Nové organon [2nd ed.] [PDF]

Zitiervorschau

Francis BA CON Nově organon

ŽoÍĚ'..„„› Míla:

'

/LW

FILOZOFICKÉ DĚDICTVÍ

KJ. MM“.

nm

i Francis

BACN

Nově organon

S V O B O DA

PRAHA 1990

Prcfacc © Miroslav Zůna, Milan Sobotka, Praha 1990

Translation © Miroslav Zůna, Praha 1974

ISBN 80-205-0107-X

ŽIVOT A DÍLO

FRANCISE BACONA

Francis Bacon pocházel z rodiny významného anglického státníka, lorda strážce pečetí Sira Ni­ colase Bacona, který se domohl svého úřadu za Jindřicha VIII. Vyšvihl se z drobné vesnické šlechty jako jeden z mnoha těch, kdo využili pří­ ležitosti a v době církevního schizmatu a likvidace statků římskokatolické církve se náležitě obohatili. Protože v Anglii byl tradiční nedostatek pracov­ ních sil (následkem několika morů), byla i životní úroveň pracujících vyšší než na kontinentě. Nové rozdělení půdy, peněz i majetku vedlo k vzrůstu drobné, tehdy progresívní šlechty, jež se chopila nejrůznějšího podnikání. Pro Anglii za vlády krá­ lovny Alžběty to znamenalo vzrůst průmyslu, zvýšení výroby textilu, zejména tkaných vlněných látek, cínu a cínového nádobí, různých umělec­ kých výrobků a poměrně přepychových předmě­ tů, jichž bylo tehdy třeba k zařizování nových krásných renesančních domů i paláců. Vzkvétala města i venkov. Projevilo se to kromě jiného zvý­ šeným zájmem o přepychové zboží a také nevída­ ným zájmem o umění. K celé souhře šťastných náhod patří i to, že se anglickému válečnému loďstvu podařilo porazit obávanou válečnou í'lotilu španělského krále Fi­ lipa II., tehdy nejmocnější námořní sílu světa, čímž bylo odstraněno největší nebezpečí hrozící anglickému námořnímu obchodu, zejména s Ni­ zozemím. Odtud přicházelo do Anglie kromě 7

mnoha druhů zboží, jejichž výrobu později Velká Británie namnoze převzala anebo v nichž se ale­ spoň stala Nizozemsku mocným konkurentem, zejména umění tkalcovské. V tomto odvětví Anglie brzy získala nadvládu, vývoz látek zároveň zname­ nal na svou dobu obrovský přísun peněz do země. Doba, v níž žil a působil Francis Bacon, je do­ bou snad největšího rozmachu anglického umění, hudbou počínaje a literaturou, zvláště poezií a dramatem konče. Alžbětinská perioda anglické kultury, jejíž rozkvět byl umožněn zlepšenými eko­ nomickými podmínkami, je charakterizována jmé­ ny jako Ben Jonson, Byrd, Shakespeare, Webster, ' Spenser, Marlowe, Kyd, z nichž zvláště Shake­ speare dodnes patří mezi nesmrtelné a stal se po­ jmem. Atmosféra jeho dramat, zejména komedií, do značné míry vystihuje tu starou, veselou Anglii (old merry England), libující si v zábavách a v na­ paráděném přepychu, fanfaronskou, ale lidskou, plnou protikladů, hrůz a tragédií, ale též nelíče­ ného veselí. Tato pozdně renesanční doba, v níž se odrazily všechny tehdejší světové směry a módy, včetně anglických odrůd tzv. manýrismu (např. euphuismus aj.), zůstává dodnes v mnoha aspek­ tech záhadná a složitá, je dobou nejenom vzrůstu průmyslu a vědy, ale zároveň ještě dobou magie, alchymie, astrologie, dobou pověrečného strachu. V tomto paradoxním prostředí dochází opět jako­ by paradoxně, ovšem s železnou nutností k nástupu technické civilizace provázené nadšením pro všech­ no nové, pro nové objevy, které podle Bacona, bu­ dou-li metodicky a experimentálně připravovaný, umožní skutečnou vládu člověka nad přírodou. Tomuto mohutnému a velkolepému vědeckému i technickému úsilí dal Francis Bacon dlouho ne­ překonaný program. Francis Bacon se narodil 22. ledna 1561 v lon­ dýnském sídle svého otce, v tzv. domě Yorků. 8

t

Otec byl, jak už jsme uvedli, jedním z mocných dvorských úředníků, matka Anna, rozená Cookeo­ vá, byla švagrovou tehdejšího státního sekretáře Sira Williama Cecila. Baconovi rodiče měli cel­ kem osm dětí, z nichž v jeho životě hrál největší úlohu bratr Anthony, s kterým společně studoval v Cambridgi a s kterým byl delší dobu ve Francii v diplomatických službách anglického dvora. Studium v Cambridgi už tehdy Francise, jak se později vyjádřil, neuspokojovalo, protože se doví­ dal jen málo nového a objevného. Musel se přitom zabývat stohy knih, v nichž byla pouhá neplodná knižní učenost, jež nemohla nijak přispět k novým objevům, pro něž už tehdy Francis jevil veliké nadšení. Donekoneěna Opakovalyjen staré známé věci, většinou, pokud šlo o přírodní vědu, vyčtené a namnoze špatně pochopené z Aristotela. již v Cambridgi došel Bacon k závěru, že cesta ná­ pravy dosavadních věd vede přes zkoumání pří­ rody. Hned po skončení studií odebral se Bacon spolu s bratrem Anthonym v družině anglického vyslan­ ce Sira Amiase Pauleta ke královskému dvoru do Francie. Ta byla v té době rozvrácena nábožen­ skými spory a válkami - neuplynulo příliš mnoho 'času od bartolomějské noci - a byla v mnoha směrech školou státnického umění jako negativní příklad krizových situací. Bacon zde poznal ně­ které významné lidi, vědce a myslitele, získal na svém vystupování a setkal se s jiným způsobem myšlení a životního stylu. Francouzské období se také později projevilo i v jeho spisech, zejména v Esejích, kde je patrný například významný vliv Michela de Montaigne. ' Slibnou diplomatickou kariéru Baconovu ukon­ Čila předčasná a nečekaná smrt otce. Bacon se musel vrátit a rázem se ocitl ve svízelných životních podmínkách. Dědictví po otci ani zdaleka nesta­ čilo na dráhu soukromého učence, Baconův to 9

ideál, naopak těžká životní situace ho nutila hledat si místo. K tomu ovšem potřeboval vystudovat nějaký praktický obor. Rozhodl se pro práva, vy­ střídal různé stupně právnických hodností i úřadů a stal se nakonec takovým znalcem právní teorie, že se jeho spis věnovaný této tematice doposud běžně studuje. Celý jeho další život je pak úsilím 0 to, aby své právní znalosti adekvátně uplatnil, což se mu za vlády královny Alžběty ve vyšší funkcí nepodařilo, takže našel svou příležitost teprve za vlády jejího nástupce, skotského Stuartovce Jakuba I. Proč královna Alžběta nechtěla nikdy Bacona do svých služeb, to je těžké s definitivní platností říci, jisté však je, že Bacon jednou vystoupil v parlamentě proti zájmům koruny, a to v době, kdy královna hodlala naplnit skoro prázdnou státní pokladnu novými berněmi. Za mnohem menší přestupky seděli za jejího otce mnozí poslanci v Toweru, takže mu začali přezdívat „naše vězení“. Tím, že byl za Alžběty v nemilosti, měl Bacon o to lepší pozici za Jakuba Skotského, třebaže přízeň tohoto panovníka byla vrtkavá. Bacon se prostřednictvím svého bratra Antho­ nyho seznámil s Alžbětiným favoritem hrabětem z Essexu, který, jak o něm praví doboví životo­ pisci a historici, patřil k nejduchaplnějším a také nejmocnějším lidem tehdejší Anglie. Shromáždil kolem sebe kroužek přátel a zajímavých lidí a dis­ kutovalo se tu o problémech vědy i umění. Sem měl Bacon přístup a zde asi také vznikly podněty k jeho proslulým Esejím. Essex ovšem po nějaké době, kdy byl na vrcholu přízně, žalostně ztrosko­ tal, byl označen za velezrádce a postaven před soud. Baconovi i Essexovi společní přátelé měli za to, že Bacon bude Essexe hájit, ale stal se pravý Opak. Bacon vystoupil v soudním procesu jako žalobce. Essex byl brzy nato odsouzen k smrti pro údajné spiknutí proti královně. Alžběta přesto 10

Baconovi ani po tom, co se takto „osvědčil“, ne­ přála, a ani tato krajně problematická zásluha mu nijak nepomohla. Zdá se spíše, že královna do poslední _chvíle chtěla smrti svého oblíbence za­ bránit, ale už se asi nedalo nic dělat, protože mi­ lující žena musela ustoupit panovníci. Za Jakuba I. zato Bacon stoupal po příčlích společenského žebříčku velmi rychle a dostal se až na nejvyšší stupně. Domohl se význačněho po­ stavení a stal se dokonce lordem kancléřem, tj. měl na starosti zejména vnitřní, ale do jisté míry i za­ hraniční politiku anglického státu. V této době byl jedním z nejmocnějších velmožů v zemi. O podrobnostech této závratné kariéry se zde ne­ můžeme šířit, ale pozoruhodné je, že Bacon i v do­ bách největšího zatížení právnickou a státnickou prací se vždycky stačil ještě zabývat ñlozofií a vě­ dou, přestože si, jak víme z jeho korespondence, neustále stěžoval na nedostatek času. Většina jeho hlavních děl, jako: The Advan­ cement of Learning (O pokroku ve vzdělání), N0­ vum organum, De dignitate et augmentis scien­ tiarum (O důstojnosti a pokroku ve vědách) aj., vznikla v době, kdy byl zaneprázdněn mnoha ji­ nými záležitostmi. Jeho hlavní díla se neustále vracejí k základní myšlence pojaté už na studiích, že je potřeba radikální přestavby věd, aby mohly skutečně sloužit člověku.Jeho hlavní díla jsou tedy programem budoucího rozvoje vědy. Tento poměr­ ně narychlo koncipovaný program uchvacoval svou jasností a velkorysostí. Pokud se ovšem Bacon sám pokoušel o vědecké zkoumání, byly výsledky mini­ mální. Nebyla to vždy jeho vina, stav vědy byl tehdy opravdu problematický. Chyběly základní poznatky, prostředky i metoda. Objevy svých současníků Bacon většinou nehodnotil příliš vyso­ ko, namnoze je podceňoval (například objevitele principu krevního oběhu Harveye, .Galilea Ga­ lileiho aj.). Tím došlo k paradoxní situaci, že

ll

totiž na jedné straně dal velkorysý program vědě a na druhé straně sám vlastně svou nekritičností a nedostatkem skutečné vědecké metody v usku­ tečňování svého programu překážel. Baconova kariéra skončila neslavně. Byl obžalo­ ván z braní úplatků a odsouzen do vězení a k po­ kutě, která převyšovala jeho možnosti. Pro špatný zdravotní stav mu byl trest v Toweru prominut. Je možné, že král sám si nebyl právoplatností Ba­ conova procesu zcela jíst a že jej chtěl uchránit alespoň od nejhoršího. Celá věc ovšem Bacona vel­ mi podlomila psychicky. K jeho cti slouží, že své osobní tragédii nepodlehl, ale že na0pak pět po~ sledních let svého života věnoval intenzívní vědecké a myslitelské práci. V té době také dokončil řadu svých stěžejních děl. Stal se r- 0pět paradoxně _ jakousi obětí své vědecké vášně, protože se nachla­ dil při experimentu, při němž zkoumal vliv sněhu v útrobách slepice na hnití jejího masa. Zemřel pravděpodobně na zápal plic nebo na těžkou bron­ chitidu. Za svého života byl jako vědec uznáván a jeho věhlas daleko překročil hranice Anglie. Jezdili za ním učenci z celé Evropy, protože je uchvaco­ vala jeho prognóza vývoje vědy. Téměř vše, co Bacon navrhuje zkoumat, se ukázalo důležitým. Mnoho z toho nám dnes připadá samozřejmě, ovšem často právě proto, že se to už uskutečnilo.

12

Přehled Baconových

filozofických spisů Baconovou nejúspěšnější knihou za jeho života byly Eseje, jejichž první desítku vydal Bacon v roce 1597. D0 roku 1606 vyšla útlá knížka ještě třikrát. Bacon je poté ještě dvakrát přepracoval. Ve vy­ dání „poslední ruky“ z roku 1625 obsahují tyto Eseje 5.8 pojednání a Bacon si jimi vytvořil pověst brilantního spisovatele. Za zaznamenání st0jí i je­ ho Dějiny Jindřicha VII. (1622), a to proto, že se v nich Bacon, který se materiálově Opíral o dřívěj­ ší kronikáře, pokouší jako prvý v Anglii psát histo­ rické dílo analytickým a vysvětlujícím způsobem. Filozoñekých Či vědeckých Baconových spisů ve vlastním smyslu je asi třicet a namnoze jde 0 nedokončené práce, náčrty a rozvrhy. Nicméně V množství těchto spisů a náčrtů lze shledat dva myšlenkové motivy, kolem nichž vykrystalizovala jeho nejzralejší díla, z nichž první je spis O pokro­ ku ve vzdělání (The Advancement of Learning) z roku 1605, podávající podrobnou klasifikaci věd. Táž látka, přepracovaná a přeložená do latiny, tvoří také druhou až devátou knihu pozdějšího spisu O důstojnosti a pokroku ve vědách (De dig­ nitate et augmentis scientiarum) z roku 1623. Slovo vzdělání vystihuje však lépe Baconovu in­ tenci, neboť jde o klasifikaci základních oborů du­ ševní činnosti. Tyto činnosti jsou tu tři - vlastní věda či filozofie, historie (Bacon zde užívá tohoto termínu zhruba v dnešním významu, jinak mu historie v názvu řady spisů znamená popis) a poe­ zie. Podkladem tohoto dělení jsou různé schOpnosti mysli, které se realizují ve zmíněných oborech. Historie se zakládá na paměti, poezie na obrazo­ tvornosti a filozofie na rozumu. Je třeba připome­ nout, že dělení samo nevyjadřuje různou míru po­ 13

zornosti, která je zde těmto oblastem lidské vzděla­ nostivěnována: tak ñlozoñije určeno desetkrát tolik místa jako historii a ta opět zaujímá čtyřnásobek rozsahu vyhrazeného poezii, tj. slovesnému umění. Kniha O pokroku ve vzdělání je svým význa­ mem srovnatelná s Novým organem (Novum or­ ganum sive indicia vera de interpretatione natu­ rae - Nový nástroj čili pravé údaje o výkladu přírody -- z roku 1620) a tvoří s ním jednotu. Na­ hrazuje první část Baconova díla nazvaného Veliké obnovení věd, jehož druhou částíje Nové organon, a je v ní rozvinuta myšlenka obnovení „přírodní vědy“, k níž Bacon počítá fyziku i ñlozofii, jednot­ nou metodou. Vydání Velikého obnovení věd z roku 1620 obsahuje kromě předmluvy k celému dílu pouze druhou, metodologickou část, totiž Nové organon, a místo první části je poukázáno právě na spis O pokroku ve vzdělání. Tři roky poté uveřejnil Bacon již zmíněné rozšířené latinské znění tohoto spisu.

_

Klasiñkace oborů poznání podle základních duševních mohutností se může zdát nezvyklá, zvláště zde udivuje zařazení poezie do tohoto kon­ textu. Zařazení poezie na dané místo je však po­ chopitelně, uvážíme-li, že Aristotelés v Poetice přiznává větší pravdivost tragédii než dějepisu, s odůvodněním, že tragédie zachycuje to podstat­ né, zatímco dějepis nerozlišuje podstatné od naho­ dilého. U Bacona ovšem poezie již nemá tuto před­ nost. Bacon .na0pak přirovnává dřívější filozofic­ ké systémy k zajímavým, ale vybájeným hrdinům,

jako byli král Artuš nebo Hugo z Bordeaux, kdežto pravá filozofieje podle něj jako Caesarovy Paměti: tak nezkresleně podává svůj předmět. Veliké obnovení věd podle konečného plánu z roku 1620 mělo zahrnovat šest částí. Jsou to: l. klasifikace a přehled věd, 2. nová induktivní metoda, 3. p0pis přírody, na jehož základě je možno s metodou pracovat, 4-. výčet objevů do­ 14

sažených novou metodou, 5. částečné a hypotetic­ ké závěry odvozené pouze z experimentů, jež je možno prozatím přijmout a používat jich do té doby, dokud i na ně nebude uplatněna metoda indukce, 6. ñlozoñcká syntéza založená na tabul­ kách přítomnosti, nepřítomnosti a stupňů. Tento plán je otištěn v úvodu k Novému organu. Nové organon samo je realizací druhé části Velikého obnovení, tj. je spisem o nové induktivní metodě. Ostatní Baconova díla, z nichž většina není do­ končena, patří vesměs k třetí Části Velikého obno­ vení. Je to vedle Přípravné příručky k popisu přírody a pokusů (Parasceve ad historiam natu­ ralem et experimentalem) řada spisů zabývajících se popisem přírody, např. P0pis větrů (Historia ventorum), P0pis hustého a řídkého (Historia densi et rari), Zkoumání magnetu (Inquisitio de magnete) aj. Ke čtvrté a páté části Velikého obno­ vení věd patří dvě předmluvy k nerealizovaným dílům. Z části šesté se nezachovalo nic. O tom, že se Baconovo dílo vyvíjelo, svědčí ze­ jména spis Myšlené a viděné (Cogitata et Visa) z roku 1607, jakýsi první náčrt Nového organa, v němž se ñlozof více než v pozdějších dílech při­ klání k atomismu. Ve skvěle napsaném spise O moudrosti starých (De sapientia veterum) z ro­ ku 1609 se Bacon snaží ukázat na řecké mytologii, že člověku byla původně vlastní větší moudrost a vláda nad přírodou než v pozdějších dobách. Spis zapůsobil - stejně jako několik jiných Baco­ nových myšlenek, např. myšlenka obnovení věd a vzdělání -- na našeho J. A. Komenského. Čtenářský nejúspěšnějším Baconovým dílem je Nová Atlantida (česky naposled vydaná v roce 1980), poslední z trojice slavných renesančních utopií (předcházejí ji Morova Uto ia a Campa­ nellův Sluneční stát), v níž je spo ečnost organi­ zována k provádění vědeckého výzkumu a těší se za to z poznání a blahobytu. 15

Baconjako filozof V hodnocení Baconova významu v dějinách myšlení není shody. Práce 0 Baconovi1 na0pak často konstatují rozpory v ocenění Bacona vý­ znamnými filozofy a historiky myšlení. Tak proti nadšenému posudku L. Feuerbacha („otec moder­ ní ñlozoñe a přírodní vědy“2) a K. Fischera, který rovněž klade Bacona na začátek novověkého ñlo­ zofického vývoje3, stojí kritika, jíž se Baconovi do­ stalo v 19. století od významného představitele vědy J. Liebiga4 a v našem století od historika no­ vověké ñlozofie a vědy E. Cassirera5. Z věd­ ců 20. století hodnotí Baconovo dílo pozitivně L. T. More, negativně A. Koyré“, autor knihy Od uzavřeného univerza k nekonečnému7. Dokonce i o Baconově charakteru existují podobně proti­ chůdné soudy. Důvod tohoto rozdílného hodno­ cení je především v různém zorném úhlu pohle­ du - jinak hodnotí Baconův ñlozoñcký výkon fi­ lozof entuziasmu pro přírodu v její barvitosti, jakým byl L. Feuerbach, a jinak vědec či historik vědy, který činí měřítkem Baconova významu prin­ cipy novověké matematické přírodovědy. Přesto je určitá stránka Baconova ñlozoñckého a vědeckého významu, která by měla být respek­ tována všeobecně. Je to změněné pojetí poznání, na němž Bacon na rozdíl od staré vzdělanosti zdůraznil praktický aspekt, a s tím souvisící apel rozvinout takové poznání syštematickým empiric­ kým zkoumáním. Bacon je jeden z prvních mysli­

telů - a z nich je nejvýmluvnější8-, který si uvě­ domil, že poznání, k němuž otvírá cestu jeho doba, je jiné poznání, než jaké bylo dosud pěstováno na školách a ukládáno do knih, a stal se jeho nadše­ ným propagátorem. Je to poznání účinné, které přináší člověku prospěch a nikoli pouhé uspoko­ jení ze své harmoničnosti a ucelenosti. Bacon vy­ tušil, že „věda“ o přírodě stojí na prahu největší 16

přeměny, kterou zažila 0d řeckých d'ob - na prahu proměny z poznání primárně určovaného zřeteli kontemplativního světonázoru v institu­ cionálně řízený výzkum, mající člověku podřídit „skryté síly“ přírody. Neboť „všechny disputace učenců nevysvčtlily nikdy ani jediný účinek před­

tím neznámý”.

Tato Baconova revize smyslu poznání zahrnuje celou řadu aspektů. Bacon protestuje proti ideálu dovršeného poznání, proti představě, že poznání může být jednou provždy uzavřeno V harmonické soustavě; pravda je „dcerou času“1°. Proti nad­ měrné úctě k vzdělanosti starých věků zdůrazňuje Bacon, že náš věkje „starší“ oproti „chlapeckému věku“ Řeků a Římanůlľ. Proti sylogismujako ná­ stroji poznání uvádí, že záleží na premisách a ty opět na pojmech, z nichž sestávají. Tyto pojmy se dosud získávaly příliš kvapným abstrahováním z jevů věcí a nepředcházelajim náležitá analytická práce. Indukce, o níž ñlozofové minulosti mluvili jako o opoře „principů vědění“, je „krajně chybná a nekompetentní“12. Baconovi tedy nejde pouze o užitečnost vědění, ale i o jeho pravdivost. Ví, že vědění nemůže sloužit, nemá-li samo v sobě světlo, tj. pravdu. Proto nabádá k tomu, abychom příro­ du pečlivě následovali, dříve než ,od ní začneme vyžadovat, aby nám sloužila“. Na rozdíl od Aristotela, který metañizicky osPravedlňoval smys­ lové vnímání jako východisko našeho poznání, zdůrazňuje Bacon, že smyslové vjemy platí ve vztahu k člověku, tj. že jsou podmíněny organizací lidské smyslovosti a že jejich funkce je jiná, než nezaujatě poznávat.14 Z této kritiky bylo další dobou prakticky všechno převzato, aniž dnes víme, že je to Baconovo dědictví. Přesto je ovšem Baconův důraz na účinnost, prospěšnost poznání, které se podle jeho utopické představy mechanicky promítne do společenského pokroku a blahobytu celé společnosti,16 nejcha­ 17

rakterističtějším rysem jeho ñlozoñe. Bacon se v tom jeví jako první ñlozof „vědy průmyslového období“, jak jej nazval B. Farringtonľö. Bacon útočí na staré poznání, které se pojímalo jako autonomní lidská činnost, ve skutečnosti však sloužilo marnivosti učenců: „Je to jistá skvělá či zářivá masa látky vybrané k tomu, aby poskytla slávu buď jemnosti disputací, či výmluvnosti roz­ hovorů.“17 Co je třeba, jsou „rolnické zpěvy (Georgica - narážka na Vergilia -M. S.) mys­ li“, tak aby „podnítily a navodily jednání a aktiv­ ní život“18.

Bacon je vzdálen toho, aby jako Hobbes viděl lidské štěstí v neustálém stupňování indi­ viduálních potřeb, vytyčuje však pro společnost ideál vlády nad přírodou a z toho plynoucího bo­ hatství. Polemizuje s Aristotelem, který pozname­ nává, že ñlozoñe vznikla tehdy, když byla Společ­ nost 0patřena všemi základními nezbytnostmi19, a vytyčuje ñlozoñi a vědám úkol zlepšovat pod­ mínky života společnosti. Ve službě tomuto cíli vidí smysl svého života. Je zajímavé, že je to jedna z nejranějších Baco­ nových myšlenek - je obsažena v Předmluvě k plánovanému, ale nerealizovanému dílu O in­ terpretaci přírody20 z roku 1603. Protože toto

pr0ponované dílo nebylo realizováno, jde - jak upozorňuje B. Farrington - o málo známý text. Bacon v něm říká: „Důvěřuje, že jsem byl zrozen k službě lidstvu, a pokládaje péči o obecné blaho za druh společného vlastnictví, které jako vzduch a voda náleží každému, chystám se uvažovat, ja­ kým Způsobem by bylo možno nejlépe sloužit lidstvu a k výkonu jaké služby jsem byl sám pří­ rodou nejlépe vybaven. Nyní mezi všemi dobrodiními, která mohou být poskytnuta lidstvu, nenašel jsem žádné tak velké jako odhalení nových umění, vkladů a statků k zlepšení lidského života. Neboť jsem viděl, že 18

mezi hrubými lidmi za starých časů původci pri­ mitivních vynálezů a objevů byli prohlašováni za posvátné a zařazováni mezi bohy. A bylo mi jasné, že dobré účinky způsobené zakladateli měst, zákonodárci, předky, hubiteli tyranů a hrdiny toho druhu se rozpínají toliko v úzkém prostoru a netrvají než krátkou dobu. Naproti tomu dílo vy­ nálezce, ač jde o věc menší slávy a obdivu, je po­ ciťováno všude a trvá navždycky. Ale nade vše by bylo, kdyby nějaký člověk uspěl nikoli v tom, že připadl na nějaký dílčí vy­ nález, jakkoli užitečný, ale v tom, že by rozžehl světlo v přírodě -~ světlo, které by se v samém svém vyvstávání dotklo všech okrajových oblastí, jež ohraničují naše současné poznání, a osvětlilo je, a tak rozšiřujíc se dále a dále by nyní odhalilo a uvedlo do našeho zorného pole všechno, co je ve světě nejvíce skryté a utajené. Takový člověk ­

myslil jsem -- by byl vskutku dobrodincem lid­ ského pokolení, šiřitelem lidské nadvlády nad univerzem, bojovníkem za svobodu, dobyvatelem a podmaňovatelem nezbytnosti . . . “21 VNovém orgánu říká Bacon později, že důvod, proč vědy až dosud dosáhly tak malého pokro­ ku, je v tom, že měly špatně vytčený cíl. Pra­ vý a zákonitý cíl věd záleží v tom, opatřit lidský život „novými objevy“ a prostředky.22 Když marxisticky orientovaný znalec Bacona, který se zabýval vztahem ñlozoñckého a vědecké­ ho poznání k technickému pokroku v antice i na začátku. novověku23, uvažuje o typu vědeckého poznání, který tanul Baconovi na mysli, uvádí Baconův vztah ke Koperníkovi na jedné straně a na druhé straně Baconovo kladné hodnocení geografa Hakluyta. Bacon neměl porozumění pro Koperníkovu teorii (podobně odmítal Galileiho i Harveye), která zahájila radikální revoluci ve

vědě a která byla - jak ukazuje Galileiho pro­ ces - ještě po téměř stu letech církvi, reprezentu­ 19

jící zde starou vzdělanost, symbolem opovážlivého otevření dosud zavřeného kosmu. Na druhé straně Bacon přijímal s nadšením vliv R. Hakluyta (1553-4616), který nejen zpřístupňoval svým krajanům zeměpisné objevy své doby, ale zdůraz­ ňoval i význam sbírání map, glóbů, modelů hvězd­ né sféry a jiných pomůcek tohoto druhu.24 P0­ dobně Bacon již v roce 1594 navrhoval zakládat knihovny starých i nových spisovatelů, botanické a zoologické zahrady, sbírky přírodnin i muzea výtěžků lidského důmyslu. Tento impuls nezůstal bez odezvy. Část Baconovy proslulosti vyplývá z toho, že podnítil budování takových sbírek a do­ konce i zakládání vědeckých institucí. Byl první, můžeme dodat, kdo si uvědomil, že vědu nelze pěstovat pouze soukromě, že vyžaduje ke svému zdaru i mocenskou podporu a že má na ni právo, poněvadž její výsledky vedou k zvětšení spole­ čenského bohatství. Bacon tedy ponechal nedotčen uzavřený kosmos, pomáhal však zpřístupňovat naši Zemi. Tuto úvahu lze prohloubit tím, že se pokusíme stanovit přesně hranice Baconova porozumění vědě, která právě za jeho života začínala své ví­ tězné tažení. Bacon tvrdí, že nové poznatky nelze vyčíst z knih, ani k nim nelze dospět tím, že by­ chom vycházeli ze starých poznatků a kombinovali je. Požaduje zkušenost a formuluje pravidla pro systematické získávání zkušenostních poznatků.

Tato pravidla - jsou to pravidla indukce -- ne­ jsou nesprávná, ale představují spíše jen první probírku zkušenostních dat. Bacon. žádá sbírání údajů, zaznamenávání okolností, kdy se určité jevy vyskytují, nebo nevyskytují pohromadě, po­ pisy dějů, v nichž něco nového vzniká, popisy působení člověka na věci nějakou procedurou -­ to pak nazývá eXperimentem - a představuje si poznání jako pyramidu, která vyrůstá ze široké základny takových údajů. Tento extenzívní způ­

20

sob získávání poznatků patří k vědě a Bacon ví, že věda nevznikne prostým induktivním zevše­ obecněním takových údajů. Nicméně ve „sňatku“ rozumu a. zkušenosti, jehož je Bacon zastáncem, přichází rozum příliš zkrátka. Exaktní věda, k jejíž konstituci došlo u Galileiho a Descarta, používá rozumu dalekosáhleji, než si byl Bacon s to představit. Věda, která vznikla při matematickém p0pisu volného pádu či vrhu, začíná předpokladem, že to nejsou, jak se tradičně myslelo, „jednoduché pohyby“. Jsou to pohyby složené, které lze roz~ ložit na jednotlivé měřitelné stránky (působení přitažlivosti, odpor vzduchu u pádu, rovnoměrný přímočarý pohyb, působení přitažlivosti u vrhu). Druhou fázi postupu představuje zkoumání vzá­ jemné funkční závislosti časové a prostorové složky u těchto jednoduchých stránek složeného pohybu. Poněvadž tuto funkční souvislost nelze z fenomé­ nálního průběhu zkoumaného procesu vyčíst, musí ji vědec zkusmo stanovit předem. Tak vznik­ ne hypotéza. Experimentem, jímž modeluje svou hypotézu, prověřuje pak vědec Správnost či ne­ správnost své propozice funkční souvislosti mezi prostorovou a časovou složkou. Dalším předpokladem vědy je, že vychází z ur­ čitých principů (zákonitostí obecnějších, než jsou přírodní zákony), které odporují každodenní pří­ mé zkušenosti (např. zásada, že těleso setrvává v klidu nebo v přímočarém rovnoměrném pohybu) -. T0 je spolu s obtížnosti rozložit proces na jeho dílčí stránky a s nemožnosti „vyčíst“ z fenoménů samých vztah prostorové a časové složky důvodem, proč byly základní zákony pohybu stanoveny tak pozdě. Jiným takovým obecným principem všeho dění je kauzalita. Ačkoli se nám dnes zdá, že jde o samozřejmý princip vědeckého zkoumání, ne­ byla tato zásada známa starověkému ani středo­ 21

věkému myšlení. Před probojováním principu kauzálního podmínění všech dějů vládla aristo­ telská koncepce, podle níž se ve všech procesech uskutečňuje určitá forma - druhová forma věci nebo jen forma změny její kvality či velikosti25w, přičemž udílení formy nositeli, na němž se usku­ tečňuje, se děje imateriálně. K tomu, aby nějaká věc přijala formu od jiné věci, musí být schopna zaujmout funkci pasivního činitele ve vztahu k této věci, tak jako ta musí být schOpna vykonávat funkci aktivního činitele. Při setkání aktivního činitele s pasivním činitelem dojde k přijetí formy pasívním činitelem, v němž poté probíhá proces její realizace (např. dříví, které nabylo od ohně formu tepla, hořízö). Aktivní činitel sevztahuje k pa­ sívnímu jako účinná příčina, ale její působení není totožné s novověkou příčinou ve smyslu fyzikálně měřitelného množství energie, které nutně vyvolá energeticky ekvivalentní účinek, nýbrž jde o ima­ teriální proces vyvolání formy v látkovém pod­ kladu. Materiální 'podklad u pasívního činitele vstupuje do hry pouze tím, že přijme dokonaleji či méně dokonale příslušnou formu, která se v něm pak adekvátněji čiměněadekvátně realizuje. Dalším činitelem ovlivňujícím průběh procesu jsou vnější okolnosti. Obojí způsobuje, že nahodilost byla po­ važována za objektivní složku přírodního dějství. Resumujeme zásady aristotelského pojetí pří­ rodního procesu, protože v některých Baconových představách o přírodním dějství a v jeho návrzích na jeho zkoumání lze shledat pozůstatky dřívěj­ šího způsobu myšlení. Tak např. Bacon činí „for­ mu“, která je neměnná, předmětem metafyziky, zatímco fyzika jako zkoumání účinných příčin zkoumá „to proměnlivé“27, V antinomii „neměn­

né“ - „proměnlivé“, příp. „metafyzika“ -- „fy­ zika“ poznáváme ještě vliv tradiční koncepce, i když Baconův pojem „formy“ se nekryje s „for~ mou“ v aristotelském smyslu. 22

Při konfrontaci Baconových představ s koncep­ cemi novověké vědy se lze setkat s dalšími vlivy tradičního myšlení. Tak např. Bacon namítá proti Koperníkovi, že jeho astronomie závisí pouze na matematice, a klade proti ní „živoucí astrono­ mii“, která zahrnuje fyziku.28Bacon tedy nepo­ chopil matematický charakter novověké přírodní vědy, která ruší staré pojetí matematiky jako pou­ ze „pOmocné“ disciplíny fyzikálního výkladu, jenž má kvalitativistickou (a nejzákladněji esen­ cialistickou) povahu. Esencialismem nazýváme teorii, v níž je obsažen názor, že základním prin­ cipem všeho dění jsou druhové formy - esence.

Matematika není „pomocnou“ (tak ji Bacon po­ jímá doslovně)29 vědou pro fyziku či astronomii, které mají za úkol jsoucno „vykládat“, zatímco

matematika je jen přesně „p0pisuje“. Matematic­ ký popis je totožný s výkladem samým, a ten ne­ záleží v ničem jiném než v převedení empiricky probíhajících procesů na jejich ideální matema­ tickou podobu. Tato podoba opět znamená mož­ nost předvídání a ověření své Správnosti experi­ mentem. Bacon naproti tomu vyzývá k experimen­ tování a k praktickému využívání vědy, jako by to byla intence odlišná od její „teoretičnosti“. Správně upozorňuje na to, že staré poznání se vyznačovalo nedostatečným zřetelem k praxi, k níž patří i eXperiment. Ale Spojení teorie a praxe má v exaktní vědě jinou podobu, než jak si Bacon představuje. Experiment se stal součástí postupu, jímž dospíváme k matematickému p0pisu přírody, a ten je Opět svou exaktností a možností předví­ dání výzvou k praktickému využití vědění. Přesto nelze Baconův důraz na experiment úplně zavrhnout. Bacon ví, že věci se našemu po­ znání nepoddávají na základě svého vzezření, a žádá od rozumu násilné rozdělení toho, co v pří­ rodě nacházíme spojeno, přičemž nám má pomoci experiment. Poněvadž jeho polemika se starým 23

poznáním má na mysli především druhové formy jako dále neredukovatelné principy přírodního dění, je v jeho požadavku obsažena protinazíravá tendence, obdobná té, která je v základu přírodní vědy. Státník a literát Bacon nebyl aktivním věd­ cem, a proto nemohl postihnout právě ten typ rozkladu procesu na jeho izolované stránky, s nímž pracuje matematická přírodověda. . Podobným případem jako Baconovo pojetí matematiky je jeho dělení poznání na operativní a teoretické, s nímž se setkáváme na stejném místě. První se zabývá zkoumáním příčin, druhé vyvolá­ váním účinků, první je přírodní vědou, druhé přírodní chytrostí. O tomto dělení poznání může­ me jen opakovat, co jsme řekli o vztahu teorie a praxe. Přes všechny rozdíly, které lze shledat mezi Baconovým empirismem a principy novověké matematické přírodovědy, patří Bacon k novověké přírodovědě požadavkem jednotné metody, která má být základem budoucí budovy poznání. V tom­ to požadavku se totiž vyjadřuje překonání starého způsobu poznání a vzdělanosti zcela jednoznačně. Musíme si uvědomit, že aristotelismus byl realizací naivního objektivismu, že vycházel vždy z priority předmětu před poznáním, které, jak věřil a hlásal, je „oslovováno“ svými předměty tak, že je po­ znává adekvátně. To se týkalo jak lidských smyslů, které odpovídají svým „předmětům“ - akustic­ kému, optickému atd., tak i rozumu, který rovněž odpovídá svým inteligibilním předmětům“, jež můžeme nazvat -- ostatně v návaznosti na Ba­ cona - druhovými esencemi či formami. Naproti tomu v Baconově stanovení principů jednotné metody se projevuje novověká priorita subjektu: on to je, který stanoví pravidla, jimiž se musí po­ znání řídit. Nejsou to ovšem pravidla Descartovy Rozpravy o metodě, pravidla rozumové evidence, která se zakládá na měřitelnosti a na logických

24

důsledcích z funkcionálních vztahů mezi časovou a prostorovou složkou pohybu, nýbrž pravidla pozorování, která musí být uznána každým člo­ věkem jako předběžné podmínky jakéhokoli po­ znání přírody. Ta jsou sestavena do známých ta­ bulek přítomnosti, nepřítomnosti a stupňů. První tabulka zaznamenává případy, kdy se zkoumané. vlastnost vyskytuje ve spojení s jinou, druhá shro­ mažďuje negativní případy, kdy se průvodní jevy vyskytují bez vlastnosti, kterou zkoumáme, třetí tabulkou, tabulkou stupňů, zjišťujeme,zda dochá­ zí ke Stupňování u zkoumané vlastnosti a zároveň u vlastnosti, již považujeme na základě obou před­ chozích tabulek za Vlastnost s ní spojenou a obec­ nější než ona. Ke cti Baconově dlužno říci, že nechce, aby sejeho tabulek používalo mechanicky. Očekávání, že vytvoření jednotné metody, jak ji navrhoval Bacon, je začátkem plodného období objevů a vynálezů, mělo fascinující vliv na celou epochu. T0 se projevilo zvláště v holdu, který Baconovi vzdal ďAlembert v Prospektu k En­ cyk10pedii. Polemicky se Baconův antitradicionalismus vy­ jadřuje především jeho revizí esencialistického pojetí „formy“. Původní podobou esencialismu byla Platónova teorie idejí, v níž byly druhové for­ my či tvary věcí pojaty jako transcendentní jsouc­ na, existující mimo svět smyslových věcí, přitom však jedině vpravdě jsoucí. V nestálosti, měnli­ vosti smyslových věcí spatřoval Platón výraz je­ jich neplnohodnotné jsoucnosti, souvisící s jejich odvozeností. Jen to, co je věčné a neměnné, jako jsou ideje, může být vpravdě jsoucí. Způsob, ja­ kým se jednotliviny podílejí na idejích, označoval jako „účast“ (METHEXI§) věcí na idejíchi"1či jako „přítomnost“\(PARUSIA) idejí v jednotli­ vých věcech”. Naproti tomu Aristotelés, který zformuloval esencialismus způsobem, v němž jej přijímal celý

25

následující věk, pojímal druhy jako ontologické konstanty, které však neexistují samy o sobě. No­ sitelem druhu jsou druhové formy, které mají funk­ ci utvářecích principů jednotlivých věcí a spolu s nimi zanikají. Jako utvářecí princip jednotlivého živočicha, rostliny či věci z hlediska jejich druhů neexistuje tedy forma mimo tyto věci či bytosti, jedinec je to jediné skutečnějsoucí. Zatímco z ontologického hlediska je primární jednotlivce toho Či onoho druhu *- v tom se proje­ vuje „pozemský“ směr Aristotelova ñlozofování -, z poznávacího hlediska je primární forma. Jed­ notlivé věci či bytosti téhož druhu nejsou pojmově rozlišitelné, protože jsou jen reprezentanty téhož druhového principu.33 Utváření živočicha, rostliny či přírodní věci jako individua je něčím nahodi­ lým (Aristotelés vysvětluje individuální rozdíly v rámci druhu rezistencí látky, tím, že každá látka nepřijme stejně formu)34, a proto není možné 0 jednotlivci jako jednotlivci vědění.35 Principem druhových forem plnila filozoñe svou metodologickou funkci po zhruba dva tisíce let. Byl nejpřirozenější teorií pojmového ñxování a pojmového řazení předmětů v epoše, která byla při poznávání věcí odkázána namnoze na jejich optický jev. Zároveň dovedla vysvětlit všechny procesy probíhající v přírodě jako děje, které se uskutečňují na jedinečných předmětech, přičemž náplní těchto procesů je realizování formy, v prvé řadě pak druhových forem. Protože ve svém bez­ prostředním jevení se nám svět ukazuje skutečně jako soubor jedinečných předmětů, vyhovovala tato metodologie požadavkům pojmového ñxo­ vání i systematického uspořádání předmětů ve světě i porozumění jeho dějům. Odtud neobyčejná setrvačnost tohoto konceptu, iäkdyž v něm dochá­ zelo k posunům důrazu na jednotlivé složky i k určitým proměnám v jeho chápání. I u největší­ ho renesančního myslitele před Baconem, u Gior­

26

dana Bruna, převládá esencialismus nad nový­ mi přírodovědnými a světonázorovými hledisky. Hmotu chápe Brunojako „plodnou“ matku forem, z níž všechny formy povstávají a do níž se zase navracejí,36 druhová forma však zůstává nadále vnitřním tvůrcem věcí. Snad právě v tomto srovnání vyvstane Baconův význam jako překonatele esencialismu. „Forma“ zůstává sice jedním z jeho základních termínů, má však podstatně jiný význam. Argumentem pro odmítnutí druhových forem je mu jejich význam posledních principů věcí, proti němuž Bacon staví myšlenku rozkladu věci na její jednoduchá určení, jako jsou „husté, řídké, teplé, studené, pevné, plynné (tekuté, fluidus) , těžké, lehké a několik málo jiných“37. Tyto „přirozené vlastnosti“ spojuje Ba­ con se „skrytým schematismem“ („vnitřním slo­ žením tělesa“) a „skrytým procesem“ (vnitřním procesem probíhajícím podle jisté časové zákoni­ tosti).38 V tom se blíží atomismu. Zkoumání „vnitřní dílny přírody“ však tím není ještě ukon­ čeno, vrcholí teprve převedením zmíněných vlast­ ností na jejich „formy“. Oproti atomismu Bacon předpokládá, že dění nelze vysvětlit z mechanického pohybu atomů, nýbrž že je k němu ještě třeba něčeho jako dis­ pozic, vloh, náklonností k dění určitého druhu.39 Příklad převedení „přirozené vlastnosti“ na je­ jí formu demonstruje Bacon v Novém organu na prozkoumávání tepla, které vyústí ve stanovení pohybu jako jeho formy. Je pravděpodobné, že určitá ledabylost, s níž Bacon přejímá do svých indukčních tabulek málo ověřené údaje, souvisí s tím, že chce spíše předvést svou metodu, než skutečně dojít k novému poznatku. Formy nejsou ještě známé a Nové organon podává návod k je­ jich objevování. V myšlence dalšího postupného vývoje poznání je Bacon vlastně modernější než racionalističtí ñlozofové, jako byli Descartes či 27

Leibniz, kteří šli správnější cestou, domnívali se však, že pronikli k posledním základům věcí, jejichž poznání zůstane v dalším vývoji nezmě­ něno. Baconova myšlenka pokračuje však ještě jiným způsobem. Řada „jednoduchých přirozeností“ tvoří „abecedu přírody“4°, z níž jsou věci složeny, podobně jako jsou slova složena z písmenek abe­ cedy. Kdyby nebyla příroda složena z takových písmenek a jejím základem byly např. dále neredu­ kovatelně esenciální formy, nemohlo by vysvětlo­ vání přírody mít praktický význam, který Bacon našemu poznání ukládá. Zároveň se tato teorie obrací proti Aristotelově preferencí jedinečných věcí jako toho, co je Vpravdě jsoucí. Poněvadž jednotlivé věci nejsou tím opravdu jsoucím, nejsou také děje poch0peny jako procesy dějící se na jed­ notlivinách jako na svých nositelích ; dějejsou nyní základnější než jednotliviny, na nichž zdánlivě probíhají. Proto musí dojít také k revizi pojmu po­ hybu. Bacon pohyb zabstraktňuje a odtrhuje od nositele (u Aristotela byly pohyby chápány jako projevy svých nositelů), zároveň však ještě ne­ dOSpěl k mechanistickému pojetí pohybu. jeho katalog pohybů má devatenáct položek a pro před­ stavu si některé z nich uvedeme. Tak první pohyb, pohyb „odporu hmoty“, zá­ leží v tom, že žádná částečka hmoty nepřipustí své zničení a „osvobozuje se z jakékoli nesnáze buďto tím, že změní svoje místo nebo svoji podobu, ane­ bo, není-li jinak možno, zůstává v takovém stavu, v jakém byla, ale nikdy to tak daleko nedojde, aby se stala ničím nebo nebyla nikde“. Druhý pohyb je pohyb, jímž se „tělesa nedají v žádné své části roz­ loučit od spojení s tělesem druhým“ (sem patří sání)41.Podobně je tomu u dalších druhů pohybu až do posledního, devatenáctého, jímž je setrvač­ nost nepohybujícího se tělesa, které se takto „štítí pohybu“. Abstraktní tendence, obdobná Baconově

28

klasifikaci základních vlastností věcí, je tu zřejmá. Zároveň je patrné, že vyúst'uje-li Baconovo pro­ .zkoumávání „formy“ tepla v převedení tepla na „pohybÝ', nejde o pohyb ve smyslu pozdější pří­ rodní vědy. To vyplývá z popisu pohybu, na nějž lze převést teplo, z hlediska praktického využití tohoto popisu: „Dokážeš-li v nějakém přírodním tělese vzbudit pohyb, jímž se toto těleso rozšiřuje a rozPíná, a pak tento pohyb potlačit a zvrátit jej v něj samý, aby toto rozšiřování nepostupovalo rovnoměrně, nýbrž aby se zčásti dělo a zčásti bylo potlačeno, pak nepochybně způsobíš teplo . . .“42 Bacon se domnívá, že věci se vyznačují imanentním dynamismem; je celá řada druhů vnitřní dynamiky věcí a jedním z nich je „pohyb“ jako forma tepla. Neméně významná jako sama Baconova pole­ mika proti esencialismu je i její argumentace. Zmínili jsme se už o Baconově argumentu proti vysvětlování „lva, dubu, zlata, vody, vzduchu“ z jejich „druhových esencí“.4*3Ještě větší pádnost mělo však označení druhových esencí jako urči~ tého druhu idolů, klamů mysli. Baconova teorie idolů, tj. fantomů, přízraků mysli, je teorií „patologie intelektu““, tj. nutných klamů mysli,jimiž jsou lidé zatížení. Je to důležitá teorie, jíž byla zahájena ñlozoñcká kritika našich poznávacích sch0pností, která se stala hlavním ñlozoñckým tématem 17. a 18. století. Na význa­ mu Baconovy účasti na tomto procesu nemění nic ani elementární forma Baconovy kritiky. Klamy myslijsou u Bacona shledávány empiric­ ky a jejich jména mají metaforický význam. První, idoly (lidského) rodu, zahrnují neoprávněné du­ ševní sklony více či méně typické pro celé lidstvo. Většina lidí např. „předpokládá větší řád a rovno­ váhu ve věcech, než jaké tam skutečně nalézá““. Patří sem dále předpojatost, s níž preferujeme in­ formace, které podporují naše obvyklé názory, a neochota, s níž přijímáme informace opačné

29

(i když jeden záporný případ vyvrátí mnoho po­ zitivních případů shromážděných k podpoře ur­ čitého názoru), dále je to důležitost, již přičítáme neobvyklým událostem atd. Idoly jeskyně naproti tomu zahrnují individuální sklony, zvláštnosti, sympatie a antipatie, které vznikají ze zvláštnosti duševního či tělesného ústrojení jedinců Či z jejich výchovy a zvláštních životních okolností. Nej­ škodlívější jsou idoly tržiště, které pocházejí ze sugesce slov (je-li něco označeno, jsme přesvědče~

ni, že to existuje), anebo naopak z toho, že pro určité souvislosti se nenašlo pojmenování. Do této skupiny patří zejména všechny pojmy staré ñlo­ zoñe -„pojmy substance, kvality, činnosti, trp­ nosti i samého bytí . . ., pojmy prvku, látky a for­ my . . .“46. Poslední jsou idoly divadla, tj. klamy vznikající z přesvědčivosti nesprávných teorií. Tak jako přitažlivost divadelní hry souvisí s tím, žeje v poměru k životu, který znázorňuje, uceleněj­ ší a výraznější, tak i filozoñcké a vědecké teorie mají svou sugesci, poněvadž podávají přírodní jevy uceleněji a jednotněji, než jak to odpovídá skutečnosti. Příkladem jsou zde Aristotelés a jeho scholastiětí žáci, kteří se opírají příliš o logiku použitou na neSprávná zkušenostní zobecnění. „Empiričtí“ filozofové opět příliš ukvapeně zobec­ ňují své pokusy či své nálezy, jak lze ukázat na alchymistech či W. Gilbertovi (jedna z nCSpravedli­ vých Baconových polemik), který studoval jevy magnetismu a zevšeobecňoval je za meze únosnos­ ti. Sem patří dále „pověrečný“ směr, který kazí ñlozoñi tím, že ji mísí s pověrou a s teologií. Oxfordský znalec Bacona A. Quinton upozor~ ňuje, že obsah Baconových „idolů divadla“ 0d­ povídá zhruba p0pisu falešných ñlozoñí ve spise O pokroku ve vzdělání, který je 0 patnáct let starší než Nové org-anon.47To ukazuje, že teorie idolů je především teorie klamů, na nichž jsou založeny nesprávné ñlozoñcké směry. Všimli jsme

30

si již, že týž význam mají idoly tržiště, v nichž je vypočítána řada aristotelských kategorií včetně „formy“. Ale i idoly rodu, tato kritika nesprávných postupů poznání je zaměřena na kritiku filozo­ fických soustav. Bacon se tedy vypořádává s předchozí ñlozofií dvojím způsobem. jedním z nich je přísná kritika esencialismu z hlediska jeho teorie „abecedy pří­ rody“ a různých druhů pohybu. Druhým je kri­ tika idolů, V nichž jsou nedostatky a chyby dřívěj­ ších ñlozoñí pojaty jako důsledek „patologie in­ telektu“. Ta sama je chápána nikoli sociálně, ve smyslu výrazu společenských zájmů, ale intersub­ jektivně.jsou to sklony, jimiž jsou lidé přirozeně zatížení a které se upevňují vzájemným stykem. Vedle esencialismu vidí Bacon ještě zdroj ne­ správných názorů v povrchním způsobu dosavad­ ního tvoření pojmů. Nejenže nejsou dobré pojmy, které jsme už vypočítávali, ale ani „pojmy jako těžké, lehké, husté, řídké, vlhké, suché, vzniká­ ní, zanikání, přitahování, odpuzování . . . . nejsou vhodně utvořeny“. „Všechny tyto pojmy jsou vý­ plodem fantazie a jsou špatně vymezeny.”8 Pouze „pojmy vyjadřující bezprostřední smyslové vjemy, jako teplé, chladné, bílé, Černé, nás příliš neklamou, jsou však přece jen často zmatené, ne­ boťhmota je měnlivá a věci se mísíjedna s druhou. Všechny ostatní pojmy, jichž lidé dosud užívali, jsou neSprávné (neadekvátní), neboť nebyly ab­ strahovány a vytvořeny z věcí náležitými meto­ dami.“49 Tyto nesprávné pojmy obsahují v sobě „anticipace přírody“, tj. podmiňují její nesprávný výklad, který je v rozporu s její adekvátní „inter­ pretací“. K tomu, abychom pravdivě vyložili přírodu, musíme mít správně utvořené výchozí pojmy, a Bacon chce k tomu svou metodou přispět. Bacon se tím dotýká problému, který právě v je­ ho době vyvstal, totiž rozestupu našich běžných pojmů, fixujících naši přímou smyslovou zkuše­ 31

nost, a pojmů, v nichž se vyjadřuje vědecké pojetí skutečnosti. Další vývoj nešel ovšem tím směrem, který požaduje Bacon, tj. směrem k zahlazení to­ hoto rozestupu, nýbrž směrem k prohloubení diference mezi světem „žitým“ a mezi světem, jak je zachycen v pojmech vědy. V dalším vývoji vědy se stávalo jasným, že Ba­ con může být považován za herolda, zvěstovatele věku vědy, nikoli však za jejího zakladatele. A pře­ ce našel Bacon ještě uprostřed 19. století svého obdivovatele a pokračovatele. Byl jím metodolog vědy a spoluzakladatel pozitivismu J. S. Mill, kte­ rý ve svém Systému deduktivní a induktivní lo­ giky (1843) vychází z myšlenky, že zákonitosti přírodního dějství jsou pravidelností, že zákon vzniká induktivním' zobecněním pravidelností, že formy úsudku a matematické axiómy jsou induk­ tivního původu a že veškerá dedukce je takto za­ ložena v indukci. Byl to poslední velký hold na­ šemu mysliteli. Snažili jsme se vysvětlit Baconův význam z jeho poměru ke staré filozofii a k exaktní vědě, k níž razil cestu. Dnes, kdy se zamýšlíme i nad negativ­ ními účinky vědecké revoluce, jejímž prvním pro­ pagátorem byl, bychom se mohli i nad jeho dílem zamýšlet z tohoto hlediska. Místo toho se spokojme s konstatováním, že Bacon při všem důrazu na praktické výsledky poznání byl především stou­ pencem pravdy. „Pravdu je zapotřebí hledat ni~ koli v tom, že je nějaká doba šťastná . . ., nýbrž ve světle přírody a zkušenosti . . .“5” Je v povaze poznání, „aby se zdokonalovalo, aby šlo po no­ vých cestách a za novými cíli“. Miroslav Zůna, Milan Sobotka

FRANTTŠEK .ZVERULAMU NEJVYŠŠÍ KANCLÉŘ ANGLIE

VELIKÉ OBNOVENÍ VĚD a věda bude rozmnožena

R O K U l 62O V Londýně

u Johna Billyho, královského tískaře

FRANTIŠEK ZVERULAMU přemýšlel takto. P0 zralé úvaze dospěl k závěru, .že by byla

v zájmu současní/sú i budoucích, aby se sje/zo myšlenkami seznámili.1

Když se přesvědčil 0 tom, že si lidsky rozum

sám znesnadňuje práci a že nepoužívá vhodným způsobem pravých pomocných prostředků (jež jsou přitom V lidské moci), z čehož pak pochází mnohá a nejrůznější neznalost věcí a z této neznalosti pak nespočetné škody, usoudil, že je třeba ze všech sil usilovat o to, aby se obnovilo, anebo alespoň zlepšilo spojení mezi Myslí a Věcmi (jež má sotva nějakou obdobu na této zemi a ve věcech pozemskych) 2. Není naprosto žádná naděje, že by se omyly (které převládají a které budou převládat věčně) opravily jeden po druhém samy od sebe (bude-li přitom mysl ponechána sama sobě), ať už že by v rozumu samotném bylo dostatek schopností, nebo že by se použilo pomocných prostředků a Opor,jež přináší logika. Je to proto, že první pojmy věcí, které mysl snadno a rychle načerpá, uchovává a vrší na sebe (a z nich pak vyplývá všechno ostatní), jsou nesprávné, zmatené a jsou z věcí odvozeny příliš spěšně. Nemenší libovůle a neustálenost 35

panuje též mezi pojmy druhotnými a dalšími. Z toho plyne, že všechny metody, jichž používáme ke zkoumání přírody, jsou špatně dány dohromady a nedobře sestaveny, takže připomínají velkolepou stavbu, která nemá žádné základy. Zatímco se totiž lidé obdivují těm sch0pnostem mysli, jež jsou toliko zdánlivě, a ty vynášejí do nebe, přecházejí nevšímavě kolem těch a plýtvají těmi, jež by mohly být pravé (kdyby se mysli poskytla potřebná pomoc a kdyby se mysl sama podřídila věcem, místo aby je znásilňovala, jsouc přitom sama bezmocná)3. Zbývalo jen jedno: řešit problém znovu a lepšími prostředky a dosáhnout tak celkového obnovení věd a umění4 i veškeré lidské vzdělanosti na vhodných a náležitých základech. Třebaže se to zpočátku může zdát nekonečná práce a podnik nad lidské síly, přijde se přesto už při provádění samém na to, že je to správnější a rozumnější než všechno, co se v tom až dosud udělalo. Tento postup vede přecejenom k nějakému výsledku. Použijeme-Ii však těch metod, jež jsou ve vědách běžné nyní, pohybujeme se vlastně v kruhu a naše počínání nebere konce. Autorovi rovněž neuniklo, jak je s tímto svým pokusem sám, jak nesnadné je vzbudit důvěru v takovouto činnost a jak víře nepodobné je, že by se tak někdy stalo. Nicméně nezamýšlel se vzdát předmětu ani vzdát se sám, a proto se odvážil na cestu, která jediná vyhovuje lidské mysli, a vydal se po ní. Je totiž lépe začít s věcí, která může mít nějaký výsledek, než provždy spojit své usilování a snažení s takovými věcmi, jež nikam nevedou.

