Dítě pláče, co dělat?: Jak mu porozumět a uklidnit je 8085956004, 9788085956009 [PDF]

Zitiervorschau

Anne Bacus

{)ítě pláče, co dělat ? Porozumět mu a uklidnit je MARABOUT Frekvence 1

Anne BACUS

Dítě pláče, co teď, rodiče? (jak mu porozumět a uklidnit je)

MARABOUT [Fir®fey@ODS® 11

Obálka použita z francouzského originálu. Sazba Grafex-studio, Výstavní 17, Brno.

© Marabout, Alleur (Belgique) 1994. Z francouzského originálu "Bébé pleure, que faire". ©Translation C MUDr. Radomír Kučera 1995.

Vydalo nakladatelství SVÁN spol. s.r.o. Sedlákova 31, 602 00 BRNO pro nakladatelství Marabout

Poděkování Kniha na toto téma nemůže být dílem jen jednoho autora. Bylo by tedy nevděčné opomenout poděkovat: mé matce, která mne dokázala podpořit; mým dětem, které mne o tomto tématu tolik naučily; jejich otci, který mi dokázal být oporou; přítelkyni, která mě předešla: ‫״‬To dítě tolik pláče .. všem matkám, těm mladým i těm zkušeným, které se mi svěřovaly.

PŘEHLED

3

ÚVOD................................................................. 5 DRUHY PLÁČE.................................................. 15 NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT . 33 ZÁCHVATY NOVOROZENCŮ......................... 53 DŮVODY PLÁČE............................................... 73 CO DĚLAT, KDYŽ DÍTĚ PLÁČE..................... 105 ÚČINKY KŘIKU NA RODIČE . . ‫־‬..................... 139 CO UDĚLAT PRO SEBE ................................. 153 OBSAH................................................................ 173

ÚVOD

B

udeme jí říkat Jana. Jednou ráno mi zatelefonovala do ordinace. V jejím hlase jsem cítila takovou úzkost, že jsem se rozhodla pozvat ji ještě týž den. Přišla a přinesla v náručí roztomilou šestiměsíční holčičku slyšící na jméno Katka, která nám celou hodinu předváděla zdatnost svých hlasivek. Po celý úvod naší rozmluvy nepřestala Jana dcerku houpat, krmit, dávat jí cumlat prst, poplácávat ji po zádech, pohazovat si s ní, aby ji uklidnila, ale musím říci, že bezvýsledně. Až jsem jí navrhla, aby uložila dcerku do kočárku tak, jak ráda lehává, a kočárek aby dala do klidného kouta místnosti. Jakmile to udělala, dcerka se začala uklidňovat. Během pěti minut její pláč ustal a my jsme mohly v klidu hovořit. ‫״‬Zavolala jsem Vám, protože už nemůžu dál. Včera odpoledne malá plakala téměř nepřetržitě více jak čtyři hodiny. Užjsem měla dojem, že nikdy nepřestane. Svalila jsem se na gauč a sama jsem se také dala do pláče, celá vynervovaná a unavenější než kdy v životěpředtím. Všech­ ÚVOD

7

8

no jsem vyzkoušela: kojit, dát jí napít, zpívat, kolébat, pustit jí muziku, jít s ní na procházku, prostě všecko, všecičko. Nic nezabralo. Nakonec jsem měla dojem, že pláče schválně, aby mi dala najevo, jaká jsem špatná matka. Celý dům musel mít dojem, že ji snad biji nebo zanedbávám. Takhle to jde už asi měsíc. Mám dojem, že celou tu dobu pláče. Odporodu jsem nespala v celku déle než dvě hodiny. Miluji své dítě, ale občas si říkám, žejsem uděla­ la hloupost. Myslím si, žejsem nebyla připravena být mat­ kou. Sama soběpřipadám ubohá a neschopná, protože ať udělám cokoli, nic nepomáhá. Jsem stále víc napjatá a plná úzkosti. Když se konečně dcerka uklidní, čekám, kdy opět začne plákat a v duchu si chystám další postup. Nevím, jak dlouho ještě vydržím to uvěznění vjejím křiku bez toho, abych se docela zhroutila. Mám dojem, že to nikdy neskončí. Tchyně mi říká, že její děti takhle neplakávaly a že musím malou Katku dokrmovat. Jako kdybych to nezkoušela! Šlajsem i k pediatrovi, jestli malá není nemocná, jestli něčím netrpí. On mi řekl, že je vše v pořádku, že je naprosto zdravá. Potom jsem to tedy já, kdo něco dělá špatně, kdo to nezvládá a neumí. Tohle všechno je tak daleko od toho, co jsem si představovala v těhotenství nebo v porodnici... Tehdy jsem se vznášela v oblacích. Představovala jsem si, jak moje dcerka a já budeme nejlepšími přítelkyněmi na světě, jak ji budu rozumětjako nikdojiný. Zeji budu houpat a šeptat jí sladká slovíčka před tím, než na několik hodin hluboce usne... To je pryč. Nikdo mě nevaroval, že děti mohou být i takové. Jsemjediná, které se tohle stalo? Muselajsem někde chybovat.. .Ale v čem? “ Poznáváte se v tomhle líčení? Pokud jste rodiči dětí, které jsou zcela zdravé, ale hodně pláčí, víte, že pocity ÚVOD

a vyčerpání, vzniklé z takové situace, mohou dohnat i ty nej vyrovnanější a nejklidnější až do extrémních stavů. A ti ostatní? Já jsem se v podobných situacích nesetkávala jen s rodiči láskyplnými, obětavými a hluboce se věnujícími spokojenosti svého dítěte. Knihy určené mladým rodičům, které jste četly jako nastávající maminky, do detailů popisují, jak být rodiči v plné formě, kteří vychovávají rozzářené dítě. Je to prav­ da: rodíte v přítmí, s příjemnou hudbou, dítě je šest měsíců kojeno a natíráno vonnými oleji. Otec je ve všem oporou a rychle se přizpůsobuje ‫״‬novinkám“. Vzato kolem a kolem, jste klidné, důsledné, rázné, něžné a v pohodě. Odkud tedy pochází to, že po nějaké době jste vyčer­ pané a vzteklé, že byste chtěly utéci někam pryč, až na konec světa, že jste ochotné dát deset let života za jedinou klidnou noc a že jste najednou tolerantní k matkám, které bijí své děti? V knihách se píše, že matka instinktivně roz­ pozná, proč její dítě pláče, že podle druhu pláče ví, zdaje má nakrmit, přebalit, pohladit nebo nechat klidně vyplakat. Odkud se tedy bere to, že ničemu nerozumíte, že křik dítěte se zdá být stále týž a že musíte zkusit několik variant, než objevíte (občas) tu pravou? Řekněme, že to bude možná tím, že vaše dítě žádnou takovou knihu nečetlo ... Nastíním vám proto optimističtější obraz. Svoji mateřskou dovolenou (šest měsíců prázdnin, j aký luxus!) budete trávit příjemně, zabývat se domácností, pít čaj s přítelkyněmi, poslouchat oblíbené gramodesky. Během té doby si bude vaše dítě žvatlat ve své postýlce, pozoro­ vat zavěšené hračky nebo si cumlat palec u nohy. Každé čtyři hodiny je nakojíte a ono vám usne v náručí, syté a spokojené. Během pár měsíců je budete moci vzít kam­ koli, třeba i na úřad. Brzy se vám vrátí štíhlá postava a váš manžel na vás bude hledět s novým zájmem ... Porod sám vás přivedl do skvělé nálady. Cože, to já jsem ÚVOD

g

ve svém břiše vytvořila takovéhle tělíčko? To je zázrak! Ale o několik týdnů později je skutečnost zcela jiná. Dům je vzhůru nohama, špinavé prádlo se hromadí před očima, jste příliš unavená na to, abyste klábosila s kamarádkami nebo myslela na příjemné maličkosti, ještě jste zhubla dalších šest kilo a vaše dítě je neutišitelné. Přehnaně chmurný obraz? Proč tedy čtete tuto knihu? Zít s dítětem, které nadměrně pláče a které není možno utišit, je nejhorší noční můrou, která existuje. Nejprve z čistě fyzického hlediska - ostrý křik nesnesitelně bodá do uší a navozuje velké nervové napětí, které lze těžko odstranit. Posléze hledisko citové a psychické - nelze se ubránit myšlence, že dítě musí být nešťastné nebo hrozně trpí, že tak pláče (vždyť dospělí pláčou jen z těchto důvodů). Člověk má pocit, že je špatnou matkou nebo špat­ ným otcem, že nedokáže ulehčit svému maličkému v jeho trápení. Tím spíše, že nezná jeho příčinu ... Chtěla bych tedy na začátku této knihy nastínit dvě zá­ kladní myšlenky.

