česká biblická společnost Translation © 2009 Dominik Opatrný ISBN 978-80-85810-94-3

Obsah Předmluva

11

1. část: Překlady do starých jazyků

15

První kapitola: Překlady Starého zákona vytvořené pro potřebu židovské komunity Septuaginta Židovské targumy

15 15 20

Druhá kapitola: Překlady určené pro potřebu křesťanské komunity Syrské překlady Latinské překlady Koptské překlady Gótský překlad Arménský překlad Gruzínský překlad Etiopský překlad Arabské překlady Sogdijský překlad Staroslověnský překlad Núbij ský překlad

23 23 26 30 32 34 36 37 38 39 39 41

2. část: Anglické překlady

43

Třetí kapitola: Anglické bible před Biblí krále Jakuba Počátky anglické bible Wycliffovská bible (13 8 2; 13 8 8) Tyndale a první tištěný anglický Nový zákon (1526) Coverdale a první celá bible tištěná v angličtině (1535) Matthe wo va bible(1537) Tavernerova bible (1539) Velká bible (Great Bible, 1539) Bible Edmunda Bečka (1549;1551) Ženevská bible (Geneva Bible, 1560) Biskupská bible (Bishops’ Bible, 1568) (Remešsko-jDouayská bible (Rheims-Douay Bible, 1582-1610)

43 43 44 45 46 47 48 48 49 49 51 51

Čtvrtá kapitola: Bible krále Jakuba (King James Version [KJV], 1611)

54

Pátá kapitola: Mezi Biblí krále Jakuba a Revidovaným překladem Nový zákon Edwarda Harwooda (1768) Bible Charlese Thomsona (1808) Bible Noaha Webstera (1833) Bible Julie E. Smithové (1876)

62 62 64 69 71

Šestá kapitola: Britský Revidovaný překlad (1881-1885) a Americký standardní překlad (1901)

77

Sedmá kapitola: První překlady do moderní angličtiny Nový zákon pro dvacáté století (1901; 1904) Weymouthův Nový zákon v moderním jazyce (1903) Moffattův překladbible(1913;1924-1925) Americký překlad Smithe a Goodspeeda (1923; 1927)

81 81 85 86 87

Osmá kapitola: Revidovaný standardní překlad (Revised Standard Version, 1952)

90

Devátá kapitola: Jeruzalémská bible (Jerusalem Bible, 1966)

94

Desátá kapitola: Nová americká bible (New American Bible, 1970)

97

Jedenáctá kapitola: Nová anglická bible (New English Bible [NEB]; 1970)

101

Dvanáctá kapitola: Nový mezinárodní překlad (New International Version, 1978) 105

Třináctá kapitola: Židovské překlady Překlady finančně podporované Židovskou vydavatelskou společností (1917; 1985) Nový zákon Heinze W. Cassirera (1989) Úplná židovská bible Davida H. Sterna (Complete Jewish Bible, 1998)

108

Čtrnáctá kapitola: Revize za revizí Nová americká standardní bible (New American Standard Bible, 1971; přepracované vydání 1995) Nová jeruzalémská bible (New Jerusalem Bible, 1985) Revidovaný Nový zákon, Nová americká bible (Revised New Testament, New American Bible, 1986) Revidovaná anglická bible (Revised English Bible, 1989) Nový revidovaný standardní překlad (New Revised Standard Version, 1990)

115

108 109 111

115 116 117 118 120

Patnáctá kapitola: Překlady zjednodušené, snadné ke čtení 129 Bible v basic English (Basic English Bible, 19 4 9) 129 Překlad J. B. Phillipse (1958; přepracované vyd. 1972) 130 Bible radostné zvěsti (Good News Bible: Překlad do dnešní angličtiny, 1976) 132 Bible Reader’s Digest (Reader’s Digest Bible, 1982) 133 Překlad do současné angličtiny (Contemporary English Version, 1995) 135 Nový mezinárodní čtenářský překlad (New International Reader’s Version, 1996) 136 Šestnáctá kapitola: Parafráze bible v angličtině Parafráze a vysvětlivky (Paraphrase and Annotations} Henryho Hammonda (1653) Rodinný vykladač (Family Expositor) Philipa Doddridge (1739-1756)

140 140 141

F. F. Bruče a jeho Rozšířená parafráze Pavlových listú (1965) Parafrázovaná živá bible od Kennetha Taylora (Living Bible Paraphrased; NZ 1967; celá bible 1971} Zvěst Eugena Petersona (The Message; NZ 1993; SZ mudroslovné knihy 1997; SZ Proroci 2000)

141 143 147

Doslov Rozdíly ve znění rukopisů Význam slov Doplnění moderní interpunkce Gramatické problémy

151 151 152 152 152

Index biblických citátů

155

Rejstřík

162

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 11

PŘEDMLUVA

Snad každý ví, že bible byla přeložena do více jazyků než jakékoliv jiné literární dílo. Méně známou skutečností ovšem je, že počet různých překladů začal prud­ ce narůstat až poměrně nedávno, v devatenáctém a dvacátém století. Je třeba přiznat, že před tímto obdobím obstarávala církev překlady Písma spíše dost vá­ havě. Podle nedávných sčítání existuje na světě asi 6800 živých jazyků.H) Odhady počtu se dost různí kvůli rozdílným názorům na to, zda máme tu či onu formu řeči nazývat již samostatným jazykem, nebo jenom nářečím. V některých přípa­ dech dala místní vláda svým rozhodnutím dialektu status jazyka. Jindy byly nao­ pak svébytné jazyky označeny jako pouhá nářečí, jak se to stalo v případě mnoha takzvaných dialektů čínštiny. Z pohledu jazykovědy se jedná o samostatné jazy­ ky, pro svou závislost na psané mandarínské čínštině však bývají považovány za pouhé dialekty. Ať už je přesný počet jazyků jakýkoliv, je určitě zarážející, že až do roku 600 po Kristu byla čtyři evangelia přeložena jen do velmi málo jazyků. Byly to latina a gótština na západě a syrština, koptština, arménština, gruzínština, etiopština a sogdijština na východě, ke kterým by se snad dala ještě připočíst núbijština. Čekali bychom asi, že Augustin a další křesťanské vůdčí osobnosti v severní Africe zajistili překlad evangelií do berberštiny nebo punštiny nebo že Irenej a jeho následovníci vytvořili překlady do keltských dialektů užívaných v Galii. Přestože křesťanské komunity v těchto oblastech byly přítomny, o existenci takovýchto starých překladů nemáme žádný důkaz. Když Johannes Gutenberg v patnáctém století vynalezl knihtisk, bible či ale­ spoň její část byla k dispozici v pouhých třiatřiceti jazycích. Ještě když se před zhruba dvěma sty lety objevilo hnutí Biblických společností, existoval překlad aspoň nějaké části bible jen v šedesáti sedmi jazycích. Proti tomu během deva­ tenáctého století vznikl překlad Písma nebo jeho částí ve více než čtyřech stech jazyků a v první polovině dvacátého století toto číslo dále vzrostlo o více než (1)

Přesněji, podle Barbary F. GRiMEs(ové) existovalo v roce 2000 celkem 6809 živých jazyků rozlo­ žených po světě takto: 1013 v Americe, 2058 v Africe, 230 v Evropě, 2197 v Asii, 1311 v Oceánii. Srov. Ethnologue, sv. 1. Dallas: SIL International “2000, s. 846.

12 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

pět set. Za tento strmý nárůst biblické překladatelské tvorby vděčíme působení Spojených biblických společností, Wyclifíbvým překladatelům bible a podobným organizacím. Dějiny překládání bible můžeme rozdělit do čtyř hlavních období. První z nich zahrnuje práce na překladech Písma do některých významných jazyků starověké­ ho světa. Druhé období bylo spojeno s reformací, kdy již překlady do evropských národních jazyků nevznikaly z latinské Vulgáty, ale z originálního hebrejského a řeckého textu. Za třetí období můžeme označit rozvinutí rozsáhlého misijního úsilí, kdy se překladatelé-průkopníci chopili přípravy překladů do stovek jazy­ ků a nářečí, z nichž mnoho předtím vůbec nemělo psanou formu.(2) Tato práce pokračuje i v dalším, čtvrtém období, které je charakteristické především tím, že překlady vznikají u nově se rozvíjejících národů, kde už hlavní zodpovědnost často přebírají rodilí mluvčí, zatímco misionáři spíše pomáhají jako poradci. To je velmi výhodné, protože pro školené překladatele je vždycky snazší překládat do mateřského jazyka než do cizí řeči a takový výsledný text bude pravděpodobně příznivěji přijat. Do začátku roku 2000 se podařilo zpřístupnit celou bibli v 371 jazycích a ná­ řečích a v dalších 1862 jazycích a nářečích její části. Následující přehled uvádí po­ čet různých jazyků a dialektů, u nichž Americká biblická společnost registrovala k 1. lednu 2000 výtisk alespoň jedné biblické knihy, uspořádaný podle zeměpis­ ného rozšíření a typu publikací.

Celkem

Bible

Starý/Nov zákon

Světadíl nebo oblast

Části

Statistický přehled

Afrika

218

267

142

627

Asie

228

212

113

553

Austrálie a Oceánie

172

194

30

396

Evropa

106

29

62

197

41

25

7

73

135

233

16

384

2

0

1

3

902

960

371

2233

Severní a Střední Amerika a Karibik

Jižní Amerika a Mexiko

Umělé jazyky Celkem

(2)

K abecedám srov. Peter T. Daniels - William Bright, eds., The World's Writing Systems. New York: Oxford University Press 1996.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI

První část této knihy popisuje všechny starověké biblické překlady, u nichž se do dnešní doby dochovaly alespoň delší úseky textu. Druhá část se pak zabývá některými vybranými překlady do angličtiny, které jsem zvolil z šedesáti více či méně svébytných anglických překladů celé bible a z dalších asi osmdesáti překla­ dů samotného Nového zákona. Rád bych vyslovil dík akademickému sboru Teologického semináře v Dallasu za pozvání k přednáškám v zimě 1992 v rámci pravidelného přednáškového cyklu na památku W. H. Griffith-Thomase. Obsah čtyř kapitol z následujícího textu byl v roce 1993 publikován v tamním čtvrtletníku Bibliotheca Sacra a zde je použit s laskavým svolením tohoto časopisu. Bruče M. Metzger

B

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 15

1. ČÁST

PŘEKLADY DO STARÝCH JAZYKŮ První kapitola

PŘEKLADY STARÉHO ZÁKONA VYTVOŘENÉ PRO POTŘEBU ŽIDOVSKÉ KOMUNITY Septuaginta

Názvem Septuaginta se tradičně označuje starořecký překlad hebrejské bible. Toto slovo znamená „sedmdesát“ a často se zkracuje pomocí římských číslic LXX. Odkazuje (když číslo trochu zaokrouhlíme) na 72 překladatelů, kteří měli v časech Ptolemaia II. Filadelfa (285-246 př. Kr.) tento text vytvořit. Jedná se nejen o nej­ starší, ale také o jeden z nejhodnotnějších starověkých biblických překladů. Ať už bereme v úvahu jeho obecnou věrnost originálu, vliv na okruh Židů, pro který byl určen, vztah k řeckému Novému zákonu nebo místo v křesťanské církvi, zaujímá Septuaginta přední postavení díky světlu, které vrhá na studium Písma. Příběh o vzniku Septuaginty můžeme najít v dokumentu nejistého data, který nese název Dopis Aristeův.W Dopis se vydává za dobový záznam jistého Aristea, úředníka na dvoře Ptolemaia Filadelfa, který má, jak tvrdí, coby očitý svědek zvláštní informace o následujících podrobnostech. Ptolemaios, který měl rád literaturu, se rozhodl vytvořit sbírku nejlepších světových literárních děl. Jeho knihovník Démétrios Falérský ho upozornil na hebrejské spisy, které jsou hodny místa „ve tvé knihovně. Neboť tyto s ničím nesprávným nesmíšené zákonodárné knihy obsahují tolik lásky k moudrosti, jaký může být jen božského původu“ (§ 31). Král okamžitě vyslal posly vybavené zlatém a klenoty s královskými pozdravy k Eleazarovi, židovskému veleknězi (1)

Tento dopis se dochoval ve 23 rukopisech, které shromáždil a porovnal André Pelletier, SJ, pro řadu Sources chrétiennes (Paris: Editions du Cerf 1962). Podrobněji k problémům spojeným s tímto dopisem viz Moses Hadas, Aristeas to Philocrates (Letter to Aristeas). New York: Harper 1951 a Sidney Jellicoe, The Septuagint and Modem Study. Oxford: Oxford University Press 1968, s. 29 58. (Citace podle českého překladu Jiřího Farského, Knihy tajemství a moudrosti: Mimobiblické židovské spisy: Pseudepigrafy I. Praha: Vyšehrad 1999, s. 25-77.)

16 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

v Jeruzalémě (§ 53), a žádal ho, aby mu poslal kopii hebrejských spisů a učené muže, kteří by mohli text přeložit do řečtiny. Eleazar vybral ze všech dvanácti kmenů po šesti starších, kteří byli dobře vzděláni v židovském zákoně (§ 46), a spolu s dary pro krále jim dal do rukou bohatě vyzdobené pergameny, na nichž byly posvátné spisy napsané zlatým pís­ mem židovskými písmeny (§ 176). Když těchto sedmdesát dva překladatelů přišlo do Alexandrie, byli uvedeni do jistého domu v klidném zákoutí na ostrově Faros (ten zde není přímo jmenován) blízko alexandrijského přístavu, kde obdrželi vše potřebné. Dali se tedy do práce a pokaždé, když dokončili nějakou část, své pře­ klady porovnávali a sjednocovali. Na čem se shodli, to bylo pod Démétriovým vedením náležitě zapsáno (§ 302). Díky šťastné shodě okolností splnili překla­ datelé svůj úkol ve dvaasedmdesáti dnech (§ 307). Démétrios potom svolal řadu předních Židů z města a přečetl jim výsledek práce. Ti jej okamžitě schválili jako přesný překlad (§ 310) a vyhlásili kletbu proti komukoliv, kdo by text změnil tak, že by něco přidal, přesunul nebo vynechal (§ 311). Apologetický zájem Aristeův prozrazují jeho zdlouhavé obhajoby účelu a funkce židovského zákona (§ 128-171), stejně jako ještě delší část, v níž popi­ suje hostinu a rozhovor u stolu mezi Filadelfem a každým z dvaasedmdesáti pře­ kladatelů, který má na příkladech doložit moudrost, morální vhled, intelektuální schopnosti a filozofickou bystrost židovského lidu (§ 187-300). Spisovatel ovšem dobře ví, že svou chválu židovské moudrosti poněkud přehání, protože dodává: „A mám za to, že to bude připadat neuvěřitelné i všem, kdo tuto zprávu dostanou do rukou“ (§ 296). Většina badatelů, kteří tento dopis zkoumali, došla k závěru, že jeho autorem nemůže být muž, jehož jménem je signován, ale že toto smyšlené vyprávění sepsal nějaký Žid. Ten chtěl svým tvrzením, že pohanský král uznal skvělost hebrej­ ských Písem, a opatřil proto jejich řecký překlad, prostě zdůraznit jejich význam. Podle dnes všeobecně přijímaného názoru se Židé ve skutečnosti do tohoto díla dali proto, že velká židovská komunita v Alexandrii takový překlad stále více potřebovala pro liturgii a vzdělávání. Mnozí její členové hebrejštinu zapomněli nebo ji zanedbávali a mluvili jen řečtinou, tehdy ve Středomoří obecně použí­ vanou. Zůstali ale Židy a chtěli rozumět starým spisům, na nichž závisela jejich víra a život. To tedy bylo skutečným důvodem pro vytvoření Septuaginty, prvního překladu hebrejské bible. Dopis můžeme na základě vnitřních důkazů datovat do let 150-110 před Kris­ tem. Znal jej Josephus Flavius, který parafrázoval některé jeho části ve svých Židovských starožitnostech (12,12-118). Filónovo vyprávění o původu Septuaginty (O životě Mojžíšově 2,26-44) vykazuje některé aristeovské rysy, jsou tu ale také rozdíly. Například Aristeas (§ 302) tvrdí o překladatelích, že při psaní porovnávali své práce, a vytvářeli tak souhlasnou verzi, zatímco podle Filóna každý z překla­ datelů došel při práci působením Boží inspirace ke shodným formulacím, jako by jim vše diktovala neviditelná nápověda. Aristeovo vyprávění v následujících staletích dále vyšperkovávali křesťanští autoři. V polovině druhého století po Kr. se již podle Justina Martyra práce dávných překladatelů neomezovala pouze na Tóru, ale zahrnovala celý

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI

Starý zákon.(2) O něco později v témže století tvrdil Irenej, biskup v Lyonu, že Ptolemaios, který se bál spiknutí židovských překladatelů a snahy utajit pravdu nacházející se v jejich svátých knihách, usadil každého do oddělené cely a všem jim nařídil vypracovat překlad. Oni tak učinili, a když své překlady před králem přečetli, zjistilo se, že obsahují stejná slova a stejná jména od začátku až do konce, „takže i přítomní pohané poznali, že spisy byly překládány pod božským vnuknutím“.(3) Je zvláštní, že se překladatelé, ať už pracovali jako skupina nebo jako jed­ notlivci, přes přirozené sklony k doslovnosti a k používání hebraismů vyhnuli na některých místech doslovnému překladu výrazů odpovídajících jiné době a jiné­ mu jazyku. O Všemohoucím nemluví jako o „Skále“; tetragram nahrazují výrazem „Pán“. Zmírňují antropomorfismy - Bůh nelituje, není viděn, nemá ruku. Překladatelé nezapracovali takovéto úpravy všude stejně, nicméně změny jsou příliš časté a nápadné na to, abychom je mohli přisuzovat pouhé náhodě. Postačí několik příkladů. V Genesi 6,6-7 je tvrzení, že Bůh „litoval“, že stvořil lid­ stvo, oslabeno jemnějším výrazem „přemítal o tom“. V Exodu 24,9-10 se dočítáme, že Mojžíš a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát starších Izraele vystoupili vzhůru a uviděli Boha Izraele. V Septuagintě toto místo zní: „Viděli místo, na kterém stál Bůh Izraele.“ V Jozuovi 4,24 „síla“ nahrazuje „ruku“ Páně a v Izajášovi 6,1, ač tu smělo zůstat vnímání Boha zrakem, je „lem jeho roucha“ změněn na „jeho slávu“. V Exodu 15,3 se z věty „Pán je bojovný rek“ stává „Pán je ten, který maří války“. Změny tohoto typu ukazují na neochotu připisovat lidskou podobu nebo lidské emoce Bohu. Pod různými nánosy a pod barvitým vyprávěním Aristeovým současní bada­ telé obyčejně nalézají shodu v následujících bodech: 1. Nejprve došlo k přeložení celého Pentateuchu; výsledný text vykazuje dosti jednotný styl, jenž ho odlišuje od pozdějších překladů Proroků a Spisů. 2. Vzhledem k homogenitě překladu je nepravděpodobné, že by na řeckém Pentateuchu pracovalo mnoho (sedmdesát!) překladatelů. 3. Hebrejské svitky byly dost možná přineseny z Palestiny. 4. Jazyk překladu se podobá typu řečtiny používanému na papyrech nalézaných v Egyptě a obsahuje egyptská slova.(4) První překladatelé měli před sebou obtížný úkol uzpůsobit a zčásti i dotvořit řeckou slovní zásobu tak, aby dobře vyjádřila obsah Pentateuchu. Nemáme žádný doklad o tom, že by přímo měli k ruce nějaké slovníky nebo seznamy slov. Když tedy chtěli přesně vymezit význam nějakého slova, soustředili se na jeho kontext, etymologii a exegetickou tradici. Při překladu dalších knih se pak překladatelé leckdy nechali vést Pentateuchem. Přestože překladatelé používali všechny tyto zdroje informací, občas musíme jejich převádění označit za hádání - zvláště v pří­ padě hebrejských slov, která se nikde jinde v bibli nevyskytují. (2) (3)

(4)

V Dialogu s Tryfónem (68,7) Justina Martyra se zmínka o „překladu sedmdesáti starších“ nevzta­ huje k Pentateuchu, ale k Izajášovi. Irenaeus, Adversus Haereses 3, 21,2 (citováno u Eusebia, História Ecclesiastica 5, 8,11-15; český překlad J. J. Novák: Eusebius Pamphili, Církevní dějiny. Praha: Česká katolická charita v ÚCN 1988). K dalším zpracováním ve třetím a čtvrtém století srov. Jellicoe, Septuagint and Modem Study, s. 44-47, a Hadas, Aristeas to Philocrates, s. 73-80. To naznačuje, že překladateli byli alexandrijští, nikoli palestinští Židé.

17

18

BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Některé jednotlivé knihy Septuaginty jsou přeloženy spíše doslovně, jiné volněji. Příkladem volného překladu (někdy dokonce až na způsob parafráze) jsou Jób, Přísloví, Izajáš, Daniel a Ester; doslovně přeloženy jsou knihy Soudců (text B), Žalmy, Kazatel, Pláč, Ezdráš a Nehemjáš a Knihy paralipomenon. Septuaginta se od hebrejské bible liší jak v pořadí knih, tak v jejich počtu. Opouští tradiční rozdělení na Zákon, Proroky a Spisy, knihy řadí podle jejich literárního charakteru: 1. Pentateuch a historické knihy, 2. knihy poetické a mudroslovné, 3. knihy prorocké. V žádné z těchto skupin neodpovídá pořadí spisů hebrejskému kánonu. Některé knihy nezahrnuté v hebrejské bibli jsou řeckým překladem hebrej­ ských originálů (Tóbit, 1. makabejská a Sírachovec zvaný také Moudrost Jéšuy, syna Sírachova); jiné vznikly přímo v řečtině (Kniha moudrosti, 2., 3. a 4. maka­ bejská a další). Septuaginta se kromě většího počtu knih liší od hebrejské bible také tex­ tovými „přídavky“, látkou, kterou obsahují navíc některé knihy jinak společné oběma verzím. Řecká varianta knihy Ester obsahuje oproti hebrejské, která má 167 veršů, šest dalších úseků, celkem 107 veršů navíc. Kniha Daniel je rozšířena o tři takové doplňky: mezi deuterokanonickými knihami Českého ekumenického překladu nesou názvy Zuzana, Bél a drak a Tři muži v rozpálené peci. Kniha Jób je na druhou stranu v Septuagintě asi o třetinu kratší než její heb­ rejský text a kniha Jeremjáš (kromě rozsáhlých transpozic) postrádá okolo jedné osminy materiálu přítomného v hebrejském textu. V obou případech asi překlada­ telé pracovali s hebrejským textem značně odlišným od toho, který se později stal tradičním masoretským textem. Septuagintní překlad knihy Daniel byl natolik slabý, že ho raná křesťanská církev zcela zavrhla a namísto něj začala od čtvrté­ ho století používat překlad Theodotiónův z druhého století po Kristu. Velký význam Septuaginty jakožto překladu je evidentní. Kromě toho, že byla vůbec prvním překladem hebrejské bible, představovala také důležitý prostředek, díky němuž se okolní svět mohl seznámit s náboženským myšlením Hebrejů.(s) Byla to bible prvotní křesťanské církve, a když se bible cituje v Novém zákoně, je to téměř vždy podle překladu Septuaginty. Navíc mnohé termíny, které překlada­ telé Septuaginty použili a částečně vytvořili, se staly nedílnou součástí novozá­ konního jazyka, i když se do Nového zákona nedostaly jako citace. Na konci prvního století po Kr. přestávalo stále více Židů používat Septuagintu, protože ji jako svůj překlad přijali první křesťané. Rozšířená víra v božskou inspiraci tohoto překladu připravila cestu pro tvrzení některých církevních otců, že Septuaginta předkládá Boží výroky přesněji než hebrejská bible. Po prvním století umělo už jen velmi málo křesťanů byť jen trochu hebrejsky, což mělo za ná­ sledek, že Septuaginta nebyla jen hlavním církevním pramenem Starého zákona, ale ve skutečnosti pramenem jediným.

(5)

Řecké pojednání z prvního století po Kr. O vznesenu slovesném, tradičně připisované Longinovi, se následujícím způsobem zmiňuje o Genesi 1,3.9: „Tak i zákonodárce Židů ... hned na počátku Zákonů napsav slova: ,Řekl Bůh', co praví? .Staniž se světlo! Stalo se. Staniž se země! A stala se“' (9,9). (Český překlad Václav Sládek, Dionysiův neb Longinův spis O vznesenu. Praha: Společ­ nost přátel antické kultury 1931, s. 22.)

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 19

Nejstarší ručně opisované exempláře Septuaginty se brzy mezi sebou začaly lišit v závislosti na tom, jak písaři jednotlivá místa posuzovali a jak byli pečliví. Obavy z tohoto nebezpečí se projevily už v Aristeově dopisu tím, že proklíná kaž­ dého, kdo by překlad sedmdesáti změnil. Nakonec už byl text tak nespolehlivý, že ve třetím století podnikl Órigenés heroický pokus o jeho očistu. V první fázi shromáždil všechny existující řecké překlady Starého zákona. Dále postupoval tak, že jednotlivé verze přepsal do paralelních sloupců a označil ve sloupci vyhrazeném pro Septuagintu, v jakém poměru stojí její znění k tehdy běžnému hebrejskému textu. Toto veliké dílo nazý­ vané Hexapla tedy obsahovalo v šesti úzkých sloupcích: 1. hebrejský text; 2. heb­ rejský text přepsaný do řeckého písma (aby se tak usnadnilo čtení nevokalizovaného prvního sloupce); 3. velmi doslovný řecký překlad vytvořený okolo roku 140 po Kr. proselytou Aquilou, který se snažil přesně reprodukovat jednotlivá hebrejská slova; 4. řecký překlad Symmachův (pravděpodobně z druhé poloviny druhého století), který naopak vyjadřoval obsah čtivým slohem; 5. Septuagintu, ke které Órigenés pomocí kritických značek připojil přesné informace o rozdílech mezi ní a hebrejským textem; 6. řecký překlad připisovaný Theodotiónovi, který má se Septuagintou společného tolik, že je často považován spíše za její volnou revizi než za nezávislý překlad. Podle Eusebia, Jeronýma a dalších církevních otců existovaly poslední čtyři sloupce (Aquila, Symmachos, Septuaginta a Theodotión) také v samostatném vydání jako takzvaná Tetrapla. Popis Órigenova díla, který nám zanechali někteří církevní otcové, potvrdil i nález opisů kontinuálních zlomků listů z Hexaply. Tyto nálezy nám pomáhají pochopit, jak velký úkol muselo představovat uspořádání celého Starého zákona do tak obrovské série kodexů, jakou byla Hexapla. Protože se v každém řádku nacházelo pouze jedno nebo dvě hebrejská slova s odpovídajícími překlady do řečtiny, je nepravděpodobné, že se někdy někdo pokusil přepsat Hexaplu (nebo i jen Tetraplu) vcelku. Originály byly ovšem dlouho uchovávány v Cesareji v Palestině, kde je možná sám Órigenés uložil v knihovně, kterou později spravoval proslulý Pamfilos. Zde do nich potom nahlíželi opisovači a majitelé biblických rukopisů. Ale roku 638 padla Cesarea do rukou Saracénů a od té doby o knihovně již nikdo neslyšel. Asi na začátku čtvrtého století napadlo Pamfila a jeho přítele Eusebia pub­ likovat opis pátého sloupce, protože věřili, že se Órigenovi podařilo vzkřísit sta­ rořecký překlad v jeho původní čistotě. Do čtvrtého století se také datují další křesťanské recenze řeckého Starého zákona. Jejich autorem měl být Lúkiános, presbyter v Antiochii, a Hésychios, egyptský biskup umučený roku 312. Byly hlav­ ně stylistické povahy. Po staletí měla Septuaginta velký vliv. Stala se základem pro druhotné pře­ klady Starého zákona do mnoha jazyků - starověké latiny, koptštiny, gótštiny, arménštiny, gruzínštiny, etiopštiny, křesťanské palestinské aramejštiny, syrštiny (v překladu z textu Órigenovy Hexaply od Pavla z Telly okolo roku 616), arabštiny a staroslověnštiny. Na důležitost Septuaginty můžeme koneckonců usuzovat také z toho, že až doposud zůstává autoritativním biblickým textem Starého zákona pro řeckou pravoslavnou církev.

20 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Talmudští učenci ovšem nakonec Septuagintu zamítli a zatratili, a dokonce vyhlásili, že den, kdy byl Zákon přeložen do řečtiny, je pro Židy stejně nešťastný jako den, kdy bylo ulito zlaté tele. Stanovili postní den, aby připomínal tuto neblahou událost. Další rukopisy Septuaginty pak už vytvářeli jen křesťanští písaři.(6) Židovské targumy

Targumy jsou interpretující, tj. výkladové překlady všech knih hebrejské bible (s výjimkou Ezdráše, Nehemjáše a Daniela) do aramejštiny. Potřeba takovýchto překladů se objevila, když hebrejština přestala mezi Židy sloužit jako běžná doro­ zumívací řeč. Při veřejném předčítání Písma v synagogách musel být proto dopl­ něn i ústní překlad do mateřštiny posluchačů, kterou byla aramejština. Při čtení Pentateuchu tedy následoval aramejský překlad po každém hebrejském verši, při čtení z Proroků vždy po třech verších. Ze začátku představovala ústní targum jednoduchá parafráze v aramejštině, postupně ale dosahoval stále větší propracovanosti a rozrůstal se o vysvětlující detaily, které se tu a tam vkládaly do překladu hebrejského textu. Tyto glosy měly různý účel, kromě jiného: 1. řešit textové problémy tím, že vysvětlovaly nejasná slova a zjednodušovaly syntax, 2. harmonizovat rozporné texty, 3. smířit biblický text s přijatou tradicí, 4. začlenit do textu specifika farizejsko-rabínského judais­ mu, 4. upřesnit historické, právní nebo náboženské textové narážky a 6. podtrh­ nout či zjemnit sílu daného biblického úryvku. Po dlouhou dobu existoval silný odpor proti zapisování targumů, a když ko­ nečně k jejich zapsání došlo, byl to výsledek práce mnoha učenců, i když jejich ustálená konečná podoba mohla být dílem jednotlivce. Dva oficiálně schválené targumy (oba vznikly nejprve v Palestině, ale později byly revidovány v Babylonů, proto se označují jako babylonské) jsou targum Onkelos k Pentateuchu a targum Jónatan k Prorokům. Oba se užívaly už ve třetím století křesťanského letopočtu. Současně vzkvétala a pokračovala tradice targumů v Palestině. Kromě růz­ ných sesbíraných zlomků a citací je palestinský targum k Pentateuchu k dispozici v zásadě ve třech verzích. Nejčastěji se studují dvě z nich: targum Pseudojónatan a Fragmentárni targum (ten obsahuje převody jen asi 850 biblických veršů, frází a slov). V polovině dvacátého století se zjistilo, že dosud přehlížený rukopis ve Vatikánské knihovně označený jako Neophyti 1 obsahuje téměř kompletní pales­ tinský targum k Pentateuchu. Ačkoliv daná kopie vznikla až v šestnáctém století, její text je nejstarší podobou palestinského targumu. Poněkud méně parafrázuje původní text než targum Pseudojónatan, vysvětlující přídavky jsou v něm méně časté a jeho vyjadřování je střízlivější. Velké rozdíly mezi těmito targumy jasně ukazují, že se jedná o překlady „ne­ oficiální“ v tom smyslu, že se jejich text nikdy neustálil. Nemáme žádné spolehlivé informace o tom, kdo byli jejich autoři a redaktoři, za jakých podmínek pracovali, (6)

K anglickým překladům Septuaginty srov. kap. 5 této knihy, podkap. „Bible Charlese Thomsona (1808)“.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 21

jaké měli cíle a jak docházelo k předávání textu. Některé biblické texty úmyslně nebyly veřejně překládány pro svou pohoršlivou povahu, jako příběh o Rúbenovi a Bilze (Gn 35,22), příběh o Támaře (Gn 38,13nn.), vyprávění o zlatém býčku (Dt 9,12-21), vyprávění o Davidovi a Bat-šebě (2S 11,7-17) a příběh o Amnónovi (2S 13,lnn.), zatímco kněžské požehnání [Nu 6,24-26) se nepřekládalo pro mimo­ řádnou posvátnost. Přestože jednotlivé targumy vykazují určité společné znaky, zpracováním textu se mezi sebou dost různí - škála se pohybuje od doslovných překladů po parafráze a vyskytuje se vkládání různých druhů vysvětlujících komentářů. Někdy targum oslabuje nebo odstraňuje původní hebrejské antropomorfní vyjádření o Bohu. Když se mluví o vztahu Boha ke světu, úcta k Bohu Izraele vedla někdy targumistu k tomu, aby činnost připsal místo samému Bohu jeho zástupci, jako je „Slovo“ (memrá), „Sláva“ (jeqárá, ‘iqar) nebo „Přítomnost“ [šechiná, šechinta). Tak v Genesi 1,16-17 zní targum Neophyti 1: „Hospodinovo Slovo učinilo dvě veliká světla ... a Hospodinova Sláva je umístila na oblohu“ a v Genesi 2,2-3 čteme: „Sedmého dne Hospodinovo Slovo dokončilo dílo, které on konal,... a Hospodinova sláva požehnala sedmý den“ (text přidaný targumistou je kurzívou). Jak už bylo řečeno, targumista kromě toho, že překládal do aramejštiny biblický text, přidával občas i doplňující vysvětlivky. Typické příklady takových vsuvek jsou:

Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve v jazyce svatyně. (Gn 2,19, targum Neophyti 1) Hle, dal jsem jim období sto dvacet let, (v naději, že) snad se obrátí, ale oni tak neučinili. (Gn 6,3, targum Neophyti 1)

... a přišel k Boží hoře, k Chorébu, nad níž byla zjevena sláva Šechiny Hospo­ dina. (Ex 3,1, targum Neophyti 1) Živ buď, Rúbene, v tomto věku, a neumírej druhou smrtí, kterou zmírají své­ volníci ve věku budoucím. (Dt 33,6, targum Neophyti 1) Obzvláště rozsáhlou rozšiřující parafrázi najdeme v targumu Pseudojónatan v Ge­ nesi 4,8, kde nám hebrejský biblický text nesděluje, co že vlastně vedlo Kaina k vraždě jeho bratra. Targumista důvod doplňuje: Kain a Ábel měli zásadní teolo­ gickou hádku o vztahu mezi božskými atributy milosrdenství a spravedlnosti:

Kain řekl Ábelovi, svému bratru: „Pojd, vyjděme spolu na pole.“ A když oba vyšli na pole, Kain promluvil k Ábelovi: „Podle mne byl svět stvořen skrze milosrdenství, ale není řízen podle ovoce dobrých skutků; a u sonduje stranictví. Proto byla tvoje obět přijata příznivě, ale má oběť nebyla ode mne přijata příznivě.“ Ábel odpověděl Kainovi: „Svět byl stvořen milosrdenstvím a je řízen podle ovoce dobrých skutků; a není žádné stranictví u soudu. To proto byla má oběť ode mne přijata příznivě, že ovoce mých skutků bylo lepší než

22 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

tvých a pohotovější než tvých.“ Kain odpověděl Ábelovi: „Není žádný soud, žádný soudce, žádný jiný věk; není žádná spravedlivá odplata daná spravedlivému ani pokuta vymáhaná po bezbožníkovi.“ Ábel odpověděl Kainovi: „Je soud, je soudce a jiný věk; je spravedlivá odplata daná spravedlivému a pokuta vymáhaná na bezbožníkovi.“ Kvůli těmto věcem se venku na poli přeli. A Kain povstal proti svému bratru Ábelovi, udeřil ho kamenem do čela a zabil jej. Přestože se targumy hlásí ke snaze být překladem či aspoň vysvětlující parafrází Písma, tu a tam v nich také najdeme ukázku toho, co se označuje jako převrácený překlad,(7) kdy aramejský text přímo protiřečí tomu, co stojí v hebrejštině. Této změny významu dosahuje autor různými prostředky, zejména prostým přidáním nebo vynecháním záporky či nahrazením původního biblického slova jiným výrazem opačného významu. Verze targumu Neophyti v Exodu 33,3 zní: „Neodstraním slávu své Šechiny z vašeho středu,“ zatímco v hebrejském textu stojí: „Neodstraním [nikoho] z vašeho středu.“ Kainův výkřik v hebrejském textu „Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří“ (Gn 4,14) je změněn takto: „Hle, vypudil jsi mě dnes ze země, ale není možné, abych se mohl skrýt před tvou tváří“ (targum Onkelos a Neophyti 1). V obou těchto případech se targumista nehodlal smířit s logickým důsledkem, že by Boží přítomnost a moc mohly být ohraničeny nebo omezeny. Když Izraelité procházeli územím Ezauových potomků, dostali podle Deute­ ronomia 2,6 pokyny: „Za stříbro si od nich budete kupovat pokrm, abyste měli co jíst, za stříbro si od nich budete opatřovat vodu, abyste měli co pít.“ Protože za tímto veršem následuje připomenutí zkušenosti, že „už po čtyřicet let je Hospo­ din, tvůj Bůh, s tebou; v ničem jsi nestrádal“, připadalo kupování jídla a vody targumistovi nevhodné. Proto tvrdí opak toho, co biblický text. Verze targumu Ne­ ophyti 1 zní: „Nebudete si od nich za stříbro kupovat pokrm, protože z nebe vám sestupuje mana, nebudete si od nich za stříbro opatřovat vodu, protože s vámi vystupuje pramen vody nahoru až k vrcholkům hor a dolů do údolí.“ Mojžíšův zákon dovoloval rozvod a existovaly pro něj institucionalizované po­ stupy (Dt 24,1-4; Iz 50,1; Jr 3,1). Malachiáš nicméně vyhlašuje, že „[Bůh] nenávidí rozvod“ (Mal 2,16). Avšak targumista zde přímo protiřečí jasnému významu pro­ rockého textu a převádí jej takto: „Protože pokud ji nenávidíš, rozveď se s ní.“(8) Každý biblický překlad je nezbytně do jisté míry výkladem. Avšak specifi­ kum targumů spočívá v tom, že jsou interpretační záměrně, často v míře, která jde daleko za hranice překladu, a leckdy dokonce i za hranici parafráze. Možná právě proti této licenci Rabbi Juda (v druhém století po Kr.) pronesl svůj břitký paradox: „Kdo překládá biblický verš doslovně, je lhář, ale kdo ho parafrázuje, je rouhač.“(9)

(7) (8) (9)

Srov. M. L. Klein, „Converse Translation: A Targumic Technique“. Biblica 57,1976, s. 515-537 a R. P. Gordon, „.Converse Translation in the Targums and Beyond“. Journal for the Study ofthe Pseudeplgrapha 19, duben 1999, s. 3-21. Podle Etana Levina to, že targumista „vykládá tento verš proti jeho obsahu i kontextu, může mít polemické důvody, protože rané křesťanství se proti rozvodu ostře stavělo“. The Aramaic Version ofthe Bible. Berlin: de Gruyter 1988, s. 151. Tosephta, Megillah 4,41, ed. M. S. Zuckermandel. Jerusalem: Bamberger & Wahrmann 1937, s. 228.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 23

Druhá kapitola

PŘEKLADY URČENÉ PRO POTŘEBU KŘESŤANSKÉ KOMUNITY Ze všech starověkých překladů Starého i Nového zákona jsou za nejdůležitější považovány syrský a latinský, a to jednak kvůli sobě samým, jednak proto, že se staly podkladem pro mnoho druhotných překladů do dalších jazyků. Zda byla bible přeložena dříve do syrštiny, nebo do latiny, je otevřenou otázkou. Syrské překlady

V syrské Antiochii, třetím největším městě římského impéria, byli Ježíšovi ná­ sledovníci poprvé nazváni křesťany (Sk 11,26). Většina etnicky smíšené popula­ ce Antiochie uměla řecký, ale když se nová víra během druhé poloviny druhého století rozšířila i do dalších oblastí Sýrie, vyvstala potřeba přeložit Písmo také do mateřského jazyka většiny obyvatel. Tím byla syrština, větev aramejštiny. Byla tedy příbuzná s hebrejštinou, ačkoliv užívala jiné písmo (toto staré syrské písmo se nazývá estrangela; později se rozvinuly ještě další formy syrského písma). Již velmi záhy byla centrem syrsky mluvících křesťanů Edessa (nyní Urfa v ji­ hovýchodním Turecku). Zdejší kostel, který roku 201 zničila povodeň, je možná nejstarší známou křesťanskou stavbou vůbec. Město se brzy stalo nejdůležitějším biskupským sídlem v Sýrii. Velké a výstavné venkovské osady se prostíraly až k samé hranici pouště. V celé této oblasti mělo evangelium obrovské množství oddaných následovníků. Koncem druhého nebo na počátku třetího století začaly v Sýrii obíhat části Nového zákona v překladu, který se nazývá Starý syrský překlad (často se pro něj užívá latinské označení Vetus Syra). Dochovaly se pouze dva manuskripty tohoto překladu, oba obsahují evangelní texty. Jsou známy jako Curetonův syrský ruko­ pis (podle jeho objevitele Williama Curetona) a Sinajský syrský rukopis. První z těchto památek vznikla v pátém, druhá ve čtvrtém století.

24 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Na konci druhého století se dostal do oběhu také spis, který spojoval čtyři evangelia do jednoho souvislého vyprávění. Toto dílo sestavil Tatianos, původem z Asýrie, který se mezi léty 150 a 165 stal křesťanem, a to v Římě, kde byl žákem Justina Martyra. Zatím se nepodařilo určit, zda Tatianos zveřejnil své dílo nejdří­ ve řecký v Římě (kolem roku 170 po Kr.J, nebo syrsky ve své vlasti. V každém pří­ padě používaly tuto jeho harmonizaci, známou jako Diatessarón (řecký doslovně „skrze čtyři“, tj. evangelní vyprávění „procházející všemi čtyřmi evangelii“), po několik následujících staletí křesťanské obce po celém Blízkém východě. Bohužel máme dnes pro Diatessarón, s výjimkou jednoho neúplného listu s řeckým tex­ tem, k dispozici pouze svědectví sekundárního a terciárního charakteru. Forma syrské bible, která časem začala převládat ve východních církvích, se od devátého století nazývá Pešita, což v syrštině znamená „jednoduchá, prostá“ nebo „běžná, obecná, všeobecně přijatá“. Nevíme, zda se toto označení vztahuje k jednoduchému, nearchaickému jazyku překladu, nebo k tomu, že sjednotila různé existující překlady. Okolnosti vzniku Starého zákona Pešity jsou předmětem dohadů, ale spíše se zdá, že je to aspoň částečně dílo židů, a přinejmenším v Pentateuchu se také objevují jemné vazby na targumy. Ti, kteří se domnívají, že Pešita je křesťanské­ ho nebo židokřesťanského původu, obyčejně pokládají za místo vzniku překladu Edessu. Pokud ale předpokládáme přímo židovský původ, můžeme myslet bud na Edessu, nebo na Adiabéné, židovské království východně od Tigridu. O otázce, zda překladatelé Starého zákona byli židé, či křesťané, se vedou živé diskuse od starověku až podnes. Nedávno se ovšem objevily názory, že by­ chom se na tento problém neměli dívat jako na otázku „buď - anebo“, protože je dost dobře možné, že některé knihy přeložili do syrštiny židé, zatímco jiné křes­ ťané. Nemůžeme ale předpokládat, že by křesťanští překladatelé byli pohanského původu, spíše se jednalo o křesťanské konvertity z judaismu. Existuje totiž vše­ obecná shoda v tom, že dostatečná znalost hebrejštiny byla mezi křesťany, kteří vyšli z pohanského prostředí, nanejvýš nepravděpodobná. Navíc pokud by myš­ lenka přeložit jednu nebo více starozákonních knih vzešla od pohanokřesťanů, potom by překlad provedli spíše z řečtiny než z hebrejštiny, protože už v počátcích křesťanství se jako autoritativní text Starého zákona pro křesťanskou komunitu rychle prosadila Septuaginta. Rozdíly mezi překladateli, kteří pracovali na Pešitě, se projevují nápadnou nejednotou ve stylu a kvalitě překladu. Velmi doslovně je přeložen Pentateuch, totéž platí také pro Píseň písní; Žalmy a Knihy malých proroků jsou převedeny volně; Ezechiel a Přísloví mají blízko k targumům; Jób je přeložen otrocky a místy je nesrozumitelný; Rút je spíše parafrází. Zároveň je vidět i vliv Septuaginty, protože rukopisy Pešity obsahují syrské překlady nehebrejských apokryfních knih. M. P. Weitzman se ve svém pozdním období domníval, že Starý zákon Pešity „byl sestaven okolo roku 200 po Kr. malou židovskou komunitou vzdálenou

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 25

od většinového rabínského židovství, která se nakonec rozhodla pro křesťanství, přičemž si vzala Starý zákon Pešity s sebou“.(io) Rukopisy, které se dochovaly, se značně liší v počtu knih a v jejich pořadí. Ně­ které mají po Pentateuchu oddíl obsahující knihy Jozue, Soudců, Job, Samuelovy a Královské, Přísloví, Sírachovec, Kazatel, Rút a Píseň písní. V jiných rukopisech jsou spisy Rút, Ester, Júdit a Zuzana pohromadě jako tzv. Kniha žen. Žaltář je obvykle rozdělen do dvaceti oddílů. Některé rukopisy také obsahují různé pseudepigrafy. Pokud jde o Nový zákon, tato část Pešity začala vznikat z verze Starého syr­ ského překladu pravděpodobně před koncem čtvrtého století a byla dokončena zřejmě nejpozději v době Rabbuly, biskupa v Edesse (411-435 po Kr.J. Protože syrská církev neuznávala (a neuznává} jako kanonické čtyři menší obecné listy (2. Petrův, 2. a 3. Janův a List Judův) a Zjevení, obsahuje Nový zákon Pešity jen dva­ cet dvě knihy. Pešita zůstává autoritativním biblickým textem syrskojazyčných křesťanů - syrských pravoslavných, Církve východu (tedy chaldejských křesťa­ nů), syrských katolíků, malabarských křesťanů (neboli křesťanů svátého Tomáše) a syrsko-malankarské církve. Po dokončení Pešity ve čtvrtém nebo pátém století vznikly ještě dva další překlady Nového zákona. Na počátku šestého století pověřil Filoxenos, jakobitský (monofyzitský) biskup ve městě Mabbug (Hierapolis) ve východní Sýrii, svého chórepiskopa (pomocného biskupa pro venkovské oblasti) Polykarpa, aby na základě řeckých rukopisů provedl revizi Pešity. Jejím výsledkem bylo, že k dvaadvaceti knihám Nového zákona Pešity přibylo zbývajících pět - což bylo zřejmě poprvé, pokud jde o bibli v syrštině. Polykarpos dokončil své dílo roku 508. Protože za tou­ to tzv. filoxenovskou verzí stáli jakobité, používala se potom jen u monofyzitské větve syrsky mluvících křesťanů. Filoxenovský překlad Nového zákona roku 616 razantně přepracoval mnich Tomáš z Harqel. Využíval formulace odvozené z řeckých rukopisů, které měl k dispozici v knihovně kláštera Enaton poblíž Alexandrie. Hlavní charakteristi­ kou tohoto tzv. harklenského překladu je jeho otrocké přizpůsobování se řečtině, a to v takovém rozsahu, že je to na některých místech i na úkor srozumitelnosti. Příležitostně užívá tato verze místo původních syrských slov výpůjčky z řečtiny přepsané do syrštiny. Zhruba ve stejné době pořídil Pavel, jakobitský biskup ve městě Telia v Mezo­ potámii, syrský překlad řeckého textu Septuaginty, jak ho podával pátý sloupec Órigenovy Hexaply (srov. s. 19). Tento převod vznikl s obrovskou péčí a snahou o přesnost a je důležitým svědkem o textu Starého zákona jako takovém, protože zachovává Órigenovy kritické značky, které se jinak vytratily téměř ve všech do­ chovaných řeckých rukopisech opsaných z původní Hexaply. Aby byl výčet syrských verzí úplný, je třeba se zmínit ještě o jednom syropalestinském překladu, přesně označovaném jako překlad do křesťanské pales­ tinské aramejštiny. Jazykem tohoto překladu je západní aramejština (tedy nikoli syrština), běžně používaná v Palestině v prvních křesťanských staletích. Jediný (10)

Michael P. Weitzman, The Syriac Version ofthe Old Testament: An Introduction. Cambridge: Cam­ bridge University Press 1999, s. 1.

26 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

důvod, proč překlad nazývat syrským, spočívá v písmu, které připomíná syrskou abecedu estrangela. Tento jazyk užívali ve své liturgii melchitští křesťané v Pa­ lestině a Egyptě v šestém, sedmém a v následujících stoletích. Ze škály starověkých syrských překladů, které jsme právě letmo představi­ li, lze vidět, jaké vitality a vysoké vzdělanosti ve staré době dosahovaly špičky syrské církve. Význam syrských překladů můžeme ocenit ještě více, když si uvě­ domíme, že se staly základem, alespoň zčásti, převodů do dalších jazyků. Starý arménský překlad evangelií vzniklý v pátém století prozrazuje vliv Starého syr­ ského překladu (zatímco Starý zákon, jak se dalo očekávat, většinou sleduje Sep­ tuagintu podle recenze Hexaply). Gruzínska bible, která byla, jak se zdá, dokon­ čena před koncem šestého století, měla arménsko-syrský základ. Syrská Pešita byla také podkladem sogdijského a některých arabských překladů. Latinské překlady

Vliv, který vyzařovaly latinské překlady bible, obzvláště Jeronýmova latinská Vulgáta, se dá jen stěží přecenit. Ať už se na Vulgátu díváme jen z hlediska čistě sekulárního, s důrazem na její pronikavý vliv v procesu přechodu od latiny k románským jazykům,(11) anebo máme naopak na zřeteli jen její specificky náboženský vliv, míra, v jaké proniká do všech oblastí západní kultury, je téměř mimo měřítka naší představivosti. Jazyk teologie a zbožnosti, typický pro římskokatolickou církev, byl buď přímo vytvořen, nebo aspoň zprostředkován Vulgátou. Protestanti stejně jako římští katolíci jsou dědici terminologie, kterou Jeroným buď nově vytvořil, nebo „pokřtil“ novým významem - svědčí o tom výrazy jako spása (salus), znovuzrození (regeneratio), ospravedlnění (iustíftcatio), posvěcení (sanctificatio), smíření (propitiatio a reconciliatid), inspirace (inspiratid), Písmo (Scripturae), svátost (sacramentum) a mnohé další. Odborník zabývající se dějinami latinského překladu bible se musí potýkat s mnoha obtížnými a spornými otázkami. K největším problémům patří otázky především pokud jde o to, kdy, kde a kdo vytvořil nejstarší překlad. Protože ja­ zykem církve města Říma byla až do poloviny třetího století řečtina, tzv. Starý latinský překlad (běžně označovaný jako Vetus Latina) zřejmě nevznikl zde, ale v těch raně křesťanských komunitách, které latinu živě používaly. Pravděpodob­ ně už před koncem druhého století po Kr. kolovaly Staré latinské překlady Písma v severní Africe. V Kartágu citovali Tertullián (asi 150 až asi 220) a Cyprián (asi 200-258) dlouhé úseky Starého i Nového zákona v latině. Protože mezi citacemi stejného místa nacházíme mnoho podstatných rozdílů, je zřejmé, že jednotný pře­ klad k dispozici nebyl: některé knihy byly zjevně přeloženy několikrát, a naopak žádný z překladatelů nepracoval na všech knihách. Překlad Starého zákona se nejspíš nezakládal na hebrejštině, nýbrž na řecké Septuagintě (ještě neovlivněné

(11)

Malým příkladem vlivu Vulgáty na vývoj národních jazyků u románských národů je potlačení „všedního“ užití původně zcela běžného klasického latinského lexému verbum, „slovo“. Tento výraz a jeho odvozeniny se sice stále objevují v náboženském (terminologickém) významu „Slo­ vo“, ale v běžné řeči lidu jsou tyto výrazy nahrazovány odvozeninami pozdně latinského slova parabola, např. francouzské parole, italské parola, španělské palabra, portugalské palaura.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 27

Hexaplou). Tak také v západních církvích zdomácněly deuterokanonické knihy Starého zákona. Je pozoruhodné, že znění Starého latinského překladu (Vetus Latina) často souhlasí s řeckým textem Bezová kodexu a se Starým syrským překladem. V prů­ měru pak obsahuje africká forma Starého latinského překladu větší odchylky od dnes obecně přijímaného textu, zatímco evropská forma má odchylky menší. Rozdíly mezi jednotlivými textovými podobami Starého latinského překladu je asi třeba přičíst na vrub skutečnosti, že místo aby písaři mechanicky opisovali ru­ kopisy, odvažovali se poměrně svobodně včleňovat do textu své vlastní i odjinud převzaté tradice. Vzletně řečeno, Starý latinský překlad byl živou bytostí, která stále rostla. Kořeny překladů z rodiny Vetus Latina je bezpochyby třeba hledat v praxi zdvojené četby Písma svátého při bohoslužbách, tj. nejprve řecký a potom v lidovém jazyce. Někdy se překlady vpisovaly mezi řádky původního textu, později vznikaly rukopisy se dvěma sloupci textu, někdy účelně uspořádaného do kratších či delších řádek (nazývaných cola a commata) kvůli snazšímu frázování předčítaných lekcí. Předjeronýmovským překladům všeobecně chybí uhlazenost a jsou často až žalostně doslovné. V rukopisech Starého latinského překladu označovaných a, b, d, e, ff, q a r jsou evangelia řazena v pořadí Matouš, Jan, Lukáš a Marek. Na některých místech nacházíme zajímavé přídavky k textu. Například v Mt 3,16 se v starolatinském rukopisu a tvrdí, že když byl Ježíš pokřtěn, „zazářilo z vody ne­ smírné světlo,(12) takže se všichni přítomní ulekli“. Starolatinské rukopisy dávají také různá jména dvěma zločincům, kteří byli ukřižováni s Ježíšem,(13) a Markovu zprávu o Ježíšově vzkříšení rozšiřuje starolatinský rukopis k ve verši 16,4 násle­ dovně: „Ale náhle o třetí hodině denní nastala tma po celém světě a andělé se­ stoupili z nebes, a když [Pán] povstal ve slávě živého Boha, vystoupili spolu s ním; a okamžitě bylo světlo.“ Ke konci čtvrtého století panovala mezi latinskými rukopisy Nového záko­ na tak velká různorodost, že si Augustin postěžoval: „Ty, kteří přeložili Písmo z hebrejštiny do řečtiny, je možné spočítat; v žádném případě to ale neplatí pro překladatele do latiny. Neboť v prvních dobách naší víry každý, komu se dostal do ruky řecký rukopis [Nového zákona] a kdo si myslel, že jakžtakž zvládá obě řeči, odvážil se překládat.“(i4) V důsledku toho se tedy vyrojila změť různých latinských překladů. Mezi nimi se postupně rozvinuly tři typy či rodiny textů: Cyprián (zemřel 258) před­ kládá tzv. africký text, ve spisech Ireneje (asi 130 až asi 200) z jižní Galie lze rozpoznat evropský text a u Augustina (zemřel 430) nacházíme text italský. Pro jednotlivé rodiny jsou charakteristické určité způsoby překládání, kupříkladu jako ekvivalent řeckého slova fós („světlo“) upřednostňuje africká rodina lumen,

(12) (13) (14)

To má snad znamenat, že když se „nebesa otevřela“, odrazilo se Boží oslnivé světlo od vody v Jordánu. K těmto jménům srov. kapitolu „Names for the Nameless in the New Testament“ v mé knize New Testament Studies: Philological, Versional, and Patristic. Leiden: Brill 1980, s. 33-38. Augustinus, De doctrina Christiana 2,16.

