Pan president k národu (Výbor z projevů p. státního presidenta Dr. Emila Háchy s jeho předmluvou.) [2 ed.] [PDF]

Zitiervorschau

PROPAGAČNÍknižnice

národního

souručenství

SVAZEK 1

PAN PRESIDENT NÁRODU (Výbor z projevů p. státního presidenta Dr. Emila Háchy s jeho předmluvou.)

II.

VYDÁNÍ

CENA

1-50

Pan president k národu Výbor z projevů, pana státního presidenta Dr. Emila Háchy s jeho předmluvou

ropagační komiseVýboru Národního souručenství přistupuje vydávání propagační knižnice Národního souručenství, která bude souborem levných, populárních brožurek o aktuálních otáz kách a potřebách doby a národa. Zahajujeme tuto propagační knižnici doslov ným otiskem význačných projevů pana státního presidenta dr. Emila Háchy, abychom českému lidu osvětlili význam Národního souručenství a úkoly české politiky slovy nejpovolanějšíhoz nás, slovy muže nejodpovědnějšíhoa nejváženějšího. Další brožurky budou vysvětlovatvšeckyvážné problémy doby. PropagačníkomiseVýboruNárodního souručenství.

VZNIK NÁRODNÍHO SOURUČENSTVÍ (ívod, který president napsal tetopublikaci.) panstátní Po ztrátě naší státní samostatnostibylosnad ve všech politickymyslícíchhlavách jasno, že dosavadnípolitická organisacenároda, se svou hustou sítí politickýchstran, založenou na rozdílnostechsvětovéhonázoru a na růz nostech zájmů třídních, nezřídka navzájem soupeřících, musí byti nějak usměrněna podle změněných poměrů. Kdyžjsem se v listopadovýchdnech minulého roku zdráhavéodhodlávalpřijmoutivolbuza prvníhoúředníka státu, mysliljsem si, maje svůj životníúkol již za sebou, že nebudu ničím více, než jakýmsi místodržícím pro krátkou dobu přechodnou,v níž se náš politický život po drtivém podzimním otřesu uklidní a usjednotí za vedení zkušenýchpolitickýchvůdců. Osudvložilna mne však úlohu podstatně jinou a nesrovnatelně tíživější, když 1(>.březentohoto roku včlenilnaše zemědo Velkoněmceké říše. Tímto okamžikem srostly veškeré naše zájmy v jediný a nejvyšší, v zájem na zachování naší národní existence,jemuž všeckyostatní zájmy a potřeby musí býti podřaděny. Záhy a téměř živelněcítili přemnozí z nás, že tento nám všem jednotný cíl volá po jednotícípolitické organisaci národa, v níž byly by semknuty všecky vrstvy a třídy, a jež by mělavůli a schopnostupevňovativědomí naší národní sounáležitosti, opatrovati všecky naše životnízájmy a vyrovnávatispravedlivěvšeckyzájmové rozpory. Z tísně těžké dobyvzešloNárodnísouručenstvítéměř spontánně, neboť zřízení jeho bylo mnohemvíce obecně cítěným příkazem zákona sebezáchovámnároda, než záměrem a programem jednotlivýchosob. V Lánech 17. listopadu 1939. Dr. Emil Hácha v. r.

Protektorát (Rozhlasový

Čechy

a

Morava

projev dne 16. března

1939.)

Před 20 lety zajásala všecka česká srdce, naplněna jsouc nadějí, že vstupujeme do šťastného údobí našich národních dějin, které nám přináší trvalou vládu našich věcí. Stál jsem opodál tehdejšího historického dění, ale moji radost z našeho netušenéhoúspěchu ka lila týravá obava, zda jsou dány všechny vnější a vnitřní záruky trvalosti naší tehdejší výhry. Nyní po dvacetiletí vidím ke svému zármutku, že tehdejší mé obavy nebyly bezdůvodné. Ukázalo se, že to, co jsme pokládali za řešení,jež přetrvá věky,bylojen nedlouhou episodou našich národních dějin. Chci ponechati bu doucnosti,jíž časový odstup umožní spravedlivýsoud, aby zkoumala, co, do jaké míry a komu z nás lze přiěítati vinu na tom, co přinesldnešek.Cítím však,žeje naší povinností,abychom to přijímali s mužným klidem, ale také s vědomímvážného úkolu, uěiniti vše,abychom to, co nám z našeho, snad příliš bohatého údělu zbylo, do chovalineztenčeněnašim příštím generacím. Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanýmihla vám států. Po delším rozhovoru s říšskýmkancléřem a po zjištěnísituacerozhodljsem se prohlásiti,že odevzdá vám osud českéhonároda a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německéhonároda. Za tento projev dů věry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabez pečena svébytnosta svéprávnývývoj národního života. Tento svůj slib říšskýkancléř splnil dnes vydáním vý-

