Pan president k národu (Výbor z projevů p. státního presidenta Dr. Emila Háchy s jeho předmluvou.) [3 ed.] [PDF]

Zitiervorschau

PROPAGAČNÍ KNIŽNICE NÁRODNÍHO SOURUČENSTVÍ SVAZEK 1

PAN PRESIDENT NÁRODU (Výbor z projevů p. státního presidenta Dr. Emila Háchy s jeho předmluvou.)

III.

VYDÁNÍ

i CENA

1-50

Pan president k národu Výborz projevů pana státního presidenta Dr. Emila Háchy s jeho předmluvou

ropagační komise Výboru Národ ního souručenství přistupuje vy dávání propagační knižnice Ná rodního souručenství, která bude souborem levných, populárních brožurek o aktuálních otázkách a potřebách doby a národa. Zahajujeme tuto propagační knižnici doslov ným otiskem význačných projevů pana státního presidenta dr. Emila Háchy, abychom českému lidu osvětlili význam Národního souručenství a úkoly české politiky slovy nejpovolanějšího z nás, slovy muže nejodpovědnějšího a nejváženějšího. Další brožurky budou vysvětlovat všeckyvážné problémy doby. PropagačníkomiseVýboruNárodního souručenství.

VZNIK

NÁRODNÍHO

(Úvod, ktorý napsal

pan slátní

sov president

rij

ČEN

STV I

této publikaci.)

Po ztrátě naší státní samostatnostibylo snad ve všech politickymyslícíchhlavách jasno, že dosavadnípolitická organisacenároda, se svou hustou sítí politickýchstran, založenou na rozdílnostechsvětovéhonázoru a na růz nostech zájmů třídních, nezřídka navzájem soupeřících, musí býti nějak usměrněna podle změněných poměrů. Když jsem se v listopadovýchdnech minulého roku zdráhavéodhodlávalpřijmoutivolbu za prvníhoúředníka státu, mysliljsem si, maje svůj životní úkol již za sebou, že nebudu ničím více, než jakýmsi místodržícím pro krátkou dobu přechodnou, v níž se náš politický život po drtivém podzimním otřesu uklidní a usjednotí za vedení zkušenýchpolitickýchvůdců. Osudvložil na mne však úlohu podstatně jinou a nesrovnatelně tíživější, když 16. březentohoto roku včlenilnaše zemědo Velkoněmecké říše. Tímto okamžikem srostly veškeré naše zájmy v jediný a nejvyšší, v zájem na zachování naší národní existence,jemuž všechnyostatní zájmy a potřeby musí býti podřaděny. Záhy a téměř živelně cítili přemnozí z nás, že tento nám všem jednotný cíl volá po jednotící politické organisaci národa, v níž byly by semknuty všecky vrstvy a třídy, a jež by měla vůli a schopnostupevňovativědomí naší národní sounáležitosti, opatrovati všecky naše životní zájmy a vyrovnávat!spravedlivěvšeckyzájmové rozpory. Z tísně těžké doby vzešloNárodní souruěenstvítéměř spontánně, neboť zřízení jeho bylo mnohem více obecně cítěným příkazem zákona sebezachování národa, než záměrem a programemjednotlivýchosob. V Lánech 17. listopadu 1939. Dr. Emil Hácha v. r.

1 . Čechy

Protektorát it Morava (Rozhlasový projevdne16.března 1939.) Před 20 lety zajásala všecka česká srdce, naplněna jsouc nadějí, že vstupujeme do šťastného údobí našich národních dějin, které nám přináší trvalou vládu našich věcí. Stál jsem opodál tehdejšího historického dění, ale moji radost z našeho netušeného úspěchu ka lila týravá obava, zda jsou dány všechny vnější a vnitřní záruky trvalosti naší tehdejší výhry. Nyní po dvacetiletí vidím ke svému zármutku, že tehdejší mé obavy nebyly bezdůvodné. Ukázalo se, že to, co jsme pokládali za řešení,jež přetrvá věky,bylojen nedlouhou episodou našich národních dějin. Chci ponechati bu doucnosti,jíž časový odstup umožní spravedlivý soud, aby zkoumala, co, do jaké míry a komu z nás lze přičí tat! vinu na tom, co přinesldnešek.Cítím však,žeje naší povinností,abychom to přijímali s mužným klidem, ale také s vědomímvážného úkolu, učiniti vše, abychom to, co nám z našeho, snad příliš bohatého údělu zbylo, do chovali neztenčeněnašim příštím generacím. Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanými hla vám států. Po delším rozhovoru s říšskýmkancléřem a po zjištěnísituacerozhodljsem se prohlásiti,že odevzdá vám osud českéhonároda a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa. Za tento projev dů věry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabez pečena svébytnost a svéprávnývývoj národního života. Tento svůj slib říšský kancléř splnil dnes vydáním vý-