36

Neboť cesty myšlení téměř odpovídají oněm dvěma proslulým cestám známým z praxe: první, na počátku strmá a namáhavá, končí V úplné rovině, druhá, na první pohled snadná a dobře schůdná, vede na místa nepřístupná a do pr0pastí. Poněvadž si však autor nebyl jist, za jak dlouho a kdy tyto věci přijdou na mysl ještě někomu jinému, - a nadto se přesvědčil o tom, že se až dotud nenašel nikdo, kdo by se podobným úvahám oddal, _- rozhodl se uveřejnit najednou všechno, co bude s to dokončit. K tomuto spěchu ho nenutila ctižádost, nýbrž starost o věc; kdyby se mu totiž přihodilo to, co jednou potká každého člověka, aby tu alespoň zůstal náčrt a projekt té věci, kterou si předsevzal, aby tu po něm zůstala alespoň nějaká známka, že co chtěl, bylo poctivé a že to bylo míněno ve prospěch lidského rodu. Jakoukoli jinou snahu než snahu o věc, na které pracoval, pokládal proto vždy za něco nižšího. Neboť totiž to, oč tu běží, je buďto pouhé nic, anebo je to tak veliké, že je to už samo 0 sobě záslužné, a není pak třeba hledat nějaký úspěch někde mimo.

37

NEJJASNĚJŠÍMU

A NEJMOCNĚJŠIMU

VLÁDCI A PÁNU NASEMU

jAKUBOVL .z milosti boží

králi Velke'Británie, Francie a Irska, obránci víry atd.

Nqijasnějšz' a nq'mocnéjšz'králi,

Tvůj majestát by mne snad mohl obviňovat z krádeže, protože jsem připravil Tvé záležitosti o tolik času, kolik ho bylo potřeba k této práci. Nemám, co bych řekl, neboť čas se nijak nahradit nedá, leda snad to, že kolik Času jsem odňal Tvým věcem, tolik, lze říci,jsem ho věnoval památce Tvého jména a cti a slávě Tvého věku, má-li mé dílo ovšem vůbec nějakou cenu. Je jistě docela nové, alespoň co do svého celkového rázu, přesto je však opsáno podle příliš starého vzoru, totiž ze světa samého, z přirozené povahy věcí a mysli.5Mám-li se přiznat, sám je pokládám spíše za výplod doby než svého nadání.6 Hodno podivu je na něm jen to, že vůbec někdo mohl začít a při tom do té míry pochybovat 0 tom, co až dotud platilo za správné. 38

To ostatní už z toho jaksi vyplývá samo sebou. Avšak v tom, co lidé myslí, co udělají a o Čem mluví, panuje bezpochyby (jak říkáváme) náhoda a něco jakoby osudného. Chci však, aby tato nahodilost (o níž hovořím) byla pochopena tak, že je-li v tom, co zde přináším, něco dobrého, aby to bylo připsáno nesmírné milosti a dobrotivosti boží a šťastným Tvým časům. Tobě jsem za svého života sloužil s největší oddaností a snad jsem dosáhl i toho, že po mé smrti budou má díla, zapálivše novou pochodeň v temnotách ñlozoñe, moci svítit na cestu budoucím. Zásluha o toto znovuvybudování a obnovení věd patří právem době krále ze všech nejmoudřejšího a nejvzdělanějšího.

Zbývá prosba, ne nehodná Tvého majestátu, jejíž splnění bude mít na to, oč tu běží, ten největší vliv. Abys totiž Ty, který se v tak mnoha ohledech podobáš Šalamounovi v tom, jak závažné jsou Tvé úsudky, jak mírumilovné.je Tvá vláda, šíří své lásky a konečně i v tom, jak ušlechtile rozmanité jsou knihy, kterés sepsal, abys následoval příkladu onoho krále také v tom, že by ses postaral, aby byl pořízen p0pis přírody a experimentů, pravdivý a přesný, kde by se pouhá. knižní učenost ponechala stranou. Tento p0pis7 by pak tvořil základ, na němž by se vybudovala filozofie (blíže se o něm rozepíšeme na příslušném místě), aby se věda a filozofie konečně po tolika staletích nevznášely ve vzduchu, nýbrž spočinuly na pevných základech všeobsáhlé a dobře uvážené zkušenosti experimentální praxe. Poskytl jsem k tomu alespoň nástroj,8 pro materiál je třeba sáhnout k věcem samým. Kéž nanejvýš dobrotivý a všemocný 39

Bůh zachová dlouho Tvůj majestát bez úhony. Tvé/zo nçíj'asnějšz'lzo Veličenstva negioddanéjšz'a nejvěmější služební/c

František Vemlams/gý, kancléř.

40

FRANTIŠKA ZVERULAMU

VELIKÉ OBNOVENÍVĚD PŘEDMLUVA” O stavu véd, že je neutěšený a nepříliš se zlepšuje; dále 0 tom, že lidskému rozumu je třeba otevřít jinou cestu než tu, kterou znali naši předkové, a že je nutne' mu opatřit jiné pomocné prostředky, aby mysl mohla použít své/zopráva nad přírodou.

Lidé, jak se nám alespoň zdá, neznají dobře ani své prostředky, ani své síly, jedny přeceňují a druhé podceňují. Tak se stává, že buď pošetile kladou příliš velkou váhu na přejatá umění a nic jiného už nehledají, anebo podceňujíce se více, než je zdrávo, vynakládají své síly na. podniky nedůležité a neodvažují se na ty, jež se týkají jádra věci. Proto i vědy mají svoje osudné sloupy ;1° zvláště když lidi nepovzbuzuje k tomu, aby pro­ nikli dále, ani touha, ani naděje. Avšak domněnka, že je všeho hojnost, je jednou z hlavních příčin nedostatku; protOže se příliš věří v přítomnost, za­ nedbávají se ty věci, jež by mohly v budoucnosti vskutku pomoci. Bude proto užitečné, ba zcela nutně odstranit na samém počátku našeho díla přílišnou úctu a obdiv k tomu, co bylo až potud objeveno (musí se to ovšem udělat bez jakýchkoli

ohledůa naprosto ne jenom nějak potají), a varo­ vat před tím, aby lidé tyto objevy nepřeceňovali 41

a nemysleli si, že jich je tak mnoho, ani že jsou natolik prospěšné, ani aby je zbytečně nevychvalo­ vali. Neboť nahlédne-li někdo do všech těch rozma­ nitých knih, jimiž se honosí praktické i teoretické vědy, poněkud pečlivěji, shledá, že se tam všude opakuje donekonečna totéž, že se mění jen způsob podání, že se však přitom nic Opravdu nového neobjevuje, takže to, co se na první pohled zdá mnoho, je ve skutečnosti málo. Pokud jde 0 pro­ spěšnost toho, je třeba otevřeně říci, že onu moud­ rost, kterou jsme načerpali především od Řeků, je nutno pokládat za jakési dětství vědy a že také skutečně má, co je vlastní chlapcům, to jest, že si ráda popovídá, ale že je neschopná sama něco zplodit a ani k tomu ještě nedozrála. Je totiž plod­ ná tam, kde jde o to, vyvolat nějaký spor, avšak naprosto neplodná, jde-li o díla. A tak se na nynější stav věd očividně hodí báje o Skylle, která stavěla na odiv obličej a ústa panny, ale kolem jejího těla se ovíjely štěkající nestvůry. Podobně i vědy, jež jsme si osvojili, mají některé vábné a oslňující všeobecné názory, ale dojde-li na zvláštnosti jakožto vlastní síly, jež se podílejí na plození, aby ze sebe vydaly plod, objeví se spory a štěkavé hádky, v nichž všechno přestává, a zaujmou místo porodu. Mimo to, kdyby nebyly vědy tohoto druhu prostě mrtvé, nikdy by, jak se zdá, nedošlo k tomu, co se ode­ hrává již několik staletí, že totiž trčí bez pohnutí na místě a naprosto nevzrostly tak, jak by to bylo hodno lidského rodu. Zachází to tak daleko, že často nejenom tvrzení zůstává pouhým tvrzením, nýbrž že také otázka zůstává otázkou a že ji dis­ putace nikterak neřeší, nýbrž toliko uchovávají a vystupňovávají, a že konečně veškerá tradice a posloupnost disciplín je jenom tradicí a posloup­ ností učitele a žáka, nikoli objevitele a toho, kdo by k jeho objevům něco přidal. V uměních mechanických však pozorujeme pravý opak, vzrůstají každým dnem a každým

42

dnem se zdokonalují, jako by do nich byl vdech­ nut život. U prvních vynálezců nám připadají ještě většinou hrubá, poněkud těžkopádná a ne dost ztvárněná, později Však získávají nové a nové vlastnosti a určitou zběhlost, a to do té míry, že lidé upouštějí od svých tužeb a snah dříve a rych­ leji je mění, než umění mohlo dosáhnout svého vrcholu a dospět k dokonalosti. Naproti tomu ñlozoñe a teoretické vědy jsou sice ve vážnosti a prokazuje se jim taková úcta jako nějakým modlám, ale zato nijak nepokračují. A tak, 'i když se, dokonce někdy již u svého původ­ ce, zaskví v plném lesku, později se u nich projeví úpadek. Neboť lidé, jakmile podlehnou cizímu mínění a ztotožní se s názorem jednotlivce, jsou pak podobni senátorům, kteří nemají právo hla­ sovat, a nijak nepříspívají k rozkvětu věd, nýbrž vyžívají se v tom, že si jisté autory jen dále při­ krášlují a tlačí se vlastně kolem nich jako jejich nejpokornější služebníci. Nikdo at' mi nenamítá, že vědy se rozrůstaly jen pozvolna, až se konečně dostaly na určitý stupeň, a teprve pak že si zřídily jakoby pevná sídla v dílech některých mužů (ovšem až potom, když uplynula náležitá doba) a že pak, když už nebylo možno objevit nic lepšího, nezbývalo než pěstovat a přikrášlovat to, cojiž bylo objeveno. Bylo by si však jen přát, aby tomu tak skutečně bylo. Správnější a pravdivější je však takový vý­ klad, že takovéto přivlastňování si věd není nic jiného než to, co se zrodilo z přílišné sebedůvěry několika jednotlivců a z liknavosti a nete'čnosti ostatních. Když se později snad vědy v některých svých částech vzdělávaly pečlivěji a pečlivěji se s nimi zacházelo, objevil se zčistajasna někdo, kdo měl sice odvahu, byl pověstný svými metodami a tím, že všechno bral zkrátka, což lidé mají rádi, kdo sice na pohled tyto vědomosti uspořádal v samostatný obor, ale ve skutečnosti jen pokazil

43

v'vl

to, co už udělali ti před ním. Pozdejs1m generacím to nakonec přišlo docela vhod, poněvadž jim to usnadnilo práci a poněvadž jim nechuť a nedosta­ tek trpělivosti bránily v nových výzkumech. Pů­ sobí-li na někoho souhlas všech, protože je nále­ žitě starodávný, takřka jako soud Času, nechť si uvědomí, že se opírá o důvody velmi nejisté a ni­ čím nepodložené. To, co bylo ve vědách a umě­ ních v různých dobách a na různých místech obje­ veno a co se dostalo do obecného povědomí, to nám totiž z velké části není známo, tím méně pak víme o tom, oč se pokoušeli různí jednotlivci a co zůstalo skryto. Porody ani potraty doby ne­ bývají zaznamenány v let0pisech. A obecného souhlasu sama si není třeba zvlášť cenit a ani toho, že měl tak dlouhé trvání. Jakkoli jsou totiž rozma­ nité druhy státního zřízení, stát vědy jest jediný, vždy byl a zůstane demokratický. Obecný lid si ovšem ponejvíce libuje v naukách svárlivých a bo­ jovných, anebo v takových, které na pohled osl­ ňújí, ale jsou prázdné; jedny si souhlas vynucují, druhé se mu vlichocují. Největší duchové trpěli nepochybně ve všech dobách útlakem, kdežto mužové svým chápáním a rozumem sice nevšední, nicméně dbalí o svou slávu, podřizovali se obvykle úsudku doby a množství.Jestliže se někdy náhodou objevily hlubší myšlenky, zahnal je vzápětí vichr veřejného mínění a vzaly jeho přičíněním za své. Cas nám podobně jako řeka připlavil jen to, co bylo lehké a duté, co však bylo těžké a hutné, to 'nechal klesnout ke dnu. A přece i ti autoři, kteří se zmocnili ve vědách jakési diktatury a mluví o věcech s velikou sebe­ důvěrou, jdou časod Času do sebe astěžují si na to, že příroda je přílišjemná, že pravda leckdy uniká, že věcijsou temné, příčiny spletité a že lidský duch je slabý. Nejsou přitom o nic skromnější, neboť raději obviňují obecný stav člověka a přírody, než by se přiznali k vlastním chybám. Mají dokonce

44

ve zvyku tvrdit, že to, čeho ještě některé umění nedosáhlo, je tomuto umění nemožné. Umění se však takto nedá posuzovat, protože rozhoduje a soudí o sobě samo. Běží tu vlastně jenom a pou­ ze o to, aby se nevědomost nějak zbavila hanby. O tom, co se až dotud hlásalo a přijímalo, platí zhruba toto: jsou to díla neplodná, je v nich mno­ ho sporných otázek, postupují kupředu jen poma­ lu a zdlouhavě, celku se tu dodává zdání dokona­ losti, přitom však části jsou špatně vyplněny; díla obvykle vyhovují běžnému mínění, ale už autorům samým jsou pochybená, a proto je vyšperkovávají všelijakými umělůstkami a dodávají jim vnějšího lesku. Avšak ani ti, kdo sami dělali pokusy, kdo se opravdu oddali vědám a kdo si umínili, že posunou ejich hranice, ani ti seneodvážili odchýlit se od tradičního pojetí a hledat samy zdroje věcí. Domnívají se totiž, že dosáhli velikých věcí už tím, jestliže vsunuli či přidali do starých spisů něco svého. Uvažují přitom s jistou chytrostí asi tak, že budou-li s oněmi spisy souhlasit, zachovají si údajnou skromnost, a svobodu že si zachovají tím, že k nim budou moci cokoli přidat. Když se však příliš dá na vžité názory a mravy, ůsobí ona vychvalovaná střední cesta vědám veliké škody.Je sotva možné autorům se obdivovat a zároveň se dostat nad ně. Je tomu tak jako s vo­ dou, ta nevystoupí výše, než odkud klesla. A tak lidé tohoto druhu sice tu a tam něco vylepší, ale přitom se dostanou jen málo kupředu, podaří se jim sice tu a tam něco zdokonalit, ale nerozmno­ ží to. Nechyběli ani takoví lidé, kteří začali s mohut­ ným náporem Všechnoznovu a razili s nesmírným úsilím cestu sobě i svým tvrzením, boříce a ničíce to, co bylo před nimi. Takovýmto povykem se ovšem toho mnoho nespravilo, neboť tito lidé vlastně nechtěli obohatit filozofii a jednotlivé obory tak, že by získaly na věcnosti a dělnosti,

45

nýbrž chtěli obměnit toliko dřívější názory a strh­ nout vládu V království myšlenek na sebe. Výsle­ dek byl ovšemjen chabý, ježto protichůdné omyly mívají leckdy společné příčiny. Jestliže pak ně­ kteří jednotlivci nepodlehli ani cizím tvrzením, ani svým vlastním názorům, ale přáli svobodě a domnívali se, že tak strhnou na svou stranu i jiné lidi, měli jistě poctivou snahu, nedostávalo se jim však sil. Spokojovali se zřejmějen s pravděpo­ dobnými důvody a bloudili toliko v kruhu své protikladné argumentace. Tím, že si důvody vy­ bírali libovolně, zbavovali své zkoumání přesnosti. Toho však, kdo by věnoval náležitý čas věcem samým a pokusům s nimi, prostě nikde nenajde­ me. Někteří lidé se sice vydali napospas vlnobití experimentální praxe a počínali si skoro jako me­ chanici, ale při Vlastním experimentálním zkou­ mání používali neSprávných metod a pracovali bez pevných a určitých pravidel. Většina z nich si ukládala pouze nepatrné úkoly, považovali už za velikou věc, jestliže se jim podařilo objevit něco jen trochu nového, a počínali si právě tak nemo­ houcnč jako nezkušeně. Nikdo totiž nemůže pro­ vést správný a úSpěšný výzkum přirozené vlast­ nosti nějaké věci toliko z této věci samé; nedojde klidu ani tehdy, když provede mnoho různých obtížných pokusů, na0pak, vždycky shledá, že je třeba ještě dalšího a dalšího zkoumání.11 Nelze opominout ani to, že se tito lidé přes veškerou péči věnovanou pokusům už od samého počátku brali za jistými napřed určenými cíli a že v tom přehá­ něli a prokazovali nevčasnou horlivost. Požado­ valy se, abych tak řekl, takové pokusy, které by přinášely užitek, nikoli však takové, jež by při­ nesly světlo. Nikterak se tu nenásledovalo příkladu Boha, který prvního dne stvořil toliko světlo a vě­ noval na to jeden celý den, toho dne pak již ne­ vytvořil nic hmotného, nýbrž přikročil k tomu až ve dnech následujících. Ti však, kdo přikládali nej­

46

větší význam logice12 a domnívali se, že odtud získávají vědě nejspolehlivější prostředky, viděli sami nejlépe a také nejsprávněji, že lidskému rozu­ mu, který je ponechán sám sobě, nelze než právem nedůvěřovat. Jakkoli se dá logiky v její tradiční podobě využít v záležitostech občanských a v umě­ ních, jež se zakládají na řečnickém projevu a na různých míněních, přece jen ani zdaleka ne­ postihne jemnost přírody. Tím, že se snaží zachy­ tit to, co nechápe, přispívá spíše k utvrzování a upevňování omylů, než aby otvírala cestu k pravdě. Shrňme nyní to, co bylo řečeno: Až potud ne­ přineslo lidem úspěch ve vědách ani spoléhání

na jiné, ani vlastní pílná práce. Málo jím prozatím také pomohly známé důkazy i pokusy. Lidský ro­ zum, který pozoruje budovu tohoto vesmíru z toho hlediska, jak vypadá její stavba, vidí ji jako laby­ rint, kde je mnoho nejistých a dvojznačných cest, mnoho klamných podobností mezi věcmi a znaky, mnoho skrytých a Spletitých zákrutů a křižovatek přirozených vlastností. Je nutno vydat se na cestu, která neustále vede množstvím zkušeností a jed­ notlivých věcí, jsouc přitom ozářena nejistým světlem smyslů, jež co chvíli VZplane a co chvíli zase pohasíná. I ti, kdo se tu nabízeli za vůdce (jak už o tom byla řeč), zbloudili a jen rozmnožili počet omylů i počet těch, kdo jim podléhají. Ve věcech tak obtížných nelze spoléhat ani na sílu lidského úsudku, ani na nějakou šťastnou náhodu, neboť k vítězství tu nevede ani sebevětší skvělost ducha, ani sebečastěji opakované pokusy, při nichž se zkouší štěstí. Je nutno jít podle niti, cesta musí být už od prvních smyslových vjemů zajištěna beZpečnou metodou.13 Naprosto nechci, aby se to snad chápalo tak, že se za tolik staletí a s tak

velikou námahou nevykonalo vůbec nic. Nemáme proč být nespokojeni s tím, co již bylo objeveno. Jistěže staří si zaslouží našeho obdivu v tom, co

47

záleží v duševní bystrosti a ve schopnosti myšlen­ kové abstrakce. Ale tak jako v minulých staletích, kdy se lidé při svých námořních plavbách mohli řídit jen podle hvězd a mohli se proto držet jen u břehů starých kontinentů a plavit se toliko přes některá menší a vnitrozemská moře, a tak jako museli k tomu, aby mohli přeplout oceán a objevit Nový svět s jeho zeměmi, použít magnetické střel­ ky jako nejspolehlivějšího a nejzkušenějšího vůdce, právě tak tomu bylo i v jednotlivých praktických i teoretických vědách s jejich objevy. Mohlo toho být dosaženo praktickou činností, úvahou, pozoro­ váním a dokazováním, pokud to ovšem bylo pří­ stupno smyslům a pokud to bylo podřazeno běž­ ným pojmům. Dříve než se však mohlo dospět ke vzdálenějším a skrytějším14jevům v přírodě, musel se nutně zlepšit a zdokonalit způsob užívání lidské mysli a lidského rozumu a muselo se s nimi lépe a dokonaleji zacházet. Já ovšem, přemožen láskou k pravdě, jež je věčná, jsem se vydal na nejisté a strmé cesty, na místa osamělá, spoléhaje přitom na pomoc boží a doufaje v ni. Svou mysl jsem si přitom zachoval nedotčenu i přesprudké útoky jednotlivých názorů a mínění soustředěných a uspořádaných jakoby v jakési šiky, i přesto, že jsem sám měl své vnitřní pochybnosti a obavy, přesto, že věci byly temné a že ke mně ze všech stran přilétaly oblačné vidiny a fantastické obrazy, a to všechno proto, abych konečně mohl opatřit svým současníkům i těm, kdo přijdou po nich, spolehlivé a bezpečné údaje. DosáhI-li jsem pak v té věci něčeho, pak mi cestu k tomu neotevřelo nic jiného než opravdová a ná­ ležitá pokora vlastní lidskému duchu. Neboť všichni ti, kdo přede mnou zasvětili svůj život oborům, Vnichž je možno objevovat, přihlédli jen málo k věcem, k zvláštním případům a k pokusné praxi, a už vyvolávali svého vlastního ducha, aby pronesl věštbu, jako by objevování nebylo nic jiné­

48

ho než jakési vymýšlení. Já jsem však prodléval poctivě a ustavičně u věcí samých a svůj rozum jsem neodpoutával od nich dříve, dokud tu nebyla možnost, aby se spojily obrazy věcí s jejich světel­ ným kuželem (jako je tomu v případě zraku), pak ovšem na síly ducha a na jeho znamenitost už toho mnoho nezbylo.“5 Tak jako jsem byl veden pokorou při svých objevech, vede mne právě tak pokora i při mém výhledu. Nikterak se nepokouším dodávat svým objevům velikosti anebo uměle vytvářet její zdání nějakými triumfy z toho, že se mi podařilo něco vyvrátit, nebo tím, že bych se dovolával starověku, nebo že bych si osoboval nějakou autoritu či ko­ nečně tím, že bych své objevy zastíral rouškou ne­ jasnosti. To všechno by nebylo nijak obtížné pro toho, kdo by chtěl ozářit světlem toliko svéjméno, a nikoli osvítit duše ostatních lidí. Nijak přitom neznásilňuji lidský úsudek, ani mu nechystám ně­ jaké nástrahy, nýbrž vedu lidi k věcem samým a k jejich vzájemným vztahům, aby se na vlastní oči přesvědčili o tom, co mají před sebou, co do­ kazují, co nového přinášejí a přidávají k tomu, coje obecným vlastnictvím lidstva. Kdybych pak sám něčemu příliš snadno uvěřil, anebo u něčeho podřimoval a dával si snad menší pozor, anebo kdybych se snad zmýlil v cestě a ně­ jak porušil zásady zkoumání, předkládám věci v tak holé podobě a tak přístupné, že mé omyly mohou být přesto rozpoznány a odstraněny dříve, než hlouběji nakazí tělo vědy. Snadné a pohodlné bude též v mé práci pokračovat. Mám za to, že jsem takto provždy upevnil pravý a zákonitý svazek mezi sch0pností empirickou a racionální (jejichž nechutné a neblahé rozvody a rozluky způsobily v lidské rodině všeobecný rozvrat). Protože to všechno není jen v mé moci, obracím se na samém počátku svého díla s nejpokornější a nejvroucnější prosbou k Bohu Otci, Synu i Du­

49

chu svatému, aby, pamětlivi jsouce utrpení lid­ ského rodu a jeho putování v tomto životě, v němž se plahočíme těch několik málo špatných dnů, uznali mne za hodna nové své milosti a zlepšili mým prostřednictvím úděl lidské rodiny. Kromě toho prosím pokorně ještě o to, aby lidské věci nebyly na újmu věcem božským a aby z toho, že se zpřístupní cesty smyslům a že se více rozzáří světlo přírody, nevzešel nedostatek víry a aby na duše nepřišly temnoty, v nichž bychom nezahlédli božská tajemství, ale spíše aby čistý rozum, zbavený všech fantastických představ a vší marnivosti, nicméně však podřízený božským výrokům a zce­ la jich poslušný, dával víře to, co jí náleží. Posléze prosím o to, aby odstranili z vědy jed, rozšířený v ní hadem, který je příčinou toho, že se lidský duch nadýmá a nafukuje pýchou, abychom ne­ chtěli svým rozumem proniknout příliš vysoko a nad to, co je přiměřené, nýbrž abychom si s lás­ kou hleděli pravdy. Skončiv své modlitby, obracím se nyní k lidem s pr05pěšným napomenutím a se spravedlivou žádostí. Nejprve radím k tomu, aby lidé udržovali své smysly v poslušnosti vůči tomu, co je božské (jak jsem to měl na mysli i ve své modlitbě). Ne­ boť smysly odkrývají (jako slunce) tvář naší země­ koule, zastírají však a zakrývají tvář nebes.16A na­ opak zase, aby lidé ze strachu před touto chybou neupadli do Opačného omylu, což by se jistě stalo, kdyby si mysleli, že zkoumání přírody je nám v ně­ kterém směru zapovězeno nějakým příkazem. Počátkem ani příčinou pádu nebylo totiž ono čisté a neposkvrněné vědění o přírodě, jemuž vděčil Adam za to, že mohl dávat věcem jména podle jejich vlastností", nýbrž byla to ctižádostivá a panovačná touha po vědění mravním, jež by rozhodovalo o tom, co je dobré a zlé, a vedlo by k tomu, že by člověk odpadl od Boha a dával si sám zákony. O vědách však, jež pozorují přírodu, 50

praví svatý mudrc totolez „Sláva boží jest skrývati věc,ale sláva králů zpytovatz'věc“, nejinak, jako kdyby

se božská přirozenost těšila z nevinné a dobromysl­ né hry chlapců, kteří se schovávají tak, aby byli nalezeni, a jako kdyby si ve své shovívavosti a dob­ rotivosti zvolila lidskou duši v této hře za spolu­ hráče. A konečně bych chtěl všechny lidi vyzvat k to­ mu, aby měli na paměti pravé cíle Vědy, aby o ni neusílovali ani kvůli svému duchu, ani pro nějaké vědecké spory, ani proto, aby mohli opovrhovat ostatními, ani pro zisk a slávu, ani proto, aby do­ sáhli moci, ani pro nějaké jiné nízké úmysly, ný­ brž proto, aby z ní měl prospěch a užitek sám život. T0 ať mají na mysli a vědu ať stále zdokona­ lují a pečují o ni s láskou. Andělé Padli proto, že byli žádostivi moci, lidé proto, že dychtili po mravním vědění, avšak míra lásky nemůže být pře­ kročena nikdy a z její strany andělu ani člověku nehrozí žádné nebezpečí. Požadavky, jež kladu, jsou však tyto: Ne pro sebe, ale ve prospěch věci, o niž tu běží, žádám, aby to všechno lidé nepovažovali jenom za něja­ kou spekulaci, nýbrž za skutečnou práci, a aby jim bylo jasné, že nehodlám vytvořit nějakou sek­ tu nebo soustavu názorů a tvrzení, nýbrž že se snažím vybudovat základy toho, co by bylo člově­ ku k užitku a co by posílilo jeho důstojnost. Dále, aby pamětlivi jsouce svého prospěchu, ponechali stranou horlivost a předsudky povrchního mínění a starali se o to, co je obecné. A protože jsou zba­ veni překážek a nemusí se ubírat po bludnych cestách a jsou proti všemu tomu obrněni prostřed­ ky, které jim poskytuji, nechť se zúčastní práce, jež je před námi. Kromě toho, at' mají důvěru, že se všechno podaří, a nepředstavují si a nechápou mé obnovení věd tak, jako by to bylo něco, co se potáhne až donekonečna a co přesahuje lidské síly, poněvadž je to ve skutečnosti jen konec nekoneč­ 51

ného omylu a jeho zákonitá mez.19 Na lidskou slabost a smrtelnost se v mém díle pamatuje rov­ něž, nepředpokládá se tu, že by se celá věc dokon­ čila za jeden lidský věk, nýbrž dílo je určeno i ná­ sledujícím generacím. Věda se tu neomezuje jen na úzké prostory lidského ducha, což by bylo do­ mýšlivé, nýbrž hledá se ve vší skromnosti ve větším světě. To, co je prázdné, bývá obyčejně na veliké rozloze, to však, co je hutné, bývá co nejvíce sta­ ženo a omezuje se na malý prostor. Posléze, jak se zdá, je nutno požadovat (a to proto, aby snad někdo ke škodě věci neposuzoval mou osobu ne­ správně), aby lidé nahlédli, co z toho, co jsem tvrdil (měl-lijsem být důsledný), je nutné, a aby zvážili, jak dalece mají právo posuzovat mou práci anebo ji případně odsoudit. Neboť naprosto odmí­ tám ten druh lidského myšlení, jež je nedozrálé, předčasné a nerozvážně a rychle abstrahované z věci (pokud se týká zkoumání přírody), jako po­ ěínání příliš lehkomyslné, zmatené a špatné. Nelze požadovat, aby platil rozsudek těch, kteří jsou sami předvolání před soud.

52

ROZVRŽENÍ DÍLA DÍLO SE SKLÁDÁ

ZŠESTIČÁSTÍ

Část prvá: Rozdělení věd Část druhá: Nove'organon čili Údaje o výkladu přírody

Část třetí: jevy vesmírnéneboli Popis přírody a pokusů

jakožto základ filozofie Část čtvrtá: Stupnice rozumu Část pátá: Předelzůdoičili Anlieipaee druhe'filozofie

Část šestá: Druhá filozofie neboli Účinná věda”

OBSAH, JEDNOTLIVYCH ČÁSTI Mým záměrem je kromě jiného vyložit všechno pokud možno jasně a zřetelně. Nahota ducha je totiž jako kdysi nahota těla tou nejlepší strážkyní nevinnosti a prostoty. Nechť se tedy nejprve ukáže, jak je uspořádáno a rozvrženo mé dílo. Rozdělil jsem je do šesti částí. První část podává celkový přehled neboli popis věd čili nauk, jež byly až dosud v majetku lidstva. Považoval jsem za správné pozdržet se nějaký čas i u těch věd, jež jsou tradiční, ovšem s tím zá­ měrem, aby bylo možno staré nauky snáze zdoko­ 53

nalit a snáze zjednat přístup naukám novým. Snažím se totiž právě tak zušlechtit staré jako do­ sáhnout nových objevů. Zároveň to ovšem pod­ poruje víru, jak o tom svědčí tento výrok: Nepřýme nevědomý slova vědy, dokud mu neřekneš, co se děje

v srdcijeho. Neopomenu proto plout podél břehů tradičních věd a umění a jen tak cestou tam při­ vézt leccos užitečného. Vědy rozdělují tak, aby jejich jednotlivé části obsáhly nejen, co je již objeveno a známo, nýbrž také, co bylo až dosud 0p0míjeno, ale je to přece jenom nutné. Vždyť přece na rozumovém glóbu jsou právě tak jako na glóbu zemském krajiny zušlechtěné a obdělané vedle naprostých pustin. A tak není nikterak nutné podivovat se nad tím, odchýlím-li se poněkud od běžně užívaného způ­ sobu dělení. Přídavek totiž, měně celek, nutně mění i jeho části a úseky, a tradiční dělení vyhovu­ je přece toliko tradičnímu souhrnu věd, jak je dnes běžný. Zjistím-li však, že se něco opomíjí, budu postu~ povat tak, že neuvedu toliko nic neříkající názvy, nýbrž i stručné obsahy toho, co dosud chybí. Ne­ boť uvedu-li mezi zanedbávanými věcmi (odpo­ vídajícími našemu předmětu) takové, jejichž smysl a uspořádání je poněkud temnější, takže mohu mít právem podezření, že lidé tak snadno nepo­ ch0pí, co mám v úmyslu, anebo jaké je ono dílo, jímž se v duchu i v myšlenkách zabývám, posta­ rám se vždy, aby byl připojen návod, podle něhož lze taková díla zhotovit, anebo Část díla samého, kterou jsem již kdysi vypracoval sám, jako příklad celku, abych tak při jednotlivých věcech pomohl jak radou, tak i činem. Domnívám se totiž, že tu neběží pouze o to, aby z toho měli ostatní lidé pro­ spěch, nýbrž že je V sázce i má vlastní pověst, aby si snad někdo nemyslel, že tu na mou mysl zapů­ sobila nějaká ne dost uvážená představa o těchto věcech a že to, čeho si žádám a oč prosím, je toliko

54

zbožné přání. Je tomu právě naopak; tyto věci jsou v moci lidí (jestliže ovšem nezklamou sami sebe) a má představa o nich je zcela jasná a určitá. Nechci přece toliko v duchu přeměřovat krajiny nebeské, jako to dělávali auguři při svých věštbách, nýbrž chci vystoupit jako vojevůdce, jenž se snaží zmocnit se krajin ducha. Ažpotudprvní částdíla. Když jsme takto obepluli staré břehy, připra­ vím nyní lidský rozum pro plavbu na širém moři. Část druhá se proto omezuje na to, že podává nau­ ku o lepším a dokonalejším užívání rozumu při zkoumání věcí a o pravých pomůckách rozumu, jenž poznává, a to proto, aby se takto poznávající rozum pozvedl (pokud to ovšem dovolí stávající podmínky Člověka a jeho smrtelnost) a aby se mu dostalo schopnosti překonávat to, co je v přírodě těžko přístupné a temné. Umění, které tu zavádím (a které jsem si zvykl nazývat výkladempřírody), je z druhu logiky, i když se od ní na druhé straně naprosto a nesmírně liší. Neboť také běžná logika slibuje, že sestrojí duchu pomocné prostředky, že je pro něj připraví a že mu tak poskytne podporu; v tom jsou obě tyto logiky zajedno. Má logika se však od logiky tradiční podstatně liší ve třech věcech: samým svým cílem, způsobem dokazování a v tom, kde počíná svoje zkoumání. Cílem mé vědy není totiž vynalézat argumenty, nýbrž rozličná umění, nikoli věci, jež souhlasí s principy, nýbrž principy samy, ne nějaké pravdě­ podobné vztahy a uspořádání, nýbrž přímo vy­ obrazení a popis děl. Z odlišného záměru vyplývá ovšem také odlišný výsledek. V prvním případě jde o to, přemoci protivníka v učené hádce a zahnat ho do úzkých, v druhém případě se však pomocí díla překonává sama příroda. Zmíněnému cíli pak odpovídá i povaha a uspo­ řádání důkazů samých. V běžné logice se vlastně skoro. veškerá námaha vynaloží na sylogismus. Dialektikové, jak se zdá, sotvakdy vážně uvažovali 55

o indukci, přecházeli ji obvykle pouze zmínkou a hned nato rychle probírali formule disputace. Pokud jde o mne, odmítám důkaz sylogismem, protože přináší jenom zmatek a příroda se přitom vytrácí pod rukama. Třebaže nikdo nemůže pochybovat o tom, že dva termíny, které se shodují ve středním termínu, shodují se také navzájem (cožje jistý druh matematické jistoty), je tu přece jen možnost omylu, poněvadž sylogismus se skládá ze soudů, soudy ze slov, slova jsou pak znamení a znaky pojmů. A proto, jsou-li samy pojmy na­ šeho myšlení (které jsou jakoby duší slov a zákla­ dem celé této struktury a jejího uspořádání) špatně a příliš narychlo abstrahovány z věcí, jsou-li ne­ přesné, nedostateěně definované a p0psané a ko­ neckonců tedy,v mnohém směru chybné, padá s nimi i všechno ostatní. Odmítám tedy sylogismus, a to nejen pokud jde o principy (tady ho nepouží­ vají ani oni), nýbrž i pokud jde o soudy střední obecnosti, jež sice každý sylogismus vyvozuje a plo­ dí,jež jsou však neplodné, j de-li o díla, jsou vzdáleny praxe a pro činnou část věd nemají naprosto žádný význam. Jakkoli ponechávám sylogismu a jiným proslulým ustavičně přetřásaným způsobům doka­ zování soudní pravomoc nad obory, které si chtějí získat obecnou přízeň a spokojují se s domněnka­ mi (v této končině totiž nemám co dělat), přecejen sám používám při zkoumání přirozené povahy věcí ke všemu indukce, ať už běží o soudy větší nebo menší obecnosti. Indukcí rozumím formu do­ kazování, která přihlíží ke smyslům, snaží se po­ stihnout přirozenou povahu věcí, usiluje o díla, ba téměř s nimi splývá. Také uspořádání důkazu se tu docela mění, až potud' se totiž obvykle postupovalo tak, že se od smyslového vjemu a od částečných soudů pře­ šlo nejprve k nejobecnějším soudům - to byly jakési pevné póly, kolem nichž se točin disputace kolem dokola - a z nich sepak odvozovalo všechno

56

ostatní pomocí středních termínů. Je to cesta sice krátká, ale příliš se na ní pospíchá, nevede sice k “přírodě,ale zato je schůdná a vyhovuje disputa­ cím. Podle mého názoru se však tvrzení21vyvozují nepřetržitě a postupně, a teprve nakonec se do­ chází k nejobecnějším soudům. Tyto nejobecnější soudy nejsou pak už z libovolně utvořených po­ jmů, nýbrž jsou správně omezeny a takové, že je příroda vskutku uzná za sobě bližší,22takové, jaké vskutku vězí věcem v morku. Avšak daleko nejvíce mne znepokojuje dosavad­ ní forma indukce a soud, který se o ni opírá. Tato indukce totiž, o níž mluví dialektici a jež postupuje prostým výčtem, je cosi dětinského, vede k nejisté­ mu závěru, je vydána všanc nebezpečí, které jí hrozí od protikladných případů, všímá si jen to­ ho, nač je zvyklá a nedospívá k žádnému vý­ sledku. Vědám je však třeba takové formy indukce, která provede analýzu zkušenosti a odliší jednot­ livé prvky, a teprve potom, když náležitě vyloučí a zavrhne, dojde k přesvědčivému závěru. Byl-li už onen obyčejný soud, k němuž dospívali dia­ lektikové, tak pracný a zaměstnával-li takové du­ chy, oč více je třeba pracovat na tomto druhém, jenž není čerpán toliko z hlubin mysli, nýbrž pří­ mo z útrob přírody. Tím to však ještě nekončí. Prohlubuji totiž kro­ mě toho do značné míry základy věd a zpevňuji je a i počátky zkoumání kladu hloub, než to lidé až dosud dělali; podrobuji zkoumání také to, co běžná logika přijímá jako věrohodně. Vždyť přece dialektici si vypůjčují principy z jednotlivých věd, klaní se s úctou před prvními pojmy mysli a poslé­ ze se spokojují s bezprostředními zprávami smyslů, jen když sejich prý správně používá. Já jsem však došel k přesvědčení, že pravá logika musí pronik­ nout do jednotlivých oblastí vědy, vyzbrojena mnohem větší autoritou, než jaká přísluší princi­

57

pům těchto věd samých, a že samy tyto principy mají být donuceny vydat počet z toho, do jaké mí­ ry jsou neměnné. Pokud však jde o první pojmy rozumu”, je mi podezřelé všechno, co nashromáž­ dil rozum ponechaný sám sobě, neuznávám to za jisté, ledaže by se to podrobilo novému vyšetřování a ledaže by byl vynesen nový rozsudek, v němž by to bylo znovu prohlášeno za správné. Mnoha způsoby prošetřuji také zprávy samotných smyslů. Smysly nás totiž všemožně klamou, ale také na své omyly poukazují; omyly jsou ovšem nasnadě hned, jejich indicie si však vyžadují dlouhého pá­ trání. Vína smyslůje totiž dvojí: buď nám selžou, anebo nás podvedou. Především je totiž velmi mnoho věcí, které unikají smyslům správně používaným a nikterak neomezovaným, at' už proto, že těleso je příliš jemné, že části jsou příliš malé anebo vzdálenost příliš veliká, či proto, že pohyb je příliš pomalý nebo zase příliš rychlý, anebo je předmět příliš obyčejný či z jiných ještě příčin. Ani tam, kde naopak smysly věc postihují, nejsou jejich dojmy dost spolehlivé. Neboť smysly vždycky svědčí a informují o tom, co je ve vztahu k člověku, a nikoli 0 tom, co je ve vztahu k vesmíru; je tedy veliký omyl tvrdit, že smysly jsou měrou věcí.24 Aby se tomu nějak odpomohlo, vyhledal jsem všude pomocné prostředky a soustředil jsem je, což si vyžádalo mnoho poctivé práce, aby to, co je nedostatečné, bylo nahrazeno nutnými přídavky, a to, v ěem je nejistota, aby bylo náležitě pročiště­ no. Nesnažil jsem se o to ani tak pomocí nástrojů, jako spíše, že jsem dělal pokusy.25 Vždyť přece jemnost pokusů daleko přesahuje jemnost smyslů samotných, třebaže byly vyzbrojeny výtečnými nástroji. (Mám tu na mysli takové pokusy, které byly vymyšleny se záměrem něco objevit a které se k tomu hodí.) Proto si příliš nevážím bezprostředního a vlast­ 58

ního smyslového vjemu, nýbrž postupují tak, že smysly posuzují toliko pokus a pokus sám pak soudí .0 věci. Domnívám se však, že jsem přitom svědo­ mitě plnil poslání nejvyššího kněze smyslů (na něž je třeba se obracet při všem, co se vyskytuje v pří­ rodě, pokud to ovšem nejsou smysly pomatené) a že jsem se osvědčiljako nikoli nezkušený vykla­ dač jejich orákulí. jestliže jiní obhajují smysly jaksi z rofese a také jaksi z profese je pěstují, dě­ lám to já, alespoň jak se mi zdá, pro věc samu. Takového druhu je tedy to, co chystám k osvět­ lení přírody, takové je světlo,j ež hodlám zažehnout, i to, co připravuji k jeho dalšímu udržování. To by mohlo samo o sobě stačit tehdy, kdyby lidský ro­ zum byl vyrovnaný a podobal se vyhlazené desce. Protože však jsou lidské mysli kupodivu do té míry zaplněny, žejim vlastně jakákoli hladká a neporu­ šená plocha, jež by mohla přijímat pravé paprsky věcí, 'vůbec chybí, myslím, že je i tu nutné hledat lék. [doly26pak, neboli klamné obrazy, jež naplňují mysl, jsou buď získány, nebo vrozeny. Získané idoly se vlastně do lidských myslí přestěhovaly jednak z filozofických nauk a škol, jednak z toho, že se převrátila pravidla důkazů.27 Vrozené idoly naproti tomu vězí v samé povaze rozumu, který je k omylu mnohem náchylnější než smysly. Jakkoli se totiž lidé líbí sami sobě a jakkoli ve svém obdivu k lidské mysli zabíhají až snad k jakési nábožné úctě, je naprosto jisté toto: jako nerovné zrcadlo mění paprsky věcí podle svého vlastního tvaru a zakřivení, tak i mysl, působí-li na ni věci pro­ střednictvím smyslů, vkládá a přiměšuje svou při­ rozenou povahu do přirozené povahy věcí tehdy, když si vybavuje a vymýšlí svoje pojmy, a přitom má ten nejlepší úmysl, nevědouc o tom. První dva druhy idolům mohou být vyhlazeny jen stěží, poslední pak vůbec ne. Zbývá toliko, aby se na ně poukázalo a abychom onu sílu mysli, jež 59

nám stroji úklady, řádně poznali a zcela přemohli, aby snad ze starých zničených omylů nevyrazily hned výhonky omylů nových, a to jen proto, že myslje špatně ustrojena, a aby věc nedopadla tak, že by se omyly neodstranily, nýbrž toliko obměni­ ly. Právě naopak, je třeba, aby se už jednou pro­ vždy potvrdila a ustálila zásada, že rozum nemůže soudit, leda pomocí indukce, a to ještě jenom po­ mocí její správné formy. Proto se nauka 0 pročiště­ ní rozumu, aby byl schopen pravdy, uskutečňuje v praxi trojím vyvracením: vyvracením ñlozoñc­ kých učení, vyvracením důkazů a vyvracením při­ rozeného lidského rozumu.28 Když jsme si to takto vyložili a když se nám konečně ujasnilo, co vlastně znamená přirozená povaha věcí a co přirozená po­ vaha mysli, mám za to, že jsem přichystal vše pro sňatek Mysli a Vesmíru, jehož záštitou bude božská dobrotivost, a že jsem se postaral o to, aby ta svatba byla opravdu jedna radost. Ve svatební písni pak nechť se prosí o to, aby z tohoto spojení vzešla lidem pomoc a aby bylo počato pokolení objevitelů, kteří by alespoň zčásti zvládli lidskou bídu a nouzi a zvítězili nad ní. Totaje vpravdědruhá část díla.

