Biblická škola pro každého: skripta k výuce o biblických knihách 8086509370, 9788086509372 [PDF]

Zitiervorschau

l I

hil

BIBLICKÁ ŠKOLA

PRO KAŽDÉHO

Gertruda Wasserzugová, PhDr., D.D.

BIBLICKÁ ŠKOLA

PRO KAŽDÉHO

Skripta k výuce o biblických knihách

Gertruda Wasserzugová, PhDr., D.D.

Alma L. Nieghbourová, D. litt.

Překlad z originálu: „DIE BIBELSCHULE FÚR JEDERMANN“ Vydal: Hánssler, Schriftenmission, Bibelheim Boblingen

© 1994 by Schriftenmission Bibelheim Boblingen, D-71034 Boblingen ISBN 3-7751-2101-3

Vydavatel českého překladu: ‘Misijní odbor ‘Kpstnicféje.dnoty, Trafia ve vydavatelství TEBA, Ostravská 130, 735 62 Český Těšín Překlad: Ludmila Hallerová a kol.

© českého vydání 1999 Misijní odbor ‘KJ, Trafia ISBN 80 - 902675 - 0 -5

UVOĎ Touto knihou „Biblická škola“ bych ráda předala jako nejvzácnější odkaz církvi Pána Ježíše Krista skripta svých přednášek o biblických knihách. Je to ovoce mého studia Písma a vyučování po dlouhých sedmdesát let služby v biblických školách ve Švýcarsku, Německu, USA a Jižní Americe. Tato kniha obsahuje také skripta z vyučování o poetických knihách Starého zákona od mé spolupracovnice Almy L. Nieghbourové, která přednášela po čty­ řicet let v různých biblických školách. Kéž Boží slovo, které v Bibli dostává­ me, je mocí života a jediným obsahem služby mladší generace, která nyní pře­ jímá zodpovědnost ve službě Pána Ježíše Krista ke cti Pána, našeho Boha. Každý věřící potřebuje jednoduchý návod, aby mohl proniknout do pokladů Božího slova. „Biblická škola“ je důležitá pro každého, kdo má nějaký úkol v některém díle Páně nebo ve sboru, zejména také pro domácí biblické sku­ pinky, pro zvěstování evangelia doma i na misijním poli, pro budování samo­ statných domorodých sborů v misijních oblastech, pro biblické školy a teolo­ gické semináře. Vydávání této knihy je provázeno modlitbou, aby nadále byla základem živo­ ta a služby církve jistota: Bible JE Boží slovo! PhDr. Gertruda Wasserzugová K českému vydání

Kniha, kterou máte před sebou, „Biblická škola pro každého“, nám chce otevřít přístup do Bible. Je to ten nejvzácnější odkaz věrné, dlouholeté služebnice Ježíše Krista PhDr. Gertrudy Wasserzugové-Traederové. Obsahuje materiál, podle něhož vyučovala na různých biblických školách v Evropě, USA a Jižní Americe a sloužila mnoha lidem. Přemnohá lidem směla předávat své hluboké zkušenosti víry a bohaté znalosti Písma. Často nad těmito skripty spínala ruce k modlitbě! V němčině byla kniha vydána ke stému výročí jejího narození 30. ledna 1994 tiskovou misií Bibelheim Boblingen, kde autorka trávila poslední roky svého života (Ť 6. října 1992). Skripta byla vytištěna beze změny, aby se zachovala autentičnost. K vydání dala podnět sama autorka, ale uskutečnění se již nedočkala. Kéž se tato Biblická škola stane zdrojem požeh­ nání pro mnohé. O české vydání se zasloužil jeden ze žáků biblické školy v Beatenbergu, který z velké části náklad sponzoroval a umožnil tak přístupnou cenu výtisků. Tisíce žáků dr. Wasserzugové po celém světě na ni vděčně vzpomínají a všichni si pře­ jeme, aby mnoho dalších přijalo požehnání ze skript, která svého času uváděla do Písma i nás a zůstávají pro nás trvalou orientací při studiu Písma. Starý zákon přeložila Zdena Mathauserová, Nový zákon Zdena Garajová, kte­

4

ÚVOD

rým patří za jejich pečlivou práci vřelý dík, stejně jako dalším spolupra­ covníkům, kteří se tohoto odvážného projektu ujali.

Několik slov o autorce Narodila se 30. ledna 1894 v německém Kasselu. Studovala teologii, filozofii a práva, v Bonnu na filozofii promovala. Léta byla sekretářkou Ně­ meckého svazu křesťanských studentů. V Tůbingenu, kde požehnaně působil dr. Saturnin Wasserzug, svedl Pán jejich cesty a spojil je ke společné službě. Několik roků (od r. 1926) dr. Wasserzugová přednášela na misijní škole pro dívky, kterou vedla sestra jejího manžela, Jeanna Wasserzugová (studovaly tam svého času i obě zakladatelky Ma­ riiných sester, Basilea Schlinková a Martyria Maddausová). Už tam se její hodiny vyznačovaly mimořádně jasnou dikcí a systematičností. V roce 1934 založili manželé Wasserzugovi Biblickou školu a biblický do­ mov v Beatenbergu ve švýcarských Alpách. Vize - biblicky vzdělat pro službu církve doma i na misijním poli laiky - vedla k velkému růstu školy a meziná­ rodnímu věhlasu. Důkladný biblický základ pro svoji službu zde získaly v rámci dvouleté školy i krátkodobých kurzů a konferencí tisíce křesťanů všech věko­ vých kategorií a nej různějších profesí z evropských i mimoevropských zemí. První evropská konference hnutí Mládež pro Krista (1948), která do Beaten­ bergu přivedla známé osobnosti Boží církve z USA i Evropy, znamenala začátek spolupráce s dr. Billy Grahamem, která vyústila později v Laussanské hnutí. Iniciativou dr. Wasserzugové vznikla řada misií v Německu (Bibelheim Boblingen), Švýcarsku (Spojená Súdánská misie), Itálii „Institute Biblico“ (v Isola del Gran Sasso), ve Francii („Institut Biblique“ v Marseille), v Izraeli („Beth Šalom“ na Karmelu). Je spoluzakladatelkou evangelického rozhlasového vysílání ve Wetzlaru, byla u kolébky TWR. Ještě v pokročilém věku s velkou ra­ dostí vyučovala na biblických školách v USA (American Christian College, Tulsa, Oklahoma) a v Jižní Americe (Montevideo, Uruguay). Vtiskla německým čtenářům do ruky pečlivý překlad světoznámé anglické Scofíeldovy Bible a německou verzi požehnaného denního čtení, sestaveného pouze z biblických citátů, „Daily Light on the Daily Path“, vedle svých vlastních více než padesáti knih, převážně biblických studií, a bezpočtu letáků s nejrůz­ nějšími náměty, které dodnes burcují bloudící k návratu do Otcova domu a vě­ řící k celému vydání se do služby Tomu, který za nás zemřel a pro nás z mrtvých vstal, abychom již ne sami sobě živi byli. . . Jeden z jejích drobných spisků „Po vytržení Církve“ vydalo nakladatelství A- Alef Ostrava v několika dotiscích.

ÚVOD

5

Bohatý a požehnaný život jedné věrné modlitebnice a neúnavné Boží služeb­ nice zde na zemi skončil. Byl to život cele zasvěcený svaté službě lidským duším, za které zemřel Pán Ježíš a které se musí dovědět o slávě, do které jsou povolané. Život, vybízející k následování. Za redakci Ludmila Hallerová

Několik poznámek k českému překladu

Všechny citáty ze Starého i Nového zákona jsou podle ekumenického vydání z roku 1985. Pokud v některých případech si text vyžádal použití jiných překladů, v zá­ vorce jsou tyto překlady označeny pomocí zkratek: EP - ekumenický překlad K.P - Bible kralická NS - Nová smlouva.

Biblická jména, názvy zeměpisných míst a některé pojmy jsou upraveny podle Nového biblického slovníku, vydaného Návratem domů v Praze, 1996.

V souladu s originálem používáme také tyto zkratky: SZ = Starý zákon, NZ = Nový zákon, LXX = Septuaginta.

■'> ,3j'

'■■ ■-•wíi.M ú

zůstává ve věřícím věčně (14,16) Není možné tedy uvnitř přebývajícího svátého Ducha někdy ztratit. Ve SZ Duch přišel a odešel (Samson) (Z 51,14), ve znovuzrozeném věřícím však zůstává. Duch svátý působí ve věřícím

Duch svátý převzal úlohu ukázat nám vše, co nám bylo skrze Ježíše Krista vy­ dobyto - tedy uskutečňovat v nás vykoupení a posvěcení. > On je Přímluvce - vlastně Přivolaný - Pomocník > Ten vás naučí všemu - připomene vám všecko (14,26) > o mně vydá svědectví (15,26) > uvede vás do veškeré pravdy - bude mluvit - zvěstovat (16,13) Převzal prorockou službu On, jenž je Původce slova pravdy. Bůh Král nade vším (1 K 15,24) < Kristus, velký Nejvyšši kněz (Žd 8,1) Duch svátý, Zvěstovatel - Prorok < On mě oslaví (16,14) < z mého vezme a zvěstuje vám (16,14) Tutéž úlohu, kterou měl Syn vůči Otci: Zvěstovat o něm, o něm svědčit, osla­ vit jej, má Duch svátý vůči Synu: oslavuje jej, bere od něj, svědčí o něm. Duch svátý naplňuje věřícího V Janově evangeliu je ukázáno velké bohatství - plnost - které máme v Ježíši Kristu a které je nám zpřístupněno právě skrze Ducha svátého. < Z jeho plnosti (1,16) < nebude žíznit na věky, k životu věčnému (4,14) < nebude nikdy lačnět (6,35) - 0- řeky vody živé (7,38) < plná svoboda (8,36) přetékající život (10,10) < „všecko“ (14,26; 16,13) Avšak znamením obdarování milostí je přetékání požehnání na jiné: voda se stane pramenem (4,14)

JAN

526

- > Proudy živé vody poplynou z jeho nitra (7,38) < Nese hojné ovoce (15,5) Také vy vydávejte svědectví (15,27) Víra přijímá Ducha svátého v jeho plnosti

Protože je Duch svátý darem - on jej dá, pošle - může být jen prostě přijat: < to řekl o Duchu, jejž měli přijmout (7,39) pít vodu (4,14; 7,37) Duch svátý vládne nad tím, co mu dáme k dispozici Každý věřící má Ducha svátého - každý věřící, který mu všechno vydal, smí ve víře přijmout plnost Ducha svátého a za to děkovat.

Největší znamení Božího Syna Jeho utrpení, smrt a zmrtvýchvstání (kap. 18-21). Poslední čtyři kapitoly Janova evangelia tvoří souvislý celek a obsahují největší znamení Božího Syna. 2,18-22 Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím. Mt 12,39 Znamení Jonáše se splní v jeho smrti a zmrtvýchvstání. Ve své smrti a zmrtvýchvstání je zjeven jako Boží Syn, který přišel, aby činil Otcovu vůli. Skrze vzkříšení z mrtvých je legitimován jako Boží Beránek, který nese hřích světa a v kterém jsou vpravdě naplněny všechny oběti SZ. Velký den smíření = Golgota jako Král Židů, který jako zavržený Král stojí ve svátém majestátu před svým národem - tupen žoldnéři - ale jedinečným způsobem uznán zástupcem světové velmoci Říma, který sám napsal na kříž, že tento je Král židovský jako člověk, jediný pravý, dokonalý člověk, o kterém světský soud vyslovuje rozsudek: bez viny! Všechny události v těchto kapitolách mají viditelnou a neviditelnou rovinu, jsou to události na zemi a v nebi. Slova, která se tu hovoří, jsou naplněna vyšší Boží - nebo nižší ďábelskou - mocí. Probíhá tu velký viditelný zápas, který vedou lidé, zápas mezi Bohem a ďáblem - mezi nebem a peklem. Dvě velké mocnosti zápasí o Ježíše - je to vysoké napětí ve všem, co se říká a koná. Rozdělení

Přípravy Výslech před duchovní vrchností Výslech před světskou vrchností Ukřižování V hrobě Zjevení Zmrtvýchvstalého

18,1-11 18,12-27 18,28-19,15 19,16-37 19,38-42 20,1 -21,25

JAN

527

1. Přípravy - 18,1-11 Pán Ježíš trávil poslední hodiny veřejného působení v zahradě, kde často odpočíval. Věděl všechno - a vyšel! V dokonalém majestátu stojí před svými pochopy ne jako jejich oběť, ale jako jejich Vládce. Pokládá svůj život sám od sebe nikdo jej od něj nebere. Jak nepochopitelně velký je zástup. Jestliže je Boží Syn - pak je to příliš málo. Jestliže není Boží Syn - pak je to příliš mnoho. Jeho otázka: „Koho hledáte?" nutí k jasnému rozhodnutí. Je to otázka Krále Spasitele? Odpovídají: Ježíše Nazaretského! Hledají Ježíše, aby jej zabili! Tragika hříchu. Ježíšova odpověď: To jsem já! V tom slově je jeho jméno „Jahve“. Jaká moc vychází z toho slova, zástup římských vojáků ustupuje a padá na zem! Nemohli by jej zajmout, kdyby jim nedal k tomu moc! Petr ve své nevhodné horlivosti seká vždy vedle, když tasí svůj meč - ale jak Pán podivuhodně napravuje to, - jak nám sdělují jiní evangelisté - co jeho přenáhlený učedník pokazil. Pán Ježíš podruhé odmítá Petra, který jej chce ušetřit od kříže.

2. Výslech před duchovní vrchností - 18,12-27 Zmocnili se Ježíše a spoutali ho - v. 12. Jaká potupa! Jejich provazy ho nemohly svázat, ale svazovala jej láska, láska k nám, hříšníkům. Vedli Ježíše k předběžnému výslechu k Annášovi, který byl v posledních le­ tech nejvyšším knězem. Nade vším, co se dělo, znělo slovo nejvyššího kněze Kaifáše: Je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid - v. 14. Ježíš měl být připraven o život aby zachránil lid! Toto slovo však řekl jako nejvyšší kněz prorocky: bylo sku­ tečně lepší, aby Jeden trpěl za hříchy lidu - a tak jej zachránil před zahynutím. Annáš se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení - v. 19. Pán Ježíš se odvolává na to, že jeho skutky a učení byly veřejné a nedály se tajně. Činnost nepřátel však byla tajná. Annáš byl poražen, neměl už co říci - ale Ježíš musel trpět, protože řekl nejvyššímu knězi pravdu. Jeden služebník udeřil Ježíše. Bez­ mocná msta poraženého nejvyššího kněze. Annáš poslal svázaného Ježíše ke Kaifášovi - nejvyššímu knězi, kde se nyní konalo zasedání vysoké rady, o němž nám vyprávějí synoptikové. Tragickou mezihru tvoří trojnásobné Petrovo zapření. Jan zdůrazňuje, že bylo chladno. Petr se však ohříval u ohně Ježíšových nepřátel. To je nebezpečné. Jak jednoznačné jsou otázky, které jsou mu kladeny: Nejsi i ty z jeho učedníků? Nebyla to nejvyšší čest, která mu byla prokázána, že směl být jedním z jeho učedníků? A on zapřel: Nejsem! Srovnej s Ježíšovým slovem: To jsem já! (v. 5-

528

JAN

6) a se slovy: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe - které Petr uskutečňuje právě naopak. Poslední otázka Petrovi zní: „Což jsem tě s ním neviděl v zahra­ dě? “ Nebyla to snad největší výsada, že směl být při Ježíšovi v zahradě? On to však popřel! Jak málo člověk znamená - jak rychle pomine lidská horlivost - jak bídná je odvaha člověka! Pán Ježíš a jeho učedník Petr - jaký protiklad v této hodině. Inspirovaný shora - a zdola.

3. Výslech před světskou vrchností - 18,28 -19,15 Výslech před světskou vrchností slouží k tomu, aby Ježíše odhalil! Kdo je vlastně Ježíš?, ptají se nepřátelé. Zjišťujeme, že Jan byl při tom - dovede velmi přesně vyprávět, že se sedmkrát změnilo místo děje - chvíli byl Pilát s Ježíšem mimo svůj palác před lidem hned zase byl s Ježíšem v paláci sám. Centrem celé této zprávy jsou dvě osoby - Ježíš a Pilát - a v kruhu, který je obklíčil, jsou žalobce a lid. Velkým problémem je otázka krále. Piláta to velice zajímá, proto se ptá: „ Ty jsi král židovský? “ (v. 33) A dostává od Ježíše majestátnou odpověď: Třikrát ve v. 36 říká „Moje království!“, moji služebníci - já jsem Král! Pilát je těmito slovy hluboce pohnut a vyslovuje svůj oficiální rozsudek - římský verdikt: Já na něm žádnou vinu nenalézám! (v. 38) Řím vynesl rozsudek! Židovský lid je po tomto rozsudku ještě více roznícen nenávistí: volí Barabáše. „Toho ne,“ je jeho rozhodnutí. Vše, co nyní následuje, je vědomé znásilnění justice. Pilát jej předává, aby byl zbičován, a představuje jej zástupu jako Muže bolesti, potupeného žoldnéry. Označil se jako král Židů, jako takový je tupen. Hle, člověk! Vpravdě jediný pravý člověk - který je od „ne-lidí“ mučen k smrti. Toto soudní přelíčení je od­ halením Ježíše! Když Pilát řekl podruhé a potřetí: Já na něm nenalézám žádnou vinu (19,4.6), rozpřáhli se Židé k poslední ráně: Vydával se za syna Božího! Dali tím všanc tajnou pohnutku svého jednání. Ježíšovo svědectví, že je skutečně Boží Syn, je dohnalo k tomu, že jej chtěli usmrtit. Pilát je tím šokován, ještě více se bojí (v. 8). Jak silně musela na něj působit Ježíšova osobnost. Jeho otázka: Odkud jsi? nám ukazuje, že tuší Ježíšovo tajemství. Pán Ježíš mu však už neodpovídá. Pilát propásl svou hodinu milosti; od této chvíle je v rukou zástupu. Pilát přivádí Ježíše ještě jednou před lid se slovy: Hle, váš král! Zod­ povědnost předních vůdců a lidu roste. Viděli svého krále, ale rozhodli se proti němu a zvolili císaře, římského Caesara. Od té chvíle se to stalo historickou sku­ tečností. Nemáme krále, Jen císařel (v. 15) To je rozhodnutí lidu, které uvrhlo židovský národ na 2 000 let do nej hlubší bídy.

JAN

529

4. Ukřižování - 19,16-37 Vstupujeme do svaté hodiny ukřižování Ježíše Krista: je zabit Boží Beránek. Ježíš je smírčí obětí Velkého dne smíření. Jako kozel, který byl veden na poušť, stál před lidem, byl obtížen jejich hříchy a „pojali Ježíše a vyvedli jej ven“ (v. 16, KP). Pán Ježíš nesl svůj kříž (v. 17), nesl jej tak, jako ten kozel v den smíření nesl vinu (3 M 16,21-22). Vyšel (v. 17) - on sám - nenucen - on to chtěl tak a ne jinak. Lidé se stali - i ve své slepé nenávisti - výkonnými nástroji Boží vůle. Tam ho ukřižovali (v. 18), jaká krátká zpráva - jen tři slova - a obsahují nej­ horší jednání lidstva - a největší zjevení Boží slávy. Nikde se nám Ježíšovo ukři­ žování nepopisuje - neboť hlavní věcí není vnější proces, ale duchovní dění a to se nedá popsat žádným lidským slovem. „Oni“ jej ukřižovali - Petr říká: učinili to Židé skrze ruce bezbožných (Sk 2,23). A s ním jiné dva, z každé strany jednoho a v prostředku Ježíše (v. 18) - dva jiní - stejně jako on! Jaké je to slovo! On je ten největší mezi zločinci, neboť na něm leží vina světa. „Byl počten mezi nevěmíky“ (Iz 53,12) - nejen lidmi - ale samým Bohem! Pilát dal napsat nápis: Ježíš Nazaretský, král židovský. Jeho svědectví v heb­ rejštině, latině a řečtině prochází tisíciletími. Pilát se stává Ježíšovým svěd­ kem! Řím představuje světu židovského krále! Sami žoldnéři museli napomáhat k tomu, aby se naplnilo Písmo: Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los (v. 24). To všechno patřilo k velkému znamení, že tento je vpravdě Kristus. Všechno jednání sloužilo k tomu, aby jej zjevilo. V této hodině nesmírného vykupitelského činu, kdy Pán Ježíš nese - odnáší vinu světa, myslí i na jednotlivé lidi v jejich nouzi, na svou matku. Předivná láska, která při umírání myslí jen na jiné. Zjevuje se jako Spasitel. Ježíš věděl, že vše je již dokonáno (v. 28). Dříve, než jeho tělo zemřelo, bylo všechno dokonáno - „všechno“ - významné slovo, které nám ukazuje, že ví­ tězství bylo dobyto dříve, než jeho tělo kleslo do smrti. Ježíšova smrt je je­ dinečná a znamená mnohem více než jen tělesnou smrt. „Druhou smrt,“ o které hovoří Zjevení - duchovní smrt. Teprve až bylo vše dokonáno, řekl „Žízním“ a okusil octa - slovo Syna člo­ věka, které nám ještě jednou ukazuje, že Slovo se stalo tělem. „Dokonáno jest! “ Největší slovo v historii lidstva - jeho význam jen tušíme stojíme oslepeni mohutným světlem. „Ducha Otci poručil, “ (v. 30, KP) - žádný z evangelistů neříká, že zemřel. Smrt neznamenala jen utrpení, ale bylo to jednání! Položil svůj život - vypustil ze sebe život - odevzdal ducha. Slovo Písma se naplňuje až do posledního okamžiku - jeho cesta byla od věčnosti předznačena - nikdo mu nesměl zlomit nohu - když bylo všechno do­ konáno, jeho tělo bylo nedotknuté. Jeho mrtvého těla se nedotýká ani jedna ruka

530

JAN

nepřátel - jen kopí Římana probodlo srdce, které se zlomilo v smrti. Jan vidí naplnění dvou slov Písma. Jedno leží v minulosti a označuje zřetelně Ježíše jako naplnění paschového Beránka: Ani kost mu nebude zlomena! Druhé ukazuje do budoucnosti: Uvidí, koho probodli. Pravý paschový Beránek se stává zdrojem záchrany a vykoupení pro všechny, kteří vidí, že jsou příčinou tohoto bodnutí do jeho srdce. „Ihned vyšla krev a voda, “ (v. 34) - Jan nám potvrzuje, že skutečně zemřel jeho svaté tělo bylo zlomeno - tekla jeho svátá krev! Od této hodiny zní výzva všem, kteří hledí na Božího Beránka: Vezměte, jezte, to je mé tělo vezměte, pijte, to je má krev vylitá na odpuštění hříchů.

5. V hrobě - 19,38-42 Ježíš je mrtev! Jak prázdnou a temnou se stala tato země! Život skončil - světlo zhaslo - láska zmizela. Bylo by to hrozné, kdyby tato zpráva zde končila a neměli bychom už dál nic, než historického Ježíše, který žil a zemřel. Jistě víme, že Ježíšův duch, kterého odevzdal Otci, žil - jen jeho tělo bylo mrtvé. Toto tělo, svaté Ježíšovo tělo, je však vzácné. Po Ježíšových učednících není ani stopy - ale dva jiní lidé, kteří dosud byli tajnými učedníky, vystupují nyní do popředí: Josef a Nikodém. Oba patřili k vysoké radě a o Josefovi víme, že hlaso­ val proti Ježíšově smrti. Blízko místa ukřižování byla zahrada. Tam, kde je vztyčen kříž, je vždy za­ hrada, kde se všechno zelená a kvete! Ze zahrady Ježíš přišel (18,1) - do zahrady byl nesen mrtvý. Jak předivně Hospodin bděl nad mrtvým Ježíšovým tělem - byl poctěn Otcem, když zvolal: Dokonáno jest! V obou tajných učednících zůstala láska k němu - víra si udržela stálost, ale scházela naděje. Josef očekával Boží království (Mk 15,43). Nyní byl ve své naději zklamán. Ježíš byl mrtev! Jak ubohá a neplodná je víra bez opravdové, živé naděje! Ježíši připravuje hrob - ale ne trůn.

6. Zmrtvýchvstání - 20 - 21 Největší znamení Božího Syna je jeho zmrtvýchvstání. Chrám jeho těla byl zbořen - a ve třech dnech jej znovu vystavěl. Pán Ježíš měl moc svůj život položit a měl moc jej zase vzít (J 10,18). Vzal znovu svůj život - neboť „bez Slova nepovstalo nic, co jest“ (J 1,3). Ve své smrti a svém zmrtvýchvstání ukázal, že je skutečně pravý člověk a pravý Bůh. Jako pravý člověk měl moc zemřít jako pravý Bůh měl moc žít.

JAN

531

Kap. 20 nám ukazuje největší událost světových dějin: zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Kdybychom vyškrtli tuto skutečnost z Bible, vše by se zhroutilo. O A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak... klamná je i vaše víra (1 K 15,14.17). Jaký triumf: Avšak Kristus byl vzkříšen, a tím je O legitimováno jeho dílo vykoupení,uznáno jako božské. O On se prokázal jako vítěz nad smrtí, nad hříchem a nad ďáblem. O Je zjeven jako Boží Syn. O Stal se prvotinou těch, kteří zesnuli. O Naplnil skutečně všechna zaslíbení SZ. V něm jsou všechna zaslíbení budoucnosti Ano a Amen. O Zmrtvýchvstalý Kristus je Pán O mocně dokázán jako Boží Syn skrze zmrtvýchvstání (R 1,4, KP). Ježíšovo zmrtvýchvstání je největším důkazem toho, O že tento Ježíš je Kristus, Boží Syn, O a toto psáno jest, abyste věříce měli život v jeho jménu (J 20,31). Zpráva Janova evangelia o zmrtvýchvstání Ježíše Krista nám nejdříve ukazuje O prázdný hrob - a pak O živého Pána. Máme před sebou zprávu od očitých svědků, a proto „vidět“ je nej důležitější slovo.

Prázdný hrob - 20,1-10 Marie Magdalská\e u hrobu první - přišla časně, když ještě byla tma, a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen (v. 1). Je tu použito jednoduché slovo pro „vidět“ (PXfKEl). Kámen byl odvalen - ne snad kvůli Zmrtvýchvstalému, kámen by pro něj nebyl překážkou, ale kvůli lidem, aby se ukázalo, že hrob je prázdný. Kdyby byl zůstal kámen před hrobem, nebyli by postřehli, že truchlí před prázdným hrobem! Jan je další, který přichází ke hrobu - nahlédne dovnitř a vidí položená pro­ stěradla (v. 5). Je tu použito totéž slovo jako předtím. Má z prázdného hrobu všeobecný dojem. Přichází však Petr a vstupuje dovnitř a vidí - vidí přesněji, vidí, pozoruje kri­ ticky a přesně poznává polohu prostěradel a šátku z hlavy. Slovo pro „vidět“ tu znamená kriticky pozorovat (etnpei). Objevuje: prostěradla, kterými byl mrtvý ovinut, nebyla rozvinuta, ani šátek na hlavu nebyl rozmotán - ale vše leží jen zploštělé na zemi. Nikdo nevzal Ježíšovu mrtvolu, vyklouzla z prostěradel sama jako motýl z kukly. A to je poznání podložené důkazem, že vstal z mrtvých. Petr zcela určitě sdělil své pozorování Janovi - a o Janovi nyní platí: uzřel a uvěřil. Spatřil to na vlastní oči - vnímal a věděl. Slovo, které je tu použito, označuje vědění na základě vidění, přesvědčit se na vlastní oči. Uvěřil „tomu“ - velkému znamení Božího Syna.

532

JAN

Živý Pán - 20,11-31 Marie Magdalská Marie Magdalská setrvává u hrobu - poslední, co jí zůstalo: prázdný hrob, kde Pán jednou ležel. Můžeme rozumět tomu, že pláče. Dívá se na prázdný hrob, pohlíží dovnitř, a vidí před sebou dva anděly. Právě vypověděla andělům svůj zármutek, a tu vidí Ježíše a neví, že je to on. Musí se k tomu připojit zvuk slova „Marie!“ - a poznává jej. Tělo slávy se tak velmi podobá předcházejícímu pozemskému tělu, že je stejný dokonce i zvuk hlasu! Pán Ježíš však nechce, aby se upnula na viditelného - „nedotýkej se mne“ - ne tak, ne viditelného! Vystupuji nahoru - teprve pak budu s tebou! Velkou ra­ dostí a nádherným poselstvím Marie Magdalské však je: Vidělajsem Pána! Učedníci

Učedníci sedí za zavřenými dveřmi - ačkoliv vědí, že Pán vstal a že jej Marie Magdalská viděla. Musí to i oni vidět na vlastní oči a večer tohoto dne tak bo­ hatého na události se Pán Ježíš zjevuje - viděli Pána a zaradovali se. Jak jsou Pánova slova předivná: tam, kde s nimi přestal hovořit, znovu nava­ zuje - slyší jeho pozdrav pokoje - ukazuje jim své ruce a svůj bok - jizvy doka­ zují, že je to on! Důkaz jeho zvěsti o jeho utrpení a zmrtvýchvstání. Obnovuje poslání, které jim dal: Posílám vás! Ve slovech „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás,“ je rozdíl ve výraze: poslat Pána Ježíše (cotoqteXA.G5) = poslat vystrojeného nejvyšší autoritou; poslat učedníky = poslat v darované autoritě. Jsou posláni, aby provedli příkaz svého Pána. Potřebují k tomu Ducha svátého - a on jim Ho dává starozákonním způsobem - s poukazem na naplnění tohoto slova o letnicích. Tomáš Tomáš s nimi nebyl. Vyslechl svědectví deseti učedníků: Viděli jsme Pána. Tomáš chce poznat skrze vidění. A za týden se Pán Ježíš ještě jednou zjevuje je­ denácti učedníkům. Dovolí Tomášovi, aby se dotkl jeho ran - vnímání slepého zprostředkování úplného smyslového vjemu: vidět, slyšet, cítit. Tomáš je přesvědčen. Věří a vyznává: Můj Pán a můj Bůh. Tento je vpravdě Kristus - Boží Syn! Nevěřící učedník se stává nejmocnějším svědkem zmrt­ výchvstalého: Ty jsi Jahve - Elohim! Pán Ježíš se však dívá na všechny, kteří „uvěří skrze jejich slovo“ a říká: Bla­ hoslavení, kteří neviděli, a uvěřili - kteří nebyli přesvědčeni viděním, ale slo­ vem. Proto: Toto je zapsáno, abyste věřili (i bez vidění) a abyste věříce měli život věčný v jeho jménu!

SKUTKY APOŠTOLŮ

I. Všeobecně V nejstarších rukopisech se tato kniha nazývá prostě „Skutky“, např. v Sinajském kodexu, nebo v jiných „Skutcích apoštolů“. Ve skutečnosti se jedná o vý­ běr „apoštolů“ a taktéž o výběr „skutků“. Především se vypráví o skutcích Petra a Pavla. Petr - kapitoly 1-12 Pavel - kapitoly 13-28 Výběr není náhodný, ale je podřízen zcela určitému účelu: ukázat nový Boží začátek v dějinách spásy - církev. První slova Skutků apoštolů zřetelně spojují tuto knihu s evangeliemi. Je to pokračování toho, „co Ježíš činil a učil od Sa­ mého počátku“ (Sk 1,1). V této knize se zjevuje vyvýšený Kristus (kap. 9) a je nám jasné, že on řídí všechny skutky, o nichž se nám ve Skutcích apoštolů vypravuje. Působí na zemi skrze Ducha svátého, který jeho dokonalé dílo vy­ koupení má zvěstovat, dosvědčovat a uvádět do života. Tak jsou Skutky apoš­ tolů obzvlášť knihou Ducha svátého. O Duchu svátém je tu pod různým ozna­ čením zmínka šedesátkrát.

II. Autor Autor této knihy není jmenován. Projevuje se jen v úsecích, kde se používá l.os. mn.č., jako průvodce apoštola Pavla na jeho cestách (16,10-17; 20,5-15; 21,1-18; 27,1-28,16). Vypravěčem tu nemůže být Timoteus (20,4-5), ani Silas (15,22), z důvěrných Pavlových průvodců zůstává potom už jen Lukáš. Srov. Ko 4,14; Fm 24; 2 Tm 4,11. Lukáš provází Pavla z Troady na cestě do Makedonie; je s ním ve Filipis, provází jej na cestě do Říma a stojí mu tam po boku. Lukáš je rozený pohan - jediný nežidovský autor biblických knih. Je v Ko 4,14 spolu s Epafrem a Démasem jmenován na rozdíl od těch, kteří jsou z ob­ řízky -4,11. Z úvodu Skutků apoštolů se dá snadno poznat, že Lukáš psal témuž adresátovi už pojednání o Ježíšových skutcích a slovech. Seznámili jsme se s touto zmí­ něnou knihou ve třetím evangeliu, které je určeno témuž příjemci. Lukáš je lékař. V obou knihách popisuje nemoci přesně a odborně (L 8,43; 13,11-13; Sk 3,2-7; 9,33; 14,8; 28,8-9). Z textu obou knih je též patrno, že Lukáš byl vzdělaný muž, který velmi přesně líčí historická fakta (5,34-39; 12, 1-3.20-24; 18,12; 23,34; 24,24; 25,1.13) a dovede přesně pojmenovat oficiální osobnosti římské vlády (13,7; 16, 22; 16,35; 17,6; 21,32-33). Skutky apoštolů obsahují v úsecích, psaných v Los. mn.č., cestovní poznám­

534

SKUTKY

ky samotného Lukáše. O ostatním se přesně informoval podle metody, o níž se zmiňuje v L 1,1-4. Spolu s Pavlem byl v Cesareji, Milétu a Římě a měl na vyptávání dost času. Je ovšem možné, že viděl i Petra, každopádně byl v Římě spolu s Markem, Petrovým průvodcem (Ko 4,10; Fm 24), takže se mohl mnoho dovědět o událostech v první církvi, která se shromažďovala v domě Markovy matky. V Cesareji se setkal Lukáš s Filipem, evangelistou (21,8), a v Jeruzalémě též s Jakubem, bratrem Páně a starším (21,18). Lukáš měl tedy k dispozici ty nej lepší a první zdroje, aby se mohl přesně informovat o událostech ze života Pána Ježíše a prvních sborů církve.

III. Datum Skutky apoštolů končí událostmi, které spadají asi do roku 62 (28,30-31). Je ovšem možné, že Lukáš dobře znal i další události, když psal svou knihu, že však chtěl tyto zprávy ukončit Pavlovým příchodem do Říma, protože tak Pavel uskutečnil svůj plán, naznačený ve Sk 1,8. Kniha musela být tedy napsána po roce 63 a před rokem 80 po Kr.

