Řecký člověk a jeho svět 8070217316, 9788070217313 [PDF]

Zitiervorschau

Řecký člověk Jean-Pierre Vernant Co přesně máme na mysli, hovoříme-li o řeckém člo­ věku. a co nám dává právo domnívat se, že dokáže­ me vkreslil jeho podobu? Problém nastává již u jed­ notného čísla onoho pojmu. Nacházíme snad vždy a všude, za rozmanitými situacemi, způsoby života, politickými režimy, od Athén po Spartu, od Arkadie, Thesálie či Epeiru po maloasijská města, černomořské kolonie, jižní Itálii a Sicílii jeden a tentýž model V člověka? Kam přesně je situován onen Rek, kterého chceme popsat? Do archaického období? Či to bude válečný hrdina opěvovaný Homérem? Anebo ten, jehož Aristotelés ve čtvrtém století definoval z mnoha ohledů jako ..společenského živočicha“? Ačkoli nás dokumenty, jež máme k dispozici, vedly k orientaci na klasické období a velmi často k zamě­ ření pozorností hlavně na Athény, postava, která se z naší studie vnořuje, není jednolitá. Jde spíše o tvář poskládanou z množství střípků odrážejících různé úhly pohledu, které si autoři jednotlivých ka­ pitol zvolili, A tak se zde postupně setkáme s Rekem

w ■v▼ * •■ *■

l

l

i* n

(10)

jako olH\me*” s Řek

\ vukoxskxui

l

Ml

ekonomů kým, domácím, , skvrn, vojenským, Ř< kem zařazeným do c harakten i divákem xl dětství k dospělost» P‘> stezce LCl i abv se z něj podle řeckého ideálu

mini zkouškami i * r al člověk hodni oho imena. ‘rmutvch současnými badateli nejsou \ teto galerii portrétu ačkoli každý z nich odpo k sedle sebe v náhodném sledu ........ Ře ka být občanem, vojákem, hlavou ro­ jinou otázku: co znamená pro jících čí prolínají« ů h prvku, :ale utvářejí celek vzájemné se doplňuji dinx r rěela originální konflgunKC, jakou bychom jinde nenaSli. takže wá lh.„< model mí a cíl nalézt základní charaklcnaUcké rysy Fento his rikx SM ftekorf skonávali v rámci lích nqvýznamníjlích ohlásí, kosuin činnosti. V í, nebol se opírá o co Schéma to rozhodné není jednostranné, lekux mho života jsi dokumentací. Zároveň není ani „banální nejkomplemější a nejpřesn obecné charakteristiky lidské přirozenosti, \ tom smxsJu, že nechává stranou o fch Řeků ojedinělé, jaký je jejich osobitý a xxuna si toho. co je na chová přinos v tak obecně rozšířených oblastech, jako je válka, náboženství, hospo-

[emoxane i

h

dářstvi. politika, rodinný žhoc Fakže řecká sMřbvtnosc Ozřejmit ji znamená nasadit od šatného počátku sroxnaxaci hledisko a v konfrontaci s jinými kulturami klásí důraz ne na spo­ lečné rx5\. ale na odchylky, rozpon; odlišnosti. Především jde o odchylky oprou našemu způsobu jednání, myšlení a cítění, který povazujeme za napro­ sto samozřejmý, ale od něhož bychom při posuzování Řeku měli odhlédnout, abxchom neviděli věci zkreslené. Jde také o rozdíly oproti jiným historickým bxl starověk, s obdobím, než bxi vůči jiným než řeckým civilizacím. Ale možná, že čtenář připouští originalitu řeckého případu a ptá se nás na slovo "S,b Pro p«hopent medu pnklad s prominutím trochu osotaT™' P°d°by' mohli xidět měsíc očima i-í • ®obn.i. Jak bychom dnes Řecka měl možnost vyzkoušet P1ÍÍ jsem^ P’ Vní CťSt)' Ó° jsem na palubě a dívaí se na nebe kdJÍ-i Z ostrova na ()Strov’ ležel hybné nebo tančící odleskv nn a n°ční tvář luny a rozlévala své ne- tom. Uf. ktem ■ mm, “7 mOH ■* oyi jsem p'pln úžasu; tajemná * ocitl v přítomnosti ženy zSXft blíXT^^z doJat’>k° dostupně,■ jejíž né,- známé, W» ir^ Upn rozinu rari.Knil noř„í .m W,? t e ‘ vzdálc vzdalcní známe, aa přesto přešlo nene J "" Dnu' To je Selené, fikal jsem si. Vidin.

Rec«Ý ČLOVĚK

(11)

noční, záhadnou, zářící Selené. Když * na televizní obrazovce záběry PrvníhoCéLta - 1 M n°h° í" sl'dmal skoky ve skafandru pohybuje po jakési nezřrt i ' Mesicl’Jak se neohrabanými znesvěcení rse přidala v’ ’ ’ ještě bolest z nw^n i pUSté pláni> k mému Pocitu rány: tyto záběry díval stejně jako všichni ostatní itelné - .T' 7’ můj vnuk, vllUR’ kter Kiery' se na jako já, řeckýma očima. Slovo Selené nikd? nebude moci vidět lunu a měsíc, jaký dnes vidíme na nebi s n ím » S ehoval° do odborných slovníků Vzhledem k tvrzení že člověV • , < T”* mc sPolečného. ze, že kdyby se historikům podařilo dok í °Věkem’ Přetrvává nicméně ilukých se ve starověku žilo, mohli bychomT P°dmínky’ v> do kůže starých Řeků Saint In«t i be jejich prací snadno vžít diny, kdo si mysld že sŽM no »S fra"““zskÝ™ revolucionáři jemost! a nezlomnosti, aby se republikán z^okň a i _ * ň* cpuDiiKan z roku 1789 zcela ztotožnil se starvm Rekem c. Rtmanem. Na tuto skuteřnost upozornil ve své

„Tento omyl nabyl naglckýcb rozměrů, když Saint-Just v den své popravy ukázal na velkou bstmu Práv flovéka přibitou na zdi ve vézniei Jusůéuího paiáce a s oprávněnou hrdosti zvolal: ,A přitom jsem toto vytvořil já.‘Jenomže tato lis­ tina vyhlašovala práva člověka, který nebyl člověkem starověku, podobně jako nebyly starověké ani ekonomické a průmyslové podmínky té doby.“

,

h

’

Francois Hartog k citaci této pasáže dodává: „Člověk listiny práv nemůže být totožný s člověkem starověké obce.“ A stejně tak jím nemůže být občan moderního státu, vyznavač monoteistické víry, dělník, průmyslový či finanční ředitel, voják ze světových válek mezi národy, otec rodiny s manželkou a dět­ mi, jedinec ve svém soukromém osobním životě, mladý člověk, který se dnes snaží dobrat zralosti v nekonečném procesu dospívání. Jaká je tedy úloha pisatele úvodu k práci o řeckém člověku? V žádném případě by neměla spočívat ve shrnutí či komentování textů, jež nám svěřili ti nej kvalifikovanější znalci a jimž touto cestou vyslovujeme svůj vřelý dík. Místo opakování či glosování toho, co dokázali vysvětlit lépe než kdokoli jiný, bych se rád na věc podíval z jiné perspektivy, z pohledu, kterýjde napříč jejich vidě­ ním. Každý z nich totiž omezil svůj rozbor na určitý typ chování a tak byl život řeckého člověka rozdělen do řady odlišných rovin. Já se hodlám na problém soustředit z jiného úhlu, znovu shromáždit kolem jedince onu síť vláken, kte­ rou se historikům podařilo rozplést, a položit otázku, jaké významné momen­ ty ve vztahu řeckého člověka k božství, k přírodě, k druhým lidem, k sobě vytvářejí onu „odlišnost“ charakterizující jeho způsoby jednání, myšlení, cítění jinými slovy jeho způsob bytí ve světě, ve společnosti, sám o sobě. Taková snaha by mohla vyvolat úsměv na rtech, kdybych pro ni neměl hned dva oprávněné důvody. Za prvé se domnívám, že po čtyřiceti letech

— —— — jean-Pierre

Vernant

(12)

-< • u »«kn rn isem nazval vnitřní histo• společností jiných vedcu na po ■ J závěrů. Na bádání ve rif řeckého člověka, bych se mohl odvážit několika zooeci j počátku šedesátých let dvacátého století jsem napsal.

jU již se jedná o skutečností týkající se náboženství (mýty, rituály zobrazení) věd , umění, společenských institucí, techniky či hospodářství, vzdyje nahlíží­ me především jako díla stvořená člověkem, jako výraz uspořádané myšlenkové aktivity. A skrze tato díla se snažíme poznat samotného člověka, člověka řec­ kého starověku neoddělitelného od společenského a kulturního rámce, jehož je zároveň tvůrcem i produktem/1 Pod toto programové prohlášení bych se podepsal i dnes. Přesto je můj záměr, ačkoli se jeho snaha o zevšeobecnění zdá být riskantní, skromnější, neboť je lépe vymezen - a to je mé druhé ospravedlnění. Nechám stranou neúplné a provizorní -jak je tomu u historického bádání vždy - výsledky svých výzkumů v oblasti změn, které mezi osmým a šestým stoletím před naším leto­ počtem ovlivnily veškeré psychologické danosti a funkce řeckého člověka životní prostor, vnímání času, paměť, představivost, vůli, osobnost, symbolické praktiky a zacházení se znaky, způsoby uvažování, myšlenkové nástroje a budu se snažit vykreslit obrysy nikoli řeckého člověka, ale vztahu mezi řec­ kým člověkem a námi. Nikoli Řeka sama o sobě, což je nemožný úkol postrá­ dajíc! smyslu, ale Reka takového, jak se nám jeví dnes skrze proces neustálého myšlenkového putování od nás k němu a od něj k nám. Proces, který spojuje ™ab,nn£UDHebí”lhOU ■' b“?'’ "r* “ “ vzdaJ™"'" • blízkosti, oddl ’4®^ LT' PKblÍŽUje

věk ®

”DaXPr°Řeka

aJak * k

poíáiku jednostranné. Slova nejsou ímuMlní"?"”’

ab’" ao

Íeho fešent už °d

mysli pouze představu jedinečné, věčné absolnm°JTi M'7,olává ’ "'S bytosti, stvořitele všeho, co existuje- ve w« S dokonalé> transcendentní pojmů jako posvátno, nadpřirozeno víra tírkev^tV jemU blízk)?ch kou oblast zkušenosti-„náboženské“- jehož míst“ fi ^US «pecifichM od ostatních prvků společenského ’živou P ’ " “ Se v)?raznř fannimu nadpřirozené k přírodě víra k he^ e JC V Protikladu k pro^ejně jako se Bůh odděluje od světk ktertf n 'Chovní k laikům, chaX—Z nÍČeh°‘ Četaí bohoXXVn1? Závisí> -boí

votni prázdno a Gaia _ Zemé

RecrÝ ČLOVÉK (13)

a tak zůstávají v jeho středu. Jejich (ran j pouze ve vztahu k lidské sféře. Bohové relativníJ ^je část kosmu, ačkoli stojí o něco výše. P e Jako Ildé nedílnou souZnaniená to, že mezi pozemským v' řez, který pro nás odděluje řád nřírnd.Z,Skýn\není veden onen radikální v němž žijeme, tak, jak se nabízí našemu z^Í. ” m"?“"3’ CháPání «věta, různé nebo protikladné přístunv frU » ’ 3 hledani božství netvoří dva nat. Měsíc, slunce, jitřenka, denní svěrln jez se mohou stýkat a prolířeka, les, to vše je zde možné nahlížet bóra, jeskyně, pramen, bohy řeckého panteonu. Budí steinv rJ"é CU0Vé. rovirtyjako ty největší věka k božstvu. Kudv vede hranice 3 obdlvu> jako ve vztahu člobvtosti nejisté, pomíjivé podléhající 1 m* 3 bohy? Na jedné straně stojí

slávu; nic, co bv nepodléhalo zká^e * ■ co by nemělo stoupu s^ku X

k^asu> gracn, odvahu, čest, dobrého,

mládí bez štíři, nto>L b " Z« h„?? °P’k ’ žirot b“ smr“Každé světlo má tadv dd •• ,jnost bez namahy, požitek bez utrpení. Aazae světlo ma tadv dole svůj stín, každá záře má svůj temný rub U těch UreS "SX ”e™'ln>toi ale hnutích is niysdckon náplní, jako byl naph'klldTr angaŽOrání Y ^«řxkxvh Ale > j( Přejít k dalšímu z témat kteí °rfismus-_ slaviu'bo výroku „pln bohů“, ale kdvž se a • r J^em oh,ási,: sy6t byl sice pudle mi • božskc přítomno ve všech 1 u šlo především o něj. Ml N|MU vtek tfm zp0„,bem Ch ‘V “lku • vseob«.«,,, „J. ntoty « ,„ 4,1,1» 'něJ oraah sm>Mtcle„K,h)1. £u ta pnionmort, k, ’„ „ Jde o jiný dn,h phW , »

jejž překládáme j^ „příroda“ k^ tde se, °hievují její projevu 'lilie o (](()„(,[ lově mjléhké šknlv / X2 P° Aristotelově vzoru hovo Zi"'al1 Vdl"’Vi" zk,’"'"*'»í pfín>áy - hisi>' "H .... .......... nkL ltn±h |P',dl‘- -WM- Thal,»., >„ Mmeo, vybaveny cal,> , M„,