nosu, datovaného na Hradě pražském o „Protektorátu Cech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi,potřeb nými uspořádání jeho vlastních věcí pěstování vlastního národního života. Oproti zahraničí přijímá Německáříše naše zastoupení a naši ochranu na základě společných zájmů. Vnitřní bezpečnost obstaráme si vlastními orgány. Hospodářskýživot náš bude organisovánjednotně s hospodářskýmživotem Ríše.Již po roz hodnutí mnichovskémprohlásilijsme, žejsme si vědomi svéhospolečenstvís Německem,jež je určeno naší země pisnou polohou i dějinami. V průběhu celého tisíciletí našehonárodního života bylo soužití s Němci, ať již v té či oné formě, základním prvkem našeho hospodářského, politickéhoi kulturního vývoje. Německostalo se úsilím Adolfa Hitlera jednotným a tím největším národem, který určuje osudy střední Evropy. Naším spojením s ním obnovuje se bývalý říšskýsvazek. Byl jsem ujištěn důvěrou říšského kancléře. Jeho důvěru osvědčujejeho přípověď, poskytnout! mi při spění, kdyby toho poměry našeho národního života vy žadovaly. Stejně jako se nechci prohřešíti na důvěře ústavních činitelů, kteří mne povolali mému úřadu, nechci se prohřešíti na důvěře Vůdce německého ná roda. Tato důvěra ukládá mi však za povinnost, abych užil všech prostředků, v případě nutnosti i nejtvrdších, kdyby zájmy našeho národa byly ohrožovány. Mám pevnou naději, že náš národ i v novémstátoprávním po měru může dospěti ke klidnému a úspěšnémuživotu, a že může dosáhnoutivelkéhorozkvětu. Nikdy v minulosti neměl náš lid tak vážnou dějinnou povinnost,aby byl naprosto svorný a jednotný. Rozhodl jsem se proto jako odpovědná hlava národa českého, že učiním co nejrychlejirozhodné kroky, které povedou

naprostému sjednocení všech vrstev národa, neboť jediné toto sjednocenízabezpečíjeho blaho a štěstí.Jsa povinen o ně pečovati, jsem odhodlán nestrpěli žádné odstředivésnahy, žádné skupiny a frakce, které, nedba jíce zájmů nejvyšších,měly by touhu nad tyto zájmy povyšovalizájmy stran a osob. V těsném semknutí nás všech a v řádném plnění národních povinností bude nejlepší záruka naší zdárné budoucnosti. Volám vás proto všechny ke klidu a ke společnépoctivé a tvořivé práci.

»

z. Úkoly

Výboru

konané

Národního

souruěenstrí

(Projev v první schůzi Výboru IV. S., dne 23. března 1939.) na Hradě pražském

Výnosemříšskéhokancléře ze 16. března 1939 zřízen byl v naší zemi Protektorát pro Cechy a Moravu. Tímto aktem a teprve tímto aktem stali jsme se součástkou Německé říše. Státoprávní hlavou Protektorátu je pre sident. Mně, pánové, kterýjsem méně než kdokolivjiný v našem národě měl touhu po vůdčím postavení,vznikla z toho povinnost, ujmouti se okamžitě vedení národa. Všechny naše politické formace jsou vývojem událostí překonány. Z toho zřejmě plyne, že bude třeba je likvidovati a ustanoviti tomuto účelu vhodné osoby. Za všech okolnostíje však dnes třeba naprosto jednotného postupu našeho národa. tomu je zapotřebí především dobrovolné disciplinyvšech Cechů. Bude-li tato dobro volná disciplinazachovávána, nebude zapotřebí použiti mocenskýchprostředků státní spráyy a — což by, pá nové, byloještě bolestnější— žádati o zakročeníorgány říšské. Rozhodljsem se jmenovati členy Výboru Národního souručenstvívesměsz řad osob, které neměly dosud ve doucích rolí v naší vnitřní politice. Přihlíželjsem, pokud bylo možno, ke všem vrstvám a stavům a územním zájmům. Nazval jsem tuto instituci Národním souručenstvím,chtěje tím naznačit, že nejde tu pouze o me chanický součet, nýbrž, že jde o vnitřní soudržnost národní i sociální.Chtěl bych však zdůraznili, že Výbor Národního souručenstvínení určen tomu, aby dával již plný obraz mnohotvárného složení českého lidu, nýbržjeho poslání záležípředevšímv politickém usměr-

nění všech Cechů bez ohledu na stav, na smýšlení, na místní příslušnost. Tento Výbor má býti východiskem budoucího našeho politického vývoje. Moje povinnost dává mi oprávnění tomu, abych svým vedením učinil spolu s vámi vše pro politickoujednotnost národa. Já očekávám, že osoby, které jsem jmenováním vyzval součinnosti, prokáží svou schopnost. Musím si však vyhraditi právo složení sboru kdykoliv a v jakémkoliv směru mčniti, buď zmenšiti nebo zvětšiti,aby bylo nej dokonalejšíplněníjeho úkolů zabezpečeno. Za nejbližší úkoly výboru považuji tyto: provésti co nejdříve opravdové stmelení lidí bez ohledu na dosa vadní pohtickésložkyv jednotné národní hnutí. tomu cíli bude nutno ihned určití v každém místě, kde dosud byla činná jakákoliv politická organisace, schopnou osobu, která pod vlastní odpovědnostívybuduje místní skupinu Národního souručenství. Dalším úkolemje intensivnípéče o mládež v každém směru, a to předevšímprostřednictvím tělovýchovných organisací. Dalším úkolemje zajištěníhospodářskéa kulturní své bytnostinároda, péčesociální,zejménao pracujícívrstvy. Konečně bude úkolem sboru udržovati dobré styky s německou národně socialistickoustranou dělnickou. provedenítěchto úkolů má Výbor možnostpožádati kdykoliv vládu a jejím prostřednictvím státní orgány o podporu a spolupůsobení.Vláda setrvá prozatím na svém místě, neboť o změnách v ní platí čl. 5, odst. 3 vý nosu říšského kancléře. Vládě náleží tedy spravovat státní záležitosti, též ve styku s vojenskýmii civilními orgány říšskými, kdežto výboru přísluší péče o národ. Tím je ve zkratce vyjádřen poměr mezi vládou a vý borem. Vážení pánové,já nemám v úmysluzahájiti rozpravu dnešním svém prohlášení. Rozprava tato neměla by o