nosu, datovaného na Hradě pražském o „Protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi,potřeb nými uspořádání jeho vlastních věcí pěstování vlastního národního života. Oproti zahraničí přijímá Německáříše naše zastoupenía naši ochranu na základě společných zájmů. Vnitřní bezpečnost obstaráme si vlastními orgány. Hospodářskýživot náš bude organisovánjednotně s hospodářskýmživotemRíše.Již po roz hodnutí mnichovskémprohlásilijsme, žejsme si vědomi svéhospolečenstvís Německem,jež je určeno naší země pisnou polohou i dějinami. V průběhu celého tisíciletí našeho národního života bylo soužití s Němci,ať již v té či oné formě,základním prvkem našeho hospodářského, politickéhoi kulturního vývoje. Německostalo se úsilím Adolfa Hitlera jednotným a tím největším národem, který určuje osudy střední Evropy. Naším spojením s ním obnovuje se bývalý říšskýsvazek. Byl jsem ujištěn důvěrou říšského kancléře. Jeho důvěru osvědčujejeho přípověď, poskytnout! mi při spění, kdyby toho poměry našeho národního života vy žadovaly. Stejně jako se nechci prohřešiti na důvěře ústavních činitelů, kteří mne povolali mému úřadu, nechci se prohřešiti na důvěře Vůdce německého ná roda. Tato důvěra ukládá mi však za povinnost,abych užil všech prostředků, v případě nutnosti i nejtvrdších, kdyby zájmy našeho národa byly ohrožovány. Mám pevnou naději, že náš národ i v novémstátoprávním po měru může dospěti ke klidnému a úspěšnémuživotu, a že může dosáhnouti velkéhorozkvětu. Nikdy v minulostineměl náš lid tak vážnou dějinnou povinnost,aby byl naprosto svorný a jednotný. Rozhodl jsem se proto jako odpovědná hlava národa českého, že učiním co nejrychlejirozhodnékroky, které povedou

naprostému sjednocení všech vrstev národa, neboť jediné toto sjednocenízabezpečíjeho blaho a štěstí.Jsa povinen o ně pečovali,jsem odhodlán nestrpěli žádné odstředivésnahy, žádné skupiny a frakce,které, nedba jíce zájmů nejvyšších,měly by touhu nad tyto zájmy povyšovalizájmy stran a osob. V těsném semknutí nás všech a v řádném plnění národních povinností bude nejlepší záruka naší zdárné budoucnosti. Volám Vás proto všechnyke klidu a ke společnépoctivé a tvořivé práci.

2 Ckoly

Výboru

konané

Várodního

souručenstTÍ

první schůzi Výboru N. S.f (Projev na Hrudě pražském dne 23. března 1939.)

Výnosemříšskéhokancléře ze 16. března 1939zřízen byl v naší zemi Protektorát pro Čechy a Moravu.Tímto aktem a teprve tímto aktem stali jsme se součástkou Německé říše. Státoprávní hlavou Protektorátu je pre sident. Mně, pánové, kterýjsem méně než kdokolivjiný v našemnárodě měl touhu po vůdčím postavení,vznikla z toho povinnost, ujmouti se okamžitě vedení národa. Všechny naše politické formacejsou vývojem událostí překonány. Z toho zřejmě plyne, že bude třeba je likvi dovat! a ustanoviti tomuto účelu vhodné osoby. Za všech okolnostíje však dnes třeba naprosto jednotného postupu našehonároda. tomu je zapotřebí především dobrovolnédisciplinyvšech Čechů. Bude-li tato dobro volná disciplinazachovávána,nebude zapotřebí použiti mocenskýchprostředků státní správy a — což by, pá nové, byloještě bolestnější— žádali o zakročeníorgány říšské. Rozhodl jsem se jmenovali členy Výboru Národního souručenstvívesměsz řad osob, které neměly dosud ve doucíchrolí v naší vnitřní politice.Přihlíželjsem, pokud bylo možno, ke všem vrstvám a stavům a územním zájmům. Nazval jsem tuto instituci Národním souručenstvím,chtěje tím naznačit, že nejde tu pouze o me chanický součet, nýbrž, že jde o vnitřní soudržnost národní i sociální.Chtěl bychvšak zdůraznili, že Výbor Národního souručenstvínení určen tomu, aby dával již plný obraz mnohotvárného složení českého lidu, nýbržjeho poslánízáleží předevšímv politickémusměr-

není všech Čechů bez ohledu na stav, na smýšlení, na místní příslušnost.Tento Výbor má býti východiskem budoucího našeho politického vývoje. Moje povinnost dává mi oprávnění tomu, abych svýmvedenímučinil spolu s vámi vše pro politickoujednotnost národa. Já očekávám, že osoby, které jsem jmenováním vyzval součinnosti, prokáží svou schopnost. Musím si však vyhradíti právo složení sboru kdykoliv a v jakémkoliv směru měniti, buď zmenšilinebo zvětšili,aby bylo nej dokonalejšíplněníjeho úkolů zabezpečeno. Za nejbližší úkoly výboru považuji tyto: provésti co nejdříve opravdové stmelení lidí bez ohledu na dosa vadní politickésložkyv jednotné národní hnutí. tomu cíli bude nutno ihned určití v každém místě, kde dosud byla činná jakákoliv politická organisace, schopnou osobu, která pod vlastní odpovědnostívybuduje místní skupinu Národního souručenství. Dalším úkolemje intensivnípéče o mládež v každém směru, a to především prostřednictvímtělovýchovných organisací. Dalšímúkolemje zajištěníhospodářskéa kulturní své bytnostinároda,péčesociální,zejménao pracujícívrstvy. Konečně bude úkolem sboru udržovali dobré styky národně socialistickoustranou dělnickou. německou s provedenítěchto úkolů má Výbormožnostpožádali kdykoliv vládu a jejím prostřednictvím státní orgány o podporu a spolupůsobení.Vláda setrvá prozatím na svémmístě,neboť o změnách v ní platí čl. 5, odst. 3 vý nosu říšského kancléře. Vládě náleží tedy spravovat státní záležitosti,též ve styku s vojenskýmii civilními orgány říšskými,kdežto výboru přísluší péče o národ. Tím je ve zkratce vyjádřen poměr mezi vládou a vý borem. Vážení pánové,já nemám v úmysluzahájili rozpravu o dnešním svém prohlášení. Rozprava tato neměla by

