Patristická exegeze : výklady Matoušova evangelia 9788086498546, 8086498549 [PDF]

Zitiervorschau

PATRISTICKA EXEGEZE

VÝKLADY MATOUŠOVA EVANGELIA

JAN AMOS DUS

.DAT

PATRISTICKA EXEGEZE

VÝKLADY

MATOUŠOVA EVANGELIA

© Jan A. Dus Lektoroval doc. Jiří Mrázek, Th.D. ISBN: 978-80-86498-54-6 Operační program Praha - Adaptabilita

OPP A

PRA PRA PRA PRA

HA GUE GA G

EVROPSKÁ UNIE

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

OBSAH

I. O třech vykladacích .............................................. i Órigenés z Alexandrie........................................................ Jan Zlatoústý ..................................................................... Hilarius z Poitiers .............................................................. Shrnutí ...............................................................................

3 5 7 8

II. Texty a výklady sedmi perikop ....................... 9

i.

Perla (Mt 13,45-46) ......................................................... Órigenés (Comm. Matth. X,7-10) ................................... Jan Zlatoústý (Hom. Matth. XLVII) ............................... Hilarius (In Matth. XIII,7-8) ..........................................

11 12 18 20

2.

Poklady Písma (Mt 13,51-52) ........................................ Órigenés (Comm. Matth. X,14-15) ................................... Jan Zlatoústý (Hom. Matth. XLVII) ............................... Hilarius (In Matth. XIII,7; XIV,1) ...................................

21 22 28 33

3.

Ježíš chodí po vodě (Mt 14,22-33) ................................ Órigenés (Comm. Matth. XI,4-6) ................................... Jan Zlatoústý (Hom. Matth. L) ....................................... Hilarius (In Matth. XIV,5; 13-18) .....................................

35 37 46 53

4.

Kananejka (Mt 15,21-28) ............................................... Órigenés (Comm. Matth. XI,16-17) ................................. Jan Zlatoústý (Hom. Matth. Lil) .................................... Hilarius (In Matth. XV,2-5) ............................................

57 59 67 75

5.

Petrovo vyznání (Mt 16,13-16) ...................................... Órigenés (Comm. Matth. XII,9-10) ................................. Jan Zlatoústý (Hom. Matth. LIV) ................................... Hilarius (In Matth. XVI,4-6) ..........................................

79 80 84 88

6.

Zaslíbení Petrovi (Mt 16,17-20) .................................. Órigenés (Comm. Matth. XII,11-14) ............................... Jan Zlatoústý (Hom. Matth. LIV) ................................. Hilarius (In Matth. XIII,7-8) ........................................

91 92 101 104

7.

Proměnění na hoře (Mt 16,28-17,9) ............................ Órigenés (Comm. Matth. XII,36-43) ............................. Jan Zlatoústý (Hom. Matth. LVI) ................................. Hilarius (In Matth. XVII,2-4) ...................................... POZNÁMKY .................................................................

