Úsvit všeho 9788075552051 [PDF]

Zitiervorschau

David Grae­ber a David Wengrow ÚSVIT VŠE­HO Nová his­to­rie lid­stva   Copyright © David Grae­ber and David Wengrow, 2021 Cover © Roth­fos & Gabler, Hamburg. Using an image from Shut­tersto­ck/Pranch Pho­to © Kalpesh Lathig­ra   Pod­le ang­lické­ho ori­gi­ná­lu The Dawn of Eve­‐ rything vy­dalo v edi­ci H!sto­ry na­kla­da­tel­ství Jan Melvil Pu­b­lishing v Brně roku 2024. Žádná část té­to kni­hy ne­smí být ni­jak po­u­ži­ta či repro­du­ková­na bez pí­sem­ného svo­lení, s vý­jimkou pří­pa­dů krát­kých ci­ta­cí ja­ko sou­části kri­tických člán­ků a re­cenzí.   Pře­klad Vik­to­rie Hani­šová Od­po­vědná re­dak­torka Ven­du­la Ku­sá Jazy­kový re­dak­tor Aleš An­tošík Šéf­re­dak­tor Ma­rek Vlha Pozice: 0/1000

 

Re­dakční spolu­prá­ce Jitka Vlha Stříšková Od­borná konzul­ta­ce pře­kla­du Jan Ko­lář, Ma­rek Vlha, Jeffrey A. Van­derziel, Danuša Čiž­mí­ková, Vlasti­mil Kři­van Grafická úprava a saz­ba David Dvo­řák Obálka Roth­fos & Gabler, Hamburg Fo­to­grafie au­to­rů Kalpesh Lathig­ra Jazy­ková ko­rek­tu­ra Vi­lém Kmu­ní­ček E-kni­ha Ale­na Za­chová, Ro­man Kříž Jan Melvil Pu­b­lishing, s. r. o. Melvil.cz Chy­by a při­po­mínky: melvil.cz/chy­by Re­cenze a po­chvaly: melvil.cz/kni­ha-usvit-vse­ho, li­bi­s­e­[email protected] © Jan Melvil Pu­b­lishing, 2024 ISBN 978-80-7555-205-1

Pozice: 1/1000

Verze e-knihy: 1.0

Pozice: 1/1000

Seznam map a schémat

Se­znam map a sché­mat

1. Severní Ame­rika pod­le etno­logů na po­čát­ku dva­cá­tého století (vsazený ob­rázek: Etno­‐ lingvis­tická „ná­raz­ní­ková zó­na“ severní Ka­‐ lifornie) (Pod­le C. D. Wissle­ra /1913/, „The North Ame­‐ ri­can In­di­ans of the Pla­ins“, Po­pular Science Month­ly 82; A. L. Kro­ebe­ra /1925/, Hand­book of the In­di­ans of Ca­lifornia. Bu­reau of Ame­ri­can Ethno­logy Bulle­tin 78. Wa­shing­ton, DC: Smi­‐ th­so­ni­an In­stitu­ti­on.)     Pozice: 2/1000

Seznam map a schémat

2. „Úrodný půl­mě­síc“ blíz­kový­chodních ne­o­li­‐ tických ze­mě­děl­ců ve svě­tě mezo­li­tických lov­ců a sbě­ra­čů, 8500–8000 před na­ším le­‐ topoč­tem (Upra­veno pod­le pů­vodní mapy: A. G. Sherratt, s las­kavým svo­lením S. Sherratt.)   3. Ne­závis­lá cent­ra do­mestika­ce rost­lin a zví­řat (Upra­veno pod­le pů­vodní mapy, s las­kavým svo­lením D. Fulle­ra.)   4. Ne­be­livka: pravěká „megaloka­li­ta“ v ukra­jin­‐ ské le­sostepi (Na zá­kla­dě pů­vodní mapy, kte­rou na­kres­lil Y. Be­adnell pod­le údajů D. Ha­la; s las­kavým svo­‐ lením J. Chap­ma­na a B. Gay­darské.)   5. Teotihua­cán: obytné komplexy v oko­lí hlavních staveb v cent­rálních okrs­cích (Upra­veno pod­le R. Millo­na /1973/, The Teotihua­cán Map. Aus­tin: Univer­si­ty of Texas Pozice: 3/1000

Seznam map a schémat

Press, s las­kavým svo­lením Teotihua­can Mapping Project a M. E. Smi­the.)   6. Ně­kte­rá klí­čová ar­che­olo­gická naleziště v po­vo­dí ře­ky Mis­sis­sippi a v při­lehlých regi­‐ o­nech (Převza­to z pů­vodní mapy, s las­kavým svo­‐ lením T. R. Pau­keta­ta.)   7. Na­ho­ře: Uspořá­dání růz­ných klanů (1–5) v osedžské vesni­ci. Dole: Roz­dě­lení zá­stup­ců stejných klanů ve sru­bu při hlavním ri­tuá­lu (Pod­le A. C. Flet­cher a F. La Fles­che­ho /1911/, „The Omaha tribe“, Twen­ty-se­venth Annual Report of the Bu­reau of Ame­ri­can Ethno­logy, 1905–1906. Wa­shing­ton D.C.: Bu­reau of Ame­ri­‐ can Ethno­logy; a F. La Flesche /1939/, „War Ce­‐ remo­ny and Pea­ce Ce­remo­ny of the Osage In­‐ di­ans“, Bu­reau of Ame­ri­can Ethno­logy Bulle­tin 101. Wa­shing­ton US Go­vern­ment.) Pozice: 3/1000

Předmluva a věnování

Předmlu­va a vě­nování (od Davi­da Wengrowa)

D

avid Rolfe Grae­ber ze­mřel 2. zá­ří 2020 ve věku pa­desá­ti deví­ti let, pouhé tři týd­ny po dokon­čení té­to kni­hy, kte­rá nás za­městnáva­la více než de­ká­du. Za­čalo to ja­ko od­bo­čka od na­šich „vážnějších“ aka­de­mických po­vinnos­tí: ja­ko ex­‐ peri­ment, cosi na způ­sob hry, v níž se antropolog a ar­che­olog pokou­še­jí zre­kon­struovat velkou deba­‐ tu o dě­ji­nách lid­stva, kte­rá v na­šem obo­ru dří­ve býva­la vcelku běžná. My jsme se však do ní pustili s moderní­mi dů­ka­zy. Ne­stanovi­li jsme si žádná pravidla ani ter­mín ode­vzdání. Psa­li jsme, kdyko­li Pozice: 4/1000

 

Předmluva a věnování

jsme mě­li čas a chuť, a po­stupně se z prá­ce sta­la denní ru­ti­na. V po­sledních le­tech před dokon­čením projekt nabral na ob­rát­kách, a tak jsme spolu hovo­‐ řili ne­zřídka dva­krát i třikrát denně. Často jsme ztrá­ce­li pře­hled o tom, kdo při­šel s ja­kým ná­pa­dem ne­bo sou­bo­rem fak­tů a příkla­dů. Všech­no jsme pře­‐ sou­va­li „do ar­chivu“, kte­rý rych­le pře­ros­tl roz­sah jedné kni­hy. Vý­sledkem tak není mozaika, ale sku­‐ tečná syn­té­za. Cí­ti­li jsme, jak se na­še styly psaní a způ­so­by myš­lení sbli­žu­jí, až se na­še spolu­prá­ce sli­‐ la v je­di­ný proud. Jakmi­le jsme si uvě­do­mi­li, že in­‐ te­lek­tuální pouť, na niž jsme se vy­da­li, ještě ne­chce­‐ me ukon­čit a že řa­da z kon­cep­tů před­sta­vených v té­‐ to knize si za­slou­ží další roz­ve­dení a příkla­dy, na­‐ plánova­li jsme si, že na­pí­še­me ne jedno, ale při­nej­‐ menším tři pokra­čování. První kni­ha však mu­se­la někde skon­čit, a tak 6. srp­na ve 21.18 David Grae­ber s vý­stižnos­tí cha­rak­te­ris­tickou pro twee­ty (a za po­‐ mo­ci volné ci­ta­ce písně „Soul Kit­chen“ Ji­ma Morri­‐ so­na) ozná­mil, že prá­ce je ho­tová: „Můj mo­zek se zdá být po­hmož­děn strnu­lým pře­kvapením.“1 Prá­ci Pozice: 4/1000

Předmluva a věnování

na knize jsme ukon­či­li stejným způ­so­bem, ja­kým jsme ji za­ča­li: roz­hovo­rem plným ná­vrhů pu­tu­jí­cích neu­stá­le tam a zpát­ky a pro­čí­táním, sdí­lením a ko­‐ men­továním stejných zdrojů, a to až do pozdních nočních hodin. David byl mnohem víc než jen antropolog. Byl to ak­tivis­ta a ve­řejně činný in­te­lek­‐ tuál s mezi­ná­rodní reputa­cí, kte­rý se sna­žil žít pod­‐ le svých před­stav o so­ci­ální sprave­dlnosti a svo­bo­‐ dě, čímž dával na­dě­ji utla­čovaným a bez­po­čet dalších in­spi­roval k ná­sle­dování. Kni­ha je vě­nová­‐ na lás­kyplné vzpo­mín­ce na Davi­da Grae­be­ra (1961– 2020), a jak si přál, je­ho ro­di­čům Ruth Ru­bin­stein Grae­ber (1917–2006) a Kennethu Grae­be­rovi (1914– 1996). Nechť společně od­po­čí­va­jí v poko­ji.

Pozice: 5/1000

Poděkování

Po­dě­kování David Wengrow

S

mutné okolnosti mě do­nu­ti­ly, abych na­psal po­dě­kování bez Davi­da Grae­be­ra. Za­ne­chal po so­bě manželku Niku. Po Davi­dově od­cho­du ná­‐ sle­dovaly mi­mo­řádné projevy smutku, kte­ré spo­ji­ly li­di na­příč kon­ti­nen­ty, spole­čenský­mi tří­da­mi a ideolo­gický­mi hrani­ce­mi. De­set let společné­ho psaní a pře­mýš­lení je dlouhá do­ba a není mým úko­‐ lem há­dat, ko­mu by David chtěl po­dě­kovat. Je­ho společní­ci na cestě, kte­rá ved­la ke vzniku té­to kni­‐ hy, urči­tě vě­dí, že jde právě o ně a jak moc si jejich pod­po­ry, pé­če a rad vá­žil. Jednou vě­cí jsem si jis­tý: Pozice: 6/1000

 

Poděkování

ta­to kni­ha by ne­vznik­la – ne­bo aspoň zdale­ka ne v té­to podo­bě – bez in­spi­ra­ce a ener­gie Me­lissy Fla­‐ shman, na­ší moud­ré konzul­tantky, kte­rá nám po­‐ sky­tova­la ra­dy kdyko­li a o čemko­li, co se tý­kalo li­te­‐ ra­tu­ry. V Ericu Chin­skim z vy­dava­tel­ství Farrar, Straus and Gi­roux a Tho­masi Pennovi z Penguin UK jsme na­šli skvě­lý re­dakční tým a sku­tečné in­te­‐ lek­tuální partne­ry. Sr­dečně dě­kuje­me Deb­bie Book­‐ chin, Alpě Shah, Er­har­du Schüttpelzovi a Andree Lu­ka Zi­m­mer­man za za­ní­cené zá­sahy do na­šich myš­len­kových po­cho­dů v prů­bě­hu řa­dy let. Za štěd­‐ ré a od­borné ve­dení v růz­ných aspek­tech kni­hy patří dík: Manue­lu Arroy­ovi-Ka­li­novi, Elizabe­th Baque­dano, No­ře Ba­te­son, Stephenu Berquis­tovi, Nu­rit Bi­rd-David, Mau­ri­ci Blo­chovi, Davi­du Car­‐ ballovi, Johnu Chap­manovi, Luizi Costovi, Phi­‐ lippu Des­co­lovi, Aleksand­ru Di­a­chen­kovi, Kevanu Edin­bo­rou­ghovi, Do­ri­anu Fulle­rovi, Bis­ser­ce Gay­‐ darské, Co­li­nu Grie­rovi, Tho­masi Gri­saf­fi­mu, Chri­‐ si Hannovi, Wen­dy Ja­mes, Megan Laws, Patri­cii McAna­ny, Bar­baře Ali­ci Mann, Si­mo­nu Mar­ti­novi, Pozice: 6/1000

Poděkování

Jensi Notrof­fovi, Jo­sé­mu R. Olive­rovi, Mikeu Parke­ru Pear­so­novi, Ti­mothy­mu Pau­keta­tovi, Matthewovi Po­pe­ovi, Ka­ren Radner, Na­ta­she Reynolds, Marshallu Sahlin­sovi, Ja­me­si C. Scot­‐ tovi, Stephenu Shennanovi a Mi­che­le Woll­sto­‐ necroft. Řa­da z te­zí v té­to knize by­la nejprve pre­zen­tová­‐ na na přednáš­kách a v aka­de­mických ča­sopi­sech: raná verze druhé kapi­toly pů­vodně vy­šla ve fran­‐ couz­šti­ně pod ná­zvem „La sages­se de Kan­di­a­ronk: la cri­tique indigène, le mythe du progrès et la naissan­ce de la Gauche“ (La Revue du MAUSS); část třetí kapi­toly se nejprve ob­jevi­la v přednáš­ce ja­ko „Fa­rewell to the ‚child­ho­od of man‘: ri­tual, sea­so­‐ na­li­ty, and the ori­gins of inequa­li­ty“ (Hen­ry Myers Lectu­re z roku 2014, Journal of the Royal Anthropolo­‐ gi­cal In­stitu­te); část čtvr­té kapi­toly pod ná­zvem „‚Ma­ny sea­sons ago‘: slave­ry and its re­jecti­on among fo­ragers on the Pa­cific Coast of North Ame­‐ ri­ca“ (Ame­ri­can Anthropologist); a část osmé kapi­‐ toly ja­ko „Ci­ties be­fo­re the sta­te in ear­ly Eura­sia“ Pozice: 7/1000

Poděkování

(Jack Go­o­dy Lectu­re z roku 2015, Max Planck In­stitu­‐ te for So­cial Anthropology). Dě­kuje­me řa­dě aka­de­mických in­stitu­cí a vě­‐ deckých tý­mů, kte­ré nám umožni­ly promlu­vit a dis­ku­tovat o té­ma­tech ob­sa­žených v té­to knize, zvláště En­zu Ros­si­mu a Phi­lippu Des­co­lovi za památné chví­le na Am­stero­dam­ské univerzi­tě a Collège de Fran­ce. Ja­mes Thom­son (býva­lý šéf­re­‐ dak­tor ča­sopi­su Eu­ro­zine) nám ja­ko první umožnil sdí­let na­še myš­lenky s širší ve­řejnos­tí díky otištění ese­je „How to change the cour­se of hu­man his­to­ry (at least, the part that’s alrea­dy happened)“, kte­rou od­hod­laně při­jal, za­tím­co ji­ná mé­dia se zdrá­ha­la. Dě­kuje­me ta­ké řa­dě pře­kla­da­te­lů, kte­ří již po­mohli rozší­řit okruh čtená­řů kni­hy, a Kelly Bur­dick z Lapham’s Quar­ter­ly, že do zvlášt­ní­ho vy­dání o proble­ma­ti­ce demo­kra­cie při­ja­la náš pří­spě­vek, v němž jsme vy­jád­ři­li ně­kte­ré myš­lenky, kte­ré nalez­ne­te v devá­té kapi­tole. Od samé­ho za­čát­ku jsme – David i já – vý­sledky své prá­ce na knize za­po­jova­li ta­ké do vý­u­ky, a to Pozice: 7/1000

Poděkování

v rám­ci antropolo­gické­ho ústavu na Lon­don Scho­ol of Eco­no­mics a v ar­che­olo­gickém in­stitu­tu na Univer­si­ty College Lon­don. Pro­to bych za nás oba rád po­dě­koval za řa­du po­střehů a myš­lenek stu­den­‐ tům, kte­ré jsme v po­sledních le­tech uči­li. Mar­tin, Ju­dy, Abigail a Jack Wengrowovi stá­li po mém boku na kaž­dém kroku té­to pou­ti. Můj po­slední a nej­‐ hlubší dík patří Ewě Do­ma­radz­ké za po­skytnutí té nej­os­třejší kri­tiky i nej­od­danější pod­po­ry, ja­kou si partner mů­že přát. Při­šla jsi do mé­ho živo­ta, stejně ja­ko David a ta­to kni­ha: „Déšť ná­h­le vy­trysk­lý ze vzdu­chu, bu­ší­cí do ho­lých stěn slun­ce... Déšť, déšť na su­chu.“

Pozice: 8/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

1

Sbo­hem, dět­ství lid­stva

Aneb proč to­to není kni­ha o pů­vo­du ne­‐ rovnosti Ta­to ná­la­da se dá vy­cí­tit všu­de, v po­li­ti­ce, společnosti i fi­lo­zofii. Žije­me v čem­si, če­mu Ře­kové říka­li καιρóς (kairos) – v pří­hodné do­bě pro „metamor­fó­zu bo­hů“, tj. fun­da­mentálních prin­cipů a sym­bo­lů. - C. G. Jung, The Un­dis­cove­red Self (Ne­od­halené já, 1958) Pozice: 9/1000

 

V

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ětší část dě­jin lid­stva je pro nás nadobro ztra­ce­na. Náš druh, Ho­mo sapi­ens, exis­tuje nej­mé­ně 200 000 let, ale o větši­ně té­to do­by ne­má­‐ me prak­ticky žádné zna­losti. Kupříkla­du v seve­‐ rošpaněl­ské jes­ky­ni Alta­mi­ra li­dé vy­tvá­ře­li mal­by a ry­ti­ny v prů­bě­hu nej­mé­ně 10 000 let, zhru­ba mezi le­ty 25 000 a 15 000 před na­ším le­topoč­tem. V té do­‐ bě se prav­dě­podobně ode­hrá­la řa­da dra­ma­tických zvra­tů, nicmé­ně ve větši­ně pří­pa­dů ne­má­me možnost zjis­tit, o ja­ké udá­losti se jednalo. Pro větši­nu li­dí ta­to sku­tečnost není dů­leži­tá, pro­tože se nad dě­jina­mi lid­stva stejně sko­ro ne­‐ zamýš­le­jí. Chy­bí jim k to­mu pádný dů­vod. Pokud si ta­kovou otáz­ku vů­bec položí, ob­vykle se snaží zjis­‐ tit, proč se svět zdá být v ta­kovém ne­pořádku a proč se li­dé k so­bě tak často chova­jí špatně – ja­ké ma­jí dů­‐ vo­dy k válkám, ha­mižnosti, vy­ko­řis­ťování a sys­te­‐ ma­tické lhostejnosti k utrpení druhých. By­li jsme ta­koví vž­dycky, ne­bo se v urči­tém okamžiku ně­co zá­sadně pokazi­lo? Pozice: 9/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

V pod­sta­tě jde o teolo­gickou deba­tu. Zá­kladní otáz­ka zní: Jsou li­dé od pří­ro­dy dob­ří, ne­bo zlí? Když se nad tím však za­mys­lí­te, tak­to po­stulovaná otáz­ka ne­dává pří­liš smy­sl. „Dobro“ a „zlo“ jsou čis­‐ tě lid­ské kon­cep­ty. Niko­ho by nikdy nena­padlo ře­‐ šit, jest­li jsou ry­by ne­bo stromy dob­ré, či zlé, pro­‐ tože „dobro“ a „zlo“ jsou po­jmy, kte­ré si li­dé vy­mys­‐ le­li, aby se mohli navzá­jem srovnávat. Z toho vy­‐ plývá, že spor, jest­li jsou li­dé od pří­ro­dy dob­ří, ne­bo zlí, je stejně ne­smy­slný ja­ko spor, jest­li jsou li­dé v zá­sa­dě hu­bení, ne­bo tlus­tí. Nicmé­ně v pří­pa­dech, kdy se li­dé nad po­na­u­‐ čením z dávných dě­jin za­mýš­le­jí, se otáz­ky toho­to druhu sko­ro vž­dy ob­jeví. Všich­ni zná­me od­po­věď, kte­rou na­bízí křesťan­ství: li­dé kdy­si žili ve stavu ne­‐ vinnosti, ale ne­cha­li se po­sk­vrnit prvot­ním hří­‐ chem. Chtě­li jsme se podo­bat Bo­hu a sti­hl nás za to trest, tak­že teď žije­me v padlém stavu a doufá­me v bu­dou­cí vy­kou­pení. Ob­lí­benou verzí toho­to pří­‐ bě­hu je dnes ob­vykle ně­ja­ká ak­tua­lizovaná verze ese­je O pů­vo­du ne­rovnosti mezi lid­mi Je­a­na-Jacque­sa Pozice: 10/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

Rous­seaua z roku 1754. V pří­bě­hu se tvr­dí, že kdy­si dávno jsme by­li lov­ci a sbě­ra­či, kte­ří žili v ma­lých tlu­pách v prodlou­ženém stavu dět­ské ne­vinnosti. Ty­to tlu­py byly rovnos­tář­ské – moh­ly ta­kové být právě pro­to, že byly ma­lé. Teprve po „ze­mě­děl­ské revo­lu­ci“, a ná­sledně ještě ve větší mí­ře se vze­stu­‐ pem měst, ten­to šťastný stav dospěl ke své­mu kon­ci a na scé­nu vstou­pi­la „civi­liza­ce“ a „stát“ – což s se­‐ bou nes­lo i vznik psané li­te­ra­tu­ry, vě­dy a fi­lo­zofie, ale zá­roveň i takřka vše­ho špatné­ho v lid­ském živo­‐ tě: patri­ar­chá­tu, stá­lých ar­mád, ma­sových po­prav a úmorné byrokra­cie, kte­rá po nás vy­ža­duje, abychom značnou část živo­ta strávi­li vy­pl­ňováním for­mulá­řů. To je samo­zřej­mě vel­mi hrubé zjedno­du­šení, ale ten­to pří­běh se zdá být sku­tečně tím prvním, kte­rý vy­tane na mysli pokaž­dé, když někdo – od psy­cho­‐ logů prá­ce až po teo­retiky revo­lu­ce – tvr­dí ně­co ve smys­lu, že „li­dé bez­po­chy­by strávi­li větši­nu evo­‐ lučních dě­jin v de­se­ti- až dva­ce­ti­členných sku­pin­‐ kách“ ne­bo že „ze­mě­děl­ství bylo možná nej­větší Pozice: 10/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

chy­bou lid­stva“. A jak uvi­dí­me, mnoho po­pulárních au­to­rů tak­to argu­men­tuje zce­la otevřeně. Problém spo­čí­vá v tom, že kaž­dý, kdo k to­mu­to po­někud depresivní­mu po­hle­du na dě­ji­ny hle­dá al­terna­tivu, br­zy zjis­tí, že je­di­ná možnost je ve sku­tečnosti ještě horší: když ne Rous­seau, tak Tho­mas Hobbes. Hobbe­sův Levi­athan, kte­rý vy­šel v ro­ce 1651, je v mnoha ohle­dech zá­kladním tex­tem moderní po­li­‐ tické teo­rie. Vy­chází z před­pokla­du, že li­dé jsou so­‐ becká stvo­ření, a pro­to pů­vodní stav při­ro­zenosti ne­byl v žádném pří­pa­dě ne­vinný, ale mu­sel být naopak „osamě­lý, ubo­hý, oš­k­livý, zví­ře­cí a krát­ký“ – v pod­sta­tě vá­lečný stav, kdy bojoval kaž­dý s kaž­‐ dým. Hobbe­si­án tvr­dí, že pokud k ně­ja­ké­mu pokroku do­šlo, stalo se tak pře­devším právě díky represivním me­chanismům, na něž si Rous­seau stě­‐ žoval: díky vlá­dám, sou­dům, byrokra­cii a po­li­cii. Ten­to po­hled na věc exis­tuje už dlouho. I z toho dů­‐ vo­du ang­lická slova po­li­tics (po­li­tika), po­li­te (slušný) a po­li­ce (po­li­cie) zně­jí podobně – všech­na jsou od­vo­‐ ze­na od řecké­ho slova po­lis (město), kte­ré je Pozice: 11/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ekvivalentem la­tin­ské­ho civitas, z ně­hož je od­vo­‐ zeno slovo civi­li­ty (zdvo­ři­lost) a civic (ob­čanský), stejně ja­ko moderní chá­pá­ní slova civi­lization (civi­‐ liza­ce). Lid­ská společnost je pod­le toho­to ná­zo­ru za­lože­‐ na na ko­lek­tivním po­tla­čování přízem­nějších in­‐ stink­tů, kte­ré je o to po­třebnější, ži­jí-li ve velkém po­čtu na jednom místě. Novodo­bý hobbe­si­án by tu­‐ díž tvr­dil, že větši­nu na­šich evo­lučních dě­jin jsme si­ce strávi­li v ma­lých tlu­pách, kte­ré spolu vy­cháze­ly hlavně díky společné­mu zájmu na přeži­tí po­to­m­ků (evo­luční bi­o­logo­vé by to na­zva­li „ro­di­čovskou in­‐ vesti­cí“), nicmé­ně že ani ty­to sku­pi­ny se v žádném pří­pa­dě ne­za­klá­daly na rovnosti. Pod­le té­to verze vž­dy exis­toval ně­ja­ký „alfa sa­mec“, vůd­ce. Hi­e­rar­‐ chie, nad­vlá­da a cy­nické vlast­ní zá­jmy vž­dy tvo­řily zá­klad lid­ské společnosti. Jen jsme ko­lek­tivně po­‐ chopi­li, že je pro nás vý­hodné upřednost­ňovat na­še dlouhodo­bé zá­jmy před krát­kodo­bý­mi in­stink­ty, ne­bo lé­pe ře­čeno vy­tvá­řet zá­ko­ny, kte­ré nás nutí omezovat na­še nej­horší pu­dy na spole­čensky uži­‐ Pozice: 12/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

tečné ob­lasti, ja­ko je eko­no­mie, a za­kazu­jí je kde­ko­li jin­de. Čtenář té­to kni­hy prav­dě­podobně doká­že z je­jí­‐ ho tó­nu vy­cí­tit, že se au­to­rům vol­ba mezi tě­mi­to dvě­ma al­terna­tiva­mi ne­zamlou­vá. Na­še vý­hra­dy vů­či té­to di­cho­to­mii lze roz­dě­lit do tří širších ka­‐ tego­rií. Ja­ko po­pis obecné­ho prů­bě­hu dě­jin lid­stva ty­to al­terna­tivy: 1. jedno­du­še nejsou prav­divé; 2. ma­jí straš­livé po­li­tické dů­sledky; 3. dě­la­jí mi­nu­lost zby­tečně ne­za­jí­mavou. Ta­to kni­ha je poku­sem o od­vyprávě­ní na­‐ dějnější­ho a za­jí­mavější­ho pří­bě­hu – ta­kové­ho, kte­‐ rý zá­roveň po­dává přesnější vý­čet vše­ho, co vý­‐ zkum v před­cho­zích de­se­ti­le­tích při­ne­sl. Částečně se jedná o shrnutí dů­kazů, kte­ré se na­shromáž­di­ly v ar­che­ologii, antropologii a pří­buz­ných obo­rech. Jsou to dů­ka­zy, jež umožňu­jí zce­la nový po­pis toho, jak se lid­ská spole­čen­ství vy­ví­je­la v uply­nu­lých Pozice: 12/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

zhru­ba 30 000 le­tech. Takřka všech­ny ty­to vý­zkumy se ob­ra­ce­jí pro­ti za­běhlé­mu na­ra­tivu, nicmé­ně nejpo­zo­ruhodnější zjištění se až pří­liš často omezu­jí na od­borné kruhy ne­bo po nich mu­sí­me pá­t­rat mezi řádky vě­deckých pu­b­lika­cí. Jen pro před­stavu, jak od­lišný je nově vzni­ka­jí­cí ob­rázek: v sou­časnosti je zřej­mé, že lid­ská spole­čen­‐ ství se před za­ve­dením ze­mě­děl­ství ne­o­mezova­la na ma­lé rovnos­tář­ské tlu­py. Svět lov­ců a sbě­ra­čů, kte­‐ rý exis­toval před ze­mě­děl­skou revo­lu­cí, byl naopak plný od­vážných spole­čenských ex­peri­men­tů a podo­bal se karne­valové­mu prů­vo­du po­li­tických zřízení v mnohem větší mí­ře, než jak tvr­dí fádní abs­trak­ce evo­luční teo­rie. Ze­mě­děl­ství za­se ne­zna­‐ menalo po­čá­tek sou­kromé­ho vlastnic­tví ani ne­‐ zvratný krok k ne­rovnosti. Ve sku­tečnosti by­la řa­da prvních ze­mě­děl­ských spole­čen­ství re­la­tivně svo­‐ bodná, co se tý­ká po­sta­vení a hi­e­rar­chie. A ani vznik měst ne­vy­tesal třídní roz­dí­ly do ka­mene: pře­‐ kvapivě vy­soký po­čet prvních měst byl uspořá­dán pod­le značně rovnos­tář­ských prin­cipů bez po­tře­by Pozice: 13/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

au­to­ri­tář­ských vůd­ců, am­bi­ci­óz­ních po­li­ti­ků-vá­‐ leční­ků, a dokon­ce i panovačných úřední­ků. Infor­ma­ce toho­to druhu při­cháze­jí ze všech kou­‐ tů svě­ta. Vý­sledkem je, že ba­da­te­lé za­ča­li etno­‐ grafické a his­to­rické ma­te­ri­á­ly zkou­mat v novém svět­le. Díky to­mu se na­sbíraly střípky, z nichž se da­‐ jí vy­tvo­řit zce­la od­lišné svě­tové dě­ji­ny – za­tím však zů­stáva­jí skry­ty všem kromě něko­lika privi­lego­‐ vaných od­borní­ků (a dokon­ce i ti často vá­ha­jí, než opus­tí svou malou část sklá­dač­ky, aby po­rovna­li své po­známky s ostat­ní­mi mi­mo svou spe­cifickou podoblast). Cí­lem té­to kni­hy je složit ně­kte­ré dílky sklá­dač­ky s plným vě­domím sku­tečnosti, že nikdo ještě ne­má k dis­po­zi­ci ce­lé puzzle. Úkol je to ohrom­‐ ný a otáz­ky s ním spo­jené jsou na­to­lik dů­leži­té, že bu­de­me po­tře­bovat roky vý­zku­mu a debat, než za­‐ čne­me vů­bec chá­pat sku­tečné dů­sledky ob­ra­zu, jenž se před ná­mi rý­suje. Na­star­tování toho­to pro­‐ ce­su však po­va­žu­je­me za na­prosto zá­sadní. Jed­na sku­tečnost nám za­čne být zřej­má okamži­tě: převlá­‐ da­jí­cí „velký ob­raz“ dě­jin – sdí­lený moderní­mi za­‐ Pozice: 13/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

stán­ci Hobbe­se a Rous­seaua – ne­má s fak­ty téměř nic společné­ho. Pro po­chopení nových infor­ma­cí, kte­ré má­me nyní před oči­ma, ale ne­sta­čí jen shromáž­dit a pro­tří­dit ob­rovské množ­ství dat. Nutný je i kon­ceptuální po­sun. Pro ten­to po­sun je za­po­tře­bí vy­sto­po­vat ně­kte­ré prvot­ní kroky, kte­ré vedly k na­še­mu moderní­mu po­je­tí so­ci­ální evo­lu­ce: k myš­len­ce, že lid­ská spole­‐ čen­ství lze se­řa­dit pod­le vý­vojových sta­dií, z nichž kaž­dé má své vlast­ní cha­rak­te­ris­tické tech­no­logie a for­mu or­ganiza­ce (lov­ci a sbě­ra­či, ze­mě­děl­ci, měst­ská prů­mys­lová společnost a tak dá­le). Zjis­tí­‐ me, že ty­to před­stavy ma­jí své ko­ře­ny v konzerva­‐ tivním od­po­ru vů­či kri­ti­ce ev­rop­ské civi­liza­ce, kte­‐ rá se za­ča­la pro­sazovat v prvních de­se­ti­le­tích osm­‐ nác­tého století. Po­čát­ky té­to kri­tiky však nena­j­de­‐ me mezi fi­lo­zofy osvícen­ství (ač­ko­li i oni ji zpo­čát­ku ob­divova­li a na­podobova­li), ale mezi domo­ro­dý­mi ko­mentá­to­ry a po­zo­rova­te­li ev­rop­ské společnosti, ja­ko byl hu­ron­sko-wen­dat­ský in­di­án­ský stát­ník Pozice: 14/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

Kon­di­a­ronk, kte­rým se bu­de více za­bývat ná­sle­du­‐ jí­cí kapi­to­la. Opě­tovné pře­zkou­mání toho, co na­zývá­me „domo­rodou kri­tikou“, zna­mená brát vážně pří­‐ spěvky k so­ci­ální­mu myš­lení po­cháze­jí­cí z ob­las­tí mi­mo ev­rop­ský kánon, a to zej­mé­na od pů­vodních ame­rických ná­ro­dů, jimž zá­padní fi­lo­zofové ob­‐ vykle při­su­zu­jí úlo­hu buď an­dě­lů, ne­bo ďáb­lů dě­jin. Oba pó­ly vy­lu­ču­jí ja­kou­ko­li sku­tečnou možnost in­‐ te­lek­tuální vý­mě­ny, ne­bo dokon­ce di­alogu: je stejně tak těžké dis­ku­tovat s někým, kdo je po­va­žován za ďá­bel­skou po­stavu, ja­ko s tím, kdo je poklá­dán za bož­ské stvo­ření, je­likož coko­li, co si mys­lí ne­bo pro­‐ hlá­sí, bu­de prav­dě­podobně po­va­žováno buď za ire­‐ levant­ní, ne­bo naopak za pří­liš hlu­boko­my­slné. Větši­na li­dí, kte­rý­mi se bu­de­me v té­to knize za­‐ bývat, je již dávno po smr­ti, a ne­má­me te­dy možnost si s ni­mi po­ví­dat. Přesto jsme roz­hodnu­ti sepsat dávné dě­ji­ny tak, ja­ko by se sklá­daly z li­dí, s ni­miž by bylo možné hovo­řit, když ještě žili – kte­ří Pozice: 15/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ne­e­xis­tu­jí jen v podo­bě mode­lů, exemplá­řů, lou­tek ne­bo hra­ček ja­kéhosi neú­prosné­ho zá­ko­na dě­jin. V his­to­rii za­jis­té exis­tu­jí tren­dy. Ně­kte­ré jsou vlivné – jde o na­to­lik si­lné prou­dy, že je vel­mi ob­‐ tížné pro­ti nim plavat (i když se vž­dycky na­jdou ta­‐ cí, kte­ří to doká­žou). Ale je­di­né „zá­ko­ny“ jsou ty, kte­ré si sa­mi vy­tvá­ří­me. A právě to nás při­vá­dí k druhé ná­mit­ce.

PROČ MA­JÍ HOBBE­SOVA A ROUS­‐ SEAUOVA VERZE DĚ­JIN LID­STVA STRAŠ­LIVÉ PO­LI­TICKÉ DŮ­SLEDKY Po­li­tické dů­sledky hobbe­si­án­ské­ho mode­lu si žá­da­jí po­drobnější roz­ve­dení. Zá­kladním před­pokla­dem na­še­ho eko­no­mické­ho sys­té­mu je, že li­dé jsou v jádru po­někud zlé a so­becké by­tosti, kte­ré se roz­‐ ho­du­jí z cy­nických a ego­is­tických po­hnu­tek, a ne na zá­kla­dě altruis­mu ne­bo spolu­prá­ce – a z toho dů­vo­‐ Pozice: 15/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

du je na­ší nej­větší na­dě­jí sofis­ti­kovanější vnitřní a vnější kont­ro­la na­ší údajně vro­zené ten­den­ce k hro­ma­dě­ní a obo­ha­cování se. Rous­seauovský pří­‐ běh o lid­stvu, kte­ré se z prvot­ní­ho stavu rovnos­tář­‐ ské ne­vinnosti pro­padlo do ne­rovnosti, si­ce pů­so­bí op­ti­mis­tič­tě­ji (při­nej­menším pů­vodní sta­di­um, ze kte­rého se li­dé zří­ti­li, bylo o mnoho lepší), nicmé­ně v dnešní do­bě je vy­u­ží­ván hlavně pro­to, aby nás přesvěd­čil, že ač­ko­li sys­tém, v němž žije­me, mů­že být ne­spraved­livý, ve sku­tečnosti s tím ne­mů­že­me nic dě­lat, nanej­výš provést kosme­tické změ­ny. Samotný vý­raz „ne­rovnost“ je v tom­to ohle­du vel­‐ mi vý­mluvný. Od fi­nanční krize v ro­ce 2008 a ná­sledných dra­‐ ma­tických změn se otáz­ka ne­rovnosti – a je­jí dlouhá his­to­rie – sta­la jedním z hlavních té­mat dis­ku­sí. Mezi in­te­lek­tuá­ly, a do jis­té mí­ry i mezi po­li­tický­mi tří­da­mi, do­šlo k urči­té­mu kon­sen­zu, že mí­ra so­ci­‐ ální ne­rovnosti se utrhla ze ře­tě­zu a že větši­na svě­‐ tových problé­mů tak či tak pra­mení ze stá­le se zvětšu­jí­cí pro­pasti mezi bo­ha­tý­mi a chudý­mi. Po­u­‐ Pozice: 16/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

kázá­ní na tu­to sku­tečnost před­stavu­je samo o so­bě výzvu pro glo­bální mo­censké struk­tu­ry. Zá­roveň však for­muluje problém způ­so­bem, jenž mů­že li­di profi­tu­jí­cí z těch­to struk­tur v ko­nečném dů­sledku uklidnit, ne­boť z něj vy­plývá, že žádné smys­lu­plné ře­šení problé­mu ne­bu­de nikdy exis­tovat. Zkus­me si před­stavit, že bychom problém za­rá­‐ mova­li jinak, tak jak bylo ob­vyk­lé před pa­desá­ti ne­‐ bo sto le­ty: ja­ko kon­cent­ra­ci kapi­tá­lu, oligo­pol ne­bo třídní moc. Ve srovnání s ni­mi zní slovo „ne­‐ rovnost“ ja­ko stvo­řené k to­mu, aby vedlo k polovi­‐ ča­tým opat­řením a kompro­mi­sům. Za­tím­co svr­žení kapi­ta­lis­mu ne­bo zni­čení stát­ní mo­ci je možné si před­stavit, co by zna­menalo od­straně­ní ne­rovnosti, vlastně není jasné. (Ja­ké ne­rovnosti? Roz­dě­lení bo­‐ hat­ství? Pří­leži­tos­tí? Jak přesně by si li­dé mu­se­li být rovni, abychom mohli tvr­dit, že jsme „od­strani­‐ li ne­rovnost“?) Vý­raz „ne­rovnost“ je způ­so­bem uchopení so­ci­álních problé­mů vhodným pro éru tech­nokra­tických re­for­má­to­rů, kte­ří od za­čát­ku Pozice: 16/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

před­poklá­da­jí, že žádná re­álná vize trans­for­ma­ce společnosti není vů­bec na stole. Dis­ku­se o ne­rovnosti umožňu­je po­hrávat si s čís­‐ ly, do­ha­dovat se o Gi­ni­ho ko­efi­cien­tu a úrovni dysfunkčnosti, o změně da­ňové­ho reži­mu či me­‐ chanis­mu so­ci­álních dávek, ne­bo dokon­ce šo­kovat ve­řejnost úda­ji na­zna­ču­jí­cí­mi, do jak špatné­ho stavu jsme dospě­li („Chá­peš to? Nej­majetnější jedno pro­cen­to po­pula­ce vlast­ní 44 pro­cent svě­tové­‐ ho bo­hat­ství!“) – ale zá­roveň neu­vést fak­to­ry, kte­ré li­dem na ta­kovém „ne­rovném“ spole­čenském uspořá­dání va­dí: na­příklad že ně­kte­ří li­dé doká­žou promě­nit svůj maje­tek v moc nad ostat­ní­mi ne­bo že se ji­ným tvr­dí, že jejich po­tře­by nejsou dů­leži­té a jejich život ne­má sám o so­bě hodno­tu. Má­me si zkrát­ka mys­let, že po­slední zmi­ňovaná sku­tečnost je ne­vy­hnu­telným dů­sledkem ne­rovnosti a že ne­‐ rovnost je ne­vy­hnu­telným dů­sledkem živo­ta v ja­‐ kéko­li velké, komplexní, měst­ské a tech­no­lo­gicky vy­spě­lé společnosti. Ne­rovnost tu prav­dě­podobně bu­de vž­dy. Je to jen otáz­ka mí­ry. Pozice: 17/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

V sou­časnosti za­ží­vá pře­mýš­lení o ne­rovnosti boom: od roku 2011 figu­ruje „svě­tová ne­rovnost“ ja­‐ ko jedno z hlavních té­mat při dis­ku­sích na Svě­‐ tovém eko­no­mickém fó­ru v Davosu. Exis­tu­jí in­de­xy ne­rovnosti, ústavy pro stu­di­um ne­rovnosti a neu­‐ stáva­jí­cí proud pu­b­lika­cí, kte­ré se snaží hle­dat ko­ře­‐ ny sou­časné po­sed­losti roz­dě­lováním maje­tku už v do­bě ka­menné. Ob­jevi­ly se i poku­sy vy­po­čí­tat pří­‐ jem a Gi­ni­ho ko­efi­cient pro pale­o­li­tické lov­ce ma­‐

mu­tů (obo­jí do­sáh­lo vel­mi níz­ké úrovně).1 Sko­ro ja­‐ ko bychom cí­ti­li po­třebu vy­mýš­let ma­te­ma­tické rovni­ce, kte­ré by osprave­dlni­ly tvrzení, jež bylo po­‐ pulární už za Rous­seaua, a si­ce že v ta­kových spole­‐ čen­stvích „si by­li všich­ni rovni, pro­tože by­li všich­ni stejně chu­dí“. Všech­ny ty­to pří­běhy o pů­vodním stavu ne­‐ vinnosti a rovnosti, stejně ja­ko po­u­ží­vání samotné­‐ ho vý­ra­zu „ne­rovnost“, nás ma­jí při­vést na myš­‐ lenku, že tesklivý pesi­mis­mus ohledně stavu lid­ské společnosti je ve sku­tečnosti vý­plodem zdravé­ho ro­zu­mu: při­ro­zeným dů­sledkem vní­mání nás Pozice: 18/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

samých z ši­roké per­spek­tivy dě­jin. Jis­tě, život ve sku­tečně rovnos­tář­ské společnosti je možný, pokud jste Pyg­mej ne­bo kalaharský Křovák. Pokud však chce­te v sou­časnosti vy­tvo­řit společnost za­loženou na sku­tečné rovnosti, mu­sí­te na­jít způ­sob, jak se znovu promě­nit v ma­ličké tlu­py sbě­ra­čů s prak­‐ ticky žádným sou­kromým maje­tkem. Je­likož sbě­ra­‐ či po­třebu­jí ke sháně­ní po­travy po­měrně roz­sáh­lé úze­mí, zna­menalo by to snížit svě­tovou po­pula­ci o zhru­ba 99,9 pro­cen­ta. V opačném pří­pa­dě mů­že­te nanej­výš doufat, že se vám po­da­ří zmenšit ve­likost bo­ty, kte­rá nám bu­de navěky šlapat po hlavě; ane­bo že zís­ká­te tro­chu více mané­v­rova­cí­ho prosto­ru, kam se před botou do­časně skryje­te.   Prvním krokem k přesnější­mu a na­dějnější­mu ob­‐ ra­zu svě­tových dě­jin mů­že být de­fi­ni­tivní opuštění raj­ské za­hra­dy a tím i před­stavy, že všich­ni li­dé po staletí sdí­le­li stejnou idy­lickou for­mu spole­čenské­‐ ho uspořá­dání. Ta­kový pří­stup však ku­po­divu bývá po­va­žován za krok zpát­ky. („Snažíš se snad tvr­dit, Pozice: 18/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

že sku­tečná rovnost nikdy ne­e­xis­tova­la? A že jí te­dy nelze do­sáh­nout?“) Zdá se nám, že podobné ná­‐ mitky jsou kontrapro­duk­tivní a upřímně ře­čeno ne­rea­lis­tické. Pře­devším je bizarní před­stavovat si, že v prů­bě­‐ hu zhru­ba 10 000 let (ně­kte­ří by řek­li spí­še 20 000 let), bě­hem nichž li­dé malova­li na stě­ny jes­‐ kyně Alta­mi­ra, nikdo – ani v Alta­mi­ře, ani kde­ko­li jin­de na ze­mi – ne­ex­peri­men­toval s růz­ný­mi for­ma­‐ mi spole­čenské­ho uspořá­dání. Jak moc je to prav­‐ dě­podobné? A za druhé, není snad samotná schopnost ex­peri­men­tovat s růz­ný­mi for­ma­mi spole­čenské­ho uspořá­dání jádrem toho, co dě­lá li­di lid­mi? Te­dy by­tost­mi se schopnos­tí se­beu­tvá­ření, a dokon­ce i s vůlí ke svo­bo­dě? Zá­kladní otáz­kou dě­‐ jin lid­stva, jak uvi­dí­me, není rovný pří­stup k ma­te­‐ ri­álním zdrojům (k pů­dě, ke kalo­ri­ím, k vý­robním prostředkům), ač­ko­li jsou samo­zřej­mě dů­leži­té, ale rovno­cenná možnost po­dí­let se na roz­hodování o společném živo­tě. Vy­u­ží­vání té­to možnosti ovšem Pozice: 19/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

před­poklá­dá, že exis­tuje ně­co, o čem má smy­sl roz­‐ hodovat. Jestli­že, jak mno­zí tvr­dí, bu­doucnost na­še­ho druhu nyní zá­vi­sí na na­ší schopnosti vy­tvo­řit ně­co od­lišné­ho (řekně­me sys­tém, kde se bo­hat­ství ne­dá volně pře­mě­nit v moc, ne­bo kde se ně­kte­rým li­dem netvr­dí, že jejich po­tře­by nejsou dů­leži­té ne­bo že jejich živo­ty samy o so­bě ne­ma­jí žádnou hodno­tu), pak v ko­nečném dů­sledku nej­více zá­leží na tom, zda doká­že­me znovu­ob­jevit svo­bo­dy, kte­ré z nás dě­‐ la­jí li­di pře­devším. Už v ro­ce 1936 na­psal prehis­to­‐ rik Ve­re Go­rdon Chil­de kni­hu Člověk svým tvůr­cem, na je­jí­hož du­cha bychom se rá­di od­vo­láva­li. Jsme projek­ty ko­lek­tivní­ho se­beu­tvá­ření. Co kdybychom stejným způ­so­bem při­stu­po­va­li i k dě­ji­nám lid­stva? Co kdybychom od za­čát­ku na­hlí­že­li na li­di ja­ko na ná­pa­di­té, in­te­ligent­ní a hravé tvo­ry, kte­ří si za­slou­‐ ží, abychom je tak­to chá­pa­li? Co kdybychom se místo vy­právě­ní pří­bě­hu o tom, jak se lid­ský druh pro­pa­dl z ja­kéhosi idy­lické­ho stavu rovnosti, pta­li, jak jsme se ocit­li v za­je­tí tak těs­ných kon­‐ Pozice: 20/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ceptuálních okovů, že si už ani neu­mí­me před­stavit možnost, že bychom sa­mi se­be nově de­fi­nova­li?

NĚKO­LIK KRÁT­KÝCH PŘÍKLA­DŮ, PROČ DĚ­JI­NY LID­STVA V JEJICH CELKU CHÁ­PE­ME VESMĚS ŠPATNĚ (NE­BO­LI VĚČNÝ NÁ­VRAT JE­A­NAJACQUE­SA ROUS­SEAUA) Když jsme se pustili do sepi­sování té­to kni­hy, vy­tkli jsme si za cíl hle­dat nové od­po­vě­di na otáz­ky o pů­‐ vo­du so­ci­ální ne­rovnosti. Netrvalo dlouho a uvě­do­‐ mi­li jsme si, že náš pří­stup není pří­liš pří­nosný. Po­‐ je­tí dě­jin lid­stva prin­cipi­álně před­poklá­da­jí­cí, že lid­stvo kdy­si žilo v idy­lickém stavu a že lze určit konkrét­ní bod, kdy se všech­no za­čalo kazit, takřka znemožni­lo poklá­dat ja­kéko­li otáz­ky, kte­ré po­va­žu­‐ je­me za sku­tečně za­jí­mavé. A zdá­lo se, že prak­ticky všich­ni ostat­ní jsou lapeni ve stejné pasti. Od­borní­‐ Pozice: 20/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ci od­mí­ta­li gene­ra­lizovat. A ta hrstka z nich, kte­rá by­la ochot­na jít s kůží na trh, sko­ro bez­vý­hradně repro­du­kova­la ně­kte­rou z va­ri­a­cí na Rous­seaua. Po­dí­vej­me se namát­kově na je­den z ta­kových vý­‐ kla­dů, Fu­kuyamovu kni­hu The Ori­gins of Po­li­ti­cal Or­der: From Pre­hu­man Ti­mes to the French Revo­lu­ti­‐ on (2011, Po­čát­ky po­li­tické­ho řá­du: Od před­chůd­ců člověka po Velkou fran­couz­skou revo­lu­ci). Fu­kuya­‐ ma v ní předklá­dá tvrzení, kte­ré po­va­žu­je za obecně vži­tý ná­zor na první lid­ská spole­čen­ství: „Lid­ské po­li­tické uspořá­dání se ve svých raných sta­di­ích podo­bá or­ganiza­ci v tlu­pách, kte­ré zná­me od vyš­‐ ších pri­má­tů, ja­ko jsou šimpanzi“, což lze pod­le Fu­‐ kuyamy po­va­žovat za „vý­cho­zí for­mu spole­čenské­‐ ho uspořá­dání“. Dá­le tvr­dí, že Rous­seau měl více­‐ mé­ně prav­du, když po­u­kazoval na to, že pů­vod po­li­‐ tické ne­rovnosti spo­čí­vá v roz­vo­ji ze­mě­děl­ství, je­‐ likož tlu­py lov­ců a sbě­ra­čů (pod­le Fu­kuyamy) žádný kon­cept sou­kromé­ho vlastnic­tví ne­znaly, a tím pá­‐ dem ani ne­mě­ly mo­tiva­ci vy­zna­čit si kus ze­mě Pozice: 21/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

a tvr­dit: „Tohle je mo­je.“ Ta­ková spole­čen­ství na

úrovni tlup pod­le něj by­la „vy­so­ce rovnos­tář­ská“.2 Ja­red Di­amond v knize Svět, kte­rý skon­čil vče­ra: Co se mů­že­me na­u­čit od tra­dičních společnos­tí? (2014) tvr­dí, že podobné tlu­py (v nichž pod­le něj li­dé žili ještě před 11 000 le­ty) tvo­řilo „pou­ze něko­lik de­sí­tek je­din­ců“, větši­nou bi­o­lo­gicky spří­zněných. Ty­to sku­pinky vedly po­měrně nuz­nou exis­ten­ci: „Z půl hek­ta­ru pole, pas­t­vi­ny či za­hra­dy lze pěstováním plo­din ne­bo chovem do­bytka zís­kat více po­travy než lovem zvě­ře či sbě­rem plo­dů, kte­ré se ná­hodou na půl hek­ta­ru lesa na­cháze­jí (ne­bo ta­ky nena­‐ cháze­jí).“ A jejich spole­čenský život byl pod­le Di­‐ amon­da zá­vi­dě­ní­hodným způ­so­bem jedno­duchý. Roz­hodování pro­bí­halo „při osobní dis­ku­si“, členové mě­li „málo osobní­ho maje­tku“ a ne­e­xis­‐ toval „for­mální po­li­tický vůd­ce ani si­lná eko­no­‐ mická spe­ci­a­liza­ce“.3 Di­amond dospěl k zá­vě­ru, že bo­hu­žel pou­ze v rám­ci ta­kových­to prapů­vodních sku­pin li­dé do­sáh­li vý­znam­ného stupně so­ci­ální rovnosti. Pozice: 21/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

Pod­le Di­amon­da a Fu­kuyamy, stejně ja­ko pod­le Rous­seaua o něko­lik století dřív, skon­či­la ta­to rovnost – všu­de a navždy – s vy­ná­le­zem ze­mě­děl­ství a ná­růs­tem po­pula­ce, kte­rý s se­bou ze­mě­děl­ství při­‐ nes­lo. Ze­mě­děl­ství vedlo k pře­cho­du z „tlup“ na „kme­ny“. Hro­ma­dě­ní po­travi­nových pře­byt­ků živi­‐ lo růst po­pula­ce, což vedlo k to­mu, že se ně­kte­ré „kme­ny“ vy­vi­nuly v hi­e­rar­chizované společnosti zná­mé ja­ko „ná­čelnic­tví“. Fu­kuya­ma vy­kres­luje ten­to pro­ces ja­ko takřka ex­pli­citně bib­lický ob­raz Pá­du člověka a vy­hnání z rá­je: „Spolu s migra­cí a adap­ta­cí na růz­né pří­rodní pod­mínky za­po­čaly lid­ské tlu­py opouštět i při­ro­zený stav a vy­tvá­řet si

nové spole­čenské in­stitu­ce.“4 Li­dé teh­dy ved­li války o zdroje. Ty­to společnosti, kte­ré rych­le vznik­ly, ale ještě ne­sta­či­ly dospět, si očividně ko­le­dovaly o problém. Byl nej­vyš­ší čas dospět a zvo­lit si řádné ve­dení. Právě tak za­čaly vzni­kat hi­e­rar­chie. Ne­mě­lo smy­sl se to­mu bránit, ne­boť hi­e­rar­chie je (pod­le Di­amon­‐ da i Fu­kuyamy) ne­vy­hnu­telná, jakmi­le si li­dé osvo­jí Pozice: 22/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

velké a komplexní for­my uspořá­dání. Dokon­ce ani když se noví vůd­ci za­ča­li chovat nemo­rálně – za­‐ bírat ze­mě­děl­ské pře­bytky pro své po­skoky a pří­‐ buz­né, mě­nit své po­sta­vení na trva­lé a dě­dičné, sbírat trofejní lebky a za­klá­dat harémy ot­rokyň ne­‐ bo vy­řezávat sou­pe­řům srd­ce ob­si­di­ánovým nožem –, ne­bylo cesty zpět. Netrvalo dlouho a ná­čelníkům se po­daři­lo ostat­ní přesvěd­čit, aby je na­zýva­li „krá­‐ li“, ne­bo dokon­ce „cí­saři“. Di­amond to trpě­livě vy­‐ svět­lu­je: Velké po­pula­ce nemohou fungo­vat bez vůd­‐ ců, kte­ří při­jí­ma­jí roz­hodnutí, bez vý­‐ konných složek, kte­ré roz­hodnutí prová­dě­jí, a bez úřední­ků, kte­ří za­jiš­ťu­jí správu roz­‐ hodnutí a zá­ko­nů. Mu­sím zkla­mat čtená­ře, kte­ří sympa­tizu­jí s anar­chis­ty a sní o živo­tě bez ja­kýchko­li stát­ních in­stitu­cí: to­to jsou dů­vo­dy, proč je váš sen ne­rea­lis­tický; bu­de­te si muset na­jít ně­ja­ký ma­lý kmen, kte­rý bu­de ocho­ten vás při­jmout mezi se­be, kde nikdo Pozice: 23/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

není cizin­cem a kde není po­tře­ba krá­lů, prezi­den­tů ani byrokra­tů.5 Je to po­ch­murný zá­věr nejen pro anar­chis­ty, ale pro kaž­dého, kdo si někdy polo­žil otáz­ku, zda by mohla exis­tovat života­schopná al­terna­tiva ke sta­tu quo. Po­zo­ruhodné však je, že navzdo­ry se­be­jis­té­mu tó­nu se ty­to prokla­ma­ce ve sku­tečnosti ne­za­klá­da­jí na žádných vě­deckých dů­kazech. Jak br­zy zjis­tí­me, prostě ne­e­xis­tuje dů­vod do­mnívat se, že ma­lé sku­‐ pi­ny vy­kazu­jí vy­sokou prav­dě­podobnost rovnos­tář­‐ ství – ne­bo naopak, že velká spole­čen­ství muse­jí mít nutně krá­le, prezi­den­ta, ne­bo dokon­ce byrokra­‐ tický apa­rát. Ta­ková­to tvrzení jsou pouhý­mi před­‐ sudky vy­dávaný­mi za fak­ta, ne­bo dokon­ce za zá­ko­‐ ny dě­jin.6

O HON­BĚ ZA ŠTĚS­TÍM

Pozice: 23/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

Tvr­dí­me, že nejde o nic ji­ného než o ne­ko­nečné omí­lání pří­bě­hu, kte­rý po­prvé od­vyprávěl Rous­‐ seau v ro­ce 1754. Řa­da sou­časných in­te­lek­tuá­lů do­‐ slova tvr­dí, že Rous­seauova vize se ukáza­la ja­ko prav­divá. Je-li to­mu tak, jde o mi­mo­řádnou ná­ho­‐ du, ne­boť samotný Rous­seau nikdy ne­pro­hlá­sil, že při­ro­zený stav sku­tečně exis­toval. Naopak zdů­raz­‐ ňoval, že podni­kl pouhý myš­len­kový ex­peri­ment: „Vý­zkumy toho­to předmě­tu, k nimž dojde­me, ne­‐ mů­že­me po­va­žovat za his­to­rické sku­tečnosti, ale jen za úvahy ne­jis­té a pod­mí­nečné, vhodné spí­še pro ujasně­ní pod­sta­ty vě­ci než k ukázá­ní sku­tečné­‐ ho pů­vo­du…“7 Rous­seau svým vy­kres­lením při­ro­zené­ho stavu

a je­ho ná­sledné­ho opuštění po pře­cho­du k ze­mě­děl­‐ ství nikdy ne­zamýš­lel vy­tvo­řit zá­klad pro sérii evo­‐ lučních sta­dií, o kte­rých skot­ští fi­lo­zofové Smi­th, Fer­gu­son či Millar (a poz­dě­ji Lewis Hen­ry Mor­gan) mlu­vi­li ja­ko o „divoš­ství“ a „bar­bar­ství“. Rous­seau si v žádném pří­pa­dě ne­před­stavoval ta­to různá exis­‐ tenční sta­dia ja­ko stupně spole­čenské­ho a mo­rální­‐ Pozice: 24/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ho vý­voje, kte­ré by od­po­ví­daly his­to­rickým změnám ve způ­so­bech vý­ro­by: sbě­rač­ství, pastevec­‐ tví, ze­mě­děl­ství, prů­my­sl. Rous­seau před­lo­žil spí­še podo­ben­ství, prostřednic­tvím ně­hož se poku­sil o pro­zkou­mání zá­kladní­ho pa­ra­do­xu lid­ské po­li­‐ tiky: Jak je možné, že nás na­še vro­zená touha po svo­bo­dě zas a znovu ve­de ke „spontánní­mu po­cho­‐

du do ne­rovnosti“?8 Rous­seau, jenž po­pi­suje, jak vy­ná­lez ze­mě­děl­ství při­ve­dl li­di nejprve k sou­kromé­mu vlastnic­tví a vlastnic­tví po­té při­spě­lo k po­tře­bě ob­čanské vlá­‐ dy, kte­rá ho bu­de chránit, vy­svět­lu­je situa­ci ná­sle­‐ dovně: „Všich­ni bě­že­li vstříc svým okovům a vě­ři­li, že si za­jis­tí svo­bo­du. Ač mě­li dost ro­zu­mu, aby cí­ti­li vý­ho­dy po­li­tické­ho zřízení, ne­mě­li dost zku­šenosti, aby vy­tu­ši­li ne­bez­pe­čí.“9 Je­ho ima­gi­nární při­ro­‐ zený stav měl v první řa­dě slou­žit ja­ko ilu­stra­ce té­to logiky. Prav­dou je, že on ten­to kon­cept ne­vy­mys­lel: ja­ko ré­to­rický ob­rat byl při­ro­zený stav po­u­ží­ván v ev­rop­ské fi­lo­zofii už ce­lé století. Kon­cept hojně vy­u­ží­va­li teo­reti­ci při­ro­zené­ho práva a v pod­sta­tě Pozice: 24/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

umož­ňoval kaž­dé­mu mysli­te­li, kte­rý se za­jí­mal o pů­vod vlá­dy (Lo­cke, Gro­tius atd.), aby si hrál na Bo­ha, při­čemž kaž­dý z nich při­šel s vlast­ní va­ri­an­‐ tou při­ro­zené­ho stavu lid­stva ja­kož­to od­razovým můstkem pro spe­kula­ce. Hobbes uči­nil více­mé­ně to­též, když v Levi­‐ athanovi na­psal, že prvot­ní stav lid­ské společnosti by nutně zna­menal bellum omni­um contra omnes, boj všech pro­ti všem, kte­rý by bylo možné pře­ko­nat je­di­ně na­stolením ab­so­lut­ní svr­chované mo­ci. Netvr­dil, že v mi­nu­losti oprav­du na­sta­la do­ba, kdy všich­ni žili v ta­kovém pri­márním stavu. Zlí jazy­‐ kové tvr­dí, že Hobbe­sův vá­lečný stav je ve sku­‐ tečnosti alego­rií na je­ho rodnou Ang­lii, jež se v polovi­ně se­dm­nác­tého století pro­padla do ob­‐ čanské války, kte­rá roaja­lis­tické­ho au­to­ra vy­hna­la do pa­říž­ské­ho exi­lu. Ať už to bylo jakko­li, Hobbes se tvrzení, že při­ro­zený stav sku­tečně exis­toval, nej­víc při­blí­žil v okamžiku, když po­zna­menal, že je­di­ní li­‐ dé, kte­ří ne­pod­léha­jí nej­vyš­ší au­to­ri­tě krá­le, jsou Pozice: 25/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

samot­ní krá­lové, a vž­dy se zdá, že ti mezi se­bou vál­‐ čí. Přesto řa­da moderních au­to­rů při­stu­puje k Levi­‐ athanovi stejně ja­ko ji­ní k Rous­seauově Roz­pravě – ja­ko by obě dí­la polo­ži­la zá­kla­dy evo­luční teo­rie dě­‐ jin; a ač­ko­li oba vy­cháze­li z roz­dílných pre­mis, vý­‐ sle­dek je vesměs stejný.10

  „Co se tý­če ná­si­lí mezi lid­mi v před­stát­ních útva­‐ rech,“ pí­še psy­cho­log Ste­ven Pinker, „Hobbes i Rous­seau plá­ca­li: ani je­den z nich o živo­tě před civi­liza­cí ne­vě­děl vů­bec nic.“ V tom­to ohle­du má Pinker na­prostou prav­du. Jedním de­chem nás však ta­ké žá­dá, abychom vě­ři­li, že Hobbes, kte­rý svůj spis dokon­čil v ro­ce 1651 (kdy očividně vařil z vo­dy), ně­ja­kým způ­so­bem dokázal správně od­ha­dovat a při­jít s ana­lýzou ná­si­lí v dě­ji­nách lid­stva a je­ho pří­čin, kte­rá „je stejně platná ja­ko kte­ráko­li dnešní ana­lýza“.11 To by byl senzační – a navíc i usvěd­ču­jí­‐ cí – ver­dikt vy­cháze­jí­cí ze staletí empi­rické­ho vý­‐ Pozice: 26/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

zku­mu, pokud by to ovšem by­la prav­da. Jak uvi­dí­‐ me, zdale­ka to­mu tak není.12 Pinke­ra mů­že­me po­va­žovat za typické­ho moderní­ho hobbe­si­á­na. V je­ho nej­větším dí­le The Bet­ter Angels of Our Na­tu­re: Why Vi­o­len­ce Has Dec­li­‐ ned (2012, Lepší an­dě­lé na­ší při­ro­zenosti: Proč ustu­‐ puje ná­si­lí) a ná­sle­du­jí­cích kni­hách ja­ko Osvícen­ství ta­dy a teď: Ob­hajo­ba ro­zu­mu, vě­dy, hu­manis­mu a pokroku (2018, čes­ky 2022) tvr­dí, že v sou­časnosti žije­me ve svě­tě, kte­rý je mnohem mé­ně ná­si­lný a kru­tý než coko­li, co kdy za­žili na­ši před­ci.13 Mů­že se zdát, že to od­po­ruje zku­šenostem ko­‐ hoko­li, kdo tráví hodně ča­su sle­dováním zpráv, na­‐ tož­pak něko­ho, kdo má slušné zna­losti o his­to­rii dva­cá­tého století. Pinker si je však jis­tý, že ob­jek­‐ tivní sta­tistická ana­lýza, zba­vená sen­ti­men­tu, uká­‐ že, že žije­me v ob­do­bí bez­pre­ce­dent­ní­ho mí­ru a bez­‐ pe­čí. A to je pod­le něj lo­gickým dů­sledkem živo­ta v su­ve­rénních stá­tech, z nichž kaž­dý má mo­nopol na legi­timní po­u­ži­tí ná­si­lí v rám­ci svých hranic, na roz­díl od „anar­chis­tických společnos­tí“ (jak je na­‐ Pozice: 26/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

zývá) z dob na­ší dávné evo­luční mi­nu­losti, kde byl život pro větši­nu li­dí ob­vykle „hnusný, zví­řecký a krát­ký“. Je­likož se Pinker stejně ja­ko Hobbes za­bývá pů­‐ vodem stá­tu, klí­čovou trans­for­ma­ci pod­le něj ne­‐ při­ne­sl vznik ze­mě­děl­ství, ale ná­stup měst. „Ar­che­‐ ologo­vé,“ pí­še, „nám tvr­dí, že li­dé žili ve stavu bez­‐ vlá­dí až do ná­stu­pu civi­liza­ce před asi pě­ti ti­sí­ci le­‐ ty, kdy se used­lí ze­mě­děl­ci po­prvé spo­ji­li do měst

a stá­tů a vy­tvo­řili první vlá­dy.“14 To, co ná­sle­duje, je, ře­čeno bez obalu, dí­lem moderní­ho psy­cho­loga, kte­rý si vy­mýš­lí, jak se mu to zrov­na ho­dí. Možná doufá­te, že vášnivý stou­penec vě­dy bu­de k té­ma­tu při­stu­po­vat vě­decky, na zá­kla­dě vy­hodno­cení roz­‐ sáh­lých dů­kazů – zdá se však, že ta­kový pří­stup k lid­ské prehis­to­rii při­pa­dal Pinke­rovi ne­zá­živný. Místo toho se spoléhá na anekdo­ty, ob­ráz­ky a jednot­livé senzační ob­jevy, ja­ko byl ná­lez „Öt­zi­ho, le­dové­ho mu­že z Tyrol­ska“, kte­rý v ro­ce 1991 plnil titulní stránky novin. Pozice: 27/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

„Proč nám vlastně pravě­cí li­dé,“ ptá se Pinker na jednom místě, „nemohli za­ne­chat ně­ja­kou za­jí­‐ mavou mrt­vo­lu, aniž s ná­mi hrá­li ne­kalou hru?“ Na tu­to otáz­ku exis­tuje zřej­má od­po­věď: Ne­zá­leží spí­še na tom, ja­kou mrt­vo­lu po­va­žu­je­te za za­jí­mavou? Ano, v do­bě před více než 5 000 le­ty někdo, kdo zrov­na pro­cházel Alpa­mi, sku­tečně opustil svět živých s ší­pem v boku; to však není žádný zvlášt­ní dů­vod po­va­žovat Öt­zi­ho za typické­ho před­stavi­te­le, na němž lze ukázat, jak lid­stvo v při­ro­zeném stavu žilo – Öt­zi se Pinke­rovi jedno­du­še hodil do krá­mu. Pokud bychom však chtě­li víc než jen vy­zo­bávat ro­‐ zinky, mohli jsme si stejně tak dob­ře vy­brat mnohem star­ší hrob, kte­rý je ar­che­ologům zná­mý ja­ko Ro­mi­to 2 (pod­le skalní­ho převi­su v Kalábrii, kde byl ob­je­ven). Za­mys­le­me se na chví­li nad tím, co by se stalo, kdybychom to udě­la­li. Ro­mi­to 2 je 10 000 let sta­rý hrob mu­že se vzácnou gene­tickou va­dou (akro­mega­lickou dy­‐ splazií): těžkým typem dwar­fis­mu, kvů­li kte­ré­mu bě­hem živo­ta mu­sel vy­bo­čovat ze své­ho spole­čen­‐ Pozice: 27/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ství a nemohl se při svém trpasli­čím vzrůs­tu vě­‐ novat lovu, jenž byl nutný pro přeži­tí. Stu­die za­‐ býva­jí­cí se je­ho pa­tologií ukazu­jí, že navzdo­ry vše­o­‐ becně špatné úrovni zdraví a vý­živy vy­nalo­žilo spole­čen­ství lov­ců a sbě­ra­čů značné úsi­lí, aby toho­‐ to je­din­ce provedlo dět­stvím až do rané dospě­losti, po­sky­tovalo mu stejný po­díl ma­sa ja­ko ostat­ním a na­ko­nec mu do­přá­lo peč­livý a kry­tý hrob.15 Ro­mi­to 2 navíc není oje­di­ně­lým pří­pa­dem. Když ar­che­ologo­vé ob­jek­tivně po­su­zu­jí hro­by lov­ců a sbě­ra­čů z pale­o­li­tu, zjiš­ťu­jí vy­soký výskyt zdravot­‐ ních po­sti­žení – a zá­roveň i pře­kvapivě vy­sokou úroveň pé­če až do okamžiku smr­ti (a ta­ké po ní, ne­‐ boť ně­kte­ré z těch­to po­hřbů byly po­zo­ruhodně okáza­lé).16 Pokud bychom na zá­kla­dě sta­tistických četnos­tí zdravot­ních ukaza­te­lů z pravěkých po­hře­‐

bišť chtě­li zo­becnit, jak lid­ská spole­čen­ství pů­vodně fungo­va­la, dospě­li bychom k přesně opačné­mu zá­‐ vě­ru než Hobbes (a Pinker): dalo by se tvr­dit, že náš druh byl pů­vodně sta­rost­livý a pe­ču­jí­cí a jedno­du­še Pozice: 28/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

není dů­vod se do­mnívat, že život byl „hnusný, zví­‐ řecký a krát­ký“. Nic ta­kové­ho však ne­pro­hlašu­je­me. Jak uvi­dí­‐ me, je zde dů­vod před­poklá­dat, že v pale­o­li­tu býva­li po­hřbí­váni jen vý­ji­meční je­din­ci. Pou­ze se snaží­me na­zna­čit, jak snadné by bylo ob­rá­tit stejnou hru opačným smě­rem – bylo by to jedno­duché, nicmé­ně ni­jak zvlášť po­učné.17 Jakmi­le se s problé­mem snaží­me vy­pořá­dat na zá­kla­dě sku­tečných dů­kazů, vž­dy zjis­tí­me, že rea­li­ta rané­ho spole­čenské­ho živo­‐ ta li­dí by­la mnohem komplexnější a mnohem za­jí­‐ mavější, než jak si ji takřka všich­ni moderní teo­reti­‐ kové při­ro­zené­ho stavu doká­žou před­stavit.   Co se tý­ká vy­zo­bávání ro­zinek v antropolo­gických pří­pa­dových stu­di­ích a jejich předklá­dání ja­ko repre­zenta­tivní­ho vzorku na­šich „sou­časných před­‐ ků“ – te­dy ja­ko mode­lů toho, ja­cí mohli být li­dé ve stavu při­ro­zenosti –, dáva­jí ti, kte­ří krá­če­jí v Rous­‐ seauových stopách, ob­vykle přednost af­rickým sbě­‐ ra­čům, ja­ko jsou Hadzové, Pyg­mejové ne­bo !Kungo­‐ Pozice: 29/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

vé, za­tím­co stou­pen­ci Hobbe­se pre­fe­ru­jí Jano­‐ mamy. Jano­mamové jsou domo­ro­dí obyva­te­lé, kte­ří se živí převážně pěstováním planta­i­nů a ka­savy v amazon­ském deštném prale­se, své tra­diční domovi­ně, na po­me­zí jižní Vene­zue­ly a severní Brazí­lie. Od se­dm­desá­tých let dva­cá­tého století si Jano­mamové vy­slou­žili po­věst typických ná­si­lných divo­chů: jejich nej­zná­mější etno­graf Na­pole­on Chagnon je na­zval „kru­tý­mi lid­mi“. To­to ozna­čení se zdá být vů­či Jano­mamům na­prosto ne­spraved­‐ livé, ne­boť sta­tistiky ve sku­tečnosti ukazu­jí, že členové toho­to kmene nejsou ni­jak ne­zvykle ná­si­‐ lní – Jano­mamové ve srovnání s ji­ný­mi in­di­án­ský­‐ mi kme­ny vy­kazu­jí prů­měrný až nižší po­čet

vražd.18 Opět se však ukazuje, že na sku­tečných sta­‐ tisti­kách zá­leží mé­ně než na dra­ma­tických ob­ráz­‐ cích a anekdo­tách. Sku­tečný dů­vod, proč jsou Jano­‐ mamové tak zná­mí a ma­jí tak barvi­tou po­věst, má co do či­ně­ní se samotným Chagno­nem: je­ho kni­hy Yano­mamö: The Fier­ce Pe­ople (Jano­mamové: Krutí Pozice: 29/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

li­dé) z roku 1968 se pro­daly mi­lio­ny vý­tis­ků a na je­‐ jím zá­kla­dě by­la na­to­če­na řa­da fil­mů, ja­ko na­‐ příklad The Ax Fight (Boj se­ke­ra­mi), kte­rý divákům na­bí­dl živý po­hled na kmenové války. Chagnon se díky to­mu na ně­ja­kou do­bu stal nej­slavnějším antropologem na svě­tě a svou noto­ricky zná­mou pří­pa­dovou stu­dií o pri­mi­tivním ná­si­lí za­jis­til Jano­mamům vě­decký vý­znam v na­stu­pu­jí­cí dis­‐ ciplí­ně so­ci­o­bi­o­logii. Mě­li bychom být k Chagno­novi spraved­liví (ne všich­ni jsou). Nikdy netvr­dil, že se k Jano­mamům má při­stu­po­vat ja­ko k živým po­zůstatkům do­by ka­‐ menné, naopak často po­zna­menával, že ni­čím ta­‐ kovým nejsou. Zá­roveň měl – na antropologa po­‐ někud ne­zvyklou – ten­den­ci je de­fi­novat pri­márně na zá­kla­dě toho, co jim schází (např. psaný jazyk, po­li­cie, for­mální soudní moc), a ne na zá­kla­dě po­zi­‐ tivních aspek­tů jejich kul­tu­ry, což v dů­sledku zna­‐ menalo to­též, ja­ko by je vy­kres­lil co­by na­prosté pri­‐ mi­tivy.19 Chagno­nův hlavní argu­ment zněl, že dospě­lí jano­mamští muži do­sahu­jí kul­turních Pozice: 30/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

a repro­duk­tivních vý­hod za­bí­jením ji­ných dospě­‐ lých mužů a že ta­to zpětná vaz­ba mezi ná­si­lím a bi­o­‐ lo­gickou zdatnos­tí – pokud by­la u na­šich dávných před­ků obecně za­stou­pe­na – mohla mít evo­luční dů­sledky pro náš druh ja­ko ce­lek.20 Po­chy­by, jest­li to­mu tak sku­tečně bylo, jsou ob­‐ rovské. Ji­ní antropologo­vé Chagno­na za­sypa­li otáz­‐ kami, kte­ré ne­byly vž­dy přá­tel­ské.21 Na Chagno­na se hrnu­la ob­vi­ně­ní z od­borné­ho po­chybení (větši­‐ nou se to­či­la ko­lem etických stan­dar­dů v obo­ru) a kaž­dý k ně­mu za­ujal ně­ja­ké stanovis­ko. Ně­kte­rá z těch­to ob­vi­ně­ní se zda­jí být ne­o­pod­statně­ná, nicmé­ně ré­to­rika Chagno­nových ob­háj­ců by­la na­‐ to­lik za­ní­cená (jak to na­zval další slavný antropolog Clif­ford Geer­tz), že byl i na­dá­le po­va­žován za ztě­‐ lesně­ní rigoróz­ní, vě­decké antropologie a kdoko­li, kdo zpo­chyb­ňoval je­ho ne­bo je­ho so­ci­ální darwi­nis­‐ mus, byl kri­tizován ja­ko „mar­xis­ta“, „lhář“, „kul­‐ turní antropolog aka­de­mické levi­ce“, „aja­tolláh“ a „po­li­ticky ko­rekt­ní cit­livka“. Do­dnes není snadnější cesty, jak antropology při­mět, aby si Pozice: 30/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

navzá­jem na­dáva­li do extre­mis­tů, než zmí­nit jmé­no Na­pole­o­na Chagno­na.22 Dů­leži­tým bodem v tom­to ohle­du je, že Jano­‐ mamové ja­ko li­dé „bez stá­tu“ ma­jí ilu­strovat to, co Pinker na­zývá „hobbe­si­án­skou léč­kou“, kdy jsou je­‐ din­ci v kmenových spole­čen­stvích chy­ceni v opa­ku­‐ jí­cím se ko­lobě­hu ná­jez­dů a vál­čení a ve­dou ná­‐ ročný a ne­jis­tý život, v němž jsou vž­dy jen pár kro­‐ ků od ná­si­lné smr­ti hro­tem os­t­ré zbraně ne­bo po­‐ mstychtivou pa­li­cí. Pod­le Pinke­ra z toho vy­plývá, že úděl, kte­rý nám evo­lu­ce při­chys­ta­la, je právě tak­‐ to bez­útěšný. Unik­li jsme mu jen díky své ocho­tě podří­dit se společné ochraně ná­rodních stá­tů, sou­‐ dů a po­li­cejních složek; a ta­ké díky schopnosti ra­ci­‐ o­nální dis­ku­se a se­be­ovlá­dání, kte­ré Pinker po­va­žu­‐ je za vý­hradní dě­dic­tví ev­rop­ské­ho „civi­lizační­ho pro­ce­su“, jejž při­nes­lo osvícen­ství (ji­ný­mi slovy: kdy­by ne­bylo Vo­ltai­ra a po­li­cie, boje ko­lem Chagno­‐ novy argu­menta­ce by pro­bí­haly sku­tečně na nože, a niko­li jen aka­de­micky). Pozice: 31/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

Za tím­to argu­mentem se skrývá řa­da problé­mů. Za­čně­me s tím nejzjevnějším. Myš­lenka, že na­še sou­časné ide­á­ly svo­bo­dy, rovnosti a demo­kra­cie jsou do jis­té mí­ry pro­duk­tem „zá­padní tra­di­ce“, by něko­ho, ja­ko byl Vo­ltaire, vel­mi pře­kvapi­la. Br­zy uvi­dí­me, že osvíce­n­ští mysli­te­lé, kte­ří s tě­mi­to ide­á­‐ ly při­cháze­li, je téměř bez­vý­hradně vklá­da­li do úst cizin­cům, a dokon­ce i „divo­chům“, ja­ko by­li Jano­‐ mamové. To není ni­jak pře­kvapivé, ne­boť v zá­padní tra­di­ci od Pla­tó­na přes Mar­ca Au­re­lia až po Erasma je takřka nemožné na­jít je­di­ného au­to­ra, kte­rý by se pro­ti myš­lenkám toho­to druhu jasně ne­vy­mezil. Slovo „demo­kra­cie“ možná bylo vy­nale­zeno v Ev­‐ ropě (i když stě­ží, pro­tože sta­ré Řecko mě­lo kul­‐ turně mnohem blíž k severní Af­ri­ce a Blíz­ké­mu vý­‐ cho­du než tře­ba k Ang­lii). Až do deva­tenác­tého století je ale takřka nemožné na­jít je­di­ného ev­rop­‐ ské­ho au­to­ra, kte­rý by tvr­dil, že by to bylo coko­li ji­‐

ného než pří­šerná for­ma vlá­dy.23 Ze zřej­mých dů­vo­dů si Hobbe­sův po­stoj na­chází pří­z­niv­ce ob­vykle na pravé straně po­li­tické­ho spek­‐ Pozice: 32/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

tra, za­tím­co ten Rous­seauův mezi za­stán­ci levi­ce. Pinker se staví do po­zi­ce ra­ci­o­nální­ho cent­ris­ty a od­su­zuje to, co po­va­žu­je za extre­mis­tické na obou stranách. Proč te­dy trvá na tom, že všech­ny zá­sadní for­my lid­ské­ho pokroku před dva­cá­tým stole­tím mohou být při­su­zová­ny pou­ze jedné sku­pi­ně osob, kte­rá sa­ma se­be ozna­čuje za „bí­lou ra­su“ (a teď se vše­o­becně na­zývá je­jím při­ja­telnějším syno­ny­mem „zá­padní civi­liza­ce“)? Ta­kový po­stoj prostě není odů­vodně­ný. Bylo by stejně jedno­duché (vlastně dokon­ce snadnější) iden­tifi­kovat aspek­ty, kte­ré lze in­terpre­tovat ja­ko první ná­zna­ky ra­ci­o­na­lis­mu, zá­‐ konnosti, de­libe­ra­tivní demo­kra­cie a tak dál po ce­‐ lém svě­tě, a teprve po­tom vy­právět pří­běh, jak se ty­to hodno­ty spo­ji­ly do sou­časné­ho glo­bální­ho sys­‐ té­mu.24 Pokud však kdoko­li trvá na tom, že pů­vod­cem veš­ke­rého dob­ra je Ev­ropa, dává tím najevo, že je­ho prá­ce mů­že být vní­má­na ja­ko retroak­tivní omlu­va za geno­ci­du. Ne­boť (patrně pod­le Pinke­ra) zot­ro­‐ čení, zná­si­lně­ní, ma­sové vraž­dy a zni­čení ce­lých Pozice: 32/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

civi­liza­cí – navští­vených ve zbytku svě­ta ev­rop­ský­‐ mi mocnost­mi – před­stavu­jí pou­ze další příklad toho, že se li­dé chova­li vž­dycky stejně; a tím pá­dem se v žádném smys­lu ne­jednalo o nic ne­ob­vyk­lého. Pod­le té­to logiky by­la oprav­du pod­statná sku­‐ tečnost, že šlo mezi přeživší­mi dá­le ší­řit to, co Pinker po­va­žu­je za „čis­tě“ ev­rop­ské po­je­tí svo­bo­dy, rovnosti před zá­ko­nem a lid­ských práv. Pinker nás ujiš­ťuje, že navzdo­ry ne­pří­jem­‐ nostem v mi­nu­losti má­me dob­rý dů­vod k op­ti­mis­‐ mu, ba dokon­ce k ra­dosti z cel­kové cesty, kte­rou náš druh ušel. Při­pouš­tí si­ce, že v ob­lastech, ja­ko je sni­‐ žování chu­do­by, ne­rovný pří­jem ne­bo i mír a bez­‐ pečnost, ještě je co na­pravovat. Ale cel­kově vza­to – a vzhle­dem k po­čtu li­dí ži­jí­cích dnes na ze­mi – nyní za­ží­vá­me mi­mo­řádné zlepšení opro­ti vše­mu, če­ho náš druh ve svých dě­ji­nách do­sud do­sá­hl (te­dy pokud nejste černoch ne­bo nežije­te na­příklad v Sý­‐ rii). Moderní život je pro Pinke­ra téměř ve všech ohle­dech lepší než to, co mu před­cháze­lo; a pro pod­‐ po­ru toho­to tvrzení předklá­dá pro­pra­cované sta­‐ Pozice: 33/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

tistiky, kte­ré ma­jí ukazovat, jak se kaž­dý den v kaž­‐ dém ohle­du všech­no na­dá­le zlepšu­je: zdravotnic­tví, bez­pečnost, vzdě­lání, po­hod­lí a veš­ke­ré další mysli­‐ telné pa­ra­met­ry. S čís­ly je těžké pole­mizovat, ale jak vám řekne kte­rý­ko­li sta­tistik, kaž­dá sta­tistika je tak dobrá, jak dob­ré jsou před­pokla­dy, z nichž vy­chází. Zlepši­la „ev­rop­ská civi­liza­ce“ život sku­tečně všem? Jádrem té­to otáz­ky je problém, jak mě­řit lid­ské štěs­tí, což je noto­ricky ob­tížné. Je­di­ným jakž takž spolehlivým po­stu­pem, kte­rý kdy byl ob­je­ven a kte­rý nám umožňu­je zjis­tit, zda je je­den způ­sob živo­ta uspoko­‐ jivější, ve­de k větší­mu na­plně­ní a štěs­tí ne­bo je jinak vý­hodnější než druhý, je ne­chat li­di plně prožít oba způ­so­by živo­ta, dát jim na vý­běr a pak sle­dovat, co ve sku­tečnosti udě­la­jí. Pokud te­dy má Pinker prav­du, pak by kaž­dý ro­zum­ný člověk, kte­rý by si měl vy­brat mezi a) ná­si­lným chao­sem a na­‐ prostou chu­dobou „kmenové­ho“ sta­dia lid­ské­ho vý­voje a b) re­la­tivním bez­pe­čím a prosperi­tou zá­‐ padní civi­liza­ce, ne­vá­hal a zvo­lil si bez­pe­čí.25 Pozice: 33/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

Má­me však k dis­po­zi­ci empi­rická da­ta, kte­rá tvr­dí ně­co zce­la od­lišné­ho, než s čím při­šel Pinker.   V po­sledních něko­lika stale­tích se jednot­liv­ci mnohokrát ocit­li v situa­ci, kdy stá­li přesně před ta­‐ kovou vol­bou – a sko­ro nikdy se ne­vy­da­li cestou, kte­rou Pinker před­poklá­dal. Ně­kte­ří z nich nám za­‐ ne­cha­li jasné, ra­ci­o­nální vy­svět­lení, proč se roz­‐ hod­li tak, jak se roz­hod­li. Po­dí­vej­me se na pří­pad He­le­ny Vale­ro, Brazilky na­ro­zené v ro­di­ně španěl­‐ ské­ho pů­vo­du, kte­rou Pinker zmi­ňu­je ja­ko „bí­lou dívku“ une­senou Jano­mamy v ro­ce 1932, když cestova­la s ro­di­či do od­lehlého Rio Di­mi­tí. Vale­ro ži­la dvě de­se­ti­letí s něko­lika jano­mam­‐ ský­mi ro­di­na­mi, dva­krát se pro­vda­la a na­ko­nec ve spole­čen­ství do­sáh­la vá­žené­ho po­sta­vení. Pinker ve zkrat­ce ci­tuje zprávu, kte­rou poz­dě­ji po­da­la o svém živo­tě a v níž po­pi­suje bruta­li­tu jano­mam­ských ná­‐ jez­dů.26 Za­po­mí­ná však zmí­nit, že Vale­ro v ro­ce 1956 Jano­mamy opusti­la, aby vy­hle­da­la svou pů­‐ vodní ro­di­nu a za­se ži­la v „zá­padní civi­liza­ci“, kde Pozice: 34/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

však ob­čas za­ží­va­la hlad a po­ci­ťova­la neu­stá­lé depre­se a osamě­lost. Po ně­ja­ké do­bě, kdy mě­la možnost uči­nit plně infor­mované roz­hodnutí, se He­le­na Vale­ro roz­hod­la, že dává přednost živo­tu mezi Jano­mamy, a vrá­ti­la se k nim.27 Je­jí pří­běh není nikterak ne­ob­vyk­lý. Ko­lo­ni­ální his­to­rie Severní a Jižní Ame­riky je plná pří­bě­hů osadní­ků, kte­ří by­li za­ja­ti ne­bo ado­p­továni domo­ro­‐ dý­mi společnost­mi a pak dosta­li na vý­běr, kde chtě­‐ jí zů­stat, a téměř vž­dy si vy­bra­li život mezi domo­‐ rod­ci.28 Tý­kalo se to i une­sených dě­tí. Když byly znovu kon­fron­tová­ny s bi­o­lo­gický­mi ro­di­či, větši­na z nich utek­la zpát­ky do bez­pe­čí k ado­p­tivním pří­‐ buz­ným.29 Pro srovnání ame­rič­tí in­di­áni, kte­ří by­li za­členě­ni do ev­rop­ské společnosti prostřednic­tvím adop­ce ne­bo manžel­ství, včetně těch, kte­ří si na

roz­díl od ne­šťastni­ce He­le­ny Vale­ro uží­va­li blahoby­‐ tu a vzdě­lání, téměř bez­vý­hradně uči­ni­li pravý opak: buď při první pří­leži­tosti utek­li, ne­bo – po­té, co se po­ctivě sna­žili při­způ­so­bit, a na­ko­nec se jim to Pozice: 35/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ne­po­daři­lo – se vrá­ti­li k domo­ro­dým spole­čen­‐ stvím, aby v nich pro­žili své po­slední dny. Mezi nej­vý­mluvnější ko­mentá­ře k to­mu­to fenomé­nu patří sou­kro­mý do­pis pří­te­li od Ben­ja­mi­‐ na Frankli­na: I pokud in­di­án­ské dí­tě vy­růstá mezi ná­mi, na­u­čí se náš jazyk a na­še zvyky, přesto jakmi­‐ le se do­zví o svých pří­buz­ných a navští­ví in­di­‐ á­ny, ne­e­xis­tuje způ­sob, jak ho při­mět k ná­‐ vra­tu, a že se to netý­ká jen in­di­ánů, ale všech li­dí, je zřej­mé z toho, že když jsou mla­dí bě­‐ loši obou po­hlaví za­ja­ti in­di­á­ny a ně­ja­kou do­‐ bu mezi ni­mi ži­jí, tak ač­ko­li je jejich přá­te­lé vy­kou­pí a za­hrnou je nej­větší před­stavi­‐ telnou ně­hou, aby v nich převá­ži­la chuť zů­‐ stat mezi Ang­li­ča­ny, za­krát­ko se přesytí na­‐ ším způ­so­bem živo­ta, pé­čí a útrapa­mi, jež si vy­ža­duje je­ho za­chování, a tak se chytí první pří­leži­tosti a ute­čou zpát­ky do le­sů, odkud je již nelze zís­kat zpět. Vzpo­mí­nám na je­den Pozice: 35/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

pří­pad, o kte­rém jsem sly­šel, kdy do­tyčný měl být při­ve­den do­mů, aby zís­kal značný maje­tek, ale když zjis­til, že pé­če o jmě­ní vy­ža­‐ duje jis­tou pí­li, aby ho udr­žel po­hro­ma­dě, vzdal se ho ve prospěch mladší­ho bra­t­ra a po­‐ ne­chal si jen puš­ku a vlně­ný plášť, s ni­miž se vy­dal zpát­ky do divo­či­ny.30

Mno­zí z těch, kte­ří se ocit­li v sou­tě­ži o lepší civi­‐ liza­ci, smí­me-li to tak na­zvat, dokáza­li své roz­‐ hodnutí setrvat se svý­mi někdejší­mi věz­ni­te­li jasně zdů­vodnit. Ně­kte­ří vy­zdvi­hova­li přednosti svo­bo­‐ dy, již nalezli mezi pů­vodní­mi Ame­ri­ča­ny, včetně té se­xuální, ale ta­ké osvo­bo­zení od oče­kávání neu­stá­lé dři­ny při hon­bě za zís­káním pů­dy a maje­tku.31 Ji­ní si všimli ne­chu­ti „in­di­ánů“ ne­chat ko­hoko­li upadnout do chu­do­by, hla­du ne­bo strá­dání. Ne­šlo

ani tak o to, že by se sa­mi obáva­li chu­do­by, ale spí­še jim při­pa­dalo mnohem pří­jem­nější žít ve společnosti, kde se nikdo nena­chází v nou­zi (podobně se možná cí­til i Os­car Wil­de, kte­rý se pro­‐ Pozice: 36/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

hlá­sil za za­stán­ce so­ci­a­lis­mu, pro­tože se ne­rad dí­val na chudáky a po­slou­chal jejich pří­běhy). Kaž­dého, kdo vy­ros­tl ve městě plném bez­domov­ců a žeb­rá­‐ ků – a to se bo­hu­žel tý­ká větši­ny z nás –, vž­dy tro­chu za­razí, když zjis­tí, že ten­to stav není ne­vy­hnu­telný. Ji­ní si za­se všimli, jak jedno­du­še by­li cizin­ci za­‐ ja­tí „in­di­án­ský­mi“ ro­di­na­mi v ado­p­tivních ko­mu­‐ nitách při­ja­ti, do­sáh­li v nich vý­znam­ného po­sta­‐ vení, sta­li se čle­ny domácnos­tí ná­čelní­ků, ne­bo

dokon­ce samotný­mi ná­čelníky.32 Zá­padní pro­pa­‐ gan­dis­té do­ne­ko­neč­na hovo­ří o rovnosti šan­cí – v těch­to spole­čen­stvích pod­le vše­ho ta­ková rovnost fak­ticky exis­tova­la. Zdale­ka nej­častější dů­vo­dy však sou­vi­se­ly s in­tenzi­tou so­ci­álních vazeb, jež bě­loši v ko­mu­nitách pů­vodních Ame­ri­čanů za­ží­va­li: kva­‐ li­tu vzá­jem­né pé­če, lás­ky a pře­devším štěs­tí, kte­ré po ná­vra­tu do ev­rop­ské­ho prostře­dí ne­dokáza­li opa­kovat. „Bez­pe­čí“ má mnoho podob. Na­příklad jis­to­ta, že člověk má sta­tisticky nižší šan­ci být za­sa­‐ žen ší­pem. A pak je ta­dy jis­to­ta vy­plýva­jí­cí z vě­‐ Pozice: 36/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

domí, že na svě­tě jsou li­dé, kte­ří o člověka bu­dou ná­leži­tě pe­čovat, dokud bu­de naživu.

