142 15 9MB
Czech Pages [1650] Year 2024
David Graeber a David Wengrow ÚSVIT VŠEHO Nová historie lidstva Copyright © David Graeber and David Wengrow, 2021 Cover © Rothfos & Gabler, Hamburg. Using an image from Shutterstock/Pranch Photo © Kalpesh Lathigra Podle anglického originálu The Dawn of Eve‐ rything vydalo v edici H!story nakladatelství Jan Melvil Publishing v Brně roku 2024. Žádná část této knihy nesmí být nijak použita či reprodukována bez písemného svolení, s výjimkou případů krátkých citací jako součásti kritických článků a recenzí. Překlad Viktorie Hanišová Odpovědná redaktorka Vendula Kusá Jazykový redaktor Aleš Antošík Šéfredaktor Marek Vlha Pozice: 0/1000
Redakční spolupráce Jitka Vlha Stříšková Odborná konzultace překladu Jan Kolář, Marek Vlha, Jeffrey A. Vanderziel, Danuša Čižmíková, Vlastimil Křivan Grafická úprava a sazba David Dvořák Obálka Rothfos & Gabler, Hamburg Fotografie autorů Kalpesh Lathigra Jazyková korektura Vilém Kmuníček E-kniha Alena Zachová, Roman Kříž Jan Melvil Publishing, s. r. o. Melvil.cz Chyby a připomínky: melvil.cz/chyby Recenze a pochvaly: melvil.cz/kniha-usvit-vseho, libise[email protected] © Jan Melvil Publishing, 2024 ISBN 978-80-7555-205-1
Pozice: 1/1000
Verze e-knihy: 1.0
Pozice: 1/1000
Seznam map a schémat
Seznam map a schémat
1. Severní Amerika podle etnologů na počátku dvacátého století (vsazený obrázek: Etno‐ lingvistická „nárazníková zóna“ severní Ka‐ lifornie) (Podle C. D. Wisslera /1913/, „The North Ame‐ rican Indians of the Plains“, Popular Science Monthly 82; A. L. Kroebera /1925/, Handbook of the Indians of California. Bureau of American Ethnology Bulletin 78. Washington, DC: Smi‐ thsonian Institution.) Pozice: 2/1000
Seznam map a schémat
2. „Úrodný půlměsíc“ blízkovýchodních neoli‐ tických zemědělců ve světě mezolitických lovců a sběračů, 8500–8000 před naším le‐ topočtem (Upraveno podle původní mapy: A. G. Sherratt, s laskavým svolením S. Sherratt.) 3. Nezávislá centra domestikace rostlin a zvířat (Upraveno podle původní mapy, s laskavým svolením D. Fullera.) 4. Nebelivka: pravěká „megalokalita“ v ukrajin‐ ské lesostepi (Na základě původní mapy, kterou nakreslil Y. Beadnell podle údajů D. Hala; s laskavým svo‐ lením J. Chapmana a B. Gaydarské.) 5. Teotihuacán: obytné komplexy v okolí hlavních staveb v centrálních okrscích (Upraveno podle R. Millona /1973/, The Teotihuacán Map. Austin: University of Texas Pozice: 3/1000
Seznam map a schémat
Press, s laskavým svolením Teotihuacan Mapping Project a M. E. Smithe.) 6. Některá klíčová archeologická naleziště v povodí řeky Mississippi a v přilehlých regi‐ onech (Převzato z původní mapy, s laskavým svo‐ lením T. R. Pauketata.) 7. Nahoře: Uspořádání různých klanů (1–5) v osedžské vesnici. Dole: Rozdělení zástupců stejných klanů ve srubu při hlavním rituálu (Podle A. C. Fletcher a F. La Flescheho /1911/, „The Omaha tribe“, Twenty-seventh Annual Report of the Bureau of American Ethnology, 1905–1906. Washington D.C.: Bureau of Ameri‐ can Ethnology; a F. La Flesche /1939/, „War Ce‐ remony and Peace Ceremony of the Osage In‐ dians“, Bureau of American Ethnology Bulletin 101. Washington US Government.) Pozice: 3/1000
Předmluva a věnování
Předmluva a věnování (od Davida Wengrowa)
D
avid Rolfe Graeber zemřel 2. září 2020 ve věku padesáti devíti let, pouhé tři týdny po dokončení této knihy, která nás zaměstnávala více než dekádu. Začalo to jako odbočka od našich „vážnějších“ akademických povinností: jako ex‐ periment, cosi na způsob hry, v níž se antropolog a archeolog pokoušejí zrekonstruovat velkou deba‐ tu o dějinách lidstva, která v našem oboru dříve bývala vcelku běžná. My jsme se však do ní pustili s moderními důkazy. Nestanovili jsme si žádná pravidla ani termín odevzdání. Psali jsme, kdykoli Pozice: 4/1000
Předmluva a věnování
jsme měli čas a chuť, a postupně se z práce stala denní rutina. V posledních letech před dokončením projekt nabral na obrátkách, a tak jsme spolu hovo‐ řili nezřídka dvakrát i třikrát denně. Často jsme ztráceli přehled o tom, kdo přišel s jakým nápadem nebo souborem faktů a příkladů. Všechno jsme pře‐ souvali „do archivu“, který rychle přerostl rozsah jedné knihy. Výsledkem tak není mozaika, ale sku‐ tečná syntéza. Cítili jsme, jak se naše styly psaní a způsoby myšlení sbližují, až se naše spolupráce sli‐ la v jediný proud. Jakmile jsme si uvědomili, že in‐ telektuální pouť, na niž jsme se vydali, ještě nechce‐ me ukončit a že řada z konceptů představených v té‐ to knize si zaslouží další rozvedení a příklady, na‐ plánovali jsme si, že napíšeme ne jedno, ale přinej‐ menším tři pokračování. První kniha však musela někde skončit, a tak 6. srpna ve 21.18 David Graeber s výstižností charakteristickou pro tweety (a za po‐ moci volné citace písně „Soul Kitchen“ Jima Morri‐ sona) oznámil, že práce je hotová: „Můj mozek se zdá být pohmožděn strnulým překvapením.“1 Práci Pozice: 4/1000
Předmluva a věnování
na knize jsme ukončili stejným způsobem, jakým jsme ji začali: rozhovorem plným návrhů putujících neustále tam a zpátky a pročítáním, sdílením a ko‐ mentováním stejných zdrojů, a to až do pozdních nočních hodin. David byl mnohem víc než jen antropolog. Byl to aktivista a veřejně činný intelek‐ tuál s mezinárodní reputací, který se snažil žít pod‐ le svých představ o sociální spravedlnosti a svobo‐ dě, čímž dával naději utlačovaným a bezpočet dalších inspiroval k následování. Kniha je věnová‐ na láskyplné vzpomínce na Davida Graebera (1961– 2020), a jak si přál, jeho rodičům Ruth Rubinstein Graeber (1917–2006) a Kennethu Graeberovi (1914– 1996). Nechť společně odpočívají v pokoji.
Pozice: 5/1000
Poděkování
Poděkování David Wengrow
S
mutné okolnosti mě donutily, abych napsal poděkování bez Davida Graebera. Zanechal po sobě manželku Niku. Po Davidově odchodu ná‐ sledovaly mimořádné projevy smutku, které spojily lidi napříč kontinenty, společenskými třídami a ideologickými hranicemi. Deset let společného psaní a přemýšlení je dlouhá doba a není mým úko‐ lem hádat, komu by David chtěl poděkovat. Jeho společníci na cestě, která vedla ke vzniku této kni‐ hy, určitě vědí, že jde právě o ně a jak moc si jejich podpory, péče a rad vážil. Jednou věcí jsem si jistý: Pozice: 6/1000
Poděkování
tato kniha by nevznikla – nebo aspoň zdaleka ne v této podobě – bez inspirace a energie Melissy Fla‐ shman, naší moudré konzultantky, která nám po‐ skytovala rady kdykoli a o čemkoli, co se týkalo lite‐ ratury. V Ericu Chinskim z vydavatelství Farrar, Straus and Giroux a Thomasi Pennovi z Penguin UK jsme našli skvělý redakční tým a skutečné inte‐ lektuální partnery. Srdečně děkujeme Debbie Book‐ chin, Alpě Shah, Erhardu Schüttpelzovi a Andree Luka Zimmerman za zanícené zásahy do našich myšlenkových pochodů v průběhu řady let. Za štěd‐ ré a odborné vedení v různých aspektech knihy patří dík: Manuelu Arroyovi-Kalinovi, Elizabeth Baquedano, Noře Bateson, Stephenu Berquistovi, Nurit Bird-David, Maurici Blochovi, Davidu Car‐ ballovi, Johnu Chapmanovi, Luizi Costovi, Phi‐ lippu Descolovi, Aleksandru Diachenkovi, Kevanu Edinboroughovi, Dorianu Fullerovi, Bisserce Gay‐ darské, Colinu Grierovi, Thomasi Grisaffimu, Chri‐ si Hannovi, Wendy James, Megan Laws, Patricii McAnany, Barbaře Alici Mann, Simonu Martinovi, Pozice: 6/1000
Poděkování
Jensi Notroffovi, Josému R. Oliverovi, Mikeu Parkeru Pearsonovi, Timothymu Pauketatovi, Matthewovi Popeovi, Karen Radner, Natashe Reynolds, Marshallu Sahlinsovi, Jamesi C. Scot‐ tovi, Stephenu Shennanovi a Michele Wollsto‐ necroft. Řada z tezí v této knize byla nejprve prezentová‐ na na přednáškách a v akademických časopisech: raná verze druhé kapitoly původně vyšla ve fran‐ couzštině pod názvem „La sagesse de Kandiaronk: la critique indigène, le mythe du progrès et la naissance de la Gauche“ (La Revue du MAUSS); část třetí kapitoly se nejprve objevila v přednášce jako „Farewell to the ‚childhood of man‘: ritual, seaso‐ nality, and the origins of inequality“ (Henry Myers Lecture z roku 2014, Journal of the Royal Anthropolo‐ gical Institute); část čtvrté kapitoly pod názvem „‚Many seasons ago‘: slavery and its rejection among foragers on the Pacific Coast of North Ame‐ rica“ (American Anthropologist); a část osmé kapi‐ toly jako „Cities before the state in early Eurasia“ Pozice: 7/1000
Poděkování
(Jack Goody Lecture z roku 2015, Max Planck Institu‐ te for Social Anthropology). Děkujeme řadě akademických institucí a vě‐ deckých týmů, které nám umožnily promluvit a diskutovat o tématech obsažených v této knize, zvláště Enzu Rossimu a Philippu Descolovi za památné chvíle na Amsterodamské univerzitě a Collège de France. James Thomson (bývalý šéfre‐ daktor časopisu Eurozine) nám jako první umožnil sdílet naše myšlenky s širší veřejností díky otištění eseje „How to change the course of human history (at least, the part that’s already happened)“, kterou odhodlaně přijal, zatímco jiná média se zdráhala. Děkujeme také řadě překladatelů, kteří již pomohli rozšířit okruh čtenářů knihy, a Kelly Burdick z Lapham’s Quarterly, že do zvláštního vydání o problematice demokracie přijala náš příspěvek, v němž jsme vyjádřili některé myšlenky, které naleznete v deváté kapitole. Od samého začátku jsme – David i já – výsledky své práce na knize zapojovali také do výuky, a to Pozice: 7/1000
Poděkování
v rámci antropologického ústavu na London School of Economics a v archeologickém institutu na University College London. Proto bych za nás oba rád poděkoval za řadu postřehů a myšlenek studen‐ tům, které jsme v posledních letech učili. Martin, Judy, Abigail a Jack Wengrowovi stáli po mém boku na každém kroku této pouti. Můj poslední a nej‐ hlubší dík patří Ewě Domaradzké za poskytnutí té nejostřejší kritiky i nejoddanější podpory, jakou si partner může přát. Přišla jsi do mého života, stejně jako David a tato kniha: „Déšť náhle vytrysklý ze vzduchu, bušící do holých stěn slunce... Déšť, déšť na suchu.“
Pozice: 8/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
1
Sbohem, dětství lidstva
Aneb proč toto není kniha o původu ne‐ rovnosti Tato nálada se dá vycítit všude, v politice, společnosti i filozofii. Žijeme v čemsi, čemu Řekové říkali καιρóς (kairos) – v příhodné době pro „metamorfózu bohů“, tj. fundamentálních principů a symbolů. - C. G. Jung, The Undiscovered Self (Neodhalené já, 1958) Pozice: 9/1000
V
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ětší část dějin lidstva je pro nás nadobro ztracena. Náš druh, Homo sapiens, existuje nejméně 200 000 let, ale o většině této doby nemá‐ me prakticky žádné znalosti. Kupříkladu v seve‐ rošpanělské jeskyni Altamira lidé vytvářeli malby a rytiny v průběhu nejméně 10 000 let, zhruba mezi lety 25 000 a 15 000 před naším letopočtem. V té do‐ bě se pravděpodobně odehrála řada dramatických zvratů, nicméně ve většině případů nemáme možnost zjistit, o jaké události se jednalo. Pro většinu lidí tato skutečnost není důležitá, protože se nad dějinami lidstva stejně skoro ne‐ zamýšlejí. Chybí jim k tomu pádný důvod. Pokud si takovou otázku vůbec položí, obvykle se snaží zjis‐ tit, proč se svět zdá být v takovém nepořádku a proč se lidé k sobě tak často chovají špatně – jaké mají dů‐ vody k válkám, hamižnosti, vykořisťování a syste‐ matické lhostejnosti k utrpení druhých. Byli jsme takoví vždycky, nebo se v určitém okamžiku něco zásadně pokazilo? Pozice: 9/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
V podstatě jde o teologickou debatu. Základní otázka zní: Jsou lidé od přírody dobří, nebo zlí? Když se nad tím však zamyslíte, takto postulovaná otázka nedává příliš smysl. „Dobro“ a „zlo“ jsou čis‐ tě lidské koncepty. Nikoho by nikdy nenapadlo ře‐ šit, jestli jsou ryby nebo stromy dobré, či zlé, pro‐ tože „dobro“ a „zlo“ jsou pojmy, které si lidé vymys‐ leli, aby se mohli navzájem srovnávat. Z toho vy‐ plývá, že spor, jestli jsou lidé od přírody dobří, nebo zlí, je stejně nesmyslný jako spor, jestli jsou lidé v zásadě hubení, nebo tlustí. Nicméně v případech, kdy se lidé nad ponau‐ čením z dávných dějin zamýšlejí, se otázky tohoto druhu skoro vždy objeví. Všichni známe odpověď, kterou nabízí křesťanství: lidé kdysi žili ve stavu ne‐ vinnosti, ale nechali se poskvrnit prvotním hří‐ chem. Chtěli jsme se podobat Bohu a stihl nás za to trest, takže teď žijeme v padlém stavu a doufáme v budoucí vykoupení. Oblíbenou verzí tohoto pří‐ běhu je dnes obvykle nějaká aktualizovaná verze eseje O původu nerovnosti mezi lidmi Jeana-Jacquesa Pozice: 10/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
Rousseaua z roku 1754. V příběhu se tvrdí, že kdysi dávno jsme byli lovci a sběrači, kteří žili v malých tlupách v prodlouženém stavu dětské nevinnosti. Tyto tlupy byly rovnostářské – mohly takové být právě proto, že byly malé. Teprve po „zemědělské revoluci“, a následně ještě ve větší míře se vzestu‐ pem měst, tento šťastný stav dospěl ke svému konci a na scénu vstoupila „civilizace“ a „stát“ – což s se‐ bou neslo i vznik psané literatury, vědy a filozofie, ale zároveň i takřka všeho špatného v lidském živo‐ tě: patriarchátu, stálých armád, masových poprav a úmorné byrokracie, která po nás vyžaduje, abychom značnou část života strávili vyplňováním formulářů. To je samozřejmě velmi hrubé zjednodušení, ale tento příběh se zdá být skutečně tím prvním, který vytane na mysli pokaždé, když někdo – od psycho‐ logů práce až po teoretiky revoluce – tvrdí něco ve smyslu, že „lidé bezpochyby strávili většinu evo‐ lučních dějin v deseti- až dvacetičlenných skupin‐ kách“ nebo že „zemědělství bylo možná největší Pozice: 10/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
chybou lidstva“. A jak uvidíme, mnoho populárních autorů takto argumentuje zcela otevřeně. Problém spočívá v tom, že každý, kdo k tomuto poněkud depresivnímu pohledu na dějiny hledá alternativu, brzy zjistí, že jediná možnost je ve skutečnosti ještě horší: když ne Rousseau, tak Thomas Hobbes. Hobbesův Leviathan, který vyšel v roce 1651, je v mnoha ohledech základním textem moderní poli‐ tické teorie. Vychází z předpokladu, že lidé jsou so‐ becká stvoření, a proto původní stav přirozenosti nebyl v žádném případě nevinný, ale musel být naopak „osamělý, ubohý, ošklivý, zvířecí a krátký“ – v podstatě válečný stav, kdy bojoval každý s kaž‐ dým. Hobbesián tvrdí, že pokud k nějakému pokroku došlo, stalo se tak především právě díky represivním mechanismům, na něž si Rousseau stě‐ žoval: díky vládám, soudům, byrokracii a policii. Tento pohled na věc existuje už dlouho. I z toho dů‐ vodu anglická slova politics (politika), polite (slušný) a police (policie) znějí podobně – všechna jsou odvo‐ zena od řeckého slova polis (město), které je Pozice: 11/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ekvivalentem latinského civitas, z něhož je odvo‐ zeno slovo civility (zdvořilost) a civic (občanský), stejně jako moderní chápání slova civilization (civi‐ lizace). Lidská společnost je podle tohoto názoru založe‐ na na kolektivním potlačování přízemnějších in‐ stinktů, které je o to potřebnější, žijí-li ve velkém počtu na jednom místě. Novodobý hobbesián by tu‐ díž tvrdil, že většinu našich evolučních dějin jsme sice strávili v malých tlupách, které spolu vycházely hlavně díky společnému zájmu na přežití potomků (evoluční biologové by to nazvali „rodičovskou in‐ vesticí“), nicméně že ani tyto skupiny se v žádném případě nezakládaly na rovnosti. Podle této verze vždy existoval nějaký „alfa samec“, vůdce. Hierar‐ chie, nadvláda a cynické vlastní zájmy vždy tvořily základ lidské společnosti. Jen jsme kolektivně po‐ chopili, že je pro nás výhodné upřednostňovat naše dlouhodobé zájmy před krátkodobými instinkty, nebo lépe řečeno vytvářet zákony, které nás nutí omezovat naše nejhorší pudy na společensky uži‐ Pozice: 12/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
tečné oblasti, jako je ekonomie, a zakazují je kdekoli jinde. Čtenář této knihy pravděpodobně dokáže z její‐ ho tónu vycítit, že se autorům volba mezi těmito dvěma alternativami nezamlouvá. Naše výhrady vůči této dichotomii lze rozdělit do tří širších ka‐ tegorií. Jako popis obecného průběhu dějin lidstva tyto alternativy: 1. jednoduše nejsou pravdivé; 2. mají strašlivé politické důsledky; 3. dělají minulost zbytečně nezajímavou. Tato kniha je pokusem o odvyprávění na‐ dějnějšího a zajímavějšího příběhu – takového, kte‐ rý zároveň podává přesnější výčet všeho, co vý‐ zkum v předchozích desetiletích přinesl. Částečně se jedná o shrnutí důkazů, které se nashromáždily v archeologii, antropologii a příbuzných oborech. Jsou to důkazy, jež umožňují zcela nový popis toho, jak se lidská společenství vyvíjela v uplynulých Pozice: 12/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
zhruba 30 000 letech. Takřka všechny tyto výzkumy se obracejí proti zaběhlému narativu, nicméně nejpozoruhodnější zjištění se až příliš často omezují na odborné kruhy nebo po nich musíme pátrat mezi řádky vědeckých publikací. Jen pro představu, jak odlišný je nově vznikající obrázek: v současnosti je zřejmé, že lidská společen‐ ství se před zavedením zemědělství neomezovala na malé rovnostářské tlupy. Svět lovců a sběračů, kte‐ rý existoval před zemědělskou revolucí, byl naopak plný odvážných společenských experimentů a podobal se karnevalovému průvodu politických zřízení v mnohem větší míře, než jak tvrdí fádní abstrakce evoluční teorie. Zemědělství zase nezna‐ menalo počátek soukromého vlastnictví ani ne‐ zvratný krok k nerovnosti. Ve skutečnosti byla řada prvních zemědělských společenství relativně svo‐ bodná, co se týká postavení a hierarchie. A ani vznik měst nevytesal třídní rozdíly do kamene: pře‐ kvapivě vysoký počet prvních měst byl uspořádán podle značně rovnostářských principů bez potřeby Pozice: 13/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
autoritářských vůdců, ambiciózních politiků-vá‐ lečníků, a dokonce i panovačných úředníků. Informace tohoto druhu přicházejí ze všech kou‐ tů světa. Výsledkem je, že badatelé začali etno‐ grafické a historické materiály zkoumat v novém světle. Díky tomu se nasbíraly střípky, z nichž se da‐ jí vytvořit zcela odlišné světové dějiny – zatím však zůstávají skryty všem kromě několika privilego‐ vaných odborníků (a dokonce i ti často váhají, než opustí svou malou část skládačky, aby porovnali své poznámky s ostatními mimo svou specifickou podoblast). Cílem této knihy je složit některé dílky skládačky s plným vědomím skutečnosti, že nikdo ještě nemá k dispozici celé puzzle. Úkol je to ohrom‐ ný a otázky s ním spojené jsou natolik důležité, že budeme potřebovat roky výzkumu a debat, než za‐ čneme vůbec chápat skutečné důsledky obrazu, jenž se před námi rýsuje. Nastartování tohoto pro‐ cesu však považujeme za naprosto zásadní. Jedna skutečnost nám začne být zřejmá okamžitě: převlá‐ dající „velký obraz“ dějin – sdílený moderními za‐ Pozice: 13/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
stánci Hobbese a Rousseaua – nemá s fakty téměř nic společného. Pro pochopení nových informací, které máme nyní před očima, ale nestačí jen shromáždit a protřídit obrovské množství dat. Nutný je i konceptuální posun. Pro tento posun je zapotřebí vystopovat některé prvotní kroky, které vedly k našemu modernímu pojetí sociální evoluce: k myšlence, že lidská spole‐ čenství lze seřadit podle vývojových stadií, z nichž každé má své vlastní charakteristické technologie a formu organizace (lovci a sběrači, zemědělci, městská průmyslová společnost a tak dále). Zjistí‐ me, že tyto představy mají své kořeny v konzerva‐ tivním odporu vůči kritice evropské civilizace, kte‐ rá se začala prosazovat v prvních desetiletích osm‐ náctého století. Počátky této kritiky však nenajde‐ me mezi filozofy osvícenství (ačkoli i oni ji zpočátku obdivovali a napodobovali), ale mezi domorodými komentátory a pozorovateli evropské společnosti, jako byl huronsko-wendatský indiánský státník Pozice: 14/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
Kondiaronk, kterým se bude více zabývat následu‐ jící kapitola. Opětovné přezkoumání toho, co nazýváme „domorodou kritikou“, znamená brát vážně pří‐ spěvky k sociálnímu myšlení pocházející z oblastí mimo evropský kánon, a to zejména od původních amerických národů, jimž západní filozofové ob‐ vykle přisuzují úlohu buď andělů, nebo ďáblů dějin. Oba póly vylučují jakoukoli skutečnou možnost in‐ telektuální výměny, nebo dokonce dialogu: je stejně tak těžké diskutovat s někým, kdo je považován za ďábelskou postavu, jako s tím, kdo je pokládán za božské stvoření, jelikož cokoli, co si myslí nebo pro‐ hlásí, bude pravděpodobně považováno buď za ire‐ levantní, nebo naopak za příliš hlubokomyslné. Většina lidí, kterými se budeme v této knize za‐ bývat, je již dávno po smrti, a nemáme tedy možnost si s nimi povídat. Přesto jsme rozhodnuti sepsat dávné dějiny tak, jako by se skládaly z lidí, s nimiž by bylo možné hovořit, když ještě žili – kteří Pozice: 15/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
neexistují jen v podobě modelů, exemplářů, loutek nebo hraček jakéhosi neúprosného zákona dějin. V historii zajisté existují trendy. Některé jsou vlivné – jde o natolik silné proudy, že je velmi ob‐ tížné proti nim plavat (i když se vždycky najdou ta‐ cí, kteří to dokážou). Ale jediné „zákony“ jsou ty, které si sami vytváříme. A právě to nás přivádí k druhé námitce.
PROČ MAJÍ HOBBESOVA A ROUS‐ SEAUOVA VERZE DĚJIN LIDSTVA STRAŠLIVÉ POLITICKÉ DŮSLEDKY Politické důsledky hobbesiánského modelu si žádají podrobnější rozvedení. Základním předpokladem našeho ekonomického systému je, že lidé jsou v jádru poněkud zlé a sobecké bytosti, které se roz‐ hodují z cynických a egoistických pohnutek, a ne na základě altruismu nebo spolupráce – a z toho důvo‐ Pozice: 15/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
du je naší největší nadějí sofistikovanější vnitřní a vnější kontrola naší údajně vrozené tendence k hromadění a obohacování se. Rousseauovský pří‐ běh o lidstvu, které se z prvotního stavu rovnostář‐ ské nevinnosti propadlo do nerovnosti, sice působí optimističtěji (přinejmenším původní stadium, ze kterého se lidé zřítili, bylo o mnoho lepší), nicméně v dnešní době je využíván hlavně proto, aby nás přesvědčil, že ačkoli systém, v němž žijeme, může být nespravedlivý, ve skutečnosti s tím nemůžeme nic dělat, nanejvýš provést kosmetické změny. Samotný výraz „nerovnost“ je v tomto ohledu vel‐ mi výmluvný. Od finanční krize v roce 2008 a následných dra‐ matických změn se otázka nerovnosti – a její dlouhá historie – stala jedním z hlavních témat diskusí. Mezi intelektuály, a do jisté míry i mezi politickými třídami, došlo k určitému konsenzu, že míra soci‐ ální nerovnosti se utrhla ze řetězu a že většina svě‐ tových problémů tak či tak pramení ze stále se zvětšující propasti mezi bohatými a chudými. Pou‐ Pozice: 16/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
kázání na tuto skutečnost představuje samo o sobě výzvu pro globální mocenské struktury. Zároveň však formuluje problém způsobem, jenž může lidi profitující z těchto struktur v konečném důsledku uklidnit, neboť z něj vyplývá, že žádné smysluplné řešení problému nebude nikdy existovat. Zkusme si představit, že bychom problém zará‐ movali jinak, tak jak bylo obvyklé před padesáti ne‐ bo sto lety: jako koncentraci kapitálu, oligopol nebo třídní moc. Ve srovnání s nimi zní slovo „ne‐ rovnost“ jako stvořené k tomu, aby vedlo k polovi‐ čatým opatřením a kompromisům. Zatímco svržení kapitalismu nebo zničení státní moci je možné si představit, co by znamenalo odstranění nerovnosti, vlastně není jasné. (Jaké nerovnosti? Rozdělení bo‐ hatství? Příležitostí? Jak přesně by si lidé museli být rovni, abychom mohli tvrdit, že jsme „odstrani‐ li nerovnost“?) Výraz „nerovnost“ je způsobem uchopení sociálních problémů vhodným pro éru technokratických reformátorů, kteří od začátku Pozice: 16/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
předpokládají, že žádná reálná vize transformace společnosti není vůbec na stole. Diskuse o nerovnosti umožňuje pohrávat si s čís‐ ly, dohadovat se o Giniho koeficientu a úrovni dysfunkčnosti, o změně daňového režimu či me‐ chanismu sociálních dávek, nebo dokonce šokovat veřejnost údaji naznačujícími, do jak špatného stavu jsme dospěli („Chápeš to? Nejmajetnější jedno procento populace vlastní 44 procent světové‐ ho bohatství!“) – ale zároveň neuvést faktory, které lidem na takovém „nerovném“ společenském uspořádání vadí: například že někteří lidé dokážou proměnit svůj majetek v moc nad ostatními nebo že se jiným tvrdí, že jejich potřeby nejsou důležité a jejich život nemá sám o sobě hodnotu. Máme si zkrátka myslet, že poslední zmiňovaná skutečnost je nevyhnutelným důsledkem nerovnosti a že ne‐ rovnost je nevyhnutelným důsledkem života v ja‐ kékoli velké, komplexní, městské a technologicky vyspělé společnosti. Nerovnost tu pravděpodobně bude vždy. Je to jen otázka míry. Pozice: 17/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
V současnosti zažívá přemýšlení o nerovnosti boom: od roku 2011 figuruje „světová nerovnost“ ja‐ ko jedno z hlavních témat při diskusích na Svě‐ tovém ekonomickém fóru v Davosu. Existují indexy nerovnosti, ústavy pro studium nerovnosti a neu‐ stávající proud publikací, které se snaží hledat koře‐ ny současné posedlosti rozdělováním majetku už v době kamenné. Objevily se i pokusy vypočítat pří‐ jem a Giniho koeficient pro paleolitické lovce ma‐
mutů (obojí dosáhlo velmi nízké úrovně).1 Skoro ja‐ ko bychom cítili potřebu vymýšlet matematické rovnice, které by ospravedlnily tvrzení, jež bylo po‐ pulární už za Rousseaua, a sice že v takových spole‐ čenstvích „si byli všichni rovni, protože byli všichni stejně chudí“. Všechny tyto příběhy o původním stavu ne‐ vinnosti a rovnosti, stejně jako používání samotné‐ ho výrazu „nerovnost“, nás mají přivést na myš‐ lenku, že tesklivý pesimismus ohledně stavu lidské společnosti je ve skutečnosti výplodem zdravého rozumu: přirozeným důsledkem vnímání nás Pozice: 18/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
samých z široké perspektivy dějin. Jistě, život ve skutečně rovnostářské společnosti je možný, pokud jste Pygmej nebo kalaharský Křovák. Pokud však chcete v současnosti vytvořit společnost založenou na skutečné rovnosti, musíte najít způsob, jak se znovu proměnit v maličké tlupy sběračů s prak‐ ticky žádným soukromým majetkem. Jelikož sběra‐ či potřebují ke shánění potravy poměrně rozsáhlé území, znamenalo by to snížit světovou populaci o zhruba 99,9 procenta. V opačném případě můžete nanejvýš doufat, že se vám podaří zmenšit velikost boty, která nám bude navěky šlapat po hlavě; anebo že získáte trochu více manévrovacího prostoru, kam se před botou dočasně skryjete. Prvním krokem k přesnějšímu a nadějnějšímu ob‐ razu světových dějin může být definitivní opuštění rajské zahrady a tím i představy, že všichni lidé po staletí sdíleli stejnou idylickou formu společenské‐ ho uspořádání. Takový přístup však kupodivu bývá považován za krok zpátky. („Snažíš se snad tvrdit, Pozice: 18/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
že skutečná rovnost nikdy neexistovala? A že jí tedy nelze dosáhnout?“) Zdá se nám, že podobné ná‐ mitky jsou kontraproduktivní a upřímně řečeno nerealistické. Především je bizarní představovat si, že v průbě‐ hu zhruba 10 000 let (někteří by řekli spíše 20 000 let), během nichž lidé malovali na stěny jes‐ kyně Altamira, nikdo – ani v Altamiře, ani kdekoli jinde na zemi – neexperimentoval s různými forma‐ mi společenského uspořádání. Jak moc je to prav‐ děpodobné? A za druhé, není snad samotná schopnost experimentovat s různými formami společenského uspořádání jádrem toho, co dělá lidi lidmi? Tedy bytostmi se schopností sebeutváření, a dokonce i s vůlí ke svobodě? Základní otázkou dě‐ jin lidstva, jak uvidíme, není rovný přístup k mate‐ riálním zdrojům (k půdě, ke kaloriím, k výrobním prostředkům), ačkoli jsou samozřejmě důležité, ale rovnocenná možnost podílet se na rozhodování o společném životě. Využívání této možnosti ovšem Pozice: 19/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
předpokládá, že existuje něco, o čem má smysl roz‐ hodovat. Jestliže, jak mnozí tvrdí, budoucnost našeho druhu nyní závisí na naší schopnosti vytvořit něco odlišného (řekněme systém, kde se bohatství nedá volně přeměnit v moc, nebo kde se některým lidem netvrdí, že jejich potřeby nejsou důležité nebo že jejich životy samy o sobě nemají žádnou hodnotu), pak v konečném důsledku nejvíce záleží na tom, zda dokážeme znovuobjevit svobody, které z nás dě‐ lají lidi především. Už v roce 1936 napsal prehisto‐ rik Vere Gordon Childe knihu Člověk svým tvůrcem, na jejíhož ducha bychom se rádi odvolávali. Jsme projekty kolektivního sebeutváření. Co kdybychom stejným způsobem přistupovali i k dějinám lidstva? Co kdybychom od začátku nahlíželi na lidi jako na nápadité, inteligentní a hravé tvory, kteří si zaslou‐ ží, abychom je takto chápali? Co kdybychom se místo vyprávění příběhu o tom, jak se lidský druh propadl z jakéhosi idylického stavu rovnosti, ptali, jak jsme se ocitli v zajetí tak těsných kon‐ Pozice: 20/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ceptuálních okovů, že si už ani neumíme představit možnost, že bychom sami sebe nově definovali?
NĚKOLIK KRÁTKÝCH PŘÍKLADŮ, PROČ DĚJINY LIDSTVA V JEJICH CELKU CHÁPEME VESMĚS ŠPATNĚ (NEBOLI VĚČNÝ NÁVRAT JEANAJACQUESA ROUSSEAUA) Když jsme se pustili do sepisování této knihy, vytkli jsme si za cíl hledat nové odpovědi na otázky o pů‐ vodu sociální nerovnosti. Netrvalo dlouho a uvědo‐ mili jsme si, že náš přístup není příliš přínosný. Po‐ jetí dějin lidstva principiálně předpokládající, že lidstvo kdysi žilo v idylickém stavu a že lze určit konkrétní bod, kdy se všechno začalo kazit, takřka znemožnilo pokládat jakékoli otázky, které považu‐ jeme za skutečně zajímavé. A zdálo se, že prakticky všichni ostatní jsou lapeni ve stejné pasti. Odborní‐ Pozice: 20/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ci odmítali generalizovat. A ta hrstka z nich, která byla ochotna jít s kůží na trh, skoro bezvýhradně reprodukovala některou z variací na Rousseaua. Podívejme se namátkově na jeden z takových vý‐ kladů, Fukuyamovu knihu The Origins of Political Order: From Prehuman Times to the French Revoluti‐ on (2011, Počátky politického řádu: Od předchůdců člověka po Velkou francouzskou revoluci). Fukuya‐ ma v ní předkládá tvrzení, které považuje za obecně vžitý názor na první lidská společenství: „Lidské politické uspořádání se ve svých raných stadiích podobá organizaci v tlupách, které známe od vyš‐ ších primátů, jako jsou šimpanzi“, což lze podle Fu‐ kuyamy považovat za „výchozí formu společenské‐ ho uspořádání“. Dále tvrdí, že Rousseau měl více‐ méně pravdu, když poukazoval na to, že původ poli‐ tické nerovnosti spočívá v rozvoji zemědělství, je‐ likož tlupy lovců a sběračů (podle Fukuyamy) žádný koncept soukromého vlastnictví neznaly, a tím pá‐ dem ani neměly motivaci vyznačit si kus země Pozice: 21/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
a tvrdit: „Tohle je moje.“ Taková společenství na
úrovni tlup podle něj byla „vysoce rovnostářská“.2 Jared Diamond v knize Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností? (2014) tvrdí, že podobné tlupy (v nichž podle něj lidé žili ještě před 11 000 lety) tvořilo „pouze několik desítek jedinců“, většinou biologicky spřízněných. Tyto skupinky vedly poměrně nuznou existenci: „Z půl hektaru pole, pastviny či zahrady lze pěstováním plodin nebo chovem dobytka získat více potravy než lovem zvěře či sběrem plodů, které se náhodou na půl hektaru lesa nacházejí (nebo taky nena‐ cházejí).“ A jejich společenský život byl podle Di‐ amonda záviděníhodným způsobem jednoduchý. Rozhodování probíhalo „při osobní diskusi“, členové měli „málo osobního majetku“ a neexis‐ toval „formální politický vůdce ani silná ekono‐ mická specializace“.3 Diamond dospěl k závěru, že bohužel pouze v rámci takovýchto prapůvodních skupin lidé dosáhli významného stupně sociální rovnosti. Pozice: 21/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
Podle Diamonda a Fukuyamy, stejně jako podle Rousseaua o několik století dřív, skončila tato rovnost – všude a navždy – s vynálezem zemědělství a nárůstem populace, který s sebou zemědělství při‐ neslo. Zemědělství vedlo k přechodu z „tlup“ na „kmeny“. Hromadění potravinových přebytků živi‐ lo růst populace, což vedlo k tomu, že se některé „kmeny“ vyvinuly v hierarchizované společnosti známé jako „náčelnictví“. Fukuyama vykresluje tento proces jako takřka explicitně biblický obraz Pádu člověka a vyhnání z ráje: „Spolu s migrací a adaptací na různé přírodní podmínky započaly lidské tlupy opouštět i přirozený stav a vytvářet si
nové společenské instituce.“4 Lidé tehdy vedli války o zdroje. Tyto společnosti, které rychle vznikly, ale ještě nestačily dospět, si očividně koledovaly o problém. Byl nejvyšší čas dospět a zvolit si řádné vedení. Právě tak začaly vznikat hierarchie. Nemělo smysl se tomu bránit, neboť hierarchie je (podle Diamon‐ da i Fukuyamy) nevyhnutelná, jakmile si lidé osvojí Pozice: 22/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
velké a komplexní formy uspořádání. Dokonce ani když se noví vůdci začali chovat nemorálně – za‐ bírat zemědělské přebytky pro své poskoky a pří‐ buzné, měnit své postavení na trvalé a dědičné, sbírat trofejní lebky a zakládat harémy otrokyň ne‐ bo vyřezávat soupeřům srdce obsidiánovým nožem –, nebylo cesty zpět. Netrvalo dlouho a náčelníkům se podařilo ostatní přesvědčit, aby je nazývali „krá‐ li“, nebo dokonce „císaři“. Diamond to trpělivě vy‐ světluje: Velké populace nemohou fungovat bez vůd‐ ců, kteří přijímají rozhodnutí, bez vý‐ konných složek, které rozhodnutí provádějí, a bez úředníků, kteří zajišťují správu roz‐ hodnutí a zákonů. Musím zklamat čtenáře, kteří sympatizují s anarchisty a sní o životě bez jakýchkoli státních institucí: toto jsou důvody, proč je váš sen nerealistický; budete si muset najít nějaký malý kmen, který bude ochoten vás přijmout mezi sebe, kde nikdo Pozice: 23/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
není cizincem a kde není potřeba králů, prezidentů ani byrokratů.5 Je to pochmurný závěr nejen pro anarchisty, ale pro každého, kdo si někdy položil otázku, zda by mohla existovat životaschopná alternativa ke statu quo. Pozoruhodné však je, že navzdory sebejistému tónu se tyto proklamace ve skutečnosti nezakládají na žádných vědeckých důkazech. Jak brzy zjistíme, prostě neexistuje důvod domnívat se, že malé sku‐ piny vykazují vysokou pravděpodobnost rovnostář‐ ství – nebo naopak, že velká společenství musejí mít nutně krále, prezidenta, nebo dokonce byrokra‐ tický aparát. Takováto tvrzení jsou pouhými před‐ sudky vydávanými za fakta, nebo dokonce za záko‐ ny dějin.6
O HONBĚ ZA ŠTĚSTÍM
Pozice: 23/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
Tvrdíme, že nejde o nic jiného než o nekonečné omílání příběhu, který poprvé odvyprávěl Rous‐ seau v roce 1754. Řada současných intelektuálů do‐ slova tvrdí, že Rousseauova vize se ukázala jako pravdivá. Je-li tomu tak, jde o mimořádnou náho‐ du, neboť samotný Rousseau nikdy neprohlásil, že přirozený stav skutečně existoval. Naopak zdůraz‐ ňoval, že podnikl pouhý myšlenkový experiment: „Výzkumy tohoto předmětu, k nimž dojdeme, ne‐ můžeme považovat za historické skutečnosti, ale jen za úvahy nejisté a podmínečné, vhodné spíše pro ujasnění podstaty věci než k ukázání skutečné‐ ho původu…“7 Rousseau svým vykreslením přirozeného stavu
a jeho následného opuštění po přechodu k zeměděl‐ ství nikdy nezamýšlel vytvořit základ pro sérii evo‐ lučních stadií, o kterých skotští filozofové Smith, Ferguson či Millar (a později Lewis Henry Morgan) mluvili jako o „divošství“ a „barbarství“. Rousseau si v žádném případě nepředstavoval tato různá exis‐ tenční stadia jako stupně společenského a morální‐ Pozice: 24/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ho vývoje, které by odpovídaly historickým změnám ve způsobech výroby: sběračství, pastevec‐ tví, zemědělství, průmysl. Rousseau předložil spíše podobenství, prostřednictvím něhož se pokusil o prozkoumání základního paradoxu lidské poli‐ tiky: Jak je možné, že nás naše vrozená touha po svobodě zas a znovu vede ke „spontánnímu pocho‐
du do nerovnosti“?8 Rousseau, jenž popisuje, jak vynález zemědělství přivedl lidi nejprve k soukromému vlastnictví a vlastnictví poté přispělo k potřebě občanské vlá‐ dy, která ho bude chránit, vysvětluje situaci násle‐ dovně: „Všichni běželi vstříc svým okovům a věřili, že si zajistí svobodu. Ač měli dost rozumu, aby cítili výhody politického zřízení, neměli dost zkušenosti, aby vytušili nebezpečí.“9 Jeho imaginární přiro‐ zený stav měl v první řadě sloužit jako ilustrace této logiky. Pravdou je, že on tento koncept nevymyslel: jako rétorický obrat byl přirozený stav používán v evropské filozofii už celé století. Koncept hojně využívali teoretici přirozeného práva a v podstatě Pozice: 24/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
umožňoval každému mysliteli, který se zajímal o původ vlády (Locke, Grotius atd.), aby si hrál na Boha, přičemž každý z nich přišel s vlastní varian‐ tou přirozeného stavu lidstva jakožto odrazovým můstkem pro spekulace. Hobbes učinil víceméně totéž, když v Levi‐ athanovi napsal, že prvotní stav lidské společnosti by nutně znamenal bellum omnium contra omnes, boj všech proti všem, který by bylo možné překonat jedině nastolením absolutní svrchované moci. Netvrdil, že v minulosti opravdu nastala doba, kdy všichni žili v takovém primárním stavu. Zlí jazy‐ kové tvrdí, že Hobbesův válečný stav je ve sku‐ tečnosti alegorií na jeho rodnou Anglii, jež se v polovině sedmnáctého století propadla do ob‐ čanské války, která roajalistického autora vyhnala do pařížského exilu. Ať už to bylo jakkoli, Hobbes se tvrzení, že přirozený stav skutečně existoval, nejvíc přiblížil v okamžiku, když poznamenal, že jediní li‐ dé, kteří nepodléhají nejvyšší autoritě krále, jsou Pozice: 25/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
samotní králové, a vždy se zdá, že ti mezi sebou vál‐ čí. Přesto řada moderních autorů přistupuje k Levi‐ athanovi stejně jako jiní k Rousseauově Rozpravě – jako by obě díla položila základy evoluční teorie dě‐ jin; a ačkoli oba vycházeli z rozdílných premis, vý‐ sledek je vesměs stejný.10
„Co se týče násilí mezi lidmi v předstátních útva‐ rech,“ píše psycholog Steven Pinker, „Hobbes i Rousseau plácali: ani jeden z nich o životě před civilizací nevěděl vůbec nic.“ V tomto ohledu má Pinker naprostou pravdu. Jedním dechem nás však také žádá, abychom věřili, že Hobbes, který svůj spis dokončil v roce 1651 (kdy očividně vařil z vody), nějakým způsobem dokázal správně odhadovat a přijít s analýzou násilí v dějinách lidstva a jeho příčin, která „je stejně platná jako kterákoli dnešní analýza“.11 To by byl senzační – a navíc i usvědčují‐ cí – verdikt vycházející ze staletí empirického vý‐ Pozice: 26/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
zkumu, pokud by to ovšem byla pravda. Jak uvidí‐ me, zdaleka tomu tak není.12 Pinkera můžeme považovat za typického moderního hobbesiána. V jeho největším díle The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Decli‐ ned (2012, Lepší andělé naší přirozenosti: Proč ustu‐ puje násilí) a následujících knihách jako Osvícenství tady a teď: Obhajoba rozumu, vědy, humanismu a pokroku (2018, česky 2022) tvrdí, že v současnosti žijeme ve světě, který je mnohem méně násilný a krutý než cokoli, co kdy zažili naši předci.13 Může se zdát, že to odporuje zkušenostem ko‐ hokoli, kdo tráví hodně času sledováním zpráv, na‐ tožpak někoho, kdo má slušné znalosti o historii dvacátého století. Pinker si je však jistý, že objek‐ tivní statistická analýza, zbavená sentimentu, uká‐ že, že žijeme v období bezprecedentního míru a bez‐ pečí. A to je podle něj logickým důsledkem života v suverénních státech, z nichž každý má monopol na legitimní použití násilí v rámci svých hranic, na rozdíl od „anarchistických společností“ (jak je na‐ Pozice: 26/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
zývá) z dob naší dávné evoluční minulosti, kde byl život pro většinu lidí obvykle „hnusný, zvířecký a krátký“. Jelikož se Pinker stejně jako Hobbes zabývá pů‐ vodem státu, klíčovou transformaci podle něj ne‐ přinesl vznik zemědělství, ale nástup měst. „Arche‐ ologové,“ píše, „nám tvrdí, že lidé žili ve stavu bez‐ vládí až do nástupu civilizace před asi pěti tisíci le‐ ty, kdy se usedlí zemědělci poprvé spojili do měst
a států a vytvořili první vlády.“14 To, co následuje, je, řečeno bez obalu, dílem moderního psychologa, který si vymýšlí, jak se mu to zrovna hodí. Možná doufáte, že vášnivý stoupenec vědy bude k tématu přistupovat vědecky, na základě vyhodnocení roz‐ sáhlých důkazů – zdá se však, že takový přístup k lidské prehistorii připadal Pinkerovi nezáživný. Místo toho se spoléhá na anekdoty, obrázky a jednotlivé senzační objevy, jako byl nález „Ötziho, ledového muže z Tyrolska“, který v roce 1991 plnil titulní stránky novin. Pozice: 27/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
„Proč nám vlastně pravěcí lidé,“ ptá se Pinker na jednom místě, „nemohli zanechat nějakou zají‐ mavou mrtvolu, aniž s námi hráli nekalou hru?“ Na tuto otázku existuje zřejmá odpověď: Nezáleží spíše na tom, jakou mrtvolu považujete za zajímavou? Ano, v době před více než 5 000 lety někdo, kdo zrovna procházel Alpami, skutečně opustil svět živých s šípem v boku; to však není žádný zvláštní důvod považovat Ötziho za typického představitele, na němž lze ukázat, jak lidstvo v přirozeném stavu žilo – Ötzi se Pinkerovi jednoduše hodil do krámu. Pokud bychom však chtěli víc než jen vyzobávat ro‐ zinky, mohli jsme si stejně tak dobře vybrat mnohem starší hrob, který je archeologům známý jako Romito 2 (podle skalního převisu v Kalábrii, kde byl objeven). Zamysleme se na chvíli nad tím, co by se stalo, kdybychom to udělali. Romito 2 je 10 000 let starý hrob muže se vzácnou genetickou vadou (akromegalickou dy‐ splazií): těžkým typem dwarfismu, kvůli kterému během života musel vybočovat ze svého společen‐ Pozice: 27/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ství a nemohl se při svém trpasličím vzrůstu vě‐ novat lovu, jenž byl nutný pro přežití. Studie za‐ bývající se jeho patologií ukazují, že navzdory všeo‐ becně špatné úrovni zdraví a výživy vynaložilo společenství lovců a sběračů značné úsilí, aby toho‐ to jedince provedlo dětstvím až do rané dospělosti, poskytovalo mu stejný podíl masa jako ostatním a nakonec mu dopřálo pečlivý a krytý hrob.15 Romito 2 navíc není ojedinělým případem. Když archeologové objektivně posuzují hroby lovců a sběračů z paleolitu, zjišťují vysoký výskyt zdravot‐ ních postižení – a zároveň i překvapivě vysokou úroveň péče až do okamžiku smrti (a také po ní, ne‐ boť některé z těchto pohřbů byly pozoruhodně okázalé).16 Pokud bychom na základě statistických četností zdravotních ukazatelů z pravěkých pohře‐
bišť chtěli zobecnit, jak lidská společenství původně fungovala, dospěli bychom k přesně opačnému zá‐ věru než Hobbes (a Pinker): dalo by se tvrdit, že náš druh byl původně starostlivý a pečující a jednoduše Pozice: 28/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
není důvod se domnívat, že život byl „hnusný, zví‐ řecký a krátký“. Nic takového však neprohlašujeme. Jak uvidí‐ me, je zde důvod předpokládat, že v paleolitu bývali pohřbíváni jen výjimeční jedinci. Pouze se snažíme naznačit, jak snadné by bylo obrátit stejnou hru opačným směrem – bylo by to jednoduché, nicméně nijak zvlášť poučné.17 Jakmile se s problémem snažíme vypořádat na základě skutečných důkazů, vždy zjistíme, že realita raného společenského živo‐ ta lidí byla mnohem komplexnější a mnohem zají‐ mavější, než jak si ji takřka všichni moderní teoreti‐ kové přirozeného stavu dokážou představit. Co se týká vyzobávání rozinek v antropologických případových studiích a jejich předkládání jako reprezentativního vzorku našich „současných před‐ ků“ – tedy jako modelů toho, jací mohli být lidé ve stavu přirozenosti –, dávají ti, kteří kráčejí v Rous‐ seauových stopách, obvykle přednost africkým sbě‐ račům, jako jsou Hadzové, Pygmejové nebo !Kungo‐ Pozice: 29/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
vé, zatímco stoupenci Hobbese preferují Jano‐ mamy. Janomamové jsou domorodí obyvatelé, kteří se živí převážně pěstováním plantainů a kasavy v amazonském deštném pralese, své tradiční domovině, na pomezí jižní Venezuely a severní Brazílie. Od sedmdesátých let dvacátého století si Janomamové vysloužili pověst typických násilných divochů: jejich nejznámější etnograf Napoleon Chagnon je nazval „krutými lidmi“. Toto označení se zdá být vůči Janomamům naprosto nespraved‐ livé, neboť statistiky ve skutečnosti ukazují, že členové tohoto kmene nejsou nijak nezvykle nási‐ lní – Janomamové ve srovnání s jinými indiánský‐ mi kmeny vykazují průměrný až nižší počet
vražd.18 Opět se však ukazuje, že na skutečných sta‐ tistikách záleží méně než na dramatických obráz‐ cích a anekdotách. Skutečný důvod, proč jsou Jano‐ mamové tak známí a mají tak barvitou pověst, má co do činění se samotným Chagnonem: jeho knihy Yanomamö: The Fierce People (Janomamové: Krutí Pozice: 29/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
lidé) z roku 1968 se prodaly miliony výtisků a na je‐ jím základě byla natočena řada filmů, jako na‐ příklad The Ax Fight (Boj sekerami), který divákům nabídl živý pohled na kmenové války. Chagnon se díky tomu na nějakou dobu stal nejslavnějším antropologem na světě a svou notoricky známou případovou studií o primitivním násilí zajistil Janomamům vědecký význam v nastupující dis‐ ciplíně sociobiologii. Měli bychom být k Chagnonovi spravedliví (ne všichni jsou). Nikdy netvrdil, že se k Janomamům má přistupovat jako k živým pozůstatkům doby ka‐ menné, naopak často poznamenával, že ničím ta‐ kovým nejsou. Zároveň měl – na antropologa po‐ někud nezvyklou – tendenci je definovat primárně na základě toho, co jim schází (např. psaný jazyk, policie, formální soudní moc), a ne na základě pozi‐ tivních aspektů jejich kultury, což v důsledku zna‐ menalo totéž, jako by je vykreslil coby naprosté pri‐ mitivy.19 Chagnonův hlavní argument zněl, že dospělí janomamští muži dosahují kulturních Pozice: 30/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
a reproduktivních výhod zabíjením jiných dospě‐ lých mužů a že tato zpětná vazba mezi násilím a bio‐ logickou zdatností – pokud byla u našich dávných předků obecně zastoupena – mohla mít evoluční důsledky pro náš druh jako celek.20 Pochyby, jestli tomu tak skutečně bylo, jsou ob‐ rovské. Jiní antropologové Chagnona zasypali otáz‐ kami, které nebyly vždy přátelské.21 Na Chagnona se hrnula obvinění z odborného pochybení (větši‐ nou se točila kolem etických standardů v oboru) a každý k němu zaujal nějaké stanovisko. Některá z těchto obvinění se zdají být neopodstatněná, nicméně rétorika Chagnonových obhájců byla na‐ tolik zanícená (jak to nazval další slavný antropolog Clifford Geertz), že byl i nadále považován za ztě‐ lesnění rigorózní, vědecké antropologie a kdokoli, kdo zpochybňoval jeho nebo jeho sociální darwinis‐ mus, byl kritizován jako „marxista“, „lhář“, „kul‐ turní antropolog akademické levice“, „ajatolláh“ a „politicky korektní citlivka“. Dodnes není snadnější cesty, jak antropology přimět, aby si Pozice: 30/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
navzájem nadávali do extremistů, než zmínit jméno Napoleona Chagnona.22 Důležitým bodem v tomto ohledu je, že Jano‐ mamové jako lidé „bez státu“ mají ilustrovat to, co Pinker nazývá „hobbesiánskou léčkou“, kdy jsou je‐ dinci v kmenových společenstvích chyceni v opaku‐ jícím se koloběhu nájezdů a válčení a vedou ná‐ ročný a nejistý život, v němž jsou vždy jen pár kro‐ ků od násilné smrti hrotem ostré zbraně nebo po‐ mstychtivou palicí. Podle Pinkera z toho vyplývá, že úděl, který nám evoluce přichystala, je právě tak‐ to bezútěšný. Unikli jsme mu jen díky své ochotě podřídit se společné ochraně národních států, sou‐ dů a policejních složek; a také díky schopnosti raci‐ onální diskuse a sebeovládání, které Pinker považu‐ je za výhradní dědictví evropského „civilizačního procesu“, jejž přineslo osvícenství (jinými slovy: kdyby nebylo Voltaira a policie, boje kolem Chagno‐ novy argumentace by probíhaly skutečně na nože, a nikoli jen akademicky). Pozice: 31/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
Za tímto argumentem se skrývá řada problémů. Začněme s tím nejzjevnějším. Myšlenka, že naše současné ideály svobody, rovnosti a demokracie jsou do jisté míry produktem „západní tradice“, by někoho, jako byl Voltaire, velmi překvapila. Brzy uvidíme, že osvícenští myslitelé, kteří s těmito ideá‐ ly přicházeli, je téměř bezvýhradně vkládali do úst cizincům, a dokonce i „divochům“, jako byli Jano‐ mamové. To není nijak překvapivé, neboť v západní tradici od Platóna přes Marca Aurelia až po Erasma je takřka nemožné najít jediného autora, který by se proti myšlenkám tohoto druhu jasně nevymezil. Slovo „demokracie“ možná bylo vynalezeno v Ev‐ ropě (i když stěží, protože staré Řecko mělo kul‐ turně mnohem blíž k severní Africe a Blízkému vý‐ chodu než třeba k Anglii). Až do devatenáctého století je ale takřka nemožné najít jediného evrop‐ ského autora, který by tvrdil, že by to bylo cokoli ji‐
ného než příšerná forma vlády.23 Ze zřejmých důvodů si Hobbesův postoj nachází příznivce obvykle na pravé straně politického spek‐ Pozice: 32/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
tra, zatímco ten Rousseauův mezi zastánci levice. Pinker se staví do pozice racionálního centristy a odsuzuje to, co považuje za extremistické na obou stranách. Proč tedy trvá na tom, že všechny zásadní formy lidského pokroku před dvacátým stoletím mohou být přisuzovány pouze jedné skupině osob, která sama sebe označuje za „bílou rasu“ (a teď se všeobecně nazývá jejím přijatelnějším synonymem „západní civilizace“)? Takový postoj prostě není odůvodněný. Bylo by stejně jednoduché (vlastně dokonce snadnější) identifikovat aspekty, které lze interpretovat jako první náznaky racionalismu, zá‐ konnosti, deliberativní demokracie a tak dál po ce‐ lém světě, a teprve potom vyprávět příběh, jak se tyto hodnoty spojily do současného globálního sys‐ tému.24 Pokud však kdokoli trvá na tom, že původcem veškerého dobra je Evropa, dává tím najevo, že jeho práce může být vnímána jako retroaktivní omluva za genocidu. Neboť (patrně podle Pinkera) zotro‐ čení, znásilnění, masové vraždy a zničení celých Pozice: 32/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
civilizací – navštívených ve zbytku světa evropský‐ mi mocnostmi – představují pouze další příklad toho, že se lidé chovali vždycky stejně; a tím pádem se v žádném smyslu nejednalo o nic neobvyklého. Podle této logiky byla opravdu podstatná sku‐ tečnost, že šlo mezi přeživšími dále šířit to, co Pinker považuje za „čistě“ evropské pojetí svobody, rovnosti před zákonem a lidských práv. Pinker nás ujišťuje, že navzdory nepříjem‐ nostem v minulosti máme dobrý důvod k optimis‐ mu, ba dokonce k radosti z celkové cesty, kterou náš druh ušel. Připouští sice, že v oblastech, jako je sni‐ žování chudoby, nerovný příjem nebo i mír a bez‐ pečnost, ještě je co napravovat. Ale celkově vzato – a vzhledem k počtu lidí žijících dnes na zemi – nyní zažíváme mimořádné zlepšení oproti všemu, čeho náš druh ve svých dějinách dosud dosáhl (tedy pokud nejste černoch nebo nežijete například v Sý‐ rii). Moderní život je pro Pinkera téměř ve všech ohledech lepší než to, co mu předcházelo; a pro pod‐ poru tohoto tvrzení předkládá propracované sta‐ Pozice: 33/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
tistiky, které mají ukazovat, jak se každý den v kaž‐ dém ohledu všechno nadále zlepšuje: zdravotnictví, bezpečnost, vzdělání, pohodlí a veškeré další mysli‐ telné parametry. S čísly je těžké polemizovat, ale jak vám řekne kterýkoli statistik, každá statistika je tak dobrá, jak dobré jsou předpoklady, z nichž vychází. Zlepšila „evropská civilizace“ život skutečně všem? Jádrem této otázky je problém, jak měřit lidské štěstí, což je notoricky obtížné. Jediným jakž takž spolehlivým postupem, který kdy byl objeven a který nám umožňuje zjistit, zda je jeden způsob života uspoko‐ jivější, vede k většímu naplnění a štěstí nebo je jinak výhodnější než druhý, je nechat lidi plně prožít oba způsoby života, dát jim na výběr a pak sledovat, co ve skutečnosti udělají. Pokud tedy má Pinker pravdu, pak by každý rozumný člověk, který by si měl vybrat mezi a) násilným chaosem a na‐ prostou chudobou „kmenového“ stadia lidského vývoje a b) relativním bezpečím a prosperitou zá‐ padní civilizace, neváhal a zvolil si bezpečí.25 Pozice: 33/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
Máme však k dispozici empirická data, která tvrdí něco zcela odlišného, než s čím přišel Pinker. V posledních několika staletích se jednotlivci mnohokrát ocitli v situaci, kdy stáli přesně před ta‐ kovou volbou – a skoro nikdy se nevydali cestou, kterou Pinker předpokládal. Někteří z nich nám za‐ nechali jasné, racionální vysvětlení, proč se roz‐ hodli tak, jak se rozhodli. Podívejme se na případ Heleny Valero, Brazilky narozené v rodině španěl‐ ského původu, kterou Pinker zmiňuje jako „bílou dívku“ unesenou Janomamy v roce 1932, když cestovala s rodiči do odlehlého Rio Dimití. Valero žila dvě desetiletí s několika janomam‐ skými rodinami, dvakrát se provdala a nakonec ve společenství dosáhla váženého postavení. Pinker ve zkratce cituje zprávu, kterou později podala o svém životě a v níž popisuje brutalitu janomamských ná‐ jezdů.26 Zapomíná však zmínit, že Valero v roce 1956 Janomamy opustila, aby vyhledala svou pů‐ vodní rodinu a zase žila v „západní civilizaci“, kde Pozice: 34/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
však občas zažívala hlad a pociťovala neustálé deprese a osamělost. Po nějaké době, kdy měla možnost učinit plně informované rozhodnutí, se Helena Valero rozhodla, že dává přednost životu mezi Janomamy, a vrátila se k nim.27 Její příběh není nikterak neobvyklý. Koloniální historie Severní a Jižní Ameriky je plná příběhů osadníků, kteří byli zajati nebo adoptováni domoro‐ dými společnostmi a pak dostali na výběr, kde chtě‐ jí zůstat, a téměř vždy si vybrali život mezi domo‐ rodci.28 Týkalo se to i unesených dětí. Když byly znovu konfrontovány s biologickými rodiči, většina z nich utekla zpátky do bezpečí k adoptivním pří‐ buzným.29 Pro srovnání američtí indiáni, kteří byli začleněni do evropské společnosti prostřednictvím adopce nebo manželství, včetně těch, kteří si na
rozdíl od nešťastnice Heleny Valero užívali blahoby‐ tu a vzdělání, téměř bezvýhradně učinili pravý opak: buď při první příležitosti utekli, nebo – poté, co se poctivě snažili přizpůsobit, a nakonec se jim to Pozice: 35/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
nepodařilo – se vrátili k domorodým společen‐ stvím, aby v nich prožili své poslední dny. Mezi nejvýmluvnější komentáře k tomuto fenoménu patří soukromý dopis příteli od Benjami‐ na Franklina: I pokud indiánské dítě vyrůstá mezi námi, naučí se náš jazyk a naše zvyky, přesto jakmi‐ le se dozví o svých příbuzných a navštíví indi‐ ány, neexistuje způsob, jak ho přimět k ná‐ vratu, a že se to netýká jen indiánů, ale všech lidí, je zřejmé z toho, že když jsou mladí bě‐ loši obou pohlaví zajati indiány a nějakou do‐ bu mezi nimi žijí, tak ačkoli je jejich přátelé vykoupí a zahrnou je největší představi‐ telnou něhou, aby v nich převážila chuť zů‐ stat mezi Angličany, zakrátko se přesytí na‐ ším způsobem života, péčí a útrapami, jež si vyžaduje jeho zachování, a tak se chytí první příležitosti a utečou zpátky do lesů, odkud je již nelze získat zpět. Vzpomínám na jeden Pozice: 35/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
případ, o kterém jsem slyšel, kdy dotyčný měl být přiveden domů, aby získal značný majetek, ale když zjistil, že péče o jmění vyža‐ duje jistou píli, aby ho udržel pohromadě, vzdal se ho ve prospěch mladšího bratra a po‐ nechal si jen pušku a vlněný plášť, s nimiž se vydal zpátky do divočiny.30
Mnozí z těch, kteří se ocitli v soutěži o lepší civi‐ lizaci, smíme-li to tak nazvat, dokázali své roz‐ hodnutí setrvat se svými někdejšími vězniteli jasně zdůvodnit. Někteří vyzdvihovali přednosti svobo‐ dy, již nalezli mezi původními Američany, včetně té sexuální, ale také osvobození od očekávání neustálé dřiny při honbě za získáním půdy a majetku.31 Jiní si všimli nechuti „indiánů“ nechat kohokoli upadnout do chudoby, hladu nebo strádání. Nešlo
ani tak o to, že by se sami obávali chudoby, ale spíše jim připadalo mnohem příjemnější žít ve společnosti, kde se nikdo nenachází v nouzi (podobně se možná cítil i Oscar Wilde, který se pro‐ Pozice: 36/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
hlásil za zastánce socialismu, protože se nerad díval na chudáky a poslouchal jejich příběhy). Každého, kdo vyrostl ve městě plném bezdomovců a žebrá‐ ků – a to se bohužel týká většiny z nás –, vždy trochu zarazí, když zjistí, že tento stav není nevyhnutelný. Jiní si zase všimli, jak jednoduše byli cizinci za‐ jatí „indiánskými“ rodinami v adoptivních komu‐ nitách přijati, dosáhli v nich významného posta‐ vení, stali se členy domácností náčelníků, nebo
dokonce samotnými náčelníky.32 Západní propa‐ gandisté donekonečna hovoří o rovnosti šancí – v těchto společenstvích podle všeho taková rovnost fakticky existovala. Zdaleka nejčastější důvody však souvisely s intenzitou sociálních vazeb, jež běloši v komunitách původních Američanů zažívali: kva‐ litu vzájemné péče, lásky a především štěstí, které po návratu do evropského prostředí nedokázali opakovat. „Bezpečí“ má mnoho podob. Například jistota, že člověk má statisticky nižší šanci být zasa‐ žen šípem. A pak je tady jistota vyplývající z vě‐ Pozice: 36/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
domí, že na světě jsou lidé, kteří o člověka budou náležitě pečovat, dokud bude naživu.
JAK JE KONVENČNÍ VYPRÁVĚNÍ O DĚJINÁCH LIDSTVA NEJEN ŠPATNÉ, ALE I ZBYTEČNĚ NUDNÉ Můžeme nabýt dojmu, že život domorodců byl – ře‐ čeno ve velmi hrubých obrysech – zkrátka mnohem zajímavější než život v „západním“ městě nebo met‐ ropoli, zvlášť pokud ten druhý způsob života za‐ hrnoval dlouhé hodiny monotónní, opakující se a koncepčně vyprázdněné činnosti. Skutečnost, že si jen těžko dokážeme představit, jak by takový al‐ ternativní život mohl být nekonečně podmanivý a zajímavý, je možná spíše odrazem limitů naší fa‐ ntazie než života samotného. Jedním z nejškodlivějších aspektů standardních narativů světových dějin je právě ten, že tyto nara‐ Pozice: 37/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
tivy vše vysuší, redukují lidi na pouhé stereotypy, zjednodušují problémy (jsme z podstaty sobečtí a násilničtí, anebo přirozeně laskaví a spolupracují‐ cí?) způsobem, který sám o sobě podkopává, možná dokonce ničí naši představu o lidských možnostech. Vznešený divoch je nakonec stejně nudný jako ten obyčejný, a co víc, ani jeden z nich ve skutečnosti neexistuje. Helena Valero byla v tomto ohledu neoblomná. Trvala na tom, že Jano‐ mamové nejsou ďáblové, ale ani andělé. Byli to lidé jako všichni ostatní. Měli bychom si ujasnit, že sociální teorie s sebou vždy nutně nese jistý stupeň zjednodušení. Na‐ příklad takřka o jakékoli lidské činnosti se dá tvr‐ dit, že zahrnuje aspekt politický, ekonomický, psy‐ chosexuální a tak dále. Sociální teorie je do značné míry iluzorní hrou, kde pouze pro účely argu‐ mentace předstíráme, že se děje jenom jedna věc: v podstatě všechno zredukujeme na karikaturu, abychom mohli odhalit zákonitosti, jež by jinak byly neviditelné. Výsledkem je, že veškerý skutečný Pozice: 38/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
pokrok v sociálních vědách má kořeny v odvaze ří‐ kat věci, které jsou v konečném důsledku poněkud komické: díla Karla Marxe, Sigmunda Freuda nebo Clauda Léviho-Strausse představují obzvlášť křiklavé případy. Aby se člověk o světě dozvěděl ně‐ co nového, musí si ho zjednodušit. Problém na‐ stává, pokud se lidé dopouštějí zjednodušování i dlouho po svém objevu. Hobbes a Rousseau říkali svým současníkům vě‐ ci, které byly znepokojivé, hlubokomyslné a oteví‐ raly nové možnosti představivosti. V dnešní době jsou jejich myšlenky jen unaveným selským rozu‐ mem. Není v nich nic, co by ospravedlňovalo další zjednodušování lidských záležitostí. Pokud dnešní sociální vědci nadále redukují předchozí generace na simplifikované, dvourozměrné karikatury, není to ani tak proto, aby nám ukázali něco originální‐ ho, ale spíše kvůli jejich pocitu, že právě to se od so‐ ciálních vědců očekává, mají-li působit „vědecky“. Skutečným výsledkem je ochuzení historie – a v dů‐ sledku toho i ochuzení našeho smyslu pro možnost. Pozice: 38/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
Než přejdeme k jádru věci, zakončeme tento úvod názorným příkladem. Už od dob Adama Smithe upozorňují ti, kteří se snaží dokázat, že současné formy konkurenční tržní směny se zakládají na lidské přirozenosti, na existenci čehosi, co nazývají „primitivním ob‐ chodem“. Lze nalézt důkazy předmětů starých desí‐ tky tisíc let – velmi často drahých kamenů, mušlí nebo jiných ozdob –, které se přepravovaly na ob‐ rovskou vzdálenost. Často šlo o předměty, o nichž antropologové později zjistili, že představovaly „primitivní měnu“ používanou po celém světě. Skutečně to však dokazuje, že kapitalismus v nějaké podobě existoval vždy? Jde o dokonalý příklad důkazu kruhem. Pokud vzácné předměty putovaly na dlouhou vzdálenost, dokazuje to „obchod“, a pokud existoval obchod, musel mít nějakou obchodní formu – tudíž sku‐ tečnost, že například baltský jantar si před 3 000 le‐ ty našel cestu až ke Středozemnímu moři nebo že Pozice: 39/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
mušle z Mexického zálivu byly přepraveny až do Ohia, je důkazem, že jsme narazili na přítomnost nějaké zárodečné formy tržní ekonomiky. Trhy jsou univerzální. Z toho důvodu musel existovat trh. Z toho důvodu je trh univerzální. A tak dále. Všichni takoví autoři ve skutečnosti říkají, že si sami nedokážou představit jiný důvod, proč by vzácné předměty takto cestovaly. Nedostatek před‐ stavivosti však sám o sobě není argumentem. Skoro se zdá, že se tito autoři bojí tvrdit cokoli, co by moh‐ lo být považováno za originální, a pokud už to udě‐ lají, cítí povinnost používat vágně vědecky znějící jazyk („transregionální sféry interakce“, „multis‐ kalární výměnné sítě“), aby nemuseli spekulovat, jak se věci opravdu mají. Skutečností zůstává, že antropologie nabízí nekonečné množství ilustrací toho, jak mohly cenné předměty putovat na dlouhé vzdálenosti bez přítomnosti čehokoli, co by vzdá‐ leně připomínalo tržní ekonomiku. Základní etnografický text dvacátého století Argonauts of the Western Pacific (Argonauti západní‐ Pozice: 40/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ho Pacifiku) od Bronislawa Malinowského z roku 1922 popisuje, jak v rámci rituální kruhové výměny „kula“ na Trobriandových ostrovech u Papuy Nové Guineje podnikají muži nebezpečné výpravy po mo‐ ři na výložníkových kanoích, a to jen proto, aby si navzájem vyměnili vzácné náramky a lasturové ná‐ hrdelníky (každý z těch nejdůležitějších má svoje jméno a historii předchozích majitelů) – chvíli si je ponechají a pak je předají další výpravě z jiného ost‐ rova. Vzácné poklady navěky putují po souostroví a překonávají přitom stovky kilometrů po moři, přičemž náhrdelníky kolují jedním směrem a ná‐ ramky opačným. Cizinci to může připadat nesmy‐ slné. Pro muže z Trobriandových ostrovů se však jednalo o vrcholné dobrodružství a nic nemohlo být důležitější než šířit tímto způsobem své jméno do míst, která nikdy neviděli. Je to „obchod“? Možná ano, ale to by se naše chápání tohoto slova ohnulo až na pokraj jeho vý‐ znamu. Existuje spousta etnografické literatury po‐ pisující, jak taková výměna na dlouhé vzdálenosti Pozice: 40/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
ve společnostech bez trhu funguje. Směnný obchod se skutečně objevuje: různé skupiny se mohou spe‐ cializovat na konkrétní činnosti – některé jsou zná‐ mé zpracováním peří, jiné zajišťují sůl a v další sku‐ pině se ženy věnují hrnčířství –, aby si zajistily věci, které samy nedokážou vyrobit, a někdy se jedna skupina specializuje právě na samotnou přepravu lidí a věcí. Často však zjišťujeme, že takovéto regio‐ nální sítě se vyvinuly především za účelem vytvá‐ ření vzájemných přátelských vztahů nebo kvůli zá‐ mince k občasným návštěvám, a existuje spousta dalších možností, které se v žádném případě ne‐
podobají „obchodu“.33 Uveďme aspoň pár příkladů (všechny jsme získa‐ li ze severoamerických materiálů) pro představu, co to ve skutečnosti znamená, když se mluví o „sférách interakce na dlouhé vzdálenosti“ v dějinách lid‐ stva: 1. Honba za sny či vizemi: Mezi národy, které v šestnáctém a sedmnáctém století používaly Pozice: 41/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
irokézské jazyky, bylo považováno za mimo‐ řádně důležité doopravdy uskutečnit své sny. Mnohé evropské pozorovatele udivovalo, že domorodí Američané jsou ochotni cestovat ce‐ lé dny, jen aby si přinesli nějaký předmět, trofej, krystal, nebo dokonce zvíře, například psa, o jehož získání snili. Každý, kdo snil o majetku souseda nebo příbuzného (o konvi‐ ci, ornamentu, masce a podobně), se ho mohl běžně dožadovat. Výsledkem bylo, že tyto předměty často postupně putovaly od města k městu. Na Velkých pláních mohlo být roz‐ hodnutí cestovat na velké vzdálenosti při hle‐ dání vzácného či exotického předmětu součás‐ tí vizionářských výprav.34 2. Kočovní léčitelé a baviči: Když v roce 1528 Španěl Álvar Núñez Cabeza de Vaca ztroskotal a vydal se z Floridy přes území dnešního Texa‐ su do Mexika, zjistil, že může snadno pře‐ cházet mezi vesnicemi (dokonce i mezi těmi, jež spolu válčí), pokud nabízí své služby jako Pozice: 41/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
kouzelník nebo léčitel. Léčitelé byli v Severní Americe zároveň i baviči a často mívali po‐ četný doprovod: lidé, kteří měli pocit, že jim představení zachránilo život, obvykle nabídli všechen svůj hmotný majetek, jenž se pak roz‐ dělil mezi členy doprovodu.35 Tímto způso‐ bem mohly vzácné předměty snadno putovat
na velké vzdálenosti. 3. Hazardní hry mezi ženami: V mnoha domo‐ rodých severoamerických společenstvích byly ženy notorickými gamblerkami. Ženy z při‐ lehlých vesnic se často scházely a hrály spolu kostky nebo hru, při které se používala miska a pecky ze švestek, a při tom se obvykle sázely o korálky z mušlí nebo další osobní ozdobné předměty. Warren DeBoer, archeolog, který je hojně uváděn v etnografické literatuře, se do‐ mníval, že mnoho mušlí a jiných exotických předmětů, které byly nalezeny napříč polovi‐ nou kontinentu, se v rámci dlouhého časové‐ ho úseku donekonečna šířilo díky výhrám Pozice: 42/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
a prohrám při sázení a podobných hrách mezi vesnicemi.36 Mohli bychom uvést mnoho dalších příkladů, domníváme se však, že jste už v hrubých obrysech pochopili, co se vám snažíme sdělit. Pokud pouze hádáme, co mohli mít lidé v jiné době a na jiném místě za lubem, téměř vždy skončíme u odhadů, které jsou mnohem méně zajímavé, mnohem méně osobité – doslova mnohem méně lidské –, než jaká pravděpodobně byla skutečnost.
O TOM, CO BUDE NÁSLEDOVAT V této knize nejenže nabídneme nové dějiny lidstva, ale necháme čtenáře rovněž vstoupit do nové vědy o historii, která našim předkům navrací veškerou jejich lidskost. Místo toho, abychom se ptali, jak je možné, že jsme se ocitli v nerovné společnosti, se začneme ptát, proč se „nerovnost“ vůbec stala ta‐ Pozice: 43/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
kovým problémem, a postupně vytvoříme alterna‐ tivní narativ, který bude více odpovídat našim sou‐ časným vědomostem. Jestliže lidé nestrávili 95 pro‐ cent své evoluční minulosti v malých tlupách lovců a sběračů, co vůbec celou tu dobu dělali? Pokud vy‐ nález zemědělství a vznik měst neznamenaly ná‐ stup hierarchie a nadvlády, co vlastně přinesly? Co se skutečně dělo v obdobích, která obvykle vnímá‐ me jako počátek nástupu „státu“? Odpovědi jsou často nečekané a naznačují, že průběh dějin lidstva není tak úplně vytesaný do kamene a že nabízí více hravých možností, než bychom si mohli myslet. V jistém smyslu se tato kniha jednoduše snaží položit základy k novým světovým dějinám, podobně jako když Gordon Childe ve třicátých le‐ tech dvacátého století vymyslel fráze typu „neoli‐ tická revoluce“ a „protourbánní revoluce“. V tomto ohledu musí tato kniha nutně být nevyvážená a ne‐ kompletní. Zároveň je však i něčím jiným: hle‐ dáním těch správných otázek. Jestliže otázka „jaký je původ nerovnosti“ není tou největší otázkou, ja‐ Pozice: 43/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
kou bychom si měli v souvislosti s historií klást, jak by tedy měla znít? Jak dokládají příběhy někdejších zajatců, kteří utekli zpátky do lesů, Rousseau nebyl úplně vedle. Skutečně jsme o něco přišli. Rousseau však měl poněkud svéráznou (a v konečném dů‐ sledku nesprávnou) představu o tom, co to bylo. Jak bychom to tedy měli charakterizovat? A jak moc jsme o to skutečně přišli? Co to říká o možnostech společenské změny v současnosti? Přesně o těchto otázkách spolu my, autoři této knihy, zhruba deset let diskutujeme. Právě to je dů‐ vodem poněkud nezvyklé struktury této knihy, kte‐ rá začíná sledováním historických kořenů otázky „Jaký je původ sociální nerovnosti?“ až k řadě se‐ tkání evropských kolonistů s domorodými ame‐ rickými intelektuály v sedmnáctém století. Dopad těchto setkání na období, které dnes nazýváme osvícenstvím, a vlastně i na naše základní před‐ stavy o dějinách lidstva, je rafinovanější a zároveň drtivější, než si obvykle připouštíme. Jak jsme zjis‐ tili, nové přezkoumání těchto střetů má překvapivé Pozice: 44/1000
1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…
důsledky pro dnešní pojetí lidské minulosti, včetně původu zemědělství, vlastnictví, měst, demokracie, otroctví i samotné civilizace. Nakonec jsme se roz‐ hodli napsat knihu, jež by aspoň do jisté míry odrá‐ žela tento vývoj v našem vlastním myšlení. Během našich hovorů došlo ke skutečnému zvratu v okamžiku, kdy jsme se rozhodli zcela odvrátit od evropských myslitelů, jako byl Rousseau, a místo toho zvážit hlediska, která se odvíjejí od domoro‐ dých intelektuálů, kteří je koneckonců inspirovali. Začněme tedy právě v tomto bodě.
Pozice: 44/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
2
Hříšná svoboda
Kritika z řad původních obyvatel a mý‐ tus pokroku
J
ean-Jacques Rousseau nám zanechal příběh o původu sociální nerovnosti, který se v neko‐ nečných obměnách vypráví a interpretuje až do‐ dnes. Je to příběh o původní nevinnosti lidstva a o nevědomém opuštění stavu neposkvrněné jednoduchosti a zahájení pouti za technologickými objevy, která nakonec zaručí jak naši Pozice: 45/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
„komplexnost“, tak i naše zotročení. Jak vlastně tento ambivalentní příběh o civilizaci vznikl? Intelektuální dějepisci ve skutečnosti nikdy ne‐ opustili historii založenou na teorii velkého muže. Často se vyjadřují, jako by se všechny důležité myš‐ lenky daného období daly vysledovat ke konkrétní‐ mu mimořádnému jedinci – ať už to byl Platón, Konfucius, Adam Smith, či Karl Marx –, aniž je na‐ padne, že texty těchto myslitelů v první řadě před‐ stavovaly brilantní příspěvky do diskusí, které už probíhaly v hospodách, při večeřích nebo ve ve‐ řejných zahradách (a dokonce i v přednáškových sá‐ lech), ale které by jinak možná nebyly nikdy sepsá‐ ny. Je to trochu jako předstírat, že William Shake‐ speare objevil anglický jazyk. Ve skutečnosti se ukázalo, že řada z Shakespearových nejgeni‐ álnějších frazeologických obratů byla ve své době obvyklá a muži i ženy v alžbětinské Anglii je v kon‐ verzaci běžně používali, přičemž autoři takových výrazů zůstávají stejně neznámí jako tvůrci vtipů o Pepíčkovi. Ačkoli nebýt Shakespeara, zřejmě by se Pozice: 46/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
už dávno přestaly používat a dnes by je nikdo ne‐ znal. Totéž platí i pro Rousseaua. Intelektuální dě‐ jepisci se někdy tváří, jako by Rousseau osobně od‐ startoval debatu o sociální nerovnosti svou Roz‐ pravou o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi z roku 1754. Ve skutečnosti text pouze poslal do ese‐ jistické soutěže na toto téma.
UKÁŽEME, JAK MŮŽE MÍT KRITIKA EUROCENTRISMU OPAČNÝ EFEKT A UDĚLAT Z DOMORODÝCH AUS‐ TRALSKÝCH MYSLITELŮ „MAŇÁS‐ KY“ V březnu roku 1754 vyhlásila učená společnost zná‐ má jako Académie des Sciences, Arts et Belles-Let‐ tres de Dijon národní esejistickou soutěž na téma: „Jaké jsou příčiny nerovnosti mezi lidmi a schvaluje Pozice: 46/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
je přirozený zákon?“ V této kapitole chceme položit jinou otázku: Jak si skupina myslitelů z ancien régi‐ me, která pořádala národní esejistickou soutěž, mohla myslet, že tato otázka je správně zfor‐ mulovaná? Způsob, jak je položena, totiž před‐ pokládá, že sociální nerovnost má svůj původ, tzn. považuje za dané, že existovalo období, kdy si lidé byli rovni – a že se tudíž přihodilo cosi, co situa‐ ci změnilo. Taková myšlenka je u lidí žijících v absolu‐ tistické monarchii, jako byla ta za Ludvíka XV., vel‐ mi překvapivá. V tehdejší Francii totiž neexistovala osobní zkušenost se životem v rovnostářské společnosti. Šlo o kulturu, v níž prakticky pro kaž‐ dý aspekt lidské interakce – jídlo, pití, práci i spole‐ čenský život – platily složité hierarchie a rituály. Autoři, kteří poslali eseje do soutěže, byli muži, jejichž veškeré životní potřeby zajišťovalo služeb‐ nictvo. Žili pod záštitou vévodů a arcibiskupů a jen zřídka vstoupili do nějakého domu, aniž znali přesné společenské postavení všech osob uvnitř. Pozice: 47/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Rousseau byl jedním z nich: ambiciózní mladý filo‐ zof, kterého v té době zaměstnával složitý projekt – jak se dostat přes postel k váženému postavení na dvoře. Sám nejvíc sociální rovnosti zažíval zřejmě v okamžiku, když někdo při slavnostní večeři krájel dort na stejné díly. Přesto se všichni v té době shodli na tom, že jejich způsob života je jaksi nepřirozený a že dřív tomu bylo jinak. Pokud chceme pochopit důvod, musíme se podí‐ vat nejen na Francii, ale i na postavení Francie ve světě. Fascinace otázkou sociální nerovnosti byla v osm‐ náctém století relativně nová a souvisela výhradně se šokem a zmatkem, které následovaly po náhlé in‐ tegraci Evropy do globální ekonomiky, kde doposud byla jen velmi malým hráčem. Ve středověku většina obyvatel zbytku světa po‐ važovala severní Evropu – pokud o ní vůbec něco věděli – za temný, nepřívětivý a odříznutý kout svě‐ ta plný náboženských fanatiků, kteří kromě příleži‐ Pozice: 47/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tostných útoků na sousedy (křižácká tažení) nehráli v globálním obchodu ani světové politice prakticky žádnou roli.1 Tehdejší evropští intelektuálové právě znovuobjevovali Aristotela a svět antiky a neměli velké ponětí, o čem a jak lidé přemýšlejí v ostatních koutech světa. Koncem patnáctého století, kdy por‐ tugalské lodi začaly obeplouvat Afriku a pronikaly do Indického oceánu, a zejména se španělským do‐ býváním obou Amerik, samozřejmě došlo k zásadní změně. Hrstka mocnějších evropských království náhle získala nadvládu nad rozsáhlými územími po celém světě a evropští intelektuálové byli konfron‐ továni nejen s čínskou a indickou civilizací, ale i s přemírou doposud nepředstavitelných spole‐ čenských, vědeckých a politických idejí. Konečný výsledek této záplavy nových myšlenek je známý pod termínem „osvícenství“. Historici idejí nám však dějiny obvykle vykládají jiným způsobem. Nejenže nás učí myslet si, že inte‐ lektuální dějiny převážně tvořili jednotlivci, kteří psali skvělé knížky nebo nabízeli velké myšlenky, Pozice: 48/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
ale také předpokládat, že tito „velcí myslitelé“ své knihy a myšlenky předkládali téměř výhradně s odkazem jeden na druhého. Výsledek je nasnadě: dokonce i v případech, kdy osvícenští myslitelé otevřeně poukazovali na to, že své ideje čerpají z cizích zdrojů (například německý filozof Gottfried Wilhelm Leibniz, který naléhal na své krajany, aby přijali čínský model státnictví), mají současní histo‐ rici tendenci tvrdit, že to nebylo míněno vážně. Pří‐ padně že pokud tito myslitelé tvrdili, že přijímají čínské, perské či indiánské myšlenky, ve sku‐ tečnosti vůbec nešlo o čínské, perské nebo indián‐ ské myšlenky, ale o takové, s nimiž tito myslitelé sa‐ mi přišli a pouze je připsali exotickému světu.2
Tyto domněnky jsou pozoruhodně arogantní – jako by „západní myšlení“ (jak se později začalo na‐ zývat) bylo mocným jednolitým souborem myš‐ lenek, na nějž nikdo jiný nemohl mít žádný vý‐ znamný vliv. Zároveň se vcelku evidentně jedná o nepravdivé tvrzení. Vezměme si Leibnize: v prů‐ běhu osmnáctého a devatenáctého století začaly ev‐ Pozice: 49/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
ropské vlády postupně přijímat myšlenku, že každá vláda by měla náležitě ovládat obyvatele s převážně jednotným jazykem a kulturou prostřednictvím byrokratického aparátu vyškoleného v oblasti svo‐ bodných umění, jehož členové úspěšně složili ná‐ ročné zkoušky. Může to znít překvapivě, protože v žádném předchozím období evropských dějin nic byť jen vzdáleně podobného neexistovalo. Přesně takový systém však fungoval v Číně po celá staletí. Opravdu budeme trvat na tom, že čínský model státnosti, který Leibniz a jeho spojenci a násle‐ dovníci obhajovali, neměl nic společného s faktem, že Evropané skutečně přijali systém, jenž se čínské‐ mu modelu státnosti do značné míry podobá? Je to o to víc zarážející, že Leibniz byl ohledně svých inte‐ lektuálních vlivů velmi upřímný. Za jeho života tří‐ maly církevní autority ve většině Evropy stále značnou moc a každý, kdo by argumentoval, že ne‐ křesťanské způsoby jsou v nějakém ohledu dokona‐ lejší, mohl čelit obvinění z ateismu, a tedy z poten‐ ciálně hrdelního zločinu.3
Pozice: 49/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
S otázkou nerovnosti se to má víceméně stejně. Pokud se místo otázky po „původu a příčinách soci‐ ální nerovnosti“ zeptáme „jaké jsou příčiny otázky o příčinách sociální nerovnosti“ (jinými slovy, jak v roce 1754 mohlo Dijonskou akademii vůbec na‐ padnout, že se jedná o rozumnou otázku), budeme okamžitě konfrontováni s dlouhou historií dohadů Evropanů o povaze vzdálených společností: v tomto případě zejména z Východních lesů Severní Ame‐ riky.2 Řada těchto rozhovorů navíc odkazuje na spory mezi Evropany a původními obyvateli Ame‐ riky o povaze svobody, rovnosti a ostatně i raciona‐ lity a zjeveného náboženství – přičemž většina z těchto témat se později opravdu stala jádrem osvícenského politického myšlení. Mnozí významní osvícenští myslitelé skutečně tvrdili, že řadu myšlenek týkajících se uvedených témat přímo převzali od domorodých obyvatel Ameriky, jakkoli se současní intelektuální histori‐ kové podle očekávání snaží tvrdit, že tomu tak být nemohlo. Nadále panuje přesvědčení, že původní Pozice: 50/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
obyvatelé Ameriky žili v naprosto odlišném vesmí‐ ru, obývali jinou realitu – či dokonce že cokoli o nich kdy Evropané prohlásili, bylo pouhou stínohrou a vlastní projekcí představ o „vznešeném divochovi“ vytaženou ze samotné evropské tradi‐ ce.4 Historici tohoto ražení samozřejmě svůj argu‐ ment obvykle koncipují jako kritiku západní arogance („Jak můžete tvrdit, že genocidní imperi‐ alisté skutečně naslouchali lidem, jejichž společnost hodlali vymýtit?“), nicméně stejně tak lze tento argument chápat jako formu západní arogance jako takové. Není pochyb, že evropští ob‐ chodníci, misionáři a osadníci se skutečně zapo‐ jovali do dlouhých debat s lidmi, s nimiž se setkali v takzvaném Novém světě, a často mezi nimi po‐ bývali delší dobu – i když mezitím spřádali plány na jejich zničení. Víme také, že řada obyvatel Evropy, kteří přijali principy svobody a rovnosti (principy, které v jejich zemích ještě před pár generacemi prakticky neexistovaly), tvrdila, že zprávy o se‐ Pozice: 50/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tkáních s domorodými společnostmi měly hluboký vliv na jejich myšlení. Popírat jakoukoli možnost, že měli pravdu, vlastně znamená tvrdit, že domoro‐ dí obyvatelé nemohli mít žádný skutečný vliv na historii. Je to vlastně způsob infantilizace ne‐ západních obyvatel světa: praktika, kterou stejní autoři odsoudili. V posledních letech tyto domněnky zpochybňu‐ je stále více amerických učenců, z nichž většina má domorodý původ.5 V této knize se snažíme kráčet v jejich stopách. Máme v úmyslu odvyprávět pří‐ běh, který vychází z předpokladu, že všichni účast‐ níci debaty mezi evropskými kolonizátory a jejich domorodými partnery byli dospělí lidé a že si – aspoň občas – skutečně navzájem naslouchali. Pokud to uděláme, začnou i známé dějiny najednou působit zcela novým dojmem. Zjistíme totiž nejen to, že původní obyvatelé Ameriky si – po konfronta‐ ci s cizinci – postupně vytvořili vlastní, překvapivě konzistentní kritiku evropských institucí, ale také Pozice: 51/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
že tato kritika začala být brána velmi vážně v samotné Evropě. Jak vážně, lze jen sotva zveličit. Pro evropské publikum by kritika domorodých obyvatel zna‐ menala šok, otřásla by systémem a odkryla možnosti lidské emancipace, které by pak šlo jen stěží ignorovat. Myšlenky vyjádřené v této kritice začaly být vnímány jako natolik významná hrozba pro uspořádání evropské společnosti, že pro jejich vyvrácení vznikl celý soubor teorií. Brzy uvidíme, že příběh, který jsme shrnuli v předchozí kapitole – náš standardní historický metanarativ o am‐ bivalentním pokroku lidské civilizace, v němž se svobody vytrácejí spolu s růstem a zvyšující se komplexitou společností –, byl vytvořen především za účelem neutralizace hrozby domorodé kritiky. Nejprve je třeba zdůraznit, že ve středověku by nikdo nechápal, proč by se mělo hledat řešení problému „původu sociální nerovnosti“. Tehdy pla‐ tilo, že společenské postavení a hierarchie exis‐ Pozice: 52/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tovaly odjakživa. Dokonce i v rajské zahradě (jak poznamenal Tomáš Akvinský, filozof ze třináctého století) měl Adam očividně vyšší postavení než Eva. „Sociální rovnost“ – a tím pádem i její opak ne‐ rovnost – jako koncept jednoduše neexistovala. Ani nedávný výzkum středověké literatury, který provedli dva italští akademici, nepřinesl žádný dů‐ kaz, že by se latinské termíny aequalitas a inaequea‐ litas či jejich anglické, francouzské, španělské, ně‐ mecké nebo italské ekvivalenty jakkoli používaly pro popis společenských vztahů v předkolum‐ bovském období. Nedá se tudíž tvrdit, že středověcí myslitelé odmítali koncept sociální nerovnosti: myšlenka, že by něco takového vůbec mohlo exis‐ tovat, jim vůbec nepřišla na mysl.6 Ve skutečnosti se termíny „rovnost“ a „ne‐ rovnost“ začaly používat teprve na začátku sedm‐ náctého století pod vlivem teorie přirozeného práva. Tato teorie zase pramenila převážně ze série debat o morálních a právních důsledcích evrop‐ ských objevů v Novém světě. Pozice: 52/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Je důležité si uvědomit, že španělští dobrodruzi jako Cortés nebo Pizarro si nová území podrobovali většinou bez posvěcení vyšších autorit a že se v jejich domovině následně strhly prudké debaty o tom, jestli lze skutečně ospravedlnit tak nepokry‐ tou agresi vůči lidem, kteří koneckonců pro Ev‐ ropany nepředstavovali žádnou hrozbu.7 Klíčový problém představoval zřejmý fakt, že obyvatelé
Nového světa se s křesťanskými myšlenkami prostě nikdy nesetkali (na rozdíl od nekřesťanů ve Starém světě, u nichž se dalo předpokládat, že měli příleži‐ tost seznámit se s Ježíšovým učením, a tudíž ho ak‐ tivně odmítli). Z tohoto důvodu nemohli být pova‐ žováni za bezvěrce. Dobyvatelé tento problém zpravidla vyřešili tím, že před zahájením útoku indiánům přečetli prohlá‐ šení v latině, v němž je vyzvali ke konverzi. Toto opatření však nijak neuklidnilo odborníky na právo na univerzitách, například ve španělské Salaman‐ ce. Současně se příliš neujaly ani pokusy odepsat obyvatele Ameriky jako natolik odlišné, že vůbec Pozice: 53/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
nespadají do kategorie lidí, a lze s nimi tedy za‐ cházet jako se zvířaty. Dokonce i kanibalové, jak po‐ znamenali juristé, disponovali vládou, společností a zákony a byli schopni vytvářet argumenty na ob‐ hajobu spravedlnosti svého (kanibalistického) společenského uspořádání, a tudíž byli jedno‐ značně lidmi, kterým Bůh propůjčil schopnost ro‐ zumu. Právní a filozofická otázka tedy zněla: Jaká práva mají lidské bytosti čistě na základě toho, že jsou lidmi – tzn. o jakých právech se dá říct, že se vy‐ skytují „přirozeně“, tudíž že existovala v přiro‐ zeném stavu, nezávisle na učení psané filozofie a zjeveného náboženství a bez kodifikovaných záko‐ nů? O této otázce se vedly vášnivé diskuse. Není tře‐ ba se zdržovat přesnou formulací, s níž teoretici práva přišli (stačí zmínit, že připustili, že Ameri‐ čané mají přirozená práva, ale nakonec stejně ospravedlnili jejich dobývání, pokud se s nimi ná‐ sledně nezacházelo příliš násilně nebo represivně). V tomto kontextu je však důležité, že pootevřeli Pozice: 53/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
vrátka pro vytvoření nových pojmů. Autoři jako Thomas Hobbes, Hugo Grotius nebo John Locke tak mohli přeskočit biblické narativy, u kterých se ob‐ vykle začínalo, a místo toho nastolit otázky typu: Jaké mohly být lidské bytosti ve stavu přirozenosti, když ještě neměly nic jiného než svou lidskost? Všichni tito autoři zabydleli stav přirozenosti lidmi, kteří podle nich měli žít v nejprimitivnějších společnostech, jaké byly na západní polokouli zná‐ my, a z toho vyvodili, že přirozený stav lidstva se za‐ kládal na svobodě a rovnosti, ať už v pozitivním, či negativním slova smyslu (kupříkladu Hobbes tento stav považoval jednoznačně za horší). Zde je třeba se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, proč tito autoři dospěli k takovému řešení – v žádném přípa‐ dě se totiž nejednalo o očividný či nevyhnutelný zá‐ věr. Ačkoli nám to může připadat samozřejmé, sku‐ tečnost, že se teoretici přirozeného práva v sedm‐ náctém století upínali ke zdánlivě jednodušším Pozice: 54/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
společnostem jako příkladům prehistorického ob‐ dobí (ke společnostem, jako byli Algonkinové žijící ve východní části severoamerického území nebo Karibové a Amazonci, spíše než k městským civi‐ lizacím, jako byli Aztékové a Inkové), v té době ni‐ jak zřejmá nebyla. Dřívější autoři, kteří byli konfrontováni s obyva‐ telstvem, jež pobývalo v lesích, nemělo krále a pou‐ žívalo pouze kamenné nástroje, ho většinou nepo‐ važovali za původní. Učenci v šestnáctém století, ja‐ ko například španělský misionář José de Acosta, mohli spíše dojít k závěru, že pohlížejí na padlé po‐ zůstatky nějaké dávné civilizace nebo na uprchlíky, kteří během svého putování zapomněli na umění metalurgie a vládnutí. Takový závěr by dával smysl těm, kteří se domnívali, že veškeré skutečně důleži‐ té znalosti byly zjeveny Bohem na počátku věků a že města existovala už před potopou světa, a kteří svůj vlastní intelektuální život chápali převážně jako pokus o navrácení ztracené moudrosti starých Řeků a Římanů. Pozice: 55/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
V renesanční Evropě patnáctého a šestnáctého století nebyly dějiny příběhem pokroku. Šlo ve velké míře o sérii katastrof. Zavedení konceptu při‐ rozeného stavu tuto situaci plně nezvrátilo (tedy aspoň ne hned), politickým filozofům po sedmnác‐ tém století však umožnilo představit si lidi bez civi‐ lizačních výhod jako něco jiného než zdegene‐ rované divochy: jako lidstvo „v surové podobě“. A to jim zase umožnilo klást si spoustu nových otázek o tom, co to znamená být člověkem. Jaké sociální formy by ještě mohly existovat i mezi lidmi, kteří neměli žádnou rozpoznatelnou formu práva nebo vlády? Existovalo by manželství? Jakou podobu by mohlo mít? Měl člověk ve stavu přirozenosti auto‐ matickou tendenci se sdružovat, nebo se lidé navzá‐ jem spíše vyhýbali? Existovalo něco jako přirozené náboženství? Otázkou však nadále zůstává, proč evropští inte‐ lektuálové v osmnáctém století prosazovali myš‐ lenku prapůvodní svobody a zejména rovnosti, a to až do té míry, že jim z toho zcela přirozeně vyplynu‐ Pozice: 55/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
la otázka typu „jaký je původ nerovnosti mezi lid‐ mi?“. Tato skutečnost zní obzvlášť podivně, uvě‐ domíme-li si, že do té doby většina z nich ani nepo‐ važovala sociální rovnost za možnou. První na řadě je kvalifikace. Určité rovnostářství mezi lidmi existovalo už ve středověku a dostávalo se do popředí během oblíbených slavností, jako byl masopust, májové slavnosti nebo Vánoce, kdy se velká část společnosti bavila myšlenkou „světa ob‐ ráceného naruby“, v němž byly veškeré síly a auto‐ rity sraženy na kolena nebo zesměšněny. Tyto slavnosti bývaly často koncipovány jako návrat do jakéhosi prapůvodního „věku rovnosti“ – do období Kronovy nebo Saturnovy vlády či do země peciválů. Podobné ideály se někdy vzývaly i během lidových povstání. Je pravda, že není zcela jasné, do jaké míry byly tyto egalitářské ideály pouhým vedlejším účinkem hierarchického společenského uspořádání, jež panovalo. Například naše představa, že všichni jsou si před zákonem rovni, vychází z myšlenky, že Pozice: 56/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
všichni si jsou rovni před králem nebo vládcem: protože pokud je jednomu člověku svěřena absolut‐ ní moc, pak si každý ve srovnání s ním musí připa‐ dat jako rovný se všemi ostatními. Rané křesťanství obdobně zdůrazňovalo, že všichni věřící (v jistém konečném smyslu) jsou si rovni před Bohem, kte‐ rého oslovovali jako „Pána“. Ilustruje nám to, že jednotící silou, před níž jsou si všichni běžní smr‐ telníci de facto rovni, nemusí být skutečný člověk z masa a kostí; jedním z hlavních důvodů pro jmenování a existenci „krále masopustu“ nebo „májové královny“ bylo, aby mohli být sesazeni
z trůnu.8 Evropané vzdělaní v klasické literatuře mohli být rovněž obeznámeni se spekulacemi o dávných šťastných rovnostářských řádech, které se objevují v řecko-římských pramenech: představy o rovnosti, přinejmenším mezi křesťanskými náro‐ dy, se daly nalézt v konceptu res publica neboli společenství národů, jenž se také odvolával na an‐ tické precedenty. Chceme tím vším pouze dát Pozice: 56/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
najevo, že stav rovnosti nebyl pro evropské intelek‐ tuály před osmnáctým stoletím zcela nepředstavi‐ telný. Nic z toho však nevysvětluje, proč se vynořil takřka univerzální předpoklad, že lidské bytosti, které neznaly civilizaci, v takovém stavu žily. Je pravda, že existovaly klasické precedenty těchto
myšlenek, zároveň zde však byli zastánci opaku.9 Pro odpovědi se musíme vrátit k argumentům, kte‐ ré měly dokázat, že obyvatelé obou Amerik byli od počátku lidmi jako my: k přesvědčení, že (jakkoli se jejich zvyky mohou zdát exotické, či dokonce perverzní) původní Američané byli schopni vyvi‐ nout na svou obranu vlastní logickou argumentaci. Chceme naznačit, že američtí intelektuálové v této koncepční revoluci skutečně sehráli roli (termínem „američtí“ či „Američané“ odkazujeme – stejně ja‐ ko tomu bylo tehdy – na domorodé obyvatele zá‐ padní polokoule, kdežto „intelektuálem“ na ko‐ hokoli, kdo je zvyklý diskutovat o abstraktních poj‐ mech). Je velmi zvláštní, že by tato myšlenka měla Pozice: 57/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
být považována za mimořádně radikální, přesto je v dnešní době mezi mainstreamovými intelek‐ tuálními historiky považována takřka za kacířskou. Je to podivné především proto, že nikdo nepopí‐ rá, že řada evropských průzkumníků, misionářů, obchodníků, osadníků a dalších, kteří pobývali na americkém pobřeží, se roky učila domorodé jazyky a zdokonalovala se v konverzaci s rodilými mluvčí‐ mi, stejně jako se domorodí Američané učili španěl‐ sky, anglicky, holandsky nebo francouzsky. Do‐ mníváme se navíc, že nikdo, kdo se někdy učil na‐ prosto odlišný jazyk, nemůže popřít, že jeho osvojení vyžaduje značnou dávku představivosti, je‐ jíž pomocí se snažíme uchopit neznámé pojmy. Rovněž víme, že misionáři se v rámci svých profesních povinností často pouštěli do zdlouhavých filozofických debat a mnozí další na obou stranách se spolu dohadovali buď z čiré zvě‐ davosti, nebo proto, že porozumění stanovisku pro‐ tistrany pro ně mělo bezprostřední praktické důvo‐ dy. A konečně nikdo nemůže popřít, že cestopisy Pozice: 58/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
a misionářské relace – které často obsahovaly shrnutí, nebo dokonce úryvky z takových výměn – představovaly populární literární žánr, jemuž vzdě‐ laní Evropané náruživě holdovali. V každé středo‐ stavovské domácnosti v Amsterodamu nebo Greno‐ blu v osmnáctém století se s vysokou pravdě‐ podobností v knihovně nacházel přinejmenším vý‐ tisk Relations des Jésuites de la Nouvelle-France (Rela‐ ce jezuitů z Nové Francie; francouzským koloniím v Severní Americe se tehdy říkalo „Nová Francie“) a jeden nebo dva cestopisy o vzdálených zemích. Ta‐ kové knihy byly vesměs velmi ceněné, neboť ob‐ sahovaly překvapivé a nevídané myšlenky.10
Historici jsou si toho velmi dobře vědomi. Přesto naprostá většina z nich nadále usuzuje, že evropští autoři by neměli být bráni vážně ani tehdy, když ex‐ plicitně tvrdí, že své myšlenky, pojmy a argumenty přebírají od domorodých myslitelů. Vše má být jen jakýmsi nedorozuměním, výmyslem nebo přinej‐ lepším naivní projekcí již existujících evropských myšlenek. Američtí intelektuálové, kteří se objevují Pozice: 58/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
v evropských textech, jsou považováni za pouhé představitele jakéhosi západního archetypu „vzne‐ šeného divocha“ nebo za maňásky, již slouží jako věrohodné alibi autorům, kteří by se jinak mohli dostat do potíží kvůli prezentaci podvratných myš‐ lenek (například deismu, racionálního materialis‐ mu nebo nekonvenčního pohledu na manželství).11 Pokud někdo v evropském textu najde argument připisovaný „divochovi“, který se byť jen vzdáleně podobá čemukoli, co lze nalézt u Cicerona nebo Erasma, měl by automaticky předpokládat, že žádný „divoch“ by ve skutečnosti nikdy nic takové‐ ho neprohlásil – nebo že se daná konverzace vůbec neodehrála.12 Tento způsob myšlení je velmi poho‐ dlný pro studenty západní literatury, kteří sami stu‐ dovali Cicerona a Erasma a jinak by byli nuceni sku‐ tečně se snažit odhalit něco o tom, co si domorodé populace myslely o světě a zejména o Evropanech. V této knize máme v úmyslu postupovat opačným směrem. Pozice: 59/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Budeme zkoumat nejstarší misionářské a cestova‐ telské zprávy z Nové Francie (zejména z oblasti Velkých jezer), jelikož právě tyto texty znal Rous‐ seau nejlépe, abychom získali představu o tom, co si původní obyvatelé o francouzské společnosti sku‐ tečně mysleli a jak se v důsledku toho změnilo jejich smýšlení o vlastní společnosti. Hodláme tvrdit, že domorodí Američané si opravdu vytvořili velmi kritický názor na instituce dobyvatelů: názor, který se nejprve zaměřoval na nedostatek svobody těchto institucí a teprve později – jakmile se domorodí obyvatelé lépe seznámili s fungováním evropské společnosti – na rovnost. Jedním z důvodů, proč si misionářská a cestopisná literatura v Evropě získala takovou po‐ pularitu, byl právě fakt, že vystavovala čtenáře to‐ muto druhu kritiky spolu s nabídkou představy so‐ ciální alternativy: přinášela poznatek, že zavedené způsoby nejsou jediné možné, neboť – jak dané kni‐ hy ukazují – očividně existují i společnosti fungující na zcela odlišných principech. Naznačíme, že exis‐ Pozice: 60/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tuje důvod, proč tolik klíčových osvícenských myslitelů tvrdilo, že jejich ideály individuální svo‐ body a politické rovnosti byly inspirovány domoro‐ dými americkými zdroji a příklady. Byla to totiž pravda.
ZAMYSLÍME SE NAD TÍM, CO SI OBYVATELÉ NOVÉ FRANCIE MYSLE‐ LI O EVROPSKÝCH DOBYVATELÍCH, ZEJMÉNA OHLEDNĚ ŠTĚDROSTI, PŘÁTELSKOSTI, MATERIÁLNÍHO BOHATSTVÍ, ZLOČINU, TRESTU A SVOBODY „Věk rozumu“ byl věkem diskusí. Osvícenství mělo kořeny v debatách, které probíhaly zejména v kavárnách a salonech. Řada klasických osvícenských textů má formu dialogu a většina Pozice: 60/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
z nich se vyznačuje prostým, transparentním kon‐ verzačním stylem, který byl zjevně inspirován dě‐ ním v salonech. (Byli to tehdy Němci, kdo inkli‐ noval k psaní obskurním stylem, jímž se posléze proslavili Francouzi.) Apel na „rozum“ byl pře‐ devším uměním argumentace. Ideály Francouzské revoluce – svoboda, rovnost a bratrství – se staly tím, čím se staly, právě v průběhu dlouhé série debat a rozhovorů. My zde pouze naznačíme, že ty‐ to konverzace sahaly mnohem dál, než se historici osvícenství domnívají. Začněme otázkou: Co si obyvatelé Nové Francie mysleli o Evropanech, kteří se v šestnáctém století začali vyloďovat na jejich pobřeží? Území, které bylo později pojmenováno Nová Francie, tehdy obývala převážně společenství, která mluvila montaňsko-naskapijským, algonkinským a irokézským jazykem. Populace území nacházejí‐ cích se blíž k moři se živily rybařením, lesnictvím a lovem, ačkoli většina z nich navíc i zahradničila; Wendatové (Huroni) se soustředili poblíž údolí Pozice: 61/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
velkých řek dále ve vnitrozemí, kde kolem opevně‐ ných měst pěstovali kukuřici, dýně a fazole.13 Zají‐ mavé je, že první francouzští pozorovatelé těmto ekonomickým rozdílům nepřikládali velký vý‐ znam, neboť sběr a zemědělství byly zejména ženskou prací. V textech se dočteme, že muži se za‐ bývali především lovem a příležitostně válčili, což znamenalo, že se jistým způsobem dali považovat za přirozenou šlechtu. Právě v takových úvahách lze vysledovat myšlenku o „vznešeném divochovi“. Pů‐ vodně se nevztahovala na vznešenost charakteru, ale prostě na skutečnost, že většina indiánských mužů se věnovala lovu a boji, což byla v Evropě převážně záležitost šlechticů. Zatímco Francouzi měli tendenci posuzovat cha‐ rakter „divochů“ smíšeně, domorodci hodnotili charakter Francouzů mnohem jednoznačněji. Je‐ den příklad nabízí otec Pierre Biard, bývalý profe‐ sor teologie pověřený v roce 1608 šířením křesťan‐ ství mezi algonkinsky mluvícími Mikmaky v Novém Skotsku, kteří jistý čas pobývali vedle Pozice: 61/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
francouzské pevnosti. O Mikmacích neměl vysoké mínění, nicméně uváděl, že tento pocit byl vzájem‐ ný: „Považují se za něco lepšího, než jsou Francouzi. ‚Neustále mezi sebou válčíte a dohadujete se,‘ tvrdí o nás, ‚zato my žijeme v míru. Závidíte si a pořád se navzájem pomlouváte, jste zloději a podvodníci, jste chamtiví a nejste ani štědří, ani laskaví, zatímco my, pokud máme ždibec chleba, dělíme se o něj se sousedem.‘ Něco takového pronášejí nepřetržitě.“14 Biarda zřejmě nejvíce dráždilo, že Mikmakové neu‐ stále prohlašovali, že jsou díky tomu „bohatší“ než Francouzi. Sice připouštěli, že Francouzi mají více materiálních statků, ale sami měli mít větší maje‐ tek: volnost, pohodlí a čas. O dvacet let později napsal bratr Gabriel Sagard, mnich z řádu rekolektů, něco podobného o kmeni
Wendatů.15 Sagard byl zpočátku mimořádně kri‐ tický k jejich životu, který popsal jako z podstaty hříšný (byl posedlý myšlenkou, že všechny wendat‐ ské ženy ho mají v úmyslu svést), ale na konci svého pobytu dospěl k závěru, že jejich společenské Pozice: 62/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
uspořádání je v mnoha ohledech lepší než to v jeho francouzské domovině. V následujících pasážích se očividně odrážejí wendatské názory: „Nemají žádné soudní procesy a příliš se nesnaží získávat hmotné statky, kvůli nimž se my křesťané můžeme usoužit, a pro svou nadměrnou a neukojitelnou ha‐ mižnost při jejich získávání jsme byli plným právem pokáráni jejích klidným životem a pokojnou povahou.“16 Stejně jako Biardovi Mik‐ makové byli i Wendatové pohoršeni zejména nedo‐ statkem vzájemné štědrosti mezi Francouzi: „Opě‐ tují si pohostinnost a navzájem si pomáhají natolik, že potřeby všech jsou zajištěny, aniž se v jejich městech a vesnicích vyskytují žebráci, a když slyše‐ li, že ve Francii žije mnoho takových potřebných žebráků, považovali to za velmi špatnou věc a do‐ mnívali se, že to vyplývá z naší nedostatečné las‐
kavosti, a velmi nám to vyčítali.“17 Wendatové podobně skepticky pohlíželi na fran‐ couzské konverzační zvyklosti. Sagard byl pře‐ kvapený a ohromený výřečností svých hostitelů Pozice: 63/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
a jejich schopností rozumně argumentovat. Tyto dovednosti si zdokonalovali takřka každodenními veřejnými diskusemi o společných záležitostech. Jeho hostitelé se naopak, když viděli skupinu Fran‐ couzů, často pozastavovali nad tím, že se neustále překřikovali a skákali si do řeči, používali slabé argumenty a celkově (aspoň jak se dá vyčíst mezi řádky) se nezdáli být příliš bystří. Lidé, kteří se sna‐ žili získat hlavní slovo a upírali ostatním možnost přednést argumenty, se chovali v podstatě stejně ja‐ ko ti, kteří se zmocnili materiálních prostředků po‐ třebných k životu a odmítali se o ně podělit – těžko se ubránit dojmu, že Američané viděli Francouze jako osoby žijící v jakémsi hobbesiánském stavu „války všech proti všem“. (Je potřeba poznamenat, že zvláště v období prvních styků Američané prav‐ děpodobně poznali Evropany převážně jako misio‐ náře, trapery, obchodníky a vojáky – tedy skupiny složené takřka výhradně z mužů. Francouzek bylo v koloniích zpočátku velmi málo a dětí ještě méně. Pozice: 63/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
To mělo zřejmě za následek, že soutěživost a nedo‐ statek vzájemné péče působily o to extrémněji). Sagardův popis pobytu mezi Wendaty se ve Francii i v dalších evropských zemích stal vlivným bestsellerem: Locke a Voltaire citovali Le grand voyage du pays des Hurons jako primární zdroj pro své popisy amerických společností. Mnohem roz‐ sáhlejší kronika Relations des Jésuites, již sepsalo více autorů a která vycházela po částech mezi lety 1633 a 1673, si rovněž našla hodně čtenářů a roz‐ proudila diskuse napříč Evropou. I tato kniha ob‐ sahuje mnoho podobných výtek, které Wendatové mířili na Francouze. Jeden z nejpozoruhodnějších aspektů této edice misionářských zpráv čítající 71 svazků představuje skutečnost, že ani Američané, ani jejich francouzští partneři příliš nezmiňovali samotné slovo „rovnost“ – například slova égal ne‐ bo égalité se zde takřka nevyskytují a v těch něko‐ lika málo případech jsou skoro vždy použita v sou‐ vislosti s „rovností pohlaví“ (což jezuité považovali za obzvláště skandální). Pozice: 64/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Zdá se, že tomu tak bylo bez ohledu na to, jestli se daní jezuité dohadovali s Wendaty (kteří nemuse‐ li působit rovnostářsky v antropologickém smyslu, neboť disponovali formálními politickými institu‐ cemi a vrstvou válečných zajatců, jež jezuité ozna‐ čovali za „otroky“), nebo s Mikmaky či MontaniNaskapii, kteří se vyznačovali společenským uspořádáním později antropology považovaným za rovnostářské tlupy lovců a sběračů. Místo toho sly‐ šíme řadu amerických hlasů, jež si stěžují na soutě‐ živost a sobectví Francouzů – a možná ještě více na jejich odpor ke svobodě. Skutečnost, že domorodí Američané na rozdíl od Evropanů žili ve vesměs svobodných společen‐ stvích, při takových výměnách nikdy nebyla předmětem diskuse: obě strany se shodly, že tomu tak je. To, v čem se názorově lišily, byla otázka, jest‐ li je individuální svoboda žádoucí. Právě v této oblasti představovaly texty prvních misionářů a cestovatelů o Americe pro většinu Pozice: 64/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
dnešních čtenářů skutečnou koncepční výzvu. Většina z nás jednoduše považuje za samozřejmé, že „západní“ pozorovatelé, dokonce i ti v sedmnáctém století, jsou dřívější verzí nás samých; na rozdíl od domorodých Američanů, kteří zastupují něco zá‐ sadně odlišného, možná až nepoznatelnou jinakost. Ve skutečnosti však autoři těchto textů v mnoha ohledech nebyli jako my. Co se týká otázek osobní svobody, rovnosti mužů a žen, sexuálních zvyklostí nebo svrchovanosti lidu (a když na to přijde, dokon‐ ce i teorií hlubinné psychologie), jsou postoje domorodých Američanů našim čtenářům pravdě‐ podobně mnohem bližší než chování Evropanů v se‐ dmnáctém století.18 Rozdílné názory na osobní svobodu jsou obzvlášť do očí bijící. V dnešní době je skoro nemožné, aby kdokoli, kdo žije v liberální demokracii, tvrdil, že je proti svobodě – přinejmenším v abstraktním smys‐ lu (v praxi je samozřejmě naše smýšlení obvykle mnohem složitější). Je to jeden z přetrvávajících odkazů osvícenství a americké a francouzské revo‐ Pozice: 65/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
luce. Máme tendenci věřit, že osobní svoboda je ze své podstaty dobrá (ačkoli si někteří z nás mohou myslet, že společnost založená na naprosté indivi‐ duální svobodě – společnost, která by zašla tak dale‐ ko, že by zrušila policii, vězení nebo jakýkoli donu‐ covací orgán – by se okamžitě propadla do násilné‐ ho chaosu). Jezuité v sedmnáctém století tuto do‐ mněnku rozhodně nesdíleli. Považovali osobní svo‐ bodu za zvířeckou. V roce 1642 si jezuitský misionář Le Jeune o Montaněsech-Naskapiech poznamenal: Mají představu, že narození jim dává právo užívat si svobodu divokých oslů, kteří ne‐ prokazují úctu nikomu ani ničemu, pokud se jim nelíbí. Stokrát mi vyčetli, že se bojíme svých kapitánů, zatímco oni se svým ná‐ čelníkům vysmívají a tropí si z nich žerty. Veškerá autorita jejich kapitána spočívá v je‐ ho jazyce, neboť jeho moc pramení jen z jeho výřečnosti, a i kdyby se umluvil a ukázal
Pozice: 66/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
k smrti, nikdo ho nebude poslouchat, pokud se divochům nezalíbí.19 Podle tohoto názoru Montaněsů-Naskapiů bylo postavení Francouzů jen o trochu lepší než posta‐ vení otroků, jelikož žili v neustálém strachu ze svých nadřízených. Podobná kritika se v jezui‐ tských zprávách vyskytuje opakovaně, a co víc, ne‐ pochází jen od těch, kteří žili v nomádských kmenech, ale i od městských etnik, jako byli Wen‐ datové. Misionáři navíc byli ochotni připustit, že ze strany Američanů nešlo o prázdné řeči. Dokonce ani wendatští náčelníci nemohli nikoho nutit k ně‐ čemu, co sám nechtěl. Otec Lallemant, jehož ko‐ respondence se stala modelem pro spis Relations des Jésuites, si v roce 1644 o Wendatech poznamenal: Nevěřím, že na zemi žije lid svobodnější než oni a méně ochotný podřídit svou vůli ja‐ kékoli moci – a to natolik, že otcové nevelí svým dětem, kapitáni svým poddaným ani Pozice: 66/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
zákony země komukoli z nich, pokud člověk sám nenajde zalíbení v tom, že se jim podro‐ bí. Viníkům se neukládá trest a neexistuje zločinec, který by byl v nejistotě, že jeho život a majetek jsou ohroženy…20 Lallemantův popis dává nahlédnout, jak velké politické výzvy se skrývaly v Relations des Jésuites pro soudobé evropské čtenáře a proč řadě z nich připadaly tak fascinující. Poté, co duchovní otec rozebral, jak skandální mu přijde, že dokonce i vrazi můžou vyváznout bez trestu, připustil, že wendatský justiční systém není jako prostředek za‐ chování míru neúčinný. Vlastně fungoval až pře‐ kvapivě dobře. Místo trestání pachatelů Wendatové trvali na tom, aby celá viníkova rodová linie nebo klan zaplatily odškodné. Zodpovědností každého tak bylo udržet své příbuzné pod kontrolou. „Trest nezakusí viníci,“ vysvětluje Lallemant, „ale všichni ostatní, kteří musejí odčinit prohřešky jednotliv‐ ců.“ Pokud například Huron zabil Algonkina nebo Pozice: 67/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
jiného Hurona, celá země se sešla, aby se dohodla na počtu darů pro truchlící pozůstalé, „aby se za‐ bránilo pomstě, již by mohli vykonat“. Wendatští „kapitáni“, jak Lallemant popisuje dále, „vyzývají své poddané, aby poskytli vše po‐ třebné; nikdo k tomu není nucen, nicméně zdá se, že ti, kteří jsou ochotni veřejně přispět, mezi sebou soupeří podle výše svého majetku a jak jim to při ta‐ kových příležitostech velí touha po slávě a snaha ukázat svou starostlivost o veřejné blaho“. Ještě po‐ zoruhodnější je Lallemantovo připuštění, že „tato forma spravedlnosti všechny lidi usměrňuje a zdá se být mnohem účinnější v potlačování neřádů než osobní trestání zločince, jak se tomu děje ve Fran‐ cii“, přestože jde o „velmi mírný postih, který pone‐ chává jedince v takovém duchu svobody, aby se nikdy nemusel podřídit zákonům ani poslouchat ji‐ né podněty než ty, které pocházejí z jeho vlastní vů‐ le“.21 V této souvislosti stojí za zmínku několik bodů. Mimo jiné se ukazuje, že někteří Američané byli Pozice: 67/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
skutečně považováni za bohaté. Wendatská společnost nebyla v tomto smyslu „ekonomicky rovnostářská“. Byl však rozdíl mezi tím, co bychom považovali za ekonomické zdroje (jako půda, kterou vlastnily rodiny, obdělávaly ženy a o jejíž plody se většinou staral ženský kolektiv), a druhem „bohat‐ ství“, o němž se zde hovoří, jako bylo wampum (tedy korálkové provázky a pásky, jež se vyráběly na Long Islandu ze schránek chionek jedlých) nebo jiné poklady, jež měly povětšinou politický účel. Bohatí Wendatové takové vzácné předměty hro‐ madili zejména kvůli tomu, aby je mohli rozdávat při takových dramatických příležitostech, jako byly ty výše zmíněné. Dokonce ani v případě půdy, ze‐ mědělských produktů, wampum a podobných cenností neexistoval způsob, jak převést přístup k materiálním zdrojům na moc – přinejmenším ne na takový druh moci, který umožňuje přinutit ostatní pracovat pro vás nebo po nich požadovat, aby dělali něco, co nechtějí. Hromadění a obratné rozdělování bohatství mohlo nanejvýš zvýšit prav‐ Pozice: 68/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
děpodobnost, že se daný člověk bude ucházet o poli‐ tický úřad (a stane se „náčelníkem“ nebo „kapi‐ tánem“ – francouzské zdroje tyto termíny obvykle používají bez rozdílu); jezuité však ustavičně zdů‐ razňovali, že pouhé zastávání politického úřadu nikomu nedává právo komukoli rozkazovat. Nebo přesněji: zastánce úřadu může vydávat rozkazy, jak se mu zachce, ale nikdo není nijak povinen se jimi řídit. Jezuitům něco takového samozřejmě připadalo nehorázné. Ve skutečnosti je jejich postoj k domo‐ rodým ideálům svobody zcela opačný než ten, jaký obvykle zastávají Francouzi či Kanaďané v sou‐ časnosti: a sice že svoboda obecně představuje na‐ prosto obdivuhodný ideál. Otec Lallemant byl však ochotný připustit, že v praxi tento systém vesměs dobře funguje, neboť vytváří „mnohem méně neřá‐ du, než máme ve Francii“. Nicméně jak pozna‐ menal, jezuité byli proti svobodě z principu:
Pozice: 69/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Bezpochyby jde o dispozici, která je zcela v rozporu s povahou víry, jež od nás vyža‐ duje, abychom nejen vlastní vůli, ale i svou mysl, úsudek a city podrobili moci, která je našim smyslům neznámá, zákonu, jenž není pozemský a který stojí zcela v protikladu k pravidlům a cítění zkažené přirozenosti. Připojte k tomu, že zákony země, které jim připadají nanejvýš spravedlivé, tisíci způsoby napadají čistotu křesťanského života, zvláště co se týká jejich manželství…22 Relations des Jésuites jsou podobných prohlášení plné: pohoršení misionáři často hlásili, že americké ženy plně rozhodují o svých tělech, a proto si nepro‐ vdané ženy užívají sexuální svobody a provdané že‐ ny se mohou rozvést podle libosti. Jezuitům připa‐ dalo jejich chování nestoudné. Domnívali se, že jejich hříšný způsob života je pouhým rozšířením obecnějšího principu svobody majícího kořeny v přirozených dispozicích, jež jezuité vnímali jako Pozice: 69/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
z podstaty zhoubné. „Hříšná svoboda divochů“ byla podle jednoho z nich největší překážkou, aby se „podrobili jařmu Božího zákona“.23 Dokonce i nale‐ zení termínů, které by přeložily pojmy jako „pán“, „přikázání“ nebo „poslušnost“ do domorodých jazyků, bylo mimořádně obtížné a vysvětlení zá‐ kladních teologických konceptů prakticky nemožné.