105 107 120 132 134

I. O TŘECH VYKLADACÍCH

i

ÓRIGENÉS Z ALEXANDRIE

Órigenés se narodil někdy kolem roku 185 v egyptské Alexand­ rii. Jeho otec Leonides zemřel jako mučedník při pronásledování křesťanů za císaře Septima Severa, v roce 202. Órigenés získal vý­ borné vzdělání ve filosofii a literatuře a po smrti otce živil rodinu jako (světský) učitel. Časem mu byla svěřena i výuka katechumenů. Už v Alexandrii vytvořil Hexaplu a Tetraplu - synopsi hebrejského textu a dostupných řeckých překladů Starého zákona. Zde také za­ čal psát své komentáře ke starozákonním i novozákonním knihám (Genesis, Pláč Jeremiášův, první část Žalmů, první část komentáře k Janovi) i systematické dílo IIspl ápyčěv (De principiis). Postupně však narůstalo napětí mezi Órigenem a alexandrijským biskupem Démétriem. Nakonec Órigenés odchází do Caesareje, kde byl velmi příznivě přijat a kde strávil zbytek života. Kolem roku 250 byl zatčen a mučen při pronásledování za císaře Decia; zemřel buď ve vězení nebo krátce po propuštění za následujícího císaře Galia, snad v Týru. Órigenés proslul jako velký učenec a apologet, proslavil se mno­ ha veřejnými disputacemi s různými heretiky, napsal apologii Karů KéÄoov (Contra Celsum), on sám však byl už za svého života obvi­ ňován z některých heretických názorů a posmrtně byly některé části jeho učení označeny za hereze. Drtivou většinu jeho díla však tvoří exegetické práce. Napsal ne­ uvěřitelné množství scholií, komentářů a homilií k většině starozá­ konních i novozákonních knih. Kontroverznost Órigenovy osobnos­ ti a jeho názorů se zvláštním způsobem projevila i v dalších osudech jeho díla: většina jeho díla byla zničena nebo přinejmenším nebyla dále opisována, takže se zachovaly jen zlomky. Na druhou stranu však byl - především jako exeget - natolik inspirující, že z něho řada dalších církevních otců přímo či nepřímo čerpá (ne vždy přiznané a ne vždy je jasné, zda vědomě). Řada jeho exegezí se zachovala např. ve Filokaliích kappadockých otců nebo v různých katénách. Órigenés je představitelem alexandrijské exegetické školy, v níž navazuje na Filóna Alexandrijského. Tato škola proslula zejména alegorickými výklady. Alegorie, která má u moderních badatelů spí­ še špatnou pověst jako exegetická svévole, však u Órigena není své­ volným vymýšlením či vkládáním. Órigenés je hluboce přesvědčen o vícevrstevnosti biblického textu a jeho významů. Projevuje velkou pozornost a vnímavost na rovině gramatické, v doslovném, základ­ ním významu, a jinotajný význam se opravdu snaží vyvodit z da­ ného textu (jakkoli se nám dnes z odstupu může zdát, že jej vnáší odjinud). 3

O TŘECH VYKLADAČÍCH

Rozsáhlé pojednání o Matoušově evangeliu Órigenés sepsal kolem roku 246, tedy až ve svých šedesáti letech, a někdy bývá označováno za jeho „závěť“. Přitom se prvním evan­ geliem již dříve zabýval velmi intenzivně. Statistika dosvěd­ čuje, že v celém svém díle z něj cituje dvakrát častěji než z Lukáše či Jana, a třikrát častěji než z Marka. K souvislému studia Matouše se zřejmě dostal tak pozdě z důvodů vnější povahy; komentář k Janovu evangeliu měl například před­ nost, protože Órigenés v něm hledal argumenty pro svou polemiku s gnózí. Teprve v pozdějším věku se Órigenés za­ čal soustavněji věnovat polemice s judaismem, pro kterou zase hledal oporu v prvním evangeliu, jež bylo podle jeho mínění sepsáno zejména pro židovské čtenáře. Není tedy náhodou, že v Órigenově komentáři značný prostor zabírá výklad Ježíšových sporů s farizei (např. XI,8-15). Za zmín­ ku také stojí, že do stejné doby spadá i další Órigenovo dílo plné matoušovských citací, totiž polemika s filosofem Kelsem, jenž patrně ze všech biblických spisů znal pouze Gene­ sis a právě Matouše. Stejně jako další Órigenovy komentáře, ani komentář k Matoušovi se nedochoval celý. V řeckém znění máme z pětadvaceti jen osm knih (X-XVII), jež obsahují výklad Mt 13,36-22,33 (obvykle se citují pod latinským názvem Commentaria in evangelium secundum Matthaeum). Jinou část komentáře (Mt 16,13-27,65) známe díky anonymnímu latinskému překladu, lépe řečeno verzi, jež nese podobný název Commentariorum in Matthaeum series, ale v mno­ hém se od originálu liší.