28 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

evropská lux, pro řecké doxazó („oslavuji, velebím“) preferuje africká clarificare, evropská glorificare. Zmíněné okolnosti spustily řetězec významných událostí, naprosto rozhodu­ jících pro celé dějiny latinské bible. Roku 383 vybídl papež Damasus Jeronýma (la­ tinsky Hieronymus, žil asi 342-420), nejvzdělanějšího muže své doby, aby vytvořil jednotný a spolehlivý latinský text Písma. Neměl přitom vypracovat zcela nový překlad, nýbrž zrevidovat biblický text, který se používal v Římě. Jeroným chtěl nejdříve na papežovo pozvání odpovědět: „Raději ne, děkuji.“ Napsal: Vybízíš mě k tomu, abych ze starého díla udělal nové. Teď, když už je mnoho opisů Písma roztroušeno po celém světě a všelijak se mezi sebou liší, abych se posadil jako nějaký soudce a rozhodoval, které překlady se shodují s řec­ kou předlohou. Práce zbožná, ale také dost nebezpečná a troufalá - že bych posuzoval druhé s vyhlídkou, že mě všichni budou soudit!... Když někdo, ať už je učený nebo nevzdělaný, vezme do rukou svitek a najednou zazname­ ná, že to, co čte, nemá jakoby tu správnou příchuť, na jakou byl odjakživa zvyklý, copak hned nezačne nadávat, copak mě nenařkne, že jsem padělatel a že se přímo rouhám, když jsem si dovolil v těch starobylých knihách něco doplnit, pozměnit nebo opravit? (15)

Dvě skutečnosti ovšem nakonec vedly Jeronýma k tomu, aby riziko tvrdé kri­ tiky podstoupil. První z nich, jak to vylíčil v dedikačním dopise Damasovi, když představoval okolnosti a záměr tohoto podnikání, bylo nařízení, které mu uložil přímo nejvyšší pontifex. Druhým důvodem byla opravdu děsivá rozkolísanost sta­ rých latinských rukopisů, které mají, jak píše, „téměř tolik textových forem, kolik je rukopisů“. Jeroným se narodil ve Stridonu, městě v Dalmácii na jaderském pobřeží, jako syn celkem zámožných křesťanských rodičů. Studia v mládí ho skvěle připravila na překladatelskou práci - v Římě získal prvotřídní vzdělání v gramatice a rétori­ ce u slavného učitele Aelia Donata, o kterém se vždy vyjadřoval s velikou úctou. Jeroným se ponořil do studia rétoriky a navštěvoval soudy, aby mohl poslouchat proslovy nejlepších obhájců. Seznámil se také s latinskými klasiky a studoval Plauta, Terentia, Sallustia, Lucretia, Horatia, Vergilia, Persia a Lucana i s komen­ táři, které k nim napsal Donatus i jiní. Tito autoři mu pomohli rozvinout cit pro literární styl. Jeroným se stal následovníkem klasické ciceronské tradice. Ovšem pokud jde o řecké klasiky, tam Jeroným do velké hloubky nešel. Do­ konce se zdá, že se začal učit řecký až v roce 373, kdy se vydal do Antiochie, a to už mu bylo kolem třiceti. Prokazuje určitou znalost Hésioda, Sofoklea, Hérodota, Démosthena, Aristotela, Theofrasta a Řehoře z Nazianzu. Jeroným do svého odborného vybavení zařadil také hebrejský jazyk. Ten se učil s velikou námahou již ve zralém věku, nejprve u blíže neznámého pokřtěného (15)

Hieronymus, Epistula ad Damasum. Text tohoto listu je zařazen v mnoha rukopisech Vulgáty jako předmluva k Jeronýmově revizi čtyř evangelií. Překlad celého listu do angličtiny viz Philip Schaff - Henry Wace, eds., Nicene and Post-Nicene Fathers of the Christian Church, 2d series. Grand Rapids: Eerdmans [s. a.], 6, s. 487-488. Český překlad citovaného úseku pořídil ad hoc z latinského originálu Josef Bartoň (pozn. red.J.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 29

Žida během pěti let, kdy žil v asketickém odloučení v syrské poušti u města Chalkis (374-379), a potom v Betlémě (okolo 385) od palestinského rabína Bar Aniny, který ho ze strachu před Židy navštěvoval v noci. Ačkoliv byly Jeronýmovy znalosti hebrejštiny neúplné, byly mnohem rozsáhlejší než znalosti Órigenovy, Efréma Syrského a Epifaniovy, což jsou jediní další církevní otcové, kteří vůbec hebrejsky uměli. Takové tedy bylo filologické vybavení muže, jenž byl určen k tomu, aby ujednotil literární podobu bible pro celou západní církev. Jeroným byl dříč a pracoval rychle. Za jeden rok dokončil překlad evange­ lií. Stále ovšem existují jisté pochybnosti, zda pracoval sám, nebo s pomocníky. V jednom dopise papežovi vysvětluje svůj postup. Podle vlastních slov měnil starý latinský text, jen když se to zdálo naprosto nezbytné; v ostatních případech aspoň hleděl zachovat obraty, na které byli všichni zvyklí. Tyto principy, ačkoliv je ne vždy striktně dodržoval, vysvětlují určitou nejednotnost ve výsledné podobě jeho díla (např. výraz „velekněz“ překládá většinou u Matouše a Lukáše jako princeps sacerdotum, u Marka summus sacerdos a u Jana pontifex}. Jeronýmova práce na ostatních částech Nového zákona ovšem nebyla tak důkladná. Někteří badatelé dokonce vyslovili domněnku, že tuto práci vykonal někdo jiný, možná Jeronýmův druh Rufinus Syrský. Co se týče starozákonních knih, zaměřil se Jeroným nejprve na žaltář. Ze Sta­ rého latinského překladu vytvořil porovnáváním se Septuagintou dvě další verze. Jsou známé jako Římský žaltář (Psalterium Romanům, asi r. 384) a Galský žaltář (Psalterium Gallicanum, asi v letech 387-390), protože se ujaly hlavně v Římě, respektive v Galii.(16) Poslední revizi žaltáře pak vytvořil Jeroným na základě heb­ rejštiny, ta se však nikdy nedočkala všeobecného užívání ani zvláštní obliby. Zhruba v době, kdy Jeroným pracoval na Galském žaltáři, revidoval také la­ tinský text některých dalších knih Starého zákona s ohledem na text Septuaginty z Órigenovy Hexaply. Tuto práci ale nepovažoval za dostatečně vědeckou a roz­ hodl se podniknout ještě důkladnější revizi na základě hebrejského originálu. Tomuto velkému dílu se Jeroným věnoval asi mezi roky 390 a 404, přičemž jednot­ livé knihy nebo skupiny knih zveřejňoval, jakmile je dokončil. Není jasné, zda měl v úmyslu takto revidovat úplně celý Starý zákon. V každém případě to, co známe jako vulgátní překlad, není zdaleka v celém svém rozsahu jednotným dílem. Starý latinský překlad pořízený ze Septuaginty pochopitelně obsahoval „přidané“ knihy, které už dávno byly běžnou součástí rukopisů řeckého překladu Starého zákona. Ovšem to, jak velice si Jeroným cenil hebrejského originálu (označoval ho slovy Hebraica veritas, tj. „hebrejská pravda“), jej vedlo k tomu, že stavěl knihy, které měly své místo v hebrejském kánonu, na vyšší úroveň než ty, jež byly jen v Septuagintě. V tomto smyslu předjímal rozlišení mezi „kanonickými“ a „apokryfními“ knihami, které zavedli reformátoři. Jeronýmova práce na starozákonních knihách chybějících v hebrejském kánonu nebyla vůbec tak pečlivá jako u spisů ostatních. Tóbita přeložil za jeden den, Júdit za jedinou noc,

(16)

Jeronýmův Římský žaltář se stále používá při bohoslužbách v bazilice sv. Petra v Římě. Galský žaltář najdeme v běžných tištěných edicích latinské Vulgáty jako překlad Knihy žalmů navzdory tomu, že Jeronýmova následná revize žaltáře na základě hebrejského textu je přesnější. V moderních kritických edicích se ovšem Psalmi iuxta Hebraeos tisknou také.

30 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

přičemž obě diktoval v latině písařovi. Ostatní deuterokanonické knihy zůstaly „nepřeložené“, tedy bez revize Starého latinského textu. Obavy, se kterými se Jeroným svěřil papeži Damasovi, že jej budou kritizovat za manipulování s posvátným Písmem, nebyly tak docela neoprávněné. Jeho revize latinské bible vyprovokovala nejen kritiku, ale dokonce hněv, někdy mimořádně prudký. Augustin, který sám nebyl příliš nadšený z toho, jak Jeroným upřednost­ ňoval hebrejský originál Starého zákona na úkor řecké Septuaginty (kterou na­ opak Augustin považoval za překlad inspirovaný), zaznamenává zprávu (List 71) o pozdvižení, které vypuklo v severoafrické církvi ve městě Oea (dnešní Tripolis) během čtení lekce z knihy Jonáš v Jeronýmově nezvyklém překladu. Když shro­ máždění uslyšelo, že se Jonáš schoval před sluncem pod jakýsi břečťan (hedera), všichni naráz začali křičet: „Tykev, tykev!“ (cucurbitá), dokud lektor text nepřečetl znovu s tím původním slovem, jinak by lidé začali hromadně odcházet! Sám Jeroným obhajoval své dílo se vší rozhodností, příležitostně mluvil o těch, kdo ho pomlouvali, jako o „dvounohých oslech“ nebo „poštěkávajících psech“, nebo jako o lidech, kteří „si myslí, že nevzdělanost je totéž co svatost“. Postupně ale vzdor vůči jeho revizi opadl a větší přesnost a vědeckost Jeronýmova překladu zvítězila. Tentokrát skutečně přežil ten, kdo byl nejlépe přizpůsobený. Vulgáta se po celé západní Evropě používala po téměř tisíc let jako oficiálně uznávaný text Písma. Stala se také podkladem pro předreformační překlady do národních jazyků, jako byl ve čtrnáctém století Wycliffův anglický překlad nebo první tištěné bible v němčině (1466), italštině (1471), katalánštině (1478), češtině (1488) a francouzštině (1530). Koptské překlady

Koptština představuje poslední fázi vývoje starého egyptského jazyka, který se až do křesťanské doby zapisoval pomocí hieroglyfů a jejich odvozenin, hieratického a démotického písma. Vzhledem k obtížnosti starších systémů ovšem egyptští křesťané začali zapisovat svou mateřštinu pomocí dvaceti čtyř řeckých písmen a sedmi dalších znaků převzatých z jednodušší varianty egyptské démotiky, kte­ ré vyjadřovaly hlásky neexistující v tehdejší mluvené řečtině. Právě tuto podobu egyptštiny dnes známe jako koptštinu, do níž se brzy začlenilo také velké množ­ ství řeckých slov náležících k okruhům křesťanské nauky, náboženského života a bohoslužby. Koptská literatura je téměř výhradně náboženská a její větší část tvoří pře­ klady z řečtiny. Zahrnuje převody bible, apokryfní spisy Starého a Nového záko­ na, legendy o apoštolech, životy a martyria světců atd. Podmínky v půl druhého tisíce kilometrů dlouhém údolí Nilu napomáhaly vzniku a rozrůzňování podobných, ale přece odlišných dialektů, které se vzájemně lišily hlavně v hláskosloví, ovšem do jisté míry i ve slovní zásobě a větné skladbě. Koptská nářečí, v nichž se dochovaly podstatné části Písma, jsou 1. sahidské, užívané v oblasti Théb (nyní Luxor), nejdůležitějšího města Horního (tj. jižního) Egypta, 2. bohairské, tj. nářečí Alexandrie, západní delty Nilu a Dolního (tj. severního) Egypta, 3. achmímské, používané v oblasti okolo Panopole,

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 31

4. subachmímské, které stojí mezi nářečím achmímským a středoegyptským, 5. středoegyptské, někdy také nazývané oxyrhynšské, a 6. fajjúmské, užívané v oblasti Fajjúmu ve středním Egyptě. Překlady do různých nářečí koptštiny začaly vznikat ve třetím nebo čtvrtém století po Kr. a následně docházelo k jejich revizím. Dochovalo se několik zlom­ kovitých rukopisů evangelií pocházejících ze čtvrtého století. Mezi koptskými překlady je nejstarší a do jisté míry také nejdůležitější verze sahidská. Většinu Starého zákona, včetně v podstatě úplného Pentateuchu, můžeme rekonstruovat z velkého množství dochovaných částí rukopisů. Překlady žalmů jsou k dispozici v mnoha rukopisech, ale nejdůležitější z nich je jeden manuskript z šestého stole­ tí, který je úplný a obsahuje i Žalm 151. Protože je nepravděpodobné, že by v Egyptě byl dostatečně velký počet židov­ ských proselytů, kteří by se dožadovali překladu hebrejského Písma do koptštiny, většina badatelů se shoduje na tom, že překlad Starého zákona vznikl z opisů řecké Septuaginty. Na počátku dvacátého století narazili archeologové, kteří pracovali poblíž jižní hranice provincie Fajjúm, na velkou sbírku rukopisů, z nichž byly téměř všechny psány sahidským nářečím. Mnoho z nich se datuje do období od první poloviny devátého století do druhé poloviny desátého století. Tuto sbírku, která zahrnuje padesát šest jak biblických, tak patristických a hagiografických děl, získala knihovna Pierponta Morgana v New Yorku a zveřejnila ji ve velkolepé faksimilové edici o šedesáti třech svazcích. Další slavné kolekce obsahující sahidské rukopisy bible jsou Knihovna Chestera Beattyho v Dublinu a sbírka Nadace Martina Bodmera v Cologny blízko Ženevy. Nejmladší z řady koptských překladů je překlad bohairský. Podobně jako ostatní koptské verze i on nese stopy vlivu starších sahidských převodů. Tento překlad sice vznikl jako poslední, avšak měl by být vždy východiskem při kaž­ dém bádání nad koptskou biblí. Jedná se totiž vedle sahidského překladu o jediný překlad, který se zachoval v celku a jehož text je navíc dobře dosvědčen několika rukopisy. Postupně se z bohairské verze stala bible v Egyptě obecně přijímaná a právě tento dialekt přežil jako církevní a liturgický jazyk koptské církve, a to i poté, co Koptové v každodenním styku přešli na arabštinu. Knihovna Williama H. Scheideho v Princetonu získala v padesátých letech dvacátého století dobře zachovalý raný opis evangelia podle Matouše ve středoegyptském nářečí. Protože ho paleografové datují do čtvrtého či pátého století, jedná se o jeden ze čtyř nejstarších exemplářů celého Matoušova textu v jakém­ koliv jazyce. Z ostatních tří [řeckých] náleží kodex Vatikánský a kodex Sinajský do čtvrtého století a kodex Washingtonský se datuje do čtvrtého nebo pátého století (kodexy Alexandrijský a Efrémův z pátého století jsou v případě Matouše neúplné a několik řeckých a koptských papyrů, které jsou starší než ze šestého století, poskytují pouze útržky Matoušova textu). Scheideho Matouš je navíc jed­ ním z nejstarších rukopisů na pergamenu, které se dochovaly v původní vazbě. Tu tvoří dřevěné desky, na okrajích zešikmené, se čtyřmi otvory podél hřbetního okraje každé desky. Ve většině otvorů zůstaly kousky řemínků, ale zadní pásek,

32

BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

pravděpodobně také kožený, je již ztracen. Můžeme tedy říci, že tento rukopis je hned v několika ohledech mimořádně významný. Jeden z nejstarších rukopisů psaných subachmímským nářečím obsahuje té­ měř úplný text Evangelia podle Jana a nyní je uložen v knihovně Britské a zahra­ niční biblické společnosti (tato knihovna je uložena na Cambridgeské univerzitě}. Kodex, který původně sestával ze sta číslovaných stránek, má dnes jen čtyřicet tři listů a jejich zlomků; text začíná veršem 2,12 na straně číslo 7 a končí veršem 20,27 na straně 96. Je tedy zřejmé, že na začátku kodexu chybí šest číslovaných stran (tedy tři listy textu) a čtyři na konci. Rukopis silně připomíná řeckou bibli z poloviny čtvrtého století známou jako Vatikánský kodex, pokud pomineme sku­ tečnost, že koptská kniha je psána na papyru a řecká na pergamenu. Vedle nesporného vlivu řecké Septuaginty, který jsme již zmínili, vykazují koptské překlady Starého zákona často příbuznost také s texty Starého latinské­ ho překladu. Například achmímský překlad se někdy shoduje s verzemi starolatinskými oproti všem ostatním, a velmi zřídka je ve shodě s tím, co je zvláštní ve verzi bohairské. Není se čemu divit, protože Starý latinský překlad měl pro starou africkou církev jistě mimořádnou váhu. Gótský překlad Gótové, východogermánský národ, vstoupili poprvé do dějin ve třetím století po Kr., když se usídlili severně od Černého moře. Brzy se rozdělili do dvou skupin, jež byly pojmenovány podle oblastí, které obývaly. Visigóti neboli západní Gótové se ve čtvrtém století stěhovali na západ pod tlakem postupujících Hunů, zatímco Ostrogóti se usadili v Panonii (přibližně dnešní Maďarsko), kterou obdrželi coby spojenci východořímské říše. Pobízeni Konstantinopolí vstoupili roku 485 do Itá­ lie, porazili a zabili (493) barbarského krále Itálie Odoakera a založili ostrogótské italské království s hlavním městem Ravennou. V šestém století pak bylo jejich panství svrženo a Ostrogóti postupně ztratili svou identitu. Visigóti, kteří předběhli své gótské příbuzné na cestě do východní Evropy, se ve čtvrtém století pokojně usadili v Moesii a Dácii (dnešní Bulharsko a Rumunsko). Zde se setkali s křesťanstvím, mimo jiné v důsledku misijní práce Wulfilovy a díky jeho překladu bible do gótštiny. Na konci téhož století zahájili své divoké tažení jižní Evropou, při kterém nakonec pod vedením Alaricha dobyli Itálii a roku 410 vyplenili Řím. Alarich krátce nato zemřel a Visigóti pod vedením Atawulfa opustili Itálii (roku 412) a odešli do jižní Galie a do Hispánie, kde se jejich hlavním městem nakonec stalo Toledo. Na Pyrenejském poloostrově pak pokojně přijali rozvíjející se hispanořímskou kulturu a jazyk. Wulfila, který se narodil okolo roku 311, byl synem kappadocké zajatkyně a gótského otce, který mu dal typicky gótské jméno, zdrobnělinu od slova wulfs, tedy „Vlček“. Většinu mládí strávil Wulfila v Konstantinopolí, kde se obrátil na křesťanství. Okolo roku 341 jej ariánský biskup Eusebios z Nikomédeie vy­ světil na biskupa. Krátce nato se vrátil k Visigótům a strávil zbytek života jako zapálený misionářský biskup i světský vůdce.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 33

Wulfilův největší úspěch byl dvojí: vytvoření abecedy (sestavené hlavně z řec­ kých a latinských znaků, ale s přidáním prvků převzatých z gótských run}(17) a překlad Písma do národního jazyka, (visijgótštiny. Ten obsahoval celou bibli s výjimkou Knih Samuelových a královských, které vynechal asi proto, že by svý­ mi vyprávěními o válkách a dobývání mohly zbytečně rozpalovat válečného du­ cha gótské povahy. Stojí za zmínku, že ačkoliv Gótové v této době ovládali téměř třetinu Evropy, z gótského jazyka, dnes již mrtvého, se nezachovalo téměř nic. Ze Starého zákona se dochovalo všeho všudy jen několik slov z Genese 5,3-30, úryvek z jednoho žalmu (Ž 52,2-3) a části Nehemjáše 5-7. Z Nového zákona máme o něco méně než polovinu textu evangelií a části všech pavlovských listů (pouze 2. list Korintským je úplný). Nezachovala se žádná část Skutků, Listu Židům, obecných listů ani Zjevení. S výjimkou slavného kodexu zvaného Codex Argenteus, kterému se budeme za okamžik věnovat, jsou všechny ostatní gótské texty palimpsesty. To znamená, že poté, co gótština vymřela, vymazali nebo vyškrábali lidé, kteří potřebovali pergamen, to, co bylo napsané gótsky (palimpséston znamená řecký „znovu oškrábaný psací materiál“), a pergamen použili pro nějaký další text přičemž často zůstaly zbytky původního nedokonale odstraněného zápisu stále viditelné. Codex Argenteus (Stříbrný kodex) z počátku šestého století je honosný exem­ plář čtyř evangelií, psaný stříbrným inkoustem na purpurovém pergamenu. První tři řádky každého evangelia ještě více vynikají krásou díky písmu zlatému. Z pů­ vodních 336 listů (každý o rozměrech 19,4 krát 25 cm) se dochovalo 188 - z nichž jeden byl objeven až roku 1970. Řazení evangelií je podle tzv. západního pořadí (Matouš, Jan, Lukáš, Marek), stejně jako je tomu ve dvou řeckých rukopisech z pá­ tého století (kodex Bezův a Washingtonský), v několika málo starších rukopisech Pešity a ve větším počtu starých latinských rukopisů. Toto pořadí pravděpodobně vzniklo ve snaze dát oběma apoštolům vedoucí postavení. Co se týká druhých dvou svatopisců, o obou z nichž se mělo za to, že měli k apoštolům blízko, větší délka získala přednost v pořadí Lukášovu evangeliu před krátkým evangeliem Markovým. Osud Stříbrného kodexu během prvního tisíce let jeho existence je obestřen tajemstvím. Dva belgičtí badatelé ho objevili pro vzdělaný svět v polovině šest­ náctého století. Tehdy odpočíval v knihovně kláštera ve Werdenu na řece Ruhr ve Vestfálsku. Později si ho císař Rudolf II., který obdivoval umělecké předměty a rukopisy, přivezl na svůj oblíbený Pražský hrad. Roku 1648, v posledním roce třicetileté války, jej Švédové odnesli do Stockholmu jako část válečné kořisti a da­ rovali ho mladé švédské královně Kristině. Když královna roku 1654 přestoupila k římským katolíkům a poté, co musela následně odstoupit z trůnu luteránského národa, dostal rukopis její učený knihovník, Holanďan Isaac Vossius, s nímž se rukopis vydal na další cestu do jeho vlasti. Roku 1662 koupil rukopis švédský (17)

Tzv. gotické písmo, vlastně lomená latinka (předchůdce fraktury a švabachu), používaná hojně ve starých tiscích, nemá nic společného s Wulfilovou gótskou abecedou, o níž se někdy mluví také jako o moesogótské abecedě, aby se předešlo nejednoznačnostem. Toto gótské písmo je použito v některých starších tištěných edicích dochovaných gótských materiálů.

34 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

říšský kancléř, comes magnus Gabriel De la Gardie, jeden z nejproslulejších šlech­ ticů a patronů umění této země. Avšak drahocenný rukopis byl málem ztracen nadobro, když loď, která jej vezla zpět do Švédska, najela v bouři u jednoho z ostrovů v Zuiderzee v Severním moři na mělčinu. Nicméně to, že byl pečlivě zabalen, ho zachránilo od účinků slané vody a další plavba na jiné lodi už skončila dobře. De la Gardie, který si byl plně vědom historické hodnoty kodexu, jej roku 1669 daroval knihovně univerzity v Uppsale. Když roku 1927 oslavovala uppsalská univerzita 450. výročí svého založení, vznikla monumentální faksimilová edice tohoto rukopisu. Skupině fotografů se s použitím tehdy nejmodernějších postupů podařilo vytvořit sadu reprodukcí ce­ lého rukopisu, které jsou nakonec čitelnější než vlastní vybledlé listy pergamenu. Romantický příběh slavného kodexu má ovšem ještě jednu kapitolu, kterou nemůžeme opominout. Při renovaci kaple sv. Afry v katedrále ve Špýru roku 1970 objevil diecézni archivář dr. Franz Haffner v dřevěné truhle pozůstatky jedné stránky jakéhosi rukopisu, která, jak se při bližším zkoumání ukázalo, patřila ke Stříbrnému kodexu. Na tomto listu se dochovaly závěrečné věty evangelia podle Marka (16,12-20).

Arménský překlad Arménie si nárokuje čest být prvním královstvím, které přijalo křesťanství jako oficiální náboženství. Zakladatelem arménského křesťanství byl Řehoř Osvětitel (asi 257-331), Armén z královského rodu, kterému se dostalo křesťanského vzdě­ lání v Cesareji v Kappadokii. Někdy ke konci třetího století se vrátil do své vlasti, aby tam započal s misijním dílem. Mezi těmi, které obrátil, byl arménský král Trdat I. Ten potom vyslal herolda s nařízením pro všechny poddané, aby přijali křesťanství. Tak královským dekretem prohlásil křesťanství státním nábožen­ stvím Arménie a obyvatelé je přijali hromadnými křty. Řehořovi pomáhali v jeho programu evangelizace spolupracovníci z různé­ ho prostředí - Arméni s helénským vzděláním i Arméni ovlivnění Sýrií. V tomto období před vynálezem arménské abecedy byly k dispozici knihy a dokumenty pouze v řečtině a syrštině a jejich překládání probíhalo jen ústně. Arméni právě díky těmto dvěma kulturním mostům přijali jak řecké, tak syrské křesťanství, stejně jako literaturu obou těchto národů. První pokus o vytvoření arménské abecedy podnikl jistý biskup Daniel. Pro­ tože to byl Syřan, vzal zřejmě jako základ aramejskou abecedu. Podle vyprávění dějepisce Korjuna se ale zjistilo, že tato abeceda není vhodná pro vyjádření hlásek arménského jazyka. Vlastní založení arménské literatury včetně překladu bible se datuje do první poloviny pátého století. Vůdčími osobnostmi tohoto kulturního vývoje byli Sahak (asi 350-439), katolikos (primas) arménské církve, potomek Ře­ hoře Osvětitele, a Sahakův přítel a pomocník Mesrop (též Mesrob; je přezdívaný také Maštoc, což je arménské označení křesťanské bohoslužebné knihy; žil asi 361-439), který vyměnil vojenskou kariéru za život mnicha, misionáře a učitele.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 35

Mesropovi se nakonec s pomocí řeckého poustevníka a kaligrafa Rúfana ze Samosaty podařilo roku 406 po Kristu vytvořit arménskou abecedu o šestatři­ ceti písmenech, přičemž dvacet liter převzal přímo z řečtiny, dvanáct dalších utvořil podle řeckého modelu a čtyři převzal ze syrštiny. Poté, co Mesrop vytvořil arménskou abecedu, shromáždil kolem sebe houf nadšených učenců. Některé z nich poslal do Edessy, do Konstantinopole, a do­ konce až do Říma, aby se pídili po rukopisech Písma a dalších knihách církevních i světských autorů. Tak začal realizovat překladatelský program, jenž obohatil a posílil arménskou kulturu. První biblickou knihou, kterou Mesrop přeložil, byla Kniha přísloví, po ní následoval Nový zákon. Za pomoci Sahaka a snad i dalších překladatelů byl dokončen překlad zbytku Starého zákona, a to někdy v letech 410-414. Dnes máme v arménštině k dispozici větší množství rukopisů, než je tomu u jakéhokoliv jiného starověkého překladu s výjimkou latinské Vulgáty. Nejstarší datovaný rukopis je z devátého století; jedná se o kopii čtyř evangelií, sepsanou roku 887 po Kr. Jednou z pozoruhodností arménského překladu bible je, že jeho součástí byly určité knihy, které byly jinde považovány za apokryfní. Starý zákon obsahoval vyprávění Josef a Asenat a Závěti dvanácti patriarchů, Nový zákon zahrnoval List Korintských Pavlovi a Třetí list apoštola Pavla Korintským. V arménských rukopisech se dochovaly také mnohé další nekanonické spisy Starého zákona. Mezi nimi jsou Kniha Adamova, Vyprávění o Mojžíšovi, Úmrtí proroků, O králi Šalomounovi, Krátké vyprávění o proroku Elijášovi, O proroku Jeremjášovi, Vidění Henocha Spravedlivého a Ezdrášova apokalypsa (která ob­ sahuje kapitoly 3-14 Čtvrté knihy Ezdrášovy ve vulgátním počítání a přidává do 7. kapitoly ztracený úsek veršů 36-105).(i8) Vzhledem k tomu, že vznikající arménskou církev ovlivnilo jak řecké, tak syrské křesťanství, neudivuje nás různost názorů na to, jaké byly hlavní předlohy arménského biblického překladu. Většinu badatelů zaujaly rozličné argumenty poukazující na velkou blízkost mezi arménským a řeckým textem. Ovšem naopak syrský vliv můžeme vidět v tom, že raný arménský Nový zákon obsahoval apo­ kryfní Třetí list Korintským, podobně jako starý syrský kánon. Jiným zajímavým rysem arménských rukopisů obecně je častá přítomnost dlouhých kolofonů či poznámek, které poskytují informace k celé řadě témat. Čas­ to tyto komentáře podávají očitá svědectví nebo dobové záznamy historických událostí, které se přihodily během prací na rukopisu. Jedna taková poznámka v arménském vydání evangelií sepsaném roku 989 po Kr. označuje posledních dvanáct veršů evangelia podle Marka jako „(dílo) presbytera Aristóna“. Někte­ ří badatelé se domnívají, že tato slova mají přisuzovat delší zakončení Marka (16,9-20) Aristónovi, kterého zmiňuje Papias na začátku druhého století jako jednoho z učedníků Páně. V každém případě posledních dvanáct veršů chybí ve více než stu arménských rukopisů Markova evangelia, jež končí veršem 16,8. (18)

Arménský text s anglickým překladem všech těchto spisů viz The Uncanonical Writings of the Old Testament Found in the Armenian MSS. of the Library ofSt. Lazarus, translated into English by Rev. Dr. Jacques Issaverdens (Venice: Armenian Monastery of St. Lazarus 1901).

36 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Gruzínský překlad Gruzínština je aglutinační jazyk (slovní tvary v ní tedy vznikají typickým hromaděním menších významonosných segmentů - funkčně specifických afixů) náležící do skupiny kavkazských jazyků, jež nevykazují žádnou znatelnou příbuznost s jazykovými rodinami semitskou, indoevropskou nebo uralskoaltajskou, které je ze všech stran obklopují. Gruzie se nachází severně od Arménie mezi Černým a Kaspickým mořem a ve starověku byla známá jako Ibérie. Odtud také pochází jméno proslulého, původně gruzínskeho kláštera Iviron (Ibérónj na hoře Athos v Řecku. Nejstarší tradice vyprávějící o příchodu křesťanství mezi kavkazské Ibery vypráví o misijní práci křesťanské otrokyne jménem Nino, kterou si za vlády císaře Konstantina přivedl jako zajatkyni Bakur, pohanský král Gruzie. I přes některé typicky legendistické detaily o zázracích, které měla Nino vykonat, se historikové vskutku kloní k názoru, že polovina čtvrtého století je pravděpodobná doba, kdy Gruzíni přijali křesťanství. Jak rychle po christianizaci Gruzie vznikl převod Písma do místního jazyka, přesně nevíme. Ovšem než mohl být takový překlad zapsán, potřebovali Gruzíni vlastní písmo. Podle arménské tradice zaujalo svátého Mesropa, který sestavil písmo pro své arménské krajany, že abeceda chybí také sousednímu gruzínskemu národu. A když Gruzínům vytvořil abecedu, která adekvátně vyjadřovala hlásky vyskytující se v jejich řeči, rozhodl gruzínský král Bakur, že v jednotlivých správ­ ních okrscích a provinciích jeho říše mají být vybráni chlapci z nižších společen­ ských vrstev, aby se tuto abecedu naučili. Avšak i když ponecháme zmíněné tradice stranou, panuje všeobecná shoda v tom, že přinejmenším evangelia a některé další části Nového zákona byly gruzínským křesťanům k dispozici v psané podobě asi už v polovině pátého století. V následujících staletích došlo k revizi tohoto překladu, možná i více než jedné: stopy revizní činnosti se dají sledovat, ať už v oblasti jazykové, či textověkritické. O to, zda překlad vznikl z řečtiny, arménštiny nebo syrštiny, se mezi badateli dosud vedou spory. Nejstarší rukopisy, které jsou datovány v kolofonu, pocházejí z devátého a desátého století (existují ovšem i starší zlomky). S otázkami datování rukopisů zčásti souvisí jeden zvláštní rys gruzínske paleografie, a to užívání navzájem velmi rozdílných podob písma. Gruzíni používali tři abecedy: 1. církevní majuskuli, v rukopisech všeobecně užívanou do desátého století a sporadicky i potom, 2. církevní minuskuli, pravidelně se vyskytující v teologických rukopisech od jedenáctého do devatenáctého století, a 3. „vojenské“ či „rytířské“ písmo, což byla abeceda užívaná pro sekulární účely, z níž se pak vyvinulo moderní gruzínske písmo. Nová etapa v historii duchovního, literárního a kulturního života začala pro Gruzii na konci desátého století. V tehdejším dění sehrál pozoruhodnou roli sv. Euthymios (zemřel asi 1028), učenec a představený gruzínskeho kláštera na hoře Athos. Ten se kromě překladu několika řeckých liturgických a homiletických děl zaměřil na revizi a kompletaci gruzínskeho Nového zákona. Jako první přeložil Knihu zjevení, kterou gruzínska církev po staletí nepokládala za kanonickou.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 37

Tuto práci musel dokončit někdy před rokem 978 po Kr., což je datace nejstaršího známého gruzínskeho rukopisu Apokalypsy.

Etiópsky překlad Je těžké zjistit přesný čas a okolnosti, za kterých v Etiopii zakořenila křes­ ťanská církev. Souvislost s uvedením křesťanství do Etiopie se často hledá ve vyprávění ve Skutcích 8,26-39 o tom, jak Filip obrátil na křesťanskou víru ko­ morníka kandaky (čili královny) Etiopanů. Vzájemně si odporující tradice rané církve přisuzují evangelizaci Etiopie různým apoštolům. První více či méně jistý písemný důkaz přítomnosti křesťanství v Etiopii, který máme k dispozici, pak pochází z konce čtvrtého století. Podle Rutinových Církevních dějin (1,9) dva mladí muži, Frumentius a Aedesius, kázali evangelium obyvatelům etiópskeho hlavního města Aksúmu za vlády Konstantina Velikého (okolo roku 330). Poté, co se krá­ lovská rodina přiklonila k nové víře, odešel Frumentius do Alexandrie, kde mu biskup Athanasios přidělil misijní spolupracovníky a vysvětil ho na biskupa jako hlavu etiópske církve. Bez ohledu na věrohodnost některých detailů v Rutinově vyprávění epigrafické a numismatické památky potvrzují jeho hlavní sdělení, totiž že křesťanství při­ šlo do Etiopie v průběhu čtvrtého století. Nemáme nicméně žádné zprávy o tom, jak rychle se tato nová víra rozšířila mezi obyvateli. Nic nenasvědčuje tomu, že by po králově konverzi následoval jakýkoliv královský dekret, který by nařizoval jeho lidu tuto víru přijmout. Pokud jde o následující jedno a půl století, dochovalo se o etiópske církvi jen málo konkrétních zpráv. Zemi navštívil na začátku šestého století křesťanský cestovatel Kosmas Indikopleustés a zanechal nám zprávu, že ji našel už zcela pokřesťanštěnou. V každém případě se zdá, že rozvoj křesťanství zapříčinila částečně podpora místních křesťanských panovníků a částečně povzbuzení od křesťanů přicházejících z jiných zemí. Těmi byli hlavně monofyzité, odsouzení chalkedonským koncilem roku 451 a pronásledovaní byzantskými panovníky. Často hledali útočiště právě v Etiopii, která pro svou zeměpisnou odlehlost zůstala nedotčena náboženskými spory zuřícími v jiných oblastech. Mezi příchozími, kteří pomáhali přinášet evangelní zvěst zbývajícím pohan­ ským územím v severní části Aksúmského království, stojí za zmínku mniši, mnišky, kněží a poustevníci z Egypta a Sýrie. Mezi těmito příchozími vyniklo devět slavných mnichů, kteří se v Etiopii pro své odhodlané misijní působení a po­ věst zbožnosti stali svátými. Zakládali tu kláštery, rozvíjeli liturgii a pořizovali překlady posvátných knih do místního jazyka. Na otázku, kdy byla bible, nebo alespoň Nový zákon, přeložena do etiopštiny (tj. do staroetiopského jazyka ge‘ez, jak Etiopané svůj jazyk nazývají), se objevily nejrůznější odpovědi, včetně naprosto extrémních - na jedné straně je to nejra­ nější apoštolská doba, na druhé pak období počínající čtrnáctým stoletím. Když však zvážíme všechny argumenty, je pravděpodobné, že etiopský překlad vznikl v pátém nebo šestém století ve spojitosti s misijním působením zmíněných devíti svátých.

38

BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Mezi několika tisíci etiopských rukopisů v evropských a amerických sbírkách jich asi tři sta obsahuje text jedné nebo více knih Nového zákona. Naneštěstí je většina z těchto rukopisů relativně pozdní, datují se od šestnáctého do devate­ náctého století. Nejstarší biblické rukopisy se dochovaly ze století čtrnáctého. Jedním z nejpozoruhodnějších etiopských rukopisů, pokud jde o ikonografii, je rukopis čtyř evangelií Pierpont Morgan MS. 828 z let 1400-1401 s dvaceti šesti celostránkovými miniaturami, osmi tabulkami Eusebiových kánonů zdobenými ornamenty a čtyřmi stejně zdobenými incipitními stranami. Arabské překlady

Geografický termín Arabia ve starověku souhrnně označoval území západně od Mezopotámie, východně a jižně od Sýrie a Judeje až k Suezské šíji. Tuto oblast, velkou asi jako čtvrtina Evropy nebo třetina Spojených států, rozdělil geograf Ptolemaios na tři regiony: Arabia Felix (Šťastná neboli Úrodná), Arabia Petraea (Kamenitá) a Arabia Deserta (Pouštní). Kdy, kdo a jak přinesl evangelium do těch­ to různorodých oblastí, nevíme, protože informace jsou roztroušené po prame­ nech a nedají se z nich vyvodit jasné závěry. V první polovině třetího století byl do Arábie přinejmenším při dvou příleži­ tostech pozván Órigenés, aby se účastnil věroučných rozhovorů svolaných kvůli jistým heretickým tendencím na straně tamních církevních představitelů (Beryllos a Hérakleidés). O něco později se objevily i snahy o zavedení křesťanství mezi nomádské kmeny. Zdá se také, že zhruba ve stejném období pronikli do jižní části Arabského poloostrova křesťanští misionáři z Etiopie. Nevíme, kdo jako první přeložil Písmo do arabštiny. Různé tradice přiznávaly poctu prvenství různým osobám. Nejstarší překlady pravděpodobně pocházejí z osmého století. Podle analýzy více než sedmdesáti pěti rukopisů provedené Ignaziem Guidim se dají arabské převody evangelií v existujících rukopisech rozdělit do šesti základních skupin: 1. překlady přímo z řečtiny; 2. překlady přímo ze syrštiny nebo upravené podle syrské předlohy; 3. překlady přímo z koptštiny nebo upravené podle koptské předlohy (obyčejně jde o bohairský dialekt koptštiny); 4. překlady z latiny; 5. rukopisy dvou různých eklektických recenzí, které vzešly z alexandrijského patriarchátu ve třináctém století; 6. různé další rukopisy, přičemž pro některé z nich je charakteristická forma rýmované prózy, kterou proslavil korán. Navíc byl nejeden arabský překlad opraven podle dalších verzí, které pocházely z jiného předlohového textu. Od středověku do devatenáctého století pak vznikaly další arabské překlady bible pro různé církevní skupiny a v různých typech arabštiny. Do první skupiny patří překlady pro melchity, maronity, nestoriány, jakobity a koptské křesťany. Ve verzích druhé skupiny se uplatnily kromě klasické arabštiny i ty jazykové formy, které se dnes užívají v Alžírsku, Čadu, Egyptě, Maroku, Palestině, Súdánu a Tu­ nisku, stejně jako v lidovém jazyce Malty.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 39

Sogdijský překlad Sogdijština, íránský jazyk středního období, patřila mezi východní členy indoevropské jazykové rodiny. Ve druhé polovině prvního tisíciletí po Kr. byla užívána jako lingua franca v rozlehlé oblasti s centrem v Samarkandu a přileh­ lých oblastech Střední Asie. Na počátku dvacátého století byly objeveny rozličné sogdijské památky v Turfanu v severozápadní Číně. Vedle zbytků manichejských a buddhistických textů se našly i některé křesťanské dokumenty. Mezi nimi jsou zlomky rukopisů obsahující pasáže z evangelií podle Matouše, Lukáše a Jana a také několik veršů z 1. listu Korinstkým a Listu Galatským. Sogdijské dokumenty se řadí většinou do období od devátého do jedenáctého století. V křesťanských textech se používá čistě souhláskové písmo připomínající syrskou estrangelu. Překlad vznikl pravděpodobně v sedmém století jako důsle­ dek silné nestoriánské misie do Střední Asie.

Staroslověnský překlad Misie na Moravu (na území dnešní České republiky) v devátém století měla zásadní vliv na kulturní vývoj mnoha slovanských národů. Přestože v zemi, pro kterou byla původně určena, misie neuspěla, přineslo toto dílo nakonec nečekané výsledky mezi Bulhary, Srby, Chorváty a východními Slovany a stalo se základem nejstarší křesťanské slovanské kultury. Zprávy o moravské misii se nám dochovaly nejuceleněji ve dvou slovanských pramenech známých jako Život Konstantinův a Život Metodějův. Z těchto pramenů můžeme posbírat následující údaje o obou „apoštolech Slovanů“, jak se jim časem začalo říkat: byli to dva bratři, rodilí Řekové ze Soluně. Metoděj se narodil okolo roku 815 a jeho mladší bratr Konstantin roku 826 nebo 827. Protože v okolí Solu­ ně, která byla významným správním střediskem byzantské říše a druhým měs­ tem po Konstantinopoli, bylo usídleno hodně Slovanů, oba bratři znali od dětství slovanský dialekt, kterým se v této oblasti mluvilo. Když mladší z bratří dokončil univerzitní vzdělání v Konstantinopoli, vstoupil do duchovního stavu a stal se knihovníkem při patriarším chrámu Hagia Sofia. Na začátku druhé poloviny devátého století vyslal moravský kníže Rastislav poselstvo do Konstantinopole k císaři Michaelovi III. (zvanému Opilec) s prosbou o misionáře, kteří by poučili jeho lid. Císař, ač proslul spíše svým hýřením než zbožností, Rastislavovu žádost přijal a (asi po konzultaci s patriarchou Fótiem) pověřil tímto úkolem Konstantina v doprovodu jeho bratra Metoděje. Ti asi v roce 863 dorazili na Moravu, kde byli přijati s mnoha poctami, a začali vyučovat žáky, kteří byli svěřeni do jejich péče. V této době Konstantin přeložil několik liturgic­ kých knih do slovanštiny a začal také připravovat první Moravany k svěcení. Krátce nato vznikl spor kvůli zavedení byzantského bohoslužebného ritu, jenž se zpíval v jazyce Slovanů, na území, na které si dělali svrchované duchovní právo biskupové z Pašova a Salcburku. „Teologickým“ základem sporu bylo, že prý pouze řečtina, latina a hebrejština smějí sloužit jako liturgické jazyky. Přes intriky německých kněží proti Konstantinovi a Metodějovi nakonec dva papežo­ vé - Hadrián II. a Jan VIII. - dali svůj souhlas k používání slovanského národního

40 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

jazyka při bohoslužbách. Oba papežové však měli jeden požadavek: biblické lekce se měly číst nejprve latinsky a teprve potom v překladu slovanském. Po několika letech misijní práce na Moravě se oba bratři vydali do Říma. Podle obou Životů Konstantin v Římě onemocněl a s vědomím, že se blíží jeho konec, složil mnišské sliby a přijal jméno Cyril. Zemřel o padesát dní později (14. února 869} a byl pohřben v bazilice zasvěcené sv. Klementovi. Metoděj o něco později odešel do Panonie (zhruba území dnešního západního Maďarska s rozsáhlými přilehlými oblastmi), provincie, která zanikla v době avarských nájezdů v šestém století, jakožto arcibiskup sirmijský (k tomuto obnovenému stolci patřila pravděpodobně také Morava). Metoděj se v novém úřadu dostal do přímého konfliktu s bavorskými duchovními a následující roztržka vyústila v jeho dvouapůlleté uvěznění. Jan VIII., který se po svém zvolení papežem (roku 872) o situaci dozvěděl, dohlédl na to, aby byl Metoděj propuštěn a aby byla slovanská liturgie na Moravě obnovena. Po Metodějově smrti roku 885 obnovili němečtí klerici své úsilí o zákaz uží­ vání slovanské liturgie na Moravě. Metodějovy žáky nakonec surově ze země vyhnali a v některých případech i prodali do otroctví. A tak zatímco ve svém prvním domově slovanské křesťanství vyhaslo, tito uprchlíci je roznesli do jiných slovanských zemí. Nyní obraťme pozornost ke slovanské abecedě a prvnímu překladu Písma do slovanského jazyka. Podle Života Konstantinova vymyslel Konstantin před odcho­ dem na Moravu abecedu pro psaní ve slovanštině a začal pracovat na překladu evangelijního poselství, a to od úryvku: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh“ (J 1,1). Jazykověda musí čelit jistým obtížím pramenícím z toho, že dochované sta­ roslověnské rukopisy před nás staví dvě rozdílné abecedy, hlaholici a cyrilici. Kterou z těchto abeced vymyslel Konstantin-Cyril, jaký je mezi nimi vztah a jaké měly zdroje, to jsou otázky, na které badatelé odpovídali různě. Dnes ale panuje široká shoda v tom, že abeceda, již vynalezl Konstantin, aby ji přinesl k morav­ ským Slovanům, byla ta, která se dnes nazývá hlaholice. Nejstarší dochovaný rukopis v tomto písmu se datuje na konec desátého nebo na počátek jedenáctého století. Cyrilice je podle mínění většiny badatelů mladší než hlaholice a má vzor ve velkých řeckých literách daného období (tj. v unciálním písmu z devátého a desátého století). Tuto abecedu, která je o poznání méně originální než hlaholice, snad mohl vytvořit sv. Kliment,(i9) žák Cyrila a Metoděje, posléze aktivní misionář v Bulharsku. Po určitém předchozím kolísavém vývoji velký bulharský sněm v Preslávi roku 893 nejen nařídil všeobecné užívání slovanského jazyka v církvi, ale také s konečnou platností přijal právě cyrilici jako oficiální písmo jak pro církevní, tak pro světské použití.

(19)

B. Metzger prezentovanou tezi patrně mechanicky převzal ze starší literatury. Klimentovo autorství cyrilice je ve skutečnosti velmi málo pravděpodobné. Kliment byl totiž zakladatel a protagonista velmi silné líterárně-teologické školy v Ochridu, která ještě dlouho po jeho smrti užívala právě hlaholici a od cyrilice (pěstované jinou školou, prěslavskou) se očividně distancovala (pozn. Josef Bartoň).

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 41

Núbijský překlad

Núbie, která leží mezi Egyptem na severu a Etiopií na jihu, se v prvních staletích po Kristu skládala ze tří nezávislých království. Není známo, kdy se křesťanství poprvé k núbijskému lidu dostalo. Pravděpodobně začaly křesťanské vlivy do Núbie pronikat během třetího a čtvrtého století, kdy se církev dostatečně upevnila v Horním Egyptě. Ve čtvrtém století měly rozlehlé končiny jižně od nilského ostrova Filai poskytovat útočiště nejednomu křesťanu, kterého z Egypta vyhnalo pronásledování nařízené císařem Diocletianem. První oficiálně vyslaní misionáři dorazili do Núbie okolo poloviny šestého století. Patřili k soupeřícím křesťanským frakcím monofyzitů a ortodoxních melchitů. O otázkách, jak moc úspěšná tu byla ta či ona skupina, jaký jazyk nebo jaké jazyky se používaly při liturgii a zda je z dochovaných zřícenin kostelů možno určit, která forma křesťanství převládala na daném území, se hojně diskutuje, a zde by nebylo na místě se u nich zastavovat. Stačí zmínit, že během následují­ cích staletí se počet kostelů v Núbii rozrostl a počítal se, jak dnes víme, na stovky. Zhruba po dobu pěti staletí tu křesťanství vzkvétalo a bylo hlavním jednotícím prvkem núbijské společnosti. Ovšem na konci čtrnáctého století byla oslabená núbijská církev, tehdy už odříznutá od ostatního křesťanského světa arabskými nájezdníky, kteří na ni tlačili od severu z muslimského Egypta, před vymřením. Vzrůstající moc Arabů obepjala núbijské křesťany ze severu, z východu a ze západu, a nakonec se obyvatelstvo od křesťanství úplně odvrátilo a přijalo islám. Není známo, kdy k překladu Písma do núbijštiny došlo. Pokud ale byl proces šíření evangelia podobný jako v ostatních zemích, je pravděpodobné, že krátce po masivním nástupu křesťanství v šestém století vznikl mezi novými konvertity zájem o překlad do místního jazyka. Doklad o núbijském překladu vyšel na světlo až ve dvacátém století. Roku 1906 koupil dr. Caři Schmidt v Káhiře svazek šestnácti poškozených stran z pergamenového kodexu získaného v Horním Egyptě. Ten obsahoval část lekcionáře pro dobu vánoční odpovídající 20.-26. prosinci. Pro každý den je stanoven biblický úryvek z apoštoláře (Římanům, Galatským, Filipským a Židům) a evangelia (Matouš a Jan). Pořadí a výběr lekcí nemají kromě dvou případů žádnou paralelu v doposud prostudovaných řeckých a koptských lekcionářích. Výjimkou jsou dva úryvky určené pro 25. prosinec (Ga 4,4-7 a Mt 2,1-12), které se shodují s úryvky v řeckých ménologiích (knihách obsahujících mj. liturgický kalendář a rozpis biblických čtení pro jednotlivé dny). Lekcionář je jako ostatní núbijské texty psán abecedou, která je v podstatě koptská, jen byla rozšířena o několik písmen potřebných k vyjádření hlásek specifických pro tento jazyk. Ke konci dvacátého století se k badatelům dostaly další biblické zlomky v núbijštině, hlavně text několika veršů z evangelia podle Jana a z Knihy zjevení.(20)

(20)

Text všech známých fragmentů starého núbijského překladu publikoval Gerald M. Browne, Bibliorum sacrorum versio palaeonubiana. Louvain: Peeters 1994.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 43

2. ČÁST

ANGLICKÉ PŘEKLADY Třetí kapitola

ANGLICKÉ BIBLE PŘED BIBLÍ KRÁLE JAKUBA Počátky anglické bible Příběh anglické bible začíná s příchodem křesťanství do Británie. Není jasné, kdy a jak k němu došlo, ale ve třetím století svědčí o existenci britských církevních obcí Tertullián a Órigenés, přičemž první z nich tvrdí, že v Británii se nacházejí místa podrobená Kristu, do kterých se římským zbraním nepodařilo proniknout. Mezi delegáty, kteří se zúčastnili Nicejského koncilu (roku 325 po Kr.j, jich bylo několik z Británie. Co se zpočátku podařilo církvi vybudovat, zlikvidovaly v pátém století germánské vpády, nicméně další významný rozvoj začal roku 597 po Kr. s příchodem misionářů, které do Británie vyslal papež Řehoř. Křesťanství tam pevně zapustilo kořeny. V Británii stejně jako jinde působili misionáři téměř výhradně prostřednic­ tvím mluveného slova. Každý překlad Písma byl volným a improvizovaným tlumo­ čením latinského textu do místního jazyka. V devátém a desátém století začínají vznikat staroanglické překlady vepisované mezi řádky. K dochovaným překladům evangelií do různých anglosaských nářečí patří především slavná Lindisfarnská evangelia, původně latinský rukopis (nacházející se nyní v Britské knihovně), kte­ rý sepsal biskup Eadfrith z Lindisfarne ke konci sedmého století. Zhruba v polo­ vině desátého století vepsal kněz jménem Aldred mezi latinské řádky doslovný překlad do northumbrijského germánského dialektu. Obdobné glosy nalezneme v evangeliích Rushworthských, rukopisu opsaném z Lindisfarnských evangelií a nyní uloženém v Bodleyově knihovně v Oxfordu. Co se týká Markova, Lukášova a Janova evangelia, jsou Rushworthské glosy vlastně přepisem Lindisfarnských překladů, ale u Matouše jsou Rushworthské glosy nezávislým překladem od kně­ ze jménem Farman do vzácně doloženého mercijského dialektu. Knihovna univer­ zity v Cambridgi uchovává opis čtyř evangelií psaný západosaským pravopisem.

44 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Obvykle se datuje do doby okolo roku 1050 po Kr. Jak vyplývá z věnování, daroval tento rukopis biskup Leofric (zemřel roku 1072J své katedrále v Exeteru. Kromě čtyř evangelií obsahuje rukopis i apokryfní Nikodémovo evangelium a Poselství Žida Nátana císaři Tiberiovi, oboje v anglosaském jazyce. Když roku 1066 po Kr. dobyli Anglii Normani, s překládáním Písma do ang­ losaského a staroanglického jazyka byl konec. Mezi vzdělanými lidmi angličtinu na přibližně tři sta let do značné míry vytlačila normanská francouzština; du­ chovní pochopitelně dál používali latinu. Anglické překlady částí Písma začaly opět vznikat až ve století čtrnáctém, a to v jazyce, který se nyní nazývá střední angličtina. Wycliffovská bible (1382; 1388)

Pokud víme, první celá anglická bible vznikla díky vlivu a úsilí Johna Wycliffa (asi 1330-1384), proslulého oxfordského teologa, jemuž se pro náboženské ná­ zory, které zastával a šířil, říká též „jitřenka reformace“. Ve svém pojednání De potestate papae (O papežské moci) z roku 1378 Wycliff tvrdí, že bible je coby věčný „vzor“ křesťanského náboženství jediným kritériem učení, ke kterému nemůže žádná církevní autorita legálně nic přidat, a že papežova moc se nezakládá na Pís­ mu. Protože pevně věřil, že bible je Boží slovo, jež se obrací na každého člověka, považoval za nezbytné, aby Písmo bylo k dispozici v takové podobě, v jaké z něj může mít užitek běžný čtenář. Wycliff, který se v Anglii zajímal o náboženské i politické reformy, měl mocné nepřátele, jimž se nakonec podařilo dostat ho za kacířství před soud. Dne 21. května 1382 odsoudil synod v Blackfriars v Londýně čtyřiadvacet tezí z jeho spisů a kázání jako heretické a bludné. Není jisté, zda se na překládání Písma Wycliff sám osobně podílel; 31. prosin­ ce 1384 zemřel v Lutterworthu na mrtvici. Přesto můžeme oprávněně používat označení „Wycliffovská bible“, protože právě Wycliff byl inspirátorem tohoto díla. Ve skutečnosti vznikly dva celé překlady Písma, jež pořídili jeho žáci a kolegové John Purvey a Nicholas z Herefordu. Jelikož to bylo ještě před vynalezením knih­ tisku, byly psány samozřejmě ručně. První překlad, který vznikl okolo roku 1382, byl příliš doslovný, neboť slovo od slova sledoval latinskou předlohu, dokonce i na úkor přirozeného anglického slovosledu. Druhý překlad byl dokončen okolo roku 1388, byl volnější a projevoval jistý cit pro přirozené anglické vyjadřování. Byl to překlad běžné latinské Vulgáty, a obsahuje tudíž i starozákonní apokryfní (deuterokanonické) knihy. Roku 1415 byla Wycliffovská bible odsouzena a spálena. Purvey a Mikuláš byli uvězněni a donuceni své učení odvolat. Roku 1428 se papež Martin V. do­ mohl toho, že Wycliffovo tělo bylo exhumováno a spáleno; popel byl nasypán do řeky protékající Lutterworthem. Avšak stejně jako tato řeka roznesla jeho popel na mnoho míst, tak se v následujících staletích šířilo Wycliffovo poselství široko daleko. Přes horlivost, s jakou církevní hierarchie pronásledovala hereze, přežilo z celých wycliffovských překladů nebo jejich částí, jejichž vznik se klade většinou do doby před rokem 1450, asi sto osmdesát opisů. Z nich patří patnáct exemplářů

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 45

Starého zákona a osmnáct opisů Nového zákona ke starší verzi. Jako měl na vývoj němčiny veliký vliv překlad Martina Luthera, tak byla i bible Wycliffbvská široce přijímána, a proto značně ovlivnila vývoj angličtiny. Navzdory odporu, který vůči Wycliffovské bibli panoval, se dochovalo velké množství rukopisů, které unikly soustavnému ničení. Dokládá to její široký vliv, za který vděčí snahám „chudých kněží“ neboli „lollardů“, kteří po smrti Johna Wycliffa pokračovali v jeho díle. Wycliffbvská bible, která nahradila řadu podobných, avšak jen útržkovitých pokusů o překlad, jež vznikaly ve stejné době, zůstala je­ dinou anglickou biblí do šestnáctého století, kdy došlo k vynálezu tisku a začaly vycházet překlady novější.(2i) V první polovině patnáctého století se v některých opisech tohoto překladu začal po Listu Koloským objevovat nepravý Pavlův list Laodicejským. Ve verši 4,16 Listu Koloským nařizuje Pavel Koloským, aby list, který jim poslal, předali po přečtení církvi v Laodiceji a postarali se o to, aby oni sami měli možnost „číst také list z Laodiceje“. V Novém zákoně žádný takový list není, někdo ho před kon­ cem čtvrtého století padělal pod Pavlovým jménem. Tento nepravý list obíhal po mnoho století v latině a někdy se dostal i do rukopisů latinské Vulgáty, které pak sloužily jako předloha pro překlad.

Tyndale a první tištěný anglický Nový zákon (1526)

V šestnáctém století nastává nové období dějin anglické bible. Písmo se začalo zpřístupňovat v původních jazycích: roku 1488 vyšla první tištěná hebrejská bib­ le a roku 1516 vyšel první řecký Nový zákon ve vydání Erasmově. Badatelé jako Erasmus a reformátoři jako Luther usilovali o to, aby všichni měli možnost číst posvátný text. V té době se objevuje William Tyndale. Narodil se okolo roku 1492 a studoval řečtinu a hebrejštinu v Oxfordu a Cambridgi. Ještě jako mladík přišel na myšlenku pořídit nový a lepší anglický překlad bible založený na původních jazycích. Oko­ lo roku 1523 hledal pomoc a povzbuzení k takovémuto překladu u londýnského biskupa, ale ten jej rázně odmítl. Tyndale usoudil, že je prakticky vyloučeno, aby svůj záměr mohl uskutečnit v Anglii, a následujícího roku tedy odjel z Anglie do Hamburku, aby se již nikdy nevrátil. V Německu zjistil, že aby se vyhnul nepříjemnostem, musí čas od času přejíždět z místa na místo. Přestože byl v práci takto vyrušován, dokončil už v polovině roku 1525 svůj překlad Nového zákona a ten se v Kolíně nad Rýnem začal tisknout ve formátu čtvrtiny archu. Na podnět zavilého nepřítele reformátorů Cochlaea (Johannes DobeneckJ však úřady vydávání přerušily. Dochoval se z něj jen zlomek Matoušova evangelia (jednatřicet listů), přestože Tyndale patrně vydal na tři tisíce výtisků poté, co ve Wormsu mohl v práci pokračovat. Tam vyšlo také anonymní vydání ve formátu osminy archu. Odpor anglických úřadů byl nicméně velmi silný a králové a biskupové spojili síly, aby (21)

Celá Wycliffbvská bible vyšla poprvé tiskem až roku 1850 (v nakladatelství Oxford University Press), když Josiah Forshall a Frederic Madden vydali ve čtyřech svazcích paralelně vytištěné starší i novější verze.