IV. Obsah Skutky apoštolů pojednávají o novém Božím začátku při jeho jednání s lid­ stvem. 1. Mojžíšova 1 nás informuje o začátku nebes a země a o stvoření člověka. Jan 1,14 nám podává zprávu o novém Božím počátku v Ježíši Kristu, který se stal člověkem, aby vykoupil lidstvo. „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy.“ (Ga 4,4) A ve Skutcích můžeme číst zprávu o další plnosti času a o novém Božím počátku, o příchodu Ducha svátého na tuto zemi a o vzniku církve Ježíše Krista. Počátky např.: Počátek doby svátého Ducha 2,1-4 První Petrova řeč 2,14-40 První věřící 2,41 -47 První zázraky 3,1-11 Prvý odpor 3,12-4,31 Prvý soud 5,1-11 První pronásledování 5,12-42 První organizace 6 První mučedník 7 První věřící v Samaří 8 Počátky misie mezi pohany 9,1-30 Velkým tématem Skutků je tedy: Duch svaty a církev Ježíše Krista.

SKUTKY

535

Duch svátý je poslán na zem, to je ta veliká událost, s níž tato kniha začíná a která uvádí zcela nové období dějin spásy: dobu církve Ježíše Krista. Tak zaujímají Skutky mezi knihami Bible velmi důležité místo. Zvláštní význam Skutků apoštolů

1. V Skutcích apoštolů znovu vystupují do popředí v Božích dějinách spásy pohané Od stavby babylonské věže lidstvo jako celek z dějin spásy ustupuje. Celý Starý zákon se zabývá izraelským národem a také v evangeliích stojí v popředí pouze Izrael (srov. Mt 15,24.26, kde Ježíš označuje pohany jako štěňata, která nesmějí jíst z chleba dětí). V Skutcích se však dveře pro pohany dokořán otevírají (10,45-47; 13,45-46; 15,7-9).

2. V Skutcích apoštolů začíná nové období spásy Ve Starém zákoně hovoří a jedná Bůh Otec jako Stvořitel a Bůh Hospodin svého lidu Izraele. V evangeliích máme v dějinách spásy období Syna. Ježíš Kristus jedná a mlu­ ví. On je Immanuel, „Bůh s námi“, „uprostřed vás stojí“ (J 1,26). V Skutcích začíná v dějinách spásy období Ducha svátého. Doba Nové smlouvy je dobou Ducha (2 K 3,6). Bůh skrze Ducha svátého přebývá ve věřících a sjednocuje je tak v celek, v tělo Ježíše Krista. Je to doba milosti pro všechny lidi; „nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv“ (Sk 17,30), to je široký okruh tohoto období spásy.

3. Skutky apoštolů tvoří most mezi evangeliemi a ostatními knihami Nového zákona Ježíš Kristus dokonal vykoupení. Skutky nám ukazují, jak se poselství o vykou­ pení rozšiřuje a jak se tvoří sbory; v listech se tyto sbory představují. V evangeliích vidíme Ježíše Krista na zemi, v Skutcích se dovídáme, že byl poslán Duch svátý a v epištolách je představován jako moc, která v církvi pů­ sobí. Skutky apoštolů podávají zprávu o nanebevstoupení Pána Ježíše Krista a poukazují na jeho druhý příchod (Sk 1,11). V Janově Zjevení je líčen druhý příchod Pána Ježíše na tuto zem (Zj 19, 11-19).

4. Skutky apoštolů jsou zvratem v dějinách, proto je v této knize mnoho pohybu: staré zaniká, přichází nové Izraelský národ byl ve svém náboženském a politickém životě zaměřen najeden střed: Jeden národ oddělený obřízkou ode všech ostatních; jedna země zaslíbení;

536

SKUTKY

jedno město jako středisko; jeden chrám jako místo bohoslužby; jedno kněžství jako prostředník před Bohem; jeden Zákon jako vyjádření jednotné Boží vůle. Ve Skutcích začíná pohyb, který odvádí od tohoto středu. Není již vázán na jedno místo, ani najeden národ, ani na jednu svatyni. Tento pohyb vede z Jeru­ zaléma přes Samaří, Antiochii, Evropu do Říma. Nejdříve je církev malá, 120 v Jeruzalémě, potom je připojeno 3 000 a v rychlém sledu církev narůstá jako proud, který se rozlévá po celé zemi (srov. 2, 41.47; 4,4; 5,14; 8,12; 9,35.42; 10,44; 11,21.24; 12,24; 13,48-49; 14, 1.23.27; 16,5.15; 17,4.11.12.34; 18,8.27; 19,5.18.20;21,20). Ve Skutcích apoštolů pozorujeme „ubývání“ významu izraelského národa a stále silnější vystupování pohanů do popředí. V kap. 1 - 9 je ještě plně v po­ předí židovský národ (srov. 2,14; 3,12; 4,8; 5,20; 7,2). Avšak dochází ke zvratu, a do popředí se dostávají pohané, kteří od 13. kap. zaplňují obsah knihy (13,46; 28,28). Autor pozoruhodným způsobem některá témata, která načíná, znovu opouští, aby podržel jednu hlavní linii, totiž rozšíření evangelia až do Říma. Témata, která jsou načata vzhledem na hlavní linii: Židé v Jeruzalémě kap. 1 - 7 Evangelizace v Samaří kap. 8 *-'■ Petrova práce kap. 10-12 Bamabášova osobnost 4,36-37; 9,27; 11,22-26; 13,1-7 *-■ Pavlovo působení po uvěznění v Římě Z tohoto pozorování je jasné, že hlavním námětem Skutků je evangelium Ježíše Krista, které je neseno z Jeruzaléma do Říma. Za klíčový verš můžeme proto označit 1,8. Udává hlavní části knihy: Vystro­ jení svědků a rozšíření evangelia z Judska až do posledních končin země.

V. Rozdělení Kap. 1:

Kap. 2-7:

Kap. 8:

Kristovo nanebevstoupení Čekající skupina 120 učedníků. Volba Matěje jako dva­ náctého apoštola Letnice a církev v Jeruzalémě Založení církve, kap. 2 Uzdravení chromého a první pronásledování, kap. 3 a 4 Ananiáš a Safíra. Druhé uvěznění, kap. 5 7 diákonů, mučednictví Štěpána, kap. 6 a 7 Samaří Pronásledování skrze Saula. Rozptýlení učedníků do Samaří Filip Letnice v Samaří

537

SKUTKY

Kap. 9: Kap. 10- 12:

Kap. 13 - 14: Kap. 15: Kap. 15,36- 18,21: Kap. 18,23-21,15: Kap. 21,16-28,31:

Komorník z Etiopie Pavlovo obrácení Církev z pohanů Komélius a jeho dům pokřtěn Petrem Letnice pohanů, kap. 10 Ospravedlnění křtu pohanů, kap. 11 Církev v Antiochii a v Sýrii, kap. 11 Mučednická smrt Jakuba, Petrovo uvěznění, kap. 12 První misijní cesta (Malá Asie) Apoštolský koncil - Zákon nebo milost jako cesta k vy­ koupení Druhá misijní cesta (Evropa) Třetí misijní cesta (Efez) Evangelium přichází do Říma S konečnou platností od Židů k pohanům Rozhodnutí izraelského národa a nejvyšší rady proti Kristu, kap. 21-23 Pavel v Cesareji (Felix, Festus, Agrippa), kap. 23 - 26 Cesta do Říma, ztroskotání lodi, kap. 27 První činnost v Římě, kap. 28

VI. Pavlovy misijní cesty První cesta Antiochie 9

LYKAONIE

Ikonion®

Salamis

Páfos

538

SKUTKY

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Z Antiochie Syrské do Seleukie, potom do Salaminy na Kypru: Sk 13,2-4 Ze Salaminy do Páfu: Sk 13,5-6 Z Páfu do Perge v Pamfylii: Sk 13,13 Z Perge do Pisidské Antiochie: Sk 13,14 Z Antiochie do Ikonia: Sk 13,50.51 Z Ikonia do Lystry: Sk 14,5.6 Z Lystry do Derbe: Sk 14,20 Návrat přes Lystru, Ikonium, Antiochii, Perge: Sk 14,21-23 Z Perge do Attalie: Sk 14,25 Z Attalie do Antiochie Syrské: Sk 14,26-28

Druhá cesta Amfipolis^'^'5 Tesalonika Neapolis

v

Beroja

Appalonia Troas iL S

• Korint a

'i

■■ ř:' Athény

‘‘ú

Efez

. Ikonion

Antiochie

ý7-*

Tarsus * . ..

Lystra Derbe

Antiochie O

RODOS KRÉTA

KYPR

Sidón Ipyr

Cesareja

Jeruzalém

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Z Antiochie do Lystry: Sk 15,40 - 16,1 Z Lystry do Troady: Sk 16,6-8 Z Troady do Filip: Sk 16,11-12 Z Filip do Tesaloniky: Sk 16,40 - 17,1 Z Tesaloniky do Beroje: Sk 17,10 Z Beroje do Athén: Sk 17,14-15 Z Athén do Korintu: Sk 18,1 Z Korintu do Efezu: Sk 18,18-19 Z Efezu do Jeruzaléma: Sk 18,21-22 Z Jeruzaléma do Antiochie: Sk 18,22

539

SKUTKY

Třetí cesta

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Z Antiochie Syrské do Galácie: Sk 18,22-23 Z Galácie přes Frýgii do Efezu: Sk 19,1 (3,5 roku) Z Efezu přes Makedonii do Korintu: Sk 20,1-2 Z Korintu přes Makedonii do Troady: Sk 20,3-6 Z Troady lodí do Milétu: Sk 20,13-15 Z Milétu přes Rodos a Pataru do Týru: Sk 21,1-3 Z Týru přes Ptolemaidu do Jeruzaléma: Sk 21,7-15

Cesta do Říma

SKUTKY

540

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Z Jeruzaléma do Cesaree: Sk 23,31-33 Z Cesaree do Sidónu: Sk 27,2-3 Ze Sidónu podél pobřeží Kilikie a Pamfylie do Myry: Sk 27,5 Z Myry do Knidu, odtud do místa Dobré přístavy na Krétě: Sk 27,5-8 Od Pěkného břehu okolo Kaudy na ostrov Malta: Sk 27,13-18 Z Malty do Syrakus: Sk 28,11.12 Ze Syrakus do Regia a Puteolů: Sk 28,13 Z Puteolů přes Appiovo tržiště a Tři hospody do Říma: Sk 28,15.16

VIL Poselství (podle G. Campbella Morgana) Skutky apoštolů vedou do dálky. Pán Ježíš, Spasitel světa, není již jako Vyvý­ šený vázán na určité místo, není už omezen na úlohu v Izraeli, ale vystupuje nyní na horizont celého světa a dokazuje univerzální význam svého díla spásy a moci svého života pro celý svět. Co „začal činit a učit“ pokračuje v rozši­ řujícím se okruhu až do posledních končin země. A i dnes je to ještě „začátek“, který pokračuje v každé době až k dokončení. Ježíš Kristus dokonává své dílo v dějinách, vstupuje v Jiném Utěšiteli“, správci svého díla, v Duchu svátém, do historie a ujímá se jednotlivců, kteří ho vírou přijímají. Spojuje tento zástup v jeden celek, v církev, která se nyní stává na zemi příbytkem Ducha svátého, vydává svědectví o Ježíši Kristu a reprezen­ tuje Boží přítomnost. Skutky apoštolů jsou tedy obzvláště knihou církve. Dovídáme se o jejím vzni­ ku, objasňuje se její podstata a představuje její úkol. Církev je úzce spojena s Duchem svátým. Jeho příchod jí dává život, Jeho moc je její novou přiroze­ ností, Jeho vedení je jejím rozkazem, Jeho úkol je náplní jejího života. Skrze Ducha Svatého vstupuje církev do živoucího vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Původ církve. Církev se skládá ze všech mužů a žen, kteří přijali Ducha vyvýšeného Krista, kteří sdílejí skrze vnitřní přebývání Ducha jeho život a jsou s ním a navzájem jedno, protože Duch svátý, který naplňuje Vyvýšeného, napl­ ňuje i ty, kteří v něj věří. Tím byla do tohoto světa postavena zcela nová jednota lidí - Una sancta, která je nebeského původu, zjevila se však v dějinách, historicky. Přirozenost církve. Církev má svůj původ v Ježíšově životě, proto má též přiro­ zenost Ježíše Krista. Lukáš nám ukázal ve svém evangeliu Ježíše Krista jako toho druhého člověka, posledního Adama, Hlavu nové rasy, Bratra, který se zasazuje o ty své, a stává se Vykupitelem, goelem. Ve Skutcích apoštolů nám ukazuje tu novou rasu, která z něj vzešla. Církev je potomstvo Ježíše Krista, jeho rodina, jeho vlastní tělo a krev. Proto nese jeho charakter. Kristus se opakuje v mužích a ženách, kteří jsou s ním organicky spojeni, jeho život je jejich život, jeho přirozenost je jejich přirozenost.

SKUTKY

541

I. Ježíš Kristus ve Skutcích apoštolů a) Vyvýšení Ježíše Krista Skutky apoštolů jsou knihou vyvýšeného Krista. Spojení mezi nebem a zemí, mezi Božím trůnem a těmi jeho na zemi, je nejhlubším tajemstvím této knihy. Ježíš Kristus vstoupil jako Vítěz na nebesa a učedníci zůstali na této zemi, aby byli svědky a posly jeho dokonaného vítězství.

1. Význam nanebevstoupení pro Ježíše Krista samého Nanebevstoupení je triumfem Ježíše Krista - zakončením jeho díla na zemi. Může říci: „ . . . když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil“ (J 17,4). Velikostí tohoto díla je určena velikost jeho triumfu. Co bylo jeho dílem? Zastavme se ve ztišení před dílem Ježíše Krista, abychom mohli lépe pochopit jeho triumf. Pán Ježíš říká: „Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mk 10,45) „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (J 10,10) Písmo o něm říká: „Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal.“ (1 J 3,5) „Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.“ (1 J 3,8) „ ... i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla.“ (Žd 2,14) Nikdo jiný nemůže tak mluvit - nikdo nikdy nebyl s to odstranit hříchy, zkazit ďáblovy skutky a zlomit moc smrď. Stojíme před skutečností velkého díla Ježíše Krista. Tato skutečnost je spása nás všech - spása všech lidí. Uchopme to vírou! On skoncoval s hříchem, smrtí, ďáblem! Bůh jej vzkříšil - Bůh jej vyvýšil - to je Boží Ano k dokonalému dílu Ježíše Krista: „Vešel do samého nebe.“ (Žd 9,24) Bůh ho vzkřísil z mrtvých - Ef 1,20-22 Proto ho Bůh vyvýšil - F 2,9 Posadil se - Žd 1,3 To je triumf Ježíše Krista, Ukřižovaného, Zmrtvýchvstalého a Vyvýšeného: Den nanebevstoupení je den jeho triumfálního vejiti do Boží slávy. Bůh vyslyšel jeho modlitbu: „A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.“ Posadil se, ale ne proto, že by chtěl zůstat nečinný, anebo proto, že by byl unaven, ale - protože vše je dokonáno. On však není nečinný! On i dnes působí a jedná - skrze svátého Ducha a skrze ty, kteří jemu patří.

542

SKUTKY

2. Význam nanebevstoupení pro ty, kteří jsou jeho na zemi a) Ti Jeho“ - to jsou všichni, kteří zakusili spasení skrze Ježíše Krista. Víme, že naše vykoupení je dokonáno - neboť Bůh vyvýšil Ježíše Krista! Tedy: Vítězství a triumf Ježíše Krista nade vším už není rizikem - není něčím, co leží v budoucnosti, ale dokonaná skutečnost! Jsme vykoupeni od viny hříchu Jsme osvobozeni z moci satana Jsme svobodni od strachu ze smrti To proměňuje náš modlitební život. Děkuji Ti, že jsi mne osvobodil'. b) Nyní však: Ježíš Kristus není mrtev - on žije - on panuje - jako ti jeho máme s ním zcela osobní a důvěrné spojení. „ .. . aby se za nás postavil před Boží tváří.“ (Žd 9,24) On říká: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny.“ „Já ve vás - vy ve mně.“ Využívejme tohoto spojení s trůnem svého Pána! Už dnes se podílíme jako ti jeho na jeho triumfu. V tom Vyvýšeném, s nímž jsme spojeni, máme postavení vítězů nade vším nad světem a satanem! Je nám to zaručeno: Posadil nás s ním na nebesích - Ef 2,6. S touto skutečností víry máme ve svém životě počítat.

3. Význam nanebevstoupení pro svět Už není žádné pochybnosti a už nic se nedá na tom změnit: Ježíš Kristus je Pán nade vším! Bůh všechno podrobil pod jeho nohy - Ef 1,22. Ježíš Kristus mohl po svém zmrtvýchvstání říci: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18). Dnes ovšem jeho triumf ještě není zjevný přede vším světem. „Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno“ (Žd 2,8). Bůh však garantuje, že jeho triumf, který se jeho nanebevstoupením stal zjevným v nebi, bude viditelný i na zemi. „ . . . a hledí vstříc tomu, až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu.“ (Žd 10,13) Tato jistota nám dnes dává plnou moc a autoritu při zvěstování spásy Ježíše Krista. „Na místě Kristově vás prosíme“ (2 K 5,20) - toho vyvýšeného a triumfujícího Krista. Je to jeho příkaz: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15)

SKUTKY

543

Můžeme to činit v jistotě, že jsme spojeni s trůnem vyvýšeného Pána, s trů­ nem Božím a Beránkovým! Vyvýšený Kristus jedná dnes v plné moci Beránka, zabitého za nás. Když stojíme před hříšníkem, víme, že Ježíš Kristus už dávno skoncoval s jeho hříchy, že účet je zaplacen. Ani jednomu člověku nemusíme říci: Tvé hříchy jsou příliš veliké, tvé řetězy těžké - náš Spasitel nemůže! Právě naopak: „Dokonale může spasit!“ Ten Vítěz na Boží pravici je s to osvobodit! Jen jednoho je potřebí: Spojení s trůnem Ježíše Krista - plně se odevzdat do jeho rukou. Rozšíření triumfu Ježíše Krista po této zemi - to je obsah Skutků apoštolů.

b) Jména Ježíše Krista Ačkoliv Ježíš Kristus očím učedníků zmizel, dokazuje se mocně ve Skutcích apoštolů: Jedná, zachraňuje, je obsahem víry a svědectví. Je středem Skutků apoštolů. V této knize nacházíme tato jeho jména: 2,22 Ježíš Nazaretský 2,36 Pán a Kristus 3,14 Svatý a spravedlivý 3,15 Dárce života 4,27 Boží služebník (KP: Boží Syn) 5,31 Kníže a Spasitel 10,36 Pán všeho

c) Moc ve jménu Ježíše Krista V tomto jménu se zrcadlí sláva vyvýšeného Krista. Toto jméno má velkou sílu, vycházejí z něho životodárné účinky. Žehnání ve Starém zákoně: Položit na ně­ koho Hospodinovo jméno (4 M 6,27). Apoštolově používali moc Ježíšova jména: 3,6.16 Ve jménu Ježíše Krista vstaň 4,12 spasení v Ježíšově jménu 9,14 kteří vzývají jméno tvé odpuštění hříchů skrze jméno jeho 10,43 15,14 povolal si z nich svůj lid 5,41 hodni trpět pro jeho jméno 9,14-15 nést moje jméno před pohany 15,26 vydali duše pro jméno Pána našeho hotov umříti pro jeho jméno 21,13 Proti Ježíšovu jménu směřuje odpor: nemluvit v tomto jménu 4,17 5,40-41 nemluvit v Ježíšově jménu 26,9 na odpor činit proti Ježíšovu jménu

SKUTKY

544

d) Svědectví Ježíše Krista Svědectví Ježíše Krista, které vzchází ve Skutcích apoštolů nad zemí jako jasné světlo slunce, je mocným důkazem toho, že vyvýšený Kristus jedná. Svědectví o něm všude působí - buď k životu nebo k smrti. Ježíš říká o učednících, že mají být „mými svědky“ a Skutky jsou skutečně velkým svědectvím Ježíše Krista. Svědčí se tu o jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, o jeho vyvýšení na Boží pravici a o jeho druhém příchodu. On sám, živý a vyvýšený, stojí před námi:

2,32 4,2 4,10 4,33 5,30-32 5,42 8,5 8,35 9,20 10,30-42 11,20 13,26 13,32 13,38 14,3 14,7.21 16,10-13 16,32 17,3 17,18 18,5 18,11 18,26 19,8 19,10 20,20-21 26,18 26,22-23 28,28-31

toho Bůh vzkřísil z mrtvých, jehožto my všickni svědkové jsou­ ce (podobně 3,15) zvěstovali vzkříšení Ježíše z mrtvých známo buď všechněm vám: Bůh ho vzkřísil vydávali svědectví o vzkříšení On vzkřísil Ježíše zvěstovali Ježíše Krista kázal Krista zvěstoval Ježíše kázal Krista my jsme svědkové: toho Bůh vzkřísil zvěstovali jim Pána Ježíše slovo spasení zvěstujeme, že vzkřísil Ježíše zvěstuje se vám odpuštění hříchů slovo milosti kázali evangelium totéž mluvili slovo Páně dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých vypravoval jim o Ježíšovi že Ježíš jest Kristus kázal slovo Boží vypravovali o cestě Boží učil o království Božím slova Pána Ježíše svědectví vydávaje o víře v Pána našeho Ježíše Krista aby vzali odpuštění hříchů Mesiáš má trpět, jako prvý vstane z mrtvých kázal o Pánu Ježíši Kristu.

V tomto svědectví o Ježíši spočívá nesmírná síla - působí život nebo smrt. Proniklo do jejich srdce, k životu nebo ke smrti (2,37 a 5,33).

SKUTKY

545

e) Zjevení Ježíše Krista Ježíš Kristus jedná jako Vyvýšený. Několikrát se nám otvírá pohled na jeho osobnost: 7,55 Štěpán viděl Ježíše na pravici Boží 9,4-5 zjevil se Saulovi 10,13 hlas z nebe, který hovořil s Petrem 18,9 Pán mluvil k Pavlovi skrze vidění Jak je Ježíš Kristus blízko těm svým, jak niterně je spojen s těmi, kteří konají jeho dílo, i když jim zmizel z očí. S působením vyvýšeného Krista se budeme nyní setkávat v celých Skutcích vždyť on je přítomen skrze svátého Ducha v každém jednotlivci a v celé své církvi.

j) Zjevení Ježíše Krista ke kralování Duch svátý je zcela osobní přítomností Ježíše Krista na zemi v těch, kteří jsou jeho, a v jeho církvi. Přijde den, kdy se Ježíš Kristus znovu viditelně zjeví na této zemi a ujme se svého království. I o jeho nádherné budoucnosti svědčí Skutky apoštolů: 1,11 Tento Ježíš zase přijde (svědectví andělů) 3,21 kteréhož musí přijmout nebesa, až ... (KP) 17,30-31 soudit celý svět skrze Muže Tak jsou Skutky svědectvím Ježíše Krista i pro naši dobu, pro každého z nás.

II. Osobnost Ducha svátého Skutky apoštolů úzce navazují na evangelia. Spojovacím článkem mezi nimi je nanebevstoupení Ježíše Krista. To, co jsme se v evangeliích dověděli o Duchu svátém, stává se ve Skutcích historickou skutečností. Pán Ježíš zaslíbil příchod Ducha svátého. Zdůrazňoval, že sám musí nejdříve vstoupit do nebe, než může přijít Duch svátý. Pokud byl Pán Ježíš na zemi, byl Duch svátý přítomen v něm - když odejde, má přijít Duch (J 16,7, sr. 7,39). Pán Ježíš ve svých proslovech na rozloučenou Ducha svátého zaslíbil a představil. Z Jana 14-16 kapitoly můžeme odvodit, že Duch svátý a) je osobnost: J 14,23-26 b)jeBůhsám: J 15,26 c) že má určitou úlohu v určitém čase: J 16,7.11.13-14 Právě tak je nám ve Skutcích líčen jako osobnost - jako Bůh sám - a je nám prakticky představována Jeho úloha: a) Osobnost: 1,16 předpověděl Duch svátý

546

SKUTKY

2,3 spočinul na nich 8,29 I řekl Duch: Přistup 13,2.4 řekl jim Duch svátý: Oddělte mi 15,28 toto jest rozhodnutí Ducha svátého 16,6-7 Duch svátý zabránil Všimněte si: 5,3.9; 7,51 b) On je Bůh sám: 5,3-4 lhát svátému Duchu - lhát Bohu 28,25 Duch svátý mluvil skrze proroka (Iz 6,9-10: Hospodin) c) Jeho zvláštní úloha: 1,8 po přijetí Ducha svátého - moji svědkové 2,4 jak jim Duch dával promlouvat 4,31 všichni byli naplněni Duchem svátým a s odvahou mluvili slovo Boží 7,55.56 pln Ducha svátého uzřel - a řekl 9,20 hned kázal Krista. Duch svátý je „spiritus rector“, vládnoucí ve Skutcích apoštolů. Všechna slova a svědectví, všechny skutky a divý ve Skutcích apoštolů, všechna obrá­ cení, budování církve působí Duch svátý. Všimněme si ještě přesněji jeho díla v jednotlivém věřícím a v církvi.

Letnice jako historická událost dějin spásy Skutky apoštolů obsahují příchod a působení Ducha svátého v prvotní církvi. Letnice jsou v dějinách spásy především historickou událostí největšího vý­ znamu. Můžeme je srovnat s historickou událostí v dějinách spásy, jíž je příchod Ježíše Krista na tuto zem. Písmo hovoří v obou případech o plnosti času (Ga 4,4; Sk 2,1). Období Ježíše Krista na zemi bylo ukončeno jeho nanebevstoupením, období Ducha svátého na zemi bude ukončeno vychvácením církve, které bude sou­ časně nanebevstoupením Ducha svátého. Tak, jako byl příchod Ježíše Krista, jeho narození v Betlémě, jednorázovou událostí, je též příchod Ducha svátého, tedy letnice, jednorázová událost, která se už nikdy nebude opakovat. Nemohou tedy být nějaké „druhé letnice“. Duch svátý je od letnic na zemi a zůstane tu až do vychvácení církve. Než Pán Ježíš přišel na tuto zemi, musel najít místo, kde by přebýval jeho duch. Bůh mu podivuhodným způsobem připravil tělo z Ducha svátého a Marie, panny (Žd 10,5; L 1,35). Duch svátý též musí mít příbytek, jestliže má zůstat na zemi. Bůh mu připra­ vil podivuhodné „tělo“, chrám, totiž církev věřících. Události dějin spásy takové velikosti jsou zdůrazněny zvláštními znameními, která jsou vlastní právě jen těmto jednorázovým událostem. Když se narodil Pán Ježíš, otevřelo se nebe, andělé zvěstovali jeho narození,

SKUTKY

547

objevila se hvězda, aby oznámila jeho příchod. Když přišel Duch svátý, dála se též zvláštní znamemí: ■=> zvuk = vítr = Duch = život ■=> oheň = Duch = moc ■=> mluvení jinými jazyky = Duch = svědectví Tato zvláštní znamení mají před celým světem upozornit na velkou událost: „bylo vidět“ a „slyšeli“. Tato znamení zjevují podstatu a úlohu Ducha svátého. Vítr = život z Boha. On je Duch života. Oheň = Boží moc, On je Duch moci. Jiné jazyky, kterými učedníci hovořili, není totéž jako „mluvení jazyky“, které se později v církvi vyskytovalo, ale je to srozumitelné mluvení tak, že všichni mluvenému rozuměli, ať byli kteréhokoliv jazyka. V oné hodině bylo zrušeno bábelské zmatení jazyků, lidé rozuměli jednostejné řeči. Duch svátý je Duch jednoty = společenství Ducha svátého a svědectví, Duch dal vyslovovat slova, která svědčila o velkých Božích skutcích. Všechna tato znamení byla jednorázová jako znamení „plnosti času“ pro Ducha svátého. Jaký význam mají nyní letnice jako historická událost dějin spásy?

a) Význam letnic pro izraelský národ Izraelský národ slavíval každoročně letnice. Letnice = 50. Je to 50. den po slav­ nosti prvotin, Velikonocích (3 M 23,15-21). Tato slavnost je nazývána též slav­ ností žně (3 M 23,16). Byly přineseny Hospodinu dva chleby, které byly udělá­ ny ze zrna nové sklizně. Mezi snopem prvotin a chlebem byl jistý vztah. Chléb povstal ze snopu. V tento den se shromáždil judský lid do Jeruzaléma, aby děko­ val Hospodinu za nový chléb. O těchto mimořádných letnicích došla tato slavnost svého naplnění. Měla být nejdříve shromážděna velká sklizeň izraelského národa. Letnice jsou především slavností v dějinách spásy izraelského národa. Proto se Petr obrací ve své letniční řeči k Izraeli. Zmrtvýchvstalý a vyvýšený Pán naplňuje své zaslíbení Izraeli (JI 3,1-5; sr. Sk 2,33). Je zde těsné spojení: ukřižo­ vaný, zmrtvýchvstalý a vyvýšený Pán a vylití Ducha svátého. Kde je přijímán Ježíš Kristus, tu je vyléván Duch svátý. Až Izrael pozná Ježíše Krista jako „Pána a Mesiáše“, tzn. jako Krále, kterému náleží vláda, při­ jde na něj Duch svátý a stane se „svátým lidem“ a začne kralování Mesiáše na zemi. (Vztah mezi snopem prvotin a chlebem.) Ještě jednou má Izrael své budoucí dějiny ve své ruce. Letnice jsou mocnou výzvou Izraeli, aby činil pokání, nechal se pokřtít na Ježíšovo jméno a přijal dar svátého Ducha. Pro Izrael je podmínkou pro přijetí Ducha svátého pokání a víra. Potom se naplní zaslíbení, které patří Izraeli a jeho dětem: sklizeň izraelského národa bude zasvěcena Hospodinu. V den letnic se již mělo naplnit Římanům 11,25. Na Izrael spadl jarní déšť, 3 000 lidí se stalo zástupem prvotin z Izraele. Byli přijati do církve skrze pokání, víru a křest - tedy

548

SKUTKY

bez vkládání rukou a bez zvláštních znamení. Následovalo mnoho Židů: 2,47; 4,4; 5,14; 6,7. Nenásledoval však celý Izrael a nastalo pro Izrael mezidobí musí čekat ještě na pozdní déšť (JI 3,1-5). Současně s odmítnutím Izraele přijímají evangelium o Ježíši Kristu nejdříve Samařané, potom pohané. Cesta Ducha svátého je vyznačena skrze Ano k Ježíši Kristu. Kde je přijímán Pán Ježíš, tam přijde Duch svátý.

b) Letnice Santařanů - kap. 8,12-17 Po Štěpánově mučednické smrti a prvním velkém pronásledování církve v Jeru­ zalémě se obrací evangelium k obyvatelům Samařska. Překračuje hranice Izraele k „míšencům“. Je to poprvé, že se evangelium zvěstuje jiným, ne opravdovým Židům. Jako nástroj je v Samaří použit Filip - a když Samařané projevili ochotu srdce a přijali Ježíše jako Pána, přišli Petr a Jan, vložili na ně ruce, a oni přijali Ducha Svatého. Věřící v Samaří byli slavnostně přijati do církve Ježíše Krista skrze Petra a Jana, hlavy církve v Jeruzalémě. Dveře církve otevřeli Samařanům Petr a Jan. Židé neměli společenství se Samařany (J 4,9). Nyní však byl v Je­ žíšově církvi skrze Ducha svátého navázán svazek společenství mezi Židy a Sa­ mařany. Kvůli této velké události dějin spásy museli věřící v Samaří, když uvěřili v Ježíše, čekat na přijetí Ducha svátého, až přijdou Petr a Jan, aby je slavnostně skrze vkládání rukou přijali do církve. Mezera mezi znovuzrozením a přijetím Ducha je tedy výjimka.

c) Letnice pohanů - kap. 10 a 11 Byl to velký nový krok, když se otevřely dveře církve i pohanům. Petr musel být na tuto důležitou událost připraven pozoruhodným viděním. Oddělení izrael­ ského národa od pohanů bylo zjevné zejména v předpisech o jídle. V Izraeli se rozlišovalo „čisté a nečisté“. Nyní určil Bůh jinak. Co bylo dosud „nečisté“, vyhlásil za „čisté“, Jím očištěné. Tak byla před vzpírajícím se Petrem odstraně­ na závora, která jej oddělovala od pohanů. Mezitím Pán podivuhodně připravil jednoho muže z pohanů, rodinu, dům, aby se stali začátkem zcela nové doby. Význam jednoho člověka,jednoho domu pro nový Pánův počátek! Když vchází Petr ke Koméliovi, setkávají se v těchto dvou zástupcích Židé a pohané, vstupují do vzájemného vztahu dvě období dějin spásy a přecházejí jedno do druhého. Petr svědčí o Ježíši Kristu pohanům. Vyzývá je, aby v Něj uvěřili (v. 43). Schází tu výzva k pokání, která zazněla k Izraeli (2,38). Schází tu Petrovo vkládání rukou! Bez jakéhokoliv zprostředkování člověkem je dán pohanům Duch svátý, když uvěřili v Ježíše jako Dárce odpuštění hříchů. Ne pohané, ale přítomní Židé užasli nad touto událostí. Aby bylo dokázáno před celým Izraelem, že i pohany Bůh přijímá do církve, dává jim vnější znamení - mluvení v jazycích. Projevuje se tak, že věřící velebí Boha.

SKUTKY

549

Komélius a jeho dům představují začátek církve z pohanů - je vysvětlen význam druhého chleba při izraelské slavnosti letnic. Srovnej Petrovo ospra­ vedlnění před apoštoly v Jeruzalémě (11,1-3.15-18). I pohanům jsou nyní otev­ řeny dveře do církve Ježíše Krista. Kdo uvěří v Ježíše Krista, je od té doby hned pokřtěn Duchem svátým. Nyní vidíme pohany proudit do církve ve velkých zástupech (11,21.24; 12,24). Židé stále více ustupují - pohanský živel získává převahu. Tento zvrat se uskutečňuje stále jasněji (13,46; 14,27). Při Pavlově první misijní cestě padlo ve vzdálenějším kruhu židovské diaspory rozhodnutí. Židé se rozhodují proti Kristu, pohané právě naopak, pro něj. Pán otevřel pohanům dve­ ře víry (14,27). Apoštolský koncil (kap. 15) uzavírá tento vývoj. U věřících Židů vzniká otázka: Musí pohané vejít do církve skrze židovství - anebo je pro ně přímá cesta do církve? Petr, apoštol Páně, poukazuje na to, že Bůh darováním Ducha svátého pohanům neučinil žádný rozdíl mezi Židy a pohany, a že víra v Ježíše Krista stačí, aby byli zachráněni a mohli vejít do církve. Tímto rozhod­ nutím je na základě Božího jednání jasně stanoveno, že od nynějška každý, kdo uvěří v Pána Ježíše, je hned a bez vnějších znaků pokřtěn Duchem svátým a tím se stává údem církve Ježíše Krista.

