Jak se náš lid stal pánem ve své vlasti [PDF]

Zitiervorschau

MATERIÁL

ŠKOLENI

PRO

V

KSČ

JAK SE NÁŠ LIDSTAL PÁNEMVESVÉVLASTI

Osnova Roku

pro třetí

stranického

thema školení

1949-1950

CENA

VYDALO KULTURNĚ

PROPAGAČNÍ

3 Kčs

ODDĚLENÍ

SEKRETARIÁTU

ÚV KSČ

SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV autorita (z lat.) — vážnost, vliv emigrovati (z lat.) — vystěhovat! se ze země etapa (z franc.) — časový úsek, období federace (z lat.) — sdružení inflace (z lat. — vzniká vydáváním přebytečných papírových peněz, které nejsou kryty hodnotou vyrobeného zboží. Inflací se peníze znehodno cují, klesá jejich kupní síla, ceny zboží stoupají, klesá reálná mzda. Buržoasie na inflaci vydělává, životní úroveň pracujících klesá. (Viz Ulrych, Základy marxistické ekonomie, vyd. 1949, str. 40). iniciativní (z lat. initium — začátek) — podnětný kalamita (z lat.) — pohroma, neštěstí 4 kolaborant (lat. collaborare — spolupracovati) — doslova »spolupracov ník«; nyní ve smyslu »zrádce, spolupracovník s okupanty« koncepce (z lat.) — pojetí, plán kontinuita (lat. continuere — prokračovati) — nepřetržité trvání konsolidace (z lat.) — upevnění, posílení paritní (z lat.) — rozdělený stejným dílem reálný (z lat.) — skutečný, uskutečnitelný rekonstrukce (z lat.) — obnova, přestavba respektovat (z lat.) — brát v úvahu restaurace kapitalismu (z lat.) — opětné nastolení, znovuvzkříšení ka pitalismu revise (z lat.) — přezkoumání, přešetřeni struktura (z lat.) — složení

f MATERIÁL

SKOLENI

PRO

V KSC

Jak se náš lid stal pánem ve své vlasti / Osnova pro třetí thema Roku stranicjcého školení 1949 1950 —

VYDALO

KULTURNĚ

SEKRETARIÁTU

^

PROPAGAČNÍ ÜSTREDNlHO •

ODDĚLENI V Ý BiO R U 4 .

KSC

SB»1 ;» osvobozeni

miroda

a republiky

Tyté? velkokapitalistické síly, které v letech 1918-*-1920při pravily náš lid o ovoce jeho osvobozovacíhoboje proti cizáckému habsburskému panství a odstranily jej od budování republiky, zavedly naši republiku do katastrofy a vydaly náš lid krvavé na cistické nadvládě. Byla to KSC, která v letech první republiky bojovala proti neomezenémuvykořisťování pracujících finanční oligarchií a bránila jejich politická práva a svobody. Vedla a organisovala urputný boj na obranu republiky proti hitlerov skému fašismu. V těchto hospodářských i politických bojích sjednocovala KSČ kolem sebe stále širší lidové vrstvy a vyrostla ve velkou politickou sílu. Když buržoasie zavedla republiku do katastrofy, připadl jí velký úkol organisovaLboj za osvobození republikv a současně se postarat, aby se náš lid stal pánem ve své vlasti. Podmaněním Československa získal Hitler jedno z nejdůleži tějších nástupišť pro svou lupičskou válku, kterou začal 11 mě síců po mnichovské kapitulaci. Válka ve svém průběhu zachvá tila celý svět a stala se velkou vlasteneckou osvobozovacíválkou všech mírumilovných národů. Naše národy a náš stát prodělá-valy v této válce nejtěžší krisi své novodobé historie. Byla v sázce jejich holá existence, neboť hitlerovští imperialisté po mýšleli na vyhubení slovanských národů ve střední Evropě. »V době, kdy národ zápasí o svou existenci, procházejí jednot livé jeho sociální a politickésložky zkouškoustátníkovou, zkouš kou skutečné státotvornosti,« psal soudruh Gottwald. Výsledek této zkoušky určihrúlohu,kterou hrály-jednotlivé sociální a po litické složky našeho lidu v těžkém šestiletém boji za osvobození republiky z krvavého cizáckého panství německého imperia lismu. Jak se už dříve ukázalo, zvláště však v boji na obranu repu bliky, česká buržoasie dělala politiku »dvou želízek v ohni«. Jedna část' sázela na Hitlera, druhá část na západní kapitalis tické mocnosti. Podle toho se buržoasní tábor dělil na dvě sku piny s dvojí politikou. Oběma však šlo o zachování kapitalistic kého systému, systému vykořisťování a utiskování lidu. Reakční buržoasie, která byla hybnou silou mnichovskékapitulace,našla po okupaci svůj politický výraz v bachovském systému. Otevřeně přešla do