40 Řecký Člověk (17)

veň dech i duši, zatímco pro nás m i m v»»« ■, ».•.■> । . . • c. • i « > i x . । H,IS ,ua pivní z pojmu konotaci „fyzickou , druhy „duševní . Zívá příroda vvbaven i rhifif . \ • ' i • lv i 1 s. "•’ (,V,SI ‘i dechem je svým dynamismem blízka božstsi, e to svou živostí tnu, co jsme jako lidé my sami. Použijeme-li výrazu, který vy ovi istotelés v souvislosti se sny, jež k nám přicházejí ve spánku, je příroda „démonická“, tj. božská, daimonia (O věštění ze snů, 2,463b 12-15); a piotože duše, která je v srdci každého člověka, je také daimón, existuje mezi božským, fyzickým a lidským něco více než pouhá souvislost: je to příbuzenský vztah, sou-ro ženec tví. S\ét je krásny jako buh. Od konce Šestého století se pro označení světa jako celku začal používat vyraz kosmos; ve starších textech toto slovo označuje to. co je vzhledem ke svému správnému uspořádání a fungování ozdobou, kteiá dodává svému nositeli více krasy a vznešenosti. Svět, jednotný ve své roz­ manitosti, stah i \ proudu času, harmonický v rozvržení částí, z nichž se sklá­ dáme také takový podivuhodný šperk, umělecké dílo, vzácný předmět podob­ ny oněm agahnotům^ ze kterých jejich dokonalost dělá vhodnou oběť pro boha v jeho svatyni. Člověk tuto velkou živou bytost, kterou je svět jako celek, obdi­ vuje a rozjímá nad ní, neboť je její součástí. Především se mu ve své nepopira­ telné skutečnosti jeví jako prvotní danost, předjímající veškerou zkušenost, kterou s ním múze člověk mít. Při poznávání světa si nemůže umístit výchozí bod přímo do něj, jako by bylo při dobrání se určité věci nutné projít vědo­ mím, které o ní máme. Naše poznatky o světě nejsou umístěny „v našem du­ chu“. Nic není řecké kultuře vzdálenější než ono karteziánské cogito, „myslím“, kladené jako podmínka a základ veškerého poznání světa, sebe sama i boha, nebo ono leibnizovské pojetí, podle nějž je každý jedinec oddělenou monádou bez oken a dveří, v jejímž nitru jako v uzavřeném kinosálu běží celý film vyprávějící o její existenci. Aby byl svět člověkem pochopen, nemusí projít ta­ kovou transmutací, která z něj činí pouhý akt vědomí. Udělat si představu o světě neznamená přenést jej do naší mysli. To naše mysl je ze světa a je v něm přítomna. Člověk náleží do světa, s nímž je spřízněn a který zná díky souzně­ ní a sblížení. Bytí člověka je ze své podstaty ,bytí ve světě4. Kdyby mu tento svět byl cizí, jak předpokládáme dnes, kdyby to byl čistý objekt tvořený prostorem a pohybem v protikladu k subjektu tvořenému úsudkem a myšlením, nemohl by s ním člověk účinně komunikovat jinak, než že by jej sloučil se svým vlast­ ním vědomím. Ale pro Řeka není svět takto zvěčněným vnějším prostorem, odděleným od člověka nepřekročitelnou hranicí, která dělí hmotu od ducha, fyzické od psychického. S živým světem, k němuž se vše váže, je ve vztahu důvěrného obecenství. Uvedu jeden příklad na ozřejmění toho, co Gérard Simon označuje jako způsob přítomnosti ve světě a přítomnosti samy o sobě, který dnes již nedo­ kážeme uchopit bez obrovského úsilí o metodický odstup vyžadující skuteč­ nou archeologickou rekonstrukci“ („Duše světa“, Le Temps de la réflexion, č. 10,

rEAN-PlERRE VERNANT (18)

na mysli vidění a zrak. V řecké kultuře mají Privileg 1989. s. 123). i Do Mám té míry, že pojem „vidět“ nemá v hierarchiii lidských schop^ postavenifco Člověkje ve své přirozenost! určitými způsobem sam pohl^ sobě rovnť dvou důvodů. Zaprvé vidět a vědět je jedno a totez: pakltže iddn. a" ridenai to zc vědět“jsoujen dvě různá vyjádřeníjednoho pojmu, znamená kromě vzhledu, viditelné stránky“ také „vlastní charakter, srozumitelnou for. mu“, jeto proto, že se poznání interpretuje a vyjadřuje pomocí zrakové lity. Poznávání je také určitou formou vidění. Za druhé vidět a žít je rovněž jedno a totéž. Je-li člověk živý, musí zároveň vidět sluneční světlo a být ňděn očima ostatních. Odejít ze života znamená ztratitjak zrak, tak svou viditelnost, opustit jas dne a vstoupit do jiného světa, světa tmy a stínu, kde je člověk zbaven jak své tváře, tak pohledu. Pojem vidění, o to cennější, že znamená i poznání a život, však Řekové neinterpretují jako my - od té doby, co se tomu věnoval mezi jinými Descar­ tes - rozdělením na tři základní úrovně: nejprve je to světlo jako fyzická rea­ lita, ať již ve formě vlnění nebo částeček, následuje orgán oka, jakási černá skříňka, jejímž účelem je promítat na sítnici obraz předmětu, a třen úrovní ie čistě psychický akt vmímání pozorovaného předmětu na dálku. Mezi poslední fází vmímání, která předpokládá určitou duchovní rovinu, určité vědomí ä „já“, a hmorným jevem světla zeje stejná propast jako mezi lidskými subjektem a vnějším světem. o ,, P5° ŘekyJe naopak vidění možné jen tehdy, existuje-li mezi viděnvm nak alpsnn1* vz^Íeninost> která je výrazem ne-li přímo totožnosti. Si. r.-ZÍ" “"Č1“ Protože dun« na nebi vše osvítaje, podob“ X Z”,’ ° v j'SdiŽe °k° P* Je ‘° P™o. -4

puuoone světlo jako slunce. Světelnvn^rírc^b * . r , . . jej viditelným, je stejného druh.. Kaprsek’kter>'zpře±mětuačun a činí je vidoucím. Vvsíhiír' k- ? ?pÜcky PaPrsek, který vychází z oka paprsky patří do stejné kategorifskute“* *ubJekt’ světelné a °Pücke htije rozpor mezi fvzickvm I u. cnosth o níž je možno říci, že neobsai psychického. Svého ie vidění “eb° “ Je lároveň z rádu firárkěbo Tato ambivalence « odí 2® WÍÚemdli s názvem „Světlo a vidění v ře V všímá Charles Mugler ve snipoésie greeque-, Uuniěre etla vision dans b jícím ^činnost vidění, dívání se S™’ S' 40~70)-Ke slovesům oznacupumy váže nejen objekt, na něiž d^sthai, Hussein), se jako předmět substance, kterou naše oko hází ilk ^ěřen, ale i ona ohnivá, světelná A o pohledu fyzické, s sebon r>° °PÍt7*'° °^nivé paprsky’, které jsou ^"^P^h^é-tohcÍdbtT-POCÍ?’ duše - které bvpozor preí!mět 1 výrazy označující h “ P °' °¥aM"" »w ». co?” ?™2“i

slovesa mohou používat jako 2UH’°SI- p“h“ pM ÍVJ P 1 jeho spatření prožíval.

Řecký

člověk

(19)

BáSnÍCkt'!a^ k má sarnozřeJmě svá vlastní pravidla a zvyklosti. Nicméně toto pojetí pohledu zapustilo v řecké kultuře tak silné kořeny, že se v přetvorene formeobjevuje .v některých, pro nás překvapivých, poznámkách takoyych filosofu, jako byl Aristoteles. Ve svém spise O snech (De insomniis) zastává tento velký myslitel názor, že nejenom pohled je ovlivněn pozorovaným před­ mětem, ale i naopak, „určitým způsobem působí na předmět“ jako všechny vyzařující objekt)', a to proto, že náleží do třídy zářících a barevných věcí. Jako u uva , ze yž se ženy podívají do zrcadla v době své menstruace, po­ táhne se jeho leskla plocha jakýmsi do krvava zbarveným oparem, který se do ao-e' LTVé’ VtiSkne tak SÍlně’ Že JeJ lze Jen stěží odstranit (De insomniis, 2,459b 25-31). Ona „příbuznost“ mezi světlem, ohnivým paprskem, který vysílá před­ mět, a tím, který vysílá oko, jako příčina vidění je nejzřetelněji popsána u Pla­ tona. Jak vlastně bohové stvořili „světlonosné oči“ (fósfora ommata)?

Způsobili totiž, aby oheň, který jest uvnitř nás, příbuzný (adelfos) tomuto a čis­ tý, proudil očima hladce a hustě, a to tím, že zhustili jednak celé oči, ale nejvíce jejich střed... Kdykoli pak denní světlo (méthemérinon fós) se setká s proudem světla zrakového, tehdy naráží podobné na podobné, ztuhne a v přímém smě­ ru očí spodobí se v jedno těleso všude tam, kde světelný proud z nitra se srazí s předmětem vnějším. Na tento celek pak pro jeho jednotnost všechny účinky působí jednotným dojmem... (Timaios, 45b n, př. Fr. Novotný, 1919). Shrňme to: místo tří různých instancí - fyzické reality, smyslového orgá­ nu, mentální činnosti — zde máme jako vysvětlení vidění jakousi světelnou paži, kteiá se jako chapadlo táhne z očí směrem ven z našeho organismu. Vzhledem k vzájemné příbuznosti (podstatou všeho je velmi čistý oheň, který osvětluje, ale nepálí) se optická paže spojuje s denním světlem a s paprsky, jež vysílají předměty. Spolu s nimi utváří jediné, dokonale spojité a homogenní tělo (sóma), které ve svém celku náleží jak nám, tak fyzickému světu. Můžeme se tedy dotknout vnějšího předmětu, jakkoli je daleko, tak, že k němu protáh­ neme jakýsi most tvořený z látky společné jak viděnému předmětu, tak i nám, kdo jej vidíme, a světlu, jež nám umožňuje vidět. Náš pohled působí ve světě, kde má své místo, neboť je jeho součástí. Neudiví nás potom, když se z pera Plótina ze třetího století našeho leto­ počtu dočteme, že kdykoli pohledem vnímáme jakýkoli předmět... je jasné, že jej stále vidíme tam, kde je, a že se do něj viděním promítáme (prosbalomen). Vizuální vjem se odehrává přímo na místě, kde je předmět; duše vidí to, co je mimo ni... Nemusela by se dívat ven, kdyby měla v sobě přítomen tvar předmětu, který vidí; dívala by se pouze na otisk, který vstoupil z vnějšku

,EAN.pIERRE VERNANT J (20)

• nředmětu určitou vzdálenost a dokáže říci, na jau do ní. Navíc duše pftsuzW předmět> kterýje v ní, kdyby byla odSe^ vzdálenost jej vidi.ja } rozméry vnějšího předmětu; ví, že takow ^XX^d nebe, je velký. Jak by to bylo jinak možně, a takový předm .

P

veJký jako predmét sám?

:řa pokud bychom se omezili jen na roímání otisku X«ú. kiré vkhmc. nemohli bychom vdet predmety «»< ale p01ae

obrazy, suny, a tak by se nám tyto predmety jevily zcela jme, nezjake doopravdy jsou“ (Enneady, 4,6,1,14—32). Proč jsme citovali celý tento dlouhý úryvek? Protože nám může dobře objasnit, jak velký odstup nás v otázce zraku dělí od Řeků. Dokud toto inter­

pretační pole, do něhož umístili vidění, nebylo vystřídáno polem zcela odliš­ ným, nemusely být vůbec položeny takové otázky týkající se zrakového vnímá­ ní, jako například odhad vzdálenosti, kde hraje roli binokulární vidění, nebo zdánlivě neměnná velikost předmětů přes to, že se vzdalují, kde vstupuje do hry celá řada faktorů, a podobně. V okamžiku, kdy náš pohled těká mezi před­ měty ve světě, do nějž sám náleží, a vynáší nás s sebou až do širého nebe, jsou tyto otazníky irelevantní. Problémem v tomto kontextu není pochopit, jak to, ze vidíme tak, jak vidíme - to je jaksi samozřejmé -, ale jak můžeme vidět věci jmak, než jsou, nebo jinde, než jsou, například v zrcadle. NeileiÍh^ÍTr"101111 charakterizovat tento specifický způsob bytí ve světě? výrokem žeío ěí negatlVně ve vztahu k našemu současnému bytí zděděn že exLŮmt r?rbU bytí není °ddělen Od Světa- Řekové lišují člověka od ostatníchbytstí ’od neTw iT

° tom’Jaké rysy od'

této zvláštnosti ještě nevzdaluie čú xv 7 h VČC1, ZVirat a bohů- Ale uznani mečné oblasti skutečnosti, kterou form° • nevede k vydětení zcela výjia jeho myšlení vytvářející ďohmmaH i 3 JCJ1 existence staví na okraj: člověk Bernard Groeth^etostatní.

ná na svět, že myslí a jedná ve vztahu v ar°vekem mudrci, že nikdy nezapomírnický (B. Groethuysen, Antroboloiů hha OS,mu’ ze ^ří součást světa; je „kos1 o řeckém jedinci můžeme říd žf Paříž> Gallimard, 1952, s. 80).

so em - spontánně kosmický meně promyšleným a teoretickým způKosmický neznamená hému dčlííV°SUbjektU ve ^aSaUs°Penry'Ve Světě= P^sto z tohoto půsomohh dom ’ De,fSká fo™uleWp^znePeC1Cký druh k ^bě a k druanaX dXVat’ °brácení d° ^be S Tn nekáže> Jak bychom * chápáno jako ě ta{néh°’ před očimadruhe skrze mtrospekci a sebesoukronú Kart^í myšlenková činnost n skrytého »já“, a které by bylo c0gitoergo^St "ebo jak.o utajená oblast osobního ^”myshm’tedyjsem“,je nahony vzdá-

Řecký ol o v é k

(21)

léno tomu, jak se řecký člověk no/n-lví a hk - i x „ . j .* . . r^Hava a jakou má zkušenost ve světě Ani i^d no ani druhé neexistu e uvnitř ieho xi J J a ji x* ' ' sám spHp“ znanienK: urtdom ,i‘- tipjektivmho „j omKe' llějakou škodu. Na udělat cokoli co bv nebv!o t 5 Ve Wřejné sféře ovládá sl™h U, co by nebylo zákonné“ (Thúkydidés, 2,37 2-3).

.