UKÁŽEME, JAK SE EVROPANÉ OD (PŮVODNÍCH) AMERIČANŮ POUČILI O VZTAHU MEZI RACIONÁLNÍ DIS‐ KUSÍ, OSOBNÍMI SVOBODAMI A OD‐ MÍTNUTÍM SVÉVOLNÉ MOCI Z politického hlediska se tedy Francouzi a Ameri‐ čané nedohadovali o rovnosti, ale o svobodě. Více‐ méně jediná konkrétní zmínka o politické rovnosti, která se v mnohasvazkové edici Relations des Jésui‐ Pozice: 70/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tes objevuje, se vyskytuje takřka na okraji, v popisu události z roku 1648. Stalo se to v osadě Wendatů poblíž Quebecu, jejíž členové přestoupili na křesťanství. Po nepokojích způsobených lodní do‐ dávkou nelegálního alkoholu přesvědčil guvernér wendatské náčelníky, aby souhlasili se zákazem alkoholických nápojů, a za tímto účelem vydal vý‐ nos – jak si guvernér poznamenal, zásadní bylo, že výnos podpořila hrozba trestu. Příběh zaznamenal opět otec Lallemant. Podle něj se jednalo o epo‐ chální událost: Od počátku světa až po příchod Francouzů divoši nikdy nepoznali, jaké to je cokoli své‐ mu lidu oficiálně zakazovat pod hrozbou ja‐ kéhokoli, byť nepatrného trestu. Jsou to svo‐ bodní lidé, z nichž každý sám sebe považuje za stejně důležitého jako ostatní, a svým ná‐ čelníkům se podřizují jen do té míry, jak je jim libo.24
Pozice: 70/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Rovnost je zde přímým rozšířením svobody, vlastně je jejím vyjádřením. Navíc nemá skoro nic společného se známějším (eurasijským) pojmem „rovnosti před zákonem“, což je v důsledku rovnost před svrchovanou mocí – tj. opět rovnost ve společném podrobení. Američané si naopak byli rovni do té míry, že mohli stejně svobodně poslou‐ chat nebo neposlouchat příkazy podle toho, jak je považovali za vhodné. Demokratické vedení Wen‐ datů a pěti národů Haudenosaunee, které později udělalo ohromný dojem na evropské čtenáře, bylo vyjádřením stejného principu: jestliže nebyl při‐ puštěn žádný nátlak, pak takováto společenská soudržnost musela vzniknout na základě racionální diskuse, přesvědčivých argumentů a nalezení společenského konsenzu. Zde se vracíme k problému, kterým jsme začali: k evropskému osvícenství jako apoteóze principu otevřené a racionální diskuse. Již jsme zmínili Sa‐ gardův zdráhavý respekt před schopností Wendatů logicky argumentovat (téma, které se opakuje ve Pozice: 71/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
většině jezuitských zpráv). Na tomto místě je dů‐ ležité mít na paměti, že jezuité představovali inte‐ lektuály katolického světa. Jezuité, kteří byli vyško‐ leni v klasické rétorice a technikách disputace, se učili americké jazyky především proto, aby s pů‐ vodními Američany mohli diskutovat a přesvěd‐ čovat je o nadřazenosti křesťanské víry. Přesto je kvalita protiargumentů, se kterými se museli potý‐ kat, často zaskočila a ohromila. Jak si takové rétorické schopnosti mohli osvojit ti, kteří neměli povědomí o dílech Varra a Quintilia‐ na? Při zkoumání tohoto problému si jezuité skoro vždy všímají otevřenosti, s jakou se nakládalo s ve‐ řejnými záležitostmi. Otec Le Jeune, představený jezuitů v Kanadě ve třicátých letech sedmnáctého století, k tomu píše: „Mezi nimi není skoro nikdo, kdo by nebyl schopen velmi obratně konverzovat nebo uvažovat o záležitostech, které znají. Rada, která ve vesnicích zasedá skoro každý den a věnuje se skoro všem problémům, tříbí jejich schopnost diskutovat.“ A Lallemantovými slovy: „Mohu sku‐ Pozice: 72/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tečně říci, že co se týče inteligence, v ničem nezaos‐ távají za zdejšími Evropany ani těmi, kteří pobývají ve Francii. Nikdy bych nevěřil, že přirozenost může bez vzdělání vést k nanejvýš pohotové a živé vý‐ řečnosti, jakou jsem obdivoval u řady Huronů, nebo k větší prozíravosti ve veřejných otázkách nebo uvážlivějšímu řízení záležitostí, jimž jsou uvyklí.“25 Někteří jezuité zašli ještě dál a podotkli (nikoli bez stopy frustrace), že divoši z Nového světa se zdají
být celkově chytřejší než lidé, s nimiž byli zvyklí jednat doma (např. „skoro všichni vykazují vyšší in‐ teligenci ve svých obchodních záležitostech, projevech, zdvořilostech, stycích a lstivosti, než ja‐ kou mají ti nejmazanější občané a obchodníci ve Francii“).26 Jezuité tedy jasně rozpoznávali a uznávali vnitřní vztah mezi odmítnutím arbitrární moci,
otevřenou a inkluzivní politickou debatou a smys‐ lem pro racionální argumentaci. Je pravda, že poli‐ tičtí vůdci z řad původních Američanů, kteří ve většině případů neměli prostředky, aby kohokoli Pozice: 72/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
donutili udělat cokoli, s čím nesouhlasil, byli pro‐ slulí svými rétorickými schopnostmi. Dokonce i otrlí evropští generálové, kteří podnikali geno‐ cidní nájezdy proti původním obyvatelům, často hlásili, že je jejich mimořádná výřečnost doháněla k slzám. Přesvědčivost však nemusí mít podobu lo‐ gické argumentace, stejně tak může zahrnovat apel na city, rozdmýchávání vášní, používání poetických metafor, odvolávání se na mytologii nebo na pří‐ slovečnou moudrost, využití ironie a nepřímých narážek, humoru a urážek nebo může odkazovat na věštby a zjevení. Do jaké míry někdo upřednostní cokoli z výše zmíněného, souvisí s rétorickou tradi‐ cí, k níž řečník patří, a s předpokládanými dispozi‐ cemi jeho publika. Zdá se, že velkou váhu racionální diskusi přiklá‐ dali převážně mluvčí irokézských jazyků, například Wendatové nebo členové pěti národů Haudenosau‐ nee na jih od nich. Dokonce ji považovali za formu příjemné zábavy. Už jen tato zkušenost měla zá‐ sadní historické důsledky. Přesně takovýto druh Pozice: 73/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
diskuse – racionální, skeptické, empirické, nefor‐ mální – začal být brzy poté ztotožňován s osvícen‐ stvím. A stejně jako jezuité ji i osvícenští myslitelé a demokratičtí revolucionáři považovali za neod‐ myslitelně spjatou s odmítnutím arbitrární nadvlá‐ dy, zvláště takové, jakou si dlouho uzurpovalo duchovenstvo. Pokusme se dát dohromady všechna vlákna naší do‐ savadní argumentace. V polovině sedmnáctého století si evropští poli‐ tičtí myslitelé začali pohrávat s myšlenkou rovnos‐ tářského přirozeného stavu; alespoň v minimálním smyslu jako výchozího stavu, který mohly sdílet společnosti, jež podle nich postrádaly vládu, písmo, náboženství, soukromé vlastnictví nebo jiné pod‐ statné prostředky, jimiž by se od sebe navzájem od‐ lišovaly. Pojmy jako „rovnost“ nebo „nerovnost“ se v intelektuálních kruzích teprve začínaly pro‐ sazovat – zhruba v době, kdy se první francouzští misionáři vydali obracet na víru obyvatele území, Pozice: 73/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
které je dnes známé jako Nové Skotsko a Quebec.27 Evropané, kteří uměli číst, se stále více zajímali o to, jak takové pravěké společnosti mohly vypadat. Muže a ženy, kteří žili v přirozeném stavu, si však nepředstavovali jako mimořádně „vznešené“ jedin‐ ce, natožpak jako racionální skeptiky a zastánce osobní svobody.28 Tato druhá perspektiva vycháze‐ la setkání, při nichž docházelo k dialogu. Viděli jsme, že zpočátku ani jedna strana – kolo‐ nisté Nové Francie ani jejich domorodé protějšky – toho o „rovnosti“ moc nevěděla. Diskuse se týkaly spíše svobody a vzájemné pomoci nebo toho, co by se dalo nazvat svobodou a komunismem. Měli bychom si ujasnit, co máme na mysli tím druhým pojmem. Od začátku devatenáctého století probí‐ haly živé diskuse o otázce, jestli kdy existovalo ně‐ co, co by se dalo legitimně označit za „primitivní komunismus“. V jádru těchto diskusí se téměř vždy ocitaly domorodé národy Severovýchodních lesů – od doby, kdy Friedrich Engels použil Irokézy jako hlavní příklad primitivního komunismu ve spi‐ Pozice: 74/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
se Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884). Slovo „komunismus“ se zde vždy vztahuje na společné vlastnictví, zejména co se týká výrobních prostředků. Jak jsme již vypozorovali, mnohá ame‐ rická společenství by v tomto ohledu mohla být po‐ važována za poněkud nejednoznačná: ženy vlastni‐ ly a obdělávaly pole samostatně, ačkoli produkty z nich se skladovaly a využívaly kolektivně, zatímco muži jednotlivě vlastnili nástroje a zbraně, ačkoli o zvěřinu a kořist se obvykle dělili. Slovo „komunismus“ však můžeme vnímat i jinak: ne ve smyslu nakládání s majetkem, ale v původním významu „od každého podle jeho schopností a každému podle jeho potřeb“. Existuje i jistý minimální, „základní“ komunismus, který se vztahuje na všechny společnosti; pocit, že jsou-li potřeby někoho jiného dostatečně velké (řekněme, že se topí) a cena za jejich uspokojení je dostatečně nízká (řekněme, že vás topící požádá, abyste mu hodili lano), pak se jim každý slušný jedinec podří‐ dí. Základní komunismus tohoto druhu by mohl Pozice: 75/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
dokonce být považován za podstatu lidské pospoli‐ tosti, protože člověk by takto nejednal jen vůči svým úhlavním nepřátelům. Liší se jen to, kam až by měl tento základní komunismus správně sahat. V mnoha společnostech (a tehdejší americké společnosti k nim podle všeho patřily) by bylo zcela nemyslitelné odmítnout žádost o jídlo. Pro Fran‐ couze v Severní Americe v sedmnáctém století to očividně neplatilo: míra jejich základního komu‐ nismu byla podle všeho značně omezená a ne‐ vztahovala se na stravu a přístřeší – což Ameri‐ čanům připadalo skandální. Ale zatímco předtím jsme byli svědky konfrontace mezi dvěma velmi rozdílnými koncepcemi rovnosti, zde jsme svědky rozkolu mezi velmi odlišnými koncepcemi indivi‐ dualismu. Evropané se neustále hašteřili o výhody, zatímco národy Severovýchodních lesů si naopak navzájem zaručovaly prostředky k autonomnímu životu – nebo alespoň garantovaly, že žádný muž ani žena nejsou podřízeni nikomu jinému. Pokud mů‐ Pozice: 75/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
žeme mluvit o komunismu, neexistoval v opozici k osobní svobodě, ale na její podporu. Totéž lze tvrdit o domorodých politických systé‐ mech, s nimiž se Evropané setkali v rozsáhlé části oblasti Velkých jezer. Vše fungovalo tak, aby ničí vůle nebyla podrobena vůli někoho jiného. Pojem „rovnost“ se začal v rámci oboustranné diskuse prosazovat teprve postupem času, jakmile se Ame‐ ričané dozvěděli více o Evropě a Evropané začali uvažovat nad tím, co by znamenalo, kdyby ame‐ rický ideál osobní svobody přenesli do své vlastní společnosti.
PŘEDSTAVÍME WENDATSKÉHO FI‐ LOZOFA A STÁTNÍKA KONDIA‐ RONKA A VYSVĚTLÍME, PROČ SI JE‐ HO NÁZORY NA LIDSKOU POVAHU A SPOLEČNOST ZÍSKALY ODEZVU Pozice: 76/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
I V SALONECH OSVÍCENSKÉ EVROPY (VČETNĚ ODBOČKY K POJMU „SCHIZMOGENEZE“) Abychom pochopili, jak se domorodá kritika – ten‐ to konzistentní morální a intelektuální útok na ev‐ ropskou společnost vyjadřovaný pozorovateli z ši‐ rokých řad původních Američanů od sedmnáctého století – vyvíjela a jaký měla celkový dopad na ev‐ ropské myšlení, musíme nejprve porozumět roli dvou mužů: zchudlého francouzského aristokrata jménem Louis-Armand de Lom d’Arce, Baron de la Hontan, a naprosto geniálního wendatského stát‐ níka zvaného Kondiaronk. V roce 1683 vstoupil toho času sedmnáctiletý Lahontan (jak se později proslavil) do francouzské armády a byl vyslán do Kanady. Během dalšího de‐ setiletí se zúčastnil řady tažení a průzkumných vý‐ prav a nakonec dosáhl hodnosti zástupce generální‐ ho guvernéra hraběte de Frontenaca. Během této doby se naučil plynně mluvit algonkinsky i wendat‐ Pozice: 76/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
sky a (přinejmenším dle vlastního svědectví) se spřátelil s řadou domorodých politických osobnos‐ tí. Lahontan později tvrdil, že tyto osobnosti byly ochotné sdílet s ním své skutečné názory na křesťanské učení, protože sám byl v náboženských otázkách trochu skeptický a řadil se k politickým odpůrcům jezuitů. Jednou z těchto osobností byl Kondiaronk. Jméno Kondiaronk doslova znamená „ondatra“, francouzsky „le rat musqué“; Francouzi mu často říkali jednoduše „krysa“, tedy „le rat“. Tento muž byl klíčovým stratégem Wendatské konfederace, koalice čtyř irokézsky hovořících národů, zapo‐ jeným do složité geopolitické hry, v níž se snažil ob‐ rátit proti sobě Angličany, Francouze a pět národů Haudenosaunee. Jeho prvotním cílem bylo odvrátit ničivý útok Haudenosaunee proti Wendatům, ale dlouhodobým cílem bylo vytvořit všeobecnou domorodou alianci, která by odrazila postup osadníků.29 Každý, kdo se s ním setkal, ať už jako přítel, či nepřítel, připouštěl, že to byla vskutku po‐ Pozice: 77/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
zoruhodná osobnost: statečný válečník, geniální řečník a mimořádně schopný politik. Do konce života byl taky skalním odpůrcem křesťanství.30 Lahontanova kariéra dopadla špatně. Ačkoli úspěšně ubránil Nové Skotsko proti anglické flotile, dostal se do sporu s jeho guvernérem a byl donucen uprchnout z francouzského území. V nepřítom‐ nosti byl odsouzen za porušení kázně a většinu ná‐ sledujícího desetiletí strávil v exilu, kdy putoval po Evropě a neúspěšně se snažil vyjednat si návrat do rodné Francie. V roce 1702 žil Lahontan v Amstero‐ damu, kde ho opustil zbytek štěstí, a ti, kteří se s ním setkali, ho popisovali jako tuláka bez vindry a špiona na volné noze. Vše se změnilo, když vydal sérii knih o svých dobrodružstvích. Dvě z nich byly paměťmi o jeho amerických zá‐ žitcích. Třetí, Curious Dialogues with a Savage of Go‐ od Sense Who has Travelled (1703, Pozoruhodné di‐ alogy s divochem, který měl zdravý rozum a cestoval), byla koncipovaná jako čtyři rozhovory mezi Lahontanem a Kondiaronkem, v nichž wen‐ Pozice: 78/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
datský moudrý muž – vyjadřující názory založené na vlastních etnografických pozorováních Montrealu, New Yorku a Paříže – nabízí mimořádně kritický pohled na evropské zvyklosti a představy o náboženství, politice, zdraví a sexuálním životě. Knihy si získaly široký okruh čtenářů a Lahontan se stal jakousi malou celebritou. Usadil se na hannoverském dvoře, který si za svou domovskou základnu vybral i Leibniz, jenž se s ním spřátelil a podporoval ho, dokud Lahontan neonemocněl a kolem roku 1715 nezemřel. Většina kritiků Lahontanova díla jednoduše předpokládá, že dialogy jsou smyšlené a že argu‐ menty připsané „Adariovi“ (jméno, jež je v knize přidělené Kondiaronkovi) jsou názory samotného Lahontana.31 Svým způsobem není tento závěr pře‐ kvapivý. Adario nejenže tvrdí, že navštívil Francii, ale rovněž vyjadřuje názory na cokoli od mnišské politiky po právní záležitosti. V diskusi o nábožen‐ ství často působí jako zastánce deistického přesvěd‐ čení, že duchovní pravda se má hledat v rozumu, Pozice: 78/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
a ne ve zjevení, a zastává tak právě ten druh racio‐ nálního skepticismu, který se toho času stával po‐ pulárním v těch troufalejších evropských intelek‐ tuálních kruzích. Je také pravda, že styl Lahontanových dialogů se zdá být částečně ovlivněn starořeckými spisy satirika Lúkiana. Vzhledem k dosahu církevní cenzury v tehdejší Francii rovněž vzbuzuje dojem, že pro volnomyš‐ lenkáře by bylo nejsnadnějším způsobem veřejného útoku na křesťanství sepsat dialog předstírající ob‐ hajobu víry před útoky imaginárního cizokrajného skeptika – a následně se postarat, aby obhájci v di‐ alogu došly argumenty. V posledních desetiletích se však domorodí učenci vracejí k tomuto materiálu ve světle toho, co jsme se mezitím dozvěděli o samotném Kondiaron‐
kovi – a dospívají ke zcela odlišným závěrům.32 Sku‐ tečný Adario se proslavil nejen svou výřečností, ale byl známý i tím, že se pouštěl do diskusí s Evropany přesně tak, jak je zaznamenáno v Lahontanově knize. Barbara Alice Mann poznamenává, že Pozice: 79/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
navzdory téměř jednomyslnému názoru západních učenců, že dialogy jsou smyšlené, „existuje řada dů‐ vodů, proč je považovat za autentické“. V první řadě máme k dispozici zprávy z první ruky o Kondiaron‐ kově rétorickém umění a oslnivém důvtipu. Otec Pierre de Charlevoix popsal Kondiaronka jako nato‐ lik „přirozeně výřečného“, že „jeho duševní schopnosti možná ještě nikdy nikdo nepředčil“. Byl výjimečným řečníkem nejen v radách, ale ani „v soukromých rozhovorech nevynikal o nic méně a členové rady a vyjednavači ho často rádi provo‐ kovali k proslovům, aby si mohli vyslechnout jeho pohotové odpovědi, které byly vždy živé, důvtipné a obecně nevyvratitelné. Byl jediným mužem v Kanadě, který se vyrovnal [guvernérovi] hraběti de Frontenacovi, jenž ho často zval ke svému stolu, aby oblažil i své úředníky“.33 Jinými slovy, v devadesátých letech sedmnác‐ tého století montrealský guvernér a jeho úředníci (pravděpodobně včetně jeho někdejšího zástupce Lahontana) pořádali protoosvícenský salon, kam Pozice: 80/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
zvali Kondiaronka, aby s nimi diskutoval přesně o těch záležitostech, které se objevily v Lahontanových Dialozích a v nichž to byl právě Kondiaronk, kdo zastával postoj racionálního skep‐ tika. Máme navíc pádný důvod se domnívat, že Kon‐ diaronk Francii skutečně navštívil, neboť víme, že Wendatská konfederace v roce 1691 vyslala na dvůr Ludvíka XIV. ambasadora a Kondiaronk tehdy za‐ stával funkci mluvčího rady, což z něj logicky dělalo osobu, jež měla být vyslána. Ačkoli se důvěrná zna‐ lost evropských záležitostí a porozumění evropské psychologii připisované Adariovi mohou zdát jako nepravděpodobné, Kondiaronk byl mužem, který se roky angažoval v politických jednáních s Evropa‐ ny a běžně měl nad nimi navrch, neboť předjímal jejich logiku, zájmy, slepá místa a reakce. A ko‐ nečně mnohé z výtek křesťanství a obecněji evrop‐ ských zvyklostí, jež jsou Adariovi připisovány, takřka přesně korespondují s kritikou, která je Pozice: 80/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
zdokumentována u dalších mluvčích irokézských jazyků ze zhruba stejného období.34 Samotný Lahontan tvrdil, že v Dialozích vy‐ cházel z poznámek, které si zapsal během série roz‐ hovorů s Kondiaronkem ve Fort Michilimackinacu, v úžině mezi Huronským a Michiganským jezerem, a tyto poznámky později s guvernérovou pomocí uspořádal a bezpochyby doplnil o vzpomínky na podobné diskuse, které oba vedli u Frontenacova jí‐ delního stolu. Text jistě průběžně rozšiřoval a vy‐ lepšoval, a pravděpodobně ho znovu upravil pro ko‐ nečné vydání v Amsterodamu. Lze však předpoklá‐ dat, že základní argumenty patřily Kondiaronkovi. Lahontan některé z těchto argumentů předjímá ve svých Pamětech, kde píše, že Američané, kteří skutečně byli v Evropě – zde měl velmi pravdě‐ podobně na mysli především samotného Kondia‐ ronka, jakož i řadu bývalých zajatců poslaných na galeje –, se vrátili s opovržením vůči přesvědčení Evropanů o své kulturní nadřazenosti. Zapsal si, že původní Američané, kteří navštívili Francii Pozice: 81/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
[…] si nás neustále dobírali za chyby a neřády, které viděli v našich městech, jež byly způso‐ bené penězi. Nemá smysl jim namítat, jak užitečné je rozdělení majetku jako pilíř společnosti: dělají si legraci ze všeho, co v tomto smyslu řeknete. Ve zkratce, nikdy se nehádají, nebojují ani se navzájem nepo‐ mlouvají, vysmívají se umění a vědám a děla‐ jí si legraci z našich rozdílných hodností, kte‐ rých si všimli. Cejchují nás jako otroky a na‐ zývají nás ubohými dušemi, jejichž život ne‐ stojí za to žít, a tvrdí, že sami sebe ponižuje‐ me, když se podřizujeme jednomu muži [krá‐ li], který třímá veškerou moc a není vázán žádným zákonem kromě své vlastní vůle. Jinými slovy zde nacházíme všechny známé vý‐ tky vůči evropské společnosti, s nimiž se potýkali první misionáři – kritiku hašteření, nedostatku vzájemné pomoci, slepého podřízení autoritě –, ale přidává se k nim i nový prvek: uspořádání sou‐ Pozice: 81/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
kromého vlastnictví. Lahontan pokračuje: „Pova‐ žují za zvláštní, že jeden člověk by měl mít více než jiný a že bohatí by měli požívat větší vážnosti než chudí. Ve zkratce tvrdí, že označení divoši, které jsme jim dali, by se lépe hodilo na nás, neboť v na‐ šem jednání není nic, co by neslo zdání moudrosti.“ Původní Američané, kteří měli příležitost pozo‐ rovat francouzskou společnost zblízka, si uvědomili jeden klíčový rozdíl oproti té své, který by jinak ne‐ musel být zřejmý. Zatímco v jejich vlastní společnosti neexistoval jasný způsob, jak převést majetek na moc nad ostatními (což mělo za násle‐ dek, že bohatství mělo jen malý vliv na individuální svobodu), ve Francii byla situace zcela odlišná. Moc nad majetkem bylo možné přímo převést na moc nad jinými lidmi. Zde však dejme slovo samotnému Kondiaron‐ kovi. První z Dialogů se týká náboženských otázek a Lahontan v něm nechává svůj protějšek, aby v kli‐ du rozebral logické protimluvy a nesrozumitelnost křesťanských doktrín o prvotním hříchu a vykou‐ Pozice: 82/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
pení, přičemž zvláštní pozornost věnuje pojetí pek‐ la. Kromě zpochybňování historické autenticity Písma Kondiaronk nepřetržitě zdůrazňuje sku‐ tečnost, že křesťané se dělí na bezpočet sekt, z nichž každá je přesvědčena, že má naprostou pravdu a že všechny ostatní směřují do pekla. Pro představu: Kondiaronk: No tak, bratře. Jen se nerozči‐ luj. […] Pro křesťany je nanejvýš přirozené, že věří v Písmo svaté, neboť o něm od dětství to‐ lik slýchají. Pro ty, již se narodili bez tohoto předsudku, jako například Wendatové, je však bezpochyby opodstatněné zkoumat věci podrobněji. Jelikož jsme v průběhu desetiletí dlouze a usilovně přemýšleli o tom, co nám jezuité vykládají o životě a smrti syna Ducha sva‐ tého, každý Wendat ti dá dvacet důvodů proti tomuto pojetí. Já sám jsem vždy zastával ná‐ zor, že pokud by Bůh mohl dostatečně snížit standardy a sestoupil na zem, udělal by to Pozice: 83/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tak, aby ho viděl každý, sestoupil by tri‐ umfálně, s pompou a vznešeností a zcela ve‐ řejně. […] Chodil by od jednoho národu k druhému a konal by ohromné zázraky, a tak by každému dal stejné zákony. Pak bychom všichni měli úplně stejnou víru, rovnoměrně rozšířenou a stejně známou na‐ příč všemi čtyřmi kouty světa, což by našim potomkům od toho okamžiku po deset tisíc let do budoucnosti dokazovalo pravdivost tohoto náboženství. Místo toho máme pět nebo šest set náboženství, která se mezi se‐ bou liší, z nichž je podle tebe náboženství Francouzů to jediné správné, svaté a prav‐
divé.35 Poslední pasáž snad nejlépe odráží Kondia‐ ronkův nejpůsobivější argument: mimořádnou domýšlivost jezuitského přesvědčení, že vševědoucí a všemocná bytost by se dobrovolně rozhodla ne‐ chat se uvěznit v těle z masa a kostí a podstoupit Pozice: 83/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
strašlivé utrpení, a to jen kvůli jedinému druhu, který byl stvořen jako nedokonalý a z něhož měli být navíc před zatracením zachráněni jen někteří.36 Následuje kapitola o právu, kde Kondiaronk vy‐ jadřuje názor, že evropské pojetí trestního práva není stejně jako náboženská doktrína o věčném za‐ tracení vynuceno vnitřní zkažeností lidské povahy, ale spíše formou společenského uspořádání po‐ vzbuzující sobecké a zištné chování. Lahontan namítá, že to je sice pravda, rozum je pro všechny lidi stejný, ale samotná existence soudce a trestu ukazuje, že ne každý je schopen řídit se jeho příka‐ zy: Lahontan: A proto si zlí lidé zaslouží trest a ti dobří odměnu. Jinak by se všude rozšířilo vraždění, okrádání a pomlouvání a stali bychom se nejubožejšími lidmi na povrchu zemském. Pozice: 84/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Kondiaronk: Co se mě týče, těžko si dokážu představit, že byste mohli žít ještě ubožeji než teď. Co za lidi, co za tvory musejí Evropané být, že aby činili dobro a upustili od zla, je třeba je nutit hrozbou trestu? […] Zjistil jsi, že nemáme soudce. Jaký k tomu máme důvod? Inu, nikdy proti sobě nevede‐ me soudní pře. A proč nikdy nevedeme soudní pře? Inu, jelikož jsme se rozhodli, že nikdy nepřijmeme a nebudeme používat peníze. A proč odmítáme do našich společen‐ ství přijmout peníze? Důvod je následující: jsme rozhodnuti nemít zákony – protože od té doby, co je svět světem, uměli naši předci žít spokojeně i bez nich. Wendatové téměř jistě měli právní řád, proto se Kondiaronkovo tvrzení může zdát neupřímné. Zá‐ kony však zde zjevně míní ty donucovací nebo trest‐ ní povahy. Dále rozebírá nedostatky francouzského právního systému, zejména soudní perzekuci, kři‐ Pozice: 84/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
vou výpověď, mučení, obvinění z čarodějnictví a rozdílnou spravedlnost pro bohaté a chudé. V zá‐ věru se vrací ke svému původnímu postřehu: celý aparát nutící lidi, aby se chovali dobře, by byl zby‐ tečný, kdyby Francie zároveň neudržovala opačný aparát, který lidi vede ke špatnému chování. Onen aparát spočívá v penězích, vlastnických právech a z nich vyplývající honby za vlastním materiálním prospěchem: Kondiaronk: Strávil jsem šest let uva‐ žováním o stavu evropské společnosti, a přesto mě stále nenapadá jediný způsob chování Evropanů, který by nebyl nelidský, a skutečně si myslím, že tomu tak je, neboť se držíte rozdělování na „moje“ a „tvoje“. Pro‐ hlašuji, že to, co nazýváte penězi, je ďáblem všech ďáblů, tyranem Francouzů, zdrojem veškerého zla, prokletím duše a jatkami živých. Představa, že člověk může žít v zemi peněz a zachovat si duši, je jako představovat Pozice: 85/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
si, že může přežít na dně jezera. Peníze jsou otcem luxusu, chlípnosti, intrik, lstí, lží, zra‐ dy, neupřímnosti – toho nejhoršího chování na světě. Otcové prodávají své děti, manželé své manželky, manželky podvádějí manžele, bratři se navzájem zabíjejí, přátelé jsou fa‐ lešní, a to vše kvůli penězům. Ve světle toho všeho mi řekni, že my Wendatové nemáme pravdu, když se odmítáme dotknout stříbra nebo na něj jen pohlédnout? Evropanům musely znít v roce 1703 podobné myšlenky opojně. Ve značné části následného rozhovoru se Fran‐ couz snaží Kondiaronka přesvědčit o výhodách při‐ jetí evropské civilizace a Kondiaronk mu oponuje, že Francouzi by udělali mnohem lépe, kdyby přijali wendatský způsob života. Opravdu si myslíš, říká, že bych byl šťastný, kdybych žil jako jeden z obyva‐ tel Paříže a každé ráno by mi dvě hodiny trvalo jen obléct si košili a nalíčit se a kdybych se musel klanět Pozice: 86/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
před každým otravným hlupákem, s nímž se po‐ tkám na ulici, protože se náhodou narodil s dědic‐ tvím? Opravdu si myslíš, že bych nosil měšec plný mincí a nerozdal je hned lidem, kteří mají hlad, že bych nosil meč, ale nevytáhl ho okamžitě na první bandu zločinců, kteří obklopí chudáka, aby ho při‐ nutili ke službě v námořnictvu? Na druhou stranu, pokud by Lahontan přijal americký způsob života, podle Kondiaronka by mu možná chvíli trvalo, než by si zvykl – ale nakonec by byl mnohem šťastnější. (Kondiaronk měl pravdu, jak jsme viděli v minulé kapitole, neboť osadníci přijatí do domorodých společností se skoro nikdy nechtěli vrátit.) Kondiaronk je dokonce ochotný tvrdit, že Ev‐ ropa by na tom byla lépe, kdyby se celý její spole‐ čenský systém rozpustil: Lahontan: Zkus jednou v životě skutečně po‐ slouchat. Copak nevidíš, můj drahý příteli, že evropské národy by bez zlata a stříbra – nebo nějakého podobného vzácného symbolu – ne‐ Pozice: 86/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
dokázaly přežít? Bez něj by šlechta, kněží, ob‐ chodníci a spousta těch, kterým chybí síla ob‐ dělávat půdu, jednoduše zemřeli hlady. Naši králové by nebyli králi, jaké vojáky bychom měli? Kdo by pracoval pro krále nebo ko‐ hokoli jiného? […] Evropu by to uvrhlo do chaosu a vytvořilo by to ten nejžalostnější zmatek, jaký si lze představit. Kondiaronk: Opravdu si myslíš, že mě přesvědčíš, když se budeš odvolávat na potře‐ by šlechty, obchodníků a kněží? Ano, kdybys‐ te zavrhli pojmy „moje“ a „tvoje“, pak by se tyto rozdíly mezi lidmi rozplynuly a místo nich by nastoupila úplná rovnost, jaká teď vládne mezi Wendaty. A ano, prvních třicet let po odmítnutí vlastního zájmu bychom bezpochyby byli svědky jisté spoušti, neboť ti, kteří umějí pouze jíst, pít, spát a užívat si, by živořili a umírali. Jejich potomci by však byli vybaveni k našemu způsobu života. Znovu Pozice: 87/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
a znovu jsem ti předkládal vlastnosti, které by podle nás Wendatů měly definovat lid‐ skost – moudrost, rozum, rovnost atd. –, a ukázal, že existence odlišných materiálních zájmů je všechny ničí. Člověk, který je mo‐ tivován takovým zájmem, nemůže být ro‐ zumným člověkem. Zde se konečně vzývá „rovnost“ jako vědomý ideál – ale pouze jako výsledek dlouhotrvající kon‐ frontace mezi americkými a evropskými instituce‐ mi a hodnotami a jako vykalkulovaná provokace, která obrací evropský civilizující diskurz proti sobě samému. Jedním z důvodů, proč je pro moderní komentátory tak jednoduché neuvažovat o Kondiaronkovi jako o prototypu „vznešeného divocha“ (a tudíž i jako o pouhé projekci evropských představ), je fakt, že mnohá z jeho tvrzení jsou zjevně přehnaná. Není pravda, že Wendatové nebo jiné americké Pozice: 87/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
společnosti neměli žádné zákony, nikdy se nedoha‐ dovali a neznali majetkovou nerovnost. Zároveň však, jak jsme viděli, Kondiaronkova základní argumentační linie dokonale koresponduje s tím, co francouzští misionáři a osadníci v Severní Ame‐ rice slýchali od ostatních domorodých Američanů. Tvrdit, že Dialogy jsou idealizované, a proto nemohou skutečně odrážet to, co tvrdil, znamená předpokládat, že lidé nejsou schopni idealizace sebe samých – navzdory skutečnosti, že něco takového by za daných podmínek pravděpodobně učinil kaž‐ dý obratný diskutér a že se všechny zdroje shodují, že Kondiaronk byl zřejmě tím nejobratnějším řečníkem, s jakým se kdy setkali. Ve třicátých letech dvacátého století zavedl antropolog Gregory Bateson termín „schizmogene‐ ze“, pomocí něhož popsal tendenci lidí vymezovat se vůči sobě navzájem.37 Představte si dva lidi, kteří se začnou dohadovat kvůli menší politické nesho‐ dě, ale po hodině zaujmou natolik nesmiřitelné po‐ stoje, že se ocitnou na zcela opačných krajích jakési Pozice: 88/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
ideologické propasti – a dokonce začnou zastávat extrémní stanoviska, která by jim za běžných pod‐ mínek byla naprosto cizí, jen aby ukázali, jak moc odmítají názory toho druhého. Obě strany začaly coby umírnění sociální demokraté s lehce odlišný‐ mi stanovisky, po několika vyhrocených hodinách se však z jednoho stal leninista a z druhého zastánce myšlenek Miltona Friedmana. Víme, že něco podobného se během hádek stává. Bateson tvrdil, že takový proces se může institucionalizovat i na kulturní úrovni. Jak je možné, ptal se, že chlapci a dívky na Papui Nové Guineji se začnou chovat tak odlišně, ačkoli jim nikdo explicitně nesdělil, jak se mají chovat chlapci a jak dívky? Není to jen tím, že napodobují starší, je to také proto, že chlapci a dívky se učí vnímat chování opačného pohlaví ja‐ ko odporné a snaží se mu podobat co nejméně. To, co začalo jako menší naučené rozdíly, se zveličuje, až se ženy začnou považovat za všechno, čím muži nejsou, a nakonec se tím skutečně stávají. A muži samozřejmě dělají totéž vůči ženám. Pozice: 89/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Bateson se zajímal o psychologické procesy v rámci společností, nicméně logika velí, že něco podobného se děje i mezi společnostmi. Lidé se vy‐ mezují vůči svým sousedům. Obyvatel města se tu‐ díž stane mnohem městštějším a barbar zase bar‐ barštějším. Jestliže lze skutečně hovořit o „ná‐ rodním charakteru“, může to být pouze v důsledku takovýchto schizmogenetických procesů: Angli‐ čané se snaží co nejméně podobat Francouzům, Francouzi zase chtějí být co nejméně podobní Něm‐ cům a tak dále. Kdyby nic jiného, budou zcela určitě zveličovat rozdíly mezi sebou při vzájemných hád‐ kách. V historické konfrontaci civilizací, jaká probíha‐ la na východním pobřežím Severní Ameriky v se‐ dmnáctém století, můžeme očekávat dva proti‐ chůdné procesy. Jednak se dá očekávat, že lidé na obou stranách propasti se učí jeden od druhého a vzájemně přejímají názory, zvyky a technologie opačné strany (Američané začali používat evropské muškety, evropští osadníci zase přijali benevo‐ Pozice: 89/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
lentnější přístup Američanů k výchově dětí). Zá‐ roveň budou téměř vždy dělat pravý opak, zvolí si jisté kontrastní aspekty a zveličí je nebo zidealizují – případně se budou dokonce snažit v některých ohledech chovat pokud možno co nejméně tak jako jejich noví sousedé. Kondiaronkovo pranýřování peněz je v ta‐ kových situacích typické. Domorodé společnosti včleněné do globální ekonomiky, od Bolívie po Tchaj-wan, dodnes téměř bezvýhradně definují vlastní tradice – jak uvádí Marshall Sahlins – v pro‐ tikladu vůči „životu určovanému penězi“ typické‐ mu pro bílého muže.38 Kdyby Lahontanovy knihy nebyly tak úspěšné, šlo by vesměs o spíše triviální obavy – na evropské vní‐ mání však měly zásadní dopad. Kondiaronkovy ná‐ zory byly přeloženy do němčiny, angličtiny, holand‐ štiny a italštiny a vycházely v mnoha vydáních více než sto let. Každý správný intelektuál osmnáctého století je téměř určitě četl. Knihy inspirovaly i celou Pozice: 90/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
záplavu imitací. V roce 1721 se pařížští návštěvníci divadla hrnuli na komedii L’Arlequin sauvage od De‐ lisla de la Drevetièra. V příběhu o Wendatovi, kte‐ rého do Francie přivedl mladý námořní kapitán, zní série pohoršených monologů, v nichž hrdina „připisuje neduhy [francouzské] společnosti sou‐ kromému vlastnictví, penězům a zejména obrovské nerovnosti, která činí z chudých otroky boháčů“.39 Hra byla v následujících dvou desetiletích znovu in‐ scenována skoro každý rok.40 Ještě pozoruhodnější je, že prakticky každá zá‐ sadní osobnost francouzského osvícenství se poku‐ sila o kritiku vlastní společnosti v Lahontanově stylu, pohledem nějakého imaginárního cizince. Montesquieu si vybral Peršana, markýz d’Argens Číňana, Diderot Tahiťana, Chateaubriand Načeze a Voltairův L’Ingénu byl napůl Wendat a napůl Fran‐ couz.41 Všichni převzali a rozvinuli témata a argu‐ menty, jež si vypůjčili přímo od Kondiaronka, a do‐ plnili je o věty dalších „divošských kritiků“ z cestopisů.42 Skutečný původ západního stere‐ Pozice: 90/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
otypního pohledu známého jako „western gaze“ – racionálního, domněle objektivního způsobu nahlí‐ žení na cizí a exotické kultury, který se stal charak‐ teristickým pro pozdější evropskou antropologii – nespočívá ani tak v cestopisech, ale spíše v evrop‐ ských příbězích právě těchto imaginárních skep‐ tických domorodců: pohled dovnitř, se svraštělým obočím, na exotické kuriozity samotné Evropy. Nejpopulárnějším dílem tohoto žánru zřejmě byly Lettres d’une Péruvienne (Dopisy Peruánky) vy‐ dané v roce 1747 salonní intelektuálkou Madame de Graffigny, v nichž nahlíží na francouzskou společnost očima imaginární zajaté incké princez‐ ny. Kniha je považována za feministický milník, ne‐ boť je to možná první evropský román o ženě, který nekončí svatbou ani smrtí protagonistky. Incká hr‐ dinka Zilia je stejně kritická k marnivosti a absurdi‐ tám evropské společnosti jako k patriarchátu. V devatenáctém století byl román v některých kru‐ zích chápán jako první dílo představující široké ve‐ řejnosti koncepci státního socialismu – Zilia se po‐ Pozice: 91/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
divuje, proč francouzský král, přestože vybírá všemožné vysoké daně, jednoduše nepřerozdělí bo‐
hatství stejným způsobem jako Sapa Inca.43 V roce 1751 poslala Madame de Graffigny při pří‐ pravě druhého vydání své knihy dopisy řadě přátel, v nichž je žádala o návrhy změn. Jedním z těchto korespondentů byl i třiadvacetiletý seminarista a začínající ekonom A. R. J. Turgot a my máme ná‐ hodou k dispozici kopii jeho odpovědi – která je dlouhá a značně (i když konstruktivně) kritická. Turgotův text je mimořádně důležitý, neboť se stal klíčovým okamžikem jeho vlastního intelektuální‐ ho rozvoje: okamžikem, od něhož začal svůj nej‐ trvalejší příspěvek k myšlení lidstva – myšlenku materiálního ekonomického pokroku – měnit v obecnou teorii dějin.
VYSVĚTLÍME DEMIURGICKOU MOC A. R. J. TURGOTA A TAKÉ JAK PO‐ Pozice: 92/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
STAVIL NA HLAVU DOMORODOU KRITIKU EVROPSKÉ CIVILIZACE, ČÍMŽ POLOŽIL ZÁKLADY VĚTŠINY MODERNÍCH NÁZORŮ NA SOCIÁLNÍ EVOLUCI (NEBOLI JAK SE Z ARGU‐ MENTU O „SVOBODĚ“ STAL ARGU‐ MENT O „ROVNOSTI“) Incká říše by se dala jen stěží popsat jako „rovnos‐ tářská“ – ve skutečnosti byla impériem –, avšak Ma‐ dame de Graffigny ji vylíčila jako benevolentní despocii, kde jsou si všichni nakonec rovni před králem. Ziliina kritika Francie, stejně jako veškerá kritika ze strany imaginárních cizinců píšících v Kondiaronkově tradici, se soustřeďuje na nedo‐ statek osobní svobody ve francouzské společnosti a její značné nerovnosti.44 Turgotovi však tento způsob smýšlení připadal znepokojivý, a dokonce nebezpečný. Pozice: 92/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Ano, Turgot uznával, že „všichni zbožňujeme myšlenku svobody a rovnosti“ – teoreticky vzato. Musíme však vzít v úvahu širší souvislosti. Dovolil si tvrdit, že svoboda a rovnost divochů ve sku‐ tečnosti nejsou znakem jejich nadřazenosti, nýbrž podřazenosti, neboť jsou možné pouze ve společnosti, kde je každá domácnost do značné mí‐ ry soběstačná, a tudíž jsou všichni stejně chudí. Spolu s vývojem společnosti, uvažoval Turgot, se vyvíjejí i technologie. Přirozené rozdíly v nadání a schopnostech jedinců (které existovaly vždy) se stávají významnějšími a nakonec vytvoří základ pro stále složitější dělbu práce. Vyvíjíme se od jednoduchých společností, jako byli Wendatové, k naší vlastní komplexní „obchodní civilizaci“, kde je chudoba a nemajetnost některých – jakkoli poli‐ továníhodné to může být – nutnou podmínkou blahobytu společnosti jako celku. Turgot ve své odpovědi Madame de Graffigny dospěl k závěru, že se této nerovnosti nedá vy‐ hnout. Jedinou alternativou by podle něj byly Pozice: 93/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
masivní státní zásahy v inckém stylu, které by vedly k uniformitě sociálních podmínek – k vynucené rovnosti, jejímž jediným důsledkem by bylo zničení jakékoli iniciativy, a tedy ekonomická a spole‐ čenská katastrofa. Vzhledem k tomu navrhl Turgot Madame de Graffigny, aby svůj román přepsala tak, aby si Zilia na konci knihy tyto příšerné důsledky uvědomila. Není překvapivé, že Graffigny jeho radu igno‐ rovala. O několik let později Turgot tyto myšlenky roz‐ vedl v sérii přednášek o světových dějinách. Už ně‐ jakou dobu předtím obhajoval nadřazenost techno‐ logického rozvoje jako motoru celkového sociální‐ ho zlepšení. Ve svých přednáškách rozšířil tento argument do explicitní teorie stadií ekonomického rozvoje: usuzoval, že sociální evoluce vždy začíná u lovců, následně přejde ke stadiu pastevectví, poté zemědělství a až nakonec dosáhne současného sta‐ dia městské obchodní civilizace.45 Ty, kteří zůstali lovci, pastevci nebo prostými zemědělci, lze nejlépe Pozice: 93/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
chápat jako pozůstatky našich předchozích stadií společenského rozvoje. Řada teorií sociální evoluce – které jsou dnes tak známé, že se jen zřídka pozastavíme nad jejich pů‐ vodem – byla prvně formulována v Evropě právě takto: jako přímá odpověď na dopady domorodé kritiky. Během několika let se Turgotovo rozdělení všech společností do čtyř stadií objevilo v přednáš‐ kách jeho přítele a intelektuálního spojence Adama Smitha v Glasgow a Smithovi kolegové – muži jako Lord Kames, Adam Ferguson a John Millar – ho za‐ pracovali do obecné teorie dějin lidstva. Toto nové paradigma začalo mít brzy zásadní vliv na způsob, jakým si evropští myslitelé a obecněji evropská ve‐ řejnost představovali domorodé národy. Pozorovatelé, kteří dříve považovali způsoby ob‐ živy a dělbu práce v severoamerických společnostech za triviální nebo nanejvýš druhořa‐ dou záležitost, se teď začali domnívat, že je to to je‐ diné, na čem záleží. Všichni měli být roztříděni na základě jakéhosi velkého evolučního žebříčku podle Pozice: 94/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
toho, jak si primárně obstarávali potravu. „Rovnos‐ tářské“ společnosti byly vykázány na spodek tohoto žebříčku, kde mohly přinejlepším nabídnout jistý vhled do toho, jak mohli žít naši vzdálení předci, ale rozhodně si je už nešlo představit jako rovné partnery v dialogu o tom, jak by si měli počínat obyvatelé bohatých a mocných společností v příto‐ mnosti. Udělejme si na chvíli přestávku na inventuru. Jak jsme viděli, v období mezi lety 1703 a 1751 měla kri‐ tika evropské společnosti ze strany domorodých Američanů zásadní dopad na evropské myšlení. To, co začalo jako všeobecný projev pobouření a zne‐ chucení Američanů (kteří byli poprvé vystaveni ev‐ ropským zvyklostem), se nakonec prostřednictvím tisíce rozhovorů uskutečněných v tuctu jazyků od portugalštiny po ruštinu vyvinulo v diskusi o pod‐ statě moci, slušnosti, společenské zodpovědnosti a především svobody. Jakmile si francouzští pozo‐ rovatelé uvědomili, že většina původních Ameri‐ Pozice: 95/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
čanů vnímá individuální nezávislost a svobodu jednání jako absolutní hodnotu – a vede vlastní život ve snaze minimalizovat jakoukoli možnost, že se jedna lidská bytost bude muset podřídit vůli jiné, a tudíž považuje francouzskou společnost v podsta‐ tě za společnost nedůtklivých otroků –, reagovali celou škálou rozličných způsobů. Někteří, jako například jezuité, princip svobody otevřeně odsuzovali. Jiní – osadníci, intelektuálové a zástupci čtenářstva v domovských zemích – v něm viděli provokativní a atraktivní návrh společenské‐ ho uspořádání. (Jejich závěry v této otázce se mi‐ mochodem nijak zvlášť neodrazily v jejich názoru na samotné domorodé společnosti, s jejichž vyhu‐ bením by většinou neměli problém – ačkoli, abychom byli spravedliví, se na obou stranách inte‐ lektuálního rozkolu našly veřejně známé postavy, které se ostře stavěly proti útokům vůči cizím náro‐ dům.) Domorodá kritika evropských institucí byla ve skutečnosti vnímána jako natolik silná, že kdokoli, kdo měl vůči stávajícímu intelektuálnímu Pozice: 95/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
a společenskému uspořádání námitky, měl tenden‐ ci zvolit si ji jako zbraň – tuto hru, jak jsme viděli, hráli víceméně všichni velcí osvícenští filozofové. Postupem času (a už jsme viděli, že přesně to se dělo v případě Lahontana a Kondiaronka) se z dis‐ kuse o svobodě stále více stávala i diskuse o rovnosti. Nicméně veškeré takové vzývání moud‐ rosti „divochů“ bylo i nadále především způsobem, jak zpochybnit aroganci přijaté autority: té středověké jistoty, že byla osvojena správná verze křesťanství, hlásající, že argumenty církve a jí pod‐ porovaného zřízení jsou nutně nadřazené argu‐ mentům kohokoli jiného na zemi. Turgotův případ odhaluje, jak moc jsou tyto konkrétní koncepty civilizace, evoluce a pokroku – které jsme si zvykli považovat za jádro osvícenské‐ ho myšlení – ve skutečnosti relativně pozdním pří‐ růstkem k této kritické tradici. A hlavně ukazuje, že vývoj těchto konceptů přišel jako přímá reakce na sílu domorodé kritiky. Muselo se vynaložit sku‐ tečně enormní úsilí na záchranu právě toho pocitu Pozice: 96/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
evropské nadřazenosti, který se osvícenští intelek‐ tuálové snažili vyvrátit, zviklat a shodit z pie‐ destalu. Jistě, v průběhu následujícího století a dále se tyto myšlenky staly mimořádně účinnou stra‐ tegií, jak toho dosáhnout. Zároveň však způsobily množství rozporů: například zvláštní skutečnost, že evropské koloniální mocnosti se na rozdíl od sko‐ ro všech ostatních v dějinách musely hlásit ke své pomíjivosti a tvrdily, že jsou pouze dočasným ná‐ strojem, jenž má urychlit civilizování jejich vazal‐ ských národů – přinejmenším těch, jež na rozdíl od Wendatů z velké části nevymazaly z mapy. A tím se širokým obloukem vracíme k Rous‐ seauovi.
JAK JEAN-JACQUES ROUSSEAU VY‐ HRÁL JEDNU PRESTIŽNÍ ESEJIS‐ TICKOU SOUTĚŽ, DALŠÍ PROHRÁL (NEBOŤ PŘESÁHL POVOLENÝ POČET Pozice: 96/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
SLOV), ALE NAKONEC SI PODMANIL CELÉ DĚJINY LIDSTVA Výměna názorů mezi Madame de Graffigny a Tur‐ gotem nám dává nahlédnout do intelektuální disku‐ se ve Francii na počátku padesátých let osmnáctého století, přinejmenším v salonních kruzích, které Rousseau znal. Byly svoboda a rovnost univerzální‐ mi hodnotami, nebo byly (alespoň ve své čisté podo‐ bě) s režimem založeným na soukromém vlastnictví neslučitelné? Vedl pokrok v umění a vědách k lepší‐ mu porozumění světu, a tedy i k morálnímu pokroku? Nebo měla domorodá kritika pravdu a bohatství a moc Francie byly jen zvráceným po‐ stranním účinkem nepřirozeného, ba patologické‐ ho společenského uspořádání? Takové otázky si v té době kladli všichni diskutující. Pokud dnes o těchto debatách něco víme, vděčí‐ me za to zejména jejich vlivu na Rousseauovu esej O původu nerovnosti mezi lidmi, která se vyučovala, projednávala a rozebírala v tisíci učebnách – což je Pozice: 97/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
zvláštní, protože v mnoha ohledech je nanejvýš vý‐ střední, a to dokonce i podle dobových standardů. V mládí byl Rousseau známý převážně jako cti‐ žádostivý skladatel. Jeho vzestup na pozici přední‐ ho sociálního myslitele začal v roce 1750, kdy se zú‐ častnil esejistické soutěže na téma: „Přispěl pokrok věd a umění k zušlechtění, či ke zkáze mravů?“, kte‐ rou pořádala a sponzorovala učená společnost Aca‐ démie de Dijon.46 Rousseau získal první cenu a celonárodní slávu za esej, v níž vášnivě argumen‐ toval, že pokrok ke zušlechtění nepřispěl. Tvrdil, že naše základní morální intuice jsou v zásadě mravné a správné, civilizace nás pouze kazí, neboť nás na‐ bádá, abychom stavěli formu nad obsah. Téměř všechny příklady v Rozpravě o vědách a umění jsou převzaty z klasických řeckých a římských pra‐ menů – avšak v poznámkách pod čarou Rousseau naznačuje i další zdroj inspirace: Neodvažuji se mluvit o šťastných národech, neznajících ani slovo neřest, které si tak ob‐ Pozice: 98/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tížně podrobujeme, o amerických divoších, jejichž přirozené a prosté zřízení Montaigne neváhá nadřadit nejen Platónovým záko‐ nům, ale i té nejdokonalejší vládě nad náro‐ dy, jakou si kdy bude moci filozofie před‐ stavit. Uvádí o tom množství příkladů, jež udeří do očí každého, kdo se jim umí ob‐ divovat: „Nu což,“ píše, „nenosí kalhoty.“47 Rousseauovo vítězství vyvolalo něco jako skan‐ dál. Skutečnost, že akademie zaměřená na podporu umění a věd udělila nejvyšší cenu argumentu, podle něhož jsou umění a vědy naprosto kontraproduk‐ tivní, byla považována přinejmenším za kontroverzní. Rousseau několik následujících let strávil sepisováním odpovědí na kritiku své eseje, které si u veřejnosti získaly velkou odezvu (a nově nabyté slávy zároveň využil k napsání komické ope‐ ry Vesnický věštec, která se stala populární u fran‐ couzského dvora). Když v roce 1754 vyhlásila Dijon‐ ská akademie novou soutěž o původu sociální ne‐ Pozice: 98/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
rovnosti, měla zjevně pocit, že je namístě tohoto povýšence usměrnit. Rousseau se chytil na udici. Předložil ještě pro‐ pracovanější pojednání, které mělo zjevně za cíl šo‐ kovat a uvést do rozpaků. Nejenže nezískal cenu (ta byla udělena velmi konvenční eseji od zástupce ná‐ boženského establishmentu jménem abbé Talbert, který soudobé nerovné podmínky přičítal zejména prvotnímu hříchu), porotci navíc prohlásili, že vzhledem k výraznému překročení limitu slov Rousseaův příspěvek ani celý nedočetli. Rousseauova esej je bezpochyby zvláštní. Zá‐ roveň není přesně taková, za co bývá často pova‐ žována. Rousseau ve skutečnosti netvrdí, že prvopočátek lidské společnosti spočívá ve stavu idy‐ lické nevinnosti. Naopak poněkud zmateně pro‐ hlašuje, že první lidé byli v zásadě dobří, nicméně se jeden druhému systematicky vyhýbali ze strachu z násilí. V důsledku toho byli lidé ve stavu přiro‐ zenosti osamělými tvory, což mělo Rousseauovi sloužit jako doklad, že samotná „společnost“ (tedy Pozice: 99/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
jakákoli forma přetrvávajícího sdružování jednot‐ livců) byla nutně omezením lidské svobody. Dokon‐ ce i jazyk znamenal kompromis. Skutečná inovace, kterou Rousseau přináší, však přichází v klíčovém okamžiku, kdy lidstvo „upadlo v nemilost“, což podle něj způsobilo vznik vlastnických vztahů. Rousseauův model lidské společnosti – který, jak opakovaně zdůrazňuje, nemá být brán doslovně, ale jednoduše jako myšlenkový experiment – za‐ hrnuje tři stadia: čistě imaginární přirozený stav, kdy jedinci žili ve vzájemné izolaci; období divochů v době kamenné, které následovalo po vynálezu jazyka (do něhož zahrnuje většinu moderních obyvatel Severní Ameriky a další skutečně pozo‐ rovatelné „divochy“); a nakonec civilizaci, která ná‐ sledovala po vynálezu zemědělství a zpracování kovů. Každé stadium znamená morální úpadek. Rousseau však pečlivě zdůrazňuje, že celé podoben‐ ství má sloužit k porozumění tomu, co lidem umožnilo vůbec přijmout koncept soukromého vlastnictví: Pozice: 100/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Onen člověk, který si obsadil jistý kus po‐ zemku, prohlásil: Tohle je mé! A našel dost prostoduchých lidí, kteří mu to uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti. Kolika zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by bylo lidstvo ušetřeno, kdyby byl někdo vytr‐ hal kůly, zasypal příkopy a zavolal na své druhy: Chraňte se poslouchat toho pod‐ vodníka. Jste ztraceni, jestliže zapomenete, že ovoce patří všem a země žádnému. Ale zdá se, že poměry již dosáhly toho stupně, že nemohly zůstat v původním stavu. Protože však idea soukromého vlastnictví závisela příliš na myšlenkách dřívějších, které vznikaly jen ponenáhlu, nemohla se vytvořit
v lidské duši naráz.48 Rousseau si zde klade přesně tu samou otázku, která mátla tolik domorodých Američanů. Jak je možné, že Evropané dokážou převést majetek na Pozice: 100/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
moc? Jak mohou převést pouhé nerovné rozdělení hmotných statků – které alespoň do určité míry existuje v každé společnosti – na možnost říkat ostatním, co mají dělat, zaměstnat je jako sluhy, dělníky nebo granátníky, nebo jednoduše mít pocit, že to není jejich starost, když jsou ostatní pone‐ cháni svému osudu na ulici, kde umírají v horeč‐ kách? Ačkoli Rousseau necituje přímo Lahontana nebo Relations des Jésuites, zjevně je znal, jako každý teh‐ dejší intelektuál, a jeho dílo prostupují stejné kri‐ tické otázky: Proč jsou Evropané tak soutěživí? Proč se nedělí o jídlo? Proč se podřizují rozkazům ji‐ ných?49 Rousseauův dlouhý úvod o pitié – přiro‐ zeném soucitu, který podle něj divoši k sobě navzá‐ jem chovají a jenž je vlastností, která odrazí nej‐ horší zkázu civilizace v jejím druhém stadiu – dává smysl pouze ve světle neustálých projevů zděšení ze strany divochů, které lze v těchto knihách nalézt: a sice že Evropané se o sebe navzájem prostě nesta‐ rají a že nejsou „ani štědří, ani hodní“.50 Pozice: 101/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Důvodem ohromného úspěchu eseje je tedy fakt, že navzdory senzacechtivému stylu je ve sku‐ tečnosti jakýmsi chytrým kompromisem mezi dvě‐ ma, nebo možná dokonce třemi protichůdnými po‐ stoji k nejpalčivějším společenským a morálním problémům Evropy osmnáctého století. Rous‐ seauovi se do ní podařilo začlenit prvky domorodé kritiky, ozvěny biblického narativu o Pádu člověka a něčeho, co přinejmenším z velké části připomíná evoluční stadia materiálního vývoje, se kterým zhruba v té době teprve přicházeli Turgot a skotští osvícenci. Rousseau v podstatě souhlasí s Kondia‐ ronkovým názorem, že civilizovaní Evropané jsou vesměs krutá stvoření, a to ze všech důvodů, jež na‐ stínili Wendaté; souhlasí i tvrzením, že jádrem problému je vlastnictví. Jediný – zásadní – rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Rousseau si na rozdíl od Kondiaronka nedokáže představit společnost, která by byla založena na něčem jiném. Při překladu domorodé kritiky do termínů, kte‐ rým francouzští filozofové dokázali porozumět, se Pozice: 101/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
právě tušení takové možnosti ztratilo. Pro Američa‐ ny, jako byl Kondiaronk, neexistoval žádný rozpor mezi individuální svobodou a komunismem – tedy komunismem ve smyslu, v jakém ho zde používá‐ me, čili určitého předpokladu sdílení, očekávání, že lidé, kteří nejsou skutečnými nepřáteli, budou rea‐ govat na potřeby druhých. Americké pojetí před‐ pokládá, že svoboda jednotlivce je podmíněna urči‐ tou úrovní „základního komunismu“, neboť ko‐ neckonců lidé, kteří hladoví nebo nemají dostatek vhodného oblečení či přístřeší během sněhové bouře, ve skutečnosti nedisponují svobodou dělat takřka cokoli jiného, než co je nutné k holému přežití. Evropské pojetí individuální svobody bylo naopak neodmyslitelně spojeno s konceptem sou‐ kromého vlastnictví. Z právního hlediska lze toto spojení vystopovat k moci mužské hlavy domácnosti ve starém Římě, která se svým movi‐ tým i nemovitým majetkem včetně dětí a otroků mohla nakládat, jak se jí zachtělo.51 V tomto ohledu Pozice: 102/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
byla svoboda vždy definována – alespoň potenci‐ álně – jako něco, co je vykonáváno na úkor druhých. Ve starém římském (a novodobém evrop‐ ském) právu se navíc kladl velký důraz na soběstačnost domácností – skutečná svoboda tudíž znamenala nezávislost v radikálním smyslu, nejen nezávislost vůle, ale i naprostou nezávislost na ji‐ ných lidech (kromě těch pod něčí přímou kont‐ rolou). Rousseau, který vždy trval na tom, že si pře‐ je žít tak, aby nikdy nebyl závislý na cizí pomoci (ač‐ koli se o všechny jeho potřeby staraly milenky a slu‐ žebnictvo), aplikoval stejnou logiku na svůj vlastní život.52 Když naši předkové, napsal Rousseau, učinili fa‐ tální rozhodnutí rozdělit zemi na individuálně vlastněné pozemky a vytvořili právní struktury na ochranu svého majetku a následně vlády, které tyto zákony vynucovaly, měli dojem, že vytvářejí prostředky k zachování své svobody. Ve skutečnosti „bezhlavě běželi vstříc svým okovům“. To je silné podobenství, ale není jasné, jak by podle Rousseaua Pozice: 103/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
tato ztracená svoboda vypadala, zejména jestliže, jak tvrdil, jakýkoli přetrvávající vztah mezi lidmi, dokonce i ten, který se zakládá na vzájemné pomo‐ ci, je sám o sobě omezením svobody. Nezaráží, že nakonec vytvořil čistě imaginární období, kdy kaž‐ dý jedinec bloumal osamoceně mezi stromy. Pře‐ kvapivější je možná skutečnost, že jeho imaginární svět měl nadále často definovat okraj našeho vlast‐ ního horizontu. Jak se to mohlo stát?
ZAMYSLÍME SE NAD VZTAHY MEZI DOMORODOU KRITIKOU, MÝTEM POKROKU A ZRODEM LEVICE Jak jsme již zmínili, těsně po francouzské revoluci vinili konzervativní kritici Rousseaua téměř ze vše‐ ho. Mnozí z nich ho považovali za osobně odpo‐ vědného za gilotinu. Sen o obnovení dávného stavu svobody a rovnosti podle nich vedl přesně k těm dů‐ Pozice: 103/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
sledkům, které Turgot předpovídal: k totalitě inckého typu, kterou bylo možné prosadit pouze prostřednictvím revolučního teroru. Je pravda, že političtí radikálové v období ame‐ rické a francouzské revoluce Rousseauovy myš‐ lenky přivítali. Kupříkladu následující úryvek má být údajně z manifestu sepsaného v roce 1776, který takřka dokonale reprodukuje Rousseauovo propo‐ jení evolucionismu a kritiky soukromého vlastnic‐ tví, jež měly přímo vést ke vzniku státu: Spolu s rozmnožením rodin začaly ubývat prostředky k obživě; nomádský (nebo ko‐ čovný) život ustal a objevilo se VLASTNIC‐ TVÍ, lidé si vybírali obydlí, zemědělství je propojovalo. Jazyk se stal univerzálním; při společném soužití začali lidé poměřovat své síly a slabí jedinci se odlišovali od těch si‐ lnějších. To bezpochyby přineslo myšlenku vzájemné obrany, kdy jedinec vládne různým spojeným rodinám a tím chrání osoby a jejich Pozice: 104/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
pole proti vpádu nepřítele; avšak SVOBODA byla zničena ve svých základech a ROVNOST zmizela.53 Tato slova pocházejí z údajného manifestu tajné‐ ho řádů iluminátů, sítě revolučních kádrů, která vznikla v rámci svobodných zednářů pod vedením bavorského profesora práva Adama Weishaupta. Organizace skutečně existovala na konci osmnác‐ tého století a jejím cílem zřejmě bylo vzdělávat osvícenou mezinárodní, nebo dokonce antinacio‐ nální elitu, která by se zasazovala o obnovení svobo‐ dy a rovnosti. Konzervativci řád téměř okamžitě odsoudili, což vedlo k jeho zákazu v roce 1785, tedy necelých deset let po jeho založení, avšak pravicoví konspirátoři tvrdili, že nadále existuje a že ilumináti jsou ruka‐ ma, které tajně tahají za nitky během francouzské (a později dokonce i ruské) revoluce. Je to hloupost, nicméně jedním z důvodů umožňujících tuto před‐ stavu je, že ilumináti možná jako první přišli s tím, Pozice: 104/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
že revoluční předvoj, který se správně naučí in‐ terpretovat doktrínu, bude schopen pochopit cel‐ kové směřování dějin lidstva – a tudíž bude schopen zasáhnout a urychlit jeho pokrok.54 Může se zdát ironické, že Rousseau, který svou profesní dráhu začal jako někdo, koho bychom dnes označili za zastánce ultrakonzervativního postoje – že zdánlivý pokrok vede jen k morálnímu úpadku –, se nakonec stal největším trnem v oku řady konzervativců.55 Ale zrádci se vždy potýkají se zvláštní jedovatostí. Řada konzervativních myslitelů chápe Rous‐ seaua jako někoho, kdo se od slibného začátku dostal až k vytvoření něčeho, co dnes považujeme za politickou levici. A úplně se nemýlí. Rousseau skutečně byl klíčovou postavou při formování levi‐ cového myšlení. Jedním z důvodů, proč nám inte‐ lektuální debaty z poloviny osmnáctého století dnes připadají tak zvláštní, je právě skutečnost, že mezi‐ tím vykrystalizovalo to, co chápeme jako rozdělení Pozice: 105/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
na pravici a levici. V období americké revoluce ještě termíny „levice“ a „pravice“ neexistovaly. Byly pro‐ duktem následujících desetiletí a původně odkazovaly na rozesazení aristokratické a lidové frakce ve francouzském Národním shromáždění v roce 1789. Zdůrazněme (je absurdní, že to musíme dělat), že Rousseauovy výlevy o elementární slušnosti lid‐ ské přirozenosti a ztraceném období svobody a rovnosti samy o sobě nebyly příčinou francouzské revoluce. Není to tak, že by Rousseau nějak způsobil povstání sans culottes3 tím, že by jim tu myšlenku vnukl (jak jsme uvedli, po většinu evropských dějin byli intelektuálové pravděpodobně jedinou třídou lidí, která nebyla schopná si představit, že lze usku‐ tečnit jiné světy). Můžeme však tvrdit, že Rousseau spojením domorodé kritiky a doktríny pokroku, vy‐ tvořené původně na obranu proti této kritice, sku‐ tečně sepsal zakládající dokument levice jako inte‐ lektuálního projektu. Pozice: 106/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Ze stejného důvodu bylo pravicové myšlení od počátku podezíravé nejen k myšlenkám pokroku, ale k celé tradici, která z domorodé kritiky vzešla. V současnosti předpokládáme, že o „mýtu vzne‐ šeného divocha“ se hovoří převážně mezi poli‐ tickou levicí a že rané evropské texty, které idea‐ lizují vzdálené národy, nebo jim dokonce přisuzují přesvědčivé názory, jsou ve skutečnosti pouze ro‐ mantickou projekcí evropských fantazií do národů, jimž autoři nikdy nemohli opravdu porozumět. Ra‐ sistické hanobení divochů a naivní oslava divošské nevinnosti jsou vždy považovány za dvě strany téže imperialistické mince.56 Původně se však jednalo o vysloveně pravicový postoj, jak vysvětlil Ter El‐ lingson, současný antropolog, který toto téma pro‐ zkoumal nejobšírněji. Ellingson dospěl k závěru, že mýtus „vznešeného divocha“ nikdy neexistoval, alespoň ne ve smyslu stereotypu o prostých společnostech žijících v období šťastné prvotní ne‐ vinnosti. Zprávy cestovatelů spíše podávají mnohem ambivalentnější obrázek a popisují cizí Pozice: 106/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
společnosti jako složitou a někdy (v jejich očích) ne‐ sourodou směsici ctností a neřestí. Místo toho je třeba prozkoumat něco, co je lepší nazývat „mýtem o mýtu vznešeného divocha“: Proč někteří Ev‐ ropané začali ostatním přisuzovat takto naivní po‐ stoj? Odpověď není příjemná. Termín „vznešený divoch“ se ve skutečnosti zpopularizoval zhruba sto let po Rousseauovi jako posměšný a urážlivý výraz. Používala ho skupina otevřených rasistů, kteří v ro‐ ce 1859 – kdy britské impérium dosáhlo vrcholu své moci – ovládli Britskou etnologickou společnost a volali po vyhlazení méněcenných národů. Původní zastánci této myšlenky ji přisuzovali Rousseauovi, ale brzy se studenti dějin literatury ponořili do archivů, aby tam hledali stopy „vzne‐ šeného divocha“. Téměř všechny texty, o nichž po‐ jednává tato kapitola, se dočkaly podrobného pro‐ zkoumání a všechny byly odmítnuty jako nebez‐ pečné romantické fantazie. Zpočátku však tato za‐ mítnutí přicházela od politické pravice. Ellingson uvádí konkrétní případ Gilberta Chinarda, jehož Pozice: 107/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
spis L’Amérique et le rêve exotique dans la littérature française au XVIIe et au XVIIIe siècle (Amerika a exo‐ tický sen ve francouzské literatuře sedmnáctého a osmnáctého století) z roku 1913 byl primárně zod‐ povědný za zavedení pojmu „vznešený divoch“ jako západního literárního tropu na amerických univerzitách, neboť Chinard se zřejmě nejméně ze všech styděl za svou politickou agendu. Chinard, který citoval Lahontana jako klíčovou postavu při vytváření tohoto pojetí, tvrdil, že Rous‐ seau si vypůjčil konkrétní argumenty z Lahontanových Pamětí nebo jeho Dialogů s Kondi‐ aronkem. V širším smyslu detekuje příbuznost jejich povah: Je to právě Jean-Jacques [Rousseau], komu se autor Dialogů s divochem podobá více než kte‐ rémukoli jinému autorovi. Se všemi svými chybami a fundamentálně pokleslými mo‐ tivy vkládá do psaní vášeň, nadšení, které ne‐ má obdoby kromě Rozpravy o nerovnosti. Pozice: 107/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Stejně jako Rousseau je anarchista, stejně ja‐ ko on postrádá morální citlivost, a to v pod‐ statně větší míře, stejně jako on si sám sebe představuje jako kořist pronásledování lid‐ ské rasy spolčené proti němu, stejně jako on se pohoršuje nad utrpením ubožáků, dokon‐ ce více než on volá do zbraně, a hlavně stejně jako on připisuje soukromému vlastnictví veškeré zlo, kterým trpíme. Tím nám umožňuje vytvořit přímou souvislost mezi jezuitskými misionáři a Jeanem-Jacque‐ sem.57 Podle Chinarda dokonce i jezuité (Lahontanovi údajní nepřátelé) nakonec hráli stejnou hru a zadními vrátky vpouštěli hluboce podvratné myš‐ lenky. Jejich motivy pro citování rozhořčených po‐ znatků jejich protějšků nebyly nevinné. Ellingson v přímém komentáři výše uvedené pasáže vcelku opodstatněně pokládá otázku, o čem to Chinard vlastně mluví: o jakémsi anarchistickém hnutí, kte‐ Pozice: 108/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
ré vytvořili Lahontan, jezuité a Rousseau? O kon‐ spirační teorii, která má vysvětlit francouzskou revoluci? Ano, uzavírá Elligson, skoro to tak je. Jezuité podle Chinarda prosazovali „nebezpečné myšlenky“, neboť se nám snažili namluvit, že „divoši“ mají dobré vlastnosti a „tento dojem byl zřejmě v rozporu se zájmy monarchického státu a víry“. Chinard ve skutečnosti Rousseaua charak‐ terizuje především jako „un continuateur des missi‐ onnaires Jésuites“ (pokračovatele jezuitských misi‐ onářů) a misionáře považuje za zodpovědné za vze‐ stup „revolučního ducha, který transformuje naši společnost, a po přečtení jejich relací nás podně‐ cuje, abychom se vrátili do stadia amerických divo‐ chů“.58 Pro Chinarda je irelevantní, jestli evropští pozo‐ rovatelé informovali o názorech svých domorodých protějšků přesně, či nikoli. Domorodí Američané totiž, jak uvádí Chinard, byli „rasou odlišnou od na‐ ší vlastní“ a nebylo možné s nimi navázat smyslu‐ plný vztah – naznačuje tím, že misionáři stejně tak Pozice: 109/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
mohli zaznamenat politické názory nějakého skřít‐ ka.59 Zdůrazňuje, že záleží především na tom, jaké měli daní běloši ve skutečnosti motivy – a očividně šlo o nespokojence a potížisty. Jednoho z prvních pozorovatelů zvyků grónských Inuitů obviňuje, že do svého popisu vkládá směsici socialismu a „ilumi‐ nismu“, tzn. že nahlíží na zvyky divochů optikou, kterou si stejně tak mohl vypůjčit od tajného řádu iluminátů.60
NAD RÁMEC „MÝTU HLOUPÉHO DIVOCHA“ (PROČ JE TO PRO PROJEKT TÉTO KNIHY TAK DŮLEŽI‐ TÉ) Toto není prostor, kde bychom dokumentovali, jak se pravicová kritika proměnila v levicovou. Do jisté míry to lze patrně přičíst lenosti učenců zběhlých v dějinách francouzské nebo anglické literatury če‐ Pozice: 109/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
lících výzvě vážně se zabývat otázkou, co si sku‐ tečně mohli myslet Mikmakové v sedmnáctém století. Tvrdit, že myšlenky Mikmaků jsou nedů‐ ležité, by bylo rasistické, ale prohlásit, že jsou ne‐ známé, protože rasistické jsou zdroje o nich, auto‐ rovi nesnáze nepřivodí. Tato neochota zabývat se domorodými zdroji do jisté míry vychází i z naprosto legitimních protestů ze strany těch, kteří byli v minulosti idealizováni. Mnozí podotýkají, že pro adresáty vyjde prakticky nastejno, jestli se o nich tvrdí, že patří k méněcenné rase, a tudíž lze ignorovat cokoli, co tvrdí, anebo jestli se o nich řekne, že jsou nevinné děti přírody či ztělesnění prastaré moudrosti, a tudíž se s čímkoli, co prohlásí, musí zacházet jako s nesmírně hlu‐ bokou myšlenkou. Zdá se, že oba postoje mají za‐ bránit jakékoli smysluplné komunikaci. Jak jsme zmínili v první kapitole, když jsme se rozhodli napsat tuto knihu, představovali jsme si, že přispějeme k rozrůstající se literatuře o původu sociální nerovnosti – ale tentokrát budeme vy‐ Pozice: 110/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
cházet ze skutečných důkazů. V průběhu našeho vý‐ zkumu jsme si uvědomili, že otázka „jaký je původ sociální nerovnosti?“ ve skutečnosti zní velmi zvláštně. Taková formulace nejenže implikuje prehistorickou nevinnost, ale navíc naznačuje jis‐ tou diagnózu toho, co je se společností špatně, a navrhuje, co se s tím dá a nedá dělat – a jak jsme viděli, často to má jen velmi málo společného s tím, co má lidi žijící v oněch společnostech, jež jsme za‐ čali nazývat „rovnostářské“, odlišovat od ostatních. Rousseau otázku obešel zredukováním svých „divochů“ na pouhý myšlenkový experiment. Byl víceméně jedinou velkou osobností francouzského osvícenství, která nenapsala dialog nebo jiné smyš‐ lené dílo, jež se pokouší nahlédnout evropskou společnost z cizí perspektivy. Ve skutečnosti své „divochy“ obral o jakoukoli vlastní imaginativnost; jejich štěstí vychází výhradně z jejich neschopnosti představit si věci jinak nebo se jakýmkoli způsobem projektovat do budoucnosti.61 Zcela jim tedy schází filozofie. Pravděpodobně z toho důvodu nikdo ne‐ Pozice: 110/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
dokázal předvídat katastrofy, jež měly následovat, když lidé poprvé začali hájit svůj majetek a vytvářet vlády na jeho obranu – než byli lidé schopni myslet takto dopředu, největší škody už byly napáchány. V šedesátých letech dvacátého století francouz‐ ský antropolog Pierre Clastres tvrdil, že je tomu přesně naopak. Co když lidé, které si rádi před‐ stavujeme jako prosté a nevinné, nemají vládce, vlády, úřednický aparát, vládnoucí třídy a podobně ne proto, že jim chybí imaginativnost, ale proto, že naopak mají víc představivosti než my? Je pro nás obtížné představit si, jak by vypadala skutečně svo‐ bodná společnost, ale oni možná nemají podobné potíže představit si, jak by vypadala svrchovaná moc a nadvláda. Nejenže si to dokážou představit, ale navíc vědomě uspořádali svou společnost tak, aby se takové svévoli vyhnuli. Jak uvidíme v násle‐ dující kapitole, Clastresův argument má své limity. Svým tvrzením, že národy zkoumané antropology mají stejné povědomí o sobě samých a stejnou ima‐ ginativnost jako antropologové sami, však udělal Pozice: 111/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
pro zvrácení škod více než kdokoli před ním i po něm. Rousseau byl obviněn z řady zločinů. Za většinu z nich nemůže. Pokud je v jeho odkaze něco sku‐ tečně toxického, pak to není prosazení obrazu „vznešeného divocha“, o který se ve skutečnosti ne‐ zasadil, ale jeho prosazení něčeho, čemu můžeme říkat „mýtus hloupého divocha“ – jakkoli ho pova‐ žoval za blaženého ve stavu hlouposti. Imperialisté v devatenáctém století tento stereotyp nadšeně při‐ jali a pouze ho doplnili o řadu údajně vědeckých odůvodnění (od darwinistického evolucionismu po „vědecký“ rasismus“), jež měla rozvinout představu nevinné prostoty, a poskytnout tak záminku k vy‐ tlačení zbývajících svobodných národů světa (ane‐ bo, jak postupovala evropská imperiální expanze, původně svobodných národů) do konceptuálního prostoru, kde jejich úsudky už nikoho neohrozí. Právě to se snažíme odčinit. Pozice: 112/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
„Svoboda, rovnost, bratrství“ bylo bojovým heslem francouzské revoluce.62 V současnosti existují celé disciplíny – podobory filozofie, politických věd a právní vědy –, jejichž hlavním tématem je „rovnost“. Všichni se shodují, že rovnost je hodno‐ ta, ale nepanuje shoda v tom, k čemu se tento ter‐ mín vlastně vztahuje. Rovnost příležitostí? Rovnost podmínek? Formální rovnost před zákonem? Podobně společnosti, jako byli v sedmnáctém století Mikmakové, Algonkinové nebo Wendatové, jsou obvykle označovány za „rovnostářské společnosti“, a pokud ne, pak jsou prohlášeny za „tlupy“ nebo „kmenová společenství“, což většinou znamená totéž. Nikdy není zcela zřejmé, k čemu se má tento termín přesně vztahovat. Mluvíme o ideologii, o víře, že všichni ve společnosti by měli být stejní – samozřejmě ne ve všem, ale v určitých ohledech považovaných za obzvláště důležité? Nebo má jít o společnost, v níž jsou lidé skutečně stejní? Co by oba tyto typy znamenaly v praxi? Že všichni členové společnosti mají stejný přístup k půdě nebo Pozice: 112/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
že se k sobě navzájem chovají stejně důstojně nebo že mohou stejně svobodě vyjadřovat své názory na veřejných shromážděních? Nebo zde hovoříme o nějakém měřítku, které může být vnuceno pozo‐ rovatelem: finanční příjem, politická moc, přísun kalorií, velikost domu, rozsah a kvalita osobního majetku? Znamenala by rovnost vymazání jednotlivce, nebo jeho glorifikaci? (Koneckonců pro vnějšího pozorovatele by se společnost, v níž jsou všichni úplně stejní, i společnost, kde jsou všichni tak zá‐ sadně odlišní, že by to znemožňovalo jakýkoli druh srovnání, zdály být stejně „rovnostářské“.) Dá se mluvit o rovnosti ve společnosti, kde se ke stařeši‐ nům přistupuje jako k bohům, kteří činí všechna důležitá rozhodnutí, jestliže se kdokoli, kdo se v té‐ to společnosti dožije řekněme padesátky, nakonec stane stařešinou? A co genderové vztahy? Řada společností, které se považují za „rovnostářské“, jsou skutečně rovnostářské jen mezi dospělými muži. Někdy nejsou vztahy mezi muži a ženami Pozice: 113/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
v takových společnostech nikterak rovnocenné. V jiných případech to tak jednoznačné není. Může to být například tím, že od mužů a žen se v dané společnosti očekává, že budou nejenom vy‐ konávat jiný druh práce, ale i zastávat odlišné názo‐ ry v otázce, proč je práce (nebo jaká práce) vůbec důležitá, a tudíž se budou domnívat, že mají vyšší postavení. Nebo může být důvodem skutečnost, že jejich role jsou natolik rozdílné, že nemá smysl je porovnávat. Tomuto popisu odpovídá mnoho společností, s nimiž se Francouzi setkali v Severní Americe. V jistém ohledu je lze považovat za matri‐ archální a v jiném zase za patriarchální.63 Dá se v takových případech mluvit o rovnosti pohlaví? Nebo by to bylo možné jen v případě, pokud by si ženy a muži byli rovní také podle nějakého mi‐ nimálního vnějšího kritéria: kdyby například míra hrozby domácího násilí byla pro obě pohlaví stejná nebo kdyby měli stejný přístup ke zdrojům či stejné slovo ve společných záležitostech? Pozice: 113/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
Jelikož na tyto otázky neexistuje jasná a obecně přijímaná odpověď, vede používání termínu „rovnostářský“ k nekonečným diskusím. Ve sku‐ tečnosti zůstává naprosto nejasné, co „rovnostář‐ ství“ vůbec znamená. Tato myšlenka se nakonec nepoužívá proto, že by měla nějakou skutečnou analytickou podstatu, ale spíše ze stejného důvodu, z jakého teoretikové přirozeného práva v sedmnác‐ tém století spekulovali o rovnosti v přirozeném stavu: „rovnost“ je implicitní pojem vztahující se k protoplazmatické mase lidstva, již si lze před‐ stavit jako to, co zbyde, když se lidstvo zbaví veške‐ rých výdobytků civilizace. „Rovnostářské“ národy jsou takové, které nemají vladaře, soudce, dozorce nebo dědičné kněží a obvykle nemají ani města, ani písmo, a pokud možno ani zemědělství. Jsou to společnosti rovných lidí jen v tom smyslu, že zde všechny nejzjevnější znaky nerovnosti chybějí. Z toho vyplývá, že jakékoli historické dílo pro‐ hlašující, že se zabývá původem sociální ne‐ rovnosti, ve skutečnosti zkoumá původ civilizace, Pozice: 114/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
což předpokládá vizi dějin jako u Turgota, který na „civilizaci“ nahlíží jako na systém společenské komplexnosti, jenž zajišťuje větší všeobecnou prosperitu a zároveň zaručuje, že v oblasti svobody a rovnosti bude zapotřebí učinit jisté kompromisy. Pokusíme se zde sepsat jiný druh dějin, což bude vy‐ žadovat i jiné chápání „civilizace“. Aby bylo jasno, neznamená to, že považujeme za nezajímavé nebo nedůležité, že se princové, soudci, dozorci a dědiční kněží – nebo třeba písmo, města a zemědělství – objevují až v určitém okamžiku dě‐ jin lidstva. Právě naopak: pro porozumění naší sou‐ časné situace jako druhu je naprosto zásadní po‐ chopit, jak tyto věci vznikly. Zároveň však trváme na tom, že aby to bylo možné, musíme odmítnout nutkání považovat naše vzdálené předky za jakousi prapůvodní lidskou polévku. Důkazy shromážděné v archeologii, antropologii a příbuzných disciplí‐ nách ukazují, že – stejně jako američtí indiáni a Francouzi v sedmnáctém století – měly i národy v pravěkých dobách velmi specifické představy Pozice: 115/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
o tom, co je v jejich společnosti důležité. A také že se tyto představy výrazně lišily a že uniformní popi‐ sování takových společností jako „rovnostářských“ nám o nich neřekne téměř nic. Nepochybně zde obvykle existoval jistý stupeň rovnosti – například předpoklad, že všichni lidé jsou stejně bezmocní tváří v tvář bohům, nebo silný pocit, že ničí vůle by neměla být permanentně pod‐ řízena vůli někoho jiného. Pravděpodobně v těchto společnostech musela panovat určitá rovnost už jen proto, aby se zabránilo vzniku vrstvy věčných vla‐ dařů, soudců, dozorců nebo dědičných kněží. Nicméně uvědomělé ideje „rovnosti“ předkládající rovnost jako explicitní hodnotu (na rozdíl od ideologie svobody, důstojnosti nebo zapojení, které se vztahují na všechny stejně), se v dějinách lidstva objevují se zpožděním. A i když se objeví, jen vzácně se vztahují na všechny. Pro uvedení jednoho příkladu: starověká athén‐ ská demokracie byla založena na politické rovnosti svých občanů – i když šlo o pouhých deset až dvacet Pozice: 115/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
procent celkové populace – v tom smyslu, že každý z nich měl stejné právo podílet se na veřejném roz‐ hodování. Toto pojetí rovného občanského zapo‐ jení se učíme jako milník politického vývoje, který byl obnoven a rozšířen o zhruba dva tisíce let pozdě‐ ji (jak už to bývá, politické systémy označované v Evropě v devatenáctém století jako „demokracie“ neměly se starověkými Athénami skoro nic společného, ale o to tu tolik nejde). Důležitější je, že tehdejší athénští intelektuálové, kteří byli většinou aristokratického původu, měli tendenci považovat celé uspořádání za lacinou šaškárnu a většina z nich by radši přivítala spartský systém, kde vládlo ještě menší procento celkové populace, které kolektivně žilo z práce nevolníků. Občané Sparty naopak sami sebe označovali za homoioi, což by se dalo přeložit jako „sobě rovní“ nebo „ti, již jsou stejní“ – všichni podstupovali stejně přísný vojenský výcvik, stejně povýšeně po‐ hrdali zženštilým přepychem i individuálními Pozice: 116/1000
2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…
zvláštnostmi, stravovali se ve společných jídelnách a většinu života trávili výcvikem k boji. Tato kniha tudíž není o původu nerovnosti. Pokouší se však stejné otázky zodpovědět jiným způsobem. Není pochyb, že se na světě něco příšerně pokazilo. Velmi malé procento populace ovládá osudy téměř všech ostatních a činí tak stále katastrofálnějším způsobem. Abychom pochopili, jak k této situaci došlo, měli bychom celý tento problém vystopovat až do chvíle, která umožnila nástup vladařů, kněží, dozorců a soudců. Už si však nemůžeme dovolit předpokládat, že dopředu víme, jak budou znít přesně odpovědi. Pod vedením domorodých kritiků jako Kondiaronk musíme k důkazům o lidské minu‐ losti přistupovat s otevřenýma očima.
Pozice: 116/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
3
Tání doby ledové
V okovech a bez okovů: proměnlivé možnosti politiky
V
ětšina společností má svůj vlastní mýtus o stvoření světa. Podle něj svět kdysi dávno vypadal jinak: ryby a ptáci uměli mluvit, zvířata se mohla proměňovat v lidi a lidi zase ve zvířata. Teh‐ dy mohly vznikat i naprosto nové věci, způsobem, který už dnes prakticky není možný: například vy‐ nález ohně a vaření, institutu manželství nebo Pozice: 117/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
chovu zvířat. V dnešní, podřadné době nám ne‐ zbývá než donekonečna replikovat velké vynálezy minulosti: zapalovat své vlastní ohně, uzavírat svá vlastní manželství, krmit vlastní zvířata – aniž kdy budeme schopni změnit svět tak jako kdysi. Studie o „lidském původu“ pro nás svým způso‐ bem hrají podobnou roli jako mýty pro starověké Řeky a Polynésany a období snění pro původní Aus‐ tralany. Tím nechceme zpochybňovat vědeckou rigoróznost nebo hodnotu studií, ale pouze nazna‐ čit, že obojí do jisté míry plní podobnou funkci. Pokud vezmeme v potaz kupříkladu období po‐ sledních tří milionů let, pak skutečně existovala do‐ ba, kdy dělicí čára mezi (podle dnešních měřítek) zvířaty a lidmi ještě nebyla jasně daná a kdy musel existovat někdo, kdo poprvé zapálil oheň, uvařil jíd‐ lo nebo uspořádal svatební obřad. Víme, že se tyto události staly. Přesto doposud pořádně netušíme jak, a tak jen těžko odoláváme pokušení vymýšlet si příběhy, jak k těmto událostem mohlo dojít: pří‐ běhy, které nutně odrážejí naše vlastní obavy, Pozice: 118/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
touhy, obsese a starosti. V důsledku toho se z dávných dob může stát obrovské plátno, na které si projektujeme své kolektivní představy. Toto plátno lidského pravěku je typicky moderní. Renomovaný teoretik kultury W. J. T. Mitchell kdysi podotkl, že dinosauři jsou čistě modernistickým zvířetem, neboť za časů Shake‐ speara o jejich existenci ještě nikdo nevěděl. Křesťané obdobným způsobem až donedávna před‐ pokládali, že cokoli, co stojí za to vědět o prvních li‐ dech, se dá dohledat v knize Genesis. Až do počátku devatenáctého století se učenci (včetně vědců) stále většinově domnívali, že vesmír před pozdním říjnem roku 4004 př. n. l. neexistoval a že všichni li‐ dé hovořili stejným jazykem (hebrejsky), dokud ne‐ došlo k rozehnání lidstva po pádu babylonské věže
o šestnáct století později.1 V té době „prehistorie“ ještě neexistovala. Exis‐ tovala pouze historie, i když některé její části byly interpretovány naprosto mylně. Označení „pravěk“ se začalo běžně používat teprve po objevech v bri‐ Pozice: 118/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
xhamské jeskyni v Devonu v roce 1858, kde se našly kamenné sekery, jež mohli vyrobit pouze lidé, spolu s ostatky jeskynního medvěda, nosorožce srstna‐ tého a dalších vyhynulých druhů, to vše pohřbené pod vrstvou horniny. Tento a následné archeolo‐ gické nálezy vedly k naprostému přehodnocení do‐ savadních důkazů. Tak se stalo, že „dějinám lidstva upadlo dno“.2 Problém je, že pravěk se ukázal být nesmírně dlouhým obdobím: zahrnuje přes tři miliony let, během nichž – jak jsme zjistili – naši předkové alespoň občas používali kamenné nástroje. Pro většinu tohoto období jsou důkazy velmi omezené. Existují etapy dlouhé tisíce let, pro které je jediným dostupným důkazem lidské činnosti pouhý zub či hrstka nabroušených pazourků. Ačkoli se techno‐ logie, které jsme schopni na tak vzdálená časová ob‐ dobí nasadit, s každou dekádou dramaticky zlepšu‐ jí, materiál, na který by se daly použít, je velmi skrovný. Výsledkem je, že se stále snažíme zaplnit mezery a tvrdit, že víme víc, než je tomu ve sku‐ Pozice: 119/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
tečnosti. Když se toho vědci dopouštějí, výsledky se často podezřele podobají právě biblickým vyprávě‐ ním, která by moderní věda měla zavrhnout. Vezměme si jeden příklad. V osmdesátých letech dvacátého století se strhlo hodně povyku kvůli „mi‐ tochondriální Evě“, domnělé společné předkyni ce‐ lého lidského druhu. Nikdo sice netvrdil, že sku‐ tečně našel fyzické ostatky takové osoby, nicméně na základě sekvenování DNA v mitochondriích – malých buněčných motorech, jež dědíme po mat‐ ce – se ukázalo, že někdo jako Eva musel existovat, a to možná už před 120 000 lety. A i když si nikdo ne‐ myslel, že někdy nalezneme pozůstatky samotné Evy, nálezy řady dalších fosilních lebek ve Východo‐ africkém riftu (přírodní „konzervační pasti“ na paleolitické pozůstatky, které by byly v expo‐ novanějším prostředí dávno smeteny do zapomně‐ ní) jako by naznačoval, jak mohla Eva vypadat a kde mohla žít. Zatímco vědci diskutovali o detailech, populární časopisy brzy přinesly příběhy o moderním ekvivalentu rajské zahrady, origi‐ Pozice: 120/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
nálním inkubátoru lidství, děloze ze savany, která nám všem dala život. Mnozí z nás si v sobě pravděpodobně stále nesou podobnou představu o původu lidí. Novější vý‐ zkumy však ukazují, že tento obraz nemůže být přesný. Současní biologičtí antropologové a geneti‐ ci dospěli ke zcela odlišným závěrům. Myšlenka, že všichni lidé byli původně stejní a poté se v babylon‐ ském stylu z východní Afriky rozptýlili do celého světa a staly se z nich různé národy a etnika, které obývají celou planetu, je mnohem méně pravdě‐ podobná než představa, že první lidské společnosti v Africe zřejmě byly fyzicky mnohem rozmanitější, než jsou lidé dnes. My, lidé moderní doby, máme tendenci zveli‐ čovat své rozdíly. Výsledky takového zveličování často bývají katastrofální. Války, otroctví, kolonia‐ lismus a každodenní rasistický útlak způsobily v průběhu posledních několika staletí tolik lidské‐ ho utrpení z důvodů drobných rozdílů v lidském vzhledu, že můžeme snadno zapomenout, jak malé Pozice: 120/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
tyto rozdíly ve skutečnosti jsou. Podle jakýchkoli bi‐ ologicky smysluplných standardů jsou lidské by‐ tosti takřka nerozeznatelné. Ať už navštívíte Bosnu, Japonsko, Rwandu nebo Baffinův ostrov, můžete očekávat, že se setkáte s lidmi se stejně malými a út‐ lými obličeji, bradou, kulovitou lebkou a zhruba stejným rozložením tělesného ochlupení. Nejenže stejně vypadáme, ale v mnoha ohledech se i stejně chováme (například všude, od australských pustin po Amazonii, protočení panenek znamená: „To je ale hlupák!“). Totéž se týká i poznání. Můžeme se domnívat, že různé skupiny lidí své kognitivní schopnosti uplatňují velmi odlišným způsobem – a do jisté míry to odpovídá skutečnosti, – ale opět, velká část těchto pozorovaných rozdílů vyplývá z faktu, že nemáme reálný srovnávací základ: kupříkladu neexistuje ani jeden jazyk, který nemá podstatná jména, slovesa a přídavná jména, a i když lidé mohou mít v oblibě rozdílné druhy hudby a tance, neznáme ani jednu lidskou společnost, kte‐ rá by hudbu a tanec neměla ani trochu v oblibě. Pozice: 121/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Pokud bychom se vrátili o několik set tisíciletí do minulosti, zjistili bychom, že rozdíly byly o hodně větší. Po většinu našich evolučních dějin jsme sku‐ tečně žili v Africe – ale nejen na východních savanách, jak se dříve věřilo: naši biologičtí před‐ kové byli rozptýlení na celém území Afriky od Ma‐ roka až po mys Dobré naděje.3 Některé z těchto společností zůstaly navzájem izolované po desítky, nebo dokonce i stovky tisíc let, protože je od jejich nejbližších příbuzných odřízly pouště a deštné pralesy. Tak se vyvinuly silné regionální rysy.4 Vý‐ sledek by modernímu pozorovateli pravděpodobně připomínal spíše svět obývaný hobity, obry a elfy než cokoli, s čím máme přímou zkušenost ze sou‐ časnosti nebo z nedávné minulosti. Elementy, které tvoří moderní lidstvo – relativně uniformní „my“, na které odkazujeme výše –, se podle všeho v tomto procesu spojily poměrně pozdě. Jinými slovy, pokud se domníváme, že se lidé dnes od sebe navzá‐ jem liší, je to do značné míry iluzorní, a i existující Pozice: 121/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
rozdíly jsou naprosto triviální a kosmetické ve srovnání s tím, co se muselo dít v Africe během většiny pravěku. Předkové lidí se od sebe nejen významně lišili, zároveň také koexistovali s druhy podobnějšími opicím a s menším mozkem, jako například Homo naledi. Jak společnosti těchto předků vypadaly? Aspoň v tomto bodě bychom měli být upřímní a přiznat si, že nemáme skoro žádné tušení. Z le‐ bečních pozůstatků a příležitostných úlomků ka‐ menných nástrojů – víc toho v podstatě nemáme – se dá zrekonstruovat jen málo. Po většinu času ani nevíme, co se dělo od krku dolů, natožpak abychom znali něco bližšího o pigmentaci, stravě nebo o čemkoli jiném. Víme však, že jsme výslednou směsicí této původní mozaiky lidských společností, které se navzájem ovlivňovaly, pářily se, vzdalovaly a zase se spojovaly způsoby, o nichž se zatím může‐ me jen dohadovat.5 Jako rozumný se jeví před‐ poklad, že chování jako páření a výchova dětí, pří‐ tomnost či absence mocenských hierarchiích a také Pozice: 122/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
formy jazyka a prajazyka se musely lišit přinej‐ menším stejně jako fyzické typy a pravděpodobněji ještě mnohem víc. Snad jediné, co můžeme tvrdit s naprostou jisto‐ tou, je skutečnost, že všichni jsme původem Afri‐ čané. První moderní lidé se objevili v Africe. Když se začali šířit z Afriky do Eurasie, setkávali se s dalšími obyvateli, například s neandertálci a denisovany (méně odlišnými, ale přesto rozdílnými), a tyto růz‐
né skupiny se navzájem pářily.6 O jednom lidstvu, společném „my“ obývajícím planetu můžeme hovo‐ řit až ve chvíli, kdy tito obyvatelé vyhynuli. To ukazuje, jak radikálně rozdílný by se nám zdál soci‐ ální, a dokonce i fyzický svět našich vzdálených předků – a platilo by to přinejmenším do období zhruba 40 000 let př. n. l. Tehdejší fauna a flóra se rovněž značně lišily od prostředí, jaké existuje dnes. Z tohoto důvodu je extrémně složité vyvo‐ zovat jakékoli analogie. V historických ani etno‐ grafických záznamech jednoduše není nic připomí‐ Pozice: 123/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
najícího situaci, v níž se různé lidské poddruhy navzájem pářily, ovlivňovaly a spolupracovaly, ale někdy také zabíjely. A i kdyby takové záznamy exis‐ tovaly, archeologické důkazy jsou příliš chabé a sporadické, takže se nedá s určitostí tvrdit, jak vzdálený pravěk skutečně vypadal.7 O společenském uspořádání našich nejranějších předků můžeme rozumně vyvodit jedině to, že bylo pravděpodobně velmi rozmanité. První lidé obývali rozličné přírodní prostředí, od pobřeží a tropických deštných pralesů po hory a savany. Byli fyzicky značně rozmanitější než dnešní lidé a sociální roz‐ díly mezi nimi byly pravděpodobně ještě větší než ty fyzické. Jinými slovy neexistuje žádná „pů‐ vodní“ forma lidské společnosti. Její hledání může být pouze vytvářením mytologie, ať už mají vý‐ sledné mýty podobu představ o „vražedných opi‐ cích“, které se objevily v šedesátých letech dvacá‐ tého století a do kolektivního vědomí je vryly filmy jako 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka; ne‐ bo o „vodních opicích“, či dokonce velmi zá‐ Pozice: 123/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
bavných, ale přesto smyšlených představ o „zhulených opicích“ (teorie, podle níž vědomí vzniklo díky náhodné konzumaci halucinogenních hub). Podobné mýty baví diváky YouTube dodnes. Aby bylo jasno: na mýtech není nic špatného. Stejně jako umění a poezie patří sklon vyprávět si příběhy o vzdálené minulosti coby způsob sebere‐ flexe našeho druhu k výhradně lidským rysům, jež vykrystalizovaly v dávném pravěku. Některé z těch‐ to příběhů – například feministické teorie, jež za původ lidské družnosti zcela jasně považují kolek‐ tivní metody výchovy dětí – nám mohou skutečně sdělit cosi důležitého o cestách, které ústí v moderním lidstvu.8 Takovéto poznatky však mohou být jen částečné, neboť rajská zahrada ani jediná Eva nikdy neexistovaly.
PROČ JE „SAPIENTNÍ PARADOX“ FA‐ LEŠNÁ STOPA ANEB JAKMILE JSME Pozice: 124/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
SE STALI LIDMI, ZAČALI JSME SE CHOVAT JAKO LIDI Lidé jsou dnes vcelku jednotný druh. Tato unifor‐ mita není z evolučního hlediska nijak zvlášť stará. Její genetický základ se ustavil zhruba před půl mi‐ lionem let, nicméně je skoro určitě zavádějící do‐ mnívat se, že bychom jednou mohli určit jediný, nejdávnější okamžik, kdy Homo sapiens „vznikl“ – tzn. kdy se nejrůznější elementy moderní lidské podstaty definitivně sloučily v jakémsi ohromném momentu stvoření. Vezměme si první přímý důkaz něčeho, co bychom v současnosti nazvali komplexním symbo‐ lickým chováním nebo jednoduše „kulturou“. Kul‐ tura je stará ne více než 100 000 let. Kde přesně na africkém kontinentu se důkazy první kultury vyno‐ ří, je do značné míry dáno zachovalostí nálezů a ta‐ ké ochotou států umožnit archeologický výzkum. Klíčovým zdrojem jsou skalní příbytky na pobřeží Jižní Afriky, kde se uchovaly pravěké sedimenty, Pozice: 124/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
které poskytují doklady o používání kamenných ná‐ strojů vsazených do dřevěných rukojetí, mušlí a ok‐ ru v období kolem 80 000 let př. n. l.9 Srovnatelně staré nálezy pocházejí i z jiných částí Afriky, avšak početnější důkazy pocházejí až z doby před 45 000 lety – tedy z období, kdy náš druh už aktivně kolo‐ nizoval Eurasii. V osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století se všeobecně předpokládalo, že před 45 000 lety se přihodilo cosi zásadního, jakýsi náhlý tvůrčí rozkvět, který se v literatuře nazývá „mladopaleoli‐ tickou revolucí“, nebo dokonce „lidskou revolu‐ cí“.10 V posledních dvou dekádách jsou však badate‐ lé čím dál hlouběji přesvědčení, že se s největší pravděpodobností jedná o iluzi, kterou způsobilo zkreslení v našich důkazech. Důvod je následující. Velká část důkazů takové „revoluce“ se omezuje na jedinou oblast světa: Ev‐ ropu, kde měl druh Homo sapiens v období kolem 40 000 let př. n. l. nahradit neandertálce. Tyto nále‐ zy zahrnují i pokročilejší lovecké a řemeslné ná‐ Pozice: 125/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
stroje a první jasné důkazy o vytváření umění z kos‐ tí, slonoviny a hlíny – včetně slavných sošek „ženských postav“,11 hojně zastoupených vy‐ řezávaných figurek a jeskynních maleb zvířat (která byla často znázorněna s neuvěřitelnou přesností), propracovanějšího způsobu oblékání a zdobení lid‐ ského těla, prvních dokladů používání hudebních nástrojů, jako jsou kostěné flétny, pravidelné výmě‐ ny surovin na velké vzdálenosti a také velkolepých pohřbů, které jsou obvykle považovány za nej‐ ranější důkazy sociální nerovnosti. Jde o pozoruhodný materiál, který vyvolává dojem, že naše genetické a kulturní hodiny nejsou synchronizované. Jako by nám tento materiál pokládal otázku: Proč mezi biologickým původem lidstva a rozšířeným výskytem typicky lidských fo‐ rem chování, tedy mezi tím, kdy jsme získali schopnost vytvářet kulturu a kdy jsme ji skutečně vytvořili, zeje období dlouhé desítky tisíc let? Co jsme vlastně dělali v tomto mezičase? Mnozí vědci si tím lámou hlavu, a dokonce si pro tento problém Pozice: 126/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
vytvořili název: „sapientní paradox“.12 Hrstka z nich dokonce zachází tak daleko, že předpokládá jakousi pozdní mutaci v lidském mozku, která má vysvětlit zřejmě vyšší kulturní schopnosti Ev‐ ropanů z mladého paleolitu (takové názory však už nelze považovat za seriózní). Ve skutečnosti se stále více ukazuje, že celý problém je pouhý výplod fantazie. Důvodem, proč jsou evropské archeologické nálezy tak četné, je fakt, že evropské vlády jsou vesměs bohaté a evrop‐ ské vědecké instituce, učené společnosti a univerzitní ústavy se zabývají mnohem déle pravěkem na vlastním území než v jiných částech světa. S každým dalším rokem se objevují nové doklady komplexnosti dávného chování i jinde: nejen v Africe, ale i na Arabském poloostrově,
v jihovýchodní Asii a na indickém subkontinentě.13 Dokonce i během sepisování této knihy byly v jes‐ kynní lokalitě zvané Panga ya Saidi na keňském po‐ břeží nalezeny korálky z mušlí a důkazy o použití pigmentu staré 60 000 let;14 a výzkum na ostrovech Pozice: 126/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Borneo a Sulawesi zase dává nahlédnout do netu‐ šeného světa jeskynního umění, které je o tisíce let starší než slavné malby z Lascaux a Altamiry na druhém konci Eurasie.15 Není pochyb, že na af‐
rickém kontinentě budou jednoho dne nalezeny ještě starší příklady komplexního obrazového umě‐ ní. Pokud se z toho dá něco usuzovat, pak sku‐ tečnost, že Evropa měla zpoždění. Dokonce i po prvotním osídlování moderními lidmi – které za‐ čalo zhruba 45 000 let př. n. l. – byl kontinent stále řídce osídlený a nově příchozí zde koexistovali, i když celkem krátce, s rozvinutějšími neandertál‐ skými společnostmi (které provozovaly komplexní kulturní aktivity různého druhu).16 Důvody, proč krátce po jejich příchodu zřejmě došlo k náhlému kulturnímu rozkvětu, mohou být klimatické a demografické. Řečeno bez obalu: spolu s pohybem ledových desek musela evropská lidská společen‐ ství žít v drsnějších podmínkách a na stísněnějším prostoru, než na co byl náš druh zvyklý z dřívějších Pozice: 127/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
dob. Údolí bohatá na zvěř a stepi byly na severu ohraničeny tundrou a na jihu hustými pobřežními lesy. Naši předkové se tedy pohybovali po vyme‐ zeném prostoru, živili se sběrem a sledovali sezonní pohyby stád mamutů, zubrů a jelenů. Zatímco abso‐ lutní počet lidí byl stále zoufale nízký,17 hustota lid‐ ských kontaktů se zřejmě radikálně zvýšila, a to zej‐ ména v určitých ročních obdobích. A spolu s tím došlo i k pozoruhodnému rozkvětu kulturních projevů.18
PROČ I VELMI DŮVTIPNÍ BADATELÉ STÁLE NACHÁZEJÍ ZPŮSOBY, JAK SE UPÍNAT K MYŠLENCE, ŽE SOCIÁLNÍ NEROVNOST MÁ „PŮVOD“ Za okamžik si ukážeme, že společnosti, které vznik‐ ly v období nazývaném archeology jako mladý pale‐ olit (zhruba 50 000 až 15 000 let př. n. l.) – se svými Pozice: 127/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
„královskými“ pohřby a velkými kolektivními bu‐ dovami –, se podle všeho zcela vymykají naší před‐ stavě o světě tvořeném malými rovnostářskými tlu‐ pami sběračů. Nesoulad je tak markantní, že někte‐ ří archeologové se mezitím vydali opačným smě‐ rem a popisují dobu ledovou v Evropě jako období, které obývaly „hierarchické“, nebo dokonce „stra‐ tifikované“ společnosti. V tom se shodují s evo‐ lučními psychology, kteří tvrdí, že dominantní chování máme natolik zakódované v genech, že v okamžiku, kdy společnost překoná rámec malých tlup, musí nutně vytvořit formu, kdy jedni vládnou nad ostatními. Takřka každý, kdo není archeologem zkoumají‐ cím pleistocén (tedy kdo není nucen čelit dů‐ kazům), tuto skutečnost jednoduše ignoruje, pokra‐ čuje ve stejném duchu a píše, jako by lovci a sběrači žili ve stavu prvotní nevinnosti. Jak tvrdí Chris‐ topher Boehm, zdá se, že jsme odsouzeni doneko‐ nečna replikovat válku mezi „hobbesiánskými jes‐ třáby a rousseauovskými holubicemi“: mezi těmi, Pozice: 128/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
kteří chápou lidi jako od přírody hierarchické, a tě‐ mi, kdo je vnímají naopak jako rovnostářské by‐ tosti. Boehmův vlastní výzkum je v tomto ohledu vel‐ mi objevný. Boehm jako evoluční antropolog a spe‐ cialista na studium primátů tvrdí, že lidé sice mají instinktivní tendenci k dominantně-submisivnímu chování, kterou bezpochyby zdědili po svých opi‐ čích předcích, ale to, co dělá společnosti typicky lid‐ skými, je naše schopnost učinit vědomé rozhodnutí se tak nechovat. Pečlivě studoval etnografické popi‐ sy existujících rovnostářských sběračských tlup v Africe, Jižní Americe a jihovýchodní Asii a iden‐ tifikoval celou paletu strategií, které se kolektivně používají k usměrnění chvastounů a agresorů – od zesměšnění přes zostuzení po izolaci (a v případě nenapravitelných sociopatů dokonce i otevřenou vraždu)19 – a které nemají obdobu u ostatních pri‐ mátů. Například gorily se sobě navzájem neposmívají za to, že se bijí v prsa, zatímco lidé něco podobného Pozice: 129/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
dělají pravidelně. Ještě nápadnější je, že zatímco šikanující chování může být instinktivní, pro od‐ vetnou šikanu to neplatí: jde o dobře promyšlenou strategii a sběračské společnosti, které ji používají, se vyznačují tím, co Boehm nazývá „aktuariální in‐ teligencí“. Tím má na mysli, že chápou, jak by jejich společnost mohla dopadnout, kdyby se chovali jinak: pokud by například zruční lovci nebyli syste‐ maticky znevažováni nebo kdyby sloní maso neroz‐ dělovala skupině náhodně vybraná osoba (a ne oso‐ ba, která zvíře skutečně skolila). Podle Boehma je právě to podstatou politiky: schopnost vědomě pře‐ mýšlet o různých směrech, kterými by se společnost mohla ubírat, a explicitně argumen‐ tovat, proč by se měla vydat jednou cestou, a ne ji‐ nou. Dalo by se tudíž tvrdit, že Aristoteles, který li‐ di popsal jako „politické tvory“, měl pravdu – pro‐ tože pokud je nám známo, primáti nevykazují chování, které by se dalo označit jako politické. Argument, který Boehm předložil, je důležitý a geniální – avšak stejně jako řada dalších autorů, Pozice: 129/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Boehm myšlenku nedotáhl do konce. Pojďme se o to pokusit. Spočívá-li skutečná podstata našeho lidství v tom, že jsme uvědomělými politickými aktéry, a jsme tedy schopni přijmout širokou škálu forem společenského uspořádání, neznamená to, že lidské bytosti musely po velkou část dějin lidstva prozkou‐ mat celou škálu forem společenského uspořádání? Boehm dospěl ke zmatenému závěru, že všechny lidské bytosti byly až donedávna rozhodnuty pro naprosto stejné uspořádání – „lidé žili v rovnostář‐ ských společenstvích tisíce generací předtím, než se začaly objevovat první hierarchické společnosti“20 –, čímž rovněž vrátil první lidi do rajské zahrady. Dále tvrdí, že teprve s nástupem zemědělství jsme se kolektivně vrátili k hierarchickému uspořádání. V období před 12 000 lety lidé podle Boehma fungo‐ vali v zásadě rovnostářsky, žili „ve společnosti sobě navzájem“, kde „mimo rámec rodiny neexistovali žádní svrchovaní vládci“.21
Pozice: 130/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Podle Boehma se tudíž po dobu asi 200 000 let všichni političtí tvorové rozhodli žít jen jedním způsobem, následně se ovšem rozběhli vstříc okovům, čímž obnovili dominantní vzorce vlastní opicím. Řešení sporu mezi „hobbesiánským jes‐ třábem a rousseauovskou holubicí“ se jeví násle‐ dovně: máme hobbesiánskou genetickou výbavu, nicméně naše politické dějiny jsou takřka výhradně popisovány jako rousseauovské. A výsledek? Po‐ divné tvrzení, že po mnoho desítek tisíc let se vůbec nic nedělo. Je to znepokojivý závěr, zejména vezme‐ me-li v potaz alespoň část skutečných archeolo‐ gických důkazů o existenci „paleolitické politiky“.
SLEDUJEME, JAK MAJESTÁTNÍ MO‐ NUMENTY, KRÁLOVSKÉ POHŘBY A DALŠÍ NEČEKANÉ ZNAKY SPOLEČNOSTÍ Z DOBY LEDOVÉ PŘEVRÁTILY NAŠE PŘEDSTAVY Pozice: 130/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
O LOVCÍCH A SBĚRAČÍCH, A ZAMÝŠ‐ LÍME SE, CO BY ZNAMENALO TVRZENÍ, ŽE PŘED 30 000 LETY EXIS‐ TOVALA „SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE“ Začněme s bohatými hroby lovců a sběračů. Příkla‐ dy lze nalézt napříč velkou částí západní Eurasie od Dordogne až po Don. Patří k nim objevy ve skalních úkrytech a v sídlištích pod širým nebem. Některé z nejstarších nálezů pocházejí z míst jako Sungir v severním Rusku a Dolní Věstonice v moravské kotlině jižně od Brna a datují se do doby před 34 000 až 26 000 lety. V těchto místech nenalézáme pohře‐ biště, ale izolované hroby jednotlivců či malých skupin, v nichž jsou těla uložena v pozoruhodných polohách a opatřena – v některých případech takřka zasypána – ozdobami. V případě Sungiru šlo o tisíce korálků, které byly umně vyrobeny z ma‐ mutích klů a liščích zubů. Původně tyto korálky zdobily oblečení z kožešiny a zvířecí kůže. Některé Pozice: 131/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
z nejokázalejších oděvů byly nalezeny ve společném hrobu dvou chlapců obklopených velkými kopími z mamutích klů.22
V trojhrobu z Dolních Věstonic leželi dva mladíci s propracovanými vlasovými ozdobami po bocích staršího muže, všichni tři byli posypáni červeným okrem a pochováni ve vrstvě zeminy.23 Podobně
staré je skupinové jeskynní pohřebiště objevené na pobřeží Ligurie poblíž dnešní hranice mezi Itálií a Francií. Kompletní těla mladých nebo dospělých mužů, včetně jednoho nalezeného v obzvlášť okázalém hrobě, který je archeologům známý jako Il Principe („princ“), byla uložena v pozoruhodných polohách a poseta šperky, například korálky vyro‐ benými z mořských mušlí a jeleních špičáků a čepe‐ lemi z exotického pazourku. Il Principe si své jméno vysloužil i díky skutečnosti, že byl pohřben s něčím, co se modernímu pozorovateli může zdát jako krá‐ lovské insignie: s žezlem z pazourku, obušky z losí‐ ho paroží a vlasovou ozdobou pečlivě vyrobenou z proděravěných mušlí a jeleních zubů. O něco dál Pozice: 132/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
na západ, v Dordogne, narazíme na 16 000 let starý hrob mladé ženy, takzvané „dámy ze Saint-Germa‐ in-de-la-Rivière“, který obsahoval velké množství břišních a pánevních ozdob vyrobených z mušlí a jeleních zubů. Zuby pocházejí z jelena uloveného ve 300 kilometrů vzdáleném Baskicku ve Španěl‐ sku.24 Takové nálezy zcela změnily pohled odborníků na lidské společnosti v pravěku. Kyvadlo se zhouplo tak daleko od původní představy rovnostářských tlup, že někteří archeologové dnes tvrdí, že lidské společnosti byly rozdělené podle postavení, třídy a dědičné moci už tisíce let před příchodem země‐ dělství. Jak zjistíme, je to nanejvýš nepravdě‐ podobné, ale nálezy, na které tito archeologové po‐ ukazují, jsou dostatečně přesvědčivé: jmenujme na‐ příklad mimořádné úsilí při výrobě hrobových pří‐ davků (podle odhadů bylo jen na sungirské korálky potřeba 10 000 hodin práce), vysoce pokročilé a standardizované metody výroby naznačující exis‐ tenci specializovaných řemeslníků, či skutečnost, Pozice: 132/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
že se prestižní exotické materiály dopravovaly z vel‐ mi vzdálených končin – a zejména pak případy, kdy se takové bohatství vkládalo do dětských hrobů. To vše může naznačovat jistý druh zděděného posta‐ vení.25 Dalším nečekaným výsledkem nedávného ar‐
cheologického výzkumu, který řadu vědců přiměl přehodnotit svůj pohled na pravěké lovce a sběrače, jsou nálezy monumentální architektury. V Eurasii jsou nejslavnějším příkladem kamenné chrámy v pohoří Germus tyčícím se nad Harranskými pláněmi na jihovýchodě Turecka. V devadesátých letech dvacátého století začali němečtí archeologo‐ vé pracující na severním okraji pláně odkrývat mi‐ mořádně staré pozůstatky v lokalitě, která je mezi místními známá jako Göbekli Tepe.26 Jejich nálezy jsou od té doby považovány za evoluční záhadu. Hlavní zdroj zmatení představuje skupina dvaceti megalitických kruhů původně postavených okolo roku 9 000 př. n. l. a následně v průběhu několika staletí opakovaně upravovaných. Tyto areály vznik‐ Pozice: 133/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
ly v době, kdy byla okolní pláň tvořená lesostepí, překypovala divokými rostlinami a živočišnými druhy, jež osídlily Blízký východ na konci poslední doby ledové. Areály v Göbekli Tepe jsou obrovské. Skládají se z velkých pilířů ve tvaru T dosahujících výšky až šesti metrů a vážících až několik tun, které byly vy‐ tesány z místního vápencového podloží nebo ne‐ dalekých kamenolomů. Tyto pilíře, jichž je mi‐ nimálně dvě stě, byly zasazeny do prohlubní a spo‐ jeny stěnami z hrubého kamene. Každý z nich je unikátním sochařským dílem s vyrytými výjevy ze světa nebezpečných šelem a jedovatých plazů a také lovné zvěře, vodního ptactva a malých mrchožrou‐ tů. Zvířecí výjevy jsou vytesané do kamene v různé hloubce: některé se sotva vznášejí na povrchu, jiné se zarývají hlouběji do kamene a vytvářejí působivé trojrozměrné reliéfy. Tito často děsiví tvorové míří rozdílnými směry, někteří si vykračují k horizontu, jiní si razí cestu směrem k zemi. Někde se samotný Pozice: 133/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
pilíř stává jakýmsi stojícím tělem s lidskými konče‐ tinami a oblečením. Vytvoření těchto pozoruhodných staveb před‐ pokládá přísně koordinovanou činnost ve skutečně rozsáhlém měřítku, tím spíš, že řada kruhů byla vy‐ stavěna souběžně a podle celkového plánu (který je
v současnosti předmětem debaty).27 Velkou otázkou však zůstává, kdo je vytvořil. Zatímco lidé žijící ne‐ daleko už v té době začali pěstovat plodiny, stavite‐ lé Göbekli Tepe se, pokud je nám známo, touto cestou nevydali. Sice sklízeli a zpracovávali divoké plodiny a jiné sezonní rostliny, ale nemáme důkazy, že byli „protozemědělci“, ani důvod se domnívat, že měli zájem obstarávat si obživu domestikací plodin. Vzhledem k dostupnosti ovoce, bobulí, ořechů a jedlé divoké fauny v blízkém okolí k tomu neměli žádný zvláštní důvod. (Je pravděpodobné, že stavi‐ telé Göbekli Tepe se zarážejícím způsobem lišili od nedalekých skupin, které se začaly věnovat země‐ dělství, ale k tomu se dostaneme až v poslední kapi‐ tole; v tuto chvíli nás zajímají jen megality). Pozice: 134/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Někteří vědci se domnívají, že umístění staveb v Göbekli Tepe ve vysoké nadmořské výšce a jejich prostorová orientace naznačují jejich astrono‐ mickou a chronometrickou funkci – řetězec pilířů má korespondovat s určitým cyklem pohybů vesmírných těles. Archeologové jsou v tomto ohle‐ du skeptičtí a poukazují na skutečnost, že stavby mohly být kdysi zastřešené a že jejich uspořádání prošlo v průběhu let mnoha změnami. Největší po‐ zornost vědců z různých oborů však přitahuje něco jiného: tyto stavby poskytují zjevný důkaz, že „společnosti lovců a sběračů vytvářely instituce, které měly podporovat rozsáhlé veřejné práce, projekty a monumentální stavby, a tudíž se tyto společnosti vyznačovaly komplexní společenskou hierarchií ještě před přijetím zemědělství“.28 Opět to není tak jednoduché, protože tyto dva zmíněné fenomény – hierarchie a měřítko času – byly úzce propojené. Pozice: 135/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Ačkoli Göbekli Tepe bývá často prezentováno jako anomálie, ve skutečnosti máme k dispozici velké množství důkazů o monumentálních stavbách růz‐ ného druhu vytvořených lovci a sběrači ve starších obdobích, která sahají až do doby ledové. V Evropě byly veřejné stavby již před 25 000 až 12 000 lety součástí lidských obydlí v oblasti od Kra‐ kova až po Kyjev. V rámci tohoto transektu, který se táhl podél okraje ledovce, se nalezly pozůstatky po‐ zoruhodných kruhových staveb, které se od běžných osad zřetelně odlišují svou velikostí (nej‐ větší měly průměr přes dvanáct metrů), trvalostí, estetickými kvalitami a nápadným umístěním v pleistocénní krajině. Každá ze staveb byla vztyče‐ na na konstrukci sestávající z mamutích klů a kostí z mnoha desítek těchto velkých zvířat, jež byly vy‐ skládány v pravidelných sekvencích a vzorech, kte‐ ré neměly být jen funkční, ale tvořily rovněž stavby, které byly vizuálně zajímavé a tehdejším lidem mu‐ sely připadat velkolepé. Existovaly i velké areály vy‐ tvořené ze dřeva, dlouhé až 40 metrů, z nichž se za‐ Pozice: 135/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
chovaly jen kůlové jámy a zahloubené podlahy.29 Také Göbekli Tepe mělo pravděpodobně své dřevě‐ né protějšky. Monumentalita je vždy do jisté míry relativní pojem, čímž chceme říct, že budova nebo jiná stav‐ ba je „monumentální“ pouze ve srovnání s jinými budovami a stavbami, s nimiž se pozorovatel setkal. Je zřejmé, že během doby ledové nevzniklo nic, co by dosahovalo velikosti pyramid v Gíze nebo řím‐ ského Kolosea – avšak podle tehdejších měřítek mohly být stavby, jež zde popisujeme, považovány za veřejná díla vyžadující sofistikované zpracování a koordinovanou práci působivých rozměrů. Vý‐ zkum na ruském nalezišti Judinovo ukazuje, že „mamutí domy“, jak se jim často říká, ve sku‐ tečnosti vůbec nebyly určené k bydlení, ale že šlo o monumenty v pravém slova smyslu: o pečlivě na‐ plánované a zhotovené stavby, které měly připomí‐ nat úspěšný lov mamutů (a solidaritu širší lovecké skupiny) a při jejichž budování se používaly jakéko‐ li zbylé části po zpracování mršiny na maso a kůže – Pozice: 136/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
a které se následně zakryly sedimentem, aby vytvo‐ řily trvalý prvek v krajině.30 Mluvíme zde o vskutku ohromných množstvích masa: na každou stavbu (v Judinově jich bylo pět) připadaly ostatky tolika mamutů, že by dokázaly nasytit stovky lidí po dobu tří měsíců.31 Osady pod širým nebem, jako Ju‐ dinovo, Mežirič a Kostěnki, kde byly takové ma‐ mutí monumenty postaveny, se často stávaly ústředními místy, jejichž obyvatelé si vyměňovali jantar, mořské mušle a kožešiny na impozantní vzdálenosti. Jak tedy máme naložit se všemi těmi doklady kamenných chrámů, královských pohřbů, mamu‐ tích monumentů a rušných středisek obchodu a ře‐ mesel, které sahají hluboko do doby ledové? Co tam mají co dělat, když se v paleolitickém světě – alespoň podle některých studií – nemělo nic moc dít a tehdejší lidská společenství bychom měli chápat jako analogii k tlupám šimpanzů a bonobo? Asi není překvapivé, že někteří učenci se v reakci na ty‐ to poznatky zcela vzdali myšlenky rovnostářského Pozice: 136/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
zlatého věku a místo toho dospěli k závěru, že se muselo jednat o společnost vedenou silnými vůdci, a dokonce i dynastiemi – a že tedy povyšování se nad druhé a donucovací prostředky byly vždy stá‐ lým motorem lidské sociální evoluce. Ani toto tvrzení však zcela nesedí. Důkazy o institucionální nerovnosti ve společnostech doby ledové, ať už šlo o královské po‐ hřby, nebo monumentální stavby, jsou sporadické. Doložené bohatě zdobené pohřby od sebe dělí celá staletí a často stovky kilometrů. I kdybychom to vy‐ světlili děravostí důkazů, pořád se musíme ptát, proč jsou důkazy tak sporé: vždyť kdyby se někdo z „vladařů“ z doby ledové choval jako například vládce z doby bronzové (natožpak z dob italské renesance), museli bychom najít odpovídající atributy centralizované moci: opevnění, skladiště a paláce. Místo toho máme k dispozici nálezy po‐ mníků a velkolepých hrobů z období desítek tisíc let, ale jen málo dalších znaků, které by svědčily o rozvoji hierarchických společností, natožpak če‐ Pozice: 137/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
hokoli, co by se byť jen vzdáleně podobalo „státům“. Abychom pochopili, proč mají nejstarší doklady společenského života takto zvláštně přerušované schéma, musíme se nejprve zbavit některých pře‐ trvávajících předsudků o „primitivní“ mentalitě.