tábora hitlerovských fašistů a stala se nejhnusnějším velezrádcem. »Pj^ivě z řad této české reakce vycházel největší počet vy ložených zrádců a ještě větší počet skrytých »kolaborantů«. Byla to právě česká reakce, která touto svou politikou usnadnila Němcům jejich teroristický režim a neslýchané vykořisťování národa a země ve prospěch Hitlerovy války.« Za podíl na tomto vykořisťování národa, za milionové zisky, které zrádci a kola boranti shrábli, prodali naši vlast. Co řekl soudruh Gottwald o české reakci, o Háchovi, Bera novi, Preissovi a spol., platí v plné míře také o slovenské reakci, o Tisovi, Tukoví, Machovi a spol. Reakce setrvala ve zradě, která způsobila našim národům velké škody, až do konce války. Byla proto společně s Hitlerem poražena a skončila v potupě a hanbě. Boj za osvobození naší vlasti sváděl náš lid Soudruh Gottwald prohlásil už při okupaci našich zemí : »Dě jiny českého a slovenského národa nekončí 15. a 16. března. Český slovenský lid povede svůj podzemní odboj proti 1939 . .. okupantůa režimu a kolonisátorů, proti cizácké nadvládě fašis tického Německa.« Tíha boje ležela na lidu, na dělnících, na pra cujících vrstvách, na komunistech, kteří nejobětavěji bojovali. V tomto boji, ktprý se rozrůstal do stále větších rozměrů a do stále vyšších forém, nezůstal náš lid bez vedení. Díky KSČ a moudré, prozíravé politice soudruha Gottwalda, nebyl náš lid vydán politickému vedení tohq či onoho křídla buržoasie, jako tomu bylo za prvního odboje v letech 1914—1918, nýbrž měl své vlastní vedení. Toto se zásadně lišilo odvedení, které se po koušela osvobozovacímu boji dát tak zv. londýnská skupina čs. zahraničního odboje, v jejímž čele stál dr. E. Beneš. V rozdíl nosti koncepcí národního odboje projevovala se třídní stano viska. Orientace soudruha Gottwalda a KSČ vyplývala z cílů děl nické třídy, která zastupovala skutečné zájmy národa a repu bliky. Tato orientace zvítězila. Orientace tak zv. londýnské sku piny odboje vyplývala zjcílů buržoasie. Tato orientace se uká zala nereálnou a zhroutila se. Jakou orientaci zastávala tak zv. oficiální londýnská skupina odboje? Politickým kruhům tak zv. hradního křídla buržoasie a před mnichovské vládní koalice šlo o to, řídit odboj tak, aby po osvo bození republiky znovu přišla moci buržoasie, třída kapitalistů,

která by tak znovu dostala osud národa do svých rukou. Byly to tytéž kruhy, které se v mnichovských dnech neodhodlalypře trhnout svazky s československou reakcí a odmítly přijmout pomoc Sovětského svazu obraně republiky a které se v emi graci ještě vípe Sovětskému svazu vzdálily. Zúčastnily se páně »mnichovanů«protfzemi sovětů. Po přepadení SSSR Hit lerem počítaly, že Rudá armáda nevydrží vzdorovat soustředě nému náporu hitlerovských vojsk déle než několik měsíců. Tyto politické kruhy nejenže zaujímaly vůči Sovětskému svazu ne přátelské stanovisko, nýbrž také naprosto falešně hodnotily jeho sílu a moc. Orientovaly se plně na západní mocnosti, které vydaly republiku Hitlerovi, které až do září 1942 uznávaly Mni chov a neučinily nic proti okupaci našich zemí, ačkoliv tomu byly zavázány mnichovskou dohodou, porušenou právě okupací v březnu 1939.Od těchto západních mocností očekávaly osvobo zení republiky a počítaly, že se vrátí do vlasti spolu s anglo americkými vojsky. Počítaly s druhým želízkem v ohni, nepřerušily také spojení se zrádnou reakcí doma a považovaly Háchovu smečku za ja kési zástupce, než se sami vrátí do republiky. Z tohoto důvodu^ zvlášť hlučně zdůrazňovalý zachování tak zv. »právní konti nuity«, t. j. dalšího formálně právního trvání politických po měrů, jaké panovaly v první republice. Domnívaly se, že po osvobození budou dále pokračovat v politice, která skončila v.roce 1938 kapitulací. V zahraničí soustředily se »tak zv. oficiální londýnské kruhy odboje na diplomatická vyjednávání o své uznání, po případě o uznání prozatímní vlády západními mocnostmi. Ty se však dlouho zdráhaly uznání vyslovit. Londýnští jednali s různými reakčními emigrantskými vládami, na příklad s polskou emi grantskou vládou o vytvoření československo-polskéfederace jako »protiváhy proti Sovětskému svazu«. Nerozvíjeli, naopak brzdili masový boj lidu doma proti hitlerovským bandám. Sna žili se pokud možno zabránit, aby se lidové masy dostaly do re volučního pohybu, aby se ozbrojily a pozdvihly masovými po vstáními proti okupantům a kolaborantům. Byli proti lidovému revolučnímu hnutí, protože to bylo v rozporu s jejich pováleč nými plány. Čím mocnější totiž bylo revoluční hnutí lidu, tím menší byly vyhlídky na obnovení starých předmnichovských kapitalistických poměrů v osvobozenérepublice. Hlavní zřetel obraceli vybudovánírozsáhlé zpravodajské sítě doma organisaci čs. vojenských jednotek na západě. Těmto jednotkám