JAK JE KON­VENČNÍ VY­PRÁVĚ­NÍ O DĚ­JI­NÁCH LID­STVA NEJEN ŠPATNÉ, ALE I ZBY­TEČNĚ NUDNÉ Mů­že­me nabýt dojmu, že život domo­rod­ců byl – ře­‐ čeno ve vel­mi hrubých ob­ry­sech – zkrát­ka mnohem za­jí­mavější než život v „zá­padním“ městě ne­bo met­‐ ropo­li, zvlášť pokud ten druhý způ­sob živo­ta za­‐ hrnoval dlouhé hodi­ny mo­notónní, opa­ku­jí­cí se a kon­cepčně vy­prázdněné činnosti. Sku­tečnost, že si jen těžko doká­že­me před­stavit, jak by ta­kový al­‐ terna­tivní život mohl být ne­ko­nečně pod­manivý a za­jí­mavý, je možná spí­še od­razem li­mi­tů na­ší fa­‐ ntazie než živo­ta samotné­ho. Jedním z nejškod­livějších aspek­tů stan­dardních na­ra­tivů svě­tových dě­jin je právě ten, že ty­to na­ra­‐ Pozice: 37/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

tivy vše vy­su­ší, re­du­ku­jí li­di na pouhé ste­re­otypy, zjedno­du­šu­jí problémy (jsme z pod­sta­ty so­bečtí a ná­si­lnič­tí, ane­bo při­ro­zeně las­kaví a spolu­pracu­jí­‐ cí?) způ­so­bem, kte­rý sám o so­bě podkopává, možná dokon­ce ni­čí na­ši před­stavu o lid­ských možnostech. Vzne­šený divoch je na­ko­nec stejně nudný ja­ko ten oby­čejný, a co víc, ani je­den z nich ve sku­tečnosti ne­e­xis­tuje. He­le­na Vale­ro by­la v tom­to ohle­du ne­ob­lo­m­ná. Trva­la na tom, že Jano­‐ mamové nejsou ďáblové, ale ani an­dě­lé. By­li to li­dé ja­ko všich­ni ostat­ní. Mě­li bychom si ujasnit, že so­ci­ální teo­rie s se­bou vž­dy nutně ne­se jis­tý stu­peň zjedno­du­šení. Na­‐ příklad takřka o ja­kéko­li lid­ské činnosti se dá tvr­‐ dit, že za­hrnuje aspekt po­li­tický, eko­no­mický, psy­‐ chose­xuální a tak dá­le. So­ci­ální teo­rie je do značné mí­ry ilu­zorní hrou, kde pou­ze pro úče­ly argu­‐ menta­ce před­stírá­me, že se dě­je jenom jed­na věc: v pod­sta­tě všech­no zre­du­kuje­me na ka­ri­ka­tu­ru, abychom mohli od­ha­lit zá­ko­ni­tosti, jež by jinak byly ne­vi­di­telné. Vý­sledkem je, že veš­ke­rý sku­tečný Pozice: 38/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

pokrok v so­ci­álních vě­dách má ko­ře­ny v od­vaze ří­‐ kat vě­ci, kte­ré jsou v ko­nečném dů­sledku po­někud ko­mické: dí­la Kar­la Mar­xe, Sig­mun­da Freu­da ne­bo Clauda Lé­vi­ho-Straus­se před­stavu­jí ob­zvlášť křiklavé pří­pa­dy. Aby se člověk o svě­tě do­zvě­děl ně­‐ co nové­ho, mu­sí si ho zjedno­du­šit. Problém na­‐ stává, pokud se li­dé do­pouště­jí zjedno­du­šování i dlouho po svém ob­jevu. Hobbes a Rous­seau říka­li svým sou­časníkům vě­‐ ci, kte­ré byly zne­poko­jivé, hlu­boko­my­slné a oteví­‐ raly nové možnosti před­stavivosti. V dnešní do­bě jsou jejich myš­lenky jen una­veným sel­ským ro­zu­‐ mem. Není v nich nic, co by ospravedl­ňovalo další zjedno­du­šování lid­ských zá­leži­tos­tí. Pokud dnešní so­ci­ální věd­ci na­dá­le re­du­ku­jí před­cho­zí gene­ra­ce na simplifi­kované, dvou­roz­měrné ka­ri­ka­tu­ry, není to ani tak pro­to, aby nám ukáza­li ně­co ori­gi­nální­‐ ho, ale spí­še kvů­li jejich po­ci­tu, že právě to se od so­‐ ci­álních věd­ců oče­kává, ma­jí-li pů­so­bit „vě­decky“. Sku­tečným vý­sledkem je ochu­zení his­to­rie – a v dů­‐ sledku toho i ochu­zení na­še­ho smys­lu pro možnost. Pozice: 38/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

Než pře­j­de­me k jádru vě­ci, za­kon­če­me ten­to úvod ná­zorným příkla­dem.   Už od dob Ada­ma Smi­the upo­zor­ňu­jí ti, kte­ří se snaží dokázat, že sou­časné for­my konku­renční tržní smě­ny se za­klá­da­jí na lid­ské při­ro­zenosti, na exis­ten­ci če­hosi, co na­zýva­jí „pri­mi­tivním ob­‐ chodem“. Lze nalézt dů­ka­zy předmě­tů sta­rých de­sí­‐ t­ky ti­síc let – vel­mi často drahých ka­menů, mušlí ne­bo ji­ných oz­dob –, kte­ré se pře­pravovaly na ob­‐ rovskou vzdá­lenost. Často šlo o předmě­ty, o nichž antropologo­vé poz­dě­ji zjis­tili, že před­stavovaly „pri­mi­tivní mě­nu“ po­u­ží­vanou po ce­lém svě­tě. Sku­tečně to však dokazuje, že kapi­ta­lis­mus v ně­ja­ké podo­bě exis­toval vž­dy? Jde o doko­na­lý příklad dů­ka­zu kruhem. Pokud vzácné předmě­ty pu­tovaly na dlouhou vzdá­lenost, dokazuje to „ob­chod“, a pokud exis­toval ob­chod, mu­sel mít ně­ja­kou ob­chodní for­mu – tu­díž sku­‐ tečnost, že na­příklad balt­ský jantar si před 3 000 le­‐ ty na­šel ces­tu až ke Středo­zemní­mu mo­ři ne­bo že Pozice: 39/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

mušle z Me­xické­ho zá­livu byly pře­pra­ve­ny až do Ohia, je dů­kazem, že jsme na­razi­li na pří­to­m­nost ně­ja­ké zá­rodečné for­my tržní eko­no­miky. Trhy jsou univerzální. Z toho dů­vo­du mu­sel exis­tovat trh. Z toho dů­vo­du je trh univerzální. A tak dá­le. Všich­ni ta­koví au­to­ři ve sku­tečnosti ří­ka­jí, že si sa­mi ne­doká­žou před­stavit ji­ný dů­vod, proč by vzácné předmě­ty tak­to cestovaly. Ne­do­sta­tek před­‐ stavivosti však sám o so­bě není argu­mentem. Sko­ro se zdá, že se ti­to au­to­ři bo­jí tvr­dit coko­li, co by moh­‐ lo být po­va­žováno za ori­gi­nální, a pokud už to udě­‐ la­jí, cí­tí po­vinnost po­u­ží­vat vágně vě­decky zně­jí­cí jazyk („tran­sregi­o­nální sfé­ry in­ter­ak­ce“, „mul­tis­‐ kalární vý­měnné sí­tě“), aby ne­mu­se­li spe­kulovat, jak se vě­ci oprav­du ma­jí. Sku­tečnos­tí zů­stává, že antropologie na­bízí ne­ko­nečné množ­ství ilu­stra­cí toho, jak moh­ly cenné předmě­ty pu­tovat na dlouhé vzdá­lenosti bez pří­to­m­nosti če­hoko­li, co by vzdá­‐ leně při­po­mí­nalo tržní eko­no­miku. Zá­kladní etno­grafický text dva­cá­tého století Argo­nauts of the Western Pa­cific (Argo­nau­ti zá­padní­‐ Pozice: 40/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ho Pa­cifiku) od Bro­nislawa Ma­li­nowské­ho z roku 1922 po­pi­suje, jak v rám­ci ri­tuální kruhové vý­mě­ny „ku­la“ na Trob­ri­andových os­t­rovech u Papuy Nové Gui­neje podni­ka­jí muži ne­bez­pečné vý­pravy po mo­‐ ři na vý­ložní­kových kanoích, a to jen pro­to, aby si navzá­jem vy­mě­ni­li vzácné ná­ramky a lastu­rové ná­‐ hr­delníky (kaž­dý z těch nej­dů­leži­tějších má svoje jmé­no a his­to­rii před­cho­zích ma­ji­te­lů) – chví­li si je po­ne­cha­jí a pak je pře­da­jí další vý­pravě z ji­ného os­t­‐ rova. Vzácné pokla­dy navěky pu­tu­jí po souostroví a pře­ko­náva­jí při­tom stovky ki­lo­met­rů po mo­ři, při­čemž ná­hr­delníky ko­lu­jí jedním smě­rem a ná­‐ ramky opačným. Cizin­ci to mů­že při­pa­dat ne­smy­‐ slné. Pro mu­že z Trob­ri­andových os­t­rovů se však jednalo o vr­cholné dobro­druž­ství a nic nemoh­lo být dů­leži­tější než ší­řit tím­to způ­so­bem své jmé­no do míst, kte­rá nikdy ne­vi­dě­li. Je to „ob­chod“? Možná ano, ale to by se na­še chá­pá­ní toho­to slova ohnulo až na pokraj je­ho vý­‐ zna­mu. Exis­tuje spousta etno­grafické li­te­ra­tu­ry po­‐ pi­su­jí­cí, jak ta­ková vý­mě­na na dlouhé vzdá­lenosti Pozice: 40/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

ve společnostech bez tr­hu funguje. Směnný ob­chod se sku­tečně ob­jevu­je: růz­né sku­pi­ny se mohou spe­‐ ci­a­lizovat na konkrét­ní činnosti – ně­kte­ré jsou zná­‐ mé zpra­cováním pe­ří, ji­né za­jiš­ťu­jí sůl a v další sku­‐ pi­ně se že­ny vě­nu­jí hrn­číř­ství –, aby si za­jis­tily vě­ci, kte­ré samy ne­doká­žou vy­ro­bit, a někdy se jed­na sku­pi­na spe­ci­a­lizuje právě na samotnou pře­pravu li­dí a vě­cí. Často však zjiš­ťuje­me, že ta­kové­to regi­o­‐ nální sí­tě se vy­vi­nuly pře­devším za úče­lem vy­tvá­‐ ření vzá­jem­ných přá­tel­ských vztahů ne­bo kvů­li zá­‐ min­ce k ob­časným ná­vště­vám, a exis­tuje spousta dalších možnos­tí, kte­ré se v žádném pří­pa­dě ne­‐

podo­ba­jí „ob­cho­du“.33 Uveď­me aspoň pár příkla­dů (všech­ny jsme zís­ka­‐ li ze seve­roa­me­rických ma­te­ri­á­lů) pro před­stavu, co to ve sku­tečnosti zna­mená, když se mlu­ví o „sférách in­ter­ak­ce na dlouhé vzdá­lenosti“ v dě­ji­nách lid­‐ stva: 1. Hon­ba za sny či vize­mi: Mezi ná­ro­dy, kte­ré v šestnác­tém a se­dm­nác­tém století po­u­ží­valy Pozice: 41/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

irokéz­ské jazyky, bylo po­va­žováno za mi­mo­‐ řádně dů­leži­té do­oprav­dy usku­tečnit své sny. Mnohé ev­rop­ské po­zo­rova­te­le udivovalo, že domo­ro­dí Ame­ri­čané jsou ochotni cestovat ce­‐ lé dny, jen aby si při­nes­li ně­ja­ký předmět, trofej, krys­tal, ne­bo dokon­ce zví­ře, na­příklad psa, o je­hož zís­kání sni­li. Kaž­dý, kdo snil o maje­tku sou­se­da ne­bo pří­buz­ného (o kon­vi­‐ ci, orna­men­tu, mas­ce a podobně), se ho mohl běžně doža­dovat. Vý­sledkem bylo, že ty­to předmě­ty často po­stupně pu­tovaly od města k měs­tu. Na Velkých pláních moh­lo být roz­‐ hodnutí cestovat na velké vzdá­lenosti při hle­‐ dání vzácné­ho či exo­tické­ho předmě­tu sou­čás­‐ tí vizi­o­nář­ských vý­prav.34 2. Ko­čovní lé­či­te­lé a bavi­či: Když v ro­ce 1528 Španěl Álvar Núñez Cabeza de Va­ca ztros­kotal a vy­dal se z Flo­ri­dy přes úze­mí dnešní­ho Texa­‐ su do Me­xika, zjis­til, že mů­že snadno pře­‐ cházet mezi vesni­ce­mi (dokon­ce i mezi tě­mi, jež spolu vál­čí), pokud na­bízí své služ­by ja­ko Pozice: 41/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

kou­zelník ne­bo lé­či­tel. Lé­či­te­lé by­li v Severní Ame­ri­ce zá­roveň i bavi­či a často mí­va­li po­‐ četný do­provod: li­dé, kte­ří mě­li po­cit, že jim před­sta­vení za­chráni­lo život, ob­vykle na­bíd­li vše­chen svůj hmotný maje­tek, jenž se pak roz­‐ dě­lil mezi čle­ny do­provo­du.35 Tím­to způ­so­‐ bem moh­ly vzácné předmě­ty snadno pu­tovat

na velké vzdá­lenosti. 3. Hazardní hry mezi žena­mi: V mnoha domo­‐ ro­dých seve­roa­me­rických spole­čen­stvích byly že­ny noto­rický­mi gambler­kami. Že­ny z při­‐ lehlých vesnic se často scháze­ly a hrá­ly spolu kostky ne­bo hru, při kte­ré se po­u­ží­va­la mis­ka a pecky ze švestek, a při tom se ob­vykle sáze­ly o ko­rálky z mušlí ne­bo další osobní oz­dobné předmě­ty. Warren De­Boer, ar­che­olog, kte­rý je hojně uvá­děn v etno­grafické li­te­ra­tuře, se do­‐ mníval, že mnoho mušlí a ji­ných exo­tických předmě­tů, kte­ré byly nale­ze­ny na­příč polovi­‐ nou kon­ti­nen­tu, se v rám­ci dlouhé­ho ča­sové­‐ ho úseku do­ne­ko­neč­na ší­ři­lo díky vý­hrám Pozice: 42/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

a pro­hrám při sázení a podobných hrách mezi vesni­ce­mi.36 Mohli bychom uvést mnoho dalších příkla­dů, do­mnívá­me se však, že jste už v hrubých ob­ry­sech po­chopi­li, co se vám snaží­me sdě­lit. Pokud pou­ze há­dá­me, co mohli mít li­dé v ji­né do­bě a na ji­ném místě za lu­bem, téměř vž­dy skon­čí­me u od­ha­dů, kte­ré jsou mnohem mé­ně za­jí­mavé, mnohem mé­ně oso­bi­té – do­slova mnohem mé­ně lid­ské –, než ja­ká prav­dě­podobně by­la sku­tečnost.

O TOM, CO BU­DE NÁ­SLE­DOVAT V té­to knize nejenže na­bídne­me nové dě­ji­ny lid­stva, ale ne­chá­me čtená­ře rovněž vstou­pit do nové vě­dy o his­to­rii, kte­rá na­šim předkům navra­cí veš­ke­rou jejich lid­skost. Místo toho, abychom se pta­li, jak je možné, že jsme se ocit­li v ne­rovné společnosti, se za­čne­me ptát, proč se „ne­rovnost“ vů­bec sta­la ta­‐ Pozice: 43/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

kovým problé­mem, a po­stupně vy­tvo­ří­me al­terna­‐ tivní na­ra­tiv, kte­rý bu­de více od­po­ví­dat na­šim sou­‐ časným vě­domostem. Jestli­že li­dé ne­strávi­li 95 pro­‐ cent své evo­luční mi­nu­losti v ma­lých tlu­pách lov­ců a sbě­ra­čů, co vů­bec celou tu do­bu dě­la­li? Pokud vy­‐ ná­lez ze­mě­děl­ství a vznik měst ne­zna­menaly ná­‐ stup hi­e­rar­chie a nad­vlá­dy, co vlastně při­nes­ly? Co se sku­tečně dě­lo v ob­do­bích, kte­rá ob­vykle vní­má­‐ me ja­ko po­čá­tek ná­stu­pu „stá­tu“? Od­po­vě­di jsou často ne­če­kané a na­zna­ču­jí, že prů­běh dě­jin lid­stva není tak úplně vy­tesaný do ka­mene a že na­bízí více hravých možnos­tí, než bychom si mohli mys­let. V jis­tém smys­lu se ta­to kni­ha jedno­du­še snaží položit zá­kla­dy k novým svě­tovým dě­ji­nám, podobně ja­ko když Go­rdon Chil­de ve tři­cá­tých le­‐ tech dva­cá­tého století vy­mys­lel fráze typu „ne­o­li­‐ tická revo­lu­ce“ a „pro­tour­bánní revo­lu­ce“. V tom­to ohle­du mu­sí ta­to kni­ha nutně být ne­vy­vá­žená a ne­‐ komplet­ní. Zá­roveň je však i ně­čím ji­ným: hle­‐ dáním těch správných otázek. Jestli­že otáz­ka „ja­ký je pů­vod ne­rovnosti“ není tou nej­větší otáz­kou, ja­‐ Pozice: 43/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

kou bychom si mě­li v sou­vis­losti s his­to­rií klást, jak by te­dy mě­la znít? Jak doklá­da­jí pří­běhy někdejších za­jat­ců, kte­ří utek­li zpát­ky do le­sů, Rous­seau ne­byl úplně ve­dle. Sku­tečně jsme o ně­co při­šli. Rous­seau však měl po­někud své­ráz­nou (a v ko­nečném dů­‐ sledku ne­správnou) před­stavu o tom, co to bylo. Jak bychom to te­dy mě­li cha­rak­te­rizovat? A jak moc jsme o to sku­tečně při­šli? Co to říká o možnostech spole­čenské změ­ny v sou­časnosti? Přesně o těch­to otáz­kách spolu my, au­to­ři té­to kni­hy, zhru­ba de­set let dis­ku­tuje­me. Právě to je dů­‐ vodem po­někud ne­zvyk­lé struk­tu­ry té­to kni­hy, kte­‐ rá za­čí­ná sle­dováním his­to­rických ko­řenů otáz­ky „Ja­ký je pů­vod so­ci­ální ne­rovnosti?“ až k řa­dě se­‐ tkání ev­rop­ských ko­lo­nis­tů s domo­ro­dý­mi ame­‐ rický­mi in­te­lek­tuá­ly v se­dm­nác­tém století. Do­pad těch­to se­tkání na ob­do­bí, kte­ré dnes na­zývá­me osvícen­stvím, a vlastně i na na­še zá­kladní před­‐ stavy o dě­ji­nách lid­stva, je rafi­novanější a zá­roveň dr­tivější, než si ob­vykle při­pouš­tí­me. Jak jsme zjis­‐ tili, nové pře­zkou­mání těch­to stře­tů má pře­kvapivé Pozice: 44/1000

1. Sbohem, dětství lidstva - Aneb proč toto není kniha o p…

dů­sledky pro dnešní po­je­tí lid­ské mi­nu­losti, včetně pů­vo­du ze­mě­děl­ství, vlastnic­tví, měst, demo­kra­cie, ot­ro­c­tví i samotné civi­liza­ce. Na­ko­nec jsme se roz­‐ hod­li na­psat kni­hu, jež by aspoň do jis­té mí­ry od­rá­‐ že­la ten­to vý­voj v na­šem vlast­ním myš­lení. Bě­hem na­šich hovo­rů do­šlo ke sku­tečné­mu zvra­tu v okamžiku, kdy jsme se roz­hod­li zce­la od­vrá­tit od ev­rop­ských mysli­te­lů, ja­ko byl Rous­seau, a místo toho zvá­žit hle­dis­ka, kte­rá se od­ví­je­jí od domo­ro­‐ dých in­te­lek­tuá­lů, kte­ří je ko­neckon­ců in­spi­rova­li. Za­čně­me te­dy právě v tom­to bo­dě.

Pozice: 44/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

2

Hříšná svo­bo­da

Kri­tika z řad pů­vodních obyva­tel a mý­‐ tus pokroku

J

ean-Jacques Rous­seau nám za­ne­chal pří­běh o pů­vo­du so­ci­ální ne­rovnosti, kte­rý se v ne­ko­‐ nečných ob­mě­nách vy­práví a in­terpre­tuje až do­‐ dnes. Je to pří­běh o pů­vodní ne­vinnosti lid­stva a o ne­vě­domém opuštění stavu ne­po­sk­vrně­né jedno­duchosti a za­há­jení pou­ti za tech­no­lo­gický­mi ob­jevy, kte­rá na­ko­nec za­ru­čí jak na­ši Pozice: 45/1000

 

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

„komplexnost“, tak i na­še zot­ro­čení. Jak vlastně ten­to am­bivalent­ní pří­běh o civi­liza­ci vzni­kl? In­te­lek­tuální dě­jepis­ci ve sku­tečnosti nikdy ne­‐ opustili his­to­rii za­loženou na teo­rii velké­ho mu­že. Často se vy­ja­dřu­jí, ja­ko by se všech­ny dů­leži­té myš­‐ lenky dané­ho ob­do­bí daly vy­sle­dovat ke konkrét­ní­‐ mu mi­mo­řádné­mu je­din­ci – ať už to byl Pla­tón, Konfu­cius, Adam Smi­th, či Karl Marx –, aniž je na­‐ padne, že tex­ty těch­to mysli­te­lů v první řa­dě před­‐ stavovaly bri­lant­ní pří­spěvky do dis­ku­sí, kte­ré už pro­bí­haly v hos­po­dách, při ve­če­řích ne­bo ve ve­‐ řejných za­hra­dách (a dokon­ce i v přednáškových sá­‐ lech), ale kte­ré by jinak možná ne­byly nikdy sepsá­‐ ny. Je to tro­chu ja­ko před­stírat, že Wil­liam Shake­‐ spea­re ob­jevil ang­lický jazyk. Ve sku­tečnosti se ukázalo, že řa­da z Shake­spea­rových nejgeni­‐ álnějších fraze­olo­gických ob­ra­tů by­la ve své do­bě ob­vyk­lá a muži i že­ny v alž­bě­tin­ské Ang­lii je v kon­‐ verza­ci běžně po­u­ží­va­li, při­čemž au­to­ři ta­kových vý­razů zů­stáva­jí stejně ne­zná­mí ja­ko tvůr­ci vtipů o Pepíč­kovi. Ač­ko­li ne­být Shake­spea­ra, zřej­mě by se Pozice: 46/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

už dávno pře­staly po­u­ží­vat a dnes by je nikdo ne­‐ znal. To­též pla­tí i pro Rous­seaua. In­te­lek­tuální dě­‐ jepis­ci se někdy tvá­ří, ja­ko by Rous­seau osobně od­‐ star­toval deba­tu o so­ci­ální ne­rovnosti svou Roz­‐ pravou o pů­vo­du a pří­či­nách ne­rovnosti mezi lid­mi z roku 1754. Ve sku­tečnosti text pou­ze po­slal do ese­‐ jis­tické sou­tě­že na to­to té­ma.

UKÁ­ŽE­ME, JAK MŮ­ŽE MÍT KRI­TIKA EU­RO­CENT­RIS­MU OPAČNÝ EFEKT A UDĚ­LAT Z DOMO­RO­DÝCH AUS­‐ TRAL­SKÝCH MYSLI­TE­LŮ „MAŇÁS­‐ KY“ V břez­nu roku 1754 vy­hlá­si­la učená společnost zná­‐ má ja­ko Aca­dé­mie des Sciences, Ar­ts et Belles-Let­‐ tres de Di­jon ná­rodní ese­jis­tickou sou­těž na té­ma: „Ja­ké jsou pří­či­ny ne­rovnosti mezi lid­mi a schvaluje Pozice: 46/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

je při­ro­zený zá­kon?“ V té­to kapi­tole chce­me položit ji­nou otáz­ku: Jak si sku­pi­na mysli­te­lů z an­cien ré­gi­‐ me, kte­rá pořá­da­la ná­rodní ese­jis­tickou sou­těž, mohla mys­let, že ta­to otáz­ka je správně zfor­‐ mulovaná? Způ­sob, jak je polože­na, totiž před­‐ poklá­dá, že so­ci­ální ne­rovnost má svůj pů­vod, tzn. po­va­žu­je za dané, že exis­tovalo ob­do­bí, kdy si li­dé by­li rovni – a že se tu­díž při­hodi­lo cosi, co situa­‐ ci změni­lo. Ta­ková myš­lenka je u li­dí ži­jí­cích v ab­so­lu­‐ tistické mo­nar­chii, ja­ko by­la ta za Lud­víka XV., vel­‐ mi pře­kvapivá. V teh­dejší Fran­cii totiž ne­e­xis­tova­la osobní zku­šenost se živo­tem v rovnos­tář­ské společnosti. Šlo o kul­tu­ru, v níž prak­ticky pro kaž­‐ dý aspekt lid­ské in­ter­ak­ce – jíd­lo, pi­tí, prá­ci i spole­‐ čenský život – pla­ti­ly složi­té hi­e­rar­chie a ri­tuá­ly. Au­to­ři, kte­ří po­sla­li ese­je do sou­tě­že, by­li muži, jejichž veš­ke­ré život­ní po­tře­by za­jiš­ťovalo slu­žeb­‐ nic­tvo. Žili pod zášti­tou vé­vo­dů a ar­ci­bis­ku­pů a jen zřídka vstou­pi­li do ně­ja­kého do­mu, aniž zna­li přesné spole­čenské po­sta­vení všech osob uvnitř. Pozice: 47/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Rous­seau byl jedním z nich: am­bi­ci­óz­ní mla­dý fi­lo­‐ zof, kte­rého v té do­bě za­městnával složi­tý projekt – jak se dostat přes po­stel k vá­žené­mu po­sta­vení na dvo­ře. Sám nej­víc so­ci­ální rovnosti za­ží­val zřej­mě v okamžiku, když někdo při slavnost­ní ve­če­ři krá­jel dort na stejné dí­ly. Přesto se všich­ni v té do­bě shod­li na tom, že jejich způ­sob živo­ta je jak­si ne­při­ro­zený a že dřív to­mu bylo jinak. Pokud chce­me po­chopit dů­vod, mu­sí­me se po­dí­‐ vat nejen na Fran­cii, ale i na po­sta­vení Fran­cie ve svě­tě.   Fas­ci­na­ce otáz­kou so­ci­ální ne­rovnosti by­la v osm­‐ nác­tém století re­la­tivně nová a sou­vi­se­la vý­hradně se šokem a zmatkem, kte­ré ná­sle­dovaly po ná­h­lé in­‐ tegra­ci Ev­ropy do glo­bální eko­no­miky, kde do­po­sud by­la jen vel­mi ma­lým hrá­čem. Ve středověku větši­na obyva­tel zbytku svě­ta po­‐ va­žova­la severní Ev­ropu – pokud o ní vů­bec ně­co vě­dě­li – za tem­ný, ne­pří­vě­tivý a od­říz­nu­tý kout svě­‐ ta plný ná­boženských fa­na­ti­ků, kte­ří kromě pří­leži­‐ Pozice: 47/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tostných úto­ků na sou­se­dy (kři­žácká ta­žení) ne­hrá­li v glo­bálním ob­cho­du ani svě­tové po­li­ti­ce prak­ticky žádnou ro­li.1 Teh­dejší ev­ropští in­te­lek­tuá­lové právě znovu­ob­jevova­li Aris­to­te­la a svět an­tiky a ne­mě­li velké po­ně­tí, o čem a jak li­dé pře­mýš­le­jí v ostat­ních kou­tech svě­ta. Kon­cem patnác­tého století, kdy por­‐ tu­gal­ské lo­di za­čaly obe­plou­vat Af­riku a pro­nikaly do In­dické­ho oce­ánu, a zej­mé­na se španěl­ským do­‐ býváním obou Ame­rik, samo­zřej­mě do­šlo k zá­sadní změně. Hrstka mocnějších ev­rop­ských krá­lov­ství ná­h­le zís­ka­la nad­vlá­du nad roz­sáh­lý­mi úze­mí­mi po ce­lém svě­tě a ev­ropští in­te­lek­tuá­lové by­li kon­fron­‐ továni nejen s čín­skou a in­dickou civi­liza­cí, ale i s pře­mírou do­po­sud ne­před­stavi­telných spole­‐ čenských, vě­deckých a po­li­tických ide­jí. Ko­nečný vý­sle­dek té­to zá­plavy nových myš­lenek je zná­mý pod ter­mí­nem „osvícen­ství“. His­to­ri­ci ide­jí nám však dě­ji­ny ob­vykle vy­klá­da­jí ji­ným způ­so­bem. Nejenže nás učí mys­let si, že in­te­‐ lek­tuální dě­ji­ny převážně tvo­řili jednot­liv­ci, kte­ří psa­li skvě­lé knížky ne­bo na­bíze­li velké myš­lenky, Pozice: 48/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ale ta­ké před­poklá­dat, že ti­to „vel­cí mysli­te­lé“ své kni­hy a myš­lenky předklá­da­li téměř vý­hradně s odkazem je­den na druhé­ho. Vý­sle­dek je na­sna­dě: dokon­ce i v pří­pa­dech, kdy osvíce­n­ští mysli­te­lé otevřeně po­u­kazova­li na to, že své ide­je čerpa­jí z cizích zdrojů (na­příklad ně­mecký fi­lo­zof Gottf­ried Wilhelm Leibniz, kte­rý naléhal na své kraja­ny, aby při­ja­li čín­ský model státnic­tví), ma­jí sou­časní his­to­‐ ri­ci ten­den­ci tvr­dit, že to ne­bylo mí­ně­no vážně. Pří­‐ padně že pokud ti­to mysli­te­lé tvr­di­li, že při­jí­ma­jí čín­ské, per­ské či in­di­án­ské myš­lenky, ve sku­‐ tečnosti vů­bec ne­šlo o čín­ské, per­ské ne­bo in­di­án­‐ ské myš­lenky, ale o ta­kové, s ni­miž ti­to mysli­te­lé sa­‐ mi při­šli a pou­ze je při­psa­li exo­tické­mu svě­tu.2

Ty­to do­mněnky jsou po­zo­ruhodně arogant­ní – ja­ko by „zá­padní myš­lení“ (jak se poz­dě­ji za­čalo na­‐ zývat) bylo mocným jedno­li­tým sou­bo­rem myš­‐ lenek, na nějž nikdo ji­ný nemohl mít žádný vý­‐ znam­ný vliv. Zá­roveň se vcelku evidentně jedná o ne­prav­divé tvrzení. Vez­mě­me si Leibnize: v prů­‐ bě­hu osm­nác­tého a deva­tenác­tého století za­čaly ev­‐ Pozice: 49/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

rop­ské vlá­dy po­stupně při­jí­mat myš­lenku, že kaž­dá vlá­da by mě­la ná­leži­tě ovlá­dat obyva­te­le s převážně jednotným jazykem a kul­tu­rou prostřednic­tvím byrokra­tické­ho apa­rá­tu vy­ško­lené­ho v ob­lasti svo­‐ bodných umě­ní, je­hož členové úspěšně slo­žili ná­‐ ročné zkouš­ky. Mů­že to znít pře­kvapivě, pro­tože v žádném před­cho­zím ob­do­bí ev­rop­ských dě­jin nic byť jen vzdá­leně podobné­ho ne­e­xis­tovalo. Přesně ta­kový sys­tém však fungo­val v Čí­ně po ce­lá staletí. Oprav­du bu­de­me trvat na tom, že čín­ský model státnosti, kte­rý Leibniz a je­ho spo­jen­ci a ná­sle­‐ dovní­ci ob­hajova­li, ne­měl nic společné­ho s fak­tem, že Ev­ropané sku­tečně při­ja­li sys­tém, jenž se čín­ské­‐ mu mode­lu státnosti do značné mí­ry podo­bá? Je to o to víc za­rá­že­jí­cí, že Leibniz byl ohledně svých in­te­‐ lek­tuálních vlivů vel­mi upřím­ný. Za je­ho živo­ta tří­‐ maly církevní au­to­ri­ty ve větši­ně Ev­ropy stá­le značnou moc a kaž­dý, kdo by argu­men­toval, že ne­‐ křesťanské způ­so­by jsou v ně­ja­kém ohle­du doko­na­‐ lejší, mohl če­lit ob­vi­ně­ní z ateis­mu, a te­dy z po­ten­‐ ci­álně hr­delní­ho zlo­či­nu.3

Pozice: 49/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

S otáz­kou ne­rovnosti se to má více­mé­ně stejně. Pokud se místo otáz­ky po „pů­vo­du a pří­či­nách so­ci­‐ ální ne­rovnosti“ ze­ptá­me „ja­ké jsou pří­či­ny otáz­ky o pří­či­nách so­ci­ální ne­rovnosti“ (ji­ný­mi slovy, jak v ro­ce 1754 moh­lo Di­jon­skou aka­de­mii vů­bec na­‐ padnout, že se jedná o ro­zumnou otáz­ku), bu­de­me okamži­tě kon­fron­továni s dlouhou his­to­rií do­ha­dů Ev­ropanů o po­vaze vzdá­lených společnos­tí: v tom­to pří­pa­dě zej­mé­na z Vý­chodních le­sů Severní Ame­‐ riky.2 Řa­da těch­to roz­hovo­rů navíc odkazuje na spo­ry mezi Ev­ropa­ny a pů­vodní­mi obyva­te­li Ame­‐ riky o po­vaze svo­bo­dy, rovnosti a ostatně i ra­ci­o­na­‐ li­ty a zje­vené­ho ná­božen­ství – při­čemž větši­na z těch­to té­mat se poz­dě­ji oprav­du sta­la jádrem osvícenské­ho po­li­tické­ho myš­lení. Mno­zí vý­znamní osvíce­n­ští mysli­te­lé sku­tečně tvr­di­li, že řa­du myš­lenek tý­ka­jí­cích se uve­dených té­mat pří­mo převza­li od domo­ro­dých obyva­tel Ame­riky, jakko­li se sou­časní in­te­lek­tuální his­to­ri­‐ kové pod­le oče­kávání snaží tvr­dit, že to­mu tak být nemoh­lo. Na­dá­le panuje přesvěd­čení, že pů­vodní Pozice: 50/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

obyva­te­lé Ame­riky žili v na­prosto od­lišném vesmí­‐ ru, obýva­li ji­nou rea­li­tu – či dokon­ce že coko­li o nich kdy Ev­ropané pro­hlá­si­li, bylo pouhou stínohrou a vlast­ní projek­cí před­stav o „vzne­šeném divo­chovi“ vy­ta­ženou ze samotné ev­rop­ské tra­di­‐ ce.4 His­to­ri­ci toho­to ražení samo­zřej­mě svůj argu­‐ ment ob­vykle kon­cipu­jí ja­ko kri­tiku zá­padní arogan­ce („Jak mů­že­te tvr­dit, že geno­cidní imperi­‐ a­lis­té sku­tečně na­slou­cha­li li­dem, jejichž společnost hod­la­li vy­mý­tit?“), nicmé­ně stejně tak lze ten­to argu­ment chá­pat ja­ko for­mu zá­padní arogan­ce ja­ko ta­kové. Není po­chyb, že ev­ropští ob­‐ chodní­ci, mi­si­o­náři a osadní­ci se sku­tečně za­po­‐ jova­li do dlouhých debat s lid­mi, s ni­miž se se­tka­li v tak­zvaném Novém svě­tě, a často mezi ni­mi po­‐ býva­li delší do­bu – i když mezi­tím spřá­da­li plá­ny na jejich zni­čení. Ví­me ta­ké, že řa­da obyva­tel Ev­ropy, kte­ří při­ja­li prin­cipy svo­bo­dy a rovnosti (prin­cipy, kte­ré v jejich ze­mích ještě před pár gene­ra­ce­mi prak­ticky ne­e­xis­tovaly), tvr­di­la, že zprávy o se­‐ Pozice: 50/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tkáních s domo­ro­dý­mi společnost­mi mě­ly hlu­boký vliv na jejich myš­lení. Po­pí­rat ja­kou­ko­li možnost, že mě­li prav­du, vlastně zna­mená tvr­dit, že domo­ro­‐ dí obyva­te­lé nemohli mít žádný sku­tečný vliv na his­to­rii. Je to vlastně způ­sob infa­n­ti­liza­ce ne­‐ západních obyva­tel svě­ta: prak­tika, kte­rou stejní au­to­ři od­sou­di­li. V po­sledních le­tech ty­to do­mněnky zpo­chybňu­‐ je stá­le více ame­rických učen­ců, z nichž větši­na má domo­ro­dý pů­vod.5 V té­to knize se snaží­me krá­čet v jejich stopách. Má­me v úmys­lu od­vyprávět pří­‐ běh, kte­rý vy­chází z před­pokla­du, že všich­ni účast­‐ ní­ci deba­ty mezi ev­rop­ský­mi ko­lo­nizá­to­ry a jejich domo­ro­dý­mi partne­ry by­li dospě­lí li­dé a že si – aspoň ob­čas – sku­tečně navzá­jem na­slou­cha­li. Pokud to udě­lá­me, za­čnou i zná­mé dě­ji­ny najednou pů­so­bit zce­la novým dojmem. Zjis­tí­me totiž nejen to, že pů­vodní obyva­te­lé Ame­riky si – po kon­fronta­‐ ci s cizin­ci – po­stupně vy­tvo­řili vlast­ní, pře­kvapivě konzis­tent­ní kri­tiku ev­rop­ských in­stitu­cí, ale ta­ké Pozice: 51/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

že ta­to kri­tika za­ča­la být brá­na vel­mi vážně v samotné Ev­ropě. Jak vážně, lze jen sotva zve­li­čit. Pro ev­rop­ské pu­b­likum by kri­tika domo­ro­dých obyva­tel zna­‐ mena­la šok, otřás­la by sys­té­mem a odkry­la možnosti lid­ské eman­cipa­ce, kte­ré by pak šlo jen stě­ží igno­rovat. Myš­lenky vy­jád­řené v té­to kri­ti­ce za­čaly být vní­má­ny ja­ko na­to­lik vý­znam­ná hroz­ba pro uspořá­dání ev­rop­ské společnosti, že pro jejich vy­vrá­cení vzni­kl ce­lý sou­bor teo­rií. Br­zy uvi­dí­me, že pří­běh, kte­rý jsme shrnu­li v před­cho­zí kapi­tole – náš stan­dardní his­to­rický metana­ra­tiv o am­‐ bivalent­ním pokroku lid­ské civi­liza­ce, v němž se svo­bo­dy vy­trá­ce­jí spolu s růs­tem a zvy­šu­jí­cí se komple­xi­tou společnos­tí –, byl vy­tvo­řen pře­devším za úče­lem neutra­liza­ce hroz­by domo­ro­dé kri­tiky.   Nejprve je tře­ba zdů­raz­nit, že ve středověku by nikdo ne­chá­pal, proč by se mě­lo hle­dat ře­šení problé­mu „pů­vo­du so­ci­ální ne­rovnosti“. Teh­dy pla­‐ ti­lo, že spole­čenské po­sta­vení a hi­e­rar­chie exis­‐ Pozice: 52/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tovaly od­jak­živa. Dokon­ce i v raj­ské za­hra­dě (jak po­zna­menal To­máš Akvin­ský, fi­lo­zof ze tři­nác­tého století) měl Adam očividně vyš­ší po­sta­vení než Eva. „So­ci­ální rovnost“ – a tím pá­dem i je­jí opak ne­‐ rovnost – ja­ko kon­cept jedno­du­še ne­e­xis­tova­la. Ani ne­dávný vý­zkum středověké li­te­ra­tu­ry, kte­rý proved­li dva ital­ští aka­de­mi­ci, ne­při­ne­sl žádný dů­‐ kaz, že by se la­tin­ské ter­mí­ny aequa­litas a inaeque­a­‐ litas či jejich ang­lické, fran­couz­ské, španěl­ské, ně­‐ mecké ne­bo ital­ské ekvivalen­ty jakko­li po­u­ží­valy pro po­pis spole­čenských vztahů v předko­lum­‐ bovském ob­do­bí. Ne­dá se tu­díž tvr­dit, že středově­cí mysli­te­lé od­mí­ta­li kon­cept so­ci­ální ne­rovnosti: myš­lenka, že by ně­co ta­kové­ho vů­bec moh­lo exis­‐ tovat, jim vů­bec ne­při­šla na my­sl.6 Ve sku­tečnosti se ter­mí­ny „rovnost“ a „ne­‐ rovnost“ za­čaly po­u­ží­vat teprve na za­čát­ku se­dm­‐ nác­tého století pod vlivem teo­rie při­ro­zené­ho práva. Ta­to teo­rie za­se pra­meni­la převážně ze série debat o mo­rálních a právních dů­sled­cích ev­rop­‐ ských ob­jevů v Novém svě­tě. Pozice: 52/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Je dů­leži­té si uvě­do­mit, že španěl­ští dobro­dru­zi ja­ko Cor­tés ne­bo Pizarro si nová úze­mí podro­bova­li větši­nou bez po­svě­cení vyš­ších au­to­rit a že se v jejich domovi­ně ná­sledně strh­ly prudké deba­ty o tom, jest­li lze sku­tečně osprave­dlnit tak ne­pokry­‐ tou agresi vů­či li­dem, kte­ří ko­neckon­ců pro Ev­‐ ropa­ny ne­před­stavova­li žádnou hroz­bu.7 Klí­čový problém před­stavoval zřej­mý fakt, že obyva­te­lé

Nové­ho svě­ta se s křesťanský­mi myš­len­kami prostě nikdy ne­se­tka­li (na roz­díl od ne­křesťanů ve Starém svě­tě, u nichž se dalo před­poklá­dat, že mě­li pří­leži­‐ tost se­zná­mit se s Ježí­šovým učením, a tu­díž ho ak­‐ tivně od­mít­li). Z toho­to dů­vo­du nemohli být po­va­‐ žováni za bez­věr­ce. Do­byva­te­lé ten­to problém zpravidla vy­ře­ši­li tím, že před za­há­jením útoku in­di­ánům pře­četli pro­hlá­‐ šení v la­ti­ně, v němž je vy­zva­li ke kon­verzi. To­to opat­ření však ni­jak neu­klidni­lo od­borníky na právo na univerzi­tách, na­příklad ve španěl­ské Sala­man­‐ ce. Sou­časně se pří­liš neujaly ani poku­sy ode­psat obyva­te­le Ame­riky ja­ko na­to­lik od­lišné, že vů­bec Pozice: 53/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ne­spa­da­jí do ka­tego­rie li­dí, a lze s ni­mi te­dy za­‐ cházet ja­ko se zví­řa­ty. Dokon­ce i kani­balové, jak po­‐ zna­mena­li ju­ris­té, dis­po­nova­li vlá­dou, společnos­tí a zá­ko­ny a by­li schopni vy­tvá­řet argu­men­ty na ob­‐ hajo­bu sprave­dlnosti své­ho (kani­ba­lis­tické­ho) spole­čenské­ho uspořá­dání, a tu­díž by­li jedno­‐ značně lid­mi, kte­rým Bůh pro­půj­čil schopnost ro­‐ zu­mu. Právní a fi­lo­zofická otáz­ka te­dy zně­la: Ja­ká práva ma­jí lid­ské by­tosti čis­tě na zá­kla­dě toho, že jsou lid­mi – tzn. o ja­kých právech se dá říct, že se vy­‐ sky­tu­jí „při­ro­zeně“, tu­díž že exis­tova­la v při­ro­‐ zeném stavu, ne­závis­le na učení psané fi­lo­zofie a zje­vené­ho ná­božen­ství a bez ko­difi­kovaných zá­ko­‐ nů? O té­to otáz­ce se vedly vášnivé dis­ku­se. Není tře­‐ ba se zdr­žovat přesnou for­mula­cí, s níž teo­reti­ci práva při­šli (sta­čí zmí­nit, že při­pustili, že Ame­ri­‐ čané ma­jí při­ro­zená práva, ale na­ko­nec stejně osprave­dlni­li jejich do­bývání, pokud se s ni­mi ná­‐ sledně ne­za­cháze­lo pří­liš ná­si­lně ne­bo represivně). V tom­to kontex­tu je však dů­leži­té, že pootevře­li Pozice: 53/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

vrát­ka pro vy­tvo­ření nových poj­mů. Au­to­ři ja­ko Tho­mas Hobbes, Hu­go Gro­tius ne­bo John Lo­cke tak mohli pře­sko­čit bib­lické na­ra­tivy, u kte­rých se ob­‐ vykle za­čí­nalo, a místo toho na­sto­lit otáz­ky typu: Ja­ké moh­ly být lid­ské by­tosti ve stavu při­ro­zenosti, když ještě ne­mě­ly nic ji­ného než svou lid­skost? Všich­ni ti­to au­to­ři za­byd­le­li stav při­ro­zenosti lid­mi, kte­ří pod­le nich mě­li žít v nejpri­mi­tivnějších společnostech, ja­ké byly na zá­padní polokou­li zná­‐ my, a z toho vy­vo­di­li, že při­ro­zený stav lid­stva se za­‐ klá­dal na svo­bo­dě a rovnosti, ať už v po­zi­tivním, či nega­tivním slova smys­lu (kupříkla­du Hobbes ten­to stav po­va­žoval jedno­značně za horší). Zde je tře­ba se na chví­li za­stavit a za­mys­let se nad tím, proč ti­to au­to­ři dospě­li k ta­kové­mu ře­šení – v žádném pří­pa­‐ dě se totiž ne­jednalo o očividný či ne­vy­hnu­telný zá­‐ věr.   Ač­ko­li nám to mů­že při­pa­dat samo­zřej­mé, sku­‐ tečnost, že se teo­reti­ci při­ro­zené­ho práva v se­dm­‐ nác­tém století upí­na­li ke zdán­livě jedno­duš­ším Pozice: 54/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

společnostem ja­ko příkla­dům prehis­to­rické­ho ob­‐ do­bí (ke společnostem, ja­ko by­li Algonki­nové ži­jí­cí ve vý­chodní části seve­roa­me­rické­ho úze­mí ne­bo Ka­ri­bové a Amazon­ci, spí­še než k měst­ským civi­‐ liza­cím, ja­ko by­li Az­té­kové a In­kové), v té do­bě ni­‐ jak zřej­má ne­by­la. Dří­vější au­to­ři, kte­ří by­li kon­fron­továni s obyva­‐ tel­stvem, jež po­bývalo v le­sích, ne­mě­lo krá­le a po­u­‐ ží­valo pou­ze ka­menné ná­stroje, ho větši­nou ne­po­‐ va­žova­li za pů­vodní. Učen­ci v šestnác­tém století, ja­‐ ko na­příklad španěl­ský mi­si­o­nář Jo­sé de Acosta, mohli spí­še do­jít k zá­vě­ru, že po­hlí­že­jí na pad­lé po­‐ zůstatky ně­ja­ké dávné civi­liza­ce ne­bo na uprchlíky, kte­ří bě­hem své­ho pu­tování za­po­mně­li na umě­ní metalur­gie a vládnutí. Ta­kový zá­věr by dával smy­sl těm, kte­ří se do­mníva­li, že veš­ke­ré sku­tečně dů­leži­‐ té zna­losti byly zje­ve­ny Bo­hem na po­čát­ku vě­ků a že města exis­tova­la už před po­topou svě­ta, a kte­ří svůj vlast­ní in­te­lek­tuální život chá­pa­li převážně ja­ko pokus o navrá­cení ztra­cené moud­rosti sta­rých Ře­ků a Ří­manů. Pozice: 55/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

V rene­sanční Ev­ropě patnác­tého a šestnác­tého století ne­byly dě­ji­ny pří­bě­hem pokroku. Šlo ve velké mí­ře o sérii ka­ta­strof. Za­ve­dení kon­cep­tu při­‐ ro­zené­ho stavu tu­to situa­ci plně ne­zvrá­ti­lo (te­dy aspoň ne hned), po­li­tickým fi­lo­zofům po se­dm­nác­‐ tém století však umožni­lo před­stavit si li­di bez civi­‐ lizačních vý­hod ja­ko ně­co ji­ného než zdegene­‐ rované divo­chy: ja­ko lid­stvo „v su­rové podo­bě“. A to jim za­se umožni­lo klást si spous­tu nových otázek o tom, co to zna­mená být člověkem. Ja­ké so­ci­ální for­my by ještě moh­ly exis­tovat i mezi lid­mi, kte­ří ne­mě­li žádnou roz­po­zna­telnou for­mu práva ne­bo vlá­dy? Exis­tovalo by manžel­ství? Ja­kou podo­bu by moh­lo mít? Měl člověk ve stavu při­ro­zenosti au­to­‐ ma­tickou ten­den­ci se sdru­žovat, ne­bo se li­dé navzá­‐ jem spí­še vy­hýba­li? Exis­tovalo ně­co ja­ko při­ro­zené ná­božen­ství? Otáz­kou však na­dá­le zů­stává, proč ev­ropští in­te­‐ lek­tuá­lové v osm­nác­tém století pro­sazova­li myš­‐ lenku prapů­vodní svo­bo­dy a zej­mé­na rovnosti, a to až do té mí­ry, že jim z toho zce­la při­ro­zeně vy­ply­nu­‐ Pozice: 55/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

la otáz­ka typu „ja­ký je pů­vod ne­rovnosti mezi lid­‐ mi?“. Ta­to sku­tečnost zní ob­zvlášť po­divně, uvě­‐ domí­me-li si, že do té do­by větši­na z nich ani ne­po­‐ va­žova­la so­ci­ální rovnost za možnou. První na řa­dě je kva­lifika­ce. Urči­té rovnos­tář­ství mezi lid­mi exis­tovalo už ve středověku a dostávalo se do po­pře­dí bě­hem ob­lí­bených slavnos­tí, ja­ko byl ma­sopust, má­jové slavnosti ne­bo Váno­ce, kdy se velká část společnosti bavi­la myš­lenkou „svě­ta ob­‐ rá­cené­ho na­ru­by“, v němž byly veš­ke­ré sí­ly a au­to­‐ ri­ty sraže­ny na ko­le­na ne­bo ze­směšně­ny. Ty­to slavnosti bývaly často kon­ci­po­vá­ny ja­ko ná­vrat do ja­kéhosi prapů­vodní­ho „věku rovnosti“ – do ob­do­bí Kro­novy ne­bo Sa­turnovy vlá­dy či do ze­mě pe­civá­lů. Podobné ide­á­ly se někdy vzývaly i bě­hem li­dových po­vstání. Je prav­da, že není zce­la jasné, do ja­ké mí­ry byly ty­to ega­litář­ské ide­á­ly pouhým ve­d­lejším účinkem hi­e­rar­chické­ho spole­čenské­ho uspořá­dání, jež panovalo. Na­příklad na­še před­stava, že všich­ni jsou si před zá­ko­nem rovni, vy­chází z myš­lenky, že Pozice: 56/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

všich­ni si jsou rovni před krá­lem ne­bo vlád­cem: pro­tože pokud je jedno­mu člověku svě­ře­na ab­so­lut­‐ ní moc, pak si kaž­dý ve srovnání s ním mu­sí při­pa­‐ dat ja­ko rovný se vše­mi ostat­ní­mi. Rané křesťan­ství ob­dobně zdů­raz­ňovalo, že všich­ni vě­ří­cí (v jis­tém ko­nečném smys­lu) jsou si rovni před Bo­hem, kte­‐ rého oslovova­li ja­ko „Pá­na“. Ilu­struje nám to, že jedno­tí­cí si­lou, před níž jsou si všich­ni běžní smr­‐ telní­ci de fac­to rovni, ne­mu­sí být sku­tečný člověk z ma­sa a kos­tí; jedním z hlavních dů­vo­dů pro jmenování a exis­ten­ci „krá­le ma­sopus­tu“ ne­bo „má­jové krá­lov­ny“ bylo, aby mohli být se­sazeni

z trů­nu.8 Ev­ropané vzdě­laní v kla­sické li­te­ra­tuře mohli být rovněž obe­zná­meni se spe­kula­ce­mi o dávných šťastných rovnos­tář­ských řá­dech, kte­ré se ob­jevu­jí v řecko-řím­ských pra­menech: před­stavy o rovnosti, při­nej­menším mezi křesťanský­mi ná­ro­‐ dy, se daly nalézt v kon­cep­tu res pu­b­li­ca ne­bo­li spole­čen­ství ná­ro­dů, jenž se ta­ké od­vo­lával na an­‐ tické pre­ce­den­ty. Chce­me tím vším pou­ze dát Pozice: 56/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

najevo, že stav rovnosti ne­byl pro ev­rop­ské in­te­lek­‐ tuá­ly před osm­nác­tým stole­tím zce­la ne­před­stavi­‐ telný. Nic z toho však ne­vy­svět­lu­je, proč se vy­no­řil takřka univerzální před­poklad, že lid­ské by­tosti, kte­ré ne­znaly civi­liza­ci, v ta­kovém stavu žily. Je prav­da, že exis­tovaly kla­sické pre­ce­den­ty těch­to

myš­lenek, zá­roveň zde však by­li za­stán­ci opa­ku.9 Pro od­po­vě­di se mu­sí­me vrá­tit k argu­men­tům, kte­‐ ré mě­ly dokázat, že obyva­te­lé obou Ame­rik by­li od po­čát­ku lid­mi ja­ko my: k přesvěd­čení, že (jakko­li se jejich zvyky mohou zdát exo­tické, či dokon­ce perverz­ní) pů­vodní Ame­ri­čané by­li schopni vy­vi­‐ nout na svou obranu vlast­ní lo­gickou argu­menta­ci.   Chce­me na­zna­čit, že ame­rič­tí in­te­lek­tuá­lové v té­to kon­cepční revo­lu­ci sku­tečně se­hrá­li ro­li (ter­mí­nem „ame­rič­tí“ či „Ame­ri­čané“ odkazuje­me – stejně ja­‐ ko to­mu bylo teh­dy – na domo­ro­dé obyva­te­le zá­‐ padní polokoule, kdež­to „in­te­lek­tuá­lem“ na ko­‐ hoko­li, kdo je zvyk­lý dis­ku­tovat o abs­trakt­ních po­j­‐ mech). Je vel­mi zvlášt­ní, že by ta­to myš­lenka mě­la Pozice: 57/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

být po­va­žová­na za mi­mo­řádně ra­dikální, přesto je v dnešní do­bě mezi ma­in­streamový­mi in­te­lek­‐ tuální­mi his­to­riky po­va­žová­na takřka za ka­cíř­skou. Je to po­divné pře­devším pro­to, že nikdo ne­po­pí­‐ rá, že řa­da ev­rop­ských prů­zkumní­ků, mi­si­o­nářů, ob­chodní­ků, osadní­ků a dalších, kte­ří po­býva­li na ame­rickém po­břeží, se roky uči­la domo­ro­dé jazyky a zdoko­nalova­la se v kon­verza­ci s ro­di­lý­mi mluv­čí­‐ mi, stejně ja­ko se domo­ro­dí Ame­ri­čané uči­li španěl­‐ sky, ang­licky, ho­land­sky ne­bo fran­couz­sky. Do­‐ mnívá­me se navíc, že nikdo, kdo se někdy učil na­‐ prosto od­lišný jazyk, ne­mů­že po­přít, že je­ho osvojení vy­ža­duje značnou dávku před­stavivosti, je­‐ jíž po­mo­cí se snaží­me uchopit ne­zná­mé po­jmy. Rovněž ví­me, že mi­si­o­náři se v rám­ci svých profesních po­vinnos­tí často pouště­li do zdlouhavých fi­lo­zofických debat a mno­zí další na obou stranách se spolu do­ha­dova­li buď z či­ré zvě­‐ davosti, ne­bo pro­to, že po­ro­zu­mě­ní stanovis­ku pro­‐ tistra­ny pro ně mě­lo bez­pro­střední prak­tické dů­vo­‐ dy. A ko­nečně nikdo ne­mů­že po­přít, že cestopi­sy Pozice: 58/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

a mi­si­o­nář­ské re­la­ce – kte­ré často ob­sahovaly shrnutí, ne­bo dokon­ce úryvky z ta­kových vý­měn – před­stavovaly po­pulární li­te­rární žánr, je­muž vzdě­‐ laní Ev­ropané ná­ru­živě hol­dova­li. V kaž­dé středo­‐ stavovské domácnosti v Am­stero­da­mu ne­bo Greno­‐ blu v osm­nác­tém století se s vy­sokou prav­dě­‐ podobnos­tí v knihovně na­cházel při­nej­menším vý­‐ tisk Re­lations des Jésui­tes de la Nou­velle-Fran­ce (Re­la­‐ ce jezui­tů z Nové Fran­cie; fran­couz­ským ko­lo­ni­ím v Severní Ame­ri­ce se teh­dy říkalo „Nová Fran­cie“) a je­den ne­bo dva cestopi­sy o vzdá­lených ze­mích. Ta­‐ kové kni­hy byly vesměs vel­mi ceně­né, ne­boť ob­‐ sahovaly pře­kvapivé a ne­ví­dané myš­lenky.10

His­to­ri­ci jsou si toho vel­mi dob­ře vě­do­mi. Přesto na­prostá větši­na z nich na­dá­le usu­zuje, že ev­ropští au­to­ři by ne­mě­li být bráni vážně ani teh­dy, když ex­‐ pli­citně tvr­dí, že své myš­lenky, po­jmy a argu­men­ty pře­bíra­jí od domo­ro­dých mysli­te­lů. Vše má být jen ja­kým­si ne­do­ro­zu­mě­ním, vý­mys­lem ne­bo při­nej­‐ lepším na­ivní projek­cí již exis­tu­jí­cích ev­rop­ských myš­lenek. Ame­rič­tí in­te­lek­tuá­lové, kte­ří se ob­jevu­jí Pozice: 58/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

v ev­rop­ských tex­tech, jsou po­va­žováni za pouhé před­stavi­te­le ja­kéhosi zá­padní­ho ar­che­typu „vzne­‐ šené­ho divo­cha“ ne­bo za maňás­ky, již slou­ží ja­ko vě­ro­hodné ali­bi au­to­rům, kte­ří by se jinak mohli dostat do po­tí­ží kvů­li pre­zenta­ci pod­vratných myš­‐ lenek (na­příklad de­is­mu, ra­ci­o­nální­ho ma­te­ri­a­lis­‐ mu ne­bo ne­kon­venční­ho po­hle­du na manžel­ství).11 Pokud někdo v ev­rop­ském tex­tu na­j­de argu­ment při­pi­sovaný „divo­chovi“, kte­rý se byť jen vzdá­leně podo­bá če­mu­ko­li, co lze nalézt u Ci­ce­ro­na ne­bo Erasma, měl by au­to­ma­ticky před­poklá­dat, že žádný „divoch“ by ve sku­tečnosti nikdy nic ta­kové­‐ ho ne­pro­hlá­sil – ne­bo že se daná kon­verza­ce vů­bec ne­ode­hrá­la.12 Ten­to způ­sob myš­lení je vel­mi po­ho­‐ d­lný pro stu­den­ty zá­padní li­te­ra­tu­ry, kte­ří sa­mi stu­‐ dova­li Ci­ce­ro­na a Erasma a jinak by by­li nu­ceni sku­‐ tečně se snažit od­ha­lit ně­co o tom, co si domo­ro­dé po­pula­ce mys­le­ly o svě­tě a zej­mé­na o Ev­ropanech. V té­to knize má­me v úmys­lu po­stu­po­vat opačným smě­rem.   Pozice: 59/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Bu­de­me zkou­mat nej­star­ší mi­si­o­nář­ské a cestova­‐ tel­ské zprávy z Nové Fran­cie (zej­mé­na z ob­lasti Velkých je­zer), je­likož právě ty­to tex­ty znal Rous­‐ seau nej­lé­pe, abychom zís­ka­li před­stavu o tom, co si pů­vodní obyva­te­lé o fran­couz­ské společnosti sku­‐ tečně mys­le­li a jak se v dů­sledku toho změni­lo jejich smýš­lení o vlast­ní společnosti. Hod­lá­me tvr­dit, že domo­ro­dí Ame­ri­čané si oprav­du vy­tvo­řili vel­mi kri­tický ná­zor na in­stitu­ce do­byva­te­lů: ná­zor, kte­rý se nejprve za­mě­řoval na ne­do­sta­tek svo­bo­dy těch­to in­stitu­cí a teprve poz­dě­ji – jakmi­le se domo­ro­dí obyva­te­lé lé­pe se­zná­mi­li s fungo­váním ev­rop­ské společnosti – na rovnost. Jedním z dů­vo­dů, proč si mi­si­o­nář­ská a cestopis­ná li­te­ra­tu­ra v Ev­ropě zís­ka­la ta­kovou po­‐ pula­ri­tu, byl právě fakt, že vy­stavova­la čtená­ře to­‐ mu­to druhu kri­tiky spolu s na­bídkou před­stavy so­‐ ci­ální al­terna­tivy: při­ná­še­la po­zna­tek, že za­ve­dené způ­so­by nejsou je­di­né možné, ne­boť – jak dané kni­‐ hy ukazu­jí – očividně exis­tu­jí i společnosti fungu­jí­cí na zce­la od­lišných prin­cipech. Na­zna­čí­me, že exis­‐ Pozice: 60/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tuje dů­vod, proč to­lik klí­čových osvícenských mysli­te­lů tvr­di­lo, že jejich ide­á­ly in­divi­duální svo­‐ bo­dy a po­li­tické rovnosti byly in­spi­rová­ny domo­ro­‐ dý­mi ame­rický­mi zdro­ji a příkla­dy. By­la to totiž prav­da.

ZA­MYS­LÍ­ME SE NAD TÍM, CO SI OBYVA­TE­LÉ NOVÉ FRAN­CIE MYS­LE­‐ LI O EV­ROP­SKÝCH DO­BYVA­TE­LÍCH, ZEJ­MÉ­NA OHLEDNĚ ŠTĚD­ROSTI, PŘÁ­TEL­SKOSTI, MA­TE­RI­ÁLNÍ­HO BO­HAT­STVÍ, ZLO­ČI­NU, TRES­TU A SVO­BO­DY „Věk ro­zu­mu“ byl věkem dis­ku­sí. Osvícen­ství mě­lo ko­ře­ny v deba­tách, kte­ré pro­bí­haly zej­mé­na v kavárnách a salo­nech. Řa­da kla­sických osvícenských tex­tů má for­mu di­alogu a větši­na Pozice: 60/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

z nich se vy­zna­čuje pros­tým, transpa­rent­ním kon­‐ verzačním stylem, kte­rý byl zjevně in­spi­rován dě­‐ ním v salo­nech. (By­li to teh­dy Něm­ci, kdo inkli­‐ noval k psaní ob­skurním stylem, jímž se po­slé­ze pro­slavi­li Fran­cou­zi.) Apel na „ro­zum“ byl pře­‐ devším umě­ním argu­menta­ce. Ide­á­ly Fran­couz­ské revo­lu­ce – svo­bo­da, rovnost a bra­tr­ství – se staly tím, čím se staly, právě v prů­bě­hu dlouhé série debat a roz­hovo­rů. My zde pou­ze na­zna­čí­me, že ty­‐ to kon­verza­ce sahaly mnohem dál, než se his­to­ri­ci osvícen­ství do­mníva­jí. Za­čně­me otáz­kou: Co si obyva­te­lé Nové Fran­cie mys­le­li o Ev­ropanech, kte­ří se v šestnác­tém století za­ča­li vy­lo­ďovat na jejich po­břeží? Úze­mí, kte­ré bylo poz­dě­ji po­j­menováno Nová Fran­cie, teh­dy obýva­la převážně spole­čen­ství, kte­rá mlu­vi­la montaň­sko-na­skapij­ským, algonkin­ským a irokéz­ským jazykem. Po­pula­ce úze­mí na­cháze­jí­‐ cích se blíž k mo­ři se živi­ly rybařením, lesnic­tvím a lovem, ač­ko­li větši­na z nich navíc i za­hradni­či­la; Wen­da­tové (Hu­ro­ni) se sou­stře­di­li po­blíž údolí Pozice: 61/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

velkých řek dá­le ve vnit­ro­ze­mí, kde ko­lem opevně­‐ ných měst pěstova­li ku­kuři­ci, dýně a fa­zo­le.13 Za­jí­‐ mavé je, že první fran­couz­ští po­zo­rova­te­lé těm­to eko­no­mickým roz­dí­lům ne­při­klá­da­li velký vý­‐ znam, ne­boť sběr a ze­mě­děl­ství byly zej­mé­na ženskou pra­cí. V tex­tech se do­čte­me, že muži se za­‐ býva­li pře­devším lovem a pří­leži­tostně vál­či­li, což zna­menalo, že se jis­tým způ­so­bem da­li po­va­žovat za při­ro­zenou šlech­tu. Právě v ta­kových úvahách lze vy­sle­dovat myš­lenku o „vzne­šeném divo­chovi“. Pů­‐ vodně se ne­vztahova­la na vzne­šenost cha­rak­te­ru, ale prostě na sku­tečnost, že větši­na in­di­án­ských mužů se vě­nova­la lovu a bo­ji, což by­la v Ev­ropě převážně zá­leži­tost šlech­ti­ců. Za­tím­co Fran­cou­zi mě­li ten­den­ci po­su­zovat cha­‐ rak­ter „divo­chů“ smí­šeně, domo­rod­ci hodno­ti­li cha­rak­ter Fran­couzů mnohem jedno­značně­ji. Je­‐ den příklad na­bízí otec Pierre Bi­ard, býva­lý profe­‐ sor teologie po­vě­řený v ro­ce 1608 ší­řením křesťan­‐ ství mezi algonkin­sky mlu­ví­cí­mi Mik­ma­ky v Novém Skot­sku, kte­ří jis­tý čas po­býva­li ve­dle Pozice: 61/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

fran­couz­ské pevnosti. O Mik­ma­cích ne­měl vy­soké mí­ně­ní, nicmé­ně uvá­děl, že ten­to po­cit byl vzá­jem­‐ ný: „Po­va­žu­jí se za ně­co lepší­ho, než jsou Fran­cou­zi. ‚Neu­stá­le mezi se­bou vál­čí­te a do­ha­duje­te se,‘ tvr­dí o nás, ‚za­to my žije­me v mí­ru. Zá­vi­dí­te si a pořád se navzá­jem po­mlou­vá­te, jste zlo­dě­ji a pod­vodní­ci, jste cham­tiví a nejste ani štěd­ří, ani las­kaví, za­tím­co my, pokud má­me ždi­bec chle­ba, dě­lí­me se o něj se sou­se­dem.‘ Ně­co ta­kové­ho pro­ná­še­jí ne­pře­tr­ži­tě.“14 Bi­ar­da zřej­mě nej­více dráž­di­lo, že Mik­ma­kové neu­‐ stá­le pro­hlašova­li, že jsou díky to­mu „bo­hatší“ než Fran­cou­zi. Si­ce při­pouště­li, že Fran­cou­zi ma­jí více ma­te­ri­álních stat­ků, ale sa­mi mě­li mít větší maje­‐ tek: volnost, po­hod­lí a čas. O dva­cet let poz­dě­ji na­psal bra­tr Gab­riel Sa­gard, mnich z řá­du re­ko­lek­tů, ně­co podobné­ho o kmeni

Wen­da­tů.15 Sa­gard byl zpo­čát­ku mi­mo­řádně kri­‐ tický k jejich živo­tu, kte­rý po­psal ja­ko z pod­sta­ty hříšný (byl po­sed­lý myš­lenkou, že všech­ny wen­dat­‐ ské že­ny ho ma­jí v úmys­lu svést), ale na kon­ci své­ho po­by­tu dospěl k zá­vě­ru, že jejich spole­čenské Pozice: 62/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

uspořá­dání je v mnoha ohle­dech lepší než to v je­ho fran­couz­ské domovi­ně. V ná­sle­du­jí­cích pa­sá­žích se očividně od­rá­že­jí wen­dat­ské ná­zo­ry: „Ne­ma­jí žádné soudní pro­ce­sy a pří­liš se ne­snaží zís­kávat hmotné statky, kvů­li nimž se my křesťané mů­že­me usou­žit, a pro svou nadměrnou a neu­ko­ji­telnou ha­‐ mižnost při jejich zís­kávání jsme by­li plným právem po­káráni je­jích klidným živo­tem a pokojnou po­vahou.“16 Stejně ja­ko Bi­ardovi Mik­‐ ma­kové by­li i Wen­da­tové po­horšeni zej­mé­na ne­do­‐ statkem vzá­jem­né štěd­rosti mezi Fran­cou­zi: „Opě­‐ tu­jí si po­hostinnost a navzá­jem si po­má­ha­jí na­to­lik, že po­tře­by všech jsou za­jiště­ny, aniž se v jejich městech a vesni­cích vy­sky­tu­jí žeb­rá­ci, a když sly­še­‐ li, že ve Fran­cii žije mnoho ta­kových po­třebných žeb­rá­ků, po­va­žova­li to za vel­mi špatnou věc a do­‐ mníva­li se, že to vy­plývá z na­ší ne­do­sta­tečné las­‐

kavosti, a vel­mi nám to vy­čí­ta­li.“17 Wen­da­tové podobně skep­ticky po­hlí­že­li na fran­‐ couz­ské kon­verzační zvyk­losti. Sa­gard byl pře­‐ kvapený a ohro­mený vý­řečnos­tí svých hosti­te­lů Pozice: 63/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

a jejich schopnos­tí ro­zumně argu­men­tovat. Ty­to dovednosti si zdoko­nalova­li takřka kaž­do­denní­mi ve­řejný­mi dis­ku­se­mi o společných zá­leži­tostech. Je­ho hosti­te­lé se naopak, když vi­dě­li sku­pi­nu Fran­‐ couzů, často po­za­stavova­li nad tím, že se neu­stá­le překři­kova­li a skáka­li si do ře­či, po­u­ží­va­li slabé argu­men­ty a cel­kově (aspoň jak se dá vy­číst mezi řádky) se ne­z­dá­li být pří­liš bys­tří. Li­dé, kte­ří se sna­‐ žili zís­kat hlavní slovo a upí­ra­li ostat­ním možnost přednést argu­men­ty, se chova­li v pod­sta­tě stejně ja­‐ ko ti, kte­ří se zmocni­li ma­te­ri­álních prostřed­ků po­‐ třebných k živo­tu a od­mí­ta­li se o ně po­dě­lit – těžko se ubránit dojmu, že Ame­ri­čané vi­dě­li Fran­cou­ze ja­ko oso­by ži­jí­cí v ja­kém­si hobbe­si­án­ském stavu „války všech pro­ti všem“. (Je po­tře­ba po­zna­menat, že zvláště v ob­do­bí prvních sty­ků Ame­ri­čané prav­‐ dě­podobně po­zna­li Ev­ropa­ny převážně ja­ko mi­si­o­‐ náře, trape­ry, ob­chodníky a vojáky – te­dy sku­pi­ny složené takřka vý­hradně z mužů. Fran­cou­zek bylo v ko­lo­ni­ích zpo­čát­ku vel­mi málo a dě­tí ještě mé­ně. Pozice: 63/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

To mě­lo zřej­mě za ná­sle­dek, že sou­tě­živost a ne­do­‐ sta­tek vzá­jem­né pé­če pů­so­bi­ly o to extrém­ně­ji). Sa­gar­dův po­pis po­by­tu mezi Wen­da­ty se ve Fran­cii i v dalších ev­rop­ských ze­mích stal vlivným best­selle­rem: Lo­cke a Vo­ltaire ci­tova­li Le grand voyage du pays des Hu­rons ja­ko pri­mární zdroj pro své po­pi­sy ame­rických společnos­tí. Mnohem roz­‐ sáh­lejší kro­nika Re­lations des Jésui­tes, již sepsalo více au­to­rů a kte­rá vy­cháze­la po částech mezi le­ty 1633 a 1673, si rovněž na­šla hodně čtená­řů a roz­‐ prou­di­la dis­ku­se na­příč Ev­ropou. I ta­to kni­ha ob­‐ sahuje mnoho podobných vý­tek, kte­ré Wen­da­tové mí­ři­li na Fran­cou­ze. Je­den z nejpo­zo­ruhodnějších aspek­tů té­to edi­ce mi­si­o­nář­ských zpráv čí­ta­jí­cí 71 svaz­ků před­stavu­je sku­tečnost, že ani Ame­ri­čané, ani jejich fran­couz­ští partne­ři pří­liš ne­zmi­ňova­li samotné slovo „rovnost“ – na­příklad slova égal ne­‐ bo éga­li­té se zde takřka ne­vy­sky­tu­jí a v těch něko­‐ lika málo pří­pa­dech jsou sko­ro vž­dy po­u­ži­ta v sou­‐ vis­losti s „rovnos­tí po­hlaví“ (což jezui­té po­va­žova­li za ob­zvláště skan­dální). Pozice: 64/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Zdá se, že to­mu tak bylo bez ohle­du na to, jest­li se daní jezui­té do­ha­dova­li s Wen­da­ty (kte­ří ne­mu­se­‐ li pů­so­bit rovnos­tář­sky v antropolo­gickém smys­lu, ne­boť dis­po­nova­li for­mální­mi po­li­tický­mi in­stitu­‐ ce­mi a vrst­vou vá­lečných za­jat­ců, jež jezui­té ozna­‐ čova­li za „ot­roky“), ne­bo s Mik­ma­ky či MontaniNa­skapii, kte­ří se vy­zna­čova­li spole­čenským uspořá­dáním poz­dě­ji antropology po­va­žovaným za rovnos­tář­ské tlu­py lov­ců a sbě­ra­čů. Místo toho sly­‐ ší­me řa­du ame­rických hla­sů, jež si stě­žu­jí na sou­tě­‐ živost a so­bec­tví Fran­couzů – a možná ještě více na jejich od­por ke svo­bo­dě.   Sku­tečnost, že domo­ro­dí Ame­ri­čané na roz­díl od Ev­ropanů žili ve vesměs svo­bodných spole­čen­‐ stvích, při ta­kových vý­mě­nách nikdy ne­by­la předmě­tem dis­ku­se: obě stra­ny se shod­ly, že to­mu tak je. To, v čem se ná­zo­rově li­ši­ly, by­la otáz­ka, jest­‐ li je in­divi­duální svo­bo­da žá­dou­cí. Právě v té­to ob­lasti před­stavovaly tex­ty prvních mi­si­o­nářů a cestova­te­lů o Ame­ri­ce pro větši­nu Pozice: 64/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

dnešních čtená­řů sku­tečnou kon­cepční výzvu. Větši­na z nás jedno­du­še po­va­žu­je za samo­zřej­mé, že „zá­padní“ po­zo­rova­te­lé, dokon­ce i ti v se­dm­nác­tém století, jsou dří­vější verzí nás samých; na roz­díl od domo­ro­dých Ame­ri­čanů, kte­ří za­stu­pu­jí ně­co zá­‐ sadně od­lišné­ho, možná až ne­po­zna­telnou jina­kost. Ve sku­tečnosti však au­to­ři těch­to tex­tů v mnoha ohle­dech ne­by­li ja­ko my. Co se tý­ká otázek osobní svo­bo­dy, rovnosti mužů a žen, se­xuálních zvyk­los­tí ne­bo svr­chovanosti li­du (a když na to při­jde, dokon­‐ ce i teo­rií hlu­binné psy­cho­logie), jsou po­stoje domo­ro­dých Ame­ri­čanů na­šim čtená­řům prav­dě­‐ podobně mnohem bližší než chování Ev­ropanů v se­‐ dm­nác­tém století.18 Roz­dílné ná­zo­ry na osobní svo­bo­du jsou ob­zvlášť do očí bi­jí­cí. V dnešní do­bě je sko­ro nemožné, aby kdoko­li, kdo žije v libe­rální demo­kra­cii, tvr­dil, že je pro­ti svo­bo­dě – při­nej­menším v abs­trakt­ním smys­‐ lu (v praxi je samo­zřej­mě na­še smýš­lení ob­vykle mnohem složi­tější). Je to je­den z pře­trváva­jí­cích odkazů osvícen­ství a ame­rické a fran­couz­ské revo­‐ Pozice: 65/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

lu­ce. Má­me ten­den­ci vě­řit, že osobní svo­bo­da je ze své pod­sta­ty dobrá (ač­ko­li si ně­kte­ří z nás mohou mys­let, že společnost za­ložená na na­prosté in­divi­‐ duální svo­bo­dě – společnost, kte­rá by za­šla tak dale­‐ ko, že by zru­ši­la po­li­cii, vě­zení ne­bo ja­ký­ko­li do­nu­‐ cova­cí or­gán – by se okamži­tě pro­padla do ná­si­lné­‐ ho chao­su). Jezui­té v se­dm­nác­tém století tu­to do­‐ mněnku roz­hodně ne­sdí­le­li. Po­va­žova­li osobní svo­‐ bo­du za zví­řeckou. V ro­ce 1642 si jezui­tský mi­si­o­nář Le Je­u­ne o Mon­taně­sech-Na­skapiech po­zna­menal: Ma­jí před­stavu, že na­ro­zení jim dává právo uží­vat si svo­bo­du divokých os­lů, kte­ří ne­‐ prokazu­jí úctu niko­mu ani ni­če­mu, pokud se jim ne­lí­bí. Stokrát mi vy­četli, že se bo­jí­me svých kapi­tánů, za­tím­co oni se svým ná­‐ čelníkům vy­smí­va­jí a tropí si z nich žer­ty. Veš­ke­rá au­to­ri­ta jejich kapi­tá­na spo­čí­vá v je­‐ ho jazy­ce, ne­boť je­ho moc pra­mení jen z je­ho vý­řečnosti, a i kdy­by se umlu­vil a ukázal

Pozice: 66/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

k smr­ti, nikdo ho ne­bu­de po­slou­chat, pokud se divo­chům ne­zalí­bí.19 Pod­le toho­to ná­zo­ru Mon­taně­sů-Na­skapiů bylo po­sta­vení Fran­couzů jen o tro­chu lepší než po­sta­‐ vení ot­ro­ků, je­likož žili v neu­stá­lém stra­chu ze svých nad­řízených. Podobná kri­tika se v jezui­‐ tských zprávách vy­sky­tuje opa­kovaně, a co víc, ne­‐ po­chází jen od těch, kte­ří žili v nomád­ských kmenech, ale i od měst­ských etnik, ja­ko by­li Wen­‐ da­tové. Mi­si­o­náři navíc by­li ochotni při­pustit, že ze stra­ny Ame­ri­čanů ne­šlo o prázdné ře­či. Dokon­ce ani wen­dat­ští ná­čelní­ci nemohli niko­ho nu­tit k ně­‐ če­mu, co sám ne­chtěl. Otec Lalle­mant, je­hož ko­‐ respon­den­ce se sta­la mode­lem pro spis Re­lations des Jésui­tes, si v ro­ce 1644 o Wen­da­tech po­zna­menal: Ne­vě­řím, že na ze­mi žije lid svo­bodnější než oni a mé­ně ochotný podří­dit svou vů­li ja­‐ kéko­li mo­ci – a to na­to­lik, že ot­cové ne­ve­lí svým dě­tem, kapi­táni svým pod­daným ani Pozice: 66/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

zá­ko­ny ze­mě ko­mu­ko­li z nich, pokud člověk sám nena­j­de za­lí­bení v tom, že se jim podro­‐ bí. Vi­níkům se neu­klá­dá trest a ne­e­xis­tuje zlo­či­nec, kte­rý by byl v ne­jis­to­tě, že je­ho život a maje­tek jsou ohrože­ny…20 Lalle­man­tův po­pis dává na­hlédnout, jak velké po­li­tické vý­zvy se skrývaly v Re­lations des Jésui­tes pro sou­do­bé ev­rop­ské čtená­ře a proč řa­dě z nich při­pa­daly tak fas­ci­nu­jí­cí. Po­té, co duchovní otec roze­bral, jak skan­dální mu při­jde, že dokon­ce i vrazi mů­žou vy­váz­nout bez tres­tu, při­pustil, že wen­dat­ský justiční sys­tém není ja­ko prostře­dek za­‐ chování mí­ru neú­činný. Vlastně fungo­val až pře­‐ kvapivě dob­ře. Místo tres­tání pa­cha­te­lů Wen­da­tové trva­li na tom, aby ce­lá vi­ní­kova rodová li­nie ne­bo klan za­pla­ti­ly od­škodné. Zod­po­vědnos­tí kaž­dého tak bylo udr­žet své pří­buz­né pod kont­rolou. „Trest ne­za­ku­sí vi­ní­ci,“ vy­svět­lu­je Lalle­mant, „ale všich­ni ostat­ní, kte­ří muse­jí od­či­nit pro­hřeš­ky jednot­liv­‐ ců.“ Pokud na­příklad Hu­ron za­bil Algonki­na ne­bo Pozice: 67/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ji­ného Hu­ro­na, ce­lá ze­mě se se­šla, aby se do­hod­la na po­čtu da­rů pro truchlí­cí po­zůsta­lé, „aby se za­‐ bráni­lo po­mstě, již by mohli vy­ko­nat“. Wen­dat­ští „kapi­táni“, jak Lalle­mant po­pi­suje dá­le, „vy­zýva­jí své pod­dané, aby po­skyt­li vše po­‐ třebné; nikdo k to­mu není nu­cen, nicmé­ně zdá se, že ti, kte­ří jsou ochotni ve­řejně při­spět, mezi se­bou sou­pe­ří pod­le vý­še své­ho maje­tku a jak jim to při ta­‐ kových pří­leži­tostech ve­lí touha po slávě a sna­ha ukázat svou sta­rost­livost o ve­řejné blaho“. Ještě po­‐ zo­ruhodnější je Lalle­man­tovo při­puštění, že „ta­to for­ma sprave­dlnosti všech­ny li­di usměr­ňu­je a zdá se být mnohem účinnější v po­tla­čování ne­řá­dů než osobní tres­tání zlo­čin­ce, jak se to­mu dě­je ve Fran­‐ cii“, přestože jde o „vel­mi mírný po­stih, kte­rý po­ne­‐ chává je­din­ce v ta­kovém du­chu svo­bo­dy, aby se nikdy ne­mu­sel podří­dit zá­ko­nům ani po­slou­chat ji­‐ né podně­ty než ty, kte­ré po­cháze­jí z je­ho vlast­ní vů­‐ le“.21 V té­to sou­vis­losti sto­jí za zmínku něko­lik bo­dů. Mi­mo ji­né se ukazuje, že ně­kte­ří Ame­ri­čané by­li Pozice: 67/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

sku­tečně po­va­žováni za bo­ha­té. Wen­dat­ská společnost ne­by­la v tom­to smys­lu „eko­no­micky rovnos­tář­ská“. Byl však roz­díl mezi tím, co bychom po­va­žova­li za eko­no­mické zdroje (ja­ko pů­da, kte­rou vlastni­ly ro­di­ny, ob­dě­lávaly že­ny a o je­jíž plo­dy se větši­nou sta­ral ženský ko­lek­tiv), a druhem „bo­hat­‐ ství“, o němž se zde hovo­ří, ja­ko bylo wampum (te­dy ko­rál­kové prováz­ky a pás­ky, jež se vy­rá­bě­ly na Long Is­lan­du ze schránek chi­o­nek jed­lých) ne­bo ji­né pokla­dy, jež mě­ly po­větši­nou po­li­tický účel. Bo­ha­tí Wen­da­tové ta­kové vzácné předmě­ty hro­‐ ma­di­li zej­mé­na kvů­li to­mu, aby je mohli roz­dávat při ta­kových dra­ma­tických pří­leži­tostech, ja­ko byly ty vý­še zmí­ně­né. Dokon­ce ani v pří­pa­dě pů­dy, ze­‐ mě­děl­ských pro­duk­tů, wampum a podobných cennos­tí ne­e­xis­toval způ­sob, jak převést pří­stup k ma­te­ri­álním zdrojům na moc – při­nej­menším ne na ta­kový druh mo­ci, kte­rý umožňu­je při­nu­tit ostat­ní pra­covat pro vás ne­bo po nich poža­dovat, aby dě­la­li ně­co, co ne­chtě­jí. Hro­ma­dě­ní a ob­ratné roz­dě­lování bo­hat­ství moh­lo nanej­výš zvýšit prav­‐ Pozice: 68/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

dě­podobnost, že se daný člověk bu­de ucházet o po­li­‐ tický úřad (a stane se „ná­čelníkem“ ne­bo „kapi­‐ tánem“ – fran­couz­ské zdroje ty­to ter­mí­ny ob­vykle po­u­ží­va­jí bez roz­dí­lu); jezui­té však ustavičně zdů­‐ raz­ňova­li, že pouhé za­stávání po­li­tické­ho úřa­du niko­mu ne­dává právo ko­mu­ko­li roz­kazovat. Ne­bo přesně­ji: za­stán­ce úřa­du mů­že vy­dávat roz­ka­zy, jak se mu za­chce, ale nikdo není ni­jak po­vi­nen se ji­mi ří­dit. Jezui­tům ně­co ta­kové­ho samo­zřej­mě při­pa­dalo ne­ho­ráz­né. Ve sku­tečnosti je jejich po­stoj k domo­‐ ro­dým ide­á­lům svo­bo­dy zce­la opačný než ten, ja­ký ob­vykle za­stáva­jí Fran­cou­zi či Kana­ďané v sou­‐ časnosti: a si­ce že svo­bo­da obecně před­stavu­je na­‐ prosto ob­divu­hodný ide­ál. Otec Lalle­mant byl však ochotný při­pustit, že v praxi ten­to sys­tém vesměs dob­ře funguje, ne­boť vy­tvá­ří „mnohem mé­ně ne­řá­‐ du, než má­me ve Fran­cii“. Nicmé­ně jak po­zna­‐ menal, jezui­té by­li pro­ti svo­bo­dě z prin­cipu:

Pozice: 69/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Bez­po­chy­by jde o dis­po­zi­ci, kte­rá je zce­la v roz­po­ru s po­vahou ví­ry, jež od nás vy­ža­‐ duje, abychom nejen vlast­ní vů­li, ale i svou my­sl, úsu­dek a ci­ty podro­bi­li mo­ci, kte­rá je na­šim smys­lům ne­zná­má, zá­ko­nu, jenž není po­zem­ský a kte­rý sto­jí zce­la v pro­ti­kla­du k pravidlům a cí­tění zka­žené při­ro­zenosti. Při­poj­te k to­mu, že zá­ko­ny ze­mě, kte­ré jim při­pa­da­jí nanej­výš spraved­livé, ti­sí­ci způ­so­by na­pa­da­jí čis­to­tu křesťanské­ho živo­ta, zvláště co se tý­ká jejich manžel­ství…22 Re­lations des Jésui­tes jsou podobných pro­hlá­šení plné: po­horšení mi­si­o­náři často hlá­si­li, že ame­rické že­ny plně roz­ho­du­jí o svých tě­lech, a pro­to si ne­pro­‐ vdané že­ny uží­va­jí se­xuální svo­bo­dy a pro­vdané že­‐ ny se mohou roz­vést pod­le li­bosti. Jezui­tům při­pa­‐ dalo jejich chování ne­stoudné. Do­mníva­li se, že jejich hříšný způ­sob živo­ta je pouhým rozší­řením obecnější­ho prin­cipu svo­bo­dy ma­jí­cí­ho ko­ře­ny v při­ro­zených dis­po­zi­cích, jež jezui­té vní­ma­li ja­ko Pozice: 69/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

z pod­sta­ty zhoubné. „Hříšná svo­bo­da divo­chů“ by­la pod­le jednoho z nich nej­větší pře­kážkou, aby se „podro­bi­li jař­mu Boží­ho zá­ko­na“.23 Dokon­ce i nale­‐ zení ter­mí­nů, kte­ré by pře­lo­žily po­jmy ja­ko „pán“, „při­kázá­ní“ ne­bo „po­slušnost“ do domo­ro­dých jazy­ků, bylo mi­mo­řádně ob­tížné a vy­svět­lení zá­‐ kladních teolo­gických kon­cep­tů prak­ticky nemožné.

UKÁ­ŽE­ME, JAK SE EV­ROPANÉ OD (PŮ­VODNÍCH) AME­RI­ČANŮ PO­U­ČI­LI O VZTAHU MEZI RA­CI­O­NÁLNÍ DIS­‐ KU­SÍ, OSOBNÍ­MI SVO­BO­DA­MI A OD­‐ MÍTNU­TÍM SVÉ­VOLNÉ MO­CI Z po­li­tické­ho hle­dis­ka se te­dy Fran­cou­zi a Ame­ri­‐ čané ne­do­ha­dova­li o rovnosti, ale o svo­bo­dě. Více­‐ mé­ně je­di­ná konkrét­ní zmínka o po­li­tické rovnosti, kte­rá se v mnoha­svaz­kové edi­ci Re­lations des Jésui­‐ Pozice: 70/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tes ob­jevu­je, se vy­sky­tuje takřka na okra­ji, v po­pi­su udá­losti z roku 1648. Stalo se to v osa­dě Wen­da­tů po­blíž Que­becu, je­jíž členové přestou­pi­li na křesťan­ství. Po ne­poko­jích způ­so­bených lodní do­‐ dávkou ne­legální­ho alko­ho­lu přesvěd­čil gu­vernér wen­dat­ské ná­čelníky, aby sou­hla­si­li se zá­kazem alko­ho­lických ná­po­jů, a za tím­to úče­lem vy­dal vý­‐ nos – jak si gu­vernér po­zna­menal, zá­sadní bylo, že vý­nos pod­poři­la hroz­ba tres­tu. Pří­běh za­zna­menal opět otec Lalle­mant. Pod­le něj se jednalo o epo­‐ chální udá­lost: Od po­čát­ku svě­ta až po pří­chod Fran­couzů divoši nikdy ne­po­zna­li, ja­ké to je coko­li své­‐ mu li­du ofi­ci­álně za­kazovat pod hroz­bou ja­‐ kéhoko­li, byť ne­pa­trné­ho tres­tu. Jsou to svo­‐ bodní li­dé, z nichž kaž­dý sám se­be po­va­žu­je za stejně dů­leži­tého ja­ko ostat­ní, a svým ná­‐ čelníkům se pod­ři­zu­jí jen do té mí­ry, jak je jim li­bo.24

Pozice: 70/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Rovnost je zde přímým rozší­řením svo­bo­dy, vlastně je je­jím vy­jád­řením. Navíc ne­má sko­ro nic společné­ho se zná­mějším (eura­sij­ským) po­j­mem „rovnosti před zá­ko­nem“, což je v dů­sledku rovnost před svr­chovanou mo­cí – tj. opět rovnost ve společném podro­bení. Ame­ri­čané si naopak by­li rovni do té mí­ry, že mohli stejně svo­bodně po­slou­‐ chat ne­bo ne­po­slou­chat příka­zy pod­le toho, jak je po­va­žova­li za vhodné. Demo­kra­tické ve­dení Wen­‐ da­tů a pě­ti ná­ro­dů Hau­deno­sau­nee, kte­ré poz­dě­ji udě­lalo ohrom­ný dojem na ev­rop­ské čtená­ře, bylo vy­jád­řením stejné­ho prin­cipu: jestli­že ne­byl při­‐ puštěn žádný nátlak, pak ta­ková­to spole­čenská soudržnost mu­se­la vzniknout na zá­kla­dě ra­ci­o­nální dis­ku­se, přesvěd­čivých argu­men­tů a nale­zení spole­čenské­ho kon­sen­zu. Zde se vra­cí­me k problé­mu, kte­rým jsme za­ča­li: k ev­rop­ské­mu osvícen­ství ja­ko apo­teóze prin­cipu otevřené a ra­ci­o­nální dis­ku­se. Již jsme zmí­ni­li Sa­‐ gar­dův zdrá­havý re­spekt před schopnos­tí Wen­da­tů lo­gicky argu­men­tovat (té­ma, kte­ré se opa­kuje ve Pozice: 71/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

větši­ně jezui­tských zpráv). Na tom­to místě je dů­‐ leži­té mít na pamě­ti, že jezui­té před­stavova­li in­te­‐ lek­tuá­ly ka­to­lické­ho svě­ta. Jezui­té, kte­ří by­li vy­ško­‐ leni v kla­sické ré­to­ri­ce a tech­ni­kách disputa­ce, se uči­li ame­rické jazyky pře­devším pro­to, aby s pů­‐ vodní­mi Ame­ri­ča­ny mohli dis­ku­tovat a přesvěd­‐ čovat je o nad­řazenosti křesťanské ví­ry. Přesto je kva­li­ta pro­ti­argu­men­tů, se kte­rý­mi se mu­se­li po­tý­‐ kat, často za­sko­či­la a ohro­mi­la. Jak si ta­kové ré­to­rické schopnosti mohli osvo­jit ti, kte­ří ne­mě­li po­vě­domí o dí­lech Var­ra a Quin­ti­lia­‐ na? Při zkou­mání toho­to problé­mu si jezui­té sko­ro vž­dy vší­ma­jí otevřenosti, s ja­kou se na­klá­dalo s ve­‐ řejný­mi zá­leži­tost­mi. Otec Le Je­u­ne, před­sta­vený jezui­tů v Kana­dě ve tři­cá­tých le­tech se­dm­nác­tého století, k to­mu pí­še: „Mezi ni­mi není sko­ro nikdo, kdo by ne­byl schopen vel­mi ob­ratně kon­verzovat ne­bo uva­žovat o zá­leži­tostech, kte­ré zna­jí. Ra­da, kte­rá ve vesni­cích za­se­dá sko­ro kaž­dý den a vě­nuje se sko­ro všem problé­mům, tří­bí jejich schopnost dis­ku­tovat.“ A Lalle­man­tový­mi slovy: „Mohu sku­‐ Pozice: 72/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tečně ří­ci, že co se tý­če in­te­ligen­ce, v ni­čem ne­zaos­‐ táva­jí za zdejší­mi Ev­ropa­ny ani tě­mi, kte­ří po­býva­jí ve Fran­cii. Nikdy bych ne­vě­řil, že při­ro­zenost mů­že bez vzdě­lání vést k nanej­výš po­ho­tové a živé vý­‐ řečnosti, ja­kou jsem ob­divoval u řa­dy Hu­ro­nů, ne­bo k větší pro­zí­ravosti ve ve­řejných otáz­kách ne­bo uvážlivější­mu řízení zá­leži­tos­tí, jimž jsou uvyklí.“25 Ně­kte­ří jezui­té za­šli ještě dál a podotkli (niko­li bez stopy frustra­ce), že divoši z Nové­ho svě­ta se zda­jí

být cel­kově chytřejší než li­dé, s ni­miž by­li zvyklí jednat do­ma (např. „sko­ro všich­ni vy­kazu­jí vyš­ší in­‐ te­ligen­ci ve svých ob­chodních zá­leži­tostech, projevech, zdvo­ři­lostech, sty­cích a lstivosti, než ja­‐ kou ma­jí ti nej­mazanější ob­čané a ob­chodní­ci ve Fran­cii“).26 Jezui­té te­dy jasně roz­po­znáva­li a uznáva­li vnitřní vztah mezi od­mítnu­tím ar­bitrární mo­ci,

otevřenou a inklu­zivní po­li­tickou deba­tou a smys­‐ lem pro ra­ci­o­nální argu­menta­ci. Je prav­da, že po­li­‐ tič­tí vůd­ci z řad pů­vodních Ame­ri­čanů, kte­ří ve větši­ně pří­pa­dů ne­mě­li prostředky, aby ko­hoko­li Pozice: 72/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

do­nu­ti­li udě­lat coko­li, s čím ne­sou­hla­sil, by­li pro­‐ slulí svý­mi ré­to­rický­mi schopnost­mi. Dokon­ce i otr­lí ev­ropští gene­rá­lové, kte­ří podnika­li geno­‐ cidní ná­jez­dy pro­ti pů­vodním obyva­te­lům, často hlá­si­li, že je jejich mi­mo­řádná vý­řečnost do­háně­la k slzám. Přesvěd­čivost však ne­mu­sí mít podo­bu lo­‐ gické argu­menta­ce, stejně tak mů­že za­hrnovat apel na ci­ty, roz­d­mý­chávání vášní, po­u­ží­vání po­e­tických metafor, od­vo­lávání se na my­tologii ne­bo na pří­‐ slovečnou moud­rost, vy­u­ži­tí iro­nie a ne­přímých na­rá­žek, hu­mo­ru a urá­žek ne­bo mů­že odkazovat na věšt­by a zje­vení. Do ja­ké mí­ry někdo upřednost­ní coko­li z vý­še zmí­ně­né­ho, sou­vi­sí s ré­to­rickou tra­di­‐ cí, k níž řečník patří, a s před­poklá­daný­mi dis­po­zi­‐ ce­mi je­ho pu­b­lika. Zdá se, že velkou váhu ra­ci­o­nální dis­ku­si při­klá­‐ da­li převážně mluv­čí irokéz­ských jazy­ků, na­příklad Wen­da­tové ne­bo členové pě­ti ná­ro­dů Hau­deno­sau­‐ nee na jih od nich. Dokon­ce ji po­va­žova­li za for­mu pří­jem­né zá­bavy. Už jen ta­to zku­šenost mě­la zá­‐ sadní his­to­rické dů­sledky. Přesně ta­kový­to druh Pozice: 73/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

dis­ku­se – ra­ci­o­nální, skep­tické, empi­rické, ne­for­‐ mální – za­čal být br­zy po­té zto­tož­ňován s osvícen­‐ stvím. A stejně ja­ko jezui­té ji i osvíce­n­ští mysli­te­lé a demo­kra­tič­tí revo­lu­ci­o­náři po­va­žova­li za ne­od­‐ mysli­telně spja­tou s od­mítnu­tím ar­bitrární nad­vlá­‐ dy, zvláště ta­kové, ja­kou si dlouho uzur­po­valo ducho­venstvo.   Pokus­me se dát do­hro­ma­dy všech­na vlák­na na­ší do­‐ savadní argu­menta­ce. V polovi­ně se­dm­nác­tého století si ev­ropští po­li­‐ tič­tí mysli­te­lé za­ča­li po­hrávat s myš­lenkou rovnos­‐ tář­ské­ho při­ro­zené­ho stavu; alespoň v mi­nimálním smys­lu ja­ko vý­cho­zí­ho stavu, kte­rý moh­ly sdí­let společnosti, jež pod­le nich po­strá­daly vlá­du, písmo, ná­božen­ství, sou­kromé vlastnic­tví ne­bo ji­né pod­‐ statné prostředky, ji­miž by se od se­be navzá­jem od­‐ li­šovaly. Po­jmy ja­ko „rovnost“ ne­bo „ne­rovnost“ se v in­te­lek­tuálních kru­zích teprve za­čí­naly pro­‐ sazovat – zhru­ba v do­bě, kdy se první fran­couz­ští mi­si­o­náři vy­da­li ob­ra­cet na ví­ru obyva­te­le úze­mí, Pozice: 73/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

kte­ré je dnes zná­mé ja­ko Nové Skot­sko a Que­bec.27 Ev­ropané, kte­ří umě­li číst, se stá­le více za­jí­ma­li o to, jak ta­kové pravěké společnosti moh­ly vy­pa­dat. Mu­že a že­ny, kte­ří žili v při­ro­zeném stavu, si však ne­před­stavova­li ja­ko mi­mo­řádně „vzne­šené“ je­din­‐ ce, na­tož­pak ja­ko ra­ci­o­nální skep­tiky a za­stán­ce osobní svo­bo­dy.28 Ta­to druhá per­spek­tiva vy­cháze­‐ la se­tkání, při nichž do­cháze­lo k di­alogu. Vi­dě­li jsme, že zpo­čát­ku ani jed­na stra­na – ko­lo­‐ nis­té Nové Fran­cie ani jejich domo­ro­dé pro­tějš­ky – toho o „rovnosti“ moc ne­vě­dě­la. Dis­ku­se se tý­kaly spí­še svo­bo­dy a vzá­jem­né po­mo­ci ne­bo toho, co by se dalo na­zvat svo­bodou a ko­mu­nismem. Mě­li bychom si ujasnit, co má­me na mysli tím druhým po­j­mem. Od za­čát­ku deva­tenác­tého století pro­bí­‐ haly živé dis­ku­se o otáz­ce, jest­li kdy exis­tovalo ně­‐ co, co by se dalo legi­timně ozna­čit za „pri­mi­tivní ko­mu­nis­mus“. V jádru těch­to dis­ku­sí se téměř vž­dy oci­taly domo­ro­dé ná­ro­dy Seve­rový­chodních le­sů – od do­by, kdy Fried­rich Engels po­u­žil Iroké­zy ja­ko hlavní příklad pri­mi­tivní­ho ko­mu­nis­mu ve spi­‐ Pozice: 74/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

se Pů­vod ro­di­ny, sou­kromé­ho vlastnic­tví a stá­tu (1884). Slovo „ko­mu­nis­mus“ se zde vž­dy vztahuje na společné vlastnic­tví, zej­mé­na co se tý­ká vý­robních prostřed­ků. Jak jsme již vy­po­zo­rova­li, mnohá ame­‐ rická spole­čen­ství by v tom­to ohle­du mohla být po­‐ va­žová­na za po­někud ne­jedno­značná: že­ny vlastni­‐ ly a ob­dě­lávaly pole samo­statně, ač­ko­li pro­duk­ty z nich se skla­dovaly a vy­u­ží­valy ko­lek­tivně, za­tím­co muži jednot­livě vlastni­li ná­stroje a zbraně, ač­ko­li o zvě­ři­nu a ko­řist se ob­vykle dě­li­li. Slovo „ko­mu­nis­mus“ však mů­že­me vní­mat i jinak: ne ve smys­lu na­klá­dání s maje­tkem, ale v pů­vodním vý­zna­mu „od kaž­dého pod­le je­ho schopnos­tí a kaž­dé­mu pod­le je­ho po­třeb“. Exis­tuje i jis­tý mi­nimální, „zá­kladní“ ko­mu­nis­mus, kte­rý se vztahuje na všech­ny společnosti; po­cit, že jsou-li po­tře­by něko­ho ji­ného dosta­tečně velké (řekně­me, že se topí) a ce­na za jejich uspokojení je dosta­tečně níz­ká (řekně­me, že vás topí­cí požá­dá, abys­te mu hodi­li lano), pak se jim kaž­dý slušný je­di­nec podří­‐ dí. Zá­kladní ko­mu­nis­mus toho­to druhu by mohl Pozice: 75/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

dokon­ce být po­va­žován za pod­sta­tu lid­ské po­spo­li­‐ tosti, pro­tože člověk by tak­to ne­jednal jen vů­či svým úhlavním ne­přá­te­lům. Li­ší se jen to, kam až by měl ten­to zá­kladní ko­mu­nis­mus správně sahat. V mnoha společnostech (a teh­dejší ame­rické společnosti k nim pod­le vše­ho pa­t­řily) by bylo zce­la ne­mysli­telné od­mítnout žá­dost o jíd­lo. Pro Fran­‐ cou­ze v Severní Ame­ri­ce v se­dm­nác­tém století to očividně ne­pla­ti­lo: mí­ra jejich zá­kladní­ho ko­mu­‐ nis­mu by­la pod­le vše­ho značně ome­zená a ne­‐ vztahova­la se na stravu a pří­stře­ší – což Ame­ri­‐ čanům při­pa­dalo skan­dální. Ale za­tím­co před­tím jsme by­li svědky kon­fronta­ce mezi dvě­ma vel­mi roz­dílný­mi kon­cep­ce­mi rovnosti, zde jsme svědky rozko­lu mezi vel­mi od­lišný­mi kon­cep­ce­mi in­divi­‐ dua­lis­mu. Ev­ropané se neu­stá­le haš­te­ři­li o vý­ho­dy, za­tím­co ná­ro­dy Seve­rový­chodních le­sů si naopak navzá­jem za­ru­čovaly prostředky k au­to­nomní­mu živo­tu – ne­bo alespoň ga­ran­tovaly, že žádný muž ani že­na nejsou pod­řízeni niko­mu ji­né­mu. Pokud mů­‐ Pozice: 75/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

že­me mlu­vit o ko­mu­nis­mu, ne­e­xis­toval v opo­zi­ci k osobní svo­bo­dě, ale na je­jí pod­po­ru. To­též lze tvr­dit o domo­ro­dých po­li­tických sys­té­‐ mech, s ni­miž se Ev­ropané se­tka­li v roz­sáh­lé části ob­lasti Velkých je­zer. Vše fungo­valo tak, aby ni­čí vů­le ne­by­la podro­be­na vů­li něko­ho ji­ného. Po­jem „rovnost“ se za­čal v rám­ci obou­stranné dis­ku­se pro­sazovat teprve po­stu­pem ča­su, jakmi­le se Ame­‐ ri­čané do­zvě­dě­li více o Ev­ropě a Ev­ropané za­ča­li uva­žovat nad tím, co by zna­menalo, kdy­by ame­‐ rický ide­ál osobní svo­bo­dy přenes­li do své vlast­ní společnosti.