ZBAVÍME SE PŘETRVÁVAJÍCÍCH PŘEDSUDKŮ, ŽE „PRIMITIVNÍ“ NÁ‐ RODY JAKSI NEMĚLY SCHOPNOST VĚDOMÉ REFLEXE, A UPOZORNÍME NA HISTORICKÝ VÝZNAM VÝ‐ STŘEDNOSTI V předchozí kapitole jsme nadnesli, že zákeřnost Rousseauova dědictví nespočívá ani tak v myšlence „vznešeného divocha“, jako spíše v představě „hloupého divocha“. Na jednu stranu jsme možná překonali otevřený rasismus vlastní většině Ev‐ Pozice: 138/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
ropanů devatenáctého století (nebo si to přinej‐ menším myslíme), na stranu druhou však dnes nejsou vzácností velmi sofistikovaní intelektuálové hlásající, že je vhodnější srovnávat „tlupy“ lovců a sběračů se šimpanzi či paviány než s kýmkoli, ko‐ ho mohou potkat. Posuďme následující pasáž z kni‐ hy Sapiens: Stručné dějiny lidstva (2018) historika Yuvala Noaha Harariho. Harari nejprve zcela racio‐ nálně konstatuje, že naše znalosti raných dějin lid‐ stva jsou velmi omezené a že společenské uspořá‐ dání se pravděpodobně v různých místech značně lišilo. Je pravda, že přehání (tvrdí, že ani o době le‐ dové nemůžeme vědět v podstatě vůbec nic), ale zá‐ kladní premisa je dobře uchopená. Následně do‐ dává: Sociopolitický svět sběračů je další oblastí, o které nevíme téměř nic. Odborníci se dokonce nemohou shodnout ani v tak zá‐ kladních otázkách, jako je soukromý maje‐ tek, nukleární rodina nebo monogamní Pozice: 138/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
vztahy. Lze předpokládat, že společenský řád se lišil tlupu od tlupy. Některé skupiny mohly být hierarchicky uspořádané, sevřené a nási‐ lné jako nejbrutálnější šimpanzí tlupy, a jiné byly pohodové, mírumilovné a neřestné jako skupiny bonobů.32
Nejenže tedy lidé žili až do vynálezu zemědělství v tlupách, ale tyto tlupy se navíc podobaly těm, kte‐ ré tvoří primáti. Jestliže se vám zdá, že jsme k Hara‐ rimu nespravedliví, vezměte si, že mohl jednoduše napsat „hierarchicky uspořádané, přísné a nási‐ lnické jako nejbrutálnější motorkářský gang“ a „pohodové, mírumilovné a neřestné jako komuni‐ ta hipíků“. Člověk by si mohl říct, že jedna skupina lidských bytostí by se nejlépe dala porovnat s… ji‐ nou skupinou lidských bytostí. Proč si tedy Harari místo motorkářů vybral šimpanze? Těžko se ubránit dojmu, že hlavní rozdíl vyplývá z okolnosti, že motorkáři si svůj životní styl vybrali. Taková vol‐ ba implikuje politické uvědomění: schopnost argu‐ Pozice: 139/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
mentovat a přemýšlet o správném způsobu života – což je přesně to, jak připomíná Boehm, co primáti neumějí. Harari se však jako řada dalších uchýlil ke srovnávání lidí s primáty. Takto se vrací „sapientní paradox“. Ne jako něco skutečného, ale jako vedlejší efekt zvláštního způ‐ sobu našeho nakládání s důkazy: buď trváme na tom, že jsme po tisíciletí měli moderní mozek, ale z nějakého důvodu jsme se rozhodli žít jako opice, nebo na tom, že jsme měli schopnost překonat své opičí instinkty a vytvářet rozličné společenské struktury, ale z jakéhosi podobně obskurního důvo‐ du jsme si zvolili pouze jednu formu společenského řádu. Ve skutečnosti bychom se možná měli ptát, co znamená být „uvědomělým politickým aktérem“. Filozofové obvykle definují lidské vědomí jako se‐ beuvědomění, zatímco neurovědci tvrdí, že na‐ prostou většinu času úspěšně fungujeme na autopi‐ lota a vykonáváme navyklé formy chování bez ja‐ kékoli vědomé reflexe. Pokud jsme schopni sebeu‐ Pozice: 140/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
vědomění, je to obvykle na krátký okamžik: „okno vědomí“, během něhož dokážeme udržet myšlenku nebo řešit problém, se nám otevírá zhruba na sedm vteřin. Neurovědci (a je třeba podotknout, že i většina současných filozofů) si však skoro nikdy nevšimnou, že velkou výjimku představuje situace, kdy hovoříme s někým jiným. Při rozhovoru doká‐ žeme udržet myšlenky a přemýšlet o problémech i několik hodin. To je samozřejmě důvod, proč si při řešení nějakého problému tak často představujeme, že se s někým dohadujeme anebo mu to vysvětluje‐ me. Lidské myšlení je ze své podstaty dialogické. Starověcí filozofové si toho byli velmi dobře vědo‐ mi: proto od Číny přes Indii až po Řecko psali knihy ve formě dialogu. Lidé byli schopni plného sebeuvě‐ domění pouze tehdy, když spolu diskutovali, snažili se ovlivnit názory druhých nebo řešili společný problém. Skutečné sebeuvědomění se chápalo jako stav, jehož mohla dosáhnout jen hrstka mudrců prostřednictvím dlouhého studia, cvičení, disciplí‐ ny a meditace. Pozice: 140/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Vždy se předpokládalo, že to, co bychom dnes nazvali politickým vědomím, má nejvyšší důleži‐ tost. V tomto ohledu se západní filozofická tradice v posledních několika staletích vydala poněkud zvláštním směrem. Přibližně ve stejné době, kdy fi‐ lozofové přestali psát knihy ve formě dialogu, si ta‐ ké začali vytvářet představu izolovaného, racio‐ nálního sebeuvědomělého jedince. Ale nikoli jako těžce dosažitelného stavu, k němuž lze obvykle dospět (pokud vůbec) po letech strávených v na‐ prosté izolaci v jeskyni, v klášterní cele nebo na vr‐ cholu sloupu kdesi v poušti, nýbrž jako normální výchozí stav lidských bytostí kdekoli na světě. Ještě podivnější je, že v průběhu osmnáctého a devatenáctého století to bylo právě politické uvě‐ domění, které evropští filozofové začali považovat za jakýsi úžasný historický úspěch: za fenomén, který umožnilo právě osvícenství a následné revo‐ luce v Americe a Francii. Předpokládalo se, že před‐ tím lidé slepě následovali tradice nebo cosi, co po‐ važovali za vůli boží. Dokonce ani rolníci a lidoví Pozice: 141/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
buřiči, kteří povstali ve snaze svrhnout represivní režim, si ve skutečnosti nedokázali uvědomit, co vlastně dělají, a místo toho sami sebe přesvědčovali, že obnovují „staré zvyklosti“, případně jednají z ja‐ kéhosi božského vnuknutí. Pro viktoriánské učence byla představa, že by si lidé před nástupem moderního věku byli schopni představit a usku‐ tečnit vhodný společenský řád, jednoduše nepouži‐ telná. A většina z nich se vůbec nedokázala shodnout, jestli by taková možnost byla žádoucí i v jejich době. Pro Kondiaronka, wendatského filozofa a stát‐ níka ze sedmnáctého století, jehož vliv na evropské politické myšlení jsme probírali v předchozí kapi‐ tole, by byl tento způsob uvažování velkým pře‐ kvapením. Stejně jako řada severoamerických ná‐ rodů tehdejší doby i Kondiaronkovi Wendatové vní‐ mali svou společnost jako konfederaci vytvořenou na základě úmyslné dohody, která byla otevřená neustálému vyjednávání. Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století však mnozí učenci Pozice: 141/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
v Evropě a Americe dospěli k názoru, že někdo jako Kondiaronk nemohl vůbec existovat. „Primitivní“ národy podle nich nebyly schopné nejen politické‐ ho uvědomění, ale ani plně vědomého uvažování na individuální úrovni – přinejmenším nebyly schopné uvažování, které by bylo možné nazvat vě‐ domou reflexí. To znamená, že „racionální západní jedinec“ (řekněme britský železničář nebo fran‐ couzský koloniální důstojník) mohl být považován za osobu, jež si vždy plně uvědomuje sebe sama (očividně absurdní domněnka), zatímco kdokoli, kdo byl označen za „primitiva“ nebo „divocha“, funguje na základě „prelogické mentality“ nebo žije v mytologickém světě snů. V lepším případě to byli bezmyšlenkovití konformisté spoutaní okovy tradi‐ ce, v horším případě nebyli schopni plně vědomé‐ ho, kritického myšlení jakéhokoli druhu. Podobné teorie lze považovat za nejhorší reakci na domorodou kritiku evropské společnosti. Argu‐ menty přisuzované postavám jako Kondiaronk mohly být šmahem smeteny jako prosté projekce Pozice: 142/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
západních představ o „vznešeném divochovi“, ne‐ boť se předpokládalo, že skuteční divoši žili v na‐ prosto odlišném mentálním vesmíru. V dnešní do‐ bě by žádný renomovaný odborník nic takového netvrdil: každý má plnou pusu řečí o duševní jedno‐ tě lidstva. Jak jsme však viděli, v praxi se toho moc nezměnilo. Odborníci se nadále vyjadřují stylem, jako by se národy žijící v ranějším stadiu ekono‐ mického vývoje, a zejména takové, které mohou být klasifikovány jako „rovnostářské“, skládaly ze zcela stejných lidí žijících v jakémsi kolektivním skupinovém myšlení: pokud se lidské rozdíly v ně‐ jaké podobě projevují – například různé, navzájem odlišné „tlupy“ –, jsou tyto rozdíly stejného charak‐ teru jako odlišnosti mezi tlupami velkých primátů. Politické uvědomění nebo cokoli, co bychom dnes nazývali vizionářskou politikou, by bylo nemožné. A jestliže se nakonec ukáže, že někteří lovci a sběrači ve skutečnosti nikdy trvale nežili v „tlu‐ pách“, ale shromažďovali se, aby v krajině vytvářeli obrovské monumenty, skladovali velké množství Pozice: 143/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
konzervovaného jídla a přistupovali k určitým je‐ dincům jako k vládnoucímu rodu, současní od‐ borníci je přinejlepším zařadí do nového stadia vý‐ voje: posunou se ze stadia „jednoduchých“ ke „komplexním“ lovcům a sběračům, o krok blíže k zemědělství a městské civilizaci. Nadále však zů‐ stanou lapeni ve stejné turgotovské evoluční svěra‐ cí kazajce: jejich místo v dějinách je definováno způsobem obživy a jejich rolí je slepě následovat ja‐ kési abstraktní vývojové zákony, jež my chápeme, ale oni určitě ne. Jen zřídka si někdo položí otázku, jaký druh světů si tito lidé mysleli, že se snaží vytvo‐ řit.33 Připouštíme, že vždy existují výjimky. Antropologové trávící roky komunikováním s domorodými obyvateli v jejich vlastním jazyce a sledující jejich rozepře si obvykle dobře uvědomu‐ jí, že i ti, kteří se živí lovem slonů nebo sběrem loto‐ sových pupenů, jsou stejně skeptičtí, nápadití, pře‐ mýšliví a schopní kritické analýzy jako ti, jejichž Pozice: 143/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
živobytí spočívá v řízení traktoru, vedení restaura‐ ce nebo univerzitní katedry. Jen někteří z nich však došli ke stejnému závěru jako na počátku dvacátého století Paul Radin. Ten v knize Trickster: Mýtus o Ši‐ balovi (1927, č. 2005) usoudil, že přinejmenším společnosti, které znal nejlépe (Winebagové a další severoamerické kmeny), jsou ve skutečnosti v prů‐ měru přemýšlivější. Samotný Radin byl svými současníky považován za podivína (vždy se vyhýbal získání řádné akade‐ mické funkce, v Chicagu se dokonce tradovalo, že když zde dostal asistentskou pozici, byl před svou první přednáškou natolik vystrašený, že před jejím začátkem vyrazil k nejbližší dálnici, kde si záměrně nechal přejet nohu automobilem, a zbytek semest‐ ru si pak spokojeně četl v nemocnici). Možná nikoli náhodou ho na „primitivních“ společnostech, které znal nejlépe, nejvíce zaujala jejich tolerance k vý‐ střednosti. Dospěl k závěru, že šlo jen o logické pokračování téhož odmítání nátlaku, které tolik ohromilo jezuity v Quebecu. Poznamenal si, že když Pozice: 144/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
se Winebag rozhodne, že bohové nebo duchové ve skutečnosti neexistují, a odmítne vykonávat usmi‐ řovací rituály, nebo když dokonce označí kolektivní moudrost stařešinů za mylnou a přijde se svou vlastní kosmologií (a k obojímu skutečně pravidelně docházelo), pak si z takového skeptika ostatní začnou dělat legraci, zatímco jeho nejbližší přátelé a rodina se obávají, aby ho bohové nepo‐ trestali. Nikdy je však nenapadne, že by ho sami po‐ trestali nebo se ho pokusili donutit přizpůsobit se – například tím, že by mu vyčetli neúspěšný lov a od‐ mítli se s ním dělit o jídlo, dokud by nesouhlasil s vykonáváním obvyklých rituálů. Je namístě se domnívat, že skeptici a excentrici existují v každé lidské společnosti, liší se však způ‐ sob, jak na ně ostatní reagují.34 Radin se zajímal o intelektuální důsledky, o druh spekulativních myšlenkových systémů, které by tyto výstřední charaktery mohly vytvořit. Jiní si všímali poli‐ tických důsledků. Často se vůdčími postavami lid‐ ských skupin stávají osoby, které jsou jen lehce Pozice: 144/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
zvláštní, skuteční podivíni se mohou stát duchovní‐ mi osobnostmi, a navíc mohou sloužit a často slouží jako zásobárna potenciálního talentu a myšlení, kterou lze využít v případě krize nebo bezprece‐ dentního zvratu. Thomas Beidelman na počátku dvacátého století například vypozoroval, že mezi Nuery (kmen v Jižním Súdánu, který chová doby‐ tek a je vyhlášený tím, že odmítá cokoli, co by při‐ pomínalo vládu) žili politici a vesničtí „býci“ (dnes bychom je nazývali autoritativními osobnostmi), kteří se chovali bezohledně. Byli tu ale „zemští kně‐ ží“, kteří hráli roli vyjednavačů při místních konfliktech, a nakonec proroci. Politici byli často nekonvenční – nebylo vzácností, že se místním „bý‐ kem“ stala žena, již rodiče ze společenských důvodů prohlásili za muže. Kněží byli vždy lidé zvenčí a nej‐ výstřednějšími postavami bývali proroci. Prorok mohl slintat, žvanit, zírat do prázdna, zmítat se ja‐ ko epileptik nebo se pouštět do zdlouhavých, ne‐ smyslných úkolů, například v buši celé hodiny sklá‐ dat mušličky do různých obrazců nebo trávit Pozice: 145/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
dlouhý čas v divočině, a dokonce pojídat exkremen‐ ty či popel. Beidelman poznamenává, že proroci „mohli mluvit nadpřirozeným jazykem, upadat do transu, postit se, stát na hlavě, nosit ve vlasech pe‐ ří, být čilejší spíše v noci než ve dne nebo sedávat na střechách. Někteří si vkládali do řitního otvoru uvazovací kolík“.35 Mnozí z nich byli také tělesně zdeformovaní. Další se oblékali jako opačné pohlaví nebo se oddávali nekonvenčním sexuálním prak‐ tikám. Jinými slovy se jednalo o velmi neortodoxní osoby. Z literatury lze nabýt dojmu, že součástí ja‐ kékoli nuerské osady z předkoloniálního období by‐ la skupinka vyšinutých osob, které můžeme označit za extrémní individua – taková, která by v naší společnosti byla pravděpodobně klasifikována jako vysoce výstřední, vyzývavě podezřelá, neurodiver‐ gentní nebo duševně chorá. K prorokům se oby‐ čejně přistupovalo s rozpačitou úctou. Byli nemocní, ale jejich nemoc byla přímým důsledkem setkání s bohem. Proto došlo-li k velkým neštěstím Pozice: 146/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
nebo bezprecedentním událostem (moru, cizí in‐ vazi), charismatický vůdce vhodný pro danou pří‐ ležitost se hledal právě mezi vyšinutými jedinci. Tudíž osoba, která by jinak zastávala roli vesnické‐ ho idiota, byla najednou považována za mimořádně prozíravou a přesvědčivou, a dokonce mohla vyvo‐ lat nová společenská hnutí mezi mladými nebo ko‐ ordinovat stařešiny v celém Nueru, aby zapomněli na rozdíly, a zmobilizovat je pro společný cíl. Tito jedinci někdy dokonce přicházeli s naprosto nový‐ mi vizemi, jak by mohla nuerská společnost vypa‐ dat.
CO SE CLAUDE-LÉVI STRAUSS NAU‐ ČIL OD NAMBIKVÁRŮ O ROLI NÁ‐ ČELNÍKŮ A O SEZONNÍCH OBMĚ‐ NÁCH SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA
Pozice: 146/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Claude Lévi-Strauss je jedním z mála antropologů poloviny dvacátého století, který se se‐ riózně zabýval myšlenkou, že dávní lidé byli na stejné intelektuální výši jako my. Proslavil se tvrzením vyjádřeným v Myšlení přírodních národů, že mytologické myšlení není jakousi prelogickou mlhou, ale že ho lze lépe chápat jako „neolitickou“ vědu, která je stejně sofistikovaná jako naše věda, i když stojí na jiných principech. Méně známé – i když pro problematiku, kterou se zabýváme, re‐ levantnější – argumenty se nacházejí v některých jeho ranějších spisech o politice. V roce 1944 Lévi-Strauss publikoval esej o politi‐ ce Nambikvárů, malé populace živící se částečně ze‐ mědělstvím a částečně lovem a sběrem, která obývala nechvalně nehostinný pás savany na seve‐ rozápadě státu Mato Grosso v Brazílii. Nambikvá‐ rové tehdy měli kvůli velmi primitivní materiální kultuře reputaci nesmírně prostých lidí. Z tohoto důvodu je mnozí vnímali jako takřka přímé okno do světa paleolitu. Podle Léviho-Strausse to byl omyl. Pozice: 147/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Lidé jako Nambikvárové žili ve stínu moderních států, obchodovali se zemědělci a obyvateli měst a někdy se jimi nechávali najímat na práci. Někteří z nich mohli být dokonce potomky uprchlíků z měst nebo plantáží. Přesto, jak poznamenává Lé‐ vi-Strauss, lze ve způsobu uspořádání jejich života vidět zdroj poznatků o obecnějších rysech lidského stavu, zvláště co se týká politiky. Pro Léviho-Strausse bylo u Nambikvárů ob‐ zvláště poučné, že k soupeření sice měli odpor (ne‐ měli ani dostatek majetku, o který by mohli soupe‐ řit), ale volili si náčelníky. Naprostá jednoduchost z toho vyplývajícího uspořádání podle LévihoStrausse odhaluje „jisté základní funkce“ politické‐ ho života, jež „zůstávají skryty v komplexnějších a propracovanějších systémech vlády“. Role ná‐ čelníka byla nejen společensky a psychologicky podobná té, kterou zastávají národní politici nebo státníci v evropské společnosti, Lévi-Strauss si navíc všiml, že tato funkce rovněž přitahovala podobné osobnostní typy: lidi, kteří „si na rozdíl od Pozice: 147/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
většiny svých druhů užívají samoúčelnou prestiž, zamlouvá se jim zodpovědnost a vnímají zátěž věcí
veřejných jako odměnu“.36 Moderní politici sehrávají roli kšeftařů, kteří vy‐ jednávají spojenectví a kompromisy mezi různými voličskými nebo zájmovými skupinami. V nam‐ bikvárské společnosti se něco takového dělo jen zřídka, jelikož se lidé od sebe příliš nelišili ani bo‐ hatstvím, ani postavením. Náčelníci nicméně hráli obdobnou roli, neboť vyjednávali mezi dvěma na‐ prosto rozdílnými společenskými a etickými sys‐ témy, které se uplatňovaly v různých ročních obdo‐ bích. To je potřeba vysvětlit. Ve čtyřicátých letech dvacátého století žili Nambikvárové fakticky ve dvou velmi odlišných společnostech. V období dešťů obývali vesnice na vrcholcích kopců čítající několik set obyvatel, kde zahradničili, a po zbytek roku žili roztroušeni do malých lovecko-sběrač‐ ských tlup. Náčelníci získávali nebo ztráceli pověst hrdinských vůdců v rámci „nomádských dobro‐ družství“ za období sucha, během nichž obvykle vy‐ Pozice: 148/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
dávali rozkazy, řešili krize a chovali se způsobem, který by byl jindy považován za nepřijatelně autori‐ tářský. V období dešťů, kdy panovala mnohem větší pohoda a hojnost, se pak spoléhali na svou pověst, pomocí níž k sobě lákali stoupence, aby se usadili ve vesnicích kolem nich, a přesvědčovali je jen jemný‐ mi prostředky a šli jim příkladem při stavbě domů a péči o zahradu. V té době se starali o nemocné a potřebné, usmiřovali šarvátky a nikdy nikomu nic nevnucovali. Co to o takových náčelnících vypovídá? LéviStrauss dospěl k závěru, že to nebyli patriarchové, neboť jednak nebyli úzkoprsými tyrany (i když po určitou omezenou dobu se tak mohli chovat), a jednak o nich nepanovala představa, že oplývají mystickou mocí. Ze všeho nejvíc se podobali moderním politikům, kteří řídí maličké zárodky so‐ ciálních států, shromažďují prostředky a přerozdě‐ lují je potřebným. Léviho-Strausse nejvíce ohromi‐ la jejich politická vyspělost. Právě schopnost ná‐ čelníků řídit malé tlupy sběračů v období sucha ne‐ Pozice: 149/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
bo dělat okamžitá rozhodnutí v krizových situacích (přebrodit řeku, vést lov) je později kvalifikovala pro roli mediátorů a diplomatů ve vesnicích. Při‐ tom se však každoročně fakticky pohybovali tam a zpět mezi něčím, co evoluční antropologové (v Turgotově tradici) považují za naprosto rozdílná stadia společenského vývoje: od lovců a sběračů k zemědělcům a zase zpátky. Nambikvářstí náčelníci se mohli stát mimo‐ řádně známými politickými postavami především díky jedné vlastnosti: klidné sofistikovanosti, s níž se pohybovali mezi dvěma naprosto odlišnými soci‐ álními systémy, přičemž vyvažovali smysl pro osobní ambice a obecný prospěch. Tito náčelníci byli ve všech ohledech uvědomělými politickými aktéry. A právě jejich flexibilita a přizpůsobivost jim umožňovaly zaujmout odstup k jakémukoli sys‐ tému, který zrovna panoval. Ačkoli se Lévi-Strauss stal nejuznávanějším antropologem na světě a asi nejslavnějším fran‐ couzským intelektuálem, jeho raná esej o nam‐ Pozice: 149/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
bikvárských náčelnících takřka okamžitě upadla v zapomnění. Dodnes o ní mimo okruh odborníků na Amazonii skoro nikdo neslyšel. Jedním z důvo‐ dů je, že v poválečném období se Lévi-Strauss vydal zcela opačným směrem než zbytek jeho oboru. Kde Lévi-Strauss zdůrazňoval podobnosti mezi životy lovců, zahradníků a moderních průmyslových demokracií, skoro všichni ostatní (a zejména ti, kte‐ ří se zabývali společností sběračů) přijímali nové variace na Turgota, i když s aktualizovaným jazykem a podepřené záplavou tvrdých vědeckých dat. Opouštěli zastaralé dělení na „divochy“, „bar‐ bary“ a „civilizaci“, které začínalo znít poněkud blahosklonně, a chápali se nové posloupnosti, jež vedla od „tlup“ přes „kmeny“ a „náčelnictví“ až po „státy“. Vyvrcholením tohoto trendu bylo přelo‐ mové sympozium Man the Hunter (Člověk lovec), které pořádala Chicagská univerzita v roce 1966. Sympozium zastřešilo studia o lovcích a sběračích novou disciplínou, již jeho účastníci navrhli nazvat „behaviorální ekologií“ a která vycházela z pečlivě Pozice: 150/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
kvantifikovaných studií společností z africké sava‐ ny a deštného pralesa – kalaharských Sanů, vý‐ chodních Hadzů a Pygmejů Mbuti –, zahrnující i údaje o spotřebě kalorií, studie časového určení a všemožná další data, jež dřívějším badatelům ne‐ byla přístupná. Nové studie se překrývaly s náhlým vzedmutím obecného zájmu o tytéž africké společnosti. Šlo na‐ příklad o krátké filmy o kalaharských Křovácích od Marshallových (americké rodiny antropologů a fil‐ mařů), které se staly součástí úvodních kurzů do antropologie a vzdělávacích televizních programů po celém světě. Nebo o knihy jako The Forest People (Lesní lidé) od Colina Turnbulla. Netrvalo dlouho a téměř všichni se domnívali, že sběrači reprezen‐ tují samostatné stadium společenského vývoje, že „žijí v malých skupinách“, „hodně se pohybují po okolí“, odmítají jakékoli sociální rozdíly kromě věku a pohlaví a konflikty řeší spíše rozdělením
stran než násilnou cestou.37 Jen málokdy se brala v potaz skutečnost, že tyto africké společnosti tvo‐ Pozice: 150/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
řily – přinejmenším v některých případech – uprch‐ lé populace usazené v oblastech, kde nechtěl žít nikdo jiný, anebo že tomu řada sběračských společností zdokumentovaných v etnografických záznamech vůbec neodpovídala (tyto skupiny navíc mezitím z velké části vymazala evropská osadnická kolonizace, a tak už nebyly dostupné pro kvantita‐ tivní analýzu). Tato fakta byla jen zřídka považová‐ na za nějak zvlášť relevantní. Obraz malých rovnos‐ tářských tlup dokonale odpovídal tomu, jak si od‐ borníci odkojení Rousseauovým odkazem před‐ stavovali, že by lovci a sběrači měli vypadat. Nyní se zdálo, že jejich domněnky potvrzují tvrdá, kvantifi‐ kovatelná vědecká data (a také filmy!). V této nové realitě byli Nambikvárové LévihoStrausse jednoduše irelevantní. Z evolučního hle‐ diska koneckonců ani nebyli skutečnými sběrači, neboť ve sběračských tlupách pobývali jen sedm až osm měsíců v roce. Takže zjevný paradox, že jejich větší vesnické osady byly rovnostářské, zatímco jejich menší sběračské tlupy rozhodně nikoli, se Pozice: 151/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
jednoduše ignoroval, aby neposkvrnil onen nový a jasný obraz. Způsob politického sebeuvědomění, tak evidentní u nambikvárských náčelníků, natož divoká improvizace, která se očekávala od nuer‐ ských proroků, neměly v revidované konstrukci lidské sociální evoluce místo.
VRÁTÍME SE DO PRAVĚKU A ZAMYS‐ LÍME SE NAD DŮKAZY O „EXTRÉMNÍCH JEDINCÍCH“ A SE‐ ZONNÍCH OBMĚNÁCH SPOLE‐ ČENSKÉHO ŽIVOTA BĚHEM DOBY LEDOVÉ I PO NÍ Nambikvárové, Winebagové nebo Nuerové dvacá‐ tého století nám nemohou sloužit jako přímé okno do naší vlastní minulosti. Mohou nás však přivést k jiným pohledům na zkoumání, které by nás jinak Pozice: 152/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
nenapadly. S ohledem na jejich společenský systém vyvstává zcela zřejmá otázka, zda máme důkazy pro sezonní obměny sociální struktury i mezi dávnými lidskými společnostmi a jestli se anomální indivi‐ dua v paleolitu nejenže těšila úctě, ale zda také za‐ stávala důležité politické role. Ukazuje se, že odpo‐ věď v obou případech zní „ano“. Důkazy jsou ohro‐ mující. Vraťme se k bohatým hrobům z mladého paleoli‐ tu, které jsou často interpretovány jako důkaz vzniku „nerovnosti“, nebo dokonce jakési dědičné šlechty. Z nějakého zvláštního důvodu si zastánci těchto argumentů nikdy nevšimnou – a pokud ano, nepřikládají tomu valný význam –, že značný počet nalezených koster (dokonce většina) nese známky nápadných fyzických anomálií, jimiž se tito jedinci museli jasně a dramaticky lišit od svého sociálního okolí.38 Například dospívající chlapci v Sungiru i Dolních Věstonicích měli zřetelné vrozené defor‐ mace, těla v kalábrijské jeskyni Romito byla ne‐ zvykle malá (minimálně v jednom případě se Pozice: 152/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
jednalo o dwarfismus), zatímco těla v jeskyni Grimaldi byla i na naše poměry mimořádně vysoká a svým současníkům se musela jevit vysloveně obří. Z toho všeho lze vyvodit, že s nejvyšší pravdě‐ podobností nešlo o náhody. Spíše se nabízí otázka, jestli se těla, která se podle kosterních ostatků zdají být anatomicky běžná, také nějak nevymykala – ta‐ kový albín nebo prorok s epilepsií věšící se hlavou dolů nebo skládající obrazce z mušliček by se v ar‐ cheologických nálezech nedal rozpoznat. O každo‐ denním životě paleolitických jedinců s bohatými hrobovými přídavky toho nevíme o moc víc, než že měli stejně dobrou stravu a péči jako kdokoli jiný, můžeme však přinejmenším naznačit, že byli pova‐ žováni za prominentní jedince, kteří se od svých druhů co možná nejvíce lišili. Co nám to všechno vlastně říká o sociální ne‐ rovnosti v poslední době ledové? V první řadě nás to nabádá, abychom odložili k ledu jakékoli před‐ časné diskuse o vzniku dědičných elit. Zdá se krajně nepravděpodobné, že by paleolitická Evropa přines‐ Pozice: 153/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
la stratifikovanou elitu, kterou by shodou okolností tvořili převážně hrbáči, obři a trpaslíci. Za druhé nevíme, jak posmrtná péče o tyto jedince souvisela s péčí o ně během jejich života. Dalším důležitým bodem je skutečnost, že zde nejde o případ několika lidí pohřbených s bohatými hrobovými přídavky a jiných pohřbených bez nich. Spíše se jedná o pří‐ pady, kdy někteří lidé byli uloženi do bohatých hrobů a většina ostatních nebyla pohřbena vůbec.39 Zdá se, že samotná praxe pohřbívání netknutých a oblečených těl byla v mladém paleolitu výji‐ mečná. S většinou ostatků se nakládalo úplně jinak: těla byla zbavena masa, polámána a kosti se dokon‐ ce mohly využít k výrobě šperků a artefaktů. (Obecně platí, že lidé z paleolitu neměli takový od‐ por k lidským ostatkům jako my.) Mrtvé tělo v celistvé podobě – a tím spíše oble‐ čené tělo – bylo zjevně něčím neobvyklým a dá se předpokládat, že i v podstatě zvláštním. Tuto do‐ mněnku potvrzují i některé důležité nepřímé důka‐ zy. V řadě takových případů v mladém paleolitu se Pozice: 153/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
prokázala snaha udržet těla v hrobě jejich zakrytím těžkými předměty – mamutími lopatkami, dřevě‐ nými prkny, kameny – nebo jejich uvázáním. Vyba‐ vení těl oblečením, zbraněmi a ozdobami mohlo být rozšířením této obavy, oslavou, ale i snahou ovládnout potenciální nebezpečí. To všechno dává smysl. Etnografické záznamy překypují příklady anomálních bytostí (lidských i jiných) pova‐ žovaných za vznešené a nebezpečné; anebo se s ni‐ mi nakládalo jinak za života a jinak po smrti. Velká část z tohoto jsou spekulace. Existuje celá řada dalších způsobů, jak by se nálezy daly interpre‐ tovat – nicméně myšlenka, že tyto hrobky značí ná‐ stup jakési dědičné šlechty, se zdá být nejméně pravděpodobná. Pohřbení byli mimořádní, „extrémní“ jedinci. Způsob, jakým se s nimi naklá‐ dalo – nejde jen o ostentativní přehlídku majetku, jejich těla byla v první řadě ozdobena, vystavena a pohřbena – zdůrazňoval jejich zvláštní postavení i po smrti. Pohřby, které byly ve všech ohledech mi‐ mořádné, mohou být sotva interpretovány jako ná‐ Pozice: 154/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
podoba společenské struktury mezi živými. Na druhou stranu očividně mají co do činění s veškerý‐ mi současnými důkazy týkajícími se hudby, sochař‐ ství, malířství a komplexní architektury. Co z nich tedy můžeme usoudit? A právě zde vstupuje do hry sezonnost. Takřka veškerá naleziště mimořádných pohře‐ bišť a monumentální architektury z doby ledové po‐ cházela od společností, které se do jisté míry podo‐ baly Nambikvárům Léviho-Strausse: jejich členové se na část roku rozptýlili do loveckých tlup a na ji‐ nou část se shromažďovali v koncentrovaných osa‐ dách. Je pravda, že se neshromažďovali za účelem pěstování plodin. Velká naleziště z mladého paleoli‐ tu jsou spíše spojována s migrací a sezonním lovem stád zvěře – mamutů srstnatých, stepních zubrů a sobů – a také s cyklickými výskyty ryb a ořechů. To může vysvětlovat tato centra aktivity ve vý‐ chodní Evropě, jako jsou Dolní Věstonice, kde lidé těžili z hojnosti divokých zdrojů potravy, zapojovali Pozice: 155/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
se do složitých rituálů a ambiciózních uměleckých projektů a obchodovali s minerály, schránkami mořských měkkýšů a kožešinami. V západní Evropě lze za ekvivalent považovat velké skalní úkryty ve francouzském Périgordu a na pobřeží Kantábrie, kde se našly bohaté důkazy lidské činnosti, které obdobně tvořily část ročního koloběhu sezonního shromažďování a následného rozptylování.40 Archeologie rovněž ukazuje, že i za stavbami v Göbekli Tepe stojí sezonní obměny. Práce na ka‐ menných chrámech koresponduje s obdobími se‐ zonní hojnosti mezi letním slunovratem a podzi‐ mem, kdy se na Harranských pláních vyskytovala velká stáda gazel. V této době se v místě shromaž‐ ďovali také lidé, kteří zpracovávali obrovské množ‐ ství ořechů a divokého obilí a připravovali z nich hostiny, jež byly pravděpodobně hnací silou stavebních prací.41 Určité důkazy naznačují, že kaž‐ dá z těchto velkých staveb měla relativně krátkou životnost a zažívala vrchol při obrovské hostině, po níž se její stěny rychle naplnily zbytky a dalším od‐ Pozice: 155/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
padem: k nebi se vztyčily konstrukce, které byly ná‐ sledně zase okamžitě strženy. Probíhající výzkumy tuto představu pravděpodobně zkomplikují, nicmé‐ ně máme dostatek nálezů, které všeobecný vzorec sezonního shromažďování za účelem obřadní činnosti dokládají. Tyto kolísající životní vzorce přetrvaly ještě dlouho po vynálezu zemědělství. Mohly by být klí‐ čové pro pochopení slavných neolitických objektů na pláních kolem anglického Salisbury, a to nejen proto, že samotné rozmístění stojících kamenů mě‐ lo podle všeho (mimo jiné) funkci obřích kalendá‐ řů. Nejznámější z nich je Stonehenge, který ozna‐ čoval příchod letního a zimního slunovratu. Ukazuje se, že šlo o poslední z dlouhé řady ob‐ řadních staveb, které byly v průběhu několika staletí postaveny ze dřeva a kamene, zatímco se lidé ve významných obdobích roku stahovali na pláně ze vzdálených koutů britských ostrovů. Pečlivé ar‐ cheologické vykopávky odhalují, že mnohé z těchto staveb – dnes přesvědčivě interpretovaných jako Pozice: 156/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
pomníky předků neolitické aristokracie – byly roze‐ brány jen několik generací po jejich vybudování.42 Ještě zajímavější je, že lidé, kteří Stonehenge po‐ stavili, nebyli zemědělci, aspoň ne v obvyklém smyslu. Kdysi jimi byli, ale zvyk stavět a rozebírat obří stavby se kryje s obdobím, kdy se od zeměděl‐ ství obyvatelé Británie, kteří přijali neolitické hos‐ podářství založené na zemědělství z kontinentální Evropy, zřejmě odvrátili přinejmenším v jednom je‐ ho klíčovém aspektu: přestali pěstovat obiloviny a kolem roku 3 300 př. n. l. se vrátili ke sběru lís‐ kových oříšků, které se staly hlavním zdrojem rost‐ linné stravy. Na druhou stranu si ponechali domácí prasata a stáda dobytka, na nichž si v zimě po‐ chutnávali poblíž Durrington Walls, vzkvétajícího centra s vlastním Woodhenge čítajícího několik ti‐ síc obyvatel, které však na léto z větší části opouště‐ li. Zdá se, že stavitelé Stonehenge nebyli ani lovci, ani pastevci, ale něco mezi tím.43 Jsou to klíčové poznatky, neboť je těžké si před‐ stavit, že by opuštění zemědělství mohlo být něčím Pozice: 156/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
jiným než uvědomělým rozhodnutím. Neexistuje žádný důkaz, že by jedno obyvatelstvo vytlačilo jiné nebo že by mocní sběrači přemohli zemědělce a při‐ nutili je vzdát se pěstování plodin. Neolitičtí obyva‐ telé Anglie zřejmě zvážili pěstování obilovin a ko‐ lektivně se rozhodli pro jiný způsob obživy. Jak k takovému rozhodnutí dospěli? To se nikdy nedo‐ zvíme, ale samotný Stonehenge nabízí jisté vodítko, neboť je postavený z mimořádně velkých kamenů, z nichž některé („modré kameny“) byly dopraveny až z dalekého Walesu, zatímco značná část dobytka a prasat zkonzumovaných v Durrington Walls byla pracně nahnána z jiných vzdálených míst.44 Jinými slovy: ačkoli se to může zdát podivné, dokonce i ve třetím tisíciletí př. n. l. byla jistá koor‐ dinace napříč velkými částmi britských ostrovů očividně možná. Pokud byl Stonehenge svatyní pro vysoce postavené zakladatele vládnoucího klanu – jak v současnosti tvrdí někteří archeologové –, zdá se pravděpodobné, že si členové jejich rodové linie nárokovali významnou, dokonce vesmírnou roli na Pozice: 157/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
základě své účasti na takových událostech. Na druhou stranu ze střídání sezonního shromaž‐ ďování a rozptýlení obyvatel vyvstává další otázka: Jestliže ve Stonehenge byli králové a královny, o ja‐ ký druh šlechty přesně šlo? Muselo by se jednat o krále, jejichž dvory a království existovaly jen na pár měsíců v roce a jinak se tříštily do malých sku‐ pin sběračů ořechů a pastevců. Jestliže disponovali prostředky k organizaci práce, hromadění zásob potravin a k uživení poloprofesionální armády celo‐ ročních sluhů, jaký druh šlechty by se vědomě roz‐ hodl pro opak?
ZABÝVÁME SE „ZUBŘÍ POLICIÍ“ (V NÍŽ ZNOVUOBJUJEME ROLI SE‐ ZONNOSTI VE SPOLEČENSKÉM A POLITICKÉM ŽIVOTĚ LIDÍ)
Pozice: 158/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Připomeňme, že pro Léviho-Strausse existovala jas‐ ná souvislost mezi sezonními obměnami spole‐ čenské struktury a jistým druhem politické svobo‐ dy. Skutečnost, že jedna struktura platila v období dešťů a jiná v období sucha, umožňovala nam‐ bikvárským náčelníkům nahlížet na vlastní spole‐ čenské uspořádání s odstupem: nevnímali ho jako „dané“ přirozeným řádem, ale jako něco, co je aspoň částečně otevřené lidským zásahům. Britský neolit – se střídajícími se fázemi rozptýlení obyvatel a výstavby monumentů – naznačuje, jak daleko ta‐ kové intervence mohly zajít. Lévi-Strauss, který o tématu psal v průběhu druhé světové války, se pravděpodobně nedo‐ mníval, že přichází s obzvlášť mimořádným ob‐ jevem. Antropologům v první polovině dvacátého století bylo všeobecně známé, že společnosti, jejichž živobytí se do značné míry zakládalo na lovu, pastevectví a sběru, bývaly často uspořádány v podobné „dvojí morfologii“ (označení pochází od Marcela Mausse, slavného předchůdce LévihoPozice: 158/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Strausse).45 Lévi-Strauss pouze zdůraznil některé politické implikace. Tyto implikace jsou však dů‐ ležité. Existence podobných sezonních vzorců v paleolitu naznačuje, že lidé od samého počátku, nebo přinejmenším od doby, do níž dokážeme ta‐ kové důkazy vystopovat, vědomě experimentovali s různými společenskými alternativami. Abychom získali ponětí, jak dramatické tyto sezonní rozdíly mohly být, nahlédneme nyní do zapomenuté antropologické literatury, která musela být Lévi‐ mu-Straussovi důvěrně známá. Klíčovým textem je spis Marcela Mausse a Henriho Beuchata „Seasonal Variations of the Es‐ kimo“ (1903, Sezonní variace eskymáků). Autoři v úvodu tvrdí, že cirkumpolární Inuité „a stejně tak i řada dalších společností […] mají dvě rozdílné společenské struktury, jednu v létě a druhou v zi‐ mě, s nimiž se paralelně pojí právní a náboženské systémy“. V létě se Inuité rozptýlili do tlup po dva‐ ceti až třiceti lidech a lovili sladkovodní ryby, ka‐ ribu nebo soby, a to pod vedením jediného staršího Pozice: 159/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
muže. Během tohoto období se majetnicky ozna‐ čovalo vlastnictví a patriarchové uplatňovali nad svými poddanými donucovací, někdy až tyranskou moc – v mnohem větší míře než nambikvárští ná‐ čelníci v období sucha. V dlouhých zimních měsí‐ cích, kdy se k arktickému pobřeží stahovala hejna tuleňů a mrožů, však docházelo k dramatickému obratu. V té době se Inuité scházeli a stavěli velké společenské domy ze dřeva, velrybích žeber a ka‐ mene, kde se prosazovaly ctnosti jako rovnost, altruismus a kolektivní život. Majetek se sdílel a manželé si vyměňovali partnery pod záštitou Sed‐ ny, bohyně moře.46 Mauss se domníval, že Inuité jsou ideální přípa‐ dovou studií, neboť žijí v Arktidě a čelí jedněm z nejextrémnějších přírodních podmínek, za kte‐ rých se dá existovat. Vypočítal však, že i v subark‐ tickém prostředí vysvětlují fyzická kritéria – dostupnost zvěře, stavebního materiálu a podobně – nanejvýš 40 procent skutečného stavu. (Mauss poznamenává, že další obyvatelé z okolí pó‐ Pozice: 160/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
lu, kteří se potýkali s identickými fyzickými pod‐ mínkami, měli úplně jiný společenský řád.) Dospěl k závěru, že Inuité do značné míry žili popisovaným způsobem života, protože měli pocit, že právě tak by lidé měli žít. Zhruba ve stejné době, kdy Marcel Mauss pro‐ česával francouzské knihovny, aby zde našel cokoli, co kdy bylo o Inuitech napsáno, prováděl německý etnolog Franz Boas výzkum Kwakiutlů, původních obyvatel severozápadního pobřeží Kanady, kteří se živili lovem a sběrem. Boas zjistil, že v jejich přípa‐ dě společnost vykrystalizovala do svých nejhierar‐ chičtějších forem nikoli během léta, ale v zimě. Po‐ dél pobřeží Britské Kolumbie vznikaly paláce posta‐ vené z prken, kde si dědičná šlechta užívala nad‐ řazeného postavení nad krajany, kteří se dělili na prostý lid a otroky, a pořádala slavnostní hostiny známé jako potlač. Tyto šlechtické dvory se však na letní rybářskou sezonu rozpadly a přeskupily se do menších klanových formací – jež byly stále hierar‐ chicky uspořádané, ale jejich struktury byly zcela Pozice: 160/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
odlišné a mnohem méně formální. V tomto případě lidé dokonce přijímali jiná jména na léto a na zi‐ mu – doslova se stávali někým jiným v závislosti na ročním období.47 Po emigraci do Spojených států se Boas stal profesorem na newyorské Kolumbijské univerzitě, kde jeho semináři prošel prakticky každý, kdo se v druhé polovině dvacátého století prosadil mezi americkými antropology. Jeden z jeho studentů, z Vídně pocházející etnograf Robert Lowie (který byl rovněž blízkým přítelem Paula Radina, autora knihy Trickster: Mýtus o Šibalovi), prováděl terénní výzkum mezi Mandany a Hidatsy a Vraními lidmi žijícími v oblasti dnešní Montany a Wyomingu. Značnou část své kariéry se zabýval politickými do‐ pady sezonních obměn na kmenové konfederace z Velkých plání v devatenáctém století. Lidé z Plání bývali zemědělci, kteří se do značné míry vzdali pěstování obilovin, poté co znovu do‐ mestikovali koně uteklé Španělům a přijali převážně kočovný způsob života. Na přelomu léta Pozice: 161/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
a podzimu se malé a velmi mobilní tlupy Šajenů a Lakotů shromažďovaly ve velkých osadách, aby se logisticky připravili na lov bizonů. V tomto nejcit‐ livějším období roku jmenovali policejní složku, která uplatňovala plně donucovací moc včetně práva věznit, bičovat nebo pokutovat každého na‐ rušitele, který ohrozil proces. Lowie však vypozo‐ roval, že toto „nesporné autoritářství“ fungovalo na striktně sezonní a dočasné bázi. Jakmile skonči‐ la lovecká sezona – po níž následoval kolektivní ri‐ tuál Tanec Slunce –, autoritářství ustoupilo něče‐ mu, co nazval „anarchickou“ formou uspořádání, kdy se společnost opět rozpadla na malé, mobilní tlupy. Lowieho postřehy jsou překvapivé: Pro zajištění maximální úspěšnosti lovu vy‐ dávala policejní složka – která se buď kryla s vojenskou složkou, nebo byla jmenována ad hoc, případně sloužila na základě úzkého vztahu ke klanu – rozkazy a potlačovala ne‐ poslušnost. Ve většině kmenů nejenže za‐ Pozice: 161/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
bavovala pokoutně získanou zvěřinu, ale také bičovala pachatele, ničila jim majetek a v pří‐ padě kladení odporu je i zabíjela. Stejný úřad, který by v případě vraždy pouze apeloval na morálku pachatele, se během honu na bizony proměnil v neúprosnou státní agenturu. Nicméně […] donucovací prostředky se zdale‐ ka neomezovaly na lov: vojáci rovněž krotili odvážlivce hodlající zahájit válečnou vý‐ pravu, kterou náčelník považoval za nepří‐ padnou; řídili hromadné přesuny, dohlíželi na dav během velké slavnosti a jinými způso‐ by udržovali právo a pořádek.48 „Po značnou část roku,“ pokračuje Lowie, „kmen jako takový prostě neexistoval a rodiny nebo menší jednotky blízkých lidí, kteří společně hledali obživu, nepotřebovaly žádné speciální disciplinární uspořádání. Vojáci tak byli průvodním jevem po‐ četně velkých seskupení, a tudíž fungovali s pře‐ stávkami, a nikoli nepřetržitě.“ Zdůraznil však, že Pozice: 162/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
suverenita vojáků nebyla kvůli dočasnému charak‐ teru o nic méně skutečná. V důsledku toho měli podle Lowieho indiáni z Plání skutečné ponětí o státní moci, ačkoli opravdový stát nikdy nevytvo‐ řili. Je snadné pochopit, proč si neoevolucionisté z padesátých a šedesátých let dvacátého století ne‐ věděli s tímto odkazem terénních pozorování rady. Tvrdili, že existovala oddělená stadia politického uspořádání (vzestupně: tlupy, kmeny, náčelnictví, státy), a domnívali se, že stadia politického vývoje kopírují, přinejmenším zhruba, obdobná stadia hospodářského rozvoje (lovci a sběrači, primitivní zahradníci, zemědělci, průmyslová civilizace). Ma‐ toucí bylo, že lidé jako Nambikvárové jako by v prů‐ běhu roku přeskakovali tam a zpět mezi různými hospodářskými kategoriemi. Zdálo se, že Šajenové, Vraní lidé, Assiniboinové či Lakotové pravidelně přeskakují z jednoho okraje politického spektra na druhý. Byli jakýmsi amalgámem tlupy a státu. Jiný‐ mi slovy do všeho vnášeli chaos. Pozice: 163/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Lowie má však v tomto bodě jasno a zdaleka ne‐ byl ve své době jediným antropologem, který si toho všiml.49 Pro náš úhel pohledu je nejzají‐ mavější, že podle něj byli indiáni z Plání záměrnými politickými aktéry, kteří si plně uvědomovali možnosti a nebezpečí autoritářské moci. Nejenže zrušili všechny prostředky uplatňování donucovací moci, jen co skončilo rituální období, ale dbali i na to, aby moc mezi klany nebo skupinami válečníků rotovala: každý, kdo třímal moc jeden rok, podléhal následujícího roku nadvládě někoho jiného.50 Vzdělanost ne vždy postupuje vpřed. Někdy ukročí zpátky. Před sto lety většina sociologů chápala, že li‐ dé, kteří se živí převážně z divokých zdrojů, se ob‐ vykle neomezují na malé „tlupy“. Viděli jsme, že ta‐ to představa se uchytila v šedesátých letech dvacá‐ tého století. V tomto ohledu nebylo naše předchozí odkazování na motorkářské gangy a komunity hipí‐ ků pouhým rozmarem. Šlo o obrazy, které se tehdy odrážely v představách veřejnosti a uplatňovaly se Pozice: 163/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
v debatách o lidské povaze. Jistě není náhoda, že nejpopulárnější etnografické filmy poválečného ob‐ dobí se věnovaly buď kalaharským Křovákům a Pygmejům Mbuti („tlupové“ společnosti, které si lze představit zhruba jako komunity hipíků), nebo Janomamům či „Krutým lidem“ (amazonským hor‐ tikulturistům, již se podle Napoleona Chagnona – ale ne podle jiných, například Heleny Valero – v jis‐ tém znepokojivém ohledu skutečně podobají skupi‐ nám jako Hell’s Angels). Jelikož podle tohoto nového, evolucionistického narativu byly „státy“ definovány především svým monopolem na „legitimní použití donucovací síly“, Šajenové nebo Lakotové z devatenáctého století by vždy zhruba v listopadu měli povýšit z úrovně „tlup“ na úroveň „státu“ a na jaře se zase vrátit zpátky. To je samozřejmě hloupost a nikdo by nic takového seriózně netvrdil. Přesto je vhodné na tento paradox upozornit, neboť poukazuje na mnohem hlubší nesmyslnost původního před‐ pokladu: že společnosti během svého vývoje musejí Pozice: 164/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
nutně procházet sérií evolučních stadií. O evoluci od tlupy přes kmen a náčelnictví po stát se nedá hovořit, pokud jsou výchozími body skupiny, jež mají ve zvyku mezi jednotlivými stadii volně pře‐ cházet. Sezonní dualismus vnáší chaos také do ne‐ dávných pokusů o klasifikaci lovců a sběračů na „jednoduchý“ a „komplexní“ typ, neboť teritoriali‐ ta, sociální stratifikace, materiální bohatství nebo soutěživost, které byly identifikovány jako dia‐ gnostické znaky „komplexity“, se objevují v určitých obdobích roku, zatímco v jiných jsou tě‐ mi stejnými lidmi odmítnuty. Nelze popřít, že větši‐ na současných profesionálních antropologů uznává, že tyto kategorie jsou zoufale nedostačující. Toto přiznání je však vedlo pouze ke změně tématu nebo k návrhu, abychom se nad dějinami lidstva v širším kontextu vůbec nezamýšleli. Jinou alterna‐ tivu zatím nikdo nenabídl. Jak jsme viděli, mezitím se vrší archeologické nálezy naznačující, že ve vysoce sezonních prostře‐ Pozice: 164/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
dích poslední doby ledové se naši vzdálení předci chovali do značné míry jako Inuité, Nambikvárové nebo Vraní lidé. Střídali alternativní společenská uspořádání, stavěli monumenty a zase je strhávali, v určitých obdobích roku umožňovali nástup auto‐ ritářských struktur a následně je rušili – to vše, jak se zdá, s vědomím, že žádný konkrétní společenský řád nikdy není pevně daný nebo neměnný. Stejný jedinec mohl prožívat život v něčem, co nám může připadat někdy jako tlupa, někdy jako kmen a jindy zase jako uspořádání vykazující přinejmenším urči‐ té znaky, jež dnes ztotožňujeme se státem. S takovou institucionální flexibilitou se pojí i schopnost vystoupit z hranic jakékoli dané struk‐ tury a zamyslet se nad ní, vytvářet i rušit politické světy, v nichž žijeme. Přinejmenším to vysvětluje „prince“ a „princezny“ z poslední doby ledové, kte‐ ří se podle všeho objevovali mimořádně ojediněle, jako postavy z pohádky nebo kostýmního dramatu. Možná takoví ve skutečnosti byli. Pokud vůbec Pozice: 165/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
vládli, pak to možná bylo jen sezonně, stejně jako v případě vládnoucího klanu ve Stonehenge.51
PROČ OTÁZKA VE SKUTEČNOSTI NE‐ ZNÍ „JAKÝ JE PŮVOD SPOLEČENSKÉ NEROVNOSTI“, ALE „JAK JSME SE MOHLI TAK ZASEKNOUT?“ Pokud máme pravdu a pokud lidské bytosti sku‐ tečně strávily většinu z posledních 40 000 let přepí‐ náním mezi různými formami společenského uspořádání, vytvářely hierarchie a pak je zase ruši‐ ly, vede to k dalekosáhlým důsledkům. Ukazuje to, že se Pierre Clastres vcelku trefil do černého svým tvrzením, že lidé v bezstátních společnostech neby‐ li méně politicky uvědomělí než my, ale že naopak mohli být podstatně uvědomělejší. Clastres byl dalším produktem šedesátých let dvacátého století. Coby student Léviho-Strausse si Pozice: 166/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
vzal k srdci jeho pohled na amazonské náčelníky ja‐ ko na vyspělé politické aktéry. Clastres však byl ta‐ ké anarchista (nakonec ho z výzkumného týmu Lé‐ viho-Strausse vyhodili pod chabou záminkou týka‐ jící se nepovoleného používání úředních tiskovin) a dotáhl argumentaci ještě mnohem dál. Podle něj amazonští náčelníci nebyli jen mazanými politiky. Byli mazanými politiky nucenými manévrovat v so‐ ciálním prostředí, jež bylo zjevně vytvořeno tak, aby nikdy nemohli vykonávat skutečnou politickou moc. V zimě byly skupiny, které vedli, malé a bezvý‐ znamné. V létě vůbec „nevedli“. Ano, jejich domy mohly připomínat zařízení sociálních služeb v moderním sociálním státě, ale ve výsledku, z hle‐ diska materiálního bohatství, byli vlastně nej‐ chudšími muži ve vesnici, neboť od náčelníků se očekávalo, že vše budou neustále rozdávat. Rovněž se předpokládalo, že půjdou příkladem a budou pracovat mnohem víc než všichni ostatní. Dokonce i tam, kde měli zvláštní privilegia, jako tupijští a nambikvárští náčelníci, kteří byli jedinými muži Pozice: 166/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
ve vesnici, jimž bylo dovoleno mít více manželek, bylo toto privilegium jasně dvojsečné. Manželky měly povinnost připravovat hostinu pro vesnici. Jestliže si nějaká manželka vyhlédla jiného milen‐ ce, což se podle všeho dělo běžně, náčelník s tím moc nenadělal, neboť aby zůstal náčelníkem, potře‐ boval přízeň všech. Náčelníci se podle Clastrese neocitli v této situa‐ ci, protože byli jedinými vyspělými a prozíravými politickými aktéry – takoví byli téměř všichni. Lidé nebyli lapeni ve stavu jakési rousseauovské ne‐ vinnosti, neschopní představit si komplexnější for‐ my uspořádání, ale byli obecně schopnější než my představit si alternativní společenské řády, a proto vytvořili „společnosti proti státu“. Svou společnost vědomě uspořádali tak, aby se nikdy nemohly pro‐ sadit formy svévolné moci a nadvlády, které máme spojené s „vyspělými politickými systémy“. Clastresův argument byl podle očekávání velmi kontroverzní. Část kritiky namířené proti němu by‐ la naprosto oprávněná (například se prakticky ne‐ Pozice: 167/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
zabýval otázkou pohlaví). Většina kritiky však stále pevně vycházela z rousseauovského základu a tvrdi‐ la, že Clastres připisuje příliš velkou představivost „primitivním“ nebo „archaickým“ lidem, kteří by ji takřka ze své podstaty neměli mít vůbec. Jak někdo vůbec může tvrdit – tak zněla kritika –, že bezstátní společnosti se vědomě uspořádaly tak, aby zabráni‐ ly nástupu něčeho, co ve skutečnosti samy nikdy nezažily? Na tuto námitku existuje mnoho odpovědí. Copak si například Amazonci v předchozích stale‐ tích nikdy nevšimli velkých andských říší na zápa‐ dě? Lidé se přece museli pohybovat po okolí. Je ne‐ pravděpodobné, že by o vývoji v sousedních částech kontinentu neměli ponětí. Jak uvidíme v sedmé kapitole, máme k dispozici řadu důkazů o existenci velkých uskupení i v samotné Amazonii v mnohem dřívějších dobách. Možná šlo o děti rebelů, kteří z takových prastarých království utekli, nebo je dokonce svrhli. Nejzřetelnější výhrada však spočívá ve skutečnosti, že jestliže tito Amazonci byli jako Pozice: 167/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Nambikvárové, pak se skutečně museli setkat s pří‐ pady svévolného vládnutí během svých každo‐ ročních „dobrodružství“ ve sběračských tlupách. Sám Clastres však na tento aspekt překvapivě nikdy neupozornil. Vlastně se sezonností vůbec ne‐ zabýval. Jeho opomenutí je nezvyklé, a navíc i význam‐ né, neboť Clastres jím zasadil poslední hřebíček do rakve předchozí tradici, která se táhla od Marcela Mausse k Robertu Lowiemu, tradice, která pova‐ žovala „primitivní“ společnosti za přirozeně flexi‐ bilní skupiny vyznačující se více formami uspořá‐ dání. Neoevolucionisté, kteří „primitivní“ národy považovali za rousseauovsky naivní, i radikálové, kteří zase tvrdili, že šlo o uvědomělé rovnostáře, považovali za samozřejmé, že tito lidé uvázli v jedi‐ ném, velmi jednoduchém modelu společenské exis‐ tence. V Clastresově případě je to o to překvapivější, neboť ve svém původním prohlášení o bezmocnosti indiánských náčelníků, které publikoval v roce Pozice: 168/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
1962, zcela otevřeně přiznává, že téměř celou svou argumentaci převzal od Lowieho. Lowie už čtrnáct let před ním tvrdil, že většina domorodých ame‐ rických společností od Montrealu po Ohňovou zemi je ve skutečnosti anarchistická.52 Jeho argument, že „typický indiánský náčelník není zákonodárcem, výkonným orgánem ani soudcem, ale usmiřovate‐ lem, mecenášem chudých a rozvláčným Poloniem“ (tzn. že skutečnou funkcí náčelnického úřadu je 1. usmiřovat spory, 2. starat se o potřebné a 3. bavit ostatní krásnými řečmi), je v Clastresově spisu přesně bod po bodu zopakován. Stejně tak i Lowie‐ ho závěr, že jelikož náčelnický úřad je fakticky kon‐ cipován tak, aby se z něj nemohl stát prostředek nátlaku, může autorita podobná státu pocházet je‐ dině od nějakých náboženských vizionářů. Připomeňme si však, že Lowieho původní spis obsahoval ještě dodatečný oddíl o „evolučních zá‐ rodcích“ autority řízené shora, která podrobně po‐ pisuje sezonní „policii“ a „vojáky“ společností z Plání. Clastres ho jednoduše vynechal. Proč? Pozice: 169/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Odpověď je pravděpodobně jednoduchá: se‐ zonnost je matoucí. Ve skutečnosti je to tak trochu horký brambor. Společnosti z Velkých plání vytvá‐ řely struktury, kde se uplatňovala donucovací moc a které přetrvaly po celé období lovu a následných rituálů a vytratily se, když se skupiny rozptýlily do menších tlup. Zato společnosti ze střední Brazílie se rozpadly do sběračských tlup, aby potvrdily poli‐ tickou moc, která byla v prostředí vesnice neú‐ činná. Mezi Inuity v létě vládli otcové, ale v zimě se koncentrace patriarchální moci, a dokonce i normy vhodného sexuálního chování zpochybnily, podkopaly nebo jednoduše vypařily. Kwakiutlové měli hierarchické uspořádání v obou částech roku, ale přesto si udržovali jeho různé formy, účinné po‐ licejní pravomoci získávali vykonavatelé obřadu při zimním slunovratu („medvědí tanečníci“ a „bláz‐ niví tanečníci“) a mohly být uplatňovány pouze v průběhu samotného provádění rituálu. A jindy šlechta kontrolovala značný majetek, ale svým stoupencům nemohla dávat přímé rozkazy. Mnohé Pozice: 169/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
středoafrické sběračské společnosti jsou celoročně rovnostářské, ale každý měsíc se střídají dva ri‐ tuální řády, podle kterých jednou vládnou muži
a jindy zase ženy.53 Jinými slovy, není zde žádný jednotný vzorec. Jediným konzistentním fenoménem je samotný fakt obměny a následného uvědomování si různých společenských možností. To vše potvrzuje, že hle‐ dání „původu společenské nerovnosti“ je špatně položenou otázkou. Jestliže se lidé po většinu svých dějin volně pře‐ souvali mezi různými společenskými uspořádání‐ mi, pravidelně vytvářeli a zase rozpouštěli hierar‐ chie, možná by skutečná otázka měla znít: „Jak jsme se mohli tak zaseknout?“ Jak jsme mohli skončit s jedním jediným modelem? Jak jsme přišli o politické sebeuvědomění, kdysi tak typické pro náš druh? Jak jsme mohli povýšenost a poslušnost začít chápat nikoli jako dočasná opatření, nebo dokonce okázalost a okolnost jakéhosi velkého se‐ zonního divadla, ale jako nevyhnutelnou součást Pozice: 170/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
lidského života? Jestliže jsme na začátku jen hráli hry, v jakém okamžiku jsme zapomněli, že si hraje‐ me? Těmito otázkami se budeme zabývat v následují‐ cích kapitolách. V tuto chvíli je třeba především zdůraznit, že tato flexibilita a potenciální politické sebeuvědomění se nikdy zcela nevytratily. Mauss poukazoval na totéž. Sezonnost stále existuje – ač‐ koli je jen vybledlým, scvrklým stínem své původní podoby. V křesťanském světě například stále exis‐ tuje „svátek“ zimního slunovratu, kdy se hodnoty a formy uspořádání do jisté míry převracejí: média a inzerenti, kteří po většinu roku propagují fana‐ tický konzumní individualismus, najednou začnou hlásat, že sociální vazby jsou tím, na čem skutečně záleží, a že dávat je lepší než brát. (A v osvícených zemích, jako je Maussova Francie, existuje i období grandes vacances – letních prázdnin, kdy všichni ne‐ chají práci být a odjedou z měst.) Pozice: 170/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Má to přímou historickou souvislost. Už jsme vi‐ děli, že ve společnostech typu Inuitů a Kwakiutlů byla období sezonního shromáždění zároveň ri‐ tuálním obdobím, které se skoro celé věnovalo tan‐ ci, obřadům a dramatům. Při těchto slavnostech se někdy volili dočasní králové, nebo dokonce rituální policie se skutečnou donucovací pravomocí (ačkoli tato rituální policie často vykonávala překvapivě i roli šašků).54 V jiných případech toto období za‐ hrnovalo rozpuštění hierarchických a mravních norem jako v případě inuitských orgií za zimního slunovratu. Tuto dichotomii lze stále pozorovat ve svátečních obřadech takřka kdekoli na světě. Zná‐ mým příkladem byla středověká Evropa, kdy se v rámci dnů svatých střídaly slavnostní průvody, při nichž se manifestovaly všechny složité hodnosti a hierarchie feudálního života (podobně jako v sou‐ časnosti například během promocí, kdy se nakrát‐ ko oblékáme do středověkého hávu), a bláznivé ma‐ sopusty, při kterých se „svět obrátil vzhůru noha‐ ma“. Během něj mohly ženy vládnout mužům, vlá‐ Pozice: 171/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
da se svěřovala dětem, sluhové směli vyžadovat, aby jim pánové sloužili, předci vstávali z hrobů, „králové masopustu“ mohli být korunováni a zase sesazeni, stavěly se a pálily obrovské monumenty jako draci pletení z proutí, nebo se dokonce všechny formální hodnosti mohly propadnout do nějaké formy bakchanálního chaosu.55 Stejně jako v případě sezonnosti zde neexistuje žádný konzistentní vzorec. Rituální události mohou být upjatější a formálnější, nebo naopak mnohem divočejší a hravější než běžný život. Pří‐ padně mohou oscilovat mezi těmito póly, jako na‐ příklad při pohřbech a narozeních. Zdá se, že totéž platí pro sváteční obřady skoro kdekoli na světě, ať už je to Peru, Benin, nebo Čína. Proto mají antropologové často potíže definovat, co to „rituál“ vůbec je. Začneme-li od těch formálních, je rituál záležitostí etikety, vhodného chování: například ve vysoké církvi jsou rituály pouze velmi propra‐ covanou verzí zásad slušného chování. Někteří antropologové zašli tak daleko, že tvrdí, že to, co na‐ Pozice: 172/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
zýváme „strukturou sociálního systému“, ve sku‐ tečnosti existuje pouze během rituálů; vzpomeňme si na rodiny, které existují jako fyzická skupina pou‐ ze při svatbách či pohřbech, během nichž se rodina musí vypořádat s problémem postavení a priorit při zasedacím pořádku, prvním proslovu, při otázce, komu se odřízne nejvyšší část z hřbetu obětovaného vodního buvola nebo kdo dostane první kousek sva‐ tebního dortu. Někdy však během slavností zavládnou naprosto odlišné sociální poměry, jako například při „youth abbeys“, které zřejmě existovaly napříč středověkou Evropou, kde figurovali chlapečtí bis‐ kupové, májové královny, pánové chaosu, opati ne‐ rozumu a princové opilosti, kteří během Vánoc, májových oslav nebo masopustního období dočasně přebírali řadu z vládních funkcí a sehrávali košila‐ tou parodii na každodenní činnost vlády. Existuje tudíž i jiný směr myšlení, podle kterého byly rituály přesným opakem. Kolektivní chaos, divokost, ne‐ jednoznačnost a tvůrčí hry jsou skutečnými ri‐ Pozice: 172/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
tuálními zážitky, z nichž mohou vzejít nové spole‐
čenské formy.56 Po staletí rovněž probíhá upřímně nepříliš pří‐ nosná debata, zda ty zřejmě nejpodvratnější lidové slavnosti byly skutečně tak podvratné, jak se zdá, nebo jestli ve skutečnosti nešlo o konzervativní události, které dávaly obyčejnému lidu šanci upustit trochu páru a následně se vrátit ke každo‐ denní navyklé poslušnosti.57 Ohromuje nás, že všem těmto tezím unikla jedna zásadní skutečnost. Na slavnostech je ve skutečnosti důležité, že udr‐ žují při životě starou jiskru politického uvědomění. Umožňují lidem představit si, že jiná uspořádání jsou možná dokonce i pro společnost jako celek, ne‐ boť vždy lze snít o tom, že slavnost praskne ve švech a promění se v novou realitu. V oblíbeném babylon‐ ském příběhu o Semiramidě přesvědčí stejnoj‐ menná služka asyrského krále, aby jí dovolil stát se při výroční slavnosti na den královnou, načež ho nechá bryskně zatknout, prohlásí se za vládkyni a postaví se do čela nové armády, aby dobyla svět. Pozice: 173/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
První máj byl vybrán jako datum mezinárodního svátku práce zejména z toho důvodu, že vzpoury britských rolníků historicky začínaly právě při bouřlivých májových slavnostech. Vesničané, kteří si hráli na „obrácení světa vzhůru nohama“, opa‐ kovaně dospívali k rozhodnutí, že jim svět posta‐ vený na hlavu vyhovuje víc, a podnikali kroky, aby ho v tom stavu udrželi. Středověcí rolníci si většinou dokázali před‐ stavit společnost rovných lidí mnohem snáz než středověcí intelektuálové. Nyní možná začínáme chápat proč. Sezonní slavnosti mohou být slabou ozvěnou starších vzorců sezonních obměn – zdá se však, že přinejmenším v posledních několika tisíci‐ letích dějin lidstva hrály víceméně stejnou roli při rozvíjení politického sebeuvědomění a jako labora‐ toře společenských možností. První králové si možná na krále jen hráli. Pak se z nich stali skuteční králové. V dnešní době si většina existujících králů (ale ne všichni) na krále opět jen hraje – aspoň do té míry, že vykonávají převážně ceremoniální roli Pozice: 173/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
a skutečnou moc už netřímají. Ale i kdyby všechny monarchie, včetně těch ceremoniálních, zanikly, někteří lidé by si nadále hráli na krále. Dokonce i v evropském středověku se v místech, kde monarchie platila za nezpochybnitelnou formu vlády, objevovali „opati nerozumu“, králové zimní‐ ho slunovratu apod., kteří bývali voleni nebo ná‐ hodně vybíráni losem, což byly úplně stejné formy kolektivního rozhodování, jaké se znovu vynořily za osvícenství. (A co víc, tyto postavy obvykle vyko‐ návaly moc podobně jako domorodí američtí ná‐ čelníci, takže se buď omezovala na předepsaný kontext – jako například váleční náčelníci, kteří mohli vydávat rozkazy pouze během vojenských ex‐ pedicí; nebo jako vesničtí náčelníci, kteří byli za‐ hrnováni formálními poctami, ale nemohli nikomu nařizovat, co má dělat.) Pro řadu společností mohla být slavnostní období roku chápána jako učiněná encyklopedie možných politických forem.
Pozice: 174/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
CO SKUTEČNĚ ZNAMENÁ BÝT SAPI‐ ENS Zakončeme tuto kapitolu tam, kde začala. Příliš dlouho jsme vytvářeli mýty. Výsledkem je, že jsme si většinou pokládali špatné otázky: Jsou slavnostní rituály projevem autority, nebo motorem spole‐ čenské tvořivosti? Jsou reakční, nebo progresivní? Byli naši nejranější předci prostí a rovnostářští, ne‐ bo komplexní a stratifikovaní? Je lidská povaha ne‐ vinná, nebo zkažená? Jsme jako druh z podstaty spolupracující, nebo soutěživí, hodní, nebo sobečtí, dobří, nebo zlí? Možná nám všechny tyto otázky zastírají, co z nás v první řadě dělá lidi: naše schopnost – coby morálních a společenských bytostí – vyjednávat mezi takovými alternativami. Jak jsme již zjistili, ptát se na podobné otázky ryb nebo ježků nemá smysl. Zvířata existují ve stavu „mimo dobro a zlo“, v takovém, o kterém Nietzsche snil, že by o něj Pozice: 175/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
mohli usilovat i lidé. Možná jsme odsouzeni k věčným diskusím o těchto otázkách. Rozhodně je však zajímavější začít si pokládat i jiné otázky. Když už nic jiného, nastal čas zastavit rozhoupané kyva‐ dlo, na něž se upnuly generace filozofů, historiků a sociologů a které obracelo jejich pohled z Hobbese na Rousseaua, z Rousseaua na Hobbese a zase zpát‐ ky. Už si nemusíme vybírat mezi rovnostářským a hierarchickým počátkem dějin lidstva. Rozlučme se s „dětstvím lidstva“ a uznejme (po vzoru LévihoStrausse), že naši dávní předci nám byli rovni nejen z kognitivního, ale i z intelektuálního hlediska. S paradoxy společenského řádu a tvořivosti se prav‐ děpodobně potýkali stejně jako my a rozuměli jim – přinejmenším ti z nich, kteří byli nejvíce schopní reflexe – stejně jako my, což znamená i stejně málo. Možná si některé věci uvědomovali více a jiné mé‐ ně. Nebyli to ani nevědomí divoši, ani moudří synové a dcery přírody. Byli to – jak tvrdila Helena Valero o Janomamech – prostě lidé jako my: stejně vnímaví a stejně zmatení. Pozice: 175/1000
3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …
Ať už je to jakkoli, je stále jasnější, že nejstarší známé doklady lidského společenského života se podobají karnevalovému průvodu politických fo‐ rem mnohem víc než fádním abstrakcím evoluční teorie. Pokud je zde nějaká hádanka, pak zní takto: Proč po tisíciletích vytváření a rušení hierar‐ chických forem Homo sapiens – údajně nejmou‐ dřejší z primátů – dovolil, aby zakořenily neměnné a nepoddajné systémy nerovnosti? Byl to skutečně důsledek přijetí zemědělství? Nebo usazení v trva‐ lých vesnicích a později městech? Měli bychom v minulosti hledat okamžik, který si představoval Rousseau, kdy někdo poprvé ohraničil kousek půdy a prohlásil: „To je moje a navždy bude!“ Nebo je to další bláhový nápad? Právě na tyto otázky se nyní zaměříme.
Pozice: 176/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
4
Svobodní lidé, vznik kul‐ tur a nástup soukromého vlastnictví
(Ne nutně v tomto pořadí)
M
ěnit sociální identitu v závislosti na ročním období sice může znít lákavě, ale
čtenáři této knihy to pravděpodobně nikdy nezažijí na vlastní kůži. Přesto byl evropský kontinent až donedávna plný lidových obyčejů, v nichž se odrá‐ Pozice: 176/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
žely tyto dávné rytmické oscilace sociální struktu‐ ry. Folkloristé si dlouho lámali hlavu nad všemi tě‐ mi skupinkami lidí převlečených za rostliny a zvířa‐ ta, slaměné medvědy a zelené mužíčky, kteří každé jaro a podzim svědomitě vpochodovali na náves – od anglického venkova až po jihobulharské Rodopy. Šlo o autentické stopy starověkých praktik, nebo o jejich nedávné vzkříšení a přetvoření? Nebo o znovuoživení stop? O stopy znovuoživení? V mnoha případech těžko říct. Většina těchto rituálů byla postupně zavržena ja‐ kožto pohanské pověry anebo přetvořena do podo‐ by turistických atrakcí (případně obojí). V dnešní době nám většinou zůstala jediná alternativa k všednímu životu v podobě „státních svátků“: uspěchané dny plné nadměrné konzumace jídla a pití vmáčknuté do mezírek mezi prací, kdy se ob‐ řadně zabýváme myšlenkou, jestli je právě nadměrná konzumace něčím, na čem v životě zá‐ leží. Jak jsme viděli, naši vzdálení předkové sběrači experimentovali se společenskými formami Pozice: 177/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
mnohem odvážněji, společnost podle různých mě‐ řítek opakovaně rozpouštěli a znovu sestavovali, často v radikálně odlišné podobě a s rozdílným hodnotovým systémem, od jednoho ročního období k druhému. Sváteční kalendáře velkých zeměděl‐ ských civilizací Eurasie, Afriky a obou Amerik se ukazují jako pouhá vzdálená ozvěna tohoto světa a politických svobod, které s sebou nesl. Na to všechno bychom nikdy nemohli přijít pou‐ ze na základě materiálních důkazů. Kdyby měli od‐ borníci vycházet jen z paleolitických „mamutích staveb“ v ruské stepi nebo z královských pohřbů z doby ledové v Ligurii a s nimi spojených fyzických ostatků, lámali by si hlavu dodnes. Lidé sice mohou mít (a my tvrdíme, že opravdu mají) velkou fantazii, ale až tak velkou představivost nemá nikdo. Myslet si, že problémy lze vyřešit logicky, je velmi naivní, případně extrémně arogantní. (A i kdyby někdo opravdu dospěl k představě podobné nuerským pro‐ rokům, kwakiutlské šaškovské policii nebo inuitské sezonní výměně manželek prostou logickou Pozice: 178/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
extrapolací, zřejmě by byl okamžitě označen za blázna.) Právě z toho důvodu jsou etnografické záznamy tolik důležité. Nuerové a Inuité neměli být nikdy vnímáni jako „okno do minulosti našich předků“. Jsou výtvory moderní doby stejně jako my – ale ukazují nám možnosti, o kterých by se nám nikdy ani nesnilo, a dokazují, že lidé jsou ve skutečnosti schopni nejen přijmout tyto možnosti za své, ale dokonce na nich vystavět celé společenské a hodnotové systémy. Stručně řečeno nám připomí‐ nají, že lidé jsou mnohem zajímavější, než si (jiní) li‐ dé občas dokážou představit. V této kapitole se hodláme věnovat dvěma otáz‐ kám. Nejprve posuneme náš příběh do doby po paleolitu a posvítíme si na některá mimořádná kul‐ turní uspořádání, která se vynořila po celém světě předtím, než se naši předci začali věnovat zeměděl‐ ství. A následně se pustíme do zodpovězení otázky, kterou jsme si položili v předchozí kapitole: Jak jsme se mohli tak zaseknout? Proč se některé lidské Pozice: 178/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
společnosti začaly odvracet od flexibilních, proměnlivých uspořádání, která byla pro naše nej‐ starší předky zřejmě charakteristická, a to takovým způsobem, že si někteří jedinci či skupiny mohli ná‐ rokovat permanentní moc nad ostatními: muži nad ženami, starší nad mladšími a nakonec kněžské kasty, válečnická šlechta a vládci, kteří skutečně vládli?
POPÍŠEME, JAK VÝVOJ DĚJIN LID‐ STVA ZPŮSOBIL, ŽE SE ŽIVOT VĚTŠI‐ NY LIDÍ ODEHRÁVÁ VE STÁLE MENŠÍM MĚŘÍTKU, ZATÍMCO PO‐ PULACE SE ZVYŠUJE Aby se mohlo výše zmíněné uskutečnit, musela se nejprve sejít řada dalších faktorů. Jedním z nich je samotná existence něčeho, co bychom intuitivně nazvali oddělenými „společnostmi“. Popisovat lov‐ Pozice: 179/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
ce mamutů z evropského mladého paleolitu jako or‐ ganizované do oddělených, sevřených společností ve stejném smyslu, v jakém chápeme evropské ná‐ rody, nebo dokonce i první kanadské populace, jako byli Mohavkové, Wendatové nebo MontaněsovéNaskapiové, by nikam nevedlo. Samozřejmě nevíme prakticky nic o jazycích, kterými lidé v mladém paleolitu hovořili, o teh‐ dejších mýtech, iniciačních rituálech nebo pojetí duše, zato však víme, že společnosti od švýcarských Alp až po vnější Mongolsko často používaly pozo‐ ruhodně podobné nástroje,1 hrály na překvapivě podobné hudební nástroje, vyřezávaly podobné ženské figurky, nosily podobné ozdoby a vyko‐ návaly podobné pohřební rituály. Navíc máme dů‐ vod se domnívat, že v určitých obdobích svého živo‐ ta jednotliví muži a ženy často cestovali na velmi dlouhé vzdálenosti.2 Současné studie o lovcích
a sběračích překvapivě naznačují, že se něco ta‐ kového dalo předpokládat. Pozice: 180/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Průzkum mezi skupinami, jako jsou východoaf‐ ričtí Hadzové nebo australští Martuové, ukazuje, že ačkoli dnešní lovecko-sběračské společnosti bývají početně malé, jejich složení je pozoruhodně kos‐ mopolitní. Když se lovecko-sběračské tlupy spojí do větších usedlých skupin, v žádném případě nejde o společenství úzce provázaných nebo blízce spří‐ zněných jedinců; primárně biologické vztahy se ve skutečnosti na celkovém počtu členů podílí průmě‐ ru z pouhých deseti procent. Většina členů pochází z mnohem širšího souboru jednotlivců, z nichž mnozí přišli z velké dálky a nemusejí ani mluvit
stejným mateřským jazykem.3 Platí to i pro sou‐ časné skupiny, které jsou prakticky uzavřeny na omezených teritoriích obklopených zemědělci a pastevci. V dřívějších staletích se formy regionální or‐ ganizace mohly rozprostírat na vzdálenosti tisíců kilometrů. Například domorodí Australané mohli cestovat přes půl kontinentu, pohybovat se mezi lidmi hovořícími naprosto odlišnými jazyky, Pozice: 180/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
a přesto nacházet tábory rozdělené na stejné tote‐ mické poloviny (moiety), jaké znali z domova. Zna‐ mená to, že polovina obyvatel je hostila a návštěvní‐ ci se ke svým hostitelům zase museli chovat jako k „bratrům“ a „sestrám“ (sexuální vztahy byly tudíž přísně zakázané), zatímco druhá polovina před‐ stavovala potenciální nepřátele a zároveň i manžel‐ ské partnery. Podobně mohli obyvatelé Severní Ameriky před 500 lety cestovat z pobřeží Velkých je‐ zer až k zálivům Louisiany a cestou stále nacházet osady – kde se mluvilo jazyky zcela nepříbuznými s jejich vlastními – s členy vlastních medvědích, lo‐ sích nebo bobřích klanů, kteří měli povinnost je ubytovat a nasytit.4 Je dost obtížné rekonstruovat, jak tyto formy
uspořádání na velké vzdálenosti fungovaly byť jen před několika staletími, než je zničil příchod evrop‐ ských osadníků. Můžeme se tedy pouze dohadovat, jak mohly analogické systémy vypadat před nějaký‐ mi 40 000 lety. Mimořádná materiální jednotnost, kterou archeologové vypozorovali na dlouhé vzdá‐ Pozice: 181/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
lenosti, však svědčí o existenci podobných systémů. „Společnost“, aspoň jak ji chápeme v tehdejší době, překlenovala kontinenty. Mnohé z toho se zdá být kontraintuitivní. Jsme zvyklí předpokládat, že technologický pokrok svět neustále zmenšuje. V čistě fyzickém ohledu je to samozřejmě pravda: například domestikace koně a zdokonalování v mořeplavbě lidem bezpochyby usnadnily pohyb. Zároveň se však zdá, že nárůst po‐ čtu obyvatel měl podle všeho opačný vliv a způso‐ bil, že po značnou část dějin lidstva se podíl cestují‐ cích lidí stále zmenšoval – přinejmenším co se týká cest na dlouhé vzdálenosti nebo velmi daleko od domova. Pokud se podíváme, co se děje v průběhu času, zjistíme, že míra sociálních vztahů se ne‐ zvětšuje, ale je naopak stále menší. Po kosmopolitním mladém paleolitu násle‐ dovalo složité období několika tisíc let, počínající zhruba 12 000 let př. n. l. Tehdy lze prvně vystopo‐ vat nástin samostatných „kultur“, které používaly i jiné nástroje než jen ty kamenné. Někteří lovci Pozice: 181/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
a sběrači v té době nadále sledovali stáda velkých savců, jiní se usadili na pobřeží a stali se rybáři nebo sbírali žaludy v lesích. Odborníci na pravěk použí‐ vají pro společnosti po době ledové termín „mezo‐ lit“. V rozsáhlých částech Afriky a východní Asie signalizují technologické inovace – například hrn‐ čířství, „mikrolitizace“ nástrojů a mlecí kameny – nové způsoby přípravy a konzumace divokých obi‐ lnin, kořínků a další zeleniny (sekání, krájení, strouhání, mletí, namáčení, sušení, vaření) a také nové způsoby skladování, uzení a jiné konzervace masa, rostlinných potravin a ryb.5 Tyto metody se zanedlouho rozšířily všude a vy‐ dláždily cestu pro vytvoření něčeho, čemu bychom dnes říkali kuchyně: polévky, kaše, dušené potravi‐ ny, vývary a kvašené nápoje, jež známe i dnes. Ku‐ chyně jsou však téměř všude znakem jinakosti. Li‐ dé, kteří si dávají k snídani rybí vývar, mají tenden‐ ci vnímat sami sebe jako odlišné od těch, kteří si ráno dávají kaši z lesních plodů a divokého ovsa. Tyto rozdíly se bezpochyby odrazily i v paralelním Pozice: 182/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
vývoji, který se dá zrekonstruovat mnohem ob‐ tížněji: odlišný vkus v oblékání, tanci, léčení, úče‐ sech, namlouvacích rituálech, rozdílné formy or‐ ganizace příbuzenstva a styly formálního řečnické‐ ho umění. „Kulturní oblasti“ těchto mezolitických sběračů byly nadále nesmírně rozsáhlé. Je pravda, že neolitické verze, které se brzy rozvinuly společně s nimi (a které jsou spojovány s prvními zeměděl‐ skými společnostmi), byly obvykle menší, ale větši‐ nou se stále rozprostíraly na územích výrazně větších než většina moderních národních států. Až mnohem později se začínáme setkávat se situací, která je známá antropologům zkoumajícím Amazonii nebo Papuu Novou Guineu, kde v jedi‐ ném říčním údolí může žít půl tuctu společností hovořících různými jazyky a majících naprosto od‐ lišné ekonomické systémy nebo kosmologické ná‐ zory. Někdy se tato tendence k mikrodiferenciaci přirozeně zvrátila – například spolu s rozšířením imperiálních jazyků jako angličtina nebo čínština dynastie Chan. Celkové směřování dějin (aspoň do‐ Pozice: 183/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
nedávna) by se však mohlo zdát jako pravý opak globalizace. Šlo o zvyšující se místní loajalitu: mi‐ mořádnou kulturní vynalézavost, z velké části za‐ měřenou na hledání nových způsobů, jak by se lidé mohli navzájem odlišit. Je pravda, že v mnoha regi‐ onech rozsáhlé sítě pohostinnosti přetrvaly.6 Všeo‐ becně však nepozorujeme, že by se svět jako celek zmenšoval, nýbrž že se sociální světy většiny lidí stávají stále provinčnějšími a jejich životy a tužby jsou stále více vymezovány hranicemi kultury, tří‐ dy a jazyka. Mohli bychom se ptát, proč k tomu došlo. Jaké mechanismy způsobují, že lidé vynakládají tolik úsilí, aby demonstrovali, že jsou jiní než jejich sou‐ sedé? To je důležitá otázka.V následující kapitole se jí budeme zabývat podrobněji. Zatím si však zapamatujme, že rostoucí oddě‐ lování sociálních a kulturních světů – prostorově omezených a relativně ohraničených – muselo růz‐ nou měrou přispět k nástupu trvalejších a zatvrze‐ lejších forem nadvlády. Smíšené složení spousty Pozice: 183/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
lovecko-sběračských společností jasně naznačuje, že jedinci se běžně pohybovali z místa na místo z řa‐ dy důvodů, včetně toho, že v případě ohrožení osobních svobod využili první únikovou cestu. Kul‐ turní poréznost je také nezbytná pro druh se‐ zonních demografických pohybů, které společnostem umožnily střídat různá politická uspořádání, v jednom ročním období se ve velkých počtech shromažďovat a po zbytek roku se zase roz‐ ptýlit do mnoha menších jednotek. To je jeden z důvodů, proč majestátní divadlo paleolitických „královských“ pohřbů – nebo dokon‐ ce Stonehenge – zřejmě nikdy daleko nepřekročilo rámec teatrálnosti. Jednoduše řečeno: v lednu je složité vykonávat svrchovanou moc nad někým, kdo bude stejnou roli zastávat v červenci. Upevnění a znásobení kulturních hranic mohlo tyto možnosti pouze omezit.
Pozice: 184/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
PTÁME SE, CO PŘESNĚ SE SROVNÁVÁ V „ROVNOSTÁŘSKÝCH“ SPOLEČNOSTECH Nástup lokálních kulturních světů v mezolitu zvýšil pravděpodobnost, že relativně soběstačná společnost by mohla upustit od sezonního rozptý‐ lení a ustálit se v nějakém hierarchickém shora řízeném uspořádání. Řečeno našimi slovy: za‐ seknout se. To však samozřejmě jen stěží vysvětlu‐ je, proč jakákoli konkrétní společnost v takovém uspořádání skutečně uvázla. Vracíme se k něčemu, co se moc neliší od problému „původu sociální ne‐ rovnosti“ – avšak nyní se přinejmenším můžeme blíže zaměřit na otázku, v čem problém skutečně spočívá. Jak jsme si mohli opakovaně všimnout, „ne‐ rovnost“ je záludný termín – tak záludný, že není zcela jasné, co by měl pojem „rovnostářská společnost“ vlastně znamenat. Obvykle je defi‐ Pozice: 184/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
nován negativně: jako absence hierarchií (přesvěd‐ čení, že jistí lidé nebo typy lidí jsou nadřazeni ji‐ ným) nebo jako absence dominance a vykořis‐ ťování. Už to je poměrně složitá definice, avšak v momentě, kdy se pokusíme rovnostářství vymezit prostřednictvím pozitivních kritérií, vše se ještě více zkomplikuje. „Rovnostářství“ má sice (na rozdíl od „rovnosti, natožpak „uniformity“ a „homogenity“) odkazovat na přítomnost jakéhosi ideálu. Neznamená to však jen, že vnější pozorovatel by měl sklon vidět kupříkladu všechny členy skupiny semangských lovců jako do značné míry zaměnitelné, jako po‐ travu pro děla v podobě nohsledů nějakého mimo‐ zemského vládce ve vědecko-fantastickém filmu (tato představa je dost urážlivá), ale hlavně že samotní Semangové by měli mít pocit, že by měli být stejní – ne ve všech ohledech, protože to by bylo směšné, ale v kritériích, na nichž skutečně záleží. Také to naznačuje, že tento ideál je z velké části rea‐ lizován. O rovnostářské společnosti tak zjednodu‐ Pozice: 185/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
šeně můžeme mluvit tehdy, pokud (1) většina lidí v dané společnosti má pocit, že by skutečně měli být stejní v nějakém konkrétním ohledu nebo způso‐ bech, na nichž se shodli jako na obzvlášť důležitých, a pokud (2) panuje přesvědčení, že tohoto ideálu lze v praxi z velké části dosáhnout. Dá se to vyjádřit i následovně: jestliže jsou všechny společnosti uspořádány kolem určitých klíčových hodnot (bohatství, zbožnost, krása, svo‐ boda, znalosti, válečnické dovednosti), pak „rovnostářské společnosti“ jsou ty, kde se všichni (nebo skoro všichni) shodují, že nejdůležitější hodnoty by měly být, a obecně řečeno jsou, rozdě‐ lovány rovnoměrně. Jestliže je bohatství tím nejdů‐ ležitějším aspektem života, pak by všichni měli být víceméně stejně bohatí. Jestliže se nejvíc cení vzdě‐ lání, pak by všichni měli mít stejný přístup ke zna‐ lostem. Jestliže je za nejdůležitější považován vztah k bohům, pak lze za rovnostářskou považovat společnost, kde nejsou kněží a všichni mají rovný přístup k místům uctívání. Pozice: 186/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Možná jste si všimli zjevné nesrovnalosti. Různé společnosti někdy mívají radikálně odlišné hodnotové systémy, a to, co je v jedné považováno za nejdůležitější (nebo o čem aspoň všichni tvrdí, že je tím nejdůležitějším), může mít jen málo společného s tím, co je významné jinde. Představte si společnost, kde jsou si všichni před bohy rovni, ale padesát procent populace jsou pachtýři, kteří nevlastní žádný majetek, a tudíž nemají žádná zá‐ konná ani politická práva. Opravdu je smysluplné nazývat takovou společnost „rovnostářskou“ – i když všichni, včetně pachtýřů, trvají tom, že dů‐ ležitý je ve skutečnosti pouze vztah k bohům? Z tohoto dilematu existuje jediné východisko: vytvořit nějaké univerzální, objektivní standardy, pomocí nichž by se rovnost měřila. Od časů JeanaJacquesa Rousseaua a Adama Smithe to skoro bez‐ výhradně znamená zaměřit se na majetkové uspořádání. Jak jsme viděli, teprve v této době, v druhé polovině osmnáctého století, přišli evropští filozofové poprvé s myšlenkou roztřídit lidské Pozice: 186/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
společnosti podle způsobu obživy. K lovcům a sbě‐ račům se tudíž mělo přistupovat jako k odlišné vari‐ antě lidských bytostí. Viděli jsme také, že tato myš‐ lenka je stále aktuální. Totéž platí i pro Rousseauův argument, že teprve s vynálezem zemědělství došlo k nástupu skutečné nerovnosti, neboť umožnil vznik soukromého vlastnictví půdy. To je jeden z hlavních důvodů, proč se i v současnosti traduje, že by se lovci a sběrači měli považovat za lidi žijící v rovnostářských tlupách – stále se totiž předpoklá‐ dá, že bez produktivního majetku (půdy, dobytka) a uskladněných přebytků (zrní, vlny, mléčných pro‐ duktů atd.), které umožnilo zemědělství, reálně ne‐ existoval materiální důvod, proč by někdo vládl někomu jinému. Tradiční moudrost nám navíc říká, že v okamžiku, kdy vznikne materiální nadbytek, se objeví i specializovaní řemeslníci, válečníci a kněží na plný úvazek, kteří se k nadbytku přihlásí (nebo v případě válečníků budou sáhodlouze koumat nad způsoby, jak ho ukrást někomu jinému), a zane‐ Pozice: 187/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
dlouho je budou následovat obchodníci, právníci a politici. Tyto nové elity, jak zdůrazňoval Rous‐ seau, se spojí, aby ochránily svůj majetek, takže po nástupu soukromého vlastnictví bude nevyhnu‐ telně následovat vznik „státu“. Tuto tradiční moudrost podrobněji prozkoumá‐ me později. Prozatím stačí říct, že na ní sice je kus pravdy, ta je však natolik obecná, že nám toho ve skutečnosti sděluje jen velmi málo. Není pochyb, že teprve pěstování obilí a skladování zrní umožnily vznik úřednických systémů, které známe z faraon‐ ského Egypta, z Maurjovské říše nebo čínské dynastie Chan. Nicméně tvrzení, že pěstování obilí je zodpovědné za vznik států, se podobá výroku, že rozvoj matematiky ve středověké Persii má na svě‐ domí vynález atomové bomby. Je pravda, že bez vý‐ početních operací by vytvoření jaderného arzenálu nebylo možné. Dalo by se sice argumentovat, že pokrok v počtech spustil řetězec událostí, které umožnily, aby někdo někde nakonec vyrobil ja‐ dernou bombu, nicméně tvrzení, že al-Țūsī, který Pozice: 187/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
se kolem roku 1100 zabýval polynomy, způsobil Hirošimu a Nagasaki, je zjevně absurdní. Se země‐ dělstvím se to má podobně. Mezi nástupem prvních zemědělců na Blízkém východě a vznikem toho, če‐ mu dnes obvykle říkáme první státy, leží 6 000 let, v mnoha koutech světa navíc zemědělství nikdy ne‐ vedlo k nástupu čehokoli, co by stát jen vzdáleně připomínalo.7
Na tomto místě se musíme zaměřit na samotný pojem nadbytku a na mnohem širší – takřka exis‐ tenciální – otázky, které s sebou nese. Filozofové si už dávno uvědomili, že se jedná o koncept, který klade zásadní otázky o tom, co to znamená být člověkem. Jednou z věcí, kterou se od nehu‐ mánních zvířat lišíme, je to, že zvířata produkují jen to, co potřebují, zatímco lidé toho neustále pro‐ dukují více. Jsme tvorové nadbytku, a to z nás dělá nejtvořivější a zároveň nejničivější ze všech druhů. Vládnoucí třídy jsou stručně řečeno ti, kteří uspořádali společnost tak, aby si mohli urvat lví po‐ díl z tohoto nadbytku pro sebe, ať už prostřednic‐ Pozice: 188/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
tvím tributu, otrokářství, feudálních odvodů, nebo manipulace zdánlivě volného trhu. V devatenáctém století si Marx a jeho radikální soukmenovci představovali, že nadbytek je možné spravovat kolektivně a spravedlivě (v jeho před‐ stavách bylo právě toto normou „primitivního ko‐ munismu“ a mohlo by to platit i v revoluční bu‐ doucnosti), dnešní intelektuálové jsou však skeptič‐ tější. Mezi současnými antropology ve skutečnosti převládá názor, že jediným způsobem, jak udržet skutečně rovnostářskou společnost, je eliminovat možnost hromadění jakéhokoli nadbytku. V odborných kruzích panuje shoda, že největší moderní kapacitou v otázce lovců a sběračů je bri‐ tský antropolog James Woodburn. V poválečných dekádách prováděl Woodburn průzkum mezi Had‐ zy, sběračskou společností v Tanzanii. Nacházel pa‐ ralely mezi nimi a Křováky San a Pygmeji Mbuti, ja‐ kož i řadou dalších menších nomádských sběrač‐ ských společností mimo Afriku, například Panda‐ Pozice: 189/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
ramy v jižní Indii nebo Bateky v Malajsii.8 Takové společnosti jsou podle Woodburna jediné známé skutečně rovnostářské společnosti, neboť jsou jedi‐ nými, kde lze za rovné označit i vztahy mezi po‐ hlavími a v rámci možností také vztahy mezi starý‐ mi a mladými. Zaměřením se na tyto společnosti se Woodburn mohl vyhnout otázce, co se vlastně srovnává a co ne, protože společnosti jako Hadzové uplatňují principy rovnosti nejen na materiální majetek, kte‐ rý je neustále sdílen nebo předáván dál, ale i na zna‐ losti o bylinách a posvátných záležitostech, na pres‐ tiž (talentovaní lovci jsou systematicky zesměš‐ ňováni a znevažováni) a tak dále. Woodburn tvrdí, že veškeré takové chování se zakládá na uvědomě‐ lém étosu, že nikdo by nikdy neměl být v trvalém závislostním vztahu na někom jiném. Zde se odrá‐ žejí slova Christophera Boehma, která jsme zmínili v předchozí kapitole, o „aktuariální inteligenci“ rovnostářských lovců a sběračů, Woodburn ale při‐ dává nečekaný závěr: skutečným určujícím znakem Pozice: 189/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
takové společnosti je právě absence jakéhokoli ma‐ teriálního nadbytku. Za skutečně rovnostářské lze podle Woodburna označit jen společnosti s ekonomikou „okamžité návratnosti“: jídlo přinesené domů se zkonzumuje ve stejný nebo následující den a vše, co je navíc, se rozdělí mezi ostatní, ale nikdy se nekonzervuje ne‐ bo neskladuje. To vše ostře kontrastuje s většinou sběračů a všemi pastevci nebo zemědělci, kteří mohou být charakterizováni jako lidé s „odloženou návratností“, neboť pravidelně investují energii do projektů, jež přinesou ovoce až někdy v bu‐ doucnosti. Tyto investice, tvrdí Woodburn, nevy‐ hnutelně vedou k trvalým vazbám, které se mohou stát odrazovým můstkem pro uplatňování moci ně‐ kterých jedinců nad ostatními. Woodburn navíc předjímá i jistou „aktuariální inteligenci“ – Hadzové a další rovnostářští sběrači všechno z toho dokonale chápou a výsledkem je, že se vědomě vy‐ hýbají hromadění zdrojů a jakýmkoli dlouhodobým projektům. Pozice: 190/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Woodburnovi lovci a sběrači s ekonomikou „okamžité návratnosti“ mají daleko k tomu, aby slepě běželi vstříc okovům jako Rousseauovi divoši. Navíc přesně chápou, kde hrozí okovy zajetí, a pro‐ to mají život do značné míry zorganizovaný tak, aby se jim vyhnuli. Může to znít jako zárodek čehosi na‐ dějného a optimistického. Ve skutečnosti tomu tak ani trochu není. Naznačuje to opět, že jakákoli rovnost hodná svého jména je v podstatě nemožná pro kohokoli kromě těch nejprostších sběračů. Ja‐ kou budoucnost bychom tedy mohli čekat? V nej‐ lepším případě si snad můžeme představovat (spolu s vynálezem startrekovských replikátorů nebo dalších přístrojů k okamžitému uspokojení), že někdy ve vzdálené budoucnosti znovu vznikne ja‐ kási společnost rovných lidí. Do té doby však musí‐ me trčet na mrtvém bodě. Jinými slovy: jde o další narativ o rajské zahradě – i když v tomto případě je laťka symbolizující ráj posazena ještě výš. Na Woodburnově vizi je nejpozoruhodnější, že sběrači, na které se zaměřil, podle všeho dospěli Pozice: 190/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
k zásadně odlišným závěrům než Kondiaronk a několik generací domorodých kritiků před ním, kteří měli obtíže si byť jen představit, že rozdíly v bohatství by mohly být převedeny na systema‐ tickou mocenskou nerovnost. Připomeňme, že kri‐ tika amerických domorodců, již jsme popsali ve druhé kapitole, se původně týkala něčeho zcela od‐ lišného: vnímaného selhání evropských společnos‐ tí, co se týká prosazování vzájemné pomoci a ochra‐ ny osobní svobody. Teprve později, když se domoro‐ dí intelektuálové šířeji obeznámili s fungováním anglické a francouzské společnosti, se začali zamě‐ řovat na majetkové nerovnosti. Měli bychom se vě‐ novat zejména jejich původním myšlenkovým po‐ chodům. V dnešní době se s termínem „rovnostářská společnost“ může spokojit už jen hrstka antropologů, a to z důvodů, které by dávno měly být zřejmé. Přesto tento pojem nadále přežívá, nikdo totiž doposud nenabídl přesvědčivou alternativu. Pokud je nám známo, nejblíže se dostala feminis‐ Pozice: 191/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
tická antropoložka Eleanor Leacock s tvrzením, že většina skupin, které nazýváme rovnostářskými společnostmi, se spíše než rovností jako takovou za‐ bývá něčím, co ona sama nazývá „autonomií“. Kupříkladu pro montaněsko-naskapijské ženy není ani tak důležité, zda jsou muži a ženy vnímáni jako rovnocenní, ale jestli jsou ženy, ať už individuálně, nebo kolektivně, schopné žít, jak je jim libo, a roz‐ hodovat se bez vměšování mužů.9
Jinými slovy, jestliže existuje hodnota, která by podle těchto žen měla být rozdělena rovnoměrně, pak by se tato hodnota měla označit jako „svoboda“. Takové společnosti by se zřejmě nejlépe daly ozna‐ čit za autonomní, nebo dokonce – jak se vyjádřil jezuitský otec Lallemant o Wendatech, sousedech Monteněsů-Naskapiů – za „svobodné lidi“, mezi ni‐ miž „otcové nevelí svým dětem, kapitáni svým pod‐ daným ani zákony země komukoli z nich, pokud člověk sám nenajde zalíbení v tom, že se jim podro‐ bí“.10 Na první pohled se může zdát, že wendatská společnost se svou propracovanou přirozenou Pozice: 192/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
strukturou náčelníků, mluvčích a dalších úředníků by neměla být na seznamu „rovnostářských“ společností. „Náčelníci“ však nejsou skutečnými „náčelníky“, pokud nemají prostředky, jimiž by si rozkazy vynucovali. Ve společnostech, jako byli Wendatové, byla rovnost přímým důsledkem osobní svobody. Totéž se dá samozřejmě tvrdit i ob‐ ráceně: svobody nejsou skutečnými svobodami, pokud je člověk nemůže užívat. V současnosti se většina lidí domnívá, že žije ve svobodné společnosti (jsou pevně přesvědčeni, že přinej‐ menším v politickém ohledu jde o nejdůležitější aspekt jejich společnosti), nicméně svobody, které tvoří morální základ národa, jako jsou Spojené stá‐ ty, jsou převážně svobodami formálními. Američtí občané mají právo cestovat, kam se jim zachce – přirozeně za předpokladu, že mají peníze na dopravu a ubytování. Nemusejí poslouchat své‐ volné příkazy nadřízených – pokud ovšem nemusejí mít práci. V tomto smyslu by se dalo tvrdit, že Wen‐ datové měli náčelníky jen naoko,11 jejich svobody Pozice: 192/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
však byly skutečné, zatímco většina z nás se dnes musí spokojit se skutečnými náčelníky a na svobo‐ du si jen hrát. Nebo techničtěji řečeno: zdá se, že Hadzové, Wendatové nebo „rovnostářské“ společnosti jako Nuerové se více než o formální svo‐ bodu zajímali o svobodu substanciální.12 Právo cestovat pro ně bylo méně přitažlivé než možnost
nějakou cestu uskutečnit (to bylo typicky podmíně‐ no povinností chovat se pohostinně k cizincům). Vzájemná pomoc – kterou současní evropští pozo‐ rovatelé často označují za „komunismus“ – byla vní‐ mána jako nutná podmínka pro osobní autonomii. To by mohlo pomoct vysvětlit přinejmenším část zjevného zmatku kolem pojmu rovnostářství: nástup explicitních hierarchií je zde možný, tyto však nadále zůstávají do značné míry teatrální nebo se omezují na velmi limitované aspekty spole‐ čenského života. Vraťme se na okamžik k súdán‐ ským Nuerům. Od čtyřicátých let dvacátého století, kdy oxfordský sociální antropolog E. E. Evans-Prit‐ chard publikoval svůj klasický etnografický spis Pozice: 193/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
o tomto etniku, byli Nuerové považováni za proto‐ typ „rovnostářských“ společností v Africe. Neměli nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo vládní in‐ stituce, a byli notoricky známí velkým důrazem kla‐ deným na osobní nezávislost. Už v šedesátých le‐ tech však Kathleen Gough a další feministické antropoložky dokázaly (opět), že se nejedná o rovnost postavení: v nuerských komunitách se muži dělili na „aristokraty“ (s rodovými vazbami na území, kde žijí), „cizince“ a „podřadné válečné zajatce“, kteří byli násilně zajati při nájezdech na ji‐ né komunity. Navíc nešlo o čistě formální dělení. Zatímco Evans-Pritchard tyto rozdíly odmítl jako bezvýznamné, podle Kathleen Gough rozdíl v po‐ stavení ve skutečnosti znamenal i odlišný přístup k ženám. Jedině šlechtici dokázali shromáždit dostatek dobytka, aby mohli uzavřít to, co Nuerové nazývali „pravým“ sňatkem – tedy takový, kde si mohli nárokovat otcovství dětí, a být tak i po smrti připomínáni jako předci.13
Pozice: 193/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Znamená to tedy, že se Evans-Pritchard jedno‐ duše mýlil? Ne tak docela. Ve skutečnosti se sociální postavení a rozdílný přístup k dobytku stávaly re‐ levantními, když se domlouvala manželství, ale za jiných okolností skoro žádný význam neměly. Ani při formálních událostech, jako tanec nebo obě‐ tování, nebylo možné určit, kdo má „vyšší“ posta‐ vení. A hlavně: rozdíly v majetku (dobytek) se nikdy nepromítly do schopnosti udělovat rozkazy nebo vyžadovat formální poslušnost. Evans-Pritchard v často citované pasáži uvádí: Nuer každým gestem dává najevo, že se pova‐ žuje za stejně dobrého, jako je jeho soused. Naparuje se jako pán světa, za kterého se sku‐ tečně pokládá. V nuerské společnosti není pánů ani sluhů, ale pouze sobě rovných lidí, kteří se považují za nejušlechtilejší boží stvo‐ ření […] když je někdo byť jen podezřelý, že někomu něco nakazuje, daný jedinec se rozčí‐ lí a rozkaz buď neprovede, nebo ho vykoná Pozice: 194/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
lhostejně a liknavě způsobem, který je urážlivější než odmítnutí.14
Evans-Pritchard v této pasáži hovoří o mužích. Ale co ženy? Zatímco Gough zjistila, že ženy v každodenních záležitostech fungovaly stejně nezávisle jako muži, systém manželství ženskou svobodu do jisté míry omezoval. Pokud muž zaplatil čtyřiceti kusy do‐ bytka, které se obvykle vyžadovaly jako výkupné za nevěstu, v první řadě to znamenalo, že měl nejen právo nárokovat si otcovství ženiných dětí, ale zá‐ roveň získal výhradní přístup k sexu s ní, což s se‐ bou obvykle neslo právo zasahovat do ženiných zá‐ ležitostí i v jiných ohledech. Většina nuerských žen však nežila v „pravém“ manželství. Ve skutečnosti šlo o natolik složitý systém, že velká část z nich byla oficiálně provdána za duchy nebo za jiné ženy (které mohly být z genealogických příčin označeny za mu‐ že) – a v takovém případě bylo otěhotnění a výchova dětí jen a pouze jejich rozhodnutím. Také v se‐ Pozice: 195/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
xuálním životě tedy individuální svoboda platila pro ženy i pro muže, pokud neexistoval nějaký konkrétní důvod, proč ji omezit. Svoboda jednotlivce opustit komunitu s vědomím, že bude přivítán i v dalekých končinách, svoboda pohybovat se mezi sociálními strukturami v závis‐ losti na ročním období, svoboda neposlouchat auto‐ rity bez důsledků – zdá se, že něco takového bylo mezi našimi dávnými předky považováno za samo‐ zřejmé, ačkoli dnes je to pro většinu lidí stěží před‐ stavitelné. Na počátku svých dějin se lidé sice nena‐ cházeli ve stavu prvotní nevinnosti, podle všeho ale měli a priori vědomou averzi k tomu, aby jim někdo říkal, co mají dělat.15 Pokud tomu tak je, můžeme upřesnit naši počáteční otázku: skutečnou há‐ dankou není, kdy se poprvé objevili náčelníci, nebo dokonce králové a královny, ale odkdy už nebylo možné se jim vysmívat. Je nepochybně pravda, že v dlouhém průběhu dějin nacházíme stále větší a stabilnější společnosti, Pozice: 195/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
se stále výkonnějšími produktivními silami, se stá‐ le větším materiálním nadbytkem a také s lidmi, kteří tráví stále více času pod nadvládou někoho ji‐ ného. Vyplývá z toho rozumný závěr, že mezi těmi‐ to trendy existuje nějaká souvislost. Povaha tohoto vztahu a jeho skutečné mechanismy však zůstávají naprosto nejasné. V dnešních společnostech se po‐ važujeme za svobodné lidi zejména z toho důvodu, že nemáme politické vůdce třímající mimořádně velkou moc. Přijde nám samozřejmé, že to, čemu říkáme „ekonomika“, je uspořádáno úplně jinak, nikoli na základě svobody, ale podle „výkonnosti“ – i to je důvod, proč jsou kanceláře a patra ob‐ chodních domů uspořádány podle hierarchie ve‐ dení. Není tedy překvapivé, že se tolik současných spekulací o původu nerovnosti zaměřuje na ekono‐ mické změny, a zejména na svět práce. Domníváme se, že také v tomto případě byla velká část dostupných důkazů vyhodnocena ne‐ správně. Pozice: 196/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Zaměření na práci není totéž co zaměření na majetek, ačkoli pokud by se někdo snažil pochopit, jak se kontrola nad majetkem poprvé proměnila v moc rozkazovat, zřejmě by měl hledat odpověď právě ve světě práce. Tím, že učenci jako Adam Smith a Turgot kategorizovali etapy lidského vý‐ voje zejména na základě způsobu obživy, byla práce (která byla do té doby považována za poněkud ple‐ bejskou záležitost) nevyhnutelně umístěna do cent‐ ra pozornosti. Měli pro to jednoduchý důvod. Umožnilo jim to tvrdit, že jejich vlastní společnost je evidentně nadřazená jiným. Přesvědčení o nad‐ řazenosti by – v tehdejší době – bylo mnohem ob‐ tížnější obhájit, pokud by tito učenci použili jakéko‐ li jiné kritérium než produktivní práci.16 Turgot a Smith se svými tvrzeními přišli v pa‐ desátých letech osmnáctého století. Vrchol vývoje
viděli v „obchodní společnosti“, kde komplexní děl‐ ba práce vyžadovala obětování primitivních svo‐ bod, ale zajišťovala oslnivý nárůst celkového bohat‐ ství a prosperity. Podmínky diskuse v následujících Pozice: 196/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
dekádách zásadně změnily vynálezy jako spinning jenny, Arkwrightův tkalcovský stav, parní stroj a pohon na uhlí – a nakonec i příchod permanentní (a stále uvědomělejší) průmyslové dělnické třídy. Najednou vznikla výrobní síla, o jaké se doposud ani nesnilo. Zároveň však došlo i k ohromnému ná‐ růstu počtu hodin, které lidé měli trávit prací. V nových přádelnách se za standard považovaly dvanácti- až patnáctihodinové směny šest dní v týdnu, přičemž volných dnů bylo minimálně. (John Stuart Mill protestoval, že „veškeré strojní zařízení šetřící práci, které bylo doposud vynale‐ zeno, nesnížilo dřinu byť jen jediného člověka“.) Výsledkem bylo, že v průběhu devatenáctého století takřka všichni, kdo přemítali o směřování lidské civilizace, považovali za samozřejmé, že tech‐ nologický pokrok je hlavním hybatelem dějin a že – jestliže je příběhem lidského osvobození – by mohl vést k osvobození od „zbytečné dřiny“: někdy v bu‐ doucnosti nás věda nakonec osvobodí přinej‐ menším od těch nejvíce ponižujících, nejtěžších Pozice: 197/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
a duši ničících forem práce. Ve skutečnosti se ve viktoriánském období řada lidí domnívala, že se to už děje. Tvrdili, že průmyslové zemědělství a nová zařízení šetřící práci nás vedou do světa, kde si kaž‐ dý bude užívat dostatku volného času a hojnosti – a kde nebudeme muset trávit většinu bdělého života skákáním, jak někdo píská. Radikálním chicagským odborářům však takové tvrzení muselo připadat bizarní, a proto se koncem osmdesátých let devatenáctého století pouštěli do vyhrocených půtek s policií a podnikovými detek‐ tivy, aby si vymohli osmihodinovou pracovní smě‐ nu – tedy právo na denní pracovní režim, který by se běžný středověký baron po svých nevolnících ne‐ odvážil požadovat.17 Viktoriánští učenci chtěli mít proti těmto námitkám připravené argumenty, a proto začali prosazovat názor, že pravý opak je pravdou. Tvrdili, že „primitivní“ člověk vedl neu‐ stálý boj o vlastní existenci a že život v raných lid‐ ských společnostech představoval soustavnou dři‐ nu. Evropští, čínští a egyptští rolníci se prý od rána Pozice: 198/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
do večera lopotili, aby si obstarali živobytí, takže i děsivý pracovní režim v Dickensově období prý ve skutečnosti znamenal zlepšení předchozího stavu. Jediné, o čem připouštěli diskusi, bylo tempo toho‐ to zlepšování. Začátkem dvacátého století byl tento způsob argumentace univerzálně přijat jako hotová věc. Právě z toho důvodu se zveřejnění eseje Marshal‐ la Sahlinse „The Original Affluent Society“ (Pů‐ vodní společnost hojnosti) z roku 1968 stalo tak epo‐ chální událostí a právě proto se teď musíme zabývat některými jejími důsledky, ale i limity. Pravdě‐ podobně nejvlivnější antropologická esej, jaká kdy byla napsána, postavila starou viktoriánskou moudrost – která byla v šedesátých letech stále živá – na hlavu a vyvolala okamžité diskuse a deba‐ ty, jež měly vliv na všechny od socialistů po hipíky. Celé myšlenkové směry (primitivismus, nerůst) by bez této eseje pravděpodobně nevznikly. Sahlins však své dílo psal zároveň v době, kdy toho arche‐ ologové o lidech v předzemědělském období věděli Pozice: 198/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
relativně málo, alespoň ve srovnání s tím, co víme teď. Možná bude nejlepší nejprve nastínit jeho argumenty, než se obrátíme k důkazům, jež máme k dispozici dnes, a pak je navzájem porovnat.
PRODISKUTUJEME ESEJ „ORIGINAL AFFLUENT SOCIETY“ (PŮVODNÍ SPOLEČNOST HOJNOSTI) MARSHAL‐ LA SAHLINSE A ZAMYSLÍME SE, CO SE STANE, KDYŽ SE I MIMOŘÁDNĚ BYSTŘÍ LIDÉ VYJADŘUJÍ O PRAVĚKU, ANIŽ MAJÍ K DISPOZICI SKUTEČNÉ DŮKAZY Marshall Sahlins zahájil svou kariéru na konci pa‐ desátých let dvacátého století jako neoevolucionis‐ ta. Když vyšla esej „The Original Affluent Society“, byl už slavný díky spolupráci s Elmanem Servicem, Pozice: 199/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
ze které vzešel návrh čtyř stadií lidského politické‐ ho vývoje: od tlup přes kmeny a náčelnictví po stá‐ ty. Všechny tyto termíny se dodnes hojně používají. V roce 1968 přijal Sahlins pozvání na roční pobyt v pařížské Laboratoire Léviho-Strausse, kde si, jak později napsal, každý den dával oběd v jídelně v Pierrem Clastresem – pozdějším autorem Society Against the State (Společnost proti státu) –, s nímž diskutoval o etnografických datech a také o otázce, jestli je společnost zralá na revoluci. V tehdejší době byla atmosféra na francouz‐ ských univerzitách bouřlivá, studenti se mobi‐ lizovali a docházelo k pouličním bojům, což nako‐ nec vedlo k povstání studentů a dělníků v květnu 1968 (Lévi-Strauss si k němu zachoval povýšenou neutralitu, zatímco Sahlins a Clastres se stali jeho horlivými zastánci). Uprostřed této vřavy se v poli‐ tických i intelektuálních kruzích vášnivě disku‐ tovalo o povaze, potřebě a odmítnutí práce a o možnosti její postupné eliminace. Pozice: 200/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Sahlinsova esej, která je možná posledním sku‐ tečně velkým příkladem žánru „spekulativního pravěku“ vymyšleného Rousseauem, poprvé vyšla v časopise Les Temps modernes (Moderní doba) Jea‐ na-Paula Sartra.18 V eseji Sahlins tvrdí, že přinej‐ menším pokud jde o pracovní dobu, je viktoriánský narativ o neustálém pokroku naprosto zpátečnický. Technologický vývoj neosvobodil lidi od materi‐ álních potřeb. Lidé nepracují méně. Všechny důka‐ zy podle Sahlinse ukazují, že v průběhu dějin lid‐ stva se celkový počet hodin, které většina lidí tráví prací, spíše zvyšuje. Ještě provokativnější byl jeho argument, že lidé v dávnějších dobách nebyli nutně chudší než moderní spotřebitelé. Ve skutečnosti podle něj pro značnou část nejstarších dějin platí, že lidé žili ve velké materiální hojnosti. Je pravda, že podle našich měřítek může být sbě‐ rač vnímán jako extrémně chudý – nicméně uplat‐ ňovat naše standardy je očividně směšné. „Hojnost“ není absolutní měřítko. Hojnost zna‐ mená, že každý má volný přístup ke všemu, co po‐ Pozice: 200/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
třebuje, aby mohl vést šťastný a pohodlný život. Sahlins prohlásil, že podle takových standardů je většina známých sběračů bohatá. Skutečnost, že řa‐ da lovců a sběračů, a dokonce i primitivních za‐ hradníků, tráví pouhé dvě až čtyři hodiny denně něčím, co by se dalo označit za „práci“, byla sama o sobě důkazem, jak snadno šlo uspokojit jejich po‐ třeby. Než budeme pokračovat, stojí za to říct, že obecný obraz, jaký Sahlins nabídl, se jeví jako správný. Jak jsme uvedli výše, i průměrný utla‐ čovaný středověký nevolník pracoval méně než moderní dělník či úředník s pracovní dobou od devíti do pěti, a sběrači lískových oříšků a pastevci dobytka, kteří natahali obrovské balvany na stavbu Stonehenge, skoro určitě pracovali v průměru ještě méně. Staré pořádky se začaly i v těch nejbohatších zemích obracet k lepšímu teprve nedávno (většina z nás už nepracuje tolik hodin jako viktoriánští dělníci, ačkoli celkový úbytek hodin pravdě‐ podobně není tak dramatický, jak si myslíme). Pozice: 201/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
A pro značnou část světové populace se situace ne‐ zlepšuje, ale nadále zhoršuje. Ve zkoušce času už hůře obstojí dojem, který si většina čtenářů ze Sahlinsovy eseje odnáší: šťastní, bezstarostní lovci a sběrači, kteří většinu dne tráví povalováním ve stínu, flirtováním, bubnováním v kruhu a vyprávěním příběhů. To vše má co do či‐ nění s etnografickými příklady, z nichž čerpal, zej‐ ména se Sany, Pygmeji Mbuti a Hadzy. V předchozí kapitole jsme nastínili řadu důvodů, proč se !Kungové, Sanové (Křováci) na okraji Kalahari a Hadzové z plání Serengeti stali v šedesá‐ tých letech dvacátého století tak populárními coby žijící exempláře dávné podoby lidské společnosti (navzdory tomu, že mezi sběrači působí vcelku ne‐ obvykle). Jedním z důvodů byla jednoduše dostupnost dat: v šedesátých letech dvacátého století byli jednou z mála sběračských populací, kte‐ ré si zachovaly jakýsi vlastní tradiční způsob života. V této dekádě také antropologové začali provádět Pozice: 201/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
studie trávení času, v jejichž rámci systematicky za‐ znamenávali, co dělají členové různých společností v průběhu běžného dne a kolik času tím tráví.19 Vý‐ zkum mezi africkými lovci a sběrači souzněl se slavnými nálezy fosilních homininů, které učinili Louis a Mary Leakeyovi v dalších částech světa, na‐ příklad v tanzanském Olduvai Gorge. Někteří z těchto moderních lovců a sběračů žili v prostředí podobném savaně, ne nepodobnému oblastem, kde se vyvinul náš druh. Z toho důvodu se představa, že by se zde – mezi žijícími komunitami – dalo vysle‐ dovat, jak vypadala lidská společnost v jakémsi pů‐ vodním stavu, zdála obzvlášť lákavá. Výsledky těchto prvních studií trávení času navíc přinesly mimořádně překvapivé závěry. Mu‐ síme si uvědomit, že v poválečných dekádách větši‐ na antropologů a archeologů považovala narativ z pozdního devatenáctého století o prvotním lid‐ ském „boji o obživu“ za naprostou samozřejmost. Nám zní značná část tehdejší rétoriky, běžné i mezi těmi nejvzdělanějšími intelektuály, nečekaně přezí‐ Pozice: 202/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
ravě: „Člověk, který celý život tráví stopováním zví‐ řat, jen aby je zabil a snědl,“ napsal v roce 1957 prehistorik Robert Braidwood, „nebo přesouváním z jednoho místa na jiné podle toho, kde právě rostou divoké plody, ve skutečnosti sám žije jako
zvíře.“20 První kvantitativní studie tato tvrzení zce‐ la vyvrátily. Ukázaly, že i v těch nejnehostinnějších prostředích, jako jsou pouště Namibie a Botswany, mohli sběrači snadno obstarat potravu pro všechny členy své skupiny a přitom jim zbylo tři až pět dní v týdnu, kdy se věnovali veskrze lidským aktivitám, jako je klevetění, dohadování, hraní her, tancování nebo cestování pro potěšení. Badatelé v šedesátých letech si také začali uvě‐ domovat, že zemědělství zdaleka nepředstavuje ně‐ jaký pozoruhodný vědecký pokrok, ale že lovci a sběrači (kteří koneckonců důvěrně znali všechny aspekty vegetačních cyklů jedlých plodin) velmi dobře věděli, jak se pěstuje a sklízí obilí a zelenina. Jen zkrátka neviděli důvod, proč by to měli dělat. „Proč bychom měli pěstovat, když je na světě tolik Pozice: 203/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
ořechů mongongo?“, zní slavná věta příslušníka !Kungů, která byla od té doby citována v tisíci po‐ jednáních o původu zemědělství. Sahlins dospěl k závěru, že to, co někteří odborníci na pravěk po‐ važovali za technickou neznalost, bylo ve sku‐ tečnosti uvědomělým sociálním rozhodnutím: tito sběrači „odmítli neolitickou revoluci, aby si za‐ chovali volný čas“.21 Zatímco antropologové s těmi‐ to tvrzeními ještě zápasili, Sahlins přispěchal s ještě širšími závěry. Pradávný sběračský étos volného času („zenová cesta k hojnosti“) se podle Sahlinse vytratil teprve ve chvíli, když se lidé konečně – ať už z jakéhokoli důvodu – začali usazovat na jednom místě a přijali zemědělskou lopotu za svou. Zaplatili za to straš‐ livou cenu. Nešlo jen o stále přibývající hodiny dři‐ ny, ale pro většinu z nich to znamenalo navíc i chu‐ dobu, nemoci, války a otroctví – poháněné neko‐ nečným soupeřením, bezhlavou honbou za vlast‐ ním potěšením a novými formami moci a majetku. Sahlinsova esej „Original Affluent Society“ využila Pozice: 203/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
výsledky studie trávení času, aby sebrala vítr z pla‐ chet tradičnímu příběhu o lidské civilizaci. Sahlins podobně jako Woodburn zavrhl Rousseauovu verzi Pádu člověka – myšlenku, že dávní lidé byli natolik hloupí, že se nedokázali zamyslet nad pravdě‐ podobnými důsledky svých činů, když začali or‐ ganizovat, hromadit a chránit majetek, a tak „běželi vstříc svým okovům“22 – a místo ní nás vrátil do raj‐ ské zahrady. Jestliže odmítnutí zemědělství bylo vě‐ domou volbou, pak totéž platí i pro jeho přijetí. Rozhodli jsme se sníst jablko ze stromu poznání a za to jsme byli potrestáni. Jak prohlásil svatý Augustin, vzepřeli jsme se Bohu a Boží soud způso‐ bil, aby se naše vlastní tužby vzepřely našemu zdravému rozumu; naším trestem za prvotní hřích je nekonečnost našich nových tužeb.23 Zásadní rozdíl oproti biblickému příběhu spočí‐ vá v tom, že v Sahlinsově verzi se Pád člověka ne‐ odehrál jen jednou. Nezřítili jsme se a pak se neza‐ čali zase pomalu zvedat. Co se týká práce a hojnosti, Pozice: 204/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
každý nový technologický průlom má za následek, že padáme ještě hlouběji. Sahlinsova esej je geniální moralitou. Má však jednu zjevnou slabinu. Celé tvrzení o „prvotní společnosti hojnosti“ stojí na jediném křehkém předpokladu: všichni pravěcí lidé údajně žili spe‐ cifickým způsobem života afrických sběračů. Sahlins velmi ochotně připustil, že šlo o pouhou do‐ mněnku. V závěru své eseje se ptá, jestli „okrajoví lovci jako Křováci na Kalahari“ skutečně reprezen‐ tovali paleolitický styl života více než sběrači v Ka‐ lifornii (kteří kladli velký důraz na tvrdou práci) nebo na severozápadním pobřeží (s hierar‐ chizovanými společnostmi a hromadami majetku). Možná tomu tak není, připustil Sahlins.24 Tento často opomíjený postřeh je přitom klíčový. Nezna‐ mená to, že je podle Sahlinse jeho vlastní označení
„původní společnosti hojnosti“ nesprávné. Spíše přiznává, že stejně jako se lidská svoboda může projevovat mnoha způsoby, může existovat i mnoho Pozice: 204/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
možností, jak se z (původní) společnosti stává společnost hojnosti. Ne všichni moderní lovci a sběrači hodnotí volný čas výše než práci, a stejně tak všichni nesdí‐ lejí podobně ležérní postoj k osobnímu vlastnictví jako !Kungové a Hadzové. Například sběrači v seve‐ rozápadní Kalifornii byli notoricky známí svou ha‐ mižností a většinu svého života trávili hromaděním mušličkových peněz a posvátných pokladů, což je nutilo k tvrdé pracovní morálce. Rybáři a sběrači z kanadského severozápadního pobřeží naopak žili ve vysoce stratifikované společnosti, kde se lopotili prostí lidé a otroci. Podle jednoho etnografa si Kwa‐ kiutlové na ostrově Vancouver Island užívali nejen dobrý život a stravu, ale navíc i bohaté vybavení. „Každá domácnost vyráběla a vlastnila řadu rohoží, truhel, přikrývek z cedrové kůry a kožešiny, dřevě‐ ného nádobí, lžic z rohoviny a kanoí. Zdálo se, že při výrobě věcí a přípravě jídla neexistoval okamžik, od kterého by se vynakládání dalšího úsilí na výrobu stejných věcí považovalo za zbytečné.“25 Pozice: 205/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Kwakiutlové se nejen obklopovali obrovským množstívm majetku, ale byli i mimořádně kreativní ohledně designu a řemeslného umění výroby a jejich výrobky byly tak pozoruhodné a krásné, že se staly chloubou etnografických muzeí po celém světě. (Lévi-Strauss poznamenal, že Kwakiutlové z přelomu století připomínali společnost, v níž pů‐ sobí tucet různých Picassů naráz.) Určitě se jedná o jistý typ bohatství, který se však naprosto liší od toho, co známe od komunit !Kungů a Mbutiů. Kdo se tedy více podobal prvotnímu stavu, po‐ hodoví Hadzové, anebo činorodí sběrači ze severo‐ západu Kalifornie? Teď už by dávno mělo být jasné, že jde o naprosto nevhodnou otázku. Žádný sku‐ tečně „prvotní“ stav neexistoval. Každý, kdo na je‐ ho existenci trvá, ve skutečnosti mytizuje (aspoň v tom byl Sahlins docela upřímný). Lidské bytosti měly mnoho desítek tisíc let na experimentování s různými způsoby života, a to dávno předtím, než se přiklonili k zemědělství. Místo toho bychom se radši měli ptát po celkovém směru změn, který je Pozice: 206/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
pro naši otázku relevantnější: jak lidé do značné mí‐ ry přišli o flexibilitu a svobodu, které kdysi podle všeho charakterizovaly společenská uspořádání, a uvázli v trvalém vztahu nadvlády a poddanství. Pro uskutečnění našeho záměru je zapotřebí po‐ sunout příběh započatý ve třetí kapitole do bu‐ doucnosti. Vyvedeme sběračské předky z doby le‐ dové (nebo pleistocénu) do období s teplejším podnebím zvaného holocén. Zavede nás to i daleko mimo Evropu, do míst jako Japonsko a karibské po‐ břeží Severní Ameriky, kde se začaly vynořovat na‐ prosto nové a nečekané zprávy o minulosti. Navzdory tvrdohlavé snaze vědců vtěsnat ji do úhledných evolučních škatulek se markantně lišila od malých nomádských rovnostářských „tlup“.