6

mělo být svěřeno zajišťování »pořádku«, který chtěli zřídit v naší zemi po osvobození anglo-americkými armádami. Celá koncepce oficiální londýnské skupiny odboje ztrosko tala, neboť válka i národně osvobozenecký boj našeho lidu pro bíhaly zcela jinak, než si to londýnští představovali. \ \ národně osvobozeneckému Jakou orientaci boji dali Gottwald a KSC? / Stejně jako spatřovala KSČ v Sovětském svazu hlavní záruku bezpečnosti republiky při její obraně proti Hitlerovi, považovala zemi sovětů za rozhodující sílu při osvobození republiky a na šeho lidu z Hitlerova jařma. Znala skutečnou sílu a moc socialis tického sovětského státu, který nikdy neuznal ani Mnichov, ani okupaci našich zemí a vždy podporoval osvobozenecký zápas lidu proti utlačovatelům. Byla pevně přesvědčena, že naše osvobo zení přijde v této válce z východu a bude dílem Sovětského svazu. Tuto zahraničně politickou orientaci našeho osvobozovacího boje prosadil soudruh Gottwald proti všem jiným koncepcím. Vnitropoliticky potírala KSÖ jakoukoliv spolupráci s Háčko vou klikou, s tímto »vředem na zdravém těle národa«, jak ji na zval soudruh Gottwald. Za války poukazoval soudruh Gottwald stálé znovu, že »háchovština je systémem pomáhání hitlerov skému Německu«. Žádal, aby »všichni, kdož to doposud nechá pou, nebo dělají, jako by to nechápali, svůj názor změnili« a spo lečně bojovali proti Hitlerovi a jeho československým přisluhovačům. Ze skutečnosti, že »území, československé republiky je pro Hitlera velmi důležitým zázemním týlem«, soudruh Gott wald vyvodil, že »zde je také hlavní dějiště našeho boje, zde je náš český národ vnésti hlavní svůj vklad ve společné úsilí o zdolání krvavé hitlerovské bestie«. Takovým způsobem orientoval odboj na to, že hlavní těžiště našeho osvobozovacího boje je doma. KSČ se ujala vedení tohoto boje ihned po mnichov ských dnech. Zatím co se ostatní demokratické strany samy rozpustily nebo spojily s reakčními stranami — jako na přiklad národní socialisté s beranovskou »Národní jednotou« nebo poz ději i s fašistickým »Národním souručenstvím« — KSČ odpo věděla na zákaz strany,* kterým ji chtěla sprovodit se světa Be ranova vláda v roce 1938, přechodem do illegality. Po celou dobu krvavého cizáckého hitlerovského režimu exis tovala a pracovala KSČ jako jediná, jednotně organisovaná 6