46 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Tyndalovy výtisky zničili už při jejich pašování do Anglie, takže máme jen čtyři dochované exempláře původního vydání z roku 1526 a pak jen revize z let 1534 a 1535, z nichž jedna je ovšem značně neúplná. Tyndale se v posledních letech svého života usadil v Antverpách, které byly svobodným městem, ale okolní území ovládal Karel V., císař Svaté říše římské. V Antverpách nemohli proti Tyndalovi jeho nepřátelé podniknout žádné právní kroky, ale tam, kde vládl císař, by bylo jednoduché proti němu jakožto heretiko­ vi zasáhnout. Dne 21. května 1535 ho jeho nepřátelé za přispění zrady jednoho mladého Angličana jménem Henry Phillips unesli, odvezli z Antverp a uvěznili v pevnosti Vilvoorde, asi šest mil severně od Bruselu. Tyndale pracoval i na překladu hebrejského Starého zákona, ale nestačil ho už před smrtí dokončit. Roku 1530 vydal Pentateuch a roku 1531 knihu Jonáš. Je doloženo, že kromě těchto knih přeložil také další části Starého zákona, a to s největší pravděpodobností vše až po Druhou knihu Paralipomenon a ještě něko­ lik knih prorockých. Jejich vydání se však nedožil. Tyndalův překlad Starého zákona je volný, odvážný a svým duchem vskut­ ku anglický. Ve verši 3,4 knihy Genesis říká had Evě: Tush, ye shall not die (Ale kdež, nezemřete). Ve verši Gn 39,2 čteme, že: the Lorde was with Joseph, and he was a luckie felowe (Pán byl s Josefem, a to byl šťastný chlapík). Ve verši 15,4 kni­ hy Exodus se faraónovi jolly captains (bujaří kapitáni) utopili v Rudém moři. A ve stejné kapitole ve verši 26 se Bůh představuje jako the Lord thy surgeon (Pán, tvůj lékař). Po rok a půl dlouhém věznění (v této době pravděpodobně dokončil svůj pře­ klad až po Knihy paralipomenon) stanul Tyndale před soudem za kacířství a byl odsouzen. Dne 6. října 1536 byl popraven uškrcením a jeho tělo bylo spáleno. Po­ slední Tyndalova slova byla: „Pane, otevři anglickému králi oči.“ Mezitím se ještě před Tyndalovou smrtí situace v Anglii změnila k lepšímu za Thomase Cromwella, který dokonce usiloval o jeho osvobození. S dovolením krále Jindřicha nyní v Anglii obíhal a bez překážek se četl anglický překlad celé bible založený hlavně na Tyndalově práci, ale bez uvedení jeho jména. Význam Tyndalova překladu nespočívá jen v tom, že to byl průkopnický čin v překládání Písma z původních jazyků do angličtiny, ale také v jeho obrovském vlivu na pozdější překlady. Jednoduchost a bezprostřednost z něj učinily skutečně velké literární dílo, nemluvě o jeho epochálním významu náboženském. Stal se základem všech následujících pokusů o překladové revize, a to v takové míře, že z těch částí, na nichž se svým mimořádným umem a zbožností pracoval Tyndale, pochází podle odhadů dobrých osmdesát procent materiálu v pozdějších anglic­ kých biblích až po Revidovaný překlad (Revised Version).

Coverdale a první celá bible tištěná v angličtině (1535) První tištěné vydání celé anglické bible připravil Miles Coverdale (1488-1568), rodák z Yorku. Poté, co byl vysvěcen na kněze, se nadšeně ponořil do studia, a to především biblických věd. Vzhledem ke svému protestantskému přesvědčení považoval patrně za rozumné strávit několik let mimo Anglii. Na svých cestách se

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 47

seznámil s Tyndalem a jeho dílem a pravděpodobně se nadchl pro záměr vydat celé Písmo v angličtině. Vydání z roku 1535, které vytiskl snad v Kolíně nad Rýnem či v Marburgu, nebylo nikým schválené, ale Coverdale je zdvořilými a lichotivými slovy věnoval králi a královně, takže nenarazilo na žádný vážnější odpor. Tato tolerance je obzvláště pozoruhodná, protože Coverdalův překlad Nového zákona a Pentateuchu byl založen na překladu Tyndalově. U knih Starého zákona dal Coverdale přednost pořadí biblických knih podle Vulgáty před pořadím hebrejským a poprvé také oddělil Apokryfy (knihy deuterokanonickéj od ostatních knih Starého zákona, které vytiskl zvlášť jako dodatek ke Starému zákonu - tímto uspořádáním se pak řídily všechny další anglické protestantské bible (pokud Apokryfy obsahují). V Novém zákoně předřadil dva listy Petrovy a tři Janovy před List Židům, po kterém následuje List Jakubův, Judův a Kniha zjevení. Toto pořadí knih odpovídá překladu Lutherovu a Tyndalovu. Obecně platí, že části, které přeložil Tyndale, vynikají kvalitou, ale Coverdale je svým citem pro libozvučnou angličtinu a plynulým, ač často trochu rozvláčným jazykem místy ještě vylepšil. Dílo je v tomto ohledu sice nevyrovnané, pro jazyk anglické bible však představuje trvalý přínos. Mezi obraty, které se poprvé obje­ vují u Coverdala, najdeme například: thou enoyntest my heade with oyle (hlavu mi mažeš olejem); the valley ofthe shadowe of death (údolí stínu smrti); but the way of the ungodly shall perish (ale cesta bezbožného vede do záhuby). Coverdalův pře­ klad Knihy žalmů převzala Velká bible (Great Bible) z roku 1539, z níž se dostal do Biskupské bible (Bishops Bible, 1568) a zůstal součástí liturgie anglikánské církve (Book of Common Prayer) až do její revize ve dvacátém století.

Matthewova bible (1537) Přestože titulní strana této bible z roku 1537 uvádí jako překladatele Thoma­ se Matthewa, lze oprávněně předpokládat, že je to pouze pseudonym, který měl zakrýt identitu skutečného překladatele. Dílo se obvykle přisuzuje muži jménem John Rogers, který vystudoval univerzitu v Cambridgi a byl Tyndalovým přítelem. Rogersovi se podařilo získat některé Tyndalovy nepublikované překlady několika starozákonních knih. Překlad, který Rogers vydal zřejmě v Antverpách, se věr­ ně drží verze Tyndalovy. Najdeme v něm novou předmluvu k Apokryfům, které jsou podobně jako v bibli Coverdalově zařazeny zvlášť jako dodatek ke Starému zákonu. Jako první z anglických vydání obsahovala Matthewova bible překlad apokryfní Modlitby Menašeovy pořízený z francouzské Olivétanovy bible. Rogers se během krátké vlády Eduarda VI. (1547-1553) těšil králově přízni, dostával úřady v Londýně a bezprostředně po králově smrti kázal u kříže sv. Pav­ la před stejnojmennou londýnskou katedrálou, kde varoval lid před papežstvím. Roku 1554, kdy Marie Tudorovna prosadila svůj nárok na trůn, byl Rogers uvěz­ něn a v únoru 1555 ve Smithfieldu zaživa upálen jako první z protestantských mučedníků. Francouzský vyslanec napsal, že Rogers šel na popravu s takovou vyrovnaností, jako kdyby šlo o svatbu.

48 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Tavernerova bible (1539)

Richard Taverner, který se narodil okolo roku 1505 a studoval na univerzitách v Cambridgi a Oxfordu, se stal právníkem, ale zároveň se zajímal o anglickou bibli a připravil menší revizi bible Matthewovy. Protože dobře ovládal řečtinu, sám dokázal přeložit Apokryfy; jeho překlad, zvláště překlad První a Druhé knihy Ezdrášovy a knih Tóbijáš a Júdit, se od Coverdalovy a Matthewovy verze dost liší. Žalmy jsou číslovány jako ve Vulgátě a místo dvou Knih Samuelových a dvou Královských jsou v překladu čtyři Knihy královské. Pořadí knih Nového zákona je v jeho překladu stejné jako v bibli Matthewově. Tavernera finančně podporoval Thomas Cromwell, který ho roku 1536 jme­ noval strážcem pečeti. Cromwell však roku 1540 pozbyl svého vlivu, což zname­ nalo konec Tavernerovy literární činnosti a sám Taverner se dostal do nejistého postavení. Nějakou dobu byl za svou práci na překladu a na revizi anglické bible uvězněn v londýnském Toweru. Podařilo se mu však znovu získat přízeň krále a za Eduarda VI. obdržel roku 1552 všeobecné povolení kázat, ač byl laik. Zemřel roku 1575. Přestože Tavernerův překlad byl téměř okamžitě zastíněn dalším, měl tu čest být prvním převodem, který vyšel celý v Anglii. Velká bible (Great Bible, 1539)

Označení „Velká“ (Great) je odvozené od velikosti svazku, který byl svými rozmě­ ry největší doposud vydanou anglickou biblí (stránka měřila 38 * 25,5 cm). Byla to první „schválená“ anglická bible, která nesla ve vydáních z roku 1540 a vydáních následujících na titulní straně tato slova: This is the Byble apoynted to the use of the churches (Toto jest Bible určená k používání v chrámech). Na návrh Thomase Cromwella na ní pracoval Coverdale, který ji vytvořil zejména zrevidováním textu bible Matthewovy. Coverdale se prvním vydáním Velké bible nespokojil a ve svých revizích po­ kračoval. Když v dubnu roku 1540 vyšlo druhé vydání, představovalo oproti prv­ nímu znatelný pokrok, zvláště u oddílů obsahujících starozákonní poezii. V obdo­ bí od července 1540 do prosince 1541 vyšla tato bible ještě šestkrát. V Novém zákoně Coverdale opustil Lutherovo pořadí knih (kterým se řídil Tyndale, Matthew a také Coverdale ve své bibli z roku 1535), podle něhož tvo­ ří List Židům, List Jakubův a Judův a Kniha zjevení samostatnou skupinu, která je zařazena na samém konci. Uspořádání biblických knih ve Velké bibli pochází z Erasmova řeckého Nového zákona a po roce 1539 se jej nadále držely hlavní anglické překlady. Různá vydání Velké bible se vzhledem k politickým změnám v Anglii dočkala různého přijetí. Jednu dobu bylo nařízeno, aby tato bible byla umístěna v koste­ lech, jindy aby se z nich odstranila, a potom aby se tam opět vrátila. Roku 1543 začala platit omezení pro čtení bible a roku 1546 došlo k hromadnému pálení bib­ lí. Byla povolena pouze schválená Velká bible a číst ji směly jen vyšší společenské třídy. Po smrti Jindřicha VIII. dne 28. ledna 1547 mohli protestanti během šesti let vlády mladého Eduarda obnovit přerušené vydávání svých biblických překladů.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 49

Bible Edmunda Bečka (1549; 1551)

Za krátké vlády Eduarda VI. nastala opět příznivá doba pro svobodné vydávání bible a v této době bylo vytištěno asi čtrnáct biblí a pětatřicet Nových zákonů. Byly to přetisky bible Tyndalovy, Matthewovy a Tavernerovy. Některé jsou zajímavé jen tím, že dokládají volnost, s jakou vydavatelé podle své libovůle vytvářeli z knih a jejich částí „hybridní“ vydání. Jedním z takových editorů byl Edmund Becke, který si také občas vyzkoušel nedůslednou, příležitostnou revizi. Tyto bible, někdy nazývané „bible biskupa Bečka“, obsahovaly hlavně Tavernerův Starý zákon a Tyndalův Nový zákon. Sestavil je John Day a revidoval a vydával Becke. Vydání z roku 1549 je vytištěno poněkud zvláštní frakturou ve dvou sloup­ cích. Poznámky jsou většinou umístěny hned za kapitolou, ke které náležejí. Jsou zde i Tyndalovy předmluvy včetně dlouhé předmluvy ke knize Jonáš, k Listu Ří­ manům a k Novému zákonu. Vydání z roku 1551 zahrnuje v Apokryfech i Třetí knihu Makabejskou. Před každým evangeliem se nachází řezba evangelisty a na začátku věnování je v dře­ vorytu iniciála, která znázorňuje Bečka, jak nabízí svou knihu mladému králi Eduardovi VI. a jak ho poučuje o povinnostech jeho vysokého postavení. Změny, které Becke v tomto vydání Nového zákona provedl, nejsou právě šťastné. Nedocenil Tavernera, téměř ve všech případech se vrátil k verzi Tyndalově, a tak opakoval chyby, které Taverner již opravil. Obě vydání obsahují poznámku k verši IPt 3,7 týkající se „bití manželek“, kde jsou muži vyzýváni, aby žili se svou ženou „podle poznání“. Podle Beckova vysvětlení to znamená, že: [muž] ji [manželku] bere jako nezbytnou pomocnici, ne jako domácí služku nebo domácí otrokyni. A kdyby ho neposlouchala nebo mu nepomáhala, snaží se jí vtlouct do hlavy bázeň Boží, aby ji tak donutil naučit se svým povinnostem a plnit je. Ale především si on musí dát pozor, aby ani on sám neopomíjel žádnou ze svých povinností vůči ní. Neboť jeho špatný příklad pokazí více, než kolik poučení dají všechna jeho napomenutí.(22)

Ženevská bible (Geneva Bible, 1560)

Nadvláda římských katolíků a pronásledování za Marie Tudorovny (15531558) další překlady a vydávání bible v Anglii prakticky znemožnily. Angličtí protestantští badatelé se uchýlili do bezpečí v Ženevě, středisku reformovaného protestantismu. Přestože v Ženevském Novém zákoně (Geneva New Testament), který roku 1557 vydal v Ženevě Conrad Badius, nejsou uvedena žádná jména (22)

V originále: that taketh her as a necessary helper, and not as a bond servaunt or bonde slavě. And if she be not obedient and healpeful unto hym: endeavoureth to beate the feare of God int her heade, that therby she maye be compelled to learne her dutye and do it. But chiefely he must beware that he halte not in anye parte of hys dutye to her warde. For hys evyll example shall destroye more than all entruccions he can give edifye.

50 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

překladatelů, je známo, že překlad je hlavně dílem Williama Whittinghama, švagra Jana Kalvína.(23) Whittingham byl zdatný badatel a po Johnu Knoxovi se stal farářem anglického sboru v Ženevě. Roku 1560 vyšel Starý zákon, na jehož překladu pracovala skupina překladatelů, do které patřili Anthony Gilby, Thomas Sampson a další, jejichž identita není jistá, a spolu s ním i pečlivá revize Nového zákona. Podle překladu verše knihy Genesis 3,7: They sewed figge-tree leaves together and made themselves breeches (Sešili si fíkové listy a udělali si spodky [breeches]) se Ženevská bible také někdy nazývá „Breeches Bible“.(24) Ženevský překlad byl vybaven mnoha poznámkami na okraji stránek, které většinou vysvětlovaly obtížná místa v textu, například historické okolnosti a ze­ měpisné údaje. Některé z těchto poznámek byly doktrinární a některé zaměřené na praktický křesťanský život. Jak lze očekávat, nesly se poznámky v kalvínském duchu. V době prvního vydání Ženevské bible byl Kalvín v Ženevě vůdčí osobností a rysy jeho teologického, církevního, politického a sociálního systému se také odrážejí ve vysvětlivkách anglické bible vydané v městě, kde žil. Avšak královský dvůr, duchovenstvo a obzvláště římskokatolické kruhy byly některými interpretacemi znepokojeny. Poznámka k verši 1,19 knihy Exodus, která schvaluje, že porodní báby ošálily faraóna, byla považována za narážku na královské výsady.(25) Římští katolíci přirozeně protestovali proti ztotožnění papeže s „andělem bezedné propasti“ (the angel of the bottomless pit, Zj 9,11].(26) Jedním z důvodů, proč král Jakub roku 1604 ochotně souhlasil s plánem na poříze­ ní nového překladu Písma, bylo jeho znechucení názory hlásanými v margináliích Ženevské bible. K užitečnosti a oblibě této bible přispěla řada jejích novinek. Poprvé bylo místo masivní fraktury použito antikvy. Byla to také první anglická bible s číslo­ vanými verši, a stala se proto vzorem pro rozdělení textu do veršů v pozdějších anglických biblích. Vydavatelé převzali z Paginovy latinské bible a z Bezy zvyk zapisovat kurzívou ta anglická slova, která nejsou podložena slovem hebrejským, což je praxe, která pak pokračovala až po Revidovaný překlad (Revised Version). K popularitě této bible přispěl i vhodně zvolený formát čtvrtiny archu, a tedy nižší cena. Kromě poznámek na okrajích obsahovala různé další pomůcky jako mapy, tabulky, dřevoryty, shrnutí kapitol a živá záhlaví. Každé knize předchází souhrn obsahu. Hebrejská jména jsou pečlivě transliterována a opatřena přízvuky (napří­ klad laakób, Izhák, Rebekáh). Pro všechny tyto vlastnosti a díky kvalitnímu a přitažlivému rázu překladu byla Ženevská bible okamžitě široce přijímána a užívána. Od roku 1560 do roku 1616 neuplynul jediný rok, aby nebyla znovu vydána. Roku 1599 vyšlo dokonce deset vydání. Byla biblí Williama Shakespeara, Johna Bunyana, biblí (23) (24)

(25) (26)

Whittingham si vzal za ženu sestru Kalvínovy manželky (B. F. Westcott, General View of the History ofthe English Bible. New York: Macmillan 31916, s. 90). Překlad „brechis“ se objevuje i v některých verších bible Wycliffbvské, která kolovala až do roku 1850 jen v opisech. V roce 1850 vyšly obě podoby tohoto překladu tiskem (viz výše „Wycliffovská bible“). Poznámka odděleně komentuje dvě skutečnosti: „Jejich neposlušnost zde byla oprávněná, le jejich vytáčky špatné“ (Their disobedience herein was lawfull, but their dissembling euill). Poznámka zní: Which is Antichrist the Pope, king ofhypocrites, and Satans ambassadour (Což je Antikrist, Papež, král pokrytectví a Satanův vyslanec).

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 51

Cromwellových vojáků, puritánských poutníků do Nového světa, a dokonce (!) samého krále Jakuba. Celkem vyšlo okolo 180 vydání různého druhu, z nichž 96 bylo úplných a 8 jich vyšlo ještě po vydání Bible krále Jakuba (1611).(27) Biskupská bible (Bishops’ Bible, 1568)

Obliba a kvalita Ženevské bible byla trnem v oku jak církvi, tak státu, a Velká bible z roku 1539 si nedokázala udržet postavení přiměřené svým oficiálním vý­ sadám. Proto začal roku 1564 arcibiskup z Canterbury Matthew Parker usilovat o revizi bible, která by nahradila překlad ženevský i ostatní. Poněvadž všichni, kdo se na revizi podíleli, byli biskupové nebo se jimi nakonec stali, začalo se pře­ kladu posléze říkat Bishops' Bible (Biskupská bible). Jako základ pro svou práci používali Velkou bibli a měli v úmyslu provést jen nezbytné změny, které si žádal hebrejský nebo řecký text. Asi po čtyřech letech práce vyšlo roku 1568 první vydání ve velkém a působi­ vém formátu. Byla použita obvyklá fraktura, zatímco antikva posloužila na těch místech, kde Ženevská bible užívala kurzívu. Nový zákon byl na silnějším papíře, aby se tak snadno neopotreboval. Novinkou tohoto překladu bylo, že na konci úseku (nebo úseků) uváděla iniciály překladatele, který text revidoval, ovšem ni­ koli důsledně. Záměrem takového zveřejnění bylo, aby účastníky vedlo k „větší pečlivosti a zodpovědnosti za vlastní práci“. Úseky, které obsahují rodokmeny „nebo jiná taková nepoučná místa“, byly označeny, aby je lektor při veřejném před­ čítání mohl přeskočit. Rozsáhlé dodatky sestávaly z obsahů knih, chronologií, rodokmenů, map, obrázků, kalendáře, početných zdobných dřevorytů, dvou rytin a poznámek na okraji. Mnohé z nich byly převzaty z Ženevské bible.(28) Kvalita výsledného díla kolísá, protože překladatelé pracovali každý nezávis­ le bez patřičného dohledu vydavatele celého díla. Zatímco některé části se těsně přidržují Ženevské bible, zvláště Starý zákon a Apokryfy, jiné se od ní volně od­ chylují. Biskupská bible se přes své nedostatky stala druhou „schválenou“ ang­ lickou biblí a nakonec nahradila Velkou bibli jako ta, která je „určena ke čtení v chrámech“.(29)

(Remešsko-)Douayská bible (Rheims-Douay Bible, 1582-1610) Jestliže náboženské pronásledování za Marie Tudorovny vypudilo anglické protestanty do vyhnanství v Ženevě, pak za Alžběty I. vedlo k tomu, že pro změnu tentokrát angličtí katolíci museli hledat útočiště ve Flandrech. Mezi katolickými uprchlíky před hněvem Panenské královny byl zvláště významný William Allen (později kardinál Allen), představený St. Maryš Halí (Orielovy koleje) v Oxfordu, (27)

(28) (29)

Podrobnější informace o Ženevské bibli nalezne čtenář v autorově článku k oslavě čtyřsetletého výročí jejího vydání „The Geneva Bible of 1560“. Theology Today 17,1960, s. 339-352. Zvláštností Biskupské bible je komentář ke zlatu z Ofíru v Ž 45,9: „Ofír je považován za ostrov na západě, nedávno nalezený Kryštofem Kolumbem: dnes se z něj dováží nejlepší zlato.“ V letech 1568-1602 se Biskupská bible dočkala dvaceti vydání. Nový zákon znovu vyšel v letech 1617 a 1633. Autoři revize Bible krále Jakuba dostali pokyny, že se z ní mají převzít místa, kde je Biskupská bible věrná originálu. Ve skutečnosti si ovšem Bible krále Jakuba vypůjčila z Bis­ kupské bible odhadem jen asi čtyři procenta textu.

52 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

z jehož iniciativy byl roku 1568 založen v Douay katolický seminář pro přípravu anglických kněží. Douayští badatelé se jako první v dějinách římskokatolické církve zavázali nahradit dostupné anglikánské a Ženevské bible - z jejich hlediska nepřijatelné - vlastním anglickým překladem. Tento projekt byl realizován pod vedením jezuitského badatele Gregoryho Martina, dalšího oxfordského exulanta, a dokončen roku 1582 ve francouzské Remeši, kam se akademikové přestěhovali roku 1578, aby unikli odplatě za Allenovu politickou aktivitu. Bylo patrně snazší vyhnout se problémům politickým než finančním; „z ne­ dostatku prostředků na vydání celku“ šel totiž v Remeši do tisku jen Nový zá­ kon, přestože přeložena byla celá bible. V letech 1609-1610 se však již podařilo shromáždit prostředky i na dvousvazkové vydání Starého zákona. V té době již byla kolej přestěhovaná zpět do Douay, a proto se překlad nazývá Douayská nebo Remešsko-Douayská bible (Rheims-Douay Bible].(30) Tento překlad, který nebyl pořízen z původních jazyků, nýbrž z latinské Vul­ gáty, byl velmi důkladný a konzistentní, ale často příliš doslovný na to, aby se hodil pro veřejné bohoslužby. Projevuje se v něm i silný sklon přejímat termí­ ny (například pasch - Velikonoce, parasceve - den příprav, scenopegia - slavnost Stánků, azymes - nekvašené chleby). Mnoho nepřirozeně latinizujících výrazů a obratů si čtenář musí překládat do normální angličtiny: supersubstantial bread (supersubstanciální chléb; Mt 6,11); odible to God (odibilní Bohu; Ř 1,30); if thou be a prevaricator of the law, the circumcision is become prepuce (jsi-li prevarikátorem Ipreuaricator] zákona, obřízka se stává preputiem [prepuce]; Ř 2,25); evacuated from Christ (vyprázdnili [evacuated] jste se od Krista; Ga 5,4); he exinanited himself (exinanitoval se; Fp 2,7); coinquination and spottes, flowing in delicacies (jsou koinkvinací [coínquinarion] a poskvrněním, oddávajíce se prostopášnostem; 2Pt 2,13). Aby pomohl běžnému čtenáři pochopit technické a teologické termíny, přidal Gregory Martin na konec Nového zákona slovníček obsahující „vysvětlení někte­ rých výrazů v tomto překladu, které nejsou známy prostému čtenáři, ale které se nedaly vhodně vyjádřit jinak“.(3i) Bylo by ale nespravedlivé zastavit se jen u této nepochybně slabší stránky remešského překladu. Překlad má i své přednosti. Pompézní a nepřirozeně latinizující mluvu v něm vyvažuje mnoho ryze hovorových obratů a trefně přeložených míst: háve a good heart (měj dobré srdce; Mt 9,2); throttled him (přiškrtil ho; Mt 18,28); We never saw the like (Nikdy jsme neviděli nic podobného; Mk 2,12); Why make you this a doe? the wench is not dead, but sleepeth (Proč to děláte? To děvče není mrtvé, ale spí; Mk 5,39) a the stipends of sinne, death (plat za hřích - smrt; Ř 6,23). Dogmatické cíle překladu jsou uvedeny v předmluvě a v poznámkách, které text doprovázejí. Vysvětlivky v podobě marginálií a poznámek na konci kapitoly se těm, které jsou v Ženevské bibli, vyrovnají počtem, a svou polemickou pova­ hou je dokonce předčí. Mají stále na mušce protestantské „heretiky“ (hereticks), (30)

(31)

Roku 1667 město Douay dobyl francouzský král Ludvík XIV.; od té doby se nazývá Douai. Proto se tomuto překladu dnes často říká Douaiská bible. Remešský Nový zákon měl velký vliv na překlad z roku 1611. Předal mu nejen svou rozsáh­ lou slovní zásobu, ale také mnoho zvláštních obratů a vyjádření; srov. vyčerpávající rozbor J. G. Carletona: The Part of Rheims in the Making of the English Bible. Oxford: Clarendon 1902.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 53

a především ženevské komentátory. Například poznámka u Mt 6,24 interpretuje „dva pány“ jako: Two religions, God and Baal, Christ and Calvin, Masse and Commimion, the Catholike Church and Heretical Conventicales (dvě náboženství, Bůh a Baal, Kristus a Kalvín, katolická mše a protestantská Večeře Páně, katolická církev a heretičtí spolkařij. Remešsko-Douayská bible se po roce 1612 občas dočkala menších revizí, ale v polovině osmnáctého století byl už její doslovný latinizující překlad pro běž­ né anglicky mluvící římské katolíky do značné míry nesrozumitelný. Proto roku 1738 biskup Richard Challoner, apoštolský vikář v Londýně, přispěl k přípravě důkladné revize Nového zákona. V následujících letech Challoner s neúnavnou pílí dvakrát revidoval Starý zákon - v letech 1750 a 1763, a Nový zákon dokonce pětkrát: v letech 1749,1750,1752,1763 a 1772. Oba zákony spojil Challoner do pětisvazkového vydání, jež vyšlo v Londýně v letech 1749-1750 (3. vydání, revidované roku 1752).

54 —• BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Čtvrtá kapitola

BIBLE KRÁLE JAKUBA (KING JAMES VERSION [KJV], 1611) Když se roku 1603 stal skotský král Jakub VI. anglickým králem Jakubem I., byl biblický text, dostupný v mnoha anglických překladech, spíše zdrojem rozkolu mezi náboženskými stranami v Anglii než spojujícím faktorem. Aby král překle­ nul rozdíly mezi jednotlivými konfesemi, svolal shromáždění, které se mělo konat v lednu 1604 v Hampton Court. Pozval jak biskupy, tak puritánské duchovní, aby společně rokovali o tématu náboženské snášenlivosti. Po dlouhých nikam nevedoucích debatách nadnesl dr. John Reynolds, rektor koleje Corpus Christi v Oxfordu a mluvčí puritánské strany, téma nedokonalosti současných anglických biblí a navrhl vytvořit nový, nebo alespoň revidovaný pře­ klad. Jednotlivé připomínky, které uvedl, nebyly ani početné (mluvil pouze o třech místech: Ž 105,28; 106,30; Ga 4,25}, ani závažné, a nám nezbývá než se domnívat, že buď tato část argumentace puritánů nebyla dostatečně promyšlena, nebo že nátlak, kterému byli vystaveni, přinesl kýžený výsledek, tedy že je uvedl v jistý zmatek. Biskupové se vyjádřili k uvedeným obtížím s pohrdavým opovržením; byly prý „triviální, staré a mnohokrát zodpovězené“. Biskup Bancroft, tvrdý od­ půrce puritánů, vznesl námitku, že „kdybychom měli vyhovět všem, překládání by nikdy neskončilo“. Přestože shromáždění nedospělo v tomto ani ostatních bodech k žádnému závěru, král Jakub, který se o biblická studia a překlady osobně zajímal, s myš­ lenkou nového překladu ochotně souhlasil a prohlásil, že žádná z existujících anglických verzí není přeložena dobře a že podle jeho mínění je Ženevská bible nejhorší ze všech. Ať už byly jeho motivy jakékoliv, Jakub podporoval tento pro­ jekt tak rozhodně, že už v červenci 1604 byla sestavena překladatelská komise složená přibližně z padesáti „učených mužů“ a byly stanoveny obecné zásady pro překlad. Zásady stanovovaly, že překlad se má řídit Biskupskou biblí a „měnit ji jen natolik, nakolik to dovolí originál“; že tam, kde lépe odpovídají původnímu textu, se mají použít některé další překlady, jmenovitě „Tindollův [Tyndalův],

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 55

Matthewův, Coverdalův, Whitchurchův [= Velká bible, takto nazývaná podle tiskaře] a ženevský“; že „se mají zachovat stará anglická církevní slova, konkrétně slovo Church [Církev] se nemá nahrazovat slovem Congregation [Shromáždění] atd.“ a že se nebudou používat žádné poznámky na okraji textu kromě nezbytných vysvětlivek hebrejských a řeckých slov. Většina z ostatních patnácti zásad se týká toho, jak při překladu prakticky postupovat. Vedoucí role při organizaci práce na překladu se ujal patrně sám král Jakub. Práci si mezi sebou rozdělilo šest překladatelských skupin: Starý zákon si vzaly na starost tři skupiny, Nový zákon dvě a Apokryfy jedna. Dvě skupiny se schá­ zely v Oxfordu, dvě v Cambridgi a dvě ve Westminsteru. Když některá ze skupin dokončila revizi jedné knihy, rozeslala ji všem ostatním k posouzení a k připojení návrhů, přičemž zbývající názorové rozdíly se měly urovnat na valném shromáž­ dění vedoucích všech skupin. Patrně někdy během roku 1609 se denně po dobu devíti měsíců scházeli ve Stationers’ Halí v Londýně John Bois, Andrew Downes a čtyři další. Prověřovali první koncept bible, který přicházel od pracovních skupin na univerzitách a ve Westminsteru. Každý z nich dostával od Společnosti nakladatelů za tuto intenziv­ ní práci třicet šilinků týdně. Překladatelé nedostali před vydáním žádné peníze. Platba za revizi nastoluje složitější otázku celkových nákladů na dílo. Ani král, ani parlament neměli mnoho peněz na rozdávání, ale když se uvolnilo ně­ jaké církevní benefícium, na ty, kdo dosud žádné neměli, se nezapomnělo. Pla­ ty korektorů představovaly pravděpodobně jen malou část nákladů na vytištění a vydání. Roku 1651 vyšlo najevo, že vydavatel Robert Barker zaplatil za hotový a zkorigovaný rukopis bible 3500 liber. Tyto rukopisy již neexistují, vzaly za své pravděpodobně při velkém londýnském požáru. Tým připravující revizi byl špičkový. Jeho členy byli profesoři hebrejštiny a řečtiny z obou univerzit spolu s prakticky všemi tehdejšími předními badateli a teology. Přes jisté nejasnosti ohledně některých jmen a při vědomí, že smrt či odchod nějakého člena do důchodu mohla v seznamech způsobit změny, můžeme uzavřít, že celkem se na revizi podílelo čtyřicet osm až padesát osob.(32) Mezi těmito „učenými muži“ patřil k nejproslulejším Lancelot Andrewes, kte­ rý se studiem řečtiny začal už ve věku šesti let. Nakonec znal tolik jazyků, že se o něm říkalo, že kdyby byl přítomen stavbě babylonské věže, mohl by sloužit jako všeobecný tlumočník! Andrewes je dodnes proslulý svým slavným klasickým dí­ lem zbožné literatury Precesprivatae (Soukromé modlitby], což je sbírka modliteb, především v řečtině, již si složil pro vlastní potřebu a která byla několikrát přelo­ žena do angličtiny. Dva další překladatelé, John Bois [Boys] a Andrew Downes, se začali učit hebrejsky už v pěti letech. Práce na přípravách pro tisk, která byla zahájena roku 1607, trvala neuvěřitelně krátkou dobu - dva roky a devět měsíců usilovné dřiny. Až na to, že tato bible vznikala pod záštitou krále a že obsahovala sdělení na titulní straně (32)

O tom, co je známo o životě jednotlivých překladatelů, srov. výzkum Gustava S. Paina, reporté­ ra zpravodajské organizace Christian Science Monitor. Jeho kniha The Learned Men (New York: Crowell 1959) vyšla později jako reprint ve vydavatelství Baker Book House pod názvem The Men behind the King James Version. Jiný informativní přehled nabízí kniha Olgy S. OPFELL(ové) The King James Bible Translators. Jefferson - London: McFarland 1982.

56 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

„Určeno k četbě v chrámech“, nebyla nikdy schválena žádným církevním nebo zákonodárným výnosem. Z dlouhodobého hlediska ji však v národním povědomí „schválila“ všeobecná obliba, kterou překlad nakonec získal - ovšem v jiném smyslu, než jak byla schválena Velká bible roku 1539 a Biskupská bible roku 1568. Úvodní strany svazku obsahují čtyřstránkové věnování práce překladatelů „nejvyššímu a nejmocnějšímu knížeti Jakubovi“. Je psáno obvyklým nabubřelým oslavným slohem: „Jakmile zašla jasná západní hvězda, královna Alžběta,“ lidé se báli, aby snad náboženský zmatek neuvrhl zemi do temnot, ale „tu se objevilo Vaše Veličenstvo jako slunce ve své plné síle“ a rozptýlilo jejich obavy. V závěru si překladatelé přejí, aby je král podpořil v díle, které vykonali, „takže kdyby nás pomlouvali papeženci doma či v zahraničí“, kteří „si přejí držet lid stále v nevě­ domosti a temnotě, nebo kdyby nás očerňovali samolibí bratři,... abychom mohli být v bezpečí“. Po věnování (které se od té doby přetiskuje na začátku většiny britských vy­ dání tohoto překladu) následovala mnohem zajímavější jedenáctistránková před­ mluva překladatelů. Tato jedinečná stať, jejímž autorem je pravděpodobně Miles Smith, začíná střídmým a učeným stylem a objasňuje zásady biblického překladu. Dále se v ní prohlašuje, že tento nový text je nezbytný, přičemž se vysvětluje, že je to revize, ne nový překlad, a že ti, kdo na něm pracovali a měli před sebou hebrej­ ský a řecký text, opatrně manévrovali a hledali střední cestu mezi puritánskou a římskou krajností. Moderní vydání Bible krále Jakuba tuto předmluvu bohužel obvykle vynechávají, a tak připravují čtenáře o možnost udělat si celkovou před­ stavu o úmyslech překladatelů a jejich postupech a pravidlech, jak bylo umožněno původnímu čtenáři.(33) Překladatelé chtěli čtenáři objasnit dva aspekty způsobu jejich redakční prá­ ce. První otázka se týkala poznámek na okraji tam, kde panuje nejistota o znění původního textu nebo o jeho výkladu. Přestože si byli překladatelé vědomi mož­ ných námitek, že takovéto poznámky zpochybní autoritu Písma, byli přesvědčeni o jejich nezbytnosti. Tvrdili, že „Bohu se v jeho božské prozřetelnosti zalíbilo roz­ trousit tu a tam slova a věty, které jsou obtížné a nejednoznačné, ale které se ne­ dotýkají ustanovení nauky ve věcech spásy, nýbrž záležitostí méně významných“. V takových případech „bychom měli být spíše zdrženlivější než sebejistí, a pokud už se musíme rozhodnout, je třeba rozhodovat se uvážlivě, jak radí sv. Augustin, který si uvědomil, že ,je lepší zachovávat zdrženlivý postoj u záležitostí, které nejsou zjevené, než bojovat o věci, které jsou nejisté“1. Druhá otázka se týkala toho, zda se má překlad snažit o lexikální pestrost, nebo naopak usilovat o jednotnost. Překladatelé v předmluvě obhajují zásadu roz­ manitosti (které také hojně využívají), tedy možnost překládat jedno slovo origi­ nálu mnoha rozličnými anglickými slovy. Činí tak jednak z pochopitelného důvo­ du, že není vždy možné nalézt jediné slovo, jež by vystihovalo všechny významy (33)

Roku 1997 vydala Americká biblická společnost publikaci The Translators to the Reader v malém formátu s podtitulem The Originál Preface ofthe King James Version ofl611 Revisited. Vydání při­ pravili Erroll F. Rhodes a Liana LuPAs(ová). Obsahuje faksimile předmluvy, za kterým následuje přepis do moderního pravopisu a vysvětlivky. Jako třetí v pořadí je uvedena mírně zkrácená podoba, která přibližuje text současnému americkému jazykovému úzu.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 57

slova řeckého nebo hebrejského, jednak pod poněkud dětinskou záminkou, že by bylo nespravedlivé vybrat některá slova a poctít je tím, že budou moci zprostřed­ kovat Boží pravdu, zatímco jiná by byla pominuta jako nehodná. Toto dobrovolně přijaté pravidlo nestrannosti, jež vedlo k tomu, že překlada­ telé dopřávali co největšímu počtu anglických slov tu čest tlumočit jedno slovo hebrejského či řeckého textu, bylo - jak se ostatně dalo čekat - jejich znamenité­ mu dílu na škodu. Někdy je následkem pouze to, že se setře důrazné slavnostní vyznění, které vzniká opakováním jednoho slova. Jindy je důsledek závažnější a ovlivňuje tlumočení samého významu. Krajním příkladem je sloveso katargein (ničit, mařit), které se v Novém zákoně vyskytuje celkem sedmadvacetkrát a bylo přeloženo osmnácti různými způsoby, jako například abolish, cease, cumber, deliver, destroy, do away, become (makej of no (none, without) effect, fail, loose, bring (come) to naught, put away (down), vanish away, make void. Nikdo samozřejmě ne­ může překladateli kategoricky zabraňovat, aby si se znalostí věci a vhodným způ­ sobem vybral ve správném kontextu správné synonymum, ale jsou případy, kdy je naopak žádoucí právě opakování stejného slova. Vedle tohoto nedostatku se objevuje chyba jiná, přesně opačná. Jedno anglické slovo je použito pro překlad několika slov řeckých nebo hebrejských, což zamlžuje významové odstíny, které jsou pro správné porozumění textu často důležité. Překladatelé si tak například posloužili jediným slovem trouble (starost) pro překlad dvanácti různých řeckých slov; jedno slovo bring (přinést) odpovídá třiceti devíti slovům hebrejským; jedno slovo destroy (ničit) koresponduje se čtyřiceti devíti slovy hebrejskými. Občas musíme kolísání připsat na vrub různým autorům revize, zvláště u vlastních jmen, která někdy odpovídají podobě hebrejské, někdy řecké, a někdy dokonce latinské; například Jeremjáš je Jeremiah, Jeremiáš a Jeremy; Týr je Tyrus a Tyre; Elijáš je Elijah a Elias; Noe je Noah a Noe; Elíša (Elizeus) je Elisha a Eliseus, Ozeáš je Hosea a Osee, Izajáš je Isaiah a Esaias, Kôrach je Korah a Core; Ezechiáš je Hezekiah a Ezekias; Marek je Marcus a Mark; Lukáš je Lucas a Luke; Sinaj je Sinai a Siná; Jonáš je Jonah a Jonas, Jidáš je Judas a Jude; Hagar je Agar a Hagar. Toto epochální vydání vyšlo tiskem u Roberta Barkera ve velkém půlarchovém formátu o rozměrech 40,5 * 26,5 cm a svým vzhledem se velmi podobalo Bis­ kupské bibli. Fraktura a rozdělení na kapitoly a verše byly v zásadě stejné. Vydání obsahovalo i živá záhlaví s názvy kapitol a shrnutí na začátku jednotlivých kapi­ tol, z nichž mnohá prozrazují vliv Ženevské bible. Vydavatelé připojili i několik tabulek a náčrtků. Apokryfy jsou umístěny mezi Starým a Novým zákonem bez jakýchkoliv komentářů ohledně jejich odlišnosti. Titulní strana, umně vyvedená rytina, popisovala překlad jako The Holý Bible, Conteyning the Old Testament, and the New: Newly Translated out ofthe Origináli tongues: & with the former Translations diligently compared and revised, by his Maiesties speciall Commandement. Appointed to be read in Churches. Anno Dom. 1611 (Bible svátá, obsahující Starý a Nový zákon: Nově přeložená z původních jazyků: & pečlivě porovnávaná s dřívějšími překlady a revidovaná, zvláštním nařízením Jeho Veličenstva. Určená pro četbu v chrá­ mech. Anno Dom. 1611).

58 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Obzvláště zajímavá je historie tisku Bible krále Jakuba. Roku 1611 vyšla tři půlarchová vydání, která se od sebe v textu odlišovala na více než dvou stech míst. Nejstarší z těchto tří vydání se označuje jako the great ‘He‘ edition (velké vydání s ,On‘J a další dvě jako the great ‘She’ editions (velká vydání s ,Ona‘J, protože první z nich obsahuje závěrečná slova verše Rt 3,15 and he went into the city (a on pak odešel do města), zatímco zbývající dvě mají and she went into the city (a ona pak odešla do města), přičemž hebrejské rukopisy mají v některých případech on a v jiných ona. Dílo připravili do tisku vydavatelé Miles Smith z Brasenose College v Oxfordu a winchesterský biskup Thomas Bilson. V původním vydání dosahoval počet na okraji vytištěných odkazů na sou­ visející místa včetně odkazů v Apokryfech zhruba devíti tisíc. Ač se toto číslo může zdát obrovské, představuje jen malý zlomek odkazů v některých pečlivě redigovaných moderních biblích. Tyto odkazy mají bezpochyby svou hodnotu, na druhou stranu je však nepopiratelné, že některé z nich zatemňují význam výro­ ků, k nimž jsou připojeny.(34) Jinak je tomu ovšem s takzvanými poznámkami na okraji, které byly v původním vydání téměř tak hojné jako odkazy na okraji. Tyto poznámky jsou krátké a nepolemické, čímž se nápadně liší od vysvětlivek jak v bibli Matthewově, tak Ženevské. Většinou obsahují alternativní nebo doslov­ nější překlad. V některých případech doplňují různočtení původního textu, jindy krátce vysvětlují některá slova či obraty. Redaktoři nakonec museli také upravit interpunkci a vyřešit některé gra­ matické problémy, pokud si na tuto práci, kterou bychom dnes nazvali „závěreč­ ná korektura textu“, nenašli pomocníky. Některé gramatické konstrukce v Bibli krále Jakuba už dnes obtěžují čtenáře více než kdysi redaktory v roce 1611, kteří psali - stejně jako v těsně předcházející době alžbětinské - s větší volností, umož­ něnou tehdy ještě dost rozkolísaným jazykem. Otázka v Mt 16,13: Whom do men say that I the Son of man am (Koho lidé říkají, že já, Syn člověka, jsem?) porušuje pravidla anglické gramatiky. Nejinak je tomu s hovorovým obratem Iťs him (To je on), ovšem ten je dnes mnoho lidí ochotno tolerovat, přestože slovo him je tu srovnatelné s whom. Je možné, že překladatelé svým citem pro libozvučnost po­ važovali whom do za méně problematické než who do...? Někdy působí chybné zájmeno přímo komicky. Ve verši IKr 13,27 stojí v bibli z roku 1611: And he spake unto his sons, saying, Saddle me the ass. And they saddled him (A promluvil ke svým synům řka, Osedlejte mi oslice. A osedlali jej.). Slovo him (jej) je psáno kurzívou, což znamená, že není v hebrejském originále, takže nikterak nevadí, mění-li je další verze na it (je). V předmluvě autoři revize jasně vyjádřili své úmysly. Nechtěli pořídit „nový překlad, ani udělat ze špatného dobrý,... ale z dobrého lepší, nebo z mnoha dob­ rých jeden hlavní dobrý“. Přestože se zde většinou mluví o překladu,(35) ve sku­ tečnosti je Bible krále Jakuba pouhá revize Biskupské bible, stejně jako ona byla revizí Velké bible a Velká bible zase revizí bible Coverdalovy a Tyndalovy. Velký (34)

(35)

V bibli z roku 1611 ovšem kromě těchto příležitostných nejasností odkazují odkazy na žalmy stále na nesprávné verše, totiž na verše latinské Vulgáty, ze které byly původně převzaty, ne na verše té anglické bible, na jejíchž stránkách jsou uvedeny. Tvrzení uvedené na titulní straně, že jde o „nový překlad“, je - doslovně vzato - nepřesné a od­ poruje prohlášení překladatelů v jejich předmluvě.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 59

díl slávy, které se jí dostalo, tedy náleží jejím předchůdkyním. Co se týká jejích formulací a slovníku, zaslouží si největší uznání Tyndale, její libá melodika a har­ monie je vlastně dílem Coverdalovým,(36) v odborné úrovni a přesnosti se zase odráží Ženevský překlad. Kvalita jednotlivých knih se liší. Rozdělení práce mezi šest nezávislých sku­ pin pochopitelně vedlo k značné nejednotnosti výsledku. Ve Starém zákoně jsou historické knihy přeloženy lépe než knihy prorocké, které působí větší obtíže. Nejhůře dopadla kniha Jób, která je na řadě míst až nesrozumitelná. Překlad kni­ hy Izajáš obsahuje zvláště na začátku mnoho chyb a nejasností. Překlad Žalmů je vcelku méně melodický a rytmický, ovšem zase mnohem přesnější než Coverdalův, který si udržel své místo v Book ofCommon Prayer až do roku 1926. U Nového zákona dopadl překlad evangelií a Skutků, a dokonce i Knihy zjevení mnohem lépe než překlad Listů,(37) zvláště listů Římanům a Korintským, ve kterých na­ jdeme řadu menších nepřesností. Při posuzování silných a slabých stránek Bible krále Jakuba musíme uznat, že výsledné dílo bylo mezi všemi anglickými biblemi, které do té doby vznikly, určitě nejlepší. Její angličtina je všeobecně považována za vynikající. Celý úkol překladatelů by se dal jen stěží popsat lépe, než jak to učinil Miles Smith ve svém jadrném programovém prohlášení: „Poskytnout Boží knihu Božímu lidu v jazyce, kterému může rozumět.“ K tomu byla zapotřebí právě tato schopnost proklestit se mnohomluvností a vyjádřit význam pádně a co nejméně slovy. Avšak práce králových překladatelů měla také své slabiny, přičemž některé z nich zčásti už zdědila. Neexistovala žádná standardní edice hebrejského masoretského textu Starého zákona. Pro Nový zákon se musel používat pozdní a po­ rušený Erasmův řecký text v podobě, v jaké ho zpopularizovali a mírně upravili Stephanus a Beza, protože nic lepšího nebylo k dispozici. Kodex Alexandrijský, o jehož existenci překladatelé neměli ani tušení, si na cestu do Anglie musel ještě dvacet let počkat; Vatikánský kodex, ač zmíněný ve vatikánském katalogu z roku 1481, zůstane po několik století pro protestantské badatele nepřístupný; a kodex Sinajský ležel nerušeně, aniž by někdo rozpoznal jeho cenu, v klášteře sv. Kateři­ ny na Sinaji a čekal na Tischendorfa, který ho až v polovině devatenáctého století zachránil před plameny a zapomněním. První vydání překladu obsahovalo, jak se dalo čekat, určitý počet typogra­ fických chyb - v průměru asi jednu na deset stran. Ve verši Ex 14,10 se opakovaly celé tři řádky: the children of Israel lift up their eyes, and beholde, the Egyptians marched after them, and they were sore afraid (děti Izraele pozvedly oči a hle, Egyp­ ťané táhli za nimi. A velice se bály). Až do současnosti se ve vydáních Bible krále Jakuba opakovala tiskařská chyba ve verši Mt 23,24 strain at a gnat (naděláte spoustu cavyků s komárem) místo strain out a gnat (cedíte komára). Ze všech pře­ klepů, které hyzdí různé výtisky tohoto překladu, nevyvolal žádný takový skan­ dál jako vynechání záporky not (ne) ze sedmého přikázání ve vydání z roku 1631, (36)

(37)

Coverdale například zavedl do verše Ž 90,10, kde má hebrejština jednoduše „sedmdesát“, všeo­ becně známé spojení three score years and ten (tři dvacetiletí a deset). Například verš z Listu Židům 10,23 obsahuje pozoruhodnou chybu, která se stále objevuje i v moderních vydáních Bible krále Jakuba: řecké slovo elpis, které znamená „naděje“, je ne­ správně přeloženo jako „víra“.

60 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

které pak znělo Thou shalt commit adultery (Sesmilníšl, Ex 20,14), za což dostali královi tiskaři od arcibiskupa Lauda pokutu tři sta liber. Pro své pečlivé editorské zpracování s cílem mít „autentickou opravenou bibli“ stojí za pozornost cambridgeská vydání z let 1629 a 1638. Ještě obsáhlejší opravy a změny provedl dr. Thomas Paris v Cambridgi roku 1762 a dr. Benjamin Blayney v Oxfordu roku 1769. Většinu z Parisova vydání zničil oheň, a toto vydání tak mělo jen malý vliv. Vydáním Bible krále Jakuba se na dlouhé období vývoj anglické bible uzavírá, nepochybně i kvůli tomu, že za tehdejší a následující generace pro Anglii nastaly těžké doby. Když se znovu utvářely základy církve a státu, zbývalo jen málo času na podrobnou diskusi o přesném znění Písma a jen málo klidu pro badatelskou práci. Hlavním důvodem takového přeryvu však bylo, že úsilí o konečný cíl dospě­ lo pro svou dobu k úspěšnému konci. Bible z roku 1611 představovala odpovídající překlad řeckého a hebrejského textu, jak jej tehdejší badatelé znali, a prostí lidé nakonec zjistili, že je její jazyk oslovuje s větším půvabem i důstojností než jazyk Ženevské bible, na kterou byli dosud zvyklí. V sedmnáctém století pak došlo k několika pokusům Bibli krále Jakuba re­ vidovat, ba dokonce i k pokusům vytvořit překlad nový, ale bez úspěchu. O nové revizi vážně uvažoval takzvaný Dlouhý parlament. V dubnu 1653 byl předložen návrh zákona, podle něhož měla být jmenována komise, která by Bibli krále Jaku­ ba revidovala, ale s rozpuštěním parlamentu roku 1660 plán ztroskotal. Projevy nespokojenosti s Biblí krále Jakuba, které se zpočátku ozývaly, zača­ ly časem ustupovat stále častějším hlasům projevujícím kvalitě tohoto překladu uznání. Od šedesátých let osmnáctého století bylo její hodnocení stále pozitiv­ nější a překlad z roku 1611 postupně v tichosti nahradil všechny své předchůdce a konkurenty jak v rodině, tak při bohoslužbě. Za svou autoritu a oblibu nevděčí královské přízni či právním usnesením, nýbrž - a to je mnohem lepší - své vnitřní hodnotě a všeobecnému úsudku anglických čtenářů.(38) V devatenáctém století vyslovil výkonný výbor Americké biblické společnosti přání, aby byly její anglické bible publikovány bez chyb. Roku 1847 pověřil výbor jednu svou komisi, aby záležitost prozkoumala a připravila pro společnost standardní text. Zpráva komise poukázala na to, že přestože mezi šesti výtisky od různých uznávaných vydavatelů existuje čtyřiadvacet tisíc variant, „žádná z nich nenarušuje integritu textu ani se netýká žádné biblické nauky nebo ustanovení“. Po dlouhé diskusi byly roku 1861 do edic Bible krále Jakuba vydávaných zmíněnou Společností zaneseny nejrůznější změny [hlavně pravopisné). K dalším změnám došlo roku 1932; ty měly přizpůsobit pravopis americkým zvyklostem a nad většinu vlastních jmen přidat značky pro výslovnost. K žádným dalším změnám nedošlo až do vydání takzvané Referenční bible roku 1962, která text rozdělila do odstavců, přidala nadpisy jednotlivých oddílů, zjednodušila značky

(38)

Srov. David Norton, A History of the Bible as Literature, vol. 2, From 1700 to the Present Day. Cam­ bridge: Cambridge University Press 1993.

studijní texty české biblické společnosti

pro výslovnost, zavedla několik změn v interpunkci a pravopisu a obsahovala nový systém odkazů.(39) Zatím poslední vydavatelský pokus modernizovat jazyk Bible krále Jakuba podnikla v poslední třetině dvacátého století americká společnost Thomas Nel­ son Corporation sídlící v Nashville ve státě Tennessee. Roku 1979 vyšel Nový zá­ kon v překladu Nové bible krále Jakuba {New King James Version) a roku 1982 celá bible - byla to práce „119 badatelů, redaktorů a církevních představitelů“ (tak to alespoň tvrdí informace na obálce knihy}. Četnost slučovací spojky and (a) ve starších vydáních Bible krále Jakuba da­ leko překračovala meze jejího užívání v dnešní angličtině. Biblisté-jazykovědci se shodují, že původní hebrejská a řecká slova s významem této anglické spojky se dají běžně překládat i jinak v závislosti na konkrétním kontextu. Proto tam, kde to původní jazyk dovoluje, nahrazuje Nelsonova Nová bible krále Jakuba spojku and často jinými alternativami, tj. slovy buř, however, now, so, then a thus. Na rozdíl od bible z roku 1611 (a také bez opory v biblických rukopisech} jsou zájmena vztahující se k Bohu, Ježíši Kristu a Duchu svátému psána s velkým počá­ tečním písmenem. Tam, kde se v Novém zákoně vyskytuje slovo Pán v citaci z tex­ tů Starého zákona, které obsahují „Boží jméno dané úmluvou“ (řhe covenant name ofGod, s. IV}, je toto slovo v textu Nového zákona vytištěno kapitálkami (Pán}. Hodnotíme-li Novou bibli krále Jakuba, je trochu zarážející, že se v ní tu a tam i nadále vyskytuje alžbětinský styl a výrazy jako například day ofhis espousals (den jeho zásnub; Pis 3,11}, dandled (laskal; Iz 66,12}, hew down trees (zporážejte stromy; Jr 6,6} apurge the threshing floor (vyčistí svůj mlat; Mt 3,12}. Mnohem zá­ važnější je ovšem pokračující závislost na méně kvalitní edici řeckého textu (srov. výše str. 59}, a to i tam, kde je text zcela jistě nepůvodní (1J 5,7}.

(39)

Další podrobnosti viz A. S. Herbert, Historical Catalogue ofPrinted Editions of the English Bible, 1525-1961. London: British and Foreign Bible Society - New York: American Bible Society 1968, s. 397-399.

61

62 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Pátá kapitola

MEZI BIBLÍ KRÁLE JAKUBA A REVIDOVANÝM PŘEKLADEM Panuje rozšířený názor, že vydáním Bible krále Jakuba neboli Autorizovaného překladu roku 1611 dospěly dějiny překládání bible do angličtiny ke svému vrcholu a nic dalšího se nedělo až do roku 1870, kdy začaly práce na Revidovaném překladu (Revised VersionJ. Ve skutečnosti ovšem v osmnáctém a devatenáctém století vyšla řada překladů jak v Británii, tak v Severní Americe. Většinu z těchto soukromých překladů, jak je snad lze označit, historikové zabývající se anglickou biblí často přecházejí naprostým mlčením a tyto překlady se stávají víceméně zapomenutou kapitolou. Následující počiny patří mezi těmito méně známými překlady k těm významnějším. Nový zákon Edwarda Harwooda (1768)

Sto let po vydání Bible krále Jakuba, když se jí v následujících generacích dostalo všeobecného přijetí, zpochybnil její postavení klasický filolog a biblista Edward Harwood. Protože byl nespokojen s tím, co nazýval „holým a barbarským jazykem starého lidového překladu“ (the bald and barbarous language ofthe old vulgar version), vydal Harwood roku 1768 překlad Nového zákona(40) v angličtině vysokého stylu, který v polovině osmnáctého století užívalo mnoho britských autorů. Dr. Harwood žádá v předmluvě (s. III) čtenáře, aby měli na paměti, že „nejde o doslovný převod, ale o volný a trochu mnohomluvný překlad posvátných

(40)

Titulní strana zní: Volný překlad Nového zákona; aneb pokus přeložit posvátné spisy se stejnou volností, duchem a elegancí, s jakými v poslední době vznikly i ostatní anglické překlady řeckých klasiků. Přísně a nestranně jsme prozkoumali plán a záměr každého autora, kriticky jsme si všímali pravého významu a síly originálu a co nejlépe jsme jej převedli do našeho jazyka a vše jsme objasnili a vysvětlili podle nového a racionálního plánu. S vybranými poznámkami, kritickými i vysvětlujícími. E. Harwood. Volume 1, Gospels and Acts; volume 2, Romans-Revelation, followed by Clements Epistle to the Corínthians. London 1768.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 63

klasických děl, jehož účelem je být vysvětlující parafrází, jakož i textem uvol­ něným a elegantním“. Dále vyjadřuje (s. V) své přesvědčení, že: takovýto překlad Nového zákona by mohl přivést světsky vzdělané oso­ by z vyšších vrstev k četbě svaté knihy a že by se takovýto překlad mohl stát majákem pravdy, svobody a křesťanství, kdyby se lidé kultivovaného a vznešeného ducha, zvláště MLADÍ, dali zlákat nevinnou lstí moderního stylu k četbě knihy, jež je nyní - ach běda! - mladými a povrchními příliš často opomíjena a znevažována jako kniha, která obsahuje jen málo pro pobavení a potěšení.