smyslu,ježto na směrnicích,kteréjsem právě zde uvedl, nemohu a nehodlám nic měnit. Myslím, že jsem ve shodě s míněním opětovně a s nejedné strany projevo vaným, že není doba pro diskusi,nýbrž pro činy a práci. Nakonec bych chtěl ještě poděkovat všem známým i neznámým,kdož, působíce uklidněnínašeholidu v kri tických chvílích, vykonali dobrou práci ve službách národa. Vzdávámjim srdečný dík, který platí také čle nům Národního výboru, jeho předsedovi, o nichž se dovídám, že na této uklidňovací práci měli značný podíl. Přejivám, pánové,přeji sobě a přeji národu, aby práce vaše byla plodná a úspěšná.

3

.

kázni! Seskupte se v dobrovolné (Rozhlasový projevdne1.dubna1939.) Drazí čeští občané, Výbor Národníhosouručenství,jejž jsem pověřilúko lem, aby provedl politické soustředění celého našeho národa, obrací se dnes na vás provoláním, v němž vás vyzývá,abyste si dobře uvědomilisoučasnouskutečnost, která je mezníkemv našichnárodních dějinách, a abyste zanechali všeho, co nás rozděluje, a seskupilisev dobro volnékázni zajištěnísvébytnostičeskéhonároda. Neboť rozštěpení národa ve strany a směry vedlo by nutně vnitřním bojům, které by nám nemohly přinésti nic jiného než těžké a neodvratné národní škody,a nakonec záhubu národa. Kdyby někdo překážel sjednoceníná roda do jediného šiku, dopouštělby se neodpustitelného hříchu na svém národě a kdyby někteří dali se zlákati nadějí, že nadešla jejich chvíle, v níž podle některých špatných příkladů z naší minulostibudou moci pro sebe kořistiti, páchali by tím na svém národě vražedný zločin. Žijící generace zažila vzestup německého národa velkéhopokoření nesmírnémoci.Tohoto bezpříklad z ného vzestupu mohl i velký německýnárod dosáhnout jenom svýmvnitřním sjednocením.Náš malý národ ne může mít tak velkých cílů, nám může jiti jenom o to, abychom zachovali své národní bytí. Ale i tohoto cíle můžeme dosáhnouti — řídíce se vzorem národa němec kého — toliko svým vnitřním sjednocením. Dnešní provoláníVýboru Národního souručenstvívy loží vám, na jakých základech bude budována naše

národní, sociální,kulturní a hospodářská soustava. Ná rodní pospolitost,křesťanskámorálka a sociálníspravedl nost mají být nosnými pilíři politického hnutí, jemuž mne moje povinnost národu postavila v čelo a jehož dobudování považuji za největšíúkol svéhoživota. Mluvím vědomě o svém životním úkolu, neboť jen v národní jednotě, prodchnuté sociálním a křesťanským duchem, vidím záruku, že nás národ nezahyne, že obnoví své tvůrčí síly, a že pevně zakotví v kulturním společenstvínárodů. Péče o zachování našeho národního života vedla mé poslednístátně politickérozhodnutí a tato péčevede mě, který jsem méně než kdokolivjiný toužil po postavení hlavy státu, také tomu, abych všeckysvé zbývajícísíly dal do služeb politickéhosoustředěnínároda. Spoléhám při tom na vás, na váš zdravý rozum a na vaše srdce.

4 Zřekli (Projev

jsme

. se

stran

v první schůzi Výboru IVárodního souručenství krajů a okresů, dne 21. dubna 1939.)