Mám však v úmyslu nejenom cesty ukazovat a zřizovat, nýbrž také se na ně vydat. A tak třetí část díla29 obsahuje jevy vesmíru, to jest zkušenost všeho druhu a takový p0pis přírody, aby mohl tvořit základ ñlozoñe, kterou je třeba vybudovat. Neboť ani ten nejskvělejší způsob dokazování a ani ta nejlepší forma výkladu přírody nemohou mysl uchránit před omylem a chybami a pomoci jí, ani jí nemohou poskytnout a opatřit látku k vě­ dění. Ti pak, kdo si předsevzali, že budou objevo­ vat a poznávat, a nikoli se jenom dohadovat a domnívat, a kdo nechtějí pouze vymýšlet po­ dobenství a bajky o světě, nýbrž kdo mají v úmyslu nahlédnout do samé přirozenosti tohoto skutečné­ ho světa a jakoby ji rozpitvat, ti musí požadovat

60

všechno od věcí samých.30 Tato práce, toto zkou­ mání a tyto cesty po světě nemohou být nahrazeny ani vyvážený žádnou duchaplnou meditací ani dokazováním, ani kdyby se spojily schopnosti všech lidí dohromady. Buď je tedy nutné vzít to zcela za své, anebo se tohoto úkolu navždycky vzdát. Až do dneška však lidé jednali tak, jako by nebylo docela nic divného na tom, jestliže se příroda nedala poznat. Nebot předevšímjsou klamné zprávy smyslů sa­ mých, pozorování není dost pečlivé a rovnoměrné

a je spíšjakoby náhodné, tradice je jalová a pod­ léhá lichým zvěstem, praktické činnosti záleží je­ nom na díle a je služebná, schopnost experimento­ vat je slepá, omezená, neuspořádaná a ukvapená, a konečně popis přírody je nejistý, jenom nahozený a nemůže nijak prOSpět rozumu ani pro ñlozoñi a vědy poskytnout tu nejsprávnější látku. Potom, příliš pozdě ovšem, pokouší se 0 lék jem­ ná a obratná argumentace, když už je ovšem věc ztracena, aniž se tím něco na díle napraví a aniž se vyloučí chyby. A tak není žádná naděje na nějaký větší rozkvět a pokrok, leda naprostá ob­ nova věd. Práci na této obnově je pak třeba začít u po­ pisu přírody, který musí být úplně jiného druhu a zcela jinak vybaven. Bylo by totiž marně leštit zrcadlo, jestliže chybějí obrazy; rozumu je nutno připravit vhodnou látku, a nikoli jenom opatřovat pomocné prostředky.” Můj popis přírody se však v mnohém liší (právě tak jako má logika) od popisu obvyklého: cílem či tím, co si klade za úkol, množstvím látky a tím, jak byla sebrána, dále jemností, výběrem a uspořádáním toho, co se sleduje. Za prvé totiž si kladu za úkol pořídit takový p0pis přírody, který ani tak nepotěší rozmanitostí svého věcného obsahu, ani neosvěží nějakým oka­ mžitým plodem pokusů, jako spíše přinese více 61

světla, aby mohly být objevovány příčiny, a podá prvý prs filozofii, jež potřebuje výživu. Neboť i když sleduji především díla32 a učinlivou část věd, přece jen čekám na dobu žní a nepokouším se kosit vyrážející mech33 a zelené osení. Dobře totiž vím, že správně objevená obecná pravidla přinášejí s sebou celé shluky děl a vytvářejí je nikoli jen porůznu, nýbrž ve velkém množství. Předčasnou a dětskou touhu dosáhnout rychle ně­ jaké záruky, že budou vytvořena nová díla, na­ prosto odsuzuji a pomíjím jako jablko Atalantino, protože překáží v běhu.34 Takový je tedy úkol, jejž si klade můj popis přírody. Pokud se týče látky, popisují nejen přírodu vol­ nou a nespoutanou (když plyne sama od sebe a plní tak svůj úkol), jako je tomu při popisu ne­ beských těles, meteorů, země a moře, nerostů, rostlin a živočichů, nýbrž mnohem větší pozornost věnuji přírodě ovládnuté a spoutané, to znamená, když je vyhnána ze svého půVOdního stavu umě­ ním a činností člověka, a je-li jím zvládnuta a pře­ tvořena. Popíši proto všechny pokusy z oboru mechanických umění, i pokusy z té části umění svobodných, která je účinná, dále mnoho praktic­ kých úkonů, jež dosud nesplynuly v samostatné umění (pokud ovšem jsou přístupné našemu zkou­ mání a pokud vyhovují našemu účelu). Nuže (abych otevřeně řekl, jak se věci mají) nijak jsem se nezdržoval lidskou pýchou a okázalostí, spíše jsem více práce i prostředků vynaložil na tu část přírody, která je zvládnuta, než na onu druhou; neboť příroda se dá spíše poznat tehdy, když je spoutána uměním,35 než když je jí ponechána volnost. Nep0pisuji toliko tělesa, nýbrž pokládal jsem za nutné věnovat pozornost také samotným vlast­ nostem, tj. takovým silám, které lze v přírodě považovat za základní a na kterých spočívají první počátky přírody, to jest původní vášně a žá­ 62

dostivosti (passiones et desideriae) hmoty“, jako je husté, řídké, teplé, studené, pevné, plynné (te­ kuté, fluidus), těžké, lehké a několik málo jiných. Abychom si však také něco řekli o jemnosti: vyhledám takové pokusy, které jsou daleko jem­ nější a jednodušší než ty, jichž se běžně používá. Neboť vynáším z temnot na světlo a pátrám po mnoha věcech,jež by nikoho nenapadlo zkoumat, leda snad toho, kdo by postupoval po jisté a bez­ pečné cestě, která vede k vyhledávání příčin. Třebaže tyto věci samy o sobě nepřinášejí žádný velký užitek, je přecejistě zřejmé, že je nevyhledá­ vám pro ně samé. Vztahují se totiž k věcem a dí­ lům asi tak jako se vztahují písmena v abecedě k řeči a slovům, i když jsou sama 0 sobě bez užit­ ku, přece jen jsou to prvky veškeré řeči. Pokud jde pak o výběr jednotlivých popisů a experimentů, domnívám se, že jsem lidem po­ mohl více než ti, kdo se až dosud zabývali p0pi­ sem přírody. Neboť o všem, co přijímám, je buď možné přesvědčit se na vlastní oči, nebo je to alespoň prozkoumáno s náležitou přísností, tak aby se nic nepodávalo zveličeně, jako by to svědčí­ lo d zázraku, nýbrž aby to, co líčím, bylo zbaveno vší vybájenosti a marnivosti a očištěno od nich. Ba dokonce jsem jmenovitě vypsal a označil běžné a stále znovu přejímané omyly (které se udržely po mnohé věky a zakořenily se vinou jakési podi­ vuhodné nedbalosti), aby už nebyly vědám na obtíž. Někdo si již správně povšiml toho, že báje, pověry a různé hlouposti, jež vyprávějí chůvy dětem, vážně poškozují jejich mysli. Právě tento důvod mne vedl k tomu, abych věnoval náležitou péči a úzkostlivou pozornost tomu, aby od samého počátku, kdy podávám popis přírody a tím se zabývám filozoñí jakoby v jejím dětství a pečují o ni podle toho, aby si nepřivykla nějaké jalovosti. Při každém novém a poněkud obtížnějším poku'­ su, i když (jak se mi alespoň zdálo) bezpečném

63

a vyzkoušeném, jasně jsem vyložil postup, jehož jsem při pokusu použil, aby jakmile bude zřejmé, jak jsem se seznámil s jednotlivostmi, lidé viděli, kde se mohla vloudit či kde zřejměje chyba, a aby se vzchopili k důkazům správnějším a lépe vy­ braným (jsou-li vůbec takové). A posléze všude uvádím i námitky, výhrady i varování a vymýtám a zavrhuji veškeré fantazie, podobně jako to dělá církevní exorcismus. Nakonec když jsem poznal, do jaké míry roz­ ptyluje pozornost lidské mysli zkušenost a popis přírody a jak těžko je (zvláště těm duchům, kteří jsou jemní a předpojatí) být od samého počátku ve styku s přírodou, připojil jsem leckdy i svá po­ zorování, jež představují jakoby první obraty, tendence i stanoviska p0pisu přírody vzhledem k ñlozoñi. Bude to lidem zárukou, že nebudou navždy bloudit strženi přívaly popisu přírody, a když pak dojde k rozumové práci, bude všechno lépe připraveno. Soudím, že takový p0pis přírody umožní bezpečný a snadný přístup k přírodě a že bude moci poskytnout rozumu vhodnou a náleži­ tě připravenou látku. Když jsem však rozum obklopil těmi nejspoleh­ livějšími pomůckami a prostředky a když jsem, velmi přísněvybíraje, sebral řádné vojsko pro bož­ ská díla, nezbývá, jak se zdá, už nic jiného než přistoupit k filozofii samé. Ve věci tak obtížné a nejisté bude však přece jen nutné, alespoň jak se zdá, vložit sem tam nějakou tu vsuvku, zčásti proto, aby náš výklad byl srozumitelný, a zčásti proto, že nám to .vzápětí přinese užitek. Z těchto vsuvek je na prvním místě třeba uvést příklady zkoumání a objevů, jichž bylo dosaženo na základě mé metody a postupu, předvedených na několika předmětech, přičemžje třeba vzít hlav­ ně ty předměty, které jsou mezi těmi, jež vyšetřu­ jeme, nejvznešenější a mezi sebou co nejodlišnější, tak, aby byl vždy uveden příklad na každý jed­

64

notlivý druh. Nemám tu na mysli ovšem ty pří­ klady, které připojuji k jednotlivým poučkám a pravidlům na vysvětlenou (to jsem splnil hojnou měrou ve druhé části díla), nýbrž rozumím tím ty vzory a modely, jež jakoby staví před oči cel­ kový postup mysli a objevování v jeho neustálé činnosti a řádu, a to na určitých význačných a od sebe odlišných předmětech. Napadá mi totiž, že v matematice, kde je po ruce nástroj, se dokazuje snadno a přesvědčivě, naproti tomu bez této výhody se všechno zdá spletité a složitější než ve skutečnosti. Těmto příkladům jsem proto věnoval čtvrtou část svého díla, jež ve skutečnosti není ničím jiným než aplikací druhé části na jednotlivé případy a jejím vysvětlením.37 Páté části nechť se užívá toliko do té doby, do­ kud nebude dokončeno to, co nám ještě zbývá; vra­ cí se to jako úrok, dokud nelze mít celou jistinu.38 Neboť nejdu tak zaslepeně za svým cílem, abych zanedbával to, co užitečného se na cestě vyskytne. Pátou část svého díla sestavuji proto z toho, co jsem buď objevil, nebo uznal za správné anebo nějak rozšířil, a to nikoli podle nějakých pravidel a metody výkladu, nýbrž uživ k tomu téhož ro­ zumu, jehož jsou zvyklí používat ke zkoumání a objevování také jiní. Očekávám totiž od svých úvah věci větší, než by odpovídalo síle mého nadání, právě proto, že jsem v neustálém styku s přírodou, zatím však mohou částečné výsledky, obsažené v páté části, sloužit jako jakási útočiště umístěná na cestě, aby si v nich mysl spěchající za většími jistotami poněkud odpočinula. Přesto ovšem prohlašuji, že se chci co nejméně opírat o to, co nebylo objeveno a přezkoušeno správnou formou výkladu. Nikoho snad ale nemusí odstrašit to, že se takto zdržujeme úsudku u nauky, která netvrdí, že prostě nic ne­ můžeme vědět, nýbrž že můžeme vědět jen to, k čemu jsme došli podle všech pravidel a po správ­

65

né cestě. Prozatím však má nauka stanoví nižší a vyšší stupně jistoty, a to jen proto, aby z toho byl nějaký užitek a aby se nám ulehčila práce, dokud mysl prodlévá u vysvětlování příčin. Ty filozofické školy totiž, které prostě tvrdily, že je nutné zdržet se úsudku, nebyly 0 nic lepší než ty, které si osobovaly právo prohlašovat libovolně cokoli. Vždyť přece neposkytly smyslům ani ro­ zumu žádné prostředky, jako to dělám já, nýbrž je toliko připravily 0 důvěru a autoritu, což je něco zcela jiného a téměř protikladného. A konečně šestá Část mého díla39 (jíž ostatní jenom slouží a pomáhají) zahajuje a předkládá teprve vlastní ñlozoñi, která je vyvozena a vybu­ dována z toho zákonitého, čistého a přísného zkoumání, jež jsem vykládal a připravoval před­ tím. Avšak dokončit tuto poslední část a dovést ji k nějakému výsledku je nad mé síly a přesahuje mé naděje. Dal jsem jí (jak alespoň doufám) po­ čáteční náběh nikoli nepatrný, konec jí pak dá osud lidského pokolení takový, jaký snad lidé za tohoto stavu věcí a na této duševní úrovni nemo­ hou ani pochopit, ani posoudit. Neběží tu totiž jenom o špatný výsledek v oblasti myšlení, nýbrž vskutku o věc lidstva a jeho osud a o moc nad veškerými díly. Neboť člověk, služebník a Výkla­ dač přírody, vytváří a chápe jen tolik, kolik z řádu přírody vypozoroval pomocí své práce 'a svého myšlení, více neví a ani nemůže vědět. Neboť totiž žádné síly nemohou uvolnit či rozlo­ mit řetěz příčin a nad přírodou lze zvítězit leda tak, že ji posloucháme.40 Ono dvojí úsilí, totiž úsilí o lidské vědění a o lidskou moc, tu vpravdě splývá vjedno a většina děl se nezdaří jen proto, že ne­ jsou známy příčiny. A tak je všechno založeno na tom, aby nikdo nikdy neodvracel oči své mysli od věcí samých a aby prostě zachycoval jejich obrazy tak, jak jsou. Nechť Bůh nikdy ned0pustí, abych vydával

66

fantazie svých snů za obraz světa, spíše nechť mi ve své dobrotě dopřeje, abych sepsal apokalypsu a pravdivou vizi st0p a znamení stvořitele na stvořeních.41

A proto Ty, Otče, kterýs dal nejprve všemu stvoření viditelné světlo a kterýs vyvrcholí] své dílo tím, žes vdechl do tváře člověka světlo rozumu, ochraňuj a spravuj toto dílo, jež vzešlo z tvé dob­ rotivosti a opětovně hlásá tvou slávu. Když ses ty obrátil zpět, abys pohlédl na díla, která vyko­ naly tvoje ruce, viděls, že všechno bylo dobré, i odpočinul sis. Avšak když se obrátil k dílům, jež vykonaly ruce jeho, člověk, uviděl, že všechno je marnost a zmítání ducha, a žádným způsobem si neodpočinul. A proto jestliže budu v potu tváře pracovat na dílech tvých, učiň mne účastným vi­ dění svého i soboty své. Pokorně prosím o to, aby zůstala pevná tato moje mysl a abys ráčil

obdařit lidský rod dary rukama mýma a jiných, jimž dáš mysl stejně pokornou a pevnou.

CHYBÍ

PRVNÍ ČÁST OBNOVENI VED jež obsahuje

JEJICH ROZDĚLENÍ. To však lze přece jen alespoň zčásti najít v druhe' knize o pokroez'oh, jež je nutno učinit v nauce božské z'lidske'.42

NÁSLEDUJE

DRUHA CAST OBNOVENI VED která podává SAMO UMĚNÍ výkladu přírody a správného užívání

rozumu, nikoli však v podobě řádného

pojednání, nýbrž toliko jako souhrn rozvržený do aforismů.

DRlnuíČÁSTIűLA, která se nazývá

NOVÉ ORGANON 'čili SPRÁVNÝ NÁVOD jak ąykládat _přírodu

PŘEDMLUVA

Ti, kteří se odvažují mluvit o přírodě jako o předmětu již prozkoumaném, ať už to dělají z přílišné naivnosti či ze ctižádosti a jaksi řemesl­ ně, dopouštějí se ve filozoñi a ve vědách velikých omylů. Neboť ať si jakkoli dovedli získat důvěru, uspěli také v tom, jak dovedli potlačovat a brzdit bádání. Svými schopnostmi neprospěli ani natolik, nakolik tyto schopnosti kazili a ničili u druhých. Ti však, kteří nastoupili opačnou cestu a tvrdili, že se nedá poznat vůbec nic, upadli do tohoto omylu buď z nenávisti ke starým ñlozofům, Či pro­ to, že si nebyli svým myšlením jisti, anebo do­ konce proto, že měli určitou omezenou zásobu vědomostí. Jistě uváděli své důvody, jež nebyly k zahození, avšak neodvozovali svůj názor z pra­ vých principů a dohnáni k tomu určitým úsilím a ctižádostí naprosto v tom překročili míru. Starší z Řeků, jejichž spisy jsou ztraceny, zaujali roz­ vážnější stanovisko mezi překotnými závěry a zou­ falou akatalepsií.l A ačkoli si často stěžovali na ne­ snadnost bádání a na temnost věcí a ačkoli je to rozhořčovalo, takže jako netrpěliví koně hryzali uzdu, přece jen nepřestali sledovat to, co si před­ sevzali, uznávajíce, že není na místě (jak se zdá) o těchto věcech (totiž zda můžeme vůbec něco poznat) diskutovat, nýbrž že je nutno je zkou­ mat. A přece také oni, užívajíce plně mohutnosti svého rozumu, neuznávali žádné jiné pravidlo, než pokud možno všechno bystře uvážit, usilovně o všem přemýšlet a neustále cvičit svoji mysl. Naši metodu lze snadno popsat, avšak těžko provádět._ Naše metoda vyžaduje, abychom sta­ novili určité stupně jistoty, abychom smyslové po­ znání ověřovali určitou metodou korekce, aby­ 73

chom však přitom zavrhli myšlenkovou činnost, která následuje po smyslovém vjemu, abychom tak pro myšlení otevřeli a zabezpečili novou a jis­ tou cestu, jež počíná u samotných smyslových vjemů. Že je to nutné, to viděli bez vší pochyby i ti, kteří přisuzovali takovou důležitost logice. Je jasné, že pátrali po tom, jak pomoci rozumu, neboť nedůvěřovali přirozenému a samým sebou se pohybujícímu procesu myšlení. Ale v době, kdy byla věc již ztracena, bylo příliš pozdě podávat takovýto lék; tehdy, když už myšlení podlehlo kaž­ dodennímu zvyku, když se řídilo běžným způsobem konverzace, když se zaměstnávalo nesprávnými naukamí a kdy bylo ze všech stran obklopeno prázdnými, jalovými idoly (představami). A tak umění logiky, které přišlo - jak jsme si již řekli ~ příliš pozdě na to, aby nás mohlo zachránit, a které žádným způsobem neuvádí opět věci na pravou míru, Spíše vede k tomu, že se upevňují omyly, než aby se objevovala pravda. Jediná spása a ozdravění záleží v tom, aby veškerá myšlenková práce byla podstoupena znovu a aby myšlení nebylo už od samého počátku ponechá­ váno sobě samému, nýbrž aby se neustále kontro­ lovalo a aby se to dělo jaksi mechanicky. Kdyby se lidé ch0pili mechanické práce pouhý­ ma rukama, a neužívali přitom síly a práce ná­ strojů, tak jako neváhali vykonávat myšlenkovou práci pouhými téměř silami své mysli, bylo by velmi málo věcí, jimiž by mohli pohybovat a nad nimiž by mohli zvítězit, i kdyby pracovali s nej­ větším úsilím a i kdyby spojili své síly. A nyní, hodláme-li se poněkud pozdržet u našeho příkla­ du, podívejme se naň jakoby v zrcadle. Předpo­ kládejme (libo-li), že by měl být přenesen jinam nějaký obrovský obelisk, ať už by měl okrášlit triumfální vjezd či jinou slavnost toho druhu, a že by lidé k tomu přistoupili s holýma rukama, ne­ prohlásil by to kterýkoli střízlivě uvažující divák 74

za velikou pošetilost? A kdyby zvýšili počet pra­ covníků a věřili, že tak-to budou moci práci vy­ konat, neřekl by to o nich tím spíše? A kdyby pak chtěli provést určitý výběr a vyloučit z práce ty slabší a využít jen těch silných a zdatných, doufajíce přitom, že alespoň takto budou moci uskutečnit své přání, neprohlásil by je někdo za blázny tím větší? A což kdyby s tím nebyli spo­ kojení a kdyby se rozhodli, že se utekou k umění atletiky; a kdyby nakonec všem poručili, aby přišli s rukama, pažemi a svaly řádně napuště­ nými olejem a řádně ošetřovanými podle pravidel tohoto umění, nezvolal by ten divák, že se jen namáhají, aby ve svém šílenství ukázali aspoň trochu metodičnosti a rozvážlivosti? A přece lidé přistupují k věcem ducha s podobným poše­ tilým úsilím a s podobnou neužitečnou kombinací sil, když doufají, že vykonají mnoho pomocí velkého počtu nebo metodou spolupráce či s po­ mocí vynikajících a bystrých lidí, nebo když do­ konce tuží své duševní svaly logikou (jež může

být považována za určitý druh atletiky). Přitom však přes veškeré úsilí a snahu používají stále pouhý rozum (jak je jasné každému, kdo Správně usuzuje). Je však nanejvýš zřejmé, že při žádném velkém díle, které vykonává lidská ruka bez nástrojů a strojů, nedají se přepínat lidské síly, ani nelze jen spojit síly všech.2 Z premis, o nichž jsme mluvili, vyplývají podle našeho názoru dvě věci, na něž považujeme za nutné upozornit, aby je lidé neopominuli či ne­ přehlédli. Za prvé: jakousi šťastnou shodou okol­ 'ností bylo způsobeno (jak se domníváme), aby se zabránilo a zamezilo sporům mezi mysliteli a aby se omezila jejich pýcha, že úctyhodnost a vážnost starých ñlozofů zůstaly nedotčeny a v ničem se nezměnily a že i my můžeme dokončit to, co jsme si určili, a přece sklidit ovoce své umírněnosti. Neboť prohlásíme-li, že přinášíme něco lepšího 75

než staří ñlozofové a přitom jsme nastoupili stej­ nou cestu jako oni, žádným slovním uměním nedokážeme to, abychom nebyli s nimi srovnávání buď co do ducha, znamenitosti či dovednosti a abychom v tom s nimi nesoupeřili - a nebylo by to nic odporujícího pravidlům, ani nic nové­ ho. Neboť jestliže oni něco nesprávně pochopili anebo vyjádřili, nemáme právo (a nejen my, nýbrž nikdo) vznést proti tomu námitky? Toto soupeření by bylo naopak správné a přípustné, i když by nicméně bylo nerovné vzhledem k na­ šim silám. Jde nám Vpravdě o to, aby se rozumu otevřela naprosto jiná cesta,3 kterou oni nezkou­ šeli a neznali; a zde se věci mění -~ horlivost a stranickost ustupují do pozadí a my vystupujeme pouze jako průvodci, abychom ukázali cestu. Je to spojeno jistě s malou vážností a spíše to záleží na štěstí než na našich schopnostech či výjimeč­ nosti. To, o čem jsme nyní mluvili, se týká osob; ostatní se týká věci samé. Nesnažíme se totiž ani V nejmenším svrhnout ñlozofii, jež je nyní v rozkvětu, ani neusilujeme o nějakou jinou, správnější či úplnější filozoñi, po­ kud nějaká taková vůbec je nebo může být. Ani nenamítáme nic proti tomu, aby přijatá již filo­ zoñe a jiné filozofie toho druhu se neživily dispu­ tacemi, nezdobily se řečmi, ani aby nepomáhaly k profesorským místům a nevedly k zisku v občan­ ském životě. Proto také otevřeně říkáme a pro­ hlašujeme, že ñlozofie, kterou my zavádíme, ne­ bude k těmto účelům příliš vhodná. Není nikterak snadná, nedá se pochopit jen tak mimochodem, ani nelichotí rozumu v tom, že souhlasí s pojmy napřed utvořenými, ani nesestupuje k lidu, leda tím, že je užitečná a že má výsledky. Nechť jsou tedy (a kéž je to ke štěstí a zdaru obou) dva zdroje, dva prameny vědění a podobně také dva. kmeny či dvě plemena těch, kteří pře­ mýšlejí a ñlozofují, a at' nemají k sobě nepřátelský 76

vztah, ani ať si nejsou cizí, nýbrž ať se navzájem podporují a jsou svázáni vzájemnou pomocí a ko­ nečně ať jedna metoda myšlení pěstuje a druhá ať je objevuje. Těm, pro něž je první metoda snazší a přija­ telnější, at' už proto, že nemají dost času, nebo proto, že jsou zaneprázdněni běžným životem, či proto, že nejsou schopni pochOpit druhou metodu, poněvadž na to jejich myšlení nestačí (k čemuž nutně dochází u většiny lidí), těm všem přejeme, aby měli úspěch ve všem, oč usilují, a aby dosáhli toho, za čím jdou. Vyskytne-li se však člověk, kte­ rý se nespokojuje s tím, že ulpívá na věcech již

poznaných a užívá jich, nýbrž chce proniknout dále, člověk, který nechce jen překonávat v dispu­ taci odpůrce, nýbrž chce svou prací zvítězit nad přírodou, který konečně nechce jenom krásně a s pravděpodobností tušit, nýbrž jistě a dokaza­ telně vědět - všechny takovéto opravdové syny vědy vyzýváme, aby se k nám připojili (jestliže se jim to zdá správné), abychom společně Opustili předpokoje přírody, jež tak nespočetní lidé poka­ zili, a abychom si konečně otevřeli někde vchod do jejích vnitřních komnat. Abychom se vyjádřili jasněji a aby nám to, co chceme, bylo bližší tím, že si to nějak nazveme, budeme nazývat jednu metodu anticipací myšlení a druhou výkladem řírody:i Měli bychom se, zdá se, snažit ještě o něco jiného. Měli jsme jistě v úmyslu a vynaložili jsme veškerou péči na to, aby to, co navrhujeme, bylo nejen pravdivé, nýbrž abychom tím také působili na myšlení lidí, kteříjsou jakkoli napřed předpojati a uzavření, a to způsobem uhlazeným a příjem­ ným. Je však přece jen rozumné (zvláště za ta­ kového obrození nauk a věd), abychom lidem po­ mohli v tom, aby ten, kdo si chce udělat předsta­ vu nebo úsudek, ať už z vlastního pozorování či podle četných autorit či forem důkazů (které nyní 77

nabyly platností téměř právních zákonů) o tom, co jsme vykládali, nedoufal, že to bude moci udě­ lat jen tak mimochodem a při nějaké jiné práci, avšak aby prozkoumal předmět do hloubky, aby si sám aspoň trochu vyzkoušel cestu, kterou po­ pisujeme a obhajujeme, aby si zvykl na jemnost věcí, o níž svědčí zkušenost, a aby si konečně sám trpělivě a svědomitě opravil hluboce zakořeněné návyky myslí. Potom teprve, až v tom udělá vše a až bude mít nad sebou náležitou moc, aby (bu­ de-li mu to po chuti) vyjádřil svůj soud.

Následuje suma druhe' části seřazené v aforzsmy

78

PRVÁ KNIHA

AFORISMŮ

0 výkladu přírody aneb 0 vla'dě člověka

„

/ 1/

Clověk, služebník přírody a její vykladač, vy­ tváří a chápe jen tolik, kolik vypozoroval 0 pří­ rodním řádu z faktů nebo svým rozumem,5 více neví a ani nemůže vědět.

/2/ Ani pouhá ruka, ani rozum ponechaný sám so­ bě mnoho nesvedou; dílo se vytváří pomocí ná­ strojů a jiných pomůcek; těch je třeba právě tak rozumu jako ruce. A jako nástroje ruky buď uvá­ dějí do pohybu, nebo pohyb řídí, tak i nástroje mysli dávají rozumu buďto podněty, anebo jej kontrolují. /3/ Lidské vědění a moc splývají vjedno,6 neboť neznalost příčiny zabraňuje účinku. Abychom to­ tiž mohli zvítězit nad přírodou, musíme jí být poslušni.7 To, co se jeví v myšlení jako příčiny, to je při provádění pravidlem.

/4/ Pokud jde o práci, člověknemůže nic jiného než k sobě přibližovat či od sebe oddalovat přírodní tělesa; ostatní udělá příroda sama, působíc uvnitř. 79

/5/ Přírodou se při své práci zabývají mechanik, matematik, lékař, alchymista a mág, ale všichni (jak věci dnes vypadají) se jí zabývají s malým úsi­ lím a se skrovným výsledkem.

/6/ Bylo by jistě nemoudré a sporné očekávat, že by se to, co se až dosud neuskutečnilo, mohlo uskutečnit jinak než prostředky, jež dosud nebyly vyzkoušeny. /7/ Plody myšlení a výtvory ruky se zdají nadmí­ ru početné, posuzujeme-li je podle počtu knih a výrobků. Ale všechna tato rozmanitost záleží pouze v nanejvýš jemném rozlišování a v odvozo­ vání od toho mála věcí,jež jsme až dosud poznali; nikoliv v počtu obecných tvrzení.

/8/ Také za díla, jež jsou již vynalezena, vděčíme spíše náhodě a slepé zkušenosti8 než vědám; vědy totiž, jež nyní máme, nejsou nic jiného než jakési uspořádání věcí již dříve objevených, a nikoli metody, jak objevovat nové způsoby práce a jak k nim směřovat.

/9/ Příčinou a kořenem téměř všeho zla ve vědách

je jen jedno: zatímco se nesprávně obdivujemc silám lidského myšlení a zatímco se jimi vychlou­ báme, nehledáme to, co myšlení skutečně pomáhá. /10/ Jemnost přírody převyšuje po mnohé stránce jemnost smyslů a rozumu, takže všechny ty krásné úvahy a spekulace člověka a jeho sebeučenější spory nemají naprosto smysl, není-li tu nikdo, kdo by pozoroval.

80

/11/ Jako věd, jež nyní máme, nelze užít k vynalé­ zání děl, tak ani logiky, již nyní máme, nelze užít k objevům ve vědách. /12/ Logika, jíž se nyní užívá, Spíše přispívá k utvr­ zení a upevnění omylů (jež mají svůj základ v běž­

ných pojmech), než aby pomáhala nalézt pravdu; a tak natropí víc zla než užitku. /13/ Sylogismu nelze užít na principy věd9 a marně se ho užívá při středně obecných tvrzeních, neboť naprosto nestačí jemnosti přírody.

/14/ -Sylogismus se skládá z výroků, výroky ze slov,

slova jsou pak znaky pojmů. A tak jsou-li samy pojmy (jsouce základem věci) zmatené a neroz­ myšleně abstrahované z věcí, není v tom, co se na nich staví, žádná pevnost. A tak jediná naděje je V pravé indukci.

/15/ Na naše, ať už logické Či fyzikální pojmy se ne­ lze spolehnout. Pojmy substance, kvality, Činnosti, trpnosti i samého bytí nejsou dobré, tím méně jsou dobré pojmy jako: těžké, lehké, husté, řídké, vlhké, suché, vznikání, zanikání, přitahování, od­ puzování, pojmy prvku, látky a formy10a pojmy

jejich druhu. Všechny tyto pojmy jsou výplodem fantazie a jsou špatně vymezeny. /16/ Pojmy nejnižších druhů, jako Člověk,pes, holub, a pojmy vyjadřující bezprostřední smyslové vjemy, jako teplé, chladné, bílé, Černé, nás příliš nekla­ mou, jsou však přece jen Často zmatené, neboť 81

hmota je měnlivá a věci se mísí jedna s druhou. Všechny ostatní pojmy, jichž lidé až dosud uží­ valí, jsou nesprávné (neadekvátní), neboť nebyly abstrahovány a vytvořeny z věcí náležitými me­ todami. / 17/

Nemenší libovůle a omyly než při abstrahování pojmů vládnou take' při vytváření obecných tvrze­ ní, totéž se děje i se samotnými principy, které odvozujeme běžnou indukcí. Tím Spíše se to děje u obecných tvrzení a dalších výroků pomocí sy­ logismu. /18/ To, co bylo až dosud ve vědách objeveno, je toho druhu, že je to téměř obsaženo v běžných pojmech, které zůstávají jen na povrchu. Aby­ chom však pronikli dovnitř a do větší hloubi pří­ rody, je nutné jak pojmy, tak obecná tvrzení abstrahovat z věcí jistější a bezpečnější cestou a vesměs užívat lepší a jistější metody rozumové činnosti. / 19/

Jsou a mohou být jen dvě cesty, jak hledat a nalézt pravdu. První stoupá od vjemu a částeč­ ných tvrzení k tvrzením nejobecnějším, od těchto nejobecnějších tvrzení jakožto principů pokláda­ ných za naprosto pravdivé pak tato cesta sestu­ puje k úsudku střední obecnosti. Této cesty se nyní většinou užívá. Druhá cesta vyvozuje z vjemu a částečných tvrzení, stoupajíc přitom nepřetržitě a postupně, tvrzení obecnější, aby se nakonec dostala k tvrzením nejobecnějším. Je to cesta pravá, avšak dosud není vyzkoušena. /20/ Onu cestu (rozumí se první) nastupuje rozum ponechaný sám sobě, což činí podle řádu logiky. Mysl totiž touží dosáhnout obecnějšího, aby na­

82

byla klidu, a brzy se cítí znechucena zkušeností. Toto zlo se však rozmohlo teprve s logikou, a to pro lesk jejích disputací.

/21/ Rozum ponechaný sám soběu povahy střízlivé a vážné (zvláště není-li zatížena převzatými dok­ trínami) zkouší nicméně druhou cestu, která je správná, avšak je malým úspěchem, protože ro­ zum je tu nepřiměřený a je naprosto neschopen vyrovnat se s temností věcí, ledaže by byl řízen a že by se mu pomohlo. /22/ Obě cesty počínají u vjemu a částečných po­ znatků a končí v nejobecnějším, nekonečně se však od sebe liší. První se totiž dotýká zkušenosti a jed­ notlivin letmo, kdežto druhá je sleduje vjejich řádu a zákonitosti. První cesta stanoví již od samého počátku určité obecné, avšak abstraktní a neuži­ tečné principy, kdežto druhá stoupá postupně, směřujíc k tomu, co je bližší a přístupnější po­ znání.11

/23/ Je velký rozdíl mezi idoly mysli a mezi ideami mysli božské. To znamená mezi jistými prázdný­ mi tvrzeními a pravými znaky a otisky, jež byly vtisknuty stvořeným věcem, tak jak se skutečně vyskytují v přírodě.12

/24/ Žádným Způsobem se nemůže stát, aby obecná tvrzení vyvozená pouze z argumentace13 přispí­ vala k objevení nových děl, neboťjemnost přírody převyšuje po mnohé stránce jemnost argumentace. Avšak obecná tvrzení abstrahovaná pečlivě a řád­ ně z jednotlivých faktů mnohem snáze ukazují a vyznačují cestu k mnohým jednotlivinám a tak vedou k účinné vědě. 83

/25/ Obecná tvrzení, jichž se nyní užívá, jsou vyvo­ zena z nedostatečné a běžné zkušenosti a vycházejí z mála jednotlivých faktů, jež se nejčastěji naský­ tají. Jsou vytvořena i co do rozsahu většinou jen podle těchto věcí, takže není nic divněho, že ne­ vedou k novým jednotlivým věcem. Jestliže se náhodou objeví nějaký jiný, dříve nepozorovaný a nepoznaný případ, zachraňuje se obecné tvrzení tím, že se vytvoří nové chatrné odlišení tam, kde by bylo správnější opravit samotné tvrzení. /26/ Pojmy o přírodě, jichž obvykle užíváme, nazý­ vám obyčejně anticipací přírody. Onu pak me­ todu, která náležitým způsobem vyvozuje vše z faktů, nazývám interpretaci přírody. /27/ Anticipace jsou dostatečně pevným základem (obecného) souhlasu,14 neboť i kdyby se lidé zbláz­ nili, Všichni ovšem stejným způsobem, mohli by se mezi sebou poměrně dobře shodnout.

/28/ Anticipace působí daleko silněji než interpreta­ ce tam, kde je třeba dosáhnout obecného souhla­ su, protože jsou odvozeny z mála faktů, a to z těch faktů, jež se běžně vyskytují, a proto spíše za­ ujmou rozum a vyplní představivost. Interpretace naproti tomu, odvozené z faktů příliš různých a často daleko od sebe vzdálených, nemohou za­ ujmout rozum tak rychle a nutně se musí zdát podle běžného názoru mnohem neobratnější a ne­ urovnanější, než jsou tajemství víry.

/29/ Ve vědách, jež jsou založeny na názorech a dog­ matech, je dobré užívat anticipací a logiky, neboť

84

jejich cílem je dosáhnout souhlasu, a nikoli ovlád­ nout Věci.15

~ /30/ I kdyby se sešly myšlenky všech věků a i kdyby spojily své síly a pracovaly společně, nemohlo by se dosáhnout velkého pokroku ve vědách pomocí anticipace, protože obrovské omyly, jichž se mysl dopouští, posuzuje-li věci na první pohled, nelze napravit tím, že její pozdější úkony a prostředky,

jichž bude používat, budou naprosto správné. /31/ Je marné očekávat velký pokrok věd od toho, uvádí-li se nové do starého a roubuje-li se na ně. Vědy je nutno obnovovat16 od samých základů, nechceme~li se neustále točit v kruhu a dosahovat pokroku jen skrovného, ba takřka zanedbatelného.

/32/ Úcta ke starým autorům, a to ke všem, zůstane přitom nedotčena, neboť tu nesrovnávám jejich schopnosti, nýbrž jejich metodu, neberu na sebe úlohu soudce, nýbrž průvodce.

/33/ O mé metodě ani o tom, co bylo podle ní obje­ veno, nelze si udělat správný úsudek (a to je nut­

no říci otevřeně) pomocí anticipací nyní běž­ nou Spekulací), poněvadž není možné žádat, aby stála před soudem toho, co je samo voláno před soud. /34/ Ani způsob podání a výkladu toho, co přináším, není snadný, protože to, co je o sobě nové, bude přece jen pochopeno ve srovnání s tím, co je staré. /35/ Borgia17 řekl o výpravě Francouzů do Itálie, že přišli s křídou v ruce, aby si označili domy vhod­

85

né k ubytování, a nikoli se zbraněmi, aby si pro­ razili cestu násilím. Právě tak je i mým záměrem, aby mé učení vešlo pokojně do myslí “těch, kdo jsou k tomu způsobilí a kdo jsou sch0pni je ob­ sáhnout, neboť není nikterak užitečné vyvracet něco tam, kde nejsme zajedno, pokud jde o prin­ cipy, samotné pojmy a formy dokazování. /36/ Zbývá mi Vpravdějediný a přitom jednoduchý způsob výkladu, a to přivést lidi k jednotlivostem samým a k jejich uspořádání a řazení a k tomu, aby oni sami zase se přinutili na čas odložit pojmy a počali se seznamovat s věcmi samými.

/37/ Postup těch, kdo se přidrželi akatalepsie, a moje metoda se jaksi na počátku shodují, ale nakonec se od sebe nesmírně liší a jsou opačné. Oni prostě tvrdí, že nic nelze vědět, já pak, že mnoho toho nemůžeme vědět 0 přírodě, použijeme-li k tomu až dosud běžné metody; oni tedy koneckonců ruší autoritu smyslů a rozumu, já jim naproti tomu hledám a připravuji pomůcky. /38/ Idoly a nesprávné pojmy, které se již zmocnily lidského rozumu a jsou v něm hluboce zakořeně­ ny, nejenže zaujímají mysli lidí natolik, že tam pravda těžko proniká, nýbrž i tehdy, když je jí zjednán a povolen přístup, objevují se Opět při obnově věd a ztěžují tu práci, ledaže by se lidé, byvše už napřed varování, proti nim pokud mož­ no obrnili. /39/ Idolů pak, které by se zmocnily lidských myslí, jsou čtyřidruhy.“ Abych si usnadnil výklad, ozna­ čil jsem je názvy. První druh idolů jsem nazval

86

idoly r'odu, druhý pak idoly jeskyně, třetí idoly tržiště a čtvrtý idoly divadla.

/40/ Jistě vhodný prostředek k tomu, jak se uchránit idolů a jak je odstranit, je vytváření pojmů a obec­ ných tvrzení pomocí správné indukce. Velmi uži­ tečný však bude i jejich popis. Nauka o idolech se má totiž k výkladu přírody tak, jako se má nauka o sofistických důkazech k běžné logice. /41/ Idoly rodu mají svůj základ v samé lidské při­ rozeností a v samém lidském rodu či pokolení. Tvrzení, že lidské smyslyjsou mírou věcí,je vlastně nesprávné. Právě naopak, jak všechny smyslové vjemy, tak i to, co je v mysli, je ve vztahu k člo­ věku, a nikoli k vesmíru.19 Lidský rozum je jako nerovné zrcadlo, jež přijímajíc paprsky věci, smě­ šuje svoji přirozenost s přirozeností věcí a tím ji pokřivuje a porušuje. /42/ Idoly jeskyně jsou idoly člověka jakožto jed­ notlivce.20 Neboť každý jedinec má (kromě omylů, jež jsou vlastní přirozeností člověka jako druhu) svoji jakousi individuální jeskyni či doupě. Tato jeskyně láme a zkresluje světlo přírody, a to jed­ nak proto, že každému je vlastní určitá zvláštní přirozenost, jednak proto, že se mu dostalo od­ lišné výchovy a stýkal se s jinými lidmi. Také proto, že četl jen určité knihy a měl v úctě rozma­ nitě autority a obdivoval se jim, dále proto, že jeho dojmy byly odlišné, podle toho, zda se na­ skytly duši předpojaté a plné předsudků, anebo duši vyrovnané a klidné, anebo pro jiné věci tohoto druhu. Takže vlastně lidský duch (tak jak je uspořádán v jednotlivých lidech) je velmi pro­

87

měnlivý, naprosto zmatený a jaksi náhodný. Správně to formuluje Hérakleitos, když říká, že lidé hledají vědění ve svých malých světech, a ni­ koli ve světě velkém čili obecném.21

/43/ Jsou však také idoly, jež vznikly ze vzájemné­ ho styku a Společenského života lidského rodu, ty pak nazýváme idoly tržiště proto, že vznikly vzájemným dohadováním ve společenství. Lidé se totiž dorozumívají řečí; slova jsou pak určována obecným chápáním. Špatný a nevhodný výběr slov kupodivu značně překáží rozumu. Nenapraví to ani definice, ani nějaké vysvětlování, jak se učenci obvykle ohrazují a brání. Slova prostě rozum znásilňují a všechno uvádějí ve zmatek a lidi svádějí k nespočetným a zbytečným sporům a myšlenkám. /44/ A konečně jsou takové idoly, které se do lid­ ských myslí přestěhovaly z různých filozofických učení a z toho, že se používalo nesprávně pravidel dokazování. Nazývám je idoly divadla, poněvadž všechny tradiční a až dotud vynalezené filozofické systémy jsou podle mého mínění jako divadelní hry, jež vytvořily toliko světy vymyšlené a jakoby na divadle. Nemluvím tu jenom o nynějších filo­ zofiích a školách, ale také o těch starých, protože takových her lze složit a společně provozovat ještě velmi mnoho, ježto právě příčiny omylů na­ prosto od sebe odlišných jsou nicméně skoro tytéž. Nerozumím tím toliko filozofické systémy, nýbrž také principy a tvrzení mnohých věd, jež vyrostly z tradice, důvěřivosti a nedbalosti. O jednotlivých druzích těchto idolů je však potřebí promluvit obšírněji a s náležitým rozlišením, aby se jich lidský rozum mohl vyvarovat.

88

/45/ Vlastnosti lidského rozumu je, že snadno před­ pokládá větší řád a rovnováhu ve věcech, než jaké tam skutečně nalézá. A ačkoli je v přírodě mnoho jedinečného a mnoho sobě nerovného, vymýšlí si paralely, podobnosti a vztahy, které neexistují. Odtud

ony výmysly,

že na nebesz'o/zse vše pohybuje

u dokonalým kruzích a že se zavrhují spirály a ha­

dovitě zakřivené linie22(až najména). Odtud také pochází, že byl zaveden živel ohně i se svým [cm/zem,aby tak byla doplněna čtveřice, kterou tvoří se 'třemi ostatními živly, jež lze vnímat smys­ ly.23 Dále pokud jde 0 hustotu, byl živlům zcela libovolně stanoven vzájemný poměr deset k jedné24

a jiné smyšlenky toho druhu. Podobná povrchnost a lehkovážnost vládne nejen v jednotlivých nau­ kách, nýbrž i v jednoduchých pojmech. /46/ Lidský rozum se opírá o ty věci, které již jed­ nou uznal za správné (buď proto, že jsou tak pojímány, či že se jim tak věří, anebo že se mu prostě líbí), i všechno ostatní a uvádí to s nimi v souhlas. A třebaže jsou přesvědčivější a počet­ nější případy právě opačné, přesto jim nevěnuje pozornost, podceňuje je, anebo je nějakým roz­ lišováním odstraní a zavrhne, podléhaje přitom veliké a zhoubné předpojatosti, jen aby zůstala nedotčena autorita oněch dřívějších závěrů. A tak odpověděl správně onen člověk, který, když mu v chrámu ukázali zavěšenou tabuli, kde byli vy­ obrazení ti, kdo splnili svůj slib, uniknuvše nebez­ pečí ztroskotání, a když na něj naléhali s otázkou, zda alespoň ted' uznává moc bohů, jestliže se znovu zeptal: Kde jsou však vymalova'm' ti, kteří zahynuli přesto, že učinili çy sliby.”5 A tak je tomu

téměř s každou pověrou, ať už patří do astrologie nebo se týká vykládání snů, nepříznivých znamení, božské odplaty apod. Lidé si v takových jalovostech

89

libují a všímají si výsledku jen tehdy, když se věc vyplní, tam, kde se však neuskuteční (třebaže se to stává mnohem častěji), nevšimnou si toho a zce­ la to přejdou. D0 filozofických učení a věd se však toto zlo plíží daleko dovednějším způsobem. Tam totiž to, co bylo jednou uznáno za správně, nakazí a přizpůsobí si všechno ostatní (i když to bylo třeba spolehlivější a lepší). Ba dokonce, i kdy­ by tu nebylo oné záliby a sklonu k jalovostem, o nichž jsme již mluvili, má přesto lidský rozum tu zvláštní a ustavičnou chybu, že se dá Spíše po­ hnout a podnítit tím, co se tvrdí, než tím, co se popírá, ačkoliv by se správně měl k obojímu chovat stejně. Naopak, při stanovení každého obecného tvrzení bývá silnější záporný případ.

/47/ Lidský rozum bývá nejvíce pohnut tím, co je schopno zasáhnout mysl naráz a náhle a co ji takto proniká, tím se obvykle naplní a nadchne obrazotvornost. O všem ostatním se lidský rozum Však domýšlí a předpokládá, že je to s tím tak jako s těmi málo věcmi, jež zaujaly mysl, i když se nedá postřehnout jak. Rozum vůbec těžko chápe a je nesch0pen přechodu k případům od­ lehlým a různorodým, na nichž obecná tvrzení podstupují jakoby svou zkoušku ohněm, pokud rozumu nejsou uloženy přísné zákony a pokud není k tomu dán mocný příkaz. /43/ _ Lidský rozum je hnán touhou, nemůže se za­ 'Stavit, ani si nemůže odpočinout, ale žene se stále kupředu, avšak marně. Nedokážeme si proto představit, že by byl nějaký kraj nebo konec světa, nýbrž vždy nám s jakousi nutností připadá, že ještě je něco dále. Právě tak si nedokážeme před­ stavit, jak uplynula věčnost až do dneška, neboť

90

žádným způsobem se nedá obhájit to obvyklé rozlišení, podle něhožje nekonečno směrem dozadu a nekonečno směrem d0předu, poněvadž by z to­ ho vyplývalo, že jedno nekonečno je větší než druhé, a tím by nekonečno přestávalo být neko­ nečnem a zvracelo by se v konečno.26 Podobně spletité je to s dělením přímek do nekonečna,27 nebot' myšlení je i tu nemohoucí. Mnohem zhoub­ něji se však tato neschopnost mysli projevuje při objevování příčin, neboť ty nejobecnější principy v přírodě by měly být považovány za čistě pozi­ tivní, tak je také nalézáme, a nemohou tedy být zá­ vislé na nějakých příčinách. A přece lidský rozum, jenž se nedokáže zastavit, stále dychtí po něčem ještě vyšším, a tak přitom, když směřuje k věcem nejzazším, upadá do nejbližších. Uchyluje se totiž k účelným příčinám, které jsou spíše odvozeny z přirozenosti člověka než z přirozenosti vesmíru,28 z toho pak pramení nadmíru podivné porušení ñlozoñe. Nezkušený a snadno se vším hotový filozof hledá obvykle příčiny těch nejobecnějších věcí,'VVIale nestará se o příčiny Vtom, co je podřízené a nízs1.29

/49/ Lidský rozum není pouhé světlo, nýbrž dostává se mu příměsí od vůle a afektů, což plodí věą'yzcela libovolné.Člověk totiž spíše věří tomu, co chce po­

važovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, ježto omezují naději, a věci v přírodě, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepatrných a pomíjejících, dále odmítá věci para­ doxní, poněvadž podléhá běžnému mínění. Zkrát­ ka. nespočetné a leckdy nepochopitelné jsou Způ­ soby, jak cit poskvrňuje rozum a jak jej kazí.

91

/50/ Avšak daleko největší překážka a chyba lid­ ského rozumu má svůj původ v tom, že jsou otupě­ lé a nedostatečné naše smysly a že nás klamou, takže to, co je bezprostředně zasahuje, převažuje nad tím, co je bezprostředně nezasahuje, byť by to bylo sebezávažnější. Uvažování proto téměř přestává tam, kde přestává zrakový vjem, takže se nedostatečně nebo vůbec nezkoumají věci ne­ viditelné. Proto lidem zůstává skryto a uniká jim veškeré působení spiritů (životních duchů),30 kteří jsou uzavření v hmatatelných tělesech. Podobně zůstávají neodhaleny veškeré jemnější změny struktury (tzv. metaschematismus) v částech hust­ ších těles (jež obvykle nazýváme kvalitativní změ­ nou, ve skutečnosti je to však pohyb nejmenších Částeček) .31A přece nebudou-li tyto dvě svrchu uvedené věci prozkoumány a objasněny, nebude možné vytvořit v přírodě nic velkého. Právě tak zůstává téměř neznáma přirozenost obyčejného vzduchu a všech těles, která jsou řidší než vzduch a jichž je velmi mnoho. Smysly jsou totiž samy 0 sobě věcí nepevnou a omylnou a ani nástroje a přístroje, jež smysly zmnohonásobují a zbystřují, mnoho nedokáží. Ke každému pravdivějšímu výkladu přírody se spíše používá příkladů a vhod­ ných a náležitých pokusů, přičemž smysly vyslo­ vují soud toliko o pokusu, pokus pak o přírodě aro vec1 same. /51/ ' Lidský rozum tíhne svou přirozeností k abstrak­ cím a přisuzuje stálost věcem, jež jsou pomíjivé. Lépe je však přírodu dělit na Části než z ní vytvářet abstrakce.32 Přírodu takto dělila škola Démokrito­ va, která do ní také více pronikla než školy ostatní. Je spíše třeba uvažovat o hmotě, o její struktuře a změnách těchto struktur, o jejím ryzím aktu a zákonech tohoto aktu čili pohybu,33 formy jsou

92

totiž výmysly lidského ducha, ledaže bychom tyto zákony aktu nazvali formami. /52/ Takové jsou tedy idoly, jimž říkám idoly“rodu. Mají svůj původ buď ve stejnorodosti substance lidského ducha, nebo v jeho předpojatosti Či ome­ zenosti, nebo v jeho neustálém pohybu, Či v tom, že na něj působí afekty, nebo v nedostatečnosti smyslů, či ve způsobu, jakým vnímá. /53/ Idoly jeskyně vznikají ze zvláštní přirozenosti duše i těla každého jedince, také Však z výchovy, zvyků a nahodilosti. I když pod tento druh patří rozmanité a Četné případy, uvedu přesto jen ty, jichž je třeba nejvíce se vyvarovat a jež mohou nej­ spíše poskvrnit Čistotu rozumu.

/54/ Lidé mají v oblibě některé jednotlivé vědy nebo některé úvahy, buď proto, že se pokládají za jejich původce a objevitele, nebo že v nich nejvíce pra­ covali a nejvíce si na ně zvykli. Věnují-li se pak takoví lidé filozofii a obecným úvahám, překrucují je a porušují podle svých dřívějších představ a předsudků. To je nejvýrazněji vidět na Aristo­ telovi, který svou přírodní ñlozoñi zcela podřídil logice, takže z ní učinil nauku téměř neužitečnou a spornou. Chemikové vybudovali zase svoji fan­ tastickou ñlozoñi přihlížející jen málo k věcem na několika málo pokusech v tavicí peci.34Gilbert, jenž se nejdříve zabýval s největší pílí pozorováním magnetu, hned vymyslil na tomto základě dokonce celou ñlozoñi, jež odpovídala tomu, co považoval za nejdůležitější. /55/ Pokud se týče filozofie a věd, je jeden velký a takřka základní rozdíl mezi nadáními, že totiž

93

jedni mají spíše větší nadání pro to, že postřehnou na věcech rozdíly, jiní opět, že na nich vidí podob­ nosti. Myslitelé klidní a bystří dovedou soustředit své úvahy a umějí se pozdržet a zastavit u každého sebejemnějšího rozdílu, na0pak myslitelé, kteří vidí věc z nadhledu a postupují 0djedné věci k dru­ hé, rozpoznávají i ty nejnepatrnější a nejobecnější podobnosti na věcech a skládají je dohromady. Obojí nadání však může snadno upadnout do krajnosti,jedno vidí všudejenom rozdílnosti, druhé podléhá příliš fantazii. /56/ Jsou takoví lidé, kteří mají sklon obdivovat se starým věcem, a Opět jiní, kteří milují věci nové a lpí na nich, jen málo lidí má však takovou povahu, že dovedou zachovat míru a nevyvracejí ani to, co správného tvrdili staří, ani nepohrdají tím, co Správného přinášejí lidé noví. Záliba ve studiu starého anebo zase nového neznamená však ještě správný soud a tím, že straní jedné či druhé věci, způsobuje velké škody vědám a ñlozo­ fii. Pravdu je potřeba hledat nikoli v tom, že je nějaká doba šťastná, to je pomíjivé, nýbrž ve světle přírody a zkušenosti, neboť toto světlo je věčné. Takové záliby je třeba odmítnout a při­ hlédnout k tomu, aby se rozum nedal jimi strhnout k překotnému souhlasu.

/57/ Zkoumání přírody a jednotlivých těles v jejich jednoduchosti zeslabují a jaksi umenšují rozum, kdežto zkoumání přírody a jednotlivých těles z hlediska jejich složení a ustrojenosti (configura­ tio) uvádějí rozum v úžas a rozrušují jej. To je nejlépe vidět na škole Leukippově a Démokritově, srovnáme-li ji s ñlozoñckými školami ostatními. Tato škola totiž se do té míry zabývá jednotlivost­ mi, že si téměř nepovšimne celkové stavby; ostatní

94

školy zase celková stavba uvádí do té míry v úžas, že nejsou s to proniknout k jednoduchým prvkům přírody. Těchto dvou metod zkoumání je proto třeba užívat střídavě a jednu vedle druhé, jednak proto, aby rozum byl schopen zároveň pronikat i chápat, a jednak proto, abychom se vyvarovali svrchu uvedených nesnází a idolů, jež z nich po­ cházejí.

/53/ Takto rozvážlivě nechť postupuje naše bádání, chceme-li se uchránit před idoly jeskyně a chce­ me-li je odstranit. Tyto idoly vznikají ponejvíce buď z jednostranné záliby, nebo z přílišného zdů­ razňování složení, syntézy či zase analýzy rozdílů, nebo z toho, že se dává přednost nějaké určité době, anebo z velikosti Či opět nepatrnosti před­ mětů. Obecně vzato musí každý, kdo se věnuje zkoumání přírody, nedůvěřovat všemu, co jeho rozum nejvíce vábí a poutá, jsou-li tu už však takovéto oblíbené předměty, je třeba si tím více dát pozor, aby si rozum zachoval svou nestran­ nost a neporušenost.