4

JAN ZLATOÚSTÝ

Jan Zlatoústý (Chrýsostomos) se narodil roku 347 v Antiochii na Orontu, v dobře situované rodině. Jeho otec, Secundus, který byl vy­ sokým důstojníkem, sice zemřel krátce po Janově narození, ale mat­ ka se postarala o veškerou výchovu. Janovi se tak dostalo výborného vzdělání, zejména u proslulého učitele rétoriky Ľibania. V roce 369 byl pokřtěn. V sedmdesátých letech se přiklonil k mnišskému aske­ tickému životu, a posléze odešel do hor jako poustevník. Asi po šesti letech se vrátil do Antiochie, kde v roce 381 získal jáhenské a v roce 386 kněžské svěcení. Jeho hlavním úkolem bylo kázat. V této době získal přízvisko „zlatoústý“ pro svoji výřečnost. Pro jeho kázání bylo, podobně jako u Órigena, charakteristické lectio continua - souvislý výklad biblických knih. V této době vzniká většina jeho spisů. V roce 398 byl překvapivě a spíše proti své vůli jmenován patriar­ chou Konstantinopole. Konstantinopol byla v té době již císařským sídelním městem, Jan tedy kázal i pro císaře a jeho dvůr. Neupustil však od svých asketických mnišských důrazů, kritizoval světskost, bohatství a marnivost císařského dvora a brzy se tak dostal do vlek­ lého napětí se státní mocí. Několikrát byl vypovězen: v roce 403 si jeho lidoví posluchači v Konstantinopoli vynutili jeho návrat, v roce 404 byl ovšem vypovězen znovu, do města Cucusus v Kappadokii, protože však byl stále v kontaktu se svou konstantinopolskou diecézí, byl v roce 407 deportován na Kavkaz. Během cesty zemřel vyčerpá­ ním. Už v roce 412 byl však rehabilitován a krátce na to svatořečen. Jeho dílo sestává z množství zejména homilií na starozákonní i novozákonní knihy. Na rozdíl od Órigena náleží Jan Zlatoústý spíše antiochejské škole. Jeho výklady jsou o něco méně alegorické (někde se vůči bezhlavé­ mu alegorizování přímo vymezuje). Charakteristické jsou sociální důrazy, ale opět také vymezování proti heretikům. K jeho protiheretickým důrazům patří polemika proti judaizujícímu dodržování sta­ rozákonních předpisů a proti judaismu vůbec. Tato polemika však žel někdy vyznívá poněkud antisemitsky a Jan Zlatoústý bývá občas označován za antisemitského autora.

Matoušovo evangelium bylo oblíbenou četbou Jana Zlato­ ústého - svědčí o tom jak vysoký počet 90 homilií (srv. 88 homilií janovských, či 67 homilií na Genesis), tak i 2400 matoušovských citací v celku autorova rozsáhlého díla (srv. počty citací z Jana: 1300, Lk: 900, Mk: 200). Statistika nás poučí také o tom, že Zlatoústého novozákonní kázání se 5

O TŘECH VYKLADAČÍCH

vyskytují ve větším počtu překladů (staroslověnských, syr­ ských, koptských, arménských, gruzínských), než starozá­ konní - ta byla o něco méně populární snad i proto, že je na nich patrná autorova neznalost hebrejštiny. Živost mluveného slova je hlavním klíčem k pochope­ ní charakteristických rysů Zlatoústého kázání. Nepřesné a někdy i věcně nesprávné citace Písma naznačují, že autor mluvil spatra, případně že podkladem spisu byly narychlo pořizované zápisky posluchačů. Méně než Órigenés se au­ tor věnuje rozdílům mezi synoptiky, detailní znalost Písma však prokazuje na mnoha jiných místech. V kázáních na Pavlovy epištoly se projevuje více jeho metodičnost, ve vý­ kladech evangelijních příběhů je jeho nejsilnější stránkou schopnost porozumění, vcítění. Autor dokáže do strhující­ ho proudu své argumentace přirozeně zapojit nejen poslu­ chače, ale dokonce i samotné biblické postavy (viz přímé oslovení Kananejky).

6

HILARIUS Z POITIERS

Hilarius se narodil roku 315 v Pictavium (dnešní Poitiers ve Francii; odtud Pictaviensis). Pocházel z pohanské rodiny, teprve četbou Bible dospěl ke křesťanství a v roce 345 se nechal spolu s ženou a dcerou pokřtít. V roce 350 byl v Poitiers zvolen biskupem. V západní církvi zažívalo v té době jakýsi druhý život, druhý rozkvět ariánství, přes­ tože jeho zakladatel, Arius již byl mrtev a ariánské učení již bylo od­ souzeno na ekumenickém koncilu v Nikai roku 325. Hilarius byl jed­ ním z mála biskupů, který odmítl se k arianismu přiklonit, byl proto vypovězen do Frygie. Tam pokračoval ve svém protiariánském zápa­ se, který později přehodnotil na snahu o smíření ortodoxie se semi-ariány. Ve Frygii se také naučil nebo přinejmenším doučil řečtině. Nakonec mu bylo dovoleno se vrátit do Poitiers, kde pokojně dožil až do své smrti roku 368. Napsal dogmatická díla De Trinitatis a De synodis. Dochovala se dvě exegetická díla, komentář k Žalmům (Tractatus super Psalmos) a k Matoušovu evangeliu (Commentarius in Evangelium Matthaeí). Jeho komentář k Matoušovi je poměrně stručný. Exegeticky navazu­ je na Origena, avšak je dosti samostatným a svérázným myslitelem. Vzdor návaznosti na východní otce se u něho již projevují prvky zá­ padní, latinské tradice.