X.ie ™VS ít' ť “rřmé

důrazné prohlašuje i dělá „ér í “i“’“” ’ umíl“kém kde každý cl, v Iresmim pZ' kde kažX Z ’PMd‘Md « svého provinění v’občanském dp°Vldá 2a vlastní chyby v závislosti na míře náboženské půdě, kde se člověk n-™ Prostfednicmm závěti, na jedinec Tento jedinec r j pH Plovadeni °břadu obrací k božstvu jako ~ŮpXS °h "í 7 »Seobecná nezadatelná práva, ZXvX SX Tí™m S1O,a vnitota Svol pekl

lečenskou formu jedince1 £ te di* "“pako™teIn>ím>Jde v zásadé o spox J aince, jez je charakterizovaná touhou vyniknout 7 ícV ut ,7“ životním spletu, zášluhami. hrdinskými čin, , „čích dXch dosZk ani a učinit tak že své jedinečné existence blaho společné celé obci či do

X“ TadST Z°bně

X

iedin ’ ? , P na OnOm světě v takovém sta™. v jakém žil ve své J dinečnosti, jako duse, kterou by se lišil od ostatních a která by byla jen jeho nebo jako vzkříšené tělo. Jak by se takovým pomíjivým bytostem wd/ným všanc útrapám stáří a smrti, mohlo podařit zachovat si i na onom ZětěTé SÍS SXěh,aS; ST kráSU’ mládí’SVOU mužnou odvahu a v^ečn^ v cb

' •C/ ’ xde Se kazdy behem SVého života ztotožňuje s tím, jak ho vidí dru­ zi a jak o nemsmýšlejí, kde je člověk tím větší, čím větší sláv/ ho obklopte

mZ Jh i eXÍSt°Vat jen V P"Padě’ že tato čest Ostává neposkvrně/a místo aby znuzela v zapomnění. Pro řeckého člověka ne-smrt znamená, že ten kdo opustil světlo světa, zůstává i nadále přítomen ve společenské pamětí’ fortě tó1 má ZákIadní POd°by ~ neUStál°U PHpomnku ve čent n ’ ZPT °Pakovaného z Senera pk\ padl«4 v km unidtt. nci/r utüntifu Za nr|iUMné|h mm Hrnt ImÍom smméw p*i pm«hr val hidiny, iu h úkon/di p o tu itrfwcikr^rnCy«« 4 «rpTth věc a Mr h « miM pfttuMW MtMU /Mdlil trn HeikoMMhM aptaote U.«m jrpdi pamMU iw/rMáinr a jrjuli |HMh )UM ^hiu bdr «Mdi FhnMla « »ada. 4bph >■ ipUkatali pl>> tmur jl< )tadu)r abuhu* je opN«> •*" -•Hrliif |4 nřhl «»^Htrhw od «pcdcíc»^« *’

*tt «poleť noMi Mt-pié uk uko koMnu woImkH

Maim^kc po tu *y. Od amku drnmUM* k 7***a “*obfana >“*» k í kolku • Ud»k»W lM 3 a Mumhu hutními w Mto art »uí0*' J>ÍC* ^'‘H’nma Comtanta k Mat«“»’ poimt Mho a «poleťcnaeluťL U4dÚ '"‘řn’1 Nu *hn sebpu, t*k w mkh vrtuleh kr psali pouze tu činnost, kletá jim vedle války a politiky připadala hodná wobodného člověka, totiž obdělávání pudv. Jestliže máme trochu přesnější ínfo; mace o řemeslech a námořním obchodu, jež by nám mohly objasnit smysl předmětů nalezených při archeologických vykopávkách (keramické střepy mime, aul,), pak jen proto, že tyto činnosti zaznamenaly v Athénách předevíím ve čtvrtém století mimořádný rozkvět, a tak například mezi těmi, kdo se věnovali námořnímu obchodu, vznikaly spory vedoucí k soudním přím je­ jichž zápisy se zachovaly až do dnešních dnů. ’ takí'™ÍS'™'°Iik “ jo« ona skutečnost « p™ pfcWtú a priori paradoxní; f ky sv i byl světem mest, městský život zde hrál zásadní roli, a přesto základní l'« ■"» X ± dřw“ ■*>*' S^UJÍ rol"ík> p« p-“. » foi liliu (.

.. tom, Irtí K“** T«°«b^ení-^T*

1' h)1° *”'*■* p»«Xx^f ?dne

«*»-.

'"■

Hai. K tomu účelu w

11 o v r: k A OlKONOM1A (27)

musíme obrátit na literární zdroje Nastesti rolnický život z výše zmíněných důvodu inspiroval přinejmenšímtři vším je tu Hcsiodova velkol e»á báseň ro" ■SpiJsovatc,c 8tar*ho Řecka. Předekalendář,, který sice odrážel vážnou k.a izi ,,, řeckěh reck(řh ' “V . ’náboženský .----------jez poznamen' i° iS* ” a k ° nCÍ osmého století > krizi ohlašující prudké boje, jež .................... , „ "a konci osmého stolen', krizi enní život boiótského i niísleduJícího st0,etí,- nicméně popisoval každod. . nicméně vztahy se sousedy, a rytmus' rořníX n'” r ’Ch° Přátdské- či či nevraživé y> a rytmus ročních prací. Ne nik zapřahuje dobytek do plni.., I>'‘“ '' NeJPrve Přichází čas orby, kdy rol„jeřáb !. Pnpravuje půdu jeřáb z oblačnvrh oblačných í^t, výšek vysdá's7i^rT7 P,“1U k SCtí Potom čas- kd7 - • zZ S kaŽdoroč"í křik- Přináší pokyn k setí a oznamuje příchod deštivé zi a nástrojů. Zvířata i lidé’ v tu d«h Ím-Pr° >° ”íka Příležitostí k opravě nářadí o severníhovňi JÍ P< ’ d íednou střechou, aby se chránili před dechem ledovéh ale rozkvetou bodláky a zaznívá ciká, 1 " VanC Z Thrákie- Když nější, víno chutnější, ženy vroucnější ímJ ”KozyJsou tuč' a kolena, vedro jim vysušme kůži K níků tak, aby se co nejvíce líbil bohům. ’ } P°pSat Ž1Vot rol‘

Tři století po Hésiodovi nám autor komedií básník Ari.^r z poněkud jiný obrázek. Nejedná se zde již o Boiótli nabízí ponnéské tílky, kdy je „, kov |,, ™d,£ ■ t ' í ’ ''"'"7 ’ d°M P'1»vojsk. Ani Arisiofanúv rolník „i, „Z ", ■, ,Z v l'"

chudák, ptódm I on vlastní pái otroku,kdyi

v1lk" donm1

Clauok Mossé (28)

i uhlí* neřekla, ni ,Kup si ocet, vzpomíná na svou vesnici, která „nikdy ,KuP si u Strepsiadés, který uděolei!* - neznáměji bylo slovo ,kup‘ - davala vše sama i v komedii Oblaka s nostalgií přilal tu chybu, že se oženil s dívkou z města, si v ikšladký, zahnívající ve stínu kostele, pomíná svůj dřívější rolnický život, „tí ( překypující včelami, ovcemi, olivovými výdačky,“ a čas, kdy plný nicnedělání, rLého vína, sil plných sýrů, vlny hojno.« . Je to .dymohl vdechovat vůni lický obraz rolnického života, který musel být těžší a chůd ■ než jak R, básník popisuje. Nicméně odráží jednu skutečnost: vyznám, jaký ve městech jako Athény hráli rolníci, auíúrpi, vlastníci půdy, kteří často pracoval, v narocnych podmínkách, i když měli pár otroků na ty nejtezs. prače. Pravé loto mžsi a střední rolnictvo tvořilo většinu městského obyvatelstva a z jeho rad se r eki li­ tovali hoplíté, kteří zajišťovali bezpečnost města. Zbývá otázka, jak by] tento typ rolnického života rozšířený geograficky a jak dlouho vlastně ti vala tato i olnická společnost v průběhu řeckých dějin. Jako model poslouží opět Athény. Attické rolnictvo, emancipované Špiónovými reformami, vytvořilo základ demokracie, která se formovala za Kleisthéna a upevnila za Efialta a Periklea. Samozřejmě zbývá mnoho otazníků kolem rozdělení půdy a způsobu života této venkovské populace. Nedávné bádání prokázalo velkou míru rozparcelo­ vání půdy v Attice, což nemusí nutně znamenat nepřítomnost velkých domén, jejichž majitel mohl vlastnit různé pozemky rozeseté v rámci jednoho nebo více démů. Z těch několika průzkumů attického venkova, které byly provede­ ny nelze o existenci izolovaných statků vyvodit ladné závěry. Zdá se, že převa­ žující formou zemědělského osídlení byla obydlí seskupená do vesnic, které tvořily střed jednoho dému, což odpovídá určitým charakteristickým rysům středomořské krajiny. Attické rolnictvo zdaleka nebylo soběstačné, jak tvrdil Dikaiopolis v Acharňanech. V jiné Aristofanově komedii posílá hrdina rovněž ’ SVieh° °t,'°ka k°UpÍt m°Uku- Z toh°’ CO bV10 řečeno ° nutnosti dovozu Žií ÍS ?-ý m"?ŽStV! rohu“ MSta£Uo potřel’ysvé a svéh° tedy žen, děti a sloužících, z vlastní úrody pokrýt 7

7 d’amat,a S1'jně jak° " ékt“é poznámky P°2”á“ky ThúkydiThúkydiněkteré í i pole. Zvláště výmluvné jsou V tomto ohledu poslední Aristofar lovy komedie Ženský snem a Plútos (Bohatství). Revolucionářka Praxaeora která rhr-« ", -----V1TW WS*“kou i žen, ospravenemají ani kousek pudy, kde by se mohli nechat pohřbít A rb i ’ čítá Chudobě bídu uvalenou na rolníky kteří mltr’ rolník ze hl7 P^tos, vya k jídlu „listy neduživé řepy“ Tato hídt • D^St° oblečení jen hadry kový typ revolučních požadavků^ dělení bč d "eVyVolala v Athénách taval v jiných oblastech řeckého světa A témě^ Vd1USeni daní-jaký se objevoze by peloponnéská válka vyvolala v Attir r nikd° JIZ dnes nezastává n-rzení, vyvolala v Attice fenomén hromadění půdy, ačkoli

LOVÉK A OIKONOM1A

(29)

z jednoho oddílu Oikonomiku ie patrni chače Ischomacha, bvlo možné šnek 1 S°Udě P°dle otce Sókr atova poslua znovu prodanou po zúrodnění lovat s Půd°u zakoupenou jako'úhor

Pro drobného rolníka v Attire k, i každodenní obživu; pro vlastníka věr'ů Zemedělství způsobem, jak si zajistit mu. Jak již bylo řečeno, velké nanství k Pozemků mohlo být i zdrojem přijmnoha malých parcel, ať již v L • ■’ ° * AttÍCe nejčastěji rozděleno do cích démů. Nicméně existovaly i ° dému> nebo několika sousedíXenofón ve svém díle OikonomikuX7“ ^Sedlosti’ které P°Psal například ském životě v Řecku, nebo jako vlastnil 7 Zdl°J1 77 informací ° venkovvých obhajob. Zatímco vlastník m t - ainiPpos známý z cyklu Démosthenodarování /polehli™'oSÍ ’ T“' obhospo-

v íialuráliích íi v penězích ™ ™Skeron úrodu, plnu pracovníků ve ÁiebnS ’ 'h° panSM musd L otrokem. Jak Se dXídZ z^ZV“^“ ’’ř“' * Č“> n.ohl tento druh práce wkonárat?íh d »» SAala, í i a • i ona'at 1 chudobou přinucený svobodny člověk X7? n"ě “ ob- dotní

Xé žX X?

P

-■

°mě Zmínky ° sPekulacích jeho otce není

ziskt nrnd opravovaní panství mělo za cíl dosáhnout jakéhokoli k u7 yje^°7nVch Produktů. Úroda obilí,í, vína a oliv byla určena vína a oliv byla určena ik uložení h a t ve ' r- Sk,adech Ischomachova domu. Nicméně Ischomachos je po­ sjepodobno jako Kntobulos, první Sokratův partner v dialogu, bohatým občanem klety musí nabízet obětiny spoluobčanům ze svého dému a platit eisforai i obřady, coz byla povinnost těch nejmajetnějších. Z toho vyplývá, že jedna část úrody jeho panštin musela sloužit k získávání finančních zdrojů. Řeč proti Fainippovi potvrzuje, že zemědělství mohlo být pro majitele velkých po­ zemků pohodlným zdrojem příjmů. Fainippos své dříví, obilí a víno prodával a ke spekulacím s oběma posledně zmíněnými produkty dokonce využil pro­ blémů se zásobováním, které sužovaly Athény koncem třicátých let čtvrtého století. Je možné, že šlo o novýjev, charakteristický pro konec století. Ještě se k tomu vrátíme. Athénsky model výrazné převahy rolnictva vlastnícího půdu-z jednoho komentáre Dionvsia Halikarnasského vyplývá, že z pětadvaceti až třiceti tisíc obyvatel Athén na počátku šestého století pouze pět tisíc nevlastnilo žádnou půdu - byl nepochybně rozšířen ve velké části řeckého světa. Rozsáhlá koloni­ zace, která začala někdy v polovině osmého století a pokračovala v následují­ cích dvou staletích, měla za následek vznik nových měst, jejichž chóra, tedy přilehlé polnosti,, se rozdělovala mezi kolonisty často vypuzené yypuzené ze svého pů pu-­ vodního města z důvodu nedostatku prostoru - stenochória. Archeologické Wzkumy prováděné v jižní Itálii, na Sicílii a na Krymu hlavně prostřednictvím le­ teckých snímků se pokouší ozřejmit způsob, jakým byla v těchto koloniálních

Claude Mossé (30)

místech ni;d^^Pinoři nebo vyprávění o založení I hůiíí v nie Brea v >««• historika Diodóra bot je měli na s

j

.ikkého vyplývá, jaký význam mělo u>u> ío/4z>a ,.,.lní úředníci, zeměměřiči a geonomové, S >a problémů: pracovali kolontMé na wftfo

X»t «i» "■> “ ch n ' chívali i»»« i to bvli v Stokuach Kyllyi ioi.»l»uzt- pubM

A ' to“ HírMtoh. vojenS^h koloniích které AthCtaM /.Mrbh

>'■\

nřktmrh odbojných spojenců, tomu tak nepochybní bylo. SapííHa, kolonisty, usazenými v Mytiléné na ostrově U-sbu po vislosü s nmqších obyvatel, kteří se pokusili vymanil z athénského spojenectví ňuje Thúkvdidés. že „Lesbičtí dál sami obdělávali půdu a odevzdával duím ročně obnos dvou min zajeden díl pole“. 1/4110 na u; 1 mimo kolonie muselo být velké množství mést odkázáno vlastnící půdu. Jinak by bylo těžké pochopit, jaký význam hrály po o přerozdělení půdy v bojích, které probíhaly v městech od sedm

formám relativní klid, jinde lomu lak nebylo. Drní, jež mezi polovinou mého a koncem čtvrtého století vyústilo v převážné části řeckého wéta ve vznik uranii, bylo s velkou pravděpodobností spojeno s nrjovnomcrným roz­ dělením pozemkového vlastnictví. IMnos, o nějž se podle tradice opírala\ětš>na ixránu, byl zpočátku demos rolnický. Není náhodou, že teoretici zabývajíc se od konce pátého století projekty ideální obec* se v pi ve řade soustředili na problem uspořádám chory o rozdělení půdy. Ostatně, Aristotelés spatřoval txp nejbližsí ideálnímu městu v lom, co jeden /c současných historiků nazval »republikou rolníků*. vrlcho století však (lávali za příklad i město z reák ^5^ roělo \ jejich očích nejlepší zákony ai nejlepší nejlepší společenské společenské XtíhvH ani'as’^e ^P ?° niósla’ Zůs^vá kolem nich řada neja^ nosu. Neví $e j ‘ . P ’ >J ■ h dávky, které odevzdávali svým pánům, byly W