UKÁŽEME, JAK NOVÉ DŮKAZY O DÁVNÝCH LOVCÍCH A SBĚRAČÍCH V SEVERNÍ AMERICE A JAPONSKU Pozice: 206/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
OBRACÍ SOCIÁLNÍ EVOLUCI NARU‐ BY V dnešní Louisianě se nachází místo s deprimujícím názvem Poverty Point (bod chudoby). Stále jsou zde k vidění pozůstatky ohromných náspů, které vzty‐ čili domorodí Američané kolem roku 1600 př. n. l. Se svými plyšovými zelenými trávníky a upra‐ veným mlázím dnes místo vypadá jako cosi mezi
chráněnou krajinnou oblastí a golfovým klubem.26 Z pečlivě opečovávaných luk se úhledně zvedají kopce a náspy pokryté trávou a tvoří soustředné kruhy, které náhle mizí v místech, kde je pohltilo Bayou Macon (bayou je přes louisianskou francouz‐ štinu odvozeno z čoktavského slova bayuk: bažinaté potůčky, které se šíří z hlavního toku Mississippi). Náspy přetrvaly navzdory snaze přírody vymazat je z povrchu zemského i pokusům prvních evrop‐ ských osadníků popřít jejich zjevnou důležitost (možná šlo o příbytky dávného druhu obrů, říkalo se, nebo ztracených izraelských kmenů?).Jsou dů‐ Pozice: 207/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
kazem dávné civilizace z dolního toku Mississippi a svědectvím rozsahu jejích úspěchů. Archeologové se domnívají, že stavby v Poverty Point tvořily monumentální areál, který se kdysi rozpínal na území o 200 hektarech a byl lemován dvěma obřími hliněnými náspy (zvanými Motley a Lower Jackson Mound), jež se nacházejí v severní, respektive jižní části. Abychom vysvětlili, co to zna‐ mená, je třeba poznamenat, že první eurasijská města – první střediska občanského života jako Uruk v jižním Iráku nebo Harappa v Paňdžábu – měla nejprve podobu osad o celkové rozloze zhruba 200 hektarů. Celé by se tedy vcelku pohodlně vešly do obřadního areálu Poverty Pointu. Stejně jako první eurasijská města i Poverty Point vznikl poblíž velké řeky, neboť doprava po vodě, zejména u ob‐ jemného zboží, byla v dávných dobách výrazně jednodušší než po zemi. A stejně jako ona města představoval Poverty Point jádro mnohem větší sfé‐ ry kulturní interakce. Lidé a zdroje přicházely do Poverty Pointu z končin vzdálených tisíce kilomet‐ Pozice: 207/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
rů, dokonce až z oblasti Velkých jezer na severu a Mexického zálivu na jihu. Viděno z výšky – z ptačí (boží) perspektivy – vy‐ padají pozůstatky Poverty Pointu jako propadlý, gargantuovský amfiteátr, jako místo, kde se shro‐ mažďovaly davy a moc, hodné velké zemědělské civilizace. Takřka milion krychlových metrů půdy bylo využito k vytvoření obřadní infrastruktury, jež byla s největší pravděpodobností orientovaná k ne‐ bi, neboť některé náspy tvoří obří postavy ptáků vy‐ zývajících nebesa, aby vydala svědectví o jejich pří‐ tomnosti. Lidé Poverty Pointu však nebyli zeměděl‐ ci. A nepoužívali ani písmo. Byli to lovci, rybáři a sběrači, kteří využívali hojnost přírodních zdrojů (ryb, jelenů, ořechů, vodního ptactva) na dolním toku Mississippi. A nebyli prvními lovci a sběrači v této oblasti, kteří se zasadili o tradici veřejné ar‐ chitektury. Tuto tradici lze vysledovat do mnohem starší éry, než je samotný Poverty Point, zhruba do roku 3500 př. n. l. – což je zhruba i doba, kdy se ob‐ jevila první města v Eurasii. Pozice: 208/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Archeologové často zdůrazňují, že Poverty Point „je památníkem z doby kamenné v místě, kde žádný kámen není“, a ohromné množství kamenných ná‐ strojů, zbraní, nádob a ozdob, jež zde byly nalezeny, muselo být tudíž původně dopraveno odjinud.27 Rozsah náspů naznačuje, že se zde v určitých ročních obdobích scházely tisíce lidí, čili počty, kte‐ ré předčí jakékoli historicky známé společnosti lov‐ ců a sběračů. Mnohem méně jasné je, co lidi přimě‐ lo přinášet na místo měď, pazourky, krystaly kře‐ mene, mastek a další minerály, nebo jak často sem přicházeli a jak dlouho zůstávali. Jednoduše to netušíme. Naopak víme, že šípy a hroty kopí z Poverty Pointu byly vyrobeny z červeného, černého, žlu‐ tého, a dokonce i modrého kamene, a to mluvíme jen o barvách, které dnes dokážeme rozpoznat. Pů‐ vodní barevné odstíny byly bezpochyby vytří‐ benější. Jestliže byly kameny vybírány s takovou pečlivostí, můžeme se jen dohadovat, jak se to mělo s provazy, vlákny, léky a jakýmkoli živým stvo‐ Pozice: 209/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
řením v krajině, ke kterému se přistupovalo jako k potenciální potravě nebo jedu. Můžeme si být ta‐ ké jistí, že to, co se zde odehrávalo, nelze uspokojivě označit za „obchodní styk“. Obchod se totiž ode‐ hrává obousměrně a Poverty Point neposkytuje žádný jasný důkaz o exportu ani o zboží jakéhokoli druhu. Tato absence je pozoruhodně zjevná každé‐ mu, kdo studoval pozůstatky prvních eurasijských měst jako Uruk nebo Harappa, která byla podle vše‐ ho zapojená do čilých obchodních vztahů: tato místa jsou zaplavená množstvím keramických ná‐ dob sloužících jako obaly a výrobky městských ře‐ mesel lze nalézt široko daleko. Navzdory velkému kulturnímu dosahu se v Po‐ verty Pointu nenašly žádné důkazy komoditní kul‐ tury. Ve skutečnosti netušíme, jestli se odtud vůbec něco odnášelo, přinejmenším v materiální podobě, až na záhadné hliněné předměty známé jako „kulič‐ ky na vaření“, které lze jen sotva považovat za ob‐ chodní artikl. Možná představovaly důležitý druh zboží látky a textilie, ale musíme připustit Pozice: 209/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
i možnost, že největší přínos Poverty Pointu nebyl materiálního charakteru. Většina odborníků v sou‐ časnosti chápe stavby jako projev posvátné geomet‐ rie, spojené s kalendářním rokem a pohyby ne‐ beských těles. Jestli se v Poverty Pointu vůbec něco skladovalo, pak to možná byly vědomosti: duševní vlastnictví rituálů, hledání vizí, písně, tance a obra‐ zy.28 Podrobnosti znát nemůžeme. Nicméně pokud tvrdíme, že dávní lovci a sběrači si vyměňovali
komplexní informace napříč celým regionem, a navíc vysoce kontrolovaným způsobem, není to jen spekulace. Hmotné důkazy pocházejí z detailní‐ ho zkoumání samotných hliněných staveb. V celém velkém údolí Mississippi i ve značně vzdálenějších oblastech se vyskytují další, menší lokality ze stejného období. Rozmanité konfigurace jejich ná‐ spů a hřebenů se drží nápadně jednotných geomet‐ rických principů, založených na standardních měrných jednotkách a proporcích, které první společnosti zřejmě sdílely napříč významnou částí Pozice: 210/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
obou Amerik. Zdá se, že základní výpočetní systém se zakládal na transformačních vlastnostech rovno‐ stranných trojúhelníků vytvořených pomocí lan a provázků, z nichž se vycházelo při budování masivních nadzemních hliněných staveb. Tento pozoruhodný objev Johna E. Clarka, ar‐ cheologa a autority na mezoamerické předkolum‐ bovské společnosti, publikovaný v roce 2004,29 se v odborných kruzích setkal s rozmanitými reakce‐ mi – od vlažného přijetí po naprostou nedůvěru –, ačkoli se zdá, že ho nikdo nikdy skutečně nevyvrá‐ til. Řada učenců se jednoduše rozhodla jej igno‐ rovat. Výsledky zřejmě překvapily i samotného Clarka. K některých širším důsledkům se vrátíme v jedenácté kapitole, prozatím si však povšimně‐ me, jak Clarkovy nálezy hodnotili dva odborníci na tuto oblast, kteří jím předložené důkazy uznávají „nejen pro použití standardních měrných jednotek, ale i pro geometrické rozvržení a rozestupy mezi stavbami prvních náspů od Louisiany po Mexiko a Peru, které vycházejí z násobků tohoto standar‐ Pozice: 210/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
du“. V nejlepším případě může nalezení stejného měrného standardu napříč takovými vzdálenostmi dokládat, že jde o „jeden z nejprovokativnějších ob‐ jevů současné archeologie“, který přinejmenším dokazuje, že „stavitelé těchto děl nebyli obyčejní, běžní sběrači“.30 Pokud se zbavíme (teď už irelevantního) přesvědčení, že vůbec kdy existovali nějací „oby‐ čejní, běžní sběrači“, je třeba říct, že i kdyby Clar‐ kova teorie platila jen pro dolní tok Mississippi
a přilehlé části Východních lesů,31 stále by šlo o po‐ zoruhodný objev. Pokud zde nemáme co do činění s jakousi úžasnou vesmírnou náhodou, znamená to, že znalosti o geometrických a matematických tech‐ nikách pro přesná prostorová měření a o souvisejí‐ cích formách organizace práce někdo musel teh‐ dejším lidem předat na velmi dlouhé vzdálenosti. Pokud tomu tak bylo, zdá se pravděpodobné, že tito lidé sdíleli i další druh znalostí: o kosmologii, ge‐ ologii, filozofii, lékařství, etice, fauně, flóře, idejích o majetku, sociálních strukturách a estetice. Pozice: 211/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Mělo by to být v případě Poverty Pointu vní‐ máno jako forma výměny znalostí za hmotné statky? Je to možné. Ale pohyb předmětů a myš‐ lenek mohl být uspořádaný i řadou jiných způsobů. S jistotou víme, že absence zemědělského základu nezabránila lidem shromažďujícím se v Poverty Pointu, aby vytvořili něco, co nám velmi připomíná malá města, která (přinejmenším v určitých obdo‐ bích roku) hostila bohatý a inspirativní intelek‐ tuální život. Dnes je Poverty Point národním parkem a památ‐ níkem a je zapsán na seznamu světového kulturní‐ ho dědictví UNESCO. Navzdory těmto označením mezinárodního významu začíná být jeho důležitost pro světové dějiny teprve objevována. Ve srovnání s Poverty Pointem, který byl metropolí lovců a sbě‐ račů o velikosti mezopotámského městského státu, vypadá anatolský komplex Göbekli Tepe jako „bři‐ chatý kopeček“ (což je doslovný překlad názvu z tu‐ rečtiny). Přesto o Poverty Pointu mimo malý okruh Pozice: 212/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
akademických odborníků a samozřejmě místních obyvatel a návštěvníků slyšela jen hrstka lidí. Zde je namístě se ptát, proč není Poverty Point celosvětově známější? Proč v diskusích o původu městského života, centralizace a jejich důsledků pro dějiny lidstva nezaujímá přednější (nebo vůbec ně‐ jaké) postavení? Jednou z příčin je bezpochyby skutečnost, že Po‐ verty Point a jeho předchůdci (jako mnohem starší komplex náspů ve Watson Brake v nedaleké kotlině Ouachita) jsou řazeni do fáze amerického pravěku známé jako „archaické období“. To pokrývá ob‐ rovské časové rozpětí mezi zatopením bývalé pevni‐ ny Beringie (která kdysi spojovala Eurasii s Ameri‐ kami) kolem roku 8000 př. n. l. a začát‐ kem pěstování a rozšíření kukuřice v některých částech Severní Ameriky kolem roku 1000 př. n. l. Pouhá dvě slova pro sedm tisíciletí domorodých dě‐ jin. Archeologové, kteří jako první dali tomuto ob‐ dobí jméno (které z hlediska chronologie působí ja‐ ko urážka), v podstatě prohlásili, že „jde o období Pozice: 212/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
předtím, než se stalo něco významného“. Když se tedy začaly vynořovat nepopiratelné důkazy, že se zde děla celá řada důležitých věcí, a to nejen v povo‐ dí Mississippi, bylo to téměř něco jako archeolo‐ gická ostuda. Na pobřeží Atlantiku a kolem Mexického zálivu se nacházejí záhadné stavby, které jsou stejně pozo‐ ruhodné jako Poverty Point, ale jsou ještě méně známé. Byly vytvořeny z obrovského množství mušlí a jejich podoba sahá od malých kruhů po masivní „amfiteátry“ ve tvaru písmene U, jako na‐ příklad ty v údolí St. Johns River na severovýchodě Floridy. Nejedná se o výtvory přírody. I v tomto pří‐ padě stavby představovaly prostor, kde se kdysi shromažďovaly tisíce lovců a sběračů. Daleko na sever a západ, na druhé straně kontinentu, se na vě‐ trem ošlehaném pobřeží Britské Kolumbie vynořila ještě další překvapení: osady a pevnosti ohromných rozměrů hledící směrem k Pacifiku, které už byly svědky válek i obchodování na dlouhé vzdálenosti a jejichž původ sahá do doby 2000 let př. n. l.32 Pozice: 213/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
V otázce dějin lovců a sběračů není Severní Ame‐ rika jedinou částí světa, kde má evoluční očekávání nakročeno k obří kolizi s archeologickými doklady. V Japonsku a na sousedních ostrovech zahrnuje další monolitické kulturní označení Džómon více než 10 000 let historie sběračů z období zhruba 14 000 až 300 let př. n. l. Japonští archeologové tráví hodně času komplikovaným členěním období Džó‐ mon podobně, jako to nyní dělají novátorští seve‐ roameričtí odborníci s „archaickým obdobím“. Všichni ostatní, ať už návštěvníci muzeí, nebo čtenáři středoškolských učebnic, jsou však nadále konfrontováni s neúprosnou jedinečností termínu Džómon označujícího dlouhé období před začátkem pěstování rýže v Japonsku, které v nás zanechává dojem fádního konzervativismu – období, kdy se toho zase tak moc nedělo. Současné archeologické objevy odhalují, o jak mylnou domněnku jde. Vytvoření nové japonské národní minulosti je poněkud paradoxně vedlejším účinkem moderniza‐ ce. Od začátku japonského ekonomického rozma‐ Pozice: 213/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
chu v šedesátých letech dvacátého století bylo obje‐ veno, vykopáno a pečlivě zaznamenáno mnoho ti‐ síc archeologických nalezišť – ať už v důsledku vý‐ stavby silnic, železnic, obytných domů či jaderných elektráren, nebo v rámci rozsáhlých záchranných prací po živelních katastrofách, jako bylo zemětře‐ sení Tōhoku v roce 2011. Výsledkem je obří archiv archeologických dat. Poznatky z tohoto datového labyrintu tvoří naprosto odlišný obraz japonské společnosti před tím, než se do země z Korejského poloostrova dostalo pěstování zavlažované rýže. Na celém japonském souostroví se mezi lety 14 000 a 300 př. n. l. střídaly staleté cykly zakládání a opouštění osad, budování staveb ze dřeva a ka‐ mene, které se následně zase strhávaly nebo pone‐ chávaly bez užitku; vzkvétání a upadání složitých rituálních tradic, jako bohatých hrobů; rozvoje a zániku specializovaných řemesel, včetně pozo‐ ruhodných inovací v hrnčířství, dřevařství a la‐ kýrnictví. Způsob získávání obživy z přírodních zdrojů se region od regionu značně lišil – od přizpů‐ Pozice: 214/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
sobení se přímořskému prostředí až po ekonomiky založené na sběru žaludů, přičemž oba způsoby vy‐ užívaly rozsáhlá skladovací zařízení pro nasbírané zdroje. Konopí se začalo používat jako textilní plo‐ dina i rekreační droga. Vznikaly obrovské vesnice s velkými zásobárnami a něčím, co připomíná ri‐ tuální prostory, jako v případě nálezů v Sannai Ma‐ ruyama.33 Celá zapomenutá sociální historie předzeměděl‐ ského Japonska se nyní vynořuje v podobě masy dat uložených ve státních archivech. Kdo ví, co zjis‐ tíme, až se v budoucnosti jednotlivé dílky poskláda‐ jí? Také Evropa byla po době ledové svědkem vzrušují‐ cí a složité historie nezemědělských skupin. Vezmě‐ me si například stavby, které se finsky nazývají Jä‐ tinkirkko, „obří chrámy“, v Botnickém zálivu mezi Švédskem a Finskem. Jde o obří kamenné kon‐ strukce, z nichž některé mají až 60 metrů v průmě‐ ru a které v období 3000 až 2000 let př. n. l. stavěli Pozice: 215/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
po desítkách pobřežní lovci a sběrači. Nebo „Šigir‐ ský idol“, pět metrů vysoký pečlivě vyřezávaný to‐ tem trčící z močálu na břehu Šigirského rašeliniště na východních svazích Středního Uralu. Idol, který pochází z doby kolem roku 8000 př. n. l., je jediným přeživším dávno ztracené tradice velkoformátové‐ ho řezbářského umění lovců a sběračů, z něhož kdy‐ si vzešly monumenty tyčící se k severní obloze. Pak máme jantarová pohřebiště v Karélii a jižní Skandi‐ návii s propracovanými hrobovými přídavky a těly uloženými v expresivních pozicích, v nichž se odrá‐ žela jakási zapomenutá etiketa z období mezolitu.34 A jak jsme viděli, dokonce i hlavní stavební fáze Stonehenge, dlouho spojované s prvními zeměděl‐ ci, se nyní datují do doby, kdy se na britských ost‐ rovech prakticky upustilo od pěstování obilovin a tamní obyvatelé se vedle chovu dobytka opět ob‐ rátili k sběru lískových oříšků. V Severní Americe začínají někteří odborníci (poněkud nešikovně) hovořit o „novém archaickém období“, dosud nevídané éře „monumentů bez krá‐ Pozice: 215/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
lů“.35 Pravdou však je, že o politických systémech, které stály za dnes již takřka celosvětově doloženým fenoménem lovecko-sběračských monumentů, na‐ tožpak o tom, zda některé z těchto velkolepých projektů mohly zahrnovat i krále a jiné druhy vlád‐ ců, toho stále víme jen velmi málo. Víme však, že nové důkazy navždy mění povahu debaty o sociální evoluci v obou Amerikách, Japonsku i Evropě a bez‐ pochyby i v dalších částech světa. Je zřejmé, že sbě‐ rači se s koncem doby ledové nepřesunuli do zákuli‐ sí, aby zpovzdálí sledovali, jak skupina neolitických zemědělců znovu roztáčí kolo dějin. Proč jsou tedy tyto nové poznatky tak zřídka začleněny do popisu dějin lidstva? Proč se skoro každý (přinejmenším každý, kdo se nespecializuje na archaické období Severní Ameriky nebo Džómon v Japonsku) nadále vyjadřuje, jako by tyto věci byly před příchodem ze‐ mědělství nemožné? Ti z nás, kteří nemají přístup k archeologickým studiím, mají pochopitelně omluvenku. Informace, které se dostanou k širší veřejnosti, se obvykle Pozice: 216/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
omezují na rozptýlené a někdy senzacechtivé zpravodajské souhrny, které je těžké poskládat do jednolitého obrazu. Odborníci a badatelé ale musejí naopak vyvinout značné úsilí, aby tyto informace ignorovali. Zamysleme se na chvíli nad některými zvláštními formami myšlenkové akrobacie, kterou to vyžaduje.
JAK SE DNES UDRŽUJE PŘI ŽIVOTĚ MÝTUS, ŽE SBĚRAČI ŽIJÍ VE STAVU INFANTILNÍ JEDNODUCHOSTI (ANEB NEFORMÁLNÍ KLAMY) Nejprve si položme otázku, proč je i pro některé od‐ borníky zjevně tak obtížné zbavit se představy bez‐ starostných, zahálčivých sběračských tlup a s tím spojeného předpokladu, že správná „civilizace“ – města, specializovaní řemeslníci, odborníci na ezo‐ terii – by bez zemědělství nebyla možná. Proč někdo Pozice: 216/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
nadále vykládá historii, jako by místa typu Poverty Point nikdy neexistovala? Přece to nemůže být jen vrtošivý výsledek povrchních akademických pojmů („archaické období“, „Džómon“ apod.). Podle nás skutečná odpověď souvisí s odkazem evropské kolo‐ niální expanze, a zejména s jejím dopadem na domorodé a evropské myšlenkové systémy, pře‐ devším co se týká vyjádření vlastnických práv k pů‐ dě. Připomeňme si, že už dlouho před Sahlinsovým pojmem „původní společnost hojnosti“ domorodí kritikové evropské civilizace tvrdili, že lovci a sbě‐ rači jsou na tom ve skutečnosti lépe než ostatní lidé, protože si mohou snadněji obstarat cokoli, co chtějí a potřebují. Takové názory lze najít už v šestnáctém století – vzpomeňme si například na mikmacké mluvčí, kteří přesně ze stejného důvodu dopálili Pierra Biarda, když prohlašovali, že jsou bohatší než Francouzi. Podobně argumentoval i Kondiaronk, který tvrdil, že „kanadští divoši jsou navzdory své chudobě bohatší než vy, lidé, mezi nimiž dochází Pozice: 217/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
k mnoha zločinům na základě rozlišování mého
a tvého“.36 Jak jsme viděli, domorodí kritici jako Kondia‐ ronk měli v rétorickém zápalu tendenci přehánět, a dokonce si pohrávali s myšlenkou, že to oni jsou požehnanými, nevinnými dětmi přírody. Dělali to, aby poukázali na údajnou bizarní zvrácenost evrop‐ ského životního stylu. Ironií je, že tím často nahráli hlasům tvrdícím, že jako požehnané, nevinné děti přírody nemají na svou půdu žádná přirozená práva. Na tomto místě je důležité pochopit alespoň část právního základu pro vyvlastňování domorodců, kteří měli tu smůlu, že žili na územích, po nichž prahli evropští osadníci. Téměř bez výjimky šlo o princip nazývaný znalci práva z devatenáctého století „zemědělským argumentem“. Toto pravidlo sehrálo hlavní roli při vysídlení bezpočtu tisíců domorodých obyvatel z území jejich předků v Aus‐ trálii, na Novém Zélandu, v subsaharské Africe a obou Amerikách. Tyto procesy obvykle do‐ Pozice: 218/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
provázelo znásilňování, mučení a masové vraždění lidských bytostí, a často také zničení celých civiliza‐ cí. Koloniální přivlastňování domorodé půdy šlo často ruku v ruce s paušálním tvrzením, že sběrač‐ ská etnika žijí ve stavu přirozenosti – což zna‐ menalo, že byla považována za součást půdy, ale ne‐ měla právní nárok na její vlastnictví. Celkové odů‐ vodnění vyvlastnění se zase zakládalo na myšlence, že tehdejší obyvatelé daných území ve skutečnosti nepracují. Tento argument vychází z Druhého po‐ jednání o vládě (1690), v němž John Locke tvrdí, že vlastnická práva se nutně odvozují od práce. Při ob‐
dělávání půdy „s tím smísil svou práci“,37 a tím se z půdy v jistém smyslu stává prodloužení jeho samého. Líní domorodci podle Lockových stoupen‐ ců nic takového nedělali. Podle nich domorodci nejsou správci, kteří by půdu zlepšovali, ale pouze ji využívají, aby uspokojili své základní potřeby za vy‐ naložení minimálního úsilím. James Tully, od‐ borník na domorodé právo, objasňuje historické Pozice: 218/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
důsledky následovně: půda využívaná za účelem lovu a sběru byla považovaná za volnou, a „pokud by se Austrálci pokusili použít na Evropany jejich vlastní právo a obyčeje nebo by bránili teritoria, která tisíce let mylně považovali za své vlastnictví, pak to budou oni, kdo poruší přirozené právo, a může je za to stihnout trest nebo mohou být ‚zni‐ čeni‘ jako divoká zvěř“.38 Evropští dobyvatelé, do‐ zorci na plantážích a koloniální úředníci v Asii, Af‐ rice, Latinské Americe a Oceánii obdobným způso‐ bem uplatňovali stereotyp bezstarostných, líných domorodců, kteří proplouvají životem bez ja‐ kýchkoli materiálních ambicí, jako záminku pro používání byrokratického teroru, jímž nutili místní obyvatele k práci a který sahal od otevřeného zotro‐ čení po represivní zdanění, robotu a zadlužení. Domorodí odborníci na právo už řadu let pou‐ kazují na skutečnost, že „zemědělský argument“ nedává smysl, a to ani podle jeho vlastních pravidel. Kromě evropského způsobu zemědělství existuje řada dalších forem, kterými se dá o půdu Pozice: 219/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
pečovat a zvyšovat její produktivitu. Co se osadníkům mohlo jevit jako nedotčená divočina, se většinou ukázalo jako krajina, kterou domorodí obyvatelé aktivně obhospodařovali po tisíce let prostřednictvím řízeného vypalování, pletí, pro‐ řezávání, hnojení a prostříhávání, vytváření teras v ústí řek za účelem rozšíření prostředí pro konkrétní divoké rostliny, stavění škeblových za‐ hrad v přílivové zóně pro podporu rozmnožování korýšů a měkkýšů, vytváření jezů za účelem chytání lososů, okounů a jeseterů atd. Tyto pro‐ cedury často vyžadovaly velké pracovní úsilí a řídi‐ ly se domorodými zákony, jež určovaly, kdo směl vstupovat do hájů, močálů, na půdu, travnaté pláně a do rybářských oblastí a kdo měl právo lovit určité druhy v daném ročním období. V některých částech Austrálie měly tyto domorodé techniky spravování půdy takovou podobu, že – jak dokládá nedávná stu‐ die – bychom měli zcela upustit od termínů „sběrač‐ ství“ a místo toho odkazovat na odlišný druh země‐ dělství.39
Pozice: 220/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Tyto společnosti možná neuznávaly vlastnická práva ve stejném smyslu jako právo římské či ang‐ lické, ale je absurdní tvrdit, že neměly vůbec žádná vlastnická práva. Chápaly vlastnictví jednoduše jinak. Totéž mimochodem platí pro skupiny Hadzů či !Kungů, a jak zjistíme, i řada dalších lovecko-sbě‐ račských společností měla mimořádně komplexní a sofistikovaná pojetí vlastnictví. Někdy tyto domo‐ rodé vlastnické systémy tvořily základ pro rozdílný přístup ke zdrojům, což mělo za následek vznik če‐ hosi na způsob společenských tříd.40 Něco takové‐ ho se však obvykle nedělo, o to se lidé postarali, stejně jako zajistili, aby náčelníci nezískali donu‐ covací moc. Nicméně měli bychom uznat, že ekonomická zá‐ kladna přinejmenším některých sběračských společností byla schopna podporovat cokoli od kněžských kast až po královské dvory se stálými ar‐ mádami. Pro ilustraci uveďme jeden dramatický příklad. Pozice: 220/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Jednou z prvních severoamerických společností po‐ psaných evropskými objeviteli v šestnáctém století byli Calusové, nezemědělská společnost, která obývala západní pobřeží Floridy mezi Tampa Bay a Keys. V tomto místě vytvořili malé království, kterému vládli z hlavního města Calos, jež je v sou‐ časnosti připomínáno třicetihektarovým komplexem vysokých mohyl z mušlí známých jako Mound Key. Hlavní část stravy Calusů tvořily ryby, korýši, měkkýši a větší mořští živočichové, které doplňovalo jelení, mývalí a ptačí maso. Calusové disponovali i loďstvem sestávajícím z válečných kánoí, na nichž podnikali nájezdy na okolní popula‐ ce a obírali je o zpracované potraviny, kožky, zbraně, jantar, kovy a otroky jako tribut. Když vplul Juan Ponce de Léon 4. června 1513 do přístavu Char‐ lotte, střetl se s dobře organizovanou flotilou kánoí obsazených dobře vyzbrojenými lovci a sběrači. Někteří historici odmítají nazývat caluského ná‐ čelníka „králem“ a místo toho preferují termíny ja‐ ko „nejvyšší náčelník“, nicméně zprávy z první ru‐ Pozice: 221/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
ky nenechávají nikoho na pochybách o jeho vzne‐ šeném postavení. Muž známý jako „Carlos“, vládce Calusů v době prvního kontaktu s Evropany, evrop‐ ské krále dokonce připomínal: nosil zlatý diadém, korálkové pásky na nohou a seděl na dřevěném trů‐ ně, ale hlavně byl jediným Calusem s tímto privi‐ legiem. Zdálo se, že má absolutní moc. „Jeho vůle byla zákonem a neposlušnost se trestala smrtí.“41 Byl také zodpovědný za provádění tajných rituálů, které zajišťovaly obnovu přírody. Jeho poddaní ho vždy zdravili pokleknutím a pozvednutím rukou na důkaz poslušnosti a obvykle ho doprovázeli zástup‐ ci vládnoucí třídy válečné šlechty a kněží, kteří se stejně jako on věnovali převážně činnostem spo‐ jeným s vládnutím. Král měl k dispozici specia‐ lizované řemeslníky včetně dvorních metalurgů, kteří zpracovávali stříbro, zlato a měď. Španělští pozorovatelé popsali tradiční zvyk: po smrti caluského vládce nebo jeho hlavní manželky musel být usmrcen určitý počet synů a dcer pod‐ daných. Podle většiny definic to z Carlose dělalo Pozice: 221/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
nejen krále, ale i posvátného, nebo dokonce božské‐ ho krále.42 O ekonomických principech domoro‐ dých uspořádání toho víme méně, ale zdá se, že dvorní život byl možný nejen díky komplexnímu systému přístupu k rybářským zdrojům, jež byly mimořádně bohaté, ale i kanálům a umělým rybníkům vyhloubeným v pobřežních mokřadech. Právě rybníky na oplátku umožnily trvalé – tedy ne‐ sezonní – osídlení (ačkoli v určitých ročních obdo‐ bích se většina Calusů přesouvala z rybářských a sběračských lokalit a velká města se zásadně zmenšovala).43 Podle všeho se tedy Calusové skutečně „zasekli“ v jediném ekonomickém a politickém modelu, kte‐ rý umožnil nástup extrémních forem nerovnosti. A povedlo se jim to, aniž kdy zasadili jediné se‐ mínko nebo zkrotili jediné zvíře. Zastánci názoru, že zemědělství bylo nutným základem trvalé ne‐ rovnosti, v konfrontaci s podobnými důkazy opo‐ nují dvěma způsoby: buď důkazy ignorují, nebo prohlásí, že Calusové představují jakousi nevý‐ Pozice: 222/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
znamnou anomálii. Bezpochyby budou tvrdit, že sběrači, kteří provádějí tyto činnosti – podnikají ná‐ jezdy na sousedy, hromadí majetek, vytvářejí pro‐ pracované dvorní ceremoniály, brání své území a tak dále –, ve skutečnosti nejsou sběrači, nebo při‐ nejmenším ne pravými sběrači. Možná provozují ze‐ mědělství jiného druhu, efektivně pěstují jiné (divoké) plodiny nebo se ocitli v „přechodovém ob‐ dobí“, které je předstupněm zemědělství, k němuž zatím plně nedospěli. Jsou to výborné příklady toho, co Antony Flew nazval stylem argumentace „žádný pravý Skot“ (logikové jej znají i pod pojmem „ad hoc záchrana“). Pokud je vám tento pojem neznámý, funguje násle‐ dovně: Představte si, jak Skot Hamish McDonald se‐ dí a čte ranní noviny. Vidí titulek „Sexuální maniak z Brightonu znovu zaútočil“ [Brigh‐ ton je město v Anglii]. Hamish je šokován a řekne si: Žádný Skot by nic takového neudě‐ Pozice: 223/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
lal. Další den ráno Hamish znovu sedí u sní‐ daně a čte noviny. Najednou zahlédne článek o muži z Aberdeenu [město ve Skotsku], vedle jehož zločinů vypadá muž z Brightonu jako gentleman. Hamish se mýlil, ale přizná svoji chybu? Pravděpodobně ne. Tentokrát prone‐ se: Žádný pravý Skot by nic takového neudě‐ lal.44
Filozofové tento styl argumentace odmítají jako klasický „neformální klam“ nebo příklad důkazu kruhem. Někdo jednoduše začne něco tvrdit (např. „lovci a sběrači nemají šlechtu“) a následně toto tvrzení brání proti všemožným příkladům dokláda‐ jícím opak, a to tím, že průběžně mění definici své‐ ho tvrzení. My dáváme přednost konzistentnímu přístupu. Lovecko-sběračské populace se nespoléhají na biologicky domestikované rostliny a zvířata jako primární zdroj potravin. Pokud se ukáže, že značná část z nich ve skutečnosti měla komplexní systémy Pozice: 223/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
pozemkové držby nebo uctívala krále či praktikova‐ la otrokářství, neznamená to, že tento nový obraz o jejich činnosti z nich mávnutím kouzelného proutku udělá „protozemědělce“. A ani to neo‐ spravedlňuje vytvoření nekonečných podkategorií jako „komplexní“, „zámožní“ nebo lovci a sběrači „s odloženou návratností“. Jde prostě o další způ‐ sob, jak zajistit, aby tyto populace byly udrženy v čemsi, co haitský antropolog Michel-Rolph Trouillot nazval „divošská škatulka“, a aby jejich dějiny byly definovány a vymezovány podle způso‐ bu obživy – jako by to byli lidé, kteří by skutečně měli celý den lenošit, ale z nějakého důvodu překo‐ nali sami sebe.45 Místo toho to znamená, že pů‐ vodní tvrzení bylo – stejně jako u apokryfního Ha‐ mishe McDonalda – jednoduše mylné.
ZBAVÍME SE JEDNOHO OBZVLÁŠŤ HLOUPÉHO ARGUMENTU, ŽE SBĚ‐ Pozice: 224/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
RAČI, KTEŘÍ SE USADÍ NA ÚZEMÍ VHODNÉM PRO SBĚR POTRAVY, JSOU NĚJAK NEOBVYKLÍ V akademickém světě existuje ještě jeden oblíbený způsob, jakým se přiživuje mýtus o „zemědělské revoluci“ a který lidi jako Calusové odepisuje coby evoluční rozmar nebo anomálii. Jde o tvrzení, že se chovali tak, jak se chovali, protože žili v „atypickém“ prostředí. Slovem „atypický“ se ob‐ vykle míní mokřady různého druhu (na pobřeží ne‐ bo v říčním údolí), na rozdíl od vzdálenějších koutů tropických lesů nebo okrajů pouští, jež byly pova‐ žovány za teritoria, ve kterých by lovci a sběrači měli žít, neboť jich tam většina žije dodnes. Je to obzvlášť prapodivný argument, kterým se však na‐ dále ohání spousta seriózních osobností, a proto se jím budeme v krátkosti zabývat. Všichni, kdo se ještě v první polovině dvacátého století živili převážně lovem zvěře a sběrem divokých plodin, obývali skoro jistě území, o něž Pozice: 224/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
nikdo jiný nestál. Právě proto spousta nejlepších popisů sběračů pochází z míst, jako je poušť Kalaha‐ ri nebo polární kruh. Před deseti tisíci lety tomu tak však nebylo. Sběračem byl každý a celková hustota obyvatelstva byla nízká. Sběrači tudíž mohli žít prakticky na jakémkoli území, které se jim zalíbilo. Jsou-li ostatní podmínky stejné, preferují lidé živící se z divokých zdrojů místa, kde jich je hojnost. Možná si myslíte, že je to samozřejmé, ale zřejmě nikoli. Ti, kteří dnes označují skupiny jako Calusové za „atypické“, protože měli mimořádně bohaté zdroje, nás naopak chtějí přesvědčit, že dávní lovci a sběra‐ či se rozhodli podobným místům vyhýbat, stranili se řek a pobřeží (které nabízely rovněž přirozené tepny pro pohyb a komunikaci), protože chtěli vy‐ hovět pozdějším badatelům a podobat se lovcům a sběračům z dvacátého století (o nichž dnes máme k dispozici podrobná vědecká data). Máme věřit, že teprve když lidé „vytěžili“ pouště, hory a tropické deštné pralesy, začali neochotně kolonizovat bo‐ Pozice: 225/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
hatší a pohodlnější prostředí. Tento argument bychom mohli nazvat „všechna špatná místa jsou už zabraná!“. Calusové se ve skutečnosti nijak nevymykali. By‐ li pouze jednou z mnoha rybářsko-sběračských po‐ pulací žijících u Floridského průlivu. S dalšími po‐ pulacemi z této oblasti (z nichž některým pravdě‐ podobně vládly vlastní dynastie) Calusové pravidelně obchodovali, válčili a uzavírali dynastické sňatky. Patřili rovněž mezi první domo‐ rodé americké společnosti, které byly zničeny, ne‐ boť pobřeží a ústí řek byly ze zjevných důvodů prvními místy, kam připluli španělští kolonizátoři, kteří sem zavlekli epidemie, kněží, tribut a nakonec i osadníky. Tento vzorec se opakoval na všech kon‐ tinentech od Ameriky po Oceánii, kde si ty neja‐ traktivnější přístavy, rybářské oblasti a okolní úze‐ mí vždy jako první uzurpovali britští, francouzští, portugalští, španělští, holandští a ruští osadníci, kteří rovněž vysušili slaniska a pobřežní laguny k pěstování obilí a plodin určených k exportu.46 Pozice: 226/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Právě to byl osud Calusů a jejich pradávných ry‐ bářských a loveckých oblastí. Když byla Florida v polovině osmnáctého století postoupena Britům, poslední hrstka přeživších poddaných království v Calose byla jejich španělskými pány vyvezena do Karibiku. Rybáři, lovci a sběrači se většinu dějin lidstva ne‐ museli potýkat s rozpínavými říšemi, a proto sami představovali nejaktivnější lidské kolonizátory vodních prostředí. Tuto verzi stále více potvrzují archeologické nálezy. Dlouho se například před‐ pokládalo, že obě Ameriky osídlili nejprve lidé ces‐ tující po pevnině (takzvaná „kultura Clovis“). Zhru‐ ba před 13 000 lety měli tito lidé překonat náročný přechodem Beringii, pevninský most mezi Ruskem a Aljaškou, a poté pokračovat na jih mezi pevnin‐ skými ledovci přes zasněžené hory – a to všechno proto, že z nějakého důvodu nikoho z nich nena‐ padlo postavit si lodě a plout podél pobřeží. Pozice: 226/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Novější důkazy vykreslují zcela odlišný obraz (anebo jak se vyjádřil jeden navažský informátor, když byl konfrontován s archeologickou mapou, na níž byla načrtnuta pevninská cesta přes Beringskou úžinu: „u jiných to tak možná bylo, ale my Navahové jsme se sem dostali jinak“).47 Eurasijské společnosti ve skutečnosti vstoupily do „Nového světa“ mnohem dříve, zhruba před 17 000 lety. A co víc, zřejmě je opravdu napadlo po‐ stavit si lodě, na nichž se pohybovali podél linie, která vedla tichomořským pobřežím, stáčela se mezi ostrovy blízko pobřeží a chaluhovými lesy a končila někde na jižním pobřeží Chile. Docházelo i k prvním přechodům na východ.48 Samozřejmě je možné, že tito první Američané, poté co se dostali do tak bohatých pobřežních lokalit, je zase rychle opustili a z nějakého obskurního důvodu strávili zbytek života šplháním po horách, prosekáváním cest v pralese a putováním nekonečnými mo‐ notónními prériemi. Pravděpodobnější se však zdá předpoklad, že většina z nich zůstala právě tam, kde Pozice: 227/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
byla, a často na těchto místech vytvořila hustá a sta‐ bilní osídlení. Problém je, že až donedávna se nikdo neodvážil vyslovit tento argument nahlas, neboť zvýšená mořská hladina dávno zatopila první důkazy o osíd‐ lení pobřeží ve většině částí světa. Archeologové měli ve zvyku vzdorovat závěru, že tyto osady navzdory nedostatku fyzických pozůstatků musely existovat, avšak s pokrokem ve zkoumání pod‐ vodního prostředí se objevují stále pádnější důkazy. Přináší to výrazně více podložený (a upřímně také mnohem smysluplnější) popis prvního lidského rozptýlení a osídlení.49
KONEČNĚ SE VRÁTÍME K OTÁZCE VLASTNICTVÍ A ZAMYSLÍME SE, JA‐ KÝ MÁ VZTAH K POSVÁTNU
Pozice: 227/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
To vše znamená, že většina z řady odlišných kul‐ turních světů, které začaly po celém světě vznikat v raném holocénu, se pravděpodobně soustředila v prostředí, kde nebyl nedostatek, ale naopak nad‐ bytek obživy: podobaly se více Calusům než !Kungům. Znamená to také, že tyto společnosti mě‐ ly pravděpodobně podobné politické uspořádání ja‐ ko Calusové? V tomto případě je namístě jistá opatrnost. Fakt, že se Calusům podařilo udržet si dosta‐ tečný ekonomický nadbytek, díky kterému udr‐ žovali něco, co se nám zdá jako miniaturní králov‐ ství, neznamená, že jakmile je společnost schopna hromadit dostatečné množství ryb, je tento výsle‐ dek nevyhnutelný. Calusové byli koneckonců moře‐ plavci, nepochybně znali království ovládaná bož‐ skými monarchy, jako byl načezský vládce Velké slunce v nedaleké Louisianě, a pravděpodobně i říše ve Střední Americe. Je možné, že pouze na‐ podobovali mocnější sousedy. Anebo byli prostě jen divní. A konečně vlastně ani netušíme, jak velkou Pozice: 228/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
moc takoví božští králové jako Carlos ve sku‐ tečnosti měli. Zde je dobré zaměřit se na samotné Načezy: zemědělské obyvatelstvo, které je mnohem lépe zdokumentované než Calusové a které mělo vlastního velkolepého a údajně absolutního panovníka. Načezské Slunce, jak se panovníkovi říkalo, obýval vesnici, ve které měl zřejmě neomezenou moc. Každý jeho pohyb byl provázen propracovaný‐ mi rituály úcty a klaněním, mohl libovolně naři‐ zovat popravy, uzmout si jakýkoli majetek svých poddaných a dělat v podstatě cokoli, co se mu zlíbi‐ lo. I tak však byla jeho moc přísně limitována jeho vlastní fyzickou přítomností, která se zase převážně omezovala na královskou vesnici. Většina Načezů v královské vesnici nežila (ve skutečnosti se tomuto místu ze zjevných důvodů radši vyhýbala) a mimo ni se ke královským představitelům přistupovalo podobně, jako tomu bylo u montaněsko-naskapij‐ ských náčelníků. Pokud se poddaným nechtělo po‐ slouchat rozkazy představitelů, jednoduše se jim Pozice: 229/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
vysmáli. Jinými slovy, dvůr načezského Slunce sice nebyla jen hra (lidi, které Velké slunce nechal po‐ pravit, byli rozhodně mrtví), ale nebyl to ani dvůr Sulejmana I. nebo Aurangzéba. Zdá se, že to bylo něco přesně mezi tím. Bylo caluské království uspořádáno stejným způsobem? Španělští pozorovatelé si to zjevně ne‐ mysleli (považovali ho za víceméně absolutní mo‐ narchii). Ale jelikož je zvykem, že zhruba polovina vražedných ceremoniálů se děje jen proto, aby udě‐ laly dojem na cizince, samo o sobě to má jen malou vypovídající hodnotu.50 Co jsme se tedy doposud dozvěděli? Zjevně se jedná o poslední hřebíček do rakve převládajícího názoru, že lidské bytosti kdysi žily víceméně jako kalaharští Křováci, dokud vše ne‐ zvrátil vynález zemědělství. I kdyby bylo možné odepsat pleistocénní lovce mamutů jako nějakou zvláštní anomálii, totéž se zjevně nedá tvrdit o ob‐ dobí, které následovalo bezprostředně po ústupu le‐ Pozice: 229/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
dovců, kdy se podél pobřeží, ústí řek a říčních údolí bohatých na zdroje začaly utvářet desítky nových společností, které založily rozlehlé a často i trvalé osady, vytvářely naprosto nová odvětví, stavěly mo‐ numenty podle matematických pravidel, rozvíjely regionální kuchyně a tak dále. Rovněž jsme se dozvěděli, že přinejmenším ně‐ které z těchto společností vyvinuly materiální in‐ frastrukturu schopnou podporovat královské dvory a stálé armády – ačkoli zatím nemáme jasný důkaz, že tomu tak skutečně bylo. Kupříkladu stavba mo‐ numentů v Poverty Pointu vyžadovala ohromné množství lidského úsilí a přísný režim pečlivě roz‐ vržené práce, doposud však netušíme, jak byla prá‐ ce organizována. Japonští archeologové zkoumající místa spojená s několikatisíciletým období Džómon objevili rozmanité poklady, ale zatím nenašli ne‐ zpochybnitelný důkaz, že si tyto poklady uzurpova‐ la nějaká šlechta nebo vládnoucí vrstva. Nemůžeme vědět, jaké formy vlastnictví v těch‐ to společnostech existovaly. Můžeme se však do‐ Pozice: 230/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
mnívat (a existuje pro to řada důkazů), že všechna dotyčná místa – Poverty Point, Sannai Maruyama, Obří chrám Kastelli ve Finsku, nebo dokonce i po‐ hřebiště významných jedinců z mladého paleolitu –, byla v jistém smyslu posvátná. Může se zdát, že z toho nic moc nevyplývá, ale je to důležité: říká nám to mnohem víc o „původu“ soukromého vlastnictví, než se obecně předpokládá. Na závěr té‐ to diskuse se pokusíme vysvětlit proč. Vraťme se znovu k antropologovi Jamesi Wood‐ burnovi a méně známému poznatku z jeho díla o „okamžité návratnosti“ u lovců a sběračů. Wood‐ burn si všiml, že dokonce i mezi sběračskými skupi‐ nami známými absolutním rovnostářstvím exis‐ tovala jedna pozoruhodná výjimka z pravidla, pod‐ le něhož si žádný dospělý nesměl dovolit dávat roz‐ kazy někomu jinému a jedinci si nesměli nárokovat soukromý majetek. Tato výjimka se týkala oblasti rituálu, posvátna. V náboženství Hadzů a řady pyg‐ mejských skupin tvoří zasvěcení do mužských Pozice: 230/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
(a někdy i ženských) kultů základ výlučných nároků na vlastnictví (které se obvykle týká rituálních privilegií), jež jsou v naprostém rozporu s minima‐ lizací výlučných majetkových práv v každodenním, světském životě. Tyto různé formy rituálního a in‐ telektuálního vlastnictví, jak vysledoval Wood‐ burn, jsou obvykle chráněny tajemstvím, klamáním a někdy i hrozbou násilí.51 Woodburn zmiňuje posvátné trumpety, jež slou‐ žily k iniciaci mužů z určitých pygmejských skupin a které se uchovávaly na tajných místech v lese. Že‐ ny a děti nesměly vědět, kde se tyto posvátné pokla‐ dy uchovávají. Pokud by některá z nich kvůli tomu muže špehovala, byla by napadena, nebo dokonce znásilněna.52 Nápadně obdobné praktiky týkající se posvátných trumpet, fléten nebo dalších vcelku očividně falických symbolů jsou běžné v některých dnešních společnostech na Papui Nové Guineji a v Amazonii. Často se s nimi pojí složitá hra plná tajemství, při níž se nástroje pravidelně vyzvedávají z úkrytů a muži předstírají, že to jsou hlasy duchů, Pozice: 231/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
nebo je používají jako součást kostýmovaných maš‐ karád, při nichž ztělesňují duchy, aby zastrašili ženy a děti.53 Tyto posvátné předměty jsou v mnoha přípa‐ dech jedinou důležitou a exkluzivní formou vlastnictví, která existuje ve společnostech, kde je osobní autonomie považována za nejvyšší hodnotu, nebo ve společnostech, které můžeme jednoduše nazvat „svobodnými“. Nejen hierarchické vztahy jsou zde přísně omezené na posvátný kontext, nebo dokonce příležitosti, kdy lidé ztělesňují duchy, přesně totéž se týká i absolutního – nebo jak bychom dnes řekli „soukromého“ – vlastnictví. Ukazuje se, že v takových společnostech existuje hluboká formální podobnost mezi pojmem sou‐ kromého vlastnictví a představou posvátna. Obojí jsou v podstatě struktury vyloučení. Velká část z toho je implicitně obsažena (i když nikoli jasně vyjádřena ani rozvinuta) v klasické de‐ finici Émila Durkheima, který popsal „posvátno“ jako něco, co je „oddělené“: odstraněné ze světa Pozice: 232/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
a povýšené na piedestal, někdy doslovně, jindy ob‐ razně, pro nepostřehnutelné spojení s vyšší silou nebo bytostí. Durkheim tvrdil, že nejjasnějším projevem posvátna je polynéský termín tabu, který znamená „něco, čeho se nemá dotýkat“. Když však hovoříme o absolutním, soukromém vlastnictví, nemluvíme o něčem velmi podobném – ve sku‐ tečnosti takřka totožném, co do skryté logiky a společenských dopadů? Britští teoretici práva rádi říkají, že individuální vlastnická práva jsou, přinejmenším teoreticky, „proti celému světu“. Pokud vlastníte auto, máte právo zabránit komukoli na celém světě, aby do něj nasedl nebo ho používal. (Když se nad tím zamyslí‐ te, je to jediné právo, jež ve vztahu ke svému autu máte a které je skutečně absolutní. Skoro všechno ostatní, co můžete s autem dělat, je přísně regulované: kam a jak s ním můžete jezdit, par‐ kovat atd. Ale můžete zabránit absolutně komukoli jinému, aby do něj nasedl.) V tomto případě je ob‐ jekt oddělený, ohrazený viditelnými nebo nevidi‐ Pozice: 232/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
telnými bariérami – ne proto, že je spojený s jakousi nadpřirozenou bytostí, ale proto, že je pro konkrét‐ ního žijícího jedince posvátný. V ostatních ohle‐ dech je logika v podstatě stejná. Uznat blízké paralely mezi soukromým vlastnic‐ tvím a pojetím posvátna znamená i uznat, co je na evropském společenském myšlení historicky tak zvláštní. Jde o to, že (na rozdíl od svobodných společností) považujeme tuto absolutní, posvátnou kvalitu soukromého vlastnictví za paradigma pro veškerá lidská práva a svobody. Právě to měl poli‐ tolog C. B. MacPherson na mysli pod pojmem „majetnický individualismus“. Stejně jako je domov každého člověka jeho hradem, tak i vaše právo nebýt zabit, mučen nebo svévolně vězněn vy‐ chází z myšlenky, že jste vlastníkem svého těla, stejně jako vlastníte svůj majetek, a máte zákonné právo vyloučit ostatní ze svého pozemku, domu, au‐ ta atd.54 Jak jsme viděli, ti, kdo nesdíleli toto spe‐ cificky evropské pojetí posvátna, směli být zabíjeni, Pozice: 233/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
mučeni nebo svévolně vězněni – a od Amazonie po Oceánii se to běžně dělo.55 Pro většinu domorodých amerických společností byl takový přístup hluboce cizí. Pokud se vůbec někde uplatňoval, pak jen v souvislosti s posvátný‐ mi předměty nebo s tím, co antropolog Robert Lowie označil jako „sacra“, když už dávno poukázal na skutečnost, že mnohé z nejvýznamnějších forem domorodého vlastnictví jsou nemateriální a netě‐ lesné: kouzelná zaříkávadla, příběhy, lékařské vě‐ domosti, právo předvádět určitý tanec nebo vyšít na něčí oděv určitý vzor. Často to fungovalo tak, že zbraně, nástroje, a dokonce i teritoria, na nichž se lovila zvěř, byly svobodně sdíleny – ale ezoterické schopnosti, které měly zajistit reprodukci zvěře z jedné sezony na další nebo zaručit štěstí při lovu, byly vlastněny individuálně a žárlivě střeženy.56 Sacra často zahrnovala materiální i nemateri‐ ální prvky, jako například mezi Kwakiutly, kde vlastnictví rodové dřevěné sváteční nádoby zna‐ Pozice: 233/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
menalo také právo sbírat na určitém území plody, kterými se nádoba naplnila, což zase dodávalo její‐ mu majiteli právo servírovat tyto plodiny při zpěvu určité písně na určité hostině a tak dále.57 Takové formy posvátného majetku jsou nekonečně složité a rozmanité. Mezi společnostmi severoamerických plání například představovaly posvátné balíčky (které běžně obsahovaly nejen fyzické objekty, ale i doprovodné tance, rituály a písně) často jediné předměty, jež společnost považovala za soukromý majetek: nejenže byly ve výlučném vlastnictví je‐ dinců, ale také se dědily, kupovaly a prodávaly.58 Skutečnými „vlastníky“ půdy nebo dalších pří‐ rodních zdrojů měli být bohové nebo duchové, za‐ tímco smrtelníci byli pouhými squattery, pytláky nebo v lepším případě správci. Lidé ke zdrojům zau‐ jímali predátorský postoj (jako lovci, kteří si při‐ vlastňovali to, co ve skutečnosti patřilo bohům), ne‐ bo správcovský přístup (kdy je člověk „vlastníkem“ či „pánem“ vesnice, domu nebo části území, pouze pokud o ně zodpovědně pečuje a udržuje je). Tyto Pozice: 234/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
různé postoje někdy koexistují, jako například v Amazonii, kde model vlastnictví (nebo „ovlá‐ dání“, jedná se o stejné slovo) zahrnuje zajetí divokých zvířat a jejich domestikaci na mazlíčky – to je přesně ten moment, kdy se násilné přivlastně‐ ní si světa přírody mění ve výchovu nebo péči.59 Etnografové, kteří se zabývají domorodými amazonskými společnostmi, často zjišťují, že skoro všechno kolem nich má svého vlastníka nebo může být potenciálně vlastněno, od jezer a hor přes vý‐ pěstky až po liánové lesy a zvířata. Etnografové rovněž uvádějí, že tento typ vlastnictví s sebou nese vždy dvojí význam – nadvládu a péči. Pokud něco nemá vlastníka, je to nechráněné a ohrožené.60 V totemických společenských systémech (jak je označují antropologové), o nichž jsme mluvili v pří‐ padě Austrálie a Severní Ameriky, nabývá odpo‐ vědnost za péči obzvlášť extrémní podoby. Každý klan je „vlastníkem“ určitého zvířecího druhu – a tím se z něj stává „medvědí“, „losí“, nebo „orlí“ klan –, což však také znamená, že členové daného Pozice: 235/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
klanu nesmějí zvířata tohoto druhu lovit, zabíjet, zraňovat nebo konzumovat. Naopak se od nich oče‐ kává, že se budou účastnit rituálů, které podporují existenci a rozmnožování daného druhu. Pojetí vlastnictví vycházející z římského práva (které je základem pro skoro všechny dnešní právní systémy) je unikátní v tom, že odpovědnost za péči a sdílení je omezena na minimum, nebo dokonce zcela odstraněna. V římském právu existují tři zá‐ kladní práva, která se vztahují na vlastnictví: usus (právo na používání), fructus (právo mít požitek z užívání plodů, například ovoce na stromě) a abusus (právo poškozovat a ničit). Stav, kdy má někdo jen první dvě práva, se označuje jako usufruct (požívací právo) a podle zákona se nepova‐ žuje za skutečné vlastnictví. Definujícím znakem skutečného legálního vlastnictví je tedy i možnost o daný majetek nepečovat, nebo ho dokonce i své‐ volně zničit. Pozice: 235/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Nyní se konečně blížíme k obecnému závěru ohledně vzniku soukromého vlastnictví, které lze ilustrovat na posledním a obzvlášť pozoruhodném příkladu: slavném iniciačním rituálu ze západoaus‐ tralské pouště. Během něj dospělí muži každého klanu vystupují jako ochránci nebo správci urči‐ tého území. Mezi Arandy existují jistá sacra známá jako churinga nebo tsurinja představující ostatky předků, kteří v dávné minulosti fakticky vytvořili území každého klanu. Většinou se jedná o vy‐ hlazené kousky dřeva nebo kamene s vyrytým tote‐ mickým emblémem. Stejné předměty by rovněž mohly ztělesňovat právní nárok na dané území. Émile Durkheim je považoval za samotný archetyp posvátna: věci oddělené od obyčejného světa, kte‐ rým je věnována zbožná oddanost, tedy „posvátné
archy klanu“.61 Během pravidelných iniciačních rituálů se nové zástupy arandských mladíků učí o historii své země a o povaze jejích zdrojů. Je jim také svěřena odpo‐ vědnost za péči o ně, což konkrétně znamená zej‐ Pozice: 236/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
ména povinnost starat se o předměty churinga a po‐ svátná místa s nimi spojená, o nichž by měli správně vědět jen zasvěcenci. T. G. H. Strehlow (antropolog a syn luteránského misionáře, který na počátku dvacátého století strávil mezi Arandy řadu let a stal se předním odborníkem nearandského pů‐ vodu na toto téma) vypozoroval, že tíha povinností se přenáší prostřednictvím teroru, mučení a zoha‐ vení: Jeden až dva měsíce poté, co se nováček podrobí obřízce, následuje druhý základní iniciační rituál, naříznutí pyje […] Nováček, který podstoupil všechny nezbytné tělesné operace, jež z něj mají učinit muže hodného panování, se právě naučil bezvýhradně po‐ slouchat příkazy starších mužů. Jeho nově nabytá slepá poslušnost stojí v přímém roz‐ poru k bezuzdné drzosti a obecně nepod‐ dajnému temperamentu, který charakte‐ rizoval jeho chování v období dětství. Místní Pozice: 236/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
děti jsou obvykle svými rodiči rozmazlovány. Matky uspokojují každičký vrtoch svého po‐ tomka a otcové se neobtěžují s žádnými kázeňskými opatřeními. Záměrná krutost, s níž jsou v pozdějším věku vykonávány tra‐ diční iniciační rituály, je pečlivě navržena tak, aby potrestala drzé a neukázněné chlap‐ ce za jejich předchozí opovážlivost a udělala z nich poslušné, svědomité „občany“, kteří budou bez odmlouvání poslouchat starší a z nichž se stanou dědici hodní prastarých posvátných tradicí svého klanu.62 Zde je další, bolestně jasný příklad, že chování pozorované v kontextech rituálů má přesně opačnou podobu než svobodné a rovné vztahy, jež převládají v běžném životě. Pouze v těchto kontex‐ tech existují výlučné (posvátné) formy vlastnictví, vynucují se přísné hierarchie a vydávané příkazy se poslušně plní.63
Pozice: 237/1000
4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…
Pokud se znovu ohlédneme za pravěkem, je nemožné (jak jsme již poznamenali) vědět přesně, jaké formy majetku a jeho vlastnictví existovaly v místech jako Göbekli Tepe, Poverty Point, Sannai Maruyama nebo Stonehenge, a stejně tak nemůže‐ me vědět, jestli regálie pohřbené spolu s „vladaři“ z mladého paleolitu byly jejich osobním majetkem. Ve světle těchto širších úvah však už nyní můžeme tvrdit, že pečlivě koordinovaná rituální divadla, často navržená s geometrickou přesností, byla přesně těmi místy, kde se mezi jinak svobodnými lidmi pravděpodobně vznášely výlučné nároky na majetková práva – spolu se striktními požadavky na bezvýhradnou poslušnost. Pokud má soukromé vlastnictví nějaký „původ“, pak je stejně starý jako myšlenka posvátna, jež je pravděpodobně stejně stará jako lidstvo samo. Relevantní otázka nezní, kdy k tomu došlo, ale spíše jak se stalo, že majetek začal určovat tolik dalších aspektů lidského života.
Pozice: 238/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
5
Před dávnými časy
Proč si kanadští sběrači na rozdíl od svých kalifornských sousedů drželi ot‐ roky aneb problém se „způsoby výroby“
S
vět těsně před nástupem zemědělství zdaleka nebyl světem potulných tlup lovců a sběračů. Na mnoha místech se vyznačoval stálými vesnicemi a městy (z nichž některé byly už tehdy starobylé), monumentálními svatyněmi a nahromaděným bo‐ hatstvím, jež bylo z velké části dílem specialistů na Pozice: 238/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
rituály, mimořádně zručných řemeslníků a archi‐ tektů. Pokud se zamyslíme nad dějinami v celé jejich ší‐ ři, většina učenců tento předzemědělský svět buď zcela ignoruje, nebo ho odmítá jako nějakou po‐ divnou anomálii: jako falešný začátek civilizace. Paleolitičtí lovci a mezolitičtí rybáři možná pohřbí‐ vali své mrtvé podobně jako šlechta, nicméně „pů‐ vod“ třídní stratifikace se dodnes hledá až v mnohem pozdějších obdobích. Louisianský Po‐ verty Point se svými rozměry a některými funkce‐ mi sice vyrovnal starověkým městům, ale ve větši‐ ně knih o historii severoamerického urbanismu, natožpak obecně o urbanismu, o něm není ani zmínka. Totéž platí i pro desetitisícileté období japonské civilizace, jež se často šmahem degraduje jako pouhá předehra k nástupu pěstování rýže a za‐ vedení metalurgie. Dokonce i o kmeni Calusů z Flo‐ rida Keys se často mluví jako o „počínajícím ná‐ čelnictví“. Za důležité se nepovažuje, čím jeho pří‐ slušníci byli, ale že se měli nacházet na pokraji Pozice: 239/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
proměny v něco jiného: zřejmě ve „skutečné“ krá‐ lovství, jehož poddaní svým vůdcům platili tribut v podobě odevzdávání úrody. Tento zvláštní způsob uvažování po nás chce, abychom celé populace „komplexních lovců a sbě‐ račů“ považovali buď za devianty, kteří jaksi odbo‐ čili z evoluční dálnice, nebo za společnosti, jež se ocitly ve stadiu těsně před „zemědělskou revolucí“, k níž však nikdy plně nedošlo. Tento nesmysl se aplikuje nejen na lidi, jako byli Calusové, kteří byli koneckonců relativně málo početnou skupinou žijí‐ cí ve složitých historických souvislostech, ale ob‐ vykle i na dějiny veškerých domorodých společnos‐ tí tichomořského pobřeží Severní Ameriky, obývají‐ cích teritorium sahající od dnešního Los Angeles až po oblast Vancouveru. Území, na které v roce 1492 dorazil Kryštof Ko‐ lumbus na cestě z Palos de la Frontera, bylo odedáv‐ na domovem stovek tisíců, možná dokonce milionů obyvatel.1 Živili se sběrem, ale zásadně se lišili od Hadzů, Mbutiů nebo !Kungů. Například domorodí Pozice: 240/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Kaliforňané žili v nezvykle úrodném prostředí a často celoročně pobývali ve vesnicích, přičemž by‐ li proslulí svými řemeslnými dovednostmi a hro‐ maděním majetku, které by se dalo označit takřka za posedlost. Archeologové jejich způsob péče o pů‐ du často charakterizují jako jakési počínající země‐ dělství, a někteří dokonce uvádějí domorodou Ka‐ lifornii jako modelový příklad, jak mohli vypadat pravěcí obyvatelé Úrodného půlměsíce, kteří před 10 000 lety jako první domestikovali pšenici a ječ‐ men na Blízkém východě. Abychom byli k archeologům spravedliví, uveď‐ me, že toto srovnání má logiku, neboť Kalifornie se z ekologického hlediska – se svým „středomoř‐ ským“ podnebím, výjimečně úrodnou půdou a těs‐ ným sousedstvím rozdílných mikroprostředí (pouště, lesy, údolí, pobřeží a hory) – pozoruhodně podobá západnímu okraji Blízkého východu (řekně‐ me oblasti od dnešní Gazy a Ammánu po Bejrút a Damašek na severu). Na druhou stranu nedává srovnání s vynálezci zemědělství příliš smysl, na‐ Pozice: 240/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
hlížíme-li na něj z perspektivy domorodých Ka‐ liforňanů, kteří si jen stěží mohli nevšimnout, že jejich sousedé, zejména na jihozápadě, pěstují tropické plodiny a kukuřici, jež sem poprvé dorazi‐ ly z Mezoameriky zhruba před 4 000 lety.2 Zatímco
skoro všechny svobodné národy na východním po‐ břeží severní Ameriky přijaly aspoň některé z těch‐ to plodin, společnosti na západním pobřeží je jednotně odmítly. Kalifornské domorodé skupiny nebyly předzemědělské. Naopak – byly spíše antize‐ mědělské.
POPRVÉ SE ZAMYSLÍME NAD OTÁZ‐ KOU KULTURNÍ DIFERENCIACE Systematická povaha odmítnutí zemědělství je fas‐ cinující sama o sobě. Většina dnešních učenců, kteří se tuto skutečnost snaží vysvětlit, se takřka vý‐ hradně odvolává na environmentální faktory: tvr‐ dí, že spoléhat se na žaludy nebo piniové oříšky, kte‐ Pozice: 241/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
ré tvořily hlavní zdroj obživy v Kalifornii, nebo na vodní potravinové zdroje více na severu bylo ekolo‐ gicky efektivnější než pěstování kukuřice rozšířené v jiných částech Severní Ameriky. Jejich argu‐ mentace má nepochybně reálný základ, ale na úze‐ mí o rozloze několika tisíc kilometrů s velmi roz‐ dílnými ekosystémy se zdá nepravděpodobné, že by se nenašla jediná oblast, kde by se pěstování ku‐ kuřice ukázalo jako výhodné. Pokud by jediným kritériem byla efektivita, dalo by se očekávat, že se zde vyskytovaly aspoň některé kultigeny (fazole, tykev, dýně, vodní meloun, cokoli z nekonečného množství variant listové zeleniny), které by někdo někde na pobřeží považoval za hodné pěstování. Systematické odmítání všech domestikovaných potravin je o to pozoruhodnější, že řada Ka‐ liforňanů a společností na severozápadním pobřeží pěstovala tabák i jiné plodiny – například jetel Wormskioldův a mochnu husí –, které používala k rituálním účelům nebo jako vybrané pochoutky
při zvláštních slavnostech.3 Jinými slovy, místní li‐ Pozice: 241/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
dé byli velmi dobře obeznámeni s technikami pěstování a péče o kultigeny. Přesto zcela zavrhli možnost každodenního pěstování nebo nakládání s plodinami jako se základním zdrojem obživy. To naznačuje možnou odpověď na mnohem širší otázku, kterou jsme nadnesli (a následně ji nechali viset ve vzduchu) na začátku čtvrté kapitoly: Proč lidé vynakládají tolik úsilí, aby demonstrovali, že jsou jiní než jejich sousedé? Stojí za zmínku, že ar‐ cheologické nálezy z období po skončení poslední doby ledové jsou stále více charakterizovány pomo‐ cí „kulturních oblastí“: tedy lokalizovaných společností s vlastními charakteristickými styly ob‐ lékání, vaření a architektury a bezpochyby i s vlast‐ ními příběhy o vzniku vesmíru, pravidly pro sňatky sestřenic a bratranců a tak dále. Už od mezolitu mě‐ li lidé značnou tendenci k vzájemné diferenciaci, což vedlo k bezpočtu nových způsobů, jak se odlišit od sousedů. Antropologové překvapivě zřídka spekulují o tom, proč k tomuto postupnému odlišování vůbec Pozice: 242/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
docházelo. Obvykle ho považují za samozřejmost, nevyhnutelný prvek lidské existence. Pokud už se někdo o vysvětlení pokusí, považuje tento proces odlišování za důsledek působení jazyka. Kmeny a národy jsou tradičně popisovány jako „etno‐ lingvistické“ skupiny, tedy skupiny definované na základě používání stejného jazyka. Předpokládá se, že lidé se stejným jazykem jsou identičtí i v jiných ohledech, že sdílejí stejné zvyky, názory a tradice rodinného života. U jazyků se zase obecně před‐ pokládá, že se větví nějakým přirozeným procesem. Klíčový objev nahrávající této argumentaci je obvykle připisován siru Williamu Jonesovi, bri‐ tskému koloniálnímu úředníkovi, který na konci osmnáctého století pobýval v Bengálsku. Jones od‐ halil, že řečtina, latina a sanskrt jsou zřejmě stejné‐ ho původu. Lingvisté zanedlouho zjistili, že keltské, germánské a slovanské jazyky – a také perština, ar‐ ménština, kurdština a další – patří do stejné „indo‐ evropské“ rodiny. Jiné jazyky – například semitské, turkické a východoasijské – do ní naopak nepatří. Pozice: 243/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Studování vztahů mezi těmito rozmanitými jazy‐ kovými skupinami nakonec vedlo ke vzniku vědy zvané glottochronologie, která zkoumá, jak se růz‐ né jazyky odchylují od společného zdroje. Jelikož všechny jazyky se průběžně mění a ke změnám do‐ chází v relativně stabilním tempu, bylo možné zre‐ konstruovat, jak a kdy se turkické jazyky začaly od‐ dělovat od mongolských nebo jaký je relativní ča‐ sový odstup mezi španělštinou a francouzštinou, finštinou a estonštinou, havajštinou a malgaštinou atd. Výsledkem bylo sestavení řady jazykových rodokmenů a nakonec i pokus – stále značně kontroverzní – vystopovat původ prakticky všech eurasijských jazyků k jedinému hypotetickému předku zvanému „nostratický“ jazyk. Nostratický jazyk údajně existoval v pozdním paleolitu a mělo jít o původní jazyk, z něhož pocházejí veškeré lidské jazyky. Představa lingvistického posunu, který způso‐ bil, že se z jediného jazyka vyvinuly natolik rozdílné jazyky, jako jsou angličtina, čínština a apačština, se Pozice: 243/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
může zdát zvláštní, ale vzhledem k mimořádně dlouhým časovým úsekům, o nichž zde uvažujeme, můžou dokonce i drobné postupné změny v rámci generace nakonec zcela změnit slovní zásobu, fone‐ tickou strukturu, a dokonce i gramatiku daného jazyka. Jestliže kulturní rozdíly do značné míry odpoví‐ dají změnám v jazyce, pak by i různé lidské kultury obecně měly být produktem podobného postupné‐ ho posunu. Jak se společnosti stěhovaly nebo se od sebe jinak izolovaly, vytvářely si nejen vlastní cha‐ rakteristické jazyky, ale i vlastní tradice. S tím se pojí značné množství neověřených otázek – na‐ příklad proč se jazyky neustále mění? Hlavní pointa je však následující: jakkoli se nám výše uvedené tvrzení může jevit jako dané, ve skutečnosti nevy‐ světluje, co pozorujeme v praxi. Vezměme si etnolingvistickou mapu severní Ka‐ lifornie z počátku dvacátého století, která je zasaze‐ na do širší mapy severoamerických „kulturních ob‐ lastí“, jak je svého času definovali etnologové: Pozice: 244/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Nabízejí nám přehlídku lidí s velmi podobnými kulturními praktikami, kteří však mluví směsicí jazyků, z nichž mnohé pocházejí z úplně jiných jazykových rodin vzájemně se lišících podobně jako arabština, tamilština či portugalština. Všechny tyto skupiny měly mnoho společného: způsob získávání a zpracování potravin, hlavní náboženské rituály, organizaci politického života atd. Existovaly mezi nimi však nepatrné i o něco výraznější rozdíly, tak‐ že členové každé skupiny sami sebe vnímali jako odlišný druh lidí: Jurokové, Hupové, Karokové a tak dále. Tyto lokální identity se projevovaly jazykovými rozdíly. Sousední etnika mluvící jazyky odvozený‐ mi z různých jazykových rodin (athapaské, na-dé‐ ne, juto-aztécké apod.) si však byla prakticky ve všech ostatních ohledech podobnější než s mluvčí‐ mi ze stejné jazykové rodiny žijícími v dalších částech Severní Ameriky. Totéž platí i pro domoro‐ dé společnosti kanadského severozápadního po‐ břeží, které také hovořily řadou nepříbuzných jazy‐ Pozice: 244/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
ků, ale v jiných ohledech si byly mnohem podobnější než mluvčí stejných jazyků dále od seve‐ rozápadního pobřeží včetně Kalifornie. Evropská kolonizace měla samozřejmě ne‐ smírný a katastrofální vliv na rozprostření domo‐ rodých severoamerických společností, výsledný ob‐ rázek však odráží také delší kontinuitu kulturněhistorického vývoje, procesu, ke kterému docháze‐ lo v různých fázích dějin lidstva, kdy ještě neexis‐ tovaly moderní národní státy rozdělující obyvatel‐ stvo do úhledných etnolingvistických škatulek. Samotná představa, že svět je rozdělený na ho‐ mogenní jednotky, z nichž každá má svou vlastní historii, je pravděpodobně z velké části dílem moderního národního státu a touhy každého z nich nárokovat si dlouhou teritoriální linii. Projektovat takovou uniformitu do vzdálených období dějin lid‐ stva je ošemetné, neboť nám o šíření jazyků scházejí přímé důkazy. V této kapitole chceme zkoumat, co vlastně po‐ hánělo procesy kulturní diferenciace po velkou část Pozice: 245/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
dějin lidstva. Tyto procesy jsou klíčové pro porozu‐ mění, jak se lidské svobody, kdysi považované za samozřejmé, postupně vytrácely. Zaměříme se při‐ tom na dějiny nezemědělských skupin, které obývaly západní pobřeží Severní Ameriky. Fakt, že odmítly zemědělství, naznačuje, že tyto procesy byly pravděpodobně mnohem uvědomělejší, než si učenci obvykle představují. Zjistíme, že v někte‐ rých případech zřejmě zahrnovaly explicitní reflexi a argumenty ohledně povahy samotné svobody.
ZAMYSLÍME SE NAD MIMOŘÁDNĚ NEVHODNÝMI, NĚKDY URÁŽLIVÝ‐ MI, ALE OBČAS I SUGESTIVNÍMI ZPŮSOBY, JAKÝMI BYLA OTÁZKA „KULTURNÍCH OBLASTÍ“ V MINU‐ LOSTI NASTOLENA
Pozice: 246/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Jak dřívější generace učenců tyto regionální shluky společností popisovaly? Až do poloviny dvacátého století se běžně používal termín „kulturní oblasti“ (nebo „kulturní okruhy“), který je dnes už buď za‐ pomenutý, nebo ho provází špatná pověst. Koncept „kulturních oblastí“ se objevil v deká‐ dách okolo přelomu devaténáctého a dvacátého století. Od renesance byly dějiny lidstva chápány převážně jako příběh velkých migrací: lidé, kteří upadli v nemilost, se na své pouti stále více vzdalovali rajské zahradě. Klasifikace jazykových rodin, které znázorňují rozptýlení indoevropských nebo semitských jazyků, učence od tohoto způsobu uvažování nijak neodradila. Koncept lidského pokroku však mířil zcela opačným směrem: po‐ vzbuzoval badatele, aby si „primitivní“ národy představovali jako malé, izolované komunity, které byly odříznuté od sebe navzájem i od širšího světa. Právě tato představa umožňovala poukazovat na ty‐ to společnosti jako na zástupce ranějších stadií lid‐ ského vývoje: kdyby se všichni pravidelně stýkali, Pozice: 246/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
nemohla by tato evolucionistická analýza vlastně fungovat.4
Koncept „kulturních oblastí“ je naopak do značné míry výplodem muzejnictví, zejména v Severní Americe. Kurátoři, kteří třídili artefakty, se museli rozhodnout, jestli mají materiál uspořá‐ dat tak, aby ilustroval teorie o různých stadiích lid‐ ské adaptace (nižší divošství, vyšší divošství, nižší Pozice: 247/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
barbarství atd.), nebo tak, aby sledoval dějiny dávných migrací, ať už skutečných, nebo imagi‐ nárních (v americkém kontextu by to znamenalo uspořádat je podle jazykových rodin, jež byly tehdy bez většího opodstatnění považovány za ekvivalent „rasy“), nebo jestli je jednoduše neroztřídit podle regionálních skupin.5 Jakkoli se poslední způsob jeví jako nejnahodilejší, ve skutečnosti se ukázal ja‐ ko funkční. Například umění a technologie různých kmenů z Východních lesů si byly zjevně podobnější než třeba materiál používaný u všech mluvčích athapaských jazyků nebo u všech lidí, kteří se živili zejména rybolovem nebo pěstováním kukuřice. Ukázalo se, že tato metoda se dá velmi dobře apli‐ kovat i na archeologický materiál, a proto ji pro‐ sazovali prehistorici jako Australan Vere Gordon Childe, jenž vypozoroval podobné vzorce mezi neo‐ litickými vesnicemi rozprostírajícími se napříč střední Evropou a sloučil regionální nálezy vztahu‐ jící se k domácímu životu, umění a rituálům. Pozice: 247/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Nejvýznamnějším zastáncem teorie kulturních oblastí byl zpočátku Franz Boas. Připomeňme, že Boas byl etnolog původem z Německa,6 který od roku 1899 zastával pozici vedoucího katedry antropologie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Kromě toho byl zodpovědný za etnografické sbírky v Americkém přírodovědném muzeu – i dnes, o století později, zůstávají Boasovy haly vě‐ nované Východním lesům a severozápadnímu po‐ břeží oblíbenou atrakcí. Boasův žák a nástupce v muzeu Clark Wissler se pokusil systematizovat je‐ ho myšlenky rozdělením celé Ameriky, od New‐ foundlandu až po Ohňovou zemi, na patnáct růz‐ ných regionálních systémů, z nichž každý měl své charakteristické zvyky, estetické styly, způsoby zís‐ kávání a přípravy potravy a formy společenského uspořádání. Zanedlouho se do podobných projektů začali pouštět další etnologové, kteří zmapovali regiony od Evropy po Oceánii. Boas byl zarytý antirasista. Jako původem ně‐ meckého Žida ho obzvlášť trápilo, jakým způsobem Pozice: 248/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
jeho vlast převzala americkou posedlost rasou a eu‐ genikou.7 Jakmile se Wissler k některým eu‐
genickým myšlenkám začal hlásit, došlo mezi nimi k ostrému sporu. Koncept kulturních oblastí však měl být původně způsobem, jak hovořit o dějinách lidstva bez třídění obyvatel na vyšší a nižší v ja‐ kémkoli ohledu, ať už z hlediska genetické výbavy, nebo dosažené úrovně morální a technologické evo‐ luce. Boas a jeho studenti místo toho navrhovali, aby antropologové zrekonstruovali rozptýlení aspektů, které se tehdy nazývaly „kulturní rysy“ (keramika, potní chýše, přijetí mladých mužů do soupeřících válečnických společností), a snažili se pochopit, proč, jak tvrdil Wissler, kmeny z jednoho regionu sdílejí „stejnou síť kulturních rysů“.8
Výsledkem byla zvláštní fascinace rekonstrukcí historického pohybu (nebo „rozptýlení“) spe‐ cifických obyčejů a myšlenek. Pokud zalistujete antropologickými časopisy z přelomu devatenác‐ tého a dvacátého století, zjistíte, že většina článků daného čísla omílá stále totéž. Zvláštní pozornost se Pozice: 249/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
věnovala soudobým hrám a hudebním nástrojům používaným například v různých částech Afriky ne‐ bo Oceánie – možná proto, že ze všech kulturních rysů se tyto zdály být nejméně ovlivněné praktický‐ mi faktory a omezeními, a jejich šíření tudíž mohlo vrhnout světlo na historické vzorce kontaktů a vlivů. Velká diskuse se strhla kolem hry známé ja‐ ko přebírání provázku. Během expedice do Torre‐ sova průlivu v roce 1898 vyvinuli profesoři Alfred Haddon a W. H. R. Rivers, vůdčí postavy tehdejší britské antropologie, jednotnou metodu zakres‐ lování jednotlivých obrázků vzniklých přebíráním provázku při dětských hrách, což umožnilo syste‐ matické srovnávání. Zanedlouho se vynořily konkurenční teorie původu a rozšíření určitých vzorců přebírání provázku (palma, diamant Bago‐ bo…) i mezi dalšími společnostmi, o čemž se vedly vášnivé diskuse na stránkách časopisu Journal of the Royal Anthropological Society (Časopis Královské antropologické společnosti) a v podobných od‐ borných publikacích.9
Pozice: 249/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Logicky se vynořily otázky: Proč se kulturní rysy shlukují tak, jak se shlukují, a jak se vlastně „vpléta‐ jí“ do regionálních vzorců? Sám Boas byl přesvěd‐ čený, že zatímco geografie mohla vymezovat cirkulaci myšlenek v rámci určitých regionů (kde tvoří přirozené bariéry hory a pouště), dění uvnitř těchto regionů bylo v podstatě dílem historické ná‐ hody. Jiní zase vyslovili hypotézu o převládajícím étosu nebo formě uspořádání v rámci daného regio‐ nu; nebo snili o vytvoření jakési přírodní vědy, kte‐ rá by jednou mohla vysvětlit, nebo dokonce i před‐ povědět příliv a odliv různých stylů, zvyků a spole‐ čenských forem. V dnešní době je tato literatura prakticky zapomenutá. Podobné texty jsou stejně jako otázka přebírání provázku považovány za dět‐ ské nemoci vznikající disciplíny. Přesto byly tehdy nastoleny důležité otázky, kte‐ ré dodnes nikdo nedokázal pořádně vysvětlit. Proč se například kalifornské společnosti navzájem tak podobaly a zároveň tolik lišily od sousedních společností amerického jihozápadního a kanadské‐ Pozice: 250/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
ho severozápadního pobřeží? Nejlépe tento problém uchopil zřejmě Marcel Mauss, který se problematikou „kulturních oblastí“ zabýval v řadě esejí o nacionalismu a civilizaci napsaných mezi le‐ ty 1910 a 1930.10 Mauss považoval myšlenku kul‐ turní difuze za nesmysl, a to nikoli z důvodu, z ja‐
kého se jí antropologové nezabývají v současnosti
(zbytečný a nezajímavý koncept),11 ale protože se podle něj zakládala na nesprávném předpokladu: že pohyb lidí, technologií a myšlenek je něčím neob‐ vyklým. Přesný opak je pravdou, tvrdil Mauss. Lidé v mi‐ nulosti zřejmě hodně cestovali – více než dnes –, a tak by bylo s podivem, kdyby kdokoli v tehdejší době neměl ponětí o existenci košíkářství, o pé‐ řových polštářích nebo o kole, pokud se takové předměty běžně používaly v oblastech vzdálených jeden nebo dva měsíce cesty, a totéž mělo platit i pro kulty předků a o synkopickém rytmu bubnování. A Mauss šel ještě dál. Byl přesvědčený, že celé pa‐ cifické pobřeží kdysi bývalo jedinou oblastí kulturní Pozice: 250/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
výměny, kterou v pravidelných intervalech kři‐ žovali cestovatelé. Rovněž se zajímal o šíření her napříč celým regionem. Jednou vedl univerzitní se‐ minář zvaný „O mastném kůlu, míčové hře a dalších hrách na okraji Tichého oceánu“, přičemž vycházel z předpokladu, že všechny země hraničící s Tichým oceánem – od Japonska přes Nový Zéland až po Kalifornii – mohou být fakticky považovány za jednu kulturní oblast.12 Traduje se, že když
Maussovi při návštěvě newyorského Amerického přírodovědného muzea ukázali v Boasově expozici věnované severozápadnímu pobřeží slavnou kwa‐ kiutlskou válečnou kánoi, pohotově prohlásil, že teď už přesně ví, jak musela vypadat starověká Čí‐ na. Mauss sice přeháněl, ale jeho nadsázka celé téma „kulturních oblastí“ fascinujícím způsobem zasadi‐ la do nového rámce.13 Pokud totiž všichni měli po‐ nětí o tom, co provádějí sousední obyvatelé, a pokud byla znalost cizích obyčejů, umění a tech‐ nologií rozšířená, nebo aspoň snadno dostupná, Pozice: 251/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
pak otázka nezní, proč se rozšířily určité kulturní rysy, ale proč se nerozšířily i jiné. Podle Mausse se právě takto některé kultury vymezovaly vůči svým sousedům. Kultury byly vlastně strukturami odmí‐ tání. Číňané používají hůlky, a ne nůž a vidličku; Thajci používají lžíci, a ne hůlky atd. Odrazilo se to i v estetice – ve výtvarných a hudebních stylech ne‐ bo ve způsobech stolování –, nicméně Mauss pře‐ kvapivě zjistil, že se toto odmítání vztahuje i na technologie, které mají zjevné adaptační a utilitární výhody. Zaujalo ho například, že Athapaskové na Aljašce vytrvale odmítali přijmout inuitské kajaky, které byly zjevně mnohem vhodnější pro zdejší prostředí než jejich lodě. A Inuité zase zavrhli athapaské sněžnice. To, co platilo pro určité kultury, se dalo stejně dobře aplikovat i na kulturní oblasti nebo „civiliza‐ ce“ (označení preferované Maussem). Vzhledem k tomu, že téměř všechny existující styly, formy a techniky byly vždy potenciálně dostupné prak‐ ticky komukoli, musely i tyto vzniknout určitou Pozice: 252/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
kombinací půjčování a odmítání. Mauss považoval za klíčové, že tento proces byl vesměs uvědomělý. S oblibou odkazoval na debaty o přejímání cizích stylů a zvyků probíhající na čínských dvorech a uvá‐ děl pozoruhodný argument, který král z dynastie Čou přednesl svým rádcům a významným feu‐ dálním vazalům odmítajícím nosit hunské (mandžuské) oblečení a místo řízení dvoukolého vo‐ zu jezdit na koních: pokusil se jim důkladně ob‐ jasnit rozdíl mezi rituály a zvyky, mezi uměním a módou. „Společnosti,“ napsal Mauss, „žijí ze vzá‐ jemného půjčování, ale definují se spíše
prostřednictvím odmítání než přijímání.“14 Takové úvahy se navíc neomezují na civilizace, jež historici považují za „vysoké“ (tzn. takové, které ovládají písmo). Nelze tvrdit, že Inuité se ke každé‐ mu, kdo měl obuté sněžnice, chovali s instink‐ tivním odporem a sněžnice zarputile odmítali. Právě naopak: zamysleli se nad tím, co by přijetí ne‐ bo nepřijetí sněžnic mohlo vypovídat o tom, za jaké lidi se považují. Mauss dospěl k závěru, že právě Pozice: 252/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
díky srovávání se sousedy o sobě lidé začnou uva‐ žovat jako o odlišné skupině. Formulujeme-li otázku o vzniku „kulturních ob‐ lastí“ takto, jde nutně o otázku politickou. Pře‐ destírá možnost, že rozhodnutí o přijetí či nepřijetí zemědělství se nezakládalo jen na vypočítávání kalorických výhod nebo na náhodném kulturním vkusu, ale že odráželo i otázku hodnot a identity (za co se lidé považují) a vzájemných vztahů. Šlo o problémy, které naše vlastní postosvícenská inte‐ lektuální tradice obvykle vyjadřuje pojmy svoboda, odpovědnost, autorita, rovnost, solidarita a sprave‐ dlnost.
APLIKUJEME MAUSSOVY POZNATKY O TICHOMOŘÍ A ZAMYSLÍME SE, PROČ GOLDSCHMIDTŮV POPIS DOMORODÝCH KALIFORŇANŮ JAKO „PROTESTANTSKÝCH SBĚRAČŮ“ Pozice: 253/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
(JAKKOLI JE ABSURDNÍ) NENÍ ÚPLNĚ OD VĚCI Vraťme se k Tichému oceánu. Na počátku dvacá‐ tého století rozdělili antropologové domorodé obyvatele pobřeží severní Ameriky na dvě široké kulturní oblasti: „Kalifornii“ a „severozápadní po‐ břeží“. Do devatenáctého století, kdy dopady obcho‐ du s kožešinami a následně zlatá horečka vnesly chaos do domorodých společností a řada z nich byla vyhlazena, tvořili tito obyvatelé nepřerušovaný ře‐ tězec lovecko-sběračských společností, který se táhl přes velkou část západního pobřeží: v té době šlo pravděpodobně o největší souvislé rozšíření lovecko-sběračských etnik na světě. Hlavní vý‐ hodou byla vysoká efektivita tohoto způsobu živo‐ ta, neboť společnosti na severozápadním pobřeží a v Kalifornii si udržovaly vyšší hustotu obyvatel‐ stva než například pěstitelé kukuřice, fazolí a tykve žijící v nedaleké Velké pánvi nebo na americkém Jihozápadě. Pozice: 253/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
V jiných ohledech se severní a jižní oblast zá‐ sadně lišily, a to ekologicky i kulturně. Obyvatelé kanadského severozápadního pobřeží byli závislí na rybolovu, zejména na lovení anadromních ryb, jako jsou losos a koruška, které kvůli rozmnožování migrují z moře proti proudu řeky, a také na někte‐ rých mořských savcích, suchozemských rostlinách a zvěři. Jak jsme viděli v jedné z předchozích kapi‐ tol, tyto skupiny dělily rok na zimní období, které trávily v rozsáhlých pobřežních vesnicích, kde se pořádaly velmi složité obřady, a na jarní a letní ob‐ dobí, kdy se menší sociální jednotky pragmatičtěji zaměřovaly na obstarávání potravy. Zdejší obyvate‐ lé byli i zručnými řezbáři a z místních jehličnanů (jedle, smrk, sekvoje, tis a cedr) vyráběli nádherné artefakty: vyřezávané a malované masky, nádoby, kmenové erby, totemy, bohatě vyzdobené domy a kánoe, které patří k nejpozoruhodnějším umě‐ leckým tradicím světa. Domorodé společnosti v jižnější části Kalifornie obývaly jedno z nejrozmanitějších životních Pozice: 254/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
prostředí na světě. Měly k dispozici různorodá úze‐ mí, která pečlivě obhospodařovaly pomocí vy‐ palování, mýcení a prořezávání. Zdejší „středomoř‐ ské“ podnebí a blízkost hor, pouští, podhůří, říčních údolí a pobřeží měly za následek bohatou nabídku místních živočišných i rostlinných pro‐ duktů, které si kmeny mezi sebou vyměňovaly. Ka‐ liforňané byli většinou vynikající rybáři a lovci, ale mnozí se spoléhali také na plody stromů – zejména na ořechy a žaludy – jako na hlavní zdroj obživy. Jejich umělecké tradice se lišily od těch na severo‐ západním pobřeží. Exteriéry domů byly obvykle prosté a jednoduché. Tito lidé navíc neměli nic, co by se podobalo severozápadním maskám nebo mo‐ numentálním sochám, jež mají tolik v oblibě kurá‐ toři muzeí. Jejich estetická činnost spočívala spíše v pletení košíků se složitými vzory, které se použí‐ valy na skladování a servírování jídla.15 Mezi těmito dvěma rozsáhlými společenskými uskupeními byl ještě jeden významný rozdíl, který současní badatelé z nějakého důvodu opomíjejí. Na Pozice: 255/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
sever od řeky Klamath žily společnosti ovládané vá‐ lečnickou šlechtou podnikající nájezdy na ostatní skupiny. V těchto společnostech tvořili značný po‐
díl obyvatelstva plnohodnotní otroci.4 Toto uspořá‐ dání mělo platit od nepaměti. Dále na jih však nic takového neexistovalo. Jak k tomu mohlo dojít? Jak vznikla hranice mezi širší „rodinou“ sběrač‐ ských společností, které se vzájemně přepadávaly, aby získaly otroky, a druhou, kde se otroci nevysky‐ tovali? Možná vás napadne, že akademici musejí o této otázce čile diskutovat, avšak ve skutečnosti tomu tak není. Většina odborníků považuje rozdíly za bezvýznamné a radši všechny společnosti z Ka‐ lifornie a severozápadního pobřeží hází do jediné kategorie zvané „bohatí sběrači“ nebo „komplexní
lovci a sběrači“.16 Pokud se jejich odlišnosti vůbec berou v potaz, obvykle se chápou jako automatická reakce na různorodost způsobů obživy: tvrdí se, že vodní ekonomiky (jejichž hlavním zdrojem obživy jsou ryby) jednoduše inklinovaly k podpoře vá‐ Pozice: 255/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
lečnických společností, zatímco suchozemské sbě‐ račské ekonomiky (které se živily žaludy) to měly z jakéhosi důvodu opačně.17 Než v krátkosti zváží‐ me přínosy a limity těchto nedávných tvrzení, za‐ měříme se ještě na některé etnografické práce na‐ psané odborníky z dřívějších generací. Jeden z nejpozoruhodnějších výzkumů domoro‐ dého obyvatelstva Kalifornie provedl ve dvacátém století antropolog Walter Goldschmidt. Jeho klí‐ čový spis s nenápadným názvem „Etnologický pří‐ spěvek k sociologii vědění“ se zabýval Juroky a dalšími příbuznými skupinami obývajícími seve‐ rozápadní kout Kalifornie jižně od pohoří, kde začí‐ ná Oregon.18 Pro Goldschmidta a členy jeho antropologického okruhu byli Jurokové zajímaví tím, že v každém aspektu svého společenského živo‐ ta přikládali velký význam penězům – které měly v jejich případě podobu zubů navlečených na provázky a čelenek vyrobených ze zářivých skalpů datla červenohlavého. Pozice: 256/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Stojí za zmínku, že osadníci v různých částech Severní Ameriky považovali za „indiánské peníze“ leccos. Často se jednalo o korálky z mušlí nebo o samotné škeble. Skoro ve všech případech je však tento termín do značné míry projekcí evropských kategorií do předmětů, jež vypadají jako peníze, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Nejznámějším takovým předmětem byl zřejmě šperk wampum, který se na‐ konec skutečně začal používat jako měna při trans‐ akcích mezi osadníky a domorodými národy na Severovýchodě, a v některých amerických státech byl dokonce akceptován také jako měna při trans‐ akcích mezi osadníky (kupříkladu v Massachusetts a v New Yorku představoval legální platidlo v ob‐ chodech). Mezi domorodými obyvateli se však wampum k nákupu ani prodeji téměř nepoužíval. Spíše se uplatňoval při placení pokut a při uzavírání úmluv a dohod. Platilo to i v Kalifornii, tady se ale peníze překvapivě používaly víceméně tak, jak bychom očekávali: k nákupům, pronájmům a půjčkám. V Kalifornii, a zejména v jejím severo‐ Pozice: 256/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
západním cípu, se ústřední role peněz v domoro‐ dých společnostech pojila s kulturním důrazem na šetrnost a jednoduchost, s odmítáním prostopášnosti a s oslavou práce, která se – podle Goldschmidta – až nápadně podobala puritánským postojům popsaným Maxem Weberem v jeho slavné eseji Protestantská etika a duch kapitalismu z roku 1905. Tato analogie se může zdát (v mnoha ohledech oprávněně) poněkud přitažená za vlasy. Je však dů‐ ležité pochopit, co Goldschmidt vlastně srovnává. Weberova esej, kterou znají skoro všichni absolven‐ ti jakéhokoli kurzu v rámci společenských věd, je často špatně chápána. Weber se snažil odpovědět na velmi specifickou otázku: Proč se kapitalismus ob‐ jevil v západní Evropě, a ne jinde? Kapitalismus, jak ho definoval, byl sám o sobě jistým morálním impe‐ rativem. Skoro všude na světě, a zcela určitě v Číně, Indii a islámském světě, se podle něj vyskytuje ob‐ chod, majetní obchodníci a lidé, které lze právem označit za „kapitalisty“. Téměř všude však skoro Pozice: 257/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
každý, kdo přijde k velkému jmění, v nejlepším pře‐ stane. Buď si koupí palác a užívá si života, nebo ho jeho komunita podrobí enormnímu morálnímu tla‐ ku, aby zisk investoval do náboženských či ve‐ řejných potřeb nebo do okázalých slavností (boháči obvykle dělali obojí). Kapitalismus na druhou stranu vyžaduje nové a nové investice, které proměňují majetek v motor na generování stále většího majetku, na zvyšování výroby, rozšiřování provozu atd. Podle Webera by si však člověk měl představit, že je úplně první osobou v komunitě, která se chová kapitalisticky. Zna‐ menalo by to vzepřít se všem společenským oče‐ káváním a vysloužit si naprosté opovržení skoro všech sousedů – z nichž by se stále větší počet stával jeho zaměstnanci. Kdokoli, kdo se zachoval takto ambiciózně a proti pravidlům, musel podle Webera prokázat „jisté hrdinství“. Weber tvrdí, že právě proto byly zapotřebí puritánské odnože křesťanství jako kalvinismus, aby byl kapitalismus možný. Pu‐ ritáni nejenže věřili, že skoro veškeré utrácení je Pozice: 258/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
hříšné, ale vstup do puritánské kongregace navíc znamenal, že se daná osoba stala členem morální komunity, jejíž podpora umožňovala snášet nepřá‐ telství peklu zasvěcených sousedů. V jurocké vesnici v osmnáctém století nic ta‐ kového zjevně neplatilo. Domorodí Kaliforňané se navzájem nenajímali jako zaměstnanci za mi‐ nimální mzdu, nepůjčovali si peníze s úrokem ani neinvestovali zisky z komerčních podniků do rozší‐ ření výroby. Nebyli to žádní „kapitalisté“ v pravém slova smyslu. Místo toho zde však existoval pozo‐ ruhodný kulturní důraz na soukromé vlastnictví. Jak poznamenává Goldschmidt, veškerý majetek, ať už jde o přírodní zdroje, peníze, nebo honosné předměty, byl „v soukromém (a z větší části i indivi‐ duálním) vlastnictví“, včetně rybářských, loveckých a sběračských oblastí. Individuální vlastnictví bylo kompletní, s plným právem na svo‐ bodné nakládání. Goldschmidt vypozoroval, že ten‐ to vysoce rozvinutý koncept vlastnictví vyžaduje používání peněz, takže v severozápadní Kalifornii Pozice: 258/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
„se za peníze koupí všechno – majetek, zdroje, po‐ traviny, čest i manželka“.19 Tento velmi nezvyklý systém vlastnictví ko‐ respondoval s všeobecným étosem, který Gold‐
schmidt srovnával s Weberovým „duchem“ kapita‐ lismu (ačkoli by někdo mohl namítnout, že to spíše odpovídá představě, jak kapitalismus funguje, než jeho skutečnému fungování). Jurokové byli tím, co jsme nazvali „majetnickými individualisty“. Pova‐ žovali za samozřejmé, že se všichni rodíme jako navzájem rovní a že záleží na každém z nás, kam to pomocí sebekázně, odříkání a dřiny dotáhne. Tento étos se navíc zřejmě široce uplatňoval i v praxi. Jak jsme viděli, domorodí obyvatelé severo‐ západního pobřeží byli stejně pracovití jako Ka‐ liforňané. V obou případech se od lidí hromadících majetek očekávalo, že ho z velké části rozdají na podporu kolektivních slavností. Étos v pozadí se však nemohl lišit víc. Zatímco od bohatých Juroků se očekávala skromnost, kwakiutlští náčelníci byli tak vychloubační a ješitní, že je dokonce jeden Pozice: 259/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
antropolog přirovnal k paranoidním schizofrenikům. Zatímco Jurokům byla rodová li‐ nie ukradená, domácnosti na severozápadním po‐ břeží se podobaly šlechtickým rodům s dynastický‐ mi sídly ve středověké Evropě, kde aristokracie sou‐ peřila o postavení v rámci dědičných privilegií, pořádala okázalé hostiny, aby zvýšila svou reputaci a zajistila si nárok na čestné tituly a bohatá dědic‐ tví, jež sahala až do počátku věků.20 Je těžké si představit, že by existence takových nápadných kulturních rozdílů mezi sousedními společnostmi mohla být čistě náhodná, je však rovněž nesmírně obtížné najít jakékoli studie, které by se byť jen náznakem zabývaly původem těchto rozdílů.21 Je možné chápat domorodé Kaliforňany a obyvatele severozápadního pobřeží jako lidi, kteří se definovali vymezením se vůči sobě, podobně jak to dnes dělají obyvatelé Kalifornie a New Yorku? Pokud ano, jak velkou část jejich způsobu života můžeme skutečně vysvětlit jako motivovanou touhou lišit se od ostatních skupin lidí? Zde se vrať‐ Pozice: 260/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
me k naší dřívější diskusi o schizmogenezi, kterou jsme nastínili pro pochopení intelektuálních styků mezi francouzskými kolonisty a Wendaty v seve‐ roamerických Východních lesích v sedmnáctém století. Připomeňme si, že schizmogeneze popisuje, jak si společnosti, které jsou ve vzájemném kontaktu, nakonec vytvoří sdílený systém rozdílů, jehož prostřednictvím se pokoušejí od sebe navzájem od‐ lišit. Klasickým historickým příkladem (v obou smyslech slova „klasický“) by mohly být starořecké městské státy Athény a Sparta v pátém století př. n. l. Marshall Sahlins to shrnuje následovně: Byly dynamicky propojené a vytvořené re‐ cipročně. […] Athény a Sparta se lišily jako voda a oheň, rozdíly mezi společnostmi se da‐ jí vyjádřit protikladnými výrazy kosmopolit‐ ní a xenofobní, obchodní a soběstačný, luxusní a skromný, demokratický a oligar‐ chický, městský a vesnický, původní a přistě‐ Pozice: 260/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
hovalecký, upovídaný a lakonický: výčet di‐ chotomií by mohl pokračovat donekonečna. […] Athény a Sparta byly protipóly.22 Každá společnost představuje zrcadlový obraz ji‐ né společnosti. Tím se stává nepostradatelným al‐ ter egem, nutným a neustále přítomným příkladem toho, čím by člověk nikdy neměl chtít být. Dá se podobná logika aplikovat i na dějiny lovecko-sbě‐ račských společností v Kalifornii a na severo‐ západním pobřeží?
UVEDEME PŘÍKLAD SCHIZMOGENE‐ ZE MEZI „PROTESTANSKÝMI SBĚRA‐ ČI“ A „RYBÁŘSKÝMI KRÁLI“ Podívejme se blíže na to, co lze na základě Webe‐ rovy definice označit za „ducha“ severních ka‐ lifornských sběračů. V zásadě to byla série etických imperativů, Goldschmidtovými slovy: „morální Pozice: 261/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
požadavek na práci, a tudíž i honbu za ziskem, mo‐ rální požadavek na sebezapření a individuace mo‐ rální zodpovědnosti“.23 S tím souvisela i touha po individuální autonomii, která byla stejně absolutní jako u kalaharských Křováků – ačkoli měla nápadně odlišnou podobu. Juročtí muži se urputně snažili vyhnout situaci, kdy by někomu jinému něco dlužili nebo mu byli trvale zavázáni. Dokonce i kolektivní hospodaření se zdroji se jim příčilo, sběračské úze‐ mí bylo vlastněno individuálně a v obdobích nedo‐ statku se mohlo pronajímat. Majetek byl posvátný, a to nejen v právním smyslu, kdy pytláci mohli být zastřeleni. Měl také duchovní hodnotu. Juročtí muži často trávili celé hodiny přemítáním o penězích, ale nejhodnotnější předměty – vzácné kožešiny a obsidiánové čepele vystavované jen při slavnostech – představovaly nejvyšší sacra. Jurokové vnějším pozorovatelům doslova připomínali puritány: Goldschmidt uvádí, že ambiciózní juročtí muži byli „vyzýváni, aby se zdrželi jakéhokoli požitkářství – jídla, sexuálního Pozice: 261/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
uspokojení, her nebo zahálky“. Velcí jedlíci byli po‐ važováni za „vulgární“. Mladí muži a ženy byli pou‐ čováni o nutnosti jíst pomalu a střídmě, aby si udr‐ želi štíhlé a mrštné tělo. Zámožní juročtí muži se každý den scházeli v potních chýších, kde téměř pravidelně podstupovali test asketických hodnot: každý měl hlavou napřed prolézt malým otvorem, kterým by se žádné tělo s nadváhou neprotáhlo. Pokrmy se připravovaly tak, aby byly mdlé a spar‐ tánské, výzdoba byla jednoduchá, tanec neokázalý a zdrženlivý. Postavení ani tituly se nedědily. Dokonce i ti, kteří zdědili bohatství, nadále zdůraz‐ ňovali osobní těžkou dřinu, střídmost a výkon, a přestože se od bohatých členů očekávala štědrost vůči méně šťastným jedincům a péče o vlastní půdu a majetek, závazky za jejich sdílení a za péči o ně byly ve srovnání s prakticky všemi ostatními sbě‐ račskými společnostmi skromné. Společnosti ze severozápadního pobřeží mezi vnějšími pozorovateli naopak neblaze prosluly tím, že se vyžívaly ve vystavování nadbytku. U evrop‐ Pozice: 262/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
ských etnologů se nejvíc zapsali slavnostmi zvaný‐ mi potlač, které obvykle pořádali aristokraté ujíma‐ jící se nového vznešeného titulu (šlechtici jich v průběhu života často nashromáždili celou řadu). Na těchto slavnostech rádi dávali na odiv svou vznešenost a pohrdání obyčejným majetkem tím, že předváděli svou štědrost a své konkurenty za‐ hrnovali hektolitry oleje z korušky, lesními plody a kvanty tučných a mastných ryb. Tyto slavnosti byly dějištěm dramatických soubojů, které někdy vrcholily ostentativním zničením dědičných mědě‐ ných štítů a dalších pokladů a v období prvních kontaktů s kolonizátory, na přelomu devatenáctého a dvacátého století, i obětováním otroků. Každý poklad byl unikátní, neexistovalo nic, co by připo‐ mínalo peníze. Potlač byl příležitostí k přejídání a požitkářství a „tučné hostiny“ měly tělo zanechat lesklé a tlusté. Šlechtici se často přirovnávali k ho‐ rám, z nichž se jako balvany valily dary, jimiž chtěli své rivaly rozdrtit a rozmačkat. Pozice: 263/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Skupinou, kterou na severozápadním pobřeží známe nejlépe, jsou Kwakwaka’wakw (Kwa‐ kiutlové), mezi nimiž Boas prováděl terénní vý‐ zkum. Proslavili se honosnou zdobností svých umě‐ leckých artefaktů a divadelními efekty používaný‐ mi při rituálech, ke kterým patřila umělá krev, pa‐ dací dveře a násilná šaškovská policie. Zdá se, že všechny sousední společnosti – včetně Nutků, Hai‐ dů a Cimšjanů – sdílely stejný obecný étos: podobně okouzlující materiální kultury a představení se daly nalézt na celém území mezi aljašským jihem a stá‐ tem Washington. Kromě toho sdílely stejnou zá‐ kladní sociální strukturu s dědičnými vrstvami šlechticů, prostých občanů a otroků. V celé této ob‐ lasti táhnoucí se 2 500 kilometrů od delty řeky Copper až po mys Mendocino od nepaměti docháze‐ lo k nájezdům mezi skupinami za účelem získávání otroků. Ve všech těchto společnostech na severo‐ západním pobřeží měla šlechta jako jediná výsadu provádět rituály, jejichž prostřednictvím se propo‐ Pozice: 263/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
jovala se strážnými duchy, kteří jí zajišťovali přístup ke šlechtickým titulům a právo ponechat si otroky zajaté při nájezdech. Prostí lidé, včetně vynikajících umělců a řemeslníků, se mohli do značné míry svo‐ bodně rozhodnout, ke kterému šlechtickému rodu se připojí, a náčelníci se přetahovali o jejich spo‐ jenectví a pořádali pro ně hostiny, zajišťovali jim zá‐ bavu a nabízeli jim účast na svých hrdinských dobrodružstvích. „Dobře se starej o svoje lidi,“ zně‐ la rada stařešiny mladému náčelníkovi Nutků. „Pokud tě tvůj lid nebude mít rád, nebudeš nic.“24 Chování šlechticů ze severozápadního pobřeží se v mnohém podobá chování mafiánských bossů i s jejich přísným kodexem cti a ochranitelskými vztahy, tedy něčemu, co sociologové nazývají „dvorské společnosti“ – formě uspořádání, kterou bychom mohli očekávat například na feudální Sicí‐ lii, odkud mafie převzala značnou část svého kul‐
turního kodexu.25 To však rozhodně není něco, co bychom u sběračů předpokládali. Také je pravda, že počet stoupenců kteréhokoli z těchto „rybářských Pozice: 264/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
králů“ zřídkakdy přesahoval 100 nebo 200 jedinců, což je jen o trochu více, než byla velikost kaliforn‐ ské vesnice. Na severozápadním pobřeží ani v ka‐ lifornské kulturní oblasti neexistovala žádná větší politická, ekonomická a náboženská uspořádání ja‐ kéhokoli druhu. V rámci malých existujících komu‐ nit však platily naprosto odlišné principy spole‐ čenského života. Pod tíhou těchto faktů působí sklon antropologů házet jurocké prominenty a kwakiutlské umělce do jednoho pytle jako „zámožné sběrače“ nebo „komplexní lovce a sběrače“ poněkud podivně: je to podobné jako tvrdit, že texaští ropní magnáti a středověcí egyptští básníci byli všichni „komplexní zemědělci“, jelikož konzumovali hodně pšenice. Jak však vysvětlit rozdíly mezi těmito dvěma kulturními oblastmi? Máme začít od institucio‐ nální struktury (třídního systému a důležitosti po‐ tlače na severozápadním pobřeží, role peněz a sou‐ Pozice: 264/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
kromého majetku v Kalifornii) a následně se poku‐ sit pochopit, jak se z toho vyvíjí převládající étos každé společnosti? Nebo zde byl první étos – určitá koncepce povahy lidstva a jeho role ve světě – a teprve ten dal vzniknout institucionálním struk‐ turám? Nebo je obojí jednoduše výsledkem odlišné technologické adaptace na prostředí? Jde o zásadní otázky týkající se samotné povahy společnosti. Teoretici se o nich přou již celá staletí a zřejmě tomu tak bude i nadále. V podstatě bychom se mohli ptát, co nakonec určuje podobu společnosti: ekonomické faktory, organizační imperativy, nebo kulturní významy a ideje? Pokud budeme kráčet v Maussových stopách, můžeme navrhnout čtvrtou možnost. Jsou společnosti ve skutečnosti sebeurčující, vytvářejí a reprodukují se především ve vztahu k sobě navzájem? Na odpovědi, kterou nabídneme pro tento konkrétní případ, záleží hodně. Dějiny domoro‐ dých společností na tichomořském pobřeží možná neposkytují dobrý model, jak vypadali první „pro‐ Pozice: 265/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
tozemědělci“ v Úrodném půlměsíci před 10 000 lety. Vnášejí však jedinečné světlo do dalších kulturních procesů, které (jak jsme zkoumali výše) probíhaly stejně dlouho, ne-li déle, a na jejichž základě se určité sběračské společnosti v určitých obdobích a na určitých místech smířily s přetrvávající ne‐ rovností, strukturami nadvlády a ztrátou svobod. Projděme si nyní možná vysvětlení jedno po druhém. Nejpozoruhodnějším rozdílem mezi domorodými společnostmi v Kalifornii a na severozápadním po‐ břeží je absence formálních hodností a instituce po‐ tlače v Kalifornii. Druhý aspekt ve skutečnosti vy‐ plývá z toho prvního. V Kalifornii se přirozeně ko‐ naly obřady a slavnosti, ale jelikož zde neexistoval systém udělování titulů, postrádaly skoro všechny charakteristické znaky potlače: dělení na „vysoké“ a „nízké“ formy kuchyně, používání zasedacího pořádku na základě hodnosti, používání servírova‐ cího vybavení, povinnou konzumaci mastných Pozice: 266/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
pokrmů, soupeřivé obdarovávání, pronášení sebeo‐ slavných proslovů nebo jiné veřejné manifestace soupeření mezi šlechtici bojujícími o titulární privilegium.26 Sezonní sešlosti kalifornských kmenů v mnoha ohledech působí, jako by principy potlače stavěly na hlavu. Místo luxusních pokrmů se jedlo střídmě, ri‐ tuální tance nebyly řízené a hrozivé, ale hravé a často zahrnovaly humorné překračování soci‐ álních bariér mezi muži a ženami a dětmi a staršími (zřejmě byly jednou z mála příležitostí, kdy si jinak usedlí Jurokové dovolili trochu zábavy). Hodnotné předměty jako obsidiánové čepele a jelení kůže se nikdy neobětovaly ani nedarovaly nepřátelům jako provokace nebo urážka, ale opatrně se rozbalovaly a předávaly do správy dočasných „tanečních vůd‐ ců“, aby podtrhly, jak moc na sebe jejich vlastníci nechtěli přitáhnout přehnanou pozornost.27 Kalifornští náčelníci z pořádání těchto akcí bez‐ pochyby těžili: díky novým sociálním kontaktům a zlepšení reputace mohli v budoucnu získat příleži‐ Pozice: 266/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
tosti k výdělku.28 Hostitelé oslav však nechtěli vy‐ padat jako chvastouni a svou roli zlehčovali, takže tvrzení, že ve skrytu duše prahli po zisku, je zjedno‐ dušující, ba dokonce urážlivé – zejména vezmeme-li v potaz, jakým způsobem se při obchodních slavnostech a „tancích v jelení kůži“ skutečně roz‐ dělovaly zdroje, jejichž význam pro prosazování so‐ lidarity mezi skupinami ze sousedních vesnic je dobře zdokumentovaný.29 Mluvíme tedy o stejné základní instituci („pře‐ rozdělovací slavnosti“), která se uskutečňovala v naprosto jiném duchu, nebo o dvou naprosto od‐ lišných institucích? Nebo dokonce o potlači a an‐ tipotlači? Dá se něco takového vůbec odlišit? Je zřejmé, že tato otázka je mnohem širší a dotýká se samotné povahy „kulturních oblastí“ a toho, co ve skutečnosti tvoří práh nebo hranici mezi nimi. Snažíme se k tomuto problému najít klíč. Ten spočí‐ vá v instituci otroctví, které, jak jsme již uvedli, bylo na severozápadním pobřeží zakořeněné, ale na jih od řeky Klamath v Kalifornii se nevyskytovalo. Pozice: 267/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Otroci na severozápadním pobřeží sekali dřevo a nosili vodu, ale zejména se zapojovali do hro‐ madných sklizní, úklidu a zpracovávání lososů a dalších anadromních ryb. Neexistuje však jednotný názor, jak hluboko do minulosti otrokář‐ ství mezi domorodými společnostmi sahá. V prvních evropských popisech tohoto regionu z konce osmnáctého století se mluví o otroctví, kte‐ ré je vnímáno jako trochu překvapivé, neboť plnohodnotné otroctví bylo v dalších částech Severní Ameriky neobvyklé. Tyto popisy naznačují, že nevolníci představovali až čtvrtinu domorodých obyvatel severozápadního pobřeží – což odpovídá zhruba poměrům v Římské říši či starověkých Athénách, nebo dokonce na bavlníkových plantá‐ žích na americkém Jihu. A co víc, otroctví na seve‐ rozápadním pobřeží bylo dědičné: pokud byl někdo otrok, jeho děti byly odsouzené ke stejnému údě‐ lu.30 Vezmeme-li v potaz omezenost našich zdrojů, je samozřejmě možné, že evropské záznamy popi‐ Pozice: 267/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
sovaly něco, co v té době představovalo nedávnou inovaci. Současné archeologické a etnohistorické výzkumy však naznačují, že instituce otroctví na severozápadním pobřeží sahá skutečně velmi hlu‐ boko do minulosti. Do období mnoho staletí před‐ tím, než do Nutské úžiny začali připlouvat Ev‐ ropané, aby zde obchodovali s vydřími kožešinami a přikrývkami.
O OBECNĚJŠÍ POVAZE OTROCTVÍ A „ZPŮSOBŮ VÝROBY“ „Najít otroctví“ v archeologických dokladech je bez písemných záznamů oříšek, ale na západním po‐ břeží můžeme přinejmenším vysledovat, kolik jednotlivých prvků, které se později spojily v in‐ stituci otroctví, se vynořilo zhruba ve stejné době, kolem roku 1850 př. n. l., v takzvaném středním pa‐ cifickém období. Tehdy se poprvé začaly hromadně lovit anadromní ryby, představující neuvěřitelně Pozice: 268/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
bohatý zdroj potravy (pozdější cestovatelé popi‐ sovali tak obrovská hejna lososů, že přes ryby neby‐ la vidět voda), což však dramaticky zvýšilo nároky na pracovní sílu. Zřejmě není náhoda, že zhruba ve stejné době se objevily i první známky válčení a bu‐ dování obranných pevností a také rozšiřování ob‐ chodních sítí.31 Existují i další ukazatele. Pohřebiště ve středním pacifickém období mezi lety 1850 př. n. l. a 200 n. l. odhalují extrémní rozdí‐ ly v nakládání s mrtvými těly. Nálezy z dřívějších dob nic takového nenaznačují. Na jedné straně má‐ me nejhonosnější hroby s formálním systémem zdobení těl a jejich poněkud strašidelným in‐ scenováním do sedících, nakloněných nebo jiných fixních poloh, které nejspíše poukazují na přísnou hierarchii rituálních pozic a chování mezi živými. Na druhé straně vidíme zcela opačný extrém: zoha‐ vení těl některých jedinců, opětovné použití lid‐ ských kostí k výrobě nástrojů a nádob a „využití“ li‐ dí jako hrobových přídavků (tj. jejich obětování). Celkově to dělá dojem širokého spektra forma‐ Pozice: 269/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
lizovaných statusů, od vysoce postavených až po li‐ di, na jejichž životě a smrti zřejmě příliš nezáleže‐ lo.32 Pokud se podíváme na Kalifornii ve stejném ob‐ dobí, můžeme si hned všimnout, že tam žádný
z těchto znaků nenajdeme. Na jih od mysu Mendo‐ cino máme pravděpodobně co do činění s odlišným typem středního pacifického období – takového, které je ve skutečnosti „pacifičtější“. Tyto rozdíly však nemůžeme přičíst nedostatečnému kontaktu mezi oběma skupinami. Archeologické a lingvis‐ tické důkazy dokládají značný pohyb osob a zboží podél velké části západního pobřeží. Pobřežní a ost‐ rovní společnosti propojoval čilý námořní obchod, v jehož rámci se napříč různými ekosystémy ticho‐ mořského pobřeží přepravovaly na kánoích hodnotné artikly jako mušličkové korálky, měď, ob‐ sidián a množství organických komodit. Řada dů‐ kazů rovněž poukazuje na pohyb lidských zajatců, který byl projevem meziskupinového válčení a ob‐ chodu. Už v roce 1500 př. n. l. byly některé části po‐ Pozice: 269/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
břeží Sališského moře vybaveny pevnostmi a úkry‐ ty na ochranu před nájezdy.33 Doposud jsme se bavili o otroctví, aniž bychom ten‐ to termín skutečně definovali. To není právě moud‐ ré, neboť amerindiánské otroctví mělo jisté spe‐ cifické rysy, kterými se výrazně odlišovalo od otroc‐ tví ve starořeckých a starořímských domácnostech, natožpak od evropského plantážního otrokářství v Karibiku nebo hluboko na americkém Jihu. Na jednu stranu bylo otroctví jakéhokoli druhu mezi domorodými obyvateli obou Amerik vcelku neob‐ vyklou institucí. Na stranu druhou byly některé charakteristicky amerindiánské rysy otroctví společné, přinejmenším v hrubých obrysech, pro velkou část kontinentu, včetně tropických oblastí, kde rané španělské zdroje dokumentují místní for‐ mu otrokářství už v patnáctém století. Brazilský antropolog Fernando Santos-Granero vytvořil spe‐ ciální označení pro amerindiánské společnosti s tě‐ mito rysy: „zajatecké společnosti“.34 Pozice: 270/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Než se pustíme do bližšího prozkoumání toho, co Santos-Granero tímto termínem označoval, defi‐ nujme samotné otroctví. Otrok se od nevolníka, ná‐ mezdního peóna, zajatce nebo vězně liší absencí so‐ ciálních vazeb. Přinejmenším z právního hlediska nemá otrok žádnou rodinu, příbuzné ani komunitu a nemůže činit žádné sliby nebo si vytvářet trvalé vztahy s dalšími lidskými bytostmi. Z toho důvodu je anglické slovo „free“ (svobodný) odvozeno od ko‐ řenu, který znamená „friend“ (přítel). Otroci nemohli mít přátele, protože vůči ostatním nesměli mít závazky, neboť byli plně v moci někoho jiného a jejich jedinou povinností bylo skákat, jak pán pís‐ ká. Pokud byl římský legionář zajat v boji, upadl do otroctví a následně se mu podařilo utéct a vrátit se domů, musel podstoupit složitý proces obnovení všech svých sociálních vztahů, včetně opětovného sňatku s manželkou, jelikož aktem zotročení přišel o všechny předchozí vazby. Západoindický sociolog Orlando Patterson to popsal jako stav „sociální smrti“.35
Pozice: 270/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Není překvapením, že typickými otroky byli vá‐ leční zajatci, kteří se obvykle ocitli daleko od domova mezi lidmi, kteří jim nebyli ničím zavázá‐ ni. Existuje ještě další praktický důvod, proč se z vojenských zajatců stávali otroci. Pán zodpovídá za to, aby jeho otroci zůstali naživu a byli práce‐ schopní. Většina lidí potřebuje značnou péči a zdroje až do věku dvanácti, případně patnácti let, do té doby je lze obvykle považovat za čistou ekono‐ mickou ztrátu. Rozmnožování mezi otroky tedy málokdy přináší ekonomický užitek, proto byli glo‐ bálně otroci často plodem válečné agrese (ačkoli mnozí byli také plodem dluhových pastí, represivních soudních rozhodnutí nebo banditis‐ mu). Dalo by se říct, že zloděj otroků krade roky pé‐ če, kterou jiná společnost investovala do lidské by‐ tosti, aby se stala práceschopnou.36 Co tedy mají amerindiánské „zajatecké společnosti“ společného, čímž se odlišují od ostat‐ ních otrokářských společností? Na první pohled toho není mnoho. A ze všeho nejméně to platí pro Pozice: 271/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
způsoby obživy, jejichž rozmanitost byla obrovská. Jak poukazuje Santos-Granero, v severozápadní Amazonii převládali usedlí zahradníci a rybáři žijící podél největších řek, kteří podnikali nájezdy na nomádské tlupy lovců a sběračů ve vnitrozemí. Naopak v povodí řeky Paraguaye to byli částečně nomádští lovci a sběrači, kdo napadal nebo si podroboval vesnické zemědělce. Na jihu Floridy byly dominantními skupinami rybáři a sběrači, v tomto případě šlo o Calusy. Žili ve velkých stálých vesnicích, ale sezonně se přesouvali do rybářských a sběračských oblastí, kde podnikali nájezdy na ry‐ bářské i zemědělské komunity.37 Rozdělení těchto skupin podle míry, do jaké se zabývali zemědělstvím, rybářstvím a lovem, nám toho o jejich skutečné historii mnoho neřekne. Pro získávání a ztrácení moci a zdrojů bylo důležité, že používaly organizované násilí, aby se „nasytily“ na jiných populacích. Někdy měly lovecko-sběrač‐ ské skupiny (například Guaicurúové v paraguayské palmové savaně nebo Calusové na Florida Keys) Pozice: 272/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
vojenskou převahu nad svými sousedy zemědělci. V takových případech zabírání otroků a vymáhání tributu osvobozovalo část dominantní společnosti od základních prací zajišťujících obživu a podpo‐ rovalo existenci nepracujících elit. Navíc takové jednání podněcovalo výcvik specializované vá‐ lečnické kasty, která na oplátku vytvářela prostředky pro další zotročování a vymáhání tribu‐ tu. V tomto ohledu působí myšlenka rozdělení lid‐ ských společností podle „způsobu obživy“ naprosto naivně. Jak bychom například klasifikovali lovce a sběrače, kteří konzumují množství domesti‐ kovaných plodin, jež vybírají jako tribut od okolních zemědělských skupin? Marxisté, kteří mluví o „způsobech výroby“, sice někdy připouštějí „tributární výrobní způsob“, ale ten byl vždy spo‐ jován s růstem zemědělských států a říší, jak se tvr‐ dí v třetím díle Marxova Kapitálu.38 V tomto přípa‐ dě je však třeba teoretizovat nejen o způsobech vý‐ roby, které praktikovaly oběti predátorských nájez‐ Pozice: 272/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
dů, ale i o nevýrobních skupinách, jež je využívaly. Ale počkat! Nevýrobní způsob výroby? To zní jako protimluv. O ten se jedná jen v případě, když vý‐ znam slova „výroba“ striktně omezíme pouze na jídlo a zboží. A to bychom neměli. „Zajatecké společnosti“ v obou Amerikách pova‐ žovaly samotné získávání otroků za způsob obživy, ale ne v obvyklém smyslu produkce kalorií. Ná‐ jezdníci se takřka bez výjimky domnívali, že otroci jsou zajímáni pro svou životní sílu nebo „vitalitu“ – kterou dobyvačná skupina spotřebovala.39 Možná vás teď napadne, že to platí doslovně: pokud vyko‐ řisťujete jinou osobu pro práci, ať už přímo, či ne‐ přímo, žijete z její energie a životní síly, a pokud vám navíc poskytuje potravu, pak se touto osobou skutečně „živíte“. Situace je však o něco složitější.
Připomeňme si amazonské představy o vlastnic‐ tví. Od přírody si něco přivlastňujete zabitím nebo vytržením z kořenů, nicméně následně se tento prvotní akt násilí změní ve vztah péče, neboť se o přivlastněnou věc snažíte starat. Nájezdy za úče‐ Pozice: 273/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
lem získávání otroků se považovaly za jistý způsob lovu (tradiční mužská práce) a zajatci byli při‐ rovnáváni k přemožené kořisti. Otroci, kteří zažili sociální smrt, začali být považováni spíše za „domá‐ cí zvířata“. Zatímco se v domácnostech svých vězni‐ telů resocializovali, musela se jim poskytovat péče, strava a nácvik zásad slušného chování: ve zkratce museli se domestikovat (tyto úkoly obvykle příslu‐ šely ženám). Pokud byla socializace dokončena, za‐ jatec přestal být otrokem. Sociální smrt zajatců se však někdy mohla pozastavit, neboť část obětí čeka‐ la skutečná, fyzická smrt. Obvykle byli zabíjeni při hromadných slavnostech (podobných potlači na severozápadním pobřeží), které řídili specialisté na rituály a někdy při nich docházelo ke konzumaci masa nepřátel.40 Možná to zní exoticky. Odráží to však, co si vyko‐ řisťovaní lidé všude na světě a napříč dějinami o své situaci mysleli: jejich pánové, poskytovatelé pří‐ střeší a nadřízení jsou krvelační upíři a chovají se k nim v lepším případě jako k domácím mazlíčkům Pozice: 273/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
a v tom horším jako k dobytku. V obou Amerikách však existovalo pár společností, které tento vztah pojaly doslovně. Důležitější je, pokud jde o „způso‐ by výroby“ nebo „způsoby obživy“, že tento druh vykořisťování často probíhal mezi společnostmi. Vnucování „sociální smrti“ lidem, jejichž biologičtí příbuzní mluví stejným jazykem jako otrokáři a mohou snadno přicestovat na místo, kde otroci bydlí, vždy vede k problémům. Připomeňme si, jak někteří první evropští cestovatelé v Americe přirovnávali „divochy“ ke šlechticům ve své vlasti – protože divoši, stejně jako šlechtici, se takřka výhradně věnovali politice, lovu, nájezdům a válčení se sousedními skupinami. V roce 1548 mluvil německý pozorovatel o arawackých vesničanech jako o nevolnících guaicurúských sběračů „podobajících se německým venkovanům sloužícím svým pánům“. Guaicurúští válečníci se tedy nijak zvlášť nelišili od švábských feudálních baronů, kteří doma většinou mluvili francouzsky, často pořádali zvěřinové hody a žili Pozice: 274/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
z práce německy mluvících rolníků, aniž se kdy sa‐ mi dotkli pluhu. Od jakého okamžiku tedy Guaicur‐ úové, kteří měli kvanta kukuřice, manioku (kasavy) a dalších zemědělských plodin odevzdávaných jim jako tribut, jakož i otroků získaných při nájezdech na ještě vzdálenější společnosti, přestali být prostý‐ mi „lovci a sběrači“ (zejména pokud také lovili a sbírali jiné lidi)? Není pochyb, že ze sousedních dobytých vesnic přicházela jako tribut úroda, ale tributární vesnice navíc posílaly i sluhy a nájezdy na vzdálenější vesni‐ ce se obvykle soustředily na zotročování žen, které mohly sloužit jako konkubíny, chůvy a služky v domácnosti. To umožňovalo guaicurúským „princeznám“, jejichž těla často kompletně pokrývala složitá tetování se spirálovitými vzory malovaná každý den jejich služkami, aby se prin‐ cezny mohly celý den oddávat lenošení. První španělští pozorovatelé vždy poznamenávali, že Guaicurúové se svými otroky zacházeli se značnou péčí, a dokonce i něžně, skoro stejně jako se svými Pozice: 275/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
papoušky a psy.41 O co tady ale vlastně šlo? Jestliže je otroctví krádeží práce investované jinými společnostmi do výchovy dětí a hlavním účelem by‐ la péče o děti nebo sloužení zahálčivé třídě, pak se paradoxně zdá, že základním cílem vydržování ot‐ roků v „zajatecké společnosti“ bylo zvýšit její kapa‐ citu pečovatelské práce. Hlavním „produktem“ guaicurúské společnosti tak nakonec byly určité druhy lidí: šlechtici, princezny, válečníci, prostí ob‐ čané, sluhové atd.42 Je třeba zdůraznit (v našem příběhu to totiž bu‐ de mimořádně důležitá okolnost) značnou am‐ bivalenci, nebo možná lépe řečeno dvousečnost těchto pečovatelských vztahů. Amerindiánské společnosti obvykle samy sebe nazývaly slovem, které se dá zhruba přeložit jako „lidské bytosti“ – většina kmenových názvů, které pro ně Evropané tradičně používají, jsou urážlivé přezdívky, jimiž je častovali jejich sousedé (například „Eskymák“ zna‐ mená „člověk, který nevaří ryby“, označení „Iroké‐ zové“ je odvozeno z algonkinského slova s význa‐ Pozice: 275/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
mem „krutí zabijáci“). Skoro všechny tyto společnosti byly hrdé na svou schopnost adoptovat děti nebo zajatce – dokonce i od těch, které pova‐ žovaly za ty nejzaostalejší sousedy – a prostřednic‐ tvím péče a výchovy je předělat na, podle svého mí‐ nění, správné lidské bytosti. Z toho vyplývá, že ot‐ roci byli anomálie: lidé, kteří nebyli ani zabiti, ani adoptováni, ale levitovali kdesi v meziprostoru, tj. neočekávaně a násilně se zasekli někde uprostřed procesu, jenž za běžných okolností postupoval po trajektorii kořist–mazlíček–rodina. Zajatec jako ot‐ rok tudíž zůstal lapený v roli „pečovatele o ostatní“, neosoby, jejíž práce je z velké části zaměřená na to, aby se z těch ostatních mohli stát osoby, válečníci, princezny, „lidské bytosti“ obzvlášť vysoko ceněné‐ ho a zvláštního druhu. Jak ukazují tyto příklady, pokud chceme po‐ chopit původ násilné nadvlády v lidských společnostech, musíme hledat právě zde. Prosté ná‐ silné činy pominou, ale násilné činy, které se promění v pečovatelský vztah, mají tendenci obstát Pozice: 276/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
v čase. Teď, když máme jasnější představu, jak fungovalo amerindiánské otrokářství, se vraťme na tichomořské pobřeží Severní Ameriky. Pokusíme se pochopit některé specifické podmínky, díky nimž v oblasti severozápadního pobřeží převládl systém chápající otroky jako majetek, což bylo pro Ka‐ lifornii zcela neobvyklé. Začneme starým příběhem z ústní tradice.