smyslu,ježto na směrnicích,kteréjsem právě zde uvedl, nemohu a nehodlám nic měnit. Myslím, že jsem ve shodě s míněním opětovně a s nejedné strany projevo vaným, že není doba pro diskusi,nýbrž pro činy a práci. Nakonec bych chtěl ještě poděkovat všem známým i neznámým,kdož,působíce uklidněnínašeholiduvkritických chvílích, vykonali dobrou práci ve službách národa. Vzdávámjim srdečný dík, který platí také čle nům Národního výboru, jeho předsedovi, o nichž se dovídám, že na této uklidňovací práci měli značný podíl. Přejivám, pánové,přeji soběa přeji národu, aby práce vaše byla plodná a úspěšná.

Seskupte

se (Rozhlasový

y

dobro

yoIiic

projev dne 1. dubna

kázni! 1939.)

Drazí čeští občané, Výbor Národního souručenství,jejž jsem pověřil úko lem, aby provedl politické soustředění celého našeho národa, obrací se dnes na vás provoláním, v němž vás vyzývá,abyste si dobře uvědomilisoučasnouskutečnost, která je mezníkemv našich národních dějinách a abyste zanechalivšeho, co nás rozděluje a seskupilise v dobro volnékázni zajištěnísvébytnostičeskéhonároda. Neboť rozštěpení národa ve strany a směry vedlo by nutně vnitřním bojům, které by nám nemohly přinésti nic jiného než těžké a neodvratné národní škody,a nakonec záhubu národa. Kdyby někdo překážel sjednoceníná roda do jediného šiku, dopouštělby se neodpustitelného hříchu na svém národě a kdyby někteří dali se zlákati nadějí, že nadešla jejich chvíle, v níž podle některých špatných příkladů z naší minulostibudou moci pro sebe kořistiti, páchali by tím na svém národě vražedný zločin. Žijící generace zažila vzestup německého národa velkéhopokoření nesmírnémoci.Tohoto bezpříklad z ného vzestupu mohl i velký německý národ dosáhnout jenom svým vnitřním sjednocením.Náš malý národ ne může mít tak velkých cílů, nám může jiti jenom o to, abychom zachovali své národní bytí. Ale i tohoto cíle můžeme dosáhnouti — řídíce se vzorem národa němec kého — tolikosvýmvnitřním sjednocením. DnešníprovoláníVýboru Národního souručenstvívy loží vám, na jakých základech bude budována naše

národní, sociální,kulturní a hospodářská soustava. Ná rodnípospolitost,křesťanskámorálka a sociálníspravedl nost mají být nosnými pilíři politického hnutí, jemuž mne moje povinnost národu postavila v čelo a jehož dobudovánípovažuji za největšíúkolsvéhoživota. Mluvím vědomě o svém životním úkolu, neboť jen v národní jednotě, prodchnuté sociálním a křesťanským duchem, vidím záruku, že náš národ nezahyne, že obnoví své tvůrčí síly, a že pevně zakotví v kulturním společenstvínárodů. Péče o zachování našeho národního života vedla mé poslednístátně politickérozhodnutí a tato péčevedemě, který jsem méně než kdokolivjiný toužil po postavení hlavy státu, také tomu, abych všeckysvé zbývajícísíly dal do služeb politickéhosoustředěnínároda. Spoléhám při tom na vás, na váš zdravý rozum a na vaše srdce.

Zřekli (Projev

v první

|sme

se

stran

schůzi Výboru \árodního souruěcnsťví krajů a okresů, dne 21. dubna 1939.)