/

S?ís* k *”*•:

*" nejbohatší občan) doJech sloupy rudy sioužícf ’S Se-°bÍ mX’160 talentů. Tyto značné sumy dokazují, že v druhé pol^ pnnesla městu výrazně obnovlly cinnost, z niž koncesi SÍtěžÉm plynuty nemalé zisky. Znovu si povšimněme, že tato X s v Athénách hromadila pouze v tomto jedmem historickém okamžiku Wyse město zmítalo v problémech všeho druhu. K teto otázce se ještě vrátíme Zatímco důlní průmysl a zpracováni rudy se týkaly jednak města, které nad nimi mělo kontrolu a vybíralo daně, tak nejbohatších občanů, u ostatních řemeslných činností známých ze zachovaných pramenů tomu bylo jinak. Stavba lodí byla nepochybně také pod kontrolou města, neboť rada každý rok vybírala triéropoioi pověřené vypsáním veřejného konkurzu na stavbu. Ale doky byly nepochybně roztroušené a pracovní sílu v nich tvořili svobodní řemesl­ níci a otroci. Zbrojní průmysl byl starým odvětvím, které vyžadovalo od těch, kdo se mu věnovali, značné investice do surovin a pracovní síly. Působili zde vedle sebe jak občané, tak metoikové, soudě podle několika náznaků v prame­ nech. Tak například metoik Kefalos, otec řečníka Lysia, se na popud Periklea odebral do Athén, kde založil dílnu se sto dvaceti otroky. Když za vlády třiceti tyranů přišli zástupci oligarchů zatknout jeho syny, našli v domě kromě oněch sto dvaceti otroků také sedm set štítů, zlato, stříbro, měď a šperky. Ve čtvrtém století vlastnil Démosthenův otec nožířskou dílnu, která zaměstnávala třicet otroků a každý rok vynášela tři tisíce drachem. Démosthenés také zmiňuje, že v otcově pozůstalosti se nacházela slonovina a železo, což byly prvotní suroviny p ■ í°t0 nezbytné. Jiným dobře známým výrobcem zbraní byl bankéř

Zbroiní nrok’ ^terÝ v pozůstalosti zanechal dílnu na výrobu štítů, tofanés ve h^AT neM tak diversifikovaný, jak naznačuje Aris'r d^holů. meíí a kopí. *cializaci došlo- Keftl C ° tak důležité pro obranu města k určité, speřezné zbraně, zatímco " Vyráběli pouze štíty, Démosthenův otec jen Sóferatapros|u| jSbas c*tovaný v Xenofóntových Vzpomínkách «n občané nebe“LeS* Ti’ kdo se věnovalJZýrobě zbraní,

po sái díl v < pr ní zp d< m pí js< Fr Y Č3 n< a? a ja sv k

Z v< n S’’ tí d Si z ri k V c v v r

/

vah, pouze řídili práci sWch 1 bobatí- Tito bohatí lidé sami nep^ vých vlastníků, svěřovali řízení ° anebo Častěji, po vzoru velkých Poze® . Tak například nožířskou dfln Sám otrok neb° Pr°pUX ±y Otroků menšila ^henova otce - která se po piW

v c r
než *by - účastnili politicborníků na válku a finanfe°VtéT Pr°fesionálních řečníků či odinformací, hry představitele nové^ttické kk dÍSPOzici vzácn>' zd*f Menandra, jehož tvůrčí vrchol sDadá dr k ?e,dle a zaka peripateticke školy století, Idy porážené a i posledních dvou desetiletí čtvrtého P azeM makedo„!kou posádkou y hr41

Clovék A OlKONOMlA (45)

V egejské oblasti prvořadou úlohu. V Mmnuu^ u . ... , , šli sebemenší narážku na politické události H ,komedllch b?chorn nenato ve sporu s otci, kteří jsou pobouřeni ieiich m b°hat‘ Hdé Časavantýrami. Tito „měšťané“ jL často nuceíi ™ařllym z*votfm a Mostnými a záoletka vzniká nezřídka • •• u uceni v zajmu svých záležitostí cestovat se na míd ív DodaÍdnh a honosná sídla a tu v u 7 P°dan dohodn°ut kýžený sňatek, povolá se služebnictvo a vy­ hlášeny kuchař na pnpravu svatební hostiny. Ocitáme se zde daleko od bodré­ ho a silné pohazovaného Aristofanova světa rolníků. Pokud jsou chudí lidé občas zmíněni, pak se často jedná právě o rolníky, kteří zůstávají v pozadí, pokud ovsem není odhalen ieiich vznešenv nnvnd v&.,k • i J , . i K , „x , , J Jv vzneseny původ. Všude je ale patrny význam peněz a bohatství, , které umozňuie mladvm miniím *• • i • * 1VZ.U ujc rmaaym mužům ponzovat si kurtizány a kurtizánám zase kupovat si svou svobodu. Jistě bychom v „Menandrových lidech“ ne­ měli spatřovat přesný obrázek tehdejších společenských poměrů. Nicméně prosvitají zde rysy nové společnosti, společnosti helénistické. Bylo by přemrštěné a riskantní tvrdit, že z řeckého člověka se na konci čtvrtého stolen stal homo economicus. Můžeme ale bez váhání říci, že to již není onen zóon politikem, jehož se marně snažil vzkřísit Aristotelés. Jisté, řecký svět, svobodný jen částečně, je stále ještě světem měst a politický život v něm for­ málně existuje dál. Alexandrovy výboje však otevřely Řekům obrovský prostor, který budou spravovat pod záštitou makedonských vládců, s nimiž se podělili o kořist. Ačkoli je třeba vyvarovat se toho, abychom s hospodářstvím helénistického světa spojovali tak mohutný vývoj, jaký mu přisuzoval Rostovcev, je pravda, že došlo k vytvoření skutečného středomořského trhu vedoucího ke zvýšení výroby a rozvoji technik, ne-li výrobních, pak přinejmenším administ­ rativních a finančních. Ovšem Řekové, kteří spravují finance lágských a seleuy ra lii,nemají nic společného s Athéňany od Marathónu nebo Spartany od Thermopyl, vyjma jazyka a několika náboženských rituálů. Řecky člověk ustoupil člověku helénistickému.

Literatu ra ANDREYEV, V. N.: „Some aspects of agrarian conditions in Attica in the fifth to the third centuries B.C.“, Eirene', XII, 1974, s. 5-46. AUSTIN, M. - VIDAL-NAQUET, P.: Economies et Socie'les en Greet ancienne, Paris,

Colin, 6. vyd. 1992. BURFORD, A.: The Greek Temple Builders at Epidauros, Liverpool 1969. — Craftsmen in Greek and Roman Society, London 1972.

Claude Messt (46)

IFXNE. M.: Crise agivi.e rf AtóW< reUgieuse ehe, H***

VYMM I ■ Economy and Society in Ancient (awe. I***™

Economy. London. 1973 (L vydání). V\. M. I. (ed.): Pvoblěmes de la tew en (aw anaenne.

.

19/3. x. l\uri< iU'*'» LXOX VISE E: fiedale: Mythologie de lartisan cn (aw tiARI kN Y. I es Esclaves en Grree ancienne, Pans, Maspe u tARXSEV. P.- HOPKINS. K.-WHITTAKER, C R- (cds.L IWr »* ** 4*w«i

ihwiy, London 1983. H&M \, J. E: Mining and Metallurgy in the Greek and Roman Ww*C London IftM MPHRFA S. S. H.:,Archaeology and the social and economic h'.von ot cla^Kal Greece AIa Panda del Passato, CXIV, 1967, s. 3/4-4d0, - ..Fconomv and Society in Classical Athens“, Annah N < . \ > . \. že vyhraněné soudy v této záležitostí jsou pou á příležitostná prohlášení, často u téhož autora popřená tvrzením

YVON Garlan

(50)

„patným. aneb,. se

■ „ k iedné určité válce a nikoli k válce jako taková AÍwto„a 5. slolell. který by se stavil prot| i#

(podobni nesníme >>'« pMevimt. protože mír je nah]| perialismu jako takovém p. daJo by sť říci exislenciálního hlediska, ne. žen z osobního, hedoms sobts, ani nťzaznívá přání změnit v tomto uvažuje se ©jeho humannp^ HdskoU povahu. Mír představuje pouze velohledu zákl*dy 8pOle^ných strasU. Odpovídá situaci, kdy rolník spok(> ' , a lliívá plodů své lopotné práce. Takovéto pojetí mi prijemm1 zakona _________ jene ukládá úrodu do sýpe aúčelnoSti a velikosti; naopak siríěiíje tedy/ neubírá \ dlnéní, protože jí jako konečný cíl přisuzuje štěstí. k jejímu osprave RjeJ173 dZ»mu nabývá válka, sama o sobě zhoubná, pevného místa w společnosti a zároveň na sebe bere pozitivní hodnot); k ntmz se hlásí občan-

ská elita.

Příčiny války „I když někdo na to pomýšlí, že by se mělo válčit s těmi, kdo jednají spraved­ livě, aspoň by se k tomu nepřiznal,“ prohlašuje Alkibiades. ne nadarmo právě představitel sofistické Školy, \ Platonoxě dialogu nesoucím jeho jméno (AlkibiadéSy 109c). Na základe tohoto principu, doplňujícího wse /míněné „zákony“, nebo raději požadavku principu, na kterém nem nic specitickx řeckého, se rozvi­ nula celá kazuistika, jež vyústila ve v\ tvoření bohatého repertoáru záminek k válce, jaký nacházíme například u aristotelskeho autora Rétoriky pro Alexan­ dra ve 8. století př. Ki\: „Jestliže se někdo stul v minulosti oběd křivdy, musí od té doby využít každé příezitosti k pomstě nu těch. kteří křivdu spáchali; pokud ke křivdě došlo ne.,„Vn°’JC z,ip“ln'b' v,Uku » sebe nebo za své dobrodince nebo vytáhnout Z « mklC' * Stal° bc^ * v zájmu obce nebo pro její símě uvést co n ' J"'ťhl’ libného důvodu. Když vyhlašujeme válku, mu­ síme uvést co největší počet takových záminek," (1425a) války říkají řečtí historikův e všu lun ,účastném hleděli využít každé příležitosti a překračuji sva právw a dalo že ubvčvjr se zřejmě měnily podle doby a jednmlívwh obcí: například w Spauě bvlo mkem, že král obdržel třetinu kořisti, získané pod jeho velením Wkoh to nebý­ valo oficiálně vyhlášeno, podobné vyhlídkv na souborné čt kolektivní oboha­ cení, pokud se zdály rozumné, znamenali wznamnv popud k zahatem váikv a měly mocný dopad na morálku mužstva. 1'akoo hvlipftpad \tlicii toku 115. odkud se vypravovalo tažení na Sicílii, jak o něm podává piavu I hukvdides (6,24,3): „Všech bez rozdílu se zmocnila touha účastmi m vvptaw, staišt bvli přesvědčeni, že si buď podmaní zemi, do niž plují, ucho ■< as|>wň iirpoMihiie neštěstí tak velkou moc, mladší prahli po podívané a zkušené ve vzdálené zemi a pevně doufali, že se vrátí živi a zdrávi. Většina vojáků >imlehala na to. ze v současné době budou dostávat pemze a že zvětši athénskou tmu a budou z ní mít příjem po věčné časy." Nejčastěji se nám ovšem dostává do rukou popis motivace válečníků v opačné situaci: totiž když šlo o potlačeni nepřátelské invaze a z.U lu,mu vlast­ ního života. , . . vojeilskych operacích šlo především a často vvhraduě o pudu, kieiou útočníci plenili, jak jen to bylo pro ně teihnukv možně a polím kv vvhodne. Nebylo tedy obce, která by velmi rázně nezakusila. i kdv > ji k tomu doháněli úvody ryze materiální, vždyť většina občanů patřila zptavidla k pozemkovém vlastníkům, a to dokonce i v tak „obchodním" městě, j«kv‘m bvlv Mhénv sklon ku 5. století. Každá územní agrese tedy vyvolala vn v či měně závažné n.u ušení ekonomické rovnováhy a následkem toho i nivnovůhv swviahu společnosti touž hrozilo, že bude stižena bídou nebo přinejmenším vnitřními spory mezi postiženými a těmi, kterých se válka citelně nedotkla. Ivano ptohlcm bvl na ^zavaznÝ’ zákonodárci hledali způsob, jak svol nosí mrzl uhčanv zajistit: rH™ 7• možných ,eSťni bylo dohlížet na spravedlivé rozděleni pozemku po1 C'i ranic’ aby všichni měli stejný zájem na jejiv h obraně. \ tomto ohledu 1 a y samozřejmě významnou roli společenské ímdnutv, a t nu li zejména hod noty náboženské, spojené s vlastnictvím půdv. tom Po'n,ncnie‘li aktuální poměr sil, vojenská leakw se lišila v ravolosu na

sta-4° ' ° Považováno za nejvyšší zájem obce \ zhltxlrm k vu v méně sobě ne|CnemU ZpilSOb" živo,a vítězila dlouho snaha ukončit m pfatclske vpadv v o biu'?C eJI’ °beC bud za,1^í'la vyjednávání, něho vvpiwvvikov.da ťozhodujírt na “ "a otevřeběm poli. Právě proti tem praxi se re/olmm' postavů IViiklw acatku peloponnéské války, což vrhni ublížilo nájcídmkúm v čele se