Harwoodův překlad odpovídá očekávání, které v nás vbudí poněkud upoví­ daný, blahosklonný styl předmluvy. Autor se snažil o eleganci, jasnost a vybra­ ný styl - a výsledkem byla místy pompéznost. Typickým příkladem jeho stylu je překlad Petrových slov při Ježíšově proměnění: Oh, Sir! what a delectable residence we might establish here! (Ach, Pane! Jak rozkošný příbytek bychom tu mohli vystavět!}. Jednoduchý a střízlivý jazyk Mariina Magnificat v Bibli krále Jakuba (L 1, 4648) převádí Harwood do tohoto znění: My soul with reverence adores my Creator! and all my faculties with trans­ port join in celebrating the goodness of God, my saviour, who hath in so signal a manner condescended to regard my obscure and humble station Transcendent goodness! every future age will now conjoin in celebrating my distinguished happiness! Duše má se s uctivostí klaní mému Stvořiteli! a všechny mé schopnosti se v okouzlení spojují k oslavě dobroty Boha, mého spasitele, který se tak znamenitým způsobem milostivě sklonil a všiml si mého bezvýznamného a poníženého postavení - Přesažná dobroto! každý budoucí věk se nyní spojí k oslavě mé výjimečné radosti!

Úryvek Nunc dimittis starce Simeona (L 2,29-32) zní následovně: O God, thy promise to me is amply fulfilled! - I now quit the port of human life with satisfaction and joy! since thou hast indulged mine eyes with so divine a spectacle, as the great Messiah! Whom thou hast now sent into the world to bless mankind - to impart happiness to Israel, and to diffuse sacred light among the benighted Heathens! Ach Bože, tvůj slib mně daný jest bohatě naplněn! - nyní opouštím přístav lidského života spokojeně a s radostí! protože jsi mým očím dopřál tak bož­ skou podívanou, jakou je veliký Mesiáš! Kterého jsi nyní poslal na svět, aby požehnal lidstvu - aby dal Izraeli radost a rozšířil tak svaté světlo mezi nevzdělané Pohany!

64 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Úvodní věty podobenství o marnotratném synu (L 15,11-12) jsou příkladem vyumělkovaného a nepřirozeného stylu, který překrývá prostý a bezprostřední jazyk evangelií:

A Gentleman of a splendid family and opulent fortuně had two sons. One day the younger approached his father, and begged him in the most importunate and soothing terms to make a partition of his effects betwixt himself and his elder brother - The indulgent father, overcome by these blandishments, immediately divided all his fortunes betwixt them.

Jeden Urozený muž ze znamenité rodiny a mající veliké jmění měl dva syny. Jednoho dne předstoupil mladší syn před otce a krajně dotěrným způsobem a lichotivými řečmi žadonil, aby rozdělil své jmění mezi něho a jeho starší­ ho bratra - Shovívavý otec, přemožen těmito lichotkami, okamžitě mezi ně rozdělil veškeré své jmění.

Dnes Harwoodův překlad do jazyka Humova a Johnsonova představuje literární kuriozitu. Měl mít jen velmi dočasnou a omezenou působnost - aby byl vzápětí zapomenut, až na případy, kdy ho někdo vytáhne s cílem „zdůraznit nějaké poučení nebo ozdobit nějaké vyprávění“. Vyplývá z něho pro nás jedno poučení: Jak pošetilé je to, co arcibiskup Trench popsal jako „uctívání prchavé přítomnosti a pomíjivých aktuálních módních trendů v jazyce, jež bývá doprovázeno opovržením ke stabilizo­ vané minulosti, která bude se vší pravděpodobností i trvalou budoucností ještě dlouho poté, co tato móda pomine a bude zapomenuta“. Bible Charlese Thomsona (1808)

První anglický překlad Písma, který vznikl a byl vydán v Americe, pořídil Charles Thomson. Byl třetím z šesti dětí Johna Thomsona, skotsko-irského presbyteriána ze severního Irska. Roku 1739, krátce po smrti své matky, odjel Charles s otcem a dvěma či třemi bratry do Ameriky. John Thomson během plavby onemocněl a na dohled od pevniny zemřel. Aby kapitán lodi ušetřil za pohřeb do země, zbavil se těla na moři, zabavil dětem většinu jejich dědictví a vysadil je na břehu u města Lewes poblíž mysu Delaware. Charles, desetiletý zchudlý sirotek, se dostal do péče místního kováře, kapitánova známého. Jednou večer mládenec zaslechl, že ho kovář chce vzít do učení. Sám měl ale vyšší cíle než kovárnu, a proto uprchl. Cestou mu nabídla místo ve voze dobro­ srdečná žena z jedné místní rodiny. Jak tak spolu mluvili, zeptala se ho, čím by chtěl být. Odpověď předčasně vyspělého hocha, že by chtěl být vědcem, se jí tak zalíbila, že ho vzala k sobě domů a dala do školy. Díky štědrosti několika dob­ rodinců začal Charles roku 1743 studovat na střední škole reverenda Francise Alisona ve městě New London v okrese Chester v Pensylvánii. Poté, co od Alisona, absolventa edinburghské univerzity, získal solidní základy v klasických studiích, otevřel si Thomson na konci čtyřicátých let osmnáctého století na statku Johna Chamberse v okrese New Castle ve státě Delaware vlastní školu.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 65

Na konci roku 1750 se Thomson přestěhoval do Filadelfie, kde se stal učitelem latiny a řečtiny na nově vzniklé Filadelfské akademii založené Benjaminem Franklinem, z níž se později stala Pensylvánská univerzita. S Franklinovou pomocí se Thomson pustil do studia některých oblastí, které byly dříve zanedbávány. V září roku 1755 se Thomson stal hlavním latinářem na kvakerské státní střední škole ve Filadelfii a začalo se o něho zajímat kvakerské Přátelské sdru­ žení (Friendly Association), které Thomsona angažovalo ve svých aktivitách proti špatnému zacházení s indiány ze strany vlastníků kolonie. Thomsona si vybrali, aby pomáhal delawarským indiánům při jejich jednáních s koloniálními úřední­ ky. Přitom si natolik získal jejich důvěru, že jej přijali do svého kmene a dali mu jméno „Muž, který mluví pravdu“. Thomson při vykonávání svých povinností pro­ zkoumal všechny zákony místního sdružení vlastníků a jeho smlouvy s indiány a zveřejnil zprávu, která byla vůči pensylvánským vlastníkům velmi kritická. Roku 1760 Thomson zanechal vyučování a pustil se do řady obchodních pod­ niků. Nejprve založil ve Filadelfii obchod s textilním zbožím, ale nedařilo se mu. Pak se krátce pustil do destilování rumu, avšak roku 1770 se přestěhoval do New Jersey už coby obchodní ředitel železáren, které sám zčásti vlastnil. Na konci roku 1772 se vrátil do Filadelfie, v následujícím roce patřil k vůdcům odporu pro­ ti vylodění nákladu čaje Východoindické společnosti a psal plamenné letáky na podporu vlasteneckých postojů. Čím dál více ho strhávala politika, až ho nakonec úplně pohltila. Významnou roli sehrál v událostech, které předcházely americké revoluci. Jednomyslně byl zvolen tajemníkem Kontinentálního kongresu a potom téměř patnáct let seděl za tajemnickým stolem, poslouchal a zaznamenával jednání vedoucí ke zrodu ame­ rického národa. Thomsonův poslední oficiální úkol v úloze tajemníka Kongresu spočíval v tom, že jej Kongres, tehdy sídlící v New Yorku, vyslal na sedmidenní cestu na usedlost Mount Vernon ve Virginii, aby oznámil Georgi Washingtonovi, že byl zvolen prezidentem Spojených států, a aby ho doprovázel na jeho inaugu­ raci v New Yorku. Thomson doufal, že v nové vládě dostane významné místo, ale žádné mu nenabídli. Na konci léta roku 1789 již byl Thomson smířen s tím, že už nikdy nebude zastávat veřejný úřad. Prezidentu Washingtonovi zaslal svou rezignaci a jako od­ pověď dostal zdvořilé poděkování za své služby. Naplněn sebelítostí a zahořklostí se uchýlil na venkovský statek své ženy v Harritonu - podle jejího dívčího jména Harrison - poblíž Bryn Mawr a žil tam dalších pětatřicet let jako finančně nezá­ vislý statkář. Místo aby si užíval zaslouženého odpočinku, zasvětil svůj čas revi­ dování a zdokonalování překladu Písma, který, jak doufal, vyvrátí pochybnosti o autentičnosti Ježíšových výroků a o důvěryhodnosti bible. Thomson věděl, že když autoři Nového zákona citovali ze Starého zákona, téměř vždy používali textu Septuaginty. Byl tedy překvapen, když zjistil, že žádný překlad Septuaginty do angličtiny neexistuje, a rozhodl se proto takový překlad pořídit podle znění řeckého textu, jež roku 1665 vydal v Cambridgi John Field. Fieldovo vydání vycházelo z vydání Sixtinského (1587) založeného na Vatikánském kodexu ze čtvrtého století, v té době nejstarším známém rukopisu Septuaginty. Jeho edice, tzv. Puritánská Septuaginta, však zahrnovala pouze ty

66 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

knihy, jež byly jakožto starozákonní schváleny Westminsterskou konfesí z let 1643-1648, a která vynechávala nekanonické Apokryfy a hymny ve třetí kapitole knihy Daniel. Thomson ve svém překladu uspořádal knihy podle pořadí v Bibli krále Jakuba a doplnil dva krátké přídavky: Žalm 151 a přídavek v závěru knihy Jób, který obsahuje Jobův původ. Co se týká Nového zákona, nepodařilo se zjistit, jaké vydání řeckého textu Thomson vlastně používal. V každém případě to asi byla jen nějaká z nekritických edicí obecně přijatého textu (textus receptus) se skrovně naznačenými různočteními. Odchylky od textu receptu se objevily u veršů Mt 6,13, ve Sk 9,20 a 11,20, v 1K 9,22, v IPt 3,15 a v 1J 5,7-8, přičemž na posledně jmenovaném místě obsahoval textus receptus chybu již od třetí edice Erasmovy. Thomson vydal svůj překlad Starého a Nového zákona ve Filadelfii v letech 1808-1809. Tiskařkou byla Jane Aitkenová, jedna z velmi mála tiskarek v Americe a určitě první žena, která vytiskla nějakou část Písma. Připravila tisíc výtisků pěkného čtyřsvazkového vydání, v němž byl Starý zákon obsažen ve třech dílech a Nový ve čtvrtém. Svazky měly rozměry 12,7 x 20,3 cm. Ačkoliv dnešní bibličtí badatelé hodnotí Thomsonův převod pozitivně, v době, kdy byl vydán, mohl jeho kvalitu průměrný čtenář jen stěží docenit, a tak překlad nikdy nezískal větší vliv a nikdy se příliš nerozšířil. Proto se také málo prodával a nebyl finančně úspěšný. Velké množství neprodaných výtisků nakonec skončilo ve starém papíru. Aby Thomson po smrti své ženy Hannah roku 1807 něčím vyplnil čas, pustil se znovu do studia bible. Ještě když se jeho překlad bible tiskl, začal na základě tohoto textu připravovat synopsi čtyř evangelií, přičemž zhruba sledoval uspo­ řádání podle synopse Philipa Doddridge. Thomson se domníval, že když srovná fakta zaznamenaná v evangeliích tak, že evangelia seřadí do paralelních sloupců, „odstraní tím zdánlivé nesrovnalosti, jež se jim vytýkají, a ukáže, že si neodporu­ jí, nýbrž že se vzájemně podporují a potvrzují svá vyprávění“. Po několika letech marného hledání nakladatele vydal Thomson roku 1815 vlastním nákladem tisíc výtisků svého díla pod názvem: A Synopsis of the Four Evangelists; or, A regular history ofthe conception, birth, doctrine, miracles, death, resurrection, and ascension of Jesus Christ, in the words ofthe Evangelists (Philadelphia: pro autora vydal tiskař William McCulloch, 1815). Svazek má na konci třicet stran „poznámek, kritických a vysvětlujících“. Na těchto stranách uvádí Thomson šestasedmdesát delších či kratších poznámek vztahujících se k určitým místům v synopsi. Je na místě uvést několik zvláštností Thomsonova biblického překladu. Ve svém zápisníku, kde se vyrovnává s některými problémy a komplikacemi překladu, naznačil Thomson pravidla, která si pro své dílo stanovil:

Překládat správně znamená: 1. přiměřeně vyjádřit to, co autor zamýšlel; 2. vystihnout v překladu autorova ducha a jeho způsoby; 3. dát překladu kvalitu originálu tím, že bude vypadat přirozeně, že to bude přirozená ko­ pie, která neužívá slov nesprávně nebo v takovém významu, v jakém se slova nepoužívají, nebo v takových kombinacích, které zatemňují smysl a vytvářejí gramaticky nesprávné či neobratné konstrukce.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 67

Thomsonův překlad řeckého textu Starého zákona se pochopitelně příliš neliší od Bible krále Jakuba přeložené z hebrejského textu, nicméně rozdíly nejsou za­ nedbatelné. Změny ve formulacích často odrážejí jazykové změny, k nimž došlo ve Spojených státech. Jazyk užívaný v Anglii za krále Jakuba již nebyl jazykem Američanů devatenáctého století. Thomson si to uvědomil a mnoho z času, který strávil nad svým dílem (vytvořil přinejmenším čtyři úplné rukopisy celé bible), věnoval tomu, aby se ujistil, že jeho překlad používá běžného jazyka. Jeho stylem je snadná a nepříliš hutná angličtina devatenáctého století. Nový zákon je možná uhlazenější než Starý, ale oba nabízejí zajímavé čtení. Jazykové prostředky a pří­ značnou poctivost Thomsonovy práce budeme nyní ilustrovat některými známý­ mi biblickými místy.

The Lord is my shepherd. I shall want nothing. In a verdant pasture he hath fixed my abode. He hath fed me by gently flowing water and restored my soul. He hath led me in paths of righteousness for his name’s sake. For though I walk amidst the shades of death: I will fear no ills, because thou art with me; thy rod and thy staff have been my comfort. Thou hast spread a table before me; in the presence of them who afflict me. With oil thou hast anointed my head; and thine exhilarating cup is the very best. Thy mercy will surely follow me all the days of my life; and my dwelling shall be in the house of the Lord to length of days. Pán je můj pastýř. Nic mi nebude chybět. Na zelenajících se pastvinách mi vykázal příbytek. Napojil mne mírně tekoucí vodou a občerstvil mou duši. Vodil mne po cestách spravedlnosti pro své jméno. Neboť ač kráčím mezi stíny smrti: nebudu se bát ničeho zlého, protože ty jsi se mnou; tvůj kyj a tvá hůl jsou má útěcha. Prostřel jsi pro mne stůl; před těmi, kteří mě utiskují. Hlavu jsi mi pomazal olejem; a tvůj osvěžující pohár je nejlepší ze všech. Tvé milosrdenství mě jistě bude provázet po všechny dny mého živo­ ta; a můj domov bude v Pánově domě až do konce mých dní. (Žalm 23)

When David was old - far advanced in years, they covered him with clo­ thes, but he was not armed; therefore his servants said, Let a young virgin be sought out for the king, that she may attend him, and chafe him, and lie in his busom, that my lord the king may be warmed. So they sought for a beautiful virgin, through all the borders of Israel, and having found Abisag, the Somanite, they brought her to the king. The young woman was indeed very beautiful, and she chafed the king, and waited on him, but the king knew her not. Když byl David starý - velmi pokročilého věku, zabalili ho do šatů, ale nezahřál se; proto řekli jeho služebníci: Je potřeba najít pro krále mladou pannu, aby se o něj starala a třela ho a ležela na jeho prsou, aby se král, můj pán, zahřál. Hledali tedy překrásnou pannu po všech koutech Izraele, a když našli Šúnamanku Abíšagu, přivedli ji ke králi. Dívka byla opravdu

68 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

velmi krásná, třela krále a obsluhovala ho, ale král ji nepoznal. (Třetí kniha královská [označení Septuaginty pro První knihu královskou] 1,1-4)

Za Žalmem 150 má Thomson následující poznámku a přidaný žalm: N. B. There is in the Septuagint another Psalm, with this title: - This Psalm on David was written by himself in prose, when he fought in single combat with Goliath. I was little among my brethren, and the youngest of my father’s fa­ mily. I fed my brother’s flocks. My hand had made an organ; and my fingers had tuned a psaltery. But who will tell my Lord. My Lord himself heareth. He sent his messenger and took me from my father’s flocks and anointed me with anointing oil. My brothers were comely and great; but the Lord did not delight in them. I went out to meet the Philistine, and he cursed me by his idols. But I drew my own sword and cut off his head, and took away reproach from the childern of Israel. Pozn.: V Septuagintě je ještě jeden žalm, s tímto nadpisem: Tento žalm o Davi­ dovi napsal v próze on sám, když vybojoval souboj s Goliášem. Byl jsem mezi svými bratry malý a nejmladší z rodiny mého otce. Krmil jsem stáda svého bratra. Má ruka vyrobila hudební nástroj; a mé prsty naladily citaru. Ale kdo to řekne mému Pánu. Můj Pán sám slyší. Poslal svého posla a vzal mě od ovcí mého otce a pomazal mě olejem k pomazání. Moji bratři byli po­ hlední a velcí; ale Pán si je neoblíbil. Vyšel jsem vstříc Pelištejci, a on mne proklínal skrze své modly. Já jsem ale vytáhl svůj meč a usekl mu hlavu a zbavil jsem děti Izraele pohany.

Na Thomsonově překladu Nového zákona čtenáře pravděpodobně nejprve zarazí, že se v něm některé teologické výrazy vyskytují poměrně vzácně. Podle rozboru Kendricka Grobela(4D se gospel (evangelium) vyskytuje pouze třináctkrát; euangelion se obvykle překládá jako glad tidings (dobré zprávy, 57krát); good news (dobrá zpráva/zvěst) se vyskytuje pětkrát, message ofpeace (poselství míru) jednou. Euangelizein není nikdy přeloženo jako preach (kázat), ale obvykle jako proclaim (vyhlašovat, 34krát) nebo publish (zveřejňovat, 12krát). Místo repent, repentance (kát se, pokání) dává překladatel přednost výrazu reform, reformati­ on (změnit se, obnovit se); také používá obratu change of mind (změnit smýšlení, 3krát). Z temptation (pokušení) se obvykle stává trial (zkouška). V Listu Římanům se grace (milost) vyskytuje jen jednou, zato favour (přízeň) 22krát. V evangeliích jepístís většinou přeloženo jako faith (důvěra), ale v Listu Římanům převládá nad „důvěrou“ intelektuálnější slovo belief (víra), a to v poměru dvě ku jedné; čtyřikrát je vhodně použito gerundia believing (věření). Church (Církev) se vyskytuje jen jed­ nou (Mt 16,18); jindy je ekklésia přeloženo jako congregation (shromáždění) a jed­ nou jako assembly (sněm, Sk 19,38). Makarios je téměř vždy přeloženo jako happy (šťastný), jako blessed (blahoslavený) je přeloženo jen jako atribut Nejsvětější Tro(41)

Kendrick Grobel, „Charles Thomson, First American N.T. Translator - An Appraisal“. Journal of Bible and Religion 11,1943, s. 145-151.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 69

jice. „V tom všem,“ vysvětluje Grobel, „nemůžeme přehlédnout jisté přizpůsobení každodenní řeči, ale co jiného je koneckonců teologický jazyk než zvláštní užití jazyka každodenního?“(42) Ve třinácté kapitole Prvního listu Korinským použil Thomson pro význam „láska“ výrazu love místo charity, které má Bible krále Jakuba, a v J 1,14 uvádí zajímavý obrat velmi odpovídající řecké obraznosti: Now the Word became incarnate, and dwelt as in a tent among us (Nyní se Slovo vtělilo a přebývalo mezi námi jako ve stanuj. Daly by se uvést ještě další pasáže, ale tyto dostatečně představují jazyk, pregnantnost a typický styl Thomsonova překladu. Celkem vzato byla tato práce osamělého překladatele-laika, pracujícího bez jakýchkoli pomůcek, které máme dnes k dispozici my, úspěšná v tom smyslu, že pořídil v počátcích ame­ rického bádání srozumitelný a kvalitní překlad Nového zákona, jenž projasnil a zjednodušil Bibli krále Jakuba. Jak jsme se již zmínili, Thomsonův překlad Septuaginty vyvolal ve své době jen nevalný zájem a nakonec se ukázal jako ztrátový. Jeho dílo však bylo ještě dvakrát přetištěno ve dvacátém století, jednou ve Velké Británii a jednou ve Spo­ jených státech - a to přesto, že byl od roku 1844 k dispozici jiný anglický překlad, připravený sirem Lancelotem C. L. Brentonem a vydaný ve dvou svazcích v lon­ dýnském nakladatelství S. Bagster and Sons. V první polovině dvacátého století vydal S. F. Pells ve dvou svazcích fotografické faksimile Thomsonova překladu Septuaginty (London: Skeffington and Son, 1904). Padesát let po Pellsově doslovném přetisku se C. A. Muses postaral o revido­ vané a mírně rozšířené vydání pod názvem The Septuagint Bible: The Oldest Version of the Old Testament in the Translation of Charles Thomson (Septuaginta: Nejstarší překlad Starého zákona v překladu Charlese Thomsona, Indián Hills, Colo.: Falcons Wing, 1954). Muses přidal ještě další text, který se nachází v řecké verzi knihy Ester; tento text rozšiřuje kanonické hebrejské znění, a proto jej Thomson vynechal. Dále Muses na základě oprav, které si Thomson zapisoval do svého autorského výtisku,(43) zanesl do konečné podoby některé dodatky a opravy, ale naštěstí se zdržel hromadné záměny termínu Lord (Pán) za Jehovah. Na rozdíl od většiny anglických překladů bible však Muses pokládal za nezbytné psát zájmena odkazující na Nejvyššího velkými písmeny. Bible Noaha Webstera (1833)

Americký lexikograf a filolog Noah Webster (1758-1843) se narodil ve West Hartfordu ve státě Connecticut a studoval na Yaleově vysoké škole, ale promoval už v polovině normální studijní doby poté, co se coby dobrovolník vrátil z americké války za nezávislost. Studoval práva a roku 1781 se stal advokátem, ale pak se rozhodl pro učitelskou dráhu. Když roku 1782 učil ve městě Goshen ve státě New (42) (43)

Grobel, „Charles Thomson“, s. 148. Tento výtisk uchovává nejstarší soukromá knihovna v Americe, The Library Company of Philadelphia, která jej obdržela roku 1825 od Johna Thomsona, synovce Charlese Thomsona. Při listování jednotlivými díly si autor všiml, že opravy jsou zaznamenávány úhledně perem a černým inkoustem. Některé se nacházejí na okraji, jiné nad přeškrtnutým slovem a delší opravy jsou psány na proužky papíru a nalepeny nad nahrazovaný řádek (nebo řádky).

70 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

York, začal psát své Gramatické základy anglického jazyka (Grammatical Insti­ tute ofthe English Language). Kniha sestávala z pravidel pravopisu a gramatiky a z čítanky určené pro školní děti. Z první části, mnohokrát revidované, vznikla jeho Základní příručka pravopisu (Elementary Spelling Book); byla velmi oblíbená a dobře se prodávala více než sto let. Kolem roku 1850, když měly Spojené státy celkem asi 23 milionů obyvatel, se ročně prodal asi milion výtisků a tento počet každým rokem vzrůstal, takže celkem se prodalo na 60 milionů výtisků. S příjmy ze školních učebnic se Webster pustil do slovníku. Roku 1806 vydal Stručný slovník anglického jazyka (A Compendious Dictionary of the English Lan­ guage), který se podobal encyklopedii. Po vydání tohoto slovníku začal pracovat na jiném, který měl být podle jeho názoru vhodnější, a tím byl Americký slovník anglického jazyka (American Dictionary of the English Language, 1828), jeho největ­ ší dílo, obsahující dvanáct tisíc slov a čtyřicet tisíc definic, jež se předtím nikdy neobjevily v žádném jiném slovníku. Jeho definice byly výtečné, a jelikož prodej dosahoval tří set tisíc kusů ročně, tento slovník pravděpodobně pomohl standar­ dizovat americkou výslovnost. Webster pak roku 1840 dokončil rozšířené vydání a od té doby byl slovník ještě mnohokrát revidován. Po jeho smrti prodali dědi­ cové práva na slovník společnosti G. and C. Merriam Company ze Springfieldu ve státě Massachusetts. Po prvním vydání Amerického slovníku roku 1828 se Webster začal intenzivně věnovat revizi Bible krále Jakuba. Na rozdíl od Edwarda Harwooda měl o tomto překladu vysoké mínění. „Jeho jazyk,“ tvrdil, „je většinou správný a srozumitel­ ný; [je to] ryzí lidová anglosaština; zvlášť přizpůsobená příslušnému tématu a na mnoha místech spojující vznešenost s nádhernou jednoduchostí.“ Zároveň však upozorňoval na to, že: během dvou či tří století proběhly v jazyce změny, které na určitých mís­ tech narušují krásu a na dalších přímo zatemňují smysl původních textů. Některá slova se přestala používat a význam jiných už není při současném běžném užívání týž, jako byl v době, kdy se do překladu dostala.... Kdykoliv čtenář rozumí slovům jinak než v původních jazycích, již mu nepřinášejí Slovo Boží. ...Překlad Písma pro běžné používání by měl sestávat ze slov vyjadřujících smysl, který je v běžném užití nejobvyklejší, aby tak první myšlenky vyvolané ve čtenáři byly pravým významem těchto slov podle pů­ vodních jazyků.... Je jisté, že mnoho slov to v současném překladu nedoká­ že. Mým hlavním záměrem je od tohoto neduhu odpomoci.

Jak se dalo od slovníkáře čekat, začal Webster úvodem, v němž pečlivě po­ psal a objasnil veškeré změny, které v anglickém textu Bible krále Jakuba pro­ vedl. Zjistil, že asi 150 slov a slovních obratů je chybných nebo zavádějících a na příslušných místech je opravil. Nahradil zájmeno which zájmenem who (který), vztahovalo-li se toto zájmeno k osobě, a his za its (jeho), vztahovalo-li se k věcem. Používal obratu Be not anxious místo Také no thought (Nebojte se); food místo meat (jídlo); falsehood místo leasing (lež); button místo tache (spona); boiled místo sodden (vařený); hinder místo zastaralého významu slova let (bránit - jako v 2Te

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 71

2,7) a podle kontextu různá vhodná slova místo prevent v zastaralém významu „jít před“ (jako například v Ž 119,147; Mt 17,25). Používal označení Holý Spirit místo Holý Ghost (Duch svátý). Tam, kde Pavel napsal kéž by, tlumočí Bible krále Jakuba jeho slova would to God (kéž by Bůh dal) a ve čtrnácti případech, kde Pavel má ať to tak není, stojí v Bibli krále Jakuba God forbid (Bůh chraň). Z obou těchto obra­ tů Webster odstranil přidanou zmínku o Bohu. Opravil i příležitostné používání jednotného čísla slovesného tvaru ve větě s podmětem v čísle množném (např. L 5,10; 9,17). Standardizoval také užívání slov shall a will, should a would. V této části svého díla odvedl „gramatik Nové Anglie“ skvělou práci a pozdější Revido­ vaný překlad (Revised Version) převzal téměř všechny jeho změny, ačkoliv jeho autorům Websterovy zásluhy nestály za jakoukoli zmínku. Mimo tyto změny, o nichž jsme se zmínili výše, zavedl Webster do jazyka ješ­ tě další, které považoval za velmi důležité. Sám o tom na konci úvodu píše:

K tomu ještě musíme přidat mnoho slov a slovních obratů, jež velmi urážejí jemnocit, ba i slušnost. ... Jazyk, který není možné používat ve smíšené společnosti bez narušení dobrých způsobů nebo pravidel slušného chování, vystavuje Písmo posměchu nevěřících, oslabuje jeho autoritu a rozhojňuje či utvrzuje nepřátele našeho svátého náboženství.(44) Ve své době se Websterovo upravené vydání používalo v mnoha kongregačních církvích; druhé vydání vyšlo roku 1841 a tři vydání jeho revize Nového zá­ kona vyšly v letech 1838,1840 a 1841. Potom však Websterovo dílo zmizelo ze scény. Až nedávno bylo oživeno na­ kladatelstvím Baker Book House, které roku 1957 vydalo (v honosné vazbě) faksi­ mile původní publikace vydané roku 1833 v New Haven. Bible Julie E. Smithové (1876) Julia Evelina Smithová (1792-1878) byla první ženou, která přeložila do angličtiny celou bibli. Byla to neobyčejná žena z neobyčejné rodiny; narodila se jako čtvrtá z pěti dcer Zephaniaha Holistera Smithe, který absolvoval Yaleovu vysokou školu a poté působil jako duchovní, lékař a právník, a Hannah Hadassah Hickokové, jež byla lingvistkou, astronomkou, básnířkou a finančně nezávislou statkářkou. Protože byli Hannah a Zephaniah sami intelektuálně zaměření, považovali za velmi důležité poskytnout svým dcerám dobré vzdělání. Jejich představy o dobrém vzdělání se ovšem do značné míry lišily od představ většiny jejich současníků. Vzdělávání žen se většinou zaměřovalo na zvyšování jejich společenské užitečnosti v roli manželek a matek; všechno mimo základy čtení a počítání, trochu hudby a pletení se považovalo nejen za nadbytečné, nýbrž přímo za nebezpečné, protože by je to údajně připravovalo o jejich půvab a byly by svéhlavé a panovačné. (44)

Namísto výrazů použitých v Bibli krále Jakuba zavádí Webster v následujících úryvcích různé eufemismy: Gn 20,18; 29,31; 30,22; 34,30; 38,9.24; Ex 7,18; 16,24; Lv 19,29; 21,7; Dt 22,21; 23,1; 28,57; Sd 2,17; 1S 1,5; lKr 14,10; 16,11; 21,21; 2Kr 9,8; 18,27; Jb 3,10-12; 40,17; Ž 22,9.10; 38,5; 106,39; Kaz 11,5; Iz 36,12; Ez 16 a 23; J 11,39; Ef 5,5.

72 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Tento přístup ke vzdělávání žen Hannah a Zephaniah Smithovi odmítali. Pro ně se nejlepší vzdělání jejich dcer rovnalo takovému, jaké by poskytli svým synům: velký význam připisovali antickým autorům, dějepisu, matematice a ja­ zykům. Po základním vzdělání, které si dívky doplňovaly individuální domácí četbou, byla nejstarší dcera, tehdy třináctiletá, poslána do internátní školy v Norwichi ve státě Connecticut, což byla chlapecká škola, která přijímala i dívky. Poz­ ději spolu se svými sestrami navštěvovala střední školu v Litchfieldu. Když děvčata zvládla vše, co jim tyto školy mohly dát, projevili Smithovi značnou vynalézavost při hledání nových cest pro jejich další vzdělání. Julia i její mladší sestra Abby například strávily nejméně jedno léto ve francouzské rodině žijící v New Haven. Starší sestry se také staraly o výuku mladších. Například během roku 1813, kdy bylo Abby šestnáct a Julii jednadvacet let, učila Julia Abby latinu. Julia šla Abby také příkladem: roku 1816 se rozhodla učit se řecký z řecké gramatiky, kterou jí otec dovezl z Hartfordu. Po většinu života žily obě dívky s rodiči a třemi staršími sestrami na rodin­ ném statku v Glastonbury ve státě Connecticut. Když Zephaniah roku 1836 ze­ mřel, začala se Hannah a jejích pět dcer starat o statek a i nadále prodávaly úro­ du, aby si zajistily příjmy. Celkově měly dost peněz ze Zephaniahovy právní praxe a z bohatého prodeje výnosů statku. Dobré finanční zajištění rodiny nakonec ved­ lo k tomu, že se Julia a Abby dostaly do sporu s úřady v Glastonbury. Jistý vermontský farmář jménem William Miller svými chiliastickými posel­ stvími o eschatologické záhubě vyburcoval matku a dcery Smithovy k hlubokému a osobnímu studiu bible, ale přesvědčil je také o tom, že objevil klíč k Danielovým proroctvím. Miller předpovídal, že konec světa je velmi blízko, a založil sektu adventistů. Jako datum druhého příchodu Kristova stanovil rok 1843. Aby se napětí zlověstného očekávání ještě vystupňovalo, přehnala se roku 1842 přes nebe jasná kometa, podle věřících jistá předzvěst budoucích událostí. Na konci roku 1842 je Juliin deník plný odkazů na Millera a jeho spisy, které ona i Abby denně studovaly. Poslední zápis tohoto roku zní:

Sobota 31. [prosince 1842], Zůstala jsem celý den doma kromě odpolední návštěvy u Henryho Wellese.(45) Téměř celý den jsem četla bibli. Od vče­ rejšího poledne jsem nic nejedla. Je to poslední den roku, snad bychom se měli všichni připravit na vstup do nového roku 1843, který by podle pana Millera mohl být posledním rokem tohoto světa.(46)

(45)

(46)

Welles žil asi půl kilometru od Smithových. Často k nim chodil, aby se u Julie učil francouz­ ský, a zůstal s ní ve styku až do konce jejího života. Ve svém spise s názvem Vlastní životopis a vzpomínky (Autobiography and Reminiscences), vol. 1 (Minneapolis 1899) zaznamenal, že poté, co Smithovy přijaly Millerovo učení, „odmítly v náboženském učení veškerou lidskou autoritu; trvaly na skrytém smyslu bible, který sice dokázaly rozpoznat, ale nedokázaly jej sdělit; vzdaly se všeho, co vede k lásce ke světu, obrátily obrazy výjevem ke zdi, klavír přikryly přehozem a květiny uklidily do sklepa“. Paradoxně je to v celém jejím deníku poslední zápis. Poté, co si jej dvaatřicet let psala francouz­ ský, si od této chvíle zaznamenávala jen údaje o počasí v angličtině a zapsala si i poznámku o smrti starší sestry Laurilly 19. března 1857.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 73

Při sestavování své chronologie se Miller opíral o Bibli krále Jakuba. Protože se Millerovy výpočty zdály být správné, ale konec světa přesto nenastal, musela být chyba v překladu. Mohlo se stát, že by pravý význam Božího slova zkreslili ti, kdo je překládali a vykládali s dobrým úmyslem, ale neobratně? Jak prohlásila Julia v předmluvě ke svému překladu: [já a sestry jsme] viděly na okrajích [Bible krále Jakuba], že to není pře­ klad doslovný, ale my jsme hledaly právě doslovný význam. Ve škole jsem studovala latinu a řečtinu, a začala jsem překládat z řečtiny nejprve Nový zákon a potom Septuagintu, ze které náš Spasitel citoval několik textů, jež se nenacházejí v hebrejské bibli; a nyní se koneckonců říká, že nemáme k dispozici žádnou hebrejskou bibli tak starou jako Septuaginta. Všichni se usilovně snažíme pochopit význam vlastních jmen a já jsem o tom na­ psala jednomu vzdělanému příteli a on mne povzbudil ke studiu hebrejštiny slovy: „Je to jednoduchý jazyk a snadno se naučí, protože na světě je pouze jedna kniha v čisté hebrejštině, a to je bible.“

Julia se tedy ve svých pětapadesáti letech pustila do studia hebrejštiny s touž cílevědomostí, s níž se dříve věnovala řečtině a latině. Podle jednoho líčení ji pře­ kládání tak pohlcovalo, že často neslyšela zvonit k obědu, a sestry jí musely při­ pomínat, aby šla ke stolu. Tak začalo Juliino osmileté soustředěné úsilí (v 1.1847-1855], kdy zazname­ návala svůj překlad bible na malé, ručně svázané dvojlisty, které nakonec ob­ sahovaly více než tisíc hustě popsaných stran překladu. Do roku 1855 přeložila bibli pětkrát, dvakrát z řečtiny (Septuagintu a Nový zákon), dvakrát z hebrejštiny a jednou z Vulgáty, přičemž se pokaždé snažila co nejvíc přiblížit původnímu vý­ znamu. Když se Julia pustila do překládání, neměla vůbec v úmyslu své dílo vydat. Překládala pro vlastní potěšení. K vydání jejího překladu by také nikdy nedošlo, kdyby se Abby neohradila proti dvojímu zdanění a zvýšení daní, které jí a její se­ stře roku 1869 vyměřilo město Glastonbury. Když sestry požadovaly po místním daňovém úřadu přesnější informace, dozvěděly se, že městští „otcové“ potřebo­ vali více peněz na zaplacení daní. Svůj problém vyřešili tak, že dali vypracovat zmanipulovaný posudek, který sestrám zvýšil daň z nemovitosti - z jejich statku. Protože sestry neměly v rodině žádného muže, který by je zastupoval, spustily stejný válečný pokřik, jaký byl slyšet sto let před tím za amerického boje za nezá­ vislost, a stěžovaly si, že jsou obětí „zdanění bez zastoupení“. Výběrčí daní, který byl k jejich stížnostem hluchý, pohrozil, že Smithův statek zabaví, načež bude prodán v dražbě, aby bylo na daně. Začalo být jasné, že pokud se sestrám Smithovým, nyní již sedmdesátnicím, nepodaří úspěšně postavit proti nespravedlnosti zdanění bez zastoupení, celý jejich majetek jim může být zkonfiskován a ony nebudou mít žádný právní nástroj, jak se bránit. Aby svůj spor vyhrály, využily sestry tisku, který měl o případ zájem a projevoval pro sestry pochopení, a také vznikajícího hnutí za ženská práva. Zvlášť závažné bylo, když bylo sestrám zabaveno sedm cenných

74 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

aldernejských krav, které jim poskytovaly nejen obživu a příjmy, ale i jakousi společnost. Tisk (nejen místní, ale v celé zemi) nadělal velký povyk kolem průvodu, připomínajícího frašku: vedl jej výběrčí daní v doprovodu čtyř mužů se psem a bubnem, kteří odváděli krávy do dražby na sousedním statku, a za nimi šli sestry a místní měšťané! Celá záležitost se po soudech táhla celá léta. První soudní proces dopadl ve prospěch sester Smithových, druhý (po odvolání výběrčího) v jejich neprospěch(47) a při třetím byly konečně shledány v právu ony. Žádné daně z glastonburské nemovitosti nebyly nikdy zaplaceny až do roku 1879, kdy se Julia provdala a manžel raději pohledávku zaplatil, než aby byl uvězněn jako strana zodpovědná za manželčiny dluhy. Zatímco se kauza táhla po soudech, rozhodly se sestry vynést na světlo ruko­ pis Juliina překladu bible a vydat jej, aby dokázaly intelektuální schopnosti žen. Julia prošla a zredigovala tisíce stran překladu a sestry uzavřely smlouvu s Ame­ rickou vydavatelskou společností v Hartfordu ve státě Connecticut na vydání díla nazvaného The Holý Bible: Containing the Old and New Testaments; Translated Literally from the Original Tongues (Bible svátá: obsahuje Starý a Nový zákon; doslova přeloženo z původních jazyků). Tato bible vyšla roku 1876 jejich vlastním nákla­ dem, který obnášel čtyři tisíce dolarů. Vytisklo se tisíc výtisků, z nichž každý měl jedenáct set stran. Cílem nebylo na této akci vydělat (jeden výtisk se prodával za dva a půl dolaru), ale částečně uhradit daňové pohledávky (daně se neustále zvyšovaly) a hlavně prokázat, že „žena může dokázat více, než kdy učinil jakýkoli muž“, tedy bez pomoci přeložit celou bibli z hebrejštiny, řečtiny a latiny. Do vydání bible se Julie a Abby Smithovy pustily ne pro peníze, ale aby do­ kázaly svou pravdu. Stres ze tří soudních procesů, které byly zapotřebí, aby se prokázalo, že město Glastonbury jednalo vůči sestrám Smithovým nezákonně, si vybral svou daň a pravděpodobně urychlil Abbyinu smrt. Knihy Starého zákona jsou v bibli Julie Smithové řazené v pořadí, v jakém se nacházejí v hebrejském kánonu, s Knihami paralipomenon na konci. Její překlad je velmi doslovný, pevně se drží hebrejského a řeckého vyjadřování, a tak je jeho angličtina často dost nepřirozená. Výsledkem tohoto mechanického překládání byl ovšem do značné míry nesmyslný a na některých místech takřka vysloveně špatný překlad. Nakolik je překlad nejasný, ukazuje verš Jr 22,23; uvádíme znění celé věty: Thou dwelling in Lebanon, building a nést in the cedars, how being compassionated inpangs coming to thee the pain as ofher bringing forth (Ty, sídlící na Libanonu, stavící si hnízdo v cedrech, jak soucitné je v bolestech přicházejících na tebe utrpení jejího rození). Julia Smithová měla velmi podivné představy o hebrejských časech. V předmluvě píše: „Zdá se, že původní Hebrejci nebrali ohled na čas a že bible promlouvá pro všechny věky.... Myslím, že nerozlíšené užívání časů ukazuje, že je zde skryto něco, co musíme najít.“ Aniž by se ohlížela na funkci hebrejského konsekutivního vav, v historických výpravných pasážích často překládala (47)

Roku 1877 vydala Julia v Hartfordu brožurku s názvem Abby Smith and her Cows, with the Report ofthe Law Čase Decided Contrary to Law (Abby Smith a její krávy, se zprávou o soudním případu, který byl rozhodnut protiprávně).

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 75

imperfektum anglickým budoucím časem a perfektum anglickým prostým časem minulým. V líčení Gn 1,26-28 Smithová začíná budoucím časem, ve verši 27 pokračuje minulým, ale ve verši 28 se zase vrací k budoucímu času: 26. And God will say, We will make man in our image according to our likeness. ... 27. And God will form man in his image, in the image of God he formed him: male and female he formed them. 28. And God will praise them, and God will say to them, be fruitful and multiply....

26. A Bůh řekne, Uděláme člověka k našemu obrazu podle naší podoby.... 27. A Bůh uhněte člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho uhnětl: muže a ženu je uhnětl. 28. A Bůh jim bude žehnat, a Bůh jim řekne, buďte plodní a množte se.... Ve verši Gn 3,13 říká první žena: The serpent deceived me and I shall eat (Had mne svedl a já budu jíst). Iz 6,21 zní: In the year King Uzziah died, and I shall see Jehovah sitting upon his throne.... (V roce, ve kterém král Uzijáš zemřel, a uvidím Jahve sedět na jeho trůnu....) Jon 1,5 zní: And Jonah went down to the sides of the ship, and he will lie down down and snore (Ale Jonáš sestoupil dolů do podpalubí a ulehne a bude chrápat).

O slohu Julie Smithové poskytne čtenáři představu několik dalších příkladů: Ž 17,8: Watch me as the pupil of the daughter of the eye: thou wilt hide me in the shadow of thy wings (Sleduj mne jako zornici dcery oka: schováš mne ve stínu svých křídel). Př 15,17: Good a ration of herbs and love there, above an ox of the stall and hatred with it (Dobrý [je] příděl rostlin a láska tam, nad býka ze stáje a s ním nenávist). Snad první chybou Julie Smithové bylo, že se do svého díla tak neohroženě pustila, aniž vyhledala pomoc či radu, jak to sama naivně prohlašuje v předmluvě: Možná se veřejnost domnívá, že mám velkou sebedůvěru, když se neradím se vzdělanci o tak velkém díle, ale protože v hebrejském jazyce existuje jen jedna kniha a já jsem v ní určila slovo za slovem, nemyslím si, že by o ní mohl někdo vědět více, než vím já.

Není jasné, který řecký text Nového zákona Smithová vlastně používala jako předlohu. V Mt 5,22 chybí „bez příčiny“, ale v Mt 6,4.6.18 zůstává slovo openly („veřejně, otevřeně“) stejně jako doxologie k Modlitbě Páně v 6,13. V 1J 5,7-8 je zmínka o „třech nebeských svědcích“ v závorkách. Anděl se překládá jako messenger (posel); immerse/immersion (ponořit/ponoření) se používá místo výrazu baptize/baptism (pokřtít/křest); slovo „apoštolově“ se překládá slovem the sent (poslaní) a řecké sloveso afienai se překládá jako let go (pouštět, nechávat odejít), a to i na těch místech Modlitby Páně, kde znamená

76 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

„odpustit“: And let go to us our debts, as we let go to our debtors (A pusť nám naše dluhy, jako i my pouštíme našim dlužníkům, Mt 6,12).(48)

(48)

Ságu bible Julie E. Smithové podrobně popisují dvě nedávno vydané knihy: Kathleen L. HousLEyfová), The Letter Kills but the Spirit Gives Life: The Smith - Abolitionists, Suffragists, Bible Tran­ slators. Glastonbury, Conn.: Historical Society of Glastonbury 1993 a Susan J. SHAw(ová), A Re­ ligious History ofJulia Evelina Smith’s 1876 Translation of the Holy Bible: Doing More Than Any Man Has Ever Done. San Francisco: Mellen Research University Press 1993.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 77

Šestá kapitola

BRITSKÝ REVIDOVANÝ PŘEKLAD (1881-1885) A AMERICKÝ STANDARDNÍ PŘEKLAD (1901) Během osmnáctého a devatenáctého století vznikalo v Británii a Americe stále více soukromých překladů bible do angličtiny. Kromě toho vydali jednotlivci dva­ cet sedm více či méně odlišných překladů Nového zákona. S postupem času však bylo stále zřejmější, že je nezbytné důkladně zrevidovat bibli z roku 1611, a to komisí badatelů zastupujících různé církevní skupiny. Pro každý překlad Nového zákona je pochopitelně základem řecký text. Do poloviny devatenáctého století zkoumání řeckých rukopisů nade vši pochybnost prokázalo, že Bible krále Jakuba se zakládá na řeckém textu obsahujícím chyby, jež se nahromadily za patnáct století opisování rukopisů. Byl to v podstatě řecký text, jak ho zpracoval Beza, který se pevně držel textu vydaného Erasmem, jenž se zase zakládal na pouhé hrstce rukopisů z pozdního středověku. Roku 1627, pouhých šestnáct let po vydání Bible krále Jakuba, se do Anglie dostal jako dar králi od konstantinopolského patriarchy drahocenný biblický ru­ kopis, Alexandrijský kodex z pátého století. Tato událost velmi podpořila zájem o pátrání po dalších starověkých biblických rukopisech a o porovnávání jejich různočtení. Roku 1830 začalo nové období. Badatelé se pustili do procházení textových dokladů a do formulování zásad textové kritiky ve snaze co nejvíce očistit původ­ ní řecký text od chyb a přídavků. Potom vzniká epochální dílo Constantina von Tischendorf, objevitele Sinajského kodexu a vydavatele kodexu Vatikánského, jež oba pocházejí ze čtvrtého století. Tyto a další nálezy umožnily dvěma badatelům z univerzity v Cambridgi, B. F. Westcottovi a F. J. A. Hortovi, přiblížit se po osma­ dvaceti letech společného úsilí původnímu textu Nového zákona.(49)

(49) Přehled těchto i ostatních textově-kritických bádání uvádím v knize Text ofthe New Testament: Its Transmission, Corruption, and Restoration. New York, Oxford: Oxford University Press 31992.

78 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Od poloviny devatenáctého století měly návrhy na revizi Bible krále Jakuba v souladu s novými poznatky o řeckém textu jak své obhájce, tak odpůrce. Roku 1870 byl podán v horní sněmovně Canterburské synody návrh, na jehož základě byla pro přípravu revize jmenována starozákonní a novozákonní skupina. K této práci byli přizváni i neanglikánští badatelé. Jestliže byla základem díla z roku 1611 Biskupská bible, mělo se nyní stejným způsobem vycházet z Bible krále Ja­ kuba. Badatelé pověření revizí dostali za úkol „zanést do textu Autorizovaného překladu co nejméně změn při zachování věrnosti“ a „výrazy použité v těchto změnách v co největší míře omezit na jazyk Autorizovaného překladu a předcho­ zích anglických překladů“.(5O) K provedení každé změny bylo zapotřebí schválení dvoutřetinovou většinou; změny, pro které se vyslovila jen prostá většina, se měly poznamenat na okraj. Dne 7. července 1870 vydala dolní sněmovna synody usnesení vyzývající hor­ ní sněmovnu, aby dala pokyn revizní komisi přizvat ke spolupráci také americké teology. Tento návrh byl přijat a realizován, přestože nějakou dobu trvalo, než mohla spolupráce skutečně začít. Obsahem dohody bylo, že za tímto účelem má dr. Philip Schaff z Union Theological Seminary vybrat a pozvat vhodné americké badatele. V prosinci bylo ohlášeno, že přípravy na výběr členů komise jsou u kon­ ce, ale z nějakého důvodu začala skupina aktivně pracovat až 4. října 1872. Westcott a Hort byli členy Britské novozákonní společnosti a z řeckého tex­ tu, jejž zpracovávali, tiskli neveřejné předběžné exempláře, kterých používali badatelé v Anglii a Americe podílející se na revizi. Přestože měli Westcott i Hort nepochybně velký vliv na rozhodování britské revizní skupiny, nikterak jí své názory nevnucovali a dr. T. H. A. Scrivener většinou obhájil tradičnější zacházení s texty. V průběhu prací na revizi posílali Britové své návrhy týkající se jednotlivých oddílů bible do Ameriky, odkud je dostávali zpět s návrhy od příslušné americké komise. Stejným způsobem tak zasílali i druhou revizi; třetí pak byla provedena v Anglii. Návrhy Američanů musely v britské komisi získat dvoutřetinovou pod­ poru, aby byly přijaty. Mezi americkou a britskou komisí byla následující dohoda: Pokud budou některé rozdíly i nadále přetrvávat, americká komise v zájmu jednoty ustoupí od svých požadavků; v případě, že by tyto rozdíly ve čtení a překladu byly podle vysvětlení americké komise poskytnutého anglickým společnostem obzvláště důležité, ať jsou zřetelně uvedeny buď v předmluvě k Revidovanému překladu, nebo v některém dodatku ke svazku v průbě­ hu čtrnáctiletého období od data vydání, pokud americké církve nevyjádří dříve k Revidovanému překladu dobře uvážené stanovisko ohledně jeho možného přijetí pro veřejné používání.(51)

(50) (51)

Z předmluvy překladatelů. Citováno z práce Luther A. Weigle, The English New Testament, from Tyndale to the Revised Stan­ dard Version. New York: Abingdon-Cokesbury 1949, s. 97.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 79

Americká komise připravila v souladu s touto dohodou dodatek, který neob­ sahoval úplný seznam jejích návrhů zamítnutých britskou komisí, nýbrž minimál­ ní seznam asi tří set položek, jež považovala za dostatečně důležité na to, aby byly zaznamenány, a to v naději, že by se nakonec mohly do textu dostat. Práce na revizi trvaly dvakrát déle, než vznikala bible z roku 1611.(52) Nejpr­ ve byl dokončen Nový zákon, protože je kratší: vyšel 17. května 1881 ve vydavatel­ stvích univerzit v Oxfordu a Cambridgi, která získala výhradní autorská práva za předem zaplacenou zálohu ve výši dvaceti tisíc liber. Sami badatelé pracující na revizi žádnou finanční odměnu nedostali. Reakce byla nadšená. V Británii se za několik dní prodaly dva miliony výtisků a v americké Filadelfii dalších 110 000. Dvoje chicagské noviny otiskly ve vydáních ze dne 22. května celý Nový zákon. Starý zákon vyšel méně okázale jako součást celé bible 19. května 1885. Aby byl projekt úplný, objednaly si univerzity ještě revizi apokryfních knih, která vy­ šla roku 1895 a představovala skutečné vylepšení Apokryfů z Bible krále Jakuba. Příprava tohoto anglického revidovaného překladu trvala tedy celkem čtvrt sto­ letí (1870-1895). Tato církví nařízená revize bible z roku 1611 se dá po biblích z let 1539,1568 a 1611 označit za čtvrtý autorizovaný překlad do angličtiny. Britská komise byla po vydání anglického Revidovaného překladu Starého zákona roku 1885 rozpuštěna, ale komise americká se rozhodla ve své existenci formálně pokračovat, aby mohla v případě potřeby obnovit činnost. Mezitím byla v letech 1881 a 1882 publikována v New Yorku a Filadelfii ne­ schválená vydání Nového zákona z Revidovaného překladu, která obsahovala čtení upřednostňovaná americkou komisí a zaznamenaná v dodatku. Roku 1898 vydala nakladatelství univerzity v Oxfordu a Cambridgi podobné vydání pro ame­ rický trh s předmluvou, ve které bylo nazváno Americká revidovaná bible. Zmíně­ ná vydání byla pro americkou komisi nepřijatelná, protože obsahovala jen ty její změny, které byly uvedeny v dodatku, a tam jich byl úmyslně jen omezený počet. Roku 1901 vydala americká komise bibli nazvanou American Standard Version (Americký standardní překlad). Byla to nově připravená podoba Revidovaného překladu z let 1881 a 1885, která obsahovala okolo šesti set variant a překladů, jimž Američané dávali přednost. Byla označena jako „standardní“ vydání, protože musela konkurovat nejméně třem vydáním, jež mechanicky sestavili jiní a pak je svévolně nazvali American Version (Americký překlad) či American Revised Bible (Americká revidovaná bible). Je pochopitelné, že Americký standardní překlad byl v zájmu zachování nedotknutelnosti textu chráněn autorským právem. Kdekoli se v hebrejském textu vyskytuje JHVH (tetragram), nahradil Ame­ rický standardní překlad výrazy Lord (Pán) a God (Bůh) jménem Jehovah; mimoto užíval výrazu Holý Spirit místo Holý Ghost (Duch svátý). Také nahradil slova the grave (hrob), the pit (jáma) a hell (peklo) na těch místech, kde tyto výrazy zůstaly z bible z roku 1611, hebrejským Sheol (šeol). V Novém zákoně, který vycházel ze starších řeckých rukopisů, neobsahují nadpisy evangelií označení Saint (Svatý) a nadpis Listu Židům již tento spis nepřipisuje apoštolu Pavlovi. (52)

Práce na přípravě Bible krále Jakuba trvala sedm let: od shromáždění v Hampton Court roku 1604 do roku 1611. Práce na Revidovaném překladu probíhala patnáct let: v období 18701885.

80 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Americký standardní překlad přidal i některé eufemizující změny. Ne vždy se dala nalézt příhodná náhrada za výrazy, které v moderní době začaly být pohoršující, ale když se zdálo, že to možné je, autoři revize změnu provedli. Například slovo bowels (střeva) bylo přípustné, pokud se užívalo v doslovném významu, působilo však pohoršlivě, když se objevilo ve významu přeneseném (psychologickém). Ve verši 2S 20,10 tedy nebylo vhodné žádné jiné slovo, ale zachovat tento výraz ve verši Jr 4,19 nebo PÍ 1,20 (jak se to stalo v anglické revizi) se zdálo nevhodné a nesprávné. Americká revize také na některých místech oproti britskému Revidovanému překladu výrazně pozdvihla celkovou stylistickou úroveň. Opustila archaická slova z šestnáctého století jako bewray (prozradit), holpen (příčestí trpné od help, pomoci) a sith (varianta k since, jelikož) a používala pro odkaz na osoby zájmen who a that namísto which. Značně se také vylepšil pravopis vlastních jmen. Ame­ rická komise dále vynechala předložku fbr před infinitivy a změnila člen an na a před vyslovovaným „h“. (Druhou z těchto změn zavedla britská revize u Nového, ne však u Starého zákona.) Ve verši Gn 22,23 dali Američané kvůli srozumitel­ nosti přednost znění bible z roku 1611 (these eight Milcah cLid bear to Nahor, těchto osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi), a nepřejali tak znění britské: these eight did Milkah bear to Nahor (o němž Britové tvrdili, že si je nikdo přece nemůže splést se spojením milk a bear, „podojili medvěda“!). Ve Velké Británii byl osud Revidovaného překladu jistým zklamáním. Jakmi­ le vyšel, začaly se objevovat stížnosti na jeho angličtinu. Charles Hadden Spurgeon, velký anglický kazatel konce devatenáctého století, stroze poznamenal, že revidovaný Nový zákon je „silný v řečtině, slabý v angličtině“. Autoři revize často překládali s topornou doslovností, přehazovali přirozený anglický slovosled, aby kopírovali slovosled řecký, a překládali členy a časy způsobem, který překračoval hranice běžného úzu. Příkladem poněkud šroubovaného slovosledu je L 9,17: And they did eat, and were all filled; and there was taken up that which remained over to thern of broken pieces, twelve baskets (A jedli a všichni se nasytili; a sesbíralo se, kolik jen jim zbylo kousků, dvanáct košů). Přestože tuto kritiku lze vztáhnout i na Americký standardní překlad, vý­ sledná revize se ve Spojených státech dočkala poněkud širšího přijetí než ve Velké Británii.(53) Ale ani v jedné zemi nebylo revidované vydání oblíbenější než Bible krále Jakuba. Příznivci jiných překladů do modernějšího jazyka navíc kritizovali to, že Revidovaný překlad i nadále používal dost archaického jazyka. Některým z těchto překladů se budeme věnovat v následující kapitole.

