Dar Ducha svatého. [PDF]

  • 0 0 0
  • Gefällt Ihnen dieses papier und der download? Sie können Ihre eigene PDF-Datei in wenigen Minuten kostenlos online veröffentlichen! Anmelden
Datei wird geladen, bitte warten...
Zitiervorschau

RUDOLF BROCKHAUS

DAR DUCHA SVATÉHO

Rudolf

BROCKHAUS :

DAR DUCHA

SVATÉHO.

OBSAH:

Předmluva ..............................

1

1. Osoba Ducha Svatého ................

2

2.

Křest Duchem Svatým a ohněm..... .. 9

3.

Jiný Utěšitel

4.

Příchod jinéhoUtěšitele..... .

.................... 19 39

5. Různé způsoby udělování Ducha Sva­

tého ............................ 6.

50

Duch Svatý jako pečet azávdavek .. 59

7. Chrám Ducha Svatého ............... 8. Jedno tělo a j^den Duch...........

9.

Duch Svatý v Knize Zjevení .......

71 88

106

- 1 -

Předmluva

Bůh Svým dětem někdy zvláštním způsobem připomíná některé částky Své pravdy. Tak tře­ ba v dnešních dnech X/ vedle mnoha jiných věcí upoutal pozornost věřících na osobní pří­ tomnost a působení Ducha Svatého a to jistě k požehnání a trvalému užitku mnohých z nich. Vždy? jak by tomu mohlo být jinak? Jestliže tak důležitá pravda -a tak dlouho opomíjená anebo aspoň málo uvažovaná- kterou je osobní přítomnost Ducha Svatého na zemi,je předsta­ vována duším věřících,takže si ji znovu živě­ ji uvědomují,nemůže to jinak než vést k potě­ šujícím výsledkům a musí to přinést vzácné ovoce. Ale víme také, že když Bůh takto zvlášviím způsobem působí,že i nepřítel je pohotový,aby Božímu dílu činil překážky,a kdyby to bylo možné,chtěl by je zničit. S touto skutečností se setkáváme ve všech dobách. Netřeba se tedy divit,že se totéž děje tafcé dnes. Všelijaká učení a tvrzení vynalezená lidmi /činěná třeba s dobrým úmyslem avšak tím ne méně mylná nebo bludná/ jsou horlivě hlásána a šířena. Taková tvrzení mají za cíl zatemňovat slávu Syna člo­ věka vyvýšeného po pravici Boží a dávat člově­ ku nějaké místo,které mu nepatří. To je jistě stará Satanova lest,že neútočí přímo na pra­ vdu, ale že ji kazí,olupuje o požehnání,která z ní plynou,aby z toho nakonec mělo prospěch a výhody náboženské tělo,to ubohé a bídné na­ še já,jinými slovy,aby přivedl člověka k tomu, že některé pravdy používá tak či onak ke své vlastní chvále. Pokusíme-li se na těchto stránkách podro­ bněji uvažovat o daru Ducha Svatého,o Jeho 0sqbě a působení,pak to činíme se stále stouX/psáno r.1906

- 2 pajícím uvědomováním,jak nesmírně veliký jest takovýto předmět a jak naprosto nedostatečný je člověk,aby o něm mohl náležitě psát,ale s důvěrou v Toho,jenž chce,abychom znali ty vě­ ci,které nám jsou Bohem darovány,a s touto pokornou prosbou: Uchraň,Pane,pisatele i čte­ náře všelio,co jim je vlastní, všeho,co je z člověka. Nedovol,aby bylo napsáno něco,co by nemohlo snést zkušební kámen Tvého svátého SlovaJ Nech? nikdo nečeká,že o tom nesmírně veli­ kém předmětu bude pojednáno úplným,vyčerpáva­ jícím způsobem - to není cílem tohoto dílka. Pisatel následovav pohnutky srdce chtěl jenom být užitečným svým bratřím u víře s tím málem, co mu Pán svěřil. 1. - 0 s o b a___ D_u_c h a__ S_ya_t é h o

Duch Svatý není jenom nějaký pouhý vliv ne­ bo síla,skrze niž je někdo veden nebo jíž je nadchnut,jak by se dalo usuzovat ze způsobu psaní nebo mluvení mnohých věřících. Rovněž není žádným vyzařováním /emanací/ Božství, které -co Duch z Otce a ze Syna- by ovšem bylo Boží,ale nemělo by žádnou vlastní a oso­ bní existenci. Ne,Duch Svatý je Boží Osoba, třetí Osoba Trojjedinosti,a co taková je pří­ tomna všude,a která o slavnosti letnic na zá­ kladě dokonalého Kristova vykoupení a Jeho vy­ výšení po Boží pravici sestoupila s nebe, aby přebývala na zemi ve svátých,pokřtila je v je­ dno tělo a věčně s nimi zůstala. Je to Osoba, která od té doby zůstává na této zemi a zůsta­ ne zde /jako kdysi Eliezer - průvodce Rebeky/ do té doby,kdy ji přivede z daleké země co ne­ věstu, Církev Kristovu,k setkání s jejím ženi­ chem a jejím Pánem. Přebývání Ducha Svatého na této zemi jakožto Ducha synovství,zapečetění a závdavku ve věřícím je proto význačným rysem

- 3 křesťanství. Je třeba,abychom především tuto skutečnost pevně drželi. Dokud věřící tuto základní pra­ vdu nechápe,zůstává mu skryt rozdíl mezi sta­ rozákonními a novozákonními svátými,ztrácí mnoho potěšení a radosti z milosti a síly,kte­ ré přináší dílo smíření. Duch Svatý je ve Své podstatě,ve Svých vla­ stnostech a myšlenkách zajedno s Otcem a,se Synem,ale přesto je od nich úplně odlišný. 0 Duchu Svatém můžeme jako o Otci a o Synu po­ vědět, že je Bůh. Proto mohl Petr říci Ananiášovi ta vážná slova: "Proč naplnil Satan srd­ ce tvé, tak abys lhal, Duchu Svatému...? Nese­ lhal jsi lidem,ale Bohu♦"/skut.5,3-4./ Duch Svatý je tedy Osoba,které je možno Ihát^a je to Bůh. V mnoha místech Písma je jmenován v tomtéž pořadí a spolu s Otcem a Synem./Porov­ nej Mat.28,19; 2.Kor.13,13; porovnej také: 1.Kor.12,4-6./ Je to Duch Svatý,Duch věčný /Žid.9,14/,Duch pravdy /l.Janova 5,6/.JÍm pu­ zeni mluvili svati muži Starého Zákona /2.Petr. 1*21/,Jím pomazán zná věřící všechny věci /l. Janova 2,20/. Duch Svatý je všudypřítomný /Ž. 139,7 a násl./.vševědoucí.zpytuje všecky věci i hluboké věci Bozť /Í.Kor.2,10/. Dokazuje Svou všemohoucnost skrze všechny druhy zname­ ní a divů a ustavičným přiváděním k životu mrtvých hříšníků. Skrze Něj vymítal Ježíš zlé duchy /Mat.12,28 atd./. Duch Svatý je to kone­ čně, jenž působí v Církvi a rozděluje dary jakž ráčí/1.Kor. 12,4 a násl./, a jenž vystrojuje a vysílá věřící do služby./Skut.13,2-4 atd./ Mezi věřícími se často udržují podivné my­ šlenky o tom,co je to osoba. Mnozí mají za to, že osoba musí nutně také míti tělo, a že tedy osoba bez těla nemůže býti nazvána osobou.Sta­ čí ale nachvíli se zamyslit,a čtenář pozná,že to je omyl. Kdyby takový názor byl správný,ne­ byl by Bůh Otec osobou,také anděl ne,ba ani

- 4 Syn před Svým vtělením by nebyl osobou.Osoba je živá bytost,která /oproti předmětu,jenž ne­ má vůli a je bez života/ si je vědoma své existence,myslí ,chce a působí. Naše osobnost je tím nejužším* způsobem spojena s naším tě­ lem. Proto věřící,když zemře,i když je u Pána, není úplný. Nalézá se v přechodném stavu a ne­ dojde k dokonalosti,dokud při vzkříšení neob­ drží nové tělo. Když Duch Svatý sestoupil s nebe,nevzal na Sebe žádnou fyzickou podobu. Ale jako je pravda,že Syn přišel na tuto zem, stejně je pravdou,že Duch Svatý na tuto zem sestoupil,ač s tím rozdílem,že Syn vzal na Se­ be tělo a krev,a byl ve způsobu nalezen co člověk,zatím co s Duchem Svatým X/ tomu tak nebylo,takže On nemohl být ani viděn ani zkou­ mán. Také Pán říká: "Jejž svět nemůže přijmout. NeboT nevidí Ho,aniž Ho zná.”/Jan 14,17./ Vzdor tomu ale tato třetí Osoba Trojjedinosti jistě a skutečně přišla na tento svět,když z něho Syn odešel a navrátil se k Svému Otci. /Cti Jan 14,16 a 26; 15,26; 16,7-15./ Třebaže je Duch Svatý neviditelný,působí,mluví,posílá, řídí,vyučuj e,svědčí,usvědčuj e,vystříhá,napomí­ ná,prosí,rozděluje dary,povolává ke službě. Může být zneuctěn Ižmi,zarmucován,udušován, uhašován. Přebývá ve věřících v každém jedno­ tlivci, i v širším smyslu v celé Církvi - do­ mu Božím,. Opakujeme tedy: Duch Svatý není žádný pou­ hý vliv nebo síla,třebaže vlivem působí. Ro­ vněž není žádným vyzářením /emanací/ z Boha, i když byl Otcem i Synem poslán. Je to Osoba. X/ Ačkoli vstoupil na Pána Ježíše v tělesné podobě jako holubice a v den letnic na hlavy shromážděných učedníků v podobě "rozdělených jazyků jako oheň", byly to jen krátkou dobu trvající úkazy,které -ačkoli měly hluboký vý­ znam, jak ještě dále uvidíme- nemění nic na tom,co bylo řečeno výše.

- 5 Tak se dal poznat už ve Starém Zákoně skrze Svou činnost,i když ještě nebyl stejným způso­ bem zjeven, a zvláště když ještě nepřebýval na zemi. Shrňme nyní stručně několik svědectví Sta­ rého Zákona o Jeho působení. Už na první stra­ ně Božího Slova čteme; "Tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel\se /nebo: přikrýval/ nad vodami.” 0 něco dále v 6.kapitole 1.Mojžíšovy říká Bůh:"Nebude se nesnadniti Duch Můj s člo­ věkem navěky,protože jen tělo jest"/dle pův./, a tak Duch Boží se přel s lidmi plných stodvacet let před potopou. Byl to rovněž On,jenž uschopnil Mojžíše k vykonání jeho těžké služ­ by, jenž naplnil Bezeleela moudrostí a rozumno­ stí, a který také působil v Jozuovi. Duch Boží to byl,jenž dal posvěceným skladatelům žalmy a chvalozpěvy, jenž inspiroval svaté proroky a pisatele starozákonních spisů,takže mohli říci:"Takto praví Hospodin”, anebo jako David; "Duch Hospodinův mluvil skrze mne a řeč Jeho jazykem mým." /2.Sam.25,2./ Krátce,Duch Boží v době Starého Zákona zjevně vydával svědectví a působil. Jeho působení bylo tak jasné a tak přesně známé,že Bůh mohl říci Mojžíšovi; "Vez­ mu z Ducha,kterýž jest na tobě,a dám jim" /tj. sedmdesáti starším/ /4.M.11,17/.,anebo že o Jo­ zuovi čteme,že byl "naplněn duchem moudrosti; nebo? byl vložil Mojžíš ruce své na něj"/5.M. 54,9/, nebo že David mohl prosit:"Nezamítej mne od tváři Své a Ducha svatosti Své neodjí­ mej ode mne" /ž.51,15 -dle pův./,a konečně že prorok Aggeus mohl volat za svých dnů k židov­ skému ostatku a těšit ho ode Pána:"Slovo,jímž jsem smlouvu učinil s vámi,když jste vycháze­ li z Egypta,i Duch Můj zůstávají uprostřed vás; nebojtež se."/Agg.2,6 -dle pův;/ Ále třebaže to vše bylo pravdou,starozákon­ ní věřící ještě neznali Ducha Svatého jako zvláštní Osobu Božství,odlišenou od Otce*a

- 6 Syna,stejně tak jako neznali druhou Osobu Bož­ ství /Syna/ co takovou. Znali pouze jediného Boha a Duch byl pro ně Duch Boží,Duch Hospo­ dinův, síla,která působila v Bohu a vycházela z Něj; ovšemže také nic nevěděli o nějakém poslání nebo vylití Ducha Svatého. Stejně tak když se přiblížila hodina naro­ zení Pána Ježíše,ba dokonce během doby,kdy Ježíš byl na této zemi,”za dnů těla Svého4*, Duch Boží nepřebýval na této zemi,vyjma v tom smyslu,že sestoupil na Božího Syna,aby Ho po­ mazal a zapečetil jako Toho,jenž byl zplozen z Ducha Svatého v lůně Marie a jenž se z ní narodil,/Pohleň:Skut.10,38;Mat.3,16-17;Jan 3,34; 6,27; atd./ Působil jako za doby Staré­ ho Zákona,řídil věřící,někdy je naplňoval,mlu­ vil skrze ně,atd.,ale nepřebýval v nich. Něco takového bylo nemožné,jak i čteme:"Ještě nebyl dán Duch Svatý,protože ještě Ježíš nebyl osla­ ven. "/Jan 7,39./ Zde máš,milý čtenáři,několika málo slovy uveden důvod,proč to předivné požehnání,o němž hovořil Ježíš -"a to řekl o Duchu,kterého mě­ li přijmout! věřící v Něho"- nemohlo ještě přijít: Ježíš ještě nebyl oslaven. ON ještě neodešel. A dokud se to nestalo,nemohl přijít Htéšitéí k Jeho lidu./Jan 16,7./ Syn člověka musel nejprve sestoupit do hlubin ponížení, musel trpět a zemřít,musel zmrtvýchvstát a na­ vrátit se k Otci. Napřed muselo být vykonáno dílo smíření,a Ten,jenž je vykonal,musel zauj­ mout Své místo na nebesích,ve svatyni,jsa ko­ runován slávou a ctí. Teprve pak mohl Duch Svatý sestoupit a učinit Svůj příbytek ve vě­ řícím a uvést ho do obecenství s Otcem a se Synem. Duch Svatý mohl přijít na Ježíše,protože to byla Bytost čistá,bez poskvrny a svátá. Bůh Otec Ho mohl zapečetit a pomazat "Duchem Sva­ tým a mocí" pro neposkvrněnou slávu Jeho Osohy.

- 7 Ale s námi tomu ták není. Bůh nám nemůže udě­ lit Svého Svatého Ducha na základě čehokoli, co by bylo v nás a z nás. On Ho dává těm,kdo věří v Ježíše Krista, kdo jsou obmyti od svých hříchů předrahou krví Krista. On jistě nemohl vložit tento dar -nezapomínejme,že to je dar! - do nádob nečistých. Proto je očistil a uči­ nil způsobilými,aby mohly takový dar přijmout. Rovněž nespojil Otec Své zaslíbení u Svých dě­ tí se splněním nějaké podmínky. Jeho dar jest bez jakékoli podmínky. Budiž za to věčně vele­ beno Jeho jméno! "Aj”,říká jim Je ží š " Ja . pošlu zaslíbení Otce Svého na vás. Vy pák čekejte v městě Jerusalemu,dokudž nebudete oblečeni mo­ cí s výsosti."/Luk.24,49-/ Na jiném místě čte­ me: "Přikázal jim,aby z Jerusalema neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova,o němž,ře­ kl, jste slyšeli ode Mne. Neboí Jan zajisté křtil vodou ale vy pokřtěni budete Duchem Sva­ tým po nemnohých těchto dnech." A když bylo zaslíbení provedeno,slyšíme Petra,jak říká: "Toho Ježíše vzkřísil Bůh,jehož my všichni^ svědkové jsme, protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbeného Ducha Svatého od Otce,vylil to,což vy nyní vidíte a slyšíte."/Skut .1,4-5; 2 32~“33 ! * Kéž by se tedy čtenář s opravdovou vážností zamyslel nad tím,že dar Ducha Svatého,oblečení shůry,pokřtění Duchem Svatým -at už se o tom cokoli mluvilo nebo napsalo nebo ještě bude mluvit nebo psát— ano,že to vše podle jas— ných a jednoznačných výroků Božího Slova^které je jedinou platnou autoritou,není něčím,čeho bychom mohli dosáhnout skrze ^vroucí modlitbu, a čeho bychom se mohli stát účastni teprve po , splnění určitých podmínek,nýbrž že to je volny /svobodný/ Boží dar,žádnou podmínkou nepodmí­ něný jejž obdrží každý hříšník,který Jednoduše a upřímně uvěří v Krista,a to,jak již bylo po­ věděno, na základě dokonaného díla smíření.

- 8 Veškerá sláva a všechna čest tu patří s toho­ to hlediska i se všech jiných hledisek jen a jen Bohu,skrze-Ježíše Krista. Každý tedy,kdo uvádí ten dar do jakékoli závislosti na něja­ kých podmínkách,které musí být člověkem napřed splněny,vyvyšuje člověka na úkor Boží slávy a Jeho Pomazaného. Takový člověk si myslí,že po­ stavil základ,jejž Duch Svatý může uznat, ba dokonce k němuž se musí přiznat v odpověčř na jeho modlitby. Zde by ale někdo mohl namítnout:"Poněvadž tedy vy,jsouce zlí,umíte dobré dary dávati dě­ tem svým,čím více Otec váš nebeský dá Ducha Svatého těm,kteříž Ho prosí?"/Luk.11,13./ To je ovšem napsáno,a slova ta pověděl sám Pán. Ale všimněme si nejprve,ve které době se to stalo. Učedníci ještě neměli Ducha Svatého. Obráceni, narozeni z Ducha už zřejmě byli,ale něco jiného je přijmout dar /tj.dání/ Ducha. Obrácení neboli znovuzrození předchází onu skutečnost,že někdo je zapečetěn Duchem Svatým. Darování Ducha je výsada,která je navíc ještě přidána k vlastnění nové přirozenosti. Bez Ně­ ho je obecenství s Otcem a se Synem právě tak nemožné jako uvádění do hlubokostí Božích my­ šlenek a rad,zjevených v Synu člověka oslave­ ném po Jeho pravici. Jako Kristus v nebesích, Hlava,s níž jsme spojeni co Jeho tělo,může byt označen za význačný rys křesťanství,tak také dar Ducha Svatého je jeho význačným rysem zde na zemi. žádná z těchto výsad nebyla dříve zná­ ma. Nikdo se z ní neradoval ba ani nemohl rado­ vat, a to co svět existoval. Ale nyní byli uče­ dníci povzbuzováni,aby prosili svého nebeského Otce,který jistě dá Ducha Svatého těm,kdo Ho o Něj budou^prosit . Byl blízko čas,kdy ten předi­ vný dar měl býti udělen. Učedníci tedy také ji­ stě za ten dar prosili a vytrvávali na modlitbě /jak to vidíme ze Skut.1,14/,i potom,když Pán zemřel a zmrtvýchvstal. Stále očekávali na Ot-

- 9 covo zaslíbení,a to až do toho dne,kdy se o letnicích naplnilo. Ale od té chvíle jejich očekávání přestalo. Proto už za ten dar nikdy víc neprosili,vyjma v jednom zvláštním přípa­ dě. Nikde víc v Písmech Nového Zákona nenalé­ záme žádné vybídnutí k prošení za Ducha Svaté­ ho. Poselství apoštolů národu bylo jednoduché: "Pokání čiňte,a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů,a při­ jmete dar Ducha Svatého", skrze milost,bez ja­ kékoli další podmínky. Jakmile tedy bylo Otcovo zaslíbení naplně­ no,bylo prošení za dar Ducha Svatého nemístné. ON tu už byl,jsa hotov způsobit Svůj příbytek v každém věřícím. Ale bylo by také nevhodné prosit o větší moc Ducha? Jistěže ne. Já mohu prosit,ba měl bych s vytrvalostí a opravdovo­ stí prosit,abych byl Duchem Svatým více napl­ něn, aby On měl v plném vlastnictví mou duši, aby moc a vliv vnějších věcí na mne mizel a On mohl ve mně působit silou,která by nebyla ani zarmucována,ani brzděna. Ale znovu opakuji,to není prošení za Ducha Svatého,ani to není křest Duchem,a ovšem také to není vylití Ducha. Jaký je ale význam toho,když Jan Křtitel říká,ukazuje na Ježíše:"ON vás pokřtí Duchem. Svatým a ohněm"? 0 tom si povíme v další kapi­ tole . 2. -Křest

a

Duchem

Svatým

o h n ě_m_.

Abychom mohli odpovědět na otázku: co míní Jan Křtitel,úkazuje na Ježíše,když říká;^"Jái křtím vás vodou ku pokání,Ten však,kterýž po mně přichází,jestli mocnější než já... Oni vás pokřtí Duchem Svatým a ohněm" /Mat.3,11/, mu­ síme si napřed něco povědět o situaci,v níž byla ta slova vyslovena.

- 10 Jan Křtitel byl předchůdce Pána Ježíše, ohlašovatel velikého Krále,jenž se narodil v Betlemu a nyní se hotovil veřejně vystoupit uprostřed Svého národa. V tomto charakteru zcela zvláší objevuje se Jan v uvažované ka­ pitole. K naplnění proroctví Isaiáše kázal na judské poušti;"Pokání čiňte neboí přiblížilo se království nebeské. Totot jest zajisté ten předpověděný od Isaiáše proroka,řkoucího: "Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně,přímé čiňte stezky Jeho."" Hospodin, Pán stanul uprostřed Svého pozemského lidu,aby zřídil Své království, a oči všech měly být upřeny na Něj, srdce všech měla být na Něj upozorněna. Jan nebyl tou důležitou osobou.Byl jenom jejím hlasem,jehož voláním měli být vši­ chni probuzeni ze spánku a mysli kajících a bojících se Boha měly být zaměřeny na Mesiáše, pastýře israelského. Přiblížilo se "království nebes",ono králo­ vství,© němž se mluví už ve 2.a 7.kapitole Da­ niele. 0 tom,jakou podobu mělo to království nejprve na sebe vzít, že jeho král měl být za­ vržen a samo království že mělo být zřízeno v tajuplné podobě /porovnej 1J.kap.Matouše/, o tom asi Jan nevěděl nic. Kázal jednoduše israelskému lidu /neboí výhradně o tento lid zde šlo/, že se přiblížilo království nebes, a ohlašoval přítomnost Hospodina-Mesiáše,který měl vykonat soud nad zlem a s Boží mocí měl uvést dobro a připravit tak cestu slávě,kterou Bůh zaslíbil otcům. Jak málo byl Jan připraven na zavržení Ježíše 2idy, a tím na odsunutí těch zaslíbení, vysvítá z Mat.11,kde čteme,jak po­ slal učedníky k Ježíšovi. Máme se co pozastavovat nad nedostatečnou známostí Jana? Ne. Ale právem bychom se spíše měli divit věřícím v dnešní době,kteří vzdor jasnému novozákonnímu světlu ještě nedošli k pochopení,že zřízení Kristova království ve vi-

- n ditelné slávě a moci,jak je popsáno ve Starém Zákoně,je odsunuto,a že zavržení Ježíše zde na zemi a Jeho vyvýšení po pravici Boží způ­ sobilo, že to království bylo uvedeno v zmíně­ né už tajuplné podobě. Je naprosto zarážející, jak protibiblické mají o tom mnozí věřící ná­ zory. Království bývá zaměňováno s Církví,po­ zemské naděje a očekávání Israele s nebeským postavením a nadějí novozákonních věřících, a bývá proto spíše mluveno o ’’králi”Ježíši než o tom zde na zemi zavrženém ale na nebesích oslaveném Synu člověka,Hlavě Svého těla - Cí­ rkve. Je samozřejmé,že takovému nazírání pak víceméně odpovídá celý způsob myšlení tako­ vých věřících. Proto bude dobré,když se u tohoto předmětu ještě chvíli zdržíme. Nikdy nebyla na zemi doba,kdy cesty Boží by byly člověku přinesly tak rozsáhlá požehnání,jako dnes. Dokonce ani narodit se v tisíciletém království je nesro­ vnatelné s nynějším požehnáním. Při pomyšlení na slávu,která tam bude viděna,až bude Kristu všecko podmaněno a Boží vůle bude uskutečňová­ na "jako v nebi tak i na zemi",by se ovšem v nejednom srdci mohlo ozvat přání;"Ach,kéž bych žil v té době na zemit" Ale věřící,kteří budou v těch dnech na zemi žít,se nebudou ra­ dovat z toho,čemu my se dnes těšíme. Oni ne­ budou v takovém poměru k Otci aýc Synu jako my dnes. Nebudou tak jako my znát,co to zname­ ná vcházet za oponu do svatyně svátých anebo mít zde na zemi účast na utrpeních Kristových. Nebudou znát v jejím plném smyslu radost^Du ­ cha Svatého,jakou zakoušíme,jsouce od světa zavrženi a pro Krista tupeni. Dnešní doba se vyznačuje tím,že věřící,kteří se zde na zemi ubírají co poutníci a jsou světem zavrženi, vědomým způsobem už přebývají v nebesích. Na­ še vlast je nahoře. My už nepatříme tomuto ’světu. Všechna naše očekávání jsou mimo okruh

- 12 viditelných věcí,spjata s Kristem, tam kde Qn nyní ,je. , Vzácné ukázání našeho postavení v tomto směru vidíme na samém našem drahém pánu,když po Svém křtu od Jana opět vystupuje z Jordánu a otevírá se nad Ním nebe. Pozemské jeviště kolem Něho byla poušť,ale otevřelo se nebe a Duch Svatý na Něj sestoupil,přičemž Otec o Něm prohlašuje,že to je Jeho milovaný Syn. Milý věřící čtenáři,popatř s klaněním a ve­ lebením na to požehnané místo,na něž tě posta­ vilo smíření! Když se Kristus opět vrátil do nebe co Ten,jenž pokud se týče hřícha dokona­ le oslavil Boha, roztrhla se opona a otevřelo se nebe. Tys pomazán a zapečetěn Duchem Sva­ tým, jako Ježíš, a Otec tě uznává za syna,za Své milované dítě. - Nemusíme snad zdůrazňovat, že Ježíš tím vším'byl,popřípadě že se Mu toho dostalo na základě Jeho osobních práv,důstoj ­ nost i Jeho Osoby, zatím co my jsme byli na tuto půdu přivedeni skrze milost a na základě díla vykoupení. Proto také není Pánu Ježíši ukázán v nebi žádný předmět,na nějž by se mo­ hlo upřít Jeho oko,jak tomu třeba bylo u Ště­ pána nebo u Pavla /a právě tak je tomu pro na­ ši víru/, nýbrž Qn je tím předmětem,na nějž shlíží a dolů patrí nebe. Jen mimochodem bych chtěl poznamenat,že při této příležitosti poprvé vidíme zjevenu Boží Trojjedinost. Syn je tu na zemi ve viditelné způsobe co člověk; Duch Svatý na Něj sestupuje a zůstává na Něm a hlas Otce Ho prohlašuje za Svého Syna. Jak předivné zjevení v souvislosti s postavením,které Syn zaujal! Toto zjevení těch tří Osob v Božské jednotě bylo,jak jsme viděli v prvním oddíle našich úvah,za doby Starého Zákona nemožné. Ono zůstalo,jakožto základ křesťanství.vyhraženo pro onen slavný okamžik,kdy Boží Syn měl zaujmout Své místo uprostřed chudých Svého stáda,mezi těmi,které

- 13 On ve Své sklánějící se lásce a milosti nazý­ vá "znamenitými /nebo: slavnými/ země” /poro­ vnej Ž.16 -dle pův./. Ale vrazme se opět k Janu Křtitelovi. Jan se zřetelem ke království,jehož přiblížení ohlašoval,vybízel všechny k pokání. Stav náro­ da byl takový,že křtitel,v souladu se svým ká­ záním pokání, se zdržoval mimo Jerusalem,nábo ­ ženské středisko Israele,na poušti,chodě v oděvu ze srstí a maje za potravu kobylky a med divokých včel. V jeho službě nebyla vyjádřena milost,třebaže jeho poslání samo o sobě bylo důkazem Boží milosti. Přišel "cestou spravedl­ nosti" ./Mat.21,32./ Neuznával formální výsady Israelitů. Bůh byl mocen vzbudit Abrahamovi děti i z kamenů,které ležely na cestě. §lo zde o opravdové pokání a obrácení se k Bohu, o "ovoce hodné pokání". Byl tu Mesiáš. Stanul zde Pán žně. ON,jenž dovedl rozeznat pšenici od plevy,zpytatel srdcí,soudce Israele stál tu na Svém humně,tj.uprostřed Svého israelského národa. Výzva k pokání se dostala k uším celé­ ho národa a již byla přiložena sekera ke koře­ nům stromu. Kdyby se byl Israel zdráhal činit pokání,byl Bůh hotov úplně skoncovat se starým náboženským systémem,jak se to potom skutečně také stalo. Stromy,které nenesly žádné dobré ovoce,měly být vyíaty a uvrženy na oheň. Kdo přijal Janovo svědectví a vzal pro sebe Boží rozsudek,byl křtem vodou oddělen od ostatního lidu. Opakuji tedy: v uvažované kapitole šlo je­ nom o Israel a o Boží cesty s židy. Janovo poselství bylo určeno výhradně tomuto národu. Toto je třeba stále zdůrazňovat,protože právě nedbání této skutečnosti dalo podnět k mnohým převráceným výkladům výroku tohoto proroka. Jan byl prorok,ba víc než prorok. Nejenže mlu­ vil lidu vážná slova,která mu dal Bůh,nýbrž ohlašoval také naplnění Božích zaslíbení a tím

