Dary Ducha svatého 9788071120339, 8071120332 [PDF]

Zitiervorschau

DARY DUCHA SVATÉHO

Kathryn Kuhlmanová

Dary Ducha svátého Kathryn Kuhlmanová

Biblické citáty jsou uvedeny podle těchto překladů: král. - kralický (1613) E - ekumenický (1985) NS - Nová smlouva, překlad KMS (1994)

Dary Ducha svátého Kathryn Kuhlmanová

Copyright © 1981 The Kathryn Kuhlman Foundation Originally published in English Title: Gifts of the Holy Spirit Author: Kathryn Kuhlman Přeložila: Zuzana Kostrhonová Redakce: Křesťanský život Obálka: Jana Strnadova s požitím motivu Miroslava Marvána Sazba: Milan Hruška

Copyright © 1996 The Kathryn Kuhlman Foundation Czech Translation Publisher: Křesťanský život 735 43 Albrechtice 504 Czech Republic All rights reserved.

119-003-96

ISBN 80-7112-033-2

Obsah

Výklad o Duchu svátém....................................... 3 1. K čemu jsou Boží dary................................ 5 2. „Slávy své jinému nedám“........................... 9 3. „Takto praví Pán“ ..................................... 13 4. Duch svátý: osoba nebo dar? ....................15 5. Dar je dar ................................................... 19 6. Panství Krista............................................. 27 7. Dar moudrosti............................................. 31 8. Dar víry ......................................................35 9. Dar divů činění .......................................... 41 10. Jazyky ......................................................... 53 11. Dar proroctví .............................................. 67 12. Dar rozeznání duchů.................................. 71 13. Dívej se na Ježíše! ..................................... 77 14. Náš veliký nejvyšší kněz ............................ 81 15. Tajemství Boží ........................................... 85 16. Nic už já, a všechno ty ............................... 89

Výklad o Duchu svátém

Duch svátý je Duch Boží. On inspiroval Boží muže starých časů k napsání Písem. Skrze osvícení uschopňuje lidi k tomu, aby porozuměli pravdě. Vyvyšuje Krista. Usvědčuje z hříchu, spravedlnosti a soudu. Volá lidi ke Spasiteli a působí znovuzro­ zení. Utváří křesťanský charakter, potěšuje věřící a udílí jim duchovní dary, jimiž pak oni slouží Bohu skrze jeho církev. Zapečeťuje věřícího pro den ko­ nečného vykoupení. Jeho přítomnost v křesťanu je Božím ujištěním o tom, že jej přivede do plnosti Kristovy postavy. Osvěcuje a zmocňuje věřícího a církev k uctívání, hlásání evangelia a službě.

3

O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli. Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili. Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě nezlořečí Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svátém. Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch, a rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán, a roz­ dílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech. Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.

Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podlé téhož Du­ cha, jinému pak víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu, někomu pak divů činění, jinému pak proroctví, jinému pak roz­ ličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků. Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí. (1. Korintským 12,1 až 11 král.)

4

Kapitola 1

K čemu jsou Boží dary

Budeme se nyní společně věnovat studii, která je jedna z nejzajímavějších a nejpoučnějších. Chtěla bych, abyste do těchto kapitol o darech Ducha svá­ tého vstoupili s otevřenou Biblí a s otevřenou myslí, protože sám Duch svátý se stane naším učitelem. Je to on, kdo má klíč k úspěšnému, plodnému a vítěz­ nému křesťanskému životu, a skrze jeho dary osla­ vujeme Božího Syna, Ježíše Krista. Dostáváme-li se k tématu duchovních darů, musíme dnes čelit dvěma extrémům. Především to je jejich nesprávné užívání. Někteří lidé uvedli nád­ herné dílo Ducha svátého v pohanu, protože užívali jeho nadpřirozenou moc nesprávně. Myslím, že vět­

5

šina z nás by mohla uvést příklady fanatismu, který povstává kolem tohoto učení, a poněvadž toto učení nesprávnou aplikací velmi utrpělo, je tu druhý ex­ trém: Boží děti toto učení zanedbávaly a neznají, co Boží slovo o duchovních darech učí. Aby nebyl nařčen z fanatismu a aby si o něm druzí nemysleli, že vletěl do stejných excesů jako mnozí jiní, vyhýbá se průměrný křesťan při hledání duchovních darů tomu, co učí Slovo Boží.

Chci vás na něco upozornit. Dary Ducha sváté­ ho jsou schopnosti ke službě. Dostáváme je ke služ­ bě, jen ke službě. Pavel jmenoval některé z darů ve 12. kapitole 1. Korintským. Zde bych chtěla dodat něco velmi důležitého. Mluvíme vždy o devíti da­ rech Ducha. Přijímáme jako fakt, že darů je devět, a tím je zásoba vyčerpána. Proč bereme za hotové, že jich je jenom tolik? Proč tak ukvapeně omezu­ jeme Boha? Neomezuj Boha na pouhých devět da­ rů, když jeho zdroje jsou nevyčerpatelné! V listu Korintským jmenuje Pavel devět darů, ale je jich více. Duch svátý rozděluje dary „jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí“. Bůh nás vidí jako jednotlivce a zná nás lépe než my sami sebe a dává nám dary, které jsou každému z jeho dětí šité na míru. Myslíme si, že žijeme v tak moderní a pokro­ kové době, avšak apoštol Pavel se zabýval problé­ my, které se tak podobají mnoha problémům, jimž čelí sbory dnes: nevědomost, co se týká duchovních

6

darů. Tato nevědomost ze strany průměrného křes­ ťana se netýká jen duchovních darů, ale samotného Ducha svátého. Potřebujeme dobré zdravé biblické učení o této třetí osobě Boží Trojice. Zkoumejme proto pečlivě tuto osobu a tento předmět. Je to životně důležité pro službu Božího slova, abychom odhalili, jakou má kdo roli ve službě.

Pamatujte, je jen jediný Duch svátý. On je tou třetí osobou Trojice, která plní nádobu a křtí Du­ chem, který dává dary, nehledě na ten nádherný dar, kterým je on sám! Do věcí Ducha svátého bylo vneseno mnoho nesprávného a děje se tak doposud, přesně tak, jak tomu bylo ve sboru korintské církve, o jehož zmatcích a neřádech máme doklady. Bylo tomu a je tomu tak i dnes pro základní nepochopení osoby Ducha svátého a jeho darů.

7

Kapitola 2

„Slávy své jinému nedám“ (Izaiáš 42,8)

Jsi-li poněkud opatrný, poněkud neochotný přijmout některé věci pod nálepkou „dílo Ducha svátého“, pak jedním z nejlepších kritérií, které ti mohu dát, je toto: Duch svátý bude vždy oslavovat, vždy vyvyšovat avždy uvádětve známost Ježíše ajen Ježíše! Tolikrát jsem si přála, kdybych tak mohla být u onoho velkého konferenčního stolu, když Otec, Syn a Duch svátý pojali plán spásy člověka, slyšet z Ježíšových úst nabídku, že půjde a vezme na sebe podobu člověka. Každý člen Trojice měl na našem spasení určitý podíl a téměř slyším, jak Duch svátý

9

říká: „Já tam budu, abych na sebe vzal dílo oslavení Ježíše na zemi a v srdcích mužů a žen.“

Duch svátý je ten největší agitátor, který kdy žil, a agituje pouze pro jedinou osobu: pro Ježíše, Syna živého Boha. Kdyby sis z toho, co říkám, neza­ pamatoval ani slovo, kdybys z mých poselství nečetl žádné jiné, pamatuj si do konce života: když Duch svátý manifestuje svou moc, bude vždy vyvyšovat a oslavovat Ježíše, žádnou celebritu. Všichni jsme viděli v náboženském díle muže a ženy, kteří dělají všechno na světě, aby získali slávu sobě a svému jménu. Duch svátý neoslavuje nějakého jednotlivce. Nikdy! Oslavuje Ježíše a sám Ježíš řekl: „A já, budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.“ (Jan 12,32 král.)

Pavel, duchovní velikán, jehož dílo provázela moc, měl znamenité poznání. Jednu z nejhlubších věcí, kterou kdy řekl, najdeme v 1. Timoteovi 1,15 (král.): „Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spa­ sil, z nichž já první jsem.“ Přes své velké duchovní zjevení, přes své vrcholné zkušenosti, přes své slav­ né poznání věcí Božích, počítal Pavel sám sebe za posledního, za největšího z hříšníků. Pokládal sebe za nic a nikdy se nepokoušel zbudovat si pro sebe nějaké impérium či vyvýšit sám sebe.

To vysvětluje, proč Duch svátý skrze tuto nádo­ bu, která se mu poddala, vyvýšil Ježíše. A když byl

10

Ježíš vyvýšen, Boží moc slavně proměňovala životy. V tom spočívá tajemství Pavlovy služby i tajemství našeho osobního svědectví o Pánu Ježíši dnes.

11

Kapitola 3

„Takto praví Pán“

Nic není tak mocné jako psané Slovo Boží. Reknu-li něco, a Bible učí něco jiného, pravdu má Bible. Když pastor nebo církev učí jednu věc, a Bible říká druhou, má pravdu Bible. Někdy si mys­ lím, že pro lidi je ze všeho nejtěžší odvrátit se od svých předpojatých myšlenek a vrátit se zase ke Slovu Božímu. Bude to nádherný den, kdy se všichni křesťané bez ohledu na denominace vrátí k Božímu slovu - zpět k onomu „takto praví Pán“. Máme tolik „církvologie“, tolik teorie, tolik vyznání. Exis­ tuje příliš mnoho lidského učení a příliš málo onoho „takto praví Pán“.

13

Dovolte, abych zopakovala, co jsem již řekla: Je pouze jeden Duch svátý, a jestli si myslíte, že to zdůrazňuji příliš, pak snad pochopit to vám pomůže zkušenost, o níž vám nyní povím.

Stála jsem před velkým shromážděním a Duch svátý používal tuto nádobu a mluvil hliněnými rty a zřetelně jsem vnímala pomazání Ducha svátého na svém těle. Duch svátý tvaroval srdce, aby byla při­ pravena přijmout Krista; a pak mne najednou něk­ do z publika přerušil, bylo to vyrušení, když tamten z publika začal mluvit v jazycích nebo říkat osobní svědectví. Slyšte! Je pouze jeden Duch svátý! On sám sebe nepřerušuje, když mluví skrze nádobu přinášející poselství věčného života. Když tamten skončil, je to cosi úplně jiného, neboť „jsou rozdílná obdarování“ a všichni jsme údy jednoho těla, ale pamatujme si, že „všecko slušně a podlé řádu ať se děje“ (1. Ko­ rintským 14,40 král.). Bůh není Bohem zmatku a nepořádku, ale pokoje a harmonie, který vede, učí a povzbuzuje svůj lid.

14

Kapitola 4

Duch svätý: osoba nebo dar?

Když nyní pokladáme základy k našemu studiu o jednotlivých darech Ducha svätého, dovolte, abych nejprve něco objasnila. Je rozdíl mezi přije­ tím jednoho či více duchovních darů a onou slavnou zkušeností naplnění Duchem svátým. Přijde-li na onen nádherný prožitek naplnění Duchem (snad to nazýváte křtem v Duchu svátém) - vždy mějte na paměti, že je to určitá duchovní zkušenost, která je něčím jiným a odděleným od znovuzrození, a jsi-li údem Kristova těla, jestliže ses narodil do Boží rodiny, do jeho církve, je tato zkušenost pro tebe. Nezáleží na tom, jakým náboženským vývojem jsi

15

prošel nebo jaké církve jsi členem. Jestliže ses naro­ dil do těla Kristova, pak tato podivuhodná zkuše­ nost naplnění Duchem je součástí tvého dědictví. Podívejme se nyní do 2. kapitoly Skutků. Tam čteme o této slavné události v horní místnosti, kdy přišel Duch svátý a všichni jím byli naplněni. Potom Petr, pod pomazáním Ducha svátého, Židům a zbožným mužům shromážděným v Jeruzalémě ře­ kl: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svátého. Vámť jisté zaslíbení to svědčí a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkolipovolal by Pán Bůh náš. (Skutky 2,38 - 39 král.)