YVo N G A R tA N

(54)

rhidatnem a vzbudilo prudkou nevoli Athéňanů, kteří Se spartskýnt králem ědeit k hromadnému staženi do Dlouhých i(y jen s obtížemi neclum p hlavnfra Perikleovým argumentem bylo, ž ’ spojujících měJ°.' ‘ j.;koli bolestným, lze zachránit to nejdůležitější, lotiž pouze tímto zpusobci , . daJšf příklady „perikleovské“ námořm imPénU'"á^bétovaia obranu území, aby mohla chránit městské strategie měst kt /;tjcin nebo t]ačii někdo opevněni, proto J 5. století obce občas uch । , S^^XXh.^ a strategie, jejímž záměrem byí a

dostát dvěma požadavkům obrany: co možná nejlépe zabezpečit území pomocí venkovských opevnění a výpadů vojenských bojůvek a zároveň neohrozit bezpečnost městského jádra. Taková strategie se uváděla do praxe jen velmi obtížně, jak nás o tom zvlášť názorně přesvědčuje četba drobného pojednání Poliortétika, které sepsal Aineas Taktikos kolem poloviny 4. století: před očima tu máme občany, kteří zprvu hoří touhou vydat se na své polnosti a pokusit se na vlastní pěst zachránit, co se dá, vzápětí se nedočkavě vrhají do srážky s nepřítelem bez ohledu na riziko, že padnou do léčky, až se konečně jejich velitelům podaří sešikovat je clo bojových formací a vštípit jim alespoň ele­ mentární zásady bezpečnosti. V nejkrajnějším případě nezbývalo než za každou cenu ubránit měst­ skou aglomeraci výstavbou opevnění, jež si stále naléhavěji vyžadovaly změny ve vojenství 4. století a která od té doby neustále mohutněla a byla Čím dál slo­ žitější, aby mohla odolávat stále dokonalejším obléháním strojům a rozvíjející se technice zteče. Pouze Sparta si až do počátku helénistického období zaklá­ dala na tom, že se obejde bez podobných důmyslností a za své bezpečí vděčí vy rádně „věnci válečníků, nikoli věnci cihel“ (Plútarchos, Moralia 228 E). Za to ji chválí Platón, podle něhož měly být obranným účelům uzpůsobeny "éne^m^ hZd'í°mŮ na periferii: nikoli ovšem Aristotelés, který patrně iepe tlumočí obecné mínění: „C.., »Onen požadavek, aby se města neobehnávala hradbami, je podobný jako to, aby • / se k založen í města vyhledalo území nepřákromě domy nTb^obehná^Td/ & °k°lní Se Srovnaly> nebo aby S°-'

litika 7,1331a). !> protože by pak obyvatelé byli zbabělí/' SŽ ,? Obléhání bl^hání znamená ještě ieště více: vír/» . hodující otevřeném octující zkoušku, zkoušku, která která mohíli mohíli i• * P * ravidelná bitva v* viwivnv* “ poli p- rnzov)' pancíř a okrouhlý Základní novinkou tohoto habl™ Í7 * bronzu> dřeva, prutů a ku/t’ ° hOpl°n' klcré stoupí do dějin jako avmbolkká zb>^

Clovék a (57)

válka

hoplítů, je to, že se již nezavěšuje na řemen kolem krku, nýbrž nosí se na levém předloktí, za bronzové držadlo uprostřed a za obvodový úchytný řemínek. Hoplíta tak mohl ovládat útočnou zbraň (dřevěný oštěp o délce asi 2,5 metru, opatřený železným či bionzovým hrotem a patkou, a krátký meč na boj muže proti muži) pouze pravicí, jeho pravý bok, relativné nechráněný, byl kryt štítem souseda v řadě uvnitř pevně semknuté falangy (v úvahu musíme rovněž vzít omezený rozhled a pohyblivost, dané přilbou a pancířem). Odtud snadno po­ chopíme, že s touto dvojí inovací — technickou i taktickou — šlo ruku v ruce i roz­ šíření vojenských odvodu na všechny, kteří byli s to si tuto výzbroj obstarat, a vje­ jím důsledku se také rozrostl počet občanů za hranice tradiční aristokracie. Protohistorie hoplítské falangy zůstává předmětem sporů a dohadů: v jaké době se objevuje - snad v polovině 7. století? Přichází na scénu v jedi­ ném okamžiku, nebojí předchází údobí experimentů a tápání? Opravdu zna­ menala naprostou revoluci vzhledem k dřívějším způsobům boje? Byla příči­ nou, nebo důsledkem tehdejších společensko-politických změn, především prvních tyrannid? Co se stalo s jízdou, která byla podle Aristotela oblíbenou zbraní prvních aristokratických obcí? Takové a další otázky si kladou moderní historikové, zde se však spokojme s tím, že jsme je zmínili, a soustřeďme se na mnohem lépe zdokumentované období klasické. V té době je hoplítská výzbroj již poněkud zjednodušena a odlehčena. Mezitím v podstatě zanikly nárameníky, chrániče stehen a zástěrky proti ší­ pům, stejně jako menší oštěpy, jež se místy objevují na archaických vyobraze­ ních. Pancíř z litého bronzu ustoupil lněnému nebo koženému kabátku, pobi­ tému pro zpevnění kovovými šupinami. Celá výzbroj však nadále představovala značnou investici, přinejmenším okolo stovky attických drachem, což odpoví­ dalo zhruba tříměsíčnímu platu průměrně kvalifikovaného dělníka. V Athé­ nách 5. století se takový výdaj vyžadoval pouze od občanů náležejících k prv­ ním třem majetkovým třídám, přičemž nejvíce mužů poskytovala třetí třída zeugitů. Podobná kritéria pro výběr z celku všech občanů jistě existovala téměř všude, přinejmenším v obcích, kde - jako ve Spartě - občanství nebylo ome­ zeno jen na ty, kteří měli dost prostředků vyzbrojit se jako hoplíté. Rozhodující zkouškou, která hoplíty čekala, byla pravidelná bitva, pro niž byl s oblibou užíván výraz agón, jinak vyhrazený pro atletický závod, vyznácujici se týmž členěním: v obou případech se nejprve konaly přípravné oběti (postupně v několika fázích), následovalo měření sil v uzavřeném poli a nako­ nec díkůvzdání spojené s často obdobnými votivními dary (věnce, trojnožky). Bitva sama probíhala v duchu „fair-play“, v souladu s vrcholně ritualizovanými snahy protivníka nějak překvapit. Když se válčící strany více méně mléky shodly na místě střetnutí, co mož­ ná nejrovnějším (vhodný terén skýtaly například zemědělské planiny), falanga se sešikovala do několika těsných řaď (většinou osmi), které měly za úkol

Yvon Garlak (58)

utomatickv vyplnit každou mezeru. Rozestupy společně zatlačit nepřítele a a ukze průmérně početná armáda mezi válečníky činily mene n J Na * řekněme deset tisíc muzu, * a jízdy, které měly zabránitjakému. rozestavilo několik jednote * Wwy pomáhaiy vnášet zmatek koli pokusu o obchvat a na ° naposledy přesvědčilo obětí o přízni do nepřátelských rad. vzdálenému několik set metrů, uspořádaným bohů, vykročilo vsthc nepnub

>"■ -V«"“"™ ““ Su

na flétnu, zatfmco jinde jej často

X tXní pokřik a zpiv bojových paiánu k poctě Area a Enyalia. Doilo

rSXžce, kteri neponechávala příliš prostoru pro manévrován, do stran: Sinou výjimkou byla přirozená tendence falangy postupovat stláno doprava, jelikož každý její člen se neznatelně stáčel stranou od vlastního štítu, aby se skryl za svého souseda. Pokud tedv nedošlo k nečekanému čelnímu průlomu, rozhodoval se výsledek bitvy na křídlech: zvítězil ten, jehož pravému křídlu se jako prvnímu podařilo postupně rozbít falangu protivníka. Jelikož velitelé v podstatě nemohli průběh bitvy ovlivnit, především protože neměli zálohy, následovala panika, zmatený úprk a pronásledování prchajícího vojska. Vítěz zakončil bitvu paiánem k poctě Dionvsa a Apollóna. vztyčením tropaia (obyčej­ ného kůlu ozdobeného zbraněmi, jež bvlv odebrány nepříteli) v místě bitvy, poražený dostal svolení posbírat své mrtvé a triumfální návrat domů završily modlitby provázené obětmi a hostinami. Cílem hopiítské bitvy bvlo přinést v krátkém čase jednoznačný výsledek, PIoto bývala zpravidla svedena během jediného dopoledne a občany odvedla od běžných činností jen na nedlouhou dobu: předcházelo jí pouze krátké ta-

^fC1nc^° nanejv’še několik týdnů, z rozumných důvodů ven se zmnTměsfcích, aby útočník mohl zabezpečit vlastní úrodu a zároře:X^b““1 ° I“‘' “d'' ''dté P“' a dál už se spoléhal jen na „X, t’ ' * mcnslm Proviantem na cestu, ných vyhlídkou na nevídaný risk v B pnllv obchodníků’ Prllaka‘ každý nastoupil s vlastními zb - Aebvl° opotřebí ani obstarávat výzbroj, jimkou spartských červených s'čm venkovském oděvu, který s vými věcmi naloženými na mezka či ^připomínal uniformu, a s osobnírilním životem bylo skutečně núnún^n'™^ otr°kem. Přerušení kontaktu s ciAni nálada panující nři - * rům. Stejně jako na sněmu se zde m neb'^a příliš vzdálena domácím pomě’ “ ye formě procítěného pmzbíof řečnické přesvědčovací umění, SLX"" těsnč P«d XX 1 b°ji' d'Wa„>ovaného před »asm«-

S“. “«o otupujících kolekňC“

' Athé"Sch to bylo deset sOT-

Jejich nejbližších pomocníků, taxiat'

Clovék a válka (59)

chů, kteří stáli v cele kmenových kontingentů; výjimku tvořila Sparta, kde nejvyšší velení připadlo králům či někomu z jejich okruhu, kolem nichž se sou­ středili „druhové ze stanu , mezi ně mimo jiné patřili volení polemarchové, Stojící v čele jednotlivých pluků. A opět s výjimkou Sparty, kde je slovy Thúkydidovými (5,66,4) „téměř celé vojsko až na malé výjimky složeno z velitelů poroučejících jiným velitelům , tvořili nižší důstojníci většinou pouze nepo­ četnou skupinu, během bitvy se drželi v prvních řadách svých jednotek, lišili se pouze několika odznaky své hodnosti (chocholem či pery na přilbě) a po skončeném tažení jim hodnost nebyla automaticky prodlužována do příští výpravy: rozhodně tedy netvořili žádnou profesionální kastu. Řadoví vojáci, všichni naprosto shodně vyzbrojení, představovali vzájemně zaměnitelné jed­ notky, až na muže v plné životní síle, kteří byli stavěni do první linie, a na ty, kteří měli největší motivaci a nejvíce jim záleželo na úspěchu bitvy, a proto se ochotně řadili na pravé křídlo. Za podobných okolností byla disciplína věcí konsensu: tresty, převážně tělesného rázu, podléhaly řádnému rozsudku vo­ jenského tribunálu a pokud možno ještě spíše rozsudku běžného občanského soudu. Odvaha hoplítů tedy nebyla výsledkem vojenské kázně v pravém slova smyslu - tím méně pak, jak už jsme viděli, výsledkem rozběsněné nálady váleč­ níků, kteří zapomenou na strach (což dokazuje i jejich ochota přiznat poráž­ ku). Hoplíté usilovali především o zachování soudržnosti falangy, a tak se je­ jich odvaha zakládala na vzájemné solidaritě, s níž byli všichni srozuměni: šlo o to neopustit své druhy v bitvě, a tedy zůstat pevně na svém místě. Smysl pro vzájemnou sounáležitost byl proto systematicky pěstován a rozvíjen. Spartským homoioi byl trvale vštěpován už pospolitou organizací každodenního života; v Athénách byl zase posilován tím, že se vojáci seskupovali podle příslušnosti ke kmenům, respektive trittyím. A tak mohly v samém srdci falangy sehrát svou roli i přirozené vztahy vzájemné podpory, založené na příbuzenství, přá­ telství nebo sousedství. Zatím jsme kladli důraz na kolektivní stránku hoplítské bitvy a na aspek­ ty které mají blízko k hrám, nesmíme však zapomínat na další její významný aspekt, totiž na tvrdost individuálních soubojů, které v ní probíhaly; vždyť ztráty na životech bývaly poměrně vysoké a podle odhadů se pohybovaly ko­ lem 14 % na straně poražených a 5 % na straně vítězů. Zdaleka nešlo jen o to pevně se semknout, vytvořit soudržný řad a zatlačit jím nepřítele jako při ragbyovém zápase, hoplíté se také museli utkat s nejbližším protivníkem v boji tváří v tvář, nejprve oštěpem a poté mečem. Nejpozději v okamžiku, kdy bitva vrcholila, se kolektivní střet rozpadl na množství jednotlivých soubojů. Na roz­ díl od hérojského období však bylo nepřípustné vyhledávat je aktivně a vyzna­ menat se tak hrdinstvím, jak názorně ukazuje případ Sparťana, který ze sebe chtěl v bitvě u Platají setřást hanbu, že přežil v bitvě u Thermopyl: krajané jej

YVON GARLAN (60)

. -,e šiku“ a „ze známé příčiny zjevné výhledy obvinili, že „zuňve (Hérodotos 9,71). Jako dobrý občan smrt“, a nakonec mu byly od p y P^ disciplíně {sófr0Syné} a mél správně podřídit své jeana v úvahu zájmy kolektivu. hoplítský model, který má přísné vyme. Je vírbAviňPě°a ve svém důsledku potvrzuje přednostní postavení jisté zení v politické rovin _mpzen. A tak jsou sice nadále a možná více než společenské «luy, je a» válečníků, zosobněných především boj» X u — nůXh: od po«„ 5. stoičtí » hopl« začínají

*z Meh »daních vrstev, a to 1 tam. kde to zákon jslovne nestáno«: ve Saíte z neplnoprtvnýd. obyvatel, v Athénách ze tndy lhau. která tvořila čtmoa a neinižSÍ majetkovou kategorii. Z hlediska vojenského pak musela ho plítská falanga (která, jak nutno podotknout, zřídkakdy zasahovala samotná tak jako v bitvě u Marathónu) stále více počítat s lehkou pěchotou a pololehkým vojskem peltastů, až jí nakonec nezbývalo než připustit, že ve srovnání s falangou makedonskou neobstojí. Zároveň vzrůstá ve vojenském umění role překvapení, lsti, zrady, technické obratnosti: současníci si byli těchto změn do­ bře vědomi, uveďme jen Démosthena, který v roce 341 ve své Třetí řeči proti Filippovi (47-50) podává trpké svědectví o tomto vývoji. Avšak pozor, abychom neupadli do opačného extrému: hoplítská pěchota zůstane i v helénistických obcích navýsost vznešeným prostředkem boje a ještě mnohokrát sehraje neza­ stupitelnou úlohu v pravidelných bitvách, které zásadním způsobem ovlivní běh světových dějin.