PŘED­STAVÍ­ME WEN­DAT­SKÉ­HO FI­‐ LO­ZOFA A STÁT­NÍKA KON­DI­A­‐ RONKA A VY­SVĚT­LÍ­ME, PROČ SI JE­‐ HO NÁ­ZO­RY NA LID­SKOU PO­VAHU A SPOLEČNOST ZÍS­KALY ODE­ZVU Pozice: 76/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

I V SALO­NECH OSVÍCENSKÉ EV­ROPY (VČETNĚ OD­BO­Č­KY K POJMU „SCHIZMOGENE­ZE“) Abychom po­chopi­li, jak se domo­ro­dá kri­tika – ten­‐ to konzis­tent­ní mo­rální a in­te­lek­tuální útok na ev­‐ rop­skou společnost vy­ja­d­řovaný po­zo­rova­te­li z ši­‐ rokých řad pů­vodních Ame­ri­čanů od se­dm­nác­tého století – vy­ví­je­la a ja­ký mě­la cel­kový do­pad na ev­‐ rop­ské myš­lení, mu­sí­me nejprve po­ro­zu­mět ro­li dvou mužů: zchud­lého fran­couz­ské­ho aris­tokra­ta jmé­nem Louis-Ar­mand de Lom d’Ar­ce, Ba­ron de la Hontan, a na­prosto geni­ální­ho wen­dat­ské­ho stát­‐ níka zvané­ho Kon­di­a­ronk. V ro­ce 1683 vstou­pil toho ča­su se­dm­nác­ti­le­tý Lahontan (jak se poz­dě­ji pro­slavil) do fran­couz­ské ar­má­dy a byl vy­slán do Kana­dy. Bě­hem další­ho de­‐ se­ti­letí se zú­častnil řa­dy ta­žení a prů­zkum­ných vý­‐ prav a na­ko­nec do­sá­hl hodnosti zá­stup­ce gene­rální­‐ ho gu­verné­ra hrabě­te de Frontena­ca. Bě­hem té­to do­by se na­u­čil plynně mlu­vit algonkin­sky i wen­dat­‐ Pozice: 76/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

sky a (při­nej­menším dle vlast­ní­ho svě­dec­tví) se spřá­te­lil s řa­dou domo­ro­dých po­li­tických osobnos­‐ tí. Lahontan poz­dě­ji tvr­dil, že ty­to osobnosti byly ochotné sdí­let s ním své sku­tečné ná­zo­ry na křesťanské učení, pro­tože sám byl v ná­boženských otáz­kách tro­chu skep­tický a řa­dil se k po­li­tickým od­půr­cům jezui­tů. Jednou z těch­to osobnos­tí byl Kon­di­a­ronk. Jmé­no Kon­di­a­ronk do­slova zna­mená „on­dat­ra“, fran­couz­sky „le rat musqué“; Fran­cou­zi mu často říka­li jedno­du­še „kry­sa“, te­dy „le rat“. Ten­to muž byl klí­čovým stra­té­gem Wen­dat­ské konfe­de­ra­ce, ko­a­li­ce čtyř irokéz­sky hovo­ří­cích ná­ro­dů, za­po­‐ jeným do složi­té ge­opo­li­tické hry, v níž se sna­žil ob­‐ rá­tit pro­ti so­bě Ang­li­ča­ny, Fran­cou­ze a pět ná­ro­dů Hau­deno­sau­nee. Je­ho prvot­ním cí­lem bylo od­vrá­tit ni­čivý útok Hau­deno­sau­nee pro­ti Wen­da­tům, ale dlouhodo­bým cí­lem bylo vy­tvo­řit vše­o­becnou domo­rodou alian­ci, kte­rá by od­razi­la po­stup osadní­ků.29 Kaž­dý, kdo se s ním se­tkal, ať už ja­ko pří­tel, či ne­pří­tel, při­pouštěl, že to by­la vskutku po­‐ Pozice: 77/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

zo­ruhodná osobnost: sta­tečný vá­lečník, geni­ální řečník a mi­mo­řádně schopný po­li­tik. Do kon­ce živo­ta byl ta­ky skalním od­půr­cem křesťan­ství.30 Lahontanova ka­ri­é­ra do­padla špatně. Ač­ko­li úspěšně ubránil Nové Skot­sko pro­ti ang­lické flo­ti­le, dostal se do spo­ru s je­ho gu­verné­rem a byl do­nu­cen uprch­nout z fran­couz­ské­ho úze­mí. V ne­pří­to­m­‐ nosti byl od­sou­zen za po­ru­šení káz­ně a větši­nu ná­‐ sle­du­jí­cí­ho de­se­ti­letí strávil v exi­lu, kdy pu­toval po Ev­ropě a neú­spěšně se sna­žil vy­jednat si ná­vrat do rodné Fran­cie. V ro­ce 1702 žil Lahontan v Am­stero­‐ da­mu, kde ho opustil zby­tek štěs­tí, a ti, kte­ří se s ním se­tka­li, ho po­pi­sova­li ja­ko tuláka bez vind­ry a špi­o­na na volné no­ze. Vše se změni­lo, když vy­dal sérii knih o svých dobro­druž­stvích. Dvě z nich byly paměť­mi o je­ho ame­rických zá­‐ žit­cích. Třetí, Cu­ri­ous Di­alogues wi­th a Savage of Go­‐ od Sen­se Who has Travelled (1703, Po­zo­ruhodné di­‐ alogy s divo­chem, kte­rý měl zdravý ro­zum a cestoval), by­la kon­ci­po­vaná ja­ko čtyři roz­hovo­ry mezi Lahontanem a Kon­di­a­ronkem, v nichž wen­‐ Pozice: 78/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

dat­ský moud­rý muž – vy­ja­dřu­jí­cí ná­zo­ry za­ložené na vlast­ních etno­grafických po­zo­rováních Montrealu, New Yorku a Pa­ří­že – na­bízí mi­mo­řádně kri­tický po­hled na ev­rop­ské zvyk­losti a před­stavy o ná­božen­ství, po­li­ti­ce, zdraví a se­xuálním živo­tě. Kni­hy si zís­kaly ši­roký okruh čtená­řů a Lahontan se stal ja­kou­si malou ce­lebri­tou. Usa­dil se na hannover­ském dvo­ře, kte­rý si za svou domovskou zá­kladnu vy­bral i Leibniz, jenž se s ním spřá­te­lil a pod­po­roval ho, dokud Lahontan ne­o­nemocněl a ko­lem roku 1715 ne­ze­mřel. Větši­na kri­ti­ků Lahontanova dí­la jedno­du­še před­poklá­dá, že di­alogy jsou smyš­lené a že argu­‐ men­ty při­psané „Ada­ri­ovi“ (jmé­no, jež je v knize při­dě­lené Kon­di­a­ron­kovi) jsou ná­zo­ry samotné­ho Lahonta­na.31 Svým způ­so­bem není ten­to zá­věr pře­‐ kvapivý. Ada­rio nejenže tvr­dí, že navští­vil Fran­cii, ale rovněž vy­ja­dřu­je ná­zo­ry na coko­li od mniš­ské po­li­tiky po právní zá­leži­tosti. V dis­ku­si o ná­božen­‐ ství často pů­so­bí ja­ko za­stán­ce de­is­tické­ho přesvěd­‐ čení, že duchovní prav­da se má hle­dat v ro­zu­mu, Pozice: 78/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

a ne ve zje­vení, a za­stává tak právě ten druh ra­ci­o­‐ nální­ho skep­ti­cis­mu, kte­rý se toho ča­su stával po­‐ pulárním v těch troufa­lejších ev­rop­ských in­te­lek­‐ tuálních kru­zích. Je ta­ké prav­da, že styl Lahontanových di­alogů se zdá být částečně ovlivněn sta­ro­řecký­mi spi­sy sa­ti­rika Lúki­a­na. Vzhle­dem k do­sahu církevní cenzu­ry v teh­dejší Fran­cii rovněž vzbu­zuje dojem, že pro volnomyš­‐ len­káře by bylo nej­snadnějším způ­so­bem ve­řejné­ho útoku na křesťan­ství sepsat di­alog před­stíra­jí­cí ob­‐ hajo­bu ví­ry před útoky ima­gi­nární­ho cizokrajné­ho skep­tika – a ná­sledně se po­sta­rat, aby ob­háj­ci v di­‐ alogu do­šly argu­men­ty. V po­sledních de­se­ti­le­tích se však domo­ro­dí učen­ci vra­ce­jí k to­mu­to ma­te­ri­á­lu ve svět­le toho, co jsme se mezi­tím do­zvě­dě­li o samotném Kon­di­a­ron­‐

kovi – a dospí­va­jí ke zce­la od­lišným zá­vě­rům.32 Sku­‐ tečný Ada­rio se pro­slavil nejen svou vý­řečnos­tí, ale byl zná­mý i tím, že se pouštěl do dis­ku­sí s Ev­ropa­ny přesně tak, jak je za­zna­menáno v Lahontanově knize. Bar­ba­ra Ali­ce Mann po­zna­menává, že Pozice: 79/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

navzdo­ry téměř jednomy­slné­mu ná­zo­ru zá­padních učen­ců, že di­alogy jsou smyš­lené, „exis­tuje řa­da dů­‐ vo­dů, proč je po­va­žovat za au­ten­tické“. V první řa­dě má­me k dis­po­zi­ci zprávy z první ru­ky o Kon­di­a­ron­‐ kově ré­to­rickém umě­ní a oslnivém důvtipu. Otec Pierre de Char­levoix po­psal Kon­di­a­ronka ja­ko na­to­‐ lik „při­ro­zeně vý­řečné­ho“, že „je­ho du­ševní schopnosti možná ještě nikdy nikdo ne­před­čil“. Byl vý­ji­mečným řečníkem nejen v ra­dách, ale ani „v sou­kromých roz­hovo­rech ne­vy­nikal o nic mé­ně a členové ra­dy a vy­jednava­či ho často rá­di provo­‐ kova­li k pro­slovům, aby si mohli vy­slech­nout je­ho po­ho­tové od­po­vě­di, kte­ré byly vž­dy živé, důvtipné a obecně ne­vy­vra­ti­telné. Byl je­di­ným mu­žem v Kana­dě, kte­rý se vy­rovnal [gu­verné­rovi] hrabě­ti de Frontena­covi, jenž ho často zval ke své­mu stolu, aby ob­la­žil i své úředníky“.33 Ji­ný­mi slovy, v deva­desá­tých le­tech se­dm­nác­‐ tého století montreal­ský gu­vernér a je­ho úřední­ci (prav­dě­podobně včetně je­ho někdejší­ho zá­stup­ce Lahonta­na) pořá­da­li pro­toosvícenský salon, kam Pozice: 80/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

zva­li Kon­di­a­ronka, aby s ni­mi dis­ku­toval přesně o těch zá­leži­tostech, kte­ré se ob­jevi­ly v Lahontanových Di­alo­zích a v nichž to byl právě Kon­di­a­ronk, kdo za­stával po­stoj ra­ci­o­nální­ho skep­‐ tika. Má­me navíc pádný dů­vod se do­mnívat, že Kon­‐ di­a­ronk Fran­cii sku­tečně navští­vil, ne­boť ví­me, že Wen­dat­ská konfe­de­ra­ce v ro­ce 1691 vy­sla­la na dvůr Lud­víka XIV. amba­sa­do­ra a Kon­di­a­ronk teh­dy za­‐ stával funk­ci mluv­čí­ho ra­dy, což z něj lo­gicky dě­lalo oso­bu, jež mě­la být vy­slá­na. Ač­ko­li se dů­věrná zna­‐ lost ev­rop­ských zá­leži­tos­tí a po­ro­zu­mě­ní ev­rop­ské psy­cho­logii při­pi­sované Ada­ri­ovi mohou zdát ja­ko ne­prav­dě­podobné, Kon­di­a­ronk byl mu­žem, kte­rý se roky anga­žoval v po­li­tických jednáních s Ev­ropa­‐ ny a běžně měl nad ni­mi navrch, ne­boť před­jí­mal jejich logiku, zá­jmy, slepá místa a reak­ce. A ko­‐ nečně mnohé z vý­tek křesťan­ství a obecně­ji ev­rop­‐ ských zvyk­los­tí, jež jsou Ada­ri­ovi při­pi­sová­ny, takřka přesně ko­respon­du­jí s kri­tikou, kte­rá je Pozice: 80/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

zdoku­men­tová­na u dalších mluv­čích irokéz­ských jazy­ků ze zhru­ba stejné­ho ob­do­bí.34 Samotný Lahontan tvr­dil, že v Di­alo­zích vy­‐ cházel z po­zná­mek, kte­ré si za­psal bě­hem série roz­‐ hovo­rů s Kon­di­a­ronkem ve Fort Mi­chi­li­macki­nacu, v úži­ně mezi Hu­ron­ským a Mi­chiganským je­ze­rem, a ty­to po­známky poz­dě­ji s gu­verné­rovou po­mo­cí uspořá­dal a bez­po­chy­by do­plnil o vzpo­mínky na podobné dis­ku­se, kte­ré oba ved­li u Frontena­cova jí­‐ delní­ho stolu. Text jis­tě prů­běžně rozši­řoval a vy­‐ lepšoval, a prav­dě­podobně ho znovu upravil pro ko­‐ nečné vy­dání v Am­stero­da­mu. Lze však před­poklá­‐ dat, že zá­kladní argu­men­ty pa­t­řily Kon­di­a­ron­kovi. Lahontan ně­kte­ré z těch­to argu­men­tů před­jí­má ve svých Pamě­tech, kde pí­še, že Ame­ri­čané, kte­ří sku­tečně by­li v Ev­ropě – zde měl vel­mi prav­dě­‐ podobně na mysli pře­devším samotné­ho Kon­di­a­‐ ronka, ja­kož i řa­du býva­lých za­jat­ců po­slaných na ga­le­je –, se vrá­ti­li s opo­vr­žením vů­či přesvěd­čení Ev­ropanů o své kul­turní nad­řazenosti. Za­psal si, že pů­vodní Ame­ri­čané, kte­ří navští­vi­li Fran­cii Pozice: 81/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

[…] si nás neu­stá­le do­bíra­li za chy­by a ne­řá­dy, kte­ré vi­dě­li v na­šich městech, jež byly způ­so­‐ bené peně­zi. Ne­má smy­sl jim namí­tat, jak uži­tečné je roz­dě­lení maje­tku ja­ko pi­líř společnosti: dě­la­jí si legra­ci ze vše­ho, co v tom­to smys­lu řekne­te. Ve zkrat­ce, nikdy se ne­há­da­jí, ne­boju­jí ani se navzá­jem ne­po­‐ mlou­va­jí, vy­smí­va­jí se umě­ní a vě­dám a dě­la­‐ jí si legra­ci z na­šich roz­dílných hodnos­tí, kte­‐ rých si všimli. Cej­chu­jí nás ja­ko ot­roky a na­‐ zýva­jí nás ubo­hý­mi du­še­mi, jejichž život ne­‐ sto­jí za to žít, a tvr­dí, že sa­mi se­be po­ni­žuje­‐ me, když se pod­ři­zuje­me jedno­mu muži [krá­‐ li], kte­rý tří­má veš­ke­rou moc a není vázán žádným zá­ko­nem kromě své vlast­ní vů­le. Ji­ný­mi slovy zde na­chází­me všech­ny zná­mé vý­‐ tky vů­či ev­rop­ské společnosti, s ni­miž se po­tý­ka­li první mi­si­o­náři – kri­tiku haš­te­ření, ne­do­statku vzá­jem­né po­mo­ci, slepého pod­řízení au­to­ri­tě –, ale při­dává se k nim i nový prvek: uspořá­dání sou­‐ Pozice: 81/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

kromé­ho vlastnic­tví. Lahontan pokra­čuje: „Po­va­‐ žu­jí za zvlášt­ní, že je­den člověk by měl mít více než ji­ný a že bo­ha­tí by mě­li poží­vat větší vážnosti než chu­dí. Ve zkrat­ce tvr­dí, že ozna­čení divoši, kte­ré jsme jim da­li, by se lé­pe hodi­lo na nás, ne­boť v na­‐ šem jednání není nic, co by nes­lo zdání moud­rosti.“ Pů­vodní Ame­ri­čané, kte­ří mě­li pří­leži­tost po­zo­‐ rovat fran­couz­skou společnost zblíz­ka, si uvě­do­mi­li je­den klí­čový roz­díl opro­ti té své, kte­rý by jinak ne­‐ mu­sel být zřej­mý. Za­tím­co v jejich vlast­ní společnosti ne­e­xis­toval jasný způ­sob, jak převést maje­tek na moc nad ostat­ní­mi (což mě­lo za ná­sle­‐ dek, že bo­hat­ství mě­lo jen ma­lý vliv na in­divi­duální svo­bo­du), ve Fran­cii by­la situa­ce zce­la od­lišná. Moc nad maje­tkem bylo možné pří­mo převést na moc nad ji­ný­mi lid­mi. Zde však dej­me slovo samotné­mu Kon­di­a­ron­‐ kovi. První z Di­alogů se tý­ká ná­boženských otázek a Lahontan v něm ne­chává svůj pro­tějšek, aby v kli­‐ du roze­bral lo­gické pro­ti­mlu­vy a ne­sro­zu­mi­telnost křesťanských doktrín o prvot­ním hří­chu a vy­kou­‐ Pozice: 82/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

pení, při­čemž zvlášt­ní po­zornost vě­nuje po­je­tí pek­‐ la. Kromě zpo­chyb­ňování his­to­rické au­ten­ti­ci­ty Písma Kon­di­a­ronk ne­pře­tr­ži­tě zdů­razňu­je sku­‐ tečnost, že křesťané se dě­lí na bez­po­čet sekt, z nichž kaž­dá je přesvěd­če­na, že má na­prostou prav­du a že všech­ny ostat­ní smě­řu­jí do pek­la. Pro před­stavu:   Kon­di­a­ronk: No tak, brat­ře. Jen se ne­roz­či­‐ luj. […] Pro křesťa­ny je nanej­výš při­ro­zené, že vě­ří v Písmo sva­té, ne­boť o něm od dět­ství to­‐ lik slý­cha­jí. Pro ty, již se na­ro­di­li bez toho­to před­sudku, ja­ko na­příklad Wen­da­tové, je však bez­po­chy­by opod­statně­né zkou­mat vě­ci po­drobně­ji. Je­likož jsme v prů­bě­hu de­se­ti­letí dlou­ze a usi­lovně pře­mýš­le­li o tom, co nám jezui­té vy­klá­da­jí o živo­tě a smr­ti sy­na Du­cha sva­‐ tého, kaž­dý Wen­dat ti dá dva­cet dů­vo­dů pro­ti to­mu­to po­je­tí. Já sám jsem vž­dy za­stával ná­‐ zor, že pokud by Bůh mohl dosta­tečně snížit stan­dar­dy a se­stou­pil na zem, udě­lal by to Pozice: 83/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tak, aby ho vi­děl kaž­dý, se­stou­pil by tri­‐ umfálně, s pompou a vzne­šenos­tí a zce­la ve­‐ řejně. […] Chodil by od jednoho ná­ro­du k druhé­mu a ko­nal by ohrom­né zá­zra­ky, a tak by kaž­dé­mu dal stejné zá­ko­ny. Pak bychom všich­ni mě­li úplně stejnou ví­ru, rovnoměrně rozší­řenou a stejně zná­mou na­‐ příč vše­mi čtyř­mi kou­ty svě­ta, což by na­šim po­to­mkům od toho okamžiku po de­set ti­síc let do bu­doucnosti dokazovalo prav­divost toho­to ná­božen­ství. Místo toho má­me pět ne­bo šest set ná­božen­ství, kte­rá se mezi se­‐ bou li­ší, z nichž je pod­le te­be ná­božen­ství Fran­couzů to je­di­né správné, sva­té a prav­‐

divé.35   Po­slední pa­sáž snad nej­lé­pe od­rá­ží Kon­di­a­‐ ronkův nejpů­so­bivější argu­ment: mi­mo­řádnou domýš­livost jezui­tské­ho přesvěd­čení, že vševě­dou­cí a všemocná by­tost by se dobrovolně roz­hod­la ne­‐ chat se uvěz­nit v tě­le z ma­sa a kos­tí a pod­stou­pit Pozice: 83/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

straš­livé utrpení, a to jen kvů­li je­di­né­mu druhu, kte­rý byl stvo­řen ja­ko ne­doko­na­lý a z ně­hož mě­li být navíc před za­tra­cením za­chráně­ni jen ně­kte­ří.36 Ná­sle­duje kapi­to­la o právu, kde Kon­di­a­ronk vy­‐ ja­dřu­je ná­zor, že ev­rop­ské po­je­tí trest­ní­ho práva není stejně ja­ko ná­boženská doktrí­na o věčném za­‐ tra­cení vy­nu­ceno vnitřní zka­ženos­tí lid­ské po­vahy, ale spí­še for­mou spole­čenské­ho uspořá­dání po­‐ vzbu­zu­jí­cí so­becké a zištné chování. Lahontan namí­tá, že to je si­ce prav­da, ro­zum je pro všech­ny li­di stejný, ale samotná exis­ten­ce soud­ce a tres­tu ukazuje, že ne kaž­dý je schopen ří­dit se je­ho příka­‐ zy:   Lahontan: A pro­to si zlí li­dé za­slou­ží trest a ti dob­ří od­mě­nu. Jinak by se všu­de rozší­ři­lo vraž­dě­ní, okrá­dání a po­mlou­vání a sta­li bychom se nej­u­božejší­mi lid­mi na po­vrchu zem­ském.   Pozice: 84/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Kon­di­a­ronk: Co se mě tý­če, těžko si doká­žu před­stavit, že bys­te mohli žít ještě ubožeji než teď. Co za li­di, co za tvo­ry muse­jí Ev­ropané být, že aby či­ni­li dobro a upustili od zla, je tře­ba je nu­tit hroz­bou tres­tu? […] Zjis­til jsi, že ne­má­me soud­ce. Ja­ký k to­mu má­me dů­vod? Inu, nikdy pro­ti so­bě ne­ve­de­‐ me soudní pře. A proč nikdy ne­ve­de­me soudní pře? Inu, je­likož jsme se roz­hod­li, že nikdy ne­při­jme­me a ne­bu­de­me po­u­ží­vat peníze. A proč od­mí­tá­me do na­šich spole­čen­‐ ství při­jmout peníze? Dů­vod je ná­sle­du­jí­cí: jsme roz­hodnu­ti ne­mít zá­ko­ny – pro­tože od té do­by, co je svět svě­tem, umě­li na­ši před­ci žít spokojeně i bez nich.   Wen­da­tové téměř jis­tě mě­li právní řád, pro­to se Kon­di­a­ron­kovo tvrzení mů­že zdát neu­přím­né. Zá­‐ ko­ny však zde zjevně mí­ní ty do­nu­cova­cí ne­bo trest­‐ ní po­vahy. Dá­le roze­bírá ne­do­statky fran­couz­ské­ho právní­ho sys­té­mu, zej­mé­na soudní perze­ku­ci, kři­‐ Pozice: 84/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

vou vý­po­věď, mu­čení, ob­vi­ně­ní z ča­ro­dějnic­tví a roz­dílnou sprave­dlnost pro bo­ha­té a chudé. V zá­‐ vě­ru se vra­cí ke své­mu pů­vodní­mu po­stře­hu: ce­lý apa­rát nu­tí­cí li­di, aby se chova­li dob­ře, by byl zby­‐ tečný, kdy­by Fran­cie zá­roveň ne­udr­žova­la opačný apa­rát, kte­rý li­di ve­de ke špatné­mu chování. Onen apa­rát spo­čí­vá v peně­zích, vlastnických právech a z nich vy­plýva­jí­cí hon­by za vlast­ním ma­te­ri­álním prospě­chem: Kon­di­a­ronk: Strávil jsem šest let uva­‐ žováním o stavu ev­rop­ské společnosti, a přesto mě stá­le nena­pa­dá je­di­ný způ­sob chování Ev­ropanů, kte­rý by ne­byl ne­lid­ský, a sku­tečně si mys­lím, že to­mu tak je, ne­boť se dr­ží­te roz­dě­lování na „mo­je“ a „tvoje“. Pro­‐ hlašu­ji, že to, co na­zývá­te peně­zi, je ďáblem všech ďáb­lů, tyranem Fran­couzů, zdrojem veš­ke­rého zla, prokle­tím du­še a jat­kami živých. Před­stava, že člověk mů­že žít v ze­mi peněz a za­chovat si du­ši, je ja­ko před­stavovat Pozice: 85/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

si, že mů­že přežít na dně je­ze­ra. Peníze jsou ot­cem luxu­su, chlípnosti, in­trik, lstí, lží, zra­‐ dy, neu­přím­nosti – toho nej­horší­ho chování na svě­tě. Ot­cové pro­dáva­jí své dě­ti, manže­lé své manželky, manželky pod­vá­dě­jí manže­le, brat­ři se navzá­jem za­bí­je­jí, přá­te­lé jsou fa­‐ lešní, a to vše kvů­li penězům. Ve svět­le toho vše­ho mi řekni, že my Wen­da­tové ne­má­me prav­du, když se od­mí­tá­me do­tknout stří­b­ra ne­bo na něj jen po­hlédnout? Ev­ropanům mu­se­ly znít v ro­ce 1703 podobné myš­lenky opojně. Ve značné části ná­sledné­ho roz­hovo­ru se Fran­‐ couz snaží Kon­di­a­ronka přesvěd­čit o vý­ho­dách při­‐ je­tí ev­rop­ské civi­liza­ce a Kon­di­a­ronk mu opo­nuje, že Fran­cou­zi by udě­la­li mnohem lé­pe, kdy­by při­ja­li wen­dat­ský způ­sob živo­ta. Oprav­du si mys­líš, říká, že bych byl šťastný, kdybych žil ja­ko je­den z obyva­‐ tel Pa­ří­že a kaž­dé ráno by mi dvě hodi­ny trvalo jen ob­léct si koši­li a nalí­čit se a kdybych se mu­sel klanět Pozice: 86/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

před kaž­dým otravným hlu­pákem, s nímž se po­‐ tkám na uli­ci, pro­tože se ná­hodou na­ro­dil s dě­dic­‐ tvím? Oprav­du si mys­líš, že bych nosil mě­šec plný min­cí a ne­roz­dal je hned li­dem, kte­ří ma­jí hlad, že bych nosil meč, ale ne­vy­tá­hl ho okamži­tě na první ban­du zlo­čin­ců, kte­ří obklopí chudáka, aby ho při­‐ nu­ti­li ke služ­bě v ná­mořnic­tvu? Na druhou stranu, pokud by Lahontan při­jal ame­rický způ­sob živo­ta, pod­le Kon­di­a­ronka by mu možná chví­li trvalo, než by si zvy­kl – ale na­ko­nec by byl mnohem šťastnější. (Kon­di­a­ronk měl prav­du, jak jsme vi­dě­li v mi­nu­lé kapi­tole, ne­boť osadní­ci při­ja­tí do domo­ro­dých společnos­tí se sko­ro nikdy ne­chtě­li vrá­tit.) Kon­di­a­ronk je dokon­ce ochotný tvr­dit, že Ev­‐ ropa by na tom by­la lé­pe, kdy­by se ce­lý je­jí spole­‐ čenský sys­tém roz­pustil: Lahontan: Zkus jednou v živo­tě sku­tečně po­‐ slou­chat. Copak ne­vi­díš, můj drahý pří­te­li, že ev­rop­ské ná­ro­dy by bez zla­ta a stří­b­ra – ne­bo ně­ja­kého podobné­ho vzácné­ho sym­bo­lu – ne­‐ Pozice: 86/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

dokázaly přežít? Bez něj by šlech­ta, kně­ží, ob­‐ chodní­ci a spousta těch, kte­rým chy­bí sí­la ob­‐ dě­lávat pů­du, jedno­du­še ze­mře­li hla­dy. Na­ši krá­lové by ne­by­li krá­li, ja­ké vojáky bychom mě­li? Kdo by pra­coval pro krá­le ne­bo ko­‐ hoko­li ji­ného? […] Ev­ropu by to uvrh­lo do chao­su a vy­tvo­řilo by to ten nejža­lostnější zma­tek, ja­ký si lze před­stavit. Kon­di­a­ronk: Oprav­du si mys­líš, že mě přesvěd­číš, když se bu­deš od­vo­lávat na po­tře­‐ by šlech­ty, ob­chodní­ků a kně­ží? Ano, kdybys­‐ te za­vrhli po­jmy „mo­je“ a „tvoje“, pak by se ty­to roz­dí­ly mezi lid­mi roz­ply­nuly a místo nich by na­stou­pi­la úplná rovnost, ja­ká teď vládne mezi Wen­da­ty. A ano, prvních tři­cet let po od­mítnutí vlast­ní­ho zájmu bychom bez­po­chy­by by­li svědky jis­té spoušti, ne­boť ti, kte­ří umě­jí pou­ze jíst, pít, spát a uží­vat si, by živo­řili a umíra­li. Jejich po­tom­ci by však by­li vy­ba­veni k na­še­mu způ­so­bu živo­ta. Znovu Pozice: 87/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

a znovu jsem ti předklá­dal vlastnosti, kte­ré by pod­le nás Wen­da­tů mě­ly de­fi­novat lid­‐ skost – moud­rost, ro­zum, rovnost atd. –, a ukázal, že exis­ten­ce od­lišných ma­te­ri­álních zá­jmů je všech­ny ni­čí. Člověk, kte­rý je mo­‐ tivován ta­kovým zá­j­mem, ne­mů­že být ro­‐ zum­ným člověkem. Zde se ko­nečně vzývá „rovnost“ ja­ko vě­do­mý ide­ál – ale pou­ze ja­ko vý­sle­dek dlouho­trva­jí­cí kon­‐ fronta­ce mezi ame­rický­mi a ev­rop­ský­mi in­stitu­ce­‐ mi a hodnota­mi a ja­ko vy­kalkulovaná provoka­ce, kte­rá ob­ra­cí ev­rop­ský civi­lizu­jí­cí dis­kurz pro­ti so­bě samé­mu.   Jedním z dů­vo­dů, proč je pro moderní ko­mentá­to­ry tak jedno­duché neu­va­žovat o Kon­di­a­ron­kovi ja­ko o pro­to­typu „vzne­šené­ho divo­cha“ (a tu­díž i ja­ko o pouhé projek­ci ev­rop­ských před­stav), je fakt, že mnohá z je­ho tvrzení jsou zjevně pře­hnaná. Není prav­da, že Wen­da­tové ne­bo ji­né ame­rické Pozice: 87/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

společnosti ne­mě­li žádné zá­ko­ny, nikdy se ne­do­ha­‐ dova­li a ne­zna­li maje­t­kovou ne­rovnost. Zá­roveň však, jak jsme vi­dě­li, Kon­di­a­ron­kova zá­kladní argu­mentační li­nie doko­nale ko­respon­duje s tím, co fran­couz­ští mi­si­o­náři a osadní­ci v Severní Ame­‐ ri­ce slý­cha­li od ostat­ních domo­ro­dých Ame­ri­čanů. Tvr­dit, že Di­alogy jsou ide­a­lizované, a pro­to nemohou sku­tečně od­rá­žet to, co tvr­dil, zna­mená před­poklá­dat, že li­dé nejsou schopni ide­a­liza­ce se­be samých – navzdo­ry sku­tečnosti, že ně­co ta­kové­ho by za daných pod­mí­nek prav­dě­podobně uči­nil kaž­‐ dý ob­ratný dis­ku­tér a že se všech­ny zdroje sho­du­jí, že Kon­di­a­ronk byl zřej­mě tím nej­ob­ratnějším řečníkem, s ja­kým se kdy se­tka­li. Ve tři­cá­tých le­tech dva­cá­tého století za­ve­dl antropolog Grego­ry Ba­te­son ter­mín „schizmogene­‐ ze“, po­mo­cí ně­hož po­psal ten­den­ci li­dí vy­mezovat se vů­či so­bě navzá­jem.37 Před­stav­te si dva li­di, kte­ří se za­čnou do­ha­dovat kvů­li menší po­li­tické ne­sho­‐ dě, ale po hodi­ně za­ujmou na­to­lik ne­smi­ři­telné po­‐ stoje, že se ocitnou na zce­la opačných kra­jích ja­kési Pozice: 88/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ideolo­gické pro­pasti – a dokon­ce za­čnou za­stávat extrémní stanovis­ka, kte­rá by jim za běžných pod­‐ mí­nek by­la na­prosto cizí, jen aby ukáza­li, jak moc od­mí­ta­jí ná­zo­ry toho druhé­ho. Obě stra­ny za­čaly co­by umírně­ní so­ci­ální demo­kra­té s lehce od­lišný­‐ mi stanovis­ky, po něko­lika vy­hro­cených hodi­nách se však z jednoho stal leni­nis­ta a z druhé­ho za­stán­ce myš­lenek Mil­to­na Friedma­na. Ví­me, že ně­co podobné­ho se bě­hem há­dek stává. Ba­te­son tvr­dil, že ta­kový pro­ces se mů­že in­stitu­ci­o­na­lizovat i na kul­turní úrovni. Jak je možné, ptal se, že chlap­ci a dívky na Papui Nové Gui­neji se za­čnou chovat tak od­lišně, ač­ko­li jim nikdo ex­pli­citně ne­sdě­lil, jak se ma­jí chovat chlap­ci a jak dívky? Není to jen tím, že na­podo­bu­jí star­ší, je to ta­ké pro­to, že chlap­ci a dívky se učí vní­mat chování opačné­ho po­hlaví ja­‐ ko od­porné a snaží se mu podo­bat co nej­mé­ně. To, co za­čalo ja­ko menší na­u­čené roz­dí­ly, se zve­li­čuje, až se že­ny za­čnou po­va­žovat za všech­no, čím muži nejsou, a na­ko­nec se tím sku­tečně stáva­jí. A muži samo­zřej­mě dě­la­jí to­též vů­či ženám. Pozice: 89/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Ba­te­son se za­jí­mal o psy­cho­lo­gické pro­ce­sy v rám­ci společnos­tí, nicmé­ně logika ve­lí, že ně­co podobné­ho se dě­je i mezi společnost­mi. Li­dé se vy­‐ mezu­jí vů­či svým sou­se­dům. Obyva­tel města se tu­‐ díž stane mnohem měst­štějším a bar­bar za­se bar­‐ bar­štějším. Jestli­že lze sku­tečně hovo­řit o „ná­‐ rodním cha­rak­te­ru“, mů­že to být pou­ze v dů­sledku ta­kových­to schizmogene­tických pro­ce­sů: Ang­li­‐ čané se snaží co nej­mé­ně podo­bat Fran­couzům, Fran­cou­zi za­se chtě­jí být co nej­mé­ně podobní Něm­‐ cům a tak dá­le. Kdy­by nic ji­ného, bu­dou zce­la urči­tě zve­li­čovat roz­dí­ly mezi se­bou při vzá­jem­ných hád­‐ kách. V his­to­rické kon­fronta­ci civi­liza­cí, ja­ká pro­bí­ha­‐ la na vý­chodním po­břežím Severní Ame­riky v se­‐ dm­nác­tém století, mů­že­me oče­kávat dva pro­ti­‐ chůdné pro­ce­sy. Jednak se dá oče­kávat, že li­dé na obou stranách pro­pasti se učí je­den od druhé­ho a vzá­jemně pře­jí­ma­jí ná­zo­ry, zvyky a tech­no­logie opačné stra­ny (Ame­ri­čané za­ča­li po­u­ží­vat ev­rop­ské muš­ke­ty, ev­ropští osadní­ci za­se při­ja­li bene­vo­‐ Pozice: 89/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

lentnější pří­stup Ame­ri­čanů k vý­chově dě­tí). Zá­‐ roveň bu­dou téměř vž­dy dě­lat pravý opak, zvo­lí si jis­té kontrast­ní aspek­ty a zve­li­čí je ne­bo zi­de­a­lizu­jí – pří­padně se bu­dou dokon­ce snažit v ně­kte­rých ohle­dech chovat pokud možno co nej­mé­ně tak ja­ko jejich noví sou­se­dé. Kon­di­a­ron­kovo praný­řování peněz je v ta­‐ kových situa­cích typické. Domo­ro­dé společnosti včleně­né do glo­bální eko­no­miky, od Bo­lí­vie po Tchaj-wan, do­dnes téměř bez­vý­hradně de­fi­nu­jí vlast­ní tra­di­ce – jak uvá­dí Marshall Sahlins – v pro­‐ ti­kla­du vů­či „živo­tu ur­čované­mu peně­zi“ typické­‐ mu pro bí­lého mu­že.38   Kdy­by Lahontanovy kni­hy ne­byly tak úspěšné, šlo by vesměs o spí­še trivi­ální obavy – na ev­rop­ské vní­‐ mání však mě­ly zá­sadní do­pad. Kon­di­a­ron­kovy ná­‐ zo­ry byly pře­lože­ny do něm­či­ny, ang­lič­ti­ny, ho­land­‐ šti­ny a ital­šti­ny a vy­cháze­ly v mnoha vy­dáních více než sto let. Kaž­dý správný in­te­lek­tuál osm­nác­tého století je téměř urči­tě če­tl. Kni­hy in­spi­rovaly i celou Pozice: 90/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

zá­plavu imi­ta­cí. V ro­ce 1721 se pa­řížští ná­vštěvní­ci diva­dla hrnu­li na ko­me­dii L’Ar­lequin sauvage od De­‐ lis­la de la Drevetièra. V pří­bě­hu o Wen­da­tovi, kte­‐ rého do Fran­cie při­ve­dl mla­dý ná­mořní kapi­tán, zní série po­horšených mo­no­logů, v nichž hr­di­na „při­pi­suje ne­duhy [fran­couz­ské] společnosti sou­‐ kromé­mu vlastnic­tví, penězům a zej­mé­na ob­rovské ne­rovnosti, kte­rá či­ní z chudých ot­roky bo­há­čů“.39 Hra by­la v ná­sle­du­jí­cích dvou de­se­ti­le­tích znovu in­‐ scenová­na sko­ro kaž­dý rok.40 Ještě po­zo­ruhodnější je, že prak­ticky kaž­dá zá­‐ sadní osobnost fran­couz­ské­ho osvícen­ství se poku­‐ si­la o kri­tiku vlast­ní společnosti v Lahontanově stylu, po­hle­dem ně­ja­kého ima­gi­nární­ho cizin­ce. Montesquieu si vy­bral Perša­na, markýz d’Argens Číňa­na, Di­de­rot Tahi­ťa­na, Cha­teaubri­and Na­če­ze a Vo­ltairův L’Ingé­nu byl na­půl Wen­dat a na­půl Fran­‐ couz.41 Všich­ni převza­li a roz­vi­nu­li té­ma­ta a argu­‐ men­ty, jež si vy­půj­či­li pří­mo od Kon­di­a­ronka, a do­‐ plni­li je o vě­ty dalších „divoš­ských kri­ti­ků“ z cestopi­sů.42 Sku­tečný pů­vod zá­padní­ho ste­re­‐ Pozice: 90/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

otypní­ho po­hle­du zná­mého ja­ko „western gaze“ – ra­ci­o­nální­ho, do­mně­le ob­jek­tivní­ho způ­so­bu na­hlí­‐ žení na cizí a exo­tické kul­tu­ry, kte­rý se stal cha­rak­‐ te­ris­tickým pro poz­dější ev­rop­skou antropologii – ne­spo­čí­vá ani tak v cestopi­sech, ale spí­še v ev­rop­‐ ských pří­bě­zích právě těch­to ima­gi­nárních skep­‐ tických domo­rod­ců: po­hled dovnitř, se svraště­lým obo­čím, na exo­tické ku­ri­o­zi­ty samotné Ev­ropy. Nejpo­pulárnějším dí­lem toho­to žán­ru zřej­mě byly Let­tres d’une Péru­vi­enne (Do­pi­sy Pe­ruánky) vy­‐ dané v ro­ce 1747 salonní in­te­lek­tuálkou Ma­da­me de Graffig­ny, v nichž na­hlí­ží na fran­couz­skou společnost oči­ma ima­gi­nární za­ja­té incké prin­cez­‐ ny. Kni­ha je po­va­žová­na za fe­mi­nis­tický mi­lník, ne­‐ boť je to možná první ev­rop­ský román o ženě, kte­rý ne­kon­čí svat­bou ani smr­tí pro­ta­go­nistky. Incká hr­‐ dinka Zi­lia je stejně kri­tická k marnivosti a ab­sur­di­‐ tám ev­rop­ské společnosti ja­ko k patri­ar­chá­tu. V deva­tenác­tém století byl román v ně­kte­rých kru­‐ zích chá­pán ja­ko první dí­lo před­stavu­jí­cí ši­roké ve­‐ řejnosti kon­cep­ci stát­ní­ho so­ci­a­lis­mu – Zi­lia se po­‐ Pozice: 91/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

divu­je, proč fran­couz­ský král, přestože vy­bírá všemožné vy­soké daně, jedno­du­še ne­pře­roz­dě­lí bo­‐

hat­ství stejným způ­so­bem ja­ko Sapa In­ca.43 V ro­ce 1751 po­sla­la Ma­da­me de Graffig­ny při pří­‐ pravě druhé­ho vy­dání své kni­hy do­pi­sy řa­dě přá­tel, v nichž je žá­da­la o ná­vrhy změn. Jedním z těch­to ko­respon­den­tů byl i tři­a­dva­ce­ti­le­tý se­mi­na­ris­ta a za­čí­na­jí­cí eko­nom A. R. J. Tur­got a my má­me ná­‐ hodou k dis­po­zi­ci kopii je­ho od­po­vě­di – kte­rá je dlouhá a značně (i když kon­struk­tivně) kri­tická. Tur­go­tův text je mi­mo­řádně dů­leži­tý, ne­boť se stal klí­čovým okamžikem je­ho vlast­ní­ho in­te­lek­tuální­‐ ho roz­voje: okamžikem, od ně­hož za­čal svůj nej­‐ trva­lejší pří­spě­vek k myš­lení lid­stva – myš­lenku ma­te­ri­ální­ho eko­no­mické­ho pokroku – mě­nit v obecnou teo­rii dě­jin.

VY­SVĚT­LÍ­ME DE­MIUR­GICKOU MOC A. R. J. TUR­GO­TA A TA­KÉ JAK PO­‐ Pozice: 92/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

STAVIL NA HLAVU DOMO­RODOU KRI­TIKU EV­ROP­SKÉ CIVI­LIZA­CE, ČÍMŽ POLO­ŽIL ZÁ­KLA­DY VĚTŠI­NY MODERNÍCH NÁ­ZO­RŮ NA SO­CI­ÁLNÍ EVO­LU­CI (NE­BO­LI JAK SE Z ARGU­‐ MEN­TU O „SVO­BO­DĚ“ STAL ARGU­‐ MENT O „ROVNOSTI“) Incká ří­še by se da­la jen stě­ží po­psat ja­ko „rovnos­‐ tář­ská“ – ve sku­tečnosti by­la impéri­em –, avšak Ma­‐ da­me de Graffig­ny ji vy­lí­či­la ja­ko bene­vo­lent­ní despo­cii, kde jsou si všich­ni na­ko­nec rovni před krá­lem. Zi­lii­na kri­tika Fran­cie, stejně ja­ko veš­ke­rá kri­tika ze stra­ny ima­gi­nárních cizin­ců pí­ší­cích v Kon­di­a­ron­kově tra­di­ci, se sou­stře­ďuje na ne­do­‐ sta­tek osobní svo­bo­dy ve fran­couz­ské společnosti a je­jí značné ne­rovnosti.44 Tur­go­tovi však ten­to způ­sob smýš­lení při­pa­dal zne­poko­jivý, a dokon­ce ne­bez­pečný. Pozice: 92/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Ano, Tur­got uznával, že „všich­ni zbožňu­je­me myš­lenku svo­bo­dy a rovnosti“ – teo­reticky vza­to. Mu­sí­me však vzít v úvahu širší sou­vis­losti. Dovo­lil si tvr­dit, že svo­bo­da a rovnost divo­chů ve sku­‐ tečnosti nejsou zna­kem jejich nad­řazenosti, ný­brž pod­řazenosti, ne­boť jsou možné pou­ze ve společnosti, kde je kaž­dá domácnost do značné mí­‐ ry soběstačná, a tu­díž jsou všich­ni stejně chu­dí. Spolu s vý­vojem společnosti, uva­žoval Tur­got, se vy­ví­je­jí i tech­no­logie. Při­ro­zené roz­dí­ly v na­dání a schopnostech je­din­ců (kte­ré exis­tovaly vž­dy) se stáva­jí vý­znam­nější­mi a na­ko­nec vy­tvo­ří zá­klad pro stá­le složi­tější děl­bu prá­ce. Vy­ví­jí­me se od jedno­duchých společnos­tí, ja­ko by­li Wen­da­tové, k na­ší vlast­ní komplexní „ob­chodní civi­liza­ci“, kde je chu­do­ba a ne­majetnost ně­kte­rých – jakko­li po­li­‐ tování­hodné to mů­že být – nutnou pod­mínkou blahoby­tu společnosti ja­ko celku. Tur­got ve své od­po­vě­di Ma­da­me de Graffig­ny dospěl k zá­vě­ru, že se té­to ne­rovnosti ne­dá vy­‐ hnout. Je­di­nou al­terna­tivou by pod­le něj byly Pozice: 93/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

masivní stát­ní zá­sahy v inckém stylu, kte­ré by vedly k unifor­mi­tě so­ci­álních pod­mí­nek – k vy­nu­cené rovnosti, je­jímž je­di­ným dů­sledkem by bylo zni­čení ja­kéko­li ini­ci­a­tivy, a te­dy eko­no­mická a spole­‐ čenská ka­ta­strofa. Vzhle­dem k to­mu navr­hl Tur­got Ma­da­me de Graffig­ny, aby svůj román pře­psa­la tak, aby si Zi­lia na kon­ci kni­hy ty­to pří­šerné dů­sledky uvě­do­mi­la. Není pře­kvapivé, že Graffig­ny je­ho ra­du igno­‐ rova­la. O něko­lik let poz­dě­ji Tur­got ty­to myš­lenky roz­‐ ve­dl v sérii předná­šek o svě­tových dě­ji­nách. Už ně­‐ ja­kou do­bu před­tím ob­hajoval nad­řazenost tech­no­‐ lo­gické­ho roz­voje ja­ko moto­ru cel­kové­ho so­ci­ální­‐ ho zlepšení. Ve svých přednáš­kách rozší­řil ten­to argu­ment do ex­pli­cit­ní teo­rie sta­dií eko­no­mické­ho roz­voje: usu­zoval, že so­ci­ální evo­lu­ce vž­dy za­čí­ná u lov­ců, ná­sledně pře­j­de ke sta­diu pastevec­tví, po­té ze­mě­děl­ství a až na­ko­nec do­sáh­ne sou­časné­ho sta­‐ dia měst­ské ob­chodní civi­liza­ce.45 Ty, kte­ří zů­sta­li lov­ci, pastev­ci ne­bo pros­tý­mi ze­mě­děl­ci, lze nej­lé­pe Pozice: 93/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

chá­pat ja­ko po­zůstatky na­šich před­cho­zích sta­dií spole­čenské­ho roz­voje. Řa­da teo­rií so­ci­ální evo­lu­ce – kte­ré jsou dnes tak zná­mé, že se jen zřídka po­za­staví­me nad jejich pů­‐ vodem – by­la prvně for­mulová­na v Ev­ropě právě tak­to: ja­ko pří­má od­po­věď na do­pa­dy domo­ro­dé kri­tiky. Bě­hem něko­lika let se Tur­go­tovo roz­dě­lení všech společnos­tí do čtyř sta­dií ob­jevi­lo v přednáš­‐ kách je­ho pří­te­le a in­te­lek­tuální­ho spo­jen­ce Ada­ma Smi­tha v Glas­gow a Smi­thovi ko­lego­vé – muži ja­ko Lord Ka­mes, Adam Fer­gu­son a John Millar – ho za­‐ pra­cova­li do obecné teo­rie dě­jin lid­stva. To­to nové pa­ra­dig­ma za­čalo mít br­zy zá­sadní vliv na způ­sob, ja­kým si ev­ropští mysli­te­lé a obecně­ji ev­rop­ská ve­‐ řejnost před­stavova­li domo­ro­dé ná­ro­dy. Po­zo­rova­te­lé, kte­ří dří­ve po­va­žova­li způ­so­by ob­‐ živy a děl­bu prá­ce v seve­roa­me­rických společnostech za trivi­ální ne­bo nanej­výš druho­řa­‐ dou zá­leži­tost, se teď za­ča­li do­mnívat, že je to to je­‐ di­né, na čem zá­leží. Všich­ni mě­li být roz­tří­dě­ni na zá­kla­dě ja­kéhosi velké­ho evo­luční­ho žeb­říč­ku pod­le Pozice: 94/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

toho, jak si pri­márně ob­sta­ráva­li po­travu. „Rovnos­‐ tář­ské“ společnosti byly vy­kázá­ny na spodek toho­to žeb­říč­ku, kde moh­ly při­nej­lepším na­bídnout jis­tý vhled do toho, jak mohli žít na­ši vzdá­lení před­ci, ale roz­hodně si je už ne­šlo před­stavit ja­ko rovné partne­ry v di­alogu o tom, jak by si mě­li po­čí­nat obyva­te­lé bo­ha­tých a mocných společnos­tí v pří­to­‐ m­nosti.   Udě­lej­me si na chví­li pře­stávku na in­ventu­ru. Jak jsme vi­dě­li, v ob­do­bí mezi le­ty 1703 a 1751 mě­la kri­‐ tika ev­rop­ské společnosti ze stra­ny domo­ro­dých Ame­ri­čanů zá­sadní do­pad na ev­rop­ské myš­lení. To, co za­čalo ja­ko vše­o­becný projev po­bouření a zne­‐ chu­cení Ame­ri­čanů (kte­ří by­li po­prvé vy­sta­veni ev­‐ rop­ským zvyk­lostem), se na­ko­nec prostřednic­tvím ti­sí­ce roz­hovo­rů usku­tečně­ných v tuc­tu jazy­ků od por­tu­gal­šti­ny po rušti­nu vy­vi­nulo v dis­ku­si o pod­‐ sta­tě mo­ci, slušnosti, spole­čenské zod­po­vědnosti a pře­devším svo­bo­dy. Jakmi­le si fran­couz­ští po­zo­‐ rova­te­lé uvě­do­mi­li, že větši­na pů­vodních Ame­ri­‐ Pozice: 95/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

čanů vní­má in­divi­duální ne­závis­lost a svo­bo­du jednání ja­ko ab­so­lut­ní hodno­tu – a ve­de vlast­ní život ve sna­ze mi­ni­ma­lizovat ja­kou­ko­li možnost, že se jed­na lid­ská by­tost bu­de muset podří­dit vů­li ji­né, a tu­díž po­va­žu­je fran­couz­skou společnost v pod­sta­‐ tě za společnost ne­dů­tklivých ot­ro­ků –, rea­gova­li celou šká­lou roz­ličných způ­sobů. Ně­kte­ří, ja­ko na­příklad jezui­té, prin­cip svo­bo­dy otevřeně od­su­zova­li. Ji­ní – osadní­ci, in­te­lek­tuá­lové a zá­stup­ci čtenář­stva v domovských ze­mích – v něm vi­dě­li provo­ka­tivní a atrak­tivní ná­vrh spole­čenské­‐ ho uspořá­dání. (Jejich zá­vě­ry v té­to otáz­ce se mi­‐ mo­chodem ni­jak zvlášť ne­od­razi­ly v jejich ná­zo­ru na samotné domo­ro­dé společnosti, s jejichž vy­hu­‐ bením by větši­nou ne­mě­li problém – ač­ko­li, abychom by­li spraved­liví, se na obou stranách in­te­‐ lek­tuální­ho rozko­lu na­šly ve­řejně zná­mé po­stavy, kte­ré se ostře stavě­ly pro­ti útokům vů­či cizím ná­ro­‐ dům.) Domo­ro­dá kri­tika ev­rop­ských in­stitu­cí by­la ve sku­tečnosti vní­má­na ja­ko na­to­lik si­lná, že kdoko­li, kdo měl vů­či stáva­jí­cí­mu in­te­lek­tuální­mu Pozice: 95/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

a spole­čenské­mu uspořá­dání ná­mitky, měl ten­den­‐ ci zvo­lit si ji ja­ko zbraň – tu­to hru, jak jsme vi­dě­li, hrá­li více­mé­ně všich­ni vel­cí osvíce­n­ští fi­lo­zofové. Po­stu­pem ča­su (a už jsme vi­dě­li, že přesně to se dě­lo v pří­pa­dě Lahonta­na a Kon­di­a­ronka) se z dis­‐ ku­se o svo­bo­dě stá­le více stáva­la i dis­ku­se o rovnosti. Nicmé­ně veš­ke­ré ta­kové vzývání moud­‐ rosti „divo­chů“ bylo i na­dá­le pře­devším způ­so­bem, jak zpo­chybnit arogan­ci při­ja­té au­to­ri­ty: té středověké jis­to­ty, že by­la osvoje­na správná verze křesťan­ství, hlása­jí­cí, že argu­men­ty církve a jí pod­‐ po­rované­ho zřízení jsou nutně nad­řazené argu­‐ men­tům ko­hoko­li ji­ného na ze­mi. Tur­go­tův pří­pad od­haluje, jak moc jsou ty­to konkrét­ní kon­cep­ty civi­liza­ce, evo­lu­ce a pokroku – kte­ré jsme si zvyk­li po­va­žovat za jádro osvícenské­‐ ho myš­lení – ve sku­tečnosti re­la­tivně pozdním pří­‐ růstkem k té­to kri­tické tra­di­ci. A hlavně ukazuje, že vý­voj těch­to kon­cep­tů při­šel ja­ko pří­má reak­ce na sí­lu domo­ro­dé kri­tiky. Mu­se­lo se vy­naložit sku­‐ tečně enormní úsi­lí na zá­chranu právě toho po­ci­tu Pozice: 96/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ev­rop­ské nad­řazenosti, kte­rý se osvíce­n­ští in­te­lek­‐ tuá­lové sna­žili vy­vrá­tit, zviklat a shodit z pie­‐ destalu. Jis­tě, v prů­bě­hu ná­sle­du­jí­cí­ho století a dá­le se ty­to myš­lenky staly mi­mo­řádně účinnou stra­‐ tegií, jak toho do­sáh­nout. Zá­roveň však způ­so­bi­ly množ­ství roz­po­rů: na­příklad zvlášt­ní sku­tečnost, že ev­rop­ské ko­lo­ni­ální mocnosti se na roz­díl od sko­‐ ro všech ostat­ních v dě­ji­nách mu­se­ly hlá­sit ke své po­mí­jivosti a tvr­di­ly, že jsou pou­ze do­časným ná­‐ strojem, jenž má urych­lit civi­lizování jejich vazal­‐ ských ná­ro­dů – při­nej­menším těch, jež na roz­díl od Wen­da­tů z velké části ne­vy­mazaly z mapy. A tím se ši­rokým ob­lou­kem vra­cí­me k Rous­‐ seauovi.

JAK JE­AN-JACQUES ROUS­SEAU VY­‐ HRÁL JEDNU PRES­TIŽNÍ ESE­JIS­‐ TICKOU SOU­TĚŽ, DALŠÍ PRO­HRÁL (NE­BOŤ PŘE­SÁ­HL PO­VO­LENÝ PO­ČET Pozice: 96/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

SLOV), ALE NA­KO­NEC SI POD­MANIL CE­LÉ DĚ­JI­NY LID­STVA Vý­mě­na ná­zo­rů mezi Ma­da­me de Graffig­ny a Tur­‐ go­tem nám dává na­hlédnout do in­te­lek­tuální dis­ku­‐ se ve Fran­cii na po­čát­ku pa­desá­tých let osm­nác­tého století, při­nej­menším v salonních kru­zích, kte­ré Rous­seau znal. Byly svo­bo­da a rovnost univerzální­‐ mi hodnota­mi, ne­bo byly (alespoň ve své čis­té podo­‐ bě) s reži­mem za­loženým na sou­kromém vlastnic­tví ne­slu­či­telné? Ve­dl pokrok v umě­ní a vě­dách k lepší­‐ mu po­ro­zu­mě­ní svě­tu, a te­dy i k mo­rální­mu pokroku? Ne­bo mě­la domo­ro­dá kri­tika prav­du a bo­hat­ství a moc Fran­cie byly jen zvrá­ceným po­‐ stranním účinkem ne­při­ro­zené­ho, ba pa­tolo­gické­‐ ho spole­čenské­ho uspořá­dání? Ta­kové otáz­ky si v té do­bě kladli všich­ni dis­ku­tu­jí­cí. Pokud dnes o těch­to deba­tách ně­co ví­me, vdě­čí­‐ me za to zej­mé­na jejich vlivu na Rous­seauovu esej O pů­vo­du ne­rovnosti mezi lid­mi, kte­rá se vy­u­čova­la, projednáva­la a roze­bíra­la v ti­sí­ci učebnách – což je Pozice: 97/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

zvlášt­ní, pro­tože v mnoha ohle­dech je nanej­výš vý­‐ střední, a to dokon­ce i pod­le dobových stan­dar­dů. V mlá­dí byl Rous­seau zná­mý převážně ja­ko cti­‐ žá­dostivý skla­da­tel. Je­ho vze­stup na po­zi­ci přední­‐ ho so­ci­ální­ho mysli­te­le za­čal v ro­ce 1750, kdy se zú­‐ častnil ese­jis­tické sou­tě­že na té­ma: „Při­spěl pokrok věd a umě­ní k zu­šlech­tění, či ke zkáze mravů?“, kte­‐ rou pořá­da­la a sponzo­rova­la učená společnost Aca­‐ dé­mie de Di­jon.46 Rous­seau zís­kal první cenu a celo­ná­rodní slávu za esej, v níž vášnivě argu­men­‐ toval, že pokrok ke zu­šlech­tění ne­při­spěl. Tvr­dil, že na­še zá­kladní mo­rální in­tui­ce jsou v zá­sa­dě mravné a správné, civi­liza­ce nás pou­ze kazí, ne­boť nás na­‐ bá­dá, abychom stavě­li for­mu nad ob­sah. Téměř všech­ny příkla­dy v Roz­pravě o vě­dách a umě­ní jsou převza­ty z kla­sických řeckých a řím­ských pra­‐ menů – avšak v po­znám­kách pod ča­rou Rous­seau na­zna­čuje i další zdroj in­spi­ra­ce: Ne­od­va­žu­ji se mlu­vit o šťastných ná­rodech, ne­zna­jí­cích ani slovo neřest, kte­ré si tak ob­‐ Pozice: 98/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

tížně podro­buje­me, o ame­rických divoších, jejichž při­ro­zené a prosté zřízení Montaigne ne­vá­há nad­řa­dit nejen Pla­tó­novým zá­ko­‐ nům, ale i té nej­doko­na­lejší vlá­dě nad ná­ro­‐ dy, ja­kou si kdy bu­de mo­ci fi­lo­zofie před­‐ stavit. Uvá­dí o tom množ­ství příkla­dů, jež ude­ří do očí kaž­dého, kdo se jim umí ob­‐ divovat: „Nu což,“ pí­še, „neno­sí kalho­ty.“47 Rous­seauovo ví­těz­ství vy­vo­lalo ně­co ja­ko skan­‐ dál. Sku­tečnost, že aka­de­mie za­mě­řená na pod­po­ru umě­ní a věd udě­li­la nej­vyš­ší cenu argu­men­tu, pod­le ně­hož jsou umě­ní a vě­dy na­prosto kontrapro­duk­‐ tivní, by­la po­va­žová­na při­nej­menším za kontroverz­ní. Rous­seau něko­lik ná­sle­du­jí­cích let strávil sepi­sováním od­po­vě­dí na kri­tiku své ese­je, kte­ré si u ve­řejnosti zís­kaly velkou ode­zvu (a nově naby­té slávy zá­roveň vy­u­žil k na­psání ko­mické ope­‐ ry Vesnický věš­tec, kte­rá se sta­la po­pulární u fran­‐ couz­ské­ho dvo­ra). Když v ro­ce 1754 vy­hlá­si­la Di­jon­‐ ská aka­de­mie novou sou­těž o pů­vo­du so­ci­ální ne­‐ Pozice: 98/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

rovnosti, mě­la zjevně po­cit, že je namístě toho­to po­výšen­ce usměrnit. Rous­seau se chy­til na udi­ci. Před­lo­žil ještě pro­‐ pra­covanější po­jednání, kte­ré mě­lo zjevně za cíl šo­‐ kovat a uvést do roz­pa­ků. Nejenže ne­zís­kal cenu (ta by­la udě­le­na vel­mi kon­venční eseji od zá­stup­ce ná­‐ boženské­ho es­tab­lishmen­tu jmé­nem abbé Tal­bert, kte­rý sou­do­bé ne­rovné pod­mínky při­čí­tal zej­mé­na prvot­ní­mu hří­chu), po­rot­ci navíc pro­hlá­si­li, že vzhle­dem k vý­raz­né­mu pře­kro­čení li­mi­tu slov Rous­seaův pří­spě­vek ani ce­lý ne­do­četli. Rous­seauova esej je bez­po­chy­by zvlášt­ní. Zá­‐ roveň není přesně ta­ková, za co bývá často po­va­‐ žová­na. Rous­seau ve sku­tečnosti netvr­dí, že prvopo­čá­tek lid­ské společnosti spo­čí­vá ve stavu idy­‐ lické ne­vinnosti. Naopak po­někud zma­teně pro­‐ hlašu­je, že první li­dé by­li v zá­sa­dě dob­ří, nicmé­ně se je­den druhé­mu sys­te­ma­ticky vy­hýba­li ze stra­chu z ná­si­lí. V dů­sledku toho by­li li­dé ve stavu při­ro­‐ zenosti osamě­lý­mi tvo­ry, což mě­lo Rous­seauovi slou­žit ja­ko doklad, že samotná „společnost“ (te­dy Pozice: 99/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ja­káko­li for­ma pře­trváva­jí­cí­ho sdru­žování jednot­‐ liv­ců) by­la nutně ome­zením lid­ské svo­bo­dy. Dokon­‐ ce i jazyk zna­menal kompro­mis. Sku­tečná inova­ce, kte­rou Rous­seau při­ná­ší, však při­chází v klí­čovém okamžiku, kdy lid­stvo „upadlo v ne­mi­lost“, což pod­le něj způ­so­bi­lo vznik vlastnických vztahů. Rous­seauův model lid­ské společnosti – kte­rý, jak opa­kovaně zdů­razňu­je, ne­má být brán do­slovně, ale jedno­du­še ja­ko myš­len­kový ex­peri­ment – za­‐ hrnuje tři sta­dia: čis­tě ima­gi­nární při­ro­zený stav, kdy je­din­ci žili ve vzá­jem­né izo­la­ci; ob­do­bí divo­chů v do­bě ka­menné, kte­ré ná­sle­dovalo po vy­ná­le­zu jazyka (do ně­hož za­hrnuje větši­nu moderních obyva­tel Severní Ame­riky a další sku­tečně po­zo­‐ rova­telné „divo­chy“); a na­ko­nec civi­liza­ci, kte­rá ná­‐ sle­dova­la po vy­ná­le­zu ze­mě­děl­ství a zpra­cování kovů. Kaž­dé sta­di­um zna­mená mo­rální úpa­dek. Rous­seau však peč­livě zdů­razňu­je, že ce­lé podo­ben­‐ ství má slou­žit k po­ro­zu­mě­ní to­mu, co li­dem umožni­lo vů­bec při­jmout kon­cept sou­kromé­ho vlastnic­tví: Pozice: 100/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

  Onen člověk, kte­rý si ob­sa­dil jis­tý kus po­‐ zemku, pro­hlá­sil: Tohle je mé! A na­šel dost prosto­duchých li­dí, kte­ří mu to uvě­ři­li, byl sku­tečným za­kla­da­te­lem ob­čanské společnosti. Ko­lika zlo­či­nů, vá­lek, vražd, běd a hrůz by bylo lid­stvo uše­t­řeno, kdy­by byl někdo vy­tr­‐ hal kůly, za­sypal příkopy a za­vo­lal na své druhy: Chraň­te se po­slou­chat toho pod­‐ vodníka. Jste ztra­ceni, jestli­že za­po­mene­te, že ovo­ce patří všem a ze­mě žádné­mu. Ale zdá se, že po­mě­ry již do­sáh­ly toho stupně, že nemoh­ly zů­stat v pů­vodním stavu. Pro­tože však idea sou­kromé­ho vlastnic­tví zá­vi­se­la pří­liš na myš­len­kách dří­vějších, kte­ré vznikaly jen po­nenáh­lu, nemohla se vy­tvo­řit

v lid­ské du­ši na­ráz.48 Rous­seau si zde kla­de přesně tu samou otáz­ku, kte­rá mátla to­lik domo­ro­dých Ame­ri­čanů. Jak je možné, že Ev­ropané doká­žou převést maje­tek na Pozice: 100/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

moc? Jak mohou převést pouhé ne­rovné roz­dě­lení hmotných stat­ků – kte­ré alespoň do urči­té mí­ry exis­tuje v kaž­dé společnosti – na možnost ří­kat ostat­ním, co ma­jí dě­lat, za­městnat je ja­ko sluhy, dělníky ne­bo granát­níky, ne­bo jedno­du­še mít po­cit, že to není jejich sta­rost, když jsou ostat­ní po­ne­‐ cháni své­mu osu­du na uli­ci, kde umíra­jí v ho­reč­‐ kách? Ač­ko­li Rous­seau ne­ci­tuje pří­mo Lahonta­na ne­bo Re­lations des Jésui­tes, zjevně je znal, ja­ko kaž­dý teh­‐ dejší in­te­lek­tuál, a je­ho dí­lo prostu­pu­jí stejné kri­‐ tické otáz­ky: Proč jsou Ev­ropané tak sou­tě­živí? Proč se ne­dě­lí o jíd­lo? Proč se pod­ři­zu­jí roz­kazům ji­‐ ných?49 Rous­seauův dlouhý úvod o pi­tié – při­ro­‐ zeném sou­ci­tu, kte­rý pod­le něj divoši k so­bě navzá­‐ jem chova­jí a jenž je vlastnos­tí, kte­rá od­razí nej­‐ horší zká­zu civi­liza­ce v je­jím druhém sta­diu – dává smy­sl pou­ze ve svět­le neu­stá­lých projevů zdě­šení ze stra­ny divo­chů, kte­ré lze v těch­to kni­hách nalézt: a si­ce že Ev­ropané se o se­be navzá­jem prostě ne­sta­‐ ra­jí a že nejsou „ani štěd­ří, ani hodní“.50 Pozice: 101/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Dů­vodem ohrom­ného úspě­chu ese­je je te­dy fakt, že navzdo­ry senza­cechtivé­mu stylu je ve sku­‐ tečnosti ja­kým­si chyt­rým kompro­mi­sem mezi dvě­‐ ma, ne­bo možná dokon­ce tře­mi pro­ti­chůdný­mi po­‐ sto­ji k nejpal­čivějším spole­čenským a mo­rálním problé­mům Ev­ropy osm­nác­tého století. Rous­‐ seauovi se do ní po­daři­lo za­členit prvky domo­ro­dé kri­tiky, ozvě­ny bib­lické­ho na­ra­tivu o Pá­du člověka a ně­če­ho, co při­nej­menším z velké části při­po­mí­ná evo­luční sta­dia ma­te­ri­ální­ho vý­voje, se kte­rým zhru­ba v té do­bě teprve při­cháze­li Tur­got a skot­ští osvíce­n­ci. Rous­seau v pod­sta­tě sou­hla­sí s Kon­di­a­‐ ron­kovým ná­zo­rem, že civi­lizovaní Ev­ropané jsou vesměs kru­tá stvo­ření, a to ze všech dů­vo­dů, jež na­‐ stíni­li Wen­da­té; sou­hla­sí i tvrzením, že jádrem problé­mu je vlastnic­tví. Je­di­ný – zá­sadní – roz­díl mezi ni­mi spo­čí­vá v tom, že Rous­seau si na roz­díl od Kon­di­a­ronka ne­doká­že před­stavit společnost, kte­rá by by­la za­lože­na na ně­čem ji­ném. Při pře­kla­du domo­ro­dé kri­tiky do ter­mí­nů, kte­‐ rým fran­couz­ští fi­lo­zofové dokáza­li po­ro­zu­mět, se Pozice: 101/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

právě tu­šení ta­kové možnosti ztra­ti­lo. Pro Ame­ri­ča­‐ ny, ja­ko byl Kon­di­a­ronk, ne­e­xis­toval žádný roz­por mezi in­divi­duální svo­bodou a ko­mu­nismem – te­dy ko­mu­nismem ve smys­lu, v ja­kém ho zde po­u­ží­vá­‐ me, či­li urči­tého před­pokla­du sdí­lení, oče­kávání, že li­dé, kte­ří nejsou sku­tečný­mi ne­přá­te­li, bu­dou rea­‐ govat na po­tře­by druhých. Ame­rické po­je­tí před­‐ poklá­dá, že svo­bo­da jednot­liv­ce je pod­mí­ně­na urči­‐ tou úrovní „zá­kladní­ho ko­mu­nis­mu“, ne­boť ko­‐ neckon­ců li­dé, kte­ří hla­doví ne­bo ne­ma­jí dosta­tek vhodné­ho ob­le­čení či pří­stře­ší bě­hem sně­hové bouře, ve sku­tečnosti ne­dis­po­nu­jí svo­bodou dě­lat takřka coko­li ji­ného, než co je nutné k ho­lé­mu přeži­tí. Ev­rop­ské po­je­tí in­divi­duální svo­bo­dy bylo naopak ne­od­mysli­telně spo­jeno s kon­ceptem sou­‐ kromé­ho vlastnic­tví. Z právní­ho hle­dis­ka lze to­to spo­jení vy­sto­po­vat k mo­ci muž­ské hlavy domácnosti ve starém Ří­mě, kte­rá se svým movi­‐ tým i nemovi­tým maje­tkem včetně dě­tí a ot­ro­ků mohla na­klá­dat, jak se jí za­chtě­lo.51 V tom­to ohle­du Pozice: 102/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

by­la svo­bo­da vž­dy de­fi­nová­na – alespoň po­ten­ci­‐ álně – ja­ko ně­co, co je vy­ko­náváno na úkor druhých. Ve starém řím­ském (a novodo­bém ev­rop­‐ ském) právu se navíc kla­dl velký dů­raz na soběstačnost domácnos­tí – sku­tečná svo­bo­da tu­díž zna­mena­la ne­závis­lost v ra­dikálním smys­lu, nejen ne­závis­lost vů­le, ale i na­prostou ne­závis­lost na ji­‐ ných li­dech (kromě těch pod ně­čí pří­mou kont­‐ rolou). Rous­seau, kte­rý vž­dy trval na tom, že si pře­‐ je žít tak, aby nikdy ne­byl zá­vis­lý na cizí po­mo­ci (ač­‐ ko­li se o všech­ny je­ho po­tře­by sta­raly mi­lenky a slu­‐ žeb­nic­tvo), apli­koval stejnou logiku na svůj vlast­ní život.52 Když na­ši před­kové, na­psal Rous­seau, uči­ni­li fa­‐ tální roz­hodnutí roz­dě­lit ze­mi na in­divi­duálně vlastně­né po­zemky a vy­tvo­řili právní struk­tu­ry na ochranu své­ho maje­tku a ná­sledně vlá­dy, kte­ré ty­to zá­ko­ny vy­nu­covaly, mě­li dojem, že vy­tvá­ře­jí prostředky k za­chování své svo­bo­dy. Ve sku­tečnosti „bez­hlavě bě­že­li vstříc svým okovům“. To je si­lné podo­ben­ství, ale není jasné, jak by pod­le Rous­seaua Pozice: 103/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ta­to ztra­cená svo­bo­da vy­pa­da­la, zej­mé­na jestli­že, jak tvr­dil, ja­ký­ko­li pře­trváva­jí­cí vztah mezi lid­mi, dokon­ce i ten, kte­rý se za­klá­dá na vzá­jem­né po­mo­‐ ci, je sám o so­bě ome­zením svo­bo­dy. Ne­za­rá­ží, že na­ko­nec vy­tvo­řil čis­tě ima­gi­nární ob­do­bí, kdy kaž­‐ dý je­di­nec blou­mal osamo­ceně mezi stromy. Pře­‐ kvapivější je možná sku­tečnost, že je­ho ima­gi­nární svět měl na­dá­le často de­fi­novat okraj na­še­ho vlast­‐ ní­ho ho­rizon­tu. Jak se to moh­lo stát?

ZA­MYS­LÍ­ME SE NAD VZTAHY MEZI DOMO­RODOU KRI­TIKOU, MÝ­TEM POKROKU A ZRODEM LEVI­CE Jak jsme již zmí­ni­li, těs­ně po fran­couz­ské revo­lu­ci vi­ni­li konzerva­tivní kri­ti­ci Rous­seaua téměř ze vše­‐ ho. Mno­zí z nich ho po­va­žova­li za osobně od­po­‐ vědné­ho za gi­lo­ti­nu. Sen o obno­vení dávné­ho stavu svo­bo­dy a rovnosti pod­le nich ve­dl přesně k těm dů­‐ Pozice: 103/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

sledkům, kte­ré Tur­got před­po­ví­dal: k to­ta­li­tě incké­ho typu, kte­rou bylo možné pro­sa­dit pou­ze prostřednic­tvím revo­luční­ho te­ro­ru. Je prav­da, že po­li­tič­tí ra­diká­lové v ob­do­bí ame­‐ rické a fran­couz­ské revo­lu­ce Rous­seauovy myš­‐ lenky při­ví­ta­li. Kupříkla­du ná­sle­du­jí­cí úryvek má být údajně z manifes­tu sepsané­ho v ro­ce 1776, kte­rý takřka doko­nale repro­du­kuje Rous­seauovo pro­po­‐ jení evo­lu­ci­o­nis­mu a kri­tiky sou­kromé­ho vlastnic­‐ tví, jež mě­ly pří­mo vést ke vzniku stá­tu: Spolu s roz­množením ro­din za­čaly ubývat prostředky k ob­živě; nomád­ský (ne­bo ko­‐ čovný) život ustal a ob­jevi­lo se VLASTNIC­‐ TVÍ, li­dé si vy­bíra­li obyd­lí, ze­mě­děl­ství je pro­po­jovalo. Jazyk se stal univerzálním; při společném sou­ži­tí za­ča­li li­dé po­mě­řovat své sí­ly a sla­bí je­din­ci se od­li­šova­li od těch si­‐ lnějších. To bez­po­chy­by při­nes­lo myš­lenku vzá­jem­né obra­ny, kdy je­di­nec vládne růz­ným spo­jeným ro­di­nám a tím chrání oso­by a jejich Pozice: 104/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

pole pro­ti vpá­du ne­pří­te­le; avšak SVO­BO­DA by­la zni­če­na ve svých zá­kla­dech a ROVNOST zmize­la.53 Ta­to slova po­cháze­jí z údajné­ho manifes­tu tajné­‐ ho řá­dů ilu­mi­ná­tů, sí­tě revo­lučních ká­drů, kte­rá vznik­la v rám­ci svo­bodných zedná­řů pod ve­dením bavorské­ho profe­so­ra práva Ada­ma Weishaup­ta. Or­ganiza­ce sku­tečně exis­tova­la na kon­ci osm­nác­‐ tého století a je­jím cí­lem zřej­mě bylo vzdě­lávat osvíce­nou mezi­ná­rodní, ne­bo dokon­ce an­ti­na­ci­o­‐ nální eli­tu, kte­rá by se za­sazova­la o obno­vení svo­bo­‐ dy a rovnosti. Konzerva­tiv­ci řád téměř okamži­tě od­sou­di­li, což vedlo k je­ho zá­ka­zu v ro­ce 1785, te­dy ne­ce­lých de­set let po je­ho za­ložení, avšak pravi­coví kon­spi­rá­to­ři tvr­di­li, že na­dá­le exis­tuje a že ilu­mi­ná­ti jsou ruka­‐ ma, kte­ré tajně taha­jí za nitky bě­hem fran­couz­ské (a poz­dě­ji dokon­ce i rus­ké) revo­lu­ce. Je to hloupost, nicmé­ně jedním z dů­vo­dů umožňu­jí­cích tu­to před­‐ stavu je, že ilu­mi­ná­ti možná ja­ko první při­šli s tím, Pozice: 104/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

že revo­luční před­voj, kte­rý se správně na­u­čí in­‐ terpre­tovat doktrí­nu, bu­de schopen po­chopit cel­‐ kové smě­řování dě­jin lid­stva – a tu­díž bu­de schopen za­sáh­nout a urych­lit je­ho pokrok.54   Mů­že se zdát iro­nické, že Rous­seau, kte­rý svou profesní dráhu za­čal ja­ko někdo, ko­ho bychom dnes ozna­či­li za za­stán­ce ul­tra­konzerva­tivní­ho po­stoje – že zdán­livý pokrok ve­de jen k mo­rální­mu úpadku –, se na­ko­nec stal nej­větším trnem v oku řa­dy konzerva­tiv­ců.55 Ale zrád­ci se vž­dy po­tý­ka­jí se zvlášt­ní je­dova­tos­tí. Řa­da konzerva­tivních mysli­te­lů chá­pe Rous­‐ seaua ja­ko něko­ho, kdo se od slibné­ho za­čát­ku dostal až k vy­tvo­ření ně­če­ho, co dnes po­va­žu­je­me za po­li­tickou levi­ci. A úplně se ne­mý­lí. Rous­seau sku­tečně byl klí­čovou po­stavou při for­mování levi­‐ cové­ho myš­lení. Jedním z dů­vo­dů, proč nám in­te­‐ lek­tuální deba­ty z polovi­ny osm­nác­tého století dnes při­pa­da­jí tak zvlášt­ní, je právě sku­tečnost, že mezi­‐ tím vy­krys­ta­lizovalo to, co chá­pe­me ja­ko roz­dě­lení Pozice: 105/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

na pravi­ci a levi­ci. V ob­do­bí ame­rické revo­lu­ce ještě ter­mí­ny „levi­ce“ a „pravi­ce“ ne­e­xis­tovaly. Byly pro­‐ duk­tem ná­sle­du­jí­cích de­se­ti­letí a pů­vodně odkazovaly na roze­sazení aris­tokra­tické a li­dové frak­ce ve fran­couz­ském Ná­rodním shromáž­dě­ní v ro­ce 1789. Zdů­raz­ně­me (je ab­surdní, že to mu­sí­me dě­lat), že Rous­seauovy vý­levy o ele­mentární slušnosti lid­‐ ské při­ro­zenosti a ztra­ceném ob­do­bí svo­bo­dy a rovnosti samy o so­bě ne­byly pří­či­nou fran­couz­ské revo­lu­ce. Není to tak, že by Rous­seau ně­jak způ­so­bil po­vstání sans culot­tes3 tím, že by jim tu myš­lenku vnu­kl (jak jsme uved­li, po větši­nu ev­rop­ských dě­jin by­li in­te­lek­tuá­lové prav­dě­podobně je­di­nou tří­dou li­dí, kte­rá ne­by­la schopná si před­stavit, že lze usku­‐ tečnit ji­né svě­ty). Mů­že­me však tvr­dit, že Rous­seau spo­jením domo­ro­dé kri­tiky a doktrí­ny pokroku, vy­‐ tvo­řené pů­vodně na obranu pro­ti té­to kri­ti­ce, sku­‐ tečně sepsal za­klá­da­jí­cí doku­ment levi­ce ja­ko in­te­‐ lek­tuální­ho projek­tu. Pozice: 106/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Ze stejné­ho dů­vo­du bylo pravi­cové myš­lení od po­čát­ku pode­zí­ravé nejen k myš­lenkám pokroku, ale k ce­lé tra­di­ci, kte­rá z domo­ro­dé kri­tiky vze­šla. V sou­časnosti před­poklá­dá­me, že o „mý­tu vzne­‐ šené­ho divo­cha“ se hovo­ří převážně mezi po­li­‐ tickou levi­cí a že rané ev­rop­ské tex­ty, kte­ré ide­a­‐ lizu­jí vzdá­lené ná­ro­dy, ne­bo jim dokon­ce při­su­zu­jí přesvěd­čivé ná­zo­ry, jsou ve sku­tečnosti pou­ze ro­‐ man­tickou projek­cí ev­rop­ských fa­ntazií do ná­ro­dů, jimž au­to­ři nikdy nemohli oprav­du po­ro­zu­mět. Ra­‐ sistické hano­bení divo­chů a na­ivní oslava divoš­ské ne­vinnosti jsou vž­dy po­va­žová­ny za dvě stra­ny téže imperi­a­lis­tické min­ce.56 Pů­vodně se však jednalo o vy­slo­veně pravi­cový po­stoj, jak vy­svět­lil Ter El­‐ ling­son, sou­časný antropolog, kte­rý to­to té­ma pro­‐ zkou­mal nej­obšírně­ji. El­ling­son dospěl k zá­vě­ru, že mý­tus „vzne­šené­ho divo­cha“ nikdy ne­e­xis­toval, alespoň ne ve smys­lu ste­re­otypu o prostých společnostech ži­jí­cích v ob­do­bí šťastné prvot­ní ne­‐ vinnosti. Zprávy cestova­te­lů spí­še po­dáva­jí mnohem am­bivalentnější ob­rázek a po­pi­su­jí cizí Pozice: 106/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

společnosti ja­ko složi­tou a někdy (v jejich očích) ne­‐ sou­rodou smě­si­ci ctnos­tí a neřes­tí. Místo toho je tře­ba pro­zkou­mat ně­co, co je lepší na­zývat „mý­tem o mý­tu vzne­šené­ho divo­cha“: Proč ně­kte­ří Ev­‐ ropané za­ča­li ostat­ním při­su­zovat tak­to na­ivní po­‐ stoj? Od­po­věď není pří­jem­ná. Ter­mín „vzne­šený divoch“ se ve sku­tečnosti zpo­pula­rizoval zhru­ba sto let po Rous­seauovi ja­ko po­směšný a urážlivý vý­raz. Po­u­ží­va­la ho sku­pi­na otevřených ra­sis­tů, kte­ří v ro­‐ ce 1859 – kdy bri­tské impéri­um do­sáh­lo vr­cho­lu své mo­ci – ovlád­li Bri­tskou etno­lo­gickou společnost a vo­la­li po vy­hlazení mé­ně­cenných ná­ro­dů. Pů­vodní za­stán­ci té­to myš­lenky ji při­su­zova­li Rous­seauovi, ale br­zy se stu­den­ti dě­jin li­te­ra­tu­ry po­no­řili do ar­chivů, aby tam hle­da­li stopy „vzne­‐ šené­ho divo­cha“. Téměř všech­ny tex­ty, o nichž po­‐ jednává ta­to kapi­to­la, se do­čkaly po­drobné­ho pro­‐ zkou­mání a všech­ny byly od­mítnu­ty ja­ko ne­bez­‐ pečné ro­man­tické fa­ntazie. Zpo­čát­ku však ta­to za­‐ mítnutí při­cháze­la od po­li­tické pravi­ce. El­ling­son uvá­dí konkrét­ní pří­pad Gi­lber­ta Chi­nar­da, je­hož Pozice: 107/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

spis L’Amé­rique et le rêve exo­tique dans la lit­téra­tu­re françai­se au XVIIe et au XVIIIe siècle (Ame­rika a exo­‐ tický sen ve fran­couz­ské li­te­ra­tuře se­dm­nác­tého a osm­nác­tého století) z roku 1913 byl pri­márně zod­‐ po­vědný za za­ve­dení pojmu „vzne­šený divoch“ ja­ko zá­padní­ho li­te­rární­ho tropu na ame­rických univerzi­tách, ne­boť Chi­nard se zřej­mě nej­mé­ně ze všech sty­děl za svou po­li­tickou agen­du. Chi­nard, kte­rý ci­toval Lahonta­na ja­ko klí­čovou po­stavu při vy­tvá­ření toho­to po­je­tí, tvr­dil, že Rous­‐ seau si vy­půj­čil konkrét­ní argu­men­ty z Lahontanových Pamě­tí ne­bo je­ho Di­alogů s Kon­di­‐ a­ronkem. V širším smys­lu de­te­kuje pří­buz­nost jejich po­vah: Je to právě Je­an-Jacques [Rous­seau], ko­mu se au­tor Di­alogů s divo­chem podo­bá více než kte­‐ ré­mu­ko­li ji­né­mu au­to­rovi. Se vše­mi svý­mi chyba­mi a fun­da­mentálně pokles­lý­mi mo­‐ tivy vklá­dá do psaní vá­šeň, nadšení, kte­ré ne­‐ má ob­do­by kromě Roz­pravy o ne­rovnosti. Pozice: 107/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Stejně ja­ko Rous­seau je anar­chis­ta, stejně ja­‐ ko on po­strá­dá mo­rální cit­livost, a to v pod­‐ statně větší mí­ře, stejně ja­ko on si sám se­be před­stavu­je ja­ko ko­řist pro­ná­sle­dování lid­‐ ské ra­sy spol­čené pro­ti ně­mu, stejně ja­ko on se po­horšu­je nad utrpením ubožá­ků, dokon­‐ ce více než on vo­lá do zbraně, a hlavně stejně ja­ko on při­pi­suje sou­kromé­mu vlastnic­tví veš­ke­ré zlo, kte­rým trpí­me. Tím nám umožňu­je vy­tvo­řit pří­mou sou­vis­lost mezi jezui­tský­mi mi­si­o­náři a Je­anem-Jacque­‐ sem.57 Pod­le Chi­nar­da dokon­ce i jezui­té (Lahontanovi údajní ne­přá­te­lé) na­ko­nec hrá­li stejnou hru a zadní­mi vrát­ky vpouště­li hlu­bo­ce pod­vratné myš­‐ lenky. Jejich mo­tivy pro ci­tování roz­hoř­čených po­‐ znat­ků jejich pro­tějš­ků ne­byly ne­vinné. El­ling­son v pří­mém ko­mentá­ři vý­še uve­dené pa­sá­že vcelku opod­statně­ně poklá­dá otáz­ku, o čem to Chi­nard vlastně mlu­ví: o ja­kém­si anar­chis­tickém hnutí, kte­‐ Pozice: 108/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

ré vy­tvo­řili Lahontan, jezui­té a Rous­seau? O kon­‐ spi­rační teo­rii, kte­rá má vy­svět­lit fran­couz­skou revo­lu­ci? Ano, uzaví­rá El­lig­son, sko­ro to tak je. Jezui­té pod­le Chi­nar­da pro­sazova­li „ne­bez­pečné myš­lenky“, ne­boť se nám sna­žili namlu­vit, že „divoši“ ma­jí dob­ré vlastnosti a „ten­to dojem byl zřej­mě v roz­po­ru se zá­jmy mo­nar­chické­ho stá­tu a ví­ry“. Chi­nard ve sku­tečnosti Rous­seaua cha­rak­‐ te­rizuje pře­devším ja­ko „un con­ti­nua­teur des mis­si­‐ onnaires Jésui­tes“ (pokra­čova­te­le jezui­tských mi­si­‐ o­nářů) a mi­si­o­náře po­va­žu­je za zod­po­vědné za vze­‐ stup „revo­luční­ho du­cha, kte­rý trans­for­muje na­ši společnost, a po pře­čtení jejich re­la­cí nás podně­‐ cuje, abychom se vrá­ti­li do sta­dia ame­rických divo­‐ chů“.58 Pro Chi­nar­da je ire­levant­ní, jest­li ev­ropští po­zo­‐ rova­te­lé infor­mova­li o ná­zo­rech svých domo­ro­dých pro­tějš­ků přesně, či niko­li. Domo­ro­dí Ame­ri­čané totiž, jak uvá­dí Chi­nard, by­li „ra­sou od­lišnou od na­‐ ší vlast­ní“ a ne­bylo možné s ni­mi navázat smys­lu­‐ plný vztah – na­zna­čuje tím, že mi­si­o­náři stejně tak Pozice: 109/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

mohli za­zna­menat po­li­tické ná­zo­ry ně­ja­kého skří­t­‐ ka.59 Zdů­razňu­je, že zá­leží pře­devším na tom, ja­ké mě­li daní bě­loši ve sku­tečnosti mo­tivy – a očividně šlo o ne­spokojen­ce a po­tí­žis­ty. Jednoho z prvních po­zo­rova­te­lů zvy­ků grón­ských Inui­tů ob­vi­ňu­je, že do své­ho po­pi­su vklá­dá smě­si­ci so­ci­a­lis­mu a „ilu­mi­‐ nis­mu“, tzn. že na­hlí­ží na zvyky divo­chů op­tikou, kte­rou si stejně tak mohl vy­půj­čit od tajné­ho řá­du ilu­mi­ná­tů.60

NAD RÁ­MEC „MÝ­TU HLOUPÉHO DIVO­CHA“ (PROČ JE TO PRO PROJEKT TÉ­TO KNI­HY TAK DŮ­LEŽI­‐ TÉ) To­to není prostor, kde bychom doku­men­tova­li, jak se pravi­cová kri­tika promě­ni­la v levi­covou. Do jis­té mí­ry to lze patrně při­číst lenosti učen­ců zběhlých v dě­ji­nách fran­couz­ské ne­bo ang­lické li­te­ra­tu­ry če­‐ Pozice: 109/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

lí­cích vý­zvě vážně se za­bývat otáz­kou, co si sku­‐ tečně mohli mys­let Mik­ma­kové v se­dm­nác­tém století. Tvr­dit, že myš­lenky Mik­ma­ků jsou ne­dů­‐ leži­té, by bylo ra­sistické, ale pro­hlá­sit, že jsou ne­‐ zná­mé, pro­tože ra­sistické jsou zdroje o nich, au­to­‐ rovi ne­snáze ne­při­vo­dí. Ta­to ne­ocho­ta za­bývat se domo­ro­dý­mi zdro­ji do jis­té mí­ry vy­chází i z na­prosto legi­timních pro­tes­tů ze stra­ny těch, kte­ří by­li v mi­nu­losti ide­a­lizováni. Mno­zí podotý­ka­jí, že pro ad­resá­ty vy­jde prak­ticky na­stejno, jest­li se o nich tvr­dí, že patří k mé­ně­cenné ra­se, a tu­díž lze igno­rovat coko­li, co tvr­dí, ane­bo jest­li se o nich řekne, že jsou ne­vinné dě­ti pří­ro­dy či ztě­lesně­ní pra­sta­ré moud­rosti, a tu­díž se s čímko­li, co pro­hlá­sí, mu­sí za­cházet ja­ko s ne­smírně hlu­‐ bokou myš­lenkou. Zdá se, že oba po­stoje ma­jí za­‐ bránit ja­kéko­li smys­lu­plné ko­mu­nika­ci. Jak jsme zmí­ni­li v první kapi­tole, když jsme se roz­hod­li na­psat tu­to kni­hu, před­stavova­li jsme si, že při­spě­je­me k roz­růs­ta­jí­cí se li­te­ra­tuře o pů­vo­du so­ci­ální ne­rovnosti – ale ten­tokrát bu­de­me vy­‐ Pozice: 110/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

cházet ze sku­tečných dů­kazů. V prů­bě­hu na­še­ho vý­‐ zku­mu jsme si uvě­do­mi­li, že otáz­ka „ja­ký je pů­vod so­ci­ální ne­rovnosti?“ ve sku­tečnosti zní vel­mi zvláštně. Ta­ková for­mula­ce nejenže impli­kuje prehis­to­rickou ne­vinnost, ale navíc na­zna­čuje jis­‐ tou di­a­gnó­zu toho, co je se společnos­tí špatně, a navr­huje, co se s tím dá a ne­dá dě­lat – a jak jsme vi­dě­li, často to má jen vel­mi málo společné­ho s tím, co má li­di ži­jí­cí v oněch společnostech, jež jsme za­‐ ča­li na­zývat „rovnos­tář­ské“, od­li­šovat od ostat­ních. Rous­seau otáz­ku obe­šel zre­du­kováním svých „divo­chů“ na pouhý myš­len­kový ex­peri­ment. Byl více­mé­ně je­di­nou velkou osobnos­tí fran­couz­ské­ho osvícen­ství, kte­rá nena­psa­la di­alog ne­bo ji­né smyš­‐ lené dí­lo, jež se pokou­ší na­hlédnout ev­rop­skou společnost z cizí per­spek­tivy. Ve sku­tečnosti své „divo­chy“ obral o ja­kou­ko­li vlast­ní ima­gi­na­tivnost; jejich štěs­tí vy­chází vý­hradně z jejich ne­schopnosti před­stavit si vě­ci jinak ne­bo se ja­kýmko­li způ­so­bem projek­tovat do bu­doucnosti.61 Zce­la jim te­dy schází fi­lo­zofie. Prav­dě­podobně z toho dů­vo­du nikdo ne­‐ Pozice: 110/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

dokázal před­ví­dat ka­ta­strofy, jež mě­ly ná­sle­dovat, když li­dé po­prvé za­ča­li há­jit svůj maje­tek a vy­tvá­řet vlá­dy na je­ho obranu – než by­li li­dé schopni mys­let tak­to do­pře­du, nej­větší ško­dy už byly na­páchá­ny. V še­desá­tých le­tech dva­cá­tého století fran­couz­‐ ský antropolog Pierre Clastres tvr­dil, že je to­mu přesně naopak. Co když li­dé, kte­ré si rá­di před­‐ stavu­je­me ja­ko prosté a ne­vinné, ne­ma­jí vlád­ce, vlá­dy, úřednický apa­rát, vládnou­cí tří­dy a podobně ne pro­to, že jim chy­bí ima­gi­na­tivnost, ale pro­to, že naopak ma­jí víc před­stavivosti než my? Je pro nás ob­tížné před­stavit si, jak by vy­pa­da­la sku­tečně svo­‐ bodná společnost, ale oni možná ne­ma­jí podobné po­tí­že před­stavit si, jak by vy­pa­da­la svr­chovaná moc a nad­vlá­da. Nejenže si to doká­žou před­stavit, ale navíc vě­domě uspořá­da­li svou společnost tak, aby se ta­kové své­vo­li vy­hnu­li. Jak uvi­dí­me v ná­sle­‐ du­jí­cí kapi­tole, Clastre­sův argu­ment má své li­mi­ty. Svým tvrzením, že ná­ro­dy zkou­mané antropology ma­jí stejné po­vě­domí o so­bě samých a stejnou ima­‐ gi­na­tivnost ja­ko antropologo­vé sa­mi, však udě­lal Pozice: 111/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

pro zvrá­cení škod více než kdoko­li před ním i po něm. Rous­seau byl ob­vi­něn z řa­dy zlo­či­nů. Za větši­nu z nich ne­mů­že. Pokud je v je­ho odkaze ně­co sku­‐ tečně to­xické­ho, pak to není pro­sazení ob­ra­zu „vzne­šené­ho divo­cha“, o kte­rý se ve sku­tečnosti ne­‐ za­sa­dil, ale je­ho pro­sazení ně­če­ho, če­mu mů­že­me ří­kat „mý­tus hloupého divo­cha“ – jakko­li ho po­va­‐ žoval za bla­žené­ho ve stavu hlouposti. Imperi­a­lis­té v deva­tenác­tém století ten­to ste­re­otyp nadšeně při­‐ ja­li a pou­ze ho do­plni­li o řa­du údajně vě­deckých odů­vodně­ní (od darwi­nis­tické­ho evo­lu­ci­o­nis­mu po „vě­decký“ ra­sis­mus“), jež mě­la roz­vi­nout před­stavu ne­vinné prosto­ty, a po­skytnout tak zá­minku k vy­‐ tla­čení zbýva­jí­cích svo­bodných ná­ro­dů svě­ta (ane­‐ bo, jak po­stu­po­va­la ev­rop­ská imperi­ální ex­panze, pů­vodně svo­bodných ná­ro­dů) do kon­ceptuální­ho prosto­ru, kde jejich úsudky už niko­ho ne­o­hro­zí. Právě to se snaží­me od­či­nit.   Pozice: 112/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

„Svo­bo­da, rovnost, bra­tr­ství“ bylo bojovým hes­lem fran­couz­ské revo­lu­ce.62 V sou­časnosti exis­tu­jí ce­lé dis­ciplí­ny – podobo­ry fi­lo­zofie, po­li­tických věd a právní vě­dy –, jejichž hlavním té­ma­tem je „rovnost“. Všich­ni se sho­du­jí, že rovnost je hodno­‐ ta, ale ne­panuje sho­da v tom, k če­mu se ten­to ter­‐ mín vlastně vztahuje. Rovnost pří­leži­tos­tí? Rovnost pod­mí­nek? For­mální rovnost před zá­ko­nem? Podobně společnosti, ja­ko by­li v se­dm­nác­tém století Mik­ma­kové, Algonki­nové ne­bo Wen­da­tové, jsou ob­vykle ozna­čová­ny za „rovnos­tář­ské společnosti“, a pokud ne, pak jsou pro­hlá­še­ny za „tlu­py“ ne­bo „kmenová spole­čen­ství“, což větši­nou zna­mená to­též. Nikdy není zce­la zřej­mé, k če­mu se má ten­to ter­mín přesně vztahovat. Mlu­ví­me o ideologii, o ví­ře, že všich­ni ve společnosti by mě­li být stejní – samo­zřej­mě ne ve všem, ale v určitých ohle­dech po­va­žovaných za ob­zvláště dů­leži­té? Ne­bo má jít o společnost, v níž jsou li­dé sku­tečně stejní? Co by oba ty­to typy zna­menaly v praxi? Že všich­ni členové společnosti ma­jí stejný pří­stup k pů­dě ne­bo Pozice: 112/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

že se k so­bě navzá­jem chova­jí stejně dů­stojně ne­bo že mohou stejně svo­bo­dě vy­ja­d­řovat své ná­zo­ry na ve­řejných shromáž­dě­ních? Ne­bo zde hovo­ří­me o ně­ja­kém mě­ří­t­ku, kte­ré mů­že být vnu­ceno po­zo­‐ rova­te­lem: fi­nanční pří­jem, po­li­tická moc, pří­sun kalo­rií, ve­likost do­mu, roz­sah a kva­li­ta osobní­ho maje­tku? Zna­mena­la by rovnost vy­mazá­ní jednot­liv­ce, ne­bo je­ho glo­rifika­ci? (Ko­neckon­ců pro vnější­ho po­zo­rova­te­le by se společnost, v níž jsou všich­ni úplně stejní, i společnost, kde jsou všich­ni tak zá­‐ sadně od­lišní, že by to znemož­ňovalo ja­ký­ko­li druh srovnání, zdá­ly být stejně „rovnos­tář­ské“.) Dá se mlu­vit o rovnosti ve společnosti, kde se ke staře­ši­‐ nům při­stu­puje ja­ko k bo­hům, kte­ří či­ní všech­na dů­leži­tá roz­hodnutí, jestli­že se kdoko­li, kdo se v té­‐ to společnosti dožije řekně­me pa­desát­ky, na­ko­nec stane staře­ši­nou? A co gen­de­rové vztahy? Řa­da společnos­tí, kte­ré se po­va­žu­jí za „rovnos­tář­ské“, jsou sku­tečně rovnos­tář­ské jen mezi dospě­lý­mi muži. Někdy nejsou vztahy mezi muži a žena­mi Pozice: 113/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

v ta­kových společnostech nikterak rovno­cenné. V ji­ných pří­pa­dech to tak jedno­značné není. Mů­že to být na­příklad tím, že od mužů a žen se v dané společnosti oče­kává, že bu­dou nejenom vy­‐ ko­návat ji­ný druh prá­ce, ale i za­stávat od­lišné ná­zo­‐ ry v otáz­ce, proč je prá­ce (ne­bo ja­ká prá­ce) vů­bec dů­leži­tá, a tu­díž se bu­dou do­mnívat, že ma­jí vyš­ší po­sta­vení. Ne­bo mů­že být dů­vodem sku­tečnost, že jejich ro­le jsou na­to­lik roz­dílné, že ne­má smy­sl je po­rovnávat. To­mu­to po­pi­su od­po­ví­dá mnoho společnos­tí, s ni­miž se Fran­cou­zi se­tka­li v Severní Ame­ri­ce. V jis­tém ohle­du je lze po­va­žovat za mat­ri­‐ ar­chální a v ji­ném za­se za patri­ar­chální.63 Dá se v ta­kových pří­pa­dech mlu­vit o rovnosti po­hlaví? Ne­bo by to bylo možné jen v pří­pa­dě, pokud by si že­ny a muži by­li rovní ta­ké pod­le ně­ja­kého mi­‐ nimální­ho vnější­ho kri­téria: kdy­by na­příklad mí­ra hroz­by domá­cí­ho ná­si­lí by­la pro obě po­hlaví stejná ne­bo kdy­by mě­li stejný pří­stup ke zdrojům či stejné slovo ve společných zá­leži­tostech? Pozice: 113/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

Je­likož na ty­to otáz­ky ne­e­xis­tuje jas­ná a obecně při­jí­maná od­po­věď, ve­de po­u­ží­vání ter­mí­nu „rovnos­tář­ský“ k ne­ko­nečným dis­ku­sím. Ve sku­‐ tečnosti zů­stává na­prosto ne­jasné, co „rovnos­tář­‐ ství“ vů­bec zna­mená. Ta­to myš­lenka se na­ko­nec ne­po­u­ží­vá pro­to, že by mě­la ně­ja­kou sku­tečnou analy­tickou pod­sta­tu, ale spí­še ze stejné­ho dů­vo­du, z ja­kého teo­reti­kové při­ro­zené­ho práva v se­dm­nác­‐ tém století spe­kulova­li o rovnosti v při­ro­zeném stavu: „rovnost“ je impli­cit­ní po­jem vztahu­jí­cí se k pro­toplaz­ma­tické ma­se lid­stva, již si lze před­‐ stavit ja­ko to, co zby­de, když se lid­stvo zbaví veš­ke­‐ rých vý­do­byt­ků civi­liza­ce. „Rovnos­tář­ské“ ná­ro­dy jsou ta­kové, kte­ré ne­ma­jí vla­daře, soud­ce, do­zor­ce ne­bo dě­dičné kně­ží a ob­vykle ne­ma­jí ani města, ani písmo, a pokud možno ani ze­mě­děl­ství. Jsou to společnosti rovných li­dí jen v tom smys­lu, že zde všech­ny nejzjevnější zna­ky ne­rovnosti chybě­jí. Z toho vy­plývá, že ja­kéko­li his­to­rické dí­lo pro­‐ hlašu­jí­cí, že se za­bývá pů­vodem so­ci­ální ne­‐ rovnosti, ve sku­tečnosti zkou­má pů­vod civi­liza­ce, Pozice: 114/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

což před­poklá­dá vizi dě­jin ja­ko u Tur­go­ta, kte­rý na „civi­liza­ci“ na­hlí­ží ja­ko na sys­tém spole­čenské komplexnosti, jenž za­jiš­ťuje větší vše­o­becnou prosperi­tu a zá­roveň za­ru­čuje, že v ob­lasti svo­bo­dy a rovnosti bu­de za­po­tře­bí uči­nit jis­té kompro­mi­sy. Poku­sí­me se zde sepsat ji­ný druh dě­jin, což bu­de vy­‐ ža­dovat i ji­né chá­pá­ní „civi­liza­ce“. Aby bylo jasno, ne­zna­mená to, že po­va­žu­je­me za ne­za­jí­mavé ne­bo ne­dů­leži­té, že se prin­cové, soud­ci, do­zor­ci a dě­diční kně­ží – ne­bo tře­ba písmo, města a ze­mě­děl­ství – ob­jevu­jí až v urči­tém okamžiku dě­‐ jin lid­stva. Právě naopak: pro po­ro­zu­mě­ní na­ší sou­‐ časné situa­ce ja­ko druhu je na­prosto zá­sadní po­‐ chopit, jak ty­to vě­ci vznik­ly. Zá­roveň však trvá­me na tom, že aby to bylo možné, mu­sí­me od­mítnout nutkání po­va­žovat na­še vzdá­lené předky za ja­kou­si prapů­vodní lid­skou polévku. Dů­ka­zy shromáž­dě­né v ar­che­ologii, antropologii a pří­buz­ných dis­ciplí­‐ nách ukazu­jí, že – stejně ja­ko ame­rič­tí in­di­áni a Fran­cou­zi v se­dm­nác­tém století – mě­ly i ná­ro­dy v pravěkých do­bách vel­mi spe­cifické před­stavy Pozice: 115/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

o tom, co je v jejich společnosti dů­leži­té. A ta­ké že se ty­to před­stavy vý­raz­ně li­ši­ly a že uniformní po­pi­‐ sování ta­kových společnos­tí ja­ko „rovnos­tář­ských“ nám o nich ne­řekne téměř nic. Ne­po­chybně zde ob­vykle exis­toval jis­tý stu­peň rovnosti – na­příklad před­poklad, že všich­ni li­dé jsou stejně bez­mocní tvá­ří v tvář bo­hům, ne­bo si­lný po­cit, že ni­čí vů­le by ne­mě­la být per­manentně pod­‐ říze­na vů­li něko­ho ji­ného. Prav­dě­podobně v těch­to společnostech mu­se­la panovat urči­tá rovnost už jen pro­to, aby se za­bráni­lo vzniku vrst­vy věčných vla­‐ dařů, soud­ců, do­zor­ců ne­bo dě­dičných kně­ží. Nicmé­ně uvě­domě­lé ide­je „rovnosti“ předklá­da­jí­cí rovnost ja­ko ex­pli­cit­ní hodno­tu (na roz­díl od ideologie svo­bo­dy, dů­stojnosti ne­bo za­po­jení, kte­ré se vztahu­jí na všech­ny stejně), se v dě­ji­nách lid­stva ob­jevu­jí se zpož­dě­ním. A i když se ob­jeví, jen vzácně se vztahu­jí na všech­ny. Pro uve­dení jednoho příkla­du: sta­rověká athén­‐ ská demo­kra­cie by­la za­lože­na na po­li­tické rovnosti svých ob­čanů – i když šlo o pouhých de­set až dva­cet Pozice: 115/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

pro­cent cel­kové po­pula­ce – v tom smys­lu, že kaž­dý z nich měl stejné právo po­dí­let se na ve­řejném roz­‐ hodování. To­to po­je­tí rovné­ho ob­čanské­ho za­po­‐ jení se učí­me ja­ko mi­lník po­li­tické­ho vý­voje, kte­rý byl obno­ven a rozší­řen o zhru­ba dva ti­sí­ce let poz­dě­‐ ji (jak už to bývá, po­li­tické sys­témy ozna­čované v Ev­ropě v deva­tenác­tém století ja­ko „demo­kra­cie“ ne­mě­ly se sta­rověký­mi Athé­na­mi sko­ro nic společné­ho, ale o to tu to­lik nejde). Dů­leži­tější je, že teh­dejší athén­ští in­te­lek­tuá­lové, kte­ří by­li větši­nou aris­tokra­tické­ho pů­vo­du, mě­li ten­den­ci po­va­žovat ce­lé uspořá­dání za la­ci­nou šaš­kárnu a větši­na z nich by radši při­ví­ta­la spar­tský sys­tém, kde vládlo ještě menší pro­cen­to cel­kové po­pula­ce, kte­ré ko­lek­tivně žilo z prá­ce ne­volní­ků. Ob­čané Spar­ty naopak sa­mi se­be ozna­čova­li za ho­mo­i­oi, což by se dalo pře­ložit ja­ko „so­bě rovní“ ne­bo „ti, již jsou stejní“ – všich­ni pod­stu­po­va­li stejně přísný vojenský vý­cvik, stejně po­výšeně po­‐ hr­da­li zžen­šti­lým pře­py­chem i in­divi­duální­mi Pozice: 116/1000

2. Hříšná svoboda - Kritika z řad původních obyvatel a m…

zvláštnost­mi, stravova­li se ve společných jí­delnách a větši­nu živo­ta trávi­li vý­cvikem k bo­ji.   Ta­to kni­ha tu­díž není o pů­vo­du ne­rovnosti. Pokou­ší se však stejné otáz­ky zod­po­vě­dět ji­ným způ­so­bem. Není po­chyb, že se na svě­tě ně­co pří­šerně pokazi­lo. Vel­mi ma­lé pro­cen­to po­pula­ce ovlá­dá osu­dy téměř všech ostat­ních a či­ní tak stá­le ka­ta­strofálnějším způ­so­bem. Abychom po­chopi­li, jak k té­to situa­ci do­šlo, mě­li bychom ce­lý ten­to problém vy­sto­po­vat až do chví­le, kte­rá umožni­la ná­stup vla­dařů, kně­ží, do­zor­ců a soud­ců. Už si však ne­mů­že­me dovo­lit před­poklá­dat, že do­pře­du ví­me, jak bu­dou znít přesně od­po­vě­di. Pod ve­dením domo­ro­dých kri­ti­ků ja­ko Kon­di­a­ronk mu­sí­me k dů­kazům o lid­ské mi­nu­‐ losti při­stu­po­vat s otevřený­ma oči­ma.