III. Duch svátý a církev a) Být pokřtěn Duchem svátým Kniha Skutků apoštolů začíná velkým zaslíbením Ježíše Krista jeho učedníkům: „ ... vy však budete pokřtěni Duchem svátým, až uplyne těchto několik dní“ (Sk 1,5). Je tu použito výrazu, který musíme blíže prozkoumat, abychom mu správně porozuměli. V Bibli se vyskytuje jen na čtyřech místech (křtít Duchem svátým a ne pod­ statné jméno křest Duchem). Svědectví Jana Křtitele: Mt 3,11: On vás bude křtít Duchem svátým (Mk 1,8; L 3,16; J 1,33). Pán Ježíš opakuje toto svědectví: Sk 1,5 Petr opakuje toto svědectví: Sk 11,15-16 Popis této události: 1 K 12,13 - byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo. Ta velká událost, o níž hovoří Jan Křtitel, se tedy splnila podle Ježíšových slov o letnicích a Petr potvrzuje, že přesně totéž se stalo v Kornéliově domě. Máme tedy v Písmu jen dvě zprávy o křtu Duchem svátým: Sk 1,5 letnice Židů Sk 11,15-16 letnice pohanů V obou případech bylo zvláštní to, že lidé přijali Ducha svátého společně a byli spojeni v jednotu. 1 K 12,13 nám podává vysvětlení: My všichni (kteří tu

550

SKUTKY

věříme) v jedno tělo pokřtěni jsme - doslova: my všichni jsme byli ponořeni do jednoho těla. Být pokřtěn Duchem svátým tedy znamená - být spojeni v těle Ježíše Krista v jednotu - to je výraz, který označuje vztah jednotlivého věřícího k církvi. Skupina sto dvaceti věřících byla o letnicích Duchem svátým pokřtěna v jed­ no tělo, pohané v Koméliově domě byli stejným způsobem přijati do tohoto těla Ježíše Krista, když uvěřili a sestoupil na ně Duch svátý. Všichni, kteří uvěřili, obdrželi Ducha svátého a byli tím „připojeni k církvi“ (2,47), tzn. byli ponořeni skrze Ducha svátého do církve. Křest Duchem svátým označuje tedy počáteční zkušenost věřícího při jeho znovuzrození, totiž jeho včlenění skrze Ducha sváté­ ho do církve. Tato zkušenost je zcela nezávislá na duchovním stavu věřícího. Korinťané byli tělesní věřící a žili v tom čase v hrubých hříších, a přece říká Pavel bez jakéhokoliv omezení, že jsou všichni pokřtěni v jedno tělo. Být pokřtěn Duchem svátým je tedy všeobecná zkušenost všech věřících, která je u všech stejná. K povšimnutí: Počáteční zkušenost s Duchem svátým, která se týká jednot­ livého věřícího, nazýváme podle Písma: přebývání Ducha svátého ve věřícím pečeť Ducha závdavek Ducha pomazání Ducha Ve Starém zákoně se nehovoří o křtu Duchem svátým, protože nebyla církev, tělo Ježíše Krista. Duch svátý ve Starém zákoně sestupoval na jednotlivce, napl­ ňoval je k určité úloze, ale nespojoval ty, kteří měli Ducha svátého, v jednotu. Právě tak ani učedníci před letnicemi nemohli být pokřtěni Duchem svátým. Duch svátý tu musí nejdříve být a jen potom může tvořit na zemi církev, jen potom mohou být jednotlivci přijati do církve, tzn. být pokřtěni Duchem svátým. Od té doby, co je zde Duch svátý, tedy od letnic, je každý věřící při svém zno­ vuzrození pokřtěn Duchem svátým a tedy včleněn jako úd do církve. Písmo nám jasně svědčí, že každý, kdo uvěří v Ježíše Krista, přijímá Ducha svátého (tedy žádná další podmínka). Ef 1,13: V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy ... a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svátého. Ř 8,15: přijali jste Ducha synovství. Jestliže tedy věřící, ten, kdo je pokřtěn Duchem svátým, usiluje o takzvaný křest Duchem a vyprošuje ho snad ve zvláštních shromážděních v niterné mod­ litbě, soustřeďuje se na zcela nebiblický modlitební předmět. Kdo odděluje křest Duchem od znovuzrození, odděluje též posvěcení od ospravedlnění, tvrdí, že obdržel odpuštění hříchů skrze Ježíšovu krev, že však kříž nestačí k přijetí Ducha svátého. Hledá se nějaký dar mimo Kristův kříž. Tato modlitba nemůže být tedy nikdy z Ducha, neboť Duch svátý se v nás modlí jen na biblickém základě. Tato modlitba musí proto vycházet z duše člověka. Bůh na ni nemůže odpovědět, neboť Bůh nejedná proti svému slovu. Je tedy nasnadě nebezpečí, že

SKUTKY

551

tato modlitba dostane duševní odpověď, tzn. skrze sugesci (autosugesce nebo sugesce někoho jiného), anebo od zlého ducha, démona, který nám nabídne imi­ taci křtu Duchem.

b) Být pokřtěn vodou 1. Duchovni postup

Skutky apoštolů jsou knihou církve. Nahlížíme do života opravdové církve a po­ zorujeme životodárnou moc Ducha svátého v církvi. Něco se děje! a) Lidé přicházejí ke znovuzrození a jsou obnovováni skrze víru v Krista (např. 3 000 o letnicích, komorník, Saul, žalářník, Lydie atd.). Sjednocují se s Ukřižo­ vaným a Zmrtvýchvstalým a jsou tedy - abychom hovořili podle Římanům 6. kapitoly - pokřtěni (ponořeni) v Ježíšovu smrt a obživeni. Ř 6,3: pokřtěni v Krista - v j eho smrt Ga 3,27: pokřtěni v Krista - oblečeni v Krista Ilustrace: Přechod přes Jordán, Joz 4. To je znovuzrození: stará přirozenost je pochována v jeho smrti - duch člo­ věka je s Kristem obživen a přijal Ducha svátého. Tento nový život je nyní v po­ svěcení dáván k dispozici Pánu Ježíši. b) Současně byl jednotlivec pokřtěn v Ducha svátého, tzn. do těla Ježíše Krista, do církve. Stal se tedy údem církve (1 K 12,3). Tento dvojitý duchovní proces se tedy děje v tom okamžiku, kdy člověk přijímá Pána Ježíše, tzn. kdy v něj uvěřil. 2. Křest vodou

Vyznání: Tento dvojí postup: a) do Krista - pokřtěn (ponořen) do jeho smrti b) být pokřtěn (ponořen) do Ducha svátého, tj. do těla Kristova - to se nyní symbolicky, tzn. skrze křest vodou, veřejně oznamuje církvi. Křest vodou je tedy znamením toho, co se stalo. Křest vodou není aktem znovuzrození, ale znamením znovuzrození, které se už stalo. Křest vodou není zprostředkováním milosti, ale vyznáním přijaté milosti. Křest vodou není podmínkou vykoupení, ale vyjádřením vděčnosti za přijaté vykoupení. Člověk je křtěn ne proto, aby se něco stalo, ale proto, že se s ním něco stalo. Křest vodou má v církvi veřejně dokumentovat, že ten, kdo je křtěn, byl ponořen v Kristovu smrt a že byl vnořen do svátého Ducha a tím do církve (příkaz křtu: Mt 28,19). Vykoupení je plně dokonáno, i když žádný křest nebyl proveden (např. lotr na kříži) - jestliže je však křest možný, pak je vyznáním, které naplní věřícího velkou radostí - jako každé vyznání - církev pak staví před novou svátou povinnost pečovat o nový úd a připravovat jej na Ježíšův příchod.

552

SKUTKY

3. Provedení křtu vodou

Křest dospělých Takto je používán křest vodou ve Skutcích apoštolů. Je tedy jasné, že Skutky apoštolů znají jen křest dospělých. Apoštolově jednali podle Marka 16,16: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen.“ Víra a křest jsou tu tedy úzce spojeny. Nej­ dřív víra, potom křest. Tuto praxi pozorujeme všude v Novém zákoně: Sk 2,41; 8,12; 8,38; 9,19; 10,47-48; 16,15.33; 18,8.

Má křest dětí biblický podklad? Udávají se pro to většinou dva důvody: Např. ve Sk 16,15-33 je napsáno: pokřtěn s celým svým domem. Patřily k to­ mu děti? Je to nanejvýš nepravděpodobné. Jedná se jistě jen o „domácí služeb­ nictvo“ (srov. 1 K 1,16). Odvolávání se na obřízku Starého zákona, která se prováděla na novorozen­ cích - chlapcích. Obřízka byla znamením rasové příslušnosti chlapce k izraelské­ mu národu, do něhož se chlapec narodil - tedy znamením, že se narodil jako člen izraelského národa. Potom by se měla obřízka porovnávat spíše se křtem věří­ cích, který má dokumentovat, že onen člověk byl přijat skrze znovuzrození do nového duchovního lidu církve. Ponoření (emersion) Je také zcela jasné, že křest vodou se v prvotní církvi dál ponořením, a to v řece (Jordán!). Vykonával se jako křest Janův (Mt 3,6) nebo jako ponoření Naamána (2 Kr 5). Křest ponořením se ovšem nejvíce přibližuje významu křtu - vždyť má mani­ festovat vnoření (v Kristovu smrt - v Ducha svátého). Ovšem, zda se ve všech případech praktikovalo ponoření, není zcela jasné např. žalářník ve vězení (Sk 16,33). Jedno musíme velmi zdůraznit: Vykonávání symbolu křtu se nesmí stát zákonem. Jsou určitě okolnosti, kdy ponoření není možné - např. při nemocných, umírajících - když není k dispozici voda. V Novém zákoně není žádný příkaz k ponoření. O křtu vodou se pojednává jen jako o symbolu, který sám o sobě je velmi důležitý, ale jehož provádění nepodléhá žádnému zákonu. V mnohých církvích se dnes nahrazuje ponoření v tekoucí vodě ponořením v bazénu. Toto provádění křtu se přibližuje novozákonní praxi ponoření v řece, v používání symbolu křtu vodou je však přirozeně dovolena úplná svoboda. Je možné nahradit ponoření pokropením? Ve Starém zákoně máme pokropení krví jako náhradu vnoření do krve (pars pro toto), sr. 2 M 29,21; 3 M 14,7; Žd 10,22; 12,24; 1 Pt 1,2. Pokropení vodou jako náhrada za zřetelnější symbol ponoření je za určitých okolností na místě, ačkoliv chceme vždy trvat na tom, že nej dokonalejší symbol je ponoření do tekoucí vody.

SKUTKY

553

4. Vývoj křtu vodou v církevních dějinách

V rané historii církve máme křest dospělých. Křest byl vyznáním víry - a v do­ bě pronásledování křesťanů stálo toto vyznání život. Při křtu se vyslovovalo přiznání se k Ježíši Kristu, tak vzniklo křestní vyznání, zůstalo nám v takzvaném Apostolicu. Později přešla církev ke křtu dětí a připisovala tomuto křtu mystic­ kou moc. Teprve u církevních otců Origena a Tertulliána (ve 2. stol.) jsou zmínky o křtu dětí, ale k praktikování došlo až v době katolické říšské církve. Zastáncem křtu dětí byl Augustin, který katolickou církev stavěl na úroveň Boží říše nebo Církve. Být přijat do církve (organizace) znamená tedy přijetí do Kristovy Církve a podílení se na darech milosti Ducha svátého. Ze křtu se stává akt udílení spásy, svátost. Tuto katolickou praxi křtu pak přejala luterská i refor­ movaná církev. Na misijním poli máme dnes často tentýž vývoj: V první a druhé generaci křest dospělých, ve třetí generaci křest dětí. Tento vývoj v církevních dějinách nás staví před tyto otázky: a) Má se někdo, kdo byl pokřtěn jako dítě, nechat ještě jednou pokřtít, když uvěří? Ve Sk 19 máme případ „znovukřtění“ - nejdříve křest Jana Křtitele k pokání, potom ve jméno Pána Ježíše k víře. Tato otázka se však přenechává jednotliv­ ci a jeho vedení. Kdo si žádá křest dospělých, činí správně, je poslušen slova Marka 16,16. Dají se však právě tak uvést důvody pro to, aby si ponechal jen křest dítěte. Pořadí v Mk 16,16 není rozhodující: Boží strana je ve křtu dítěte v pořádku (nabídka milosti), strana věřícího se uspořádává při znovuzrození (víra). b) Může biblicky věřící služebník slova vykonávat křest dětí? c) Máme nechat křtít své děti? d) Máme být kmotry? Tyto otázky jsou věcí svědomí každého jednotlivce a nikdo je nemůže roz­ hodnout za druhého.

c) Naplnění Duchem svátým Každý, kdo uvěřil v Pána Ježíše, přijal Ducha svátého - je pokřtěn Duchem svátým. Věčný život a přebývání Ducha svátého nemůže již nikdy ztratit. Nyní však vše záleží na tom, jak se věřící, v němž Duch svátý přebývá, k němu chová. Každý věřící má Ducha svátého - postoj věřícího k Duchu svátému je však velmi různý. V tělesném věřícím je Duch svátý, ale ne­ vládne - v duchovním věřícím je Duch svátý a panuje. Normální věřící je duchovní věřící. Je

SKUTKY

554

tedy normální, že při znovuzrození nejen Ducha svátého obdržíme, ale že On též vládne. Vládu Ducha svátého nazývá Písmo též „být plný Ducha svátého“. Duch svátý je osobnost. Kde tedy je Duch svátý, tam je On celý. Nemůžeme mít více nebo méně z Ducha svátého (nepřehánět symboly!), můžeme být však více nebo méně ovládáni Duchem svátým. Být naplněn nějakou osobností znamená: tato osobnost vládne. Sr. 2 K 3,1718. Být naplněn Duchem svátým a vláda Ducha svátého je tedy totéž. Být plný Ducha svátého není věcí citu, ale vůle, odevzdání vlády Duchu svátému. Být pokřtěn Duchem svátým je Boží dar - proto se nikde nehovoří: Buďte po­ křtěni Duchem svátým. Zda však v nás Duch svátý vládne nebo ne, je dáno na­ ším rozhodnutím. Proto ta výzva: „Naplněni buďte Duchem svátým“ (Ef 5,18, KP). Porovnejme: pokřtění Duchem svátým naplnění Duchem svátým začátek nového života rozhodnutí v novém životě všichni věřící jen ti, kteří předali vládu Duchu sv. věřící je pokřtěn Duchem svátým příkaz k naplnění Duchem (Ef 5,18) jednou provždy a nemůže to ztratit lze ztratit, jakmile Duch sv. nevládne Ve znovuzrozeném věřícím bydlí dvě osobnosti, „Já a On“. (Rozdíl od antro­ posofie: Já, které se má vyvinout v Krista.) Jaký mají v praxi tyto dvě osobnosti vzájemný vztah? Jsou tři možnosti: On

Já

2)

1) On

Já - ON

3)

Já

- 1) a 2) popisují tělesného věřícího. - 3) popisuje věřícího naplněného Duchem svátým. Každý věřící má Ducha svátého - je však velká otázka, zda Duch svátý má jej! Duch svátý převezme do vlastnictví jen to, co mu dáme. Ve Skutcích vidí­ me, že normální věřící je plný Ducha svátého: 2,4 (120 věřících); 4,8; 4,31; 6,3; 6,5; 9,17; 11,24; 13,9; 13,52. Všimněte si „plnost Ducha svátého “ není biblický výraz! Mnozí věřící nedají Duchu svátému při svém obrácení plnou vládu, zůstávají tělesnými věřícími (nevědomost, neposlušnost). Po letech malomyslnosti, porá­ žek a neplodnosti mohou být pak skrze hlubší poznání Slova do toho uvedeni: dají svátému Duchu plnou vládu a uvěří, že On tu vládu převzal. Plné odevzdání se a víra ve vládu Ducha svátého v nás jsou tedy podmínky k tomu, abychom byli naplněni Duchem svátým. Obojí závisí na našem rozhodnutí. Nepotřebuje­ me tedy na naplnění Duchem svátým čekat! On čeká na nás, aby nás mohl cele naplnit. Sr.J 4,10.14; 7,38-39.

SKUTKY

555

Tato zkušenost může být pro tělesného věřícího právě tak velká a důležitá jako jeho obrácení. A přece nesmíme hovořit o nějakém „druhém požehnání“ v tom smyslu, jako by bylo prvním požehnáním přijetí odpuštění hříchů skrze Krista a druhým požehnáním přijetí plnosti Ducha svátého. Všechno máme v Ježíši Kristu a tedy skrze jeho kříž: On v nás přebývá a On v nás vládne skrze svátého Ducha. (Ne dva zdroje - ne dva středy - ne dva cíle ne dva základy!) Naplnění Duchem svátým - vládu Ducha svátého - můžeme zase ztratit, ale věřící nikdy nemůže ztratit vnitřní přebývání Ducha svátého. Proto je jen jeden křest Duchem svátým - ale mnohá naplnění Duchem svátým. Posvěcení spočívá ve stále hlubší vládě Ducha svátého v nás, tedy v hlubším naplňování Duchem svátým.

d) Ovoce Ducha Jakmile smí Duch svátý ve věřícím vládnout, začne očišťovat jeho život. Odkrývá hlubší hříchy a odhaluje v nás podstatu hříchu. Současně však nám dává stále hlubší vědomí o vykoupení skrze Ježíše Krista - uskutečňuje je v nás v jeho rozvazující a budující moci (sr. 19,18-20). Proto je skrze Ducha svátého ve věřícím reprodukován obraz Ježíše Krista, tzn. objevuje se při něm ovoce Ducha (Ga 5,22). Ve Skutcích apoštolů vidíme toto ovoce ve věřících: je změněn jejich život, jsou plni lásky a radosti, přívěti­ vosti a trpělivosti. Je nám podáván líbezný obraz nového života: Láska-. 4,32; 6,3; 9,17; 9,27; 9,39; 11,25-26; 16,15.33; 20,31-32.35.37-38; 21,13; 28,15. Radost-. 2,47; 4,31; 8,38-39; 13,52; 15,3; 16,25; 20,24; 23,26; 26,26.

e) Mluveníjazyky Z darů Ducha svátého se vyskytuje mluvení jazyky ve smyslu 1. Korintským 14 jen dvakrát: Sk 10,46; 19,5-6, a v obou případech jsou to křesťané z pohanů, kteří prožívají první hodinu svého nového života. Apoštolově nehovoří o mluve­ ní jazyky, ani prvotní církev v Jeruzalémě (letnice - Sk 2, jak vidíme, není žádné mluvení jazyky ve smyslu 1 K 14). Právě tak čteme ve Skutcích apoštolů o lidech, kteří byli plni Ducha svátého, aniž by tu byla zmínka o mluvení jazyky (4,31; 6,5; 9,17). Mluvení jazyky není tedy důkazem hlubokého duchovního života, ani nutným znamením naplnění Duchem svátým. V Novém zákoně je řeč o mluvení jazyky v korintském sboru. Zároveň však nikde není uveden jiný sbor podobný tomuto, u kterého by měl Pavel tolik co kárat. Mluvení jazyky nemůže být tedy ani zde důkazem jejich daleko pokročilé­ ho posvěcení, ale naopak: mluvení jazyky vneslo do sboru takový nepořádek, že Pavel musí ostře postupovat a sjednávat pořádek (1 K 14, 27.40). Mezi dary Du­

556

SKUTKY

cha (1 K 12,28) jsou jazyky jmenovány jako poslední a věřící jsou napomínáni, aby usilovali o lepší dary - a jako ještě vzácnější než ty nejlepší dary, je ukázána cesta lásky. Falešné hodnocení daru mluvení jazyky dnes přináší do církve mnoho zmatku, ale dává též vítanou příležitost zvláště pohotovým duchům zdola svádět věřící. Ďábel se zjevuje věřícím jako anděl světlosti (2 K 11,14). Všech­ na touha po zázracích je snižováním Slova, a odděluje proto od základu Slova. Zvlášť nebezpečná jsou vnuknutí, hlasy, které hovoří v první osobě jako Boží hlas nebo hlas Ježíše Krista. Jsou většinou z jiného zdroje, neboť Pán dnes ho­ voří skrze své Slovo a ne mimo Slovo.

IV. Církev Církev se skládá z jedinců a na životě jednotlivců závisí život církve. Skutky apoštolů nám představují velký počet jednotlivců - velká rozhodnutí v lidských životech - mnohé, kteří se stali Ježíšovými učedníky, jiné, kteří se vůči Pánu Ježíši uzavřeli. Ve všech krátkých i dlouhých životopisech Skutků apoštolů je centrální otáz­ kou postoj jednotlivce k Ježíši Kristu, rozhodnutí pro něj nebo proti němu.

1. Zvěstování Slova K tomuto rozhodnutí je jednotlivec veden zvěstováním slova o Ježíši Kristu. Kde se jednotlivci toto slovo zvěstuje, kde se káže většímu počtu lidí, je vždy zvěstování (svědectví), nabídka a výzva k obrácení (pokání a obrácení) a k roz­ hodnuti pro Ježíše Krista. Petr o letnicích: zvěstování: 2,22-35 nabídka: v. 36 výzva: v. 38 rozhodnutí: v. 41

Filip a komorník: zvěstování: 8,32-33 výzva: v. 37

nabídka: v. 35 rozhodnutí: v. 37

Pavel v Antiochii Pisidické: zvěstování: 13,26-32 výzva: v. 39

nabídka: v. 38 rozhodnutí: v. 45 a 48

Pavel před Agrippou: zvěstování: 26,22-23 výzva společně s nabídkou!

nabídka: v. 27 a 29 rozhodnutí: v. 28

Zvěstování je objektivní předložení poselství. Nabídka je subjektivní aplikace poselství. Výzvaotázka posla, jaký postoj posluchač k poselství zaujme. Rozhodnutí je odpověď posluchače na poselství.

SKUTKY

557

Zvěstování je vždy evangelium o Ježíši Kristu (5,42), jeho obsahem je tedy vždy Ježíš Kristus (sr. 4,12), ale jak různě je předkládáno a jak rozličná je jeho jbrma\ Všimněte si i navázání\ Srov. Pavel před Židy v synagoze v Antiochii (13,14-41); Pavel před pohany v Lystře (14,15-17); Pavel před Atéňany (17,2231); Pavel před Felixem (24,24-25); Pavel před Agrippou (26,2-29). Pořadí zvěstování a výzvy je též různé (sr. 16,31-32). Každé zvěstování má však zcela určitý cíl', přivést jednotlivce k osobnímu rozhodnutí a tím k obratu (pokání), k obrácení a znovuzrození, sr. 3,26 a 9,35; 26,16-18; 17,30; 20,21. Pokání a obrácení jsou přípravou k cestě jiným směrem = víra.

2. Víra Ve slovu o Ježíši Kristu podává Bůh ruku shora, ve víře vztahuje člověk ruku zdola a přijímá nabídku. Víra v Ježíše Krista je tedy jedinou podmínkou vykoupení, proto ta výzva: „Věř!“ sr. 13,38-39; 15,11. Zachraňuje nás jen vykoupení Ježíše Krista dokonané na kříži. Jedině skrze víru si je přivlastňujeme. Ve Skutcích apoštolů je naprosto jasné, že se nikdy nepožadují skutky k tomu, aby byl člověk zachráněn. Kap. 15 jasně ukazuje, že pohanům se neukládá zákon, ale že stačí pouhá víra (15, 11). Osobní rozhodnutí pro Ježíše Krista (odvrácení a nové nasměrování) je obrá­ cení. Obživení našeho ducha, které pak následuje, je znovuzrození. Obrácení a znovuzrození je jasná, vědomá, jednorázová, ukončená zkušenost v životě jednotlivce. Odvrácení a rozhodnutí jít jiným směrem se může dít náhle (Pavel) nebo pomalu. Po obrácení nastává znovuzrození jako Boží stvořitelský akt. Tato zkušenost je označována ve Skutcích apoštolů velmi různě:

2,41 2,47 3,26 8,12 8,37 9,6 9,35 9,42 11,21 11,24 13,48 14,1 16,14 16,34

přijali Slovo byli spaseni odvrátili se od nepravostí uvěřili věřím Pane, co chceš obrátili se k Pánu uvěřili obrátil se velký počet přibyl jich velký zástup Pánu uvěřili uvěřilo velké množství Pán otevřel srdce uvěřil Bohu

SKUTKY

558

17,4 připojili se 17,11 přijali slovo Boží 17,34 uvěřili 18,8 uvěřil Pánu 18,27 uvěřili Pozor! Biblické výrazy musíme vždy užívat v souhlase s biblickým duchem! Např. „věřící“ je člověk znovuzrozený skrze víru v Pána Ježíše.

3. Obrácení Ta velká zkušenost jednotlivce, kdy dojde k zásadnímu rozhodnutí uvěřit v Pána Ježíše, se nazývá „obrácení“. Toto slovo nemůžeme nahradit žádným „lepším“ kdo se o to pokouší, ztratí s výrazem i věc samotnou. Centrem všeho zvěstování je Ježíš Kristus, prvým cílem zvěstování je však obrácení (26,18). Konečný cíl je Boží čest! Tento cíl je třeba jasně poznat, naše práce je cesta k tomuto cíli. Vidíme jasně, že všichni apoštolově pracovali podle slova 26,18, ve Skutcích čteme o mnoha, o tisících obrácení. O některých se nám vypráví jako o individuálních případech. Chceme vyzvednout tři velmi odlišné lidi, kteří se obrátili: komorník, Saul a Kornélius. Jak jsou odlišní! Jak různé jsou cesty, na nichž je Kristus zastavil! A přece, samotná obrácení jsou ve všech třech případech stejná.

Komorník - kap. 8

Saul - kap. 9

Kornélius - kap. 10

Hamita - úředník Hledající Skrze Filipa Slovo: Iz 53 - Ježíš Víra v Ježíše Křest Jede radostně dál

Semita - učenec Pronásledovatel Skrze samého Ježíše Slovo: Já jsem Ježíš Víra v Ježíše Křest Káže Krista

Jáfetita - voják Věřící v Boha Skrze Petra Slovo o Ježíši Víra v Ježíše Křest Velebí Pána

4. Jednota církve Živým sjednocením s Ježíšem Kristem a vnitřním přebývání Ducha svátého ve věřících vznikla nová rasa lidí, kteří tvoří celek, organickou jednotu. Ve Starém zákoně se dělá rozdíl mezi izraelským národem a pronárody, v Novém zákoně se stává ze Židů a pohanů nový celek: církev Ježíše Krista. Křest vodou vnějšně zpečeťuje přijetí do církve. Církev Ježíše Krista je nám ve Skutcích apoštolů představována jako jednota. Jako je Duch svátý jeden Duch, jedna osobnost v mnohých, tak je skutečností „společenství svátých“. Tato jednota církve je založena v Duchu svátém - nikoli v jednotlivých věřících (sr. Ef 4,4-6).

SKUTKY

559

Tato jednota církve je v prvotní církvi jasně patrná. Jednota církve existuje dnes právě tak jako tehdy, ale není dnes tak zřejmá jako tehdy. Ve Skutcích apoštolů se nám líčí, jak prvotní církev vyjadřovala jednotu Ducha: byla to jednota učení, života, lásky - vypůsobená svátým Duchem. Apoš­ tolské učení bylo základem. Církev žila společně. Prodávání statků a rozdě­ lování mezi všechny nebylo v církvi požadavkem, ale byl to dobrovolný, vnitřně inspirovaný výraz jednoty (2,42-47; 4,32-34; 11,29). Spolužití věřících v církvi se projevovalo ve shromažďování se církve. Velmi často tu stojí, že se církev shromažďovala - a to nejdříve v židovském chrámě, později v soukromých domech (2,46; 5,42; 12,12; 13,2; 20,17-38 - předobraz konferencí). V těchto shromážděních bylo zvěstováno a vykládáno Slovo (11, 23.26), církev se společně modlila (2,42; 4,24-31; 12,5.12; 13,2-3; 20,36; 21,5), lámala chléb (2,42; 20,7), hovořilo se společně o důležitých otázkách (6,2; 13,3; 14,27; 15,4.6.30). Prvotní církev je věrný obraz modelu, který máme v Ef 4,11-16 o pravé cír­ kvi. Služby, které Pán v církvi ustanovil, byly vykonávány a „svati“ se všichni usilovně chápou díla, čímž se buduje tělo Kristovo. Apoštolově-. 4,39; 5,32.42; 6,21; 9,15 atd. Evangelisté'. 6,10; 8,5 Diákoni'. 6,3 Proroci'. 11,27; 13,1 Učitelé: 11,26; 13,1 Starší: 20,17.28 Všichni věřící byli svědky a zvěstovali Boží slovo: 4,31; 8,4. Církev pečovala ve svém středu o stálé očišťování: 5,1-11; 6,1-3; 8,20-23. Můžeme říci, že tam, kde se v různých městech objevila prvotní církev, byla živým svědectvím o moci Ducha svátého a o životě Ježíše Krista. Sr. 1 Te 1,8. Vycházely z ní projevy života - rozšiřovala se. Lidé se skrze slovo a svědectví církve obraceli. Legitimací zdravé církve je živé svědectví o Ježíši Kristu a nová znovuzrození v jejím středu. Církev Ježíše Krista je jako tělo Ježíše Krista neviditelná, neorganizovatelná jednota, která se však projevuje a jejíž působení je cítit všude, kde se shromaž­ ďují věřící. Církev Ježíše Krista byla již v první době viditelná v místních sborech. Například: Jeruzalém (2,42; 8,1) Antiochie (13,1) Efez (20,1) Sbory (16,5) Sbory byly ve vzájemném kontaktu, vyměňovaly si dopisy a poselství (15,2527; 16,4; 18,27). Scházely se ke společným poradám: 15,2.6. Nebyly však spo­ jeny nějakou organizací. Brzy se počítali k církvi i takoví, kteří k ní vnitřně nepatřili. Náběh k tomu vidíme v 8,20. Nepřítel rozséval koukol mezi pšenici: Mt 13,28. Od té doby ne­

560

SKUTKY

existuje už žádná místní, viditelná církev bez „koukolu“. Smíšení mezi pšenicí a plevelem je ovšem rozdílné (70 % - 50 % - 10 %). Církev má tolik životní síly, na kolik jsou v ní znovuzrození věřící. Obnova církve spočívá tedy ve zvýšení počtu znovuzrozených lidí. V důsledku smíšení se projevuje v církvích tendence ke štěpení a nebezpečí vnitřní nepravdivosti. Vyznání neodpovídá životu. Církevní dějiny popisují vývoj této viditelné, organizované církve. (Z hoř­ čičného zrna - velký strom.) Základ církve, který nacházíme ve Sk 2,42, se opouští a nahrazuje se částečně nebo úplně něčím jiným. Tím se opouští základ, na němž Kristus založil svou církev, jímž je on sám. Kde je Kristus vytlačen ze středu, nemůže už působit jeho Duch, mizí vnitřní život a do popředí vystupuje vnější organizace. Forma místo obsahu, pleva místo zrna. To je úpadek církve, který pozorujeme v ději­ nách. Dnes je snaha sjednotit v ekumenickém hnutí (oikoumene řec. = obydlený svět, lidstvo) všechny církve do jedné velké organizace. Může v tom být mnoho účelného a cenného, nesmíme však zaměňovat tuto organizaci s organismem, tělem Ježíše Krista. Pravá církev Ježíše Krista, tělo Ježíše Krista, je neviditelná jednota znovuzrozených věřících ze všech církví a přesahující všechny církve. Je posilována a budována duchovním poutem modlitby, vzájemným spojením údů skrze Slovo a vzájemnou pomocí v pastoraci.

V. Moc satana Ve Skutcích apoštolů se odehrává velký boj - začal v prvních dnech církve, dnes stojíme v konečné fázi tohoto boje: je to boj ďábla proti církvi. Hlava, Kristus, je v nebi a ďábel už na něj nemůže útočit, proto se jeho nenávist obrací proti církvi, tělu Ježíše Krista. Čím více je církev spojena s vyvýšeným Kristem, čím více ji ovládá Duch svátý, tím větší je proti ní ďáblova nenávist. Až Pán před svým příchodem daru­ je církvi probuzení, bude ve stejné míře zakoušet pronásledování satanem. Před koncem jistě ještě nastane pro církev doba velkého utrpení. Proto je pro nás tak důležité vidět, jak pracoval ďábel na začátku, abychom dnes jeho taktiku poznali. Ďábel si nachází nástroje nenávisti, které provádějí jeho zlou vůli. Nejdříve je to izraelský národ, který se propůjčí k tomu, aby dále křižoval Krista v jeho církvi. Bojí se krve Ježíše Krista, za kterou má nést odpovědnost (5,28). Pozorujeme, že cesta církve je značena krví, a že vždy skrze pronásledování přichází hlubší požehnání. Židé používají všechny možné metody, aby umlčeli svědky, ale čím více zakazují a potlačují Slovo, tím více se šíří. Poslední slovo Skutků apoštolů je charakteristické pro celou knihu: Zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek!

SKUTKY

561

Následek Pronásledování starší a knížata Izraele 4,31 zvěstovali s radostí 4,17 zakazují svědectví 5,32 zvěstovali 5,18 vsadili je do žaláře 7,54 Štěpán ukamenován kázali slovo církev pronásledována 8,4 8,1 12,24 slovo Páně rostlo Jakub usmrcen 12,1 13,49 slovo Páně se rozhlašovalo 13,45 pronásledování v Antiochii kázali evangelium 14,7 14,4 pronásledování v Ikonii 14,21 kázali evangelium 14,19 pronásledování v Lystře 16,32 obrácení ve vězení 16,20 ve vězení ve Filipech Nepřátelství Židů se tak stupňuje, že je Pavel zavržen a vyvržen jako Ježíš Kristus: 21,28.36; 22,22 Pryč s ním! Touto generací Židů je Ježíš Kristus odmítnut ve svých poslech. Satanova moc se projevuje v odporu pohanství; čarování a modloslužba je protisilou evangelia. 13,9 čarodějník Elymas 19,8 spálení čarodějnických knih v Efezu 19,23-32 modloslužba kolem Diany Jen moc Ježíše Krista něco zmůže proti zlým duchům a proti moci satana. Sr. 16,17-18. Kdo proniká do satanovy říše bez autority Ježíšova jména, je ztracen, sr. 19,13-16. Satanova moc se projevuje i v církvi, kde satan ovládne a naplní i srdce těch, kteří věří: 5,3 Ananiáš a Safira 8,18 čarodějník Šimon Historie církve se zvenčí jeví jako podléhání satanské moci - ale tato porážka působí triumf Božího slova. Evangelium vítězí - krev mučedníků je ve skuteč­ nosti setba církve.