(53)

Co se týká pozdějších změn zanesených do Amerického standardního překladu, srov. níže s. 115-116.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 81

Sedmá kapitola

PRVNÍ PŘEKLADY DO MODERNÍ ANGLIČTINY Vydání Revidovaného překladu (1881-1885) a Amerického standardního překladu (1901), jež nabízely stále jen formální překlad původního textu, podnítilo vznik převodů do moderní angličtiny. Zhruba od poloviny století tuto tendenci navíc významně posilovaly objevy velkého množství řeckých papyrů v Egyptě. Tyto pa­ pyry vrhaly nové světlo na nejrůznější životní situace řecký mluvících lidí staro­ věkého světa. Začalo být zřejmé, že spisy Nového zákona byly napsány běžným, prostým jazykem, aby vyhovovaly potřebám obyčejných mužů a žen. Neměly by se tedy obdobně překládat do angličtiny? Tak argumentovali překladatelé do živého moderního jazyka. Mezi překlady do moderního jazyka z počátku dvacátého století je několik obzvláště důležitých, a to pro vliv, který měly mít v polovině století na tvorbu Re­ vidovaného standardního překladu. Jsou to The Twentieth Century New Testament (Nový zákon pro dvacáté století), Weymouthův překlad New Testament in Modern Speech (Nový zákon v moderním jazyce), Moffattův překlad A New Translation of the Bible (Nový překlad bible) a The Bible: An American Translation (Bible: americký překlad) od Smithe a Goodspeeda.

Nový zákon pro dvacáté století (1901; 1904)

Na počátku dvacátého století vyšel na obou stranách Atlantského oceánu překlad Nového zákona do moderní angličtiny s názvem The Twentieth Century New Tes­ tament: A Translation into Modern English Made from the Originál Greek (Westcott and Horťs Text) (Nový zákon pro dvacáté století: překlad do moderní angličtiny z původní řečtiny, z textu Westcottova a Hortova). V předmluvě stálo, že je to dílo „skupiny, jež čítá asi dvacet osob, členů různých částí křesťanské církve“. Tento překlad byl tedy vydáván anonymně, začal vycházet roku 1898 a nakonec vyšel ve třech dílech. Roku 1901 vydali všechny díly v jednom svazku Horace Marshall

82 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

v Londýně a společnost Fleming H. Revell Company v Americe. Vydání bylo ozna­ čeno jako „pokusné“ [Tentative Edition), přičemž autoři vítali kritiku i návrhy. Roku 1904 vyšlo „definitivní vydání“, jak bylo nazváno v poznámce, ač na titulní straně má název Revised Edition (Revidované vydání). Tato dvě vydání se liší téměř v každém verši, přičemž nové vydání se vyznačuje prostším jazykem. Změny jsou zajímavé a dokládají péči, jakou překladatelé svému dílu věnovali. Roku 1933 uložil poslední žijící člen (pokud je nám známo) této překlada­ telské skupiny v knihovně Johna Rylandse v Manchesteru záznamy tajemníka o průběhu její práce. Asi dvacet let poté si je pročetl dr. Kenneth W. Clark, který zveřejnil úžasnou zprávu s názvem The Making ofthe Twentieth Century New Tes­ tament (Jak vznikal Nový zákon pro dvacáté století).(54) Asi polovinu členů komise tvořili duchovní z různých církví, ostatní byli laici. Nikdo z nich však nepatřil mezi profesionální jazykovědce a textové kritiky, jací v letech 1881-1885 vytvo­ řili Revidovaný překlad. Příležitostně se sice radili s odborníky, ale vlastní práci dělali sami. Na překladu pracovali z nezištných důvodů pro blaho společnosti a s úmyslem tlumočit slovo Boží prostou angličtinou. Komise vznikla roku 1891, když paní Mary Kingslandová Higgsová, žena du­ chovního kongregacionalistické církve z Oldhamu poblíž Manchesteru, začala pro své děti, které nerozuměly jazyku tradiční anglické bible, připravovat plynulý moderní překlad Markova evangelia. V jiném koutě Anglie, ve čtvrti Newland ve městě Hulí, žil signální a telegrafní inženýr Ernest de Mérindol Malan. Byl to vnuk významného švýcarského reformovaného kazatele (dr. Césara Malana) a měl ve zvyku předčítat svým dětem bibli. Rodina byla dvojjazyčná a Malan si všiml, že děti lépe rozuměly modernímu francouzskému překladu od Lasserra než tradičnímu anglickému. Došlo k tomu, že jak Higgsová, tak inženýr Malan napsali o svém přání mít k dispozici moderní anglický překlad Písma W. T. Steadovi, redaktorovi časopisu Review ofReviews. Stead odkázal jednoho pisatele na druhého a ti začali brzy spolupracovat na překladu Markova evangelia. Jak práce postupovala, rozšířili své plány na všechna čtyři evangelia a na Skutky apoštolů. Začali shánět další partnery, které by mohli do práce zapojit, a Stead otiskl ve svém časopise inzerát hledající „spolupracovníky na překladu evangelií a Skutků apoštolů do našeho běžného jazyka“. Po zveřejnění první žádosti o pomoc se shromáždila poněkud zvláštní skupina dvaceti osob. Po dlouhou dobu spolupracovali pouze korespondenčně a nikdy se nesetkali. Naštěstí pro nás Malan coby tajemník projektu v roce 1892 všechny požádal, aby mu poslali autobiografický medailon, kterým by se každý představil ostatním. Z těchto medailonů se patnáct zachovalo v dochovaných materiálech, a na jejich základě tak můžeme docenit různorodost prostředí, ze kterého tito překladatelé pocházeli. Reverend Henry Bazett se představil jako bývalý hugenotský duchovní, ač byl vysvěcen v anglikánské církvi. Thomas Sibley Boulton, teprve dvacetiletý, se nadchl pro socialismus a překládal z touhy po „znovusjednocení křesťanství“. W. M. Copeland, který byl ředitelem školy a studoval v Aberdeenu, se označil za „radikála v politice i náboženství“. (54)

Kenneth W. Clark, „The Making of the Twentieth Century New Testament“. Bulletin of the John Rylands University Library ofManchester 38,1955-1956, s. 58-81.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 83

W. M. Crook, nejstarší syn irského wesleyánského duchovního, byl magistrem klasických studií na Trinity College v Dublinu. Vinou chatrného zdraví však v jednadvaceti letech na nějaký čas práci na projektu přerušil. Později začal přednášet v Národním liberálním klubu. Reverend E. D. Girdlestone byl ve věku třiašedesáti let možná nejstarším členem skupiny a oddaným spolupracovníkem, který vydával řadu článků, většinou socialistického zaměření. A. Ingram, který se narodil v Aberdeenu, byl presbyterián; postupně vystřídal zaměstnání pasáka dobytka, hokynáře, soukeníka, právního koncipienta a účetního a od roku 1880 pracoval jako novinář. Byl to vdovec se třemi dětmi. Reverend E. Hampden-Cook, člen kongregacionalistické církve a „tolerantní evangelík“, vystudoval univerzitu v Cambridgi. Roku 1903 také připravoval Weymouthův překlad pro posmrtné vydání (srov. následující oddíl). Kromě paní Higgsové byla mezi zúčastněnými už jen jediná žena: paní Sarah Elizabeth Butterworthová Meeová, příbuzná sira Josepha Butterworthe, propagá­ tora emancipace. Provdala se za wesleyánského duchovního Josiaha Meeho a dva­ cet let učila v nedělní škole. Meeová a přinejmenším ještě jeden ze zúčastněných vůbec neuměli řecký, ale pracovali v komisi, která redigovala překlad z hlediska anglické stylistiky. Když byly úvodní etapy práce hotové, přibrali organizátoři ještě dvanáct dal­ ších pracovníků. Celkem se tedy na překladu podílelo pětatřicet osob. Byla to společnost složená z liberálních a nezávislých myslitelů, silných osobností, někdy i tvrdohlavých. Jejich zápas se životem - sociální, politický a intelektuální - se odráží v napjatých situacích a ve zdravotních problémech, o nichž se zmiňují ve svých životopisech snad všichni. Clark k tomu poznamenává:

Tato společnost překladatelů jistě není jen tak ledajakým kolektivem. Těžko si představit nesourodější skupinu. Věk jejích členů se pohybuje v rozmezí od 19 do 63 let. Velmi se liší svým vzděláním. Zastupují všechny oblasti Britských ostrovů. Asi polovina z nich jsou duchovní, snad žádný z nich však není typický farář. Ostatní jsou ředitelé škol, obchodníci a ženy v do­ mácnosti. ... Mnoho z nich se postupně hlásilo k různým náboženským denominacím. Několik duchovních opakovaně vyjadřovalo pochybnosti o svém povolání a někteří z nich nadobro opustili duchovní službu.(55) Když hodnotíme význam Nového zákona pro dvacáté století, musíme uznat, že jeho velkou výhodou byla volba výchozího řeckého textu pro překlad. Text Westcotta a Horta z roku 1881 představoval nejlepší kritickou edici, která do té doby vyšla. Překladatelé uspořádali text do jednoho sloupce a do odstavců a čísla kapitol a veršů odsunuli na okraj, čímž dosáhli moderní úpravy. Poezii vytiskli v její správné podobě a starozákonní citace zřetelně odlišili od hlavního textu. Na nejednom místě se překladatelům podařilo vyjasnit význam textu tak ob­ divuhodně, že jejich překlad přijali i autoři pozdějších revizí. Například ve verši Mt 10,8 v proslulém výroku Freely ye received, freely give (Bible krále Jakuba a Re­ vidovaný překlad) neznamená příslovce freely, jak by se v angličtině mohlo zdát, (55)

Clark, „The Making of the Twentieth Century New Testament“, s. 65.

84

BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

„štědře“ nebo „hojně“. Překladatelé bible z roku 1904 naprosto správně přeložili: You have received without payment, give free of cost (Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte). S tím je v souladu i Nový revidovaný standardní překlad: You have rece­ ived without payment; give without payment (Dostali jste bez placení; dávejte bez placení). Ve verši Mt 26,27 je příkaz Drink ye all of it (Pijte z něho všichni; Bible krále Jakuba a Revidovaný překlad) bez interpunkce nejednoznačný a mnozí čtenáři si v duchu doplnili čárku: Drink ye, all of it (Pijte, a všechno). Ale překlad z roku 1904 je jednoznačný a správný, když převádí stejně jednoznačný řecký text takto: Drink from it, all of you (Pijte z něj, vy všichni). Ve verši J 1,5 překládá bible z roku 1904 místo tradičního And the darkness comprehendeth it not (A tma je nepohlcuje; Bible krále Jakuba) nebo místo alterna­ tivy v Revidovaném překladu apprehended it not (nepohltila) takto: And the darkne­ ss never overpowered it (A temnota je nikdy nepremohla). Tento význam byl nejen srozumitelný, ale i správný a toto znění přejal i Revidovaný standardní překlad: And the darkness has not overcome it (A temnota je nepremohla). Jiným nesrozumitelným místem, který překladatelé vyjasnili, byl verš Sk 5,24. Když uvěznění apoštolově záhadně zmizeli, předáci „byli na rozpacích o nich, kam to povede“ {doubted of them whereunto this would grow; Bible krále Jakuba). Revidovaný překlad si s tímto veršem neporadil lépe, ale překlad z roku 1904 dal větě smysl: They were perplexed about the Apostles and as to what all this would lead to (Byli zmatení z apoštolů a z toho, kam to všechno povede). Od té doby se všechny významné překlady vyjadřují podobně. Skutečný zmatek však vyvolával verš 1K 10,24, v němž Pavel vybízí: Let no man seek his own, but every man another’s wealth (Nikdo ať neusiluje o své bohat­ ství, ale každý o bohatství toho druhého; Bible krále Jakuba). Revidovaný pře­ klad pokládal za potřebné opravit text na ... but each his neigbour's good (... každý o dobro svého bližního). Pravý význam tohoto verše však vystihl až překlad z roku 1904: A man must not study his own interests, but the interests of others (Člověk se nesmí zabývat zájmy vlastními, nýbrž zájmy ostatních). Tohoto průkopnického vyjádření se pak pevně držely všechny skutečně dobré překlady. V hymnu na lásku v kapitole 13 Prvního listu Korintským se překlad z roku 1904 opět vydal nevyšlapanou cestou, když přeložil agapé (láska) jako love místo tradičního charity. Toto slovo od té doby převzaly prakticky všechny protestant­ ské překlady. Mnoho čtenářů mátla Pavlova výzva v Listu Filipským 4,6 Be careful for no­ thing (Nestarejte se o nic; Bible krále Jakuba), která vypadá, jako by přikazovala lehkomyslnost a lhostejnost vzhledem k budoucnosti. Mnohem přijatelnější vý­ znam nabízí text z roku 1904: Do not be anxious about anything (Nedělejte si o nic starosti). Revidovaný standardní překlad oceňuje znamenitost tohoto vyjádření a text jen mírně upravuje: Have no anxiety about anything (Nemějte o nic starost), zatímco Nový revidovaný standardní překlad má Do not worry about anything (Ničím se neznepokojujte). Z těchto několika ukázek je možné usoudit, že překladatelé Nového zákona pro dvacáté století zacházeli odvážně s angličtinou a vytvořili mnoho formulací

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 85

a obratů, které přejali pozdější překladatelé. Závěrečné hodnocení dr. Clarka je naprosto případné. Clark napsal:

Když čteme Nový zákon pro dvacáté století v jeho konečné podobě, je zatěžko si připustit, že ho pořídila tak zvláštní společnost, s jakou jsme se tu setkali. Zdá se, že v průběhu práce došlo k jakési zázračné proměně. Musíme uznat, že oddanost úkolu, jaký měli před sebou, učinila z překladatelů lepší odborníky, než jakými zpočátku byli. Je potřeba jim připsat k dobru, že vždy citlivě reagovali na návrhy oprav, dokonce i na ty poslední. Je vskutku úžasné, když si uvědomíme, že v pozdějších letech vzdali hold jejich práci ti nejlepší odborníci a převzali mnoho jejich formulací a bystrých postřehů.(56)

Weymouthův Nový zákon v moderním jazyce (1903) Richard Francis Weymouth (1822-1902), významný klasický filolog, byl baptistic­ ký laik s velkým zájmem o Nový zákon. Roku 1886 vydal řecký Nový zákon obsa­ hující text, na němž se shodla většina vydavatelů devatenáctého století, a nazval jej The Resultant Greek Testament (Výsledný řecký zákon, London: James Clarke & Co.). V letech 1869-1886 byl ředitelem školy Milí Hill School v Londýně. Snad právě díky své práci s chlapci na této škole si uvědomil, jak naléhavě chybí pře­ klad Nového zákona do moderního jazyka. Když Weymouth odešel roku 1886 do důchodu, pustil se do překladu, který byl založen právě na jeho Výsledném řeckém zákoně (Resultant Greek Testament). Jeho cílem bylo převést řecký text do podoby, kterou by volili původní pisatelé, kdyby psali v Anglii na konci devatenáctého století. Překlad byl hotov roku 1900, ale špatné zdraví a nakonec i smrt roku 1902 zabránily Weymouthovi dohlédnout na vytištění díla. Tento úkol Weymouth svěřil svému příteli, duchovnímu kongregacionalistické církve Ernestu Hampden-Cookovi, který v letech 1891 až 1896 zastával funkci tajemníka na Míli Hill School. Roku 1903 vydalo nakladatelství James Clarke and Co. v Londýně Nový zákon v moderním jazyce (The New Testa­ ment in Modern Speech) s podtitulem An Idiomatic Translation into Everyday English from the Text of,The Resultant Greek Testament'; by the late Richard Francis Wey­ mouth ... edited and partly revised by Ernest Hampden-Cook (Idiomatickýpřeklad do běžné angličtiny z textu „Výsledného řeckého zákona“; sepsal zesnulý Richard Francis Weymouth ... k vydání připravil a částečně zrevidoval Ernest HampdenCook). Kromě zrevidování překladu přidal Hampden-Cook také nadpisy a napsal některé z četných poznámek pod čarou na každé stránce. Jak už bylo řečeno, byl také jedním z překladatelů bible Nového zákona pro dvacáté století. Weymouthův překlad je psán moderním, zároveň však důstojným, ač leckdy poněkud rozvláčným jazykem. Byl velmi oblíbený zejména v Anglii. Roku 1924 vyšlo čtvrté vydání revidované třemi anglickými badateli. Jednou ze zvláštností Weymouthovy jazykovědné práce byla péče, jakou věnoval přesnému překladu (56)

Clark, „The Making of the Twentieth Century New Testament", s. 81.

86 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

časů řeckých sloves. Svůj názor, „že - s výjimkou vyprávění - je zpravidla přesnější překládat aorist do angličtiny naším perfektem s ,have‘ než prostým minulým časem a že v této věci je Autorizovaný překlad v mnoha případech přesnější než Revidovaný překlad“, přesvědčivě předložil v publikaci s názvem O překládání řeckého aoristu a perfekta do angličtiny (On the Rendering into English of the Greek Aorist and Perfect, London: James Clarke & Co. 1894). O povaze Weymouthova překladu poskytne jistou představu překlad Modlitby Páně (Mt 6,9-13): Our Father in heaven, may Thy name be kept holy; let Thy kingdom come; let Thy will be done, as in Heaven so on earth; give us to-day bread for the day; and forgive us our shortcomings, as we also have forgiven those who have failed in their duty towards us; and bring us not into temptation, but rescue us from the Evil One. Náš Otče v nebi, ať je Tvé jméno zachováno svaté; ať přijde Tvé království; ať se splní Tvá vůle, jak v Nebi, tak na zemi; dej nám dnešní chléb pro tento den; a odpusť nám naše nedostatky, jako jsme i my již odpustili těm, kteří nesplnili své povinnosti vůči nám; a nepřiveď nás do pokušení, ale vysvo­ boď nás od Zlého.

Moffattův překlad bible (1913; 1924-1925) Jedním z nejoblíbenějších nových překladů byla bible Jamese Moffatta (18701944). Moffatt přeložil celou bibli do moderního, volně plynoucího jazyka. Pořídil dva různé překlady Nového zákona. První si uchoval mnohé z jazyka Bible krále Jakuba a vyšel v Edinburghu roku 1901 ve svazku s názvem The Historical New Testament (Historický Nový zákon). Byl to nový překlad knih Nového zákona se­ řazených v chronologickém pořadí podle vědeckých literárních teorií Moffattovy doby. Za knihu obdržel doktorát teologie na Univerzitě sv. Ondřeje, která tento titul ještě nikdy neudělila někomu tak mladému. Moffattův druhý překlad Nového zákona vyšel roku 1913 v nakladatelství Hodder & Stoughton v Londýně pod názvem The New Testament: A New Translation (Nový zákon: nový překlad). Jak naznačuje název, byl to překlad zcela nový, nikoli pouhá revize textu z roku 1901. Moffattův překlad Nového zákona byl naneštěstí založen na řeckém textu, který připravil k vydání a nedlouho předtím vydal Her­ mann von Soden. Byla to škoda, protože čím déle odborníci na textovou kritiku zkoumali von Sodenův text, tím víc v něm nacházeli chyb. V letech 1924-1925 překvapil Moffatt anglicky mluvící veřejnost dvousvazkovým vydáním svého nového překladu Starého zákona. Celá bible, obsahující Nový zákon z roku 1913 a Starý zákon z let 1924-1925, vyšla roku 1926 v Londýně v jednom svazku a roku 1935 vyšla její revize ve Spojených státech. Ve Starém i Novém zákoně Moffatt klidně přeskupoval pořadí veršů a do­ konce i kapitol, které vracel na jejich údajné „původní místo". Více než jakáko-

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 87

li jiná kniha Nového zákona utrpělo jeho pokusy o inovace Janovo evangelium. Verše J 3,22-30 umístil mezi verše 2,12 a 2,13. Verše J 7,15-24 přesunul za verš J 5,47. V kapitole 11 umístil verš 5 mezi verše 2 a 3 a verše 18 a 19 mezi verše 30 a 31. Verše J 12,4-50 zařadil mezi verše 12,36a a 36b. Kapitoly 15 a 16 „přesunul na jejich původní místo“ mezi verše 13,31a a 31b. A konečně v kapitole 18 umístil verše 19 až 24 mezi verše 14 a 15. Co se týká Starého zákona, považoval Moffatt tradiční text za „často nená­ vratně porušený“. Proto takřka každá stránka jeho překladu, jak nám sděluje, „obsahuje nějakou emendaci tradičního textu“.(57) Někdy měl pocit, že text je pří­ liš poškozený na to, aby se dal rekonstruovat, a proto taková slova jednoduše vynechal a nahradil je výpustkami (...). Na některých místech v Novém zákoně přejal Moffatt čtení, která mají jen skrovnou oporu v rukopisech. Kromě toho však zavedl okolo třiceti konjekturních emendaci bez jakékoliv opory v rukopisech. Žádný důvod založený na rukopisech nemáme například pro to, abychom z textu vynechali verš ITm 5,23: Give up being a total abstainer; také a little wine fbr the saké of your stornách and your frequent attacks ofillness (Nebuď úplný abstinent, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína). Moffatt uvádí v poznámce pod čarou, že tento verš je „buď poznámkou na okraji, nebo zde vůbec nemá co dělat“. Ve verši Jk 4,2 přijímá Erasmovu konjekturu a čte „závidíte“ (you covet) místo „zabíjíte“ (you kill). Na zvláštním místě s uvězněnými duchy v IPt 3,19 uvádí na scénu novou postavu, když píše: Enoch also went and preached to the imprisoned spirits (Také Henoch šel a kázal uvězněným duchům). Henocha nezmiňuje žádný z dochovaných starých textů, ale byl to až William Bowyer (1772), který naznačil, že jeho jméno nešťastnou náhodou z originálního textu vypadlo. Nicméně - jak své hodnocení Moffattova díla uzavírá F. F. Bruce(58) - přes mnohé námitky, které můžeme proti tomuto překladu oprávněně vznášet, „se sluší prohlásit, že pročíst si starozákonní prorocké knihy nebo novozákonní listy v jeho překladu je jeden z nejlepších způsobů, jak pochopit jejich poselství“. Americký překlad Smithe a Goodspeeda (1923; 1927)

Co se týče významu a obliby, konkuruje Moffattovu Novému zákonu překlad Edga­ ra J. Goodspeeda (1871-1962), profesora biblické a patristické řečtiny na univerzi­ tě v Chicagu. Jeho překlad je poměrně volný a je to - jak uvádí podtitul - překlad americký. Goodspeed coby jeden z nejvýmluvnějších obhájců překladů do moder­ ního jazyka prohlašuje v předmluvě: Cílem tohoto překladu bylo podat význam jednotlivých knih co nejvěrněji, bez zaujatosti či předpojatosti, v takové angličtině, jaká byla řečtina origi­ nálu, aby se tak daly číst souvisle a s porozuměním. V Novém zákoně není žádná kniha, která by se nedala snadno přečíst na jedno posezení. Zvláště (57) (58)

Z Moffattova úvodu k jeho překladu. F. F. Bruce, The English Bible: A History of Translation. New York: Oxford University Press 1970, s. 171.

88 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

pro americké čtenáře, kteří museli být tak dlouho závislí na překladech pořízených ve Velké Británii, existuje prostor pro Nový zákon oproštěný od výrazů, jež jsou sice dobře známé v Anglii nebo Skotsku, ale americkým uším znějí cize. Goodspeed založil svůj překlad na řeckém textu Westcotta a Horta (1881). Od tohoto textu se na osmi místech(59) odchýlil. Tři z nich jsou nápadná: ve verši J 19,29 má variantu on a pike (na kopí) místo upon hyssop (na yzop); v Sk 6,9 má Libyans (Libyjci) místo Libertines (propuštěnci) a do verše IPt 3,19 vkládá Enoch (Henoch). V překladu Listu Židům se nachází několik překvapivých chyb ve slovo­ sledu či větném uspořádání: the chest [ark] that contained the agreement [covenant], entirely covered with gold (truhla [archa], která obsahovala dohodu [smlouvu], jež byla celá pozlacená; Žd 9,4). Pozlacená byla samozřejmě archa, ne smlouva. Verš Žd 10,1 zní: The same sacrifices... cannot wholly free those who come to worship from theirsins (Stejné oběti ...nemohou zcela osvobodit ty, kteří přicházejí k bohosluž­ bě z jejich hříchů). Několik týdnů po vydání Goodspeedova Nového zákona (roku 1923) oslovilo autora vydavatelství univerzity v Chicagu se zájmem o obdobný překlad Starého zákona. Goodspeed odkázal vydavatelství na profesora J. M. Powise Smithe z ka­ tedry Starého zákona, který přijal nabídku práce na tomto překladu řídit. Pro práci na překladu Starého zákona Smith vyhledal pomoc dalších tří ba­ datelů, absolventů univerzity v Chicagu, kteří byli vysoce vzdělanými odborníky na hebrejštinu a příbuzné semitské jazyky. Byli to Theophile J. Meek z univerzity v Torontu, Alexander R. Gordon z United Theological College a McGillovy univer­ zity a Leroy Waterman z univerzity v Michiganu. Sám Smith pracoval jako hlavní redaktor. Překlad byl založen na tradičním hebrejském textu. Smith k tomu napsal: „Naší hlavní zásadou bylo držet se oficiálního masoretského textu, pokud dává přijatelný smysl. Nesnažili jsme se vytvořit nový text, ale v co největší míře přelo­ žit text všeobeně přijímaný“ (předmluva, s. XIII). Důležitou součástí tohoto vydání Starého zákona byl dodatek čítající jednadevadesát hustě popsaných stran, kte­ rý vyjmenovával místa, na nichž se překladatelé odklonili od hebrejského textu v jeho dnešní podobě. V úvodu čtenáře ujistili, že na místech, kde odmítli všeobe­ ně přijímaný text, bylo to obvykle s úmyslem přijmout lepší čtení ze starobylých překladů, a že přijali konjektury jen „tam, kde o nich panuje obecná shoda“. V roce 1927 to byl první překlad bible, který otevřeně přejímal konjekturní emendace hebrejského textu. Roku 1931 byly Goodspeedův Nový zákon (1923) a Smithův Starý zákon (1927), jež oba vyšly ve vydavatelství University of Chicago Press, spojeny do jed­ noho svazku, čímž vzniklo dílo The Bible: An American Translation (Bible: americký překlad), opatřené krátkou předmluvou od Smithe a Goodspeeda. Roku 1933 vyšlo zkrácené vydání The Short Bible (Krátká bible); jednotlivé části nejsou uspořádány v běžném biblickém pořadí a předcházejí jim krátké úvody. Roku 1938 vypraco­ val Goodspeed také překlad Apokryfů, který byl roku 1939 připojen ke Starému (59)

Toto je oněch osm míst: J 19,29; Sk 6,9; 19,28.34; Jk 1,17; IPt 3,19; Zj 13,1; 15,6.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 89

a Novému zákonu; tak vznikl překlad The Complete Bible: An American Translation (Celá bible: americký překlad). Hlavní redaktor ve své předmluvě ke Starému zákonu uvádí, že „na překladu se podíleli čtyři lidé. ...Každý z nich nese hlavní zodpovědnost za svou vlastní práci.“ Dále pokračuje:

Hlavní redaktor ponechal svým spolupracovníkům volnost ve vyjadřování a usiloval o jednotu jen ve zcela zásadních záležitostech. Pokud by se zdá­ lo, že každý z překladatelů má svůj vlastní styl, nemělo by se to považovat za nedostatek, protože i každý spis Starého zákona má svůj vlastní sloh, a nakolik překladatelé tyto stylistické charakteristiky opomíjejí, natolik chybují. Každá z knih má hlásat své vlastní poselství svým vlastním způso­ bem, a to i v překladu. Čtyři překlady, jež jsme popsali v této kapitole, zahájily ve dvacátém století období biblí v moderní angličtině. Obec čtenářů, kteří čtou anglicky, si díky nim zvykla na to, že má k dispozici překlady v soudobém jazyce. Každý z těchto překladů se navíc může pochlubit vlastním osobitým přínosem a všechny se stále používají. Všechny čtyři stojí za zmínku i kvůli svému podílu na vzniku Revidovaného stan­ dardního překladu (1946-1952). Dva z překladatelů, Goodspeed a Moffatt, se stali členy novozákonní komise pro Revidovaný standardní překlad, v komisi pro Starý zákon zase pracoval Leroy Waterman. James Moffatt zastával v obou komisích funkci tajemníka až do své smrti v roce 1944.

90 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Osmá kapitola

REVIDOVANÝ STANDARDNÍ PŘEKLAD (REVISED STANDARD VERSION, 1952) Anglických překladů Písma v druhé polovině dvacátého století přibývalo takovým tempem, že to nejednoho rozpačitého čtenáře mohlo přivést na myšlenku parafrá­ zovat Kazatelův povzdech (Kaz 12,12}: „Sepisování mnoha překladů bible nebere konce.“ V období téměř čtyřiceti let, jež uplynula mezi publikací Revidovaného standardního překladu v roce 1952 a vydáním Nového revidovaného standard­ ního překladu v roce 1990, vyšlo celkem sedmadvacet anglických překladů celé bible a osmadvacet překladů samotného Nového zákona. Takové množství vyvolává řadu otázek. Proč vlastně vzniklo tolik překladů? Byla tak pestrá plejáda vůbec zapotřebí? Není plýtvání časem a lidskou prací vy­ tvářet něco, co už často z velké části udělal někdo jiný? Aniž bychom se snažili na tyto otázky odpovědět, bude jistě užitečné prozkoumat některé důvody, které ved­ ly ke vzniku několika anglických překladů, jež se dnes běžně používají. V chrono­ logickém poradí jsou to Revised Standard Version (Revidovaný standardní překlad, 1952}, Jerusalem Bible (Jeruzalémská bible, 1966}, New American Bible (Nová ame­ rická bible, 1970}, New English Bible (Nová anglická bible, 1970}, Good News Bible (Bible radostné zvěsti, 1976}, New International Version (Nový mezinárodní pře­ klad, 1978}, New King James Version (Nová bible krále Jakuba, 1982}, Contemporary English Version (Překlad do současné angličtiny, 1995) a New International Reader's Version (Nový mezinárodní čtenářský překlad, 1996). Řada z nich pak vyšla ještě v revidované podobě (srov. níže kapitolu 14). V roce 1928 získala Rada pro náboženské vzdělávání autorská práva na Ame­ rický standardní překlad z roku 1901, který byl hodně doslovný, a začala podnikat kroky směřující k jeho vhodné revizi. Téhož roku byla ustavena komise pro Stan­ dardní bibli (Standard Bible], v níž zpočátku pracovalo patnáct odborníků a která se měla ujmout prací na přípravě textu Amerického standardního překladu a pro­ vést jeho další revize, kdyby se to ukázalo jako nutné.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 91

Po dva roky se komise potýkala s otázkou, zda má vůbec přistoupit k revizi, a pokud ano, jakou má mít revize povahu a rozsah. Nakonec byly připraveny revize vybraných biblických kapitol, po jejichž prozkoumání většina členů komise rozhodla, že Americký standardní překlad musí být důkladně revidován a že tato revize má být co nejblíže tradici Bible krále Jakuba, nakolik je to možné z hlediska soudobého poznání řeckého textu a jeho významu na jedné straně a z hlediska současné angličtiny na straně druhé. Roku 1930 prošly Spojené státy vážnou hospodářskou krizí, takže teprve roku 1936 se podařilo zajistit potřebné prostředky, aby práce na revizi mohly sku­ tečně začít. Byla podepsána smlouva s nakladatelstvím Thomas Nelson and Sons, které bylo vydavatelem Amerického standardního překladu. Podle této smlouvy měli Nelsonovi práci na revizi financovat předběžnými platbami, za což dostali příslibem výlučná práva na vydávání Revidovaného standardního překladu po dobu deseti let. Poté měl být překlad za určitých podmínek k dispozici i ostatním vydavatelům. S takto získaným finančním krytím bylo možné naplánovat pravidelná se­ tkání jak starozákonní, tak novozákonní sekce. Členům komise byly propláceny náklady na cestování, ubytování a stravu. Ačkoliv se na díle podíleli svým časem a odborností, nedostávali žádný plat ani odměny. Když se začalo na překladu skutečně pracovat, vyjádřili členové komise na­ ději, že by se mohlo podařit získat pro spolupráci i britské odborníky, a zamýšle­ ný překlad by tak mohl být mezinárodní. Případnou spolupráci však znemožnila válečná léta 1939-1945. V létě roku 1946 se komise pokusila zajistit alespoň sym­ bolickou mezinárodní spolupráci na Starém zákoně - Nový zákon Revidovaného standardního překladu totiž vyšel už v únoru 1946. Této dílčí spolupráce se ale dosáhnout nepodařilo, protože téhož roku rozhodli delegáti několika protestant­ ských církví ve Velké Británii, že se má začít pracovat na překladu zcela novém, a to takovém, který se by vůbec nesnažil respektovat tradici Bible krále Jakuba z roku 1611. Výsledkem tohoto úsilí pak byla Nová anglická bible (New English Bible} vydaná v roce 1970 (srov. níže s. 101-104J. Mezitím pokračovaly práce na Starém zákoně Revidovaného standardního překladu. Po jedenaosmdesáti oddělených schůzkách jednotlivých skupin, což dohromady představovalo 450 pracovních dní, vyšla celá bible 30. září 1952, tedy příhodně na svátek svátého Jeronýma. Nový překlad provázela nebývalá veřejná kampaň. Večer v den vydání se ve Spojených státech, Kanadě i na jiných místech konalo 3418 bohoslužeb za účasti více než půldruhého milionu osob. Slavnostní fanfáry ovšem neuchránily nový překlad před nepřející kritikou. Proti několika členům komise byla vznášena nepodložená a zákeřná obvinění, podle nichž byli buď komunisty, nebo jejich sympatizanty. Na naléhání wisconsinského senátora Josepha McCarthyho tato obvinění nakonec vyšla tiskem v oficiální Cvičební příručce vojenského letectva Spojených států! Důkladné vyšetřování nestrannými úřady nakonec tuto naprosto nepodloženou pomluvu

92 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

vyvrátilo na půdě Sněmovny reprezentantů ve Washingtonu jako „nenávistně jedovatý nesmysl“ a zmíněná příručka byla stažena.(60) Autoři revize byli obviňováni také z bludného modernismu, například za to, že verš z Listu Koloským 1,14 již neobsahoval formulaci through his blood (skrze jeho krev}. Kritikové v tomto případě přehlédli, že tato slova se nenacházejí v nej­ starších a nejlepších rukopisech, že se při opisování dostala do textu receptu kon­ taminací s paralelním místem v Listu Efezským 1,7 a že již v roce 1901 odstranil tato nepůvodní slova Americký standardní překlad. Mezitím jeden pastor z Rocky Mount v Severní Karolíně výtisk toho, co na­ zýval „heretickou, komunisty inspirovanou biblí“, veřejně spálil letlampou. Popel uložil do kovové krabice a poslal ji Lutherovi Weiglovi, děkanovi teologické fakul­ ty Yaleovy univerzity, který byl koordinátorem komise pro Standardní bibli. Tato krabice se svým obsahem je spolu se sbírkou knih a s archivy biblické komise připomínkou, že zatímco v předchozích stoletích byli bibličtí překladatelé občas upalováni, dnes již naštěstí takový osud potkává jen výtisky jejich překladu.(6i) Roku 1971 vyšlo druhé vydání Revidovaného standardního překladu Nového zákona. Obsahovalo řadu změn, které zohledňovaly podobu řeckého textu přija­ tou do připravovaného třetího vydání Řeckého Nového zákona Spojených biblic­ kých společností (GreekNew Testament, United Bible Societies, 1975). Toto vydání slouží po celém světě jako standardní text pro překlady a revize Nového zákona jak u protestantů, tak u katolíků. Jednou ze změn bylo přesunutí konce Markova evangelia a perikopy o cizoložnici (J 7,53-8,11) z poznámek Revidovaného stan­ dardního překladu přímo do textu, ovšem i nadále jsou tyto oddíly od okolního textu odděleny vynechaným řádkem a opatřeny vysvětlivkami, které čtenáři sdě­ lují, že nebyly součástí původního textu. Krátce nato podnikli důležitý krok biblisté z Katolického biblického sdružení ve Velké Británii. Pod vedením Bernarda Orcharda OSB a otce Reginalda C. Fullera předložili návrh na rozdělení apokryfních knih do dvou částí, z nichž jedna obsahuje knihy, které katolická církev považuje za deuterokanonické, a druhá ty ostatní. Ve vydání, jež vyšlo roku 1973 v nakladatelství Collins Press v Glasgowě, byly tyto dvě části vytištěny odděleně mezi Starým a Novým zákonem. Svazek měl tedy čtyři části: třicet devět knih Starého zákona, dvanáct deuterokanonických knih nebo částí knih, První a Druhou knihu Ezdrášovu a Modlitbu Menašeovu (jsou to tři knihy, které se tradičně řadí mezi Apokryfy, ale nepatří mezi knihy deuterokanonické) a dvacet sedm knih Nového zákona. Vydání neobsahovalo žádné specificky katolické poznámky, protože tuto bibli měli coby „společnou“ používat jak katolíci, tak protestanti. Poznamenejme ještě, že když katolíci souhlasili s tímto uspořádáním, dost se tím odchýlili od praxe zavedené v dlouhých dějinách jejich církve. Vyjmout deuterokanonické knihy z jejich místa ve Starém zákoně znamená v podstatě při­ způsobit se uspořádání biblických knih v protestantských biblích. (60) (61)

The Congressional Record, sv. 106, část 3 (25. únor 1960), s. 3505-7; část 5 (29. březen 1960), s. 6872-74; část 6 (19. duben 1960), s. 8247-84. Srov. Paul J. Thuesen, In Discordance with the Scriptures: American Protestant Battles over Tran­ slating the Bible. New York: Oxford University Press 1999, s. 93-119.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 93

V květnu roku 1973 obdržel jeden zvlášť svázaný výtisk „společného“ Revidovaného standardního překladu z vydavatelství Collins papež Pavel VI. Při soukromé audienci, kterou udělil malé skupině, v níž byl arcibiskup řecké pravoslavné církve Athenagoras z Londýna, lady Priscilla Collinsová, sir William Collins, Herbert G. May a pisatel těchto řádků, přijal papež tento výtisk jako významný krok v pokračujících ekumenických vztazích mezi církvemi. I když je „společná“ bible cenná, nemůže dostát svému označení, protože neobsahuje celý kánon knih, které za autoritativní považují východní pravoslavné církve. Řecká, ruská, ukrajinská, bulharská, srbská, arménská a další východní církve nepřijímají jen tradiční deuterokanonické knihy, které uznává církev římskokatolická, ale i Třetí knihu Makabejskou. Navíc je v řeckých biblích na konci žaltáře připojen Žalm 151 a jako dodatek ke Starému zákonu se připojuje i Čtvrtá kniha Makabejská. Poněvadž tyto texty chyběly ve „společné“ bibli, kterou obdržel papež Pavel VI., vyslovil při té příležitosti arcibiskup Athenagoras pisateli těchto řádků naději, že budou podniknuty kroky ke skutečně ekumenickému vydání Písma svátého. Již roku 1972 byla v rámci komise pro Revidovaný standardní překlad pově­ řena subkomise, aby připravila překlad Třetí a Čtvrté knihy Makabejské a žalmu 151. Roku 1975 obdrželo překlad těchto tří textů všech pět vydavatelů, kteří měli práva na vydávání bible v Revidovaném standardním překladu. Nakladatelství Oxford University Press v New Yorku okamžitě podniklo kroky, které vedly k vy­ tištění rozšířené verze staršího vydání Revidovaného standardního překladu nazvaného The New Oxford Annotated Bible, with the Apocrypha (Nová oxfordská bible s Apokryfy, opatřená poznámkami), jež již dříve obdrželo imprimatur od bostonského kardinála Cushinga. Toto rozšířené vydání vyšlo 19. května 1977 v nakladatelství Oxford Univer­ sity Press. Autor těchto řádků daroval zvláštní předběžné vydání Jeho svatosti Dimitriovi I., ekumenickému patriarchovi v Konstantinopoli a nejvyššímu titulárnímu představenému několika pravoslavných církví. Když ekumenický patriarcha tento dar přijímal, zaradoval se, že existuje vydání Písma svátého, jehož mohou používat angličtí čtenáři ze všech denominací křesťanské církve. Historie vzniku Revidovaného standardního překladu bible a jeho doplnění o Apokryfy je tak příběhem triumfu ekumenických zájmů nad omezenými zájmy sektářskými. Poprvé od reformace teď získalo jedno vydání bible požehnání zá­ roveň od představitelů církví protestantských, pravoslavných a církve římskoka­ tolické. Bližší informace o Novém revidovaném standardním překladu nalezne čtenář níže na s. 120-128.

94 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Devátá kapitola

JERUZALÉMSKÁ BIBLE (JERUSALEM BIBLE, 1966) 0 původu tohoto překladu leccos naznačuje už sám název Jeruzalémská bible. V roce 1948 začala skupina francouzských dominikánů a dalších členů École biblique de Jerusalem vydávat řadu čtyřiceti tří svazků, z nichž každý obsahoval jednu nebo více biblických knih ve francouzském překladu s přiměřeně dlouhý­ mi úvody a četnými poznámkami. Roku 1956, dva roky po dokončení této řady, vyšlo jednosvazkové vydání, ve kterém byly poznámky podstatně zestručněny a úvody výrazně zkráceny. Toto stručné vydání nazvané La Sainte Bible traduite en frangais sous la direction de 1’École biblique de Jerusalem (Bible svátá přeložená do francouzštiny pod vedením Jeruzalémské biblické školy) tedy obsahuje jádro solidní a zodpovědné badatelské práce velkého objemu, na které se podílelo okolo čtyřiceti spolupracovníků. Anglické vydání připravilo dvacet členů britského Katolického biblického sdružení pod vedením Alexandra Jonese z Chrisťs College v Liverpoolu; obsahu­ je úvody a poznámky z jednosvazkového vydání francouzského. Vlastní biblický text většiny knih se překládal z původních jazyků a několik málo knih, u nichž první koncept vznikl podle francouzštiny, později „šéfredaktor porovnal slovo za slovem s hebrejštinou nebo aramejštinou, a kde to bylo zapotřebí, i opravil, aby zajistil naprostou shodu s původním textem“ (s. V). Vposledku bylo tedy nezbytné uvést místo jmen původních francouzských biblistů, kteří byli autory překladu Bible de Jerusalem, jména téměř třiceti britských pracovníků, kteří se účastnili prací na anglickém překladu a na stylistických úpravách. Toto epochální dílo se odklání od Jeronýmovy Vulgáty a je první celou řím­ skokatolickou biblí v angličtině, která byla přeložena z původních jazyků. Je také první biblí, která ve větší míře využila nedávných nálezů svitků od Mrtvého moře. Jak stojí v předmluvě hlavního redaktora, jejím cílem je „sloužit dvěma naléhavým potřebám církve: nutnosti držet krok s dobou a požadavku hlubšího teologické­ ho myšlení“. Překladatelé do angličtiny se snažili vyhovět první potřebě tím, že

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 95

„starověký text překládali do jazyka, jaký používáme dnes“, a druhé tím, že uvedli poznámky, které nejsou „ani sektářské, ani povrchní“. Tolik tedy k popisu pozadí a vzniku Jeruzalémské bible. Nyní uvedeme pár slov o bádání, které se odráží jak v překladu, tak v komentářích. Na začátku by mělo zaznít, že předchozí generaci biblistů se podařilo redukovat rozdílnosti mezi výsledky protestantského a římskokatolického biblického bádání na téměř zane­ dbatelnou míru a že v té době již panovala značná shoda v otázkách týkajících se datování, autorství, literární kompozice a podobných biblistických problémů. Znění Jeruzalémské bible (1966) odráží dobu svého vzniku. Opouští archaické tvary zájmen druhé osoby (thee, thy, thine, ye). Píseň písní je uvedena jako drama složené z pěti básní, ve kterých mluví nevěsta, ženich a sbor. Goliáš je jedním z pelištejských elitních válečníků (shock-troopers; 1S 17,4). Vydavatel uznává, že rozhodnutí překládat Boží jméno jako Yahweh (Jahve), k němuž se po jistém vá­ hání překladatelé přiklonili, mohou mnozí čtenáři považovat za nepřijatelné, ale ti z nich, „kteří by byli ochotni tento překlad Knihy žalmů používat, mohou Boží jméno nahrazovat tradičním ,Pán‘ [Lord]“ (s. VI). Verš Iz 7,14 v jeruzalémském překladu zní: The maiden is with child and will soon gine birth to a son (Dívka čeká dítě a brzy porodí syna). K textu je připojen ná­ sledující komentář: „Řecký text čte ,panna“, je tedy konkrétnější než heb., v němž je použito slova almá, což znamená buď dívku, nebo mladou, nedávno provdanou ženu.“ Při zvěstování (L 1,28) jsou slova anděla Gabriela, jimiž se obrací na Marii, přeložena následovně: Rejoice, so highly favoured! The Lord is with you. (Raduj se, tolik obdařená! Pán je s tebou.) Autoři doplnili poznámku: „Je možná vhodné dát přednost překladu Rejoice (Raduj se) před Hail (Buď zdráva) a číst jej v tom smyslu, že obsahuje mesiášský odkaz, srov. Za 9,9; so highly favoured (tolik obdařená), tj. že se stane matkou Mesiáše.“ Novozákonní zmínky o Ježíšových adelfoi jsou pře­ loženy přímo jako the brothers ofjesus (Ježíšovi bratři), přičemž k verši Mt 12,46 stojí v poznámce: „Nikoli Mariiny děti, ale blízcí příbuzní, možná bratranci, kteří se jak v heb., tak v aramejštině označují jako .bratři“ (srov. Gn 13,8; 14,16; 29,15; Lv 10,4; IPa 23,22n.J“ Občas se překladatelé odvážili parafrázovat, někdy ne úplně šťastně. Ver­ še 1K 7,1-2 například znějí: Now for the questions about which you wrote. Yes, it is a good thing for a man not to touch a woman; but since sex is always a danger, let each man háve his own wife and each woman her own husband. (Nyní k otázce, o které jste psali. Ano, pro muže je dobré nedotýkat se ženy; ale protože sex je vždy ne­ bezpečný, ať má každý muž svou vlastní ženu a každá žena svého vlastního muže.) Zde byl začátek verše 2 nešťastně překroucen (but since sex is always a danger [ale protože sex je vždy nebezpečný]); v řečtině je doslova „ale kvůli smilstvu“, což snad znamená „ale protože je tolik pohlavní nemorálnosti“. To o Korintu rozhodně platilo. Poněvadž se biblické rukopisy místy navzájem liší, musejí překladatelé volit mezi různými variantami. V textové kritice Nového zákona bere Jeruzalémská bible obvykle ohled na běžná hodnocení variant, o nichž panuje široká shoda mezi protestantskými a většinou i katolickými biblisty. Zakončení Markova evangelia (16,9-20), které v nejstarších rukopisech chybí, tedy Jeruzalémská bible prohla-

96 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

suje za pravděpodobně nemarkovské a o perikopě o cizoložnici (J 7,53-8,11} tvrdí, že nebyla součástí původního čtvrtého evangelia, protože „chybí u nejstarších svědků (manuskripty, staré překlady, Otcové} a u jiných se nachází na jiném mís­ tě; navíc má styl podobný synoptikům a jejím autorem je možná Lukáš. Tento úry­ vek byl nicméně do kánonu přijat a nejsou žádné důvody považovat jej za nehisto­ rický“. Komentář k verši J 5,3b-4 uvádí, že „nejlepší textoví svědkové vynechávají slova .čekajících na pohyb vody' (waiting for the water to move) a celý verš 4“. V těchto třech případech zůstaly příslušné pasáže v textu, ovšem text přida­ ný v 1J 5,7b-8 je uveden jen v poznámkách, kde u něj stojí, že zmínka o Trojici je pravděpodobně jen glosou, která pronikla do horších rukopisů latinské Vulgáty. Na těchto místech se Jeruzalémská bible shoduje s hlavním proudem textového bádání. Na druhou stranu je však sotva správný úsudek textové kritiky vyslovený u verše J 1,13, ač tento názor dříve několik odborníků zastávalo. Překladatelé zde pominuli svědectví všech řeckých manuskriptů a na základě několika rukopi­ sů starolatinských a syrských, které mají omezenou patristickou oporu, zvolili jednotné číslo who was born (který se narodil}, a tak čtvrté evangelium v jejich podání zde svědčí o Kristově narození z panny. Roku 1975 vydalo překlad Jeruzalémské bible pod názvem The Bible in Order (Bible podle pořadí) newyorské nakladatelství Doubleday. Jeho editor Joseph Rhymer z Notre Dame College v Bearsdenu v Glasgow přidal rozsáhlý podtitul: All the writings which make up the Bible, arranged in their chronological order according to the dates at which they were written, or edited into the form in which we know them; seen against the history of the times, as the Bible provides it. With Introductions and Notes (Všechny spisy, které tvoří bibli, uspořádané v chronologickém pořadí podle data, kdy byly sepsány nebo upraveny do podoby, v jaké je známe; z hlediska dějin, jak je podává bible. S Úvodem a Poznámkami}. Bližší informace o Nové Jeruzalémské bibli (1985} viz níže s. 116-117.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 97

Desátá kapitola

NOVÁ AMERICKÁ BIBLE (NEW AMERICAN BIBLE, 1970) Roku 1944 vyzvala Biskupská komise Bratrstva pro křesťanskou nauku skupinu katolických biblistů, aby připravili první římskokatolický překlad Písma v Ame­ rice, který by vznikl z původních jazyků. Komise zdědila dílo započaté v předcho­ zím desetiletí, kdy mnoho biblistů z této skupiny začalo bibli překládat z latinské Vulgáty (roku 1941 vyšel v jejich překladu Nový zákon). Během následujících let vyšla řada dílů tohoto nového překladu, z nichž kaž­ dý obsahoval jednu nebo více biblických knih. Při druhém vydání těchto materi­ álů bylo možné zanést do textu určité úpravy. Například kniha Genesis, která po­ prvé vyšla v roce 1952, byla celá znovu přeložena a opatřena novými, rozšířenými vysvětlivkami, jež zohledňovaly různé prameny či literární tradice. Roku 1970, čtvrt století po zahájení práce, Nová americká bible [New American Bible) konečně vyšla. Tato bible je dokladem vysoké odbornosti a zaujetí autorů a nabízí překlad Písma do moderní americké angličtiny spolu s krátkým úvodem ke každé knize a také s mnoha biologickými a teologickými vysvětlivkami. Ve Starém zákoně se překladatelé nezřídka odchýlili od masoretského heb­ rejského textu. Podle údajů uvedených v předmluvě byl masoretský text První a Druhé knihy Samuelovy na mnoha místech opraven podle starších hebrejských rukopisů z jeskyně č. 4 v Kumránu. V případě Žalmů se nevycházelo z masoret­ ského textu, nýbrž z textu, „který editoři považovali za bližší původní inspirované podobě, totiž z textu hebrejského, jenž byl podkladem pro nový latinský žaltář církve“ (totiž Liber Psalmorum cum Canticis Breviarii Romani, 2. vyd., 1945). Na několika místech ve Starém zákoně, zvláště v Knihách malých proroků, bylo změněno pořadí veršů a přeskupeny úseky textu na místech, kde měli biblis­ té důvod se domnívat, že při tradování textu došlo nechtěně k přehození řádků. U tetragramu zvolili překladatelé šťastně výraz Lord (Pán) místo naprosto nean­ glického Yahweh.

98 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Co se týká jazykové přesnosti, vyvolává Kniha žalmů dojem, že autoři věnova­ li úzkostlivou péči tomu, aby překlad měl určité liturgické a literární zabarvení. Celkově je jazyk důstojný, aniž by byl archaický, a používá výrazy, které vyvolávají dojem vznešenosti a posvátna. Jen vzácně překladatelům unikla nějaká drobnost, jako třeba ve verši Ž 24,1. Co dává smysl pro oko, bude téměř jistě matoucí pro ucho: Lord’s are the earth and its fullness [Pánova je země a její plnost) zní stejně jako Lords are the earth and its fullness, Páni jsou země a její plnost. Na jiných místech této bible udeří čtenáře do očí typická americká anglič­ tina - jasný, prostý a věcný styl. Dlouhé a spletité řecké věty v Listu Efezským (např. jedna věta sahá od verše 1,3 až po verš 1,14) a v dalších listech jsou náležitě rozděleny na kratší úseky. Přitom se však dá překladu vytknout na několika mís­ tech i dost nenápadité, suchopárné vyjadřování. Sotva se dá například považovat následující formulace za plynnou či zdařilou angličtinu: Be on the lookout against the yeast of the Pharisees and Sadducees (Buďte na stráži před kvasem farizeů a sa­ duceů, Mt 16,6); for fear of disedifying them [the kings of the world] (ze strachu, že je [krále světa] budeme nabádat ke špatnému; 17,27); Buy ointment to smear on your eyes (kup si mast, aby sis potřel oči; Zj 3,18). Jak už tomu u většiny biblí připravovaných nějakou komisí bývá, jsou jednotli­ vé knihy Nové americké bible výsledkem práce různých překladatelů. U takového kolektivního díla proto neudivuje, že mezi knihami nacházíme rozdíly v technice překladu a stylu nebo v „zabarvení“ výsledného textu. Čtenáře Nové americké bible na tuto různost do jisté míry předem upozorňuje konstatování obsažené v předmluvě, že „překladatelé se rozhodli, že nebudou v synoptických evangeliích překládat opakující se slova nebo slovní spojení stejně“. Na druhou stranu se však dá jen stěží omluvit mnoho zjevně nahodilých roz­ dílů při překládání terminologických či poloterminologických výrazů a slovních spojení. Například řecké slovo makarios je v Matoušových a Lukášových blaho­ slavenstvích přeloženo slovem blest (blažení), zatímco v sedmi blahoslavenstvích nacházejících se v Knize zjevení jako happy (šťastní). Spojení hé basileia tú theú se u Matouše a Lukáše objevuje šestačtyřicetkrát. Šestnáctkrát je přeloženo jako the kingdom of God (království Boží), jednou jako God's kingdom (Boží království), jednou jako kingdom of heaven (království nebeské!) a v ostatních případech jako the reign of God (vláda Boží). V rámci jedné kapitoly (L 18), a dokonce v soused­ ních verších se nacházejí tyto nesourodé překlady (zde uvedené kurzívou): Let the little children come to me. Do not shut them off. The reign of God belongs to such as these (Dovolte malým dětem, aby ke mně přišli. Nebraňte jim. Vláda Boží patří takovým, jako jsou oni, v. 16). Trust me when I tell you that whoever does not accept the kingdom of God as a child will not enter into it (Věřte mi, když vám říkám, že kdo nepřijímá království Boží jako dítě, nevejde do něj, v. 17). It is easier for a camel to go through a needle’s eye than for a rich man to enter the kingdom of heaven (Snáze projde velbloud uchem jehly, než vstoupí bohatý do království nebeského, v. 25). There is no one who has left home or wife or brothers, parents or children, for the sake of the kingdom of God... (Nikdo, kdo opustil domov nebo ženu nebo bratry, rodiče nebo děti kvůli království Božímu..., v. 29). Podobné nahodilé odlišnosti se objevují i ve verších Mt 3,2 a 4,7. V prvním úryvku Jan Křtitel káže:

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 99

Reform your lives! The reign ofGod is at hand (Napravte svůj život! Vláda Boží je na dosah ruky), a v druhém začíná své kázání Ježíš těmito slovy: Reform your lives! The kingdom of heaven is at hand (Napravte svůj život! Království nebeské je na dosah ruky). V obou případech má řečtina hé basileia tón úranón. Nechce se věřit tomu, že by překladatelská komise (ve které byli erudovaní badatelé) mohla odvést tak nedbalou práci. Nelze vyloučit, že když biblisté dokončili svou náročnou práci, při níž používali konkordance a synopse evangelií, aby se ujistili, že paralely jsou vskutku přeloženy jako paralely, provedla podkomise pro anglický styl tu a tam nějaké dosti svévolné změny, které - snad z nedostatku času vzhledem k blížící se uzávěrce - již biblisté nedostali k závěrečnému schválení. Podle očekávání obsahuje vydání Písma připravené římskokatolickými bada­ teli nejrůznější vysvětlivky. Je zajímavé podívat se blíže na ty z nich, které se tý­ kají takzvaného sensus plenior (plnější smysl) Písma. Tím se rozumí hlubší zvěstný smysl zamýšlený Bohem (ale ne jasně zamýšlený lidským autorem), který lze patrně nacházet ve slovech Písma, když se zkoumají z hlediska dalšího zjevení či vývoje porozumění tomuto zjevení. Jak vysvětlivky, tak nadpisy oddílů navrhují na různých místech Starého zá­ kona mesiášskou interpretaci. Dlouhá poznámka k verši Gn 3,15 končí konstato­ váním, že „toto místo lze chápat jako první zaslíbení Vykupitele padlému lidstvu. Potomstvem ženy je tedy v první řadě Ježíš Kristus“. U verše Gn 49,10, kde je věta kvůli drobné změně v hebrejštině přeložena while tribute is brought to him [Judah] (zatímco se jemu [Judovi] vzdává hold), se dozvídáme, že „poněkud jiné čtení heb­ rejského textu by znamenalo ,dokud nepřijde ten, kterému [palcát] patří' (until he comes to whom it belongs). Toto druhé čtení se tradičně chápalo v mesiášském smyslu. V každém případě toto místo předpovídá převahu judovského kmene, což se naplnilo v davidovské dynastii a nakonec v mesiášském Davidově Synu Ježíši Kristu“. O Balaamově proroctví, že „vyjde hvězda z Jákoba“ (a stár shall advance from Jacob; Nu 24,17), se čtenář poučí, že je „mnoho Otců chápalo jako mesiášské proroctví, ačkoliv se na ně nikde v Novém zákoně neodkazuje; v tomto smyslu je hvězdou sám Kristus, stejně jako je Izraelovou holí (staff); srov. Iz 11,1“. Žalm 45 je charakterizován jako „Svatební píseň pro mesiášského krále“ (Nuptual Ode for the Messianic King) a poznámka tvrdí, že „katolická tradice v souladu s inspirovaným výkladem v Žd l,8n. tento žalm vždy chápala tak, že ukazuje - přinejmenším v typologickém významu - na Krista a jeho nevěstu, církev“. Žalm 72 byl nadepsán: The Kingdom ofthe Messiah (Království Mesiáše). Jak úryvek Iz 52,13-53,12, tak Žalm 22 jsou vztaženy na utrpení Kristovo. Slova the Lord begot me, the firstborn of his ways (Pán mne zplodil jako prvorozeného ze svých cest; Př 8,22), o kterých se v rané církvi během sporů s ariány tak vášnivě diskutovalo, jsou doplněna vysvět­ livkou zakončenou výrokem: „Zde je naznačena pluralita božských osob, která se pak plně zjevila, když se Moudrost vtělila v osobě Ježíše Krista.“ Kontroverzní verš Iz 7,14, který je přeložen: The Virgin shall be with child, and bear a son, and shall name him Immanuel (Panna bude mít dítě, a porodí syna, a na­ zve ho Immanuel), je, jak se dá čekat, opatřen dlouhou poznámkou, z níž zde část citujeme:

100 — BRUČE M. AAETZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Církev se vždy držela sv. Matouše, když spatřovala nadpřirozené naplnění tohoto verše v Kristu a jeho panenské Matce. Prorok nemusel znát plnou sílu skrývající se v jeho slovech; a někteří katoličtí spisovatelé hledali před­ běžné a částečné naplnění v početí a narození budoucího krále Chizkijáše, jehož matka v době, kdy Izajáš mluvil, byla patrně mladá, nevdaná žena (hebrejsky alma). Duch svátý ale připravoval půdu pro jiné Narození, které jako jediné mohlo splnit Bohem dané podmínky Immanuelova poslání a ve kterém mělo trvalé panenství Matky Boží naplnit také slova tohoto proroc­ tví v celém významu zamýšleném božskou Moudrostí.