Pozice: 116/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

3

Tání do­by le­dové

V okovech a bez okovů: proměn­livé možnosti po­li­tiky

V

ětši­na společnos­tí má svůj vlast­ní mý­tus o stvo­ření svě­ta. Pod­le něj svět kdy­si dávno vy­pa­dal jinak: ry­by a ptá­ci umě­li mlu­vit, zví­řa­ta se mohla promě­ňovat v li­di a li­di za­se ve zví­řa­ta. Teh­‐ dy moh­ly vzni­kat i na­prosto nové vě­ci, způ­so­bem, kte­rý už dnes prak­ticky není možný: na­příklad vy­‐ ná­lez ohně a vaření, in­stitu­tu manžel­ství ne­bo Pozice: 117/1000

 

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

chovu zví­řat. V dnešní, pod­řadné do­bě nám ne­‐ zbývá než do­ne­ko­neč­na repli­kovat velké vy­ná­le­zy mi­nu­losti: za­palovat své vlast­ní ohně, uzaví­rat svá vlast­ní manžel­ství, kr­mit vlast­ní zví­řa­ta – aniž kdy bu­de­me schopni změnit svět tak ja­ko kdy­si. Stu­die o „lid­ském pů­vo­du“ pro nás svým způ­so­‐ bem hra­jí podobnou ro­li ja­ko mý­ty pro sta­rověké Ře­ky a Poly­nésa­ny a ob­do­bí sně­ní pro pů­vodní Aus­‐ trala­ny. Tím ne­chce­me zpo­chyb­ňovat vě­deckou rigoróz­nost ne­bo hodno­tu stu­dií, ale pou­ze na­zna­‐ čit, že obo­jí do jis­té mí­ry plní podobnou funk­ci. Pokud vez­me­me v po­taz kupříkla­du ob­do­bí po­‐ sledních tří mi­lio­nů let, pak sku­tečně exis­tova­la do­‐ ba, kdy dě­li­cí čá­ra mezi (pod­le dnešních mě­ří­tek) zví­řa­ty a lid­mi ještě ne­by­la jasně daná a kdy mu­sel exis­tovat někdo, kdo po­prvé za­pá­lil oheň, uvařil jíd­‐ lo ne­bo uspořá­dal sva­tební ob­řad. Ví­me, že se ty­to udá­losti staly. Přesto do­po­sud pořádně netu­ší­me jak, a tak jen těžko odolává­me poku­šení vy­mýš­let si pří­běhy, jak k těm­to udá­lostem moh­lo do­jít: pří­‐ běhy, kte­ré nutně od­rá­že­jí na­še vlast­ní obavy, Pozice: 118/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

touhy, ob­se­se a sta­rosti. V dů­sledku toho se z dávných dob mů­že stát ob­rovské plátno, na kte­ré si projek­tuje­me své ko­lek­tivní před­stavy. To­to plátno lid­ské­ho pravěku je typicky moderní. Reno­movaný teo­retik kul­tu­ry W. J. T. Mit­chell kdy­si podotkl, že di­no­sauři jsou čis­tě modernis­tickým zví­ře­tem, ne­boť za ča­sů Shake­‐ spea­ra o jejich exis­ten­ci ještě nikdo ne­vě­děl. Křesťané ob­dobným způ­so­bem až do­ne­dáv­na před­‐ poklá­da­li, že coko­li, co sto­jí za to vě­dět o prvních li­‐ dech, se dá do­hle­dat v knize Gene­sis. Až do po­čát­ku deva­tenác­tého století se učen­ci (včetně věd­ců) stá­le větši­nově do­mníva­li, že vesmír před pozdním říjnem roku 4004 př. n. l. ne­e­xis­toval a že všich­ni li­‐ dé hovo­řili stejným jazykem (hebrej­sky), dokud ne­‐ do­šlo k roze­hnání lid­stva po pá­du babylon­ské vě­že

o šestnáct století poz­dě­ji.1 V té do­bě „prehis­to­rie“ ještě ne­e­xis­tova­la. Exis­‐ tova­la pou­ze his­to­rie, i když ně­kte­ré je­jí části byly in­terpre­tová­ny na­prosto mylně. Ozna­čení „pravěk“ se za­čalo běžně po­u­ží­vat teprve po ob­jevech v bri­‐ Pozice: 118/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

xham­ské jes­ky­ni v Devo­nu v ro­ce 1858, kde se na­šly ka­menné se­ke­ry, jež mohli vy­ro­bit pou­ze li­dé, spolu s ostatky jes­kynní­ho med­vě­da, no­so­rož­ce srstna­‐ tého a dalších vy­hynu­lých druhů, to vše po­hřbené pod vrst­vou horni­ny. Ten­to a ná­sledné ar­che­olo­‐ gické ná­le­zy vedly k na­pros­té­mu pře­hodno­cení do­‐ savadních dů­kazů. Tak se stalo, že „dě­ji­nám lid­stva upadlo dno“.2 Problém je, že pravěk se ukázal být ne­smírně dlouhým ob­do­bím: za­hrnuje přes tři mi­lio­ny let, bě­hem nichž – jak jsme zjis­tili – na­ši před­kové alespoň ob­čas po­u­ží­va­li ka­menné ná­stroje. Pro větši­nu toho­to ob­do­bí jsou dů­ka­zy vel­mi ome­zené. Exis­tu­jí etapy dlouhé ti­sí­ce let, pro kte­ré je je­di­ným dostupným dů­kazem lid­ské činnosti pouhý zub či hrstka nabrou­šených pazour­ků. Ač­ko­li se tech­no­‐ logie, kte­ré jsme schopni na tak vzdá­lená ča­sová ob­‐ do­bí na­sa­dit, s kaž­dou de­ká­dou dra­ma­ticky zlepšu­‐ jí, ma­te­ri­ál, na kte­rý by se daly po­u­žít, je vel­mi skrovný. Vý­sledkem je, že se stá­le snaží­me za­plnit me­ze­ry a tvr­dit, že ví­me víc, než je to­mu ve sku­‐ Pozice: 119/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

tečnosti. Když se toho věd­ci do­pouště­jí, vý­sledky se často pode­zře­le podo­ba­jí právě bib­lickým vy­právě­‐ ním, kte­rá by moderní vě­da mě­la za­vrh­nout. Vez­mě­me si je­den příklad. V osm­desá­tých le­tech dva­cá­tého století se strh­lo hodně po­vyku kvů­li „mi­‐ to­chon­dri­ální Evě“, do­mně­lé společné před­ky­ni ce­‐ lého lid­ské­ho druhu. Nikdo si­ce netvr­dil, že sku­‐ tečně na­šel fy­zické ostatky ta­kové oso­by, nicmé­ně na zá­kla­dě sek­venování DNA v mi­to­chon­dri­ích – ma­lých bu­něčných moto­rech, jež dě­dí­me po mat­‐ ce – se ukázalo, že někdo ja­ko Eva mu­sel exis­tovat, a to možná už před 120 000 le­ty. A i když si nikdo ne­‐ mys­lel, že někdy nalez­ne­me po­zůstatky samotné Evy, ná­le­zy řa­dy dalších fosi­lních le­bek ve Vý­chodo­‐ af­rickém rif­tu (pří­rodní „konzervační pasti“ na pale­o­li­tické po­zůstatky, kte­ré by byly v ex­po­‐ novanějším prostře­dí dávno sme­te­ny do za­po­mně­‐ ní) ja­ko by na­zna­čoval, jak mohla Eva vy­pa­dat a kde mohla žít. Za­tím­co věd­ci dis­ku­tova­li o de­tai­lech, po­pulární ča­sopi­sy br­zy při­nes­ly pří­běhy o moderním ekvivalen­tu raj­ské za­hra­dy, ori­gi­‐ Pozice: 120/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

nálním inku­bá­to­ru lid­ství, dě­lo­ze ze sava­ny, kte­rá nám všem da­la život. Mno­zí z nás si v so­bě prav­dě­podobně stá­le ne­sou podobnou před­stavu o pů­vo­du li­dí. Novější vý­‐ zkumy však ukazu­jí, že ten­to ob­raz ne­mů­že být přesný. Sou­časní bi­o­logič­tí antropologo­vé a gene­ti­‐ ci dospě­li ke zce­la od­lišným zá­vě­rům. Myš­lenka, že všich­ni li­dé by­li pů­vodně stejní a po­té se v babylon­‐ ském stylu z vý­chodní Af­riky roz­ptý­li­li do ce­lého svě­ta a staly se z nich růz­né ná­ro­dy a etnika, kte­ré obýva­jí celou plane­tu, je mnohem mé­ně prav­dě­‐ podobná než před­stava, že první lid­ské společnosti v Af­ri­ce zřej­mě byly fy­zicky mnohem roz­mani­tější, než jsou li­dé dnes. My, li­dé moderní do­by, má­me ten­den­ci zve­li­‐ čovat své roz­dí­ly. Vý­sledky ta­kové­ho zve­li­čování často býva­jí ka­ta­strofální. Války, ot­ro­c­tví, ko­lo­ni­a­‐ lis­mus a kaž­do­denní ra­sistický útlak způ­so­bi­ly v prů­bě­hu po­sledních něko­lika staletí to­lik lid­ské­‐ ho utrpení z dů­vo­dů drobných roz­dí­lů v lid­ském vzhle­du, že mů­že­me snadno za­po­menout, jak ma­lé Pozice: 120/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

ty­to roz­dí­ly ve sku­tečnosti jsou. Pod­le ja­kýchko­li bi­‐ o­lo­gicky smys­lu­plných stan­dar­dů jsou lid­ské by­‐ tosti takřka ne­ro­ze­zna­telné. Ať už navští­ví­te Bosnu, Japon­sko, Rwan­du ne­bo Baf­fi­nův os­t­rov, mů­že­te oče­kávat, že se se­tká­te s lid­mi se stejně ma­lý­mi a út­‐ lý­mi ob­li­čeji, bra­dou, kulovi­tou lebkou a zhru­ba stejným roz­ložením tě­lesné­ho ochlu­pení. Nejenže stejně vy­pa­dá­me, ale v mnoha ohle­dech se i stejně chová­me (na­příklad všu­de, od aus­tral­ských pustin po Amazo­nii, pro­to­čení panenek zna­mená: „To je ale hlu­pák!“). To­též se tý­ká i po­znání. Mů­že­me se do­mnívat, že růz­né sku­pi­ny li­dí své ko­gni­tivní schopnosti uplat­ňu­jí vel­mi od­lišným způ­so­bem – a do jis­té mí­ry to od­po­ví­dá sku­tečnosti, – ale opět, velká část těch­to po­zo­rovaných roz­dí­lů vy­plývá z fak­tu, že ne­má­me re­álný srovnáva­cí zá­klad: kupříkla­du ne­e­xis­tuje ani je­den jazyk, kte­rý ne­má pod­statná jmé­na, slovesa a pří­davná jmé­na, a i když li­dé mohou mít v ob­li­bě roz­dílné druhy hud­by a tan­ce, ne­zná­me ani jednu lid­skou společnost, kte­‐ rá by hud­bu a tanec ne­mě­la ani tro­chu v ob­li­bě. Pozice: 121/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Pokud bychom se vrá­ti­li o něko­lik set ti­sí­ci­letí do mi­nu­losti, zjis­tili bychom, že roz­dí­ly byly o hodně větší. Po větši­nu na­šich evo­lučních dě­jin jsme sku­‐ tečně žili v Af­ri­ce – ale nejen na vý­chodních savanách, jak se dří­ve vě­ři­lo: na­ši bi­o­logič­tí před­‐ kové by­li roz­ptý­lení na ce­lém úze­mí Af­riky od Ma­‐ roka až po mys Dob­ré na­dě­je.3 Ně­kte­ré z těch­to společnos­tí zů­staly navzá­jem izo­lované po de­sí­t­ky, ne­bo dokon­ce i stovky ti­síc let, pro­tože je od jejich nej­bližších pří­buz­ných od­říz­ly pouště a deštné pralesy. Tak se vy­vi­nuly si­lné regi­o­nální ry­sy.4 Vý­‐ sle­dek by moderní­mu po­zo­rova­te­li prav­dě­podobně při­po­mí­nal spí­še svět obývaný ho­bi­ty, ob­ry a elfy než coko­li, s čím má­me pří­mou zku­šenost ze sou­‐ časnosti ne­bo z ne­dávné mi­nu­losti. Ele­men­ty, kte­ré tvo­ří moderní lid­stvo – re­la­tivně uniformní „my“, na kte­ré odkazuje­me vý­še –, se pod­le vše­ho v tom­to pro­ce­su spo­ji­ly po­měrně poz­dě. Ji­ný­mi slovy, pokud se do­mnívá­me, že se li­dé dnes od se­be navzá­‐ jem li­ší, je to do značné mí­ry ilu­zorní, a i exis­tu­jí­cí Pozice: 121/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

roz­dí­ly jsou na­prosto trivi­ální a kosme­tické ve srovnání s tím, co se mu­se­lo dít v Af­ri­ce bě­hem větši­ny pravěku. Před­kové li­dí se od se­be nejen vý­znamně li­ši­li, zá­roveň ta­ké ko­exis­tova­li s druhy podobnější­mi opi­cím a s menším moz­kem, ja­ko na­příklad Ho­mo nale­di. Jak společnosti těch­to před­ků vy­pa­daly? Aspoň v tom­to bo­dě bychom mě­li být upřímní a při­znat si, že ne­má­me sko­ro žádné tu­šení. Z le­‐ bečních po­zůstat­ků a pří­leži­tostných úlo­m­ků ka­‐ menných ná­strojů – víc toho v pod­sta­tě ne­má­me – se dá zre­kon­struovat jen málo. Po větši­nu ča­su ani ne­ví­me, co se dě­lo od krku do­lů, na­tož­pak abychom zna­li ně­co bližší­ho o pig­menta­ci, stravě ne­bo o čemko­li ji­ném. Ví­me však, že jsme vý­slednou smě­si­cí té­to pů­vodní mozaiky lid­ských společnos­tí, kte­ré se navzá­jem ovliv­ňovaly, pá­ři­ly se, vzdalovaly a za­se se spo­jovaly způ­so­by, o nichž se za­tím mů­že­‐ me jen do­ha­dovat.5 Ja­ko ro­zum­ný se jeví před­‐ poklad, že chování ja­ko pá­ření a vý­chova dě­tí, pří­‐ to­m­nost či ab­sen­ce mo­cenských hi­e­rar­chi­ích a ta­ké Pozice: 122/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

for­my jazyka a prajazyka se mu­se­ly li­šit při­nej­‐ menším stejně ja­ko fy­zické typy a prav­dě­podobně­ji ještě mnohem víc. Snad je­di­né, co mů­že­me tvr­dit s na­prostou jis­to­‐ tou, je sku­tečnost, že všich­ni jsme pů­vodem Af­ri­‐ čané. První moderní li­dé se ob­jevi­li v Af­ri­ce. Když se za­ča­li ší­řit z Af­riky do Eura­sie, se­tkáva­li se s další­mi obyva­te­li, na­příklad s ne­an­der­tál­ci a deni­sova­ny (mé­ně od­lišný­mi, ale přesto roz­dílný­mi), a ty­to růz­‐

né sku­pi­ny se navzá­jem pá­ři­ly.6 O jednom lid­stvu, společném „my“ obýva­jí­cím plane­tu mů­že­me hovo­‐ řit až ve chví­li, kdy ti­to obyva­te­lé vy­hynu­li. To ukazuje, jak ra­dikálně roz­dílný by se nám zdál so­ci­‐ ální, a dokon­ce i fy­zický svět na­šich vzdá­lených před­ků – a pla­ti­lo by to při­nej­menším do ob­do­bí zhru­ba 40 000 let př. n. l. Teh­dejší fau­na a flóra se rovněž značně li­ši­ly od prostře­dí, ja­ké exis­tuje dnes. Z toho­to dů­vo­du je extrémně složi­té vy­vo­‐ zovat ja­kéko­li analogie. V his­to­rických ani etno­‐ grafických zá­zna­mech jedno­du­še není nic při­po­mí­‐ Pozice: 123/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

na­jí­cí­ho situa­ci, v níž se růz­né lid­ské pod­druhy navzá­jem pá­ři­ly, ovliv­ňovaly a spolu­pra­covaly, ale někdy ta­ké za­bí­je­ly. A i kdy­by ta­kové zá­znamy exis­‐ tovaly, ar­che­olo­gické dů­ka­zy jsou pří­liš chabé a spo­ra­dické, tak­že se ne­dá s urči­tos­tí tvr­dit, jak vzdá­lený pravěk sku­tečně vy­pa­dal.7 O spole­čenském uspořá­dání na­šich nej­ranějších před­ků mů­že­me ro­zumně vy­vo­dit je­di­ně to, že bylo prav­dě­podobně vel­mi roz­mani­té. První li­dé obýva­li roz­ličné pří­rodní prostře­dí, od po­břeží a tropických deštných prale­sů po ho­ry a sava­ny. By­li fy­zicky značně roz­mani­tější než dnešní li­dé a so­ci­ální roz­‐ dí­ly mezi ni­mi byly prav­dě­podobně ještě větší než ty fy­zické. Ji­ný­mi slovy ne­e­xis­tuje žádná „pů­‐ vodní“ for­ma lid­ské společnosti. Je­jí hle­dání mů­že být pou­ze vy­tvá­řením my­tologie, ať už ma­jí vý­‐ sledné mý­ty podo­bu před­stav o „vražedných opi­‐ cích“, kte­ré se ob­jevi­ly v še­desá­tých le­tech dva­cá­‐ tého století a do ko­lek­tivní­ho vě­domí je vryly fil­my ja­ko 2001: Vesmírná ody­sea Stan­leyho Kub­ricka; ne­‐ bo o „vodních opi­cích“, či dokon­ce vel­mi zá­‐ Pozice: 123/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

bavných, ale přesto smyš­lených před­stav o „zhulených opi­cích“ (teo­rie, pod­le níž vě­domí vznik­lo díky ná­hodné konzu­ma­ci halu­ci­nogenních hub). Podobné mý­ty baví diváky YouTu­be do­dnes. Aby bylo jasno: na mý­tech není nic špatné­ho. Stejně ja­ko umě­ní a po­ezie patří sklon vy­právět si pří­běhy o vzdá­lené mi­nu­losti co­by způ­sob se­be­re­‐ flexe na­še­ho druhu k vý­hradně lid­ským ry­sům, jež vy­krys­ta­lizovaly v dávném pravěku. Ně­kte­ré z těch­‐ to pří­bě­hů – na­příklad fe­mi­nis­tické teo­rie, jež za pů­vod lid­ské družnosti zce­la jasně po­va­žu­jí ko­lek­‐ tivní me­to­dy vý­chovy dě­tí – nám mohou sku­tečně sdě­lit cosi dů­leži­tého o cestách, kte­ré ús­tí v moderním lid­stvu.8 Ta­kové­to po­znatky však mohou být jen částečné, ne­boť raj­ská za­hra­da ani je­di­ná Eva nikdy ne­e­xis­tovaly.

PROČ JE „SAPI­ENT­NÍ PA­RA­DOX“ FA­‐ LEŠNÁ STOPA ANEB JAKMI­LE JSME Pozice: 124/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

SE STA­LI LID­MI, ZA­ČA­LI JSME SE CHOVAT JA­KO LI­DI Li­dé jsou dnes vcelku jednotný druh. Ta­to unifor­‐ mi­ta není z evo­luční­ho hle­dis­ka ni­jak zvlášť sta­rá. Je­jí gene­tický zá­klad se ustavil zhru­ba před půl mi­‐ lio­nem let, nicmé­ně je sko­ro urči­tě za­vá­dě­jí­cí do­‐ mnívat se, že bychom jednou mohli určit je­di­ný, nej­dávnější okamžik, kdy Ho­mo sapi­ens „vzni­kl“ – tzn. kdy se nej­růz­nější ele­men­ty moderní lid­ské pod­sta­ty de­fi­ni­tivně slou­či­ly v ja­kém­si ohrom­ném mo­men­tu stvo­ření. Vez­mě­me si první pří­mý dů­kaz ně­če­ho, co bychom v sou­časnosti na­zva­li komplexním sym­bo­‐ lickým chováním ne­bo jedno­du­še „kul­tu­rou“. Kul­‐ tu­ra je sta­rá ne více než 100 000 let. Kde přesně na af­rickém kon­ti­nen­tu se dů­ka­zy první kul­tu­ry vy­no­‐ ří, je do značné mí­ry dáno za­chova­los­tí ná­lezů a ta­‐ ké ocho­tou stá­tů umožnit ar­che­olo­gický vý­zkum. Klí­čovým zdrojem jsou skalní pří­bytky na po­břeží Jižní Af­riky, kde se uchovaly pravěké se­di­men­ty, Pozice: 124/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

kte­ré po­sky­tu­jí dokla­dy o po­u­ží­vání ka­menných ná­‐ strojů vsazených do dřevě­ných ru­koje­tí, mušlí a ok­‐ ru v ob­do­bí ko­lem 80 000 let př. n. l.9 Srovna­telně sta­ré ná­le­zy po­cháze­jí i z ji­ných čás­tí Af­riky, avšak po­četnější dů­ka­zy po­cháze­jí až z do­by před 45 000 le­ty – te­dy z ob­do­bí, kdy náš druh už ak­tivně ko­lo­‐ nizoval Eura­sii. V osm­desá­tých a deva­desá­tých le­tech dva­cá­tého století se vše­o­becně před­poklá­dalo, že před 45 000 le­ty se při­hodi­lo cosi zá­sadní­ho, ja­ký­si náh­lý tvůr­čí roz­květ, kte­rý se v li­te­ra­tuře na­zývá „mla­do­pale­o­li­‐ tickou revo­lu­cí“, ne­bo dokon­ce „lid­skou revo­lu­‐ cí“.10 V po­sledních dvou de­ká­dách jsou však ba­da­te­‐ lé čím dál hlou­bě­ji přesvěd­čení, že se s nej­větší prav­dě­podobnos­tí jedná o ilu­zi, kte­rou způ­so­bi­lo zkres­lení v na­šich dů­kazech. Dů­vod je ná­sle­du­jí­cí. Velká část dů­kazů ta­kové „revo­lu­ce“ se omezuje na je­di­nou ob­last svě­ta: Ev­‐ ropu, kde měl druh Ho­mo sapi­ens v ob­do­bí ko­lem 40 000 let př. n. l. na­hra­dit ne­an­der­tál­ce. Ty­to ná­le­‐ zy za­hrnu­jí i pokro­či­lejší lovecké a ře­me­slné ná­‐ Pozice: 125/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

stroje a první jasné dů­ka­zy o vy­tvá­ření umě­ní z kos­‐ tí, slo­novi­ny a hlí­ny – včetně slavných sošek „ženských po­stav“,11 hojně za­stou­pených vy­‐ řezávaných figu­rek a jes­kynních maleb zví­řat (kte­rá by­la často znázorně­na s neu­vě­ři­telnou přesnos­tí), pro­pra­covanější­ho způ­so­bu ob­lékání a zdo­bení lid­‐ ské­ho tě­la, prvních dokla­dů po­u­ží­vání hu­debních ná­strojů, ja­ko jsou kostěné flét­ny, pravidelné vý­mě­‐ ny su­rovin na velké vzdá­lenosti a ta­ké velko­lepých po­hřbů, kte­ré jsou ob­vykle po­va­žová­ny za nej­‐ ranější dů­ka­zy so­ci­ální ne­rovnosti. Jde o po­zo­ruhodný ma­te­ri­ál, kte­rý vy­vo­lává dojem, že na­še gene­tické a kul­turní hodi­ny nejsou syn­chro­nizované. Ja­ko by nám ten­to ma­te­ri­ál poklá­dal otáz­ku: Proč mezi bi­o­lo­gickým pů­vodem lid­stva a rozší­řeným výsky­tem typicky lid­ských fo­‐ rem chování, te­dy mezi tím, kdy jsme zís­ka­li schopnost vy­tvá­řet kul­tu­ru a kdy jsme ji sku­tečně vy­tvo­řili, ze­je ob­do­bí dlouhé de­sí­t­ky ti­síc let? Co jsme vlastně dě­la­li v tom­to mezi­ča­se? Mno­zí věd­ci si tím lá­mou hlavu, a dokon­ce si pro ten­to problém Pozice: 126/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

vy­tvo­řili ná­zev: „sapi­ent­ní pa­ra­dox“.12 Hrstka z nich dokon­ce za­chází tak dale­ko, že před­poklá­dá ja­kou­si pozdní muta­ci v lid­ském moz­ku, kte­rá má vy­svět­lit zřej­mě vyš­ší kul­turní schopnosti Ev­‐ ropanů z mla­dého pale­o­li­tu (ta­kové ná­zo­ry však už nelze po­va­žovat za se­ri­óz­ní). Ve sku­tečnosti se stá­le více ukazuje, že ce­lý problém je pouhý vý­plod fa­ntazie. Dů­vodem, proč jsou ev­rop­ské ar­che­olo­gické ná­le­zy tak četné, je fakt, že ev­rop­ské vlá­dy jsou vesměs bo­ha­té a ev­rop­‐ ské vě­decké in­stitu­ce, učené společnosti a univerzit­ní ústavy se za­býva­jí mnohem déle pravěkem na vlast­ním úze­mí než v ji­ných částech svě­ta. S kaž­dým dalším rokem se ob­jevu­jí nové dokla­dy komplexnosti dávné­ho chování i jin­de: nejen v Af­ri­ce, ale i na Arabském polo­ostrově,

v jihový­chodní Asii a na in­dickém subkon­ti­nen­tě.13 Dokon­ce i bě­hem sepi­sování té­to kni­hy byly v jes­‐ kynní loka­li­tě zvané Panga ya Sai­di na keň­ském po­‐ břeží nale­ze­ny ko­rálky z mušlí a dů­ka­zy o po­u­ži­tí pig­men­tu sta­ré 60 000 let;14 a vý­zkum na os­t­rovech Pozice: 126/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Borneo a Sulawesi za­se dává na­hlédnout do netu­‐ šené­ho svě­ta jes­kynní­ho umě­ní, kte­ré je o ti­sí­ce let star­ší než slavné mal­by z Las­caux a Alta­mi­ry na druhém kon­ci Eura­sie.15 Není po­chyb, že na af­‐

rickém kon­ti­nen­tě bu­dou jednoho dne nale­ze­ny ještě star­ší příkla­dy komplexní­ho ob­razové­ho umě­‐ ní. Pokud se z toho dá ně­co usu­zovat, pak sku­‐ tečnost, že Ev­ropa mě­la zpož­dě­ní. Dokon­ce i po prvot­ním osíd­lování moderní­mi lid­mi – kte­ré za­‐ čalo zhru­ba 45 000 let př. n. l. – byl kon­ti­nent stá­le říd­ce osíd­lený a nově pří­cho­zí zde ko­exis­tova­li, i když celkem krát­ce, s roz­vi­nu­tější­mi ne­an­der­tál­‐ ský­mi společnost­mi (kte­ré provo­zovaly komplexní kul­turní ak­tivi­ty růz­ného druhu).16 Dů­vo­dy, proč krát­ce po jejich pří­cho­du zřej­mě do­šlo k ná­h­lé­mu kul­turní­mu roz­kvě­tu, mohou být kli­ma­tické a demo­grafické. Ře­čeno bez obalu: spolu s po­hybem le­dových de­sek mu­se­la ev­rop­ská lid­ská spole­čen­‐ ství žít v drsnějších pod­mín­kách a na stísně­nějším prosto­ru, než na co byl náš druh zvyk­lý z dří­vějších Pozice: 127/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

dob. Údolí bo­ha­tá na zvěř a stepi byly na seve­ru ohrani­če­ny tund­rou a na jihu hus­tý­mi po­břežní­mi lesy. Na­ši před­kové se te­dy po­hy­bova­li po vy­me­‐ zeném prosto­ru, živi­li se sbě­rem a sle­dova­li se­zonní po­hy­by stád ma­mu­tů, zubrů a je­lenů. Za­tím­co ab­so­‐ lut­ní po­čet li­dí byl stá­le zoufa­le níz­ký,17 husto­ta lid­‐ ských kontak­tů se zřej­mě ra­dikálně zvýši­la, a to zej­‐ mé­na v určitých ročních ob­do­bích. A spolu s tím do­šlo i k po­zo­ruhodné­mu roz­kvě­tu kul­turních projevů.18

PROČ I VEL­MI DŮVTIPNÍ BA­DA­TE­LÉ STÁ­LE NA­CHÁZE­JÍ ZPŮ­SO­BY, JAK SE UPÍ­NAT K MYŠ­LEN­CE, ŽE SO­CI­ÁLNÍ NE­ROVNOST MÁ „PŮ­VOD“ Za okamžik si uká­že­me, že společnosti, kte­ré vznik­‐ ly v ob­do­bí na­zývaném ar­che­ology ja­ko mla­dý pale­‐ o­lit (zhru­ba 50 000 až 15 000 let př. n. l.) – se svý­mi Pozice: 127/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

„krá­lovský­mi“ po­hřby a velký­mi ko­lek­tivní­mi bu­‐ dova­mi –, se pod­le vše­ho zce­la vy­my­ka­jí na­ší před­‐ stavě o svě­tě tvo­řeném ma­lý­mi rovnos­tář­ský­mi tlu­‐ pa­mi sbě­ra­čů. Ne­soulad je tak markant­ní, že ně­kte­‐ ří ar­che­ologo­vé se mezi­tím vy­da­li opačným smě­‐ rem a po­pi­su­jí do­bu le­dovou v Ev­ropě ja­ko ob­do­bí, kte­ré obývaly „hi­e­rar­chické“, ne­bo dokon­ce „stra­‐ tifi­kované“ společnosti. V tom se sho­du­jí s evo­‐ luční­mi psy­cho­logy, kte­ří tvr­dí, že do­mi­nant­ní chování má­me na­to­lik za­kó­dované v genech, že v okamžiku, kdy společnost pře­ko­ná rá­mec ma­lých tlup, mu­sí nutně vy­tvo­řit for­mu, kdy jedni vládnou nad ostat­ní­mi. Takřka kaž­dý, kdo není ar­che­ologem zkou­ma­jí­‐ cím pleis­to­cén (te­dy kdo není nu­cen če­lit dů­‐ kazům), tu­to sku­tečnost jedno­du­še igno­ruje, pokra­‐ čuje ve stejném du­chu a pí­še, ja­ko by lov­ci a sbě­ra­či žili ve stavu prvot­ní ne­vinnosti. Jak tvr­dí Chris­‐ topher Boehm, zdá se, že jsme od­sou­zeni do­ne­ko­‐ neč­na repli­kovat válku mezi „hobbe­si­án­ský­mi jes­‐ třá­by a rous­seauovský­mi ho­lu­bi­ce­mi“: mezi tě­mi, Pozice: 128/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

kte­ří chá­pou li­di ja­ko od pří­ro­dy hi­e­rar­chické, a tě­‐ mi, kdo je vní­ma­jí naopak ja­ko rovnos­tář­ské by­‐ tosti. Boehmův vlast­ní vý­zkum je v tom­to ohle­du vel­‐ mi ob­jevný. Boehm ja­ko evo­luční antropolog a spe­‐ ci­a­lis­ta na stu­di­um pri­má­tů tvr­dí, že li­dé si­ce ma­jí in­stink­tivní ten­den­ci k do­mi­nantně-sub­mi­sivní­mu chování, kte­rou bez­po­chy­by zdě­di­li po svých opi­‐ čích před­cích, ale to, co dě­lá společnosti typicky lid­‐ ský­mi, je na­še schopnost uči­nit vě­domé roz­hodnutí se tak ne­chovat. Peč­livě stu­doval etno­grafické po­pi­‐ sy exis­tu­jí­cích rovnos­tář­ských sbě­rač­ských tlup v Af­ri­ce, Jižní Ame­ri­ce a jihový­chodní Asii a iden­‐ tifi­koval celou pale­tu stra­tegií, kte­ré se ko­lek­tivně po­u­ží­va­jí k usměrně­ní chvastou­nů a agre­so­rů – od ze­směšně­ní přes zostu­zení po izo­la­ci (a v pří­pa­dě nena­pravi­telných so­ci­opa­tů dokon­ce i otevřenou vraž­du)19 – a kte­ré ne­ma­jí ob­do­bu u ostat­ních pri­‐ má­tů. Na­příklad go­ri­ly se so­bě navzá­jem ne­po­smí­va­jí za to, že se bi­jí v prsa, za­tím­co li­dé ně­co podobné­ho Pozice: 129/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

dě­la­jí pravidelně. Ještě ná­padnější je, že za­tím­co šikanu­jí­cí chování mů­že být in­stink­tivní, pro od­‐ vetnou šikanu to ne­pla­tí: jde o dob­ře promyš­lenou stra­tegii a sbě­rač­ské společnosti, kte­ré ji po­u­ží­va­jí, se vy­zna­ču­jí tím, co Boehm na­zývá „ak­tua­ri­ální in­‐ te­ligen­cí“. Tím má na mysli, že chá­pou, jak by jejich společnost mohla do­padnout, kdy­by se chova­li jinak: pokud by na­příklad zruční lov­ci ne­by­li sys­te­‐ ma­ticky zne­va­žováni ne­bo kdy­by slo­ní ma­so ne­roz­‐ dě­lova­la sku­pi­ně ná­hodně vy­braná oso­ba (a ne oso­‐ ba, kte­rá zví­ře sku­tečně sko­li­la). Pod­le Boehma je právě to pod­sta­tou po­li­tiky: schopnost vě­domě pře­‐ mýš­let o růz­ných smě­rech, kte­rý­mi by se společnost mohla ubírat, a ex­pli­citně argu­men­‐ tovat, proč by se mě­la vy­dat jednou cestou, a ne ji­‐ nou. Dalo by se tu­díž tvr­dit, že Aris­to­te­les, kte­rý li­‐ di po­psal ja­ko „po­li­tické tvo­ry“, měl prav­du – pro­‐ tože pokud je nám zná­mo, pri­má­ti ne­vy­kazu­jí chování, kte­ré by se dalo ozna­čit ja­ko po­li­tické. Argu­ment, kte­rý Boehm před­lo­žil, je dů­leži­tý a geni­ální – avšak stejně ja­ko řa­da dalších au­to­rů, Pozice: 129/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Boehm myš­lenku ne­do­tá­hl do kon­ce. Pojď­me se o to poku­sit. Spo­čí­vá-li sku­tečná pod­sta­ta na­še­ho lid­ství v tom, že jsme uvě­domě­lý­mi po­li­tický­mi ak­té­ry, a jsme te­dy schopni při­jmout ši­rokou šká­lu fo­rem spole­čenské­ho uspořá­dání, ne­zna­mená to, že lid­ské by­tosti mu­se­ly po velkou část dě­jin lid­stva pro­zkou­‐ mat celou šká­lu fo­rem spole­čenské­ho uspořá­dání? Boehm dospěl ke zmatené­mu zá­vě­ru, že všech­ny lid­ské by­tosti byly až do­ne­dáv­na roz­hodnu­ty pro na­prosto stejné uspořá­dání – „li­dé žili v rovnos­tář­‐ ských spole­čen­stvích ti­sí­ce gene­ra­cí před­tím, než se za­čaly ob­jevovat první hi­e­rar­chické společnosti“20 –, čímž rovněž vrá­til první li­di do raj­ské za­hra­dy. Dá­le tvr­dí, že teprve s ná­stu­pem ze­mě­děl­ství jsme se ko­lek­tivně vrá­ti­li k hi­e­rar­chické­mu uspořá­dání. V ob­do­bí před 12 000 le­ty li­dé pod­le Boehma fungo­‐ va­li v zá­sa­dě rovnos­tář­sky, žili „ve společnosti so­bě navzá­jem“, kde „mi­mo rá­mec ro­di­ny ne­e­xis­tova­li žádní svr­chovaní vlád­ci“.21

Pozice: 130/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Pod­le Boehma se tu­díž po do­bu asi 200 000 let všich­ni po­li­tič­tí tvo­rové roz­hod­li žít jen jedním způ­so­bem, ná­sledně se ovšem roz­běhli vstříc okovům, čímž obnovi­li do­mi­nant­ní vzor­ce vlast­ní opi­cím. Ře­šení spo­ru mezi „hobbe­si­án­ským jes­‐ třábem a rous­seauovskou ho­lu­bi­cí“ se jeví ná­sle­‐ dovně: má­me hobbe­si­án­skou gene­tickou vý­bavu, nicmé­ně na­še po­li­tické dě­ji­ny jsou takřka vý­hradně po­pi­sová­ny ja­ko rous­seauovské. A vý­sle­dek? Po­‐ divné tvrzení, že po mnoho de­sí­tek ti­síc let se vů­bec nic ne­dě­lo. Je to zne­poko­jivý zá­věr, zej­mé­na vez­me­‐ me-li v po­taz alespoň část sku­tečných ar­che­olo­‐ gických dů­kazů o exis­ten­ci „pale­o­li­tické po­li­tiky“.

SLE­DUJE­ME, JAK MAJESTÁT­NÍ MO­‐ NU­MEN­TY, KRÁ­LOVSKÉ PO­HŘBY A DALŠÍ NE­ČE­KANÉ ZNA­KY SPOLEČNOS­TÍ Z DO­BY LE­DOVÉ PŘEVRÁ­TI­LY NA­ŠE PŘED­STAVY Pozice: 130/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

O LOV­CÍCH A SBĚ­RA­ČÍCH, A ZA­MÝŠ­‐ LÍ­ME SE, CO BY ZNA­MENALO TVRZENÍ, ŽE PŘED 30 000 LE­TY EXIS­‐ TOVA­LA „SO­CI­ÁLNÍ STRA­TIFIKA­CE“ Za­čně­me s bo­ha­tý­mi hro­by lov­ců a sbě­ra­čů. Příkla­‐ dy lze nalézt na­příč velkou čás­tí zá­padní Eura­sie od Dordo­gne až po Don. Patří k nim ob­jevy ve skalních úkry­tech a v síd­liš­tích pod ši­rým ne­bem. Ně­kte­ré z nej­star­ších ná­lezů po­cháze­jí z míst ja­ko Sungir v severním Rus­ku a Dolní Věsto­ni­ce v mo­rav­ské kot­li­ně jižně od Br­na a da­tu­jí se do do­by před 34 000 až 26 000 le­ty. V těch­to místech nenalé­zá­me po­hře­‐ biště, ale izo­lované hro­by jednot­liv­ců či ma­lých sku­pin, v nichž jsou tě­la ulože­na v po­zo­ruhodných polo­hách a opat­ře­na – v ně­kte­rých pří­pa­dech takřka za­sypá­na – ozdoba­mi. V pří­pa­dě Sungi­ru šlo o ti­sí­ce ko­rál­ků, kte­ré byly umně vy­ro­be­ny z ma­‐ mu­tích klů a liš­čích zu­bů. Pů­vodně ty­to ko­rálky zdo­bi­ly ob­le­čení z kože­ši­ny a zví­ře­cí ků­že. Ně­kte­ré Pozice: 131/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

z nej­okáza­lejších oděvů byly nale­ze­ny ve společném hro­bu dvou chlap­ců obklopených velký­mi kopí­mi z ma­mu­tích klů.22

V troj­hro­bu z Dolních Věsto­nic leže­li dva mla­dí­ci s pro­pra­covaný­mi vla­sový­mi ozdoba­mi po bo­cích star­ší­ho mu­že, všich­ni tři by­li po­sypá­ni čer­veným okrem a po­chováni ve vrst­vě ze­mi­ny.23 Podobně

sta­ré je sku­pi­nové jes­kynní po­hře­biště ob­je­vené na po­břeží Ligu­rie po­blíž dnešní hrani­ce mezi Itá­lií a Fran­cií. Komplet­ní tě­la mla­dých ne­bo dospě­lých mužů, včetně jednoho nale­zené­ho v ob­zvlášť okázalém hro­bě, kte­rý je ar­che­ologům zná­mý ja­ko Il Prin­cipe („princ“), by­la ulože­na v po­zo­ruhodných polo­hách a po­se­ta šperky, na­příklad ko­rálky vy­ro­‐ bený­mi z moř­ských mušlí a je­leních špi­čá­ků a čepe­‐ le­mi z exo­tické­ho pazourku. Il Prin­cipe si své jmé­no vy­slou­žil i díky sku­tečnosti, že byl po­hřben s ně­čím, co se moderní­mu po­zo­rova­te­li mů­že zdát ja­ko krá­‐ lovské in­signie: s žezlem z pazourku, obuš­ky z lo­sí­‐ ho pa­roží a vla­sovou oz­dobou peč­livě vy­ro­benou z pro­dě­ravě­ných mušlí a je­leních zu­bů. O ně­co dál Pozice: 132/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

na zá­pad, v Dordo­gne, na­razí­me na 16 000 let sta­rý hrob mla­dé že­ny, tak­zvané „dá­my ze Sa­int-Ger­ma­‐ in-de-la-Rivière“, kte­rý ob­sahoval velké množ­ství břišních a pá­nevních oz­dob vy­ro­bených z mušlí a je­leních zu­bů. Zu­by po­cháze­jí z je­le­na ulo­vené­ho ve 300 ki­lo­met­rů vzdá­leném Baskicku ve Španěl­‐ sku.24 Ta­kové ná­le­zy zce­la změni­ly po­hled od­borní­ků na lid­ské společnosti v pravěku. Kyva­dlo se zhouplo tak dale­ko od pů­vodní před­stavy rovnos­tář­ských tlup, že ně­kte­ří ar­che­ologo­vé dnes tvr­dí, že lid­ské společnosti byly roz­dě­lené pod­le po­sta­vení, tří­dy a dě­dičné mo­ci už ti­sí­ce let před pří­chodem ze­mě­‐ děl­ství. Jak zjis­tí­me, je to nanej­výš ne­prav­dě­‐ podobné, ale ná­le­zy, na kte­ré ti­to ar­che­ologo­vé po­‐ u­kazu­jí, jsou dosta­tečně přesvěd­čivé: jmenuj­me na­‐ příklad mi­mo­řádné úsi­lí při vý­ro­bě hro­bových pří­‐ dav­ků (pod­le od­ha­dů bylo jen na sungir­ské ko­rálky po­tře­ba 10 000 hodin prá­ce), vy­so­ce pokro­či­lé a stan­dar­dizované me­to­dy vý­ro­by na­zna­ču­jí­cí exis­‐ ten­ci spe­ci­a­lizovaných ře­me­slní­ků, či sku­tečnost, Pozice: 132/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

že se pres­tižní exo­tické ma­te­ri­á­ly do­pravovaly z vel­‐ mi vzdá­lených kon­čin – a zej­mé­na pak pří­pa­dy, kdy se ta­kové bo­hat­ství vklá­dalo do dět­ských hrobů. To vše mů­že na­zna­čovat jis­tý druh zdě­dě­né­ho po­sta­‐ vení.25 Dalším ne­če­kaným vý­sledkem ne­dávné­ho ar­‐

che­olo­gické­ho vý­zku­mu, kte­rý řa­du věd­ců při­měl pře­hodno­tit svůj po­hled na pravěké lov­ce a sbě­ra­če, jsou ná­le­zy mo­nu­mentální ar­chi­tek­tu­ry. V Eura­sii jsou nej­slavnějším příkla­dem ka­menné chrá­my v po­ho­ří Ger­mus ty­čí­cím se nad Harranský­mi pláně­mi na jihový­cho­dě Tu­recka. V deva­desá­tých le­tech dva­cá­tého století za­ča­li ně­mečtí ar­che­ologo­‐ vé pracu­jí­cí na severním okra­ji pláně odkrývat mi­‐ mo­řádně sta­ré po­zůstatky v loka­li­tě, kte­rá je mezi míst­ní­mi zná­má ja­ko Göbek­li Tepe.26 Jejich ná­le­zy jsou od té do­by po­va­žová­ny za evo­luční zá­ha­du. Hlavní zdroj zma­tení před­stavu­je sku­pi­na dva­ce­ti mega­li­tických kruhů pů­vodně po­sta­vených oko­lo roku 9 000 př. n. l. a ná­sledně v prů­bě­hu něko­lika staletí opa­kovaně upravovaných. Ty­to are­á­ly vznik­‐ Pozice: 133/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

ly v do­bě, kdy by­la okolní pláň tvo­řená le­sostepí, pře­ky­po­va­la divoký­mi rost­li­na­mi a živo­čišný­mi druhy, jež osíd­li­ly Blíz­ký vý­chod na kon­ci po­slední do­by le­dové. Are­á­ly v Göbek­li Tepe jsou ob­rovské. Sklá­da­jí se z velkých pi­lířů ve tva­ru T do­sahu­jí­cích výš­ky až šesti met­rů a vá­ží­cích až něko­lik tun, kte­ré byly vy­‐ tesá­ny z míst­ní­ho vá­pen­cové­ho pod­loží ne­bo ne­‐ dalekých ka­meno­lo­mů. Ty­to pi­líře, jichž je mi­‐ nimálně dvě stě, byly za­saze­ny do pro­hlubní a spo­‐ je­ny stěna­mi z hrubého ka­mene. Kaž­dý z nich je unikát­ním so­chař­ským dí­lem s vy­ry­tý­mi vý­jevy ze svě­ta ne­bez­pečných še­lem a je­dova­tých plazů a ta­ké lovné zvě­ře, vodní­ho ptactva a ma­lých mr­chožrou­‐ tů. Zví­ře­cí vý­jevy jsou vy­tesané do ka­mene v růz­né hloub­ce: ně­kte­ré se sotva vzná­še­jí na po­vrchu, ji­né se za­rýva­jí hlou­bě­ji do ka­mene a vy­tvá­ře­jí pů­so­bivé troj­roz­měrné re­li­éfy. Ti­to často dě­siví tvo­rové mí­ří roz­dílný­mi smě­ry, ně­kte­ří si vy­kra­ču­jí k ho­rizon­tu, ji­ní si razí ces­tu smě­rem k ze­mi. Někde se samotný Pozice: 133/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

pi­líř stává ja­kým­si sto­jí­cím tě­lem s lid­ský­mi kon­če­‐ ti­na­mi a ob­le­čením. Vy­tvo­ření těch­to po­zo­ruhodných staveb před­‐ poklá­dá přísně ko­or­di­novanou činnost ve sku­tečně roz­sáh­lém mě­ří­t­ku, tím spíš, že řa­da kruhů by­la vy­‐ stavě­na sou­běžně a pod­le cel­kové­ho plánu (kte­rý je

v sou­časnosti předmě­tem deba­ty).27 Velkou otáz­kou však zů­stává, kdo je vy­tvo­řil. Za­tím­co li­dé ži­jí­cí ne­‐ dale­ko už v té do­bě za­ča­li pěstovat plo­di­ny, stavi­te­‐ lé Göbek­li Tepe se, pokud je nám zná­mo, tou­to cestou ne­vy­da­li. Si­ce sklíze­li a zpra­cováva­li divoké plo­di­ny a ji­né se­zonní rost­li­ny, ale ne­má­me dů­ka­zy, že by­li „pro­to­ze­mě­děl­ci“, ani dů­vod se do­mnívat, že mě­li zá­jem ob­sta­rávat si ob­živu do­mestika­cí plo­din. Vzhle­dem k dostupnosti ovo­ce, bo­bulí, oře­chů a jed­lé divoké fau­ny v blíz­kém oko­lí k to­mu ne­mě­li žádný zvlášt­ní dů­vod. (Je prav­dě­podobné, že stavi­‐ te­lé Göbek­li Tepe se za­rá­že­jí­cím způ­so­bem li­ši­li od ne­dalekých sku­pin, kte­ré se za­čaly vě­novat ze­mě­‐ děl­ství, ale k to­mu se dostane­me až v po­slední kapi­‐ tole; v tu­to chví­li nás za­jí­ma­jí jen mega­li­ty). Pozice: 134/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Ně­kte­ří věd­ci se do­mníva­jí, že umístění staveb v Göbek­li Tepe ve vy­soké nad­moř­ské výš­ce a jejich prosto­rová ori­enta­ce na­zna­ču­jí jejich as­t­ro­no­‐ mickou a chro­no­met­rickou funk­ci – ře­tě­zec pi­lířů má ko­respon­dovat s urči­tým cyk­lem po­hybů vesmírných tě­les. Ar­che­ologo­vé jsou v tom­to ohle­‐ du skep­tič­tí a po­u­kazu­jí na sku­tečnost, že stav­by moh­ly být kdy­si za­stře­šené a že jejich uspořá­dání pro­šlo v prů­bě­hu let mnoha změna­mi. Nej­větší po­‐ zornost věd­ců z růz­ných obo­rů však při­tahuje ně­co ji­ného: ty­to stav­by po­sky­tu­jí zjevný dů­kaz, že „společnosti lov­ců a sbě­ra­čů vy­tvá­ře­ly in­stitu­ce, kte­ré mě­ly pod­po­rovat roz­sáh­lé ve­řejné prá­ce, projek­ty a mo­nu­mentální stav­by, a tu­díž se ty­to společnosti vy­zna­čovaly komplexní spole­čenskou hi­e­rar­chií ještě před při­je­tím ze­mě­děl­ství“.28 Opět to není tak jedno­duché, pro­tože ty­to dva zmí­ně­né fenomé­ny – hi­e­rar­chie a mě­ří­t­ko ča­su – byly úz­ce pro­po­jené.   Pozice: 135/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Ač­ko­li Göbek­li Tepe bývá často pre­zen­továno ja­ko anomá­lie, ve sku­tečnosti má­me k dis­po­zi­ci velké množ­ství dů­kazů o mo­nu­mentálních stav­bách růz­‐ ného druhu vy­tvo­řených lov­ci a sbě­ra­či ve star­ších ob­do­bích, kte­rá saha­jí až do do­by le­dové. V Ev­ropě byly ve­řejné stav­by již před 25 000 až 12 000 le­ty sou­čás­tí lid­ských obyd­lí v ob­lasti od Kra­‐ kova až po Kyjev. V rám­ci toho­to tran­sek­tu, kte­rý se tá­hl po­dél okraje le­dov­ce, se nalez­ly po­zůstatky po­‐ zo­ruhodných kruhových staveb, kte­ré se od běžných osad zře­telně od­li­šu­jí svou ve­likos­tí (nej­‐ větší mě­ly prů­měr přes dvanáct met­rů), trva­los­tí, es­te­tický­mi kva­lita­mi a ná­padným umístěním v pleis­to­cénní kra­ji­ně. Kaž­dá ze staveb by­la vzty­če­‐ na na kon­struk­ci se­stáva­jí­cí z ma­mu­tích klů a kos­tí z mnoha de­sí­tek těch­to velkých zví­řat, jež byly vy­‐ sklá­dá­ny v pravidelných sek­ven­cích a vzo­rech, kte­‐ ré ne­mě­ly být jen funkční, ale tvo­řily rovněž stav­by, kte­ré byly vizuálně za­jí­mavé a teh­dejším li­dem mu­‐ se­ly při­pa­dat velko­lepé. Exis­tovaly i velké are­á­ly vy­‐ tvo­řené ze dřeva, dlouhé až 40 met­rů, z nichž se za­‐ Pozice: 135/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

chovaly jen kůlové já­my a za­hlou­bené pod­lahy.29 Ta­ké Göbek­li Tepe mě­lo prav­dě­podobně své dřevě­‐ né pro­tějš­ky. Mo­nu­menta­li­ta je vž­dy do jis­té mí­ry re­la­tivní po­jem, čímž chce­me říct, že bu­dova ne­bo ji­ná stav­‐ ba je „mo­nu­mentální“ pou­ze ve srovnání s ji­ný­mi bu­dova­mi a stav­ba­mi, s ni­miž se po­zo­rova­tel se­tkal. Je zřej­mé, že bě­hem do­by le­dové ne­vznik­lo nic, co by do­sahovalo ve­likosti pyra­mid v Gíze ne­bo řím­‐ ské­ho Ko­losea – avšak pod­le teh­dejších mě­ří­tek moh­ly být stav­by, jež zde po­pi­suje­me, po­va­žová­ny za ve­řejná dí­la vy­ža­du­jí­cí sofis­ti­kované zpra­cování a ko­or­di­novanou prá­ci pů­so­bivých roz­mě­rů. Vý­‐ zkum na rus­kém nalezišti Ju­di­novo ukazuje, že „ma­mutí domy“, jak se jim často říká, ve sku­‐ tečnosti vů­bec ne­byly ur­čené k byd­lení, ale že šlo o mo­nu­men­ty v pravém slova smys­lu: o peč­livě na­‐ plánované a zho­to­vené stav­by, kte­ré mě­ly při­po­mí­‐ nat úspěšný lov ma­mu­tů (a so­li­da­ri­tu širší lovecké sku­pi­ny) a při jejichž bu­dování se po­u­ží­valy ja­kéko­‐ li zby­lé části po zpra­cování mrši­ny na ma­so a ků­že – Pozice: 136/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

a kte­ré se ná­sledně za­kryly se­di­mentem, aby vy­tvo­‐ řily trva­lý prvek v kra­ji­ně.30 Mlu­ví­me zde o vskutku ohrom­ných množ­stvích ma­sa: na kaž­dou stav­bu (v Ju­di­nově jich bylo pět) při­pa­daly ostatky to­lika ma­mu­tů, že by dokázaly na­sy­tit stovky li­dí po do­bu tří mě­sí­ců.31 Osa­dy pod ši­rým ne­bem, ja­ko Ju­‐ di­novo, Meži­rič a Kostěnki, kde byly ta­kové ma­‐ mutí mo­nu­men­ty po­sta­ve­ny, se často stávaly ústřední­mi místy, jejichž obyva­te­lé si vy­mě­ňova­li jantar, moř­ské mušle a kože­ši­ny na impo­zant­ní vzdá­lenosti. Jak te­dy má­me naložit se vše­mi tě­mi dokla­dy ka­menných chrá­mů, krá­lovských po­hřbů, ma­mu­‐ tích mo­nu­men­tů a rušných stře­di­sek ob­cho­du a ře­‐ me­sel, kte­ré saha­jí hlu­boko do do­by le­dové? Co tam ma­jí co dě­lat, když se v pale­o­li­tickém svě­tě – alespoň pod­le ně­kte­rých stu­dií – ne­mě­lo nic moc dít a teh­dejší lid­ská spole­čen­ství bychom mě­li chá­pat ja­ko analogii k tlu­pám šimpanzů a bo­no­bo? Asi není pře­kvapivé, že ně­kte­ří učen­ci se v reak­ci na ty­‐ to po­znatky zce­la vzda­li myš­lenky rovnos­tář­ské­ho Pozice: 136/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

zla­tého věku a místo toho dospě­li k zá­vě­ru, že se mu­se­lo jednat o společnost ve­denou si­lný­mi vůd­ci, a dokon­ce i dynasti­e­mi – a že te­dy po­vy­šování se nad druhé a do­nu­cova­cí prostředky byly vž­dy stá­‐ lým moto­rem lid­ské so­ci­ální evo­lu­ce. Ani to­to tvrzení však zce­la ne­se­dí. Dů­ka­zy o in­stitu­ci­o­nální ne­rovnosti ve společnostech do­by le­dové, ať už šlo o krá­lovské po­‐ hřby, ne­bo mo­nu­mentální stav­by, jsou spo­ra­dické. Doložené bo­ha­tě zdo­bené po­hřby od se­be dě­lí ce­lá staletí a často stovky ki­lo­met­rů. I kdybychom to vy­‐ svět­li­li dě­ravos­tí dů­kazů, pořád se mu­sí­me ptát, proč jsou dů­ka­zy tak spo­ré: vž­dyť kdy­by se někdo z „vla­dařů“ z do­by le­dové choval ja­ko na­příklad vlád­ce z do­by bronzové (na­tož­pak z dob ital­ské rene­san­ce), mu­se­li bychom na­jít od­po­ví­da­jí­cí atribu­ty cent­ra­lizované mo­ci: opevně­ní, skla­diště a palá­ce. Místo toho má­me k dis­po­zi­ci ná­le­zy po­‐ mní­ků a velko­lepých hrobů z ob­do­bí de­sí­tek ti­síc let, ale jen málo dalších zna­ků, kte­ré by svěd­či­ly o roz­vo­ji hi­e­rar­chických společnos­tí, na­tož­pak če­‐ Pozice: 137/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

hoko­li, co by se byť jen vzdá­leně podo­balo „stá­tům“. Abychom po­chopi­li, proč ma­jí nej­star­ší dokla­dy spole­čenské­ho živo­ta tak­to zvláštně pře­ru­šované sché­ma, mu­sí­me se nejprve zbavit ně­kte­rých pře­‐ trváva­jí­cích před­sud­ků o „pri­mi­tivní“ menta­li­tě.

ZBAVÍ­ME SE PŘE­TRVÁVA­JÍ­CÍCH PŘED­SUD­KŮ, ŽE „PRI­MI­TIVNÍ“ NÁ­‐ RO­DY JAK­SI NE­MĚ­LY SCHOPNOST VĚ­DOMÉ RE­FLEXE, A UPO­ZORNÍ­ME NA HIS­TO­RICKÝ VÝ­ZNAM VÝ­‐ STŘEDNOSTI V před­cho­zí kapi­tole jsme nadnes­li, že zá­keřnost Rous­seauova dě­dic­tví ne­spo­čí­vá ani tak v myš­len­ce „vzne­šené­ho divo­cha“, ja­ko spí­še v před­stavě „hloupého divo­cha“. Na jednu stranu jsme možná pře­ko­na­li otevřený ra­sis­mus vlast­ní větši­ně Ev­‐ Pozice: 138/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

ropanů deva­tenác­tého století (ne­bo si to při­nej­‐ menším mys­lí­me), na stranu druhou však dnes nejsou vzácnos­tí vel­mi sofis­ti­kovaní in­te­lek­tuá­lové hlása­jí­cí, že je vhodnější srovnávat „tlu­py“ lov­ců a sbě­ra­čů se šimpanzi či pavi­á­ny než s kýmko­li, ko­‐ ho mohou po­tkat. Po­suď­me ná­sle­du­jí­cí pa­sáž z kni­‐ hy Sapi­ens: Stručné dě­ji­ny lid­stva (2018) his­to­rika Yuva­la No­aha Ha­ra­ri­ho. Ha­ra­ri nejprve zce­la ra­ci­o­‐ nálně kon­sta­tuje, že na­še zna­losti raných dě­jin lid­‐ stva jsou vel­mi ome­zené a že spole­čenské uspořá­‐ dání se prav­dě­podobně v růz­ných místech značně li­ši­lo. Je prav­da, že pře­hání (tvr­dí, že ani o do­bě le­‐ dové ne­mů­že­me vě­dět v pod­sta­tě vů­bec nic), ale zá­‐ kladní pre­mi­sa je dob­ře uchopená. Ná­sledně do­‐ dává: So­ci­opo­li­tický svět sbě­ra­čů je další ob­las­tí, o kte­ré ne­ví­me téměř nic. Od­borní­ci se dokon­ce nemohou shodnout ani v tak zá­‐ kladních otáz­kách, ja­ko je sou­kro­mý maje­‐ tek, nuk­le­ární ro­di­na ne­bo mo­nogamní Pozice: 138/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

vztahy. Lze před­poklá­dat, že spole­čenský řád se li­šil tlu­pu od tlu­py. Ně­kte­ré sku­pi­ny moh­ly být hi­e­rar­chicky uspořá­dané, sevřené a ná­si­‐ lné ja­ko nej­brutálnější šimpanzí tlu­py, a ji­né byly po­hodové, míru­mi­lovné a neřestné ja­ko sku­pi­ny bo­no­bů.32

Nejenže te­dy li­dé žili až do vy­ná­le­zu ze­mě­děl­ství v tlu­pách, ale ty­to tlu­py se navíc podo­baly těm, kte­‐ ré tvo­ří pri­má­ti. Jestli­že se vám zdá, že jsme k Ha­ra­‐ ri­mu ne­spraved­liví, vez­mě­te si, že mohl jedno­du­še na­psat „hi­e­rar­chicky uspořá­dané, přísné a ná­si­‐ lnické ja­ko nej­brutálnější motor­kář­ský gang“ a „po­hodové, míru­mi­lovné a neřestné ja­ko ko­mu­ni­‐ ta hipí­ků“. Člověk by si mohl říct, že jed­na sku­pi­na lid­ských by­tos­tí by se nej­lé­pe da­la po­rovnat s… ji­‐ nou sku­pi­nou lid­ských by­tos­tí. Proč si te­dy Ha­ra­ri místo motor­kářů vy­bral šimpanze? Těžko se ubránit dojmu, že hlavní roz­díl vy­plývá z okolnosti, že motor­káři si svůj život­ní styl vy­bra­li. Ta­ková vol­‐ ba impli­kuje po­li­tické uvě­domě­ní: schopnost argu­‐ Pozice: 139/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

men­tovat a pře­mýš­let o správném způ­so­bu živo­ta – což je přesně to, jak při­po­mí­ná Boehm, co pri­má­ti neu­mě­jí. Ha­ra­ri se však ja­ko řa­da dalších uchý­lil ke srovnávání li­dí s pri­má­ty. Tak­to se vra­cí „sapi­ent­ní pa­ra­dox“. Ne ja­ko ně­co sku­tečné­ho, ale ja­ko ve­d­lejší efekt zvlášt­ní­ho způ­‐ so­bu na­še­ho na­klá­dání s dů­ka­zy: buď trvá­me na tom, že jsme po ti­sí­ci­letí mě­li moderní mo­zek, ale z ně­ja­kého dů­vo­du jsme se roz­hod­li žít ja­ko opi­ce, ne­bo na tom, že jsme mě­li schopnost pře­ko­nat své opi­čí in­stink­ty a vy­tvá­řet roz­ličné spole­čenské struk­tu­ry, ale z ja­kéhosi podobně ob­skurní­ho dů­vo­‐ du jsme si zvo­li­li pou­ze jednu for­mu spole­čenské­ho řá­du. Ve sku­tečnosti bychom se možná mě­li ptát, co zna­mená být „uvě­domě­lým po­li­tickým ak­térem“. Fi­lo­zofové ob­vykle de­fi­nu­jí lid­ské vě­domí ja­ko se­‐ beu­vě­domě­ní, za­tím­co neu­rověd­ci tvr­dí, že na­‐ prostou větši­nu ča­su úspěšně funguje­me na au­topi­‐ lo­ta a vy­ko­nává­me navyk­lé for­my chování bez ja­‐ kéko­li vě­domé re­flexe. Pokud jsme schopni se­beu­‐ Pozice: 140/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

vě­domě­ní, je to ob­vykle na krát­ký okamžik: „okno vě­domí“, bě­hem ně­hož doká­že­me udr­žet myš­lenku ne­bo ře­šit problém, se nám oteví­rá zhru­ba na sedm vte­řin. Neu­rověd­ci (a je tře­ba podotknout, že i větši­na sou­časných fi­lo­zofů) si však sko­ro nikdy ne­všimnou, že velkou vý­jimku před­stavu­je situa­ce, kdy hovo­ří­me s někým ji­ným. Při roz­hovo­ru doká­‐ že­me udr­žet myš­lenky a pře­mýš­let o problé­mech i něko­lik hodin. To je samo­zřej­mě dů­vod, proč si při ře­šení ně­ja­kého problé­mu tak často před­stavu­je­me, že se s někým do­ha­duje­me ane­bo mu to vy­svět­lu­je­‐ me. Lid­ské myš­lení je ze své pod­sta­ty di­alo­gické. Sta­rově­cí fi­lo­zofové si toho by­li vel­mi dob­ře vě­do­‐ mi: pro­to od Čí­ny přes In­dii až po Řecko psa­li kni­hy ve for­mě di­alogu. Li­dé by­li schopni plné­ho se­beu­vě­‐ domě­ní pou­ze teh­dy, když spolu dis­ku­tova­li, sna­žili se ovlivnit ná­zo­ry druhých ne­bo ře­ši­li společný problém. Sku­tečné se­beu­vě­domě­ní se chá­palo ja­ko stav, je­hož mohla do­sáh­nout jen hrstka mudr­ců prostřednic­tvím dlouhé­ho stu­dia, cvi­čení, dis­ciplí­‐ ny a me­di­ta­ce. Pozice: 140/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Vž­dy se před­poklá­dalo, že to, co bychom dnes na­zva­li po­li­tickým vě­domím, má nej­vyš­ší dů­leži­‐ tost. V tom­to ohle­du se zá­padní fi­lo­zofická tra­di­ce v po­sledních něko­lika stale­tích vy­da­la po­někud zvlášt­ním smě­rem. Při­bližně ve stejné do­bě, kdy fi­‐ lo­zofové pře­sta­li psát kni­hy ve for­mě di­alogu, si ta­‐ ké za­ča­li vy­tvá­řet před­stavu izo­lované­ho, ra­ci­o­‐ nální­ho se­beu­vě­domě­lého je­din­ce. Ale niko­li ja­ko těž­ce do­sa­ži­telné­ho stavu, k ně­muž lze ob­vykle dospět (pokud vů­bec) po le­tech strá­vených v na­‐ prosté izo­la­ci v jes­ky­ni, v kláš­terní ce­le ne­bo na vr­‐ cho­lu slou­pu kdesi v poušti, ný­brž ja­ko nor­mální vý­cho­zí stav lid­ských by­tos­tí kde­ko­li na svě­tě. Ještě po­divnější je, že v prů­bě­hu osm­nác­tého a deva­tenác­tého století to bylo právě po­li­tické uvě­‐ domě­ní, kte­ré ev­ropští fi­lo­zofové za­ča­li po­va­žovat za ja­ký­si úžasný his­to­rický úspěch: za fenomén, kte­rý umožni­lo právě osvícen­ství a ná­sledné revo­‐ lu­ce v Ame­ri­ce a Fran­cii. Před­poklá­dalo se, že před­‐ tím li­dé slepě ná­sle­dova­li tra­di­ce ne­bo cosi, co po­‐ va­žova­li za vů­li boží. Dokon­ce ani rolní­ci a li­doví Pozice: 141/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

buři­či, kte­ří po­vsta­li ve sna­ze svrh­nout represivní režim, si ve sku­tečnosti ne­dokáza­li uvě­do­mit, co vlastně dě­la­jí, a místo toho sa­mi se­be přesvěd­čova­li, že obnovu­jí „sta­ré zvyk­losti“, pří­padně jedna­jí z ja­‐ kéhosi bož­ské­ho vnuknutí. Pro vik­to­ri­án­ské učen­ce by­la před­stava, že by si li­dé před ná­stu­pem moderní­ho věku by­li schopni před­stavit a usku­‐ tečnit vhodný spole­čenský řád, jedno­du­še ne­po­u­ži­‐ telná. A větši­na z nich se vů­bec ne­dokáza­la shodnout, jest­li by ta­ková možnost by­la žá­dou­cí i v jejich do­bě. Pro Kon­di­a­ronka, wen­dat­ské­ho fi­lo­zofa a stát­‐ níka ze se­dm­nác­tého století, je­hož vliv na ev­rop­ské po­li­tické myš­lení jsme pro­bíra­li v před­cho­zí kapi­‐ tole, by byl ten­to způ­sob uva­žování velkým pře­‐ kvapením. Stejně ja­ko řa­da seve­roa­me­rických ná­‐ ro­dů teh­dejší do­by i Kon­di­a­ron­kovi Wen­da­tové vní­‐ ma­li svou společnost ja­ko konfe­de­ra­ci vy­tvo­řenou na zá­kla­dě úmy­slné do­ho­dy, kte­rá by­la otevřená neu­stá­lé­mu vy­jednávání. Kon­cem deva­tenác­tého a za­čát­kem dva­cá­tého století však mno­zí učen­ci Pozice: 141/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

v Ev­ropě a Ame­ri­ce dospě­li k ná­zo­ru, že někdo ja­ko Kon­di­a­ronk nemohl vů­bec exis­tovat. „Pri­mi­tivní“ ná­ro­dy pod­le nich ne­byly schopné nejen po­li­tické­‐ ho uvě­domě­ní, ale ani plně vě­domé­ho uva­žování na in­divi­duální úrovni – při­nej­menším ne­byly schopné uva­žování, kte­ré by bylo možné na­zvat vě­‐ domou re­flexí. To zna­mená, že „ra­ci­o­nální zá­padní je­di­nec“ (řekně­me bri­tský že­lez­ni­čář ne­bo fran­‐ couz­ský ko­lo­ni­ální dů­stojník) mohl být po­va­žován za oso­bu, jež si vž­dy plně uvě­do­muje se­be sa­ma (očividně ab­surdní do­mněnka), za­tím­co kdoko­li, kdo byl ozna­čen za „pri­mi­tiva“ ne­bo „divo­cha“, funguje na zá­kla­dě „pre­lo­gické menta­li­ty“ ne­bo žije v my­tolo­gickém svě­tě snů. V lepším pří­pa­dě to by­li bez­myš­len­kovití konfor­mis­té spoutaní okovy tra­di­‐ ce, v horším pří­pa­dě ne­by­li schopni plně vě­domé­‐ ho, kri­tické­ho myš­lení ja­kéhoko­li druhu. Podobné teo­rie lze po­va­žovat za nej­horší reak­ci na domo­rodou kri­tiku ev­rop­ské společnosti. Argu­‐ men­ty při­su­zované po­stavám ja­ko Kon­di­a­ronk moh­ly být šmahem sme­te­ny ja­ko prosté projek­ce Pozice: 142/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

zá­padních před­stav o „vzne­šeném divo­chovi“, ne­‐ boť se před­poklá­dalo, že sku­teční divoši žili v na­‐ prosto od­lišném mentálním vesmí­ru. V dnešní do­‐ bě by žádný reno­movaný od­borník nic ta­kové­ho netvr­dil: kaž­dý má plnou pu­su ře­čí o du­ševní jedno­‐ tě lid­stva. Jak jsme však vi­dě­li, v praxi se toho moc ne­změni­lo. Od­borní­ci se na­dá­le vy­ja­dřu­jí stylem, ja­ko by se ná­ro­dy ži­jí­cí v ranějším sta­diu eko­no­‐ mické­ho vý­voje, a zej­mé­na ta­kové, kte­ré mohou být kla­sifi­ková­ny ja­ko „rovnos­tář­ské“, sklá­daly ze zce­la stejných li­dí ži­jí­cích v ja­kém­si ko­lek­tivním sku­pi­novém myš­lení: pokud se lid­ské roz­dí­ly v ně­‐ ja­ké podo­bě projevu­jí – na­příklad růz­né, navzá­jem od­lišné „tlu­py“ –, jsou ty­to roz­dí­ly stejné­ho cha­rak­‐ te­ru ja­ko od­lišnosti mezi tlu­pa­mi velkých pri­má­tů. Po­li­tické uvě­domě­ní ne­bo coko­li, co bychom dnes na­zýva­li vizi­o­nář­skou po­li­tikou, by bylo nemožné. A jestli­že se na­ko­nec uká­že, že ně­kte­ří lov­ci a sbě­ra­či ve sku­tečnosti nikdy trvale ne­žili v „tlu­‐ pách“, ale shro­maž­ďova­li se, aby v kra­ji­ně vy­tvá­ře­li ob­rovské mo­nu­men­ty, skla­dova­li velké množ­ství Pozice: 143/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

konzervované­ho jíd­la a při­stu­po­va­li k urči­tým je­‐ din­cům ja­ko k vládnou­cí­mu ro­du, sou­časní od­‐ borní­ci je při­nej­lepším za­řa­dí do nové­ho sta­dia vý­‐ voje: po­su­nou se ze sta­dia „jedno­duchých“ ke „komplexním“ lov­cům a sbě­ra­čům, o krok blí­že k ze­mě­děl­ství a měst­ské civi­liza­ci. Na­dá­le však zů­‐ stanou lapeni ve stejné tur­go­tovské evo­luční svě­ra­‐ cí kaza­j­ce: jejich místo v dě­ji­nách je de­fi­nováno způ­so­bem ob­živy a jejich ro­lí je slepě ná­sle­dovat ja­‐ kési abs­trakt­ní vý­vojové zá­ko­ny, jež my chá­pe­me, ale oni urči­tě ne. Jen zřídka si někdo položí otáz­ku, ja­ký druh svě­tů si ti­to li­dé mys­le­li, že se snaží vy­tvo­‐ řit.33   Při­pouš­tí­me, že vž­dy exis­tu­jí vý­jimky. Antropologo­vé tráví­cí roky ko­mu­ni­kováním s domo­ro­dý­mi obyva­te­li v jejich vlast­ním jazy­ce a sle­du­jí­cí jejich roze­pře si ob­vykle dob­ře uvě­do­mu­‐ jí, že i ti, kte­ří se živí lovem slo­nů ne­bo sbě­rem loto­‐ sových pu­penů, jsou stejně skep­tič­tí, ná­pa­di­tí, pře­‐ mýš­liví a schopní kri­tické ana­lý­zy ja­ko ti, jejichž Pozice: 143/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

živo­bytí spo­čí­vá v řízení trak­to­ru, ve­dení re­stau­ra­‐ ce ne­bo univerzit­ní ka­ted­ry. Jen ně­kte­ří z nich však do­šli ke stejné­mu zá­vě­ru ja­ko na po­čát­ku dva­cá­tého století Paul Ra­din. Ten v knize Trickster: Mý­tus o Ši­‐ balovi (1927, č. 2005) usou­dil, že při­nej­menším společnosti, kte­ré znal nej­lé­pe (Wi­ne­ba­gové a další seve­roa­me­rické kme­ny), jsou ve sku­tečnosti v prů­‐ mě­ru pře­mýš­livější. Samotný Ra­din byl svý­mi sou­časníky po­va­žován za po­di­ví­na (vž­dy se vy­hýbal zís­kání řádné aka­de­‐ mické funk­ce, v Chi­ca­gu se dokon­ce tra­dovalo, že když zde dostal asi­stent­skou po­zi­ci, byl před svou první přednáš­kou na­to­lik vy­strašený, že před je­jím za­čát­kem vy­razil k nej­bližší dálni­ci, kde si zá­měrně ne­chal pře­jet nohu au­to­mo­bi­lem, a zby­tek se­mest­‐ ru si pak spokojeně če­tl v nemocni­ci). Možná niko­li ná­hodou ho na „pri­mi­tivních“ společnostech, kte­ré znal nej­lé­pe, nej­více za­uja­la jejich tole­ran­ce k vý­‐ střednosti. Dospěl k zá­vě­ru, že šlo jen o lo­gické pokra­čování téhož od­mí­tání nátla­ku, kte­ré to­lik ohro­mi­lo jezui­ty v Que­becu. Po­zna­menal si, že když Pozice: 144/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

se Wi­ne­bag roz­hodne, že bo­hové ne­bo duchové ve sku­tečnosti ne­e­xis­tu­jí, a od­mítne vy­ko­návat usmi­‐ řova­cí ri­tuá­ly, ne­bo když dokon­ce ozna­čí ko­lek­tivní moud­rost staře­ši­nů za mylnou a při­jde se svou vlast­ní kos­mo­logií (a k obo­jí­mu sku­tečně pravidelně do­cháze­lo), pak si z ta­kové­ho skep­tika ostat­ní za­čnou dě­lat legra­ci, za­tím­co je­ho nej­bližší přá­te­lé a ro­di­na se obáva­jí, aby ho bo­hové ne­po­‐ tresta­li. Nikdy je však nena­padne, že by ho sa­mi po­‐ tresta­li ne­bo se ho poku­si­li do­nu­tit při­způ­so­bit se – na­příklad tím, že by mu vy­četli neú­spěšný lov a od­‐ mít­li se s ním dě­lit o jíd­lo, dokud by ne­sou­hla­sil s vy­ko­náváním ob­vyk­lých ri­tuá­lů. Je namístě se do­mnívat, že skep­ti­ci a ex­cent­ri­ci exis­tu­jí v kaž­dé lid­ské společnosti, li­ší se však způ­‐ sob, jak na ně ostat­ní rea­gu­jí.34 Ra­din se za­jí­mal o in­te­lek­tuální dů­sledky, o druh spe­kula­tivních myš­len­kových sys­té­mů, kte­ré by ty­to vý­střední cha­rak­te­ry moh­ly vy­tvo­řit. Ji­ní si vší­ma­li po­li­‐ tických dů­sled­ků. Často se vůd­čí­mi po­stava­mi lid­‐ ských sku­pin stáva­jí oso­by, kte­ré jsou jen lehce Pozice: 144/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

zvlášt­ní, sku­teční po­di­víni se mohou stát duchovní­‐ mi osobnost­mi, a navíc mohou slou­žit a často slou­ží ja­ko zá­so­bár­na po­ten­ci­ální­ho talen­tu a myš­lení, kte­rou lze vy­u­žít v pří­pa­dě krize ne­bo bez­pre­ce­‐ dent­ní­ho zvra­tu. Tho­mas Be­i­del­man na po­čát­ku dva­cá­tého století na­příklad vy­po­zo­roval, že mezi Nue­ry (kmen v Jižním Súdánu, kte­rý chová do­by­‐ tek a je vy­hlá­šený tím, že od­mí­tá coko­li, co by při­‐ po­mí­nalo vlá­du) žili po­li­ti­ci a vesnič­tí „bý­ci“ (dnes bychom je na­zýva­li au­to­ri­ta­tivní­mi osobnost­mi), kte­ří se chova­li bez­o­hledně. By­li tu ale „zemští kně­‐ ží“, kte­ří hrá­li ro­li vy­jednava­čů při míst­ních konflik­tech, a na­ko­nec pro­ro­ci. Po­li­ti­ci by­li často ne­kon­venční – ne­bylo vzácnos­tí, že se míst­ním „bý­‐ kem“ sta­la že­na, již ro­di­če ze spole­čenských dů­vo­dů pro­hlá­si­li za mu­že. Kně­ží by­li vž­dy li­dé zven­čí a nej­‐ výstřednější­mi po­stava­mi býva­li pro­ro­ci. Pro­rok mohl slin­tat, žvanit, zí­rat do prázd­na, zmí­tat se ja­‐ ko epi­lep­tik ne­bo se pouštět do zdlouhavých, ne­‐ smy­slných úko­lů, na­příklad v bu­ši ce­lé hodi­ny sklá­‐ dat mušlič­ky do růz­ných ob­raz­ců ne­bo trávit Pozice: 145/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

dlouhý čas v divo­či­ně, a dokon­ce po­jí­dat ex­kre­men­‐ ty či po­pel. Be­i­del­man po­zna­menává, že pro­ro­ci „mohli mlu­vit nad­při­ro­zeným jazykem, upa­dat do tran­su, postit se, stát na hlavě, no­sit ve vla­sech pe­‐ ří, být či­lejší spí­še v no­ci než ve dne ne­bo se­dávat na stře­chách. Ně­kte­ří si vklá­da­li do řit­ní­ho ot­vo­ru uvazova­cí ko­lík“.35 Mno­zí z nich by­li ta­ké tě­lesně zde­for­movaní. Další se ob­léka­li ja­ko opačné po­hlaví ne­bo se od­dáva­li ne­kon­venčním se­xuálním prak­‐ tikám. Ji­ný­mi slovy se jednalo o vel­mi ne­or­todoxní oso­by. Z li­te­ra­tu­ry lze nabýt dojmu, že sou­čás­tí ja­‐ kéko­li nuer­ské osa­dy z předko­lo­ni­ální­ho ob­do­bí by­‐ la sku­pinka vy­ši­nutých osob, kte­ré mů­že­me ozna­čit za extrémní in­divi­dua – ta­ková, kte­rá by v na­ší společnosti by­la prav­dě­podobně kla­sifi­ková­na ja­ko vy­so­ce vý­střední, vy­zývavě pode­zře­lá, neu­ro­diver­‐ gent­ní ne­bo du­ševně cho­rá. K pro­rokům se oby­‐ čejně při­stu­po­valo s roz­pa­či­tou úctou. By­li nemocní, ale jejich nemoc by­la přímým dů­sledkem se­tkání s bo­hem. Pro­to do­šlo-li k velkým ne­štěs­tím Pozice: 146/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

ne­bo bez­pre­ce­dent­ním udá­lostem (mo­ru, cizí in­‐ vazi), cha­risma­tický vůd­ce vhodný pro danou pří­‐ leži­tost se hle­dal právě mezi vy­ši­nu­tý­mi je­din­ci. Tu­díž oso­ba, kte­rá by jinak za­stáva­la ro­li vesnické­‐ ho idi­o­ta, by­la najednou po­va­žová­na za mi­mo­řádně pro­zí­ravou a přesvěd­čivou, a dokon­ce mohla vy­vo­‐ lat nová spole­čenská hnutí mezi mla­dý­mi ne­bo ko­‐ or­di­novat staře­ši­ny v ce­lém Nue­ru, aby za­po­mně­li na roz­dí­ly, a zmo­bi­lizovat je pro společný cíl. Ti­to je­din­ci někdy dokon­ce při­cháze­li s na­prosto nový­‐ mi vize­mi, jak by mohla nuer­ská společnost vy­pa­‐ dat.