Vojenské povinnosti na vrcholu a u paty společenského žebříčku soby účasti na v °Z1CÍ°ez boP'íté se na naší pomyslné ose nacházely další způsooy účasti na vojenském životě obce. 7 bylo výsadou nejvyššícÍTsntde” Znáínkou bohatství a patřit k jízdě planin v ThessaCBoiótiUebo^mÍ ’ a tO ‘ v lstech rozlehlých

pe. V Athénách zřejmě existp - J>ann’ které se k chovu koní hodily nejléaristokratů, kteří jediní di«nn “r dloubo závisela na dobré vůli mladých ho Kouč a měli éCoXX’"0'"^' k W»vání jízdní-

a vítězit v závodech bylo ořineim^ S emu výcviku, přičemž předvést svůj lesk ni ve válce. Zřejmě až na návrh Peřina ÍT dŮležité Jako využít tohoto umězndih stálou jízdu, tvořenou J ea k°lem poloviny 5. století si Athéňané učistníky na koních), pokud k 1000 občany (a navíc dalšími 200 etl’ kdy nátn vázové malby ukazuií ” nedoš,° Již dříve, na počátku stoy ukazuji první výjevy ze zkoušek, při nichž se rozho-

Člověk

a válka

(61)

dovalo o přyeu uchazečů kjizde. Je možné, že jediným Perikleovým přínosem je v tomto pnpadě zavedeni systému odvodů, který platil v klasickém období Spočíval v tom ze se vybrané skupině mladých mužů z prvních dvou majetko vých tříd (především těm, kteří náleželi k druhé třídě, jež nesla přímo ozna­ čení jezdců, hippeis) vyplatili jistý peněžitý obnos, z něhož bylo možno alespoň zčásti uhladit koupi válečného oře. Cena těchto koní byla vždy znovu odhado­ vána a zaznamenávána na olověných tabulkách, kterých se na agoře nalezlo velké množství. Nadto dostávali každodenní příspěvky na výživu koní. A tak mohla být k jízdě zapsána pouze elita jednoznačně vymezená majetkovým od­ hadem, elita, jejíž prestiž, okázale stavěná na odiv například na vnitřním vlysu Parthenónu z doby okolo roku 440, opět klesá po znovunastolení demokracie roku 401, navzdory Xenofóntově obhajobě, kterou jí věnoval kolem roku 360. Vojenský vyznám řecké jízdy však neustále omezovala neschopnost pro­ lomit hoplítský útvar. K. výzbroji jezdectva patřilo krátké kopí, které mohlo po­ sloužit jako oštěp, a někdy také ostruhy a lehký pancíř, chyběly však třmeny a pevná sedla, další nevýhodou byli i neokovaní koně, kteří mnoho nevydrželi; jízda tedy zpravidla plnila pouze úlohu zvědů, dorážela na nepřítele a vnášela zmatek do jeho řad, její početní stav pak ve většině obcí odpovídal nejvýše jedné desetině falangy. Zvláště Sparťané o jezdectvo příliš nedbali: teprve v roce 424 si zřídili menší oddíl o 400 mužích. Nezámožnější Athéňané, kteří náleželi takřka bez výjimky k první ma­ jetkové třídě tzv. pentakosiomedimnoi, byli pověřeni zvláštním úkolem přispívat na vystrojení válečných lodí: zpočátku zřejmě obstarávali lodě sami v rámci nám málo známých správních okrsků, zvaných naukrane; později, když byly zřízenv triérarchie, měli na starosti údržbu a provoz triér, postavených na obecní náklady. Této leitúrgie se bohatí ujímali pokaždé když bylo zapotí e šlo nicméně o značně nákladnou záležitost, která se.^^/^nčn^zátěž drachem. Bylo proto nutné nějak upravit její pravidla, abY rozložila rovným dílem mezi více osob: leitúrgie ^^"^XodSeW cetó nonnéské válkv rozdělena mezi dva triérarchy, později se na ni podílely cele ponnéske valKy rozaeien vojenské účely se mohly dotknout skupiny, zvané symmone. Jme: pop J } byly v podstatě výjimečné, ale dokonce i mnohých zeugitu: tyto d ) (^ ^elná daň, jejíž výběr byl po peloponnéské válce se z nich vy symmorií triéarchů, od roku 378/77 usnadněn vytvořením ^ X °S druhou polovikde ti nejbohatší vystupovalijakodobrovolné příspěvky nou 4, století se od bohatých oček y Takové tedy bylý interní za B by» odmění i přIjU ^nou

zdroje financování armády v obcích, z jejicnz pra

,

Athéňanů kteří spadali do poslední Naproti tomu početný zastup ceikOvého počtu občanů), mohl majetkové kategorie (tedy dobrá polovina z celkového p 1

YVO N GA R LaN (62)

osobní službu ve vojsku a dlouho byl odkázán na tu nej. n7r.k°tom'u bylo u oddílu lehkooděnců, kopiníků, lučištnfU fpratX kteří stáli mimo hoplítskou falangu a až do 5^ století zasahovali Aitwjen okrajově. Fakt, že užívali zbrani na dálku, působil na radu souf^ níků natolik nemorálně, že už hluboko v archaickém údobí, v době váIky pmnmu, se v dohodě mezi Chalkidskymi a Eretrijskýmj o malou Lélantskou planinu, Zvlášť nepříznivého ohlasu se v díle mnohých autorů od objevuje jejich zákaz. až po Euripida dostalo lučištníkum, jedna z Euripidových postav praHoméra nýřuje Héraklea následovně: „Nikdv nesevřel Štít v levicí a nešel sám zblízka kopím vstříc, ne, vždy měl jenom luk, zbabělou, bídnou zbraň, a vždy byl hotov prchnout! Pro muže není zkouškou statečnosti luk zato stát, v oku blesk, a čelit valící se zježené brázdě pík - a z místa neuhnout!“ (Héraklés.v. 159-164).

Počínaje peloponnéskou válkou a zvláště s nárůstem počtu peltastů vyzbrojených oštěpem a lehkým štítem (pelté), bylo stále zřejmější že^ehkoo^ a jejich užitf se— (p„ obrané hranic, v obléhacich válkách) Předsudky vůči nim sice ’ - „XT ’ Jak se lehkood“d v akci, nikdy se však zcela nevytratily nevytratily. I i/v / kaní nawTh WcTh“ké T”™ Pi“fl,i > kteří se tísnili namačMěno a kategorie „X " “ T T bitVOU ’ bčh™ ™ - přesněji aby.ek musel býl d„pl„ěP°X Na X P°Sádky * 'ou až tří set plavidel, se úspěch v námořní bitvě, kdy základě man^vrovacích schopnostech závi«Pralebkou loď - desítka hX‘ÍT by,a ““*> P« přibližně z roku ! se Lykúrgos 4tte P M v «'1

Člověk

a válka

(65)

Úloha otroků v armádě se běžně omeze ■ 1 nelišila od civilního života. Pouze v kritick s Y *' ” 'sIuzbu Pan'im, čímž se dalo v úvahu dát některým z nich do rukou zbraň'pHpa' řadě na tonu jaké bylo postavení otroka md ‘ ° kl ok Svisel v prvé athénského typu, jenž byl majetkem svého ’pán/a^vl Sh ° •"°ka slnšmka domorodého kmene, uvrženého naráz d / zbozi> či o příspartských heilótů. Dále tu byly rozdíly v tom ňl ° ° 1OCtV'’ Coz byl PříPad « sv«,„a: vlinou byl pndžoXÍX T

než k hoplítům. Podle okolností mohl také bý X t

l

"

’ *P "

pllW„ „a svobodu. Je veelku vzpurné, byli prokazatelně častěji povoláváni do zbi ane než otroci athénští: meh v sobě totiž přirozenost kdysi svobodných lidí, což vysvětlovalo jak jejich vzpurnost, tak i poměrně slušnou kvalifikaci k boji.’ Dokonce i na ženy občanského původu se vál Iťa ťki°H sta[ečnost byla v zásadě považována za věc mužů: přinášely pří­ kladné oběti jako poslední naději na záchranu společenství a někdy dokonce dokázaly odvrátit jeho zánik bědováním, modlitbami a povzbuzováním vo­ jáku; a zcela výjimečně se z nich stávaly válečnice, bojující přímo za své do"’a?‘ a tak°Vém PříPadě je vidíme vyzbrojené čímkoli, co jim v dané situaci padlo do ruky (dokonce i kuchyňským náčiními), jak se snaží nepřítele přechytračit způsobem zcela nepodobným hoplítskému boji, podle své ženské nátury. Jedině v mytologickém světě nebo v utopické vizi Platónovy ÍÁ/ary se 1 nitb stavaÍ1 ženy-vojačky: v těchto případech je však jejich proměna podmí­ něna bud částečnou desexualizací (odříznutí levého prsu, aby mohly zacházel šlukem), anebo se omezuje jen na panny (parthenof), které dosud nenalezly ' sňatku normální naplnění své existence.

Vojenský amatérismus jedeny systém rozdělení vojenských funkcí podle společenského postavení, dozajista platil všude, i když pokaždé v jiné formě, patrně odhlížrl od Jakékoli kvalifikace získané výcvikem, a nesl se výhradně v duchu amatri ismu,

tomto smyslu vyznívá zejména oficiální rétorika pohřebních řečí, v níž patrná snaha zahrnout vojenství do politiky. Ukázkový příklad na< házíme ^slovech Periklea, s pýchou pronesených na počátku peloponnéské války: c nc^ ua vojenské přípravy a úskoky spoléháme na odhodlanost k činům Růstající v našem srdcí.“ (Thúkydidés 2,39,1) Ze všech oborů lidské činnosti byl podle Řeků pro válku nejlépe dispo stav rolnický. Soudilo se, že poskytuje nejlepší vojenskou průpravu ’^d / několika důvodů, které vykládá Xenofón ve svém spise Oikonomihos

. neboliOM^7’ X'

"I"" 1 ' “ ' ’ " L ’ rAn ' 1 "Ajh* pln.h MIM pod «nm nebem, takle^

r|,4v4 se zbraní v ruce, pr (||||-. (|,ih /rmíMlflMVÍ ..U«. jak poroučet drufo*. jťMln^’ vlJpui*' »Wl I’"’ 1 -I"1''"1'"”;' '* tím, že človí I divili; a l»omrm'' J** pioMřrdkrm k otužení těla nost rozpoznal pffl , v |A!)j/(( p Ajlmné whnvdní(1,2) pokládán» V Tr ravdovťjM pKpWM P»» ‘iT PhWU JlxJT y»n áienízimy I hor ku. • vin «- v ....... wlovdní i béhu a musí také ZXi n"bó hi po uf......... i- |»M»ll • luvť ku poflmí ncpke ulnejs roh človčk je tnuli udeřit, kdyí *e doM.do tltt |eh" IČMlé blí/koMi. a hvt ve >třehu. kdvž se na néj vrhne, /králka M, »67.0 Občan, klen plné realizoval sve spolcčviiske byli. < Hll iiiaxuu.dui o(l|>lť j (2pů. sobený obvykle > Jak° následek Přelid’ nrjií, přírodnh li katastrof nebí > zménvú«J “ ch •> čovku'nejmladších, "/!"*^^ování na státní hnaly a nařídili jim věnovat* ostatní služby, obstarali j /ni(M|dros 12,75,7). Slavnější je lltébský >4him cvičením- (Ďiodóm» j; „PoMavil jrj jako první i po celý čas tělesným x a» ^7Q /reorganizoval t*oiga * oddíl “ , který v roce 37. J z^ sl ,.. (1V ovali na Mátni útraty a byli ubytr> ,ui > — / rfl* 300 vybraných ’ PeloMas, IH, I ) V tomto období si také arW ze váni na Kadmeit. ( strážce“ označované jako epririlt/ia také jinde wroz. víainyz nkh ncznámeani

: 'i.

d..... M

p?La z Milém figuruje ve.lk- dvou b -I." '"' j " podama z ňíků, a je vyživována z obecní půdy. Daleko ví< e ovkm proslula ideální obe , Pto.AnnJ rÁtanc kde válečnická elita, zaopatřovaná anonymní masou ) z Platónovy Ústavy, kde válečnická elita, zaopatřovaná ; robců, vede život v pospolitosti, zcela podřízený zájmům obce,j, pod pastýřským vedením nejmoudřejších z nich. : k profesionalizaci vojenství nám bráni výhroVšechny/ uvedené tendence a vojáky-občany; nebudeme tedy obě t^ 0 covat protiklad mezi žoldnéři ani v závěreční' 1 části léto kapitoly, která je véno piny pojímat odděleně ,1Mké f unkce do pohw problémům spojeným s harmonií kým začleněním voje kého rámce,

Vojenství a politika časté odepření kázně žoldnéřů nebylo z politického hlediska jedinou Jejich protihráči, „vybraní“ mezi občany, také vřtíinott neměli nic c ..j. jen šího na práci než vnucovat spoluobčanům vlastní pojetí práva. Tovonejnápadnější projevy takříkajíc strukturně dané tendence představ1 jenské moci zasahovat přímo do vnitřního života obcí - nebyla tu totu jmá organizovaná síla, která by byla schopná prosadil zájmy určttyc*1 nebo zajistit udržení veřejného pořádku. iensun—yiVn,třni rozko1, k,c| y'verll k občanské válce, se ihned odraj jenství: vojsko se rozpadlo na dva nepřátelské tábory podle dělič1 W

čl°vék a

VAlka

(71)

zpravidla vedla mezi jednotlivými skupinami -i • hoplíté proti lehké pěchotě a námořnictvu Závi A zda se jim podařilo zabránit nespokojencům abv’ " ni^nvAii: ic nrpvpntnmi __ ... nod. „ é i ' nizovali: mohli je preventivně odzbrojit tonno J ’ " ne jakou záminkou je načas od be vzdálit, zapojit do loajálních jednotek^ zakáz! at odvod žoldnéřů a podobně K ozbrojenému střetu většinou docházel ’ o přímo ve městě, obvvkle na místech kde se lidé přirozeně shromažďovali (na nasiu), a býval zakončen krvavým masakrem dIuopolL' divadle. v gvm se někdy usadili v dzfa.mísíTXť^n o1“?'™'I“"*'“'1' " část území a pokračovat v boji. Názorně to roku 411: hoplíté a námořníci povstali proú vládnoudoli^«' ptrtpuro«!' „e j.zdou, pote krátký oas pobývali „a Samu, kde si zvolili nmv aS « , .