- 14 začátek úplně nové doby pro Israele a svědčil o přítomnosti Hospodina uprostřed Jeho lidu. Jakou skutečností nesmírného významu byla ta přítomnosti Hospodin-Ježíš,který stanul mezi Svým lidem,měl být jistě naplnitelem všech za­ slíbení, ale nutně musel též odsoudit všechno zlo,s nímž se mezi Svým národem setkal. Přišel po Janovi, ale byl před ním. Byl mocnější a vBí. Jan nebyl hoden rozvázat Mu řeménky u sandálů. Byl to Hospodin, a chystal se tu úplně vyčistit Své humno /tj.Israel/. Měl ve Své ruce věječku. Chtěl oddělit ze Svého náro­ da ty,kdo byli opravdu Jeho /pšenici/a uvést je v bezpečí do Svých stodol, zatím co ostat­ ní, zlí /plevy/ měli být páleni neuhasitelným ohněm. Tím se dostáváme k výroku,který je hlavním bodem našeho uvažování :** Oni vás pokřtí Duchem Svatým a ohněm**. Předeslaný dlouhý úvod byl nutný,aby bylo ukázáno,jak převrácené ba nebe­ zpečné je vytrhovat slova proroka z jejich souvislosti a dávat jim pak výklad,který je v příkrém rozporu s tím,čemu nás Duch Svatý učí v uvažované kapitole i na jiných místech Pí­ sma. Mluvívá se totiž v souvislosti s výrokem proroka o tom, že "potřebujeme křest ohněm**. Na křest ohněm bývá nazíráno jako na vzácné * zaslíbení pro věřícího a vroucími prosbami bývá prošeno o naplnění toho**zaslíbení**. (5 jak dobré,že Bůh ve Své milosti takové modlitby n e yyslxcháJ. On je nemůže vyslyšet, protože _ kdyby to udělal , znamenalo hy_txjL.prri_ka.žd-áhť>■ J takového modlitebníka věčné zatracení . "Jái křtím vás vodou ku pokání, Ten však,kterýž po mně přichází,jestií mocnější než já... Oni vás pokřtí Duchem Svatým a ohněm*! Jan,veden Duchem,zde v jedné krátké větě uvádí pohromadě dvě co do podstaty naprosto odlišné.^ ba přímo pr&t± sohé-po stavené věci. Stručným, příznačným způsobem jsou tu popsány dvě činno-

- 15 - , sti Páně,které jsou nejenom úplně odlišné,ný­ brž také jsou od sebe velice vzdáleny co se týče doby,kdy budou provedeny. 0 této druhé jejich stránce ovšem Jan tenkrát nevěděl, ba nevěděl o ní ani později,jak jsme už výše vi­ děli. Nuže co tyto dvě věci znamenají? Ježíš přišel,aby pokřtil Duchem Svatým, tj.aby dal Svého Ducha 'tem,kdo byli obživen i, o č i stěn i a vykoupeni; a přišel,aby pokřtil ohněm.tj. aby provedl Svůj soud na těch»kdo Janovo svědectví nepřijmou a setrvají ve svých hříších. Zatím co Jan vybízel lid k pokání a křtil vodou vše­ chny,kdo jeho hlasu uposlechli,stál tu už je­ den větší než Jan,připraven vyčistit Své hum­ no a provést soud na nekajících,ale také po­ křtít Duchem Svatým ty,kdo se skrze víru v Ně­ ho nechají spasit. Všimněme si tedy dobře,že Jan zde neuvádí Pána Ježíše jako v milosti se zjevivšího Spasitele, ne jako Beránka,který přišel,aby sňal hřích světa,nýbrž jako Hlavu království,jako Hospodina,který je hotov, v případě,že Israel nebude činit pokání,provést na provinilém lidu soud. Humno bylo Jeho humno a pšenice Jeho pšenice - plevy však chtěl pálit neuhasitelným ohněm. Israel Ježíše zavrhl. Na vážné poselství Jana,který přišel cestou spravedlnosti, i na láskyplná zvaní Ježíše,který ačkoli byl soudce Israele,vyšel vstříc Svému národu s Boží milo­ stí ,nepřišla odpověd. Mesiáš, Král israelský, byl přibit na kříž. Tím byl zpečetěn osud ži­ dovského národa co takového. Pro něj už nezů­ stávalo k očekávání nic víc než soud. Avšak konečný soud není dosud proveden. Ačkoli celý náboženský systém je odstraněn,ačkoli se Israel nalézá v rozptýlení mezi národy světa a je pod zlořečením,které na sebe uvedl zavražděním Božího Syna,onen ve 12.verši uvažované kapito­ ly ohlášený konečný soud ještě není proveden. Bůh,jak je nám Všem známo,odsunul uzavření

- 16 Svých cest s Israelem,a mezitím se ukázalo ně­ co úplně nového,co hylo až dotud skryto v Bo­ žím' srdci: Shromáždění neboli Církev. Byla utvořena v den letnic a k ní potom Pan na ka­ ždý den přidával z Israele těch,kteří měli být spaseni před budoucím hněvem. Věřícímu o-r statku z Israele,který tu byl po zavržení Kri­ sta a po Jeho zmrtvýchvstání,bylo v souvislo­ sti s Janovým svědectvím opakováno zaslíbení: "vy pokřtěni budete Duchem Svatým i/ po ne­ mnohých těchto dnech"./Skut.1,5•/ f Jan zde tedy v Jedné větě uvádí pohromadě dva důležité rysy prvního, a^druhéholKristQva ipříchodu. Všechno,co mezi těmi dvěma příchody 'mohío^být,bylo Janovým očím skryto. Starozá­ konní spisy sice mluvily o prvním a druhém příchodu Mesiáše,ale ne tak?aby tím mohla vzniknout myšlenka o dvou různých oasových usecích. Dokonce i po smrti a zmrtvýchvstání Páně neměli o tom učedníci vůbec jasno. Proto klade Jan obě ty věci.,totiž křest Duchem Sva­ tým a křest ohněm jednoduše vedle sebe. Nemo­ hl, jak jsme již řekli,vědět,co víme dnes,to­ tiž že křest Duchem Svatým znamená Boží pože­ hnání v království nebes,tak jak ono^dnes tr­ vá //totiž v tajemství//, zatím co křest ohněm bude doprovázet zřízení království nebes v moci a slávě při opětovném příchodu Krista. V oněch dnech se naplní obsah 12.verše: Kri­ stus shromáždí bezbožné jako plevy a^uvrhne^ je do nhně. .To Jnide křest ohněm. ^Nemá tedy nic spoleonehose znovuzrozením člověka, ani s jeho připravením a vystrojením mocí k služ­ bě. Tím méně pak křest ohněm znamená vysvobo­ zení věřícího od zůstávajícího v něm hříchu něco jako spálení té staré přirozenosti,takže Z/ Proč zde opět není dodáno: "a ohněm"? Kdy­ by byl výše zmíněný výklad o křtu ohněm sprá­ vný, jistě by na tomto místě ona slova nebyla vynechána.

- 17 ten,komu by se takového křtu dostalo,by pak už žil svaté a bez hřícha. Ne,křest ohněm nemá vůbec žádnou souvislost s věřícím,nýbrž před­ stavuje vylití pálivé prchlivosti Boží,planou­ cího hněvu toho spravedlivého Soudce na všech­ ny,kdo se proti oněm láskyplným Božím posel­ stvím zatvrdili a setrvali na svých hříšných cestách. Oheň bývá všude v Písmu znakem soudu./Ani Matouš 3,11 není v tomto pravídle výjimkou./ Tato skutečnost je tak známá a vysvítá z tak mnohých míst Starého i Nového Zákona,že se u toho nemusíme déle zdržovat. Chtěl bych se zmínit jenom o jiednom místě z Nového Zákona, které někdy působí těžkosti: "Neboí každý oh­ něm bude solen,a všeliká obě^E solí bude osole­ na” ./Mk .9,49«/ Pan zde mluví o vážnosti věčno­ sti. Bůh je oheň spalující a všichni mají co činit s Ním a s Jeho dokonalou svatostí •Každý, aí dobrý nebo zlý, bude solen ohněm. Bude-li v duši život,postihne oheň soudu jenom to,co neodpovídá Boží svatosti. Všechno,co bylo z těla, se setká s neúprosným soudem. Bůh chce a musí být oslaven v těch,kdo k Němu přistupu­ jí./Porovnej 3.M.10./ V souvislosti s tím čte­ me také v l.Kor.ll,32:"Když býváme souzeni, ode Pána býváme trestáni /nebo: kázněni/,aby­ chom se světem nebyli odsouzeni”/dle pův./. Jestliže ale soud postihne bezbožného a zlého - a k tomu jistě dojde - pak to pro něj bude znamenat zatracení, neuhasitelný oheň. Kromě toho každá obě^,tj.všechno dobré,Bo­ hu zasvěcené bude soleno solí. To znamená,že těm,jejichž život je obětí Bohu,nesmí chybět posvěcující Boží milost,která chrání duši u-\ vnitř před zlem. Zatím co oheň je obrazem spalujícího soudu,v soli vidíme obraz oné Bo­ ží síly,která nás odděluje od jakéhokoli zla a chrání nás před vnitřní zkažeností.

- 18 Nikde v Písmu nenajdeme nic,co by nás mohlo vést k označení toho,co se stalo o letnicích, za křest ohněm. Tam nešlo v žádném případě o soud nýbrž spíše o vylití milosti a o dar Ducha Svatého,aby tento přebýval ve svátých a používal je jako Své nástroje. Ony "jazyky ja­ ko oheň" ukazují na způsob,jak se měla od té doby v Učednících zjevovat a působit moc Ducha Svatého. Boží Slovo,podobné ohni,tím,že všech­ no soudí a nestrpí v srdci Člověka žádné zlo, mělo jimi být zvěstováno s mocí,zároveň ale měla být také lidem ve všech jazycích oznamo­ vána předivná Boží milost. Byly to ,]azyky a to rozdělené jazyky,připomínající nám,ze Boží svě­ dectví mělo nyní prolomit hradby židovství a dostat se ke všem lidem,jak k Židům tak k po­ hanům. A tak se tedy setkáváme -a také toto je charakteristické pro křesťanství- při této příležitosti sbezpodmínečnou milostí a s do­ konalou Boží láskou k člověku,který na ni ne­ měl naprosto žádného práva,přičemž zároveň jsou všechny jeho hříchy ukázány jako odsouze­ né toutéž milostí ve smrti Krista. Na kříži vidíme soud nad hříchem. Tam byla ta čistá o— běť,bez vady, sehlcena na našem místě ohněm soudu. Zlo v člověku musí být odsouzeno, a skutečně už tak bylo odsouzeno v Kristu jako­ žto v té velké smírčí oběti. Milost nyní panu­ je skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista,našeho Pána,a kdo se stal účast­ ným této milosti,vždy na sebe vztahuje ten Bo­ ží rozsudek.a chodí před Bohem i před lidmi v upřímnosti a v čistotě. Na Ježíše sestoupil Duch Svatý v podobě ho­ lubice , vhodného to symbolu čistoty a tichosti. Na toho gistého a Svatého mohl On sestoupit a zůstat na Něm a to beze všeho,co by nějak pou­ kazovalo na nutnost soudu. Zároveň nám to při­ pomíná, že o Ježíši bylo řečeno: "Nebude se va-

- 19 diti ani křičeti,aniž kdo na ulicích uslyší hlas Jeho. Třtiny nalomené nedolomí,a lnu kou­ řícího se neuhasí,až i vypoví soud k vítěz­ ství ."/Mat .12,19-20 ./ 3. -__J_i_ný___ Utěšit e_l__.

Během našich společných úvah bylo už jednou poukázáno na to,že sestoupení Ducha Svatého na tuto zem je význačným rysem křesťanství. Tento bod je tak důležitý a bývá žel tak ča­ sto přehlížen,že nemohu jinak než ještě se k němu vrátit. Dvě věci to byly,o nichž svědčil Jan Křti­ tel o Božím Synu: 1./ "Aj,Beránek Boží,kterýž' snímá hřích světa", a 2./"Tenť jest,kterýž křtí Duchem Svatým.” Kristus byl ten čistý Beránek bez vady,kterého Bůh vyhlédl^k oběti smíření /porovnej l.Mojž.22,8/,a,jenž byl v každém ohledu vhodný a přijatelný,a jenž měl odstraniti hřích,právě tak jako první člověk uvedl hřích na svět. Nové nebe a nová země, v nichž už není ani stopy hřícha,v nichž ale přebývá spravedlnost, budou plným,slavným vý­ sledkem obětní smrti Krista. Nejprve byl svět nevinný,ovšem jen velmi krátkou dobu, potom svět Eríšný,v němž působí milost, a budeme míti svět spravedlivý,úplně nové stvoření,za­ ložené na díle,které nebude moci nikdy nic ztratit ze své ceny a účinnosti. Boží Syn to dílo dokonal a po jeho dokonání zaujal Své místo po Boží pravici. Tam On nyní sedí,skryt zraku lidí,až do okamžiku,kdy se ujme Své mo­ ci a vlády a bude panovat od jednoho konce ne­ bes ke druhému konci. Ale aby to vše mohl učinit,aby mohl ono dí­ lo dokonat,musel se stát člověkem. Jenom sku­ tečný člověk mohl zemřít na místě člověka a oslavit Boha pokud se týče hřícha. "Poněvadž dítky účastnost mají těla a krve,i On též po-

- 20 dobně účasten jest jich."/žid.2,14./ Zemřel, pak opět zmrtvýchvstal a navrátil se jakožto zmrtvýchvstalý,oslavený člověk k Otci. A tu jakožto důsledek tohoto Jeho nanebevstoupení k Bohu Duch Svatý sestoupil. Přítomnost Ducha Svatého je tedy důsledkem vyvýšení Krista po Boží pravici./Jan 7,39»/ Ona uvádí člověka.na zemi,který má Ducha Svatého,ve spojení s osla­ veným Kristem v nebesích. Dále ta přítomnost dokážuje,že sám Bůh nyní přebývá na zemi. To je pravda nezměrného dosahu. Dokud dílo vykou­ pení nebylo dokonáno,nemohl Bůh v člověku pře­ bývat. Nikdy nebydlel s Adamem ani s Abraha­ mem, třebaže je časem navštěvoval. Teprve když Israel byl vykoupen z Egypta,říká Bůh:"Bydliti budu uprostřed synů israelských a budu jim za Boha.”/Porovnej 2.Mojž.29,45-46./ Nuže po smrti Krista a Jeho návratu k Otci Bůh - Duch Svatý sestoupil na tuto zem a pře­ bývá jak v každém jednotlivém věřícím,tak ve Shromáždění neboli Církvi,která je chrám Boha živého. Výsledkem toho je nejen,že věřící zná celé dílo.které se pro něj stalo na Golgatě, nýbrž že Také,jak už bylo poznamenáno,je uve­ den do úzkého spojení s Kristem,tam kde On nyní jest,a chlubí se v naději slávy Boží.Než se oné slávy všem,kdo věří v Krista dostane za skutečný podíl,bydlí v nich už Buh,a Kri­ stus co oslavený člověk po Boží pravici jest předmětem jejich srdce. To je, čím se vyzna­ čuje křesťanství a co tvoří postavení křesťa­ na: Kristus tam nahoře a Duch Svatý zde na zemi. Křesťan je člověk,který se nalézá mezi prvním příchodem Krista /a Jeho tenkrát doko­ naným dílem/ a opětovným příchodem Krista k uvedení věřícího do slávy; a mezi oběma těmi mezníky má Ducha Svatého,toho "jiného Utěši­ tele", jak Ho nazývá Pán Ježíš. Vidíme to naznačeno už v předobrazech. Na­ příklad malomocný byl při svém očišťování umyt

- 21 vodou,pokropen krví a nakonec pomazán olejem, obrazem Ducha Svatého./j.M.14«/ Podobně je na nás v moci Ducha uplatněno Boží Slovo /voda/, jsme skropeni krví smíření, a pak se nám do­ stává za podíl pomazání. Znovuzrození z vody a z Ducha musí předcházet /Jan 3/, pak teprve následuje krev; ale kromě toho je nám dán Duch a tak je do našich srdcí rozlita Boží láska. Než půjdeme dále,pohleďme ještě krátce na způsob,jak je nám představen Duch Svatý ve 3., 4. a 7«kapitole Evangelia Jana. Pomůže nám to k lepšímu pochopení příslušných výroků páněv dalších kapitolách. Ve J.kapitole se,jak zná­ mo, mluví o našem narození z Ducha. Tím naroze­ ním se nám dostává nová přirozenosti,nového života. **Což se narodilo z Ducha,duch jest”, tj.má svou přirozenost z Ducha. To nebylo nic nového. Nikodem jako jeden z učitelů v Israe­ li tomu měl rozumět. í když se ve Starém Záko­ ně Bůh nezjevil v plnosti,jako se to stalo ny­ ní, přece jen vždy bylo známo toto: k tomu,aby byl člověk ve spojení s Bohem a opravdu se mo­ hl těšit Jeho zaslíbením,musel obdržet nový život. Bůh skrze moc Svého Svatého Ducha musáL pomocí Slova působit v člověku očišťujícím a oživujícím způsobem. Tak Bůh v Ezech.36,25-26 praví ústy Svého proroka:**A pokropím vás vo­ dou čistou,a čisti budete... A dám vám srdce nové a ducha nového dám do nitra vašeho...** atd. Voda a duch - přesně jako v uvažované kapitole. /Porovnej také Ezech.11,19-20; Iz. 44 3«/ ’všimněme si také,že tu nejde o přijmutí Ducha nýbrž o udělení nové přirozenosti skr­ ze moc Ducha. Znovuzrození není pomazání ani zapečetění. Udělením té nové přirozenosti je věřící schopen mít praktický užitek z Božích věcí,čeho přirozený člověk není schopen.Proto bylo často právem řečeno,že přirozený člověk,

- 22 i kdyby to byl ten ne počestnější a nejnábožnější,by v nebi nenašel vůbec nic,co by odpo­ vídalo jeho přáním a sklonům. Kdyby ho někdo přemístil do nebe,hleděl by co možná nejrych­ leji nebe opustit. Ve 4.kapitole uvažovaného Evangelia jsme vedeni o něco dále. Tam nejde o udělení nové přirozenosti nýbrž o Boží dar,který se stává ve věřícím zdrojem^vody,která se prýští k věč­ nému životu. Bůh dává nejenom novou přiroze­ nost^, nýbrž také příslušnou sílu,která v ní má působit, - zdroj síly a radostí,které jsou té nové přirozenosti vlastní a pronikají a řídí její činnost. Je to nejenom život,který je co . do své povahy svátý,nýbrž Boží síla pro člově­ ka a v člověku,která ho pozdvihuje přímo tam, kde je nyní Kristus,a dává mu zakoušet všech­ no, co patří každému,kdo se narodil z Boha,ano, která ho uvádí jako opravdového velebitele do obecenství s Otcem a se Synem. "Bůh duch jest, a ti,kteříž Jej velebí,v duchu a v pravdě mu­ sí velebiti."/Porovnej 19.-24.verš,dle pův./ Je to krátce řečeno Duch Svatý,kterého dává zde na zemi v ponížení a v milosti se zjeviv­ ší Boží Syn,a to ne jako osobu,nýbrž jako ži­ vot a jako sílu našeho obecenství se zdroji milosti^ V 7.kapitole uvažovaného Evangelia se do­ stáváme v souvislosti s pokračujícím zjevením nebo rozvinutím osoby Krista k novému úseku Božího vyučování o uvažovaném předmětu. V té­ to kapitole mluví Ježíš o Svém blízkém návra­ tu k Svému Otci. Už v závěru 6.kapitoly hovo­ řil o Své smrti a o tom,že člověk musí jisti Jeho tělo a piti Jeho krev,to znamená že musí vstoupit do pravého spojení víry a života s Ním,tím ukřižovaným. Na počátku 7.kapitoly čteme,že Židé Ho chtěli usmrtit,a že On tu hotov zemřít a jít tam,kam za Ním člověk jiti

- 23 nemohl. V Jerusalemu se slavila slavnost Stán­ ků. X/ Ježíš přišel uprostřed dnů té slavno­ sti a "v poslední pak den ten veliký svátku toho stál Ježíš a volal,řka:Bžízní-li kdo, pojů ke Mně,a napij se.Kdož věří ve Mne,jakož dí Písrno,řeky z břicha jeho poplynou vody ži­ vé. A to řekl o Duchu,kteréhož měli přijmouti věřící v Něho; neboť jéšúé nebyl dán Duch SvaJtý,protože ještě Ježíš nebyl oslaven.” Mluví-li zde Pán o Duchu Svatém,je zřejmé, že v docela jiném smyslu než předtím. Nejde tu 0 obživení duše, o nar o z enílz jvody a,,z Ducha"Jako vě*5 • kap i t o1e. Také zde nejde o Du­ cha Božího jakožto život nebo sílu obecenství s tím zde na zemi v ponížení se zjevivším Bo­ žím Synem, jako ve 4.kapitole, nýbrž jde^tu o po žehnání, j emuž se nemohlo těšit srd^g__žádn é.ho člověka,dokud pán Ježíš nezemřel,nevstal z mrtvých a dokud nevstoupil na nebe. A toto po­ žehnání měli obdržet všichni,kdo už v Něho vě­ řili, Také zde je to Boží.Syn.,jenž mluví,ale hovoří o budoucím čase.az*bude o slávenej ákci Syn člověka. Pak pošle s nebe Ducha Svatého, aby On utvořil Boží pojítko mezi Ním,tím osla­ veným člověkem po Boží pravici v nebesích, a věřícím,jenž putuje po této zemi, a,aby tento, raduje se a jásaje ze svého vyvýšeného_Mistra, se mohl těšit proudům požehnání prorážejícím všechny ohrady a ony mohly téci i k^jiným li­ dem. Měl tím započít úplně nový pořádek věcí. Měřící putující zde na zemi měl být skrze DuX/ Byla to,jak známo,co do pořadí poslední z židovských slavností.Byla slavena na pamatku skutečnosti, že Boží lid,který kdysi putoval sem a tam pouští,se nalézal v zaslíbené dobré zemi. Touto slavností se uzavíral celý kruh ostatních slavností. Ale mohly ty slavnosti uhasiti žízeň duše, mohly uspokojiti potřeby srdce nebo svědomí? Nikdy ne . "Zízrií-li kdo ..F volá Ježíš v poslední den toho svatku.

- 24 cha Svatého seznamován s věcmi v nebesích,a všechny jeho zájmy,náklonnosti srdce,myšlenky i všechna očekávání věřícího se měla pojit k Němu,jenž přebývá na nebesích. Všimněme si výrazu "řeky vody živé”. Moc Ducha Svatého naplňuje srdce,vnitřního' člově­ ka slávou,do níž Kristus vstoupil,zatím co vě­ řící prochází tímto světem,jenž se mu stal prázdnou pouští. Kolem něho není nic jiného než nejvyprahlejší suchopár. Nikde žádný try­ skající pramen, kamkoli oko dohlédne,nikde ani kousíček zeleného místa. Ani jeden stinný palmový strom,pod nímž by poutník mohl najít odpočinutí. Ale hle, tu uprostřed té všeobe­ cné vyprahlosti tekou proudy živé vody z ně­ ho, jenž nalezl svou vlast tam,kde jest Ježíš, kde vždy tryskají oplývající prameny milosti. Věřící už v Něm ukojil svou žízeň,utišil u Něho potřeby své duše,a nyní je v něm Duch nejenom pramenem živé vody,která tryská k vě­ čnému životu,nýbrž z něj samého plyne živá voda,aby napájela i jiné žíznivé. Věřící samo­ zřejmě není pramenem sám v sobě,ale proud z něj plyne v moci Ducha Svatého. Dím,že se srdce obírá slávou v nebesích a především Jím, jenž tvoří střed veškeré té slávy'je naplňo­ ván tak,že přetéká, takže ústa-mluví o růz­ ných těch slávách,z nichž se srdce raduje, a sdílí se tím i s jinými v tom velikém požehná­ ní . A znovu bych chtěl věřícího čtenáře upozor­ nit, že to vše nezávisí na nějakém úplném pře­ dání nebo oddání se člověka Bohu,ani na něja­ kém cílevědomém prošení za takové požehnání. Ne, je to Boží dar, volný,žádnou zvláštní pod­ mínkou nevázaný dar,který obdrží každý,kdo jednoduše uvěří v Jeho milovaného Syna. "A to řekl o Duchu,kteréhož měli při jmouti věřící v Něho." 0 žádné jiné podmínce než váření v Nej "se nemluví. Zaslíbení platí bez rozdílu

- 25 všem věřícím. Ale někdo se přesto možná zeptá: je-li to­ mu tak,jak to,že z mnohých věřících plynou ty proudy požehnání tak chudě,a u některých se dokonce zdá,jakoby úplně chyběly? Důvodem to­ ho není /nehledíme-li k případům,kdy nedosta­ tek známosti Boží pravdy udržuje ještě duši v temnotě a v otroctví/, že by tací věřící ne­ měli Ducha,nýbrž že se nenechávají skrze Něj naplnit tím,co je v nebesích. Opět pro ně na­ byly ceny viditelná věci. Svět a jeho zásady ovlivňují srdce. Tací nejsou spokojeni s tím. že zde na zemi nejsou nic,jsouce svědky zavrženého Krista, ponechaní'"zde jen proto, aby ko­ nali Boží vůli a nesli zahynulému světu rado­ stnou zvěst o Boží lásce a o spasení v Kristu. Vlastní "já",přání a sklony starého člověka, které by měly být drženy ve smrti,jsou živé a silné; a tak je Duch zarmucován a činěny Mu překážky,srdce pak prázdná a vyprahlá. Jak by zde mohly plynout proudy vody živé? Zvláštním nebezpečím pro věřícího v dneš­ ních dnech je sklon hledat něco pro sebe nebo pro wdinu v tAto světě. Takové nebezpečí zde jistě byloWždy, ale dnes je větší než kdykoli předtíi^gSp bylo a v dnešních dnech zvláště je přáním^synů tohoto světa? Pronik­ nout, dostat se do ^popředí , dotáhnout to ně­ kam, udělat něco velikého anebo stát se veli­ kým. A co je dnes získáno, bývá považováno jan za prostředek anebo základ,aby zítra bylo do­ saženo ještě víc. Takové smýšlení u věřícího je ale úplným popřením jeho postavení co kře­ sťana. Je důkazem,že takový pluje s proudem světa, že Kristus a neviditelné'věci pro něj ztratily svou cenu. U člověka tohoto světa je zcela přirozené,snaží-li se dobýt nějakého mí­ sta, získat toho pro sebe a pro svou rodinu co možná nejvíc, - jestliže si tak ale počíná vě­ řící,kde je pak věrnost Kristu? Cožpak máme

- 26 být křesíany jenom v neděli? Anebo snad pánu nepatří naše srdce,naše 'síla,naše všecko, i v ostatních dnech týdne? Kdy máme největší pří­ ležitost dokazovat,že jsme dopisy Kristovy ? V našem styku se syny tohoto světa, v práci, v dílně, v závodě, v obchodě, v účtárně, ve skladišti atd. Tam mají být taková dopisy známy lidem a jimi čteny. Tam mají plynout proudy živé vody k vyprahlým,žíznícím duším. Jak je tomu,milý čtenáři,s tebou? Bud uji­ štěn, že jenom tehdy,nebudeš-li žít pro sebe ani světu,nýbrž Tomu,který za tebe zemřel a zmrtvýchvstal, budeš míti s sebou moc Ducha. Jenom tehdy,budeš-li se dívati na lidi a na věci kolem sebe tak,jak se na ně dívá Bůh,budeŠ-li opravdově,upřímně a neúprosně odsuzo­ vat všechno,co se příčí Jeho Slovu anebo co by chtělo získat z Boží milosti výhody,aby bylo šetřeno a živeno tělo a Pánu aby byla způsobena nečest - jenom tehdy budeš vhod­ ným potrubím,skrze něž budou moci proudy živé vody přitékat i k jiným lidem,k chvále Toho, který nyní dlí tam nahoře ve slávě,a jenž nám dal Svého Ducha,aby s námi zůstal navěky.-,. Nyní přicházíme k prohlášen* Pána Ježíše, týkajícím se "jiného Utěšitelovi Nalézáme je ve 14. ,15.a 16.kápiTollTTívanJřLia Jana, a jsne j imi uváděni do nového úseku, pravdy o Duchu Svatém. Zde už nejde ojioyoú přirozenost jako ve~ 3 .kapitole, ani ^'ýsíTujkterá v^té jpřirozenosti působíjanebo^,ktjerá_.plýně ‘"zevnitřku ven, aby vydávala' svědectví oPánůjýe‘nž zde na ze­ mi je zavržen,ale jenž je oglaven na.ji.eheekých místech-,jak jsme to viděli va-4. a vJJ. kapitole téhož Evangelia. Nyní se setkáváme s Boží Qsebmu^která měla~zaujmout místo Pána Ježíše_s Jeho lidem. Ježíš se chystá opustit ‘tuto’ zem7 Měla se uskutečnit Jeho smrt,v_níž Bůh měl_ být dokonale—oslaven,a jako jedině-'' spravedlivé odměny,jako přímého výsledku té

- 27 oběti se Mu melo dostat oslavení u Otce. Nic menšího nemohlo být odpovědí na velikost a cenu Jeho díla. Kříž oslavil Boha~ způsobem až dotud neznámým a jenž" se“nemůže nikdy více opÁkovat.~Bůh v odpověď na to vzkřísil Svého Milovaného z mrtvých a korunoval Ho ctí a slá­ vou po Své pravici. To dává příležitost k. předivným jaauěením 14_.kapitoly Evangelia Jana. Ježíš mluví oJSrém odchodu do domu Otcovského,aby tam pro Svůj lid připravil místo,a také hovoří o Svém opě­ tovném návratu. Jako určitě odešel,stejně ji­ stě se i navrátí. Ale to není vše. Po dobu Své nepřítomnosti,kdy je v domě Otce,počítá jednak s láskou Svého lidu,projevující se ne v nářcích a vzdycháních nýbrž v ostříhání Je­ ho přikázání /15.verš/., jednak "prCůíě^činí opatrění,které jě důstojné Jeho lásky a kříže: připravil pro ně požehnání,jaké nikdy předtím nebylo známo lidem na zemi. «A Jář«,praví, «prošiti budu Otce,a jiného UteŠitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmouti. Neboř nevidí Ho, aniž Ho zná, ale vy znáte Jej,neboř u vás pře£ýyá”,a_ye vás bude.** A dále: «Utěšitel pak, ten Duch Svatý,kteréhož pošle X/ Otec ve jmé­ nu Mém,0nř vás naučí všemu,a připomeneř vám všecko,cožkoli jsem mluvil vám.«/16.,17. a 26.verš./ V jiných místech se nám mluví o «vylití« Ducha Svatého, zde o «daru« a o «poslání« Jej. Již tyto výrazy ukazují spíše na to, že Duch je Boží Osoba, než na plnost nebo moc pox/ Zde se neříká,že bude«dán«,jak to bylo po­ věděno předtím. Je třeba všimnout si tohoto rozdílu, neboř se nám tím jasněji ukáže osob­ nost Ducha Svatého. Pouhý nějaký zdroj síly nebo požehnání může být darován,ale Osoba mu­ sí být poslána. Ještě více objasňuje tento předmět závěr verše.