Věřím, že když Duch svátý promlouval Petro­ vými ústy, dal si velmi záležet na tom, aby bylo jasné, že tato zkušenost naplnění Duchem svátým není jen pro ranou církev. Duch svátý zde zahrnul všechny, neboť „zaslíbení to svědčí vám a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš“. Jestližes byl povolán křesťanem, povolán dědicem Božím a spoludědicem Ježíše Krista, pak jsi byl povolán k tomu, abys byl naplněn Duchem. Je to součást tvého dědictví. Mnozí tu chodíte kolem dokola duchovně vy­ chrtlí a vyhladovělí. Není divu, že nemáte na nikoho vliv. Není divu, že když se na vás lidé podívají, pomyslí si: „Jestli tohle znamená být křesťan, tak to

16

nechci, protože tu není radosti, ani síly, ani života!“ Jestliže vše to, co ti Ježíš jako křesťanovi umožnil, budeš mít, budeš se radovat ze svého dědictví a budeš nejšťastnějším člověkem na světě. Tak vykroč a přivlastni si své vlastnictví! Avšak nechci, abyste to špatně pochopili a mys­ leli si, že tím říkám, že vás na vaší křesťanské cestě nepotká zklamání a smutek. Neříkám, že nebudete nikdy nemocní, neboť nikdo z nás není vůči nemo­ cem imunní. Nikdo z nás není imunní vůči smutku, žalu, který rve srdce, ani zklamání. Ježíš vlastně řekl, že budeme mít nejen potíže, ale budeme mít i soužení! Ale přes to můžeme vítězit, můžeme mít vnitřní jistotu, která je neotřesitelná. Bůh nám dal skrze osobu Ducha svátého moc, která nám umožní postavit se nad naše problémy. Nesrazí nás, a my nejenže budeme vítězit nad neštěstími, které nás v životě stihnou, ale skrze Krista, který nás miluje, budeme více než vítězové. Budeme mít vnitřní ra­ dost, budeme mít důvěru, vidouce, že se nám nemů­ že stát nic než to, co dopustí a dovolí Bůh. Můžeme spočinout v jistotě, že cokoli přijde do našeho živo­ ta, můžeme použít ke svému duchovnímu růstu a pokroku a k oslavě Boží.

Nespaseného člověka i Boží dítě může potkat stejný problém, oba mohou být postaveni před úpl­ ně stejnou situaci, která nespaseného muže či ženu srazí. Avšak podobná okolnost v životě křesťana

17

poslouží ke slávě Boží a povede k duchovnímu růstu, který posílí charakter. Toto je spasení, toto je spiritualita, ve které věřím. Je to úkol pro každý den, chození den co den - a to funguje!

18

Kapitola 5

Dar je dar

Jak vám vysvětlit skutečný význam daru? Ně­ kteří lidé žijí a umírají, aniž by vůbec poznali, co znamená skutečně dát dar - bez nějakého háčku či postranních úmyslů. Když dává Duch svátý, je to skutečné dávání, a dary, které on dává, vycházejí z jeho ryzí lásky. Dokud jsme nezakusili, jak Bůh dává nám, pak skutečně nebudeme vědět jak dávat, ani nepochopíme, co vše dávání zahrnuje.

Jen Bůh ví, jak velice si přeju to nejlepší, co pro mě má, a jak upřímně toužím po jeho nejlepších darech. Mohu si toužebně přát nějaký dar, ale nikde v Božím slově se nepraví, že máme o jeho dary žebrat. On dává spontánně - je to něco, co činí

19

ze svého velkorysého srdce. Snažím se žít tak, abych se mu líbila, tolik toužím být v postavení, kde... jak bych to řekla? Nemohu říci: kde bych byla „hodna“, neboť jeho dary jsou nezasloužené, nedává nám je proto, že bychom si je zasloužili, protože Boží po­ žehnání si nikdo z nás nezaslouží. Jinak řečeno - dar si nemůžeme „odpracovat“, neboť dary do­ stáváme, protože nám je chce dárce dát a jeho dary vycházejí ze srdce.

Dovolte, abych vám uvedla příklad. Vy pracu­ jete, abyste dostali výplatu. Každý den věnujete dlouhé hodiny práci. Pracujete a dostáváte svůj vý­ dělek. Avšak dar je něco jiného. Dostáváte jej, i kdyžjste siná něj nikdy nevydělali - není odměnou za něco, co jste vykonali - nedostávátejej proto, že byste o něj žebrali. Dar dostáváte proto, že vám jej dárce chtěl dát, a tím, že dává, dostává stejně velkou radost jako ten, komu svůj dar věnoval.

Právě tak jako Duch svátý řídí dávání svých darů, ovládá i každý jednotlivý dar. Podívejme se do 1. Korintským 12,7: „Každému je dán zvláštní pro­ jev ducha ke společnému prospěchu.“ (E) Vidíme, že dary Ducha jsou zde nazvány „projevy Ducha“. Kdekoli vidíme „dary Ducha“ v akci - ať je to dar uzdravování, dar víry, dar působení mocných činů, dar moudrosti nebo dar poznání, vždy vězte, že jde o „projev Ducha“. A proto, byl-li někomu dán dar Ducha, a on ví, že mu byl dán dar, nebude o tom

20

mluvit ani se tím nebude vychloubat, neboť si bude vědom toho, že to není nic z něho samotného - jde o manifestaci Ducha.

Duch koná tyto podivuhodné věci skrze tělo. Není to nějaká naše přirozená schopnost, kterou Duch svátý požehná. Člověk tu poskytuje pouze tělo - nádobu a ochotu, úplné vydání těla, duše i ducha Bohu. Ježíš sám se musel plně vydat Otci a Duchu svátému, než mohl být použit ke své po­ zemské službě. Dokonce i v oněch posledních hodi­ nách v zahradě Getsemane, když stál tváří v tvář kříži, a jeho vůle byla oddělena od vůle Otcovy, musel svou vlastní vůli podřídit vůli Otcově. „Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš/ (Matouš 26,39) Když se plně poddáme Bohu, vezme tuto nádobu a použi­ je ji, ale je to jeho moc. Je to sám Duch svátý, kdo se tu manifestuje.

Bůh ví, že nikdy v životě jsem neprohlašovala, že mám nějaké obdarování. Cítím, že cokoli mi Duch svátý svěřil, je něco tak svátého, tak vzácného - poklad, který je manifestací Ducha svátého a nic z Kathryn Kuhlmanové. Žádný světec, který kdy žil, neměl nic ze sebe, čím by se mohl chlubit. Pavel, jeden z největších duchovních vůdců všech dob, nikdy nevyřkl slovo chlouby k darům Ducha, které se projevovaly skrze jeho život. Proč? Protože čím hlouběji člověk vstupuje do posvěcení, tím více si uvědomuje, že bez Boží moci není není absolutně

21

ničím. Bez projevů Ducha svátého je člověk pouhé tělo, krev a kosti. Je to Duch, Duch svátý, který dává moc. Proto nazýváme dary ducha „projevy Ducha1'. Apoštolově mohli konat nadpřirozené věci jen pro­ to, že byli puzeni Duchem svátým. Když čteme líčení apoštolů o projevech Boží moci v jejich živo­ tě, žasneme a jsme uchváceni. Avšak pamatujte si: je to tentýž Duch svátý, kterého znáš ty i já, a tito vzácní apoštolově, křesťané rané církve, mohli ko­ nat nadpřirozené věci jen proto, že byli puzeni Du­ chem svátým. Sám Ježíš mohl konat tyto velké a mocné skutky jen proto, že byl puzen Duchem.

Všichni jsme četli o té slavné události ve Skut­ cích 3,1-11, kdy Petr a Jan přišli k chromému u brány zvané Krásná. Petr bezpochyby viděl toho­ to chromého muže již mnohokrát, neboť den co den byl mezi žebráky u chrámové brány, a apoštolově, když založili v Jeruzalémě sbor, se denně setkávali v chrámu, a to dlouho předtím, než byl tento chromý muž uzdraven. Ale Petr na něj promluvil, teprve až byl puzen Duchem. V tom okamžiku sestoupil na Petra Duch svátý a daroval mu nádherný dar uzdra­ vování. Kdyby se pokoušel chromého uzdravit bez Ducha, nic by se nestalo; bez Ducha svátého a bez daru Ducha, bez moci Ducha by Petr byl obyčejným

22

křesťanem spaseným milostí Boží. Není to nic z nás samých, „neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete a činíte, co se mu líbí“ (Filipským 2,13 E).

Všichni víme, že jsou muži a ženy, kteří mají přirozené nadání nebo obdarování, kteří mají od narození vyšší inteligenci a větší schopnosti, jimiž vysoko převyšují ostatní. Ve vaší vlastní rodině možná mezi vašimi dětmi - je jedno inteligentnější než druhé. Narodilo se stejným rodičům, vyrostlo ve stejném domě, ve stejných podmínkách a mělo stejné šance. Přesto se snadno učí a má nejlepší známky - snáze než sestra nebo bratr, kteří mají známky jen průměrné, a přitom jsou pilnější. Chá­ pete to? To nelze pochopit. Na druhé straně, když mluvíme o darech Du­ cha, nemluvíme o lidech, kteří jsou přirozeně inte­ ligentnější. Mluvíme o nadpřirozeném obdarování. Tito lidé nemusejí být přirozeně obzvlášť nadaní, ale přijde-li na duchovní věci, vědí o Božím slově více, rozumějí Bibli lépe než někdo, kdo dosáhl mnoha titulů nebo chodil na teologickou fakultu. V čem je rozdíl? Je to právě to, o čem mluví Pavel ve 12. kapitole 1. listu Korintským: nadpřirozené obdarování Ducha svátého.

Podívejme se do 1. Korintským 12,1 a čtěme, co řekl Pavel: „Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.“ Podle slo­ va „bratří“ vidíme, že Pavel nemluví k neznovu-

23

zrozeným. Nemluví k lidem, kteří by nevěděli nic o duchovních věcech. Mluví k lidem, kteří jsou údy Kristova těla, a zabývá se tématem, v němž byli nevědomí. Pavel jim chtěl oznámit, že dary o nichž mluví, mohou dostat. Pokud jsi zdravým křesťanem a v tvém životě je duchovní růst - pokud žiješ denně jako vítězný křesťan, pak ve tvém srdci bude větší touha po Ježíši a větší touha po věcech Ducha. Nemysli si, že je něco špatného, cítíš-li se neuspokojen, hladovíš-li v hloubi srdce a toužíš-li upřímně po tom, abys měl více Boha, více poznání jeho slova. To je nejspo­ lehlivější známka, že jsi zdravý křesťan. Měl by ses pořádně vylekat a znepokojit, nehladovíš-li po vě­ cech Ducha, neprahneš-li po hlubší zkušenosti s Bohem, jestližes došel na místo, kde jsi spokojen. Boží slovo říká: „Blahoslavení ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ (Matouš 5,6 NS)

Ještě se nestalo, že bych odešla ze služby divů a zázraků, kdy poté, co jsem viděla slavné ty projevy Boží moci, bych nepocítila ještě větší hlad po ještě větších věcech, než které jsem viděla. Proč? Protože jsem si uvědomila, že někde jsem Boha nějak ome­ zila a že v Ježíši Kristu jsou zdroje, na které jsem se dosud nenapojila. Ani ten největší světec, který kdy žil, nikdy nepřijal vše, co Bůh pro něho měl. Proto nebojte se věcí Ducha! Horlivě se vší vážností si

24

žádejte vše, co pro vás má Duch svátý, a můžete si být vždy jisti, že vám dá takový dar, který vám padne nejlépe. Nedá vám dar, který by nebyl doplněním vaší osobnosti nebo který by nevzal v úvahu vaše touhy a slabosti. Náš Pán je vždy moudrý dárce.