konec se usadil, v Peirmeu, odkud si vynutili znovunastolení demotarte Občas se roznětkou konfliktu stala nějaká náhodná změn,, poměru sil uvmtr armády. Tak například během obléhání Mydlény roku «7 islr mocné muž jménem Salaithos .oblékl národ do těžké zbroje místo dosavadní lehké. Lide vsak, jakmile dostali zbroj, nechtěli už poslouchat své velitele, ale srotili se a žádali, aby bohatí přinesli na veřejnost své zásoby obilí a rozdělili je všem" (Thúkydidés, 3,27,2-3). Nezřídka však byly dopady pocítčnv a> v poměrně dlouhém časovém horizontu a obešly se bez násilností. Zde je pro ilustraci uč kolik ukážek z Aristotelovy Politiky: „V Tarentu, když mnoho vznešených v boji proti lapvgům bvlo porazeno a pa dlo - krátce po válkách s Médy z politeie [umírněné] vznikla dcnioM árie (i a dikální] (...) a v Athénách po porážce pěšího vojska prořídl počet v.-uešrno h. poněvadž se za války s Lakóny muselo táhnout do pole podle sezuamu ” (5,1303a)

Podobni vzniku demokracie napomohla skutečnost, že ..kdv? se lid smI za perských válek zakladatelem moci námořní, nabyl sebex ědonu a piidi žel se špatných démagogů místo zdatných politických odborníku (2J274u) ob dobná situace nejspíš nastala i ve 4. století, kdy byli do hophtske arniády /at Ic něni thétové. Že tu nejde o nějaké okrajové, patologické jevy (což je názor, k němu? se kloní mnozí moderní historikové), nýbrž že takové tendence tkvi v s.une Podstatě života obcí, o tom svědčí Aristotelův neutuchající zájem o ně. 11 eUi ze se jednotlivá politická zřízení opírala o kritéria bohatství a půvo cvičiti v lehkých cvičeních někteří mladší, i las yiy, chlapeckých let, mohli tuto službu pěchoty, aby pak vk P sgJ^ktumího nebo jen nahodilého rozporu vítě ZT‘ Pnsd faktor vždyť „jest nemožno, aby lidé, kteří jsou s to užívati násilí zd vojens ) Y J louchati Neboť U, kteří mají v rukou luvad, vy Vyui^v j i x QQQoV a odporovat», rozhodují také o bytí nebo nebytí ústavy (7,13 9a) zbraň, i Všechny uvedené formy vojenských zásahu do politické sféry, víceméně legální a pravidelné, i pozornost, kterou jejich hrozbě věnuje Aristotelés, od­ povídají tomu, co jsme o válce v antickém Řecku řekli v úvodu. Jelikož základ­ ní formy hospodaření a rozvoje byly spjaty s působením mimoekonomických tlaků, válka zde nutně představovala racionální fenomén, úzce svázaný se zro­ zením řádu, kterýje zaručen spravedlností - jak o tom svědčí počáteční archetypální souboj bohů s Giganty, díky němuž z chaosu vyvstal kosmos. Xálkaje i nadále u zrodu politických společenství. Není tedy dixai, že obce byly nepře­ tržitě ozbrojenou silou ovlivňovány uvnitř a zároveň ohrožovány zvenčí.

\ v 2

r

X v AA I

( 1

Clovék A válka

(73)

Literatura Nemáme zde dostatek prostoru pro rozsáhlejší bibliografii 1, •• - . vit na základě určitého počtu obecných studií J‘'Sak snadno

Z příruček spíše faktografického a pozitivistického , na v Německu v 19. století a na počátku 20. století jsou nei' 7Ch"cly zejmé' DELBRÜCK, H.: Geschichte der Kriegskunst im fính \ neJuž,te^jší tyto práce: Altertum, Berlin 1900; 1962 vydKChri^Z of the Art of War within the Framewcnk of Politici} His^l c 'l tary history“ 9, Westport 1975.

’Contnbut*°ns

««»i-

KR0NW OH W ^lih?':l}eerWeSen Und KrieSfÜhrun^ Rechen und Römer in: W. Otto, Handbuch der Altertumwissenschaft A; 3, 9, München 1998 COUISSIN, R: Les Institutions militaires et navales des anciens Grecs, Paris 1932. Několik současných syntetických prací nabízí poněkud „sociologičtější“ interpretaci války: H

ADCOCK, F. E.: The Greek and Macedonian Art of War, Berkeley, Los .Angeles 1957. DUCREY, R: Guerre et Guerriers dans la Grece antique, Paris, Payot 1985 [s bohatím obrazovým materiálem], GARLAN, La Guerre dans TAntiquite, Paris, Nathan 1972. LONIS, R.: „La guerre en Grěce. Quinze années de recherche: 1968-1983 “, in: Reime des eludes anciennes 98, 1985, s. 321-379. \ERNANT,J. P. (red): Problemen de la guerre en Grece ancienne, Paris-La Have, EHESS Mouton 1968.

V Rada specializovanějších prací také nese známky této nové orientace: ANDERSON, J. K.: Military Theory and Practice in the Age oj Xenophon, Berkeley, Los Angeles 1970. A\MARD, A.: Etudes d'hisloire ancienne, Paris, Presses Universitaires de France 196/, s. 418-512. RRELICH, A.: Guerre, Agoni e Culti nella Grecia arcaica, Bonn 1961. BRUN, P.: Eisphora, Syntaxis, Stratiotika, Besan^on, Annales de 1 Universitě de Be­

sannen, Les BéUes Lettres, Paris 1983. DUCREY, P.: Le Traitement des prisonniers de guerre dans la Greet antique, Paris, De Boccard 1968. GARLAN, Y.: Recherches de poliorcétique grecque, Athenes, École franfaise d Athenes,

BEFAR 223, De Boccard 1974. Guerre et Economic en Greet ancienne, Paris, La Découverte 1989. GARNSEY, P. D. A. - WHITTAKER, C. R. (red): Imperialism in the Anaent Aorta,

Cambridge 19822.

YVON (MRÍ AN

(74)

. („iinhH'W H/’ ( ,wen Plft/I 1983 GREENHALGH, r. Agriculture in HANSON. V. 0.: "X ™X.

- VAN 1 HI N 11 Pp‘ H 4nw^w/hoj Ade» rf|J fCt lloque national 9M du CNRS, 14—l(jOi

CHASTAGNOL, • lite dans le monde antique. tobre 1976, Pans, id.non» d«

fine al IIIo setolo. M,lano 19

(,ueun

difilto riel mondo ytt'ieie (lUi1fU

Kritičtější přístup k problematice nabízí:

e Patt wl nu’n4t> 1'^’1 riiNiXY, M. I.: Junpire• in the Greco-R/nnan World*, (oeere and Hottie 25. 197 ’ s. 1-15. ---------’ F1NLEmie?r L: ”^ar and El"Pire’’ in: ^"enl Ihslaty l')H5; I...... ou/»ký |>>řekl^ -U

E’: La

te 1987elS 125P^C”’ in: Finley, Hnl' y’ M M J1

HAP MEI

W Dr Ho< ( aid I94Ü

LALNBi,«« vrarbn P. Ga»nhirf ,1 ( < >1 I H 11 x 1950: 19872, doslov Y. Garian, r 1 A7FNRY 1 F • The Spartan Army. Warminfttrr 1985, I IAZENBY.J. r- J / I mtifualian dans I hr staire du monde grgCt |»4I1S LERICHE, P. - TRESINY, H. aia’ častěJší M0 odklá' dcery, aby našly ženicha musel' 1 Nesnilnie zapomenout, že v Athénacli z Homérových příběhů a iak ? ' Věn°’ Ha rozdíl od toho’ c0 zn:n”ť chaické době, kde budoucí v ar*stokratických rodinách v arylo také způsobem, jak se whi,Ze dat dary nevěstině otci. Odložení ekonomicky zatěžovaly otce. Před .”piebytk}1 “ neprovdaných dcer, které b' rodností te Polybios přisuzoval únadeV Ď hflenistické době se snižující se poMř hoS'ldy wická rod“,a mřh PT

1 Mys je bohatyXdložr'1'

V •

Š h rozměrů- Kolem roku 270 př yž je chudý, vychovává syna; deci u-

CESTA K DOSPĚLOST! (79 )

Odloženého dítěte se mohl kdokoli • s ním bud jako se svobodným, nebo jako s otroků * možnost sházet bodným ovšem neznamenalo přijmout je za vt ?’^ACházets ním jako se svosvětě transakcí mezi adoptujícím a otcem či nor. ' -v d°pCe byla v etickém tle za účelem zajistit si mužského dědice Neiro - adoPtovaného, obvyně uvrhovala odložené dítě do postavení otrok PlaXe PravděPodobtoho, kdo se ho ujal - v případě dívek také abv pracoval° ve službách aby byl ve správnou chvíli prodán. Claudim yprovozovaly prostituci - anebo učím v Thébách, který občanům zakazoval odkST. ° zákonu Pla‘ val chudým otcům, aby novorozence ať už rW at,vlastni den a předepisovitelům města, kteří jej pak svěřili tomu kdo bvl^h1?’^1*’ přinesli Přcdsuminimální částku. Náhradou za prostředkv wd ' ° en zaPlallt stanovenou !». kdo si ho koupil, využívat dítí Jako "ok’ ”' ™hl P»“»

ŘKk? Jednoduše dosáhnou! dospelosu. ťostaxem rodičů bylo zasadm pro rozhodnutí, kdo se mohl a kdo nemoh skutečně mužem stát. Nejenom aristokracie, ale i řecké demokrate se s^IosTpXXďieX:

opíraly o pocetne uzavřeny občanský celek, v němž kritériem začlenění "VTl-Ln *eTh tO bu ° potvrzeno zákonem, který navrhl Periklés v k> tech 451 450 pr. Ki a podle nejz pouze ten, kdo měl oba rodiče Athéňany, mohl požívat občanských práv; zákon znovu vstoupil v platnost v roce 403 až 402, v období uvolnění po peloponnéské válce. Již podle Adama Smithe závi­ sely athénské restrikce v udělování občanství na požadavku, aby se nesnižovaly kvóty ekonomických výhod pocházejících z poplatků, které Athény získávaly od jiných měst. Samozřejmě i otroci měli rodiče, neměli však právo na uznání příbuzenství. Většinou pocházeli z barbarských zemí, bylo však možné, že se i svobodní občané řeckého původu stali otroky. Příčinou uvržení do otroctví byla především válka: rozšířenou praxí v dobytých městech bylo zabít dospělé muže a zotročit ženy a děti. Tak to během peloponnéské války učinily Athény s občany Mytilény, Toróny, Sikyónu a Mélu. Uzavření mírových dohod někdy předpokládalo vrácení zotročených dětí. Platónova či Isokratova výzva, aby Ře­ kové nezotročovali Řeky, dokládá, že tato praxe ve 4. století př. Kr. ještě přetr­ vávala. Již v předcházejících stoletích hezcí chlapci a mladíci z iónských mest, dobytých Peršany, měli perspektivo.!, že se stanou eunuchy. Hérodotos vypráví 0 korintském tyranovo Periandrovi, který jako výraz pomsty poslal do Sard Alyattovi 300 chlapců, synů předních občanů Korkyry, aby byli vykastrování. Při zastávce na Samu však tyto chlapce zachránili obyvatelé ostrova a odvezli je zpět do vlasti. Méně šťastný osud potkal chlapce, kteří padli do rukou Pan ionia 2 Chiu, obchodníka s otroky, o němž opět Hérodotos vypráví, že chlapce vyklesíova| osobně a pak je vozil do Sard nebo do Efesu, kde je draze prodával. Být otrokem v řeckých městech znamenalo být vyloučen z politického živta, 2 mnoha občanských práv a z většiny náboženských svátků města, ale

GlUSEPPE Cambiano

(80)

kde bvli vychováváni budoucí mladí občan/ «« i / palaisici ag'iun. • .-.litativní skok ani postupná příprava íaL " * SPTd XhoKň. Jestliže adjektivum andrapodon, čJwčk-noh’,,.

,

krichům’ pak býval &sto naxýván. zdůrazňoval trvale ponížené postavem otroka. A, ismlaněs v konwdii Je správné říkat pan tomu, kdo je bit. j k(Jyý£

rý“ V Athénách bylo možné legitimně udělovat tělesné tresty pouze oth)k(1, a dělem. nikoliv dospělvín svobodným občanům. Možná pouze on9í j.vy(}" vatelí. kteří doprovázeli děti svého pána k učiteli, se nepřímo mohli W|| číst a psát, jclikoi se účastnili vyučování. Avšak většinou jediné vzdělání.^ rt'ho se otroku mohlo dostat, se týkalo druhu práce a služby, ji; vykonána! u svého pana, od nejméně těžkých domácích prací až po velíce tvrdou práci v dolech. I'a byla určena pouze otrokům a vykonávaly ji i dětí, a to nejen v ty nejvhodué Sí a budovat elitní jednotky. K tomuto ucelu sloužily zívo4 konané ve stejné věkové skupině během svátku a obzvláště tak typické pořá_ dání předstíraných bitev. Ve výchově dětí nechyběla ani hudba. Pn Gymnopaidnch se konaly zá­ vody ve společném tanci, někdy s maskami, pro obě pohlaví; stejně tak i přj Karneích na počest Apollóna již od 7. století. Při Hyakinthiích se konal skorový zpěv chlapců a dospívajích mladíků. Hlavní část agógé však spíše než výuka čtení a psaní představovala tělesná výchova, která byla přípravou i pro závo­ dění. Není náhoda, že v nejstarší fázi olympijských her mnoho vítězů pochá­ zelo ze Sparty. Ve spojitosti se závody i válkou se odehrávaly předstírané bitvy, které ritualizovanou formou vyjadřovaly agresivitu a byly spojením spolupráce a boje. Na ostrově, který vytvořila řeka Eurótas v blízkosti chrámu Artemidy, bohyně zvláště spojené se světem dospívání a s napětím mezi divokým a zkro­ ceným, se konaly bitvy mezi dvěma chlapeckými oddíly, z nichž každému byl vylosován jeden z přístupových mostů vedoucích na ostrov. Noc předtím každý oddíl obětoval bohu války Areovi psa; poté spolu zápasili dva divocí kanci a z výsledku byli předpovězeni budoucí vítězové. Zápas začínal za úsvitu a šlo o to, kdo obsadí ostrov, vyžene z něj protivníky a nahází je do vody. Bylo to spo­ jení skupinové bitvy ve zbroji a divoké rvačky, neboť byly povoleny jakékoli chvaty včetně kousání a ran do očí. Avšak ke skutečné iniciaci ve formě odloučení a života v izolaci s násled­ ným opětovným začleněním do společnosti docházelo prostřednictvím tak­ zvané krypteie, která se týkala pouze elity efébů a jednotlivci ji provozovali izo­ lované nikoli ve skupině, za těžkých životních podmínek pod širým nebem, ahv £ a Pvotrav^n’ vyzbrojeni pouze nožem. Ve dne se museli skrývat, heilóním Vt nePřekvapil, a v noci pak podnikali skutečné policejní akce pr°u ťané měli nasttyovab léčky. Nesmíme zapomenout, že dospělí Spař mužů a oU^tinn°St dčastnit se každý den syssitií - společného hodoval’’ heilótů nebvlv n ’ ěr nev^ý7tovab na svých pozemcích. Kromě toho vzp01^ nostní službv neobvyklým. Z toho vyplývá důležitost střežení a bezp jakýmsi protínám efébů Ostávalo k veřejné funkci. se osamocených odehravala se v noci’ v horá^h’ íjy

mimo obdělávaná ri

- n 6Ž a nabývala podoby lovecké výp zemi. Byl to dramatizovaný moment opuštění dětskeh