Podrobněji o revidovaném vydání Nového zákona Nové americké bible viz níže na s. 117-118.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 101

Jedenáctá kapitola

NOVÁ ANGLICKÁ BIBLE (NEW ENGLISH BIBLE [NEB]; 1970) V květnu roku 1946 obdrželo Generální shromáždění skotské církve (Church of Scotland) od církevních představitelů ve Stirlingu a Dunblane předběžný návrh, který doporučoval, aby se bible přeložila do současného jazyka. Po několika měsících vyjednávání se zástupci ostatních větších protestantských denominací ve Velké Británii a s nakladatelstvími univerzit v Oxfordu a Cambridgi se ustavila společná komise, která svěřila práci na překladu čtyřem odborným skupinám, z nichž jedna si vzala na starost Starý zákon, druhá Apokryfy, třetí Nový zákon a čtvrtá stylistickou revizi celého díla. Koordinátorem skupiny starozákonních badatelů byl G. R. Driver z univerzity v Oxfordu, koordinátorem skupiny pro Apokryfy byl G. D. Kilpatrick, také z Oxfordu, a koordinátorem skupiny pro Nový zákon a vedoucím celého projektu se stal C. H. Dodd, emeritní profesor na univerzitě v Cambridgi.(62) Práce ve skupinách probíhala následujícím způsobem. Každá kniha nebo sku­ pina knih byla přidělena jednomu překladateli, který nemusel být členem ani jed­ né ze čtyř skupin. První návrh překladu obíhal ve strojopisu mezi členy přísluš­ né skupiny, kteří na něm pracovali individuálně a také společně na zasedáních komise za účasti překladatele. Po pečlivém projednání a korekturách pracovní verze (takových jednání a korektur mohlo být více) dostala překlad stylistická skupina, která navrhovala úpravy směřující k vybroušení slohu. U konečné verze bylo potřeba dosáhnout shody obou skupin. Nová anglická bible je překlad zcela nový, není to pouhá revize nějakého ji­ ného, staršího textu. Cílem překladatelů bylo oprostit se ode všech předchozích překladů a „převádět z řečtiny do dnešní angličtiny, tedy do přirozené slovní zá­ soby, přirozených konstrukcí a rytmů současného jazyka. Snažili jsme se vyhnout (62)

Další podrobnosti víz In: Geoffrey Hunt, ed., About the New English Bible. London: Oxford Uni­ versity Press - Cambridge University Press 1970.

102 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

archaismům, slangovým výrazům a všemu, co je buď škrobené, nebo nedbalé“.(63) Výsledný překlad se vyznačuje živou a barvitou angličtinou; vysvětlující přídavky jsou příčinou občasného sklonu k opisnosti. Nejprve byla dokončena práce na Novém zákoně; tento svazek vyšel v roce 1961. Většinu recenzentů nejvíce zarážela volnost překladu a vkládání slov, která nemají v textu žádnou bezprostřední oporu (pro usnadnění výkladu vyznačujeme přidaná slova kurzívou; v Nové anglické bibli samé tomu tak není): Those who sleep in death (Ti, kdo spí ve smrti; ITe 4,13); in the province of Asia (v provincii Asii; Zj 1,4); in his body of flesh and blood (v jeho těle masa a krve-, Ko 1,22); guardian angel (anděl strážný; Mt 18,10; Sk 12,15); human body (lidské tělo; Ř 12,4); his life’s blood (krví svého života; Zj 1,5); tongues of ecstasy (extatické jazyky; 1K 13,8). V ji­ ných případech je doslovný význam zcela nahrazen parafrází. Tak „zákonici“ se stávají „doktory práv“ (doctors ofthe law; Mk 15,31 atd.), podobenství o hřivnách je nyní podobenstvím o „pytlích zlata“ (the bags of gold; Mk 25,14-30), slovo tradičně překládané jako saints (svati) dostává podobu Goďs people (Boží lid; Ko 1,2 atd.), z oslovení beloved (milovaní) se stává dear friends (milí přátelé; 1J 4,7 atd.) a ze slovesného obratu it is written (je psáno; Ř 12,19) se stává there is a text which reads (jeden text zní tak a tak). Z hlediska tak volného zacházení s textem zakončil hlavní recenzent Nového zákona Nové anglické bible své hodnocení v literární příloze londýnských Timesů slovy: „Pokud jde jen o to, co pisatelé Nového zákona chtějí sdělit, pak je [nový překlad] výborný. Jiná věc je, chce-li se někdo dobrat toho, co tyto dokumenty skutečně říkají.“(64) Co se týká znění a překladu Starého zákona, který vyšel v roce 1970, jsou za­ jímavé zejména následující aspekty. Překladatelé přeskupili text určitých pasáží Starého zákona podle poradí, o němž se někteří badatelé domnívají, že je vhod­ nější - zvláště v knize Izajáš a Zacharjáš. Příležitostně použili hranatých závorek (např. u Jb 11,6b) pro označení materiálu, který považovali za pozdější přídavky k původnímu textu. V Písni písní (tento hebraismus byl zachován) naznačili překladatelé identi­ tu mluvčích tak, že na levý okraj strany přidali slova Bridegroom (Ženich), Bride (Nevěsta) a Companions (Společníci). Toto šikovné označení, vytištěné kurzívou, převzali (a částečně opravili) ze dvou rukopisů Septuaginty. Na druhé straně můžeme jen litovat, že se překladatelská komise rozhodla vynechat masoretské nadpisy žalmů. Je pravda, že mnoho hudebních poznámek v nadpisech patří k nej­ obtížnějším lingvistickým problémům pro hebraistu-lexikografa, to však není dů­ vod, proč se o jejich překlad alespoň nepokusit. V knize Ezechiel se překládá tradiční výraz son of man (syn člověka), čas­ to používaný při oslovování proroka, běžným výrazem man (člověk). Následují typické příklady: And now, man, a word for you (A nyní, člověče, slovo pro tebe; 24,25); Man, look towards the Ammonites (Člověče, podívej se směrem k Amónovcům; 25,1 [Český ekumenický překlad 25,2]); Man, prophesy and say... (Člověče, prorokuj a řekni...; 30,1); Man, can these bones live again? (Člověče, mohou tyto

(63) (64)

Úvod k Novému zákonu Nové anglické bible (Neb New Testament, 1961), s. X. Z 24. března 1961, s. 178.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 103

kosti opět žít?; 37,3) atd. Americkým čtenářům takové obraty připomínají mluvu hippies a Afroameričanů z šedesátých let. Hebrejské chesed se překládá různými způsoby: strong love (mocná láska; Ž 103,11), true love (pravá láska; Ž 138,8), faithful friendship (věrné přátelství; 1S 20,14), loyalty (oddanost; Mi 6,8) atd. Jak se dá očekávat, ve verši Iz 7,14 se alma překládá jako young woman (mladá žena), a ve verši Iz 52,14 jsou v souladu s tím, jak toto místo překladatelé chápou, přidána slova my people (můj lide), která v hebrejštině nejsou. Apokryfy byly přiděleny komisi, jejímž předsedou byl původně profesor G. D. Kilpatrick a později W. D. McHardy, Regius Professor hebrejštiny v Oxfordu (ten byl od roku 1968 také ředitelem celého projektu). K překladu První a Druhé knihy makabejské byly připojeny (stejně jako v případě Revidovaného standard­ ního překladu) poznámky, které udávaly letopočty před Kristem. Vyprávění, které se obvykle nazývá Bél a drak, je zde nazváno Daniel, Bel, and the Snake (Daniel, Bél a had). Ve Druhé knize Ezdrášově nejsou přesně určeny (na rozdíl od Revido­ vaného standardního překladu) varianty východních překladů (syrského, armén­ ského, gruzínskeho, etiópskeho a dvou podob arabských); jsou uváděny pouze anonymně jako „Vss“ (varianty). V průběhu deseti let po vydání Nového zákona vznesla řada recenzentů mno­ ho kritických připomínek a podnětů.(65) Novozákonní skupina, stále za předsed­ nictví C. H. Dodda, těmto kritickým připomínkám věnovala velkou pozornost a do druhého vydání Nového zákona, které vyšlo spolu se Starým zákonem roku 1970, zanesla téměř čtyři sta změn a oprav. Některé z nich jsou rázu pouze stylistic­ kého, například ve zprávě o Ježíšově narození ve verších L 2,1-14. Ve verši 1 se vyjádření general registration (všeobecný soupis) změnilo ve druhém vydání na a registration (soupis); ve verši 5 byla formulace to be registered (dát se zapsat) nahrazena formulací to register (zapsat se); ve verši 6 se z obratu [Mary] was preg­ nant ([Marie] byla těhotná) stalo [Mary] was expecting a child ([Marie] čekala dítě; Zj 12,2 zní stále She was pregnant [Byla těhotná]) a z her child se stalo her baby (její děťátko); ve verši 7 bylo vyjádření She wrapped him round (zavinula ho) nahrazeno formulací She wrapped him in his swaddling clothes (zavinula ho do plenek) a ve verši 12 se formulace all wrapped up (celé zavinuté) změnila na formulaci wrapped in his swaddling clothes (zavinuté do plenek). Do druhého vydání Nového zákona byly zaneseny i jiné vhodné změny. Výrok Do not feed your pearls to pigs (Nekrmte prasata svými perlami; Mt 7,6) se změnil na vhodnější: Do not throw your pearls to the pigs (Neházejte své perly prasatům). Ježíšovo zaslíbení, že „mocnosti smrti nikdy nezvítězí“ nad církví [the powers of death shall never overpower..., Mt 16,18), nyní zní: the powers of death shall never conquer it (síly smrti ji nikdy nedobudou). Ve verši Mt 20,31 byl text the people rounded on them [the blind men] (lidé jim [slepcům] odsekli) změněn na the people told them sharply to be quiet (lidé jim řekli zostra, aby byli zticha). Podobně je nyní Timotej vyzýván: charge them solemnly before God (slavnostně je napomínej před Bohem; 2Tm 2,14) místo adjure them before God (zapřísahej je před Bohem), a v následující větě vyjádření be straightforward in your proclamation of truth (bud’ (65)

Srov. např. sborník D. E. Nineham, ed., The New English Bible Reviewed. London: Epworth 1965.

104 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

otevřený při zvěstování pravdy) nahrazuje formulaci driving a straight furrow in your proclamation of truth (veď rovnou brázdu při zvěstování pravdy). Konečně není ani bez zajímavosti, že se několik významných změn dostalo i do úvodu k Novému zákonu, který je podepsán iniciálami C. H. Dodda. Čtenář se již například nedozvídá (jako tomu bylo ve vydání z roku 1961), že „na žádném místě s nejistým významem není zvolený překlad výsledkem rozhodnutí jednot­ livce“. V diskusi o úzké hraně mezi překladem a parafrází starší prohlášení znělo: „Ale pokud parafráze znamená, že se do nějakého místa přidává něco, co tam není, aby se vyjasnil význam, který tam je, pak se dá říci, že jsme si to dovolili jen při zachování krajní obezřetnosti a na velmi málo místech...“ To se v druhém vydání změnilo na: „K úmyslným parafrázím jsme se uchylovali jen s krajní obe­ zřetností, a pouze na několika málo místech...“ Tyto a další příklady nám ukazují, jaké typy změn se dostaly do druhého vy­ dání Nového zákona. Někdo si možná pomyslí, že revize byla příliš opatrná a že se daly odstranit občasné briticismy a nepřirozené formulace. Čtenář Nové anglické bible se tak stále dozvídá, že Štěpánova řeč touched them (those who heard] on the raw (je [posluchače] ťala do živého; Sk 7,54) a Pavel stále vybízí Korintské, aby „neměli nic společného se zpustlíky“ (have nothing to do with loose livers; IK 5,9). Ve verši Mk 4,21 se svítilna stále staví pod „dĺži“ (under the meal-tub] a ve verši 6,3 se nám stále říká, že shromáždění, které slyšelo, jak Ježíš učí v synagoze, „si s ním vjelo do vlasů“ (fell foul of him). Zvlášť pozoruhodným příkladem neobvyklé a ne­ přirozené angličtiny je překlad verše Zj 18,16, kde kupci a obchodníci škrobeným jazykem naříkají nad pádem Babylona: Alas, alas for the great city... bedizened with gold and jewels and pearls! (Běda, běda velikému městu ... vystrojenému (bedize­ ned) zlatém a šperky a perlami!), zatímco takzvaně archaická Bible krále Jakuba zde užívá zcela vhodné slovo decked (pokrytému). Sloh Nové anglické bible se dá všeobecně označit za jakousi směsici. Aby svému překladu dodali nádech modernosti, sahají překladatelé příležitostně po hovorových obratech jako they hasten hot-foot into crime (rychle spěchají za zloči­ nem; Př 1,16) či This is more than we can stomach (To je víc, než můžeme spolknout; J 6,60). Na druhou stranu si můžeme všimnout občasného sklonu k užívaní pe­ dantsky přesných výrazů a také slov vzácných a neobvyklých, například asphodel (asphodelus), batten (hltat), distrain (zabavit), felloe (obruč), hoopoes (dudci), keen (jako sloveso s významem „naříkat“), lapis lazuli (lazurit), panniers (nůše), reck (pečovat), ruffed bustard (drop obojkový), runnels of water (potoky vody) a stook (kopka sena; kopkovat). Bližší informace o revizi Nové anglické bible lze nalézt níže na s. 118-120.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 105

Dvanáctá kapitola

NOVÝ MEZINÁRODNÍ PŘEKLAD (NEW INTERNATIO­ NAL VERSION, 1978) Jak již bylo uvedeno, když roku 1952 vyšel Revidovaný standardní překlad, byl tvrdě kritizován některými lidmi, kteří se považovali za teologicky a politicky konzervativní. Potom vyšlo několik biblických překladů, které naopak měly pod­ poru konzervativců - např. roku 1965 Amplified Bible (Rozšířený překlad bible), roku 1969 Modern Language Bible (Bible v moderním jazyce) a roku 1971 New Ame­ rican Standard Bible (Nová americká standardní bible), ale žádná z nich se nestala standardní biblí konzervativních protestantů. Úsilí, které nakonec vyvrcholilo Novým mezinárodním překladem, má po­ čátky už v padesátých letech dvacátého století. Tehdy Synod křesťanské reformo­ vané církve (roku 1956) a Národní asociace evangelikálů (roku 1957) jmenovaly příslušné komise, aby zjistily, zda by nebylo vhodné připravit nový překlad. Roku 1961 se obě komise spojily v jednu společnou. V průběhu několika následujících let se o projekt začali zajímat další badatelé a k této komisi se připojili. Roku 1968 dostal na plný úvazek místo výkonného tajemníka tohoto projektu Edwin H. Palmer. Práce byly zahájeny roku 1968 a již roku 1969 vyšlo Janovo evangelium, roku 1973 pak byl vydán celý Nový zákon. Poté vyšlo jednotlivě několik starozákonních knih a roku 1978 byla dokončena celá bible.(66) V souvislosti s vydáním tohoto překladu proběhla reklamní kampaň, která zdůrazňovala mezidenominační a mezinárodní charakter tohoto díla. Předmluva (s. VII) vyjmenovává třináct zúčastněných denominací. Co se týká zastoupených zemí, brožura The Version of Our Time (Překlad naší doby) podává „neúplný se­ znam“ devadesáti sedmi osob, z nichž bylo osmdesát sedm Američanů, po třech byly zastoupeny Kanada a Velká Británie a po dvou Austrálie a Nový Zéland. Tito badatelé pracovali ve dvaceti týmech, z nichž každý se skládal z pěti lidí: dva (66)

Srov. Kenneth L. Barker, ed., The NIV: The Making ofa Contemporary Translation. Grand Rapids: Zondervan 1986; též vyšlo jako The Making of a Contemporary Translation: New International Version. London: Hodder & Stoughton 1987.

106 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

překladatelé, dva konzultanti a odborník na anglickou stylistiku. Výsledky práce každého týmu se posílaly nejprve dílčí redakční komisi (buď starozákonní, nebo novozákonní), potom společné redakční komisi a nakonec hlavní patnáctičlenné komisi pro biblický překlad. Když se projekt začínal plánovat, slíbila Newyorská biblická společnost, že toto dílo bude finančně podporovat. Je pochopitelné, že mzdy více než sta překladatelů, náklady na jejich dopravu i pronájmy pracoven a kanceláří po mnoho měsíců, během nichž se v komisi setkávali, celá řada příležitostných plateb za sekretárskou práci a kopírovací techniku a další vybavení nakonec přesáhly částku, kterou mohla Newyorská biblická společnost poskytnout. Další zdroj příjmů se objevil, když nakladatelství Zondervan Bible Publishers uzavřelo s Newyorskou biblickou společností smlouvu o tom, že bude v Americe jediným komerčním vydavatelem tohoto nového překladu, a poskytlo prostředky, které pomohly zaplatit náklady. Podle Jamese Powella, tehdejšího předsedy čerstvě přejmenované Mezinárodní biblické společnosti, dosáhly celkové náklady na vydání zhruba osmi milionů dolarů.(67) Od počátku se kladl důraz na to, aby sami překladatelé měli o Písmu vysoké mínění. Předmluva k Novému zákonu uvádí, že všichni plně věřili v „bezvýhradnou autoritu a naprostou věrohodnost Písma, o kterém věří, že je Božím slovem v psané podobě“. Předmluva k celé bibli prohlašuje, že „překladatelé byli ve své důvěře v autoritu a neomylnost bible jakožto slova Božího v psané podobě zajedno“. Po vnější stránce působí tištěné vydání příjemně. Text je uspořádán do jed­ noho sloupce, přičemž autoři často a účinně používají poetického členění. Text je rozdělen do oddílů s příslušnými nadpisy. Spíš neobvyklou novinkou je použití uvozovek pro odlišení slov či slovních spojení, které byly podle překladatelů použity v jiném než normálním významu. Uveďme pár příkladů: “sinners" (hříšníci) v Mt 9,10-11 (a paralely); “gods" (bohové) v Ž 82,1.6 nebo přímá řeč v J 10,34; “acts of righteousness" (skutky spravedlnosti; v Mt 9,10-11) a (spíše kuriózní) závorky u “seven(s)" (sedmice v plurálu) v přímé řeči ve verších Da 9,24-27. Z neznámého důvodu se v synoptických evangeliích užívá jména Mary Mag­ daleně (Marie Magdaléna), ale v Janovi se objevuje jako Mary ofMagdala (Marie z Magdaly).(68) Jiná nejednotnost se týká toho, jak se vyjadřují časové údaje. V evangeliích je zachován řecký způsob (the third hour, třetí hodina; the sixth hour, šestá hodina atd.), ale ve Skutcích se dává přednost modernímu způsobu udávání času: nine in the morning (devět hodin dopoledne; 2,15), three in the afternoon (tři hodiny odpoledne; 3,1; 10,3.30), about noon (okolo poledne; 10,9) a at nine tonight (v devět hodin večer; 23,23). Je překvapující, že si překladatelé, kteří tvrdí, že mají „o Písmu vysoké mí­ nění“, dovolili zacházet s textem tak volně, že vynechávají slova, nebo naopak ještě častěji přidávají slova, která nejsou v rukopisech. Na začátku Kázání na hoře (67)

(68)

Burton L. Goddard, The NIV Story: The Inside Story of the New International Version. New York: Vantage 1989, s. 100. Tato nejednotnost byla pak odstraněna ve vydání z roku 1984.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 107

(Mt 5,2) vynechává Nový mezinárodní překlad slova o tom, že Ježíš „otevřel ústa a“ obsažená v řeckých rukopisech - aniž by uvedl nějaký jiný anglický ekvivalent tohoto spojení. Na druhé straně vložili překladatelé do verše Jr 7,22 slovo just (jen), pro které není v hebrejštině žádné opodstatnění. V Novém zákoně vložili do verše Mt 13,32 v souvislosti s hořčičným zrnem slovo your (vaše) (the smallest of all your seeds, nejmenší ze všech vašich semen) a do IPt 4,6 slovo now (nyní) (the gospel was preached even to those who are now dead, evangelium bylo hlásáno dokonce i těm, kteří jsou nyní mrtví) - přičemž ani jedno z nich v řeckém textu nenajdeme. Ve verši 1K 4,9 nacházíme v Novém mezinárodním překladu dost značné rozvede­ ní toho, co Pavel doopravdy napsal: God put us apostles at the end of the procession, like men condemned to die in the arena (Bůh nás apoštoly vystavil na odiv na závěr procesí, jako lidi odsouzené k smrti v cirku} (oba přídavky uvádíme kurzívou).(69) Nový mezinárodní překlad je hovorovější než Revidovaný standardní pře­ klad, není tak volný jako Nová anglická bible a je doslovnější než Bible radostné zvěsti. O Novém mezinárodním čtenářském překladu (New International Reader’s Version, NIRV) je pojednáno níže na s. 136-139.

(69)

Mnoho podobných příkladů takových změn v Novém mezinárodním překladu uvádí Robert P. Martin, Accuracy of Translation and the New International Version. Carlisle: Banner of Truth Trust 1989, s. 19-67; Earl D. Radmacher - Zane G. Hodges, The NIV Reconsidered: A Fresh Look at a Popular Translation. Dallas: Redención Viva 1990, s. 25-130.

108 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Třináctá kapitola

ŽIDOVSKÉ PŘEKLADY Překlady finančně podporované Židovskou vydavatelskou společností (1917; 1985)

Roku 1917 vydala americká Židovská vydavatelská společnost (Jewish Publication Society of America) ve Filadelfii překlad hebrejské bible pod názvem The Holý Scriptures according to the Massoretic Text (Písmo svaté podle masoretského textu), jehož jazyk je velmi blízký jazyku Bible krále Jakuba a Revidovaného překladu z devatenáctého století. V předmluvě se praví (s. VII): Toto je první překlad, za nějž přebírá společnou zodpovědnost skupina mužů, kteří mezi anglicky mluvícími Židy reprezentují židovské učení. Všechny předchozí snahy v anglickém jazyce byly totiž prací jednotlivých překladatelů. Tento převod je specifický. Snaží se spojit ducha židovské tradice s výsledky biblického bádání, ať již starověkého, středověkého či moderního. Dává tak židovskému světu překlad Písma pořízený muži pro­ stoupenými židovským povědomím, zatímco svět nežidovský uvítá - jak doufáme - překlad, který předkládá mnohé pasáže z tradičního židovského hlediska. Přestože překlad z roku 1917 uspokojil potřebu anglicky mluvící židovské komu­ nity na řadu desetiletí, v polovině dvacátého století začalo být jasné, že je zapo­ třebí překlad nový, takový, který by k modernímu čtenáři promlouval jazykem dvacátého století a který by zahrnoval poslední objevy učiněné na poli chápání Písma. Práci na takovémto překladu zahájila komise sedmi židovských badatelů roku 1955.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 109

V září 1962 vyšla v naprosto novém překladu Tóra {The Torah), první část heb­ rejského Písma svátého. Druhá část hebrejského kánonu, Proroci {The Prophets), byla vydána roku 1978 a Spisy [The Writings) vyšly roku 1982. Konečně roku 1985 vyšlo jednosvazkové vydání všech tří částí. Nazývalo se Tanakh, což je tradiční akronym pro tři části hebrejské bible: Tóra (Zákon), Nebťím (Proroci) a Ketúvím (Spisy), tedy TNK {Tanakh) - celé Písmo svaté. Součástí komise, která překládala Spisy, byla ještě další skupina mladších badatelů. Určitou jednotnost všech tří částí pak zajistil Harry M. Orlinsky z vysoké školy Hebrew Union College, který byl šéfredaktorem celého projektu.(70) Slohově je překlad na vysoké literární úrovni a využívá rozsáhlé slovní záso­ by. Překladatelé se snažili co nejpřesněji určit význam hebrejského textu a poté ho vyjádřit dobrou současnou angličtinou. Při převodu svátého nevyslovitelného jména JHVH se Nový židovský překlad řídil dlouho používanou synagogální zvyk­ lostí a překládal je jako Lord (Pán). Po prvním vydání prvních dvou svazků došlo ještě k několika změnám. Ač samy o sobě důležité, nebyly natolik hluboké, aby podstatněji změnily povahu výsledného textu. Například verš Gn 1,26 zní ve vy­ dání Tóry z roku 1962 takto: I will make man in My image, after My likeness (Udělám člověka ke Svému obrazu podle Své podoby), zatímco konečná verze zní: Let us make man in our image, after aur likeness (Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby). Podobně se znění prvního vydání Let me, then, go down and confound their speech there (Já sestoupím a zmatu tam jejich řeč; Gn 11,7) změnilo v druhém vydání na Let us... (Sestupme tedy...) Roku 1999 připravila Židovská vydavatelská společnost JPS Hebrew-English Tanakh (JPS hebrejsko-anglický Tanach) jako dvojjazyčné vydání pro potřebu stu­ dentů. Příhodné a praktické rozvržení do dvou sloupců na každé straně umožňuje čtenáři, aby se rychle pohyboval mezi oběma jazyky. Přestože pro studium původních hebrejských a aramejských textů a pro je­ jich interpretaci existuje mnoho dostupných zdrojů, stále zůstávají místa, kde je text i jeho význam nejistý. Čtenáře by mohlo překvapit, že se poznámka pod čarou „význam hebrejského textu nejasný“ nebo podobná se stejným významem objevuje v překladu Spisů asi 190krát. Zejména to platí pro knihy poetické. Tak­ řka cítíme zoufalství překladatelů, když čteme poznámku k verši Jb 24,18: „Odtud až po konec kapitoly [verš 25] je překlad do značné míry pouhým dohadem.“ Mů­ žeme jen doufat, že jasnější porozumění významu nejasných míst bude umožněno budoucími objevy a výzkumy.

Nový zákon Heinze W. Cassirera (1989)

Cassirerův překlad Nového zákona, který k vydání připravil a úvodem opatřil Ronald Weitzman, je výsledkem práce Žida narozeného v Německu. Cassirer přibyl roku 1934 ve věku jednatřiceti let do Velké Británie, kde pak mnoho let učil filozofii na univerzitě v Glasgowě a na koleji Corpus Christi v Oxfordu. Byl to učenec širokých zájmů: napsal mimo jiné studii o Aristotelově spisu O duši, (70)

Orlinsky připravil i doplňující svazek nazvaný Notes of the New Translation of the Torah. Phila­ delphie: Jewish Publication Society of America 1969.

110 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

komentáre ke dvěma Kantovým Kritikám a knihu s názvem Grace and Law: St. Paul, Kant, and the Hebrew Prophets (Milost a Zákon: svátý Pavel, Kant a hebrejští proroci). Roku 1955 byl v anglikánské církvi pokřtěn a krátce nato začal využívat svého židovského původu a znalosti řečtiny k překladu textů Nového zákona, přičemž začal listy apoštola Pavla. Samotný překlad vycházel z Cassirerovy osobní potřeby udělat si ve věcech jasno. V tomto ohledu je také pozoruhodný jako doklad vlivu Nového zákona na vyzrálého badatele židovského původu, který se obrátil k biblické literatuře, aby v ní hledal odpovědi na naléhavé filozofické problémy, jakým byl například pro­ blém morální svobody. Název Cassirerova překladu zní Goďs New Covenant: A New Testament Translation (Boží Nová smlouva: překlad Nového zákona; Grand Rapids: Eerdmans 1989). Upoutávka na vnitřní straně obálky uvádí:

Tento zvláštní překlad je prací židovského klasického filologa a filozofa, který z bible do svých devětačtyřiceti let nepřečetl ani slovo. Vliv řeckých biblických textů na Heinze Cassirera byl tak velký, že jejich studiu zasvětil dalších jednadvacet let svého života.... [Tento překlad] bude zvláště vhod­ ný pro křesťany, kteří chtějí hlouběji porozumět svým vlastním duchovním kořenům, i pro židy zajímající se o křesťanství.... Přístupný bude také pro každého, kdo by se k těmto biblickým textům dostával poprvé v životě. Překlad nakonec připravil k vydání Ronald Weitzman, který pro Cassirera po dlouhou dobu překládání pracoval jako tajemník. Ten nám sděluje v úvodu k překladu („Introducing the Translation and Its Translator“, s. XVI-XVII), že „Cassirer vůbec neprojevoval přání, aby překlad vyšel za jeho života. Vyjádřil přesvědčení, že jeho čas přijde, a spokojil se tvrzením: ,Nyní je to na Duchu svátém.' Pak začal s přípravami na překlad Kantova hlavního etického díla Kritika praktického rozumu.“ Překlad veršů J 1,1-2.14 je veskrze slavnostní a vznešený:

It was the Word that was at the very beginning; and the Word was by the side of God, and the Word was the very same as God. It was he who at the very beginning was by the side of God.... So the Word became a creature of flesh and blood and made his stay in our midst. And we saw his glory, the glory which is his as the Fathers only Son, coming forth from the Father, full of grace and truth.

Na samém počátku bylo Slovo; a toto Slovo bylo vedle Boha, a toto slovo bylo úplně stejné jako Bůh. Právě ono bylo na samém počátku vedle Boha. ... Slovo se tedy stalo tvorem z masa a krve a učinilo si příbytek uprostřed nás. A my jsme viděli jeho slávu, slávu, která mu patří jakožto Otcovu jed­ norozenému Synu, jenž vyšel od Otce, plný milosti a pravdy.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 111

Mnohem hovornější je překlad sestávající z pětadvaceti anglických slov, která obdivuhodně přesně vyjadřují význam pěti Markových slov v řečtině baptisma metanoias eis afesin hamartión (1,4): a baptism which was to háve its source in repentance and which was to result in people having their sins forgiven them (křest, který měl mít svůj zdroj v pokání a měl v lidech působit, že jim budou odpuštěny hříchy). Celkově však styl tohoto překladu vykazuje jisté nedostatky v konzistenci. Někde udává hodiny moderním způsobem, ale na jiných místech má třetí, šestou a devátou hodinu. Vzdálenosti jsou někdy v yardech a mílích, jindy ve stadiích. Parabole může být „parabola“ [parable], „podobenství“ (simiíe) nebo „obrazné rčení“ (a figurative saying). Velmi často se opakují chybně použitá zvratná zájmena místo prvního pádu. Tvrzení, jež odporují předchozímu, začínají záporkou no (No, the Lord Himself...; Ne, sám Pán...). Ve verši Zj 11,10 není věta úplná a v L 11,32 je chybně přidána záporka not. I přes tyto nedostatky lze doufat, že překlad bude k užitku čtenářům, kteří spa­ dají do některé ze tří kategorií, jimž je překladatelské dílo podle vydavatele určeno.

Úplná židovská bible Davida H. Sterna (Complete Jewish Bible, 1998)

Na poslední straně této knihy nalezneme následující informaci:

David H. Stern se narodil roku 1935 v Los Angeles; byl pravnukem dvou z prvních dvaceti Židů tohoto města. Získal doktorát z ekonomie na univer­ zitě v Princetonu a byl profesorem na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, horolezcem, spoluautorem knihy o surfování a majitelem obchodů se zdra­ vou výživou. Roku 1972 uvěřil v Ješuu [Yeshua] jako Mesiáše, poté získal ve Fullerově teologickém semináři titul magistra teologie a napsal magisterskou práci na Univerzitě judaismu.... Roku 1979 se Sternovi vystěhovali (hebr. alija) do Izraele, kde žijí se svými dvěma dětmi a působí v izraelské mesiášské židovské komunitě....

Překlad Nového zákona od dr. Sterna s názvem Jewish New Testament (Židovský Nový zákon) vydalo roku 1989 vydavatelství Jewish New Testament Publications.(7i) Účel knihy stručně vystihuje její podtitul: „Překlad Nového zákona, který vyjadřuje jeho židovský ráz“. Tohoto cíle dosahuje mimo jiné tím, že řadu klíčo­ vých slov a spojení uvádí v transliteraci a vysvětluje je pak v poznámkách pod čarou na té straně, kde se nacházejí, i ve „Slovníčku vysvětlujícím výslovnost“ (Pronouncing Explanatory Glossary) na konci knihy (s. 358-378). V tomto slovníčku je 356 položek, mezi nimiž je 279 vlastních jmen (osobních i místních) a jen 77 obecných podstatných jmen a sousloví. Transliterace některých vlastních jmen (71)

P. O. Box 1313 [později P. O. Box 615], Clarksville, MD 21029.

112 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

je zcela nadbytečná: A • dam je Adam, Ar • ni je Arni, Da • vid je David a tak dále. Některé ale tak zřejmé nejsou: Y'hu • dah je Juda, Yitz • chak je Izák a Ye • shu • a je Ježíš. Roku 1998 vydal Stern v nakladatelství Jewish New Testament Publications svůj překlad celé bible pod názvem Complete Jewish Bible (Úplná židovská bible). U Starého zákona převzal a upravil překlad z roku 1917 vydaný americkou Židov­ skou vydavatelskou společností (srov. výše). Její poněkud archaickou angličtinu upravil tak, aby odpovídala jeho překladu Židovského Nového zákona. Tam, kde měl Stern pochybnosti o překladu hebrejského textu v bibli vydané Židovskou vydavatelskou společností, přeložil příslušné místo z hebrejského masoretského textu sám. Jeho verze Starého zákona je tedy něco mezi překladem a parafrází. Knihy Starého zákona jsou samozřejmě seřazeny v pořadí podle masoret­ ského textu. Ze stejného důvodu je i úvodní popisná věta uvádějící většinu žalmů číslována jako verš 1. Co je v ostatních biblích číslováno jako verš 1, je ve Sternově překladu verš 2. Následuje několik ukázek ze Sternova překladu. (Slova psaná kurzívou jsou vysvětlena ve zmíněném Slovníčku.) 2God spoke to Moshe: he said to him, “I am Adonai. 3I appeared to Avraham, Yitz’chak and Ya’akov as El Shaddai, although I did not make myself known to them by my name, Yud-Heh-Vav-Heh [Adonai]. 4A1so with them I esta­ blished my covenant to give them the land of Kena'an, the land where they wandered about and lived as foreigners.“ (Sh'mot [Exodus] 6:2-4) 2Bůh promluvil k Mojžíšovi: řekl mu, „Já jsem Adonaj. 3Já jsem se zjevil Avrahamovi, Jicchakovi a Jaakovovi jako El Šaddaj, přestože jsem se jim nedal poznat jménem, Jod-He-Vav-He [Adonaj]. 4Také jsem s nimi uzavřel smlouvu, že jim dám zemi Kenaan, zemi, kterou putovali a ve které žili jako cizinci.“ (Š'mot [Exodus] 6,2-4)

The words of Amos, one of the sheep owners in T’koa, which he saw con­ cerning Isra’eli in the days of ‘Uziyah, king of Y’hudah and Yarov‘am the son Yo’ash, king of Israel, two years before the earthquake. (‘Amos [Amos] 1:1) Slova ‘Amose, jednoho z chovatelů ovcí v T’koa, která viděl o Isra’eli za dnů ‘Uzijaha, krále J’hudy, a Jarovama, syna Jo’ašova, krále Isra’ele, dva roky před zemětřesením (‘Amos [Ámos] 1,1) When Yeshua learned that the P’rushim had heard he was making and im­ mersing more talmidim than Yochanan 2(although it was not Yeshua himself who immersed but his talmidim), 3Yeshua left Y’hudah and set out again for the Galii. 4This meant that he had to pass through Shomron. (Yochanan [John] 4:1-4)

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 113

’Když se Ješua dozvěděl, že P’rušim slyšeli, že získává a ponořuje více talmidim než Jochanan 2(přestože Ješua sám neponoroval, ale jeho talmidim), 3opustil Ješua J’hudu a znovu se vypravil do Galilu. 4Musel tedy projít přes Šomron. (Jochanan [Jan] 4,1-4)

11 And now, brothers, shalom! Put yourselves in order, pay attention to my advice, be of one mind, live in shalom - and the God of love and shalom will be with you. 12Greet one another with a holy kiss. 13A11 God’s people send greetings to you. 14The grace of the Lord Yeshua the Messiah, the love of God and the fellowship of the Ruach HaKodesh be with you all. (2 Corinthians 13:11-14)

nA nyní, bratři, šálom! Dejte se do pořádku, dbejte na mé rady, buďte jedné mysli, žijte v šalomu - a Bůh lásky a šalomu bude s vámi. 12Zdravte se navzájem svátým políbením. 13Celý Boží lid vám posílá pozdravy. 14Milost Pána Ješuy, Mesiáše, láska Boží a společenství od Ruach HaKodeš ať je s vámi se všemi. (Druhý list Korintským 13,11-14) Kromě přepisu různých hebrejských slov přidává Stern poněkud neočekávaně také přepis zhruba deseti slov v jidiš.(72) Například ve verši L 18,4-5, když se neodbytná vdova vytrvale dohaduje se soudcem, si soudce říká: „I don’t fear God, and I don’t respect other people; but because this widow is such a nudnik, I will see to it that she gets justice - otherwise, she’ll keep coming and pestering me till she wears me out!“ (Nebojím se Boha a neohlížím se na ostatní lidi; ale protože je tahle žena takový nudnik, dohlédnu na to, aby se jí stalo po právu - jinak bude pořád chodit a obtěžovat mě, až mě úplně umoří!) Z kontextu jasně vyplývá, že slovo nudnik znamená něco jako „otravný“ nebo „protivný člověk“. Ve verši Tm 4,7 dostává nově ustanovený představený radu, aby „odmítal bezbožné bubbe meises“ (refuse godless bubbe-meises). Čtenáři, který nezná jidiš, slovníček objasní, že to znamená „babské povídačky“ (old wives tales), doslova „babičkovská vyprávění“ (grandmothers’ stories). Ježíš vysílá sedmdesát učedníků (talmidim) s napomenu­ tím: „Don’t carry a money-belt or a pack, and don’t stop to shmoose with people on the road“ (Nenoste opasek na peníze ani ranec a nezastavujte se, abyste tlachali [angl./jidiš schmoose] s lidmi na cestě; L 10,4). Čtenář se ze slovníčku dozví, že schmoose znamená „přátelsky s někým tlachat“.

(72)

V dopise (ze 7. září 2000) Stern autorovi této knihy vysvětluje: „Použil jsem [výrazů z jidiš],

abych svému překladu dodal trochu .etnické příchuti', protože jedním z cílů, které jsem si sta­ novil, bylo ukázat židům, křesťanům i všem ostatním, že Nový zákon je kniha židovská.“

114 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Zajímavým typografickým vylepšením je použití výrazně odlišného písma, když chce překladatel naznačit změnu pisatele. V Prvním listu Korintským 16,2124; Listu Galatským 6,11-18; Koloským 4,18; v Druhém listu Tesalonickým 3,17-18 a v Listu Filemonovi 19a použil v tisku stylizované psací písmo, aby naznačil, že zde do ruky vzal pero sám Pavel. Celkem vzato je jisté, že Sternova Úplná židovská bible poskytne pohanokřesťanovi nový úhel pohledu. Doufejme, že se jí uznání dostane i od posluchačů, kte­ rým je určena, totiž od těch, kteří si říkají mesiášští Židé.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 115

Čtrnáctá kapitola

REVIZE ZA REVIZÍ Celá řada anglických překladů, které vyšly v druhé polovině dvacátého století, prošla v posledních patnácti letech tohoto století další revizí. Některé z těchto revizí si vyžádalo objevení starších hebrejských a řeckých rukopisů; jiné vznikly s cílem zlepšit styl anglických překladů. Nová americká standardní bible (New American Standard Bible, 1971; přepracované vydání 1995) Roku 1959 zahájila Lockmanova nadace v La Habra v Kalifornii (neziskové křes­ ťanské sdružení založené roku 1942 s cílem podporovat křesťanské vzdělávání a evangelizaci, a především překládat bibli do různých jazyků) nový překlada­ telský projekt založený na Americkém standardním překladu z roku 1901. Jeho text mohla Lockmanova nadace použít a upravit, jelikož autorská práva na tento překlad již vypršela. Roku 1971 dílo padesáti osmi anonymních překladatelů z celé řady denomi­ nací vyšlo pod názvem New American Standard Bible (Nová americká standardní bible). Autoři revize se vrátili k tradiční úpravě Ženevské bible (1560) a Bible krá­ le Jakuba (1611), ve kterých každý verš začíná novým odstavcem. Na rozdíl od Amerického standardního překladu, který používá jako osobní jméno Boha slova Jehovah (srov. výše s. 79), přejímá tato revize tradiční překlad tetragramu a sází jej kapitálkami (Lord, Pán). Autoři revize zavedli jednu novinku: starozákonní citace tiskli celé malými kapitálkami. Také přidali uvozovky (Americký standardní překlad je totiž nepoužíval), které se opakují, pokud je to potřeba, na začátku každého dalšího verše. Odstavce jsou vyznačeny tučnými čísly nebo písmeny. Staré tvary pro tykání (Thou, Thee a Thy) se používají jen v modlitbě k Bohu. Autoři revize také na rozdíl od písařů biblických rukopisů i od úzu téměř všech překladatelů

116 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

bible do angličtiny (včetně Amerického standardního překladu) píší s velkým písmenem všechna osobní zájmena, vztahují-li se k Bohu, Ježíši Kristu a Duchu svátému. Přestože autoři této revize tvrdí, že ve většině případů sledovali text třiadvacátého vydání řeckého Nového zákona Nestle-Aland, vyskytují se v ní významné odchylky u řady veršů, které obsahují znění postrádající pevnou oporu v rukopi­ sech. Mezi ně patří např. Mt 6,13b; 12,47; 18,11; 23,14; Mk 7,16; 9,44.46; 11,26; 15,28; L 24,12. Roku 1995 vyšlo přepracované vydání Nové americké standardní bible. Většinou údajně vychází z šestadvacátého vydání řeckého Nového zákona Nestle-Aland, ale výše zmíněné odchylky se stále objevují i v tomto novém vydání. V překladu došlo k celé řadě menších změn. Důkladná analýza, která srovnávala původní a přepracované vydání,(73) odhalila, že první z obou překladů obsahuje 781182 slov a druhý 774 216. Změny zavedené v přepracovaném vydání se obje­ vují v 10 616 verších a přímo se týkají 24 338 slov z původního vydání. Z nich jen 4704 změn se týká psaní velkých písmen, 32 změn se týká pravopisu a 30 použití kurzívy. Celkem je tu 19 572 oprav: vynechávek, doplnění, přemísťování nebo na­ hrazování slov v textu původního vydání. Asi 58 změn v přepracovaném vydání zavádí genderově neutrální vyjadřování. Nová jeruzalémská bible (New Jerusalem Bible, 1985)

Ani čas, ani biblické vědy nestojí na místě, a tak se roku 1973 objevilo nové vydání Bible de Jerusalem, takže bylo potřeba připravit i její novou verzi anglickou. Nová jeruzalémská bible (The New Jerusalem Bible, 1985) není jen překlad z francouzštiny, ale svébytný počin zahrnující zdokonalení textu a doplnění vysvětlivek. Vznikla pod vedením nového hlavního redaktora Henryho Wansborougha z Ampleforthského opatství v Yorkshire. Kromě opravování chyb, které byly ve vydání z roku 1966, se autoři revize snažili omezit užívání mužského rodu v pasážích, jež se očividně týkají zároveň mužů i žen. Vydavatel v předmluvě upozorňuje: „Velmi jsme se snažili, i když ne za každou cenu, abychom oslabili či obešli vnitřní tendenci angličtiny upřednostňo­ vat mužský rod, sklon, který nyní někteří lidé považují za tak urážlivý; Boží slovo se týká stejným způsobem jak mužů, tak žen.“ Autoři se cestou různých změn vyhýbali tomu, co považovali za maskulinní preference: ve verši Za 3,8 se men of good omen (mužové/lidé dobrého znamení) mění na an omen ofthings to come (znamení věcí, které mají přijít); výrazem the rich (bohatí; Mi 6,12) se nahrazuje původní znění rich men (bohatí muži/lidé), slovo someone (někdo; Za 4,1) a everyone (všichni; 11,6) umožňují vyhnout se slovu man (muž/člověk). He who (ten, který; Am 9,1) se mění na whoever (kdokoliv). Věta The wicked marís oracle is sin (Prorockým výrokem svévolného muže/člověka je hřích;

(73)

Laurence M. Vance, Double Jeopardy: The New American Standard Bible Update. Pensacola: Vance Publications 1998. Dr. Vance také doplňuje jména překladatelů Nové americké standardní bible a jejího doplněného vydání (s. 299-300).

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 117

Ž 36,1) se nyní překládá jako Sin is the oracle of the wicked (Hřích je prorockým výrokem svévolných). Co se týká jazyka, pominula původní Jeruzalémská bible všechny anglické bible a překládala do moderní angličtiny. Mnohé ze změn, které předložila, byly tehdy ostře kritizovány, a ty jsou nyní opraveny. Tak například v blahoslaven­ stvích (Mt 5,3-11) se vrátilo blessed (blahoslavení) tam, kde původní Jeruzalémská bible měla happy (šťastní). Překlad řeckého amen, amen legó hymin jako I telí you most solemnly (slavnostně vám říkám; např. J 16,20), který byl také široce kriti­ zován, se změnil na In all truth I telí you (Ve vší pravdě vám říkám). Ve verši 1J 3,21 a 4,1.7 bylo My dear people (Milí lidé) nahrazeno větou My dear friends (Milí přátelé). Revidovaný Nový zákon, Nová americká bible (Revised New Testament, New American Bible, 1986) Roku 1978, pouhých osm let po vydání Nové americké bible, se začala plánovat zevrubná revize Nového zákona. Za tímto účelem byla ustavena komise, která měla organizovat a řídit práce na revizi, vybírat spolupracovníky, sloužit jako redakční rada, jež by koordinovala práci autorů revize, a také rozhodovat o ko­ nečné podobě textu a výkladových materiálů. Od prosince 1980 až do listopadu 1986 se redakční rada sešla celkem padesátkrát, aby zkontrolovala a zrevidovala všechny materiály, a zajistila tak přesnou a konzistentní koncepci. Editoři také spolupracovali se zvláštní biskupskou komisí, kterou Americká biskupská konfe­ rence roku 1982 pověřila dohledem na revizi překladu. Překladatelé v předmluvě k revidovanému vydání Nového zákona přiznávají, že:

Ačkoliv Písmo je samo o sobě nadčasové, jeho překlady a výklady na území, které se vyznačuje prudkými kulturními změnami v míre dosud nevídané, rychle zastarávají. Obrovský rozvoj biblických věd, k němuž došlo v našem století a který změnil i povahu našeho jazyka, vyžaduje pravidelné úpravy jak překladů, tak doprovodných vysvětlujících materiálů. Základem pro dal­ ší vylepšení se stala zkušenost s používáním Nového zákona Nové americké bible v praxi, zvláště při ústním přednesu. V souvislosti s tím došlo roku 1978 k rozhodnutí přistoupit k důkladné revizi Nového zákona, která by odrážela pokrok v bádání a vycházela vstříc potřebám pastorační činnosti.

Protože hlavním cílem revize bylo vytvořit pokud možno takový překlad, který by byl co nejpřesnější a co nejvíce odpovídal řeckému originálu, zaměřovali se editoři na formální ekvivalenci. Překladatelé s potěšením přiznávají, že „tam, kde si určitý řecký termín uchovává stejný význam, byl - pokud možno - překládán stejně... Synoptická evangelia jsme pečlivě překládali tak, aby zachovávala jak podobnosti, tak i rozdíly řeckého znění.“ Jinak řečeno, chyby v překladu uvedené v desáté kapitole byly napraveny. Kromě toho se překladatelé na místech, kde význam originálu zahrnuje oba přirozené rody, snažili „toto zahrnutí vyjádřit, pokud je to možné v běžné součas­

118 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

né angličtině, aniž bychom se uchylovali k opisům či neologismům, jež by byly prohřeškem vůči důstojnosti jazyků“. Například ve verši Mt 23,13 se znění You shut the doors of the kingdom of God in mens faces (Zavíráte před tvářemi mužů/ lidí dveře království Božího) mění na You lock the kingdom ofheaven before human beings (Zamykáte před lidskými bytostmi nebeské království). Mimo to, že je ten­ to překlad doslovnější, zohledňuje také snahu přiklonit se ke genderově neutrál­ nímu jazyku, nakolik to dovoluje věrnost originálu. Stručně řečeno, revidované vydání představuje oproti předchozímu podstatné vylepšení.

Revidovaná anglická bible (Revised English Bible, 1989) Krátce po vydání Nové anglické bible roku 1970 byla ustavena komise, která měla shromažďovat a posuzovat kritické reakce na tento nový překlad. Z mírné revize, která měla být výsledkem práce této komise, se stala revize velmi významná.(74) Vedením této revize byl pověřen profesor W. D. McHardy, který byl od roku 1968 zástupcem vedoucího redaktora Nové anglické bible. Přestože Novou anglickou bibli podporovaly hlavní britské církve, zástupci římskokatolické církve se na jejím vzniku tehdy podíleli pouze jako pozorovatelé. K pracím na revizi se však připojili jako řádní členové, stejně jako badatelé z Armády spásy a Jednoty bra­ trské. Revidovaná anglická bible tedy reprezentuje britské křesťanství ještě lépe než Nová anglická bible. Z doprovodné publikace připravené Rogerem Colemanem, jenž pracoval jako redaktor-koordinátor a tajemník společné církevní komise, která měla na starost dohled nad překladem, se dozvídáme, že na revizi se podílelo devatenáct překla­ datelů a dvanáct jazykových korektorů. „Do listopadu 1988, kdy byly dokončeny poslední stránky schválené verze pro vydavatele, trvaly práce na revizi čtrnáct let a dva měsíce.“(75) V předmluvě píše dr. Donald Coggan (bývalý canterburský arcibiskup) mimo jiné o záměrech autorů překladu:

Styl angličtiny je plynulý a patřičně důstojný pro použití v liturgii, přitom však zůstává srozumitelný pro věřící nejrůznějšího věku a z nejrůznějšího prostředí... Poněvadž se nyní při oslovování Boha používá obvykle zájmeno „you“, upouští překlad od zájmena „thou“, které bylo v Nové anglické bibli zachováno pro jazyk modlitby. Tradiční překlady bible používají mužského rodu u textů, které se očividně týkají obou pohlaví, což začalo být v posled­ ních letech citlivé téma; autoři revize dávali proto přednost neutrálnej Šímu vyjadřování tam, kde to bylo možné, aniž by nějak utrpěla správnost textu po stránce odborné či anglický styl (s. VII-IX).