/59/ Ze všech idolů jsou však nejškodlivější idoly tržiště, jež se vloudily do rozumu ze spojení slov a jmen s Věcmi. Lidé totiž věří, že jejich rozum ovládá slova, ale stává se také to, že slova obrátí svou sílu proti němu. Právě to učinilo z ñlozoñe a vědy disciplíny sofistické a neúčinné. Slova se však většinou přikládají k věcem podle běžného způsobu pojímání a rozlišují věci podle dělících linií, jež jsou všednímu rozumu nejvíce nápadné. Když by pak bystřejšírozum a bedlivější zkoumání chtěly tyto linie přemístit tak, aby spíše odpovídaly přírodě, stavějí se tomu slova na odpor. Tím se stává, že veliké a proslulé disputace učenců končí často ve sporech o pouhá slova a jména. Bylo by

95

však rozumnější (a v tom jsou bystřejšímatematici) začít od nich a uvést do nich pořádek pomocí de­ finic. Ani definice ale nemohou toto zlo odstranit u věcí přírodních a hmotných, protože samy defi­ nice se skládají ze slov a slova plodí slova. A tak je nutné vracet se k jednotlivým případům v jejich sledu a uspořádání, jak si o tom brzy povíme, až se dostaneme ke způsobu a metodě, jak vytvářet pojmy a obecná tvrzení. /60/ Idoly, jež se dostávají do rozumu ze slov, jsou dvojího druhu. Jsou to totiž buď neexistující názvy věcí, jako jsou totiž věci,jež nemají jména, protože jim nikdo nevěnoval pozornost, jsou také jména, jimž chybějí věci, ježto vznikly z fantastických předpokladů, anebo jsou to názvy věcí existujících, ale jsou nejasné, špatně vymezené a příliš narychlo a nepřiměřeně abstrahované z věcí. Do prvního druhu takových slov patří například štěstěna, první pohyblivé35, dráhy planet, živel ohně a podobné výmysly, jež mají svůj původ v lichých a nespráv­ ných teoriích. Tento druh idolů lze snáze vymýtit, poněvadž je možno se jich zbavit tím, že je bude­ me neustále odmítat, a pak také proto, že tyto ne­ místné teorie brzy zastarávají. Druhý druh idolů, který vzniká ze špatné a ne­ vhodné abstrakce, je naproti tomu Spletitý a hlu­ boko zakořeněný. Vezměme například některé slovo, třeba slovo vlhké, a podívejme se, jak se shodují věci, jež se tímto slovem označují, a shle­ dáme, že slovo vlhké není nic jiného než zmatený znak pro různé procesy; není tedy výrazem něčeho určitého. Označuje totiž jak to, co snadno obtéká jiné těleso, tak i to, co je samo sebou neurčitelné a nemůže se zpevnit; právě tak jako to, co snadno ustupuje na všechny strany, i to, co se snadno sjed­ nocuje a spojuje, co snadno plyne a snadno se uvádí do pohybu, co snadno ulpí na jiném tělese a činí je

96

vlhkým, dále to, co se dá snadno převést na tekuti­ nu, anebo taje, když to předtím bylo pevné. A pro­ to, když se pak přikročí k tomu, že se tohoto jména užije jako přísudku, má jiný význam, řekne-li se: plamen je vlhký, a jiný, řekne-li se: vzduch není Vlhký,jiný význam mají opět slova: jemný prach je vlhký, a jiný opět slova: sklo je vlhké. Snadno vyjde najevo, že tento pojem byl příliš neuváženě abstrahován z vody a jiných běžných a obyčejných kapalin, aniž si to kdo náležitě ověřil. Ve slovech jsou obsaženy určité stupně nespráv­ nosti a omylu. Méně nesprávný bývá rod názorů označujících nějaké substance, zvláště substance nejnižších a dobře odvozených druhů (tak napří­ klad dobré pojmy jsou: křídla, hlína, špatný je však pojem země). Pochybnější bývá druh názvů různých činností, jako plodit, ničit, měnit apod. Nejnesprávnější je však druh názvů vlastností (vyjímaje ty, jež jsou bezprostředními předměty smyslového vnímání, jako: těžký, lehký, řídký, hustý aj.) ; přitom jsou ovšem některé názvy nutně poněkud lepší podle toho, jaké množství věcí tu proběhlo lidskými smysly. /61/ Naproti tomu idoly divadla nejsou ani vrozeny, ani se potají nevloudily do rozumu, nýbrž byly tam vneseny z fabulí různých teorií a z převrá­ cených pravidel dokazování. Naprosto by však nebylo v souhlase s tím, co jsem až dotud řekl, kdybych seje tu pokoušel vyvracet a vzal takovéto podnikání na sebe. Kde totiž nejsme zajedno, po­ kud jde o principy a pravidla dokazování, tam přestává veškerá argumentace. Je na tom dobré alespoň to, že úcta ke starým autorům zůstane ne­ dotčena. Nic jim vlastně nebude vzato, protože tu běží toliko o metodu. Říkává se totiž, že chromý, který kráčí po cestě, předejde běžce, který je mimo ni. Vyplývá z toho zřejmě také to, že Čím schop­

97

nější a rychlejší je ten, kdo běží mimo cestu, tím více se od ní odchýlí.35a'

Moje metoda objevování vědeckých poznatků je však taková, že neponechává příliš mnoho byst­ rým a nadaným jednotlivcům a jejich úsilí, nýbrž jednotlivá nadání a rozumové schopnosti spíš verVnává. Jako totiž záleží na tom, jak pevná a vycvičená je ruka, máme-li narýsovat přímku nebo dokonalou kružnici jen tak od ruky, záleží na tom málo nebo vůbec ne, použijeme-li pravítka nebo kružítka; zcela podobně je tomu i s mou me­ todou. Třebaže vyvracení jednotlivých tvrzení nepřináší žádný užitek, nicméně je přecejen třeba si pohovořit o jednotlivých odrůdách a druzích těchto teoretických úvah, dále je třeba říci alespoň něco o vnějších znacích, jež ukazují, že tyto teorie jsou špatné, a konečně promluvit si o příčinách, jež vedou k jejich tak velikým neúspěchům a k to­ mu, že souhlas s omyly je tak trvalý a tak všeobec­ ný, a to všecko proto, aby byl zjednán snazší pří­ stup k pravdě, aby lidský rozum byl spíše ochoten se očistit a aby upustil od svých idolů. /62/ Idolů divadla čili idolů teorií je mnoho a může jich být, a pravděpodobně také v budoucnosti bude, ještě mnohem více. Kdyby se totiž skuteční duchové již po mnoho století nezabývali nábo­ ženstvím a teologií a kdyby se vlády (obzvláště monarchie) nebyly stavěly na odpor novotám, a to dokonce v teoretických úvahách, takže lidé se mohli takovým věcem věnovat jen tehdy, když na sebe vzali nebezpečí a škody, jež to přínášelo jejich postavení, jsouce přitom zbaveni nejen veš­ kerých výhod, nýbrž dokonce vydání všanc opo­ vržení a nenávisti, bylo by bývalo bezpochyby vzniklo mnoho filozofických i teoretických škol podobných těm, které kdysi s tak velikou rozmani­ tostí kvetly u starých Řeků. Neboť jako může

98

být založeno mnoho astronomických hypotéz na předpokladu éteru, může být podobně a ještě mnohem spíše založeno a vybudováno mnoho rozmanitých názorů a nauk na jevech ñlozoñc­ kých. Příběhy odehrávající se na ñlozoñckém di­ vadle mají totiž s básnickými příběhy na divadle vlastním Společné to, že děj složený pro jeviště je ucelenější a uhlazenější a spíše odpovídá tomu, jak si jej kdo přeje mít, než skutečně historická událost. Pokud jde o ñlozoñi, bere se obvykle buď mno­ ho z mála, anebo málo z mnoha, takže filozofieje v obojím směru postavena na příliš úzkém zákla­ dě zkušenosti a popisu přírody a činí závěry z menšího počtu případů, než by měla. Racio­ nální ñlozoñe bere ze zkušenosti nejrozmanitější a nejobvyklejší věci, ovšem ne takové, jež by byly s náležitou jistotou ověřeny, s dostatečnou pílí prozkoumány a promyšleny, ve všem ostatním se pak tito ñlozofové spoléhají na spekulace a na práci rozumu. Je ovšem i takový druh ñlozofů, kteří svědomitě a přesně pracovali na několika málo pokusech, a přitom měli odvahu vyvodit a vytvořit z nich celé filozofické systémy, přičemž ostatní překrou­ tili tak, aby to vyhovovalo jejich předpokladům. A konečně je třetí druh ñlozofů, kteří vedeni jsouce vírou a zbožností mísí ñlozoñi s teologií a tradicemi.36 Pošetilost zavedla některé z nich tak daleko, že hledali původ věd u nějakých du­ chů či géniů a odvozovali je od nich. Kořen, z něhož vyrůstají omyly, tj. tato nesprávná filo­ zoñe je trojího druhu: je soñstická, empirická a pověrečná. /63/ Nejcharakterističtějším příkladem filozofování prvního druhu je Aristotelés, který poškodil pří­ rodní filozofii svou logikou. Svět sestrojil z kate­

99

gorií, lidskou duši, substanci to nejvznešenější, přiřadil podle její druhové podstaty k pojmům druhého řáduga7 zhušťování a zřed'ování, jimiž tělesa nabývají větších či menších rozměrů neboli zaujímají větší či menší místo, vykládal chabým rozlišením mezi skutečností a možností;38o pohybu jednotlivých těles tvrdil, že každé z nich má pouze jeden zvláštní pohyb,39 a jestliže se podílejí na ji­ ném pohybu, že to má příčinu vně daného tělesa. Do přírody vkládal zcela libovolně ještě mnoho jiných věcí. Všude se staral spíše o to, jak se vy­ točit nějakou odpovědí a jak podat něco pozitiv­ ního v pouhých slovech, než o vnitřní pravdu věcí. Nejlépe se to ukáže, srovnáme-li jeho ñlozofii s ji­ nými ñlozoñemi, jež se u Řeků těšily úctě. Ho­

moiomera Anaxagorova, atomy Leukippovy a Dé­ mokritovy, nebe a země Parmenidovy, svár a přá­ telství Empedoklovo, Hérakleitovo učení o tom, že se tělesa zřed'ují v nerozlišenou přirozenost ohně a opět se zhušt'ují, to všechno má v sobě něco z ñlozofie přírody, má to aspoň jakousi pří­ chuť skutečné povahy věcí, zkušenosti i těles. Naproti tomu Aristotelova Fyzika nezní většinou ničím jiným než hlasy logiky, což se pak pouze pod vznešenějším názvem Opakuje i v jeho Meta­ fyzice, a to tak, jako by byl vlastně realista, a ne nominalista. Nikoho ať nemýlí to, že v jeho kni­ hách O zvířatech, v Problématech4o a jiných jeho pojednáních se často mluví o pokusech. Své zá­ věry učinil už napřed, přitom, když tyto závěry vytvářel, nepoužil náležitě zkušenosti, naopak, vyřešil věc zcela libovolně obecným tvrzením, a pak teprve překroutil zkušenost tak, aby těmto jeho tvrzením odpovídala, a vodil ji kolem nich jako svou zajatkyni. Už proto je ho potřeba obža­ lovat ještě mnohem spíše než jeho nynější násle­ dovníky (scholastické ñlozofy), kteří zkušenost vů­ bec opustili.

100

/64/

.

Ještě znetvořenější a obludnější tvrzení, než tomu bylo V případě ñlozofie soñstické neboli ra­ cionální, přináší však ñlozoñe empirická. Nezaklá­ dá se na světle běžných pojmů (které, i když slabé a povrchní, je přece jen jaksi obecné a vztahuje se na mnohé věci), nýbrž spočívá na omezeném počtu několika málo nejasných pokusů. Těm, kdo se těmito pokusy každodenně zabývají a kdo jimi poskvrnili svoji obrazotvornost, se takováto filo­ zofie zdá pravděpodobná a téměř jistá, ostatním se Však zdá neuvěřitelná a jalová. Pozoruhodným příkladem toho jsou alchymisté a jejich názory; jinde se v naší době dá sotva najít, leda snad ve ñlozoíii Gilbertově. Před ñlozoíiemi tohoto druhu je se míti na pozoru, neboťjiž dnes vidím v duchu před sebou a předvídám do budoucna, že uchýlí-li se jednou lidé vážně ke zkušenosti, k čemuž je stále napomínám, a dají-li vale všem soñstickým doktrínám, pak teprve bude v plné míře hrozit nebezpečí plynoucí z těchto íilozofií, a to proto, že lidský rozum bude překotně a předčasně Spě­ chat k obecninám a k principům věcí a bude se k nim vznášet s prudkostí jemú vlastní. Tomuto zlu se musíme postavit do cesty již nyní.4°8

/65/ Daleko více je ovšem filozofie pokažena pověrou a příměsí teologie, což působí veliké škody celým filozofickým systémům i jejich jednotlivým čás­ tem. Lidský rozum totiž nepodléhá nikterak méně vlivům fantazie než vlivům běžných pojmů. Bo­ jovná sofistická filozofie klade totiž rozumu léčky, kdežto onen druhý druh filozofie,jenž je fantastic­ ký, nabubřelý a jakoby básnický, spíše rozumu lichotí. V člověkuje totiž jakási ctižádost rozumu, jež není menší než ctižádost vůle, zvláště u duchů hlubokých a vznešených. Nejlépe to Opět objasní příklad z filozofie řec­ 101

ké, zejména příklad Pythagora, jenž ovšem spojil ñlozoñi s hrubším a závažnějším druhem pověry; nebezpečněji a jemněji je to pak provedeno u Pla­ tóna a jeho školy. S tímto druhem zla se setkáváme zčásti také V ostatních ñlozoñích, které zavádějí abstraktní formy41 a účelné a prvotní příčiny,42 opomíjejíce přitom příčiny střední apod. V této věci je ovšem třeba být nanejvýš Opatrný. Nej­ horší věcí je totiž apoteóza omylů a je třeba po­ važovat přímo za mor rozumu uctívat to, co je vlastně prázdné. V této prázdnotě se některým nynějším ñlozofům tak zalíbilo, že se nadmíru lehkovážně snažili založit přírodní ñlozofii na první kapitole Genese, na knize jobově a na jiných částech Písma svatého, hledajíce mrtvé mezi ži­ vými. Tomuto jalovému spekulování je třeba se bránit a držet je na uzdě tím spíše, že se z nezdra­ vého smíšení věcí božských a lidských vyvozuje nejenom fantastická ñlozofie, nýbrž také kacířské náboženství.43Je tedy nanejvýš prospěšné, dává-li střízlivá mysl víře, co jejího jest. 166/

Tolik 0 zhoubném vlivu autority filozofických systémů, jež jsou založeny buď na běžných po­ jmech, nebo na několika málo pokusech či na pověře. Dále je třeba promluvit 0 tom, jak špatný bývá předmět úvah zvláště v přírodní filozofii.44 Lidský rozum je nakažen a podléhá intuitivnímu dojmu, že co se děje v mechanických uměních, v nichž se tělesa do značné míry přeměňují už pouhým spojováním a rozdělováním, že něco po­ dobného se děje i v přírodě jako celku. Z toho pak vyplynula ona domněnka 0 prvcích a jejich slučování, z čehož prý pocházejí přírodní tělesa.“ A opět naopak, pozoruje-li člověk svobodně tvo­ řící přírodu, narazí na různé druhy věcí, rostlin i nerostů, takže snadno upadne v domnění, že v přírodě jsou nějaké první či prvotní formy věcí, 102

jež se příroda snaží ze sebe vydat, a že ostatní rozmanitost vzniká z toho, že různé druhy bojo­ Valy mezi sebou a že došlo k přeměně jednoho v druhý.. Prvá spekulace zplodila pojem primár­ ních kvalit prvků, druhá přinesla pojem skrytých vlastností a speciñckých sil,46 obojí pak patří k oněm neplodným obsahům myšlení, při nichž duch ustává v práci a odvrací se 0d věcí závažněj­ ších. Lépe si vedou lékaři, kteří pracují se sekundár­ ními kvalitami věcí a zkoumají účinky přitaho­ vání, odpuzování, zřeďování, zhušt'ování, rozta­ hování, smršťování, rozptylování, zrání apod. Byli by se však dostali jistě dále kupředu, kdyby nebyli pokazili svá správná pozorování oněmi dvěma bezobsažnýmipojmy (0 nichž jsme právě mluvili, totiž kvalitami prvků a specifickými silami), a to buď tak, že je převáděli na primární kvality a je­ jich jemné a neměřitelné smíšeniny, anebo tak, že neprovedli důkladnější a pečlivější pozorování a nedostali se ke kvalitám třetího a čtvrtého řádu, nýbrž svá pozorování předčasně přerušili. Tako­ véto síly (neříkám tytéž, ale podobné) by se měly prozkoumat, nejenom pokud jde o léky pro lidské tělo, nýbrž také pokud jde o změny probíhající v ostatních přírodních tělesech. Existuje však mnohem větší zlo, že se pozorují a zkoumají nehybné principy,47 z nichž prý vzni­ kají věci, a nikoli principy hybné -- skrze něž věci vznikají Opravdu. Ty první směřují k pouhým řečem, ty druhé však k dílům. Ani ty obvyklé druhy pohybu, jež se obyčejně vyjmenovávají v tradiční přírodní filozoñi, tzn. vznik, zánik, zvětšování, zmenšování, kvalitativní změna a pře­ mist'ování,48nejsou k ničemu. Znamenají asi tolik: pohne-li se těleso, jinak nezměněno, z místa, je to přemisťování; zůstává-li na místě a jeho podstata je nedotčena, ale mění přitom některou svou kva­ litu, je to přeměna kvality; jestliže se však vlivem 103

této změny mění sama masa a kvantita tělesa, chápe se tento pohyb jako zvětšování a zmenšová­ ní; jestliže se však mění do té míry, že se mění sám druh a substance tělesa a přecházejí V něco jiného, je to vznik a zánik. Je to všecko jen po­ všechné a neurčité a nijak to neproniká do pří­ rody; jsou to pouze míry a meze pohybu, nikoli jeho druhy; naznačují toliko až pokud, a nikoli jak, či z jakého zdroje. Nic se tu neříká ani o snaze

těles, ani o pochodech probíhajících v jejich čás­ tech, rozdíl se začíná vidět teprve tehdy, když onen pohyb předvede věc smyslům (zřejmějšía vět­ ší, než byla předtím). I tam, kde chtějí tito učenci něco naznačit o příčinách pohybu a podle nich pohyb dělit, zavádějí s naprostou bezstarostností rozdíl mezi pohybem přirozeným a pohybem násilným,49 což je ovšem zase pojem velmi neur­ Čitý, poněvadž každý násilný pohyb je ve skuteč­ nosti rovněž pohybem přirozeným, protože vlast­ ně nějaká vnější působící příčina uvede danou přirozenost nějakým jiným způsobem v činnost, než jak tomu bylo dříve. Jestliže však, nehledě na to, někdo Zpozoruje (například), že tělesa jeví snahu po vzájemném dotyku, takže nestrpí, aby byla přerušena a pře­ rvána jednota přírody do té míry, že by vzniklo prázdno, nebo jestliže někdo řekne, že tělesa mají snahu vracet se do svých přirozených roz­ měrů či rozpětí, takže jsou-li stlačena či roztažena nad ně nebo pod ně, usilují vzápětí o to, nabýt svého starého objemu a rozsahu a dostat se opět do nich; anebo řekne-li někdo, že tělesa mají snahu sdružovat se ve větší celky s tělesy, jež mají stejnou přirozenost, a to: hustá v okruhu země, jemnější a řidší že směřují vzhůru k nebeské klen­ bě,50jsou tyto a podobné druhy pohybů vskutku pohyby fyzickými, kdežto pohyby, o nichž byla řeč předtím, jsou pouze výplodem logiky a scho­ lastiky, jak je z tohoto našeho srovnání zřejmé. 104

Neméně špatné je také to, že se při filozofování a vědeckých úvahách vynakládá veškerá námaha na nalezení a prozkoumání principů věcí a my'zazšz'c/z

mezí přírody; veškerý užitek a schopnost vytvářet záleží přece v středních příčinách. Následkem toho lidé nepřestávají abstra/zooatod přírody do­ kud nedojdou až k hmotě v možnosti a bez tvaru, stejně tak nepřestávají přírodu rozsekávat, dokud se nedostanou až k atomům;51 i když by to všech­ no bylo pravda, málo to pomůže k blahu lidstva.

/67/ Rozum je třeba dále střežit před pýchou, s kte­ rou ednotlivé ñlozofickéškoly dávají nebo odpírají svůj souhlas, protože takováto pýcha, jak se zdá, jen upevňuje idoly a trvale je udržuje tak, aby nebylo možno je odstranit. Vadí to ve dvojím směru: jedni snadno proná­ šejí svůj soud a vědu činí něčím ustáleným a škol­ ským, druzí zavedli akatalepsii a nesoustavné zkoumání, které k ničemu nevede. První způsob rozum potlačuje, druhý jej vysiluje. Tak ñlozoñe Aristotelova, když utloukla ostatní filozofické školy v bojovných sporech (asi tak jako Turci pobíjejí své bratry), vyjádří se po řadě o všech jednotlivostech. Aristotelés sám pak nastraží zcela libovolně nové otázky a provede to tak, že nakonec je všechnojisté a je o tom už rozhodnuto. Stejně tak to dělají i jeho následovníci a je to u nich naprosto obvyklé. Naproti tomu škola Platónova zavedla akatalepsii nejprve jen jakoby ze žertu nebo z ironie, protože neměla v lásce staré soñsty,jako Prótagora, Hippia a ostatní, kteří měli největší strach z toho, aby se nezdálo, že o něčem pochybují. Nová akademie učinila z akatalepsie dogma a hájila ji jaksi ze zásady. Třebaže je tento postup poctivější než libovolné pronášení soudů, neboť platonovci říkají sami o sobě, že nechtějí zavrhovat zkoumání, 105

nýbrž, jako to dělali Pyrrhón a skeptikové, považu­ jí to, co sledují, pouze za pravděpodobné, a nic z toho, co hájí, za naprosto pravdivé, přece jen jakmile lidský duch začne jednou zoufat nad ne­ možností nalézt pravdu, zlhostejní pozvolna vůbec ke všemu. Lidé se pak následkem toho spíše uchy­ lují k disputacím a rozhovorům, jež jsou jim pří­ jemné a kde se přebíhá od jedné věci k druhé, než by se drželi přísného zkoumání. Avšak, jak už jsem řekl na počátku a jak to zdůrazňují neustále, ani smyslům, ani lidskému rozumu, třebas jsou nespo­ lehlivé, se nesmí upírat autorita, nýbrž je třeba jim poskytnout pomoc. /68/ Tímjsem probral jednotlivě druhy idolů ajejich průvodní

zjezgy.Musíme se pevně a slavnostně rozhodnout, že se jich všech zřekneme a že je budeme odmítat. Rozum je třeba od nich osvobodit a očistit, neboť

do království člověka, jež je založeno na vědách, není jiný přístup, než jaký je do království nebeské­ ho, člověk tam musí vejít jako dítě.

/69/ Špatné důkazy jsou jakoby opevnění a tvrze idolů. Ty metody pak, jež máme v logice, způso­ bují skoro jen to, že podrobují svět lidskýmmyšlen­ /ca'ma myšlenkyopět slovům a takje znásilňují. Důka­

zy jsou však vlastní mocí každé ñlozoñe a vědy. Podle toho, jaké jsou, zda jsou správně či špatně formulovány, takove'z nich také vyplývají Jílozojícké úvaigy.Ty důkazy však, jichž užíváme při onom

celkovém postupu, který vede od smyslů a věcí k obecným tvrzením a závěrům, jsou klamné a nevyhovující. Tento postup se skládá ze čtyř částí, právě tolik má však i vad. Předně samy smys­ lové vjemy jsou vadné, neboť smysly selhávají iklamou. Selhávající smyslyje pak třeba nahradit, to, v čem nás klamou, Opravit. Za druhé pojmy 106

bývají ze smyslových vjemů špatně odvozeny a jsou neurčité a zmatené, přestože by měly být právě naopak určité a správně vymezeny. Za třetí se používá „špatné indukce, která vyvozuje principy věd pouhým výčtem a neužívá - jak by měla být povinna - vylučování a rozlučování či oddě­ lování vlastností. A konečně je to onen způsob objevování a dokazování, podle něhož se nejprve stanoví nejobecnější principy, o ně se pak opírají tvrzení střední obecnosti a dokazují se podle nich. Tento způsob je jakoby otcem omylů' a pohromou pro všechny vědy. O těchto věcech, jichž jsem se dotkl jen tak mi­ mochodem, si promluvíme podrobněji, až budu popisovat správný způsob výkladu přírody a až dokončím toto tříbení a očišt'ování mysli. /70/

Daleko nejlepším důkazem je však zkušenost, ovšem jen tehdy, nevybočí-li se z opravdového experimentu. Ovšem převede-li se na jiné případy, jež jsou považovány za podobné, a není-li to správně a řádně provedeno, pak je to věc zrádná. Lidé dnes experimentují naslepo a naivně. Bloudí a potulují se sem tam po cestě nikterak jisté a dá­ vají se přitom vést věcmi, jež sejim jen tak naskyt­ nou, rozbíhají se po mnoha věcech kolem, avšak jen málo se dostávají dopředu; chvílemi jásají, chvílemi jsou zase sklíěeni a vždycky objeví něco, co je přiměje k tomu, aby dále hledali. Obvykle je tomu tak, že lidé dělají pokusyjenom lehkovážně a jako by si hráli, pozměňují jen trochu pokusyjiž známé, a jestliže nemají úspěch, jsou z toho roz­ mrzelí a přestávají na věci pracovat. I když však přistoupí k pokusům vážněji a jsou přitom vy­ trvalejší a pracovitější, vynaloží přesto veškerou námahu toliko na vyřešeníjediného pokusu, jako např. Gilbert na prozkoumání magnetu, alchy­ misté na pokus vyrobit zlato. Lidé to dělají neje­ 107

nom proto, že nejsou s to si řádně stanovit cíl, nýbrž také proto, že tento jejich cíl bývá příliš skromný. Nikdo totiž nemůže vyzkoumat přiro­ zenou vlastnost nějaké věci z této věci samotné, nýbrž musí své zkoumání rozšířit na to, co je obecnější. I když se někteří lidé snaží vytvořit jakousi vědu a učení na základě pokusů, přece jen se při této snaze téměř vždycky neVČasně a příliš nakvap uchylují k praxi, a to nikoli jen pro užitek a plody, které praxe tohoto druhu přinášejí, nýbrž proto, aby si v nějakém novém díle opatřili jakousi zá­ ruku, že ani v práci, která jim dosud zbývá, si ne­ budou počínat neužitečně; stavějí to ovšem také před oči ostatním lidem, aby v nich vzbudili lepší mínění o tom, čím se právě zabývají. A tak dochází k tomu, že seběhnou z cesty jako Atalanta, aby zvedli zlaté jablko, tím však vlastně přeruší svůj běh a vítězství, jež bylo na dosah ruky, jim uniká. Ale při pravém běhu zkušenosti směřujícím kupře­ du k novým dílům je třeba si vzít za vzor božskou moudrost a božský řád. Vždyť Bůh přece prvního dne stvoření vytvořil toliko světlo a tomuto dílu věnoval celý den, toho dne pak nestvořil již nic hmotného. Podobně je nutné při každé zkušenosti vypátrat nejdříve příčiny a pravdivá obecná tvr­ zení a vyhledat takové pokusy, jež by přinesly světlo, a nikoli pouze okamžitý užitek.52 Správně objevená a náležitě podložená obecná tvrzení vy­ bavují pak praxi pomůckami nikoli ojedinělými, nýbrž ve velikém množství, a podněcují celé šiky a zástupy děl. O cestách-k pokusům, které jsou právě tak zata­ raseny a uzavřeny jako cesty vedoucí k soudům, si Všakpromluvíme později. Prozatím jsem se zmínil toliko o běžné zkušenosti jakožto o špatném způso­ bu dokazování. Postup našeho tématu však vyža­ duje, abych alespoň něco připojil o těch příznacích úpadku ñlozofování a uvažování, o nichž jsem se 108

zmínil již dříve, a o příčinách tohoto zjevu, jenž je na první pohled tak zvláštní a neuvěřitelný. Neboť poznání těchto příznaků připraví půdu pro obecnější vědomí o nich; vysvětlení příčin odstra­ ní zázrak'. Obojí napomáhá k snazšímu a uvážlivěj­ šímu vykořenění idolů z rozumu. /71/

„

Naše vědy mají většinou svůj původ u Reků. Toho, co k nim přidali spisovatelé římští, arabští či pozdější, není totiž mnoho, ani to není příliš závažné, a ať už je to jakékoli, je to založeno na tom, co již objevili Řekové. Moudrost Řeků však byla školská a utápěla se v disputacích, což je ten nejnepříznivější způsob hledání pravdy. A tak označení „sofisté“, jež s opovržením vmetli ti, kdo chtěli být považováni za ñlozofy, do tváře starým rétorům Gorgiovi, Prótagorovi, Hippiovi, Pólovi a jež se pak tradovalo, hodí se vlastně na tento druh ñlozofování obecně, na Platóna, Aristo­ tela, Zénóna, Epikúra, Theofrasta, i na jejich následovníky Chrysippa, Karneada a ostatní. Rozdíl byl jen v tom, že ti první byli neustále na cestách a dávali si platit, obcházeli obce, stavěli na odiv svou moudrost a žádali za ni peněžitou odmě­ nu, kdežto druzí si počínali vznešeněji a ušlechti­ leji, bydlili na jednom místě, otevřeli školy a ñlo­ zofovali zadarmo. Přesto byli jedni i druzí školští (třebaže se V ostatním lišili), zaváděli učené spory 0 věci, zakládali nejrůznější ñlozoñcké sekty, při­ cházeli s kacířskými názory a hájili je, takže jejich nauky byly „řečmi zahálčivých starců k nezkuše­ ným jinochům“ (jak se ne právě špatně posmíval Dionysiosă3Platónovi). Avšak starší z Řeků, Empe­ doklés, Filolaos a jiní (neboť Pythagora jakožto ñlozofa podléhajícího pověře pomíjím), neotevřeli, pokud vím, žádné školy, nýbrž věnovali se ve Větší tichosti, přísněji a prostěji, to je s menší dávkou patosu a okázalosti, hledání pravdy. Proto si také 109

podle mého mínění počínali lépe, třebaže jejich díla byla časem zatlačena díly lehkovážnějšími, jež lépe vyhovují běžnému chápání a běžným ci­ tům. Čas (jako řeka) nám přináší to, co je lehčí a více nafouklé, kdežto to, co je těžší a pevnější, nechává klesnout ke dnu. A přecejen ani tito ñlo­ zofové nebyli zcela prostí vady svého národa, ný­ brž měli přílišný sklon zakládat sekty a honit se za přízní lidu, jsouce přitom vedeni ctižádostivostí a marnivostí. Hledání pravdy, jež zabíhá do tako­ vých malicherností, je nutno považovat za na­ prosto beznadějně. Nesmíme rovněž opominout uvést tu soud či spíše věštbu jednoho egyptského kněze o Řecích;

řekl totiž, že Řekové byli vžą'yclgy

jen chlapci a že niką'y neměli ani starobylou vědu, ani

vědu 0 starobylosti.54jistěže mají to, co je vlastní

chlapcům, že si totiž rádi opovídají, ale nejsou schopni nic zplodit, neboťjejich moudrost je pouze ve slovech a neplodná, pokud jde 0 díla. A tak již příznaky odpozorované z toho, jaký je původ ny­ nější ñlozoñe a jaký je její druh, nevěstí nic dob­ rého. /72/ Příznaky odvozené z povahy doby a věku nejsou však o mnoho lepší než ty, jež byly odvozeny z po­ vahy místa a národa. V onom věku byla totiž zna­ lost času i světa omezená a skrovná; to je to nej­ horší zvláště pro ty, kdo zakládají všechno na zkušenosti. Neboť tehdy neměli ještě tisícileté dě­ jiny, jež jsou teprve hodny tohoto jména, nýbrž to­ liko báje a pověsti 0 starověku. Znali pouze ne­ patrnou část krajin a oblastí světa: všechny severní národy nazývali bez rozdílu Skythy, všechny zá­ padní pak Kelty. V Africe neznali nic jiného než nejbližší část Etiopie, v Asii nic, co leží za Gan­ gou, tím méně pak země Nového světa, a to ani z doslechu, ani o tom neměli jakoukoli jistou a určitou zprávu. O mnoha podnebných pásmech a zónách, v nichž žijí a prospívají nespočetní náro­ 110

dové, dokonce prohlásili, že jsou neobyvatelné. Cesty Démokritovy, Platónovy, Pythagorovy osla­ vovali jako něco velikého, třebaže nebyly podnik­ nuty nikam daleko, spíšejen do okolí města. V na­ šich dobách je však známa většina částí Nového světa i nejzazší končiny světa starého a zásoba zkušeností nesmírně vzrostla. Pročež máme-li (jako astrologové) vyvozovat příznaky a znamení z doby narození nebo zplození, nevěstí tato zna­ mení pro ony filozofy nic dobrého. /73/

Mezi příznaky, jež dokazují správnost filozoñe a vědy, není jistější a významnější než ten, jenž vyplývá z jejich plodů. Neboť plody a vynalezená díla jsou jakoby rukojmí a ručitelé pravdivosti ñlozoñí. Z řeckých ñlozoñí a ze zvláštních věd, jež byly od nich odvozeny, se za tolik let nedá uvést sotva jediný pokus, který by hleděl ulehčit a zlepšit postavení lidstva a o kterém by se dalo říci, že byl získán na základě úvah a teorií vpravdě ñlozofických. Přiznává to otevřeně a moudře Celsus,55 když říká, že nejprve byla jistě objevena experimentální část medicíny a že teprve pak 0 tom lidé ñlozofo­ valí, pátrali po příčinách a určili je; že nelze po­ stupovat obráceně, totiž tak, že by se z pouhého ñlozofování a poznávání příčin objevily a vyvodily experimenty. Nebylo tedy nic divného na tom, že Egypťané (kteří prokazovali těm, kdo něco nového objevili, božské pocty a posvátnou úctu) měli více obrazů a soch nerozumných zvířat než lidí, poněvadž nerozumná zvířata svým přiroze­ ným instinktem učinila mnoho objevů tam, kde lidé se všemi svými řečmi a rozumovými závěry vypátrali jen málo, anebo vůbec nic. Mnohého dosáhli svou pílí a pracovitostí alchy­ místě, avšak jen jaksi náhodou a mimochodem, anebo tím, že nějakým Způsobem obměnili po­

lll

kusy (jako to dělávají mechanikové), nikoli na základě nějakého umění Či teorie, neboť ta teorie, kterou si vymysleli, pokusy spíše narušuje, než by je podporovala. Několik málo objevů učinili též ti, kdo se zabývali takzvanou přirozenou magií, ty však nemají valnou cenu a je to leckdy spíše podvod. jako náboženství stanoví, že se víra pozná podle skutků, dá se totéž velmi dobře použít i na ñlozo­ fii, i tu je třeba posuzovat podle toho, jaké přináší plody, a za jalovou, považovat takovou filozoñi, která je neplodná, a to tím spíše, plodí-li místo hroznů a oliv bodláčí a trní učených hádek a sporů. /74/

Určité příznaky je nutno vyvodit také z růstu a pokroku jednotlivých ñlozoñí a věd. Neboť roste a množí se jen to, co má svůj základ v přírodě; co je však založeno na mínění, to se jen obměňuje, ale nerozmnožuje. A proto kdyby nebyly tyto nauky vyrvány jako rostliny z kořenů, nýbrž kdyby byly zůstaly v lůně přírody a živily se z ní, nebylo by se jistě přihodilo to, co se, jak vidíme, stává už po dva tisíce let, že totiž vědy zůstávají trčet ve svých stopách, trvají skoro v témže stavu a ne­ vzrostly tak, že by to stálo za zmínku. Největšího rozkvětu dosáhly vlastně u prvního autora a po­ tom upadly. Ale v uměních mechanických, která jsou zalo­ žena na přírodě a na světle zkušenosti, pozorujeme pravý Opak; pokud je jim dávána přednost, bují a vzrůstají neustále, jako by plny nějakého život­ ního ducha. Zprvu hrubá, jsou tato umění časem přiměřeně upravena, později zušlechtěna a jejich růst je ustavičný. /75/ Zbývá ještě jiný příznak (hodí-li se tu název příznak, protože je to spíše svědectví, a to svědec­ 112

tví ze všech nejúčinnější), je to vlastní vyznání autorů, jichž se dnes lidé přidržují. Neboť i oni, kteří s takovou jistotou mluví o věcech, jdou přece jen občas.do sebe, a jejich jistota se obrací v nářky nad tím, jak příroda je jemná, věci temné a lidský rozum nedostatečný. Kdyby to bylo tak jedno­ duché, mohlo by to snad jedny, kteří jsou bázli­ vější, odstrašit od dalšího bádání, jiné, kteří jsou bystřejší a sebevědomější, by to mohlo podnítit a povzbudit k dalšímu pokroku. Tito autoři však nemají dost na tom, že to vyznávají 0 sobě, nýbrž kladou zároveň to, co sami nebo jejich učitelé nepoznali ani nepostihli, za hranice možného a prohlašují to ve svém oboru za nepoznatelné a neuskutečnitelné. Se svrchovanou pýchou a zá­ štím obracejí nedostatečnost svých objevů v ha­ nobení samotné přírody a v zoufání nad vším ostatním. A tak se stalo, že škola Nové akademie hájila zásady akatalepsie a že odsoudila lidi k věčným temnOtám. Odtud pochází i mínění, že je nemožné objevit formy čili pravé rozdíly věcí56 (jež jsou ve skutečnosti pouze zákony čistého působení ­ actus purus) a že je to nad lidské síly. V účinné a výkonné části věd jsou pak následkem toho názory, že se teplo slunce a teplo ohně od sebe liší zcela svým druhem, aby si totiž lidé nemysleli, že mohou působením ohně způsobit a vytvořit něco podobného tomu, co se děje v přírodě”. Odtud i názor, že lidským dílem je pouze skladba, směs že je však jedině dílem přírody, aby totiž lidé nedoufali, že budou moci uměle vytvářet a přeměňovat přírodní tělesa. Tímto příznakem se lidé snadno dají přesvěd­ čit 0 tom, že nemají svéjmění a svou práci věnovat naukám nejenom pochybným, nýbrž přímo od­ souzeným k zániku.

113

/76/ Nelze opomenout také ten příznak, že mezi ñlo­ zofy panoval kdysi značný nesouhlas a že byly velké rozdíly i mezi samými školami. Ukazuje to dostatečně, že cesta od smyslů k rozumu nebyla dobře zajištěna, poněvadž týž předmět (rozuměj přirozenost věcí) se vláčel tak velikým množstvím rozmanitých omylů, že se v nich rozptýlil. A tře­ baže v naší době byly rozpory a různosti v názorech na samy principy i celé filozofické systémy větši­ nou odstraněny, zůstávají tu přece jen nesčetné problémy a spory týkající se jednotlivých částí ñlozoñe. Je tedy naprosto zřejmé, že ani v samot­ ných ñlozoñích, ani ve způsobech dokazování není nic jistého ani zdravého.

/77/ Lidé si ovšem myslí, že všichni dnes souhlasí s ñlozofií Aristotelovou, protože po tom, co byla vydána, ustoupily filozofie ostatních starověkých autorů do pozadí a jaksi zanikly a že v pozdějších dobách nebylo objeveno nic lepšího, takže se zdá, že tato ñlozoñe byla vymyšlena tak dobře a za­ ložena na tak správných základech, že za sebou strhla obojí věk, starý i nový. Předně je však zcela nesprávné, že si lidé myslí, že po vydání Aristo­ telových děl ztratily ostatní starověké filozofie svůj význam, neboť díla starých filozofů se udržela ještě dlouho potom až do dob Ciceronových a ta­ ké ve stoletích následujících. V dobách pozděj­ ších, kdy římské impérium zaplavili barbaři a lid­ ská učenost v této záplavě takřka ztroskotala, ñlozoñe Aristotelova a Platónova se na0pak za­ chránily, právě proto, že to byly spisy z lehčí a méně pevné látky, propluly přívaly času. Také pokud jde 0 všeobecný souhlas, jsou lidé na omylu, což se prokáže tehdy, podíváme-li se na věc dů­ kladněji. Pravý souhlas je totiž takový, jenž se za­ kládá na shodě svobodných soudů (přičemž věc

114

musí být napřed prozkoumána). Daleko největší počet těch, kdo souhlasí s Aristotelovou ñlozoñí, se .jí podrobil zaslepen předsudky a autoritou ji­ ných'lidí, „takžeje to spíše poddanství a slepé ná­ sledování než souhlas. A i kdyby to byl pravý a dalekosáhlý souhlas, chybí ještě velmi mnoho k tomu, aby musel být pokládán za pravou a spo­ lehlivou autoritu tehdy, jakmile vede naopak k tak mocnému předsudku. Nejhorší ze všeho je totiž, když se ve věcech rozumu považuje za pravdivé to, o čem je vše­ obecný sOuhlas, vyjma ovšem věci božské a zále­ žitosti občanské, při nichž platí hlasovací právo. Množství se totiž líbí jen to, co povzbuzuje obrazo­ tvornost anebo co připoutává rozum uzly běžných pojmů, jak už jsme o tom mluvili. A tak je tedy velmi dobře možné přenést z morální oblasti na oblast rozumovou známý Fókiónův výrok, že lide', když se s m'mz' souhlasí a tleska' jim množství, mají zkoumat sami sebe, o čem se mýlili anebo v čem se pro­

hřešili.58Tento příznak je tedy z těch nejnepřízni­ vějších. A tak tedy pokud jde o příznak pravdivosti a zdraví filozofických systémů a věd, jichž se dnes používá, je to s nimi zlé, ať už se odvozují z toho, jaký byl jejich původ, nebo jaké přinášejí plody, či jaké jsou jejich pokroky, anebo z toho, co vyzná­ vají sami autoři, či z toho, o čem je obecný souhlas.

/78/ Přicházím nyní k př"inám omylů a k příčinám toho, proč v nich lidé po tolik století setrvávali. Jsou to příčiny tak četné a tak mocné, že není divu, že to, co uvádím, zůstalo lidem až dotud skryto a že to ušlo jejich pozornosti. Divné je jenom to, že to konečně nyní mohlo vůbec něja­ kému smrtelm'ku přijít na mysl a že to vůbec někdo podrobil zkoumání. Je to spíše (jak mám aspoň za to) šťastná náhoda než zásluha nějakých 115

vynikajících schopností, takže je to spíše nutno považovat za plod času než za plod nějakého

nadání

Za prvé: veliký počet století připadá tomu, kdo o věci uvažuje správně, jako velmi krátká doba. Neboť z těch pětadvaceti století, na něž se vzta­ huje lidská paměť a vědění, můžeme oddělit a vybrat sotva šest století, jež byla vědecky plod­ ná a příznivá rozvoji věd. Pustiny a pouště jsou totiž nejen v různých zemích, nýbrž take' v čase. K převratným obdobím a epochám ve vývoji věd lze totiž počítat jen tři éry: první u Řeků, druhou u Římanů a třetí u nás, západních Čili evropských národů. Každému z těchto období lze sotva při­ dělit po dvou stoletích. Doby mezi těmito světo­ vými epochami byly tomu, aby vzešlo a vzkvétalo sémě věd, nepříznivé. Není důvod zmiňovat se tu o Arabech nebo o scholasticích, kteří v mezi­ dobí svými nespočetnými traktáty vědy spíše po­ kazili, než aby jim dodali váhy. Správný a řádný výklad první příčiny, proč bylo ve vědách dosa­ ženo tak nepatrného pokroku, je tedy ten, že doba příznivá rozvoji věd byla vlastně velmi krátká. /79/ Jako druhá se nám naskýtá příčina, jež má ve­ liký význam ve všech směrech, totiž ta, že v těch dobách, v nichž nejvíce vzkvétaly lidské nadání a vědy, anebo alespoň vzkvétaly vůbec, vynaklá­ dali lidé jen velmi malou část své práce na filo­ zoñi přírody. Nicméně je však nutno považovat přírodní ñlozoñi za velkou matku věd. Neboť. všechna umění a vědy, byvše odtrženy od tohoto kmene, nijak zvlášť nerostou, třebaže je lidé jak­ koli tříbí a snaží se, aby jim byly k užitku. je známo, že když byla přijata křesťanskávíra a ná­ ležitě vzrostla, věnovala se daleko největší část nadaných a vynikajících lidí teologii, a že za to byly udělovány ty největší odměny a že tu byly 116

hojnou měrou poskytnuty pomůcky všeho druhu. Toto studium teologie zabralo hlavně ten ze tří časových úseků,jenž znamenal rozvoj západoevrop­ ského myšlení, a to tím spíše, že V této době začaly vzkvétat vědy a zároveň bujet náboženské rozpory. Ve věku pak dřívějším, v druhém období u Ří­ manů, byly myšlení i aktivita ñlozofů vyplněny a zcela pohlceny hlavně ñlozoñí morální (kterou pěstovali pohané na místo teologie). Nejnadanější lidé se v oněch dobách věnovali také velmi mnoho záležitostem občanským, poněvadž velikost řím­ ského impéria si vyžadovala práce mnoha lidí. Onen věk, v němž je patrný největší rozkvět pří­ rodní ñlozoñe u Řeků, měl jen velmi krátké trvá­ ní, protože ve starších dobách se oněch sedm, jež nazývali mudrci (kromě Thaléta) věnovalo filo­ zoñi morální a záležitostem občanským, a v poz­ dějších dobách, kdy Sókratés snesl ñlozoñi z nebe na zemi, se spíše rozmohla opět morální ñlozoñe, jež odvracela nadané lidi od filozofie přírodní. Nejvlastnější pak údobí, v němž dosáhlo zkou­ mání přírody svého vrcholu, zachvátily spory a zmocnili se ho ti, kdo se chtěli zaskvět novoští svých tvrzení, takže se minulo účinkem. Jestliže tedy byla ve všech třech obdobích přírodní ñlo­ zofie většinou zanedbávána a stavěly se jí do cesty překážky, není divu, že lidé v této věci málo pokročilí, ježto dělali něco zcela jiného.

/30/ Přistupuje k tomu i ta okolnost, že přírodní ñ­ lozofie, obzvláště v novějších dobách, sotva získala i v těch, kdo se jí oddali, nezaujaté a bezúhonné zastánce, pokud to snad nebyl nějaký mnich bá­ dající ve své cele, anebo nějaký šlechtic pracující po nocích na svém venkovském statečku, ale po­ užívalo se jí jako jakéhosi přechodu a mostu k ně­ čemu jinému. A tak byla tato velká matka věd kupodivu nedůstojně ponížena na úroveň služky, 117

jež měla přisluhovat medicíně nebo matematice a jako nějaká prvotní léčivá tinktura omývat a svlažovat nezralé duchy jinochů, aby později mohli lépe a bez obtíží přijmout nějakou jinou. Prozatím ať nikdo neočekává velký pokrok ve vědách (zvláště pak v té jejich části, jež se vztahuje k dílům) do té doby, dokud nebude do jednotli­ vých speciálních věd zavedena přírodní filozoñe a dokud tyto speciální vědy nebudou zase převe­ deny zpět na ni. T0 je vlastní důvod toho, proč astronomie, optika, hudba, většina umění mecha­ nických, ani sama medicína a (což je nejpodivněj­ ší) dokonce ani morální ñlozofie a filozofie státo­ právní, ba ani vědy logické nemají skoro žádnou hloubku, nýbrž sklouzávají jen po povrchu a ztrá­ cejí se v rozmanitosti věcí. Když se tyto jednotlivé vědy oddělily a ustavily jako zvláštní disciplíny, nedostávalo se jim již výživy od přírodní ñlozoñe, jež je mohla obdařit novými silami a způsobit jejich rozmach přímo od pramene ze skutečného pozorování pohybů, paprsků, zvuků, složení a struktury těles, citů (afektů) i vjemů. Není tedy nic divného na tom, jestliže vědy nikterak ne­ vzrůstají, neboť jsou vyrvány ze svých kořenů. /81/ Je ještě jiná významná a důležitá příčina toho, proč vědy tak málo pokročily, a to: že není dobře možné pokračovat správně v běhu tam, kde sám cíl je špatně stanoven a není dost pevný. Pravý a zákoniýýcíl všech věd pak není nic jiného, než že lidský život má být obdařen novými objevy a do­

statečným množstvím nových prostředků. O tom však většina lidí nemá ani ponětí, ježto pracuje pouze za mzdu a vykonává pouze své povolání, ledaže se někdy náhodou stane, že se nějaký mistr bystřejšího ducha a dychtivý slávy věnuje něja­ kému novému vynálezu, často ovšem na úkor svého majetku. Většině lidí však ani nenapadne, \

118

že by měli nějak přispět k rozmnožení poznatků věd a umění, a ze zásoby poznatků, jež je již pohotově, vybírají a hledají jen to, Čeho mohou použít ve svém povolání či ke svému obohacení, Či k tomu, aby si získali větší vážnost atp. Dychtí-li však přece jen někdo z tak velikého množství po vědě z upřímné náklonnosti a pro ni samu, vy­ jde najevo, že i ten usiluje spíše o rozmanitost nejrůznějších myšlenek a nauk než o neúprosné a přísné zkoumání pravdy. A opět, jestliže snad někdo zkoumá pravdu přísněji, zvolí si obvykle takový druh pravdy, který by uspokojil mysl a ro­ zum tím, že udá příčiny těch věcí, jež jsou už dávno poznány, a nikoli takový druh pravdy, který by vedl k důkazům nových děl a k osvětlení nových obecných tvrzení. Jestliže tedy dosud ni­ kdo neurčil správně cíl věd, není divu, že se bloudilo v tom, co je tomuto cíli podřízeno.

/82/ Lidé tedy špatně stanovili cíl a metu věd, ale i kdyby je byli stanovili správně, sama cesta, kterou si zvolili, byla bludná a neschůdná. Ducha, jenž náležitě uvažuje o věci, ohromí ovšem úžas nad tím, že se nikdo ze smrtelných cele nevěnoval tomu, aby se lidskému rozumu otevřela a zajistila cesta vedoucí přímo od řádně uspořádané a na správných základech založené zkušenosti, nýbrž že se všechno ponechalo temnotám tradice nebo víru a kolotání argumentů či přívalům a bludištím ná­ hod a zkušenosti vratké a neuspořádané. Až se ně­ kdo střízlivěa pečlivě zamyslí nad tím, jaká je to cesta, po níž se lidé obvykle ubírají, chtějí-li pro­ zkoumat čiobjevit nějakou věc, pozná bezpochyby především to, že metoda vedoucí k objevům je jed­ noduchá a prostá a že ji lidé používají zcela běžně. Nezáleží Vničem jiném než v tom, že ten, kdo sepři­ pravuje a chystá něco objevit, prozkoumá nejprve to, co už o tom řeklijiní, a snaží se mít jasno, potom 119

k tomu přidá své vlastní úvahy a tím, že mnoho přemýšlí, zláká vlastního ducha a jakoby ho vy­ volá, aby mu zjevil tajemství. Takováto metoda je ovšem ničím nepodložená a točí sejenom v kru­ hu různých mínění. jiný snad přivolá svým objevům na pomoc lo­ giku, ta se však týká toho, oč tu běží, jen podle jména. Logika totiž neobjevuje principy a nej­ základnější obecná tvrzení, na nichž se zakládají umění, nýbrž jen to, co se s nimi shoduje. Ty pak, kdo jsou zvědavější a přísnější a dávají si velkou práci, žádajíce na ní, aby s jistotou dokazovala a objevovala principy neboli první obecná tvrzení, odbude nějakou velmi známou odpovědí: odkáže je na víru a na jakoby posvátnou úctu, kterou je povinován principům každého umění. Zbývá čistá.zkušenost,59 která, jestliže se jen na­ skytne, nazývá se náhodou, je-Ii vyhledána, na­ zývá se experimentem. Tento druh zkušenosti není nic jiného, než pouhý zmatek, pouhé tápání, jako když lidé v noci hmatají po všem kolem sebe, zda se jim snad nepodaří narazit na pravou cestu, ač by bylo mnohem lepší a moudřejší vyčkat do rozednění anebo zažehnout světlo, a teprve pak se vydat na cestu. Avšak naproti tomu pravé uspořádání zkušenosti nejprve zažehne světlo, po­ tom osvětlí cestu a ukáže na ni, začíná od zkuše­ nosti seřazené a urovnané, a nikoli od zkušenosti . příliš spěšně odvozené a mylně; z této zkušenosti pak vyvozuje tvrzení a ze stanovených tvrzení opět nové pokusy, neboť ani slovo boží nepůsobilo na masu věcí .bez určitého řádu. Nechť se tedy lidé přestanou divit tomu, že cestu věd dosud neprošlí, když se tak naprosto odchýlili z cesty. Zkušenost ponechali samu sobě a opustili ji, anebo v ní zabloudili jako v labyrintu a pobíhají tu kolem dokola, kdežto správně sestavená metoda nás vede jistou cestou přes lesy zkušenosti do širých rovin obecných tvrzení. 120

/83/ Toto zlo nadto podivuhodně posílila domněnka či,dohad, který, i když je velmi starého data, je klamný a zhoubný, totiž že důstojnost lidské mysli je snižována tím, jestliže se dlouho a mnoho zabývá pokusy a jednotlivými věcmi, jež jsou podrobeny smyslům a jež jsou hmotné povahy, zvláště když věci tohoto druhu je obtížné zkoumat, jsou úvahám příliš nízké, příliš hrubé na to, aby se o nich dalo mluvit, nehodí se pro praxi, je jich nesčíslný počet a jsou příliš jemné a nepatrné. A tak to tedy na­ konec došlo až tam, že pravá cesta je nejenom opuštěná, ale také zatarasena a zavalena překáž­ kami a zkušenost, není-li ponechána stranou a špatně řízena, tedy je V naprostém opovržení. /84/ Lidi dále zdržely od pokroku ve vědách a takřka okouzlovaly úcta ke starověku, autorita mužů, kteří byli ve ñlozoñi považováni za velikány, a ko­ nečně všeobecný souhlas. O souhlasu jsme již mluvili předtím. Pokud jde 0 starověk, mínění, jež o něm mají lidé, je zcela zanedbané a sotva významem odpo­ vídá slovu samému. Neboť stařectví a stáří světa to je výraz, jehož má být používáno na skutečnou starobylost. Tu je však nutno přičíst naší době, a nikoli mladšímu věku světa, v němž žili staří. Věk totiž z našeho hlediska starý a vzdálenější Včase je z hlediska světa nový a mladší. A vskutku: jako očekáváme od starého člověka větší zkušenost, a protože věci, jež viděl, slyšel a promyslil, byly rozmanité a bylo jich mnoho, tak i od našeho věku (kdyby ovšem znal své síly, chtěl je vyzkoušet a náležitě napnout) je Správné očekávat mnohem více než od dřívějších dob, ježto naše doba je star­ ším věkem světa a je obohacena a naplněna neko­ nečným počtem pokusů a pozorování. Nelze rovněž podceňovat to, že bylo v přírodě 121

velmi mnoho odkryto a nalezeno dalekými plav­ bami a cestami (kterých v našem století tak přiby­ lo) a že to může vrhnout nové světlo na ñlozoñi. Byla by to jistě pro lidi hanba, kdyby hranice intelektuálního světa zůstaly stísněny v úzkých prostorách starých objevů, jestliže končiny světa materiálního, to jest zemí, moří a hvězd byly v na­ ších dobách až do nejzazších svých prostorů zpří­ stupněny a osvětleny. Co se pak dále týká autorů, je známkou malého ducha přičítat jim neomezené věci, autoru však

všech autorů a tím i veškeré autority - Času ­

upírat jeho právo. Správně se totiž říká, že pravda je dcerou času, nikoli autority. Není tedy divu, že okouzlení starověkém, autory a souhlasem mínění spoutalo sílu lidí do té míry, že nemohli vejít ve styk s věcmi samými (jako by byli zakleti). /85/ Nebyl to jen obdiv ke starověku, k autoritám, ani jen úcta ke shodě názorů, co způsobilo, že lidská pracovitost nemohla dále a spokojovala se s tím, co už bylo objeveno. Byl to také obdiv k dí­ lům samým, jejichž hojnost už předtím lidské po­ kolení vytvořilo. Vždyť přece když někdo pozoruje rozmanitost věcí a překrásné přístroje, jež na­ shromáždila a zavedla k lidskému užitku mecha­ nická umění, bude jistě náchylný k tomu, spíše obdivovat lidské bohatství a moc, než si všímat nedostatků. Nebude vůbec dbát na to, že původní lidská pozorování a působení na přírodu, jež jsou jakoby duší vší této rozmanitosti a jejími hybnými pákami, nejsou ani zvlášť početná, ani nejsou do hloubky spolu spjata. Všechno ostatní pak plyne toliko z lidské trpělivosti a z jemného a uspořáda­ ného pohybu rukou nebo nástrojů. Věc zajisté jemná a přesná je (například) zhotovení hodin, a to takových hodin, jež se zdají napodobovat otáčení nebeských těles a postupným a pravidel­ 122

ným pohybem tep živočichů, a přece celá věc závisí na jednom či dvou zákonech přírody. Kdyby si však někdo všiml oné jemnosti, jež se projevuje ve svobodných uměních, anebo přihlédl k jemnosti provázející přípravu surovin, jak ji provádějí umění mechanická, či podíval se blíže na takové Věci,jako je např. V astronomii objevení pohybů nebeských těles, v hudbě objev harmonie, v gramatice vynález písmen abecedy (jichž se dosud neužívá například v říši čínské), anebo Opět v uměních mechanických děl Bakchových a Ce­ reřiných, to jest vynalezení přípravy vína a piva, pečení chleba, přípravy lahůdek, destilátů apod., a kdyby takový člověkpřemýšlel o tom, jak dlouhé­ ho času bylo třeba, aby to (neboť to všechno, vyjma destilace, je prastaré) bylo dovedeno k dnešnímu stupni dokonalosti, a jak málo lidé mají z pozoro­ vání a zákonů přírody (jak už jsme osvětlili na pří­ kladě hodin), a jak snadno to mohli objevit, po­ uživše jen naskýtajících se příležitostí a běžného způsobu myšlení, snadno zanechá všeho obdivu a spíše mu bude líto postavení člověka, protože tolik staletí trval stav, že věci a objevy byly jen skrovné a nepřinášely žádné plody. A přece objevy, o nichž jsme se právě zmínili, jsou starší než ñlozoñe a umění intelektuální (artes intellectus), takže (má-li se tu říci pravda) objevy užitečných děl ustaly v té chvíli, kdy se začaly rozvíjet rozu­ mové a dogmatické vědy.60 Kdyby se někdo od dílen obrátil ke knihovnám, podivil by se jistě nad nesmírnou rozmanitostí knih, které tu spatřujeme, přezkoušel-li by však a pečlivěji prohlédl jejich tematiku a obsah, užasl by nad něčím právě opačným, když by zpozoroval, že se tu všechno donekonečna opakuje, že lidé dělají a mluví stále totéž, přestal by se obdivovat rozmanitosti a žasl by nad chudobou a nedostateč­ ností těch věcí, jež až dotud poutaly a vyplňovaly lidské mysli. 123

Kdyby se někdo uvolil pozorovat ta umění, jež jsou pokládána Spíše za podivná než za ro~ zumná a zdravá, a prozkoumal by důkladněji díla alchymistů a mágů, bude na rozpacích, má-li se jim smát anebo spíše nad nimi plakat. Alchy­ mista totiž živí do nekonečna svou naději a tam, kde se mu věc nedaří, svádí vinu na to, že udělal chybu, obžalovává se v duchu, že dostatečně ne­ porozuměl slovům svého umění či autora, a obrací se proto k tradici a k našeptávání očitých svědků, nebo se vymlouvá, že udělal při svém praktickém postupu nějakou chybu při určování váhy či času, a proto své pokusy donekonečna opakuje. Přijde-li pak během různých druhů experimentů na něco, co je svou tvárností nové, anebo co je beZpochyby užitečné, chápe to jako důkaz a utěšuje se tím, zveličuje to a honosí se tím, ostatek nahrazuje nadějí. Nelze ovšem popřít, že alchymisté objevili mnoho věcí a že obdařili lidstvo užitečnými vyná­ lezy. Hodí se na ně docela dobře ona bajka, jež vypráví o starci, jenž odkázal synům zlato zako­ pané na vinici (avšak předstíral přitom, že už si nepamatuje místo, kde leží), synové proto překo­ pali celou vinici, žádné zlato však nenašli, ale svou prací vinici zúrodnili. Naproti tomu ti, kdo se oddali přírodní magii, vysvětlují vše sympatiemi a antipatiemi věcí. Ve svých rozvleklých a na hlavu postavených výkla­ dech přisoudili věcem roztodivné síly a účinky, a jestliže kdy vytvořili nějaká díla, jsou toho druhu, že vzbuzují spíše podiv a vyhovují honbě za novo­ tami, než by přinášely nějaké plody a užitek. U magie pak, založené na pověře (je-li ovšem vůbec třeba se o ní zmiňovat), je nutno si přede­ vším uvědomit to, že předměty, jimiž se tajná a pověrečná umění zabývala a s nimiž si zahrávala, jsou zcela určitého a vymezeného druhu. Můžeme je proto snad pominout. Celkemnení nic divného na tom, že domnělá hojnost byla příčinou nedostatku. 124

/86/ Lidský obdiv k vědám a uměním, sám o sobě dosti prostý a skoro dětinský, vzrostl lstí a úskoky těch, kdo se zabývali vědami a kdo jim učili. Ti je totiž předkládají s takovou ctižádostivostí a s takovou vnější okázalostí a stavějí je před oči lidí do té míry změněny a jakoby maskovány,ako kdyby byly po všech stránkách dokonalé a byly dovedeny až do konce. Neboť přihlédneš-li k meto­ dě a k jejich rozdělení, zdá se, že v sobě obsahují a shrnují vše, co se může vztahovat k dotyčnému předmětu. Ačkolijsou jejich jednotlivé části špatně vyplněny a jsou jen jakoby prázdné schránky, vy­ stupují před běžným rozumem jako vědy svou formou a svým uspořádáním dokonalé. Naproti tomu první a nejstarší hledači pravdy si počínali poctivěji a jejich činnost měla lepší osud; vykládali totiž obvykle své poznatky, jež získali z pozorování věcí a jež si předsevzali ulo­ žit k obecnému užitku, v aforismec/z,neboli v struč­ ných, samostatných, metodicky nijak nespojova­ ných výrocích, a nepředstírali přitom ani nepro­ hlašovali, že obsáhli to které umění v celé jeho šíři. Za dnešního stavu věcí není divu, že lidé o tom, co se jim předkládá jako dokonalé a ve všech svých částech už dávno dokončené, dále nebádají.