ZAMYSLÍME SE NAD „PŘÍBĚHEM O WOGIÍCH“ – VAROVNOU DOMO‐ RODOU HISTORKOU O NEBEZPE‐ ČÍCH HONBY ZA RYCHLÝM ZBO‐ HATNUTÍM PROSTŘEDNICTVÍM ZOTROČENÍ OSTATNÍCH (A NA OKRAJ SI VYCHUTNÁME „STŘELNÉ ZBRANĚ, CHOROBOPLODNÉ ZÁ‐ RODKY A OCEL“) Pozice: 276/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Příběh, který se pokusíme zrekapitulovat, byl po‐ prvé zaznamenán v roce 1873 geografem A. W. Cha‐ sem. Chase tvrdí, že mu byl vyprávěn členy národa Četků v Oregonu. Týká se původu slova „wogie“ (vyslovováno „wâgej“), kterým ve velké části po‐ břežního regionu domorodci označovali bílé osadníky. Učenci tomuto příběhu nevěnovali velkou pozornost; v následujících padesáti letech se o něm najdou příležitostné zmínky, ale to je asi tak všechno. Tento dlouho přehlížený příběh však za‐ hrnuje několik cenných indicií, zejména o postojích domorodců k otroctví, a to právě v oblasti rozhraní Kalifornie a severozápadního pobřeží, kterou jsme zkoumali. Četků dnes existuje jen hrstka. Původně obývali jižní pobřeží Oregonu, ale v polovině devatenáctého století byli z velké části vyhubeni při vražedných masakrech, kterých se dopouštěli přicházející osadníci. V sedmdesátých letech devatenáctého století žil malý počet přeživších v rezervaci Siletz, v dnešní Lincoln County. Četkové vyprávěli Chase‐ Pozice: 277/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
ovi následující příběh o svém původu a o tom, odkud pocházejí: Četkové tvrdí, že před dávnými dobami jejich předkové připluli na kánoích z dalekého severu a zakotvili v ústí řeky. Setkali se se dvěma kmeny, z nichž jeden byl válečnický a podobal se jim. Ten Četkové rychle dobyli a vyhubili. Tím druhým byla nepočetná sku‐ pina bílých lidí mírné povahy. Tito lidé si říkali, nebo byli nově příchozími poj‐ menováni „Wogiové“. Zručně vyráběli košíky, šaty a kánoe a znali řadu metod lovu zvěře a ryb, které byly útočníkům neznámé. Z Wogiů, kteří odmítli bojovat, se stali otroci a jejich práce zajišťovala potravu, přístřeší a užitné předměty pro bojovnější Četky, kteří tloustli a lenivěli. Jednou v noci po velké hostině se však Wogiové sbalili, utekli a už je nikdy nikdo neviděl. Když se objevili první bílí muži, Četkové si mysleli, že se vrátili Pozice: 278/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Wogiové. Přestože na svůj omyl brzy přišli, ponechali si stejné pojmenování pro bílé mu‐ že, kteří jsou dnes mezi všemi pobřežními kmeny v okolí známí jako Wogiové.43 Příběh se může zdát nenápadný, ale hodně toho z něj vyplývá. Není překvapivé, že přeživší sběrač‐ ské skupiny na oregonském pobřeží vyprávějí pří‐ běh o euroamerické kolonizaci na oregonském po‐ břeží jako podobenství o historické pomstě.44 Nic nevěrohodného nelze najít ani na historce o domo‐ rodých otrokářských společnostech, které kdysi dávno migrovaly po moři do nového teritoria na jihu, kde si podrobovaly a zabíjely autochtonní obyvatele.45 Podobně jako v případě Guaicurúů se zdá, že agresoři se snažili podmanit si lidi ovládající dovednosti, které sami postrádali. To, co „původní Četkové“ získali, nebyla pouze fyzická síla („wogij‐ ská práce“), nebo dokonce péče, ale i soubor knowhow lovců, rybářů a sběračů, kteří se od nich Pozice: 278/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
samých příliš nelišili a (alespoň jak nám tvrdí pří‐ běh) byli v mnoha ohledech schopnější. Dalším zajímavým rysem příběhu je jeho umístění. Četkové žili v zóně mezi dvěma hlavními kulturními regiony, přesně tam, kde by se dalo če‐ kat, že se bude explicitně diskutovat a napadat in‐ stituce otroctví. A skutečně, příběh má výrazně etický nádech, jako by šlo o varovnou historku cílící na každého, kdo by byl v pokušení zotročit jiné ne‐ bo si přivlastnit jejich majetek a volný čas prostřednictvím nájezdů. Četkové, kteří přinutili své oběti ke službě, takže sami tloustli a lenivěli, se vinou zahálky chytili do pasti a nebyli schopni pr‐ chající Wogie pronásledovat. Wogiové z celého pří‐ běhu vycházejí jako morálně nadřazení, protože jsou mírumilovní, pracovití, řemeslně zdatní a inovativní; a nakonec se jim povede návrat – aspoň v přeneseném smyslu – coby vražedným eu‐ roamerickým osadníkům vybaveným „zbraněmi, choroboplodnými zárodky a ocelí“.46 Pozice: 279/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Příběh o Wogiích tak ukazuje na některé zají‐ mavé možnosti. Především naznačuje, že odmítání otroctví mezi skupinami v oblasti mezi Kalifornií a severozápadním pobřeží mělo silný etický a poli‐ tický rozměr. A vskutku, jakmile začneme hledat, snadno pro toto tvrzení najdeme další důkazy. Na‐ příklad Jurokové si vydržovali malý počet otroků, většinou dlužných peonů nebo zajatců, které ještě nevykoupili jejich příbuzní. Jejich legendy však dávají najevo značnou nevoli k této praxi. Vezměme si jeden příklad: hrdinný protagonista se proslaví tím, že porazí námořního dobrodruha jménem Le’mekwelolmei, který okrádal a zotročoval ná‐ hodné cestovatele. Po vítězství v boji náš hrdina od‐ mítne jeho návrh, aby spojili své síly: „Ne, nechci být jako ty, lákat lodě k pobřeží, zmocňovat se jich i s nákladem a zotročovat lidi. Dokud budeš naživu, už se nebudeš chovat jako tyran, ale začneš být jako ostatní muži.“ Pozice: 280/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
„Provedu,“ řekl Le’mekwelolmei. „Pokud se vrátíš k předchozímu způsobu života, zabiju tě. Možná bych si tě měl vzít za otroka, ale to neudělám. Zůstaň doma a po‐ nechej si, co je tvoje, a nech ostatní na poko‐ ji.“ K otrokům, kteří stáli kolem a zaplnili skoro celý říční břeh, pronesl: „Běžte do svých domovů. Teď jste svobodní.“ Lidé, kteří byli zavlečení do otroctví, ho obklopili, plakali a děkovali mu a chtěli jeho loďku odtáhnout zpátky do vody. „Ne, odtáh‐ nu si ji sám,“ řekl a pak ji jednou rukou přenesl na řeku. A tak se všichni osvobození lidé rozešli, někteří po proudu řeky a další proti proudu, do svých domovů.47 Námořní nájezdy nebyly na severozápadním po‐ břeží, mírně řečeno, nijak opěvovány. Přesto není od věci otázka, zda neexistuje přímo‐ čařejší vysvětlení, proč na severozápadním pobřeží převládalo otrokářství, zatímco dále na jih ne. Pozice: 280/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Pokud neexistuje dostatečná ekonomická motivace, je snadné něco z morálních důvodů odmítnout. Přesně to by bezpochyby tvrdili ekologičtí determi‐ nisté. A skutečně existuje spousta textů, které toto tvrzení ohledně tichomořského pobřeží podporují. Zároveň jsou to jediné texty věnované otázce, proč různé pobřežní společnosti fungovaly na tak od‐ lišných principech. Jde o odvětví behaviorální eko‐ logie zvané „teorie optimálního výběru potravy“. Než se pustíme do pokračování příběhu, podívejme se blíže na argumenty jejích stoupenců.
PTÁME SE: SBÍRALI BYSTE RADĚJI ŽALUDY, NEBO RYBAŘILI? Teorie optimálního výběru potravy je typ predik‐ tivního modelování, které se zakládá na studiu ne‐ humánních druhů, jako jsou špačci, včely a ryby. Pokud se aplikuje na lidi, obvykle je jejich chování pojímáno ve smyslu ekonomické racionality, např.: Pozice: 281/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
„Lovci a sběrači plánují svou strategii lovu a sběru s cílem maximálního zisku kalorií za vynaložení minimální práce.“ Behaviorální ekologové takové chování nazývají výpočtem „nákladů a příjmů“. Nejprve zjistíte, jak by se sběrači měli chovat, pokud chtějí být co nejefektivnější. Následně pro‐ zkoumáte, jak se skutečně chovají. Pokud jejich chování neodpovídá optimální strategii sběru, je něco špatně. Z tohoto pohledu nebylo chování domorodých Kaliforňanů zdaleka optimální. Jak jsme uvedli, primárním zdrojem jejich obživy byly žaludy a pi‐ niové oříšky. V oblasti, která je tak úrodná jako Ka‐ lifornie, neexistuje žádný zjevný důvod, proč se tak‐ to chovat. Žaludy a piniové oříšky jsou velmi malé a jejich sběr a zpracování stojí značné úsilí. Před konzumací se většina druhů musí zdlouhavě louhovat a mlít, aby se z nich odstranily toxiny a uvolnily živiny. Úroda ořechů se může v jednot‐ livých sezonách dramaticky lišit, takže zatímco někdy je žaludů nadbytek, jindy jich je nedostatek. Pozice: 281/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Zároveň se ve vnitrozemí poblíž tichomořského po‐ břeží, přinejmenším až k soutoku řek Sacramento a San Joaquin, hojně vyskytují ryby. Ryby jsou vý‐ živnější a spolehlivější než ořechy. Navzdory tomu zaujímali lososi a další potraviny z vodních zdrojů na kalifornském jídelníčku až druhé místo, po plodech stromů, a bylo tomu tak pravděpodobně dávno před příchodem Evropanů.48 Z hlediska „teorie optimálního výběru potravy“ nedává chování Kaliforňanů smysl. Lososy lze kaž‐ doročně lovit a zpracovávat ve velkém množství a jsou zdrojem oleje, tuku a bílkovin. Pokud jde o kalkulaci nákladů a přínosů, postupovali obyvate‐ lé severozápadního pobřeží mnohem rozumněji než Kaliforňané, a to už stovky, možná i tisíce let.49 Je pravda, že neměli moc na výběr, neboť sběr ořechů na severozápadním pobřeží nikdy nebyl alterna‐ tivou (v tamějších lesích převažují jehličnany). Zá‐ roveň měly společnosti na severozápadním pobřeží k dispozici víc druhů ryb než Kaliforňané, kromě lososů lovily i korušky, jež jsou bohatým zdrojem Pozice: 282/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
oleje, který sloužil jednak jako potrava a jednak ja‐ ko ústřední surovina při „slavnostech tuku“, kdy si šlechtici nabírali velké množství tuku a házeli ho do ohniště a někdy i po sobě navzájem. Kaliforňané však na výběr měli. Kalifornie tudíž představuje ekologickou há‐ danku. Zdá se, že většina jejích domorodých obyva‐ tel byla hrdá na svou pracovitost, prozíravou prak‐ tičnost a obezřetnost v peněžních záležitostech – což bylo v přímém protikladu k divokému a nepři‐ měřenému sebeobrazu náčelníků ze severozápadní‐ ho pobřeží, kteří se rádi chvástali, „že jim je všech‐ no jedno“. Jak se však ukazuje, právě Kaliforňané založili celou regionální ekonomiku na zjevně iraci‐ onálních rozhodnutích. Proč si za hlavní zdroj ob‐ živy zvolili dubové a piniové háje, ačkoli měli k dis‐ pozici bohatá loviště ryb? Ekologičtí deterministé se někdy snaží vyřešit tuto hádanku odkazem na potravinové jistoty. Přestože jsou banditi jako Le’mekwelolmei většinou vnímáni jako ničemové, budou podle deterministů Pozice: 283/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
existovat vždy. A co je pro zloděje a nájezdníky při‐ tažlivější než zásoby již zpracovaných a snadno pře‐ pravitelných potravin? Mrtvé ryby ze zřejmých dů‐ vodů nelze nechat jen tak ležet ladem. Musí se buď okamžitě zkonzumovat, nebo očistit, filetovat, usu‐ šit a vyudit, aby se zamezilo zkažení. Na severo‐ západním pobřeží se tyto úkony prováděly na jaře a v létě jako na běžícím páse, jelikož byly klíčové pro fyzické přežití skupiny, ale i pro její sociální přežití při soutěživých hodech v zimní sezoně.50 Podle behaviorální ekologie ryby vyžadují nej‐ větší práci hned po ulovení. Většina přípravných prací se musí provést okamžitě. Výsledkem je, že dané skupiny si rozhodnutím spoléhat se ve velké míře na ryby na sebe upletly bič – jakkoli bylo toto rozhodnutí nepochybně rozumné z nutričního hle‐ diska. Znamenalo to investovat do vytvoření skla‐ dovatelného nadbytku zpracovaných a zabalených potravin (nejen konzervovaného masa, ale i tuku a oleje), což rovněž znamenalo vytvoření neodola‐ telného pokušení pro nájezdníky.51 Žaludy a ořechy Pozice: 283/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
oproti tomu žádné takové riziko a pokušení nepřed‐ stavovaly, mohly se skladovat v surovém stavu. Jejich sklizeň byla jednoduchá a vcelku nenáročná činnost,52 a co je klíčové, žaludy nebylo nutné před uskladněním zpracovávat. Většina těžké práce se odehrávala až těsně před jejich konzumací: vy‐ louhovaly se a namlely a následně se z nich při‐ pravovaly kaše, koláče nebo sušenky. (Což je na‐ prostý protiklad k uzeným rybám, které se ani ne‐ musejí vařit.) Neexistoval tedy žádný rozumný důvod, proč podnikat nájezdy na sklady syrových žaludů. A pro‐ to lidem chyběla i skutečná motivace vyvíjet or‐ ganizované způsoby ochrany těchto zásob proti ná‐ jezdníkům. V tom už můžeme vidět logiku. Lov lo‐ sosů a sběr žaludů s sebou zkrátka nesou velmi od‐ lišné praktické možnosti, což může z dlouhodobého hlediska vést ke vzniku zcela odlišných typů společností: jedné válečnické a nájezdnické (při‐ čemž kradení potravin je jen krůček od lovení lidí) a druhé v podstatě mírumilovné.53 Společnosti na Pozice: 284/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
severozápadním pobřeží tedy byly válečnické, pro‐ tože jednoduše neměly možnost spoléhat se na po‐ traviny, které byly odolné vůči nájezdům. Je to jistě elegantní teorie, která zní sama o sobě celkem chytře a uspokojivě.54 Bohužel však zřejmě neodpovídá historické skutečnosti. První a nejzjevnější zádrhel představuje fakt, že kradení sušených ryb a jakýchkoli jiných potravin nikdy ne‐ bylo významným cílem vzájemných nájezdů skupin na severozápadním pobřeží. Stručně řečeno, su‐ šených ryb se dá ukrást jen tolik, kolik se jich vejde do kánoe. A přeprava velkého množství potravin po souši byla ještě obtížnější: v této části Ameriky se nevyužívala tažná zvířata, a lidé tak museli nosit všechno sami, přičemž při dlouhých výpravách toho otrok sní zhruba tolik, kolik unese. Hlavním cílem nájezdů bylo vždy krást lidi, a ne jídlo.55 A přitom šlo o jeden z nejlidnatějších regionů Severní Ameriky. Kde se tedy vzal ten hlad po li‐ dech? Přesně takové otázky nedokáže „teorie opti‐ Pozice: 284/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
málního výběru potravy“ a další přístupy vycháze‐ jící z „racionální volby“ zodpovědět. Hlavní příčiny otrokářství ve skutečnosti nespo‐ čívaly v environmentálních ani demografických podmínkách, ale v představách o správném uspořá‐ dání společnosti převládajících na severozápadním pobřeží, jež byly zase výsledkem politického soupe‐ ření různých vrstev obyvatelstva. A ty měly ohledně toho, jak má správná společnost vypadat, poněkud odlišné názory. Realita byla prostá: v domácnostech na severozápadním pobřeží nebyl nedostatek pracujících rukou. Hodně rukou však patřilo nositelům šlechtických titulů, kteří byli hlu‐ boce přesvědčeni, že by měli být od podřadné manuální práce osvobozeni. Mohli lovit kapust‐ ňáky nebo zabíjet velryby, ale bylo nemyslitelné, aby po nich ostatní chtěli stavět jezy nebo kuchat ryby. Podle zpráv z první ruky tato situace často na‐ stávala na jaře a v létě, kdy jediným omezením lovu ryb byl počet lidských rukou, které mohly zpra‐ covávat a konzervovat jídlo. Pravidla slušného Pozice: 285/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
chování šlechticům zapovídala zapojovat se do prá‐ ce a ti nejníže postavení prostí lidé („věčně pomíjivé osoby“, jak je nazval jeden etnograf)56 okamžitě přeběhli ke konkurenční domácnosti, pokud se na ně moc tlačilo nebo byli nadměrně zatěžováni. Jinými slovy, šlechtici měli pravděpodobně po‐ cit, že prostí lidé pro ně mají pracovat jako otroci, zatímco prostí lidé si nic takového nemysleli. Mno‐
zí se rádi celé hodiny oddávali umění, ale lov ryb považovali za úplně odlišnou záležitost. Skutečně to vypadá, že vztahy mezi nositeli šlechtického titulu a jejich poddanými byly předmětem neustálého vy‐ jednávání. Někdy nebylo zcela jasné, kdo komu slouží: Vysoké postavení bylo dáno narozením, nicméně šlechtic nesměl usnout na vav‐ řínech. Své jméno si musel „udržovat“ pořá‐ dáním štědrých hostin a potlačů a obecnou velkorysostí. Jinak podstupoval riziko, že ztratí nejen tvář, ale v krajním případě i po‐ Pozice: 286/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
stavení, nebo dokonce život. Swadesh vy‐ práví o despotickém [nutském] náčelníkovi, který byl zavražděn za „okrádání“ svých pod‐ daných, neboť si jako projev úcty uzurpoval veškeré vylovené ryby, a ne pouze obvyklý podíl. Jeho následovník se překonával ve štědrosti, když po ulovení velryby prohlásil: „Rozporcujte ji a každý si vezměte kus, mně nechte jen tu malou hřbetní ploutev.“57 Pro šlechtice to znamenalo neustálý nedostatek pracovní síly – nikoli pracovní síly jako takové, ný‐ brž kontrolovatelné pracovní síly v klíčových ročních obdobích. Přesně to byl problém, který ře‐ šilo otrokářství. A právě to byly bezprostředních příčiny, proč nebylo „sklízení lidí“ ze sousedních klanů pro domorodou ekonomiku na severo‐ západním pobřeží o nic méně zásadní než stavění jezů, škeblových zahrad nebo terasových záhonů.58 Dospěli jsme tudíž k závěru, že ekologie nevy‐ světluje přítomnost otroctví na severozápadním Pozice: 286/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
pobřeží, zato svoboda ano. Nositelé šlechtických titulů, kteří spolu museli soupeřit, měli jednoduše nedostatek prostředků, aby své poddané donutili k podpoře svých nekonečných her na velkolepost. Museli se poohlédnout za hranicemi svého terito‐ ria. A co tedy Kalifornie? Vraťme se k samému počátku, k „příběhu o Wogiích“, k hraniční zóně mezi dvěma kulturními oblastmi. Ukazuje se, že Jurokové a další „protes‐ tantští sběrači“ v severní Kalifornii byli neobvyk‐ lým úkazem, a to dokonce i na kalifornské poměry. Stojí za to zjistit proč.
OBRÁTÍME SE K PĚSTOVÁNÍ ROZDÍ‐ LŮ V TICHOMOŘSKÉ „NÁRAZNÍ‐ KOVÉ ZÓNĚ“
Pozice: 287/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Alfred Kroeber, který je autorem průkopnické etno‐ grafické studie o kalifornském domorodém obyva‐ telstvu, popsal jeho severozápadní část jako „náraz‐ níkovou zónu“, území s nezvyklou diverzitou pře‐ klenující dvě velké kulturní oblasti tichomořského pobřeží. Etnické a jazykové skupiny (Jurokové, Ka‐ rokové, Hupové, Tolovové a tucet ještě menších společností) zde žily namačkané jako sardinky. Část z těchto mikronárodů mluvila jazyky z athapaské rodiny, některé si – ve svém domácím uspořádání a architektuře – ponechaly stopy aristokracie, které jasně ukazují na jejich původ kdesi na severo‐ západním pobřeží. Až na výjimky však nikdo z nich nepraktikoval plnohodnotné otroctví.59 Pro zdůraznění tohoto kontrastu vůči ostatním skupinám stojí za zmínku, že v každé skutečné osa‐ dě na severozápadním pobřeží tvořili dědiční otroci až čtvrtinu obyvatel. To je vysoké číslo. Jak jsme uvedli dříve, tato hodnota se může měřit s demo‐ grafickým rozložením na koloniálním Jihu v době největšího rozmachu pěstování bavlny a blíží se od‐ Pozice: 287/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
hadům o podílu domácích otroků ve starověkých Athénách.60 Pokud tomu tak bylo, šlo o plnohodnotné „otrokářské společnosti“, kde ne‐ svobodná práce tvořila základ domácí ekonomiky a udržovala prosperitu šlechticů i prostých lidí. Za předpokladu, že mnoho skupin přišlo na jih ze seve‐ rozápadního pobřeží, jak naznačují lingvistické a ji‐ né důkazy, a že alespoň část této migrace se odehrá‐ la po roce 1800 př. n. l. (kdy bylo otroctví pravdě‐ podobně institucionalizováno), otázka zní: Kdy a jak se sběrači v „nárazníkové zóně“ vzdali držení otroků? Otázka „kdy“ je předmětem budoucího výzku‐ mu. Otázka „jak“ je přístupnější. V řadě těchto společností lze vypozorovat zvyky, které se zdají být explicitně navrženy tak, aby předcházely riziku změny zajateckého statusu na trvalý. Vezměme si například jurocký požadavek, aby vítězové bitvy platili kompenzaci za každý ztracený život, a to ve stejné výši jako v případě vraždy. Zdá se, že šlo o velmi účinný způsob, jak ze vzájemných nájezdů Pozice: 288/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
udělat cosi nevýhodného a morálně zkaženého. Z ekonomického hlediska se vojenská výhoda stala pro vítěznou stranu přítěží. Jak napsal Kroeber, „pořekadlo ‚Běda poraženým‘ se mezi Juroky – při‐ nejmenším ve finančním smyslu – proměnilo ve vý‐ rok ‚Běda vítězům‘“.61 Četkovský varovný příběh o Wogiích nabízí několik dalších vodítek. Naznačuje, že skupiny pří‐ mo sousedící s kalifornskou „nárazníkovou zónou“ měly dobré povědomí o svých severních sousedech a považovaly je za válečníky se sklony k luxusnímu stylu života založenému na vykořisťování práce poddaných. Vyplývá z toho, že vykořisťování chápa‐ li jako potenciální možnost i pro svou vlastní společnost, ale odmítli ho, neboť držení otroků by podkopalo jejich důležité společenské hodnoty (sta‐ li by se „tlustými a línými“). Dále na jih směrem k samotné kalifornské nárazníkové zóně nachází‐ me důkazy, že tamní lovci a sběrači v mnoha klí‐ čových oblastech společenského života svou komu‐ nitu skutečně vystavěli ve schizmogenetickém Pozice: 289/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
stylu, jako zrcadlový obraz, vědomý protiklad ke skupinám žijícím na severozápadním pobřeží. Ně‐ které příklady tomu napovídají. Vodítka vyplývají z těch nejjednodušších a zdán‐ livě pragmatických detailů. Uveďme dva z nich. Žádný svobodný člen domácnosti na severo‐ západním pobřeží by nemohl být nikdy spatřen, jak
štípe nebo nosí dřevo.62 Taková práce by podrývala jeho postavení a činila z něj ekvivalent otroka. Oproti tomu kalifornští náčelníci zřejmě přesně ty‐ to činnosti povýšili na slavnostní veřejnou službu, díky které se mohli účastnit klíčových rituálů v pot‐ ní chýši. Goldschmidt vypozoroval: Všichni muži, zejména mladí, byli nabádáni, aby chodili na dřevo, kterým se topilo v potní chýši. Nejednalo se o vykořisťování dětské práce, ale o významný náboženský akt. Z horských hřebenů se nosilo speciální dřevo, které se používalo k důležitému očis‐ tnému rituálu. Samotné nošení dřeva bylo Pozice: 289/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
náboženským aktem, neboť jeho prostřednic‐ tvím bylo možné získat „štěstí“. Člověk k ně‐ mu musel přistupovat se správným duševním postojem spočívajícím zejména ve zdržen‐ livém chování a neustálém přemýšlení o zís‐ kávání bohatství. Morálním cílem nebylo samotné dřevo, ale jeho shromažďování spolu s náboženskou a ekonomickou účastí.63 A obdobně i následný rituál pocení – jenž měl očistit těla kalifornských mužů od nadbytečných te‐ kutin – stojí v kontrastu k nadměrné konzumaci oleje, velrybího tuku a sádla, která na severo‐ západním pobřeží signalizovala maskulinní status. Pro posílení svého postavení a učinění dojmu na předky lili šlechtici na severozápadním pobřeží při soutěživém klání během potlače do ohně koruškový tuk; kalifornští náčelníci naopak spalovali kalorie o samotě v potní chýši. Domorodí Kaliforňané si zřejmě byli velmi dob‐ ře vědomi, jaké hodnoty odmítají. Dokonce je in‐ Pozice: 290/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
stitucionalizovali v postavě šaška,64 který na ve‐ řejnosti manifestoval zahálku, obžerství a megalo‐ manii – a zároveň fungoval jako jakási platforma pro vyjádření místních problémů a nespokojenosti –, čímž zřejmě také parodoval nejžádanější hodnoty sousední civilizace. Další kontrast se projevuje v ob‐ lasti duchovního a estetického života. Umělecké tradice na severozápadním pobřeží vesměs před‐ stavují podívanou a klam: teatrální klamání mas‐ kami, které se vmžiku snímají z obličeje a hned zase nasazují, nebo divadelními postavami, jež strhávají pohled naprosto opačnými směry. Domorodý výraz pro „rituál“ se ve většině jazyků severozápadního pobřeží ve skutečnosti překládá jako „podvod“ ne‐ bo „iluze“.65 Kalifornská spiritualita k tomu nabízí skoro dokonalý protiklad. Důležitá byla kultivace nitra prostřednictvím disciplíny, poctivého tré‐ ninku a tvrdé práce. Kalifornské umění se zcela vy‐ hýbá používání masek. Kalifornské písně a poezie navíc ukazují, že tvr‐ dý dril a práce dokážou člověka napojit na to, co je Pozice: 290/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
v životě autentické. A tak zatímco se skupiny na severozápadním pobřeží nebránily zahrnout Ev‐ ropany do okázalých jmenovacích obřadů, lidé, kte‐ ří se chtěli stát Kaliforňany – například Robert Frank, kterého na konci devatenáctého století mezi sebe přijali Jurokové – zjišťovali, že musejí tahat dřevo z hor a skřípat zuby při každém kroku, aby si vydobyli své místo mezi „skutečnými lidmi“.66 Pokud chápeme „společnost“ jako společný vý‐ tvor lidských bytostí a „hodnoty“ jako nejvě‐ domější aspekty tohoto procesu, pak je skutečně těžké nevnímat obyvatele na severozápadním po‐ břeží a v Kalifornii jako protiklady. Lidé v obou ob‐ lastech vynakládali velké pracovní úsilí, ale formy a funkce této práce se nemohly lišit víc. Na severo‐ západním pobřeží korespondovalo čilé hromadění nábytku, erbů, kůlů, masek, pokrývek a beden s extravagantností a teatrálností potlače. Hlavním smyslem této práce a rituální kreativity však bylo „přidělit“ jména a tituly uchazečům o šlechtický titul – a dát tak vzniknout specifickým sortám lidí. Pozice: 291/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Výsledkem mimo jiné bylo, že umělecké tradice severozápadního pobřeží jsou považovány za jedny z nejoslnivějších, jaké kdy svět spatřil, a jsou snadno rozpoznatelné díky svému silnému zamě‐
ření na zevnějšek – svět masek, iluzí a fasád.67 Společnosti v kalifornské nárazníkové zóně byly svým způsobem srovnatelně extravagantní. Pokud však něco takříkajíc „potlač-ovaly“, pak to byla urči‐ tě samotná práce. Etnograf, který zkoumal Atsu‐ gevie, sousedy Juroků, napsal: „Ideální jedinec byl zámožný a pracovitý. S prvním paprskem slunce vstal a pustil se do práce, a přestal až pozdě v noci. Brzké vstávání a schopnost vydržet beze spánku pa‐ třily k velkým přednostem. Věta ‚neumí spát‘ plati‐ la za mimořádný kompliment.“68 Zámožní muži (je třeba poznamenat, že všechny tyto společnosti byly jednoznačně patriarchální) byli obvykle vnímáni jako chlebodárci chudého, závislého, neprozře‐ telného lidu a bláznivých přelétavců, a to díky své sebekázni a vlastní tvrdé práci nebo práci svých manželek. Pozice: 292/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Kalifornská spiritualita se svým „protestant‐ ským“ důrazem na niternost a sebezkoumání před‐ stavuje dokonalý protipól ke klamavé hře obřadů na severozápadním pobřeží. Mezi Juroky se dobře vykonaná práce stala způsobem, jak se spojit se sku‐ tečnou realitou, jejíž vnější manifestací se staly cenné předměty jako dentalie a skalpy kolibříků, jak vysvětluje současný etnograf: Zatímco se osoba, jež prochází drilem, „use‐ bírá“ a očišťuje, začne sama sebe vnímat jako stále „skutečnější“, a tím pádem i svět chápe jako stále „krásnější“: jako skutečné místo, kde se dá něco prožít, a ne jako lokaci pro umístění „příběhu“, intelektuálních znalostí […] Například v roce 1865 procházel kapitán Spott několikatýdenním výcvikem, v jehož rámci pomáhal medicinmanovi s přípravami na první lososí obřad v ústí řeky Klamath […] „starý medicinman ho poslal nanosit dřevo do potní chýše. Cestou plakal skoro při kaž‐ Pozice: 292/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
dém kroku, neboť teď na vlastní oči viděl, jak se to dělá.“ […] Slzy a pláč mají při jurockém spirituálním výcviku klíčový význam, neboť manifestují osobní touhu, upřímnost, poko‐ ru a otevřenost.69 Díky takovému úsilí může člověk objevit své sku‐ tečné poslání a svůj cíl, a pokud je „cílem někoho ji‐ ného vměšovat se vám do života“, dozvěděl se tentýž etnograf, „je třeba ho zastavit, jinak se stane‐ te jeho otrokem, jeho ‚mazlíčkem‘“. Mohlo by se zdát, že Jurokové se svými puritánský‐ mi způsoby a mimořádným kulturním důrazem na práci a peníze představují nezvyklý příklad hrdinů boje proti otroctví (ačkoli mnozí kalvinističtí aboli‐ cionisté nebyli o moc jiní). My je však samozřejmě nepředstavujeme jako hrdiny, stejně jako nechceme jejich sousedy na severozápadním pobřeží označit za padouchy tohoto příběhu. Uvádíme je pro ilu‐ straci toho, jak je proces, kterým se kultury definují Pozice: 293/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
vzájemným vymezováním, od základu politický, neboť zahrnuje vědomou diskusi o správném způ‐ sobu života. Poučením je, že podobné debaty byly nejintenzivnější v hraniční zóně mezi antropolo‐ gickými „kulturními oblastmi“. Jak jsme zmínili, Jurokové a jejich bezpro‐ střední sousedé byli poněkud neobvyklí, a to i na kalifornské poměry. Byli však neobvyklí z roz‐ dílných důvodů. Na jednu stranu skutečně drželi ot‐ roky, i když jich bylo málo. Skoro všechny národy ve střední a jižní Kalifornii (Maiduové, Vintuové, Pomové atd.) tuto instituci zcela odmítali.70 Zdá se, že k tomu byly minimálně dva důvody. Zaprvé téměř všude kromě severozápadu se peníze a maje‐ tek mužů i žen po smrti rituálně pálily – a proto tato instituce sloužila jako účinný vyrovnávací me‐ chanismus.71 Oblast Juroků, Karoků a Hupů byla jedním z mála míst, kde se dentalium dalo dědit. Když k tomu přidáme skutečnost, že spory zde vedly k válce mnohem častěji než kdekoli jinde, zís‐ káme jakousi scvrklou, zmenšenou verzi hierar‐ Pozice: 293/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
chického systému severozápadního pobřeží, v tom‐ to případě trojstranného rozdělení na majetné rodi‐ ny, obyčejné Juroky a chudáky.72 Zajatci nebyli otroky, všechny prameny tvrdí, že bývali rychle vykoupeni a také že všichni vrazi mu‐ seli zaplatit odškodné. Na to vše ale byly potřeba peníze. A to znamenalo, že významní muži, kteří války často iniciovali, mohli z těchto situací velmi dobře profitovat, neboť půjčovali peníze těm, kteří nedokázali splácet, a ti se tak buď stávali zadlužený‐ mi peony, nebo se uchylovali k potupnému životu v izolovaných lesních příbytcích.73 Intenzivní za‐ měření na získávání peněz (a z toho vyplývající pu‐ ritánství) a také silný morální odpor k otrokářství lze považovat za důsledek napětí vzniklého životem v této nestabilní a chaotické nárazníkové zóně mezi dvěma regiony. Jinde v Kalifornii existovali for‐ mální náčelníci nebo vůdci, a ačkoli neměli žádnou donucovací moc, konflikty urovnávali kolektivním vybíráním prostředků na odškodnění a kulturní život se nezaměřoval ani tak na hromadění maje‐ Pozice: 294/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
tku, jako spíše na organizování každoročních rituá‐ lů obnovy světa. Dalo by se říct, že se zde věci vrátily na samotný začátek. Údajným hlavním účelem potlače a velko‐ lepých soutěží o majetek a dědičné tituly na severo‐ západním pobřeží bylo získat váženou roli při velkých maškarádách o zimním slunovratu, jejichž cílem bylo obdobně probudit přírodní síly. Také ka‐ lifornští náčelníci měli koneckonců na starosti hlavně zimní maškarády, jejichž cílem bylo obrodit svět a zachránit ho před hrozící zkázou (jelikož byli z Kalifornie, nepoužívali skutečné masky, ale podobně jako při kwakiutlském rituálu o zimním slunovratu sestoupili bohové na zem a vtělili se do kostýmovaných tanečníků). Rozdíl spočíval samo‐ zřejmě v absenci servilní pracovní síly nebo ja‐ kéhokoli systému dědičných titulů, a tak kalifornští pomští nebo maiduští náčelníci museli tyto rituály organizovat naprosto odlišným způsobem.
Pozice: 295/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
NĚKOLIK ZÁVĚRŮ Environmentální deterministé mají nešťastnou tendenci považovat lidi za jen o něco lepší roboty, které žijí podle racionálních výpočtů vyfantazí‐ rovaných jakýmsi ekonomem. Abychom byli spravedliví, nepopírají, že lidé jsou svérázná a ná‐ paditá stvoření – pouze usuzují, že na tom z dlouhodobého hlediska příliš nezáleží. Ti, kteří se při shánění zdrojů nevydali optimální cestou, skon‐ čí v propadlišti dějin. Antropologové, kteří proti to‐ muto determinismu vznášejí námitky, obvykle pou‐ kazují na kulturu, ale v konečném důsledku to ne‐ znamená o mnoho víc než tvrzení, že vysvětlení je nemožné: Angličané se chovají, jak se chovají, pro‐ tože jsou Angličané, Jurokové se ze stejného důvo‐ du chovají jako Jurokové, a proč jsou jedni Angli‐ čané a druzí Jurokové, nelze říct. Lidé (z této per‐ spektivy, která je svým způsobem stejně extrémní) jsou přinejlepším nahodilou konstelací kulturních Pozice: 295/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
elementů, jež se možná pospojovaly podle nějakého převládajícího ducha, kódu nebo étosu, a to, s ja‐ kým étosem ta která společnost skončí, nelze vy‐ světlit – je to jako hodit si kostkou. Takto extrémní výklad celé záležitosti však ne‐ znamená, že by na obou pozicích nebyla špetka pravdy. Prolínání životního prostředí a technologií přináší (někdy i značné) změny a kulturní rozdíly jsou do jisté míry skutečně jen nahodilým hodem kostkou: neexistuje žádné „vysvětlení“, proč je čín‐ ština tónový jazyk, zatímco finština aglutinační, prostě se to nějak seběhlo. Přesto, pokud se ar‐ bitrárnost jazykových rozdílů považuje za základ celé sociální teorie (o což se v podstatě pokoušel strukturalismus a následně poststrukturalismus), výsledek je stejně mechanicky deterministický jako nejextrémnější formy determinace prostředí. „Řeč mluví nás.“ Jsme odsouzeni k nekonečnému opa‐ kování vzorců chování, které jsme sami nevytvo‐ řili, a které vlastně nevytvořil ani nikdo jiný – dokud nás jakýsi seizmický pohyb coby kulturní Pozice: 296/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
ekvivalent pohybu tektonických desek neodnese někam, kde panuje nový, stejně nevysvětlitelný řád. Jinými slovy, oba přístupy vycházejí z před‐ pokladu, že už jsme se v podstatě zasekli. Právě pro‐ to klademe takový důraz na pojem sebeurčení. Stejně jako je rozumné předpokládat, že pleisto‐ cenní lovci mamutů sezonně střídající formy uspořádání si museli vyvinout jistý stupeň poli‐ tického sebeuvědomění (museli přemýšlet o rela‐ tivních výhodách různých způsobů vzájemného soužití), tak i spletité sítě kulturních rozdílů cha‐ rakterizující lidské společnosti po konci poslední doby ledové jistě musely mít znaky politické sebere‐ flexe. Zopakujme si: naším cílem je považovat lidi, kteří tyto formy kultury vytvořili, za inteligentní dospělé bytosti schopné uvažovat o společnosti, kterou vytvářeli nebo odmítali. Je zřejmé, že tento přístup, stejně jako jakýkoli jiný, lze dovést do absurdních extrémů. Vrátíme-li se na okamžik k Weberově Protestantské etice, zjistí‐ Pozice: 296/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
me, že v některých kruzích se s oblibou tvrdí, že „národy činí rozhodnutí“ a že některé si vybraly protestantství a jiné zase katolictví, a právě proto je tolik lidí ve Spojených státech a v Německu boha‐ tých, zatímco v Brazílii a Itálii chudých. Dává to zhruba stejný smysl jako tvrzení, že každý se může svobodně rozhodovat, a tudíž skutečnost, že někdo skončí jako finanční konzultant a někdo jiný jako zaměstnanec ostrahy, je čistě jejich zásluhou (ostatně oba typy argumentů obvykle vznáší stejný typ lidí). Zřejmě nejtrefněji to vyjádřil Marx: tvoří‐ me si vlastní historii, ale za podmínek, které bychom si sami nevybrali. Jedním z důvodů, proč budou sociální teoretici o tomto problému diskutovat navždy, je skutečnost, že nikdy nebudeme přesně vědět, co „lidská činnost“ doopravdy dokáže ovlivnit – v současnosti se tento termín preferuje oproti dřívější „svobodné vůli“. Historické události se ze své podstaty dějí jen jednou a neexistuje žádný způsob, jak se dozvědět, zda by bývaly „mohly“ dopadnout jinak (co kdyby Pozice: 297/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Španělsko nedobylo Mexiko? Mohl být parní stroj vynalezen v ptolemaiovském Egyptě a vedlo by to k starověké průmyslové revoluci?). Jaký je vůbec smysl kladení takových otázek? Sice nedokážeme předvídat budoucí události, jakmile se však stanou, přijde nám zatěžko vnímat je jinak než jako nevy‐ hnutelné. Neexistuje způsob, jak se to dozvědět. Je tudíž do značné míry otázkou vkusu, kam se umístí hranice mezi svobodou a determinismem. Jelikož je hlavním tématem této knihy svoboda, zdá se vhodné posunout hranici více nalevo, než je obvyklé, a prozkoumat možnost, že lidé kolektivně ovlivňují svůj vlastní osud více, než si běžně myslí‐ me. Místo abychom domorodé obyvatele tichomoř‐ ského pobřeží Severní Ameriky definovali jako „za‐ čínající“ zemědělce nebo jako příklad „vznikající“ komplexity (což je jen zmodernizovaná verze vý‐ roku, že lidé „běželi vstříc svým okovům“), jsme prozkoumali možnost, že mohli postupovat s (více či méně) otevřenýma očima, a objevili jsme spoustu důkazů k podpoře tohoto tvrzení. Pozice: 298/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
Uvedli jsme, že otroctví na severozápadním po‐ břeží bylo běžné zejména z toho důvodu, že ctižá‐ dostivá šlechta nebyla schopna své svobodné pod‐ dané ponížit na spolehlivou pracovní sílu. Následné násilí se zřejmě šířilo až k lidem žijícím v oblasti, kterou jsme nazvali „nárazníkovou zónou“ severní Kalifornie. Tito lidé cítili stále větší povinnost vy‐ tvářet instituce, jež by je mohly od otroctví nebo alespoň od jeho nejhorších extrémů izolovat. Násle‐ doval schizmogenetický proces, v jehož rámci se národy žijící na pobřeží začaly stále více definovat vzájemným vymezováním. Tento proces se zdaleka netýkal jen otroctví – zdá se, že ovlivnil všechno od uspořádání domácnosti, zákonů, rituálů a umění až po představy toho, co znamená být váženou lidskou bytostí, a nejzjevněji se projevil v protichůdných postojích k práci, jídlu a materiálnímu bohatství.74 Toto vše bylo klíčové pro formování toho, co vnější pozorovatelé začali vnímat jako převládající citlivost obou „kulturních“ oblastí – okázalou vý‐ střednost jedné oblasti a strohou jednoduchost Pozice: 298/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
druhé. Vyústilo to však také v naprosté odmítnutí otroctví a s ním spojeného třídního systému napříč celou Kalifornií s výjimkou jejího severozápadního cípu, i tam však bylo otroctví silně omezené. Co nám to říká o nástupu podobných forem nad‐ vlády v dřívějších obdobích dějin lidstva? Samo‐ zřejmě nic jistého. Je obtížné s určitostí vědět, zda mezolitické společnosti baltského a bretaňského pobřeží, jež nám povrchně připomínají domorodé společnosti na severozápadním pobřeží Kanady, byly ve skutečnosti uspořádány na podobných prin‐ cipech. „Komplexita“ – odrážející se v koordinaci práce a ve složitých rituálních systémech – nemusí znamenat nadvládu. Zdá se však pravděpodobné, že se podobná uspořádání v některých částech světa v některých obdobích objevovala. A když se objevi‐ la, nezůstala bez odezvy. Regionální procesy kul‐ turní diferenciace (o nichž nacházíme více důkazů z období po konci poslední doby ledové) byly prav‐ děpodobně stejně politické jako procesy v poz‐ Pozice: 299/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
dějších dobách, včetně těch, kterými jsme se za‐ bývali v této kapitole. Zadruhé jsme jasněji pochopili, že dominance začíná doma. Skutečnost, že se tato uspořádání sta‐ la předmětem politické soutěže, neznamená, že by‐ la politická od počátku. Původ otroctví je třeba hle‐ dat ve válce. Ale všude, kde se s ním setkáváme, je otroctví nejprve domácí institucí. Hierarchie a vlastnictví mohou být odvozeny z pojetí posvátna, avšak nejbrutálnější formy vykořisťování mají pů‐ vod v nejintimnějších sociálních vztazích: jako zvrácená verze výchovy, lásky a péče. Otroctví ne‐ má kořeny ve vládě. Společnosti na severo‐ západním pobřeží neměly nic, co by byť jen zdán‐ livě připomínalo ústřední politiku, nejblíže k ní měly organizační výbory každoročních maškarád. Místo toho se setkáváme s nekonečnou řadou velkých dřevěných domů, malých dvorů, které se vždy zaměřovaly na rodinu nesoucí titul a k ní ná‐ ležící prosté lidi a osobní otroky. Dokonce i hierar‐ chický systém odkazoval na rozdělení v rámci Pozice: 300/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
domácnosti. Zdá se velmi pravděpodobné, že totéž platilo i v nezemědělských společnostech jinde. Nakonec z toho vyplývá, že hierarchie a rovnost mají historicky tendenci objevovat se společně a vzájemně se doplňovat. Prostí lidé z kmene Tlingitů nebo Haidů na severozápadním pobřeží si byli v podstatě rovni – všichni byli stejně vyřazeni z možnosti získat tituly, a tudíž ve srovnání s šlech‐ tici (s jejich jedinečnou identitou) tvořili jakousi ne‐ diferencovanou masu. Vzhledem ke skutečnosti, že kalifornské společnosti tento typ uspořádání od‐ mítly, lze je označit jako vědomě rovnostářské, i když v naprosto odlišném smyslu. Jakkoli se to může zdát zvláštní, nejzřetelněji se to projevovalo v jejich nadšeném přijetí peněz, a v tomto ohledu je opět poučné srovnání se sousedy na severu. Pro společnosti na severozápadním pobřeží byl majetek posvátný ve všech smyslech tohoto slova a tvořily ho převážně dědičné poklady, jejichž hodnota se od‐ víjela od skutečnosti, že každý byl unikátní a na ce‐ lém světě se nenacházelo nic podobného. Rovnost Pozice: 300/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
mezi držiteli titulů byla jednoduše nemyslitelná, jakkoli se mezi sebou mohli dohadovat, kdo koho převyšuje. V Kalifornii se nejdůležitější formy bo‐ hatství sestávaly z oběživa, jehož hodnota spočívala v tom, nakolik byly každý provázek dentalií nebo každá čelenka z datlích skalpů stejné, a tudíž se daly spočítat – takový majetek se většinou nedědil, ale po vlastníkově smrti byl zničen. V průběhu vyprávění našeho příběhu se s touto dynamikou budeme setkávat opakovaně. Možná bychom ji mohli nazvat „nerovností zdola“. Nadvlá‐ da se nejprve vynořuje na té nejintimnější, domácí úrovni. Vědomě rovnostářská politika se objevuje, aby těmto vztahům zabránila v šíření mimo tyto malé, soukromé světy do veřejné sféry (která se bě‐ hem tohoto procesu často prezentuje jako výlučně mužská). Právě podobné dynamiky kulminovaly ve fenoménech typu starověké athénské demokracie. Jejich kořeny však pravděpodobněji sahají mnohem hlouběji do minulosti, do období dávno Pozice: 301/1000
5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…
před příchodem zemědělství a zemědělských společností.
Pozice: 301/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
6
Adonisovy zahrady
Revoluce, která se nikdy nestala aneb jak se lidé v neolitu vyhýbali zemědělství
P
ojďme se tedy věnovat počátkům zemědělství.
Pozice: 302/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
PLATÓNSKÉ PŘEDSUDKY, KTERÉ NÁM ZAMLŽUJÍ PŘEDSTAVY O VY‐ NÁLEZU ZEMĚDĚLSTVÍ „Nuže, řekni mi toto,“ píše Platón: Zdalipak rozumný rolník, když má seme‐ na, na kterých mu záleží a z kterých by chtěl mít úrodu, vážně je zasévá v létě do Adóni‐ dových zahrad a má radost, když vidí, že se ty zahrady již v osmi dnech stávají krásnými, či koná tyto věci, když je dělá, jen jako hru a pro oslavení svátku, kdežto semena, o která má vážný zájem, zasije podle pravidel rolnického umění do příslušné půdy a je spokojen, když jeho setba uzraje v osmém měsíci?1 Adonisovy zahrady, na které zde Platón
odkazuje, byly jakýmsi obřadním rychlozahradni‐ čením, jehož cílem nebyla produkce potravin. Pro filozofa představovaly vhodné přirovnání pro vše Pozice: 303/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
předčasně vyzrálé a lákavé, ale nakonec neplodné. V období letního parna, kdy nic neroste, si ženy ve starověkých Athénách zakládaly „zahrádky“ v koší‐ cích a nádobách. V každé z nich rašila směsice rych‐ le rostoucích obilovin a bylinek. Provizorní záhony se vynášely po žebřících na ploché střechy sou‐ kromých domů a nechávaly se zvadnout na slunci: šlo o botanickou analogii k předčasné smrti Adoni‐ se, padlého lovce, kterého v nejlepších letech zabil divočák. Následně na střechách, mimo dohled mužů a úřadů, začal samotný rituál, který byl pří‐ stupný ženám ze všech vrstev athénské společnosti, včetně prostitutek. V průběhu rituálu se truchlilo, ale i bujaře pilo a ženy se při něm bezpochyby od‐ vázaly. Historici se shodují, že kořeny tohoto ženského kultu lze odhalit v mezopotámských rituálech plodnosti napojených na Dumuziho, pastýřského boha zosobňujícího flóru, jehož smrt se oplakávala každé léto. Uctívání Adonise, Dumuziho starořecké inkarnace, se s největší pravděpodobností rozšířilo Pozice: 303/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
do Řecka z Fénicie těsně po asyrském rozmachu v sedmém století př. n. l. Dnes někteří badatelé chá‐ pou tento rituál jako prostopášné podvracení patri‐ archálních hodnot: jako antitezi k usedlé a příkladné, státem sponzorované Thesmoforii (podzimní slavnosti řecké bohyně plodnosti Démétér) slavené manželkami athénských občanů, která byla věnována odpovědnému zemědělství, na němž závisel městský život. Jiní čtou příběh o Ado‐ nisovi opačně, jako rekviem za dávné náročné lovecké období, které bylo zastíněno příchodem ze‐ mědělství, přesto však neupadlo v zapomnění – ja‐ ko ozvěnu ztracené mužnosti.2
Možná si řeknete, že je to sice všechno hezké, ale co nám to vypovídá o původu zemědělství? Co mají Adonisovy zahrady společného s prvními neoli‐ tickými náznaky zemědělství nějakých 8 000 let před Platónem? V jistém ohledu vlastně všechno. Tyto odborné debaty se totiž dotýkají přesně toho druhu problémů, jež provázejí každý moderní vý‐ zkum tohoto klíčového tématu. Mělo zemědělství Pozice: 304/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
od samého počátku za úkol produkovat víc potravin z důvodu rostoucí populace? Většina odborníků samozřejmě předpokládá, že přesně to byla pri‐ mární pohnutka pro jeho vynález. Je však možné, že počátky zemědělství stály na hravějších zákla‐ dech, mohlo jít i o podvratný proces – či snad dokonce o vedlejší efekt jiných okolností, například touhy setrvat delší dobu na určitém místě, kde sku‐ tečné priority představoval lov a obchod. Která z těchto dvou myšlenek skutečně ztělesňuje ducha prvních zemědělců – vznešená a pragmatická Thesmoforia, nebo hravé a požitkářské Adonisovy zahrady? Není pochyb, že lidé v neolitu – první zemědělci na světě – o podobných otázkách sami dlouho dis‐ kutovali. Pro pochopení naší teze se nejprve vraťme k místu, které je pravděpodobně nejslavnějším neo‐ litickým nalezištěm na světě, ke Çatalhöyüku.
Pozice: 304/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
PROBEREME, JAK ÇATALHÖYÜK, NEJSTARŠÍ MĚSTO NA SVĚTĚ, ZÍS‐ KAL NOVÉ DĚJINY Çatalhöyük leží na pláni Konya ve středním Tu‐ recku. Vznikl kolem roku 7 400 př. n. l. a zůstal osíd‐ lený následujících zhruba 1 500 let (pro představu, je to zhruba stejně dlouhá doba, jaká nás dělí od Amalafridy, královny Vandalů, jež dosáhla vr‐ cholného vlivu kolem roku 523 n. l.). Proslulost tohoto místa částečně pramení z jeho překvapivé rozlohy. Osada se rozprostírala na třinácti hekta‐ rech, takže připomínala spíše město než vesnici, a měla asi 5 000 obyvatel. Jednalo se však o město bez zřejmého centra či občanské vybavenosti, a dokonce i bez ulic: byla to jen hustá aglomerace jednotlivých sousedících domácností, jež měly podobnou velikost a dispozice a vstupovalo se do nich po žebříku přes střechu. Pozice: 305/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Zatímco celkový půdorys Çatalhöyüku nazna‐ čuje étos ponuré jednotvárnosti (bludiště iden‐ tických hliněných zdí), vnitřní život staveb ukazuje něco zcela opačného. Dalším důvodem proslulosti tohoto místa byl i výrazně morbidní smysl pro inte‐ riérovou výzdobu jeho obyvatel. Kdybyste někdy nahlédli dovnitř çatalhöyükského domu, určitě by se vám to navždy vrylo do paměti: v hlavní obývací místnosti, která neměla na délku víc než pět metrů, trčely ze zdí dovnitř i ven lebky a rohy dobytka i dalších tvorů, které byly také součástí vnitřního vybavení a nábytku. V mnoha místnostech se našly barvité nástěnné malby a figurativní římsy a ploši‐ ny, pod nimiž spočívala těla mrtvých z dané domácnosti. Pozůstatky šesti až šedesáti jedinců v každém domě měla sloužit jako opora pro živé. Nelze to nepřirovnat k vizi kouzelného domu ame‐ rického spisovatele a ilustrátora Maurice Sendaka, kde „strop zmizel pod listím a stěny se otevřely do světa“.3
Pozice: 306/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Celé generace archeologů chtěly v Çatalhöyüku vidět pomník „původu zemědělství“. Je to pochopi‐ telné. Šlo o jedno z prvních velkých sídlišť, o němž víme, že jeho obyvatelé provozovali zemědělství a hlavním zdrojem živin jim byly domestikované obiloviny, luštěniny, ovce a kozy. Dává tudíž smysl považovat tyto lidi za strůjce čehosi, čemu se od dob V. Gordona Childea – prehistorika a autora knih Člověk svým tvůrcem (1936, č. 1949) a What Happened in History (1942, Co se stalo v historii) – říká „země‐ dělská revoluce“. Proto byly první archeologické odkryvy pozoruhodné materiální kultury v Ça‐ talhöyüku v šedesátých letech dvacátého století in‐ terpretovány právě takto. Hliněné figurky sedících žen, včetně proslulé sošky obklopené kočkami, byly chápány jako znázornění bohyně Matky, která do‐ hlížela na plodnost žen a půdy. Předpokládalo se, že býčí lebky připevněné na stěně (bucrania) patřily domestikovanému dobytku a měly být zasvěcené býčímu božstvu, které zodpovídalo za ochranu a rozmnožování stáda. Některé budovy byly ozna‐ Pozice: 306/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
čeny jako „svatyně“. Předpokládalo se, že veškerý tento rituální život se vztahoval k zemědělství – k neolitickým slavnostním obřadům, jež se nesou
spíše v duchu Démétér než Adonise.4 Novější vykopávky však naznačují, že zavržení Adonise bylo příliš zbrklé.5 Od devadesátých let dvacátého století přinesly nové metody terénních prací v Çatalhöyüku celou řadu překvapení, která nás nutí přehodnotit jak historii nejstaršího města na světě, tak i způsob, jakým uvažujeme o původu zemědělství obecně. Ukazuje se, že dobytek nebyl domestikovaný: působivé lebky patřily divokým praturům. Svatyně ve skutečnosti nebyly svatyně, ale obyčejné domy, v kterých se lidé věnovali běžným činnostem jako vaření, konzumaci jídla a řemeslům – tedy stejně jako kdekoli jinde. Jenže v tomto případě se s těmito pracemi pojilo značné množství rituálních propriet. Dokonce i úloha bo‐ hyně Matky ustoupila do pozadí. Neznamená to, že by se při vykopávkách najednou přestaly objevovat korpulentní ženské figury, nicméně nové nálezy se Pozice: 307/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
vyskytují ani ne tak ve svatyních či na trůnech, ale spíše na smetištích za domy a sošky mívají uražené hlavy. Nic nenapovídá tomu, že by se s nimi za‐ cházelo jako s předměty náboženského uctívání.6 Většina archeologů dnes považuje interpretaci pravěkých podobizen korpulentních žen coby „bo‐
hyň plodnosti“ jako zcela nesprávnou. Samotná myšlenka, že by jimi měly být, je výsledkem dávno překonaných viktoriánských představ o „primi‐ tivním matriarchátu“. V devatenáctém století byl matriarchát skutečně považován za běžný způsob politického uspořádání neolitických společností (na rozdíl od utlačovatelského patriarchátu ná‐ sledné doby bronzové). V důsledku toho byla skoro každá podobizna plodně vypadající ženy interpre‐ tována jako bohyně. Dnešní archeologové spíše po‐ ukazují na skutečnost, že řada sošek mohla být místní obdobou panenek Barbie (které tehdy samo‐ zřejmě odpovídaly naprosto odlišným představám o ženské kráse), nebo že různé sošky mohly sloužit k naprosto odlišným účelům (bezpochyby po‐ Pozice: 307/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
čestným). Anebo celou debatu odmítnou s tím, že prostě netušíme, proč lidé vytvářeli tolik ženských podobizen, a ani to nikdy nezjistíme, takže všechny předkládané interpretace jsou spíše projekcemi na‐ šich vlastních domněnek ohledně genderu a plodnosti než čímkoli, co by dávalo smysl obyvate‐ lům neolitické Anatolie. Může to znít poněkud puntičkářsky, ale jak uvi‐ díme, je v tom skryto hodně pravdy.
VSTOUPÍME DO OBLASTI, KTERÁ BY SE DALA NAZVAT AKADEMICKOU NO-GO ZÓNOU, A PRODISKUTUJEME MOŽNOST NEOLITICKÝCH MATRI‐ ARCHÁTŮ Nejen myšlenka „primitivního matriarchátu“ je v dnešní době strašákem: dokonce pouhý pokus na‐ značit, že ženy mohly v raných zemědělských Pozice: 308/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
společnostech zaujímat nezvykle prominentní po‐ stavení, se stává předmětem akademického odsou‐ zení. Možná to není až tak moc překvapivé. Stejně jako měli společenští rebelové od šedesátých let dvacátého století sklon idealizovat si tlupy lovců a sběračů, tak si i dřívější generace básníků, anar‐ chistů a bohémů obvykle romantizovaly neolit jako imaginární, altruistickou teokracii, kterou ovládaly kněžky Velké bohyně, všemocné vzdálené předkyně Inanny, Ištar, Aštarté i samotné Démétér – tedy dokud tyto společnosti nebyly přemoženy násilný‐ mi muži hovořícími indoevropskými jazyky, kteří přijeli na koních ze stepí, nebo v případě Blízkého východu semitskými nomády, kteří přitáhli z pouště. Způsob, jakým si lidé tuto domnělou kon‐ frontaci představovali, se stal zdrojem velkého poli‐ tického rozkolu na konci devatenáctého a začátku dvacátého století. Jako příklad můžeme uvést Matildu Joslyn Gage (1826–1898), která byla během svého života pova‐ žována za přední americkou feministku. Gage byla Pozice: 309/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
navíc zaměřená proti křesťanství a přitahoval ji irokézský „matriarchát“, jenž považovala za jeden z mála dochovaných příkladů neolitického spole‐ čenského uspořádání. Coby skalní zastánkyně domorodých práv byla nakonec sama přijata jako matka klanu Mohavků. (Poslední roky života strávi‐ la v domě svého oddaného zetě L. Franka Bauma, autora knih o zemi Oz – dvanáctidílné řady, v níž se, jak mnozí poukázali, vyskytují královny, hodné ča‐ rodějnice a princezny, ale ani jedna legitimní muž‐ ská autorita.) V knize Woman, Church, and State (1893, Žena, církev a stát) Gage postulovala univerzální existenci rané formy společnosti „zná‐ mé jako matriarchát neboli vláda matky“, kde byly vládní a náboženské instituce modelovány podle vztahu matky a dítěte v domácnosti. Nebo si vezměme Otto Grosse, jednoho ze dvou nejoblíbenějších žáků Sigmunda Freuda, anarchis‐ tu, který krátce před první světovou válkou přišel s teorií, že superego je ve skutečnosti patriarchát a musí být zničeno, aby se uvolnilo laskavé, matri‐ Pozice: 309/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
archální kolektivní nevědomí, které považoval za skrytý, ale stále živý pozůstatek neolitu. (Toho chtěl dosáhnout zejména pomocí drog a polyamorních sexuálních vztahů. Jeho dílo je dnes často vzpomí‐ náno především pro svůj vliv na Freudova druhého oblíbeného žáka Carla Junga, který z něj převzal myšlenku kolektivního nevědomí, ale Grossovy po‐ litické závěry odmítl.) Po první světové válce začali nacisté přejímat stejný příběh o „árijské“ invazi z naprosto opačné perspektivy a vykreslili domnělé patriarchální nájezdníky jako předky své nad‐ řazené rasy. Při tak intenzivní politizaci zjevně smyšlené in‐ terpretace pravěku není divu, že se celé následující generace při tématu „primitivního matriarchátu“ ošívaly – stalo se intelektuálním ekvivalentem nogo zóny. Je však obtížné ubránit se dojmu, že zde jde i o něco jiného. Míra popírání byla mimořádná, mnohem větší, než by odpovídalo pouhému pode‐ zření z neúměrného vyzdvihování či z přežitosti té‐ to teorie. Mezi dnešními akademiky je víra v primi‐ Pozice: 310/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
tivní matriarchát považována za intelektuální urážku, skoro na stejné úrovni jako „vědecký rasis‐ mus“, a její stoupenci jsou vyškrtáváni z dějin: Gage z dějin feminismu, Gross z dějin psychologie (ačkoli vymyslel pojmy jako introverze a extroverze a úzce spolupracoval s leckým od Franze Kafky přes ber‐ línské dadaisty až po Maxe Webera). Je to zvláštní. Sto let je přece dostatečně dlouhá doba, aby se rozvířená hladina uklidnila. Proč je ce‐ lá záležitost dodnes natolik obestřená tabu? Velká část současné přecitlivělosti pramení z averze k odkazu litevsko-americké archeoložky Mariji Gimbutas. V šedesátých a sedmdesátých le‐ tech dvacátého století byla Gimbutas přední od‐ bornicí na pozdní pravěk východní Evropy. V dnešní době se o ní hovoří jako o podivínce podobné rebelům v psychiatrii, jako byl Otto Gross, která se pokusila o oživení těch nejsměšnějších vik‐ toriánských představ a o jejich prezentování v novém hávu. Nejenže to není pravda (zdá se, že je‐ jí dílo si přečetla jen hrstka jejích kritiků), ale vý‐ Pozice: 310/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
sledkem je navíc situace, kdy intelektuálům přijde zatěžko byť jen spekulovat o tom, že hierarchie a vykořisťování mohly mít kořeny v domácí sféře – ledaže bychom se chtěli vrátit k Rousseauovi a ke zjednodušujícímu pojetí, že usedlé zemědělství jak‐ si automaticky generovalo moc manželů nad manželkami a otců nad dětmi. Pokud si knihy Mariji Gimbutas přece jen pře‐ čtete – například The Goddesses and Gods of Old Eu‐ rope (1982, Bohyně a bohové staré Evropy) –, rychle vám dojde, že se jejich autorka pokoušela o něco, co bylo do té doby povoleno pouze mužům: vytvořit velký narativ o původu eurasijské civilizace. Jako základ jí posloužil koncept „kulturních oblastí“, o nichž jsme hovořili v předchozí kapitole. Gim‐ butas na nich doložila, že starý viktoriánský příběh o zemědělcích uctívajících bohyně a árijských ná‐ jezdnících byl v některých ohledech (ale určitě ne ve všech) pravdivý. Gimbutas se v první řadě pokoušela pochopit ši‐ roké kontury kulturní tradice, kterou označovala Pozice: 311/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
jako „starou Evropu“, svět stálých neolitických vesnic soustředěných na Balkáně a ve východním Středomoří (ale sahajících i dál na sever), kde si podle Gimbutas byli muži a ženy rovni a rozdíly v majetku a postavení byly jasně vymezené. Stará Evropa podle jejích odhadů existovala zhruba v le‐ tech 7000–3500 př. n. l. – což je vcelku úctyhodné období. Domnívala se, že staroevropské společnosti byly v podstatě mírumilovné, a tvrdila, že sdílely stejný panteon s vůdčí postavou nejvyšší bohyně, jejíž kult dokládá mnoho set ženských sošek (někte‐ rých s maskami) nalezených na neolitických sídliš‐ tích od Blízkého východu po Balkán.7 Podle Gimbutas zažila „stará Evropa“ ve třetím tisíciletí př. n. l. katastrofu, poté co byl Balkán za‐ plaven migrací pasteveckých společností (takzvané‐ ho lidu kurganové kultury), které přišly z pontské stepi severně od Černého moře. Kurgan odkazuje na archeologicky nejvýraznější rys této skupiny: hlině‐ né mohyly navršené nad hroby (obvykle mužských) válečníků, kteří byli pohřbíváni se zbraněmi a zla‐ Pozice: 312/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
tými ozdobami a s výstředními zvířecími oběťmi a někdy i lidskými „sluhy“. Všechny tyto rysy svědčí o hodnotách, jež jsou zcela v rozporu s komunitaris‐ tickým étosem staré Evropy. Příchozí skupiny byly šlechtické a „androkratické“ (tzn. patriarchální) a byly extrémně válečnické. Gimbutas se domníva‐ la, že byly zodpovědné za rozšíření indoevropských jazyků na západ, za nastolení nových typů společností založených na radikální podřízenosti žen a za povýšení válečníků na vládnoucí kastu. Jak jsme již uvedli, tato tvrzení se do jisté míry shodovala se starými viktoriánskými představami – byly zde však klíčové rozdíly. Starší verze vycházela z evoluční antropologie, která považovala matriar‐ chát za původní uspořádání lidského druhu, neboť zpočátku lidé údajně nechápali koncept fyziolo‐ gického otcovství a věřili, že za plození dětí jsou zodpovědné pouze ženy. To samozřejmě zna‐ menalo, že komunity lovců a sběračů před nimi byly stejně nebo i víc matrilineární a matriarchální než první zemědělci – což bylo tvrzení, které mnozí Pozice: 312/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
považovali za výchozí předpoklad, navzdory absen‐ ci jakýchkoli důkazů. Gimbutas však nic takového netvrdila, pouze prohlašovala, že v neolitu měly že‐ ny na Blízkém východě a v Evropě autonomii a ri‐ tuální nadřazenost. Přesto se v devadesátých letech dvacátého století mnohé z jejích myšlenek staly chartou ekofeministek a náboženství New Age a ovlivnily řadu dalších společenských hnutí, která následně inspirovala příval populárních knih, od fi‐ lozofických až po brakové – a postupně se zapletla s některými výstředními starými viktoriánskými myšlenkami. Na základě daných skutečností dospěli mnozí ar‐ cheologové a historici k závěru, že Gimbutas ve vě‐ deckém výzkumu i populární literatuře jen kalila vodu. Netrvalo dlouho a začala být obviňována takřka ze všeho, co akademikům přišlo na mysl: od vyzobávání třešniček z důkazů a neschopnost držet krok s metodologickým vývojem přes sexismus na‐ ruby až po libování si ve vytváření mýtů. Byla dokonce vystavena urážlivé veřejné psychoanalýze: Pozice: 313/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
v předních vědeckých časopisech vycházely články, v nichž se tvrdilo, že její teorie o vysídlení staré Ev‐ ropy byly v podstatě fantasmagorickou projekcí je‐ jích osobních bouřlivých zkušeností. Gimbutas totiž na konci druhé světové války v důsledku
vojenských invazí utekla z rodné Litvy.8 Gimbutas zemřela v roce 1994 a naštěstí se větši‐ ny z toho nedožila. To však také znamenalo, že na kritiku nemohla reagovat. Značná část (možná i většina) kritiky se zakládala na pravdě – ačkoli podobné výtky by se daly adresovat prakticky kaž‐ dému archeologovi, který se dopustil paušálního historického zobecnění. Tvrzení Mariji Gimbutas v sobě nesla zárodky mýtů, což částečně vysvětluje, proč její práci akademická komunita hromadně od‐ mítla. Dopouštějí-li se však vytváření mýtů vědci mužského pohlaví (a jak jsme viděli, dělají to často), nejen že je nikdo nekritizuje, ale navíc často zís‐ kávají prestižní literární ceny a jejich jménem se pořádají čestné přednášky. Gimbutas se jim patrně vecpala do rybníčku a zcela vědomě podvracela Pozice: 313/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
žánr velkého narativu, kterému dominovali (a stále dominují) mužští autoři, jako jsme my. Odměnou jí nebyla literární cena ani uznání mezi váženými stařešiny archeologie, ale téměř univerzální po‐ smrtné očerňování. Anebo ještě hůře – stala se předmětem opovržení. Tedy přinejmenším donedávna. V průběhu několika posledních let přiměla ana‐ lýza starověké DNA – která v časech Mariji Gim‐ butas nebyla k dispozici – řadu předních archeologů připustit, že přinejmenším jedna významná část je‐ jí rekonstrukce minulosti byla pravděpodobně správná. Pokud jsou tyto nové argumenty, před‐ ložené na základě populační genetiky, byť jen rám‐ cově pravdivé, pak skutečně došlo k expanzi pasteveckých skupin z travnatých plání na sever od Černého moře zhruba v době, kterou označila Gim‐ butas: ve třetím tisíciletí př. n. l. Někteří vědci dokonce tvrdí, že ve stejné době došlo k masivní migraci z eurasijských stepí, která vedla k obměně obyvatelstva a možná i k rozšíření indoevropských Pozice: 314/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
jazyků na rozlehlých územích střední Evropy, přesně jak předpokládala Gimbutas. Jiní jsou mnohem opatrnější, ale v každém případě se po de‐ kádách naprostého mlčení o těchto otázkách, a tím i o díle Mariji Gimbutas, začíná opět hovořit.9
A jak je to tedy s druhou polovinou jejího tvrzení, že raně neolitické společnosti se relativně obešly bez společenských hodností a hierarchie? Než se do této otázky pustíme, musíme si vyjasnit několik mylných představ. Gimbutas ve skutečnosti myšlenku existence neolitického matriarchátu nikdy přímo neprosazovala. Zdá se totiž, že tento pojem různí autoři chápou velmi odlišně. „Matriar‐ chát“ bývá popisován jako společnost, kde má žena převahu formálního politického postavení, a lze te‐ dy skutečně tvrdit, že se jedná o mimořádnou vzácnost v dějinách lidstva. Existuje spousta příkla‐ dů jednotlivých žen, které třímaly skutečnou vý‐ konnou moc, vedly armády nebo vytvářely zákony, ale je jen málo společností (pokud vůbec nějaké), kde se běžně očekává, že výkonnou moc, vedení ar‐ Pozice: 315/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
mád nebo vytváření zákonů budou mít v rukou vý‐ hradně ženy. Dokonce i mocné královny jako ang‐ lická Alžběta I., čínská císařovna vdova nebo mada‐ gaskarská Ranavalona I. si jako své hlavní rádce, velitele, soudce a úředníky primárně nevolily ženy. Existuje i termín „gynarchie“ nebo „gynokra‐ cie“, kterým popisujeme režim, kde vykonávají moc ženy. Slovo „matriarchát“ znamená něco docela ji‐ ného. Je v tom jistá logika: „patriarchát“ ko‐ neckonců primárně neodkazuje na skutečnost, že muži zastávají veřejné funkce, ale především na au‐ toritu patriarchů v domácnosti, tedy mužských hlav rodin – autoritu, která slouží i jako symbolický model a ekonomický základ mužské moci v dalších oblastech společenského života. Matriarchát se mů‐ že vztahovat ke stejně tak platné situaci, kdy se role matek v domácnosti stává modelem a ekono‐ mickým základem ženské autority v dalších ob‐ lastech života (což nutně neznamená nadvládu v násilném nebo exkluzivním smyslu) a kdy ženy Pozice: 315/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
v důsledku toho mají převahu celkové každodenní moci. Z tohoto pohledu se myšlenka matriarchátu opí‐ rá o dostatečně reálné základy. Samotný Kondia‐ ronk v takovém matriarchátu zřejmě žil. Skupiny hovořící irokézskými jazyky, jako byli Wendatové, tehdy obývaly města tvořená takzvanými dlouhými domy o pěti až šesti rodinách. Každý dlouhý dům vedla rada žen (muži, kteří v domě žili, obdobnou radu neměli), jejíž členky spravovaly klíčové zásoby oblečení, nástrojů a potravin. Politická sféra, ve které se Kondiaronk pohyboval, byla ve wendatské společnosti možná jediná, kde nepřevládaly ženy, ale i zde existovaly ženské rady, jež měly právo veta nad jakýmkoli rozhodnutím mužských rad. Podle této definice se Pueblané jako Hopiové nebo Zu‐ niové dají rovněž označit za matriarchální a podobně sami sebe popisují Minangkabauové, muslimská skupina na Sumatře.10
Je pravda, že matriarchální řád tohoto typu je poněkud neobvyklý – přinejmenším podle etno‐ Pozice: 316/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
grafických záznamů z předchozích zhruba 200 let. Jakmile je však jisté, že taková uspořádání mohou existovat, nemáme žádný zvláštní důvod vylučovat možnost, že mohla být běžnější v neolitu, nebo si myslet, že práce Mariji Gimbutas, která je hledala, byla z podstaty blouznivá nebo zavádějící. Stejně ja‐ ko v případě jakékoli jiné hypotézy jde hlavně o zvá‐ žení důkazů. A tím se vracíme do Çatalhöyüku.
ZAMYSLÍME SE, JAK MOHL VYPADAT ŽIVOT V NEJSLAVNĚJŠÍM NEOLI‐ TICKÉM MĚSTĚ NA SVĚTĚ Řada nedávných nálezů miniaturních uměleckých artefaktů v Çatalhöyüku naznačuje, že se na ženskou postavu soustředila rituální pozornost, ře‐ meslná zručnost a symbolická reflexe života a smr‐ ti. Jedním z takových artefaktů je hliněná soška Pozice: 316/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
s typicky korpulentní přední částí těla, která vzadu přechází v pečlivě vymodelovanou kostru s pažemi, jež působí vychrtle. Hlava, která se ztratila, byla připevněná k otvoru nahoře. Jiná ženská figurka má malou dutinu uprostřed zad, do které se vklá‐ dalo jediné semínko divoké rostliny. V jedné domácnosti na vyvýšené plošině používané k po‐ hřbívání našli archeologové obzvlášť odvážnou a nádherně vytesanou vápencovou sošku ženy. Díky jejímu detailnímu provedení se nám objasnil jeden aspekt běžnějších hliněných figurek: povislá prsa, vypouklé břicho a tukové záhyby zřejmě nejsou známkou těhotenství, jak se dřív věřilo, ale vyššího věku.11 Tyto nálezy naznačují, že četné ženské sošky si‐ ce zjevně nebyly všechny předmětem uctívání, ale nebyly nutně ani pouhými panenkami či hračkami. Mohlo jít o bohyně? Pravděpodobně ne. Ale dost možná ženy ve vůdčím postavení, vzhled sošek pro‐ zrazuje zájem o starší ženy. Nálezy obdobných sošek starších mužů navíc neexistují. To samozřejmě ne‐ Pozice: 317/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
znamená, že bychom měli ignorovat řadu dalších neolitických sošek, jež mají potenciální falické atributy nebo smíšené mužské a ženské atributy, případně jsou natolik schematické, že je nemůžeme identifikovat ani jako muže, ani jako ženy, a dokon‐ ce ani jednoznačně jako lidi. Podobně se i příleži‐ tostná spojitost mezi neolitickými soškami a mas‐ kováním – doložená jak na Blízkém východě, tak ve východní Evropě12 – může vztahovat k událostem nebo představením, při nichž se tyto kategorické rozdíly záměrně stíraly, nebo dokonce převracely (ne nepodobně jako v případě maškarád na ticho‐ mořském pobřeží Severní Ameriky, kde božstvo a ti, kdo ho ztělesňovali, byli výhradně muži). Neexistuje žádný důkaz, že by se ženské obyva‐ telky Çatalhöyüku těšily lepší životní úrovni než muži. Detailní studie lidských zubů a koster vy‐ kazují shodu ve stravování i zdravotním stavu obou pohlaví, stejně jako podobnost při posmrtném ri‐ tuálním nakládání s mužskými a ženskými těly.13
Přesto zůstává faktem, že neexistují žádná podobně Pozice: 318/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
propracovaná nebo zručně provedená zobrazení mužské postavy v přenosném umění Çatalhöyüku. Nástěnné dekorace jsou však jiná písnička. Pokud se na dochovaných nástěnných malbách objevují souvislé výjevy, týkají se hlavně lovu a honu na zvěř, jako jsou divoká prasata, jeleni, medvědi a bý‐ ci. Účastníky jsou muži a chlapci, kteří jsou zřejmě vyobrazeni v různých fázích života, nebo možná právě vstupující do těchto fází prostřednictvím ini‐ ciačních zkoušek spojených s honem. Některé z těchto skřítkovských postav jsou oblečeny do le‐ opardí kožešiny a na jednom výjevu z honu na jele‐ na mají všichni plnovous. Z novějších průzkumů Çatalhöyüku jasně vy‐ plývá i způsob, jakým se uspořádání domácnosti promítá téměř do všech aspektů společenského života. Navzdory značné rozloze a hustotě zástavby neexistují žádné doklady jakékoli ústřední moci. Ja‐ ko by každá domácnost představovala víceméně vlastní svět – s odděleným místem pro skladování, výrobu a spotřebu. Zdá se také, že každá z nich měla Pozice: 318/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
do značné míry vlastní rituály, zejména co se týká nakládání s mrtvými, ačkoli odborníci na rituály se mezi domácnostmi samozřejmě pohybovat mohli. Ačkoli není jasné, jaká společenská pravidla a zvyky stály za udržování autonomie domácností, zdá se zjevné, že tato pravidla se učila hlavně v rámci samotné domácnosti, a to nejen prostřednictvím obřadů, ale i během každodenních rutinních činností jako vaření, mytí podlahy, omítání
zdí atd.14 To vše vzdáleně připomíná severozápadní pobřeží, kde společnost tvořil soubor velkých do‐ mů, až na to, že obyvatelé těchto neolitických domů nevykazují žádné známky rozdělení na základě po‐ stavení. Pro obyvatele Çatalhöyüku byla zřejmě důležitá rutina. Nejlépe je to vidět v pečlivém reprodu‐ kování rozvržení domácností v průběhu času. Jednotlivé domy se obvykle využívaly po dobu pa‐ desáti až sta let a poté se pečlivě rozebraly a uspořá‐ daly tak, aby vytvořily základy pro další dům. Hli‐ něné zdi po staletí navazovaly na předchozí hliněné Pozice: 319/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
zdi na stejném místě, a to po dobu až tisíce let. Ještě úžasnější je, že menší prvky jako hliněná ohniště, pece, zásobárny a vyvýšené plošiny se často vytvá‐ řely podle stejných konstrukčních vzorců, po podobně dlouhou dobu. Dokonce i jednotlivé obraz‐ ce a rituální objekty se neustále vracejí, sice v růz‐ ných provedeních, ale stále na stejném místě, a často mezi nimi leží dlouhé časové období. Byl tedy Çatalhöyük „rovnostářskou společnos‐ tí“? Nemáme k dispozici žádný důkaz jakéhokoli uvědomělého rovnostářského ideálu, který by se projevoval v uniformitě umění, architektury nebo materiální kultury, zároveň však neexistují žádné explicitní známky hierarchického uspořádání. Přesto se zdá, že jednotlivé domy si postupem času získávaly jistý stupeň kumulativní prestiže. Odráží se to v množství loveckých trofejí, pohřebních vy‐ výšených plošin a obsidiánu – tmavého vulkanické‐ ho skla získávaného na nalezištích na náhorní plošině v Kappadokii, jež se nacházela zhruba dvě stě kilometrů na sever. Výsadní postavení domů Pozice: 320/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
s dlouhou tradicí se zdá odpovídat představě, že starší osoby, a možná zejména starší ženy, zastávaly vlivné pozice. Prestižní domácnosti však byly roz‐ místěné mezi těmi méně vlivnými a nic nenazna‐ čuje, že by se spojovaly do elitních čtvrtí. Co se týká genderových vztahů, můžeme připustit určitý stu‐ peň symetrie nebo přinejmenším komplementari‐ ty. V obrazovém umění však maskulinní témata ne‐ zahrnují ženská a totéž platilo i opačně. Patrně se tyto dvě domény držely odděleně, a to v různých částech příbytků. Jak vypadal skutečný společenský život a práce v Çatalhöyüku? Snad nejpozoruhodnější na tamním umění a rituálech je, že nemají takřka nic společného se zemědělstvím. Jak jsme už uvedli, domestikované obiloviny (pšenice a ječmen) a doby‐ tek (ovce a kozy) byly z hlediska stravy mnohem dů‐ ležitější než divoké zdroje. Víme to díky hojně za‐ stoupeným nálezům organických zbytků v každém domě. Přesto se kulturní život této komunity po ti‐ síc let tvrdošíjně orientoval na svět lovu a sběru. Pozice: 320/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Zde je namístě otázka, jak úplný je náš obraz života v Çatalhöyüku a kde se nacházejí největší mezery.
JAK MOHLA FUNGOVAT SEZONNOST SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA V PRVNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH SPOLEČNOSTECH Neolitického Çatalhöyüku se zatím odkrylo pouhých pět procent.15 Sondáže a průzkumy ne‐ dávají zvláštní důvod domnívat se, že ostatní části města se podstatně lišily, současně nám však ukazu‐ jí, jak málo toho ve skutečnosti víme a že se musíme zamyslet rovněž nad tím, co v archeologických ná‐ lezech chybí. Je například jasné, že podlahy domů se pravidelně zametaly, takže rozmístění artefaktů při archeologických odkryvech jen těžko reprezen‐ tuje přesný obraz dávných činností, které lze spolehlivě vysledovat jen prostřednictvím Pozice: 321/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
drobných fragmentů a pozůstatků zarytých v omít‐ ce či hliněné maltě na podlahách domů.16 Nalezly se i stopy rákosových rohoží, které pokrývaly povrchy obytné plochy a nábytek, což obraz dále narušuje. Nevíme zdaleka všechno, co se v domech dělo, dokonce ani polovinu z toho – netušíme ani, kolik času lidé pobytem v těchto stísněných a podivných strukturách vlastně trávili. Při uvažování o těchto otázkách stojí za to podí‐ vat se na areál Çatalhöyüku z širší perspektivy, ve vztahu k jeho pradávnému okolí, které nám arche‐ ologie alespoň v hrubých obrysech umožňuje zre‐ konstruovat. Çatalhöyük se nacházel v oblasti mokřin (odtud se těžilo všechno to bláto a hlína), které pravidelně zaplavovala řeka Çarşamba, jež se na začátku pláně Konya rozdělovala. Místo bylo po většinu roku obklopené bažinami, z nichž vystupo‐ valy vyvýšené oblasti vyschlé země. Zimy zde byly chladné a vlhké, léta nesnesitelně horká. Od jara do podzimu se ovce a kozy přesouvaly mezi pastvinami na pláni a někdy i dál na náhorní plošinu. Orná pů‐ Pozice: 321/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
da se osévala pozdě na jaře v údolní nivě Çarşamby, kde úroda musela uzrát za pouhé tři měsíce, a sklízela se a zpracovávala v pozdním létě – šlo
o rychle rostoucí zrna v Adonisově sezoně.17 Ačkoli se všechny tyto činnosti mohly odehrávat relativně blízko města, bezpochyby vyžadovaly pravidelné rozptýlení osob a změny v organizaci práce i v celkových společenských záležitostech. A jak nám připomínají rituály spojené s Adonisem, na střechách mohl probíhat naprosto odlišný spole‐ čenský život. Ve skutečnosti je docela pravdě‐ podobné, že to, co vidíme v dochovaných pozůstat‐ cích çatalhöyückých staveb, je do značné míry společenské uspořádání, které převládalo v zimě, s jeho intenzivní a charakteristickou obřadností soustřeďující se na lov a uctívání mrtvých. V této části roku, po sklizni, společenské uspořádání vyža‐ dované zemědělskými pracemi ustoupilo odlišné‐ mu typu společenské reality, jelikož komunitní život se stáhl do domů, stejně jako se stáda ovcí a koz stáhla do vytyčených ohrad. Pozice: 322/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Sezonním obměnám společenské struktury18 se v Çatalhöyüku dařilo a toto pečlivě vyvážené stří‐ dání období se zdá být klíčové pro pochopení toho, jak mohlo město existovat tak dlouho. V každo‐ denní interakci v rámci rodiny i mezi různými domácnostmi převládala mimořádná míra materi‐ ální rovnosti. Zároveň se však hierarchie rozvol‐ ňovala a místo ní nastupovaly pomalejší rytmy ode‐ hrávající se při rituálech, jež spojovaly živé s mrtvý‐ mi. Pastevectví a pěstování plodin nepochybně šlo ruku v ruce s přísnou dělbou práce, aby se zajistila každoroční sklizeň a ochránila stáda – ale pokud to‐ mu tak bylo, hrál tento aspekt jen malou roli v ob‐ řadním životě domácnosti, která získávala energii ze starších zdrojů, spíše od Adonise než od Démétér. Během průzkumu vyvstala jistá kontroverze ohledně toho, kde obyvatelé Çatalhöyüku pěstovali plodiny. Mikroskopické studie pozůstatků plodin nejprve ukazovaly na suchou oblast. Vzhledem ke známému rozsahu dávných bažin na pláni Konya by Pozice: 323/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
to naznačovalo, že orná půda se nacházela mi‐ nimálně dvanáct kilometrů od města, což působí velmi nepravděpodobně, neboť tehdy neexistovaly povozy tažené osly či voly (nezapomínejme, že do‐ bytek nebyl v této oblasti ještě domestikován, natož aby se dal zapřáhnout). Pozdější analýzy podporují bližší umístění v záplavové oblasti údolních niv Çarşamby.19 Tento rozdíl je významný nejen z eko‐ logických, ale i z historických, a dokonce poli‐ tických důvodů, protože to, jak si představujeme
tehdejší každodenní skutečnost, přímo ovlivňuje naše nahlížení na sociální důsledky neolitického ze‐ mědělství. Abychom pochopili, proč tomu tak přesně bylo, musíme se na to podívat z ještě širší perspektivy.
O ROZLOMENÍ ÚRODNÉHO PŮLMĚ‐ SÍCE
Pozice: 323/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
První průzkum Çatalhöyüku v šedesátých letech dvacátého století přinesl senzační objevy domů, které spolu s dobytčími lebkami přivedly vědce k vcelku logické domněnce, že pláň Konya byla dávnou kolébkou domestikace zvířat. Mezitím se zjistilo, že dobytek (a divoká prasata) byl prvně do‐ mestikován tisíc let před založením Çatalhöyüku v naprosto jiné oblasti: v údolích na horním toku Eufratu a Tigridu ležících dále na východ v Asii, v oblasti známé jako Úrodný půlměsíc. Právě odtud získali první obyvatelé Çatalhöyüku základy svého zemědělského hospodářství včetně domácích obi‐ lovin, luštěnin, ovcí a koz. Na druhou stranu však nedomestikovali dobytek ani prasata. Proč? Vzhledem k neexistenci žádných environ‐ mentálních překážek se dá předpokládat, že šlo o prvek kulturního odmítnutí. Nejlepším kandidá‐ tem na vysvětlení je ten, který je nejvíc nasnadě. Jak naznačuje umění a rituály Çatalhöyüku, divocí pratuři a kanci byli vysoce ceněnou kořistí a prav‐ děpodobně tomu tak bylo už od dob, kam sahala Pozice: 324/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
paměť. Z hlediska společenské prestiže by zejména muži o hodně přišli, pokud by se tato divoká zvířata domestikovala natolik, že by se stala poddajnějšími. Nechat pratury, aby zůstali výlučně ve své dávné divoké podobě (velkého, ale také štíhlého, rychlého a impozantního zvířete), znamenalo zachovat také jistý typ lidské společnosti. Pratur tudíž zůstal divoký a fascinující až zhruba do roku 6000 př. n. l.20 Co přesně je, respektive byl Úrodný půlměsíc? V první řadě stojí za zmínku, že se jedná o naprosto moderní koncept, jehož původ je stejně tak geopoli‐ tický jako environmentální. Pojem Úrodný půlmě‐ síc vznikl v devatenáctém století, kdy si evropské imperiální mocnosti porcovaly Blízký východ na základě svých strategických zájmů. Zčásti vlivem úzkého propojení archeologie, dějin starověku a moderních institucí tehdejších impérií se termín mezi badateli rozšířil jako označení oblasti od vý‐ chodního pobřeží Středozemního moře (dnešní Palestina, Izrael a Libanon) až po úpatí pohoří Zag‐ Pozice: 324/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
ros (nacházejícího se zhruba na íránsko-irácké hranici), táhnoucí se v oblouku přes Sýrii, Turecko a Irák. Dnes už toto spojení používají jen prehistori‐ ci a označují jím území, kde vzniklo zemědělství: pás úrodné půdy připomínající půlměsíc obklopený pouštěmi a horami.21 Z ekologického hlediska však nešlo o jeden, ale o dva půlměsíce – nebo bezpochyby i více, podle toho, jak detailně na dané území nahlížíme. Od konce poslední doby ledové, okolo roku 10 000 př. n. l., se oblast vyvíjela dvěma jasně od‐ lišnými směry. Pokud budeme sledovat topografii, můžeme rozpoznat „náhorní“ a „nížinný půlmě‐ síc“. Náhorní půlměsíc se táhne podél úpatí pohoří Taurus a Zagros a pokračuje na sever od dnešní hranice mezi Sýrií a Tureckem. Pro sběrače na kon‐ ci poslední doby ledové to byl otevřený pás země tvořený dubovo-pistáciovými lesy a prériemi boha‐
tými na zvěř, který protínala říční údolí.22 Pro nížinný půlměsíc na jihu byly typické pistáciové há‐ je a pásy úrodné půdy, těsně napojené na říční sys‐ Pozice: 325/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
témy nebo na jezerní břehy a artézské prameny, za nimiž se rozprostíraly pouště a neúrodné náhorní plošiny.23 Mezi lety 10 000 a 8000 př. n. l. prošly loveckosběračské společnosti v náhorních i nížinných ob‐
lastech Úrodného půlměsíce značnými proměnami a zároveň se vydaly naprosto odlišnými směry. Roz‐ díly nelze jednoduše vyjádřit na základě kritérií způsobů obživy a bydlení. V obou oblastech totiž nacházíme komplexní mozaiku lidských obydlí: vesnice, osady, přechodné tábory a centra rituální a obřadní činnosti vyznačující se impozantními ve‐ řejnými stavbami. V obou oblastech je také v různé míře doloženo pěstování plodin a chov dobytka, v rámci širšího spektra loveckých a sběračských činností. Existují však i kulturní rozdíly, z nichž ně‐ které jsou tak významné, že naznačují proces schizmogeneze popsaný v předchozí kapitole. Dalo by se dokonce tvrdit, že po poslední době ledové se přírodní hranice mezi „nížinným“ a „náhorním“ Úrodným půlměsícem stala rovněž hranicí kul‐ Pozice: 326/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
turní s oblastmi relativní uniformity na obou stranách, které se odlišovaly téměř stejně ostře jako „protestantští sběrači“ a „rybářští králové“ na ti‐ chomořském pobřeží. V náhorní části došlo mezi lovci a sběrači k vý‐ znamnému obratu směrem k hierarchii, která se nejdramatičtěji projevovala v megalitickém středis‐ ku Göbekli Tepe a v nedávno odhalených ne‐ dalekých areálech v Karahan Tepe. Naopak v nížinné oblasti údolí Eufratu a Jordánu takové megalitické monumenty chybějí a neolitické společnosti se ubíraly po odlišné, ale stejně vyspělé cestě změny, kterou zanedlouho popíšeme. A co víc, tyto dva rozdílné společenské typy – říkejme jim „obyvatelé nížin“ a „obyvatelé výšin“ – se dobře znaly. Víme to, jelikož mezi sebou na dlouhé vzdá‐ lenosti obchodovali s trvanlivými artikly, k nimž patřily materiály, které známe i ze západního po‐ břeží Severní Ameriky, kde kolovaly jako cennosti: obsidián a minerály z hor a schránky měkkýšů z po‐ břeží. Obsidián z turecké vrchoviny putoval na jih, Pozice: 326/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
zatímco mušle (možná používané jako měna) prou‐ dily na sever od pobřeží Rudého moře, což zaru‐ čovalo, že obyvatelé výšin i nížin zůstávali v kontak‐ tu.24 Cestou na jih do méně rovnoměrně obydlených oblastí, které začínaly v syrské zákrutě Eufratu a pokračovaly podél damašské kotliny až k údolí Jordánu, obchodních tras ubývalo. Hlavní trasa tvořila takzvaný levantský koridor. Obyvatelé zdejších nížin se věnovali specializovanému ře‐ meslu a obchodu. Každá osada si zřejmě vyvinula vlastní odbornost (mlecí kameny, vyřezávané ko‐ rálky, zpracovávání mušlí atd.) a řemesla byla často spojena se zvláštními „kultovními budovami“ nebo sezonními příbytky, což naznačuje, že tato řemesla ovládaly cechy nebo tajné společnosti. V devátém tisíciletí př. n. l. vznikala podél hlavních ob‐ chodních tras velká sídliště. Lovci a sběrači z nížin obsazovali úrodná území mezi odvodňovacími kanály údolí Jordánu a majetek získaný ob‐ chodováním využívali k podpoře stále početnější Pozice: 327/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
usedlé populace. V těchto klimaticky příznivých ob‐ lastech vznikala sídliště impozantní velikosti – ně‐ která z nich, jako například Jericho a Basta, o rozlo‐ ze až deseti hektarů.25 Pro pochopení důležitosti obchodu pro tento proces si musíme uvědomit, že nížinný půlměsíc byl krajinou hlubokých rozdílů i shod (v tomto ohledu se velmi podobal Kalifornii). Sběrači měli neustále příležitost vyměňovat si doplňkové pro‐ dukty – ke kterým patřily potraviny, léky a kosme‐ tika –, neboť místním růstovým cyklem divokých zdrojů otřásaly rozdíly v podnebí a topografii.26 Zdá se, že samotné zemědělství zde vzniklo právě tak‐ to – jako jedna z mnoha vhodných činností nebo lokálních forem specializace. Obiloviny raného ze‐ mědělství – k nimž patřila pšenice dvouzrnka a jednozrnka, ječmen a žito – nebyly domestiková‐ ny v jediné ústřední oblasti (jak se kdysi předpoklá‐ dalo), ale v různých částech levantského koridoru, roztroušených od údolí Jordánu až po syrský Eufrat a možná i dále na sever.27 Pozice: 327/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Ve vyšších nadmořských výškách náhorního půlměsíce nacházíme jedny z nejstarších dokladů chovu zvířat (ovcí a koz v západním Íránu a hovězí‐ ho dobytka ve východní Anatolii), který byl za‐ členěn do sezonních loveckých a sběračských ak‐ tivit.28 Pěstování obilovin začalo podobně, jako vcelku méně významný doplněk hospodářství za‐ loženého zejména na divokých zdrojích: ořeších, Pozice: 328/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
lesních plodech, luštěninách a dalších snadno dostupných potravinách. Plodiny se však jen vzácně pěstují výhradně pro jejich kalorické hodnoty. Produkce obilovin lidi také novým způso‐ bem spojovala při vykonávání společných prací, které se většinou opakovaly, byly náročné a bezpo‐ chyby zatížené symbolickým významem – potravi‐ ny, jež byly výsledkem těchto prací, byly zahrnuty do jejich rituálního života. V místě Jerf el-Ahmar, na břehu syrského Eufratu (kde se sbíhají náhorní a nížinné oblasti Úrodného půlměsíce), bylo skla‐ dování a zpracování obilí méně spojeno s běžnými obydlími a více s podzemními příbytky. Vstupovalo se do nich otvorem ve střeše a nesly s sebou množ‐ ství rituálních asociací.29 Než se pustíme do prozkoumání dalších rozdílů
mezi obyvateli nížin a výšin, je důležité se detailněji zamyslet nad podobou nejstarších druhů zeměděl‐ ství. Abychom tak mohli učinit, musíme se hlouběji zabývat procesem domestikace. Pozice: 329/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
O POMALÉ PŠENICI A PO‐ PULÁRNÍCH TEORIÍCH O TOM, JAK SE Z NÁS STALI ZEMĚDĚLCI U plodin se domestikace projevuje tím, že rostliny v důsledku kultivace ztrácejí své typické vlastnosti, které jim umožňují rozmnožovat se ve volné příro‐ dě. Mezi ty nejdůležitější patří schopnost rozptýlit semena bez lidské pomoci. V případě pšenice jsou semena rostoucí na stonku opatřena malými aero‐ dynamickými kapslemi známými jako klásky. Jak divoká pšenice dozrává, spojení mezi klásky a stonkem (zvané vřeteno) se tříští. Klásky se uvolní a spadnou na zem. Jejich špičaté konce proniknou dostatečně hluboko do půdy, kde se alespoň část z nich vysemení a vyroste (druhý konec je namířen vzhůru a je opatřen štětinatými osinami, které mají odpudit ptáky, hlodavce a další zvířata). U domestikovaných plodin se tyto pomůcky k přežití ztrácejí. Dochází ke genetické mutaci, kte‐ Pozice: 329/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
rá vypne mechanismus pro spontánní rozptyl se‐ men, a pšenice se z houževnatého bojovníka promění v beznadějného poddaného. Vřetena se nedokážou od mateřské rostliny oddělit a spoje mezi nimi se stanou pevnými pouty. Místo aby se klásky vydaly do širého světa, zůstanou pevně při‐ pojeny k vrchní části stonku (k „uchu“), kde zů‐ stanou, dokud je někdo nesklidí, neshnijí nebo je nesežerou zvířata. Jak tedy u plodin došlo k těmto genetickým a behaviorálním změnám, jak dlouho tento proces probíhal a co se muselo odehrát v lid‐ ských společnostech, aby to bylo umožněno? Histo‐ rici někdy rádi převracejí tuto otázku naruby. Stejně jako lidé domestikovali pšenici, pšenice do‐ mestikovala nás. Yuval Harari, který se touto otázkou obšírně za‐ bývá, nás žádá, abychom se na zemědělskou revolu‐ ci podívali z pohledu pšenice. Pšenice byla před de‐ seti tisíci lety jen jednou z mnoha rostoucích travin, bez jakéhokoli zvláštního významu, nicméně v prů‐ běhu několika tisíciletí se rozšířila po celém světě. Pozice: 330/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Jak k tomu došlo? Podle Harariho pšenice člověka „pěkně napálila“. „Zatímco ještě před deseti tisíci lety,“ píše Harari, „člověk vedl poměrně pohodlný život lovce a sběrače, najednou začal trávit čím dál víc času kultivací pšenice a za několik tisíc let už na mnoha místech světa nedělal od rána do noci téměř nic jiného.“ Pšenici nesvědčí kameny, a tak je člověk musel odstraňovat z polí, a protože se pšenice nera‐ da dělí o svůj prostor s dalšími rostlinami, člověk se pod žhnoucím sluncem lopotil s jejich vytr‐ háváním, a jelikož pšenice měla žízeň, musel přená‐ šet vodu z místa na místo a tak dále.30 Před tímto vším zdánlivě není úniku, ale pouze pokud přistoupíme na tvrzení, že má smysl na celý proces nahlížet „z pohledu pšenice“. Proč bychom však měli? Lidé jsou velmi inteligentní primáti s velkým mozkem, zatímco pšenice je… travina. Existují samozřejmě i nehumánní druhy, které se v jistém smyslu domestikovaly samy – myš domácí, vrabec a pravděpodobně i pes (což jsou mimo‐ chodem zvířata, která se našla při archeologických Pozice: 330/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
výzkumech raně neolitických vesnic na Blízkém vý‐ chodě). Je také bezpochyby pravda, že z dlouhodo‐ bého hlediska jsou lidé druhem, který se stal ot‐ rokem svých plodin: pšenice, rýže, proso a kukuřice živí svět a je těžké si představit moderní život bez nich. Abychom však pochopili začátky neolitického zemědělství, určitě se musíme pokusit nahlédnout ho z perspektivy paleolitu, nikoli současnosti, a už vůbec ne pohledem nějakého imaginárního druhu buržoazních opolidí. Úkol je to samozřejmě ob‐ tížnější, ale alternativou je sklouznout zpátky do sféry mytologie: převyprávět minulost jako příběh, který se jaksi udál sám o sobě, a náš současný stav je tedy nevyhnutelný a předurčený. Harariho převy‐ právění podle nás není lákavé proto, že se zakládá na nějakých důkazech, ale proto, že jsme ho slyšeli už tisíckrát, jen s jiným obsazením. Řada z nás jej vlastně slýchá už od dětství. Opět se ocitáme v raj‐ ské zahradě. Ovšem tentokrát to není prohnaný had, kdo lidi láká, aby okusili zakázané jablko ze Pozice: 331/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
stromu poznání, místo něj nás vábí samotné plody (tj. obilná zrna). Jak příběh dopadne, už víme. Lidé kdysi žili vcelku pohodlným životem, byli živi z darů přírody, ale pak se dopustili fatální chyby. Zlákáni vy‐ hlídkou ještě jednoduššího života – nadbytku a luxusu, jaký si užívají bohové – zasáhli do harmo‐ nického přírodního stavu, a tak ze sebe nevědomky učinili otroky. Co se stane, když na tuto bajku zapomeneme a vez‐ meme v potaz objevy, jež v posledních dekádách učinili botanici, genetici a archeologové? Zaměřme se na pšenici a ječmen. Právě tyto plodiny byly po poslední době ledové spolu s čočkou, lnem, hrachem, cizrnou a hracho‐ rem domestikovány mezi prvními. Jak jsme uvedli, tento proces započal v různých částech Úrodného půlměsíce, nikoli pouze v jednom centru. Divoké odrůdy některých těchto plodin tam rostou i dnes, což badatelům umožňuje přímo sledovat, jak se tyto Pozice: 332/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
rostliny chovají, a dokonce i rekonstruovat některé aspekty procesu, který před 10 000 lety vedl k jejich domestikaci. Díky těmto znalostem mohou zkou‐ mat také skutečné pozůstatky dávných semen a dalších rostlinných pozůstatků, které se v mnoha stovkách našly na archeologických nalezištích tohoto regionu. Vědci potom mohou porovnat bio‐ logický proces domestikace (zreprodukované za technologických podmínek podobných těm z neoli‐ tického pěstování) se skutečným procesem, který probíhal v pravěku, a zkoumat, do jaké míry se sho‐ dují. Jakmile se pěstování v neolitických společnostech rozšířilo, dalo by se očekávat, že naj‐ deme důkazy relativně rychlého nebo alespoň ply‐ nulého přechodu od divokých rostlin k domesti‐ kovaným druhům obilovin (což je přesně to, k čemu nás svádí pojem „zemědělská revoluce“). Výsledky archeologického výzkumu však ve skutečnosti nic takového nenaznačují. A navzdory blízkovýchodní‐ mu prostředí tyto nálezy ani nepřinášejí nic, co by Pozice: 332/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
se byť jen vzdáleně podobalo příběhu z rajské zahra‐ dy o tom, jak lidé nešťastně uzavřeli pakt s ďáblem, který nabízel pšenici. Jen co před několika dekáda‐ mi začali badatelé srovnávat skutečnou míru pravěké domestikace obilovin s tou, které se dosáh‐ lo v experimentálních podmínkách, došlo jim, že jsme se od tohoto narativu dramaticky vzdálili (ne‐ bo bychom aspoň měli). Podobné experimenty s divokou pšenicí byly po‐ prvé provedeny v osmdesátých letech dvacátého století.31 Ukázaly, že klíčové genetické mutace, kte‐ rá vedla k domestikaci obilovin, lze dosáhnout za pouhých dvacet až třicet let, nejpozději za dvě stě
let, a to za použití jednoduchých technik sklizně, ja‐ ko je žnutí pazourkovým srpem nebo ručním vytr‐ hováním z půdy. Stačilo, aby lidé naslouchali signá‐ lům, které jim vysílaly samotné plodiny. Zna‐ menalo to sklízet hned po dozrání a při sklizni po‐ nechat zrno na stonku (rostlina se například usekla nebo vytrhla, na rozdíl od techniky, kdy se zrno mlátilo), zasít nová semena do panenské půdy (zba‐ Pozice: 333/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
vené divokých konkurentů), poučit se z chyb a další rok úspěšný vzorec zopakovat. Pro sběrače pravidelně sklízející divoké plodiny nemusely tyto změny představovat velkou logistickou nebo kon‐ cepční výzvu. A ke sběru divokých obilovin tímto způsobem mohly existovat i jiné dobré důvody než jen získávání obživy. Při sekání srpem se kromě zrna sklízí i stonek. V dnešní době považujeme slámu za vedlejší pro‐ dukt pěstování obilovin, zatímco primárním úče‐ lem je produkce potravin. Archeologické nálezy
však naznačují, že v počátcích tomu bylo naopak.32 Lidské společnosti se na Blízkém východě začaly usazovat ve stálých vesnicích dlouho předtím, než
se obiloviny staly hlavní součástí jejich stravy.33 Bě‐ hem tohoto procesu objevili pro stonky divokých travin nové využití, například jako materiálu pro rozdělávání ohně nebo pro vytváření výrobků z blá‐ ta a hlíny, které se díky slámě změnily z drobivé hmoty v nepostradatelný přelomový materiál pou‐ žívaný na stavbu domů, pecí, skladovacích nádob Pozice: 333/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
a dalších pevných struktur. Sláma se také využívala pro výrobu košíků, oblečení, rohoží a došků. Lidé zintenzivnili sklizeň divokých travin, které využí‐ vali jako slámu (buď srpem, nebo prostým vytr‐ hováním z hlíny), a umožnili tak zároveň vznik jedné z klíčových podmínek pro ztrátu přirozeného mechanismu rozptylu semen u některých z těchto travin. Následující bod je klíčový: pokud by tempo neu‐ dávali lidé, ale obiloviny, pak by tyto procesy šly ru‐ ku v ruce a během několika dekád by vedly k do‐ mestikaci travin s velkými semeny. Pšenice by si z lidí udělala sluhy a lidé by získali rostlinný zdroj, který by bylo možné efektivně sklízet za velmi malé ztráty semen a který by byl dobře skladovatelný. Zá‐ roveň by také vyžadoval mnohem větší pracovní úsilí v podobě obhospodařování půdy a poskliz‐ ňových prací jako mlácení a oddělování zrna od plev (proces, který u divokých rostlin probíhá při‐ rozeně). Během několika generací by se ďábelská Pozice: 334/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
smlouva mezi lidmi a obilím zpečetila. Nicméně i zde důkazy naše očekávání kategoricky popírají. Nejnovější výzkumy ve skutečnosti ukazují, že proces domestikace plodin v Úrodném půlměsíci byl zcela dokončen mnohem později: až 3 000 let od začátku pěstování divokých obilovin.34 (Pro před‐ stavu, o jak dlouhé období šlo, si opět představme časový úsek mezi domnělou trojskou válkou a sou‐ časností.) A zatímco někteří moderní historici si mohou dovolit luxus sem tam pominout „pár krát‐ kých tisíciletí“, tento postoj můžeme sotva apli‐ kovat na pravěké aktéry, jejichž životu se snažíme porozumět. V tomto bodě se možná logicky ptáte, co si představujeme pod „kultivací“ a jak vůbec mů‐ žeme vědět, kdy začala, jestliže nevedla k jasným změnám v reprodukčním chování divokých rostlin. Odpovědi se nacházejí v plevelech (a ve výzkum‐ ných metodách, se kterými přišla vynalézavá pod‐ disciplína archeologie zvaná „archeobotanika“).
Pozice: 335/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
PROČ SE NEOLITICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ VYVÍJELO TAK DLOUHO A NE‐ VEDLO – JAK SI PŘEDSTAVOVAL ROUSSEAU – K OHRANIČENÍ PEVNĚ DANÝCH POLÍ Od začátku jednadvacátého století studují archeo‐ botanici fenomén známý jako „predomestikační kultivace“. V obecné rovině představuje kultivace úsilí, které lidé vyvinuli, aby zlepšili životní šance upřednostňovaných plodin, ať už divokých, či do‐ mestikovaných. Tato činnost obvykle zahrnovala minimálně odstranění ostatní vegetace a obdě‐ lávání půdy. Příprava půdy přinesla změnu ve‐ likosti a tvaru zrn divokých obilovin, ačkoli tyto změny ještě nemusely vést k domestikaci (v podsta‐ tě šlo jen o navýšení úrody). V rámci tohoto procesu začaly prospívat rovněž další rostliny, jimž se daří v narušené půdě, včetně polních plevelů, jako je je‐ Pozice: 335/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
tel, pískavice a kamejka, a také členů pestré čeledi pryskyřníkovitých (ke kterým patří i hlaváček ne‐ boli Adonis!), jež rychle vykvetou a pak zase rychle uhynou. Od osmdesátých let dvacátého století vědci shro‐ mažďují statistické důkazy z pravěkých lokalit na Blízkém východě a analyzují změny ve velikosti zrn a podílu polních plevelů na orné půdě v průběhu ča‐ su. V současnosti máme k dispozici desítky tisíc vzorků dokládajících, že v určitých částech této ob‐ lasti, například v severní Sýrii, sahá kultivace divokých obilovin přinejmenším až do roku 10 000 př. n. l.35 Ve stejných oblastech však biolo‐ gický proces domestikace obilovin (včetně klíčové přeměny křehkého vřetena na pevné) skončil až ko‐ lem roku 7000 př. n. l. – šlo tudíž o dobu desetkrát delší, než bylo nutné; tedy pokud lidé skutečně na‐ kráčeli do celého procesu naslepo a řídili se podle trajektorie, již jim nadiktovaly pěstované plodiny.36 Pro ujasnění: jde o tři tisíce let lidských dějin, což je až moc dlouhé období na to, aby se dalo označit za Pozice: 336/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
„zemědělskou revoluci“, nebo být dokonce pova‐ žováno za jakýsi přechodný stav na cestě k zeměděl‐ ství. Nám, kteří jsme plní platónských předsudků, to musí připadat jako příliš dlouhé a zbytečné zdržení, nicméně lidé v neolitu to tak jistě nevnímali. Toto tři tisíce let dlouhé období musíme chápat jako dů‐ ležitou fázi dějin lidstva samu o sobě. Je to fáze, kte‐ rá se vyznačuje tím, že se sběrači přikláněli ke kul‐ tivaci a zase se od ní odkláněli – a jak jsme viděli, na takovém koketování se zemědělstvím není nic zvláštního, třebaže by se to Platónovi nezamlou‐ valo. Rozhodně se ale potřebami pěstovaných plo‐ din a chovaných stád nenechali nijak zotročit. Pokud kultivace lidi příliš nezatěžovala, byl to jen jeden z mnoha způsobů, jak první usedlé společnosti spravovaly prostor, který obývaly. Od‐ dělování divokých a domestikovaných rostlinných druhů nemuselo být jejich hlavní starostí, jakkoli nám to tak v současné době může připadat.37 Pozice: 336/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Když se nad tím zamyslíme, tento přístup dává smysl. Kultivace domestikovaných obilovin, jak dobře věděli „bohatí“ sběrači na tichomořském po‐ břeží, je obrovská dřina.38 Vážně míněné zeměděl‐ ství znamenalo i vážně míněnou péči o půdu a od‐ straňování plevele. Po sklizni se muselo vymlátit obilí a oddělit zrno od plev. Všechny tyto činnosti ukrajovaly z času na lov, sběr divokých plodin, ře‐ meslnou výrobu, sňatky a řadu dalších věcí, ne‐ mluvě o vyprávění příběhů, hraní, cestování a pořádání maškarád. Aby první pěstitelé vyvážili stravovací potřeby a náklady na práci, možná si strategicky vybrali postupy, jež šly proti morfolo‐ gickým změnám signalizujícím začátek domestika‐ ce rostlin.39 Součástí tohoto vyvažování byl i zvláštní druh kultivace, který nás širokým obloukem vrací ke Ça‐ talhöyüku a jeho umístění v mokřadech. Typu ze‐ mědělství, které probíhá v záplavových oblastech po opadnutí hladiny vody z jezer či řek, se říká décrue neboli záplavové zemědělství. Jde o velmi Pozice: 337/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
laxní způsob pěstování plodin. Příprava půdy je z velké části ponechána přírodě. Sezonní záplavy za lidi připraví půdu, kterou každoročně propláchnou a obnoví. Zatímco hladina klesá, voda za sebou za‐ nechává úrodný záhon naplavenin, do něhož se dají vysít semena. Šlo o zahradní pěstování v malém měřítku bez potřeby odlesnění, pletí nebo zavla‐ žování, snad s výjimkou stavby malých kamenných či hliněných valů (náspů), které rozváděly vodu jedním či druhým směrem. Obdobným způsobem bylo možné využít i území s vysokou hladinou spodní vody – například okolo artézských pra‐ menů.40 Záplavové zemědělství je nenáročné nejen na množství vynaložené práce, ale nevyžaduje ani pří‐ liš centrálního řízení. Důležité je, že tento systém nepodporuje ohraničování a vyměřování půdy. Ja‐
kýkoli pozemek může být jeden rok úrodný, a další rok zaplavený či vysušený, takže nevzniká motivace k dlouhodobému vlastnictví nebo k oplocení pevně vytyčených pozemků. Jestliže se půda pod vašima Pozice: 338/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
nohama sama hýbe, nemá smysl pokládat hraniční kameny. Žádný typ přístupu lidí k půdě není „inhe‐ rentně“ rovnostářský. Rousseau a jeho epigoni by byli překvapeni, kdyby slyšeli, že první kultivační systémy nevedly k rozvoji soukromého vlastnictví. Záplavové zemědělství se v podstatě orientovalo na kolektivní držení půdy nebo přinejmenším na flexi‐ bilní systémy přerozdělování polí.41 Záplavové zemědělství bylo obzvlášť důležitým rysem raně neolitických ekonomik v sušších, nížinných oblastech Úrodného půlměsíce a zejmé‐ na v levantském koridoru, kde důležitá sídliště
často vznikala u pramenů nebo jezer (např. Jericho, Tell Aswad) nebo na březích řek (např. Abu Hurey‐ ra, Jerf el-Ahmar). Nejhustší porosty divokých obi‐ lovin pocházejí z výše položených oblastí, kde více prší, a proto měli obyvatelé nížin příležitost izo‐ lovat kultivované plodiny od těch divokých, a tím uvést do pohybu proces odlišování a domestikace prostřednictvím sběru zrn z výšin a jejich rozšíření do nižších, záplavových oblastí. S ohledem na to je Pozice: 338/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
extrémně dlouhá doba domestikace obilovin ještě pozoruhodnější. Zdá se, že první pěstitelé vynaklá‐ dali na zajištění obživy minimum úsilí potřebného k tomu, aby mohli setrvat v oblastech, které obývali z jiných důvodů než zemědělských: kvůli lovu, sbě‐ ru, rybolovu, obchodování a tak dále.
O ŽENĚ, VĚDKYNI Odmítnout narativ o vynálezu zemědělství ve stylu rajské zahrady znamená rovněž odmítnout (nebo alespoň zpochybnit) genderové předpoklady, které za tímto vyprávěním stojí.42 Kromě toho, že kniha Genesis zachycuje příběh o ztrátě prvotní ne‐ vinnosti, je navíc i jednou z nejtrvalejších zá‐ kladních listin nenávisti k ženám, se kterou mohly (v západní tradici) soupeřit jen předsudky řeckých autorů, jako byl Hésiodos, a dokonce i Platón. Je to přece Eva, která je příliš slabá, aby odolala vábení prohnaného hada, a jako první kousne do za‐ Pozice: 339/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
kázaného ovoce, protože to ona touží po poznání a moudrosti. Jejím trestem (který platil i pro všech‐ ny její následovnice) je rodit děti v ukrutných bo‐ lestech a žít pod nadvládou manžela, jehož údělem je živit se těžkou prací. Když dnešní autoři spekulují o „pšenici, která domestikovala lidi“ (v protikladu k „lidem, kteří domestikovali pšenici“), ve skutečnosti nahrazují otázku o konkrétních vědeckých (lidských) úspě‐ ších čímsi poněkud mystičtějším. Z tohoto pohledu si neklademe otázku, kdo vlastně odváděl veškerou intelektuální a praktickou práci při manipulaci s divokými rostlinami: zkoumání jejich vlastností v různých půdách a vodních režimech, experimen‐ tování se sklízecími technikami, shromažďování poznatků o účincích toho všeho na růst, roz‐ množování a výživu a diskutování o společenských dopadech. Místo toho se rozplýváme nad poku‐ šením okusit zakázané ovoce a přemítáme o ne‐ předvídatelných důsledcích přijetí technologie (ze‐ mědělství), které Jared Diamond charakterizoval – Pozice: 340/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
opět s biblickým podtextem – jako „nejhorší chybu v dějinách lidského pokolení“.43 Ať už vědomě, či ne, jsou příspěvky žen z podobných zpráv vyškrtnuty. Sklizeň divokých plodin a jejich využití jako potravin, léků a komplexních výrobků, například košíků či oble‐ čení, je skoro všude označována za ženskou práci, a to i v případě, že ji vykonávají muži. Není to na‐ prosto univerzální antropologický princip, ale má
k tomu velmi blízko.44 Hypoteticky je samozřejmě možné, že v minulosti se věci měly jinak. Lze si dokonce představit, že současná situace je ve sku‐ tečnosti výsledkem jakéhosi velkého globálního přehození genderových rolí a jazykových struktur, které se odehrálo v posledních několika tisícile‐ tích – nicméně v takovém případě by se dalo oče‐ kávat, že by tato epochální změna zanechala širší stopy, a doposud nikdo ani nenaznačil, o jaké stopy by mohlo jít. Je pravda, že archeologické důkazy ja‐ kéhokoli druhu je těžké získat, jelikož kromě zuhelnatělých semen se o způsobu kultivování rost‐ Pozice: 340/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
lin v pravěku dochovalo jen málo dokladů. Nicmé‐ ně důkazy, které máme k dispozici, naznačují silné spojení mezi ženami a znalostmi o rostlinách, a to až do doby, kam se dají vysledovat.45 Znalostmi o rostlinách nemyslíme jen nové způ‐ soby nakládání s divokou flórou za účelem produk‐ ce potravin, koření, léků, barviv nebo jedů. Máme na mysli i rozvoj řemesel využívajících vlákna a ta‐ ké těmito znalostmi generované abstraktnější for‐ my vědění týkající s charakteristiky času, prostoru a struktury. Textilnictví, košíkářství, síťařství, vý‐ roba rohoží a provaznictví se s největší pravdě‐ podobností vždy rozvíjely souběžně s kultivací jed‐ lých plodin, což šlo také ruku v ruce s rozvojem ma‐ tematických a geometrických vědomostí, jež jsou propojeny s provozováním těchto řemesel.46 Spo‐ jování žen s těmito znalostmi sahá až k nejstarším dochovaným zobrazením lidské postavy: k všu‐ dypřítomným ženským soškám z poslední doby le‐ dové s tkanou pokrývkou hlavy, sukní z provázků a páskem vyrobeným ze šňůrek.47 Pozice: 341/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Mezi (mužskými) učenci existuje zvláštní ten‐ dence přeskakovat genderové aspekty tohoto druhu znalostí nebo je halit do abstraktních termínů. Vez‐ měme si známé komentáře Léviho-Strausse o „myš‐ lení přírodních národů“, o „neolitických vědcích“, kteří podle něj vytvořili paralelní objevitelskou ces‐ tu pro moderní vědu, která však nevycházela ze zo‐ becňujících zákonů a teorémů, ale z konkrétních in‐ terakcí s přírodním světem. Předchozí experi‐ mentální metoda postupuje „ze stanoviska smys‐ lově vnímatelných vlastností“ a podle LévihoStrausse zažila vrchol v období neolitu a dala nám základy zemědělství, chovu zvířat, hrnčířství, tkal‐ covství, konzervování a přípravy potravin atd.; za‐ tímco druhá objevitelská cesta, vycházející z defini‐ ce formálních vlastností a teorií, vyvrcholila mnohem později, s nástupem moderních vě‐ deckých postupů.48 Lévi-Strauss se v Myšlení přírodních národů – knize ostentativně věnované pochopení druhého typu vědomostí, neolitické „vědě konkrétního“ – Pozice: 341/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
nikde nezmiňuje o možnosti, že těmi, kdo byli zod‐ povědní za rozkvět, mohly být velmi často ženy.49 Vezmeme-li za odrazový můstek tento druh úvah (namísto nějakého imaginárního stavu přiro‐ zenosti), vyvstávají zcela jiné otázky ohledně vyná‐ lezu neolitického zemědělství. Pro jeho popis po‐ třebujeme dokonce i naprosto nový jazyk, neboť problém konvenčních přístupů částečně spočívá v samotných termínech „zemědělství“ a „do‐ mestikace“. Zemědělství v podstatě představuje produkci potravin, což byl jen jeden (poměrně ome‐ zený) aspekt neolitických vztahů mezi lidmi a rost‐ linami. Domestikace obvykle znamená určitou for‐ mu kontroly nebo ovládnutí neukázněných sil „divoké přírody“. Feministická kritika už z velké části odkryla genderové pozadí obou konceptů, z nichž ani jeden není vhodný k popsání ekologie prvních pěstitelů.50 Co kdybychom přesunuli pozornost od zeměděl‐ ství a domestikace třeba k botanice, nebo dokonce Pozice: 342/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
k zahradničení? Rázem se tak přiblížíme skutečné‐ mu stavu neolitické ekologie, která měla podle vše‐ ho jen málo společného s krocením divoké přírody nebo s vymačkáváním co největšího množství kalo‐ rií z hrstky travních semen. Zdá se, že ve sku‐ tečnosti šlo o vytváření zahradních pozemků – umělých, často dočasných biotopů –, kde se ekolo‐ gické váhy klonily ve prospěch preferovaných druhů. K těmto druhům patřily rostliny, které moderní botanici oddělují do konkurenčních tříd – „plevel“, „léky“, „byliny“ a „plodiny“ –, jež však ne‐ olitičtí botanici (kteří se učili z vlastní zkušenosti, a ne z učebnic) radši nechávali růst vedle sebe. První zemědělci nepěstovali na stálých polích, ale na náplavové půdě na okrajích jezer a potoků, jejichž poloha se každoročně přesouvala. Místo štípání dřeva, obdělávání půdy a nošení vody nalé‐ zali způsoby, jak přírodu „přemluvit“, aby většinu těchto prací udělala za ně. Nebyla to věda o nadvlá‐ dě a klasifikaci, ale o ohýbání, přesvědčování, péči a smlouvání, nebo dokonce přelstění přírodních sil Pozice: 343/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
tak, aby se zvýšila pravděpodobnost zajištění příz‐
nivého výsledku.51 Jejich „laboratoří“ byl skutečný svět rostlin a zvířat, jejichž vrozené tendence využí‐ vali prostřednictvím pečlivého pozorování a ex‐ perimentů. Tento neolitický způsob kultivace byl navíc vysoce účinný. V nížinných oblastech Úrodného půlměsíce, na‐ příklad v údolí Jordánu a Eufratu, podporovaly ekosystémy tohoto druhu postupný růst osídlení a obyvatelstva v průběhu tří tisíciletí. Předstírat, že to vše byl jen nějaký velmi dlouhý přechod nebo nácvik na příchod „seriózního“ ze‐ mědělství, znamená zásadní nepochopení skutečné podstaty. A také ignorování toho, co mnozí již dlouho považují za očividné spojení mezi neoli‐ tickou ekologií a zastoupením žen v současném umění a rituálech. To, jestli zobrazené ženy nazývá‐ me „bohyněmi“ nebo „vědkyněmi“, není tak důleži‐ té jako ochota připustit, že samotné jejich znázornění signalizuje nové povědomí o postavení žen, které se určitě zakládalo na jejich konkrétních Pozice: 343/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
úspěších při spojování těchto nových forem společnosti. Potíže se zkoumáním vědeckých inovací v pravěku částečně spočívají v tom, že si musíme představit svět bez laboratoří, nebo spíše svět, kde jsou laboratoře potenciálně všude a kdekoli. V tom‐ to ohledu Lévi-Strauss uhodil na hlavičku mnohem přesněji: […] existují dva odlišné způsoby vědeckého myšlení, z nichž oba jsou podmíněny nikoliv snad nestejným stadiem vývoje lidského du‐ cha, ale dvěma různými strategickými rovi‐ nami, v nichž vědecké poznání může na pří‐ rodu zaútočit: jedna odpovídá přibližně rovi‐ ně vnímání a představivosti, a druhá je opro‐ ti ní posunuta; jako kdyby k oněm nutným vztahům, které představují předmět kteréko‐ li vědy – ať je to věda neolitická, nebo moderní – bylo možno dospět dvojí odlišnou
Pozice: 344/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
cestou: jedna je velmi blízká smyslové intuici a druhá je jí vzdálenější.52 Lévi-Strauss nazval první objevitelskou cestu „vědou konkrétního“. A stojí za připomenutí, že většina největších vědeckých objevů – vynález ze‐ mědělství, hrnčířství, tkalcovství, metalurgie, sys‐ témů námořní navigace, monumentální architek‐ tury, klasifikace a vůbec domestikace rostlin a zví‐ řat atd. – se udála právě za těchto (neolitických) podmínek. Soudě podle výsledků byl tento konkrét‐ ní přístup bezpochyby vědou. Ale jak vlastně vypa‐ dala „věda konkrétního“ podle archeologických ná‐ lezů? Jak můžeme doufat, že ji uvidíme v praxi, když mezi námi a procesy inovací, které se snažíme pochopit, stojí tolik tisíciletí? Odpověď se skrývá právě v její „konkrétnosti“. Vynález v jedné oblasti nalézá odezvu a analogii v celé řadě dalších oblastí, které se jinak mohou zdát jako naprosto nepříbuz‐ né.
Pozice: 344/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Velmi jasně to vidíme na pěstování obilovin v raném neolitu. Připomeňme si záplavové země‐ dělství, které vyžadovalo, aby se lidé trvale usídlili v záplavovém území, například v mokřadech a na okrajích jezer. Znamenalo to důvěrně po‐ znat vlastnosti půdy a hlíny, pozorně sledovat jejich úrodnost za různých podmínek, ale také s nimi ex‐ perimentovat jako se stavebním materiálem, a dokonce i jako s prostředkem abstraktního myš‐ lení. Půda a hlína jednak podněcovaly nové formy pěstování, a jednak se (smíchané s pšenicí a pleva‐ mi) stávaly základním stavebním materiálem: zá‐ sadním pro stavbu prvních trvalých domů, výrobu pecí, nábytku a izolace – vlastně skoro všeho kromě hrnčířství, které se v této části světa vynalezlo poz‐ ději. Hlína se však ve stejné době a na stejném místě používala také (doslova) k modelování vztahů na‐ prosto odlišného druhu, a to jednak mezi muži a ženami, a jednak mezi lidmi a zvířaty. Lidé začali využívat její plastické vlastnosti, aby pomocí nich Pozice: 345/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
řešili myšlenkové problémy, vyráběli malé geomet‐ rické žetony, které mnozí považují za přímé před‐ chůdce pozdějších systémů matematických zázna‐ mů. Archeologové dávají tyto maličké numerické nástroje do přímé souvislosti se soškami stádních zvířat a plnoštíhlých žen: jako druh miniatur, které podněcují mnoho dnešních spekulací o neolitické spiritualitě a které si později našly odezvu v mýtech o demiurgických a životodárných vlastnostech hlí‐ ny.53 Jak zjistíme, půda a hlína dokonce redefi‐ novaly vztahy mezi živými a mrtvými. Pokud na celou problematiku nahlížíme takto, pak „původ zemědělství“ stále méně připomíná ekonomický přechod a stále více revoluci prostřed‐ ků, která byla i společenskou revolucí a zahrnovala
vše od zahradničení po architekturu, od matema‐ tiky po termodynamiku a od náboženství po přefor‐ mulování genderových rolí. Nemůžeme sice přesně vědět, co kdo v tomto „překrásném novém světě“ dělal, je však nad slunce jasnější, že ústřední roli při jeho vytváření hrála práce a znalosti žen a že celý Pozice: 346/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
proces byl vcelku pozvolný, dokonce hravý, a nevy‐ nutila si ho žádná přírodní katastrofa ani demo‐ grafický zvrat a nepoznamenal ho závažný násilný konflikt. A navíc proběhl takovým způsobem, že ra‐ dikální nerovnost byla velmi nepravděpodobným výsledkem. Toto vše nejzřetelněji platí pro vývoj společností z raného neolitu v nížinných částech Úrodného půl‐ měsíce, zejména v údolích Jordánu a Eufratu. Tyto komunity se však nevyvíjely izolovaně. Téměř po celé období, které jsme tu analyzovali, byl ná‐ horní půlměsíc – od úpatí pohoří Taurus a Zagros a přilehlé stepi – také domovem usedlých společností zběhlých v obstarávání řady divokých plodin a zvířecích zdrojů. Často šlo také o vesnické obyvatele, kteří přijali strategie zemědělství a chovu dobytka, jež považovali za vhodné, přičemž nadále značnou část potravin získávali z nedomesti‐ kovaných druhů. V jiných ohledech se však od svých nížinných sousedů jasně odlišují, přičemž Pozice: 346/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
nejmarkantnějším rozdílem byla megalitická archi‐ tektura včetně známé stavby v Göbekli Tepe. Někte‐ ré z těchto skupin žily poblíž nížinných neoli‐ tických společností, zejména podél horního toku Eufratu, jejich umění a rituály však odrážejí ra‐ dikálně jiný vztah ke světu, jenž se od druhé skupi‐ ny odlišoval asi stejně, jako se lišili sběrači ze seve‐ rozápadního tichomořského pobřeží od svých ka‐ lifornských protějšků.