Některé změny směřují k překladu konzervativnějšímu a méně osobitému. Napří­ klad když se mluví o Akse (Joz 15,18), je v revizi místo znění she broke wind (vy(74) (75)

Srov. Roger Coleman, New Light and Truth: The Making of the Revised English Bible. London: Oxford University Press - Cambridge University Press 1989. Coleman, New Light and Truth, s. 42.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 119

pustila větry) výraz she dismounted (sesedla). Místo formulace all men’s knees run with urine (kolena každého muže budou pomočená; Ez 21,7 [ČEP 21,12]) nyní stojí v textu all knees will turn to water (všechna kolena se promění ve vodu). Pavlovo napomenutí Have nothing to do with loose livers (Nemějte nic se zpustlíky; IK 5,9) se změnilo na Have nothing to do with those who are sexually immoral (Nemějte nic s těmi, kdo jsou sexuálně nemorální). Na druhou stranu se nijak nezměnil verš Př 19,29: there is a rod in pickle for the arrogant (Na posměvače je už připravena rákoska), ani verš Pis 1,7 That I [the bride] may not be left picking lice as I sit among your companions’ herds (Abych já [nevěsta] nezůstala sbírat vši, když sedím při stádech tvých druhů), či Sk 1,21 those who bore us company (ti, kteří nám dělali společnost). U textu Desatera přikázání překvapuje, že vedle mnoha malých rozdílů v heb­ rejském textu mezi kapitolou Ex 20 a Dt 5 a podstatného rozdílu v tom, jak se zdůvodňuje zachovávání sabatu, přidali překladatelé mnoho dalších, dokonce i na místech, kde se hebrejská znění neliší. Například úvodní verš v Ex 20 zní: I am the Lord your God who brought you out of the land of Egypt, out of the land of slavery (Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, ze země otroctví), zatímco v Deuteronomiu nalezneme: I am the Lord your God who brought you out of Egypt, out of that land where you lived as slaves (Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z té země, kde jste žili jako otroci). Jako další příklad můžeme uvést: You must have no other god [sg.] besides me (Nesmíš mít jiného boha [sg.] kromě mne), a You must have no other gods [pl.] beside me (Nesmíš mít žádné jiné bohy [pl.] kromě mne) (s alternativami v poznámkách u každého případu). A dále: You must not make a carved image for yourself [Nesmíš si vyrobit vyřezáva­ nou podobiznu) a You are not to make (Nevyrobíš si...). A dále: You must not bow down to them in worship (Nesmíš se jim klanět, abys je uctíval) a You must not worship or serve them (Nesmíš je uctívat nebo jim sloužit). To všechno bylo v Nové anglické bibli přeloženo správně. Jednou z nejpodivnějších věcí na Nové anglické bibli byl způsob, jakým pře­ kládala slovo ekklésia ve Skutcích apoštolů a v Listech. Ve Skutcích byly všech­ ny místní křesťanské skupiny mimo Jeruzalém congregations (shromáždění), jen v Jeruzalémě byla „církev“ (church). V Listech označovala „církev“ (church) jen instituci; všechny místní skupiny byly congregation(s) (shromáždění), community (společenství) nebo meeting (setkání; 1K 14,23.24). Toto rozlišování, které zavedla původní verze, ovšem Revidovaná anglická bible setřela. Ve Skutcích je v Jeruzalémě vždycky church (církev, srov. také the church in Judaea, církev v Judsku, Sk 11,1), ale ostatní uskupení jsou někdy church (církev) a někdy congregation (shromáždění). Například v Antiochii je oboje: ve verších 11,26; 13,1 a 15,3 je church, ale v 14,27 congregation. V Lystře a Ikoniu jsou churches (církve; 16,5), ale máme i zmínku o (each) congregation ([každém] shro­ máždění) v Lystře, Ikoniu a Pisidské Antiochii (14,23). U Sýrie a Kilikie (15,41) a u Efezu (20,17) má Revidovaná anglická bible churches (církve). Milým zjištěním je, že se ve Starém zákoně opět objevily nadpisky žalmů. Jsou totiž koneckonců součástí masoretského textu a je podivné, že byly v Nové anglic­ ké bibli vynechány. Z předchozí verze bylo také zachováno označování mluvčích

120 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

v Písni písní, ale bez uvedení, že pocházejí ze dvou rukopisů Septuaginty, jako to bylo v Nové anglické bibli. V Novém zákoně je i nyní úryvek J 7,53-8,11 vytištěn jako zvláštní text na konci Janova evangelia. Dva závěry Markova evangelia jsou přehozeny: Revido­ vaná anglická verze má nejprve kratší závěr bez číslování veršů a bez jakéhokoliv odsazení od konce verše 8, takže si o něm bude běžný čtenář myslet, že je součás­ tí tohoto verše. Delší závěr je od kratšího oddělen jedním prázdným řádkem a ob­ sahuje tradiční číslování veršů 9-20. Jak je text skutečně doložen, je vysvětleno v poznámkách. Nový revidovaný standardní překlad (New Revised Standard Version, 1990)

Na základě nových fragmentů svitků objevených u Mrtvého moře, které obsahují starozákonní text, a na základě dalších starých papyrů s řeckými rukopisy No­ vého zákona rozhodla roku 1974 Národní rada církví, aby Komise pro Standard­ ní bibli provedla podrobnou revizi Revidovaného standardního překladu (z roku 1952) v souladu s následujícími pokyny:(76) měla provést nezbytné změny, které by se týkaly (1) rozdělení do odstavců a interpunkce; (2) odstranění archaismů, ovšem při zachování stylu připomínajícího tradici biblického překladu mezi bib­ lí Tyndalovou a Biblí krále Jakuba; (3) dosažení větší přesnosti, jasnosti a libozvučnosti a (4) odstranění mužsky zaměřeného jazyka, nakolik je to možné bez zkreslení textů, které odrážejí historickou situaci starověké patriarchální kultu­ ry a společnosti. Komise pro Standardní bibli se potom sešla vždy dvakrát do roka, obvykle jeden týden v lednu a jeden v květnu. Na rozdíl od praxe jiných revizních komi­ sí věnovali její členové tomuto projektu svůj čas a odbornost vždy bez finanč­ ní odměny. Nakonec se k sekci pro Starý zákon připojilo několik dalších členů [celkem tedy bylo členů dvacet), takže se mohly souběžně setkávat tři podsekce, a držet tak krok s desetičlennou skupinou, která pracovala na Novém zákoně a Apokryfech. V roli koordinátorů tří starozákonních podsekcí pracovali jakožto místopředsedové Robert Denton a Walter Harrelson spolu s různými členy staro­ zákonní sekce. Autor této knihy se coby předseda Komise pro Standardní bibli podílel na práci jako koordinátor sekce novozákonní a sekce pro Apokryfy, které se scházely v odlišných termínech. Práce na revizi, která spočívala v rozhovorech při osobních setkáních trvají­ cích od devíti do jednadvaceti hodin (s přestávkou na občerstvení, při které disku­ se často pokračovala), byla nakonec dokončena a 16. května 1990 slavila Národní rada církví v episkopální katedrále v Pittsburghu bohoslužbu za požehnání a na oslavu Nového revidovaného standardního překladu (níže NRSV) bible. Práva na vydání nového překladu obdrželo sedm vydavatelství ve Spojených státech a Velké Británii. Během několika let byl Nový revidovaný standardní pře-

(76)

Srov. Bruče M. Metzger - Robert C. Dentan - Walter Harrelson, The Making of the New Revised Standard Version of the Bible. Grand Rapids: Eerdmans 1991.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 121

klad k dostání ve více než sedmdesáti různých formátech, úpravách a vazbách s celou řadou map, ilustrací a poznámek. Z důležitých změn provedených při revizi Revidovaného standardního pře­ kladu (níže RSV) můžeme uvést tyto příklady:

1. Větší přesnost

RSV

NRSV

Am 6,5

like David invent for themselves instruments of music (jako David si vymýšlejí hudební nástroje)

like David improvise on instru­ ments of music (jako David impro­ vizují na hudební nástroje)

L4,47

[H]er sins, which are many, are forgiven, for she loved much. (Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože hodně milovala.)

[H]er sins, which were many, have been forgiven; hence she has shown great love. (Její mnohé hří­ chy již byly odpuštěny, protože projevila velkou lásku.)

J 2,15

And making a whip of cords, he drove them all, with the sheep and oxen, out of the temple. (Udělal si z provazů bič a vyhnal je všechny i s ovcemi a dobytkem ven z chrámu.)

Making a whip ofcords, he drove all of them out of the temple, both the sheep and the cattle. (Udělal si z provazů bič a vyhnal je všechny z chrámu, ovce i do­ bytek.)

122

BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

2. Jasnější překlad

RSV

NRSV

Ex 11,8

And he [Moses] went out from Pharaoh in hot anger. (A [Mojžíš] odešel od faraóna s velkým hněvem.)

And in hot anger he left Pharaoh. (A s velkým hněvem opustil faraóna.)

1S 11,2

gouge out all your right eyes (vydloubnu všem pravé oči)

gouge out everyone’s right eye (vydloubnu každému pravé oko)

Mi 1,11

[T]he wailing ofBeth-ezel shall take away from you its standing place. [Nářek Bét-eselu vám odebere pevné stanoviště.)

Beth-ezel is wailing and shall remove its support from you. (Bét-esel naříká a odepře vám svou podporu.)

Za 3,3

Now Joshua was standing before the angel, clothed in filthy garments. (A Jozue stál před andělem ve špinavém oděvu.)

Now Joshua was dressed with filthy clothes as he stood before the angel. (A Jozue měl na sobě špinavý oděv, když stál před andělem.)

3. Srozumitelnější angličtina RSV

NRSV

Ž 86,11

[U]nite my heart to fear thy name. (Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.)

[G]ive me an undivided heart to revere your name. (Dej mi nerozdělené srdce, abych ctil tvé jméno.)

2K 6,11

Our mouth is open to you, Corin­ thians; our heart is wide (Naše ústa jsou k vám otevřena, Korinťané; naše srdce je široké.)

We have spoken frankly to you, Corinthians; our heart is wide open to you. (Mluvili jsme k vám otevřeně, Korinťané; naše srdce je vám široce otevřené.)

2K7,2

Open your hearts to us. (Otevřete nám svá srdce.)

Make room in your hearts for us. (Udělejte si pro nás místo ve svých srdcích.)

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 123

4. Přirozenější angličtina RSV

NRSV

[Y]our sandals have not worn off your feet. (Tvé opánky ti neodřely nohy.}

[T]he sandals on your feet have not worn out. (Opánky na tvých nohou se neochodily.}

IS 24,11 though you hunt my life to take it (přestože pronásleduješ můj život, abys mi ho vzal)

though you are hunting me to take my life (přestože mě pronásleduješ, abys mi vzal život)

[L]et the hills sing for joy together. (Ať hory radostí zaplesají spolu.}

[L]et the hills sing together for joy. (At hory spolu zaplesaji radosti.)

Mt 12,34 How can you speak good, when you are evil? (Jak můžete říkat dobré, když jste zlí?}

How can you speak good things, when you are evil? (Jak můžete říkat dobré věci, když jste zlí?}

Sk 12,26 [T]he very night when Herod was about to bring him out, Peter was sleeping between two soldiers, bound with two chains. (Právě v tu noc, kdy ho chtěl Herodes předvolat, spal Petr mezi dvěma vojáky svázaný dvěma řetězy.}

[T]he very night before Herod was going to bring him out, Peter, bound with two chains, was sleeping between two soldiers. (Právě tu noc předtím, než ho chtěl Herodes předvolat, spal Petr svázaný dvěma řetězy mezi dvěma vojáky.}

Zd 11,16 [God] has prepared for them a city. (Buh pro ne pripravil mesto.)

[God] has prepared a city for them. (Bůh připravil město pro ně.}

Dt 29,5 [ČEP 29,4]

Ž 98,8

124 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

5. Úpravy překladu, který by mohl být nesprávně pochopen

RSV

NRSV

IKr 19,21

Then he arose and went after Elijah. (Pak vstal a šel za Elijášem / po Elijášovi.)

Then he set out and followed Elijah. (Pak se vydal na cestu a následo­ val Elijáše.)

Ž 39,9

I am dumb. (Jsem němý.)

I am silent. (Jsem potichu.)

Ž 50,9

I will accept no bull from your hou­ se. (Nepřijmu žádného býka z tvého domu.)

I will not accept a bull from your house. (Nepřijmu býka z tvého domu.)

Ž 119,86 All thy commandments are sure; they persecute me with falsehood. (Všechna tvá přikázání jsou jis­ tá; pronásledují mě neprávem.)

All your commandments are enduring; I am persecuted without cause. (Všechna tvá přikázání jsou tr­ valá; jsem pronásledován bez příčiny.)

2K 11,25 [O]nce I was stoned. (Jednou jsem byl u/kamenován.)

Once I received a stoning. (Jednou jsem podstoupil kamenování.)

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 125

6. Odstraňování víceznačnosti při přednesu

RSV

NRSV

Gn 35,7

because there God had revealed himself (protože se tam [there, zní stejně jako „jejich“ - their] Bůh zjevil}

because it was there that God had revealed himself (protože právě tam se Bůh zjevil)

Ž 122,5

There thrones for judgment were set. (Postavili tam [there, zní stejně jako „jejich“ - their] soudní stolce.)

For there the thrones for judgment were set up. (Protože tam postavili soudní stolce.)

L 22,35

“[D]id gou lack anything?" They said, “Nothing.” („Chybělo vám něco?“ Řekli: „Nic.“ [zní stejně jako „Neřekli nic.“])

“[D]id you lack anything?" They said, “No, not a thing.” („Chybělo vám něco?“ Řekli: „Ne, vůbec nic.“)

7. Lepší libozvučnost RSV

NRSV

Iz 6,2

[W]ith two he flew. (Dvěma se nadnášel [with two he flew - často omylem slyšeno jako tui flu s významem „chřipka kystráčka novozélandského“].)

[Wjith two they flew. (Dvěma se nadnášeli.)

Iz 22,16

[Y]ou have hewn here a tomb for yourself, you who hew a tomb on the height. (Vyhloubil sis tu pro sebe hrob, ty, který sis vyhloubil [you who hew - kakofonické] hrob na výši­ nách.)

[Y]ou have cut out a tomb here for yourself, cutting a tomb on the height. (Vytesal sis [cut out] tu pro sebe hrob, vytesal sis hrob na výšinách.)

L 19,32

So those who were sent went away. (Tak ti, kteří byli posláni, odešli [sent went - kakofonické] pryč.)

So those who were sent departed. (Tak se ti, kteří byli posláni, vzdálili [departed].)

126 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

8. Nahrazování slov man a men (muž/muži i člověk/lidé) tam, kde se nevyskytují v původním textu

RSV

NRSV

Mt 6,30

0 men of little faith (Ó lidé/muži [men] malověrní.)

you of little faith (vy malověrní)

J 2,10

Every man serves the good wine first; and when men have drunk freely, then the poor wine. (Každý člověk/muž [every man] napřed nabízí dobré víno, a když se lidé/ muži [men] dost napijí, pak tepr­ ve nedobré.)

Everyone serves the good wine first, and then the inferior wine af­ ter the guests have become drunk. (Každý [eueryone] napřed nabí­ zí dobré víno, a pak teprve víno horší, když už jsou hosté opilí.)

J 12,32

[A]nd I, when I am lifted up from the earth, will draw all men to my­ self. (A já, až budu vyvýšen ze země, potáhnu všecky lidi/muže [men] k sobě.)

And I, when I am lifted up from the earth, will draw all people to my­ self. (A já, až budu vyvýšen ze země, potáhnu všecky lidi [people] k sobě.)

Ř16,7

[Andronicus and Junias] are men of note among the apostles ([Andronikus a Junias] jsou vážení muži [men of note] mezi apoštoly.)

[Andronicus and Junias] are promi­ nent among the apostles. ([Andronikus a Junius] jsou význační mezi apoštoly.)

9. Nahrazení slov v mužském rodě slovy genderově neutrálními tam, kde mužské­ ho rodu není nutné užívat RSV

NRSV

Mt 4,4

Man shall not live by bread alone. (Člověk/muž [man] nežije jen chlebem.)

One does not live by bread alone. (Nikdo [one] nežije jen chlebem.)

L 6,45

The good man out of the good tre­ asure of his heart produces good, and the evil man out of the evil treasure produces evil. (Dobrý člověk/muž [man] vynáší dobro z dobrého pokladu svého srdce, a zlý člověk/muž [man] vynáší zlo ze zlého pokladu.)

The good person out of the good treasure of the heart produces good, and the evil person out of evil treasure produces evil. (Dobrý člověk [person] vynáší dobro z dobrého pokladu svého srdce, a zlý člověk [person] vyná­ ší zlo ze zlého pokladu.)

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 127

Ga 6,6

Let him who is taught the word share all good things with him who teaches. (Nechť ten [let him], kdo je vyu­ čován ve slovu, se dělí o všechny dobré věci s tím [rnith him], který učí.)

Those who are taught the word must share in all good things with their teacher. (Ti, kteří jsou vyučováni v slovu, se musí dělit o všechny dobré věci se svým učitelem/učitelkou [teacher].)

2K 10,17 Let him who boasts, boast of the Lord. (Ať se ten [him], který se chlubí, chlubí Pánem.)

Let the one who boasts, boast in the Lord. (Ať kdo [the one] se chlubí, chlubí se Pánem.)

Ef3,16

grant gou to be strengthened with might through his Spirit in the in­ ner man (ať vám dá, abyste byli upevněni mocí skrze jeho Ducha ve vnitř­ ním člověku/muži)

grant that you may be strengthe­ ned in your inner being with power through his Spirit (ať vám dá, abyste byli upevněni ve své vnitřní bytosti mocí skrze jeho Ducha)

Ef4,28

Let the thief no longer steal, but rather let him labor, doing honest work with his hands. (At již zloděj nekrade, ale radši ať se lopotí a dělá poctivou práci svýma [his - „jeho“] rukama.)

Thieves must give up stealing; ra­ ther let them labor and work hone­ stly with their own hands. (Zloději/Zlodějky [Thieues] musí přestat krást; radši ať se namáhají a po­ ctivě pracují svýma vlastníma rukama.)

Zj 2,29

He who has an ear, let him hear what the Spirit says to the churches. (Ten [he], kdo má ucho, ať [Zet him - ať „on“] slyší, co Duch říká církvím.)

Let anyone who has an ear listen to what the Spirit is saying to the churches. (Ať kdokoli [anyone] má ucho, na­ slouchá, co Duch říká církvím.)

Ve výrocích týkajících se Boha k žádným změnám v gramatickém rodu nedošlo. Nový revidovaný standardní překlad je (spolu s Revidovaným standardním překladem) nejekumeničtější ze všech anglických překladů Písma. Obsahuje nejen šedesát šest knih protestantského kánonu Starého a Nového zákona, ale také knihy přijímané církví římskokatolickou a východními pravoslavnými (i slovanskými) církvemi. Společná bible (Common Bible) vydaná nakladatelstvím Thomas Nelson Publishers v roce 1991 uvádí v obsahu čtyři skupiny apokryfních/ deuterokanonických knih: (1) knihy a přídavky ke knihám Ester a Daniel v biblích římskokatolických, řeckých a slovanských; (2) knihy v biblích řeckých

128

BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

a slovanských, ne však v kánonu římskokatolickém; (3) knihy ve slovanské bibli a v dodatku latinské Vulgáty a (4) knihy v dodatku řecké bible. Aby byla bible v tomto překladu ještě přijatelnější i ve Velké Británii a v ze­ mích Britského společenství, obdržel roku 1994 Nigel Lynn z vydavatelství Oxford University Press povolení vytvořit „anglizovanou“ verzi. Práce na ní spočívaly v zavedení britského pravopisu, gramatiky a interpunkce (jednoduché uvozovky místo dvojitých) a v přijetí jistého nevelkého počtu změn v textu, které měly mís­ to zjevných amerikanismů zavést takové výrazy, jaké jsou obvyklejší pro britské čtenáře. Přípravou textu, který by tyto úpravy obsahoval, pověřilo vydavatelství Rogera Colemana, jenž měl již dříve na starost ediční administrativu a koordinaci práce na Revidované anglické bibli (1989). „Anglicizované“ vydání Nového revido­ vaného standardního překladu vyšlo na podzim roku 1995. Jako příklad změn v textu (z nichž všechny vyžadovaly schválení předsedy komise pro Standardní bibli) můžeme uvést nahrazení slova grainfields slovem cornftelds (obilné pole; Mt 12,1), spojení stump ofjesse (pahýl Jesseův; Iz 11,1) bylo nahrazeno spojením stock ofjesse (pařez, peň) a spojení angels on horsebacks bylo nahrazeno spojením angels mounted on horses (andělé na hřbetech koní/andělé se­ dící na koních; 4Mak 4,10). U textu ze Čtvrté knihy makabejské bylo pro Američa­ na obtížné vůbec pochopit, proč je nějaké změny vůbec zapotřebí, dokud Coleman neupozornil na to, že Oxfordský slovník současné angličtiny [Oxford Dictionarg of Current English) definuje výraz angels-on-horseback jako kulinářský termín s vý­ znamem „chuťovka z ústřic zabalených do slaniny“ [savoury ofoysters wrapped in slices ofbaconf. Roku 1999 vydalo nakladatelství Oxford University Press Lekcionář pro spo­ lečné bohoslužby [The Common Worship Lectionary), svazek o více než dvanácti stech stranách, který obsahuje čtení z Písma pro neděle a hlavní slavnosti a svát­ ky ve znění anglického vydání Nového revidovaného standardního překladu. Jak uvádí v předmluvě biskup Kenneth Stevenson, tento lekcionář „je dnes v církvích široce přijímán“. Teologická fakulta univerzity v Cambridgi si ještě před zveřejně­ ním „anglizovaného“ vydání dokonce odhlasovala, že bible v Novém revidovaném standardním překladu se na této univerzitě bude užívat jako doporučený anglický text pro základní kursy náboženství. K podobnému rozhodnutí dospěly i ostatní britské univerzity a vysoké školy.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 129

Patnáctá kapitola

PŘEKLADY ZJEDNODUŠENÉ, SNADNÉ KE ČTENÍ Bible v basic English (Basic English Bible, 1949)

Cílem tohoto biblického překladu je podat anglickou bibli v podobě, které by po celém světě snadno rozuměli četní potenciální čtenáři, kteří umějí anglicky jen trochu. Basic English (základní angličtina) je zjednodušená podoba angličtiny navržená britským sémaziologem C. K. Ogdenem z univerzity v Cambridgi. Její slovní zásoba se skládá přibližně z 850 slov, jež podle několika jednoduchých pravidel mohou vystihnout význam čehokoliv, co lze v angličtině vyjádřit. Tuto slovní zásobu je možné se naučit za zlomek doby, jakou trvá naučit se cizí jazyk, a je pochopitelně srozumitelná pro každého, kdo již anglicky umí. Často se nedá odlišit od běžné angličtiny. Krátce před vypuknutím druhé světové války sjednal Ortologický ústav v Cambridgi (Orthological Institute of Cambridge) s profesorem S. H. Hookem(77) z University of London, že se pustí do přípravy biblického překladu do basic Eng­ lish. Nový zákon vyšel roku 1941 a celá bible pak roku 1949. Po přidání padesáti speciálních „biblických“ slov (např. cubit [loket], gopher wood [dřevo gofer]) spolu s další stovkou slov zařazených do seznamu proto, že velmi pomáhají zachytit po­ etické kvality angličtiny, stoupl počet slov, která se dala použít, z 850 na 1000. Basic English má pozoruhodně omezený počet sloves (méně než dvacet). Tuto překážku však génius profesora Hooka do značné míry překonal, když za pomoci manželky, své jediné spolupracovnice, nepřevedl do zjednodušené angličtiny žádný existující anglický překlad bible, nýbrž pořídil nezávislý překlad z původních jazyků. (77)

„Projev osobního uznání“ profesoru Hookovi u příležitosti jeho devadesátých narozenin je ob­ sažen ve sborníku k jeho poctě: Reverendissimus W. R. Matthew, „A Personal Appreciation“, in F. F. Bruce, ed., Promise and Fulfilment. Edinburgh: Clark 1963, s. 1-6.

130 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Schopnost této základní, zjednodušené angličtiny tlumočit biblický text se dá předvést na Žalmu 23:

The Lord takes care of us as his sheep; I will not be without any good thing. He makes a resting-place for me in the green fields: he is my guide by the quite waters. He gives new life to my soul: he is my guide in the ways of righteousness because of his name. Yes, though I go through the valley of deep shade, I will have no fear of evil; for you are with me, your rod and your support are my comfort. You make ready a table for me in front of my haters: you put oil on my head; my cup is overflowing. Truly, blessing and mercy will be with me all the days of my life; and I will have a place in the house of the Lord all my days. Pán se o nás stará jako o své ovce; nebudu bez žádné dobré věci. Dělá mi místo odpočinku na zelených polích: je můj vůdce u klidných vod. Dává nový život mé duši: je můj vůdce na cestách spravedlnosti pro své jméno. Ano, přestože jdu údolím hlubokého stínu, nebudu mít žádný strach ze zlé­ ho; protože ty jsi se mnou, tvá hůl a tvá podpora jsou má útěcha. Připravuješ pro mne stůl před těmi, kdo mě nenávidí, dáváš mi olej na hlavu; můj pohár přetéká. Opravdu, požehnání a milosrdenství budou se mnou po všechny dny mého života a budu mít místo v domě svého Pána po všechny své dny.

Překlad J. B. Phillipse (1958; přepracované vyd. 1972)

Roku 1941, během bombardování Londýna uprostřed druhé světové války, začal jistý anglikánský duchovní s badatelskými sklony vytvářet nový překlad Nové­ ho zákona. V protileteckém krytu pracoval J. B. Phillips, farář v kostele Dobrého pastýře v Londýně, na zbrusu novém překladu jednadvaceti novozákonních listů. Rozhodl se začít právě Listy, protože podle jeho názoru „skýtají duchovní vita­ míny, bez nichž je lidský život přinejlepším churavý, a přinejhorším mrtvý“. Tuto první část nazvanou Letters to Young Churches: A Translation of the New Testament Epistles (Listy mladým církvím: překlad novozákonních listů) vydal v Londýně roku 1947 Geoffrey Bles a okamžitě se stala bestsellerem. Cílem překladu bylo poskytnout modernímu čtenáři plný význam originálu ve snadno čitelném slohu. Aby toho překladatel dosáhl, nesměl se (podle Phillipse) „bát rozšiřovat či vysvět­ lovat“ původní text. F. F. Bruce hodnotí Phillipsův překlad takto: Mezi všemi moderními anglickými překlady novozákonních listů patří tento překlad k nejlepším - je vlastně možná vůbec nejlepší - pro běžného čtenáře. Čtenáři, který se o Pavlovy spisy nikdy příliš nezajímal a pokládá je ve starších překladech za nudné a občas nesrozumitelné, velice doporučujeme, aby si je pročetl v překladu dr. Phillipse. Zjistí (možná

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 131

ke svému údivu), že jsou zajímavé a (což je možná ještě překvapivější) pozoruhodně aktuální pro současnost a její problémy.(78) Phillips ve své práci pokračoval a přeložil další novozákonní knihy. Roku 1952 vydal evangelia pod názvem The Gospels Translated into Modern English (Evange­ lia přeložená do moderní angličtiny). Roku 1957, když vycházelo dvanácté vydání jeho překladu, uvedl Phillips v předmluvě, že „podrobná revize ... trvala něko­ lik měsíců a musím přiznat, že jsem ohromen obrovským množstvím drobných oprav, které jsem nakonec pokládal za nutné. Na svou omluvu uvádím jedině to, že původní dílo vznikalo uprostřed shonu a návalu farních povinností a že až do­ nedávna nebyl čas provést revizi slovo po slově“. Roku 1955 vyšly Skutky apoštolů pod názvem The Young Church in Action (Mladá církev v akci); v dodatku knihy Phillips po svém volně rozvádí Petrovo, Štěpánovo a Pavlovo kázání - o letnicích, na Areopagu a podobně. Roku 1956 vydal Phillips nakonec i Knihu zjevení: The Book of Revelation: A New Translation of the Apocalypse (Kniha zjevení: nový překlad Apokalypsy). V předmluvě uvádí, že byl v pokušení tuto knihu ve svém překladatelském díle úplně vynechat - tento přístup mimochodem zvolil i Kalvín ve svém komentáři k Novému zákonu. Nakonec ale Phillips usoudil, že „přestože nejde o stejně zá­ važný úkol jako u ostatních částí Nového zákona, mohla by to být práce užitečná, a dokonce v pravém slova smyslu - jakkoli to zní otřepaně - i napínavá. V této knize je totiž překladatel přenesen do jiné dimenze - má jen tu nejslabší oporu v časoprostorovém světě, který zná. Není přenesen do nějaké bájné země, ale na­ opak do té nejskutečnější země věčných Božích Hodnot a Úradků“ (s. IX). Roku 1958 Phillips jednotlivé části spojil do jednoho svazku, který vydal pod názvem The New Testament in Modern English (Nový zákon v moderní angličtině). Jedna z hlavních námitek vůči Phillipsovu překladu se týkala řeckého textu, kte­ rého pro svůj překlad použil. Přestože neuvedl, z jakého vydání řeckého textu vycházel, zdá se, že na mnoha místech používal místo kritického vydání, jakým je například vydání Westcottovo a Hortovo nebo Nestleovo, starý textus receptus. Když roku 1966 vyšlo péčí Spojených biblických společností nové vydání řec­ kého Nového zákona, rozhodl se Phillips svůj text znovu důkladně přezkoumat. Kromě toho, že sledoval řecký text Spojených biblických společností, odstranil také mnoho konverzačně laděných přídavků jako například as I am sure you realise (jsem si totiž jist, že je vám jasné), nebo you must know now (teď už musíte vědět), a mnoho jiných přidaných slov, která se v řeckém textu vůbec nevyskytují. Nicméně v závěru pěti listů ponechal Phillips místo pozdravu Greet one another with a holý kiss (Pozdravte se navzájem svátým políbením; Ř 16,16 a také 1K 16,20; 2K 13,12; ITe 5,26; IPt 5,14) to, co považoval za jeho moderní ekvivalent: Give each other a hearty handshake all round in Christian love (Všichni okolo si v křesťanské lásce vzájemně srdečně stiskněte ruku).

(78)

F. F. Bruce, The English Bible: A History of Translations. New York: Oxford University Press 1970, s. 223.

132 — BRUCE M. METZGER —- STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Revidované vydání Phillipsova překladu The New Testament in Modem English (New York: Macmillan 1972) nadále oslovuje čtenáře energicky a bezprostředně, jak ukazuje i tento úryvek z Pavlova listu Filemonovi: Although I could rely on my authority in Christ and dare to order you to do what I consider right, I am not doing that. No, I am appealing in love, a sim­ ple personal appeal from Paul the old man, in prison for Christ Jesus’ sake. I am appealing for my child. Yes I have become a father though I have been under lock and key, and the child’s name is - Onesimus! Oh, I know you have found him useless in the past but he is going to be useful now, to both of us. I am sending him back to you - part of my very heart. I should have dearly loved to have kept him with me: he could have done what you would have done - looked after me here in prison for the gospel’s sake. But I would do nothing without consulting you first, for if you have a favour to give me, let it be spontaneous and not forced from you by circumstances!

Přestože bych se mohl opřít o svou autoritu v Kristu a troufnout si nařídit ti, abys udělal, co považuji za správné, nedělám to. Ne, prosím tě v lásce, je to obyčejná osobní prosba od Pavla, starého muže, který je ve vězení kvůli Kristu Ježíši. Prosím tě o své dítě. Ano, stal jsem se otcem, ačkoliv jsem byl pod zámkem, a jméno toho dítěte je - Onezimos! Samozřejmě vím, že pro tebe nebyl dříve užitečný, ale nyní bude užitečný, a to pro nás pro oba. Posílám ti ho zpátky - je to kus mého srdce. Velmi rád bych si ho nechal u sebe: mohl by dělat to, co bys byl dělal ty - kvůli evangeliu by se o mne tady ve vězení staral. Ale neudělal bych nic, aniž bych to předem s tebou neprohrál, protože kdybys mi byl ochoten udělat laskavost, ať je spontánní, a ne vynucená na tobě okolnostmi!

Bible radostné zvěsti (Good News Bible: Překlad do dnešní angličtiny, 1976)

Nový zákon, který vyšel v rámci překladu bible nazvaného Bible radostné zvěsti (Good News Bible), vydala 15. září 1966 Americká biblická společnost pod titulem Good News for Modem Man (Radostná zvěst pro moderního člověka}.(79) Nápad vy­ tvořit takový překlad vznikl následujícím způsobem. Po řadu let přicházely Ame­ rické biblické společnosti z Afriky a Dálného východu žádosti o překlad, který by byl zvlášť určen čtenářům, pro něž je angličtina cizí jazyk. Na konci roku 1961 napsal tajemník jednoho církevního úřadu vysílajícího misionáře do domácích misií v Americe dopis Americké biblické společnosti a ptal se, zda neexistuje ně­ jaký překlad, který by byl vhodný pro ty, kdo se právě naučili anglicky číst, a pro cizojazyčné skupiny ve Spojených státech.

(79)

Srov. Eugene A. Nida, Good News for Everyone: How to Use the Good News Bible. Waco: Word 1977.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 133

Na základě těchto žádostí Americká biblická společnost usoudila, že nastal čas pro překlad bible do běžné angličtiny. Přizvala si Roberta G. Bratchera, bap­ tistického duchovního a misionáře v Brazílii, aby připravil první návrhy překladu knih Nového zákona. Ty pak dostali k posouzení konzultanti překladu z Americké biblické společnosti a překladatelské oddělení Britské a zahraniční biblické spo­ lečnosti. Na základě jejich připomínek a návrhů zanesl Bratcher do svého překla­ du Nového zákona řadu změn. Poté, co roku 1966 překlad vyšel, začaly přicházet další komentáře a návrhy od čtenářů. Na jejich základě vyšlo 1. října 1967 druhé vydání, které obsahovalo mnoho změn jak stylistických, tak věcných. Tento pře­ klad se pak používal na mnoha místech ve světě a odtud přicházely další připo­ mínky, což vedlo k tomu, že roku 1973 vyšlo už třetí vydání. Mezitím již začaly práce na přípravě Starého zákona, který byl za pomoci řady badatelů vydán roku 1976 společně s revidovaným Novým zákonem pod názvem The Good News Bible (Bible radostné zvěsti). Tato bible se také nazývá Today s English Version (Překlad do dnešní angličtiny). Apokryfní/deuterokanonické knihy vyšly roku 1979. Vydání Bible radostné zvěsti z roku 1976 se snažilo vyhýbat mužsky oriento­ vanému jazyku, ale o deset let později už bylo jasné, že je zapotřebí další revize. Roku 1986 schválil řídící výbor Americké biblické společnosti plán nového vydání Starého i Nového zákona, které by bylo citlivější k problematice gramatického rodu. Tento překlad vyšel roku 1992. Bible radostné zvěsti nepřekládá slovo za slovem. Přejímá naopak zásady toho, co Eugene A. Nida z Americké biblické společnosti nazývá „dynamická ekvi­ valence“ nebo nověji „funkční ekvivalence“. Jsou v ní nově uchopeny reálie, které nám dnes už nic neříkají. Například z formulace anointed my head with oil (poma­ zal mi hlavu olejem, Ž 23,5) se stává welcomed me as a honored guest (přivítal mne jako váženého hosta). Ačkoli překlad nezapojuje přímo slangovou vrstvu, používá hovorové výrazy současné americké angličtiny, jako například She nagged him (Ona ho otravovala; Sd 14,17) a You smart aleck, you (Ty jeden chytráku; 1S 17,28). Protože Bible radostné zvěsti byla určena čtenářům, kteří neznají tradiční starý biblický jazyk, došlo i na přizpůsobení slovní zásoby. Místo doslovného thy throne shall be established for ever (tvůj trůn bude upevněn navěky) má tato bible ve 2S 7,16 Your dynasty will never end (Tvá dynastie nikdy neskončí). V Ř 12,20 na­ místo překladu heap coals offire on his head (tak mu nasypeš žhavé uhlí na hlavu), což se často chápalo jako týrání nebo mučení, nacházíme formulaci make him burn with shame (necháš ho hořet hanbou). Ve verši Ž 23,3 tam místo obratu for his name’s saké (pro jeho jméno), což leckdo mohl slyšet jako namesake (jmenovec), stojí as he hadpromised (jak slíbil).(80) Bible Reader’s Digest (Reader’s Digest Bible, 1982)

Po mnoho let vydávala společnost Reader’s Digest zestručněnou verzi knih vše­ obecně považovaných za klasická díla. V polovině sedmdesátých let dvacátého století se redaktoři pracující na zestručňování knih začali vážně zabývat otázkou, (80)

Když byla tato kniha již v tisku, Americká biblická společnost oznámila, že se v Severní Ame­ rice přejmenuje Good News Bible (GNB) na Good News Translation (GNT).

134 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

zda nevydat také zkrácenou bibli. Na jedné straně plným právem považovali bibli za klasickou literaturu, na straně druhé si zase nechtěli pohněvat ty své zákazní­ ky, kteří by zestručnění Písma svátého považovali za svatokrádež. Když se redaktoři v Readers Digest přesvědčili, že čtenáři by tento projekt vcelku uvítali, začali u různých významných osobností zjišťovat, jaký anglický překlad bible pro zestručnění zvolit. Nakonec za výchozí text zvolili Revidova­ ný standardní překlad (z roku 1952), protože se často používá, je na vynikající odborné úrovni a do jisté míry navazuje na Bibli krále Jakuba, takže si zachoval vznosný a důstojný ráz, který si oblíbilo tolik generací čtenářů bible. Časem jsem byl přizván, abych se na bibli společnosti Readers Digest podílel jako hlavní redaktor. Měl jsem za úkol doporučit, jaké úseky by se v dané biblické knize daly vypustit.(Sl) Když redaktoři z Readers Digest odstranili nadbytečná slova (formulace he answered and said [odpověděl a řekl] se dala zkrátit o pade­ sát procent na he answered [odpověděl]), měl hlavní redaktor jejich práci prověřit a projednat s nimi všechny dosud sporné body. Na rozdíl od ostatních „zkrácených biblí“ se u této bible plánovalo, že nevyne­ chá ani jednu z 66 knih. Cílem bylo vytvořit text zkrácený a vyjasněný, který ale přesto uchová každou podstatnou zápletku, postavu a naučení, a to při zachování podstaty a osobitosti všeobecně známého biblického jazyka. Rozsah, v jakém se postradatelná slova škrtala, se lišil knihu od knihy a míra zhuštění každé knihy se určovala podle jejího rázu. Nakonec byl Starý zákon zkrácen asi o 50% a Nový zákon asi o 25%. Rozhodli jsme se, že některé texty nebudeme měnit vůbec, ani vynecháním jediného slova. Mezi taková místa patří Desatero přikázání, Žalm 23, blahoslavenství v 5. kapitole Matoušova evangelia, Modlitba Páně, verš J 3,16,13. kapitola Prvního listu Korintským a další. Jako hlavní redaktor jsem trval na tom, aby se při vytváření spojovací věty, jež měla propojit dva úseky zbylé po vyškrtnutí nějaké části textu, nepoužilo žádného vý­ razu, který nepatří ke slovní zásobě Revidovaného standardního překladu. Bible Readers Digest vyšla v září roku 1982 v Pleasantville ve státě New York, a to v jednom svazku o 767 stranách s jedním sloupcem textu na každé stránce. O rok později vyšlo v Londýně britské vydání pod názvem The Readers Bible. Obsahovala předmluvu, kterou napsal dr. Donald Coggan, bývalý arcibis­ kup v Canterbury. Zkrácená anglická bible byla tak oblíbená, že obdobná vydání vyšla i v jiných jazycích. Roku 1985 vyšlo vydání italské (s římskokatolickým imprimatur) nazvané La Bibbia: Edizione condensata di selezione dal Readers Digest. Poněvadž tato bible obsahovala i zkrácené deuterokanonické knihy a byla opat­ řena bohatým obrazovým doprovodem včetně barevných ilustrací, byla o poznání větší a těžší než verze anglická. Roku 1987 vyšla verze korejská, roku 1990 vyšla v Paříži bible francouzská a v Londýně britské ilustrované vydání. Můžeme si položit otázku, jaké místo mezi mnoha moderními překlady Bible Readers Digest zaujímá. Je potřeba zdůraznit, že tato bible nemá nahradit celou, (81)

Například sedmá kapitola knihy Numeri opakuje dvanáctkrát stejný výčet úkonů každodenní oběti připravené zástupcem každého z dvanácti kmenů Izraele. Jiné pasáže, jako například rodokmeny v knihách Genesis, První paralipomenon, Ezdráš a Nehemjáš, stejně jako mnohé z dietetických zákonů v knize Leviticus jsem pro zamýšlené stručné vydání bible považoval za málo relevantní.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 135

nezkrácenou bibli. Má být stručným, zjednodušeným a snadno čitelným shrnutím obsahu celého biblického textu. Překlad do současné angličtiny (Contemporary English Version, 1995)

Kromě Bible radostné zvěsti, o které jsem se zmínil výše, připravila Americká biblická společnost ještě jiný překlad do moderního jazyka, který byl nakonec nazván Contemporary English Version (Překlad do současné angličtiny).(82) Zpo­ čátku byl zamýšlen jako překlad pro menší děti a zaměřoval se na slovní zásobu a porozumění dětí prvního stupně školy. Překlad vznikl z původních textů, takže nejde ani o parafrázi, ani o modernizaci již existujícího tradičního překladu. S prací na překladu začal Barclay M. Newman, ke kterému se později připojili Donald Johns a Steven Berneking. Práce pokračovaly pod Newmanovým vedením, výkonnou redaktorkou byla Jean Newmanová a dále se do práce zapojilo přes sto dalších překladatelů, odborníků na anglický jazyk a biblistů. Cílem projektu bylo vytvořit překlad, který by byl pro čtenáře a posluchače dokonce ještě srozumitel­ nější než Bible radostné zvěsti. Protože lidé častěji poslouchají, jak někdo bibli předčítá, než ji sami čtou, snažili se Newman a jeho kolegové pečlivě vcítit do toho, jak budou jednotlivá slo­ va jejich překladu vnímána při čtení nahlas. Teologické výrazy jako justification (ospravedlnění), sanctification (svatost, posvěcení) nebo righteousness (spravedli­ vost) nahradili v závislosti na kontextu jinými vhodnými výrazy a formulacemi. Místo výrazu parable (podobenství) překládali raději story (příběh) a místo hosanna používali hooray (hurá). Tam, kde se mluví jak o mužích, tak o ženách, zvolili jazyk genderově neutrální nebo zahrnující oba rody. V Janově evangeliu, kde mo­ hou být zmínky o „Židech“ vnímány antisemitsky, ale míněna je přitom jen určitá část judaismu, se používají výrazy jako the crowd (dav) nebo the leaders (vůdcové), aby text nezněl tak urážlivě. U poetických nebo rytmických pasáží vytvořili autoři Překladu do současné angličtiny text v „rytmických“ řádcích. Například: Did you ever tell the sun to rise? And did it obey? Did it take hold of the earth and shake out the wicked like dust from a rug? Early dawn outlines the hills like stitches on clothing or sketches on clay. But its light is too much for those who are evil, and their power is broken.

(82)

Srov. Barclay M. Newman - Charles S. Houser et al., Creating and Crafting the Contemporary English Version: A New Approach to Bible Translation. New York: American Bible Society 1996.

136 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Řekl jsi někdy slunci, aby vyšlo? A poslechlo tě? Uchopilo zemi a vyklepalo ty zlé jako prach z koberce? Brzký úsvit vykresluje hory jako stehy na šatech nebo kresbu na hlíně. Ale jeho světla je příliš pro ty, kdo jsou zlí, a jejich moc je zlomena. (Jb 38,12-15)

If we died with Christ, we will live with him. If we don’t give up, we will rule with him. If we deny that we know him, he will deny that he knows us. If we are not faithful, he will still be faithful. Christ cannot deny who he is. Když zemřeme s Kristem, budeme s ním žít. Když se nevzdáme, budeme s ním kralovat. Když budeme tvrdit, že ho neznáme, on bude tvrdit, že nezná nás. Když nebudeme věrní, on bude stále věrný. Kristus nemůže zapřít, kdo je. (2Tm 2,11-13)

Nový mezinárodní čtenářský překlad (New International Reader’s Version, 1996)

V září roku 1991 připravilo nakladatelství Zondervan zásady pro přípravu zjed­ nodušeného překladu o čtenářské obtížnosti třetí nebo čtvrté úrovně, který měl být předstupněm k Novému mezinárodnímu překladu (New International Version). Výbor Mezinárodní biblické společnosti odhlasoval, že projekt bude zahájen na začátku roku 1992. V březnu roku 1992 se sešla komise, aby sestavila pracovní zásady, z nichž některé se týkaly stanoviska k neutrálnímu vyjadřování zahrnu­ jícímu muže i ženy - to se mělo do určité míry připustit. Ze čtrnácti denominací bylo vybráno čtyřicet překladatelů a těch, kteří měli na starost text zjednodušo­ vat. Mnoho z těchto překladatelů pracovalo dříve také na Novém mezinárodním překladu. První zjednodušení textu všech biblických knih bylo dokončeno roku 1994. V březnu téhož roku byl hotov Nový zákon a Mezinárodní biblická společ­ nost v srpnu 1994 oznámila jeho název: New International Reader’s Version (Nový mezinárodní čtenářský překlad). Starý zákon byl dokončen na konci roku 1995. V listopadu roku 1996 vydali Hodder a Stoughton ve Velké Británii zjednodu­ šený, genderově neutrální Nový mezinárodní překlad pod názvem: New Interna-

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 137

tional Version Popular Edition, Inclusive Language a v březnu 1997 pod názvem New International Version: Inclusive Language Edition. V Americe se však tyto překlady nesmějí prodávat. Zondervana mezitím průzkum amerického trhu přesvědčil, aby postupoval pomalu. Někteří z jeho zákazníků se ostře postavili proti plánu, aby Zondervan vydával knihy upravené do genderově neutrálního jazyka.(83) Nakonec bylo roz­ hodnuto, že jeho zjednodušená bible může v omezené míře obsahovat jazyk za­ hrnující obě pohlaví (za zmínku například stojí, že v Listech se adelfoi, „bratři“, mohlo překládat jako brothers and sisters [bratři a sestry]}. Předmluva k Novému mezinárodnímu čtenářskému překladu, který vydal Zondervan (1996}, charakterizuje překlad následujícím způsobem:

Nový mezinárodní překlad je srozumitelný a velmi jasný.... My jsme připra­ vili Nový mezinárodní čtenářský překlad pro ještě snazší čtení a porozumě­ ní. Co nejvíce jsme používali výrazivo z Nového mezinárodního překladu. Někdy jsme použili hutnější formulace. Vysvětlili jsme slova, která by moh­ la být těžko srozumitelná. Zkrátili jsme věty.... Pisatelé bible označili ně­ kdy jednu skutečnost více jmény. Například v Novém zákoně se Galilejské jezero také nazývá Tiberiadské. Ale v Novém mezinárodním čtenářském překladu jsme se rozhodli, že je budeme nazývat Galilejské všude, kde se v Novém zákoně vyskytuje.... Také jsme se snažili pomoci našim čtenářům dozvědět se jména lidí a názvy míst i v těch verších, ve kterých se ve sku­ tečnosti jejich jména a názvy nevyskytují. Například když jsme věděli, že „Řeka“ (River) znamená „Řeka Eufrat“ (the Euphrates River}, používali jsme tato slova i ve verších, kde se nachází jen slovo „Řeka“. Styl Nového mezinárodního čtenářského překladu (revidovaného v roce 1998}, který je psán jazykem zahrnujícím obě pohlaví, je možné posoudit na základě úryvku z Prvního listu Tesalonickým 5,12-14: Brothers and sisters, we ask you to have respect for the godly leaders who work hard among you. They have authority over you. They correct you. Have a lot of respect for them. Love them because of what they do. Live in peace with each other.

Brothers and sisters, we are asking you to warn those who don’t want to work. Cheer up those who are shy. Help those who are weak. Put up with everyone.

Bratři a sestry, žádáme vás, abyste měli úctu ke svým duchovním vůdcům, kteří mezi vámi tvrdě pracují. Jsou vám nadřízeni. Napomínají vás. Mějte k nim velkou úctu. Milujte je za to, co dělají. Žijte spolu vzájemně v pokoji.

(83)

Vyvážený, objektivní a inteligentní rozbor povyku, který vypukl, srov. D. A. Carson, The Inclu­ sive Language Debate: A Plea for Realism. Grand Rapids: Baker 1998.

138 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Bratři a sestry, žádáme vás, abyste napomínali ty, kteří nechtějí pracovat. Povzbuzujte ty, kteří jsou neprůbojní. Vycházejte s každým.

Na konci připojuji několik příkladů porovnání Nového mezinárodního pře­ kladu (NIV), Nového mezinárodního překladu s jazykem zahrnujícím obě pohlaví (NIVI} a Nového mezinárodního čtenářského překladu (NIRVj: Genesis 1,27 NIV God created man in his own image. (Bůh stvořil muže/člověka [man] ke svému obrazu.) NIVI God created human beings in his likeness. (Bůh stvořil lidské bytosti [human beings] ke své podobě.) NIRV God created man in his own likeness. (Bůh stvořil muže/člověka [man] ke své podobě.) Žalm 1,1 NIV Blessed is the man who does not walk in the counsel of the wicked. (Blaze muži/člověku [man], který nechodí podle rady svévolníků.) NIVI Blessed are those who do not walk in the counsel of the wicked. (Blaze těm, kteří nechodí podle rady svévolníků.) NIRV Blessed is the one who obeys the law of the Lord. (Blaze tomu, kdo poslou­ chá Pánův zákon.)

Přísloví 5,21 NIV A man’s ways are in full view of the Lord. (Cesty muže/člověka [man] jsou Pánu zřejmé.) NIVI Your ways are in full view of the Lord. (Vaše cesty jsou Pánu zřejmé.) NIRV The Lord watches a man’s ways (Pán sleduje cesty muže/člověka [man].) Lukáš 17,3 NIV If your brother sins, rebuke him, and if he repents, forgive him. (Zhřeší-li tvůj bratr, pokárej ho, a pokud toho lituje, odpusť mu.) NIVI Rebuke a brother or sister who sins, and if they repent, forgive them. (Pokárej bratra nebo sestru, kteří zhřeší, a když toho litují, odpusť jim.) NIRV If your brother sins, rebuke him he is wrong. Then if he turns away from his sins, forgive him. (Zhřeší-li tvůj bratr, řekni mu, že jednal špatně. Pokud se potom odvrátí od svých hříchů, odpusť mu.)

Jan 11,50 NIV It is better for you that one man die for the people. (Je pro vás lepší, aby jeden muž/člověk [man] zemřel za lid.) NIVI It is better for you that one person die for the people. (Je pro vás lepší, aby jeden člověk/osoba [person] zemřel za lid.) NIRV It is better for you if one man dies for the people. (Je pro vás lepší, když jeden muž/ člověk [man] zemře za lid.)

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 139

Zjevení 3,20 NIV If anyone hears my voice and opens the door, I will come in and eat with him, and he with me. (Uslyší-li někdo můj hlas a otevře dveře, vstoupím a budu s ním jíst a on se mnou.) NIVI If anyone hears my voice and opens the door, I will come in and eat with them, and they with me. (Uslyší-li někdo můj hlas a otevře dveře, vstoupím a budu s nimi jíst a oni se mnou.) NIRV If any of you hears my voice and opens the door, I will come in and eat with you. And you will eat with me. (Uslyší-li někdo z vás můj hlas a otevře dveře, vstoupím a budu s vámi jíst. A vy budete jíst se mnou.)

140 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Šestnáctá kapitola

PARAFRÁZE BIBLE V ANGLIČTINĚ Stručný Oxfordský slovník současné angličtiny definuje parafrázi jako „volné zpracování nebo rozšíření určité pasáže, vyjádření jejího smyslu jinými slovy“.(84) Díla uvedená v následujícím přehledu představují vybrané anglické parafráze celé bible nebo jejích částí.

Parafráze a vysvětlivky (Paraphrase and Annotations] Henryho Hammonda (1653) První anglickou parafrázi Nového zákona, která stojí za povšimnutí, sestavil Hen­ ry Hammond, anglikánský teolog a učenec (1605-1660). Jeho opus magnum, skvělý počin anglického teologického bádání, se nazývalo Paraphrase and Annotations upon all the Books ofthe New Testament, briefly Explaining all the Difficult Places thereof (Parafráze a vysvětlivky všech knih Nového zákona, se stručným vysvět­ lením jejich obtížných míst, London 1653). Tuto průkopnickou práci „otce anglic­ ké biblické kritiky“ doporučoval ve své době dr. Johnson jako nejlepší komentář k Novému zákonu.(85) Parafráze vycházela opakovaně - katalog Britského muzea uvádí vydání z roku 1702 jako již sedmnácté. Nakonec vyšlo v novém čtyřsvazkovém vydání ve formátu osminy archu (Oxford 1845). Na každé straně se nachází text Písma v Autorizovaném překladu, tedy ve znění podle Bible krále Jakuba, s určitými oddíly a úryvky v hranatých závorkách. V paralelním sloupci je menším typem písma připojena parafráze pasáží v hranatých závorkách. Za každou kapitolou následují učená pojednání o exegetických a historických problémech, často s rozsáhlými citacemi řeckých, hebrejských a syrských pramenů i mnoha řeckých a latinských patristických (84)

(85)

Delia THOMPSON(ová), ed., Oxford Didionary ofCurrent English. Oxford - New York: Oxford Uni­ versity Press 21993. James Boswell, Life of Samuel Johnson. London 1791, 3,52 (anno 1776).

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI

autorů. Na konci jsou dva rejstříky, jeden řeckých a druhý anglických slov a frází, které jsou objasněny ve vysvětlivkách.

Rodinný vykladač (Family Expositor) Philipa Doddridge (1739-1756)

Další často používanou anglickou parafrázi připravil významný nonkonformní duchovní a skladatel církevních písní Philip Doddridge (1702-1751). Rodičům se narodil jako dvacáté dítě a při porodu jevil tak málo známek života, že se zpočát­ ku ani nesnažili o jeho záchranu. Přestože měl Doddridge po celý život křehkou tělesnou konstituci, patřil k razantním průkopníkům moderních misijních inici­ ativ. Z mnoha jeho spisů, mezi něž patří kázání, komentáře, zbožná literatura, te­ ologická pojednání a velké množství písní - z nichž mnohé se používají dodnes -, je jeho nejznámějším dílem šestisvazkový Rodinný vykladač (The Family Expositor, or, a Paraphrase and Version ofthe New Testament, with critical Notes and a practical Improvement(86) to each Section), který vyšel v letech 1739-1756. Na začátku prvního dílu předkládá Doddridge tyto návrhy a pokyny, jak by se měl jeho Rodinný vykladač číst: Co se týká četby této knihy v rodinách, navrhoval bych následující: Nejpr­ ve ať se přečte úryvek z Písma z běžného překladu [= Bible krále Jakuba] ve vnitřním sloupci, pokud nemají členové rodiny své bible před sebou: pak čtěte vlastní Nový rodinný překlad, který je protkaný Parafrází, ta je ale od­ lišena kurzívou. A potom čtěte Parafrázi a Aplikaci. Co se týká Poznámek, doporučoval bych tomu, kdo četbě předsedá, aby z nich vybral ty nejobec­ nější, a přečetl je až po odstavci, ke kterému náležejí: není totiž moc vhodné přerušovat smysl a číst je dříve, než je úryvek dočten.

Parafráze Písma se pak na nějaký čas přestaly používat, ale ve dvacátém století jich vyšlo několik a velmi se ujaly. Už Nový zákon J. B. Phillipse se místy uchyloval k parafrázovanému překladu. Následující překlady jsou pak parafráze v pravém smyslu slova. F. F. Bruče a jeho Rozšířená parafráze Pavlových listů (1965)

V návaznosti na řadu rozhovorů o Pavlových listech připravil Frederick Fyvie Bru­ če, profesor biblických věd a exegeze na univerzitě v Manchesteru, v období šesti let parafráze celého pavlovského korpusu. Postupně vycházely v časopise The Evangelical Quarterly, později je autor upravil a shromáždil do jednoho svazku pod názvem An Expanded Paraphrase (Rozšířená parafráze) a vydal ve vydavatelství Postmaster v anglickém Exeteru. Ve stejném roce vyšlo americké vydání v nakla­ datelství William B. Eerdmans v Grand Rapids ve státě Michigan. Když se tyto výtisky vyprodaly, získalo roku 1981 autorská práva na toto dílo nakladatelství

(86)

Slovem „improvement“ míní Doddridge to, co se dnes nazývá „aplikace textu v životě“.

141

142 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Paternoster a téhož roku vyšla americká verze v nakladatelství Ronald N. Haynes v kalifornském městě Palm Springs. Pro pohodlí a v zájmu čtenářů, kteří by si přáli nahlédnout do doslovného překladu řeckého textu, je Bruceova parafráze vytištěna tak, že na protilehlých stranách k ní se nachází Revidovaný překlad z roku 1881. Na okraji je také vyba­ vena rozšířenými křížovými odkazy z Revidovaného překladu, které pro vydava­ telství Oxford University Press a Cambridge University Press připravili dr. F. H. A. Scrivener a prof. W. F. Moulton a které doplnili bývalý žák prof. Moultona dr. A. W. Greenup a Moultonův syn dr. J. H. Moulton. Jak se dalo očekávat, je Bruceovo dílo důkladné a vědecké. Zaslouží si, aby do něj nahlíželi komentátoři pavlovských dopisů. Ve svém úvodu Bruče pozname­ nává, že se kritických problémů pavlovského korpusu dotkl co nejméně, a proto „snad zde postačí říci, že technika překládání nebo parafrázování tří pastorálních listů se ukázala jako dost odlišná od té, jakou vyžaduje ostatních deset listů“ (s. 12). Jako ukázku stylu Bruceovy parafráze zde ocitujeme část jeho práce na Listu Filemonovi, která odpovídá veršům 4-14.

I always thank my God, Philemon, as I remember you in my prayers, for I hear good news of the love and loyalty which you show to our Lord Jesus and all His holy people. So I pray that your Christian liberality, springing as it does, from your faith, may lead you effectively into the experience and appreciation of every blessing which we have as fellow-members of Christ. Your love has brought me great joy and comfort, my dear brother; you have refreshed the hearts of God’s people.

That is why I am making this request of you; I am making it for love’s sake, although I could quite well exercise my authority in Christ’s name and command you to do the proper thing. Yes, I could command you as Paul, ambassador(87) of Christ Jesus; but instead of that, I am now asking you a favour as Paul, prisoner of Christ Jesus. The request I am making is in behalf of my son. My son? Yes, my son. I have acquired him here in prison. His name is Onesimus - useful by name and useful by nature. I know that in former days you found him quite useless, but now, I assure you, he has learned to be true to his name - useful to you, and useful to me.

Well, I am sending him back to you, though it is like tearing out my very heart to do so. My own inclination is to keep him here with me, and then he could go on serving me while I am a prisoner for the gospel’s sake - serving me as your representative. But I do not want to do anything without your consent; I do not want the good turn you are doing me through his service to be done by you willy-nilly, but in your free initiative.

(87)

Bruče přidává poznámku pod čarou: „Ř. presbytés (,stařec') je zde ve smyslu presbeutés (.vysla­ nec). Srov. Ef 6,20.“

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 143

Vždycky děkuji svému Bohu, Filemone, když si na tebe v modlitbách vzpo­ menu, protože slyším dobré zprávy o lásce a oddanosti, kterou prokazuješ našemu Pánu Ježíši a všemu Jeho svátému lidu. Modlím se tedy, aby tě tvá křesťanská štědrost, která z tvé víry opravdu pramení, vedla účinně k za­ koušení a docenění každého požehnání, jež máme jako spoluúdy Kristovy. Tvoje láska mi přinesla velkou radost a útěchu, můj drahý bratře; potěšil jsi srdce Božího lidu.

To je také důvod, proč se na tebe obracím s touto žádostí; obracím se na tebe kvůli lásce, přestože bych mohl docela dobře použít svou autoritu v Kristově jménu a nařídit ti, abys udělal správnou věc. Ano, já bych ti to mohl nařídit jako Pavel, vyslanec Krista Ježíše; ale místo toho tě nyní žá­ dám o laskavost jako Pavel, vězeň Krista Ježíše. Žádost, se kterou se na tebe obracím, se týká mého syna. Mého syna? Ano, mého syna. Získal jsem ho zde ve vězení. Jeho jméno je Onezimos - užitečný jménem a užitečný povahou. Vím, že ses v minulosti přesvědčil, že je naprosto neužitečný, ale nyní, ujišťuji tě, se naučil být věrný svému jménu - užitečný tobě a užitečný mně.

Nuže, posílám Ti ho zpátky, ačkoliv je to jako vytrhnout si samo srdce. Mým přáním je nechat si ho tu u sebe a pak by mi mohl dál sloužit, zatímco jsem vězněm pro evangelium - sloužit mi jako tvůj zástupce. Ale nechci udělat nic bez tvého svolení; nechci, aby to, že se mi odvděčíš jeho službou, bylo jen tak nějak volky nevolky, ale aby to bylo z tvého svobodného rozhodnutí.