/37/ Vážnost ke starým systémům a důvěra v ně vzrostly značně také tím, že ti, kdo přinášeli něco nového, byli obvykle domýšliví a lehkověrní; ze­ jména se to projevilo v praktické neboli operativní části přírodní filozoñe. Nechyběli totiž různí mluvkové a snílci, kteří jednak z přílišné důvěři­ vosti, jednak s podvodnými úmysly zatížili lidské pokolení břemenem slibů, slíbovalí, že prodlouží život, zadrží proces stárnutí, ulehčí v bolestech, napraví přirozené vady, oklamou smysly, Spoutají či probudí city, osvítí a povznesou rozumové 125

schopnosti, přemění substance, libovolně zesílí nebo rozmnoží pohyby, stlačí a přemění vzduch, odvedou či zajistí nebeské vlivy, budou předvídat budoucí věcí, zpřítomní věci vzdálené, zjeví věcí tajné a mnoho jiného. A tak se vskutku příliš ne­ mýlil ten, kdo o těchto rozdávačných lidech pro­ hlásil, že v naukách ñlozoñckých je mezi jejich jalovostí a pravým uměním asi takový rozdíl jako mezi Číny Julia Caesara nebo Alexandra Velikého a Číny Amadise z Galie nebo Artuše z Británie V historií. Neboť první dva slavní vojevůdci vyko­ nalí vskutku větší činy než druzí stínoví hrdinové bájí, avšak to, jak své Číny vykonali a po jakých šli cestách, se tak nehodilo do bájí ani se nedalo tak opříst kouzly. Není proto správné upírat věrohod­ nost pravdivým historickým dokladům, protože byly kdysi porušeny a pokaženy bájemi. Tomu, že vznikla tak veliká předpojatost. proti novým tématům (zvláště proti myšlenkám na nová díla), se však není co divit, neboť to zavínili podvodníci, 0 nichž jsme již mluvili, kteří usilovali o něco podobného. Jejich přemrštěná marnívost a domýšlívost podrývá Vlastně všechnu velkory­ sost v podobném podnikání ještě dnes.

/83/ Vědám uškodila daleko více malost ducha nebo nepatrnost a nedostatečnost úkolů, jež si lidstvo předsevzalo ve svém snažení. A přesto se tato ma­ lost ducha (což je nejhorší ze všeho) vyskytuje obvykle spjata s nadutostí a pýchou. Ve všech uměních se setkáme především s tím ­ a dnes se to stalo zcela běžným-, že se autoři vy­ mlouvají a že z toho, že je jejich umění nespolehlí­ vé, obviňují přírodu; 0 tom, Čeho jejich umění ne­ dosáhne, prohlašují, že je to nemožné i v přírodě. Umění, které soudí samo sebe, se ovšem nemůže odsoudit. Také ñlozoñe, jež se nyní provozuje, má v oblibě některé názory, jejichž smysl je ten 126

(prozkoumáme-li je podrobněji), že mají přesvěd­ čit lidi, že se nedá čekat ani od umění, ani od lid­ ské práce nic, co by bylo příliš obtížné a co by

vyžadovalo ovládnout přírodu a podmanit si Jako příklad se tu uvádí, jak už bylo svrchu řečeno, různost mezi teplem hvězdy a ohně a vytváření směsíöl. Takováto tvrzení, všimneme-li si jich pečlivěji, omezují naprosto zhoubným Způsobem lidskou moc a vedou ke chtěné a vyumělkované zoufalostí nad vědeckou prací, což nejenže mate nadějné předvídání budoucna, nýbrž také přeru­ šuje veškeré podněty a pružiny lidského snažení a odvrhuje veškeré naděje na výhru ve zkušenosti samé. Takovíto lidé usilují jen o to, aby se jejich umění považovalo za dokonalé, pracují vůbec jen za tím účelem, aby dosáhli nicotné a zhoubné slá­ vy, a to tak, že se snaží vzbudit zdání, že to, co nebylo dosud objeveno a pochopeno, nebude mož­ no objevit a poch0pit ani v budoucnu. Jestliže však se někdo věnuje jednotlivým vě­ cem a snaží se vynajít něco nového, uloží si a určí, že udělá jen jediný objev (a nic jiného) a že jej náležitě objasní, jako např. že vyzkoumá přiroze­ nou vlastnost magnetu, mořský příliv a odliv, systém nebes a podobné věci, jež obsahují, jak se aspoň zdá, nějaké tajemství (nám nějak skryté) a jejichž výklad nebyl až dosud příliš úspěšný. Je proto nanejvýš nemoudré zkoumat přirozenost nějaké věci z ní samé, ježto právě táž přirozenost, jež se v jedněch věcechjeví jako zahalená a skrytá, je v druhých věcech zjevná a téměř hmatatelná, a tak sejí Vdruhém případě obdivujeme, v prvním však uniká naší pozornosti. Tak je tomu např. u soudržnosti, jíž si nevšimneme u dřeva nebo u kamene, přejdemeji tu označením pevnost, aniž dále zkoumáme, proč se dřevo Či kámen vyhýbají uvolnění či vyloučení soudržnosti, kdežto v pří­ padě vodních bublinek se nám táž věc zdá zvláště rañnovaná a pozoruhodná, poněvadž bubliny 127

se obalují na povrchu jakýmisi blankami, jež na sebe berou důsledně formu polokoule, takže proces uvolňování soudržnosti je na okamžik zastaven. Právě to, co se v jedněch případech pokládá za skryté, má v jiných případech přirozenou vlast­ nost, zcela zjevnou a všeobecně známou, jež se ovšem nikdy nedá úplně poznat, pokud se budou lidé nadále ve svých experimentech Či zkoumáních zabývat toliko prvními případy. Všeobecně se za nové objevy v mechanice po­ važuje už to, jestliže někdo nějaký starší vynález poněkud vylepší anebo vkusně upraví, nebo spojí a soustředí několik vynálezů dohromady, případně zvýší jejich užitečnost nebo zvětší, Či také zmenší, množství a rozsah práce, jíž bylo obvykle třeba vynaložit apod. Není tedy divu, jestliže vznešené a lidského po­ kolení hodné objevy se nedostaly na světlo, když se lidé spokojili s takovými nepatrnými, ba dě­ tinskými úkoly. I když z nich měli radost, domní­ vajíce se, že jimi sledovali něco velkého a že toho také dosáhli. /89/ Nelze opominout také skutečnost, že přírodní ñlozoñe měla v každém věku nepříjemné odpůrce, s nimiž bylo těžko se vyrovnat: především to byla pověrčivost a slepá a nemírná náboženská horli­ vost. Vždyť u Řeků vidíme, že ti, kdo poprvé vy­ kládali lidem, kteří něco takového nikdy neslyšeli, o přirozených příčinách blesku a bouře, byli ve jménu pověrčivosti obviňováni z bezbožnosti. O nic lépe nezacházeli ani někteří staří církevní otcové s těmi, kdo přinášeli bezpečné důkazy to~ ho, že země je kulatá, a v důsledku toho tvrdili, že jsou protinožci, s čímž dnes už nikdo, kdo je trochu rozumný, nebude polemizovat. Ba dnes je situace taková, že diskuse o přírodě je ještě obtížnější a nebezpečnější proto, že scho­ lastičtí teologové vypracovali své sumy a své me­ 128

tody a z teologie vytvořili systém (aby posílili svou moc) a přetvořiliji v samostatné umění, ba dokonce udělali to, že sloučili se soustavou svého náboženství, ovšem víc než to bylo vhodné, Aris­ totelovu filozoñi, která vždy vyhledávala spory a vždy byla samý osten. K témuž cíli směřují (i když jiným způsobem) spekulace těch, kdo si předsevzali vyvodit pravdivost křesťanského ná­ boženství z filozofických principů a autorit a po­ tvrdit ji z nich. S velkou okázalostí a pompou osla­ vují jakoby zákonitý sňatek víry a smyslového poznání a těší lidského ducha rozmanitosti před­ mětů, jež je mu příjemná, avšak ve skutečnosti směšují věci božské s lidskými a snižují je tak. V takových smíšeninách teologie s ñlozoñí je za­ hrnuto jen to, co je uznáváno za správné v ny­ nější ñlozoñi, ale to, co je nové, i když je to lepší, se tu nepřipouští a vylučuje. A konečně shledáš, že přístup k některé ñlozoñi, ať už je jakkoli správná, je vinou nevědomých teologů téměř uzavřen. Jedni se poněkud prosto­ duše obávají toho, aby snad hlubší zkoumání pří­ rody nepřekročilo dovolené meze střízlivého roz­ važování, přičemž nesprávně přenášejí a překru­ cují to, co je v Písmu svatém řečeno proti těm, kdo slídí po božských tajemstvích, na skryté věci přírody, jejichž zkoumání nebylo nikdy zakázáno. Druzí přemýšlejí a uvažují chytřeji, že nebudou-li známy střední příčiny, bude možno snáze vyklá­ dat jednotlivé události jako působení ruky boží nebo jako boží metly (což, jak se domnívají, je v zájmu náboženství), Není to však nic jiného než chtít se zavděčitbo/zulží. Jiné odstrašuje příklad mi­

nulosti a bojí se, že nová hnutí a změny ve ñlo­ zoñi vyústí opět v útoky proti náboženství. A jiní konečně mají, jak se zdá, starost o to, že by se při zkoumání přírody mohlo objevit něco, co by moh­ lo náboženství vyvrátit anebo alespoň oslabit (zvláště mezi lidmi prostými a neučenými). 129

Leč tyto dvě poslední obavy mají, jak se mi aspoň zdá, výslovně příchuť živočišné moudrosti, jako by lidé ve skrytu své mysli a ve svých nej­ tajnějších myšlenkách nevěřili v pevnost nábožen­ ství a ve vládu víry nad smysly a pochybovali o tom, a měli proto strach z toho, že by hledání pravdy v přírodě mohlo být víře nebezpečné. Avšak pro toho, kdo správně uvažuje, je přírodní ñlozoñe hned po slovu božím nejúčinnějším lékem proti pověře a nanejvýš osvědčeným prostředkem k posilnění víry. Je proto právem k ruce nábožen­ ství jako jeho nejvěrnější služka, neboť víra zje~ vuje boží vůli, filozoñe pak boží moc. Nemýlil se tedy ten, kdo řekl: Bloudz'te, neznajíce písem ani

moci boží.62Spojíl totiž a svázal zvláštním poutem zvěstování boží vůle a meditování o boží moci.

Zatím ovšem není nic divného na tom, jestliže přírodní ñlozoñe ustala ve svém růstu, neboť ná­ boženství, jež má největší moc nad dušemi lidí, přešlo a bylo strženo těmi, kdo jsou nemoudří a zaslepení ve své horlivosti, na stranu jejího pro­ tivníka. /90/ Pokroku ve vědách rovněž zabraňují obyčeje a mravy škol, akademií, kolejí a podobných stře­ disek, jež jsou určena za sídlo učenců a jež mají pečovat o vzdělání. Přednášky a cvičení jsou totiž uspořádány tak, že sotva někomu napadne, aby přemýšlel a uvažoval o něčem jiném, než je tu zvykem. Umíní-li si přesto jeden člověk, Či dva, že bude užívat svobodně svého úsudku, musí tuto námahu podstoupit sám a společenství s druhými je pro něho zcela bez užitku. Vydrží-li však i toto, přesvědčí se o tom, že jeho píle a velkorysost jsou mu nemalou překážkou v cestě za úspěchem. Studium lidí na těchto místech je uzavřeno jako v nějakém žaláři v okruhu Spisů několika autorů, a jestliže někdo s nimi nesouhlasí, je ihned ozna­ čen za buřiče a novotáře. 130

Mezi záležitostmi občanskými a záležitostmi umění je ovšem veliký rozdíl, nebezpečí z nového politického hnutí není totéž co nebezpečí z ně­ jaké nové pravdy. V záležitostech občanských se nedůvěřuje ani změně k lepšímu, neboť vede k pře­ vratům, občanské záležitosti se Opírají o autoritu, o souhlas a dobrou pověst a o veřejné mínění, nikoli o důkazy. V uměních však a ve vědách to má být jako v rudném dole, kde se ze všech stran rozléhá lomoz nových děl a dalších a dalších činností, jež znamenají pokrok. Třebaže však tomu tak je podle zdravého ro­ zumu, v praxi se tak nepostupuje a okolnosti, o nichž jsme již mluvili, obvykle značně ztěžují řízení jednotlivých nauk a zdržují pokrok ve sprá­ vě věd.

/91/ Avšak i kdyby tato nevraživost ustala, přece by stačila k tomu, aby se zdržel rozvoj věd, to, že práce a úsilí tohoto druhu nejsou vůbec odměňo­ vány. Odměňování totiž naprosto nezávisí na těch, kdo pěstují vědy. Vědy rozvíjejí lidé s velkým nadáním, platy a odměny za vědy jsou však v ru­ kou lidu anebo v rukou vládců a jiných vzneše­ ných mužů, kteří mají sotva prostřední vzdělání (a jen zřídka vzdělání nadprůměrné). Nejenže se za pokroky ve vědách neodměňuje a že se jim nedostává hmotné podpory, nýbrž odpírá se jim dokonce veřejné uznání. Přesahují totiž chápání většiny lidí a větry běžného mínění je snadno odvanou a uvedou v zapomenutí. Není tedy divu, jestliže nemá úspěch taková věc, která se netěší úctě. /92/ Avšak daleko nejvíce překáží pokroku věd a vy~ tyčování nových úkolů a podnikání v nových oborech to, že lidé se tu vzdávají naděje a pova­ žují něco takového za nemožné. I mužové moudří 131

a vážní obvykle naprosto nemají důvěru v tyto věci a vymlouvají se na to, že příroda je temná, život krátký, že nás smysly klamou, naše soudy že nejsou spolehlivé, s pokusy že je potíž apod. Do­ mnívají se proto, že v běhu časů a v postupu svě­ tových věků mívají vědy svůj příliv a odliv, že v jedněch dobách rostou a vzkvétají, v jiných pak upadají a leží ladem, a to tak, že když dostoupily určitého stupně a dosáhly určité úrovně, nemohou již dále. A proto tedy doufá-li někdo v něco více a něco více také slibuje, přičítají to tito lidé nehotovosti a nezralosti jeho ducha a mají za to, že takováto činnost sice začíná nadějně, ve svém průběhu se však už setkává s obtížemi a končí ve zmatcích. Jelikož jsou to myšlenky, k nimž se snadno při­ klánějí i mužové vážní a vynikající svými názory, musíme si dát dobrý pozor na to, abychom ne­ podlehli své lásce k nejlepší a nejkrásnější věci a abychom tak nezeslábli a nezmenšili přísnost svého úsudku. Musíme se pozorně dívat, zda nám někde vysvitne nějaká naděje a odkud přichází, slabé závany naděje musíme zavrhovat, ty pak, jež se zdají silnější, musíme prozkoumat a pro­ myslet. Ba je nutno poradit se také se státnickou moudrosti a řídit se jí tam, kde předpisuje nedů­ věřovat a v lidských záležitostech usuzovat vždy na to horší. Je tedy třeba promluvit ještě o naději, zvláště proto, že nemám ve zvyku něco slibovat ani zná~ silňovat lidi v jejich úsudcích, ani je nechci nějak obelstít, nýbrž chci je vést jaksi za ruku, budou-li ochotni se tomu podrobit. A i když nejúčinnější lék, jak v někom vzbudit naději, je vést lidi k jednotlivostem, zvláště k takovým jednotlivos­ tem, jež jsou uspořádány a roztříděny v mých Tabulkách objevů (patří to zčásti do druhého, ale mnohem spíše 'do čtvrtého dílu mého Obnovení věd), neboť něco takového není jenom naděje, 132

nýbrž takřka věc sama. Aby to všechno mělo klidnější průběh, budu pokračovat ve svém původ­ ním záměru, jehož smyslem bylo připravovat mysli lidí.. Nikoli nepatrnou částí této přípravy pak je poukazovat na to, že je tu naděje. Neboť není-li tu naděje, pak to, co zbývá, lidi spíše skli­ čuje, než by je to nějak povzbuzovalo Či posilova­ lo jejich horlivost při zkoumání (a to proto, že mají horší mínění o věcech, jichž používáme, než jaké ve skutečnosti jsou, a že si jich neváží a ještě více pociťují a rozpoznávají neblahý stav, v němž jsou). Jsem proto nucen zveřejnit a předložit tu své názory o tom, proč je naděje v této věci ve shodě s pravdou. Právě tak to udělal také Kolum­ bus před svou podivuhodnou plavbou přesAtlantic­ ký oceán, když uvedl své důvody, proč je pře­ svědčen o tom, že je možné objevit kromě zemí a kontinentů, jež byly již poznány, ještě země a kontinenty nové. Tyto důvody byly nejprve za­ vrhovány, později je však potvrdila zkušenost a staly se příčinou a počátkem věcí nad jiné zna­ menitějších.

/93/ Je však potřeba začít u Boha. To, oč nám běží, musí být zřejměod Boha, jenž je původcem dobra a otcem světel, už proto, že je to svou přirozeností nanejvýš dobré. V božských pak dílech vedou i ty nejskrovnější začátky k spolehlivému výsledku. A jako bylo řečeno 0 věcech duchovních: království boží nepřijde se zevní na'jłma'nostz',63 tak je .tomu s kaž­

dým větším dílem boží prozřetelnosti. Všechno plyne hladce a bez hluku a věc už plně působí dříve, než si lidé vůbec uvědomí, že působí, a než něco takového zpozorují. Nelze v této souvislosti opominout proroctví Danielovo o posledních ča­ sech světa: Mnozí proplují a rozmnožena bude věda,64což nás zřejmě poučuje 0 tom, že je určeno osudem, to jest božskou prozřetelností, že proces­ 133

tování světa (čehož, jak se zdá, bylo dosaženo dalekými námořními plavbami anebo bude již brzy dovršeno) a rozvoj věd se uskuteční v téže době. /94/ Následuje důvod naděje ze všech nejvýznam­ nější, a to důvod, jenž vyplývá z omylů minu­ losti a z bludných cest, jež byly až dosud podnik­ nuty. Velmi správná je totiž výtka, kterou kdosi pronesl 0 vládě, jež byla nemoudrá: To, co je nejhorší vzhledem k minulosti, mělo by byt považováno za nejlepši vzhledem k budoucnosti. Kdybyste totiž učinili vše, co vyžaduje od va's povinnost, a vaše záležitosti by se přece nezleps'ily, nebyla by už ža'dna' naděje, že se jed­ nou budou moci zlepšit. Ale když to s vašimi věemi zapadá špatně nikoli vinou věci samých, nýbrž proto, že jste dělali chyby, pak je doufati, že se věci značně změní k lepšímu, jestliže tyto chyby odstraníte nebo napravz'te.66

Podobně, jestliže lidé kráČ-eli po celou dlouhou řadu let po cestě objevů a pěstování věd, a přesto nebyli schopni dosáhnout nějakého pokroku, bylo by nepochybně odvážné a nerozvážné se domní­ vat, že další pokrok je vůbec možný. Jestliže se však zbloudilo na samotné cestě a lidská práce se vyplýtvala na předměty zcela nevhodné, vyplývá z toho, že nesnáz není ve věcech samých, jež ne­ jsou v naší moci, nýbrž v lidském rozumu, jeho užívání a uplatňování. Tyto Věci lze napravit a nalézt proti nim vhodný lék. Bude tedy nejlépe poukázat na tyto omyly samé: kolik totiž bylo překážek, jež navršily omyly v minulosti, tolik bude i důvodů pro naději do budoucna. A třebaže jsme se o nich zmínili již ve svém dřívějším vý­ kladu, uznal jsem za vhodné stručně,“pr0stě-'ajed­ noduše tu na ně poukázat.

/95/ Ti, kdo se zabývali vědami, byli buď empiriky, nebo dogmatiky.66 Empirikové jsou jako mraven­

134

ci, toliko snášejí a užívají; racionalisté jako pavouci předou sít' ze sebe. Včela však používá střední cesty, sbírá si látku na zahradních i polních kvě­ tinách, ale svou vlastní silou ji přetváří a zpraco­ vává. Podobně je tomu i s opravdovou tvořivou činností ve filozoñi, ježto se ani nespoléhá jen a hlavně na síly mysli, ani neukládá do paměti látku získanou z popisů přírody a z mechanických

pokusů pouze tak, jak ji našla, nýbrž mění ji a přetváří rozumem. Od toho, spojí-li se tyto schopnosti (tj. experimentální a racionální) ještě těsněji a důsledněji (což se až dotud nestalo), lze právem mnoho67 očekávat. /96/ Dodnes nemáme přírodní ñlozoñi, která by byla neporušená, vždy je nějak pokažena a poškozena: ve škole Aristotelově logikou, ve škole Platónově pak přirozenou teologií; ve druhé škole platónské,68 jejímiž představeteli byli Proklos a jiní, matemati­ kou, která měla přírodní ñlozoñi zpřesnit, a ne ji teprve vytvořit a uvést v život“. Od čisté a s ničím nesmíšené přírodní filozofie lze rovněž čekat ur­ čitá zlepšení. /97/ Nenašel se až dosud nikdo, kdo by byl tak pevne' a odhodlané mysli, aby se sám u sebe rozhodl a ulo­ žil si, že vyhladí z paměti všechny teorie a obecné pojmy a že užije rozumu takto vyhlazeného a vy­ rovnaného znovu na jednotlivosti7°. Lidský rozum je proto ve své dosavadní podobě směsicí a ne­ uspořádanou zásobou pojmů vzniklých z velké důvěřivosti a z mnoha náhod a z pojmů, které jsme poprvé načerpali v dětství. Kdyby se však někdo zralý věkem, maje nepo­ rušené smysly a vyčištěnou mysl, zabýval znovu zkušenostmi a jednotlivostmi, dalo by se očekávat, že bude mít lepší výsledky. V tomto směru si slibují 135

šťastný osud Alexandra Velikého, a nikdo ať mne neviní z nějaké marnivosti, dokud nevyslechne věc až do konce, neboť pak se takovéto podezření rozplyne. Vždyť přece o Alexandrovi a jeho Činech pravil už Aischinés: Nežzjemejistě jen smrtelný život, nýbrž jsme zrození k tomu, abý si ti, kdo přijdou po nás, výpra­ vovali 0 nás báje a velebili nás v nie/2,71jako by pova­

žoval Alexandrovy Číny za zázračné. Ale už v následujícím věku viděl věc lépe Titus Livius a lépe do ní pronikl, když o Alexandrovi řekl: .Neudělal nic jiné/zo, než že měl odvahu opovrhovat

tím, coje marně.72A podobně budou soudit, alespoň

jak se domnívám, v budoucnosti i omně: žejsem neqykonal nie velikého, nýbrž jen to, že jsem z věcí,jež byl) považovány za velké, udělal věci malé. Avšak pro­

zatím (jak už jsem řekl) není žádná jiná naděje než obnovitvědy, a to tak, že se vědy řádným způ­ sobem vybudují na zkušenosti a že se znovu založí.

O tom jistě nebude nikdo tvrdit (aspoň podle mého soudu), že už to bylo vykonáno, anebo že se už na to pomýšlelo. /93/ Až dosud základy zkušenosti (ježto ke zkuše­ nosti musíme ovšem dojít) buď nebyly žádné, anebo příliš nespolehlivé, ani se nevyhledávala a neshromažďovala zásoba jednotlivých poznat­ ků a látka získaná z pozorování jednotlivostí, jež by svým množstvím, druhem a svou ověřeností byla vhodná k tomu, aby si rozum o nich učinil představu, anebo aby vůbec dostačovala. Právě na0pak učenci (ovšem ti pohodlní a hned se vším hotoví), když vytvářeli a zdůvodňovali svoji ñlozo­ ñi, opírali se přitom jen 0 zprávy a zkušenosti, které měli z doslechu, o neurčité zvěsti a jakoby jenom závany zkušeností a přičítali jim nicméně závažnost, již mohlo mít jen řádné svědectví. je to zrovna tak, jako kdyby se nějaké království 136

nebo stát usnášely a řídily ve svých záležitostech nikoli podle dopisů a zpráv posílaných jejich vy­ slanci a věrohodnými posly, nýbrž podle řečí,jež se vedoułpo městě, anebo podle toho, co se šušká na ulicích; právě takový systém zprávy byl za­ veden ve filozofii, pokud jde o zkušenost. V popisu přírody není nic náležitě prozkoumáno, nic ově­ řeno, nic vypočítáno, nic zváženo ani změřeno. Avšak to, co je neurčité a nejistě v pozorování, to je potom, když se to vykládá, mylně a nespolehlivé. A kdyby se někomu to, co jsme si právě řekli, zdálo divné a považoval by to za nespravedlivou obžalobu, neboť přece už Aristotelés, muž tak veliký, jenž byl hmotně podporován tak mocným králem, sepsal přesný pOpis živočichů a mnozí jiní autoři, kteří vynikali větší pílí než on (i když to nedávali tak najevo), k tomu ještě mnoho přidali. Jiní pak zase popsali a vylíčili rostliny, kovy, Zka­ meněliny. Takový člověk ovšem dost nepochopil, oč nám tu nyní běží, aasi tomu vůbec neporozu­ měl. Neboť přírodní věda vytvořená pro ni samu je něco jiného než přírodní věda shromážděná za tím účelem, aby poskytovala rozumu řádné zprá­ vy a sloužila tak jako základ ñlozoñe. Tyto dvě vědy73se od sebe liší jednak jinými věcmi, jednak hlavně v tom, že první z nich obsahuje rozmanité přírodní druhy, nikoli však experimenty vlastní mechanickým uměním. Jako totiž v občanském životě vynikne spíše nadání nějakého člověka a skryté vlohy a city jeho ducha, octne-li se v ne­ snázích, podobně se spíše projeví tajemství pří­ rody, tísní-li ji umění, než když si jde svou cestou. Lepší výsledky od přírodní filozofie je proto možno očekávat teprVe tehdy, až bude lépe uspo­ řádána přírodní věda, jež tvoří její základ, nikoli však dříve. /99/ Naproti tomu mezi značným množstvím mecha­ nických pokusů, jež lze použít, je velký nedostatek 137

těch, jež nejvíce přispívají k většímu poučení ro­ zumu. Mechanikovi totiž vůbec nezáleží na zjištění pravdy a nepřemýšlí o ničem jiném, než co mu slouží přímo k jeho práci, v ničem jiném nepřiloží ruku k dílu. Naději na další pokrok ve vědách lze ovšem založit jen na tom, když bude přírodní věda přijímat a v sobě soustřed'ovat četné experimenty, jež samy o sobě nepřinášejí užitek, avšak vedou k objevování příčin a obecných tvrzení. Nazývám je obvykle experimenty, jež přinášejí světlo, na rozdíl od experimentů, jež přinášejí plody.74 Ty první mají podivuhodnou vlastnost a podivuhodné určení, že totiž nikdy nezklamou a nikdy nejsou bezvýsledné. Protože jich používáme jen k tomu, aby nám zjevily přirozenou příčinu něčeho, a ni­ koli k tomu, aby se tím vytvořilo nějaké dílo, vyhovují svému účelu, ať d0padnou jakkoli, neboť řeší daný problém.

/100/ Je však třeba usilovat nejenom 0 větší množství pokusů a zajišťovat je, a přitom experimentovat jiným způsobem než se to dělalo dosud, nýbrž také zavést zcela jinou metodu, jiný řád a jiný postup v tom, jak dále pokračovat v rozšiřování zkušenosti a jak ji podporovat. Neboť neurčitá zkušenost, která je ponechána jen sobě samé, je (jak už jsem řekl výše) pouhé tápání a spíše lidi mate, než byj e poučovala. Bude-li však postupovat záko­ nitě podle určitých pravidel a nebude-li ničím pře­ rušována, lze očekávat ve vědách značné zlepšení.

/lOl/ Když pak právě taková zásoba poznatků a tako­ vý materiál přírodní vědy a zkušenosti, jichž je potřeba pro rozumovou či filozoñckou práci, bu­ dou pohotově, přecejen nebude stačit, aby rozum s touto látkou zacházel libovolně a libovolně si ji vštěpoval v paměť. Stačilo by to právě tak málo, 138

jako kdyby někdo doufal, že udrží v paměti a spo­ čítá efemeridy. A přece až dosud hrálo při obje­ vování a vynalézání větší úlohu přemýšlení než popis, a_zkušenost dosud nebyla zaznamenávána písemně.75 Žádný objev však nelze schválit, není-li dopodrobna popsán. Teprve tehdy, stane-li se to běžným a o zkušenosti budeme mít písemné zázna­ my, bude možno se od ní nadít lepších výsledků. /102/ A kromě toho, poněvadž počet a jakoby voj jed­ notlivostí je tak veliký, tak rozptýlený a tak roz­ tříštěný, že mate a plete rozum, nedá se toho příliš očekávat od pouhých rozporů, chabých hnutí a tápání rozumu, dokud se jednotlivostí, jež se vztahují k předmětu zkoumání, neuspořádají a neseřadí do tabulek objevů a vynálezů, jež bu­ dou vhodné, správně sestavené a dosud živé. Mysl nechť se opře o napřed připravené a uspořádané pomůcky, jež tyto tabulky představují. 1103/

Ale i potom, když bude táto zásoba jednotlivostí správně a řádně uspořádána a bude jakoby na očích, nebude možno ihned přejít ke zkoumání a objevování nových jednotlivostí či děl, a stane-li se tak, pak se s tím přinejmenším nelze spokojit. Nepopírám ovšem, že až budou sebrány a uspo­ řádány všechny experimenty ze všech druhů umění a každý člověk je bude moci poznat a učinit si o nich úsudek, že pouhým přenesením experimen­ tů z jednoho umění do umění jiných bude možno objevit mnoho nového, co bude užitečné pro život člověka a jeho postavení, a to prostřednictvím oné zkušenosti, jíž říkám zkušenost vědecká.76 Nedá se však od ní očekávat příliš mnoho, více ovšem přinese nové světlo obecných tvrzení vyvo­ zených z jednotlivostí spolehlivou metodou a podle náležitých pravidel, tato obecná tvrzení pak po­ 139

vedou opět k novým jednotlivostem a naznačí je. Naše cesta totiž nevede po rovině, nýbrž stoupá a klesá; stoupá k obecným tvrzením a sestupuje pak k dílům. / 104/

Nesmí se ovšem připustit, aby rozum přeskako­ val a poletoval od jednotlivostí ke vzdáleným obecným tvrzením a k nejobecnějším tvrzením (jež nazýváme principy umění a věcí) a aby se k nim stavěl jako k neotřesitelným pravdám a podle nich ověřoval a tvořil tvrzení střední obec­ nosti, což se dělalo až dosud. Rozum k tomu sváděl jeho přirozený sklon a pak také to, že byl veden důkazy vytvářenými prostřednictvím sylogismu a že si na ně zvykl. Avšak větší naděje ve vědy lze vkládat teprve tehdy, když se bude vystupovat vzhůru po správné stupnici, stupeň za stupněm, bez přerušení a mezer, od jednotlivostí k postupně vždy obecnějším tvrzením, přes tvrzení střední obecnosti až k tvrzením nejobecnějším. Vždyť přece nejméně obecná tvrzení se příliš neliší od pouhé zkušenosti. Nejvyšší pak a nejobecnější (aspoň ty, jež jsou za ně považovány) jsou pouze myšlenky (pojmové), abstraktní, a nejsou vůbec spolehlivé. Naproti tomu střední obecná tvrzení jsou pravdivá, spolehlivá a živá, na nich spočívají věci a šťastný osud člověka, nad nimi jsou pak ta vskutku nejobecnější tvrzení, taková totiž, která nejsou abstraktní, nýbrž jsou Správně vymezena pomocí středních. Lidský rozum tedy nesmí dostat křídla, nýbrž spíše olověnou přítěž, aby se mu tak zabránilo ve skocích a v přílišném rozletu. T0 se však až dosud nestalo, až se to jednou stane, bude možno doufat, že vědy dosáhnou lepších výsledků.

/105/ K tomu, aby bylo možno stanovit obecná tvrze­ ní, je však třeba vymyslet jinou formu indukce, 140

než jaké se až dosud používalo; nesmí se jí užívat jen ke zkoumání a objevování takzvaných prin­ cipů, nýbrž i tvrzení menší a střední obecnosti a vůbec všech. Indukce, která ke svému postupu používá prostého. výčtu, je dětinská, její závěry jsou nejisté, je vystavena nebezpečí, jež jí hrozí od protikladných případů, a vyslovuje svůj soud vět­ šinou na základě několika málo faktů a z těch si volí ještě jen ty, jež má po ruce. Naproti tomu indukce, jíž se dá užít ve vědách a uměních jako metody vedoucí k objevům, musí analyzovat pří­ rodu tím, že patřičně odmítá a vylučuje, a teprve potom, když je k dispozici dostatečný počet zá­ porných případů, usuzovat na případy kladné. To se dosud nestalo, ani se o to nikdo nepokusil, kromě Platóna, který do určité míry používá této formy indukce k rozboru deñnic a idejí." K tomu, aby bylo možno tuto indukci neboli dokazování Správně uspořádat a dát jí pravidla, je třeba ještě mnoha věcí, na něž žádný smrtelník dosud ne­ pomyslel, takže si to vyžádá více práce, než kolik se jí dosud věnovalo na sylogismus. Této indukce se pak musí užívat nejen k objevování obecných tvrzení, nýbrž také k vymezování pojmů.78Na této indukci se pak zakládá naše největší naděje. / 106/

Když pak stanovíme obecná tvrzení pomocí této indukce, je nutno je také přezkoušet a ověřit, zda tvrzení, jež bylo takto stanoveno, bylo utvo­ řeno toliko podle míry těch jednotlivých případů, z nichž bylo odvozeno, anebo zda má větší a širší dosah. A má-li větší a širší dosah, musíme přihléd­ nout k tomu, zda tuto svoji velikost a šířipotvrzuje tím, že poukazuje na jednotlivé případy, cožje ja­ kýsi důkaz, záruka jeho správnosti, abychom ani nezůstali u toho, co je už známé, ani abychom se svým příliš volným pojetím nechápali stínů a ab­ straktních forem namísto toho, co je pevné a svou 141

hmotou vymezené. Až jestliže tento postup přejde do užívání, vysvitne nám konečně právem pevná naděje. / 107/

Zde je na místě znovu připomenout to, co jsme si již řekli o rozšíření přírodní ñlozoñe 0 jednotlivé speciální vědy. Ty se mají k ní vracet, aby druhy vědy nebyly oddělovány od základu, neboť pak se nedá počítat s velkým pokrokem. .

/108/

O tom, jak odstranit zoufalství a vzbudit naději tím, že se omyly minulých dob buď odstraní, nebo napraví, jsme již mluvili. Musíme se však ještě podívat, zda tu není ještě něco jiného, co by bylo nadějné. A napadne nás zajisté toto: jestliže mno­ ho užitečných věcí objevili lidé, kteří je nehledali a zabývali se vlastně něčím docela jiným, objevili je tedy takřka náhodou a příležitostně, nikdo ne­ může pochybovat o tom, že ti, kdo je budou hledat a budou se jimi zabývat metodický a řádně, a ni­ koli jen nárazově a mimochodem, odkryjí daleko více. I když se může stát, jednou či několikrát, že někdo přijde šťastnou náhodou na něco, co před­ tím ušlo tomu, kdo po tom pátral s velkou námahou a úsilím, přecejen v souhrnu všech věcí platí pravý opakJe proto na místěočekávat daleko více a lepší věci a za kratší dobu od lidského rozumu a lidské píle, od toho, budou-li lidé vedeni ke správnému cíli, než od náhody a zvířecího instinktu apod., jež stály až dosud na počátku všech objevů. / 109/

Důvodem pro naději může být také to, že mno­ ho z toho, co již bylo objeveno, je toho druhu, že by před tím, než to bylo objeveno, nikoho ani nenapadlo na něco takového pomyslet, anebo by to prostě odmítl jako něco nemožného. Když si totiž lidé představují to, co bude, řídí se obyčejně 142

podle toho, co bylo, a jejich obraznost je tím před­ pojata a zabarvena. Tento způsob předvídání je však nanejvýš klamný, neboť mnohé z toho, co vyvěrá ze zřídel přírody, neplyne vždy starými koryty. Kdyby například někdo před vynalezením dělo­ střelectva p0pisoval věc jen podle jejích účinků a řekl by, že je to nový vynález, jehož pomocí mo­ hou být na dálku rozbořeny a strženy hradby a opevnění, lidé by byli jistě počali mnoho a různě uvažovat o tom, jak znásobit sílu katapultů a v0­ jenských mechanických strojů pomocí závaží, kol, beranidel a jiných zařízení na boření; ohnivou smršť,jež se náhle a prudce rozpíná a vybuchuje, by si však sotva někdo představil, i kdyby měl ne­ vím jakou fantazii, protože je to něco bezpříklad­ ného, co nikdo nikdy předtím neviděl, leda snad při zemětřesení nebo za blesku, a lidé by to hned odmítli jako něco, co patří mezi dívy přírody a co Člověk nemůže napodobit. Právě tak, kdyby byl někdo před vynalezením hedvábného vlákna řekl, že je to druh vlákna vy­ nalezený ke zhotovování oděvů a vhodný jako nábytková tkanina, jež daleko předčí svou jem­ ností a přitom pevností, ale také krásou a hebkostí vlákna lněná nebo vlněná, lidé by hned pomýšleli na nějaké zvlášť hebké rostlinné vlákno nebo na zvlášť jemnou srst nějakého živočicha či na ptačí peří a chmýří; nikdy by ovšem nebyli připadli na tkaninu, jejímž původcem je malý červík, tkaninu, která je tak hojná a do té míry se každý rok obno­ vuje. Kdyby byl někdo něco prohodil o červu, byli by se mu jistě vysmáli, že sní o nějakém novém druhu pavučiny. Podobně, kdyby byl někdo před vynalezením námořní busoly řekl, že byl vynalezen nějaký přístroj, jímž lze přesněurčit a rozpoznat poledník a body nebes, lidé by byli hned svou obrazotvor­ ností vedeni k mnoha nejrozmanitějším nápadům, 143

jak sestrojovat dokonalejší hvězdářské přístroje, avšak připadalo by jim naprosto neuvěřitelné, že by mohlo být vynalezeno něco takového, co by svým pohybem tak přesně odpovídalo pohybům nebeských těles, a přece by to nebylo jedno z nich, nýbrž těleso, předmět z kamene nebo kovu. Tyto a podobné věci zůstávaly lidem skryty celé věky a neobjevila je ani filozofie, ani jiná rozumo­ vá (teoretická) umění, nýbrž byly objeveny ná­ hodou a příležitostně; jsou totiž toho druhu (jak už jsme si řekli), že se tak naprosto liší od toho, co bylo známo dříve, a tak jsou od toho vzdáleny, že k jejich objevu nemohly vést žádné napřed utvořené pojmy. Můžeme proto doufat, že příroda skrývá ve svém lůně ještě mnoho znamenitých a užitečných věcí, jež nejsou vůbec příbuzné s tím, co bylo až dosud objeveno, a vůbec se tomu nepodobají, nýbrž leží úplně mimo obvyklé cesty fantazie a nebyly dosud objeveny. Vyjdou beze vší pochyby jednou na světlo přes zákruty a bludiště mnoha věků, právě tak jako ty věci, o nichž jsme již mluvili. Metodou však, o níž tu pojednávám, mo­ hou být rychle, naráz a zároveň zpřítomněny, po­ chopeny i předpověděny.

/l 10/ Pozornosti si však zaslouží i objevy jiného dru­ hu, jež nás přesvědčí o tom, že lidstvo může přejít kolem objevů, o něž takřka zakopává, aniž si jich povšimne. At' už se jakkoli zdá, že vynález střel­ ného prachu, hedvábného vlákna, kompasu, cukru či papíru závisí na jistých vlastnostech věcí a pří­ rody, jistě tomu tak není u umění tiskařského, kde je vše jasné a takřka očividné. Nicméně lidé' ne­ věnovali pozornost tomu, že je sice obtížnější sázet typy písmen než psát písmena ručně, že však je mezi tím značný rozdíl, neboť písmen jednou vysazených je možno užít k nespočetným výtis­ 144

kům, ale písmena psaná rukou představujíjen jedi­ ný exemplář. Rovněž si nikdo nepovšiml toho, že inkoust lze zahustit tak, že už neteče, nýbrž toliko barví, zvláště jsou-li písmena obrácena vzhůru a otisky se dělají shora. A tak lidé tolik staletí postrádali tento nanejvýš ušlechtilý vynález (který tolik přispívá k šíření našich vědomostí). Avšak lidská mysl je pro tento proces objevo­ vání často tak nepříznivě a tak špatně uzpůsobena, že si zprvu nedůvěřuje a pak sebou opovrhuje, nejprve se jí zdá neuvěřitelné, že by něco takového mohlo být objeveno, když je to však objeveno, zdá se opět neuvěřitelné, že to lidem mohlo tak dlouho unikat. Naše naděje může tedy podpořit také to, že zbývá ještě velmi mnoho, co je nutno objevit, a že tyto objevy mohou být učiněny ne­ jenom tak, že tu použijeme neznámých pracov­ ních postupů, nýbrž také přenášením, přestavová­ ním a aplikací toho, co je už známé, a to pomocí oné vědecké zkušenosti, o níž jsme již mluvili.

/lll/ Jako důvod naděje nelze opominout také to, když si lidé uvědomí (bude-li jim to po chuti), jak nesmírně mnoho nadání, času a majetku vyna­ ložili na věci/a studia mnohem méně užitečná a cenná. Kdyby se jen malá část z toho věnovala na věci prospěšné a spolehlivé, nemohla by se tu vyskytnout žádná tak veliká obtíž, aby ji nebylo možno překonat. Považuji za nutné ještě dodat, že jsem si vědom, že souhrnný p0pis přírody a po­ kusů, tak jak jej v duchu už vidím a takový, jaký má být, bude dílo veliké a takřka královské, bude na něj třeba vynaložit mnoho práce i výdajů. /112/ Prozatím ať se nikdo nedá odstrašit množstvím jednotlivostí, nechť to naopak povzbudí jeho na­ 145

děje. Jednotlivých jevů je v přírodě a v uměních jenom hrstka ve srovnání s výmysly ducha, který se oddělil a odloučil od zřejmosti věcí. A nadto první cesta nevede nikam a je to vlastně bloudění bez konce. Lidé se totiž dosud málo zabývali zkušeností a jen povrchně do ní pronikli, ale ne­ smírně mnoho času trávili nad různými spekulacemi a výmysly. Kdyby tu někdo byl, kdo by odpovídal na naše otázky a mohl by nám v každém případě říci, jak to v přírodě skutečně vypadá, pak by byly všechny příčiny objeveny a za několik málo let ustaveny všechny vědy. /113/ Domnívám se, že lidé mohou načerpat něco naděje i z mého vlastního příkladu. Neříkám to proto, abych se chlubil, nýbrž proto, že je to užitečné říci.Jestliže někteří lidé nemají dost víry, nechť se podívají na mne, na Člověka, který je ve své době ze všech lidí nejvíce zaměstnán státními záležitostmi, a přitom nepříliš pevného zdraví (což nese s sebou jistě velkou ztrátu času), který je ve věci, již sleduje, úplný průkopník, který nemůže kráčet v ničích stopách a nemůže svoji věc nikomu sdělit, který však přesto pevně vy­ kročil po správné cestě a podrobil svou mysl věcem a dostal se tak přece jen o něco dopředu (jak se aspoň domnívám). A dále ať přihlédnou k tomu, co se dá čekat od lidí, kteří mají nadbytek času, kteří se ke své práci spojí a budou mít k to­ mu celou řadu let, když jsem jim takto ukázal cestu, zvláště je-li to cesta, jež není přístupná pouze jednotlivcům (jak je tomu na cestě racio­ nální), nýbrž kde lze práci a díla lidí (zejména pokud jde 0 sbírání zkušeností) nanejvýš dobře rozdělit a potom opět spojit. Lidé totiž začnou poznávat svésíly a teprve tehdy, ažjeden bude pra­ covat na jedné věci a jiný na druhé, nebudou v nesmírném počtu dělat pouze totéž. 146

/114/ A konečně, i kdyby vánek naděje, který k nám vane z onoho nového kontinentu, byl mnohem slabší a měně zřetelný, tvrdím, že se musí experi­ mentovat (nechceme-li prostě propadnout malo­ myslnosti). Nelze totiž srovnávat riziko plynoucí z toho, že se o věc nepokusíme, s rizikem, že se nám tato věc nepodaří, neboť první se nám zvrací ve ztrátu nekonečného dobra, druhé znamená jen to, že přijde nazmar trocha lidské práce. Z toho, co bylo řečeno, i z toho, co řečeno do­ sud nebylo, je myslím jasné, že naděje je až příliš, a to nejen, aby to odvážného přimělo k pokusům, nýbrž také, aby to v moudrém astřízlivém probu­ dilo víru. /115/ Potud o tom, jak odstranit beznaději, jež byla jednou z nejmocnějších příčin zdržujících a brzdí­ cích pokrok ve vědách. Zároveň jsem také do­ končil svůj výklad příznaků a příčin omylů, ne­ tečnosti a nevědomosti, jež se tak rozmohly; zvláště u jemnějších příčin je pak třeba vzít v úvahu, co bylo řečeno o idolech lidske' mysli, neboť běžnému úsudku a pozorování obvykle ani

nenapadnou.

Zároveň zde končí ta část mého Obnovení věd, která je věnována negativní kritice. Skládá se z trojího vyvrácení, a to: za prvé z důkazu, že přirozeryí lidský rozum nelze ponechat sám sobě, za

druhé z vyvrácení důkazů a za třetí z vyvrácení teorií neboli filozofických systémů a učení, jež jsou považovány za správné. Vyvrátil jsem je tak, jak jsem toho byl schopen, to jest uvedl jsem příznaky a příčiny, pokud byly evidentní, jiného způsóbu vyvracení jsem užít nemohl (protože se od ostatních liším v názorech na první principy a na metodu dokazování). Je tudíž na čase, abych přikročil k umění sa­ mému a k pravidlům výkladu přírody. Zbývá

147

'

však ještě něco, co je nutno předznamenat. Pro­ tože jsem si v této první knize aforismů předse­ vzal, že připravím lidské mysli na to, co následuje, aby to jednak lépe pochOpily a jednak byly sch0p­ ny to přijmout, zbývá po tom, když jsem vyhladil a urovnal půdu mysli, připravit jí ještě dobrou polohu a tím příznivý výhled na to, co jí před­ kládám. Pří nějaké nové věci nevyrůstají totiž předsudky jen ze silné předpojatosti nějakého starého názoru, nýbrž také z nesprávně napřed utvořeného názoru a. obrazu věci, kterou uvádím. Je to jen jakoby půjčka a bude platit jen do té doby, dokud nebude poznána Věc sama. /116/ Na prvním místě musím vznést požadavek, aby se lidé nedomnívali, že chci podle vzoru starých Řeků, nebo některých novodobých autorů, jako je Telesius, Patricius a Severinus,79 založit něja­ kou ñlozofickou sektu. Něco takového naprosto nemám v úmyslu; myslím si rovněž, že nemá val­ ný význam pro blaho lidstva,jaké kdo má abstrakt­ ní názory na přírodu a na principy věcí. Není pochyby o tom, že je možné obnovit mnoho sta­ rých teorií tohoto druhu a zavést i teorie nové, právě tak je možné předložit i mnoho teorií o astronomických jevech, které sice jevům poměr­ ně odpovídají, ale navzájem si odporují. Já se však takovýmito Spekulativními a zároveň neužitečnými věcmi nezabývám, naopak mým úkolem je vyzkoumat, zda je skutečně možné postavit moc a velikost lidstva na pevnější základy a zda je možné jejich hranice dále rozšířit. Ačkoli mám tu a tam v některých speciálních předmětech daleko správnější a jistější výsledky (jak mám aspoň za to) a i plodnější, než jsou ty, k nimž lidé až dosud dospěli (shrnul jsem je do páté části Obnovení věd), přesto nepředkládám žádnou obecnou a ucelenou teorii. Zatím se mi totiž -

148

nezdá, že už je k tomu zralá doba. Nedoufám ani, že budu žít tak dlouho, abych mohl dokončit šestou část svého Obnovení (jež je určena pro filo­ zoñi objevenou na základě správného a zákoni­ tého výkladu přírody), ale mám dost na tom, bu­ de-li se střízlivě a s užitkem pracovat na pomůc­ kách a prostředcích a zasadím-li někdy nějaká ta semena čisté pravdy pro naše potomky a neza­ nedbám ve velkých věcech alespoň počátek. /117/ Tak jako nechci založit žádnou sektu, tak také nepřináším ani neslibuji nějaká zvláštní speciální díla. Někdo by mi mohl ovšem vytknout, že já, který se tak často zmiňuji o dílech a všechno k nim vztahuji, musím sám záruku nějakých ta­ kových děl poskytnout. Ale má cesta a metoda (jak už jsem častojasně naznačil a bude prospěšné to říci ještě jednou) je tato: nevyvozovat díla z děl či pokusy z pokusů, nýbrž z děl a pokusů vyvozovat příčiny a obecná tvrzení a z příčin a obecných tvrzení opět nová díla a pokusy (jak to dělají skuteční vykladači přírody). V mých tabulkách objevů (z nichž se skládá čtvrtá část Obnovení věd) a také na příkladech jednotlivých případů partíkulárních jevů (které jsem uvedl v části druhé) a kromě toho i v mých pozorováních přírodozpytných (jež jsou popsána v třetí části díla) nalezne sice každý i nepříliš bystrý a -důvtipný čtenář všude údaje a p0pisy mnoha významných děl, přesto však otevřeně přiznávám, že popis přírody, který máme nyní k disPozici, ať už pořízený z knih nebo na základě vlastního zkoumání, není dosud tak úplný a ově­ řený, aby stačil k náležitému a správnému vý­ kladu a pomáhal k němu. Je-li proto někdo zběhlý v mechanice a lépe pro' ni připraven a má-li dostatek důvtipu k vyna­ lézání děl, už jen proto, že sám experimentoval,

149

přenechávám mu a svěřuji do jeho péče, aby z mé­ ho p0pisu přírody a z mých tabulek převzal a po­ užil ke svým dílům to mnohé, co je tam obsaženo, a aby to přijal jako dočasný úrok, dokud nebude moci mít v ruce celou jistinu. Já však, protože mám v úmyslu něco většího, zavrhuji veškeré ukvapené a předčasné prodlévání u těchto věcí jakožto jablka Atalantina (jak už jsem se 0 tom nejednou zmínil). Ani netoužím jako dítě po zlatých jablkách, nýbrž vsázím všechno na vítěz­ ství v běhu, na vítězství, jehož dosáhne umění nad přírodou. (Také nikterak nepospíchám, abych sklidil jenom plevel a zelené osení, nýbrž vyčká­ vám, až bude opravdu Čas žní.)