- 28 žehnání a milosti,která je nám v Něm dána. Chtěl bych tuto skutečnost zdůraznit,protože se na ni tolikerým způsobem zapomíná. To nám zároveň připomíná rozdíl mezi přítomností Du­ cha Svatého v dnešní době a Jeho druhým vyli­ tím v posledních.dnechwna všeliké tělo”. Mohu snad předpokládat ,že čtenářovi je známo,že ta­ ké k tomu druhému vylití Ducha dojde,a že uvá­ dění místa z Joele 2,28-32 Petrem v den letnic je pouze jedním vysvětlením toho,co se ještě v budoucnosti mělo stát,a že nemělo ukázat,ja­ koby to proroctví už bylo úplně naplněné. Jako vstoupení našeho velikého nejvyššího Kn^ze do svatyně bylo doprovázeno příslušným svědectvím Ducha Svatého,podobně také Jeho vyjití k Jeho pozemskému lidu se projeví podobným svědectvím. /Porovnej předobraz toho ve 2.Mojž.28,33-35•/ Bůh sešle déš? podzimní i jarní. Znovu se bu­ de obírat Svým israelským lidem a zahrne ho přenesmírnou milostí. A tak i z toho lidu, za vlády Knížete pokoje, poplyne požehnání pro všechny národy země. ”1 stane se potom //to znamená,až se Bůh znovu obrátí ke Svému pozemskému lidu,tj. na konci dnů//,že vylej i Ducha Svého na všeliké tělo.M/J°el 2,28./ Hrozné soudy postihnou zem i její obyvatele,potom bude ale na Israel vy­ lit proud požehnání,hlubší a rozsáhlejší než kdykoli předtím. Ale i když tomu tak bude,ne­ slyšíme nikde mluvit o seslání Ducha Svatého v tom čase. Q poslání Ducha Svatého se hovoří jenom v nynější době křesťanství. Pouze pro nynější dobu platilo,že Bůh poslal Svému lidu jiného Utěšitele ve jménu Svého Syna. Tato osobní přítomnost Ducha Svatého,kde On přebývá ve vařících a pokřtil jjé v jedno tělo /i kdysÉ v uvažované kapitole se o tomto zatím ještě nemluví/,je tím nejužším způsobem spjata s osobní nepřítomností Krista,když dokonal dílo vykoupení”a na tomto díle spočívá. Onen budou-

- 29 cí den slávy Krista se bude vyznačovat Jeho přítomností zde na zemi,a kdo je s to popsat plnost takového požehnání? Ale nikde v Písmu se nemluví o tom,že v té budoucí době slávy také Duch bude zde na zemi osobně přítomen. Ne že by tu pak Duch Svatý nebyly a že by ne­ došlo k témuž rozvinutí moci a působení divů ba snad ještě větší měrou než v době křesťan­ ství - v jistém smyslu celý vesmír pozná roz­ sah vysvobození způsobeného Kristem; avšak způsob věcí bude naprosto jiný než dnes. Je také třeba poznamenat,že v těch dnech budou ještě slaveny slavnost Fáze /veliká noc/ a^ slavnost stánků, ale že se už vůbec nehovoří o slavnosti letnic. Protože to,co ta slavnost v předobrazu znázorňovala,bude naplněno. A nyní se nachvíli podívejme na jméno nebo titul,který Pán zde dává Duchu Svatému. Nazý­ vá Ho "zástupcem* i "utěšitelem”. fiecké slovo v původním tekstu má obojí význam. Označuje osobu,která se činí zajedno se zájmy druhých, hájí jejich věc,pomáhá jim,všelijak se za,ně přimlouvána dále také označuje osobu,která potěšuje,povzbuzuje,napomíná. Tím vším je nám tedy Duch Svatý. Jaká to vzácná výsada! Ať se na naší cestě ukáží jakékoli potřeby,ať se setkáme s jakýmikoli těžkostmi nebo zkouška­ mi, ať máme zapotřebí jakékoli milosti - je tu Duch Svatý,a On je nejenom schopen to uči­ nit,nýbrž také připraven a hotov učinit vše­ chno, čeho je třeba v náš prospěch a k našemu dobru. Zdalipak by vědomí o přítomnosti této Boží Osoby,která přišla na tuto zem,aby zde byla s námi namísto oslaveného Pána,nemělo vždycky naplňovat a obživovat srdce Božích dětí? My ovšem tohoto našeho jiného Utěšitele nevidíme,ale známe Ho. Svět Ho nevidí a také Ho nezná. Ale my Éo známe a víme,že je s ná-, mi a že je v nás,především proto,že náš drahý Pán nám to řekl,a dále protože opravdu cítíme

- 30 a skutečně zakoušíme Jeho přítomnost. Ona ne­ ní jenom věcí víry,ale také svaté zkušenosti, a? už co se týče věřícího osobně,nebo co se týče Shromáždění aneb Církve Boží'jako celku. "Zdaliž nevíte",táže se apoštol v l.Kor.6,19, "že tělo vaše "jest chrám Ducha Svatého, jenž jest ve vás,/a/ kterého máte od Boha?"/dle pův./ Korintští věřící zakusili bohatou měrou mocná působení Ducha,který v nich přebýval. A Bůh si to tak přeje. Je-li tomu jinak,jestli­ že některý křesťan jen málo zná anebo vůbec nezná vzácné a mocné účinky přítomnosti Du­ cha Svatého.,nalézá se ve smutném stavu. "A Jáť prošiti budu Otce,a jiného’Utěšite­ le dá vám,aby s vámi zůstal navěky." V 15.ka­ pitole Ev.Jana Pán sám posílá Ducha Svatého; zde On přichází k Jeho lidu od Otce na prosbu Páně. V 15.kapitole oslavený Syn člověka Ho posílá jako svědka Své slávy a Svého nebeské­ ho postavení; zde Ho Otec posílá ve jménu Je­ žíše,protože jde spíše o osobní spojení a vztahy učedníků k Němu. "Aby s vámi zůstal navěky." Toto je pravda nesmírného dosahu. Nejenže Duch Svatý je nám dán,ale má s námi také navěky zůstat; ne jako Ježíš,který jen na krátkou dobu zůstal se Svým lidem,ne jako nějaký návštěvník,který je na cestě. Ne, Duch Svatý má s námi zůstat "věčně? nikdy nás už nemá opustit. Jak rychle a jak úplně byla zapomenuta tato pravda! Budiž ale Bohu chvála,že On v těchto posledních dnech na ni znovu upoutává pozornost mnoha křesťans­ kých srdcí. Ale nejenže Duch Svatý má s námi zůstat, jako Mesiáš zůstal se Svým lidem /i když jen několik roků/; má být také v nás. Stala se tak skutečností nová a ta nejbližší přítomnost Boží v Jeho lidu,naproti světu,který Krista zavrhl a Ducha Svatého nemůže přijmout. Toto je druhá pravda nesmírné vysokého významu.

A ihned se ukazuje její účinnost. "Neopustím? vás sirotků,přijdu? k vám",praví Pán. "Ještě maličko,a svět Mne více neuzří,ale vy uzříte Mne."/18.a 19.verš./ Skrze přítomnost Ducha Svatého je srdcím věřících zprostředkováno pa­ tření na Krista opravdověji,než to bylo možné kdykoli předtím. Ve skutečnosti Ho nyní svým přirozeným zrakem nevidíme,ale skrze vyučová­ ní a vzdělávání Duchem Ho nyní známe hlouběji a opravdověji, jak Ho nikdy nemohli znát uče­ dníci za dnů Jeho těla. Ba ještě více:"Protože /tak dle pův./ Já živ jsem,i vy živi budete. V ten den vy poznáte,že Já jsem v Otci Svém, a vy ve Mně, a Já ve vás."/20.verš./ Povšimni si/milý čtenáři,dobře těchto slovj Přemýšlej o nich s modlitbou! Mluví o spole­ čenství, obecenství života a přirozenosti. Náš život je v Synu, protože On je živ i my budeme živi. A protože Duch Svatý v nás přebývá,víme také,že jsme s Kristem spojeni v jedno,že jsme v Něm. Nejde tu o jednotu těla /tuto mame představenu v Epištolách apoštola Pavla/,nýbrž o osobní spojení s Kristem. Ale jak úžasná věcf Kristus je v Otci,my jsme v Něm,jenž je vyvý­ šen po pravici Boží,a On je v nás,kteří putu­ jeme zde na zemi. Jak drahá to pojítka,jak úzká vzájemná spojení! Nebylo možné,aby něco takového bylo známo,dokud Ježíš chodil po té­ to zemi. Tyto věci se mohly stát skutečností, a to pokud se týče nás,jedině sestoupením Du­ cha Svatého a Jeho přebýváním v nás. On je si­ lou těchto vzájemných vztahů anebo toho spoje­ ní. Kristus je v nás podle moci přítomnosti Ducha Svatého. Chtěl bych se ještě jednou zeptat laskavého čtenáře: Bylo vůbec někdy možné radovat se z takových skutečností za doby staré smlouvy,anebo budou takové vztahy a spojení známy v ti­ síciletém království? Rozhodně ne. Je to pože­ hnání zcela zvláštního rázu a patří jenom kře­

- 32 sťanství. "V ten den", to je nyní,kdy Pán za-, ujal Své„místo nahoře,ve slávě.a co Duch Svaty sestoupili,aby tvořil to neviditelné pojítko jednoty věřícího s Kristem. To je ten den kře­ sťanských požehnání,vzájemného spojení a vzta­ hů podle zásad nové smlouvy mezi věřícími na^ jedné straně, a Otcem a Synem na druhé strane. Pouze dnes existuje prostřednictvím Ducha Sva­ tého takové spojení s Kristem na nebesích. Az náš drahý Pán bude panovat jako Král,všechno se změní. Viděli jsme,že onen budoucí věk se bude vyznačovat Jeho osobní přítomností,takže činnost Ducha Svatého bude muset byt a také bude docela jiná než je dnes. Ach kéž bychom si tuto pravdu.vzali více k srdci,a to jak každý osobně,tak i všichni spo­ lečně ’ve smyslu našeho společného ^kolektivní­ ho/ svědectví. Duch Svatý je s „ námi a v .nás jakožto odpověS. na tu velikou pravdu,že Kri­ stus zasedl na nebesích,po Boží pravici.S tě­ mito dvěma pravdami trvá nebo padá vše,čím se lišíme jakožto křesťané od ostatních věřících před námi a po nás. Tyto dvě pravdy jsou.tedy nerozlučně spojeny,a vždy shledáme,že všichni, kdo nevěří osobní přítomnosti Ducha Svatého zde na zemi,anebo kdo této Jeho^přítomnosti málo dbají,mají rovněž malou známost o Kristu jako o oslaveném Synu člověka po Boží. ..pravici, jako Hlavě Jeho těla - Církve. Duch Svatý je tedy s námi a v nás co ten, jenž oslavuje Krista,jenž je při nás v^našich zkouškách a nás posiluje proti Satanovým úto­ kům a lstem,jenž nám způsobuje radost,potěšení a sílu,činí nás schopnými věrně a prostně ko­ nat svěřenou službu,a to v pokoře a dobroti­ vosti, jenž nás vyučuje i kárá skrze Boží Slo­ vo uděláme-li něco,co je proti Písmu anebo co činí nečest Osobě Krista. Ach,kéž bychom s větší opravdovostí a Vážností dbali napomenu­ tí a směrnic tohoto Božího průvodce a kéž by­

- 33 chom vždycky s prostnější věrou prakticky uvá­ děli v skutečnost Jeho přítomnost! Často bý­ valo řečeno,že kdyby nějaká vysoce postavená osoba,například kníže nebo král,vstoupila do našeho domu,jistě bychom se postarali,aby vše bylo v souladu s přítomností tak vznešeného hosta,a že bychom dělali vŠe,co se jemu líbí, a odstranili vše,co by uráželo jeho zrak nebo co by vzbuzovalo jeho nelibost. A čím víc by tomu mělo být se zřetelem k tomu nebeskému ho­ stu,kterého nám Bůh poslal,aby byl s námi a v nás. Bůh povolal Své děti k vysoce důstojnému postavení,s nímž je ale také spojena veliká zodpovědnost. Bděme tedy g modlitbou a s po­ kornými prosbamT'nad"veškerým naším chováním, nad svými_city,slovy,nad svým hleděním,odívá­ ním, jed §ním i pitím, aby~v§eclyio bylo v soula­ du s tím,co vyznáváme o osobní přítomnosti Ducha Svatého. Potom čteme ve 25.a 26.verši uvažované ka­ pitoly: "Toto mluvil jsem vám,u vás přebývaje. Utěšitel pak,ten Duch Svatý,kteréhož pošle 0tec ve jménu Mém,Oni vás naučí všemu,a připomengi vám všecko, cožkoli ‘jsem mluvil vám." Je­ žíšova slova vyřčená skrze Ducha Svatého,kte­ rý v Něm přebýval bez jakéhokoli odměření neb omezení, to byla, mluvená po všecku tu dobu, co On chodil a sloužil na této zemi. A nyní měl tentýž Duch přebývat v učednících a měl jim vyvolávat v paměti všechna naučení páně, připomínat jim všechno,co On říkal. Toto se nejenom naplnilo,jak to dokazují Evangelia, nýbrž Duch Svatý uváděl učedníky ještě mnohem dál do známosti pravdy. "Oni vás vyučí všemu*! Jak ještě uvidíme,tato myšlenka je uvedena dá­ le, ale už v tomto oddílku má vyhraženo své místo. Na konci 15.kapitoly je Duch Svatý uveden jako svědek nového nebeského postavení Krista.

- 54 "Když pak přijde ten Utěšitel,kteréhož Já po­ šlu vám od Otce,Duch pravdy,kterýž od Otce po­ chází .ten? svědectví vydávati bude o Mně. Áno i vy svědectví vydávat i budete,nebo? od počátku se Mnou jste.” /26.-27-verš./ V dříve ci­ tovaném oddílku připomíná Duch všecko,co Ježíš říkal. Zde vydává svědectví o samém Kristu, o Něm,tom oslaveném člověku po Boží pravici. Učedníci byli také svědky Ježíše. Doprovázeli Ho na Jeho pozemském putování, byli s Ním od počátku, vydávali o Něm svědectví a měli v tom vydávání svědectví pokračovat. Jejich svěde­ ctví se týkalo pozemské stránky: Krista žijí­ cího zde na zemi. Svědectví Ducha Svatého za­ hrnovalo nebeskou stránku: Syna člověka osla­ veného v nebesích. K jejich pozemskému svěde­ ctví o Kristu se tedy pojilo nové nebeské svě­ dectví Ducha. Historické naplnění tohoto od­ dílku nalézáme v Knize Skutků apoštolů./Skut. 5,52./ 16.kapitola Evangelia Jana nás vede ještě dál. Na konci 14.kapitoly hovořil Pán o Svém odchodu k Otci a sdělil pak ona láskyplná slo­ va /i když nejsou prosta určité výtky/: ’•Kdy­ byste Mne milovali,radovali byste se,že jdu k Otci; nebo? Otec větší jest nežli Já."/28.verš -dle pův./ Jeho odchod znamenal pro Něj slav­ nou změnu. Vedl Ho pryč z tohoto ubohého svě­ ta do věčné radosti u Otce. Nyní v 16.kapito­ le se dotýká jiné stránky věci,totiž toho,co Jeho odchod přinese učedníkům. Jejich srdce byla naplněna zármutkem pri pomyšlený,že je­ jich milovaný Pán je opustí. "Já pak", praví jim, "pravdu pravím vám,že jest vám užitečné, abych odešel. Nebo? neodejdu-li?,Utěšitel ne­ přijde k vám; a pakli? odejdu,pošlu Ho k vám. /7.verě./ Tato slova znovu dokazují,že naplně­ ní díla vykoupení a vjití našeho velikého nejvyššího Kněze do nebeské svatyně bylo naprosto nutné,aby Duch Svatý mohl přijíti na tuto zem.

Nemohl přijít před splněním této podmínky. Vždyf také jak by byl mohl bez vylití krve,bez předcházejícího zahlazení jejich vin a odstra­ nění hřícha od tváře Boží zapečetit a mocí po­ mazat hříšné a nečisté bytosti? "A Oni přijda,obviňovati /nebo:"usvědčova­ li"/ bude svět z hříchu,a ze spravedlnosti ,a ze soudu”./q.verš./ Zde je nám poprvé ukázána přítomnost Ducha Svatého ve svém účinku a výz­ namu pro svět. Tato přítomnost je světu usvěd­ čujícím důkazem o jeho hříchu. Zde nejde o pů­ sobení Ducha Svatého na osoby v jednotlivých osobách,ani o usvědčování svědomí provinilé osoby /i když Duch Svatý jistě takto působí XZ£ nýbrž spíše o usvědčení světa co takového -ar už je vážený a náboženský,anebo bezbožný a ne­ věřící - z hříchu,kterým je obtížen,protože zavrhl Božího Syna: "Z hříchu zajisté,že nevě­ ří ve Mne." Zavržení Krista uvedlo celý svět pod soud. "Nyní jest soud světa tohoto."/Jan 12,31./ Kristus přišel na tento svět v milo­ sti a lásce, - zjevila se dobrotivost a láska Boží k lidem. Bůh byl v Kristu v smíření úvo­ dě svět se Sebou a nepočítaje jim jejich hří­ chů. Ale člověk nedal na toto zjevení Boží lá­ sky jinou odpověčí než nenávist a zavilé nepřá­ telství; svět Ježíše zavrhnul. Sestoupení a přebývání Ducha Svatého ve věřících,které se stalo po naplnění díla vykoupení,je tedy plně dostačujícím důkazem o hrozném stavu,v němž se svět nalézá.Pohrdnul milostí,která mu byla přinesena v Kristu Ježíši. "A ze spravedlnosti,protože jdu k Otci,a již více neuzříte Mne." /lO.verš./ Kde je mo­ žné nalézt spravedlnost? Ve světě? V lidském pokolení? (5 kde! Zde není spravedlnosti,není spravedlivého,ani jednoho. Toho jediného spravedlivého,jenž tu kdy žil,svět potupil a přiX/ Necht si čtenář povšimne výrazu "Usvědčova­ li". To není totéž,co"přesvědčovati".Nedbáme-li

- 36 bil na kříž.Zavržení Krista plně prokázalo stav hřícha tohoto světa. Boží zrak nevidí v tomto světě nic jiného než hřích a nepravost. Kde je tedy možné najít spravedlnost? V Kri­ stu, jenž je tam nahoře po Boží pravici koru­ nován ctí a slávou. Když plně oslavil Boha, navrátil se náš drahý Spasitel k Otci a posa­ dil se na Jeho trůnu. Dát Mu takové místo by­ lo Boží spravedlností a tatáž spravedlnost vzala Ježíše navěky od zraků, světa. Pro svět co takový je nyní vše zpečetěno: navždy se zbavil Krista a nezbývá mu k očekávání jiné než soud. Syn člověka sedící po Otcově pravi­ ci, stejně jako zde na zemi Duch, jsou ustavi­ čným svědectvím o ‘’spravedlnosti*,o Boží spra­ vedlnosti v Něm na nebeských místech. Jak vá­ žná to skutečnost pro svět - jak vzácné ale svědectví pro všechny,kdo věří v Ježíše! "Ze soudu pak,protože kníže tohoto světa již jest odsouzeno.*/ll.verš./ Satan,kníže ' tohoto světa,vynaložil vše,aby svedl Ježíše s Jeho cesty.Celý svět,Židé i pohané,kněží i lid,dobrovolně následovali svého knížete,když vedl poslední rozhodující boj proti Knížeti živdtía a zdánlivě zůstal vítězek,když Kristus zemřel na zlořečeném dřevě,zavěšen jsa na něm jako zločinec. Ve skutečnosti ale Svou smrtí zvítězil nad Satanem,a s ním i nad všemi moč­ mi temností. Kříž a následující potom vzkří­ šení jsou důkazem,že Satan je poražen,že ve­ škerá moc smrti byla zrušena. Satan je odsou­ zen. Přítomnost a moc Ducha Svatého,jíž nemůtohoto rozdílu stane se nám pochopení tohoto místa velmi obtížným."Usvědčený* hříšník není ještě "přesvědčeným" hříšníkem. Zločinec může být ze svého provinění usvědčen,aniž to v je­ ho nitru způsobí nějaký výsledek,takže se ne­ sehne pod výsledky rozsudku, ani se ke svému zlému činu nepřizná.

- 37 že vzdorovat ani všechna moc nepřítele,jsou toho jistým svědectvím,a i když sám svět^je-^ ště nebyl zasažen soudem,přesto jeho kníže už je odsouzeno,takže přítomnost Ducha Svatého je světu /a? už to přijme nebo ne/ usvědčením ze soudu,pod nějž upadl. Na závěr ještě krátce o tom posledním z je­ dinečných prohlášení Páně o Duchu Svatém. Je vzácné a chová v sobě hluboké naučení .’’Ještě? bych měl mnoho mluviti vám,ale nemůžete snésti nyní.Když pak přijde ten Duch pravdy,uvede? vás ve všelikou pravdu.Nebo? nebude mluviti sám od Sebe,ale cožkoli uslyší,to? mluviti bu­ de: ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. Ont Mne oslaví; nebo? z Mého vezme,a zvěstuje vám.Všecko cožkoli má Otec,Mé jest .protož jsem řekl,že z Mého vezme,a zvěstuje vám.”/12.-15• verš./ Pán zde přechází od působení přítomno ­ sti Ducha Svatého vůči světu k požehnání a po­ moci,kterou tato přítomnost způsobí učedníkům. Nejenže jim měl Duch připomenout všechno,co On jim řekl, nejenže měl vydávat svědectví oNěm, o Synu člověka oslaveném na nebesích,nýbrž měl je také uvádět ve všelikou pravdu, - krátce řečeno měl být jejich Boäím učitelem namísto Pána,který odešel. Pán toho měl ještě mnoho co říci učedníkům,ale oni to dosud nemohli ’•snést”, ještě to nemohli pochopit. Zatím,po odchodu Krista a jeho požehnaných důsledcích^ měli být uvedeni do všech slavných pravd^nadějí a požehnání křes?anství.Srdce učedníku by­ la tolik naplněna očekáváním na pozemská pože­ hnání Israeli,že si mohli jenom ponenáhlu a postupně přivykat na křestanské pravdy,které pro ně byly úplně novými věcmi. Nebyli vůbec ^připraveni na zjevení Božích rad co se týče oslaveného Krista a na stádce uvedené s Ním do nebeské svatyně. Duch,jenž "zpytuje všecky věci,i hluboké věci Boží” je měl tomu naučit a mel je uvést do plnosti pravd Nového Zákona.

- 38 *1. budoucí věci zvěstovat! bude vám.” Spisy apoštolů nás seznamují se sděleními Ducha Svatého i co se týče Božích myšlenek o této zemi a o její budoucnosti.Nejenom v Kni­ ze" Zjevení nýbrž také v Epištolách apoštolů je rozvinuto prorocké slovo a my bychom si ho jistě měli právě tak vážit jako ostatních sdě­ lení Božích. Duch Svatý nepřestal být duchem prorockým. Ale Jteho hlavním^úkolem je oslavit Krista a při plnění tohoto úkolu nemluví skr­ ze Sebe X/, to znamená: nemluví jakoby byl ně­ jakou nezávislou osobou,existující a jednající sám od sebe,nýbrž "cožkoli uslyší,to? mluviti bude." Jako kdysi Syn přišel na tuto zem,ne aby činil Svou vůli a působil v nezávislosti ,nýbrž aby činil všechno,co viděl,že činí Otec,aby jako služebník naplnil Boží vůli dobrou,libou a dokonalou, - podobně Duch Svatý sestoupil na tuto zem,aby oslavil Syna a pověděl všechno,co slyšel."On? Mne oslaví;neboí z Mého vezme a zvěstuje vám.Všecko cožkoli má Otec,Mé jest." Toto jest,jak již bylo řečeno,ústřední bod, z něhož vychází všechna činnost Ducha Svatého: oslavení Krista. Kristus zaujal Své místo ve slávě na základě dokonalosti Svého díla ^a dů­ stojnosti Své Osoby,a patří Mu nyní všechno, co má Otec: nejenom Jemu jakožto věčnému Synu, nýbrž jako Synu,který Ho v uloženém čase zje­ vil; proto může nyní Duch Svatý brát z toho,co jest Jeho, a zvěstovat! nám, může před námi rozvíjet Jeho slávu týkající se všeho,co Mu pa­ tří jako oslavenému u Otce. Jistěže veškeré naše vědění a chápání po celou dobu,co jsme v X/ Ne o Sobá", jak to bývá často vykládáno. Duch Svatý mluví mnoho o Sobě, ale nikdy ne sám od Sebe, skrze Sebe. Říká to, co slyší od Otce a od Syna. Je Mu radostí býti Služebníkem rad Otce a oslavení Syna,jako předtím byl Syn Služebníkem Otce.

-39tomto těle, bude vždycky nedostatečné a jenom částečné, dílčí, ale, ó jaké výšky a hloubky Boží milosti! - celý obrovský okruh všeho, co patří našemu drahému Pánu, všechno,co má Otec, je nám otevřeno a radostí Ducha Svatého je brát z toho,co jest Jeho, a sdělovat nám. Milý čtenáři, přemýšlej vážně o těchto vě­ cech a ptej se, jak dalece mohl Duch Svatý až dodnes dosáhnout v tobě Svého cíle, totiž os­ lavení Krista, - jak dalece byla v tvém srdci prakticky uskutečňována ta vážná a přitom tak slavná pravda o osobní přítomnosti Ducha Sva­ tého. 4.- P_ř_í_c_h_o_d___ j_i_n_é_h_o

Bylo po posledním tak vzácném i vážném se­ tkání Pána Ježíše s Jeho učedníky. Gethsemane s hrozným bojem, výslech před veleradou, před Herodem a Pilátem se všemi těmi poníženími,utrháními a tělesnými utrpeními pro Krista přivodil našemu drahému Pánu onen hrozný zá­ věr cesty,předpověděný proroky Staré Smlouvy a vylíčený tak jímajícím způsobem evangelisty. Kristus zemřel a byl pohřben. Dílo bylo doko­ náno. Bůh byl oslaven, vzhledem k hříchu uči­ něno smíření, otevřena cesta do svatyně. Na důkaz toho vstal opět Ježíš třetího dne z mrtvých. Smrt byla zahlazena, zlámány její měděné závory. Nemohla podržet Knížete života. Vítězoslávně posílá zmrtvýchvstalý a skrze zmrtvýchvstání "Synem Božím v moci prokázaný" /Řím.1,4/ Pán Svým "bratřím" poselství ^Vstu­ puji k Otci Svému, a k Otci vašemu, k Bohu Svému a Bohu vašemu."/Jan 20,17»/ Veůer onoho prvního dne v týdnu stanul uprostřed Svých shromážděných učedníků a říká jim, ukázav na Své ruce a bok, tato slova: "Pokoj vám!"