Parafrázovaná živá bible od Kennetha Taylora (Living Bible Paraphrased; NZ 1967; celá bible 1971)

Parafráze nazvaná Living Bible, Paraphrased (Parafrázovaná živá bible), kterou při­ pravil Kenneth N. Taylor, absolvent Severního baptistického teologického seminá­ ře a bývalý šéfredaktor vydavatelství Moody Press, šla v celých dějinách vydávání knih vůbec nejlépe na odbyt. Do poloviny sedmdesátých let se tato kniha podílela na celkovém prodeji biblí ve Spojených státech celými 46 procenty. Na konci sto­ letí již byla převedena do téměř sta jazyků, kterými mluví dohromady 90 procent obyvatelstva na celém světě, a bylo vytištěno 40 milionů výtisků. Překlad vznikl takto. Aby Taylor pomohl svým dětem rozumět Písmu při každodenních rodinných modlitbách, rozhodl se v roce 1956 parafrázovat Americký standardní překlad z roku 1901 v jednoduché moderní angličtině. Tehdy začal ke svému záměru využívat každodenní pětačtyřicetiminutovou cestu vlakem mezi svým statkem poblíž města Wheaton ve státě Illinois a chicagskou kanceláří nakladatelství Moody Press. Jeho dílo vycházelo postupně; roku 1962 vydal Listy pod názvem Living Letters (Živé listy), roku 1965 Proroky pod názvem Living Prophecies (Živá proroctví), roku 1966 evangelia nazvaná Living Gospels (Živá evangelia) a konečně roku 1967 celý Nový zákon. Do roku 1971 pak dokončil

144

BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

preklad celé bible, kterou nazval The Living Bible, Paraphrased (Parafrázovaná živá bible). Jeho parafráze byla přijata tak dobře, že si mohl založit vlastní vydavatelství, jež po otci anglických překladů Williamu Tyndalovi pojmenoval Tyndale House Publishers. V úvodu k Parafrázované živé bibli Taylor přichází s názorem, že „biblické pře­ klady vyjevují teologické sklony svých tvůrců. Proto je prospěšné předložit para­ frázi, která je ochotná přiznat se k tomu hned od počátku“. Tvrdí, že „teologickou vůdčí hvězdou této knihy byl přísný evangelikální postoj“. Čtenář si v textu všim­ ne častého importu evangelikálních výrazů a revivalistických klišé, například když je righteousness of God (Boží spravedlivost) parafrázována spojením way to heaven (cesta do nebe; Ř 3,21) nebo když se z „ospravedlnění“ (justification) stává glorious life (nádherný život; Ř 5,16). Na různých místech v textu přidal Taylor od­ kazy na „spasené“ (saved) a „zatracené“ (lost). Bohatství „věčného života“ (eternal life) je omezeno na „dostat se do nebe“ (get to heaven; Mk 10,17) a evangelium se překládá jako “wonderful story" (báječný příběh; Mk 1,1) nebo jako “way to heaven (cesta do nebe; Ga 1,6 [v uvozovkách], 11). Židovská představa dvou věků je zastře­ na nebo odstraněna, například ve verších 1K 10,11 a L 20,34-35. Přestože je jazyk většinou jasný a srozumitelný, občas je text bohužel hodně rozšířen o smyšlené podrobnosti nemající sebemenší oporu v originále. Jasným dokladem je úvodní verš knihy Ámos. V Americkém standardním překladu z roku 1901 je hebrejský originál přeložen doslova, přímo slovo za slovem. Začíná: The words of Amos, who was among the herdsmen of Tekoa (Slova Ámose, který byl mezi pastevci z Tekoji...). V Parafrázované živé bibli z toho vznikly dvě věty: Amos was a herdsman living in the village of Tekoa. All day long he sat on the hillsides watching the sheep, keeping them from straying. (Ámos byl pastevec, který žil ve vesnici Tekoa. Po celý den seděl na svazích, sledoval ovce a dával na ně pozor, aby se nezaběhly.) Americký standardní překlad pokračuje: which he saw concerning Israel (...co viděl o Izraeli). V Živé bibli stojí: One day in a vision, God told him some of the things that were going to happen to the nation, Israel. ...This is a report of what he saw and heard. (Jednoho dne mu řekl Bůh ve vidění některé věci, které se měly stát národu, Izraeli.... Toto je zpráva o tom, co viděl a slyšel.) Kromě občasných přídavků Taylor zase naopak ve své parafrázi někdy vyne­ chal některá místa, kde není žádný textový problém. Například ve verších Da 3,5 a 10 vynechává seznam hudebních nástrojů a nahrazuje jej větou when the band strikes up (když kapela zahraje) a when the band begins toplay (když kapela začne hrát). Ve verši Sd 7,20 se z křiku A sword for the Lord (Meč za Pána) stává jen For the Lord (Za Pána). I v Novém zákoně jsou vynechávky, které nemají oporu v textu, jako například first (nejprve; L 12,1) a that all might believe through him (aby všichni uvěřili skrze něho; J 1,7). Z Churches of Christ (Kristovy církve; Ř 16,16) se stávají all the churches here (všechny církve tady). Britské vydání Parafrázované živé bible je zbaveno amerikanismů a přizpů­ sobeno jazyku, jakým se mluví ve Velké Británii. Americký výraz clothes doset pro „šatník“ (1S 21,9) je tak nahrazen britským výrazem wardrobe a hovorové I guess (myslím, že) je nahrazeno poněkud upjatějším I suppose (IS 21,4). Místo amerického anachronického eufemismu Saul went into the cave to go to the bathroom (Saul vešel

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 145

do jeskyně, aby šel do koupelny; 1S 24,3) stojí v britském vydání Saul went into a cave to relieve himself (Saul vešel do jeskyně, aby si ulevil; v hebrejském textu je doslovně: „aby si přikryl kolena“). Parafrázovaná živá bible vyšla v mnoha vydáních pod různými názvy, napří­ klad: My Way (Má cesta, 1972); The Way: Catholic Version (Cesta: katolická verze, 1973); The One-Year Bible (Bible na jeden rok) a The Lindsell Study Bible (Lindsellova studijní bible, 1980); The Book (Kniha, 1984); The Book for Children (Kniha pro děti, 1985); The Story, from Adam to Armageddon (Příběh, od Adama po Armagedon, 1986); The Alphabetical Bible (Bible podle abecedy, 1988 - začíná Knihou skutků [Acts] a končí knihou Sofonjáš [Zephaniah]!) a Simplified Living Bible (Zjednoduše­ ná živá bible, 1990), která vyšla i pod názvem The Bible for Children (Bible pro děti) a The Bible for Studeníš (Bible pro studenty). Později nahradil Taylorovu techniku parafráze přístup zcela odlišný. Roku 1994 vydalo nakladatelství Tyndale House Publishers knihu Holý Bible, New Living Translation (Bible svátá, nový živý překlad). Tato revize byla vypracována z původ­ ních jazyků na základě dynamické ekvivalence, nikoli parafrázováním. Roku 1989 svěřilo nakladatelství přípravu Nového živého překladu devadesá­ ti evangelikálním biblistům z různých teologických prostředí a denominací (jejich jména viz s. XLVII-L úvodu). Pověřilo také hlavního recenzenta, aby dohlížel na práci na každém ze šesti hlavních oddílů Písma. Každý hlavní oddíl byl rozdělen do pěti oddílů menších a každý z nich pak dostali obvykle tři různí badatelé, kteří se na tuto část Písma většinou specializovali. Přidělený oddíl pak každý badatel pečlivě prověřil a navrhl soupis revizí příslušnému hlavnímu recenzentovi, který pak navržené změny zvážil a připravil první nárys. Tento nárys pak ještě zrevido­ vali ostatní biblisté a odborníci na anglickou stylistiku. Nakonec překlad verš po verši prošla Komise pro překlad bible, aby připravila jeho konečnou revizi. Nový živý překlad používá slovní zásobu a gramatické struktury, na které je zvyklý běžný rodilý mluvčí angličtiny. Výsledkem je překlad Písma odpovídající zhruba čtenářské úrovni středoškoláků. Překladatelé byli citliví i na vyjadřování zahrnující obě pohlaví. V úvodu se čtenář dozvídá, že:

Angličtina se neustále mění. Zřejmá změna nastala tam, kde se mluví o obou pohlavích. Působí to problémy moderním překladatelům starově­ kého biblického textu, který byl původně napsán v kultuře zaměřené na muže. Překladatel musí respektovat povahu starověkého kontextu a záro­ veň brát v úvahu dnešního čtenáře. Sám jazyk originálu často umožňuje překlad, který zahrnuje obě pohlaví. Například řecké slovo anthrópos, tra­ dičně překládané jako man [člověk/muž], ve skutečnosti znamená „člověk“ nebo „osoba“. Jiné řecké slovo, anér, znamená jenom „muž“.

V jiných případech se původní jazyk zaměřuje na muže, ale ne výlučně. Například v Pentateuchu je většina zákonů vyhlášena jazykem, který je plný zájmen v mužském rodě. Jelikož je však v mnoha případech jasné, že příjemci těchto zákonů jsou muži i ženy, použili jsme tam, kde to bylo vhodné, neutrálních formulací. Jiný příklad najdeme v novozákonních

146 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

listech, kde jsou věřící nazýváni „bratři“ [adelfoi]. Přitom je jasné, že tyto listy byly určeny všem věřícím - mužům i ženám. Proto jsme toto řecké slovo překládali obvykle jako „bratři a sestry“ (brothers and sisters) nebo „křesťanští přátelé“ (Christian friends - slovo friend v angličtině platí pro oba rody), abychom přesněji vystihli historickou situaci.

Tento rys genderově neutrálního vyjadřování a obecně důstojnější a promyšleněj­ ší sloh překladu můžeme docenit, porovnáme-li úryvek Mt 7,1-5 s parafrází Živé bible. Živá bible

Nový živý překlad

1 Don’t criticize, and then you won’t be criticized. (Nekritizuj, a pak nebudeš kritizo­ ván.)

1 Stop judging others, and you will not be judged. (Přestaň soudit ostatní, a pak nebu­ deš souzen.)

2 For others will treat you as you treat them. (Protože se ostatní k tobě budou chovat tak, jak se ty budeš chovat k nim.)

2 For others will treat you as you treat them. Whatever measure you use in ju­ dging others, it will be used to measure how you are judged. (Protože se ostatní k tobě budou cho­ vat tak, jak se ty budeš chovat k nim. Jakou míru používáš při souzení ostatních, taková míra se použije, až budeš posuzován ty.)

3 And why worry about a speck in the eye of a brother when you have a board in your own? (A proč se starat o smítko v oku brat­ ra, když máš prkno ve svém?)

3 And why worry about a speck in your friend’s eye if you have a log in your own? (A proč se starat o smítko v oku tvé­ ho přítele [tvé přítelkyně, friend], když máš ve svém poleno?)

4 Should you say, “Friend, let me help you get that speck out of your eye," when you can’t even see because of the board in your own? (Jak můžeš říkat: „Příteli, dovol mi, abych ti pomohl vyndat tohle smítko z tvého oka“, když ani nemůžeš vidět kvůli prknu ve svém vlastním?)

4 How can you think of saying, “Friend, let me help you get rid of that speck in your eye,” when you can’t see past the log in your own eye? (Jak tě může napadnout říct: „Příte­ li [friend], dovol mi, abych ti pomo­ hl zbavit se tohohle smítka ve tvém oku“, když ani nemůžeš vidět přes poleno ve svém oku?)

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 147

5 Hypocrite! First get rid of the board, then you can see to help your brother. (Pokrytče! Nejprve se zbav prkna, pak teprve můžeš vidět, abys pomohl svému bratrovi.}

5 Hypocrite! First get rid of the log from your own eye; then perhaps you will see well enough to deal with the speck in your friend’s eye. (Pokrytče! Nejprve se zbav polena ve svém oku; pak snad uvidíš dost dob­ ře, aby sis poradil se smítkem v oku svého přítele [friend].}

Zvěst Eugena Petersona (The Message; NZ 1993; SZ mudroslovné knihy 1997; SZ Proroci 2000)

Parafráze Eugena H. Petersona, která vyšla pod názvem The Message: The New Testament in Contemporary Language (Zvěst: Nový zákon v dnešním jazyce}, se v devadesátých letech snaží o to, co se podařilo Živé bibli v letech sedmdesátých. Peterson na ní začal pracovat, když působil jako pastor presbyteriánského kostela Krista, našeho krále v Bel Air ve státě Maryland, a pokračoval v práci poté, co se stal profesorem spirituální teologie na Regent College v kanadském Vancouveru. Ráz svého překladu představuje v předmluvě (s. 7): Tento Nový zákon v současném jazyce uchovává jazyk zvěsti v moderním a svěžím jazyce, který je stejně srozumitelný jako jazyk, jaký používáme při nakupování, jímž mluvíme s přáteli, vyslovujeme své obavy o osudy světa a učíme své děti, jak se mají chovat u stolu. Nejde o to, převést slovo za slovem řecký text do angličtiny, nýbrž převést tón, rytmus, události a myš­ lenky do jazyka, v jakém opravdu myslíme a jakým mluvíme.

Poněvadž se Peterson snaží vytvořit neformální překlad, jeho hlavním cílem není volit jednoduchá „obyčejná“ anglická slova (naopak používá i takových slov jako addendum, „dodatek“; chagrined, „mrzutý“; consummate, „dovršit“; curt, „úsečný“; embryonic, „zárodečný“; perigee, „perigeum“ a resplendent, „třpytivý“), nýbrž slova, která posluchači sdělí význam přesvědčivým způsobem. Přitom však překračuje únosné hranice dynamické ekvivalence, když často vytrhuje určité pasáže z jejich židovského kontextu prvního století, takže Ježíš v jeho podání mluví jako Ame­ ričan století dvacátého. Ve verších Mt 5,41-42 Ježíš říká: If someone takés unfair advantage of you, use the occasion to practice the servant life. No more tit-for-tat stuff. Live generously. (Když tě někdo nekale zneužívá, využij toho a vyzkoušej si život sluhy. Už žádné další oko za oko. Žij velkoryse.) Tady už nejsme v Judsku prvního století, kde měly římské okupační jednotky právo žádat po Židech, aby jim nesli zavazadla. Mimo to, že si Peterson libuje v transkulturaci, občas také vycpává text při­ danými detaily ve snaze ho oživit a zdramatizovat. Verš z Listu Koloským 1,20 zní: Not only that, but all the broken and dislocated pieces of the universa - people and

148 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

things, animals and atoms - get properly fixed and fit together in vibrant harmonies, all because of his death, his blood that poured down from the Cross. (A nejen to, ale také všechny rozbité a zpřeházené části vesmíru - lidi a věci, zvířata a atomy - se náležitě upravují a dávají dohromady do zvučných harmonií, a to vše díky jeho smrti, jeho krvi, která proudila z Kříže.} Janova představa nebeského Krista (Zj 1,12-16} vypadá v Petersenově podání takto:

I saw a gold menorah with seven branches, And in the center, the Son of Man, in a robe and gold breastplate, hair in a blizzard of white.

Eyes pouring fire-blaze, both feet furnace-fired bronze, His voice a cataract, right hand holding seven stars, His mouth a sharp-biting sword, his face a perigee sun. Viděl jsem zlatou menoru se sedmi rameny, a uprostřed - Syn člověka, v rouchu a se zlatým náprsníkem, vlasy bílé jako vánice.

Oči planoucí žárem ohně, obě nohy - bronz z rozpálené pece, Jeho hlas - hlas vodopádu, pravá ruka drží sedm hvězd, Jeho ústa - naostřený meč, jeho tvář - slunce v perigeu. Pavlův výčet tělesných žádostí (Ga 5,19-21} dostal následující podobu:

It is obvious what kind of life develops out of trying to get your own way all the time: repetitive, loveless, cheap sex; a stinking accumulation of men­ tal and emotional garbage; frenzied and joyless grabs for hapiness; trinket gods; magic-show religion; paranoid loneliness; cutthroat competition; all­ consuming-yet-never-satisfied wants; a brutal temper; an impotence to love or be loved; divided homes and divided lives; small-minded and lopsided pursuits; the vicious habit of depersonalizing everyone into a rival; uncon­ trolled and uncontrollable addictions; ugly parodies of community. I could go on.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 149

Je zřejmé, k jakému způsobu života vede snaha vždy prosadit svou: mono­ tónní chudý sex bez lásky; zapáchající hromada duševního a citového od­ padu; horečné a nešťastné pachtění po štěstí; bohové, kteří jsou jen cetky; estrádní náboženství; paranoidní osamělost; neurvalé soutěžení; vše stra­ vující, leč nikdy neuspokojené touhy; surová povaha; neschopnost milovat nebo být milován; rozdělené domovy a rozdělené životy; úzkoprsosť a jed­ nostranné záliby; nerestný zvyk odosobnit každého jako rivala; nezvlád­ nuté a nezvladatelné závislosti; ubohé parodie na společenství. A tak bych mohl pokračovat.

A konečně prostý jazyk, jakým Ježíš mluví o modlitbě a jaký máme zachycen v Ká­ zání na hoře (Mt 6,7-13), se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění a vypadá takto:

The world is full of so-called prayer warriors who are prayer-ignorant. The’re full of formulas and programs and advice, peddling techniques for getting what you want rom God. Don’t fall for that nonsense. This is your Father you are dealing with, and he knows better than you what you need. With a God like this loving you, you can pray very simply. Like this: Our Father in heaven, Reveal who you are. Set the world right; Do what’s best as above, so below. Keep us alive with three square meals. Keep us forgiven with you and forgiving others. Keep us safe from ourselves and the Devil. You’re in charge! You can do anything you want! You’re ablaze in beauty. Yes, yes, yes.

Svět je plný takzvaných bojovníků za modlitbu, kteří nevědí, co to modlitba je. Jsou plní frází, programů a rad, nicotných technik, jak získat od Boha to, co chcete. Neskočte na takový nesmysl. Jednáte přece se svým Otcem a on ví lépe než vy, co potřebujete. S takovým Bohem, který vás miluje, se můžete modlit úplně prostě. Třeba takhle: Náš Otče v nebi, zjev, kdo jsi. Naprav svět. Udělej, co je nejlepší jako nahoře, tak i dole. Udržuje nás naživu třemi vydatnými jídly.

150 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Stále nám odpouštěj a dej, ať my stále odpouštíme těm druhým. Udržuj nás v bezpečí před námi a před Zlým. Ty tady všechno řídíš! Můžeš udělat, čeho se Ti zachce. Záříš krásou! Ano. Ano. Ano.

Peterson už začal vydávat jako součást Zvěsti i knihy Starého zákona. Dosud vyšly’ Žalmy, Přísloví, Jób, Kazatel, Píseň písní (1997) a také Proroci (2000).(88)

(88)

K dostání jsou v nakladatelství NavPress, P.O. BOX 35001, Colorado Springs, CO 80935. - Celá bible vyšla po vydání anglického originálu této knihy pod názvem The Message: The Bible in Contemporary Language. Colorado Springs: Navpress 2002 (pozn. překl.).

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 151

DOSLOV První překlad celé bible do angličtiny se obvykle připisuje Johnu Wycliffovi, význačnému oxfordskému teologovi čtrnáctého století (asi 1330-1384). Od té doby až do konce dvacátého století vytvořili překladatelé velmi rozmanité anglické překlady celé bible či Nového zákona. Seznam, který v roce 1995 vydal Alan S. Duthie, obsahuje „téměř šedesát více či méně různých anglických překladů celé bible a navíc dalších pětasedmdesát překladů Nového zákona“.(89) Další seznam sestavil Laurence M. Vance jako „pokus zachytit v přehledné tabulce všechny anglické překlady bible od roku 1611, [které obsahují] celou bibli nebo samostatný Starý či Nový zákon“.(90) Od Bible krále Jakuba z roku 1611 až po rok 1991 zaznamenal Vance celkem 291 překladů. Podle obou výčtů se překlady nejvíce rozbujely právě ve dvacátém století. Zřejmým důvodem, proč se anglické překlady mezi sebou liší, je neustálá pomalá proměna angličtiny. Dalším důvodem je přijetí určitého stylu a slohové úrovně, které jsou přiměřené konkrétní věkové skupině nebo čtenářské veřej­ nosti. Kromě těchto zřetelů se však biblické překlady mezi sebou liší také kvůli několika zcela základním problémům - textovým, lexikálním, literárním a grama­ tickým, s nimiž se musí vypořádat všichni překladatelé. Rozdíly ve znění rukopisů První problém, na který překladatel narazí, jsou rozdíly mezi zněním textů bib­ lických rukopisů. Vznikly proto, že při opisování díla nezanedbatelné délky se téměř nedá zabránit tomu, aby písař do textu nezanesl některé neúmyslné změ­ ny. Kromě toho písař ve svém opisu příležitostně záměrně udělal drobné změny, které pokládal za nutné pro vyjasnění smyslu. Například starší rukopisy veršů Mk 1,2-3 připisují proroku Izajášovi evangelistovy citace jak z Malachiáše, tak z Izajáše, zatímco pozdější rukopisy (z nichž vycházeli překladatelé Bible krále Jakuba v roce 1611) mají as it is written in the prophets (jak je psáno v prorocích), což je evidentní vylepšení staršího textu. Biblické překlady se liší, protože se překladatelé různě rozhodovali při určo­ vání, které variantě znění dají přednost jako originálu a které varianty jsou dru­ hotné. Většinou můžeme důvěřovat znění starších rukopisů, protože pravděpo­ dobně obsahují méně písařských úprav než rukopisy mladší. K jejich vzniku totiž pravděpodobně vedl dlouhý proces opisování a přepisování. Stojí za zmínku, že na základě jednoho ze starověkých svitků od Mrtvého moře přidal Nový revidovaný standardní překlad čtyři věty na konec 10. kapitoly První knihy Samuelovy. Z pochopitelných důvodů se za druhotnou obvykle považuje ta textová vari­ anta, která objasňuje obtížné místo v textu. Pokud ale bylo takové čtení v ruko­ pisech velmi rozšířené, může překladatel usoudit, že si zaslouží, aby je zařadil do poznámky uvedené větou: „Jiné staré autority obsahují znění...“ (89) (90)

Alan S. Duthie, How to Chaose your Bible Wisely. Carlisle: Paternoster 21995, s. 13. Laurence M. Vance, A BriefHistory of English Bible Translation. Pensacola: Vance Publications 1993, s. 103.

152 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Význam slov Když se překladatel rozhodl, jakou podobu hebrejského nebo řeckého textu chce vzít za základ nového překladu, narazí na problém s určením významu slov. Heb­ rejská bible obsahuje mnoho set slov, která se nenašla v žádné jiné literatuře, a proto je těžké je přeložit. Jedním z těchto slov je pím. Objevuje se jen ve verši První knihy Samuelovy 13,21. Překladatelé Bible krále Jakuba chápali toto slovo jako filé (pilník), který používali kováři k ostření motyk a jiného zemědělského náčiní. Ale během dvacátého století objevili archeologové na různých místech v Palestině starověké sady závaží používané při obchodování a na každém z nich bylo napsáno jedno hebrejské slovo. Jedno z těchto závaží bylo označeno pím proto nyní překladatelé vědí, že je to obnos, jaký si kováři účtovali za naostření nástroje. Řecký Nový zákon obsahuje poměrně málo vzácných slov (nejvýše kolem pět­ advaceti), která nejsou doložena nikde v literatuře stejné doby. Mezi ně ovšem pa­ tří i jedno důležité slovo z Modlitby Páně (Mt 6,11; L 11,3). Přídavné jméno v pros­ bě k Bohu, aby nám dal „náš epiúsion chléb“, znamená podle lexikografů „denní“ chléb či chléb „na zítra“. Když se jedno hebrejské nebo řecké slovo dá správně přeložit dvěma způsoby, překladatel obvykle nabídne oba významy, přičemž jeden umístí do textu a druhý do poznámky. Druhou možnost přitom uvede slůvkem „nebo“.

Doplnění moderní interpunkce

Jakmile se překladatel rozhodl, v jakém znění bude text překládat a co hebrej­ ská a řecká slova znamenají, nastává problém s interpunkcí. Ve starověku psali písaři v hebrejských a řeckých rukopisech málo interpunkčních znamének, po­ kud používali vůbec nějaká. Moderní editoři textu a překladatelé se tedy musí rozhodnout, kde začíná nová věta a kam vložit čárky, otazníky, uvozovky a další interpunkci. Je jasné, že názory na to se občas různí. Například Modlitba Páně v Bibli krále Jakuba zní: Thy will be done in earth, as it is in heaven (buď vůle tvá na zemi, jako je na nebi; Mt 6,10), zatímco většina moderních překladů rozděluje text interpunkcí jinak: Your will be done, on earth as it is in heaven (buď vůle tvá, na zemi jako je na nebi). Zásada, jíž se překladatelé drží, požaduje zanést do textu takovou interpunkci, která dává nejlepší a nejvýstižnější smysl. V tomto případě je druhá varianta interpunkce lepší, protože umožňuje spojit slovní spojení on earth as it is in heaven (na zemi jako na nebi) se všemi třemi předchozími prosba­ mi: hallowed be thy name [on earth as it is in heaven] (posvěť se jméno tvé [na zemi, jako je na nebi]), thy kingdom come [on earth as it is in heaven] (přijď království tvé [na zemi, jako je na nebi]), thy will be done, on earth as it is in heaven (buď vůle tvá, na zemi, jako je na nebi). Gramatické problémy Celá řada problémů vzniká v rámci široké kategorie gramatiky. Jedním takovým problémem je rozhodnout, kdy má být určité hebrejské nebo řecké slovo

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 153

nahrazeno anglickým ekvivalentem (tedy přeloženo) a kdy se má jednoduše přepsat anglickým písmem (transliterovat). Například v knize Genesis je otázka, kdy se má slovo 'adam překládat jako man (člověk) a kdy se má přepsat jako vlastní jméno (Adam). Tady se starší a moderní překladatelé ve svém pojetí hodně liší. První výskyt jména „Adam“ v targumu Pseudojónatan je ve verši Gn 2,7; v řecké Septuagintě je to ve verši 2,16; v latinské Vulgátě ve verši 2,19; v Novém mezinárodním překladu ve verši 2,21; v Nové anglické bibli ve verši 3,21 a v Novém revidovaném standardním překladu ve verši 5,21. Řecké slovo Christos můžeme transliterovat jako Christ (Kristus), nebo přeložit jako anointed [one] (pomazaný, tj. Mesiáš). Řecké sloveso baptizein můžeme transliterovat jako baptize (křtít), nebo přeložit jako immerse (ponořit). Řecké přídavné jméno presbyteros můžeme transliterovat jako presbyter, nebo přeložit jako elder (starší). V posledních letech se překladatelé bible do angličtiny začali potýkat ještě s dalším problémem - otázkou, zda je i nadále vhodné používat mužsky zaměře­ ného jazyka v pasážích, které se týkají obou pohlaví. Obzvláště problematická je otázka, jak nahradit chybějící anglické obourodé osobní zájmeno třetí osoby jed­ notného čísla, odkazuje-li na osobu. Ve verši Mt 18,2 má Bible krále Jakuba: Jesus called a little child unto him, and set him in the midst of them (Ježíš k sobě zavolal dítě a postavil ho doprostřed nich). Ale protože řecké slovo paidion neříká, zda to dítě byl chlapeček nebo děvčátko, překladatel by se měl zdráhat použít osobního zájmena him (ho) nebo her (ji). Tuto obtíž zde řeší Nový revidovaný standardní překlad tak, že překládá: whom he put among them (které postavil mezi ně). Konečně je třeba uznat, že žádný překlad Písma není dokonalý, jak ochotně dosvědčí každý, kdo se pokusil nějaký vytvořit. Na takové kuriozity, jako jsou slovní hříčky (např. Jr 1,11-12, Mt 16,18 a deuterokanonický příběh o Zuzaně ve verších 54-55, 58-59) nebo abecední akrostichy (např. Ž 37, P11, 2 a 4) je každý překladatelský důvtip krátký. S takovými místy se obvykle kromě převodu význa­ mu dá udělat už jen to, že do poznámky se dá popis zvláštností textu, případně s pomocí transliterace. Přes všechny zmíněné obtíže by si čtenáři různých překladů popsaných v této knize měli uvědomovat to, co kdysi vyjádřili překladatelé Bible krále Jakuba ve svém slovu ke čtenáři: „Zodpovědně prohlašujeme, že i ten nejhorší překlad bible do angličtiny ... obsahuje slovo Boží, ba dokonce je slovem Božím: stejně jako krá­ lův proslov pronesený v parlamentu, ač přeložený do francouzštiny, holandštiny, italštiny a latiny, je stále královým proslovem, i kdyby ho všichni překladatelé ne­ přeložili na všech místech se stejnou elegancí, ani zcela přiléhavě, ani s přesným vyjádřením smyslu.“(9i)

(91)

Erroll F. Rhodes - Liana LuPAs(ová), eds., The Translation to the Reader: The Original Preface of the King James Version of 1611 Revised. New York: American Bible Society 1997, s. 74, kurzíva je původní.

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 155

Index biblických citátů

Genesis 1,3 1,9 1,16-17 1,26 1,26-28 1,27 1,28 2,2-3 2,7 2,16 2,19 2,21 3,4 3,7 3,13 3,15 3,21 4,8 4,14 5,1 5,3-30 6,3 11,7 13,8 14,16 20,18 22,23 29,15 29,31 30,22 34,30 35,7 35,22 38,9 38,13 38,24 39,2 49,10

18 pozn. 5 18 pozn. 5 21 75,109 75 75,138 75 21 153 153 21,153 153 46 50 75 99 153 21-22 22 153 33 21 109 95 95 71 pozn. 24 80 95 71 pozn. 24 71 pozn. 24 71 pozn. 24 125 21 71 pozn. 24 21 71 pozn. 24 46 99

Exodus 1,19 3,1 6,2-4 7,18 11,8 14,10 15,3 15,4 15,26 16,24 20 20,14 24,9-10 33,3

50 21 112 71 pozn. 24 122 59 17 46 46 71 pozn. 24 119 60 17 22

Leviticus 95 10,4 71 pozn. 24 19,29 71 pozn. 24 21,7

Numeri 6,24-26 24,17

21 99

Deuteronomium 22 2,6 119 5 21 9,12-21 71 pozn. 24 22,21 71 pozn. 24 23,1 22 24,1-4 71 pozn. 24 28,57 123 29,5 21 33,6 Jozue 4,24 15,18

17 118

156 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Soudců 2,17 7,20 14,17

71 pozn. 24 144 133

Rút 3,15

58

1. Samuelova 71 pozn. 24 1,5 10 151 11,2 122 13,21 152 17,4 95 17,28 133 20,14 103 21,4 144 21,9 144 24,3 145 24,11 123

2. Samuelova 7,16 133 11,7-17 21 13,1 21 20,10 80

1. královská 1,1-4 67-68 13,27 58 14,10 71 pozn. 24 16,11 71 pozn. 24 19,21 124 21,21 71 pozn. 24

2. královská 9,8 71 pozn. 24 18,27 71 pozn. 24 1. paralipomenon 23,22 95

Nehemjáš 5-7 33

Jób 3,10-12 11,6 24,18 24,25 38,12-15 40,17

71 pozn. 24 102 109 109 135-136 71 pozn. 24

Žalmy 1,1 17,8 22 22,9 22,10 23 23,3 23,5 24,1 36,1 37 38,5 39,9 45 50,9 52,2-3 72 82,1 82,6 86,11 90,10 98,8 103,11 105,28 106,30 106,39 119,86 119,147 122,5 138,8 150 151

138 75 99 71 pozn. 24 71 pozn. 24 67,130,134 133 133 98 116-117 153 71 pozn. 24 124 99 124 33 99 106 106 122 59 pozn. 16 123 103 54 54 71 pozn. 24 124 71 125 103 68 31, 66, 93

Přísloví 1,16 5,21

104 138

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 157

8,22 15,17 19,29

Kazatel 11,5 12,12

99 75 119

71 pozn. 24 90

Píseň písní 119 1,7 61 3,11

Izajáš 75 6,1 125 6,2 95, 99,103 7,14 99,128 11,1 125 22,16 71 pozn. 24 36,12 22 50,1 52,13-52-3,12 99 103 52,14 66,12 61

Jeremjáš 1,11-12 3,1 4,19 6,6 7,22 22,23

153 22 80 61 107 74

Pláč 1 1,20 2 4

153 80 153 153

Ezechiel 16 21,7 23 24,25 25,1 30,1

71 pozn. 24 119 71 pozn. 24 102 102 102

37,3

102-1

Daniel 3,5 3,10 9,24-27

144 144 106

Ámos 1,1 6,5 9,1

112 121 116

Jonáš 1,5 6,8 6,12

75 103 116

Micheáš 122 1,11 103 6,8 116 6,12 Zacharjáš 122 3,3 116 3,8 116 4,1 95 9,9 116 11,6 Malachiáš 22 2,16

2. Ezdráš 3-14 35 7,36-105 35 4. makabejská 128 4,10

Zuzana 54-55 58-59

153 153

Matouš 2,1-12

41

158 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

3,2 3,12 3,16 4,4 4,17 5 5,2 5,3-11 5,22 5,41-42 6,4 6,6 6,7-13 6,9-13 6,10 6,11 6,12 6,13 6,18 6,24 6,30 7,1-5 7,6 9,2 9,10-11 10,8 12,1 12,34 12,46 12,47 13,32 16,6 16,13 16,18 17,25 17,27 18,2 18,10 18,11 18,28 20,31 23,13 23,14 23,24

98 61 27 126 98 134 107 117 75 147 76 76 149 86 152 152 76 66, 76,116 76 53 126 146-147 103 52 106 83 128 123 95 116 107 98 58 68,103,153 71 98 153 102 116 52 103 118 116 59

25,14-30 26,27

102 84

Marek 1,1 1,2-3 1,4 2,12 4,21 5,39 6,3 7,16 9,44 9,46 10,17 11,26 15,28 15,31 16,4 16,8 16,9-20 16,12-20

144 151 111 52 104 52 104 116 116 116 144 116 116 102 27 35,120 35, 95,120 34

Lukáš 1,28 1,46-48 2,1 2,1-14 2,5 2,6 2,7 2,21 2,29-32 5,10 6,45 7,47 9,17 10,4 11,3 11,32 12,1 15,11-12 17,3 18

95 63 103 103 103 103 103 103 63 71 126 121 71, 80 113 152 111 144 64 138 98

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI

18,4-5 18,16 18,17 18,25 18,29 19,32 20,34-35 22,35 24,12

Jan 1,1 1,1-2 1,5 1,7 1,13 1,14 2,2 2,10 2,12 2,13 2,15 3,16 3,22-30 4,1-4 5,3-4 5,4 5,47 6,60 7,15-24 7,53-8,11 10,34 11,2 11,3 11,5 11,18 11,19 11,30 11,31 11,39 11,50 12,4-50 12,32 12,36

113 98 98 98 98 125 144 125 116

40 110 84 144 96 69,110 32 126 87 87 121 134 87 112 96 96 87 104 87 92, 96,120 106 87 87 87 87 87 87 87 71 pozn. 24 138 87 126 87

13,31 15 16 16,20 18,14 18,15 18,19-24 19,29 20,20

87 87 87 117 87 87 87 88, 88 pozn. 39 32

Skutky 1,21 2,15 3,1 5,24 6,9 7,54 8,26-39 9,20 10,3 10,9 10,30 11,1 11,20 11,26 12,6 12,15 13,1 14,23 14,27 15,3 15,41 16,5 19,9 19,28 19,34 19,38 20,17 23,23

119 106 106 84 88, 88 pozn. 39 104 37 66 106 106 103 119 66 23,119 123 102 119 119 119 119 119 119 119 88 pozn. 39 88 pozn. 39 68 119 106

Římanům 52 1,30 52 2,25 144 3,21

159

160 — BRUČE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

5,16 6,23 12,4 12,19 16,7 16,16

144 52 102 102 126 131,144

1. Korintským 107 4,9 5,9 104,119 7,1-2 95 7,2 95 9,22 66 10,11 144 10,24 84 13 69, 84,134 13,8 102 14,23 119 14,24 119 16,20 131 16,21-24 114 2. Korintským 6,11 122 7,2 122 10,17 127 11,25 124 13,11-14 113 13,12 131

Galatským 144 1,6 144 1,11 4,4-7 41 4,25 54 5,4 52 5,19-21 148-149 6,6 127 6,11-18 114 Efezským 98 1,3 1,3-14 98 1,7 92

1,14 3,16 4,28 5,5 6,20

98 127 127 71 pozn.24 142 pozn. 67

Filipským 2,7 52 4,6 84

Koloským 102 1,2 92 1,14 1,20 147 1,22 102 4,16 45 4,18 114 1. Tesalonickým 4,13 102 5,12-14 137 5,26 131

2. Tesalonickým 2,7 70-71 3,17-18 114 1. Timoteovi 4,7 113 5,23 87 2. Timoteovi 2,11-13 136 2,14 103 Filemonovi 4-14 142-143 19 114

Židům 1,8 9,4 10,1 10,23

99 88 88 71 pozn. 24

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 161

11,6

123

Jakubův 1,17 4,2

88 pozn. 39 87

1. Petrův 3,7 3,15 3,19 4,6 5,14

49 66 87, 88, 88 pozn. 39 107 131

2. Petrův 52 2,13

1. Janův 3,21 4,1 4,7 5,7 5,7-8

117 117 102,117 61 66, 75, 96

Zjevení 1,4 1,5 1,12-16 2,29 3,18 3,20 9,11 11,10 12,2 13,1 15,6 18,16

102 102 148 127 88 139 50 111 103 88 pozn. 39 88 pozn. 39 104

162 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Rejstřík Ábel 21 Alexandrijský kodex viz Codex alexandrinus Americká biblická společnost ___ 60,133,135 Americká revidovaná bible viz Americký standardní překlad americké překlady první 64-69 Americký standardní překlad ___ 79-80, 91 Andrewes, Lancelot 55 anglické překlady > první_ 44-45 > první schválený... 48 > první tištěný kompletní . 46-47 > první tištěný Nový zákon_ 45-46 > přeryv ve vydávání... 60 > rané 43-53 Anglie viz Británie antropomorfismus > v Septuagintě 17 > v Targumech _ _ 21 Apokryfy > Anglický revidovaný překlad 79 > arménský překlad _ 35 > Coverdalův překlad__47 > Matthewova bible 47 > Nová anglická bible 103 > Revidovaný standardní překlad 92-93 arabské překlady 38 aramejština __ 20 Aristeas___ 15-17 Aristeův dopis ....... 15-17,19 arménský překlad...... 34-35 autorita Písma___ 106 Autorizovaný překlad viz Bible krále Jakuba

Basic English___ 129;____ viz též Bible v Basic English Becke, Edmund___ 49 Bible Edmunda Bečka...... 49 Bible > dostupnost pro všechny_ 44-45 > ekumenismus 92-93,105,127 > pálení 44, 48, 92 > tisk_ 45-47 Bible: americký překlad (Bible: An American Translation) .

87-89

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 163

Bible de Jerusalem viz Jeruzalémská bible Bible krále Jakuba (King James Version) 54-61, 77-78; viz též Nová Bible krále Jakuba > ediční zásady... 56-57 > gramatika_ 58 > lexikální rozmanitost_ 56-57 > odkazy na okraji 58 > odměna za překlad 55 > okolnosti vzniku_ 54-55 > poznámky na okraji __ 56-58 > předchůdkyně 58-59 > překladatelé_ 55 > revize _ 60-61, 70-71 > schválení ...55-56 > slabé stránky _ 59-60 > tisk 58 > účel 56, 58 Bible podle pořadí (The Bible in Order)___ 96 Bible radostné zvěsti (The Good News Bible: Today’s English Version) 132-133 Bible Reader’s Digest (Reader’s Digest Bible) 132-135 Bible svátá, nový živý překlad (Holy Bible, New Living Translation)___ 145-147 Bible v Basic English (Basic English Bible)___ 129-130 Biskupská bible 51 bohairský překlad 31 Boží Nová smlouva: překlad Nového zákona (God's New Covenant: A New Testament Translation, Cassirer) 109-111 Bratcher, Robert G. 133 Británie___ 43-44 britská vydání 128,134,144-145 Britský revidovaný překlad viz Revidovaný překlad Cassirer, Heinz W. 109-111 Celá bible: Americký překlad (Complete Bible: An American Translation) Cesta (The Way) 145 církev (slovo)___ 119 Codex Alexandrinus 31, 59, 77 Codex Argenteus ..... 33-34 Codex Sinaiticus 31, 59 Codex Vaticanus 31, 59, 65 Common Worship Lectionary viz Lekcionář pro společné bohoslužby Coverdale, Miles 46-47 Cyril (Konstantin) 39-40 cyrilice___ 40

89

164 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Daniel, kniha___ 18 Démétrios Falérský___ 15-16 deuterokanonické knihy 92 Diatessaron _ 24 Dodd, C. H____ 101,103-104 Doddridge, Philip 141 Douayská bible viz Remešsko-Douayská bible dynamická ekvivalence___ 133,145,147 Egyptština 30-32 ekklésia___ 68,119 ekumenismus __ 92-93,105,127-128 Eleazar..... 15,16 etiopský překlad _. _ 37-38 eufemismy 71, 80,118-119 Euthymios..... 37 evangelia, synopse___ 66

Filoxenos, revize Pešity 25 Frumentius___ 37 funkční ekvivalence ...... 133

Galský žaltář .... . 29 genderově inkluzivní jazyk viz jazyk, genderově inkluzivní Goodspeed, Edgar J. 87-89 Gótové_ 32-33 gótský překlad___ 32-34 gramatika (angličtiny) 58, 70-71,152-153 gruzínský překlad 26, 36-37

Hammond, Henry 140 Hampden-Cook, Ernest 83-85 Harwood, Edward___ 62-64 hebrejské rukopisy . ....15-22; viz též masoretský hebrejský text Hexapla 19,25 hlaholice___ 40 Higgsová, Mary Kingslandová _ 82-83 Historický Nový zákon {Historical New Testament] viz Moffattův překlad Hooke, S. H____ 130 Hort, E J. A____ 77-78 Challoner, Richard__ 53 Ibérie___ 36

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI

interpunkce. . islám___ 41

152

Jahve (Boží jméno) 95; viz též Jehova Jakub I____ 50, 51, 54-55 jazyk > eufemismy 71, 80,118-119 > genderově inkluzivní_ 116,118-120,126-127,133,135-139,145-146,153 » moderní (současný) 61, 97,108,117,120; viz též překlady do moderního »jazyka; zjednodušené překlady Jehova (Boží jméno)___ 69, 79,115 Jeroným...... 28-30 Jeruzalémská bible...... 93-96; viz též Nová Jeruzalémská bible JPS hebrejsko-anglický Tanach {JPS Hebrew-English Tenakti)___ 109 Kain 21-22 kalvinismus___ 50 Katolické biblické sdružení.... 92, 94 Komise pro Stabdardní bibli 90-91,120 Konstantin viz Cyril koptské překlady__ 30-32 > bohairský překlad .31 > sahidský překlad __ 31 Krátká bible (Short Bible)___ 88 křesťanský palestinsko-aramejský překlad ..... 25-26 Laodicejským, Pavlův list___ 45 latinské překlady . 26-30 > Vetus Latina 26-28, 32 > Vulgáta_ 26, 28-30 Lekcionář pro společné bohoslužby Lindisfarnská evangelia 43 Lockmanova nadace___ 115

162

Magnificat 63 Malan, Ernest de Mérindol___ 82 Martin, Gregory___ 52 masoretský text 18, 59, 88, 97,108-109,112-113 Matouš, evangelium, nejstarší rukopisy___ 31 Matthew, Thomas 47 Matthewova bible 47 Meeová, Sarah Elizabeth Butterworthová___ 83 Mesrop 34-35 Metoděj 39-40

165

166 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Mezinárodní biblická společnost___ 106,136 Miller, William___ 72-73 moderní jazyk viz jazyk, moderní Modlitba Páně...... 75, 86,149-150 Moffatt, James___ 86-87, 89 Moffattův překlad...... 86-87 Morava 39-40 Muses, C. A. ___ 69 Neomylnost (Bible) 106 Newman, Barclay M_____135 Newyorská biblická společnost 106 Nino...... 36 Nová americká bible [New American Bible} 97-100; viz též Revidovaný Nový zákon, Nová americká bible Nová americká standardní bible [New American Standard. Bible] ...... 115-116 > přepracované vydání_ 116 Nová anglická bible [New English Bible).. . 101-104; viz též Revidovaná anglická bible > jazyk_ 102-104 > ohlasy _ 102 > okolnosti vzniku... 101-102 > účel_ 101 Nová bible krále Jakuba___ 61 Nová jeruzalémská bible [New Jerusalem Bible) 116-117 Nová oxfordská bible s Apokryfy, opatřená poznámkami [New Oxford Annotated Bible, with the Apocrypha)___ 93 Nový mezinárodní čtenářský překlad [New International Reader's Version).. 136-139 Nový mezinárodní překlad [New nternational Version) .... 105-107; viz též Nový mezinárodní čtenářský překlad > jazyk 106-107 > okolnosti vzniku 105-106 > pohled na Písmo 106 Nový revidovaný standardní překlad [New Revised Standard Version) 120-128 > anglicizované vydání 128 > okolnosti vzniku_ 120 > přehled změn__121-127 Nový zákon Edwarda Harwooda......62-64 Nový zákon: nový překlad viz Moffattův překlad Nový zákon pro dvacáté století [The Twentieth Century New Testament)___ 81-85 Nový zákon v moderním jazyce [The New Testament in Modem Speech, Weymouth) _85-86 Núbijský překlad.. ... 41 Nunc dimittis 63

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 167

Odkazy na okraji > Bible krále Jakuba_58 > Revidovaný překlad... 142 Órigenés___ 19, 25, 29, 38, 43 Ostrogóti___ 32 Palimpsest___ 33 papežství___ 44 parafráze > Jeruzalémské bible 95 > Nové anglické bible_ 104 > targumů...21-22 Parafráze a vysvětlivky (Paraphrase and Annotations} 140-141 Parafrázovaná živá bible (Living Bible Paraphrased)___ 143-147 Parafrázované bible v angličtině 140-150 > Parafráze a vysvětlivky (Paraphrase and Annotations) 140-141 > Parafrázovaná živá bible (Living Bible Paraphrased)_ 143-147 > Rodinný vykladač (Family Expositor)_ 141 > Rozšířená parafráze (Expanded Paraphrase) Pavlových listů (E F. Bruce)___ 141-143 > Zvěst: Nový zákon v dnešním jazyce (The Message: The New Testament in Contemporary Language) 147-150 Pavel (biskup)___ 19 Pavlovy listy___ 141-142 Pentateuch...... 17-18 Pešita...... 24-26 Peterson, Eugene___ 147-150 Phillips, J. B. 130-132 Písmo svaté podle masoretského textu (Holy Scriptures according to the Masoretic Text)___ 108 podobenství o marnotratném synovi _ 64 poznámky na okraji > Bible krále Jakuba_ 56-58 > Nová americká bible 99 > Ženevská bible 50 pravoslavná církev____ 93 pronásledování___ 44-48, 49, 51-52 Proroci (Prophets) 109 protestantismus > konzervativní.. . 105 > pronásledování 49, 51 > Revidovaný standardní překlad 92-93 překlad > doslovný.. 74

168 — BRUCE M. METZGER — STAROVEKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

> nedokonalost_ 153 > nesourodost technik _ 98 > odlišnosti v rukopisech 151 > počet (anglických) 151 > problémy_ 151-153 > proces 151-153 > převrácený_ 22 Překlad do současné angličtiny (Contemporary English Version)...... 135-136 Překlad radostné zvěsti (Good News Translation)..... 133, pozn. 60 překladatelé > komise_ 99 > pronásledování 44-48, 49, 51-52 > židovští versus křesťanští 24 překlady do moderního jazyka 81-89 > Bible: americký překlad (Bible: An American Translation}. 87-89 > Moffattův překlad... 86-87 > Nový zákon pro dvacáté století (The Twentieth Century New Testament]_ 81-85 > Nový zákon v moderním jazyce (The New Testament in Modern Speech, Weymouth) 85-86 > počátek 20. století _ 81-89 > předpoklady_ 89 převrácený překlad 22 Ptolemaios II. Filadelfos __ 16-17 puritáni___ 54 Readers Bible___ 134 Remešsko-Douayská bible (Rheims-Douay Bible]___ 51-53 Revidovaná anglická bible (Reuised English Bible)...... 118-120 revidované překlady (nejnovější) > Nová americká standardní bible (New American Standard Bible)_ 115-116 » přepracované vydání 116 > Nová jeruzalémská bible (New Jerusalem Bible)...116-117 > Nový revidovaný standardní překlad (New Reuised Standard Version)_ 120-128 > Revidovaná anglická bible (Reuised English Bible) _118-120 > Revidovaný Nový zákon, Nová americká bible (Reuised New Testament, New American Bible)___ 117-118

Revidovaný Nový zákon, Nová americká bible (Reuised New Testament, New American Bible)___ 117-118 Revidovaný překlad (Reuised Version)......77-80 Revidovaný standardní překlad (Reuised Standard Version) revidovaný standardní překlad > a Americký standardní překlad _ 90 > Apokryfy 92-93

81, 90-93; viz též Nový

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 169

> ekumenismus 92-93 > ohlasy_ 91-92 > okolnosti vzniku... 90-91 Reynolds, John 54 Rodinný vykladač (Family Expositor)__ 141 Rogers, John___ 47 Rushwortská evangelia 43 Řehoř Osvětitel _ 34 římkokatolická církev > Jeruzalémská bible _ 93-96 > Nová americká bible_ 97-100 > pronásledování 49, 51 > první řk. bible v angličtině _. 51-53 > Revidovaný standardní překlad 92-93 Sahak 34 sahidský překlad___ 31 Septuaginta 15-20 > a koptský překlad 30-32 > a křesťané_ 18-19 > a židé 18-19 > edice Johna Fielda 85-85 > odlišnosti od hebrejského textu_ 18 > pořadí knih... 18 > první anglický překlad 65-66 > Puritánská_ 85-86 > sedmdesát (dvaasedmdesát) překladatelů _. _ 15-16 shromáždění (slovo) 119 Scheide, William H., knihovna___ 31 Sinajský kodex viz Codex Sinaiticus Smith, J. M. Powis 88 Smithová, Julia E. 71-76 > jazyk_ 75-76 > překlad _ 73-76 > život _ 71-74 sogdijský překlad___ 39 současný jazyk viz jazyk, moderní soukromé překlady...... 62-76 > Harwoodův Nový zákon_ 62-64 > Smithové překlad.. 74-76 > Thomsonův překlad.. 64-69 Spisy (Writings) _ 109 „Společná“ bible 93

170 — BRUCE M. METZGER — STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Staroslověnský překlad 39-41 Stern, David H____ 111-114 Stříbrný kodex viz Codex Argenteus syrské překlady...... 23-26 > Pešita_ 24-26 > Vetus Syrá_ 23

Targumy___ 20-22 Tatianos___ 24 Tavemer, Richard 48 Tavernerova bible___ 48 Taylor, Kenneth N____ 143-147 Tenach (Tanakh) 109 Thomson, Charles 64-69 > jazyk_ 66-69 > překlad _ 65-69 > revize... 69 > synopse evangelií_ 66 > život 64-65 Thomsonův překlad 64-69 Tischendorf, Constantin von___ 59, 77 tisk biblí...... 45-47, 58 Today's English Version viz Bible radostné zvěsti Tóra (Torah)...... 109 Tyndale, William. 45-46, 47, 48, 59,144 Tyndalův překlad 45-46 Úplná židovská bible (Complete Jewish Bible)

111-114

Vatikánský kodex viz Codex Vaticanus Velká bible (Great Bible)___ 48, 51 Vetus Latina 26-27 Vetus Syra __ 23 Visigóti___ 32 Vulgáta 26,28-30 Výsledný Nový zákon (Resultant New Testament)...... 85 Webster, Noah 69-71 Websterův překlad 70-71 Weitzman, Ronald 109,110 Westcott, B. F. _ 77-78 Weymouth, Richard Francis 85-86 Wulfila___ 32-33 Wycliff, John . 30, 44,151

STUDIJNÍ TEXTY ČESKÉ BIBLICKÉ SPOLEČNOSTI — 171

Wycliffbvská bible

44-45

Zestručněné překlady > Bible Reader’s Digest 133-135 > Krátká bible (The Short Bible)_ 88 zjednodušené překlady___ 129-139 > Bible radostné zvěsti (The Good News Bible: Today’s English Version)......132-133 > Bible Reader’s Digest (Reader’s Digest Bible)_ 132-135 > Bible v Basic English (Basic English Bible) 129-130 > Nový mezinárodní čtenářský překlad (New International Reader's Version)___ 136-139 > Nový zákon v moderním jazyce (The New Testament in Modern Speech, Weymouth}...... 85-86 > Překlad do současné angličtiny (Contemporary English Version)_ 135-136 > překlad J. B. Phillipse 130-132 Zvěst: Nový zákon v dnešním jazyce (The Message: The New Testament in Contemporary Language)___ 147-150

Žalm 23 67, 130 Ženevská bible (Geneva Bible) __ 49-51 Židovská vydavatelská společnost...... 108-109 Židovské překlady...... 108-114 > Boží Nová smlouva: překlad Nového zákona (God’s New Covenant: A New Testament Translation, Cassirer}___ 109-111 > JPS hebrejsko-anglický Tanach (JPS Hebrew-English Tenakh) . 109 > Písmo svaté podle masoretského textu (Holy Scriptures according to the Masoretic Text) ...... 108 > Proroci (Prophets) 109 > Spisy (Writings)_ 109 > Tenach (Tanakh)... 109 > Tóra (Torah) 109 > Úplná židovská bible (Complete Jewish Bible)... 111-114 > Židovský Nový zákon (Jewish New Testament)_ 111-112 Židovský Nový zákon (Jewish New Testament).......111-112

Bruče M. Metzger Starověké a anglické překlady bible Studijní texty České biblické společnosti

Vydala Česká biblická společnost v roce 2010 Náhorní 12 / Praha 8 - Kobylisy www.dumbible.cz

Z anglického originálu The Bible in Translation: Ancient and English Versions přeložil ThLic. Dominik Opatrný Odborná a jazyková revize překladu > PhDr. Josef Bartoň, Th.D. > doc. RNDr. Vladimír Petkevič, CSc. Odpovědný redaktor řady Studijní texty ČBS > Mgr. Petr Fryš Odpovědný redaktor publikace > Mgr. Jan M. Heller Sazbu zhotovilo > 2GD studio Tisk > PB Tisk Příbram ISBN 978-80-85810-94-3

Česká biblická společnost Posláním České biblické společnosti je vydávání a šíření bible v různých překladech, formátech a provedeních. Vydává také populární křesťanskou literaturu pro děti i dospělé, poskytuje vydavatelskou službu církvím a v nepos­ lední řadě vydavatelsky podporuje roz­ voj odborné ekumenicky orientované české biblistiky.

V řadě Studijní texty České biblické společnosti již vyšlo: Josef Bartoň MODERNÍ ČESKÝ NOVOZÁKONNÍ PŘEKLAD

MODERNÍ ČESKÝ NOVOZÁKONNÍ PŘEKLAD

B

v v v \ / \r v w w w w m

m

%/

w

ř ■ - ' .■ " ■ t' ■ Js ^>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> »>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> *>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> *>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> » > : - :> :> > j 1 > * :> > >j . > *>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> »>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> »>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> *>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> *>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> ^>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> »>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> ^>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> »>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> > ' « / . > . ř- .> . > »> .- > >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> »>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> »>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Bruče Metzger STAROVĚKÉ A ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE

Bible se dočkala většího množství překladů než kterékoli jiné dílo světové literatury a je dnes pří­ stupná ve více než dvou tisících jazyků, v někte­ rých navíc v množství svébytných překladových verzí. Druhý svazek ediční řady Studijní texty Čes­ ké biblické společnosti podrobně popisuje histo­ rii vzniku více než padesáti biblických překladů, v první části starověkých, v druhé anglických. Bruče Metzger, jeden z nejuznávanějších biblistů poslední doby, začíná svůj poutavý přehled nej­ staršími překlady Starého a Nového zákona (včet­ ně verze staroslověnské), které jsou cenné nejen coby svědectví o šíření křesťanství, ale také tím, jak ovlivnily novější převody do moderních jazyků. V druhé části knihy autor líčí počátky a dlouhý vý­ voj překládání bible do angličtiny od jedenáctého století až po současnost. Metzger zkoumá okol­ nosti, za nichž jednotlivé překlady vznikly, a umož­ ňuje čtenáři nahlížet do jejich skrytých problémů, zvláštností i silných stránek. Protože autor působil v celé řadě biblických překladatelských komisí, jeho erudice v oblasti biblických překladů čerpá nejen z pečlivé badatelské práce, ale také z osobní praktické zkušenosti. Vznik biblických překladů byl úzce propojen s vý­ vojem celé společnosti, a tak má čtenář možnost nahlédnout historii i současnost z netradičního úhlu pohledu. V neposlední řadě kniha pomůže v orientaci tomu, kdo by chtěl číst bibli v angličti­ ně, ale neví, který z mnoha překladů si vybrat.

www.DumBible.cz _________ ____________ X