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ APOŠTOLŮ Apoštol Petr má zvláštní význam pro dějiny spásy. Je nutné, abychom tento význam jasně v Písmu poznali, abychom správně porozuměli poselství, které má Petr i pro nás v naší době - zvláště ve svých epištolách. Podle Písma rozlišujeme dvě velká období dějin spásy: 1. období nebeského království na zemi 2. období církve na zemi. Období nebeského království na zemi je připravováno v dějinách izraelského národa a tato příprava je nám líčena ve Starém zákoně. Období království obsa­ huje dále Ježíšův život na zemi až po jeho nanebevstoupení a stejně tak vylití Ducha svátého a první dobu po letnicích. Potom přichází velký zvrat, který je nám líčen ve Skutcích apoštolů. Historie nebeského království se předběžně pozastavuje, je přerušena a je vsunuto ob­ dobí církve jako doba duchovního království na zemi. Po vtržení církve bude pokračovat historie království Ježíše Krista. Pán Ježíš Kristus přijde v slávě a zřídí své království jako Král králů a Pán pánů, jak se zjevuje ve Zj 19,11-16. Nebeské království na této zemi je tedy cílem celých dějin spásy, všechno ostatní jsou předběžné cíle. Ježíš Kristus přišel s nárokem, že je Mesiáš, tzn. pomazaný král nebeského království na této zemi. Evangelia patří k období království. Pán Ježíš vystoupil s poselstvím Mt 4,17: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Učil své učedníky se modlit: „Přijď Tvé království.“ Zvěstoval v podobenstvích tajemství nebeského království. Dokazoval se jako Mesiáš znameními království. Mt 11,5: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťování, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ Vešel jako Mesiáš do Jeruzaléma a prorokoval, že po zavržení svým národem znovu přijde, aby se ujal svého království. Mt 24,30: „... uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.“ To byla vize Mesiáše o jeho povolání a o jeho cíli: království Ježíše Krista na zemi. Izraelský národ mu nerozuměl, „a jeho vlastní ho nepřijali“! Farizeové a zá­ konici jej nechtěli. Představovali si Mesiáše jinak, jako národního hrdinu a vel­ kého osvoboditele z jařma Říma. Proto jej zavrhli a vydali pohanům. Mezi Ježíšovými učedníky vynikal jeden, který Ježíše poznal jako Mesiáše, jako Krále Židů a jako Panovníka nebeského království - byl to Petr. Petr obdržel od samého Boha nádherné zjevení o Mesiáši a o jeho království. To je význam jeho mocného vyznání:

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ

563

Mt 16,16: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Pán Ježíš na to odpověděl: v. 17: . protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale Otec můj v nebesích.“ Apoštol Petr obdržel tedy skrze Boží zjevení vizi Mesiáše a nebeského krá­ lovství na zemi jako centra všech národů - přesně tak, jak apoštol Pavel obdržel skrze Boží zjevení vizi o Kristu, Hlavě a o církvi, která se skládá ze Židů a po­ hanů. Jeho vyznání nacházíme v Ef 3,3-6: „. . . dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal. Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svátým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.“ Takto je nám odhalováno tajemství období spásy církve. Můžeme tedy říci: Petr je apoštol období království Izraele pro všechny národy a Pavel je apoš­ tol období církve ze Židů a pohanů, anebo, jak je to vyjádřeno v Ga 2,7-9: Petr - má úřad zvěstování evangelia Židům a Pavel - má úřad zvěstování evangelia pohanům. Jestliže si zapamatujeme toto jasné určení služby apoštola Petra, ujasní se nám význam jeho života a služby: pro Izrael! Království však mizí - přichází církev. Věřící z Izraele mají být první, kteří vejdou do církve. Petr vyplňuje svou službou jako apoštol Židů důležitou dobu, totiž dobu od letnic až po předběžné zavržení Izraele. V té době byla církev obzvlášť otevřena pro Izrael. Potom vystupuje do popředí Pavel a dokončuje zvrat. Evangelium je vzato Izraeli a dáno pohanům. Tento zvrat nacházíme ve Sk 13,46-48: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Vždyť Pán nám přikázal: »Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na konec země.« Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.“ Skutky apoštolů nám umožňují poznat, jak odeznívala doba království kap. 2 - kap. 15: Církev vystřídá v Izraeli království. A potom nám Skutky apoštolů ukazují nástup nové doby, doby církve z poha­ nů, která začíná cestami apoštola Pavla. Kap. 16 - 28: Z Jeruzaléma do Říma. Oba apoštolově, Petr a Pavel, jsou tedy zvláštními osobnostmi Skutků apoštolů. Petr, kap. 2-15 evangelium Izraeli Pavel, kap. 16-28 evangelium pohanům Zabývejme se zvláštní Petrovou úlohou v dějinách spásy. Na jeho vyznání „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého!“ byl samým Pánem Ježíšem určen za apoštola nebeského království na této zemi: Mt 16,19: „Dám ti klíče království nebeského.“

564

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ

Ne klíče církve, ale klíče království, aby otvíral a zavíral království Ježíše Krista pro národy. Tyto klíče království jsou v ruce Krále, o něm platí: „Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.“ (Iz 22,22) Vyvýšený Kristus si nárokuje tuto moc klíčů sám pro sebe. Říká: „Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře.“ (Zj 3,7) Tento klíč může dát tomu, komu chce, a On sám učinil Petra strážcem tohoto klíče. Petr otvíral předběžně nebeské království na zemi! Dnes už tu toto krá­ lovství není. To byla úloha apoštola Petra v dějinách spásy. Nyní budeme sledovat tuto úlohu ve Skutcích kap. 2-15. Tyto kapitoly jsou historií království po letnicích.

I. Letnice, zaslíbení království Království mizí a církev přichází! Po nanebevstoupení Ježíše Krista přišla doba tiché přípravy na modlitbách na úlohu zvěstování Božího království na zemi, potom přišel den letnic s neví­ daným děním O pro apoštoly O pro Izrael O pro pohany Apoštolově se všemi, kteří byli s nimi shromážděni, 120 mužů a žen, byli naplněni Duchem svátým (2,4). Nastalo nové období dějin spásy, doba svátého Ducha. Duch svátý přišel na tuto zem. On, který byl Bůh, sám převzal do vlastnictví srdce lidí. To, co Pán Ježíš předpověděl, se stalo: Apoštolově byli oděni mocí z výsosti, byli pomazáni svátým Duchem moci a tak vyzbrojeni pro své zvláštní určení, být nejprve apoštoly království pro Izrael a pak současně posly církve! Petr vystupuje do popředí. Je reprezentantem apoštolů a tím reprezentantem díla Ježíše Krista na zemi: nejdříve Židé a potom pohané! Jeho řeči po letnicích nám ukazují

II. Petra jako evangelistu Židů 2,14: „Muži judští.“ Oslovuje Židy. Uvádí důkaz z Písma pro to, že vylití Ducha svátého je nabíd­ kou nebeského království na zemi. 2,16-19: „Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ

565

»A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mlá­ denci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.«“ V.33:„ ... nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte.“ V. 36: „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukři­ žovali, učinil Bůh Pánem i Mesiášem.“ Ježíš zNazarétaje představen jako Mesiáš! Království mizí, povstává církev. Nyní Petr nabízí Izraeli vstup do církve Izraeli nejdříve. V. 38: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jméno Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, dostanete dar Ducha svátého.“ V. 39: „Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Nejdříve Židé! V. 41: Tři tisíce ze Židů vešlo do církve! Petr položil základ pro stavbu církve. Je založena na Ježíši Kristu, a jsou to tři tisíce z Izraele, kteří vcházejí do církve. Jsou první výstavbou církve! Znamení království a výzva Izraele k pokání!

Obě linie dějin spásy, království a církev, jdou v této první době po letnicích paralelně. Znamení království se dějí skrze Petra. 3,6: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Znamení království: chromí chodí! V kázání o pokání, které následuje po uzdravení chromého, oslovuje Petr Izraelce. 3,12: „Muži izraelští!“ Vysvětluje zázrak: v. 13: Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův ... oslavil svého služebníka Ježíše. Izraelce označuje za vrahy Mesiáše, Krále Židů: 3,14: „Svatého a spravedlivého jste se zřekli.“ V. 15: „Původce života jste zabili.“ A nyní výzva Izraeli k pokání: v. 19: „Čiňte pokání!“ A když bude Izrael činit pokání, přijde království Mesiáše: v. 19-20: „ . . . když by přišli časové rozvlažení od tváře Páně, a poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista.“ (KP) Byla to doba uprostřed naplnění proroctví. V. 21: „ ... až do času napravení všech věcí, což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svátých proroků od věků.“ (KP) Tuto dobu království viděli proroci. Tato doba musí přijít. Vše, co mluvili proroci, musí se naplnit! Petr znova zdůrazňuje prioritu Izraele - království Izraele a církev jsou ještě úzce spojeny.

566

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ

V. 25: „Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: »V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.«“ V. 26: „Vám nejprve Bůh vzbudil Syna svého Ježíše.“ (KP) Plamenná výzva k pokání pro Izrael! Ještě jsou dveře církve pro Izrael otevřeny. Odpor však roste. 4,3: „Násilím se jich chopili.“ A rozčilení mezi představiteli Izraele je velké. V. 5-6: shromáždili se. V. 7: „ . . . dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: »Jakou mocí a v ja­ kém jménu jste to učinili?«“ Vždyť právě to měly ukázat zázraky, které se dály skrze Petra.

Zvěstování evangelia Židům 4,10- 12: „.. . vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrt­ vých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy, není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ Petr je evangelistou pro Židy, Židé mu naslouchají a mnoho tisíc uvěřilo. Tato normální stavba církve ze Židů je nádherná. Království Ježíše Krista přechází do církve ze Židů. Zuřivost a nenávist představitelů Izraele roste. 5,18: „ ... vsadili je do městského vězení.“ Dála se však mocná znamení, znamení království. 5,19: „Anděl Páně ... vyvedl apoštoly ven.“ Bůh se snaží mocnými zásahy získat svůj lid. Izrael však odporuje! Je to Ne Izraele vůči Kristu, Mesiáši. Je zde Štěpán jako první svědek proleté krve církve. Izrael ve svých zá­ stupcích, ve své vysoké radě vztahuje ruce na Štěpána. Je ukamenován jako bohoruhač. To je nové jasné „Ne“ vůči Ježíši Kristu, Mesiáši, a vůči království. Brzy na to řekne Bůh k Izraeli „Ne“ a „Ano“ k pohanům.

III. Petr, stavitel mostu od Izraele k národům Petr, apoštol Židů, je Pánem připravován, aby poprvé nabídl evangelium poha­ nům v domě Komélia. Nejdříve musí být Petr sám osvobozen od omezení židovstvím. Byl zvyklý považovat pohany za nečisté a před Bohem za nepřijatelné. Na požehnání království Izraele se pohané mohli podílet jen jako příslušníci židovstva, jako takoví, kteří přijali Zákon a vzývají s Izraelem živého Boha.

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ

567

Budou se věřící z pohanů i nadále jen jako příslušníci židovstva podílet na požehnání Krista skrze Izrael? Podrobně se nám vypráví, jak byl Petr osvobozen z pout židovské tradice. Od chvíle nového zjevení v Cesareji to už není doba království, ale nastal věk církve i z pohanů. Petr stojí na prahu mezi dvěma obdobími dějin spásy. 10,11-15: Viděl otevřené nebe. Jaká je to zvláštní hodina! Petr porozuměl, že se to stalo skrze svátého Ducha. Šel ke Kornéliovi, pohanovi, vstoupil do jeho domu a svědčil o Ježíši Kristu, Mesiáši Židů, a o odpuštění hříchů pro všechny, kteří v něj věří. (10,34-43) A stalo se něco velkého: Duch svátý sestoupil na všechny, kteří poslouchali Slovo, tedy na pohany. Tím se dokázalo, že Ježíš Kristus chce přijmout do své církve pohany přímo, bez okliky přes židovství. Byli pokřtěni. 11,17: „Bůh jim dal stejný dar jako nám.“ Tím nastala nová doba. Evangelium se obrací k pohanům. Pavel, apoštol pohanů, nyní přebírá tak dobře připravené pole. V Antiochii Pisidské padne poslední rozhodnutí. 13,46: „Obracíme se k pohanům.“ Ti poslední, totiž pohrdaní pohané, se tak stávají prvními v církvi. Mt 19,30: Poslední (pohané) budou první. Ještě jednou vystupuje Petr jako stavitel mostu: Židokřesťané jsou velmi rozčileni nad vstupem pohanů do církve. Velkým po­ horšením je skutečnost, že nejsou obřezáni. Otázka zní: Musí se věřící z pohanů stát nejdříve židy? Musí dodržovat celý Zákon a být na znamení Zákona obřezáni - nebo nemusí? Je ještě doba krá­ lovství, která se týká Izraele, neboje doba církve, která se týká i pohanů? Petr, apoštol Židů, se tu stává apoštolem církve ze Židů a pohanů. Odpovídá radikálně a určitě Ne! Ne - cesta nevede přes Zákon, ale jednoznačně přímo přes Ježíše Krista. 15,7-11: „Povstal Petr a promluvil k nim: Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svátého tak jako nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou. Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“ Tím ukončilo jedno období dějin spásy: doba království Ježíše Krista je pře­ rušena a nastalo nové období dějin spásy, doba církve z pohanů. Ve Skutcích apoštolů umlká Petrovo zvěstování. Naposledy je zmiňováno jeho jméno v 15. kapitole. Vedení přejímá Pavel, apoštol pohanů. Pavlovy misijní cesty slouží k rozšíření evangelia mezi pohany. Je však tím s konečnou platností ukončeno království Ježíše Krista na zemi? Nebude už nikdy na zemi doba království Ježíše Krista, Mesiáše? Pak by nebyl Ježíš Kristus Vítězem nade vším!

568

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ

Je bezpodmínečně nutné, aby se uskutečnily všechny Boží plány s Izraelem. Jdeme vštříc novému zvratu. Jeho království, teokracie, musí přijít. Doba církve na zemi skončí vytržením - a bude zřízeno království Izraele jako centrum Kris­ tovy vlády nade všemi národy. Petr se stává ve svých proslovech a listech apoštolem království Ježíše Krista na zemi, i pro naši dobu, zvláště pro Izrael! Naslouchejme jasnému prorockému slovu, abychom se nenechali oklamat lidskou moudrostí, ale procházeli naší dobou s jasným pohledem a očekávali království, neboť je napsáno: „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“ (2 Pt 1,19) Dnes stojíme před druhým velkým zvratem v dějinách spásy. Církev z této země odchází a na této zemi vystupuje království Ježíše Krista. Dnes se překrý­ vají dvě období spásy. V naší době dostává zcela nový význam Petrovo evange­ lium k Židům. Evangelium nemohlo být zvěstováno Izraeli, skrytému v hrobech národů. Musel být vyvolán z hrobů. Ez 37,12: „Hle, já otevřu vaše hroby.“ Bůh svůj lid nezavrhl, dveře církve jsou pro Izrael ještě otevřeny! Máme znovu přijmout Petrovo pověření vůči Izraeli. Pán Ježíš řekl: „První budou poslední.“ Nakonec vejdou do církve ještě i mnozí z Izraele. To je ten vzácný úkol, který máme dnes vůči Izraeli: některé ještě přivést ke spasení. Doba církve však rychle spěje ke konci. Dnes už nemůžeme počítat s mohut­ nými veřejnými úspěchy. Církev vchází do skrytosti, do komůrky nevěsty, aby se připravila na setkání s Kristem; zahaluje se závojem jako Rebeka. V skrytosti se děje něco velkého: povstání církve\ A co se děje viditelně, veřejně, s velkou pompou? Zřizuje se karikatura království Ježíše Krista zdola, ze satanovy energie. Při­ pravuje se antikrist jako jediný totalitní světovládce, kterému budou jásat vstříc všechny národy. Národy dnes zápasí o jednotnou světovládu, která by řídila všechny národy - černé, bílé a žluté, a která by měla v ruce veškerou kontrolu nade všemi atomovými zbraněmi. Mírotvůrce, falešný prorok, bude mít pod svou vládou velmocenskou církev a spojí se se světovou vládou. Dvěma nejmocnějšími hnutími jsou dnes komunismus Moskvy a Pekingu (ještě rozdělená, ale v základě jednotná) a všeobecná, tj. římskokatolická církev, napodobenina království a církve Ježíše Krista zdola. Za obrazem této karikatury se však již dnes jeví realita nebeského království na této zemi: > izraelská země je j iž vrácena > izraelský národ se již vrací > a pohyb v nebi lze též vnímat. Ježíš Kristus vstává z trůnu svého Otce, aby přišel v slávě na zem. Žd 10,13: „ . . .a hledí vstříc tomu, až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu.“

ÚLOHA APOŠTOLA PETRA V DĚJINÁCH SPÁSY PODLE SKUTKŮ

569

Církev odchází Musíme se připravovat na hodinu vytržení, náš Pán přijde neočekávaně. Vystupuje království Proto máme zvěstovat Izraeli evangelium království, aby byl připraven pro dobu po vytržení církve. Vnímáme dnes jako zcela reálné, co se stane, když přijde Král: Jeruzalém se potom stane hlavním městem světa a všechny národy země budou vzývat Krále Ježíše Krista, jak je napsáno: „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů.“ (Iz 60,1-5) Tak se naplní poselství nebeského království, které nám zanechal náš Pán Ježíš Kristus a jeho apoštol Petr.

■

.

■

J

NOVÝ ZÁKON II. Vyučující knihy Listy Nového zákona Listy apoštola Pavla List Pavla Římanům 1. list Pavla Korintským 2. list Pavla Korintským List Pavla Galatským List Pavla Efezským List Pavla Filipským List Pavla Koloským 1. list Pavla Tesalonickým 2. list Pavla Tesalonickým Pastýřské listy 1. list Pavla Timoteovi 2. list Pavla Timoteovi List Pavla Titovi List Pavla Filemonovi 1. list Petrův 2. list Petrův 1. list Janův 2. list Janův 3. list Janův List Židům List Jakubův List Judův

■

LISTY NOVÉHO ZAKONA Proč forma listu V Novém zákoně rozlišujeme: historické knihy: 4 evangelia a Skutky apoštolské vyučující knihy: 21 listů prorocká kniha: Zjevení Janovo Hlavní část Nového zákona je nám tedy podávána formou dopisů. Nejhlubší pravdy, úplné učení biblické víry, jsou sepsány formou listů. Podivuhodná čin­ nost Ducha svátého! Nezvolil styl učebnice ani paragrafu, aby nás uvedl do hloubky božského poznání, ale nejosobnější formu, jaká existuje, dopisy. Dopisy mají v porovnání s naučným pojednáním tři přednosti: volná forma vyjadřují autorův svéráz jsou zohledněny praktické poměry příjemců. I přes tuto volnou formu a osobní svéráz autora máme však v listech dílo Ducha svátého, který daroval každé slovo, jež bylo napsáno, a proto je jako autor zodpovědný za každé slovo. Je to div Boží inspirace, že si Duch svátý může použít svérázu nejrůznějších lidí a hovořit skrze ně.

5 autorů listů 21 listů Nového zákona má 5 autorů (jestliže předpokládáme, že list Židům je od Pavla - jinak je to 6 autorů). V našich výkladech předpokládáme, že autorem listu Židům je Pavel. Pavel - Petr - Jan - Jakub - Juda 14 listů Od Pavla máme 13 (případně s listem Židům) 2 listy Oá Petra máme 3 listy Od Jana máme 1 list Od Jakuba máme 1 list Od Judy máme

21 listů Jen Petr a Jan byli apoštoly v době Ježíšova života na zemi, Pavel byl apoštol pohanů a Jakub a Juda byli Ježíšovi bratři podle těla. Jak různé jsou charaktery pisatelů listů Nového zákona: dogmatiku Pavel podává Petr praxi víry podává podává mystiku Jan etiku Jakub a Juda podávají Nebo můžeme říci:

LISTY NOVÉHO ZÁKONA

574

Pavel Petr Jan Jakub Juda

zdůrazňuje zdůrazňuje zdůrazňuje zdůrazňuje zdůrazňuje

víru naději lásku skutky věrnost

Spojení s ostatními knihami Bible 1. Se Starým zákonem

Zajímavá je souvislost listů s ostatními knihami Bible. V listech se velmi často bere ohled na SZ: Všechny listy jsou bohaté na citáty ze SZ. Pavel dokazuje ve všech svých listech, že křesťanská víra je naplněním Staré smlouvy. („Nová smlouva“, „pravá obřízka“, „pravý velikonoční beránek“.) Jakub učí, že křesťanská víra je naplněním Zákona („královský zákon lásky“). Petr vidí v křesťanské víře naplnění starozákonní teokracie („královské kněžstvo“, „svátý národ“). Jan nám ukazuje v křesťanské víře naplnění starozákonních symbolů („pravé světlo“, „pravý život“, „pravá láska“). 2. S Novým zákonem V Novém zákoně zaujímají listy zvláštní postavení. Vyznačují se před ostatními knihami těmito skutečnostmi: podávají vysvětlení výkupného díla Ježíše Krista obracejí se na věřící ze Židů a pohanů mají před očima církev Ježíše Krista Listy jsou tedy založeny na evangeliích. V evangeliích máme reality vykou­ pení Ježíše Krista - v listech vysvětlení těchto realit. Zvláštní zjevení v listech

Veškerá literatura SZ - s výjimkou 1. knihy Mojžíšovy - se opírá o povolání izraelského národa a o vydání Zákona na Sinaji. Zaměstnává se Zákonem a iz­ raelským národem. Listy NZ se zakládají na historické skutečnosti kříže Ježíše Krista, zaměstnávaj í se milostí a církví Ježíše Krista. Protože evangelia a částečně Skutky apoštolské se obracejí k izraelskému národu (Ježíš, Mesiáš Židů), máme v listech a ve Zjevení vlastní literaturu církve. Všechny listy, zejména však pavlovské, mají skutečně úzký vztah k cír­ kvi; obsahují zvláště zjevení o církvi, kterého se dostalo Pavlovi, a vše potřebné o budování a dokončení církve, sr. Ef 3,1-8.

PAVLOVY LISTY Pavlova způsobilost a vystrojení Pavel byl obzvlášť připraven a vystrojen pro povolání apoštola pohanů a církve Ježíše Krista. Stál na prahu mezi pohany a Židy. Žid a současně Říman. Farizeus a současně řecký učenec. Vzdělán v Jeruzalémě a bydlící v Malé Asii. Pavel byl tedy současně Židem, Řekem a Římanem. Je v každém ohledu vyni­ kající osobností: znalec SZ (hloubka) - vyučen Boží moudrosti (výška) - Říman se světovým rozhledem (šířka). Viděl Zmrtvýchvstalého a Vyvýšeného, obdržel od něj zcela určité pověření, nebyl vyučován lidmi, ale přímo Pánem v ústraní Arábie: Sk 26,15-18; Ga 1,1218. Byl si vědom svého zvláštního povolání přijmout a předávat dál zjevení o církvi (Ef 3,1-8). Kladl velký důraz na to, aby se představoval jako pravý apoštol Ježíše Krista, který je naprosto roven ostatním apoštolům (Ga 2,5-9; 2 K 11,5-7; 12,11; 1 K 15,8-10). Je velmi důležité, že Pán Bůh sám představil Pavla ve zvláštním, užším smys­ lu jako apoštola. Tak jeho spisy s apoštolskou autoritou patří bezpodmínečně po bok prorokům („apoštolově a proroci“, Ef 2,20).

Pavlovské listy a jejich svéráz

Listy apoštola Pavla obsahují dokonání Božího zjevení: Pavlovi je zjeveno i to poslední a největší, do té doby skryté tajemství o církvi. Mocné působení Ducha svátého vychází z listů apoštola Pavla, ačkoliv obsahují jen málo stránek. V listech poznáváme Pavla mnohem důkladněji než ve Skutcích apoštolů. Hovoří hodně sám o sobě (,Já“). To proto, že musí tlumočit hluboké zjevení v autoritě apoštola, že jako omilostněný hříšník osobně zakusil milost, a protože je povolán k šíření evangelia jako živý svědek. V listech poznáváme nejen Pavla, ale i jeho okolí. Sbory, kterým píše, jsou nám názorně líčeny, ožívají před námi osobnosti, které s ním spolupracují, trpí a cestují, stav a boje církve Ježíše Krista tehdejší doby jsou jasně zachyceny a vedeny Duchem svátým. Pavel píše naprosto jasně a logicky, má rozvážný úsudek, přesně rozlišuje mezi Božím a lidským a má názorný způsob vyjadřování.

Zajímavé jsou jeho obrazy, které jsou hlavně z oblastí architektury např. 1 K 3,10-16 jako rozumný stavitel jsem položil základ Ef 2,20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolově a proroci

PAVLOVY LISTY

576

zemědělství např. 1 K. 3,6-9 Já jsem zasadil 1 K 15,44 Zasévá se tělo přirozené

soudnictví např. Ř 7,1-4 Zákon panuje Ga 3,15 pravoplatně potvrzenou (závěť) nemůže nikdo zrušit závodů např. 1 K 9,24 Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze

války např. 2 Tm 2,4 Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života Bezpochyby napsal Pavel mnohem víc dopisů, než se nám zachovalo. Měl „péčí o všecky sbory“ (2 K 11,28). Měl toho mnoho co psát sborům i jednot­ livcům. I v NZ je zmínka o listech, které nemáme (1 K 5,9; 2 K 10,9-10; sr. též 2 Te 3,17 „v každém listu“). Pánu se vidělo za dobré zachovat nám 13 (příp. 14) Pavlových listů, Boží výběr je moudrý a podivuhodně trefný. Zachované listy jsou velmi různé co do obsahu a formy a vzájemně se doplňují. Forma listů odpovídá starověkému stylu dopisování: nejdříve se jmenuje autor a potom oslovuje příjemce. U Pavla pak následuje: pozdrav, děkování (chybí v listě Galatským), naučná část (chybí v 1. listě Tesalonickým), prak­ tická část, pozdravy a závěr. Listy můžeme studovat v časově historickém pořadí. Pak bychom začali v 1 Te - anebo je můžeme vzít v pořadí, v jakém je máme v Bibli, a zjistíme, že pro toto uspořádání je směrodatná vnitřní základní linie. I. 9 listů sborům

list Římanům 1. a 2. list Korintským list Galatským list Efezským list Filipským list Koloským 1. a 2. list Tesalonickým

II.

Základ církve Budování církve

Tajemství, vnitřní podstata církve Dokončení církve

4 osobní listy 1. a 2. list Timoteovi list Titovi list Filemonovi

Péče o církev

577

PAVLOVY LISTY

Pavlovy listy v časově historickém pořadí Místo sepsání

Desítiletí

List

Doba

Misijní cesta

50-60

1. a 2. Tesalonickým 1. Korintským 2. Korintským Galatským Římanům

52-53 57 57 58 58

2. 3. 3. 3. 3.

60-70

Efezským Koloským Filemonovi Fi lipským

62-63 vězení 62-63 vězení 62-63 vězení vězení 63

1. Timoteovi Titovi 2. Timoteovi

65-67 po osvobození Makedonie 65-67 po osvobození Efez? Řím 67-68 nové vězení

mis. cesta mis. cesta mis. cesta mis. cesta mis. cesta

Korint Efez Makedonie Korint Korint Řím Řím Řím Řím

LIST ŘÍMANŮM

I. Všeobecně List Římanům je jednou z nej významnějších knih Bible, mistrovské dílo Ducha svátého v NZ. Označuje se jako nejhlubší kniha, která byla kdy napsána. Kalvín: List Římanům otvírá dveře ku všem pokladům Písma. Luther: Největší kniha Nového zákona a nejčistší evangelium. Godet: Katedrála křesťanské víry. List Římanům je důležitý pro každý sbor a pro každého věřícího. Pavel, Žid, ho napsal v řecké řeči v řeckém hlavním městě - Korintu - věřícím v Římě, hlav­ ním městě tehdejšího světa. List Římanům je Boží poselství celému světu. List Římanům je nejdokonalejší výklad křesťanského učení, které máme v NZ. Proto je tento list měřítkem, kritériem k rozlišování pravdy a lži. List Římanům nám může zostřit zrak, abychom měli „smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého“ (Žd 5,14). Sotva bychom mohli odpovědět na jedinou otázku křesťanské víry, aniž bychom se vrátili k listu Římanům jako k základu.

Slova, která se opakovaně vyskytují Zákon 78krát - všichni 71 krát - spravedlnost 66krát - víra 62krát - hřích 60krát smrt 42krát - v Kristu 33krát - tělo 20krát - ať je to vzdáleno 1 Okřát. Nápadné jsou mnohé citáty ze SZ. Je uvedeno minimálně 70 přímých citátů ze SZ, zabírají přes polovinu listu Římanům a jsou vzaty ze 14 knih SZ. Většina citátů je ze Žalmů a z Izajáše. V listě Římanům je obsažen celý SZ v nejkratší formě: cituje se 5 knih Moj­ žíšových, historické knihy, proroci a Žalmy. Dále se zachycují skutečnosti Je­ žíšova života, zvláště kříž a zmrtvýchvstání - mnohá místa připomínají úseky Skutků apoštolů, a také historický výhled, který nám podává Zjevení Jana, se odráží již v této epištole.

Rozsah rozvádění myšlenek List Římanům má široký myšlenkový rozsah. Bůh, Kristus, Duch svátý

Přináší nám hluboké zjevení Boha, Stvořitele a Soudce, máme tu dokonalé zjevení Ježíše Krista, Vykupitele a slyšíme o nutné a účinné činnosti Ducha Svatého, jak to předpověděl Pán Ježíš u Jana 14 - 16. Hřích a vykoupení

Jde až do hlubin propasti hříchu, který líčí v jeho hrozné moci, a vede nás až na

ŘÍMANŮM

579

výšiny vykoupení v Ježíši Kristu. Vidíme, co Bůh soudí o hříšníkovi: je ztracený a zatracený, protože je Božím nepřítelem a dlužníkem před Bohem (3,19; 5,12). Je však skrze Ježíše Krista učiněn Božím dítětem, které je obrazem Syna, dědi­ cem a spoludědicem Kristovým (8,29.17). Historie lidstva

Krátké kapitoly tohoto listu obsahují celou historii lidstva. Začíná Adamem a je­ ho pádem (5,12) a vede nás až ke zjevení Božích synů a rozvázání stvoření z jeho pout (8,23.21). Pavel poukazuje na jasnou zářící linii v dějinách světa: Oslavení Boha nej­ dříve v historii izraelského národa, potom v dějinách církve a konečně v závě­ rečné době světových dějin v přijetí izraelského národa. Utrpení a sláva

List Římanům vede do hlubin utrpení lidstva (8,18). Osvětluje všední den a ži­ votní otázky jednotlivého věřícího (kap. 12 - 14). Ukazuje řešení všech prak­ tických otázek ve vydání se věřícího Ježíši Kristu (12,1; 13,14; 14,7.17). Přede­ vším však poukazuje list Římanům na „budoucí slávu“, kterou nám představuje jako historickou skutečnost (Ř 8,18; 13,12). Chození věřících

Před námi se rozprostírá široký obraz života věřícího - není oblasti lidského života, která by nebyla vysvětlena.

II. Autor Přesto však není list Římanům chladnou dogmatikou, ale všude v ní vnímáme pisatele listu. Slyšíme tep jeho srdce, když hovoří o touze přijít do Říma (1,10) nebo o svém vnitřním nutkání zvěstovat evangelium (1,11.14). Osvědčuje příjemcům tohoto listu svou apoštolskou autoritu (1,1.5). Odvažuje se klást čtenářům otázky, které svým ostřím působí pronikavě jako meč. To je právě svéráz listu Římanům, že myšlenkový postup je velmi často přerušován otázkami a pak pokračuje dále (2,3; 3,1.3.31; 4,1; 6,1.21; 7,7; 8,31.33.34; 9,21.32; 10,14.15.19; 11,11). Těmito otázkami se stává list dialogem s adresáty.

III. Církev v Římě List Římanům není adresován přímo jednomu sboru jako list Efezským nebo Galatským, ale obrací se ke „všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a po­ voláni ke svatosti“ (1,6-7). Z listu vyplývá, že tím Pavel píše jak Židům, tak i pohanům.

ŘÍMANŮM

580

Pohany zmiňuje: 1,5-6; 11,13.25.28.30; 15,15-16 Židy zmiňuje: 2,17; 4,1; 7,1 Židy a pohany zmiňuje: 1,14-16; 15,5-9 Právě oba tyto prvky v církvi jsou podnětem k těžkostem a tím k napsání tohoto listu. Pavlovi záleželo na tom, aby právě církev v Římě důkladně poučil o základech křesťanské víry, aby byla schopna obhájit svou víru proti všem útokům nepřítele. Pavel ještě nebyl v Římě, když psal tento list. V úvodu vyslovuje své velké přání brzy navštívit věřící v Římě (1,9-15, sr. též Sk 19,21). Pravděpodobně to už byl větší a známý sbor, neboť Pavel poznamenává, že se o víře věřících toho­ to sboru hovoří v celém světě (1,8). Nevíme, kdo založil římský sbor. Vždyť mezi Židy a příznivci judaismu, „hosty Římany“, kteří prožili letnice v Jeruzalémě, byli jistě takoví, kteří uvěřili a vzali s sebou poselství evangelia (Sk 2,10). Kromě toho byl mezi Římem a hlavními městy světové říše stálý kontakt, takže jistě i mnozí z těch, kteří uvěřili skrze Pavlovu práci v Malé Asii a v Řecku, přišli do Říma a zvěstovali evangelium o Ježíši Kristu. V kap. 16 vidíme, že Pavel měl mezi věřícími v Římě velmi mnoho známých, které nechává pozdravovat. Podle staré tradice zakladatelem církve v Římě prý byl Petr. To se však při bližším zkoumání jeví jako nemožné. V době, kdy Pavel psal list Římanům, Petr pobýval v Jeruzalémě, jak o tom čteme ve Skutcích apoštolů. Zdá se být nemožné, že by Pavel nenechal pozdra­ vovat apoštola, kterého si tolik vážil, kdyby byl v Římě. Kdyby Petr zvěstoval v Římě evangelium před Pavlem, byl by se jako apoštol Židů nejdříve obrátil k Židům a pak by představitelé římských Židů jistě slyšeli od Petra poselství o Kristu. Čteme však, že když Pavel konečně přišel jako vězeň do Říma, nechal svolat k sobě přední muže z Židů, a ti věděli o tomto poselství jen to, „že se mu všude odpírá“ (Sk 28,22-23). Pavel potom zvěstoval evangelium Židům v Římě. v

IV. Místo vzniku listu Římanům Z kap. 16,21-23 můžeme usoudit, kde se Pavel nacházel, když psal tento list, a kdo byli jeho průvodci. Gaius je jeho hostitelem a hospodářem celé církve. Je o něm zmínka v 1 K 1,14 jako o obyvateli Korintu. Foibé, která dopis přenášela, byla služebnicí sboru v Kenchrejích, korintském přístavu. Dopis byl tedy nepo­ chybně psán v Korintu v době Pavlovy 3. misijní cesty, na konci jeho tamějšího tříměsíčního pobytu.