CO SE CLAU­DE-LÉ­VI STRAUSS NA­U­‐ ČIL OD NAM­BIKVÁ­RŮ O RO­LI NÁ­‐ ČELNÍ­KŮ A O SE­ZONNÍCH OB­MĚ­‐ NÁCH SPOLE­ČENSKÉ­HO ŽIVO­TA

Pozice: 146/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Clau­de Lé­vi-Strauss je jedním z má­la antropologů polovi­ny dva­cá­tého století, kte­rý se se­‐ ri­óz­ně za­býval myš­lenkou, že dávní li­dé by­li na stejné in­te­lek­tuální vý­ši ja­ko my. Pro­slavil se tvrzením vy­jád­řeným v Myš­lení pří­rodních ná­ro­dů, že my­tolo­gické myš­lení není ja­kou­si pre­lo­gickou ml­hou, ale že ho lze lé­pe chá­pat ja­ko „ne­o­li­tickou“ vě­du, kte­rá je stejně sofis­ti­kovaná ja­ko na­še vě­da, i když sto­jí na ji­ných prin­cipech. Mé­ně zná­mé – i když pro proble­ma­tiku, kte­rou se za­bývá­me, re­‐ levantnější – argu­men­ty se na­cháze­jí v ně­kte­rých je­ho ranějších spi­sech o po­li­ti­ce. V ro­ce 1944 Lé­vi-Strauss pu­b­li­koval esej o po­li­ti­‐ ce Nam­bikvá­rů, ma­lé po­pula­ce živí­cí se částečně ze­‐ mě­děl­stvím a částečně lovem a sbě­rem, kte­rá obýva­la ne­chvalně ne­hostinný pás sava­ny na seve­‐ ro­zápa­dě stá­tu Ma­to Gros­so v Brazí­lii. Nam­bikvá­‐ rové teh­dy mě­li kvů­li vel­mi pri­mi­tivní ma­te­ri­ální kul­tuře reputa­ci ne­smírně prostých li­dí. Z toho­to dů­vo­du je mno­zí vní­ma­li ja­ko takřka pří­mé okno do svě­ta pale­o­li­tu. Pod­le Lé­vi­ho-Straus­se to byl omyl. Pozice: 147/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Li­dé ja­ko Nam­bikvá­rové žili ve stínu moderních stá­tů, ob­chodova­li se ze­mě­děl­ci a obyva­te­li měst a někdy se ji­mi ne­cháva­li na­jí­mat na prá­ci. Ně­kte­ří z nich mohli být dokon­ce po­to­mky uprchlí­ků z měst ne­bo plantá­ží. Přesto, jak po­zna­menává Lé­‐ vi-Strauss, lze ve způ­so­bu uspořá­dání jejich živo­ta vi­dět zdroj po­znat­ků o obecnějších ry­sech lid­ské­ho stavu, zvláště co se tý­ká po­li­tiky. Pro Lé­vi­ho-Straus­se bylo u Nam­bikvá­rů ob­‐ zvláště po­učné, že k sou­pe­ření si­ce mě­li od­por (ne­‐ mě­li ani dosta­tek maje­tku, o kte­rý by mohli sou­pe­‐ řit), ale vo­li­li si ná­čelníky. Na­prostá jedno­duchost z toho vy­plýva­jí­cí­ho uspořá­dání pod­le Lé­vi­hoStraus­se od­haluje „jis­té zá­kladní funk­ce“ po­li­tické­‐ ho živo­ta, jež „zů­stáva­jí skry­ty v komplexnějších a pro­pra­covanějších sys­té­mech vlá­dy“. Ro­le ná­‐ čelníka by­la nejen spole­čensky a psy­cho­lo­gicky podobná té, kte­rou za­stáva­jí ná­rodní po­li­ti­ci ne­bo stát­ní­ci v ev­rop­ské společnosti, Lé­vi-Strauss si navíc všiml, že ta­to funk­ce rovněž při­tahova­la podobné osobnost­ní typy: li­di, kte­ří „si na roz­díl od Pozice: 147/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

větši­ny svých druhů uží­va­jí samo­ú­čelnou pres­tiž, za­mlou­vá se jim zod­po­vědnost a vní­ma­jí zá­těž vě­cí

ve­řejných ja­ko od­mě­nu“.36 Moderní po­li­ti­ci se­hráva­jí ro­li kšeftařů, kte­ří vy­‐ jednáva­jí spo­jenec­tví a kompro­mi­sy mezi růz­ný­mi vo­lič­ský­mi ne­bo zá­jmový­mi sku­pi­na­mi. V nam­‐ bikvár­ské společnosti se ně­co ta­kové­ho dě­lo jen zřídka, je­likož se li­dé od se­be pří­liš ne­li­ši­li ani bo­‐ hat­stvím, ani po­sta­vením. Ná­čelní­ci nicmé­ně hrá­li ob­dobnou ro­li, ne­boť vy­jednáva­li mezi dvě­ma na­‐ prosto roz­dílný­mi spole­čenský­mi a etický­mi sys­‐ témy, kte­ré se uplat­ňovaly v růz­ných ročních ob­do­‐ bích. To je po­tře­ba vy­svět­lit. Ve čtyři­cá­tých le­tech dva­cá­tého století žili Nam­bikvá­rové fak­ticky ve dvou vel­mi od­lišných společnostech. V ob­do­bí dešťů obýva­li vesni­ce na vr­chol­cích kop­ců čí­ta­jí­cí něko­lik set obyva­tel, kde za­hradni­či­li, a po zby­tek roku žili roz­trou­šeni do ma­lých lovecko-sbě­rač­‐ ských tlup. Ná­čelní­ci zís­káva­li ne­bo ztrá­ce­li po­věst hr­din­ských vůd­ců v rám­ci „nomád­ských dobro­‐ druž­ství“ za ob­do­bí su­cha, bě­hem nichž ob­vykle vy­‐ Pozice: 148/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

dáva­li roz­ka­zy, ře­ši­li krize a chova­li se způ­so­bem, kte­rý by byl jin­dy po­va­žován za ne­při­ja­telně au­to­ri­‐ tář­ský. V ob­do­bí dešťů, kdy panova­la mnohem větší po­ho­da a hojnost, se pak spoléha­li na svou po­věst, po­mo­cí níž k so­bě láka­li stou­pen­ce, aby se usa­di­li ve vesni­cích ko­lem nich, a přesvěd­čova­li je jen jem­ný­‐ mi prostředky a šli jim příkla­dem při stav­bě do­mů a pé­či o za­hra­du. V té do­bě se sta­ra­li o nemocné a po­třebné, usmi­řova­li šarvát­ky a nikdy niko­mu nic ne­vnu­cova­li. Co to o ta­kových ná­čelní­cích vy­po­ví­dá? Lé­viStrauss dospěl k zá­vě­ru, že to ne­by­li patri­ar­chové, ne­boť jednak ne­by­li úz­koprsý­mi tyra­ny (i když po urči­tou ome­zenou do­bu se tak mohli chovat), a jednak o nich ne­panova­la před­stava, že oplýva­jí mystickou mo­cí. Ze vše­ho nej­víc se podo­ba­li moderním po­li­tikům, kte­ří ří­dí ma­ličké zá­rodky so­‐ ci­álních stá­tů, shro­maž­ďu­jí prostředky a pře­roz­dě­‐ lu­jí je po­třebným. Lé­vi­ho-Straus­se nej­více ohro­mi­‐ la jejich po­li­tická vy­spě­lost. Právě schopnost ná­‐ čelní­ků ří­dit ma­lé tlu­py sbě­ra­čů v ob­do­bí su­cha ne­‐ Pozice: 149/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

bo dě­lat okamži­tá roz­hodnutí v krizových situa­cích (pře­brodit ře­ku, vést lov) je poz­dě­ji kva­lifi­kova­la pro ro­li me­di­á­to­rů a diplo­ma­tů ve vesni­cích. Při­‐ tom se však kaž­do­ročně fak­ticky po­hy­bova­li tam a zpět mezi ně­čím, co evo­luční antropologo­vé (v Tur­go­tově tra­di­ci) po­va­žu­jí za na­prosto roz­dílná sta­dia spole­čenské­ho vý­voje: od lov­ců a sbě­ra­čů k ze­mě­děl­cům a za­se zpát­ky. Nam­bikvářs­tí ná­čelní­ci se mohli stát mi­mo­‐ řádně zná­mý­mi po­li­tický­mi po­stava­mi pře­devším díky jedné vlastnosti: klidné sofis­ti­kovanosti, s níž se po­hy­bova­li mezi dvě­ma na­prosto od­lišný­mi so­ci­‐ ální­mi sys­témy, při­čemž vy­va­žova­li smy­sl pro osobní am­bi­ce a obecný prospěch. Ti­to ná­čelní­ci by­li ve všech ohle­dech uvě­domě­lý­mi po­li­tický­mi ak­té­ry. A právě jejich fle­xi­bi­li­ta a při­způ­so­bivost jim umož­ňovaly za­ujmout od­stup k ja­ké­mu­ko­li sys­‐ té­mu, kte­rý zrov­na panoval. Ač­ko­li se Lé­vi-Strauss stal nej­u­znávanějším antropologem na svě­tě a asi nej­slavnějším fran­‐ couz­ským in­te­lek­tuá­lem, je­ho raná esej o nam­‐ Pozice: 149/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

bikvár­ských ná­čelní­cích takřka okamži­tě upadla v za­po­mně­ní. Do­dnes o ní mi­mo okruh od­borní­ků na Amazo­nii sko­ro nikdo nesly­šel. Jedním z dů­vo­‐ dů je, že v po­vá­lečném ob­do­bí se Lé­vi-Strauss vy­dal zce­la opačným smě­rem než zby­tek je­ho obo­ru. Kde Lé­vi-Strauss zdů­raz­ňoval podobnosti mezi živo­ty lov­ců, za­hradní­ků a moderních prů­mys­lových demo­kra­cií, sko­ro všich­ni ostat­ní (a zej­mé­na ti, kte­‐ ří se za­býva­li společnos­tí sbě­ra­čů) při­jí­ma­li nové va­ri­a­ce na Tur­go­ta, i když s ak­tua­lizovaným jazykem a pode­přené zá­plavou tvr­dých vě­deckých dat. Opouště­li za­sta­ra­lé dě­lení na „divo­chy“, „bar­‐ ba­ry“ a „civi­liza­ci“, kte­ré za­čí­nalo znít po­někud blaho­sklonně, a chá­pa­li se nové po­sloup­nosti, jež ved­la od „tlup“ přes „kme­ny“ a „ná­čelnic­tví“ až po „stá­ty“. Vy­vr­cho­lením toho­to tren­du bylo pře­lo­‐ mové sympo­zi­um Man the Hun­ter (Člověk lovec), kte­ré pořá­da­la Chi­cagská univerzi­ta v ro­ce 1966. Sympo­zi­um za­stře­ši­lo stu­dia o lov­cích a sbě­ra­čích novou dis­ciplí­nou, již je­ho účast­ní­ci navrhli na­zvat „be­havi­o­rální eko­logií“ a kte­rá vy­cháze­la z peč­livě Pozice: 150/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

kvan­tifi­kovaných stu­dií společnos­tí z af­rické sava­‐ ny a deštné­ho pralesa – kalaharských Sanů, vý­‐ chodních Hadzů a Pyg­mejů Mbu­ti –, za­hrnu­jí­cí i údaje o spo­tře­bě kalo­rií, stu­die ča­sové­ho ur­čení a všemožná další da­ta, jež dří­vějším ba­da­te­lům ne­‐ by­la pří­stupná. Nové stu­die se pře­krývaly s náh­lým vzed­mu­tím obecné­ho zájmu o ty­též af­rické společnosti. Šlo na­‐ příklad o krát­ké fil­my o kalaharských Křová­cích od Marshallových (ame­rické ro­di­ny antropologů a fil­‐ mařů), kte­ré se staly sou­čás­tí úvodních kurzů do antropologie a vzdě­láva­cích te­leviz­ních progra­mů po ce­lém svě­tě. Ne­bo o kni­hy ja­ko The Fo­rest Pe­ople (Lesní li­dé) od Co­li­na Turnbul­la. Netrvalo dlouho a téměř všich­ni se do­mníva­li, že sbě­ra­či repre­zen­‐ tu­jí samo­statné sta­di­um spole­čenské­ho vý­voje, že „ži­jí v ma­lých sku­pi­nách“, „hodně se po­hybu­jí po oko­lí“, od­mí­ta­jí ja­kéko­li so­ci­ální roz­dí­ly kromě věku a po­hlaví a konflik­ty ře­ší spí­še roz­dě­lením

stran než ná­si­lnou cestou.37 Jen málo­kdy se bra­la v po­taz sku­tečnost, že ty­to af­rické společnosti tvo­‐ Pozice: 150/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

řily – při­nej­menším v ně­kte­rých pří­pa­dech – uprch­‐ lé po­pula­ce usazené v ob­lastech, kde ne­chtěl žít nikdo ji­ný, ane­bo že to­mu řa­da sbě­rač­ských společnos­tí zdoku­men­tovaných v etno­grafických zá­zna­mech vů­bec ne­od­po­ví­da­la (ty­to sku­pi­ny navíc mezi­tím z velké části vy­maza­la ev­rop­ská osadnická ko­lo­niza­ce, a tak už ne­byly dostupné pro kvan­tita­‐ tivní ana­lý­zu). Ta­to fak­ta by­la jen zřídka po­va­žová­‐ na za ně­jak zvlášť re­levant­ní. Ob­raz ma­lých rovnos­‐ tář­ských tlup doko­nale od­po­ví­dal to­mu, jak si od­‐ borní­ci odkojení Rous­seauovým odkazem před­‐ stavova­li, že by lov­ci a sbě­ra­či mě­li vy­pa­dat. Nyní se zdá­lo, že jejich do­mněnky po­tvrzu­jí tvr­dá, kvan­tifi­‐ kova­telná vě­decká da­ta (a ta­ké fil­my!). V té­to nové rea­li­tě by­li Nam­bikvá­rové Lé­vi­hoStraus­se jedno­du­še ire­levant­ní. Z evo­luční­ho hle­‐ dis­ka ko­neckon­ců ani ne­by­li sku­tečný­mi sbě­ra­či, ne­boť ve sbě­rač­ských tlu­pách po­býva­li jen sedm až osm mě­sí­ců v ro­ce. Tak­že zjevný pa­ra­dox, že jejich větší vesnické osa­dy byly rovnos­tář­ské, za­tím­co jejich menší sbě­rač­ské tlu­py roz­hodně niko­li, se Pozice: 151/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

jedno­du­še igno­roval, aby ne­po­sk­vrnil onen nový a jasný ob­raz. Způ­sob po­li­tické­ho se­beu­vě­domě­ní, tak evident­ní u nam­bikvár­ských ná­čelní­ků, na­tož divoká impro­viza­ce, kte­rá se oče­káva­la od nuer­‐ ských pro­ro­ků, ne­mě­ly v revi­dované kon­struk­ci lid­ské so­ci­ální evo­lu­ce místo.

VRÁ­TÍ­ME SE DO PRAVĚKU A ZA­MYS­‐ LÍ­ME SE NAD DŮ­KA­ZY O „EXTRÉMNÍCH JE­DIN­CÍCH“ A SE­‐ ZONNÍCH OB­MĚ­NÁCH SPOLE­‐ ČENSKÉ­HO ŽIVO­TA BĚ­HEM DO­BY LE­DOVÉ I PO NÍ Nam­bikvá­rové, Wi­ne­ba­gové ne­bo Nue­rové dva­cá­‐ tého století nám nemohou slou­žit ja­ko pří­mé okno do na­ší vlast­ní mi­nu­losti. Mohou nás však při­vést k ji­ným po­hle­dům na zkou­mání, kte­ré by nás jinak Pozice: 152/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

nena­padly. S ohle­dem na jejich spole­čenský sys­tém vy­vstává zce­la zřej­má otáz­ka, zda má­me dů­ka­zy pro se­zonní ob­mě­ny so­ci­ální struk­tu­ry i mezi dávný­mi lid­ský­mi společnost­mi a jest­li se anomální in­divi­‐ dua v pale­o­li­tu nejenže tě­ši­la úctě, ale zda ta­ké za­‐ stáva­la dů­leži­té po­li­tické ro­le. Ukazuje se, že od­po­‐ věď v obou pří­pa­dech zní „ano“. Dů­ka­zy jsou ohro­‐ mu­jí­cí. Vrať­me se k bo­ha­tým hrobům z mla­dého pale­o­li­‐ tu, kte­ré jsou často in­terpre­tová­ny ja­ko dů­kaz vzniku „ne­rovnosti“, ne­bo dokon­ce ja­kési dě­dičné šlech­ty. Z ně­ja­kého zvlášt­ní­ho dů­vo­du si za­stán­ci těch­to argu­men­tů nikdy ne­všimnou – a pokud ano, ne­při­klá­da­jí to­mu valný vý­znam –, že značný po­čet nale­zených koster (dokon­ce větši­na) ne­se známky ná­padných fy­zických anomá­lií, ji­miž se ti­to je­din­ci mu­se­li jasně a dra­ma­ticky li­šit od své­ho so­ci­ální­ho oko­lí.38 Na­příklad dospí­va­jí­cí chlap­ci v Sungi­ru i Dolních Věsto­ni­cích mě­li zře­telné vro­zené de­for­‐ ma­ce, tě­la v kalábrij­ské jes­ky­ni Ro­mi­to by­la ne­‐ zvykle ma­lá (mi­nimálně v jednom pří­pa­dě se Pozice: 152/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

jednalo o dwar­fis­mus), za­tím­co tě­la v jes­ky­ni Grimal­di by­la i na na­še po­mě­ry mi­mo­řádně vy­soká a svým sou­časníkům se mu­se­la jevit vy­slo­veně ob­ří. Z toho vše­ho lze vy­vo­dit, že s nej­vyš­ší prav­dě­‐ podobnos­tí ne­šlo o ná­ho­dy. Spí­še se na­bízí otáz­ka, jest­li se tě­la, kte­rá se pod­le kosterních ostat­ků zda­jí být ana­to­micky běžná, ta­ké ně­jak ne­vy­myka­la – ta­‐ kový al­bín ne­bo pro­rok s epi­lep­sií vě­ší­cí se hlavou do­lů ne­bo sklá­da­jí­cí ob­raz­ce z mušli­ček by se v ar­‐ che­olo­gických ná­le­zech ne­dal roz­po­znat. O kaž­do­‐ denním živo­tě pale­o­li­tických je­din­ců s bo­ha­tý­mi hro­bový­mi pří­davky toho ne­ví­me o moc víc, než že mě­li stejně dobrou stravu a pé­či ja­ko kdoko­li ji­ný, mů­že­me však při­nej­menším na­zna­čit, že by­li po­va­‐ žováni za pro­mi­nent­ní je­din­ce, kte­ří se od svých druhů co možná nej­více li­ši­li. Co nám to všech­no vlastně říká o so­ci­ální ne­‐ rovnosti v po­slední do­bě le­dové? V první řa­dě nás to na­bá­dá, abychom od­lo­žili k le­du ja­kéko­li před­‐ časné dis­ku­se o vzniku dě­dičných elit. Zdá se krajně ne­prav­dě­podobné, že by pale­o­li­tická Ev­ropa při­nes­‐ Pozice: 153/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

la stra­tifi­kovanou eli­tu, kte­rou by shodou okolnos­tí tvo­řili převážně hr­bá­či, obři a trpas­lí­ci. Za druhé ne­ví­me, jak po­smrtná pé­če o ty­to je­din­ce sou­vi­se­la s pé­čí o ně bě­hem jejich živo­ta. Dalším dů­leži­tým bodem je sku­tečnost, že zde nejde o pří­pad něko­lika li­dí po­hřbených s bo­ha­tý­mi hro­bový­mi pří­davky a ji­ných po­hřbených bez nich. Spí­še se jedná o pří­‐ pa­dy, kdy ně­kte­ří li­dé by­li uloženi do bo­ha­tých hrobů a větši­na ostat­ních ne­by­la po­hřbe­na vů­bec.39 Zdá se, že samotná praxe po­hřbí­vání netknutých a ob­le­čených těl by­la v mla­dém pale­o­li­tu vý­ji­‐ mečná. S větši­nou ostat­ků se na­klá­dalo úplně jinak: tě­la by­la zba­ve­na ma­sa, polámá­na a kosti se dokon­‐ ce moh­ly vy­u­žít k vý­ro­bě šper­ků a ar­tefak­tů. (Obecně pla­tí, že li­dé z pale­o­li­tu ne­mě­li ta­kový od­‐ por k lid­ským ostatkům ja­ko my.) Mrt­vé tě­lo v ce­lis­t­vé podo­bě – a tím spí­še ob­le­‐ čené tě­lo – bylo zjevně ně­čím ne­ob­vyk­lým a dá se před­poklá­dat, že i v pod­sta­tě zvlášt­ním. Tu­to do­‐ mněnku po­tvrzu­jí i ně­kte­ré dů­leži­té ne­pří­mé dů­ka­‐ zy. V řa­dě ta­kových pří­pa­dů v mla­dém pale­o­li­tu se Pozice: 153/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

prokáza­la sna­ha udr­žet tě­la v hro­bě jejich za­kry­tím těžký­mi předmě­ty – ma­mu­tí­mi lopat­kami, dřevě­‐ ný­mi prk­ny, ka­me­ny – ne­bo jejich uvázá­ním. Vy­ba­‐ vení těl ob­le­čením, zbraně­mi a ozdoba­mi moh­lo být rozší­řením té­to obavy, oslavou, ale i sna­hou ovládnout po­ten­ci­ální ne­bez­pe­čí. To všech­no dává smy­sl. Etno­grafické zá­znamy pře­kypu­jí příkla­dy anomálních by­tos­tí (lid­ských i ji­ných) po­va­‐ žovaných za vzne­šené a ne­bez­pečné; ane­bo se s ni­‐ mi na­klá­dalo jinak za živo­ta a jinak po smr­ti. Velká část z toho­to jsou spe­kula­ce. Exis­tuje ce­lá řa­da dalších způ­sobů, jak by se ná­le­zy daly in­terpre­‐ tovat – nicmé­ně myš­lenka, že ty­to hrobky zna­čí ná­‐ stup ja­kési dě­dičné šlech­ty, se zdá být nej­mé­ně prav­dě­podobná. Po­hřbení by­li mi­mo­řádní, „extrémní“ je­din­ci. Způ­sob, ja­kým se s ni­mi na­klá­‐ dalo – nejde jen o ostenta­tivní pře­hlídku maje­tku, jejich tě­la by­la v první řa­dě oz­do­be­na, vy­sta­ve­na a po­hřbe­na – zdů­raz­ňoval jejich zvlášt­ní po­sta­vení i po smr­ti. Po­hřby, kte­ré byly ve všech ohle­dech mi­‐ mo­řádné, mohou být sotva in­terpre­tová­ny ja­ko ná­‐ Pozice: 154/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

podo­ba spole­čenské struk­tu­ry mezi živý­mi. Na druhou stranu očividně ma­jí co do či­ně­ní s veš­ke­rý­‐ mi sou­časný­mi dů­ka­zy tý­ka­jí­cí­mi se hud­by, so­chař­‐ ství, ma­líř­ství a komplexní ar­chi­tek­tu­ry. Co z nich te­dy mů­že­me usou­dit?   A právě zde vstu­puje do hry se­zonnost. Takřka veš­ke­rá naleziště mi­mo­řádných po­hře­‐ bišť a mo­nu­mentální ar­chi­tek­tu­ry z do­by le­dové po­‐ cháze­la od společnos­tí, kte­ré se do jis­té mí­ry podo­‐ baly Nam­bikvá­rům Lé­vi­ho-Straus­se: jejich členové se na část roku roz­ptý­li­li do loveckých tlup a na ji­‐ nou část se shro­maž­ďova­li v kon­cent­rovaných osa­‐ dách. Je prav­da, že se ne­shro­maž­ďova­li za úče­lem pěstování plo­din. Velká naleziště z mla­dého pale­o­li­‐ tu jsou spí­še spo­jová­na s migra­cí a se­zonním lovem stád zvě­ře – ma­mu­tů srstna­tých, stepních zubrů a sobů – a ta­ké s cyk­lický­mi výsky­ty ryb a oře­chů. To mů­že vy­svět­lovat ta­to cent­ra ak­tivi­ty ve vý­‐ chodní Ev­ropě, ja­ko jsou Dolní Věsto­ni­ce, kde li­dé tě­žili z hojnosti divokých zdrojů po­travy, za­po­jova­li Pozice: 155/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

se do složi­tých ri­tuá­lů a am­bi­ci­óz­ních umě­leckých projek­tů a ob­chodova­li s mi­ne­rá­ly, schrán­kami moř­ských měkkýšů a kože­ši­na­mi. V zá­padní Ev­ropě lze za ekvivalent po­va­žovat velké skalní úkry­ty ve fran­couz­ském Périgo­r­du a na po­břeží Kantábrie, kde se na­šly bo­ha­té dů­ka­zy lid­ské činnosti, kte­ré ob­dobně tvo­řily část roční­ho ko­lobě­hu se­zonní­ho shro­maž­ďování a ná­sledné­ho roz­ptylování.40 Ar­che­ologie rovněž ukazuje, že i za stav­ba­mi v Göbek­li Tepe sto­jí se­zonní ob­mě­ny. Prá­ce na ka­‐ menných chrá­mech ko­respon­duje s ob­do­bí­mi se­‐ zonní hojnosti mezi let­ním slu­novra­tem a podzi­‐ mem, kdy se na Harranských pláních vy­sky­tova­la velká stá­da gazel. V té­to do­bě se v místě shro­maž­‐ ďova­li ta­ké li­dé, kte­ří zpra­cováva­li ob­rovské množ­‐ ství oře­chů a divoké­ho obi­lí a při­pravova­li z nich hosti­ny, jež byly prav­dě­podobně hna­cí si­lou stavebních pra­cí.41 Urči­té dů­ka­zy na­zna­ču­jí, že kaž­‐ dá z těch­to velkých staveb mě­la re­la­tivně krát­kou životnost a za­ží­va­la vr­chol při ob­rovské hosti­ně, po níž se je­jí stě­ny rych­le na­plni­ly zbytky a dalším od­‐ Pozice: 155/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

pa­dem: k ne­bi se vzty­či­ly kon­struk­ce, kte­ré byly ná­‐ sledně za­se okamži­tě str­že­ny. Pro­bí­ha­jí­cí vý­zkumy tu­to před­stavu prav­dě­podobně zkompli­ku­jí, nicmé­‐ ně má­me dosta­tek ná­lezů, kte­ré vše­o­becný vzo­rec se­zonní­ho shro­maž­ďování za úče­lem ob­řadní činnosti doklá­da­jí. Ty­to ko­lí­sa­jí­cí život­ní vzor­ce pře­trvaly ještě dlouho po vy­ná­le­zu ze­mě­děl­ství. Moh­ly by být klí­‐ čové pro po­chopení slavných ne­o­li­tických ob­jek­tů na pláních ko­lem ang­lické­ho Sa­lisbu­ry, a to nejen pro­to, že samotné roz­místění sto­jí­cích ka­menů mě­‐ lo pod­le vše­ho (mi­mo ji­né) funk­ci ob­řích kalen­dá­‐ řů. Nej­zná­mější z nich je Sto­ne­henge, kte­rý ozna­‐ čoval pří­chod let­ní­ho a zimní­ho slu­novra­tu. Ukazuje se, že šlo o po­slední z dlouhé řa­dy ob­‐ řadních staveb, kte­ré byly v prů­bě­hu něko­lika staletí po­sta­ve­ny ze dřeva a ka­mene, za­tím­co se li­dé ve vý­znam­ných ob­do­bích roku stahova­li na pláně ze vzdá­lených kou­tů bri­tských os­t­rovů. Peč­livé ar­‐ che­olo­gické vy­kopávky od­halu­jí, že mnohé z těch­to staveb – dnes přesvěd­čivě in­terpre­tovaných ja­ko Pozice: 156/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

po­mníky před­ků ne­o­li­tické aris­tokra­cie – byly roze­‐ brá­ny jen něko­lik gene­ra­cí po jejich vy­bu­dování.42 Ještě za­jí­mavější je, že li­dé, kte­ří Sto­ne­henge po­‐ stavi­li, ne­by­li ze­mě­děl­ci, aspoň ne v ob­vyk­lém smys­lu. Kdy­si ji­mi by­li, ale zvyk stavět a roze­bírat ob­ří stav­by se kryje s ob­do­bím, kdy se od ze­mě­děl­‐ ství obyva­te­lé Bri­tánie, kte­ří při­ja­li ne­o­li­tické hos­‐ po­dář­ství za­ložené na ze­mě­děl­ství z kon­ti­nentální Ev­ropy, zřej­mě od­vrá­ti­li při­nej­menším v jednom je­‐ ho klí­čovém aspek­tu: pře­sta­li pěstovat obi­lovi­ny a ko­lem roku 3 300 př. n. l. se vrá­ti­li ke sbě­ru lís­‐ kových oříš­ků, kte­ré se staly hlavním zdrojem rost­‐ linné stravy. Na druhou stranu si po­ne­cha­li domá­cí pra­sa­ta a stá­da do­bytka, na nichž si v zi­mě po­‐ chutnáva­li po­blíž Durring­ton Walls, vzkvé­ta­jí­cí­ho cent­ra s vlast­ním Wo­od­henge čí­ta­jí­cí­ho něko­lik ti­‐ síc obyva­tel, kte­ré však na lé­to z větší části opouště­‐ li. Zdá se, že stavi­te­lé Sto­ne­henge ne­by­li ani lov­ci, ani pastev­ci, ale ně­co mezi tím.43 Jsou to klí­čové po­znatky, ne­boť je těžké si před­‐ stavit, že by opuštění ze­mě­děl­ství moh­lo být ně­čím Pozice: 156/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

ji­ným než uvě­domě­lým roz­hodnu­tím. Ne­e­xis­tuje žádný dů­kaz, že by jedno obyva­tel­stvo vy­tla­či­lo ji­né ne­bo že by mocní sbě­ra­či přemohli ze­mě­děl­ce a při­‐ nu­ti­li je vzdát se pěstování plo­din. Ne­o­li­tič­tí obyva­‐ te­lé Ang­lie zřej­mě zvá­žili pěstování obi­lovin a ko­‐ lek­tivně se roz­hod­li pro ji­ný způ­sob ob­živy. Jak k ta­kové­mu roz­hodnutí dospě­li? To se nikdy ne­do­‐ zví­me, ale samotný Sto­ne­henge na­bízí jis­té vo­dí­t­ko, ne­boť je po­sta­vený z mi­mo­řádně velkých ka­menů, z nichž ně­kte­ré („mod­ré ka­me­ny“) byly do­pra­ve­ny až z dale­kého Wale­su, za­tím­co značná část do­bytka a pra­sat zkonzu­movaných v Durring­ton Walls by­la pracně na­hná­na z ji­ných vzdá­lených míst.44 Ji­ný­mi slovy: ač­ko­li se to mů­že zdát po­divné, dokon­ce i ve tře­tím ti­sí­ci­letí př. n. l. by­la jistá ko­or­‐ di­na­ce na­příč velký­mi část­mi bri­tských os­t­rovů očividně možná. Pokud byl Sto­ne­henge sva­tyní pro vy­so­ce po­sta­vené za­kla­da­te­le vládnou­cí­ho klanu – jak v sou­časnosti tvr­dí ně­kte­ří ar­che­ologo­vé –, zdá se prav­dě­podobné, že si členové jejich rodové li­nie ná­ro­kova­li vý­znamnou, dokon­ce vesmírnou ro­li na Pozice: 157/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

zá­kla­dě své účasti na ta­kových udá­lostech. Na druhou stranu ze stří­dání se­zonní­ho shro­maž­‐ ďování a roz­ptý­lení obyva­tel vy­vstává další otáz­ka: Jestli­že ve Sto­ne­henge by­li krá­lové a krá­lov­ny, o ja­‐ ký druh šlech­ty přesně šlo? Mu­se­lo by se jednat o krá­le, jejichž dvo­ry a krá­lov­ství exis­tovaly jen na pár mě­sí­ců v ro­ce a jinak se tříšti­ly do ma­lých sku­‐ pin sbě­ra­čů oře­chů a pastev­ců. Jestli­že dis­po­nova­li prostředky k or­ganiza­ci prá­ce, hro­ma­dě­ní zá­sob po­travin a k uži­vení poloprofe­si­o­nální ar­má­dy celo­‐ ročních sluhů, ja­ký druh šlech­ty by se vě­domě roz­‐ ho­dl pro opak?

ZA­BÝVÁ­ME SE „ZUB­ŘÍ PO­LI­CIÍ“ (V NÍŽ ZNOVU­OB­JUJE­ME RO­LI SE­‐ ZONNOSTI VE SPOLE­ČENSKÉM A PO­LI­TICKÉM ŽIVO­TĚ LI­DÍ)

Pozice: 158/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Při­po­meň­me, že pro Lé­vi­ho-Straus­se exis­tova­la jas­‐ ná sou­vis­lost mezi se­zonní­mi ob­mě­na­mi spole­‐ čenské struk­tu­ry a jis­tým druhem po­li­tické svo­bo­‐ dy. Sku­tečnost, že jed­na struk­tu­ra pla­ti­la v ob­do­bí dešťů a ji­ná v ob­do­bí su­cha, umož­ňova­la nam­‐ bikvár­ským ná­čelníkům na­hlí­žet na vlast­ní spole­‐ čenské uspořá­dání s od­stu­pem: ne­vní­ma­li ho ja­ko „dané“ při­ro­zeným řá­dem, ale ja­ko ně­co, co je aspoň částečně otevřené lid­ským zá­sahům. Bri­tský ne­o­lit – se stří­da­jí­cí­mi se fáze­mi roz­ptý­lení obyva­tel a vý­stav­by mo­nu­men­tů – na­zna­čuje, jak dale­ko ta­‐ kové in­ter­ven­ce moh­ly za­jít. Lé­vi-Strauss, kte­rý o té­ma­tu psal v prů­bě­hu druhé svě­tové války, se prav­dě­podobně ne­do­‐ mníval, že při­chází s ob­zvlášť mi­mo­řádným ob­‐ jevem. Antropologům v první polovi­ně dva­cá­tého století bylo vše­o­becně zná­mé, že společnosti, jejichž živo­bytí se do značné mí­ry za­klá­dalo na lovu, pastevec­tví a sbě­ru, bývaly často uspořá­dá­ny v podobné „dvo­jí mor­fo­logii“ (ozna­čení po­chází od Mar­ce­la Maus­se, slavné­ho před­chůd­ce Lé­vi­hoPozice: 158/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Straus­se).45 Lé­vi-Strauss pou­ze zdů­raz­nil ně­kte­ré po­li­tické implika­ce. Ty­to implika­ce jsou však dů­‐ leži­té. Exis­ten­ce podobných se­zonních vzor­ců v pale­o­li­tu na­zna­čuje, že li­dé od samé­ho po­čát­ku, ne­bo při­nej­menším od do­by, do níž doká­že­me ta­‐ kové dů­ka­zy vy­sto­po­vat, vě­domě ex­peri­men­tova­li s růz­ný­mi spole­čenský­mi al­terna­tiva­mi. Abychom zís­ka­li po­ně­tí, jak dra­ma­tické ty­to se­zonní roz­dí­ly moh­ly být, na­hlédne­me nyní do za­po­menu­té antropolo­gické li­te­ra­tu­ry, kte­rá mu­se­la být Lé­vi­‐ mu-Straus­sovi dů­věrně zná­má. Klí­čovým tex­tem je spis Mar­ce­la Maus­se a Henri­ho Beu­cha­ta „Sea­so­nal Va­ri­ations of the Es­‐ ki­mo“ (1903, Se­zonní va­ri­a­ce es­kymá­ků). Au­to­ři v úvo­du tvr­dí, že cirkumpolární Inui­té „a stejně tak i řa­da dalších společnos­tí […] ma­jí dvě roz­dílné spole­čenské struk­tu­ry, jednu v létě a druhou v zi­‐ mě, s ni­miž se pa­ra­lelně po­jí právní a ná­boženské sys­témy“. V létě se Inui­té roz­ptý­li­li do tlup po dva­‐ ce­ti až tři­ce­ti li­dech a lovi­li slad­kovodní ry­by, ka­‐ ribu ne­bo so­by, a to pod ve­dením je­di­ného star­ší­ho Pozice: 159/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

mu­že. Bě­hem toho­to ob­do­bí se majetnicky ozna­‐ čovalo vlastnic­tví a patri­ar­chové uplat­ňova­li nad svý­mi pod­daný­mi do­nu­cova­cí, někdy až tyranskou moc – v mnohem větší mí­ře než nam­bikvárští ná­‐ čelní­ci v ob­do­bí su­cha. V dlouhých zimních mě­sí­‐ cích, kdy se k ark­tické­mu po­břeží stahova­la hej­na tuleňů a mrožů, však do­cháze­lo k dra­ma­tické­mu ob­ra­tu. V té do­bě se Inui­té scháze­li a stavě­li velké spole­čenské domy ze dřeva, velry­bích žeber a ka­‐ mene, kde se pro­sazovaly ctnosti ja­ko rovnost, altruis­mus a ko­lek­tivní život. Maje­tek se sdí­lel a manže­lé si vy­mě­ňova­li partne­ry pod zášti­tou Sed­‐ ny, bo­hyně mo­ře.46 Mauss se do­mníval, že Inui­té jsou ide­ální pří­pa­‐ dovou stu­dií, ne­boť ži­jí v Ark­ti­dě a če­lí jedněm z nej­extrém­nějších pří­rodních pod­mí­nek, za kte­‐ rých se dá exis­tovat. Vy­po­čí­tal však, že i v subark­‐ tickém prostře­dí vy­svět­lu­jí fy­zická kri­téria – dostupnost zvě­ře, stavební­ho ma­te­ri­á­lu a podobně – nanej­výš 40 pro­cent sku­tečné­ho stavu. (Mauss po­zna­menává, že další obyva­te­lé z oko­lí pó­‐ Pozice: 160/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

lu, kte­ří se po­tý­ka­li s iden­tický­mi fy­zický­mi pod­‐ mín­kami, mě­li úplně ji­ný spole­čenský řád.) Dospěl k zá­vě­ru, že Inui­té do značné mí­ry žili po­pi­sovaným způ­so­bem živo­ta, pro­tože mě­li po­cit, že právě tak by li­dé mě­li žít. Zhru­ba ve stejné do­bě, kdy Mar­cel Mauss pro­‐ česával fran­couz­ské knihov­ny, aby zde na­šel coko­li, co kdy bylo o Inui­tech na­psáno, prová­děl ně­mecký etno­log Franz Bo­as vý­zkum Kwa­kiut­lů, pů­vodních obyva­tel seve­ro­západní­ho po­břeží Kana­dy, kte­ří se živi­li lovem a sbě­rem. Bo­as zjis­til, že v jejich pří­pa­‐ dě společnost vy­krys­ta­lizova­la do svých nej­hi­e­rar­‐ chič­tějších fo­rem niko­li bě­hem lé­ta, ale v zi­mě. Po­‐ dél po­břeží Bri­tské Ko­lum­bie vznikaly palá­ce po­sta­‐ vené z prken, kde si dě­dičná šlech­ta uží­va­la nad­‐ řazené­ho po­sta­vení nad kraja­ny, kte­ří se dě­li­li na pros­tý lid a ot­roky, a pořá­da­la slavnost­ní hosti­ny zná­mé ja­ko po­tlač. Ty­to šlech­tické dvo­ry se však na let­ní ry­bář­skou se­zo­nu roz­padly a přesku­pi­ly se do menších klanových for­ma­cí – jež byly stá­le hi­e­rar­‐ chicky uspořá­dané, ale jejich struk­tu­ry byly zce­la Pozice: 160/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

od­lišné a mnohem mé­ně for­mální. V tom­to pří­pa­dě li­dé dokon­ce při­jí­ma­li ji­ná jmé­na na lé­to a na zi­‐ mu – do­slova se stáva­li někým ji­ným v zá­vis­losti na ročním ob­do­bí.47 Po emigra­ci do Spo­jených stá­tů se Bo­as stal profe­so­rem na newy­orské Ko­lum­bij­ské univerzi­tě, kde je­ho se­mi­ná­ři prošel prak­ticky kaž­dý, kdo se v druhé polovi­ně dva­cá­tého století pro­sa­dil mezi ame­rický­mi antropology. Je­den z je­ho stu­den­tů, z Vídně po­cháze­jí­cí etno­graf Ro­bert Lowie (kte­rý byl rovněž blíz­kým pří­te­lem Pau­la Ra­di­na, au­to­ra kni­hy Trickster: Mý­tus o Ši­balovi), prová­děl te­rénní vý­zkum mezi Man­da­ny a Hi­dat­sy a Vraní­mi lid­mi ži­jí­cí­mi v ob­lasti dnešní Monta­ny a Wy­o­mingu. Značnou část své ka­ri­é­ry se za­býval po­li­tický­mi do­‐ pa­dy se­zonních ob­měn na kmenové konfe­de­ra­ce z Velkých plání v deva­tenác­tém století. Li­dé z Plání býva­li ze­mě­děl­ci, kte­ří se do značné mí­ry vzda­li pěstování obi­lovin, po­té co znovu do­‐ mesti­kova­li ko­ně utek­lé Španě­lům a při­ja­li převážně ko­čovný způ­sob živo­ta. Na pře­lo­mu lé­ta Pozice: 161/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

a podzi­mu se ma­lé a vel­mi mo­bi­lní tlu­py Šajenů a La­ko­tů shro­maž­ďovaly ve velkých osa­dách, aby se logis­ticky při­pravi­li na lov bizo­nů. V tom­to nej­cit­‐ livějším ob­do­bí roku jmenova­li po­li­cejní složku, kte­rá uplat­ňova­la plně do­nu­cova­cí moc včetně práva věz­nit, bi­čovat ne­bo poku­tovat kaž­dého na­‐ ru­ši­te­le, kte­rý ohro­zil pro­ces. Lowie však vy­po­zo­‐ roval, že to­to „ne­sporné au­to­ri­tář­ství“ fungo­valo na striktně se­zonní a do­časné bázi. Jakmi­le skon­či­‐ la lovecká se­zo­na – po níž ná­sle­doval ko­lek­tivní ri­‐ tuál Tanec Slun­ce –, au­to­ri­tář­ství ustou­pi­lo ně­če­‐ mu, co na­zval „anar­chickou“ for­mou uspořá­dání, kdy se společnost opět roz­padla na ma­lé, mo­bi­lní tlu­py. Lowie­ho po­stře­hy jsou pře­kvapivé: Pro za­jištění maxi­mální úspěšnosti lovu vy­‐ dáva­la po­li­cejní složka – kte­rá se buď kry­la s vojenskou složkou, ne­bo by­la jmenová­na ad hoc, pří­padně slou­ži­la na zá­kla­dě úz­kého vztahu ke klanu – roz­ka­zy a po­tla­čova­la ne­‐ po­slušnost. Ve větši­ně kmenů nejenže za­‐ Pozice: 161/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

bavova­la pokoutně zís­kanou zvě­ři­nu, ale ta­ké bi­čova­la pa­cha­te­le, ni­či­la jim maje­tek a v pří­‐ pa­dě kla­dení od­po­ru je i za­bí­je­la. Stejný úřad, kte­rý by v pří­pa­dě vraž­dy pou­ze ape­loval na mo­rálku pa­cha­te­le, se bě­hem ho­nu na bizo­ny promě­nil v neú­prosnou stát­ní agentu­ru. Nicmé­ně […] do­nu­cova­cí prostředky se zdale­‐ ka ne­o­mezovaly na lov: vojá­ci rovněž kro­ti­li od­vážliv­ce hod­la­jí­cí za­há­jit vá­lečnou vý­‐ pravu, kte­rou ná­čelník po­va­žoval za ne­pří­‐ padnou; ří­di­li hro­madné pře­su­ny, do­hlí­že­li na dav bě­hem velké slavnosti a ji­ný­mi způ­so­‐ by udr­žova­li právo a pořá­dek.48 „Po značnou část roku,“ pokra­čuje Lowie, „kmen ja­ko ta­kový prostě ne­e­xis­toval a ro­di­ny ne­bo menší jednotky blíz­kých li­dí, kte­ří společně hle­da­li ob­živu, ne­po­tře­bovaly žádné spe­ci­ální dis­cipli­nární uspořá­dání. Vojá­ci tak by­li prů­vodním jevem po­‐ četně velkých se­sku­pení, a tu­díž fungo­va­li s pře­‐ stáv­kami, a niko­li ne­pře­tr­ži­tě.“ Zdů­raz­nil však, že Pozice: 162/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

su­ve­reni­ta vojá­ků ne­by­la kvů­li do­časné­mu cha­rak­‐ te­ru o nic mé­ně sku­tečná. V dů­sledku toho mě­li pod­le Lowie­ho in­di­áni z Plání sku­tečné po­ně­tí o stát­ní mo­ci, ač­ko­li oprav­dový stát nikdy ne­vy­tvo­‐ řili. Je snadné po­chopit, proč si ne­o­evo­lu­ci­o­nis­té z pa­desá­tých a še­desá­tých let dva­cá­tého století ne­‐ vě­dě­li s tím­to odkazem te­rénních po­zo­rování ra­dy. Tvr­di­li, že exis­tova­la od­dě­lená sta­dia po­li­tické­ho uspořá­dání (vze­stupně: tlu­py, kme­ny, ná­čelnic­tví, stá­ty), a do­mníva­li se, že sta­dia po­li­tické­ho vý­voje kopí­ru­jí, při­nej­menším zhru­ba, ob­dobná sta­dia hos­po­dář­ské­ho roz­voje (lov­ci a sbě­ra­či, pri­mi­tivní za­hradní­ci, ze­mě­děl­ci, prů­mys­lová civi­liza­ce). Ma­‐ tou­cí bylo, že li­dé ja­ko Nam­bikvá­rové ja­ko by v prů­‐ bě­hu roku pře­ska­kova­li tam a zpět mezi růz­ný­mi hos­po­dář­ský­mi ka­tego­ri­e­mi. Zdá­lo se, že Šajenové, Vraní li­dé, As­si­ni­bo­i­nové či La­kotové pravidelně pře­ska­ku­jí z jednoho okraje po­li­tické­ho spek­tra na druhý. By­li ja­kým­si amalgá­mem tlu­py a stá­tu. Ji­ný­‐ mi slovy do vše­ho vná­še­li chaos. Pozice: 163/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Lowie má však v tom­to bo­dě jasno a zdale­ka ne­‐ byl ve své do­bě je­di­ným antropologem, kte­rý si toho všiml.49 Pro náš úhel po­hle­du je nejza­jí­‐ mavější, že pod­le něj by­li in­di­áni z Plání zá­měrný­mi po­li­tický­mi ak­té­ry, kte­ří si plně uvě­domova­li možnosti a ne­bez­pe­čí au­to­ri­tář­ské mo­ci. Nejenže zru­ši­li všech­ny prostředky uplat­ňování do­nu­cova­cí mo­ci, jen co skon­či­lo ri­tuální ob­do­bí, ale dba­li i na to, aby moc mezi kla­ny ne­bo sku­pi­na­mi vá­leční­ků rotova­la: kaž­dý, kdo tří­mal moc je­den rok, pod­léhal ná­sle­du­jí­cí­ho roku nad­vlá­dě něko­ho ji­ného.50   Vzdě­lanost ne vž­dy po­stu­puje vpřed. Někdy ukro­čí zpát­ky. Před sto le­ty větši­na so­ci­o­logů chá­pa­la, že li­‐ dé, kte­ří se živí převážně z divokých zdrojů, se ob­‐ vykle ne­o­mezu­jí na ma­lé „tlu­py“. Vi­dě­li jsme, že ta­‐ to před­stava se uchy­ti­la v še­desá­tých le­tech dva­cá­‐ tého století. V tom­to ohle­du ne­bylo na­še před­cho­zí odkazování na motor­kář­ské gangy a ko­mu­ni­ty hipí­‐ ků pouhým roz­ma­rem. Šlo o ob­ra­zy, kte­ré se teh­dy od­rá­že­ly v před­stavách ve­řejnosti a uplat­ňovaly se Pozice: 163/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

v deba­tách o lid­ské po­vaze. Jis­tě není ná­ho­da, že nejpo­pulárnější etno­grafické fil­my po­vá­lečné­ho ob­‐ do­bí se vě­novaly buď kalaharským Křovákům a Pyg­mejům Mbu­ti („tlu­po­vé“ společnosti, kte­ré si lze před­stavit zhru­ba ja­ko ko­mu­ni­ty hipí­ků), ne­bo Jano­mamům či „Kru­tým li­dem“ (amazon­ským hor­‐ tikul­tu­ris­tům, již se pod­le Na­pole­o­na Chagno­na – ale ne pod­le ji­ných, na­příklad He­le­ny Vale­ro – v jis­‐ tém zne­poko­jivém ohle­du sku­tečně podo­ba­jí sku­pi­‐ nám ja­ko Hell’s Angels). Je­likož pod­le toho­to nové­ho, evo­lu­ci­o­nis­tické­ho na­ra­tivu byly „stá­ty“ de­fi­nová­ny pře­devším svým mo­nopolem na „legi­timní po­u­ži­tí do­nu­cova­cí sí­ly“, Šajenové ne­bo La­kotové z deva­tenác­tého století by vž­dy zhru­ba v lis­topa­du mě­li po­výšit z úrovně „tlup“ na úroveň „stá­tu“ a na jaře se za­se vrá­tit zpát­ky. To je samo­zřej­mě hloupost a nikdo by nic ta­kové­ho se­ri­óz­ně netvr­dil. Přesto je vhodné na ten­to pa­ra­dox upo­zornit, ne­boť po­u­kazuje na mnohem hlubší ne­smy­slnost pů­vodní­ho před­‐ pokla­du: že společnosti bě­hem své­ho vý­voje muse­jí Pozice: 164/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

nutně pro­cházet sérií evo­lučních sta­dií. O evo­lu­ci od tlu­py přes kmen a ná­čelnic­tví po stát se ne­dá hovo­řit, pokud jsou vý­cho­zí­mi bo­dy sku­pi­ny, jež ma­jí ve zvyku mezi jednot­livý­mi sta­dii volně pře­‐ cházet. Se­zonní dua­lis­mus vná­ší chaos ta­ké do ne­‐ dávných poku­sů o kla­sifika­ci lov­ců a sbě­ra­čů na „jedno­duchý“ a „komplexní“ typ, ne­boť te­ri­to­ri­a­li­‐ ta, so­ci­ální stra­tifika­ce, ma­te­ri­ální bo­hat­ství ne­bo sou­tě­živost, kte­ré byly iden­tifi­ková­ny ja­ko di­a­‐ gnostické zna­ky „komple­xi­ty“, se ob­jevu­jí v určitých ob­do­bích roku, za­tím­co v ji­ných jsou tě­‐ mi stejný­mi lid­mi od­mítnu­ty. Nelze po­přít, že větši­‐ na sou­časných profe­si­o­nálních antropologů uznává, že ty­to ka­tego­rie jsou zoufa­le ne­do­sta­ču­jí­cí. To­to při­znání je však vedlo pou­ze ke změně té­ma­tu ne­bo k ná­vr­hu, abychom se nad dě­jina­mi lid­stva v širším kontex­tu vů­bec ne­zamýš­le­li. Ji­nou al­terna­‐ tivu za­tím nikdo nena­bí­dl. Jak jsme vi­dě­li, mezi­tím se vrší ar­che­olo­gické ná­le­zy na­zna­ču­jí­cí, že ve vy­so­ce se­zonních prostře­‐ Pozice: 164/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

dích po­slední do­by le­dové se na­ši vzdá­lení před­ci chova­li do značné mí­ry ja­ko Inui­té, Nam­bikvá­rové ne­bo Vraní li­dé. Stří­da­li al­terna­tivní spole­čenská uspořá­dání, stavě­li mo­nu­men­ty a za­se je str­háva­li, v určitých ob­do­bích roku umož­ňova­li ná­stup au­to­‐ ri­tář­ských struk­tur a ná­sledně je ru­ši­li – to vše, jak se zdá, s vě­domím, že žádný konkrét­ní spole­čenský řád nikdy není pevně daný ne­bo ne­měnný. Stejný je­di­nec mohl proží­vat život v ně­čem, co nám mů­že při­pa­dat někdy ja­ko tlu­pa, někdy ja­ko kmen a jin­dy za­se ja­ko uspořá­dání vy­kazu­jí­cí při­nej­menším urči­‐ té zna­ky, jež dnes zto­tožňu­je­me se stá­tem. S ta­kovou in­stitu­ci­o­nální fle­xi­bi­li­tou se po­jí i schopnost vy­stou­pit z hranic ja­kéko­li dané struk­‐ tu­ry a za­mys­let se nad ní, vy­tvá­řet i ru­šit po­li­tické svě­ty, v nichž žije­me. Při­nej­menším to vy­svět­lu­je „prin­ce“ a „prin­cez­ny“ z po­slední do­by le­dové, kte­‐ ří se pod­le vše­ho ob­jevova­li mi­mo­řádně oje­di­ně­le, ja­ko po­stavy z po­hádky ne­bo kos­týmní­ho dra­ma­tu. Možná ta­koví ve sku­tečnosti by­li. Pokud vů­bec Pozice: 165/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

vlád­li, pak to možná bylo jen se­zonně, stejně ja­ko v pří­pa­dě vládnou­cí­ho klanu ve Sto­ne­henge.51

PROČ OTÁZ­KA VE SKU­TEČNOSTI NE­‐ ZNÍ „JA­KÝ JE PŮ­VOD SPOLE­ČENSKÉ NE­ROVNOSTI“, ALE „JAK JSME SE MOHLI TAK ZA­SEKNOUT?“ Pokud má­me prav­du a pokud lid­ské by­tosti sku­‐ tečně strávi­ly větši­nu z po­sledních 40 000 let pře­pí­‐ náním mezi růz­ný­mi for­ma­mi spole­čenské­ho uspořá­dání, vy­tvá­ře­ly hi­e­rar­chie a pak je za­se ru­ši­‐ ly, ve­de to k dale­ko­sáh­lým dů­sledkům. Ukazuje to, že se Pierre Clastres vcelku trefil do černé­ho svým tvrzením, že li­dé v bez­stát­ních společnostech ne­by­‐ li mé­ně po­li­ticky uvě­domě­lí než my, ale že naopak mohli být pod­statně uvě­domě­lejší. Clastres byl dalším pro­duk­tem še­desá­tých let dva­cá­tého století. Co­by stu­dent Lé­vi­ho-Straus­se si Pozice: 166/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

vzal k srd­ci je­ho po­hled na amazon­ské ná­čelníky ja­‐ ko na vy­spě­lé po­li­tické ak­té­ry. Clastres však byl ta­‐ ké anar­chis­ta (na­ko­nec ho z vý­zkum­ného tý­mu Lé­‐ vi­ho-Straus­se vy­hodi­li pod cha­bou zá­minkou tý­ka­‐ jí­cí se ne­po­vo­lené­ho po­u­ží­vání úředních tis­kovin) a do­tá­hl argu­menta­ci ještě mnohem dál. Pod­le něj amazon­ští ná­čelní­ci ne­by­li jen mazaný­mi po­li­tiky. By­li mazaný­mi po­li­tiky nu­cený­mi mané­v­rovat v so­‐ ci­álním prostře­dí, jež bylo zjevně vy­tvo­řeno tak, aby nikdy nemohli vy­ko­návat sku­tečnou po­li­tickou moc. V zi­mě byly sku­pi­ny, kte­ré ved­li, ma­lé a bez­vý­‐ znam­né. V létě vů­bec „ne­ved­li“. Ano, jejich domy moh­ly při­po­mí­nat za­řízení so­ci­álních slu­žeb v moderním so­ci­álním stá­tě, ale ve vý­sledku, z hle­‐ dis­ka ma­te­ri­ální­ho bo­hat­ství, by­li vlastně nej­‐ chudší­mi muži ve vesni­ci, ne­boť od ná­čelní­ků se oče­kávalo, že vše bu­dou neu­stá­le roz­dávat. Rovněž se před­poklá­dalo, že pů­jdou příkla­dem a bu­dou pra­covat mnohem víc než všich­ni ostat­ní. Dokon­ce i tam, kde mě­li zvlášt­ní privi­legia, ja­ko tu­pi­j­ští a nam­bikvárští ná­čelní­ci, kte­ří by­li je­di­ný­mi muži Pozice: 166/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

ve vesni­ci, jimž bylo dovo­leno mít více manže­lek, bylo to­to privi­legi­um jasně dvoj­sečné. Manželky mě­ly po­vinnost při­pravovat hosti­nu pro vesni­ci. Jestli­že si ně­ja­ká manželka vy­hléd­la ji­ného mi­len­‐ ce, což se pod­le vše­ho dě­lo běžně, ná­čelník s tím moc nena­dě­lal, ne­boť aby zů­stal ná­čelníkem, po­tře­‐ boval přízeň všech. Ná­čelní­ci se pod­le Clastre­se ne­o­cit­li v té­to situa­‐ ci, pro­tože by­li je­di­ný­mi vy­spě­lý­mi a pro­zí­ravý­mi po­li­tický­mi ak­té­ry – ta­koví by­li téměř všich­ni. Li­dé ne­by­li lapeni ve stavu ja­kési rous­seauovské ne­‐ vinnosti, ne­schopní před­stavit si komplexnější for­‐ my uspořá­dání, ale by­li obecně schopnější než my před­stavit si al­terna­tivní spole­čenské řá­dy, a pro­to vy­tvo­řili „společnosti pro­ti stá­tu“. Svou společnost vě­domě uspořá­da­li tak, aby se nikdy nemoh­ly pro­‐ sa­dit for­my své­volné mo­ci a nad­vlá­dy, kte­ré má­me spo­jené s „vy­spě­lý­mi po­li­tický­mi sys­témy“. Clastre­sův argu­ment byl pod­le oče­kávání vel­mi kontroverz­ní. Část kri­tiky namí­řené pro­ti ně­mu by­‐ la na­prosto oprávně­ná (na­příklad se prak­ticky ne­‐ Pozice: 167/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

zabýval otáz­kou po­hlaví). Větši­na kri­tiky však stá­le pevně vy­cháze­la z rous­seauovské­ho zá­kla­du a tvr­di­‐ la, že Clastres při­pi­suje pří­liš velkou před­stavivost „pri­mi­tivním“ ne­bo „ar­chaickým“ li­dem, kte­ří by ji takřka ze své pod­sta­ty ne­mě­li mít vů­bec. Jak někdo vů­bec mů­že tvr­dit – tak zně­la kri­tika –, že bez­stát­ní společnosti se vě­domě uspořá­daly tak, aby za­bráni­‐ ly ná­stu­pu ně­če­ho, co ve sku­tečnosti samy nikdy ne­za­žily? Na tu­to ná­mitku exis­tuje mnoho od­po­vě­dí. Copak si na­příklad Amazon­ci v před­cho­zích stale­‐ tích nikdy ne­všimli velkých and­ských ří­ší na zá­pa­‐ dě? Li­dé se pře­ce mu­se­li po­hy­bovat po oko­lí. Je ne­‐ prav­dě­podobné, že by o vý­vo­ji v sou­sedních částech kon­ti­nen­tu ne­mě­li po­ně­tí. Jak uvi­dí­me v sedmé kapi­tole, má­me k dis­po­zi­ci řa­du dů­kazů o exis­ten­ci velkých usku­pení i v samotné Amazo­nii v mnohem dří­vějších do­bách. Možná šlo o dě­ti re­be­lů, kte­ří z ta­kových pra­sta­rých krá­lov­ství utek­li, ne­bo je dokon­ce svrhli. Nejzře­telnější vý­hra­da však spo­čí­vá ve sku­tečnosti, že jestli­že ti­to Amazon­ci by­li ja­ko Pozice: 167/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Nam­bikvá­rové, pak se sku­tečně mu­se­li se­tkat s pří­‐ pa­dy své­volné­ho vládnutí bě­hem svých kaž­do­‐ ročních „dobro­druž­ství“ ve sbě­rač­ských tlu­pách. Sám Clastres však na ten­to aspekt pře­kvapivě nikdy neu­po­zornil. Vlastně se se­zonnos­tí vů­bec ne­‐ zabýval. Je­ho opo­menutí je ne­zvyk­lé, a navíc i vý­znam­‐ né, ne­boť Clastres jím za­sa­dil po­slední hře­bí­ček do rakve před­cho­zí tra­di­ci, kte­rá se táh­la od Mar­ce­la Maus­se k Ro­ber­tu Lowi­e­mu, tra­di­ce, kte­rá po­va­‐ žova­la „pri­mi­tivní“ společnosti za při­ro­zeně fle­xi­‐ bi­lní sku­pi­ny vy­zna­ču­jí­cí se více for­ma­mi uspořá­‐ dání. Ne­o­evo­lu­ci­o­nis­té, kte­ří „pri­mi­tivní“ ná­ro­dy po­va­žova­li za rous­seauovsky na­ivní, i ra­diká­lové, kte­ří za­se tvr­di­li, že šlo o uvě­domě­lé rovnos­táře, po­va­žova­li za samo­zřej­mé, že ti­to li­dé uvázli v je­di­‐ ném, vel­mi jedno­duchém mode­lu spole­čenské exis­‐ ten­ce. V Clastre­sově pří­pa­dě je to o to pře­kvapivější, ne­boť ve svém pů­vodním pro­hlá­šení o bez­mocnosti in­di­án­ských ná­čelní­ků, kte­ré pu­b­li­koval v ro­ce Pozice: 168/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

1962, zce­la otevřeně při­znává, že téměř celou svou argu­menta­ci převzal od Lowie­ho. Lowie už čtrnáct let před ním tvr­dil, že větši­na domo­ro­dých ame­‐ rických společnos­tí od Montrealu po Oh­ňovou ze­mi je ve sku­tečnosti anar­chis­tická.52 Je­ho argu­ment, že „typický in­di­án­ský ná­čelník není zá­ko­no­dár­cem, vý­konným or­gánem ani soud­cem, ale usmi­řova­te­‐ lem, me­cená­šem chudých a roz­vláčným Polo­ni­em“ (tzn. že sku­tečnou funk­cí ná­čelnické­ho úřa­du je 1. usmi­řovat spo­ry, 2. sta­rat se o po­třebné a 3. bavit ostat­ní krásný­mi řeč­mi), je v Clastre­sově spi­su přesně bod po bo­du zopa­kován. Stejně tak i Lowie­‐ ho zá­věr, že je­likož ná­čelnický úřad je fak­ticky kon­‐ ci­po­ván tak, aby se z něj nemohl stát prostře­dek nátla­ku, mů­že au­to­ri­ta podobná stá­tu po­cházet je­‐ di­ně od ně­ja­kých ná­boženských vizi­o­nářů. Při­po­meň­me si však, že Lowie­ho pů­vodní spis ob­sahoval ještě do­da­tečný od­díl o „evo­lučních zá­‐ rod­cích“ au­to­ri­ty řízené sho­ra, kte­rá po­drobně po­‐ pi­suje se­zonní „po­li­cii“ a „vojáky“ společnos­tí z Plání. Clastres ho jedno­du­še vy­ne­chal. Proč? Pozice: 169/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Od­po­věď je prav­dě­podobně jedno­du­chá: se­‐ zonnost je ma­tou­cí. Ve sku­tečnosti je to tak tro­chu horký bram­bor. Společnosti z Velkých plání vy­tvá­‐ ře­ly struk­tu­ry, kde se uplat­ňova­la do­nu­cova­cí moc a kte­ré pře­trvaly po ce­lé ob­do­bí lovu a ná­sledných ri­tuá­lů a vy­tra­ti­ly se, když se sku­pi­ny roz­ptý­li­ly do menších tlup. Za­to společnosti ze střední Brazí­lie se roz­padly do sbě­rač­ských tlup, aby po­tvr­di­ly po­li­‐ tickou moc, kte­rá by­la v prostře­dí vesni­ce neú­‐ činná. Mezi Inui­ty v létě vlád­li ot­cové, ale v zi­mě se kon­cent­ra­ce patri­ar­chální mo­ci, a dokon­ce i nor­my vhodné­ho se­xuální­ho chování zpo­chybni­ly, podkopaly ne­bo jedno­du­še vy­paři­ly. Kwa­kiutlové mě­li hi­e­rar­chické uspořá­dání v obou částech roku, ale přesto si udr­žova­li je­ho růz­né for­my, účinné po­‐ li­cejní pravo­mo­ci zís­káva­li vy­ko­nava­te­lé ob­řa­du při zimním slu­novra­tu („med­vě­dí taneční­ci“ a „bláz­‐ niví taneční­ci“) a moh­ly být uplat­ňová­ny pou­ze v prů­bě­hu samotné­ho prová­dě­ní ri­tuá­lu. A jin­dy šlech­ta kont­rolova­la značný maje­tek, ale svým stou­pen­cům nemohla dávat pří­mé roz­ka­zy. Mnohé Pozice: 169/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

středo­af­rické sbě­rač­ské společnosti jsou celo­ročně rovnos­tář­ské, ale kaž­dý mě­síc se stří­da­jí dva ri­‐ tuální řá­dy, pod­le kte­rých jednou vládnou muži

a jin­dy za­se že­ny.53 Ji­ný­mi slovy, není zde žádný jednotný vzo­rec. Je­di­ným konzis­tent­ním fenomé­nem je samotný fakt ob­mě­ny a ná­sledné­ho uvě­domování si růz­ných spole­čenských možnos­tí. To vše po­tvrzuje, že hle­‐ dání „pů­vo­du spole­čenské ne­rovnosti“ je špatně položenou otáz­kou. Jestli­že se li­dé po větši­nu svých dě­jin volně pře­‐ sou­va­li mezi růz­ný­mi spole­čenský­mi uspořá­dání­‐ mi, pravidelně vy­tvá­ře­li a za­se roz­pouště­li hi­e­rar­‐ chie, možná by sku­tečná otáz­ka mě­la znít: „Jak jsme se mohli tak za­seknout?“ Jak jsme mohli skon­čit s jedním je­di­ným mode­lem? Jak jsme při­šli o po­li­tické se­beu­vě­domě­ní, kdy­si tak typické pro náš druh? Jak jsme mohli po­výšenost a po­slušnost za­čít chá­pat niko­li ja­ko do­čas­ná opat­ření, ne­bo dokon­ce okáza­lost a okolnost ja­kéhosi velké­ho se­‐ zonní­ho diva­dla, ale ja­ko ne­vy­hnu­telnou sou­část Pozice: 170/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

lid­ské­ho živo­ta? Jestli­že jsme na za­čát­ku jen hrá­li hry, v ja­kém okamžiku jsme za­po­mně­li, že si hraje­‐ me?   Tě­mi­to otáz­kami se bu­de­me za­bývat v ná­sle­du­jí­‐ cích kapi­tolách. V tu­to chví­li je tře­ba pře­devším zdů­raz­nit, že ta­to fle­xi­bi­li­ta a po­ten­ci­ální po­li­tické se­beu­vě­domě­ní se nikdy zce­la ne­vy­tra­ti­ly. Mauss po­u­kazoval na to­též. Se­zonnost stá­le exis­tuje – ač­‐ ko­li je jen vy­bled­lým, scvrk­lým stínem své pů­vodní podo­by. V křesťanském svě­tě na­příklad stá­le exis­‐ tuje „svá­tek“ zimní­ho slu­novra­tu, kdy se hodno­ty a for­my uspořá­dání do jis­té mí­ry převra­ce­jí: mé­dia a inze­ren­ti, kte­ří po větši­nu roku pro­pa­gu­jí fa­na­‐ tický konzumní in­divi­dua­lis­mus, najednou za­čnou hlásat, že so­ci­ální vaz­by jsou tím, na čem sku­tečně zá­leží, a že dávat je lepší než brát. (A v osvíce­ných ze­mích, ja­ko je Maus­sova Fran­cie, exis­tuje i ob­do­bí gran­des va­can­ces – let­ních prázdnin, kdy všich­ni ne­‐ cha­jí prá­ci být a od­je­dou z měst.) Pozice: 170/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Má to pří­mou his­to­rickou sou­vis­lost. Už jsme vi­‐ dě­li, že ve společnostech typu Inui­tů a Kwa­kiut­lů by­la ob­do­bí se­zonní­ho shromáž­dě­ní zá­roveň ri­‐ tuálním ob­do­bím, kte­ré se sko­ro ce­lé vě­novalo tan­‐ ci, ob­řa­dům a dra­ma­tům. Při těch­to slavnostech se někdy vo­li­li do­časní krá­lové, ne­bo dokon­ce ri­tuální po­li­cie se sku­tečnou do­nu­cova­cí pravo­mo­cí (ač­ko­li ta­to ri­tuální po­li­cie často vy­ko­náva­la pře­kvapivě i ro­li šaš­ků).54 V ji­ných pří­pa­dech to­to ob­do­bí za­‐ hrnovalo roz­puštění hi­e­rar­chických a mravních no­rem ja­ko v pří­pa­dě inui­tských or­gií za zimní­ho slu­novra­tu. Tu­to di­cho­to­mii lze stá­le po­zo­rovat ve svá­tečních ob­řa­dech takřka kde­ko­li na svě­tě. Zná­‐ mým příkla­dem by­la středověká Ev­ropa, kdy se v rám­ci dnů sva­tých stří­daly slavnost­ní prů­vo­dy, při nichž se manifestovaly všech­ny složi­té hodnosti a hi­e­rar­chie feu­dální­ho živo­ta (podobně ja­ko v sou­‐ časnosti na­příklad bě­hem pro­mo­cí, kdy se na­krát­‐ ko ob­léká­me do středověké­ho hávu), a bláz­nivé ma­‐ sopusty, při kte­rých se „svět ob­rá­til vzhů­ru noha­‐ ma“. Bě­hem něj moh­ly že­ny vládnout mužům, vlá­‐ Pozice: 171/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

da se svě­řova­la dě­tem, sluhové smě­li vy­ža­dovat, aby jim pá­nové slou­žili, před­ci vstáva­li z hrobů, „krá­lové ma­sopus­tu“ mohli být ko­ru­nováni a za­se se­sazeni, stavě­ly se a pá­li­ly ob­rovské mo­nu­men­ty ja­ko dra­ci ple­tení z proutí, ne­bo se dokon­ce všech­ny for­mální hodnosti moh­ly pro­padnout do ně­ja­ké for­my bak­chanální­ho chao­su.55 Stejně ja­ko v pří­pa­dě se­zonnosti zde ne­e­xis­tuje žádný konzis­tent­ní vzo­rec. Ri­tuální udá­losti mohou být upja­tější a for­málnější, ne­bo naopak mnohem divo­čejší a hravější než běžný život. Pří­‐ padně mohou os­ci­lovat mezi tě­mi­to pó­ly, ja­ko na­‐ příklad při po­hřbech a na­ro­zeních. Zdá se, že to­též pla­tí pro svá­teční ob­řa­dy sko­ro kde­ko­li na svě­tě, ať už je to Pe­ru, Benin, ne­bo Čí­na. Pro­to ma­jí antropologo­vé často po­tí­že de­fi­novat, co to „ri­tuál“ vů­bec je. Za­čne­me-li od těch for­málních, je ri­tuál zá­leži­tos­tí eti­ke­ty, vhodné­ho chování: na­příklad ve vy­soké církvi jsou ri­tuá­ly pou­ze vel­mi pro­pra­‐ covanou verzí zá­sad slušné­ho chování. Ně­kte­ří antropologo­vé za­šli tak dale­ko, že tvr­dí, že to, co na­‐ Pozice: 172/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

zývá­me „struk­tu­rou so­ci­ální­ho sys­té­mu“, ve sku­‐ tečnosti exis­tuje pou­ze bě­hem ri­tuá­lů; vzpo­meň­me si na ro­di­ny, kte­ré exis­tu­jí ja­ko fy­zická sku­pi­na pou­‐ ze při svat­bách či po­hřbech, bě­hem nichž se ro­di­na mu­sí vy­pořá­dat s problé­mem po­sta­vení a pri­o­rit při za­se­da­cím pořádku, prvním pro­slovu, při otáz­ce, ko­mu se od­říz­ne nej­vyš­ší část z hřbe­tu obě­tované­ho vodní­ho buvo­la ne­bo kdo dostane první kou­sek sva­‐ tební­ho dor­tu. Někdy však bě­hem slavnos­tí za­vládnou na­prosto od­lišné so­ci­ální po­mě­ry, ja­ko na­příklad při „youth abbeys“, kte­ré zřej­mě exis­tovaly na­příč středověkou Ev­ropou, kde figu­rova­li chla­pečtí bis­‐ ku­po­vé, má­jové krá­lov­ny, pá­nové chao­su, opa­ti ne­‐ ro­zu­mu a prin­cové opi­losti, kte­ří bě­hem Vánoc, má­jových oslav ne­bo ma­sopust­ní­ho ob­do­bí do­časně pře­bíra­li řa­du z vládních funk­cí a se­hráva­li koši­la­‐ tou pa­ro­dii na kaž­do­denní činnost vlá­dy. Exis­tuje tu­díž i ji­ný směr myš­lení, pod­le kte­rého byly ri­tuá­ly přesným opa­kem. Ko­lek­tivní chaos, divokost, ne­‐ jedno­značnost a tvůr­čí hry jsou sku­tečný­mi ri­‐ Pozice: 172/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

tuální­mi zá­žitky, z nichž mohou vze­jít nové spole­‐

čenské for­my.56 Po staletí rovněž pro­bí­há upřímně ne­pří­liš pří­‐ nos­ná deba­ta, zda ty zřej­mě nej­pod­vratnější li­dové slavnosti byly sku­tečně tak pod­vratné, jak se zdá, ne­bo jest­li ve sku­tečnosti ne­šlo o konzerva­tivní udá­losti, kte­ré dávaly oby­čejné­mu li­du šan­ci upustit tro­chu pá­ru a ná­sledně se vrá­tit ke kaž­do­‐ denní navyk­lé po­slušnosti.57 Ohro­muje nás, že všem těm­to te­zím unik­la jed­na zá­sadní sku­tečnost. Na slavnostech je ve sku­tečnosti dů­leži­té, že udr­‐ žu­jí při živo­tě sta­rou jis­kru po­li­tické­ho uvě­domě­ní. Umožňu­jí li­dem před­stavit si, že ji­ná uspořá­dání jsou možná dokon­ce i pro společnost ja­ko ce­lek, ne­‐ boť vž­dy lze snít o tom, že slavnost praskne ve švech a promě­ní se v novou rea­li­tu. V ob­lí­beném babylon­‐ ském pří­bě­hu o Se­mi­ra­mi­dě přesvěd­čí stejno­j­‐ menná služka asyr­ské­ho krá­le, aby jí dovo­lil stát se při vý­roční slavnosti na den krá­lovnou, na­čež ho ne­chá bryskně za­tknout, pro­hlá­sí se za vlád­ky­ni a po­staví se do če­la nové ar­má­dy, aby do­by­la svět. Pozice: 173/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

První máj byl vy­brán ja­ko da­tum mezi­ná­rodní­ho svát­ku prá­ce zej­mé­na z toho dů­vo­du, že vzpou­ry bri­tských rolní­ků his­to­ricky za­čí­naly právě při bouř­livých má­jových slavnostech. Vesni­čané, kte­ří si hrá­li na „ob­rá­cení svě­ta vzhů­ru noha­ma“, opa­‐ kovaně dospí­va­li k roz­hodnutí, že jim svět po­sta­‐ vený na hlavu vy­hovu­je víc, a podnika­li kroky, aby ho v tom stavu udr­že­li. Středově­cí rolní­ci si větši­nou dokáza­li před­‐ stavit společnost rovných li­dí mnohem snáz než středově­cí in­te­lek­tuá­lové. Nyní možná za­čí­ná­me chá­pat proč. Se­zonní slavnosti mohou být sla­bou ozvě­nou star­ších vzor­ců se­zonních ob­měn – zdá se však, že při­nej­menším v po­sledních něko­lika ti­sí­ci­‐ le­tích dě­jin lid­stva hrá­ly více­mé­ně stejnou ro­li při roz­víjení po­li­tické­ho se­beu­vě­domě­ní a ja­ko la­bo­ra­‐ to­ře spole­čenských možnos­tí. První krá­lové si možná na krá­le jen hrá­li. Pak se z nich sta­li sku­teční krá­lové. V dnešní do­bě si větši­na exis­tu­jí­cích krá­lů (ale ne všich­ni) na krá­le opět jen hraje – aspoň do té mí­ry, že vy­ko­náva­jí převážně ce­remo­ni­ální ro­li Pozice: 173/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

a sku­tečnou moc už net­ří­ma­jí. Ale i kdy­by všech­ny mo­nar­chie, včetně těch ce­remo­ni­álních, za­nik­ly, ně­kte­ří li­dé by si na­dá­le hrá­li na krá­le. Dokon­ce i v ev­rop­ském středověku se v místech, kde mo­nar­chie pla­ti­la za ne­zpo­chybni­telnou for­mu vlá­dy, ob­jevova­li „opa­ti ne­ro­zu­mu“, krá­lové zimní­‐ ho slu­novra­tu apod., kte­ří býva­li vo­leni ne­bo ná­‐ hodně vy­bíráni lo­sem, což byly úplně stejné for­my ko­lek­tivní­ho roz­hodování, ja­ké se znovu vy­no­řily za osvícen­ství. (A co víc, ty­to po­stavy ob­vykle vy­ko­‐ návaly moc podobně ja­ko domo­ro­dí ame­rič­tí ná­‐ čelní­ci, tak­že se buď omezova­la na pře­depsaný kontext – ja­ko na­příklad vá­leční ná­čelní­ci, kte­ří mohli vy­dávat roz­ka­zy pou­ze bě­hem vojenských ex­‐ pe­di­cí; ne­bo ja­ko vesnič­tí ná­čelní­ci, kte­ří by­li za­‐ hrnováni for­mální­mi po­cta­mi, ale nemohli niko­mu naři­zovat, co má dě­lat.) Pro řa­du společnos­tí mohla být slavnost­ní ob­do­bí roku chá­pá­na ja­ko uči­ně­ná en­cy­klope­die možných po­li­tických fo­rem.

Pozice: 174/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

CO SKU­TEČNĚ ZNA­MENÁ BÝT SAPI­‐ ENS Za­kon­če­me tu­to kapi­tolu tam, kde za­ča­la. Pří­liš dlouho jsme vy­tvá­ře­li mý­ty. Vý­sledkem je, že jsme si větši­nou poklá­da­li špatné otáz­ky: Jsou slavnost­ní ri­tuá­ly projevem au­to­ri­ty, ne­bo moto­rem spole­‐ čenské tvo­řivosti? Jsou reakční, ne­bo progresivní? By­li na­ši nej­ranější před­ci pros­tí a rovnos­tář­ští, ne­‐ bo komplexní a stra­tifi­kovaní? Je lid­ská po­vaha ne­‐ vinná, ne­bo zka­žená? Jsme ja­ko druh z pod­sta­ty spolu­pracu­jí­cí, ne­bo sou­tě­živí, hodní, ne­bo so­bečtí, dob­ří, ne­bo zlí? Možná nám všech­ny ty­to otáz­ky za­stíra­jí, co z nás v první řa­dě dě­lá li­di: na­še schopnost – co­by mo­rálních a spole­čenských by­tos­tí – vy­jednávat mezi ta­kový­mi al­terna­tiva­mi. Jak jsme již zjis­tili, ptát se na podobné otáz­ky ryb ne­bo jež­ků ne­má smy­sl. Zví­řa­ta exis­tu­jí ve stavu „mi­mo dobro a zlo“, v ta­kovém, o kte­rém Ni­etz­sche snil, že by o něj Pozice: 175/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

mohli usi­lovat i li­dé. Možná jsme od­sou­zeni k věčným dis­ku­sím o těch­to otáz­kách. Roz­hodně je však za­jí­mavější za­čít si poklá­dat i ji­né otáz­ky. Když už nic ji­ného, na­stal čas za­stavit roz­hou­pané kyva­‐ dlo, na něž se upnuly gene­ra­ce fi­lo­zofů, his­to­ri­ků a so­ci­o­logů a kte­ré ob­ra­celo jejich po­hled z Hobbe­se na Rous­seaua, z Rous­seaua na Hobbe­se a za­se zpát­‐ ky. Už si ne­mu­sí­me vy­bírat mezi rovnos­tář­ským a hi­e­rar­chickým po­čát­kem dě­jin lid­stva. Roz­luč­me se s „dět­stvím lid­stva“ a uznej­me (po vzo­ru Lé­vi­hoStraus­se), že na­ši dávní před­ci nám by­li rovni nejen z ko­gni­tivní­ho, ale i z in­te­lek­tuální­ho hle­dis­ka. S pa­ra­do­xy spole­čenské­ho řá­du a tvo­řivosti se prav­‐ dě­podobně po­tý­ka­li stejně ja­ko my a ro­zu­mě­li jim – při­nej­menším ti z nich, kte­ří by­li nej­více schopní re­flexe – stejně ja­ko my, což zna­mená i stejně málo. Možná si ně­kte­ré vě­ci uvě­domova­li více a ji­né mé­‐ ně. Ne­by­li to ani ne­vě­domí divoši, ani moud­ří synové a dce­ry pří­ro­dy. By­li to – jak tvr­di­la He­le­na Vale­ro o Jano­ma­mech – prostě li­dé ja­ko my: stejně vní­maví a stejně zma­tení. Pozice: 175/1000

3. Tání doby ledové - V okovech a bez okovů: proměnlivé …

Ať už je to jakko­li, je stá­le jasnější, že nej­star­ší zná­mé dokla­dy lid­ské­ho spole­čenské­ho živo­ta se podo­ba­jí karne­valové­mu prů­vo­du po­li­tických fo­‐ rem mnohem víc než fádním abs­trak­cím evo­luční teo­rie. Pokud je zde ně­ja­ká há­danka, pak zní tak­to: Proč po ti­sí­ci­le­tích vy­tvá­ření a ru­šení hi­e­rar­‐ chických fo­rem Ho­mo sapi­ens – údajně nej­mou­‐ dřejší z pri­má­tů – dovo­lil, aby za­ko­řeni­ly ne­měnné a ne­pod­dajné sys­témy ne­rovnosti? Byl to sku­tečně dů­sle­dek při­je­tí ze­mě­děl­ství? Ne­bo usazení v trva­‐ lých vesni­cích a poz­dě­ji městech? Mě­li bychom v mi­nu­losti hle­dat okamžik, kte­rý si před­stavoval Rous­seau, kdy někdo po­prvé ohrani­čil kou­sek pů­dy a pro­hlá­sil: „To je mo­je a navždy bu­de!“ Ne­bo je to další blá­hový ná­pad? Právě na ty­to otáz­ky se nyní za­mě­ří­me.

Pozice: 176/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

4

Svo­bodní li­dé, vznik kul­‐ tur a ná­stup sou­kromé­ho vlastnic­tví

(Ne nutně v tom­to pořa­dí)

M

ěnit so­ci­ální identi­tu v zá­vis­losti na ročním ob­do­bí si­ce mů­že znít lá­kavě, ale

čtená­ři té­to kni­hy to prav­dě­podobně nikdy ne­za­ži­jí na vlast­ní ků­ži. Přesto byl ev­rop­ský kon­ti­nent až do­ne­dáv­na plný li­dových oby­čejů, v nichž se od­rá­‐ Pozice: 176/1000

 

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

že­ly ty­to dávné ryt­mické os­ci­la­ce so­ci­ální struk­tu­‐ ry. Folklo­ris­té si dlouho lá­ma­li hlavu nad vše­mi tě­‐ mi sku­pin­kami li­dí převle­čených za rost­li­ny a zví­řa­‐ ta, slamě­né med­vě­dy a ze­lené mu­žíč­ky, kte­ří kaž­dé ja­ro a podzim svě­do­mi­tě vpo­chodova­li na ná­ves – od ang­lické­ho ven­kova až po jiho­bul­harské Rodo­py. Šlo o au­ten­tické stopy sta­rověkých prak­tik, ne­bo o jejich ne­dávné vzkří­šení a pře­tvo­ření? Ne­bo o znovu­oži­vení stop? O stopy znovu­oži­vení? V mnoha pří­pa­dech těžko říct. Větši­na těch­to ri­tuá­lů by­la po­stupně za­vr­že­na ja­‐ kož­to po­hanské po­vě­ry ane­bo pře­tvo­ře­na do podo­‐ by tu­ris­tických atrak­cí (pří­padně obo­jí). V dnešní do­bě nám větši­nou zů­sta­la je­di­ná al­terna­tiva k všední­mu živo­tu v podo­bě „stát­ních svát­ků“: uspě­chané dny plné nadměrné konzu­ma­ce jíd­la a pi­tí vmáčknu­té do me­zí­rek mezi pra­cí, kdy se ob­‐ řadně za­bývá­me myš­lenkou, jest­li je právě nadměrná konzu­ma­ce ně­čím, na čem v živo­tě zá­‐ leží. Jak jsme vi­dě­li, na­ši vzdá­lení před­kové sbě­ra­či ex­peri­men­tova­li se spole­čenský­mi for­ma­mi Pozice: 177/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

mnohem od­vážně­ji, společnost pod­le růz­ných mě­‐ ří­tek opa­kovaně roz­pouště­li a znovu se­stavova­li, často v ra­dikálně od­lišné podo­bě a s roz­dílným hodnotovým sys­té­mem, od jednoho roční­ho ob­do­bí k druhé­mu. Svá­teční kalen­dá­ře velkých ze­mě­děl­‐ ských civi­liza­cí Eura­sie, Af­riky a obou Ame­rik se ukazu­jí ja­ko pouhá vzdá­lená ozvě­na toho­to svě­ta a po­li­tických svo­bod, kte­ré s se­bou ne­sl. Na to všech­no bychom nikdy nemohli při­jít pou­‐ ze na zá­kla­dě ma­te­ri­álních dů­kazů. Kdy­by mě­li od­‐ borní­ci vy­cházet jen z pale­o­li­tických „ma­mu­tích staveb“ v rus­ké stepi ne­bo z krá­lovských po­hřbů z do­by le­dové v Ligu­rii a s ni­mi spo­jených fy­zických ostat­ků, lá­ma­li by si hlavu do­dnes. Li­dé si­ce mohou mít (a my tvr­dí­me, že oprav­du ma­jí) velkou fa­ntazii, ale až tak velkou před­stavivost ne­má nikdo. Mys­let si, že problémy lze vy­ře­šit lo­gicky, je vel­mi na­ivní, pří­padně extrémně arogant­ní. (A i kdy­by někdo oprav­du dospěl k před­stavě podobné nuer­ským pro­‐ rokům, kwa­kiutl­ské šaškovské po­li­cii ne­bo inui­tské se­zonní vý­mě­ně manže­lek prostou lo­gickou Pozice: 178/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

extrapola­cí, zřej­mě by byl okamži­tě ozna­čen za bláz­na.) Právě z toho dů­vo­du jsou etno­grafické zá­znamy to­lik dů­leži­té. Nue­rové a Inui­té ne­mě­li být nikdy vní­máni ja­ko „okno do mi­nu­losti na­šich před­ků“. Jsou vý­tvo­ry moderní do­by stejně ja­ko my – ale ukazu­jí nám možnosti, o kte­rých by se nám nikdy ani ne­sni­lo, a dokazu­jí, že li­dé jsou ve sku­tečnosti schopni nejen při­jmout ty­to možnosti za své, ale dokon­ce na nich vy­stavět ce­lé spole­čenské a hodnotové sys­témy. Stručně ře­čeno nám při­po­mí­‐ na­jí, že li­dé jsou mnohem za­jí­mavější, než si (ji­ní) li­‐ dé ob­čas doká­žou před­stavit. V té­to kapi­tole se hod­lá­me vě­novat dvě­ma otáz­‐ kám. Nejprve po­su­ne­me náš pří­běh do do­by po pale­o­li­tu a po­sví­tí­me si na ně­kte­rá mi­mo­řádná kul­‐ turní uspořá­dání, kte­rá se vy­no­ři­la po ce­lém svě­tě před­tím, než se na­ši před­ci za­ča­li vě­novat ze­mě­děl­‐ ství. A ná­sledně se pus­tí­me do zod­po­vě­zení otáz­ky, kte­rou jsme si polo­žili v před­cho­zí kapi­tole: Jak jsme se mohli tak za­seknout? Proč se ně­kte­ré lid­ské Pozice: 178/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

společnosti za­čaly od­vra­cet od fle­xi­bi­lních, proměn­livých uspořá­dání, kte­rá by­la pro na­še nej­‐ star­ší předky zřej­mě cha­rak­te­ris­tická, a to ta­kovým způ­so­bem, že si ně­kte­ří je­din­ci či sku­pi­ny mohli ná­‐ ro­kovat per­manent­ní moc nad ostat­ní­mi: muži nad žena­mi, star­ší nad mladší­mi a na­ko­nec kněž­ské kas­ty, vá­lečnická šlech­ta a vlád­ci, kte­ří sku­tečně vlád­li?

PO­PÍ­ŠE­ME, JAK VÝ­VOJ DĚ­JIN LID­‐ STVA ZPŮ­SO­BIL, ŽE SE ŽIVOT VĚTŠI­‐ NY LI­DÍ ODE­HRÁVÁ VE STÁ­LE MENŠÍM MĚ­ŘÍ­T­KU, ZA­TÍM­CO PO­‐ PULA­CE SE ZVY­ŠUJE Aby se moh­lo vý­še zmí­ně­né usku­tečnit, mu­se­la se nejprve se­jít řa­da dalších fak­to­rů. Jedním z nich je samotná exis­ten­ce ně­če­ho, co bychom in­tui­tivně na­zva­li od­dě­lený­mi „společnost­mi“. Po­pi­sovat lov­‐ Pozice: 179/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ce ma­mu­tů z ev­rop­ské­ho mla­dého pale­o­li­tu ja­ko or­‐ ganizované do od­dě­lených, sevřených společnos­tí ve stejném smys­lu, v ja­kém chá­pe­me ev­rop­ské ná­‐ ro­dy, ne­bo dokon­ce i první kanad­ské po­pula­ce, ja­ko by­li Mohav­kové, Wen­da­tové ne­bo Mon­taně­sovéNa­skapi­ové, by nikam ne­vedlo. Samo­zřej­mě ne­ví­me prak­ticky nic o jazy­cích, kte­rý­mi li­dé v mla­dém pale­o­li­tu hovo­řili, o teh­‐ dejších mý­tech, ini­ci­ačních ri­tuá­lech ne­bo po­je­tí du­še, za­to však ví­me, že společnosti od švý­carských Alp až po vnější Mongol­sko často po­u­ží­valy po­zo­‐ ruhodně podobné ná­stroje,1 hrá­ly na pře­kvapivě podobné hu­dební ná­stroje, vy­řezávaly podobné ženské figurky, nosi­ly podobné oz­do­by a vy­ko­‐ návaly podobné po­hřební ri­tuá­ly. Navíc má­me dů­‐ vod se do­mnívat, že v určitých ob­do­bích své­ho živo­‐ ta jednot­liví muži a že­ny často cestova­li na vel­mi dlouhé vzdá­lenosti.2 Sou­časné stu­die o lov­cích

a sbě­ra­čích pře­kvapivě na­zna­ču­jí, že se ně­co ta­‐ kové­ho dalo před­poklá­dat. Pozice: 180/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Prů­zkum mezi sku­pi­na­mi, ja­ko jsou vý­chodo­af­‐ rič­tí Hadzové ne­bo aus­tral­ští Mar­tu­ové, ukazuje, že ač­ko­li dnešní lovecko-sbě­rač­ské společnosti býva­jí po­četně ma­lé, jejich složení je po­zo­ruhodně kos­‐ mopo­lit­ní. Když se lovecko-sbě­rač­ské tlu­py spo­jí do větších used­lých sku­pin, v žádném pří­pa­dě nejde o spole­čen­ství úz­ce provázaných ne­bo blíz­ce spří­‐ zněných je­din­ců; pri­márně bi­o­lo­gické vztahy se ve sku­tečnosti na cel­kovém po­čtu členů po­dí­lí prů­mě­‐ ru z pouhých de­se­ti pro­cent. Větši­na členů po­chází z mnohem širší­ho sou­bo­ru jednot­liv­ců, z nichž mno­zí při­šli z velké dálky a ne­muse­jí ani mlu­vit

stejným ma­teř­ským jazykem.3 Pla­tí to i pro sou­‐ časné sku­pi­ny, kte­ré jsou prak­ticky uzavře­ny na ome­zených te­ri­to­ri­ích obklopených ze­mě­děl­ci a pastev­ci. V dří­vějších stale­tích se for­my regi­o­nální or­‐ ganiza­ce moh­ly roz­pro­stírat na vzdá­lenosti ti­sí­ců ki­lo­met­rů. Na­příklad domo­ro­dí Aus­tralané mohli cestovat přes půl kon­ti­nen­tu, po­hy­bovat se mezi lid­mi hovo­ří­cí­mi na­prosto od­lišný­mi jazyky, Pozice: 180/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

a přesto na­cházet tá­bo­ry roz­dě­lené na stejné to­te­‐ mické polovi­ny (mo­i­e­ty), ja­ké zna­li z domova. Zna­‐ mená to, že polovi­na obyva­tel je hosti­la a ná­vštěvní­‐ ci se ke svým hosti­te­lům za­se mu­se­li chovat ja­ko k „bra­t­rům“ a „se­strám“ (se­xuální vztahy byly tu­díž přísně za­kázané), za­tím­co druhá polovi­na před­‐ stavova­la po­ten­ci­ální ne­přá­te­le a zá­roveň i manžel­‐ ské partne­ry. Podobně mohli obyva­te­lé Severní Ame­riky před 500 le­ty cestovat z po­břeží Velkých je­‐ zer až k zá­livům Loui­si­a­ny a cestou stá­le na­cházet osa­dy – kde se mlu­vi­lo jazyky zce­la ne­pří­buz­ný­mi s jejich vlast­ní­mi – s čle­ny vlast­ních med­vě­dích, lo­‐ sích ne­bo bob­řích klanů, kte­ří mě­li po­vinnost je uby­tovat a na­sy­tit.4 Je dost ob­tížné re­kon­struovat, jak ty­to for­my

uspořá­dání na velké vzdá­lenosti fungo­valy byť jen před něko­lika stale­tí­mi, než je zni­čil pří­chod ev­rop­‐ ských osadní­ků. Mů­že­me se te­dy pou­ze do­ha­dovat, jak moh­ly analo­gické sys­témy vy­pa­dat před ně­ja­ký­‐ mi 40 000 le­ty. Mi­mo­řádná ma­te­ri­ální jednotnost, kte­rou ar­che­ologo­vé vy­po­zo­rova­li na dlouhé vzdá­‐ Pozice: 181/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

lenosti, však svěd­čí o exis­ten­ci podobných sys­té­mů. „Společnost“, aspoň jak ji chá­pe­me v teh­dejší do­bě, pře­klenova­la kon­ti­nen­ty. Mnohé z toho se zdá být kontra­in­tui­tivní. Jsme zvyklí před­poklá­dat, že tech­no­lo­gický pokrok svět neu­stá­le zmenšu­je. V čis­tě fy­zickém ohle­du je to samo­zřej­mě prav­da: na­příklad do­mestika­ce ko­ně a zdoko­nalování v mo­ře­plav­bě li­dem bez­po­chy­by usnadni­ly po­hyb. Zá­roveň se však zdá, že ná­růst po­‐ čtu obyva­tel měl pod­le vše­ho opačný vliv a způ­so­‐ bil, že po značnou část dě­jin lid­stva se po­díl ces­tu­jí­‐ cích li­dí stá­le zmenšoval – při­nej­menším co se tý­ká cest na dlouhé vzdá­lenosti ne­bo vel­mi dale­ko od domova. Pokud se po­dí­vá­me, co se dě­je v prů­bě­hu ča­su, zjis­tí­me, že mí­ra so­ci­álních vztahů se ne­‐ zvětšu­je, ale je naopak stá­le menší. Po kos­mopo­lit­ním mla­dém pale­o­li­tu ná­sle­‐ dovalo složi­té ob­do­bí něko­lika ti­síc let, po­čí­na­jí­cí zhru­ba 12 000 let př. n. l. Teh­dy lze prvně vy­sto­po­‐ vat ná­stin samo­statných „kul­tur“, kte­ré po­u­ží­valy i ji­né ná­stroje než jen ty ka­menné. Ně­kte­ří lov­ci Pozice: 181/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

a sbě­ra­či v té do­bě na­dá­le sle­dova­li stá­da velkých sav­ců, ji­ní se usa­di­li na po­břeží a sta­li se ry­bá­ři ne­bo sbíra­li žalu­dy v le­sích. Od­borní­ci na pravěk po­u­ží­‐ va­jí pro společnosti po do­bě le­dové ter­mín „mezo­‐ lit“. V roz­sáh­lých částech Af­riky a vý­chodní Asie signa­lizu­jí tech­no­lo­gické inova­ce – na­příklad hrn­‐ číř­ství, „mik­ro­li­tiza­ce“ ná­strojů a mle­cí ka­me­ny – nové způ­so­by pří­pravy a konzu­ma­ce divokých obi­‐ lnin, ko­řín­ků a další ze­leni­ny (se­kání, krá­jení, strouhání, mletí, namá­čení, su­šení, vaření) a ta­ké nové způ­so­by skla­dování, uzení a ji­né konzerva­ce ma­sa, rost­linných po­travin a ryb.5 Ty­to me­to­dy se za­ne­dlouho rozší­ři­ly všu­de a vy­‐ dláž­di­ly ces­tu pro vy­tvo­ření ně­če­ho, če­mu bychom dnes říka­li ku­chyně: polévky, kaše, du­šené po­travi­‐ ny, vý­va­ry a kvašené ná­po­je, jež zná­me i dnes. Ku­‐ chyně jsou však téměř všu­de zna­kem jina­kosti. Li­‐ dé, kte­ří si dáva­jí k sní­dani ry­bí vý­var, ma­jí ten­den­‐ ci vní­mat sa­mi se­be ja­ko od­lišné od těch, kte­ří si ráno dáva­jí kaši z lesních plo­dů a divoké­ho ovsa. Ty­to roz­dí­ly se bez­po­chy­by od­razi­ly i v pa­ra­lelním Pozice: 182/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

vý­vo­ji, kte­rý se dá zre­kon­struovat mnohem ob­‐ tížně­ji: od­lišný vkus v ob­lékání, tan­ci, lé­čení, úče­‐ sech, namlou­va­cích ri­tuá­lech, roz­dílné for­my or­‐ ganiza­ce pří­bu­zenstva a styly for­mální­ho řečnické­‐ ho umě­ní. „Kul­turní ob­lasti“ těch­to mezo­li­tických sbě­ra­čů byly na­dá­le ne­smírně roz­sáh­lé. Je prav­da, že ne­o­li­tické verze, kte­ré se br­zy roz­vi­nuly společně s ni­mi (a kte­ré jsou spo­jová­ny s první­mi ze­mě­děl­‐ ský­mi společnost­mi), byly ob­vykle menší, ale větši­‐ nou se stá­le roz­pro­stíraly na úze­mích vý­raz­ně větších než větši­na moderních ná­rodních stá­tů. Až mnohem poz­dě­ji se za­čí­ná­me se­tkávat se situa­cí, kte­rá je zná­má antropologům zkou­ma­jí­cím Amazo­nii ne­bo Papuu Novou Gui­neu, kde v je­di­‐ ném říčním údolí mů­že žít půl tuc­tu společnos­tí hovo­ří­cích růz­ný­mi jazyky a ma­jí­cích na­prosto od­‐ lišné eko­no­mické sys­témy ne­bo kos­mo­lo­gické ná­‐ zo­ry. Někdy se ta­to ten­den­ce k mik­ro­dife­ren­ci­a­ci při­ro­zeně zvrá­ti­la – na­příklad spolu s rozší­řením imperi­álních jazy­ků ja­ko ang­lič­ti­na ne­bo čín­šti­na dynastie Chan. Cel­kové smě­řování dě­jin (aspoň do­‐ Pozice: 183/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ne­dáv­na) by se však moh­lo zdát ja­ko pravý opak glo­ba­liza­ce. Šlo o zvy­šu­jí­cí se míst­ní lo­aja­li­tu: mi­‐ mo­řádnou kul­turní vy­nalé­zavost, z velké části za­‐ mě­řenou na hle­dání nových způ­sobů, jak by se li­dé mohli navzá­jem od­li­šit. Je prav­da, že v mnoha regi­‐ o­nech roz­sáh­lé sí­tě po­hostinnosti pře­trvaly.6 Vše­o­‐ becně však ne­po­zo­ruje­me, že by se svět ja­ko ce­lek zmenšoval, ný­brž že se so­ci­ální svě­ty větši­ny li­dí stáva­jí stá­le provinčnější­mi a jejich živo­ty a tuž­by jsou stá­le více vy­mezová­ny hrani­ce­mi kul­tu­ry, tří­‐ dy a jazyka. Mohli bychom se ptát, proč k to­mu do­šlo. Ja­ké me­chanismy způ­so­bu­jí, že li­dé vy­na­klá­da­jí to­lik úsi­lí, aby demon­strova­li, že jsou ji­ní než jejich sou­‐ se­dé? To je dů­leži­tá otáz­ka.V ná­sle­du­jí­cí kapi­tole se jí bu­de­me za­bývat po­drobně­ji. Za­tím si však za­pa­ma­tuj­me, že rostou­cí od­dě­‐ lování so­ci­álních a kul­turních svě­tů – prosto­rově ome­zených a re­la­tivně ohrani­čených – mu­se­lo růz­‐ nou mě­rou při­spět k ná­stu­pu trva­lejších a za­tvrze­‐ lejších fo­rem nad­vlá­dy. Smí­šené složení spousty Pozice: 183/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

lovecko-sbě­rač­ských společnos­tí jasně na­zna­čuje, že je­din­ci se běžně po­hy­bova­li z místa na místo z řa­‐ dy dů­vo­dů, včetně toho, že v pří­pa­dě ohrožení osobních svo­bod vy­u­žili první úni­kovou ces­tu. Kul­‐ turní po­réz­nost je ta­ké ne­zbytná pro druh se­‐ zonních demo­grafických po­hybů, kte­ré společnostem umožni­ly stří­dat různá po­li­tická uspořá­dání, v jednom ročním ob­do­bí se ve velkých po­čtech shro­maž­ďovat a po zby­tek roku se za­se roz­‐ ptý­lit do mnoha menších jedno­tek. To je je­den z dů­vo­dů, proč majestát­ní diva­dlo pale­o­li­tických „krá­lovských“ po­hřbů – ne­bo dokon­‐ ce Sto­ne­henge – zřej­mě nikdy dale­ko ne­pře­kro­či­lo rá­mec tea­trálnosti. Jedno­du­še ře­čeno: v lednu je složi­té vy­ko­návat svr­chovanou moc nad někým, kdo bu­de stejnou ro­li za­stávat v čer­ven­ci. Upevně­ní a zná­so­bení kul­turních hranic moh­lo ty­to možnosti pou­ze omezit.