« a vedoucích

Bratři! Dovolte, abych vás osloviljako bratry, neboť jsme všichnisynovéjednoho národa. Děkujivám za přivítání. Právějsem se vrátil ze svédruhé cestydo Berlína,kterou jsem konal ve službě národa. Vytkljsem soběi vám úkol, nad nějž sotva lze si před stavili těžší a odpovědnější.Národ, o němž již skoro doslovněplatilo „co člověk, to směr“, má býti politicky sjednocen, a to naprosto, beze zbytku, ve všem, do posledního muže. Přikazuje to dnešní položení našeho národa, které je od základu jiné, než bylo ono, jemuž jsme navyklinejen za posledníchdvacet let, nýbrž i v do bách dřívějších. Není divu, že za nových poměrů jest téměř každý ochoten představovalisi pod heslemnárod ního soustředěníněcojiného a opovídatijiž předem svůj nesouhlasvšemu, co je neobvykléa co se na prvý pohled zdá pro nás nepochopitelným.Kdybychom nebyli s to stmelili všechnysložkynašeho lidu v pevný a jednotný celek ani v dnešní kritické době, vydávali bychom se soudu našich národních dějin, že jsme nedovedlipocho pili osudovostchvíle. Uložil jsem hlavní tíhu úkolu prozatím padesáti mužům, anižjsem sejich předem dotazoval.Děn se o ni s vámi ostatními, a cíl vás všechjest zatím jediný. Do kázali, že českýnárod dosud roztříštěný podle skupin a směrůzůstávástálenárodem,který má svédějinnéposlání a má také plné právo na vlastní život. My, dnešní lidé, jsme budoucnosti národa povinni tento důkaz podali,

neboť jinak by mohly naše příští generace právem a trpce na nás žalovati, že jsme nesplniliúkol, který nám doba ukládala. Pevně věřím, že tento úkol, který je povinností našeho rozumu i srdce, věrně splníme. Úžasné sjednocení, které uskutečnil německý národ v těžkých svýchchvílích, může nám býti vzorem. V jedné věci chtěl bych miti jasno. Nebylo času rozhlížeti se dlouho po osobách a úzkostlivěvybírati mezi miliony našich lidí. Dnesje každý čestný Cech vhodnou osobou tomu, aby se aktivně zúčastnil budování ná rodní jednoty. Spontánní touha po houfu potřebuje zatím jen technické body a každý z vás je takovýmto bodem, stejně jako by jím mohl býti kdokoli z vašich čestných spoluobčanů. Nerozdělujeme sinekur, nýbrž jenom zarážíme piloty do rozměklé pláně. Stůj co stůj musíme usměrniti duši národa jedinému cíli a vytvořiti jediné forum, s něhož se mluví jménem celého národa. Není možno žádati od těch, kdo stáli dosud na před ních místech našeho veřejnéhoživota, aby rázem vpluli do poměrů nových. Tím není však řečeno, že národ nebude v budoucnostijejich velké zkušenostia poctivé práce potřebovati, neboť i oni jsou rovnocennýmičleny našeho národa. Někteří naši lidé, vycházejíce z kritiky minulosti, však upadají do extrémů. Vylučovali by z práce každého již a jenom proto, že již dříve byl aktivním. Nezapomínejme, že lidé se smyslem pro organisaci neseděli nikdy doma, nýbrž pracovali v organisacích, jaké byly. Poněvadž náš národ byl přesycen organisacemi, jsou mezi námi statisíce těch, kdož byli nějak veřejně činní. Vyloučili bychom z národa vrstvu nejaktivnějŠí, kdybychom Šmahem bez rozeznávání a navždy bránili organisačnípráci všem dřívějším oběta vým pracovníkům.

Neváhám znovu a znovu připomínati, že jde nám zachycení celé národní rozlohy v pevnou organisační o kostru. Máme jistě nejeden důvod želeti toho, že stra nická příslušnost se dosud mohla projevovati zřetelněji než příslušnost národu. Proto zřeklijsme se stran a svo láváme národ do jediného šiku. V tomto jednotném šiku chceme, překonávajíce bratrsky všechny rozpory, dospěti svému národnímu zachování. Splníme-lidnes tento úkol, přizná nám budoucnost čestné místo v ději nách a nebude nám odepřeno vděčné uznání našich potomků. Vznáším vám prosbu, abyste, majíce toto vše na zřeteli, věnovali všechny své síly s poctivou oddaností práci, kterou jste převzali. Pamatujte, že úspěch váš bude úspěchemnárodního celku. Končím heslem,které jste si zvolili, a které dobře vyjadřuje společnýnás cíl: Naší drahé vlasti zdar!

Žádám (Dopis vedoucímu

vás

o

trpělivost

Výboru IVárodního souručenstvi náboru do IV. S.)

Bratře vedoucí,

po vykonaném

V Praze dne8. květnaigsg.

s radostným uspokojenímjsem přijal zprávu, že muži našeho národa v počtu přes dva miliony uposlechlisvolávací výzvy, níž jsem dal jako nejodpovědnějšíCech prvý podnět, a že přihlásili se do jednotného národního tábora. Byljsem si vždy jist tím, že náš národ pod slupkou stranických rozdílů touží vřele po jednotě. Stačilo odstraniti mechanicképřekážky a plná jednota národa se jasně objevila.Beznátlaku, v krátké době a se skrovnými prostředky bylo docíleno úspěchu, který musí potěŠiti každého upřímného Čecha. Dobrovolně se přihlásili téměř všichni čeští mužové do Národního souručenstvi. Oceňuji tuto skutečnost,neboť nejdejen o událost rázů formálního,nýbrž o velikouhodnotu obsahovou.Národ projevil vůli podřídíti se bezvýhradně jednotnému vedení a vytkl také hlavní zásadu: všem veřejným pra covníkůmbyl dán celýmnárodem naprostojasný příkaz, aby při každém svém počinu měli na mysli celek,jehož zájmům musí ustoupiti jakékoli dílčí tužby. Jen takové počiny, které budou zaměřeny na zájem národa jako celku, naleznou vnitřní souhlas lidu. Veškeré naše úsilí bude směřovati tomu, aby v naší zemibyl klid, aby zde bylo dostatek práce, aby zde vyrůstaly zdravé základy národní spolupráce, a aby při tom naše národní své bytnost byla zabezpečena.