- 40 Pokoj byl způsoben skrze krev Jeho kříže. /Kol.1,20/ Nejen odpuštění hříchů nýbrž také pokoj mohl být zvěstován věřícím na základě Jeho smrti a zmrtvýchvstání. Tentýž Pán,člo­ věk Kristus Ježíš, Syn Boží, který byl zavě­ šen na kříži a musel se tam setkat se spalu­ jícím ohněm Božího soudu nad hříchem, stál tu uprostřed Svého lidu a podává jim zprávu o Svém vítězství. ”1 zradovali se učedníci,vi­ douce Pána." Jak by ne! Ale měli toho slyšet a vidět ještě víc. "Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám! Jakož Mne poslal Otec, tak i Já posílám vás. A to pověděv, dechl,a řekl jim: Přijměte Ducha Svatého!" /21.-22.verš/ Ono první "Pokoj vám!" platilo učedníkům osobně, to znamená,že Pán jim zvěstoval pokoj jakožto radost pro ně. Ono druhé "Pokoj váyi!" bylo více v souvislosti s jejich posláním. Jsou posláni k jiným lidem s tímtéž pokojem a v téže moci. Jako Otec poslal Ježíše, tak ny­ ní On, Syn, posílá je. Ale nejen to. K přání nebo ohlášení pokoje přistupuje ještě něco ůplně zvláštního : Ježíš na ně dechl a říká jim "Přijměte Ducha Svatého!" To nám bezděky při­ pomíná Boží čin prvního stvoření. V l.Mojž.2, 7 čteme:"! učinil Hospodin Bůh člověka z pra­ chu země, a vdechl v chřípě jeho dechnutí ži­ vota." Jenom člověk se tak stal "duší živou", žádné ze zvířat nebylo takto stvořeno. 0 nich se praví pouze: "Bůh stvořil","Bůh učinil" anebo:"vydej země" atd. Zvířata tedy sice mají duši,tj.přirozený život,ale nemají vůbec du­ cha, a proto jenom člověk, protože má obojí duši i ducha - je nesmrtelným, Bohu zodpověd­ ným stvořením. Nuže právě tak jako tenkrát Bůh vdechl člo­ věku dechnutí života, vdechuje zde zmrtvých­ vstalý Pán, Hlava nového stvoření, ten "po­ slední Adam", "Duch obživující"/l.Koř.15,45/ učedníkům dechnutí života vzkříšení. Uděluje

- 41. jim duchovní život podle moci vzkříšení/’ži­ vot v hojnosti" /Jan 10,10-dle pův./. Jest to Duch Svatý,ale opět ne jako osoba, nýbrž jako moc nového života ve vzkříšení,jejž Pán co Hlava Své rodiny udílí jejím údům. Protože On žil, měli také oni žít, a to jako tací,kteří tu byli skrze Něj uvedeni do téhož poměru k Bohu,v němž se On nalézal co člověk. Obdrželi na Něm podíl co se týče života,který byl vř^ni, když vykonal jejich plné vykoupení a vyřídil před Bohem všechno,co s tím bylo spojeno. To samozřejmě neznamená,že by předtím nebyli mě­ li žádný duchovní život. Měli život z Boha, věčný život. Ale nyní se jim ho dostalo úplně novým způsobem: jako života podle moci vzkří­ šení , působeného a vyznačujícího se Duchem Sva­ tým, který ten život doprovázel,a ve spojení s tím druhým člověkem, tím Zmrtvýchvstalým. Nemůžeme se zde zdržet u slov,která k tomu Pán připojil/’Kterýmkoli odpustili byste hří­ chy, odpouštějí? se jim; kterýmkoli zadrželi byste,zadržánit jsou", protože leží poněkud stranou předmětu naší úvahy. Jenom tolik budiž řečeno,že názor,jakoby zde Pán udělil Svým učedníkům a těm,kdo přišli po nich, cosi jako kněžskou plnou moc, aby těm,kdo by jim své hříchy vyznali, je odpustili a udělili jim tzv.rozhřešení , je naprosto falešný. To by přece postavilo člověka na místo Boha, a udě­ lilo by mu moc,která přísluší výhradně Bohu. Plným právem položili zákonici otázku:"Kdo může odpustiti hříchy,jedině sám Bůh?" Žádný apoštol si nikdy neosobil učinit něco takové­ ho. A zde vůbec nešlo všeobecně o apoštoly ja­ ko takové,nýbrž o celou skupinu učedníků. Jak jich bylo mnoho anebo málo, nevíme. Do nich, do takto shromážděných učedníků dechl Ježíš, všem těmto zvolal/’Přijměte Ducha Svatého’’, a tyto všechny pak pověřil novým,zvláštním úko­ lem. Měli jít,a jak to říká jiný pisatel, "po­

- 42 dle moci Ducha Svatého,který jim nakonec k -to­ mu byl dán,měli zvěstovati odpuštění hříchů světu,jenž byl sehnut pod jhem hřícha." Dále nesmíme zapomínat,že učedníci shromáždění to­ ho prvního dne v týdnu, s Ježíšem ve svém středu, předobrazují Shromáždění /Církev/ se všemi výsadami i povinnostmi,které jim Bůh svěřil,a které byly později podrobněji rozvi­ nuty v Písmech apoštolů./Porovnej také Mat. 18,18./ To nás přirozeně vede k onomu předivnému okamžiku,kdy Církev musela být skrze sestou­ pení Ducha Svatého skutečně utvořena. Na po­ čátku Skutků apoštolů slyšíme,jak se učedníci ptají:"Pane,v tomto-li času napravíš králov­ ství israelské?"/l.kap. ,6.verš/ A i jim se stalo něco jako Marii Magdalské,když chtěla ráno v den vzkříšení obejmout nohy Páně,majíc za to, že On se opět ujme Svých pozemských vztahů ke Svému lidu, a že jako dříve bude chodit mezi učedníky jako jejich milovaný Mi­ str. Všechny myšlenky a naděje učedníků byly spjaty s Israelem a s touto zemí. Oni nechá­ pali, že i když také Boží zjevení v Kristu, jenž se zjevil na této zemi,je vzácné,že Boží rady a plány spojené s oslaveným člověkem po pravici velebnosti jsou mnohem vyšší a slav­ nější. Neznali dosud "plnou gravdu". Ježíš jim odpověděl:"Nenít vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů,kteréž Otec v moci Svépoložil. Ale přijmete moc Ducha Svatého, přicházejícího na vás, a budete Mi svědkové,! v Jerusalemu,i ve všem Judsku,i v Samaří,a až do posledních končin země.”/7.-8.verš/ Již předtím jim Pán přikázal,aby neodchá­ zeli z Jerusalema,ale očekávali na Otcovo za­ slíbení ,neboí měli býti "pokřtěni Duchem Sva­ tým po nemnohých těchto dnech". A hned po té odpovědi čteme:"A to pověděv,ani na to hledí,

- 43 vzhůru vyzdvižen jest,a oblak vzal Jej od očí jejich." Tím nastala veliká změna v Božích cestách a zjeveních. Po mnohých zjevováních,aí přímých nebo nepřímých skrze proroky, zjevil se Bůh v Osobě Svého Syna. Svět toto zjevení zavrhnul a přibil Krista na kříž. Jako, ten zemřelý ale opět zmrtvýchvstalý,"jenž byl mrtvý,a aj,živý jest na věky věků", se navrátil k Otci,a tu nadešel okamžik,kdy měl být ukázán úplně nový Boží charakter. Jako Bůh s námi /Emmanuel/ se zjevil v živém Kristu. Na kříži, ve vydání Je­ ho Syna,se zjevila Jeho láska jakožto Boha pro nás. A nyní se On chtěl prokázati jako Bůh v nás. Ó jaký je náš Bůh! Jak nevystižitelné "jsou Jeho cesty a jak nevyzpytatelné Jeho my­ šlenky! Kdo byl Jeho spolurádcem při těch ra­ dách a plánech Jeho lásky? Žádný člověk,žádný anděl. Ty plány vznikly v hloubi Jeho Otcov­ ského srdce,před založením světa. Uposlechnuvše příkazu Svého loučícího se Pána_zůstali učedníci v Jerusalemu a čekali v jednomyslné modlitbě na splnění zaslíbení."A když se naplnil den letnic,byli všichni na je­ dnom místě pospolu.”/2.kap.,1.verš -dle pův./ Hyío to prvního dne v týdnu,v den zmrtvých­ vstání našeho Pána Ježíše, téhož dne,kdy Pán dechl na učedníky se slovy:"Přijměte Ducha Svatého". Od té doby uplynulo sedm týdnů; nebot právě sedm týdnů se muselo naplnit po obětování snopku prvotin v den po sobotě Fáze /veliká noc/, toho vzácného předobrazu zmrt­ výchvstalého Krista,načež pak padesátého dne byla obětována z příbytků synů israelských Ho­ spodinu nová obět suchá v podobě dvou pecnů chlebů upečených z bělné mouky za přidání kva­ su. Tento výmluvný,čtenáři jistě známý předo­ braz měl se tu naplnit v skutečnosti. Není dů­ ležité vědět,kde byli učedníci shromážděni, zda na vrchní síni /jako v l.kap.,13«verši/,

- 44 nebo někde jinde. Mnohem důležitější je,že vytrvávali .jednomyslně na modlitbě a nyní byli s toutéž jednomyslností shromážděni na jednom místě. Nyní měly být jejich pokorné prosby vy­ slyšeny, mělo se naplnit Otcovo zaslíbení. "I stal se zvuk s nebe,jako valícího se vě­ tru prudkého,a naplnil všechen dům,kdež sedě— li. I ukázali se jim jazykové jako oheň,kte ­ říž posadili se na každém z nich. I naplněni jsou všichni Duchem Svatým,a počali mluviti jinými jazyky,jakž ten Duch dával jim vymlou­ vali. ”/2. -4. verš/ Jako byl příchod Božího Sy­ na doprovázen zvláštními úkazy,podobně také sestoupení třetí Osoby Božství s nebe na tuto zem bylo slyšitelně a viditelně sděleno smy­ slům shromážděných zvláštními vnějšími zname­ ními. Mohutný,všemi slyšený zvuk naplnil dům, a ukázaly se jim rozdělené jazyky,jako oheň, a posadily se na každém z nich. X/ Můžeme tedy hovořit o dvojím znamení pří­ tomnosti Ducha Svatého - o jednom všeobecném, a o druhém osobním, podle známé pravdy, že Duch neměl být jenom s námi, ale také v nás. /Porovnej Jan 14,17*7 Byl tu zvuk,který naplnil celý dům, kde seděli učedníci,a dále tu hýly jazyky,které se posadily na každém z nich. S touto dvojnásobnou pravdou,totiž že Duch Svatý je zde, a že přebývá ve věřících, se setkáváme vždy znovu. Tak třeba ve 4.kap. pohnul Duch Svatý místem,kde se učedníci mod­ lili. To nemělo nic společného se skutečností, že přebýval jednotlivě v každém z nich,nýbrž On dal takto všem pocítit Svou přítomnost v jejich středu. Také v příběhu o Ananiášovi a Zafiře se praví,že oba ti nešťastní lidé lhali "Bohu". Bůh sestoupil v Osobě Ducha SvatéX/ 0 významu ohnivých jazyků a rozdílu mezi tímto způsobem příchodu Ducha Svatého a Je­ ho sestoupením na Krista jsme už pojednali dříve/viz str.18/.

- 45 ho na tuto zem a byl přítomen v Církvi,která jest Jeho dům na zemi. A jako tomu bylo ten­ krát, je tomu podnes. Duch Svatý přebývá ve věřících, vzdor tomu, že tito jsou si vědomi, že byli nečistými, zahynulými hříšníky, ano, vzdor tomu, že si byli hluboce a bolestně vědo­ mi své zlé přirozenosti,kterou zdědili po Ada­ movi, - a je s nimi, když jsou shromážděni co věřící, anebo jsou-li zde na zemi konající dílo svého Pána. ON působí v nich, a je činný pro ně a skrze ně. Na tom nemohl nic změnit úpadek křeslán­ ské Církve. Skutečnost přítomnosti Ducha Sva­ tého trvá dál vzdor veškeré nevěrnosti člově;'kaý Jako kdysi Pén chodil na pouští uprostřed Svého pozemského lidu a neopustil je vzdor to­ likeré jejich převrácenosti a vzpurnosti, zůstává i dnes Duch Svatý při Božím lidu na té­ to zemi a provádí jej pouští až do cíle, k ne­ beskému Kanaánu. Ano,Pán řekl,že On s námi bu­ de navěky. Když Kristus chodil zde na zemi, Duch tu "ještě nebyl". Ale potom přišel,a od té doby tu stále zastává, Co se tedy na nás pa­ tří, le.abychom s prostnou vírou .tuto skuteč­ nost přijímali apočítalis ní, ne všakabychom prosili o nějaké nově "vylití. DucháSvatéhonebo o podobnéjiné věci. To .vylití se stalo v den letnic, jednou provždy, a v tomto ’věku milosti nebude už nikdy opakováno. Dojde sice ještě k druhému vylití, ale Písmo nás zřetelně a jasně učí,že se to bude moci stát teprve tehdy,až nevěsta Beránkova zaujme své místo po boku Pána v nebesích a až On opět přijde,aby nastoupil Svou vládu jako Král krá­ lů, jako Hlava nade vším./Joel 2,27-29; porov. též Ez.39,29; Zach.12,10/ I když všechno kolem nás se třeba zdá odpo­ rovat skutečnosti, že Duch Svatý zde na zemi je, chtějme tu skutečnost pevně držet věrou a v praktickém životě se jí řídit! Kéž bychom

- 46 k Bohu více volali, aby účinky X/ té prítomno­ sti byly v nás osobně i v našich shromážděních opět více patrné! Kéž bychom s opravdovou mo­ dlitbou pátrali po příčinách, proč je Duch Sva­ tý v nás osobně tolik "zarmucován" a v našich“ shromážděních tolik "udušován" nebo dokonce uhašoVán! Kéž bychom se s opravdovou vážností sami odsuzovali ve svých každodenních zvycích a návycích, ve všem,co si "dovolujeme" ve svých myšlenkách,ve svých sklonech,cílech a plánech,které jsme si vytýčili pro sebe a pro své rodiny! Bděme nad svými myšlenkami,nad roz­ hovory, které vedeme,nade vším,co čteme,co říká­ me nebo slyšíme! Je jisté,že takto do středu věřících proniklo mnoho povrchnosti a lehkomy­ slnosti. 0 kéž by se všechna srdce a svědomí probudila a připomněla si napomenutí ^Nezarmu­ cujte Ducha Svatého Božího,kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení"!/Efez.4,30/ Požehnané výsledky se pak samy projeví ve shromážděních věřících. Nejenže se všichni rozhorlí,aby ne­ zanedbávali shromáždění,nýbrž i sama shromáždě­ ní -at už modlitební nebo k uvažování Písma, anebo /a to zvláště/ k velebení v Páně den- bu­ dou vážná,opravdová a požehnaná. Člověk tam po­ tom nebude mít první místo,nebude se projevovat duchovní suchopár nebo prázdnota. Slavení pa­ mátky Páně nebude bez pravého zasvěcení, modli­ tební shromáždění budou plna hlubokých,ze srdce vycházejících vroucích proseb. Nebude pak už slyšet žádné proslovy,které by byly bez Boží moci a síly,mělké a prázdněna které jen ještě snižují už tak nízkou úroveň. Ale proudy živé vody pak poplynou,takže i nevěřícím bude patr— né,"že jistě je Bůh mezi námi". Než vratme se k uvažované kapitole. Mluví se v ní ze tří hledisek o příchodu a obdržení X/ Právě zaměňování Osoby a účinků /působení/ Ducha Svatého působí dnes mezi věřícími tolik zmatku.

- 47 Ducha, - nejprve o vylití Ducha, potom o krtu a konečně o naplněni Duchem« Je důležité roz­ lišovat ty tři věci. První je zcela všeobecná: "Vyleji z Ducha Svého na všeliké tělo", a: "Protož /Ježíš/ pravicí Boží jsa zvýšen,a vzav zaslíbení Ducha Svatého od Otce,vylil to,což vy nyní vidíte a slyšíte."/17-a 33»verš/ A tak; jak jsme na to už vícekrát ukázali,Duch Svatý bude na konci dnů vylit podruhé,až dojde napl­ nění proroctví Joele. To,co se stalo o letni­ cích, bylo pouze předcházejícím přijetím toho předivného Božího daru /Petr iŕíká:"Toto! jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele", ale nepraví: Nyní se naplnilo,co..."atd./ v souvislosti s nebeskými věcmi a požehnáními. Bylo to Otcovo zaslíbení o oblečení mocí s vý­ sosti /Luk.24,49» Skut.1,4 a 8/,takže učedni­ ci byli nyní schopni vykonat Pánem uložený tĺ­ kol a být Mu svědky v Jerusalemu,v Judsku a v Samaří,ano až do končin země,přičemž Bůh spo­ lupůsobil skrze znamení a divy i skutky moci. Ale učedníkům se dostalo zároveň od Pána ujištění:"Pokřtěni budete Duchem Svatým po ne­ mnohých těchto dnech". Výsledkem tohoto křtu bylo"jedno tělo". "Skrze jednoho zajisté Du­ cha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme."A. Kor.12,13/ Učedníci tenkrát ještě nemohli nic vědět o jednom těle,ba smíme říci jistě, že tato pravda zůstala tak dlouho skryta,až se Bohu zalíbilo vystrojit apoštola Pavla jako zvláštní nástroj,aby mohlo být oznamováno uče­ ní o jednom těle,utvářeném skrze jednoho Ducha ze Židů i z pohanů. Sama ta věc se ale už na­ plnila: Duch Svatý, moc toho jednoho těla, 0soba,která jedině ho mohla utvářet /budovat/, byla v den letnic dána. ON sestoupil na kaž­ dého z nich a pokřtil je v jedno tělo. Víme, že současně byly dány dary: apoštolů,proroků, evangelistů,pastýřů a učitelů k vzdělávání toho těla, - o tom-ale budeme uvažovat později.

- 48 Neboí "vstoupiv na výsost, /Kristus/ jaté ve­ dl vězně a dál dary lidem"./Efez.4,8/ Za tretí Duch Svatý sestoupil,aby v každém jednotlivém věřícím učinil svůj příbytek, ano, čteme:"naplněni jsou všichni /nejen apoštolé, ani pouze několik vynikajících vůdců,nýbrž všichni/ Duchem Svatým a počali mluviti jiný­ mi jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati’.' Mít v sobě přebývajícího Ducha Svatého a být naplněn Duchem Svatýta jsou dvě různé věci. To první je podílem každého věříčího,každého Bo­ žího dítěte,to druhé ale závisf jednak na pl­ nosti a moci projevů Ducha v určitém okamžiku, na tom,jak se Jemu líbí působit - jednak na tom,jak dalece uvádíme v praktický život sku­ tečnost, že On v nás přebývá. Pokud neklademe Duchu do cesty nějaké překážky,aby v nás mohl konat Svou službu,aby mohl brát z Kristových věcí a zvěstovat nám, pokud dbáme Jeho svaté přítomnosti v nás, předáváme se Jeho vedení, necháváme se Jím řídit,napomínat a varovat, budeme nádobami,které On bude moci naplnit a používat. Proto jsme také napomínáni’."Neopí­ jejte se vínem,v němž jest prostopášnost,ale naplněni bučíte Duchem,mluvíce sobě vespolek v žalmech, a v chvalozpěvech,a v písních duchov­ ních, zpívajíce a hrajíce v srdcích svých Pá­ nu". /Efez.5,18-19 -dle pův./ Jak požehnaný je takový stav! Jak bychom po něm měli toužit! Jak štasten je křestan, který je takto naplněn Duchem! Srdce zpívá a hraje Pánu, ústajhovoří o tom,čím je naplně­ no srdce a celý život i chování vydává svěde­ ctví o ničím nerušeném působení toho nebeské­ ho hosta. Ukáže se pak mysl Kristova: závi­ slost, pokora, poslušnost ,atd. Duch pak není zarmucován,nýbrž může působit vzácné ovoce Své,jež jest:"láska,radost,pokoj,tichost /=dlouhoshovívájícnost/,dobrotivost /=přívě-

- 49 tivost/,dobrota /=dobrotivost/,věrnost,krot­ ko st/=mírnost/,střídmost."/Gal.5,22/ Vskutku nemůžeme dost prosit o rozmnožení a prohloubení působnosti Ducha Svatého v nás a v našem středu. Jsme na Něm úplně závislí co se týče všeho,co jest dobré a co se líbí Bohu. At jde o náš osobní praktický život a službu,anebo o vzdělání svátých,nebo o obrá­ cení duší - jsme cele odkázáni na Něj, na Toho,jenž sestoupil,aby na místě Pána byl při nás a v nás. Jak bychom tedy měli “vždycky bojovat na modlitbách“,aby Duch Svatý mohl více dosahovat oněch cílů v nás i skrze nás! On bývá v dnešních dnech nejen zarmucován a udušován, - ach,někteří se Mu dokonce proti­ ví a nechtí se sehnout pod Jeho kázeň! Jak rozmanité může být naplnění Duchem Sva­ tým skrze Jeho přítomnost při nás nebo v nás, plyne už odtud,že před osobním příchodem Du­ cha na tuto zem vždy znovu slyšíme,že jedno­ tlivé osoby byly Duchem Svatým naplněny ke zvláštním účelům.Tak třeba Bezeleel /2.M.31, 3; 35,31/, Josue /5.M.34,9/, Jan Křtitel,Al­ žběta, Zachariáš./Luk.1,15-41-67/ Dále čteme ve Skutcích apoštolů,že tytéž osoby byly při různých příležitostech anebo také ke zvlášt­ ním účelům naplněny Duchem Svatým./Porovnej 4.verš 2.kapitoly s 8.veršem 4.kapitoly; 7, 55; 9,17 s 13,9; a také 13,52./ Dále slyšíme o mužích,kteří byli "plni Ducha Svatého a moudrosti_ anebo víry",takže se tím lišili od jiných věřících /kap.6,3 a 5; 11,24/. Že se triková naplněnost Duchem Svatým v oněch dnech první síly a svěžesti ukazovala více než dnes, je snadno pochopitelné. Ale přesto bychom se pro tuto bolestnou skutečnost měli kořit a v našich srdcích by měla být vzbuzena touha,aby­ chom se každý osobně víc nalézali v takovém stavu srdce,aby Duch Svatý,třeba uprostředvoné malé síly dnešních dnů, nás mohl naplno-

- 50 vat a používat k Boží cti a k požehnání jiným. - Způsob, Pane, aby tomu tak bylo u pisatele i čtenáře těchto řádků, ano, u všech Tvých vykoupených na celém širém světě! 5.- R_ů_z_n_é__ způsoby__ u_d_ě_l_o_yá3 ní

Ducha

Svatého.

Pozornému čtenáři Skutků apoštolů bude ji­ stě vítané,ušlyší-li ještě něco o různých způ­ sobech, jak byl Duch Svatý udělen věřícím v oněch první ch dnech. Této rozmanitosti bylo bě­ hem dalších dob využíváno buč k tomu,aby člo­ věku bylo dáváno místo,které mu rozhodně nepa­ tří, anebo aby takto byla klamána srdce mnoha věřících a probouzena v nich pochybnost,zda vskutku obdrželi Ducha Svatého anebo ne. Na jedné straně bývá všeobecně popíráno,že je mo­ žné mít Ducha Svatého jako kdysi tenkrát, na druhé straně bývá požadováno splnění některých předběžných podmínek,než prý věřící může počí­ tat s obdržením Ducha Svatého,což bývá nazývá­ no "letničním požehnáním". Doufám,že pomocí příslušných jednotlivých oddílků Písma budeme moci dokázat, že v oněch různých způsobech,jak byl Duch Svatý udělen, není nic,co by člověka mohlo povýšit,jakoby jeho spolupráce k tomu byla nějak nutná,a dále že tam není nic,co by mohlo otřást doufanlivostí třeba toho nejslab­ šího věřícího. Rozdíl v tom udělování,což snad ani nemusím říkat, není totiž ani náhodný ani libovolný. Zjistíme naopak, že byl moudře při­ praven Bohem a v každém zvláštním přípábě uz­ působen okolnostem a osobám. 0 letnicích se setkáváme s nejrozšířenějším a v jistém smyslu nejúplnějším způsobem daro­ vání Ducha Svatého. Z úst Petra slyšíme tato slova:"Pravicí Boží jsa zvýšen,a vzav zaslíbe­ ní Ducha Svatého od Otce,vylil to,což vy nyní

- 51 vidíte a slyšíte." To znamená,že toho dne by­ lo naplnění Božího zaslíbení dokázáno znamení­ mi,která byla všemi viděna a slyšena. Ne že by Duch Svatý sám o sobě byl viditelný smyslům člověka,nýbrž byla tu předivná znamení vnější moci,která doprovázela Jeho příchod. Tento ro­ zdíl mezi příchodem Ducha a znameními,která ten příchod doprovázela, je důležitý,protože dnes,kdy takové vnější znaky chybějí,býváme v nebezpečí neuznávat dar Ducha, ba dokonce po­ pírat ho. Jakkoli veliká a významná byla ta znamení, byla přece jen pouze určena k tomu, aby zrakům lidí potvrdila přítomnost Ducha Svatého, té naprosto nové věci na zemi. Poslyšme,co Petr říká o něco dále udivené­ mu a zmatenému zástupu. Na jejich otázku:"Co máme činiti, muži bratří?",odpovídá:"Pokání čiňte,a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů,a přijmete dar Ducha Svatého."/Skut.2,37-38/ Poznamenejme jen mimochodem,že apoštolova výzva k pokání a pokřtění se ve jméno Ježíše byla pro ten čas velmi charakteristická. Petr ty pyšné Židy a plné samospravedlnosti nevybízí,aby věřili?ja­ ko to činí Pavel v případě žalářníka i v ji­ ných okolnostech, nýbrž přikazuje jim,aby čini­ li pokání. Ke spasení je třeba dvou věcí: po­ kání a víry, - ano, a tyto dvě věci jsou od sebe neoddělitelné. Tam,kde skrze Boží milost je jedna z nich,nalézá se i ta druhá. Ale po­ dle toho,o jaký případ jde,zdůrazňuje Boží moudrost -jed.hu z nich víc než druhou. V uvažo­ vaném případě tím,co se zdálo být: tak úsilovně přikazováno,bylo pokoření se a poddání zá­ stupu. Bylo třeba,aby činili pokání,aby pozna­ li svou nicotnost,svou provinilost a své hří­ chy, a aby se nechali pokřtít v to pohrdané jméno,když předtím zavrhli a ukřižovali jeho nositele.

- 52 Takto měli obdržet odpuštění hříchů a měli se stát účastníky Ducha Svatého. Tento dar měl následovat po křtu,to znamená,jak jsme už víc­ krát měli příležitost ukázat,že je zvláštním a určitým požehnáním znovuzrození a víry, že je výsadou založenouna existující už víře,kte­ rá je působena a která působí v duši. Podobně čteme i v Gal.4,6: "A že jste synové,poslal Bůh Syna Svého v srdce vaše,volajíčího Abba,Otče'.’ Všimněme si tedy,že zde je nám jasně a je­ dnoduše představena Boží pravda,že ty osoby, když činily pokání a byly pokřtěny ve jméno Ježíše,obdržely dar Ducha Svatého jako výsadu, která měla následovat za pokáním a křtem a LFterá byla všem společná. iMení snad tfreba zdů­ razňovat skutečnost,že zde nejde o dary nebo o působení Ducha Svatého,nýbrž o Jeho Osobu. Sám On byl dán, nejenom pouhá moc,jíž On můäe někoho vystrojit,ani dary,které může člově­ ku udělit. Tyto dvě věci jsou v Božím Slovu vždy jasně rozlišovány. Dar Ducha Svatého/tj. dání,udělení Jeho Osoby,Jej samého/ je něco úplně jiného než Jeho dary anebo skutky moci. To prvé bylo společným a trvalým podílem všech,kdo činili pokání a byli pokřtěni,napro­ ti tomu dary jsou osotiní a mění se podle doby a okolností. "Tedy ti,kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou,a připojeno jest v ten den duší okolo tří tisíců." /41.verš-dle pův./ Ti vši­ chni obdrželi Ducha Svatého,a poslední verše uvažované kapitoly dokazují,že všichni byli naplněni Boží milostí a mocí. Druhé udělení Ducha Svatého se velice liší od prvého. Po ukamenování Štěpána,muže plného Ducha Svatého,došlo k velikému pronásledování Církve v Jerusalemu. Celá ta mladá pospolitost byla rozptýlena a vyhnána z města s výjimkou apoštolů. Ti pak,kdo byli rozptýleni,chodili

- 53 po různých místech zvěstujíce Evangelium. Bůh tsk použil zuřivosti nepřítele k dalšímu roz­ víjení Svých plánů požehnání. V tom čase při­ šel evangelista Filip do Samaří. Jeho práce byla nesmírně požehnaná. Veliký počet lidí uvěřil a byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. V městě byla veliká radost./8,4-12/ Je ale tře­ ba poznamenat,že Duch Svatý nesestoupil na žádného z těch nových věřících. Neobdrželi Du­ cha Svatého dříve,dokud zpráva o tom,co se sta­ lo,nedošly do Jerusalema,_a dokud apoštolé nevy­ slali ze sebe do Samaří Petra a Jana,a dokud tito za ty nově obrácené neprosili a nevzklá­ dali na ně ruce. Proč tento rozdíl? V Jerusalemu došlo k dá­ ní Ducha Svatého hned po pokání a po křtu,bez jakékoli součinnosti apoštolů. Myslím,že tu byl jeden velmi významný důvod. Jak známo vlá­ dla vždy mezi Židy a Samařím veliká antipatie. Jerusalem a hora Garizim /"hora tato",Jan 4, 20/ stály proti sobě v žárlivé opozici. Kdyby byl tedy Duch Svatý sestoupil na ty nově obrá­ cené ihned po Filipovu kázání,byla by jistě ta stará opozice Samaří trvala dál -taková je už lidská přirozenost- ba dokonce by se asi byla ještě víc zahrotila. Milost udělená Samařským by poskytla jejich náboženským předsudkům no­ vou oporu, a namísto jednoty Ducha by se velmi rychle ukázal žalostný obraz roztržky a vzáje­ mné žárlivosti. Tím by byl úplně zmařen výsle­ dek,který Bůh skrze přítomnost Ducha Svatého sledoval. Toto nebezpečí bylo odvráceno pozdrženým dá­ ním Ducha Svatého a vysláním dvou apoštolů, Pe­ tra a Jana, dvou sloupů Církve v Jerusalemu. Duch Svatý sestoupil na tyto nově obrácené sa­ mařské teprve po modlitbách a vzkládání rukou apoštolů. Všimněme si též ještě toho vykládání rukou. Byl to jistě jednak obraz přenesení Bo-

- 54 žího požehnání na věřící v Samaří prostředni­ ctvím apoštolů, jednak též -a toto je nejvýš důležité- vyjádření jednoty díla,které se stalo v Samaří, s oním, které se událo v Jeru­ salemu. I když zde tedy byl rozdíl ve způsobu,jak byl Duch udělen, tento rozdíl svědčí právě o Boží moudrosti a o Jeho věrné předvídající péči o vlastní lid. Tento rozdíl nebyl způsoben osob­ ním stavem Samařských. Rovněž,jak hned uvidí­ me,neměl sloužit za nějaký vzor pro všechna další udělení Ducha, nýbrž ten rozdíl nám uka­ zuje, jak Bůh ve Své lásce pečuje o Svou Církev a ve Své moudrosti se snaží odstranit jí s ce­ sty všechny možnosti pádů a nebezpečí. Budiž Jemu navěky velebení a sláva ! Třetí případ udělení Ducha Svatého,o němž nám mluví Skutky apoštolů,se opět podstatně li­ ší od dvou předcházejících. Setník Kornelius, původem pohan,ale jak je zaznamenáno zbožný a bojící se Boha se vším svým domem /porovnej 11, 13-14/, obdržel u vidění od Boha směrnici,aby poslal do Joppen a pozval odtamtud apoštola Pe­ tra. Ten mu měl oznámit slova,skrze něž měl být spasen,on i všechen jeho dům. Kornelius vysílá posly,a zatímco poslové jsou na cestě,přípra ­ vu je Bůh Svého služebníka Petra,aby to pozvání přijal a vydal se na cestu. Třikrát mu musí ří­ ci: "Co Bůh očistil,něměj ty toho za nečisté!" Teprve pak Petr uposlechl volání Ducha a vydá­ vá se na cestu do Cesareje. "Vpravdě jsem shledal", tak zahajuje potom svou řeč,"že Bůh není přijímač osob.Ale v kaž­ dém národu, kdož se Ho bojí,a činí spravedlnost,příjemný jest Jemu"./10,34-35/ Tu bylo před apoštola postaveno něco nového a divného. Bůh chtěl uvést do požehnání království nebes dokonce i ty,kteří byli navenek "obecní a neči­ stí"; pohany. Stejně jako o letnicích otevřel dveře Israeli,měl nyní Petr otevřít dveře náro-