a vedena bojující strana v republice. Čtyři illegální ústřední vý bory, po sobě jdoucí, v českých zemích a pět na Slovensku stály v čele tohoto rozhořčeného a těžkého boje doma, v němž oběto valo 25.000 komunistů svůj život za svobodu našeho lidu. Sou druh Gottwald a jeho spolupracovníci tento boj vedli a mocně podporovali ze zahraničí. »Svůj boj za znovudobytí národní svobody a státní nezávis losti vedemejak domci,tak i za hranicemi v široké národní fron tě. To znamená, že náš národní odboj sdružuje všechny sociální složky a politické směry, které se nesmířily s porobením naší země a chtěji tou či onou měrou bojovat za její osvobození.Děl nická třída s komunistickou stranou v čele má za úkol převzít vedení v osvobozovacímboji.« Tento pokyn dal soudruh Gott wald již v červnu 1940 a v květnu 1942stranu upozornil: »Tajné národní výbory ve všech místech, vytvořené všemi podzemními 'politickými organisacemi a skupinami, které vedou proti oku pantům boj, tot organisační páteř našeho národního odboje a zá ruka, že boj bude veden jednotně, organisovaně a tím co nejúčinněji.« Po těchto směrnicích sjednotila KSČ bojující lid do Národní fronty, organisačně spjaté illegálními národními vý bory Formy boje, které strana volila, řídily se potřebami účinného vedení války proti Hitlerovi a podmínkám, v nichž se bojovalo. Zahrnovaly illegální masovou agitaci, rozšiřování letáků, ille gální rozhlasové vysílání, sabotáže a stávky zejména ve váleč ném průmyslu a V dopravě až po ozbrojené boje partyzánských jednotek doma a vytvoření čs. vojenských jednotek v Sovětském svazu. Tyto vojenské jednotky byly velmi posíleny slovenskými vojáky, které dal Tiso Hitlerovi disposici pro východní frontu a kteří v masách přecházeli Rudé armádě. *Koncepce Gottwalda KSC hlavních rysech byla Důsledně : a v bojovat za národní osvobození po boku našeho věrného a moc ného sovětského spojence, aby byli co nejdříve a co nejdůklad něji okupanti a kolaboranti poraženi, aby osvobozenárepublika byla lepší a spravedlivější než republika první — což odpovídalo cílům proletariátu a skutečným zájmům našich národů. Výsledek Gottwaldova vedení národně osvobozeneckéhoboje Uzavření smlouvy o vzájemné pomoci ve válce proti Hitlerovi mezi československou a sovětskou vládou v červenci 1941 při-

nutilo západní mocnosti oficiálnímu uznáni es. zahraniční vlády jako vlády Československérepubliky. Tak se náš národně osvo bozenecký boj stal oficiálním vedením války podle mezinárodiúho práva. Iniciativa tomu vzešla z východu od Sovětského svazu. Po této iniciativě z východu se náš osvobozeneckýboj rozvíjel čím dále tím více, podněcován a ovlivňován ohromnými vítěz stvími Rudé armády i strategií a taktikou soudruha Gottwalda. Üzemi republiky se stalo vskutku hlavním bojištěm našeho ná rodního odboje. Za vedení illegální KSČ se rozvíjel odpor lidu proti hitlerovským okupantům v širokém měřítku, od sabotáží ozbrojeným akcím. a stávek ve válečném hospodářství až Hnutí odporu se v souvislosti se slavnými' vítězstvími Rudé armády rozrostlo až v ozbrojený partyzánský boj a vyústilo konečně v tak mohutná ozbrojená lidová povstání, jako hrdinné slovenskénárodní povstání v roce 19a velké pražské povstání* v závěrečné fázi války Rudé armády proti hitlerovskému Ně mecku. Iniciativa a politika strany sjednotila všechny zdravé síly našeho lidu v boji proti fašistickým okupantům. Když už Rudá armáda stála na hranicích republiky, když pro nečestné vedení války Churchillem a spol. nebyla druhá fronta na západě stále ještě otevřena a když bylo celému světu jasné, že Rudá armáda má dost vlastních sil, aby porazila a zničila Hitlerovy armády — byly oficiální čs. vládní kruhy v Londýně stále více nuceny respektovat Gottwaldovu koncepci národního odboje, která se ukázala jedině správná. Rudá armáda osvybozovála republiku.z hitlerovského fašistického jařma, jak KSÖ správně předpovídala. V průběhu národního odboje vyrostla doma i za hranicemi Národní fronta a ustavily se illegální ná rodní výbory. Aktivní účastí na zdolání hitlerovské bestie, aktivním bojem našeho lidu, organisovaným a vedeným KS^, především však velkým slovenským a pražským povstáním, jakož i statečností našich vojenských jednotek v bojích po boku Rudé armády u Sokolova,Kyjeva, Dukly atd. — získala si osvo bozená republika ono vážené postavení, které dnes mezi ná rody zaujímá. Svým vynikajícím podílem v národně osvoboze neckém boji stala se dělnická třída a KSČ jeho vůdčí složkou. Osvobození republiky armádou socialistického sovětského státu a vůdčí úloha dělnické třídy v čele s KSö v národně osvo bozeneckém boji vytvořily rozhodující politické podmínky při znovudobytí naší národní svobody a státní samostatnosti.