Žádám vás o trpělivost.Budete musit na mnohé čekat býti nesmírně zdrženliví a ukáznění, abychom musíte a zbytečněneplýtvalinárodní energií.Dobaje přílišvážná a nesmíme ji chtít prožívat v malichernostech, které zneklidňují národní spolupráci, ani v přepjatých nadě jích, které neposilují, ale zeslabují náš národní orga nismus. Připomínaje vám tuto vaši povinnost, děkuji vám všem českýmlidem bez rozdílu ze srdce za všechno, co jste dosud vykonali,jak jste si počínali a jak jste pocho pili moje volání po semknutí národních sil v Národním souručenství. Děkuji mužům i ženám, mladým i sta rým. Pro všechny najdeme v našem národním životě uplatnění. Děkuji našemu tisku za jeho podporu našich snah a všem vedoucím za vzorné pochopení svěřených jim úkolů a za práci, kterou pro splnění těchto úkolů vykonali. Všechnyvás volám vytrvalosti.Mnohýmizkouškami ještě projdeme. Vědomí však, že jdeme společně, a že všichni věříme ve Šťastnoubudoucnost své vlasti, nám dá sílu další práci. Věřím v pomoc Boží na této naší cestě.Buďtesi proto opravdu bratry a neopouštějtese ani v radosti, ani v utrpení. Přeji Národnímu souručenství, aby zůstalo pevným představitelem národa, jakožto politickéhocelku.

Mladým (Odpověď

na pozdrav

mládeže

IV. S., dne 24. června

1939.)

Vítám vás, mladí přátelé, a děkuji vám, že jste přišli. V těžké době, ve které žijeme, a která na nás denně do léhá — na vládu a na mne jistě bezprostřednějinež na koho jiného — je světlým bodem nábor mládeže Ná rodního souručenstvía je zárukou naší lepšíbudoucnosti. Byl jsem právě informován vaším vůdcem, jak skvělý byl výsledekkursu pro náčelníky, a zejména mne po těšila zpráva o naprosté disciplinovanosti, o jednotě názorů a o rozumném chápání naší situace, která se v naší mládeži projevila. Jsem si vědom, přátelé, že státoprávní postavení národa má nesmírný význam pro jeho vývoj. Ale na druhé straně uvažuji o tom, že státoprávní postavení národa, intensita a úplnost politickéjeho samostatnosti není přes všechny světlé stránky pro národ všechno. Mám sám zkušenosti, že doba, kdy národ náš ne měl politické samostatnosti, kdy neměl svého státu, byla dobou, vyznačující se stálým vzestupem národa po stránce kulturní, hospodářské i mravní. A nejsem si tak docelajist, že tento vzestup potrval i ve dvaceti letech naší politické samostatnosti. Myslím, že dnešní naše státoprávní postavení není překážkou, abychom nemohlizachovat své národní bytí a abychomneudrželi onen vzestup, který vyznačoval minulou naši dobu. Já bych vám přál ze srdce,aby činnostvaše byla úspěšná, a prosímvás, abysteneztrácelinikdy se zřetele,že na vás padne největší část péče o to, aby národ náš zůstal za chován. To je jediné, čeho si dnes můžeme přáti. Aby národ náš zůstal zachován po stránce kulturní, hos podářskéi mravní. této činnostivolám: Vlasti zdar !

v. Spojitost (Rozhlasový

národa

* půdou

projev pro úspěšné provedení dne 16. července 1939.)

žňových

prací,

Drazí občané českýchzemí, mám za svou povinnost použiti každé příležitosti, abych našim lidem připomenul důležitost a vysokou hodnotu každodenní drobné práce lidských rukou. Naše doba je zatížena snahou uniknout z oboru práce činnostem převážně duševním, převážně hmotné které zdánlivě slibují lepší vyhlídky nebo dokonce i bezpracné příjmy. Obojí tento druh lidské činnosti je třeba udržovat ve zdravém poměru. Zdá se mi, že zejména u nás je tento zdravý poměr porušen tím, co bylo nazváno zřízeneckou mentalitou širokých vrstev našeho lidu. Tato mentalita vyvěrá z předsudku, že práce lidských rukou povznáší člověka méně než tak zvaná vyššíslužba. V nejbližŠíchdnech zahájí náš zemědělecsvé každo roční účtování s přírodou. Víme, že právě obor země dělsképráce jest nejvíceohrožen únikem pracovních sil. A tu bych chtěl předevšímvyzvati každého schopného jednotlivce, aby neotálel přiložíti ruku dílu při na stávajících žňových pracích. Vybízím zejména veškeré veřejné orgány, tělovýchovnéa jiné instituce, aby pro vedly vše, co jest v jejich možnostech.Zmenšenýprostor musídnes uživitivícečlenů národa. V minulýchtýdnech musilijsme s hrůzou a bezmocněpřihlížeti,jak přírodní síly ničily našim bratřím ovoce jejich celoroční těžké námahy, jak odnímaly neúprosně celému národu chléb. Je proto velikým úkolem nejbližŠíchdnů sklidíti do