- 55 dům /pohanům/./Mat.16,19/ A Pán ve Své nesko­ nalé moudrosti vyvolil ne nějakého zaslepeného a fanatického bezbožníka,nýbrž člověka,který už možná dávno předtím byl probuzen ze svého spánku hřícha,znal jediného a pravého Boha a bál se Ho,měl svědectví,že dává israelskému li­ du mnoho almužen a který byl ustavičně na mo­ dlitbách. Bůh chtěl,a jistě chce, spasit i to­ ho největšího hříšníka, který padl nejhloub a nejvíc se vzdálil, - ale zde šlo o uvedení duše,která už byla obživena a zbožná, v plné svobodě spojení s Bohem,aby nikdo neměl něja­ kou příčinu pochybovat o jejím právu na toto požehnání. Slovo ohlašující pokoj,který poslal Bůh skr­ ze Pána Ježíše Krista israelským synům,poznal i setník a jeho dům. Slyšeli vyprávět,jak Pán Ježíš chodil od místa k místu,procházeje celou zemí, jak působil zázraky,a jak byl nakonec Ži­ dy zabit. Ale co s tím vším měli společného po­ hané? Jaké z toho oni mohli mít požehnání? To­ též jako Židé. Z úst apoštola se jim dostává žvKsti o vzkříšení Krista, a jim,pohanům,je ře­ čeno: "Jemu všichni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno Jeho vše­ liký /Žid nebo pohan/,kdokoli uvěřil by v Něho*.1 Jaká úžasná novina! A ješté ani nedozněla v uších posluchačů,ano,"když ještě Petr mluvil slova tato,sestoupil Duch Svatý na všecky,kte­ říž poslouchali slova."Jak to? Bez jakéhokoli zprostředkovatele? Bez křtu,bez vzkládání ru-. kou a bez modlitby apoštolů? Ano,bez kterékoli z těchto věcí! Slyšeli Slovo,přijali je vírou, a ihned Duch Svatý zapečetil Boží dílo v jejich duších. Přesně tak tomu bylo později u Efezských. Slyšeli Slovo pravdy,Evangelium svého spasení,uvěřili a byli zapečetěni Duchem Sva­ tým zaslíbení./I,13/ Samému dobrému, samému moudrému Bohu se zalíbilo navštíviti tak nesmí­ rnou milostí ubohé pohany. Židé v Jerusalemu

- 56 museli být nejprve pokřtěni ve jméno Ježíše Krista na odpuštění hříchů - u Samařských by­ lo vedle křtu třeba,aby za ně byla vyslána mo­ dlitba a byly na ně vzloženy ruce apoštolů ale zde Duch Svatý sestoupil bez jakéhokoli přípravného díla člověka na všechny,kdo slyšeli Slovo,a hned nato začali mluvit jazyky a chvá­ lit Boha. Tentýž apoštol,který v Jerusalemu po­ žadoval pokání a křest,který v Samaří spolu s Janem prosil a vzkládal ruce,se zde,abychom tak řekli,ztrácí před nesmírnou Boží milostí. Takto jedná Bůh ve Své neskonalé moudrosti.Za ­ tímco u Židů a Samařských dovoluje určité poko­ řující zasahování jiných lidí?má pro pohany jen vzácná povzbuzení- A všimni si dobře,milý čte­ náři, že případ Kornélia a jeho domu je typický pro nás. My nejsme ani Židé,ani Samařští. Jsme z těch?kdo byli od přirozenosti vzdáleni od Bo­ ha,a jimž.se proto měla milost zjevit ještě víc a bohatěji. Jaká to odpověá na všechny nesmysl­ né a pyšné nároky člověka! K obdržení udělení Ducha Svatého není třeba žádného splnění něja­ kých předběžných podmínek věřícím, žádné pří­ tomnosti a zprostředkovací činnosti lidských nástrojů T apoštolů nebo jiných zvláštních li­ dí. Když Bůh dává, dělá to ke Svému oslavení a k oslavení Svá milosti,a ne k vyvýšení člověka nebo k uznání nějaké jeho činnosti. Člověku ne­ zbývá než '’žasnout" s Petrem a jeho družinou nad velikostí Boží milosti a Jeho nevýmluvného daru,ale též uznat tuto milost a úplně se před ní sklonit. Dnes je to požehnání stejné jako za oněch prvních dnů.Není snad už doprovázeno udivující­ mi ^znameními jako tenkrát,ale vcelku se toto požehnání i základ,na němž je udíleno,nezměni­ ly. Přesné tak jako Kornelius a jeho dům obdr­ želi Ducha na základě toho,že věrou přijali zvě­ stované Slovo,děje se i dnes. Káže se Slovo Bo­ ží milosti,a kdokoli se mu poddá a přijme je vě-

- 57 rou,stane se účastným přijmutí do Boží rodiny a tím také účastným na dání Ducha Svatého./Gal. 4,4-6/ Ve zvláštních případech se může stát,že me­ zi přijmutím Slova a skutečností,že věřící je zapečetěn Duchem Svatým,uplyne jistá doba. Ča­ sto se to stane tam,kde bývá kázáno Evangelium zatemněné,smíšené se Zákonem,a kde se na člo­ věku požaduje,aby něco dělal,aby bojoval,zápa­ sil, atd. Ale Bůh si přeje,aby duše činící poká­ ní vstoupila skrze víru do plné a vědomé rado­ sti ze všeho,co jí způsobilo dílo Krista,a aby, jsouc vedena Duchem přijmutí do rodiny Boží,ří­ kala :"Abba, Otče! " Může se stát,že dříve než du­ še vejde do radosti z plné svobody se v ní sta­ ne delší,hluboké dílo,zachvívající člověkem až do posledního vlákénka jeho bytosti,jako tomu bylo třeba u Saula 'z Tarsu /srovnej s tím roz­ díl u žalářníka z Filippis/. Ale vždy je prav­ dou, že to není Bůh,jenž by Svému lidu přikazo­ val nějaký stav pochybností,obav,starostí,sužu­ jících myšlenek a trápení,nýbrž že On je chce vidět,jak jsou štastni v Jeho plné,ničím neru­ šené milosti,která je uvedla do Jeho přítomno­ sti jako milované děti. U starozákonních věří­ cích by byl takovýto stav pochopitelný,protože Vykupitel tenkrát ještě nepřišel,ale dnes je takový stav pochybování atd.přímo proti Božím myšlenkám a únyslům. To nás přivádí ke čtvrtému případu,o němž máme nyní uvažovat. Ve Skut.19,1-6 čteme: "Sta­ lo se pak...,že Pavel... přišel do Efezu,a na­ lezna tu některé učedníky,řekl jim;"Přijali-li jste Ducha Svatého,uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba aniž jsme slýchali,je-li Duch Svatý. Tedy řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli; Křtěni jsme křtem Janovým. I řekl Pavel: Jant zajisté křtil křtem pokání,pravě lidu,aby v to­ ho,kterýž měl po něm přijiti,věřili,to jest v

- 58 Krista Ježše. Kteříž pak uposlechli,pokřtěni jsou ve jméno Ježíše., A když vzkládal na tyto ruce Pavel,sestoupil Duch Svatý na ně,i mluvi­ li jazyky,a prorokovali." Tento příklad je jistě právě tak pozoruhod­ ný a zvláštní,jako byly ony tři předcházející. Nalézáme zde dvanácte "učedníků",kteří uvěřili, ale jimž ještě nikdy nebylo zvěstováno Evange­ lium Ježíše. Neznali nic jiného než kázání Jana Křtitele a byli pokřtěni jeho křtem. Apoštolova otázka svědčí o tom, že musel v jejich řeči ne­ bo v jejich životě zjistit něco neúplného. Zře­ jmě se nějak lišili od ostatních věřících v Efezu. Příčina byla jednoduchá ale vážná: neob­ drželi dosud dání Ducha; ba ani nevěděli,že starozákonní zaslíbení,o němž jim svědčil je­ jich bývalý učitel,se mezitím naplnilo. Jan za­ měřil Jejich zrak na Pána,jenž měl přijít; ne­ mohl jít dál,než pokřtít je křtem pokání. Ještě netekla krev smíření,ještě nebyla otevřena ce­ sta k Bohu. Je samozřejmé,že ani ti učedníci nemohli jít sami dál, protože učedník není vě­ tší než jeho učitel. Ale ryní se setkali s člo­ věkem, který jim kázal o Spasiteli,jenž přišel a vykonal věčné smíření. A když vyslechli tuto zvěst,byli pokřtěni ve jméno Ježíše,tj.křesťan­ ským křtem,a jakmile na ně Pavel vzložil ruce, obdrželi Ducha Svatého. A nechyběla ani průvod­ ní znamení : mluvili jazyky a prorokovali. Třebaže to byl zvláštní případ,vidíme na něm, jak je nutné,aby Evangelium bylo kázáno jasné a úplné. Dokud oni učedníci neslyšeli dobrou zvěst o Ježíši ukřižovaném a vzkříšeném,Duch Svatý, ačkoli tu byl,je nemohl zapečetit. Bylo v nich sice zřejmě už způsobeno určité Boží dílo,ale nedosáhlo u nich ještě plného zakončení. Po­ dobně tomu může být ještě dnes. Vzkládání“' apoštolových rukou bylo v tomto případě /stejně jako i v Samaří/ výjimkou. Nikde víc nečteme, že by to byl ještě někdo udělal někde při obrá-

- 59 cených pohanech. Proč to udělal zde? Bylo to snad proto,aby potvrdil své apoštolství také u těchto učedníků,vzatých z obřízky? Možná. V každém případě to ale byla výjimka,a my zcela jasně víme,že v jiných případech,zvláště v tom,který je pro nás tak význačný,v případě Kornélia a jeho domu,nedošlo před obdržením Ducha Svatého k žádnému vzkládání rukou. Pro­ to je naprosto proti Písmu,jestliže dnes jed­ na strana v křestanstvu prohlašuje,že dílo za­ pečetění Duchem Svatým se může stát jenom skr­ ze osoby,které Bůh.k tomu ustanovil. Ani kdyby zde ještě dnes byli apoštolé,což ovšem není pravda,nebylo by nutné,aby na věřícího museli vzložit ruce, a on mohl přijmout Ducha Svaté­ ho. Ne, nám,kteří jsme "z pohanů”,nedal Bůh takto Ducha Svatého. Uvěříme-li v Krista skr­ ze zvěstované Slovo,obdržíme Ducha Svatého. Kéž bychom to v jednoduchosti drželi nejen proti zlým nárokům nějaké strany v křestanstvu, nýbrž také proti četným dnes šířeným učením a tvrzením o uvažovaném předmětu, učením,která kormoutí tolik lidských srdcí! 6.- D_u_c_h__ S_v_a_t_ý

2_e_ö_e_t___ a___ z_á_v_d_a_v_e_k_x_

"Pracujte ne o pokrm,kterýž hyne,ale o ten po­ krmí, kterýž zůstává kvživotu věčnému,kterýž Syn člověka dá vám. Nebot tohot potvrdil /dle pů­ vod. :"zapečetil”/ Bůh Otec. "/Jan 6,27/ Tak. mluvil jednoho dně rán k Židům v Kafarnaum, kteří Ho hledali,protože "jedli chleby".Boží Syn,Mesiáš Svého lidu stanul uprostřed Israele,aby žehnal jeho potravě a sytil chlebem je­ jich chudé./Ž.132,15/ Naplnilo se místo Písma pravící: "Duch Páně nade Mnou,protože pomazal Mne, abych zvěstoval evangelium chudým; po­ slal mne provolati vysvobození jatým a slepým

- 60 vidění,propustiti na svobodu potřené,a vyhlásiti léto Páně vzácné." /Luk.4,18-21/ Ten,jejž Bůh poslal,mluvil Boží slova; "nebol /Jemu/ ne v míru dává Bůh Ducha.”/Jan 3,34/ Chodil po všech místech,když Éo "Bůh pomazal Duchem Sva­ tým a mocí...,dobře činŠ a uzdravuje všechny posedlé od áábla"/doslova:"přemožené od Sáhla", "podrobené moci 3ábla"/./Skut.lO,38/ Všechna tato místa /porovnej také Skut.4, , 27/ hovoří o pomazání a zapečetění Pána našeho a Spasitele. Jsa zplozen z Ducha Svatého /Mat. 1,18/,byl při Svém křtu Janem pomazán týmž Du­ chem a zapečetěn Bohem Otcem. V tom,že Duch Svatý na Něj sestoupil,a zůstal na Něm,byl pro­ kázán jakožto Ten,jenž křtí Duchem Svatým. Ve­ škerá plnost Božství v Něm přebývala tělesně, ale jako člověk,jako Ježíš Nazaretský,kterého Bůh poslal na tento svět,aby konal Jeho vůli a naplnil Jeho dílo,byl pomazán a zapečetěn Du­ chem Svatým,a všimněme si dobře,že jenom On, nikdo jiný. Dokud nebylo naplněno dílo vykou­ pení , zůstal sám. Pomazání a zapečetění byly u Něho svědectvím o Jeho osobní dokonalosti,za­ tímco u nás jsou výsledkem a potvrzením vykou­ pení. Proto také po celou dobu,co žil zde na zemi,jenom On mohl to obojí vlastnit. Ale jakmilábyl vyvýšen do nebeských míst a my skrze dílo vykoupení uschopněni obdržet to předivné dání Ducha,mohl nám Ho udělit. Jako Syn člově­ ka vyvýšený na nebesa obdržel Ducha Svatého, abychom tak řekli,novým způsobem,aby nám.Jej poslal na tuto zem,jak jsme to již četli,a znovu to četli ve Skut.2,33:"Protož pravicí Boží jsa zvýšen,a vzav od Otce zaslíbeného Du­ cha Svatého,vylil to,což vy nyní vidíte a šlyšíte"/dle pův./. Křestanství začalo sesláním Ducha Svatého. To nám ukazuje předivné spojení mezi naším současným postavením a Jím,oslavě» ným člověkem po pravici Velebnosti na nebesích. To,že člověk /a to člověk,který je zároveň Bo-

- 61 žím Synem/ tam zaujal v spravedlnosti nové mí­ sto jako důsledek naplnění díla vykoupení na této zemi,kde se setkaly hřích,smrt,moc Sata­ na awBoží soud - je,abychom tak řekli,počátek křestanství. Oslavený člověk obdržel co tako­ vý po Svém zvýšení od Otce Ducha Svatého, ne pro Sebe jako předtím,když chodil v dokonalo­ sti zde po zemi,nýbrž aby Ho udělil věřícím a uvedl je tím do spojení se Sebou a s nebeský­ mi věcmi nahoře. A tu můžeme také přistoupit k otázce poma­ zání a zapečetění věřících. Ale dříve než bu­ deme jedno po druhém uvažovat podle oddílků Písma,které o tomto pomazání atd. pojednávají, chtěl bych ještě jednou připomenout,že nesmí­ me nikdy zaměňovat působení Ducha Svatého v člověku, udělení Bozi přirozenosti, znovuzro ­ zení atd. za zpečetění těchto působení. Bůh vtiskuje Svou pečet na ty,kdo věří v Syna člo­ věka ukřižovaného, a oslaveného po Jeho pravici Svět nemůže přijmout Ducha Svatého,protože Ho nevidí a nezná. Jsou to věřící,kteří jsou zapečetováni, lidé,kteří uz patrí Bohu na zákla­ dě Kristova dokonalého díla a skrze víru v Něj, vzkříšeného a oslaveného. V starozákonní době nemohlo být skutečností ani zapečetění,ani do­ konce pomazání Duchem Svatým ve smyslu učení Nového Zákona. Bylo by nemožné říci o někte­ rém starozákonním svátém,byt to byl třeba i Abraham,Mojžíš,David nebo Isaiáš, to^co Jan píše ve své první Epištole /2,20/ dětátkům: "Vy pak máte pomazání od Svatého,a znáte vše­ cko. "/Porovnej k tomu také 27«verš./ Ještě ne­ byl dán Duch Svatý,protože Ježíš ještě nebyl oslaven. Teprve když se Kristus vrátil k Otci, mohl být dán věřícím jako pomazání,pečet a zá­ vdavek - jako zapečetění naší víry v dokonané Kristovo dílo, "jako závdavek slávy,která je dosud před námi, závdavek veškeré té plnosti dědictví,které ještě nemáme,a závdavek vlast-

- 62 nictví a radosti,do nichž zesnulí věřící ješ­ tě nejsou uvedeni,třebaže už nyní jest jejich radost nepopsatelně veliká. Kristus je náš předchůdce; vstoupil na ne­ besa jako vůdce našeho spasení. Máme vykoupe­ ní skrze Jeho krev, odpuštění svých přestoupe­ ní,Boží spravedlnost, věčný život,atd. Známe také,co nám bude patřit, skrze pomazání,které nás vyučuje všemu. Ještě jsme ale nevešli do vlastnictví toho,co nám bylo dobyto Kristem. Ještě očekáváme skrze Ducha,skrze víru na na­ ději spravedlnosti tj.na slávu./Gal.5,5/ Duch Svatý jednám dán jako závdavek této naděje. "Křestan tedy",jak říká jiný pisatel,"je člověk,v němž přebývá Duch Svatý jako v chrá­ mu a uvádí ho uvědoměle na místo,které mu da— lo dokonalé dílo vykoupení. Ale jako ho Bůh připravil pro slávu,aby byl s Kristem a Jemu podoben,ta sláva,dokud věřící je ještě na té­ to zemi,třebaže on už jasně a dobře zná své místo v Kristu, je dosud "nadějí chovanou v nebesích"./Kol.1,5/ Židé se musí znovuzrodit, aby mohli vejít do požehnání tisíciletého krá­ lovství. /Jan 3; Ezech.36/ Ale ti,kdo věří v Krista,aniž uo ještě viděli, kteří jsou s Ním spjati po dobu,co On je neviditelný,mají,jsou­ ce zapečetěni Duchem Svatým,svůj podíl s Ním tam,kde On nyní jest."Nebot i ten,jenž posvěcu­ je,! ti,kteříž posvěceni bývají,z jednoho jsou všichni. Pro kteroužto příčinu nestydí se.jich nazývati bratřími." To nejsou pouhá zaslíbení daná křestanovi, ani nějaký pokoj na tisíc let, jakkoli mohou být tyto věci na svém místě po­ žehnané, nýbrž Bůh připravil věřícího pro věč­ nou tíži slávy,jejíž zjevení ještě nespatřilo žádné oko, aniž vstoupilo na srdce člověka,co Bůh připravil těm,kdo Ho milují. Duch Svatý sestoupil na tuto zem mezi naplněním Kristova díla a vlastněním té slávy,aby zapečetil věří­ cího jakožto vykoupeného a ospravedlněného, a

- 63 aby v něm byl závdavkem dědictví,které on ještě nemá." Přistupme nyní k různým oddílkům Epištol apoštolů /zvláště Pavla/,které stejně jako skvoucí paprsky Božího slunce milosti zalé­ vají svým světlem předmět,o němž uvažujeme. Žel že rozsah stránek této knížky nás nutí omezit se na nejstručnější míru. Začneme Epištolou Žímanům. Jejím předmě­ tem, jak víme,je otázka ospravedlnění před Bohem,a teprve když tato otázka je jasně probrána a dochází se k tomu vítězoslavnému závěru:"Ospravedlněni tedy jsouce z víry,po­ koj máme s Bohem skrze Pána našeho a chlubí­ me se nadějí slávy Boží",že čteme:"A nadějet nezahanbuje; nebot láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha Svatého,kterýž dán jest nám."/Řím.5,1-5/ Jak vzácná a vážná to slova. Celá věc našeho provinění musela být vyřízena Božím způsobem,než mohl být uveden Duch Svatý. Ale nyní je nám On dán,a sám Bůh v nás přebývá co Bůh lásky."Boha žá­ dný nikdy nespatřil; milujemelit jedni dru­ hé ,Bůh v nás přebývána láska Jeho dokonalá /dle pův.: dokonána/' jest v nás.ŕo tomtot poznáváme,že v Něm přebýváme a On v nás,že z Ducha Svého dal nám." /18Jan.4,12-13/ V moci tohoto Ducha se radujeme z Boží lásky a z Boha samého,tak jak se nám zjevil ve Svém jednorozeném Synu. Srdce zná lásku zje­ venou v Ježíši, Duch Svatý ji ukazuje,obeznamuje nás s ní,a zároveň je v nás mocí k zjevování Boží přirozenosti,jíž jest láska. V 8.kapitole se dostáváme o veliký krok dále. Ta kapitola začíná něčím,co bych na­ zval vúchvatným vítězným zvoláním: "A protož nenít již žádného odsouzení těm,kteříž jsou v Kristu Ježíši!"/dodatek:"nechodícím...ale podle Ducha",v původním tekstu Písma není!/ To je neskonale víc než co jsme až dotud

- 64 slyšeli. Nejenže všechen dluh věřícího jest zspraven a vzhledem ke hříchu učiněno smí­ ření, nýbrž je v Kristu Ježíši postaven před Bohem na úplně nové půdě. Jsa vysvobozen z otroctví hřícha a ze zlořečenství Zákona, zemřelý s Kristem,který nesl Jeho hříchy a za něj byl učiněn hříchem, je nyní přesazen do úplně nového postavení před Bohem a je učiněn účastníkem života,který vysvobozuje od zákona hřícha a smrti. Hřích už pro něj není víc zákonem v něm, i když v něm ještě přebývá a působí. Věřící už není"v těle", v tom dřívějším postavení,které měl "v Adamo­ vi" co potomek toho prvního člověka. Je nyní"v Duchu",to znamená nalézá se v úplně no­ vém poměru k Bohu,jako člověk "v Kristu", jenž skrze působnost Ducha Svatého žije ži­ vot spjatý s Božím zdrojem,a nikdy nemůže být od něj oddělen. Apoštol dodává: "Jestli­ že však Duch Boží ve vás přebývá",nebo£ jen takto je možné vysvobození od zákona hřícha a smrti. Tentýž Duch byl kdysi v Kristu, v Jeho moci On zde na zemi chodil,jak jsme výše viděli,dobře čině. Ngkonec vydal Sebe sama,a nyní se praví:"Jestliže^ pak kdo Du­ cha Kristova nemá,ten£ není Jeho." Bůh chce skutečnost,opravdovost. Miluje "pravdu ve vnitřním člověku". Pouhé vyzná­ vání bez života a bez síly je Mu ohavností. I když v uvažované kapitole jde především o ukázání stavu křesťana,o postavení jednotli­ vce před Bohem /zde nejde o Církev nebo o tělo, ani tu nejsou vypočteny rozmanité dru­ hy ovoce spravedlnost i/,přesto je nám“tu ukázáno působení přítomnosti Ducha Svatého, tak jak se projevuje zde na zemi v životě věřícího. Bůh byl kdysi viděn v Kristu.Nyní jsou děti Boží povolány,aby zvěstovaly ctno­ sti Toho,který je povolal z temnot do.Svého předivného světla,k zjevování Jeho přiroze-

- 65 nosti,aby byli dokonalí,jako je dokonalý je­ jich Otec, v nebesích» Bez takovéto praktické shodnosti s Bohem nemůžeme s Ním mít obecen­ ství , nemůžeme se v Něm radovat,ani nemůžeme chodit způsobem,jenž se Jemu líbí. Jsme dí­ lo Boží,ale "stvořeni ke skutkům dobrým". Duch je zdrojem a mocí nového života,ale jen když Ho necháme v sobě působit bez překáž­ ky .když Ho nezarmucujeme - a žel,jak často se to stává,ba v životě nejednoho křes­ ťana dokonce ze zvyku! - ano, jedině pak se ten život bude také projevovat navenek způsobem,jaký si Bůh přeje. Jenom v těch, kdo"nechodí podle těla,ale podle Bucha",se dokonává spravedlnost Zákona,a milost toho působí mnohem víc než co požadoval Zákon. Milovat své nepřátely sahá mnohem dál než Zákon. Od stavu křesťana vyznačujícího se Du­ chem, přechází apoštol k poměru,v němž se nalézáme před Bohem následkem přítomnosti Ducha v nás."Neboť kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají,ti jsou synové Boží." Milý čtenáři! Jak dalece může tvé okolí na tobě poznat,že jsi Božím dítětem? Je v tobě tělo a chce v každé chvíli uplatňovat svá práva. Máš se za mrtvého hříchu,anebo jak to zde apoštol vyjadřuje:"mrtvíš Duchem skutky těla"?/13.verš/ Jsou tvé myšlenky,činy,tvé záliby a zvyky pod posvěcujícím vlivem a řízením Ducha? Vydáváš v Jeho síle údy své Bohu co nástroje spravedlnosti? Duch Svatý ustavičně pracuje k tomu,aby v tobě vzbuzo­ val myšlenky a city,jaké se patří,neboť On není duchem manství,abychom se museli bát, jako kdysi pod Zákonem,nýbrž je to Duch sy­ novství , skrze Nějž voláme: Abba,Otče! Tam, kde On může rozvíjet Svou činnost,působí hluboké a svaté vědomí, srdečnou a důvěřují­ cí radost z poměru dítěte k Otci, a zároveň

- 66 přetváří celou bytost,všechny myšlenky,slo­ va a činy,aby byly podle Božích myšlenek, v souhlasu a postavením,do nějž je věřící uve­ den. Takový je veden Duchem Božím. Duch, Bo­ ží Osoba,svědčí spolu s jeho duchem /s no­ vým životem,který je v něm skrze Ducha/, že je dítětem Božím,a namísto,aby byl "živ po­ dle těla", je takový věřící "následovníkem Božím" jako poslušné dítě,a "chodí v lásce’.' /Efez.5,2/ Ach,kéž by tomu mohlo být stále víc jak u pisatele,tak u čtenáře těchto řá­ dek! Ano, Pane, rač nás vysvobozovat od ja­ kékoli "cesty bolesti" a ve3 nás "cestou vě­ čnou"! /Ž.139,23-24/ A nyní, pominouce příslušná místa vztahu­ jící se k uvažovanému předmětu v 1.Epištole Koriníanům,o nichž ještě pojednáme zvlášt, přicházíme ke dvěma místům druhé Epištoly, která jsou důležitá pro to,Q čem právě uvá­ žu jeme. "Ten pak,kterýž potvrzuje /nebo: upevňuje,pevně spojuje/ nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest,kterýž i zna­ menal /dle pův.: zapečetil/ nás,a dal závda­ vek Ducha v srdce naše", a dále: Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil,Bůhí jest,kte­ rýž také dal nám závdavek Duchab /l,21-22; 5,5/ --------První místo nám představuje,smím-li tak říci,co Bůh činí vůči duši,postup Jeho či­ nů. Bůh spojuje věřícího s Kristem,a to s Kristem,v Němž všechna Boží zaslíbení jsou ano a amen./I,20/ Toto pojítko předpokládá, že věřící byl obživen, že obdržel Kristův život. Ale není jen obživen a tím pevně spo­ jen s Kristem,jenž je zárukou naplnění všech Božích zaslíbení,nýbrž je též pomazán. Duch Svatý je mocí,skrze niž věřící všechno zná a chápe podle Boha. Dokonce ani děíátka v Kristu nepotřebují,aby je někdo učil, neboí to pomazání,které obdržely,je "učí o všech

-67věcech"./l»Jan.2,27/ To znamená,že jakmile je věřící utvrzen v Kristu,Duch Svatý oteví­ rá jeho duchovní rozumnost, oči jeho srdce, a činí ho schopným poznávat a přijímat Boží Věci o Dokonce i děťátka v Kristu mají toto pomazání, mají tu Bohem danou schopnost, že mohou být vyučovány Duchem Svatým» Toto je velice důležité, a často,žel,toho bývá málo dbáno» A konečně Bůh také věřícího zapečetil na základě dokonalého díla vykoupení a dal do jeho srdce Ducha jako závdavek budoucího dě­ dictví» S poslední zmíněnou myšlenkou se opět setkáváme v 5»kapitole. Bůh,jenž nás připravil pro Svou slávu,kde bude naším po­ dílem Boží dům,věčný dům.nám dal*1 závdavek Ducha’’» V 1 .kapitole Epištoly Efezanům se setkáváme s oběma těmi myšlenkami ve známém místě:"V Nějž /=v Krista/ také,uvěřivše, znamenáni jste /lépe:"zapečetěni jste"/ Du­ chem Svatým zaslíbení,kterýž jest závdavek dědictví našeho,na vykoupení toho,což Jim dobyto jest,k chvále slávy Jeho»"/13 »-14.v/ Velmi pozoruhodný je zde výrok:"v^Nějž také uvěřivše", a to v souvislosti s předcházejí­ cími slovy:"slyševše slovo pravdy,evangelium spasení svého"» Sekli jsme už, že jenom to,co je dobré,svaté,může být Bohem zapečetěno.My ­ šlenka, že by Bůh mohl zapečetit starou při­ rozenost, tělo, je prostě ohavná,a přesto je dnes možné slyšet a číst mnohé, co je tomu velmi blízko» Zapečetění Duchem Svatým nás­ leduje po uvěření v "slovo pravdy","Evange­ lium spasení", jak nám bylo zvěstováno apo­ štoly a proroky Nového Zákona» Ve Starém Zá­ koně neslyšíme nikde hovořit o zapečetění^ Duchem Svatým,ani o Duchu jako závdavku.Pří ­ čina je jednoduchá, a to táta: starozákonní svatí,jakkoli byli mnozí z nich oddaní,věrní a rozhodní,neznali ještě Evangelium spasení

- 68 jakožto pevnou půdu požehnání pro duši ve svém poměru k Bohu. Obecenství s Bohem v po­ koji, v radostné svobodě jim bylo úplně ne­ známou věcí. Byla jim dána vzácná zaslibení, ale my dnes máme naplnění těch zaslíbe­ ni v Kristu. Víme,že smíření se stalo sku­ tečností a známe dílo Krista a jeho požeh­ nané důsledky. Uvažovaný oddílek nám pak jasně ukazuje, čeho je Duch Svatý závdavkem,že ne získané­ ho nám spasení, a rovněž ne Boží lásky nebo neochvějnosti našich svazků s Bohem,nýbrž že je "závdavkem našeho dědictví". Spasení už mám, také Boží láska je mým podílem, mé svazky s Bohem jsou nerozpojitelné, ale dě­ dictví - to ještě nemám. Jsem už syn a proto také dědic a "dědic Boží" /Gal.4,7/, ale dosud jsem nevstoupil do radosti z vla­ stnictví ,které mi Bůh určil a Kristus zí­ skal. Nuže pro celou tu dobu,co trvá tento mezistav, mám od Boha závdavek, Ducha Svaté­ ho,a jako kdysi při cestě pouští mohl Eliezer zaměřovat myšlenky Rebeky ke Kanaánu a vypravovat jí o slávě a radosti,která ji tam čeká, podobně dnes Duch Svatý,dokud jsme ještě na světě, nám dává předokoušet ty sla­ vné věci,které nás čekají. A brzy již bude vlastnictví také vykoupeno a my se budeme radovat s Ježíšem,naším vykupitelem,na věky věků. Mohli bychom už tuto kapitolu uzavřít,ale rád bych ještě krátce upozornil čtenáře na několik míst z Epištoly Galatanům a Titovi. V Gal.3,2 čteme:"Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás,ze skutků-li Zákona Ducha jste přijali,anebo ze slyšení víry?", a o něco dále:"Ten tedy,kterýž váä dává Ducha,a činí divy mezi vámi,/to činí/ ze sku­ tků Zákona,nebo ze slyšení víry?"