;

Cesta K DOSPĚLOSTI (87)

vota a přípravy na válku. Když dospěli v muže bvli ti «podobné zařazeni do vybrané skupiny « SM bojo»M -P[ u jovali jako peši vojáci. J stejné boPřesto ve Spartě přechod do dospělého života, jehož přesný okamžik ie těžké m cit, znamenal vetší návaznost na předcházející život právě z důvodu převládajícího vojenského charakteru všech fází života. ,Je těžké říci zda d “ spělost ve Spartě je prodlouženým dětstvím nebo zda je dětství předčasným výcvikem pro život dospělého člověka a vojáka“ (P. Vidal-Naquet) Manželství bylo považováno za povinnost, za základní podmínku plození budoucích vojáků a počítalo se se sankcemi pro svobodné muže. Nebyl to však pro mladíky rituál přechodu, který by označoval konec dospívání a přijetí nového způsobů života. Svatba se odehrávala prostřednictvím únosu nevěsty. Dívka byla ostří­ haná do holá, nosila mužské sáty a sama a potmě si musela lehnout na slam" nik. Izolace, která eféba připravovala na roli ozbrojence, byla pro dívku pří­ pravou na manželství, jež bylo rychle konzumováno a poté manžel manželku opustil a opět nocoval se svými vrstevníky. Na rozdíl od Athén zde úkos neměl význam: i po svatbě manžel zhruba do třiceti let nežil s manželkou, ale stejné jako na Krétě vedl společný život s příslušníky stejné věkové skupiny a se ženou se pouze příležitostně setkával za účelem zplození potomstva, přičemž bylo dokonce přípustné, aby ženu oplodnil někdo jiný. Dlouhotrvající společné stravování a soužití chlapců se úzce pojily s pedagogickou funkcí, již ve spartské společnosti plnily homosexuální vztahy. Společných hostin dospělých se účastnili i paideSy kteří se tam učili, jak se chová a jak mluví dospělý svobodný muž, a to právě také prostřednictvím těchto styků. Praxe syssitií byla v řeckém světě rozšířená; je doložena také v Mílétu, Thúriích, Megarách, Thébách a v jiných městech, v nichž, zejména na Krétě, homosexualita sehrávala významnou úlohu při přechodu do dospělosti. Již v archaickém období bylo mnoho spartských zvyklostí odvozeno právě z Kréty Zde bylo rozdělení na věkové skupiny podstatné pro organizaci společností a reprodukci výběrové skupiny vládnoucích urozených válečníků prostřednic­ tvím výcviku a přijímání nových členů. Také na Krétě se děti po určitém ob­ dobí pod ochranou matek účastnily hostin, na kterých byl přítomen otec, se­ děly na zemi a obsluhovaly u stolů dospělé. Učily se čtení, psaní a u a po vedením paidonoma se cvičily v gymnastice a předstíraném boji, se mnacu letech kolem sebe paides z nejlepších rodin shromaždoyah další ^tevnflíy a vytvářeli agelai, v nichž byli živeni na náklady města. V če e az e s , téměř vždy otec chlapce, který skupinu založil, a ten je ye y ovu a p _ . _ _ nich a ukládal tresty. Během deseti let působení v agel^t Pnbl^ dvaceti let, než vstoupili do skupiny dospělých mužů, nazývané M s nimi společně jíst a spát v andmUy domě muzu se tancům se zbraněmi. W Krétě byl homosexuální vztah mezi p

c nm/rin. neměl v

konaly obíd . |,ostina a f1» PhjeU *>tloUlrtCIUWli I Ic'N.ih llo (l,,r M měřeno do péče niatkynehnV dáno jíněna. V prvních lelci h životu l>vln sinu času mimo domov '^®nQU »nioksuř, zatímco oic< navil '•1 " P«i 1«, aby « °dotos;Mil PW avyk n™t.v,,«u ,yna

,()lesl-

mu’ze

QU’i svnova předčasná smri zpňsobila

I

Hry a vyprávění mytu vyplňovaly den dětí h Anthestérií přímo účastnily litmíln »plívajícího v7h* : . 2 pJmup .e aerem a mezi čestnými funkcemi byl i takzvaný ppěhíni. Bvtv ná­ strojem, pomocí něhož město kontrolovalo v různých vě> *wch skupinách, pro něž se závody konaly, zda existují podmínky pro reprodi.xj. a přežiti. Tak v klasické době v Athénách během Ose hoforíí soutěžilo dvacet chlapců i nejlepších rodin po dvojicích v běhu na zhruba sedmikilometrosé trati. Každá Ktťld dvojice představovala jeden z deseti kmenů (fyl), t nichž se skladala po&s. která proto byla skutečným protagonistou závodu, jenž končil procesím 10 vítězů. Avšak atletické závody pro tři věkové skupiny děti, dospívající a dospělé bvlv zavedeny v letech 566-565 př. Kr. při panathénajských slavnostech. Obnášely doušky, které většinou znal již Hornér, a pétiboj, skládající se ze zápasu, běhu. skoku do dálky, hodu diskem a hodu oštěpem. Nemáme naopak zprávy o záy°dech v plavání, zatímco bohatě doloženy jsou běh ve zbroji nebo jízda na k°ni a fascinující štafetové běhy s loučemi při slavnostech na počest Ihésea.

kožených kolem roku 475 př. Kr. ___ . Avšak závod byl něčím, co přesahovalo jednotlivá me^ta.1 _ ra[ Pastory mimo město a vyvolával soutěživost s Zvl^tó Při pythijských, istmických, netnejských a olympyskvch hnufe k Zdvody mladých mužů zavedeny již ve druhé polovme /. stole .

j

.

Giuseppe Cambmmc (90)

,nM ve volném stylu spojenv s boxem. který M phpt < pankratum. zápas ve W dne , rolu 200

Kr. Odpoledne
• vzteku poraz 1 »loujb k y nejnavštčvovanější školy v Mvkaléss., zase vypráví, jak 1 tu. hdínistickým obdobím neexistuje důkaz o J zabíjeli tami vtec Imy . ,„ athénských občanů; přesto jej každí z Vinném vzz éUn | g sk^čně snažili posílat své potomky ke en„íní, , , , zbavený lioírjr za vítěz* v■ |

XtX? „a,dobu. Podie

Z povinnostmi nikoliv nemajetného poručníka byla také povinnost ««*. vychoval a hradil náklady na výuku. Péče o sirotky se v A thénách i jinde nekryla s peci o chudé. Jednu prát k-govaní sirotci byli synové bojovníků padlých ve válce, které Athény od pnlJ viny 5. století pí. Kr. zaopatřovaly a vychovávaly na náklady města až do dt®. žení dospělosti. Thcozotidův výnos zároveň rozšířil toto právo také na děr Athéftanů, kteří zemřeli násilnou smrtí za vlády třiceti tyranu. U pnleáM Velkých Díonýsií, před uvedením tragédií, byli sirotci po padlých představovčni lidu a herold oznamoval, že jejich otcové zemřeli hrdinně a poliš je bud? LC choval jako vlastní děti. Následně získali také právo na přední místa v Bylo to cvid< -riiné politické opatření, směřující k zajištění sociální soudrmof li a vojenské angažovanosti; umožňovalo to však také některým příslušník: nižší třídy přistůj) ke vzdělání, které obvykle mohli v úplnosti získat pouze nove Icí Ij nej majetnějších občanů. Také Alexandr prý vyhlásil, aby snoúri po padlých Makedoňanech byl vyplácen otcův plat. Několik nápisů z hdénůtické doby nám poskytuje informace o darech soukromých osob měsnim Te> a Milci za účelem vyplácení platů učitelům za všechny svobodné děd. Ve 2 sí ­ leli pí. Kr. králové z Pergamu poslali na Rhodos obilí a peníze, akre tno ná­ klady uhradili. To však jsou výjimečné případy; zvyk ponechával poxinnosi po­ starat se o vzdělání svých synů otcům. A vzdělání nebylo samo o sobe bkraK* společenského postupu: i synové metoiků je mohli získat, jejich právní sramt to však nezměnilo. Poslat syna do soukromého domu učitele — a ne do veřejné budw po­ stavené na náklady města, jakou byla tělocvična - se jistým způsobem p^kovi tutlat °k i^á mi P°Pisova^a hrdinu vyslaného z domova k poru讞c hmmí 1’ y eUS,P°Slán k Fénixovi- DidMon však mělo tu vfeafcOtcůvZ POd jednoho učitele- Chlapce tam doprovod třeby i trestatV AiZ' kterÝ na něj měl dohlížet a v případě popalaistry přeď svírá ™ • učitelé zakázáno otevírat si školy a cúčiielé ZE XTuX™J' wevřen'! p°2ápad“ '*

dováných kompetenci' -ésta U mXho

enovanl a kontrolovaní městem na základě

-... -

niohly umožnit instihiH h B Ve^ a veřeJny prostor jako msutuc, homoseaoálních vztahů na korektní pedagogioW K®

Cesta k

dospéLOsti

(93) V didaskaleht se chlapec učil čtení , . K ! . ' Psam a hudbě, ne r . níro účelem, jako tomu bylo u orientálních nfsařA v k zn P^sionálním . . . pisování městských zákonů a výnosů se schopnost číst pis Lvýznamná pro to, aby se člověk stal občanem v nravén '' Jak° nikoliv neví nahlas, pokročit od písmen ke slabikám a ke slovům , Xe ' t T’ ’ i T psát mohlo vyžadovat i několik let. Následně se chlape • tik‘ , ír™ *' U a delší úryvky z děl básníků, především Homéra ienž W vidí

za nejdůležitější zdroj vzorů jednání a pokladnici hodnot. Cizí iazvuXm v " dagogické peci Reku yzdy chyběly. Na papyru z 3. století př. Kr'. určeném pro školu, se objevuji také základní aritmetická cvičení. Avšak matematické vzdě lání vyšší úrovně, nezaměřené pouze k praktickým účelům, jakými byly ku­ pecké pocty a merem, vždy zůstalo vyhrazeno značně omezenému okruhu odborníků. Soutěživost však pronikla i do tohoto typu vzdělávání, tedy nejenom do cvičení. Existuje mnoho zpráv převážně z helénistické doby o soutěžích ve čtení a recitaci; v Magnesii se konala dokonce soutěž v počítání. I tyto soutě­ že probíhaly často během náboženských svátku, slavených v tělocvičně nebo ve městě. To platilo především pro jinou zásadní součást, vedle cvičení, výcho­ vy chlapců: hudbu, která byla základem pro sborový zpěv a tance při těchto slavnostech v Athénách i ve Spartě. V Arkadii podle Polybia hudba doprová­ zela výchovu až do třiceti let. Výuka hudby spočívala v prvé řadě ve hře na lyru a ve zpěvu za jejího doprovodu. Vedle lyry se řadil au los, dechový nástroj podobný spíše hoboji než flétně; avšak lyra nechávala ústa volná pro zpěv, zatímco aulos deformoval tvář do podoby, která například aristokratickému Alkibiadovi připadala dokonce jako nehodná svobodného člověka, neboť zne­ možňovala mluvit. Apollón vyhrál nad Marsyou, virtuózem ve hře na aulos, nejenom v mýtu: již ve 4. století př. Kr. bylo jeho používání postupně ponechá­ no profesionálům. Hře a zpěvu, tak důležitým v náboženství a při městských slavnostech, a tedy k začlenění těch nejmladšich do řad občanů, se učilo poslechem, bez psaného textu. Na soutěže chlapce připravovali učitelé pod dohledem chorégů (charégoi), zámožných občanů vybraných pro takový úkol, mužů starších čtyřiceti let, dost bohatých, aby mohli unést náklady na výuku a Přípravu, kteří někdy dávali pro cvičení k dispozici vlastní dům. Tělocvik a hudba byly prvky, které město považovalo za důležité pro utváření občana jako vzoru muže. Přechodu do dospělosti ezprostre n Předcházela efébie. V Athénách od roku 338 př. Kr. se jinošství ; jez pravdě­ podobně mělo dávnější původ - ustavilo ve formě vojenské služ y. y o p v*nné pro všechny legitimní syny Athéňanů z jakékoliv spo e ens c ví. , Va'° roky, po které je město živilo. Avšak vzhledem k predcház. u mu Jdobí, nápisy zařaditelné mezi rok 261 a 171 př. Kr ^aiý^Xutolem k,es v počtu efébů, od 20 do 40 za rok oproti předchozímu pi

(94)

A

Le efébové účastnili procesí a v Aglauřině svatyni skládali přísahu, že bu­ dou bránit vlast, jej i hranice a její instituce a neopustí spolubojovníka. Potom se odebrali do Peiraiea, kde vykonávali stráž ve dvou pevnostech. V druhém roce shižby se konala přehlídka eíéhů před shromážděním v Dionvsově diva­ dle. kde předváděli, co se při vojenském výcviku naučili. Tím. že jim město předalo štít a oštěp, vyjadřovalo jejich vstup mezi hoplíty. Pod velením stratégů střežili Attiku, tvořili posádky pevností a v černém plášti předsedali shro­ máždění. Strážní služba v hraničních oblastech, na krajích měst, i společně s cizinci zařazovala eféba do meziprostoru, než jako plnohodnotný občan vstoupil do středu poliš, snad jako vzpomínka či dědictví z dobv iniciace podle '

JCh° příSaha byl:‘ j" přísahou hoplítskou.

, . , P,né začleněni do městských svátků: účastnili se obětních obřadu1 závodu a.obzvláště poskytovali doprovod při převozu posvátných píedprwcsí< h P° Předepsaných trasách, jež procházek ^ry, prednanyw.m. symboly místa. To se nedělo pouze v Athénách, do ^RZZSrCn‘ ve helénisúcké dobv. Urnu s pop^ KS? rOkU 183 př- Kr- MťSS