V. Doba vzniku listu Římanům Dobu napsání listu Římanům můžeme určit poměrně přesně, neboť Pavel sám vypráví, že se chystá k cestě do Jeruzaléma, aby odnesl sbírku z Makedonie a A­

ŘÍMANŮM

581

chaje pro židovský sbor v Jeruzalémě (15,23-28). Víme však, že tuto cestu podnikl po svém tříměsíčním pobytu v Korintu (Sk 19,21). Z kap. 16,21 se do­ vídáme, že s Pavlem byli Timoteus, Sosiptros a Gaius, o kterých se zmiňuje Sk 20,4 jako o jeho průvodcích do Jeruzaléma. Podle těchto údajů by byl tento list napsán ke konci Pavlovy 3. misijní cesty, tedy okolo roku 58 po Kr.

VI. Námět Pavel hovoří k věřícím, píše „milovaným Božím, povolaným svátým“ (1,7). Nejraději by přišel osobně, aby je „posílil“ (1,11). Účelem listuje tedy utvrzení ve víře. Posílení hlubším poznáním vykoupení v Ježíši Kristu. „Evangelium Kristovo“ je námětem listu (1,16). Pavel na počátku dopisu předesílá stručný a jasný popis evangelia o Kristu. 1,16-17 je klíčovým veršem, list Římanům v malém. Nabídka evangelia o Kristu jako Boží moci je určena Židům i Řekům. Pak zjevuje Pavel obsah evangelia: spravedlnost, která platí před Bohem. Označuje víru jako předpoklad pro osobní přivlastnění si evangelia a odůvodňuje toto zjevení slovem ze SZ (Ab 2,4). V tomto slově dává Pavel zazářit drahokamu ze SZ, evangeliu v knize proroka Abakuka: „Spravedlivý z víry své živ bude“ (2,4, KP). Tak se v námětu listu Římanům sjednocuje Starý a Nový zákon: spravedlnost, platná před Bohem, pochází z víry. Slovo „spravedlnost“ se táhne listem Římanům jako červená nit. Spravedl­ nost, kterou si žádali a hledali Židé i pohané - avšak ani Židé ani pohané ji nena­ lezli, nyní nabízí a dává Bůh v Ježíši Kristu. Takže v Pánu Ježíši Židé i pohané nalézají spravedlnost, která platí před Bohem.

VII. Rozdělení List Římanům má velmi jasnou stavbu. Má tři části, které jsou od sebe jasně odděleny. Úvod: kap. 1,1-15 Autor a církev I. Pojednání o víře, kap. 1,16 - 8,39 Spravedlnost, platná před Bohem, jako Boží dar v Ježíši Kristu Židům i po­ hanům. Závěr: chvalozpěv o vykoupení (8,31-39) II. Pojednání o historii Izraele, kap. 9-11 Historie izraelského národa je důkazem toho, že před Bohem platí jedině spravedlnost, která pochází z víry v Ježíše Krista. Závěr: velebení Boha (11,33-36)

582

ŘÍMANŮM

III. Pojednání o praxi, kap. 12 - 15,13 Darovaná spravedlnost v nás působí skrze Ducha svátého nový život, který se projevuje v novém chování. Závěr: modlitba za plnost naděje (15,13) Závěr: Kap. 15,14-16,27 Autor a církev v Římě, živý důkaz poselství o spravedlnosti, která je darována skrze Ježíše Krista.

VIII. Obsah (viz náčrt na str. 583) O listu Římanům si můžeme utvořit přehled podle různých hledisek, abychom vnikli do jeho obsahu. a) 1. Učení kap. 1 - 8 2. Historie kap. 9-11 3. Život kap. 12-15 b) C Celek kap. 1,16-3,20 2. Jednotlivec kap. 3,21 -8,39 3. Celek kap. 9-11 4. Jednotlivec kap. 12-15,13 c) 1. Žádná spravedlnost - ani u pohanů, ani u Židů; kap. 1,17-3,20 - jako Boží dar pro Židy i pohany; kap. 3,21 2. Darovaná spravedlnost 5,21 3. Projevená spravedlnost - je život vítězství a svobody, k němuž je vy­ koupený povolán; kap. 6-8 4. Použitá spravedlnost - poznáváme v historii izraelského národa a po­ hanů; kap. 9-11 5. Ovoce přinášející spravedlnost - můžeme je vidět v chození věřících, v němž prakticky žijí darovanou spravedlnost; kap. 12- 15,13 Obsah listu Římanům můžeme vyjádřit též některými slovy, která určují pojmy křesťanského učení. Pro naše poznání je velmi důležité, aby nám byly v tomto listu objasněny v autoritě Ducha svátého. d) 1. Hřích kap. 1,16-3,20 2. Ospravedlnění kap. 3,21 - 5,21 3. Posvěcení kap. 6-8 4. Zavržení a přijetí kap. 9-11 5. Chození kap. 12-15,13 O obsahu listu Římanům můžeme také uvést, že všechno, co nám říká, vidíme ve vztahu k Ježíši Kristu. Z toho vychází tento vztah: e) 1. Bez Krista kap. 1,16 - 3,20 2. Kristus pro mne kap. 3,21 - 5,21 3. Já s Kristem kap. 6 - 7

List Římanům 2,18-

2,17

3,20

Pohané

Židé

3,21

-5,21

4

Kristus

7

6

Adam

Nový

nebo

člověk

Boj

8

Vítěz-

10

Izrael

Zavrže­

11

Přijetí

ní

Kristus

HISTORIE

Jednotlivec

Celek

ŽÁDNÁ

DAROVANÁ

VYPŮSOBENÁ

POUŽITÁ

SPRAVEDL­

SPRAVEDLNOST

SPRAVEDLNOST

SPRAVEDLNOST

Ú vod

NOST Hřích

12

13

Svor­

Láska

14-15,

15,

13

14-16

Ohledu­

plnost

nost

Doba pohanů

UČENÍ Celek

9

ŽIVOT Jednotlivec

SPRAVEDLNOST PŘINÁŠEJÍCÍ OVOCE

Posvěcení

Ospravedlnění

Sláva

Zavržení

Chození

a přijetí JÁ

KRISTUS

BEZ KRISTA

KRISTUS PRO MNE

S KRISTEM

VE MNĚ

Pod hříchem

Osvobozen od viny

Osvobozen od

hříchu

moci hříchu

VLASTNÍ

SKUTKY

VÍRA

Vítězství

nad

KRISTUS NADE VŠÍM

Boží triumf

Nový život

ve svobodě

hříchem

NADĚJE

KRISTUS SKRZE MNE

ROZHODNUTÍ ANO nebo NE

LÁSKA

C írk e v v Ř ím ě

1,16-

A b ra h á m D a v id

1,11-15

584

ŘÍMANŮM

4. Kristus ve mně kap. 8 5. Kristus nade vším kap. 9-11 6. Kristus skrze mne kap. 12 - 15,13 Jestliže chceme nakonec ještě vidět činnost člověka, jak nám ji představuje list Římanům, můžeme ji vyjádřit takto: f) 1. Vlastní skutky kap. 1,16 - 3,20 2. Víra kap. 3,21 - 7,25 3. Naděje kap. 8 4. Rozhodnutí ano nebo ne kap. 9-11 5. Láska kap. 12 - 15,13

IX. Poselství Bible nám v každé knize něco sděluje o Bohu a o člověku. Potřebujeme zjevení o Bohu, abychom jej poznali, milovali, v něj věřili a poslouchali ho - a byli skrze něj spaseni. Právě tak potřebujeme zjevení o člověku, abychom věděli, jak nás vidí Bůh, jaká je pravda o našem stavu a co máme činit, abychom byli zachráněni. Obě tato zjevení - o Bohu a o člověku - nám list Římanům odkrývá do hloubky, jasně a mocně. Oslovení „milovaní Boží a povolaní svati“ vnímáme tak, že se toto zjevení stává živým poselstvím pro nás osobně. V listu Římanům se nám odhaluje hřích člověka a naše úplná zkaženost. Nikdo, kdo čte tento list, už nemůže tvrdit, že člověk je v podstatě dobrý. Jak otřesný je pohled na hřích pohanů, kteří neoslavovali Boha a uctívali stvoření a jsou nyní vydáni do hříchu tělesných žádostí. Právě tak velký je hřích Židů, kteří všechno vědí, a přesto nečiní, a tak přivolávají na sebe o to přísnější soud. Pádnými slovy se nám zvěstuje Boží rozsudek smrti nad pohany i Židy: vinni před Bohem. Je odhalena příčina zkaženosti: hřích přišel na svět skrze Adama - a věčná záhuba se proto rozšířila na všechny lidi. Hřích vede k zatracení. Izraelský národ je varovným příkladem hříchu a Božího hněvu: Izraelci se zatvrdili, a proto byli zavrženi. Představuje se nám tu úplná bezmocnost, bezradnost a nevyléčitelnost člově­ ka. Každý člověk, pocházející z Adama, je ztracen. Nikde není pohled na lidstvo v jeho zkaženosti tak pesimistický jako v listu Římanům. Poznáváme, že hřích ve vlastním životě je příčinou všeho zla - hřích v životě národa a lidstva hroznou příčinou každé nouze a ztracenosti. A tomuto ztracenému lidstvu hrozí Boží hněv. Zjevuje se hněv Boží (Ř 1,18). Jeho soud je svátý, spravedlivý a neodvratitelný. Tímto poselstvím o zhoubné moci hříchu jsme otřeseni a vedeni k pokání. Ale nyní nad touto záhubou hříchu vzchází sláva Ježíše Krista se zvláštní mo­

ŘÍMANŮM

585

cí a majestátem. Vystupuje na horizont jako Zmrtvýchvstalý, který posvěcuje (1,4). Bůh má pro ztracené lidstvo evangelium: evangelium Boží (1,1). Zjevilo se a nabízí se v osobě Ježíše Krista. Každému, kdo věří, je v něm k dispozici od­ puštění hříchů a spravedlnost, která platí před Bohem. Stojíme u trůnu milosti, který Bůh zřídil v Kristu, a poznáváme úžasné síly, které vycházejí z Ježíše Krista: spravedlnost, posvěcení a slávu. Hrozná zkaženost v Adamovi je přemožena Ježíšem Kristem, už nepatří vítěz­ ství smrti, ale životu v Ježíši Kristu: Člověk je obnoven skrze Ježíšovu smrt a skrze Ježíšův život. Je tu pro něj naděje. Je možné nové chození v Boží moci. I nad Izraelem svítí v Ježíši Kristu světlo naděje a výhled na vykoupení. Právě na pozadí úplné zkázy způsobené hříchem se stává poselství o vykou­ pení v Ježíši Kristu nejmohutnější doxologií (oslavou Boha) a největší nabídkou pro každého hříšníka.

Homilie — výklad textu Vstupujeme nyní do té části Bible, která je obzvlášť věnována církvi Ježíše Krista, tedy do nejvlastnější oblasti nás, kteří náležíme k této jeho církvi. Tímto textem oslovuje Duch svátý i dnes věřící zcela bezprostředně. List Římanům odkrývá základ naší víry a je proto zvlášť důležitý. Čím je 1. kniha Mojžíšova pro lidstvo a 2. kniha Mojžíšova pro izraelský národ, tím je list Římanům pro církev.

I. Námět: 1,1-7 1. Osvědčení pisatele - v. 1 V úvodu listu se uvádí jméno pisatele - Pavel. Je v tom víc než jen zvyk psaní dopisů ve starověku, když se toto jméno uvádí v NZ hned u prvního listu pro církev: je to jméno toho, jemuž bylo zjeveno Boží tajemství o církvi. Mluví zde s nejvyšší autoritou, a proto se představuje, odevzdává svou pověřovací listinu: Nazývá se: služebník (otrok) Ježíše Krista, povolaný za apoštola, oddělený pro Boží evangelium. Je to jeho důstojnost, že smí být otrokem Ježíše Krista. Nese jizvy Ježíše Krista (Ga 6,17). Ty jsou nám zárukou toho, že tu nějaký člověk nepřináší svou vlastní moudrost, ale že tu hovoří otrok slova svého Pána - nemluví tu učenec ani rabín, ale otrok Ježíše Krista. Je povolán za apoštola, do jeho života se prolomila Pánova vůle (Sk 9). Je tím, čím má a musí být - apoštolem, vyslancem toho, který jej povolal. Mluví tedy s nejvyšší autoritou.

586

ŘÍMANŮM

Jeho život je oddělený (izolovaný) pro Boží evangelium, život, který má jen jeden jediný obsah: Boží evangelium. Tak víme, že máme co činit s věrohodným pisatelem, který má skutečně živý vztah k Pánu Ježíši Kristu.

2. Obsah dopisu - v. 2-4 Po prvé jmenované Boží evangelium (v. 1) - a nyní vysvětlované ve v. 2-4. Evangelium = Boží radostné poselství. Je to tedy poselství plné radosti. Nad každou kapitolou můžeme nadepsat: to je Boží evangelium. Pavel uvádí obsah (v. 3): Boží evangelium o jeho Synu. Radostné poselství tedy spočívá v osobnosti, v Božím Synu. Toto evangelium o jeho Synu bylo předem oznámeno skrze jeho proroky ve svátých Písmech. Tak spojuje Pavel svůj list velmi úzce s knihami SZ, svátý­ mi Písmy - apoštol se staví vedle proroků. Obsah svátých Písem je již tedy evan­ geliem o jeho Synu. Syn je evangelium SZ i NZ. Dále Pavel obsah prohlubuje: Boží evangelium o jeho Synu nám ukazuje Syna, zplozeného podle těla ze semene Davidova. Tu začalo být evangelium historií. Bůh dal svého Syna. Tajemství jeho vtělení stojí na začátku evangelia (sr. 1 M 3,15). Narodil se jako Davidovo símě a je tedy dědicem Davidova trůnu na zemi, oprávněný Král izraelského království. Je však též prokázán jako Boží Syn podle Ducha posvěcení. Prokázat (= vy­ stoupit na horizont). Od zmrtvýchvstání vystoupil jako Boží Syn - jako slunce na horizont (východ slunce na moři). Jako svátý nemohl být držen smrtí. Vstal jako vládce nad smrtí a tak byl právě prokázán jako Boží Syn v moci - podle Ducha posvěcení. Teprve nyní apoštol Pavel jmenuje toho, který je obsahem Božího evangelia: Ježíše Krista - a uvádí vztah, který On má k nám, osloveným v tomto listu: náš Pán. Ježíš - lidské jméno; Kristus - mystický titul; náš Pán - označení jeho královské důstojnosti, jeho práva nad životem i smrtí, jeho postavení v církvi. Tato čtyři slova jsou základními kameny celé stavby tohoto listu a tím církve Ježíše Krista. Toto jméno je pramen, který je nyní otevřen, a z něhož proudí vše, co je v tomto listu nabízeno jako Boží dar.

3. Adresáti - v. 5-7 Všechno je nyní skrze něj, od něj a k němu - i Pavlův vztah ke všem pohanům a k povolaným v Římě. Pověření apoštola Pavla (v. 5). Přijal skrze Ježíše Krista milost a apoštolský úřad, musí zjednat mezi pohany poslušenství víry - je tu tedy přímý vztah Ježíše Krista skrze apoštola k pohanům. Pavel, farizeus, ve spojení s pohany - to je možné pouze skrze Ježíše Krista. Pouze pro Jeho jméno může Pavel přivést pohany k poslušnosti víry, která spočívá ve spojení s osobností a je tedy projevem vůle, ne snad pouze rozumu.

ŘÍMANŮM

587

Od širšího okruhu „všichni pohané“ přechází nyní k užšímu „i vy“, a označuje je jako ty, kteří jsou povoláni Ježíšem Kristem. V něm spočívá toto spojení: Pavel a věřící v Římě jsou povoláni, vyvolaní Ježíšem Kristem, a tím tvoří církev (= vyvolaná). Nyní uvádí Pavel své adresáty jménem, které mají u Boha: milovaní Boži v Římě a povolaní svati - v Ježíši Kristu milovaní a posvěcení Syn položil na ně své jméno, proto je Otec vidí jako milé a svaté (milí Boží a přece je nechává v Římě, městě zkázy!). Jako první dar, a současně jak první hlt čerstvé vody, nabízí Pavel milým Božím milost a pokoj od Boha, Otce, a od Pána Ježíše Krista: Ať je zastihne list v jakémkoliv stavu, milost a pokoj potřebují. Je to dar od Boha, který dal evan­ gelium v Ježíši Kristu.

II. Autor a církev: 1,8-15 1. Autor V těchto několika verších nahlížíme do autorova srdce. Oba tituly, které uvádí ve verši 1 - „Služebník Krista Ježíše“ a „apoštol evangelia“ - v dalším blíže vy­ světluje. Je „služebník Krista Ježíše“ ve vztahu bezpodmínečné závislosti na svém Pá­ nuje s ním jedno a jedná v jeho pověření a podle jeho vůle.

Služebník Ježíše Krista ve vztahu ke svému Pánu: v. 8 vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista v. 9 Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu v. 10 vždycky na svých modlitbách žádám Je též „apoštol evangelia“, vidíme jej v jeho službě jako vyslance, který nese zodpovědnost za milé Boží v Římě: v. 9 na vás bez ustání pamatuji v. 10 žádám, abych k vám mohl přijít v. 11 toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o nějaký duchovní dar a tak vás posílil v. 12 abychom se spolu povzbudili v. 13 několikrát jsem zamýšlel přijití k vám v. 14 cítím se totiž dlužníkem v. 15 hotov jsem i vám, kteříž v Římě jste, zvěstovat evangelium Podle těchto jednotlivých črt, narýsovaných samým apoštolem, se nyní jeví jeho obraz jasnější a působivější: vyniká jeho poměr k Pánu Ježíši a k milo­ vaným jeho Pána. Miluje neznámý sbor jako svou rodinu. Stýská se mu po nich. Buduje tento sbor svou modlitbou a zamýšlí jej brzy posilnit i svým slovem.

588

ŘÍMANŮM

2. Církev Již v těchto úvodních slovech můžeme také poznat církev, které Pavel píše. Jsou to lidé spojeni tímtéž povoláním: v. 6 povoláni Ježíšem Kristem v. 7 milovaní Bohem v Římě, povolaní svati Na toto povolání odpověděli - byli poslušní ve víře - takže v. 8 po celém světě se rozšiřuje zvěst o vaší víře v. 12 abychom se spolu povzbudili vírou jak vaší, tak mou Apoštol je také pravý stavitel, chtěl by církev budovat: v. 11 tak vás posílil v. 13 abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce v. 15 zvěstovat evangelium Přechod od úvodu k hlavní části tvoří v. 16 a 17, které se opírají o před­ cházející a jsou též ukazateli pro následující: „Neboť“ ukazuje dozadu; „nebo“ (v. 17) ukazuje dopředu.

III. Klíčový verš: 1,16-17 1. Co je evangelium Řím a evangelium se k sobě špatně hodí; vrchol světové moci a triumf Ukřižo­ vaného. Přesto je Pavel hotov přijít do Říma a kázat evangelium: neboť se ne­ stydím za evangelium Kristovo. Je to po čtvrté, co se v těchto několika verších vyskytuje slovo evangelium. Je to evangelium Kristovo - tedy shrnuto v jedné osobnosti. Proto záleží v moci, která z této osobnosti vychází - a to v moci Zmrtvýchvstalého: moc věčného života moc všemohoucí vůle moc nekonečné lásky Tato moc je nasazena k dosažení cíle - a to nejvyššího, jaký existuje - ke spáse. Existují mocné zhoubné síly, jichž mohou použít lidé i ďábel - avšak jedině Bůh může proti lidské zkáze použít nejvyšší tvořivou moc: ke spáse všech'. Světoširý dosah účinku této moci - omezený jen jediným předpokladem: všichni, kteří chtějí. Tedy: kteří věří - především Židé, ale i pohané.

2. Co působí evangelium Kristovo evangelium především zjevuje spravedlnost, která platí před Bohem (= Boží spravedlnost). To je charakteristický výraz pro list Římanům. Vyskytuje se ještě 7krát: 3,5.21.22.25.26; 10,3 (2krát). Boží spravedlnost se zjevila v Ježíši Kristu. Tak vypadá Boží spravedlnost! A v evangeliu je nabízena každému, kdo po ní sáhne a přivlastní šiji.

ŘÍMANŮM

589

Bylo by hrozné, kdyby se Boží spravedlnost v Kristu jen zjevila, pak by bylo naše zahynutí ještě viditelnější. Je to však spravedlnost, která se nabízí jako dar a kterou si tedy můžeme přivlastnit. V evangeliu se zjevila Boží spravedlnost jako taková, která je z víry a k víře. Z víry. Slovo, které nacházíme v celém listu Římanům spojené se slovem spravedlnost. Míní se prostý význam slova: Mít důvěru k nějaké osobnosti (vza­ to z pojmosloví mezilidských vztahů). Důvěřovat slovu. Z víry k víře. Víra je začátkem a víra je i pokračováním našeho poměru k Bohu. Poměr dítěte k otci, nebo nevěsty a ženy k muži, je z víry (začátek) a ve víře (pokračování). Evangelium odhaluje Boží spravedlnost a člověk, který se na ni dívá, si ji v každém okamžiku skrze víru přivlastňuje. Není nikdy „naší spravedlností“, ale vždy jeho spravedlností, kterou si smíme ustavičně brát. Potom Pavel cituje slovo z proroka Abakuka 2,4. Na obrazu budoucnosti, který prorok vidí, vnímá záhubu a záchranu. Život pro ty, kteří věří. Právě tak vidí Pavel život pro všechny, kteří přijímají spravedlnost odhalenou v Kristu. Toto slovo o Boží spravedlnosti z víry k víře stále stojí jako jasné světlo nade vším, o čem se dále v listu Římanům hovoří. Spravedlnost spravedlivý = justus (lat.) = juste (franc.) = správný spravedlivý = dikaiós (řec.) (diké = norma) Bůh je spravedlivý = vždy odpovídající své vlastní vůli spravedlivý = přesně odpovídající modelu 1. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu 2. Jeho vůle - zjevená v Zákoně 3. Jeho spravedlnost - zjevená v Kristu

IV. Žádná spravedlnost 1. Boží hněv nad hříchem pohanů - 1,18-32 Po odhalení Boží spravedlnosti (v. 17) se nyní zjevuje Boží hněv (v. 18). Ten se z nebe zjevuje proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří znevažují pravdu.

Boží zjevení pohanům v. 19-21

(Jeho skutky) V. 19: Je „něco poznatelného o Bohu“, co jim bylo zjeveno, ano, Bůh sám jim to zjevil. V. 20: Neviditelné o Bohu - jeho moc a božství - se stalo viditelným v jeho skutcích, je vnímáno z toho, co bylo stvořeno. V. 21: Boha tedy znají. Vědí, že je Bůh. To jsou velká zjevení, která dal Bůh každému člověku ve viditelném světě.

590

ŘÍMANŮM

Hřích pohanů v. 21-25 Každý pohan může dojít k poznání pravdy, že Bůh je a kdo je. Pohané se však Božímu poznání uzavřeli: neoslavovali Jej ani mu neděkovali. To je Ne vůči Bohu - rozhodnutí, které učinili. V. 21: Skrze své vlastní myšlení propadli bláznovství a jejich srdce je zatem­ něno. V. 22: Upadli v bláznovství. Rozum a srdce pohanů jsou zkažené, protože neoslavovali Boha Stvořitele ani mu neděkovali. V. 23: Z jejich převráceného myšlení a zatemněných srdcí se však zrodilo nové náboženství: Zaměnili Boží slávu za obraz. Neviditelný, věčný, nad každou představu vysoko povznesený Bůh nemůže být nikdy zachycen obrazem. Sami si zviditelnili to, co není možné vidět. V. 25: Vyměnili Boží pravdu za lež. Sloužili stvoření místo Stvořiteli. To jsou základní rysy každého mimobiblického náboženství: Záměna nevidi­ telného za viditelné, pravdy za lež, Stvořitele za stvoření. Je to tmavý, bezútěšný obraz, který je tu načrtnut o každém pohanském náboženství. Nepochází z Boží­ ho zjevení, ale je to vlastní vynález člověka. Pohané jsou za svůj hříšný stav plně zodpovědní. Nemají výmluvu (v. 20).

Boží hněv v. 26-32 Boží hněv vůči pohanům se již dnes projevuje v tom, že to Pán Bůh u nich vzdal - vydal je (v. 24.26.28). Nejstrašnějším trestem je, když Pán Bůh dá volnost žádostem zkaženého lidského srdce (sr. Ž 81,14). K pohanskému uctívání stvo­ ření se vždy pojí i pohanská nemravnost. Člověk, kterého Pán Bůh vydá jeho žádostem, se propadá do své vlastní hříšné podstaty. Máme tu hrozný obraz lidstva bez Boha (v. 26-32).

2. Boží hněv nad hříchem Židů - 2,1-29 Pavel se teď zaměřil na Žida, vidí jej nejdříve jako člověka, který se vysoko vyvyšuje nad pohany - a pak posvítí do jeho vlastního života. Soudící Žid - v. 1-5

Pavel ovšem ještě nejmenuje Žida, ale říká: „Člověče, který potupuješ jiného.“ Odmítá Žida jako soudce pohanů, vždyť činí přesně totéž co pohan: v 1. a 3. Proto i on spadá pod Boží hněv a Boží soud - v. 2 a 5. A tak ten soudící Žid vlastně potupováním jiných soudí sám sebe. Nestranný Boží soud - v. 6-11

Před Božím zákonem jsou Židé i pohané stejně zodpovědní a vinní.

ŘÍMANŮM

591

V. 3 - Židovi by ovšem Boží dobrotivost mohla být podnětem k tomu, aby si myslel, že unikne Božímu soudu. Avšak trpělivost a dobrotivost Boží jej má vést k pokání. V. 5 - Jestliže však nebude činit pokání, spočívá Boží hněv a Boží soud na Žido­ vi stejně jako na pohanovi. V. 6 - Bůh odplatí každému podle jeho skutků. Tak stojíme před bílým trůnem, kde se bude soudit podle skutků. Čti Zj 20,11-15. Zde se nehovoří ani o krvi, ani o milosti. Boží zásady při tomto soudu jsou uvedeny ve v. 7-11. a) Sláva a čest tomu, kdo je spravedlivý podle skutků - činí dobře - Židu, ale i Řeku (v. 10). b) Strach a hrůza však nad tím, kdo koná zlo - Židu, ale i Řeku (v. 9). Pohan a Zákon - v. 12-16

V. 12-13 - Žid je pyšný na Zákon - ale i pohan zná Zákon - ospravedlněni však nejsou ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. Pohané i Židé budou odsou­ zeni na základě Zákona, neboť: v. 14 - pohané jsou Zákonem sami sobě, v. 15 - Zákon je napsán v jejich srdcích, svědomí jim však dosvědčuje, zda podle něj jednali, wyš/ewAyjsou přitěžujícími nebo polehčujícími svědky. V. 16 - jednou před Kristem, Soudcem, vyjdou na světlo a budou souzena všechna lidská tajemství.

Boží zjevení Židům - v. 17-29 (Boží vůle) Žid má ovšem před pohanem přednost v poznání. Pohan zná Boží skutky, Žid zná Boží vůli. V. 17-18 - chlubíš se Bohem - spoléháš se na Zákon a znáš jeho vůli v. 19-20 - proto si troufáš být vůdcem, světlem, vychovatelem, učitelem. Ale toto postavení, které opravdu podle Boží vůle Žid měl mít, si dnes přisvojuje neprávem, neboť v. 20 - dodržuje pouze formu - a ne obsah Zákona v. 23 - chlubíš se Zákonem - a potupuješ Boha přestupováním Zákona. Žid, který má Zákon a nedodržuje jej, je jako pohan - dokonce horší než pohan. V. 27 - Pohan bude soudit Žida, protože Žid má Zákon a přestupuje jej. - Tak se stal z odsuzujícího Žida souzený. V. 29 - Tím je však vzata Židu jeho velká pýcha, totiž jeho odlišnost od všech ostatních národů skrze obřízku. Obřízka, která se provádí jen zjevně na těle, nemá žádnou cenu, jestliže není spojena s vnitřní obřízkou srdce.

592

ŘÍMANŮM

3. Před Bohem není spravedlivý ani jeden člověk - 3,1-20 Přednost Židů? V. 1 -8

Žádný rozdíl mezi pohany a Židy! Tím Pavel Žida vyprovokoval a v tichu ně­ jakého domu v Korintu téměř vidí před sebou Žida, který se proti tomu vzpírá a nyní o tom diskutuje. V rychlém sledu vycházejí z jeho rtů ostře formulované otázky: 1. Jakoupak mají potom Židé přednost? K čemu je ještě užitečná obřízka? (v. 1) 2. Vyprázdní nevěra Židů Boží zaslíbení? (v. 3) 3. Jestliže skrze nepravost člověka se zvelebuje Boží spravedlnost - proč se po­ tom Bůh pro hřích hněvá? (v. 5 a 7) Na tyto námitky odpovídá Pavel právě tak jasně a ostře: 1. Ano, Židé mají přednost, byla jim svěřena Boží slova. Velká výsada Židů: zprostředkovávat Bibli! Není to však zásluha, ale milost. 2. Nevěra Židů nemůže však zrušit Boží věrnost. I když někteří Židé nevěří, Bůh své slovo dodrží a naplní. Je nezávislý na člověku a nelže, Jeho slovo je bez­ podmínečně spolehlivé a plní se - i vzdor nevěře Židů. 3. Boží hněv nad hříchem není nespravedlivý, a kdo jej provokuje a myslí si, že z jeho hříchu nakonec vzejde dobré, stojí pod Božím odsouzením.

Židé i pohané vinni - v. 9-20

Židé tedy nemají žádnou výsadu, ale zůstává to při tom, co bylo zjištěno, že Ži­ dé i Rekové jsou stejným způsobem pod hříchem. Hrozný posudek: pod hří­ chem! Podle různých míst SZ Pavel nyní maluje obraz hříšného lidstva. Tento popis nacházíme asi na těchto místech: Ž 5,10; 10,7; 14,1-3; 36,2; 140,4; Př 1,16; Iz 59,7-8. Líčení hluboce působí zdůrazněním slova „všichni“ nebo „ani jeden“. Jako seknutí mečem musí tato slova zasáhnout každého, neboť jsou to Boží slova, citáty právě z toho slova, které bylo Židům svěřeno. Pět ostrých ran mečem zasahuje odsouzence: 1. Není, kdo by byl spravedlivý - v. 10 2. Není, kdo by rozuměl - v. 11 3. Není, kdo by hledal Boha - v. 11 4. Všichni se odchýlili od cesty a jsou neužiteční - v. 12 5. Není, kdo by konal dobro - v. 12 Ani jeden! Toto slovo nenechává otevřeny žádné dveře - je míněn každý, kdo tato slova čte. Tato hluboká vnitřní zkaženost všech lidí se projevuje ve slovech, v cestách a ve skutcích člověka. Slova člověka jsou plna ukrutnosti, plna podvo­ du a zlořečení - v. 13 a 14. Jeho cesty jsou poznačeny krveproléváním a nepoko­ jem. Nejhlubší příčinou této hrozné zkaženosti je, že tu není žádné Boží bázně! (v. 18) Odchylování se od Boží cesty má svůj základ vždy v tomto: Nebojí se Boha! Sr. Př 9,10. Všude, kde jsou lidé, je vidět tento obraz. Člověk se stále stěhuje do takových míst záhuby.

ŘÍMANŮM

593

Pavel dochází k souhrnu. Nechal hovořit Zákon - vždyť Žid zvlášť stojí pod Zákonem, slyšel tedy svůj rozsudek ze svého vlastního svátého Písma a musí k tomu mlčet a přisvědčit: všechna ústa jsou zacpána - v. 19 všechen světje vinen Bohu - v. 19 Z toho však vyplývá: Skrze Zákon přichází poznání hříchu, ale žádný člověk nemůže být ospravedlněn před Bohem skrze skutky Zákona! (v. 20) Tedy: Žádná spravedlnost - ani u pohanů, ani u Židů! Všechen svět je vinen Bohu.

V. Darovaná spravedlnost - 3,21 - 8,39 i. Nová Boží cesta: Trůn milosti - 3,21-26 Je ticho jako po bouři, která se vyzuřila prudkým hromobitím. Stáli jsme na Sinaji. Promluvil Zákon - 10 přikázání - a vykonal při hříšníku své dílo. Zákon umí jen jedno: požadovat a odsoudit! Týká se stejně pohanů jako Židů, neboť obojí mají Zákon, jedni v srdci, druzí kromě toho na kamenných deskách - a obojí zhřešili, jsou vinni před Bohem a proto od Boha odloučeni. Hříšník před Bohem oněmí: Vědomě nebo podvědomě přivedl Zákon každého člověka k poznání hříchu. Každý člověk ví, že porušil svátou Boží vůli, Desatero. To je ta vnitřní tíseň člověka, příčina strachu duše. Život hříšného člověka je čekání před závorami bílého trůnu na poslední Boží rozsudek - hrozné očekávání soudu (Žd 10,27). „Nyní však“ - těmito slovy začíná něco zcela nového. Člověk, který je ztracen a zatracen, se nemůže sám vykoupit. Něco učinil Bůh, jehož Zákon byl porušen. Bůh přerušuje toto hrozné mlčení. V následujícím oddílu je nám líčeno Boží východisko: existuje zcela jiná cesta k Boží spravedlnosti. První cesta, cesta skrze Zákon, selhala. Žádný člověk není před Ním ospra­ vedlněn ze skutků Zákona (v. 20). Nyní však je zde druhá cesta: Boží myšlenka - Boží vynález - aby při plném respektování Zákona, Boží spravedlnosti a jeho soudu, mohl být hříšný člověk přiveden k Boží spravedlnosti. Platí skutečnosti: Zákon je svátý - pohané i Židé jej přestupují, nemají žádnou Boží spravedlnost, jsou odsouzeni a ztraceni. Pán Bůh nemohl vyhlásit hříšníka beze všeho za spravedlivého. To by bylo Ne vůči jeho Zákonu: zrušení jeho spravedlnosti, výsměch jeho soudu - porušení celé pravdy. V. 21: Nová cesta znamená: bez přičinění Zákona se zjevila Boží spravedlnost. Zákon musí mlčet! Boží spravedlnost, která přichází od Boha a platí před Bohem, nemá nic společného se spravedlností člověka. Je to pouze Boží zále­ žitost, Boží dar.

594

ŘÍMANŮM

Spravedlnost ne skrze Zákon, ale skrze milost.