a vedoucích

Bratři! Dovolte, abych vás osloviljako bratry, neboť jsme všichnisynovéjednoho národa.Děkujivám za přivítání. Právějsem se vrátil ze svédruhé cestydo Berlína,kterou jsem konal ve služběnároda. Vytkljsem soběi vám úkol, nad nějž sotva lze si před stavili těžší a odpovědnější. Národ, o němž již skoro doslovněplatilo „co člověk, to směr“, má býti politicky sjednocen, a to naprosto, beze zbytku, ve všem, do posledníhomuže. Přikazuje to dnešní položení našeho národa, které je od základu jiné než bylo ono, jemuž jsme navyklinejen za posledníchdvacetlet, nýbrž i v do bách dřívějších. Není divu, že za nových poměrů jest téměř každýochotenpředstavovalisi pod heslemnárod ního soustředěníněcojiného a opovídatijiž předem svůj nesouhlasvšemu, coje neobvykléa co se na prvý pohled zdá pro nás nepochopitelným.Kdybychom nebyli s to stmelili všechnysložkynašeho lidu v pevný a jednotný celek ani v dnešní kritické době, vydávali bychom se soudu našich národních dějin, žejsme nedovedlipocho pili osudovostchvíle. Uložil jsem hlavní tíhu úkolu prozatím padesáti mužům, anižjsem sejich předem dotazoval. Dělí se o ni s vámi ostatními, a cíl vás všechjest zatím jediný. Do kázali, že českýnárod dosud roztříštěnýpodle skupin a směrůzůstávástálenárodem,kterýmá svédějinnéposlání a má také píné právo na vlastní život. My, dnešní lidé, jsme budoucnosti národa povinni tento důkaz podali,

neboť jinak by mohly naše příští generace právem a trpce na nás žalovati, že jsme nesplniliúkol, který nám doba ukládala. Pevné věřím, že úkol tento, který je povinností našeho rozumu i srdce, věrně splníme. Úžasné sjednocení, které uskutečnil německý národ v těžkýchsvýchchvílích, může nám býti vzorem. V jedné věci chtěl bych miti jasno. Nebylo času roz hlíželi se dlouho po osobách a úzkostlivěvybírali mezi milionynašichlidí. Dnesje každý čestný Clechvhodnou osobou tomu, aby se aktivně zúčastnil budování ná rodní jednoty. Spontánní touha po houfu potřebuje zatím jen technické body a každý z vás je takovýmto bodem, stejnějako by jím mohl býti kdokoli z vašich čestných spoluobčanů. Nerozdělujeme sinekur, nýbrž jenom zarážíme piloty do rozmčklépláně. Stůj co stůj musímeusměrnili duši národa jedinému cíli a vytvořiti jediné forum, s něhož se mluví jménem celého národa. Není možno žádali od těch, kdo stáli dosud na před ních místech našehoveřejnéhoživota, aby rázem vpluli do poměrů nových. Tím není však řečeno, že národ nebude v budoucnostijejich velké zkušenostia poctivé práce potřebovali, neboť i onijsou rovnocennýmičleny našeho národa. Někteří naši lidé, vycházejícez kritiky minulosti, však upadají do extrémů. Vylučovali by z práce každého již a jenom proto, že již dříve byl aktivním. Nezapomínejme, že lidé se smyslem pro organisaci neseděli nikdy doma, nýbrž pracovali v organisacích, jaké byly. Poněvadž náš národ byl přesycen organisacemi, jsou mezi námi statisíce těch, kdož byli nějak veřejně činní. Vyloučili bychom z národa vrstvu nej aktivnější, kdybychom šmahem bez rozeznávání a navždy bránili organisačnípráci všem dřívějšímoběta vým pracovníkům.

Neváhám znovu a znovu připomínati, že jde nám zachycenícelé národní rozlohy v pevnou organisační o kostru. Máme jistě nejeden důvod želeti toho, že stra nická příslušnostse dosud mohla projevovatizřetelněji než příslušnost národu. Proto zřeklijsme se stran a svo láváme národ do jediného šiku. V tomto jednotném šiku chceme, překonávajíce bratrsky všechny rozpory, dospěti svémunárodnímu zachování. Splníme-lidnes tento úkol, přizná nám budoucnostčestné místo v ději nách a nebude nám odepřeno vděčné uznání našich potomků. Vznáším vám prosbu, abyste, majíce toto vše na zřeteli, věnovali všechny své síly s poctivou oddaností práci, kterou jste převzali. Pamatujte, že úspěch váš bude úspěchemnárodního celku. Končím heslem,které jste si zvolili, a které dobře vyjadřuje společnýnáš cíl: Naší drahé vlasti zdar!

5 Žádám (Dopis vedoucímu

^ás

o

trpěliYOst

Výboru Národního souručenství náboru do N. S.)

po vykonaném

VPrazedne8. kvétna1939. Bratře vedoucí, s radostnýmuspokojenímjsem přijal zprávu, že muži našeho národa v počtu přes dva miliony uposlechlisvolávací výzvy, níž jsem dal jako nejodpovědnějšíCech prvý podnět, a že přihlásili se do jednotného národního tábora. Byljsem si vždy jist tím, že náš národ pod slupkou stranických rozdílů touží vřele po jednotě. Stačilo od stranit! mechanicképřekážky a plná jednota národa se jasně objevila.Beznátlaku, v krátké době a se skrovnými prostředky bylo docíleno úspěchu, který musí potěšiti každého upřímného Čecha. Dobrovolně se přihlásili téměř všichni čeští mužové do Národního souručenství. Oceňuji tuto skutečnost,neboť nejdejen o událost rázu formálního,nýbrž o velikouhodnotu obsahovou.Národ projevil vůli podříditi se bezvýhradně jednotnému vedení a vytkl také hlavní zásadu: všem veřejným pra covníkůmbyl dán celýmnárodem naprostojasný příkaz, aby při každém svém počinu měli na mysli celek,jehož zájmům musí ustoupitijakékoli dílčí tužby. Jen takové počiny, které budou zaměřeny na zájem národa jako celku, naleznou vnitřní souhlaslidu. Veškerénaše úsilí bude směřovat! tomu, aby v naší zemibyl klid, aby zde bylo dostatek práce, aby zde vyrůstaly zdravé základy národní spolupráce, a aby při tom naše národní své bytnost byla zabezpečena. 1S