\

Y^.iiik lidw%é «lemokrac'ie d^ttiokraíiťké v národní

< '«»1®* 5 r. f

Protože se dělnická třída, díky cílevědomémuvedení Gottwal dovu a KSČ, stala vůdčí silou v národně osvobozeneckémboji, získala nárok na vedoucí roli při řešení národních a státních zá ležitostí. Za války soudruh Gottwald stále upozorňoval, že čím aktivnější bude účast dělnictva v boji, tím nespornější bude jeho právo na směrodatnou účast při řešení národních a státních zá ležitostí. Nakortec bude každá složka národního odboje posuzo vána ne tak podle toho, co mluvila, nýbrž vice a hlavně podle toho, co dělala. Vedení KSČ si bylo — zvláště podle zkušeností z roku 1918 — vědomo, že dělnické třídě nepřipadne vůdčí úloha v osvoboze necké republice sama sebou, automaticky, nýbrž že je nutno děl nickou třídu na tento velký úkol důkladně připravovat, aby jí vypozhodujícímokaipžikunebylo její právo upřeno. KSČ se již za války starala, aby toto právo bylo dělnickétřídě zabezpečeno a aby byla dělnická třída připravena na vedoucí úlohu, která jí připadne při výstavbě osvobozené republiky. Soudruh Gottwald o tom řekl: »Jakmile dozrála chvíle a byly jasné aspoň hlavní podmínky, za nichž osvobozenínaší repu bliky dojde, neváhali jsme jako strana vzít na sebe iniciativu a vystoupit nejen s programem boje proti okupantům, nýbrž také s programem výstavby republiky po vyhnání okupantů.« Důkladné přípravy výstavbě republiky, jichž se KSČ včas ujala, vyvrcholily vypracováním košického programu, který je dílem soudruha Gottwalda a jeho.spolupracovníků, a vytvořením první domácí čs. vlády. Košický program byl programem národní a demokratické revoluce, jak jej nazval soudruh Gottwald. Zahrnoval všechny velké poli tické, hospodářské a národnostní změny, které byly nezbytné, aby osvobozená republika byla lepší, spravedlivější a lidovější a aby její bezpečnostbyla navždy zajištěna. Zahraničně politicky Košický program stanovil, že »smlouva československo-sovětská z 12. prosince 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a pová-

léčné spolupráci bude určovat pro veškerou budoucnost zahra ničně politickou posici našeho státu. S pomocíSovětského svazu bude dovršeno osvobození Československé republiky, aby tak s jeho-oporou byla navždy zajištěna její svoboda a bezpečnost a aby za všestranné součinnosti se Sovětským svazem byl ná rodům Československa zabezpečenpokojný rozvoj a šťastná bu doucnost.« Vnitropoliticky vycházel košický program z toho, že lid nepřipustí, aby se moci ona vrstva finančního, v osvobozené republice vrátila průmyslového a agrárního velkokapitálu, která dříve v republice vládla a která na celé čáře zbankrotovala. Pokládal za jasné, že nositelem vládni moci může být jen blok dělníků, rohlíků, živ nostníků a inteligence, prosté blok pracujícího lidu měst a ven kova, t. j. Národní fronta. Vedení Národní fronty nemůže být představováno žádnou jednotlivou stranou, ani nahrazeno jed notlivou osobností, jak to chystaly jisté londýnské kruhy, které se zabývaly jakousi »diktaturou presidenta pro zavedení demo kracie«. Toto vedení musilo být vytvořeno blokem oněch poli tických stran a směrů, které mají sobě politicky nejblíže. Košický prógrám stanovil, že na místě starého státního apará tu, budovanéhookupanty a sloužícíhojejich cílům, nastoibpívob cích, okresech i zemích lidem volené národní výbory. Národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny ve řejné záležitosti. Vláda bude svou politiku uskutečňovat pro střednictvím národních výborů a plně se o ně opírat. Poměr Cechů a Slováků řešil košický program na základě hesla »rovný s rovným« a na základěvzájemného uznání národní svébytnosti, aby Slováci byli pány ve své slovenské zemi stejně jako Češi ve své české národní domovině.Z toho vyplývalo obno vení republiky jako společnéhostátu dvou rovnoprávných náro dů, českého a slovenského. Proti těm německým obyvatelům, kteří se těžce proti republice provinili, byla stanovena tak pro nikavá opatření, že napříště je republika německé menšiny zba vena. • ^ Košický program žádal dále přísné potrestání válečných zlo činců, zrádců národa a kolaborantů a konfiskači jejich jmění ve prospěch obětí Hitlerova režimu a ve prospěch republiky. Ale nejen to ! Žádal také okamžité dosazení veřejné správy do všech velkokapitalistických podniků, která by kontrolovala a spravo-