Pláč je normálním projevem dítěte Je to jeho základní vyjadřovací prostředek. Pokud si myslíte, že normální spokojené dítě nepláče, zvláště během prvních tří měsíců života, tak se mýlíte. Absence pláče zneklidňu­ je psychology mnohem více. Dítě, které se rázně nehlásí o nakrmení, nebo nevyjádří svoji potřebu být pochováno, má pravděpo­ dobně emocionální problémy. Toto dítě je v nebezpečí. Křičet znamená žít. Pláč dítěte ÚVOD

má stejnou dorozumívací hodnotu jako první pokus o řeč. Je nezbytný pro přežití. Určitý počet dětí, řekněme deset až dvacet procent, pláče hodně, až přehnaně. To není nic nového pod sluncem. Naznačují to už vel­ mi staré písemné památky. Poté, co byly ob­ hajovány i zamítány četné teorie, se přední odborníci shodli, že jde o obtížně vysvětlitel­ ný jev. O těchto dětech, které jsou zcela zdravé, normálně se vyvíjejí a které jsou zvlášť čilé, se říká, že mají záchvat - to je však nic neříkající označení. Podrobně se ktomu vrátíme, neboť právě o těchto dětech je tato kniha.

Již nyní je potřeba si uvědomit, že: 1. Není to vážné. 2. Není to vaše chyba. 3. Přejde to (bez následků).

11

Každé dítě je jiné Povaha se projevuje už po porodu. Některé děti jsou čilé, navazují kontakt, jsou snadno utišitelné. S těmi není problém. Jiné děti jsou mrzuté, podrážděné, choulostivé a neschopné utišit se samy nebo být utišeny někým jiným. S nimi je větší potíž, vyžadují od svých rodičů zvýšenou trpělivost a čas. Neznamená to, že jedny jsou lepší než druhé, jen začátek ÚVOD

je u jedněch snazší. O tři nebo čtyři měsíce později už mezi nimi není žádný rozdíl, a z původně mrzutého dítěte se stane chla­ peček (nebo holčička) čilý, klidný a usměvavý. Vaše dítě je jiné než ty ostatní. Děláte chy­ bu, že věříte tomu, co říkají knihy o výchově. O počtu jídel, které vaše dítě má mít během dne, o množství mléka, které má vypít, nebo o počtu hodin, které má prospat. Vaše dítě je jedinečné. Chce to jen si ho všímat, abyste časem pochopili, co mu vyhovuje, kdy má hlad a v jaké poloze nejraději usíná. Mateřský in­ stinkt, který se neznámo odkud objeví v den porodu, je mýtus. Být rodičem se člověk učí. Obecná pravidla neplatí pro vaše dítě. Jestliže je budete bez rozmyslu aplikovat, ocitnete se před velkými potížemi. Vaše dítě je osobnost - skvělá a výjimečná, s přáními, chutěmi a potřebami zcela vlastními. Některé děti spí málo, jiné prospí skoro celý den. Některé usínají v náručí, jiné v postýlce, další na hru­ di svého tatínka. Některé mají hlad každé dvě hodiny, jiné zas pokaždé v jinou hodinu. Naučit se znát své dítě v jeho jedinečnosti musí být během prvních měsíců společného života váš hlavní cíl.

12

Kniha, jako je tato, se nepíše pro nic za nic. Jedno z mých dětí mívalo záchvaty, a já budu celý život vzpomínat na svůj zmatek a tápání. Bývala jsem tak unavená, že jsem se večer plazila do postele po kolenou. Vzpomínám si na svůj katastrofální duševní stav během těchto krizí, kdy jsem ničemu nerozuměla, a co je horší, kdy jsem měla pocit, že proti tomu nemohu nic dělat. Stále se vidím, jak se občas ÚVOD

zavírám v pokoji, abych malou neslyšela, nebo jak ji svě­ řuji na noc ochotným sousedům. Vzpomínám si na svůj smutek, pocity nepatřičnosti a neschopnosti, které mě občas přepadaly. Ještě se slyším, jak říkám: ‫״‬Nevím, pročpláčeš, nevím, jak tě utišit, ale jsem tady u tebe. Jestli se necítíš dobře, věz, žejsem celým srdcem s tebou, a jestli chceš, pomohu ti, ale zkus se jasněji vyjádřit!“ Znovu se vidím, jak své dítě mnoho hodin houpu v náručí, s bolavými zády, ve dne i v noci, pobrukujíc všechny písničky, na které jsem schop­ na si vzpomenout. Jak dělám všechny domácí práce s dítětem na břiše v ‫״‬klokaní kapse“. Vidím se, jak se plížím ke spícímu dítěti, udivená, rozrušená a přitom znek­ lidněná, jestli dobře dýchá... riskujíc, že ho probudím. Měla jsem hlavu plnou myšlenek na pláč nevhodně probuzených dětí, a měla jsem dojem, že se to týká hlavně mé dcerky. Napsala jsem tuto knihu, protože jsem v té době ráda četla. To nám velmi pomohlo, mému dítěti, jeho otci i mně, abychom se lépe poznali, abychom si porozuměli a lépe komunikovali. Psala jsem spíše kvůli matkám dětí, které hodně pláčí (dětí nazývaných ‫״‬obtížně zvladatelné“), než kvůli dětem samotným. Věřím totiž, že ve většině případů úzkost pochází spíše od nich. Pokud se matce dostane po­ moci, pokud se přestane cítit vinna, pokud nezůstane sama a pokud připustí, že nemusí vše zvládat sama, získá ke svému dítěti lepší vztah, během něhož se naučí většímu klidu. Psala jsem také kvůli otcům, jejichž trpělivost je rovněž vystavena těžké zkoušce. Jejich přítomnost a jejich pomoc jsou nutné v těch situacích, kdy vystupují nejako ‫״‬druhá matka“, ale jako muž. Je třeba, aby se věnovali svým ženám, aby ty se mohly mateřsky chovat ke svým dětem.

ÚVOD

13

Upozornění Pokud se mluví o dětech, myslí se tím jak holčičky, tak chlapečci. Půjde o období od porodu do šestého měsíce života; poté je pláč méně častý, je snáze vysvětlitelný a také reakce na něj jsou snazší. Pokud mluvím o rodičích, obracím se především na matku, protože ta hraje nepochybně rozhodující roli (ne­ jen proto, že to je hlavně ona, která je díky mateřské do­ volené stále přítomna po celý den). Nechci zapomínat na otce. Pokud se však týká matek samotných, vím, že jejich situace je daleko nesnadnější. A jestli dávám přednost výrazu ‫״‬křik“ před slovem ‫״‬pláč“, je to proto, že tento výraz lépe vystihuje to, co je pro dítě nejcharakterističtější: je to vyjádření svobody, jeho potřeb, a přebytku energie. Není to chování, které je nevyhnutelně vyvoláno smutkem nebo bolestí.