posledníhozrna a zejména včas, vše, co naše půda dává svému lidu. Vedle této naléhavé výzvy chtěl bych však také upozorniti na příčiny stálého úbytku zemědělskypracu jícího lidu. Snažme se učiniti vše, aby lidská práce na orné půdě byla provázena všemi novými sociálními i kulturními vymoženostmi. Podporujme možnosti nového usídlování. Hlavně však neopomiňme nikdy zdůrazniti, že podle zákonů přírody není možno lacino dosáhnouti skutečných úspěchů a že mnohdy pozlátko zdánlivě lehkého živobytí zakrývá velmi stinné stránky. I malé změny v uspořádáníveřejnýchvěcí nám ukazují, jak dočasné a pomíjejícíjsou tak zvané zajištěné exis tence a zdánlivě blahobytné posice. Práce na půdě vystupuje v takovýchokamžicíchve své odvěképevnosti a naprosté stálosti. Nevzdávejte se nikdo bez důvodů nejvážnějšíchsvého spojení s rodnou naší půdou a ne hledejte nic zdánlivě lesklejšího. Spojitost národa s půdou dala nám již v minulosti a dá nám bohdá i v budoucnostinejlepšízáruku zachování naší národní svébytnosti. Maje dnes na mysli spojitost národa s půdou, volám vaše heslo — Vlasti zdar !

8

.

Vedoucí místo není výhoda (Projev zástupcům tiskudne17.října1939.) Vážení pánové, kdyžjsem se dovědělprostřednictvím vašeho pana předsedy, že si přejete ke mně přijití, abychom si společně pohovořili o různých otázkách, které nás zajímají, byl jsem velmi rád. Moje první myšlenka,která se pak tomu připojila, bylamyšlenkana tiskovousvobodu.Uvažovaljsemohistorii tiskovésvobody,ojejím dnešnímstavu a o její budouc nosti. Nějaký příští sociologbude miti jistě lepší příleži tost a mnoho materiálu, aby uvažoval o kladech i nevý hodách tiskovésvobody,až jednou nebudoujiž působit na tiskovou svobodu válečné události. Dnes ovšemje situace v celé Evropě — právě v důsledkuválky —jiná. Pro nás, na které osuduvalil ono nesmírnébřímě odpo vědností za naše věci národní, byla by to velikávýhoda, kdybychom mohli dáti veřejně kritisovati sebe a od povídat na kritiky ty. Dnes však se odehrávají věci politické — a politické jsou všechny věci, které se dotýkají zájmů národních — za zavřenými dveřmi, dnes věci politické se nevyřizují — abych tak řekl — na pitevním stole, před očima všech, za kritiky příznivé i nepříznivé. To je pro nás velká nevýhoda, poněvadž tento postup svádí myšlence,že vláda i já a všichni ostatní, kteří stojíme na vedoucích místech, buď přihlí žíme nečinně našim potřebám, anebo žejich neumíme hájit s dostatečnou energií, dosti pohotově, a pracovati na všem, na čem národu záleží. Mohu toho jen litovat. Kdyby bylo možno zase odkrýti celý onen obraz naší činnosti, myslím, že by bylo málo lidí, kteří by mohli býtí s naší činnostínespokojeni.Jsou to pravidelné,přímo denní styky, které máme s úřady říšskými,což je pro S3

nás dnesjediná cesta, neboť za dané situace se musíme snažit, abychom u rozhodujících činitelů říšských získávali příznivé mínění o nás, neboť to je onen bod, to je ono východisko,z něhož můžeme vycházet, když se snažímeobhájili práva svéhonároda. Pánové, nikdo z nás, na které osud uvalil toto ne smírné břímě, o němžjsem se zmínil, nikdo z nás nemá touhy po popularitě, nikdo nemá osobníchcílů. Všichni děláme to, co jsem po své volbě označil za svou devisu slovy,jež vyslovilkrál Jan Lucemburský:„Ich dien“ — „Sloužím“. Ano, sloužímesvému národu. A svůj úkol konáme poctivě všichni a rádi, ale shodně, nedočkavě — řekl bych — čekáme, až se vrátíme do soukromí. Nechceme,skoro máme odpor osobnímukultu. Co všakpotřebujeme,je důvěra národa, důvěra, že se pocti vou vůlí a nejlepšía neúnavnou snahou dodělámevšeho, co podle našehomíněníje potřebné a možné. Posuzovat situaci může sice kdokoliv, ale bezpečně ji může po suzovat jenom ten, kdo zná skutečnost. — A myslím, že nikdo nemůže lépe znáti rozhodujícískutečnostinežli my, kteří jsme ve stálém styku s orgány říšskými. Ale ještě je jedna věc, kterou — myslím — národ potřebuje. Nejenomdůvěru vládě, ale důvěru vzájem nou jeden ke druhému.Jsme v takovésituaci, že musíme býti všichnisemknutiv jediném šiku. tomu potře bujeme,je právě vzájemnádůvěra. NáŠstarý Rieger vy týkal našemunárodu nepěknouvlastnost:závist.Nevím, cojej tomu přimělo,neznám tak poměry, měl-liRieger opravdu právo — vznášet tuto výtku. Myslímvšak, že aspoň trochu právo to měl. A myslímtaké, že není dnes příčinyněkomuzáviděli,žeje dnes na nějakémvedoucím místě. To není žádná výhoda, je to těžké břemeno. Já vás, pánové, ještě jednou srdečně vítám a přeji vám a celému tisku, aby prospíval co nejlépe, jak za daných okolnostíjenom jest možné.