Cesta zákona

Cesta milosti

Věčné zatracení

Věčné požehnání

Bílý trůn

Soudný stolec Kristův

Smrt ▲

Život

Hřích ▲

Spravedlnost ▲ E■

Z3 O E

>1>0) >

—> Zákon

o

Smrt Kristova

Truhla

ŘÍMANŮM

595

Tato Boží spravedlnost však není proti Zákonu, ale je dosvědčena Zákonem i proroky. Zákon s touto cestou souhlasí plným Ano. Je to cesta bez Zákona nikoli však nezákonná - nýbrž v plném souladu se Zákonem. V. 22: Tuto Boží spravedlnost představuje osobnost: Ježíš Kristus! On je zje­ vením Boha a zjevením jeho spravedlnosti. A vírou v Něho \e možno ji ucho­ pit a přivlastnit si ji, je připravena pro všechny a přichází na všechny, kdo věří. Jsou míněni „všichni" - všichni, které zasáhlo odsouzení Zákonem. Stojíme před velkým odhalením Boží cesty a Božího tajemství. Spočívá v osobě Ježíše Krista. Tato cesta je přístupná pro všechny, kdo věří. V. 23: Jsou míněni všichni - neboť všichni jsou ztraceni. Není rozdílu: všichni zhřešili - a nemají slávy Boží. Tito „všichni“ stojí nyní před zcela jinou cestou. V. 24: Spravedliví učiněni bývají zdarma skrze Jeho milost - skrze vykoupení v Ježíši Kristu. Předivná Boží cesta, jak učinit hříšníka spravedlivým! Vysvobozením v Ježíši Kristu, které se stalo a které se zdarma nabízí. Úplně zdarma - nic se na zapla­ cení nesmí přidat. Všimni si zde: Základ reformace! Zdarma! Gratis! „Bez!“ V. 25: Nová cesta - vykoupení v Ježíši Kristu - se zjevuje ještě podrobněji: Jej samého - Krista - Bůh představil před celým světem, před všemi hříšníky, vystavil jako slitovnici, nebo oběť smíření (slitovnice truhly smlouvy), která je pokrytá krví! V hebrejštině kaphar = pokrytí, přikrytí. V tom spočívá tajemství, proč s touto cestou Zákon plně souhlasí. Porušený Zákon je pokryt krví zadostiučinění, pokrytí, tím jsou všechny předešlé hříchy, které byly zatím pod Boží shovívavostí, vyřízeny. V. 26: Zároveň je však slitovnice důkazem Boží spravedlnosti, protože „bez krve vylití nebývá odpuštění vin“ (Žd 9,22). Bůh se tak dokázal jako spravedlivý a současně jako ten, který ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše. Bůh ospravedlňuje na základě vykonaného zadostiučinění a spravedlnosti, která je tu k dispozici, zjevená v Ježíši Kristu. Nenazývá ani v nejmenším černé bílým, ani nevyhlašuje nespravedlivého za spravedlivého, ale nechává platit jen fakta: On ospravedlňuje.

2. Přijetí nové cesty: víra - 3,27-31 Bůh ospravedlňuje! Spravedlnost učiněná v Ježíši Kristu stačí pro všechny lidi, aleje udělena jen těm, kdo ji vírou přijmou. Víra činí dokonalou spravedlnost naším vlastnictvím. (Něco mi může patřit, aniž by to bylo mým vlastnictvím, protože a) nevím o tom, co mi patří, b) nevěřím, že mi to patří, c) to nepotřebuji, d) jsem si to nevzal.) Spravedlnost, kterou Bůh nabízí, patří všem, kteří ji přijmou - tzn. kteří věří

596

ŘÍMANŮM

v novou Boží cestu a jdou po ní. Víra však spravedlnost nepůsobí. Vyzvednutí darovaného majetku nevytváří tento majetek, ale převádí ho do mého vlastnictví. Chůze po hotové cestě tuto cestu nerazí, je pouze užíváním proražené cesty. Kdo věří a přijímá to, co Bůh nabízí, nevytváří tím spravedlnost, ale přijímá spravedlnost jako dar. Cesta ze skutků je: Činění spravedlnosti - a vede k zahynutí. Cesta z víry je: Přijetí hotové, Pánem Bohem učiněné spravedlnosti. Spravedlivý ze skutků zápasí o to, aby naplnil spravedlnost. Spravedlivý z víry zpívá, protože spravedlnost je naplněna. Víra přijímá spravedlnost jako dar. Nabízena zdarma - přijímána bez zapla­ cení, to je zákon víry. Potom ovšem: v. 27: je vyloučena každá vlastní chvála. Zákon víry je neslučitelný s vlastní chválou. A nyní je to tedy jisté: Pavel podtrhuje a stručně shrnuje to všechno v podivuhodném základním slovu. V. 28: Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků Zákona. Jsme přesvědčeni - to je tak jasná skutečnost, že se dá přesně spočítat a znázornit. Člověk se stává spravedlivý vírou - bez skutků Zákona. Tady leží před námi napsáno výraznými velkými písmeny Boží východisko: Člověk - tedy každý, kdo patří k tomuto druhu „člověk“ - se stává spraved­ livým vírou v Ježíše Krista. K tomu se nesmí nic - naprosto nic - přidávat: zákon víry funguje na vlas přesně a tak přirozeně jako elektřina. Všechno přidané maří účinnost! V. 29: „Člověk“ - pohan nebo Žid - se stává na této cestě spravedlivým. V. 30: Je jen jediný Bůh pro oba a činí spravedlivým oba: Židy z víry (víra jako zásada), k níž vede celá jejich historie. V izraelském národě se vše dálo „vírou“; pohany skrze víru (víra jako prostředek). V. 31: Je snad tato cesta víry v protikladu k Zákonu? Nikoli, vždyť právě bez­ podmínečně dbá na odsouzení hříšníka skrze Zákon - ba dokonce je i roz­ sudek Zákona proveden - a tedy je Zákon potvrzen! A přece podle Božího předuložení se uskutečnila záchrana hříšníka odsou­ zeného Zákonem - tento způsob záchrany Jej ovšem stál vydání vlastního Syna jako oběť smíření. 3,19 - hrozná skutečnost: všechen svět je vinen před Bohem 3,30 - nová skutečnost: Bůh ospravedlňuje Pán Bůh nabízí veliký dar, kdo jej vírou přijme, má dnes spravedlnost, která platí před Bohem. Žádná spravedlnost, tak to znělo o pohanech i o Židech: Jeho (Boží) spravedlnost pro každého, tak to zní nyní. Spravedlnost dostatečná pro všechny - pro každého člověka, cesta je otevřena pro každého jednotlivce, ale spravedlivým se stává jen ten, kdo věří v Ježíše Krista.

ŘÍMANŮM

597

3. Abraham, otec věřících - kap. 4 Pavel napsal důležité pravdy o víře, které opírá o přesvědčivé citáty ze SZ. Používá pravdivá Boží slova SZ, uznávaná za svátá, aby tím potvrdil to, co napsal. (Sr. „všechen svět je vinen Bohu“ doloženo mnoha citáty ze SZ.) V tomto listu napsal o nejdůležitější pravdě Božího evangelia: Soudíme, že člověk je učiněn spravedlivým skrze víru, bez skutků Zákona. Teď se dívá do Starého zákona a vidí prvého člověka, který šel tou novou Boží cestou a v němž se tato cesta stala počátkem dějin věřících. „Náš otec Abraham“ - když o něm hovoří, upoutává zájem každého Žida. „Podle těla“, tzn. na cestě vlastních skutků, nenalezl spravedlnost, ale šel jinou cestou - která byla Božím východiskem: „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ Všeobecný zákon, který vyslovil Pavel v 3,28, že se „člověk“ stává spravedlivým vírou, je použit nyní na jedinci - a to na nikom menším než na „našem otci Abrahamovi“ -jak je to předem použito ve SZ samým Duchem svátým, který nám svědčí: 1. Mojžíšova a list Římanům jsou spojeny tímtéž autorem: 1 M 15,6 a Ř 3,28. Čemu uvěřil Abraham? Stojí před námi scéna z 1 M 15,1-6: „Tvé símě“, pohlédl na hvězdy, symbol svého semene - a tito mnozí, kteří z něj vzejdou, budou však jen přípravou pro to jediné „Símě“, zaslíbeného Vítěze nad hadem, Vykupitele a Požehnání pro všechny národy. Ve hvězdách viděl Abraham obraz toho Přicházejícího. Tím však patřil do slávy nové Boží cesty k vykoupení lid­ stva. Viděl Jej a vykoupené lidstvo. Měl před sebou ve hvězdách panorama vykoupeného lidstva. Tu viděl Abraham Jeho (Ježíše Krista) den a radoval se (J 8,56). Byl prvním, kdo šel vědomě tou novou Boží cestou a učinil první krok k uskutečnění této cesty - a proto mu byla jeho víra počtena za spravedlnost.

Abn iham

Z kříže vychází velká síla (vysoké napětí!) do minulosti i do budoucnosti (před a po Kristu) na všechny, kteří jsou vírou napojeni na toto vysoké napětí. Máme tu slovo připočítat = připsat na plusové konto. Spravedlnost byla jemu osobně připsána k dobru, protože uvěřil - přijal ji zdarma. Víra nepůsobí spra­ vedlnost, ale pouze připočtení spravedlnosti. Pavel nyní představuje ostrý protiklad: dva zákony, které jsou bezpodmínečně závazné.

598

ŘÍMANŮM

V. 4: Pracujícímu se nepřipočítává mzda zdarma, ale je mu přičtena k dobru jako zasloužený výdělek. V. 5: Nepracujícímu, který však věří, se počítá jeho víra (cesta víry) za spravedl­ nost - a to víra v toho, který ospravedlňuje bezbožného. Bezbožní z kap. 3,1019 jsou učiněni spravedlivými. Dříve než bude Pavel dál pokračovat v úvaze o Abrahamovi, zazní mu ozvě­ nou oslavná píseň Davida, korunního svědka milosti, a použije jí jako svědectví Ducha k oslavě nové Boží cesty. David blahoslaví člověka, kterému Bůh připočítává spravedlnost bez skutků a práce. Dvakrát zaznívá z Davidových úst „blaze tomu“. V. 7: Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti ajejich hříchy přikryty. V. 8: Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích. Kdo jsou ti blažení? Ten omezený vnitřní okruh obřezaných - pouze Židé? Byla Abrahamovi počtena víra za spravedlnost jako obřezanému? Byla to víra a obřízka, které vedly k spravedlnosti? Je jasné, že obřízka byla dána Abrahamovi až asi 14 let po zážitku oné hvězdné noci. Obřízka není tedy žádnou podstatnou součástí spravedlnosti, která platí před Bohem, ale znamením spravedlnosti, dávno před tím vírou přivlast­ něné. Z toho plyne, že Abraham šel tou novou Boží cestou jako neobřezaný - tedy stal se otcem všech věřících, i těch z pohanů. Ukázal nejen neobřezaným, pohanům, ale i těm z obřízky, Židům, cestu víry. Jméno „otec věřících“ sjednocuje pohany i Židy, a ukazuje oběma tu novou cestu a vyzývá je, aby následovali jeho šlépěje. Můžeme sledovat dlouhý zástup těch, kteří věří, jak následují Abrahama, otce všech, na stejné cestě. V. 17: Stal se „otcem mnohých národů“. Zaslíbení, které přijal pod nebem pose­ tým hvězdami, se naplnilo. Jeho semenem nejsou jen jeho tělesní potomci, ale nespočetné zástupy všech, kteří věří. Tak se stává Abraham „dědicem světa“ (v. 13) ve svém největším potomku Ježíši Kristu, v tom zaslíbeném požehnání. „Abraham uvěřil Bohu,“ to je nejdůležitější, co se o něm může říci. V. 17: Uvěřil Tomu, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. Jaký to Bůh stál před ním! Vložil svou ruku do jeho mocné ruky a důvěřoval jeho slovu. V. 18: Proto „uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo“. V. 19: Proto nepatřil na to viditelné, nehleděl na viditelnou smrt ve svém vlast­ ním a v Sářině těle, ale viděl to, co viděl Bůh: símě. V. 20: Nepropadl pochybnosti, ale posílen vírou, vzdal čest Bohu. Víra říká Ano vůči Bohu - proti všemu viditelnému, zdánlivému a myslitelnému. Tím však víra ctí Boha. v. 21: Byl plně přesvědčen, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. Pro tuto víru mu byla připočtena spravedlnost. Jednal se Zaslibujícím jako s tím, jímž skutečně

ŘÍMANŮM

599

je: Věrný a Všemohoucí. Otevřel svou ruku a přijal to, o čem hovořilo zaslí­ bení - totiž símě - nejen v Izákovi, ale v Kristu. To však není napsáno jen kvůli němu, aby bylo vydáno svědectví o jeho víře, ale také kvůli nám, jimž má být započtena „spravedlnost z víry“. Viděli jsme, jak Abraham uvěřil v naději, kde už naděje nebylo. A jak? V. 24: Věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, přiznáváme se tím k celé cestě vykoupení skrze Ježíše Krista. Je to skutečnost Golgoty a Velikonoc, která se vírou stává zkušeností. V. 25: Kristus vydaný na smrt pro naše přestoupení, a protože jsme nyní skrze něj ospravedlněni, byl po dokonaném díle vzkříšen z mrtvých. Zmrtvých­ vstalý je naše viditelná spravedlnost. Když pomyslíme, že tato slova byla napsána jen pětadvacet let po Ježíšově zmrtvýchvstání, rozumíme, že v těchto slovech je vyjádřena ještě živá vzpomín­ ka. A my můžeme učinit jen jedno: připojit se k dlouhé řadě těch, kteří věří. Abraham je pak i naším otcem, a my plně vlastníme spravedlnost, kterou Bůh připisuje k dobru věřícímu - ihned, dokonale, navěky!

4. Bohatství darované spravedlnosti - 5,1-11 Křišťálově jasně a v Bohem dané autoritě nám byla zvěstována velká základní věta křesťanské víry: 3,28. Abraham, náš otec, stál před námi jako první, který se stal spravedlivým vírou. V duchu jsme se k němu připojili a nastoupili jsme novou Boží cestu k spravedlnosti. Nyní nás Pavel nechává na okamžik stát, abychom pozorovali darovanou spravedlnost v jejím bohatství. ▼ Po výstupu na horu se pokochat výhledem! ▼ Rozbalit balík, který jsme dostali! ▼ Prohlédnout si darovanou spravedlnost! Kapitola 5. přichází poté, co se stalo něco velkého - když jsme nyní byli ospravedlněni. Spoj 3,28 s 5,1. To, co je nabízeno v 3,28, je v 5,1 přijato. Člověk z Římanům 5. kap. stál u slitovnice a přijal nabízený dar - a též jej pojmenoval: Ospra­ vedlnění z víry. Ospravedlnění (justificatio) z víry, základ reformace, se tedy jmenuje: Boží ospravedlnění - přijaté vírou. Toto ospravedlnění se nezjeví až v budoucnosti, ale - jestliže věříme v Pána Ježíše - můžeme si být na základě Boží přípovědi jisti, že jsme se už stali skrze víru spravedliví. Jistota spasení je založena na Božím činu, který se při nás stal: Jsme ospra­ vedlnění! (Ne tedy teprve na hranici věčnosti, ale v té sekundě, kdy uvěříme.) Ospra­ vedlnění je nezávislé na našich pocitech - zakládá se na Božím slibu.

600

ŘÍMANŮM

Ospravedlnění je také nezávislé na našem daném morálním stavu, neboť se nejedná o naši spravedlnost, ale o Ježíšovu spravedlnost. Ježíš Kristus sám je naše spravedlnost (1 K 1,30). K Ježíšově spravedlnosti nemůžeme nic připojit - nemůžeme však z ní ani nic vyškrtnout. Ježíšovu daro­ vanou spravedlnost nemůžeme nikdy poskvrnit - nemůžeme poskvrnit Ježíšův čistý život! Ježíšovu darovanou spravedlnost nemůžeme nikdy ztratit, vždyť nám byla darována bez zásluh, úplně zdarma, proto ji nemůžeme naším selháním ani pro­ marnit. Skrze víru v Pána Ježíše jsme byli ihned a pro všechny časy učiněni spraved­ livými! Bůh na nás pohlíží kvůli Ježíši jako na Ježíše Krista. „Když“ - tímto slovem překračujeme práh - byli jsme ospravedlněni - a před námi leží celé bohatství daru, který jsme přijali. V tomto úseku je nám nápadné:

Slovo „mít“. Máme - stali jsme se vlastníky. Slovíčko „skrze“ Ježíše Krista nebo skrze jeho krev: v. 1.2. 9. 10. 11. „Chlubíme se“: v. 2. 3. 11. Je to oslavná píseň ospravedlněného skrze Ježíše Krista. V tomto úseku nacházíme: víru, lásku a naději. Máme před sebou trojjediného Boha působícího v Ježíši Kristu skrze Ducha svátého. A nyní se zahleďme na to před námi rozprostřené bohatství, které máme v daru spravedlnosti. V. 1: Máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. To je první část velkého majetku. Ne pocit pokoje, ale skutečnost pokoje = zřízen stav pokoje (pokoj o minulosti). V. 2: Máme přístup vírou k této milosti (stálý přístup pro přítomnost). Máme naději, že dosáhneme slávy Boží (je osvětlena budoucnost). A hledíme-li na přítomnost s její nouzí: V. 3-5: Chlubíme se přítomnými utrpeními, protože věříme, že jsou nutná k to­ mu, aby nám přivlastnila bohatství, které máme. Těmito souženími můžeme procházet proto, že nosíme v sobě nebe, neboť jsme si jisti Boží láskou, která byla vylita do našeho srdce. Boží láskaje větší než všechna soužení! V. 5: Neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svátého, který nám byl dán. Duch svaty je dar, který při znovuzrození přijímáme jako závdavek a pečeť daru ospravedlnění. Skrze Něj se však rozlila do našeho srdce Boží láska. Boží láska = láska z Boha a láska k Bohu. Jak je mocná Boží láska - je královská, protože je nezávislá na morální hodnotě svého předmětu. ▼ ▼ ▼ ▼ ▼ ▼

ŘÍMANŮM

601

Člověk sotva zemře pro spravedlivého, který by si to snad přece zasloužil. Možná se to tu a tam stane, že někdo zemře pro dobrého, ale určitě nikdo ne­ umírá pro nespravedlivého nebo zlého člověka. Na nás však Kristus nemohl najít nic dobrého ani spravedlivého - jeho láska není tedy závislá na naší hodnotě nebo nehodnosti, nespočívá na sympatii nebo antipatii, ale to je chvála Boží lásky: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli slabí, ještě bezbožní, ještě hříšníci, ještě nepřátelé. Jaké to poselství! Přemáhající velikost Boží lásky - On miloval bezbožné a nepřátele! On, ten Svatý, miloval nás hříšníky. Nepochopitelné, a přece skutečnost. Nejsme však už hříšníky, nepřáteli, bezbožnými, neboť v. 9: jsme ospravedlněni prolitím jeho krve (už nejsme hříšníci) v. 10: jsme smířeni s Bohem smrtí jeho Syna (už nejsme nepřátelé) v. 11: On nás s Ním smířil (už nejsme bezbožní). Jako takoví však - ospravedlnění a smíření - budeme zachováni od Božího hněvu, který tak hrozivě visí nad pohany i Židy. A zachrání nás Jeho život. Skutečně je nám tedy skrze Pána Ježíše Krista a v Ježíši Kristu darováno vše, co potřebujeme k tomu, abychom obstáli před Bohem.

5. V Adamovi nebo v Kristu - 5,12-21 Jaký ostrý protiklad je první díl listu Římanům (kap. 1,17 - 3,20) ke 2. dílu (kap. 3,21 - 5,11). První díl končil v nejstrašnější hlubině: ani jeden spravedlivý, všecken svět vinen Bohu. Druhý díl končí v nemyslitelné výšce: chlubíme se Bohem, skrze kterého jsme přijali smíření. Otevřely se před námi dvě různé cesty - viděli jsme před sebou dva zcela rozdílné druhy lidí: vinné a ospravedlněné, ztracené a zachráněné. Nyní Pavel shrnuje a ukazuje nám oba ty zástupy lidí ještě jednou v jejich původcích a v zástupu, který je následuje. Dva původci

Dva lidé mají v lidstvu zvláštní postavení. Oba jsou původci, reprezentanti lid­ stva; v obou začala jistá lidská rasa, která přesahuje všechny jiné rasové, jazy­ kové, třídní a rodové rozdíly. Adam, první člověk; Kristus, druhý člověk nebo poslední Adam. „Jeden“, který vede k smrti, „druhý“, který vede k životu. Všimni si slova „skrze“. Oba původci měli pro lidstvo mohutný účinek. Skrze Jednoho“ - „mnozí“.

Skrze Adama V. 12: Skrze Adama vešel do světa hřích. Počátek hříchu neleží v člověku, ale ďábel je ve svém původu hříšník a vrah od počátku (J 8,44). Do člověka vniká hřích zvenku jako cizí těleso. V souvislosti s hříchem pronikla smrt ke všem lidem.

602

ŘÍMANŮM

V. 13: A ačkoliv tu byl hřích od Adama až do Mojžíše i bez Zákona, hřích se nezapočítává. Smrt však přesto vládla nad těmi, kteří hřešili. Panovala už od Adama až po Mojžíše. V. 18: Jediné provinění přineslo odsouzení všem. V. 19: Neposlušností jednoho člověka se stali mnozí hříšníky. V. 20: To platí pro lidi před Mojžíšem, ale zejména pro všechny, kteří žili po Mojžíšovi, neboť Zákon ještě jasněji odkryl hřích, skrytý hřích přivedl na světlo. Jeden člověk, který zhřešil, zničil celou lidskou rasu, neboť zplodil syna ke svému obrazu (1 M 5,3). Jeden hřích se stal příčinou všech hříchů, které byly v celém lidstvu spáchá­ ny. Zkáza lidstva vyrostla z jednoho semene hříchu - a zachvátila stejně ty, kteří žili bez Zákona (pohany) i ty pod Zákonem (Židy).

Skrze Krista, toho jediného člověka, však přišla milost (v. 15). V. 17: Skrze Ježíše Krista panuje dar k spravedlnosti. V. 18: Skrze spravedlnost přišlo ospravedlnění života na všechny lidi. V. 19: Skrze jeho poslušnost se stali mnozí spravedlivými. V. 21: Skrze jeho spravedlnost vládla ospravedlněním milost.

Souhrn

Skrze jeden hřích byl vynesen nade všemi rozsudek zahynutí - skrze jeden dar však byl tento jeden hřích odňat, ale také tento dar pomáhá vymanit se z mnohých hříchů.

---------------- + x x Adamův Kristova hřích poslušnost

Dvě rasy Každý člověk se narodil „v Adamovi“, má tedy od narození účast na Adamově hříchu a dopadají na něj všechny následky Adamova hříchu: smrt a zahynutí (v. 12). Tuto zkaženost jsme viděli v kap. 1,17 - 3,20. Pro všechny lidi je „v Kristu“ připravena milost, která obsahuje spravedlnost, život a spásu (v. 18). Z kap. 3,28 a kap. 4 víme, že plné vlastnictví Božího daru v Ježíši Kristu nabývá jen ten, kdo uvěří. „Do Adama“ jsme se narodili přirozeně, bez naší vůle; „do Krista“ jsme se však znovuzrodili proti přirozenosti se souhlasem své vůle. 1 K 15,22: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Samozřejmě všichni, kteří život v Kristu chtějí a vezmou. Každý člověk je buď „v Adamovi“, nebo „v Kristu“.

603

ŘÍMANŮM

V Adamovi v. 12 hřích,

v. 17 smrt,

v. 18 zahynutí.

V Kristu spravedlnost,

život,

spása.

Uvědomujeme si zkaženost lidstva v Adamovi: hřích a smrt jsou celosvětové skutečnosti, vešly do světa. Jako oceán, jako záplavová vlna plná ničivé síly se rozlévá tato moc hříchu po celém světě. Stojíme však též před obrazem „mnohých bratří“, kteří jsou vedeni k slávě. Nepřehledný zástup zachráněných, který byl ukázán Abrahamovi v obrazu hvězdného nebe, je popsán jako: v. 19: mnozí spravedliví. Milost je mocnější než hřích. Hřích může zahubit, milost však může ze záhu­ by zachránit.

V Adamovi nebo v Kristu Zahynutí

Duch—Tělo Smrt

Hřích (dědičný)

Spravedlnost

nazvaný od doby Augustina

ADAM

KRISTUS

604

ŘÍMANŮM

VI. Následky darované spravedlnosti - kap. 6-8 Svoboden od moci hříchu - kap. 6 1. Ospravedlnění a posvěcení

a) Svatý podle postavení V kap. 5,21 stojí před námi ospravedlněný člověk. Co nyní? Jak se bude utvářet jeho život? Ospravedlnění není závěrečným kamenem vykoupení, ale jeho základním kamenem, na němž má být nyní vybudován nový život. Ospravedlnění se týká dříve spáchaných hříchů, které staví do Božího světla a pod Boží rozsudek, a znamená jejich odpuštění skrze Ježíšovu smírčí oběť. Nyní se však stává ospravedlnění otevřenými dveřmi do nového života posvě­ cení. Ospravedlnění a posvěcení tedy spolu úzce souvisí. V ospravedlnění je už i posvěcení. Posvěcení je rozvinuté ospravedlnění. Ospravedlnění se děje pouhou vírou v ukřižovaného Krista, je to sjednocení se s osobností, která má před Bohem zaslouženou plnou spravedlnost. Je to však současně sjednocení se zmrtvýchvstalým Kristem, který je svátý a který též posvěcuje - 1,4. Ospravedlněný člověk je tedy současně posvěcený člověk. Posvěcení je právě tak málo naší zásluhou jako ospravedlnění. Je to spíše milost, kterou přijímáme ve sjednocení se Zmrtvýchvstalým, který je svátý. Skrze sjednocení s ním se stáváme vlastníky všeho toho, co má on - patří nám tedy i jeho svatost - která je dokonalá a věčná, nelze ji ztratit. Posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista (Žd 10,10). Kristus se nám stal posvěcením (1 K 1,30). Bůh nás vidí v Ježíši Kristu bez dluhu, neboť dluh je zaplacen, a to nejen jako spravedlivé, neboť on nás učinil spravedlivými, ale i jako svaté, neboť on nás učinil i svátými. Posvěcení tedy znamená: Oblečení do svatosti Ježíše Krista zdarma.

b) Posvěcenípodle stavu Darované posvěcení se však stává účinnou silou k životu ve svatosti. Dar posvě­ cení se stává praktickou úlohou posvěcení. Věřící chce a musí chodit tak, jak to odpovídá darovanému posvěcení. Moc zmrtvýchvstalého Krista se projevuje v jeho životě. Co do svého stavuje věřící posvěcovaný. Je pozvolna posvěcován - formován v Ježíšovu svatost, kterou již obdržel darem. Jsme proměňováni v tentýž obraz od slávy v slávu (2 K 3,18). O tomto ději posvěcování se hovoří v kap. 6-8 listu Římanům. Největší překážkou tohoto

605

ŘÍMANŮM

posvěcení je hřích v nás. Jestliže má tedy člověk chodit přiměřeně darovanému posvěcení, musí se něco stát s hříchem. Hřích však má svou sílu ve starém člověku v nás, který hříchu přisvědčuje. Musí se tedy i s ním něco stát. Kap. 6 listu Římanům hovoří o tom, jak byla moc hříchu, která se koncentruje a personifikuje ve starém člověku, zlomena na Ježíšově kříži.

Římanům 3-5

Má m e skrze Ježíše Krista Odpuštění hříchu Spravedlnost Ježíše Krista Stalo se něco pro nás

Římanům 6

Jsme s Ježíšem Kristem ukřižováni vzkříšeni Stalo se něco s n á m i

2. Vědět o skutečnosti ukřižování s Ježíšem Kristem! Kap. 6,1-10 Přijali jsme smíření, tak končila kap. 5. Otázkou »Máme dále žít v hříchu?« začíná kap. 6 (E7n.|iEVG5 = při něčem /věrně/ zůstat, prodlévat). Tato otázka musí zaměstnávat každého ospravedlněného věřícího: Změní se nyní můj život? Co se očekává od syna, kterému otec zaplatil všechny jeho dluhy? Přirozeně, že už nebude dělat žádné nové dluhy. Co očekává svět od člověka, který tvrdí, že byl ospravedlněn u slitovnice? Co sami od sebe čekáme? Co od nás očekává Pán? Zcela jistě, že už nezůstaneme v hříchu. Život je průkazem ospravedlněného člověka. Nesmíme tedy už dále chodit v hříchu. Je to však možné? Na to odpovídá kap. 6: Ano! Neboť jsme svobodni od moci hříchu. Tuto skutečnost musíme vědět - v. 1-10. Této skutečnosti musíme sami pro sebe věřit - v. 11. < Tuto skutečnost musíme v praktickém životě uplatňovat - v. 12-23. Všimněme si: Jsme vykoupeni z viny hříchu (ospravedlnění), jsme vykoupeni z moci hříchu (posvěcení), < ale ještě nejsme vykoupeni z přítomnosti hříchu (to by byla dokonalost). Pavel nám chce představit jednu skutečnost - či spíše dvě skutečnosti, které se spojují v jednu. O skutečnostech ale musíme nejdříve vědět. Nejdříve vědět potom jednat v každém povolání: studium a praxe. Ta první skutečnost je jistá: Ježíš Kristus byl ukřižován, zemřel, byl pochován a vstal z mrtvých.

606

ŘÍMANŮM

Právě tak jistá je i ta druhá skutečnost: Já jsem s Ježíšem Kristem zemřel, byl jsem pochován a vstal jsem z mrtvých, neboť skrze víru jsem se s ním sjednotil. V. 2: Hříchu jsme přece zemřeli. Tato nová důležitá věta zahrnuje v sobě ospra­ vedlnění a posvěcení. V. 3-10: nám tuto větu vysvětlují. Nejdříve si tyto verše přečteme. Hovoří se tu o smrti a o životě, a to tak, že je popisován hluboký vztah naší smrti a našeho života s Ježíšem Kristem. On je druhý člověk, druhý Adam - tedy zástupce všech lidí. < S ním jsme zemřeli. 5 ním jsme byli pochováni. 5 ním jsme vstali z mrtvých, a to tak, že náš starý člověk byl s ním ukřižován. Náš starý člověk je životní nerv hříchu v nás, ono ,já chci“ jako protiklad či nezávislost na Boží vůli. „Ne“ vůči Bohu v starém člověku je koncentrovaná, zosobněná moc hříchu. Je nám blíže popsána v Ef 4,22-24. Musíme nejdříve vědět, co se stalo s naším starým člověkem - tedy s mocí hříchu v nás - na kříži Ježíše Krista. V. 3: Jsme pokřtěni, ponořeni do Ježíše Krista - do jeho smrti. („Ponoření“ - ukrytí v podzemí - při různých hnutích odporu. Byli mrtví pro veřejný život; žádné potravinové lístky.) V. 4: Jsme pohřbeni s Kristem - položeni do téhož hrobu s ním, tedy úplně vyří­ zeni - bez jakéhokoliv práva na existenci. Byli jsme s ním vzkříšeni skrze slávu Otcovu k novotě života. Jsme tedy: v. 5: vštípeni v něj - stejně v smrti a stejně v životě. Máme tu současně úmrtní oznámení starého člověka - a oznámení o narození nového člověka. Tato skutečnost, že jsme ponořeni do jeho smrti a povstali jsme v jeho životě, je znázorněna křtem ve vodě. Křest ve vodě je znamením aktu, který se stal: ponoření do vody: do jeho smrti vynoření z vody: z jeho života Tatáž skutečnost je nám znázorněna i v Joz 4. Joz 4,9: Kameny uprostřed Jordánu (ponořeny). Joz 4,5.20: Kameny z Jordánu (vynořeny). V Kristu jsme svobodni od zákona hříchu starého života - a jsme napojeni na zákon nového života. (V letadle jsme osvobozeni od působení zemské přitažli­ vosti jinou silou, která je větší a působí proti zákonu zemské gravitace.) V. 6: Víme, že náš starý člověk je ukřižován - důsledek: teď je naše hříšné tělo vyřazeno z činnosti - stalo se neúčinným (KaxapyEtD = být nečinný, zbavit sil). Je ještě tu, ale nic nedělá. Takže už nadále nesloužíme hříchu. Tím je však dána novému životu možnost rozvíjet se. V. 8: Žijeme s ním. V. 10: Žijeme pro Boha.

607

ŘÍMANŮM

3. Věřit skutečnosti ukřižování s Kristem - v. 11 Teď přichází řada na nás. Dosud jsme měli před očima skutečnost, která je bez našeho přičinění taková, jak ji vidíme - ať jí věříme, nebo nevěříme - uznáváme, nebo neuznáváme - víme o ní, nebo nevíme. Např. v přírodě je ještě mnoho skutečností, o nichž nevíme, a proto je neuzná­ váme a nepoužíváme. To však na těchto skutečnostech nic nemění. Stojí před námi skutečnost: V Kristu jsme osvobozeni od moci hříchu. Jestli­ že této skutečnosti nevěříme, zůstane vše při starém a dále sloužíme hříchu. Jestliže však této skutečnosti uvěříme, náš život se úplně změní. (Osvobození otroků v brit. oblasti r. 1834. Skutečnost: Všichni otroci jsou svobodni! Avšak jen ten, kdo této skutečnosti uvěřil a podle toho jednal, užíval svobody.) V. 11: Počítejte s tím - považujte se - pohlížejte na sebe jako na mrtvé pro hřích, jako žijící pro Boha (Xoy^evůe = počítat!, dosadit nulu!). To však je nyní skutečně základní postoj, který musíme mít vůči hříchu, a který musí určovat celé naše chování. Starý člověk už nemá právo na existenci, jednáme s ním jako se sesazenou vládou. Jako se zaniklou firmou, jejíž zásilky odmítáme (refusé). Jako sesazený ředitel, jehož podpis je neplatný. Pohlížíme-li na sebe, považujeme se za živé pro Boha. Máme „ano“ ke všemu, co vychází z nového člověka. Akceptujeme všechny příkazy a pokyny z této strany - horlivě se snažíme být tu pro Boha. Jako voják před svým důstoj­ níkem, jako učeň před svým mistrem.

4. Prožívat skutečnost ukřižování s Kristem - v. 12-32 Skutečnost, kterou jsme ve v. 1-10 poznali, a nový postoj, který jsme ve v. 11 zaujali, mění celý náš život. Způsobil úplnou výměnu vlády. Nepanuje už hřích, ale spravedlnost. Svoje údy nevydáváme jako nástroje hříchu, ale Bohu jako zbraně spravedlnosti. Vydávejte! Nevydávejte! Toto slovo - toto dvojnásobné rozhodnutí Ano! a Ne! je od nynějška účinné v našem životě. Stali jsme se jedno s Kristem v jeho smrti i v jeho životě - a nyní s ním žijeme v společenství života. To je však život posvěcení. Jak jasně je zde vysloveno, že hřích už nemá nad námi panovat: v. 14: hřích nad vámi už nebude panovat v. 18: byli jste osvobozeni od hříchu v. 22: nyní jste byli osvobozeni od hříchu Každý, kdo je v Kristu, je svobodný člověk a může říci rozhodné a jasné „ne“ vůči hříchu, může mu vypovědět jakoukoliv poslušnost a úplně se osvobodit od jeho moci. Může se právě tak úplně svobodně vydat v službu Bohu a dát mu své údy k dispozici. Je s rozkoší otrokem Ježíše Krista! Máme tu dva velmi rozdílné lidské životy: služebník hříchu nebo služebník

^ách402,280

0?Sn|,

608

ŘÍMANŮM

Boží. Jak rozdílný bude výsledek těchto dvou lidských životů: smrt - nebo život. Neužitečný a bezcenný anebo plný ovoce a věčné hodnoty.