ÚVOD

DRUHY PLÁČE

15

N

ovorozenci mají velmi málo prostředků k vyjádření toho, co cítí. Rejstřík jejich výrazových možností se bude rychle zvětšovat, ale v prvních měsících je jasné, že křik je prvořadým způsobem vyjadřování. Pokud je dítě v břiše matky, nemá příliš důvodů k tomu, aby se cítilo nepohodlně. Nemá hlad, netrpí horkem ani chladem, nepotřebuje přebalit ani přivolat společnost nebo pohoupat. Když je pak venku na světě, je nasnadě, že se jeho život zcela změnil a stal se nekonečně kompliko­ vanějším. Neschopné postarat se samo o své potřeby a zajistit si přežití, má dítě k dispozici křik. Záchranný re­ flex, na který dospělí starostlivě reagují s větším či men­ ším zdarem. Křik ale neslouží jen k nářku nad tím, co nejde. Má rozmanitější účel, o tom si ještě povíme. Až dočtete tuto kapitolu, možná dojdete k názoru, že je škoda, pokud vaše dítě nepláče. Máte nyní skvělou příležitost se s tím vším seznámit... DRUHY PLÁČE

17

ÚROVEŇ BDĚLOSTI DÍTĚTE Známe několik stavů, ve kterých se dítě může nacházet v průběhu prvních týdnů svého života. Je to jednoduché, tyto stavy jsou pouze tři.

Spánek

1s

To je stav, ve kterém dítě tráví většinu času, zejména na počátku svého života. Počet prospaných hodin se však u jednotlivých dětí značně liší. Při pozorování dítěte je možno ro­ zeznat dva typy spánku. Hluboký spánek, ve kterém je dítě zcela uvolněné a nehybné, s pravidelným dýcháním, a spánek povrchní, lehčí, při kterém dítě hýbe ručkama i nožkama, koulí očima a občas vyrazí drobný výkřik. Na ten rozhodně neodpovídejte, tím zbytečně probudíte spící dítě a pak se budete ptát, proč pláče...

Klidné bdění Dítě je bdělé, pozorné, uvolněné. V několika okamžicích je zcela připravené na změny DRUHY PLÁČE

a nové podněty. Je čilé, zkoumá zrakem své okolí, směje se, naslouchá. Soustřeďuje svoji pozornost buď na to, co vidí, nebo na to, co slyší nebo čeho se dotýká. Tyto první okamžiky objevování světa jsou nejvhodnějším časem ke kontaktu s dítětem. Chvíle bdění jsou u novorozence velmi krátké, ale postupně se prodlužují a objevují se častěji, pokud je dítě v dobré pohodě - je vyspané, nakrmené, přebalené. Cítí se tedy být připraveno vnímat, je připraveno ke hře, ke kontaktům. Ke konci bdělého období se může aktivita zvýšit. Dítě pohybuje rukama, noha­ ma, otáčí hlavu, je vzrušené. Je třeba najít správnou míru podnětů, aby se příliš neunavi­ lo. Je-li dítě v době bdění nadmíru vzrušené, není daleko následující stav bdělosti.

Křik Nejprve slabý a občasný křik může velmi rychle nabývat na síle a mohutnosti až do těžko snesitelné úrovně. Dítě se kroutí, rudne. Většinou nejde o nemocné dítě, ale o normální vy­ jadřovací prostředek odpovídající volání. Potíž jev tom, že si rodiče tento křik vykládají růz­ ným způsobem a reagují na něj více či méně odpovídajícím způsobem podle toho, jak po­ rozuměli svému dítěti.

DRUHY PLÁČE

19

K ČEMU SLOUŽÍ PLÁČ?

20

Odpověď na tuto otázku je stručná: ke komunikaci. Aby­ chom byli poctiví, přiznejme, že jisté množství pláče slouží k uvolnění napětí nahromaděného přebytkem podnětů. Obvykle nastává u dětí nadměrně živých, pokud jsou vel­ mi vzrušené. Potom tonou v slzách, než jsou uloženy ke spaní. Pláčí ‫״‬pro nic za nic“, a pak se cítí lépe. Nesdělůje však dítě v těchto případech vlastně: ‫״‬Jsem trochu vyner­ vované, taksi chvilku zabrečim a bude mi lip? " Ve všech případech pláč odpovídá základní úrovni slov a sdělování. Nedokážete dosud rozlišovat druhy pláče vašeho novorozeného dítěte? To nic, ono také ne. Potře­ buje několik týdnů, aby bylo schopno správně hodnotit potíže, které má, a než najde nejpřesnější způsob k jejich vyjádření. Nyní je to však aktivní sdělení, protože dítě něco cítí, a vy odpovídáte. Tak vlastně vstupujete do dialogu. Pláč je prastarý způsob, kterým dítě zajišťovalo svoje přežití. Požaduje s veškerou silou svých hlasivek to, co potřebuje k životu. Je to hlavně nakrmení, teplo a láska. Jistěže bychom si mohli představit, že by dítě komuniko­ valo jemnějším a méně rušivým způsobem, pohledem nebo slabým zanaříkáním. Ale bylo by to stejně účinné? Nechali bychom se vyrušit ze své činnosti tak rychle? A co děti v průběhu věků, nezůstaly by zapomenuty ve svých koléb­ kách (či v tom, co je nahrazovalo), pokud by dostatečně rázně neprosazovaly svoje požadavky? Prostřednictvím křiku dítě vyžaduje opravdu velké množství pozornosti, DRUHY PLÁČE

lépe řečeno pozornosti zcela výjimečné. Je to však proto, že ji potřebuje. Po týdnech a měsících se dítě učí vyjadřovat. Jeho křiková poselství nesou stále více jednoznačná vyjádření, druhy křiku se od sebe začínají lišit. Odpověď rodičů do­ voluje dítěti stále více a více vnikat do systému komu­ nikace, bez kterého by nebyla možná řeč. Tak existuje pláč z hladu, z únavy, z potřeby pochovat, z bolesti atd., které­ mu se matka podle jemných náznaků postupně naučí vy­ hovět. Dítě, ta maličká osobnost, nám říká svým křikem, že má potřeby, které mají být respektovány, a city, které mají být opětovány. Z těch prvních dialogů, kdy dítě něco požaduje a rodič odpovídá činy, případně slovy, vzniká vzájemná důvěra. Dítě má pocit, že je vyslyšeno. Vztah se může dále rozvíjet. Dojít k vzájemnému porozumění není však vůbec jed­ noduché, a správně si vyložit pláč svého dítěte může trvat dva tři měsíce, přes množství dobré vůle z obou stran. Lidé obvykle nešetří radami o příčinách dětského pláče a způsobech, jak ho uklidnit. Funguje to ale pouze náho­ dou. Každé dítě má své vlastní způsoby, pokaždé jde o nový jazyk, který je potřeba u každého dítěte rozluštit před tím, než se s ním domluvíme. Je nutné učit se správně vyložit náznaky, určit potřeby a denní rytmus, porozumět sdělením. V této hře ‫״‬na ladění“ nejsou na tom ‫״‬zkušení“ rodiče lépe než rodiče prvního dítěte. Snad mají jen více důvěry ve své schopnosti. Na okraji těchto velmi specifických druhů pláče, kterým lze vyhovět specifickou odpovědí, existují ještě pláče neutišitelné a nepochopitelné. Nikdo přesně neví, proč některé děti v některých chvílích pláčí tak, že je není možno utišit. Je několik teorií, o kterých si ještě povíme. Winnicot tvrdí, že určitá část radosti by se mohla pro­ jevovat určitým druhem pláče některých miminek. Copak DRUHY PLAČE

21

to není projev uspokojení ze cvičení plic, stejně jako ze cvičení všech tělesných funkcí, které pracuj í dobře? Každé cvičení je k něčemu dobré. Právě v případě nesnází je křik dobrý způsob, jak dosáhnout zlepšení. Člověk reaguje, člověk bojuje. Jedním slovem - existuje. Pokud dítě křičí, cítí se silné - a to mu dělá dobře. V každém případě je jedna věc jistá: sebeobviňování tu není na místě. Mateřská způsobilost a kvalita péče ne­ jsou v žádném vztahu k mohutnosti pláče dítěte. Dítě, které hodně spí, nemá lepší matku než to, které hodně pláče. Každý má to své, to je vše.