- 69 Měly anbo mají skutky Zákona něco spole­ čného s přijetím toho předivného daru? Ach, jak je člověk vždy nakloněn přičítat něja­ ký význam sobě a svým činům! Kdo tedy může k takovému požehnání uzpůsobit chatrné ná­ doby, od přirozenosti tak nečisté a tak zka­ žené? Jedině Bůh. A jak to dělá? Skrze*slyšení víry",to znamená tak,že člověk slyší dobrou zvěst o ukřižovaném Kristu a přijme ji,uvěřiv. Kristus byl Galaienům vykreslen, jako kdyby byl ukřižován mezi nimi» Mezi . slyšením a vírou může uplynout,jak jsme již viděli,určitá doba,ale vlastní přijmutí je založeno výhradně na Božím díle v duši.Také Petr při rozmluvě v Jerusalemu o té těžké otázce,totiž zda křesťané z národů musí být i obrazováni ,říká: "A Bůh,zpytatel srdce svěde­ ctví jim vydal,dav jim Ducha Svatého,jako i nám. A neučinil rozdílu mezi nimi a námi,vě­ rou očistiv srdce jejich."/Skut.15,8-9/ Toto cíání bylo Božím svědectvím o díle způsobeném v srdcích věřících,kteří byli z národů. Sám Bůh tu vtiskl Svou peče£. Stejně tak je tomu v často už citovaném oddílku ze 4.kapitoly zmíněné Epištoly. Galatští věřící obdrželi Ducha synovství,pro­ tože byli syny skrze znovuzrození. Tento no­ vý blahoslavený poměr byl jejich podílem "skrze víru v Kristu Ježíši"./3,26/ Duch Sva­ tý jim byl dán,aby se mohli vědomě radovat ze svého poměru co dětí k Otci. Byli už před­ tím Božími dětmi,ale nebyli ještě uvedeni do radosti z tohoto poměru. Nyní ale přebýval v jejich srdcích Duch Jeho Syna a volal: Abba,Otče! Za doby Zákona věřící,třebaže dí­ tě a dědic,neměl nikdy jistotu a city dítě­ te »Podle veškeré své zkušenosti se nalézal v postavení služebníka. Byl jako nezletilé dítě,které,třebaže je dědicem všeho,je pod poručníky a opatrovníky až do času stanové-

- 70 ného otcem. Nebyl svobodný,a ačkoli Zákon mu dával pociíovat,jak je zlý a neposlušný, neměl sílu kchodění v novotě života."Neboř litera žabíjí,ale Duch obživuje... kdež jest ten Duch Páně,tu i svoboda." Ono tolik zajímavé místo z Epištoly Titovi,o němž jsme se výše zmínili,zní takto: "Ale když se zjevila dobrota a láska k li­ dem spasitele našeho Boha,ne ze skutků spra­ vedlnosti ,kteréž bychom my činili,ale podle milosrdenství Svého spasil nás skrze obmytí druhého narození,a obnovení Ducha Svatého; kteréhož vylil na nás hojně,skrze Ježíše Krista spasitele našeho,abychom,ospravedlně­ ni jsouce milostí Jeho,byli dědicové v na­ ději života věčného."/!,4-7/ Zde máme před sebou znovu jako v 2.Kor.l,21 celou cestu spasení,jíž Bůh provádí věřícího. Je to Bůh, jenž působí spásu , tím že člověka nejprve pro­ vádí obmytím znovuzrození a dává mu zakusit obnovení Ducha Svatého. Člověk je obživen, očištěn a plně obnoven. Znovuzrození bylo podílem všech věřících ve všech dobách, A i tehdy,než ještě Duch Svatý přišel,mohlo být Vykonáno jen Jeho mocí a Jeho působením.Ale zde máme něco víc než znovuzrození. Bůh nanás vylil hojně skrze Ježíše Krista,našeho' Spasitele, Ducha Svatého,skrze Nějž jsme obnoveni. Tím se vyznačuje veškerá plnost a moc křestanského požehnání. Toto vylití ne­ bylo možné dřív než až když byl člověk, ve svém starém stavu před Bohem v Kristu na kříži úplně odsouzen,a když oslavený člověk vstoupil do Boží přítomnosti. Uvedme tedy znovu,že všechna plnost Du­ cha Svatého je vylita na všechny opravdové věřící a to na základě ničím nevázaného a bezpodmínečného' činu Boží milosti skrze na­ šeho Spasitele Ježíše Krista,který se za nás vydal. Toto "hojné vylití" je vzácným podí-

- 71 lem všech, - je stejně opravdové a skutečné pro jednoho jako pro druhého. A právě proto­ že tomu tak je, musíme s vážností zkulovat7 3o jaká míry této plnosti používáme necháva­ jíce se jí prakticky naplnit,pronikat,vést” a používat „ Kéž nám všem Bůh dá prostné oko zaměřené tímto směrem, bdící,jemnocitné svědomí a pevnou rozhodnost srdce! Jak by. mohl Duch bez překážky mocně a plně působit v člověku,jestliže jeho oči těkají napravo i nalevo, jeho svědomí je poskvrněné a jeho srdce nebije nerozděleně pro Krista? Necht se nikdo neklame! Duch a tělo jsou dvě na­ prosto proti sobě postavené moci« Aby moh­ lo být neseno vzácné ovoce Ducha,musí být tělo drženo ve smrti: "Duchemchodte ,a žádo­ sti těla n e vykonáte."/Gal. 5,16/ Milý čtenáři.Sebemenší ústupek tělu za­ rmucuje Ducha Svatého,brání Mu v činnosti a olúpuce tg~ o příslušnou míru duchovní síly. 7 o- Chrám

Ducha

Svatého

"Zdaliž nevíte,že tělo vaše jest chrám Ducha Svatého? Kteréhož máte od Boha,a ne­ jste sami svoji. Neboí koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým,kteréžto věci Boží jsou.”/l.Koř.6,1920/ Zdaliž nevíte,že chrám Boží jste,a Duch Boží ve vás přebývá? Jestliže někdo chrám Boží kazí,toho zkazí Bůh; neboí chrám Boží svátý jest,jenž jste vy."/l.Kor.3,16-17/ V těchto obou místech je nám sdělena dal­ ší vzácná pravda v souvislosti s Osobou Du­ cha Svatého a to ze dvou různých hledisek. V prvním oddílku jde o jednotlivého křesťa­ na, druhý hovoří o všech věřících společně jako celku. V obou případech se říká: Duch

- 72 Svatý přebývá nebo jest ve vás jako ve svém chrámě. V prvním případě ale tvoří ten chrám Duchavatého tělo věřícího,zatímco v dru­ hém případě jsou společně všichni věřící na­ zváni chrámem Božím. Podívejme šíe nejprve na první část tohoto předivného požehnání. "Zdaliž nevíte,že tělo vaše jest chrám Ducha Svatého?" Zamysli se,milý čtenáři,na chvíli nad těmito slovy! Toto ubohé tělo, zkažené hříchem, tak znetvořené a porušené vyvolil Bůh,Duch Svatý za Svůj příbytek! I pro tělo se stalo dílo vykoupení,třebaže pl­ ný výsledek toho není dosud zjeven. My dosud očekáváme "synovství /Král"zvolení synů"/ vykoupení těla svého"./Řím.8,23/ Ale pro-’ tože dílo smíření se stalo také za tělo a my byli vykoupeni za cenu,může naše tělo být chrámem^Ducha Svatého. Jaké to požehnání ,ale též,jaká zodpovědnost! Neboí protože tělo je naším služebníkem,abychom tak řekli nástrojem,jámž pracujeme ,musí všechno,co pak činí­ me, byt měřeno přítomností toho vznešeného nebeského Hosta v nás a podle té přítomnosti posuzováno. Žádné menší měřítko pro věřící­ ho není. "Nezarmucujte Ducha Svatého Božího, kterýmz znamenáni jste ke dni vykoupení.M/Efez.4,30/ Křestanovi se neříká:Cin toto a toto nedělej. Není mu dán žádný seznam pří­ kazů,směrnic a ustanovení,podle nichž by měl zařídit svůj život. Ne, Duch Svatý,který v něm přebývá,jest jeho vůdcem a vychovavatelem. Zaměřuje zrak věřícího na Krista a snaží se proměňovat ho v Jeho obraz. Udílí duchovní rozumnost a rozeznání, probouzí v srdci lásku a nebeské city a staví před oči naději,o níž Zákon nic nevěděl. Ano, smíme říci,že Duch Svatý probouzí v duši Své vla­ stní myšlenky a city. Jak bychom proto měli dbát Jeho hlasu a chodit tak,abychom v ni­ čem, ani v myšlenkách,ani v slovech nebo v

- 73 Sinech Ducha,který v nás přebývá,nezarmucova­ li! Kéž nám dá Pán pozorné ucho,prostné oko a poddané srdce! Zda nemusíme doznat,že počítá­ ní s vedením.Ducha Svatého a očekávání na Něj, prostné dbáni Jeho pokynů,napomenutí a varo­ vání, tiché naslouchání Jeho vyučováním,po­ vzbuzováním a potěšováním se mezi námi namno­ ze stalo neznámou věcí? Zdalipak,i když o té­ to částce pravdy dovedeme mnoho a dovedně ho­ vořit^ praktickém ohledu často nezapomínáme, že je to Bůh,Duch Svatý,který v nás přebývá? Čím čistší a lesklejší jest zrcadlo,tím zře­ telněji se na jeho povrchu ukáže každé,i to nejmenší dotknutí. Nuže v nás přebývá Ten,je­ hož oči jsou příliš čisté,než aby mohl hledět na zlo,který dokonce anděly Své obviňuje z ne­ moudrosti , který nemůže ve Své přítomnosti tr­ pět žádnou skvrnu hřícha! Jakou vážnost by nám mělo vštípit vědomí toho, a jak by nás mělo navodit k ustavičnému sebezkušování,k obhlíže­ ní našich cest a posuzování nejvnitrnějších popudů a pohnutek našich srdcí v neomylném světle Boží přítomnosti! Čím hlubší a upřím­ nější jsou taková svátá zkušování duše,tím útloeitnější bude svědomí,tím vytříbenější náš cit pro všechno nečisté a nepobožné,tím citli­ věji zaznamená duchovní teploměr každý výkyv, každý i ten nejslabší pokles,a duše bude tím víc schopna činit zadost tomuto napomenutí: "Dále pak,bratří,kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé,kterékoli spravedlivé,kterékoli čisté,kterékoli milé, kterékoli dobropověstné,je-li která ctnost,a je-li která chvála,o těch věcech přemýšlejte."/Filip.4,8/ A ňä druhé straně /"Všeliká horkost,a rozzlobení se, i hněv, i křik, i’ rouhání bud od jato od vás, se vší zlostí,ale budte k sobě vespolek do­ brotiví ,milosrdní,odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám."/Efez.4,

- 74 31-32/ Ne náhodou následují poslední uvedená slova hned po napomenutí:"Nezarmucujte Ducha Svatého". Všichni víme ze zkušenosti,jak ča­ sto se projevuje mezi věřícími zatrpklost a hořké city,hněv,tvrdé úsudky,necitelnost,zlo­ řečení , nedostatek upřímnosti k druhým a tolik dalších podobných věcí! Ach,to vše by mělo být z našeho středu navěky odstraněno,protože ten nový člověk je stvořen podle Boha v opravdové spravedlnosti a svatosti. Necítíš snad,milý čtenáři,že jsi jaksi od toho cíle ještě trochu vzdálen? Že by ses'mu měl více přiblížit? Ó pak jdi do své tiché komůrky a pověz to Pánu s opravdovou zkroušeností srdce,a především nezarmucuj už déle Ducha Svatého Božího,jímž jsi byl zapečetěn ke dni vykoupení! Všimněme si též,jak úzce to vše je spjato s Kristem."Nevíte-liž,že těla vaše jsou údy Kristovy?",táže se apoštol./l.Kor.6,15/ Opět tedy mluví_Duch Boží o tělích věřících,a v přímé souvislosti s tím mluví o zmrtvýchvstá­ ní. Jaké drtivé vyvrácení všech pošetilých názorů a systémů moderní teologie,která by toho chtěla tolik udělat z duše člověka, ale přitom popírá vykoupení a zmrtvýchvstání tě­ la! A proč to popírá? Protože právě v tom se jeví úplná nicotnost člověka,zato ale přenesmí­ rná velikost Boží moci. Duch Svatý je závdav­ kem na vykoupení těla. My jsme skrze Něj za­ pečetěni ke dni vykoupení,tj.vykoupení našeho těla. Tak také v Řím.8,11 čteme: "Jsstližeí pak Duch toho,kterýž vzkřísil Ježíše z mrt­ vých, ve vás přebývá,/tedy/ ten,kterýž vzkří­ sil Krista z mrtvých,obživí i smrtelná těla vaše,prq přebývajícího Ducha Jeho ve vás." Ale jak se stala naše těla údy Kristovými? Byli jsme"koupeni za mzdu"/l.Kor.6,19/, a má­ me Ducha "od Boha". Tekla za nás Kristova krev,a Bůh nám dal dar Ducha.Jistěže k tomu,

- 75 aby z nás,ubohých stvoření,jakými jsme byli, Duch Svatý učinil Svůj chrám a příbytek,bylo nutné úplné očištění.Vždyí. jak by byl Bůh mo­ hl přebývat ve znečištěném stánku? Něco tako­ vého bylo nemožné! Proto Bůh dokonal očištění a na jeho základě nám dal Ducha Svatého,pečet vykoupení a závdavek budoucí slávy. Bylo Jeho zalíbením darovat nám^toto svědectví o naplně­ ném očištění a zároveň důkaz neskonalé lásky. Viděli jsme už,že přítomnost Ducha Svatého v nás je neklamným zkušebním kamenem všeho,co se v nás odehrává,i toho,co děláme.Jestliže mé tělo je chrámem Ducha Svatého,jak bych ho potom mohl používat za nástroj hřícha a za služebníka hřícha? Pro věřícího,jak jsme již zdůraznili,tu nejde tolik o přestoupení něja­ kého přikázání jako spíše o mnohem hlubší otázku,zda má být příbytku Ducha Svatého pou­ žito ke spáchání hříchu. Všechna napomenutí Božího Slova odpovídají vždy místu,na něž jsme postaveni,zakládají se na poměru,do něhož jsme byli uvedeni. Boží slovo nás nazývá uče­ dníky Kristovými, služebníky /lépe’: nevolníky/, správci/šafáři/,syny Božími,světly tohoto svě­ ta atd.,a zodpovědnost odpovídá vždy přísluš­ nému postavení. Tak je tomu i zde. Bůh nám dal Svého Ducha a uvedl nás do spojení se Sebou. Proto:"Zdaliž nevíte,že tělo vaše jest chrám Ducha Svatého ve vás? Kteréhož máte od Boha.." Naše tělo je nádobou přítomnosti a činnosti samého Boha skrze Jeho Ducha. To je vznešená,předivná skutečnost. Jsme si jí vždycky dobře vědomi? Nezapomínáme na to někdy? Možná,že mnozí z nás ji ještě neuchopi­ li v celém jejím vážném dosahu. Představíme-li si,do jakého postavení jsme uvedeni, myslím, že všichni pocítíme,jak je náš stav nízký,jak nedostatečné,svévolné a převrácené byly mnohdy naše cesty,jak jsme v mnohém ohledu chybili.

- 76 -. Kolik pýchy a sobectví, kolik hříchů z opome­ nutí a z nedbalosti, nemluvě o tolikerých ji­ ných, vystoupí před naším vnitřním okem,podíváme-li se zpátky na uplynulý čas! Kéž by nám to Pán dal hluboce pocítit a poznat! Čeho nám je především tolik třeba,je opravdová zkrouše­ nost a pokora srdce. Kde je pokora - nikoli kde se o ní mnoho mluví je třeba ještě řa­ da nedostatků a ta&ovy věřící se snad ještě musí mnohému učit,ale pokorný člověk je před Bohem na správném místě,a je mu zaslíbena mi­ lost /Přísl.' 3,34; l.Petr.5,5/ Ale nejenom mi­ lost je tu pro něj,nýbrž také síla. Všecko mů­ že skrze sílu toho druhého. ’’Oblečen mocí s výsosti" chodí takový věřící ne ve své síle, tím méně pak v těle,nýbrž používá té síly,kte­ rá je v něm. Zakouší pravdu tohoto výroku Pí­ sma :"Duchem choďte a žádosti těla nevykonáte" /Gal.3,16/ To nás znovu přivádí k Epištole Galalanům, jíž jsme se už krátce zabývali. Popudem k vý­ še vedeným slovům apoštola není totéž,co v Li­ stě Koriníanům,ale je ukázána stejná pravda. Věřící Galatané byli v nebezpečí upadnout do ducha zákonictví a znovu se nechat vést pod jho služebnictví, nevolnictví. Proto jim apo­ štol po delším výkladu o naprosté neslučitel­ nosti zásad Zákona a milosti říká:"v svobodě, kterouž vás Kristus vysvobodil", a cTále :"vy v svobodu povoláni jste,bratří"./5,l a 13/ V prvním verši jde o svobodu jakožto otázku ospravedlnění,ve druhém jde o svobodu,která ve­ de k praktické svatosti a vždy by s ní měla být spjata. Neboí svatost,která neroste na ta­ kovéto půdě,je zákonická a slouží k oslavová­ ní člověka,k povyšování těla. A víme,že je ta­ ké tělo náboženské,nábožné; Jsme povoláni v svobodu, v blahou svobodu dětí Božích,kteří,osvobozeni od zákona hřícha

- 77 i smrti,chodí před Bohem v moci Ducha Svatého. Jak:o nové stvoření v Křistu,kde staré věci pominuly a všechno je učiněno nové,má věřící gřed sebou nový předmět, Krista, a je ovliv­ ňován novou mocí,Duchem Svatým,aby tak bylo působeno vše,co je před Bohem milé a vzácné. Není ovládán nějakým přísným, neoblomným při­ kázáním,které by z něj učinilo neštastného otroka a přitom mu nedalo žádnou sílu to přiká­ zání dodržet /Zákon je určen pro člověka v těle,nikoli pro věříčího,který s Kristem ze­ mřel i zmrtvýchvstal/, nýbrž jeho povolání se vyznačuje "svobodou". Ovšemže to není svoboda, která by mu dovolovala dělat,co by chtěl,nýbrž dělat to,co se líbí Bohu a co je v souladu s pohnutkami nové přirozenosti. Není to svoboda tělu,aby mu byly povoleny otěže pro jeho žádo­ sti,nýbrž svoboda k sloužení v lásce jiným a k nesení jejich břemen. Silou k chodění v takovéto blahé svobodě a k osvědčování pravé křestanské svatosti v ka­ ždodenním životě je Duch Svatý."Duchem choáte, a žádosti těla nevykonáte." Zákon nedává £áclnou sílu proti žádostem těla,a dobrá předse­ vzetí nejsou v této věci nic platná.Jedině Duch je tou potřebnou silou, jiné síly není. A ona je tu k dispozici pro každého věřícího, pro mladého i nezkušeného,stejně jako pro ut­ vrzeného a osvědčeného."Neboí" ,pokračuje apo­ štol v úplně všeobecném smyslu,"tělo žádá pro­ ti Duchu a Duch proti tělu.Ty pak věci jsou sobě vespolek naodpor,tak abyste ne>co byste chtěli,to činili."A7.verš/ Tyto dvě moci po­ stavené ve všech směrech jedna proti druhé jscu zde na zemi v každém Božím dítěti; ustavičně žádají jedna proti druhé,a jedinou otázkou je, která z těch dvou v nás má nadvládu. Stará přirozenost, tělo, je vždy hotova provést vlastní zlou vůli. Duch jí odporuje,abychom

- 78 nečinili to,co chce starý člověk, tělo. Duch Svatý,jenž je v souladu^s city a náklonnost­ mi nového člověka /vždyt je to On,který v nás způsobil nový život/, odsuzuje všechno,co je zlé,a udílí duši sílu v její touze po všem, co je dobré. V tom se Mu ale zase protiví tě­ lo a snaží se nás zadržet,abychom nečinili,co chce nový člověk. S podobnou myšlenkou se setkáváme na konci 7.kapitoly Listu Římanům. Když věřící /nebot o takového v této kapitole jde,třebaže ještě nezná uplatnění smrti a zmrtvýchvstání Krista na sebe,a také nezná svůj stav/ zakusil,že v něm nepřebývá nic dobrého,že jeho tělo nechce být a nikdy nemůže být poddáno Božímu Zákonu, přichází k známému zvolání:"Bídný já člověk!" Kdo mne vysvobodí?" Jeho oko se odvrací od sebe a zaměřuje se na Vykupitele,který je mi­ mo něj,a hned pak může říci:"Děkuji Bohu skr­ ze Ježíše Krista".-Nyní je šíasten. Proč? Pro­ tože vidí,že v něm jsou dvě různé přirozenosti: ona stará,která vzala svůj konec ve smrti Kri­ sta, ale která stále slouží zákonu hřícha,jak­ mile jí dovolíme nějakou činnost, - a ona no­ vá přirozenost,jejímž úsilím vždycky je činit Boží vůli./25«verš/ A když toto pochopil,jest schopen vejít do slavných pravd 8.kapitoly: "Protož nenít již žádného odsouzení těm,kteříž jsou v Kristu Ježíši"; tj. vidí se v Kristu; "nebot zákon Ducha života v Kristu Ježíši vy­ svobodil mne od zákona hřícha i smrti", tj. stojí ve svobodě,do níž ho Kristus vysvobodil a k níž ho povolal./I.-2.verš/ Věřící pak už nemusí víc úpět v chmurném,nesnesitelném otro­ ctví,nýbrž smí se těšit blahé,svaté svobodě. A všimněme si,že to není jen nějaká všeobecná pravda,kterou tu vyslovuje,nýbrž jeho osobní, praktická skutečnost: "vysvobodil mne" říká. V Kristu, tom zmrtvýchvstalé m,j e pře sa-

- 79 zen na úplně hovou půdu. Ne že by v něm už víc nebylo tělo, - to je v něm dál,a zůstane v něm tak dlouho,dokud bude žít zde na zemi. Ale má nyní novou přirozenost,v níž působí Duch Svatý,a která není podrobena zákonu hřícha a smrti."Kde jest Duch Páně,jest svoboda? /2.Kor.3,17/ Takový věřící skoncoval jednou provždy s tím starým. Ukřižoval své tělo s jeho vášněmi a žádostmi./Gal.5,24/ To je,čím se vyznačuje každý, kdo je Kristův. Ale tu již slyším,jak se čtenář ptá: což­ pak nemám tělo křižovat každý den?.Cožpak ne­ mám vždy znovu yš@oko,co v sobě zjistím z do­ sud neodsouzených zlých sklonů,uvádět na kříž? Odpovídám: ne, protože to se už stalo. Čeho je ti třeba, je v ě ř í t skutečnosti?že jsi byl s Kristem ukřižován a že jsi s Ním zemřel, a dále abys chodil v síle,kterou ti udílí ta skutečnost. Ó jakou útěchou je vědět,že tělo je už odsouzenou záležitostí,že na něm byl na Golgotě vykonán trest smrtil Co jiného by nám mohlo dát sílu než ta skuteč-. nost? Nejsme už "v těle”,nýbrž "v Duchu". Ži­ jeme skrze Ducha."Jsme-lií Duchem živi,Duchem i choäme"!/Gal.5,25/ Chtějme jednoduše a pevně všřit,že moc Ducha Svatého nám bude udílet sílu proti veškerému zlu a dá nám nad ním zvítězit, a chtějme jen té síly používat! A jakožto chrám Ducha Svatého "vydávejme se... jako byvše mrtví,již živí", a "těla svá v oběí živou,svátou,Bohu libou"!/Rím.6,13;12,l/ Díky Bohu! Křesian je postaven do skuteč­ ností, do samých naplněných skutečností, jest přesazen na půdu božsky dokonaného díla. A to vše skrze moc Ducha Svatého. A tatáž moc, která z něj učinila křestana,je mu zde k di­ spozici,aby mohl chodit jako křestan. Jako Duch Svatý představuje hříšníkovi,který tou­ ží po spasení, Krista, podobně zase u věřící-

- 80 ho se snaží zaměřovat jeho zratf na Krista,oslavit Krista. A podle toho,jak se Mú to při některé duši podaří,ukáže se pak "ovoce Du­ cha". Duch nikdy nezaměstnává duši jejím "já", jejími pokroky,jejím růstem apod. Jeho prací je: vyvyšovat Krista.Možná že někdy musí za­ měřit oko na chyby, různé nedostatky, prevrácenosti atd.,ano, může to dojít až tak daleko, že nás musí úplně uvrhnout v prach,že musí všechny naše kosti potřít,podobně jako u Jo­ ba, aby nás poučil o nějakém zlém sklonu,ane­ bo aby nás odvedl pryč z nějaké bludné cesty. Ale to není Jeho vlastní, Jeho hlavní činnost. Tou je,opakuji: oslavení Krista. Kristus je pravidlem a směrnicí pro život věřícího. A tím,že nám staví před oči Jej,jak zde na ze­ mi chodil, snaží se ve věřícím na základě dí­ la Ježíše Krista vzbudit tytéž vzácné vlast­ nosti, které v dokonalosti spatřujeme na Ježí­ ši : lásku,poslušnost ,oddanost,čistotu,odděle­ ní ode všeho,co je ve světě,atd. Pro věřícího jsou tedy dvě velká nebezpe­ čí: prvním je,že se může stát zákonickým a líbit se sobě ve svých činech, - tím druhým, že používá svobody za příčinu pro tělo,anebo jak Petr praví: "mít svobodu za zástěru /lé­ pe :"pláštík"/ své zlosti"./I.Petr.2,16/ Obě­ ma těm nebezpečím čelí apoštol výzvou:"Duchem chodte!" Uposlechneme-li této směrnice,neupa­ dneme' ani do léčky zákonictví ,ani nevykonáme skutky těla,ony hrozné skutky,jejichž výčet máme v X9.-21.verši. Ach jak bychom si měli, milý čtenáři,přát,abychom byli vedeni Duchem! Jen tak budeme schopni hojnou měrou nést ovoce Ducha,jak.je zde apoštol uvádí: "láska,ra­ dost ,pokoj,tichost/=dlouhoshovívavost/,dobro­ tivost /=přívětivost/,dobrota,věrnost,krotkost /=mímost/, střídmost /=zdrželivost/". Zde má­ me 3 x 3 vzácné výsledky chodění v Duchu! Ji-

- 81 stěže chápeme,že proti takovému ovoci a těm, kdo ho nesou, "není Zákon"./23»verš/ Ale ne­ stač í,abychom toto jenom znali a zůstali u toho stát. Chtějme,drazí,vážně a upřímně zpy­ tovat, zda se ony požehnané druhy ovoce u nás nalézají,a zda chodíme jako tací,kteří své tělo ukřižovali s jeho vášněmi a chtíči. Ach jak mnoho "rozsévání tělu" je ještě mezi ná­ mi a jak mnoho "porušení"/lépe:"zkažení"/bu ­ de pak proto z těla sklizeno!/Gal.6,8/ Kéž nám Pán dá,abychom se probudili,trvale a hlu­ boce byli bdělí zkušovali se a kořili v Jeho světle,abychom Ächodili v Duchu" a Jemu více"rozsévali"! Ano,kéž by nám On"dal,podle bohatství slávy Své, mocí posilněnu býti skr­ ze Ducha Svého na vnitřním člověku,aby tKri­ stus skrze víru přebýval v srdcích našich"I /Porovnej Efez.3,16-19/ Jsme povoláni.být^li­ sty Kristovými",které znají a čtou všichni lidé. Sem patří také napomenutí apoštola v Efez. 5,18 a násl./dle pův./: "neopíjejte se vínem, v němž jest prostopášnost,ale naplněni budte Duchem,mluvíce sobě vespolek v"žalmech a chva­ lozpěvech a v písních duchovních,zpívajíce a hrajíce v srdci svém Pánu." Neopíjejte se ví­ nem.Jistěže tomuto napomenutí máme především rozumět doslova,ale ono platí také v přenese­ ném významu a zahrnuje všechno,co opojuje srdce a smysly. Svět to dovede: namíchat vždy znovu opojný nápoj pro syny této doby,a jak snadno se může stát,že i některý věřící se nechá omámit, strhnout,aby si tu či onde tro­ chu nepočínal jako svět, jako svět chtěl ně­ co uchopit a něco užít! ^emělo by tomu tak být. Duch Svatý by měl mít tak plnou moc nad našimi myšlenkami,city a zálibami a nad naši­ mi smysly,aby ve všem měl vedení,ovládal naše slova,spravoval naše cesty a určoval naše či-