». Věřte, že obstaráváme věci ěeského národa způsobem, který je nejlepší projevdne18.listopadu (Rozhlasový 1939.) Drazí spoluobčané, mluvím vám v mimořádné době válečné, která vyžadujedokonalékázně a vědomíodpovědnostinároda, i každéhojednotlivce. V posledních dnech došlo událostem, které těžce ohrozily naši národní věc i statut, daný Vůdcem Velkoněmeckéříše dne 16.března 1939.české obyvatel stvo, které vzorným chováním po celou dosavadnídobu války ukázalo, že je si plně vědomo postavení českého národa v dnešních světodějných událostech, dalo se bohužel strhnout! neodpovědnýmiskupinkamilidí či nům, které musím označit jako nejvýše politování hodné. Tyto zaslepené živly podléhají stále znovu ne přátelské propagandě a podněcování se strany emi grantů, jejichž vměšováníse do zdejšíchzáležitostímusí býti zásadně odmítáno. Výsledekjsou oběti na lidských životech a na jiných hodnotách, které jsou nám drahé. Nesmímenikdy zapomínati, že národ německývede těžký boj a že četní jeho synové krvácejí na frontách. Životní prostor českéhonároda je vklíněn do životního prostoru německého národa. Musíme všichni chápati, co z toho pro nás vyplývá.Je samozřejmé,že bojující národ německýmusí s veškerýmdůrazem předpoklady svého vítězství tvořiti. Má tomu také mocensképro středky, o jejichž mohutnostijste si mohli učiniti před stavu. Avšakmusíte umět také oceniti některéjiné, pro

vás nejvýševýznamné okolnosti.Území českéhonároda bylo ušetřeno pohrom válečných, o jejichž ničivých výsledcíchmůžete se poučiti z porážky Polska. Synové českéhonároda nejsouvedeni do boje,jak tomu bylo ve starém Rakousku. Stojíte téměř všichni při své mírové práci, majíce snad v některém směru postavení výhod nější než i národy neutrální. Mělijste a budete miti plné porozumění pro střízlivé skutečnosti.Vyzývámvás, spolu s vládou, co nejdůraz něji, abyste se vyvarovaliveškerýchporuch klidu a po řádku, majíce na mysli, že jakékoliv činy proti veřejné moci a proti pořádku zavedenému v Protektorátu by měly v zápětí nedozírné újmy pro jednotlivce i pro národní společenství.Pamatujte na bol svých rodičů a na strádání svých žen a dětí, jež mohou vzniknouti z vašich nerozvážnýchčinů. Jsem přesvědčen, že uposlechnete této výzvy a že napříště nedojde žádným shlukům,srocováníma jiným poruchám veřejného klidu a pořádku. Každá taková porucha by byla bezohledně potlačena veřejnou mocí Protektorátu a veřejnoumocí Ríše. Padly by další oběti, které pro věc českéhonároda nemají smyslu.Nedejte se klamat a uposlechnětese vší ukázněnostívýzvy, kterou vám vznášímspolu s vládou. Nesmyslnýmprotivením se ozbrojenémoci a neodpovědnýmiveřejnými projevy nelze nic získati, ale mnohé ztratiti. Buďte přesvědčeni, že váš státní president a vaše vláda obstarávají věc českéhonároda způsobem,který je nejlepší.

IO. Myšlenka (Z projevu

česko Českému

-

německé

spolupráce

svazu pro spolupráci dne 5. prosince 1939.)

s IVěmci,

Pan státní president se dal podrobně informovato do savadních zkušenostech, uložil Svazu, aby usilovně pokračoval ve své činnosti, a přislíbil podporu všem snahám, směřujícím tomu, aby myšlenka česko-německé spolupráce se stala obecným majetkem všech. Pan státní president doporučil, aby o směrnicíchpříští práce byla vyžádána rada z úředních, politických i kulturních kruhů německých. „Dnes již každý uznává,“ prohlásil pan státní pre sident, „že naše pokojné začlenění do Ríše Velkoněmecké zachránilo nás v době, kdy se ve světě provádí všeobecná revise dosavadních posic národů a kdy pro jiné národy je tato revise spojena s obětmi nejtěžšími. Myšlenka česko-německé spolupráce nepřestane již nikdy býti naším životním zájmem.“

Nezapomínáme (Příspěvek

pro časopis českých dělníků v ffcíši ,,Český dělník“, ze dněl. prosince 1939.)