22

DRUHY PLÁČE

RŮZNÉ DRUHY KŘIKU Rozlišení a správné určení křiku dítěte se většinou děje v časové tísni. Dítě křičí, co teď? Co když je to něco vážného? Po návratu z porodnice se matka často cítí ztra­ cená, tváří v tvář miminku mívá pocity neschopnosti určit příčinu jeho trápení. Copakje ale nenormální, když novo­ rozenec, který se ocitl mimo tělo matky, v novém pro­ středí plném rozličných pachů, zvuků a míst, potřebuje několik dní na adaptaci? Potížje v tom, že zatímco dítě pláče, dospělý není scho­ pen (zejména zpočátku) klidně uvažovat. V čem je potíž? Dítě je krmeno, přebalováno, chováno, jde se s ním na procházku, je ukládáno ke spánku... A přesto stále pokračuje v pláči; co teď? Neklid matky vzrůstá, je zne­ pokojená. Dítě je příliš malé, aby poznalo, co cítí matka, ale vnímá úzkost a pláče ještě více. Pomoc! Rozlišit křik dítěte je obtížnou zkouškou nejméně ze tří důvodů: 1. Každé dítě má svou řeč, a je nerozumné si myslet, že takovou znalost lze sdělit. Navíc se pláč mění při každé příležitosti (a příležitosti k pláči nechybí), proto je tato řeč velmi komplikovaná. Jde také navíc o to, že slovník tohoto jazyka se v průběhu týdnů mění...

2. Pláč dítěte způsobuje empatii (vcítění) rodičů, kteří přispěchají a snaží se mu porozumět. Jediné infor­ mace, které rodiče o pláči mají, je jejich vlastní pláč. Jestliže pláčí oni, je to z bolesti nebo sklíčenosti. Pokud tedy jejich dítě pláče tak silně, musí mít velké trápení. DRUHY PLÁČE

23

Tato představaje mylná. Dítě má k pláči zcelajiné důvody, než je úzkost nebo bolest, a intenzita pláče nemá co dělat se závažností situace (někdy je to spíše naopak). 3. Způsob, jakým dítě pláče, se v průběhu jedné situace mění, důvod pláče rovněž. To způsobuje obtížné porozumění a z toho plynoucí nesnadné uklidnění. Dítě například pláče, protože má hlad. Pokud matka nevyhoví tomuto signálu dostatečně rychle, pláč přejde do vztek­ lého křiku a změní tak svůj charakter i důvod. Můžeme říci, že každá neuspokojená potřeba končí použitím vytrvalého křiku, který připomíná křik z bolesti. Ale to vůbec neznamená, že by bolest byla prvotní příčinou křiku. Požadavek se stal složitým a dítě vězněm svého hněvu, takže matka je už nemůže jednoduchým způsobem uklid­ nit, a cítí se ještě více zmatená.

24

Některé druhy křiku se přesto zdají být vrozené, protože jsou u všech dětí na celém světě podobné. Pokusím se několik z nich popsat. Tři hlavní, jejichž záznam ukazuje, že se navzájem od sebe liší, jsou křik z hladu, z bolesti a ze vzteku. Znova ale opakuji, že ‫״‬řeč“ křiku je v prvních třech měsících tak složitá, že ji rodiče ovládnou teprve po mnoha pokusech. Vědci provedli následující test: zaznamenali křik něko­ lika dětí a pak jej přehráli četným rodičům, aby interpre­ tovali, co který křik znamená. Odpovědi ukázaly, že schop­ nost porozumět dětskému pláči kolísá podle věku, pohlaví, emocionálního naladění a zkušenosti s dětmi. Při analýze odpovědí bylo konstatováno, že odpověď dospě­ lých určovaly dva hlavní faktory: intenzita a trvání křiku. V praxi je situace složitější, protože začátku křiku je rela­ tivně snadné porozumět, ale každý křik končí stupňováním do stále větší intenzity, až se podobá křiku z bolesti nebo DRUHY PLÁČE

vzteku, což ale není prvotní příčina, jak jsme si již dříve řekli.

Křik z hladu Křik z hladuje nejčastějším křikem těch nejmenších. Jak to říkají někteří dětští lékaři: ‫״‬Nevíte-li si rady, nakrmte je.“ Je to vhodné i proto, že krmit dítě znamená také uklidnit jeho křik pramenící z potřeby pít, cumlat nebo být vzato do náručí. Ale hrozí nebezpečí, že krmením se budou tišit i jiné požadavky. Křik z hladu je výrazný. Jsou to krátké výkřiky, rytmické, které se rychle zesilují do stále intezivnějšího křiku, připomínajícího utrpení. Dítě, které má hlad, se skutečně cítí zle. Neexistuje nic jiného, pouze tato potřeba. Existuje pouze hlad.

Křik z bolesti

25

Křik vyprovokovaný bolestí patří mezi velmi snadno rozeznatelné. Běží‫־‬li o náhlou bolest, jako je například bolest ucha nebo bodavá bolest ze špatného zažívání, křik je ostrý a pronikavý. Nezasáhnout rychle je nemožné! Bolest chronická nebo doprovázená silnou horečkou je někdy vyjádřena jiným pláčem, který se více podobá nepravidelnému fňuká­ ní, slabému, ale opakovanému, jako u po­ DRUHY PLÁČE

raněného zvířete. Je zřejmé, že dítě není v kondici. V tomto případě je nutné rovněž rychle zasáhnout.

Křik ze zlosti Toto je křik s velkou prudkostí. Objevuje se zejména tehdy, když není vyhověno potřebám dítěte. Je to křik, který je možno slyšet jako výsledek intenzivní frustrace: mé potřeby jsou neuspokojené a cítím se naprosto nemohoucí. Jestliže se dítě cítí nepochopeno, upadá do vzteku a zuřivosti. To není negativní reakce, to jen dokazuje, že dítě věří ve svět, který ho obklopuje. Je to svět, kde volání bývá vyslyše­ no. Proto křik, který původně vznikl z jiných důvodů, přechází často do křiku ze zlosti.

Křik ze samoty nebo nudy Tento křik začíná jako protest. Dítě už nechce být samo ve své postýlce nebo stále ve stejné poloze. Pokud nikdo nepřijde, aby se jím za­ býval, ozve se jasnější nářek. Nikdo stále ne­ jde? Začne tedy křičet naplno a zpravidla dosáhne toho, co chce - společnosti.

DRUHY PLÁČE

Křik ze smutku Je to sténání, jakoby smuteční lkaní, chmurnější, než jste mohli kdy slyšet. Je to křik vznikající z duševní bolesti. Pochází z toho, že se dítě cítí opuštěné, nemilované, nebo že mu není věnována taková pozornost, jakou vyžaduje. Je to pláč dítěte odloučeného od matky, nebo dítěte, jehož matka propadá vlastnímu duševnímu strádání, a proto není schopna vzbudit v něm radost ze života.