- 82 ny,a vylučoval všechno,co Jemu je cizí,ale působil naopak vše,co se líbí Bohu a bližní­ mu je k požehnání: žalmy a chvalozpěvy /ó kéž by tyto více zaznívaly k Boží cti a k radosti Jeho dětí!/, díků činění za všechno, aí. je to cokoli, zalíbení v Boží vůli a poddanost jed­ něch druhým v bázni Krista. To jsou jistě žádoucí věci a nemusím snad říkat,že budeme-li je prakticky uvádět v ži­ vot, že budeine růst, Být naplněn Duchem je víc než nezarmucovat buchá. tisku ťebníme-li to pr­ vní, bude ono druhé hned samozřejmostí. A ne­ zapomínejme též,že Bůh má^na nás svátá a ni­ čím neomezená práva."Neboí koupeni jste za mzdu /=cenu/, Oslavujtež tedy Boha tělem svým" říká apoštol./l.Kor.6,20/ Je-li nějaká mocná,srdce uchvacující pohnutka,pak je to tato: jsme koupeni za cenu a nepatříme už sami sob£. Kdybychom ještě patřili sobě,byli bychom ztraceni. Ale díky Bohu! jsme Jeho,pa­ tříme Mu se vším všudy,co jsme a co máme. On nás získal za cenu krve Svého milovaného Sy­ na. /Skut.20,28/ Jestliže tedy následujeme a posloucháme svou vlastní vůli,dopouštíme se hrubé křivdy vůči Bohu: okrádáme Ho o Jeho práva na nás. "Oslavujtež tedy Boha tělem svým!" Jak je možné požadovat na mně,tak bídné a ubohé by­ tosti, abych oslavoval Boha? Kristus to učinil, když chodil po této zemi,ale mohl bych to i já ? Ano, budu-li choditi v Duchu a nebudu-]i miti jinou pohnutku než Krista,bude ve mně působit Boží moc,a svět to bude vidět?třebaže tomu nebude moci rozumět.Jsme povoláni osla­ vovat Boha ve svém t£le. Naše tělo patří Bo­ hu, je chrámem Jeho Svatého Ducha. Toto tělo, které bylo kdysi ubohým otrokem hřícha,bylo úplně vyproštěno ze svého starého postavení a stalo se Božím majetkem. Nepatří už mé sta-

-83ré,zkažené vůli,nýbrž Bohu. Jeho údy mohou a mají sloužit za nástroje spravedlnosti.Jaká to radost! A jak nám to na druhé stráně uka­ zuje, jaké dílo bylo za nás vykonáno! Dokonce i toto ubohé,bídné tělo patří nyní Bohu a já ho mohu používat ve spojení s Jeho přítomno­ stí a v moci Ducha Svatého. Mohu oslavovat Boha ve svém těle. Není to úžasné? Ó kéž by­ chom žili víc v moci a v praktickém provádě­ ní této pravdy,"pečovali o to,což jest Páně, abychom byli svati i tělem i duchem."/porovnej 1.Koř.7,34/ Dnes to není ani tak známost, čeho se nedostává,jako spíše opravdové,vážné úsilí,abychom se očištovali "od všeliké po­ skvrny těla i ducha,konajíce posvěcení v bá­ zni Boží." /2.Kor.7,l/ Ale je na čase obrátit se k druhé stránce našeho uvažování. Když Pán Ježíš zaslíbil Svým učedníkům jiného Utěšitele,řekl jim: "u vás přebývá,a ve vás bude." Dvě vzácné pra­ vdy, na něž jsme ukázali už dříve! Tou druhou jsme se právě obírali. Všimněme si nyní krát­ ce té první,anebo chcete-li té druhé se zře­ telem ke všem věřícím jako celku,tj. Shromá­ ždění aneb Církve. "Zdaliž nevíte,že chrám Boží jste,a Duch Boží ve vás přebývá?" táže se apoštol v 1&rint.3,16 a pokračuje pak;"jestliže£ kdo chrám Boží kazí,tohoi zkazí Bůh; nebot chrán Boží svátý jest,a tací jste vy."/dle pův./ Nemůže být pochybnosti,ze zde jde o Kristo­ vu Církev,o Boží dům,svátý chrám?který by ně­ kteří chtěli zkazit zlými učeními. Věřící jsou Boží dům,Boží chrám. Boží slovo zřetel­ ně rozlišuje přebývání Ducha Svatého v jedno­ tlivých osobách a Jeho přebývání v Církvi, v Kristově těle. První pravda byla za doby Sta­ rého Zákona úplně neznámá. Ona druhá,tjKBoží bydlení s Jeho lidem byla určitým způsobem vyjádřena,když Israel co vysvobozený a vy-

- 84 koupený národ prošeL Rudým mořem. Proto apo­ štol ve svém druhém Listě Korintským obě ty myšlenky spojuje,řka: "Nebol vy jste chrám Boha živého,jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich.... a budu jejich Bohem,a oni budou Mým lidem.” Toto se ovšem nemohlo stát dřív, dokud nebylo vykonáno,aspon v předobrazu,vy ­ koupení. Právě tak je tomu dnes. Jako se pře­ bývání Ducha Svatého v jednotlivci zakládá na nezměrné ceně Kristovy krve,je také přebývání Ducha v Církvi založeno na veliké pravdě,že Kristus zemřel a je oslaven po Boží pravici. Myšlenka o Božím bydlení na zemi není tedy nová. Jakmile israelský lid stanul na druhém břehu Rákosového moře,zpíval:"Ty jsi skrze dobrotivost Svou vedl lid tento,kterýž jsi vykoupil,provedl jsi ho skrze sílu Svou k příbytku svatosti Své." /2.M.15,13 -dle“pSv./ Později byl pravým chrámem Kristus. A dnes je nejenom věřící co jednotlivec chrámem Ducha Svatého,nýbrž Bůh si staví ze Svého lidu, z živých kamenů, svátý chrám, duchovní dům,aby byl Jeho příbytkem./I.Petr.275/ Jaké to úchvatné pomyšlení,a přesto pochopitelné ,uvá­ žíme-li, že základem všeho je "krev Krista". ON je.tím drahým úhelním kamenem,jejž Bůh položil na Siónu. "Nebot Qnt jest pokoj náš, kterýž učinil oboje- //tj.Židy i pohany//"Je­ dno ,zbořiv hradbu dělící na různo,a nepřátel­ ství ,totiž Zákon přikázání v ustanoveních,vy­ prázdniv skrze tělo Své,aby ty obofte vzdělal v. samém Sobě v jednoho nového člověka,tak čině.pokoj." Zendálící na různo,způsobená kdysi samým Bohem, zmizela a ukazuje se úpl­ ně nové stvoření,až dotud zcela neznámé, je­ den nový člověk, člověk věčných Božích rad." Židé i pohané byli v jednom těle smířeni s Bohem skrze kříž,když Kristus skrze něj za­ hladil nepřátelství. A obojím, "blízkým" i "dalekým" je nyní zvěstován pokoj,obojí mají

-85přístup k Otci skrze jednoho Ducha. A tu se praví:"Aj,již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměštané svátých a domácí Boží,vzdě­ laní na základ apoštolský a prorocký //totiž proroků Nového Zákona//,kdež jest gruntovní úhelní kámen sám Ježíš Kristus,na Němž všec­ ko stavení příslušně vzdělané /=dobře spolu spojené/ roste v chrám svátý v Pánu,na kte­ rémž i vy spoluvzděláváte se /přesněji:"v němž i vy spoluvzděláváni jste", nebo "... spolubudováni jste"/ v příbytek Boží v Duchu? Dílo se děje zde na zemi a pokračuje aŽ do dplného dokončení toho svátého chrámu. Starý israelský náboženský systém byl nahražen úpl­ ně novou budovou,která pro přítomnost Ducha Svatého může být nazvána Boží obydlí nebo příbytek. Právě ta přítomnost to je,která tvo­ ří chrám,a sám Bůh přináší kameny a spojuje je podle Své moci a moudrosti. A tak stavba pokračuje,až bude jednou v dokonalé kráse stát dokončena před Božským stavitelem. Mluví-li se o Církvi Kristově jako o Božím domu,týká se to samozřejmě vždy jejího místa zde na zemi.Proto je možné vidět tuto stavbu jako svěřenou zodpovědnosti člověka. Ale je-li tomu takto,hned se ukáže nevěrnost a pošetilost člověka: nestaví se jenom zlatém, stříbrem a drahokamy,'nýbrž také špatnými ma­ teriály,které nesnesou zkoušku ohněm - dře­ vem, senem a slamou. Ano,dokonce mohou být učitelé a dělníci,kteří Boží chrám kazí. Jim je ohlášen vážný Boží soud: takovťT~"zkazí Bůh". Z téhož důvodu bylo možné /a je to možné i dnes,třebaže ne týmž způsobem jako na po­ čátku/, že někdo je "účastníkem učiněn Ducha. Svatého" a přesto by mohl zahynout./Porovnej Žid.6,4-8./vJde-li o Ducha'Svatého jako £ osobní pečet a závdavek,jímž,uvěřivše,jsme

- 86 zapečetěni ke dni vykoupení,pak je to samo­ zřejmě nemožné. Jestliže se na Nej ale díváme jako na Ducha,který zde na zemi s mocí přebý­ vá v Kristově Církvi,mohlo by se stát,že ně­ kdo by zakusil takové působení moci, okusil dobrého Božíhd slova a divů budoucího věku , a přesto by znovu upadl a zahynul. Mocná čin­ nost a působivá služba Ducha Svatého jako Bo­ ží Osoby přebývající v Církvi se staly jeho podílem,ale nezpůsobily v něm žádné spojení srdce s Kristem. Takový člověk zůstal vzdor tomu všemu nakonec' pouhým vyznavačem,nebot jinak by ono pole muselo vyvést užitečnou ro­ stlinu tomu,jenž je obdělával. Co do principu se může něco podobného stát i dnes. Na^toto Boží přebývání v Jeho domě nás zvlášt živým způsobem upomíná příběh Ananiáše a Zafiry. Tím že oba ti neštastní lidé pokou­ šeli a obelhali Ducha Svatého,obelhali samého Boha./Skut.5,3-4/ Také slovo apoštola v 1.Ko­ rint. 14,25: jestliže by ve shromáždění všich­ ni, vedeni Duchem,prorokovali,a mezi shromáždě­ né by všel někdo nevěřící,byl by ode všech usvědčován a posuzován,a padna na tvář vyzná­ val by,že jistě je Bůh mezi nimi, - také toto Písmo dokazuje stejnou pravdu. Bůh byl nejen v jednotlivcích,kteří tam mluvili,nýbrž také y ostatních shromážděných věřících, v Církvi. Jako v prvním případě nešlo jen o určitého úda,nýbrž o NĚJ; Jemu byl lháno; On tu byl.To, že časem se dovnitř vkradli falešní bratři, pouzí vyznavači,že mohli přijít nepraví a zlí dělníci,ba dokonce svůdcové,nezměnilo nic na skutečnosti: Bůh byl a zůstal ve Svém domě. To je mocná a slavná útěcha pro dnešní dny rozmohlého úpadku. Nemáme žádné zaslíbení,že tu Církev bude opět stát v původní,počáteční kráse a slávě, - naopak,podle Božího slova bude stále víc přibývat zkaženosti, až,jako kdysi v Israeli,už "nebude žádné lékařství"

- 87va nevěrnou svědkyni Ařestanstvo/ zasáhne soud bez milosrdenství a její svícen bude na­ věky vzat. Ale věřící,kteří se s prostným srdcem chápou Boží pravdy a navracejí se k tomu,co bylo od počátku,smí plně a cele počí­ tat s tím,že Bůh je neproměnítělně tentýž,že. Jeho myšlenky v Kristu jsou tytéž, a že tatáž je také Jeho pravda. U Něho "není proměnění ani stín změny."/Jak.1,17 -dle pův./ Dnes ja­ ko vždy zůstává pravdou,že "i vy spoluvzděláváni jste v příbytek Boží v Duchu", že "Bůh je uprostřed nás",jestliže s důvěrou v zaslí­ bení našeho drahého Pána a Spasitele,jsme shromážděni v Jeho jménu. Milý věřící čtenáři! Stala se ti tato pra­ vda vzácnou? Je pro tebe přítomnost Ducha Svatého skutečností víry,plnou slavného potě­ šení, když Boží Církev je shromážděna v Páně den k velebení anebo v jiné době k modlitbě nebo k vzájemnému vzdělávání? Počítáš s tím, že Pán je opravdu uprostřed? Anebo myslíš více na ty,kdo tvoří sbor,anebo dokonce jen na těch málo osob,které se zpravidla modlí anebo slouží Slovem? Ó. nezapomínejme,že je je­ dna živá,Boží Osoba,s níž smíme počítat,a o níž víme,že dlí v našem středu,a že z těch ve jménu Ježíše shromážděných tvoří předsta­ vitele Boží Církve, jak to nemůže činit nic jiného! Bohu se v těchto posledních dnech .histo­ rie Jeho Církve na zemi líbilo probudit srd­ ce i svědomí Jeho lidu a upoutat je na tuto pravdu. Budiž za to chvála Jeho jménu! Ale jako vždy je i nyní velké nebezpečí,že prav­ da může být uchopena pouhým rozumem,ale zů­ stane neuskutečněna vírou, že o pravdě bude­ me dovedně mluvit,ale neuvedeme ji praktic­ ky v život, anebo také že ji postupně nechá­ me stát se věcí zvyku,takže se naší duši

- 88 ztratí její -vážnost, její svěžest i vzácnost. V obou případech dojde k stejně žalostnému výsledku. Kéž nám Pán všem hluboce vepíše do srdce,že ne počet,ani vyznání ani cokoli po­ dobného nedává sboru právo být Boží Církví, nýbrž jenom Boží přítomnost skrze Jeho Svaté­ ho Ducha !

8 • ~J_e_ęL2_2___ í_l„l_2___ ,2_ _ _ i _ 2

2 _2_

D_ u__c__ h_i

’’Skrze jedngho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme,bučí Židé,buá Rekové, bud služebníci /=otroci/,neb svobodní,a vši­ chni napojeni jsme v jednotu jedním Duchem." /l.Kor.12,13 -dle pův./ V předcházejících oddílcích jsme se už letmo dotkli úzkého spoje­ ní věřících /jednotlivců i všech společně/ s Kristem có jejich oslavenou Hlavou. 0 tom je ale třeba uvážit podrobněji. Věřící tvoří tělo Kristovo a každý jedno­ tlivě je údem toKo~Těla. "Nebot jakož v jed­ nom těle mnohé údy máme,ale nemají všichni údové stejného díla /nebo: funkci/,tak jsme, mnozí, jedno tělo v Kristu, jednotlivě však jedni druhých údové."/Řím.12,4-5 -dle pův./ Je to jednoduchá,srozumitelná řeč. My, mnozí, jsme jedno tělo v Kristu. Jakožto příbytek Boží skrze Ducha,jako Chrám svátý v Pánu má Církev přirozeně své místo na zemi, ale díváme-li se na ni jako na tělo,vstupuje více do popředí Její spojení’ :s Kristem jakožto Hlavou v nebesích. Jsou i jiné rozdíly mezi těmi dvěma poměry,ale tento je obzvláší důležitý. Nuže oba, jak první,tak i druhý jsou založe­ ny na dokonaném díle vykoupení a nelze si od nich odmyslit osobní přítomnost Ducha Svatého. "Pokřtěni budete Duchem Svatým po nemnohých těchto dnech," řekl Pán učedníkům shromáždě­ ným kolem Něj krátce před Jeho nanebevstoupe-

- 89 ním a vyjádřil tím jednu z nejmocnějších čin­ ností Ducha Svatého v souvislosti s Jeho po­ stavením jako oslaveného Syna člověka^po Bo­ ží pravici. I když rozum učedníků neměl ten­ krát o té pravdě dost jasna,presto byli po­ křtěni jedním Duchem,aby byli jedno tělo, v němž jakékoli národnostní odlišnosti i roz­ díly v postavení jsou navěky odstraněny. Zde už není ani Židů ani Řeků,ani otroků ani lidí svobodných, všichni jsou v Kristu jedno a jsou napájeni jedním Duchem. Nemusím snad, zdůraznit skutečnost,že toto je znovu jedině pravda Nového Zákona. Čtenář jistě také dob­ ře ví,že její zjevení bylo Bohem svěřeno je­ nom jednomu apoštolovi. Ne snad,že by tuto pravdu jiní apoštolově a novozákonní proroci neznali, ale byla skrze zvláštní zjevení oznámena jenom apoštolu Pavlovi,aby ji,jako nádoba k tomu připravená,předal pod vedením Ducha Svatého věřícím. Už na cestě do Damašku se dostalo té vy­ volené nádobě jakoby v zárodku té úžasné pra­ vdy,která byla až dotud úplně neznámá."Já jsem Ježíš,kterého pronásleduješ" ,zaznělo mu v odpověá z nitra nesmírné slávy,která záři­ la kolem něho s nebe. Ježíš Nazaretský, ukřižovaný, člověk vzkříšený skrze neskonalou velikost Boží moci,byl v nebeské slávě,a ten­ to člověk byl sám Pán ! Ano, Pán se činil za­ jedno s těmi,které Saul s takovým fanatismem nenáviděl a pronásledoval:"Saule, Saule,proč Mne pronásleduješ ?" Jaké to odhalení! A ono se stalo východiskem i základem služby toho velikého apoštola. Už Petr vydával svě­ dectví, že toho Ježíše,kterého Israel zavrhl a přibil na kříž, Bůh vyvýšil po Své pravici a učinil Ho Pánem a Kristem /Skut.2,36/,ale svědectví Pavla šlo rázem mnohem dál. Petr a oněch dvanácte vydávali svědectví,protože by­

- 90 li s Ježíšem od počátku /Jan 15,27/,ale Pa’sel nepoznal "Krista podle těla". Jemu se zjevil oslavený Pán a ustanovil ho ke službě,a skrze mocné působení a pod bezprostředním řízením Dpcha Svatého byl oddělen k práci,k níž ho Bůh povolal./Skut.13,2/ deho Evangelium bylo "Evangelium slávy"/2.Kor.4,4/, jeho východi­ skem: Pán slávy, Boží Syn, a to v Jeho spoje­ ní s Jeho tělem zde na zemi. Byl nositelem svědectví o jednom těle,které,složeno ze Ži­ dů i z pohanu,je spojeno v jedno s Kristem vyvýšeným po Boží pravici. Těmito dvěma veli­ kými pravdami: Kristem - Božím Synem, a Kri­ stem - nebeskou Hlavou Jeho těla, se od sa­ mého začátku vyznačovala služba tohoto apoš­ tola. jistěže byl postupně uváděn do veškeré plnosti těchto pravd,které až dotud byly skryty v Bohu,ale již od první chvíle počal rozumět tomu velikému tajemství,že Boží Sýn, člověk oslavený v nebesích,a Jeho pohrdaní a krůtě pronásledovaní učedníci zde na zemi byli jedno. Utváření těla,Církve,skrze Ducha Svatého je odpovědí na vyvýšení a oslavení člověka po Boží pravici. Zatímco první Adam na zákla­ dě svého chování musel být ze zahrady Eden vyhnán, poslední Adam, člověk s nebe, na zá­ kladě Svého díla,skrze něž Boha ve všech smě­ rech plně oslavil,vstoupil na nebe a posadil se na trůnu slávy. A tu pak Bůh provádí věč­ nou uloženou radu Své lásky a utváří skrze Svého Ducha Svému Synovi nevěstu,utváří tělo Jemu, oslavené Hlavě na výsostech. Co bylo celévvěky a po celou řadu pokolení skryto,co naplňovalo a řídilo Boží srdce už od doby "před založením světa", vyšlo _nyní najevo. Adi jak bolestné,že tolik Božích dětí,třebaže jsou jinak upřímné,je tak málo hotovo vejít do těchto slavných myšlenek jejich Otce. Na­ místo aby se nechaly vést Duchem Svatým tam,

- 91 kde je nyní Kristus, a aby v oslavení Krista a v sestoupení Ducha Svatého viděli první uplatnění Páně práv na zemi a úplně nové roz­ vinutí nebeských rad, obírají se stále /po­ dobně jako učedníci v období mezi Páně vzkří­ šením a nanebevstoupením/ viditelným světem a očekávají pro tuto zem veliké věci. Každý pozorný čtenář Písma ví dobře,že Bůh má i pro tuto zem slavné plány,aíe právě tak by měl vědět, že nyní není doba k jejich rozvinutí, ale že k tomu dojde teprve až Kristova Cír­ kev opustí tuto zem a Boží soudy srovnají a připraví půdu pro nastolení království Syna člověka. Nezachovávání pravdy,že jest jedno tělo, Shromáždění anebo Církev Boha živého, která není z tohoto světa, která nemá nic společného s během tohoto světa, ale je co do svého původu,charakteru i povolání nebe­ ská - anebo dokonce zanedbávání této slavné pravdy mohou doprovázet nejvýš vážné násled­ ky. Musí to|zarmucovat Ducha Božího,který se­ stoupil zvláště proto,aby o tom vydával svě­ dectví, a aby nás uváděl ve všelikou pravdu. Boží Syn vstoupil jako člověk do slávy,kte­ rou měl dříve než byl svět. Uvedl,abychom tak řekli,ve Své Osobě člověčenstvo do Boží přítomnosti. Zvítězil nad Satanem,vyvedl jaté zajatce,a obdržel dary v člověku /tj.co člo­ věk/ a pro člověka. /Z.68,19ý Efez.4,8/ Duch Svatý svědčí o této slavné a požehna­ né skutečnosti. Kdo jiný by to mohl? Kdo by mohl oznamovat slávu nebeského člověka,zje­ vovat Boží rady v souvislosti s oslaveným Sy­ nem člověka? Jedině Bůh Duch Svatý je dokona­ le zná. a přišel,aby jasně ukázal, aby osla­ vil Krista. Nuže jaký je výsledek,jaké ovoce ^eho příchodu? Utváří jedno tělo,Shromáždění aneb Církev,"plnost Toho,který všechno ve všech naplňuje". Hlava bez těla je neúplná. Podobně i Kristus v tom novém postavení,které

- 92 tří,třebaže Svou slávou naplňuje nebe a zemi, nebol "ten,kterýž sestoupil,Ont jest kterýž i vystoupil, nade všecka nebe?a"/Efez.4,9-10/,by byl neúplný bez Svého těla. Tělo jest Jeho pl­ nost, Jeho doplnění. Jak vznešené a zároveň lí­ bezné pomyšlení ! Ale poznamenejme,že Hlava nemůže mít více těl. ífyšlenka o vícerých tělech v podobě raz­ ných křestanských korporací je Písmu naprosto cizí a je přímým opakem činnosti Ducha Svaté­ ho. "Jedno jest tělo,a jeden Duch,jakož i po­ vol ání jste v jednu naději povoláňí svého." /Efez.4,4/ Je,zel,příliš dobře známo,že dnes je mnoho církví a korporací /tělu podobných organizací/,ale každý věrný křestan,který má na srdci slávu Svého Pána,musí nad tím plakat a zdržuje se všeho,co v tomto směru neodpoví­ dá Božím myšlenkám, ó kéž by všichni věřící, kteří se slovy neb činy spojují s lidskými zásadami o shromažďování Božích dětí,si ve svých srdcích i svědomích luvědomili, jakou škodu působí Pánu Ježíši', a v jakém úplném opaku jsou proti Božím myšlenkám,týkajícím se oslavení Syna skrze Ducha Svatého poslaného na tuto zem. Řekli jsme už výše,že oznamování pravdy o jednom těle bylo svěřeno výhradně apoštolovi Pavlovi; nalézáme ji jenom v jeho spisech.To­ mu lze dobře rozumět. Ta pravda byla cizí apoštolům,kteří byli vysláni živým Kristem zde na zemi. Jsou to především Epištola, Efezským a 1.Epištola Korinlanům,které probírají tuto pravdu. Vvostatních Epištolách se Pavel o ní často zmiňuje,ale podrobněji ji nerozvíjí. V Epištole Římanům o ní mluví jenom na jednom místě,které už bylo uvedeno /12?5/. Podívej­ me se tedy podrobněji na 12.kapitolu l.Kor., která se obírá výhradně uvažovaným předmětem a dává nám /spolu se 14.kapitolou/ naučení a

- 93 směrnice platné pro všechny časy,dokud Církev a Duch Boží budou zůstávat zde na zemi. Duch Svatý neutvápí jenom tělo Kristovo tím že shromažďuje Jeho údy a tak úzce je spo­ juje s Kristem, že tomu celku,totiž Kristu a Církvi,může dát jméno: "Kristus”/12.verš/,ný­ brž také přebývá a působí v Církvi čili těle. V tom ž ivem organi srnu,kt erý se zdá být tak slabý a málo vážený,jest v činnosti úžasná,Bo­ ží moc.Říkám: jest,protože tato moc je tu po­ dnes, třebaže skrze nevěrnost člověka a nepořá­ dek,který on uvedl,jí jsou činěny tak veliké překážky v rozvíjení její činnosti. Tedy i dnes s ní víra může počítat,a tam,kde to dělá,pod­ dávajíc se jejímu vedení,nepořádek zmizí a vzdor jinak všeobecnému úpadku se projeví po­ žehnané účinky její přítomnosti. Na počátku té kapitoly /l.Kor.12/ jsme pou­ čováni, že Bůh si nepřeje,"abychom nevěděli o duchovních darech".On tak rád působí,aby Jeho děti mohly rozumět Jeho myšlenkám,pronikat do nich. Chtějme tedy s pozorným uchem naslouchat těmto naučením. Co se týče Boha a lidí působí na tomto světě dvě mocnosti. Je tu duch bydlí­ cí v synech neposlušnosti, a Duch Svatý,který pracuje v Božích dětech. Ten první rozněcuje člověka ke vzpouře proti Bohu a proti Jeho Kri­ stu, ten druhý působí poslušnost vůči Ježíši jakožto Pánu,nebot toto je důležitý bod,o nějž zdě hned napočátku jde a který je základem vše­ ho. "Žádný v Duchu Božím mluvě,nezlořečí Ježíši a žádný nemůže říci: Pán Ježíš,jedině v Duchu Svatém", to znamená,že Duch Svatý vydává svě­ dectví,^ Ježíš je Pán, i když,jak později uvidíme,sám není omezován a rozděluje Své dary tak,jak chce. Této skutečnosti je podřízeno vše. 0 něco dále čteme:"Rozdílní pak jsou darové milosti,ale tentýž Duch,a rozdílné jsou slu­ žby, ale tentýž Pán,a rozdílná jsou působení, ale tentýž jest Bůh,kterýž působí všechno ve

všech"./4.-6.verš -dle pův./ Zde nenalézáme přesně Trojjedinost /Otce,Syna a Dúcha Svaté­ ho/ jako v jiných místech Písrna,nýbrž Boha, Pána a Ducha působící v Církvi na zemi.Úplně byla zapomenuta tato pravda,že zde na zemi v Boží Církvi jsou dary a milosti,služby a pů­ sobení,které všechny závisí a pramení ze sku­ tečnosti, že Bůh je v ní přítomen,nebot Bůh by­ dlí v Církvi skrze Ducha,a ona je zodpovědná počínat si v souladu s touto skutečností a ne­ chávat, v závislosti a svatosti,rozvijet tu moc, která v ní je přítomna. Jestliže si tedy dnes některá obec /pospolitost/ věřících činí nárok na to,že odpovídá tomuto Božímu povolání,jest třeba,aby se v ní nalézaly výše ukázané věci: rozmanitost darů a svoboda,aby mohly působit v prostnosti a závislosti /na Duchu Svatém/, rozmanitost služeb uznávajících jednoho Pána a Jeho řízení, - rozmanitost působení, ale rozu­ mějme dobře, rozmanitost Božích působení,vy­ lučujících člověka a nesoucích slávu jedině Bohu,protože je to On,jenž "působí všechno ve všech." Tam,kde tyto věci nejsou,anebo kde jsou v učení nebo v praksi zapírány,není Boží Církev. Sbor věřících je jistě dobrá věc,ale jestliže není nic víc než to,nemůže si ve sku­ tečnosti činit nárok na titul Boží Církve. Je to pak jen lidské shromáždění,kde mají význam směrnice a ustanovení lidí. Nikoli přítomnost velikého počtu věřících,byl jich bylo třeba tisíce, nýbrž Boží přítomnost skrze Ducha Sva­ tého je to,jež činí ze shromáždění Jeho Shro­ máždění aneb Církev,kde On může skrze Svého Du­ cha působit jak sám chce. Dary milosti,které v plnosti Božské moci rozděluje Duch Svatý,působí v závislosti pou­ ze na Pánu.I když je sám Boží Osobou pracující neomezeně,používá Duch všech Svých darů k to­ muto cíli. Skrze ně jsme Páně služebníci,niko­ li Ducha Svatého. "Pánu,Kristu sloužíte."Pavel

- 95 se vždycky s hlubokou radostí nazývá "služe­ bník /=nevolník/ Ježíše ^rista", a se zvlášt­ ní zálibou mluví o "našem Pánu Ježíši Kristu',' Zdůrazňuji to,protože je nebezpečí,zvláště dnes, klást tak říkajíc Ducha Svatého namísto Pána. Vede to pak k tomu,že se jednak ztrácí vědomí závislosti na Kristu,který je nyní v nebesích,a dále,protože Duch Svatý působí v člověku a skrze člověka a protože se obírá hlavně těmito činnostmi, že je nebezpečí dí­ vat se více na člověka než na Krista. Duch Svatý nezaujímá místo Pána,ani Hlavy,nýbrž spíše služebníka Kristovy slávy. Třebaže je ve Své Osobě Bůh,jak jsme již víckrát upozornili, líbí se Mu k naplnění Božích plánů sloužit Pá­ nu Ježíši,jako kd^si Syn sloužil Otci.A tím vtiskuje tentýž způsob všem,které používá co Své nástroje: činí z nich služebníky,a jak jsme již uvedli,nikoli Své služebníky,nýbrž služebníky Krista. Každý je zodpovědný Kristu za používáni Jeho daru a je povolán působit jím,kdekoli a jak to chce Pán,a podle toho, jak Bůh umístil každého úda v těle. A8. verš/ Nikdo není nezávislý,a nikdo nemůže říci dru­ hému: "Nepotřebuji tě."/21.verš/ V těle tedy existuje vážná osobní zodpověd­ nost spojená s plnou osobní svobodou,a přesto i vzájemná závislost,& níž se nikdo nemůže vy­ manit. Apoštol mohl na základě svých darů a na základě skutečnosti,že je vystrojen mimořádnou mocí,přikazovat,vést,spravovat atd.,ba dokonce na základě přímých zjevení ode Pána mohl udí­ let Církvi příkazy,ale při tom všem nejen sám zůstával závislým služebníkem,nýbrž o nic se tím nezmenšila osobní zodpovědnost vůči Pánu i toho nejslabšího úda ^eho těla. Jestliže mě­ li všichni takového příkazu uposlechnout,pak jen proto,že to byl příkaz Pána.Ai, byl druh daru jakýkoli - . dar apoštola,proroka,učite­ le, dary uzdravování,pomocníků nebo správy -