/118/ Někdo z těch, kdo si přečtou můj p0pis přírody a mé tabulky objevů, nepochybně narazí i na to, že v pokusech samých je leccos, co není dost jisté, anebo co je vůbec nesprávné. Možná že si násled­ kem toho bude myslet, že moje objevy spočívají

na nesprávných a pochybných základech a prin­ cipech. Tak tomu ovšem není, na počátku se takové věci vyskytují zcela nutně. Je tomu asi tak, jako by v nějakém spisu nebo tisku byla náhodou pře­ hozena ta neb ona písmena anebo byla na ne­ správném místě; něco takového ovšem čtenáře příliš mnoho neruší, poněvadž si chyby snadno opraví podle smyslu. Snad si někteří lidé zase pomyslí, že v mém p0písu přírody může být mnoho špatně pochopených a špatně zapsaných pokusů, ty však mohou být později snadno vyvrá­ ceny a zavrženy, až budou objeveny příčiny a zá­ konitosti. Avšak je přece jen pravda, že kdyby v popisu přírody a pokusů bylo mnoho častých a ustavičných chyb, ani sebevětší úspěchy ducha či umění by je nedokázaly napravit a odstranit. A proto, je-li v mém popisu přírody, jejž jsem ověřoval a shromažd'oval s takovou pečlivostí a svě­

150

domitostí a téměř nábožnou úctou, přece jen v jednotlivých případech něco nesprávného a chybného, co potom říci o běžném popisu příro­ dy, popisu, který je proti mému tak nedbalý a nepřesný? A co říci 0 filozofii a 0 vědách, po­

stavených na takovém písku (anebo ještě lépe na písčitých mělčinách)? Ať si proto nikdo zbytečně s tím neláme hlavu, ani ať se příliš nebojí. /119/ V mém popisu přírody a pokusů se vyskytují též mnohé věci, jež jsou bezvýznamné a obecně známé, dále všední a nízké a konečně přílišjemné a pouze spekulativní a zdánlivě neužitečné. Ten­ to druh věcí může lidi snadno odvrátit od studia a způsobit, že se jim znechutí. Pokud jde 0 věci, které se zdají obyčejné, nechť lidé uváží, že vlastně až dosud nebyli zvyklí dělat nic jiného než odvozovat příčiny věcí, jež se vyskytují zřídka, z věcí, jež se stávají Často, a přizpůsobovat se jim; po příčinách věcí, jež se přiházejí často, však nepátrají Vůbec, nýbrž při­

jímají je jako zaručené a uznávané. A tak nepátrají po příčinách tíže, otáčení ne­ beských těles, tepla, chladu, světla, tvrdosti, měk­ kosti, řídkosti, hustoty, kapalného (tekutého), pevného, živého, neživého, podobného a nepo­ dobného, ani konečně po příčiná h organického, nýbrž přijímají vše jako očividně, zkoumají však a posuzují věci ostatní, jež se tak často a tak obecně nevyskytují. Ale já, který jsem si dostatečně vědom toho, že o věcech neobyčejných anebo zvlášt pozoruhod­ ných nelze pronést žádný soud, tím méně pak že je možné objevit nějaké věci zcela nové, aniž byly nalezeny a náležitě prozkoumány příčiny věcí obyčejných a příčiny jejich příčin, musím nutně pojmout do svého popisu přírody i věci nejvšed­ nější. Ba shledal jsem rovněž, že nic neškodí filozo­ 151

ñi více než to, že lidé při svých výzkumech opomí­ její obyčejné a Často se vyskytující věci a nevěnují jim dostatečnou pozornost, přijímají je jako samo­ zřejmě, ani obvykle nepátrají po jejich příčinách, a tak se stává častěji, že není tak třeba dozvědět se něco více o věcech neznámých, jako spíše je po­ třebí věnovat pozornost věcem známým.

/120/ Pokud pak jde o věci, jichž si nijak nevážíme, nebo dokonce o věci neslušné, jež je třeba uvádět (jak praví Plinius) s omluvou, patří do mého po­ pisu přírody stejně nutně jako věci nejkrásnější a nejvzácnější. Popis přírody se tím nijak neposkvr­ ní; slunce svítí stejně na paláce i do stok, a přece se tím nepošpiní. Já pak nechci vystavět nějaký Kapitol nebo pyramidu a zasvětit je lidské pýše, nýbrž chci v lidském rozumu založit posvátný chrám a vystavět jej podle předlohy světa. Této předlohy se proto také přidržuji. Neboť coje hodno bytí, je hodno i vědy, která je obrazem bytí. Věci nízké existují právě tak jako věci krásné. A jako z látek zapáchajících, například pižmaacibetu,80 vznikají někdy nejlíbeznější vůně, tak i z případů nízkých a sprostých vzchází leckdy obzvláštní světlo a poučení. Avšak již toho bylo řečeno až příliš mnoho, odpor k takovým věcem je prostě dětinský a zženštilý. .

/121/

Podrobněji je však třeba si všimnout další ná­ mitky, a to: že se běžnému chápání, ba-i každému rozumu (jenž je zvyklý na současný stav věcí) budou mnohé věci v mém popisu přírody zdát přespřílišjemné a zacházející do zbytečných po­ drobností. Musím tu Opakovat jen to, co jsem už vyjádřil dříve, že jsem od počátku až po dnes hle­ dal toliko pokusy přinášąjz'cz'světlo, a nikoli pokusy

přinášející plody, následuje v tom příkladu tvoření 152

božího, neboťBůh,ak užjsem několikrát zdůraznil, stvořil prvního dne toliko světlo a věnoval tomu jeden celý den a toho dne pak už k tomu nepřidal žádné dílo hmotné povahy. A tak kdyby se někdo domníval, že věci tohoto druhu jsou neužiteěné, uvažoval by stejně, jako kdyby soudil, že ani světlo není nikterak užitečné, protože to není věc pevná a hmotná. Avšak ve skutečnostije nutno říci, že poznání jednoduchých vlastností,81 jež je náležitě ověřeno a vymezeno, je jako světlo, ježto umožňuje přístup do svatyně vesmírných děl, má jakoby moc nad celými šiky a zástupy děl a strhuje je za sebou a otvírá prame­ ny nejvznešenějších zákonitosti, samo o sobě však přece jen nepřináší veliký užitek. Tak i písmena sama o sobě a každé zvlášť nic neznamenají a ne­ jsou nijak prospěšná, a přesto je to prvotní látka umožňující skladbu a artikulaci každé řeči. Také semena různých věcí, jež mají v sobě ukrytu moc­ nou sílu, nejsou k užitku (leda když vzrostou). Ani světelné paprsky nejsou samy blahodárné, jsou-li r02ptýleny, ledaže by se spojily. Vadí-li někomu už tato subtilnost spekulace, co potom říci o scholasticích, kteří se tak nesmír­ nou měrou zabývali přejemnělostmi? A přece tyto jejich přejemnělosti se vyčerpávaly jen ve slovech anebo aspoň v běžných pojmech (což je skoro to­ též) a neměly za předmět věci nebo přírodu. Byly zcela bez užitku nejen ve svých počátcích, nýbrž i ve svých důsledcích, a naprosto nebyly toho dru­ hu, že by' sice v přítomnosti nepřinášely žádný užitek, ale do budoucna slibovaly užitek nesmírný, jako jsou ty subtilnosti, 0 nichž tu vykládám. Lidé si mohou být zcela jisti, že na veškerou myšlenkovou subtilnost v disputacích a řečech, je-li jí užito teprve potom, když jsou objeveny zákonitosti, je už pozdě a že zaspala svou dobu, subtilnost je včasná, vhodná anebo alespoň na místě tam, kde uvažuje o zkušenosti a podle toho 153

pak stanoví zákonitosti. Scholastická přejemnělost, o níž jsme již mluvili, se sice chápe přírody a pach­

tí se po ní, ale nikdyji nepochopí a neporozumí T0, co se říká 0 náhodě a o štěstěně, je jistě nanej­ výš pravdivé, přenese-li se to na přírodu: že ma' totiž vepředuplno vlasů, zezadu je Však holá.82

A konečně, jestliže se při popisu přírody pohrdá věcmi obyčejnými či nízkými, anebo příliš jem­ nými či na počátku neužitečnými, platí tu slova oné ženy k pyšnému vládci, jenž odmítl její prosbu jako něco nízkého a nehodného jeho majestátu: Přestaň tedy být králem. Neboť je naprosto jisté, že

vládu nad přírodou nemůže získat ani si ji udržet ten, kdo se nechce zabývat takovýmito věcmi, poněvadž je považuje za příliš nepatrné a nízké. /122/

Někomu možná napadne i to, že je poněkud divné a zbytečně tvrdé, odstraňují-li všechny vědy i všechny autory zároveň jakoby jednou ranou a naráz, a to bez pomoci a podpory některého ze starých spisovatelů, a Spoléhám se tu jen na vlastní síly. Vím však, že kdybych chtěl jednat méně svědo­ mitě, nebylo by pro mne nijak obtížné dovolávat se pro to, co uvádím, starých časů ještě před Řeky (kdy přírodní vědy možná více vzkvétaly, i když se 0 tom tolik nemluvilo, a kdy je dosud nepřeru­ šovaly trouby a píšt'aly Řeků), anebo bych se mohl dovolávat (jistě alespoň zčásti) některých Řeků a dokládat se jejich svědectvím a získávat si tak vážnost, jako to dělají někteří lidé nové doby,83 kteří si podle nějakého starého rodokmenu při­ svojují šlechtictví a předstírají je, použivše k tomu příznivých genealogií. Já však, spoléhaje se na to, že jsou věci zřejmé,odmítám veškeré druhy výmys­ lů a podvodů. Nemyslím si též, že při tom, oč tu běží, nějak záleží na tom, zda to, co bude objeveno, bylo už kdysi známo starým a zda to v proměnli­ 154

vosti věcí i časů zapadlo či opět vzešlo, právě tak málo se lidé starají o to, zda Nový svět byl oním ostrovem, jemuž říkali Atlantis84 a jenž byl znám už starému světu, anebo zda byl poprvé objeven až nyní. Nové věci musíme přece objevovat ve světle přírody, a nikoli je hledat ve tmách sta­ rověku. Pokud jde o to, že můj odsudek je příliš všeobec­ ný, pak každý, kdo si věc správně rozváží, bude to mít zcela jistě za pravděpodobnější a skromnější postup, než kdybych byl pronesl odsudek jen Čás­ tečný. Kdyby totiž omyly nebyly zakořeněny již v prvních pojmech, bylo by možné, aby některé správné objevy napravily ty, jež jsou nesprávné. Ale protože omyly jsou základní a plynou Spíše z toho, že lidé věci zanedbali anebo přehlédli, než ze špatného a neSprávného úsudku, není divu, že lidé nedosáhli toho, oč se nesnažili, ani že nedospěli k cíli, který si nestanovili a nekladli, ani že nedošli na konec cesty, kterou nenastoupili a které se ne­

drželi. Pokud pak jde o to, že celá věc je příliš smělá, pak tvrdí-li někdo, kdo má pevnou ruku a jisté oko, že může narýsovat rovnou čáru nebo dokonalou kružnici lépe než kdo jiný, odvolává se tu na mož­ nost srovnání jejich schopností; tvrdí-li však na­ proti tomu někdo, že může nakreslit rovnou čáru podle pravítka a dokonalou kružnici podle kružít­ ka lépe než jiný jen od ruky a od oka, nemá se jis­ tě čím chlubit. To, co jsem řekl, neplatí toliko pro tento můj první pokus, s nímž začínám, nýbrž tý­ ká se to zároveň všech, kdo se této věci budou věno­ vatv budoucnu. Můj způsob objevování ve vědách vede k tomu, že sejednotlivá nadání téměř vyrov­ návají a že už toho mnoho nezbude na vynikající Vlastnostijednotlivců, protože se tu ve všem postu­ puje podle nanejvýš pevných pravidel a zcela bez­ pečných důkazů. A tak to, co jsem tu přinesl no­ vého, je spíše (jak už jsem několikrát 0 tom mlu­ 155

Vil) šťastná náhoda než nějaké mé zvláštní schop­ nosti a spíše plod času než nadání. je přece jisté, že náhoda vládne v lidských myšlenkách právě tak jako V lidských dílech a skutcích.

/123/ Mohu tedy o sobě říci to, co kdosi prohodil jen žertem, zejména proto, že to tak dobře vystihuje věc: j'e možné, aby měli stejný pocit tí, kdo pijí vodu,

jako ti, kdopijí víno.Ostatní lidé, at už ze starověku nebo z nové doby, pili až dosud ve vědách suro­ vou šťávu, jež prýštila sama sebou jako voda

z rozumu, anebo čerpanou logikou jakoby kolem ze studně. Já však piji a předkládám nápoj vytla­ čený z nesčetných hroznů, dostatečně vyzrálých a zavěas sklizených, sebraných a otrhaných po zrnkách, později vytlačených v lisu a posléze pro­ čištěných a ustálých v sudech. A tak není nic div­ ného na tom, že se s ostatními neshodneme.85 /124/ Be2pochyby mi někdo namítne i to, že jsem si sám nestanovil pravý a nejlepší cíl ve vědách a že nemám jasno 0 jejich účelu (tj. to, co vytýkám jiným). Hledání pravdy je ovšem záslužnějšía cen­ nější než všechna užitečnost a velikost jednotli~ vých děl, dlouho a přitom záměrně se zabývat zkušeností a hmotou (látkou) a prouděním jednot­ livých věcí, to znamená připoutávat mysl k zemi, anebo spíše svrhávat ji do zmatku a vřavy Tartaru a zamezovat jí tak v přístupu k jasu a klidu a ab­ straktní moudrosti (což jest stav mnohem bližší božství) a vzdalovat ji od ní. Tato námitka je mi docela po chuti a souhlasím s ní, neboť mi jde především a hlavně právě o to, co tu lidé sledují a čemu tu dávají přednost. Vždyť přece buduji v lidském rozumu základy pro pravdivý obraz světa, jaký skutečně je, a nikoli pro takový obraz světa, jak si jej kdo podle svých představ vytvořil. 156

Něco takového nelze ovšem provést, aniž svět na­ nejvýš svědomitě nerozpitváme a nezískáme zna­ losti jeho anatomie. Prohlašuji proto, že je třeba ony nevhodné pošetilé obrazy světa, jež vytvořila v jednotlivých ñlozoñích lidská fantazie, úplně rozbít. Nechť si lidé uvědomí (jak už jsme o tom psali výše), jak daleko jsou od sebe idoly lidské mysli a ideje mysli božské. Idoly totiž nejsou nic jiného než libovolné abstrakce, kdežto božské ideje jsou pravými známkami stvořitele na stvořeních, otisklje do hmoty ajimi hmotě určil pravé a přesné hranice. Pravda a užitečnost jsou tedy (v tomto případě) naprosto totéž86 a děl je si třeba více vážit proto, že jsou to záruky pravdivosti, než proto, že usnadňují a ulehčují život.

/125/ Možná že někdo bude mít i takové námitky, že dělám jen to, co už bylo uděláno dávno, a že lidé ve starověku se brali touž cestou jako já. A tak že se .dá tedy předpokládat a je to dokonce prav­ děpodobné, že i já, až všechno náležitě projdu a dokončím tyto tak veliké přípravy, se nakonec dostanu k nějakému takovému ñlozoñckému systé­ mu, jaké se rozbujely již ve starých dobách. Ne­ boť staří autoři si na samém počátku svých úvah připravili velké množství a velkou zásobu příkladů a speciálních případů, uspořádali je ve svých po­ známkách podle jednotlivých záhlaví a titulů a podle toho pak vytvářeli své filozofické systémy a své umění. Teprve později, .když řádně pronikli do věci, pronášeli svůj soud, přičemž tu a tam při­ dávali na vysvětlenou a objasněnou příklady. P0­ važovali však za zbytečné a trapné, aby se dostaly na světlo jejich poznámky, koncepty a komentáře k partikulárním případům, dělali tedy to, co je obvykle na stavbách, že totiž po dokončení budovy odstranili lešení a žebříky. Není ani myslitelné, že by to dělali jinak. 157

Kdo ještě docela nezapomněl na to, co bylo řečeno výše, snadno odpoví na tuto námitku (či spíše skrupuli). Způsob zkoumání a objevování, obvyklý ve starověku, totiž tito autoři sami po­ psali a vychází dostatečně najevo z jejich spisů. Počínali si'vlastně tak, že od několika příkladů a jednotlivých faktů přecházeli velmi rychle k těm nejobecnějším závěrům Čili k principům věd (přidali k tomu ovšem běžné pojmy a asi také ně­ jakou tu porci tradičních názorů, jež se těšily největší oblibě). Tyto principy byly pro ně ne­ ochvějně pravdivé a naprosto jisté, z nich pak od­ vozovali a dokazovali méně obecné závěry pro­ střednictvím středních termínů, na tom se vlastně zakládalo jejich umění. Teprve později, když do jejich pouček pronikly nové jednotlivé fakty a pří­ klady a uvádělo se to, co bylo v rozporu s jejich tvrzeními, zařazovali tyto nové fakty do svých systémů, přičemž používali umělého rozlišování, anebo obratně a důmyslně vysvětlovali znovu pra­ vidla, která tu dříve platila, či se nových faktů docela neomaleně zbavili tím, že je označili za výjimky. Naproti tomu příčiny jednotlivých jevů, jež nebyly v rozporu s jejich učením, přizpůsobo­ vali pracně oněm svým principům. Avšak to nebyl ani p0pis přírody, ani taková zkušenost, jakou by zkušenost měla být (do toho měla ovšem daleko). A že se tito autoři stále nadnášeli až k nejobecněj­ ším věcem, to přivodilo ve všem zkázu. / 126/

Dá se snad namítnout i to, že se tím, že se od­ mítám vyslovit a stanovit jisté principy do té doby, dokud se nedojde k nejobecnějším věcem řádným postupem přes střední stupně, zastávám jakési suspenze úsudku a tak že vlastně docházím k aka­ talepsii. Avšak to, co mám v úmyslu, není akata­ lepsie, neboť nepopírám smyslové poznání, nýbrž přicházím mu na pomoc, ani nepohrdám rozu­ 158

mem, nýbrž usměrňuji jej. Je jistě lépe vědět to, co je třeba vědět, a přece si přitom myslet, že ne­ víme ještě všechno, než se domnívat, že víme už všechno, a přitom nevědět to, co je třeba vědět. / 127/

Někdo může též pochybovat, nikoli snad přímo namítat, o tom, zda mám mluvit toliko 0 přírodní ñlozoñi, anebo zda mají být podle mé metody Zpracovány i ostatní vědy: logika, etika a politika. Jistěže chápu to, co už bylo řečeno, tak, že se to vztahuje na vše: tak jako se běžná logika, než zvlá­ dá věci sylogismem, netýká jen přírodních věd, nýbrž všech věd vůbec, tak i má logika, jež po­ stupuje induktivně, zahrnuje do sebe všechno. Uvádím ve svém popisu a ve svých tabulkách ob­ jevů také hněv, strach, stud a podobně, i příklady z občanského života, myšlenková hnutí paměti, slučování a rozlučování,87 soud aj., právě tak jako teplo a chlad, světlo či růst a podobně. Avšak moje metoda výkladu, když byl předtím pořízen a uspo­ řádán popis přírody, nepřihlíží toliko k činnostem a hnutím mysli (jako to dělá běžná logika), nýbrž také k přirozenosti věcí; řídím (usměrňuji) mysl tak, aby se mohla přirozenosti věcí přizpůsobit ve všech vhodných ohledech. Proto též napřed pro­ bírám ve své nauce O výkladu mnoho různých pravidel, jež přizpůsobují způsob objevování alespoň zčásti předmětu, vlastnosti a stavu, který zkoumáme. / 128/ Bylo by nespravedlivé, kdyby se někdo o mně domníval, že chci zničit a zrušit ty ñlozofie a ta umění, jichž dnes užíváme; právě naopak, leží mi na srdci jejich užitečnost, pěstování i vážnost. Nechci totiž vůbec překážet tomu, aby vzrůstaly a nadále byly předmětem diskusí, aby byly ozdo­ bou projevů, aby se jich používalo na profesor­ ských stolicích a aby vzkvétaly k prospěchu občan­

159

ského života, a konečně aby obíhaly se souhlasem všech lidí jako jakési mince. Prohlašuji však ote­ vřeně, že to, co přináším, nebude příliš vhodné k účelům právě zmíněným, protože to nelze uči­ nit poch0pitelným běžnému chápání, leda jen prostřednictvím účinků a děl. Jak upřímně to myslím, když mluvím 0 své lásce k tradičním vědám a o tom, že tu mám dobrou vůli, vysvítá z mých spisů vydaných na veřejnost (zejména z knihy O pokroku ve vzdělání).88 Nebudu už proto 0 tom mluvit. Upozorňuji však neustále a výslovně na to, že metodami, jež jsou nyní běžné, nelze dosáhnout velkých úspěchů ve vě­ decké teorii ani ve vědeckém pozorování, ani z nich nelze odvodit veliká díla. /129/ Zbývá ještě, abych řekl něco o vznešenosti své­ ho cíle. Kdybych to byl učinil dříve, mohlo by se zdát, že je to jen mé zbožné přání, ale nyní, kdy je naděje podložena a kdy jsou předsudky odstraněny, bude to snad mít větší váhu. Kdybych byl udělal všechno sám a své dílo úplně dokončil a kdybych se bohužel nemusel obracet na jiné lidi, aby se na této práci podíleli a abychom ji vykonali společně, jistě bych o tom rovněž ne­ mluvil, aby se to nevykládalo tak, že se chci chlubit svými zásluhami. Poněvadž však mám

podnítit pracovitost jiných a povzbudit a zapálit jejich ducha, stojí za úvahu, abych lidi ještě'upo­ zornil na některé jiné věci. Tedy za prvé: jak se zdá, daleko nejdůležitější místo mezi lidskými činnostmi zaujímaly objevy a vynálezy, tak se soudilo již ve starých dobách. Objevitelům a vynálezcům byly totiž prokazovány božské pocty, kdežto ti, kdo měli zásluhy v občan­ ském a politickém životě (např. ti, kdo založili město nebo říši, vydali zákony, osvobodili vlast z dlouhotrvajících běd, svrhli tyrany apod.), získali

160

nanejvýš pocty héroů. Kdyby to někdo řádně po­ rovnal, shledal by, že názor předchozích staletí byl správný. Vždyť přece dobrodiní plynoucí z objevů a vynálezů se může týkat celého lidského pokolení, občanské výhody se však týkají toliko jistých lidských sídlišť, přičemž nepřetrvají více než několik lidských věků, kdežto dobrodiní z objevů a vynálezů trvá na věčné časy. Politická reforma se obvykle neobejde bez násilí a zmatků ve státě a v občanském životě, kdežto objevy a vy­ nálezy přinášejí blaho a dobrodiní, aniž přitom dochází k nějakému bCZpráví a neštěstí. Objevy a vynálezy jsou jakoby nový druh stvo­ ření a napodobení božích děl, jak 0 tom správně psal básník: „Zma, zárodky chleba, bídne'mu lidstvu první rozdaly Athény slavnéhojména, obnovily mu život a zví/:079; daly o _ .“89

Stojí rovněž za pozornost, že Šalamoun, když byl na vrcholu své moci a vládl říši, oplýval zla­ tem, patřily mu velkolepé budovy, měl mnoho vojska, služebnictva a Spoustu lodí, v době, kdy jeho jméno bylo proslulé a vzbuzoval V lidech ten největší obdiv, nepovažoval nic z toho za hodno slávy, nýbrž prohlásil:

Sláva boží jest skrývatz'věc,

ale sláva králů zpytovatz' věc.

A dále (libo-li) at' si každý rozváží, jak veliký rozdíl je mezi životem lidí v nějaké nanejvýš kultivované evropské zemi a životem těch, kdo obývají nějakou zcela divokou a barbarskou kra­ jinu Nové Indie ;9° zjistí, že se od sebe liší do tak značné míry, že lze právem říci, že je tu člověk člověkubohem, a to nejenom proto, že mu přináší

pomoc a dobrodiní, nýbrž také proto, že se na­ prosto nedá porovnat jejich stav. Něco takového nezpůsobuje ani slunce, ani podnebí, ani nějaké tělesné rozdíly, nýbrž toliko umění. Dobré je rovněž povšimnout si moci, síly a dů­ 161

sledků objevů a vynálezů, jež se projevují nejvíce na třech objevech, které nebyly starým národům známy a jejichž počátky, i když nedávné, jsou temné a neslavné. je to umění tiskařské, vynález střelného prachu a vynález kompasu. Tyto tři objevy změnily tvářnost i stav věcí na celém světě: první v písemnictví, druhý ve vojenství a třetí pokud jde o námořní plavbu. Vedly k nesčetným změnám a žádná vláda, ani ñlozoñcká škola, ani hvězda neměly takový vliv a účinek na lidské záležitosti, jako tyto mechanické objevy. Vzhledem k tomu, oč nám jde, nebude kromě toho nedůležité ani to, když si rozlišíme lidskou ctižádost na její druhy a jakoby stupně. První druh lidí touží rozšířit svou moc ve vlasti, tento druh je nízký a podlý. Druzí lidé jsou takoví, kteří se snaží rozšířit moc své vlasti a její vládu nad ostatními lidmi, to má v sobě jistě více dů­ stojnosti, ale sotva méně žádostivosti. Jestliže se však někdo snaží obnovit a rozšířit moc a vládu celého lidského rodu nad světem, je tato ctižádost (dá-li se to vůbec ctižádostí nazvat) jistě zdravější a vznešenější než ostatní. Vláda lidí nad věcmi je však založena pouze na jednotlivých uměních a vědách. Přírodě se totiž nedá poroučet, leda poslušnosti. Kromě toho, jestliže si lidé natolik vážili uži­ tečnosti jediného částečného objevu či vynálezu, či považovali toho, kdo si zavázal nějakým dobro­ diním celé lidstvo, za více než člověka, jak teprve si budou vážit toho, kdo objevil'něco takového, pomocí čehož bude možno objevit snadno všech­ no ostatní? A přece (abych už řekl celou pravdu) jako jsme velice zavázáni světlu za to, že nám umožňuje chůzi po cestách, provozovat umění, číst, navzájem se rOZpoznávat, nicméně samo vi­ dění světla je věc znamenitější a krásnější než všechno jeho nejrozmanitější využití, tak jistě také pozorování věcí, tak jak jsou, bez jakékoli pověry 162

či podvodu, bez chyb nebo zmatků, je samo o sobě mnohem cennější než veškeré plody objevů a Vy­ nálezů.91 A konečně, ať se nikdo nedá zviklat tím, kdyby někdo namítal, že věd a umění bylo zneužito ke zlu, k přepychu apod. To se dá totiž říci o všech­ druzích dobra na tomto světě: o nadání, o sta­ tečnosti, o silách, formě (kráse), bohatství, o světle samém apod. Nechť jen lidské pokolení opět na­ bude svého práva nad přírodou, jež mu náleží jakožto boží dar, a nechť je mu dána moc, nad jejich správným užíváním bude bdít zdravý rozum a zdravé náboženství.

/130/ Již je věru na čase, abych předložil samo umění výkladu přírody. Třebaže mám za to, že jsem v něm podal ta nejužitečnější a nejsprávnější pra­ vidla, přece jen netvrdím, že by bylo naprosto nutné (tj. že by se bez něho nedalo udělat vůbec nic), anebo že by bylo dokonalé. Vždyť jsem přece toho názoru, že kdyby lidé měli pohotovč správný popis přírody a zkušenosti a pečlivě se jimi zabývali a přitom se řídili dvěma pravidly, a to: kdyby předně upustili od tradičních názorů a pojmů, a za druhé kdyby aspoň na čas odvrátili mysl od nejvyšších obecnin a obecnin jim nejbliž­ ších, že by mohli přijít na mou formu výkladu pouze vlastní silou mysli, aniž by k tomu potře­ bovali nějaké umění. Výklad je totiž pravé a při­ rozené dílo mysli, jež byla zbavena všeho, co jí překáželo, moje pravidla však přece jen zjedná­ vají ke všemu lepší přístup a jsou spolehlivější. Netvrdím ovšem, že se k nim již nic nedá při­ dat, právě naopak, já, který mám na zřeteli mysl, nejenom pokud jde o její vlastní schopnosti, nýbrž i v jejím vztahu k věcem, musím soudit, že se zdokonalováním počtu objevů a vynálezů bude se zdokonalovat i umění objevovat a vynalézat. 163

DRUHÁ KNIHA

AFORISMŮ

0 výkladu přírody

čili království člověkal

/1/ Výsledek a cíl lidské moci je vytvořit a způsobit v daném tělese nějakou novou přirozenou vlast­ nost nebo nějaké nové vlastnosti. Výsledek a cíl lidského vědění je objevit formu2 dané přirozené vlastnosti čili její pravou odlišnost neboli vytvá­ řející ji přirozenost (natura naturans) čili zdroj jejího vzniku (takové totiž máme termíny, jež se nejvíce přibližují pravému významu věci). Těmto dvěma prvotním úkolům jsou podřazeny dva jiné, druhotné a podřadnějšího významu. Prvnímu z nich přísluší přeměna konkrétních lá­ tek v mezích možnosti, druhý je charakterizován snahou objevit ve všem vznikání a pohybu skrytý proces3 postupující od zjevné působící příčiny a hmoty k vnitřní způsobené formě a další po­ dobnou snahou objevit skrytou strukturu těles,4 jež jsou v klidu a nepohybují- se.

/2/ Jak špatně je na tom současná lidská věda, vy­ plývá i z toho, co se obecně uznává. Správně se postuluje, že pravdivě vědět znamená znát příčiny. Není nevhodné ani to stanoví-li se čtyři příčiny: I p víš' Iv ' I v r lat/ca, forma, hybna [mama a ucel. Z nlch ucelova

164

příčina vědám nejenom neprospívá, nýbrž do­ konce škodí, zejména tehdy, když jde o lidské jednání.5 Ze by se odkryla forma, to se pokládá za beznadějně. Hybná příčina a látka, tak jak se zkoumají a jak se obvykle uznávají, jsou příčiny vzdálené, nesouvisící se skzytýmprocesemvedoucím

k formě; jsou to příčiny vedlejší a nadbytečné a pro pravdivou a účinnou vědu neznamenají skoro žádný přínos. Přitom jsem ovšem nezapo­ mněl na to, co jsem svrchu označil za omyl lidské mysli (omyl mnou Opravený), že prý formy jsou základní složkou jsoucnosti. I když totiž v přírodě neexistuje vpravdě nic jiného než jednotlivá tělesa se svými jednotlivými čistými akty, přece jen sám tento zákon, podle něhož se to děje, jeho objevení, prozkoumání a vysvětlení, je ve vědách základem veškerého poznání i činnosti. A je to tento zákon a jeho články, co mám na mysli, když mluvím o formách.6 Používám tohoto termínu zejména proto, že už se značně rozšířil a že se běžně vy­ skytuje. _

/3/

Jestliže někdo poznal příčinu nějaké přiroze­ né vlastnosti (například bělosti nebo tepla) na ně­ kterých předmětech,je jeho vědění neúplné. A kdo je schopen dosáhnout určitého výsledku toliko při určitých substancích (při těch, které jsou s to takový výsledek na sebe vzít), toho moc je právě tak ještě nedokonalá. Kdo zná pak jenom hybnou a materiální příčinu (cožjsou příčiny nestálé a ne­ jsou ničím jiným něž jakýmisi nositeli; jsou to příčiny, jež vytvářejí formu jenom v některých případech), ten může dosáhnout nových objevů pouze tehdy, jsou-li si substance nějak podobny a jsou-li napřed vybrány, nedosáhne však pevného řádu ve věcech, neboť ten leží ve větší hloubce7. Kdo však zná formy, ten chápe, že i za těmi nejod­ lišnějšímisubstancemi je jednota vlastnosti. Dovede odhalitiprovést to, co dosud nikdy nebylo vykoná­ 165

no, co nikdy ncuskutečnily ani proměnlivost přírody, ani píle pokusů, ani sama náhoda a co by lidem vůbec nepřišlo na mysl. Z objevení forem plynou tudíž pravdivé úvahy a neomezená praktická činnost. . /4/ I když cesta k m001 a cesta k lidskému vědění jsou navzájem spolu těsně spjaty a jsou skoro totožné, je přece jen bezpečnější, už proto, že tu existuje onen zhoubný a zakořeněný zvyk pohy­ bovat se v abstrakcích, počít a rozvíjet vědy od

těch základů, jež jsou ve vztahu k jejich praktické části, a to tak, aby tato jejich praktická stránka určovala a vymezovala jejich stránku teoretickou. Musíme proto, máme-li v nějakém daném tělese vytvořit nějakou novou vlastnost nebo nějakou takovou vlastnost k danému tělesu přidat, při­ hlédnout k tomu, jaký předpis či směrnice nebo jaká pravidla by tu byly nejvhodnější, a zformu­ lovat to pokud možno prostě a jasně. Tak napří­ klad, kdyby chtěl někdo udělit stříbru žlutou barvu zlata či zvětšit jeho váhu (při zachování zákonů hmoty), anebo nějakému neprůhlednému kamení dát průhlednost, nebo sklu dát pružnost, či anorganickému tělesu růst, bylo by (jak pravím) nutné přihlédnout k tomu, jaký předpis či pra­ vidla by bylo nejlépe zachovávat. Každý si bez­ pochyby Zprvu bude přát, aby se mu ukázalo něco takového, co nebude marným dílem, ani ho ne­ zklame při pokusu. Za druhé, každý si bude přát, aby měl k dispozici takové předpisy, aby nebyl vázán jen na určité rostředky a zároveň aby nebyl spoután určitými způsoby jednotlivých ope­ rací. Mohlo by se totiž stát, že by nebyl sch0pen anebo by neměl příležitost opatřit si a zajistit právě tyto prostředky. Jsou-li pak ještě jiné pro­ středky a jiné způsoby (kromě oněch uvedených v předpise), jež mohou přivodit takovou přiroze­ nou vlastnost a jež jsou snad v jeho moci, je od 166

nich omezujícím předpisem odloučen a nijak mu neprOSpívají. Za třetí, každý si bude přát, aby se mu ukázalo něco, co by nebylo stejně obtížné jako sama činnost, jejíž pomocí zkoumá, nýbrž co by bylo praktičtější. A proto o pravém a dokonalém předpise platí toto pravidlo: má být jistý, má připouštět jistou volnost, má uvádět na cestu, která by vedla k činnosti. Stejně tak je tomu i s objevováním pravé for­ my. Vždyť přece forma nějaké přirozené vlast­ nosti je taková, že byla-li dána forma, následuje nevyhnutelně i přirozená Vlastnost sama. A tak je forma přítomna vždy tam, kde je přítomna ona přirozená vlastnost, vesměs ji potvrzuje a je V ní vždy obsažena. Táž forma je pak taková, že je-li odstraněna, mizí bezpodmínečně i daná přiroze­ ná vlastnost. Proto je vždycky nepřítomna tam, kde je nepřítomna i ona přirozená vlastnost, ustavičně ji neguje a je obsažena pouze v ní. Posléze, pravá forma je taková, že danou přiroze­ nou vlastnost vyvozuje z nějakého zdroje esence, jež je obsažena v mnohých a je v přírodě známější (jak se říká) než sama forma.8 Pro pravou a do­ konalou obecnou zásadu vědy platí tedy tento předpis a výrok: abychom objevili jinou přiro­ zenou vlastnost, již by bylo možno s danou při­ rozenou vlastností zaměnit, a přece by to bylo vymezení přirozené vlastnosti známější jakožto pravého rodu.9 Tyto dva předpisy, jeden praktic­ ký a druhý teoretický, jsou jedno a totéž, a co je nejužitečnější v praxi, je nejpravdivější i v teorii. /5/ Předpis neboli zásada o přeměně těles je dvojího druhu. Za prvé se lze dívat na tělesojako na soubor čili spjatost jednoduchých přirozených vlastností; tak například ve zlatě se spojují tyto přirozené vlastnosti: je žluté, má určitou hmotnost, je kujné 167

a tažné až do určité míry, nestává se prchavým ani neztrácí nic ze svého množství v ohni, taje do takové a takové tekutosti, rozlučuje se a r02p0uští takovými a takovými způsoby. Podobně je tomu i s ostatními přirozenými vlastnostmi, jež se ve zlatě setkávají. Zásada tohoto druhu tedy odvo­ zuje věc z forem jednoduchých přirozených vlast­ ností.10 Neboť kdo zná formy a způsoby, jak za­ vést žluť, hmotnost, tažnost, pevnost, tekutost, rozpustnost aj., jejích správný poměr a odstupňo­ vanost, bude hledět a snažit se, aby se mohly spojit v nějakém tělese, které by se takto přeměnilo ve zlato.11Tento druh práce patří k prvotní činnosti. Způsob vytváření jedné jednoduché přirozené vlastnosti je týž jako způsob vytváření přirozených vlastností mnoha, ledaže snad je Člověk při této činnosti více omezován a spoutáván tím, že poža­ duje několik těchto přirozených vlastností najed­ nou, ježto je obtížné sloučit tolik přirozených vlastností navzájem. Přirozené vlastnosti se totiž nesnadno spojují, leda jestliže se scházejí dohro­ mady po vyšlapaných a pro tyto přirozené vlast­ nosti běžně známých cestách. Je ovšem třeba říci, že tento druh práce (který přihlíží k jednotlivým přirozeným vlastnostem, třebaže jen v jednom konkrétním tělese) vychází z toho, co je v přírodě stálé, věčné a obecné a otevírá lidské moci široké cesty, jaké může lidské myšlení (za současného stavu věcí) sotva poch0pit anebo si jen dopředu představit. Naproti tomu zásada druhého druhu, jež závisí na

objevení

skryté/20 procesu, nepostupuje

přes

jednoduché přirozené vlastnosti, nýbrž přes kom­ paktní tělesa, tak jak je nalézáme v přírodě v je­ jím pravidelném běhu.12Například: v případě, že se zkoumá, z jakých počátků, jakým způsobem a v jakém procesu vzniká zlato nebo nějaký jiný kov či nerost, počínaje prvním rozpouštěním a od surových zárodků, až se vytvoří dokonalý mine­ 168

rál; anebo podobně, v jakém procesu se rodí rostliny od prvního zhuštění šťáv v zemi Či od semen až k rostlině, jež má svou formu se všemi oněmi postupnými pohyby a se vším tím rozma~ nitým a us'tavičnýmpůsobením přírody; podobně, jde-li o vysvětlení, jak se rodí zvířata od početí až k porodu a podobně i u tělesjiných. Toto zkoumání ovšem nepřihlíží jen k tomu, jak vznikají tělesa, nýbrž také k jiným pohybům a úkonům přírody. Například: v případě, že se zkoumá proces výživy jako celek i v jednotlivých svých aspektech od prvního požití potravy až k jejímu dokonalému strávení, anebo podobně pohyb vůle u živočichů od prvního dojmu vzbu­ zujícího představivost přes ustavičné působení spiritů13až k ohýbání a pohybu údů; anebo když se vysvětluje pohyb jazyka, rtů a ostatních mluvi­ del až do té doby, kdy se vysloví první artikulova­ né zvuky. Neboť také toto zkoumání se vztahuje na přirozené vlastnosti (konkrétní neboli kombi­ nované v jedne' struktuře) a lze na ně pohlížet jako na zvláštní a speciální stavy přírody“, nikoli však jako na základní a obecné zákony, jež jsou základem forem. Musíme jistě uznat, že tento Způ­ sob se zdá snáze proveditelný, nám bližší a naděj­ nější nežli způsob onen. A podobně oblast praxe, jež odpovídá této strán­ ce teoretické, vychází od věcí, které se v přírodě vyskytují pravidelně, rozšiřuje svou působnost na věci jim nejbližší anebo alespoň od nich nepříliš vzdálené. Pokud však jde o hlubší a důkladnější působení na přírodu, to zcela závisí na prvotních zákonitostech. I tam, kde člověkunení dána schop­ nost 'nějak působit, ale může toliko poznávat, jako je tomu například v případě nebeských těles (člověku přece nepřísluší, aby působil na nebeská tělesa anebo je nějak měnil či přetvářel), musí přece jen při zkoumání skutečnosti či pravdivosti VIV' věcí právě tak jako poznání pricm a shod vycházet 169

od oněch primárních a obecných zásad platících o jednoduchých přirozených vlastnostech, jako na­ příklad 0 samovolném otáčení, o přitažlivosti čili síle magnetické a o mnoha jiných, jež jsou obec­ nější než sama nebeská tělesa. Nikdo ať tedy ne­ doufá, že bude vyřešena otázka, zda se při den­ ním pohybu otáčí ve skutečnosti Země nebo nebesa, dokud se předtím nepochopí podstata samovol­ ného otáčení. /6/ Avšak skzyçýproces,15o němž tu mluvím, je něco

docela jiného, než co si lidé (tak ak jsou dnes před­ pojati) dovedou snadno představit. Nerozumím tím nějaké viditelné míry či známky anebo snad stupně procesu probíhajícího v tělesech, nýbrž proces dokonale a naprosto nepřetržitý, který většinou uniká našim smyslům. Například: při všem vznikání a přeměně látek musíme zkoumat, co se ztratí a vyprchá, co zůsta­ ne, čeho přibude; co se roztahuje a co se stahuje; co se slučuje a co se rozlučuje; co pokračuje a co přestává; co podněcuje a co překáží; co převládá a co podléhá; a mnohé jiné podobné věci. To všechno musíme ovšem zkoumat nejenom při tvoření a přeměně těles, nýbrž podobně i při všech ostatních změnách a pohybech musíme vyšetřovat, co předchází a co následuje; co spíše podněcuje a co spíše oslabuje; co uvádí do pohybu a co jej řídí a tak podobně. Toto všechno je vědám (poněvadž jsou nyní sestaveny nanejvýš nedoved­ ně, ba zcela nevhodně) neznámé a takřka se toho ani nedotkly. Protože se každé působení v přírodě uskutečňuje prostřednictvím velmi malých částic anebo přinejmenším částic tak nepatrných, že unikají našim smyslům, nikdo nemůže doufat, že bude moci ovládnout přírodu nebo ji nějak usměrňovat, dokud řádně nepochopí a neprozkou­ má tento proces a dokud mu Opravdu neporozumí. 170

/7/ Neméně nové než objev skrytého procesu a for­ my je i zkoumání a objevení skrytého utváření látek v tělesech.16Meškáme totiž dosud v předsíni přírody a nesnažíme se, aby se nám dostalo přístu­ pu do jejích vnitřních komnat. Nikdo nemůže dát danému tělesu nějakou novou přirozenou vlastnost, ani je nemůže s úspěchem a vhodně přeměnit v nějaké těleso nové, dokud těleso, jež se má změnit Či přetvořit, dobře nepozná. Jinak se zaplete do jalových, anebo ale5poň obtížných procedur, jež neodpovídají povaze tělesa, na něž chce působit. Je proto třeba otevřít k tomu cestu a náležitě ji zajistit. Naprosto správné a užitečné je, že se vynakládá úsilí na anatomické výzkumy organických těles (jako jsou těla lidská a živočišná); je to zřejmě činnost velice důmyslná a zároveň je to Správný postup, jak zkoumat přírodu. Avšak tento druh anatomie je předmětem zraku a smyslů a je proto namístě toliko u těles organických. Nabízí se jaksi sám sebou a je snadný ve srovnání s pravou ana­ tomií skrytého uspořádání v látkách, jež se po­ kládají za stejnorodé, zvláště ve věcech specific­ kých17 a v jejich rozrůzněných částech, jako na­ příklad v částech železa a kamene; ve stejnoro­ dých částech rostlin a živočichů, jako například v koření, v listu, v květu, V mase, v krvi, v kosti atd. Ani na tomto druhu zkoumání nepřestávali lidé pilně pracovat, neboť je to to, oč běží při od­ dělování stejnorodých těles destilací a jinými způsoby rozlučování, aby se projevila nestejno­ rodost složené látky tím, že se spojí dohromady její stejnorodé části. Je to zároveň obvyklé a k našim výzkumům to přispívá, ačkoli nás to ovšem často zklame, poněvadž se původ mnohých přirozených vlastností přičítá a přisuzuje oddělování, jako by již dříve byly ve složené látce obsaženy, třebaže byly způsobeny a vyvolány teprve nově (ex post) 171

ohněm, teplem a jinými druhy otvírání látek. Ale toto všeje toliko malá část činnosti, jíž je zapotřebí k objevení pravé struktury ve složené látce, ježto toto uspořádání je věc daleko jemnější a přesnější a působením ohně se spíše zatemní, smíchá a uvede ve zmatek, než by se vypátrala a objasnila. Rozklad a rozlučování těles a látek je proto třeba provádět nejenom pomocí ohně, nýbrž také rozumem a pravou indukcí, přičemž se použije pomocných pokusů, srovnávání s jinými tělesy a zároveň převedení na jednoduché přirozené vlastnosti a jejich formy, jež se ve složeném tělese stýkají18a vzájemně na sebe působí. Je tedy nutno přejít od Vulkána k Minervě, máme-li v úmyslu vynést na světlo pravou stavbu a strukturu těles. Na této stavbě a struktuře pak závisí všechny skryté a takzvaně speciñcké vlastnosti těles a jejich takzvané síly, jež jsou ve věcech a z nichž lze vy­ vodit všechny zákonitosti možné změny a pře­ meny.

.

Je nutno například vyšetřit, kolik je v celém tělese spiritu a kolik hmatatelné substance, zda je tento spirit hojný a převažuje či zda se tu vy­ skytuje jen ve skrovném a malém množství, zda je jemný či hrubý, zda je spíše vzdušný anebo spíše ohnivý, čilý či ochablý, slabý či silný, na postupu či na ústupu, přerušovaný Či souvislý, zda odpovídá vnějším okolním předmětům či zda je s nimi v neshodě atd. Stejnému vyšetřeníje nutno podrobit i hmatatelnou substanci, která přijímá do sebe neméně rozdílů než spirit, a to v jejích vláknech a nitích a v celém jejím tkanivu. Dále pak rozmístění spiritu uvnitř tělesné masy, jeho póry, dráhy, žíly a buňky a zárodky čili první pokusy o organické tělo. Ale i při tom a při všem objevování skryté struktury plane pravé a jasné světlo prvních obecných principů“, které zcela rozptyluje veške­ rou temnotu a neurčitost. 172

/8/ Věc se ovšem nedá převést na teorii atomů, která předpokládá prázdno a neměnitelnost hmoty (což je obojí mylně),20 ale musí se dojít k pravým skutečně existujícím částieím. Není rovněž tře­ ba, aby se někdo dal odstrašit jemností tohoto zkoumání a tvrdil, že něco takového se nedá Vůbec vysvětlit, nýbrž právě naopak, Čím ví­ ce se zkoumání přiblíží i jednoduchým přiro­ zeným vlastnostem, tím spíše se všechno vyjasní a všemu se porozumí, práce bude postupovat od složitého k jednoduchému, od nesouměřitelného k souměřitelnému, od nespočetného ke spočetné­ mu a od neohraničeného a neurčitého k určitému a jistému, jako je tomu s písmeny v písmu21 a s tóny v hudbě. Zkoumání přírody postupuje přece nejlépe tehdy, když fyzika končí matema­ tikou.22

Nikdo se také nemusí bát velkých čísel ani ma­ lých zlomků. Ve věcech, které se vyjadřují čísly, může snadno každý klást a představovat si tisíc

jako jednotku, anebo tisícinu nějakéjednotky jako jeden celek. /9/ Ze dvou druhů obecných principů, jež byly stanoveny výše, plyne pravé rozdělení filozofie a věd; běžných termínů (jež se ještě nejlépe hodí k označení věci) užívám přitom ovšem ve svém vlastním smyslu. Tak metafyziku tvoří zkoumání forem, jež jsou (alespoň z rozumového hlediska a co do své zákonitosti) věčné a nezměnitelné;23 zkoumání pak lyzbne'a materiální příčiny a skrytého procesu a skryté struktury (což se všechno vztahuje

k obyčejnému a obvyklému běhu přírody, a nikoli k jejím základním a věčným zákonitostem) tvoří fyziku. Jim pak jsou podřízeny dvě praktické vědy: fyzice mechanika a metafyzice magie (v nejčistším

slova smyslu), ježto její cestyjsou široké a její vláda nad přírodou je větší. 173

/10/ Když jsem takto stanovil účel své nauky, mu­ sím nyní přejít k pravidlům, a to po pořádku a co nejméně zpřeházeně. Můj návod k výkladu pří­ rody má obecně dvě části?“ první část pojednává o tom, jak ze zkušenosti vyvozovat a vytvářet obecně zásady (tvrzení), druhá část se zabývá tím, jak z obecných zásad odvozovat a rozvíjet nové pokusy. První část se dělí dále na tři oddíly, poskytuje totiž trojí službu: službu smyslu, službu paměti a službu mysli čili rozumu.25 Nejprve je třeba připravit postačující a správný p0pis přírody a pokusů.26 Takovýto popis je zá­ kladem všeho, neboť to, co příroda tvoří nebo plodí, nelze si jen představovat či vymýšlet, nýbrž je nutno to objevit. Popis přírody a pokusů je však tak rozmanitý a tak pestrý, že mate a jen rozptyluje rozum, ne­ ní-li náležitě uspořádán a řádně připraven. Je proto třeba sestavit tabulky a soupisy jednotlivých případů”, a to takovým způsobem a při dodržo­ vání takové instrukce, aby s nimi rozum mohl pracovat. I kdyby se to však stalo, rozum ponechaný sám sobě a počínající si zcela libovolně není přesto schopen a způsobilý k tomu, aby stanovil obecné zásady, ledaže by byl řízen a k tomuto účelu ná­ ležitě vyzbrojen. Musí se tedy, za třetí, použít in­ dukce, a to indukce pravé a zákonitě, jež je vlastně jakýmsi klíčem k výkladu.” Musím tedy začít od konce a teprve potom se vrátit k ostatnímu.29 / 11/

Zkoumání forem postupuje takto: kromě toho, že je dána přirozená vlastnost, je třeba rozumu předložit přehled všech známých případů, jež se v této přirozené vlastnosti shodují, třebaže jejich substance jsou si nepodobny. Takovýto přehled musí být dělán výčtem, aniž se přitom ukvapeně 174

spekuluje anebo zachází do přílišných podrobností. Například zkoumání formy tepla vypadá asi takto: Případy, které se shodují v přirozeně vlastnosti tepla30

l. Paprsky sluneční, zejména V létě a v poledne. 2. Paprsky sluneční odražené a soustředěné, na­ příklad mezi horami či zdmi, a nejvíce ze všeho v zápalných zrcadlech.31 . Ohnivé meteory. Blesky, které zapalují. Erupce plamenů z dutin hor atd. Každý plamen. Rozžhavená pevná tělesa.32 Teplé přírodní prameny. Vroucí nebo zahřáté tekutiny. lO. Horké výpary a kouře a vzduch sám, jenž nejvíce a nejrychleji přijímá teplo, je-li uzavřen, jako například v tavicích pecích. ll. Teplé počasí vznikající z přirozeného složení vzduchu nehledě na roční dobu. 12. Vzduch uzavřený v podzemí v některých jes­ kyních, zvláště v zimě.33 13. Všechny látky obsahující vlas, jako vlna, zví­ řecí kožešiny a peří, mají v sobě rovněž teplo.34 14. Všechna tělesa, jak pevná, tak tekutá, jak hustá, tak i řídká (jako je i sám vzduch), jež byla nějakou dobu vystavena ohni. 15. Jiskry tvořící se prudkým úderem ocele o kře­ SOPŇQP'rPW

mm.

16. Každé těleso, které se silně tře, jako kámen, dřevo, sukno atd., takže osy a nápravy kol často vzplanou. V Západní Indii se rozněcoval oheň třením. 17. Zelené a vlhké rostliny, jsou-li uzavřeny a na­ kupeny na sobě, jako například růže narovnané v koších. Právě tak často vzplane i seno, je-li uloženo ještě vlhké. 18. Nehašené vápno pokropené vodou. 175

19. Železo, když bylo nejprve r02puštěno v baňce lučavkou, a to aniž se přiblížilo k ohni, podobně i cínvatd., nikoli však do té míry. 20. Zivočichové zejména a neustále ve svých útrobách, třebaže u hmyzu teplotu nepociťujeme, protože tělo je tu příliš malé. 21. Koňský hnůj a podobně i čerstvé výkaly zvířat. 22. Silný olej sírový a vitriolový působí jako tep­ lo tak, že spaluje plátno. 23. Olej majoránový a podobné oleje působí jako teplo tak, že spalují zuby. 24. Silný a dobře rañnovaný líh působí jako teplo, takže vhodíme-li do něho vaječný bílek, srazí se a zbělí téměř tak jako bílek vařený; hodíme-li do něho chléb, vyschne a ztvrdne35jako topinka. 25. Aromatické a palčivé rostliny, jako vlasovec medinský, řeřicha atd., třebaže nejsou teplé na dotek (ani celé, ani roztlučeny na prášek), přece jen, když je rozžvýkáme, pálí a hřejí na jazyku a na patře. 26. Silný ocet a všechny kyseliny působí bolest na údu, který není pokryt pokožkou, jako v oku, na jazyku a na kterékoli části těla, je-li poraněna a je-li tu odřena kůže. Tato bolest se příliš neliší od té, kterou působí žár. 27. Také prudký a silný mráz působí jakýsi pocit pálení, jak je to zachyceno ve verši: „Pálí pronikavý a mrazivý severák.“36 28. A jiné. Tuto tabulku nazývám obvykle tabulkou esence a přítomnosti. / 12

Za druhé musíme roziimu předložit přehled případů, v nichž daná přirozená vlastnost není přítomna, protože forma (jak už bylo řečeno) nesmí být tam, kde není přirozená vlastnost, a mu­ sí být tam, kde přirozená vlastnost je. Kdyby se 176

však měly uvádět všechny případy, nebralo by to konce.37

„Případyzáporné je proto třeba podřídit přípa­ dům kladným a vyšetřovat nepřítomnost dané přirozené vlastnosti jen na předmětech, jež jsou nejbližší oněm případům, v nichž je daná příro­ zená vlastnost obsažena a v nichž se projevuje. Tuto tabulku obvykle nazývám tabulkou odchylek čili nepřítomnosti v nąjbližším.