Pozice: 184/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

PTÁ­ME SE, CO PŘESNĚ SE SROVNÁVÁ V „ROVNOS­TÁŘ­SKÝCH“ SPOLEČNOSTECH Ná­stup lokálních kul­turních svě­tů v mezo­li­tu zvýšil prav­dě­podobnost, že re­la­tivně soběstačná společnost by mohla upustit od se­zonní­ho roz­ptý­‐ lení a ustá­lit se v ně­ja­kém hi­e­rar­chickém sho­ra řízeném uspořá­dání. Ře­čeno na­ši­mi slovy: za­‐ seknout se. To však samo­zřej­mě jen stě­ží vy­svět­lu­‐ je, proč ja­káko­li konkrét­ní společnost v ta­kovém uspořá­dání sku­tečně uváz­la. Vra­cí­me se k ně­če­mu, co se moc ne­li­ší od problé­mu „pů­vo­du so­ci­ální ne­‐ rovnosti“ – avšak nyní se při­nej­menším mů­že­me blí­že za­mě­řit na otáz­ku, v čem problém sku­tečně spo­čí­vá. Jak jsme si mohli opa­kovaně všimnout, „ne­‐ rovnost“ je zá­ludný ter­mín – tak zá­ludný, že není zce­la jasné, co by měl po­jem „rovnos­tář­ská společnost“ vlastně zna­menat. Ob­vykle je de­fi­‐ Pozice: 184/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

nován nega­tivně: ja­ko ab­sen­ce hi­e­rar­chií (přesvěd­‐ čení, že jis­tí li­dé ne­bo typy li­dí jsou nad­řazeni ji­‐ ným) ne­bo ja­ko ab­sen­ce do­mi­nan­ce a vy­ko­řis­‐ ťování. Už to je po­měrně složi­tá de­fi­ni­ce, avšak v mo­men­tě, kdy se poku­sí­me rovnos­tář­ství vy­mezit prostřednic­tvím po­zi­tivních kri­térií, vše se ještě více zkompli­kuje. „Rovnos­tář­ství“ má si­ce (na roz­díl od „rovnosti, na­tož­pak „unifor­mi­ty“ a „ho­mogeni­ty“) odkazovat na pří­to­m­nost ja­kéhosi ide­á­lu. Ne­zna­mená to však jen, že vnější po­zo­rova­tel by měl sklon vi­dět kupříkla­du všech­ny čle­ny sku­pi­ny se­mangských lov­ců ja­ko do značné mí­ry za­mě­ni­telné, ja­ko po­‐ travu pro dě­la v podo­bě nohsle­dů ně­ja­kého mi­mo­‐ zem­ské­ho vlád­ce ve vě­decko-fa­ntastickém fil­mu (ta­to před­stava je dost urážlivá), ale hlavně že samot­ní Se­mango­vé by mě­li mít po­cit, že by mě­li být stejní – ne ve všech ohle­dech, pro­tože to by bylo směšné, ale v kri­téri­ích, na nichž sku­tečně zá­leží. Ta­ké to na­zna­čuje, že ten­to ide­ál je z velké části rea­‐ lizován. O rovnos­tář­ské společnosti tak zjedno­du­‐ Pozice: 185/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

šeně mů­že­me mlu­vit teh­dy, pokud (1) větši­na li­dí v dané společnosti má po­cit, že by sku­tečně mě­li být stejní v ně­ja­kém konkrét­ním ohle­du ne­bo způ­so­‐ bech, na nichž se shod­li ja­ko na ob­zvlášť dů­leži­tých, a pokud (2) panuje přesvěd­čení, že toho­to ide­á­lu lze v praxi z velké části do­sáh­nout. Dá se to vy­jád­řit i ná­sle­dovně: jestli­že jsou všech­ny společnosti uspořá­dá­ny ko­lem určitých klí­čových hodnot (bo­hat­ství, zbožnost, krá­sa, svo­‐ bo­da, zna­losti, vá­lečnické dovednosti), pak „rovnos­tář­ské společnosti“ jsou ty, kde se všich­ni (ne­bo sko­ro všich­ni) sho­du­jí, že nej­dů­leži­tější hodno­ty by mě­ly být, a obecně ře­čeno jsou, roz­dě­‐ lová­ny rovnoměrně. Jestli­že je bo­hat­ství tím nej­dů­‐ leži­tějším aspek­tem živo­ta, pak by všich­ni mě­li být více­mé­ně stejně bo­ha­tí. Jestli­že se nej­víc cení vzdě­‐ lání, pak by všich­ni mě­li mít stejný pří­stup ke zna­‐ lostem. Jestli­že je za nej­dů­leži­tější po­va­žován vztah k bo­hům, pak lze za rovnos­tář­skou po­va­žovat společnost, kde nejsou kně­ží a všich­ni ma­jí rovný pří­stup k mís­tům uctí­vání. Pozice: 186/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Možná jste si všimli zjevné ne­srovna­losti. Růz­né společnosti někdy mí­va­jí ra­dikálně od­lišné hodnotové sys­témy, a to, co je v jedné po­va­žováno za nej­dů­leži­tější (ne­bo o čem aspoň všich­ni tvr­dí, že je tím nej­dů­leži­tějším), mů­že mít jen málo společné­ho s tím, co je vý­znam­né jin­de. Před­stav­te si společnost, kde jsou si všich­ni před bo­hy rovni, ale pa­desát pro­cent po­pula­ce jsou pach­týři, kte­ří ne­vlast­ní žádný maje­tek, a tu­díž ne­ma­jí žádná zá­‐ konná ani po­li­tická práva. Oprav­du je smys­lu­plné na­zývat ta­kovou společnost „rovnos­tář­skou“ – i když všich­ni, včetně pach­týřů, trva­jí tom, že dů­‐ leži­tý je ve sku­tečnosti pou­ze vztah k bo­hům? Z toho­to di­le­ma­tu exis­tuje je­di­né vý­chodis­ko: vy­tvo­řit ně­ja­ké univerzální, ob­jek­tivní stan­dar­dy, po­mo­cí nichž by se rovnost mě­ři­la. Od ča­sů Je­a­naJacque­sa Rous­seaua a Ada­ma Smi­the to sko­ro bez­‐ vý­hradně zna­mená za­mě­řit se na maje­t­kové uspořá­dání. Jak jsme vi­dě­li, teprve v té­to do­bě, v druhé polovi­ně osm­nác­tého století, při­šli ev­ropští fi­lo­zofové po­prvé s myš­lenkou roz­tří­dit lid­ské Pozice: 186/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

společnosti pod­le způ­so­bu ob­živy. K lov­cům a sbě­‐ ra­čům se tu­díž mě­lo při­stu­po­vat ja­ko k od­lišné va­ri­‐ an­tě lid­ských by­tos­tí. Vi­dě­li jsme ta­ké, že ta­to myš­‐ lenka je stá­le ak­tuální. To­též pla­tí i pro Rous­seauův argu­ment, že teprve s vy­ná­le­zem ze­mě­děl­ství do­šlo k ná­stu­pu sku­tečné ne­rovnosti, ne­boť umožnil vznik sou­kromé­ho vlastnic­tví pů­dy. To je je­den z hlavních dů­vo­dů, proč se i v sou­časnosti tra­duje, že by se lov­ci a sbě­ra­či mě­li po­va­žovat za li­di ži­jí­cí v rovnos­tář­ských tlu­pách – stá­le se totiž před­poklá­‐ dá, že bez pro­duk­tivní­ho maje­tku (pů­dy, do­bytka) a uskladně­ných pře­byt­ků (zrní, vl­ny, mléčných pro­‐ duk­tů atd.), kte­ré umožni­lo ze­mě­děl­ství, re­álně ne­‐ e­xis­toval ma­te­ri­ální dů­vod, proč by někdo vlá­dl něko­mu ji­né­mu. Tra­diční moud­rost nám navíc říká, že v okamžiku, kdy vznikne ma­te­ri­ální nad­by­tek, se ob­jeví i spe­ci­a­lizovaní ře­me­slní­ci, vá­leční­ci a kně­ží na plný úvazek, kte­ří se k nad­bytku při­hlá­sí (ne­bo v pří­pa­dě vá­leční­ků bu­dou sá­hodlou­ze kou­mat nad způ­so­by, jak ho ukrást něko­mu ji­né­mu), a za­ne­‐ Pozice: 187/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

dlouho je bu­dou ná­sle­dovat ob­chodní­ci, právní­ci a po­li­ti­ci. Ty­to nové eli­ty, jak zdů­raz­ňoval Rous­‐ seau, se spo­jí, aby ochráni­ly svůj maje­tek, tak­že po ná­stu­pu sou­kromé­ho vlastnic­tví bu­de ne­vy­hnu­‐ telně ná­sle­dovat vznik „stá­tu“. Tu­to tra­diční moud­rost po­drobně­ji pro­zkou­má­‐ me poz­dě­ji. Pro­za­tím sta­čí říct, že na ní si­ce je kus prav­dy, ta je však na­to­lik obecná, že nám toho ve sku­tečnosti sdě­luje jen vel­mi málo. Není po­chyb, že teprve pěstování obi­lí a skla­dování zrní umožni­ly vznik úřednických sys­té­mů, kte­ré zná­me z fa­raon­‐ ské­ho Egy­p­ta, z Maurjovské ří­še ne­bo čín­ské dynastie Chan. Nicmé­ně tvrzení, že pěstování obi­lí je zod­po­vědné za vznik stá­tů, se podo­bá vý­roku, že roz­voj ma­te­ma­tiky ve středověké Per­sii má na svě­‐ domí vy­ná­lez ato­mové bom­by. Je prav­da, že bez vý­‐ po­čet­ních ope­ra­cí by vy­tvo­ření ja­derné­ho arzená­lu ne­bylo možné. Dalo by se si­ce argu­men­tovat, že pokrok v po­čtech spustil ře­tě­zec udá­los­tí, kte­ré umožni­ly, aby někdo někde na­ko­nec vy­ro­bil ja­‐ dernou bom­bu, nicmé­ně tvrzení, že al-Țūsī, kte­rý Pozice: 187/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

se ko­lem roku 1100 za­býval poly­nomy, způ­so­bil Hirošimu a Na­ga­sa­ki, je zjevně ab­surdní. Se ze­mě­‐ děl­stvím se to má podobně. Mezi ná­stu­pem prvních ze­mě­děl­ců na Blíz­kém vý­cho­dě a vznikem toho, če­‐ mu dnes ob­vykle říká­me první stá­ty, leží 6 000 let, v mnoha kou­tech svě­ta navíc ze­mě­děl­ství nikdy ne­‐ vedlo k ná­stu­pu če­hoko­li, co by stát jen vzdá­leně při­po­mí­nalo.7

Na tom­to místě se mu­sí­me za­mě­řit na samotný po­jem nad­bytku a na mnohem širší – takřka exis­‐ ten­ci­ální – otáz­ky, kte­ré s se­bou ne­se. Fi­lo­zofové si už dávno uvě­do­mi­li, že se jedná o kon­cept, kte­rý kla­de zá­sadní otáz­ky o tom, co to zna­mená být člověkem. Jednou z vě­cí, kte­rou se od ne­hu­‐ mánních zví­řat li­ší­me, je to, že zví­řa­ta pro­du­ku­jí jen to, co po­třebu­jí, za­tím­co li­dé toho neu­stá­le pro­‐ du­ku­jí více. Jsme tvo­rové nad­bytku, a to z nás dě­lá nej­tvo­řivější a zá­roveň nejni­čivější ze všech druhů. Vládnou­cí tří­dy jsou stručně ře­čeno ti, kte­ří uspořá­da­li společnost tak, aby si mohli urvat lví po­‐ díl z toho­to nad­bytku pro se­be, ať už prostřednic­‐ Pozice: 188/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

tvím tribu­tu, ot­ro­kář­ství, feu­dálních od­vo­dů, ne­bo manipula­ce zdán­livě volné­ho tr­hu. V deva­tenác­tém století si Marx a je­ho ra­dikální soukmenov­ci před­stavova­li, že nad­by­tek je možné spravovat ko­lek­tivně a spraved­livě (v je­ho před­‐ stavách bylo právě to­to nor­mou „pri­mi­tivní­ho ko­‐ mu­nis­mu“ a moh­lo by to pla­tit i v revo­luční bu­‐ doucnosti), dnešní in­te­lek­tuá­lové jsou však skep­tič­‐ tější. Mezi sou­časný­mi antropology ve sku­tečnosti převlá­dá ná­zor, že je­di­ným způ­so­bem, jak udr­žet sku­tečně rovnos­tář­skou společnost, je eli­mi­novat možnost hro­ma­dě­ní ja­kéhoko­li nad­bytku.   V od­borných kru­zích panuje sho­da, že nej­větší moderní kapa­ci­tou v otáz­ce lov­ců a sbě­ra­čů je bri­‐ tský antropolog Ja­mes Wo­od­burn. V po­vá­lečných de­ká­dách prová­děl Wo­od­burn prů­zkum mezi Had­‐ zy, sbě­rač­skou společnos­tí v Tanzanii. Na­cházel pa­‐ ra­le­ly mezi ni­mi a Křováky San a Pyg­meji Mbu­ti, ja­‐ kož i řa­dou dalších menších nomád­ských sbě­rač­‐ ských společnos­tí mi­mo Af­riku, na­příklad Pan­da­‐ Pozice: 189/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ramy v jižní In­dii ne­bo Ba­te­ky v Malaj­sii.8 Ta­kové společnosti jsou pod­le Wo­od­bur­na je­di­né zná­mé sku­tečně rovnos­tář­ské společnosti, ne­boť jsou je­di­‐ ný­mi, kde lze za rovné ozna­čit i vztahy mezi po­‐ hlaví­mi a v rám­ci možnos­tí ta­ké vztahy mezi sta­rý­‐ mi a mla­dý­mi. Za­mě­řením se na ty­to společnosti se Wo­od­burn mohl vy­hnout otáz­ce, co se vlastně srovnává a co ne, pro­tože společnosti ja­ko Hadzové uplat­ňu­jí prin­cipy rovnosti nejen na ma­te­ri­ální maje­tek, kte­‐ rý je neu­stá­le sdí­len ne­bo pře­dáván dál, ale i na zna­‐ losti o by­li­nách a po­svátných zá­leži­tostech, na pres­‐ tiž (talen­tovaní lov­ci jsou sys­te­ma­ticky ze­směš­‐ ňováni a zne­va­žováni) a tak dá­le. Wo­od­burn tvr­dí, že veš­ke­ré ta­kové chování se za­klá­dá na uvě­domě­‐ lém éto­su, že nikdo by nikdy ne­měl být v trvalém zá­vis­lost­ním vztahu na někom ji­ném. Zde se od­rá­‐ že­jí slova Chris­tophe­ra Boehma, kte­rá jsme zmí­ni­li v před­cho­zí kapi­tole, o „ak­tua­ri­ální in­te­ligen­ci“ rovnos­tář­ských lov­ců a sbě­ra­čů, Wo­od­burn ale při­‐ dává ne­če­kaný zá­věr: sku­tečným ur­ču­jí­cím zna­kem Pozice: 189/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ta­kové společnosti je právě ab­sen­ce ja­kéhoko­li ma­‐ te­ri­ální­ho nad­bytku. Za sku­tečně rovnos­tář­ské lze pod­le Wo­od­bur­na ozna­čit jen společnosti s eko­no­mikou „okamži­té ná­vratnosti“: jíd­lo při­ne­sené do­mů se zkonzu­muje ve stejný ne­bo ná­sle­du­jí­cí den a vše, co je navíc, se roz­dě­lí mezi ostat­ní, ale nikdy se ne­konzervu­je ne­‐ bo ne­skla­duje. To vše ostře kontras­tuje s větši­nou sbě­ra­čů a vše­mi pastev­ci ne­bo ze­mě­děl­ci, kte­ří mohou být cha­rak­te­rizováni ja­ko li­dé s „od­loženou ná­vratnos­tí“, ne­boť pravidelně in­ves­tu­jí ener­gii do projek­tů, jež při­ne­sou ovo­ce až někdy v bu­‐ doucnosti. Ty­to in­vesti­ce, tvr­dí Wo­od­burn, ne­vy­‐ hnu­telně ve­dou k trva­lým vaz­bám, kte­ré se mohou stát od­razovým můstkem pro uplat­ňování mo­ci ně­‐ kte­rých je­din­ců nad ostat­ní­mi. Wo­od­burn navíc před­jí­má i jis­tou „ak­tua­ri­ální in­te­ligen­ci“ – Hadzové a další rovnos­tář­ští sbě­ra­či všech­no z toho doko­nale chá­pou a vý­sledkem je, že se vě­domě vy­‐ hýba­jí hro­ma­dě­ní zdrojů a ja­kýmko­li dlouhodo­bým projek­tům. Pozice: 190/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Wo­od­burnovi lov­ci a sbě­ra­či s eko­no­mikou „okamži­té ná­vratnosti“ ma­jí dale­ko k to­mu, aby slepě bě­že­li vstříc okovům ja­ko Rous­seauovi divoši. Navíc přesně chá­pou, kde hro­zí okovy za­je­tí, a pro­‐ to ma­jí život do značné mí­ry zor­ganizovaný tak, aby se jim vy­hnu­li. Mů­že to znít ja­ko zá­rodek če­hosi na­‐ dějné­ho a op­ti­mis­tické­ho. Ve sku­tečnosti to­mu tak ani tro­chu není. Na­zna­čuje to opět, že ja­káko­li rovnost hodná své­ho jmé­na je v pod­sta­tě nemožná pro ko­hoko­li kromě těch nejprostších sbě­ra­čů. Ja­‐ kou bu­doucnost bychom te­dy mohli če­kat? V nej­‐ lepším pří­pa­dě si snad mů­že­me před­stavovat (spolu s vy­ná­le­zem star­tre­kovských repliká­to­rů ne­bo dalších pří­strojů k okamži­té­mu uspokojení), že někdy ve vzdá­lené bu­doucnosti znovu vznikne ja­‐ ká­si společnost rovných li­dí. Do té do­by však mu­sí­‐ me tr­čet na mrt­vém bo­dě. Ji­ný­mi slovy: jde o další na­ra­tiv o raj­ské za­hra­dě – i když v tom­to pří­pa­dě je laťka sym­bo­lizu­jí­cí ráj po­saze­na ještě výš. Na Wo­od­burnově vizi je nejpo­zo­ruhodnější, že sbě­ra­či, na kte­ré se za­mě­řil, pod­le vše­ho dospě­li Pozice: 190/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

k zá­sadně od­lišným zá­vě­rům než Kon­di­a­ronk a něko­lik gene­ra­cí domo­ro­dých kri­ti­ků před ním, kte­ří mě­li ob­tí­že si byť jen před­stavit, že roz­dí­ly v bo­hat­ství by moh­ly být převe­de­ny na sys­te­ma­‐ tickou mo­censkou ne­rovnost. Při­po­meň­me, že kri­‐ tika ame­rických domo­rod­ců, již jsme po­psa­li ve druhé kapi­tole, se pů­vodně tý­ka­la ně­če­ho zce­la od­‐ lišné­ho: vní­mané­ho se­lhání ev­rop­ských společnos­‐ tí, co se tý­ká pro­sazování vzá­jem­né po­mo­ci a ochra­‐ ny osobní svo­bo­dy. Teprve poz­dě­ji, když se domo­ro­‐ dí in­te­lek­tuá­lové ší­řeji obe­zná­mi­li s fungo­váním ang­lické a fran­couz­ské společnosti, se za­ča­li za­mě­‐ řovat na maje­t­kové ne­rovnosti. Mě­li bychom se vě­‐ novat zej­mé­na jejich pů­vodním myš­len­kovým po­‐ cho­dům. V dnešní do­bě se s ter­mí­nem „rovnos­tář­ská společnost“ mů­že spoko­jit už jen hrstka antropologů, a to z dů­vo­dů, kte­ré by dávno mě­ly být zřej­mé. Přesto ten­to po­jem na­dá­le přeží­vá, nikdo totiž do­po­sud nena­bí­dl přesvěd­čivou al­terna­tivu. Pokud je nám zná­mo, nej­blí­že se dosta­la fe­mi­nis­‐ Pozice: 191/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

tická antropoložka Eleanor Lea­co­ck s tvrzením, že větši­na sku­pin, kte­ré na­zývá­me rovnos­tář­ský­mi společnost­mi, se spí­še než rovnos­tí ja­ko ta­kovou za­‐ bývá ně­čím, co ona sa­ma na­zývá „au­to­no­mií“. Kupříkla­du pro mon­taněs­ko-na­skapij­ské že­ny není ani tak dů­leži­té, zda jsou muži a že­ny vní­máni ja­ko rovno­cenní, ale jest­li jsou že­ny, ať už in­divi­duálně, ne­bo ko­lek­tivně, schopné žít, jak je jim li­bo, a roz­‐ hodovat se bez vmě­šování mužů.9

Ji­ný­mi slovy, jestli­že exis­tuje hodno­ta, kte­rá by pod­le těch­to žen mě­la být roz­dě­le­na rovnoměrně, pak by se ta­to hodno­ta mě­la ozna­čit ja­ko „svo­bo­da“. Ta­kové společnosti by se zřej­mě nej­lé­pe daly ozna­‐ čit za au­to­nomní, ne­bo dokon­ce – jak se vy­jád­řil jezui­tský otec Lalle­mant o Wen­da­tech, sou­se­dech Monteně­sů-Na­skapiů – za „svo­bodné li­di“, mezi ni­‐ miž „ot­cové ne­ve­lí svým dě­tem, kapi­táni svým pod­‐ daným ani zá­ko­ny ze­mě ko­mu­ko­li z nich, pokud člověk sám nena­j­de za­lí­bení v tom, že se jim podro­‐ bí“.10 Na první po­hled se mů­že zdát, že wen­dat­ská společnost se svou pro­pra­covanou při­ro­zenou Pozice: 192/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

struk­tu­rou ná­čelní­ků, mluv­čích a dalších úřední­ků by ne­mě­la být na se­zna­mu „rovnos­tář­ských“ společnos­tí. „Ná­čelní­ci“ však nejsou sku­tečný­mi „ná­čelníky“, pokud ne­ma­jí prostředky, ji­miž by si roz­ka­zy vy­nu­cova­li. Ve společnostech, ja­ko by­li Wen­da­tové, by­la rovnost přímým dů­sledkem osobní svo­bo­dy. To­též se dá samo­zřej­mě tvr­dit i ob­‐ rá­ceně: svo­bo­dy nejsou sku­tečný­mi svo­bo­da­mi, pokud je člověk ne­mů­že uží­vat. V sou­časnosti se větši­na li­dí do­mnívá, že žije ve svo­bodné společnosti (jsou pevně přesvěd­čeni, že při­nej­‐ menším v po­li­tickém ohle­du jde o nej­dů­leži­tější aspekt jejich společnosti), nicmé­ně svo­bo­dy, kte­ré tvo­ří mo­rální zá­klad ná­ro­da, ja­ko jsou Spo­jené stá­‐ ty, jsou převážně svo­bo­da­mi for­mální­mi. Ame­rič­tí ob­čané ma­jí právo cestovat, kam se jim za­chce – při­ro­zeně za před­pokla­du, že ma­jí peníze na do­pravu a uby­tování. Ne­muse­jí po­slou­chat své­‐ volné příka­zy nad­řízených – pokud ovšem ne­muse­jí mít prá­ci. V tom­to smys­lu by se dalo tvr­dit, že Wen­‐ da­tové mě­li ná­čelníky jen naoko,11 jejich svo­bo­dy Pozice: 192/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

však byly sku­tečné, za­tím­co větši­na z nás se dnes mu­sí spoko­jit se sku­tečný­mi ná­čelníky a na svo­bo­‐ du si jen hrát. Ne­bo tech­nič­tě­ji ře­čeno: zdá se, že Hadzové, Wen­da­tové ne­bo „rovnos­tář­ské“ společnosti ja­ko Nue­rové se více než o for­mální svo­‐ bo­du za­jí­ma­li o svo­bo­du substan­ci­ální.12 Právo cestovat pro ně bylo mé­ně při­tažlivé než možnost

ně­ja­kou ces­tu usku­tečnit (to bylo typicky pod­mí­ně­‐ no po­vinnos­tí chovat se po­hostinně k cizin­cům). Vzá­jem­ná po­moc – kte­rou sou­časní ev­ropští po­zo­‐ rova­te­lé často ozna­ču­jí za „ko­mu­nis­mus“ – by­la vní­‐ má­na ja­ko nutná pod­mínka pro osobní au­to­no­mii. To by moh­lo po­moct vy­svět­lit při­nej­menším část zjevné­ho zmatku ko­lem pojmu rovnos­tář­ství: ná­stup ex­pli­cit­ních hi­e­rar­chií je zde možný, ty­to však na­dá­le zů­stáva­jí do značné mí­ry tea­trální ne­bo se omezu­jí na vel­mi li­mi­tované aspek­ty spole­‐ čenské­ho živo­ta. Vrať­me se na okamžik k súdán­‐ ským Nue­rům. Od čtyři­cá­tých let dva­cá­tého století, kdy oxford­ský so­ci­ální antropolog E. E. Evans-Prit­‐ chard pu­b­li­koval svůj kla­sický etno­grafický spis Pozice: 193/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

o tom­to etniku, by­li Nue­rové po­va­žováni za pro­to­‐ typ „rovnos­tář­ských“ společnos­tí v Af­ri­ce. Ne­mě­li nic, co by alespoň vzdá­leně při­po­mí­nalo vládní in­‐ stitu­ce, a by­li noto­ricky zná­mí velkým dů­razem kla­‐ deným na osobní ne­závis­lost. Už v še­desá­tých le­‐ tech však Kathle­en Gou­gh a další fe­mi­nis­tické antropoložky dokázaly (opět), že se ne­jedná o rovnost po­sta­vení: v nuer­ských ko­mu­nitách se muži dě­li­li na „aris­tokra­ty“ (s rodový­mi vazba­mi na úze­mí, kde ži­jí), „cizin­ce“ a „pod­řadné vá­lečné za­jat­ce“, kte­ří by­li ná­si­lně za­ja­ti při ná­jez­dech na ji­‐ né ko­mu­ni­ty. Navíc ne­šlo o čis­tě for­mální dě­lení. Za­tím­co Evans-Prit­chard ty­to roz­dí­ly od­mí­tl ja­ko bez­vý­znam­né, pod­le Kathle­en Gou­gh roz­díl v po­‐ sta­vení ve sku­tečnosti zna­menal i od­lišný pří­stup k ženám. Je­di­ně šlech­ti­ci dokáza­li shromáž­dit dosta­tek do­bytka, aby mohli uzavřít to, co Nue­rové na­zýva­li „pravým“ sňatkem – te­dy ta­kový, kde si mohli ná­ro­kovat ot­cov­ství dě­tí, a být tak i po smr­ti při­po­mí­náni ja­ko před­ci.13

Pozice: 193/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Zna­mená to te­dy, že se Evans-Prit­chard jedno­‐ du­še mý­lil? Ne tak do­ce­la. Ve sku­tečnosti se so­ci­ální po­sta­vení a roz­dílný pří­stup k do­bytku stávaly re­‐ levant­ní­mi, když se domlou­va­la manžel­ství, ale za ji­ných okolnos­tí sko­ro žádný vý­znam ne­mě­ly. Ani při for­málních udá­lostech, ja­ko tanec ne­bo obě­‐ tování, ne­bylo možné určit, kdo má „vyš­ší“ po­sta­‐ vení. A hlavně: roz­dí­ly v maje­tku (do­by­tek) se nikdy ne­promít­ly do schopnosti udě­lovat roz­ka­zy ne­bo vy­ža­dovat for­mální po­slušnost. Evans-Prit­chard v často ci­tované pa­sá­ži uvá­dí: Nuer kaž­dým gestem dává najevo, že se po­va­‐ žu­je za stejně dobrého, ja­ko je je­ho sou­sed. Na­pa­ruje se ja­ko pán svě­ta, za kte­rého se sku­‐ tečně poklá­dá. V nuer­ské společnosti není pá­nů ani sluhů, ale pou­ze so­bě rovných li­dí, kte­ří se po­va­žu­jí za nej­ušlech­ti­lejší boží stvo­‐ ření […] když je někdo byť jen pode­zře­lý, že něko­mu ně­co na­kazuje, daný je­di­nec se roz­čí­‐ lí a roz­kaz buď ne­prove­de, ne­bo ho vy­ko­ná Pozice: 194/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

lhostejně a liknavě způ­so­bem, kte­rý je urážlivější než od­mítnutí.14

Evans-Prit­chard v té­to pa­sá­ži hovo­ří o mu­žích. Ale co že­ny? Za­tím­co Gou­gh zjis­ti­la, že že­ny v kaž­do­denních zá­leži­tostech fungo­valy stejně ne­závis­le ja­ko muži, sys­tém manžel­ství ženskou svo­bo­du do jis­té mí­ry omezoval. Pokud muž za­pla­til čtyři­ce­ti ku­sy do­‐ bytka, kte­ré se ob­vykle vy­ža­dovaly ja­ko vý­kupné za ne­věs­tu, v první řa­dě to zna­menalo, že měl nejen právo ná­ro­kovat si ot­cov­ství ženi­ných dě­tí, ale zá­‐ roveň zís­kal vý­hradní pří­stup k se­xu s ní, což s se­‐ bou ob­vykle nes­lo právo za­sahovat do ženi­ných zá­‐ leži­tos­tí i v ji­ných ohle­dech. Větši­na nuer­ských žen však ne­ži­la v „pravém“ manžel­ství. Ve sku­tečnosti šlo o na­to­lik složi­tý sys­tém, že velká část z nich by­la ofi­ci­álně pro­v­dá­na za du­chy ne­bo za ji­né že­ny (kte­ré moh­ly být z gene­alo­gických pří­čin ozna­če­ny za mu­‐ že) – a v ta­kovém pří­pa­dě bylo otě­hotně­ní a vý­chova dě­tí jen a pou­ze jejich roz­hodnu­tím. Ta­ké v se­‐ Pozice: 195/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

xuálním živo­tě te­dy in­divi­duální svo­bo­da pla­ti­la pro že­ny i pro mu­že, pokud ne­e­xis­toval ně­ja­ký konkrét­ní dů­vod, proč ji omezit.   Svo­bo­da jednot­liv­ce opustit ko­mu­ni­tu s vě­domím, že bu­de při­ví­tán i v dalekých kon­či­nách, svo­bo­da po­hy­bovat se mezi so­ci­ální­mi struk­tu­ra­mi v zá­vis­‐ losti na ročním ob­do­bí, svo­bo­da ne­po­slou­chat au­to­‐ ri­ty bez dů­sled­ků – zdá se, že ně­co ta­kové­ho bylo mezi na­ši­mi dávný­mi předky po­va­žováno za samo­‐ zřej­mé, ač­ko­li dnes je to pro větši­nu li­dí stě­ží před­‐ stavi­telné. Na po­čát­ku svých dě­jin se li­dé si­ce nena­‐ cháze­li ve stavu prvot­ní ne­vinnosti, pod­le vše­ho ale mě­li a pri­o­ri vě­domou averzi k to­mu, aby jim někdo říkal, co ma­jí dě­lat.15 Pokud to­mu tak je, mů­že­me upřesnit na­ši po­čá­teční otáz­ku: sku­tečnou há­‐ dankou není, kdy se po­prvé ob­jevi­li ná­čelní­ci, ne­bo dokon­ce krá­lové a krá­lov­ny, ale odkdy už ne­bylo možné se jim vy­smí­vat. Je ne­po­chybně prav­da, že v dlouhém prů­bě­hu dě­jin na­chází­me stá­le větší a sta­bi­lnější společnosti, Pozice: 195/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

se stá­le vý­konnější­mi pro­duk­tivní­mi si­la­mi, se stá­‐ le větším ma­te­ri­álním nad­bytkem a ta­ké s lid­mi, kte­ří tráví stá­le více ča­su pod nad­vlá­dou něko­ho ji­‐ ného. Vy­plývá z toho ro­zum­ný zá­věr, že mezi tě­mi­‐ to tren­dy exis­tuje ně­ja­ká sou­vis­lost. Po­vaha toho­to vztahu a je­ho sku­tečné me­chanismy však zů­stáva­jí na­prosto ne­jasné. V dnešních společnostech se po­‐ va­žu­je­me za svo­bodné li­di zej­mé­na z toho dů­vo­du, že ne­má­me po­li­tické vůd­ce tří­ma­jí­cí mi­mo­řádně velkou moc. Při­jde nám samo­zřej­mé, že to, če­mu říká­me „eko­no­mika“, je uspořá­dáno úplně jinak, niko­li na zá­kla­dě svo­bo­dy, ale pod­le „vý­konnosti“ – i to je dů­vod, proč jsou kan­ce­lá­ře a pat­ra ob­‐ chodních do­mů uspořá­dá­ny pod­le hi­e­rar­chie ve­‐ dení. Není te­dy pře­kvapivé, že se to­lik sou­časných spe­kula­cí o pů­vo­du ne­rovnosti za­mě­řu­je na eko­no­‐ mické změ­ny, a zej­mé­na na svět prá­ce. Do­mnívá­me se, že ta­ké v tom­to pří­pa­dě by­la velká část dostupných dů­kazů vy­hodno­ce­na ne­‐ správně. Pozice: 196/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Za­mě­ření na prá­ci není to­též co za­mě­ření na maje­tek, ač­ko­li pokud by se někdo sna­žil po­chopit, jak se kont­ro­la nad maje­tkem po­prvé promě­ni­la v moc roz­kazovat, zřej­mě by měl hle­dat od­po­věď právě ve svě­tě prá­ce. Tím, že učen­ci ja­ko Adam Smi­th a Tur­got ka­tego­rizova­li etapy lid­ské­ho vý­‐ voje zej­mé­na na zá­kla­dě způ­so­bu ob­živy, by­la prá­ce (kte­rá by­la do té do­by po­va­žová­na za po­někud ple­‐ bej­skou zá­leži­tost) ne­vy­hnu­telně umístě­na do cent­‐ ra po­zornosti. Mě­li pro to jedno­duchý dů­vod. Umožni­lo jim to tvr­dit, že jejich vlast­ní společnost je evidentně nad­řazená ji­ným. Přesvěd­čení o nad­‐ řazenosti by – v teh­dejší do­bě – bylo mnohem ob­‐ tížnější ob­há­jit, pokud by ti­to učen­ci po­u­žili ja­kéko­‐ li ji­né kri­téri­um než pro­duk­tivní prá­ci.16 Tur­got a Smi­th se svý­mi tvrzení­mi při­šli v pa­‐ desá­tých le­tech osm­nác­tého století. Vr­chol vý­voje

vi­dě­li v „ob­chodní společnosti“, kde komplexní děl­‐ ba prá­ce vy­ža­dova­la obě­tování pri­mi­tivních svo­‐ bod, ale za­jiš­ťova­la oslnivý ná­růst cel­kové­ho bo­hat­‐ ství a prosperi­ty. Pod­mínky dis­ku­se v ná­sle­du­jí­cích Pozice: 196/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

de­ká­dách zá­sadně změni­ly vy­ná­le­zy ja­ko spinning jen­ny, Arkwrigh­tův tkal­covský stav, parní stroj a po­hon na uh­lí – a na­ko­nec i pří­chod per­manent­ní (a stá­le uvě­domě­lejší) prů­mys­lové dělnické tří­dy. Najednou vznik­la vý­robní sí­la, o ja­ké se do­po­sud ani ne­sni­lo. Zá­roveň však do­šlo i k ohrom­né­mu ná­‐ růs­tu po­čtu hodin, kte­ré li­dé mě­li trávit pra­cí. V nových přá­delnách se za stan­dard po­va­žovaly dvanác­ti- až patnác­ti­hodi­nové smě­ny šest dní v týdnu, při­čemž volných dnů bylo mi­nimálně. (John Stuart Mill pro­testoval, že „veš­ke­ré strojní za­řízení še­t­ří­cí prá­ci, kte­ré bylo do­po­sud vy­nale­‐ zeno, ne­sní­žilo dři­nu byť jen je­di­ného člověka“.) Vý­sledkem bylo, že v prů­bě­hu deva­tenác­tého století takřka všich­ni, kdo pře­mí­ta­li o smě­řování lid­ské civi­liza­ce, po­va­žova­li za samo­zřej­mé, že tech­‐ no­lo­gický pokrok je hlavním hyba­te­lem dě­jin a že – jestli­že je pří­bě­hem lid­ské­ho osvo­bo­zení – by mohl vést k osvo­bo­zení od „zby­tečné dři­ny“: někdy v bu­‐ doucnosti nás vě­da na­ko­nec osvo­bo­dí při­nej­‐ menším od těch nej­více po­ni­žu­jí­cích, nej­těžších Pozice: 197/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

a du­ši ni­čí­cích fo­rem prá­ce. Ve sku­tečnosti se ve vik­to­ri­án­ském ob­do­bí řa­da li­dí do­mníva­la, že se to už dě­je. Tvr­di­li, že prů­mys­lové ze­mě­děl­ství a nová za­řízení še­t­ří­cí prá­ci nás ve­dou do svě­ta, kde si kaž­‐ dý bu­de uží­vat dostatku volné­ho ča­su a hojnosti – a kde ne­bu­de­me muset trávit větši­nu bdě­lého živo­ta skákáním, jak někdo pís­ká. Ra­dikálním chi­cagským od­bo­rářům však ta­kové tvrzení mu­se­lo při­pa­dat bizarní, a pro­to se kon­cem osm­desá­tých let deva­tenác­tého století pouště­li do vy­hro­cených pů­tek s po­li­cií a podni­kový­mi de­tek­‐ tivy, aby si vy­mohli os­mi­hodi­novou pra­covní smě­‐ nu – te­dy právo na denní pra­covní režim, kte­rý by se běžný středověký ba­ron po svých ne­volní­cích ne­‐ od­vá­žil poža­dovat.17 Vik­to­ri­án­ští učen­ci chtě­li mít pro­ti těm­to ná­mitkám při­pra­vené argu­men­ty, a pro­to za­ča­li pro­sazovat ná­zor, že pravý opak je prav­dou. Tvr­di­li, že „pri­mi­tivní“ člověk ve­dl neu­‐ stá­lý boj o vlast­ní exis­ten­ci a že život v raných lid­‐ ských společnostech před­stavoval sou­stavnou dři­‐ nu. Ev­ropští, čín­ští a egy­pt­ští rolní­ci se prý od rá­na Pozice: 198/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

do ve­če­ra lopo­ti­li, aby si ob­sta­ra­li živo­bytí, tak­že i dě­sivý pra­covní režim v Dickensově ob­do­bí prý ve sku­tečnosti zna­menal zlepšení před­cho­zí­ho stavu. Je­di­né, o čem při­pouště­li dis­ku­si, bylo tempo toho­‐ to zlepšování. Za­čát­kem dva­cá­tého století byl ten­to způ­sob argu­menta­ce univerzálně při­jat ja­ko ho­tová věc. Právě z toho dů­vo­du se zve­řejně­ní ese­je Marshal­‐ la Sahlin­se „The Ori­gi­nal Af­fluent So­ci­e­ty“ (Pů­‐ vodní společnost hojnosti) z roku 1968 stalo tak epo­‐ chální udá­los­tí a právě pro­to se teď mu­sí­me za­bývat ně­kte­rý­mi je­jí­mi dů­sledky, ale i li­mi­ty. Prav­dě­‐ podobně nej­vlivnější antropolo­gická esej, ja­ká kdy by­la na­psá­na, po­stavi­la sta­rou vik­to­ri­án­skou moud­rost – kte­rá by­la v še­desá­tých le­tech stá­le živá – na hlavu a vy­vo­la­la okamži­té dis­ku­se a deba­‐ ty, jež mě­ly vliv na všech­ny od so­ci­a­lis­tů po hipíky. Ce­lé myš­len­kové smě­ry (pri­mi­tivis­mus, ne­růst) by bez té­to ese­je prav­dě­podobně ne­vznik­ly. Sahlins však své dí­lo psal zá­roveň v do­bě, kdy toho ar­che­‐ ologo­vé o li­dech v předze­mě­děl­ském ob­do­bí vě­dě­li Pozice: 198/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

re­la­tivně málo, alespoň ve srovnání s tím, co ví­me teď. Možná bu­de nej­lepší nejprve na­stínit je­ho argu­men­ty, než se ob­rá­tí­me k dů­kazům, jež má­me k dis­po­zi­ci dnes, a pak je navzá­jem po­rovnat.

PRO­DIS­KU­TUJE­ME ESEJ „ORI­GI­NAL AF­FLUENT SO­CI­E­TY“ (PŮ­VODNÍ SPOLEČNOST HOJNOSTI) MARSHAL­‐ LA SAHLIN­SE A ZA­MYS­LÍ­ME SE, CO SE STANE, KDYŽ SE I MI­MO­ŘÁDNĚ BYS­TŘÍ LI­DÉ VY­JA­DŘU­JÍ O PRAVĚKU, ANIŽ MA­JÍ K DIS­PO­ZI­CI SKU­TEČNÉ DŮ­KA­ZY Marshall Sahlins za­há­jil svou ka­ri­é­ru na kon­ci pa­‐ desá­tých let dva­cá­tého století ja­ko ne­o­evo­lu­ci­o­nis­‐ ta. Když vy­šla esej „The Ori­gi­nal Af­fluent So­ci­e­ty“, byl už slavný díky spolu­prá­ci s El­manem Servi­cem, Pozice: 199/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ze kte­ré vze­šel ná­vrh čtyř sta­dií lid­ské­ho po­li­tické­‐ ho vý­voje: od tlup přes kme­ny a ná­čelnic­tví po stá­‐ ty. Všech­ny ty­to ter­mí­ny se do­dnes hojně po­u­ží­va­jí. V ro­ce 1968 při­jal Sahlins po­zvání na roční po­byt v pa­říž­ské La­bo­ra­toire Lé­vi­ho-Straus­se, kde si, jak poz­dě­ji na­psal, kaž­dý den dával oběd v jí­delně v Pierrem Clastre­sem – poz­dějším au­to­rem So­ci­e­ty Aga­inst the Sta­te (Společnost pro­ti stá­tu) –, s nímž dis­ku­toval o etno­grafických da­tech a ta­ké o otáz­ce, jest­li je společnost zra­lá na revo­lu­ci. V teh­dejší do­bě by­la at­mo­sfé­ra na fran­couz­‐ ských univerzi­tách bouř­livá, stu­den­ti se mo­bi­‐ lizova­li a do­cháze­lo k pou­ličním bojům, což na­ko­‐ nec vedlo k po­vstání stu­den­tů a dělní­ků v květnu 1968 (Lé­vi-Strauss si k ně­mu za­choval po­výšenou neutra­li­tu, za­tím­co Sahlins a Clastres se sta­li je­ho hor­livý­mi za­stán­ci). Upro­střed té­to vřavy se v po­li­‐ tických i in­te­lek­tuálních kru­zích vášnivě dis­ku­‐ tovalo o po­vaze, po­tře­bě a od­mítnutí prá­ce a o možnosti je­jí po­stupné eli­mi­na­ce. Pozice: 200/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Sahlin­sova esej, kte­rá je možná po­sledním sku­‐ tečně velkým příkla­dem žán­ru „spe­kula­tivní­ho pravěku“ vy­myš­lené­ho Rous­seauem, po­prvé vy­šla v ča­sopi­se Les Temps modernes (Moderní do­ba) Je­a­‐ na-Pau­la Sar­t­ra.18 V eseji Sahlins tvr­dí, že při­nej­‐ menším pokud jde o pra­covní do­bu, je vik­to­ri­án­ský na­ra­tiv o neu­stá­lém pokroku na­prosto zpá­tečnický. Tech­no­lo­gický vý­voj ne­o­svo­bo­dil li­di od ma­te­ri­‐ álních po­třeb. Li­dé ne­pracu­jí mé­ně. Všech­ny dů­ka­‐ zy pod­le Sahlin­se ukazu­jí, že v prů­bě­hu dě­jin lid­‐ stva se cel­kový po­čet hodin, kte­ré větši­na li­dí tráví pra­cí, spí­še zvy­šuje. Ještě provo­ka­tivnější byl je­ho argu­ment, že li­dé v dávnějších do­bách ne­by­li nutně chudší než moderní spo­tře­bi­te­lé. Ve sku­tečnosti pod­le něj pro značnou část nej­star­ších dě­jin pla­tí, že li­dé žili ve velké ma­te­ri­ální hojnosti. Je prav­da, že pod­le na­šich mě­ří­tek mů­že být sbě­‐ rač vní­mán ja­ko extrémně chudý – nicmé­ně uplat­‐ ňovat na­še stan­dar­dy je očividně směšné. „Hojnost“ není ab­so­lut­ní mě­ří­t­ko. Hojnost zna­‐ mená, že kaž­dý má volný pří­stup ke vše­mu, co po­‐ Pozice: 200/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

třebuje, aby mohl vést šťastný a po­ho­d­lný život. Sahlins pro­hlá­sil, že pod­le ta­kových stan­dar­dů je větši­na zná­mých sbě­ra­čů bo­ha­tá. Sku­tečnost, že řa­‐ da lov­ců a sbě­ra­čů, a dokon­ce i pri­mi­tivních za­‐ hradní­ků, tráví pouhé dvě až čtyři hodi­ny denně ně­čím, co by se dalo ozna­čit za „prá­ci“, by­la sa­ma o so­bě dů­kazem, jak snadno šlo uspoko­jit jejich po­‐ tře­by. Než bu­de­me pokra­čovat, sto­jí za to říct, že obecný ob­raz, ja­ký Sahlins na­bí­dl, se jeví ja­ko správný. Jak jsme uved­li vý­še, i prů­měrný utla­‐ čovaný středověký ne­volník pra­coval mé­ně než moderní dělník či úředník s pra­covní dobou od deví­ti do pě­ti, a sbě­ra­či lís­kových oříš­ků a pastev­ci do­bytka, kte­ří na­taha­li ob­rovské balva­ny na stav­bu Sto­ne­henge, sko­ro urči­tě pra­cova­li v prů­mě­ru ještě mé­ně. Sta­ré pořádky se za­čaly i v těch nej­bo­hatších ze­mích ob­ra­cet k lepší­mu teprve ne­dávno (větši­na z nás už ne­pracuje to­lik hodin ja­ko vik­to­ri­án­ští dělní­ci, ač­ko­li cel­kový úby­tek hodin prav­dě­‐ podobně není tak dra­ma­tický, jak si mys­lí­me). Pozice: 201/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

A pro značnou část svě­tové po­pula­ce se situa­ce ne­‐ zlepšu­je, ale na­dá­le zhoršu­je. Ve zkouš­ce ča­su už hůře ob­sto­jí dojem, kte­rý si větši­na čtená­řů ze Sahlin­sovy ese­je odná­ší: šťast­ní, bez­sta­rost­ní lov­ci a sbě­ra­či, kte­ří větši­nu dne tráví po­valováním ve stínu, flir­továním, bubnováním v kruhu a vy­právě­ním pří­bě­hů. To vše má co do či­‐ ně­ní s etno­grafický­mi příkla­dy, z nichž čerpal, zej­‐ mé­na se Sa­ny, Pyg­meji Mbu­ti a Had­zy.   V před­cho­zí kapi­tole jsme na­stíni­li řa­du dů­vo­dů, proč se !Kungo­vé, Sanové (Křová­ci) na okra­ji Kalaha­ri a Hadzové z plání Se­renge­ti sta­li v še­desá­‐ tých le­tech dva­cá­tého století tak po­pulární­mi co­by ži­jí­cí exemplá­ře dávné podo­by lid­ské společnosti (navzdo­ry to­mu, že mezi sbě­ra­či pů­so­bí vcelku ne­‐ ob­vykle). Jedním z dů­vo­dů by­la jedno­du­še dostupnost dat: v še­desá­tých le­tech dva­cá­tého století by­li jednou z má­la sbě­rač­ských po­pula­cí, kte­‐ ré si za­chovaly ja­ký­si vlast­ní tra­diční způ­sob živo­ta. V té­to de­ká­dě ta­ké antropologo­vé za­ča­li prová­dět Pozice: 201/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

stu­die trá­vení ča­su, v jejichž rám­ci sys­te­ma­ticky za­‐ zna­menáva­li, co dě­la­jí členové růz­ných společnos­tí v prů­bě­hu běžné­ho dne a ko­lik ča­su tím tráví.19 Vý­‐ zkum mezi af­rický­mi lov­ci a sbě­ra­či souzněl se slavný­mi ná­le­zy fosi­lních ho­mi­ni­nů, kte­ré uči­ni­li Louis a Ma­ry Lea­keyovi v dalších částech svě­ta, na­‐ příklad v tanzanském Ol­duvai Go­r­ge. Ně­kte­ří z těch­to moderních lov­ců a sbě­ra­čů žili v prostře­dí podobném savaně, ne ne­podobné­mu ob­lastem, kde se vy­vi­nul náš druh. Z toho dů­vo­du se před­stava, že by se zde – mezi ži­jí­cí­mi ko­mu­nita­mi – dalo vy­sle­‐ dovat, jak vy­pa­da­la lid­ská společnost v ja­kém­si pů­‐ vodním stavu, zdá­la ob­zvlášť lá­kavá. Vý­sledky těch­to prvních stu­dií trá­vení ča­su navíc při­nes­ly mi­mo­řádně pře­kvapivé zá­vě­ry. Mu­‐ sí­me si uvě­do­mit, že v po­vá­lečných de­ká­dách větši­‐ na antropologů a ar­che­ologů po­va­žova­la na­ra­tiv z pozdní­ho deva­tenác­tého století o prvot­ním lid­‐ ském „bo­ji o ob­živu“ za na­prostou samo­zřej­most. Nám zní značná část teh­dejší ré­to­riky, běžné i mezi tě­mi nej­vzdě­lanější­mi in­te­lek­tuá­ly, ne­če­kaně pře­zí­‐ Pozice: 202/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ravě: „Člověk, kte­rý ce­lý život tráví sto­po­váním zví­‐ řat, jen aby je za­bil a sně­dl,“ na­psal v ro­ce 1957 prehis­to­rik Ro­bert Brai­dwo­od, „ne­bo pře­sou­váním z jednoho místa na ji­né pod­le toho, kde právě rostou divoké plo­dy, ve sku­tečnosti sám žije ja­ko

zví­ře.“20 První kvan­tita­tivní stu­die ta­to tvrzení zce­‐ la vy­vrá­ti­ly. Ukázaly, že i v těch nejne­hostinnějších prostře­dích, ja­ko jsou pouště Na­mi­bie a Bot­swa­ny, mohli sbě­ra­či snadno ob­sta­rat po­travu pro všech­ny čle­ny své sku­pi­ny a při­tom jim zbylo tři až pět dní v týdnu, kdy se vě­nova­li veskrze lid­ským ak­tivitám, ja­ko je kleve­tění, do­ha­dování, hraní her, tan­cování ne­bo cestování pro po­tě­šení. Ba­da­te­lé v še­desá­tých le­tech si ta­ké za­ča­li uvě­‐ domovat, že ze­mě­děl­ství zdale­ka ne­před­stavu­je ně­‐ ja­ký po­zo­ruhodný vě­decký pokrok, ale že lov­ci a sbě­ra­či (kte­ří ko­neckon­ců dů­věrně zna­li všech­ny aspek­ty vege­tačních cyk­lů jed­lých plo­din) vel­mi dob­ře vě­dě­li, jak se pěs­tuje a sklízí obi­lí a ze­leni­na. Jen zkrát­ka ne­vi­dě­li dů­vod, proč by to mě­li dě­lat. „Proč bychom mě­li pěstovat, když je na svě­tě to­lik Pozice: 203/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

oře­chů mongongo?“, zní slavná vě­ta pří­slušníka !Kungů, kte­rá by­la od té do­by ci­tová­na v ti­sí­ci po­‐ jednáních o pů­vo­du ze­mě­děl­ství. Sahlins dospěl k zá­vě­ru, že to, co ně­kte­ří od­borní­ci na pravěk po­‐ va­žova­li za tech­nickou ne­zna­lost, bylo ve sku­‐ tečnosti uvě­domě­lým so­ci­álním roz­hodnu­tím: ti­to sbě­ra­či „od­mít­li ne­o­li­tickou revo­lu­ci, aby si za­‐ chova­li volný čas“.21 Za­tím­co antropologo­vé s tě­mi­‐ to tvrzení­mi ještě zá­pa­si­li, Sahlins při­spě­chal s ještě širší­mi zá­vě­ry. Pra­dávný sbě­rač­ský étos volné­ho ča­su („zenová cesta k hojnosti“) se pod­le Sahlin­se vy­tra­til teprve ve chví­li, když se li­dé ko­nečně – ať už z ja­kéhoko­li dů­vo­du – za­ča­li usazovat na jednom místě a při­ja­li ze­mě­děl­skou lopo­tu za svou. Za­pla­ti­li za to straš­‐ livou cenu. Ne­šlo jen o stá­le při­býva­jí­cí hodi­ny dři­‐ ny, ale pro větši­nu z nich to zna­menalo navíc i chu­‐ do­bu, nemo­ci, války a ot­ro­c­tví – po­háně­né ne­ko­‐ nečným sou­pe­řením, bez­hlavou hon­bou za vlast­‐ ním po­tě­šením a nový­mi for­ma­mi mo­ci a maje­tku. Sahlin­sova esej „Ori­gi­nal Af­fluent So­ci­e­ty“ vy­u­ži­la Pozice: 203/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

vý­sledky stu­die trá­vení ča­su, aby se­bra­la ví­tr z pla­‐ chet tra­diční­mu pří­bě­hu o lid­ské civi­liza­ci. Sahlins podobně ja­ko Wo­od­burn za­vr­hl Rous­seauovu verzi Pá­du člověka – myš­lenku, že dávní li­dé by­li na­to­lik hlou­pí, že se ne­dokáza­li za­mys­let nad prav­dě­‐ podobný­mi dů­sledky svých či­nů, když za­ča­li or­‐ ganizovat, hro­ma­dit a chránit maje­tek, a tak „bě­že­li vstříc svým okovům“22 – a místo ní nás vrá­til do raj­‐ ské za­hra­dy. Jestli­že od­mítnutí ze­mě­děl­ství bylo vě­‐ domou vol­bou, pak to­též pla­tí i pro je­ho při­je­tí. Roz­hod­li jsme se sníst ja­blko ze stro­mu po­znání a za to jsme by­li po­tres­táni. Jak pro­hlá­sil sva­tý Augustin, vze­pře­li jsme se Bo­hu a Boží soud způ­so­‐ bil, aby se na­še vlast­ní tuž­by vze­pře­ly na­še­mu zdravé­mu ro­zu­mu; na­ším trestem za prvot­ní hřích je ne­ko­nečnost na­šich nových tu­žeb.23 Zá­sadní roz­díl opro­ti bib­lické­mu pří­bě­hu spo­čí­‐ vá v tom, že v Sahlin­sově verzi se Pád člověka ne­‐ ode­hrál jen jednou. Ne­zří­ti­li jsme se a pak se ne­za­‐ ča­li za­se po­malu zve­dat. Co se tý­ká prá­ce a hojnosti, Pozice: 204/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

kaž­dý nový tech­no­lo­gický prů­lom má za ná­sle­dek, že pa­dá­me ještě hlou­bě­ji.   Sahlin­sova esej je geni­ální mo­ra­li­tou. Má však jednu zjevnou sla­bi­nu. Ce­lé tvrzení o „prvot­ní společnosti hojnosti“ sto­jí na je­di­ném křehkém před­pokla­du: všich­ni pravě­cí li­dé údajně žili spe­‐ cifickým způ­so­bem živo­ta af­rických sbě­ra­čů. Sahlins vel­mi ochotně při­pustil, že šlo o pouhou do­‐ mněnku. V zá­vě­ru své ese­je se ptá, jest­li „okrajoví lov­ci ja­ko Křová­ci na Kalaha­ri“ sku­tečně repre­zen­‐ tova­li pale­o­li­tický styl živo­ta více než sbě­ra­či v Ka­‐ lifornii (kte­ří kladli velký dů­raz na tvrdou prá­ci) ne­bo na seve­ro­západním po­břeží (s hi­e­rar­‐ chizovaný­mi společnost­mi a hro­ma­da­mi maje­tku). Možná to­mu tak není, při­pustil Sahlins.24 Ten­to často opo­mí­jený po­střeh je při­tom klí­čový. Ne­zna­‐ mená to, že je pod­le Sahlin­se je­ho vlast­ní ozna­čení

„pů­vodní společnosti hojnosti“ ne­správné. Spí­še při­znává, že stejně ja­ko se lid­ská svo­bo­da mů­že projevovat mnoha způ­so­by, mů­že exis­tovat i mnoho Pozice: 204/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

možnos­tí, jak se z (pů­vodní) společnosti stává společnost hojnosti. Ne všich­ni moderní lov­ci a sbě­ra­či hodno­tí volný čas vý­še než prá­ci, a stejně tak všich­ni ne­sdí­‐ le­jí podobně ležérní po­stoj k osobní­mu vlastnic­tví ja­ko !Kungo­vé a Hadzové. Na­příklad sbě­ra­či v seve­‐ ro­západní Ka­lifornii by­li noto­ricky zná­mí svou ha­‐ mižnos­tí a větši­nu své­ho živo­ta trávi­li hro­ma­dě­ním mušlič­kových peněz a po­svátných pokla­dů, což je nu­ti­lo k tvr­dé pra­covní mo­rál­ce. Ry­bá­ři a sbě­ra­či z kanad­ské­ho seve­ro­západní­ho po­břeží naopak žili ve vy­so­ce stra­tifi­kované společnosti, kde se lopo­ti­li pros­tí li­dé a ot­ro­ci. Pod­le jednoho etno­grafa si Kwa­‐ kiutlové na os­t­rově Van­cou­ver Is­land uží­va­li nejen dob­rý život a stravu, ale navíc i bo­ha­té vy­ba­vení. „Kaž­dá domácnost vy­rá­bě­la a vlastni­la řa­du ro­hoží, truhel, při­krývek z cedrové ků­ry a kože­ši­ny, dřevě­‐ né­ho ná­do­bí, lžic z ro­hovi­ny a kanoí. Zdá­lo se, že při vý­ro­bě vě­cí a pří­pravě jíd­la ne­e­xis­toval okamžik, od kte­rého by se vy­na­klá­dání další­ho úsi­lí na vý­ro­bu stejných vě­cí po­va­žovalo za zby­tečné.“25 Pozice: 205/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Kwa­kiutlové se nejen obklo­po­va­li ob­rovským množ­stívm maje­tku, ale by­li i mi­mo­řádně krea­tivní ohledně designu a ře­me­slné­ho umě­ní vý­ro­by a jejich vý­robky byly tak po­zo­ruhodné a krásné, že se staly chlou­bou etno­grafických mu­zeí po ce­lém svě­tě. (Lé­vi-Strauss po­zna­menal, že Kwa­kiutlové z pře­lo­mu století při­po­mí­na­li společnost, v níž pů­‐ so­bí tu­cet růz­ných Pi­cas­sů na­ráz.) Urči­tě se jedná o jis­tý typ bo­hat­ství, kte­rý se však na­prosto li­ší od toho, co zná­me od ko­mu­nit !Kungů a Mbu­tiů. Kdo se te­dy více podo­bal prvot­ní­mu stavu, po­‐ hodoví Hadzové, ane­bo či­no­ro­dí sbě­ra­či ze seve­ro­‐ zápa­du Ka­lifornie? Teď už by dávno mě­lo být jasné, že jde o na­prosto ne­vhodnou otáz­ku. Žádný sku­‐ tečně „prvot­ní“ stav ne­e­xis­toval. Kaž­dý, kdo na je­‐ ho exis­ten­ci trvá, ve sku­tečnosti my­tizuje (aspoň v tom byl Sahlins do­ce­la upřím­ný). Lid­ské by­tosti mě­ly mnoho de­sí­tek ti­síc let na ex­peri­men­tování s růz­ný­mi způ­so­by živo­ta, a to dávno před­tím, než se při­klo­ni­li k ze­mě­děl­ství. Místo toho bychom se radši mě­li ptát po cel­kovém smě­ru změn, kte­rý je Pozice: 206/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

pro na­ši otáz­ku re­levantnější: jak li­dé do značné mí­‐ ry při­šli o fle­xi­bi­li­tu a svo­bo­du, kte­ré kdy­si pod­le vše­ho cha­rak­te­rizovaly spole­čenská uspořá­dání, a uvázli v trvalém vztahu nad­vlá­dy a pod­dan­ství. Pro usku­tečně­ní na­še­ho zá­mě­ru je za­po­tře­bí po­‐ su­nout pří­běh za­po­ča­tý ve třetí kapi­tole do bu­‐ doucnosti. Vy­ve­de­me sbě­rač­ské předky z do­by le­‐ dové (ne­bo pleis­to­cé­nu) do ob­do­bí s tep­lejším podne­bím zvané­ho ho­lo­cén. Za­ve­de nás to i dale­ko mi­mo Ev­ropu, do míst ja­ko Japon­sko a ka­rib­ské po­‐ břeží Severní Ame­riky, kde se za­čaly vy­no­řovat na­‐ prosto nové a ne­če­kané zprávy o mi­nu­losti. Navzdo­ry tvrdo­hlavé sna­ze věd­ců vtěs­nat ji do úhledných evo­lučních ška­tulek se markantně li­ši­la od ma­lých nomád­ských rovnos­tář­ských „tlup“.

UKÁ­ŽE­ME, JAK NOVÉ DŮ­KA­ZY O DÁVNÝCH LOV­CÍCH A SBĚ­RA­ČÍCH V SEVERNÍ AME­RI­CE A JAPON­SKU Pozice: 206/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

OB­RA­CÍ SO­CI­ÁLNÍ EVO­LU­CI NA­RU­‐ BY V dnešní Loui­si­aně se na­chází místo s depri­mu­jí­cím ná­zvem Po­ver­ty Point (bod chu­do­by). Stá­le jsou zde k vi­dě­ní po­zůstatky ohrom­ných ná­spů, kte­ré vzty­‐ či­li domo­ro­dí Ame­ri­čané ko­lem roku 1600 př. n. l. Se svý­mi ply­šový­mi ze­lený­mi trávníky a upra­‐ veným mlázím dnes místo vy­pa­dá ja­ko cosi mezi

chráně­nou kra­jinnou ob­las­tí a golfovým klu­bem.26 Z peč­livě ope­čovávaných luk se úhledně zve­da­jí kop­ce a ná­spy pokry­té trávou a tvo­ří sou­středné kruhy, kte­ré ná­h­le mizí v místech, kde je po­hl­ti­lo Bayou Ma­con (bayou je přes loui­si­anskou fran­couz­‐ šti­nu od­vo­zeno z čoktav­ské­ho slova bayuk: ba­ži­na­té po­tůč­ky, kte­ré se ší­ří z hlavní­ho toku Mis­sis­sippi). Ná­spy pře­trvaly navzdo­ry sna­ze pří­ro­dy vy­mazat je z po­vrchu zem­ské­ho i poku­sům prvních ev­rop­‐ ských osadní­ků po­přít jejich zjevnou dů­leži­tost (možná šlo o pří­bytky dávné­ho druhu ob­rů, říkalo se, ne­bo ztra­cených iz­rael­ských kmenů?).Jsou dů­‐ Pozice: 207/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

kazem dávné civi­liza­ce z dolní­ho toku Mis­sis­sippi a svě­dec­tvím roz­sahu je­jích úspě­chů. Ar­che­ologo­vé se do­mníva­jí, že stav­by v Po­ver­ty Point tvo­řily mo­nu­mentální are­ál, kte­rý se kdy­si rozpí­nal na úze­mí o 200 hek­ta­rech a byl lemován dvě­ma ob­ří­mi hli­ně­ný­mi ná­spy (zvaný­mi Mot­ley a Lower Jack­son Mound), jež se na­cháze­jí v severní, re­spek­tive jižní části. Abychom vy­svět­li­li, co to zna­‐ mená, je tře­ba po­zna­menat, že první eura­sij­ská města – první stře­dis­ka ob­čanské­ho živo­ta ja­ko Uruk v jižním Iráku ne­bo Ha­rappa v Paňdžábu – mě­la nejprve podo­bu osad o cel­kové roz­lo­ze zhru­ba 200 hek­ta­rů. Ce­lé by se te­dy vcelku po­ho­d­lně ve­šly do ob­řadní­ho are­á­lu Po­ver­ty Poin­tu. Stejně ja­ko první eura­sij­ská města i Po­ver­ty Point vzni­kl po­blíž velké ře­ky, ne­boť do­prava po vo­dě, zej­mé­na u ob­‐ jem­ného zboží, by­la v dávných do­bách vý­raz­ně jedno­duš­ší než po ze­mi. A stejně ja­ko ona města před­stavoval Po­ver­ty Point jádro mnohem větší sfé­‐ ry kul­turní in­ter­ak­ce. Li­dé a zdroje při­cháze­ly do Po­ver­ty Poin­tu z kon­čin vzdá­lených ti­sí­ce ki­lo­met­‐ Pozice: 207/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

rů, dokon­ce až z ob­lasti Velkých je­zer na seve­ru a Me­xické­ho zá­livu na jihu. Vi­dě­no z výš­ky – z pta­čí (boží) per­spek­tivy – vy­‐ pa­da­jí po­zůstatky Po­ver­ty Poin­tu ja­ko pro­pad­lý, gargantuovský amfi­te­átr, ja­ko místo, kde se shro­‐ maž­ďovaly davy a moc, hodné velké ze­mě­děl­ské civi­liza­ce. Takřka mi­lion krych­lových met­rů pů­dy bylo vy­u­ži­to k vy­tvo­ření ob­řadní in­frastruk­tu­ry, jež by­la s nej­větší prav­dě­podobnos­tí ori­en­tovaná k ne­‐ bi, ne­boť ně­kte­ré ná­spy tvo­ří ob­ří po­stavy ptá­ků vy­‐ zýva­jí­cích ne­be­sa, aby vy­da­la svě­dec­tví o jejich pří­‐ to­m­nosti. Li­dé Po­ver­ty Poin­tu však ne­by­li ze­mě­děl­‐ ci. A ne­po­u­ží­va­li ani písmo. By­li to lov­ci, ry­bá­ři a sbě­ra­či, kte­ří vy­u­ží­va­li hojnost pří­rodních zdrojů (ryb, je­lenů, oře­chů, vodní­ho ptactva) na dolním toku Mis­sis­sippi. A ne­by­li první­mi lov­ci a sbě­ra­či v té­to ob­lasti, kte­ří se za­sa­di­li o tra­di­ci ve­řejné ar­‐ chi­tek­tu­ry. Tu­to tra­di­ci lze vy­sle­dovat do mnohem star­ší éry, než je samotný Po­ver­ty Point, zhru­ba do roku 3500 př. n. l. – což je zhru­ba i do­ba, kdy se ob­‐ jevi­la první města v Eura­sii. Pozice: 208/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Ar­che­ologo­vé často zdů­razňu­jí, že Po­ver­ty Point „je památ­níkem z do­by ka­menné v místě, kde žádný ká­men není“, a ohrom­né množ­ství ka­menných ná­‐ strojů, zbraní, ná­dob a oz­dob, jež zde byly nale­ze­ny, mu­se­lo být tu­díž pů­vodně do­pra­veno od­ji­nud.27 Roz­sah ná­spů na­zna­čuje, že se zde v určitých ročních ob­do­bích scháze­ly ti­sí­ce li­dí, či­li po­čty, kte­‐ ré před­čí ja­kéko­li his­to­ricky zná­mé společnosti lov­‐ ců a sbě­ra­čů. Mnohem mé­ně jasné je, co li­di při­mě­‐ lo při­ná­šet na místo měď, pazourky, krys­taly kře­‐ mene, mastek a další mi­ne­rá­ly, ne­bo jak často sem při­cháze­li a jak dlouho zů­stáva­li. Jedno­du­še to netu­ší­me. Naopak ví­me, že ší­py a hro­ty kopí z Po­ver­ty Poin­tu byly vy­ro­be­ny z čer­vené­ho, černé­ho, žlu­‐ tého, a dokon­ce i mod­rého ka­mene, a to mlu­ví­me jen o barvách, kte­ré dnes doká­že­me roz­po­znat. Pů­‐ vodní ba­revné od­stí­ny byly bez­po­chy­by vy­tří­‐ benější. Jestli­že byly ka­me­ny vy­bírá­ny s ta­kovou peč­livos­tí, mů­že­me se jen do­ha­dovat, jak se to mě­lo s prova­zy, vlák­ny, léky a ja­kýmko­li živým stvo­‐ Pozice: 209/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

řením v kra­ji­ně, ke kte­ré­mu se při­stu­po­valo ja­ko k po­ten­ci­ální po­travě ne­bo je­du. Mů­že­me si být ta­‐ ké jis­tí, že to, co se zde ode­hrávalo, nelze uspoko­jivě ozna­čit za „ob­chodní styk“. Ob­chod se totiž ode­‐ hrává obou­směrně a Po­ver­ty Point ne­po­sky­tuje žádný jasný dů­kaz o ex­por­tu ani o zboží ja­kéhoko­li druhu. Ta­to ab­sen­ce je po­zo­ruhodně zjevná kaž­dé­‐ mu, kdo stu­doval po­zůstatky prvních eura­sij­ských měst ja­ko Uruk ne­bo Ha­rappa, kte­rá by­la pod­le vše­‐ ho za­po­jená do či­lých ob­chodních vztahů: ta­to místa jsou za­pla­vená množ­stvím ke­ra­mických ná­‐ dob slou­ží­cích ja­ko obaly a vý­robky měst­ských ře­‐ me­sel lze nalézt ši­roko dale­ko. Navzdo­ry velké­mu kul­turní­mu do­sahu se v Po­‐ ver­ty Poin­tu nena­šly žádné dů­ka­zy ko­mo­dit­ní kul­‐ tu­ry. Ve sku­tečnosti netu­ší­me, jest­li se od­tud vů­bec ně­co odná­še­lo, při­nej­menším v ma­te­ri­ální podo­bě, až na zá­hadné hli­ně­né předmě­ty zná­mé ja­ko „ku­lič­‐ ky na vaření“, kte­ré lze jen sotva po­va­žovat za ob­‐ chodní ar­ti­kl. Možná před­stavovaly dů­leži­tý druh zboží lát­ky a tex­ti­lie, ale mu­sí­me při­pustit Pozice: 209/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

i možnost, že nej­větší pří­nos Po­ver­ty Poin­tu ne­byl ma­te­ri­ální­ho cha­rak­te­ru. Větši­na od­borní­ků v sou­‐ časnosti chá­pe stav­by ja­ko projev po­svátné ge­o­met­‐ rie, spo­jené s kalen­dářním rokem a po­hy­by ne­‐ beských tě­les. Jest­li se v Po­ver­ty Poin­tu vů­bec ně­co skla­dovalo, pak to možná byly vě­domosti: du­ševní vlastnic­tví ri­tuá­lů, hle­dání vizí, písně, tan­ce a ob­ra­‐ zy.28 Po­drobnosti znát ne­mů­že­me. Nicmé­ně pokud tvr­dí­me, že dávní lov­ci a sbě­ra­či si vy­mě­ňova­li

komplexní infor­ma­ce na­příč ce­lým regi­o­nem, a navíc vy­so­ce kont­rolovaným způ­so­bem, není to jen spe­kula­ce. Hmotné dů­ka­zy po­cháze­jí z de­tai­lní­‐ ho zkou­mání samotných hli­ně­ných staveb. V ce­lém velkém údolí Mis­sis­sippi i ve značně vzdá­lenějších ob­lastech se vy­sky­tu­jí další, menší loka­li­ty ze stejné­ho ob­do­bí. Roz­mani­té konfigu­ra­ce jejich ná­‐ spů a hře­benů se dr­ží ná­padně jednotných ge­o­met­‐ rických prin­cipů, za­ložených na stan­dardních měrných jednot­kách a pro­por­cích, kte­ré první společnosti zřej­mě sdí­le­ly na­příč vý­znamnou čás­tí Pozice: 210/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

obou Ame­rik. Zdá se, že zá­kladní vý­po­čet­ní sys­tém se za­klá­dal na trans­for­mačních vlastnostech rovno­‐ stranných trojú­helní­ků vy­tvo­řených po­mo­cí lan a prováz­ků, z nichž se vy­cháze­lo při bu­dování masivních nadzemních hli­ně­ných staveb. Ten­to po­zo­ruhodný ob­jev Joh­na E. Clarka, ar­‐ che­ologa a au­to­ri­ty na mezo­a­me­rické předko­lum­‐ bovské společnosti, pu­b­li­kovaný v ro­ce 2004,29 se v od­borných kru­zích se­tkal s roz­mani­tý­mi reak­ce­‐ mi – od vlažné­ho při­je­tí po na­prostou ne­dů­vě­ru –, ač­ko­li se zdá, že ho nikdo nikdy sku­tečně ne­vy­vrá­‐ til. Řa­da učen­ců se jedno­du­še roz­hod­la jej igno­‐ rovat. Vý­sledky zřej­mě pře­kvapi­ly i samotné­ho Clarka. K ně­kte­rých širším dů­sledkům se vrá­tí­me v je­denác­té kapi­tole, pro­za­tím si však po­všimně­‐ me, jak Clar­kovy ná­le­zy hodno­ti­li dva od­borní­ci na tu­to ob­last, kte­ří jím před­ložené dů­ka­zy uznáva­jí „nejen pro po­u­ži­tí stan­dardních měrných jedno­tek, ale i pro ge­o­met­rické roz­vr­žení a roze­stu­py mezi stav­ba­mi prvních ná­spů od Loui­si­a­ny po Me­xiko a Pe­ru, kte­ré vy­cháze­jí z ná­sob­ků toho­to stan­dar­‐ Pozice: 210/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

du“. V nej­lepším pří­pa­dě mů­že nale­zení stejné­ho měrné­ho stan­dar­du na­příč ta­kový­mi vzdá­lenost­mi doklá­dat, že jde o „je­den z nejpro­vo­ka­tivnějších ob­‐ jevů sou­časné ar­che­ologie“, kte­rý při­nej­menším dokazuje, že „stavi­te­lé těch­to děl ne­by­li oby­čejní, běžní sbě­ra­či“.30 Pokud se zbaví­me (teď už ire­levant­ní­ho) přesvěd­čení, že vů­bec kdy exis­tova­li ně­ja­cí „oby­‐ čejní, běžní sbě­ra­či“, je tře­ba říct, že i kdy­by Clar­‐ kova teo­rie pla­ti­la jen pro dolní tok Mis­sis­sippi

a při­leh­lé části Vý­chodních le­sů,31 stá­le by šlo o po­‐ zo­ruhodný ob­jev. Pokud zde ne­má­me co do či­ně­ní s ja­kou­si úžasnou vesmírnou ná­hodou, zna­mená to, že zna­losti o ge­o­met­rických a ma­te­ma­tických tech­‐ ni­kách pro přes­ná prosto­rová mě­ření a o sou­vi­se­jí­‐ cích for­mách or­ganiza­ce prá­ce někdo mu­sel teh­‐ dejším li­dem pře­dat na vel­mi dlouhé vzdá­lenosti. Pokud to­mu tak bylo, zdá se prav­dě­podobné, že ti­to li­dé sdí­le­li i další druh zna­los­tí: o kos­mo­logii, ge­‐ ologii, fi­lo­zofii, lé­kař­ství, eti­ce, fau­ně, flóře, ide­jích o maje­tku, so­ci­álních struk­tu­rách a es­te­ti­ce. Pozice: 211/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Mě­lo by to být v pří­pa­dě Po­ver­ty Poin­tu vní­‐ máno ja­ko for­ma vý­mě­ny zna­los­tí za hmotné statky? Je to možné. Ale po­hyb předmě­tů a myš­‐ lenek mohl být uspořá­daný i řa­dou ji­ných způ­sobů. S jis­to­tou ví­me, že ab­sen­ce ze­mě­děl­ské­ho zá­kla­du ne­zabráni­la li­dem shro­maž­ďu­jí­cím se v Po­ver­ty Poin­tu, aby vy­tvo­řili ně­co, co nám vel­mi při­po­mí­ná ma­lá města, kte­rá (při­nej­menším v určitých ob­do­‐ bích roku) hosti­la bo­ha­tý a in­spi­ra­tivní in­te­lek­‐ tuální život.   Dnes je Po­ver­ty Point ná­rodním parkem a památ­‐ níkem a je za­psán na se­zna­mu svě­tové­ho kul­turní­‐ ho dě­dic­tví UNE­SCO. Navzdo­ry těm­to ozna­čením mezi­ná­rodní­ho vý­zna­mu za­čí­ná být je­ho dů­leži­tost pro svě­tové dě­ji­ny teprve ob­jevová­na. Ve srovnání s Po­ver­ty Pointem, kte­rý byl met­ropolí lov­ců a sbě­‐ ra­čů o ve­likosti mezopo­tám­ské­ho měst­ské­ho stá­tu, vy­pa­dá ana­tolský komplex Göbek­li Tepe ja­ko „bři­‐ cha­tý ko­pe­ček“ (což je do­slovný pře­klad ná­zvu z tu­‐ rečti­ny). Přesto o Po­ver­ty Poin­tu mi­mo ma­lý okruh Pozice: 212/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

aka­de­mických od­borní­ků a samo­zřej­mě míst­ních obyva­tel a ná­vštěvní­ků sly­še­la jen hrstka li­dí. Zde je namístě se ptát, proč není Po­ver­ty Point ce­lo­svě­tově zná­mější? Proč v dis­ku­sích o pů­vo­du měst­ské­ho živo­ta, cent­ra­liza­ce a jejich dů­sled­ků pro dě­ji­ny lid­stva ne­za­u­jí­má přednější (ne­bo vů­bec ně­‐ ja­ké) po­sta­vení? Jednou z pří­čin je bez­po­chy­by sku­tečnost, že Po­‐ ver­ty Point a je­ho před­chůd­ci (ja­ko mnohem star­ší komplex ná­spů ve Wat­son Bra­ke v ne­dale­ké kot­li­ně Ouachi­ta) jsou řazeni do fáze ame­rické­ho pravěku zná­mé ja­ko „ar­chaické ob­do­bí“. To pokrývá ob­‐ rovské ča­sové rozpě­tí mezi za­topením býva­lé pevni­‐ ny Be­ringie (kte­rá kdy­si spo­jova­la Eura­sii s Ame­ri­‐ kami) ko­lem roku 8000 př. n. l. a za­čát­‐ kem pěstování a rozší­ření ku­kuři­ce v ně­kte­rých částech Severní Ame­riky ko­lem roku 1000 př. n. l. Pouhá dvě slova pro sedm ti­sí­ci­letí domo­ro­dých dě­‐ jin. Ar­che­ologo­vé, kte­ří ja­ko první da­li to­mu­to ob­‐ do­bí jmé­no (kte­ré z hle­dis­ka chro­no­logie pů­so­bí ja­‐ ko urážka), v pod­sta­tě pro­hlá­si­li, že „jde o ob­do­bí Pozice: 212/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

před­tím, než se stalo ně­co vý­znam­ného“. Když se te­dy za­čaly vy­no­řovat ne­po­pi­ra­telné dů­ka­zy, že se zde dě­la ce­lá řa­da dů­leži­tých vě­cí, a to nejen v po­vo­‐ dí Mis­sis­sippi, bylo to téměř ně­co ja­ko ar­che­olo­‐ gická ostuda. Na po­břeží At­lan­tiku a ko­lem Me­xické­ho zá­livu se na­cháze­jí zá­hadné stav­by, kte­ré jsou stejně po­zo­‐ ruhodné ja­ko Po­ver­ty Point, ale jsou ještě mé­ně zná­mé. Byly vy­tvo­ře­ny z ob­rovské­ho množ­ství mušlí a jejich podo­ba sahá od ma­lých kruhů po masivní „amfi­te­át­ry“ ve tva­ru písmene U, ja­ko na­‐ příklad ty v údolí St. Johns River na seve­rový­cho­dě Flo­ri­dy. Ne­jedná se o vý­tvo­ry pří­ro­dy. I v tom­to pří­‐ pa­dě stav­by před­stavovaly prostor, kde se kdy­si shro­maž­ďovaly ti­sí­ce lov­ců a sbě­ra­čů. Dale­ko na sever a zá­pad, na druhé straně kon­ti­nen­tu, se na vě­‐ trem ošle­haném po­břeží Bri­tské Ko­lum­bie vy­no­ři­la ještě další pře­kvapení: osa­dy a pevnosti ohrom­ných roz­mě­rů hle­dí­cí smě­rem k Pa­cifiku, kte­ré už byly svědky vá­lek i ob­chodování na dlouhé vzdá­lenosti a jejichž pů­vod sahá do do­by 2000 let př. n. l.32 Pozice: 213/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

V otáz­ce dě­jin lov­ců a sbě­ra­čů není Severní Ame­‐ rika je­di­nou čás­tí svě­ta, kde má evo­luční oče­kávání na­kro­čeno k ob­ří ko­lizi s ar­che­olo­gický­mi dokla­dy. V Japon­sku a na sou­sedních os­t­rovech za­hrnuje další mo­no­li­tické kul­turní ozna­čení Džó­mon více než 10 000 let his­to­rie sbě­ra­čů z ob­do­bí zhru­ba 14 000 až 300 let př. n. l. Japon­ští ar­che­ologo­vé tráví hodně ča­su kompli­kovaným členě­ním ob­do­bí Džó­‐ mon podobně, ja­ko to nyní dě­la­jí nová­torští seve­‐ roa­me­rič­tí od­borní­ci s „ar­chaickým ob­do­bím“. Všich­ni ostat­ní, ať už ná­vštěvní­ci mu­zeí, ne­bo čtená­ři středo­škol­ských učebnic, jsou však na­dá­le kon­fron­továni s neú­prosnou je­di­nečnos­tí ter­mí­nu Džó­mon ozna­ču­jí­cí­ho dlouhé ob­do­bí před za­čát­kem pěstování rý­že v Japon­sku, kte­ré v nás za­ne­chává dojem fádní­ho konzerva­tivis­mu – ob­do­bí, kdy se toho za­se tak moc ne­dě­lo. Sou­časné ar­che­olo­gické ob­jevy od­halu­jí, o jak mylnou do­mněnku jde. Vy­tvo­ření nové japon­ské ná­rodní mi­nu­losti je po­někud pa­ra­doxně ve­d­lejším účinkem moderniza­‐ ce. Od za­čát­ku japon­ské­ho eko­no­mické­ho roz­ma­‐ Pozice: 213/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

chu v še­desá­tých le­tech dva­cá­tého století bylo ob­je­‐ veno, vy­kopáno a peč­livě za­zna­menáno mnoho ti­‐ síc ar­che­olo­gických nalezišť – ať už v dů­sledku vý­‐ stav­by si­lnic, že­lez­nic, obytných do­mů či ja­derných elek­trá­ren, ne­bo v rám­ci roz­sáh­lých zá­chranných pra­cí po živelních ka­ta­strofách, ja­ko bylo ze­mětře­‐ sení Tōhoku v ro­ce 2011. Vý­sledkem je ob­ří ar­chiv ar­che­olo­gických dat. Po­znatky z toho­to da­tové­ho labyrin­tu tvo­ří na­prosto od­lišný ob­raz japon­ské společnosti před tím, než se do ze­mě z Ko­rej­ské­ho polo­ostrova dostalo pěstování za­vla­žované rý­že. Na ce­lém japon­ském souostroví se mezi le­ty 14 000 a 300 př. n. l. stří­daly stale­té cykly za­klá­dání a opouštění osad, bu­dování staveb ze dřeva a ka­‐ mene, kte­ré se ná­sledně za­se str­hávaly ne­bo po­ne­‐ chávaly bez užitku; vzkvé­tání a upa­dání složi­tých ri­tuálních tra­dic, ja­ko bo­ha­tých hrobů; roz­voje a zá­niku spe­ci­a­lizovaných ře­me­sel, včetně po­zo­‐ ruhodných inova­cí v hrn­číř­ství, dřevař­ství a la­‐ kýrnic­tví. Způ­sob zís­kávání ob­živy z pří­rodních zdrojů se regi­on od regi­o­nu značně li­šil – od při­způ­‐ Pozice: 214/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

so­bení se pří­moř­ské­mu prostře­dí až po eko­no­miky za­ložené na sbě­ru žalu­dů, při­čemž oba způ­so­by vy­‐ u­ží­valy roz­sáh­lá skla­dova­cí za­řízení pro na­sbírané zdroje. Ko­nopí se za­čalo po­u­ží­vat ja­ko tex­ti­lní plo­‐ di­na i re­kreační droga. Vznikaly ob­rovské vesni­ce s velký­mi zá­so­bárna­mi a ně­čím, co při­po­mí­ná ri­‐ tuální prosto­ry, ja­ko v pří­pa­dě ná­lezů v Sannai Ma­‐ ruya­ma.33 Ce­lá za­po­menu­tá so­ci­ální his­to­rie předze­mě­děl­‐ ské­ho Japon­ska se nyní vy­no­řu­je v podo­bě ma­sy dat uložených ve stát­ních ar­chivech. Kdo ví, co zjis­‐ tí­me, až se v bu­doucnosti jednot­livé dílky po­sklá­da­‐ jí?   Ta­ké Ev­ropa by­la po do­bě le­dové svědkem vzru­šu­jí­‐ cí a složi­té his­to­rie ne­ze­mě­děl­ských sku­pin. Vez­mě­‐ me si na­příklad stav­by, kte­ré se fin­sky na­zýva­jí Jä­‐ tinkirkko, „ob­ří chrá­my“, v Botnickém zá­livu mezi Švéd­skem a Fin­skem. Jde o ob­ří ka­menné kon­‐ struk­ce, z nichž ně­kte­ré ma­jí až 60 met­rů v prů­mě­‐ ru a kte­ré v ob­do­bí 3000 až 2000 let př. n. l. stavě­li Pozice: 215/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

po de­sí­t­kách po­břežní lov­ci a sbě­ra­či. Ne­bo „Šigir­‐ ský idol“, pět met­rů vy­soký peč­livě vy­řezávaný to­‐ tem tr­čí­cí z mo­čá­lu na bře­hu Šigir­ské­ho raše­li­niště na vý­chodních svazích Střední­ho Uralu. Idol, kte­rý po­chází z do­by ko­lem roku 8000 př. n. l., je je­di­ným přeživším dávno ztra­cené tra­di­ce vel­kofor­má­tové­‐ ho řez­bář­ské­ho umě­ní lov­ců a sbě­ra­čů, z ně­hož kdy­‐ si vze­šly mo­nu­men­ty ty­čí­cí se k severní ob­lo­ze. Pak má­me janta­rová po­hře­biště v Karélii a jižní Skan­di­‐ návii s pro­pra­covaný­mi hro­bový­mi pří­davky a tě­ly uložený­mi v ex­presivních po­zi­cích, v nichž se od­rá­‐ že­la ja­ká­si za­po­menu­tá eti­ke­ta z ob­do­bí mezo­li­tu.34 A jak jsme vi­dě­li, dokon­ce i hlavní stavební fáze Sto­ne­henge, dlouho spo­jované s první­mi ze­mě­děl­‐ ci, se nyní da­tu­jí do do­by, kdy se na bri­tských os­t­‐ rovech prak­ticky upustilo od pěstování obi­lovin a tamní obyva­te­lé se ve­dle chovu do­bytka opět ob­‐ rá­ti­li k sbě­ru lís­kových oříš­ků. V Severní Ame­ri­ce za­čí­na­jí ně­kte­ří od­borní­ci (po­někud ne­ši­kovně) hovo­řit o „novém ar­chaickém ob­do­bí“, do­sud ne­ví­dané éře „mo­nu­men­tů bez krá­‐ Pozice: 215/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

lů“.35 Prav­dou však je, že o po­li­tických sys­té­mech, kte­ré stá­ly za dnes již takřka ce­lo­svě­tově doloženým fenomé­nem lovecko-sbě­rač­ských mo­nu­men­tů, na­‐ tož­pak o tom, zda ně­kte­ré z těch­to velko­lepých projek­tů moh­ly za­hrnovat i krá­le a ji­né druhy vlád­‐ ců, toho stá­le ví­me jen vel­mi málo. Ví­me však, že nové dů­ka­zy navždy mě­ní po­vahu deba­ty o so­ci­ální evo­lu­ci v obou Ame­ri­kách, Japon­sku i Ev­ropě a bez­‐ po­chy­by i v dalších částech svě­ta. Je zřej­mé, že sbě­‐ ra­či se s kon­cem do­by le­dové ne­pře­su­nu­li do zá­ku­li­‐ sí, aby zpo­vzdá­lí sle­dova­li, jak sku­pi­na ne­o­li­tických ze­mě­děl­ců znovu roz­tá­čí ko­lo dě­jin. Proč jsou te­dy ty­to nové po­znatky tak zřídka za­členě­ny do po­pi­su dě­jin lid­stva? Proč se sko­ro kaž­dý (při­nej­menším kaž­dý, kdo se ne­spe­ci­a­lizuje na ar­chaické ob­do­bí Severní Ame­riky ne­bo Džó­mon v Japon­sku) na­dá­le vy­ja­dřu­je, ja­ko by ty­to vě­ci byly před pří­chodem ze­‐ mě­děl­ství nemožné? Ti z nás, kte­ří ne­ma­jí pří­stup k ar­che­olo­gickým stu­di­ím, ma­jí po­chopi­telně omlu­venku. Infor­ma­ce, kte­ré se dostanou k širší ve­řejnosti, se ob­vykle Pozice: 216/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

omezu­jí na roz­ptý­lené a někdy senza­cechtivé zpravo­daj­ské sou­hr­ny, kte­ré je těžké po­sklá­dat do jedno­li­tého ob­ra­zu. Od­borní­ci a ba­da­te­lé ale muse­jí naopak vy­vi­nout značné úsi­lí, aby ty­to infor­ma­ce igno­rova­li. Za­mys­le­me se na chví­li nad ně­kte­rý­mi zvlášt­ní­mi for­ma­mi myš­len­kové ak­ro­ba­cie, kte­rou to vy­ža­duje.