PĚSTOVAT, ČI NEPĚSTOVAT: JE TO VE VAŠICH RUKOU (NÁVRAT DO GÖBEKLI TEPE) Samotné Göbekli Tepe se nachází přímo na hranici mezi náhorními a nížinnými oblastmi Úrodného půlměsíce. Ve skutečnosti jde o jedno z řady megali‐ tických center, která vznikla v devátém tisíci‐ letí př. n. l. v údolí kolem města Şanlıurfa, poblíž Pozice: 347/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
dnešní hranice mezi Sýrií a Tureckem.54 Většina z nich stále nebyla odkryta. Z hluboké údolní zemi‐ ny vyčuhuje pouze svrchní část velkých pilířů ve tvaru písmene T. Ačkoli přímé důkazy nadále chybějí, tento styl kamenné architektury pravdě‐ podobně představuje vrchol stavební tradice, která započala dřevěnými stavbami. Dřevěné prototypy mohou stát i za tradicí sochařského umění v Göbek‐ li Tepe, které evokuje svět hrůzostrašných obrazů, jenž je velmi vzdálený vizuálnímu umění nížin s je‐ ho skromnými soškami žen a domácích zvířat a ta‐ ké hliněným osadám. Göbekli Tepe se svým prostředím a poselstvím zásadně lišilo od světa prvních zemědělských ko‐ munit. Jeho stojící pozůstatky byly vytesány z ka‐ mene, z materiálu, který se v údolích Eufratu a Jor‐ dánu používal jen zřídka. Do kamenných pilířů byly vyryty obrazce, kterým dominují divoká a jedovatá zvířata, mrchožrouti a predátoři, takřka výhradně samci. Na vápencovém pilíři se tyčí plastický lev s vyceněnými zuby a roztaženými drápy a dává na Pozice: 347/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
odiv penis a šourek. Na jiném místě číhá zlomyslný divočák, který rovněž vystavuje své pohlaví. Nej‐ častěji se opakují vyobrazení dravců, kteří nesou lidskou hlavu. Jedna pozoruhodná skulptura, při‐ pomínající totem, se skládá z navrstvených párů obětí a predátorů: jsou na ní utržené lebky a ost‐ rozrací dravci. Na jiném místě jsou k vidění ptáci požírající maso a další masožravci, jak svírají nebo odhazují lidskou lebku či s ní jinak manipulují, na jednom monumentálním pilíři je obraz bezhlavého muže se ztopořeným penisem (možná znázorňuje erekci post mortem neboli „priapismus“, k níž do‐ chází u obětí oběšení či stětí v důsledku masivního poranění míchy).55 Co nám tyto obrazy sdělují? Mohou zachycovat i získávání trofejních hlav mezi populacemi obýva‐ jícími výše položené lesostepi? Na sídlišti Nevalı Çori – rovněž v provincii Şanlıurfa a s podobnými stavbami jako v Göbekli Tepe – byly objeveny hroby s těly bez hlav, včetně mladé ženy s pazourkovou dý‐ kou stále zaraženou pod čelistí, zatímco z Jerf elPozice: 348/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Ahmaru – na horním toku Eufratu, kde se nížinný půlměsíc blíží náhorním částem – pochází pře‐ kvapivý nález rozbité kostry (rovněž mladé ženy), jež ležela na břiše uvnitř vyhořelé budovy a chyběla jí hlava.56 V samotném Göbekli Tepe bylo stínání lidských hlav ztvárňováno prostřednictvím sochař‐ ství: vytvářely se antropomorfní sochy, kterým se urazil vršek a kamenná hlava se pohřbila k pilíři posvátného místa.57 Přes to všechno zůstávají ar‐ cheologové oprávněně obezřetní, pokud jde o přímé spojování zobrazovaného umění se skutečný‐ mi konflikty a kořistěním – zatím mají k dispozici pouze omezené důkazy o násilí mezi lidmi, natož‐
pak o válčení z té doby.58 Na tomto místě bychom měli vzít v úvahu i dů‐ kazy z Çayönü Tepesi na pláni Ergani. Šlo o rozsáhlé pravěké sídliště, kde stály masivní domy postavené na kamenných základech i veřejné budovy. Sídliště leželo u přítoku Tigridu na vrchovině Diyarbakır, nedaleko na sever od Göbekli Tepe, a bylo založeno zhruba ve stejné době komunitou lovců a sběračů Pozice: 349/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
a občasných chovatelů dobytka.59 Poblíž středu síd‐ liště stála stavba s dlouhou tradicí, kterou arche‐ ologové nazývají „Dům lebek“, protože se v ní našly ostatky 450 osob, včetně bezhlavých těl a více než devadesáti lebek, které byly vměstnané do malých prostorů. K některým lebkám byla připojena krční páteř, což naznačuje, že lebka byla oddělena od ce‐ lých (ale ne nutně živých) těl. Většina hlav byla ode‐ brána mladým dospělým a adolescentům, tj. jedin‐ cům v nejlepších letech, a deset hlav patřilo dětem. Pokud se v některých případech jednalo o trofejní lebky, získané od obětí nebo nepřátel, tito pak byli vybráni pro svou vitalitu. Lebky byly ponechány holé a nenesly stopy zdobení.60 Lidské ostatky se v Domě lebek uchovávaly společně s ostatky velkých predátorů a na vnější zdi byly připevněny lebky pratura. V pozdějších fázích užívání do budovy přibyl stůl z leštěného kamene, jenž stál poblíž vchodu do otevřeného prostranství, kde se mohla konat velká shromáždění. Studie krevních pozůstatků z povrchu a zdejších předmětů Pozice: 349/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
vedly badatele k identifikaci stolu jako oltáře, na kterém byli veřejně obětováni lidé i zvířata a zpra‐ covávala se jejich těla. Nemáme sice jistotu, že je tento detail zrekonstruovaný věrohodně, spojení ostatků zvířecích a lidských obětí je však přesto vel‐ mi sugestivní. Dům lebek zanikl po mohutném požáru, po kterém obyvatelé Çayönü celý komplex zasypali pod nános oblázků a půdy. V případě Domu lebek možná odkrýváme (i když v odlišné podobě) myšlenkový komplex, který už známe z Amazonie i odjinud: lov jako predace, kte‐ rý nenápadně přechází ze způsobu obživy ve způsob formování a vykonávání nadvlády nad jinými lid‐ mi. Koneckonců i feudálové v Evropě měli tendenci identifikovat se jako lvi, jestřábi a dravá zvířata (navíc měli v oblibě i symboliku vystavování hlav na kůlu: „off with his head!“, tedy setněte mu hlavu, je stále nejoblíbenější frází spojovanou s bri‐ tskou monarchií).61 Ale jak je to se samotným Göbekli Tepe? Pokud by vystavování trofejních hlav bylo skutečně důležitým aspektem úlohy síd‐ Pozice: 350/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
liště, určitě by se dochovaly nějaké přímé stopy, a nikoli jen sugestivní obrazce vyryté do kamene. V Göbekli Tepe jsou lidské ostatky mnohem vzácnější. O to pozoruhodnější je, že z několika set úlomků pravěkých lidských kostí, jež se doposud v areálu nalezly, tvoří dvě třetiny části lebečních a obličejových kostí, z nichž některé poukazují na zbavení těla masa, nebo dokonce na setnutí hlavy. Mezi nimi se našly i pozůstatky tří lebek, které se dochovaly v oblasti kamenných svatyní, jež doklá‐ dají propracovanější typy kulturní modifikace v podobě hlubokých zářezů a vyvrtaných děr umožňujících zavěšení lebek na provaz nebo jejich připevnění ke kůlu.62 V předchozích kapitolách jsme zkoumali, proč bylo zemědělství pro lidi mnohem menším zlomem, než se obvykle domníváme. Nyní jsme konečně v pozi‐ ci, kdy můžeme spojit rozličná vlákna této kapitoly a ukázat, proč je to důležité. Pojďme si to shrnout. Pozice: 350/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Neolitické zemědělství začalo v jihozápadní Asii jako série lokálních specializací na pěstování plodin a chov zvířat, k čemuž docházelo na různých místech této oblasti bez konkrétního epicentra. Zdá se, že tyto místní strategie měly za cíl udržet přístup k obchodním partnerstvím a optimálním lokalitám pro lov a sběr, které navzdory pěstování plodin ne‐ ztrácely na významu. Jak jsme uvedli v první kapi‐ tole, tento „obchod“ mohl mít více společného s navazováním společenských a romantických vztahů nebo s dobrodružstvím než s materiálními výhodami, jak si obvykle představujeme. A přesto, ať už byly důvody jakékoli, se tyto místní inovace – cokoli od pšenice nerozptylující semena až po pod‐ dajné ovce – po tisíce let předávaly mezi vesnicemi a přinesly jistou míru uniformity mezi společnost‐ mi napříč Blízkým východem. Vznikl tak stan‐ dardní „balíček“ smíšeného zemědělství, který se prosadil od íránského Zagrosu až po východní po‐ břeží Středozemního moře a pak se šířil dále, i když, jak zjistíme, s proměnlivým úspěchem. Pozice: 351/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
Zemědělství však bylo od svých prvopočátků ně‐ čím víc než jen novou ekonomikou. Přineslo rovněž zavedení nových životních vzorců a rituálů, které se nás tvrdošíjně držely celá tisíciletí a staly se pevnou součástí společenské existence širokých vrstev lidské populace: máme tím na mysli cokoli od dožínek po zvyk sedávat na lavičkách, dávat si na chleba sýr, vcházet a vycházet dveřmi nebo se dívat na svět z okna. Jak jsme viděli, původně se značná část neolitického životního stylu vyvíjela souběžně s alternativními kulturními vzorci ve stepích a v náhorních oblastech Úrodného půlměsíce, které se nejzřetelněji vyznačovaly výstavbou majestát‐ ních kamenných monumentů a symbolikou mužnosti a dravosti, jež do značné míry vylučovala ženský aspekt. Oproti tomu v umění a rituálech nížinných sídlišť v údolích Eufratu a Jordánu jsou ženy prezentovány jako spolutvůrkyně odlišné for‐ my společnosti – poučené produktivní rutinou ob‐ dělávání půdy, chováním zvířat a vesnického živo‐ ta – a jsou oslavovány prostřednictví převedení do Pozice: 352/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
symbolických forem z hlíny nebo ohebných měkkých materiálů.63 Tyto kulturní protiklady samozřejmě můžeme interpretovat i jako náhodu nebo snad i jako důsle‐ dek environmentálních faktorů. Pokud však zváží‐ me těsnou blízkost obou kulturních vzorců a to, jak si skupiny, jež je vytvářely, vyměňovaly zboží a byly si dobře vědomy existence druhé skupiny, je stejně tak možné, a zřejmě i pravděpodobnější, považovat to, co vzešlo, za výsledek vzájemného a vědomého odlišování (schizmogeneze). Je to podobné tomu, co jsme vystopovali v poslední kapitole mezi ne‐ dávnými sběračskými společnostmi na americkém západním pobřeží. Čím víc obyvatelé náhorních částí přizpůsobovali umělecký a obřadní život dravému mužskému násilí, tím víc obyvatelé nížin organizovali svůj život kolem ženského vědění a symboliky – a naopak. Bez písemných zdrojů, kte‐ ré by nás navedly, bývá nejjasnějším důkazem ta‐ kových vzájemných protikladů situace, kdy jedna skupina obyvatel dává co nejvíc najevo, že se staví Pozice: 352/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
proti vysoce charakteristickému chování svých sousedů. Takové důkazy není těžké nalézt, neboť vesni‐ čané z nížin, stejně jako jejich výše usazení sousedé, příkládali velký rituální význam lidským hlavám, ale rozhodli se chovat způsobem, který by byl obyvatelům výšin naprosto cizí. Pojďme v krátkosti ilustrovat, co tím máme na mysli. Zřejmě nejcharakterističtější (a rozhodně nejdě‐ sivější) předměty nalezené v raně neolitických vesnicích levantského koridoru (Izrael, Palestina, Jordánsko, Libanon a syrský Eufrat) jsou „lebkové portréty“. Jedná se o hlavy, které byly vyjmuty z hrobů žen, mužů a příležitostně i dětí, a to až v pozdější fázi, po rozkladu těl. Po oddělení od těla byly pečlivě očištěny a následně pokryty hlínou a obaleny vrstvami sádry, takže se z nich stalo něco naprosto odlišného. Do očních důlků se často vklá‐ daly mušle a hlína a sádra nahrazovaly maso a pokožku. Červená a bílá barva jim vdechly další život. Zdá se, že lebkové portréty byly cenným dě‐ Pozice: 353/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
dictvím, pečlivě se uchovávaly a udržovaly přes celé generace. Vrcholu oblíbenosti dosáhly v osmém ti‐ síciletí př. n. l., kdy Göbekli Tepe upadalo a tato praktika se rozšířila až do Çatalhöyüku, kde byla jedna takto vymodelovaná hlava nalezena v intimní situaci, přitisknutá k hrudníku pohřbené ženy.64 Od chvíle, kdy byly tyto fascinující předměty na začátku dvacátého století v Jerichu vyneseny na světlo, si archeologové lámou hlavu nad jejich vý‐ znamem. Řada učenců v nich vidí projev péče a úcty k předkům. Existuje však bezpočet dalších způsobů, jak předkům prokázat úctu nebo vyjádřit žal, aniž je nutné systematicky odstraňovat lebky z míst jejich odpočinku a vdechovat jim život prostřednictvím hlíny, sádry, mušlí, vláken a pig‐ mentu. Dokonce i v nížinných oblastech Úrodného půlměsíce se tato praktika týkala jen menšiny je‐ dinců. Lidské lebky, které byly vyzvednuty z hrobů, se častěji ponechávaly holé, zatímco jiné měly složi‐ tou historii rituálních předmětů. Platilo to na‐ příklad pro skupinu lebek z naleziště Tall Qarrāşah Pozice: 353/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
v jižní Sýrii, které byly záměrně zohaveny v obličeji, což se jeví jako akt posmrtného znesvěcení.65 V údolích Jordánu a Eufratu a přilehlých po‐ břežních oblastech má praxe nakládání s lidskými lebkami ještě delší historii, která sahá až k natúfi‐ enským lovcům a sběračům, tedy před nástup neo‐ litu. Nicméně dlouhá historie nemusí znamenat zcela lokální kontext pro pozdější rituální inovace, jako je například přidání dekorativních materiálů k výrobě lebkových portrétů. Jejich zhotovování tímto způsobem nemusí implikovat jen opětovné spojení s mrtvými, možná má navíc i popřít logiku sejmutí lebky, řezání a vrtání děr do ní a hromadění hlav jako trofejí. Mimo jiné to rovněž signalizuje, že obyvatelé nížin a výšin v Úrodném půlměsíci sle‐ dovali v průběhu staletí, kdy byly poprvé domesti‐ kovány rostliny a zvířata, zcela odlišné – a někdy navzájem protikladné – kulturní trajektorie.66
Pozice: 354/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
O SÉMANTICKÝCH NÁSTRAHÁCH A METAFYZICKÉ FATĚ MORGÁNĚ V sedmdesátých letech minulého století předpově‐ děl geniální cambridgeský archeolog David Clarke, že spolu s postupem moderního výzkumu se skoro každý aspekt starého pojetí lidské evoluce, „vysvět‐ lení vývoje moderního člověka, domestikace, metalurgie, urbanizace a civilizace – může z jisté perspektivy začít jevit jako sémantické nástrahy nebo metafyzická fata morgána“. Začíná to vypa‐ dat, že měl pravdu. Pojďme si to zrekapitulovat šířeji. Základním ka‐ menem starého pojetí lidské sociální evoluce bylo přidělení specifického místa v dějinách sběračským společnostem, jež měly být předehrou k „zeměděl‐ ské revoluci“, která údajně změnila celý průběh dě‐ jin. Podle tohoto konvenčního narativu je úkolem sběračů být vším, co není spojeno se zemědělstvím (čímž jako výsledek dostaneme definici zeměděl‐ Pozice: 355/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
ství). Pokud jsou zemědělci usedlí, pak se sběrači musejí stěhovat; pokud zemědělci aktivně produku‐ jí potraviny, pak je sběrači musejí pouze sbírat; pokud mají zemědělci soukromý majetek, pak se ho sběrači musejí zřeknout, a pokud jsou zemědělské společnosti nerovné, pak u sběračů naopak musí být „vrozené“ rovnostářství. A konečně, pokud by určitá skupina sběračů náhodou disponovala někte‐ rými znaky, které jsou vlastní zemědělcům, pak převládající narativ tvrdí, že tyto znaky jsou „počá‐ teční“, „nastupující“ nebo „deviantní“ povahy, tak‐ že osudem sběračů je buď se „vyvinout“ v zeměděl‐ ce, nebo chřadnout a nakonec zemřít. Každému čtenáři musí být nyní stále více zřej‐ mé, že téměř nic z tohoto zavedeného narativu ne‐ odpovídá dostupným důkazům. V Úrodném půlmě‐ síci na Blízkém východě, který byl dlouho pova‐ žován za kolébku „zemědělské revoluce“, ve sku‐ tečnosti k žádnému „přepnutí“ z paleolitických sbě‐ račů na neolitické zemědělce nedošlo. Přechod z ob‐ živy založené převážně na divokých zdrojích na Pozice: 355/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
produkci potravin trval zhruba 3 000 let. A i když zemědělství připustilo možnost méně rovnoměrné‐ ho soustředění majetku, ve většině případů se tak začalo dít až tisíce let po jeho vynálezu. Ve stoletích mezi tím se lidé úspěšně snažili provozovat země‐ dělství v malém měřítku, dalo by se říct, že „si hráli na zemědělství“, a přecházeli mezi různými způso‐ by produkce, stejně jako příležitostně přepínali mezi společenskými strukturami. Je evidentní, že termíny typu „zemědělská revo‐ luce“ přestaly pro tyto mimořádně dlouhé a komplexní procesy dávat smysl. A jelikož neexis‐ toval žádný „rajský“ stát, ze kterého by první země‐ dělci vykročili na cestu k nerovnosti, je ještě nesmy‐ slnější hovořit o zemědělství jako o aspektu, který spustil proces hierarchizace společnosti a přinesl nerovnost a soukromé vlastnictví. Mezi ve vyšších polohách usazenými skupinami v Úrodném půlmě‐ síci, které byly na zemědělství méně závislé, byly elementy stratifikace a násilí pevně zakořeněné, za‐ tímco jejich protějšky z nížin, které spojovaly pro‐ Pozice: 356/1000
6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…
dukci obilovin s důležitými společenskými rituály, z toho vycházejí jako rozhodně rovnostářštější, při‐ čemž značná část tohoto rovnostářství souvisí s ekonomickým a společenským zviditelněním žen odrážejícím se v umění a rituálech. V tomto smyslu nebyla práce Mariji Gimbutas – ačkoli byla naznače‐ na jen v hrubých obrysech a někdy připomínala ka‐ rikaturu – úplně mimo mísu. Z toho všeho vyvstává zjevná otázka: Jestliže přijetí zemědělství ve skutečnosti odvedlo lidi, nebo aspoň malou část lidstva, od násilné nadvlády, co se pokazilo?
Pozice: 356/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
7
Ekologie svobody
Jak zemědělství nejprve rázně vykročilo, pak zaškobrtlo a nakonec se pokoutně prosadilo po celém světě
D
ějiny Úrodného půlměsíce na Blízkém vý‐ chodě jsou ve srovnání s dějinami jiných částí světa nezvykle dobře prozkoumané. Území, které bylo dlouho považováno za ohnisko do‐ mestikace rostlin a zvířat, archeologové studovali důkladněji než jakýkoli jiný region mimo Evropu. Pozice: 357/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Nashromážděné důkazy nám umožňují dopídit se některých společenských změn, jež provázely první kroky na cestě k domestikaci plodin a zvířat, a zá‐ roveň se do jisté míry opírat i o negativní důkazy. Například tvrzení, že válečnictví bylo podstatným rysem prvních zemědělských společností na Blíz‐ kém východě, zní nepřesvědčivě, neboť není pod‐ ložené žádnými nalezenými důkazy. Na druhou stranu máme mnoho dokladů o rozmachu obchodu a specializovaných řemesel a o významu ženských sošek v umění a při rituálech. Ze stejných důvodů můžeme srovnávat nížinné části Úrodného půlměsíce (zvláště levantský kori‐ dor, který prochází údolím Jordánu) a jeho náhorní oblasti (pláně a úpatí hor východního Turecka), kde se podobně brzký vývoj vesnického života a míst‐ ních řemesel pojil se vztyčováním kamenných staveb zdobených mužskou symbolikou a zob‐
razeními dravého násilí.1 Někteří učenci se pokou‐ šeli vnímat celý tento vývoj jako součást jediného procesu, který směřoval obecně ke „zrození země‐ Pozice: 358/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
dělství“. První zemědělci však byli zdráhaví, zřejmě chápali logistické důsledky zemědělství a neměli v úmyslu se mu podřizovat. Jejich náhorní sousedé, kteří také žili usedlým životem v oblastech s roz‐ manitými přírodními zdroji, měli ještě menší mo‐ tivaci svázat svou existenci s několika druhy plodin a dobytka. Jestliže byla situace jen v jedné kolébce zeměděl‐ ství tak komplikovaná, pak otázka „Jaké byly spole‐ čenské dopady přechodu k zemědělství?“ samozřej‐ mě postrádá smysl, jelikož naznačuje, že nutně exis‐ toval jen jediný přechod a soubor jeho dopadů. Předpoklad, že zasetí semen a chov ovcí nevyhnu‐ telně vede k přijetí méně rovného společenského uspořádání, které by odvrátilo „tragédii občiny“, je jistě nesprávný. Skrývá se v tom paradox. Většina obecných prací o průběhu dějin lidstva z takového předpokladu vychází, ačkoli toto tvrzení by v přípa‐ dě nutnosti nikdo neobhajoval, protože se jedná o zjevný argumentační faul. Každý, kdo se zabývá zemědělskými společnostmi, ví, že lidé inklinující Pozice: 358/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
k udržitelnému rozšiřování zemědělství, aniž by si privatizovali půdu nebo přenechávali její správu třídě dohlížitelů, si vždycky najdou způsob, jak toho dosáhnout. Komunální držba, systém otevřených polí, peri‐ odické přerozdělování pěstební plochy a společná obhospodařování pastvin nejsou nijak výjimečné a často se praktikovaly po staletí na stejných místech.2 Známým příkladem je ruský mir,
podobné systémy rozdělení půdy však kdysi exis‐ tovaly po celé Evropě, od Skotské vysočiny až po Balkán, a příležitostně se objevovaly až do velmi ne‐ dávných dob. Anglosaský termín zněl run-rig nebo rundale. Pravidla přerozdělení se samozřejmě pří‐ pad od případu lišila – někde platilo pravidlo per sti‐ rpes a jinde záleželo na počtu členů rodiny. Konkrétní umístění každého kousku půdy bylo nej‐ častěji určováno losem, přičemž každá rodina zís‐ kala část na každém pozemku o různé kvalitě půdy, takže nikdo nebyl nucen cestovat na své pole o moc Pozice: 359/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
dál než jiní nebo setrvale obdělávat půdu nižší kva‐ lity.3 Něco podobného se přirozeně nedělo jen v Ev‐
ropě. Henry Sumner Maine, první vedoucí katedry historické a komparativní právní vědy na Oxfordu, ve svém spisu Lectures on the Early History of Institu‐ tions (1875, Přednášky o raných dějinách institucí) prostudoval případy periodického přerozdělování půdy a institucí typu rundale od Indie až po Irsko a poznamenal, že prakticky až do jeho doby „byly běžné případy, kdy se orná půda dělila na hospodář‐ ství, jež se pravidelně a někdy i každoročně přesou‐ vala mezi rodinami, které pozemek užívaly“. V pre‐ industriálním Německu, kde se právo držby půdy dělilo systémem marek, dostával každý nájemník pozemky rozdělené podle tří hlavních kategorií kvality půdy. Podle Maineho je důležité, že spíše než o formu vlastnictví šlo o „způsob obsazování“, který se podobal přístupovým právům zjištěným u řady
sběračských skupin.4 A ve výčtu příkladů bychom Pozice: 360/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
mohli pokračovat (třeba palestinský systém ma‐
sh’a a balijský subak).5 Zkrátka neexistuje důvod si myslet, že přijetí ze‐ mědělství ve vzdálených obdobích znamenalo také počátek soukromého vlastnictví půdy, teritoriality nebo nezvratného opuštění sběračského rovnostář‐ ství. Možná k tomu někdy docházelo, ale rozhodně to už nyní nelze považovat za výchozí předpoklad. Jak jsme viděli v předchozí kapitole, zdá se, že v případě Úrodného půlměsíce na Blízkém východě tomu bylo přesně naopak, přinejmenším v prvních několika tisíciletích po vynálezu zemědělství. Jestliže se situace byť jen v jedné kolébce raného ze‐ mědělství tolik lišila od našich očekávání ohledně evoluce, pak můžeme jen hádat, co bychom se mohli dozvědět z dalších míst, kde se zemědělství objevilo. A ve světle nových genetických, botanických i archeologických důkazů takovýchto dalších míst přibývá. Ukazuje se, že tento proces byl mnohem neuspořádanější a mnohem méně jedno‐ směrný, než kdokoli hádal, a právě to nás nutí uva‐ Pozice: 360/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
žovat o širší škále možností, než se kdysi předpoklá‐ dalo. V této kapitole ukážeme, jak moc se tento ob‐ raz mění, a poukážeme na některé překvapivé nové vzorce, které se začínají vynořovat. Geografové a historikové se dříve domnívali, že rostliny a zvířata byly nejprve domestikovány jen v několika „nukleárních“ zónách: ve stejných ob‐ lastech, kde se později objevily rozsáhlé, politicky centralizované společnosti. Na Blízkém východě se pěstovala pšenice a ječmen a chovaly se ovce, kozy, prasata a skot; v Číně to byla rýže (japonica), sójové boby a různé druhy prasat; v peruánských Andách se domestikovaly brambory, quinoa a lamy a v Mezoamerice šlo o kukuřici, avokádo a chilli. Takové úhledné geografické rozškatulkování raných center domestikace plodin a nástupu cent‐ ralizovaných států podnítilo spekulace, že první vedlo k druhému: produkce potravin byla příčinou vzniku měst, písma a centralizovaného politického uspořádání a poskytla nadbytek kalorií, které moh‐ Pozice: 361/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
ly uživit početné obyvatelstvo a elitní třídy správců, válečníků a politiků. Příběh zněl zhruba takto: když vynaleznete zemědělství, automaticky se vydáte na cestu, která nakonec povede k asyrským vozatajům, konfuciánským úředníkům, inckým slunečním králům a aztéckým kněžím, kteří vám seberou značný podíl vaší úrody. A následovat bude nutně nadvláda, která bude nejčastěji násilná a ošklivá; bude to jen otázkou času. Archeologie toto všechno změnila. Odborníci dnes rozlišují patnáct až dvacet nezávislých center domestikace, z nichž v mnohých se zemědělství vy‐ víjelo úplně jinak než v Číně, Peru, Mezoamerice nebo Mezopotámii (které se také vyvíjely každá jinak, jak uvidíme v následujících kapitolách). K těmto centrům raného zemědělství je nyní třeba přidat mimo jiné i indický subkontinent (kde se do‐ mestikovala Urochloa ramosa, mungo, dlouhatec dvoukvětý, rýže indica a indický pratur zebu), travnaté pláně v západní Africe (dochan klasnatý), centrální vrchovinu v Nové Guineji (banány, ko‐ Pozice: 361/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
lokázie a jamy), tropické pralesy v Jižní Americe (maniok a arašídy) a Východní lesy Severní Ame‐ riky, kde se dlouho před zavedením kukuřice z Mezoameriky pěstovala řada místních obilovin – merlík, slunečnice a pouva.6 O pravěku těchto oblastí toho víme mnohem méně než o Úrodném půlměsíci. Ani jeden z regio‐ nů se nevydal po lineární trajektorii od produkce potravin ke zformování státu. Nemáme ani žádný důvod předpokládat, že by došlo k rapidnímu rozší‐ ření zemědělství do sousedních oblastí. Produkce potravin se pro sběrače, rybáře a lovce nejevila vždy výhodně. Historici se někdy uchylují k zobecnění a vyjadřují se, jako by tomu tak bylo, nebo jako by „šíření zemědělství“ bránily pouze přírodní pře‐ kážky, například podnebí a topografie. Vzniká tak jakýsi paradox, protože i lovci a sběrači žijící ve vel‐ mi příhodném prostředí, kteří si byli jasně vědomi možnosti pěstování obilovin, se touto cestou často nevydali. Vezměme si Jareda Diamonda: Pozice: 362/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Totéž platí i o šíření produkce potravin – ne všude bylo stejné. Do některých oblastí, které jsou pro ni ekologicky vhodné, se v prehisto‐ rických dobách vůbec nikdy nedostala, pro‐ tože poblíž už tehdy existovaly oblasti pro‐ dukce potravin. Postačí uvést ty nejná‐ padnější příklady. Z Jihozápadu Spojených států se v předkolumbovské době do Ka‐ lifornie nerozšířilo ani zemědělství, ani pastevectví. Obojí neproniklo ani z Nové Gui‐ neje a Indonésie do Austrálie. Samo zeměděl‐ ství zase nedokázalo proniknout z jihoafrické provincie Natal do jiné tamější provincie, Kapska.7
Jak jsme viděli v páté kapitole, tvrzení, že země‐ dělství do Kalifornie „nedorazilo“, nedokáže tento problém přesvědčivě postihnout. Jedná se pouze o aktualizovanou verzi starého difuzionistického přístupu, který identifikuje kulturní rysy (pře‐ bírání provázku, hudební nástroje, zemědělství Pozice: 363/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
a tak dále) a mapuje, jak tyto rysy migrují po světě a proč se v některých místech neujaly. Ve sku‐ tečnosti máme dobrý důvod se domnívat, že země‐ dělství do Kalifornie „dorazilo“ ve stejnou dobu ja‐ ko kamkoli jinam v Severní Americe. Jenže (navzdory pracovní etice, která oceňovala dřinu, a regionálnímu směnnému systému, jenž by umožnil rychlé šíření informací o inovacích) lidé tam tuto praktiku odmítli stejně, jako zavrhli otroc‐ tví. Dokonce i na americkém Jihozápadě bylo ve zhruba pětisetletém období před příchodem Ev‐ ropanů všeobecným trendem postupné opouštění kukuřice a fazolí, které lidé v některých případech pěstovali po tisíce let, a návrat ke sběračskému způ‐ sobu života. Pokud se zde v tomto období vůbec ně‐ co šířilo, pak to byli samotní Kaliforňané, kteří si z východu státu přinesli nové sběračské techniky a nahradili dřívější zemědělsky hospodařící obyva‐ tele, a to až po Utah a Wyoming. V době, kdy na Jihozápad dorazili Španělé, se pueblové Pozice: 363/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
společnosti, dříve v této oblasti převládající, zredu‐ kovaly na izolované zemědělské oblasti, jež byly zcela obklopeny lovci a sběrači.8
O NĚKTERÝCH TERMINOLO‐ GICKÝCH OTÁZKÁCH PŘI DISKUSI O POHYBU DOMESTIKOVANÝCH PLODIN A ZVÍŘAT PO CELÉM SVĚTĚ V knihách o světových dějinách se často setkáte s větami typu „plodiny a dobytek se rychle rozšířily po celé Eurasii“ nebo „pěstování plodin v Úrodném půlměsíci nastartovalo produkci potravin od Irska až po Indus“ či „kukuřice pronikala na sever šne‐ čím tempem“. Je takový jazyk pro popis šíření neo‐ litických ekonomik před mnoha tisíci lety pří‐ hodný?
Pozice: 364/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Podobné věty přinejmenším vzbuzují dojem, že odrážejí zkušenosti posledních několika staletí, kdy domestikované rostliny a zvířata Starého světa sku‐ tečně dobyly životní prostředí obou Amerik a Oce‐ ánie. V těchto pozdějších dobách se plodiny a doby‐ tek dokázaly „šířit“ jako požár a transformovaly stávající habitaty takovým způsobem, že je během několika generací často změnily k nepoznání. To však nesouvisí ani tak se samotnou povahou Pozice: 364/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
pěstování rostlin ze semen, jako spíše s imperiální a obchodní expanzí: semena se mohou šířit velmi rychle, pokud ti, kteří je přenášejí, mají armádu a žene je potřeba donekonečna expandovat, aby si udrželi zisky. V neolitu byla situace naprosto od‐ lišná. Zejména v průběhu prvních několika tisíci‐ letí po konci poslední doby ledové většina lidí ještě nebyla zemědělci a zemědělské plodiny musely sou‐ peřit s celou škálou divokých predátorů a parazitů, z nichž většina byla od té doby ze zemědělské kraji‐ ny vymýcena. Zpočátku se domestikované rostliny a zvířata nemohly „šířit“ mimo své původní prostředí bez značného úsilí jejich pěstitelů a chovatelů. Vhodné přírodní prostředí bylo třeba nejen najít, ale taky upravit pletím, hnojením, terasováním a podobně. Může se nám zdát, že proměna krajiny probíhala v malém měřítku – připomínala spíše ekologické zahradničení –, ale na místní poměry šlo o zásadní modifikace, které byly pro rozšíření řady domesti‐ kovaných druhů klíčové.9 Samozřejmě vždy exis‐ Pozice: 365/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
tovaly cesty nejmenšího odporu, topografické rysy a klimatické režimy příznivé či nepříznivé pro neo‐ litické hospodářství. Východozápadní osa napříč Eurasií, kterou se zabývá Jared Diamond v knize Osudy lidských společností: Střelné zbraně, choro‐ boplodné zárodky a ocel v historii (1997), nebo „šťastné zeměpisné šířky“ v knize Why the West Rules – For Now (2010, Proč vládne Západ – zatím) od Iana Morrise jsou ekologickými koridory tohoto druhu. Tito autoři poukazují na skutečnost, že Eurasie není tak klimaticky rozmanitá jako obě Ameriky, nebo dokonce Afrika. Pevninské druhy mohou cestovat napříč celou šíří eurasijského kontinentu, aniž překročí hranice tropického a mírného pásu. Kontinenty, jež mají na severu a jihu extrémně od‐ lišné podmínky, jsou na tom úplně jinak, a proto zde k ekologickým přesunům dochází v menší míře. Tento základní geografický argument je jistě správný, přinejmenším v období posledních 10 000 let. Vysvětluje, proč se obiloviny s původem Pozice: 366/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
v Úrodném půlměsíci dodnes úspěšně pěstují v tak vzájemně vzdálených oblastech, jako jsou Irsko a Japonsko. Může to také do jisté míry vysvětlovat, proč uplynulo tolik tisíciletí, než se americké plodi‐ ny – např. kukuřice nebo tykev (prvně domesti‐ kované v tropech) – uchytily v mírné severní části amerického kontinentu, na rozdíl od relativně rychlého přijetí eurasijských plodin mimo oblasti jejich původu. Do jaké míry mohou taková zjištění pomoct vy‐ ložit dějiny lidstva v širším měřítku? Může geo‐ grafie skutečně přispět k vysvětlení historie, nebo o ní jen předává informace? V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století přišel geograf Alfred W. Crosby s řadou vý‐ znamných teorií ohledně toho, jak ekologie ovlivni‐ la běh dějin. Mimo jiné jako první upozornil na „kolumbovskou výměnu“, pozoruhodný transfer nehumánních druhů, které se daly do pohybu po roce 1492, kdy Evropané připluli do Ameriky, a na Pozice: 366/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
jeho transformační vliv na globální uspořádání kul‐ tury, ekonomiky a kuchyně. Tabák, papriky, bram‐ bory a krocani proudili do Eurasie, kukuřice, kau‐ čuk a kuřata putovaly do Afriky a citrusové plody, káva, koně, osli a dobytek cestovali do obou Ame‐ rik. Crosby dále tvrdí, že globální převahu evrop‐ ských ekonomik od šestnáctého století lze vysvětlit procesem, který nazval „ekologický imperialis‐ mus“.10 Oblasti mírného pásu v Severní Americe a Oce‐ ánii se ideálně hodily pro eurasijské plodiny a doby‐ tek, a to nejen díky klimatickým podmínkám, ale také proto, že zde žilo jen málo jejich původních konkurentů a žádní místní parazité, jako jsou na‐ příklad houby, hmyz a hraboš polní, kteří se vý‐ vojově specializovali na pšenici pěstovanou lidmi. Domestikované druhy ze Starého světa se v nových prostředích utrhly ze řetězu, začaly se pře‐ množovat, a v některých případech dokonce opět zdivočely. Potlačily místní flóru a faunu a začaly převracet zdejší ekosystémy a vytvářet „Neoev‐ Pozice: 367/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
ropy“ – kopie evropských prostředí, které dnes mů‐ žeme vidět například při projížďce krajinou novozélandského North Islandu nebo velké části Nové Anglie. Ekologický útok na místní habitaty též zahrnoval infekční nemoci jako neštovice a spalnič‐ ky, které vznikly v prostředích Starého světa, kde li‐ dé a dobytek žili pospolu. Zatímco evropským rost‐ linám se díky absenci škůdců dařilo, nemoci, které s sebou zavlekla domácí zvířata (nebo lidé zvyklí na život vedle nich), zpustošily domorodé obyvatelstvo a způsobily jeho úbytek až o 95 procent, a to i v místech, kde osadníci domorodé obyvatele ne‐ zotročovali ani aktivně nemasakrovali – ačkoli to jinak dělali velmi často. Viděno v tomto světle vděčí moderní evropský imperialismus za svůj úspěch spíše „neolitické revoluci ve Starém světě“ – s kořeny v Úrodném půlměsíci – než konkrétním úspěchům Kolumba, Magalhãese, Cooka a všech ostatních. A v jistém smyslu to je pravda. Příběh o šíření zemědělství před šestnáctým stoletím má však velmi daleko Pozice: 367/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
k jednosměrné cestě, ve skutečnosti je plný nepove‐ dených startů, zádrhelů a zvratů. Čím hlouběji v ča‐ se putujeme, tím pravdivější toto tvrzení je. Abychom pochopili proč, musíme nahlédnout i do území mimo Blízký východ a zvážit, jak si vedly první zemědělské populace po konci poslední doby ledové. Nejprve se však musíme zabývat ele‐ mentárnější otázkou: Proč se naše debata o těchto záležitostech omezuje pouze na posledních zhruba 10 000 let dějin lidstva? Vzhledem k tomu, že lidé jsou na světě více než 200 000 let, proč zemědělství nevzniklo mnohem dříve?
PROČ ZEMĚDĚLSTVÍ NEVZNIKLO DŘÍVE Od doby, kdy začal existovat náš druh, jsme zažili jen dvě nepřetržitá období teplého klimatu, která by mohla nahrávat zemědělskému hospodářství dostatečně dlouho na to, aby zanechalo stopy v ar‐ Pozice: 368/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
cheologických záznamech.11 Tím prvním byl eem‐ ský interglaciál, který nastal zhruba před 130 000 lety. Globální teploty se stabilizovaly těsně nad úrovní současných hodnot a podpořily šíření bore‐ álních lesů až na sever Aljašky a Finska. Na březích Temže a Rýnu se vyhřívali hroši. Dopad na lidské populace byl však limitován jejich tehdejším ome‐ zeným geografickým rozsahem. Druhým obdobím je to, ve kterém právě žijeme. Když začalo, zhruba před 12 000 lety, lidé už obývali všechny světové kontinenty a rozmanitá prostředí. Geologové toto období nazývají holocén, což je slovo, které pochází z řeckého holos (celý) a kainos (nový). Mnozí vědci zkoumající naši planetu už toto ob‐ dobí považují za ukončené. Minimálně v po‐ sledních dvou staletích vstupujeme do nové geolo‐ gické epochy, antropocénu, v němž je poprvé v ději‐ nách hlavním motorem globální klimatické změny lidská činnost. Kdy přesně antropocén začal, je předmětem vědeckých sporů. Většina odborníků poukazuje na průmyslovou revoluci, ale někteří Pozice: 369/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
kladou jeho počátky do dřívější doby, na přelom šestnáctého a sedmnáctého století. V té době došlo ke globálnímu poklesu teploty vzduchu (jenž byl součástí „malé doby ledové“), který se nedá vysvět‐ lit přírodními silami. Je docela pravděpodobné, že v něm hrála roli evropská expanze do obou Amerik. Poté, co počet domorodých obyvatel v důsledku do‐ bývání a nakažlivých nemocí poklesl možná o 90 procent, si lesy vzaly zpět oblasti, kde se po staletí provozovalo terasové zemědělství a zavlažování. V Mezoamerice, Amazonii a Andách se zhruba 50 milionů hektarů obdělávané půdy vrátilo divočině. Vegetace absorbovala o tolik uhlíku více, že se změnil klimatický systém země a došlo ke globální‐ mu ochlazení způsobenému člověkem.12 Ať už začal kdekoli, představuje antropocén to,
co jsme udělali s odkazem holocénu, který byl v jis‐ tých ohledech „čistým štítem“ lidstva. Na jeho po‐ čátku byla řada věcí skutečně nových. Zatímco led ustupoval, fauna a flóra – dříve omezené na malá útočiště – se začaly šířit do nových oblastí. Lidé je Pozice: 369/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
následovali a při postupu pomáhali svým oblí‐ beným druhům vypalováním a odstraňováním ne‐ chtěné vegetace. Vliv globálního oteplování na svě‐ tová pobřeží byl složitější, jelikož kontinentální šelfy, které byly dříve pod ledem, se znovu vynořily na povrch, zatímco jiné klesly pod stoupající hladi‐ nu moře, která byla způsobena táním ledovců.13 Pro mnoho historiků je nástup holocénu významný, je‐ likož vytvořil podmínky pro vznik zemědělství. Jak jsme však viděli, v mnoha částech světa šlo i o zlatý věk pro lovce a sběrače, a je důležité připomenout, že právě v tomto kontextu lovecko-sběračského ráje si otevřeli krám i první zemědělci. K nejaktivnejšímu šíření lovecko-sběračského obyvatelstva došlo na pobřežích, která se nově od‐ halila po ústupu ledovců. Tato místa nabízela hojnost divokých zdrojů. K nim patřily mořské ry‐ by a ptactvo, velryby a delfíni, tuleni a vydry, krabi, krevety, ústřice, plážovky a další. Sladkovodní řeky a laguny, jež vznikly z horských ledovců, se začaly hemžit štikami a cejny a vábily k sobě stěhovavé Pozice: 370/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
vodní ptactvo. Okolo přítoků, delt a na březích jezer se každoročně lovily ryby a sbíraly divoké rostliny, což vedlo k trvalým koncentracím lidí, jež se zcela lišily od doby ledové, kdy společenský život z velké části určovaly sezonní migrace mamutů a další velké zvěře.14 Křoviny a lesy nahradily otevřenou step a tund‐ ru ve velké části postglaciálního světa. Stejně jako v dřívějším období používali lovci a sběrači různé způsoby obhospodařování půdy, aby podpořili růst žádaných druhů plodících ovoce či ořechy. Okolo roku 8 000 př. n. l. jejich úsilí přispělo k vymření zhruba dvou třetin světové megafauny, která se ne‐ přizpůsobila teplejším a uzavřenějším habitatům
holocénu.15 Šíření lesů vedlo k nadbytku výživných a skladovatelných potravin: divokých oříšků, lesních plodů, listů a hub, jež se zpracovávaly nový‐ mi kombinovanými („mikrolitickými“) nástroji. V místech, kde les pohltil step, se lidské techniky lovu posunuly od sezonní koordinace hromadného zabíjení k příležitostnějším a všestrannějším stra‐ Pozice: 370/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
tegiím zaměřeným na menší savce s omezenějšími domovskými okrsky, jako jsou losi, jeleni, divočáci a pratuři.16 Zpětně nahlíženo je snadné zapomenout, že v Novém světě zemědělci do značné míry před‐ stavovali kulturní psance. Jejich první šíření bylo něco zcela jiného než missions civilisatrices (civi‐ lizační mise) moderních zemědělských říší. Jak uvi‐ díme, většinou vyplňovali územní mezery, jež po sobě zanechali sběrači: geografický prostor, který byl buď příliš vzdálený, nepřístupný, nebo jednodu‐ še neatraktivní, aby přilákal trvalou pozornost lov‐ ců, rybářů a sběračů. Dokonce i v těchto místech se tyto odlišné ekonomiky holocénu setkávaly se značně smíšeným úspěchem. Nikde se to nedá ilu‐ strovat dramatičtěji než v období raného neolitu ve střední Evropě, kde zemědělství utrpělo jeden z prvních a nejnápadnějších nezdarů. Pro lepší po‐ chopení důvodů, proč k tomuto neúspěchu došlo, zvážíme některá úspěšnější šíření prvních zeměděl‐ Pozice: 371/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
ských populací v Africe, Oceánii a v tropických níži‐ nách Jižní Ameriky. Z historického hlediska neexistuje mezi těmito případy žádná přímá souvislost, dohromady však ukazují, že osud prvních zemědělských společností často závisel méně na „ekologickém imperialismu“ než na tom, co bychom mohli nazvat „ekologií svo‐ body“ – pojmem vypůjčeným od průkopníka soci‐ ální ekologie Murrayho Bookchina.17 Máme tím na mysli něco zcela konkrétního. Jestliže jsou rolníci lidé, kteří jsou „existenciálně zapojeni do kultiva‐ ce“,18 pak je ekologie svobody (ve zkratce „hra na ze‐ mědělství“) pravým opakem. Ekologie svobody po‐ pisuje náchylnost lidských společností přiklánět se (svobodně) k zemědělství a zase se od něj odvracet; provozovat zemědělství, aniž se lidé plně stanou ze‐ mědělci; pěstovat plodiny a chovat zvířata, aniž se velká část lidské existence poddá logistickým obtí‐ žím zemědělství, a ponechat si dostatečně širokou potravinovou síť, jež zabrání tomu, aby se z pěstování stala otázka života a smrti. Právě tento Pozice: 372/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
typ ekologické flexibility bývá obvykle vyřazen z konvenčních narativů světových dějin, které pre‐ zentují zasazení jediného semínka jako bod, od ně‐ hož není cesty zpět. Ukazuje se, že lidé se k zemědělství svobodně přikláněli a zase se od něj odvraceli, případně dleli kdesi v meziprostoru, a tento životní styl úspěšně provozovali po značnou část své historie.19 Tato fluidní ekologická uspořádání – kombinující za‐ hradní pěstování, záplavové zemědělství na okra‐ jích jezer nebo pramenů, péči o krajinu v malém měřítku (např. prostřednictvím vypalování, pro‐ řezávání a terasování) a uzavírání zvířat do ohrad nebo jejich chování v polodivokém stavu s lovem, rybařením a sběračskými činnostmi – byla kdysi typická pro lidské společnosti v mnoha částech svě‐ ta. Tyto činnosti byly často provozovány po tisíci‐ letí a nezřídka živily početné společnosti. Jak uvidí‐ me, mohly být i klíčové pro přežití prvních lidských populací, které začaly pěstovat rostliny a chovat Pozice: 372/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
zvířata. Biodiverzita – nikoli biomoc – byla prvot‐ ním klíčem k růstu neolitické produkce potravin.
ZVÁŽÍME VAROVNOU NEOLITICKOU BAJKU: STRAŠLIVÝ A PŘEKVAPIVÝ OSUD PRVNÍCH ZEMĚDĚLCŮ VE STŘEDNÍ EVROPĚ Kilianstädten, Talheim, Schletz a Herxheim jsou názvy raně neolitických areálů na sprašových pláních v Rakousku a Německu. Společně vyprávějí vcelku neznámý příběh o počátcích zemědělství. Zhruba od roku 5500 př. n. l. začaly v těchto místech vznikat vesnice s podobným kulturním zá‐ kladem – známé jako kultura s „lineární kera‐ mikou“. Patří mezi první zemědělské vesnice ve střední Evropě, ale na rozdíl od většiny ostatních raně zemědělských osad zde život skončil v chaosu, který vyústil ve vykopání a naplnění masových Pozice: 373/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
hrobů. Nálezy v těchto hrobech svědčí o vyhlazení nebo pokusu o vyhlazení celé komunity: jde o neu‐ měle vyhloubené zákopy nebo opětovně použité příkopy s chaotickou změtí lidských ostatků dospě‐ lých i dětí obou pohlaví vyvolávající dojem, že s ni‐ mi bylo naloženo jako s odpadem. Jejich kosti vy‐ kazují známky mučení, zohavení a násilné smrti – lámání končetin, snímání skalpu a kanibalského zbavení masa. V Kilianstädtenu a Asparnu chyběly ženy, což signalizuje, že byly zajaty.20 Neolitická zemědělská ekonomika dorazila do střední Evropy spolu s migranty z jihovýchodu a pro některé z těch, jejichž předkové ji do těchto míst přinesli, měla nakonec zcela katastrofální dů‐
sledky.21 Nejstarší sídliště lidí, kteří přišli na středo‐ evropské pláně, naznačují relativně svobodnou společnost s pár ukazateli rozdílného postavení lidí v rámci komunit i mezi sebou. Jejich základní ro‐ dinné jednotky, obývající dlouhé dřevěné domy, měly všechny zhruba stejnou velikost, kolem roku 5000 př. n. l. se však mezi nimi začaly objevovat roz‐ Pozice: 373/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
díly, což platilo i pro druh výbavy ukládané do hrobů. Lidé svá sídliště ohraničovali velkými příkopy, které přinesly doklady válečnictví ve for‐ mě šípů, seker a lidských ostatků. V některých pří‐ padech, pokud byla místa dobyta, se příkopy proměnily v masové hroby pro obyvatele, kteří se nedokázali ubránit.22
Kvalita a kvantita pečlivě datovaného materiálu jsou natolik vysoké, že badatelé mohou modelovat demografické trendy provázející tyto změny. Jejich rekonstrukce přinesly do jisté míry překvapení. Příchod zemědělství do střední Evropy byl spojen s počátečním a vcelku masivním zvýšením počtu obyvatel – přesně to se dalo očekávat. Překvapivě však nenásledoval předpokládaný vzorec lineární‐ ho nárůstu populace. Místo něj došlo v letech 5000 až 4500 př. n. l. ke katastrofálnímu poklesu obyva‐ tel, nejprve k rozmachu a následně k něčemu, co se blížilo kolapsu regionu.23 Tyto raně neolitické sku‐ piny přišly, usadily se a následně se jejich počty v mnoha (zdůrazněme však, že ne ve všech) ob‐ Pozice: 374/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
lastech snížily skoro až na nulu, zatímco jinde množství obyvatel vzrostlo vzájemnými sňatky s etablovanějšími sběračskými populacemi. Teprve po zhruba tisícileté pauze došlo ve střední a severní Evropě k opětovnému rozšířenému pěstování obi‐ lovin.24 Starší narativy o pravěku obvykle vycházely z předpokladu, že neolitičtí kolonizátoři měli nad sběračským obyvatelstvem demograficky a spole‐ čensky navrch a že je buď nahradili, nebo je prostřednictvím obchodu a vzájemných sňatků ob‐ rátili na svůj nadřazený způsob života. Vzorec roz‐ machu a úpadku raného zemědělství, který byl nyní zdokumentován v mírném pásu Evropy, tento ob‐ raz popírá a klade širší otázky ohledně života‐ schopnosti neolitických ekonomik ve světě sběra‐ čů. Abychom se těmito otázkami mohli zabývat, po‐ třebujeme vědět více o samotných sběračských společnostech a o tom, jak se vyvíjely pleistocénní tradice od konce doby ledové po holocén. Pozice: 375/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Většina našich poznatků o postglaciálním (mezoli‐ tickém) lovecko-sběračském obyvatelstvu v Evropě pochází z nálezů na pobřeží Baltského moře a Atlan‐ tiku. Ještě mnohem víc důkazů pohltilo moře. O holocénních lovcích a sběračích se toho hodně dozvídáme z jejich pohřebních zvyků. Od severního Ruska přes Skandinávii až po bretaňské pobřeží nám je osvětlují nálezy pravěkých pohřebišť. Hroby měly relativně často bohatou výbavu. V Pobaltí a na Pyrenejském poloostrově obsahují velké množství jantaru. Těla jsou uložená v pozoruhodných polo‐ hách – sedí nebo se předklánějí, či dokonce stojí na hlavě –, což naznačuje komplexní a z dnešního po‐ hledu vesměs nepochopitelný hierarchický kodex. Na severním okraji Eurasie se v rašeliništích a mokřadech zachovaly pozůstatky tradice vy‐ řezávání do dřeva, ze které vzešly zdobené lyže, sáně, kánoe a monumenty připomínající totemy na severozápadním tichomořském pobřeží.25 V roz‐ sáhlých oblastech se objevují hole s vyrytými podo‐ biznami losů a jelenů, které evokují pleistocénní Pozice: 375/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
jeskynní malby: stálá symbolika moci překračující hranice místních sběračských skupin.26 Jak vypadaly oblasti v hlubokém vnitrozemí Ev‐ ropy, kde se usadili příchozí zemědělci, z pohledu těchto etablovaných mezolitických skupin? Většina komunit pravděpodobně připomínala ekologickou slepou uličku, postrádající zjevné výhody po‐ břežních oblastí. Možná právě to zpočátku usnadni‐ lo kolonizátorům kultury s lineární keramikou volně se šířit na západ a sever po sprašových pláních: stěhovali se do oblastí, které dřív bývaly neosídlené nebo jen málo obydlené. Jestli to odráží vědomou politiku vyhýbání se místním sběračům, není zřejmé. Jasnější je, že tato postupující vlna se začala lámat, jakmile se nové zemědělské skupiny přiblížily k hustěji osídleným pobřežním oblastem. Co to mohlo v praxi znamenat, je často nejedno‐ značné. Například lidské ostatky pobřežních sběra‐ čů, jež se nalezly v mezolitických areálech v Bretani, vykazují anomální úroveň bílkovin ze suchozemských organismů ve stravě mnoha mla‐ Pozice: 376/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
dých žen, což kontrastuje s obecnou převahou moř‐ ské potravy u zbytku populace. Zdá se, že ženy z vnitrozemí (které se do té doby stravovaly převážně masem, a ne rybami) se připojily k po‐ břežním skupinám.27 Co nám to říká? Může to naznačovat, že ženy byly zajímány a převáženy při nájezdech, a to možná i při nájezdech lovců a sběračů na zeměděl‐
ské komunity.28 Jde jen o spekulace, jelikož nemů‐ žeme s jistotou vědět, zda se ženy stěhovaly ne‐ dobrovolně, nebo dokonce zda se nestěhovaly na příkaz mužů. A ačkoli nájezdy a válčení byly zjevně součástí obrazu, bylo by zjednodušením přičítat prvotní selhání neolitických zemědělců v Evropě jen těmto faktorům. V pozdějších pasážích na‐ bídneme obecnější vysvětlení. Nejprve si však od Evropy odpočineme a prozkoumáme některé úspěšné příklady prvních zemědělců. Začneme v Africe, pak se přesuneme do Oceánie a nakonec se podíváme na poněkud odlišný, ale přesto poučný případ Amazonie. Pozice: 376/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
NĚKOLIK VELMI ODLIŠNÝCH LOKA‐ LIT, KDE SE NEOLITICKÉ ZEMĚDĚL‐ STVÍ UCHYTILO: PROMĚNA ÚDOLÍ NILU (ZHRUBA 5000–4000 PŘ. N. L.) A KOLONIZACE OSTROVNÍ OCEÁNIE (ZHRUBA 1600–500 PŘ. N. L.) Přibližně v době, kdy ve střední Evropě vznikala sídliště s lineární keramikou, se v Africe poprvé ob‐ jevilo neolitické zemědělství. Africká varianta měla jednotný původ v jihozápadní Asii. Tvořila ji stejná základní řada plodin (pšenice dvouzrnka a jedno‐ zrnka) a zvířat (domácí ovce, kozy a skot – možná částečně zkřížení s místními africkými pratury). Afričané však tento neolitický „zemědělský balí‐ ček“ přijali naprosto odlišně. Jako by první afričtí zemědělci balíček otevřeli, část jeho obsahu vyhodi‐ li a pak ho znovu zabalili tak pozoruhodně od‐ lišným způsobem, že by se dal snadno považovat Pozice: 377/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
za naprosto lokální vynález. A v mnoha ohledech jím byl. Značná část tohoto procesu se odehrála v ob‐ lasti, kterou sběrači do té doby převážně ignorovali, ale která se brzy stala hlavní osou demografických a politických změn: údolí Nilu v Egyptě a Súdánu. Do roku 3000 př. n. l. vzniklo díky politické integra‐ ci dolního toku nilské delty první místní království starověkého Egypta u Středozemního moře. Kul‐ turní kořeny tohoto království i všech pozdějších nilotských civilizací však leží v mnohem starších proměnách spojených s přijetím zemědělství mezi lety 5000 a 4000 př. n. l., se stabilním těžištěm v Af‐ rice. Tito první afričtí zemědělci přetvořili neolit k obrazu svému. Pěstování obilovin se stalo margi‐ nální záležitostí (své postavení získalo až o několik století později) a myšlenka, že něčí sociální identitu představuje ohniště a domov, byla do značné míry taky opuštěna. Místo toho nastoupil zcela odlišný neolit: pružný, pulzující životem a neustále na po‐ chodu.29 Pozice: 378/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Tato nová forma neolitické ekonomiky se značně spoléhala na chov dobytka společně s každo‐ ročním rybolovem, lovem a sběrem v bohaté zá‐ plavové oblasti Nilu, v oázách a sezonních tocích (vádí) v místech, kde se dnes rozkládají pouště, ale která tehdy ještě získávala závlahu po každoročních deštích. Chovatelé dobytka se pravidelně přesouva‐ li po této „zelené Sahaře“ na západ i na východ k po‐ břeží Rudého moře. Vyvinuly se komplexní systémy zobrazování lidského těla. Nové formy zdobení těla využívaly kosmetické pigmenty a minerály z při‐ lehlých pouští a oslnivé množství výrobků z korál‐ ků, hřebenů, náramků a dalších ornamentů ze slo‐ noviny a kostí, které jsou bohatě doloženy na neoli‐ tických pohřebištích podél nilského údolí, od cent‐ rálního Súdánu až po střed Egypta.30 To, co se z tohoto nádherného vybavení do‐ chovalo, dnes zdobí police muzejních expozic po ce‐ lém světě a připomíná nám, že dříve (v období před faraony) mohl skoro každý doufat, že bude pohřben jako král, královna nebo princezna. Pozice: 378/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Další ze světově významných neolitických expanzí se odehrála v Oceánii. Její počátky lze najít na druhém konci Asie, v kulturách pěstujících rýži a proso na Tchaj-wanu a Filipínách (hlubší kořeny jsou v Číně). Kolem roku 1600 př. n. l. došlo k pozo‐ ruhodnému rozptýlení lovecko-sběračských sku‐ pin, které začalo právě zde a skončilo více než 8 000 kilometrů na východ v Polynésii. Tato expanze je známá jako „lapitský horizont“ (podle areálu v Nové Kaledonii, kde se prvně iden‐ tifikovala keramika této kultury). Během ní se spustily na vodu první kánoe s vahadly schopné vy‐ plout daleko na oceán, takže je často spojována s ší‐ řením austronéských jazyků. Od rýže a prosa, které nejsou vhodné pro pěstování v tropickém podnebí, se upustilo v raných fázích expanze. Jak však lapi‐ tský horizont postupoval, jejich místo zaujala boha‐ tá směs hlíznatých a ovocných plodin, na něž lidé narazili cestou, spolu s rozšiřujícím se domesti‐ kovaným zvířectvem (prasata, psi a kuřata, s nimiž Pozice: 379/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
se svezly i krysy). Tyto druhy cestovaly s lapitskými kolonizátory na dříve neosídlené ostrovy – mezi ni‐ mi na Fidži, Tongu a Samou –, kde zapustily kořeny (v případě kolokázie a dalších hlíz doslova).31 Stejně jako zemědělci s lineární keramikou ve střední Evropě se i lapitské skupiny zřejmě vy‐
hýbaly etablovaným centrům populace. Širokým obloukem se vyhnuly lovecko-sběračské baště v Austrálii a jen škrtly o Papuu Novou Guineu, kde už fungovala dobře zavedená místní forma země‐ dělství v náhorních oblastech údolí Wahgi.32 Pří‐ slušníci lapitské kultury doputovali na neobydlené ostrovy a v okolí lagun si založili vesnice tvořené domy na kůlech. Pomocí kamenných teslic, jejich hlavního nástroje, vysekali plochy v pralese a na nich založili zahrady pro své plodiny (kolokázie, jamy a banány), k nimž přidali domestikovaná zví‐ řata a bohatou stravu založenou na rybách, ko‐ rýších, měkkýších, mořských želvách, divokých ptácích a kaloních.33 Pozice: 380/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Na rozdíl od prvních evropských zemědělců no‐ sitelé lapitského horizontu svou ekonomiku s po‐ stupující expanzí neustále diverzifikovali. A netý‐ kalo se to jen jejich plodin a zvířat. Lapitské skupi‐ ny po sobě při výpravách na východ zanechávaly ja‐ ko stopu charakteristickou keramiku, která je v ar‐ cheologických záznamech jejich nejkonzis‐ tentnějším znamením. Cestou se její příslušníci ta‐ ké setkávali s řadou nových materiálů. Z těch nej‐ hodnotnějších (specifických druhů mušlí) vyráběli nejrůznější ozdoby – náramky na paži, řetízky, pří‐ věsky –, které zanechaly stopy v ostrovní kultuře Melanésie a Polynésie. Byly patrné i o řadu století později, když kapitán Cook (nevědomky kráčející ve stopách Lapitů) v roce 1774 spatřil Novou Kaledonii a poznamenal si, že mu připomíná Skotsko. K lapitským luxusním předmětům se řadily rovněž pokrývky hlavy z ptačího peří (vyobrazené na keramice), jemné rohože z pandánových listů a obsidián. Obsidiánové čepele, jež putovaly tisíce kilometrů z původního naleziště na Bismarckově Pozice: 380/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
souostroví, se používaly při tetování a skarifikaci pro aplikování pigmentu a rostlinné složky na kůži. Zatímco samotná tetování se nedochovala, úchvatné zdobení lapitských nádob naznačuje zá‐ kladní schéma, které se přeneslo z kůže na kera‐ miku. Novější tradice polynéského tetování a zdo‐ bení těla – pojmenovaná v jedné slavné antropolo‐ gické studii jako „zahalení těla do obrazů“ – nám připomíná, jak málo toho ve skutečnosti víme o vzrušujících abstraktních světech dávných časů a o těch, kteří tyto praktiky přenesli až na vzdálené tichomořské ostrovy.34
O PŘÍPADU AMAZONIE A MOŽNOSTECH „HRY NA ZEMĚDĚL‐ STVÍ“ Na první pohled se může zdát, že tyto tři varianty „neolitu“ – evropský, africký a oceánský – nemají Pozice: 381/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
téměř nic společného. Všechny však sdílejí dva dů‐ ležité rysy. Zaprvé, každý z nich se seriózně zaobíral zemědělstvím. Z této trojice se do pěstování obi‐ lovin a chovu dobytka nejhlouběji ponořila evrop‐ ská kultura s lineární keramikou. Údolí Nilu se plně odevzdalo svým stádům a totéž platilo pro prasata a jamy u Lapitů. Ve všech případech byly dotyčné druhy plně domestikované, jejich přežití bylo zcela závislé na člověku a bez pomoci lidí už se ne‐ dokázaly množit v divočině. Lidé těchto kultur řídi‐ li svůj život podle potřeb určitých rostlin a zvířat; spojení, ochrana a rozmnožování těchto druhů bylo trvalým rysem jejich existence a zásadní pro jejich stravování. Ze všech se stali „seriózní“ zemědělci. Zadruhé, ve všech třech případech šlo o cílené šíření zemědělství do míst, která byla převážně ne‐ obydlená. Vysoce mobilní neolit v údolí Nilu se se‐ zonně rozpínal do přilehlých stepí a pouští, ale vy‐ hýbal se hustě obydleným oblastem, jako byla nil‐ ská delta, súdánská gezira a hlavní oázy (včetně Fa‐ jjúmu, kde převažovali jezerní rybáři a sběrači, kte‐ Pozice: 381/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
ří přijímali a zase opouštěli zemědělskou činnost podle toho, jak se jim to hodilo).35 Kultura s line‐ ární keramikou v Evropě podobným způsobem za‐ kořenila v oblastech, které opomíjeli mezolitičtí sběrači, například v místech se sprašovou půdou a na nevyužívaných říčních terasách. Lapitský ho‐ rizont byl také relativně uzavřeným systémem, kte‐ rý v případě nutnosti interagoval s ostatními, ale jinak zahrnul nové zdroje do vlastních životních vzorců. Seriózní zemědělci měli ve zvyku vytvářet společnosti s pevnými (etnickými a v některých pří‐ padech i jazykovými) hranicemi.36 Ne všechny první zemědělské expanze však byly takto „seriózní“. V nížinných tropických oblastech Jižní Ameriky odkryl archeologický výzkum výraz‐ ně hravější tradici holocénní produkce potravin. Podobné praktiky se ještě donedávna provozovaly napříč Amazonií, například mezi již zmíněnými Nambikváry v brazilském Mato Grosso. Tito obyva‐ telé po značnou část dvacátého století trávili období dešťů ve vesnicích podél řek, kde pečovali o zahrady Pozice: 382/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
a sady a pěstovali celou řadu plodin, mezi nimi sladké a hořké manioky, kukuřici, tabák, fazole, bavlnu, arašídy, tykve a další. Pěstování bylo po‐ hodovou činností, která nevyžadovala úsilí na udr‐ žení jednotlivých druhů odděleně. Jakmile začalo období sucha, zůstaly neuspořádané zahrádky opuštěné. Celá skupina se rozptýlila do malých nomádských tlup lovců a sběračů a další rok začal celý proces znovu, často na jiném místě. V širší Amazonii jsou tyto sezonní přechody mezi zemědělstvím a lovem a sběrem zdokumen‐ továny u celé řady domorodých společností a tyto
nálezy jsou značně staré.37 Platí to i pro zvyk chování domácích mazlíčků. Často se uvádí, že v Amazonii nebyla žádná domorodá domestikovaná zvířata, a z biologického hlediska je to pravda. Z kulturní perspektivy je to však složitější. Mnohé skupiny v deštných pralesech si s sebou přenášely něco, co by se dalo popsat jako malá zoo sestávající ze zkrocených pralesních tvorů: opic, papoušků, pekariů páskovaných a dalších. Tito mazlíčci byli Pozice: 383/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
často opuštěnými sirotky po ulovených zvířatech zabitých pro maso. Lidští adoptivní rodiče si je vzali k sobě, krmili je a pečovali o ně, dokud se z nich ne‐ stala zvířata plně závislá na svých pánech. Tato podřízenost trvala až do dospělosti. Mazlíčci se ne‐ jedí. A jejich majitelé neměli zájem, aby se množili. Žili jako individuální členové komunity, která se k nim chovala jako k dětem, jako k něčemu, co si za‐ slouží náklonnost a je zdrojem zábavy.38 Amazonské společnosti stírají naše konvenční rozdělení na „divoké“ a „domestikované“ druhy i v jiných ohledech. Ke zvířatům, která se běžně loví a zabíjejí pro maso, patří pekari, aguti a další, jež bychom klasifikovali jako „divoké“ druhy. Tytéž druhy jsou však lokálně považovány za domesti‐ kované, přinejmenším v tom smyslu, že jsou pod‐ řízené nadpřirozeným „pánům zvířat“, kteří je chrání a jimž jsou zavázány. Postavy „pánů“ nebo „paní zvířat“ jsou u loveckých společností ve sku‐ tečnosti velmi časté a někdy mají podobu obrovské‐ ho nebo dokonalého exempláře konkrétního typu Pozice: 383/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
zvěře, svým způsobem ztělesnění druhu, ale zá‐ roveň vystupují jako lidští nebo lidem podobní ma‐ jitelé druhu, kterým se musejí vrátit duše všech je‐ lenů, tuleňů či karibu poté, co je lovci uloví. V Amazonii to v praxi znamená, že lidé cíleně neza‐ sahují do reprodukce určitých druhů, protože by si tak uzurpovali roli duchů. Jinými slovy, v Amazonii neexistovala žádná zjevná kulturní cesta, která by dovedla lidi k tomu, aby se v případě jiných druhů stali zároveň hlavní‐ mi pečovateli i jejich konzumenty – vztahy byly buď příliš vzdálené (v případě zvěře), nebo příliš in‐ timní (v případě mazlíčků). Máme zde co do činění s lidmi, kteří disponují všemi nutnými ekologický‐ mi dovednostmi pro pěstování plodin a chov do‐ bytka, ale přesto se drží zpátky a udržují rovnováhu mezi lovecko-sběračským (nebo možná lépe lesnickým) a zemědělským způsobem života.39 Amazonie ukazuje, jak tato hra na zemědělství a ne‐ zemědělství mohla být mnohem více než jen pře‐ Pozice: 384/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
chodnou záležitostí. Zdá se, že probíhala po tisíci‐ letí, neboť z tohoto období pocházejí důkazy do‐ mestikace rostlin a hospodaření v krajině, ale jen málo nálezů poukazuje na zemědělskou činnost li‐ dí.40 Od roku 500 př. n. l. se tento neotropický způ‐ sob produkce potravin rozšířil ze srdce Amazonie k řekám Orinoko a Rio Negro, postupoval podél říčních systémů deštným pralesem a nakonec se velmi dobře etabloval na celém území mezi Bolívií a Antilami. Jeho odkaz je nejočividnější v rozšíření žijících a historických skupin hovořících arawacký‐ mi jazyky.41 Skupiny hovořící arawacky v posledních stale‐ tích prosluly jako mistři v míšení kultur – jako ob‐ chodníci a diplomaté, kteří navazovali rozličná spo‐ jenectví, často v zájmu komerčních výhod. Zdá se, že před více než 2 000 lety podobný proces strate‐ gického míšení kultur (který se naprosto lišil od vy‐ hýbavých strategií „serióznějších“ zemědělců) při‐ nesl zapojení povodí Amazonky do regionálního systému. Arawackými jazyky a jejich deriváty se Pozice: 384/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
hovoří podél záplavových teras zvaných várzea od ústí Orinoka a Amazonky až po jejich peruánské prameny. Jejich obyvatelům však zbylo jen málo společného genetického původu. Různé dialekty jsou strukturálně bližší sousedním, nearawackým nářečím než sobě navzájem či jakémukoli domnělé‐ mu prajazyku. Vůbec to nepůsobí dojmem uniformního šíření, jako spíše cíleného prolínání skupin podél hlavních obchodních a dopravních tras pro kánoe. Vý‐ sledkem byla propletená síť kulturní výměny, jíž scházely jasné hranice i centrum. Mřížkové vzory na amazonské keramice, bavlněných látkách a kres‐ bách na tělo – které se v nápadně podobných stylech objevují od jednoho konce deštného pralesa k druhému – jako by napodobovaly tyto spojovací principy a zaplétaly lidská těla do komplexní karto‐ grafie vztahů.42 Až donedávna byla Amazonie považována za nadča‐ sové útočiště osamocených kmenů, žijících takřka Pozice: 385/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
v Rousseauově nebo Hobbesově stavu přirozenosti. Jak jsme viděli, tyto romantické představy pře‐ trvaly v antropologii až do osmdesátých let dvacá‐ tého století díky studiím, které národy jako Jano‐ mamové stavěly do role „současných předků“, oken do naší evoluční minulosti. Současný výzkum na poli archeologie a etnohistorie tento obraz na‐ pravuje. Dnes víme, že na počátku křesťanské éry byla amazonská krajina už posetá městy, terasami, památkami a dopravními tepnami, které vedly z náhorních oblastí v Peru až ke Karibiku. První Ev‐ ropané, kteří tam připluli v šestnáctém století, po‐ pisovali živé osady na záplavových pláních, jež byly řízeny nejvyššími náčelníky vládnoucími svým sou‐ sedům. Bylo by snadné zavrhnout tyto popisy jako přehánění dobrodruhů, které má udělat dojem na mecenáše ve vlasti – ale jak archeologická věda vy‐ náší z deštného pralesa na světlo další a další obrysy této civilizace, je stále složitější taková vyprávění odmítat. Toto nové chápání je zčásti výsledkem Pozice: 386/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
řízeného výzkumu a zčásti důsledkem průmyslové‐ ho odlesňování, které na horním toku Amazonky (směrem k Andám) odhalilo pod pralesní vegetací tradici monumentální hliněné architektury, jež by‐ la vytvořena podle přesných geometrických plánů a propojena systémy cest.43 Co přesně bylo důvodem tohoto dávného roz‐ květu Amazonie? Ještě před několika desetiletími
byl veškerý tento rozvoj vysvětlován jako důsledek další „zemědělské revoluce“. Předpokládalo se, že v prvním tisíciletí př. n. l. došlo díky zintenzivnění pěstování manioku k nárůstu amazonského obyva‐ telstva, což způsobilo vlnu lidské expanze do tropických nížin. Základem této hypotézy byly ná‐ lezy domestikovaného manioku, které se datují do období kolem roku 7000 př. n. l.; nálezy v jižní Amazonii z nedávné doby signalizují, že stopy pěstování kukuřice a tykve sahají zhruba do stejné‐ ho období.44 Přesto však máme jen málo důkazů o rozšířeném pěstování těchto plodin v klíčovém období kulturního sbližování, které začalo okolo Pozice: 386/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
roku 500 př. n. l. Ve skutečnosti se zdá, že z ma‐ nioku se stala hlavní plodina teprve po kontaktu s Evropany. Z toho všeho vyplývá, že přinejmenším někteří raní obyvatelé Amazonie si byli dobře vědo‐ mi možnosti domestikovat rostliny, nicméně si ji nevybrali jako základ své ekonomiky a místo toho se rozhodli pro flexibilnější způsob agrolesnictví.45 Moderní zemědělství v deštných pralesech se spoléhá na techniky vysekávání a vypalování, což
jsou metody náročné na lidskou práci a zaměřené na extenzivní pěstování malého počtu plodin. Star‐ ší způsob, který jsme popsali, umožňoval mnohem širší škálu kultivarů, které se pěstovaly na zahrád‐ kách u domů nebo v malých lesních průsecích po‐ blíž sídlišť. Tyto dávné rostlinné školky se spoléhaly na specifickou půdu (přesněji řečeno na „antroposoly“), které místní říkají terra preta de ín‐ dio („černá indiánská půda“) nebo terra mulata („hnědá půda“): tmavé půdy, které jsou ve srovnání s běžnou tropickou půdou vysoce úrodné. Tmavé půdy vděčí za svou úrodnost absorpci organických Pozice: 387/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
vedlejších produktů, jako jsou zbytky potraviny, ex‐ krementy a uhlíky pocházející z běžného vesnické‐ ho života (terra preta) a/nebo z dřívějších období místního vypalování a pěstování (terra mulata).46 Obohacování půdy v dávné Amazonii bylo poma‐ lým a průběžným procesem, ne každoroční prací. Taková „hra na zemědělství“ probíhá nejen v Amazonii a v nedávné době přinesla pro domoro‐ dé obyvatele jisté výhody. Komplikované a nevy‐ zpytatelné činnosti spojené s obživou jsou dokona‐ lým odstrašujícím prostředkem proti koloniálním státům: jde o ekologii svobody v pravém slova smys‐ lu. Je obtížné zdanit a monitorovat skupinu, která odmítá usedlý způsob života, obživu získává bez dlouhodobých závazků ke stálým zdrojům nebo pěstuje velkou část svých potravin neviditelně pod zemí (jako v případě hlíz a další kořenové zeleni‐ ny).47 Navzdory těmto případům ukazují hlubší dě‐ jiny amerických deštných pralesů, že podobně vágní a flexibilní vzorce produkce potravin zajiš‐ Pozice: 387/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
ťovaly civilizační růst na celém kontinentu, a to dlouho před příchodem Evropanů. Zemědělství tohoto specifického druhu (od‐ bornější termín zní „nízkoúrovňová produkce po‐ travin“) charakterizovalo celou řadu holocénních společností včetně prvních pěstitelů v Úrodném půlměsíci a Mezoamerice.48 V Mexiku existovaly domestikované druhy tykve a kukuřice už v roce 7000 př. n. l.49 Tyto plodiny se však staly hlavní složkou potravy až zhruba o 5 000 let později. Ob‐ dobně ve Východních lesích Severní Ameriky se místní semenné plodiny pěstovaly už v roce 3000 př. n. l., ale až zhruba do roku 1000 n. l. nešlo
o „seriózní zemědělství“.50 Čína se řídila podobným modelem. Pěstování prosa začalo v malém měřítku okolo roku 8000 př. n. l. na severních pláních jako sezonní doplněk ke sběru a lovu se psy. Zůstalo to tak dalších zhruba 3 000 let, až do zavedení vyšlech‐ těného prosa v povodí Žluté řeky. Obdobně na nižším a středním toku Jang-c’-ťiang se plně do‐ mestikované druhy rýže objevily až patnáct století Pozice: 388/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
po prvním pěstování divoké rýže na rýžových polích. Mohlo to být ještě později, nebýt náhlého globálního ochlazení kolem roku 5000 př. n. l., kte‐ ré vyčerpalo místa, kde rostla divoká rýže, a vedlo k poklesu sklizně ořechů.51 V celé Číně byli ještě dlouho po domestikaci vep‐ řů z hlediska nutričního významu na prvním místě nadále kanci a jeleni. Platilo to i pro zalesněné ná‐ horní oblasti Úrodného půlměsíce, kde se nachází Çayönü se svým Domem lebek a kde lidé dlouho plně nedomestikovali prasata, ale jen s jejich do‐
mestikací koketovali.52 Ačkoli je tedy lákavé pova‐ žovat Amazonii za „novosvětskou“ alternativu „sta‐ rosvětského neolitu“, pravdou zůstává, že vývoj na obou polokoulích začíná být během holocénu stále podobnější, přinejmenším co se týká celkového tempa změn. A v obou případech působí podobně nerevolučně. Na začátku byla řada zemědělských společností duchem amazonská. Pobývaly na prahu zemědělství a zároveň zůstávaly věrné kulturním Pozice: 389/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
hodnotám lovu a sběru. „Líbezná pole“ z Rous‐ seauovy Rozpravy stále leží daleko v budoucnosti. Je možné, že další výzkum odhalí demografické vý‐ kyvy mezi prvními zemědělskými (nebo lesnickozemědělskými) populacemi v Amazonii, Oceánii, nebo dokonce i mezi prvními chovateli dobytka v údolí Nilu, které budou podobné těm, jež jsme ne‐ dávno vysledovali ve střední Evropě. V samotném Úrodném půlměsíci totiž v průběhu sedmého tisíci‐ letí př. n. l. skutečně došlo k jistému úpadku nebo přinejmenším k přeuspořádání sídlišť.53 V každém případě bychom rozdíly mezi těmito odlišnými regiony neměli posuzovat příliš kategoricky, vzhle‐ dem k různé míře důkazů dostupných pro každý z nich. Přesto na základě dosavadních znalostí mů‐ žeme přinejmenším přeformulovat původní otázku a zeptat se: Proč neolitické zemědělce v jistých částech Evropy zpočátku postihl populační kolaps v doposud neznámém nebo jinde nepozorovaném rozsahu? Pozice: 389/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Vodítka se nacházejí v těch nejmenších detai‐ lech. Jak se ukazuje, pěstování obilovin prošlo během svého přesunu z jihovýchodní Asie do střední Ev‐ ropy přes Balkán významnými změnami. Původně existovaly tři druhy šlechtěné pšenice (jednozrnka, dvouzrnka a nahá pšenice) a dva druhy ječmene (pluchatý a nahý), ale i pět druhů různých luštěnin (hrách, čočka, hrachor horský a setý a cizrna). Oproti tomu na většině nalezišť s lineární kera‐ mikou se vyskytuje pšenice s pluchou (dvouzrnka a jednozrnka) a jeden nebo dva druhy luštěnin. Ne‐ olitická ekonomika se stále více specializovala a sjednocovala, stávala se zmenšenou podmnoži‐ nou blízkovýchodního originálu. A co víc, sprašové krajiny ve střední Evropě nabízely nízkou topo‐ grafickou variabilitu a málo příležitostí k přidání dalších zdrojů, zatímco hustě zastoupené sběračské obyvatelstvo omezovalo expanzi směrem k po‐ břeží.54 Pozice: 390/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
Pro první evropské zemědělce se téměř vše toči‐ lo kolem jediné potravinové sítě. Komunitu živilo pěstování obilovin. Jeho vedlejší produkty – plevy a sláma – poskytovaly topivo a píci pro zvířata i zá‐ kladní materiál pro keramiku a mazanici na domy. Dobytek dával příležitostně maso, mléčné produkty a vlnu a taky hnůj pro zahradu.55 Tyto první evrop‐ ské zemědělské osady se svými dlouhými domy z proutí a mazanice a skromnou materiální kultu‐ rou se zvláštním způsobem podobají venkovským rolnickým společnostem z mnohem pozdějšího ob‐ dobí. Je nanejvýš pravděpodobné, že také čelily stejným obtížím – nejen pravidelným nájezdům zvenčí, ale i nedostatku pracovníků, vyčerpání pů‐ dy, nemocem a neúrodě napříč celou řadou takto nově uspořádaných komunit s nízkou mírou vzá‐ jemné pomoci. Neolitické zemědělství bylo experimentem, kte‐ rý mohl selhat – a sem tam taky selhal.
Pozice: 390/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
ALE PROČ NA TOM VŠEM ZÁLEŽÍ? (KRÁTKÉ OPAKOVÁNÍ O NEBEZPEČÍ TELEOLOGICKÉHO UVAŽOVÁNÍ) V této kapitole jsme sledovali osudy některých prvních zemědělců na jejich klopotné a strastiplné cestě kolem světa, na níž se střídavě setkávali s úspěchy i neúspěchy. Co nám to však říká o cel‐ kovém běhu dějin lidstva? Skeptický čtenář může jistě namítnout, že v širším kontextu nejsou důleži‐ té první váhavé kroky směrem k zemědělství, ale je‐ ho dlouhodobý dopad. Koneckonců nejpozději ko‐ lem roku 2000 př. n. l. zemědělství živilo velká města od Číny až po Středomoří a do roku 500 př. n. l. společnosti produkující potraviny ja‐ kéhokoli druhu kolonizovaly prakticky celou Eura‐ sii a další území s výjimkou jižní Afriky, subark‐ tického regionu a hrstky subtropických ostrovů. Skeptik by mohl pokračovat: zemědělství samo o sobě by mohlo podpořit úrodnost půdy, kterou Pozice: 391/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
lovci a sběrači zdaleka nebyli schopni nebo ochotni dostatečně vytěžit. Pokud byli lidé ochotni vzdát se mobility a usadit se, bylo i z malých pozemků s ornou půdou možné získat nadbytek potravin, zej‐ ména po vynálezu pluhu a zavedení zavlažování. I když docházelo k dočasným poklesům, nebo dokonce ke katastrofickým kolapsům, z dlouhodo‐ bého hlediska měli lepší vyhlídky ti, kdo dokázali využívání půdy zintenzivnit, aby uživili stále větší a hustší populace. A co si budeme nalhávat, stejný skeptik by mohl usoudit, že počet obyvatel na Zemi mohl od začátku holocénu po rok 1800 n. l. vyrůst z pěti milionů na 900 milionů, a následně na do‐ savadních několik miliard, jen díky zemědělství. Jak by se vůbec dalo uživit tak velké množství li‐ dí bez donucovacích prostředků, jimiž lze or‐ ganizovat masy, a formálních úřadů moci, správců na plný úvazek, vojáků, policie a dalších osob ne‐ produkujících potraviny, které jsou na oplátku žive‐ ny zemědělskými přebytky? Tyto otázky se zdají být rozumné a ti, kdo používají argument, že jedině ze‐ Pozice: 392/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
mědělství bylo schopné uživit masy, zároveň bezvý‐ hradně argumentují nutností donucovacího apará‐ tu. Tím však riskují, že se odchýlí od historické sku‐ tečnosti. Nemůžete jen tak přeskočit ze začátku pří‐ běhu na jeho konec a pak si domyslet, co se stalo uprostřed. Máte na to sice právo, ale v takovém pří‐ padě byste opět vyprávěli jednu z pohádek, kterými jsme se zabývali na mnoha místech této knihy. Pojďme si místo toho stručně zrekapitulovat, co jsme se o původu a šíření zemědělství dozvěděli, a následně se pusťme do zkoumání některých dra‐ matičtějších záležitostí, které se lidským společnostem za posledních zhruba 5 000 let sku‐ tečně udály. Zemědělství, jak už víme, často začínalo jako ekonomika nedostatku: bylo vynalezeno, až když se nedalo dělat nic jiného, a proto se objevovalo ob‐ vykle v oblastech, kde byl nedostatek divokých zdrojů. Od jiných strategií raného holocénu se liši‐ lo, ale mělo výbušný růstový potenciál, zejména po‐ té, co se k pěstování obilovin přidalo domestikování Pozice: 392/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
dobytka. I tak však bylo nováčkem. Jelikož první zemědělci vyrobili více odpadu a často si stavěli domy z pálené hlíny, jsou i více zastoupeni mezi ná‐ lezy. To je jeden z důvodů, proč musíme vyplnit me‐ zery, pokud nechceme, aby nám uniklo, co se ve stejné době dělo v mnohem bohatších prostředích, mezi populacemi, které se stále z velké části spoléhaly na divoké zdroje. Sezonně vztyčované stavby jako ty v Göbekli Tepe nebo „Šigirský idol“ jsou tím nejjasnějším signálem, že se mezi holocénními lovci, rybáři a sběrači odehrávaly velké věci. Co však dělali všichni ti nezemědělci a kde po zbytek času žili? Jedním z kandidátů jsou výše položené zalesněné oblasti jako náhorní plošina ve východním Turecku nebo úpatí Uralu, ale vzhledem k tomu, že většina jejich staveb byla ze dřeva, dochovalo se z těchto obydlí jen velmi málo. Je nanejvýš pravděpodobné, že největší komunity se koncentrovaly kolem jezer, řek a pobřeží, a zejména na jejich průsečících v ob‐ lasti delt – například v jižní Mezopotámii, na Pozice: 393/1000
7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…
dolním toku Nilu a Indu. Tam vzniklo mnoho prvních měst na světě a nyní se tam musíme obrá‐ tit, abychom zjistili, co život ve velkých a hustě obydlených sídlištích skutečně znamenal (a nezna‐ menal) pro rozvoj lidských společností.
Pozice: 393/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
8
Imaginární města
První městští obyvatelé v Eurasii – v Mezopotámii, údolí Indu, na Ukrajině a v Číně – a budování měst bez králů
M
ěsta začínají v mysli.
To tvrdil Elias Canetti, romanopisec a sociální fi‐ lozof. Často je považován za jednoho z nekon‐ Pozice: 394/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
venčních středoevropských myslitelů poloviny mi‐ nulého století, s nimiž si nikdo moc neví rady. Canetti uvažoval, že paleolitičtí lovci a sběrači, kte‐ ří žili v malých komunitách, museli nevyhnutelně trávit spoustu času přemítáním o tom, jaké by to bylo, kdyby žili ve větších společnostech. Důkazy lze podle něj nalézt na stěnách jeskyní, na kterých tito lidé věrně zachycovali stádní zvířata, jež se po‐ hybovala v obrovských množstvích. Je vůbec možné, že by se pravěcí lidé nezamýšleli nad tím, jak by vypadala v celé své hrozivé kráse lidská „stá‐ da“? Nepochybně uvažovali i o svých mrtvých, kte‐ ří řádově převyšovali počty živých. Co kdyby všich‐ ni, kteří kdy zemřeli, pobývali na stejném místě? Jaké by to bylo? Tyto „neviditelné davy“, tvrdil Canetti, byly v jistém smyslu prvními lidskými městy, ačkoli existovala jen v představách. Může to znít jako zbytečná spekulace (vlastně spekulace o spekulaci), současný pokrok ve studiu lidského poznání však naznačuje, že Canetti se do‐ tkl něčeho velmi důležitého, co téměř všichni ostat‐ Pozice: 395/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
ní přehlédli. Velmi početné společenské skupiny jsou v jistém smyslu vždy imaginární. Nebo trochu jinak řečeno: vždy existuje zásadní rozdíl mezi tím, jaký vztah má člověk k přátelům, rodině, souse‐ dům, lidem a místům, které skutečně přímo zná, a způsobem, jak se vztahuje k říším, národům a metropolím, tedy k fenoménům, které z velké části nebo aspoň většinu času existují v naší hlavě. Značná část sociální teorie může být chápána jako pokus sloučit tyto dva rozměry naší zkušenosti. Ve standardní, učebnicové verzi dějin lidstva je klí‐ čovým aspektem měřítko. Malé tlupy sběračů, ve kterých měli lidé strávit většinu evolučních dějin, byly údajně relativně demokratické a rovnostářské právě proto, že byly malé. Všeobecně se předpoklá‐ dá (a často se to prezentuje jako samozřejmý fakt), že lidská sociální citlivost, a dokonce i naše schopnost pamatovat si jména a tváře, jsou do značné míry určeny skutečností, že jsme 95 procent své evoluční historie strávili v omezených skupi‐ Pozice: 395/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
nách čítajících nanejvýš několik desítek jedinců. Jsme naprogramováni na práci v malých týmech. Výsledkem je, že velké aglomerace jsou často z defi‐ nice považovány za cosi nepřirozeného, a lidé jsou tudíž údajně špatně psychologicky vybaveni na ta‐ kový život. Právě to má být důvod, proč potřebuje‐ me tak propracovaný opěrný systém, díky kterému větší komunity fungují: urbanisty, sociální pra‐ covníky, daňové poradce a policii.1
Pokud tomu tak bylo, dávalo by smysl, kdyby se vznikem prvních měst, prvních skutečně velkých koncentrací lidí trvale usazených na jednom místě, korespondoval rovněž vznik států. Dlouhou dobu se zdálo, že to dosvědčují archeologické nálezy – z Egypta, Mezopotámie, Číny, Střední Ameriky a dalších míst. Důkazy napovídají, že pokud se na jednom místě usadilo dostatečné množství lidí, sko‐ ro automaticky vynalezli písmo nebo něco ob‐ dobného a spolu s písmem se vynořili i úředníci, sýpky a distribuční místa, dílny a dozorci. Zane‐ dlouho se lidé začali dělit do společenských tříd. Pozice: 396/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
„Civilizace“ se dostavila jako celý „balíček“ těchto jevů. Řadě lidí přinesla bídu a utrpení (jelikož ně‐ kteří byli nevyhnutelně zredukováni na sluhy, ot‐ roky a námezdníky), ale vedle toho nabídla i filo‐ zofii, umění a hromadění vědeckých znalostí. Novější důkazy už nic takového nenaznačují. Ve skutečnosti velká část poznatků z posledních čtyři‐ ceti nebo padesáti let tento obecně vžitý názor zcela narušila. Teď už víme, že v některých regionech si města po celá staletí vládla sama, aniž se z tehdejší doby dochovaly jakékoli známky chrámů nebo palá‐ ců. Zatímco někde vznikly až později, v jiných městech se chrámy a paláce neobjevily vůbec. V řa‐ dě prvních měst jednoduše neexistují důkazy o ja‐ kékoli úřednické třídě nebo jiné vládnoucí vrstvě. V případě jiných to vypadá, že se centralizovaná moc objevuje a zase mizí. Dělá to dojem, že samotný fakt existence městského života nutně nevede a ani nikdy nevedl k žádné konkrétní formě politického uspořádání. Pozice: 396/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
To má celou řadu zásadních důsledků: v první řadě to naznačuje mnohem méně pesimistický od‐ had lidských možností, neboť samotná skutečnost, že většina světové populace dnes žije ve městech, nemusí určovat, jak žijeme, v takové míře, jak by se dalo předpokládat – než o tom však vůbec začneme uvažovat, musíme se ptát, jak jsme celou situaci mohli uchopit tak neuvěřitelně špatně.
POPRVÉ SE BUDEME ZAOBÍRAT NE‐ BLAZE PROSLULOU OTÁZKOU „VE‐ LIKOSTI“ Výraz „selský rozum“ je problematický. Někdy zna‐ mená přesně to, co má: praktickou moudrost zro‐ zenou z životních zkušeností a vyhýbání se hloupým a zjevným léčkám. Právě to máme na mysli, když o někom, kdo podniká zcela očividné sebedestruktivní kroky (například si ucpe všechny Pozice: 397/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
přívody vzduchu), prohlásíme, že mu chybí selský rozum. Na druhou stranu se občas ukazuje, že věci, které nám mohou připadat z pohledu selského ro‐ zumu v pořádku, takové ve skutečnosti nejsou. Selský rozum nám dlouho prakticky univerzálně říkal, že ženy jsou špatné vojačky. Jsou přece menší a slabší v horní části těla. Potom však pokusy provedené v různých vojenských složkách prokázaly, že ženy obvykle bývají mnohem lepší ve střelbě. Obdobně panuje takřka všeobecná před‐ stava, že v relativně malé skupině je snadné chovat se k sobě navzájem jako rovný k rovnému a přijí‐ mat rozhodnutí demokraticky, a čím větší je skupi‐ na, tím je to obtížnější. Pokud se nad tím zamyslíte, skutečnost je složitější: určitě to neplatí pro skupi‐ ny, jež spolu pobývají dlouhodobě. V každé skupině blízkých přátel, natožpak v rodině, se časem vyvine komplikovaná historie, kvůli níž je obtížné dosáh‐ nout konsenzu prakticky ohledně čehokoli, zatímco čím větší je skupina, tím méně je pravděpodobné, že se v ní najde velké procento lidí, kterými vyslo‐ Pozice: 398/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
veně opovrhujete. Problém velikosti se však nyní z různých důvodů stal otázkou selského rozumu nejen pro intelektuály, ale prakticky i pro všechny ostatní. Jelikož je tento problém obvykle vnímán jako důsledek našeho evolučního dědictví, možná by nám pomohlo vrátit se na okamžik ke zdroji a zvá‐ žit, jakým způsobem tuto problematiku obvykle formulovali evoluční psychologové jako Robin Dunbar. Většinou začínají konstatováním, že spole‐ čenské uspořádání lovců a sběračů (pravěkých i moderních) funguje na různých úrovních, jež jsou „uhnízděné“ jedna ve druhé jako ruské matrjošky. Základní sociální jednotkou je rodina založená na párové vazbě, která společně investuje do potomků. Aby tyto nukleární jednotky mohly zajistit samy se‐ be a osoby na nich závislé, musejí se (aspoň tak se to tvrdí) spojit do „tlup“, které jsou tvořeny pěti nebo šesti spřízněnými rodinami. Během rituálních udá‐ lostí nebo v období hojnosti lovné zvěře se tyto tlu‐ py sloučí a vytvoří „rezidenční skupiny“ (nebo „kla‐ Pozice: 398/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
ny“) o zhruba 150 lidech, což je – podle Dunbara – ta‐ ké horní hranice stabilních, důvěrných vztahů, kte‐ ré dokážeme kognitivně udržet v hlavě. A to podle něj není náhoda. Mohou se vytvořit i skupiny, jež mají více než 150 členů (tento počet se proslavil jako „Dunbarovo číslo“) a připomínají „kmeny“, podle Dunbara však budou větší skupiny nutně postrádat solidaritu menších, příbuzenských skupin, což po‐ vede ke konfliktům.2 Dunbar považuje tato „uhnízděná“ uspořádání
za jeden z faktorů, které utvářely lidské poznání v dávném evolučním období. Z toho důvodu dodnes existuje celá řada institucí vyžadujících vysoký stu‐ peň společenského závazku, od vojenských brigád až po církevní kongregace, které mají stále tendenci řídit se podle původního počtu 150 vztahů. Je to fas‐ cinující hypotéza, již zformulovali evoluční psycho‐ logové a která vychází z myšlenky, že žijící lovci a sběrači jsou důkazem tohoto údajně dávného způ‐ sobu škálování sociálních vazeb od nukleární rodi‐ ny přes tlupy a rezidenční jednotky, přičemž každá Pozice: 399/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
větší skupina reprodukuje stejný pocit loajality jako k pokrevním příbuzným, jen ve větším měřítku – jako k „bratrům“ a „sestrám“ ve zbrani. A v tom je právě kámen úrazu. Proti evolučním modelům předpokládajícím, že naše nejsilnější sociální vazby se zakládají na blízké biologické spřízněnosti, lze vznést zjevnou ná‐ mitku: řada lidí nemá svou rodinu příliš v lásce. Zdá se, že pro dnešní lovce a sběrače to platí úplně stejně jako pro kohokoli jiného. Mnohým se vy‐ hlídka na strávení celého života v kruhu blízkých příbuzných zdá tak nesnesitelná, že budou radši cestovat do dalekých krajů, jen aby se od nich dosta‐ li pryč. Nové studie o demografii moderních lovců a sběračů – založené na statistickém srovnání vzorku případů z celého světa, od tanzanských Hadzů až po australské Martuy3 – ukazují, že rezi‐ denční skupiny obvykle vůbec nebývají tvořeny bi‐ ologickými příbuznými; a rozvíjející se obor arche‐ ogenetiky začíná naznačovat, že situace mezi Pozice: 400/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
pravěkými lovci a sběrači byla podobná, a to až do pleistocénu.4 Moderní Martuové o sobě sice můžou říkat, že
pocházejí z nějakého společného totemického předka, vypadá to ale tak, že primární biologičtí příbuzní ve skutečnosti tvoří méně než 10 procent všech členů jakékoli skupiny obývající stejný prostor. Většina účastníků má mnohem rozvět‐ venější původ, nesdílejí blízké geny a jejich před‐ kové jsou roztroušeni do velice rozsáhlých oblastí a mnohdy nemají ani stejný mateřský jazyk. Každý, kdo je uznávaný jako Martu, je potenciálním členem kterékoli tlupy Martuů, a totéž podle všeho platí i mezi Hadzy, Bayaky, !Kungy Sany a dalšími. Skuteční dobrodruzi naopak často mohou zcela opustit svou vlastní větší skupinu. O to pře‐ kvapivější je to na místech, jako je Austrálie, kde bývají velmi propracované příbuzenské systémy, v nichž se skoro všechna společenská uspořádání údajně řídí podle genealogického původu od tote‐ mických předků. Pozice: 400/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Mohlo by se tudíž zdát, že příbuzenské vazby jsou v takových případech ve skutečnosti metafo‐ rou pro společenské vztahy, podobně jako má tvrzení „všichni lidé jsou bratři“ vyjadřovat in‐ ternacionalismus (přestože vlastního bratra třeba nemůžeme vystát nebo jsme s ním nemluvili celé roky). A co víc, tato sdílená metafora se často rozší‐ řila do velmi odlehlých oblastí, jak jsme viděli v pří‐ padě želvích nebo medvědích klanů, jež kdysi exis‐ tovaly po celé Severní Americe, nebo u moietových systémů v Austrálii. Díky tomu bylo pro každého, koho jeho nejbližší rodina zklamala, relativně snadné cestovat na velké vzdálenosti, a přesto se cí‐ tit jako doma. Jako by moderní lovecko-sběračské společnosti existovaly současně ve dvou radikálně odlišných měřítkách: v jednom malém a intimním a v druhém, překlenujícím rozsáhlá území, nebo dokonce kontinenty. Může se to zdát zvláštní, nicméně z hlediska kognitivní vědy to dává dokona‐ lý smysl. Právě tato schopnost přesouvat se mezi Pozice: 401/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
měřítky nejzřetelněji odlišuje lidskou sociální ko‐
gnici od poznávacích procesů ostatních primátů.5 Lidoopi spolu mohou soupeřit o přízeň nebo nad‐ vládu, ale jakékoli vítězství je dočasné a otevřené dalšímu vyjednávání. O ničem takovém se nepřed‐ pokládá, že je věčné. Ve skutečnosti se nepředpoklá‐ dá nic. Lidé mají tendenci žít spolu se zhruba 150 lidmi, které osobně znají v rámci imaginárních struktur sdílených miliony, možná i miliardami dalších lidí. Někdy, jako v případě moderních náro‐ dů, panuje předpoklad, že tyto struktury se zaklá‐ dají na příbuzenských vazbách, a jindy ne.6 Přinejmenším v tomto se moderní lovci a sběra‐ či nijak neliší od moderních obyvatel měst nebo pravěkých lovců a sběračů. Všichni máme schopnost cítit se svázáni s lidmi, s nimiž se pravdě‐ podobně nikdy nesetkáme, být součástí makrospolečnosti, která po většinu času existuje ve formě „virtuální reality“, světa možných vztahů s vlastními pravidly, rolemi a strukturami, jež jsou udržovány v paměti a připomínány prostřednic‐ Pozice: 401/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
tvím kognitivního vytváření společných představ a rituálů. Lovci a sběrači mohou někdy žít v malých skupinách, ale nikdy nežijí – a zřejmě ani nikdy ne‐
žili – ve společnostech malého měřítka.7 To neznamená, že na míře – ve smyslu absolutní‐ ho počtu obyvatel – vůbec nesejde. Signalizuje to pouze, že tento aspekt nemusí nutně hrát roli v otázce selského rozumu. Právě v tomto bodě Canetti udeřil hřebíček na hlavičku. Masová společnost existuje v mysli dříve, než se stane fy‐ zickou realitou. A co je klíčové, existuje v mysli i po‐ té, co se stane fyzickou realitou. V tomto okamžiku se můžeme vrátit k městům. Města jsou hmatatelná. Některé prvky jejich fyzické infrastruktury – zdi, silnice, parky, kanály – mohou fyzicky existovat stovky, možná dokonce tisíce let, ale z lidského hlediska nejsou nikdy věčné. Lidé do měst ustavičně přicházejí a zase z nich odcházejí, ať už nastálo, nebo sezonně o prázdninách či svátcích, kvůli návštěvě příbuzných, obchodu, cestování, za Pozice: 402/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
účelem nájezdů a tak dále, nebo do měst jen dojíž‐ dějí v rámci svých každodenních povinností. Města však mají život, který toto všechno přesahuje. Není to kvůli trvalosti kamene, pálených či nepálených cihel ani proto, že většina lidí ve městě se setkává s ostatními. Je to proto, že lidé si často myslí, že patří do města, a podle toho se i chovají – jako Lon‐ dýňané, Moskvané nebo Kalkaťané. Claude Fischer to popisuje následovně: Většina obyvatel měst vede racionální, ome‐ zený život, zřídka chodí do centra, skoro ne‐ zná městské části, kde nežije ani nepracuje, a vnímá (v jakémkoli sociologicky význam‐ ném smyslu) pouze nepatrný zlomek měst‐ ských obyvatel. Lidé se samozřejmě mohou příležitostně – při dopravní špičce, fot‐ balových zápasech apod. – ocitnout v přítom‐ nosti tisíců cizinců, to ale nemusí mít nutně dopad na jejich osobní život […] obyvatelé
Pozice: 403/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
měst žijí v malých sociálních světech, jež se dotýkají, ale neprostupují se.8
To vše lze ve stejné míře aplikovat i na starověká města. Aristoteles například tvrdil, že Babylon byl tak velký, že poté, co ho obsadila cizí armáda, se do některých částí města tato novina nedonesla ani po dvou či třech dnech. Jinými slovy, z hlediska lidí ži‐ jících ve starověkém městě se samotné město příliš nelišilo od dřívější krajiny, kde působily klany nebo moietní systémy s dosahem tisíců kilometrů. Byla to struktura, jež primárně vznikla v lidské fantazii a umožňovala přátelské vztahy mezi lidmi, kteří se ve skutečnosti nikdy nesetkali. Ve čtvrté kapitole jsme uvedli, že geografický rozsah, ve kterém se většina lidí pohybovala, se po značnou část dějin ve skutečnosti zmenšoval. Paleo‐ litické „kulturní oblasti“ překlenovaly kontinenty. Mezolitické a neolitické kulturní zóny stále pokrývaly mnohem rozsáhlejší oblasti, než je domácí teritorium většiny soudobých etnolingvis‐ Pozice: 403/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
tických skupin (které antropologové nazývají „kul‐ turou“). Města byla součástí tohoto procesu smrš‐ ťování prostoru, jelikož měšťané mohli trávit (a mnozí skutečně trávili) skoro celý život v rámci několikakilometrového rádiu, což by pro lidi z dří‐ vějších dob bylo prakticky nemyslitelné. Jedním ze způsobů, jak tento problém pochopit, je představit si rozlehlý regionální systém, jako byl ten, který se kdysi rozprostíral napříč velkou částí Austrálie ne‐ bo Severní Ameriky, napěchovaný do jediného městského prostoru – za současného zachování jeho virtuální kvality. Jestliže se vznik prvních měst odehrál nějak takto, pak není důvod se domnívat, že s tím byly spojeny nějaké zvláštní kognitivní problémy. Život v neomezených, věčných a převážně imaginárních skupinách je fakticky to, co lidé provozovali celou dobu. V čem to tedy bylo nové? Vraťme se k archeolo‐ gickým důkazům. Sídliště, kde žily desítky tisíc lidí, se v dějinách lidstva poprvé objevila zhruba před 6 000 lety, a to skoro na všech kontinentech. Pak se Pozice: 404/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
začala množit. Jedním z důvodů, proč je tak obtížné napasovat naše znalosti o těchto sídlištích na sta‐ romódní evoluční posloupnost, v níž se města, stá‐ ty, úřednictvo i společenské třídy vynoří naráz,9 je skutečnost, jak moc se tato města navzájem lišila. Nejde jen o to, že některým prvním městům scháze‐ la třídní stratifikace, majetkové monopoly nebo hi‐ erarchie řízení. Vykazovala výjimečně extrémní va‐ riabilitu, která od samého začátku naznačuje vě‐ domé experimentování s městskou formou. Současná archeologie mimo jiné dokazuje, že překvapivě málo těchto prvních měst projevovalo známky autoritativní nadvlády. Navíc se ukazuje, že jejich ekologie byla mnohem rozmanitější, než se dříve myslelo: města nemusejí být nutně závislá na venkovských oblastech, kde nevolníci nebo rolníci dřou a dopravují vozy plné obilí pro spotřebu obyvatel měst. Tato situace byla v pozdějších do‐ bách bezpochyby stále typičtější, ale v prvních městech bylo zahradničení a chov dobytka v malém měřítku často podobně důležité, a totéž platilo pro Pozice: 404/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
říční a jezerní zdroje, a tedy i pro rybolov a sběr divokých sezonních plodů v lesích a mokřadech. Konkrétní mix se odvíjel především od polohy města, přesto je stále evidentnější, že první obyva‐ telé měst nezanechali výrazné stopy na životním prostředí ani na sobě navzájem. Jak se žilo v prvních městech? V následujících pasážích popíšeme, co se dělo především v Eurasii, a v další kapitole se přesune‐ me do Mezoameriky. Celý příběh by se samozřejmě dal vyprávět i z jiných geografických perspektiv (například ze subsaharské Afriky, kde lokální trajektorie městského rozvoje uprostřed delty Nige‐ ru sahají až do doby před šířením islámu), v jedné knize však nelze spravedlivě zachytit všechno.10 Každý region, kterým se zde zabýváme, představuje pro archeologa nebo historika odlišnou škálu zdrojového materiálu, který musí vytřídit a zvážit. Ve většině případů písemné doklady buď zcela chybějí, nebo je jich velmi omezené množství. (Stá‐ Pozice: 405/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
le zde hovoříme převážně o velmi raných obdobích dějin lidstva a o kulturních tradicích, které se hodně liší od těch našich.) Možná nikdy nebudeme schopni do detailu zre‐ konstruovat nepsané uspořádání prvních měst ne‐ bo dramatických zvratů, které je zřejmě pravidelně měnily. Přesto existuje dostatek pádných důkazů, jež nejenže vyvracejí konvenční narativ, ale také otevírají oči možnostem, o kterých by se nám jinak ani nesnilo. Než se podíváme na konkrétní případy, měli bychom se alespoň v krátkosti zamyslet, proč města vůbec vznikla. Stala se z dočasných, se‐ zonních shromažďovacích míst, o nichž jsme mlu‐ vili v předchozích kapitolách, postupně trvalá, celoroční sídliště? Takový příběh by byl krásně jednoduchý. Bohužel se zdá, že celý proces se ode‐ hrál jinak. Skutečnost je složitější a jako obvykle o hodně zajímavější.
Pozice: 406/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
NASTÍNÍME, JAK VZNIKLA MĚSTA, A ZVÁŽÍME, PROČ K TOMU DOŠLO Všude, kde se města objevila, určila novou etapu
světových dějin.11 Říkejme jí „první městský svět“, což je nepochybně nezáživný výraz pro období, kte‐ ré bylo v mnoha ohledech specifickou fází lidské minulosti. Možná jde o jedno z pro nás nejobtížněji pochopitelných období, neboť bylo zároveň tak zná‐ mé i tak cizí. Nejprve se zamysleme nad tou zná‐ mou částí. Skoro ve všech prvních městech nacházíme velkolepá, vědomá vyjádření občanské jednoty, stavby uspořádané do harmonických a často krásných vzorců, jež jasně odrážejí jistý druh plánování v měřítku obce. V místech, z nichž máme písemné prameny (například ve staré Mezopotá‐ mii), nacházíme velké skupiny obyvatel, kteří se k sobě vztahují nikoli na základě příbuzenských ne‐ bo etnických vazeb, ale mluví o sobě prostě jako Pozice: 406/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
o „lidu“ daného města (nebo často jako o jeho „synech a dcerách“), který spojila oddanost k předkům zakladatelům, bohům a hrdinům, k ob‐ čanské infrastruktuře a rituálnímu kalendáři, jenž vždy obsahoval alespoň pár příležitostí k lidovým
slavnostem.12 Občanské slavnosti byly okamžikem, kdy imaginární struktury, jimž lidé podřizovali každodenní život, ale které nebylo možné normálně vidět, dočasně nabývaly hmatatelné, materiální podoby. Kdekoli nacházíme důkazy, tam jsou i rozdíly. Lidé žijící ve městech často pocházeli zdaleka. Velké město Teotihuacán v Údolí Mexika přitahovalo obyvatele z tak odlehlých oblastí jako Yucatán nebo Mexický záliv už ve třetím nebo čtvrtém století na‐ šeho letopočtu; migranti se zde usadili ve svých sousedstvích, jedním z nich byla i mayská čtvrť. Při‐ stěhovalci z velkých záplavových plání Indu pohřbí‐ vali své mrtvé na hřbitově Harappa. Pro starověká města bylo typické, že se dělila na čtvrti, mezi nimiž často vznikala trvalá rivalita, a zřejmě to platilo Pozice: 407/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
i pro úplně první města. Taková sousedství opevně‐ ná zdmi, branami a příkopy se pravděpodobně v ni‐ čem zásadním nelišila od svých moderních protějš‐ ků.13
Na těchto městech je (aspoň pro nás) zvláštní to, co zde chybí. Jde zejména o technologie, ať už o pokročilou metalurgii, intenzivní zemědělství, sociální technologie, jako jsou administrativní zá‐ znamy, a dokonce i kolo. Každá z těchto věcí mohla, ale nemusela být přítomna, záleží na tom, kam v tomto prvním městském světě upřeme zrak. Zde je namístě připomenout, že ve většině oblastí obou Amerik před evropskou invazí neexistovaly kovové nástroje ani koně, osli, velbloudi nebo voli. Veškerý pohyb lidí a věcí se odehrával buď pěšky, na kánoích, nebo na travois (smyky). Přesto jsou roz‐ měry předkolumbovských hlavních měst jako Teotihuacán nebo Tenochtitlán mnohem větší než u prvních měst v Číně a Mezopotámii. „Městské státy“ v Řecku z doby bronzové (např. Tíryns Pozice: 407/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a Mykény) vedle nich připomínají opevněné vesnič‐ ky. Největší první města (tedy města s nejvyšším po‐ čtem obyvatel) se ve skutečnosti neobjevila v Eura‐ sii – s jejími mnoha technickými a logistickými vý‐ hodami –, ale v Mezoamerice, která neznala kolové vozy ani lodě s plachtami, povozy či jiné dopravní prostředky tažené zvířaty a kde byly metalurgie a úřednictvo znalé písma zastoupené v mnohem menší míře. Nabízí se otázka: Proč tedy tolik lidí žilo na jednom místě? Konvenční příběh hledá hlavní příčiny v technologických faktorech: města byla opožděným, ale nevyhnutelným důsledkem „zemědělské revoluce“, která vyslala populaci na vzestupnou trajektorii a spustila řetězec dalších vý‐ vojových kroků, například v dopravě a správě, což umožnilo uživit velké množství obyvatel usazených na jednom místě. Tyto velké populace později vyža‐ dovaly státy, které by je spravovaly. Jak jsme viděli, na faktech se podle všeho nezakládá ani jedna část tohoto příběhu. Pozice: 408/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Najít jediný příběh je obtížné. Kupříkladu Teotihuacán se stal tak velkým městem, čítajícím v době svého vrcholu až 100 000 duší, zřejmě hlavně proto, že série sopečných erupcí a s nimi souvisejí‐ cích přírodních katastrof vyhnala celé skupiny obyvatel z jejich domovů a právě ty se zde následně usadily.14 Při utváření měst často hrály roli ekolo‐
gické faktory, v tomto konkrétním případě se však zdá, že s intenzifikací zemědělství souvisely jen ne‐ přímo. Přesto se objevují náznaky určitého vzorce. Na mnoha místech Eurasie a v několika oblastech Ameriky začala města vznikat těsně po změně eko‐ logických podmínek, ke které začalo docházet zhru‐ ba od roku 5000 př. n. l., po konci doby ledové. V té době se udály přinejmenším dvě environmentální změny. Ta první se týkala řek. Na začátku holocénu byly velké světové řeky stále divoké a nepředvídatelné. Později, okolo roku 7000 př. n. l., se začaly zá‐ plavové režimy měnit a umožnily usedlejší režim. Výsledkem bylo vytvoření širokých a vysoce Pozice: 409/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
úrodných záplavových oblastí podél Žluté řeky, In‐ du, Tigridu a dalších řek, jež si spojujeme s prvními městskými civilizacemi. Souběžně s tím se ve středním holocénu zpomalilo tání polárních ledov‐ ců až do bodu, kdy se hladiny moří na celém světě stabilizovaly, přinejmenším ve větší míře než kdykoli předtím. Kombinovaný dopad těchto dvou procesů byl dramatický zejména v místech, kde se velké řeky setkávaly s otevřenou vodou a zane‐ chávaly za sebou sezonní nános úrodné naplaveni‐ ny rychleji, než je mohla vytlačit mořská voda. Tak‐ to vznikly velké vějířovité delty, které dnes známe například z ústí Mississippi, Nilu nebo Eufratu.15 Prostředí těchto delt – utvářené z dobře zavla‐
žované půdy, kterou každoročně propláchla řeka, bohatých mokřadů a pobřežních habitatů, jež měla v oblibě migrující zvěř a vodní ptactvo – bylo hlavním lákadlem pro lidské populace. Stahovali se do nich neolitičtí zemědělci a přinášeli si sem vlast‐ ní plodiny a dobytek. Není to moc překvapivé, uvě‐ domíme-li, že se jednalo o zvětšené verze říčních, Pozice: 409/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
potočních a jezerních prostředí, kde se objevily první příklady neolitického zemědělství, ale s jedním zásadním rozdílem: hned za horizontem se nacházelo otevřené moře a před ním rozsáhlé mokřady poskytující vodní zdroje, jež zmírňovaly rizika zemědělství, a také zajišťovaly neustálý pří‐ sun organických materiálů (rákos, vlákno, napla‐
venina) využívaných ve stavebnictví a výrobě.16 To vše v kombinaci s úrodnou aluviální půdou vyskytující se hlouběji ve vnitrozemí podpořilo v Eurasii růst specializovanějších forem zeměděl‐ ství včetně používání pluhů tažených zvířaty (které se objevily i v Egyptě před rokem 3000 př. n. l.) a chovu ovcí na vlnu. Extenzivní zemědělství mohlo být tedy důsledkem, nikoli příčinou urbanizace.17 Výběr plodin a zvířat často nesouvisel ani tak s ob‐ živou, jako spíše s rozvíjením řemesel v prvních městech (zejména textilní výroby) a také s oblí‐ benou podobou městské kuchyně – alkoholické ná‐ poje, kynutý chleba a mléčné produkty. Lovci a sbě‐ rači, rybáři a ptáčníci byli pro tyto nové městské Pozice: 410/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
ekonomiky stejně důležití jako zemědělci a pastev‐ ci.18 Oproti tomu venkovští rolníci se objevili poz‐ ději jako sekundární produkt. Mokřady a záplavové pláně nejsou archeolo‐ gickému výzkumu nakloněné. Tyto nejranější fáze městského osídlení často leží pod pozdějšími náno‐ sy náplavové půdy nebo pod pozůstatky měst, jež na nich vyrostla. V mnoha částech světa se první dostupné důkazy vztahují k již pokročilejší fázi městské expanze: kdy už existovaly mokřadní met‐ ropole a síť center, která předchozí známá sídliště přerostla desetinásobně. Některá z těchto měst, jež vyrostla v dřívějších mokřadech, se do zorného pole historiků dostala teprve nedávno – jako by se zrodila z rákosí. Výsledky jsou často překvapivé a jejich dopady stále nejasné. Dnes už například víme, že v čínské provincii Šan-tung, na dolním toku Žluté řeky, existovala síd‐ liště o rozloze často větší než 300 hektarů – na‐ příklad Liang-čcheng-čen a Jao-wang-čcheng – nejpozději v roce 2500 př. n. l., což je více než Pozice: 410/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
1 000 let před prvními královskými dynastiemi, jež se objevily na pláních ve střední Číně. Na druhé straně Pacifiku se přibližně ve stejné době rozvíjela rozlehlá obřadní centra v údolí peruánské řeky Rio Supe, zejména v lokalitě Caral, kde archeologové pod zemí odkryli kruhová prostranství a monu‐
mentální plošiny o 4 000 let starší než incká říše.19 Rozsah lidského osídlení v okolí těchto velkých center doposud nebyl určen. Tyto nové poznatky ukazují, že archeologové do‐ posud nemají dostatečné informace o rozmístění prvních měst. Důkazy navíc naznačují, že tato města mohla být o dost starší než systémy autori‐ tářské vlády a gramotné správy, jež byly dříve pova‐ žovány za nezbytné pro jejich založení. Podobné ná‐ lezy se vynořují i v mayských nížinách, kde se ob‐ řadní centra vskutku enormní velikosti (a doposud bez důkazů monarchie nebo třídní stratifikace) dají datovat až do roku 1000 př. n. l., což je více než tisíc let před nástupem klasických mayských králů, jejichž královská města byla nápadně menší.20 To Pozice: 411/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
vyvolává zajímavou, ale obtížnou otázku. Co kromě rákosu, vláken a hlíny drželo první experimenty s městským životem pohromadě? Co bylo jejich so‐ ciálním pojivem? Je nejvyšší čas uvést několik příkladů, ale než se pustíme do zkoumání velkých civilizací z údolí Tigridu, Indu a Žluté řeky, navští‐ víme nejprve travnaté pláně východní Evropy.
O „MEGALOKALITÁCH“ A O TOM, JAK ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY NA UKRAJINĚ VYVRACEJÍ KONVENČNÍ PŘEDSTAVY O PŮVODU MĚST Vzdálená historie zemí kolem Černého moře se topí ve zlatě. Tento dojem by si mohl odnést jakýkoli ná‐ hodný návštěvník velkých muzeí v Sofii, Kyjevě ne‐ bo Tbilisi. Už od dob Herodota se cizí návštěvníci regionu vraceli domů vybaveni šokujícími histor‐ kami o okázalých pohřbech válečnických králů Pozice: 412/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a masovém zabíjení koní a sluhů, které je do‐ provázelo. O více než tisíc let později, v desátém století našeho letopočtu, cestovatel Ibn Fadlán ohromoval a dráždil arabské čtenáře takřka iden‐ tickými příběhy. Výsledkem bylo, že termín „pravěk“ (nazývaný někdy i jako „protohistorie“) v těchto zemích vždy evokoval odkaz aristokratických kmenů a okáza‐ lých hrobek naplněných poklady. Takové hrobky se tam určitě jednou najdou. Na západní straně regio‐ nu, v Bulharsku, lze první takové zlatem napě‐ chované pohřebiště obdivovat ve Varně, jež je po‐ divně zařazeno do období, které regionální arche‐ ologové nazývají dobou měděnou a které odpovídá pátému tisíciletí př. n. l. Dále na východ, v nej‐ jižnější části Ruska, začala krátce poté tradice vý‐ středních pohřebních rituálů spojených s mohyla‐ mi známými jako kurgany, které skutečně označují místo odpočinku válečných vladařů různého druhu.21 Pozice: 412/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Ukazuje se však, že to nebyl celý příběh. Velko‐ lepé válečnické hrobky ve skutečnosti nemusely být nejzajímavějšími aspektem pravěku v tomto regio‐ nu. Kromě nich se tu nacházela i města. Arche‐ ologové na Ukrajině a v Moldavsku začali mít o jejich existenci tušení v sedmdesátých letech dva‐ cátého století, kdy si všimli lidských osad starších a větších než cokoli, s čím se doposud setkali.22 Další průzkumy ukázaly, že tato sídliště, jimž se někdy říká „megalokality“ (Talianki, Maidanetske, Nebelivka a další), existovala od počátku čtvrtého tisíciletí př. n. l. do jeho poloviny, což znamená, že některá vznikla už před nejznámějšími mezopo‐ támskými městy. Navíc byla i rozlehlejší. Přesto nejsou tato ukrajinská města v od‐ borných diskusích o počátcích urbanismu skoro zmiňována. Samotný pojem „megalokalita“ je jis‐ tým eufemismem, který má širšímu publiku nazna‐ čit, že se nejedná o skutečná města, ale o jakési vesnice, jež z nějakého důvodu přehnaně na‐ bobtnaly. Někteří archeologové je dokonce přímo Pozice: 413/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
označují jako „přerostlé vesnice“. Jak si tuto ne‐ ochotu přijmout ukrajinské megalokality do ma‐ gického kruhu počátků měst vysvětlit? Proč každý, kdo se jen trochu zajímá o původ měst, slyšel o Uru‐ ku a Mohendžodaru, ale skoro nikdo nezná Ta‐ lianki? Odpověď je do značné míry politická. Částečně vychází z prosté geopolitické situace: řadu pů‐ vodních objevů učinili vědci z východního bloku během studené války, což jednak zpomalilo přijetí jejich objevů v západních akademických kruzích, a jednak způsobilo, že k těmto překvapivým ná‐ lezům se přistupovalo se špetkou skepticismu. A ještě více to možná souviselo s vnitropolitickým životem samotných pravěkých sídlišť. Podle kon‐ venčních názorů v nich totiž žádná politika neexis‐ tovala. Neobjevily se žádné důkazy o centralizované vládě ani správě – anebo o jakékoli formě vládnoucí třídy. Jinými slovy, tato obří sídliště měla všechny znaky společnosti, kterou evolucionisté označují ja‐ Pozice: 413/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
ko „jednoduchou“, a nikoli „komplexní“ společnost. Na tomto místě nelze nepřipomenout slavnou povídku Ursuly Le Guin „Ti, kdož odcházejí z Omélasu“ o imaginárním městě Omélas, které se také obešlo bez králů, válek, otroků nebo tajné poli‐ cie. Le Guin tvrdí, že podobné společnosti obvykle odepíšeme jako primitivní, ačkoli občané Omélasu nebyli „prosťáčkové, líbezní pastýři, ušlechtilí divoši, vlídní utopisté. Nebyli o nic méně kompli‐ kovaní než my“. Potíž je v tom, že „naším zlo‐ zvykem, v něm nás podporují pedanti a světaznalí estétové, je považovat štěstí za cosi dost hloupého“.23 Le Guin uhodila hřebíček na hlavičku. Samo‐ zřejmě nemáme ani ponětí, jak relativně šťastní by‐ li obyvatelé ukrajinských megalokalit jako Mai‐ denetsko nebo Nebelivka ve srovnání se šlechtici pohřbívanými v kurganech, nebo dokonce se sluhy, již byli rituálně obětováni při jejich pohřbech, či s nevolníky, kteří dodávali pšenici a ječmen obyva‐ Pozice: 414/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
telům pozdějších řeckých kolonií na pobřeží Černé‐ ho moře (ačkoli to můžeme odhadovat). A jak ví každý, kdo četl příběh Le Guin, s problémy se potý‐ kalo i Omélas. Podstata však zůstává stejná: Proč se domníváme, že lidé, kteří vymysleli způsob, jak si může početná populace sama vládnout a zajistit si obživu, a to bez chrámů, paláců a vojenských pevností (tedy bez zjevných projevů arogance, sebe‐ ponižování a krutosti), jsou nějak méně komplexní než společnosti, které na to nepřišly? Proč se zdráháme označit takové místo dů‐ stojným názvem „město“? Megalokality na Ukrajině a v přilehlých ob‐ lastech byly osídlené zhruba mezi lety 4100 a 3300 př. n. l., tedy v období trvajícím zhruba osm století, což je výrazně déle než u pozdějších měst‐ ských tradic. Proč se tam vůbec objevily? Zdá se, že stejně jako města v Mezopotámii a v údolí Indu vznikly z ekologického oportunismu ve střední fázi holocénu. V tomto případě nešlo o dynamiku zá‐ plavových plání, ale o procesy vytváření půdy Pozice: 415/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
v rovinatých oblastech severně od Černého moře. Zdejší černozem je legendární svou úrodností; toto území mezi Jižním Bugem a Dněprem se pro poz‐ dější říše stalo sýpkou (a proto si řecké městské stá‐ ty založily v této oblasti kolonie a ze zdejších obyva‐ tel si udělaly otroky nebo nevolníky: starověké Athény získávaly značnou část své obživy z černo‐ mořského obilí). Do roku 4500 př. n. l. se černozem rozšířila do ši‐ rokého území mezi Karpaty a Uralem, kde vznikla mozaikovitá krajina složená z otevřených stepí a le‐ sů, která byla schopna uživit husté lidské osíd‐ lení.24 Neolitičtí lidé, kteří se zde usadili, putovali na východ od dolního toku Dunaje a cestou překo‐ nali Karpaty. Netušíme proč, ale víme, že si během dlouhého putování říčními údolími a horskými průsmyky zachovali soudržnou sociální identitu. Jejich vesnice, které byly rozlohou často malé, sdí‐ lely podobné kulturní zvyklosti odrážející se v podobě jejich příbytků nebo ženských sošek a ve způsobu přípravy a servírování jídla. Archeolo‐ Pozice: 415/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
gický název této specifické „životní koncepce“ je Cucuteni-Trypilská kultura, podle míst, odkud po‐
cházejí první nálezy.25 Ukrajinské ani moldavské megalokality se nevy‐ nořily zničehonic. Byly fyzickou realizací rozsáhlé komunity, jež existovala už dlouho předtím, než se její jednotlivé jednotky sloučily do velkých sídlišť. Těch bylo doposud zdokumentováno několik desí‐ tek. Zatím největší známá lokalita – Talianki – se rozprostírala na území o velikosti 300 hektarů, čímž přesáhla rané fáze města Uruk v jižní Mezopo‐ támii. Neobjevily se zde žádné důkazy centrální správy ani společných skladovacích prostor. Navíc se nenašly ani vládní budovy, opevnění či monu‐ mentální architektura. Neexistuje zde žádná akropole ani občanské centrum, nic, co by bylo ob‐ dobou uruckého posvátného okrsku („Domu ne‐ bes“) nebo velkých lázní v Mohendžodaru. Nacházíme však domy: v případě Talianki je jich hodně přes tisíc. Mají obdélníkový tvar, jsou dlouhé až šest metrů na šířku a dvakrát tolik na délku a po‐ Pozice: 416/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
stavené z proutí a mazanice na dřevěných trámech s kamennými základy. Společně s přilehlými zahra‐ dami tvoří tyto domy ve všech megalokalitách úhledné kruhové vzorce, které z ptačí perspektivy připomínají řez kmenem: velké kruhy se sou‐ střednými prostory mezi nimi. Vnitřní kruh ohraničuje velký okrouhlý prostor uprostřed síd‐ liště, kde první archeologové očekávali, že najdou cosi dramatického: velkolepé budovy nebo velká pohřebiště. Ve všech známých případech je však ústřední prostor jednoduše prázdný a spekulace o jeho funkci sahají od lidových shromáždění přes obřady po sezonní ohrady pro zvířata – nebo možná všechny tři možnosti.26 Standardním archeolo‐ gickým plánům ukrajinských megalokalit tudíž chybí jádro.