vaia tyto podniky tak dlouho, než osvobozený lid rozhodne zná rodněním o jejich převedení do veřejného vlastnictví. Současně košický program stanovil neodkladne provedení dalekosáhlé po zemkové reformy, která by odevzdala českým a slovenským drobným rolníkům a vesnické chudině především půdu cizácké německé a maďarské šlech^ jakož i půdu zrádců národa. S tímto programem, předloženým KSČ, vyjádřili při jednáních na jaře 1945 v Moskvě souhlas zástupci všech složek národního odboje. Košický program, který byl nadšeně uvítán veškerým naším lidem doma, se stal reálným a bezprostředně uskutečni telným, díky osvobození republiky Rudou armádou. Tak se stal programem první domácí vlády republiky, vlády Národní fronty Čechů a Slováků, která byla jmenována presi dentem republiky 4. dubna 1945 v Košicích. V čem záležela hlavní zvláštnost první domácí vlády republiky? První domácí vláda republiky byla dohodnuta právě při jed náních v Moskvě, která řídil soudruh Gottwald jako zvolený předseda oficiálně utvořené Národní fronty. Byla to vláda bloku pracujícího lidu měst i venkova. Do ní vstoupila též KSČ jako vedoucí strana. »To bylo v dějinách naší strany a naší země něco neobvyklého, ba nebývalého,« připomněl soudruh Gottwald na IX. sjezdu naší strany a pokračoval: »Význam tohoto zjevu spo čívá totiž v tom, že se v něm zrcadlil nástup k, moci nové třídy, třídy dělnické a spolu s ní všeho pracujícího lidu měst i ven kova. & Nástup dělnické třídy a všeho pracujícího lidu moci se usku tečnil v národní a demokratické revoluci 1945. Protože KSČ dů kladně připravila a cílevědomě vedla dělnickou třídu a pracující lid, protože koncepce ostatních složek národního odboje se zhroutila a tyto musily nakonec souhlasit s košickým progra mem, — měla naše revoluce veskrze hladký průběh. Naše spoje necká Rudá armáda definitivně rozdrtila odpor hitlerovských armád a vyhnala okupanty z našich zemí. Národní výbory a vlá da Národní fronty převzaly státní moc v republice. Český a slo venský lid s nadšením začal uskutečňovat nový řád, jak byl před vídán košickým programem. V čem se projevoval národní a demokratický charakter revoluce? Po vítězství revoluce shrnul soudruh Gottwald její politický obsah takto: »Lenin náfe učil, že hlavním problémem a hlavní

otázkou každé revoluce je otázka moci. V rukou které třídy, v rukou kterého aároda se moc nachází, resp. „dorukou kterého národa, do rukou které třídy tato moc přechází. U1nás až do nedávna byla veškerá moc v rukou německých okupantů. Německá okupační moc beze sporu u nás již neexis tuje. Němečtí okupanti byli vyhnáni, jejich moc byla zlomena a moc se opět vrátila do rukou českých a slovenských. A v tomto smyslu, že zde moc přešla z rukou národa utlačovatelského, ná roda okupantů, národa německého,do rukou národa dříve utla čovaného, národa českého a slovenského v tomto smyslu je naše revoluce revolucí národní. Ale současně s revolucí národní vedeme boj proti domácím pomocníkům okupační moci, t. j. proti české a slovenské reakci a zradě, která s Němci spolupracovala, která národ zradila, kte rá okupaci českých zemí a potlačování vlastního národa podpo rovala. A pokud náš boj, naše revoluce je namířena proti české a slovenské zradě a reakci a jejím politickým a hospodářským nositelům potud je naše revoluce současné revolucí demokra '4 tickou.* —

—

..

/

12 »

.

Výstavba republiky

novo

li «lov«'» d