25

Kapitola 6

Panství Krista

Náboženská výchova křesťanů v Korintu se podstatně lišila od židovského náboženství, v němž byl vychován Pavel. Ve dnech, kdy ještě nebyli obrá­ ceni, nevěděli nic o živém Bohu, Mojžíšově zákoně, o zázracích, které po celou dobu Starého zákona konali proroci. „Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým mod­ lám.“ (1. Korintským 12,2 E) Pavel zde používá slova „táhnout“, což ukazuje na satanskou moc; a za každým modlářstvím se skrývá satanská moc. „Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Bo­ žím mluvě, nezlořečí Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svátém.“ (verš 3, král.)

27

Ihned vidíme, že apoštol vede ostrou dělicí čáru mezi křesťanstvím a jakoukoli lidskou kon­ strukcí. Zde nerozhoduje jen upřímnost, vždyť člo­ věk se může upřímně mýlit. Může být vskutku velmi nábožnou osobou, ano extrémně náboženskou a velmi upřímně dodržující náboženství, a přesto se nakonec může ve své upřímnosti upřímně mýlit. Každé náboženství odmítající Božství Ježíše Krista, každé náboženství, které odmítá vykupující krev Syna živého Boha, není křesťanské, ale antikřesťanské. Vše na světě záleží na tom, co učiníš s Je­ žíšem Kristem, Synem živého Boha. Křesťanství a jedině křesťanství vyvyšuje Ježíše Krista jako skutečného Syna Božího, přijímá jeho Božství. Ostatní systémy jeho panství odmítají a mají ho za zlořečeného, neboť panství Ježíše pozná­ váme jen skrze Ducha svátého.

Už jste někdy prošli Pavlovou epištolou ke Ko­ rintským a spočítali si, kolikrát označuje našeho úžasného Spasitele titulem „Pán“? Je to vpravdě epištola o panství Krista a my jsme vyzýváni, aby­ chom vždy uznávali jeho panství, jeho absolutní autoritu nad svým srdcem a životem. Nikdy neza­ pomínej, že Duch svátý uznává panství Ježíše, a já a ty jako údy Kristova těla musíme také uznávat jeho absolutní autoritu nad naším srdcem, myslí a životem.

28

To také platí o darech Ducha. Především musí­ me mít na paměti účel, pro který jsou nám dary dány: tím je hlásání evangelia a vzdělávání církve; za druhé, musíme vždy uznat jeho panství nad kaž­ dým darem, který nám dal Duch svátý. Má absolutní autoritu nad každým darem, který dal. Jsme služeb­ níky nejvyššího Boha a on je náš Pán; někdy se však zdá, soudě podle toho, jak se křesťané chovají, jako by oni byli pán - a On služebník. Neříkám to z neúcty ani se nechci dotknout něčeho svátého, ale je to pravda. V některých náboženských organiza­ cích jsem byla svědkem takové duchovní bigotnosti, v životě některých křesťanů jsem viděla tolik du­ chovní pýchy, že se zdálo, jako by oni měli panství, jako by oni byli vládcem, jako by oni měli vše pod kontrolou - a Pán Ježíš Kristus byl služebníkem. Přemýšlím o tom někdy, když poslouchám, jak se někteří mužové a ženy modlí, když toho od Boha tolik požadují. Mám strach a třesu se. Milý příteli, nejsme nic než křehkým stvořením z prachu, každé naše nadechnutí závisí na Bohu, každý úder našeho srdce závisí na něm. Jak se odvažujeme přikazovat mu, aby něco udělal? Jak se může jakákoli lidská bytost odvažovat vymáhat na Bohu, aby něco udě­ lal! On je Bůh Všemohoucí a na to nesmíme nikdy zapomínat.

29

Kapitola 7

Dar moudrosti

Zkoumejme některé z darů Ducha a začněme tím, který mnozí považují za z duchovních darů největší - slovo moudrosti. Bůh je dokonalá a ab­ solutní moudrost a skrze tento dar Ducha dává jednotlivci část sebe sama, část něčeho, co je abso­ lutní dokonalost. Někteří se domnívají, že dar moudrosti je při­ rozený dar posvěcený službě Bohu. Poněvadž veš­ kerá moudrost pochází od Boha, tvrdí, že posvěcení přirozeného daru se stává duchovní manifestací. Ale tak tomu není. Kdybychom připustili, že toto je správný výklad slova moudrosti, pak by každý bib­ lický učitel mohl prohlašovat, že má tento první a

31

největší dar Ducha svátého. Takto by bylo krajně obtížné stanovit dělicí čáru mezi učitelem nedělní školy, který po svém interpretuje určitou lekci, a zkušeným vykladačem Bible, který podává hlubo­ kou studii důležité biblické pravdy. Jiní mají přirozenou moudrost a mají pocit, že mají tento podivuhodný dar moudrosti, domníva­ jíce se, že slovo moudrosti je schopnost mluvit moudře, projevit takt, „říci slovo v pravý čas“ nebo pomoci těm, kdo potřebují radu či napomenutí. Kdyby toto byl pravý výklad slova moudrosti, pak by se tento dar vyskytoval častěji, než předpokládáme. Existuje mnoho a mnoho lidí, mnoho vzácných Bo­ žích dětí, které jsou schopny dát druhým pomocné slovo. Ve skutečnosti my všichni jako křesťané by­ chom měli být schopni pomáhat těm, kteří mají problémy a těžkosti.

Ale pozor! Slovo moudrosti je Boží nadpři­ rozené zjevení toho, jak smýšlí a co chce Bůh, zjeve­ ní zprostředkované Duchem svátým. Existuje jen jeden, který je absolutní moudrostí, pouze jeden. Je to všemohoucí Bůh, a to zahrnuje každého člena Trojice: Boha Otce, Ježíše Krista - Syna a osobu Ducha svátého. Žádný člověk nemá dokonalou moudrost. To nemohl tvrdit ani Šalomoun. Přečtěte si pozorně, jak Bible uvádí tento dar: Nazývá jej slovem moudrosti. Je to Boží moudrost udělená člověku. Mohl by být označen jako dar

32

Slova Boží moudrosti. Když Bůh zjeví jednotlivci svůj úmysl, pak tento člověk má slovo Boží doko­ nalé moudrosti. Zcela mimo tento nadpřirozený dar Ducha svátého chce Pán vést věřící v jejich denních věcech, aby jim dával moudrost potřebnou pro každou jednotlivou okolnost. Každý den prosím o Boží moudrost. Každý z nás potřebuje prosit o moudrost, jeho moudrost. Existuje však dar, kte­ rý dává člověku Duch svátý, kde Boží moudrost je člověku doslova udělována, kdy Bůh zjevuje svůj úmysl. Je to nadpřirozený dar od Boha, nikoli oslava lidské přirozené moudrosti či vlastních schopností.

33

Kapitola 8

Dar víry

Na začátku našeho pojednání o daru víry odpo­ vím na otázku, kterou si mnozí kladou: Je dar víry nezbytný ke konání zázraků? Odpověď zní - niko­ li.

Některé tato odpověď snad překvapí, ale pa­ matujte: každý dar ducha působí nezávisle na ostat­ ních. Slovo Boží v Zachariáši 4,6 je pro můj život neobyčejně vzácné a důležité: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.“ (král.) Oddíl, který předchází tomuto verši, nám říká, že prorok viděl svícen s lampami, z nichž každá hořela nezávisle na ostatních; avšak všechny čerpaly olej z hlavního svícnu. Tím olejem byl Duch svátý. 35

A byl to on, kdo byl doslova onou mocí, která udržovala každou lampu hořící. Každá lampa byla nezávislá na ostatních, ale tajemství moci spočívalo v oleji Ducha svátého. Podobně každý dar Ducha působí nezávisle a není nijak svázán s darem zázraků, nebo s Božím uzdravováním duše či těla. Někdo může mít dar uzdravování, ale nemusí mít dar víry; jiný může mít dar zázraků, ale nemusí mít dar uzdravování, aniž musejí tito nutně mít dar víry. Žasnu nad tím, kolik z nás má předsudky a vkládá Bohu do úst slova, která nikdy neřekl, a naše myšlení je v rozporu s Božím slovem. Všimněte si tady: „někomu zase víra v témž Duchu... někomu dar uzdravování... někomu půso­ bení mocných činů.“ To jsou úplně odlišné dary. Mnoho lidí spojuje víru s uzdravováním těla. Jakmi­ le mluvíme o člověku velké víry, vždy ho spojují se zázraky a s uzdravováním těla. Ale někteří mohou mít dar víry, a nikdy zázrak uzdravení neviděli. Existují tisíce, ba desetitisíce zázraků, které nemají žádnou souvislost s fyzickým uzdravením. Může tu být velká víra, člověk může mít dar víry, a nebude tu žádné moci k modlitbě za uzdravení nemocných.

Víra není něco, co nosíme stále s sebou nebo co můžeme schovat do kapsy a tu a tam to vyndat, abychom se na to podívali a obdivovali to. Často jsem si přála, kdybych mohla vložit víru do malé

36

krabičky a rozdávat ji. A pak - kdykoli byste potře­ bovali víru, mohla bych vám tu malou krabičku poslat. Ale mohu vám pouze říci, že víra není něco, co by se dalo vyrábět. Dovolte, abych vám to ilustrovala. Jsou tací, kteří neberou vážně, že krkavci dvakrát denně kr­ mili Eliáše chlebem a masem, kteří pochybují o tom, že Danielovi se dostalo Boží ochrany ve lví jámě, a naprosto diskreditují příběh o záchraně tří židovských chlapců z ohnivé pece. Sidrach, Mizach a Abdenágo přišli rukama liberálů velmi zkrátka, a totéž se týká Jonáše a velryby!

Nuže, jsem moderní ve všem, kromě Bible! Jsem staromódní stejně tak jako Daniel ve lví jámě. Tak staromódní jako Jonáš a velryba. Věřím doslo­ va, že krkavci krmili Eliáše - naprosto o tom nepo­ chybuji. Jsou daleko větší zázraky než fyzické uzdravení - jakkoli je to ohromné -, a já nikterak nepodceňuji velikost tělesného uzdravení. Věřím, že když Bůh dal Mojžíšovi pokyn, aby vztáhl hůl nad moře, bylo zapotřebí daru mocných činů, aby se vody rozdělily, a k tomu, aby průchod zůstal volný, dokud všichni nepřešli na souš, účinkoval druhý dar Ducha - dar víry. Daniel poznal ono vzrušené napětí daru víry v jámě lvové. Sidrach, Mizach a Abdenágo poznali ono vzrušené napětí daru víry, když byli uvrženi do pece ohnivé. Myslím, že když král Nabuchodonozor rozkázal svým silným mu­

37

žům, aby je svázali a uvrhli do ohnivé pece, nebyla v srdcích a myslích těchto tří židovských mládenců ani špetka strachu. Věřím, že Bůh dal Eliášovi dar víry, když se Eliáš modlil, aby oheň strávil vodu, a když pak vyzval Bálový proroky na souboj. Dar víry je jedním z nejslavnějších darů Ducha a často je tu nutný prvek nebezpečí, aby se tento dar projevil. Ti, kteří sledují mou službu, vědí o mé hluboké úctě a obdivu ke Georgi Müllerovi, skutečnému svátému muži Božímu. Zda si byl vědom toho, že v jeho životě působí dar víry, to nevím, ale věřím, že Bůh tomuto muži dar víry dal. Byl ředitelem jednoho z největších sirotčinců, jaké svět poznal. George Müller odmítal žebrat o peníze, neobracel se na muže a ženy s prosbou o podporu tohoto domova, a přesto tyto dítky nikdy nepřišly o jídlo, nikdy je neposlali spát hladové. Nikdo nemohl ří­ ci - pokud je mi známo - včetně těch, kteří ho znali nejlépe, že by si George Müller někdy dělal starosti, že by ho někdy opustil spánek pro starost, kdo opatří jídlo či potřebné fondy pro sirotčinec. Byl obdařen darem víry a dar víry vnáší klid a pokoj v dobách nouze a nebezpečí. Proto můžeme ve stručnosti říci, že dar víry je nadpřirozené působení Ducha svátého v prožitku člověka, který tento dar má. Činí ho způsobilým

38

k tomu, aby setrvával v neotřesitelné důvěře v Bo­ ha, v jeho osobní ochranu a zabezpečení. Víra je dar, který dává Bůh, dar Ducha svätého.