JAK SE DNES UDR­ŽU­JE PŘI ŽIVO­TĚ MÝ­TUS, ŽE SBĚ­RA­ČI ŽI­JÍ VE STAVU INFA­N­TI­LNÍ JEDNO­DUCHOSTI (ANEB NE­FOR­MÁLNÍ KLAMY) Nejprve si polož­me otáz­ku, proč je i pro ně­kte­ré od­‐ borníky zjevně tak ob­tížné zbavit se před­stavy bez­‐ sta­rostných, za­hál­čivých sbě­rač­ských tlup a s tím spo­jené­ho před­pokla­du, že správná „civi­liza­ce“ – města, spe­ci­a­lizovaní ře­me­slní­ci, od­borní­ci na ezo­‐ te­rii – by bez ze­mě­děl­ství ne­by­la možná. Proč někdo Pozice: 216/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

na­dá­le vy­klá­dá his­to­rii, ja­ko by místa typu Po­ver­ty Point nikdy ne­e­xis­tova­la? Pře­ce to ne­mů­že být jen vr­tošivý vý­sle­dek po­vrch­ních aka­de­mických poj­mů („ar­chaické ob­do­bí“, „Džó­mon“ apod.). Pod­le nás sku­tečná od­po­věď sou­vi­sí s odkazem ev­rop­ské ko­lo­‐ ni­ální ex­panze, a zej­mé­na s je­jím do­pa­dem na domo­ro­dé a ev­rop­ské myš­len­kové sys­témy, pře­‐ devším co se tý­ká vy­jád­ření vlastnických práv k pů­‐ dě. Při­po­meň­me si, že už dlouho před Sahlin­sovým po­j­mem „pů­vodní společnost hojnosti“ domo­ro­dí kri­ti­kové ev­rop­ské civi­liza­ce tvr­di­li, že lov­ci a sbě­‐ ra­či jsou na tom ve sku­tečnosti lé­pe než ostat­ní li­dé, pro­tože si mohou snadně­ji ob­sta­rat coko­li, co chtě­jí a po­třebu­jí. Ta­kové ná­zo­ry lze na­jít už v šestnác­tém století – vzpo­meň­me si na­příklad na mik­macké mluv­čí, kte­ří přesně ze stejné­ho dů­vo­du do­pá­li­li Pier­ra Bi­ar­da, když pro­hlašova­li, že jsou bo­hatší než Fran­cou­zi. Podobně argu­men­toval i Kon­di­a­ronk, kte­rý tvr­dil, že „kanad­ští divoši jsou navzdo­ry své chu­do­bě bo­hatší než vy, li­dé, mezi ni­miž do­chází Pozice: 217/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

k mnoha zlo­či­nům na zá­kla­dě roz­li­šování mé­ho

a tvé­ho“.36 Jak jsme vi­dě­li, domo­ro­dí kri­ti­ci ja­ko Kon­di­a­‐ ronk mě­li v ré­to­rickém zá­palu ten­den­ci pře­hánět, a dokon­ce si po­hráva­li s myš­lenkou, že to oni jsou požeh­naný­mi, ne­vinný­mi dět­mi pří­ro­dy. Dě­la­li to, aby po­u­káza­li na údajnou bizarní zvrá­cenost ev­rop­‐ ské­ho život­ní­ho stylu. Iro­nií je, že tím často na­hrá­li hla­sům tvr­dí­cím, že ja­ko požeh­nané, ne­vinné dě­ti pří­ro­dy ne­ma­jí na svou pů­du žádná při­ro­zená práva. Na tom­to místě je dů­leži­té po­chopit alespoň část právní­ho zá­kla­du pro vy­vlast­ňování domo­rod­ců, kte­ří mě­li tu smůlu, že žili na úze­mích, po nichž prahli ev­ropští osadní­ci. Téměř bez vý­jimky šlo o prin­cip na­zývaný znal­ci práva z deva­tenác­tého století „ze­mě­děl­ským argu­mentem“. To­to pravidlo se­hrá­lo hlavní ro­li při vy­síd­lení bez­počtu ti­sí­ců domo­ro­dých obyva­tel z úze­mí jejich před­ků v Aus­‐ trá­lii, na Novém Zélan­du, v subsaharské Af­ri­ce a obou Ame­ri­kách. Ty­to pro­ce­sy ob­vykle do­‐ Pozice: 218/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

prováze­lo zná­sil­ňování, mu­čení a ma­sové vraž­dě­ní lid­ských by­tos­tí, a často ta­ké zni­čení ce­lých civi­liza­‐ cí. Ko­lo­ni­ální při­vlast­ňování domo­ro­dé pů­dy šlo často ru­ku v ru­ce s pau­šálním tvrzením, že sbě­rač­‐ ská etnika ži­jí ve stavu při­ro­zenosti – což zna­‐ menalo, že by­la po­va­žová­na za sou­část pů­dy, ale ne­‐ mě­la právní ná­rok na je­jí vlastnic­tví. Cel­kové odů­‐ vodně­ní vy­vlastně­ní se za­se za­klá­dalo na myš­len­ce, že teh­dejší obyva­te­lé daných úze­mí ve sku­tečnosti ne­pracu­jí. Ten­to argu­ment vy­chází z Druhé­ho po­‐ jednání o vlá­dě (1690), v němž John Lo­cke tvr­dí, že vlastnická práva se nutně od­vo­zu­jí od prá­ce. Při ob­‐

dě­lávání pů­dy „s tím smí­sil svou prá­ci“,37 a tím se z pů­dy v jis­tém smys­lu stává prodlou­žení je­ho samé­ho. Lí­ní domo­rod­ci pod­le Lo­ckových stou­pen­‐ ců nic ta­kové­ho ne­dě­la­li. Pod­le nich domo­rod­ci nejsou správ­ci, kte­ří by pů­du zlepšova­li, ale pou­ze ji vy­u­ží­va­jí, aby uspoko­ji­li své zá­kladní po­tře­by za vy­‐ naložení mi­nimální­ho úsi­lím. Ja­mes Tully, od­‐ borník na domo­ro­dé právo, ob­jasňu­je his­to­rické Pozice: 218/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

dů­sledky ná­sle­dovně: pů­da vy­u­ží­vaná za úče­lem lovu a sbě­ru by­la po­va­žovaná za volnou, a „pokud by se Aus­trál­ci poku­si­li po­u­žít na Ev­ropa­ny jejich vlast­ní právo a oby­če­je ne­bo by bráni­li te­ri­to­ria, kte­rá ti­sí­ce let mylně po­va­žova­li za své vlastnic­tví, pak to bu­dou oni, kdo po­ru­ší při­ro­zené právo, a mů­že je za to stih­nout trest ne­bo mohou být ‚zni­‐ čeni‘ ja­ko divoká zvěř“.38 Ev­ropští do­byva­te­lé, do­‐ zor­ci na plantá­žích a ko­lo­ni­ální úřední­ci v Asii, Af­‐ ri­ce, La­tin­ské Ame­ri­ce a Oce­ánii ob­dobným způ­so­‐ bem uplat­ňova­li ste­re­otyp bez­sta­rostných, lí­ných domo­rod­ců, kte­ří pro­plou­va­jí živo­tem bez ja­‐ kýchko­li ma­te­ri­álních am­bi­cí, ja­ko zá­minku pro po­u­ží­vání byrokra­tické­ho te­ro­ru, jímž nu­ti­li míst­ní obyva­te­le k prá­ci a kte­rý sahal od otevřené­ho zot­ro­‐ čení po represivní zdaně­ní, ro­bo­tu a za­dlu­žení. Domo­ro­dí od­borní­ci na právo už řa­du let po­u­‐ kazu­jí na sku­tečnost, že „ze­mě­děl­ský argu­ment“ ne­dává smy­sl, a to ani pod­le je­ho vlast­ních pravidel. Kromě ev­rop­ské­ho způ­so­bu ze­mě­děl­ství exis­tuje řa­da dalších fo­rem, kte­rý­mi se dá o pů­du Pozice: 219/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

pe­čovat a zvy­šovat je­jí pro­duk­tivi­tu. Co se osadníkům moh­lo jevit ja­ko ne­do­tčená divo­či­na, se větši­nou ukázalo ja­ko kra­ji­na, kte­rou domo­ro­dí obyva­te­lé ak­tivně ob­hos­po­da­řova­li po ti­sí­ce let prostřednic­tvím řízené­ho vy­palování, pletí, pro­‐ řezávání, hnojení a prostří­hávání, vy­tvá­ření te­ras v ús­tí řek za úče­lem rozší­ření prostře­dí pro konkrét­ní divoké rost­li­ny, stavě­ní škeblových za­‐ hrad v pří­livové zó­ně pro pod­po­ru roz­množování ko­rýšů a měkkýšů, vy­tvá­ření jezů za úče­lem chytání lo­so­sů, okou­nů a je­se­te­rů atd. Ty­to pro­‐ cedu­ry často vy­ža­dovaly velké pra­covní úsi­lí a ří­di­‐ ly se domo­ro­dý­mi zá­ko­ny, jež ur­čovaly, kdo směl vstu­po­vat do há­jů, mo­čá­lů, na pů­du, travna­té pláně a do ry­bář­ských ob­las­tí a kdo měl právo lovit urči­té druhy v daném ročním ob­do­bí. V ně­kte­rých částech Aus­trá­lie mě­ly ty­to domo­ro­dé tech­niky spravování pů­dy ta­kovou podo­bu, že – jak doklá­dá ne­dávná stu­‐ die – bychom mě­li zce­la upustit od ter­mí­nů „sbě­rač­‐ ství“ a místo toho odkazovat na od­lišný druh ze­mě­‐ děl­ství.39

Pozice: 220/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Ty­to společnosti možná neu­znávaly vlastnická práva ve stejném smys­lu ja­ko právo řím­ské či ang­‐ lické, ale je ab­surdní tvr­dit, že ne­mě­ly vů­bec žádná vlastnická práva. Chá­paly vlastnic­tví jedno­du­še jinak. To­též mi­mo­chodem pla­tí pro sku­pi­ny Hadzů či !Kungů, a jak zjis­tí­me, i řa­da dalších lovecko-sbě­‐ rač­ských společnos­tí mě­la mi­mo­řádně komplexní a sofis­ti­kovaná po­je­tí vlastnic­tví. Někdy ty­to domo­‐ ro­dé vlastnické sys­témy tvo­řily zá­klad pro roz­dílný pří­stup ke zdrojům, což mě­lo za ná­sle­dek vznik če­‐ hosi na způ­sob spole­čenských tříd.40 Ně­co ta­kové­‐ ho se však ob­vykle ne­dě­lo, o to se li­dé po­sta­ra­li, stejně ja­ko za­jis­tili, aby ná­čelní­ci ne­zís­ka­li do­nu­‐ cova­cí moc. Nicmé­ně mě­li bychom uznat, že eko­no­mická zá­‐ klad­na při­nej­menším ně­kte­rých sbě­rač­ských společnos­tí by­la schop­na pod­po­rovat coko­li od kněž­ských kast až po krá­lovské dvo­ry se stá­lý­mi ar­‐ má­da­mi. Pro ilu­stra­ci uveď­me je­den dra­ma­tický příklad.   Pozice: 220/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Jednou z prvních seve­roa­me­rických společnos­tí po­‐ psaných ev­rop­ský­mi ob­jevi­te­li v šestnác­tém století by­li Calu­sové, ne­ze­mě­děl­ská společnost, kte­rá obýva­la zá­padní po­břeží Flo­ri­dy mezi Tampa Bay a Keys. V tom­to místě vy­tvo­řili ma­lé krá­lov­ství, kte­ré­mu vlád­li z hlavní­ho města Ca­los, jež je v sou­‐ časnosti při­po­mí­náno tři­cetihek­ta­rovým komplexem vy­sokých mohyl z mušlí zná­mých ja­ko Mound Key. Hlavní část stravy Calu­sů tvo­řily ry­by, ko­rýši, měkkýši a větší moř­ští živo­či­chové, kte­ré do­pl­ňovalo je­lení, mývalí a pta­čí ma­so. Calu­sové dis­po­nova­li i loďstvem se­stáva­jí­cím z vá­lečných kánoí, na nichž podnika­li ná­jez­dy na okolní po­pula­‐ ce a obíra­li je o zpra­cované po­travi­ny, kožky, zbraně, jantar, kovy a ot­roky ja­ko tribut. Když vplul Juan Pon­ce de Léon 4. červ­na 1513 do pří­stavu Char­‐ lot­te, stře­tl se s dob­ře or­ganizovanou flo­ti­lou kánoí ob­sazených dob­ře vy­zbrojený­mi lov­ci a sbě­ra­či. Ně­kte­ří his­to­ri­ci od­mí­ta­jí na­zývat calus­kého ná­‐ čelníka „krá­lem“ a místo toho pre­fe­ru­jí ter­mí­ny ja­‐ ko „nej­vyš­ší ná­čelník“, nicmé­ně zprávy z první ru­‐ Pozice: 221/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ky nene­cháva­jí niko­ho na po­chy­bách o je­ho vzne­‐ šeném po­sta­vení. Muž zná­mý ja­ko „Car­los“, vlád­ce Calu­sů v do­bě první­ho kontak­tu s Ev­ropa­ny, ev­rop­‐ ské krá­le dokon­ce při­po­mí­nal: nosil zla­tý di­a­dém, ko­rál­kové pás­ky na nohou a se­děl na dřevě­ném trů­‐ ně, ale hlavně byl je­di­ným Calu­sem s tím­to privi­‐ legi­em. Zdá­lo se, že má ab­so­lut­ní moc. „Je­ho vů­le by­la zá­ko­nem a ne­po­slušnost se tresta­la smr­tí.“41 Byl ta­ké zod­po­vědný za prová­dě­ní tajných ri­tuá­lů, kte­ré za­jiš­ťovaly obnovu pří­ro­dy. Je­ho pod­daní ho vž­dy zdravi­li pokleknu­tím a po­zvednu­tím ru­kou na dů­kaz po­slušnosti a ob­vykle ho do­prováze­li zá­stup­‐ ci vládnou­cí tří­dy vá­lečné šlech­ty a kně­ží, kte­ří se stejně ja­ko on vě­nova­li převážně činnostem spo­‐ jeným s vládnu­tím. Král měl k dis­po­zi­ci spe­ci­a­‐ lizované ře­me­slníky včetně dvorních metalur­gů, kte­ří zpra­cováva­li stří­bro, zla­to a měď. Španěl­ští po­zo­rova­te­lé po­psa­li tra­diční zvyk: po smr­ti calus­kého vlád­ce ne­bo je­ho hlavní manželky mu­sel být usmr­cen určitý po­čet synů a dcer pod­‐ daných. Pod­le větši­ny de­fi­nic to z Car­lose dě­lalo Pozice: 221/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

nejen krá­le, ale i po­svátné­ho, ne­bo dokon­ce bož­ské­‐ ho krá­le.42 O eko­no­mických prin­cipech domo­ro­‐ dých uspořá­dání toho ví­me mé­ně, ale zdá se, že dvorní život byl možný nejen díky komplexní­mu sys­té­mu pří­stu­pu k ry­bář­ským zdrojům, jež byly mi­mo­řádně bo­ha­té, ale i kaná­lům a umě­lým rybníkům vy­hlou­beným v po­břežních mokřa­dech. Právě rybníky na oplát­ku umožni­ly trva­lé – te­dy ne­‐ se­zonní – osíd­lení (ač­ko­li v určitých ročních ob­do­‐ bích se větši­na Calu­sů pře­sou­va­la z ry­bář­ských a sbě­rač­ských loka­lit a velká města se zá­sadně zmenšova­la).43 Pod­le vše­ho se te­dy Calu­sové sku­tečně „za­sek­li“ v je­di­ném eko­no­mickém a po­li­tickém mode­lu, kte­‐ rý umožnil ná­stup extrémních fo­rem ne­rovnosti. A po­vedlo se jim to, aniž kdy za­sa­di­li je­di­né se­‐ mínko ne­bo zkro­ti­li je­di­né zví­ře. Za­stán­ci ná­zo­ru, že ze­mě­děl­ství bylo nutným zá­kla­dem trva­lé ne­‐ rovnosti, v kon­fronta­ci s podobný­mi dů­ka­zy opo­‐ nu­jí dvě­ma způ­so­by: buď dů­ka­zy igno­ru­jí, ne­bo pro­hlá­sí, že Calu­sové před­stavu­jí ja­kou­si ne­vý­‐ Pozice: 222/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

znamnou anomá­lii. Bez­po­chy­by bu­dou tvr­dit, že sbě­ra­či, kte­ří prová­dě­jí ty­to činnosti – podni­ka­jí ná­‐ jez­dy na sou­se­dy, hro­ma­dí maje­tek, vy­tvá­ře­jí pro­‐ pra­cované dvorní ce­remo­ni­á­ly, brání své úze­mí a tak dá­le –, ve sku­tečnosti nejsou sbě­ra­či, ne­bo při­‐ nej­menším ne pravý­mi sbě­ra­či. Možná provo­zu­jí ze­‐ mě­děl­ství ji­ného druhu, efek­tivně pěs­tu­jí ji­né (divoké) plo­di­ny ne­bo se ocit­li v „pře­chodovém ob­‐ do­bí“, kte­ré je před­stupněm ze­mě­děl­ství, k ně­muž za­tím plně ne­do­spě­li. Jsou to vý­borné příkla­dy toho, co An­to­ny Flew na­zval stylem argu­menta­ce „žádný pravý Skot“ (logi­kové jej zna­jí i pod po­j­mem „ad hoc zá­chra­na“). Pokud je vám ten­to po­jem ne­zná­mý, funguje ná­sle­‐ dovně: Před­stav­te si, jak Skot Ha­mish Mc­Do­nald se­‐ dí a čte ranní novi­ny. Vi­dí titulek „Se­xuální mani­ak z Brigh­to­nu znovu za­ú­to­čil“ [Brigh­‐ ton je město v Ang­lii]. Ha­mish je šo­kován a řekne si: Žádný Skot by nic ta­kové­ho ne­u­dě­‐ Pozice: 223/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

lal. Další den ráno Ha­mish znovu se­dí u sní­‐ daně a čte novi­ny. Najednou za­hlédne článek o muži z Aber­de­enu [město ve Skot­sku], ve­dle je­hož zlo­či­nů vy­pa­dá muž z Brigh­to­nu ja­ko gentle­man. Ha­mish se mý­lil, ale při­zná svo­ji chybu? Prav­dě­podobně ne. Ten­tokrát pro­ne­‐ se: Žádný pravý Skot by nic ta­kové­ho ne­u­dě­‐ lal.44

Fi­lo­zofové ten­to styl argu­menta­ce od­mí­ta­jí ja­ko kla­sický „ne­for­mální klam“ ne­bo příklad dů­ka­zu kruhem. Někdo jedno­du­še za­čne ně­co tvr­dit (např. „lov­ci a sbě­ra­či ne­ma­jí šlech­tu“) a ná­sledně to­to tvrzení brání pro­ti všemožným příkla­dům doklá­da­‐ jí­cím opak, a to tím, že prů­běžně mě­ní de­fi­ni­ci své­‐ ho tvrzení. My dává­me přednost konzis­tent­ní­mu pří­stu­pu. Lovecko-sbě­rač­ské po­pula­ce se ne­spoléha­jí na bi­o­lo­gicky do­mesti­kované rost­li­ny a zví­řa­ta ja­ko pri­mární zdroj po­travin. Pokud se uká­že, že značná část z nich ve sku­tečnosti mě­la komplexní sys­témy Pozice: 223/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

po­zem­kové drž­by ne­bo uctí­va­la krá­le či prak­ti­kova­‐ la ot­ro­kář­ství, ne­zna­mená to, že ten­to nový ob­raz o jejich činnosti z nich mávnu­tím kou­zelné­ho proutku udě­lá „pro­to­ze­mě­děl­ce“. A ani to ne­o­‐ spravedlňu­je vy­tvo­ření ne­ko­nečných pod­ka­tego­rií ja­ko „komplexní“, „zá­možní“ ne­bo lov­ci a sbě­ra­či „s od­loženou ná­vratnos­tí“. Jde prostě o další způ­‐ sob, jak za­jis­tit, aby ty­to po­pula­ce byly udr­že­ny v čem­si, co hai­tský antropolog Mi­chel-Rolph Trouillot na­zval „divoš­ská ška­tulka“, a aby jejich dě­ji­ny byly de­fi­nová­ny a vy­mezová­ny pod­le způ­so­‐ bu ob­živy – ja­ko by to by­li li­dé, kte­ří by sku­tečně mě­li ce­lý den lenošit, ale z ně­ja­kého dů­vo­du pře­ko­‐ na­li sa­mi se­be.45 Místo toho to zna­mená, že pů­‐ vodní tvrzení bylo – stejně ja­ko u apokryfní­ho Ha­‐ mishe Mc­Do­nal­da – jedno­du­še mylné.

ZBAVÍ­ME SE JEDNOHO OB­ZVLÁŠŤ HLOUPÉHO ARGU­MEN­TU, ŽE SBĚ­‐ Pozice: 224/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

RA­ČI, KTE­ŘÍ SE USA­DÍ NA ÚZE­MÍ VHODNÉM PRO SBĚR PO­TRAVY, JSOU NĚ­JAK NE­OB­VYKLÍ V aka­de­mickém svě­tě exis­tuje ještě je­den ob­lí­bený způ­sob, ja­kým se při­živu­je mý­tus o „ze­mě­děl­ské revo­lu­ci“ a kte­rý li­di ja­ko Calu­sové ode­pi­suje co­by evo­luční roz­mar ne­bo anomá­lii. Jde o tvrzení, že se chova­li tak, jak se chova­li, pro­tože žili v „atypickém“ prostře­dí. Slovem „atypický“ se ob­‐ vykle mí­ní mokřa­dy růz­ného druhu (na po­břeží ne­‐ bo v říčním údolí), na roz­díl od vzdá­lenějších kou­tů tropických le­sů ne­bo okrajů pouš­tí, jež byly po­va­‐ žová­ny za te­ri­to­ria, ve kte­rých by lov­ci a sbě­ra­či mě­li žít, ne­boť jich tam větši­na žije do­dnes. Je to ob­zvlášť pra­po­divný argu­ment, kte­rým se však na­‐ dá­le ohání spousta se­ri­óz­ních osobnos­tí, a pro­to se jím bu­de­me v krát­kosti za­bývat. Všich­ni, kdo se ještě v první polovi­ně dva­cá­tého století živi­li převážně lovem zvě­ře a sbě­rem divokých plo­din, obýva­li sko­ro jis­tě úze­mí, o něž Pozice: 224/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

nikdo ji­ný ne­stál. Právě pro­to spousta nej­lepších po­pi­sů sbě­ra­čů po­chází z míst, ja­ko je poušť Kalaha­‐ ri ne­bo polární kruh. Před de­se­ti ti­sí­ci le­ty to­mu tak však ne­bylo. Sbě­ra­čem byl kaž­dý a cel­ková husto­ta obyva­tel­stva by­la níz­ká. Sbě­ra­či tu­díž mohli žít prak­ticky na ja­kémko­li úze­mí, kte­ré se jim za­lí­bi­lo. Jsou-li ostat­ní pod­mínky stejné, pre­fe­ru­jí li­dé živí­cí se z divokých zdrojů místa, kde jich je hojnost. Možná si mys­lí­te, že je to samo­zřej­mé, ale zřej­mě niko­li. Ti, kte­ří dnes ozna­ču­jí sku­pi­ny ja­ko Calu­sové za „atypické“, pro­tože mě­li mi­mo­řádně bo­ha­té zdroje, nás naopak chtě­jí přesvěd­čit, že dávní lov­ci a sbě­ra­‐ či se roz­hod­li podobným mís­tům vy­hýbat, strani­li se řek a po­břeží (kte­ré na­bíze­ly rovněž při­ro­zené tep­ny pro po­hyb a ko­mu­nika­ci), pro­tože chtě­li vy­‐ hovět poz­dějším ba­da­te­lům a podo­bat se lov­cům a sbě­ra­čům z dva­cá­tého století (o nichž dnes má­me k dis­po­zi­ci po­drobná vě­decká da­ta). Má­me vě­řit, že teprve když li­dé „vy­tě­žili“ pouště, ho­ry a tropické deštné pralesy, za­ča­li ne­ochotně ko­lo­nizovat bo­‐ Pozice: 225/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

hatší a po­ho­d­lnější prostře­dí. Ten­to argu­ment bychom mohli na­zvat „všech­na špatná místa jsou už za­braná!“. Calu­sové se ve sku­tečnosti ni­jak ne­vy­myka­li. By­‐ li pou­ze jednou z mnoha ry­bář­sko-sbě­rač­ských po­‐ pula­cí ži­jí­cích u Flo­rid­ské­ho prů­livu. S další­mi po­‐ pula­ce­mi z té­to ob­lasti (z nichž ně­kte­rým prav­dě­‐ podobně vládly vlast­ní dynastie) Calu­sové pravidelně ob­chodova­li, vál­či­li a uzaví­ra­li dynastické sňatky. Pa­t­řili rovněž mezi první domo­‐ ro­dé ame­rické společnosti, kte­ré byly zni­če­ny, ne­‐ boť po­břeží a ús­tí řek byly ze zjevných dů­vo­dů první­mi místy, kam při­plu­li španěl­ští ko­lo­nizá­to­ři, kte­ří sem za­vlek­li epi­de­mie, kně­ží, tribut a na­ko­nec i osadníky. Ten­to vzo­rec se opa­koval na všech kon­‐ ti­nentech od Ame­riky po Oce­ánii, kde si ty neja­‐ trak­tivnější pří­stavy, ry­bář­ské ob­lasti a okolní úze­‐ mí vž­dy ja­ko první uzur­po­va­li brit­ští, fran­couz­ští, por­tu­gal­ští, španěl­ští, ho­land­ští a ruš­tí osadní­ci, kte­ří rovněž vy­su­ši­li sla­nis­ka a po­břežní la­gu­ny k pěstování obi­lí a plo­din ur­čených k ex­por­tu.46 Pozice: 226/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Právě to byl osud Calu­sů a jejich pra­dávných ry­‐ bář­ských a loveckých ob­las­tí. Když by­la Flo­ri­da v polovi­ně osm­nác­tého století po­stou­pe­na Bri­tům, po­slední hrstka přeživších pod­daných krá­lov­ství v Ca­lose by­la jejich španěl­ský­mi pá­ny vy­ve­ze­na do Ka­ri­biku.   Ry­bá­ři, lov­ci a sbě­ra­či se větši­nu dě­jin lid­stva ne­‐ mu­se­li po­tý­kat s rozpí­navý­mi ří­še­mi, a pro­to sa­mi před­stavova­li nej­ak­tivnější lid­ské ko­lo­nizá­to­ry vodních prostře­dí. Tu­to verzi stá­le více po­tvrzu­jí ar­che­olo­gické ná­le­zy. Dlouho se na­příklad před­‐ poklá­dalo, že obě Ame­riky osíd­li­li nejprve li­dé ces­‐ tu­jí­cí po pevni­ně (tak­zvaná „kul­tu­ra Clovis“). Zhru­‐ ba před 13 000 le­ty mě­li ti­to li­dé pře­ko­nat ná­ročný pře­chodem Be­ringii, pevnin­ský most mezi Rus­kem a Aljaš­kou, a po­té pokra­čovat na jih mezi pevnin­‐ ský­mi le­dov­ci přes za­sně­žené ho­ry – a to všech­no pro­to, že z ně­ja­kého dů­vo­du niko­ho z nich nena­‐ padlo po­stavit si lo­dě a plout po­dél po­břeží. Pozice: 226/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Novější dů­ka­zy vy­kres­lu­jí zce­la od­lišný ob­raz (ane­bo jak se vy­jád­řil je­den navaž­ský infor­má­tor, když byl kon­fron­tován s ar­che­olo­gickou mapou, na níž by­la na­črtnu­ta pevnin­ská cesta přes Be­ringskou úži­nu: „u ji­ných to tak možná bylo, ale my Navahové jsme se sem dosta­li jinak“).47 Eura­sij­ské společnosti ve sku­tečnosti vstou­pi­ly do „Nové­ho svě­ta“ mnohem dří­ve, zhru­ba před 17 000 le­ty. A co víc, zřej­mě je oprav­du na­padlo po­‐ stavit si lo­dě, na nichž se po­hy­bova­li po­dél li­nie, kte­rá ved­la ti­cho­moř­ským po­břežím, stá­če­la se mezi os­t­rovy blíz­ko po­břeží a chaluhový­mi lesy a kon­či­la někde na jižním po­břeží Chi­le. Do­cháze­lo i k prvním pře­cho­dům na vý­chod.48 Samo­zřej­mě je možné, že ti­to první Ame­ri­čané, po­té co se dosta­li do tak bo­ha­tých po­břežních loka­lit, je za­se rych­le opustili a z ně­ja­kého ob­skurní­ho dů­vo­du strávi­li zby­tek živo­ta špl­háním po ho­rách, prose­káváním cest v prale­se a pu­továním ne­ko­nečný­mi mo­‐ notónní­mi préri­e­mi. Prav­dě­podobnější se však zdá před­poklad, že větši­na z nich zů­sta­la právě tam, kde Pozice: 227/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

by­la, a často na těch­to místech vy­tvo­ři­la hustá a sta­‐ bi­lní osíd­lení. Problém je, že až do­ne­dáv­na se nikdo ne­od­vá­žil vy­slovit ten­to argu­ment na­hlas, ne­boť zvýšená moř­ská hla­di­na dávno za­topi­la první dů­ka­zy o osíd­‐ lení po­břeží ve větši­ně čás­tí svě­ta. Ar­che­ologo­vé mě­li ve zvyku vzdo­rovat zá­vě­ru, že ty­to osa­dy navzdo­ry ne­do­statku fy­zických po­zůstat­ků mu­se­ly exis­tovat, avšak s pokrokem ve zkou­mání pod­‐ vodní­ho prostře­dí se ob­jevu­jí stá­le pádnější dů­ka­zy. Při­ná­ší to vý­raz­ně více pod­ložený (a upřímně ta­ké mnohem smys­lu­plnější) po­pis první­ho lid­ské­ho roz­ptý­lení a osíd­lení.49

KO­NEČNĚ SE VRÁ­TÍ­ME K OTÁZ­CE VLASTNIC­TVÍ A ZA­MYS­LÍ­ME SE, JA­‐ KÝ MÁ VZTAH K PO­SVÁTNU

Pozice: 227/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

To vše zna­mená, že větši­na z řa­dy od­lišných kul­‐ turních svě­tů, kte­ré za­čaly po ce­lém svě­tě vzni­kat v raném ho­lo­cé­nu, se prav­dě­podobně sou­stře­di­la v prostře­dí, kde ne­byl ne­do­sta­tek, ale naopak nad­‐ by­tek ob­živy: podo­baly se více Calu­sům než !Kungům. Zna­mená to ta­ké, že ty­to společnosti mě­‐ ly prav­dě­podobně podobné po­li­tické uspořá­dání ja­‐ ko Calu­sové? V tom­to pří­pa­dě je namístě jistá opatrnost. Fakt, že se Calu­sům po­daři­lo udr­žet si dosta­‐ tečný eko­no­mický nad­by­tek, díky kte­ré­mu udr­‐ žova­li ně­co, co se nám zdá ja­ko mi­ni­a­turní krá­lov­‐ ství, ne­zna­mená, že jakmi­le je společnost schop­na hro­ma­dit dosta­tečné množ­ství ryb, je ten­to vý­sle­‐ dek ne­vy­hnu­telný. Calu­sové by­li ko­neckon­ců mo­ře­‐ plav­ci, ne­po­chybně zna­li krá­lov­ství ovlá­daná bož­‐ ský­mi mo­nar­chy, ja­ko byl na­čez­ský vlád­ce Velké slun­ce v ne­dale­ké Loui­si­aně, a prav­dě­podobně i ří­še ve Střední Ame­ri­ce. Je možné, že pou­ze na­‐ podobova­li mocnější sou­se­dy. Ane­bo by­li prostě jen divní. A ko­nečně vlastně ani netu­ší­me, jak velkou Pozice: 228/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

moc ta­koví božští krá­lové ja­ko Car­los ve sku­‐ tečnosti mě­li. Zde je dob­ré za­mě­řit se na samotné Na­če­zy: ze­mě­děl­ské obyva­tel­stvo, kte­ré je mnohem lé­pe zdoku­men­tované než Calu­sové a kte­ré mě­lo vlast­ní­ho velko­lepého a údajně ab­so­lut­ní­ho panovníka. Na­čez­ské Slun­ce, jak se panovní­kovi říkalo, obýval vesni­ci, ve kte­ré měl zřej­mě ne­o­me­zenou moc. Kaž­dý je­ho po­hyb byl provázen pro­pra­covaný­‐ mi ri­tuá­ly úcty a klaně­ním, mohl li­bovolně naři­‐ zovat po­pravy, uzmout si ja­ký­ko­li maje­tek svých pod­daných a dě­lat v pod­sta­tě coko­li, co se mu zlí­bi­‐ lo. I tak však by­la je­ho moc přísně li­mi­tová­na je­ho vlast­ní fy­zickou pří­to­m­nos­tí, kte­rá se za­se převážně omezova­la na krá­lovskou vesni­ci. Větši­na Na­čezů v krá­lovské vesni­ci ne­ži­la (ve sku­tečnosti se to­mu­to mís­tu ze zjevných dů­vo­dů radši vy­hýba­la) a mi­mo ni se ke krá­lovským před­stavi­te­lům při­stu­po­valo podobně, ja­ko to­mu bylo u mon­taněs­ko-na­skapij­‐ ských ná­čelní­ků. Pokud se pod­daným ne­chtě­lo po­‐ slou­chat roz­ka­zy před­stavi­te­lů, jedno­du­še se jim Pozice: 229/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

vy­smá­li. Ji­ný­mi slovy, dvůr na­čez­ské­ho Slun­ce si­ce ne­by­la jen hra (li­di, kte­ré Velké slun­ce ne­chal po­‐ pravit, by­li roz­hodně mrt­ví), ale ne­byl to ani dvůr Su­lej­ma­na I. ne­bo Au­rang­zé­ba. Zdá se, že to bylo ně­co přesně mezi tím. Bylo calus­ké krá­lov­ství uspořá­dáno stejným způ­so­bem? Španěl­ští po­zo­rova­te­lé si to zjevně ne­‐ mys­le­li (po­va­žova­li ho za více­mé­ně ab­so­lut­ní mo­‐ nar­chii). Ale je­likož je zvykem, že zhru­ba polovi­na vražedných ce­remo­ni­á­lů se dě­je jen pro­to, aby udě­‐ laly dojem na cizin­ce, samo o so­bě to má jen malou vy­po­ví­da­jí­cí hodno­tu.50   Co jsme se te­dy do­po­sud do­zvě­dě­li? Zjevně se jedná o po­slední hře­bí­ček do rakve převlá­da­jí­cí­ho ná­zo­ru, že lid­ské by­tosti kdy­si žily více­mé­ně ja­ko kalahar­ští Křová­ci, dokud vše ne­‐ zvrá­til vy­ná­lez ze­mě­děl­ství. I kdy­by bylo možné ode­psat pleis­to­cénní lov­ce ma­mu­tů ja­ko ně­ja­kou zvlášt­ní anomá­lii, to­též se zjevně ne­dá tvr­dit o ob­‐ do­bí, kte­ré ná­sle­dovalo bez­pro­středně po ústu­pu le­‐ Pozice: 229/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

dov­ců, kdy se po­dél po­břeží, ús­tí řek a říčních údolí bo­ha­tých na zdroje za­čaly utvá­řet de­sí­t­ky nových společnos­tí, kte­ré za­lo­žily roz­leh­lé a často i trva­lé osa­dy, vy­tvá­ře­ly na­prosto nová od­vět­ví, stavě­ly mo­‐ nu­men­ty pod­le ma­te­ma­tických pravidel, roz­víje­ly regi­o­nální ku­chyně a tak dá­le. Rovněž jsme se do­zvě­dě­li, že při­nej­menším ně­‐ kte­ré z těch­to společnos­tí vy­vi­nuly ma­te­ri­ální in­‐ frastruk­tu­ru schopnou pod­po­rovat krá­lovské dvo­ry a stá­lé ar­má­dy – ač­ko­li za­tím ne­má­me jasný dů­kaz, že to­mu tak sku­tečně bylo. Kupříkla­du stav­ba mo­‐ nu­men­tů v Po­ver­ty Poin­tu vy­ža­dova­la ohrom­né množ­ství lid­ské­ho úsi­lí a přísný režim peč­livě roz­‐ vr­žené prá­ce, do­po­sud však netu­ší­me, jak by­la prá­‐ ce or­ganizová­na. Japon­ští ar­che­ologo­vé zkou­ma­jí­cí místa spo­jená s něko­li­ka­ti­sí­ci­le­tým ob­do­bí Džó­mon ob­jevi­li roz­mani­té pokla­dy, ale za­tím nena­šli ne­‐ zpo­chybni­telný dů­kaz, že si ty­to pokla­dy uzur­po­va­‐ la ně­ja­ká šlech­ta ne­bo vládnou­cí vrst­va. Ne­mů­že­me vě­dět, ja­ké for­my vlastnic­tví v těch­‐ to společnostech exis­tovaly. Mů­že­me se však do­‐ Pozice: 230/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

mnívat (a exis­tuje pro to řa­da dů­kazů), že všech­na do­tyčná místa – Po­ver­ty Point, Sannai Ma­ruya­ma, Ob­ří chrám Kas­tel­li ve Fin­sku, ne­bo dokon­ce i po­‐ hře­biště vý­znam­ných je­din­ců z mla­dého pale­o­li­tu –, by­la v jis­tém smys­lu po­svátná. Mů­že se zdát, že z toho nic moc ne­vy­plývá, ale je to dů­leži­té: říká nám to mnohem víc o „pů­vo­du“ sou­kromé­ho vlastnic­tví, než se obecně před­poklá­dá. Na zá­věr té­‐ to dis­ku­se se poku­sí­me vy­svět­lit proč.   Vrať­me se znovu k antropologo­vi Ja­me­si Wo­od­‐ burnovi a mé­ně zná­mé­mu po­znatku z je­ho dí­la o „okamži­té ná­vratnosti“ u lov­ců a sbě­ra­čů. Wo­od­‐ burn si všiml, že dokon­ce i mezi sbě­rač­ský­mi sku­pi­‐ na­mi zná­mý­mi ab­so­lut­ním rovnos­tář­stvím exis­‐ tova­la jed­na po­zo­ruhodná vý­jimka z pravidla, pod­‐ le ně­hož si žádný dospě­lý ne­směl dovo­lit dávat roz­‐ ka­zy něko­mu ji­né­mu a je­din­ci si ne­smě­li ná­ro­kovat sou­kro­mý maje­tek. Ta­to vý­jimka se tý­ka­la ob­lasti ri­tuá­lu, po­svát­na. V ná­božen­ství Hadzů a řa­dy pyg­‐ mej­ských sku­pin tvo­ří za­svě­cení do muž­ských Pozice: 230/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

(a někdy i ženských) kul­tů zá­klad vý­lučných ná­ro­ků na vlastnic­tví (kte­ré se ob­vykle tý­ká ri­tuálních privi­legií), jež jsou v na­pros­tém roz­po­ru s mi­ni­ma­‐ liza­cí vý­lučných maje­t­kových práv v kaž­do­denním, svět­ském živo­tě. Ty­to růz­né for­my ri­tuální­ho a in­‐ te­lek­tuální­ho vlastnic­tví, jak vy­sle­doval Wo­od­‐ burn, jsou ob­vykle chráně­ny tajem­stvím, klamáním a někdy i hroz­bou ná­si­lí.51 Wo­od­burn zmi­ňu­je po­svátné trumpe­ty, jež slou­‐ žily k ini­ci­a­ci mužů z určitých pyg­mej­ských sku­pin a kte­ré se uchovávaly na tajných místech v le­se. Že­‐ ny a dě­ti ne­smě­ly vě­dět, kde se ty­to po­svátné pokla­‐ dy uchováva­jí. Pokud by ně­kte­rá z nich kvů­li to­mu mu­že špe­hova­la, by­la by na­pa­de­na, ne­bo dokon­ce zná­si­lně­na.52 Ná­padně ob­dobné prak­tiky tý­ka­jí­cí se po­svátných trumpet, fléten ne­bo dalších vcelku očividně fa­lických sym­bo­lů jsou běžné v ně­kte­rých dnešních společnostech na Papui Nové Gui­neji a v Amazo­nii. Často se s ni­mi po­jí složi­tá hra plná tajem­ství, při níž se ná­stroje pravidelně vy­zve­dáva­jí z úkry­tů a muži před­stíra­jí, že to jsou hla­sy duchů, Pozice: 231/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

ne­bo je po­u­ží­va­jí ja­ko sou­část kos­tý­movaných maš­‐ ka­rád, při nichž ztě­lesňu­jí du­chy, aby za­straši­li že­ny a dě­ti.53 Ty­to po­svátné předmě­ty jsou v mnoha pří­pa­‐ dech je­di­nou dů­leži­tou a ex­klu­zivní for­mou vlastnic­tví, kte­rá exis­tuje ve společnostech, kde je osobní au­to­no­mie po­va­žová­na za nej­vyš­ší hodno­tu, ne­bo ve společnostech, kte­ré mů­že­me jedno­du­še na­zvat „svo­bodný­mi“. Nejen hi­e­rar­chické vztahy jsou zde přísně ome­zené na po­svátný kontext, ne­bo dokon­ce pří­leži­tosti, kdy li­dé ztě­lesňu­jí du­chy, přesně to­též se tý­ká i ab­so­lut­ní­ho – ne­bo jak bychom dnes řek­li „sou­kromé­ho“ – vlastnic­tví. Ukazuje se, že v ta­kových společnostech exis­tuje hlu­boká for­mální podobnost mezi po­j­mem sou­‐ kromé­ho vlastnic­tví a před­stavou po­svát­na. Obo­jí jsou v pod­sta­tě struk­tu­ry vy­lou­čení. Velká část z toho je impli­citně ob­sa­že­na (i když niko­li jasně vy­jád­ře­na ani roz­vi­nu­ta) v kla­sické de­‐ fi­ni­ci Émi­la Durkhei­ma, kte­rý po­psal „po­svátno“ ja­ko ně­co, co je „od­dě­lené“: od­straně­né ze svě­ta Pozice: 232/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

a po­výšené na pie­destal, někdy do­slovně, jin­dy ob­‐ raz­ně, pro ne­po­střeh­nu­telné spo­jení s vyš­ší si­lou ne­bo by­tos­tí. Durkheim tvr­dil, že nej­jasnějším projevem po­svát­na je poly­néský ter­mín tabu, kte­rý zna­mená „ně­co, če­ho se ne­má do­tý­kat“. Když však hovo­ří­me o ab­so­lut­ním, sou­kromém vlastnic­tví, ne­mlu­ví­me o ně­čem vel­mi podobném – ve sku­‐ tečnosti takřka to­tožném, co do skry­té logiky a spole­čenských do­pa­dů? Brit­ští teo­reti­ci práva rá­di ří­ka­jí, že in­divi­duální vlastnická práva jsou, při­nej­menším teo­reticky, „pro­ti ce­lé­mu svě­tu“. Pokud vlast­ní­te au­to, má­te právo za­bránit ko­mu­ko­li na ce­lém svě­tě, aby do něj na­se­dl ne­bo ho po­u­ží­val. (Když se nad tím za­mys­lí­‐ te, je to je­di­né právo, jež ve vztahu ke své­mu au­tu má­te a kte­ré je sku­tečně ab­so­lut­ní. Sko­ro všech­no ostat­ní, co mů­že­te s au­tem dě­lat, je přísně regulované: kam a jak s ním mů­že­te jez­dit, par­‐ kovat atd. Ale mů­že­te za­bránit ab­so­lutně ko­mu­ko­li ji­né­mu, aby do něj na­se­dl.) V tom­to pří­pa­dě je ob­‐ jekt od­dě­lený, ohrazený vi­di­telný­mi ne­bo ne­vi­di­‐ Pozice: 232/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

telný­mi ba­ri­éra­mi – ne pro­to, že je spo­jený s ja­kou­si nad­při­ro­zenou by­tos­tí, ale pro­to, že je pro konkrét­‐ ní­ho ži­jí­cí­ho je­din­ce po­svátný. V ostat­ních ohle­‐ dech je logika v pod­sta­tě stejná. Uznat blíz­ké pa­ra­le­ly mezi sou­kromým vlastnic­‐ tvím a po­je­tím po­svát­na zna­mená i uznat, co je na ev­rop­ském spole­čenském myš­lení his­to­ricky tak zvlášt­ní. Jde o to, že (na roz­díl od svo­bodných společnos­tí) po­va­žu­je­me tu­to ab­so­lut­ní, po­svátnou kva­li­tu sou­kromé­ho vlastnic­tví za pa­ra­dig­ma pro veš­ke­rá lid­ská práva a svo­bo­dy. Právě to měl po­li­‐ tolog C. B. MacPher­son na mysli pod po­j­mem „majetnický in­divi­dua­lis­mus“. Stejně ja­ko je domov kaž­dého člověka je­ho hra­dem, tak i vaše právo ne­být za­bit, mu­čen ne­bo své­volně věz­něn vy­‐ chází z myš­lenky, že jste vlast­níkem své­ho tě­la, stejně ja­ko vlast­ní­te svůj maje­tek, a má­te zá­konné právo vy­lou­čit ostat­ní ze své­ho po­zemku, do­mu, au­‐ ta atd.54 Jak jsme vi­dě­li, ti, kdo ne­sdí­le­li to­to spe­‐ cificky ev­rop­ské po­je­tí po­svát­na, smě­li být za­bí­jeni, Pozice: 233/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

mu­čeni ne­bo své­volně věz­ně­ni – a od Amazo­nie po Oce­ánii se to běžně dě­lo.55   Pro větši­nu domo­ro­dých ame­rických společnos­tí byl ta­kový pří­stup hlu­bo­ce cizí. Pokud se vů­bec někde uplat­ňoval, pak jen v sou­vis­losti s po­svátný­‐ mi předmě­ty ne­bo s tím, co antropolog Ro­bert Lowie ozna­čil ja­ko „sac­ra“, když už dávno po­u­kázal na sku­tečnost, že mnohé z nej­vý­znam­nějších fo­rem domo­ro­dého vlastnic­tví jsou ne­ma­te­ri­ální a ne­tě­‐ lesné: kou­zelná za­říkáva­dla, pří­běhy, lé­kař­ské vě­‐ domosti, právo před­vá­dět určitý tanec ne­bo vy­šít na ně­čí oděv určitý vzor. Často to fungo­valo tak, že zbraně, ná­stroje, a dokon­ce i te­ri­to­ria, na nichž se lovi­la zvěř, byly svo­bodně sdí­le­ny – ale ezo­te­rické schopnosti, kte­ré mě­ly za­jis­tit repro­duk­ci zvě­ře z jedné se­zo­ny na další ne­bo za­ru­čit štěs­tí při lovu, byly vlastně­ny in­divi­duálně a žár­livě střeže­ny.56 Sac­ra často za­hrnova­la ma­te­ri­ální i ne­ma­te­ri­‐ ální prvky, ja­ko na­příklad mezi Kwa­kiut­ly, kde vlastnic­tví rodové dřevě­né svá­teční ná­do­by zna­‐ Pozice: 233/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

menalo ta­ké právo sbírat na urči­tém úze­mí plo­dy, kte­rý­mi se ná­do­ba na­plni­la, což za­se do­dávalo je­jí­‐ mu ma­ji­te­li právo serví­rovat ty­to plo­di­ny při zpě­vu urči­té písně na urči­té hosti­ně a tak dá­le.57 Ta­kové for­my po­svátné­ho maje­tku jsou ne­ko­nečně složi­té a roz­mani­té. Mezi společnost­mi seve­roa­me­rických plání na­příklad před­stavovaly po­svátné balíč­ky (kte­ré běžně ob­sahovaly nejen fy­zické ob­jek­ty, ale i do­provodné tan­ce, ri­tuá­ly a písně) často je­di­né předmě­ty, jež společnost po­va­žova­la za sou­kro­mý maje­tek: nejenže byly ve vý­lučném vlastnic­tví je­‐ din­ců, ale ta­ké se dě­di­ly, ku­po­valy a pro­dávaly.58 Sku­tečný­mi „vlast­níky“ pů­dy ne­bo dalších pří­‐ rodních zdrojů mě­li být bo­hové ne­bo duchové, za­‐ tím­co smr­telní­ci by­li pouhý­mi squat­te­ry, pyt­láky ne­bo v lepším pří­pa­dě správ­ci. Li­dé ke zdrojům za­u­‐ jí­ma­li pre­dá­torský po­stoj (ja­ko lov­ci, kte­ří si při­‐ vlast­ňova­li to, co ve sku­tečnosti pa­t­řilo bo­hům), ne­‐ bo správ­covský pří­stup (kdy je člověk „vlast­níkem“ či „pá­nem“ vesni­ce, do­mu ne­bo části úze­mí, pou­ze pokud o ně zod­po­vědně pe­čuje a udr­žu­je je). Ty­to Pozice: 234/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

růz­né po­stoje někdy ko­exis­tu­jí, ja­ko na­příklad v Amazo­nii, kde model vlastnic­tví (ne­bo „ovlá­‐ dání“, jedná se o stejné slovo) za­hrnuje za­je­tí divokých zví­řat a jejich do­mestika­ci na maz­líč­ky – to je přesně ten mo­ment, kdy se ná­si­lné při­vlastně­‐ ní si svě­ta pří­ro­dy mě­ní ve vý­chovu ne­bo pé­či.59 Etno­grafové, kte­ří se za­býva­jí domo­ro­dý­mi amazon­ský­mi společnost­mi, často zjiš­ťu­jí, že sko­ro všech­no ko­lem nich má své­ho vlast­níka ne­bo mů­že být po­ten­ci­álně vlastně­no, od je­zer a hor přes vý­‐ pěstky až po li­ánové lesy a zví­řa­ta. Etno­grafové rovněž uvá­dě­jí, že ten­to typ vlastnic­tví s se­bou ne­se vž­dy dvo­jí vý­znam – nad­vlá­du a pé­či. Pokud ně­co ne­má vlast­níka, je to ne­chráně­né a ohrožené.60 V to­te­mických spole­čenských sys­té­mech (jak je ozna­ču­jí antropologo­vé), o nichž jsme mlu­vi­li v pří­‐ pa­dě Aus­trá­lie a Severní Ame­riky, nabývá od­po­‐ vědnost za pé­či ob­zvlášť extrémní podo­by. Kaž­dý klan je „vlast­níkem“ urči­tého zví­ře­cí­ho druhu – a tím se z něj stává „med­vě­dí“, „lo­sí“, ne­bo „or­lí“ klan –, což však ta­ké zna­mená, že členové dané­ho Pozice: 235/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

klanu ne­smě­jí zví­řa­ta toho­to druhu lovit, za­bí­jet, zra­ňovat ne­bo konzu­movat. Naopak se od nich oče­‐ kává, že se bu­dou účastnit ri­tuá­lů, kte­ré pod­po­ru­jí exis­ten­ci a roz­množování dané­ho druhu. Po­je­tí vlastnic­tví vy­cháze­jí­cí z řím­ské­ho práva (kte­ré je zá­kla­dem pro sko­ro všech­ny dnešní právní sys­témy) je unikát­ní v tom, že od­po­vědnost za pé­či a sdí­lení je ome­ze­na na mi­nimum, ne­bo dokon­ce zce­la od­straně­na. V řím­ském právu exis­tu­jí tři zá­‐ kladní práva, kte­rá se vztahu­jí na vlastnic­tví: usus (právo na po­u­ží­vání), fructus (právo mít poži­tek z uží­vání plo­dů, na­příklad ovo­ce na stromě) a abusus (právo po­ško­zovat a ni­čit). Stav, kdy má někdo jen první dvě práva, se ozna­čuje ja­ko usufruct (poží­va­cí právo) a pod­le zá­ko­na se ne­po­va­‐ žu­je za sku­tečné vlastnic­tví. De­fi­nu­jí­cím zna­kem sku­tečné­ho legální­ho vlastnic­tví je te­dy i možnost o daný maje­tek ne­pe­čovat, ne­bo ho dokon­ce i své­‐ volně zni­čit.   Pozice: 235/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Nyní se ko­nečně blí­ží­me k obecné­mu zá­vě­ru ohledně vzniku sou­kromé­ho vlastnic­tví, kte­ré lze ilu­strovat na po­sledním a ob­zvlášť po­zo­ruhodném příkla­du: slavném ini­ci­ačním ri­tuá­lu ze zá­pa­do­aus­‐ tral­ské pouště. Bě­hem něj dospě­lí muži kaž­dého klanu vy­stu­pu­jí ja­ko ochrán­ci ne­bo správ­ci urči­‐ tého úze­mí. Mezi Aran­dy exis­tu­jí jistá sac­ra zná­má ja­ko chu­ringa ne­bo tsu­rin­ja před­stavu­jí­cí ostatky před­ků, kte­ří v dávné mi­nu­losti fak­ticky vy­tvo­řili úze­mí kaž­dého klanu. Větši­nou se jedná o vy­‐ hlazené kous­ky dřeva ne­bo ka­mene s vy­ry­tým to­te­‐ mickým em­blé­mem. Stejné předmě­ty by rovněž moh­ly ztě­les­ňovat právní ná­rok na dané úze­mí. Émi­le Durkheim je po­va­žoval za samotný ar­che­typ po­svát­na: vě­ci od­dě­lené od oby­čejné­ho svě­ta, kte­‐ rým je vě­nová­na zbožná od­danost, te­dy „po­svátné

ar­chy klanu“.61 Bě­hem pravidelných ini­ci­ačních ri­tuá­lů se nové zá­stu­py arand­ských mla­dí­ků učí o his­to­rii své ze­mě a o po­vaze je­jích zdrojů. Je jim ta­ké svě­ře­na od­po­‐ vědnost za pé­či o ně, což konkrétně zna­mená zej­‐ Pozice: 236/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

mé­na po­vinnost sta­rat se o předmě­ty chu­ringa a po­‐ svátná místa s ni­mi spo­jená, o nichž by mě­li správně vě­dět jen za­svě­cen­ci. T. G. H. Strehlow (antropolog a syn lu­te­rán­ské­ho mi­si­o­náře, kte­rý na po­čát­ku dva­cá­tého století strávil mezi Aran­dy řa­du let a stal se předním od­borníkem nea­rand­ské­ho pů­‐ vo­du na to­to té­ma) vy­po­zo­roval, že tí­ha po­vinnos­tí se přená­ší prostřednic­tvím te­ro­ru, mu­čení a zo­ha­‐ vení: Je­den až dva mě­sí­ce po­té, co se nová­ček podro­bí ob­říz­ce, ná­sle­duje druhý zá­kladní ini­ci­ační ri­tuál, na­říz­nutí pyje […] Nová­ček, kte­rý pod­stou­pil všech­ny ne­zbytné tě­lesné ope­ra­ce, jež z něj ma­jí uči­nit mu­že hodné­ho panování, se právě na­u­čil bez­vý­hradně po­‐ slou­chat příka­zy star­ších mužů. Je­ho nově naby­tá slepá po­slušnost sto­jí v pří­mém roz­‐ po­ru k bez­uzdné drzosti a obecně ne­pod­‐ dajné­mu tempe­ra­men­tu, kte­rý cha­rak­te­‐ rizoval je­ho chování v ob­do­bí dět­ství. Míst­ní Pozice: 236/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

dě­ti jsou ob­vykle svý­mi ro­di­či roz­maz­lová­ny. Matky uspokoju­jí kaž­dičký vr­toch své­ho po­‐ to­mka a ot­cové se ne­ob­tě­žu­jí s žádný­mi kázeň­ský­mi opat­ření­mi. Zá­měrná kru­tost, s níž jsou v poz­dějším věku vy­ko­nává­ny tra­‐ diční ini­ci­ační ri­tuá­ly, je peč­livě navr­že­na tak, aby po­tresta­la drzé a neu­káz­ně­né chlap­‐ ce za jejich před­cho­zí opo­vážlivost a udě­la­la z nich po­slušné, svě­do­mi­té „ob­ča­ny“, kte­ří bu­dou bez od­mlou­vání po­slou­chat star­ší a z nichž se stanou dě­di­ci hodní pra­sta­rých po­svátných tra­di­cí své­ho klanu.62 Zde je další, bo­lestně jasný příklad, že chování po­zo­rované v kontex­tech ri­tuá­lů má přesně opačnou podo­bu než svo­bodné a rovné vztahy, jež převlá­da­jí v běžném živo­tě. Pou­ze v těch­to kontex­‐ tech exis­tu­jí vý­lučné (po­svátné) for­my vlastnic­tví, vy­nucu­jí se přísné hi­e­rar­chie a vy­dávané příka­zy se po­slušně plní.63

Pozice: 237/1000

4. Svobodní lidé, vznik kultur a nástup soukromého vlast…

Pokud se znovu ohlédne­me za pravěkem, je nemožné (jak jsme již po­zna­mena­li) vě­dět přesně, ja­ké for­my maje­tku a je­ho vlastnic­tví exis­tovaly v místech ja­ko Göbek­li Tepe, Po­ver­ty Point, Sannai Ma­ruya­ma ne­bo Sto­ne­henge, a stejně tak ne­mů­že­‐ me vě­dět, jest­li regá­lie po­hřbené spolu s „vla­daři“ z mla­dého pale­o­li­tu byly jejich osobním maje­tkem. Ve svět­le těch­to širších úvah však už nyní mů­že­me tvr­dit, že peč­livě ko­or­di­novaná ri­tuální diva­dla, často navr­žená s ge­o­met­rickou přesnos­tí, by­la přesně tě­mi místy, kde se mezi jinak svo­bodný­mi lid­mi prav­dě­podobně vzná­še­ly vý­lučné ná­roky na maje­t­ková práva – spolu se strikt­ní­mi poža­davky na bez­vý­hradnou po­slušnost. Pokud má sou­kromé vlastnic­tví ně­ja­ký „pů­vod“, pak je stejně sta­rý ja­ko myš­lenka po­svát­na, jež je prav­dě­podobně stejně sta­rá ja­ko lid­stvo samo. Re­levant­ní otáz­ka ne­zní, kdy k to­mu do­šlo, ale spí­še jak se stalo, že maje­tek za­čal ur­čovat to­lik dalších aspek­tů lid­ské­ho živo­ta.

Pozice: 238/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

5

Před dávný­mi ča­sy

Proč si kanad­ští sbě­ra­či na roz­díl od svých ka­liforn­ských sou­se­dů dr­že­li ot­‐ roky aneb problém se „způ­so­by vý­ro­by“

S

vět těs­ně před ná­stu­pem ze­mě­děl­ství zdale­ka ne­byl svě­tem po­tulných tlup lov­ců a sbě­ra­čů. Na mnoha místech se vy­zna­čoval stá­lý­mi vesni­ce­mi a městy (z nichž ně­kte­ré byly už teh­dy sta­ro­by­lé), mo­nu­mentální­mi sva­tyně­mi a na­hro­ma­dě­ným bo­‐ hat­stvím, jež bylo z velké části dí­lem spe­ci­a­lis­tů na Pozice: 238/1000

 

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ri­tuá­ly, mi­mo­řádně zručných ře­me­slní­ků a ar­chi­‐ tek­tů. Pokud se za­mys­lí­me nad dě­jina­mi v ce­lé jejich ší­‐ ři, větši­na učen­ců ten­to předze­mě­děl­ský svět buď zce­la igno­ruje, ne­bo ho od­mí­tá ja­ko ně­ja­kou po­‐ divnou anomá­lii: ja­ko fa­lešný za­čá­tek civi­liza­ce. Pale­o­li­tič­tí lov­ci a mezo­li­tič­tí ry­bá­ři možná po­hřbí­‐ va­li své mrt­vé podobně ja­ko šlech­ta, nicmé­ně „pů­‐ vod“ třídní stra­tifika­ce se do­dnes hle­dá až v mnohem poz­dějších ob­do­bích. Loui­si­anský Po­‐ ver­ty Point se svý­mi roz­mě­ry a ně­kte­rý­mi funk­ce­‐ mi si­ce vy­rovnal sta­rověkým měs­tům, ale ve větši­‐ ně knih o his­to­rii seve­roa­me­rické­ho ur­banis­mu, na­tož­pak obecně o ur­banis­mu, o něm není ani zmínka. To­též pla­tí i pro de­se­ti­ti­sí­ci­le­té ob­do­bí japon­ské civi­liza­ce, jež se často šmahem degra­duje ja­ko pouhá pře­de­h­ra k ná­stu­pu pěstování rý­že a za­‐ ve­dení metalur­gie. Dokon­ce i o kmeni Calu­sů z Flo­‐ ri­da Keys se často mlu­ví ja­ko o „po­čí­na­jí­cím ná­‐ čelnic­tví“. Za dů­leži­té se ne­po­va­žu­je, čím je­ho pří­‐ slušní­ci by­li, ale že se mě­li na­cházet na pokra­ji Pozice: 239/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

promě­ny v ně­co ji­ného: zřej­mě ve „sku­tečné“ krá­‐ lov­ství, je­hož pod­daní svým vůd­cům pla­ti­li tribut v podo­bě ode­vzdávání úro­dy. Ten­to zvlášt­ní způ­sob uva­žování po nás chce, abychom ce­lé po­pula­ce „komplexních lov­ců a sbě­‐ ra­čů“ po­va­žova­li buď za devi­an­ty, kte­ří jak­si od­bo­‐ či­li z evo­luční dálni­ce, ne­bo za společnosti, jež se ocit­ly ve sta­diu těs­ně před „ze­mě­děl­skou revo­lu­cí“, k níž však nikdy plně ne­do­šlo. Ten­to ne­smy­sl se apli­kuje nejen na li­di, ja­ko by­li Calu­sové, kte­ří by­li ko­neckon­ců re­la­tivně málo po­četnou sku­pi­nou ži­jí­‐ cí ve složi­tých his­to­rických sou­vis­lostech, ale ob­‐ vykle i na dě­ji­ny veš­ke­rých domo­ro­dých společnos­‐ tí ti­cho­moř­ské­ho po­břeží Severní Ame­riky, obýva­jí­‐ cích te­ri­to­ri­um saha­jí­cí od dnešní­ho Los Ange­les až po ob­last Van­cou­ve­ru. Úze­mí, na kte­ré v ro­ce 1492 do­razil Kryš­tof Ko­‐ lum­bus na cestě z Pa­los de la Frontera, bylo ode­dáv­‐ na domovem stovek ti­sí­ců, možná dokon­ce mi­lio­nů obyva­tel.1 Živi­li se sbě­rem, ale zá­sadně se li­ši­li od Hadzů, Mbu­tiů ne­bo !Kungů. Na­příklad domo­ro­dí Pozice: 240/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Ka­liforňané žili v ne­zvykle úrodném prostře­dí a často celo­ročně po­býva­li ve vesni­cích, při­čemž by­‐ li pro­slulí svý­mi ře­me­slný­mi dovednost­mi a hro­‐ ma­dě­ním maje­tku, kte­ré by se dalo ozna­čit takřka za po­sed­lost. Ar­che­ologo­vé jejich způ­sob pé­če o pů­‐ du často cha­rak­te­rizu­jí ja­ko ja­kési po­čí­na­jí­cí ze­mě­‐ děl­ství, a ně­kte­ří dokon­ce uvá­dě­jí domo­rodou Ka­‐ lifornii ja­ko mode­lový příklad, jak mohli vy­pa­dat pravě­cí obyva­te­lé Úrodné­ho půl­mě­sí­ce, kte­ří před 10 000 le­ty ja­ko první do­mesti­kova­li pšeni­ci a ječ­‐ men na Blíz­kém vý­cho­dě. Abychom by­li k ar­che­ologům spraved­liví, uveď­‐ me, že to­to srovnání má logiku, ne­boť Ka­lifornie se z eko­lo­gické­ho hle­dis­ka – se svým „středomoř­‐ ským“ podne­bím, vý­ji­mečně úrodnou pů­dou a těs­‐ ným sou­sed­stvím roz­dílných mik­roprostře­dí (pouště, lesy, údolí, po­břeží a ho­ry) – po­zo­ruhodně podo­bá zá­padní­mu okra­ji Blíz­kého vý­cho­du (řekně­‐ me ob­lasti od dnešní Ga­zy a Ammánu po Bej­r­út a Da­mašek na seve­ru). Na druhou stranu ne­dává srovnání s vy­ná­lez­ci ze­mě­děl­ství pří­liš smy­sl, na­‐ Pozice: 240/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

hlí­ží­me-li na něj z per­spek­tivy domo­ro­dých Ka­‐ liforňanů, kte­ří si jen stě­ží mohli ne­všimnout, že jejich sou­se­dé, zej­mé­na na jiho­zá­pa­dě, pěs­tu­jí tropické plo­di­ny a ku­kuři­ci, jež sem po­prvé do­razi­‐ ly z Mezo­a­me­riky zhru­ba před 4 000 le­ty.2 Za­tím­co

sko­ro všech­ny svo­bodné ná­ro­dy na vý­chodním po­‐ břeží severní Ame­riky při­jaly aspoň ně­kte­ré z těch­‐ to plo­din, společnosti na zá­padním po­břeží je jednotně od­mít­ly. Ka­liforn­ské domo­ro­dé sku­pi­ny ne­byly předze­mě­děl­ské. Naopak – byly spí­še an­tize­‐ mě­děl­ské.

PO­PRVÉ SE ZA­MYS­LÍ­ME NAD OTÁZ­‐ KOU KUL­TURNÍ DIFE­REN­CI­A­CE Sys­te­ma­tická po­vaha od­mítnutí ze­mě­děl­ství je fas­‐ ci­nu­jí­cí sa­ma o so­bě. Větši­na dnešních učen­ců, kte­ří se tu­to sku­tečnost snaží vy­svět­lit, se takřka vý­‐ hradně od­vo­lává na en­vi­ron­mentální fak­to­ry: tvr­‐ dí, že spoléhat se na žalu­dy ne­bo pi­niové oříš­ky, kte­‐ Pozice: 241/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ré tvo­řily hlavní zdroj ob­živy v Ka­lifornii, ne­bo na vodní po­travi­nové zdroje více na seve­ru bylo eko­lo­‐ gicky efek­tivnější než pěstování ku­kuři­ce rozší­řené v ji­ných částech Severní Ame­riky. Jejich argu­‐ menta­ce má ne­po­chybně re­álný zá­klad, ale na úze­‐ mí o roz­lo­ze něko­lika ti­síc ki­lo­met­rů s vel­mi roz­‐ dílný­mi eko­sys­témy se zdá ne­prav­dě­podobné, že by se nena­šla je­di­ná ob­last, kde by se pěstování ku­‐ kuři­ce ukázalo ja­ko vý­hodné. Pokud by je­di­ným kri­téri­em by­la efek­tivi­ta, dalo by se oče­kávat, že se zde vy­sky­tovaly aspoň ně­kte­ré kul­tige­ny (fa­zo­le, tykev, dýně, vodní me­loun, coko­li z ne­ko­nečné­ho množ­ství va­ri­ant lis­tové ze­leni­ny), kte­ré by někdo někde na po­břeží po­va­žoval za hodné pěstování. Sys­te­ma­tické od­mí­tání všech do­mesti­kovaných po­travin je o to po­zo­ruhodnější, že řa­da Ka­‐ liforňanů a společnos­tí na seve­ro­západním po­břeží pěstova­la ta­bák i ji­né plo­di­ny – na­příklad je­tel Worm­ski­ol­dův a moch­nu hu­sí –, kte­ré po­u­ží­va­la k ri­tuálním úče­lům ne­bo ja­ko vy­brané po­choutky

při zvlášt­ních slavnostech.3 Ji­ný­mi slovy, míst­ní li­‐ Pozice: 241/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

dé by­li vel­mi dob­ře obe­zná­meni s tech­ni­kami pěstování a pé­če o kul­tige­ny. Přesto zce­la za­vrhli možnost kaž­do­denní­ho pěstování ne­bo na­klá­dání s plo­di­na­mi ja­ko se zá­kladním zdrojem ob­živy. To na­zna­čuje možnou od­po­věď na mnohem širší otáz­ku, kte­rou jsme nadnes­li (a ná­sledně ji ne­cha­li vi­set ve vzdu­chu) na za­čát­ku čtvr­té kapi­toly: Proč li­dé vy­na­klá­da­jí to­lik úsi­lí, aby demon­strova­li, že jsou ji­ní než jejich sou­se­dé? Sto­jí za zmínku, že ar­‐ che­olo­gické ná­le­zy z ob­do­bí po skon­čení po­slední do­by le­dové jsou stá­le více cha­rak­te­rizová­ny po­mo­‐ cí „kul­turních ob­las­tí“: te­dy loka­lizovaných společnos­tí s vlast­ní­mi cha­rak­te­ris­tický­mi styly ob­‐ lékání, vaření a ar­chi­tek­tu­ry a bez­po­chy­by i s vlast­‐ ní­mi pří­běhy o vzniku vesmí­ru, pravidly pro sňatky sestřenic a bra­tran­ců a tak dá­le. Už od mezo­li­tu mě­‐ li li­dé značnou ten­den­ci k vzá­jem­né dife­ren­ci­a­ci, což vedlo k bez­počtu nových způ­sobů, jak se od­li­šit od sou­se­dů. Antropologo­vé pře­kvapivě zřídka spe­kulu­jí o tom, proč k to­mu­to po­stupné­mu od­li­šování vů­bec Pozice: 242/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

do­cháze­lo. Ob­vykle ho po­va­žu­jí za samo­zřej­most, ne­vy­hnu­telný prvek lid­ské exis­ten­ce. Pokud už se někdo o vy­svět­lení poku­sí, po­va­žu­je ten­to pro­ces od­li­šování za dů­sle­dek pů­so­bení jazyka. Kme­ny a ná­ro­dy jsou tra­dičně po­pi­sová­ny ja­ko „etno­‐ lingvis­tické“ sku­pi­ny, te­dy sku­pi­ny de­fi­nované na zá­kla­dě po­u­ží­vání stejné­ho jazyka. Před­poklá­dá se, že li­dé se stejným jazykem jsou iden­tič­tí i v ji­ných ohle­dech, že sdí­le­jí stejné zvyky, ná­zo­ry a tra­di­ce ro­dinné­ho živo­ta. U jazy­ků se za­se obecně před­‐ poklá­dá, že se vět­ví ně­ja­kým při­ro­zeným pro­ce­sem. Klí­čový ob­jev na­hráva­jí­cí té­to argu­menta­ci je ob­vykle při­pi­sován si­ru Wil­lia­mu Jo­ne­sovi, bri­‐ tské­mu ko­lo­ni­ální­mu úřední­kovi, kte­rý na kon­ci osm­nác­tého století po­býval v Bengál­sku. Jo­nes od­‐ ha­lil, že řečti­na, la­ti­na a sanskrt jsou zřej­mě stejné­‐ ho pů­vo­du. Lingvis­té za­ne­dlouho zjis­tili, že kelt­ské, ger­mán­ské a slovanské jazyky – a ta­ké peršti­na, ar­‐ mén­šti­na, kurd­šti­na a další – patří do stejné „indo­‐ ev­rop­ské“ ro­di­ny. Ji­né jazyky – na­příklad se­mi­tské, turkické a vý­chodo­asij­ské – do ní naopak ne­pat­ří. Pozice: 243/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Stu­dování vztahů mezi tě­mi­to roz­mani­tý­mi jazy­‐ kový­mi sku­pi­na­mi na­ko­nec vedlo ke vzniku vě­dy zvané glot­tochro­no­logie, kte­rá zkou­má, jak se růz­‐ né jazyky od­chylu­jí od společné­ho zdroje. Je­likož všech­ny jazyky se prů­běžně mě­ní a ke změnám do­‐ chází v re­la­tivně sta­bi­lním tempu, bylo možné zre­‐ kon­struovat, jak a kdy se turkické jazyky za­čaly od­‐ dě­lovat od mongol­ských ne­bo ja­ký je re­la­tivní ča­‐ sový od­stup mezi španěl­šti­nou a fran­couz­šti­nou, fin­šti­nou a es­ton­šti­nou, havaj­šti­nou a malgašti­nou atd. Vý­sledkem bylo se­sta­vení řa­dy jazy­kových rodokmenů a na­ko­nec i pokus – stá­le značně kontroverz­ní – vy­sto­po­vat pů­vod prak­ticky všech eura­sij­ských jazy­ků k je­di­né­mu hypo­te­tické­mu předku zvané­mu „nos­tra­tický“ jazyk. Nos­tra­tický jazyk údajně exis­toval v pozdním pale­o­li­tu a mě­lo jít o pů­vodní jazyk, z ně­hož po­cháze­jí veš­ke­ré lid­ské jazyky. Před­stava lingvis­tické­ho po­su­nu, kte­rý způ­so­‐ bil, že se z je­di­ného jazyka vy­vi­nuly na­to­lik roz­dílné jazyky, ja­ko jsou ang­lič­ti­na, čín­šti­na a apačšti­na, se Pozice: 243/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

mů­že zdát zvlášt­ní, ale vzhle­dem k mi­mo­řádně dlouhým ča­sovým úse­kům, o nichž zde uva­žu­je­me, mů­žou dokon­ce i drobné po­stupné změ­ny v rám­ci gene­ra­ce na­ko­nec zce­la změnit slovní zá­so­bu, fo­ne­‐ tickou struk­tu­ru, a dokon­ce i gra­ma­tiku dané­ho jazyka. Jestli­že kul­turní roz­dí­ly do značné mí­ry od­po­ví­‐ da­jí změnám v jazy­ce, pak by i růz­né lid­ské kul­tu­ry obecně mě­ly být pro­duk­tem podobné­ho po­stupné­‐ ho po­su­nu. Jak se společnosti stě­hovaly ne­bo se od se­be jinak izo­lovaly, vy­tvá­ře­ly si nejen vlast­ní cha­‐ rak­te­ris­tické jazyky, ale i vlast­ní tra­di­ce. S tím se po­jí značné množ­ství ne­ově­řených otázek – na­‐ příklad proč se jazyky neu­stá­le mě­ní? Hlavní poin­ta je však ná­sle­du­jí­cí: jakko­li se nám vý­še uve­dené tvrzení mů­že jevit ja­ko dané, ve sku­tečnosti ne­vy­‐ svět­lu­je, co po­zo­ruje­me v praxi. Vez­mě­me si etno­lingvis­tickou mapu severní Ka­‐ lifornie z po­čát­ku dva­cá­tého století, kte­rá je za­saze­‐ na do širší mapy seve­roa­me­rických „kul­turních ob­‐ las­tí“, jak je své­ho ča­su de­fi­nova­li etno­logo­vé: Pozice: 244/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Na­bíze­jí nám pře­hlídku li­dí s vel­mi podobný­mi kul­turní­mi prak­ti­kami, kte­ří však mlu­ví smě­si­cí jazy­ků, z nichž mnohé po­cháze­jí z úplně ji­ných jazy­kových ro­din vzá­jemně se li­ší­cích podobně ja­ko arabšti­na, ta­mil­šti­na či por­tu­gal­šti­na. Všech­ny ty­to sku­pi­ny mě­ly mnoho společné­ho: způ­sob zís­kávání a zpra­cování po­travin, hlavní ná­boženské ri­tuá­ly, or­ganiza­ci po­li­tické­ho živo­ta atd. Exis­tovaly mezi ni­mi však ne­pa­trné i o ně­co vý­raz­nější roz­dí­ly, tak­‐ že členové kaž­dé sku­pi­ny sa­mi se­be vní­ma­li ja­ko od­lišný druh li­dí: Ju­ro­kové, Hu­po­vé, Ka­ro­kové a tak dá­le. Ty­to lokální iden­ti­ty se projevovaly jazy­kový­mi roz­dí­ly. Sou­sední etnika mlu­ví­cí jazyky od­vo­zený­‐ mi z růz­ných jazy­kových ro­din (athapaské, na-dé­‐ ne, ju­to-az­técké apod.) si však by­la prak­ticky ve všech ostat­ních ohle­dech podobnější než s mluv­čí­‐ mi ze stejné jazy­kové ro­di­ny ži­jí­cí­mi v dalších částech Severní Ame­riky. To­též pla­tí i pro domo­ro­‐ dé společnosti kanad­ské­ho seve­ro­západní­ho po­‐ břeží, kte­ré ta­ké hovo­řily řa­dou ne­pří­buz­ných jazy­‐ Pozice: 244/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ků, ale v ji­ných ohle­dech si byly mnohem podobnější než mluv­čí stejných jazy­ků dá­le od seve­‐ ro­západní­ho po­břeží včetně Ka­lifornie. Ev­rop­ská ko­lo­niza­ce mě­la samo­zřej­mě ne­‐ smírný a ka­ta­strofální vliv na roz­pro­stření domo­‐ ro­dých seve­roa­me­rických společnos­tí, vý­sledný ob­‐ rázek však od­rá­ží ta­ké delší kon­ti­nui­tu kul­turněhis­to­rické­ho vý­voje, pro­ce­su, ke kte­ré­mu do­cháze­‐ lo v růz­ných fázích dě­jin lid­stva, kdy ještě ne­e­xis­‐ tovaly moderní ná­rodní stá­ty roz­dě­lu­jí­cí obyva­tel­‐ stvo do úhledných etno­lingvis­tických ška­tulek. Samotná před­stava, že svět je roz­dě­lený na ho­‐ mogenní jednotky, z nichž kaž­dá má svou vlast­ní his­to­rii, je prav­dě­podobně z velké části dí­lem moderní­ho ná­rodní­ho stá­tu a touhy kaž­dého z nich ná­ro­kovat si dlouhou te­ri­to­ri­ální li­nii. Projek­tovat ta­kovou unifor­mi­tu do vzdá­lených ob­do­bí dě­jin lid­‐ stva je oše­metné, ne­boť nám o ší­ření jazy­ků scháze­jí pří­mé dů­ka­zy. V té­to kapi­tole chce­me zkou­mat, co vlastně po­‐ háně­lo pro­ce­sy kul­turní dife­ren­ci­a­ce po velkou část Pozice: 245/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

dě­jin lid­stva. Ty­to pro­ce­sy jsou klí­čové pro po­ro­zu­‐ mě­ní, jak se lid­ské svo­bo­dy, kdy­si po­va­žované za samo­zřej­mé, po­stupně vy­trá­ce­ly. Za­mě­ří­me se při­‐ tom na dě­ji­ny ne­ze­mě­děl­ských sku­pin, kte­ré obývaly zá­padní po­břeží Severní Ame­riky. Fakt, že od­mít­ly ze­mě­děl­ství, na­zna­čuje, že ty­to pro­ce­sy byly prav­dě­podobně mnohem uvě­domě­lejší, než si učen­ci ob­vykle před­stavu­jí. Zjis­tí­me, že v ně­kte­‐ rých pří­pa­dech zřej­mě za­hrnovaly ex­pli­cit­ní re­fle­xi a argu­men­ty ohledně po­vahy samotné svo­bo­dy.

ZA­MYS­LÍ­ME SE NAD MI­MO­ŘÁDNĚ NE­VHODNÝ­MI, NĚKDY URÁŽLIVÝ­‐ MI, ALE OB­ČAS I SU­GESTIVNÍ­MI ZPŮ­SO­BY, JA­KÝ­MI BY­LA OTÁZ­KA „KUL­TURNÍCH OB­LAS­TÍ“ V MI­NU­‐ LOSTI NA­STOLE­NA

Pozice: 246/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Jak dří­vější gene­ra­ce učen­ců ty­to regi­o­nální shlu­ky společnos­tí po­pi­sovaly? Až do polovi­ny dva­cá­tého století se běžně po­u­ží­val ter­mín „kul­turní ob­lasti“ (ne­bo „kul­turní okruhy“), kte­rý je dnes už buď za­‐ po­menu­tý, ne­bo ho provází špatná po­věst. Kon­cept „kul­turních ob­las­tí“ se ob­jevil v de­ká­‐ dách oko­lo pře­lo­mu deva­té­nác­tého a dva­cá­tého století. Od rene­san­ce byly dě­ji­ny lid­stva chá­pá­ny převážně ja­ko pří­běh velkých migra­cí: li­dé, kte­ří upadli v ne­mi­lost, se na své pou­ti stá­le více vzdalova­li raj­ské za­hra­dě. Kla­sifika­ce jazy­kových ro­din, kte­ré znázor­ňu­jí roz­ptý­lení indo­ev­rop­ských ne­bo se­mi­tských jazy­ků, učen­ce od toho­to způ­so­bu uva­žování ni­jak ne­od­ra­di­la. Kon­cept lid­ské­ho pokroku však mí­řil zce­la opačným smě­rem: po­‐ vzbu­zoval ba­da­te­le, aby si „pri­mi­tivní“ ná­ro­dy před­stavova­li ja­ko ma­lé, izo­lované ko­mu­ni­ty, kte­ré byly od­říz­nu­té od se­be navzá­jem i od širší­ho svě­ta. Právě ta­to před­stava umož­ňova­la po­u­kazovat na ty­‐ to společnosti ja­ko na zá­stup­ce ranějších sta­dií lid­‐ ské­ho vý­voje: kdy­by se všich­ni pravidelně stý­ka­li, Pozice: 246/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

nemohla by ta­to evo­lu­ci­o­nis­tická ana­lýza vlastně fungo­vat.4

Kon­cept „kul­turních ob­las­tí“ je naopak do značné mí­ry vý­plodem mu­zejnic­tví, zej­mé­na v Severní Ame­ri­ce. Ku­rá­to­ři, kte­ří tří­di­li ar­tefak­ty, se mu­se­li roz­hodnout, jest­li ma­jí ma­te­ri­ál uspořá­‐ dat tak, aby ilu­stroval teo­rie o růz­ných sta­di­ích lid­‐ ské adap­ta­ce (nižší divoš­ství, vyš­ší divoš­ství, nižší Pozice: 247/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

bar­bar­ství atd.), ne­bo tak, aby sle­doval dě­ji­ny dávných migra­cí, ať už sku­tečných, ne­bo ima­gi­‐ nárních (v ame­rickém kontex­tu by to zna­menalo uspořá­dat je pod­le jazy­kových ro­din, jež byly teh­dy bez větší­ho opod­statně­ní po­va­žová­ny za ekvivalent „ra­sy“), ne­bo jest­li je jedno­du­še ne­roz­tří­dit pod­le regi­o­nálních sku­pin.5 Jakko­li se po­slední způ­sob jeví ja­ko nejna­hodi­lejší, ve sku­tečnosti se ukázal ja­‐ ko funkční. Na­příklad umě­ní a tech­no­logie růz­ných kmenů z Vý­chodních le­sů si byly zjevně podobnější než tře­ba ma­te­ri­ál po­u­ží­vaný u všech mluv­čích athapaských jazy­ků ne­bo u všech li­dí, kte­ří se živi­li zej­mé­na ry­bo­lovem ne­bo pěstováním ku­kuři­ce. Ukázalo se, že ta­to me­to­da se dá vel­mi dob­ře apli­‐ kovat i na ar­che­olo­gický ma­te­ri­ál, a pro­to ji pro­‐ sazova­li prehis­to­ri­ci ja­ko Aus­tralan Ve­re Go­rdon Chil­de, jenž vy­po­zo­roval podobné vzor­ce mezi ne­o­‐ li­tický­mi vesni­ce­mi roz­pro­stíra­jí­cí­mi se na­příč střední Ev­ropou a slou­čil regi­o­nální ná­le­zy vztahu­‐ jí­cí se k domá­cí­mu živo­tu, umě­ní a ri­tuá­lům. Pozice: 247/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Nej­vý­znam­nějším za­stán­cem teo­rie kul­turních ob­las­tí byl zpo­čát­ku Franz Bo­as. Při­po­meň­me, že Bo­as byl etno­log pů­vodem z Ně­mecka,6 kte­rý od roku 1899 za­stával po­zi­ci ve­dou­cí­ho ka­ted­ry antropologie na Ko­lum­bij­ské univerzi­tě v New Yorku. Kromě toho byl zod­po­vědný za etno­grafické sbírky v Ame­rickém pří­rodovědném mu­zeu – i dnes, o století poz­dě­ji, zů­stáva­jí Bo­a­sovy haly vě­‐ nované Vý­chodním le­sům a seve­ro­západní­mu po­‐ břeží ob­lí­benou atrak­cí. Bo­a­sův žák a ná­stup­ce v mu­zeu Clark Wissler se poku­sil sys­te­ma­tizovat je­‐ ho myš­lenky roz­dě­lením ce­lé Ame­riky, od New­‐ found­lan­du až po Oh­ňovou ze­mi, na patnáct růz­‐ ných regi­o­nálních sys­té­mů, z nichž kaž­dý měl své cha­rak­te­ris­tické zvyky, es­te­tické styly, způ­so­by zís­‐ kávání a pří­pravy po­travy a for­my spole­čenské­ho uspořá­dání. Za­ne­dlouho se do podobných projek­tů za­ča­li pouštět další etno­logo­vé, kte­ří zma­po­va­li regi­o­ny od Ev­ropy po Oce­ánii. Bo­as byl za­ry­tý an­ti­ra­sista. Ja­ko pů­vodem ně­‐ mecké­ho Ži­da ho ob­zvlášť trá­pi­lo, ja­kým způ­so­bem Pozice: 248/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

je­ho vlast převza­la ame­rickou po­sed­lost ra­sou a eu­‐ genikou.7 Jakmi­le se Wissler k ně­kte­rým eu­‐

genickým myš­lenkám za­čal hlá­sit, do­šlo mezi ni­mi k os­t­ré­mu spo­ru. Kon­cept kul­turních ob­las­tí však měl být pů­vodně způ­so­bem, jak hovo­řit o dě­ji­nách lid­stva bez tří­dě­ní obyva­tel na vyš­ší a nižší v ja­‐ kémko­li ohle­du, ať už z hle­dis­ka gene­tické vý­bavy, ne­bo do­sa­žené úrovně mo­rální a tech­no­lo­gické evo­‐ lu­ce. Bo­as a je­ho stu­den­ti místo toho navr­hova­li, aby antropologo­vé zre­kon­struova­li roz­ptý­lení aspek­tů, kte­ré se teh­dy na­zývaly „kul­turní ry­sy“ (ke­ra­mika, pot­ní chýše, při­je­tí mla­dých mužů do sou­pe­ří­cích vá­lečnických společnos­tí), a sna­žili se po­chopit, proč, jak tvr­dil Wissler, kme­ny z jednoho regi­o­nu sdí­le­jí „stejnou síť kul­turních ry­sů“.8

Vý­sledkem by­la zvlášt­ní fas­ci­na­ce re­kon­struk­cí his­to­rické­ho po­hybu (ne­bo „roz­ptý­lení“) spe­‐ cifických oby­čejů a myš­lenek. Pokud za­lis­tuje­te antropolo­gický­mi ča­sopi­sy z pře­lo­mu deva­tenác­‐ tého a dva­cá­tého století, zjis­tí­te, že větši­na člán­ků dané­ho čís­la omí­lá stá­le to­též. Zvlášt­ní po­zornost se Pozice: 249/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

vě­nova­la sou­do­bým hrám a hu­debním ná­strojům po­u­ží­vaným na­příklad v růz­ných částech Af­riky ne­‐ bo Oce­ánie – možná pro­to, že ze všech kul­turních ry­sů se ty­to zdá­ly být nej­mé­ně ovlivně­né prak­tický­‐ mi fak­to­ry a ome­zení­mi, a jejich ší­ření tu­díž moh­lo vrh­nout svět­lo na his­to­rické vzor­ce kontak­tů a vlivů. Velká dis­ku­se se strhla ko­lem hry zná­mé ja­‐ ko pře­bírání prováz­ku. Bě­hem ex­pe­di­ce do Torre­‐ sova prů­livu v ro­ce 1898 vy­vi­nu­li profe­so­ři Alfred Had­don a W. H. R. Rivers, vůd­čí po­stavy teh­dejší bri­tské antropologie, jednotnou me­to­du za­kres­‐ lování jednot­livých ob­ráz­ků vznik­lých pře­bíráním prováz­ku při dět­ských hrách, což umožni­lo sys­te­‐ ma­tické srovnávání. Za­ne­dlouho se vy­no­řily konku­renční teo­rie pů­vo­du a rozší­ření určitých vzor­ců pře­bírání prováz­ku (pal­ma, di­a­mant Ba­go­‐ bo…) i mezi další­mi společnost­mi, o čemž se vedly vášnivé dis­ku­se na strán­kách ča­sopi­su Journal of the Royal Anthropolo­gi­cal So­ci­e­ty (Ča­sopis Krá­lovské antropolo­gické společnosti) a v podobných od­‐ borných pu­b­lika­cích.9

Pozice: 249/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Lo­gicky se vy­no­řily otáz­ky: Proč se kul­turní ry­sy shlu­ku­jí tak, jak se shlu­ku­jí, a jak se vlastně „vplé­ta­‐ jí“ do regi­o­nálních vzor­ců? Sám Bo­as byl přesvěd­‐ čený, že za­tím­co ge­o­grafie mohla vy­mezovat cirkula­ci myš­lenek v rám­ci určitých regi­o­nů (kde tvo­ří při­ro­zené ba­ri­é­ry ho­ry a pouště), dě­ní uvnitř těch­to regi­o­nů bylo v pod­sta­tě dí­lem his­to­rické ná­‐ ho­dy. Ji­ní za­se vy­slovi­li hypo­té­zu o převlá­da­jí­cím éto­su ne­bo for­mě uspořá­dání v rám­ci dané­ho regi­o­‐ nu; ne­bo sni­li o vy­tvo­ření ja­kési pří­rodní vě­dy, kte­‐ rá by jednou mohla vy­svět­lit, ne­bo dokon­ce i před­‐ po­vě­dět pří­liv a od­liv růz­ných sty­lů, zvy­ků a spole­‐ čenských fo­rem. V dnešní do­bě je ta­to li­te­ra­tu­ra prak­ticky za­po­menu­tá. Podobné tex­ty jsou stejně ja­ko otáz­ka pře­bírání prováz­ku po­va­žová­ny za dět­‐ ské nemo­ci vzni­ka­jí­cí dis­ciplí­ny. Přesto byly teh­dy na­stole­ny dů­leži­té otáz­ky, kte­‐ ré do­dnes nikdo ne­dokázal pořádně vy­svět­lit. Proč se na­příklad ka­liforn­ské společnosti navzá­jem tak podo­baly a zá­roveň to­lik li­ši­ly od sou­sedních společnos­tí ame­rické­ho jiho­zá­padní­ho a kanad­ské­‐ Pozice: 250/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ho seve­ro­západní­ho po­břeží? Nej­lé­pe ten­to problém uchopil zřej­mě Mar­cel Mauss, kte­rý se proble­ma­tikou „kul­turních ob­las­tí“ za­býval v řa­dě ese­jí o na­ci­o­na­lis­mu a civi­liza­ci na­psaných mezi le­‐ ty 1910 a 1930.10 Mauss po­va­žoval myš­lenku kul­‐ turní difu­ze za ne­smy­sl, a to niko­li z dů­vo­du, z ja­‐

kého se jí antropologo­vé ne­zabýva­jí v sou­časnosti

(zby­tečný a ne­za­jí­mavý kon­cept),11 ale pro­tože se pod­le něj za­klá­da­la na ne­správném před­pokla­du: že po­hyb li­dí, tech­no­logií a myš­lenek je ně­čím ne­ob­‐ vyk­lým. Přesný opak je prav­dou, tvr­dil Mauss. Li­dé v mi­‐ nu­losti zřej­mě hodně cestova­li – více než dnes –, a tak by bylo s po­divem, kdy­by kdoko­li v teh­dejší do­bě ne­měl po­ně­tí o exis­ten­ci koší­kář­ství, o pé­‐ řových pol­štá­řích ne­bo o ko­le, pokud se ta­kové předmě­ty běžně po­u­ží­valy v ob­lastech vzdá­lených je­den ne­bo dva mě­sí­ce cesty, a to­též mě­lo pla­tit i pro kul­ty před­ků a o synkopickém ryt­mu bubnování. A Mauss šel ještě dál. Byl přesvěd­čený, že ce­lé pa­‐ cifické po­břeží kdy­si bývalo je­di­nou ob­las­tí kul­turní Pozice: 250/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

vý­mě­ny, kte­rou v pravidelných in­tervalech kři­‐ žova­li cestova­te­lé. Rovněž se za­jí­mal o ší­ření her na­příč ce­lým regi­o­nem. Jednou ve­dl univerzit­ní se­‐ mi­nář zvaný „O mastném kůlu, mí­čové hře a dalších hrách na okra­ji Ti­ché­ho oce­ánu“, při­čemž vy­cházel z před­pokla­du, že všech­ny ze­mě hrani­čí­cí s Ti­chým oce­ánem – od Japon­ska přes Nový Zéland až po Ka­lifornii – mohou být fak­ticky po­va­žová­ny za jednu kul­turní ob­last.12 Tra­duje se, že když

Maus­sovi při ná­vštěvě newy­orské­ho Ame­rické­ho pří­rodovědné­ho mu­zea ukáza­li v Bo­a­sově ex­po­zi­ci vě­nované seve­ro­západní­mu po­břeží slavnou kwa­‐ kiutl­skou vá­lečnou kánoi, po­ho­tově pro­hlá­sil, že teď už přesně ví, jak mu­se­la vy­pa­dat sta­rověká Čí­‐ na. Mauss si­ce pře­háněl, ale je­ho nad­sáz­ka ce­lé té­ma „kul­turních ob­las­tí“ fas­ci­nu­jí­cím způ­so­bem za­sa­di­‐ la do nové­ho rám­ce.13 Pokud totiž všich­ni mě­li po­‐ ně­tí o tom, co prová­dě­jí sou­sední obyva­te­lé, a pokud by­la zna­lost cizích oby­čejů, umě­ní a tech­‐ no­logií rozší­řená, ne­bo aspoň snadno dostupná, Pozice: 251/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

pak otáz­ka ne­zní, proč se rozší­ři­ly urči­té kul­turní ry­sy, ale proč se ne­rozší­ři­ly i ji­né. Pod­le Maus­se se právě tak­to ně­kte­ré kul­tu­ry vy­mezovaly vů­či svým sou­se­dům. Kul­tu­ry byly vlastně struk­tu­ra­mi od­mí­‐ tání. Číňané po­u­ží­va­jí hůlky, a ne nůž a vid­lič­ku; Thaj­ci po­u­ží­va­jí lží­ci, a ne hůlky atd. Od­razi­lo se to i v es­te­ti­ce – ve vý­tvarných a hu­debních stylech ne­‐ bo ve způ­so­bech stolování –, nicmé­ně Mauss pře­‐ kvapivě zjis­til, že se to­to od­mí­tání vztahuje i na tech­no­logie, kte­ré ma­jí zjevné adap­tační a uti­litární vý­ho­dy. Za­ujalo ho na­příklad, že Athapas­kové na Aljaš­ce vy­trvale od­mí­ta­li při­jmout inui­tské kaja­ky, kte­ré byly zjevně mnohem vhodnější pro zdejší prostře­dí než jejich lo­dě. A Inui­té za­se za­vrhli athapaské sněžni­ce. To, co pla­ti­lo pro urči­té kul­tu­ry, se dalo stejně dob­ře apli­kovat i na kul­turní ob­lasti ne­bo „civi­liza­‐ ce“ (ozna­čení pre­fe­rované Maus­sem). Vzhle­dem k to­mu, že téměř všech­ny exis­tu­jí­cí styly, for­my a tech­niky byly vž­dy po­ten­ci­álně dostupné prak­‐ ticky ko­mu­ko­li, mu­se­ly i ty­to vzniknout urči­tou Pozice: 252/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

kom­bi­na­cí půj­čování a od­mí­tání. Mauss po­va­žoval za klí­čové, že ten­to pro­ces byl vesměs uvě­domě­lý. S ob­li­bou odkazoval na deba­ty o pře­jí­mání cizích sty­lů a zvy­ků pro­bí­ha­jí­cí na čín­ských dvo­rech a uvá­‐ děl po­zo­ruhodný argu­ment, kte­rý král z dynastie Čou předne­sl svým rád­cům a vý­znam­ným feu­‐ dálním vaza­lům od­mí­ta­jí­cím no­sit hun­ské (mandžus­ké) ob­le­čení a místo řízení dvou­ko­lého vo­‐ zu jez­dit na ko­ních: poku­sil se jim dů­kladně ob­‐ jasnit roz­díl mezi ri­tuá­ly a zvyky, mezi umě­ním a mó­dou. „Společnosti,“ na­psal Mauss, „ži­jí ze vzá­‐ jem­ného půj­čování, ale de­fi­nu­jí se spí­še

prostřednic­tvím od­mí­tání než při­jí­mání.“14 Ta­kové úvahy se navíc ne­o­mezu­jí na civi­liza­ce, jež his­to­ri­ci po­va­žu­jí za „vy­soké“ (tzn. ta­kové, kte­ré ovlá­da­jí písmo). Nelze tvr­dit, že Inui­té se ke kaž­dé­‐ mu, kdo měl obu­té sněžni­ce, chova­li s in­stink­‐ tivním od­po­rem a sněžni­ce za­rpu­ti­le od­mí­ta­li. Právě naopak: za­mys­le­li se nad tím, co by při­je­tí ne­‐ bo ne­při­je­tí sněžnic moh­lo vy­po­ví­dat o tom, za ja­ké li­di se po­va­žu­jí. Mauss dospěl k zá­vě­ru, že právě Pozice: 252/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

díky srovávání se sou­se­dy o so­bě li­dé za­čnou uva­‐ žovat ja­ko o od­lišné sku­pi­ně. For­muluje­me-li otáz­ku o vzniku „kul­turních ob­‐ las­tí“ tak­to, jde nutně o otáz­ku po­li­tickou. Pře­‐ destírá možnost, že roz­hodnutí o při­je­tí či ne­při­je­tí ze­mě­děl­ství se ne­za­klá­dalo jen na vy­po­čí­távání kalo­rických vý­hod ne­bo na ná­hodném kul­turním vku­su, ale že od­rá­že­lo i otáz­ku hodnot a iden­ti­ty (za co se li­dé po­va­žu­jí) a vzá­jem­ných vztahů. Šlo o problémy, kte­ré na­še vlast­ní po­stosvícenská in­te­‐ lek­tuální tra­di­ce ob­vykle vy­ja­dřu­je po­jmy svo­bo­da, od­po­vědnost, au­to­ri­ta, rovnost, so­li­da­ri­ta a sprave­‐ dlnost.