Dítě má mnoho jiných důvodů k volání, protestům nebo křiku; těm se budeme věnovat o něco dále. Ale tyto důvody, pokud vím, nevyvolávají specifický křik společný všem dětem, se kterým bych vás mohla snadno seznámit. Před­ stírat by nebylo fér. Naštěstí mají rodiče k dispozici jiné pomůcky, než jen způsob křiku, které jim umožní poro­ zumět jejich dítěti, a početnější způsoby, jak dítěti správně odpovědět. Je zcela zřejmé, že všechny tyto znalosti a dovednosti, jak ulehčit svému dítěti, lze mohou získat jen v nejužším vztahu dětí a rodičů. 27

DRUHY PLÁČE

VZNIK A TRVÁNÍ PLÁČE

28

Pláč patří mezi nej pronikavější a nej silnější zvuky, které je možno slyšet v domácnosti (mezi 80-85 decibely). Roz­ víjí se většinou kolem druhého týdne života, postupně narůstá do osmého až desátého týdne, koncem třetího nebo začátkem čtvrtého měsíce, spolu s dozráváním mozkových funkcí a zlepšováním oboustranné komu­ nikace se mírní. Četná sledování prokázala, že od jednoho do dvou měsíců kojenec pláče obvykle jednu až tři hodiny denně. Tento údaj u každého dítěte velmi kolísá. Asi čtvrtina dětí pláče hodně, a polovina z těchto dětí pláče nadměrně. Co se týká toho, jak matky odhadují normální trvání pláče, panuje zde stejně velká variabilita. Od ‫״‬mám dojem, že když je dítě spokojené, vůbec nepláče“ na jedné straně, až po ‫״‬může si plakat tak dlouho, jak chce, nemám dojem, že by bylo nešťastné, protože mezi pláčem je úplně veselé a čilé, asi je to jeho způsob cvičení“ na druhé straně. Křik může být rozložen různě podle denní doby a podle dětí. Některé pláčí pětkrát nebo šestkrát během dne po dobu zhruba půl hodiny, zejména před jídlem nebo před spaním. Jiné si ponechávají jeden velký záchvat řevu na konec dne. Některé děti dávají přednost nočním hodinám. O těchto ‫״‬drahoušcích“ se říká, že si ‫״‬z noci udělali den“. Až do věku dvou či tří měsíců se kojenec, který pláče v noci, budí proto, že má hlad. Těžko se to přijímá, ale je to tak. Je to věcí dítěte, nikoli rodičů, jestli vynechá krmení ve DRUHY PLÁČE

dvě hodiny ráno. Později může mít noční probuzení jinou příčinu. Buď nepohodlí (velké vedro, velká žízeň, ucpaný nos apod.,) nebo náhlou bolest (jednu z těch, o kterých jsme mluvili). Ale pozor: neplést si to s dítětem, které pláče ze spaní, anižje pláč probudí, či s dítětem již větším, které si zvyklo hrát si s vámi uprostřed noci. Pláč v pozdním odpoledni má stejně špatnou pověst. Den končí, matka je unavená a chce si odpočinout, otec se vrací z práce - a právě tuto hodinu si dítě vybere. To­ hle dítě, které bylo stále tak hodné, se najednou dá do ne­ konečného a neospravedlnitelného pláče. Hrát si s ním, mluvit na něj, nabízet mu pití, přebalit, uložit, brát je do náručí - nic ho nastálo neutiší. Dítě fňuká, později vyloženě řve, a jakýkoli pokus je bezúspěšný. Doba, kdy ‫״‬lvi chodí pít“, není kritická jen pro malé děti. Nemocní a staré oso­ by jsou na tento úsek dne rovněž citliví, přichází na ně chvíle deprese. Je to metafyzická záležitost? Potřeba vy­ bít nadbytek energie? Odezva na okolní napětí a únavu matky? Bezpochyby tohle všechno a ještě něco navíc. Co k tomu říct? Všechny normální děti pláčí. Některé více než jiné, stejně jako někteří rodiče snášejí křik lépe než jiní a méně si na něj stěžují. Snažíme se utišit především nadměrný pláč, neboť mu lépe rozumíme a snáze se na něj naučíme reagovat. Není však třeba snažit se uklidnit každý pláč, protože - a to je potřeba zdůraznit - je projevem dobrého fyzického a především psychického zdraví dítěte. Nezapomínejte, že děti, které mnoho pláčí, jsou větši­ nou aktivnější (mají na to čas!) a čilejší (a není to tak?) než ty druhé. Vyvíjejí se rychle a dobře jak fyzicky, tak společensky. Je u nich poměrně nižší počet náhlých novo­ rozeneckých úmrtí. A v neposlední řadě vyžadují tolik pozornosti, že nikdy nestrádají nedostatkem podnětů, mazlení, zážitků a konverzace. DRUHY PLÁČE

29

Po skončení tohoto období pláče se najednou objeví milé dítě, sebejisté, jehož intelektuální rozvoj je velmi rychlý. Děti, které hodně pláčí, jsou výjimečné děti, které potřebují větší dávku lásky, pozornosti a trpělivosti. Ale ty výsledky, které přijdou později!

30

DRUHY PLÁČE

DITĚ, KTERÉ NEPLÁČE Těmito dětmi se naše kniha nezabývá z toho prostého důvodu, že rodiče se nikdy neobracejí na psychologa nebo pediatra s tím, že mají dítě, které dost nepláče. Jsou s ním naopak plně spokojeni. Být zticha a neprotestovat, to u kojence znamená absenci radosti ze života. Já osobně jako matka i jako psycholog dávám přednost spíše dětem, které se projevují a dávají najevo, že něco potřebují nebo že se nudí, než dětem, které klidně leží na dně své po­ stýlky bez projevů, že by třeba chtěly společnost. Cítíte, jaký je mezi těmito dětmi rozdíl ve vášnivé chuti žít? Jed­ no z nich se vyřádí, hledá způsob, jak sdělit své potíže, využívá do krajnosti svoji schopnost dělat hluk, aby přilákalo matku, a je sterým způsobem utišováno, atak nachází důvěru samo v sebe a v okolní svět. Je dítě, které nepláče nebo které dost nepláče, sro­ zuměno s tím, že jeho požadavky zůstanou bez odpovědi? F. Doltová říkávala: ‫״‬Umírněnost není pro děti. Taje pro plyšové medvídky.“ Velmi hodné dítě, které často zůstává delší dobu samo, je dítě, u kterého je možné podezření na problémy v emocionálním rozvoji. Této zřejmé nezávis­ losti, této roztomilosti je třeba rozumět jako skutečné du­ ševní tísni, jež má blízko k zoufalství. Nekomunikovat znamená upustit od snahy být vyslyšen. Jestliže se tedy domníváte, že vaše dítě pláče přespří­ liš a často, jestliže vás to znepokojuje, říkejte si, že byste měli mnohem více důvodů ke starostem, pokud by vaše dítě neplakalo vůbec. Mělo by samozřejmě stejné potřeby DRUHY PLÁČE

31

jako všechny děti, ale byly by ukryty hluboko v něm, v hluboké beznaději. Dítě, které pláče, nezajímá psycho­ logy. Je to dítě, které se vnitřně vyvíjí odpovídajícím způ­ sobem, které ví, co chce, a které se toho dožaduje. Od svých rodičů a od života toho mnoho očekává. Není to ten nejlepší způsob, jak toho dosáhnout? Nechtěla bych tímto příliš strohým proslovem zbytečně znepokojovat rodiče těch dětí, které nepláčí, ale jinak nevykazují žádné znepokojivé známky chování. Tyto děti, které neprotestují, jsou prostě znamenitě psychicky vy­ rovnané a soběstačné. Instinktivně se dokáží utišit a uklid­ nit. Rodiče se musí naučit rozeznávat výrazy daleko jemnější a skrytější, aby poznali, co dítě chce, a aby mu věnovali dostatek pozornosti, kterou každé dítě samo­ zřejmě potřebuje.