Nqibližšl případy, v nic/zz'přirozená vlastnost tepla chybí

Prvnlmu kladnému případu odpovida' první případ záporný čili podřízený.

l. Paprsky Měsíce,hvězd a komet nejsou na dotek teplé, dokonce se dá obvykle pozorovat, že za úplňku jsou nejtužší mrazy. Ale větší stálice, kdyžje míjí Slunce, anebo se jim přiblíží, pravděpodobně zvětšují a zesilují žár sluneční, jak se to stává, když Slunce stojí ve znamení Lva, a o takzvaných Psích dnech. Druhý případ kladnýodpovídá druhému případu za'pomému.

2. Paprsky sluneční neohřívají takzvanou střední oblast vzduchu, což se obvykle ne špatně vysvět­ luje tím, že tato oblast není' dost blízko mase Slunce, odkud paprsky vyzařují, ani dost blízko Zemi, odkud se paprsky odrážejí. To je jasně vidět na vrcholcích hor (nejsou-li příliš příkré), kde leží věčný sníh. Naproti tomu zaznamenali mnozí pozorovatelé, že na vrcholu Pico de Tene-' riffa a též v peruánských Andách jsou právě vrcholky hor beze sněhu a sníh leží pouze v nižších polohách. Ani vzduch na vrcholcích těchto hor není příliš studený, nýbrž je pouze řídký a ostrý, takže v Andách oslňuje a zraňuje zrak právě svou přílišnou ostrosti a žaludek dráždí ke zvracení. I starověcí autoři zaznamenali, že na vrcholku 177

Olympu byl řídký vzduch, a že ti, kdo tam chtěli vystOupit, museli si brát s sebou houby namočeně v octě a ve vodě. Ty si pak přikládali k ústům a k nosu, poněvadž jim řídký vzduch znemožňo­ val dýchání. O tomto vrcholku se také vyprávělo, že tam bylo do té míry jasno a klidno a že tam nebyl vůbec žádný sníh ani deště, ani větry, že písmena, jež napsali ti, kdo tam obětovali, prstem do popela na oltáři Diově, zůstala po celý rok neporušena. A i dnes, když chce někdo vystoupit na vrchol Pico de Teneriffa, jde tam v noci, a nikoli ve dne. Krátce po východu Slunce na­ pomínají a vybízejí průvodci, aby se rychle se­ stoupilo, poněvadž tu (jak se zdá) hrozí nebeZpečí, že vzduch příliš zřídne a že v něm zahynou a udusí se životní duchové (spiriti). Třetí případ kladný

odpovídá druhému případu zá­

pornému. 3. Paprsky sluneční odražené v krajinách poblíž polárních kruhů dávají jen slabé a nepatrné teplo, takže Nizozemci, kteří přezimovali na Nové zemi a čekali, že se jejich loď uvolní z ledových spoust, jež ji obklopily na počátku července, zklamali se ve svých nadějích a byli nuceni svěřit se člunům. Na tom je tedy jasně vidět, že přímé paprsky sluneční zmohou málo i na rovině, třebaže se tu odrážejí, ledaže by se znásobily a spojily, což se stává tehdy, když Slunce stojí co nejkolměji, protože pak dopadají paprsky v ostřejších úhlech a dráhy jednotlivých paprsků jsou blíže. Stojí-li však naopak Slunce šikmo, pak jsou ony úhly velmi tupé a dráhy paprsků jsou následkem toho od sebe více vzdáleny. Je však nutno poznamenat, že účinků slunečních paprsků může být mnoho, i pokud jde o přirozenou vlastnost tepla, že je ale svým hmatem nemůžeme vnímat, takže vzhle­ dem k nám sice teplo nepůsobí, ale vzhledem k mnoha jiným tělesům sejejich teplota projevuje. K druhému případu.

178

4. Proveďme tento pokus: Vezme se zrcadlo zho­ tovené Opačným způsobem než zrcadlo zápalné38 a postaví se mezi ruku a sluneční paprsky, pak se pozoruje, zda zmenšuje sluneční teplo právě tak, jako je zrcadlo zápalné zvětšuje a zesiluje.Je totiž známo, pokud jde o paprsky světelné, že v takovém zrcadle je obraz buď širší, nebo užší, ježto je zho­ toveno tak, že má nestejnou tloušťku ve středu a na okrajích. Je proto třeba pozorovat, zda to platí i vzhledem k teplu. K druhému případu.

5. Proveďme pečlivě pokus, zda je možno zápal­ nými zrcadly, jež jsou zhotovena tak, že mají co největší tloušťku a jsou co možná nejkvalitnější, zachytit a soustředit paprsky Měsíce tak, aby dávaly nějaké, byť i sebemenší teplo. Kdyby snad byl stupeň teploty malý a nepatrný, že by jej nebylo lze zachytit a vnímat hmatem, pak je třeba sáhnout po oněch sklech,39jež ukazují, zda má vzduch teplé či studené složení, a to tak, aby měsíčnípaprsky d0padaly skrze zápalné zrcadlo

na onohovody skla.teplem. Z toho se pak pozná, zda došpovrch o k poklesu Ií' druhému případu.

6. Přidržme zápalnou skleněnou čočku nad tep­ lým tělesem, které však nezáří ani nesvítí, jako např. nad zahřátým železem či kamenem, avšak nikoli rozžhaveným, anebo nad vroucí vodou nebo nad něčím podobným a pozorujme, zda se zvětšuje a sílí teplo, jako je tomu v případě slunečních

paprsků. K druhému případu.

7. Použijme zápalného zrcadla také na obyčejný plamen. K třetímu případu.

.

8. Komety, máme-li i ty počítat mezi meteory, nemají žádný stálý či zjevný vliv na přírůstek noč­ ní teploty, i když bylo častěji zaznamenáno, že po jejich objevení následovalo sucho. Také svítí­ 179

cí trámy,40 sloupy a pruhy a úkazy jim podobné objevují se spíše v zimě než v létě, a nejvíce za silných mrazů provázených suchem. Blesky ovšem, blýskání na časy a hřmění se vyskytují v zimě zřídkakdy, ale v době největších veder jsou velmi časté. O padajících hvězdách (jak se jim obvykle říká) se má za to, že se obyčejně skládají z nějaké lepkavé látky, která svítí a září, ale nemá přitom v sobě nějakou silnější přirozenou vlastnost ohňo­ vé povahy. To však budeme zkoumat níže. Ke čtvrtému případu.

9. Vyskytuje se leckdy i taková blýskavice, která vydává světlo, ale nepálí; při ní nikdy nehřmí. K pátému případu.

10. Sopky a erupce plamenů se vyskytují v kraji­ nách studených právě tak jako v krajínách tep­ lých, jako například na Islandě a v Grónsku. Také stromy jsou ve studených krajínách mnohdy snáze zápalné a obsahují více smůly a pryskyřice než v krajínách teplých, jako je tomu například u jedle, smrku a jiných. Při jaké poloze půdy a při jaké její přirozené vlastnosti dochází k výše uvedeným erupcím, není ještě dostatečně prozkou­ máno, takže není možné postavit proti kladněmu případu nějaký případ záporný. K šestému případu.

ll. Každý plamen je vždy více či méně horký a tak tu vůbec není nějaký záporný případ, a přece takzvané bludičky, jež se někdy dokonce usazují na zdech, nemají v sobě mnoho tepla; snad je to s nimi jako u plamene z lihu, který je jen mírný a slabý. Ještě slabší je však, jak se zdá, ten plamen, o němž se tvrdí v některých věro­ hodných a vážných příbězích, že se objevil nad hlavami chlapců a panen, jejich vlasy prý přitom vůbec nespálil, nýbrž kolem nich jen jakoby něž­ ně zaplápolal. Naprosto jisté je také to, že se za pochodu kolem potících se koní objevovala za noci a za suchého počasí jakási záře či světélkování, 180

aniž se přitom projevovalo nějaké teplo. A je tomu jen několik let, co je známo - a považuje se to téměř za zázrak ~, že Zástěrajakési dívky světél­ kovala za- pohybu nebo při tření. Bylo to snad způsobeno tím, že zástěra byla obarvena kamen­ cem a jinými solemi a že tato vrstva, jež na ní lpěla, zkornatěla a třením se rozpadávala. Je rov­ něž naprosto jisté, že každý cukr, jak uměle při­ pravený, tak i přirozený, ovšem jen když je tvrdý, září ve tmě, jestliže se rozlomí anebo rozsekne nožem. Podobně slaná mořská voda v noci svě­ télkuje, když se mocně rozčeří vesly. Také mořská pěna vydává v noci světlo, je-li silně roztřesena bouří; toto světélkování nazývají Španělé plicemi moře.“ Naproti tomu není dostatečně zjištěno, ja~ kou teplotu má onen plamen, který starověcí plavci nazývali Kastorem a Polluxem a plavci no­ vodobí ohněm svatého Eliáše. K sedmému případu.

12. Každé těleso zahřívané ohněm je možno roz­ žhavit dočervena a je horké, aniž se třeba vůbec vyskytne plamen; ani zde nemůžeme proti klad­ nému případu postavit případ záporný. Zápor­ nému případu se, jak se zdá, nejvíce blíží ten pří­ pad, kdy ztrouchnivělé dřevo, které v noci svítí, naprosto postrádá jakoukoli teplotu; ani šupiny hnijících ryb, jež v noci rovněž září, nejsou teplé na dotek. Na dotek teplé není ani tělo svatojánské mušky (kterou nazývají také světluškou)."'2 K osmému případu.

13. O teplých zřídlech není dosud zjištěno, z jaké vrstvy a za jaké přirozené vlastnosti půdy obvykle vyvěrají, a tak tu nelze uvést záporný případ. K devátému případu.

14. K vroucím tekutinám se pojí záporný případ téže tekutiny v její přirozené vlastnosti. Neexistuje totiž žádná dosažitelná tekutina, která by svou přirozenou vlastností byla stále teplá, nýbrž kaž­ dá tekutina přijímá do sebe teplo jen na. určitou 181

dobu jakožto přirozenou vlastnost získanou zvnějš­ ku, takže tekutiny vydávající mocný asilný žár, jako je líh, chemické oleje získané z koření nebo olej vitriolový a sírový a podobné, které velice rychle vzplanou, jeví se na první dotek chladné“. Voda z přirozených horkých pramenů, kterou dáme do nějaké nádoby a vzdálíme ji od jejích pramenů, stydne právě tak jako voda ohřátá na ohni. Je sice pravda, že tělesa olejnatá jsou na dotek poněkud méně studená než voda, například olej je teplejší než voda, hedvábí je teplejší než plátno. To však už patří do tabulky stupňů chladu. K desátěmu případu.

15. K vřelé páře se podobně pojí její záporný případ, přirozená vlastnost páry samé, tak jak ji u nás běžně nalézáme. Výpary z olejnatých látek, i když snadno vzplanou, přece jen nejsou teplé, ledaže by právě vystupovaly z teplého tělesa.“ K desáte'mu případu.

16. Také horkému vzduchu odpovídá jeho zá­ porný případ, přirozená vlastnost vzduchu samé­ ho. Neboť nenajdeme teplý vzduch nikde tam, kde buď nebyl uzavřen, nebo stlačen, anebo zřejmě zahřát Sluncem, ohněm či nějakým jiným tělesem. K jedenáctému případu.

17. Zde se připojuji jako záporné případy studené větry, jež vanou v některých ročních dobách, u nás je to zvláště vítr západní a severní; naproti tomu teplé větry vanou od východu a 0d jihu. Teplé počasí (zvláště v zimě) bývá provázeno deštěm, studené pak sněhem. K dvanáctémupřípadu.

18. Zde tvoří záporný případ vzduch uzavřený v létě ve sklepích a jeskyních. Uzavřený vzduch je třeba vůbec podrobněji zkoumat. Předně není zcela bez příčiny, není-li dosud jistota 0 tom, jaká je přirozená vlastnost vzduchu vzhledem k teplu a chladnu. Vzduch totiž zřejmě přijímá teplo 182

působením nebeských těles, chladno pak asi z vý­ parů země a v takzvané střední oblasti od stude­ ných par a sněhů, takže nelze utvořit žádný soud o přirozené vlastnosti vzduchu podle vzduchu, který je venku, nýbrž spíše podle vzduchu, který,je uzavřen. K tomu je třeba, aby se vzduch uzavřel v nádobě z takové látky, jež by jej sama ani ne­ zahřívala, ani neochlazovala a jež by jej chránila před vzduchem venku. K pokusu musíme proto použít hliněného hrnce, který se několikrát ob­ točí koží, jež jej chrání před vnějším vzduchem; nádoba pak musí zůstat třinebo čtyřidni dobře uza­ vřena. Po otevření nádoby uděláme zkoušku rukou nebo pomocí skleněné trubice Opatřené stupnicí.45 If třinácte'mupřípadu.

19. Podobně je pochybné, zda teplo obsažené ve vlně, v kožešinách a v peří apod. pochází z něja­ kého nepatrného tepla vnitřního, poněvadž se vlastně vyloučily z živočichů, anebo též z nějakého tuku či olejnatosti, jež jsou svou přirozeností teplu příbuzné, či prostě z toho, že je v nich uzavřen a roztroušen vzduch, jak bylo řečeno v předchá­ zejícím odstavci. Zdá se totiž, že vzduch oddělený ,od ostatního vnějšího vzduchu má v sobě nějaké teplo. Proveďme proto-pokus se lněnými vlákny, a nikoli s vlněnými či peřím nebo hedvábím, jež pocházejí od živočichů. Stojí za zmínku i to, že každý prášek (v němž je vzduch zřejmě obsažen) je méně studený než celá tělesa, z nichž byl udělán. Právě tak se domnívám, že každá pěna (právě proto, že obsahuje vzduch) je méně studená než sama tekutina.46 Ke čtrnáctěmu případu.

20. Zde nelze připojit žádný záporný případ. Ne­ najdeme totiž nic hmotného, ani nic vzdušného, co by nepřijímalo v blízkosti ohně teplo. Rozdíl je ovšem v tom, že jedno přijímá teplo rychleji, jako vzduch, olej a voda, druhé pomaleji, jako kámen a kov. T0 však patří do tabulkystupňů.“ 183

K patnáctému případu.

21. K tomuto případu se nepojí žádný jiný pří­ pad záporný než ten, že jiskry lze vykřesat z kře­ mene a oceli, nebo z nějaké jiné tvrdé substance, což při správném pozorování vyjde najevo jenom tehdy, když se ze samé substance kamene či kovu vyrazí maličké Částečky. Vyjde najevo rovněž to, že vzduch, tře-li se, nikdy sám ze sebe jiskry ne­ plodí, jak se obyčejně má za to. Tyto jiskry smě­ řují prot0'svou vlastní hmotností ohnivého tělesa spíše dolů než nahoru, a když zhasnou, zanechávají po sobě jakási tělíska sazí. K šestnáct-émupřípadu.

22. Domnívám se, že ani k tomuto případu se ne­ druží žádný případ záporný. Nenalezneme totiž hmatatelné těleso, jež by se zřejmě nezahřívalo třením. Staří národové si proto ve své fantazii představovali, že nebeská tělesa nemohou získat sílu a mohutnost tepla jinak než třením 0 vzduch, jež vzniká tím, že se prudce a rychle otáčejí. Při tomto druhu je třeba kromě toho zkoumat, zda tělesa, jež byla vymrštěna z metacích strojů (jako například dělové koule), nezískávají už při samot­ ném výstřelu nějaký stupeň teploty, takže když dopadnou, jsou ještě trochu teplá. Vždyť přece vzduch, který se pohybuje, spíše ochlazuje, než otepluje, jako je tomu u větrů, měchů a u vzduchu vyfouknutého z úst. Pohyb tohoto druhu není zřejmě tak velký, aby způsoboval teplo, a probíhá vcelku, a nikoli prostřednictvím jednotlivých částic, není tedy divu, že neplodí teplo.48 If sedmnáctémupřípadu.

23. Tento případ je nutno prozkoumat pečlivěji. Zdá se totiž, že zelené a vlhké rostliny a byliny mají v sobě jakési skryté teplo. Toto teplo je však tak slabé, že je v jednotlivých rostlinách nelze ro­ zeznat hmatem, teprve když jsou nakupeny na sobě a uzavřeny, aby jejich výpary neunikaly do vzduchu, nýbrž aby se navzájem ohřívaly, vzniká 184

zjevné teplo a mnohdy i plamen, je-li látka k tomu vhodná.“9

K. osmnáctěmu případu.

24. I tento případ je třeba bedlivěji prozkoumat. Zdá se totiž, že nehašené vápno polité vodou vy­ dává teplo buď proto, že se spojilo teplo předtím rozptýlené (jak už jsme se o tom zmínili v případě uzavřených rostlin), anebo proto, že oheň byl po­ bouřen a podrážděn vodou, takže tu vznikla jakási antiperistatická reakce. Která z obou příčin je příčinou skutečnou, to se snadno ukáže, přimísí­ me-li do vápna místo vody olej, neboť olej stejně jako voda přispívá ke spojení uzavřených spiritů, ale nedráždí je. Pokus je nutno rozšířit i na popely a vápna různých jiných těles a o různé tekutiny, s nimiž by se mísily.50 K devatenácte'mupřípadu.

25. K tomuto případu se připojuje záporný pří­ pad jiných kovů, které jsou měkčí a lépe tavitelné. Vždyť přece plátky zlata rozpuštěné v tekutinu lučavkou královskou nedávají na dotek žádné teplo, podobně (jak se alespoň pamatuji) nevydává teplo ani olovo rOZpuštěné V lučavce, ani rtuť. Ale stříbro naproti tomu něco málo tepla vydává, také měď (jak si vzpomínám), zřejmějšíje to pak u cínu a ze všeho nejvíce u železa a oceli, které nejenže při rozpouštění uvolňují značné teplo, ale nadto ještě mocně kypí. Zdá se tedy, že teplo vzni­ ká z konfliktu, když lučavky pronikají do jednotli­ vých částí tělesa, prodírají se dovnitř a odtrhávají části od sebe a tělesa sama se tomu stavějí na odpor. Tam ale, kde tělesa ustupují snáze, vzniká nějaké teplo jen stěží. K dvacátémupřípadu.

26. K živočišnému teplu se nepřidružuje žádný záporný případ, leda u hmyzu, kde je tělo příliš malé (jak už o tom byla řeč). Vždyť přece u ryb, srovnáme-li je s pozemními živočichy, lze zazna­ menat jen nižší stupeň tepla, a nikoli jeho úplnou 185

nepřítomnost. U rostlin pak a bylin na dotek žád­ ný stupeň tepla nepocit'ujeme, a to ani v jejich míze, ani v čerstvě otevřené dřeni. U živočichů na­ proti tomu nalézáme velmi různou teplotu, jak v jejich částech (jiná je totiž teplota kolem srdce, jiná v mozku, jiná opět v končetinách), 51tak i za různých okolností, jako například při prudkém pohybu nebo v horečce. K dvacátému prvěmu případu.

27. K tomuto případu se stěží dá najít nějaký pří­ pad záporný. I ty výkaly zvířat, které nejsou čer­ stvé, mají nějakou potenciální teplotu, jak to lze pozorovat při hnojení půdy.52 K dvacátému druhému a dvacáte'mu třetímu případu.

28. Tekutiny (ať už je nazýváme vodami či oleji), které jsou nadmíru a intenzívně ostré, jeví při r02pouštění a spalování těles účinky tepla až za nějakou dobu, když se jich však dotkneme rukou, nejsou zpočátku vůbec teplé. Působí však na tělesa, s nimiž přicházejí do styku, jen relativně a podle jejich pórovitosti, lučavka královská rozpouští na­ příklad zlato, nikoli však stříbro, naproti tomu obyčejná lučavka rozpouští stříbro, ale ne zlato, žádná z nich však nerozpouští sklo. Podobně to platí i 0 jiných tekutinách. K dvacátěmu čtvrtému'případu.

29. Učiňme pokus s lihem, zda snad svým teplem nerOZpouští poněkud dřevo, máslo, vosk nebo smůlu. Vždyť přece dvacátý čtvrtý případ ukazuje, že líh má v sobě moc podobnou teplu v tom, že

působí tvrdnutí. Učiňme tedy podobný pokus s měkčením a rozpouštěním. Proveďme také pokus se skleněnou nádobkou opatřenou stupnicí čili s takzvaným teploměrem. Tato nádobka má zvenčí nahoře otvor, do něhož nalejeme dobře vyčištěný líh a nádobku pak přikryjeme pokličkou, aby lépe udržovala teplo; potom pozorujme, zda voda tep­ lem poklesne.53

186

K dvacátémupátěmu případu.

30. Aromatické rostliny a byliny pálící na patře se pociťují jako teplé, zvláště pak, požijeme-li je. Je proto třeba přihlédnout k tomu, na kterých ji­ ných ještě látkách jeví účinky tepla. Lodníci vy­ pravují, že přijde-li se tam, kde byly dlouho zavře­ ny hromady a balíky aromatických bylin, hrozí těm, kdo s nimi první přijdou do styku a kdo je vynášejí, horečka a různé zápaly. Podobně by se mohl provést pokus, zda prach z takovýchto aro­ matických rostlin a bylin nevysušuje slaninu a ma­ so, které visí nad nimi, právě tak jako kouř z ohně. K dvacátému šestému případu.

31. Ostrá chuť (palčivost) a pronikavost je obsaže­

na ak v látkách studených,ako je ocet a vitriolový olej, tak i v látkách teplých, jako je olej majoráno­ vý apod. Podobně platí, že živým bytostem působí bolest a u neživých rozlučují od sebe jejich části a stravují je. K tomuto případu nelze Opět připo­ jit žádný případ záporný. Pocit bolesti u živých tvorů je vždy provázen nějakým pocitem tepla. K dvacátému sedmémupřípadu.

32. Teplo a chlad mají mnohé účinky společné, i když k nim dochází zcela odlišným Způsobem. Tak chlapcům se zdá, že je sníh po chvilce pálí do rukou. Mráz chrání maso před hnitím neméně než oheň. Teplo stahuje tělesa dohromady právě jako zima.54Tento případ a jemu podobné je lépe probírat přizkoumání chladu.

/13/ Za třetí je nutno rozumu poskytnout přehled případů, v nichž přirozená vlastnost, která se zkoumá, je obsažena buďto více nebo méně, zda jí v témž předmětě buď přibývá nebo ubývá, a provést toto srovnání i na různých předmětech vzájemně. Ježto forma nějaké věcije tato věc sama v nejvlastnějším smyslu55 a věc se neliší od formy jinak než jev od skutečnosti nebo zevnějšek od

187

vnitřku, nebo jako věc ve vztahu k člověkuavěc ve vztahu k vesmíru, plyne z toho ze všeho, že žádná přirozená vlastnost se nemá považovat za pravou formu, leda tehdy, když této formy ubývá tam, kde ubývá dané přirozené vlastnosti, anebo po­ dobně, když jí přibývá tam, kde přibývá dané přirozené vlastnosti. Tuto tabulku obvykle nazý­ vám tabulkou stupňů anebo tabulkou srovnávací.

Tabulka stupňů čili srovnávací tabulka pro teplo

Nejprve promluvím o těch předmětech, které nemají při doteku žádný stupeň teploty, nýbrž zdá se, že v sobě obsahují jen jakési potenciální teplo Čili dispozici aneb přizpůsobení k teplu. Potom přejdeme k těm předmětům, které jsou skutečně teplé, neboli jsou teplé na dotek, k jejich síle a stupňům. 1. V tělesech pevných a hmatatelných nenajdeme nic, co by bylo svou povahou původně teplé. Ne­ najdeme totiž ani kámen, ani kov, ani síru, ani žádnou rudu, ani dřevo, ani vodu, ani zvířecí zdechlinu, jež by byly teplé. Teplé vody v lázních se, jak se zdá, zahřívají vlivem vnějších okolností, buď nějakým podzemním plamenem či ohněm, jaký šlehá z Etny a z mnoha jiných hor, anebo z nějakého vzájemného střetnutí těles právě tak, jako vzniká teplo při rozpouštění železa a cínu. A tak tedy stupeň teploty ve všem neživém, pokud to člověkmůže zjistit dotykem, není žádný; napro­ ti tomu se však tyto věci od sebe liší stupněm chladu; dřevo přece není stejně studené jako kov.56 To však už patří do tabulky stupňů chladu.

2. Pokud jde o možné teplo a zápalnost, je mnoho neživých věcí silně vznětlivých, jako síra, nafta, petrolej. 3. Substance, jež byly zprvu teplé, jako Čerstvý hnůj, vápno, popel či saze z ohně, uchovávají 188

VI V'VI

si latentní zbytky tohoto drivejs1ho tepla. Proto dochází k destilaci a rozkladu těles, když je na nějaký čas zahrabeme do koňského hnoje, proto VZniká teplo ve vápně pokropeném vodou, jak už o tom byla řeč. 4. Mezi rostlinami nenajdeme žádnou bylinu, ani její část (například mízu nebo dřeň), jež by se lidskému doteku jevila teplá. Přesto však (jak již bylo řečeno) zelené byliny, jež jsou uzavřeny, se zahřívají. Na vnitřní dotek, jako na patře nebo v žaludku nebo také na vnějších částech těla (jako při pou-žití náplasti a masti), shledáváme, že ně­ které rostlinyjsou po určité době teplé, jiné studené. 5. V jednotlivých částech živočišných těl po smrti, anebo jsou-li odděleny od těla, nepocit'ujeme při doteku žádné teplo. Ani koňský hnůj si neuchovává teplo, pokud nebyl uzavřen nebo zakopán. Zdá se však, že veškerý hnůj má teplo potenciální, jak to pozorujeme při hnojení polí. Podobně mají la­ tentní a potenciální teplo mrtvoly živočichů, takže na hřbitovech, kde se denně pohřbívá, shromaž­ ďuje půda jakési skryté teplo, které čerstvě pocho­ vanou mrtvolu stravuje daleko rychleji než oby­ čejná země. Říká se též, že orientálci vynalezli ně­ jakou tenkou a měkkou tkaninu, jež je vyrobena z ptačího peří a jež svou vnitřní silou rozpouští a činí tekutým máslo, když je do m' zabalíme.57 6. Všechno, čím se hnojí pole, jako hnůj všeho druhu, křída, mořský písek, sůl a podobné látky, má určitou dispozici pro teplo.58 7. Veškeré hnití má v sobě jakési zárodky slabého tepla, i když je nelze rozeznat hmatem. Neboť ani ty substance, které se hnitím rOZpadávají na dro­ bounké živočichy, jako například maso a sýr, nejsou teplé na dotek; ani ztrouchnivělé dřevo, jež v noci světélkuje, nejeví se na dotek teplým. V mnoha hnijících látkách se však teplo proje­ vuje silným a nepříjemným zápachem.59 8. Prvý stupeň tepla u těch substancí, jež se jeví 189

na dotek teplými, je proto asi teplo živočišné, které má značně velký počet stupňů. Nejnižší stupeň, jako u hmyzu, se sotva pociťuje, nejvyšší stupeň pak sotva dosahuje stupně teploty sluneč­ ních paprsků v nejteplejších krajinách za nejpar­ nějších dnů, a nikdy není tak silný, aby ho ne­ snesla lidská ruka. A přece se vypravuje o Kon­ stantiovi a o některých jiných lidech, že byli svou tělesnou konstitucí a stavem svého těla tak suší, že když byli zachváceni prudkou horečkou, byli tak rozpáleni, že si lidé, když se jich dotkli, lehce popálili ruku.60 9. U živočichů vzrůstá teplota při pohybu, při námaze, po pití vína a při hostinách, při pohlav­ ním styku, při vysokých horečkách anebo při bolesti. 10. Živočichové mívají při záchvatech střídavé horečky a zimnice pocit chladu, ale brzy po tom je zachvacuje tím větší horko; k tomu dochá­ zí při horké nemoci a při horečkách morových.61 ll. Dále je potřeba zjišťovatstupně teploty u růz­ ných živočichů, jako u ryb, čtvernohých zvířat, hadů a ptáků, také u jejich jednotlivých druhů, například u lva, u luňáka, u člověka; neboť podle běžného mínění jsou ryby ve svých útrobách méně teplé, ptáci jsou naopak nejteplejší, zvláště holubi, jestřábi a vrabci. 12. Dále je třeba zjišťovat a srovnávat teplotu v různých částech a údech téhož živočicha. Neboť mléko, krev, sperma, vajíčka bývají mírně teplé, méně teplé než samo vnější maso živočicha, který se pohybuje anebo se nějak namáhá. Rovněž se dosud nezkoumalo, jaký stupeň teploty má mozek, žaludek, srdce aj. 13. Všichni živočichové jsou v zimě a za vanou­ cích chladných větrů na povrchu studení, soudí se však, že ve svých útrobách jsou teplejší. 14. Teplota nebeských těles i v krajinách nejtep­ lejších a v nejteplejší roční a denní době nedosa­ 190

huje toho stupně, že by se vznítilo vyschlé dřevo nebo sláma nebo dokonce troud a že by hořely. Je třeba teplo zesílit zápalnými zrcadly. Naproti tomu z vlhkých věcí může vystupovat pára. 15. Podle' astronomických podání jsou některé hvězdy teplejší a jiné studenější. Z planet se za nejteplejší po Slunci považuje Mars, potom Jupi­ ter, dále Venuše; za studený se pak považuje Měsíc, za nejstudenější ze všech však Saturn. Ze stálic se jako nejteplejší uvádí Sirius, potom Cor Leonis Čili Ragulus, dále Hvězda psí, atd.62 16. Slunce hřeje tím více, Čím stojí kolměji čili Čím více se blíží zenitu, což se dá předpokládat i o jiných planetách vzhledem k míře jejich tep­ loty, například: Jupiter je vzhledem k nám tep­ lejší, když stojí ve znamení Raka nebo Lva, než když stojí ve znamení Kozoroha nebo Vodnáře. 17. Dá se předpokládat, že Slunce a ostatní pla­ nety více hřejí v perigeu, protože jsou Zemi blíže nežli v apogeu. Proto stane-li se, že v nějaké krajině stojí Slunce v perigeu a zároveň se blíží zenitu, nutně více hřeje než v krajině, kde je sice Slunce také v perigeu, ale svítí šikměji. A tak musí­ me také provést srovnání a pozorování výšky jednotlivých planet, zda stojí kolmo nebo šikmo,

a to v různých krajinách. 18. Soudí se, že Slunce a ostatní planety více hřejí, když jsou nejblíže u větších stálic, například když Slunce stojí ve znamení Lva, je blízko Srdci Lva, Ocasu Lva, Klasu Panny, Siriu a Menšímu Psu, než když stojí ve znamení Raka, kde přece stojí kolměji.63A tak lze předpokládat, žejednotlivé Části oblohy šíří tím větší teplo, čím více jsou ozdobeny hvězdami, zvláště většími (třebaže toto teplo na dotek nepocit'ujeme). 19. Celkem se tedy teplo nebeských těles zvětšuje trojím Způsobem, a to: čím tato tělesa stojí kol­ měji, Čím jsou Zemi blíže Čili jsou v perigeu, a jak dalece jsou spojena a sdružena s jinými hvězdami. 191

20. Mezi teplem živočišným a teplem paprsků ne­ beských těles (pokud k nám vůbec doletí) a pla­ menem, třebas tím nejmírnějším, a všemi ohnivými tělesy jsou ovšem velké rozdíly, podobně mezi tekutinami a vzduchem, jenž je ve větší míře za­ hřát ohněm. Vždyť přece plamen lihu, i zvláště skrovný a nezhuštěný, je sch0pen zapálit slámu nebo plátno či papír. To nikdy nedokáže teplo živočišné nebo sluneční, aniž se použije zápalných zrcadel. 21. Pokud však jde o sílu či slabost tepla, mají plameny i ohnivá tělesa velmi mnoho stupňů. Něco takového se ještě podrobněji nezkoumalo, takže se tím nemůžeme zabývat. Zdá se však, že z plamenů je nejmírnější plamen lihový, ledaže by snad ještě mírnější byly plameny bludiček ane­ bo plameny či světélkování vycházející z potících se zvířat. Hned po nich následuje, alespoň jak se domníváme, plamen z lehkých a pórovitých rost­ lin, například ze slámy, ze sítin a ze suchého listí, od něhož se příliš neliší plamen z vlasů a peří. Pak snad následuje plamen ze dřeva, zvláště z ta­ kového, které v sobě nemá příliš mnoho smůly a pryskyřice; plamen z malých kousků dřeva a větviček (jež se obvykle svazují do otepí) je ovšem mírnější než plamen z kmenů a kořenů. Je možno se o tom přesvědčit u vysokých pecí, kde se taví železo, neboť tu oheň z otépek dříví a větví není přílišplatný. Poté následuje, jak mám aspoň za to, plamen z oleje, loje, vosku a jiných podobných látek obsahujících olej a tuk, jež Však nejsou příliš žíravé. Nejsiln'jší žár je však žár ze smůly a pryskyřice a ještě silnější ze síry a z kafru, z nafty, petroleje- a ze solí po vypuzení hrubé látky a z jejich sloučenin, jako ze střelného prachu, řeckého ohně (jemuž se obvykle říká divoký oheň) a z rozmanitých jeho druhů, které vydávají tak prudký žár, že je lze jen stěží uhasit vodou.“ 22. Domnívám se rovněž, že plamen z některých 192

nedokonalých kovů je velmi mocný a prudký. To bude podrobeno zkoumání později. 23, Zdá se, že všechny plameny do té míry pře­ vyšuje plamen ze silnějších blesků, že někdy roz­ taví kujné železo v kapky, což ostatní plameny udělat nemohou. 24. V ohnivých látkách jsou však též různé stup­ ně tepla, což se také až dotud podrobněji nezkou­ malo. Domnívám se, že nejslabší teplo je z troudu, jakého užíváme k rozdělávání ohně, podobně z hubky či vysušených doutnáků, jichž se užívá ke vzněcování prachu ve střelných zbraních. Pak následuje plamen z dřevěného a kamenného uhlí a z rOZpálených cihel apod. Z ohnivých látek jsou podle mého mínění nejteplejší žhavé kovy, jako železo, měď a jiné. I to je třeba dále zkoumat. 25. Shledáváme, že některé žhavé látky jsou tep­ lepší než pouhý plamen. Tak rozžhavené železo je mnohem teplejší a žhavější než lihový plamen. 26. I mezi těmi věcmi, které nejsou žhavé, nýbrž jsou pouze ohněm zahřáty, nalezneme takové, jež svým teplem převyšujímnohé z plamenů a žha­ vých věcí, jako je například vroucí voda a vzduch uzavřený v tavicích pecích.65 27. Pohyb zvětšuje teplo, jak je to vidět v případě měchů a rozdmychování ohně. Tvrdší kovy se

neroztaví a nestanou tekutými, použijeme-li jen mrtvého a klidného ohně, musíme jej roz­ dmýchat.66 28. Nechť se provede pokus se zápalnými zrcadly, a to, jak si vzpomínám, takto: Jestliže je zrcadlo postaveno (například) na píď od předmětu, jenž se má zapálit, nezapálí jej a nezpůsobí, že hoří tak snadno, jako kdyby bylo (například) posta­ veno do vzdálenosti půl pídě a pak se postupně pomalu posunovalo až na vzdálenost jedné pídě. Kužel a spojení paprsků jsou ovšem stejné, ale pohyb sám zvětšuje působení'tepla.67 29. O požárech vznikajících za silného větru se 193

má za to, že se rychleji šíří proti větru než po větru, protože když vítr povolí, přeskočí plamen zpět, a to je pohyb mnohem zhoubnější, než když prostě postupuje tak, že jej vítr žene před sebou.68 30. Plamen vyšlehne a lze jej roznítit jen tam, kde je nějaké chráněné místo Či dutina, kde by se mohl nerušeně pohybovat a provozovat svou hru, vyjímaje výbušný plamen ze střelného pra­ chu a podobných látek, kde stlačení a uzavření plamene zvětšuje jeho zběsilou sílu. 31. Kovadlina se značně zahřívá pod údery kla­ diva, takže kdyby byla zhotovena z tenkého ple­ chu, mohla by pod silnými a ustavičnými ranami kladiva zčervenat jako rozžhavené železo, tak aspoň soudím. O tom je však třeba se přesvědčit pokusem. 32. U hořlavých látek, které jsou pórovíté, takže je dost místa na to, aby se oheň mohl pohybovat, oheň ihned uhasíná, zabráníme-li mu v tomto po­ hybu silným stlačením. Tak například, stlačí-li se knot nebo hořící vlákno svíce či lampy nějakým zhášedlem nebo zašlápne-li se hořící uhlík či jiskra apod., působení ohně ihned přestává.69 33. Přiblížením k teplému tělesu zvětšuje se teplo podle stupně přiblížení, to se děje i se světlem, neboť čím blíže se předmět umístí k světlu, tím Více je vidět.70

34. Teplo se zvětšuje také tím, spojí-li se-několik různých tepel dohromady, pokud se ovšem sama tělesa nesmísí. Neboť velké ohniště a malé ohniště na témž místě zvětšují navzájem svoje teplo; na­ proti tomu studená voda, kterou nalejeme do v0­ dy vroucí, tuto vodu ochladí.71 35. Delší přítomnost teplého tělesa zvyšuje teplo. Teplo, které neustále přechází a sálá, mísí se totiž s teplem, které existovalo už dříve, a tak teplota vzrůstá. Vždyť přece oheň hořící v krbu neohřeje světnici stejně za půl hodiny, jako když hoří celou hodinu. Světlo to však nedělá. Lampa či svíce 194

postavená na. nějakém místě neosvětluje po určité době více než na počátku. 36. Teplo zvětšuje také podráždění okolní zimou, jak se to dá pozorovat u krbů, je-li venku silný mráz.72 Domnívám se, že se tak neděje pouze proto, že se teplo smršťuje a stahuje, což je druh slučování, ale také podrážděním, podobně jako když stlačíme vzduch nebo ohneme hůl, vracejí se tyto nejenom do původní polohy, nýbrž vymrští se ještě na druhou stranu. Provedeme proto pokus s holí nebo s něčím podobným tak, že je vložíme do ohně a pozorujeme, zda se nespaluje rychleji na kraji plamene než v jeho středu. 37. Je mnoho stupňů přijímání tepla. Především je třeba poznamenat, že i malé a slabé teplo přece jen mění a poněkud zahřívá i ta tělesa, jež přijí­ mají teplo nejméně ze všech. Tak samo teplo ruky nepatrně zahřívá kuličku olova nebo něja­ kého jiného kovu, držíme-li ji. Teplo se snadno přenáší na všechna tělesa a vzbuzuje se v nich, aniž přitom nějak mění vzhled tělesa. 38. Nejsnáze ze všech našich těles přijímá a vy­ dává teplo vzduch,73 což je nejlépe vidět na tak­ zvaných vzdušných teploměrech. Zhotovují se tak­ to: Vezme se láhev uvnitř vydutá a s dlouhým tenkým hrdlem, obrátí se tak, aby její ústí směřo­ valo dolů a výduť vzhůru, a ponoří se do jiné skleněné nádoby, kde je voda, a to tak, aby se ústí láhve dotýkalo dna oné nádoby. Aby láhev mohla takto stát, je třeba ji poněkud opřít hrdlem o ústí druhé nádoby. Aby se to dalo snáze provést, můžeme ústí skleněné nádoby poněkud zavosko­ vat, ale tak, aby se tím ústí nádoby docela ne­ uzavřelo a nezabránilo se tak přístupu vzduchu a nerušil se tak pohyb, o němž již byla řeč a jenž

je velice slabý a jemný." Dříve než se láhev ponoří do nádoby, musí se však na své vrchní Části, tj. tam, kde je vydutá, zahřát ohněm. Když je pak láhev postavena tak, 195

jak jsem řekl, vzduch (který se předtím roztáhl teplem) se po určité době dostačující k tomu, aby uniklo získané teplo, opět stáhne a smrští, a to až do onoho stupně roztažitelnosti a napětí, jaký má v té době okolní vzduch, a vtáhne za sebou do odpovídající výše vodu. Na láhev je pak dobře přilepit úzký a dlouhý proužek papíru, na němž označíme (libovolný) počet stupňů. Podle toho je pak možno vidět, jak stoupá či klesá den­ ní teplota; vzduch se chladem stahuje a teplem roztahuje. To, že se vzduch stahuje, je vidět na tom, že voda stoupá, klesá-li či sestupuje, je na tom vidět, že se vzduch roztahuje. Citlivost vzdu­ chu na _teploa zimu je tak jemná a tak přesná, že daleko převyšuje schopnost lidského hmatu, takže už pouhý sluneční paprsek nebo teplota dechu, mnohem více ještě teplota ruky, jež je položena na vrch láhve, znatelně vytlačují vodu. Mám Však přesto za to, že ještě mnohem jemnější smysl pro teplo a chlad mají spiriti živočichů, kdyby ovšem nebyl tlumen a oslabován přílišnou velikostí těla.75 39. Hned po vzduchu jsou podle mého názoru nejcitlivější na teplo tělesa, jež byla krátce před­ tím přeměněna a stlačena dohromady chladem, jako sníh a led; ta se totiž začínají rozpouštět a tát už tehdy, když je jen velmi mírné teplo. Po nich nejspíše následuje rtuť. Hned po ní pak tělesa mastná, jako olej, máslo apod.; dále dřevo; potom voda; posléze pak kameny a kovy, jež se nesnadno zahřívají, zvláště uvnitř. Ty ovšem po­ držují teplo, jež jednou přijaly, nejdéle; takže žhavá cihla nebo rozžhavený kámen či žhavé železo vhozeny a ponořeny do nádoby se studenou vodou podržují si ještě čtvrt hodiny víceméně tolik tepla, že se jich nelze dotknout.76 40. Čím menší je těleso, tím více se zahřívá, při­ blíží-li se k němu těleso horké. Dokazuje to, že všechno teplo, o němž máme zkušenost, je jakoby protikladné hmatatelnému tělesu. 196

41. Teplo e vzhledem k lidským smyslům a hma­ tu věc proměnlivá a relativní. Proto se nám zdá vlažná voda, do níž vložíme promrzlou ruku, teplá, když se však už ruka ohřeje, zdá se nám Opět studená. /14/ Jaké nedostatky máme v popisu přírody, pozná z uvedených tabulek snadno každý, neboť namísto ověřeného popisu přírody a jistých případů musím často ,uvádět pouhé tradiční výklady a zprávy (vždycky je tu ovšem připojena poznámka, že věrohodnost Či autorita těchto Zpráv je pochybná) a často jsem nucen použít takových slov, jako: je potřeba udělat pokus anebo to budeprozkoumáno později.

/15/ Cíl a úkol, jež mají tyto tři tabulky splnit, na­ zývám obvykle předvedením případů před rozum. Když je takto podán přehled případů, je nutno vykonat dílo indukce samé. Když se pořídil pře­ hled všech jednotlivých případů, je třeba nyní objevit takovou přirozenou vlastnost, jež by byla buď vždycky přítomna tam, kde je daná přirozená vlastnost, anebo opět vždycky nepřítomna, kde tato daná přirozená vlastnost není, s ní rostla a zmenšovala se a jež by byla (jak už bylo řečeno shora) zvláštním případem nějaké přirozené vlast­ nosti obecnější." Pokouší-li se o to mysl již od počátku kladně (jak to dělá vždycky, když je po­ nechána sama sobě), objevují se nejrůznější vý­ plody fantazie, domněnky a špatně vymezené pojmy a konečně zásady, jež musí být den co den opravovány, nechceme-li (podle scholastiků) bo­ jovat za to, co je zřejmě nesprávné. Tyto dohod budou bezpochyby jednou lepší, podruhé horší, podle toho, jaké sch0pnosti a jakou sílu má rozum, jenž se jimi zabývá. Kladně a beZprostředněmůže poznávat formyjen Bůh (původce a tvůrce forem), 197

nebo snad ještě andělé a vyšší duchové, a to už od samého počátku existence myšlení. Něco takového je jistě nad síly člověka, jemuž je toliko dopřáno postupovat nejprve od záporných případů a až na­ posled končit u případů kladných, když byl vylou­ čil vše, co se nehodí. /16/ Je proto nutné provést úplný rozklad a rozlo­ žení přirozené vlastnosti, nikoli však ohněm, nýbrž myslí, tj. jakoby ohněm božským. První dílo, jež musí vykonat pravá indukce (jde-li jí o objevení forem), je tedy zavržení neboli vyloučení jednotli­ vých vlastností, které se v některém případě, v němž je daná přirozená vlastnost přítomna, nevyskytují, či které se vyskytují v některém případě, kde je daná přirozená vlastnost nepřítomna; či se vysky­ tují v některém případě, kde jich přibývá, kdežto dané přirozenosti ubývá, anebo jich ubývá tam, kde dané přirozené vlastnosti přibývá. Když bylo takto náležitým způsobem provedeno zavržení a vyloučení, zbude za druhé (jakoby na dně), když se všechny prchavé domněnky proměnily v dým, pevná, pravá a dobře vymezená kladná forma. Snadno se to řekne, ale dochází se k tomu mnohý­ mi oklikami. Já pak neopomenu nic, co k tomu může přispět. 117/

Je však třeba se jednou provždy vystříhat a vy­ varovat toho, aby se formy, jež mám na mysli a jimž přičítám takový význam, nezaměňovaly s formami, o nichž jsem již mluvil a na něž byli lidé při svém myšlení a úvahách až dosud zvyklí. /18/ Nyní je však třeba uvést příklad vyloučení ne­ boli zavržení přirozeně vlastnosti, o níž se pomocí srovnávacích tabulek shledá, že nepatří k formě 198

tepla. Připomínám přitom, že k zavržení jednotli­ vé přirozené vlastnosti nejenže stačí jednotlivé tabulky, nýbrž dokonce jeden každý z jednotli­ vých případů v nich obsažených. Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že každý protikladný případ vyvrací úsudek týkající se formy. Nicméně však pro jasnost, abych lépe ukázal užitečnost tabulek, uvádím to, co má být vyloučeno, dvakrát i víc­ krát za sebou. Příklad vloučení Čili zavržení přirozené vlastnosti,

která nepatří k formě tepla l. Vzhledem k slunečním paprskům vyluč přiro­ zenou vlastnost elementární.78 2. Vzhledem k obyčejnému ohni a hlavně k oh­ ňům podzemním (jež jsou nejvzdálenější od ne­ beských paprsků a nejvíce od nich odloučeny) vyluč přirozenou vlastnost nebeskou.79

3. Vzhledem k zahřívánítělesvšeho druhu

ne­

rostů, rostlin, vnějších částí živočichů, vody, oleje, vzduchu aj.), a to pouhým přiblížením k ohni nebo k jinému teplému tělesu, vyluč veškerou rozdílnost či jemnější ustrojenost těles. 4. Vzhledem k železu a žhavým kovům, jež ohří­ vají ostatní tělesa, aniž přitom nějak ztrácejí na hmotnosti či zmenšují svoji substanci, vyluč při­ dání neboli přimíšení substance nějakého jiného teplého tělesa. 5. Vzhledem k vroucí vodě, vzduchu a také vzhle­ dem ke kovům a jiným pevným' tělesům, která se zahřívají, ale nikoli až do rozžhavení čili do ruda, vyluč světlo či záření. 6. Vzhledem k paprskům Měsíce a jiných hvězd (kromě Slunce) vyluč rovněž světlo a záření. 7. Vzhledem ke žhavému železu a k plameni al­ koholu (z nichž žhavé železo má více tepla a méně světla, plamen alkoholu naproti tomu víCe světla a méně tepla) vyluč rovněž světlo a záření.80 8. Vzhledem ke zlatu a jiným žhavým kovům, 199

jež jsou ze všech těles nejhustší, vyluč řídkost. 9. Vzhledem ke vzduchu, který bývá většinou chladný, a přece zůstává řídkým, vyluč rovněž řídkost. 10. Vzhledem ke žhavému železu, jehož masa nepřibývá, nýbrž podržuje si týž viditelný rozměr, vyluč místní pohyb a roztažnost tělesa jako celku.81 ll. Vzhledem k roztažnosti vzduchu v teplomě­ rech a podobných přístrojích, kde vzduch vykoná­ vá místní pohyb a znatelně se roztahuje, aniž přitom zřejmě zvětšuje své teplo, vyluč rovněž místní pohyb a roztažnost tělesa jako celku.82 12. Vzhledem k mírnému zahřátí všech těles, aniž se ta přitom nějak ničí nebo znatelně kvali­ tativně mění, vyluč ničící přirozenou vlastnost, anebo násilné udělení nějaké nové přirozené vlast­ nosti. 13. Vzhledem k souhlasu a podobnosti účinků, jež Způsobuje teplo i chladno, vyluč jak rozpína­ vý, tak i stahující pohyb tělesa jako celku. 14. Vzhledem k teplu vzbuzenému v tělesech třením vyluč základní přirozenou vlastnost.83 Zá~ kladní přirozenou vlastností nazývám tu přiroze­ nou vlastnost, která existuje v přírodě jako něco kladného a není Způsobena nějakou předcházející .přirozenou vlastností. Jsou i jiné přirozené Vlastnosti, nechci však po­ řídit úplné tabulky, ale chci uvést toliko příklady. Všechny tyto jednotlivé přirozené vlastnosti nepatří k formě tepla. Od nich ode všech je člověk osvobozen, pracuje-li s teplem.

/19/ Vylučováníje základem pravé indukce,“ která však nebude dokonalá dříve, dokud nepronikne až k tomu, co je kladně. Ani samo toto vylučOvání není ovšem dokonalé a na počátku ani takové ne­ může být. Vylučování (jak jasně vysvítá z toho, co už bylo řečeno) je vlastně zavržení jednodu­

200

chých přirozených vlastností. Jak je však možné správně vylučovat, nemáme-li správné a pravé pojmy jednoduchých přirozených vlastností? Ně­ které z výše uvedených pojmů (jako pojem „při­ rozená vlastnost prvku“, pojem „přirozená vlast­ nost nebeských těles“, pojem „řídkost“) jsou po­ jmy matné a nesprávně vymezené. Protože jsem si vědom toho, k jakému dílu přistupují, a nikterak na to nezapomínám (chci totiž, aby se lidský ro­ zum vyrovnal s věcmí a s přírodou), nechci přestat u toho, co jsem až dosud vykonal, nýbrž chci po­ kračovat dále a sestrojit a připravit rozumu ještě lepší pomůcky, než připojím nyní. Mysl musí být zajisté připravena a přetvořena k výkladu pří­ rody tak, aby se přidržovala nutných stupňů jisto­ ty, a přece brala v úvahu (aspoň zpočátku), že to, co máme před sebou, závisí v mnohém na tom, co jsme zanechali za sebou. /20/ Poněvadž však pravda vychází rychleji najevo z omylu než ze zmatku, myslím, že bude užitečné dovolit rozumu, když už jsou hotovy a promyšleny tři.tabulky prvního přehledu a srovnání (jak jsem je uvedl), aby přistoupil k dílu výkladu přírody způsobem kladným a aby se o toto dílo pokusil, a to na základě případů v tabulkách obsažených i těch, jež se vyskytují jinde. Tento druh pokusu nazývám poshověm'mrozumu neboli počátečním vkla­ dem čili prvním vinobraním.85„ Prom' vinobraní oformě tepla

Je třeba věnovat pozornost tomu, že forma věci je obsažena, jak aspoň vysvítá z toho, co už bylo řečeno, ve všech případech iv každém případějed­ notlivě, kde je obsažena věc sama; jinak by to totiž vůbec nebyla forma. Z toho plyne, že nemů­ že existovat žádný příklad protikladný. V některých případech je forma přesto zřetel­ 201

nější a zřejmější než v jiných, a to v těch, kde je přirozená vlastnost patřící k dané formě méně omezena, obtížena a vázána na jiné přirozené vlastnosti. Případy tohoto druhu nazývám ob­ vykle případy jevícz'mise neboli případy zjevnými.