Žádám vás o trpělivost.Budete musit na mnohé čekat být nesmírně zdrženliví a ukáznění, abychom musíte a zbytečněneplýtvalinárodní energií.Dobaje přílišvážná a nesmíme ji chtít prožívat v malichernostech, které zneklidňují národní spolupráci, ani v přepiatých nadě jích, které neposilují, ale zeslabují náš národní orga nismus. Připomínaje vám tuto vaši povinnost, děkuji vám všem českýmlidem bez rozdílu ze srdce za všechno, co jste dosud vykonali,jak jste si počínali a jak jste pocho pili moje volání po semknutí národních sil v Národním souručenství. Děkuji mužům i ženám, mladým i sta rým. Pro všechny najdeme v našem národním životě uplatnění. Děkuji našemu tisku za jeho podporu našich snah a všem vedoucím za vzorné pochopení svěřených jim úkolů a za práci, kterou pro splnění těchto úkolů vykonali. Všechnyvás volám vytrvalosti.Mnohýmizkouškami ještě projdeme. Vědomí však, že jdeme společně, a že všichni věříme ve šťastnou budoucnost své vlasti, nám dá sílu další práci. Věřím v pomoc Boží na této naší cestě. Buďte si opravdu bratry a neopouštějte se aňi v radosti, ani v utrpení. Přeji Národnímu souručenství, aby zůstalo pevným představitelem národa, jakožto politickéhocelku.

6.

Mladým (Odpověď mládeže S.,dne24.června1939.) na pozdrav Vítám vás, mladí přátelé, a děkuji vám, že jste přišli. V těžké době, ve které žijeme, a která na nás denně do léhá — na vládu a na mne jistě bezprostřednějinež na koho jiného — je světlým bodem nábor mládeže Ná rodníhosouručenstvía je zárukounašílepšíbudoucnosti. Byl jsem právě informován vaším vůdcem, jak skvělý byl výsledek kursu pro náčelníky, a zejména mne po těšila zpráva o naprosté disciplinovanosti,o jednotě názorů a o rozumném chápání naší situace, která se v naší mládeži projevila. Jsem si vědom, přátelé, že státoprávní postavení národa má nesmírný význam pro jeho vývoj. Ale na druhé straně uvažuji o tom, že státoprávní postavení národa, intensita a úplnost politickéjeho samostatnosti není přes všechny světlé stránky pro národ všechno. Mám sám zkušenosti, že doba, kdy národ náš ne měl politické samostatnosti, kdy neměl svého státu, byla dobou, vyznačující se stálým vzestupem národa po stránce kulturní, hospodářské i mravní. A nejsem si tak docelajist, že tento vzestup potrval i ve dvaceti letech naší politické samostatnosti. Myslím, že dnešní naše státoprávní postavení není překážkou, abychom nemohlizachovatsvé národní bytí a abychomneudrželi onen vzestup, který vyznačoval minulou naši dobu. Já bychvám přál ze srdce,aby činnostvašebyla úspěšná, a prosímvás, abyste neztráceli nikdy se zřetele,že na vás padne největšíčást péče o. to, aby národ náš zůstal za chován. To je jediné, čeho si dnes můžeme přáti. Aby národ náš zůstal zachován po stránce kulturní, hos podářskéi mravní. této činnostivolám: Vlasti zdar!

Spojitost (RozhlasoTý

projev

národa

s

půdou

pro úspěšné provedení dne 16. července 1939.)

žňových prací,

Drazí občané českýchzemí, mám za svou povinnost použiti každé příležitosti, abych našim lidem připomenul důležitost a vysokou hodnotu každodenní drobné práce lidských rukou. Naše doba je zatížena snahou uniknout z oboru práce převážně hmotné činnostem převážně duševním, které zdánlivě slibují lepší vyhlídky nebo dokonce i bezpracné příjmy. Obojí tento druh lidské činnostije třeba udržovat ve zdravém poměru. Zdá se mi, že zejména u nás je tento zdravý poměr porušen tím, co bylo nazváno zřízeneckou mentalitou širokých vrstev našeho lidu. Tato mentalita vyvěrá z předsudku, že práce lidských rukou povznáší člověka méně než tak zvaná vyššíslužba. V nejbližšíchdnech zahájí náš zemědělecsvé každo roční účtování s přírodou. Víme, že právě obor země dělsképráce jest nejvíceohrožen únikem pracovníchsil. A tu bych chtěl především vyzvati každého schopného jednotlivce, aby neotálel přiložili ruku dílu při na stávajících žňových pracích. Vybízím zejména veškeré veřejné orgány, tělovýchovnéa jiné instituce, aby pro vedly vše, co jest v jejich možnostech.Zmenšenýprostor musídnesuživilivícečlenů národa. V minulýchtýdnech musilijsme s hrůzou a bezmocněpřihlíželi,jak přírodní síly ničily našim bratřím ovoce jejich celoroční těžké námahy, jak odnímaly neúprosněcelémunárodu chléb. Jc proto velikým úkolem nejbližších dnů sklidili do