39

Kapitola 9

Dar divu činení

Boží dary jsou svěřenou službou, službou, kte­ rou Bůh vkladá do rukou nebo těla jednotlivce - na to nikdy nezapomínejte! Dar Ducha nikdy nedo­ stávam pro osobní slávu nebo pro „show“. Duch svätý bude vyvyšovat a oslavovat pouze jedinou oso­ bu, a tou jedinou osobou je Ježíš Kristus, Syn Boha živého. Ježíš sám nám řekl: „Duch svätý mě oslaví,“ a On bude vždy oslavovat, vyvyšovat, obracet pozor­ nost jen na Ježíše. A proto víme, že když Duch svátý svěří takovou úžasnou službu člověku, když svěří tuto službu do rukou nebo těla jednotlivce, a užíva­ li člověk tento dar k vlastní slávě, sobeckému zisku či k čemukoli okázalému, pak s ním není něco v pořádku. Právě proto začíná Pavel 12. kapitolu 41

1. listu Korintským slovy: „Pokud jde o užívání du­ chovních darů, bratří, nechtěl bych vás nechat v ne­ vědomosti.“ Každý dar má být zachováván v podda­ nosti Pánu a užíváním každého daru musí být uznána Boží autorita.

Když začínáme zkoumat tento dar divů činění, tj. zázraků, chci vás varovat: dejte si dobrý pozor, abyste dar zázraků nezaměnili s darem uzdravo­ vání! Je až s podivem, kolik lidí má v mysli zafi­ xované, že kdykoli se vyřkne slovo „zázrak“, vždyc­ ky to spojují s uzdravováním. Přesto uzdravování je jeden dar, víra je jiný dar a dar zázraků je opět jiný dar - protože Boží slovo říká: „někomu pak divů činění.“ Proto divů činění není tentýž dar jako dar uzdravování, ani dar uzdravování není dar víry. Co je tedy dar divů činění? Je to nadpřirozený projev Boží moci, kterým jsou buď pozměněny ne­ bo ovládány přírodní zákony. Bůh je stále mocným Stvořitelem. Je stále Bohem všemohoucím. U něho není nic nemožného. Zapomínáme, že do jeho moci spadá i vláda nad přírodními živly. Zapomínáme, že má stále moc měnit zákony přírody, dokonce záko­ ny kosmické. Proč by měl být člověk tak udiven zázraky? Čím to je, že lidské bytosti jsou ve svém myšlení tak omezené, že odmítají přijmout cokoliv, co hraničí s nadpřirozeným? Bůh je Stvořitel všech věcí, ten, který stvořil vesmír, který stvořil všechno živé, ten, který vdechl život do chřípí prvního člově­

42

ka Adama, a On má moc měnit své zákony, zákony přírody. Bůh vše řídí a divů činění je nadpřirozenou demonstrací jeho moci, jíž jsou tyto zákony buď ovládány nebo změněny.

Pojďme o kousek dále. Zázrak je svrchované Boží dílo, manifestace Boží moci k potvrzení Boží­ ho poselství. V žádném případě Bůh nekoná ani nepřipustí zázrak pro „podívanou“ nebo proto, aby přitahoval lidi k člověku, skrze kterého zázrak ko­ ná. Smyslem Božích zázraků je potvrzovat Boží poselství. Je zřejmé, že z doby starozákonních proroků máme více dokladů o zázracích, než je tomu dnes. Proč se tehdy dar divů činění projevoval více než dnes? Především proto, že dnes máme více du­ chovního světla. Máme Bibli. Máme do slova a do písmene zapsané Boží slovo. Uvědomujete si, že svati Starého zákona neměli Bibli jako ji máme my, a že první křesťané neměli jako své vodítko Nový zákon? Starý zákon nám dokládá zázraky hojněji, neboť prorok zjednával svou Boží autoritu před lidem zázraky, které konal. Zázraky byly tehdy v ur­ čitém smyslu jeho poverovací listinou.

Abychom porozuměli, jak Bůh působí skrze zázraky, podíváme se do čtyř různých historických období Bible, kde je dar divů činění pro naše stu­ dium a osvícení zaznamenán. 1. Mojžíš, když vyvá­

43

děl syny Izraele z egyptského otroctví; 2. zázraky, které se děly skrze Eliáše a Elizea; 3. služba Ježíše; 4. den Letnic.

Zázraky skrze Mojžíše Podívejme se do Exodu 7,9 a přečtěme si, jak Bůh zmocnil Mojžíše k vyvedení izraelského náro­ da z egyptského otroctví: „Když mluviti bude k vám Farao, řka: Ukažte od sebe zázrak, tedy díš Aronovi: Vezmi hůl svou, a povrž před Faraónem, i obrátí se v hada.“ (král.) Jinými slovy, tento zázrak se stal k ustavení Mojžíšovy autority od Boha před faraó­ nem. ,Hůl-had‘ se stal poverovací listinou, aby farao poznal, že Mojžíše poslal Bůh a že je Božím poslem. „Vezmi hůl svou, a povrž před Faraónem, i obrátí se v hada.“ To byl zázrak. Pro každý zázrak, který Bůh koná a umožní, má svůj důvod. Nikdy nic nedělá náhodně a své zázraky skrze Mojžíše konal ve spojitosti s vysvobozením dětí Izraele z egyptského otroctví. Moc konat zázra­ ky byla Mojžíšovi dána pro faraóna a jako znamení pro syny Izraele. Všimněte si, co říká Bůh v Exodu 7,3: „Ale jáť zatvrdím srdce Faraonovo, a množiti budu znamení svá a zázraky své v zemi Egyptské.“ (král.) To neučinil Mojžíš, ale Bůh skrze Mojžíše. Ctěme dále: „Aniž poslechne vás Farao. I vzložím ruku svou na Egypt, a vyvedu vojska svá, lid svůj,

44

syny Izraelské, z země Egyptské skrze soudy veliké. I zvědíť Egyptští, že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku svou na Egypt; a vyvedu syny Izraelské z pro­ středku jich.“ (Exodus 7,4 - 5 král.) Jak by farao a Egypťané poznali, že za syny Izraelské jedná Bůh? Poznali to podle znamení a zázraků, které se děly skrze Mojžíše, jemuž byla dána moc konat zázraky. A jak měli synové Izraele poznat, že Bůh jim dal Mojžíše za vůdce a že jej za vládce a vůdce určil Bůh? Jak si tím mohli být jisti? Jaký měli důkaz? Bůh, znaje, co je v člověku, věděl, že oni také potřebují nějaké viditelné znamení, a tak se tímto důkazem staly zázraky konané Moj­ žíšovou rukou. Tyto zázraky potvrdily, že Mojžíš je Bohem ustanovený vůdce pro vysvobození Izraele z egyptského otroctví a že Mojžíš je Bohem vyvo­ lený nástroj.

Zázraky skrze Eliáše a Elizea

Na mnoha příkladech v Bibli vidíme, že sou­ časně působí více duchovních darů. Dar víry a dar divů činění, i když úplně odlišné dary Ducha, jdou často ruku v ruce a projevily se společně, když Moj­ žíš vedl syny Izraele přes Rudé moře. A opět oba tyto dary působily současně skrze Eliáše, když vy­ zval Bálový proroky na hoře Karmel. Podívejte se

45

do 1. Královské, 18. kapitoly, a přečtěte si pro sebe jeden z nejnázornějších příkladů a dokladů toho, jak Boží dary působí skrze lidskou bytost. Tisíckrát jsem si přála, kdybych tak mohla být u toho, když Eliáš svolal oheň z nebe. Na té hoře se něco dělo! Každou chvíli něco nového! Eliáš neměl žádné halucinace! To nebyl výplod jeho fantazie, když oheň spadl a pozřel oběť, kameny oltáře a dokonce i vodu z příkopu. To se skutečně stalo, ale nestalo se tak pro velkou víru člověka. Byly to dar víry a dar divů činění dané pro určitou hodinu a určitou potřebu. Bůh dal Eliášovi víru, aby vyzval Bálový proroky, víru, aby postavil oltář a připravil oběť, polil oltář vodou tak, až příkopy přetékaly - a pak dal Bůh dar divů činění. „Narovnal i dříví, a rozsekav volka na kusy, vkladl na dříví. A řekl: Naplňte čtyři stoudve vodou, a vylité na oběť zápalnou i na dříví. Řekl opět: Učiňtež to po druhé. I učinili po druhé. Řekl ještě: Po třetí učiňte. I učinili po třetí.“ (král.) (Myslím, že kdybych tam stála vedle Eliáše, prosila bych ho, aby to udělal počtvrté!) Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Eliáš přistoupil a řekl: „Elospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh

46

v Izraeli, a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova.“ (1. Královská 18,35 až 36 E)

Bůh manifestoval svou moc skrze Eliáše, aby lidé poznali, že je Božím služebníkem; že to byl Bůh sám, od něhož přijal autoritu, a všechny tyto věci se staly podle Jeho slova; že je přikázal On a že Eliáš ve všem jednal podle dokonalé Boží vůle. Tento dar divů činění byl službou, kterou Bůh svěřil do rukou lidské bytosti. Nebylo to k Eliášovu sobeckému zisku ani pro divadlo, ale aby byl oslaven Bůh a aby všechen lid poznal, že Bůh je Bohem všemohoucím. (1. Královská 18,39)

U druhého proroka, Elizea, vidíme nádherný příklad Boží moci měnící přírodní zákony (2. Krá­ lovská 6,1-7 král.). „Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s te­ bou, jest nám těsné. Medle nechť jdeme až k Jordá­ nu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili.“ Jinými slovy - tito mladí lidé, podobně jako někteří mladí dnes, cítili, že jejich rodiče jsou příliš sešněrovaní, a chtěli prchnout z domova. „Jimž řekl: Jděte. I řekl jeden: Prosím, poď také s slu­ žebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu. Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví.“

47

Jestlipak si dokážete představit ty mladé lidi, jak kácejí stromy v lese - a přitom mnozí z nich v životě nepracovali rukama. „I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená.“ Mladík byl v nesnázích a propadl panice. Co udělá? Ta sekera nebyla jeho. Sklouzla s topůrka a spadla do Jordánu. Co dělat, aby ji dostal zpátky? „Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera. A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztah ruku svou, vzal ji.“

Zde v Božím slovu vidíme, jak Bůh skrze dar divů činění nakrátko změnil zákon zemské přitažli­ vosti a způsobil, že železo doslova „plavalo“.

Ježíšovy zázraky Když se nyní dostáváme ke studiu zázraků v Novém zákoně, uvažujte o něčem, co vám snad bude tak nové jako to bylo pro mně, když Duch svátý zjevil mému srdci svou pravdu. Je nějaký rozdíl mezi dary, které používal Pán Ježíš Kristus, a dary, které se projevovaly skrze apoštoly první církve? Je nějaký rozdíl mezi dary, které manifestoval Ježíš, a

48

dary, které Ježíš zaslíbil každému vykoupenému údu svého těla - těm, kteří jsou částí jeho církve dnes?