Na rozdíl od Órigena, Hilarius napsal soustavné dílo o Ma­ toušovi hned v počátcích svého křesťanského života, tedy asi v třiceti letech. Snad i proto zde ještě nejsou tak časté a tak nápadné ohlasy ariánských polemik, jak by se dalo očekávat při pohledu na jeho životní osudy. Když už se vyrovnával s heretickými názory, navazoval spíše na své předchůdce (Tertulliána), než současníky (Athanasia). Hilariův komentář k Matoušovi je první latinský komen­ tář k tomuto evangeliu, který se dochoval v celku. Je ovšem výrazně kratší, a to natolik, že někteří jej považovali spíše za stručné poznámky ke kázáním. Tomu však odporuje sku­ tečnost, že zde nejsou tak časté typické známky takového žánru, jaké byly patrné například u Jana Zlatoústého: doxologie, liturgické aluze, výzvy k ctnostnému životu, nebo přímé výzvy k posluchačům, aby si vzpomněli na předchozí perikopu a pozorně sledovali linii výkladu. Spíše než laické posluchače chtěl autor oslovit vzdělanější čtenáře, kteří asi také mohli více ocenit jeho sečtělost (Plinius, Cicero) a zna­ lost antických reálií. 7

O TŘECH VYKLADAČÍCH

SHRNUTÍ

Máme tedy před sebou tři autory, kteří nám zanechali výklad Ma­ toušova evangelia. Náš výběr však není jen nahodilý, učiněný na zá­ kladě toho, že právě tito autoři náhodou vykládali Matouše a jejich díla se zachovala. Každý z nich je něčím charakteristický. Órigenés je představitelem alexandrijské exegetické školy, „pokřesťanštěného“ Filóna. Je ovšem také křesťanem, který žil v dobách ilegální, proná­ sledované církve. Na jeho životě se můžeme poučit, jak různé podo­ by tato ilegalita mohla mít: na počátku a konci je státní pronásledo­ vání, v době mezitím spíše formální ilegalita, kdy o Órigenovi zřejmě každý věděl, že je významným křesťanským učitelem, ale nikdo to neřešil. Órigenés měl v dobách největší tvůrčí aktivity sponzora, kte­ rý mu platil 7 stenografů a 7 kaligrafů či kaligrafek, takže mohl neru­ šeně tvořit, a byl-li přesto něčím rušen, pak spory s církevní (taktéž ilegální) vrchností. Jan Zlatoústý a Hilarius jsou - každý jinak - představiteli církve, která je povolená a stává se církví státní. Nicméně oba se paradox­ ně dostali do konfliktu se svou křesťanskou „vrchností“. Jan Zlato­ ústý proto, že svým myšlením patřil spíše na poušť a do poustevny než k císařskému dvoru a dával nekompromisně najevo, co si myslí o oficiálním křesťanství v podání císařského dvora. Hilarius za­ stával pravoverná (protiariánská) stanoviska, která ovšem shodou okolností v jeho okolí nebyla právě běžná a ani císař jim nebyl zcela nakloněn. Jestliže Órigenés representuje v našem výběru kvetoucí alexandrijskou tradici a Jan Zlatoústý syrské mnišství (dočasně a té­ měř nedopatřením přenesené z pouště do hlavní katedrály), Hilarius představuje rodící se západní tradici.

8

II. TEXTY A VÝKLADY SEDMI PERIKOP

10

1. PERLA (MT 13,45-46)

45 ndXiv opoia eotiv q paatXsia tcov ovpavaiv dv0pd)7icp spnopq) ij]TOuvTi KaXovp papyapiraq 46 svpcbv 6e sva ttoXvripov papyapiTqv dnsXOcbv TtEnpaKEv rrdvra baa eI\ev Kai qyopacrEV auTOv. 45 Iterum simile est regnum caelorum homini negotiatori quaerenti bonas margaritas. 46 Inventa autem una pretiosa margarita, abiit et vendidit omnia, quae habuit, et emit earn.