Pozice: 416/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Kromě masivní velikosti sídlišť navíc překvapí, že jsou od sebe vzdálená nanejvýš deset až patnáct kilometrů.27 Veškeré jejich obyvatelstvo – jehož po‐ čet se odhaduje na vyšší tisíce v každé megalokalitě Pozice: 417/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a v některých případech na více než 10 000 – tedy muselo získávat zdroje obživy ze společných ven‐ kovských oblastí. Zdá se však, že jeho ekologická stopa byla překvapivě malá.28 Existuje řada možných vysvětlení. Někteří archeologové tvrdí, že megalokality byly osídlené jen část roku, možná jen během jednoho ročního období,29 což by z nich či‐ nilo městské alternativy dočasných shromažďova‐ cích lokalit popsaných ve třetí kapitole. Toto tvrzení je těžko slučitelné s bytelností místních do‐ mů (s úsilím vynaloženým na pokácení stromů, po‐ stavení základů, pevných zdí apod.). Jako pravdě‐ podobnější se jeví, že se tyto megalokality podobaly většině ostatních měst a že jejich osídlení nebylo ani trvalé, ani striktně sezonní, ale někde mezi.30 Měli bychom také zvážit, jestli obyvatelé megalokalit vědomě udržovali svůj ekosystém tak, aby nedocházelo k rozsáhlému odlesňování. Toto tvrzení se zdá být v souladu s archeologickým vý‐ zkumem jejich hospodářství, jež poukazuje na za‐ hradničení v malém měřítku, provozované často Pozice: 418/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
v rámci sídlišť spolu s chovem dobytka, sadařením a širokým spektrem loveckých a sběračských činností. Jedná se o vskutku pozoruhodně roz‐ manitý a udržitelný model. Strava obyvatel kromě pšenice, ječmene a luštěnin zahrnovala i jablka, hrušky, třešně, trnky, žaludy, lískové ořechy a me‐ ruňky. Obyvatelé megalokalit lovili jeleny evrop‐ ské, srnce obecné a divoká prasata a vedle toho se věnovali zemědělství a lesnictví. Byla to „hra na ze‐ mědělství“ v obřím měřítku: městské obyvatelstvo, které se živilo drobným zahradničením a chovem spolu se sběrem mimořádného množství divokých plodin.31 Tento způsob života nebyl v žádném ohledu „jednoduchý“. Obyvatelé se nejenže museli starat o sady, zahrady, dobytek a lesy, ale navíc také dová‐ želi značné množství soli z pramenů ve východních Karpatech a z černomořského pobřeží. V údolí Dněstru se ve velkém těžil pazourek, který se použí‐ val na výrobu nástrojů. Vzkvétalo i domácí hrnčíř‐ ství, jehož výrobky jsou považovány za jedny z nej‐ Pozice: 418/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
kvalitnějších keramických děl pravěkého světa, a kromě toho sem pravidelně proudily dodávky mě‐ di z Balkánu.32 Mezi archeology nepanuje shoda, ja‐ ký druh společenského uspořádání toto vše vyža‐ dovalo, ale většina z nich se shodne, že logistické výzvy byly enormní. Bezpochyby vznikal přebytek a s ním i značný potenciál, aby se někteří chopili moci nad zásobami a dodávkami, vládli ostatním a bojovali o kořist – za celé období trvající osm století však nacházíme jen málo důkazů o válečnic‐ tví nebo o vzniku společenských elit. Skutečná komplexita megalokalit spočívá ve strategiích, kte‐ ré obyvatelé přijali, aby takovým procesům za‐ bránili. Jak to všechno fungovalo? Vzhledem k absenci pí‐ semných záznamů (nebo stroje času) máme o příbu‐ zenství a dědictví nebo o tom, jak lidé v těchto městech přijímali společná rozhodnutí, jen velmi omezené informace.33 Přesto existují určitá vodít‐ ka, jež začínají na úrovni jednotlivých domácností. Pozice: 419/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Všechny domy byly postaveny podle zhruba stejné‐ ho plánu, ale každý byl zároveň svým způsobem unikátní. V každém domě lze nalézt nějakou inova‐ ci, dokonce i hravé prvky, například v pravidlech společného stolování. Každá rodinná jednotka si vyvinula vlastní malé variace domácích rituálů, jež se odrážely v jedinečné sbírce servírovacích a jí‐ delních nádob, pomalovaných často skutečně úchvatnými polychromovanými vzory a zhoto‐ vených v mimořádné rozmanitosti tvarů. Jako by každá domácnost byla uměleckou sbírkou s unikát‐ ním estetickým stylem. Některé domácí hrnčířské výrobky připomínají ženská těla a ženské sošky patří k nejčastěji nale‐ zeným předmětům v pozůstatcích domů. Do‐ chovaly se i modely domů a drobné repliky nábytku a jídelního vybavení – jde o miniaturní reprezentaci ztracených sociálních světů znovu potvrzující pro‐
minentní roli žen.34 To vše nám trochu napovídá o kulturní atmosféře těchto domácností (a jednodu‐ še to vysvětluje, proč Marija Gimbutas, jejíž synté‐ Pozice: 420/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
zou eurasijského pravěku jsme se zabývali dříve, považovala Cucuteni-Trypilskou kulturu za součást „staré Evropy“ s kulturními kořeny v prvních ze‐ mědělských společnostech z Anatolie a Blízkého vý‐ chodu). Jak se však tyto domácnosti spojily v tak ohromném počtu, aby vytvořily velká koncent‐ rovaná sídliště, charakteristická pro ukrajinské megalokality? Na první pohled působí tyto lokality přísně uniformně, jako uzavřený okruh sociální interakce, při bližším zkoumání však opakovaně nacházíme odchylky od normy. Jednotlivé domácnosti se někdy rozhodly sloučit do skupiny po třech až dese‐ ti rodinách. Jejich hranice tvořily příkopy nebo já‐ my. V některých místech se tyto skupiny spojovaly do sousedství, která se paprskovitě rozbíhala od středu k obvodu, a vytvářely obytné okrsky nebo čtvrti. Každá domácnost měla přístup aspoň k jednomu sněmovnímu domu, který byl větší než běžná obydlí a kde se mohla pravidelně scházet větší část obyvatel za účelem činností, o nichž se Pozice: 420/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
můžeme jen dohadovat (politické schůze? soudní řízení? sezonní obřady?).35 Pečlivá archeologická analýza odhalila, že zdán‐ livá uniformita ukrajinských megalokalit vycháze‐ la odspodu, prostřednictvím místních rozhodova‐ cích procesů.36 To muselo znamenat, že členové jednotlivých domácností – nebo přinejmenším zá‐ stupci jejich sousedství – sdíleli koncepční uspořá‐
dání sídliště jako celek. Můžeme také bezpečně od‐ vodit, že toto uspořádání se zakládalo na představě kruhu a jeho možných transformacích. Abychom pochopili, jak obyvatelé tuto mentální představu realizovali a převáděli ji do funkční sociální reality v tak enormním měřítku, nemůžeme se spoléhat pouze na archeologii. Naštěstí nám rozvíjející se od‐ větví etnomatematiky ukazuje, jak přesně mohl ta‐ kový systém fungovat v praxi. Nejpoučnějším pří‐ padem, který známe, jsou baskické osady v Pyrenejích. Tyto moderní baskické společnosti – zastrčené v jihozápadním cípu Francie – si také představují Pozice: 421/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
své komunity v kruhové formě, stejně jako si před‐ stavují, že jsou obklopeni kruhem hor. Kruhové uspořádání má zdůraznit ideální rovnost domácností a rodinných jednotek. Je nepravdě‐ podobné, že by společenské uspořádání těchto exis‐ tujících komunit bylo úplně stejné jako u dávných komunit na Ukrajině. Přesto nabízí skvělou ilustra‐ ci toho, jak takové kruhové uspořádání může být součástí vědomého rovnostářského projektu, ve kterém má „každý sousedy nalevo i sousedy na‐ pravo. Nikdo není první a nikdo není poslední“.37 Například v obci Sainte-Engrâce je kruhový tvar vesnice také dynamickým modelem používaným ja‐ ko počitadlo pro zajištění sezonní rotace základních úkolů a povinností. Každou neděli jedna domácnost nechá požehnat v místním kostele dva bochníky chleba, z nichž jeden sní a druhý daruje „prvnímu sousedovi“ (domu napravo); příští týden tento sou‐ sed udělá totéž a tak dále po směru hodinových ru‐ čiček, takže dokončení kruhu by v obci o 100 domácnostech trvalo zhruba dva roky.38 Pozice: 421/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Jak bývá v takových případech zvykem, pojí se s tím celá kosmologie, teorie o lidském stavu: o bochnících se mluví jako o „semeni“, tedy o ně‐ čem životodárném, zatímco péče o mrtvé a umírají‐ cí postupuje opačným směrem, proti směru hodi‐ nových ručiček. Systém však představuje i základ ekonomické spolupráce. Pokud domácnost, na kte‐ rou přijde řada, z jakéhokoli důvodu není schopna splnit své povinnosti, nastoupí propracovaný sys‐ tém náhradníků, takže první, druhý a někdy i třetí soused dočasně převezme její roli. To zase posky‐ tuje model pro prakticky všechny formy spoluprá‐ ce. Stejný systém „prvních sousedů“ a náhradníků, stejný stupňovitý model reciprocity se používá k vyřešení jakéhokoli úkolu, který vyžaduje více ru‐ kou, než má jedna rodina: od pěstování a sklízení až po výrobu sýra a zabíjení prasat. Z toho vyplývá, že domácnosti si jednoduše nemohou naplánovat denní práce jen podle svých potřeb. Musejí vzít v potaz také závazky vůči jiným domácnostem, jež zase mají své závazky k dalším domácnostem a tak Pozice: 422/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
dále. Pokud vezmeme v úvahu, že některé úkoly – vyhánění stád na horské pastviny nebo dojení, stří‐ hání a hlídání stád – mohou vyžadovat společné úsi‐ lí desítek různých domácností a že domácnosti musejí sladit naplánování řady různých druhů zá‐ vazků, začneme chápat, o jak složité uspořádání jde. Jinými slovy, tyto „jednoduché“ ekonomiky jsou zřídkakdy tak jednoduché. Často představují mimořádně komplexní logistické výzvy, jež se řeší na základě složitých systémů vzájemné pomoci, a to bez potřeby centralizované moci nebo správy. Baskičtí vesničané v tomto regionu jsou vědomě rovnostářští v tom smyslu, že trvají na tom, aby každá domácnost byla v konečném důsledku stejná a měla stejné povinnosti jako každá jiná; ale spíše než na správu prostřednictvím obecních sněmů (které dřívější generace baskických měšťanů se slávou vytvořily v místech jako Guernica) spoléhají na matematické principy jako rotace, postupné na‐ hrazování a střídání. Konečný výsledek je však Pozice: 423/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
stejný a systém je natolik flexibilní, že se průběžně mohou zohledňovat změny v počtu domácností ne‐ bo ve schopnostech jejich jednotlivých členů, což zajišťuje, že rovnost vztahů je udržována dlouhodo‐ bě a takřka nikdy nedojde k vnitřním konfliktům. Není důvod předpokládat, že by takový systém měl fungovat jen v malém měřítku: vesnice se stovkou domácností je mnohem větší než Dunba‐ rova kognitivní hranice sto padesáti lidí (počet stá‐ lých, důvěrných vztahů, které jsme schopni udržet v mysli, než – tedy podle Dunbara – musíme začít přidělovat moc nad společenskými záležitostmi ná‐ čelníkům a správcům); a baskické vesnice a města byly dokonce mnohem větší. Takto můžeme začít chápat, jak se – v odlišném kontextu – tyto rovnos‐ tářské systémy mohly rozrůst do obcí o řádově stov‐ kách, nebo dokonce i tisících domácností. Když se vrátíme k ukrajinským megalokalitám, musíme uznat, že naše znalosti jsou chabé. Kolem poloviny čtvrtého tisíciletí př. n. l. byla většina z nich více‐ méně opuštěná. Stále nevíme proč. To, co se z nich Pozice: 423/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
dochovalo, je však zásadní: jde o důkaz, že vysoce rovnostářské uspořádání je možné i v městském měřítku.39 S tímto vědomím můžeme pohlédnout novýma očima na některé známější případy z ji‐ ných částí Eurasie. Začněme s Mezopotámií.
O MEZOPOTÁMII A „NE TAK PRIMI‐ TIVNÍ“ DEMOKRACII Mezopotámie znamená „země mezi dvěma ře‐ kami“. Archeologové tento region někdy nazývají „srdcem měst“.40 Jeho záplavové pláně protínají jinak vyprahlou krajinu jižního Iráku a cestou
k Perskému zálivu se mění v mokřady.41 Městský život zde sahá minimálně do roku 3500 př. n. l. V severnějších oblastech mezi Tigridem a Eufra‐ tem, kde řeky protékají pláněmi zavlažovanými deštěm, se historie měst datuje ještě hlouběji, před rok 4000 př. n. l.42 Pozice: 424/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Na rozdíl od ukrajinských megalokalit nebo měst z doby bronzové v údolí Indu, k nimž se zane‐ dlouho vrátíme, byla Mezopotámie součástí moderní paměti ještě předtím, než kterýkoli arche‐ olog zaryl rýč do jejích prastarých pahorků.43 Kaž‐ dý, kdo četl Bibli, věděl o babylonském a asyrském království, a ve vrcholném viktoriánském období
začali biblisté a orientalisté provádět vykopávky na místech spojených s biblickými texty, například v Ninive a Nimrudu, neboť doufali, že odkryjí města, jimž vládly legendární postavy jako Ne‐ bukadnesar, Sinacherib nebo Tiglatpilesar. Oprav‐ du je našli, na řadě těchto míst i jinde však učinili také další, ještě pozoruhodnější nálezy, například čedičovou stélu se zákoníkem babylonského vládce Chammurapiho z osmnáctého století př. n. l., jež byla objevena v Súse v západním Íránu, dále hlině‐ né tabulky z Ninive s kopiemi Eposu o Gilgamešovi, bájném vládci Uruku, a také královské hrobky v jihoiráckém Uru, kde byli kolem roku 2500 př. n. l. pohřbeni v Bibli nezmínění králové Pozice: 424/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a královny spolu s mimořádným bohatstvím a s ostatky obětovaných sluhů. Našla se ještě větší překvapení. Nejstarší po‐ zůstatky měst a království – k nimž patřily krá‐ lovské hrobky v Uru – byly součástí dosud neznámé kultury, o níž se Písmo nezmiňuje: kultury Sumerů používajících jazyk, který nebyl příbuzný se semi‐ tskou jazykovou rodinou, z níž pochází hebrejština a arabština.44 (Ve skutečnosti stejně jako v případě baskičtiny nepanuje shoda, do jaké jazykové rodiny sumerština patří.) Obecně však první dekády arche‐ ologického výzkumu v regionu, od konce deva‐ tenáctého století po začátek století dvacátého, po‐ tvrdily očekávané spojení staré Mezopotámie s říší a monarchií. Sumerové, přinejmenším na prvním pohled, nepředstavovali výjimku.45 Ve skutečnosti udávali tón. Zájem veřejnosti o nálezy z Uru byl tak velký, že časopis Illustrated London News (anglické „okénko do světa“) ve dvacátých letech dvacátého století věnoval celých třicet tematických článků vy‐ Pozice: 425/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
kopávkám královských hrobek, o které se zasloužil Leonard Woolley. To vše posilovalo populární představu Mezopo‐ támie jako městské, královské a aristokratické civi‐ lizace prodchnuté nadšením pro odkrývání „prav‐ dy“, která se skrývala za biblickými texty (v hebrej‐ ské Bibli je za rodiště patriarchy Abrahama zmi‐ ňováno sumerské město „Ur Kasdim“). Jedním z hlavních úspěchů moderní archeologie a epi‐ grafiky bylo překreslení původního obrazu: ukázaly, že Mezopotámie ve skutečnosti nikdy ne‐ byla věčnou „zemí králů“. Skutečný příběh je mnohem složitější. První mezopotámská města – ze čtvrtého a počátku třetího tisíciletí př. n. l. – nenabízejí žádný jasný dů‐ kaz o monarchii. Mohli byste namítnout, že jen stě‐ ží lze stoprocentně dokázat, že něco neexistuje. My však víme, jak by důkazy o monarchii v těchto městech vypadaly, protože o půl tisíciletí později (zhruba od roku 2800 př. n. l.) se známky monar‐ Pozice: 426/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
chie začaly objevovat všude: paláce, aristokratické pohřby a královské rytiny a také obranné městské hradby a organizované vojsko, jež je mělo chránit. Zrození měst a s ním i základních prvků mezopo‐ támského občanského života – starobylých stavebních kamenů jeho městské společnosti – je však mnohem starší než toto „první dynastické“ ob‐ dobí. Tyto původní městské prvky zahrnují i ty, které byly nesprávně označeny za vynálezy královského státnictví, jako například instituce, již historici označili jako robotu. Jde o nucenou práci na ob‐ čanských projektech, která byla vyžadována od svo‐ bodných občanů na sezonní bázi a byla vždy pova‐ žována za formu daně vybírané mocnými vládci: daň, která se neplatí zbožím, ale službami. V přípa‐ dě Mezopotámie však robota byla dávno známá. By‐ la stará jako lidstvo samo. V mýtu o Atrachasísovi (jenž se stal předlohou starozákonního Noema) se praví, že bohové nejprve stvořili lidi, kteří za ně měli vykonávat robotu. Mezopotámští bohové byli Pozice: 426/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
neobyčejně zruční a původně sami pracovali. Nako‐ nec je však kopání zavlažovacích kanálů vyčerpalo, a tak stvořili nižší božstva, aby odvedla práci za ně. Ta se však vzbouřila a – poté, co se jim dostalo mnohem příznivějšího slyšení, než by se dočkal Lu‐ cifer v nebi – vyšší bohové uznali jejich požadavky a stvořili lidi.46 Robotovat museli všichni. Dokonce i ti nej‐ mocnější mezopotámští vládci pozdějších dob mu‐ seli při stavbě důležitého chrámu zvedat koše s hlí‐ nou. Sumerské slovo pro robotu (dubsig) znamená košík hlíny a psalo se pomocí piktogramu, na němž je znázorněn člověk zvedající koš nad hlavu, stejně jako to dělají králové vyrytí na Ur-nanšeho plaketě zhruba z roku 2500 př. n. l. Svobodní občané vyko‐ návali dubsig v řádu týdnů i měsíců. Zatímco plnili službu, pracovali vysoce postavení kněží a správci po boku řemeslníků, pastevců a pěstitelů obilí. Poz‐ ději mohli králové udělovat výjimky a umožnit bo‐ hatým občanům, aby se z roboty vyplatili nebo naja‐ Pozice: 427/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
li jiné osoby, které by práci vykonaly za ně. Přesto všichni nějakým způsobem přispívali.47 Královské hymny popisují „šťastné obličeje“ a „radostná srdce“ pracujících robotníků. Není po‐ chyb, že je zde přítomný také prvek propagandy, ale je zřejmé, že i v obdobích monarchie a říše se tyto sezonní projekty nesly ve slavnostním duchu a lidé dostávali hojnou odměnu v podobě chleba, piva, datlí, sýra a masa. Bylo v nich i cosi karnevalového. Šlo o okamžiky, kdy morální řád města zažíval vr‐ chol a kdy se rozdíly mezi občany rozplývaly. „Hymnus o Gudeovi“ – knížeti (ensí) městského stá‐ tu Lagaš – prozrazuje cosi z atmosféry, v níž se robo‐ ta odehrávala. Píseň, která pochází z konce třetího tisíciletí př. n. l., oslavuje obnovení chrámu zvané‐ ho Eninnu, domu božského patrona města Ningir‐ sua: Ženy nenosily košíky, jen nejvyšší válečníci stavěli pro něj, bič nešvihal. Pozice: 427/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Matka nebila své (neposlušné) dí‐ tě, generál, plukovník, kapitán a odvedenec, ti všichni se podíleli na práci rovným dílem, dohled byl jako měkká vlna v jejich rukou.48 Mezi trvalejší výhody pro občany patřilo od‐ puštění dluhů vládcem.49 Období pracovní mobi‐ lizace bylo tudíž chápáno jako okamžik absolutní rovnosti před bohy – kdy se dokonce i otroci mohli dostat na roveň svých pánů – a také jako chvíle, kdy se imaginární město proměňovalo ve skutečné, když ze sebe jeho obyvatelé setřásali svou běžnou identitu pekařů, hospodských či obyvatel konkrét‐ ních sousedství a později i generálů nebo otroků a na krátkou dobu se spojili, aby se stali lagašským, Pozice: 428/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
kišským, eriduovským nebo larským lidem, zatím‐ co stavěli nebo přestavovali některou část města ne‐ bo síť zavlažovacích kanálů, která ho živila. Jestliže města byla aspoň částečně budována právě takto, je obtížné odepsat takové slavnosti jako pouhou symbolickou podívanou. Navíc existovaly i další instituce, jež údajně vznikly už v před‐ dynastickém období a zajišťovaly, že se na správě města významně podíleli také běžní občané. Dokonce i ti nejautokratičtější vládci pozdějších městských států se zodpovídali mnoha městským radním, sousedským okrskům a jejich shromáždě‐ ním a sněmům – kterých se často po boku mužů zú‐ častňovaly ženy.50 „Synové a dcery“ města mohli vyjádřit svůj názor a ovlivňovat vše od zdanění po zahraniční politiku. Tyto městské sněmy možná nebyly tak mocné jako jejich obdoba ve starověkém Řecku, na druhou stranu však v Mezopotámii ne‐ bylo otroctví zdaleka tolik rozvinuté a ženy nebyly v takové míře vyloučeny z politiky.51 V diploma‐ tické korespondenci se také příležitostně objevují Pozice: 429/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
náznaky organizovaných skupin, které se stavěly proti nepopulárním vládcům nebo politice, a často i úspěšně. Moderní učenci používají pro tento obecný stav termín „primitivní demokracie“. Není to příliš vhodný pojem, neboť neexistuje žádný zvláštní dů‐ vod si myslet, že kterákoli z těchto institucí byla v jakémkoli smyslu zaostalá nebo nesofistikovaná. Je pravděpodobné, že dlouhodobé používání tohoto podivného termínu badateli brání širší diskusi, kte‐ rá zůstává většinou omezena na specializovanou oblast asyriologie: studium starověké Mezopotámie a jejího odkazu v klínovém písmu. Zaměřme se po‐ zorněji na tento argument a některé jeho důsledky. S myšlenkou, že se Mezopotámie vyznačovala „primitivní demokracií“, přišel jako první ve čtyři‐ cátých letech minulého století dánský historik a asyriolog Thorkild Jacobsen.52 Dnešní vědci za‐ bývající se touto oblasí rozvinuli jeho myšlenku ještě dál. Rady čtvrtí a sněmy starších – které zastu‐ povaly zájmy městské veřejnosti – nebyly charakte‐ Pozice: 429/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
ristické jen pro první mezopotámská města, jak si myslel Jacobsen, doklady o nich lze nalézt i ve všech pozdějších obdobích mezopotámských dějin, a to až do doby asyrské, babylonské a perské říše, a jsou zmíněny také v Bibli. Lidové rady a občanské sněmy (sumersky: ukkin; akkadsky: puhrum) byly stabilním prvkem vlády nejen v mezopotámských městech, ale i v jejich ko‐ loniálních odnožích (např. kanešský karum v Ana‐ tolii) a v městských společnostech sousedních po‐ pulací, jako byli Chetité, Féničané, Filištíni a Izrae‐ lité.53 Ve skutečnosti je takřka nemožné nalézt kde‐ koli na starověkém Blízkém východě město, které by nemělo nějakou obdobu lidového sněmu – nebo dokonce několik sněmů (z nichž jeden například za‐ stupoval zájmy „mladých“ a druhý „starých“). Plati‐ lo to i pro oblasti, jako je syrská step a severní Mezopotámie, kde monarchistické tradice sahaly hluboko.54 Stále toho však víme jen velmi málo o tom, jak tyto sněmy fungovaly, jaké bylo jejich složení nebo kde se scházely.55 Starověký řecký po‐ Pozice: 430/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
zorovatel by některé z nich zřejmě označil za demo‐ kratické, jiné za oligarchické a další za směsici demokratických, oligarchických a monarchis‐ tických principů. Ve většině případů se však od‐ borníci mohou jen dohadovat. Jedny z nejjasnějších důkazů pocházejí z období mezi devátým a sedmým stoletím př. n. l. Asyrští vládci jako Sinacherib a Aššurbanipal byli již od biblických dob proslulí svou brutalitou a stavěním monumentů, jejichž prostřednictvím se chlubili krvavou pomstou vykonanou na vzbouřencích. Své loajální poddané však nechávali až překvapivě na pokoji a často poskytovali takřka úplnou autonomii občanským orgánům, které činily kolektivní roz‐ hodnutí.56 Víme to, jelikož městští správci sídlící daleko od asyrského dvora, ve velkých městech jižní Mezopotámie (Babylonu, Nippuru, Uruku, Uru a dalších) posílali svým pánům dopisy. Arche‐ ologové mnohé z těchto dopisů nalezli při objevení královských archivů v Ninive, starém hlavním městě říše. Městští správci v nich předávají asyrské‐ Pozice: 430/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
mu dvoru informace o rozhodnutích přijatých ob‐ čanskými sněmy. Dozvídáme se o „vůli lidu“ v zá‐ ležitostech sahajících od zahraniční politiky po vol‐ bu správců a také o tom, že občanské orgány někdy vzaly věci do vlastních rukou, sehnaly vojáky a za‐ vedly daně na podporu občanských projektů nebo poštvaly své pány proti sobě. Sousedské čtvrti (akkadsky bābtum, odvozené od slova s významem „brána“) byly aktivní v místní správě a někdy zřejmě replikovaly určité aspekty vesnické nebo kmenové správy v městském prostředí.57 Soudní řízení projednávající vraždy, rozvody a majetkové spory zřejmě bylo většinou v kompetenci městských rad. Texty nalezené v Nippuru uvádějí neobvyklé podrobnosti o složení jednoho takového sněmu, který byl svolán jako po‐ rota v případě vraždy. Mezi členy poroty najdeme ptáčníka, hrnčíře, dva zahradníky a vojáka ve služ‐ bě chrámu. Trinidadský intelektuál C. L. R. James kdysi o Athénách pátého století prohlásil, že „vládnout mohl každý kuchař“. Zdá se, že pro Pozice: 431/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Mezopotámii, přinejmenším pro mnoho jejích čás‐ tí, to platilo doslova: to, že někdo pracoval rukama, ho nevylučovalo z přímé účasti na právních a poli‐ tických záležitostech.58 Participační správa byla ve starých mezopotám‐ ských městech organizována na několika úrovních, od pověřenců (někdy definovaných na základě etnických hranic nebo profesních vztahů) přes větší městské okrsky až po město jako celek. Zájmy jednotlivých občanů mohly být zastoupeny na všech úrovních, ale dochované písemné doklady obsahují zoufale málo podrobností o tom, jak tento systém městské správy fungoval v praxi. Historici nedostatek informací připisují klíčové roli sněmů fungujících v různém měřítku a vynášejících soudy (v místních majetkových sporech, rozvodových a dědických případech, v obviněních z krádeže nebo z vraždy atd.) způsobem, který byl do značné míry nezávislý na centrální vládě a nevyžadoval od ní pí‐ semnou autorizaci.59
Pozice: 432/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Archeologové se vesměs shodují s historiky, i když by bylo oprávněně možné se ptát, jak může archeologie vnést nezávislé světlo do těchto poli‐ tických záležitostí. Odpověď lze nalézt v lokalitě Maškan-šapir, která byla významným centrem za vlády dynastie Larsa kolem roku 2000 př. n. l. Stejně jako u většiny mezopotámských měst sice městské krajině Maškan-šapiru dominoval hlavní chrám (v tomto případě svatyně boha podsvětí Ner‐ gala), který byl vztyčen vysoko na zikkuratu, dů‐ kladný archeologický průzkum městského pří‐ stavu, bran a obytných oblastí však ukázal na pozo‐ ruhodně rovnoměrné rozdělení bohatství, řeme‐ slné výroby a administrativních nástrojů napříč pě‐ ti hlavními okrsky, aniž zde existovalo zjevné stře‐ disko obchodní a politické moci.60 Co se týká kaž‐ dodenních záležitostí, obyvatelé měst (dokonce i v období monarchií) si do značné míry vládli sami, zřejmě stejným způsobem jako v dobách, než se na scéně objevili králové. Pozice: 432/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Mohlo to fungovat také obráceně. Příchod auto‐ ritativního vládce z oblasti mimo město někdy ob‐ rátil městský život vzhůru nohama. Tak tomu moh‐ lo být v případě amorejské dynastie Lim – JaggidLim, Jachdun-Lim a Zimrí-Lim –, která dobyla velkou část syrského Eufratu zhruba ve stejné době, kdy dále na jihu zažíval vrchol Maškan-šapir. Li‐ mové se rozhodli založit si vlastní správní středisko ve starověkém městě zvaném Mari (dnes Tell Hariri na syrském Eufratu) a obsadili vládní budovy v jeho srdci. Jejich příchod zřejmě uspíšil masový exodus městského obyvatelstva z Mari, které se připojilo k menším městům nebo stanovým vesnicím pastev‐ ců rozesetých po celé stepi. Předtím, než babylon‐ ský král Chammurapi v roce 1761 př. n. l. Mari vy‐ plenil, se v posledním „městě“ amorejských králů nacházelo jen o málo více než královská rezidence, harém, přilehlé chrámy a hrstka dalších veřejných budov.61 Písemná korespondence z tohoto období je přímým důkazem o nevraživosti mezi ctižádostivou Pozice: 433/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
monarchií tohoto druhu a etablovanou mocí měst‐ ských sněmů. Dopisy pro Zimrí-Lima, které psal Terru, vládce starověkého churrijského hlavního města Urkeš (dnes Tell Mozan), odhalují jeho bez‐ mocnost tváří v tvář městským radám a sněmům. Při jedné příležitosti sděluje Terru Zimrí-Limovi: „Jelikož jsem podřízen libovůli svého pána, obyva‐ telé mého města mnou opovrhují a dvakrát třikrát jsem si zachránil hlavu před smrtí z jejich rukou.“ Marijský král na to odpověděl: „Neuvědomil jsem si, že obyvatelé tvého města tebou opovrhují kvůli mně. Ty patříš mně, i kdyby město Urkeš patřilo někomu jinému.“ Situace vyvrcholila, když se Ter‐ ru přiznal, že musel uprchnout před veřejným mí‐ něním (před „ústy Urkeše“) a našel si azyl v nedale‐ kém městě.62 Zdá se tedy, že většina mezopotámských měst‐ ských obyvatel vůbec nepotřebovala k řízení měst‐ ského života vládce, ale organizovala se do auto‐ nomních samosprávných jednotek, které mohly na agresivní vládce reagovat buď jejich vyhnáním, ne‐ Pozice: 433/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
bo úplným opuštěním města. Nic z toho nutně ne‐ dává odpověď na otázku „Jak vypadala vláda v mezopotámských městech před příchodem krá‐ lů?“ (ačkoli jistě něco naznačuje). Místo toho odpo‐ vědi poněkud znepokojivě vycházejí z nálezů v jedi‐ né lokalitě: v městě Uruk (dnešní Varka, v Bibli Erek), jehož pozdější mytologie inspirovala Jacob‐ senovo původní hledání „primitivní demokra‐ cie“.63
POPÍŠEME, JAK ZAČALY (PSANÉ) DĚ‐ JINY A PRAVDĚPODOBNĚ I (ÚSTNÍ) EPIKA: SPOLU S VELKÝMI RADAMI VE MĚSTECH A MALÝMI KRÁLOV‐ STVÍMI V HORÁCH V roce 3300 př. n. l. byl Uruk městem o rozloze zhruba 200 hektarů, které svou velikostí převy‐ šovalo sousedy na jižních mezopotámských zá‐ Pozice: 434/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
plavových pláních. Odhady počtu obyvatel Uruku se pohybují od 20 000 do 50 000. Na prvních obytných čtvrtích bylo následně postaveno městské sídliště, které vydrželo až do časů Alexandra Veliké‐ ho v čtvrtém století př. n. l.64 Klínové písmo bylo možná vynalezeno v Uruku kolem roku 3300 př. n. l. a s jeho prvními vývojovými stadii se můžeme setkat na numerických tabulkách a dalších formách administrativních záznamů. Hlavní funk‐ cí písma v té době bylo vedení účetnictví v měst‐ ských chrámech.65 O tisíce let později upadlo klí‐ nové písmo v zapomnění i v uruckých chrámech. V té době už šlo o propracované písmo, jehož prostřednictvím se mimo jiné zaznamenávala první psaná literatura a zákoníky na světě. Co víme o původním městě Uruk? Koncem čtvr‐ tého tisíciletí př. n. l. zde stála vysoká akropole, je‐ jíž velkou část zaujímal vyvýšený veřejný okrsek zvaný Eanna, „Dům nebes“, zasvěcený bohyni Inanně. Na jeho vrcholu stálo devět monu‐ mentálních budov, z nichž se dochovaly jen základy Pozice: 435/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
z dovezeného vápence, kusy schodů a fragmenty sloupořadí zdobených barevnou mozaikou. Střechy těchto rozsáhlých veřejných staveb musely být vy‐ robeny z exotického dřeva, které sem bylo dopra‐ veno na říčních lodích z „cedrového lesa“ v Sýrii, který tvoří jevištní pozadí mezopotámského Eposu o Gilgamešovi. Pro urbánní historiky zůstává Uruk oříškem. Trochu připomíná ukrajinskou megalokalitu naru‐ by, jeho nejstarší známé architektonické uspořá‐ dání představuje jádro bez okolních staveb, jelikož nevíme prakticky nic o obytných čtvrtích za hranicí okrsku Eanna, které první archeologové ignorovali. Jinými slovy, získali jsme jistý vhled do něčeho, co bylo městským veřejným sektorem, ale zatím nám schází soukromý sektor, vůči kterému bychom ho mohli definovat. Přesto pokračujme v tom, co ví‐ me. Většina těchto veřejných budov zřejmě před‐ stavovala společné sněmovní haly, jež byly zjevně navrženy podle vzoru běžných domácností, ale po‐ Pozice: 435/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
staveny jako domy pro božstvo.66 Nacházel se zde i velký dvůr, který tvořilo obrovské zapuštěné prostranství, jež mělo napříč 50 metrů a celé bylo obklopené dvěma úrovněmi laviček a opatřené vodními kanály zavlažujícími stromy a zahrady, jež skýtaly potřebný stín pro setkávání pod širým ne‐ bem. Tento druh uspořádání – řada velkolepých otevřených chrámů doplněných přívětivým prosto‐ rem pro veřejné sešlosti – je přesně tím, co by se dalo očekávat, pokud měl být Uruk řízen lidovým shromážděním; a jak zdůraznil Jacobsen, Epos o Gilgamešovi (jenž začíná v predynastickém Uruku) se o těchto sněmech zmiňuje, včetně jednoho, který je věnovaný mladým mužům města. Uveďme zřejmou paralelu: athénská agora v Periklově období (páté století př. n. l.) byla také plná veřejných chrámů, přesto se skutečné demo‐ kratické sněmy konaly v otevřeném prostoru zvaném Pnyx, na pahorku s prostorem pro 500 sedí‐ cích občanů, kteří byli zvoleni – losem, s rotujícím členstvím –, aby řídili každodenní záležitosti města Pozice: 436/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
(všichni ostatní občané stáli). Na Pnyxu se mohlo shromáždit 6 000 až 12 000 osob, skupin svo‐ bodných dospělých mužů, kteří představovali zhru‐ ba dvacet procent celkové populace města. Velký dvůr v Uruku byl výrazně větší, a ačkoli nemáme přesnou představu o tom, kolik obyvatel v Uruku kolem roku 3500 př. n. l. žilo, je těžké si představit, že by jich bylo podobné množství jako v klasických Athénách. To naznačuje vyšší míru zapojení, což by dávalo smysl, kdyby nebyly zcela vyloučeny ženy a kdyby Uruk ve svých počátcích podobně jako poz‐ dější Athény nedefinoval 30 procent svých obyvatel jako usazené přistěhovalce, kteří neměli volební právo, a až 40 procent jako otroky. Značná část našich tvrzení je spekulativní, je však jasné, že v pozdějších obdobích se situace mě‐ ní. Kolem roku 3200 př. n. l. byly původní veřejné budovy svatyně Eanna srovnány se zemí a zakryty sutinami a posvátný prostor byl přetvořen na řadu ohrazených dvorů a zikkuratů. Máme důkaz, že do roku 2900 př. n. l. bojovali lokální králové z rival‐ Pozice: 436/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
ských městských států o nadvládu nad Urukem, v důsledku čehož vyrostla po obvodu města deví‐ tikilometrová hradba (jejíž stavba byla později při‐ pisována Gilgamešovi). V průběhu několika staletí se městští vládci začali vydávat za sousedy bohů a bohyní, stavěli si vlastní paláce na prahu Domu nebes a do jeho posvátného zdiva nechali tesat svá jména.67 Znovu si připomeňme: zatímco důkazy o demo‐ kratické samosprávě jsou vždy poněkud nejedno‐ značné (dokázal by někdo čistě z archeologických nálezů vyčíst, co se v Athénách v pátém století př. n. l. skutečně dělo?), důkazy královské vlády, pokud se objeví, jsou naprosto neomylné. Uruk se proslavil zejména písmem. Je to první město, o němž máme rozsáhlé písemné záznamy, a některé z nich se datují až do doby před krá‐ lovskou vládou. Ačkoli je dokážeme přečíst, jejich interpretace je bohužel extrémně obtížná. Pozice: 437/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Většinu z nich představují tabulky s klínovým písmem nalezené na smetištích vykopaných v zá‐ kladech akropole, které zřejmě odhalují jen malý výsek městského života. Převážnou většinu tvoří úřední stvrzenky, na nichž jsou zaznamenány transakce zboží a služeb. Existují i „školní texty“ obsahující seznamy znaků, které si opisovali budou‐ cí písaři, aby se seznámili se standardním adminis‐ trativním slovníkem tehdejší doby. Historická hodnota druhého typu záznamů je nejasná, jelikož písaři se možná museli naučit i všemožné klínové znaky (obtiskováním rákosového hrotu do vlhké hlíny), jež se v praxi moc neuplatnily. Takové učení mohlo také být součástí procesu, který byl tehdy považován za řádné vzdělávání v gramotnosti.68 Přesto nám samotná existence školy písařů, kte‐ ří spravovali složité vztahy mezi lidmi, zvířaty a věcmi, ukazuje, že ve velkých „domech bohů“ šlo o hodně víc než jen o rituální setkávání. Muselo se tam organizovat zboží a řemesla a působila zde i skupina občanů, která zdokonalila pedagogické Pozice: 438/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
techniky, jež se brzy staly pro tuto specifickou for‐ mu městského života natolik zásadními, že s námi zůstaly dodnes. Chceme-li pochopit, o jak všudypří‐ tomné inovace šlo, stačí si uvědomit, že téměř kaž‐ dý, kdo čte tuto knihu, se pravděpodobně naučil číst ve školní třídě, v lavici obrácené k učiteli, který se řídil standardními učebními osnovami. Tento vcelku rigidní způsob učení byl sumerskou inovací, kterou dnes najdeme prakticky v každém koutě svě‐ ta.69 Co vlastně víme o těchto prvních domech ur‐ čených bohům? Zaprvé je zřejmé, že se v mnoha ohledech víc podobaly továrnám než kostelům. Dokonce i ty nejstarší, o nichž máme důkazy, byly uspořádány pro značný objem lidské práce, společně s dílnami a zásobami surovin. Některé de‐ taily uspořádání sumerských chrámů s námi zů‐ staly dodnes, například kvantifikace lidské práce na standardní pracovní zátěž a jednotky času. Su‐ merští úředníci počítali leccos – mimo jiné dny, mě‐ síce a roky – a používali k tomu systém šedesátkové Pozice: 438/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
soustavy, z něhož se později odvodil (prostřednic‐ tvím mnoha rozličných cest přenosu) náš vlastní systém počítání času.70 V jejich účetních knihách nacházíme zárodky moderního industrialismu, fi‐ nančního systému a byrokracie. Často je obtížné přesně určit, kým tito pracovní‐ ci v chrámu byli nebo jaký druh lidí se takto shro‐ mažďoval, dostával příděly jídla a jehož výsledky se inventarizovaly – byli to lidé, kteří byli trvale přidě‐ leni k chrámu, nebo šlo o běžné občany vykonávají‐ cí každoroční povinnost roboty? Přítomnost dětí na seznamech však signalizuje, že zde přinejmenším některé z nich mohly žít. Jestliže tomu tak bylo, pak s největší pravděpodobností šlo o lidi, kteří ne‐ měli kam jinam jít. Pokud se můžeme řídit pozdější‐ mi sumerskými chrámy, pracovní síla se skládala z celé škály potřebných občanů: vdov, sirotků a dalších osob, které se staly zranitelnými ná‐ sledkem dluhů, zločinu, konfliktů, chudoby, nemo‐ cí či postižení a které vyhledaly chrám jako útočiště a místo podpory.71 Pozice: 439/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Prozatím však alespoň zdůrazněme pozo‐ ruhodné množství řemesel, která se v těchto chrá‐ mových dílnách vyvinula, jak máme zdokumen‐ továno klínovým písmem. Nacházíme mezi nimi důkazy o počátcích velkovýroby mléčných produk‐ tů a vlny, výroby kvašeného chleba, piva a vína, včetně příslušenství pro jejich standardizované balení. V administrativních přehledech se objevuje zhruba 80 druhů ryb (sladkovodních i mořských) a také rybího oleje a výrobků z ryb, jež se konzervovaly a uchovávaly v chrámových skla‐ dech. Z toho můžeme usuzovat, že primární ekono‐ mickou funkcí tohoto chrámového sektoru byla ko‐ ordinace práce v klíčových obdobích roku a za‐ jištění kontroly kvality zpracovávaného zboží, kte‐ ré se lišilo od toho, jež se běžně vyrábělo v domácnostech.72 Tento specifický druh práce se na rozdíl od údrž‐ by zavlažovacích hrází a stavby silnic a břehů ob‐ vykle vykonával pod centrálním dohledem. Jinými slovy, v raných fázích mezopotámského městského Pozice: 440/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
života bylo to, co bychom si běžně představovali ja‐ ko státní sektor (např. veřejné práce, mezinárodní vztahy), do značné míry spravováno místními nebo městskými sněmy; zatímco byrokratické úkony řízené shora dolů se omezovaly na to, co bychom dnes považovali za ekonomickou nebo komoditní sféru.73 Obyvatelé Uruku (a donedávna ani nikdo jiný) samozřejmě neznali explicitní koncept „ekono‐ miky“. Pro Sumery bylo hlavním účelem všech těchto továren a dílen nabídnout bohům a bohyním města honosné sídlo, kde získají dary v podobě po‐ travin, krásného oblečení a péče, což také zna‐ menalo, že lidé udržovali jejich kult a pořádali slavnosti. Pořádání jedné z nich je pravděpodobně zobrazeno na váze z Uruku, jednom z mála do‐ chovaných příkladů narativního umění z tohoto raného období, na jejímž ozdobném vyřezávání je vidět několik identických nahých mužů kráčejících za jednou větší mužskou postavou do chrámu bo‐ Pozice: 440/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
hyně Inanny se sklizenými plody z pole a sadu a se stádem.74 Není zcela jasné, koho představuje větší, vůdčí mužská figura, o které se někdy píše jako o „muži z Uruku“. Podle mnohem pozdějšího příběhu o Gilgamešovi, odehrávajícího se v Uruku, se jedno‐ mu z vůdců sněmu mladých podařilo katapultovat na pozici lugala neboli krále – pokud k tomu však došlo, nedochovaly se o tom žádné písemné zá‐ znamy ze čtvrtého tisíciletí př. n. l., neboť seznamy uruckých držitelů úřadu z této doby se našly, ale lu‐ gal mezi nimi není. (Tento termín se objevuje až mnohem později, zhruba v roce 2600 př. n. l., v do‐ bě, kdy už existovaly paláce a další jasné královské znaky.) Není žádný důvod si myslet, že monarchie – ať už ceremoniální, nebo jiná – hrála v prvních městech jižní Mezopotámie nějakou významnou roli. Ve skutečnosti tomu bylo právě naopak.75 Je však také jasné, že první nápisy nabízejí jen velmi omezený vhled do městského života. Máme jisté ponětí o masové produkci vlněných oděvů Pozice: 441/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a dalších komodit v chrámech, můžeme také vyvo‐ dit, že tyto vlněné a další chrámové výrobky se – tak či onak – směňovaly za dřevo, kovy a drahé kameny, které nebyly dostupné v říčních údolích, ale hojně se vyskytovaly v okolních vyšších oblastech. Máme jen malé ponětí, jak tento obchod v raných fázích probíhal, nicméně z archeologických nálezů víme, že Uruk zakládal kolonie, malé verze sebe sama, na řadě strategických míst podél obchodních tras. Urucké kolonie zřejmě byly komerčními výspami i náboženskými centry a jejich stopy se dají vysle‐ dovat až k pohoří Taurus na severu a íránský Zagros na východě.76 Označení „urucká expanze“, jak se o ní píše v ar‐ cheologické literatuře, je matoucí. Neexistuje žádný důkaz násilného dobývání, zbraní ani opevnění, ale zároveň zřejmě existovaly snahy transformovat – a v důsledku kolonizovat – životy sousedních po‐ pulací a šířit nové návyky městského života. V tom‐ to ohledu uručtí emisaři pravděpodobně postupo‐ vali s misionářskou horlivostí. Zakládaly se chrámy Pozice: 441/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a s nimi se mezi místním obyvatelstvem šířily nové způsoby oblékání, nové mléčné výrobky, vína a pro‐ dukty z vlny. Ačkoli tyto výrobky nemusely být zce‐ la nové, chrámy zavedly princip standardizace: městské chrámové továrny vyráběly zboží doslova v uniformním balení, kterému domy božstva zaru‐ čovaly čistotu a kvalitu.77 Celý proces byl v jistém smyslu koloniální a neo‐ bešel se bez protestů. Ukazuje se, že vzestup něče‐ ho, čemu jsme začali říkat „stát“ – a zejména aris‐ tokracie a monarchie – nedokážeme plně pochopit, pokud tak nečiníme v širším kontextu protireakce. Nejvíce nám v tomto ohledu odhaluje lokalita Arslantepe – „Lví kopec“ na Malatyjské pláni ve vý‐ chodním Turecku. Zhruba ve stejné době, kdy se Uruk měnil ve velké město, se z Arslantepe stávalo významné regionální centrum v místě, kde se horní tok Eufratu stáčí k pohoří Antitaurus s jeho bohatý‐ mi zdroji kovů a dřeva. Místo mohlo vzniknout jako jakýsi sezonní obchodní trh, jenž byl v nadmořské výšce zhruba 1 000 metrů v zimních měsících prav‐ Pozice: 442/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
děpodobně zasypaný sněhem. Lokalita ani v době svého největšího rozkvětu nebyla větší než pět hek‐ tarů a pravděpodobně zde nikdy nežilo více než několik set lidí. Na jejích pěti hektarech však arche‐ ologové odkryli důkazy o pozoruhodném sledu poli‐ tických událostí.78 Příběh Arslantepe začíná kolem roku 3300 př. n. l., kdy zde byl postaven chrám, jenž se podobal chrámům v Uruku a jeho koloniích a který měl skladovací prostory pro potraviny a pečlivě uspořádané archivy správních pečetí stejně jako kterýkoli jiný chrám na mezopotámských zá‐ plavových pláních. V průběhu několika generací byl však rozebrán a na jeho místě vznikla obrovská sou‐ kromá stavba, kde se nacházela velká přijímací místnost, obytné prostory a také zbrojnice. Sbírka mečů a kopí – pečlivě vyrobených z mědi bohaté na arzen a nepodobajících se ničemu, co bylo nalezeno ve veřejných budovách postavených v té době v nížinách – signalizuje nejen moc, ale i oslavu prostředků sloužících k násilí: novou estetiku Pozice: 443/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
osobního boje a zabíjení. Archeologové tuto budovu označili za „nejstarší známý palác“ na světě. Od roku 3100 př. n. l. nacházíme napříč kopcovi‐ tou krajinou dnešního východního Turecka a pak i na dalších místech na okraji městské civilizace dů‐ kazy o vzestupu válečnické aristokracie, těžce vy‐ zbrojené kovovými kopími a meči a žijící v jakýchsi pevnostech na kopci nebo v malých palácích. Všechny stopy úřednictva mizí. Místo nich nachází‐ me nejen aristokratické domácnosti – připomínají‐ cí Beowulfův heorot, nebo dokonce tichomořské severozápadní pobřeží v devatenáctém století –, ale poprvé i hroby mužů, kteří byli za života zjevně po‐ važováni za jakési herojské jedince, jež na onen život doprovázelo množství kovových zbraní, pokladů, propracovaných textilií a nádob na pití.79 Všechno, co se týká těchto hrobek a jejich tvůr‐ ců, kteří žili na hranici městského života, svědčí o výstřednosti. Bylo zde uloženo hojné množství vybraného jídla, pití a osobních šperků. Existují ná‐ znaky, že tyto pohřby mohly vygradovat do podí‐ Pozice: 443/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
vaných, jejichž cílem bylo trumfnout soky, neboť se při nich obětovaly nebo záměrně ničily jedinečné poklady, a někdy po nich následovaly pohřby osob, které byly zjevně zabíjeny na hrobě jako obětiny.80 Na rozdíl od izolovaných „princů“ a „princezen“ z doby ledové se dochovaly celé hřbitovy plné ta‐ kovýchto hrobů – například Başur Höyük poblíž Vanského jezera, zatímco v Arslantepe vidíme přesně ten druh fyzické infrastruktury (pevnosti, sklady), jakou bychom mohli očekávat od společnosti, které vládne nějaký druh válečnické šlechty. Nacházíme zde samotné počátky aristokratické‐ ho étosu s dlouhým posmrtným životem a daleko‐ sáhlými následky v dějinách Eurasie (problém, kte‐ rý jsme nakousli dříve, když jsme zmiňovali He‐ rodotovy spisy o Skytech a pozdější texty Ibn Fadlá‐ na o „barbarských“ germánských kmenech na Volze). Jsme svědky prvního známého nástupu če‐ hosi, co Hector Munro Chadwick nazval proslulým výrazem „hrdinské společnosti“, a navíc se zdá, že Pozice: 444/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
všechny tyto společnosti vznikly právě tam, kde bychom je měli podle jeho analýzy očekávat: na okrajích úřednicky spravovaných měst. Chadwick, jehož spisy pocházejí z dvacátých let minulého století, byl profesorem anglosaského jazyka v Cambridgi zhruba ve stejné době, kdy J. R. R. Tolkien zastával stejnou pozici v Oxfordu. Pů‐ vodně se zabýval otázkou, proč tradice velké epiky (nordické ságy, Homérovy spisy, Rámájana) prak‐ ticky vždy vznikaly mezi lidmi, kteří byli v kontak‐ tu s tehdejší městskou civilizací nebo v ní pracovali, ale kteří nakonec hodnoty této civilizace odmítli. Jeho koncepce „hrdinských společností“ na dlouhou dobu upadla v jistou nemilost: rozšířila se domněnka, že žádné takové společnosti ve sku‐ tečnosti neexistovaly, že byly – stejně jako společnosti v Homérově Iliadě – vytvořeny až retrospektivně v epické literatuře. Archeologové však v nedávné době zjistili, že existuje velmi reálný vzor hrdinských pohřbů, kte‐ rý zase signalizuje nastupující kulturní důraz na Pozice: 444/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
hodování, pití, krásu a slávu individuálního muž‐
ského válečníka.81 A v průběhu eurasijské doby bronzové se tento jev znovu a znovu ukazuje na okrajích městského života, často v nápadně podobných formách. Chceme-li hledat společné ry‐ sy těchto „hrdinských společností“, vcelku konzis‐ tentní seznam nalezneme právě v tradici epické po‐ ezie, kterou Chadwick srovnával (ve všech regio‐ nech jsou první psané verze mnohem pozdějšího data než samotné hrdinské pohřby, ale vnášejí svět‐ lo do předchozích zvyků). Je to seznam, který se ve většině bodů dá aplikovat také na potlačové společnosti ze severozápadního pobřeží a ostatně i na novozélandské Maory. Všechny tyto kultury byly aristokratické, ale scházela jim centralizovaná moc či princip suve‐ renity (anebo alespoň nějaká symbolická, formální moc). Místo jediného centra nacházíme řadu hrdin‐ ských postav, které spolu zavile soupeřily o pod‐ dané a otroky. „Politika“ v těchto společnostech vy‐ cházela z historie osobních závazků věrnosti nebo Pozice: 445/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
pomsty mezi jednotlivými hrdiny, a všichni se navíc soustředili na hravá klání, jež tvořila hlavní
náplň rituálního a vlastně i politického života.82 Často se při těchto efektních podívaných prohýřilo obrovské množství kořisti a bohatství, jež se obě‐ tovalo nebo rozdalo. Všechny tyto skupiny se navíc otevřeně bránily některým znakům okolních měst‐ ských civilizací: zejména písmu, které nahrazovaly básníky nebo kněžími, již se texty učili nazpaměť nebo používali propracované techniky ústního přednesu. Přinejmenším v rámci svých vlastních společností také odmítali obchod. Proto se vyhýbali standardizované měně, ať už ve fyzické, nebo úvě‐ rové podobě, a místo toho se soustředili na unikátní materiální poklady. Naděje, že jednou všechny tyto rozmanité ten‐ dence vystopujeme až do období, pro něž neexistují žádná písemná svědectví, je jistě bláhová. Stejně tak je však jasné, že pokud nám moderní arche‐ ologie umožňuje identifikovat nejvzdálenější původ „hrdinských společností“ tohoto druhu, je třeba jej Pozice: 446/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
hledat právě na územním a kulturním okraji prvních velkých městských civilizací světa (některé z nejstarších aristokratických hrobek na turecké náhorní plošině byly skutečně vykopány přímo v ruinách opuštěných uruckých kolonií).83 Aris‐ tokracie, a možná i samotná monarchie, nejprve vznikla jako protiklad k rovnostářským městům mezopotámských plání, k nimž pravděpodobně chovala stejné smíšené, a nakonec nepřátelské až vražedné pocity, jako měl později Alarich I. vůči Ří‐ mu a všemu, co toto město představovalo, nebo Čingischán vůči Samarkandu a Mervu nebo Tímur vůči Dillí.
ZAMYSLÍME SE, JESTLI CIVILIZACE KOLEM INDU BYLA PŘÍKLADEM KASTOVNICTVÍ PŘED KRÁLOV‐ STVÍM Pozice: 446/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Přeskočme z urucké expanze o tisíc let dopředu, do roku 2600 př. n. l. Tehdy na březích Indu, v místech, které je dnes pákistánskou provincií Sindh, vzniklo město na zelené louce: Mohendžo‐ daro. Vydrželo tam dalších 700 let.84 Město je pova‐ žováno za nejvýznamnější projev nové formy společnosti, která v té době v údolí Indu vzkvétala – formy společnosti, již archeologové znají jednoduše jako „civilizaci poříčí Indu“, „protoindickou“ nebo „harappskou civilizaci“. Byla to první městská kul‐ tura v jižní Asii. Nacházíme zde další důkazy, že města z doby bronzové – první plánovaná lidská sídliště velkého měřítka na světě – mohla vzniknout bez vládnoucí vrstvy a řídících elit, nicméně města poříčí Indu mají i některé jedinečné záhadné rysy, o nichž archeologové diskutují již více než sto let.85 Pojďme detailněji představit problém i jeho klíčové centrum – Mohendžodaro. Mohendžodaro na první pohled potvrzuje svou reputaci nejlépe dochovaného města z doby bronzové. Toto město je v jistých ohledech úžasné: Pozice: 447/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
bezostyšná modernost neušla prvním archeologům naleziště, kteří neváhali označit určité oblasti za „hlavní ulice“, „policejní kasárna“ a tak dále (ačkoli se jejich prvotní interpretace ukázala z velké části jako vyfantazírovaná). Mohendžodaro se z většiny skládá z cihlových domů v „Dolním městě“. Ulice, dlouhé bulváry a propracovaný odvodňovací a kanalizační systém jsou mřížovitě uspořádány (kanalizační roury jsou vyrobené z pálené hlíny, soukromé a veřejné záchody a koupelny byly všu‐ dypřítomné). Nad tímto překvapivě příjemným rozvržením čněla citadela, vyvýšené občanské cent‐ rum, které bylo známo (z důvodů, jež vysvětlíme) také jako pahorek s Velkými lázněmi. Ačkoli obě části města stály na masivních umělých základech z navršené zeminy vyzdvihujících je nad zá‐ plavovou oblast, citadela byla navíc obehnána zdí z pálených cihel vyrobených ve standardizovaných rozměrech, která citadelu zcela obklopovala, takže byla v období záplav na Indu ještě více chráněná.86 Pozice: 447/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
V širším okruhu civilizace poříčí Indu existoval jen jeden rival Mohendžodara: lokalita Harappa (odtud pochází alternativní název „harappská kul‐ tura“). Město mělo podobnou velikost a nacházelo se zhruba 600 kilometrů proti proudu řeky Ravi, přítoku Indu. Existuje i řada dalších míst stejného stáří a ze stejné kulturní rodiny, která měla velikost od vesnic až po větší města. Nacházela se na většině území dnešního Pákistánu a daleko za záplavovou oblastí Indu až do severní Indie. Například na ost‐ rově mezi solnými pláněmi v oblasti Rann v Kuči se našly pozoruhodné pozůstatky Dholavíry, města vybaveného více než patnácti cihlovými vodními nádržemi, v nichž se zachytávala dešťová voda a vo‐ da z místních potoků. Civilizace poříčí Indu měla koloniální výspy až u řeky Oxus v severním Af‐ ghánistánu, kde se nachází miniaturní replika této mateřské městské kultury zvaná Šortugaj: je ide‐ álně umístěná, aby mohla využívat bohaté zdroje minerálů středoasijské náhorní plošiny (lazurit, cín a další drahokamy a kovy). Těchto materiálů si Pozice: 448/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
cenili řemeslníci z nížin a jejich obchodní partneři až v Íránu, Arábii a Mezopotámii. V Lóthalu, v gudžarátském Khambhátském zálivu, se do‐ chovaly pozůstatky dobře vybaveného přístavu, který je natočený k Arabskému moři a pravdě‐ podobně ho postavili inženýři od Indu, aby si zajis‐ tili námořní obchod.87 Civilizace poříčí Indu měla své vlastní písmo, které vzniklo a zmizelo spolu městy. Doposud ne‐ bylo rozluštěno. Dochovaly se hlavně krátké popis‐ ky, vyražené nebo vyryté do nádob na skladování potravin a do měděných nástrojů, nebo pozůstatky osamělého kusu pouličního značení ulic v Dholaví‐ ře. Krátké nápisy se nacházejí i na malých ka‐ menných amuletech zachycujících obrazové výjevy nebo miniaturní zvířecí figurky, které byly vyřezá‐ ny s pozoruhodnou precizností. Na většině z nich jsou realisticky vyobrazeni vodní buvoli, sloni, no‐ sorožci, tygři a další místní zvířectvo, ale najdou se zde i fantastičtí tvorové, nejčastěji jednorožci. Dis‐ kutuje se také o funkci amuletů: nosily se jako Pozice: 449/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
osobní identifikátory pro průchod branami do ji‐ ných městských čtvrtí a do areálů obehnaných zdí, nebo snad umožňovaly vstup na slavnostní udá‐ losti? Používaly se k administrativním účelům, kvůli nimž se na zboží určené jiným stranám otis‐ kovaly identifikační znaky: šlo o původ obchodních značek z doby bronzové? Nebo o všechno zároveň? 88
Kromě toho, že se nám nedaří rozluštit význam protoindického písma, skrývá Harappa a Mohendžodaro ještě řadu dalších záhadných aspektů. Obě města byla vykopána na začátku dva‐ cátého století, kdy se archeologický výzkum prová‐ děl ve velkém a nahrubo, takže na vykopávkách pracovaly naráz i tisíce pracovníků. Rychle odve‐ dená práce v takovém měřítku vedla k odhalení rozvržení ulic, obytných čtvrtí a celých obřadních okrsků na skutečně rozsáhlém území. Tento způsob archeologické práce však do značné míry opomenul vývoj města v průběhu času, což je proces, který může být odhalen jen pečlivějšími metodami. První Pozice: 449/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
archeologové například zdokumentovali základy budov z pálených cihel. Stavby nad nimi byly posta‐ vené z měkčích nepálených cihel, a tak si jich arche‐ ologové nevšimli nebo je nevědomky zničili při rychlém kopání. Vrchní patra velkých občanských staveb byla navíc původně postavena ze dřeva, které shnilo nebo se během starověku použilo k jiným účelům. To, co se v plánu zdá jako jediná fáze měst‐ ské výstavby, mohlo být ve skutečnosti souborem rozmanitých elementů z různých období dějin města, které bylo osídlené po 500 let.89 Máme tak mnoho neznámých, například neví‐ me, jak velké město bylo a kolik zde žilo lidí (ne‐ dávné odhady hovoří o 40 000 obyvatel, ale je to jen spekulace).90 Dokonce ani není jasné, kam umístit hranice města. Někteří výzkumníci do vlastního města zahrnují jen bezprostředně viditelné oblasti Dolního města a citadely, což dohromady před‐ stavovalo plochu sto hektarů. Jiní poukazují na roz‐ ptýlené doklady o tom, že se město rozprostíralo na mnohem rozsáhlejším území, které mohlo být Pozice: 450/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
i třikrát větší – museli bychom tak hovořit o „dolních Dolních městech“ – dávno předtím, než ho pohltila náplavová půda: dojemná ilustrace spiknutí mezi přírodou a kulturou, kvůli kterému často zapomínáme, že lidé mohou žít i v chatrčích. A právě tento poslední bod nás zavádí slibnějším směrem. Mohendžodaro a přidružené lokality v Pandžábu navzdory všem svým problémům na‐ bízejí určitý vhled do povahy občanského života v prvních jihoasijských městech a do širší otázky, kterou jsme položili na začátku této kapitoly: Exis‐ tuje v lidské společnosti kauzální vztah mezi měřít‐ kem a nerovností? Zamysleme se krátce nad tím, co nám arche‐ ologie sděluje o rozdělení bohatství v Mohendžoda‐ ru. Navzdory našim očekáváním se v citadele žádné materiální bohatství neshromažďovalo. Ve sku‐ tečnosti tomu bylo právě naopak. Například kovy, drahokamy a opracované mušle byly domácnostem Dolního města široce dostupné: archeologové tyto komodity našli ve skrýších pod podlahami domů Pozice: 450/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a značná část jich je roztroušená po všech čtvr‐ tích.91 Totéž se týká i malých sošek lidí z pálené hlí‐ ny, které mají náramky, diadémy a další okázalé oz‐ doby. Neplatí to však pro citadelu. V Dolním městě bylo také hojně rozšířeno písmo a rovněž standardní váhy a míry, stejně jako dokla‐ dy řemesel od metalurgie a hrnčířství až po výrobu korálků. Všechny tyto činnosti vzkvétaly v Dolním městě, avšak v Citadele, kde stály hlavní veřejné stavby, se nic takového nenašlo.92 Předměty, které sloužily k soukromému vystavování, ve vyšších městských čtvrtích spíše absentovaly. Citadelu naopak charakterizují stavby jako Velké lázně – za‐ puštěná nádrž měřící na délku zhruba dvanáct met‐ rů a hluboká necelé dva metry, která je pečlivě po‐ stavená z cihel, utěsněná sádrou a živicí (přírodním asfaltem), do níž se vcházelo z obou stran po dřevě‐ ných schodech – postavené podle těch nejlepších ar‐ chitektonických standardů, ale bez monumentů vě‐ novaných konkrétním vládcům nebo jiných zná‐ mek osobního povyšování. Pozice: 451/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Kvůli nedostatku královských soch i jiných fo‐ rem monumentálního zobrazování se o civilizaci poříčí Indu hovoří jako o „civilizaci bez tváře“.93 Zdá se, že v Mohendžodaru se občanský život ne‐ soustředil na paláce nebo kenotafy, ale na veřejná zařízení pro očistu těla. Zděné koupelnové podlahy a podesty byly také standardním příslušenstvím většiny domů v Dolním městě. Občanům byly zjevně vlastní velmi specifické představy o čistotě, očista se zřejmě odehrávala každodenně a byla sou‐ částí domácí rutiny. Velké lázně byly na jednu stranu přehnaně zvětšenou verzí těchto „umývá‐ ren“ v obytných domech. Jinak se však spíš zdá, že život v citadele popírá život v Dolním městě. Z doby, kdy byly Velké lázně v provozu – což zna‐ mená několik staletí –, se nedochovaly žádné dokla‐ dy o řemeslných aktivitách v jejich blízkosti. Zužu‐ jící se uličky na akropoli znemožňovaly využívání vozíků tažených voly a podobnou obchodní do‐ pravu. Středobodem společenského života a práce se zde staly samotné lázně – a akt koupání. V uby‐ Pozice: 452/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
tovnách a sýpkách přilehlých k lázním pobývali se svými nezbytnými zásobami pracovníci (nevíme, jestli byli stálí, nebo se střídali). Citadela byla ja‐ kýmsi „městem ve městě“, kde se převracely běžné
principy uspořádání domácností.94 Toto vše připomíná nerovnost kastovního systé‐ mu s jeho hierarchickým rozdělením sociálních funkcí, uspořádaným na vzestupné škále čistoty.95 První psané zmínky o kastovním systému v jižní Asii však pocházejí z doby o tisíc let později, z Rg‐ védy – antologie posvátných hymnických textů, kte‐ ré byly prvně sepsány okolo roku 1200 př. n. l. Sys‐ tém, jak byl popsán v pozdějších sanskrtských epo‐ sech, sestával ze čtyř dědičných kast neboli varen: kněží (bráhmani), válečníci a vládci (kšatrijové), ze‐ mědělci a obchodníci (vaišjové) a obyčejní rolníci a řemeslníci (šúdrové), a konečně z lidí, kteří měli tak nízké postavení, že byli z varen kompletně vy‐ loučeni. Nejvyšší kasta se zřekla světských záleži‐ tostí, a právě vyhýbání se lákadlům osobního posta‐ vení ji pozvedlo na vyšší spirituální úroveň. Ať se Pozice: 452/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
obchodu, řemeslům a rivalitě mezi kastami dařilo sebevíc, na boj o bohatství, moc nebo prosperitu se vždy nahlíželo jako na něco, co má – z hlediska celku – menší hodnotu než čistota kněžské kasty. Systém varen je stejně „nerovný“ jako kterýkoli jiný společenský systém, nicméně přináležitost k určité kastě tolik nesouvisí s nahromaděným ne‐ bo nárokovaným majetkem, ale spíše s osobním vztahem k určitým (nečistým) substancím – k fy‐ zické špíně a odpadu, ale také k tělesným látkám spojeným s narozením, smrtí a menstruací – a k li‐ dem, kteří s nimi nakládají. To s sebou nese vážný problém pro každého současného badatele, který by chtěl na „nerovnost“ v dané společnosti aplikovat Giniho koeficient nebo jiné majetkové měřítko. Na druhou stranu, a to i přes velké časové mezery mezi našimi prameny, nám to může umožnit pochopit některé jinak matoucí rysy Mohendžodara. Na‐ příklad skutečnost, že rezidenční budovy, jež nejvíc připomínaly paláce, se nenacházely v citadele, ale byly namačkané v ulicích Dolního města, tedy ne‐ Pozice: 453/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
daleko bláta, odpadních stok a rýžových polí, kam toto soupeření o světské postavení zřejmě patřilo.96 Sociální svět evokovaný v sanskrtové literatuře pochopitelně nemůžeme jednoduše projektovat na mnohem starší protoindickou kulturu, jak se nám zamane. Pokud byla první jihoasijská města sku‐ tečně vystavěna na kastovních principech, pak bychom měli okamžitě uznat hlavní rozdíl oproti kastovnímu systému popsanému v sanskrtových textech o tisíc let později, kde je druhé nejvyšší po‐ stavení (hned po bráhmanech) určeno válečnické kastě známé jako kšatrijové. V kultuře poříčí Indu z doby bronzové nenacházíme žádné doklady o tří‐ dě kšatrijů (válečnické šlechty) ani o povýšeném chování spojovaném s touto skupinou v pozdějších epických textech jako Mahábhárata nebo Rámájana. Dokonce ani největší města jako Harappa a Mohendžodaro nepřinesla žádné doklady o velko‐ lepých obětech a slavnostech, žádná obrazná vy‐ právění o válečné zdatnosti nebo oslavách proslu‐ lých činů, žádné známky klání, při nichž by se sou‐ Pozice: 453/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
peřilo o tituly nebo poklady, a ani žádné důkazy šlechtických pohřbů. Pokud se něco takového tehdy v městech kolem Indu dělo, přišli bychom na to. Protoindická civilizace nebyla komerčním ani spirituálním prostorem, ani zcela mírumilovnou společností.97 Nemáme však ani žádné doklady cha‐ rismatických mocenských postav: vojevůdců, záko‐ nodárců a jim podobných. Často je takto prezen‐ tována mohendžodarská soška s rouchem vyrobená ze žlutého vápence, známá v literatuře jako „knězkrál“. Ve skutečnosti však nemáme žádný zvláštní důvod myslet si, že se skutečně jedná o kněze-krále nebo o postavu, která třímala jakoukoli moc. Je to prostě jen vápencová podobizna měšťana s plnovousem z doby bronzové. Skutečnost, že před‐ chozí generace učenců trvaly na označení „knězkrál“, svědčí spíše o jejich domněnkách ohledně toho, co se v prvních asijských městech dělo, než o čemkoli, co by vyplývalo z důkazů. Postupem času se většina odborníků začala shodovat, že neexistuje žádný důkaz kněze-krále, Pozice: 454/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
válečnické šlechty nebo čehokoli, co bychom v městské civilizaci poříčí Indu označili jako „stát“. Můžeme tedy v tomto případě hovořit o „rovnos‐ tářských městech“, a pokud ano, v jakém smyslu? Jestliže citadele v Mohendžodaru skutečně vládl ja‐ kýsi asketický řád, který byl fyzicky i přeneseně „výš“ než všichni ostatní, a oblast okolo citadely ovládali zámožní obchodníci, pak mezi skupinami skutečně existovala hierarchie. To však nutně ne‐ znamená, že se hierarchií ve svém interním uspořá‐ dání vyznačovaly samotné skupiny nebo že aske‐ tové a obchodníci měli ohledně záležitostí každo‐ denního chodu města větší slovo než kdokoli jiný. Možná teď namítnete: Dobře, technicky vzato to může být pravda, ale upřímně, jak moc je pravdě‐ podobné, že neexistovala hierarchie nebo že ‚čistí‘ a bohatí občané neměli větší slovo ve správě měst‐ ských záležitostí? Pro většinu z nás skutečně může být obtížné představit si, jak by vědomé rovnostář‐ ství ve velkém měřítku mohlo fungovat. Svědčí to však pouze o tom, jak automaticky přijímáme evo‐ Pozice: 455/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
luční narativ, že kdykoli se dá dohromady dosta‐ tečně velká skupina lidí, je jakýmsi přirozeným vý‐ sledkem autoritářská vláda (a že „demokracie“ se tedy objevila až o hodně později, jako koncepční průlom – a to nejspíše jen jednou, ve starém Řecku). Akademici mají ve zvyku vyžadovat jasné a ne‐ zvratné důkazy existence jakýchkoli demokra‐ tických institucí v dávné minulosti. Je zarážející, že nikdy nevyžadují srovnatelně hmatatelné doklady hierarchických mocenských struktur. Ty jsou ob‐ vykle považovány za standardní historický model: za typ společenských struktur, které prostě oče‐ káváte, pokud chybějí důkazy pro cokoli jiného.98 Mohli bychom spekulovat, kde se tento styl uva‐ žování vzal, nijak by nám to však nepomohlo v roz‐ hodování, zda se správa prvních protoindických měst mohla řídit rovnostářskými principy za sou‐ časné existence asketického společenského řádu. Za užitečnější považujeme pokusit se urovnat in‐ terpretační pole pomocí otázky, zda takové případy Pozice: 455/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
existují z pozdějších, lépe zdokumentovaných obdo‐ bí dějin jižní Asie. Takové případy není obtížně najít. Zamysleme se nad sociálním prostředím, z něhož vzešly bud‐ dhistické kláštery neboli sangha. Slovo sangha bylo poprvé použito pro lidové sněmy vládnoucí řadě jihoasijských měst za časů Buddhy (zhruba v pátém století př. n. l.). V prvních buddhistických textech se tvrdí, že Buddha sám se inspiroval příkladem těchto republik, a zejména významem, který byl přisuzován častému svolávání hojně zastoupených sněmů. První buddhistické sanghy po mniších úz‐ kostlivě vyžadovaly, aby se scházeli a dospívali k jednomyslným rozhodnutím v záležitostech obecného zájmu, a většinového hlasování využívaly jen v případě, že se nepodařilo dosáhnout všeo‐ becné shody.99 To vše platí pro sanghy i dnes. Postu‐ pem času se řízení buddhistických klášterů začalo hodně lišit – mnohé byly v praxi extrémně hierar‐ chické. Důležité však je, že dokonce i před dvěma ti‐ síci lety nebylo nijak neobvyklé, že členové aske‐ Pozice: 456/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
tického řádu činili rozhodnutí víceméně stejným způsobem jako dnešní antiautoritářští aktivisté v Evropě a Latinské Americe (prostřednictvím kon‐ senzů a v nouzi většinovým hlasováním). A že tyto formy řízení spočívaly na ideálu rovnosti a že exis‐ tovala celá města řízená přesně tímto způsobem.100 Mohli bychom zajít ještě dál a zeptat se: Jsou známy nějaké příklady společností s formální kas‐ tovní hierarchií, kde se však vláda v praxi řídí podle rovnostářských principů? Může to znít paradoxně, ale odpověď zní opět ano: existuje řada důkazů o ta‐ kových uspořádáních, z nichž některá vytrvala až dodnes. Zřejmě nejlépe zdokumentovaný je systém seka na Bali, jehož obyvatelé během středověku při‐ jali hinduismus. Balijci se nerozdělují pouze podle kast, jejich společnost je navíc koncipována jako to‐ tální hierarchie, kde nejen každá skupina, ale i kaž‐ dý jedinec zná (nebo by aspoň měl znát) své přesné postavení ve vztahu k ostatním. V zásadě tedy nee‐ xistují žádní navzájem rovní lidé, nicméně většina Pozice: 456/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Balijců by namítla, že z vyššího hlediska tomu tak je. Praktické záležitosti jako správa komunit, chrá‐ mů a zemědělského života se totiž zároveň řídí sys‐ témem seka, v němž se očekává, že se na těchto vě‐ cech budou podílet všichni stejným dílem a že se o nich bude rozhodovat prostřednictvím konsenzu. Pokud se například sejdou sousedské výbory, aby prodiskutovaly opravu střech na veřejných bu‐ dovách nebo nabídku jídla servírovaného během nadcházející taneční soutěže, lidé, kteří sami sebe považují za obzvlášť vysoce postavené a mocné, se mohou cítit uraženi představou, že budou muset se‐ dět na zemi v kruhu s níže postavenými sousedy, a tak se mohou rozhodnout, že se události nezúčast‐ ní. V tom případě však mají povinnost zaplatit za neúčast pokutu – ta se poté využije na slavnost nebo na opravy.101 V současnosti nemáme možnost zjis‐ tit, jestli se podobný systém prosadil i v údolí Indu před více než 4 000 lety. Tímto příkladem pouze chceme zdůraznit, že mezi zastřešujícími koncepty Pozice: 457/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
společenské hierarchie a praktickým fungováním lokální správy nemusí nutně existovat shoda. Totéž mimochodem platí i pro skutečná králov‐ ství a říše. Podle jedné velmi rozšířené teorie se tra‐ duje, že království a říše se nejdříve objevily v říčních údolích, jelikož tamější zemědělství vyža‐ dovalo údržbu složitých zavlažovacích systémů, pro které zase byla nezbytná jistá forma správní koordi‐ nace a kontroly. Bali opět svědčí o naprostém opa‐ ku. Po většinu svých dějin bylo rozděleno do řady království, která se spolu neustále o něco handr‐ kovala. Bali je též známé jako vcelku malý sopečný ostrov, jenž je schopný uživit jednu z nejhustějších populací na světě díky svému systému zavla‐ žovaných rýžových polí. Zdá se však, že království nehrála ve správě zavlažovacího systému žádnou roli. Spravovala ho řada „vodních chrámů“, jejichž prostřednictvím řídili distribuci vody ještě složi‐ tějším systémem (na bázi konsenzuálního roz‐ hodnutí podle rovnostářských principů) samotní farmáři.102 Pozice: 458/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
O ZDÁNLIVÉM PŘÍPADU „MĚSTSKÉ REVOLUCE“ V ČÍNSKÉM PRAVĚKU V této kapitole jsme se dosud zabývali tím, co se stalo, když se ve třech různých částech Eurasie ob‐ jevila první města. Ve všech případech jsme si všimli absence monarchů nebo jakéhokoli důkazu válečnické elity a z toho vyplývající pravdě‐ podobnosti, že se místo nich vyvinuly instituce ko‐ munitní samosprávy. V rámci těchto širokých para‐ metrů se jednotlivé regionální tradice velmi lišily. Rozdíly mezi expanzí Uruku a ukrajinských megalokalit ilustrují tento bod obzvlášť jasně. Zdá se, že v obou případech se vyvinul étos otevřeného rovnostářství – který však měl v každém z nich ná‐ padně odlišnou podobu. Dané rozdíly lze vyjádřit na čistě formální úrovni. Vědomý étos rovnostářství může mít v kte‐ rémkoli okamžiku dějin jednu ze dvou diametrálně odlišných podob. Můžeme trvat na tom, že všichni Pozice: 458/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
jsou nebo by měli být naprosto stejní (přinej‐ menším v ohledech, které považujeme za důležité), anebo naopak můžeme trvat na tom, že všichni jsou navzájem tak naprosto odlišní, že prostě neexistují žádná kritéria pro srovnání (například všichni jsme jedineční, a tak není důvod, proč by měl být někdo považován za lepšího než ostatní). Skutečné rovnostářství obvykle zahrnuje trochu z obojího. Dalo by se však namítnout, že Mezopotámie – se svými standardizovanými domácími produkty, při‐ dělováním jednotných plateb chrámovým za‐ městnancům a veřejnými sněmy – zřejmě převážně přijala první verzi. Ukrajinské megalokality, kde si každá domácnost pravděpodobně vyvinula svůj vlastní jedinečný umělecký styl a nejspíš i osobité domácí rituály, přijala druhou verzi.103 Zdá se, že kultura poříčí Indu (pokud je naše interpretace obecně správná) představovala dokonce třetí možnost, kde nekompromisní rovnost v některých oblastech (dokonce i cihly měly přesně stejnou ve‐ likost) doplňovala otevřená hierarchie jinde. Pozice: 459/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Je důležité zdůraznit, že zde netvrdíme, že první města, která se objevila kdekoli na světě, bezvý‐ hradně vycházela z rovnostářských zásad (brzy se seznámíme s naprosto opačným případem). Snaží‐ me se však upozornit na skutečnost, že na základě archeologických nálezů šlo o pozoruhodně běžný vzorec, který popírá konvenční evoluční domněnky o důsledcích měřítka pro lidskou společnost. V kaž‐ dém z případů, jimiž jsme se doposud zabývali – ukrajinské megalokality, mezopotámský Uruk, údolí Indu –, došlo k dramatickému nárůstu or‐ ganizovaného lidského osídlení, aniž došlo ke kon‐ centraci majetku nebo moci v rukou vládnoucích elit. Stručně řečeno, archeologický výzkum přesu‐ nul důkazní břemeno na ty teoretiky, kteří trvají na kauzálním vztahu mezi vznikem měst a nástupem stratifikovaných států a jejichž tvrzení se stále více jeví jako planá. Doposud jsme předložili zběžný pohled na města, která byla ve většině případů osídlena po celá Pozice: 460/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
staletí. Zdá se nepravděpodobné, že by jejich obyva‐ telé sami neměli podíl na zvratech, transformacích a konstitučních krizích. V některých případech si můžeme být jisti, že měli. Například víme, že Velké lázně zchátraly zhruba už dvě stě let před zánikem Mohendžodara. Průmyslová zařízení a běžná obydlí se rozšířila i mimo Dolní město až na citadelu, a dokonce i do míst, kde se nacházely samotné láz‐ ně. V Dolním městě dnes nacházíme budovy vskutku palácových rozměrů, k nimž byly při‐ lepené řemeslné dílny.104 Toto „jiné“ Mohendžoda‐ ro existovalo po celé generace a zřejmě reprezen‐ tovalo vědomý projekt transformace hierarchie města (v té době starého už několik staletí) v něco odlišného – ačkoli archeologové teprve musejí zjis‐ tit, o co mělo jít. Stejně jako ukrajinské megalokality lidé nako‐ nec opustili i města v údolí Indu a nahradily je společnosti mnohem menšího měřítka, které byly ovládány hrdinskými aristokraciemi. V mezopo‐ támských městech se nakonec objevily i paláce. Cel‐ Pozice: 460/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
kově vzato se dá pochopit, proč si někdo myslel, že se dějiny ubírají uniformně autoritářským směrem. A z dlouhodobého hlediska tomu tak bylo – přinej‐ menším v době, o níž máme písemné doklady, se páni, králové a rádoby vládci světa vynořili skoro všude (ačkoli občanské instituce a nezávislá města nikdy zcela nezmizely).105 Přesto by bylo nerozum‐ né unáhlovat se k takovému závěru. Dramatické zvraty se někdy odehrály i v opačném směru – na‐ příklad v Číně. V Číně archeologie odkryla obrovskou propast mezi vznikem měst a nástupem první pojmenované dynastie – dynastie Šang. S objevem věšteckých kos‐ tí s nápisy na počátku dvacátého století v An-jangu na severu centrální Číny v provincii Che-nan začaly politické dějiny Číny s vládci z dynastie Šang, kteří se dostali k moci kolem roku 1200 př. n. l.106 Až do‐ nedávna se předpokládalo, že civilizace Šang byla spojením předchozích městských („Er-li-kang“ a „Er-li-tchou“) a aristokratických nebo „nomád‐ ských“ prvků. K posledním jmenovaným patřila Pozice: 461/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
technologie odlévání bronzu, nové typy zbraní a dvoukolové (válečné) vozy tažené koňmi – všech‐ ny tyto prvky se prvně objevily ve vnitrozemské asijské stepi, jež byla domovem řady mocných a vy‐ soce mobilních společností, které výrazně zasáhly do pozdějších dějin Číny.107 Až do období dynastie Šang se údajně neodehrá‐ lo nic zvlášť zajímavého – ještě před několika deká‐ dami se v učebnicích o rané Číně psalo jen o dlouhé sérii „neolitických“ kultur sahajících do vzdálené minulosti, které se vyznačovaly technologickými trendy v zemědělství a stylovými změnami v regio‐ nálních tradicích hrnčířství a ve vzhledu rituálních nefritových předmětů. Základní předpoklad zněl, že se jednalo o v podstatě stejné neolitické zeměděl‐ ce jako kdekoli jinde, kteří žili na vesnici, rozvinuli zárodečné formy sociální nerovnosti a připravovali se k náhlému skoku, jenž měl přinést vznik měst a spolu s nimi i prvních dynastických států a říší. Dnes však už víme, že se nic takového ne‐ stalo. Pozice: 461/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
V současnosti archeologové v Číně mluví o „pozdním neolitu“ nebo období „Lung-šan“, které se vyznačovalo něčím, co lze jednoznačně popsat ja‐ ko města. Už kolem roku 2600 př. n. l. je zdokumen‐ továno šíření sídlišť obklopených náspy z navršené zeminy napříč celým údolím Žluté řeky, od pobřeží Šan-tungu až po hory v jižním Šan-si. Svou velikos‐ tí oscilují mezi centry o rozloze přes 300 hektarů a malými knížectvími, která byla jen o málo větší
než vesnice, přesto však byla opevněná.108 Hlavní demografická střediska se nacházela daleko, na vý‐ chodě na dolním toku Žluté řeky a také na západě Che-nan, v údolí řeky Fen v provincii Šan-si a v kul‐ tuře Liang-ču v jižním Ťiang-su a severním Če-ťi‐ angu.109 V mnoha největších neolitických městech se na‐ cházejí pohřebiště, kde jsou v jednotlivých hrobech uloženy desítky, a dokonce i stovky rituálních nefri‐ tových předmětů s nápisy. Mohlo jít o úřední od‐ znaky nebo možná o formu rituální měny: při an‐ cestrálních rituálech umožňovalo hromadění Pozice: 462/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
a kombinování takových nefritů, často ve velkém množství, porovnávat rozdíly v postavení na společné hodnotové stupnici, jež se týkalo živých i mrtvých. Zahrnutí těchto nálezů do análů psaných dějin Číny se ukázalo jako nepříjemný úkol, neboť zde hovoříme o dlouhé a zjevně bouřlivé epoše, kte‐ rá prostě vůbec neměla nastat.110 Problém nepředstavuje jen čas, ale i prostor. Ku‐ podivu se zjistilo, že některé z nejpozoruhodnějších „neolitických“ skoků směrem k městskému životu se odehrály daleko na severu, na hranici s Mongol‐ skem. Z pohledu pozdějších čínských říší (a histori‐ ků, kteří je popisovali) byly tyto regiony napůl „nomádsko-barbarské“ a nakonec skončily za Velkou čínskou zdí. Nikdo nečekal, že právě zde ar‐ cheologové najdou 4 000 let staré město, které se rozprostíralo na ploše 400 hektarů a kde velká ka‐ menná zeď obehnala paláce a stupňovitou pyrami‐ du shlížející na venkovské oblasti skoro 1 000 let před nástupem dynastie Šang. Pozice: 463/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Odhalily to vykopávky v Š’-mau na řece Tuwei a vedle nich i množství dokladů sofistikovaného ře‐ meslnictví (zahrnující zpracovávání kostí a odlé‐ vání z bronzu) a válečnictví, včetně masového zabí‐ jení a pohřbívání zajatců v období kolem roku 2000 př. n. l.111 Tušíme zde mnohem živější poli‐ tický život, než o jakém se píše v análech pozdější dvorní tradice. Tento život zahrnoval děsivé aspek‐ ty, k nimž patřilo stínání hlav zajatým nepřátelům a pohřbívání tisíců dědičných nefritových seker a žezel do škvír mezi velkými kamennými bloky
městské zdi, které nikdo nenašel ani neviděl, dokud je o více než čtyři tisíciletí později neodhalily oči zvídavých archeologů. Pravděpodobným záměrem tohoto chování bylo narušit, demoralizovat a de‐ legitimizovat konkurenční rodové linie. V lokalitě Taosi, která existovala souběžně se Š’maem, ale nacházela se dál na jihu v kotlině Jinnan, se setkáváme s poněkud odlišným příbě‐ hem. Mezi lety 2300 až 1800 př. n. l. prošlo Taosi tře‐ mi fázemi expanze. Nejprve na troskách vesnice vy‐ Pozice: 463/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
rostlo menší opevněné město o rozloze 60 hektarů, které se postupně rozšířilo na velkoměsto o 300 hektarech. Pro toto rané a střední období se v Taosi našly důkazy společenské stratifikace, která byla skoro stejně dramatická jako v Š’-mau nebo kterou bychom očekávali od pozdějšího hlavního města imperiální Číny. Taosi mělo masivní hradby, sys‐ tém cest a velké, chráněné skladovací prostory a panovala zde rigidní segregace mezi prostými a elitními čtvrtěmi, kde se řemeslné dílny a monu‐ menty kalendářního významu soustředily kolem budovy, která byla pravděpodobně jakýmsi palá‐ cem. Hroby na prvním městském pohřebišti v Taosi se jasně odlišovaly podle společenských tříd. Hrobky prostých občanů byly skromné, ty elitní plné stovek lakovaných nádob, obřadních nefri‐ tových seker a zbytků z velkolepých vepřových ho‐ dů. Zdá se však, že kolem roku 2000 př. n. l. se všechno náhle změnilo, jak popisuje jeden arche‐ olog: Pozice: 464/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
Městské hradby byly srovnány se zemí a […] původní funkční rozdělení zničeno, což vedlo k nedostatku regulace prostoru. Obytné ob‐ lasti prostých občanů nyní pokrývaly skoro celou lokalitu, a dokonce sahaly i za hranice velkých městských hradeb ze středního obdo‐ bí. Město se ještě zvětšilo a dosáhlo celkové rozlohy 300 hektarů. Navíc rituální prostor na jihu zůstal opuštěný. Původní palácová ob‐ last teď zahrnovala i nekvalitní základy z navršené zeminy o rozloze zhruba 2 000 metrů čtverečních a byla obklopena sklád‐ kami, které používali nízko postavení lidé. Oblast, která dříve bývala obytnou čtvrtí nižších elit, dnes okupovaly dílny opra‐ covávající kámen. Sídliště očividně přišlo o své postavení hlavního města a nacházelo se ve stavu anarchie.112 Navíc existují indicie, že šlo o vědomý proces transformace, se kterým se pojil značný stupeň ná‐ Pozice: 464/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
silí. Hroby prostých lidí se rozšířily na elitní pohře‐ biště a masový hrob se známkami mučení a gro‐ teskního zneuctění těl v palácovém okrsku je zřej‐ mě důkazem něčeho, co jmenovaný archeolog po‐ psal jako „akt politické odplaty“.113
Je sice neslušné zpochybňovat úsudek, ke které‐ mu archeologové dospěli prostřednictvím přímého výzkumu na lokalitě, nemůžeme si však odpustit několik postřehů. Zaprvé údajný „stav anarchie“
(popisovaný u jiných jako „kolaps a chaos“)114 trval poměrně dlouho, dvě až tři století. Zadruhé celková velikost Taosi během druhého období vzrostla z 280 na 300 hektarů. Spíš než kolaps to připomíná všeo‐ becnou prosperitu, která následovala po zrušení rigidního třídního systému. Naznačuje to, že po zničení paláce se lidé nepropadli do hobbesiánské „války všech proti všem“, ale jednoduše žili dál – zřejmě v rámci systému místní samosprávy, který považovali za spravedlivější. Zde, na březích řeky Fen, jsme se možná ocitli u důkazů první zdokumentované společenské revo‐ Pozice: 465/1000
8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …
luce na světě, nebo aspoň první v městském prostředí. V úvahu přicházejí i jiné interpretace. Taosi nás však přinejmenším vybízí, abychom první města na světě chápali jako místa vědomého společenského experimentování, kde se mohly střetávat velmi odlišné vize toho, jak by město mělo vypadat – někdy se to dělo poklidně a jindy to vedlo k výbuchům mimořádného násilí. Zvyšování počtu lidí žijících na jednom místě mohlo značně rozšířit škálu společenských možností, ale v žádném přípa‐ dě nepředurčilo, která z nich se nakonec uskuteční. V další kapitole se budeme zabývat dějinami středního Mexika, které naznačují, že typy revolu‐ ce, jimiž jsme se zabývali – městské revoluce poli‐ tického typu –, mohly být v dějinách lidstva mnohem běžnější, než si myslíme. Opět platí, že možná nikdy nebudeme schopni kompletně zre‐ konstruovat nepsané stanovy prvních měst, která se objevila v různých částech světa, ani reformy, ji‐ miž prošla v prvních staletích. Nemůžeme už ale pochybovat o jejich existenci. Pozice: 466/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
9
Skrytý přímo na očích
Domorodý původ sociálního bydlení a demokracie v obou Amerikách
K
olem roku 1150 n. l. se společnost lidí, kteří se nazývali Mexikové, přestěhovala z Aztlánu – jehož poloha je dnes neznámá – na jih do nové domoviny v srdci Údolí Mexika, které dnes ne‐ se jejich jméno.1 Vybudovali zde říši, Aztécký troj‐ spolek,2 a na ostrově uprostřed jezera Texcoco po‐ stavili hlavní město Tenochtitlán, které bylo Pozice: 466/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
jedním ze článků v řetězci velkých jezer a jezerních měst a součástí městské krajiny obklopené horami. Mexikové neměli vlastní urbanistickou tradici, a tak Tenochtitlán postavili podle opuštěného města, jež nalezli v troskách a prakticky opuštěné v údolí vzdáleném zhruba den cesty. Toto druhé město nazvali Teotihuacán, „Město bohů“. Teotihuacán už delší dobu nikdo neobýval. Ve dvanáctém století, kdy sem dorazili Mexikové, si původní název města už nikdo nepamatoval. Nově příchozí objevili opuštěné město i s jeho kolosální‐ mi pyramidami obrácenými proti hoře Cerro Go‐ rdo. Připadalo jim cizí a zároveň natolik přitažlivé a velké, že ho jednoduše nemohli ignorovat. Mexi‐ kové Teotihuacán jednak použili jako předlohu pro své vlastní velkoměsto, jednak ho opředli mýty a je‐ ho dochované pozůstatky tak uvěznili v hustém lese jmen a symbolů. Výsledkem je, že Teotihuacán stále vnímáme převážně očima Aztéků (Culhuů-Mexi‐ ků).3
Pozice: 467/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Písemné zmínky o Teotihuacánu z doby jeho osídlení zahrnují několik záhadných nápisů z dálných končin na východě, nalezených v mayských nížinách, kde je město nazýváno „Místem rákosů“, což odpovídá nahuatlskému
slovu „Tollan“5 a vyvolává představu pradávného, dokonalého města u vody.4 Všechno ostatní, co se o Teotihuacánu dochovalo, jsou přepisy kronik z šestnáctého století ve španělštině a nahuatlu, v nichž Teotihuacán vystupuje jako místo plné horských jezer a dávných pustin, ze kterých na po‐ čátku času vznikly planety. Po planetách následova‐ li bohové a po nich záhadné pokolení rybích lidí, jejichž svět musel být zničen, aby se vytvořil prostor pro náš vlastní rod. Z historického hlediska nejsou tyto prameny příliš užitečné, zejména proto, že nemáme jak zjis‐ tit, zda se tyto mýty vyprávěly i v době, kdy bylo město osídlené, nebo zda si je vymysleli až Azté‐ kové. Přesto odkaz těchto příběhů přetrvává. To Az‐ tékové vymysleli název „pyramida Slunce“, „pyra‐ Pozice: 467/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
mida Měsíce“ a „Cesta mrtvých“, které archeologo‐ vé i turisté dodnes používají při popisu nejvidi‐
telnějších památek města a ulice, jež je spojuje.5 Navzdory pokročilým astronomickým výpo‐ čtům stavitelé Tenochtitlánu nevěděli, kdy přesně byl Teotihuacán naposledy osídlen, nebo jim to ne‐ přišlo důležité. Alespoň v tomto případě se arche‐ ologii podařilo vyplnit mezery. Teď už víme, že město Teotihuacán zažilo svůj rozkvět osm století před příchodem Mexiků a víc než 1000 let před pří‐ chodem Španělů. Město bylo založeno zhruba v ro‐ ce 100 př. n. l. a úpadek zažilo kolem roku 600 n. l. Víme také, že v průběhu těchto staletí se z Teotihua‐ cánu stalo velkolepé a vyspělé město, které se klidně mohlo srovnávat s Římem na vrcholu jeho imperiální moci. Ve skutečnosti netušíme, jestli byl Teotihuacán podobně jako Řím centrem velké říše, ale i konzervativní odhady počtu jeho obyvatel se po‐
hybují kolem 100 0006 (což je možná až pětinásobek pravděpodobného počtu obyvatel Mohendžodara, Pozice: 468/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Uruku nebo jakéhokoli jiného z prvních eurasij‐ ských měst, kterými jsme se zabývali v předchozí kapitole). V době největší slávy zde pravděpodobně žil minimálně milion lidí roztroušených po Údolí Mexika a sousedních oblastech. Mnozí z nich navštívili velké město jen jednou nebo možná pou‐ ze znali někoho, kdo v něm byl, ale přesto pova‐ žovali Teotihuacán za nejdůležitější místo na celém světě. O této skutečnosti jsou přesvědčeni prakticky všichni akademici a badatelé zabývající se sta‐ rověkým Mexikem. Za kontroverznější lze pova‐ žovat otázku, jakým typem města Teotihuacán byl a jak byl řízen. Pokud tuto otázku položíte odborní‐ kovi na dějiny nebo archeologii Mezoameriky (jak bývá zvykem), obvykle se vám dostane stejné reak‐ ce: sklopení zraku a rezignovaného přiznání, že na tom místě je prostě něco „divného“. Nejen kvůli je‐ ho výjimečné velikosti, ale také kvůli tvrdohlavé‐ mu odmítání přizpůsobit se očekáváním, jak by dávné mezoamerické město fungovat mělo. Pozice: 469/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
V tomto okamžiku čtenář už asi tuší, kam míří‐ me. Veškeré důkazy naznačují, že Teotihuacán na vrcholu své moci našel způsob, jak řídit sám sebe bez vládců – stejně jako tomu bylo v mnohem star‐ ších městech pravěké Ukrajiny, v uruckém období Mezopotámie a v Pákistánu v době bronzové. Teotihuacán však vycházel z velmi odlišných tech‐ nologických základů, a navíc byl mnohem větší. Nejprve se však věnujme otázce, co tomu před‐ cházelo. Jak jsme viděli, jakmile se v historických zázna‐ mech objeví králové, obvykle zanechají nezaměni‐ telné stopy. Můžeme očekávat, že najdeme paláce, okázalá pohřebiště a monumenty oslavující jejich dobyvatelské úspěchy. Platí to i pro Mezoameriku. V širším regionu byl tento model uplatňován řa‐ dou dynastických uskupení, jež sídlila daleko od Údolí Mexika na poloostrově Yucatán a v přilehlých horských oblastech. Dnešní historici znají tato uskupení pod označením klasičtí Mayové (zhruba Pozice: 469/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
150–900 n. l.; termín „klasický“ se používá i pro jejich dávný psaný jazyk a pro dané chronologické období). Města jako Tikal, Calakmul nebo Palenque se vyznačovala královskými chrámy a rituálními hřišti pro míčové hry (na kterých se pořádaly sou‐ těžní, někdy i vražedná klání), obrazy války a po‐ nížených zajatců (často veřejně zabíjených po mí‐ čových hrách), složitými kalendářními rituály oslavujícími královské předky a záznamy o činech a životopisech žijících králů. V moderních před‐ stavách se z toho stal „standardní balíček“ mezoa‐ merického království, které je spojováno se starými městy napříč oblastí od Monte Albánu (v Oaxace, přibližně 500–800 n. l.) až po Tulu (ve středním Me‐ xiku, přibližně 850–1150 n. l.) a pravděpodobně sahalo daleko na sever až do Kahótie (poblíž dnešní‐ ho East St. Louis, zhruba 800–1200). Zdá se, že v Teotihuacánu toto všechno pře‐ kvapivě chybí. Na rozdíl od mayských měst je zde jen málo nápisů.7 (Z tohoto důvodu netušíme, ja‐
kým jazykem většina obyvatel Teotihuacánu hovo‐ Pozice: 470/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
řila, ačkoli víme, že město bylo dostatečně kos‐ mopolitní, aby mezi své obyvatele přijalo mayské i zapotécké menšiny znalé písma.)8 Dochovalo se však značné množství výtvarného umění. Obyvate‐ lé Teotihuacánu byli produktivními řemeslníky a tvůrci uměleckých děl. Zanechali po sobě vše od monumentálních kamenných soch až po maličké terakotové sošky, jež se vešly do dlaně, a také ná‐ stěnné malby, na nichž se to hemží lidskou činností (připomínají masopustní atmosféru z Bruegelových pouličních scén). Přesto ani na jednom z několika tisíc vyobrazení nenajdeme vládce, který by bil, svazoval nebo jinak ovládal poddané – což je rozdíl oproti soudobému umění Mayů a Zapotéků, kde jsou tyto výjevy stálým tématem. Dnešní akademici dumají nad teotihuacánskou obrazotvorností a hle‐ dají cokoli, co by se dalo interpretovat jako krá‐ lovská postava, ale většinou se jim to nedaří. V řadě případů jako by řemeslníci tyto pokusy záměrně mařili například tím, že všechny postavy v dané scéně zobrazili ve stejné velikosti. Pozice: 470/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Dalším klíčovým prvkem královských výjevů ve starověkých mezoamerických královstvích, jenž v Teotihuacánu rovněž chybí, je rituální hřiště pro míčové hry.9 Nenašel se zde ani žádný ekvivalent velkých hrobek, jako je ta Sihyaje Chan K’awiilho v Tikalu nebo K’iniche Janaab’ Pakala v Palenque. Ale ne proto, že by se o to nikdo nesnažil. Arche‐ ologové, kteří pročesávali starověké tunely kolem pyramid Slunce a Měsíce a pod chrámem Opeřené‐ ho hada, pouze zjistili, že cesty nevedou ke krá‐ lovským hrobkám, ba ani k vykradeným hrobovým komorám, ale k podsvětním labyrintům a svatyním pokrytým minerály: bezpochyby šlo o místa vyvo‐ lávání jiných světů, ale ne o hrobky posvátných vládců.10 Někteří tvrdí, že vědomé odmítnutí zvyklostí zvenčí v Teotihuacánu má ještě hlubší kořeny. Na‐ příklad se zdá, že městští řemeslníci si byli vědomi formálních a kompozičních principů nalezených u jejich mezoamerických sousedů a záměrně se roz‐ hodli, že je převrátí naruby. Zatímco mayské a zapo‐ Pozice: 471/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
técké umění čerpá z tradice reliéfních plastik převzaté od dřívějších olméckých králů z Veracru‐ zu, upřednostňující kudrlinky a hladké tvary, teotihuacánské skulptury zobrazují lidi a hu‐ manoidní postavy jako ploché kompozice, těsně spojené s hranatými kvádry. Tyto kontrasty přimě‐ ly před několika desetiletími Esther Pasztory – ma‐ ďarsko-americkou kunsthistoričku, která strávila značnou část své kariéry studiem teotihuacánského umění a obrazotvornosti – k radikálnímu závěru. Prohlásila, že v případě vysoko položeného Teotihuacánu a nížinné mayské civilizace nejde o nic jiného než o vědomou kulturní inverzi (neboli, jak tvrdíme my, o schizmogenezi), která však v tomto případě dosahuje měřítka městských civi‐
lizací.11 Teotihuacán podle Pasztory vytvořil novou tra‐ dici umění vyjadřující způsob, jakým se jeho společnost lišila od soudobých civilizací jinde v Mezoamerice. Takto odmítl nejen specifický vizuální tropus vládce a zajatce, ale i všeobecnou Pozice: 472/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
glorifikaci šlechticů. Tím se nápadně lišil jak od dří‐ vější kulturní tradice Olméků, tak i od soudobých mayských uskupení. Pokud teotihuacánské umění podle Pasztory vůbec něco oslavovalo, pak to byla komunita jako celek a její kolektivní hodnoty, kte‐ ré – v průběhu několika staletí – úspěšně bránily ná‐ stupu „dynastických kultů osobnosti“.12 Podle Pasztory byl Teotihuacán nejen „proti‐
dynastický“ svým duchem, ale sám byl i utopickým experimentem městského života. Jeho tvůrci byli přesvědčení, že vytvářejí nový a odlišný druh města, Tollan pro lidi bez pánů a králů. Další akade‐ mici kráčeli ve stopách Pasztory a vyloučili prak‐ ticky jakoukoli jinou možnost a dospěli k podobným závěrům. Usoudili, že Teotihuacán se v prvních letech své existence ubíral cestou k auto‐ ritářské vládě, ale pak kolem roku 300 n. l. náhle změnil kurz: je možné, že došlo k nějaké revoluci, po níž se začaly spravedlivěji rozdělovat městské zdroje a došlo ke zřízení jakési „kolektivní vlády“.13 Pozice: 472/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Největší znalci tohoto místa se všeobecně shodnou, že Teotihuacán byl ve skutečnosti městem, které se řídilo podle jakýchsi vědomě rovnostářských pravidel. A jak jsme viděli, z hledis‐ ka světových dějin nejde o nic zvláštního ani anomálního, jak si akademici – nebo kdokoli jiný, když na to přijde – obvykle myslí. Pokud se snažíme pochopit Teotihuacán v mezoamerickém kontextu, platí přesně to samé. Město se neobjevilo zničeho‐ nic. Sice může existovat specifický „balíček“ mezoa‐ merického království, zdá se však, že zde byla i vel‐ mi odlišná, dalo by se říct republikánská tradice. V této kapitole se snažíme vynést na světlo opo‐ míjený prvek mezoamerické sociální historie, který se týkal městských republik, rozsáhlých projektů sociálního blahobytu a domorodých forem demo‐ kracie, jež se dají vysledovat až do doby španělské conquisty a ještě dál.
Pozice: 473/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
NEJPRVE SE ZAMYSLÍME NAD PŘÍKLADEM CIZÍCH KRÁLŮ V MAYSKÝCH NÍŽINÁCH A JEJICH SPOJENÍM S TEOTIHUACÁNEM Začneme tím, že vykročíme ze samotného města, z údolí i náhorních plošin středního Mexika a vydá‐ me se do pralesních království klasické mayské civilizace, jejichž trosky se nacházejí na východě: na mexickém poloostrově Yucatán a také v dnešních státech Guatemala, Belize, Honduras a Salvador. V pátém století n. l. se v některých z těchto mayských městských států, k nimž patřilo i největší a nejvýznamnější město Tikal, stalo v ob‐ lasti umění a písma cosi pozoruhodného. Pečlivě vyryté výjevy na mayských pomnících z této doby ukazují postavy sedící na trůnu a oble‐ čené do něčeho, v čem se dá okamžitě rozpoznat cizí, teotihuacánský styl oblékání a výzbroje (vrhač Pozice: 473/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
oštěpů zvaný atlatl, opeřené štíty a další), jež se zře‐ telně liší od ošacení místních vládců. Archeologové, kteří prováděli práce v západním Hondurasu poblíž hranice s Guatemalou, dokonce odkryli něco, co se podle hrobových přídavků zdá být skutečným po‐ hřebištěm těchto cizích králů v úrovni základů chrámu v Copánu, který prošel sedmi dalšími fáze‐ mi přestavby. Podle zde nalezených nápisů přinej‐ menším někteří z těchto jedinců skutečně přišli ze „Země rákosu“.14 Přináší to (minimálně) dva obtížně vysvětlitelné problémy. Zaprvé, proč se v Tikalu našla vyob‐ razení osob, která připomínají teotihuacánské vlád‐ ce na trůnu, ačkoli v samotném Teotihuacánu žádná obdobná vyobrazení vládců na trůnu neexis‐ tují? Zadruhé, jak mohl Teotihuacán uspořádat úspěšnou vojenskou výpravu proti království vzdá‐ lenému zhruba 1000 kilometrů? Většina odborníků se domnívá, že druhá možnost byla z logistických důvodů jednoduše neproveditelná – a pravdě‐ podobně mají pravdu (ačkoli bychom si měli za‐ Pozice: 474/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
chovat otevřenou mysl, koneckonců kdo by vzhle‐ dem k logistice předvídal, že nesourodá posádka Španělů svrhne mnohamilionovou mezoamerickou říši?). První otázka samozřejmě vyžaduje pečlivější analýzu. Pocházeli jedinci zobrazovaní jako sedící králové vůbec z centrálního Mexika? Je možné, že se jednalo jen o místní vládce, kteří se zhlédli v exotice. Z umění a nápisů mayských vůdců víme, že si někdy rádi oblékali teotihuacán‐ skou válečnickou výstroj, jindy po rituálním pouštění žilou vídali teotihuacánské duchy a obecně se rádi stylizovali do role „vládců a vládkyň ze západu“. Teotihuacán byl pro Maye určitě dostatečně daleko, aby v něm viděli místo exotických fantazií, jakousi vzdálenou Šangri-La. Máme však také důvod si myslet, že v tom bylo něco víc. Zaprvé se lidé běžně přesouvali z místa na místo. Obsidián z Teotihuacánu zdobil mayské bohy a teotihuacánské božstvo nosilo zelené peří kvesalů z mayských nížin. Žoldnéři a obchodníci putovali oběma směry, následováni poutníky a diploma‐ Pozice: 475/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
tickými návštěvami, přistěhovalci z Teotihuacánu stavěli chrámy v mayských městech a v samotném Teotihuacánu dokonce vznikla i mayská čtvrť, kte‐ rá byla plná nástěnných maleb.15 Jak se dá vyřešit záhada mayského zobrazování teotihuacánských králů? Z historie víme, že na dál‐ kových obchodních stezkách se to pravděpodobně hemžilo všehoschopnými postavami rozmanitého druhu: bandity, uprchlíky, podvodníky, pašeráky, náboženskými vizionáři, špiony – nebo osobami, které mohly být kombinací toho všeho. Pro Mezoa‐ meriku to neplatilo o nic méně než pro kteroukoli jinou oblast. Například Aztékové zaměstnávali řadu těžce ozbrojených obchodníků-válečníků zvaných pochteca, kteří rovněž shromažďovali informace o městě, ve kterém obchodovali. Historie je také plná příběhů o dobrodružných cestovatelích, kteří byli přijati do cizí společnosti a zázrakem se tam z nich stali králové nebo ztě‐ lesnění posvátné moci: „cizí králové“ jako kapitán James Cook, který v roce 1779 získal po zakotvení Pozice: 475/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
na Havaji postavení dávného polynéského boha plodnosti zvaného Lono; anebo další, kteří se jako například Hernán Cortés snažili místní obyvatele přesvědčit, aby je jako takové přivítali.16 Pozo‐
ruhodně vysoké procento dynastických historií po celém světě začalo právě tímto způsobem, díky muži (skoro vždy se jedná o muže), který se záhadně vynořil z velké dálky. Není těžké pochopit, jak by dobrodružný cestovatel ze slavného města mohl té‐ to koncepce využít. Mohlo se něco takového ode‐ hrát v mayských nížinách v pátém století n. l.? Z nápisů v Tikalu známe jména některých z těchto cizích králů a jejich blízkých spojenců, ne‐ bo přinejmenším jména, která přijali coby mayští šlechtici. Jeden z nich se jmenoval Sihyaj K’ahk’ („Zrozený z ohně“). Zřejmě nikdy nevládl, ale po‐ mohl dosadit na mayské trůny, včetně trůnu v Tikalu, řadu teotihuacánských „princů“. Víme ta‐ ké, že tito princové se ženili s místními vysoce po‐ stavenými ženami a že se jejich potomci stali mayskými vládci, kteří rovněž slavili své ancest‐ Pozice: 476/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
rální propojení s Teotihuacánem: „Tollanem zápa‐ du“. Ze zkoumání pohřbů v Copánu také víme, že při‐ nejmenším někteří z těchto dobrodruhů vedli před svým povýšením do královského postavení mimo‐ řádně pestrý život, bojovali, cestovali a zase bojova‐ li a možná původně nepocházeli ani z Copánu, ani z Teotihuacánu, ale úplně odjinud.17 Vezmeme-li
v úvahu všechny důkazy, zdá se pravděpodobné, že prapředci mayských dynastií byli původně členy skupin, které se specializovaly na cestování na dlouhé vzdálenosti – byli to obchodníci, žoldnéři, misionáři nebo možná i špioni – a kteří se možná zcela náhle vyšvihli do královského postavení.18 Tento proces má pozoruhodnou analogii v době, která je mnohem blíže té naší. O mnoho století poz‐ ději, kdy se těžiště mayské kultury – a většiny jejích největších měst – přesunulo na Yucatán na severu, došlo k podobné vlně vlivu ze středního Mexika. Nejvíce patrný byl ve městě Chichén Itzá, jehož Chrám válečníků byl pravděpodobně navržen pří‐ Pozice: 476/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
mo podle toltéckého hlavního města Tula (pozdější‐ ho Tollanu). Opět ve skutečnosti nevíme, jak k to‐ mu došlo, ale pozdější kroniky, tajně sepsané pod španělskou nadvládou, popisují Itzá takřka stejný‐ mi slovy: jako skupiny vykořeněných válečníků, „zajíkavých cizinců“ ze západu, jimž se podařilo zís‐ kat moc nad řadou měst na Yucatánu a kteří dlouhodobě soupeřili s jinou dynastií toltéckých vy‐ hnanců (přinejmenším tvrdili, že původně byli Tol‐ téky) zvaných Xiu.19 Tyto kroniky jsou plné zpráv
o putování vyhnanců divočinou, o dočasných obdo‐ bích slávy, obvinění z útlaku a také chmurných pro‐ roctví budoucích strastí. Zdá se, že máme opět co do činění s představou rozšířenou mezi Mayi, že králové by měli pocházet zdaleka a že se našlo mi‐ nimálně pár bezskrupulózních cizinců ochotných této myšlenky zneužít. Jsou to pouhé dohady. Přesto je zřejmé, že vyob‐ razení a záznamy z míst jako Tikal nám toho o mayských konceptech královské moci říkají víc než o samotném Teotihuacánu, kde se zatím nena‐ Pozice: 477/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
šla ani stopa přesvědčivého důkazu o královské in‐ stituci. „Mexičtí“ princové z mayských nížin, ově‐ šení korunovačními insigniemi a usazení na trůnu, se dopouštěli přesně těch grandiózních politických gest, která v jejich domnělé domovině neměla ob‐ dobu. Pokud Teotihuacán nebyl monarchií, čím te‐ dy byl? Podle nás na tuto otázku neexistuje odpo‐ věď – a v průběhu pěti staletí se nenašel žádný zvláštní důvod, proč by existovat měla. Podívejme se na centrální část standardního archi‐ tektonického plánu Teotihuacánu, jenž byl sestaven na základě dosud nejdůkladnějšího archeologické‐ ho průzkumu městské krajiny.20 Poté, co arche‐ ologové podrobně prozkoumali celé rozsáhlé za‐ stavěné území – nacházející se na zhruba třinácti čtverečních kilometrech –, chtějí ho přirozeně vidět celé najednou, v jednom záběru. Moderní arche‐ ologie nám často prezentuje cosi jako chronolo‐ gicky vyvedený plán Mohendžodara a dalších „prvních měst“, v rámci kterého se celá staletí, ne‐ Pozice: 478/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
bo dokonce i tisíciletí městských dějin složí do jedi‐ né mapy. Jedná se o vizuálně ohromující počin, kte‐ rý je však celkem plochý a umělý. V případě Teotihuacánu je výsledek harmonický a zároveň za‐ vádějící. Celá iluze velkoleposti vychází z centra, kde stojí velké stavby – obě pyramidy a Ciudadela (citadela) s chrámem Opeřeného hada. Kolem dokola se na‐ cházejí menší, ale přesto působivě vyhotovené domy, v nichž bydleli obyvatelé města: zhruba 2 000 obytných domů, kde žilo několik rodin najednou a které byly postaveny z kvalitního kamenného zdiva a rozmístěny podle pomyslné pravoúhlé sítě obklopující obřadní střed města. Je to takřka doko‐ nalý funkční obraz občanské prosperity a hierar‐ chie. Mohlo by se zdát, že jsme se ocitli v přítom‐ nosti něčeho, co připomíná Utopii Thomase Mora nebo Sluneční stát Tommasa Campanelly. Má to však háček. Obytné domy a pyramidy nepatří úplně k sobě, přinejmenším ne všechny. Jejich výstavba Pozice: 478/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
probíhala v různých obdobích. Dokonce ani chrám není tím, čím se zdá být. Z historického hlediska jde vlastně o jakousi velkou iluzi. Abychom pochopili, o co tu jde, musí‐ me se aspoň předběžně pokusit zrekonstruovat chronologickou posloupnost městského vývoje.
JAK SE TEOTIHUACÁNCI VZDALI MONUMENTÁLNÍCH STAVEB A LID‐ SKÝCH OBĚTÍ A MÍSTO TOHO SPUSTILI POZORUHODNÝ PROJEKT SOCIÁLNÍHO BYDLENÍ Teotihuacán začal růst do městských rozměrů ko‐ lem roku 0. V té době byly v pohybu celé skupiny obyvatel, které procházely Údolím Mexika a Puebly, aby unikly před důsledky seismické aktivity na jejich jižní hranici, k nimž patřila pliniovská erupce sopky Popocatépetl. V letech 50 až 150 n. l. příval li‐ Pozice: 479/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
dí do Teotihuacánu vysál život ze sousedních oblas‐ tí. Vesnice a města zůstaly opuštěné a týkalo se to i velkých měst jako Cuicuilco pyšnící se starou tra‐ dicí výstavby pyramid. Pod hlubokou vrstvou pope‐ la se nacházejí rozvaliny dalších opuštěných sídlišť. V Tetimpě ve státě Puebla, pouhých třináct kilo‐ metrů od Popocatépetlu, archeologové odkryli domy, které předznamenaly (v menším měřítku) občanskou architekturu Teotihuacánu.21 Pozdější kroniky nabízejí několik užitečných pa‐ sáží, které vybízejí k zamyšlení. Lidová paměť o ma‐ sovém exodu přežila až do dob španělské conquisty. Podle jedné z tradic, která se dochovala ve spisech františkánského mnicha Bernardina de Sahagúna, Teotihuacán založila skupina stařešinů, kněží a mudrců z jiných osad. Zatímco město rostlo, za‐ čleňovalo i menší tradice, kukuřičné bohy a vesnické předky, kteří se znali s městským bož‐ stvem ohně a deště. To, co můžeme označit jako teotihuacánské „sta‐ ré město“, bylo uspořádáno podle systému farností, Pozice: 480/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
s lokálními svatyněmi sloužícími jednotlivým sou‐ sedstvím. Rozvržení těchto okrskových chrámů – tři budovy kolem centrálního prostranství – se řídí také podle plánu dřívějších staveb v Tetimpě, které sloužily kultům vesnických předků.22
Pozice: 480/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Pozice: 481/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
V těch dávných dobách, v letech 100 až 200 n. l., mohly obytné čtvrti Teotihuacánu připomínat ob‐ rovské chudinské čtvrti – s určitostí to však neví‐ Pozice: 481/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
me,23 stejně jako nemáme jasnou představu, jak ro‐ dící se město rozdělovalo občanům přístup k orné půdě a dalším zdrojům. Kukuřice se pěstovala ve velkém a sloužila jako potrava pro lidi i domácí zví‐ řata. Lidé chovali a konzumovali krocany, psy, krá‐ líky a zajíce. Pěstovali také fazole a lovili jeleny bě‐ loocasé a prasata pekari a sbírali divoké ovoce a ze‐ leninu. Ze vzdáleného pobřeží sem putovaly moř‐ ské plody, pravděpodobně konzervované uzením nebo solí; do jaké míry byly integrovány rozmanité sektory městské ekonomiky a jak přesně se zís‐ kávaly potraviny ze vzdálenějších venkovských ob‐ lastí, však není jasné vůbec.24
Dá se říct, že snahy Teotihuacánců o vytvoření občanské identity se zpočátku zaměřovaly na vzty‐ čování monumentů: stavbu posvátného města
uprostřed širší aglomerace.25 Znamenalo to vytvo‐ ření zcela nové krajiny ve středu Teotihuacánu, což vyžadovalo práci několika tisíc lidí. Vznikly pyra‐ midové hory a umělé řeky, které poskytly jeviště pro vykonávání kalendářních rituálů. Odklonění Pozice: 482/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
koryt řek Rio San Juan a Rio San Lorenzo a jejich provázání s pravoúhlým plánem města bylo ko‐ losálním stavitelským počinem proměňujícím baži‐ naté břehy v pevné základy (připomeňme si, že vše se odehrálo bez použití tažných zvířat a kovových nástrojů). Toto se stalo základem velkolepého ar‐ chitektonického programu, který vedl ke vztyčení pyramidy Slunce a Měsíce a chrámu Opeřeného ha‐ da. Chrám stál před níže položeným prostranstvím zachytávajícím záplavovou vodu ze San Juanu, tak‐ že se zde pravidelně tvořilo sezonní jezero, jehož voda omývala malované rytiny opeřených hadů a mušlí na chrámové fasádě, které se tak v deštivém období na konci jara začaly třpytit.26 Veškeré úsilí vynaložené na monumentální stav‐ by si vyžádalo oběti, a to nejen lidskou práci a zdroje, ale i lidské životy. Každá významná stavební fáze je spojena s archeologickými důkazy rituálního zabíjení. Když sečteme lidské ostatky z obou pyramid a chrámu, napočítáme stovky obětí. Jejich těla byla uložena do jam a příkopů uspořá‐ Pozice: 483/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
daných symetricky tak, aby vymezovaly půdorys budov, jež se nad nimi tyčily. V rozích Sluneční pyramidy se našly dětské oběti, pod Měsíční pyra‐ midou cizí zajatci, z nichž někteří neměli hlavu a ji‐ ní byli zohaveni, a v základech chrámu Opeřeného hada ležela těla mužských válečníků se svázanýma rukama, pohřbená s nástroji a trofejemi z jejich dří‐ vějšího obchodování. Mezi těly byly objeveny obsi‐ diánové nože a kopí, šperky z mušlí a nefritu a ná‐ hrdelníky z lidských zubů a čelistí (ukázalo se, že některé byly kopiemi z mušlí).27 Mohlo by se zdát, že v té době (zhruba kolem
roku 200 n. l.) byl osud Teotihuacánu zpečetěn: měl se připojit ke „klasickým“ mezoamerickým civiliza‐ cím s jejich silnými tradicemi válečnické aristokra‐ cie a městských států ovládaných dědičnou šlech‐ tou. Další, co bychom tudíž měli v archeologických záznamech očekávat, je koncentrace moci kolem ústředních městských staveb: rozmach luxusních paláců obývaných vládci oplývajícími bohatstvím a privilegii, vedle nich čtvrtí pro vládcovu družinu, Pozice: 483/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
a také rozvoj monumentálního umění oslavujícího vojenské dobývání, štědré tributy, jež tyto úspěchy přinesly, a službu vládcovy družiny bohům. Důkazy však vyprávějí naprosto odlišný příběh, jelikož obyvatelé Teotihuacánu se vydali jinou cestou. Celá trajektorie teotihuacánského politického vývoje ve skutečnosti udělala zajímavý obrat. Místo výstavby paláců a elitních čtvrtí se občané pustili do pozoruhodného projektu obnovy města a po‐ stavili vysoce kvalitní byty pro skoro všechny obyvatele, bez ohledu na jejich bohatství či posta‐ vení.28 Bez písemných záznamů nedokážeme říct, proč k tomu vlastně došlo. Archeologové zatím nejsou schopni s jistotou určit přesný sled událostí. Nikdo však nepochybuje, že se něco muselo stát, a my se zde pokusíme nastínit, co to mohlo být. Velký obrat ve zdaru Teotihuacánu zřejmě začal ko‐ lem roku 300 n. l. V té době nebo krátce po ní byl chrám Opeřeného hada znesvěcen a jeho zásoby obětovaných darů vykradeny. Nejenže byl zapálen, Pozice: 484/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
ale řada hlav Opeřeného hada na jeho fasádě, které připomínaly chrliče, byla uražena nebo rozdrcena. Na západní straně byla postavena vyvýšená stup‐ ňovitá plošina, takže to, co z chrámu zbylo, přestalo být viditelné z hlavní třídy. Pokud dnes navštívíte intenzivně zrekonstruované trosky Teotihuacánu a budete chtít zahlédnout, co zůstalo ze skulptur bohů s vykulenýma očima a opeřených hadích hlav, budete si muset stoupnout na vrchol této plošiny,
kterou archeologové nazývají adosada.29 V tomto okamžiku se navždy přerušila nová vý‐ stavba všech pyramid a neexistují žádné další důka‐ zy o rituálně posvěceném zabíjení u pyramid Slunce a Měsíce, které se až do roku zhruba 550 n. l. nadále používaly jako veřejné stavby – i když k jiným, mé‐ ně vražedným účelům, o nichž toho moc nevíme.30 Místo toho po roce 300 n. l. vidíme přesun měst‐ ských zdrojů do zajištění vynikajících kamenných obydlí, která nesloužila jen majetným a privilego‐ vaným, ale velké většině teotihuacánských obyva‐ tel. Úchvatné byty, které tvořily pravidelnou zá‐ Pozice: 484/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
stavbu z jednoho konce města na druhý, pravdě‐ podobně nebyly novinkou tohoto období. Jejich vý‐ stavba na pravoúhle uspořádaném půdorysu města mohla začít zhruba o století dříve spolu s odstraně‐ ním starších a chatrnějších příbytků, které jim ustoupily.31 Archeologové zprvu považovali zděné obytné domy za paláce a je možné, že přesně takhle začala jejich výstavba kolem roku 200 n. l., kdy se město zřejmě vydalo cestou politické centralizace. Po roce 300 n. l., kdy byl znesvěcen chrám Opeřeného hada, však jejich výstavba nabrala rychlý spád, dokud většina z přibližně 100 000 obyvatel města nežila v těchto „palácových“, nebo přinejmenším velmi pohodlných podmínkách.32 Jaké tedy byly tyto byty a jak se v nich lidé zabydleli? Důkazy ukazují na malé skupiny nukleárních ro‐ din žijících pohodlně v jednopatrových domech vy‐ bavených integrovanou kanalizací, kvalitní mal‐ tovou podlahou a omítnutými stěnami. Každá rodi‐ na zřejmě měla několik vlastních pokojů v rámci Pozice: 485/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
většího obytného bloku, které doplňovala soukro‐ má sloupová hala, z níž do pokojů bez oken pro‐ nikalo světlo. Můžeme z toho vyvodit, že průměrný bytový komplex mohl pojmout celkem asi sto lidí, kteří se pravidelně setkávali na centrálním dvoře. Zde se zřejmě také odehrávaly domácí rituály, jež se možná dodržovaly společně. Většina společných prostor byla opatřena oltářem ve standardním stylu veřejných staveb (známém jako talud-tablero) a stě‐ ny byly často opatřené nástěnnými malbami. Na některých dvorech se nacházely pyramidovité sva‐ tyně, což naznačuje, že tato architektonická forma získala ve městě novou a méně exkluzivní roli.33 René Millon, archeolog zodpovědný za vytvo‐ ření první detailní mapy půdorysu Teotihuacánu, se domníval, že bytové komplexy byly ve sku‐ tečnosti vynalezeny jako forma sociálního bydlení „navržená pro život ve městě, v němž žilo stále více lidí a který možná neměl daleko k chaosu“.34 Každý blok byl původně vystavěn ve stejné velikosti a roz‐ 2 měrech, na pozemcích velkých zhruba 3 600 m ač‐ Pozice: 486/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
koli některé se od tohoto ideálního schématu od‐ chylovaly. Uspořádání pokojů a dvorů se vyhýbalo striktní uniformitě, takže každý komplex byl v pod‐ statě jedinečný. Dokonce i skromnější byty vykazují známky pohodlného životního stylu, s přístupem k dováženému zboží a základním potravinám, k nimž patřily kukuřičné tortilly, vejce, krocaní a králičí maso a mléčně zbarvený nápoj zvaný pulque (alkoholický nápoj kvašený z agáve).35 Jinými slovy, strádal málokdo. Ba co víc, mnozí občané se těšili životní úrovni, jaké se v tak širokém sektoru městské společnosti dosáhne jen zřídka v jakémkoli období městských dějin, včetně toho našeho. Teotihuacán skutečně změnil kurz od mo‐ narchie a aristokracie a místo toho se stal „Tollanem lidu“. Jak však bylo této pozoruhodné proměny dosa‐ ženo? Kromě znesvěcení chrámu Opeřeného hada se dochovalo jen málo známek násilí. Zdá se, že pů‐ da a zdroje byly přiděleny rodinným skupinám, kte‐ ré se staly sousedy. V tomto multietnickém městě si Pozice: 486/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
každá společně bydlící skupina o šedesáti až sto li‐ dech užívala dva druhy komunitního života. Jeden vycházel z příbuzenství, přičemž rodinné vazby sahaly daleko za obytný blok a často i za hranice města – a jak uvidíme, tyto vazby mohly být proble‐ matické. Ten druhý vycházel striktněji ze sdíleného bydlení a sousedství a často byl podpořen společnou řemeslnou specializací, jako byla výroba oděvů ne‐ bo opracování obsidiánu. Obě formy městské komunity, jež existovaly ve‐ dle sebe, si udržely lidský rozměr, který je na hony vzdálený našemu modernímu pojetí „sídlišť“, kde jsou nukleární rodiny po tisících izolované v mnohopatrových monolitech. Tím se vracíme k původní otázce: Co drželo tento „Nový Teotihua‐ cán“ pohromadě, když ne dědičná elita nebo jiný druh vládnoucí třídy? Bez písemných pramenů asi nikdy nezrekon‐ struujeme detaily, ale už teď zřejmě můžeme vylou‐ čit jakýkoli typ centralizovaného systému vládnutí, v němž elitní kádry královských úředníků nebo Pozice: 487/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
kněží vypracovávají plány a rozdávají rozkazy. Pravděpodobnější je, že moc byla rozdělena mezi místní sněmy, které se možná zodpovídaly vládnou‐ cí radě. Pokud se nějaké stopy těchto komunitních spolků dochovaly, pak jsou to „komplexy tří chrá‐ mů“. Po městě se na různých místech našlo nejméně dvacet takovýchto komplexů, které sloužily celkem 2 000 bytů – tedy jeden na každých 100 bytových bloků.36 Mohlo by to naznačovat delegování vlády na sousedské rady s obvody podobné velikosti jako v mezopotámských městských obvodech nebo v případě sněmovních domů v ukrajinských megalokalitách, kterými jsme se zabývali v osmé kapitole, či barrios v pozdějších mezoamerických městech. Může se zdát těžké představit si, že by město takové velikosti takto úspěšně fungovalo po celá staletí bez mocných vládců nebo rozsáhlého úřednictva; jak však zjistíme, přímé popisy poz‐ dějších měst z období španělské conquisty této myš‐ lence dodávají na důvěryhodnosti. Pozice: 487/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Další, živější tvář teotihuacánské občanské iden‐ tity se odkrývá v nástěnných malbách. Navzdory snahám vidět v nich pochmurnou náboženskou ikonografii působí tyto hravé výjevy – namalované na vnitřních zdech obytných komplexů zhruba
z roku 350 n. l. – často vyloženě psychedelicky.37 Ze změti rostlinných, lidských a zvířecích těl se vyno‐ řují podobizny, a to vše je orámováno postavami ve složitých oděvech, které někdy drží halucinogenní semena a houby; v davových scénách nacházíme pojídače květin, jimž prýští z hlavy duha.38 Tyto vý‐ jevy často znázorňují lidské postavy zhruba stejné velikosti, z nichž se žádná nepovyšuje nad druhou.39 Nástěnné malby samozřejmě zachycují Teotihuacánce tak, jak se sami chtěli vidět, spole‐ čenská realita je vždy složitější. Jak komplikovaná mohla být ukazují archeologické výzkumy v části města známé jako Teopancazco, která leží na jih od centra. Stopy domácího života v Teopancazcu po‐ cházejí zhruba z roku 350 n. l. a ukazují na bohatý Pozice: 488/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
život obyvatel, jejichž bavlněné oděvy zdobené mušlemi naznačují, že pocházeli z pobřeží Mexické‐ ho zálivu a nadále s tímto regionem obchodovali. Odtamtud si také přinesli některé zvyky včetně ne‐ bývale násilných rituálů, které jinde ve městě zatím nebyly zdokumentovány. Zdá se, že k nim patřilo zajímání cizích nepřátel a stínání jejich hlav, které se uchovávaly a pohřbívaly v obětních nádobách nacházejících se v soukromých domech.40 Zjevně se zde dělo něco, co by jen těžko šlo do‐ hromady s myšlenkou společného bydlení ve velkém měřítku – a přesně sem míříme. Pod povr‐ chem občanské společnosti v Teotihuacánu muselo existovat všemožné sociální pnutí doutnající mezi skupinami s radikálně odlišným etnickým a jazy‐ kovým původem, jež proudily sem a tam, upev‐ ňovaly vztahy s cizími obchodními partnery, roz‐ víjely své alter ego ve vzdálených místech a někdy si tyto formy identity s sebou přinášely zpět. (Může‐ me si jen představovat, co by se stalo, kdyby se něja‐ ký teotihuacánský zlosyn, kterému se podařilo stát Pozice: 489/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
se králem Tikalu, jednou vrátil domů.) Kolem roku 550 n. l. začala sociální struktura města praskat ve švech. Nemáme žádný přesvědčivý důkaz cizí in‐ vaze. Zdá se, že se město rozložilo zevnitř. Skoro tak náhle, jako se před pěti stoletími spojila, se městská populace zase rozptýlila a odešla ze svého vysněné‐ ho Tollanu.41 Vzestup a pád Teotihuacánu spustil zhruba cyk‐ lický vzorec demografické koncentrace obyvatel a jejich následného rozptýlení ve středním Mexiku, který se mezi lety 300 a 1200 n. l. opakoval něko‐ likrát až do rozpadu Tuly a zániku toltéckého stá‐ tu.42 Jaký byl odkaz Teotihuacánu a jeho velkého městského experimentu, pokrývající takto dlouhé časové období? Měli bychom celou tuto epizodu chápat jako přechodnou odchylku, výkyv (i když extrémně velký) na cestě, která vedla od olmécké hierarchie k toltécké aristokracii a nakonec k az‐ téckému imperialismu? Nebo by rovnostářské aspekty Teotihuacánu mohly mít svůj vlastní odkaz? Nad druhou možností se zamyslelo jen málo Pozice: 489/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
lidí, ale podobné otázky mají své opodstatnění, zej‐ ména proto, že první španělské popisy mexických výšin poskytují mimořádně přesvědčivý materiál – včetně popisů domorodých měst, jež nemohla být v evropských očích chápána jinak než jako repub‐ liky, nebo dokonce demokracie.