Někteří bez váhání řeknou „Ano, je.“ Jsou skálopevně přesvědčeni, že existuje rozdíl mezi da­ ry, které používal Ježíš, a dary, manifestovanými skrze apoštoly. Někteří snad budou proti této otáz­ ce protestovat, ale naléhavě vás prosím: poslou­ chejte pozorně, co vám teď řeknu. Když Ježíš konal zázraky, manifestoval tak své Božství, anebo to byl výsledek obdarování Ducha svátého, kterého ob­ držel u Jordánu, když na něj sestoupil Duch z nebe a spočinul na něm v podobě holubice? Vím, že to říkám stále znovu a znovu, ale je to pravda: Ježíš byl Bůh, představoval Božství, jako by nebyl člověkem, a přesto byl natolik člověkem, jako by s ním Božství nebylo vůbec spojeno. Pán Ježíš Kristus, když byl na zemi, sloužil pouze jako každý jiný člověk obdarovaný mocí Ducha svátého. Dob­ rovolně se zřekl jakýchkoli atributů, které mu dáva­ ly přímé spojení s Božstvím. Bylo to absolutně ne­ zbytné, aby mohl být stejně člověkem jako Bohem. Proto se v jeho raných letech nedály žádné zázraky. Zázraky se začaly dít teprve po oné slavné události u Jordánu. Tehdy poprvé v Ježíšově pozemské služ­ bě všechny tři osoby Trojice byly přítomny sou­

49

časně. Bůh sám promluvil slyšitelným hlasem: „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Matouš 3,17 král.) Jinými slovy, Bůh říkal: „Toto je můj Syn, Syn živého Boha, ale vzal na sebe podobu člověka.“ V tom okamžiku Duch svátý sestoupil na Ježíše. Duch svátý se ho cele zmocnil a skrze jeho život se začaly dít věci. Zázraky se začaly dít tam, kde nikdy předtím žádné nebyly a kde předtím nebylo žádné­ ho svědectví manifestace Božství ani nadpřiroze­ ného. Ne, tyto věci se začaly dít teprvepoté, co Duch svátý sestoupil na Ježíše, a čteme o jeho prvním zázraku na svatbě v Káni Galilejské (Jan 2,1 -11).

Ježíš byl vpravdě Synem Božím před křtem Duchem svátým jako po něm. Kdyby své divy konal skrze svou vlastní moc, která mu náležela jako jed­ nomu z Božství, pak by nebylo třeba, aby ho Duch svátý pomazal nadpřirozenou mocí. Ježíš se vzdal svých božských atributů a v tomto období svého pozemského života sloužil pouze jako člověk poma­ zaný Duchem Božím.

Zázraky Letnic Podívejme se do evangelia Janova, 14. kapitoly, 12. verše a čtěme Ježíšova slova: „Kdo věří ve mě, i on bude činit skutky, které já činím.“ Není snadné

50

porozumět tomuto verši, neboť je velmi často vytr­ hován z kontextu; a přitom nám jako Božím dětem nabízí jedno z největších dědictví. Jak to, že Ježíš mohl říci tato slova? Protože si byl tak dobře vědom toho, že to byla moc Ducha svátého v něm, která působila skrze něho, která ho uschopňovala konat zázraky, a stejná moc byla zaslíbena jeho učední­ kům, tobě a mně! Není mezi námi člověka, který by nebyl uchvá­ cen zázraky, jež se děly skrze učedníky rané církve. Víme, že „divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy“ (Skutky 19,11 král.). Duch Páně uchopil a odnesl Filipa, když po křtu eunucha vystoupil z vody (Skut­ ky 8,39), a cožpak byste si nepřáli být při tom, když Petr spal ve vězení mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, vzbudil se a uviděl anděla, který ho osvobodil z pout a bezpečně vyvedl skrze stráže na ulici (Skutky 12,5-11)?

Ale my stále ještě žijeme ve dni Letnic! Ježíš zaslíbil, že „kdo věří ve mé, i on bude činit skutky, které já činím“. Bůh po tobě, po mně chce jediné: abychom vydali svá těla jako chrám Ducha svátého, abychom vydali sami sebe jako prázdné nádoby. Proč musel vyvolit to, co bylo nízké - ty, kteří se jevili k dávání duchovních darů jeho dětem jako nejméně vhodní? Jedním z důvodů je, aby se v jeho

51

přítomnosti nevychloubalo žádné tělo, protože žád­ né tělo nemá moc konat nadpřirozené skutky, které koná Duch svátý.

Pokud je v nebi nějaký smutek, pak si myslím, že to bude tehdy, až uvidíme, co jsme mohli a měli mít; co chtěl s námi a skrze nás učinit; avšak byli jsme příliš hloupí nebo se nám nedostávalo vidění, takže jsme mu tady postavili překážku a tamhle ho zase omezili. A přesto jsme po celou tu dobu měli zaslíbení od samotného Mistra: „Kdo věří ve mě, i on bude činit skutky, které já činím.“ Čím to je? Kvůli osobě Ducha svátého. V této zázračné říši existují věci, které nelze vysvětlit lidským rozumem, ale můžeme jim věřit, stejně jako uznáváme Boha a skutečnost, že působí nadpřirozeným způsobem. Kdekoliv se prokazuje Duch svátý, setkáváme se s nadpřirozeným, s manifestací Boží moci. Co je tedy divů činění? Je to nadpřirozená demonstrace, která ovládá nebo mění přírodní zá­ kony. Dnes ty i já můžeme Bohu věřit v zázraky v našem vlastním životě a on bude působit skrze nás tak, jak přijímáme skutečnost, že Bůh je stále na trůně, neboť jsme spoludědicové s Ježíšem Kris­ tem, naším pánem, a jediné omezení jeho moci je v každém z nás. Jeho dary, dary Ducha svátého, jsou pro jeho církev, údy těla Kristova - dary pro tebe a pro mě.

52

Kapitola 10

Jazyky

Když jsem si jednou dopoledne vybírala poštu, předali mi úctyhodně vyhlížející obálku. V levém horním rohu bylo vytištěno: „Senát Spojených stá­ tů“. Když jsem obálku otevřela, zjistila jsem, že je to od manželky nějakého senátora. Poslouchala na­ še rozhlasové vysílání a klade mi otázku, velmi důležitou otázku, kterou si možná kladeš i ty. Do­ volte, aby citovala několik odstavců z jejího dopisu: „Poslouchala jsem Vaše vysílání v rozhlase a unikl mi Váš výklad o jazykovém hnutí4. Velmi ráda bych se dozvěděla Váš názor na tuto věc. Zdá se, že tito lidé se cítí, jako by měli něco, co my ostatní

53

křesťané postrádáme. Je-li to od Pána, proč mne to uvádí do rozpaků a proč je mi tak nevolno, když slyším někoho mluvit v jazycích?...

Nedávno mě v nemocnici navštívila skupina těchto lidí a bylo to velmi trapné. Jedna moje známá se na mé dívá spatra, protože nemluvím v jazycích jako ona. Vyučuje v nedělní škole a je velmi aktivní v náboženských kruzích, modlitebních skupinách atd., ale myslí si, že může žít, jak sejí zlíbí, dělat, co se jí zlíbí, protože její víra v Krista a mluvení v jazy­ cích ji vydělují od Božích zákonů, které jasně praví: ,Neučiníš to či ono!...

Nechci nikoho odsuzovat kvůli něčemu, čemu nerozumím nebo co jsem neprožila, ale prosím, pomozte mi zodpovědět tuto otázku. Přeslechla jsem Váš názor na tuto věc, protože vysílání bylo hrozně rušeno atmosférickými vlivy a sousedními stanicemi.“ Nejprve mi dovolte upřímně říci, co si o tom myslím. Jedním z důvodů, proč proti této nádherné duchovní zkušenosti bylo vzneseno tolik výtek, bylo to, že na toto téma se nevyučovalo. A proto se tímto tématem budu zabývat pokud možno co nejjedno­ dušším způsobem, neboť dobré zdravé učení, co se týká této zkušenosti naplnění Duchem a mluvení jazyky, je v této chvíli životně důležité. Budeme zkoumat, co k tomu má co říci Boží slovo, protože s Božím slovem se nikdo nemůže přít. Je to nejvyšší

54

autorita na nebi i na zemi bez ohledu na to, co všechno učí nebo učili lidé, bez ohledu na jakoukoli teologii, která je v rozporu s Božím slovem; zde není místo pro diskusi: Boží slovo má vždy pravdu! Při studiu tohoto problému od vás žádám jediné: otevřete svou mysl Slovu Božímu! V odpovědi manželce senátora začnu čímsi, co se může zdát zprvu odlehlé, ale někdo se určitě zeptá: „Jak spolu souvisí 1. Korintským 13 a Skut­ ky 2,4?“ Moje odpověď zní: „Ve všem!“ Zabýváme se stejnou osobou, Duchem svátým - a pamatujte si, že Duch svátý je osoba. Kdykoli padne zmínka o Duchu svátém, někteří ihned pomyslí na jednu věc: „jazyky“, „mluvení v jazycích“! Nikdy nepo­ znali moc Trojice ani službu darů, které On dává. Chci, abyste poznali ovoce Ducha, a stejně jako je pravda, že Duch svátý dává dary, tak je jisté, že dary ponesou určité ovoce, ovoce Ducha - znamení, podle nichž poznáváme, že dar, který někdo má, je skutečný a pravý. Matouš 7,20 říká: „Po ovoci jejich poznáte je.“ (král.)

Ať už od Pána přijmeme jakoukoli zkušenost, je to zkušenost osobní a zcela soukromá mezi Mis­ trem a daným člověkem. Co se při tom mezi těmi dvěma skutečně děje, nemůže nikdo vědět, ať je jakkoli blízko, ale toto duchovní setkání bude po­ tvrzeno skutky a životem tohoto člověka, vnějšími důkazy toho, co se uskutečnilo uvnitř. Pokud jde

55

o spasení, vnější projevy člověka nás nenechávají na pochybách, zda je či není znovuzrozený; a zcela analogicky, ovoce Ducha se bude manifestovat v ži­ votě člověka, který byl naplněn Duchem. Ten podi­ vuhodný prožitek, kdy Duch svátý doslova vstoupí do těla a učiní je chrámem Ducha svátého, je něčím velmi posvátným. Jeho přítomnost povede k vněj­ ším projevům, které nelze zastřít, a těmito vnějšími důkazy je ovoce Ducha.

, Jiné jazyky“ Než se podíváme na různé ovoce Ducha sváté­ ho, prozkoumejme, jaký je rozdíl mezi zkušeností oněch sto dvaceti v horní místnosti v první den Letnic, když „začali mluvit jinými jazyky“, zdarem jazyků.

„A když přišel den padesátý, byli všickni jedno­ myslně spolu. I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové, jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svátým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.“ (Skut­ ky 2,1 -4 král.) Ježíš zaslíbil, že Duch svátý přijde. Řekl svým učedníkům, aby zůstali v Jeruzalémě a čekali na

56

Ducha svátého. A on přišel přesně tak, jak to Ježíš řekl. Cekali, Ježíš splnil své slovo, Duch svaty přišel, a oni začali mluvit jinými jazyky, „jakž ten Duch dával jim vymlouvati“. Učinil to Duch svátý, a když koná své dílo Duch svátý, jsem vždycky pro. Ke všemu, co dělá, mohu říci „Amen“ a přijmu to; ale musím si být stopro­ centně jista, že to koná On. A byl to Duch, protože „začali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dávaljim vymlouvati. Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod ne­ bem jest. A když se stal ten hlas, sešlo se množství, a užasli se, že je slyšel jeden každý, ani mluví při­ rozeným jazykem jeho.“ (Skutky 2,5 - 6 král.)