posledníhozrna a zejména včas,vše, co naše půda dává svémulidu. Vedle této naléhavé výzvy chtěl bych však také upozorniti na příčiny stálého úbytku zemědělskypracu jícího lidu. Snažme se učiniti vše, aby lidská práce na orné půdě byla provázena všemi novými sociálními i kulturními vymoženostmi. Podporujme možnosti nového usídlování. Hlavně však neopomiňme nikdy zdůrazniti, že podle zákonů přírody není možno lacino dosáhnouti skutečnýchúspěchů a že mnohdy pozlátko zdánlivě lehkého živobytízakrývá velmi stinné stránky. I malé změny v uspořádání veřejnýchvěcí nám ukazují, jak dočasné a pomíjejícíjsou tak zvané zajištěné exis tence a zdánlivě blahobytné posice. Práce na půdě vystupuje v takových okamžicíchve svéodvěképevnosti a naprosté stálosti. Nevzdávejte se nikdo bez důvodů nejvážnějšíchsvého spojení s rodnou naší půdou a ne hledejte nic zdánlivě lesklejšího. Spojitost národa s půdou dala nám již v minulosti a dá nám bohdá i v budoucnostinejlepšízáruku zachování naší národní svébytnosti. Maje dnes na mysli spojitost národa s půdou, volám vaše heslo — Vlasti zdar!

Yedoucí

místo

není

výhoda

(Projev zástupcům tiskudne17.října1939.) Vážení pánové, kdyžjsem se dovědělprostřednictvím vašeho pana předsedy, že si přejete ke mně přijíti, abychom si společně pohovořili o různých otázkách, které nás zajímají, byl jsem velmi rád. Moje první myšlenka,která se pak tomu připojila, bylamyšlenkana tiskovousvobodu.Uvažovaljsem o histo rii tiskovésvobody,o jejím dnešnímstavu a ojejí budouc nosti. Nějaký příští sociologbude miti jistě lepší příleži tost a mnoho materiálu, aby uvažoval o kladech i nevý hodách tiskovésvobody,až jednou nebudou již působit na tiskovou svobodu válečné události. Dnes ovšem je situace v celé Evropě — právě v důsledkuválky—jiná. Pro nás, na kteréosuduvalil ono nesmírnébřímě odpo vědnosti za naše věci národní, byla by to velikávýhoda, kdybychom mohli dáti veřejně kritisovati sebe a od povídat na kritiky ty. Dnes však se odehrávají věci politické — a politické jsou všechny věci, které se dotýkají zájmů národních —- za zavřenými dveřmi, dnes věci politické se nevyřizují — abych tak řekl — na pitevním stole, před očima všech, za kritiky příznivé i nepříznivé. To je pro nás velká nevýhoda, poněvadž tento postup svádí myšlence, že vláda i já a všichni ostatní, kteří stojíme na vedoucích místech, buď přihlí žíme nečinně našim potřebám, anebo žejich neumíme hájit s dostatečnou energií, dosti pohotově, a pracovati na všem, na čem národu záleží. Mohu toho jen litovat. Kdyby bylo možno zase odkrýti celý onen obraz naší činnosti, myslím, že by bylo málo lidí, kteří by mohli býti s naší činnostínespokojeni.Jsou to pravidelné,přímo denní styky, které máme s úřady říšskými, což je pro

nás dnesjediná cesta, neboť za dané situace se musíme snažit, abychom u rozhodujících činitelů říšských získávalipříznivé mínění o nás, neboť to je onen bod, to je ono východisko,z něhož můžeme vycházet, když se snažímeobhájiti práva svéhonároda. Pánové, nikdo z nás, na které osud uvalil toto ne smírné břímě, o němžjsem se zmínil, nikdo z nás nemá touhy po popularitě, nikdo nemá osobníchcílů. Všichni děláme to, co jsem po své volbě označil za svou devisu slovy,jež vyslovilkrál Jan Lucemburský:„Ich dien“— „Sloužím“. Ano, sloužímesvému národu. A svůj úkol konáme poctivě všichni a rádi, ale shodně, nedočkavě — řekl bych — čekáme, až se vrátíme do soukromí. Nechceme,skoro máme odpor osobnímukultu. Co všakpotřebujeme,je důvěra národa, důvěra, že se pocti vou vůlí a nejlepšía neúnavnousnahoudodělámevšeho, co podle našehomíněníje potřebné a možné.Posuzovat situaci může sice kdokoliv, ale bezpečněji může po suzovat jenom ten, kdo zná skutečnost.— A myslím, že nikdo nemůže lépe znáti rozhodujícískutečnostinežli my, kteří jsme ve stálém styku s orgány říšskými. Ale ještě je jedna věc, kterou — myslím — národ potřebuje.Nejenomdůvěru vládě,ale důvěru vzájem nou jeden ke druhému.Jsme v takovésituaci, že musíme býti všichnisemknutiv jediném šiku. tomu potře bujeme,je právě vzájemnádůvěra. Náš starý Rieger vy týkal našemu národu nepěknouvlastnost: závist.Nevím, co jej tomu přimělo,neznám tak poměry,měl-liRieger opravdu právo — vznášet tuto výtku. Myslímvšak, že aspoň trochu právo to měl. A myslímtaké, že není dnes příčinyněkomuzáviděti,žeje dnes na nějakémvedoucím místě. To není žádná výhoda, je to těžké břemeno. Já vás, pánové, ještě jednou srdečně vítám a přeji vám a celému tisku, aby prospíval co nejlépe, jak za daných okolnostíjenom jest možné.