11

1. PERLA (MT 13,45-46)

ÓRIGENÉS (COMM. MATTH. Xj-io)

IláXrv ópoía eotív r] paoiXEÍa twv ovpavóív ávOpávrcp épnópq) (qTovvTi KaXoix; papyapÍTac; (Mt 13,45). Zkoumejme vlastnosti perel

X,7 13.848’ETr8i6r] i) PacnXeía tčov ovpavcov ópoía éotí, tcoXXá>v ÓVTCOV ép7tÓpa)V TloXXá EpTTOpEVOpÉVCOV, ovóevI pEV ekeívcdv, T(i 5e (t|tovvtl touc; KaXovq papyapfrac; Kat EvpóvTt £va ávTá^tov tcov TroXXá)v noXiÍTipov papyapÍTqv ov ávťi návTcnv qyópacFEV, svXoyov qyovpai Tvy\ávEiv Ta 7i£pi TŤ|v KaXovc; papyapÍTac; éóvqTai xénpaKEV, áXXá Kai irávTa óoa eIxev, íva

áyopáor] tóv KaXóv papyapírr|v čkeivov. Evpo|i£v ovv napa toíc; rept Xí0wv TTpaypaTEvaapévoic; 7i£pi Tf|c; cpúa£(D(; tou papyapÍTov ravra óti twv papyaptT(í)v oí pév £lai ^péráku, oí Ó£ OaXáTTtoi. Kal oí pév \£paaíot nap’ ’Ivóoíc; póvotc; yívovTai TipénovTEq cxppayiai Kal cripEvóóvau; Kal óppoiq. Oí Ó£ OaXáTTiot ol pev óiacpépovT£7Tov, av0pamov psv évóptlpv sívai, ávaoTáoEcoc; Se cpavévTa, Ka0á7i£p KaľHpcúôqc; eXeyev (Mt 14,2). AXX’ aŮTÓc; TaÚTqc; aÚTOup á7Táya>v Tqp únovoíac;, cpqoív- ,'YpElc; Se TÍva ps XÉyETs eívai;“ TouTSOTiv, Oí ouvóvtec; ásl Kal 0aupaToupyouvTa pXÉTiovTsc;, Kal TtoXXác; Suvápsic; SĽ époů TtsiroiqKÓTEc; aŮToí. Petrovo vyznám nebylo jediné Ti ouv to OTÓpa Tá)v á7TOOTÓXa>v ó IlETpoc;, ó navTaxoů 0sppôc;, ó tou xopoú tcov ánooTÓXcov Kopucpaíop; IlávTcuv £pa)Tq0évTO)v, aÚTÓc; áiroKpívETai. Kal ote psv Tqv tou Sqpou yvcópqv qpÚTa, tióvtec; Einov to épa)Tq0év- ote Se Tqv aÚTWV, IIÉTpoc; nponqôä Kal upoXap^ávEi, Kaí cpqaiSv El Ó XplCFTÓc; ó Yíóc; tou ®eou tou (cčvtoc; (Mt 16,16). Tí ouv ó XpiOTÓc;; MaKápioc; eI, Zípcov Bäp’Icovä, oti oáp^ Kal aípa oůk á7TEKáXu\|/£ 001 (Mt 16,17).

85

5. PETROVO VYZNÁNÍ (MT 16,13-16)

Kal pqv el pq yvqoícoc; aůróv cbpoXóyqos, Kal aurou tou Ilarpoc; ysysvvqpsvov, oůk qv ánoKaXúv|/Eax; touto spyov- ei T(ův tioXXcuv aŮTÓv sívat svá évópi^ev, oů paKapiopoů á^iov qv tó Xe\08v. ’EtieI Kal npó toútou slnov, „AXq0(ňp 08OŮ Yíóc; 8cmv“ (Mt 14,33), oí év tw nXoícp pera tóv oáXov óv slóov, Kal oůk 8paKapío0qoav, Kaíroiye áXq0áx; EinóvTEq. Oů yáp Toiaůrqv ópoXóyqoav uíÓTqra, oíav ó IIsTpop áXX’ 8va tcov noXXóv áXq0á)p ulov évópi(ov sivai, e^aípsTOv pev napa Toůq noXXoůc;, oů pqv 8K Tqp oůoíac; aůrqc;. LIV,2 Kal ó Na0avaqX 5s ěXeys, „'Pa|3[3l, oů sl ó uloc; tou Osou, oů si ó PaoiXeůc; Tou’IopaqX“ (Jn 1,49)- Kal oů póvov oů paKapí^ETai, áXXá Kal cbp evSséaTspov noXXá) Tqc; áXq0síac; ElpqKdx; eXsy^erai nap’ aŮTOu/Enqyays yoův- ,'Oti EÍnóv 001, oni Etóóv os ůnoKÓTco Tqc; ouKqc;, nioT8Ú8Lp; psí­ kova TOÚTCOV Ól|/8l“ (Jn 1,50).

Čím bylo Petrovo vyznám výjimečné Tívoc; oův 8V8K8V outoc; pai