Svoboden od Zákona - kap. 7 5. Každý zákon se stává smrtí neplatný - v. 1-6 Důležitá otázka, kterou osvětluje Pavel v kapitolách 6-8 zní: Může ospra­ vedlněný člověk nyní žít novým životem? Může chodit v „novotě života“? Největší překážkou toho je hřích, který nad námi panoval. V kap. 6 ukazuje, že jsme svobodni od moci hříchu, neboť starý člověk, v kterém se hřích koncentro­ val, zemřel, a skrze Zmrtvýchvstalého jsme obdrželi takový podnět, že máme chodit v novém životě. Hřích byl oloupen o svou moc - jsme pro něj mrtvi. Nyní však není nový život možný, pokud člověk stojí pod Zákonem. Neboť Zákon odsuzuje hříšníka a proklíná viníka. Pod Zákonem jsme zajatci, odsou­ zení k smrti, a nemůžeme chodit v novém životě. Jasně a důrazně nám Pavel představuje skutečnost, že Zákon stojí nad člověkem jen potud, pokud žije. Smrt zbavuje Zákon každé moci. Jako příklad uvádí manželský zákon, kterému podléhá vdaná žena. (Mimochodem je to i křesťanský manželský zákon!) V. 1: Zákon panuje, pokud člověk žije - vláda Zákona zaniká, když člověk zemře. V. 2: Vdaná žena podléhá tak dlouho pod manželský zákon, pokud žije její muž; je volná, svobodná od zákona, když muž zemře. Smrt ruší manželský zákon a žena je svobodná. Chce-li, může se vdát, aniž by se prohřešila proti man­ želskému zákonu. Paralela, kterou nyní Pavel používá, se týká věcí a ne osob. Konstatoval vše­ obecný zákon: smrt zbavuje zákon platnosti, smrt ruší zákon, smrt osvobozuje od zákona. Byli jsme poddáni Božímu zákonu a neexistoval žádný prostředek, který by nás zbavil jeho vlády a umožnil hříšníkovi utéci zpod jeho prokletí. Svou účastí na Ježíšově smrti jsme zemřeli. Smrt zbavuje Zákon jeho platnos­ ti, nad zemřelými už Zákon nemá moci. Jsme tedy svobodni od Zákona, od jeho požadavků, od jeho odsouzení a od jeho prokletí. Radostný výkřik Pavla, který ví, co znamená otročení Zákonu, zní: v. 6: Byli jsme zproštěni Zákona (KaTT|pr|ůr||iEV aor. pas. od KaxapyEGJ = uvést do odpočinku!). Teprve nyní můžeme jako osvobození vejít do jiného svazku právě tak, jako žena, jejíž muž zemřel, je svobodná k tomu, aby vešla do jiného svazku (man­ želství). Stali jsme se vlastnictvím jiného - totiž Zmrtvýchvstalého. v. 4: Spojeni s ním k novému životu. Nový život je tedy „v novotě Ducha“ (kocivott|TI nveupaTO^) a ne ve vet­ chosti litery (7taXociOTr|Ti ypappato^). Pánem je Duch, který je životní silou a ne Zákon, který usmrcuje.

ŘÍMANŮM

609

6. Obhajoba Zákona - v. 7-13 Nyní je oprávněná otázka: Je tedy Zákon něco nedobrého - je hříchem? Proč Zákon působí uvěznění a nakonec smrt hříšníka? Nevězí to v Zákoně, ale v hříš­ níkovi. V. 7: Zákon vynáší hřích na světlo. Vynáší to, co je skryto. V. 9: Zákon oživuje - aktivuje hřích. Přirozeně, že Zákon může hřích aktivovat jen tam, kde hřích je. V. 10: Zákon usmrcuje, neboť odsuzuje hříšníka. V. 13: Hřích se stal příliš hříšným skrze Zákon. Má tedy Zákon smrtící účinek v hříšníkovi právě proto, že je svátý, spraved­ livý a dobrý a byl dán k životu.

7. Chci - ale nemohu - v. 14-25 Ospravedlněný člověk přisvědčuje Zákonu - nový život není pod otroctvím Zákona, přece však podle Zákona, vždyť Zákon je svátý, spravedlivý a dobrý. Ve v. 14-25 však vidíme, že nový člověk je rozštěpený člověk. Vnitřní člověk je odlišný od těla. Oba jsou označováni jako ,já“.

Vnitřní člověk v. 16 přiznává, že Zákon je dobrý v. 18 má chtění - ale ne konání v. 19 chce dobré - nechce zlé v. 22 má zálibu v Božím zákoně v. 23 je to zákon jeho mysli Vidíme tedy, že vnitřní člověk má vůči Božímu zákonu plné „ano“ a chce jej ochotně ze srdce plnit. Je však v něm něco jiného, co vůči jeho snaze stojí v ostrém protikladu.

Zákon hříchu v těle v. 14 jsem tělesný, zaprodaný hříchu v. 17 hřích, který přebývá ve mně v. 18 ve mně, tj. v mém těle, nepřebývá nic dobrého v. 20 hřích, který přebývá ve mně v. 23 jiný zákon v mých údech. Tělo je tedy sídlem hříchu a ten odtud půso­ bí na naši duši a chce často poskvrnit i ducha. Rozpor mezi vnitřním člověkem a tělem je hrozný. Je to stálý boj nového člověka. Říká-li vnitřní člověk „ano“, říká vnější člověk „ne“ a naopak.

610

ŘÍMANŮM

Uvědomuje si skutečnost, že tedy v novém člověku je ještě přítomen hřích. Je to dokonce otevřeně vysloveno: „ Ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, ne­ přebývá dobro. “ Každé pravé biblické učení souhlasí s touto skutečností. Jakmile se od ní odchýlí, vzniká blud. Hřích zůstává i v novém člověku až do jeho smrti. Je nemožné hřích dříve odstranit, pro člověka by to znamenalo smrt. Bůh však chce mít věřícího ještě na zemi, aby mu sloužil. Je tedy nový člověk rozštěpeným člověkem, zmítaným mezi dvěma vnitřními, vzájemně si odporujícími zákony. A ve většině případů vítězí zákon hříchu! Poslouchá-li zákon ve své mysli, slouží Bohu, poslouchá-li však zákon ve svém těle, slouží hříchu. Proto ten výkřik nového člověka v jeho těžkém boji: Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Síla k novému životu - kap. 8 8. Vnitřní přebývání svátého Ducha - v. 1-17 Výkřikem nejhlubší bídy končila 7. kapitola - radostným poselstvím začíná kap. 8. Hned vidíme, že kap. 7 a 8 spolu úzce souvisí, že kap. 7 vede do nejhlubší propasti rozštěpeného života a kap. 8 hovoří o slavném vítězství. Situace se úplně změnila, tam, kde se právě hovořilo o porážce, zní nyní jásavá píseň triumfu. Už čistě po vnější stránce ve volbě slov vidíme, že máme před sebou úplně novou skutečnost. V kap. 7 převládá ,já“ - v kap. 8 „Duch, který v nás přebývá“. Kromě Ježíšových proslovů na rozloučenou je v Písmě 8. kapitola Římanům nejpodrobnějším popisem díla Ducha svátého. Spásné skutečnosti kříže a zmrtvýchvstání Ježíše Krista nám Duch svátý objasňuje v kap. 3 - 6. A nyní nám osvětluje spásnou skutečnost letnic. Novým životem, osobní zkušeností se nám musí stát všechno, co pro nás Bůh, Hospodin, připravil: od kříže až po letnice. To, co se historicky stalo jednou provždy a pro všechny (spásná skutečnost), stává se skrze víru v každém jednotlivci každodenní reálnou skutečností. „Dnes - pro mne“ (zkušenost spásy). Nejdříve chceme vnímat tu úžasnou skutečnost, která je základem 8. kap.: v. 9: Boží Duch ve vás přebývá v. 10: Kristus je ve vás v. 11: Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, přebývá ve vás, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. Nejdříve zjišťujeme, že Duch svaty je tu jmenován Boží Duch - nebo též Kristus. Je to tedy osobnost. Je to Bůh sám, je to Kristus sám. Přebývá v těch, kteří byli ospravedlněni. Kdo přijímá Ježíšovo vykoupení, dostává s odpuštěním hříchů věčný život a současně Ducha svátého.

ŘÍMANŮM

611

Kap. 8 je závěrem výkladu o Božím daru věřícímu: Boží spravedlnost. S Je­ žíšem Kristem, tím nevýslovným darem, nám bylo všechno darováno. Kap. 8 dar svátého Ducha - tedy velmi úzce souvisí s kap. 3 - 5 - ospravedlnění a taktéž s kap. 6 a 7 - osvobození. Skrze Krista máme kap. 3-5 S Kristem jsme kap. 6 Zmocňuje nás Kristus v nás kap. 8 Jak podivuhodně je dokončený ten nejhlubší smysl oběti Ježíše Krista v 8. kap: Dva se stávajíjedno. Jeden pro druhého kap. 3-5 Jeden s druhým kap. 6 a 7 Jeden v druhém kap. 8 Vnitřní přebývání Ducha svátého je Božím zaopatřením pro „novotu života“. V. 1: Nejdříve nad novým člověkem, který křičí ve svém zoufalství, vztyčuje Pavel korouhev: „Žádné odsouzení.“ V Kristu Ježíši - ani teď žádné odsou­ zení! Skrze Ducha svátého je věřící v Ježíši Kristu - tak hluboce a organicky spojený s ním. Nyní však ukazuje to nové: život podle Ducha. V. 2: Zákon Ducha života v Kristu Ježíši osvobodil mě od zákona hříchu a smrti. To je základní věta vítězství nad hříchem. Proti uvnitř přebývajícímu hříchu a jeho zákonu smrti stojí uvnitř přebývající Duch se zákonem života. Hřích v těle není „vykořeněn“ (ne „eradication“). Vykořenit hřích by zname­ nalo tělesnou smrt. Ale působení hříchu je neutralizováno působením Ducha, takže triumfuje Duch (ale „counteraction“).

Osvobozen! To bylo poselství ve v. 2. Jak? Na to odpovídají další verše. Ještě jednou nás staví před Ježíše Krista. V něm se děje toto: v. 3: V jeho těle je hřích ovládající naše tělo odsouzen (KOCTCXKpivG5), takže se zákon hříchu stává neúčinným. Jeho tělo bylo zlomeno! V jeho těle bylo smrtelně zasaženo „tělo této smrti“. Nyní je uvolněna cesta k tomu, aby v nás mohl být vyjádřen spravedlivý požadavek Zákona. Boží dar pro nový život je jeho svátý Duch.

612

ŘÍMANŮM

Skrze Ježíšovu smírčí smrt - v něm a s ním - je nám darována nekonečná plnost. V kap. 3 - 8 je nepřetržitá řada Božích darů hříšníkovi skrze Ježíše Krista a v něm. Jsme svobodni od zákona hříchu! Přebývá v nás Duch svátý. On nás osvobo­ dil. A nyní můžeme chodit podle Ducha. To však je ta „ novota života Je nutné nejnitemější rozhodnutí. V. 5: Následovat nejvnitřnější zákon Božího Ducha je podle Ducha (koitcc TtVEvpa), duchovní. Následovat ten druhý zákon těla je podle těla (Kata aapKa), tělesné. Dva různé vnitřní postoje!

V. 6: Jedni myslí, hledají, usilují o věci Ducha, jiní o věci těla. Smýšlení těla je však smrt, smýšlení Ducha je život a pokoj. V. 7-8: Ti, kteří chodí podle těla, nemohou se líbit Bohu, neboť charakter těla je „ne“ vůči Bohu, je nepřátelstvím proti Bohu. V. 9: A nyní líčí Pavel ty, kteří zvolili chození „podle Ducha“ - „vy“ jste duchovní, neboť ve vás přebývá Boží Duch. „Novota života“ je život „podle Ducha“. V. 10: Jaký to protiklad mezi duchem a tělem člověka! Duch dává život pro ospravedlnění (to TtVEupa ^GJT])! Triumf milosti! Ale tělo je mrtvé - kvůli hříchu podrobeno smrti. Tělo podléhá smrti, je navštěvováno nemocemi i u věřících. V. 11: Po prvé se tu setkáváme s budoucím časem: obživí (^G5o7tovr|TEi, budoucí čas od ^tnoTtoietn = obživuji). Toto zaslíbení se při nás ještě nesplnilo. Máme však záruku, protože v nás přebývá jeho Duch. V. 12-13: Nyní Pavel shrnuje: nejsme dlužníci tělu - vždyť nám nedalo nic, co by znamenalo nějaký přínos - ale jsme dlužni žít podle Ducha a „mrtvit skut­ ky těla“ (rtpa^et^ tou otůpaTO^ ůavaTOVTE přitom., tedy ustavičně! ůavaTOtn = uvádím ve smrt = vraždím). To je základ těchto obrovských možností, které jsou nám darovány skrze vnitřní přebývání Ducha, náš každodenní nový život: Učinili jsme zásadní roz­

ŘÍMANŮM

613

hodnutí žít podle Ducha - usilujeme o věci Ducha, umrtvujeme stále pohnutky a praxi těla. V. 14: Hnací silou je však Duch svaty - ti, kteří se jím dají vést, jsou Boží synové. Kdo se přenechává silnému vnitřnímu vedení Ducha, dokazuje se jako Boží syn. V. 15: Pán nám představuje nesmírně velkou skutečnost: obdrželi jste Ducha pravých Božích synů, proto už nejste pod duchem otroctví, nežijete už pod strachem. Jaký to protiklad: duch otroctví - duch synovství. Už ne vynucená služba - ale radostná služba dítěte, které volá: Můj Otče! V. 16: Volání dítěte „Otče!“ je vyjádřením vnitřního svědectví Ducha, který spolu s naším duchem svědčí, že jsme Boží děti. Pozorujeme, jak tu sám Duch pudí Pavla, aby hovořil o nejhlubších tajemstvích našeho vykoupení. V. 17: Jestliže jsme skrze narození dětmi, jsme oprávnění Boží dědicové spoludědicové s Kristem. Vnitřní spojení: trpět a být oslaven spolu s Kristem. Pavel vylíčil až po tento nádherný výhled život nového člověka, ve kterém přebývá Boží Duch. Jaký to rozdíl mezi křikem nového člověka, který bojuje sám a proto podléhá, a věřícím, který je veden svátým Duchem!

9. Živá naděje - v. 18-30 Z výšin, na něž ho Duch vyvedl, přehlíží nyní Pavel přítomnost a budoucnost. Jako vlastník plnosti Božího daru v Ježíši Kristu pohlíží na přítomnost a bu­ doucnost. Vše se jeví v novém rozměru. V. 18: Soudím, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Jak malá - jak „lehká“, řečeno o váze - se stávají utrpení této časnosti. V. 19: Velikost slávy Božích synů vidí v tom, že způsobí dokonalý obrat ve stvoření. Na tuto hodinu stvoření toužebně očekává. Při zjevení Božích synů bude stvoření osvobozeno od otroctví, které na něm spočívá, a bude mít účast na slavné svobodě Božích dětí. V. 22: Dnes svět, stvoření společně vzdychají, prožívají společné porodní bolesti. V. 23: My, Boží synové, máme též podíl na tomto vzdychání - vzdycháme v hloubi svého nitra - máme ovšem prvotiny Ducha, ale čekáme na plné zje­ vení synovství v osvobození, vymanění z těla. Tato slavná naděje, která je před námi, nás oblažuje - a trpělivě na to očekáváme. Avšak pro tu dobu naděje, vyhlížení je nám darováno vnitřní přebývání sváté­ ho Ducha. Máme při sobě „advokáta“ (přivolaného na pomoc). V. 26: Je nám nápomocen - podává nám pomocnou ruku. Nevíme, jak se máme modlit, ale On je nám k dispozici a zastupuje nás týmž vzdycháním, které

ŘÍMANŮM

614

prochází stvořením. Podivuhodná jednota a spolupráce mezi Duchem svátým a věřícím. V. 27: Tak se přimlouvá Duch svátý za svaté podle Boží vůle. A nyní se Pavel ještě jednou zaměří na přítomnost a posuzuje ji v podrobné, vnitřní souvislosti s Božím cílem. V. 28: Víme, že vše musí sloužit k tomu, aby toho cíle bylo dosaženo. Pavel shr­ nuje - přehlíží slavný vývoj ospravedlněných podle Božího plánu. V. 29: Boží oko od věčnosti vyhlíží ty, kteří budou v Ježíši Kristu. Tak, jako viděl před počátkem světa zabitého Beránka, viděl předem, kdo se stane skrze krev toho Beránka Božím dítětem - všechny, kteří jsou v Kristu, On před­ zvěděl. A všechny tyto předzvěděné předurčil. K čemu je předurčil? Aby byli připodobněni obrazu Jeho Syna. - „S ním“ ukřižovaný (6,6) končí nyní v této výšině, „s ním“ stejné podoby. V. 30: Ty, které předem určil k připodobnění obrazu Syna, v jistém čase povo­ lal, ospravedlnil a oslavil. Podívejme se na řetěz tohoto úžasného Božího jednání: z hlubiny viny dovedl ospravedlněné v Ježíši Kristu až ke slávě (vinný - slavný). Podivuhodná cesta nádherný Boží vynález. Ve vzývání a bázni - pln chvály a velebení sklání se Pavel před svátým a milosrdným Bohem. Věčnost

Časnost

Věčnost

10. Velká doxologie - v. 31-39 Co máme teď k tomu říci? Můžeme jen velebit a chválit! V. 31: Bůh s námi! Bůh na naší straně. Bůh nás zastupuje, Bůh stojí před námi kdo může být proti nám? Kdo proti nám? Jaká to smělá otázka! V. 32: Bůh s námi je historicky dokázáno v tom „vydaném za nás“, totiž v Jeho vlastním Synovi, kterého neušetřil. Každé slovo má úžasnou hloubku. Se svým vlastním Synem nám dal všechno. Co vše je v tom zahrnuto! Podle Řím 3 - 8 je Ježíš Kristus vydaný pro nás. V. 33: Pavel vyzývá všechny mocnosti nebe a pekla. Kdo chce vyvolené obžalo­ vat na soudu, obvinit je? A vidí stát před vyvolenými Boha samého, „ospra­ vedlňujícího“.

ŘÍMANŮM

615

V. 34: Kdo je chce odsoudit? Jistě by k tomu bylo mnoho příčin. Vystupuje však ihned Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých - a je na pravici Boží a za­ stupuje nás - je ihned na místě, kde je vznášeno obvinění, a hned je ruší. A nyní povstávají před Pavlem jako osobnosti všechny překážky, všechno těžké, co by jej mohlo zdržet v běhu. Kdo nás odloučí (ne: co?). V. 37: Otázka zůstává bez odpovědi - zanikla v triumfu: v tom ve všem slavně vítězíme - jsme víc než vítězové! - mocí Toho, který si nás zamiloval. Jeho láska nám dává vítězit - je to síla k přemáhání. Boží láska je triumf vyvolených - a nic nás nemůže od této lásky odloučit, je silnější než všechno - ta Boží láska, která se zjevila v Ježíši Kristu, našem Pánu! Ježíš Kristus, náš Pán, je posledním slovem této oslavné písně - která se mění v jásavé díkůvzdání za vykoupení. „Jedině Bohu buď dík, skrze Ježíše Krista, Pána našeho“ (7,25) zde zní jako nebeská hudba. Kdo vznese žalobu? - Pohled do minulosti. Kdo odsoudí? - Pohled do přítomnosti. Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? - Pohled do budoucnosti.

VIL Boj mezi vlastní a darovanou spravedlností v dějinách Izraele - kap. 9-11 Zúčastnili jsme se kladení základního kamene naší víry, kap. 3-8. Byl nám představen celý Boží plán spásy - provedený v Ježíši Kristu. A viděli jsme, jak se projevuje na jednotlivci. Nyní nás Pavel uvádí do dějin spásy. Ukazuje nám princip darované spravedl­ nosti v dějinách Izraele, které jsou skutečně bojem s Bohem - totiž odporem jít cestou, kterou On prorazil k ospravedlnění hříšníka. Izrael je velkým příkladem z historie pro cestu Zákona a cestu milosti. Pavel obrací pohled: na minulost Izraele - kap. 9, na přítomnost Izraele - a kap. 10, na budoucnost Izraele - kap. 11.

1. Darovaná spravedlnost v minulosti Izraele - kap. 9 S jakou láskou hovoří Pavel o Božím lidu, který je mu tak blízký - nejen proto, že jsou to jeho příbuzní podle těla, ale i proto, že je zvláštním předmětem Boží lásky. Jde tak daleko, že podle jeho vyznání by v naprostém sebeobětování zvolil dokonce být odloučen od Krista - anathema (avaúepa = prokletý), kdyby tak mohl přivést svůj národ ke Kristu (v. 2).

616

ŘÍMANŮM

Jakou výsadu má Izrael! Jemu patří synovství - přijetí za syny (Dioůccjia), a sláva - (5o£,a = šekína!) a smlouvy - smlouva zaslíbení s Abrahamem a smlouva Zákona s Mojžíšem - a dar Zákona - svátá Boží vůle - a služba ve svatyni - jedinečné Boží zjevení - a zaslíbení - v tomto slově jsou zahrnuti všichni proroci - a otcové - má před zrakem vznešenou řadu začínající Abrahamem a to největší: z nich pochází podle těla Kristus. To je ovšem obrovský dar Boží milosti národu - a Pavel uzavírá tento první úsek dějin spásy velebením Krista. Tato výsada však není zásluhou Izraele, aleje darem Boží milosti. A nyní Pavel táhne dějinami Izraele jasnou červenou linii: Boží zaslíbení, slovo, které zaslibuje požehnání v přicházejícím semeni. Tuto linii narýsoval Bůh ve své absolutní autoritě a moci podle své vůle, a nikomu se za to nemusí zodpovídat. V. 7: Abraham byl povolán ze svobodné Boží milosti - avšak ne všichni Abraha­ movi potomci pokračovali v linii zaslíbení, pouze Izák. Nikoli Izmael - Izáka vyvolila Boží milost, která nám neodpovídá na žádné „proč?“. V. 10: Právě tak vedl Bůh linii zaslíbení podle svého určení přes Jákoba, mladší­ ho. Nikoli Ezau - nýbrž Jákob! Toto vyvolení je zcela nezávislé na člověku, bez jeho zásluhy! Nikdo se nesmí opovážit položit otázku: Proč právě tak, a nejinak? V. 14: Je Bůh nespravedlivý? Ne, zcela jistě ne - jedná na základě své neko­ nečné milosti - úplně suverénně - ale na základě naprosté spravedlnosti. V. 17: Jako příklad Božího jednání v soudu je nám představen farao. Musel zatvrzelostí svého srdce sloužit k tomu, aby se zjevil Boží hněv. V. 20: Člověče, co vlastnější, že odmlouváš Bohu? V. 21: Hrnčíř má moc udělat jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním. Právě tak má Bůh moc ukázat na jednom svou milost a na druhém svůj hněv. Avšak základem Jeho jednání není svévole, ale spravedlnost. Nádoby hněvu jsou „zřízeny“, připraveny, dohotoveny, právě zralé k zahynutí (cotGSZeicx = zánik), nestalo se tak z Božího podnětu, ale jejich vlastní vinou. Příkladem toho je Izrael, kterému byly dány velké výsady, ale svým „zříze­ ním“ všechno zmařil, a teď už zůstává jako Boží jednání s ním jen zničení. V. 22: připravený od KaTapn^Gi. Má tedy na mysli konečný stav, a ne začáteč­ ní (KaTaprpji^ = dokončení, připravené až ke konci). Co se stalo z výsad Izraele? Odmítl milost a na cestě Zákona upadl do zahynutí. V. 24: Do linie milosti však vešly národy: ti, kteří nebyli „mým lidem“, se stali „mým lidem“. V. 30: Pohané přijali spravedlnost gratis, zdarma (KaTaXapPavGJ - položit na něco ruku).

ŘÍMANŮM

617

V. 31: Izrael si však chtěl sám vytvořit svou vlastní spravedlnost a tak spravedl­ nosti nedosáhl, ale byl zahanben. Kámen, položený na Siónu, se nazývá: v. 33: Kdo v něho uvěří, nebude zahanben. Na tomto kameni se cesty Židů a pohanů rozdělily. Židé se o něj rozbili, pohané byli skrze něj zachráněni.

2. Darovaná spravedlnost v přítomnosti Izraele - kap. 10 Obě cesty, cesta vlastní a cesta darované spravedlnosti, stojí před Izraelem i dnes. V. 2: Pavel popisuje horlivost Izraele - mají horlivost, ale bez pravého poznání, doslova: ne podle duchovního poznání. V. 3: Nepoznávají Boží cestu - a proto nejsou poddaní nové Boží cestě, ale snaží se zjednat si svou vlastní spravedlnost. To je skutečně jasná charakteristika židovského národa dnes. Při vší své velké religiozitě se stále vzpírá proti Bohu, protože nemá „ano“ k Jeho cestě. Pavel vidí, jak se před Izraelem otvírají dvě cesty:

Cesta Zákona V. 5: Mojžíš píše o spravedlnosti, která pochází ze Zákona: Kdo to činí - bude žít. Kdo však to nečiní, zemře! V tom je hluboká tragédie Izraele, který si chce bezpodmínečně zvolit tuto cestu. V. 6-7: Vzít však sám vykoupení do ruky znamená: Sám vystoupit na nebe a při­ nést odtud život a spravedlnost. To však nemůžeme. Anebo to znamená: Sám sestoupit do říše mrtvých a přemoci smrt a tím vzkřísit Krista z mrtvých. To také nemůžeme.

Cesta milosti Proti tomu však nyní stojí nová Boží cesta, kterou popsal Pavel v kap. 3-6. Nestojí už proti nám slovo „musíš“. V. 4: Kristus je konec (težo^ = cíl!) Zákona. Konec ne ve smyslu zrušen, nýbrž naplněn. Kristus je naplněný Zákon! Proto! Kdo v něj věří -jej přijímá a jemu patří, stává se s ním jedno, je spravedlivý. V. 8: K tomu není potřebí ani vystoupit na nebe, ani sestoupit do pekla, protože blízko tebe je slovo o víře. Pavel se odvolává na to slavné slovo k Mojžíšovi (5 M 30,14). Nyní uvádí Pavel ještě jednou nádherný obsah slova víry. V. 9-11: obsahuje plné evangelium - obsah naší víry: vyznat, že Ježíš je Pán (tedy Pán vykoupení, Boží dar pro nás), uvěřit, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, pak jsi zachráněn. * Srdcem věříme k spravedlnosti. * Ústy vyznáváme k spasení. A teď jasný souhrn z Písma:

618

ŘÍMANŮM

v. 11: Kdo v něho věří, nebude zahanben. A zase spojuje Pavel Židy i pohany pod slůvko „všichni“ - „není rozdílu“. Jak velmi nám připomínají obě tato slova kap. 3,23, kde stojí: Není totiž rozdílu. Všichni zhřešili. A nyní tu zní: Není rozdílu, je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, takže Pavel může učinit svobodnou nabídku celému světu - také ze SZ cituje jako svaté dědictví: v. 13: Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen! Je nádherné, že toto slovo stojí v Bibli! Jako velká a rozsáhlá síť v moři národů - a mnozí budou ještě v poslední hodině shromážděni do této sítě. V. 14-15: Tato víra však pochází jen ze slyšení. Proto je nutné, aby všude - ke všem - vyšli poslové, kteří by zvěstovali toto nádherné poselství. V. 17: Víra pochází ze zvěstování, zvěstování z Božího slova. Po tomto zásadním rozboru se Pavel znovu zaměřil na Izrael. V. 18: Izrael slyšel evangelium - slyšel o Boží cestě již skrze proroky. Ale ne­ poznal to. V. 21: Bůh podává svou ruku - oni však nechtěli a jsou charakterizováni jako lid, který si nechce dát říci - ale odporuje. Na svém „ne“ vůči Kristu, a tím vůči Boží cestě, Izrael hyne. Pavel je otřesen nad svým národem, pláče a rmoutí se nad svým lidem, přesně tak, jak to činili proroci - dokonce, jak se rmoutí nad Izraelem sám Bůh.

3. Darovaná spravedlnost a budoucnost Izraele - kap. 11 Tragickým rozsudkem nad Izraelem (10,21) bylo řečeno poslední slovo? Zavrhl Bůh svůj lid? Je konec s dějinami Izraele? Tato otázka otvírá zcela nové cesty pro budoucnost. Bůh nikdy nemůže zavrh­ nout svůj lid. Boží odpověď na to, že Izrael odmítal darovanou milost v Kristu, je trojí: 1. v. 1-7 ve všech dobách je zachráněn ostatek 2. v. 8-22 celý Izraelje dočasně zavržen a jsou přijaty národy 3. v. 23-36 celý Izrael bude zachráněn

a) Ostatek zachráněn -v. 1-7 Bůh nezavrhl svůj lid! Důkazem toho je, že ve všech dobách byl vždy zachráněn ostatek z Izraele. „Ostatek“ je slovo, které je od dob Elijáše (1 Kr 19,18) zlatou nití v Písmu. Cestu Boží spásy - cestu milosti - razili a kráčeli po ní vždy v ce­ lém SZ jako po úzké stezce pouští jednotlivci. V. 1: Pavel může uvést sám sebe jako důkaz toho, že Bůh svůj lid nezavrhl. Je skutečně živým důkazem toho, že Boží „ano“ je i vůči Izraeli.

619

ŘÍMANŮM

V. 2-4: Dále se ohlíží zpět až k době Elijáše - tehdy to též tak vypadalo, jako by Bůh svůj lid zavrhl, a Elijáš říká: Zůstal jsem jen já sám. Boží hlas mu však poukazuje na 7 000, ostatek, který zůstal věrný. V. 5-6: Přesně tak je tomu i v dnešní době - je tu ostatek, nad nímž září Boží milost. Do tohoto slova je pojata každá doba. Milost je však bez zásluhy, přichází pouze shora. Kdo ji hledá, obdrží ji a je vyvolený. V. 7: Ostatní jsou však zavrženi - tím je vysloven rozsudek nad celkem, který si zvolil cestu vlastních skutků. Ostatekje duchovní Izrael v národním Izraeli (duch a tělo). Pán ve všech dobách zachovával ostatek v Izraeli, aby hlásal a naplňoval Boží slovo. Proč právě tito říkají své „ano“, je Božím tajemstvím. 1 Kr 19,18 - 7 000, kteří se neskláněli před Baalem Iz 1,9 - malý ostatek v době odpadnutí Judy V době zajetí: Ezechiel, Daniel a jeho přátelé Ester a Mordokaj

Po zajetí: Ezdráš a Nehemjáš

V době Ježíšova příchodu: Jan Křtitel a jeho rodiče Simeon a Anna v chrámě Marie a Josef Ostatek má prorocký význam. V době velkého soužení se obrátí ostatek z Izraele k Ježíši, Mesiáši, a stane se jeho svědkem - až bude církev vzata. Mnozí z ostatku budou procházet mučednictvím (Zj 6,9-11). Jiní vejdou do tisíciletého království (Za 12,6 - 13,9). Uvnitř církve, která nese Kristovo jméno, má Pán též skupinu, která se dá srovnat s ostatkem v Izraeli - jsou to „vítězové“, kteří vytrvají až do konce a jsou vpravdě z Ducha (duch a tělo). Jsou jako zlatý řetěz, který se táhne všemi dobami církve.

b) Celek dočasně zavržen

v.

8-22

V tomto oddílu Pavel mluví o těžkém břemenu ležícím na izraelském národě. V. 8-10: Národ vzdálený od Boha nevidí, neslyší až do dnešního dne. Jsou osle­ peni! To, co jim bylo dáno k radosti, stalo se jim záhubou, osidlem a po­ horšením. Jak pravdivé je toto líčení i o dnešním Izraeli! A jak je to hrozné, že všechna tato bída a zaslepení se jen prohloubila - ještě méně vidí spásu v Kristu.

620

ŘÍMANŮM

Národy přijaty Dočasné zavržení Izraele se však stalo spásou pro pohany - byli povoláni do opuštěného dědictví, byl jim nabídnut dar, který Izrael odmítl - a oni jej přijali. V. 11: Z pádu Izraele se spasení přiblížilo pohanům. V. 12: Pád Izraele se stal bohatstvím světa. Když však pád a zavržení má pro národy tak velký účinek - jaká sláva teprve vzejde nad národy, až bude Izrael přijat! (v. 13-16) V. 17-24: Pavel vidí Izrael před sebou v obraze stále se zelenající, bohaté, úrodné olivy. Kořen a míza podmiňují život stromu a větví. Přirozené větve byly vylomeny a byly vštípeny větve plané olivy a mají účast na kořenu a míze. Pohané jsou přijati do olivy „proti přirozenosti“! Vděčí olivě za základ a sílu. Ježíš Kristus, spása ze Židů, je sílou této olivy. A pohané jsou přijati pouze skrze víru (v. 20). Přijetí pohanů má přivést Izrael k závisti, aby chtěl též jít touto cestou (v. 11). Avšak pád Židů má pohany varovat - neboť jestliže Bůh neušetřil přirozené větve, neušetří ani větve vštípené proti přirozenosti (v. 21).

c) Celý Izrael bude zachráněn - v. 23-32 Bůh jistě může znovu vštípit přirozené větve (v. 23). Toto slovo otevírá pohled do budoucnosti Izraele. Bůh to dokáže! Přijde doba, kdy bude spasen celý Izrael - tzn. Izrael jako celek, jako národ. V. 25: Slepota postihla Izrael do té doby, dokud nevejde plnost pohanů (L 21, 24-28 - dokud neskončí čas pohanů). Tím je označen přelom časů, který vyhlížíme. „Plnost času“ popsaná jako pl­ nost pohanů, přijatých do spásy. Když se naplní Boží slovo o pohanech a evan­ gelium bude zvěstováno všemu stvoření, bude přijat celý Izrael. Dnes vidíme proudit do církve Ježíše Krista masy z národů Východu a Afriky. Pak nastane velká hodina Izraele, v níž se naplní slovo z Izajáše a Jeremjáše, hovořící o konečném přijetí Izraele a o nové smlouvě. Izrael přijme jako dar Boží spravedlnost v Kristu. Jak věrný je Bůh ve své lásce! Ačkoliv jsou nepřá­ telé evangelia, jsou milovaní podle vyvolení - pro otce. Svých darů a povolání Bůh nemůže litovat. Tím končí zvláštní Pavlův přehled - viděli.jsme Židy a pohany v nevěře a obojí budou skrze Boží slitování zachráněni. - Triumf Božího vykoupení je milost, které se dostane Židům i pohanům. I tento úsek o historii Izraele a pohanů končí chvalozpěvem a adorací. V. 33-36: Velebí hloubku Božího bohatství a moudrosti. Jeho soudy jsou nevy­ zpytatelné a jeho cesty nevystopovatelné. Náš rozum je nemůže nikdy poznat. Jak bychom mu mohli být rádci? On nám není nic dlužen - otázka „zásluhy“ je vyloučena.