To nebyla pouze duchovní komunikace, doslo­ va komunikovali s každým jeho vlastní řečí. „I děsili se všickni, a divili, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? A kte­ rak my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili?“ (Skutky 2,7 - 8 král.) Duch Boží jim dal moc vyjadřovat se jazyky, které sami neznali! Každý slyšel mluvit ve svém vlastním jazyku. „Mluvit jinými jazyky“ tedy znamená schop­ nost kázat evangelium řečí, kterou se člověk nikdy neučil. Umožňuje tomu, kdo káže, dítěti Božímu, aby v moci Ducha povstal a svědčil, vyučoval a

57

mluvil řečí posluchače, aniž by se předtím této řeči učil. Neumím vysvětlit, jak to Duch svátý dělá, ale vím, že to je biblické.

Ovoce Ducha Milý příteli, naplnění Duchem svátým tedy znamená víc než jen mluvení jazyky, mnohem víc, a Pavel začíná 13. kapitolu 1. Korintským slovy: „Kdybych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.“ (král.) Všichni známe lidi, kteří „znějí“, ale v jejich křesťanském životě není žádná moc - žádné ovoce, jenom povyk. Zkoumejme tedy něco z ovoce Ducha, které se projevuje v životě křesťana, jak Pavel uvádí ve své „kapitole lásky“. „Láskaje trpělivá...“ Tu mizí netrpělivost. Ří­ káš, žes byl naplněn Duchem, že tvé tělo je nádobou Ducha svátého, ale co ta tvoje netrpělivost?

„Láskaje dobrotivá...“ Tu není místa pro ne­ laskavost.

„Láska nezávidí...“ Tu mizí závist, a kde v srdci a v životě nacházíš závist, tam nenajdeš stálou pří­ tomnost Ducha svátého. Někdy mám pocit, že jeden z hříchů, který u křesťanů převládá, je hřích závisti, ale Písmo učí, že „láska nezávidí“.

58

„Láska se nevychloubá...“ Tu není žádné vy­ chloubání. „Láska není domýšlivá...“ Tu mizí pýcha. Jestližes byl opravdu naplněn Duchem svátým, nebudeš se na druhého dívat svrchu v nábožném duchu, duchovní pýše a v přesvědčení „Jsem lepší než ty“, jako bys chtěl říci: „Jsem duchovnější.“ Nevěřím, že takový člověk může být opravdu naplněn Duchem svátým a že tato nádoba může být posvěcenou svaty­ ní, je-li v jeho životě zároveň duchovní pýcha.

Největší ze všech křesťanských ctností je poko­ ra, a přesto pisatelka dopisu, ze kterého jsem cito­ vala, mluví o ženě, která prohlašuje, že je naplněna Duchem svátým, a přitom se nadýmá duchovní pý­ chou! Ta, která tvrdí, že pro tuto zkušenost je na­ plněna Duchem svátým, se domnívá, že k ní bude Bůh o něco shovívavější; že u něj má zvláštní posta­ vení, které jí takříkajíc dovoluje dělat si, co chce, žít si, jak se jí zamane. To nám opět připomíná staré přísloví: „To, co děláš, je tak hlučné, že neslyším, co říkáš.“

Jestliže to nežiješ, nevyznávej to. Tím, co děláš, jsi kamenem úrazu pro druhé. Největší poklonou, kterou může složit nevěřící křesťanovi, je: „Nechá­ pu to, já sám nejsem duchovní člověk, ale k tomu, čemu věříš, mám důvěru, protože ty to žiješ.“ Zno­ vu říkám: Jestliže to nežiješ, nevyznávej to. Jenom tím poškozuješ dílo Pána Ježíš Krista.

59

Mnohokrát jediným Kristem, kterého dnes ve světě vidí nespasený člověk, je křesťan. Právě ty můžeš být jediným žijícím Kristem, kterého tvoji zaměstnanci či sousedé vidí. Jediná Bible, kterou může číst nespasený muž či žena, je život člověka, který vyznává, že je znovuzrozený. Právě toto chce říci Písmo: „Pro mne žít... pro vás žít... pro nás žít dnes - to jest Kristus.“ My ho reprezentujeme, a on je láska, a jeho lásku musíme manifestovat svým životem; a je to Duch svátý, který nám dává tu moc, která nás uschopňuje, abychom byli svědky, aby­ chom ho reprezentovali, abychom manifestovali je­ ho lásku. Toto znamená být naplněn Duchem svá­ tým. Musíme si uvědomit, co vlastně znamená být křesťan. Veliká je naše zodpovědnost! „Láska se nevydává v nic neslušného, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě...“ Tu jde stranou sobectví, věčné kritizování, pomlouvání, zášť. „Láska všecko snáší...“ Tu již není žádné na­ říkání. „Láska všemu věří...“ Mizí nedůvěra. „Láska všeho se naděje, všeho trpělivě čeká...“ Mizí úzkost, starání, sklíčenost a malomyslnost. Když to nakonec rozebereme, veškeré ovoce Ducha můžeme stručně vyjádřit jediným slovem

60

- láska. „Pro mne žít jest Kristus“ (Filipským 1,21), a Kristus je láska. Ta je opravdovým důkazem toho, že člověk má Ducha svátého, který v něm přebývá a skrze tento život se manifestuje. Můžeš svého bližního doslova „vmilovat“ do Boží­ ho království, můžeš získat člena rodiny pro Krista láskou. Kdekoliv najdeš člověka, v němž přebývá Duch svátý, najdeš lásku. Láska vítězí nade vším.

Dar jazyků a výkladu jazyků Nyní se dostáváme k daru jazyků, což je moc promlouvat v řečech, které jsou samotnému mluv­ čímu neznámé, daru, který dává určitým jednot­ livcům v církvi Duch svátý. Tento dar může být vykládán pomocí stejně nadpřirozeného daru, aby se daná promluva stala srozumitelnou celému shro­ máždění. Tyto dary jsou dány ke vzdělání církve (těla svatých) a ke slávě Boží.

Když dar výkladu funguje společně s darem jazyků, jsou tyto dva rovnocenné s proroctvím. Dar výkladu lze přirovnat k tlumočení cizí řeči do na­ šeho rodného jazyka někým, kdo zná oba jazyky. Je to nadpřirozené obdarování od Ducha, což zname­ ná, že vykládající i vykladač nemá přirozenou zna­ lost jazyka, jímž promlouvá.

61

Vykládající tedy nepřijímá výklad tak, že by pozorně sledoval slova toho, kdo mluví v jazycích. Přijímá jej tak, že v duchu je pozorně soustředěn na Pána, který sám dává výklad. To znamená, že slova jsou dávána zjevením, a pokud mluví a vykládá Duch Boží, pak žádné poselství nikdy nebude v roz­ poru s Božím slovem. On k Bibli ani nepřidá, ani z ní neubere, ale vše bude v dokonalém souladu, a člověk, kterému byl dán dar jazyků nebo dar výkla­ du, nikdy nebude tento dar používat k tomu, aby upoutal pozornost na sebe samého. Tyto dary bu­ dou používány ke slávě Boží.

Dovolte, abych vám otevřela své srdce, a mod­ lím se, aby mi Pán dal slova, kterými bych se mohla vyjádřit tak, abyste pochopili. Jsou mnozí, kteří se vychloubají tím, že mají nějaký dar Ducha, a dělají tak ostudu něčemu, co je nanejvýš svaté. Jsem hlu­ boce přesvědčena a ze své vlastní zkušenosti vím, že pokud Duch svátý dá nějakému člověku dar, pak tento dar a důvěra mu budou něčím tak svátým, že toho nebude využívat ani se tím chlubit, ba ani o tom mluvit. Prožila jsem duchovní zkušenosti, které jsou pro mě tak svaté, že jsem o nich nikdy žádné lidské bytosti neřekla. Těmito věcmi se člo­ věk nechlubí, a žádný Boží svátý, jemuž byl dán nějaký dar, z toho nebude vytloukat kapitál.

Znovu a znovu se setkávám s takovými, kteří budou prohlašovat: „Paní Kuhlmanová, já mám dar

62

jazyků..Teď už mě znáte dost dobře, abyste vědě­ li, že věřím v mluvení jazyky. Musím tomu věřit, neboť je to v Bibli. Ale když člověk dostane tento svátý dar, nebude o tom mluvit, těžit z toho ani využívat toho k tomu, aby upoutal pozornost na sebe. Příliš mnoho lidí používá jazyky ke svému sobeckému prospěchu nebo k tomu, aby získali uznání.

Tady udělám na chvíli přestávku, dokud zase nezískáte rovnováhu! Aleje třeba, aby někdo o tom otevřeně mluvil. Potřebujeme se vrátit k Božímu slovu. Někteří z vás zašli tak daleko, že už je to hezky dlouho, co jste naposled vzali písma a posta­ vili jste se čistě na tom „Takto praví Pán“. Je příliš mnoho lidí, kteří si k Bibli přidávají. Jistě připustíte, že lehce odsoudíme ty, kteří z Božích pravd něco ubírají. Odsuzujeme člověka, který stojí za kazatelnou a označíme ho za „mo­ dernistu“, když nekáže vykoupení, když neučí o Bo­ žím uzdravení ani o Božství Ježíše Krista. Snadno odhalíme člověka, který ubírá z Božího Slova. A je pravda, že tu jsou takoví, kteří se tímto hříchem provinili. Ale dnes máme doslova stovky těch, kteří k Božímu Slovu přidávají. Vkládají Ježíšovi do úst slova, která nikdy nepronesl. Vkládají do Bible věci, které jsou nebiblické.

Máme plné právo vidět dnes dary a ovoce Du­ cha fungovat v našich církvích. Žádný student Bible,

63

žádný teolog mi nedokáže z Božího Slova, že když se Ježíš vrátil k Otci, aby zaujal postavení nejvyššího velekněze, Bůh svou moc „vypnul“. Vše, co se stalo v rané církvi, vše, co se odehrávalo v Pavlově službě, tatáž moc, která byla manifestována skrze Petra a ostatní učedníky po Letnicích, by měla fungovat a manifestovat se v dnešní církvi, protože dosud žije­ me v tomto období Letnic. To však neznamená, že máme volnost užívat tyto dary kdekoli, a jakkoli se nám zachce. „Duchovět’ pak proroků prorokům poddáni jsou“ (1. Korintským 14,32 král.), a je-li člověk obdarován Bohem, má svůj dar udržovat v poddanosti Pánu Ježíši Kristu a nemá být druhým duchovně na obtíž ani je urážet. Požehnanou Boží autoritu musejí u nás druzí rozpoznat podle toho, že používáme všechny dary, včetně daru jazyků.

Dovolte, abych vnikla do této věci trochu hlou­ běji. Jestliže vám Bůh například dá určitý dar Du­ cha, nemáte jej používat, kdykoli se vám to jeví vhodné, ale pouze v poddanosti Pánu Ježíši Kristu. Všechny dary je nutno užívat v poddanosti samot­ nému Pánu. Něco si zapamatujte - a nikdy to nezapo­ meňte: Ducha svátého dostává křesťan k jednomu jedinému účelu - ke službě\ Někteří si účel této nádherné zkušenosti neuvědomili a výsledkem by­ lo, že užívali moc Ducha k nesprávnému účelu. Duch svátý je ke službě, a nikoli k našemu osobní­

64

mu prospěchu či potěšení. Jako křesťané naplnění Duchem svátým máme svůj díl zodpovědnosti za získávání nevěřících pro Krista: Ježíš řekl: „Ale přijmete moc Ducha svátého, přicházejícího na vás.“ (Skutky 2,8 král.) Moc k čemu? Abychom mu byli svědky! Nemusíš se ptát někoho: „Byl jsem naplněn Duchem?“ Místo toho se zeptej sám sebe: „Kolik duší jsem pro Pána Ježíš Krista získal ode dne, kdy jsem to prožil?“ Jsou tací, kteří se ptají: „Je mluvení v jazycích důkazem naplnění Duchem svátým?“ Milý příteli, jsou tací, kteří při naplnění Duchem promluvili v jazycích, ale já tvrdím, že biblický důkaz vychází ze rtů samotného Ježíše, nejvyšší autority na nebi i na zemi, důkaz, který se nedá napodobit... „Přijmete moc...“

O tato slavná, tato zázračná strhující moc, která se ujme naší mysli, tato moc, která převezme lidské rty, naplní tělo Jeho pomazáním! Pro tuto moc neexistuje žádná imitace. Je to něco, co nelze ničím nahradit. Je to moc ke svědectví, moc k získávání duší, moc k vedení mužů a žen k Pánu Ježíši Kristu.