32

DRUHY PLÁČE

NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT 33

J

eště stále slýcháme názor: Je normální, že dítě pláče (proti tomu ovšem není námitek), potřebuje to, nechrne je tedy plakat. Jediný důvod tohoto křiku bude ‫״‬roztáhnout si plíce“. V tom případě, pokud jsou si rodiče jisti, že je­ jich dítě nemá ani hlad, ani je nic netrápí, by mohli s klidným svědomím zavřít dveře od pokoje. Nechat dítě v noci zaplakat je prý nejlepší prostředek, jak je už od prvních měsíců naučit spát celou noc. Nezkušeným rodičům, kteří berou dítě do náručí, prý hrozí těžké důsledky: vychovají dítě náladové, náročné a rozmazlené, které bude plakat stále častěji jen proto, aby bylo bráno stále více do náručí. Smyslem této kapitoly je naopak ukázat, co je důležité udělat, když uslyšíme dětský křik: - rychle sejít na dítě podívat; - snažit se pochopit, co vyžaduje; - uspokojit jeho požadavek.

NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

35

PROC JE TREBA ODPOVĚDĚT

Je třeba reagovat tím pohotověji, čím je dítě menší, a to z důvodů, které si nyní v přehledu ukážeme.

Protože křičet znamená komunikovat

36

Pláč dítěte je úplně první etapou na dlouhé cestě, která vede k osvojení si řeči o dva nebo tři roky později. Na počátku dítě pláče, protože má nějaké trápení, ne proto, aby přímo přivo­ lalo rodiče. Protože mu ale odpovídají, poma­ lu se začíná rýsovat dialog. Díky této výměně se křik dítěte diferencuje, s postupem měsíců se zněj stává určitější sdělení, až konečně ustoupí škále nejrozličnějších výrazů. Pokud se dítěti neodpoví, dává se mu tím najevo, že jeho sdělení nemá pro druhé žádný význam. Když vás požádá o pomoc přítel ze sousedního bytu, copak mu neodpovíte? To, co děláte pro přítele, je tím spíše zapotřebí udělat pro malé dítě. Nemluvně potřebuje odpovědět, potřebuje tuto výměnu informací, aby se mohlo cítit plně pochopeno a mohlo plně lidsky růst. NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

Protože odpovědět znamená dítě povzbudit Výsledky studií to potvrzují. Pokud novoro­ zenec hodně křičí a matka mu brzy a rychle odpoví, jestliže mu věnuje více času, dítě křičí méně. Když tedy rodiče během tří nebo čtyř prvních měsíců reagují na křik rychle, dítě po­ stupně křičí stále řidčeji a kratší dobu. Jako by začalo spoléhat na odpověď a nemělo tedy důvod se čehokoli domáhat tak usilovně. V četných kulturách, které mají starší tradici než ta naše, dítě v prvních měsících svého života neopouští tak říkajíc nikdy záda nebo bok své matky. Je tedy rázem zřejmé pro všechny, kdo tyto kraje navštíví, že děti vypa­ dají šťastnější a pláčí mnohem méně. Nechci tím říci, že by všechny matky měly nosit své děti na zádech nebo jim věnovat sto procent svého času, to je v naší kultuře nemožné. Chci pouze poznamenat, že čím blíže jste svému dítěti a čím rychleji mu odpovídáte, tím men­ ší má potřebu křičet a tím dříve se uklidní.

Protože je lepší, když se něco děje Mezi matkou a nemluvnětem existuje vztah, který vědci nazývají ‫״‬zvukovápupeční šňůra“. To zcelajednoduše znamená, že matka je bio­ logicky naprogramována, aby reagovala na pláč svého dítěte. Nejlepším důkazem je to, že pouhé zaslechnutí probouzejícího se dítěte, NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

37

které začíná křičet, většinou stačí k tomu, aby se u kojících matek objevila ‫״‬mléčná vlna“. Tento zvukový vztah se stal fyziologickým. Matka je ‫״‬seřízena“ tak, aby odpovídala své­ mu nemluvněti, což je dobrá věc, neboť způ­ sobuje, že se matka cítí špatně, pokud to ne­ udělá. Důvody, pro které se matka cítí lépe, pokud odpoví, j sou rovněž fyziologické. Pro svědomí není nic horšího, než zůstat nečinná při zu­ řivém křiku vlastního dítěte. Ve stresových si­ tuacích je zřejmé, že dětský křik je jejich pří­ mou příčinou, je to účinná strategie aktivní obrany. Navíc pomáhá uvolnit energii nahro­ maděného napětí. Dosud jsem se nesetkala s matkou, která by pokojně strpěla neutišitel­ ný pláč svého dítěte. Něco dělat neznamená strpět. Něco dělat dovoluje navíc v určité míře ospravedlnění, což je vždycky lepší: ‫״‬Všech­ no už jsem zkusila, abych ho uklidnila. Asi má přesto chuť si na chvíli zabrečet...“

Protože lze najít odpovídající řešení Samozřejmě, že nakrmit dítě, které má hlad, nebo vzít do náruče dítě, které se potřebuje pomazlit, jsou odpovídající řešení. Pokaždé, když rodiče rychle najdou důvod, pro který jejich dítě pláče, a reagují na něj, ‫״‬to jde“. Ale stane se, že z nějakého důvodu žádná z obvyklých reakcí není sto dítě uspokojit. V těchto případech rodiče podávají důkazy své NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

velké představivosti a vymýšlejí tisíce fíglů, jak zbavit své dítě slz. Některé z nich se jeví jako účinné. Nezabírají pokaždé ani trvale, ani u všech dětí, ale jsou dostatečně účinné, aby­ chom nabyli dojmu, že jsme svému dítěti udělali dobře a pomohli mu konečně usnout. Někdy je to jízda autem, jindy Bachova kantá­ ta, hluk vysavače nebo houpání na houpacím křesle. Věřím, že je nutno neopominout žádný způsob. Všechny jsou v té či oné chvíli účin­ né. Najít, co je v tomto okamžiku vašemu dítěti příjemné, znamená také učit seje lépe znát.

Protože rychlá odpověď je účinnější V předchozí kapitole jsme viděli, jak se sdělení rychle komplikuje, pokud se na křik dítěte, zprvu odlišený podle příčiny, neodpoví včas. Všechny důležité žádosti, pokud nejsou uspokojeny, vedou u náročných dětí k zá­ chvatu vzteku. V takové situaci je nejen těžké poznat, co dítě chce, ale je ještě těžší je uspokojit. Mělo před chvílí hlad. Nyní zuří, a pokud mu nabídnete jeho láhev, odstrčí ji. Vzteklý křik lze těžko uklidnit také proto, že u matky vždy vyvolá trápení a znepokojení. Dítě cítí napětí vyvolané tímto neklidem, proto pláče ještě více. Krize, která může trvat hodiny, je na světě. Pokud by byla vhodná odpověď poskytnu­ ta dříve, nemuselo by dojít k takovému zvratu. Pak trvá křik velmi dlouho a lze ho nesnadno NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

39

utišit. Čím později přijde reakce rodičů, tím déle potom dítě pláče. To samo o sobě je důvod, aby se zasáhlo rychle, zejména u dětí, které jsou mladší než dva měsíce.