Časopis, který dostáváte do rukou, budiž vám všem důkazem,že u nás doma všichni,celá veřejnosti vedoucí kruhy, nepřestávámena vás mysliti, a že sledujemevaši práci daleko od vašich domovů. Máte možnost mnoho nového viděti a mnohému se naučiti. Věřím, že vaše práce bude dobrou ukázkou českéhojména. Zkušeností, kterých nabudete, budete moci použiti ku prospěchu českéhohospodářství. Dr. Emil Hácha.

13

.

Odznak IV. S. je symbolem odpovědnosti za život národa (Projevu příležitosti odevzdání milióntého odznakuN.8. předvánocemi 1939.) „Bratře vedoucí, bratři! Poctilijste mne věnováním milióntého odznaku. Při jímám s radostí tento odznak, neboť vidím v něm mnohem více než pouhý odznak. Vidím v něm symbol toho, že my všichni společně a nerozdělně ručíme za to, že udržíme svůj národ naživu, nejen v ethnickém smyslu, nýbrž se všemi hodnotami kulturními, hospo dářskými a sociálními,jimiž národ žije, a se schopností vývoje po všech cenných stránkách národního života. Chtěl bych, aby se u nás vžilo vědomí, že odznak Ná rodního souručenství je symbolem odpovědnosti za život národa, je výrazem příslibu myslilivždy na celek národa a důkazem plnění tohoto příslibu, a aby proto tento odznak byl v úctě a ve vážnosti. Povolal jsem vás v osudových chvílích, kdy se již začínala stahovali válečná bouře, těžkému a odpo vědnému úkolu. Vedl mne tomu mnohem více instinkt, než nějaká státnická úvaha. Vykonali jste již velký kus práce, práce obětavé a sebezapíravé a já myslím, že můžete s výsledkybýti spokojeni.Zásluhou vaší práce je, že národ pochopil své nové státoprávní postavení,jež jest výsledkemdějinnéhovývoje,a naučil se dívali střízlivě na skutečnosti, které prožíváme, a naučil se rozeznávat hodnoty významu pro nás národ životního od hodnot významu druhořadého. Odvažuji se říci, že bez vaší práce národ nebyl by nalezl sebe.

Děkujivám za vašepřání, věřím a doufám,že v dnešní těžké době promluví o vánocích české srdce hlasitěji než jindy. Nesmíme zapomínat ani na chvíli na strá dající a trpící bratry a sestry. Rozhodl jsem se, že učiním projev národu ve Štědrovečernímposelství,abych tím dal najevo, že na Štědrý večer tvoříme všichni — národ i jeho hlava — jedinou rodinu. Své vánoční přání vám vyjadřuji naším společným pozdravem: Vlasti zdar!“

Necbf

s námi ke stolu láska (Vánočníprojevpronesenýdo rozhlasudne24. pros. 1939.) zasedne

Drazí občané českýchzemí, bratři a sestry! Štědrý večer, tento tajemný svátek, večer divoplodné noci, jak nazval jej starší náš básník, jeden z našich největších, vkládá mně do úst i dnes, kdy máme za sebou rok plný závratných dějin, několikprostých slov, jež chtěl bych vám říci od srdce srdcím. Podle prastaré křesťanskétradice jsou svátkyvánoční svátky radosti. Ale dnes jsme uprostřed těžké války. Každý, kdo může i v dnešní válečné době prožívat tento večer u domácího krbu v plném kruhu svých nejbližších, musí si vážiti více než kdy jindy tohoto vzácnéhoštěstí. Avšak ani doba tak citová, jako jsou vánoce, nesmí nám dáti zapomenouti na chladné potřeby dneška. Vědomí bratrské sounáležitosti, které jest dnes naším nejmocnějšímspolečným majetkem, ukládá naší žijící generaci neúprosnou povinnost celku. Musíme přede vším miti na mysli stálý svůj závazek těm bratřím a sestrám, kteří jsou potřební. Tato povinnost vyplývá netoliko z národního vědomí, nýbrž i z hnutí citového. Dáváme i sami sobě veliký dar, když zmirňujeme strá dání a tíseň našich bratří a sester. Neznám krásnějšího výroku básnického, než je ten, že nic není lepšího pro lidskou duši, nežli učiniti, aby smutná duše byla méně smutná. Miti radost z radostijiných je jednou z největ ších lidskýchradostí. Vánoce byly od pradávna a zůstanou svátky dětí. O vánocíchmyslímevřeleji na osudsvýchmaličkých,než

kdykolivjindy. Více než kdyjindy doléhá na nás otázka, co očekává naši přicházející generaci — bude její život lehčí nebo těžší nežli život náš? Jest naší povinností učiniti vše, aby generace přicházející nepocítila v ničem újmu. Dětem ode všeho první sousto, dětem nejbližŠí místo u krbu, dětem nejbližšímísto u našich srdcí! V tyto dny, kdy zasedá s námi ke stolu láska, nechť spínají se naše ruce modlitbě, kterou se modlívalo ušlechtilé básnické srdce jednoho z našich národních kněží: „Neopouštěj, Hospodine, národ ten, jehož krev je krví mou a jehož tlukot srdceje i mého srdce tluko tem; chraň jej, střež a opatruj!“

VLASTIZDAR

.•>

v-

•

%

i

' •• '.’

rte«».