ŘÍMANŮM

621

Jeho cesta - jeho jednání je: ❖ od Něj - původ všech věcí ❖ skrze Něj - síla ve všem konání ❖ pro Něj - cíl všeho jednání Jak velikým se nám stává ve svých myšlenkách - ve svém jednání a ve své vůli. Můžeme jen jedno: Vzdávat mu čest.

VIII. Ovoce darované spravedlnosti - kap. 12 - 15 1. Etika Nového zákona 3. pojednání listu Římanům je pojednání o praxi - kap. 12-15 Pojednává o projevech darované spravedlnosti v životě ospravedlněných. Pavlovy listy mají často tuto stavbu: vědět - věřit - konat Sr. list Efezským, Filipským, Koloským. 12. kap. listu Římanům navazuje opět na kap. 8. „Protož“ (v. 1, KP). Pavel se vrací k jednotlivému věřícímu, když předtím v kap. 9 - 11 se díval do historie. Kapitoly 12-15 nám podávají dokonalou etiku věřícího. Je podstatný rozdíl mezi morálkou (mravouka) a etikou (způsob života) NZ, jak ji nacházíme zde: morálka něco od člověka požaduje, etika NZ je projev nového života v chození

Morálka

Etika NZ je organické, přirozené ovoce darované spravedlnosti a změny, která se stala v člověku skrze jeho sjednocení se s Kristem. Jen nový člověk může žít novým životem. Dogmatika a etika, víra a život jsou organicky spoje­ ny. Sr. Mt 7,16. Kap. 3-8 ve srovnání s kap. 12 -15 dar úloha nové bytí nové konání život v nás život z nás působení uvnitř vnější projev jen pro hříšníky jen pro věřící Vidíme tedy, že etika NZ vychází z velkého daru spravedlnosti v Kristu Ježí­ ši. Je veliký rozdíl mezi idealismem člověka a novým chozením věřícího. Idealis­ mus usiluje vyvinout dokonalého nového člověka, nové chození je rozvoj člově-

ŘÍMANŮM

622

ka, který se už novým stal. „Působte“, neboť je to Bůh, který „působí ve vás“ (F 2,12-13). Nový člověk (Ideál nebo skutečnost?)

Idealismus

Nové chození

Nové chození je tedy výsledkem našeho vykoupení. Přijali jsme darovanou spravedlnost v osobě = Ježíši Kristu, který nyní v nás přebývá skrze svého Svatého Ducha. V našem chození se zviditelňuje „Ježíš Kristus v nás“. Ovoce je zviditelněný vnitřní druh. (Vinný kmen a ovoce.) Bůh skrze Ježíše Krista všechno pro nás učinil - nyní čiňte! V Ř 8 jsme viděli, že v nás přebývá Duch svátý, tedy mohutná Boží síla. Tato síla však nesmí ležet ladem, je používána v našem každodenním životě. „Máme“ (Ř 5) - „tak konej­ me“ (Ř 12-15). Ř 8 kap. nám řekla „Kristus v nás“ - Ř 12 - 15 kap. nám ukazuje „Kristus ze mne“. Náš život žijeme z Ježíše Krista v Ježíši Kristu. To je duchovní život vše, co nevychází z tohoto zdroje, je „vlastní růst“, a proto „tělesné“. Ježíš Kristus je oběť za hřích. Skrze víru se dva stali jedno: Kristus a já. Dva se stali jedno - toto spojení můžeme vidět v pěti obětech Starého zákona: Zápalná oběť

Oběť za hřích

Kristova cesta

Cesta věřícího

skrze Krista:

odpuštění oběť za vinu spravedlnost oběť za hřích s Kristem: staré pominulo oběť pokojná nový život Kristus ve mně: Jeho život ve mně suchá oběť Kristus ze mne: můj život pro Něj zápalná oběť Kap. 12 - 15: obsahují nový život věřícího Kap. 12: nejužší okruh - věřící a církev Kap. 13: širší okruh - věřící a veřejný život Kap. 14: střední okruh - věřící a společnost (spolubližní)

Oběť za vinu

ŘÍMANŮM

623

Tyto kapitoly pojednávají o všech otázkách, které mají význam pro náš prak­ tický život. Božím cílem je svátý život těch, kteří jsou jeho. Bůh jedná v Ježíši Kristu směrem k tomuto cíli. Vše, co nám daroval skrze Krista a v Kristu, směřuje k životu, odpovídajícímu tomu Kristovu. Darovaná spravedlnost se musí stát v našem životě zjevně naplněnou spra­ vedlností. V Ježíši Kristu jsou nám k tomu dány všechny možnosti. Cvičíme se v projevování darované spravedlnosti. Darovaná spravedlnost je dokonalá projevy nebo zviditelňování darované spravedlnosti je ještě nedokonalé a děje se vývojem, růstem, jako dozrávání každého ovoce. Nové chození je ovoce, jehož druh je přesně určen, ale které ještě není zcela zralé - ovoce, které vzniká, roste, dozrává.

2. Věřící a církev - kap. 12

a) Základ - v. 1-2 Verš 12,1 je základem dalších kapitol a obsahem celé etiky NZ. Vydávání těla jako živé, svaté, bohulibé oběti je předpokladem nového života. Je to naše bohoslužba. Nový život je tedy od prvého kroku definován jako bohoslužba. Právě tělo, v němž je sídlo hříchu, se zde klade jako svátá oběť na oltář zápalné oběti - tak se celý život dostává pod Pánovu vládu. V. 2: Zásadní je též postoj věřícího vůči světu: „Nepřizpůsobujte se tomuto věku,“ ale proměňujte se (peTapopyouoůe = přetvořit vnitřní ráz) obnovou své mysli. Je zde tedy poukázáno na proces posvěcení. V těchto dvou verších je obsaženo zásadní ano a ne věřícího, na němž se buduje jeho celý život. Z této základny může zkoušet a poznávat, jak je dobrá, libá a dokonalá Boží vůle.

b) Jednota a rozličnosti v církvi - v. 3-10 Pavel vidí věřícího v jeho prostředí v Římě - dříve však, než vidí Řím, vidí církev. Znovuzrozením jsme se stali údy Těla Ježíše Krista a máme proto zcela nový vztah k těm, kteří jsou také údy. Toto organické, duchovní spojení je to nejsilnější, jaké vůbec existuje, pevnější než všechny jiné lidské svazky. Zno­ vuzrozený věřící musí tento nový celek, do nějž byl postaven, poznávat a být přetvářen tak, aby v něm mohl žít. V. 5: Mnozí jsme jedno tělo v Kristu - vzájemně jedni druhých údové (kcců = podle jednotlivce). Proto se má jednotlivý úd začlenit (v. 4). Do tohoto celku se může začlenit jenom úd, a) který vědomě poznal jednotu (v. 5), b) který uznává rozličnost darů údů (v. 6). Dary (%apio|iai;a = dary milosti) jsou rozdělovány podle milosti (Korea TT]v

624

ŘÍMANŮM

%aptv). Jsou nám jmenovány nejdůležitější dary milosti: proroctví (Tcpocpv]— TEtav), sr. 1 K 14,3, praktická služba (buxKOVta = služba, doslovně: prachem). To jsou dva nejdůležitější dary milosti: Teprve nyní navazují dary milosti, které jsou obyčejně tak žádané: v. 7-8 učení, povzbuzování (napomínání), roz­ dávání, stát v čele a starost o trpící (pomáhat s radostí!). V. 9-10: Všechny však má doprovázet láska a taktnost, která se projevuje ve vzájemné úctě. Láska nechť je srdečná jako v rodině.

c) Praktické rady - v. 11-21 Tato láska se musí projevit velmi prakticky - právě v nejmenších věcech je nejkrásnější a nejblahodámější. V. 11: neleniví, neochabující v horlivosti - vroucího ducha - Pánu sloužící každé slovo je jako drahokam, zářící ve všedním dnu. Jak praktická je boho­ služba, o které Pavel mluvil ve v. 1. Vztahuje se na všechno. Praktické rady prozrazují hlubokou životní zkušenost a niterné poznání charakteru Pána Ježíše Krista: Smýšlet jako Ježíš Kristus. Bratrský charakter se projevuje v soucitu s bratrem (v. 15). Ve vzájemném obecenství jsou i těžkosti. Cítíme je ve verších 16-17. Je však možné i v nich vítězit. Potom se apoštol obrací ještě na ty, kteří jsou vně, a připomíná údům církve kristovské jednání. V. 18: Pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. V. 20: Nový poměr k nepříteli. Právě zde se tak živě projeví charakter Ježíše Krista. Toto slovo je řečeno k věřícím uprostřed nepřátelského prostředí Říma v době Neronově. V církvi jsou přemáhající síly, které jsou větší než nenávist Říma.

3. Věřící a veřejný život - kap. 13

a) Vrchnost - v. 1-7 Život věřícího je upravován Boží vůlí. Spravedlnost je plnění Boží vůle. Boží vůlí ve veřejném životě je však vrchnost. V. 1: Není moci, leč od Boha. Vrchnost je ustanovena Bohem. V. 4: Je Božím služebníkem. V. 6: Vládcové jsou v Boží službě. To je zásadní stanovisko Písma. Vrchnost jako taková je tedy od Boha, a proto je „každý“, zvláště pak každý věřící, povinen přitakat Boží vůli, která se projevuje ve vrchnosti. Není míněn postoj k jednotlivému zástupci této moci, ale postoj k vrchnosti všeobecně. Tato slova psal Pavel věřícím do Říma v Neronově době - tedy dokonce i v době, kdy byl dočasným zástupcem vrchnosti Nero, trvá zásada: nechť je

ŘÍMANŮM

625

každý poddán vrchnosti - právě kvůli Bohu, jehož svátá vůle je nad každou vrchností. To však nevylučuje, aby věřící zaujímal stanovisko k nesprávnému jednání vrchnosti a připomínal jí, že má svou moc od Boha a proto je mu zodpovědná. Zásadní stanovisko k vrchnosti je určeno tímto slovem - i když dočasnými zástupci vrchnosti nám může být vnuceno jiné stanovisko. Právě tak jistě platí: Více sluší poslouchat Boha než lidí (Sk 5,29, KP). Zásadní kladný postoj vůči vrchnosti má pro věřícího praktické důsledky. V. 5: Proto je nutné podřizovat se. V. 6: Proto také platíte daň. Tyto jednoduché praktické předpisy jsou tedy naplněním Boží spravedlnosti v našem životě. Nesmíme si kvůli Pánu v těchto zdánlivě tak povrchních věcech zatížit svědomí. Úhrnem nás Pavel staví před „každého“ a podává jednoduché zásady našeho chování jako občanů: každého ctít!

b) Zákon - v. 8-10 Kdo je poddán, poslouchá Zákon. Boží zákon má však rozhodující význam i pro veřejný život, pro vrchnost, která je od Boha. Boží vůle a vůle vrchnosti je zásadně vyjádřena v Desateru. Souhrn přikázání je však láska, takže láska je naplněním všech přikázání. Láska jako zásada jednání ve veřejném životě! To je síla v životě národa a státu. Jaká obnova by přišla do života mnohého národa, kdyby byla láska zase skutečnou silou!

c) Chození věřícího - v. 11-14 Do této doby vždy svítí naděje věřícího: ten Den se přiblížil. Jaký obsah má toto slovo: den Ježíše Krista! Až přijde On - ta jasná Jitřenka - rozjasní se a na zemi nastane den jeho království. Současná doba je označena jako „noc“, ta však spěje ke konci. Proto je čas povstat ze spánku a vyzbrojit se pro den. Tato příprava spočívá v „odložení“ a „oblečení“ (v. 12). Odvrhnout skutky noci - obléci si odění světla a chodit „poctivě“ (KP), žít řádně. Příprava na ten velký den je shrnuta ve slově: v. 14: Oblecte se v Pána Ježíše Krista. Tím je označeno úplné sjednocení s Ježíšem Kristem - jím zakrytý - v nejdůvěmějším obecenství s ním. Potom je nemožné žít tělu, pečovat o tělo a plnit jeho žádosti (v. 14), vyhovo­ vat svým sklonům a propadat vášním (EP).

4. Věřící a bratr - kap. 14 - 15,13 Tato kapitola nás uvádí do všedního dne - slyšíme a vidíme jednotlivce, z nichž

626

ŘÍMANŮM

každý má své vlastní mínění: jeden - druhý - v. 2.5.13. Uvádí se příklad: výběr pokrmu. Viděli jsme, že církev se skládá ze Židů a z pohanů - oběma je vlastní ještě z minulosti jistý způsob života, který se jeví ve výběru pokrmu. Zásadní stanovisko věřícího k bližnímu, jaké se nám tu udává, můžeme přirozeně použít na nejrůznější otázky.

a) Každý „Pánovi“ Zásadní stanovisko je však toto: Každý bude sám postaven před Pána - všechno jednání se děje „Pánovi“. Sr. vyznání v listu Římanům: Ježíš Kristus, náš Pán. Osobní rozhodnutí se neděje před lidmi, nýbrž před Pánem. „On je Pán“ (v. 9). Před ním budou muset všichni svědčit o sobě (v. 12). Každý jednotlivec je Pánův služebník a zodpovědný pouze jemu samému (v. 10). Bude stát před soudnou stolicí Kristovou sám za sebe.

b) Nesuďte! Jestliže každý stojí před Pánem a Pánu žije nebo umírá, nemá nikdo práva soudit jiného. Jak hluboce pochopil apoštol způsob Ježíše Krista, který říká: „Ne­ suďte!“

c) Choďte v lásce! Pavel konstatuje, že žádný pokrm není nečistý (v. 14). Jak se tento farizeus vyučil v Pánově škole! Jestliže by však bratr jedl nějaký pokrm jen se špatným svědomím, nesmí to činit (v. 23). Avšak silný, který by mohl jíst všechno, nesmí kvůli lásce pohoršovat slabého svým pokrmem. Láskaje větší než svoboda.

d) Nést slabé V 15. kap. vyvozuje Pavel praktické důsledky z postoje lásky k bližnímu: nést ho a mít trpělivost se slabým bratrem (v. 5). Dává nám jen jeden příklad, který máme horlivě následovat: Ježíše Krista. Jak nádherně prosvěcuje tento úsek smýšlení Ježíše Krista, který sám se stal služebníkem obřízky. I tento oddíl končí chválou a modlitebním přáním, které nám ukazuje v Bohu naděje plnost pokoje a radosti. Smíme si je přivlastňovat skrze moc svátého Ducha.

ŘÍMANŮM

627

IX. Závěr: Pavel a církev v Římě - kap. 15,14 -16,27 a) Pavel, služebník Ježíše Krista - kap. 15,4-33 Po důležitých výkladech o základních pravdách evangelia se nyní Pavel ještě jednou obrací na církev v Římě. Osobní poznámky nám odhalují dílo Ducha svátého v Pavlovi. Ve škole Ježíše Krista se stal služebníkem Ježíše Krista. V těchto verších (15,14-33) nám Duch svátý ukazuje obraz opravdového slu­ žebníka Ježíše Krista. Povolání k službě je milost (v. 15). Kristův služebník spravuje jako kněz Boží evangelium a přináší před Boha oběť: národy. Síla služebníka není v něm samém, ale působí skrze něj Kristus - ve slově a v díle (v. 18). Moc Božího Ducha působí znamení a divý (v. 19). Neříká se, jaké divý jsou myšleny. Budou to divý života na duchu, duši a těle. Tento služebník Ježíše Krista nám dává nahlédnout i do své metody: Snažil se kázat Kristovo evangelium tam, kde ještě nebylo známo Kristovo jméno, aby nestavěl na cizí základ (v. 20). Jako služebník Ježíše Krista stojí zcela pod Pánovou vládou a v této závislosti plánuje. Má velkou touhu jít do Říma a pak později do Španělska. Ví, že přijde s plným požehnáním evangelia (v. 29). S jakou něžností jedná s církví v Římě. Raduje se, že je plná dobroty (v. 14). Nazývá to smělostí, že k nim chce hovořit (v. 15). Chce se s církví potěšit (v. 24.32). Vtahuje ji do své službě v evangeliu: Pomáhejte mi v boji svými přímluvami (v. 30). To je jednota údů Těla v Ježíši Kristu. V Pavlovi vidíme zářit ten obraz Ježíše Krista, který nám byl popsán v listu Římanům.

b) Pozdravy pro církev - kap. 16 Tato kapitola nám odhaluje velmi hluboké osobní spojení, které vázalo Pavla s jednotlivými věřícími. Máme před sebou živý vztah údů Těla. Kromě toho vidíme v těchto různých obrázcích ze života, co dokáže Kristus skrze evangelium v lidském životě. Obraz Ježíše Krista se odráží nejen - ve velkém formátu - v Pavlovi, ale i z malých obrázků životů, které tu máme, vyza­ řuje světlo Božího Syna. Pavel nejdříve představuje doručovatelku dopisu, Foibé, kterou nazývá „naše sestra“. Zdůrazňuje, že stojí ve službě církve v Kenchrejích - byly tedy i ženy povolány pro službu v církvi. Jak otcovsky a rytířsky pečuje o to, aby byla v Římě přijata „tak, jak se sluší mezi věřícími“ (KP: svátými). Nyní defiluje před Pavlovým zrakem církev v Římě. Zná tak mnoho jmen věřících přesto, že v Římě nikdy nebyl. Jak často asi procházel těmito jmény na modlitbě. Není to Pavlův modlitební seznam? S velkou láskou a zcela osobně se

628

ŘÍMANŮM

na chvíli zastavuje u většiny jmen. Dívá se hluboce do jejich bytostí, charakteri­ zuje je krátkými slovy, která svědčí o jeho ostrém zraku a o jeho láskyplném srdci. Poté, co promluvil s tak velkou otcovskou láskou, drží ochrannou ruku nad církví. Stále jsme v nebezpečí, že nás napadne nepřítel. Vidí v duchu přicházet svůdce, kteří chtějí svádět „krásnými a pobožnými řečmi“ (v. 17-18). Vidí satana, který ohrožuje církev - ví však, že Bůh pokoje brzo srazí satana pod naše nohy! Ježíš Kristus je ten, který rozdrtil hadu hlavu, a protože jsme v něm, je satan i pod našima nohama (v. 20). Pavel vyřizuje pozdravy od církve v Korintu, skrze něj a skrze dopis se svaz­ ky v církvi utužují a prohlubují. Mezi pozdravujícími připisuje Tercius, který tento dopis psal, krátké osobní slovo: „v Pánu“, to je jeho postoj víry, tak charakteristický pro jeho celý život a jednání, že i jeho pozdrav je v Pánu. (List Tercia!) Přání požehnání milosti (v. 24) je Pavlův osobní podpis. Sr. 2 Te 3,17-18. Dopis však nekončí Pavlovým podpisem, ale modlitbou a oslavováním Boha: Ježíšovo tajemství je zjeveno, proto nechť je jedinému moudrému Bohu sláva na věky. Tato vzácná závěť, tento slavný Boží dar, tedy končí ve věčnosti.

PRVNÍ LIST KORINTSKÝM

I. Všeobecně Oba listy Korintským patří k novozákonním spisům, které jsou určeny speciálně církvi. Jestliže list Římanům mluví o základu církve, podávají nám listy Korintským důležité směrnice pro budování církve. Když přirovnáme list Říma­ nům k oltáři zápalu ve stanu setkávání, stojíme v obou listech Korintským jako­ by při umyvadle, které je ze samých zrcadel a odhaluje hřích, má však již připra­ venu vodu k očištění. Jak musíme být vděčni za tu věrnost Hlavy církve a za věrnost jejího služeb­ níka Pavla, který tak hluboce pochopil a nesl nouzi sborů a vyjadřoval se k ní v Duchu svátém. Tak se skutečně dostávají do světla Božího Ducha všechny otázky, které mohly hýbat církví, a Pán nám dal v těchto listech směrnice pro zdravý život církve ve všech dobách. Církev Ježíše Krista byla postavena doprostřed světa, obklopena světem a ne­ ustále světem napadána a ovlivňována. Potřebovala tedy zcela jasné stanovisko vůči světu, pevné oddělovací a ochranné zdi a stále živou a pohotovou obranu. Oba listy Korintským chtějí církev chránit před útoky řeckého světa, list Galatským před vlivem židovského zákonictví. Oba listy Korintským nás vedou do řeckého světa a uprostřed tohoto světa vidíme církev Ježíše Krista. „Církvi Boží v Korintu“ (1,2) - toto vstupní slovo staví vedle sebe dva pojmy, které se vzájemně vylučují. Jak může církev obstát v Korintu? To skutečně je otázka, kterou se zabývají tyto dva listy. Odpověď, kterou dává Pavel, se stává mocným slovem křesťanské etiky. Apoštolská autorita určuje chování církve ve světě. V těchto listech - Korintským a Galatským - máme současně první list církevních dějin. Nahlížíme do vývoje a prvních těžkých bojů, a je nám odha­ lováno tajemství, jak církev triumfuje.

Výrazy, které se opakují Je nápadné, jak často Pavel používá plný titul pro Ježíše Krista právě na začátku 1. listu Korintským: „Pán Ježíš Kristus“ - 1,2.3.7.8.9.10. V tomto listu převládá jméno „Pán" - právě proto, aby se zdůraznila vláda Ježíše Krista (1,31; 2,8.16; 3,20; 4,4; 5,4.5; 6,13 atd.). Stále znovu klade Pavel Korintským otázku: „Nevíte?“ (3,16;5,6; 6,2.3.9.15. 16.19; 9,24) Chtěl by je povzbudit k opravdovému vědění. Pavel používá v 1. listu Korintským slovní zásobu, která se nenachází v ji­ ných listech. V tomto listu se vyskytuje 236 slov, která nikde jinde nepoužívá, a 100 slov, která nejsou použita v žádném jiném místě Bible. Z toho vidíme, že otázky, o nichž zde Pavel musí pojednávat, jsou skutečně zvláštního rázu.

630

PRVNÍ LIST KORINTSKÝM

Zvláště četná jsou místa, kde je zmínka o kříži Ježíše Krista a o jeho výkup­ ném díle. Můžeme citovat 14 zvláštních míst, kde je kříž postaven proti mylným názorům Korintských. Zmiňuje se o tom ve slovech „kříž“, „ukřižován“, „mrtvý“, „krev“, „obětovaný“. Výraz „nadutý“ se vyskytuje v tomto listu šestkrát, např. 4,6.19; 5,2; 8,1. 1. list Korintským obsahuje několik velmi důležitých kapitol NZ: Bláznovství evangelia kap. 1 a 2 Večeře Páně kap. 11 Tělo Ježíše Krista kap. 12 Láska kap.13 Vzkříšení kap. 15 1. list Korintským má tedy zcela zvláštní význam pro budování církve.

II. Církev Korint, římská kolonie na řecké půdě, měl vynikající polohu a rychle se stal střediskem obchodu a řecké kultury. Bohatství mělo za následek požitkářství, které bylo pro toto město takřka příslovečné. „Žít jako v Korintu“ znamenalo žít v luxusu a prostopášnosti. Současně byla v Korintu ve velkém rozkvětu řecká kultura a obyvatelé Korintu byli lidé samospravedliví, pyšní na své vědomosti a sebevědomí. Obyvatelstvo, které čítalo v Pavlově době asi 6 000 - 7 000, se skládalo z Reků, Římanů, Židů a obchodníků všeho druhu - Asiatů a Féničanů. Též isthmické hry proslavily Korint a přitáhly mnoho přátel. Korint bylo město vědy, požitku a sociálních rozdílů mezi bohatými a chudými. V tomto městě zvěstoval Pavel evangelium s velkou mocí. Kříž tvoří ostrý protiklad ke všemu, co Korint znamenal. Pavel přišel do Korintu v roce 52 nebo 53 na své druhé misijní cestě po těžkých zkušenostech v Athénách (Sk 18,1-18). Nejdříve byl sám a vydělával si na živobytí jako výrobce stanů v domě Akvily a Priscilly, kteří krátce předtím uprchli z Říma, protože tam nastalo pronásledování Židů. Když přišel Timoteus a Silas, věnoval se Pavel ještě víc kázání evangelia (Sk 18,5). Povstání Židů jej přinutilo odebrat se do Justova domu a učit tam vedle synagogy. Zůstal tam jeden a půl roku, a tak dostal právě tento sbor pravý základ křesťanského učení. Jak důležité to jistě bylo v tehdejších poměrech v Korintu, aby právě tento sbor dostal zdravý základ. Pro obtížnost úkolu je příznačné, že Pavel obdržel posilnění od samého Pána (Sk 18,9-10). Když Pavel konečně po těžkém pronásledování opustil město, zanechal tu kvetoucí církev, která se skládala z malé části obrácených Židů, hlavně však z Řeků. Zprávy ze Sk 18 a z 1 K úplně souhlasí. Krispus, prvý, koho Pavel po příchodu Timotea pokřtil: Sk 18,8; 1 K 1,14 Sosthenes: Sk 18,17; 1 K 1,1

PRVNÍ LIST KORINTSKÝM

631

Obrácení Židé jako údy církve: Sk 18,4.8; 1 K 1,24; 7,18; 9,20-21; 12,13 Pavlovy úzkosti'. Sk 18,9-11; 1 K 2,1-3

III. Autor Zakladatel sboru je tedy též autorem tohoto listu. Pavel opustil Korint v roce 53 a vrátil se přes Efez (Sk 18,19) do Jeruzaléma a Antiochie (Sk 18,21-22). Od­ tamtud nastoupil svou třetí misijní cestu, asi v letech 53-54. Přišel okolo roku 54-57 do Efezu, kde sloužil tři roky (Sk 19,1; 20,31). Měl v úmyslu odsud navštívit sbor v Korintu. Aby svůj příchod připravil, poslal do Korintu Timotea a Erasta (Sk 19,21-22; 1 K 4,17), pravděpodobně s dopisem, který se nám neza­ choval. Mezitím však obdržel zprávy o poměrech ve sboru (16,17; 1,11), takže změnil svůj plán. Místo toho, aby tam šel sám, poslal druhý dopis, kterým je tedy náš 1. list Korintským. Tímto listem chce uspořádat poměry ve sboru, od­ povědět na jeho otázky a oznámit svůj brzký příchod (16,5-11).

IV. Podnět k napsání listu Korintský sbor byl stále v nebezpečí, že by do něho mohl znovu vniknout „Korint", nebo že by se mohly znovu objevit pozůstatky korintského smýšlení: nemravnost a zaměření na časný život. Po Pavlovi přišel do sboru Apollo a velmi ovlivnil zejména vzdělance (Sk 18,24-28; 1 K 1,12; 3,4-6). Zdálo se, že tím dokonce utrpěla apoštolská autorita Pavla (1 K 4,6). Do sboru vnikl též judaismus (1,12). Noví učitelé chtěli zavést křesťanskou víru, která by měla porozumění s řec­ kým smýšlením a omlouvala by hříchy těla. Zdůrazňovali zejména vědění a pů­ sobení ducha. Důsledkem těchto vlivů byl značně znepokojující stav sboru, což se jevilo takto: > různice > nemravnost a lehkomyslnost > vychladnutí lásky, nepořádek v bohoslužbě > přeceňování duchovních darů > nedbání skutečnosti zmrtvýchvstání Ježíše Krista Do sboru tedy pronikl Korint: lidské vědění - tělesnost - neuspořádané chození Pavel chce v tomto listu narýsovat ostrou dělící čáru mezi Korintem a věří­ cími, mezi světem a církví. Řecký člověk a nový člověk v Ježíši Kristu - svět jako lidské společenství a církev jako Boží společenství stojí ostře a neslučitelně proti sobě.

632

PRVNl LIST KORINTSKÝM

V. Rozdělení Úvod: Základ církve, kap. 1,1-9 1. Lidská moudrost a Boží moudrost, kap. 1,10 - 4,20 2. Lidská morálka a Boží morálka, kap. 5,1 - 10,33 3. Lidský pořádek a Boží pořádek, kap. 11-14 4. Evangelium o Kristu podle Písma, kap. 15 5. Závěr: kap. 16

VI. Obsah Klíčový verš: 1,30 Úvod (1,1-9) mocně a přesvědčivě hovoří o bohatství, které je tu v Kristu a jež i Korinťané přijali skrze víru, neboť nikdy nejsou káráni pro svou nevěru. Úvod stojí ve zvláštním protikladu k pokračování listu, které vynáší na světlo tolik nedostatků. Vidíme v tom zřetelně rozdíl mezi postavením věřícího v Kristu a stavem věřícího.

1. Lidská moudrost a Boží moudrost - kap. 1,10 - 4,20 Lidská moudrost je v ostrém protikladu k Boží moudrosti; lidská moudrost pochází z člověka, zdola, avšak Boží moudrost je shora, od Boha. Proto vysoce převyšuje lidskou moudrost!

Převaha Boží moudrosti - kap. 1 1,21 Svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. V této kapitole je ukázána bezmocnost lidské moudrosti, která nemá žádnou sílu. Moc Boží moudrosti je však Ježíš Kristus a slovo jeho kříže. Sláva Boží moudrosti - kap. 2 Sláva Boží moudrosti se zjevila v Ježíši, v tom ukřižovaném. On je Pán slávy a vede mnohé k slávě. 2,7 Tajemná, skrytá Boží moudrost, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.

Působení lidské moudrosti: Různice - kap. 1,10-17; 3,1-23 Kde panuje lidská moudrost, tam je stranickost, neboť každý chce všechno vědět lépe, než ten druhý. 3,21 A tak ať se nikdo nechlubí lidmi.

PRVNl LIST KORINTSKÝM

633

Je třeba správně stavět ve vnitřní jednotě na pravém základu, aby dílo zůstalo.

Poníženost apoštola a sláva jeho služby - kap. 4

Zárukou spásy nejsou lidé, ale jedině Pán. Lidé, apoštolově, jsou služebníci, kteří nejsou posláni k tomu, aby byli oslaveni, ale aby nesli pohanění evangelia. 4,9 Bůh nás představil jako poslední, nejmenší ze všech.

2. Lidská morálka a Boží morálka - kap. 5,1 - 10,33 Řecký člověk má svou vlastní morálku, která říká: Co se líbí, je dovoleno. Jak zcela jiná je Boží morálka, která je čistá a pravdivá.

Smilstvo v církvi - kap. 5

Apoštol ostře kárá hřích smilstva a napomíná sbor, aby vyčistil starý kvas. 5,7 Odstraňte starý kvas. Duch svárlivosti v církvi - kap. 6 I ve svých obchodních záležitostech přijal sbor způsob světa. Soudí se vzájemně a tahají bratry před světské soudy. 6,9 Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemyl­ te se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. Tato povaha nemůže zdědit Boží království, proto poukazuje Pavel na povahu pravé církve - každý věřící je svátý chrám svátého Ducha. Poté, co apoštol pokáral dva nejtěžší hříchy sboru - smilstvo a svárlivost, při­ stupuje k otázkám, které mu položila církev:

Morálka v manželském životě - kap. 7

Život mimo manželství i v manželství má být v Pánu. 7,39 . . . ale jen v Kristu. Pro těžkosti doby doporučuje Pavel zvláštní opatření: lépe je zůstat bez man­ želství. Ohled na bratra při obětování modlám - kap. 8 Jelikož neexistují žádní bohové, je jen pravý, živý Bůh, nemá ani to, co bylo obětováno modlám, žádný zvláštní význam pro vědoucího a věřícího. Mohl by tedy klidně jíst, ale nad svobodou věřících stojí láska, která vyžaduje ohled na slabého bratra. 8,9 Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.

634

PRVNÍ LIST KORINTSKÝM

Apoštolův příklad - kap. 9 Má moc jednat podle svobody Božích dětí, aleje vázán láskou. 9,19 Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Jde o víc než o prosazení osobní svobody - jde o běh k cíli, při němž se člověk zdržuje všeho, co by mu v tom mohlo bránit (9,25).

Nedávat pohoršení - kap. 10

Je nutné chodit bez urážky pro druhého, neboť jde o jeho věčnou spásu. 10,32 Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží.

3. Lidský pořádek a Boží pořádek - kap. 11-14 Svévolí v chování jednotlivce se sbor dostal do nepořádku. Apoštol chce ve sboru znovu nastolit pořádek. Boží pořádek mezi mužem a ženou v církvi - kap. 11,1-16

Žena se má bezpodmínečně podřídit mravu a nečinit nic, co se nehodí. Zvláště, když se modlí a zvěstuje, má to činit, Jak se sluší“. Boží pořádek při Večeři Páně - kap. 11,17-34

Různice ve sboru jsou zjevné zejména při Večeři Páně, kdy sbor dělí; také rozdíl mezi bohatými a chudými způsobuje problémy. Apoštol vážně doporučuje, aby si Večeře Páně více vážili a důstojněji užívali. 11,28 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě od­ souzení.

Boží pořádek při používání duchovních darů - kap. 12 Lidská všetečnost vedla k tomu, že byla přeceňována vnější znamení Ducha svátého a duchovní dary byly používány k sebeoslavení. Církev je však jedno tělo a každý úd se má začlenit se svým zvláštním darem. 12,7 Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

Chvála lásky - kap. 13 Výše však než duchovní dary stojí láskaje vzácnější cestou k dokonalosti. 13,13 ... ale největší z té trojice je láska.

Boží pořádek v bohoslužbě - kap. 14 Mluvení jazyky a prorokování v jejich zvláštním pořádku a použití v boho­ službě. V. 2. a 3. (mluvení jazyky bez výkladu není v církvi k ničemu užitečné, proroctví = zvěstování je důležitější). Mluvení jazyky je znamením pro nevěřící, prorokování je nutné pro věřící. Při mluvení jazyky a prorokování má hovořit je­

PRVNÍ LIST KORINTSKÝM

635

den po druhém (v. 27.31). Ženy však nemají ve sboru mluvit jazyky a nemají hovořit spolu s muži ani mezi sebou (v. 34.35). 14,40 Všechno ať se děje slušně a spořádaně.

4. Evangelium o Kristu podle Písma - kap. 15 Když apoštolova ruka uvedla nešvary ve sboru na pravou míru, přichází apoštol k vlastní zvěsti listu: 15,1-4 Kristus zemřel, byl pochován a vstal z mrtvých podle Písem. V Korintu se šířily řeči, že není vzkříšení mrtvých (v. 12). Apoštol jim říká, že potom ani Kristus nevstal z mrtvých (v. 13). Jestliže však nevstal z mrtvých, nejsme vykoupeni (v. 14). Jak důležité je tedy zmrtvýchvstání Ježíše Krista, o němž apoštol svědčí! Svědkové Zmrtvýchvstalého - v. 5-9 Pořadí zmrtvýchvstání - v. 20-28 Význam zmrtvýchvstání - v. 29-34 Vzhled zmrtvýchvstalého těla - v. 35-54