65

Kapitola 11

Dar proroctví

Je velmi smutné, že existují křesťané, kteří se nechávají obalamutit. Mám na mysli to, že jsou ochuzeni jen proto, že věří těm, kteří učí, že dary Ducha zanikly spolu s ranou církví. Vše, co Bůh dal Petrovi, vše, co dal Janovi, jakýkoli dar, který se projevoval skrze údy rané církve, patří i dnešním křesťanům. Nenechte se nikým podvádět, přijde-li na dary Ducha. „Jinému pak proroctví“ (v témž Duchu). Co je tento dar proroctví? Je to velmi prosté a jasně to vysvětluje 1. Korintským 14,3: „Kdož pak proro­ kuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěše­

67

ní.“ (král.) Není tu zmínky o zjevení. Proroctví v novozákonním smyslu není věštění, ale předávání Slova Božího a evangelia Ježíše Krista.

Přijde-li na dar proroctví, myslím, že často se necháváme velmi mást. Jsou lidé, kteří mají halu­ cinace, že dostali jakýsi dar prorokovat věci, které již nejsou ve Slově Božím, a tu začíná fanatismus. Moji milí, Duch svátý nikdy nedá žádnému jed­ notlivci, žádnému muži ani ženě více, než je zapsáno v Božím slově. Proto kdyby někdo řekl, že má dar proroctví, a přinesl by něco, co je s Božím slovem v rozporu, nebo by k Božímu slovu něco přidal, takový páchá těžký hřích a Duch svátý nemá na tom, co se prorokuje, nižádný podíl. Z takových věcí se rodí falešné nauky a sekty a ve Zjevení 22,18 jsme varováni, abychom nebyli svedeni: „Jestližeť by kdo přidal k těmto věcem, žeť jemu přidá Bůh ran na­ psaných v knize této.“ (král.) Nemůže být žádných pochyb o tom, co se míní darem proroctví a nejjednodušší výklad tohoto da­ ru, který znám, zní: je to dar komunikace. O být nádobou, kterou používá Duch svátý, když pro­ mlouvá hliněnými rty, ujímá se vlády nad myslí a předává druhým pravý smysl Slova Božího! Spolu s darem slova poznání a slova moudrosti velice tou­ žím po tomto daru proroctví, abych - kdekoli jen budu stát před lidmi - pod pomazáním Ducha svátého a skrze něj předávala Slovo živého Boha

68

tak, aby se stalo životem tomu, kdo slyší můj hlas, a tak přinášela duchovní porozumění a přijetí Krista jako Spasitele a Pána; aby skrze porozumění Slovu takový člověk hledal naplnění Duchem svátým, aby Bible se stala živou a její pravdy byly zjeveny. Ježíš tento nádherný dar Ducha svátého měl. Nikdo neseděl v jeho přítomnosti, aniž by jasně neporozuměl všemu, co Ježíš říkal. Vše, co mluvil, bylo řečeno tak prostě, že to mohly pochopit i děti, a přece pro přirozeného člověka je Boží slovo tak hluboké, že do něj nemůže proniknout ani ten nejvzdělanější člověk. Čte jej, ale nechápe. Bible se liší od všech ostatních knih na světě. Boží slovo může zjevovat jen Duch svátý: „Nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích.“ (Ma­ touš 16,17 král.) Darem proroctví zmocňuje Duch svátý jedince ke komunikování; výsledkem je, že posluchač přijímá porozumění Božímu slovu, du­ chovně roste a proniká hluboko do věcí Páně. Je úžasné vidět, jak jsou nemocná těla zázračně uzdravena mocí Boží, ale existuje něco daleko vět­ šího. Největší vzrušení prožívám, když mi někdo řekne: „Když jsem poslouchal, jak jste přinášela poselství Božího slova, začal jsem rozumět Bibli, nahlédl jsem do lásky a něžné milosti Boha Otce, spatřil jsem charakter Ježíše Krista, jak jsem ho dosud nepoznal a nepochopil.“ To je dar, který pochází jen od Ducha svátého, dar proroctví.

69

Kapitola 12

Dar rozeznání duchů

„...jinému pak rozeznání duchů.“ (1. Korint­ ským 12,10 král.) Dovolte, abych naše studium to­ hoto daru začala tím, že někteří, jak se zdá, si myslí, že v Božím slově existuje rozpor, konflikt mezi darem rozeznání duchů a „zkušováním duchů“ zmíněným v 1. Janově 4,1. Není to jedno a totéž; mezi těmito dvěma věcmi je výrazný rozdíl. Když Jan říká „zkušujte duchy“, nemluví o téže věci, o které píše Pavel v 1. Korintským 12,10, totiž o rozeznání duchů. Jan nabádá věřící ke „zkušo­ vání“ duchů, aby zjistili, zdaje to Duch Boží, Duch Kristův, Duch svátý, nebo zdaje to duch toho Zlého nebo démonická moc či falešný duch.

71

Jak máme zkušovat duchy? Zkušujeme je psa­ ným zjeveným inspirovaným Slovem Božím. Každý duch, který působí v rozporu s Božím slovem, není z Boha. To je jeden z důvodů, proč je životně důle­ žité vědět, co říká Bible. Někteří křesťané se dostali mimo Bibli. Mnozí se dostali tak daleko od Bible, tak daleko od učení Kristova, že sotva rozpoznají písma, když je slyší vyučovat. Vraťte se zpět k Bibli! Bez ohledu na denominaci, nebo kde jsi členem církve, všichni lidé se potřebují znovu vrátit k ono­ mu: „Takto praví Pán,“ a ke Slovu Božímu. Když Jan mluví o „zkušování duchů“, napomíná věřící, aby duchy podrobovali zkoušce a zkušovali je psa­ ným zjeveným inspirovaným Slovem Božím.

Na druhé straně, tento úžasný dar, který dává Duch svátý, tento úžasný dar rozeznání duchů, který je zmíněn ve 12. kapitole 1. Korintským, je něco úplně jiného než „zkušování duchů“. Podobně jako kterýkoli jiný duchovní dar, dar rozeznání duchů není věcí přirozeného úsudku. Někteří lidé se rodí s přirozenou citlivostí: jsou citliví, vnímaví a schop­ ní chápat určité věci přirozenou intuitivností. Ale to, o čem zde Boží Slovo mluví, dar rozeznání du­ chů, to není přirozený úsudek, který mají někteří lidé. Není to pouze domnělá schopnost odhalit v li­ dech démonickou moc, kterou by byl schopen vní­ mat každý znovuzrozený, Duchem naplněný člověk, zvláště je-li citlivý na Ducha. Nikoli, o to při roze­ znání duchů nejde.

72

Když se dívám zpět, vybavují se mi lidé, kteří si byli stoprocentně jisti, že mají dar rozeznání duchů, a přitom měli jen a jen ducha kritiky. Soudili své bližní a soudili každého člověka ve svém sboru. Máte je i ve svém sboru, ve svém shromáždění, ty, kteří vám dokážou povědět, co je na každém špat­ ného. Zapomeňte na to! To není z Ducha svátého. Co je tento dar rozeznání duchů? Jak bychom měli tento dar definovat? Rozeznání duchů je dar Ducha svátého, který uschopňuje toho, kdo jej vlastní, vidět do duchovního světa. Andělé jsou pro mě skuteční, a když David říká: „Svým andělům o tobě přikázal, aby tě chrá­ nili“, má na mysli právě toto. Právě v této chvíli věřím, že jsou legie andělů ochraňující Boží lid a stojící v bojové linii proti silám zla. Je mi líto člově­ ka, který nemá zbožné rodiče ani někoho svátého, který by se za něj modlil. Největší moc, kterou Bůh dal každému člověku, je moc modlitby.

On má doslova desítky tisíců tisíců andělů, kte­ ří střeží a chrání Boží děti a starají se o ně. Já vůbec nevím, vy vůbec nevíte, jak blízko nám bylo ne­ bezpečí, a nebýt ochrany anděla Páně, utrpěli by­ chom škodu. To je biblické. Přesto nemohu říci, že bych někdy viděla anděla.

Když se anděl objeví jako duch v přítomnosti Božího lidu, uvidí hojen ti, kteří mají dar rozeznání

73

duchů. Takové ohromující zjevení Hospodinovy slávy s cherubíny pod trůnem spatřil Ezechiel. Ni­ kdo jiný to neviděl. Později, když Ezechiel seděl ve svém domě a starší Izraele byli před ním, byl Eze­ chiel v duchu přenesen do Jeruzaléma a viděl věci, které se v tom městě odehrávaly. Duch svátý mu dal dar, pomocí něhož mohl vidět věci, které se ve městě děly. Přečtěte si to v Ezechielovi 37.

Kamenování Štěpána je dalším dobrým příkla­ dem toho, co se tu snažím vysvětlit, a nejlépe udě­ lám, když nechám mluvit Slovo Boží samo za sebe. Podívejme se do Skutků 7,54 - 58: „Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých, a skřípěli zuby na něho. On pak pln jsa Ducha svátého...“ (král.) (Uvědomte si, že tohle je před Štěpánovou mučednickou smrtí. Stál tu před radou, nikoli na ulici, kde ho kame­ novali. V této chvíli ještě neumíral, jak by někteří chtěli, abyste si mysleli. Nebyl v kómatu. Byl plně při smyslech.) Štěpán, jsa pln Ducha svátého, „po­ hleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. A oni zkřikše hlasem velikým, za­ cpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj. A vyvedše jej z města, kamenovali ho.“ (král.) Bůh dal Štěpánovi tento úžasný dar zjevení, nahlédnutí do duchovního světa předtím, než ho vyhnali do ulice a ven z města, předtím, než se jeho těla vůbec dotkl kámen. Nevěřím, že v té radě byl

74

jediný člověk, ani jeden starší nebo zákoník, který viděl, co viděl Štěpán. Ani ten, kdo mu byl nejblíže, neviděl co viděl on.

Dovolte, abych danou otázku zopakovala a znovu na ni odpověděla: Jak bychom měli definovat dar rozeznání duchů? Rozeznání duchů je dar Du­ cha svatého daný jednotlivci, pomocí něhož je tento člověk uschopněn vidět do duchovního světa.

75

Kapitola 13

Dívej se na Ježíše!

Když shrnujeme naši studii o darech Ducha svátého, podívejme se do 1. Korintským 2,1. Pavel zde píše těm, kteří už prožili onu nádhernou zku­ šenost znovuzrození. Píše těm, kteří věděli vše o na­ plnění Duchem. Nebyli neznalí, pokud šlo o moc Ducha svátého.