Věřte, že obstaráváme věci ěeského národa způsobem, který je nezlepší (Rozhlasový projev 1939.) dne19.listopadu Drazí spoluobčané, mluvím vám v mimořádné době válečné, která vyžadujedokonalékázně a vědomíodpovědnostinároda, i každého jednotlivce. V posledních dnech došlo událostem, které těžce ohrozily naši národní věc i statut, daný Vůdcem Velkoněmeckéříše dne 16.března 1939.české obyvatel stvo, které vzorným chováním po celou dosavadnídobu války ukázalo, že je si plně vědomo postavení českého národa v dnešních světodějných událostech, dalo se bohužel strhnouti neodpovědnýmiskupinkamilidí či nům, které musím označiti jako nejvýše politování hodné. Tyto zaslepené živly podléhají stále znovu ne přátelské propagandě a podněcování se strany emi grantů, jejichž vměšováníse do zdejšíchzáležitostímusí býti zásadně odmítáno. Výsledekjsou oběti na lidských životech a na jiných hodnotách, které jsou nám drahé. Nesmíme nikdy zapomínati, že národ německý vede těžký boj a že četní jeho synové krvácejí na frontách. Životní prostor českéhonároda je vklíněn do životního prostoru německého národa. Musíme všichni chápati, co z toho pro nás vyplývá. Je samozřejmé,že bojující národ německý musí s veškerýmdůrazem předpoklady svého vítězství tvořiti. Má tomu také mocenské pro středky, o jejichž mohutnostijste si mohli učiniti před stavu. Avšakmusíte umět také oceniti některéjiné, pro

vás nejvýševýznamné okolnosti. Üzemi českéhonároda bylo ušetřeno pohrom válečných, o jejichž ničivých výsledcíchmůžete se poučili z porážky Polska. Synové českéhonároda nejsouvedeni do boje,jak tomu bylo ve starém Rakousku. Stojíte téměř všichni při své mírové práci, majíce snad v některém směru postavenívýhod nější než i národy neutrální. Mělijste a budete miti plné porozumění pro střízlivé skutečnosti.Vyzývám vás, spolu s vládou, co nejdůraz něji, abyste se vyvarovaliveškerýchporuch klidu a po řádku, majíce na mysli, že jakékoliv činy proti veřejné moci a proti pořádku zavedenému v Protektorátu by měly v zápětí nedozírné újmy pro jednotlivce i pro národní společenství. Pamatujte na bol svých rodičů a na strádání svých žen a dětí, jež mohou vzniknouti z vašich nerozvážnýchčinů. Jsem přesvědčen, že uposlechnete této výzvy a že napříště nedojde žádným shlukům,srocováníma jiným poruchám veřejného klidu a pořádku. Každá taková porucha by byla bezohledně potlačena veřejnou mocí Protektorátu a veřejnou mocí Říše. Padly by další oběti, které pro věc českéhonároda nemají smyslu.Nedejte se klamat a uposlechněte se vší ukázněnostívýzvy, kterou vám vznášímspolu s vládou. Nesmyslnýmprotivením se ozbrojené moci a neodpovědnýmiveřejnýmiprojevy nelze nic získati, ale mnohé ztratili. Buďtepřesvědčeni, že váš státní president a vaše vláda obstarávají věc českéhonároda způsobem,který je nejlepší.

Myšlenka (Z projevu

česko

»německé

spolupráce

Českému svazu pro spolupráci dne 5. prosince 1939.)

s Němci,

Pan státní president se dal podrobně informovato do savadních zkušenostech, uložil Svazu, aby usilovně pokračoval ve své činnosti, a přislíbil podporu všem snahám, směřujícím tomu, aby myšlenka česko-německé spolupráce se stala obecným majetkem všech. Pan státní president doporučil, aby o směrnicíchpříští práce byla vyžádána rada z úředních, politických i kulturních kruhů německých. „Dnes již každý uznává,“ prohlásil pan státní pre sident, „že naše pokojné začlenění do Ríše Velkoněmecké zachránilo nás v době, kdy se ve světě provádí všeobecná revise dosavadních posic národů a kdy pro jiné národy je tato revise spojena s obětmi nejtěžšími. Myšlenka česko-německé spolupráce nepřestane již nikdy býti naším životním zájmem.“

11 Nezapomínáme (Příspěvek

pro časopis českých dělníků v Říši »Český dělník«, ze dne 1. prosince 1939.)