- 96 nositel daru zůstával za působení tím^darem zodpovědný Kristu, Pánu, a jen když tím da­ rem věrně sloužil, v závislosti na.Pánu,byl takový dar prospěšný celku a působil k dobru a ke vzdělávání těla. Nu a jako tomu bylo ten­ krát, je tomu co do zásady i dnes vzdor nevěr­ nosti a zkáze. Při této příležitosti bych chtěl upozornit na jeden špatný výraz anebo způsob nepřesného nazírání,s nímž se často setkáváme.Hovořívá se 0 právu,které má věřící k působení sobě daným darem,Toto slovo anebo spíše myšlenka,kterou ono vyjadřuje,totiž že takový člověk má právo provádět svou vůli,a že nikdo druhý se proti tomu nemůže postavit,je křesťanství úplně ci­ zí, Jistěže nikdo nemá právo vměšovat se do ně­ jaké věci,kterou dělám z poslušnosti vůči vý­ slovnému a jasnému Božímu příkazu - "více sluší poslouchat! Boha než lidí" - ale jest­ liže někdo tvrdí,že každý věřící má právo ve shromáždění mluvit,pak tím tvrdí něco,co přímo protiřečí povaze křestanatví.My jsme byli po­ svěceni k poslouchání Ježíše Krista.Církey ne­ ní žádným místem, kde! by člověk mohl uplatňovat svá práva a kde by bylo místo pro jeho vlastní vůli.Jedině Duch Svatý má právo a moc rozdělo­ vat každému tak jak On chce,a naší zodpovědno­ stí je sloužit Pánu s poddaností fodle úmyslu Ducha Svatého,a to ne abychom se v tom sami sobě líbili,nýbrž k Jeho oslavení a k užitku' druhŤch. "Jednomu pak Samému dáno bývá zjevení" ” DueĚa k užitku."/7.verš/ Dar nám tedy neuděluje žádné právo,ale staví nás do zodpovědnosti vůči Pánu.Jiní jsou povinni to uznat,ale to' je něco jiného. Na druhé straně -znovu opakuji- dary ne­ jsou totéž co sám Duch,i když jsou rozdělová­ ny skrze Něj.Mají sloužit k naplnění plánů Bo­ ží milosti pro shromažďování a vzdělávání sbo­ ru. Jestliže tedy například darem jazyků,na

- 97 nějž byli tolik hrdí Korintané,bylo působeno někde,kde nebyl nikdo,komu by to mohlo být užitečné,nebylo to pic víc,než dětinská poše­ tilost. I duchové proroků -a prorokování,jak víme,bylo nejžádoucnějším darem /porovnej 14, 1/- byli poddáni prorpkůro.Korintané svou po­ šetilostí a samoláskou uvedli nepořádek.A jak často se,podobné děje dnes! Zda by apoštol dnes nemusel k mnohým věřícím volat:"Bratří, nebučíte děti rozumem"?/l.Kor,14,20/ Je důležité také upozornit na to,že Duch Svatý,díváme-li se na Něj jako na přebývají­ cího aí v jednotlivém věřícím anebo v celé Církvi,nás vždy povede skrze Boží Slovo a v souhlasu s ním. Stejně jako jednotlivec,jenž se nechává vést Duchem,obdrží z Písma potřeb­ ná naučení a vyrozumění, též projevy moci Ducha ve shromáždění budou vždy muset být v souladu s Božím slovem. To je vážný a důležitý zkušeb­ ní kámen na všechno,co si činí nárok na služ­ bu Páně,at ve shromáždění nebo mimo ně."Po­ slušnost ’’^bezvýhradné poddávání se zjevené vů­ li - tot podmínka,bez níž nemůže být vykoná­ na žádná služba,která se opravdu líbí Bohu.Od­ danost a horlivost na jedné straně,ani veliké výsledky na druhé straně nejsou ještě důkazem pravosti něčí služby. K tomu,jako k čemukoli jinému,nám podal dokonalý vzor náš Pán. Byl poslušný,žil každým slovem vycházejícím z Bo­ žích ÚBT.V tom byla Jeho dokonalost co člově­ ka i co služebníka.Nyní On ovšem zaujímá místo slávy a moci,a jako oslavený,vyvýšený člověk, jako vítěz nad mocí Satana dal dary Svým učed­ níkům. Ale ačkoli jsou tito nádobami,v nichž je moc,která patří Jemu,přesto jim vždy zůstává zodpovědnost konat službu v závislosti na Pá­ nu,Jehož jsou služebníky,v poddanosti Jeho Slovu a k Jeho slávě,at už ve svědectví Evan­ gelia vůči světu,anebo při vzdělávání v Cí­ rkvi.

- 98 Na tom, na této zodpovědnosti vůči naší oslavené Hlavě záleží také povinnost "neuhašo­ vat Ducha" a "nepohrdat proroctvími"./l.Thes. 5,19-20/ 0 napomenutích: "nezarmucujte Ducha" a "naplněni buáte Duchem" jsme už uvažovali v souvislosti s osobní zodpovědností věřícího jakožto chrámu Ducha Svatého."Uhašovat Ducha" je něco,cg se týká spíše shromáždění,věřících společně, oněvadž působení Ducha jsou dána k užitku pro všechny,mají je také všichni uzná­ vat a nepohrdat jimi,nepohrdat proroctvími,! kdyby si Bůh za Svá ústa a nástroj ráčil pou­ žít třeba toho nejjednodušího,nejchatrnějšího bratra s nejmenší známostí.Pohrdat proroctví­ mi,kritizovat a posuzovat bez lásky,vyhledá ­ vat jen_proslovy plné lidské moudrosti a chy­ trosti - to vše uhašuje Ducha a může vést až k Jeho úplnému mlčení ve shromáždění. Kdekdo ví,jak zhoubně se to projevilo v historii křestanské Církve,ovšem dnes ono nebezpečí upadnout do takové léčky je stejně veliké ja­ ko bylo kdykoli jindy.Kéž Pán dá všem Svým milovaným,aby se jednoduše a upřímně vrátili k zásadám,které převládaly na počátku,počíta­ jíce s Ním s dětinnou prostností. On má moc a je hotov udělovat vše,čeho je třeba,a osla­ ví se všude,kde bude sám uznáván co Pán, a kde se bude čekat na mocná působení Jeho Du­ cha v milosti.Není nám třeba dělat něco nové­ ho nýbrž uznávat,coDuch Svatý utvořil a co nikdy neopustí,nebot Jeho přebývání v Církvi a Jeho činnost jsou založeny ne na věrnosti člověka,nýbrž na díle Krista a na neproměnné Boží věrnosti.Je nám třeba jednat vírou* podle Božího Slova,očištovat se ode všeho,co ono od­ suzuje, a být věrnými tomu,co dal sám Bůh.Budou-li někde třeba jen dva neb tři připraveni takto -jednat, Bůh je uzná. Necht nikdo neříká: To jsou věci,které mne nezajímají! Hlavní věcí je mé spasení a spase-

• « "9.9 ní druhých lidi.Zel,ze je mnoho takových,kte ­ ří takto smýšlejí a mluví.Ale já bych se jich chtěl zeptat: bije vaše srdce pro Krista a pro Jeho Církev? Což Bůh nemá ještě vyšší myšlenky a plány než spasit vás a jiné lidi a zachránit před věčným odsouzením? Což On není nade všec­ ko oslaven v Kristu a v Jeho Církvi? Což tu ne­ ní tajemství skryté od věků v Božím srdci,kte­ ré ale On nyní oznamuje Svým dětem? Což nemáte vůbec zrak pro "nevystihlá bohatství Krista"? Což On neoznámil "knížectvu a mocem na nebes­ kých místech skrze Církev rozličnou moudrost Boží"?/Efez.3,10/ Ach,milí bratři a sestry, cožpak vaše srdce netouží více znát Boží vůli a nechce ji lépe činit v tom,co je tak drahé Kristu: v Jeho Církvi ? Ale musíme se ještě podívat na různé způso­ by působení^Ducha Svatého uvnitř Církve. 0 tom čteme:"Nebot někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti,jinému pak řeč umění /=známosti/ po­ dle téhož Ducha,jinému pak víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Du­ chu," dále se hovoří ještě o činění divů, o proroctvích,o rozeznávání duchů,o rozličnosti jazyků,o vykládání jazyků,o pomocnících,sprá­ vcích atd./8.-10. a 28.verš/ Všechny tyto da­ ry byly zastoupeny v Církvi - byla přítomna Boží moc - a zatím co jedna část těchto darů sloužila hlavně k užitku Církve,ostatní měly být znameními pro ty,kdo byli venku,mimo Cír­ kev. Z těch pak zvláště dar jazyků. Zvláště o něm se praví,že nebyl dán za znamení věřícím, nýbrž nevěřícím /14,22/. A bylo to jistě slav­ né znamení o velikosti Boží milostivého lás­ ky, která se neomezovala jenom už na Israel, nýbrž chtěla všem národům,každému jeho vlast­ ní řečí zvěstovat veliké skutečnosti vykoupe­ ní. Právě tak tomu bylo s darem uzdravování anebo působení divů. i3yla to spíše znamení, která doprovázela kázání Slova,než dary milo-

- 100 sti určené věřícím./Žid.2,4/ "Ale to vše působí jeden a týž Duch,rozdě­ luje jednomu každému obzvláště,jakž ráčí."Jak jsou tato slova jednoduchá a jasná,a presto jak jsou vznešená a Božská! Jestliže působení Ducha se už dnes neprojevují stejným způsobem jako dřive,není to tím,že by Duch tu nebyl v téže plnosti jako tenkrát,nebo že by Jeho tou­ hou už nebylo oslaviti Krista,jak tomu bylo za prvních dnů Církve,nýbrž částečně proto,že ty­ to dary už posloužily účelu,k němuž byly dány, a zčásti také proto,že nemohou být vykonávány v téže moci jako kdysi,protože Duchu Svatému brání úpadek Církve a nevěrnost věřících.Vše­ chny dary potřebné "k spořádání /nebo:"k úpl­ nosti", "k zdokonalení"/ svátých,k dílu služby, pro vzdělání těla Kristova",budou zachovány až do konce pobytu Církve na zemi,nebot Pán jest věrný a pečuje a stará se o Své tělo po celou dobu,co toto potřebuje potravu a péči./Efez. 4,11 a 12 a násl./Ale nezapomínejme,že vedle všech velikých věcí,které Pán v dnešních dnech koná,je Církev v troskách,a že uprostřed vše­ obecného úpadku je zde na zemi už jenom věří­ cí ostatek,který má "malou moc”. "^ebot jakož tělo jedno jest a mnoho má údů,ale všichni ti jednoho těla údové,mnozí jsouce,jedno tělo jsou: tak i Kristus. Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tě­ lo pokřtěni jsme... a všichni v jednoho Du­ cha zapojeni /lépe : v jednotu jednoho Ducha napojeni/ jsme"./12.’-13.verš/ Tak i Kristus - jak úžasný to výrok! Nepraví se tu: tak i Církev,a rovněž ne; Kristus a Církev, nýbrž: Kristus.Je to nový člověk Božích uložení,jenž tu je před námi,a my,Církev,jsme Jeho tělo. I když v tom těle je více údů a každý z nich obdržel zvláštní dar k zvláštní funkci anebo službě,přesto všechny dohromady tvoří jedno tělo,všichni byli pokřtěni jedním Duchem v

- 101 jedno tělo,a všichni byli učiněni účastnými tohoto jednoho Ducha,všichni byli napojeni v jednoho Ducha. Duch i^vatý je živou mocí,která proniká všechny údy toho těla složeného ze Ži­ dů i z pohanů,’’pohané jsou spoludědicové a jednotělní,i spoluúčastníci Jeho zaslíbení v Krir stu Ježíši"./Efez.3,6/ Všichni,kdo byli spase­ ni Boží milostí od chvíle smrti a vzkříšení Arista, všichni,kdo uvěřili v Ježíše,byli uve­ deni do tohoftěla,které spolu tvoří .Není ani jeden,komu by se toho nedostalo. Všichni byli pokřtěni Duchem Svatým,a to ne k tomu,aby pak dál byli izolovanými jednotlivci,nýbrž aby ty­ li údy těla,které Duch Svatý přišel na tuto zem utvářet. Každý křestan jistě má a podržuje si osobní požehnání ve svých stycích s Bo­ hem, ale vedle toho nás Bůh všechny dohromady postavil na společnou půdu,a to nejen jakožto jeden lid,anebo jako děti jedné rodiny,třeba­ že to obojí je pravdou,nýbrž jako údy jednoho těla,nerozdělitelně spojené s Hlavou i navzá­ jem. , Tatddrahá pravda je věcí víry jako i spase­ ní , vysvobození a synovství: jecní osvědčování a uvádění v život věřícím nemůže pocházet z ničeho jiného než z víry a spolu s tím z ustavičného zříkání se sebe sama. Víme ale,že ta pravda je nejvýš vzácná Božímu srdci a že Boží Syn musel položit Svůj život,aby ji vy­ vedl na světlo. Znovu se tě,věřící čtenáři ptám; víš,že jsi údem těla Kristova? A. jestliže to víš,chováš se v souladu s touto skutečností? Přítomnost Ducha Svatého je dnes právě tak jistá,jako byla za doby,kdy apoštol psal své Epištoly. Neměl bys tedy s radostí uznat jednotu,kterou Bůh utvořil,podrobit se jí a podle toho se prakticky zařídit? Všichni,kdo to prakticky učiní,dosáhnou jistě jednoho a téhož cíle.Duch Svatý působí a řídí i dnes, stejným způsobem

- 102 -ačkoli třeba ne toutéž mocí jako kdysi- všu­ de,kde je Mu dána volnost působit,a rovněž Bo­ ží slovo se nezměnilo, ó kéž by jen všichni vě­ řící byli jednoduše poddáni Božímu slovu! Tu by v nich ve všech Duch Svatý brzy vzbudil je­ dno přesvědčení,jednu mysl,a vedl by je toutéž cestou.Když ale téló,naše "já" je tolik Činné! Proto se názory různí a.vzdalují věřící od se­ be. Ano,kéž bychom aspoň učinili konec se vším, co odporuje Božímu slovu,s tolikerými nábožen­ skými organizacemi a lidskými tradicemi,které se příčí pravdě a kladou překážky působnosti Ducha Svatého, - a člověku dávají místo,které mu nepatří. V 18.verši uvažované kapitoly čteme:"Ale zřídil Bůh údy,jeden každý _z nich v těle,tak jakž chtěl", apotom /24«a násl.verše/:"Ale Bůh tak způsobil tělo...,aby nebyla roztržitost v těle,ale aby údové jedni o druhé pečovali... Vy Pa> jste tělo Kristovo a jednotlivě údové." Tělo není ,jeden úd,nýbrž mnohé údy a všichni potřebují jedni druhé a jsou užiteční na tom místě,které jim Bůh přiřknul,at už je to ru­ ka, noha, oko nebo ucho.Každý má svou zvláštní funkci a všichni jsou potřební,jak slabí tak silní.Jak blahý soulad by mohl a měl v tom těle vládnout! Ale,žel,jak brzy se ukázal ne­ pořádek a nejednotnost a od té doby nabyly vr­ chu roztržky. Křestané jsou navzájem rozděleni. Ale Bohu chvála! Duch Svatý stále působí. On stáčírna každou dobu a na jakoukoli situaci. Třebaže je všechno slabé a chatrné,Duch Svatý není oslaben,a co se týče nás,záleží vše na tom,jak věříme přítomnosti a působení Ducha Svatého,a dále jak nám jsou tyto věci skuteč­ ností. Je známým,velmi požehnaným faktem,že On i dnes rozděluje dary Své,jak chce, a to různé dary, jednomu ten,jinému jiný,takže víc než kdy jindy pracuje k tomu,aby vsrdcích věřících byla ona pravda o jednotě těla živá.

- 103 Kéž bychom tedy s vděčností a bez závisti ty rozmanité dary uznávali,a kéž bychom Pána chvá­ lili a také Ho prosili,aby ti,kdo ty dary ma­ jí /a s nimi všechny drahé Boží děti/,yíce uznávali a byli vděční,že Bůh jim dal místo v^ těle, a že jejich činnost,at už jsou evangelisty»pastýři nebo učiteli,by měla být.zaměřena výhradně k shromaždováni a vzděláváni udu těla, Církve! Kéž nám Bůh všem dá hlubší.porozumení "tajemství Kristovu”. On může učiniti mnohem víc než my jsme schopni prosit nebo pomyslet. "Jemu buď sláva v Církvi skrze ^rista Ježíše, po všecky věky věků.Amen!" ^ěhem našich úvah jsme už víckrát uvedli verše ze 4.kapitoly Epištoly Efezským.Pohleďme ještě na tuto významnou a naučením bohatou část Písma.Rovněž zde je v popředí pravda o těle Krista,třebaže jiným způsobem než v l.Kor.12 nebo 14. Zatímco v oněch kapitolách je Církev, tělo Krista,viděna jako místo působení Ducha Svatého zde na zemi, -_0n v ní nyní je,působí v těle podle Boží moci i,a v jistém smyslu jako Páně služebník - ve 4.kepitole Efezským ji vi­ díme v jejím spojení s Hlavou v nebesích.Nemluví se tam proto vůbec o Duchu Svatém,ani o údech a o jejich rozmanitých funkcích.Rovněž není předmětem vnitřní správa ani služba Cír­ kve,nýbrž spíše láska Krista k Jeho tělu,Jeho něžná péče o každého úda těla. On živí.a peču­ je o ni jako o Své vlastní tělo.Vstoupil .na ne­ besa a ůeho tělo,i když se ve skutečnosti .nalé­ zá na zemi,je tu viděno ve spojení s Ním,jako jeden celek s Ním na místech nebeských.ON je to také,jenž udílí Svému tělu dary. ON,"jenž vstoupil nade všechna nebesa,a jenž nyní napl­ ňuje všechno ve všech,je pramenem,který nikdy nevysychá,z nějž plyne tělu všechno,čeho ono potřebuje."Ale jednomu každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova,"/7.veřš,

- 104 porovnej také-8.a 11.verš/ Je to zcela přiro­ zené,že jestliže v popředí je Jeho Osoba,my jsme hned uváděni do spojení s nebem,zatímco hovoří-li se o Duchu Svatém,je náš zrak upou­ táván na zem,nebot zde na zemi působí Duch v Církvi, k Boží slávě. Z téhož důvodu zde nevidíme dary,které byly znameními Boží moci se zřetelem ke světu, měly co Sinit se zlem v Církvi,sloužily k držení těla na uzdě: jazyky,dary uzdravování,působení divů,pomocníci,správci.Naproti tomu ty,jejichž předmětem je shromažďování a vzdělávání Církve, jsou, zde zastoupeny všechny.Vidíme tu apoštoly, proroky,evangelisty,/pastýře i učitele.Láska Kri­ sta k Jeho Církvi a Jeho něžná péče o ni jsou zde tedy hlavní věcí,a s tím. v souladu to,co je dáno Církvi k zjevování jejího poměru k ne­ beskému Křistu,aby byla vyvýšena na místa ne­ beská, aby jí bylo dáno v Duchu dospět k míře plného růstu plnosti Křista,a tak aby byla ostříhána od jakéhokoli vlivu bludu a cizích učení a rostla ve své nebeské povaze a v Jeho plnosti.Takový je zde způsob darů.Mají sloužit "pro spořádání /"k úplnosti","k zdokonalení"/ svátých,k dílu služby,pro vzdělání těla Kristo­ va".Mají zde zůstat až do konce,zatímco takové­ to ujištění není dáno o jazycích, ani o čemkoli, co je označeno jako působení divú. X/ Vše,če­ ho je třeba pro dobro Církve,dokud je zde na zemi,vše,co působí na srdce a na svědomí a utváří duchovní rozumnost a soudnost,bude Pán udílet tak dlouho,dokud nebude dosaženo cíle. Jaká milost,že to víme,a že s tím můžeme po­ čítat, spoléhajíce jednoduše na Boží slovo. Poznamenejme ještě,že co se týče oněch, růz­ ných darů,vyjmenovaných v té kápi tole,apošto­ lově v určitém smyslu netvoří část těla. Oni X/ Konec konců každý dar jakožto přicházející shůry a působený Duchem Svatým je zázračný dar.

- 105 shromažďují jako přímo k tomu účelu Pánem poslaní a na základě zplnomocnění,která jim by­ la Bohem udělena. Udílejí Církvi příkazy a směrnice. Ve 20.verši 2.kapitoly Jsou spolu s, proroky nazváni základem chrámu,jehožto úhelním kamenem je Kristus. Dům,abychom tak řekli,je vzděláván na nich.Dílo viděné v položení zá­ kladu chrámu podle zjevení obdržených shůry,je tam dokonáno. V jiném smyslu měli ovšem apošto­ lově samozřejmě své místo v těle stejně jako každý jiný úd. Vedle apoštola Pavla a dvanácti byli' také jiní apoštolově,jako například Bar­ nabáš. /Porovnej Rím.1’6,7; Zjev.2,2./ Evangelista má svou práci ve světě,ale vždy ve spojení s Církví.I když ve svém díle je v určitém smyslu na Církvi nezávislý,jako osoba však vždy zůstává v závislém poměru na Církvi. Ale Církev by neměla nikdy vysílat evangelisty. To je záležitost samého Boha,třebaže ti,které On vysílá,vycházejí z Církve. Boží slovo spoju­ je pastýře a učitele a obojí jsou povahou své služby úzce spjati,nebot ostříhat a pást,vést a učit skrze Boží slovo jsou zřejmě práce,kte­ ré jsou blízce příbuzné. Pastýř jde za ovcemi, které evangelista shromáždil,ostříhá stádo,bdí rad jeho dobrým,staví se proti zlu,které chce proniknout a snaží se udržet nohy svátých na úzké cestě,tím že na srdce a svědomí uplatňu­ je Slovo,které zvěstuje učitel.Učitel vykladá, učí,správně rozděluje Slovo pravdy,vzdělává skrze ně,uvádí do něj,odhaluje zlá učení atd. , Velmi často bývají obavty dary spojeny v jedné osobě,vzájemně se doplňují a namnoze se prolí­ nají. z Nuže všechny tyto dary udili Pan. ON co oslavený člověk obdržel dary a rozdělujeme Svému lidu,a Satanova moc temností nemůže nic proti Němu ani proti moci,která působí v Jeho poslech. Satan je poraženým nepřítelem. Ter, jenž držel zajaté,byl sám zajat,a Bůh pokoje

- 106 ho brzy potře pod naše nohy./Řím.16,20/

9. - 2_u_c_h_________________ Y___ Z_j_e_v_e_n_í__t "Milost vám a pokoj od Toho,kterýž jest,a kterýž byl,a kterýž přijití má,a od sedmi Du­ chů,kteříž jsou před obličejem trůnu Jeho, a od Ježíše Krista,jenž jest svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých,a kníže králů země!" /Zj. 1,4-5/ Chyběl by velmi důležitý rys v tomto obra­ zu, kdybychom na závěr se nepodívali na Osobu Ducha Svatého,jak nám je představena ve Zje­ vení .Jako sama ta Kniha nese prorocký a soud­ covský ráz,podobně i Duch Svatý Se zde objevu­ je hlavně jako Duch proroctví,jsa sám v nebi, a,ukazuje budoucnost věřícím,kteří žijí na ze­ mi, a dále jako Duch soudu. Dokonce ani v dopi­ sech adresovaných sedmi -isborům v Malé Asii, které jsou tam viděny jako zástupcové Církve v její zodpovědnosti na zemi,se Duch Svatý ne­ nalézá v Církvi,nýbrž mluví k ní.Topení Duch, jenž přebývá v jednotlivém věřícím,ani jenž rozděluje dary a působí v Církvi tak,jak chce, nýbrž jako sám Pán je tu viděn v kněžské a soudcovské povaze»procházeje se uprostřed se­ dmi zlatých lamp, je Duch Svatý venku,soudí a varuje sbory:"Kdo má uši,slyš,co Duch praví církvím." A zatímco ve všech ostatních spisech Nové­ ho Zákona jde o Ducha nebo o jednoho Ducha,ve Zjevení náhle čteme /bezpochyby že v souvislo­ sti se sedmeronásobnou duchovní mocí v Iz.ll, 2/,že je sedm,Duchů před Božím trůnem.Tento zjev je tak nápadný,že pozornému čtenáři Knihy Zjevení ukáže,že se nalézá na úplně nové pů­ dě. Minula doba Boží milosti,v níž On zjevoval ono úžasné tajemství o Kristu a Církvi,skryté

- 107 v Něm od věků, - nadešla doba soudu. Sám Bůh se tu zjevuje na trůně soudu.Vše,co je v nebi i na zemi,je souzeno: církev,člověk co takový, moci světa,démonové atd. A vidí-li prorok "se­ dm duchů",ukazuje nám to ony tak rozmanité stránky dokonalosti Ducha,jak se rozvíjejí v cestách Boží vlády vůči zemi a jejím obyvate­ lům. Proto je viděn "před trůnem Božím".Ve 4. kapitole se ukazuje v podobě "sedmi ohnivých lamp" hořících před trůnem,a v 5«kapitole se­ dm očí Beránka,hotovíčího se otevřít knihu dě­ dictví a rozlomit její pečeti,je nazváno "sedm Duchů Božích,poslaných'na všecku zemi". Cílem Božího působení už není milost a požehnání ný­ brž spravedlivý soud provedený s Boží mocí a s plnou znalostí všeho. Duch tu je před námi ne už jako drahý Boží dar Jeho Církvi,nýbrž jakožto mohutná působící síla soudcovské moci Beránka,jako Duch soudu,který všechno zpytuje a vše uvádí na světlo. Ovšemže i v těch hroz­ ných dnech budou na zemi věřící, lidé znovuzro­ zení skrze moc Ducha, Jím vedení a posilovaní ve svém svědectví; avšak způsob Jeho působení v nich bude jiný než je’ dnes. Zatímco dnes pře­ bývá ve věřících jakožto Duch obecenství a uvádí je do veškeré plnosti toho,co jim je dáno v Kristu,bude v oněch dobách konce znovu půso­ bit po způsobu Starého Zákona,a bude jako Duch proroctví,jenž nebydlí zde na zemi /spojujíc srdce vykoupených s nebem/,nýbrž jako Ten,jenž jim bude ukazovat budoucnost,a co oni obdrží, až se Kristus zjeví a zahladí jejich neprátely.Proto také svati té poslední doby volají o Boží pomstu. __ Ale na konci Knihy,když okruh prorockých sdě­ lení o Božích cestách v soudu je uzavřen,obra­ cí se Pán ke Své Církvi zde na zemi a ohlašuje se jí v souvislosti s její nebeskou nadějí ja­ ko skvoucí jitřní hvězda,a čteme:"Duch i nevě­ sta řkou: Poje!!" To už není sedm Duchů,které jako ohnivé lampy hoří před Božím trůnem -

- 108 symboly soudu tu už neděsí náš zrak. Ne,je to Osoba,tak dobře známá Nevěstě,Duch Svat;/ po­ slaný s nebe na tuto zem, Božský Posel,který ji má přivést z daleké země k milovanému Ženi­ chovi, - který ji pečlivě vedl napříč pouští a chystá se tu dosáhnout cíle Svého poslání. V plném souladu s city Nevěsty touží opustit tu­ to zem a uvést ji, ovoce Svého působení, tam, kde bude po boku Božího Syna,vysvobozena od ja­ kéhokoli nebezpečí i pokušení,sídlit ve slávě od věčnosti ku věčnosti. "Kdo je ten muž,kterýž jde po poli proti nám?" ptala se kdysi Rebeka,když se blížila ke konci své dlouhé' cesty a spatřila Isáka,jak jí jde vstříc.A Eliezer odpověděl:"To jest pán můj." Brzy tomu bude podobně, - ó kdo by~mohl vypsati,co bude v té chvíli prožíváno? Naše ce­ sta skončí. Náš věrný Pán nám půjde v ústrety, a Duch Svatý,který po celou dobu dlouhého puto­ vání pouští tak často posiloval naše srdce a naše duše,mluvě nám o Ježíši,obrátí zraky všech na Toho,kterého přišel oslavit. Milý čtenáři.Uvažovali jsme spolu o úžasném předmětu a jistě cítíš jako i já,že jsme opra­ vdu jen málo pronikli do jeho hlubin a výšin, že jsme se vskutku jen velmi lehce dotkli slá­ vy vznešené a Božské Osoby Ducha Svatého. Ale budiž Bohu chvála,že nám ji dal poněkud rozez­ nat a poznat! ON má moc udělit nám víc. A již to málo,co jsme schopni pochopit,v nás probou­ zí touhu po dokonalosti a dává nám už nyní předokoušet plnost,která je postavena před naše srdce a připravena pro nás.A tážeme-li se,co je středem veškeré té slavné plnosti,předmětem a cílem veškeré činnosti Ducha Svatého,počátkem i koncem všech Božích cest? pak je odpovědí: JEŽÍŠ - JEŽÍŠ - JEŽÍŠ ! Ten,jenž řekl: "JÄ,JEŽÍŠ,poslal jsem" Svého anděla... JÁ JSEM KOŘEN A ROĎ DAVIDŮV,JASNÁ HVĚZDA JITŘnTT*

- 109 "A Duch i Nevěsta řkou: Po,?3. A kdož slyší, rciž: Přiučí. A kdo žízní, přijdiž, a kdo chce, naber vody života zdarma!"