„I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s dů­ stojností řeči neb moudrosti, zvěstuje vám svědectví Boží. Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižova­ ného. A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém. A řeč má a kázání mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání

77

Ducha a moci, aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží. Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, kteráž hynou. Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kte­ rouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, jíž žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali.“ (1. Ko­ rintským 2,1-8 král.) Někdy mám dojem, že se tak zapleteme do učení, že úplně ztratíme z pohledu Pána Ježíše Krista. Když slýchám rozhovory křesťanských vůd­ ců, když se stýkám s těmi, kteří jsou dobře obezná­ meni s hlubšími věcmi Ducha, mám obavy, že ně­ kteří se zaplétají do kontroverzních doktrín, a ztrácejí z pohledu osobu Ježíše Krista. Byla jsem pouhým divákem, když jsem naslouchala diskusi křesťanů o duchovních věcech, slyšela jsem křes­ ťanské vůdce debatovat o doktríně, jako je „věčná jistota“. Rozcházejí se ve způsobu křtu, zda mluvit či nemluvit jazyky. Neshodnou se ve věci počá­ tečního důkazu naplnění Duchem svátým.

Ať jde o křest, naplnění Duchem, jazyky nebo kterýkoli jiný dar Ducha, všechny tyto věci ustupují před Ježíšem Kristem, Synem Božím, a vše, co nazý­ váme učením, musí vzdávat čest Ježíši. Uvědomte si, že celá Bible - od Genesis po Zjevení - je zjevením jediné osoby, Ježíše Krista. Duch svátý za

78

všech okolností velmi pečlivě dbá na to, aby vyvy­ šoval Ježíše, a Ježíš, než odešel, velmi jasně vy­ světlil, že po jeho nanebevstoupení přijde Duch svátý a bude přebývat na této zemi. Ježíš řekl: „On [Duch svátý] mne oslaví.“ (Jan 16,14) to je dílo Ducha svátého! Věřím v učení církve, učení, kterému učí pís­ ma. Věřím v křest vodou, věřím v moc Boží, věřím v naplnění Duchem, věřím v dary Ducha. Chci však říci, že některé z těchto druhotných věcí zveliču­ jeme tak, že zastiňujeme toho, který je nanejvýš důležitý - osobu Ježíše Krista, Syna Božího. Bible nám nezjevuje Ducha svátého. Bible od začátku až do konce zjevuje Ježíše Krista. Nuže, vyzývám vás: ukažte mi ze svátých písem jedinou věc, která je důležitější než Ježíš! Neboť to, jak se stavíme k Ježíši, určuje osud nesmrtelné lidské duše. Ježíš, osoba Božího Syna, jeho Božství, to je skutečným poselstvím církve, a církev je slou­ pem a utvrzením této pravdy, institucí v tomto svě­ tě, v níž tato je pravda uložena. Církev jako celek a křesťané jako jednotlivci musejí ztracenému a umí­ rajícímu světu učinit známu cestu spasení skrze Syna živého Boha. Neexistuje nic důležitějšího než Ježíš.

79

Kapitola 14

Nás veliký nejvyšší kněz

Apoštol Pavel poznal, kdo je zdrojem jeho mo­ ci. „Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.“ (1. Korintským 2,2 král.) Nepokoušel se analyzovat Boha ani Boží moc. Kázal Ježíše a jedině Ježíše. Nehledě na všechny své schopnosti a všechno vzdělání, které získal, Pavel věděl, že nedojde k žádnému obrácení, pokud nebude manifestována moc Boží. Pokud tu nebude usvědčující a promě­ ňující moc Ducha svátého, nic se nestane. Jak to Pavel věděl? Protože to řekl sám Ježíš: „Já pak

81

pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám.“ (Jan 16,7 král.)

A právě to se stalo! Víme, že Ježíš vstoupil do nebe, že ,to dokázaľ, dostal se až na pravici Boha Otce a nyní zaujímá místo velikého nejvyššího kně­ ze. Jak můžeme mít jistotu, že bylo navázáno spoje­ ní, jak zaslíbil? Protože Bůh konal podle svých plánů. Duch svátý přišel v den Letnic a začal své dílo přesně tak, jak Ježíš řekl: „On obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu. Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne. A z spravedlnosti, proto že jdu k Otci, a již více neuzříte mne. Z soudu pak, proto že kníže tohoto světa již jest odsouzeno. Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní. Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude...“ Jinými slovy - Ježíš řekl, že Duch svátý nebude oslavovat sám sebe, nebude propagovat sám sebe, „ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. Onť mne oslaví...“ (Jan 16,14 král.)

Někdy ve své nevědomosti oslavujeme vše pod Božím nebem kromě Ježíše. Bez ohledu na to, jaké zkušenosti jsi prožil v Duchu, jestliže svým životem oslavuješ osobu nebo osobnost jinou než Ježíše

82

Krista, Syna Božího, pak za tímto oslavováním ne­ stojí Duch svátý. Proč to říkám? Protože Ježíš Kris­ tus řekl: „Duch svátý mě oslaví.“

Duch svátý nikdy nebude upoutávat pozornost kjiné osobnosti; nikdy nebude upoutávat pozornost k nějakému muži či ženě. Čím se člověk stává du­ chovnější, tím více bude odpoutávat pozornost od sebe a vyvyšovat Ježíše. Duch svátý nikdy neupoutával pozornost na Pavla. Když Pavel mluvil o sobě, považoval se za nejmenšího z nejmenších, za nejprvnějšího z hříšníků; dnes však vidíme, jak se ego některých křesťanů nadýmá vlastní duchovností. Vzpomeň si na slova Ježíše - a větší jistota ne­ existuje: „Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Proto jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám.“ (Jan 16,14 - 15 král.) Dovolte, abych zopakovala něco, co jsem řekla už dříve: vším, co Duch svátý dělá, vzdává čest Ježíši. Jestliže jste přijali dar Ducha, pak dar, který vám svěřil, vzdá čest Ježíši a vyvýší Ježíše, jestliže je z Ducha. Budete jej používat pod jeho vedením a pod jeho vládou. Pokud se tento dar projevuje ve společenství nebo v církvi, budete jej používat jen k oslavě a vyvýšení Ježíše. Dary Ducha uschopňují ke službě a tato služba má vést muže a ženy k spás­ nému poznání Krista, Syna Božího.

83

Kapitola 15

Tajemství Boží

„A byl jsem já u vás v mdlobě a v bázni, i v strachu mnohém. A řeč má a kázání mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání ducha a moci, aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží. Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, kteráž hynou. Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kte­ rouž Bůh předuložil před věky k slávě naší.“ (1. Ko­ rintským 2,3 - 7 král.) Pavel psal tato slova církvi v Korintu pod po­ mazáním Ducha svátého. Byl výmluvný, vzdělaný a

85

energický, a přesto se bál - velikost Božích ta­ jemství ho naplňovala bázní. Čeho se Pavel bál? Nemluvil o tělesné slabosti. Nebylo při něm slabosti duševní. Nebál se ublížení na těle, osobních nepřátel ani kritiky lidí. Nebál se ani o své postavení. Nešlo o přirozený strach o sebe samého. Proč tedy Pavel napsal tato slova? Byly tu oba­ vy, bylo tu znepokojení - smím si zde vypůjčit obrat z Bible? - „aby trouba nevydala nejistý hlas“. Přijde-li na duchovní věci, nemá lidská řeč dost slov k vyjádření toho, co zde chceme říci. Když měl Pavel předávat Boží tajemství zjevená jeho srdci, pociťoval takovou slabost a bázeň, tak hlubokou nedůvěru v sebe samého a jeho ducha tížila tak drtivá zodpovědnost, že se třásl a chvěl.

Jaká jsou tato Boží tajemství, o nichž Pavel mluvil? Neznovuzrozený člověk nemůže pochopit, že ve zlomku vteřiny se člověk i jeho touhy změní. Jak může někdo v mžiku přejít ze smrti do života a stát se novým stvořením v Kristu Ježíši? Jak je to možné, že věci, které dříve miloval, nyní nenávidí, a věci, které dříve nenáviděl, nyní miluje? „Jak se může člověk znovu narodit?“ byla otáz­ ka, kterou položil Ježíšovi Nikodém. Všem lidem je společné tělesné narození, existuje však ještě jiné

86

narození - duchovní narození, které zůstává pro náš přirozený intelekt tajemstvím. Lékařská věda tvrdí, že pro člověka, jehož tělo je v důsledku dlouholetého pití prosyceno alko­ holem, je nemožné okamžitě přestat pít. Pro orga­ nismus je to takový šok, že tělo není schopno tuto náhlou změnu vydržet. A přesto doslova tisíce mužů a žen mohou dosvědčit, že je tato touha v okamžiku, kdy přijali Krista jako Spasitele, opustila. Touha po alkoholu byla zcela vykořeněna a celé tělo bylo pročištěno tak důkladně, jako by se tento člověk alkoholu nikdy nedotkl. Poprvé po mnoha letech byly jejích touhy normální.

Milí přátelé, nikdy nestojím nad otevřenou rakví někoho, kdo mi důvěřoval, že mu předám Boží slovo, ale stojím a modlím se ke svému ne­ beskému Otci tuto prostou modlitbu: „Otče, pře­ dala jsem jim to, jak nejlépe jsem uměla. Pokud se mi to nepodařilo, odpusť mi.“ Jen Bůh zná zodpo­ vědnost, která je spojena s předáváním Slova věčné­ ho života ztraceným a umírajícím mužům a ženám.

Ano, Pavel převyšoval všechny duchovní vůdce své doby, neboť znal dobře Zákon a byl v každém ohledu vzdělaný. Ale když přišlo na to, co mu Bůh zjevil a svěřil, když se to týkalo duchovních věcí a tajemství Božích, přicházel s velkým třesením a bázní. Proč? Protože věděl, že to, co dělá, spočívá v prokázání Ducha, byla to nadpřirozená moc.

87

Na okamžik mi dovolte otevřít své srdce a říci vám něco o osobě Kathryn Kuhlmanové v okamži­ ku, kdy opouští kazatelnu a odchází z pódia poté, co byla svědkem manifestace Boží moci při uzdra­ vování nemocných těl. Snad si myslíte, že se musím cítit tak spokojená a odměněná. Upřímně vám řek­ nu, odcházím z pódia s velkou bázní a třesením, a myslím na to, že toho je ještě daleko více. Cítím se jako malé dítě, které stojí na břehu moře. Zvednu oblázek tady, zvednu oblázek tamhle, obdivuji se, a přitom se přede mnou valí obrovské moře. My se dotýkáme jen povrchu. V Ježíši je daleko více. N Boží moci je daleko více, než si ty a já dovedeme představit, více, než dokážeme poznat studiem a hloubáním. V tomto Božím tajemství, které zjevuje pouze Duch svátý, je daleko více. Ještě nikdo nevy­ čerpal Boží zdroje, ani nepřijal vše, co má Bůh v zásobě pro náš život. Bůh má toho více pro mě, má toho více pro tebe a já tě vybízím, aby sis začal brát ze svého vlastnictví dnes.

88

Kapitola 16

Nic už já, a všechno ty

Trápení a trpká bolest, planý to čas prázdnoty, když Ježíši jsem pyšně řekl: „Všechno jen já, a nic ty.“

On mě našel. Uzřel jsem ho, prokletý kříž samoty. Mé toužící srdce hleslo: „Něco já, a něco ty.“ Den po dni pak jeho milost něžná, plná čistoty, níž mě vedla, a já šeptal: „Méně já, a více ty.“ 89

Nad nebe vyšší, moře hlubší náruč Boží dobroty. Tvá láska, Pane, zvítězila: „Nic už já, a všechno ty.“ Tyto verše napsal před mnoha lety Theodore Monod a vyjádřil jimi, co je hloubi mého srdce. Pokud ses takto plně nevydal Ježíši, učiň to nyní! Naplní vyprázdněnou nádobu Duchem svátým, po­ znáš důkazy jeho moci a svěří ti své dary, které ti bude „rozdělovat obzvláštně, jakž bude ráčit“. Pak budeš svým životem oslavovat Ježíše a vzdávat mu čest a objevíš, že jeho dary jsou veskrze dílem Du­ cha, uschopněním ke službě, k tomu, abys vedl muže a ženy ke správnému poznání Božího Syna. Bůh ti žehnej!

90