Časopis, který dostáváte do rukou, budiž Vám všem důkazem,že u nás doma všichni,celá veřejnosti vedoucí kruhy, nepřestávámena Vás mysliti, a že sledujemeVaši práci daleko od Vašich domovů. Máte možnost mnoho nového viděti a mnohému se naučiti. Věřím, že Vaše práce bude dobrou ukázkoučeskéhojména. Zkušeností, kterých nabudete, budete moci použiti ku prospěchu českéhohospodářství. Dr. EmilHdcha.

Odznak \. S. je symbolem odpovědnosti za život národa (Projev odznaku IV. S. odevzdání milióntého upríležitosti předvánocemi 1939.) ,,Bratře vedoucí, bratři! Poctilijste mne věnovánímmilióntéhoodznaku. Při jímám s radostí tento odznak, neboť vidím v něm mnohem více, než pouhý odznak. Vidím v něm symbol toho, že my všichni společně a nerozděleně ručíme za to, že udržíme svůj národ na živu, nejen v ethnickém smyslu, nýbrž se všemi hodnotami kulturními, hospo dářskými a sociálními,jimiž národ žije, a se schopností vývoje po všech cenných stránkách národního života. Chtěl bych, aby se u nás vžilo vědomí, že odznak Ná rodního souručenství je symbolem odpovědnosti za život národa, je výrazem příslibu myslilivždy na celek národa a důkazem plnění tohoto příslibu, a aby proto tento odznak byl v úctě a ve vážnosti. Povolal jsem vás v osudových chvílích, kdy se již začínala stahovali válečná bouře, těžkému a odpo vědnému úkolu. Vedl mne tomu mnohem více instinkt, než nějaká státnická úvaha. Vykonali jste již velký kus práce, práce obětavé a sebezapíravé a já myslím, že můžete s výsledkybýti spokojeni.Zásluhou vaší práce je, že národ pochopil své nové státoprávní postavení,jež jest výsledkemdějinnéhovývoje, a naučil se dívali střízlivě na skutečnosti, které prožíváme, a naučil se rozeznávat hodnoty významu pro náš národ životního od hodnot významu druhořadého. Odvažuji se říci, že bez vaší práce národ nebyl by nalezl-sebe.

Děkujivám za vašepřání, věřím a doufám,že v dnešní těžké době promluví o vánocích české srdce hlasitěji než jindy. Nesmíme zapomínat ani na chvíli na strá dající a trpící bratry a sestry. Rozhodl jsem se, že učiním projev národu ve štědrovečernímposelství,abych tím dal najevo, že na Štědrý večer tvoříme všichni národ i jeho hlava — — jedinou rodinu. Své vánoční přání vám vyjadřuji naším společným pozdravem: Vlasti zdar!“

Nechť zasedne s námi ke slolu láska (Vánoční pronesený dorozhlasu projev dne24.pros.1939.) Drazí občané českýchzemí, bratři a sestry! Štědrý večer, tento tajemný svátek, večer divoplodné noci, jak nazval jej starší náš básník, jeden z našich největších, vkládá mně do úst i dnes, kdy máme za sebou rok plný závratných dějin, několikprostých slov, jež chtěl bych vám říci od srdce srdcím. Podle prastaré křesťanskétradicejsou svátkyvánoční svátky radosti. Ale dnes jsme uprostřed těžké války. Každý, kdo může i v dnešní válečné době prožívat tento večer u domácího krbu v plném kruhu svých nejbližších, musí si vážiti více než kdy jindy tohoto vzácného štěstí. Avšak ani doba tak citová, jako jsou vánoce, nesmí nám dáti zapomenouti na chladné potřeby dneška. Vědomí bratrské sounáležitosti,které jest dnes naším nejmocnějšímspolečným majetkem, ukládá naší žijící generaci neúprosnou povinnost celku.Musímepřede vším miti na mysli stálý svůj závazek těm bratřím a sestrám, kteří jsou potřební. Tato povinnost vyplývá netoliko z národního vědomí, nýbrž i z hnutí citového. Dáváme i sami sobě veliký dar, když zmírňujemestrá dání a tíseň našich bratří a sester. Neznám krásnějšího výroku básnického,než je ten, že nic není lepšího pro lidskou duši, nežli učiniti, aby smutná duše byla méně smutná. Miti radost z radostijiných je jednou z největ ších lidských radostí. Vánoce byly od pradávna a zůstanou svátky dětí. O vánocíchmyslímevřeleji na osudsvýchmaličkých,než

kdykolivjindy. Více než kdyjindy doléhá na nás otázka, co očekávánaši přicházejícígeneraci — bude její život lehčí nebo těžší nežli život náš? Jest naší povinností učiniti vše, aby generace přicházejícínepocítila v ničem újmu. Dětem ode všeho první sousto, dětem nejbližší místo u krbu, dětem nejbližšímísto u našich srdcí! V tyto dny, kdy zasedá s námi ke stolu láska, nechť spínají se naše ruce modlitbě, kterou se modlívalo ušlechtilé básnické srdce jednoho z našich národních kněží: „Neopouštěj, Hospodine, národ ten, jehož krev je krví mou a jehož tlukot srdceje i mého srdce tluko tem; chraň jej, střež a opatruj!“ VLASTIZDAR