Aby byl nastíněn dobrý obraz světa

40

Malé dítě neví nic o světě, do kterého se narodilo. V prvních měsících života si o něm vytváří obraz. Mé zkušenosti psychologa mi dovolují říci, že tento obraz se hluboko vrývá do psychiky individua a má velký vliv na jeho další vývoj. Přenesme se na chvíli do pocitů dítěte. Cítí nějakou tíseň. Vyjádří to křikem. Najednou se objeví ‫״‬tvář“. Někdy má moc utišit rychle, protože odstraní příčinu nepohody, jindy ne. Ale pokaždé mluví jemným hlasem, zkouší porozumět, dává najevo city a dělá všechno co, je v jejích silách, aby uklidnila. Už jenom to pomůže překonat nesnáz. Dítě se cítí po­ chopeno, je mu pomoženo. Není samo. Svět je laskavý, umí ho rozlišit jako samostatného je-dince a vymezuje mu místo. Je dobré být zde. Ta ‫״‬tvář“, která je přichází utěšit, pěkně voní, a je to někdo, komu je možné důvě­ řovat. Není lepší, aby všechny děti stavěly svoji existenci na takových milých základech, než aby byly odkázány na takový obraz světa, kde maličký může plakat hodiny bez toho, aby mu NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

někdo přišel v jeho tísni pomoci a snažil se mu ulevit v jeho nesnázích? Co je to za svět, kde je třeba být v jednom měsíci ‫״‬vycepova­ ný“, v šesti týdnech ‫״‬trpělivý“ a ve dvou měsících ‫״‬nezávislý“? Co je to za společnost, která zachází s milovanými dětmi jako se ‫״‬zkaženými“, jako by se jednalo o ovoce, které začíná hnít?

NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

POVÉST ZKAŽENÉHO DÍTĚTE

42

Matka se vrací z porodnice se svým nemluvnětem. Zdá se, že v následuj ících dnech dítě mnoho pláče. Matka touží odpovědět na první zavmění, které přivolává její pozor­ nost nebo ji budí. Pokaždé si ale vzpomene na to, co se říká, a klade si otázku: ‫ ״‬Mám tam opravdujít a vzít ho do náruče? Jestli to není nic vážného, není třeba nic udělat, ani ho brát stále do náruče. Pokud pokaždé přispěchám, nikdy se nenaučí celou noc spát!" Váhá tedy, chce se ujis­ tit, že dítě pláče ‫״‬doopravdy“, a vůbec neví, co si počít. Vzpomínám si na matku malého dvouměsíčního Michala, která mi řekla: „ Moje dítě pláče, jen když chce přilákat moji pozornost. Já ho ingnoruji, dělám, že ho ne­ slyším. Dělala jsem to už u toho staršího. Rychle to po­ chopil a uklidnil se. “ Pro své ‫״‬zacházení“ uváděla následu­ jící důvod: její dítě pláče; jestliže je vezme do náruče, přestane; jestliže ho položí, začne znova plakat. Z toho dospěla k názoru, že pláče ,jen tak“, to znamená jen pro­ to, aby bylo chováno, což v jejích očích není dostatečný důvod pro pláč. Můj názor je ten, že pokud dítě pláče, má pro to vždy důvod. Pokud se v náručí utiší, lze to vysvětlit dvěma způ­ soby. Buď mu to na chvíli uleví od jeho potíží, nebo se tím odvrátí jeho pozornost. Malé dítě není schopno soustředit se na dvě věci zároveň. Lidské teplo tedy na chvíli překryje dřívější potíž. Pokud dítě pláče opravdu jen proto, že se chce nosit, mazlit či houpat (což považuji NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

za stejně závažný důvod k pláči), dojde k uspokojení jed­ né z jeho základních potřeb. Předpokládá se, že zkažené dítě dělá ‫״‬naschvály“, tedy že vztekem dává najevo své potřeby, což jsou ale jen chvilková přání, jejichž cílem je matku otrávit. Možná to je pravda, ale v žádném případě to nemůžeme tvrdit o dětech mladších tří měsíců. Jde o příliš nepřirozený způ­ sob, který nemají ve svém repertoáru. Dítě není schopno si ‫״‬říci“: ‫ ״‬Vida,jestližesi chvilku zabrečím, abych přivol­ alo matku, může to být zajímavější než spát..." Je to prostě proto, že není schopno si říci nic. Pláče, protože cítí něja­ kou tíseň nebo potřebuje uklidnit. To je vše. Není možné mluvit o zlozvyku u dítěte, kterému je počítáno, kolikrát zaplakalo, než je pochováno; to je nebez­ pečná reakce. Znamená to neodpovídat dítěti, z něhož tak může vyrůst dítě ‫״‬zkažené“. Pokud nebudou uspokojeny jeho základní potřeby, bude si muset osvojit jinou taktiku, jak toho dosáhnout, zejména plakat nebo se dožadovat pozornosti ve dne v noci. Pokud si - tak jako malý Michal - vybere, že už se dovolávat nebude, je to ještě smutnější. Od nejútlejšího věku se učí, že něco žádat není k ničemu, když mu to život odpírá poskytnout, a že není dost mi­ lováno (že nemá dost schopností, pro něž by bylo mi­ lováno,) aby bylo hodno pozornosti. Ztrácí veškerou důvěru v sebe, ve své rodiče a možná i v život. Chci skončit tuto kapitolu zdůrazněním následujících tří bodů:

■

Zlozvyky existují (a bude jich jistě méně, pokud tuto knihu dočtete až dokonce a nezastavíte se u této kapitoly), napočítáte jich dost, než bude vašemu dítěti pět nebo šest měsíců. Pokud vás stále budí nebo vás NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

43

přivolává, přestože by si mohlo poradit samo nebo se alespoň uklidnit, postačí několik dní na stanovení jednoduchých pevných, a lo­ gických zásad, při jejichž dodržování se dá všechno znovu do pořádku.

Dítěti je třeba odpovědět nejen proto, že je to pro ně nej lepší, ale také proto, že není vhodné rozvrátit duševní zdraví matky a soudržnost manželství. Někdy je pláč dítěte takový, že udělá z rodičů otroky, takže nejsou schopni klidně žít. Denní rozvrh musí být snesitelný pro všechny: nikdo nemůže dlouho vydržet nespát v noci více než čtyři hodiny, nebo se probouzet každé dvě hodiny. Odpovídat dítě­ ti, to ano, ale dovolit mu, aby rozvrátilo rovnováhu v rodině, to ne. Ono samo tím nic nezíská. Je třeba umět rozumně zvážit všech­ ny okolnosti a stanovit priority.

44

Odpovídat pokaždé a rychle platí pro velmi malé děti (od narození do věku asi tří měsíců). Později se pravidla hry mohou postupně měnit, dítě se učí ztišit a zklidnit samo.

NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

DITĚ SE UCI SAMO SE UKLIDNIT Řekli jsme si, že v prvních týdnech je velmi obtížné odhalit smysl pláče nemluvněte a že je důležité na něj rychle odpovědět. Ale postupně, jak dítě roste, se denní rytmus a návyky stávají stálejšími. Pláč se diferencuje a daleko snáze se dá určit jeho smysl. Dítě ze svého pohledu také začíná lépe rozumět, co mu sdělují rodiče. Už je možné neodpovídat systematicky na každé zaplakání. Je ovšem stále nutné rychle uspokojit základní potře­ by dítěte: nelze ho nenakrmit, když má hlad. Je ale možné naučit ho chvilku počkat, než se připraví pití, nebo upo­ kojit je slovní odpovědí, pokud se rodiče nemohou okamžitě uvolnit a přispěchat. Je konečně na čase dovolit dítěti, aby se učilo samo se zklidnit. To je důležité jak ve dne, kdy nemůžete být stále připraveni houpat je a uklidňovat, tak v noci, kdy by měl každý spát odpovídající počet hodin. Od tří měsíců, někdy dvou, je možné a také žádoucí neodpovídat dítěti tak rychle nebo stále stejným způsobem. Někdy stačí slovní odpověď třeba i z vedlejší místnosti: ‫״‬Já vím, že ses probudil a máš toho dost, být pořád v postýlce, ale minutku počkej, jen se učešu a jsem u tebe.“ Promluvit občas na dítě, když jdete kolem něj, pohladit ho po zádíčkách nebo změnit jeho polohu, to rovněž při­ spívá k jeho uklidnění. Pak není nevyhnutelně zapotřebí vytasit se s ‫״‬plánem mobilizace“. Před započetím kom­ plexní odpovědi (například zvednout, přebalit, nakrmit atd.), je dobré zkusit odpovědi jednodušší, které dávají NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