O PŘÍPADU TLAXCALY, DOMORODÉ REPUBLIKY, KTERÁ ODOLALA AZ‐ TÉCKÉ ŘÍŠI A PAK SPOJILA SÍLY SE ŠPANĚLSKÝMI VETŘELCI, A JAK JEJÍ OSUDOVÉ ROZHODNUTÍ VZEŠLO Z DEMOKRATICKÉ DEBATY V MĚST‐ SKÉM PARLAMENTU (JAKO PROTI‐ KLAD K OSLNIVÝM DOPADŮM EV‐ ROPSKÉ TECHNOLOGIE NA „INDI‐ ÁNSKOU MYSL“) Pozice: 490/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Pojďme se nyní zabývat naprosto odlišným přípa‐ dem kulturních kontaktů, který nás přenese v čase do počátků evropské expanze v Americe. Týká se domorodého městského státu zvaného Tlaxcala, který sousedil s dnešním mexickým státem Puebla a hrál klíčovou roli ve španělském dobývání aztécké říše neboli Aztéckého trojspolku. Takto Charles C. Mann ve své uznávané knize 1491: New Revelations of the Americas before Columbus (2005, 1491: Nová odhalení o předkolumbovských Amerikách) popi‐ suje, co se stalo v roce 1519, když tudy prošel Hernán Cortés: Španělé, kteří postupovali od moře do vnit‐ rozemí, nejdřív opakovaně bojovali s Tlax‐ calou, konfederací čtyř malých království, která si udržela nezávislost navzdory opa‐ kovaným vpádům Trojspolku. Díky svým zbraním, koním a ocelovým čepelím cizinci vyhráli každou bitvu, a to i přes obrovskou početní převahu Tlaxcaly. Cortésovy síly Pozice: 490/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
však s každým dalším bojem slábly. Byl na pokraji absolutní prohry, když čtyři tlaxcalští králové náhle změnili kurz. Na základě vý‐ sledků bitev dospěli k závěru, že mohou Ev‐ ropany zničit, ale za cenu obrovských ztrát, a tak jim indiánští náčelníci udělali nabídku, ze které mohly těžit obě strany: přestanou na Cortése útočit, ušetří jeho život i životy přeživších Španělů i indiánů, pokud se na oplátku Cortés spojí s Tlaxcalou a společně zaútočí na nenáviděný Aztécký trojspolek.43 V tomto popisu se však skrývá zásadní problém. V Tlaxcale žádní králové nebyli, proto ji v žádném případě nelze označit za konfederaci království. Proč si tedy Mann myslel, že šlo o krále? Mann byl sice cenami ověnčený novinář, ale nikoli odborník na dějiny Mezoameriky šestnáctého století, a tak byl vydán na milost sekundárním zdrojům, což byl, jak se ukázalo, problém.
Pozice: 491/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Není pochyb, že Mann musel předpokládat (jako každý rozumný člověk), že pokud by Tlaxcala byla čímkoli jiným než královstvím – například repub‐ likou nebo demokracií, či dokonce nějakou formou oligarchie –, pak by sekundární literatura byla plná živých diskusí o dopadech tohoto zřízení. A to nejen na naše chápání španělské conquisty jako klíčového bodu moderních světových dějin, ale i na vývoj domorodých společností v Mezoamerice, nebo dokonce na politickou teorii obecně. Jeho před‐ poklad byl kupodivu nesprávný.44 Jelikož jsme se sami ocitli v podobném postavení, rozhodli jsme se pátrat hlouběji. Musíme přiznat, že naše zjištění by‐ la poněkud překvapivá, a to i pro nás. Začněme srovnáním Mannova popisu s tím od samotného Cortése, který adresoval svému králi Karlu V., císaři Svaté říše římské. Hernán Cortés ve svých pěti dopisech, které na‐ psal mezi lety 1519 a 1526, líčí, jak vstoupil do údolí Puebla obklopeného horami, na jižním cípu me‐ xického altiplana. Tehdy se v údolí nacházela řada Pozice: 492/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
domorodých měst, z nichž největším byla pyrami‐ dami zdobená Cholula a také město Tlaxcala. Právě v Tlaxcale Cortés našel místní spojence, kteří bojovali po jeho boku – nejdřív postoupili do Cho‐ luly a poté porazili armádu Moctezumy mladšího a zničili Tenochtitlán v sousedním Údolí Mexika. Cortés odhadl počet obyvatel Tlaxcaly a jejích ven‐ kovských oblastí na 150 000. „Ve městě je tržiště,“ hlásil Cortés Karlovi V., „kde každodenně po celý den prodává a nakupuje na třicet tisíc duší,“ a v provincii „je množství plochých a nádherných údolí, všechna obdělávaná a osetá, kde neleží žádné místo ladem“. A dále: „Řád, jakým si onen lid vládne, je téměř jako v knížectví Benátském a Janovském nebo v Pise, neboť nemají svrchované‐ ho vládce“.45 Cortés byl nižší šlechtic z části Španělska, kde i městské rady byly stále novinkou, což znamená, že toho o republice příliš nevěděl, a proto byl v této ob‐ lasti jen sotva spolehlivým zdrojem. Možná to tak bylo, ale v roce 1519 už měl značné zkušenosti s po‐ Pozice: 492/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
znáváním mezoamerických králů, které prakticky od svého příchodu na pevninu buď rekrutoval, ne‐ bo ničil. V Tlaxcale nikoho takového nenašel. Místo toho po počátečním střetu s tlaxcalskými válečníky začal vyjednávat se zástupci lidové městské rady, je‐ jíž každé rozhodnutí podléhalo kolektivní ratifika‐ ci. Právě v tomto okamžiku se z našeho pohledu vě‐ ci stočily podivným směrem. Opět stojí za zdůraznění, že zde máme co do či‐ nění s něčím, co je podle našeho soudu klíčovou epizodou moderních světových dějin: s událostmi, které přímo vedly k dobytí aztécké říše Španěly, jež se stalo modelem pro následné evropské dobývání obou Amerik. Domníváme se, že nikdo – dokonce ani nejzarytější nadšenec do síly technologického pokroku neboli do „střelných zbraní, choro‐ boplodných zárodků a oceli“ – by se neodvažoval tvrdit, že necelá tisícovka Španělů by mohla dobýt Tenochtitlán (vysoce organizované město s rozlo‐ hou více než osm kilometrů čtverečních a se čtvrt milionem obyvatel) bez pomoci těchto domorodých Pozice: 493/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
spojenců, k nimž patřilo i zhruba 20 000 tlaxcal‐ ských válečníků. Abychom pochopili, co se v tomto případě skutečně odehrálo, musíme porozumět, proč se Tlaxcaltékové rozhodli spojit síly s Corté‐ sem a jak – s desítkami tisíc obyvatel, kterým nevlá‐ dl svrchovaný panovník – k tomuto rozhodnutí dospěli. Ohledně odpovědi na první otázku jsou naše zdroje jasné. Tlaxcaltékové si chtěli vyřídit staré účty. Z jejich pohledu jim spojenectví s Cortésem mohlo přinést zdárný konec bojů proti Aztéckému trojspolku a takzvaných „květinových válek“ mezi údolími Puebla a Mexika.46 Jako obvykle většina našich zdrojů odráží perspektivu aztéckých elit,
které rády vykreslovaly dlouholetý tlaxcalský od‐ por vůči imperiálnímu jařmu jako něco mezi hrou a imperiální velkorysostí (umožnili Tlaxcaltékům ponechat si nezávislost, jak Aztékové později tvrdili španělským dobyvatelům, protože vojáci říše se přece museli na někom cvičit, jejich kněží potře‐ bovali zásobu lidských obětí bohům a tak dále). Bylo Pozice: 493/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
to však jen chvástání. Guerillové jednotky z Tlax‐ caly a Otomí úspěšně držely Aztéky v mezích po celé generace. Jejich odpor nebyl jen vojenský. Tlaxcal‐ tékové si rozvíjeli občanský étos, který zabraňoval vzestupu ambiciózních náčelníků, a tím i potenci‐ álních zrádců – což byl opak aztéckých principů vládnutí. Zde se dostáváme k jádru věci. Aztécké hlavní město Tenochtitlán a městský stát Tlaxcala ztělesňovaly z politického hlediska opačné ideály (o nic méně rozdílné než například Sparta a Athény). Přesto se o této historii ví jen málo, neboť obvykle vyprávěný příběh o dobytí Amerik zní naprosto odlišně. Pád Tenochtitlánu v roce 1521 se často používá jako ilustrace čehosi, co bývá považováno za hlubší, skryté proudy změn v lidských společnostech: síly, které dávají dějinám celkovou formu i směr. Autoři, kteří píší v tomto stylu, jako například Alfred Crosby a Jared Di‐ amond,47 opakovaně tvrdí, že conquistadoři měli na své straně něco, co se manifestovalo jako osud. Pozice: 494/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Nejednalo se o žádnou božskou prozřetelnost, kte‐ rou si sami nárokovali, ale spíše o nezadržitelnou sílu neviditelné armády mikrobů z neolitického Starého světa, kteří sem vpochodovali spolu se Španěly a přinesli epidemie neštovic decimující domorodé obyvatelstvo, a o odkaz doby bronzové v podobě kovových zbraní, mušket a koní, jimiž šo‐ kovali a uváděli v úžas bezmocné domorodce. Rádi si namlouváme, že Evropané do Ameriky nepřišli jen jako ničitelé, ale i jako původci moderní industriální demokracie, jejíž složky se zde nikde nenašly, a to ani v zárodku. Údajně to mělo mít podobu jediného kulturního balíčku, sestávajícího z metalurgie, vozů tažených zvířaty, alfabetických písemných systémů a jistého sklonu k volnomyšlen‐ kářství, který je považován za nezbytný pro techno‐ logický pokrok. Oproti tomu o „domorodcích“ se předpokládá, že žili v jakémsi alternativním, kvazi‐ mystickém vesmíru. Z definice nedokázali disku‐ tovat o politických zřízeních nebo se pouštět do střízlivé debaty o rozhodnutích, která měnila kurz Pozice: 495/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
světových dějin – a pokud Evropané o takovém chování domorodých obyvatel referovali, museli se buď mýlit, nebo si do „indiánů“ jednoduše projek‐ tovali své vlastní představy o demokratickém vládnutí, i když takové myšlenky se v samotné Ev‐ ropě sotva praktikovaly. Jak jsme viděli, tento způsob čtení historie by byl zcela cizí osvícenským filozofům, kteří se při‐ kláněli k názoru, že za své ideály svobody a rovnosti do značné míry vděčí národům z Nového světa, a v žádném případě si nebyli jisti, zda jsou tyto ideá‐ ly vůbec slučitelné s průmyslovým pokrokem. Opět máme co do činění s mocnými moderními mýty. Tyto mýty nesdělují pouze to, co lidé říkají, ale mají především zaručit, aby některé věci zůstaly nepo‐ všimnuty. Některé z klíčových prvních pramenů o Tlaxcale dokonce ani nebyly přeloženy a nová da‐ ta, která se vynořila v nedávné době, odborné kruhy takřka ignorovaly. Pokusme se uvést věci na pravou míru. Pozice: 495/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Jak vůbec Tlaxcaltékové dospěli k rozhodnutí spojit se s Cortésem na válečném poli a zajistit tak Španělům vítězství nad aztéckou říší? Je zřejmé, že tato záležitost byla riskantní a vyvolávala spory.Na‐ příklad v Cholule, stejně jako v dalších městech v Pueble, způsobilo toto dilema rozkol mezi ná‐ čelníky šesti calpulli – městských jednotek –, z nichž tři zajaly ostatní, načež uprchly do Tlaxcaly.48 V samotné Tlaxcale však spor nabral zcela odlišnou formu od toho, co se přihodilo v Cholule. Některé důkazy lze nalézt ve slavném spisu Bernala Díaze Pravdivá historie dobývání Mexika (1568), který obsahuje dlouhé pasáže o kontaktech Španělů s válečníky a vyslanci z Tlaxcaly. Dalším hojně citovaným zdrojem je ilustrovaný kodex zná‐ mý jako Historia de Tlaxcala (1585, Dějiny Tlaxcaly) od mestického historika Diega Muñoze Camarga a také důležité spisy františkánského mnicha Tori‐ bia de Benavente. Nejdetailnějším – a podle nás klí‐ čovým – zdrojem je však kniha, z níž se skoro nikdy necituje a již dokonce téměř nikdo ani nečte, Pozice: 496/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
alespoň ne historici (ačkoli odborníci na renesanční humanismus někdy komentují její literární styl). Máme na mysli nedokončený spis Crónica de la Nueva España (Kronika Nového Španělska), který mezi lety 1558 a 1563 sepsal Francisco Cervantes de Salazar, jeden z prvních rektorů mexické univerzi‐ ty.49 Cervantes de Salazar se narodil kolem roku 1515 ve španělském Toledu a s vynikajícími výsledky vy‐ studoval prestižní Univerzitu v Salamance. Po čase stráveném ve Flandrech se stal latinským sekretá‐ řem sevillského arcibiskupa, což mu zajistilo pří‐ stup na dvůr Karla V., kde slyšel Hernána Cortése vyprávět o zážitcích z Nového světa. Mladý a talen‐ tovaný učenec se brzy stal conquistadorovým příz‐ nivcem a několik let po Cortésově smrti v roce 1547 se vydal do Mexika. Po příjezdu Cervantes de Salazar vyučoval latinu v prostorách, které patřily Cortésovu synovi a dědici, ale brzy se stal ústřední postavou na nově založené univerzitě a kromě toho přijal svátost kněžství. Po zbytek života se se stří‐ Pozice: 496/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
davými úspěchy pokoušel skloubit duchovní a aka‐ demické povinnosti. V roce 1558 Cervantes de Salazar svými vědecký‐ mi schopnostmi natolik uchvátil mexickou obec, sestávající zejména z první generace dobyvatelů ne‐ bo z jejich potomků, že mu splnila jeho největší přání: roční stipendium ve výši 200 zlatých pesos, které mu mělo umožnit sepsání obecných dějin Nového Španělska se zaměřením na téma objevů a dobývání. Byla to slušná podpora a o dva roky poz‐ ději získal Cervantes de Salazar (který měl už část rukopisu hotovou) další stipendium, specificky ur‐ čené pro práci v terénu. Musel navštívit Tlaxcalu a její okolí, aby získal hodnotná historická svědec‐ tví přímo od místních kasiků, kteří španělskou conquistu zažili, a od jejich bezprostředních potom‐ ků.50 Zdá se, že obec držela svého kronikáře pevně na uzdě a každé tři měsíce vyžadovala zprávy o vývoji
rukopisu. Salazar odevzdal poslední příspěvek v ro‐ ce 1563, kdy se navzdory velké snaze zapletl do ost‐ Pozice: 497/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
rého duchovního sporu, jenž jej postavil na opačnou stranu, než na které byl velký inkvizitor Pedro Moya de Contreras. V oněch bouřlivých le‐ tech Cervantes de Salazar zažil, jak byli Martín Cor‐ tés a řada jeho blízkých spojenců vězněni, mučeni nebo vyhnáni do exilu coby údajní vzbouřenci proti španělské koruně. Udělal dostatek kompromisů, aby takovému údělu unikl, ale jeho pověst tím utrpěla a dodnes je často vnímán jen jako méně vý‐ znamný akademický zdroj ve srovnání třeba s Bernardinem de Sahagúnem. Nakonec se díla obou učenců dočkala podobného osudu, když byla předložena Consejo de las Indias (Radě Indií) a španělské inkvizici, kde byla podrobena povinné cenzuře kvůli údajnému „modlářství“ (zdá se však, že otázka domorodé politiky nevadila), takže v obě‐
hu nezůstal originál ani jeho kopie.51 Výsledkem bylo, že Crónica Cervantese de Salazara se řadu staletí úspěšně skrývala před zraky veřejnosti.52 Za znovunalezení nedokončeného ru‐ kopisu vděčíme pozoruhodnému úsilí Zelie Marie Pozice: 498/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Magdaleny Nuttall (1857–1933) – průkopnické arche‐ oložky, antropoložky a objevitelky ztracených kode‐ xů. Zelia Nuttall v roce 1911 identifikovala v madrid‐ ské Národní knihovně Salazarův nedokončený ru‐ kopis Crónica de la Nueva España (Kronika Nového Španělska) a z archivů městské rady v Ciudad de México vytáhla i většinu dochovaných detailů o Salazarově životě a odhalila okolnosti vzniku spi‐ su. Ke svému úžasu zjistila, že méně pečliví histori‐ kové, kteří v archivech pátrali před ní, v nich nena‐ šli nic, co by považovali za hodné zmínky. Crónica se dočkala zveřejnění teprve v roce 1914. Dodnes jí chybí kritický úvod nebo komentář, který by čtená‐ ře provedl prózou šestnáctého století nebo upo‐ zornil na její význam jako záznamu politických zá‐ ležitostí v domorodém mezoamerickém městě.53 Kritici poukazují na skutečnost, že Cervantes de Salazar popisoval události s odstupem až několika desítek let, a tak svou kroniku založil na dřívějších popisech – totéž však platí i pro další klíčové zdroje týkající se španělské conquisty. Dále poznamenáva‐ Pozice: 498/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
jí, že nebyl nijak zvlášť kompetentním etnografem, na rozdíl třeba od Sahagúna, a že byl zběhlejší v dí‐ lech Horatia a Livia než v mexických domorodých tradicích. To všechno může být pravda, stejně jako platí, že tehdy převažující literární tradice vzývala řecké, a zejména římské zdroje. Přesto Crónica není pouhou projekcí Salazarova klasického vzdělání. Obsahuje hojné popisy domorodých postav a in‐ stitucí z období španělské invaze, jež se nijak ne‐ podobají klasickým textům a které jsou v mnoha případech potvrzeny svědectvími z první ruky. Co však v těchto svědectvích schází, jsou detaily, které Cervantes de Salazar uvádí. Pro nás jsou obzvlášť zajímavé delší oddíly Cró‐ nicy zabývající se přímo správní radou Tlaxcaly a je‐ jími debatami o tom, jestli se spojit se španělskými nájezdníky. Obsahují zdlouhavé výčty projevů a diplomatických darů, které si mezi sebou vymě‐ ňovali Španělé a jejich tlaxcalské protějšky, jejichž řečnické umění v radách vzbuzovalo velký obdiv. Podle Cervantese de Salazara patřili k těm, kteří Pozice: 499/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
mluvili jménem Tlaxcaly, i starší státníci – na‐ příklad Xicotencatl starší, otec vojenského generála stejného jména, jenž se ve státě Tlaxcala dodnes těší úctě54 –, ale také mistři obchodu, náboženští od‐ borníci a přední právní autority tehdejší doby. To, co Salazar v těchto pozoruhodných pasážích popi‐ suje, zjevně není fungování královského dvora, ale vyspělého městského parlamentu, jenž hledal kon‐ senzus pro svá rozhodnutí prostřednictvím racio‐ nálních argumentů a dlouhých diskusí – které se v případě potřeby protáhly i na několik týdnů. Klíčové pasáže najdeme ve třetí knize. Cortés stále táboří před městem se svými nově získanými spojenci Totonaky. Vyslanci neustále přecházejí mezi Španěly a tlaxcalským ayuntamientem (měst‐ skou radou), kde se začalo diskutovat. Po řadě přiví‐ tání a líbání rukou předák jménem Maxixcatzin – dobře známý svým „skvělým úsudkem a přátelskou konverzací“ – začne výřečně apelovat na Tlaxcal‐ téky, aby následovali jeho vzoru (tedy poslechli, co nařídili bohové a předkové) a spojili se s Cortésem Pozice: 500/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
a spolu s ním povstali proti aztéckým utlačovate‐ lům. Jeho argumenty jsou v radě všeobecně přijí‐ mány, dokud nezakročí Xicotencatl starší – kterému je v té době přes 100 let a je skoro slepý. Následuje kapitola, která do detailu popisuje „odvážnou řeč pronesenou Xicotencatlem, v níž od‐ poroval Maxixcatzinovi“. Připomíná radě, že není nic obtížnějšího než odolat „vnitřnímu nepříteli“, ve kterého se pravděpodobně promění nově přícho‐ zí, pokud budou ve městě přijati. Proč, ptá se Xico‐ tencatl, […] Maxixcatzin považuje tyto lidi za bohy, když se podobají spíše vyhladovělým netvo‐ rům, jež vyvrhlo rozbouřené moře, aby nás zničili, cpali se zlatem, stříbrem, kameny a perlami, spali v našem vlastním oblečení a vůbec se chovali jako ti, kteří se jednoho dne stanou krutými pány […] V celé zemi se nenajde dost kuřat, králíků ani kukuřičných polí, aby nasytili svůj apetit nebo své vyhla‐ Pozice: 500/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
dovělé „jeleny“ [španělské koně]. Proč bychom my – již žijí bez poddanství a nikdy neuznávali krále – prolévali svou krev, jen abychom se stali otroky?55
Dozvídáme se, že Xicotencatlova slova členy ra‐ dy pohnula: „Začali si šeptat, hovořili spolu, hlasy zesilovaly a každý pronášel, co měl na srdci.“ Rada byla rozdělená a nedosáhla konsenzu. To, co násle‐ dovalo, je známé každému, kdo se kdy účastnil pro‐ cesu konsenzuálního rozhodování: když spolu lidé silně nesouhlasí, radši se nehlasuje a místo toho někdo nabídne kreativní syntézu. Temilotecutl – je‐ den ze čtyř městských „starších soudců“ – přišel s mazaným plánem. Aby uspokojil obě strany deba‐ ty, měl být Cortés pozván do města, ale jakmile by vstoupil na tlaxcaltécké území, městský komandér Xicotencatl mladší by ho přepadl spolu se skupinou válečníků Otomí. Pokud by se útok zdařil, stali by se hrdiny. Pokud by byl zmařen, svedli by to na hrubé
Pozice: 501/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
a vznětlivé Otomí, vymluvili by se a spojili se s ná‐ jezdníky. Není zapotřebí zde vypočítávat události, které vedly ke spojenectví mezi Tlaxcalou a Cortésem,56 už jsme toho uvedli dost, abychom čtenáři dali ochutnat z našich zdrojů týkajících se tlaxcalské demokracie a schopnosti tamních politiků racio‐ nálně debatovat. Tyto výčty u moderních historiků příliš nepochodily. Někteří dokonce dospěli až k přesvědčení, že událost, kterou Salazar popsal, se vůbec neudála, nebo že šlo jen o jeho vlastní před‐ stavu scény z nějaké starořecké agory nebo římské‐ ho senátu vložené do úst „indiánům“. Při vzácných okamžicích, kdy se Crónicou zabývají dnešní akade‐ mici, je tato kniha považována pouze za příspěvek k literárnímu žánru raného katolického humanis‐ mu, a nikoli za zdroj historických faktů o domoro‐ dých formách vlády – podobně jako se komentátoři Lahontanových textů nikdy skutečně nezabývali tím, co mohl Kondiaronk doopravdy tvrdit, ale ne‐ dokázali se zbavit myšlenky, že některé pasáže moh‐ Pozice: 501/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
ly být ovlivněny řeckými satiriky, jako byl Lúki‐ ános.57 Čpí to snobstvím. Nejde ani tak o naprosté po‐ pření toho, že popisy deliberativní politiky odrážejí historickou realitu, problém je spíše ve skutečnosti, že to nikomu nepřijde zvlášť pozoruhodné. Histo‐ rikům se zdá zajímavý vždy vztah těchto popisů k evropským textovým tradicím nebo k evropským očekáváním. Něco podobného se děje i s přístupem k pozdějším textům z Tlaxcaly: dochovaným, detai‐ lním písemným záznamům průběhů zasedání měst‐ ské rady v desetiletích po španělské conquistě, zvaným Tlaxcalan Actas (Tlaxcalské spisy), které potvrzují řečnické dovednosti domorodých politiků a jejich schopnost ovládat zásady konsenzuálního rozhodování a racionální debaty.58 Mohlo by vás napadnout, že něco takového musí být pro historiky zajímavé. Místo toho se zdá, že je‐ diné, co jim přijde hodné diskuse, je možnost, že míra, do jaké se demokratické zvyky projevovaly v textech, by mohla být jakýmsi takřka zázračným Pozice: 502/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
přizpůsobením se „prohnaných indiánů“ poli‐ tickým očekáváním jejich evropských pánů: vlastně jistým druhem účinného a propracovaného diva‐ dýlka.59 Proč si tito historikové představují, že par‐ tička španělských mnichů, úzkoprsých šlechticů a vojáků z šestnáctého století mohla vůbec vědět ně‐ co o demokratických procesech (nebo jimi dokonce být ohromena), není jasné. Názor evropských vzdě‐ lanců byl totiž v té době takřka bezvýhradně anti‐ demokratický. Jestli si někdo něco z těchto kontak‐ tů odnesl, byli to bezpochyby Španělé. V současném intelektuálním klimatu je tvrzení, že Tlaxcaltékové byli čímkoli jen ne cyniky nebo oběťmi, považováno za trochu nebezpečné: člověk podstupuje riziko, že bude obviněn z naivního ro‐ mantizování.60 Ve skutečnosti se dnes víceméně každý pokus tvrdit, že se Evropané od domorodých amerických národů naučili něco morálně nebo společensky hodnotného, setká s lehkým výsmě‐ chem a obviněním z oživování myšlenky „vznešené‐ Pozice: 503/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
ho divocha“, nebo dokonce s hysterickým odsou‐ zením.61 Existují však pádné důvody si myslet, že debaty zaznamenané ve španělských pramenech jsou přesně tím, čím se zdají být – náhledem do me‐ chanismu kolektivní domorodé vlády. A pokud se tyto debaty něčím podobají diskusím, jež zazna‐ menal Thukydides nebo Xenofon, je to zkrátka pro‐ to, že způsoby vedení politické diskuse jsou ome‐ zené. Přinejmenším jeden španělský pramen to ex‐ plicitně potvrzuje. Zde se obracíme k mnichovi To‐ ribiovi de Benavente, kterému místní kvůli jeho zpustlému vzhledu říkali Motolinía („Postižený“) a on tuto přezdívku zřejmě ochotně přijal. Právě Motoliníovi a jeho tlaxcalským informátorům – k nimž patřil i Antonio Xicotencatl, pravděpodobně vnuk Xicotencatla staršího – vděčíme za spis Histo‐ ria de los Indios de la Nueva España (1541, Historie in‐ diánů Nového Španělska).62 Motolinía potvrdil Cortésovy první dojmy: Tlaxcala byla skutečně domorodou republikou, kde Pozice: 503/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
nevládl král ani rotující držitelé úřadu (jako v Cho‐ lule), ale rada volených představitelů (teuctli), jež se zodpovídala občanům jako celku. Kolik členů měla nejvyšší tlaxcalská rada, není přesně jasné: španěl‐ ské zdroje udávají počet mezi padesáti a dvěma sty osobami. Možná záleželo na aktuální situaci. Moto‐ linía nám bohužel nesděluje nic bližšího ani o tom, jak byli tito jedinci do rady vybíráni nebo kdo byl pro úřad způsobilý (v ostatních pueblových městech, včetně těch královských, oficiální po‐ vinnosti rotovaly mezi představiteli calpulli). Ohledně tlaxcalských způsobů politického výcviku a učení nám však Motoloníův text má co nabídnout. Od těch, kdo aspirovali na roli v tlaxcalské radě, se nijak neočekávalo, že prokážou osobní charisma nebo schopnost předčit soupeře, ale že budou sami sebe znevažovat – nebo dokonce zostuzovat. Vyža‐ dovalo se od nich, aby se podřídili lidem ve městě. Aby se zajistilo, že toto podřízení nebude jen hrané, musel každý z nich projít zkouškami, jež začaly po‐ vinným vystavením se pranýřování, které bylo po‐ Pozice: 504/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
važováno za skutečnou cenu za ctižádostivost. Po‐ tom – když bylo jeho ego v troskách – nastalo dlouhé období v ústraní, kdy aspirující politik mu‐ sel zakusit strasti hladovky, odpírání spánku, pouštění žilou a přísného režimu morálního pou‐ čení. Iniciace končila „vystoupením“ nově ustano‐ veného služebníka lidu, ke kterému patřilo hodování a oslava.63 Je zřejmé, že přijetí úřadu v takové domorodé demokracii vyžadovalo zcela jiné osobnostní rysy, než jaké považujeme za samozřejmé v moderní vo‐ lební politice. V této souvislosti stojí za to připo‐ menout, že starověcí řečtí spisovatelé si byli dobře vědomi, že z voleb často vycházejí vítězně cha‐ rismatičtí vůdci s tyranskými úmysly. Proto pova‐ žovali volby za aristokratický politický model odpo‐ rující demokratickým principům. A to byl také dů‐ vod, proč se po velkou část evropských dějin za sku‐ tečně demokratický způsob přidělování úřadů po‐ važovalo losování. Pozice: 504/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Cortés možná chválil Tlaxcalu jako zemědělský a obchodní ráj, ale jak vysvětluje Motolinía, když je‐ jí obyvatelé přemýšleli o vlastních politických hodnotách, domnívali se, že tyto hodnoty pocházejí z pouště. Tlaxcaltékové stejně jako další mluvčí jazyka nahuatl včetně Aztéků s oblibou tvrdili, že byli původem Čičimekové. Právě ti byli považováni za původní lovce a sběrače, kteří žili asketickým životem na pouštích a v lesích, bydleli v primi‐ tivních chatrčích, neznali vesnický ani městský život, odmítali obilí a vařené jídlo, vzdali se oble‐ čení a organizovaného náboženství a žili jen z divokých zdrojů.64 Zkoušky, které museli snášet aspirující zástupci tlaxcalské rady, připomínaly po‐ třebu rozvíjet čičimecké kvality (které byly nakonec vyváženy toltéckými ctnostmi zdvořilého vá‐ lečníka – a mezi Tlaxcaltéky se velmi diskutovalo, kde se nachází ta správná rovnováha). Pokud vám to zní povědomě, je třeba se ptát proč. Španělští mniši v těchto historkách nepo‐ chybně slyšeli ozvěny starosvětských tropů o repub‐ Pozice: 505/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
likánských ctnostech – jde o stejnou atavistickou li‐ nii, která se táhne od biblických proroků k Ibn Chaldúnovi, nemluvě o jejich vlastní etice odříkání si světa. Podobnosti jsou tak velké, až člověka na‐ padne, jestli se Tlaxcaltékové ve své autoetnografii v tomto případě skutečně neprezentovali Španělům způsobem, o kterém věděli, že ho dobyvatelé okamžitě rozpoznají a pochopí. S jistotou víme, že obyvatelé Tlaxcaly uspořádali pro své dobyvatele pozoruhodná divadelní představení, včetně před‐ stavení křižáckého dobytí Jeruzaléma z roku 1539, jež vyvrcholilo masovým pokřtěním (skutečných) pohanů převlečených za Maury.65 Španělští pozorovatelé se dokonce možná od tlaxcaltéckých nebo aztéckých zdrojů mohli dozvě‐ dět, co to znamená být „vznešeným divochem“. Ne‐ můžeme vyloučit ani možnost, že domorodé me‐ xické představy o této otázce pronikly do širších proudů evropského politického myšlení, které nabralo na síle v časech Rousseaua, jehož stav přiro‐ zenosti se až podezřele podobal Motoliníově popisu Pozice: 506/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
Čičimeků, včetně primitivních chatrčí, v nichž měli bydlet. Možná právě zde, v představách amerindi‐ ánských městských obyvatel, zahnízdilo semínko našeho vlastního evolučního příběhu o tom, jak to všechno začalo u prostých, rovnostářských lovců a sběračů. Ale to jsme odbočili. Jaký si tedy v rámci vzájemného vyjasňování pozic můžeme udělat úsudek o politickém zřízení Tlaxcaly v období španělské conquisty? Skutečně šlo o fungující městskou demokracii, a pokud ano, kolik dalších takových demokracií mohlo v předko‐ lumbovské Americe existovat? Nebo se zde setkává‐ me s fatou morgánou, strategickým vyčarováním „ideálního společenství“, které bylo předloženo chi‐ liastickému mnišskému publiku? Zapracovaly zde naráz prvky historie i mimesis? Pokud bychom se mohli opírat jen o písemné prameny, vždy by zůstal prostor pro pochyby, ar‐ cheologové však potvrzují, že ve čtrnáctém století n. l. bylo město Tlaxcala skutečně řízeno podle na‐ Pozice: 506/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
prosto odlišných principů než Tenochtitlán. Nena‐ šly se žádné stopy po paláci nebo ústředním chrámu ani po rituálním míčovém hřišti (které jak víme, bylo v jiných mezoamerických městech důležitým místem pro královské rituály). Místo toho nám ar‐ cheologický průzkum přinesl takřka kompletní městskou krajinu s dobře vybavenými sídly občanů, jež byla postavena podle jednotných vysokých stan‐ dardů kolem více než dvaceti prostranství. To vše bylo vybudováno na velkých terasách z navršené ze‐ miny. Největší městské sněmy se pořádaly v ob‐ čanském komplexu zvaném Tizatlán, který však byl umístěn mimo samotné město a kde se nacházely prostory pro veřejná shromáždění, do nichž se vcházelo širokými branami.66 Moderní archeologický výzkum tak potvrzuje existenci domorodé republiky Tlaxcala, která exis‐ tovala dávno předtím, než Cortés vstoupil na me‐ xickou půdu, a pozdější písemné prameny nás nenechávají na pochybách o jejích demokratických kvalitách. Kontrast s dalšími známými mezoame‐ Pozice: 507/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
rickými městy té doby je poměrně nápadný – ačkoli nelze opomenout, že Athény pátého století př. n. l., jež byly obklopené malými královstvími a oligarchi‐ emi, byly rovněž extrémní výjimkou. Ani takové kontrasty by se však neměly přeceňovat. V této kapitole jsme se dozvěděli, že politické tradice Tlax‐ caly nebyly anomálií, ale byly součástí širšího hnutí městského rozvoje, který lze v hrubých rysech vy‐ stopovat zpátky až k experimentům se sociálně blahobytnou společností, jež se uskutečnily o tisíc let dřív v Teotihuacánu. Navzdory aztéckým tvrzením o zvláštním propojení s tímto opuštěným městem byla Tlaxcala přinejmenším stejnou sou‐ částí jeho odkazu jako aztécké hlavní město Tenochtitlán – a v podstatných ohledech i význam‐ nější. Koneckonců to byli právě aztéčtí vládci Tenochtitlánu, kdo prolomil tradici a vytvořil dravou říši, která se v některých ohledech více podobala dominantním evropským politickým modelům tehdejší doby neboli něčemu, co je od Pozice: 507/1000
9. Skrytý přímo na očích - Domorodý původ sociálního b…
těch časů známé jako „stát“. V další kapitole se k to‐ muto termínu hodláme vrátit a zamyslet se nad ním. Co je to vlastně stát? Skutečně signalizuje na‐ prosto novou fázi dějin lidstva? Je tento termín ještě vůbec užitečný?
Pozice: 508/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
10
Proč stát nemá původ Skromné počátky svr‐
chovanosti,byrokracie a politiky
P
o „původu státu“ se pátrá skoro stejně dlouho a vášnivě – a v mnoha ohledech stejně pošeti‐ le – jako po „původu sociální nerovnosti“. V dnešní době se považuje za samozřejmé, že prakticky všichni žijí pod nadvládou státu, a navíc panuje přesvědčení, že i někdejší zřízení jako faraonský Egypt, dynastie Šang, incká říše či království Benin Pozice: 509/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
by se dala označit za státy nebo přinejmenším za „rané státy“. Vzhledem k tomu, že sociální teoretici se neshodnou, co je to vlastně stát, nezbývá nám než vymyslet definici dostatečně širokou, aby za‐ hrnovala všechny uvedené případy, ale zároveň ne‐ byla natolik obecná, aby zcela pozbyla významu. Ukázalo se, že řešení je překvapivě složité. Dnešní pojetí „státu“ zavedl teprve v šestnáctém století francouzský právník Jean Bodin, který mi‐ mo jiné napsal i významné pojednání o čarodějnic‐ tví, vlkodlacích a dějinách magie. (A kromě toho je v současnosti připomínán pro svou hlubokou nenávist k ženám.) První pokus o systematickou de‐ finici však zřejmě pochází až z devatenáctého století od německého filozofa Rudolfa von Jheringa, podle něhož má být stát definován jako instituce, která si nárokuje monopol na legitimní používání donu‐ covací síly na daném území (toto tvrzení bylo poz‐ ději přisouzeno sociologovi Maxi Weberovi). Na zá‐ kladě této definice je vláda „státem“ tehdy, když si nárokuje určité území a tvrdí, že v rámci jeho Pozice: 509/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
hranic je jedinou institucí, jejíž zástupci mohou za‐ bíjet a mlátit lidi, uřezávat jim části těla nebo je za‐ vírat do klece, či snad, jak zdůraznil von Jhering, mohou rozhodnout, kdo má právo dělat to za ně. Von Jheringova definice se dala relativně dobře aplikovat na moderní státy. Brzy se však ukázalo, že po většinu dějin lidstva si vládci tak velikášské ná‐ roky nečinili – a pokud ano, jejich nároky na mo‐ nopol na donucovací prostředky měly zhruba stejnou váhu jako nároky na ovládání počasí nebo přílivu a odlivu. Jestliže bychom se drželi von Jhe‐ ringovy nebo Weberovy definice, museli bychom dospět k závěru, že Chammurapiho Babylon, Sokra‐ tovy Athény nebo Anglie v dobách Viléma Dobyva‐ tele žádnými státy nebyly – anebo bychom museli vymyslet flexibilnější či specifičtější definici. Jednu takovou nabídli marxisté: tvrdili, že první státy v dějinách se objevily tehdy, když bylo třeba chránit moc nastupující vládnoucí třídy. Jakmile se vytvoří skupina lidí, která žije z práce jiných, podle marxis‐ tů nutně sestaví mocenský aparát, jenž má oficiálně Pozice: 510/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
chránit její vlastnická práva, ale v praxi slouží k za‐ chování jejích výhod (tvrzení velmi blízké rous‐ seauovské myšlenkové tradici). Tato definice vráti‐ la do hry Babylon, Athény i středověkou Anglii, zá‐ roveň však přinesla nové koncepční problémy, na‐ příklad jak popsat vykořisťování. Navíc byla těžko stravitelná pro liberály, neboť vylučovala jakoukoli možnost, že by stát někdy v budoucnu mohl být pří‐ větivou institucí. Po značnou část dvacátého století definovali od‐ borníci na společenské vědy stát raději v čistě funkčních termínech. Jak se společnost stávala komplexnější, měli mít podle nich lidé čím dál větší potřebu vytvářet shora řízené struktury, které by vše koordinovaly. Stejnou logikou se v podstatě stá‐ le řídí většina současných teoretiků sociální evolu‐ ce. Důkazy „sociální komplexnosti“ jsou automa‐ ticky považovány za doklad existence nějakého druhu vládnoucího aparátu. Dá-li se mluvit na‐ příklad o hierarchii sídel se čtyřmi úrovněmi (velkoměsta, města, vesnice, osady) a pokud Pozice: 510/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
alespoň některá z těchto sídel obsahovala specia‐ lizované profese (hrnčíře, kováře, mnichy a jeptiš‐ ky, profesionální vojáky nebo hudebníky), pak jaký‐ koli vládnoucí aparát musí ipso facto být státem. A i kdyby si tento aparát nenárokoval mocenský monopol nebo podporu třídy elit, jež žila z dřiny ne‐ vzdělaných námezdníků, dřív nebo později k tomu muselo nevyhnutelně dojít. Také tato definice má své výhody, zejména při spekulacích o velmi dávných společnostech, jejichž povahu a uspořá‐ dání je třeba vyčíst z fragmentárních pozůstatků. I v tomto případě však jde o důkaz kruhem. V pod‐ statě říká jen to, že státy jsou komplikované, a proto jakékoli komplikované uspořádání musí být stá‐ tem. Ve skutečnosti skoro všechny uvedené „kla‐ sické“ teoretické formulace z minulého století vy‐ cházely právě z tohoto předpokladu, tedy že každá velká a komplexní společnost nutně vyžaduje stát. Skutečným jablkem sváru bylo: proč? Bylo to z dobrých praktických důvodů? Nebo proto, že kaž‐ Pozice: 511/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
dá taková společnost musí nutně produkovat mate‐ riální nadbytek, a pokud vznikne nadbytek – na‐ příklad uzené ryby na tichomořském severo‐ západním pobřeží –, pak se musí nutně objevit i li‐ dé, kteří se zmocní jeho nepřiměřeného podílu? Jak jsme viděli v osmé kapitole, v prvních městech to fungovalo jinak. Například raný Uruk zřejmě nebyl „státem“ v jakémkoli smyslu slova. A co víc, když se ve starověké Mezopotámii objevilo pravidlo řízení shora, nebylo to v „komplexních“ metropolích nížinných říčních údolí, ale mezi ma‐ lými, „hrdinskými“ společnostmi okolních pod‐ hůří, které odmítaly samotný princip správy, a pro‐ to se nedají označit za „státy“. Pokud se pro tyto skupiny dá najít vhodná paralela, pak ji lze hledat mezi společnostmi na severozápadním pobřeží, jejichž politické vedení bylo v rukou vychloubačné a ješitné válečnické šlechty, která ve výstředních kláních soupeřila o tituly, poklady, věrnost pod‐ daných a vlastnictví otroků. Připomeňme si, že Hai‐ dové, Tlingitové a ostatní nejenže neměli nic, co by Pozice: 512/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
se dalo nazvat státním aparátem, ale postrádali i ja‐ kékoli formální vládní instituce.1 Dalo by se tedy tvrdit, že „státy“ vzniknou ve
chvíli, kdy se tyto dvě formy vlády (byrokratická a hrdinská) spojí. Zní to logicky. O jak podstatný po‐ znatek se však jedná? Jestliže je možné mít monar‐ chy, aristokracii, otroctví a extrémní formy patriar‐ chální nadvlády i bez státu (což se očividně dělo) a jestliže je stejně tak možné udržovat bez státu složité zavlažovací systémy nebo rozvíjet vědu a abstraktní filozofii (což se také děje), je pro dějiny lidstva vůbec podstatné, když jednu politickou enti‐ tu označíme za „stát“ a druhou ne? Neexistují zají‐ mavější a důležitější otázky? Budeme se jimi zabývat v této kapitole. Jak by vypadala historie, kdybychom se na celý problém podívali novýma očima – namísto předpokladu, že mezi vládami například starověkého Egypta a sou‐ časné Británie musí existovat nějaká hluboká vnitřní podobnost, a naším úkolem je tedy zjistit, o jakou podobnost jde? Není pochyb, že ve většině Pozice: 512/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
oblastí, jež zažily rozmach měst, se nakonec objevi‐ la i mocná království a říše. Co měly společného? A měly vůbec něco společného? Co nám jejich vznik skutečně napovídá o dějinách lidské svobody a rovnosti, respektive o jejich ztrátě? Jakým způso‐ bem – pokud vůbec nějakým – tyto dvě hodnoty značí zásadní rozchod s minulostí?
PŘEDLOŽÍME TEORII O TŘECH ZÁ‐ KLADNÍCH FORMÁCH NADVLÁDY A ZAČNEME ZKOUMAT JEJICH DŮ‐ SLEDKY PRO DĚJINY LIDSTVA Nejlepší způsob, jak se s tímto problémem vypořá‐ dat, je podle nás vrátit se k prvním principům. Už jsme zde rozebírali základní, a dokonce i primární formy svobody: svobodu pohybu, svobodu neupo‐ slechnout rozkazy a svobodu nově uspořádat spole‐
Pozice: 513/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
čenské vztahy. Dá se podobně mluvit také o ele‐ mentárních formách nadvlády? Připomeňme si, že Rousseau ve svém slavném myšlenkovém experimentu předpokládal, že všech‐ no vychází se soukromého vlastnictví, zejména pů‐ dy. Stačilo, aby první člověk, „který si obsadil jistý druh pozemku, prohlásil: Tohle je mé!“2 a všechny následné formy nadvlády – a tím pádem i všechny
následné katastrofy – se staly nevyhnutelnými. Zjis‐ tili jsme, že posedlost vlastnickými právy jakožto principem společnosti a základem společenské mo‐ ci je zejména západním fenoménem – má-li ozna‐ čení „Západ“ vůbec nějaký význam, zřejmě by se tý‐ kal právní a intelektuální tradice, která chápe společnost právě v těchto pojmech. Pokud bychom se tedy chtěli pustit do trochu jiného myšlenkového experimentu, bylo by dobré začít právě tady. Co má‐ me skutečně na mysli, když říkáme, že moc feu‐ dální šlechty, pozemkového panstva či pronajíma‐ tele se „zakládá na půdě“? Pozice: 513/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Podobný jazyk nám často pomáhá proklestit se vágními abstrakcemi a velkomyslnou domýšlivostí, s nimiž vyjadřujeme jednoduchou materiální sku‐ tečnost. Například dvě vůdčí politické strany v Anglii devatenáctého století, whigové a toryové, se rády prezentovaly jako zastánci opačných idejí: jistého pojetí liberalismu volného trhu oproti jisté‐ mu pojetí tradice. Historický materialista by mohl namítnout, že whigové ve skutečnosti zastupovali zájmy vrstvy obchodníků a toryové zájmy majitelů pozemků. Samozřejmě by měl pravdu. Bylo by pošetilé to popírat. Můžeme však zpochybnit pre‐ misu, že „pozemkové“ (nebo jakékoli jiné) vlastnic‐ tví je samo o sobě především materiální. Ano: půda, kameny, tráva, živé ploty, hospodářské budovy a sýpky jsou materiální, ale pod „pozemkovým vlastnictvím“ máme ve skutečnosti na mysli nárok jednotlivce na exkluzivní přístup k půdě, ka‐ menům, trávě, živým plotům atd. a jejich kontrolu v rámci vymezeného území. V praxi to znamená právo zamezit komukoli vstoupit na pozemek. Pozice: 514/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
V tomto smyslu je „půda“ vaše jen tehdy, pokud váš nárok na ni nikdo nezpochybňuje nebo pokud mů‐ žete podle libosti povolat lidi se zbraněmi, kteří od‐ straší či napadnou kohokoli, kdo s vámi nesouhlasí nebo na váš pozemek bez povolení vstoupí a od‐ mítne odejít. A když nepovolané osoby sami zastře‐ líte, stejně budete potřebovat, aby ostatní uznali, že jste na to měli právo. Jinými slovy, „pozemkové vlastnictví“ se netýká skutečné půdy, kamenů ani trávy. Je to právní výklad, který je udržován nená‐ padnou kombinací morálky a hrozby násilí. Vlastnictví pozemků vlastně dokonale ilustruje logiku toho, co Rudolf von Jhering nazval státním monopolem na násilí v rámci určitého území – ač‐ koli v tomto případě jde o mnohem menší území, než mají národní státy. Jakkoli abstraktně to zní, jde jen o jednoduchý popis reálné situace, což ví každý čtenář, který se někdy pokusil obsadit kousek půdy, okupovat bu‐ dovu nebo třeba svrhnout vládu. Zjevně záleží pou‐ ze na tom, jestli někdo nakonec dostane příkaz vás Pozice: 515/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
odstranit silou, a pokud ano, jestli je daná osoba ochotná rozkaz uposlechnout. Revoluce se jen zřídkakdy vyhrávají v otevřených bojích. K vítěz‐ ství revolucionářů dochází obvykle proto, že větši‐ na těch, kteří je mají potlačit, odmítne střílet nebo prostě odejde domů. Znamená to tedy, že majetek, stejně jako poli‐ tická moc, má v konečném důsledku původ (jak se decentně vyjádřil Mao) „v hlavni pušky“ – nebo v lepším případě ve schopnosti ovládat své věrné služebníky vycvičené k použití zbraní? Ne. Aspoň ne tak docela. Pro ilustraci, proč tomu tak není, a pro pokra‐ čování v našem myšlenkovém experimentu se za‐ měřme na jiný druh vlastnictví. Vezměme si na‐ příklad diamantový náhrdelník. Pokud se Kim Kar‐ dashian vydá na procházku pařížskými ulicemi a na krku jí přitom visí náhrdelník v hodnotě milionů dolarů, pak nejenže předvádí, jak je bohatá, ale také se chlubí svou mocí nad násilím. Každému je totiž jasné, že by se takto nemohla promenádovat bez Pozice: 515/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
přítomnosti – ať už viditelné, či neviditelné – oz‐ brojené osobní ochranky, která se s potenciálními zloději umí vypořádat. Jakákoli vlastnická práva jsou chráněna něčím, co teoretici práva jako von Jhering eufemisticky nazývají „silou“. Na chvíli si však představme, co by se stalo, kdyby se každý člověk na zemi stal najednou fyzicky nezrani‐ telným. Řekněme, že by všichni lidé vypili lektvar, po němž by si navzájem nemohli ublížit. Mohla by si Kim Kardashian stále udržet exkluzivní práva na své šperky? Kdyby je vystavovala příliš často, asi ne, protože by je pravděpodobně někdo ukradl. Mohla by je ale zachránit, kdyby je nechala schované v sejfu, jehož číselnou kombinaci by znala jen ona a sdělila by ji pouze důvěryhodným divákům na předem neohlá‐ šených akcích. Existuje tedy i druhý způsob, jak si zajistit přístup k právům, která jiní nemají: kontro‐ la informací. Pouze Kim a její nejbližší důvěrníci vě‐ dí, kde jsou její diamanty běžně uložené a kdy se s nimi pravděpodobně ukáže. Samozřejmě se to Pozice: 516/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
vztahuje na všechny formy vlastnictví, které jsou chráněny „hrozbou použití síly“ – pozemkového vlastnictví, zboží v obchodě a tak dále. Kdyby si lidé nemohli navzájem ublížit, nikdo by si nemohl nic absolutně nárokovat nebo to chránit proti „celému světu“. Mohl by pouze vyloučit osoby, které by se svým vyloučením souhlasily. Přesto posuňme experiment ještě o krok dál a představme si, že všichni na zemi vypijí ještě je‐ den lektvar, který jim znemožní udržet tajemství, a zároveň nadále nemohou nikomu ublížit. Přístup k informacím i k síle se už vyrovnal. Může si Kim stále udržet diamanty? Možná. Ale pouze v případě, že se jí podaří úplně všechny přesvědčit, že ona, Kim Kardashian, je natolik jedinečná a mimořádná lidská bytost, že si skutečně zaslouží mít věci, které nemůže mít nikdo jiný. Podle nás jsou tyto tři principy – říkejme jim kontrola násilí, kontrola informací a individuální charisma – také třemi možnými základy spole‐ čenské moci.3 Hrozba násilím bývá nej‐ Pozice: 516/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
spolehlivější, a proto se všude na světě stala zákla‐ dem jednotných právních systémů, zatímco cha‐ risma je většinou nejpomíjivější. Obvykle všechny tři složky do jisté míry koexistují. Dokonce i ve společnostech, kde je násilí mezi lidmi vzácné, se najdou hierarchie založené na informacích. A není až tak důležité, čeho se tyto informace týkají: možná nějakého technického know-how (například tavení mědi či používání léčivých bylin) nebo něče‐ ho, co bychom považovali za naprosté nesmysly (názvy dvaceti sedmi pekel a třiceti devíti nebí a vý‐ čet tvorů, na které tam narazíme). Dnes se zcela běžně – například v některých částech Afriky a na Papui Nové Guineji – ve společnostech, kde jinak neexistuje žádné formální postavení, setkáváme s iniciačními obřady, jež jsou natolik složité, že vyžadují úřední postupy, a tyto zasvěcené osoby jsou postupně uváděny do stále vyšších úrovní tajných znalostí. Dokonce i tam, kde takové hierarchie znalostí nejsou, zjevně budou existovat individuální rozdíly a někteří lidé budou Pozice: 517/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
považováni za přívětivější, zábavnější, inte‐ ligentnější nebo fyzicky atraktivnější než jiní. To bude vždy představovat určitý rozdíl, a to i ve sku‐ pinách, které si vyvinuly důmyslné pojistné me‐ chanismy, aby k tomu nedocházelo (jako třeba v pří‐ padě rituálního výsměchu úspěšným lovcům mezi „rovnostářskými“ sběrači, jako jsou Hadzové). Jak už jsme poznamenali, rovnostářský étos se může ubírat dvěma směry: buď tyto individuální zvláštnosti zcela popře a vyžaduje, aby se s lidmi za‐ cházelo (nebo by se aspoň mělo zacházet), jako by byli naprosto stejní, nebo individuální zvláštnosti naopak glorifikuje a naznačuje, že každý je natolik odlišný, že jakákoli hierarchizace je nemyslitelná (vždyť jak se dá poměřovat nejlepší rybář s nejdů‐ stojnějším stařešinou a s člověkem, který vykládá nejzábavnější vtipy, a tak dále?). V takových přípa‐ dech by se mohlo stát, že někteří „extrémní jedin‐ ci“ – smíme-li jim tak říkat – skutečně získají vý‐ značnou, nebo dokonce vůdcovskou roli. Připo‐ meňme nuerské proroky nebo některé amazonské Pozice: 518/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
šamany, malgašské mpomasy, vykladače z hvězd ne‐ bo „bohaté“ pohřby ze staršího paleolitu, které se často týkaly jedinců s pozoruhodně anomálními fy‐ zickými (a pravděpodobně i jinými) atributy. Jak však tyto příklady napovídají, takové postavy jsou natolik neobvyklé, že by bylo obtížné převést jejich autoritu na nějakou trvalou moc. Na těchto třech principech je zvlášť zajímavé, že každý z nich se stal základem institucí, které jsou dnes považovány za podstatu moderního státu. V případě kontroly násilí je to zjevné. Moderní státy jsou „suverénní“: třímají moc, která kdysi náležela králům, což lze v praxi chápat jako Jheringův mo‐ nopol na legitimní užití donucovací síly v rámci vlastního území. Skutečně svrchovaný panovník teoreticky vykonával moc, která stála nad záko‐ nem. Ovšem starověcí králové byli jen zřídkakdy schopni vynucovat si tuto moc systematicky (jak jsme viděli, jejich údajně absolutní moc ve sku‐ tečnosti znamenala pouze to, že byli jedinými lid‐ mi, kteří mohli svévolně šířit násilí v okruhu zhru‐ Pozice: 518/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
ba 100 metrů od místa, kde právě stáli nebo seděli). V moderních státech je stejný druh moci tisíckrát znásoben, protože se spojuje s druhým principem: byrokracií. Jak už dávno vypozoroval velký socio‐ log byrokracie Weber, administrativní organizace se nikdy nezakládají jen na kontrole informací, ale také na „úředních tajemstvích“ všeho druhu. Z tohoto důvodu se stal z tajného agenta mytický symbol moderního státu. James Bond se svým po‐ volením zabíjet v sobě spojuje charisma, tajnůst‐ kářství a moc lehkovážně používat násilí, to vše s podporou velkého byrokratického aparátu. Kombinace svrchované moci a sofistikovaných administrativních technik pro ukládání a evidenci informací přináší všemožné hrozby pro indivi‐ duální svobodu – umožňuje sledování státem a vznik totalitních režimů –, avšak toto nebezpečí, jak jsme neustále ujišťováni, je vykompenzováno třetím principem: demokracií. Moderní státy jsou demokratické, nebo by takové aspoň měly být. Demokracie v moderních státech však funguje Pozice: 519/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
úplně jinak, než jak fungovalo například shromáž‐ dění ve starověkém městě, kde se kolektivně disku‐ tovalo o společných problémech. V dnešní době chápeme demokracii spíše jako hru na vítěze a po‐ ražené, jíž se účastní pouze mimořádní jedinci, při‐ čemž zbytek je do značné míry zredukován na při‐ hlížející. Pokud bychom k tomuto aspektu moderní demokracie hledali starověký precedent, měli bychom odhlédnout od athénských, syrakuských a korinthských sněmů a místo nich se – paradoxně – zaměřit na aristokratické zápasy z „hrdinských dob“, jako jsou ty popsané v Iliadě i s jejími neko‐ nečnými agóny: závody, duely, hrami, dary a oběť‐ mi. Jak jsme popsali v deváté kapitole, političtí fi‐ lozofové pozdějších řeckých měst ve skutečnosti ne‐ považovali volby za demokratický způsob výběru kandidátů pro veřejný úřad. Demokratickou me‐ todou byl náhodný výběr nebo losování, podobně jako se dnes vybírá soudní porota například v sou‐ časných Spojených státech. Volby byly vnímány ja‐ Pozice: 520/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
ko součást aristokratického modelu (aristokracie znamenala „vláda nejlepších“) a umožňovaly pros‐ tým lidem – podobně jako sluhům staromódní hr‐ dinské šlechty – rozhodnout, který urozený člověk by měl být považován za nejlepšího ze všech, při‐ čemž urozeným byl v tomto kontextu jednoduše kdokoli, kdo mohl trávit většinu svého času hrou na politiku.4
Stejně jako přístup k násilí, informacím a cha‐ rismatu definuje samotné možnosti společenské nadvlády, tak i moderní stát je definován jako kom‐ binace svrchovanosti, byrokracie a konkurenčního
politického pole.5 Zdá se tedy přirozené, že bychom měli v tomto světle prozkoumat také dějiny; jakmi‐ le se o to však pokusíme, zjistíme, že nemáme žádný skutečný důvod, proč by tyto tři principy měly fungovat dohromady, natožpak se navzájem podpo‐ rovat tak, jak to dnes očekáváme od vlád. Tyto tři základní formy nadvlády mají naprosto odlišný his‐ torický původ. Viděli jsme to už ve starověké Mezopotámii, kde původně byrokraticko-obchodní Pozice: 520/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
společnosti v říčních údolích žily v napjatém vztahu s hrdinskými skupinami z vyšších poloh a jejich neskutečně malichernými princátky, která se přetahovala o přízeň podaných všemožnými velkolepými kláními; přičemž tito horští obyvatelé odmítali samotný princip administrativy. Navíc neexistuje žádný pádný důkaz, že by sta‐ rověká mezopotámská města, přestože jim vládly královské dynastie, dosáhla jakékoli míry skutečné územní svrchovanosti, a tudíž jsou od jakékoli zá‐ rodečné fáze moderního státu stále ještě hodně
daleko.6 Jinými slovy, zkrátka nešlo o státy v Jhe‐ ringově smyslu, a i kdyby jimi byly, nedává valný smysl definovat stát pouze s ohledem na svr‐ chovanost. Vzpomeňme si na příklad louisianských Načezů, jejichž vládce Velké slunce třímal absolutní moc v rámci vlastní (vcelku malé) Velké vesnice, kde v podstatě mohl podle svého uvážení nařizovat hromadné popravy a přivlastňovat si zboží, ale pod‐ daní ho vesměs ignorovali, pokud zrovna nebyl po‐ blíž. Božské království Šiluků, nilotského národa Pozice: 521/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
z východní Afriky, fungovalo podobně: král se mohl k lidem ve svém bezprostředním okolí chovat takřka jakkoli, zároveň však neměl k dispozici nic, co by se podobalo administrativnímu aparátu, kte‐ rý by jeho svrchovanou moc převedl do něčeho sta‐ bilnějšího a rozsáhlejšího, neměl žádný daňový sys‐ tém, žádný systém vynucování královských roz‐ kazů, a dokonce ani žádné zprávy, jestli byly příka‐ zy splněny. Jak právě zjišťujeme, moderní státy jsou ve sku‐ tečnosti směsicí prvků, které se v určitém okamžiku dějin lidstva spojily – a v současnosti se pravděpodobně nacházejí v procesu rozkladu (při‐ pomeňme třeba současné celosvětové byrokracie WTO nebo MMF, které nemají odpovídající princip globální svrchovanosti). Když se historikové, filo‐ zofové nebo politologové přou o původ státu ve sta‐ rověkém Peru nebo Číně, ve skutečnosti si do nich zpětně projektují poněkud nezvyklou konstelaci prvků: obvykle se snaží najít okamžik, kdy se cosi jako svrchovaná moc spojila s čímsi jako adminis‐ Pozice: 521/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
trativní systém (konkurenční politické pole je pova‐ žováno za víceméně nepovinné). V první řadě je za‐ jímá, kdy a jak se tyto prvky přesně spojily. Například standardní příběh lidské politické evoluce vyprávěný dřívějšími generacemi učenců zněl, že státy vznikly z potřeby spravovat komplexní zavlažovací systémy nebo snad jen kvůli vysoké koncentraci lidí a informací. To umožnilo vzestup svrchované moci, která byla nakonec zmírněna demokratickými institucemi. Vyplýval by z toho zhruba následný vývojový sled: Administrativa ⟶ svrchovanost ⟶ (nakonec) cha‐ rismatická politika Jak jsme ukázali v osmé kapitole, současné po‐ znatky ze starověké Eurasie nyní ukazují na odlišný vzorec, kdy městské administrativní systémy vyvo‐ laly kulturní protireakci (další příklad schizmogeneze) ve formě handrkujících se horských knížectví (z pohledu městských obyvatel Pozice: 522/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
„barbarů“),7 což nakonec vedlo k ustanovení vla‐ dařů ve městech a systematizaci jejich moci: Administrativa ⟶ charismatická politika (procesem schizmogeneze) ⟶ svrchovanost V některých případech – například v Mezopotá‐ mii – se to právě takto mohlo odehrát, zdá se však nepravděpodobné, že šlo o jediný způsob, jak by tento vývoj mohl vyústit v něco, co (přinejmenším nám) připomíná stát. Jinde a jindy – často v krizových okamžicích – může tento proces začít povýšením charismatických jedinců, kteří inspirují své stoupence k radikálnímu rozchodu s minulostí. Tito jedinci nakonec získají jakousi absolutní, bož‐ skou autoritu, jež se promítne do systému byrokra‐ tických rolí a úřadů.8 Tato cesta pak může vypadat následovně: Charismatická vize ⟶ svrchovanost ⟶ administra‐ tiva Pozice: 523/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Nepokoušíme se zpochybňovat žádnou konkrét‐ ní formulaci, ale skrytou teleologii. Všechny tyto úvahy jako by vycházely z předpokladu, že tento proces má jen jediný konečný bod: že se tyto různé typy nadvlády musely dříve nebo později nějak spo‐ jit do jakési zvláštní formy podobné moderním ná‐ rodním státům v Americe a Francii na konci osm‐ náctého století a že tato forma byla postupně vnu‐ cována zbytku světa po obou světových válkách. Co když to ale není pravda? V následujících pasážích přistoupíme k historii ně‐ kterých prvních království a říší na světě bez ja‐ kýchkoli podobných předsudků. Spolu s původem státu odložíme stranou i podobně vágní a teleolo‐ gické pojmy jako „zrození civilizace“ nebo „vzestup společenské komplexnosti“, abychom se mohli lépe podívat na to, co se skutečně stalo. Jak se vynořily rozsáhlé formy nadvlády a jak vlastně vypadaly? Co Pozice: 523/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
mají (pokud vůbec něco) společného s uspořádání‐ mi, která vydržela dodnes? Začněme tím, že prozkoumáme těch několik málo případů v předkolumbovských Amerikách, které i ti největší puntičkáři shodně označují za cosi jako „státy“.
O AZTÉCÍCH, INCÍCH A MAYÍCH (A TAKÉ O ŠPANĚLECH) Všeobecně se má za to, že v době španělského do‐ bývání existovaly v obou Amerikách jen dva jedno‐ značné „státy“: Aztékové a Inkové. Španělé jim tak samozřejmě neříkali. Hernán Cortés se ve svých do‐ pisech a rozhovorech zmiňoval o městech, králov‐ stvích a občas i o republikách. Váhal označit az‐ téckého vládce Moctezumu za „císaře“ – zřejmě ne‐ chtěl riskovat, že si proti sobě popudí vlastního vládce, „nejkatoličtějšího císaře Karla V.“. Nikdy by ho však nenapadlo řešit, jestli by se tato království Pozice: 524/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
nebo města dala označit za „stát“, neboť tento kon‐ cept tehdy prakticky neexistoval. Přesto tato otázka zaměstnává řadu současných učenců, a proto se bu‐ deme zabývat každým z těchto uskupení. Začněme historkou ze španělského textu zazna‐ menaného nedlouho po zahájení conquisty, která popisuje výchovu dětí v aztéckém hlavním městě Tenochtitlánu krátce předtím, než padlo do rukou Španělů: „Chlapcům se při narození dával štít se čtyřmi šípy. Porodní bába se pomodlila, aby z nich vyrostli stateční válečníci. Byli čtyřikrát vystaveni slunci a čtyřikrát se jim vyprávělo o nejistotách života a potřebě jít do války. Dívky naopak dostávaly vřetena a člunky jako symbol, že se v bu‐
doucnu budou věnovat domácí pracím.“9 Těžko říct, o jak rozšířenou praktiku šlo, přesto však pou‐ kazuje na zásadní prvek aztécké společnosti. Ženy v Tenochtitlánu stále zaujímaly důležité pozice, pracovaly jako obchodnice, lékařky a kněžky, byly však vyloučeny z nastupující třídy šlechticů, jejichž moc vycházela z válčení, kořistění a tributu. Není Pozice: 524/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
jasné, kdy začaly aztécké ženy o politickou moc při‐ cházet (některé důkazy, jako například povinnost vysoce postavených rádců u dvora převzít kultovní roli Cihuacóatlu – neboli „hadí ženy“ –, naznačují, že to nebylo tak dávno). Víme však, že maskulinita, která se často projevovala sexuálním násilím, se stala součástí dynamiky imperiální expanze.10 Zná‐ silňování a zotročování zajatých žen skutečně pat‐ řilo k hlavním stížnostem, jež Cortésovi a jeho
mužům nahlašovali aztéčtí poddaní ve Veracruzu,11 kteří byli v roce 1519 připraveni chopit se šance s tlupou neznámých španělských pirátů. Mužská aztécká nebo mexická šlechta zřejmě chápala život jako věčný souboj, nebo dokonce jako dobývání – tuto kulturní tendenci je možné vysto‐ povat až k počátkům kočovné komunity válečníků a kolonizátorů. Zdá se, že jejich společnost byla „za‐ jatecká“ a nelišila se od pozdějších amerindián‐ ských společností, jimiž jsme se zabývali. V tomto případě však šlo o mnohem větší měřítko. Nepřáte‐ lé zajatí ve válce byli ošetřováni a živeni, aby si za‐ Pozice: 525/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
chovali vitalitu – někdy dokonce žili v luxusních podmínkách –, ale nakonec byli obětováni rituální‐ mi odborníky, aby se splatil pradávný dluh života bohům a zřejmě i z řady dalších důvodů. V důsledku toho se v tenochtitlánském chrámu Templo Mayor ve velkém provozovalo náboženské pouštění žilou, což někteří španělští pozorovatelé chápali jako jasný důkaz, že se aztécké vládnoucí třídy spolčily s ďáblem.12 Právě tímto chtěli Aztékové udělat dojem na své sousedy a stejně působí na naši fantazii i dnes: před‐ stavu tisíců zajatců čekajících v řadě, aby jim mas‐ kovaní napodobovatelé boha vyrvali srdce, je vskutku těžké dostat z hlavy. Zdá se však, že v ji‐ ných ohledech poskytovali Aztékové šestnáctého století Španělům vcelku známý obraz lidské vlády, který jim byl rozhodně bližší než cokoli, s čím se se‐ tkali v Karibiku nebo v bažinách a savanách Yuca‐ tanu. Monarchie, byrokratické hodnosti, vojenské kádry a organizované náboženství (jakkoli „démo‐ nické“) byly vysoce rozvinuté. Jak někteří Španělé Pozice: 526/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
poznamenali, urbanismus v Údolí Mexika se zdál být na vyšší úrovni než v kastilských městech v jejich vlasti. Zákony omezující spotřebu, jež ne‐ byly o nic méně propracované než ty španělské, vy‐ tvářely úctyhodný odstup mezi vládnoucí a ovlá‐ danou vrstvou a diktovaly vše od módy až po se‐ xuální zvyky. Na tribut a vybírání daní dohlíželi calpixque, kteří byli jmenováni z řad prostých ob‐ čanů a kteří nedokázali převést administrativní znalosti na politickou moc (to byla doména šlechty a válečníků). Na dobytých územích byla udržována místní šlechta, jejíž poslušnost zajišťoval systém patronátu, který ji svazoval s podporovateli na az‐ téckém dvoře. I zde našli Španělé obdobu vlastního pravidla aeque principali, jež zaručovalo autonomii nově nabytým územím po dobu, kdy místní vůdci odváděli koruně každoroční desátky.13 Podobně jako španělští Habsburkové, kteří se stali jejich vládci, se také aztécká válečnická aris‐ tokracie vyšvihla z relativně skromných počátků a vytvořila jednu z největších světových říší. Pozice: 526/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Dokonce i Aztécký trojspolek však bledl ve srovnání s tím, co conquistadoři objevili v peruánských An‐ dách. Ve Španělsku, stejně jako ve velké části Eurasie, na‐ bízely hory útočiště před donucovací mocí králů a císařů, a proto se rebelové, bandité a heretici skrývali v horách. V inckém Peru to ale bylo přesně naopak. Hory tvořily pilíř imperiální moci. Tento (z evropského pohledu) převrácený politický svět na vrcholu And představovalo superkrálovství Tawantinsuyu, což znamená „čtyři země“.14 Přesněji řečeno Tawantinsuyu označuje čtyři suyus neboli hlavní administrativní jednotky pan‐ ství Sapa Inky. Z hlavního města Cuzca, kde prý i tráva byla ze zlata, vybírali Inkové královské krve pravidelný mit’a – rotační pracovní tribut neboli ro‐ botu – od několika milionů poddaných nacházejí‐ cích se po celém západním pobřeží Jižní Ameriky, od Quita po Santiago.15 Inkové, kteří požívali určitý stupeň svrchovanosti nad osmdesáti sousedními Pozice: 527/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
provinciemi a bezpočtem etnických skupin, dosáhli na konci patnáctého století stavu jakési „univerzální monarchie“ (monarchia universalis), o níž se Habsburkům vládnoucím řadě roztrou‐ šených území ani nesnilo. Pokud by však Tawantin‐ suyu mělo být považováno za stát, stále šlo o formu‐ jící se stát. Podobně jako se populární obraz Aztéků spojuje s hromadnými masakry, jsou Inkové s oblibou zob‐ razováni v podobě mistrovských správců: jak jsme viděli, osvícenští myslitelé jako Madame de Graffig‐ ny a její čtenáři si úvahami nad popisy říše v An‐ dách udělali první představu o tom, jak by mohl vy‐ padat sociální stát, nebo dokonce státní socialis‐ mus. Ve skutečnosti byla incká efektivita značně nerovnoměrná, už jen proto, že se říše rozprostírala do délky 4 000 kilometrů. Ve vesnicích vzdá‐ lenějších od Cuzca, Chan Chanu a dalších středisek královské moci se říšský aparát objevoval nanejvýš sporadicky a řada vesnic si udržela značnou samo‐ správu. Kronikáři a úředníci jako Juan Polo de On‐ Pozice: 527/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
degardo y Zárate s překvapením zjišťovali, že se typické andské vesnice skutečně vyznačovaly komplexním administrativním aparátem, ale ten byl zřejmě vytvořen zcela po domácku a vycházel z kolektivních komunit zvaných ayllu. Místní ko‐ munity tyto kolektivy jen mírně poupravily, aby splnily říšské požadavky na tribut a robotu.16 Imperiální centrum incké říše vypadalo úplně jinak než centrum Aztéků. Moctezuma byl navzdo‐ ry své velkoleposti (jeho palác obsahoval vše od vo‐ liér po místa vyhrazená trpaslíkům sloužícím k po‐ bavení) oficiálně pouhým tlatoani neboli „prvním mluvčím“ v radě šlechticů a jeho říší byl oficiálně Trojspolek tří měst. Navzdory veškerým krve‐ lačným podívaným byla aztécká říše konfederací šlechtických rodin. Zdá se totiž, že tyto přehlídky násilí byly aspoň částečně zakořeněné v tomtéž du‐ chu aristokratického soupeření, který nutil aztécké velmože soutěžit ve veřejných míčových hrách, ne‐ bo dokonce ve filozofických debatách. Inkové naopak trvali na tom, že jejich panovník je ztělesně‐ Pozice: 528/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
ní Slunce. Veškerá moc vyzařovala z jediného bo‐ du – z osoby zvané Sapa Inca (jedinečný Inka) – a ší‐ řila se shora dolů přes královské sourozence. Incký dvůr byl inkubátorem svrchovanosti. Uvnitř jeho zdí se tísnila nejen rodina žijícího krále a jeho sest‐ ry, která byla zároveň jeho coya (královna), ale i hlavní úředníci, vrchní kněží a říšská garda krá‐ lovství, z nichž většina byla pokrevně spřízněná s králem. Jelikož byl Sapa Inca bohem, nikdy skutečně ne‐ zemřel. Těla bývalých králů se konzervovala, za‐ balovala a balzamovala, podobně jako u egyptských faraonů. Inčtí panovníci tedy stejně jako faraonové vedli dvůr ze záhrobí a dostávali pravidelné obětní dary v podobě potravin a oděvů ze svých bývalých venkovských sídel – na rozdíl od těl egyptských fa‐ raonů, která zůstávala v hrobce, se však jejich pe‐ ruánské ekvivalenty vozily na veřejné události a sváteční obřady.17 (Jedním z důvodů, proč musel každý nový panovník expandovat, byl ten, že dědil po starém panovníkovi pouze armádu. Jeho dvůr, Pozice: 529/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
půda a poddaní zůstávali v rukou mrtvého Inky.) Tato mimořádná koncentrace moci kolem Inkova vlastního těla měla i odvrácenou stranu: královská moc se velmi obtížně delegovala. Nejdůležitějšími úředníky byli „honorární In‐ kové“, kteří – ačkoli nebyli přímo spříznění s mo‐ narchou – směli nosit stejné ozdoby na uších a byli i v jiných ohledech chápáni jako rozšíření jeho osobnosti. Mohli se využívat také dvojníci-sochy nebo jiné náhražky – kolem nichž existoval složitý rituální protokol –, u důležitých činů se však vyža‐ dovala osobní přítomnost Sapy Inky, což zna‐ menalo, že dvůr byl neustále na cestách a panovník byl pravidelně přenášen po „čtyřech zemích“ v no‐ sítkách lemovaných stříbrem a peřím. Tato činnost – spolu s nutností přepravovat armádu a zá‐ soby – vyžadovala enormní investice do silničních systémů, čímž se jedna z nejsložitějších a nej‐ drsnějších oblastí světa proměnila v souvislou síť dobře udržovaných silnic a vyšlapaných cest, podél nichž stály svatyně (huacas) a stanice se zásobami Pozice: 529/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
a lidmi placenými ze státní pokladny.18 Na jedné z těchto každoročních výprav, daleko od hradeb Cuzca, byl Atahualpa, poslední Sapa Inca, unesen a zabit Pizarrovými muži. Stejně jako v případě Aztéků byla zřejmě i kon‐ solidace incké říše spojena s velkou mírou sexuální‐ ho násilí a z toho plynoucí proměnou genderových rolí. Tady se proces, který začal obvyklým systé‐ mem manželství, stal šablonou pro třídní nadvlá‐ du. V Andách, kde byli lidé tradičně rozděleni podle společenského statusu, se od žen očekávalo, že se vdají do rodin s vyšším postavením, než je jejich vlastní. Říkalo se, že nevěstina rodová linie je tak „dobyta“ ženichovou linií. To, co začalo jako řečnický obrat, se zjevně změnilo v něco do‐ slovnějšího a systematičtějšího. Na každém nově dobytém území Inkové okamžitě postavili chrám a donutili určité množství místních panen stát se „nevěstami Slunce“: odtrhli ženy od jejich rodin a drželi je buď jako věčné panny, nebo je darovali Sapovi Inkovi, aby je mohl využívat a nakládat s ni‐ Pozice: 530/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
mi dle libosti. V důsledku toho se královským pod‐ daným mohlo kolektivně říkat „podrobené ženy“19 a místní šlechta soupeřila o své postavení tím, že se snažila umístit své dcery na přední místa u dvora. A co tedy onen slavný incký administrativní sys‐ tém? Určitě existoval. Záznamy se vedly převážně v uzlovém písmu zvaném kipu (nebo quipu), které je popsáno ve spisu Pedra Ciezy Crónica del Perú (1553, Kronika Peru): V každém provinčním středisku byli účetní, kterým se říkalo „správci uzlů / nařizovatelé“ [khipukamayuqs] a kteří prostřednictvím uz‐ lů uchovávali záznamy a vedli účetnictví o za‐ placeném tributu v daném okrsku, od stříb‐ ra, zlata, oblečení, dobytka, vlny a dalších vě‐ cí až po nejmenší položky a stejnými uzly za‐ znamenávali předávky za celý rok, deset nebo dvacet let a vedli účty tak dobře, že jim neušel ani pár sandálů.20
Pozice: 530/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Španělští kronikáři však uvedli jen málo po‐ drobností a po oficiálním zákazu kipu v roce 1583 nebyli místní odborníci příliš motivováni pokra‐ čovat v tradici psaní. Nevíme přesně, jak písmo fungovalo, ačkoli se stále objevují nové informace ze vzdálených andských komunit, ve kterých se incký styl kipu a jeho příbuzné formy zazna‐ menávání informací udržely až do novějších dob.21 Akademici se přou, jestli se kipu dá skutečně pova‐ žovat za formu písma. Prameny, jež máme k dispo‐ zici, popisují především numerický systém, který spočívá v hierarchickém uspořádání barevně ozna‐ čených uzlů podle desítkové soustavy, od 1 do 10 000. Zdá se však, že v nejsložitějších svazcích uz‐ lů jsou zakódovány topografické a genealogické zá‐ znamy a s největší pravděpodobností i příběhy a písně.22 Obě velká uskupení – Aztékové i Inkové – byla v mnoha ohledech ideálním cílem pro dobývání. Obě se soustředila kolem jednoduše identifikova‐ telných hlavních měst, kde bydleli jednoduše iden‐ Pozice: 531/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
tifikovatelní králové, které bylo možné zajmout a zabít. Tato města obklopovalo obyvatelstvo, jež bylo dlouho zvyklé poslouchat rozkazy, a pokud by se mu zachtělo ignorovat moc z center, pravdě‐ podobně by to udělalo právě spojením sil s nastáva‐ jícími conquistadory. Jestliže se říše zakládá převážně na vojenské moci, je pro někoho silnější‐ ho relativně snadné převzít kontrolu nad jejím úze‐ mím. Ovládnutím centra do sebe totiž všechno ostatní snadno zapadne – stejně jako to udělal Cor‐ tés, když v roce 1521 dobyl Tenochtitlán, nebo Pizarro, jenž se v roce 1532 zmocnil v Cajamarce Atahualpy. Odpor mohl být houževnatý (obléhání Tenochtitlánu trvalo více než rok, během nějž pro‐ bíhaly vyčerpávající bitvy o každý dům), jakmile však boj skončil, dobyvatelé mohli převzít již exis‐ tující mechanismy vlády a začali rozdávat příkazy poddaným vycvičeným v poslušnosti. V oblastech, kde podobně mocná království ne‐ působila – buď tam nikdy neexistovala, což platilo například pro velkou část Severní Ameriky či Pozice: 532/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Amazonii, nebo obyvatelstvo vědomě odmítlo cent‐ rální vládu –, mohla být situace mnohem složitější. Dobrým příkladem takové decentralizace je úze‐ mí obydlené mluvčími různých mayských jazyků: poloostrov Yucatán a horské oblasti Guatemaly a Chiapasu na jihu.23 V době prvního vpádu Španě‐ lů byla oblast rozdělená na jednotky, které
osadníkům připadaly jako nekonečná změť malých knížectví, městeček, vesnic a sezonních osad. Do‐ bývání bylo dlouhé a namáhavé, a jen co skončilo
(nebo aspoň jen co Španělé rozhodli, že skončilo),24 čelili noví vládci nekonečné sérii lidových povstání. Už v roce 1546 povstala koalice mayských vz‐ bouřenců proti španělským osadníkům a navzdory brutálním represím odpor nikdy zcela neutichl. Prorocká hnutí přinesla v osmnáctém století druhou velkou vlnu bouří a v roce 1848 vzbouřený dav téměř vyhnal všechny potomky osadníků z ce‐ lého Yucatanu, dokud obléhání hlavního města Mé‐ ridy nepřerušilo období setby. Následná takzvaná „kastovní válka“ trvala po celé generace. V době Pozice: 532/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
mexické revoluce, v druhé dekádě dvacátého století, se v některých částech Quintana Roo stále drželi vzbouřenci; dalo by se dokonce tvrdit, že stejná vzpoura pokračuje v jiné formě v zapa‐ tistickém hnutí, které dodnes ovládá velké části Chiapasu. Zapatisté nám rovněž ukazují, že na úze‐ mích, kde po celá staletí neexistoval žádný velký stát ani říše, se do popředí bojů proti kolonizaci dostaly ženy, a to jako organizátorky ozbrojené vzpoury i jako ochránkyně domorodých tradic. Tato antiautoritářská linie může být pře‐ kvapením pro ty, kteří Maye znají jako jednu z tri‐ umvirátu civilizací Nového světa – Aztéků, Mayů a Inků –, jež známe z knih o dějinách umění. Značná část umění z takzvaného klasického mayského období, zhruba z let 150–900 n. l., je mi‐ mořádně nádherná. Většina pochází z měst, která kdysi stála v oblasti dnešního Peténu obklopeného deštnými pralesy. Na první pohled se zdá, že Mayové byli v tomto období rozděleni do království, podobně jako tomu bylo v Andách a středním Me‐ Pozice: 533/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
xiku, jen v menším měřítku; náš obraz však byl do‐ nedávna ovlivněn vytesanými monumenty a vyry‐ tými nápisy, které si nechávaly vytvářet samotné
vládnoucí elity.25 Tato díla se logicky soustřeďují na činy velkých panovníků (nositelů titulu ajaw), zej‐ ména na jejich dobyvačná tažení, neboť aliance ne‐ závislých městských států spolu bojovaly o nadvlá‐ du nad nížinami pod vedením dvou soupeřících dynastií – dynastie z Tikalu a „hadích králů“
z Calakmulu.26 Tyto památky nám hodně sdělují o rituálech, jež tito panovníci prováděli, aby komunikovali se svý‐
mi zbožštělými předky27 – ale velice málo o tom, jak vypadal běžný život jejich poddaných, natožpak co si poddaní mysleli o nárocích panovníků na univerzální moc. V dnešní době máme jen málo informací o tom, zda v klasickém mayském období existovala prorocká hnutí nebo opakující se vzpou‐ ry, jako tomu bylo v koloniálním období; může to však změnit archeologický průzkum. Víme však, že v posledních stoletích klasického období jsou ženy Pozice: 533/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
nově zviditelňovány v sochařství a nápisech, kde už nefigurují pouze jako manželky, princezny a králov‐ ny matky, ale také jako mocné vládkyně a spiri‐ tuální média. Rovněž víme, že někdy v devátém století se klasický mayský politický systém rozpadl a většina velkých měst byla opuštěna. Archeologové se přou, co se vlastně stalo. Někte‐ ré teorie předpokládají, že svou roli musel sehrát li‐ dový odpor – určitá kombinace dezerce, masových hnutí a přímé vzpoury –, ačkoli většina odborníků se zdráhá vést jasnou dělicí čáru mezi příčinou a ná‐ sledkem.28 Je příznačné, že jedna z mála městských společností, která přetrvala, a dokonce rostla, se nacházela v severních nížinách kolem města Chi‐ chén Itzá. Zdá se, že zdejší královské úřady drama‐ ticky změnily svůj charakter a staly se čistě ob‐ řadní, či dokonce teatrální záležitostí – natolik po‐ hlcenou rituály, že jakékoli seriózní politické inter‐ vence přestaly být možné –, zatímco každodenní správa přešla z velké části do rukou koalice, která se vytvořila mezi skupinami předních válečníků Pozice: 534/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
a kněží.29 To, co jsme v tomto „postklasickém“ ob‐ dobí považovali za královské paláce, je dnes částečně nově interpretováno jako sněmovní haly (popolna) pro místní zastupitele.30 V době příchodu Španělů, šest století po pádu měst v Peténu, byly mayské společnosti už naprosto decentralizované, rozdělené do ohromného množ‐ ství obcí a knížectví, z nichž mnohé neměly panovníky.31 Knihy Chilam Balam, věštecké anály z konce šestnáctého století, obšírně rozebírají kata‐ strofy a útrapy, které postihly utiskovatelské panovníky. Jinými slovy, máme dobrý důvod si myslet, že duch vzpoury typický pro tuto konkrétní oblast se dá vysledovat přinejmenším do období Karla Velikého (osmé století n. l.) a že despotičtí mayští vládci byli po staletí celkem pravidelně od‐ straňováni. Umělecká tradice klasických Mayů je bezpochy‐ by velkolepá, jedna z nejlepších, jaká se kdy na světě objevila. V porovnání s ní se umělecké výrobky z „postklasického“ období – zhruba mezi lety 900 Pozice: 535/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
a 1520 n. l. – často zdají být neforemné a nezaslouží si takové uznání. Na druhou stranu, kdo z nás by si opravdu radši vybral život pod svévolnou mocí malého vojevůdce, který sice podporuje krásné umění, ale mezi své největší úspěchy počítá vytr‐ hávání srdcí z živých lidí? O historii se samozřejmě obvykle takto neuvažuje a nás by zajímalo proč. Dů‐ vod částečně spočívá v prostém označení „postkla‐ sický“, jež poukazuje, že jde jen o něco málo víc než cosi dodatečného. Může to znít triviálně – ale záleží na tom, protože takový způsob uvažování je jedním z důvodů, proč období relativní svobody a rovnosti bývají v širším přehledu dějin vytlačeny na okraj. Podle nás je to významný aspekt, který stojí za prozkoumání, než se vrátíme k našim třem formám nadvlády.
NABÍDNEME ODBOČKU KE „TVARU ČASU“32 A ZVLÁŠTĚ K TOMU, JAK Pozice: 535/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
METAFORY RŮSTU A ÚPADKU VNÁ‐ ŠEJÍ DO NAŠEHO POHLEDU NA DĚJI‐ NY NEPOVŠIMNUTOU POLITICKOU PŘEDPOJATOST Historie a archeologie oplývají termíny jako „post-“, „proto-“, „přechodný“, či dokonce „závě‐ rečný“. Do jisté míry jde o produkty kulturní teorie z počátku dvacátého století. Alfred Kroeber, přední antropolog své doby, strávil několik desetiletí vý‐ zkumným projektem, který měl určit, zda se za stří‐ davým vzorcem kulturního růstu a úpadku dá iden‐ tifikovat zákonitost a jestli se dají určit systema‐ tické vztahy mezi uměleckými styly, ekonomickým vzestupem a úpadkem, obdobím intelektuální krea‐ tivity a konzervativismu a expanzí a pádem říší. By‐ la to fascinující otázka, Kroeber však po mnoha le‐ tech dospěl k jedinému závěru: žádná taková záko‐ nitost neexistuje. Ve svém spisu Configurations of Cultural Growth (Konfigurace kulturního růstu, Pozice: 536/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
1944) zkoumal vztahy mezi uměním, filozofií, vědou a obyvatelstvem napříč dějinami lidstva a nenašel žádný důkaz jakéhokoli konzistentního vzorce; a žádný vzorec se nepodařilo odhalit ani v několika
málo novějších, obdobně zaměřených studiích.33 Navzdory tomu se dnešní odborníci píšící o ději‐ nách nadále tváří, jako by podobné vzorce exis‐ tovaly. Civilizace jsou obvykle prezentovány buď ja‐ ko květiny – rostou, vzkvétají a poté vadnou a upa‐ dají –, nebo jako velkolepá stavba, pečlivě bu‐ dovaná, ale přesto náchylná k náhlému „zhrou‐ cení“. Tento druhý koncept se takřka výhradně aplikuje na situace, jako byl pád klasických Mayů, po němž bylo skutečně opuštěno několik set sídel a zmizely miliony lidí, stejně tak je však používán pro „kolaps“ egyptské Staré říše, kde jediné, co zřej‐ mě skutečně strmě upadalo, byla moc egyptských elit vládnoucích ze severního města Mennoferu. Obdobně v případě Mayů naznačuje tendence popisovat období mezi lety 900 a 1520 jako „postkla‐ sické“, že záleží pouze na míře, do jaké lze tuto dobu Pozice: 536/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
vnímat jako mizení zlatého věku. Podobným způso‐ bem termíny typu „protopalácová Kréta“, „před‐ dynastický Egypt“ nebo „formativní fáze Peru“ vy‐ volávají pocit netrpělivosti, jako by minojští, egypt‐ ští či andští obyvatelé trávili celá staletí zahálkou nebo přípravou na zlatý věk – a tím pádem i na si‐ lnou a stabilní vládu.34 Už jsme viděli, jak to do‐ padlo v případě Uruku, kde bylo přinejmenším sedm staletí kolektivní samosprávy (v dřívější vědě známé také jako „předdynastické období“) šmahem označeno za pouhou předehru ke „skutečným“ ději‐ nám Mezopotámie – které jsou poté prezentovány jako dějiny dobyvatelů, monarchů, zákonodárců a králů. Některá období se znevažují jako předehry, jiná jako dozvuky a z dalších se stala „přechodná obdo‐ bí“. Relevantními případy jsou starověké Andy a Mezoamerika, nejzajímavějším – a nejvýraz‐ nějším – příkladem je však zřejmě znovu Egypt. Ná‐ vštěvníci muzeí určitě znají dělení starověkého Egy‐ pta na Starou, Střední a Novou říši. Každá z nich je Pozice: 537/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
oddělena „přechodnou“ dobou, která se často popi‐ suje jako období „chaosu a kulturní degenerace“. Ve skutečnosti šlo prostě o období, kdy v Egyptě nee‐ xistoval jediný panovník. Moc se přenesla na místní frakce, nebo, jak brzy uvidíme, se její povaha zcela změnila. Tyto přechodné doby tvoří dohromady asi třetinu dějin starověkého Egypta až po nástup řady cizích nebo vazalských králů (známá jako Pozdní doba) a došlo v nich k některým velmi významným politickým pokrokům. Například v Thébách mezi lety 754 a 525 př. n. l. – v období od Třetí přechodné doby až po Pozdní dobu – bylo pět neprovdaných, bezdětných princezen (libyjského a núbijského pů‐ vodu) povýšeno na „Amonovu božskou manželku“, což byl titul a role, jež v té době zajišťovaly nejen vr‐ cholnou náboženskou, ale i velkou ekonomickou a politickou váhu. Na oficiálních vyobrazeních dostaly tyto ženy stejně jako králové „trůnní jmé‐ na“ orámovaná kartušemi a objevují se zde v čele královských slavností a při obětování bohům.35 Pozice: 538/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Vlastnily rovněž jedny z největších majetků v Egyp‐ tě včetně rozsáhlých pozemků a značného počtu kněží a písařů. Situace, kdy ženy nejenže disponují mocí v takovém měřítku, ale kdy je tato moc navíc spojena s úřadem určeným výslovně svobodným ženám, je historicky neobvyklá. Přesto se o těchto politických inovacích diskutuje jen málo, zčásti právě proto, že jsou zasazeny do „přechodné“ nebo „pozdní“ doby, což signalizuje jejich pomíjivý (nebo dokonce i dekadentní) charakter.36 Dalo by se předpokládat, že dělení na Starou, Střední a Novou říši je samo o sobě velmi staré
a možná sahá tisíce let zpátky k řeckým pramenům, jako je Aegyptiaca z třetího století př. n. l., kterou sepsal egyptský kronikář Manetho, nebo dokonce k samotným hieroglyfickým záznamům. Ale není to tak. Rozdělení do tří období ve skutečnosti navrhli až moderní egyptologové na konci devatenáctého století a termíny, které použili (původně „Reich“ neboli „říše“ a později „království“), byly explicitně vymodelovány podle evropských národních států. Pozice: 538/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Zásadní roli v tom hráli němečtí, zejména pruští učenci. Jejich tendence vnímat dějiny starověkého Egypta jako sled cyklického střídání jednoty a úpadku zjevně odráží politické obavy Bismarc‐ kova Německa, kde se autoritářská vláda pokoušela sestavit sjednocený národní stát z bezpočtu drobných státečků. Po první světové válce, kdy se režim starých monarchií začal rozpadat, přiznali přední egyptologové jako Adolf Erman vlastní místo v dějinách také „přechodným“ fázím, čímž srovnávali konec Staré říše s bolševickou revolucí ze své doby.37 Zpětně je snadné říct, jak moc tato chronolo‐ gická schémata odrážela politické zájmy jejich auto‐ rů. A dokonce možná i tendenci představovat si se‐ be – v rámci rekonstrukce minulosti – jako součást vládnoucí elity nebo představitele role, která odpo‐ vídá té, již dotyčný zastupuje ve své vlastní společnosti: například egyptský či mayský ekvivalent muzejních kurátorů, profesorů Pozice: 539/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
a středních funkcionářů. Proč se však tato schéma‐ ta proměnila v kánon? Vezměme si Střední říši (2055–1650 př. n. l.), kte‐ rá je ve standardních historiografiích prezentována jako období, kdy Egypt přešel z údajné chaotické fáze První přechodné doby do obnovené fáze silné a stabilní vlády, jež přinesla uměleckou a literární
renesanci.38 Dokonce i když pomineme, jak moc chaotické ono „přechodné období“ skutečně bylo (brzy se k němu dostaneme), lze stejně tak prezen‐ tovat Střední říši jako éru násilných sporů o nástupnictví na trůn, ochromujících daní, státem podporovaného útlaku etnických menšin a nárůstu nucených prací na podporu královských těžebních expedic a stavebních projektů – a to nemluvíme o brutálním plundrování egyptských jižních souse‐ dů kvůli získávání otroků a zlata. Jakkoli vysoce cenili budoucí egyptologové toto období, elegance literatury Střední říše jako Povídka o Sinuhetovi a ší‐ ření Usirova kultu poskytla zřejmě jen malou útě‐ chu tisícům tehdejších vojenských odvedenců, ne‐ Pozice: 540/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
volníků a pronásledovaných menšin, přičemž pra‐ rodiče mnoha z nich si ještě před příchodem „tem‐ ného věku“ žili vcelku poklidně. Co platí pro čas, platí mimochodem i pro prostor. V průběhu posledních 5000 let dějin lid‐ stva – tzn. zhruba v časovém období, kterým se v té‐ to kapitole budeme zabývat – je náš konvenční po‐ hled na světové dějiny šachovnicí měst, říší a krá‐ lovství; ve skutečnosti šlo však po většinu této doby o výjimečné ostrůvky politické hierarchie obklopené mnohem většími územími, jejichž obyvatelé, pokud si jich historikové vůbec všimli, jsou popisováni jako „kmenové konfederace“, „amfiktyónia“ nebo (v antropologické terminologii) „segmentární společnosti“ – tedy jako lidé, kteří se systematicky vyhýbali fixním, jednotícím mo‐ cenským systémům. Máme jisté znalosti, jak tyto společnosti fungovaly v částech Afriky, Severní Ameriky, střední a jihovýchodní Asie a dalších regi‐ onech, kde tato volná a flexibilní politická uskupení existovala až do nedávné doby, zoufale málo však Pozice: 540/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
víme, jak fungovala v obdobích, kdy představovala zdaleka nejběžnější formu vlády na světě. Skutečně radikální spis by převyprávěl dějiny lid‐ stva z pohledu mezidobí. Tato kapitola až tak ra‐ dikální není: vyprávíme vesměs stejný starý pří‐ běh, snažíme se ale pochopit, co se stane, když opustíme teleologický způsob uvažování, který nás nutí hledat ve starověkém světě zárodečné verze na‐ šich moderních národních států. Místo toho se za‐ mysleme nad možností – podíváme-li se na období a místa, která jsou obvykle považována za „zrození státu“ –, že bychom mohli vlastně sledovat, jak se z nich krystalizují rozdílné druhy moci, z nichž se každá vyznačuje specifickou směsicí násilí, vě‐ domostí a charismatu: naše tři základní formy nad‐ vlády. Jedním ze způsobů, jak otestovat přínos nového přístupu, je zjistit, jestli nám pomůže vysvětlit to, co se dříve jevilo jako anomálie: starověká usku‐ pení, která nesporně mobilizovala a organizovala Pozice: 541/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
obrovské počty lidí, ale která podle všeho neodpo‐ vídají žádné z obvyklých definic státu. Takových případů je určitě spousta. Začněme s Olméky, kteří jsou obecně považováni za první velkou mezoame‐ rickou civilizaci.
O POLITICE JAKO SPORTU: PŘÍPAD OLMÉKŮ Archeologové se přou, jak přesně popsat Olméky. Učenci z počátku dvacátého století je označovali ja‐ ko umělecký nebo kulturní „horizont“, protože ne‐ bylo jasné, jak jinak popsat styl – snadno identifi‐ kovatelných běžných typů keramiky, antropo‐ morfních sošek a kamenných skulptur –, který se začal objevovat mezi lety 1500 až 1000 př. n. l. na ob‐ rovském území, rozkládajícím se po obou stranách Tehuantepecké šíje a zahrnujícím Guatemalu, Honduras a velkou část jižního Mexika, ale jehož význam je nejasný. Ať už byli Olmékové, jací chtěli, Pozice: 541/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
zřejmě představovali „mateřskou kulturu“ všech pozdějších mezoamerických civilizací, neboť vy‐ nalezli pro tuto oblast charakteristické kalendářní systémy, ryté písmo, a dokonce i míčové hry.39 Zároveň nic nenasvědčuje tomu, že by byli Ol‐ mékové jednotným etnikem, nebo dokonce poli‐ tickou skupinou. Hodně se spekulovalo o potulných misionářích, obchodních říších, elitních módních stylech a mnohém dalším, nakonec se však arche‐ ologové shodli, že v mokřadní oblasti Veracruzu, kde z bažin podél okraje Mexického zálivu vyrostla města San Lorenzo a La Venta, skutečně existovalo olmécké centrum. Vnitřní struktura těchto ol‐ méckých měst stále není dostatečně prostudována. Zdá se, že život v nich se soustředil zejména kolem obřadních areálů obklopených rozsáhlými předměstími – přesné dispozice těchto areálů ne‐ známe, ale našly se zde velké hliněné pyramidové mohyly. Tato monumentální epicentra se nacházela v relativní izolaci uprostřed jinak roztříštěné a rela‐ Pozice: 542/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
tivně nestrukturované krajiny malých osad pěstite‐ lů kukuřice a sezonních táborů lovců a sběračů.40 Co tedy vlastně víme o struktuře olmécké společnosti? Je jisté, že nebyla nijak rovnostářská, protože v ní existovaly jasně vymezené elity. Pyra‐ midy a další stavby naznačují, že přinejmenším v některých ročních obdobích měly tyto elity k dis‐ pozici mimořádné řemeslnické a pracovní zdroje. Zdá se však, že ve všech ostatních oblastech byly vazby mezi centrem a venkovskými oblastmi pře‐ kvapivě povrchní. Například pád prvního velkého olméckého města v San Lorenzu měl zřejmě jen mi‐ nimální dopad na širší regionální ekonomiku.41 Každý další výzkum olmécké politické struktury má před sebou úkol vypořádat se s významem série obrovských soch hlav, které jsou považovány za její nejdůležitější dílo. Jde o pozoruhodné, volně stojící objekty vysochané z tunových čedičových kamenů, kvalitou srovnatelné s nejlepšími staroegyptskými kamenickými díly. Výroba každé sochy si vyžádala nespočet hodin broušení. Vypadá to, že tyto skulp‐ Pozice: 543/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
tury představují olmécké panovníky, je však zají‐ mavé, že na hlavě mají kožené helmy používané při míčových hrách. Všechny známé sochy jsou si navzájem podobné, takže se zdá, že každá z nich od‐ ráží jakýsi standardní ideál mužské krásy, zároveň jsou však navzájem natolik odlišné, že je třeba je vnímat jako unikátní portrét konkrétního, jedi‐ nečného šampiona.42 Nepochybně se zde nacházela i hřiště na míčové hry, přestože se při archeologických průzkumech kupodivu neobjevila. Samozřejmě nevíme, jak zdejší hry vypadaly. Pokud se ale aspoň trochu podobaly pozdějším mayským a aztéckým míčovým hrám, pravděpodobně se klání konala na dlouhém a úzkém hřišti, kde dva týmy z vysoce postavených rodin soupeřily o slávu a čest a snažily se boky a hýžděmi trefovat do těžkého gumového míče. Z toho lze usoudit, že existoval přímý vztah mezi soutěžními hrami a vzestupem olmécké aristokra‐ cie.43 Bez písemných dokladů je obtížné vyvodit další závěry, jejich fungování v praxi nám však mů‐ Pozice: 543/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
že přiblížit důkladnější prostudování pozdějších mezoamerických míčových her. Kamenná míčová hřiště byla spolu s královský‐ mi rezidencemi a pyramidovými chrámy běžným rysem klasických mayských měst. Některá byla čis‐ tě obřadní, jiná se skutečně využívala ke sportu. Hlavní mayští bohové rovněž hráli. V epickém tex‐ tu Popol Vuh napsaném v mayském jazyce quichéšti‐ ně je míčová hra dějištěm střetu smrtelných hrdinů a bohů podsvětí, jenž vede ke zrození hrdinských dvojčat Hunahpu a Xbalanque. Ti se vydají porazit bohy ve vražedné hře a zaujmou místo nich pozici mezi hvězdami. Skutečnost, že nejznámější mayský epos se sou‐ středí na míčovou hru, nám dává tušit, jak zásadní význam měl sport pro mayské pojetí charismatu a moci. Totéž, i když v niternější podobě, platí i pro hieroglyfické schodiště postavené v Yaxchilánu, jež značí nástup zřejmě nejznámějšího krále Ptáka Ja‐ guára Velikého (v roce 752 n. l.). Na hlavním bloku schodiště je zobrazen jako hráč s míčem. Po boku Pozice: 544/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
dvou trpaslíků se král chystá udeřit do obřího gu‐ mového míče kutálejícího se dolů po schodech, ve kterém je svázané, zlámané a stočené tělo lidského zajatce. Hlavním cílem mayského válečnictví bylo zajmout vysoce postavené nepřátele, držet je kvůli výkupnému a v případě jeho nezaplacení je zabíjet při míčových hrách. Touto konkrétní nešťastnou postavou mohl být Zdobená lebka, šlechtic z konku‐ renčního města, jehož pokoření bylo pro Ptáka Ja‐ guára natolik významné, že z ní udělal i ústřední rys vytesaného překladu v nedalekém chrámu.44 V některých částech obou Amerik sloužily sou‐ těžní sporty jako náhražka války. Mezi klasickými Mayi bylo jedno prodloužením druhého. Boje a hry tvořily součást každoročního cyklu královských soutěží, v nichž se hrálo na život a na smrt. Obojí je zaznamenáno na mayských stavbách v podobě klí‐ čových událostí v životech panovníků. Je nanejvýš pravděpodobné, že tyto elitní hry byly také ma‐ sovou podívanou mající kultivovat určitý typ měst‐ ského publika – takový, který má v oblibě gladiá‐ Pozice: 544/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
torská klání, a tím pádem chápe politiku z hlediska opozice. O několik století později popisovali španěl‐ ští dobyvatelé aztécké verze míčových her z Tenochtitlánu, při nichž se hráči utkávali mezi stojany s lidskými lebkami. Udávali, jak lehkovážní prostí lidé, kteří se nechali unést zápalem soutěže, někdy prohráli úplně všechno, nebo dokonce padli do otroctví.45 Sázky byly tak vysoké, že kdyby hráč skutečně prohodil míč jednou z kamenných obručí, které zdobily okraje hřiště (byly tak malé, že to bylo skoro nemožné a ve hře se většinou vítězilo jiným způsobem), klání by okamžitě skončilo a hráč, jenž zázračně skóroval, by získal všechny vsazené věci a cokoli, co se mu zachtělo sebrat divákům.46 Proto je pochopitelné, proč jsou dnes Olmékové se svým intenzivním spojením politické soutěže a organizovaných podívaných vnímáni jako kul‐ turní předchůdci pozdějších mezoamerických krá‐ lovství a říší, máme však málo důkazů, že by samot‐ ní Olmékové vytvořili infrastrukturu, prostřednic‐ tvím které by vládli početnému obyvatelstvu. Podle Pozice: 545/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
dosavadních poznatků olméčtí panovníci nedispo‐ novali stálým vojskem ani administrativním apará‐ tem, jež by jim umožnily rozšířit moc i do ven‐ kovských oblastí. Místo toho ovládali pozo‐ ruhodnou škálu kulturních vlivů vyzařujících z ob‐ řadních středisek, která mohla být hustě osídlena jen při specifických příležitostech (například ri‐ tuálních míčových hrách) naplánovaných v soula‐ du s požadavky zemědělského kalendáře a po zby‐ tek roku zůstávala většinou prázdná. Jinými slovy, pokud se v jakémkoli smyslu jednalo o „státy“, pak je lze pravděpodobně nejlépe definovat jako sezonní verze čehosi, co Clifford Geertz kdysi nazval „divadelními státy“, v nichž se organizovaná moc projevuje jen periodicky, při velkolepých, ale pomíjivých představeních. Vše, co bychom mohli považovat za „státnosti“, od diplo‐ macie po hromadění zdrojů, existovalo spíše za úče‐ lem usnadnění rituálů, ne naopak.47
Pozice: 546/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
CHAVÍN DE HUÁNTAR – „ŘÍŠE“ PO‐ STAVENÁ NA OBRAZECH? V Jižní Americe je situace do jisté míry podobná. Před nástupem Inků existovala celá řada dalších společností, jež učenci předběžně označují za „stá‐ ty“ nebo „říše“. Všechny tyto společnosti se objevují v oblasti později ovládané Inky: v peruánských An‐ dách a přilehlých pobřežních vysušených ob‐ lastech. Žádná z nich nepoužívala písmo, respek‐ tive nic, co bychom za něj považovali. Přesto od roku 600 n. l. začaly mnohé společnosti používat pro vedení záznamů uzlové písmo a zřejmě i jiné formy zápisu. Již ve třetím tisíciletí př. n. l. se v regionu Rio Supe začala objevovat jakási monumentální středis‐ ka.48 Později, mezi lety 1000 a 200 př. n. l., rozšířilo jediné centrum – Chavín de Huántar v severní horské oblasti Peru – svůj vliv na mnohem větší území.49 Tento „chavínský horizont“ ustoupil třem Pozice: 546/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
odlišným regionálním kulturám. V centrální horské oblasti vzniklo vojenské uskupení známé ja‐ ko Wari (Huari). Souběžně s ním se na pobřeží jeze‐ ra Titicaca zformovala metropole zvaná Tiwana‐ ku – o rozloze 420 hektarů byla zhruba dvakrát větší než Uruk nebo Mohendžodaro –, která využívala domorodý systém vyvýšených polí k pěstování plo‐ din v mrazivých výšinách bolivijského altiplana.50 Na severním pobřeží Peru se objevila třetí kultura, zvaná Moche, která po sobě zanechala pozo‐ ruhodné pohřebními důkazy ženského vedení: okázalé hrobky válečnických kněžek a královen topících se ve zlatě a obklopených lidskými oběť‐ mi.51 První Evropané, kteří tyto civilizace na konci devatenáctého a začátku dvacátého století studova‐ li, předpokládali, že každé město nebo soubor měst s monumentálním uměním a architekturou vyvíje‐ jící „vliv“ na sousední oblast muselo být hlavním městem státu nebo říše (kromě toho se – stejně mylně – domnívali, že všichni panovníci byli muži). Pozice: 547/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Podobně jako u Olméků nepřicházela překvapivě velká část tohoto vlivu jako rozmach administra‐ tivních, vojenskyých nebo obchodních institucí a s nimi spojených technologií, ale v obrazové for‐ mě – která se v případě And šířila na malých kera‐ mických nádobách, osobních ozdobných předmě‐ tech a textiliích. Vezměme si samotný Chavín de Huántar, který se nachází vysoko v údolí Mosny v peruánských An‐ dách. Archeologové si kdysi mysleli, že Chavín byl v prvním tisíciletí př. n. l. jádrem předincké říše: státem, který kontroloval venkovské regiony, jež se táhly až do amazonského deštného pralesa na vý‐ chodě a k pobřeží Tichého oceánu na západě a za‐ hrnovaly všechny horské i vysušené pobřežní ob‐ lasti. Tato moc úměrně korespondovala s mírou a sofistikovaností chavínské kamenné architektury, nedostižným množstvím monumentálních skulp‐ tur a výskytem chavínských motivů na keramice, špercích a textiliích napříč širším regionem. Byl však Chavín skutečně jakýmsi „andským Římem“? Pozice: 547/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Důkazů na podporu tohoto tvrzení je velmi málo. Pro získání představy, co se v Chavínu sku‐ tečně odehrávalo, se musíme blíže podívat na to, o jakých obrazových motivech vlastně mluvíme a co vypovídají o širším významu vizí a znalostí v cha‐ vínském pojetí moci. Chavínské umění nespočívá v obrazech a ještě méně v obrazových příbězích – přinejmenším ne v intuitivně rozeznatelném smyslu. Nezdá se ani, že by šlo o piktografický systém psaní. Právě proto si můžeme být celkem jistí, že to nebyla skutečná říše. Opravdové říše mají v oblibě figurální umělecké styly, které jsou velkolepé, zároveň však natolik jednoduché, aby jejich význam snadno pochopil každý, na koho mají působit. Achaimenovský per‐ ský panovník nechal vyrýt svou podobiznu do horského skaliska tak, aby každý, dokonce i vy‐ slanec z dosud neznámých zemí (nebo antikvář ze vzdálené budoucnosti), měl jasno, že jde o podobiz‐ nu velkého krále. Pozice: 548/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Chavínské motivy naopak nejsou určeny pro ne‐ zasvěcené. Do sebe zaklesnutí chocholatí orlové se ztrácejí v ornamentálním bludišti, z lidských tváří trčí jedovaté hadí zuby nebo se křiví do kočičích gri‐ mas. Další postavy naší pozornosti bezpochyby uni‐ kají. Teprve po bližším zkoumání se necvičenému oku zjeví i ty nejzákladnější formy. Pokud se dosta‐ tečně soustředíme, podaří se nám rozpoznávat opa‐ kující se zvířecí výjevy z džungle – jaguáry, hady, kajmany –, ale jakmile si na ně zvykneme, opět nám zmizí ze zorného pole, protože splývají s těly ostat‐ ních nebo se spojují do komplexních vzorců.52 Některé z těchto motivů akademici popisují jako „stvůry“, obrazy však nemají nic společného se zkombinovanými postavami ze starých řeckých váz nebo mezopotámských soch – kentaurů, gryfů
a podobných tvorů – nebo jejich ekvivalentů z kul‐ tury Moche. Nacházíme se ve zcela jiném vizuálním vesmíru. Vstupujeme do oblasti nepevných tvarů, kde žádné tělo není zcela stabilní nebo úplné, a pro odhalení struktury něčeho, co se nám na první po‐ Pozice: 549/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
hled zdá jako vizuální změť, potřebujeme pečlivý mentální trénink. Jedním z důvodů, proč můžeme něco takového tvrdit s určitou jistotou, je sku‐ tečnost, že chavínské umění bylo zřejmě ranou (a monumentální) manifestací mnohem širší ame‐ rindiánské tradice, v níž obrazy nemají ilustrovat nebo reprezentovat, ale slouží jako vizuální vodítka pro mimořádné paměťové výkony. Velká část domorodých společností používala až do nedávné doby obdobné systémy k přenosu ezote‐ rických znalostí rituálních zaříkávadel, genealogií nebo záznamů šamanských poutí do světa chto‐
nických duchů a zvířecích společníků.53 V Eurasii se podobné techniky vyvinuly díky dávné „mnemo‐ technice“: člověk, který se pokouší zapamatovat si příběhy, proslovy, seznamy a podobně, má pro kaž‐ dou věc „paměťový palác“. K paláci patří mentální cesta nebo místnost, v níž se dá uspořádat řada ná‐ padných obrazů, z nichž každý je vodítkem k určitě epizodě, události nebo jménu. Dá se jen spekulovat, co by se stalo, kdyby někdo tento soubor vizuálních Pozice: 549/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
vodítek nakreslil či vyryl a později by archeologové nebo historici umění tato díla objevili, aniž by tušili souvislosti, natož aby věděli, jaký příběh měl být uložen do paměti. V případě Chavínu můžeme skutečně se značnou jistotou předpokládat, že šlo o záznamy ša‐ manských poutí, a to nejen kvůli zvláštní povaze samotných vyobrazení, ale i kvůli množství ne‐ přímých důkazů odkazujících na pozměněný stav vědomí. V samotném Chavínu se našly šňupací lží‐ ce, malé zdobené hmoždíře a kostěné dýmky a mezi vyrytými výjevy se objevují mužské postavy s tesáky a hadími pokrývkami hlavy, držící zvednu‐ tou stopku kaktusu San Pedro. Z této rostliny se vy‐ rábí huachuma, dodnes používaný meskalinový vý‐ luh způsobující psychoaktivní vidiny. Další vyryté postavy, všechny zjevně mužské, jsou obklopeny obrázky listů Anadenanthera obsahujícími silný halucinogen, který se uvolňuje při vdechnutí nebo šňupání. Z nosu se pak spustí hlen, což je věrně za‐ Pozice: 550/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
chyceno na vytesaných hlavách, jež lemují stěny hlavních chavínských chrámů.54 Vlastně se zdá, že chavínská monumentální kra‐ jina neměla se světskou vládou nic společného. Nejsou zde žádné zjevné vojenské pevnosti ani úřednická místa. Naopak téměř vše jako by mělo spojitost s rituálními obřady a odhalováním nebo
utajováním ezoterických znalostí.55 Je fascinující, že přesně to domorodí informátoři vyprávěli španělským vojákům a kronikářům, kteří sem do‐ razili v sedmnáctém století. Domorodci tvrdili, že Chavín byl od nepaměti poutním místem spojeným s nadpřirozeným nebezpečím. Z různých částí země sem přicházely hlavy významných rodin, aby hle‐ daly vize a věštby: „řeč kamenů“. Navzdory počá‐ teční skepsi archeologové postupně akceptovali, že tomu tak skutečně bylo.56 Místo je zajímavé nejen důkazy rituálů a po‐ změněných stavů mysli, ale i mimořádnou archi‐ tekturou. V chavínských chrámech se najdou labyrinty a visutá schodiště, která zřejmě neslouži‐ Pozice: 550/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
la pro společné uctívání, ale pro individuální zkouš‐ ky, iniciační rituály a zkoumání vidin. Připomínají křivolaké cesty ústící do úzkých chodeb, kam se vej‐ de pouze jedna osoba. Na konci se ukrývá malá sva‐ tyně s monolitem, do něhož je vyrytá hustá změť obrazců. Nejznámější z nich je stéla zvaná „El Lanzón“ („kopí“), žulový sloup, který dosahuje výš‐ ky čtyř metrů a nachází se uvnitř chavínského Starého chrámu. Peruánské Museo de la Nación (Národní muzeum) se pyšní dobře osvětlenou replikou stély, jež údajně reprezentuje boha, který je zároveň axis mundi neboli osou světa spojující polární konce šamanského vesmíru; 3 000 let starý originál je však stále uložen v srdci potemnělého bludiště a osvětlen tenkými paprsky, kde tudíž žádný pozorovatel nikdy zcela nepojme jeho formu ani význam.57 Pokud byl Chavín – vzdálený předchůdce Inků – „ří‐ ší“, byla to říše vystavěná na obrazech spojených s ezoterickou moudrostí. Olmékové měli na druhou Pozice: 551/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
stranu „říši“ postavenou na podívaných, soupeření a osobních atributech politických vůdců. Je zjevné, že pojem „říše“ zde užíváme velmi volně. Ani jedna z těchto dvou zmíněných se ani vzdáleně nepodoba‐ la říším, jak je známe například z Říma či dynastie Chan, nebo dokonce od Inků a Aztéků. Nesplňují ani žádné z důležitých kritérií „státnosti“ – přinej‐ menším ne podle nejobvyklejších sociologických definic (monopol násilí, úrovně administrativní hi‐ erarchie atd.). Akademikové se tomuto problému obvykle vyhýbají tím, že podobné režimy popisují jako „komplexní náčelnictví“, i tento termín však působí beznadějně neadekvátně – je zkrácenou verzí věty „je to trochu stát, ale není to stát“. Výpo‐ vědní hodnota je nulová. Větší smysl podle nás dává nahlédnout na tyto jinak matoucí případy optikou tří základních prin‐ cipů nadvlády – kontrola násilí (nebo svr‐ chovanosti), kontrola informací a charismatická politika –, které jsme představili na začátku této kapitoly. Díky tomu dokážeme pochopit, jak každá Pozice: 552/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
složka zdůrazňuje určitou formu nadvlády do výji‐ mečné míry a rozvíjí ji v nezvykle velkém měřítku. Pojďme se o to pokusit. Zaprvé, v případě Chavínu vyžadovala moc nad početným a roztroušeným obyvatelstvem udržet si kontrolu nad určitým typem informací: možná to není až tak vzdálené myšlence „státního tajemství“, jež se objevuje v pozdějších byrokratických reži‐ mech, ačkoli obsah se samozřejmě velmi lišil a navíc scházela vojenská složka, která by tyto informace chránila. V olmécké tradici zahrnovala moc jisté formalizované způsoby soupeření o osobní uznání, a to v atmosféře hry s nádechem rizika: šlo o klasický příklad velkého politického kolbiště, ale opět bez územní svrchovanosti a admi‐ nistrativního aparátu. V Chavínu nepochybně pla‐ til jistý stupeň osobního charismatu a soutěživosti a stejně tak není pochyb, že i mezi Olméky dosáhli někteří vlivu na základě moci vyplývající z tajných informací. Ani v jednom případě však nemáme dů‐ Pozice: 552/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
vod si myslet, že by zde fungoval silný princip svr‐ chovanosti. Budeme je nazývat „režimy prvního řádu“, ne‐ boť jsou uspořádány podle jedné ze tří základních forem nadvlády (kontrola informací v Chavínu, charismatická politika u Olméků), zatímco ostatní dvě složky jsou relativně opomíjeny. Další zjevnou otázkou je, jestli se dají najít i příklady třetí možné varianty: tedy případy společností, které rozvinou princip svrchovanosti (tzn. zaručí jedinci nebo ma‐ lé skupině monopol na právo beztrestně používat násilí) a dovedou ho do extrémů bez aparátu pro kontrolu informací nebo jakéhokoli druhu politické soutěže. Vlastně se podobných příkladů najde celkem dost. Připouštíme, že prokázat existenci ta‐ kové společnosti výhradně z archeologických ná‐ lezů by bylo obtížné, pro ilustraci třetí varianty se však naštěstí můžeme obrátit k mladším amerindi‐ ánským společnostem, u nichž nechybějí písemné doklady. Pozice: 553/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Jako vždy musíme s těmito zdroji nakládat opatrně, neboť je napsali evropští pozorovatelé, kteří se neubránili předsudkům, a navíc obvykle lí‐ čili společnost zmítající se v ničivém chaosu, za kte‐ rý však takřka bez výjimky mohli samotní Ev‐ ropané. Přesto se zdá, že francouzské záznamy o Načezech z jižní Louisiany v osmnáctém století zachycují přesně ten druh uspořádání, který nás za‐ jímá. Má se za to, že Načezové (kteří sami sebe na‐ zývali Théoloël neboli „Děti slunce“) zastupují jedi‐ ný nesporný případ božské královské moci na sever od Rio Grande. Jejich panovník se těšil absolutní rozkazovací moci, která by uspokojila Sapu Inku i egyptské faraony; toto království však mělo jen minimum byrokracie a nic jako politickou soutěž. Pokud je nám známo, dosud nikoho nenapadlo na‐ zývat toto uskupení „státem“.
O SVRCHOVANOSTI BEZ „STÁTU“ Pozice: 553/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Zaměřme se na dílo francouzského jezuity, otce Ma‐ turina Le Petita, který popsal Načeze na počátku osmnáctého století. Le Petit dospěl k názoru, že Na‐ čezové se nepodobají nikomu, s kým se jezuité na území dnešní Kanady setkali. Obzvlášť ho zaujaly jejich náboženské zvyky, které se točily kolem sídla označovaného všemi francouzskými prameny jako „Velká vesnice“. Ta měla ve středu dvě vyvýšené hli‐ něné plošiny oddělené volným prostranstvím. Na jedné plošině stál chrám, na druhé jakýsi palác – dům panovníka zvaného Velké slunce, kam se vešlo až 4 000 lidí, což zhruba odpovídalo velikosti teh‐ dejší načezské populace. Chrám, v němž plál věčný oheň, byl zasvěcený zakladateli královské dynastie. Současný panovník spolu se svým bratrem (zvaným „Tetovaný had“) a nejstarší sestrou („Bílou ženou“) se těšili takřka božské úctě. Každý v jejich přítomnosti se musel poklonit, zavzlykat a ustoupit do pozadí. Nikdo, dokonce ani královy manželky, s králem nesměl sdílet jídlo, pouze ti nejprivilegovanější ho směli při Pozice: 554/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
jídle vidět. V praxi to znamenalo, že členové krá‐ lovské rodiny prožili většinu života uvnitř Velké vesnice a jen zřídkakdy si troufli vydat se mimo ni.58 Samotný král se ukazoval zejména během hlavních rituálů nebo v období války. Le Petit a další francouzští pozorovatelé – kteří v té době žili pod omezenou suverenitou Lud‐ víka XIV., samozvaného „Krále Slunce“ – byli těmi‐ to paralelami fascinováni, a proto dění ve Velké vesnici podrobně popsali. Načezský panovník Velké slunce možná postrádal vznešenost Ludvíka XIV., ale co mu v tomto ohledu scházelo, zřejmě doháněl svou naprostou osobní mocí. Francouzské pozo‐ rovatele mimořádně zaujaly svévolné popravy na‐ čezských poddaných, konfiskace majetku a způsob, jakým se dvorní sluhové – často zjevně vcelku ochotně – nabízeli k uškrcení, aby doprovodili Velké slunce a jeho nejbližší rodinné příslušníky na smrt. Obětované osoby tvořili převážně lidé, kteří do té doby zodpovídali za péči o krále a jeho fyzické po‐ třeby – včetně jeho manželek, které pocházely Pozice: 555/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
z prostého lidu (načezská společnost byla matriline‐ ární, takže na trůn usedali potomci Bílé ženy). Řada lidí šla podle Francouzů na smrt dobrovolně, dokonce s radostí. Jedna manželka poznamenala, že už dlouho sní o tom, že konečně bude moct sdílet jídlo se svým manželem v jiném světě. Jedním z paradoxních důsledků těchto opatření bylo, že po většinu roku zůstávala Velká vesnice převážně vylidněná. Další pozorovatel otec Pierre de Charlevoix si poznamenal: „Velká vesnice Na‐ čezů je v současnosti zredukována na hrstku chýší. Důvod, který jsem zaslechl, zní, že divoši, jimž velký náčelník může sebrat úplně všechno, se od něj vzdálili, co nejdál mohli, a proto řada dalších vesnic tohoto národa vznikla s jistým odstupem od této vesnice.“59 Zdá se, že obyčejní Načezové, kteří žili daleko od Velké vesnice, vedli naprosto odlišný život a přání svých údajných panovníků často zvesela ignorovali. Pouštěli se do vlastních nezávislých obchodních a vojenských akcí a někdy kategoricky odmítli krá‐ Pozice: 555/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
lovské příkazy, jež jim tlumočili vyslanci a příbuzní Velkého slunce. Potvrzují to archeologické vý‐ zkumy v načezské oblasti Bluffs a také dokládají, že se „království“ v osmnáctém století ve skutečnosti skládalo z napůl autonomních oblastí včetně mnoha sídlišť, která byla z hlediska obchodování větší a bohatší než samotná Velká vesnice.60 Jak tomu rozumět? Může to znít paradoxně, ale podobná uskupení nebyla v historii ničím výji‐ mečným. Velké slunce byl svrchovaný vládce v kla‐ sickém slova smyslu, tudíž ztělesňoval princip, kte‐ rý byl chápán výše než zákon, a proto se na něj žádný zákon nevztahoval. Jde o velmi běžné kos‐ mologické uvažování, které nacházíme skoro všude od Bologni až po Mbanza Kongo. Stejně jako bohové (nebo Bůh) nejsou vázáni morálkou – neboť jedině princip existující mimo dobro a zlo mohl na počát‐ ku stvořit dobro a zlo –, ani „božští králové“ nemohou být chápáni podle lidských měřítek, a to, že se ke komukoli ve svém okolí chovají svévolně násilně, je samo o sobě důkazem jejich transcen‐ Pozice: 556/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
dentního postavení. Zároveň se však od nich oče‐ kává, že budou tvůrci a vymahači systémů sprave‐ dlnosti. A pro Načeze to platilo stejně. Velké slunce měl být podle legendy potomkem dítěte Slunce, který přišel na svět, aby přinesl univerzální záko‐ ník, v němž se nejdůležitější zákony týkaly zákazu krádeže a vraždy. Velké slunce však tytéž zákony ostentativně porušoval, jako by chtěl dokázat, že se identifikuje s principem, který je zákonům nad‐ řazený, a proto je může vytvářet. Problémem tohoto druhu moci (přinejmenším z pozice svrchovaného vládce) je, že bývá velmi osobní. Je takřka nemožné ji delegovat na někoho jiného. Králova suverenita sahá tak daleko, kam král může fyzicky dojít, dosáhnout, dohlédnout ne‐ bo být odnesen. Uvnitř tohoto kruhu je jeho moc absolutní. Mimo něj rychle slábne. Výsledkem je, že kvůli absenci administrativního systému (načezský král měl jen hrstku pomocníků) se mohou nároky na práci, tribut a poslušnost setkat s odporem a od‐ mítnutím. Dokonce i „absolutističtí“ panovníci ja‐ Pozice: 556/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
ko například Jindřich VIII. nebo Ludvík XIV. měli velký problém s delegováním moci, tedy s přesvěd‐ čením svých poddaných, aby se ke královským zá‐ stupcům chovali se stejnou úctou a poslušností jako k samotnému králi. Dokonce i v případě vytvoření administrativního aparátu, k čemuž se panovníci obvykle uchylovali, vznikl problém, jak donutit úředníky, aby skutečně dělali to, co se jim řeklo – a obdobně i jak přimět ostatní, aby na ně donášeli, pokud se tak nedělo. Jak rád poukazoval Max Weber, v osmdesátých letech osmnáctého století pruský král Fridrich II. Veliký zjistil, že jeho opa‐ kované snahy o osvobození venkovských nevolníků vyšly vniveč, protože úředníci jeho dekrety jedno‐ duše ignorovali, nebo – pokud je jeho vyslanci vy‐ zvali k nápravě – tvrdili, že slova v dekretu se mají interpretovat naprosto opačným způsobem, než bylo zamýšleno.61 V tomto smyslu byly popisy francouzských pozo‐ rovatelů vcelku věrné: načezský dvůr lze skutečně považovat za hyperkoncentrovanou verzi Ver‐ Pozice: 557/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
sailles. Na jednu stranu byla moc Velkého slunce v jeho bezprostřední přítomnosti ještě absolutnější (Ludvík nemohl jen tak lusknout prsty a nechat někoho na místě popravit), na stranu druhou však jeho schopnost rozšířit tuto moc byla mnohem menší (Ludvík měl koneckonců k dispozici úřednický aparát, přestože ve srovnání s moderní‐ mi národními státy vcelku omezený). Načezská su‐ verenita dusila sama sebe. Dokonce se objevila i tvrzení, že tato moc, a zejména její benevolentní aspekt, byla jistým způsobem závislá na tom, jak sa‐ ma sebe dusila. Podle jedné zprávy bylo hlavní ri‐ tuální rolí krále žádat požehnání pro svůj lid – zdraví, plodnost, prosperitu – od původního záko‐ nodárce, bytosti, která byla za svého života natolik děsivá a ničivá, že souhlasila, aby ji proměnili v ka‐ mennou sochu a ukryli v chrámu, kde ji nikdo neu‐ vidí.62 Rovněž král byl posvátný a mohl být prostředníkem tohoto požehnání právě do té míry, do jaké mohl být ovládán. Pozice: 558/1000
10. Proč stát nemá původ - Skromné počátky svrchovano…
Načezský případ nezvykle jasně ilustruje obecnější princip, podle něhož se omezení vlivu králů stává jedním z klíčů k jejich rituální m