Přejděme nyní k prvnímu vinobraní o formě tepla. Ze srovnání všech případů i případů jednotli­ vých se zdá, že přirozená, vlastnost, jejímž zvlášt­ ním případem je teplo, je pohyb. T0 se nejvíce projevuje na plameni, který se ustavičně pohy­ buje; a na vroucích a vařících se tekutinách, jež jsou rovněž v ustavičném pohybu. Ukáže se to také na tom, vzbudí-li se či zvětší teplo pohybem, jako například v případě měchů a větrů (srov. případ 29 ve třetí tabulce). Podobně je tomu i při jiných druzích pohybu (srov. případ 29 a 31 ve třetí tabulce). Dále se to jeví v tom, že oheň a teplo uhasínají při každém silném stlačení, jež brání pohybu a zastavuje jej (srov. případ 30 a 32 ve třetí tabulce).86 Vysvítá to také z toho, že každé těleso lze zničit anebo alespoň značně změnit kaž­ dým silným a mocným ohněm a teplem, z čehož jasně vychází najevo, že teplem vzniká zmatek a vřava-a prudký pohyb ve vnitřních' částechtělesa, který pozvolna vede k tomu, že se těleso rozpadá. Tomu, co jsem řekl 0 pohybu, totiž že je to rod, jehož druhem je teplo, je nutno roZumět ne tak, že teplo plodí pohyb, ani tak, že pohyb plodí teplo (ačkolije to v některých případech pravda), nýbrž tak, že samo teplo čili teplo ve své podstatě je pohyb a nic jiného, avšak pohyb omezený dru­ hovými rozdíly, jež připojím hned po tom, jakmile uvedu několik napomenutí k opatrnosti, abychom se vyvarovali nedorozumění. Teplo vnímatelné smysly je věc relativní a exis­ tuje pOuze ve vztahu k člověku, nikoli k vesmíru, je to ve skutečnoStijenom účinek tepla na spirity. Je to dále věc sama v sobě proměnlivá, protože

202

.totéž těleso (podle toho, jaká je právě dispozice našich smyslů) vnímáme jednou jako teplé, podru­ hé jako studené, jak to jasně vysvítá z případu 41 ve třetí tabulce.87

Také sdělování tepla čili vzbuzení přechodné přirozené vlastnosti tepla, jejímž prostřednictvím se těleso, přiblíží-li se k nějakému teplému tělesu, zahřívá, nesmíme zaměňovat s formou tepla. Něco jiného je totiž teplo a něco jiného zahřátí. Neboť třením vzniká teplo, aniž tu předcházelo nějaké teplo jiné. Zahřívání je proto nutno z formy tepla vyloučit. Rovněž když je teplo způsobeno přiblížením nějakého teplého tělesa, neděje se to skrze formu tepla, nýbrž závisí to zcela na vyšší a přirozené vlastnosti přizpůsobení čili sebeznáso­ bení,88 což bude třeba ještě zvlášt prozkoumat. Také pojem ohně je pouze pojem lidový a nijak nám neprospěje; je vlastně utvořen z toho, že se v nějakém tělese střetává teplo a světlo, jako na­ příklad v plameni a v tělesech rozžhavených do Červená.. Nyní, když jsme si takto odstranili všechno, co bylo dvojznačné, musíme přejít k pravým druho­ vým rozdílům, které vymezují pohyb a určují jej jako formu tepla.89 První druhový rozdíl je ten, že teplo je pohyb rozpínavý, jímž se těleso snaží rozšířit se a získat větší objem či rozměr, než jaký zaujímalo dříve. Tento druhový rozdíl se nejvíce projevuje u pla­ mene, kde se kouř čili hustý výpar zřejmě rozšiřuje a rOZpíná uvnitř plamene. Jeví se též v každé vroucí tekutině, která se zřejmě zvedá, kypí a bublá a pokračuje v tomto procesu rozpínání tak dlouho, dokud se nepře­ mění v těleso mnohem objemnější a širší než byla sama tekutina, a to v páru, kouř či vzduch. Jeví se také u dřeva a každého hořlavého tělesa, kde někdy dochází k vypocování a vždycky k vy­ pařování.9°

203

Projevuje se také při tavení kovů, které (ježto jsou to tělesa nejhustší) se nesnadno rozpínají a rozšiřují, přeSto se však jejich spirit, když už se jednou rozšířil, snaží rozšířit ještě více a nutí a že­ ne tužší (hrubší) Části, aby se přeměnily v tekutinu. Zvětši-li se pak teplo ještě více, mnohé z nich roz­ pouští a uvádí do plynného stavu. Projevuje se též u železa a kamenů, které, ačkoli se nestávají tekutými a netají, přece jenom měk­ nou. Děje se to právě tak s dřevěnými tyčemi, jež lze ohýbat, zahřejeme-li je v teplém p0pelu.91 Nejlépe je však pozorovat tento pohyb na vzdu­ chu, který se už nepatrným teplem stále a znatelně roztahuje, jak vysvítá z případu 38 ve třetí tabulce. Vychází rovněž najevo z protikladné přirozené vlastnosti chladu. Chlad totiž každé těleso stahuje a zužuje. Proto za silných mrazů vypadávají hřeby ze zdí, pukají kovové nádoby; také zahřátá skle­ nice, kterou náhle postavíme do studena, pukne a rozbije se. Podobně i vzduch se už při mírném ochlazení stahuje, jak o tom svědčí případ 38 ve třetí tabulce. O tom však pojednám obšírněji při zkoumání chladu. Není rovněž nic divného na tom, že teplo a chlad mají mnohé společné účinky (o tom viz případ 32 ve druhé tabulce), ježto dva z následujících druhových rozdílů (o nichž bude brzy řeč) patří k oběma přirozeným vlastnostem, třebaže v tomto druhovém rozdílu (o němž právě mluvím) jsou jejich účinky diametrálně protikladné. Teplo totiž působí pohyb rozpínavý a rozšiřující, chlad na­ proti tomu pohyb stahující a zhušt'ující. Druhý rozdíl je jen modiñkací předchozích, a to v tom smyslu, že teplo je pohyb rozpínavý čili pohyb směrem k obvodu (povrchu), ale platí tu zákon, že se zároveň zvedá vzhůru i těleso. Je nepochybně i mnoho pohybů smíšených. Napří­ klad: šíp nebo oštěp se tím, že postupují vpřed, zároveň otáčejí a otáčením zase postupují vpřed.

204

-Podobně i pohyb tepla je rozpínavý a zároveň je to pohyb vzhůru. .Tento druhový rozdíl se projevuje, vložíme-li do ohně kleště nebo železný pohrabáč. Postaví­ me-li je kolmo a držíme nahoře, brzy nám pálí v ruce, dáme-li je do ohně ze strany nebo zespodu, pálí nás v ruce za delší dobu. Tento druhový rozdíl je možno pozorovat též při destilacích per descensorium,92jichž se užívá pro jemné květiny, jejichž vůně snadno vyprchá. Při této práci se totiž přišlo na to, že je lépe umístit oheň nahoru než dolů, aby méně pálil. Neboť vzhůru nevystupuje jenom plamen, nýbrž také všechno teplo. Tento pokus je však třeba učinit i s přirozenou vlastností protikladnou, totiž s chladem, a to pozorovat, zda chlad nesmršťuje tělesa sestupně směrem dolů právě tak, jako teplo roztahuje tělesa postupně směrem vzhůru.93 K tomu se použije dvou železných tyčí nebo dvou skleněných trubic, které jsou stejné a jsou mírně zahřáty, pod jednu a zároveň nad druhou se položí houba namočená ve studené vodě nebo sníh. Domnívám se, že se rychleji na konci ochladí ta tyč, kde je sníh při­ ložen nahoře, než ta, kde je umístěn dole. Opačně tomu bude u tepla. Třetí druhový rozdíl je v tom, že teplo je pohyb, který neroztahuje těleso rovnoměrně jako celek, nýbrž roztahuje jednotlivé malé částice tělesa,94 jimž při jejich rozpínání zároveň brání, působí proti nim a zahání je zpět, takže těleso přijímá pohyb, který se stále mění, chvěje se, povzbuzuje, a zase směřuje proti a zpětnými odrazy se opět vzněcuje; odtud pochází zuřivost ohně a tepla. Tento druhový rozdíl se dá pozorovat hlavně na plameni a na vroucích tekutinách, jež se usta­ vičně chvějí a v malých částečkách se dmou a kypí a opět ustávají. Projevuje se také u těch těles,jež jsou tak tvrdá

205

a hustá, že když je zahřejeme Či roztavíme, vůbec se nerozpínají a nikterak se nerozšíří co do objemu, jako například žhavé železo, v němž je teplo nej­ pronikavější. ' Projevuje se též v tom, že nejlépe hoří v krbu za mrazivého počasí. Projevuje se rovněž v tom, že když se vzduch roz­ píná rovnoměrně v teploměru, aniž tu naráží na pře­ kážku anebo se od něčeho odráží, není teplý. Zádné zvláštní teplo nepociťujeme ani u uzavřených větrů, i když unikají s největší možnou silou, ježto tu pohyb probíhá vcelku, aniž přitom do­ chází k alternovanému pohybu v částicích. K to­ mu je nutno provést pokus, zda plamen nepálí více na stranách plamene než v jeho středu. Projevuje se také v tom, že veškeré hoření pro­ niká drobnými póry tělesa, jež hoří, takže Spalo­ vání ničí, proniká, zabodává se a píchá, jako by to bylo nekonečně mnoho jehel. Z toho rovněž pochází, že všechny žíraviny (jsou-li vhodné pro těleso, v němž působí) mají týž účinek jako oheň, a to pro svou sžírající a bodavou přirozenou vlastnost. Tento druhový rozdíl (o němž je právě řeč) je běžnýi u přirozené vlastnosti studené, v níž se sta­ hujícímu pohybu staví na odpor roztažnost právě tak, jako při teple se staví pohybu roztažnému na odpor smršťování. Je to týž druh působení, ať už částečky tělesa pronikají směrem dovnitř ane­ bo směrem ven, třebaže síla je přitom velmi ne­ stejná, poněvadž my na povrchu Země nemáme nic, co by bylo naprosto studené. Viz případ 27 v první tabulce. Čtvrtý druhový rozdíl je modifikací rozdílu předešlého, a to v tom smyslu, že onen pronika­ jící a prorážející pohyb bývá obyčejně prudký a rychlý a děje se prostřednictvím částic, jež jsou sice malé, přece to ale nejsou ty nejjemnější, ne­ boť ještě mají jakousi velikost.

206

Tento rozdíl vysvitne ze srovnání účinků ohně s účinky času či věku. Čas totiž neboli věk vysušuje, stravuje, ničí a proměňuje v prach a popel neméně než oheň, ba dokonce ještě mnohem jemnějším způsobem, ale protože takovýto pohyb je velmi pomalý a děje se prostřednictvím částic nadmíru malých, nelze při něm pociťovat teplo. Projeví se též, srovnáme-li proces r02pouštění železa a zlata. Zlato se totiž rozpouští, aniž přitom vzniká nějaké větší teplo, tavení železa je však provázeno mocným teplem, třebaže přitom obojí probíhá-ve skoro stejném čase. Příčina je v tom, že u zlata proniká lučavka mírně a jemně a částeč­ ky zlata ustupují, kdežto u železa je tento průnik drsný a je provázen konñiktem a částečky železa mu mocně vzdorují. Projevuje se též při některých snětích a odumírá­ ní masa, přičemž nevzniká velké teplo či bolest, poněvadž hnití je tu velmi jemné.95 Až potud první vinobraní čili počátečnízáklad 0 for­

mě tepla, provedený tak, že se poshovělo rozumu. Podle tohoto prvního vinobraní je forma čili pravá definice tepla (a to tepla ve vztahu k vesmí­ ru, a nikoli pouze vzhledem ke smyslům) stručně řečeno takováto: Teplo je pohyb rozpínavý, jenž naráží na překážky a jenž se dějeprostřednictvím malých částeček. ROZpína­

vost je tu však modiñkována v tom smyslu, že se sice těleso rozpíná na všechny strany, nicméně však přitom

pohyb směřujevzhůru. Pohyb částeček je pak modi­ ñkován v tom smyslu, že to není pohyb zdlouhavý, nýbrž zrychleny, a že má značnou sílu.

Pokud pak jde o jeho praktickou stránku, je to totéž, nebot'jeho popis je potom takovýto: D0­ kážeš-li v nějakém přírodním tělese vzbudit pohyb, jímž se toto těleso rozšiřuje a rozpíná, a pak tento pohyb potlačit a zvrátit jej' v něj samy, aby toto rozšiřování nepostupovalo rovnoměrně, nýbrž aby se zčásti dělo a zčás­ ti byla potlačeno, pak nepochybnězpůsobz'šteplo, nehledě

207

na to, je-li ono těleso elementární (jak tomu ří­ kají), anebo podléhá-li nebeským vlivům, vydá­ vá-li světlo anebo je temné, je-li řídké anebo husté, rozpíná-li se místně anebo podržuje svůj původní rozměr, má-li sklon k tomu se rozložit anebo setr­ vává ve svém původním stavu, je-li ,to živočich nebo rostlina či nerost nebo voda či olej anebo vzduch či kterékoli jiná substance schopná při­ jmout pohyb, o němž jsme právě psali. Teplo vnímatelné smysly je táž věc, ale je relativní vůči smyslům. Nyní je však třeba přikročit k dalším pomůc­ kám.96

POZNÁMKY

Život a dílo Francise Bacona

b

Viz např. Buhr, Manfred: Historické místo Francise Ba­ cona. In: Buhr, Manfred: K dějinám klasické buržoazní ñlozoñe. Praha 1977, s. 7 an. Feuerbach, Ludwig: Geschichte der neueren Philosophie von Bacon bis Spinoza. Leipzig 1976, s. 25. Viz Fischer, Kuno: Francis Bacon und die Nachfolger. 4. vyd. Heidelberg 1923, s. 140 an. Viz Liebig, Justus von: Uber Bacon von Verulam und die Methode der Naturforschung. München 1863. O Lie­

bigovu kritiku se opírají poznámky

H. Kirchmanna

v jeho vydání Neues Organon (Leipzig 1870). Viz Cassírer, Ernst: Vom Substanzbegriñ”zum Funktions­ begriff. 2. vyd. Berlin 1910, s. 203 an. Viz Díjksterhuis, E. J.: Die Mechanisierung des Wcltbil­ des. 1956, s. 442.

O

10 11

12 13 14 15 16 17 18

10

Koyré, Alexandre: From the Closed World to the In­ ñnite Universe. Baltimore 1957. Polemiku se starým myšlením lze nalézt i u G. Bruna ve Večeři na Popeleční středu. In: Bruno, G.: Dialogy. Praha 1956, s. 39 an. Bacon, Francis: „Device“ z r. 1592 (Citováno podle kni­ hy: Farrington, Benjamin: Francis Bacon, Philosopher of Industrial Science. London 1951, s. 38). Bacon, Francis: Nové organon, s. 122 této knihy. Viz tamtéž, s. 42, 110, 121. Bacon, Francis: The Advancement of Learning. Vyd. G. W. Kitchin. London b. r., s. 90. Viz Bacon, Francis: Nové organon, s. 66 této knihy. Viz tamtéž, s. 58. Viz Bacon, Francis: Nová Atlantida. In: Bacon, Francis: Nová Atlantida a Eseje. Praha 1980, s. 9 an. Viz Farrington, Benjamin: Francis Bacon, Philosopher of Industrial Science. London 1951. Bacon, Francis: The Advancement of Learning. Vyd. G. W. Kitchin. London b. r., s. 84.

Tamtéž.

Viz Aristoteles: Metafyzika. Praha 1946, s. 36.

209

20 2

'-1

22 23 24 25

26 27

28

29

30 31

32 33

34 35

38 37

38

39

40

41

42 43

44 45 4 47

48 50

Viz Farrington, Benjamin: Francis Bacon, Philosopher of Industrial Science. London 1951, s. 53. Citováno podle Speddingova překladu uvedeného ve Farringtonově knize, s. 53-54. Bacon, Francis: Nové organon, s. 118 této knihy. Viz Farrington, Benjamin: Věda ve starém Řecku a její význam pro nás. Brno-Praha 1950, 1951 (2 svazky). Viz Farrington, Benjamin: Francis Bacon, Phi1050pher of Industrial Science. London 1951, s. 42. Viz Ross, W. D.: Aristotle. 4. vyd. London 1945, s. 174. Viz Aristoteles: Physikvorlesung. Přel. H. Wagner. Berlin 1967, s. 62 (202a 7).

Viz Bacon, Francis: The Advancement of Learning. Vyd. G. W. Kitchin. London b. r. , s. 94. Viz Bacon, Francis: De augmentis scientíarum. In: The Works of Francis Bacon. Sv. 4. Vyd. Spedding, Ellis a Heath. London 1858, s. 349. Viz tamtéž, s. 369. Viz Aristoteles: O duši, 418a 24, 429a 25. In: Aristoteles: Člověk a příroda. Praha 1984, s. 236, 262-263. Viz Aristoteles: Metafyzika. Praha 1946, s. 51. Viz Platón: Faídón. Praha 1935, s. 66 (Steph. 100, D 6). Viz Liske, Michael-Thomas: Aristoteles und der aristo­ telische Essentialismus. München 1985, s. 160. Viz Ross, W. D.: Aristotle. 4. vyd. London 1945, s. 169. Viz Aristoteles: Metafyzika. Praha 1946, s. 168. Viz Bruno, Giordano: Dialogy. Praha 1956, s. 189, 166. Bacon, Francis: Nové organon, s. 63 této knihy. Viz tamtéž, s. 164, 165, 189, 171.

Viz Bacon, Francis: De augmentis scientiarum. In: The Works of Francis Bacon. Sv. 4. Vyd. Spedding, Ellis a Heath. London 1858, s. 355; Lasswitz, Kurt: Ge­ schichte der Atomistik. SV. 2. Leipzig 1929, s. 418. Viz Bacon, Francis: Nové organon, s. 63 této knihy;

Bacon, Francis: The Advancement of Learning. Vyd. G. W. Kitchin. London b. r., s. 95. Bacon, Francis: Nové organon. Praha 1922, s. 248-250. (Tato část není zahrnuta do našeho výboru z Nového organa.) Bacon, Francis: Nové organon, s. 207 této knihy. Viz Bacon, Francis: The Advancement of Learning. Vyd. G. W. Kitchin. London b. r., s. 95. Viz Quinton, Anthony: Francis Bacon. Oxford 1980,s. 37. Bacon, Francis: Nové organon, s. 89 této knihy. Tamtéž, s. 81. ' Viz Quinton, Anthony: Francis Bacon. Oxford 1980,s. 36. Francis, Bacon: Nové organon, s. 81 této knihy. Tamtéž, s. 81-82. Bacon, Francis: Nové organon, s. 94 této knihy.

210

Veliká obnovení věd 1

a:

s]

'Bacon uveřejnil „Veliké obnovení věd“, z něhož je ovšem kromě úvodu, věnování, předmluvy a rozvrhu celého díla do šesti částí vy racována pouze druhá část, totiž Nové organon, v r. 16 0, kdy stál na vrcholu svého společenské­ ho postavení. Dílo se nazývá Instauratio, „obnovení“, nikoli snad Restauratio, tedy reforma. Nemá tedy sloužit pouhé reformě, nýbrž má být převratem, úplným obno­ vením vědy od základů, a to na základě zkušenosti a me­ todicky řízené indukce. První část díla měl tvořit encyklopedický přehled věd. Bacon ji vydal o tři roky později pod titulem De digni­ tatc et augmentis scientiarum (O důstojnosti a pokroku ve vědách). Dílo vzniklo dalekosáhlým přepracováním anglicky psaného spisu Advencement of Learning (O po­ kroku ve vzdělání), které bylo vydáno v r. 1605. Česky vyšlo naše dílo pOprVé v překladu Č. Steh­ líka a A. Stejskala pod titulem Nové organon (1922). Poznámky Č. Stehlíka jsou částečně využity i v našem poznámkovém aparátu (vedle poznámek K. Ajdukie­ wicze z polského překladu Nového organa z r. 1955, po­ známekj. H. Kirchmanna zjeho překladuNeuesorganon z r. 1870 a Ellisových poznámek ze souborného vydání Baconových děl, sv. l, 1857). Spojením (commercium) mezi Myslí a Věcmi rozumí Bacon poznání. Potřebnou pomocí míní Bacon svou induktivní metodu. Uměními (artes) rozumí Bacon praktickou aplikaci věd pro život. Přirozený řád věcí má postihnout ~induktivní metoda, přirozený řád mysli nauka o idolech. Bacon tím naráží na velké objevy a vynálezy, k nimž došlo za zhruba 100 let před vydáním knihy (střelný prach, knihtisk, kompas, objevení Ameriky). Tento p0pis (Historia naturae) měl tvořit třetí část Veli­ kého obnovení věd. Protože dílo tak rozsáhle koncipované překračuje síly jedince, vyzývá Bacon krále k podpoře práce na tomto projektu. Historia naturalis ad conden­ dam phi1050phiam (Popis přírody k založení filozofie) byla vydána o dva roky později. Obsahuje Historia ventorum a předmluvy k nenapsaným spisům Historia gravis et levis, Historia sympathiae et antipathiae rerum a Historia sulphuris, mercurii et salis. Z prací patřících k popisu přírody byly vydány ještě dvě, a to Historia vitae et mortis, která vyšla v r. 1623, a Historia densi et rari, vydaná posmrtně v r. 1658. Slovem nástroj, organon, vyjadřuje Bacon metodickou

211

povahu svého spisu. Zároveň narážka na soubor logic­ kých spisů Aristotelových. Následující předmluva patří k celému dílu. Vlastní před­ mluva v Novému orgánu následuje později.

10

11

12 18 14

10 17

10

20

2

p-o

2N

28

Narážka na skalnatou Gibraltarskou úžinu, nazývanou ve starověku Herkulovy sloupy, která byla považována za nejzazší hranici mořeplavby. Proto má také první vy­ dání z r. 1620 na titulním listě vinětu s korábem, proplou­ vajícím úžinou. Nápis na vinětě („Mnozí pr0plují a věda bude rozmnožena“) je motem celého díla. Bacon má na mysli induktivní postup. V orginále „dialektice“. Dialektikou míní Bacon aristo­ telskou logiku.

Narážka na indukci. Výzkumem vzdálenějších a skrytějších jevů míní Bacon zkoumání forem. Bacon tím chce říci, že oko musí být v jisté vzdálenosti 0d předmětu, aby vznikl světelný kužel. Tato metafora pochází od novoplatonika Filóna. Bacon tlumočí dobový názor, podle něhož vědění prvního páru před prvotním hříchem bylo dokonalé, jména věcí odpovídala tedy věcem a jejich vlastnostem. Šalamoun. Kn. přísloví XXV, 2. Toto místo si zvolil I. Kant za moto Kritiky čistého ro­

zumu. ' Ve spise De dignitate et augmentis scientiarum se vědění dělí do tří tříd, na historii (popis), poezii a ñlozoñi, podle vztahu ke třem duševním vlastnostem, totiž k paměti, představivosti a rozumu. Voriginále axióma, u Bacona totéž co obecné tvrzení; výraz axióma neznamená u Bacona počáteční propozici, která se už nedokazuje, nýbrž jakékoli obecně tvrzení, které se příliš neliší od pouhého konstatování. Jeho opa­ kem je tvrzení jedinečné. Aristoteles rozlišuje mezi tím, coje „dřívější“ a „známější“ podle bytí, a co je dřívější z hlediska našeho vědění: „Dřívějším a známějším pro nás nazýváme to, co je blíže smyslověmu vnímání, naprosto dřívějším a známějším to, co je od něho dále. Nejdále od něho je to, co je nej­ všeobecnější, nejblíže jsou mu jednotliviny. A to dvojí je v protikladu.“ Aristoteles: Druhé analytiky, I, 2. Přel. A. Kříž. Praha 1962, s. 31. Pozdější vykladači byli svçdeni dvojznačnostířeckéhodativu TE FYSEI GNÓRIMOTE­ RON, „známější co do přirozenosti“ i „známější přírodě“ (notius naturae), a přeložilifrázi druhým způsobem, jako by Aristoteles mluv11o přírodě jako o subjektu poznání. Místo v Baconově textu se zakládá na tomto nedorozu­ mění. Notiones primae intellectus je novoplatonská koncepce;

212

24

25

2O

jsou to základní pojmy, které nepocházejí ze zkušenosti, a přece zachycují věci v jejich jsoucnosti. Narážka na Prótagorovu tezi. Viz Zlomky předsokra­ tovských myslitelů. Přel. K. Svoboda. Praha 1962, s. 158. V Baconově myšlence, že informace, které skýtá smyslové poznání, se vztahují k Člověku, a nikoli k vesmíru, je ob­ sažen názor o fenomenální povaze smyslových dat. Proto není možno smyslové poznání přijímat bez rozboru. Nástroje zostřujísmysly, ale neodstraňují subjektivní zkres­ lení, které patří ke smyslovému poznání. Teprve metodic­ ky řízeným experimentem lze odstranit subjektivní zkres­ lení, obsažené ve smyslovém poznání. Výraz idolum pochází z řeckého eidólon - původně totéž co „stín mrtvého“ “přízrak“. Do filozofiebyl uveden řeckými atomisty, kteří vysvětlovali smyslové vnímání tím, že do Čidel se dostávají jemné odliky věcí, které z nich neustále emanují. Bacon navazuje na první vý­

znam - fantom, přízrak.

Nauka o idolech, překážkách Či klamech, jež se staví do cesty lidskému poznání, představuje jednu z nejpozo­ ruhodnějších Baconových koncepcí. Odpovídá kritické­ mu zaměření Descartovy skepse vůči dosavadnímu po­ znání, která se realizuje suspenzí jeho platnosti, a vůbec celé pozdější myšlence „kritiky poznání“ u ñlozofů noe­ tického směru. 27 Získané jsou idoly tržiště a idoly divadla. Charakteristika však odpovídá pouze idolům divadla. Viz afor. 44 prv­ ní knihy Nového organa. 37s.Idoly divadla a idoly tržiště. 28 Srovnej afor. 115 první knihy Nového organa, kde je vy­ vracení uvedeno v jiném pořadí. 29 Viz pozn. Č. 7 tohoto oddílu. Třetí část díla obsahuje p0pís.jedinečných zjevů v přírodě bez interpretace, tedy nikoli formy a pravidla. 30 Tj. obsah poznání nelze odvodit z rozumu (a priori), nýbrž zakládá se na smyslovém poznání, které se děje působením věcí na naše smysly. 81 Pomocné prostředky - různé druhy myšlení (srovnej afor. 10 první knihy Nového organa). Příprava „vhodné látky“ je věcí smyslů, leštění zrcadla je vzdělávání rozu­ mu, obrazy dodává smyslové vnímání. 82 Díla (opera), termín u Bacona hodně frekventovaný, znamená všechny artefakty. 33 Míněn plevel a divoké rostliny. 84 Atalanta, průvodkyně Artemidy, slíbila vzít si za muže toho, kdo ji překoná v běhu. Meilanion ji překonal díky tomu, že upustil při běhu zlaté jablko. 35 Protiklad mezi poznáním získaným pouze pozorováním a poznáním získaným pokusy.

213

3“ Vášněmi a žádostivostmi hmoty míní Bacon prvotní síly projevující se rozpínáním, tlakem atd. ”7 Čtvrtá část Velikého Obnovení se nazývá Stupnicí rozu­ mu (Scala intellectus). Bacon tím myslí počínající indukci, která od jednotlivých případů, shromážděných ve třetí části, vzestupuje k obecným pojmům a pravidlům. a­ opak rozum opět sestupuje od těchto obecných tvrzení k jejich aplikaci na jednotlivé, tj. k vytvoření děl. Ve Čtvrté částí chce však Bacon podat pouze jednotlivé pří­ pady tohoto vzestupného a sestupného postupu. 33 Pátá část Velikého obnovení má podat výsledky, které patří vlastně do části šesté, ale kterých bylo dosaženo jinými postupy, než jaký je vyložen v Novém organu. 39 está část díla má podat plnou interpretaci přírody, jejíž metoda byla vyložena v Novém orgánu. Bacon ji nazývá „druhou ñlozoñí“. Tento termín se v jiných Ba­ conových pracích nevyskytuje. astější je termín „první filozofie“, jak Bacon nazývá disciplínu, zabývající se výkladem pojmů a principů společných všem vědám. Protože Bacon nazývá ñlozoñí veškeré nauky, které se neomezují na konstatování faktů, nýbrž podávají jejich teorií (na rozdíl od historie, popisu), která vykládá jejich průběh, mohla by „druhá ñlozoñe“ znamenat nauku, která podává pravidla a interpretaci jevů, ale zároveň neSpadá vjedno s „první filozoñí“. w Jiná možnost in­ terpretace vyplývá z toho, že podstatnými předměty ñlozoñe jsou podle Bacona bůh, příroda a člověk. „Dru­ há filozofie“ by mohla být nauka zabývající se druhým z těchto předmětů. “OZde je formulován princip praktickoúčinného poznání. Srovnej dále afor. l a 3 první knihy. *u Narážka na prorocký charakter Apokalypsy (Zjevení sv. Jana). Viz dale pozn. Č. 12 následujícího oddílu. 4' Rozumí se spis Advancement of Learning.

214

Nové organon ..a

a:

Akatalepsií nazývali skeptici svou nauku o nepoznatel­ nosti věcí. Termín vznikl ve vědomé opozici k stoické ñlozoñi, podle níž je skutečnost poznatelná. Rozumové postižení věci přirovnal stoik Zénón z Kitia k uchopení předmětu rukou a odtud je nazval katalepsií (uchope­ ním). Bacon zde naznačuje, že induktivní metoda (organon ­ nástroj) je podobna strojům na zvedání těžkých břemen. „. . . rozličnost našich názorů (a názorů starých ñlozofů) nepochází z toho, že jedni jsou rozumnější než druzí, nýbrž toliko z toho, že vedeme své myšlenky různými cestami.“ R. Descartes: Rozprava 0 metodě. Praha 1947, s. 7.

D

OI

ms:

10

11

12

Anticipací (lat. ekvivalent řeckého slova prolépsis) na­ zývá Bacon předčasný přechod od pozorování mála pří­ padů k nejvyšším pojmům a zákonům. Rozum zde (na­ mnoze nesprávně, v každém případě však neoprávněné) předjímá to, co má být získáno řádným postupem. Na­ proti tomu mu výklad (interpretace) přírody postupuje řádně cestou indukce k obecnému. Viz afor. 26 první knihy. Originální text „re vel mente observavit“ (věcí či rozu­ mem vypozoroval) nelze překládat doslovně. Pravdě­ podobně zde jde 0 kontrapozici poznání věcí v jejich obecnosti a poznání, odbývajícího se za jejich bezpro­ středního působení na naše smysly. Položením důrazu na praktický význam vědění zakládá Bacon novověké, protikontemplativní pojetí poznání. Natura . . . non nisi parendo vincitur. Bacon zde užívá termínu experientia. Bacon rozeznává různé druhy zkušenosti, zde má na mysli zkušenost bez pořádku a metody, tedy slepou. V originále principia scientiarum, tj. Aristotelovy archai (Druhé analytiky, I, 2, s. 31), nejvyšší předpoklady po­ znání, jimiž začíná všechno dokazování a vyvracení sylogismů. Rozumí se forma a látka v aristotelském smyslu. Viz pozn. č. 39 předchozího oddílu. Scholastická teorie idejí mysli boží, realizovaných v pří­ rodě, je zde metaforou pro pravý řád věcí. Bacon tu má na mysli tvrzení získané dedukcí z premis, které byly opět získány úsudkem, a nikoli zkušeností. Proti nim staví tvrzení získaná ze zkušenosti. Podle Bacona existují dostatečně silné motivy, aby se většina lidí přiklonila k týmž anticipacím. Je to narážka na ty domněle vědecké disciplíny, jejichž

215

tvrzení nejsou nikdy konfrontována s fakty a u nichž nejde o shodu se skutečností, nýbrž o uznání a pochvalu. l V originále instauratio. Míněn papež Alexandr VI. V Baconovč době byl tento výrok běžně znám. 18 Čtyři idoly bývají srovnávány se čtyřmi překážkami prav­ dy, vyjmenovanými R. Baconem. Jsou to nesprávné užití autority, zvyk a obecné mínění, zastírání nevědomosti a stavění poznání na odiv. Poslední dvě se blíží idolům trhu a idolům divadla. 19 Viz pozn. č. 24 předchozího oddílu. 2 Výraz „jeskyněc' připomíná Platónův mýtus 0 jeskyni ze 7. kn. Ustavy (přel. E. Peroutka a Fr. Novotný, 1921, s. 250), avšak podobnost je vnější. Baconovi jde o vy­ jádření deformace poznání okolnostmi individuální po­ vahy. 21 Zlomky předsokratovských myslitelů. Přel. K. Svoboda. 16

\'l

O

Praha 1962, s. 51. 2 h?

28

ň

2

2 sl

2

2

000

3O

V originále „draco“, termín užívaný ve středověkéastro­ nomii při určování drah nebeských těles. Místo živlu ohně bylo kladeno nad vzduch, nepatří tedy k živlům vnímaným smysly. (Živel ohně není totožný s pozemským ohněm.) Aristotelés: O vzniku a zániku, II, 6. In: Aristotelés: Člo­ věk a příroda. Praha 1984, s. 114. Tento názor Opakují všechny středověké fyziky. Vzájemná transmutace živlů byla jednou z nejběžnějších doktrín peripatetismu. Cicero, De natura deorum, III, 37., připisujevýrok Dia­ gorovi. Podle Bacona nekonečnost vzhledem k minulosti, která se vztahuje k pozdějším okamžikům, je větší než nekoneč­ nost, která se vztahuje k dřívějším okamžikům. Nekoneč­ nost vzhledem k budoucnosti se postupně stává kratší a tím se méně liší od konečnosti. Baconovo tvrzení se opírá 0 mylný předpoklad, že nerovnosti a + b > a a a - b < a, které jsou pravdivé pro všechna konečná a, pokud b >0, mají platnost i tehdy, jestliže a = oo. Aristotelés zdůrazňuje na více místech, zejména v trak­ tátu Peri atomón grammatón (O nedělitelných elemen­ tech), že teoreticky je každá veličina dělitelná do neko­ nečna. Týká se ñnálních příčin. Parafráze místa z Aristotelovy Metafyziky, III, 2 (přel. xf). Kříž. Praha 1946, s. 76).

Zivotní duchové, spiríti, jakési Huidum, je podle Paracelsa nejjemnějším druhem tělesnosti, který proniká hmatatel­ nými částmi rostlinných a zvířecích organismů. Bacon rozšířil tuto nauku i na tělesa neživá. V živých bytostech jsou podle něho dva druhy „duchů“: hrubý, který je ve

216

všech tělesech, a animální, který je příčinou životních pohybů, mj. i vnímání. 31 Bacon nazývá uSpořádání neviditelných částic v tělese schematismem, jeho změnu - metaschematismem. 82 Opět narážka na poznatky získané na základě pokusů na rozdíl od spekulativního poznání. 33 Actus purus - u Bacona prostý proces změny. 34 Pravděpodobně míněn Paracelsus. 35 Některé systémy starověké astronomie předpokládaly, že Zemí a ostatními planetami otáčí řada koncentrických sfér. Sféra s největším průměrem se nazývala „primum mobile“, první pohybující se. ”a Srovnej Descartovo přirovnání starého poznání k městu s jednotlivými krásnými budovami, ale postaveným bez plánu, a nového poznání k městu s rovnými ulicemi. Roz­ prava o metodě, uv. vyd., s. 17-18. 36 Bacon tu má na mysli novoplatoniky, kabbalisty a před­ stavitelé pověrečné magie. 37 Vztahuje se k Aristotelově definici duše jako „první sku­ tečnosti (entelechie) přírodního těla, která má jsoucno v možnosti“ z Aristotelova spisu O duši (II, l). Scholas~ tikové považovali entelechii za druhový pojem duše. 38 Vztahuje se k Aristotelovu spisu Fyzika, IV, 5, v němž Aristotelés říká, že voda je vzduch v možnosti, a obráceně. 39 Je to základní princip Aristotelovy FyzikY­ 40 Míněny spisy Peri ta zóa historiai (Popis živých tvorů) a Problémata, sbírka spisů připísovaných Aristotelovi. “a Viz dále charakteristiku pravé empirické metody. 41 Jde o formy v aristotelském smyslu. 42 Bacon tu má na mysli Aristotelova boha jako nehybného „prvního hybatele“. Bacon vyslovuje požadavek, aby přírodní zjevy byly vysvětlovány přírodními příčinami, nikoli přímým odvoláváním se na boha. 43 Pravděpodobně narážka na R. Fludda, v jehož spisech se mísí přírodovědné znalosti s teologií a mystikou. 44 V tomto aforismu Bacon formuluje pět bludů přírodní ñlozoñe. 45

46

47

První blud. Podle aristotelské fyziky existují čtyvři ele­

mentární vlastnosti: teplé, chladné, suché, vlhké. Zivly­ prvky vznikají kombinací vždy dvou z těchto elementár­ ních vlastností. Tak teplé a suché dává oheň, vlhké a stu­ dené vodu atd. Skryté vlastnosti a specifické síly - tak byly nazývány zkušenostně nepostižitelné kvality, jimiž byly vysvětlovány vnímatelné zjevy. Odvolání se na skryté kvality je druo hým bludem. Nehybnými principy, z nichž prý povstávají věci, míní Bacon skryté „formální“ příčiny věcí, na rozdíl od zjev­ ných „účinných“ příčin.

217

48

O

51

53

64 55

56 57

Go

8 ..a

82

63 84

65 66

q

68

O.

70

Baconův výčet aristotelských druhů pohybu se vztahuje ke Kategoriím, 14. (Přel. A. Kříž. Praha 1958, s. 60.) Třetí blud. Nauka o přirozeném a nepřirozeném (násilném) pohybu představuje čtvrtý blud. Tzv.'pohyb ke stejnému, vyskytujícíse u některých scho­ lastiků. Hmota v možnosti a bez tvaru - míněna Aristotelova materiální příčina. Spolu s naukouo atomech tvoří pátý blud. Viz afor. 99 a pozn. č. 74 tohoto oddílu. Podle Bacona pokusy vnášející světlo (lucifera) přinášejí více užitku než t , které slouží pouze bezprostřednímu užitku. giogenes Laertios: Životy slavných ñlozofů, III, 18. Přel. A. Kolář. Praha 1964, s. 147. Platón: Timaios. Přel. Fr. Novotný. Praha 1919, s. 22. Aulus Cornelius Celsus, římský spisovatel za císaře Ti­

beria (2. stol. n. l.). Autor jednoho ze základních lékař~ ských děl starověku. Učení o nepoznatelnosti forem hlásali Boyle a Sennert. Narážka na Galéna (2. stol. n. l.), který v díle De natura­ libus facultatibus staví proti sobě schopnosti přírody a lidské schOpnosti,jimiž lze uskutečňovat pouze povrchní změny. Výrok je ve Fókiónově životOpise u Plútarcha. Fókión byl aténský vůdce ve 2. stol. n. l. Viz Plútarchos: ivoto­ Emyslavných Řekůpozn. a Římanů II, 1967, s. 419. x erientia. Viz č. 9 našeho oddílu. Aristoteles mluví na začátku Metafyziky o tom, že filozo­ ñe vznikla poté, když byly uspokojeny základní životní potřeby. Metafyzika, uv. překlad, s. 38. Viz afor. 75 první knihy.

Mat. XXII, 29. Luk. XVII, 20. Dan. XII, 4. Citát je motem Velikého obnovení. Demost. Filip., III, 4.

V aforismu 66 nazývá Bacon touž skupinu ñlozofů, které zde nazývá dogmatiky, skupinou racionalistů či soñstů. Podobně i zde dále nazývá dogmatiky racionalisty. Celý tento aforismus je jedním z nejznámějších a přirov­ nání se stalo klasickým. Tj. v novoplatonismu. O poměru mezi fyzikou, tj. přírodní ñlozoñí, a matema­ tikou mluví Bacon v díle De dígnitate et augmentís scien­ tiarum (III, 6) v tom smyslu, že matematika a logika, které jsou povinny službou přírodní ñlozofii, činí si pro svou přesnost a jistotu 'nároky na vládu nad ní. Podobně Descartes v Uvahách o první filozofii: „Poznal jsem, že tedy musím jednou v životě všechny své názory

218

'I ..a

72 73

ú č zavrhnout a pak začít znova od základů. . .“ ( řel. Zd. Gabriel. Praha 1970, s. 35.) Ve své řeči O včnci (De corona), Steph. vyd., s. 72. Viz Livíus: Dějiny, kn. IX, 17. (Srovnej Livius: Dějiny

II-IIL

Praha 1972,s. 346.)

Jde o konfrontaci mezi popisem přírody a mezi induktiv­ ním výkladem přírody. 74 Experimenta lucifera, experimenta fructifera. Viz pozn. 52 tohoto oddílu. 7 Experientia literata, zde pouze ve významu provádění experimentů s protokolováním výsledků. 76 Experientia literata ve smyslu shodném s významem stanoveným ve Spise De dignitate et augmentis scientia­ rum. Podle tohoto díla existují tyto čtyři dovednosti: do­ vednost rozumová, dovednost vynalézat, dovednost po­ suzovat a dovednost paměti. Z nich je nejdůležitější do­ vednost vynalézat, která obsahuje dvě složky. Jedna ukazuje, jak přecházet od jedné zkušenosti k druhým, obecným principům, které Opět vedou k novým zkuše­ nostem. První z těchto složek se nazývá experientia lite­ rata, druhá výklad přírody čili Nové organon. 77 Toto místo ukazu'e, že Bacon se nepovažoval za výlučně­ ho pěstitele indu ce. Objevování zákonů nemůže být odloučeno od tvoření pojmů. Franciscus Patritius (1529-1597), nov0plat0nik, byl pod vlivem Telesiovým. Petrus Severinus (1542-1602), vy­ kladatel Theofrastových spisů. 80 Cibetka asijská, šelma, z jejíchž žláz se vyrábí tzv. cibet, aromatická látka užívaná v lékařství i kosmetice. 81 Myšlenka jednoduchých vlastností jako alfabety rerum, abecedy (základních prvků) věcí. Viz pozn. 21 dalšího odd . 82 Occasio (řec. KAIROS, vhodný čas, příhodné. chvíle) byl podle řecké mytologie bůh-mladík s krátkými vlasy vzadu, re5p. s lysinou, takže kdo ho minul, nemohl ho již uch0pit. Homo novus se nazýval v Římě člověk bez znamenitých předků, který dosáhl vyššíšlechtické hodnosti opravňující k přístupu do stavu senátorů. Platón, Timaios, uv. vyd., s. 27. Proslulý příměrpro induktivní metodu. Podle tohoto aforismu by hodnota praktické činností a experimentu záležela především v tom, že garantuje pravdivost poznání, za druhé pak v tom, že přináší uži­ tek. Oslabení významu praktické činnosti a experimen­ tu proti jiným aforismům. B7 Aplikace induktivní metody i na duševní procesy. 33Míněn Spis Advancement of Learning. \'I

Q

7O

OU'

219

9

OOO

Lucretius Carus: O přírodě, VI, 1-3. Pozměněno. Amerika. Srovnej afor. 81 a 124 tohoto oddílu.

Dru'lz'á kniha aforismů 2

saw

O

P0 první, negativní části díla následuje nyní druhá, pozi­ tlvní. Forma zde má jednak význam podstaty dané přirozené vlastnosti, jednak příčinyjejího vzniku. Latens processus. Výklad viz dále. Latens schematismus. Výklad viz dále. Odmítnutí účelové příčiny, které mělo velký význam pro konstituci novověké vědy. Zde je forma vztažena k zákonitosti průběhu dění, při­ bližuje se tedy chápání zákona v matematické přír0~ dovědě. Podle Bacona k poznání věci nestačí příčina účinná a ma­ teriální; musí přistoupit poznání formy, která nás vede do skryté dílny přírody. Danou vlastnost lze odvodit ze zdroje esence pomocí formy. Zdrojem esenceje původní látka, schopná diferen­ ciace. Z ní se tvoří něco nového prostřednictvím formy, která je buď zákon, podle něhož sejedno vyvíjí z druhého, nebo atributy, jimiž se vytvoří z látky něco nového, jsou-li k ní přidány. Anglický komentátor T. Fowler objasňuje věc následujícím způsobem: předpokládá se původní látka, která je schopna stát se přidáním rozlišujících znaků zlatem, stříbrem, mědi atd. Ona je „zdrojem esen­ ce“, tyto jsou novými „danými přirozenými vlastnostmi“ (danými proto, že se má vysvětlit jejich vznik). Viz dále pozn. 12 tohoto odd. Zde je vysloven ontologický předpoklad Baconovy induk­ ce. Hledaná dispozice je vlastnost širšího rozsahu, širších hranic, rod, druh, pod nějž lze shrnout několik daných

vlastností. 1O

­

Toto pravidlo neznamená, že by věc byla pouhým shlu­ kem jednoduchých přirozených vlastností bez podkladu. Je příznačně, že Bacon mluví o tak důležitém tématu, jako je antologie tělesa, v úvaze o praktické transformaci těles.

1 1 NH

Zde se ukazuje, že těleso musí mít podklad. Jsou tedy dva druhy transformace těles: první se snaží odkrýt jednoduché přirozeně vlastnosti, které jsou cha­ rakteristickě pro dane těleso, a pak je přenášet na něco jiného, až vznikne nové těleso. Druhý sleduje skrytý vnitřní proces (latens processus), jímž příroda vytváří

220

13

14

15

16

17

18

19 20

21

22 28

24

27

30 81

33823

36

těleso od zárodku do konce, a snaží se jej uměle Opakovat. Přitom Operuje s celými, nerozloženými tělesy. Tělesní duchové, spiriti, jsou nevnímatelné Částečky, které jsou obsaženy v hmatatelných Částečkách těles.Jimi se mj. vysvětluje vnímání živočichů. Bacon chce říci, že složená konkrétní tělesa a složené kon­ krétní procesy jsou jen zvláštními, pomíjivými stavy pří­ rody. Trvalým základem přírodního dějství jsou jedno­ duché přirozené vlastnosti a jejich formy. Latens processus, nevnímatelný proces, jímž jsou způsobo­ vány viditelné změny, zahrnuje v Baconově pojetí princip zvaný „zákon kontinuity“, podle něhož se každá změna děje v čase. Známe-li poměr mezi časem a změnou, která se v něm udála, máme dokonalou znalost skrytého pro­ cesu. Latens schematismus. Bacon jím myslí seskupení posled­ ních částeček, partikulí (např. složení krystalu, vnitřní

struktura rostlin).

V Baconově době se některé věci pokládaly za specifické, jiné byly jen elementární. Např. rubín je Speciñcatum, kámen nebo skála jsou Spíšejen obměny země. Zde je „forma“ uváděna do souvislosti se skrytým sche~ matismem. Viz začátek afor. 5 tohoto oddílu Nového organa. Podle Bacona mezi nejmenšími částečkami hmoty není prázdný prostor. Tím se mj. liší od atomů v démokritov­ ském smyslu. Myšlenka abecedy věcí (jednoduché přirozené vlastnosti jako jakési základní elementy věcí). Ne zcela jasný výrok. Bacon nemá na mysli použití mate­ matiky ve smyslu novověké přírodovědy.

Mătafyzika je tedy rovněž vymezena jako zkoumání pří­ ro y. Indukci a dedukci. Služba smyslu ~ souhrn pozorování a experimentů. Služba paměti - účelně sestavené tabulky a přehledy. Služba mysli či rozumu - postup indukce. První služba. Druhá služba.

Indukce - třetí služba. Bacon začíná rozpravou o třetí službě - indukci. Tabula praesentiae. Dutá zrcadla použitá místo spojovacích čoček. Např. roztavené železo nebo žhoucí uhlí. NeSprávné, je teplejší pouze relativně. Odůvodnění nesprávné, jde o špatné vodiče tepla. Nesprávné. V případech 22-24 je zaměněna příčina tepla s účinkem. Vergilius: Zpěvy rolnické, I, 93. Přel. O. Vaňorný. Praha

221

37

38

89 40

41

42

45

4 4 g.

4

40

50

51

52

53

1959,s. 14. Příklady 25- 27jsou případy zdánlivého tepla a smyslových klamů. Např. daná vlastnost se vyskytuje v přírodě jen v IO pří­ padech. Pak by bylo nekonečnou prací, kdyby se měly uvádět všechny záporné případy. Tj. je užito dutého zrcadla místo rozptylné čočky. Druh teploměru, zvaný Drebbelův, v němž je stlačována voda rozpínajícím se vzduchem. Míněny úkazy polární záře. Pojmenování vzniklo podle světélkujících těl medúz, jež se svou tkání podobají plícím. Případy oxidace, při nichž je teplota hmatem nepostřeh­ nutelná. Podle toho by tekutiny byly o sobě studené. Chladnost tekutin je smyslový klam. Uvedený a předešlý případ vycházejí z mylně-ho předpo­ klaíiěp, tep . že některá tělesa jsou o sobě studená a některá Teploměrem. U Bacona trvá ještě názor o přirozené teplotě každého tělesa. Učelem pokusu je vyzkoumat pří­ rozenou teplotu vzduchu.

toto tvrzení je nesprávné; opírá se zčásti 0 smyslové kIl amy. Nesprávné, tepelná kapacita vody je u všech tekutých a plynných těles větší než u těles pevných. Studený vzduch v klidu nám připadá teplejší, protože nás přitom chrání tenká ochranná vrstva vzduchu, která se naší blízkostí otepluje. U vzduchu v pohybu odpadají tyto okolnosti. Příčinou tohoto zjevu je ve skutečnosti pomalá oxidace. Také tento případ vysvětluje Bacon nesprávně. Při hašení vápna dochází k chemickému slučování vápníku s vodou, voda se dostává do pevného stavu a uvolňuje teplo, které v ní bylo v tekutěm stavu obsaženo. Ve skutečnosti se krevním oběhem udržuje v těle živoči­ cha stejná teplota s výjimkou částí vystavených vnějšímu vzduchu. Teplo vznikající při pohybu je odstraňováno otem. otenciální teplota je pojem utvořený podle aristotelského rozdílu mezi dynamis a energeia. Bacon tím chce říci, že se zději z těchto látek může opět vyvinout teplo. Srovnej dá e aforismus 13. Tyto jednoduše proveditelné návody svědčí o tom, že Bacon sám namnoze neprováděl pokusy, že k nim pouze vyzýval. Příklad se sněhem se zakládá na smyslovém klamu. Teplo těleso nestahuje, vysušuje je pouze, takže zabírá menší prostor. Otepluje-li se těleso, aniž by se odpařovalo, zvět­ šuje svůj objem.

222

55 56

57

58 59

60 61

62 63

66 OB

67

70

71

73

78 74

75

76 77

78

Podle toho je forma totožná s vnitřní stránkou věci, s tím, co je, na rozdíl od toho, co se jeví.

Rovněž příklad nesprávný, kovtepla. je pouze lepší .vodič nežtento dřevo, proto je odnímá ruce více Při tep tách nad teplotu těla by musel Bacon příklad obrátit.

Případy 2-7 nesprávné.

Teplo v tomto případě pochází z chemického spojení hnojiva s kyslíkem. Zápach nesouvisí s teplem hníjících látek. Teplo, které se vytváří při hnití, souvisí s oxidací či jinými chemickými pochody. Bacon věří dále, že hnití je příčinou vzniku ži­ vočichů. Bajka.

Případy 9-10 jsou nesprávné. Bacon zde čerpá z astrologie. Nesprávný pokus vysvětlit, proč červenec a srpen jsou teplejší než červen. Bacon zaměňuje schOpnost látky vytvořit více či méně tepla s teplotou plamene. Teplota plamene je u většiny příkladů přibližně stejná, u lihu, kde vzniká teplo oxidací vodíku, je největší. Nesprávné, pokud jde o vodu. J e to způsobeno nikoli ohybem, nýbrž přivedením vět­ šího množství kyslíku, čímž je podporována oxidace. Podstata pokusu je v tom, že předmět se posunováním přiblížil ohnisku čočky. Bacon se domnívá, že plamen je odporem vzduchu zesilo­ ván, pomocí vzduchu dušen. Neníkto k slí u. důsledek stlačení, nýbrž nedostatečné-ho přívodu Săílení tepla děje se buď dotykem, nebo vyzařováním. Bacon tyto případy nerozlišuje. Nesprávné, přilitá studená voda se otepluje. Bacon se domnívá, že zima smršťuje lamen, dráždí jej, a tím zvětšujejeho teplotu. Tyto pře stavy odporují Ba­ conovu vlastnímu odvození tepla z pohybu. Nesprávné, rtuť je např. citlivější. Bacon se pravděpodobně seznámil s tímto přístrojem ploté, co jej přivezl r. 1605 Fludde Itálie.velikostí těla esprávné, žádný vnepřímý poměr z mezi a ostrosti počitku neexistuje. Většinou nesPrávné údaje. Myšlenka převodu zvláštnějšího (tepla) na obecnější ob­ sahuje nejasné tušení fenomenální povahy určitých smys­ lových kvalit, ale nadřazení obecné dispozice zvláštním

kvalitám je traktováno jako vztah rodu a druhu vůči jednotlivému. Podle aristotelské přírodní ñlozoñe stojí nebeské zjevy

223

v protikladu k elementárním. Proto nemohou být paprsky pocházející z nebeských těles něčím elementárním. Tím Bacon nep0pírá, že by teplo nemohlo pocházet z ne­ beských těles, jde pouze o to, že forma tepla nemůže být v nebeském tělese. Ve stejném smyslu je třeba rozumět následujícím větám. Vyloučení či zamítnutí vlastností znamená, že tyto případy nepřicházejí v úvahu při hledání formy tepla. 80 Nesprávné, plamen lihu taví železo, nemůže být tedy chladnější než žhavé těleso. 81 Tímto neSprávným zjištěním se Bacon dává odvést od nejzákladnější vlastnosti teplých těles, totiž zvětšování objemu. 82 Bacon odlišuje celkový pohyb věci a pohyb částeček sa­ mých pro sebe ve věci. 83 Bacon si prvý povšiml tepla, vzbuzeného třením. Myš­ lenka, že neexistuje základní přirozená vlastnost tepla, je velmi pozoruhodná, zvláště když uvážíme, že na tzv. tepelnou látku, calorícum, se věřiloještě v 18. stol. 84 Aristoteles zná pouze indukci z kladných případů. Aristo­ teles: První analytiky. Praha 1961, II, 23, s. 128. 85 Bacon nepředvádí úplný postup své indukce. Když podal ukázku tří tabulek a pokusil se 0 vyloučení záporných instancí, žádá, aby mu bylo dovoleno učinit výklad, jehož základem jsou kladné instance. K úplnému postupu in­ dukce však patří další zkoumání, jejichž projekt je v afo­ rismu 21 našeho oddílu. Z případů 30 a 32 tabulky stupňů nelze ve skutečnosti odvodit vnitřní pohyb nevnímatelných částeček těles, který Bacon považuje za formu tepla. 87 Zde se Bacon přibližuje Lockově nauce o druhotných kvalitách. 88 Assimilatio et multiplicatio. 89 K obecnému pojmu pohybu přistoupí několik vymezujíÍ cích znaků (druhových rozdílů), které jej omezí, zú' 1 a vytvoří z něho pojem (deñnici) tepla. 90 Nepatří k případům, u nichž teplo způsobuje zvětšování objemu. 01 Bacon zde zaměňuje ohýbatelnost tělesa se zvětšováním objemu. Název (od descendo-sestupuji) odvozen z toho, že křivu­ le byla ohřívána shora. 98 Nesprávné. K příkladu s pohrabáčem: je-li pohrabáč postaven kolmo, zasahuje ruku horký vzduch a plyny z plamene. 94 Bacon činí rozdíl mezi rozpínáním částeček, jímž se ne~ mění objem tělesa, a rozpínáním tělesa. osŘ ada nesprávných tvrzení.

224:

9“ Zde ukončujeme náš překlad Nového organa, protože prvním vinobraním je ukončena nejpodstatnější část vý­ kladu Baconovy metody. V dalším textu je podán rozbor 'tzv. „vybraných případů“, tj. jevů, které mimořádně přispívají_k odhalení formy.

OBSAH

,Život a dílo Francise Bacona (7) František z Verulamu Velike' obnovení věd

(33) Předmluva

(41) Rozvržení dila (53) Nove' organon

(71) Předmluva

(73) Prvá kniha aforismů o výkladu přírody aneb o vládě člověka

(79) Druhá kniha aforismů o základu přírody čili království člověka

(164) Poznámky

(209)

Fm ncz's

BACON Nově organon

Z latinského originálu Novum organum přeložil PlnDr. Miroslav Zůna. Uvodní studii napsali PhDr. Miroslav Zůna, Doc. PhDr. Milan Sobotka, CSc. Poznámkami Opatřil Doc. PhDr. Milan Sobotka, CSc. Obálku navrhl a graficky upravil Václav Kučera. Vydání II. Praha 1990. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 6032. (7145.) publikaci. Odpovědná redaktorka Ivana Stekrová. Výtvarný redaktor Karel Kárász. Technická redaktorka Marie Sýkorová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Brno. Náklad 3200. AA 10, 92, VA 11, 32. Tematické. skupina 02/3. Cena kart. výt. 20 Kčs. 73/509-21-8.2

25-006-90

Kčs20,-­