45

46

dítěti možnost, aby se zklidnilo samo. Všechno závisí na tom, co je v pozadí křiku, a jestli dítě má či nemá snahu se utišit. Pouze zkušenost, intuice a dobrá znalost dítěte do­ volují správně zasáhnout. Základní myšlenkou je, že dítě je od určitého věku schopno naučit se rozlišovat svá přání a uklidnit se samo alespoň na chvíli. Pokud se mu nikdy nevěnuje ani chvil­ ka, nenaučí se to. Některé děti si samy od sebe vytvoří vlastní taktiku, jako např. cumlají si pěst nebo palec, jiné hledí najedno místo na zdi, další provádí určité pohyby atd. Naučit se samo zklidnit vyžaduje několik týdnů, ale děti, které to zvládnou, se většinou s touto novou schop­ ností cítí velmi spokojeně. Rodiče rovněž; nemusí už v noci vstávat, aby dítě dostalo prs nebo aby s ním chodili po bytě a čekali, až se mu bude chtít opět spát. Dítě se tím ale nestane ‫״‬samostatné“. Stále potřebuje, aby pro ně rodiče dělali to, co samo nemůže: přebalit, nakrmit, rozptýlit, vzít na procházku atd. Rychle se však stane schopné nevyžadovat v několika minutách přítomnost kohokoli, aby se ztišilo, přestalo křičet, uklidnilo se a případně zno­ vu usnulo. Způsob, jakým se dítě učí samo se uklidnit, je složitý. Spočívá na určitých způsobech vlastních každému člověku, které dítě užívá, pokud se cítí ‫״‬rozvrácené“ nebo zdrcené svým křikem, aby se ‫״‬sebralo“ a nezačalo znova. Dítě, které se uklidňuje samo, si upevňuje kontrolu nad svými vlastními reakcemi na podněty, které vyvolaly pláč. Stává se tak méně závislé na pohotovosti a pochopení svých rodičů. To v něm bezpochyby pomáhá vyvolat pocit jistoty a vlastních schopností. Odlišit a přizpůsobit odpověď na křik dítěte není v žádném případě totéž, jako nechat je plakat, aby si procvičilo plíce, nebo aby se stalo náladovým. Je důležité, NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

dopřát mu od určitého věku dostatečný čas, aby mohlo samo objevovat úžasné schopnosti, které jsou jen jeho. Schopnost uklidnit se je jednou z těch, které si dítě po­ stupně přivlastňuje.

47

NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

CHOVANÍ, KTERÉHO JE TŘEBA SE VYVAROVAT

Tuto část knihy, věnovanou zásahům nebo spíše typům špatných odpovědí na křik dítěte, můžeme shrnout do tří bodů.

Nechat dítě plakat K. tomu není třeba se vracet: dostatečně jsem vysvětlila, z jakých důvodů je žádoucí v mezích možností dítěti rychle a vhodně odpovědět, zejména v období od narození do věku dvou až tří měsíců. Nechat ho plakat nepomůže jeho plícím, nenaučí ho to plakat méně, ani to neupevní jeho nejlepší vlastnos­ ti, a navíc to ani neuklidní jeho rodiče.

48

Jen ze tří důvodů lze ospravedlnit ponechání plačícího miminka v postýlce:

■

Dítě pláče ze spaní. Jít k němu a vzít ho, aby se uklidnilo, je pouze probudí a způsobí oprav­ dový pláč. Uklidní se samo během jedné či dvou minut.

NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

■

Dítě pláče z únavy. To je způsob, jak vybít celodenní napětí, uvolnit se a sklouznout do spánku. Pláč se zmírňuje a zpomaluje do sky­ tání. Dítě usíná během pěti nebo deseti minut.

■

Rodiče jsou vyčerpaní a nervózní, a uvě­ domují si, že by mohli tváří v tvář svému dítěti reagovat agresivně. Pokud jste napjatí a nezvládli byste utišit své dítě, je lepší dát mu šanci, aby se uklidnilo samo.

Naučit ho, aby neplakalo V USA existuje teorie, která se nepochybně brzy objeví i v Evropě, podle které pláč není u dítěte vrozeným, ale získaným způsobem chování. Dítě se naučilo plakat. Jak? Zpočátku pláče pro skutečné potíže (bolest, hlad apod.). To vyvolává bezprostřední příchod matky. Pokaždé, když pláče, v noci stejně jako ve dne, je ‫״‬odměněno“ mazlením, pitím, chováním v náručí atd. Proč by to tedy nezkusilo častěj i? To, co se dítě naučilo, může se zas ‫״‬od­ naučit“. Autoři této teorie vysvětlují, jak ‫״‬ne­ podmiňovat“, nebo přesněji, jak podmiňovat chování dítěte tak, aby neplakalo. Princip je následující: jak-mile se dítě probudí a je klid­ né, nechte je poslouchat nějakou hudbu, kter­ ou jste předem vybrali, a vezměte je k sobě. Začne-li plakat, vraťte je zpět do postýlky a zastavte hudbu. Dítě se tak naučí, že pokud chce poslouchat hudbu a radovat se s rodiči, NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

49

nesmí plakat. ‫״‬Funguje to“ velmi účinně. Hud­ ba slouží jako odměna. Plačící dítě je pone­ cháno za trest ve své postýlce, dokud nepřes­ tane plakat. Ospravedlňuje výsledek dosažený touto me­ todou její užití? Mám za to, že žádný případ (např. hlad) takové prostředky nemůže obhájit. Chování dítěte byl složitější než chování psa, u kterého je vypěstován reflex slinit, jakmile se ozve zvonek. Pláč se dítě neučí, pláč mu umožňuje komunikovat, a komunikací se zpět­ ně učí reagovat na měnící se podmínky. Při takovém zacházení se dítě nenaučí neplakat, ale naučí se beznaději a přestane doufat v nějakou pomoc, jestliže na tak pronikavý křik, jako je ten jeho, nikdo neodpovídá. Já dávám přednost dětem optimistickým, které ví, že žijí ve světě, v němž se při problémech mohou dovolat pomoci.

Nenechat dítě nikdy plakat 5o

Tato rada není vůbec paradoxní a jen zdánli­ vě odporuje tomu, co už bylo řečeno. Již dříve jsme si ukázali, že je dobré dítěti od druhého měsíce dopřát, aby si zkusilo chvíli čekání a frustrace, pokud vážný důvod nenutí rodiče přispěchat ihned. Není dobré za každou cenu bránit dítěti, aby plakalo, právě přehnanou péčí a přiběhnutím i na sebemenší zakňourání. Tro­ cha pláče je potřebná ke správnému vývoji. Pouze nadbytečný a neutišitelný pláč dělá problémy. NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

Žádná matka nemůže být dokonalá, nechce-li ohrozit psychický vývoj svého dítěte. Výrazem ‫״‬dobrá matka“ označují psycho­ logové matku, která na potřeby svého dítěte odpovídá většinou správným způsobem. Zna­ mená to, že má z dítěte radost, že ho ráda krmí, mazlí se s ním, přebaluje ho, reaguje na jeho pláč z hladu, bolesti nebo samoty, že podává důkazy trpělivosti a porozumění. ‫״‬Dobrá mat­ ka“ ovšem neznamená jen mírnost, něhu a dobrotu. Je také schopna dodat svému dítěti určitou psychickou nástavbu a rovněž mu dopřát optimální dávku frustrace. Nedělá pro ně věci, které dítě může dělat samo a pro sebe, například se samo zklidnit. Dovoluje mu růst, i když to znamená vzdálit se od ní a být jiné, než jaké je milovala dříve.

NA KŘIK DÍTĚTE JE TŘEBA ODPOVĚDĚT

‫■‬

‫‪i‬‬

‫■‬

‫‪-‬‬

‫‪.‬‬

‫‪-‬‬

‫‪