APLI­KUJE­ME MAUS­SOVY PO­ZNATKY O TI­CHO­MO­ŘÍ A ZA­MYS­LÍ­ME SE, PROČ GOLD­SCHMID­TŮV PO­PIS DOMO­RO­DÝCH KA­LIFORŇANŮ JA­KO „PRO­TES­TANT­SKÝCH SBĚ­RA­ČŮ“ Pozice: 253/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

(JAKKO­LI JE AB­SURDNÍ) NENÍ ÚPLNĚ OD VĚ­CI Vrať­me se k Ti­ché­mu oce­ánu. Na po­čát­ku dva­cá­‐ tého století roz­dě­li­li antropologo­vé domo­ro­dé obyva­te­le po­břeží severní Ame­riky na dvě ši­roké kul­turní ob­lasti: „Ka­lifornii“ a „seve­ro­západní po­‐ břeží“. Do deva­tenác­tého století, kdy do­pa­dy ob­cho­‐ du s kože­ši­na­mi a ná­sledně zla­tá ho­reč­ka vnes­ly chaos do domo­ro­dých společnos­tí a řa­da z nich by­la vy­hlaze­na, tvo­řili ti­to obyva­te­lé ne­pře­ru­šovaný ře­‐ tě­zec lovecko-sbě­rač­ských společnos­tí, kte­rý se tá­hl přes velkou část zá­padní­ho po­břeží: v té do­bě šlo prav­dě­podobně o nej­větší sou­vis­lé rozší­ření lovecko-sbě­rač­ských etnik na svě­tě. Hlavní vý­‐ hodou by­la vy­soká efek­tivi­ta toho­to způ­so­bu živo­‐ ta, ne­boť společnosti na seve­ro­západním po­břeží a v Ka­lifornii si udr­žovaly vyš­ší husto­tu obyva­tel­‐ stva než na­příklad pěsti­te­lé ku­kuři­ce, fa­zo­lí a tykve ži­jí­cí v ne­dale­ké Velké pánvi ne­bo na ame­rickém Jiho­zá­pa­dě. Pozice: 253/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

V ji­ných ohle­dech se severní a jižní ob­last zá­‐ sadně li­ši­ly, a to eko­lo­gicky i kul­turně. Obyva­te­lé kanad­ské­ho seve­ro­západní­ho po­břeží by­li zá­vis­lí na ry­bo­lovu, zej­mé­na na lo­vení anadrom­ních ryb, ja­ko jsou lo­sos a ko­ruš­ka, kte­ré kvů­li roz­množování migru­jí z mo­ře pro­ti prou­du ře­ky, a ta­ké na ně­kte­‐ rých moř­ských sav­cích, sucho­zem­ských rost­li­nách a zvě­ři. Jak jsme vi­dě­li v jedné z před­cho­zích kapi­‐ tol, ty­to sku­pi­ny dě­li­ly rok na zimní ob­do­bí, kte­ré trávi­ly v roz­sáh­lých po­břežních vesni­cích, kde se pořá­daly vel­mi složi­té ob­řa­dy, a na jarní a let­ní ob­‐ do­bí, kdy se menší so­ci­ální jednotky prag­ma­tič­tě­ji za­mě­řovaly na ob­sta­rávání po­travy. Zdejší obyva­te­‐ lé by­li i zručný­mi řez­bá­ři a z míst­ních jehličnanů (jedle, smrk, sekvoje, tis a cedr) vy­rá­bě­li nád­herné ar­tefak­ty: vy­řezávané a malované mas­ky, ná­do­by, kmenové er­by, to­te­my, bo­ha­tě vy­zdo­bené domy a kánoe, kte­ré patří k nejpo­zo­ruhodnějším umě­‐ leckým tra­di­cím svě­ta. Domo­ro­dé společnosti v jižnější části Ka­lifornie obývaly jedno z nej­roz­mani­tějších život­ních Pozice: 254/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

prostře­dí na svě­tě. Mě­ly k dis­po­zi­ci růz­no­ro­dá úze­‐ mí, kte­rá peč­livě ob­hos­po­da­řovaly po­mo­cí vy­‐ palování, mý­cení a pro­řezávání. Zdejší „středomoř­‐ ské“ podne­bí a blíz­kost hor, pouš­tí, pod­hůří, říčních údolí a po­břeží mě­ly za ná­sle­dek bo­hatou na­bídku míst­ních živo­čišných i rost­linných pro­‐ duk­tů, kte­ré si kme­ny mezi se­bou vy­mě­ňovaly. Ka­‐ liforňané by­li větši­nou vy­ni­ka­jí­cí ry­bá­ři a lov­ci, ale mno­zí se spoléha­li ta­ké na plo­dy stro­mů – zej­mé­na na oře­chy a žalu­dy – ja­ko na hlavní zdroj ob­živy. Jejich umě­lecké tra­di­ce se li­ši­ly od těch na seve­ro­‐ západním po­břeží. Ex­te­ri­é­ry do­mů byly ob­vykle prosté a jedno­duché. Ti­to li­dé navíc ne­mě­li nic, co by se podo­balo seve­ro­západním mas­kám ne­bo mo­‐ nu­mentálním so­chám, jež ma­jí to­lik v ob­li­bě ku­rá­‐ to­ři mu­zeí. Jejich es­te­tická činnost spo­čí­va­la spí­še v ple­tení koší­ků se složi­tý­mi vzo­ry, kte­ré se po­u­ží­‐ valy na skla­dování a serví­rování jíd­la.15 Mezi tě­mi­to dvě­ma roz­sáh­lý­mi spole­čenský­mi usku­pení­mi byl ještě je­den vý­znam­ný roz­díl, kte­rý sou­časní ba­da­te­lé z ně­ja­kého dů­vo­du opo­mí­je­jí. Na Pozice: 255/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

sever od ře­ky Kla­math žily společnosti ovlá­dané vá­‐ lečnickou šlech­tou podni­ka­jí­cí ná­jez­dy na ostat­ní sku­pi­ny. V těch­to společnostech tvo­řili značný po­‐

díl obyva­tel­stva plnohodnot­ní ot­ro­ci.4 To­to uspořá­‐ dání mě­lo pla­tit od ne­pamě­ti. Dá­le na jih však nic ta­kové­ho ne­e­xis­tovalo. Jak k to­mu moh­lo do­jít? Jak vznik­la hrani­ce mezi širší „ro­di­nou“ sbě­rač­‐ ských společnos­tí, kte­ré se vzá­jemně pře­pa­dávaly, aby zís­kaly ot­roky, a druhou, kde se ot­ro­ci ne­vy­sky­‐ tova­li? Možná vás na­padne, že aka­de­mi­ci muse­jí o té­to otáz­ce či­le dis­ku­tovat, avšak ve sku­tečnosti to­mu tak není. Větši­na od­borní­ků po­va­žu­je roz­dí­ly za bez­vý­znam­né a radši všech­ny společnosti z Ka­‐ lifornie a seve­ro­západní­ho po­břeží hází do je­di­né ka­tego­rie zvané „bo­ha­tí sbě­ra­či“ ne­bo „komplexní

lov­ci a sbě­ra­či“.16 Pokud se jejich od­lišnosti vů­bec be­rou v po­taz, ob­vykle se chá­pou ja­ko au­to­ma­tická reak­ce na růz­no­rodost způ­sobů ob­živy: tvr­dí se, že vodní eko­no­miky (jejichž hlavním zdrojem ob­živy jsou ry­by) jedno­du­še inkli­novaly k pod­poře vá­‐ Pozice: 255/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

lečnických společnos­tí, za­tím­co sucho­zem­ské sbě­‐ rač­ské eko­no­miky (kte­ré se živi­ly žalu­dy) to mě­ly z ja­kéhosi dů­vo­du opačně.17 Než v krát­kosti zvá­ží­‐ me pří­no­sy a li­mi­ty těch­to ne­dávných tvrzení, za­‐ mě­ří­me se ještě na ně­kte­ré etno­grafické prá­ce na­‐ psané od­borníky z dří­vějších gene­ra­cí. Je­den z nejpo­zo­ruhodnějších vý­zku­mů domo­ro­‐ dého obyva­tel­stva Ka­lifornie prove­dl ve dva­cá­tém století antropolog Wal­ter Gold­schmidt. Je­ho klí­‐ čový spis s nená­padným ná­zvem „Etno­lo­gický pří­‐ spě­vek k so­ci­o­logii vě­dě­ní“ se za­býval Ju­roky a další­mi pří­buz­ný­mi sku­pi­na­mi obýva­jí­cí­mi seve­‐ ro­západní kout Ka­lifornie jižně od po­ho­ří, kde za­čí­‐ ná Oregon.18 Pro Gold­schmid­ta a čle­ny je­ho antropolo­gické­ho okruhu by­li Ju­ro­kové za­jí­maví tím, že v kaž­dém aspek­tu své­ho spole­čenské­ho živo­‐ ta při­klá­da­li velký vý­znam penězům – kte­ré mě­ly v jejich pří­pa­dě podo­bu zu­bů navle­čených na prováz­ky a če­lenek vy­ro­bených ze zá­ři­vých skalpů datla čer­venohlavé­ho. Pozice: 256/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Sto­jí za zmínku, že osadní­ci v růz­ných částech Severní Ame­riky po­va­žova­li za „in­di­án­ské peníze“ lec­cos. Často se jednalo o ko­rálky z mušlí ne­bo o samotné škeble. Sko­ro ve všech pří­pa­dech je však ten­to ter­mín do značné mí­ry projek­cí ev­rop­ských ka­tego­rií do předmě­tů, jež vy­pa­da­jí ja­ko peníze, ale ve sku­tečnosti ji­mi nejsou. Nej­zná­mějším ta­kovým předmě­tem byl zřej­mě šperk wampum, kte­rý se na­‐ ko­nec sku­tečně za­čal po­u­ží­vat ja­ko mě­na při trans­‐ ak­cích mezi osadníky a domo­ro­dý­mi ná­ro­dy na Seve­rový­cho­dě, a v ně­kte­rých ame­rických stá­tech byl dokon­ce ak­cep­tován ta­ké ja­ko mě­na při trans­‐ ak­cích mezi osadníky (kupříkla­du v Massa­chusetts a v New Yorku před­stavoval legální pla­ti­dlo v ob­‐ chodech). Mezi domo­ro­dý­mi obyva­te­li se však wampum k ná­ku­pu ani prodeji téměř ne­po­u­ží­val. Spí­še se uplat­ňoval při pla­cení pokut a při uzaví­rání úmluv a do­hod. Pla­ti­lo to i v Ka­lifornii, ta­dy se ale peníze pře­kvapivě po­u­ží­valy více­mé­ně tak, jak bychom oče­káva­li: k ná­ku­pům, pro­ná­jmům a půjčkám. V Ka­lifornii, a zej­mé­na v je­jím seve­ro­‐ Pozice: 256/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

západním cípu, se ústřední ro­le peněz v domo­ro­‐ dých společnostech po­ji­la s kul­turním dů­razem na še­trnost a jedno­duchost, s od­mí­táním prostopášnosti a s oslavou prá­ce, kte­rá se – pod­le Gold­schmid­ta – až ná­padně podo­ba­la pu­ri­tán­ským po­stojům po­psaným Maxem Webe­rem v je­ho slavné eseji Pro­tes­tant­ská etika a duch kapi­ta­lis­mu z roku 1905. Ta­to analogie se mů­že zdát (v mnoha ohle­dech oprávně­ně) po­někud při­ta­žená za vla­sy. Je však dů­‐ leži­té po­chopit, co Gold­schmidt vlastně srovnává. Webe­rova esej, kte­rou zna­jí sko­ro všich­ni ab­sol­ven­‐ ti ja­kéhoko­li kur­zu v rám­ci spole­čenských věd, je často špatně chá­pá­na. Weber se sna­žil od­po­vě­dět na vel­mi spe­cifickou otáz­ku: Proč se kapi­ta­lis­mus ob­‐ jevil v zá­padní Ev­ropě, a ne jin­de? Kapi­ta­lis­mus, jak ho de­fi­noval, byl sám o so­bě jis­tým mo­rálním impe­‐ ra­tivem. Sko­ro všu­de na svě­tě, a zce­la urči­tě v Čí­ně, In­dii a is­lám­ském svě­tě, se pod­le něj vy­sky­tuje ob­‐ chod, majet­ní ob­chodní­ci a li­dé, kte­ré lze právem ozna­čit za „kapi­ta­lis­ty“. Téměř všu­de však sko­ro Pozice: 257/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

kaž­dý, kdo při­jde k velké­mu jmě­ní, v nej­lepším pře­‐ stane. Buď si kou­pí palác a uží­vá si živo­ta, ne­bo ho je­ho ko­mu­ni­ta podro­bí enormní­mu mo­rální­mu tla­‐ ku, aby zisk in­vestoval do ná­boženských či ve­‐ řejných po­třeb ne­bo do okáza­lých slavnos­tí (bo­há­či ob­vykle dě­la­li obo­jí). Kapi­ta­lis­mus na druhou stranu vy­ža­duje nové a nové in­vesti­ce, kte­ré promě­ňu­jí maje­tek v motor na gene­rování stá­le větší­ho maje­tku, na zvy­šování vý­ro­by, rozši­řování provo­zu atd. Pod­le Webe­ra by si však člověk měl před­stavit, že je úplně první oso­bou v ko­mu­ni­tě, kte­rá se chová kapi­ta­lis­ticky. Zna­‐ menalo by to vze­přít se všem spole­čenským oče­‐ káváním a vy­slou­žit si na­prosté opo­vr­žení sko­ro všech sou­se­dů – z nichž by se stá­le větší po­čet stával je­ho za­městnan­ci. Kdoko­li, kdo se za­choval tak­to am­bi­ci­óz­ně a pro­ti pravidlům, mu­sel pod­le Webe­ra prokázat „jis­té hr­din­ství“. Weber tvr­dí, že právě pro­to byly za­po­tře­bí pu­ri­tán­ské odnože křesťan­ství ja­ko kalvi­nis­mus, aby byl kapi­ta­lis­mus možný. Pu­‐ ri­táni nejenže vě­ři­li, že sko­ro veš­ke­ré utrá­cení je Pozice: 258/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

hříšné, ale vstup do pu­ri­tán­ské kongrega­ce navíc zna­menal, že se daná oso­ba sta­la členem mo­rální ko­mu­ni­ty, je­jíž pod­po­ra umož­ňova­la sná­šet ne­přá­‐ tel­ství peklu za­svě­cených sou­se­dů. V ju­ro­cké vesni­ci v osm­nác­tém století nic ta­‐ kové­ho zjevně ne­pla­ti­lo. Domo­ro­dí Ka­liforňané se navzá­jem nena­jí­ma­li ja­ko za­městnan­ci za mi­‐ nimální mzdu, ne­půj­čova­li si peníze s úrokem ani ne­in­vestova­li zis­ky z ko­merčních podni­ků do rozší­‐ ření vý­ro­by. Ne­by­li to žádní „kapi­ta­lis­té“ v pravém slova smys­lu. Místo toho zde však exis­toval po­zo­‐ ruhodný kul­turní dů­raz na sou­kromé vlastnic­tví. Jak po­zna­menává Gold­schmidt, veš­ke­rý maje­tek, ať už jde o pří­rodní zdroje, peníze, ne­bo ho­nosné předmě­ty, byl „v sou­kromém (a z větší části i in­divi­‐ duálním) vlastnic­tví“, včetně ry­bář­ských, loveckých a sbě­rač­ských ob­las­tí. In­divi­duální vlastnic­tví bylo komplet­ní, s plným právem na svo­‐ bodné na­klá­dání. Gold­schmidt vy­po­zo­roval, že ten­‐ to vy­so­ce roz­vi­nu­tý kon­cept vlastnic­tví vy­ža­duje po­u­ží­vání peněz, tak­že v seve­ro­západní Ka­lifornii Pozice: 258/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

„se za peníze kou­pí všech­no – maje­tek, zdroje, po­‐ travi­ny, čest i manželka“.19 Ten­to vel­mi ne­zvyk­lý sys­tém vlastnic­tví ko­‐ respon­doval s vše­o­becným éto­sem, kte­rý Gold­‐

schmidt srovnával s Webe­rovým „du­chem“ kapi­ta­‐ lis­mu (ač­ko­li by někdo mohl namítnout, že to spí­še od­po­ví­dá před­stavě, jak kapi­ta­lis­mus funguje, než je­ho sku­tečné­mu fungo­vání). Ju­ro­kové by­li tím, co jsme na­zva­li „majetnický­mi in­divi­dua­lis­ty“. Po­va­‐ žova­li za samo­zřej­mé, že se všich­ni ro­dí­me ja­ko navzá­jem rovní a že zá­leží na kaž­dém z nás, kam to po­mo­cí se­be­káz­ně, od­říkání a dři­ny do­táh­ne. Ten­to étos se navíc zřej­mě ši­ro­ce uplat­ňoval i v praxi. Jak jsme vi­dě­li, domo­ro­dí obyva­te­lé seve­ro­‐ západní­ho po­břeží by­li stejně pra­covití ja­ko Ka­‐ liforňané. V obou pří­pa­dech se od li­dí hro­ma­dí­cích maje­tek oče­kávalo, že ho z velké části roz­da­jí na pod­po­ru ko­lek­tivních slavnos­tí. Étos v po­za­dí se však nemohl li­šit víc. Za­tím­co od bo­ha­tých Ju­ro­ků se oče­káva­la skrom­nost, kwa­kiutl­ští ná­čelní­ci by­li tak vy­chlou­bační a je­šit­ní, že je dokon­ce je­den Pozice: 259/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

antropolog při­rovnal k pa­ranoidním schizofrenikům. Za­tím­co Ju­rokům by­la rodová li­‐ nie ukra­dená, domácnosti na seve­ro­západním po­‐ břeží se podo­baly šlech­tickým ro­dům s dynastický­‐ mi síd­ly ve středověké Ev­ropě, kde aris­tokra­cie sou­‐ pe­ři­la o po­sta­vení v rám­ci dě­dičných privi­legií, pořá­da­la okáza­lé hosti­ny, aby zvýši­la svou reputa­ci a za­jis­ti­la si ná­rok na čestné tituly a bo­ha­tá dě­dic­‐ tví, jež saha­la až do po­čát­ku vě­ků.20 Je těžké si před­stavit, že by exis­ten­ce ta­kových ná­padných kul­turních roz­dí­lů mezi sou­sední­mi společnost­mi mohla být čis­tě ná­hodná, je však rovněž ne­smírně ob­tížné na­jít ja­kéko­li stu­die, kte­ré by se byť jen ná­zna­kem za­bývaly pů­vodem těch­to roz­dí­lů.21 Je možné chá­pat domo­ro­dé Ka­liforňa­ny a obyva­te­le seve­ro­západní­ho po­břeží ja­ko li­di, kte­ří se de­fi­nova­li vy­me­zením se vů­či so­bě, podobně jak to dnes dě­la­jí obyva­te­lé Ka­lifornie a New Yorku? Pokud ano, jak velkou část jejich způ­so­bu živo­ta mů­že­me sku­tečně vy­svět­lit ja­ko mo­tivovanou touhou li­šit se od ostat­ních sku­pin li­dí? Zde se vrať­‐ Pozice: 260/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

me k na­ší dří­vější dis­ku­si o schizmogene­zi, kte­rou jsme na­stíni­li pro po­chopení in­te­lek­tuálních sty­ků mezi fran­couz­ský­mi ko­lo­nis­ty a Wen­da­ty v seve­‐ roa­me­rických Vý­chodních le­sích v se­dm­nác­tém století. Při­po­meň­me si, že schizmogene­ze po­pi­suje, jak si společnosti, kte­ré jsou ve vzá­jem­ném kontak­tu, na­ko­nec vy­tvo­ří sdí­lený sys­tém roz­dí­lů, je­hož prostřednic­tvím se pokou­še­jí od se­be navzá­jem od­‐ li­šit. Kla­sickým his­to­rickým příkla­dem (v obou smyslech slova „kla­sický“) by moh­ly být sta­ro­řecké měst­ské stá­ty Athé­ny a Spar­ta v pá­tém století př. n. l. Marshall Sahlins to shrnuje ná­sle­dovně: Byly dyna­micky pro­po­jené a vy­tvo­řené re­‐ cipročně. […] Athé­ny a Spar­ta se li­ši­ly ja­ko vo­da a oheň, roz­dí­ly mezi společnost­mi se da­‐ jí vy­jád­řit pro­ti­kladný­mi vý­ra­zy kos­mopo­lit­‐ ní a xenofobní, ob­chodní a soběstačný, luxusní a skrom­ný, demo­kra­tický a oligar­‐ chický, měst­ský a vesnický, pů­vodní a při­stě­‐ Pozice: 260/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

hovalecký, upo­ví­daný a la­ko­nický: vý­čet di­‐ cho­to­mií by mohl pokra­čovat do­ne­ko­neč­na. […] Athé­ny a Spar­ta byly pro­tipó­ly.22 Kaž­dá společnost před­stavu­je zr­ca­dlový ob­raz ji­‐ né společnosti. Tím se stává ne­po­stra­da­telným al­‐ ter egem, nutným a neu­stá­le pří­to­m­ným příkla­dem toho, čím by člověk nikdy ne­měl chtít být. Dá se podobná logika apli­kovat i na dě­ji­ny lovecko-sbě­‐ rač­ských společnos­tí v Ka­lifornii a na seve­ro­‐ západním po­břeží?

UVE­DE­ME PŘÍKLAD SCHIZMOGENE­‐ ZE MEZI „PRO­TES­TANSKÝ­MI SBĚ­RA­‐ ČI“ A „RY­BÁŘ­SKÝ­MI KRÁ­LI“ Po­dí­vej­me se blí­že na to, co lze na zá­kla­dě Webe­‐ rovy de­fi­ni­ce ozna­čit za „du­cha“ severních ka­‐ liforn­ských sbě­ra­čů. V zá­sa­dě to by­la série etických impe­ra­tivů, Gold­schmid­tový­mi slovy: „mo­rální Pozice: 261/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

poža­davek na prá­ci, a tu­díž i honbu za zis­kem, mo­‐ rální poža­davek na se­bezapření a in­divi­dua­ce mo­‐ rální zod­po­vědnosti“.23 S tím sou­vi­se­la i touha po in­divi­duální au­to­no­mii, kte­rá by­la stejně ab­so­lut­ní ja­ko u kalaharských Křová­ků – ač­ko­li mě­la ná­padně od­lišnou podo­bu. Ju­roč­tí muži se urputně sna­žili vy­hnout situa­ci, kdy by něko­mu ji­né­mu ně­co dlu­žili ne­bo mu by­li trvale za­vázá­ni. Dokon­ce i ko­lek­tivní hos­po­daření se zdro­ji se jim pří­či­lo, sbě­rač­ské úze­‐ mí bylo vlastně­no in­divi­duálně a v ob­do­bích ne­do­‐ statku se moh­lo pro­na­jí­mat. Maje­tek byl po­svátný, a to nejen v právním smys­lu, kdy pyt­lá­ci mohli být za­stře­leni. Měl ta­ké duchovní hodno­tu. Ju­roč­tí muži často trávi­li ce­lé hodi­ny pře­mí­táním o peně­zích, ale nej­hodnotnější předmě­ty – vzácné kože­ši­ny a ob­si­di­ánové čepe­le vy­stavované jen při slavnostech – před­stavovaly nej­vyš­ší sac­ra. Ju­ro­kové vnějším po­zo­rova­te­lům do­slova při­po­mí­na­li pu­ri­tá­ny: Gold­schmidt uvá­dí, že am­bi­ci­óz­ní ju­roč­tí muži by­li „vy­zýváni, aby se zdr­že­li ja­kéhoko­li požit­kář­ství – jíd­la, se­xuální­ho Pozice: 261/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

uspokojení, her ne­bo za­hálky“. Vel­cí jed­lí­ci by­li po­‐ va­žováni za „vulgární“. Mla­dí muži a že­ny by­li po­u­‐ čováni o nutnosti jíst po­malu a stříd­mě, aby si udr­‐ že­li štíh­lé a mrštné tě­lo. Zá­možní ju­roč­tí muži se kaž­dý den scháze­li v pot­ních chýších, kde téměř pravidelně pod­stu­po­va­li test as­ke­tických hodnot: kaž­dý měl hlavou na­před pro­lézt ma­lým ot­vo­rem, kte­rým by se žádné tě­lo s nad­vá­hou ne­pro­táh­lo. Pokr­my se při­pravovaly tak, aby byly mdlé a spar­‐ tán­ské, vý­zdo­ba by­la jedno­du­chá, tanec ne­okáza­lý a zdr­žen­livý. Po­sta­vení ani tituly se ne­dě­di­ly. Dokon­ce i ti, kte­ří zdě­di­li bo­hat­ství, na­dá­le zdů­raz­‐ ňova­li osobní těžkou dři­nu, stříd­most a vý­kon, a přestože se od bo­ha­tých členů oče­káva­la štěd­rost vů­či mé­ně šťastným je­din­cům a pé­če o vlast­ní pů­du a maje­tek, zá­vaz­ky za jejich sdí­lení a za pé­či o ně byly ve srovnání s prak­ticky vše­mi ostat­ní­mi sbě­‐ rač­ský­mi společnost­mi skrom­né. Společnosti ze seve­ro­západní­ho po­břeží mezi vnější­mi po­zo­rova­te­li naopak ne­blaze pro­sluly tím, že se vy­ží­valy ve vy­stavování nad­bytku. U ev­rop­‐ Pozice: 262/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ských etno­logů se nej­víc za­psa­li slavnost­mi zvaný­‐ mi po­tlač, kte­ré ob­vykle pořá­da­li aris­tokra­té ují­ma­‐ jí­cí se nové­ho vzne­šené­ho titulu (šlech­ti­ci jich v prů­bě­hu živo­ta často na­shromáž­di­li celou řa­du). Na těch­to slavnostech rá­di dáva­li na odiv svou vzne­šenost a po­hr­dání oby­čejným maje­tkem tím, že před­vá­dě­li svou štěd­rost a své konku­ren­ty za­‐ hrnova­li hek­to­lit­ry ole­je z ko­ruš­ky, lesní­mi plo­dy a kvan­ty tučných a mastných ryb. Ty­to slavnosti byly dě­jištěm dra­ma­tických sou­bojů, kte­ré někdy vr­cho­li­ly ostenta­tivním zni­čením dě­dičných mě­dě­‐ ných ští­tů a dalších pokla­dů a v ob­do­bí prvních kontak­tů s ko­lo­nizá­to­ry, na pře­lo­mu deva­tenác­tého a dva­cá­tého století, i obě­továním ot­ro­ků. Kaž­dý poklad byl unikát­ní, ne­e­xis­tovalo nic, co by při­po­‐ mí­nalo peníze. Po­tlač byl pří­leži­tos­tí k pře­jí­dání a požit­kář­ství a „tučné hosti­ny“ mě­ly tě­lo za­ne­chat lesk­lé a tlusté. Šlech­ti­ci se často při­rovnáva­li k ho­‐ rám, z nichž se ja­ko balva­ny va­li­ly da­ry, ji­miž chtě­li své rivaly roz­dr­tit a roz­mač­kat. Pozice: 263/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Sku­pi­nou, kte­rou na seve­ro­západním po­břeží zná­me nej­lé­pe, jsou Kwakwaka’wakw (Kwa­‐ kiutlové), mezi ni­miž Bo­as prová­děl te­rénní vý­‐ zkum. Pro­slavi­li se ho­nosnou zdobnos­tí svých umě­‐ leckých ar­tefak­tů a diva­delní­mi efek­ty po­u­ží­vaný­‐ mi při ri­tuá­lech, ke kte­rým pa­t­ři­la umě­lá krev, pa­‐ da­cí dve­ře a ná­si­lná šaškovská po­li­cie. Zdá se, že všech­ny sou­sední společnosti – včetně Nut­ků, Hai­‐ dů a Cimšjanů – sdí­le­ly stejný obecný étos: podobně okouz­lu­jí­cí ma­te­ri­ální kul­tu­ry a před­sta­vení se daly nalézt na ce­lém úze­mí mezi aljaš­ským jihem a stá­‐ tem Wa­shing­ton. Kromě toho sdí­le­ly stejnou zá­‐ kladní so­ci­ální struk­tu­ru s dě­dičný­mi vrst­va­mi šlech­ti­ců, prostých ob­čanů a ot­ro­ků. V ce­lé té­to ob­‐ lasti táh­nou­cí se 2 500 ki­lo­met­rů od del­ty ře­ky Copper až po mys Mendo­ci­no od ne­pamě­ti do­cháze­‐ lo k ná­jez­dům mezi sku­pi­na­mi za úče­lem zís­kávání ot­ro­ků. Ve všech těch­to společnostech na seve­ro­‐ západním po­břeží mě­la šlech­ta ja­ko je­di­ná vý­sa­du prová­dět ri­tuá­ly, jejichž prostřednic­tvím se pro­po­‐ Pozice: 263/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

jova­la se strážný­mi du­chy, kte­ří jí za­jiš­ťova­li pří­stup ke šlech­tickým titu­lům a právo po­ne­chat si ot­roky za­ja­té při ná­jez­dech. Pros­tí li­dé, včetně vy­ni­ka­jí­cích uměl­ců a ře­me­slní­ků, se mohli do značné mí­ry svo­‐ bodně roz­hodnout, ke kte­ré­mu šlech­tické­mu ro­du se při­po­jí, a ná­čelní­ci se pře­tahova­li o jejich spo­‐ jenec­tví a pořá­da­li pro ně hosti­ny, za­jiš­ťova­li jim zá­‐ bavu a na­bíze­li jim účast na svých hr­din­ských dobro­druž­stvích. „Dob­ře se sta­rej o svoje li­di,“ zně­‐ la ra­da staře­ši­ny mla­dé­mu ná­čelní­kovi Nut­ků. „Pokud tě tvůj lid ne­bu­de mít rád, ne­bu­deš nic.“24 Chování šlech­ti­ců ze seve­ro­západní­ho po­břeží se v mnohém podo­bá chování mafi­án­ských bos­sů i s jejich přísným kode­xem cti a ochrani­tel­ský­mi vztahy, te­dy ně­če­mu, co so­ci­o­logo­vé na­zýva­jí „dvorské společnosti“ – for­mě uspořá­dání, kte­rou bychom mohli oče­kávat na­příklad na feu­dální Si­cí­‐ lii, odkud mafie převza­la značnou část své­ho kul­‐

turní­ho kode­xu.25 To však roz­hodně není ně­co, co bychom u sbě­ra­čů před­poklá­da­li. Ta­ké je prav­da, že po­čet stou­pen­ců kte­réhoko­li z těch­to „ry­bář­ských Pozice: 264/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

krá­lů“ zřídkakdy přesahoval 100 ne­bo 200 je­din­ců, což je jen o tro­chu více, než by­la ve­likost ka­liforn­‐ ské vesni­ce. Na seve­ro­západním po­břeží ani v ka­‐ liforn­ské kul­turní ob­lasti ne­e­xis­tova­la žádná větší po­li­tická, eko­no­mická a ná­boženská uspořá­dání ja­‐ kéhoko­li druhu. V rám­ci ma­lých exis­tu­jí­cích ko­mu­‐ nit však pla­ti­ly na­prosto od­lišné prin­cipy spole­‐ čenské­ho živo­ta.   Pod tí­hou těch­to fak­tů pů­so­bí sklon antropologů házet ju­ro­cké pro­mi­nen­ty a kwa­kiutl­ské uměl­ce do jednoho pyt­le ja­ko „zá­možné sbě­ra­če“ ne­bo „komplexní lov­ce a sbě­ra­če“ po­někud po­divně: je to podobné ja­ko tvr­dit, že texaští ropní magná­ti a středově­cí egy­pt­ští básní­ci by­li všich­ni „komplexní ze­mě­děl­ci“, je­likož konzu­mova­li hodně pšeni­ce. Jak však vy­svět­lit roz­dí­ly mezi tě­mi­to dvě­ma kul­turní­mi ob­last­mi? Má­me za­čít od in­stitu­ci­o­‐ nální struk­tu­ry (třídní­ho sys­té­mu a dů­leži­tosti po­‐ tla­če na seve­ro­západním po­břeží, ro­le peněz a sou­‐ Pozice: 264/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

kromé­ho maje­tku v Ka­lifornii) a ná­sledně se poku­‐ sit po­chopit, jak se z toho vy­ví­jí převlá­da­jí­cí étos kaž­dé společnosti? Ne­bo zde byl první étos – urči­tá kon­cep­ce po­vahy lid­stva a je­ho ro­le ve svě­tě – a teprve ten dal vzniknout in­stitu­ci­o­nálním struk­‐ tu­rám? Ne­bo je obo­jí jedno­du­še vý­sledkem od­lišné tech­no­lo­gické adap­ta­ce na prostře­dí? Jde o zá­sadní otáz­ky tý­ka­jí­cí se samotné po­vahy společnosti. Teo­reti­ci se o nich přou již ce­lá staletí a zřej­mě to­mu tak bu­de i na­dá­le. V pod­sta­tě bychom se mohli ptát, co na­ko­nec ur­čuje podo­bu společnosti: eko­no­mické fak­to­ry, or­ganizační impe­ra­tivy, ne­bo kul­turní vý­znamy a ide­je? Pokud bu­de­me krá­čet v Maus­sových stopách, mů­že­me navrh­nout čtvr­tou možnost. Jsou společnosti ve sku­tečnosti se­be­ur­ču­jí­cí, vy­tvá­ře­jí a repro­du­ku­jí se pře­devším ve vztahu k so­bě navzá­jem? Na od­po­vě­di, kte­rou na­bídne­me pro ten­to konkrét­ní pří­pad, zá­leží hodně. Dě­ji­ny domo­ro­‐ dých společnos­tí na ti­cho­moř­ském po­břeží možná ne­po­sky­tu­jí dob­rý model, jak vy­pa­da­li první „pro­‐ Pozice: 265/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

to­ze­mě­děl­ci“ v Úrodném půl­mě­sí­ci před 10 000 le­ty. Vná­še­jí však je­di­nečné svět­lo do dalších kul­turních pro­ce­sů, kte­ré (jak jsme zkou­ma­li vý­še) pro­bí­haly stejně dlouho, ne-li déle, a na jejichž zá­kla­dě se urči­té sbě­rač­ské společnosti v určitých ob­do­bích a na určitých místech smí­ři­ly s pře­trváva­jí­cí ne­‐ rovnos­tí, struk­tu­ra­mi nad­vlá­dy a ztrá­tou svo­bod. Projdě­me si nyní možná vy­svět­lení jedno po druhém.   Nejpo­zo­ruhodnějším roz­dí­lem mezi domo­ro­dý­mi společnost­mi v Ka­lifornii a na seve­ro­západním po­‐ břeží je ab­sen­ce for­málních hodnos­tí a in­stitu­ce po­‐ tla­če v Ka­lifornii. Druhý aspekt ve sku­tečnosti vy­‐ plývá z toho první­ho. V Ka­lifornii se při­ro­zeně ko­‐ naly ob­řa­dy a slavnosti, ale je­likož zde ne­e­xis­toval sys­tém udě­lování titu­lů, po­strá­daly sko­ro všech­ny cha­rak­te­ris­tické zna­ky po­tla­če: dě­lení na „vy­soké“ a „níz­ké“ for­my ku­chyně, po­u­ží­vání za­se­da­cí­ho pořádku na zá­kla­dě hodnosti, po­u­ží­vání serví­rova­‐ cí­ho vy­ba­vení, po­vinnou konzu­ma­ci mastných Pozice: 266/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

pokr­mů, sou­pe­ři­vé ob­da­rovávání, pro­ná­šení se­be­o­‐ slavných pro­slovů ne­bo ji­né ve­řejné manifesta­ce sou­pe­ření mezi šlech­ti­ci boju­jí­cí­mi o titulární privi­legi­um.26 Se­zonní se­šlosti ka­liforn­ských kmenů v mnoha ohle­dech pů­so­bí, ja­ko by prin­cipy po­tla­če stavě­ly na hlavu. Místo luxusních pokr­mů se jedlo stříd­mě, ri­‐ tuální tan­ce ne­byly řízené a hro­zivé, ale hravé a často za­hrnovaly hu­morné pře­kra­čování so­ci­‐ álních ba­ri­ér mezi muži a žena­mi a dět­mi a star­ší­mi (zřej­mě byly jednou z má­la pří­leži­tos­tí, kdy si jinak used­lí Ju­ro­kové dovo­li­li tro­chu zá­bavy). Hodnotné předmě­ty ja­ko ob­si­di­ánové čepe­le a je­lení ků­že se nikdy ne­obě­tovaly ani ne­da­rovaly ne­přá­te­lům ja­ko provoka­ce ne­bo urážka, ale opatrně se roz­balovaly a pře­dávaly do správy do­časných „tanečních vůd­‐ ců“, aby pod­trh­ly, jak moc na se­be jejich vlast­ní­ci ne­chtě­li při­táh­nout pře­hnanou po­zornost.27 Ka­liforn­ští ná­čelní­ci z pořá­dání těch­to ak­cí bez­‐ po­chy­by tě­žili: díky novým so­ci­álním kontak­tům a zlepšení reputa­ce mohli v bu­doucnu zís­kat pří­leži­‐ Pozice: 266/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

tosti k vý­dělku.28 Hosti­te­lé oslav však ne­chtě­li vy­‐ pa­dat ja­ko chvastouni a svou ro­li zleh­čova­li, tak­že tvrzení, že ve skry­tu du­še prahli po zis­ku, je zjedno­‐ du­šu­jí­cí, ba dokon­ce urážlivé – zej­mé­na vez­me­me-li v po­taz, ja­kým způ­so­bem se při ob­chodních slavnostech a „tan­cích v je­lení ků­ži“ sku­tečně roz­‐ dě­lovaly zdroje, jejichž vý­znam pro pro­sazování so­‐ li­da­ri­ty mezi sku­pi­na­mi ze sou­sedních vesnic je dob­ře zdoku­men­tovaný.29 Mlu­ví­me te­dy o stejné zá­kladní in­stitu­ci („pře­‐ roz­dě­lova­cí slavnosti“), kte­rá se usku­teč­ňova­la v na­prosto ji­ném du­chu, ne­bo o dvou na­prosto od­‐ lišných in­stitu­cích? Ne­bo dokon­ce o po­tla­či a an­‐ tipo­tla­či? Dá se ně­co ta­kové­ho vů­bec od­li­šit? Je zřej­mé, že ta­to otáz­ka je mnohem širší a do­tý­ká se samotné po­vahy „kul­turních ob­las­tí“ a toho, co ve sku­tečnosti tvo­ří práh ne­bo hrani­ci mezi ni­mi. Snaží­me se k to­mu­to problé­mu na­jít klíč. Ten spo­čí­‐ vá v in­stitu­ci ot­ro­c­tví, kte­ré, jak jsme již uved­li, bylo na seve­ro­západním po­břeží za­ko­řeně­né, ale na jih od ře­ky Kla­math v Ka­lifornii se ne­vy­sky­tovalo. Pozice: 267/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Ot­ro­ci na seve­ro­západním po­břeží se­ka­li dřevo a nosi­li vo­du, ale zej­mé­na se za­po­jova­li do hro­‐ madných skliz­ní, úkli­du a zpra­covávání lo­so­sů a dalších anadrom­ních ryb. Ne­e­xis­tuje však jednotný ná­zor, jak hlu­boko do mi­nu­losti ot­ro­kář­‐ ství mezi domo­ro­dý­mi společnost­mi sahá. V prvních ev­rop­ských po­pi­sech toho­to regi­o­nu z kon­ce osm­nác­tého století se mlu­ví o ot­ro­c­tví, kte­‐ ré je vní­máno ja­ko tro­chu pře­kvapivé, ne­boť plnohodnotné ot­ro­c­tví bylo v dalších částech Severní Ame­riky ne­ob­vyk­lé. Ty­to po­pi­sy na­zna­ču­jí, že ne­volní­ci před­stavova­li až čtvr­ti­nu domo­ro­dých obyva­tel seve­ro­západní­ho po­břeží – což od­po­ví­dá zhru­ba po­mě­rům v Řím­ské ří­ši či sta­rověkých Athé­nách, ne­bo dokon­ce na bavlní­kových plantá­‐ žích na ame­rickém Jihu. A co víc, ot­ro­c­tví na seve­‐ ro­západním po­břeží bylo dě­dičné: pokud byl někdo ot­rok, je­ho dě­ti byly od­sou­zené ke stejné­mu údě­‐ lu.30 Vez­me­me-li v po­taz ome­zenost na­šich zdrojů, je samo­zřej­mě možné, že ev­rop­ské zá­znamy po­pi­‐ Pozice: 267/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

sovaly ně­co, co v té do­bě před­stavovalo ne­dávnou inova­ci. Sou­časné ar­che­olo­gické a etnohis­to­rické vý­zkumy však na­zna­ču­jí, že in­stitu­ce ot­ro­c­tví na seve­ro­západním po­břeží sahá sku­tečně vel­mi hlu­‐ boko do mi­nu­losti. Do ob­do­bí mnoho staletí před­‐ tím, než do Nut­ské úži­ny za­ča­li při­plou­vat Ev­‐ ropané, aby zde ob­chodova­li s vy­dří­mi kože­ši­na­mi a při­krýv­kami.

O OBECNĚJŠÍ PO­VAZE OT­RO­C­TVÍ A „ZPŮ­SOBŮ VÝ­RO­BY“ „Na­jít ot­ro­c­tví“ v ar­che­olo­gických dokla­dech je bez pí­sem­ných zá­zna­mů oří­šek, ale na zá­padním po­‐ břeží mů­že­me při­nej­menším vy­sle­dovat, ko­lik jednot­livých prv­ků, kte­ré se poz­dě­ji spo­ji­ly v in­‐ stitu­ci ot­ro­c­tví, se vy­no­řilo zhru­ba ve stejné do­bě, ko­lem roku 1850 př. n. l., v tak­zvaném středním pa­‐ cifickém ob­do­bí. Teh­dy se po­prvé za­čaly hro­madně lovit anadrom­ní ry­by, před­stavu­jí­cí neu­vě­ři­telně Pozice: 268/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

bo­ha­tý zdroj po­travy (poz­dější cestova­te­lé po­pi­‐ sova­li tak ob­rovská hej­na lo­so­sů, že přes ry­by ne­by­‐ la vi­dět vo­da), což však dra­ma­ticky zvýši­lo ná­roky na pra­covní sí­lu. Zřej­mě není ná­ho­da, že zhru­ba ve stejné do­bě se ob­jevi­ly i první známky vál­čení a bu­‐ dování obranných pevnos­tí a ta­ké rozši­řování ob­‐ chodních sí­tí.31 Exis­tu­jí i další ukaza­te­le. Po­hře­biště ve středním pa­cifickém ob­do­bí mezi le­ty 1850 př. n. l. a 200 n. l. od­halu­jí extrémní roz­dí­‐ ly v na­klá­dání s mrt­vý­mi tě­ly. Ná­le­zy z dří­vějších dob nic ta­kové­ho nena­zna­ču­jí. Na jedné straně má­‐ me nej­ho­nosnější hro­by s for­málním sys­té­mem zdo­bení těl a jejich po­někud straši­delným in­‐ scenováním do se­dí­cích, na­klo­ně­ných ne­bo ji­ných fixních poloh, kte­ré nej­spí­še po­u­kazu­jí na přísnou hi­e­rar­chii ri­tuálních po­zic a chování mezi živý­mi. Na druhé straně vi­dí­me zce­la opačný extrém: zo­ha­‐ vení těl ně­kte­rých je­din­ců, opě­tovné po­u­ži­tí lid­‐ ských kos­tí k vý­ro­bě ná­strojů a ná­dob a „vy­u­ži­tí“ li­‐ dí ja­ko hro­bových pří­dav­ků (tj. jejich obě­tování). Cel­kově to dě­lá dojem ši­roké­ho spek­tra for­ma­‐ Pozice: 269/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

lizovaných sta­tu­sů, od vy­so­ce po­sta­vených až po li­‐ di, na jejichž živo­tě a smr­ti zřej­mě pří­liš ne­zá­leže­‐ lo.32 Pokud se po­dí­vá­me na Ka­lifornii ve stejném ob­‐ do­bí, mů­že­me si hned všimnout, že tam žádný

z těch­to zna­ků nena­j­de­me. Na jih od my­su Mendo­‐ ci­no má­me prav­dě­podobně co do či­ně­ní s od­lišným typem střední­ho pa­cifické­ho ob­do­bí – ta­kové­ho, kte­ré je ve sku­tečnosti „pa­cifič­tější“. Ty­to roz­dí­ly však ne­mů­že­me při­číst ne­do­sta­tečné­mu kontak­tu mezi obě­ma sku­pi­na­mi. Ar­che­olo­gické a lingvis­‐ tické dů­ka­zy doklá­da­jí značný po­hyb osob a zboží po­dél velké části zá­padní­ho po­břeží. Po­břežní a os­t­‐ rovní společnosti pro­po­joval či­lý ná­mořní ob­chod, v je­hož rám­ci se na­příč růz­ný­mi eko­sys­témy ti­cho­‐ moř­ské­ho po­břeží pře­pravovaly na kánoích hodnotné ar­ti­k­ly ja­ko mušlič­kové ko­rálky, měď, ob­‐ si­di­án a množ­ství or­ganických ko­mo­dit. Řa­da dů­‐ kazů rovněž po­u­kazuje na po­hyb lid­ských za­jat­ců, kte­rý byl projevem mezi­s­ku­pi­nové­ho vál­čení a ob­‐ cho­du. Už v ro­ce 1500 př. n. l. byly ně­kte­ré části po­‐ Pozice: 269/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

břeží Sa­liš­ské­ho mo­ře vy­ba­ve­ny pevnost­mi a úkry­‐ ty na ochranu před ná­jez­dy.33   Do­po­sud jsme se bavi­li o ot­ro­c­tví, aniž bychom ten­‐ to ter­mín sku­tečně de­fi­nova­li. To není právě moud­‐ ré, ne­boť ame­rin­di­án­ské ot­ro­c­tví mě­lo jis­té spe­‐ cifické ry­sy, kte­rý­mi se vý­raz­ně od­li­šovalo od ot­ro­c­‐ tví ve sta­ro­řeckých a sta­ro­řím­ských domácnostech, na­tož­pak od ev­rop­ské­ho plantážní­ho ot­ro­kář­ství v Ka­ri­biku ne­bo hlu­boko na ame­rickém Jihu. Na jednu stranu bylo ot­ro­c­tví ja­kéhoko­li druhu mezi domo­ro­dý­mi obyva­te­li obou Ame­rik vcelku ne­ob­‐ vyklou in­stitu­cí. Na stranu druhou byly ně­kte­ré cha­rak­te­ris­ticky ame­rin­di­án­ské ry­sy ot­ro­c­tví společné, při­nej­menším v hrubých ob­ry­sech, pro velkou část kon­ti­nen­tu, včetně tropických ob­las­tí, kde rané španěl­ské zdroje doku­men­tu­jí míst­ní for­‐ mu ot­ro­kář­ství už v patnác­tém století. Brazil­ský antropolog Fernando San­tos-Grane­ro vy­tvo­řil spe­‐ ci­ální ozna­čení pro ame­rin­di­án­ské společnosti s tě­‐ mi­to ry­sy: „za­ja­tecké společnosti“.34 Pozice: 270/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Než se pus­tí­me do bližší­ho pro­zkou­mání toho, co San­tos-Grane­ro tím­to ter­mí­nem ozna­čoval, de­fi­‐ nuj­me samotné ot­ro­c­tví. Ot­rok se od ne­volníka, ná­‐ mezdní­ho pe­ó­na, za­jat­ce ne­bo věz­ně li­ší ab­sen­cí so­‐ ci­álních vazeb. Při­nej­menším z právní­ho hle­dis­ka ne­má ot­rok žádnou ro­di­nu, pří­buz­né ani ko­mu­ni­tu a ne­mů­že či­nit žádné sli­by ne­bo si vy­tvá­řet trva­lé vztahy s další­mi lid­ský­mi by­tost­mi. Z toho dů­vo­du je ang­lické slovo „free“ (svo­bodný) od­vo­zeno od ko­‐ řenu, kte­rý zna­mená „fri­end“ (pří­tel). Ot­ro­ci nemohli mít přá­te­le, pro­tože vů­či ostat­ním ne­smě­li mít zá­vaz­ky, ne­boť by­li plně v mo­ci něko­ho ji­ného a jejich je­di­nou po­vinnos­tí bylo ská­kat, jak pán pís­‐ ká. Pokud byl řím­ský legi­o­nář za­jat v bo­ji, upa­dl do ot­ro­c­tví a ná­sledně se mu po­daři­lo utéct a vrá­tit se do­mů, mu­sel pod­stou­pit složi­tý pro­ces obno­vení všech svých so­ci­álních vztahů, včetně opě­tovné­ho sňatku s manželkou, je­likož ak­tem zot­ro­čení při­šel o všech­ny před­cho­zí vaz­by. Zá­pa­do­in­dický so­ci­o­log Or­lando Pat­ter­son to po­psal ja­ko stav „so­ci­ální smr­ti“.35

Pozice: 270/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Není pře­kvapením, že typický­mi ot­roky by­li vá­‐ leční za­jat­ci, kte­ří se ob­vykle ocit­li dale­ko od domova mezi lid­mi, kte­ří jim ne­by­li ni­čím za­vázá­‐ ni. Exis­tuje ještě další prak­tický dů­vod, proč se z vojenských za­jat­ců stáva­li ot­ro­ci. Pán zod­po­ví­dá za to, aby je­ho ot­ro­ci zů­sta­li naživu a by­li prá­ce­‐ schopní. Větši­na li­dí po­třebuje značnou pé­či a zdroje až do věku dvanác­ti, pří­padně patnác­ti let, do té do­by je lze ob­vykle po­va­žovat za čis­tou eko­no­‐ mickou ztrá­tu. Roz­množování mezi ot­roky te­dy málo­kdy při­ná­ší eko­no­mický uži­tek, pro­to by­li glo­‐ bálně ot­ro­ci často plodem vá­lečné agre­se (ač­ko­li mno­zí by­li ta­ké plodem dluhových pas­tí, represivních soudních roz­hodnutí ne­bo ban­di­tis­‐ mu). Dalo by se říct, že zlo­děj ot­ro­ků kra­de roky pé­‐ če, kte­rou ji­ná společnost in­vestova­la do lid­ské by­‐ tosti, aby se sta­la prá­ce­schopnou.36 Co te­dy ma­jí ame­rin­di­án­ské „za­ja­tecké společnosti“ společné­ho, čímž se od­li­šu­jí od ostat­‐ ních ot­ro­kář­ských společnos­tí? Na první po­hled toho není mnoho. A ze vše­ho nej­mé­ně to pla­tí pro Pozice: 271/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

způ­so­by ob­živy, jejichž roz­mani­tost by­la ob­rovská. Jak po­u­kazuje San­tos-Grane­ro, v seve­ro­západní Amazo­nii převlá­da­li used­lí za­hradní­ci a ry­bá­ři ži­jí­cí po­dél nej­větších řek, kte­ří podnika­li ná­jez­dy na nomád­ské tlu­py lov­ců a sbě­ra­čů ve vnit­ro­ze­mí. Naopak v po­vo­dí ře­ky Pa­ra­guaye to by­li částečně nomád­ští lov­ci a sbě­ra­či, kdo na­pa­dal ne­bo si podro­boval vesnické ze­mě­děl­ce. Na jihu Flo­ri­dy byly do­mi­nant­ní­mi sku­pi­na­mi ry­bá­ři a sbě­ra­či, v tom­to pří­pa­dě šlo o Calu­sy. Žili ve velkých stá­lých vesni­cích, ale se­zonně se pře­sou­va­li do ry­bář­ských a sbě­rač­ských ob­las­tí, kde podnika­li ná­jez­dy na ry­‐ bář­ské i ze­mě­děl­ské ko­mu­ni­ty.37 Roz­dě­lení těch­to sku­pin pod­le mí­ry, do ja­ké se za­býva­li ze­mě­děl­stvím, ry­bář­stvím a lovem, nám toho o jejich sku­tečné his­to­rii mnoho ne­řekne. Pro zís­kávání a ztrá­cení mo­ci a zdrojů bylo dů­leži­té, že po­u­ží­valy or­ganizované ná­si­lí, aby se „na­sy­ti­ly“ na ji­ných po­pula­cích. Někdy mě­ly lovecko-sbě­rač­‐ ské sku­pi­ny (na­příklad Guaicur­úové v pa­ra­guayské pal­mové savaně ne­bo Calu­sové na Flo­ri­da Keys) Pozice: 272/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

vojenskou převahu nad svý­mi sou­se­dy ze­mě­děl­ci. V ta­kových pří­pa­dech za­bírání ot­ro­ků a vy­má­hání tribu­tu osvo­bo­zovalo část do­mi­nant­ní společnosti od zá­kladních pra­cí za­jiš­ťu­jí­cích ob­živu a pod­po­‐ rovalo exis­ten­ci ne­pracu­jí­cích elit. Navíc ta­kové jednání podně­covalo vý­cvik spe­ci­a­lizované vá­‐ lečnické kas­ty, kte­rá na oplát­ku vy­tvá­ře­la prostředky pro další zot­ro­čování a vy­má­hání tribu­‐ tu. V tom­to ohle­du pů­so­bí myš­lenka roz­dě­lení lid­‐ ských společnos­tí pod­le „způ­so­bu ob­živy“ na­prosto na­ivně. Jak bychom na­příklad kla­sifi­kova­li lov­ce a sbě­ra­če, kte­ří konzu­mu­jí množ­ství do­mesti­‐ kovaných plo­din, jež vy­bíra­jí ja­ko tribut od okolních ze­mě­děl­ských sku­pin? Mar­xis­té, kte­ří mlu­ví o „způ­so­bech vý­ro­by“, si­ce někdy při­pouště­jí „tributární vý­robní způ­sob“, ale ten byl vž­dy spo­‐ jován s růs­tem ze­mě­děl­ských stá­tů a ří­ší, jak se tvr­‐ dí v tře­tím dí­le Mar­xova Kapi­tá­lu.38 V tom­to pří­pa­‐ dě je však tře­ba teo­retizovat nejen o způ­so­bech vý­‐ ro­by, kte­ré prak­ti­kovaly obě­ti pre­dá­torských ná­jez­‐ Pozice: 272/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

dů, ale i o ne­vý­robních sku­pi­nách, jež je vy­u­ží­valy. Ale po­čkat! Ne­vý­robní způ­sob vý­ro­by? To zní ja­ko pro­ti­mluv. O ten se jedná jen v pří­pa­dě, když vý­‐ znam slova „vý­ro­ba“ striktně ome­zí­me pou­ze na jíd­lo a zboží. A to bychom ne­mě­li. „Za­ja­tecké společnosti“ v obou Ame­ri­kách po­va­‐ žovaly samotné zís­kávání ot­ro­ků za způ­sob ob­živy, ale ne v ob­vyk­lém smys­lu pro­duk­ce kalo­rií. Ná­‐ jezdní­ci se takřka bez vý­jimky do­mníva­li, že ot­ro­ci jsou za­jí­máni pro svou život­ní sí­lu ne­bo „vita­li­tu“ – kte­rou do­byvačná sku­pi­na spo­tře­bova­la.39 Možná vás teď na­padne, že to pla­tí do­slovně: pokud vy­ko­‐ řisťu­je­te ji­nou oso­bu pro prá­ci, ať už pří­mo, či ne­‐ pří­mo, žije­te z je­jí ener­gie a život­ní sí­ly, a pokud vám navíc po­sky­tuje po­travu, pak se tou­to oso­bou sku­tečně „živí­te“. Situa­ce je však o ně­co složi­tější.

Při­po­meň­me si amazon­ské před­stavy o vlastnic­‐ tví. Od pří­ro­dy si ně­co při­vlast­ňu­je­te za­bi­tím ne­bo vy­tr­žením z ko­řenů, nicmé­ně ná­sledně se ten­to prvot­ní akt ná­si­lí změní ve vztah pé­če, ne­boť se o při­vlastně­nou věc snaží­te sta­rat. Ná­jez­dy za úče­‐ Pozice: 273/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

lem zís­kávání ot­ro­ků se po­va­žovaly za jis­tý způ­sob lovu (tra­diční muž­ská prá­ce) a za­jat­ci by­li při­‐ rovnáváni k přemožené ko­řis­ti. Ot­ro­ci, kte­ří za­žili so­ci­ální smrt, za­ča­li být po­va­žováni spí­še za „domá­‐ cí zví­řa­ta“. Za­tím­co se v domácnostech svých věz­ni­‐ te­lů re­so­ci­a­lizova­li, mu­se­la se jim po­sky­tovat pé­če, strava a ná­cvik zá­sad slušné­ho chování: ve zkrat­ce mu­se­li se do­mesti­kovat (ty­to úko­ly ob­vykle pří­slu­‐ še­ly ženám). Pokud by­la so­ci­a­liza­ce dokon­če­na, za­‐ ja­tec pře­stal být ot­rokem. So­ci­ální smrt za­jat­ců se však někdy mohla po­za­stavit, ne­boť část obě­tí če­ka­‐ la sku­tečná, fy­zická smrt. Ob­vykle by­li za­bí­jeni při hro­madných slavnostech (podobných po­tla­či na seve­ro­západním po­břeží), kte­ré ří­di­li spe­ci­a­lis­té na ri­tuá­ly a někdy při nich do­cháze­lo ke konzu­ma­ci ma­sa ne­přá­tel.40 Možná to zní exo­ticky. Od­rá­ží to však, co si vy­ko­‐ řis­ťovaní li­dé všu­de na svě­tě a na­příč dě­jina­mi o své situa­ci mys­le­li: jejich pá­nové, po­sky­tova­te­lé pří­‐ stře­ší a nad­řízení jsou krve­lační upí­ři a chova­jí se k nim v lepším pří­pa­dě ja­ko k domá­cím maz­líčkům Pozice: 273/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

a v tom horším ja­ko k do­bytku. V obou Ame­ri­kách však exis­tovalo pár společnos­tí, kte­ré ten­to vztah po­jaly do­slovně. Dů­leži­tější je, pokud jde o „způ­so­‐ by vý­ro­by“ ne­bo „způ­so­by ob­živy“, že ten­to druh vy­ko­řis­ťování často pro­bí­hal mezi společnost­mi. Vnu­cování „so­ci­ální smr­ti“ li­dem, jejichž bi­o­logič­tí pří­buz­ní mlu­ví stejným jazykem ja­ko ot­ro­káři a mohou snadno při­cestovat na místo, kde ot­ro­ci byd­lí, vž­dy ve­de k problé­mům. Při­po­meň­me si, jak ně­kte­ří první ev­ropští cestova­te­lé v Ame­ri­ce při­rovnáva­li „divo­chy“ ke šlech­ti­cům ve své vlasti – pro­tože divoši, stejně ja­ko šlech­ti­ci, se takřka vý­hradně vě­nova­li po­li­ti­ce, lovu, ná­jez­dům a vál­čení se sou­sední­mi sku­pi­na­mi. V ro­ce 1548 mlu­vil ně­mecký po­zo­rova­tel o arawackých vesni­čanech ja­ko o ne­volní­cích guaicur­úských sbě­ra­čů „podo­ba­jí­cích se ně­meckým ven­kovanům slou­ží­cím svým pá­nům“. Guaicur­úští vá­leční­ci se te­dy ni­jak zvlášť ne­li­ši­li od šváb­ských feu­dálních ba­ro­nů, kte­ří do­ma větši­nou mlu­vi­li fran­couz­sky, často pořá­da­li zvě­ři­nové ho­dy a žili Pozice: 274/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

z prá­ce ně­mecky mlu­ví­cích rolní­ků, aniž se kdy sa­‐ mi do­tkli pluhu. Od ja­kého okamžiku te­dy Guaicur­‐ úové, kte­ří mě­li kvan­ta ku­kuři­ce, ma­nioku (ka­savy) a dalších ze­mě­děl­ských plo­din ode­vzdávaných jim ja­ko tribut, ja­kož i ot­ro­ků zís­kaných při ná­jez­dech na ještě vzdá­lenější společnosti, pře­sta­li být pros­tý­‐ mi „lov­ci a sbě­ra­či“ (zej­mé­na pokud ta­ké lovi­li a sbíra­li ji­né li­di)? Není po­chyb, že ze sou­sedních do­bytých vesnic při­cháze­la ja­ko tribut úro­da, ale tributární vesni­ce navíc po­sí­laly i sluhy a ná­jez­dy na vzdá­lenější vesni­‐ ce se ob­vykle sou­stře­di­ly na zot­ro­čování žen, kte­ré moh­ly slou­žit ja­ko konku­bí­ny, chůvy a služky v domácnosti. To umož­ňovalo guaicur­úským „prin­ceznám“, jejichž tě­la často kompletně pokrýva­la složi­tá te­tování se spi­rá­lovi­tý­mi vzo­ry malovaná kaž­dý den jejich služ­kami, aby se prin­‐ cez­ny moh­ly ce­lý den od­dávat lenošení. První španěl­ští po­zo­rova­te­lé vž­dy po­zna­menáva­li, že Guaicur­úové se svý­mi ot­roky za­cháze­li se značnou pé­čí, a dokon­ce i něžně, sko­ro stejně ja­ko se svý­mi Pozice: 275/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

papouš­ky a psy.41 O co ta­dy ale vlastně šlo? Jestli­že je ot­ro­c­tví krá­deží prá­ce in­vestované ji­ný­mi společnost­mi do vý­chovy dě­tí a hlavním úče­lem by­‐ la pé­če o dě­ti ne­bo slou­žení za­hál­čivé tří­dě, pak se pa­ra­doxně zdá, že zá­kladním cí­lem vy­dr­žování ot­‐ ro­ků v „za­ja­tecké společnosti“ bylo zvýšit je­jí kapa­‐ ci­tu pe­čova­tel­ské prá­ce. Hlavním „pro­duk­tem“ guaicur­úské společnosti tak na­ko­nec byly urči­té druhy li­dí: šlech­ti­ci, prin­cez­ny, vá­leční­ci, pros­tí ob­‐ čané, sluhové atd.42 Je tře­ba zdů­raz­nit (v na­šem pří­bě­hu to totiž bu­‐ de mi­mo­řádně dů­leži­tá okolnost) značnou am­‐ bivalen­ci, ne­bo možná lé­pe ře­čeno dvou­sečnost těch­to pe­čova­tel­ských vztahů. Ame­rin­di­án­ské společnosti ob­vykle samy se­be na­zývaly slovem, kte­ré se dá zhru­ba pře­ložit ja­ko „lid­ské by­tosti“ – větši­na kmenových ná­zvů, kte­ré pro ně Ev­ropané tra­dičně po­u­ží­va­jí, jsou urážlivé pře­z­dívky, ji­miž je častova­li jejich sou­se­dé (na­příklad „Es­kymák“ zna­‐ mená „člověk, kte­rý ne­va­ří ry­by“, ozna­čení „Iroké­‐ zové“ je od­vo­zeno z algonkin­ské­ho slova s vý­zna­‐ Pozice: 275/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

mem „krutí za­bi­já­ci“). Sko­ro všech­ny ty­to společnosti byly hr­dé na svou schopnost ado­p­tovat dě­ti ne­bo za­jat­ce – dokon­ce i od těch, kte­ré po­va­‐ žovaly za ty nejzaosta­lejší sou­se­dy – a prostřednic­‐ tvím pé­če a vý­chovy je pře­dě­lat na, pod­le své­ho mí­‐ ně­ní, správné lid­ské by­tosti. Z toho vy­plývá, že ot­‐ ro­ci by­li anomá­lie: li­dé, kte­ří ne­by­li ani za­bi­ti, ani ado­p­továni, ale levi­tova­li kdesi v mezipro­sto­ru, tj. ne­o­če­kávaně a ná­si­lně se za­sek­li někde upro­střed pro­ce­su, jenž za běžných okolnos­tí po­stu­po­val po trajek­to­rii ko­řist–maz­lí­ček–ro­di­na. Za­ja­tec ja­ko ot­‐ rok tu­díž zů­stal lapený v ro­li „pe­čova­te­le o ostat­ní“, ne­o­so­by, je­jíž prá­ce je z velké části za­mě­řená na to, aby se z těch ostat­ních mohli stát oso­by, vá­leční­ci, prin­cez­ny, „lid­ské by­tosti“ ob­zvlášť vy­soko ceně­né­‐ ho a zvlášt­ní­ho druhu. Jak ukazu­jí ty­to příkla­dy, pokud chce­me po­‐ chopit pů­vod ná­si­lné nad­vlá­dy v lid­ských společnostech, mu­sí­me hle­dat právě zde. Prosté ná­‐ si­lné či­ny po­mi­nou, ale ná­si­lné či­ny, kte­ré se promě­ní v pe­čova­tel­ský vztah, ma­jí ten­den­ci ob­stát Pozice: 276/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

v ča­se. Teď, když má­me jasnější před­stavu, jak fungo­valo ame­rin­di­án­ské ot­ro­kář­ství, se vrať­me na ti­cho­moř­ské po­břeží Severní Ame­riky. Poku­sí­me se po­chopit ně­kte­ré spe­cifické pod­mínky, díky nimž v ob­lasti seve­ro­západní­ho po­břeží převlá­dl sys­tém chá­pa­jí­cí ot­roky ja­ko maje­tek, což bylo pro Ka­‐ lifornii zce­la ne­ob­vyk­lé. Za­čne­me sta­rým pří­bě­hem z úst­ní tra­di­ce.

ZA­MYS­LÍ­ME SE NAD „PŘÍ­BĚ­HEM O WOGI­ÍCH“ – VA­ROVNOU DOMO­‐ RODOU HIS­TORKOU O NE­BEZ­PE­‐ ČÍCH HON­BY ZA RYCH­LÝM ZBO­‐ HATNU­TÍM PROSTŘEDNIC­TVÍM ZOT­RO­ČENÍ OSTAT­NÍCH (A NA OKRAJ SI VY­CHUTNÁ­ME „STŘELNÉ ZBRANĚ, CHO­RO­BOPLODNÉ ZÁ­‐ RODKY A OCEL“) Pozice: 276/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Pří­běh, kte­rý se poku­sí­me zre­kapi­tulovat, byl po­‐ prvé za­zna­menán v ro­ce 1873 ge­o­grafem A. W. Cha­‐ sem. Cha­se tvr­dí, že mu byl vy­právěn čle­ny ná­ro­da Če­t­ků v Orego­nu. Tý­ká se pů­vo­du slova „wogie“ (vy­slovováno „wâ­gej“), kte­rým ve velké části po­‐ břežní­ho regi­o­nu domo­rod­ci ozna­čova­li bí­lé osadníky. Učen­ci to­mu­to pří­bě­hu ne­vě­nova­li velkou po­zornost; v ná­sle­du­jí­cích pa­desá­ti le­tech se o něm na­jdou pří­leži­tostné zmínky, ale to je asi tak všech­no. Ten­to dlouho pře­hlí­žený pří­běh však za­‐ hrnuje něko­lik cenných in­di­cií, zej­mé­na o po­sto­jích domo­rod­ců k ot­ro­c­tví, a to právě v ob­lasti roz­hraní Ka­lifornie a seve­ro­západní­ho po­břeží, kte­rou jsme zkou­ma­li. Če­t­ků dnes exis­tuje jen hrstka. Pů­vodně obýva­li jižní po­břeží Orego­nu, ale v polovi­ně deva­tenác­tého století by­li z velké části vy­hu­beni při vražedných ma­sa­krech, kte­rých se do­pouště­li při­cháze­jí­cí osadní­ci. V se­dm­desá­tých le­tech deva­tenác­tého století žil ma­lý po­čet přeživších v re­zerva­ci Si­letz, v dnešní Lin­coln Coun­ty. Če­t­kové vy­právě­li Cha­se­‐ Pozice: 277/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ovi ná­sle­du­jí­cí pří­běh o svém pů­vo­du a o tom, odkud po­cháze­jí: Če­t­kové tvr­dí, že před dávný­mi do­ba­mi jejich před­kové při­plu­li na kánoích z dale­kého seve­ru a za­kot­vi­li v ús­tí ře­ky. Se­tka­li se se dvě­ma kme­ny, z nichž je­den byl vá­lečnický a podo­bal se jim. Ten Če­t­kové rych­le do­by­li a vy­hu­bi­li. Tím druhým by­la ne­po­četná sku­‐ pi­na bí­lých li­dí mírné po­vahy. Ti­to li­dé si říka­li, ne­bo by­li nově pří­cho­zí­mi po­j­‐ menováni „Wogi­ové“. Zručně vy­rá­bě­li košíky, ša­ty a kánoe a zna­li řa­du me­tod lovu zvě­ře a ryb, kte­ré byly útočníkům ne­zná­mé. Z Wogiů, kte­ří od­mít­li bojovat, se sta­li ot­ro­ci a jejich prá­ce za­jiš­ťova­la po­travu, pří­stře­ší a užitné předmě­ty pro bojovnější Če­tky, kte­ří tloust­li a lenivě­li. Jednou v no­ci po velké hosti­ně se však Wogi­ové sba­li­li, utek­li a už je nikdy nikdo ne­vi­děl. Když se ob­jevi­li první bí­lí muži, Če­t­kové si mys­le­li, že se vrá­ti­li Pozice: 278/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Wogi­ové. Přestože na svůj omyl br­zy při­šli, po­ne­cha­li si stejné po­j­menování pro bí­lé mu­‐ že, kte­ří jsou dnes mezi vše­mi po­břežní­mi kme­ny v oko­lí zná­mí ja­ko Wogi­ové.43 Pří­běh se mů­že zdát nená­padný, ale hodně toho z něj vy­plývá. Není pře­kvapivé, že přeživší sbě­rač­‐ ské sku­pi­ny na oregon­ském po­břeží vy­právě­jí pří­‐ běh o eu­roa­me­rické ko­lo­niza­ci na oregon­ském po­‐ břeží ja­ko podo­ben­ství o his­to­rické po­mstě.44 Nic ne­vě­ro­hodné­ho nelze na­jít ani na his­tor­ce o domo­‐ ro­dých ot­ro­kář­ských společnostech, kte­ré kdy­si dávno migrovaly po mo­ři do nové­ho te­ri­to­ria na jihu, kde si podro­bovaly a za­bí­je­ly au­toch­tonní obyva­te­le.45 Podobně ja­ko v pří­pa­dě Guaicur­úů se zdá, že agre­so­ři se sna­žili pod­manit si li­di ovlá­da­jí­cí dovednosti, kte­ré sa­mi po­strá­da­li. To, co „pů­vodní Če­t­kové“ zís­ka­li, ne­by­la pou­ze fy­zická sí­la („wogij­‐ ská prá­ce“), ne­bo dokon­ce pé­če, ale i sou­bor knowhow lov­ců, ry­bá­řů a sbě­ra­čů, kte­ří se od nich Pozice: 278/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

samých pří­liš ne­li­ši­li a (alespoň jak nám tvr­dí pří­‐ běh) by­li v mnoha ohle­dech schopnější. Dalším za­jí­mavým ry­sem pří­bě­hu je je­ho umístění. Če­t­kové žili v zó­ně mezi dvě­ma hlavní­mi kul­turní­mi regi­o­ny, přesně tam, kde by se dalo če­‐ kat, že se bu­de ex­pli­citně dis­ku­tovat a na­pa­dat in­‐ stitu­ce ot­ro­c­tví. A sku­tečně, pří­běh má vý­raz­ně etický ná­dech, ja­ko by šlo o va­rovnou his­torku cí­lí­cí na kaž­dého, kdo by byl v poku­šení zot­ro­čit ji­né ne­‐ bo si při­vlastnit jejich maje­tek a volný čas prostřednic­tvím ná­jez­dů. Če­t­kové, kte­ří při­nu­ti­li své obě­ti ke služ­bě, tak­že sa­mi tloust­li a lenivě­li, se vi­nou za­hálky chy­ti­li do pasti a ne­by­li schopni pr­‐ cha­jí­cí Wogie pro­ná­sle­dovat. Wogi­ové z ce­lého pří­‐ bě­hu vy­cháze­jí ja­ko mo­rálně nad­řazení, pro­tože jsou míru­mi­lovní, pra­covití, ře­me­slně zdat­ní a inova­tivní; a na­ko­nec se jim po­ve­de ná­vrat – aspoň v přene­seném smys­lu – co­by vražedným eu­‐ roa­me­rickým osadníkům vy­ba­veným „zbraně­mi, cho­ro­boplodný­mi zá­rodky a oce­lí“.46 Pozice: 279/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Pří­běh o Wogi­ích tak ukazuje na ně­kte­ré za­jí­‐ mavé možnosti. Pře­devším na­zna­čuje, že od­mí­tání ot­ro­c­tví mezi sku­pi­na­mi v ob­lasti mezi Ka­lifornií a seve­ro­západním po­břeží mě­lo si­lný etický a po­li­‐ tický roz­měr. A vskutku, jakmi­le za­čne­me hle­dat, snadno pro to­to tvrzení na­j­de­me další dů­ka­zy. Na­‐ příklad Ju­ro­kové si vy­dr­žova­li ma­lý po­čet ot­ro­ků, větši­nou dlužných pe­o­nů ne­bo za­jat­ců, kte­ré ještě ne­vy­kou­pi­li jejich pří­buz­ní. Jejich legen­dy však dáva­jí najevo značnou ne­vo­li k té­to praxi. Vez­mě­me si je­den příklad: hr­dinný pro­ta­go­nis­ta se pro­slaví tím, že po­razí ná­mořní­ho dobro­druha jmé­nem Le’mekwelol­mei, kte­rý okrá­dal a zot­ro­čoval ná­‐ hodné cestova­te­le. Po ví­těz­ství v bo­ji náš hr­di­na od­‐ mítne je­ho ná­vrh, aby spo­ji­li své sí­ly:   „Ne, ne­chci být ja­ko ty, lá­kat lo­dě k po­břeží, zmoc­ňovat se jich i s ná­kla­dem a zot­ro­čovat li­di. Dokud bu­deš naživu, už se ne­bu­deš chovat ja­ko tyran, ale za­čneš být ja­ko ostat­ní muži.“ Pozice: 280/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

„Prove­du,“ ře­kl Le’mekwelol­mei. „Pokud se vrá­tíš k před­cho­zí­mu způ­so­bu živo­ta, za­bi­ju tě. Možná bych si tě měl vzít za ot­roka, ale to ne­u­dě­lám. Zů­staň do­ma a po­‐ ne­chej si, co je tvoje, a nech ostat­ní na poko­‐ ji.“ K ot­rokům, kte­ří stá­li ko­lem a za­plni­li sko­ro ce­lý říční břeh, pro­ne­sl: „Běž­te do svých domovů. Teď jste svo­bodní.“ Li­dé, kte­ří by­li za­vle­čení do ot­ro­c­tví, ho obklopi­li, pla­ka­li a dě­kova­li mu a chtě­li je­ho loď­ku od­táh­nout zpát­ky do vo­dy. „Ne, od­táh­‐ nu si ji sám,“ ře­kl a pak ji jednou ru­kou přene­sl na ře­ku. A tak se všich­ni osvo­bo­zení li­dé roze­šli, ně­kte­ří po prou­du ře­ky a další pro­ti prou­du, do svých domovů.47   Ná­mořní ná­jez­dy ne­byly na seve­ro­západním po­‐ břeží, mírně ře­čeno, ni­jak opě­vová­ny. Přesto není od vě­ci otáz­ka, zda ne­e­xis­tuje pří­mo­‐ čařejší vy­svět­lení, proč na seve­ro­západním po­břeží převlá­dalo ot­ro­kář­ství, za­tím­co dá­le na jih ne. Pozice: 280/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Pokud ne­e­xis­tuje dosta­tečná eko­no­mická mo­tiva­ce, je snadné ně­co z mo­rálních dů­vo­dů od­mítnout. Přesně to by bez­po­chy­by tvr­di­li eko­logič­tí de­ter­mi­‐ nis­té. A sku­tečně exis­tuje spousta tex­tů, kte­ré to­to tvrzení ohledně ti­cho­moř­ské­ho po­břeží pod­po­ru­jí. Zá­roveň jsou to je­di­né tex­ty vě­nované otáz­ce, proč růz­né po­břežní společnosti fungo­valy na tak od­‐ lišných prin­cipech. Jde o od­vět­ví be­havi­o­rální eko­‐ logie zvané „teo­rie op­ti­mální­ho vý­bě­ru po­travy“. Než se pus­tí­me do pokra­čování pří­bě­hu, po­dí­vej­me se blí­že na argu­men­ty je­jích stou­pen­ců.

PTÁ­ME SE: SBÍRA­LI BYS­TE RA­DĚ­JI ŽALU­DY, NE­BO RYBAŘI­LI? Teo­rie op­ti­mální­ho vý­bě­ru po­travy je typ pre­dik­‐ tivní­ho mode­lování, kte­ré se za­klá­dá na stu­diu ne­‐ hu­mánních druhů, ja­ko jsou špač­ci, vče­ly a ry­by. Pokud se apli­kuje na li­di, ob­vykle je jejich chování po­jí­máno ve smys­lu eko­no­mické ra­ci­o­na­li­ty, např.: Pozice: 281/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

„Lov­ci a sbě­ra­či plánu­jí svou stra­tegii lovu a sbě­ru s cí­lem maxi­mální­ho zis­ku kalo­rií za vy­naložení mi­nimální prá­ce.“ Be­havi­o­rální eko­logo­vé ta­kové chování na­zýva­jí vý­po­čtem „ná­kla­dů a pří­jmů“. Nejprve zjis­tí­te, jak by se sbě­ra­či mě­li chovat, pokud chtě­jí být co nej­efek­tivnější. Ná­sledně pro­‐ zkou­má­te, jak se sku­tečně chova­jí. Pokud jejich chování ne­od­po­ví­dá op­ti­mální stra­tegii sbě­ru, je ně­co špatně. Z toho­to po­hle­du ne­bylo chování domo­ro­dých Ka­liforňanů zdale­ka op­ti­mální. Jak jsme uved­li, pri­márním zdrojem jejich ob­živy byly žalu­dy a pi­‐ niové oříš­ky. V ob­lasti, kte­rá je tak úrodná ja­ko Ka­‐ lifornie, ne­e­xis­tuje žádný zjevný dů­vod, proč se tak­‐ to chovat. Žalu­dy a pi­niové oříš­ky jsou vel­mi ma­lé a jejich sběr a zpra­cování sto­jí značné úsi­lí. Před konzu­ma­cí se větši­na druhů mu­sí zdlouhavě louhovat a mlít, aby se z nich od­strani­ly to­xi­ny a uvolni­ly živi­ny. Úro­da oře­chů se mů­že v jednot­‐ livých se­zo­nách dra­ma­ticky li­šit, tak­že za­tím­co někdy je žalu­dů nad­by­tek, jin­dy jich je ne­do­sta­tek. Pozice: 281/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Zá­roveň se ve vnit­ro­ze­mí po­blíž ti­cho­moř­ské­ho po­‐ břeží, při­nej­menším až k sou­toku řek Sacra­men­to a San Jo­aquin, hojně vy­sky­tu­jí ry­by. Ry­by jsou vý­‐ živnější a spolehlivější než oře­chy. Navzdo­ry to­mu za­u­jí­ma­li lo­sosi a další po­travi­ny z vodních zdrojů na ka­liforn­ském jí­delníč­ku až druhé místo, po plodech stro­mů, a bylo to­mu tak prav­dě­podobně dávno před pří­chodem Ev­ropanů.48 Z hle­dis­ka „teo­rie op­ti­mální­ho vý­bě­ru po­travy“ ne­dává chování Ka­liforňanů smy­sl. Lo­so­sy lze kaž­‐ do­ročně lovit a zpra­covávat ve velkém množ­ství a jsou zdrojem ole­je, tu­ku a bíl­kovin. Pokud jde o kalkula­ci ná­kla­dů a pří­no­sů, po­stu­po­va­li obyva­te­‐ lé seve­ro­západní­ho po­břeží mnohem ro­zum­ně­ji než Ka­liforňané, a to už stovky, možná i ti­sí­ce let.49 Je prav­da, že ne­mě­li moc na vý­běr, ne­boť sběr oře­chů na seve­ro­západním po­břeží nikdy ne­byl al­terna­‐ tivou (v tamějších le­sích převa­žu­jí jehlična­ny). Zá­‐ roveň mě­ly společnosti na seve­ro­západním po­břeží k dis­po­zi­ci víc druhů ryb než Ka­liforňané, kromě lo­so­sů lovi­ly i ko­ruš­ky, jež jsou bo­ha­tým zdrojem Pozice: 282/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ole­je, kte­rý slou­žil jednak ja­ko po­trava a jednak ja­‐ ko ústřední su­rovi­na při „slavnostech tu­ku“, kdy si šlech­ti­ci na­bíra­li velké množ­ství tu­ku a háze­li ho do ohniště a někdy i po so­bě navzá­jem. Ka­liforňané však na vý­běr mě­li. Ka­lifornie tu­díž před­stavu­je eko­lo­gickou há­‐ danku. Zdá se, že větši­na je­jích domo­ro­dých obyva­‐ tel by­la hr­dá na svou pra­covi­tost, pro­zí­ravou prak­‐ tičnost a obe­zřetnost v peněžních zá­leži­tostech – což bylo v pří­mém pro­ti­kla­du k divoké­mu a ne­při­‐ mě­řené­mu se­be­ob­ra­zu ná­čelní­ků ze seve­ro­západní­‐ ho po­břeží, kte­ří se rá­di chvásta­li, „že jim je všech­‐ no jedno“. Jak se však ukazuje, právě Ka­liforňané za­lo­žili celou regi­o­nální eko­no­miku na zjevně ira­ci­‐ o­nálních roz­hodnu­tích. Proč si za hlavní zdroj ob­‐ živy zvo­li­li du­bové a pi­niové há­je, ač­ko­li mě­li k dis­‐ po­zi­ci bo­ha­tá loviště ryb? Eko­logič­tí de­ter­mi­nis­té se někdy snaží vy­ře­šit tu­to há­danku odkazem na po­travi­nové jis­to­ty. Přestože jsou ban­di­ti ja­ko Le’mekwelol­mei větši­nou vní­máni ja­ko ni­čemové, bu­dou pod­le de­ter­mi­nis­tů Pozice: 283/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

exis­tovat vž­dy. A co je pro zlo­dě­je a ná­jezdníky při­‐ tažlivější než zá­so­by již zpra­covaných a snadno pře­‐ pravi­telných po­travin? Mrt­vé ry­by ze zřej­mých dů­‐ vo­dů nelze ne­chat jen tak ležet la­dem. Mu­sí se buď okamži­tě zkonzu­movat, ne­bo očis­tit, fi­le­tovat, usu­‐ šit a vy­u­dit, aby se za­mezi­lo zka­žení. Na seve­ro­‐ západním po­břeží se ty­to úko­ny prová­dě­ly na jaře a v létě ja­ko na bě­ží­cím pá­se, je­likož byly klí­čové pro fy­zické přeži­tí sku­pi­ny, ale i pro je­jí so­ci­ální přeži­tí při sou­tě­živých hodech v zimní se­zo­ně.50 Pod­le be­havi­o­rální eko­logie ry­by vy­ža­du­jí nej­‐ větší prá­ci hned po ulo­vení. Větši­na pří­pravných pra­cí se mu­sí provést okamži­tě. Vý­sledkem je, že dané sku­pi­ny si roz­hodnu­tím spoléhat se ve velké mí­ře na ry­by na se­be upletly bič – jakko­li bylo to­to roz­hodnutí ne­po­chybně ro­zum­né z nutriční­ho hle­‐ dis­ka. Zna­menalo to in­vestovat do vy­tvo­ření skla­‐ dova­telné­ho nad­bytku zpra­covaných a za­balených po­travin (nejen konzervované­ho ma­sa, ale i tu­ku a ole­je), což rovněž zna­menalo vy­tvo­ření ne­odola­‐ telné­ho poku­šení pro ná­jezdníky.51 Žalu­dy a oře­chy Pozice: 283/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

opro­ti to­mu žádné ta­kové riziko a poku­šení ne­před­‐ stavovaly, moh­ly se skla­dovat v su­rovém stavu. Jejich sklizeň by­la jedno­du­chá a vcelku nená­ročná činnost,52 a co je klí­čové, žalu­dy ne­bylo nutné před uskladně­ním zpra­covávat. Větši­na těžké prá­ce se ode­hráva­la až těs­ně před jejich konzu­ma­cí: vy­‐ louhovaly se a namle­ly a ná­sledně se z nich při­‐ pravovaly kaše, ko­lá­če ne­bo su­šenky. (Což je na­‐ pros­tý pro­ti­klad k uzeným ry­bám, kte­ré se ani ne­‐ muse­jí va­řit.) Ne­e­xis­toval te­dy žádný ro­zum­ný dů­vod, proč podni­kat ná­jez­dy na skla­dy sy­rových žalu­dů. A pro­‐ to li­dem chybě­la i sku­tečná mo­tiva­ce vy­ví­jet or­‐ ganizované způ­so­by ochra­ny těch­to zá­sob pro­ti ná­‐ jezdníkům. V tom už mů­že­me vi­dět logiku. Lov lo­‐ so­sů a sběr žalu­dů s se­bou zkrát­ka ne­sou vel­mi od­‐ lišné prak­tické možnosti, což mů­že z dlouhodo­bého hle­dis­ka vést ke vzniku zce­la od­lišných typů společnos­tí: jedné vá­lečnické a ná­jezdnické (při­‐ čemž kra­dení po­travin je jen krů­ček od lo­vení li­dí) a druhé v pod­sta­tě míru­mi­lovné.53 Společnosti na Pozice: 284/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

seve­ro­západním po­břeží te­dy byly vá­lečnické, pro­‐ tože jedno­du­še ne­mě­ly možnost spoléhat se na po­‐ travi­ny, kte­ré byly odolné vů­či ná­jez­dům. Je to jis­tě elegant­ní teo­rie, kte­rá zní sa­ma o so­bě celkem chytře a uspoko­jivě.54 Bo­hu­žel však zřej­mě ne­od­po­ví­dá his­to­rické sku­tečnosti. První a nejzjevnější zá­drhel před­stavu­je fakt, že kra­dení su­šených ryb a ja­kýchko­li ji­ných po­travin nikdy ne­‐ bylo vý­znam­ným cí­lem vzá­jem­ných ná­jez­dů sku­pin na seve­ro­západním po­břeží. Stručně ře­čeno, su­‐ šených ryb se dá ukrást jen to­lik, ko­lik se jich ve­j­de do kánoe. A pře­prava velké­ho množ­ství po­travin po sou­ši by­la ještě ob­tížnější: v té­to části Ame­riky se ne­vy­u­ží­va­la tažná zví­řa­ta, a li­dé tak mu­se­li no­sit všech­no sa­mi, při­čemž při dlouhých vý­pravách toho ot­rok sní zhru­ba to­lik, ko­lik une­se. Hlavním cí­lem ná­jez­dů bylo vž­dy krást li­di, a ne jíd­lo.55 A při­tom šlo o je­den z nej­lidna­tějších regi­o­nů Severní Ame­riky. Kde se te­dy vzal ten hlad po li­‐ dech? Přesně ta­kové otáz­ky ne­doká­že „teo­rie op­ti­‐ Pozice: 284/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

mální­ho vý­bě­ru po­travy“ a další pří­stu­py vy­cháze­‐ jí­cí z „ra­ci­o­nální vol­by“ zod­po­vě­dět. Hlavní pří­či­ny ot­ro­kář­ství ve sku­tečnosti ne­spo­‐ čí­valy v en­vi­ron­mentálních ani demo­grafických pod­mín­kách, ale v před­stavách o správném uspořá­‐ dání společnosti převlá­da­jí­cích na seve­ro­západním po­břeží, jež byly za­se vý­sledkem po­li­tické­ho sou­pe­‐ ření růz­ných vrstev obyva­tel­stva. A ty mě­ly ohledně toho, jak má správná společnost vy­pa­dat, po­někud od­lišné ná­zo­ry. Rea­li­ta by­la prostá: v domácnostech na seve­ro­západním po­břeží ne­byl ne­do­sta­tek pracu­jí­cích ru­kou. Hodně ru­kou však pa­t­řilo no­si­te­lům šlech­tických titu­lů, kte­ří by­li hlu­‐ bo­ce přesvěd­čeni, že by mě­li být od pod­řadné manuální prá­ce osvo­bo­zeni. Mohli lovit kapust­‐ ňáky ne­bo za­bí­jet velry­by, ale bylo ne­mysli­telné, aby po nich ostat­ní chtě­li stavět je­zy ne­bo ku­chat ry­by. Pod­le zpráv z první ru­ky ta­to situa­ce často na­‐ stáva­la na jaře a v létě, kdy je­di­ným ome­zením lovu ryb byl po­čet lid­ských ru­kou, kte­ré moh­ly zpra­‐ covávat a konzervovat jíd­lo. Pravidla slušné­ho Pozice: 285/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

chování šlech­ti­cům za­po­ví­da­la za­po­jovat se do prá­‐ ce a ti nejníže po­sta­vení pros­tí li­dé („věčně po­mí­jivé oso­by“, jak je na­zval je­den etno­graf)56 okamži­tě pře­běhli ke konku­renční domácnosti, pokud se na ně moc tla­či­lo ne­bo by­li nadměrně za­tě­žováni. Ji­ný­mi slovy, šlech­ti­ci mě­li prav­dě­podobně po­‐ cit, že pros­tí li­dé pro ně ma­jí pra­covat ja­ko ot­ro­ci, za­tím­co pros­tí li­dé si nic ta­kové­ho ne­mys­le­li. Mno­‐

zí se rá­di ce­lé hodi­ny od­dáva­li umě­ní, ale lov ryb po­va­žova­li za úplně od­lišnou zá­leži­tost. Sku­tečně to vy­pa­dá, že vztahy mezi no­si­te­li šlech­tické­ho titulu a jejich pod­daný­mi byly předmě­tem neu­stá­lého vy­‐ jednávání. Někdy ne­bylo zce­la jasné, kdo ko­mu slou­ží: Vy­soké po­sta­vení bylo dáno na­ro­zením, nicmé­ně šlech­tic ne­směl usnout na vav­‐ řínech. Své jmé­no si mu­sel „udr­žovat“ pořá­‐ dáním štěd­rých hostin a po­tla­čů a obecnou velko­ry­sos­tí. Jinak pod­stu­po­val riziko, že ztra­tí nejen tvář, ale v krajním pří­pa­dě i po­‐ Pozice: 286/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

sta­vení, ne­bo dokon­ce život. Swa­desh vy­‐ práví o despo­tickém [nut­ském] ná­čelní­kovi, kte­rý byl za­vraž­děn za „okrá­dání“ svých pod­‐ daných, ne­boť si ja­ko projev úcty uzur­po­val veš­ke­ré vy­lo­vené ry­by, a ne pou­ze ob­vyk­lý po­díl. Je­ho ná­sle­dovník se pře­ko­nával ve štěd­rosti, když po ulo­vení velry­by pro­hlá­sil: „Roz­por­cuj­te ji a kaž­dý si vez­mě­te kus, mně nech­te jen tu malou hřbet­ní plou­tev.“57 Pro šlech­ti­ce to zna­menalo neu­stá­lý ne­do­sta­tek pra­covní sí­ly – niko­li pra­covní sí­ly ja­ko ta­kové, ný­‐ brž kont­rolova­telné pra­covní sí­ly v klí­čových ročních ob­do­bích. Přesně to byl problém, kte­rý ře­‐ ši­lo ot­ro­kář­ství. A právě to byly bez­pro­středních pří­či­ny, proč ne­bylo „sklízení li­dí“ ze sou­sedních klanů pro domo­rodou eko­no­miku na seve­ro­‐ západním po­břeží o nic mé­ně zá­sadní než stavě­ní jezů, škeblových za­hrad ne­bo te­ra­sových zá­ho­nů.58 Dospě­li jsme tu­díž k zá­vě­ru, že eko­logie ne­vy­‐ svět­lu­je pří­to­m­nost ot­ro­c­tví na seve­ro­západním Pozice: 286/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

po­břeží, za­to svo­bo­da ano. No­si­te­lé šlech­tických titu­lů, kte­ří spolu mu­se­li sou­pe­řit, mě­li jedno­du­še ne­do­sta­tek prostřed­ků, aby své pod­dané do­nu­ti­li k pod­poře svých ne­ko­nečných her na velko­lepost. Mu­se­li se poohlédnout za hrani­ce­mi své­ho te­ri­to­‐ ria. A co te­dy Ka­lifornie? Vrať­me se k samé­mu po­čát­ku, k „pří­bě­hu o Wogi­ích“, k hraniční zó­ně mezi dvě­ma kul­turní­mi ob­last­mi. Ukazuje se, že Ju­ro­kové a další „pro­tes­‐ tant­ští sbě­ra­či“ v severní Ka­lifornii by­li ne­ob­vyk­‐ lým úkazem, a to dokon­ce i na ka­liforn­ské po­mě­ry. Sto­jí za to zjis­tit proč.

OB­RÁ­TÍ­ME SE K PĚSTOVÁNÍ ROZ­DÍ­‐ LŮ V TI­CHO­MOŘ­SKÉ „NÁ­RAZ­NÍ­‐ KOVÉ ZÓ­NĚ“

Pozice: 287/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Alfred Kro­eber, kte­rý je au­to­rem prů­kopnické etno­‐ grafické stu­die o ka­liforn­ském domo­ro­dém obyva­‐ tel­stvu, po­psal je­ho seve­ro­západní část ja­ko „ná­raz­‐ ní­kovou zó­nu“, úze­mí s ne­zvyklou diverzi­tou pře­‐ klenu­jí­cí dvě velké kul­turní ob­lasti ti­cho­moř­ské­ho po­břeží. Etnické a jazy­kové sku­pi­ny (Ju­ro­kové, Ka­‐ ro­kové, Hu­po­vé, Tolovové a tu­cet ještě menších společnos­tí) zde žily na­mačkané ja­ko sar­dinky. Část z těch­to mik­ro­ná­ro­dů mlu­vi­la jazyky z athapaské ro­di­ny, ně­kte­ré si – ve svém domá­cím uspořá­dání a ar­chi­tek­tuře – po­ne­chaly stopy aris­tokra­cie, kte­ré jasně ukazu­jí na jejich pů­vod kdesi na seve­ro­‐ západním po­břeží. Až na vý­jimky však nikdo z nich ne­prak­ti­koval plnohodnotné ot­ro­c­tví.59 Pro zdů­raz­ně­ní toho­to kontras­tu vů­či ostat­ním sku­pi­nám sto­jí za zmínku, že v kaž­dé sku­tečné osa­‐ dě na seve­ro­západním po­břeží tvo­řili dě­diční ot­ro­ci až čtvr­ti­nu obyva­tel. To je vy­soké čís­lo. Jak jsme uved­li dří­ve, ta­to hodno­ta se mů­že mě­řit s demo­‐ grafickým roz­ložením na ko­lo­ni­álním Jihu v do­bě nej­větší­ho roz­ma­chu pěstování bavl­ny a blí­ží se od­‐ Pozice: 287/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ha­dům o po­dí­lu domá­cích ot­ro­ků ve sta­rověkých Athé­nách.60 Pokud to­mu tak bylo, šlo o plnohodnotné „ot­ro­kář­ské společnosti“, kde ne­‐ svo­bodná prá­ce tvo­ři­la zá­klad domá­cí eko­no­miky a udr­žova­la prosperi­tu šlech­ti­ců i prostých li­dí. Za před­pokla­du, že mnoho sku­pin při­šlo na jih ze seve­‐ ro­západní­ho po­břeží, jak na­zna­ču­jí lingvis­tické a ji­‐ né dů­ka­zy, a že alespoň část té­to migra­ce se ode­hrá­‐ la po ro­ce 1800 př. n. l. (kdy bylo ot­ro­c­tví prav­dě­‐ podobně in­stitu­ci­o­na­lizováno), otáz­ka zní: Kdy a jak se sbě­ra­či v „ná­raz­ní­kové zó­ně“ vzda­li dr­žení ot­ro­ků? Otáz­ka „kdy“ je předmě­tem bu­dou­cí­ho vý­zku­‐ mu. Otáz­ka „jak“ je pří­stupnější. V řa­dě těch­to společnos­tí lze vy­po­zo­rovat zvyky, kte­ré se zda­jí být ex­pli­citně navr­že­ny tak, aby před­cháze­ly riziku změ­ny za­ja­tecké­ho sta­tu­su na trva­lý. Vez­mě­me si na­příklad ju­ro­cký poža­davek, aby ví­tě­zové bitvy pla­ti­li kompenza­ci za kaž­dý ztra­cený život, a to ve stejné vý­ši ja­ko v pří­pa­dě vraž­dy. Zdá se, že šlo o vel­mi účinný způ­sob, jak ze vzá­jem­ných ná­jez­dů Pozice: 288/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

udě­lat cosi ne­vý­hodné­ho a mo­rálně zka­žené­ho. Z eko­no­mické­ho hle­dis­ka se vojenská vý­ho­da sta­la pro ví­těz­nou stranu pří­tě­ží. Jak na­psal Kro­eber, „poře­ka­dlo ‚Bě­da po­raženým‘ se mezi Ju­roky – při­‐ nej­menším ve fi­nančním smys­lu – promě­ni­lo ve vý­‐ rok ‚Bě­da ví­tězům‘“.61 Če­t­kovský va­rovný pří­běh o Wogi­ích na­bízí něko­lik dalších vo­dí­tek. Na­zna­čuje, že sku­pi­ny pří­‐ mo sou­se­dí­cí s ka­liforn­skou „ná­raz­ní­kovou zó­nou“ mě­ly dob­ré po­vě­domí o svých severních sou­se­dech a po­va­žovaly je za vá­lečníky se sklo­ny k luxusní­mu stylu živo­ta za­ložené­mu na vy­ko­řis­ťování prá­ce pod­daných. Vy­plývá z toho, že vy­ko­řis­ťování chá­pa­‐ li ja­ko po­ten­ci­ální možnost i pro svou vlast­ní společnost, ale od­mít­li ho, ne­boť dr­žení ot­ro­ků by podkopalo jejich dů­leži­té spole­čenské hodno­ty (sta­‐ li by se „tlus­tý­mi a lí­ný­mi“). Dá­le na jih smě­rem k samotné ka­liforn­ské ná­raz­ní­kové zó­ně na­chází­‐ me dů­ka­zy, že tamní lov­ci a sbě­ra­či v mnoha klí­‐ čových ob­lastech spole­čenské­ho živo­ta svou ko­mu­‐ ni­tu sku­tečně vy­stavě­li ve schizmogene­tickém Pozice: 289/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

stylu, ja­ko zr­ca­dlový ob­raz, vě­do­mý pro­ti­klad ke sku­pi­nám ži­jí­cím na seve­ro­západním po­břeží. Ně­‐ kte­ré příkla­dy to­mu na­po­ví­da­jí. Vo­dí­t­ka vy­plýva­jí z těch nej­jedno­duš­ších a zdán­‐ livě prag­ma­tických de­tai­lů. Uveď­me dva z nich. Žádný svo­bodný člen domácnosti na seve­ro­‐ západním po­břeží by nemohl být nikdy spat­řen, jak

štípe ne­bo no­sí dřevo.62 Ta­ková prá­ce by podrýva­la je­ho po­sta­vení a či­ni­la z něj ekvivalent ot­roka. Opro­ti to­mu ka­liforn­ští ná­čelní­ci zřej­mě přesně ty­‐ to činnosti po­výši­li na slavnost­ní ve­řejnou služ­bu, díky kte­ré se mohli účastnit klí­čových ri­tuá­lů v pot­‐ ní chýši. Gold­schmidt vy­po­zo­roval: Všich­ni muži, zej­mé­na mla­dí, by­li na­bá­dáni, aby chodi­li na dřevo, kte­rým se topi­lo v pot­ní chýši. Ne­jednalo se o vy­ko­řis­ťování dět­ské prá­ce, ale o vý­znam­ný ná­boženský akt. Z horských hře­benů se nosi­lo spe­ci­ální dřevo, kte­ré se po­u­ží­valo k dů­leži­té­mu očis­‐ tné­mu ri­tuá­lu. Samotné nošení dřeva bylo Pozice: 289/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ná­boženským ak­tem, ne­boť je­ho prostřednic­‐ tvím bylo možné zís­kat „štěs­tí“. Člověk k ně­‐ mu mu­sel při­stu­po­vat se správným du­ševním po­stojem spo­čí­va­jí­cím zej­mé­na ve zdr­žen­‐ livém chování a neu­stá­lém pře­mýš­lení o zís­‐ kávání bo­hat­ství. Mo­rálním cí­lem ne­bylo samotné dřevo, ale je­ho shro­maž­ďování spolu s ná­boženskou a eko­no­mickou účas­tí.63 A ob­dobně i ná­sledný ri­tuál po­cení – jenž měl očis­tit tě­la ka­liforn­ských mužů od nad­by­tečných te­‐ ku­tin – sto­jí v kontras­tu k nadměrné konzu­ma­ci ole­je, velry­bí­ho tu­ku a sád­la, kte­rá na seve­ro­‐ západním po­břeží signa­lizova­la mas­ku­linní sta­tus. Pro po­sí­lení své­ho po­sta­vení a uči­ně­ní dojmu na předky li­li šlech­ti­ci na seve­ro­západním po­břeží při sou­tě­živém klání bě­hem po­tla­če do ohně ko­ruškový tuk; ka­liforn­ští ná­čelní­ci naopak spalova­li kalo­rie o samo­tě v pot­ní chýši. Domo­ro­dí Ka­liforňané si zřej­mě by­li vel­mi dob­‐ ře vě­do­mi, ja­ké hodno­ty od­mí­ta­jí. Dokon­ce je in­‐ Pozice: 290/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

stitu­ci­o­na­lizova­li v po­stavě šaš­ka,64 kte­rý na ve­‐ řejnosti manifestoval za­hálku, ob­žer­ství a megalo­‐ manii – a zá­roveň fungo­val ja­ko ja­ká­si platfor­ma pro vy­jád­ření míst­ních problé­mů a ne­spokojenosti –, čímž zřej­mě ta­ké pa­rodoval nejžá­danější hodno­ty sou­sední civi­liza­ce. Další kontrast se projevu­je v ob­‐ lasti duchovní­ho a es­te­tické­ho živo­ta. Umě­lecké tra­di­ce na seve­ro­západním po­břeží vesměs před­‐ stavu­jí po­dí­vanou a klam: tea­trální klamání mas­‐ kami, kte­ré se vmžiku sní­ma­jí z ob­li­če­je a hned za­se na­sazu­jí, ne­bo diva­delní­mi po­stava­mi, jež str­háva­jí po­hled na­prosto opačný­mi smě­ry. Domo­ro­dý vý­raz pro „ri­tuál“ se ve větši­ně jazy­ků seve­ro­západní­ho po­břeží ve sku­tečnosti pře­klá­dá ja­ko „pod­vod“ ne­‐ bo „ilu­ze“.65 Ka­liforn­ská spi­ri­tua­li­ta k to­mu na­bízí sko­ro doko­na­lý pro­ti­klad. Dů­leži­tá by­la kul­tiva­ce nit­ra prostřednic­tvím dis­ciplí­ny, po­ctivé­ho tré­‐ ninku a tvr­dé prá­ce. Ka­liforn­ské umě­ní se zce­la vy­‐ hý­bá po­u­ží­vání ma­sek. Ka­liforn­ské písně a po­ezie navíc ukazu­jí, že tvr­‐ dý dril a prá­ce doká­žou člověka na­po­jit na to, co je Pozice: 290/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

v živo­tě au­ten­tické. A tak za­tím­co se sku­pi­ny na seve­ro­západním po­břeží ne­bráni­ly za­hrnout Ev­‐ ropa­ny do okáza­lých jmenova­cích ob­řa­dů, li­dé, kte­‐ ří se chtě­li stát Ka­liforňa­ny – na­příklad Ro­bert Frank, kte­rého na kon­ci deva­tenác­tého století mezi se­be při­ja­li Ju­ro­kové – zjiš­ťova­li, že muse­jí tahat dřevo z hor a skří­pat zu­by při kaž­dém kroku, aby si vy­do­by­li své místo mezi „sku­tečný­mi lid­mi“.66 Pokud chá­pe­me „společnost“ ja­ko společný vý­‐ tvor lid­ských by­tos­tí a „hodno­ty“ ja­ko nej­vě­‐ domější aspek­ty toho­to pro­ce­su, pak je sku­tečně těžké ne­vní­mat obyva­te­le na seve­ro­západním po­‐ břeží a v Ka­lifornii ja­ko pro­ti­kla­dy. Li­dé v obou ob­‐ lastech vy­na­klá­da­li velké pra­covní úsi­lí, ale for­my a funk­ce té­to prá­ce se nemoh­ly li­šit víc. Na seve­ro­‐ západním po­břeží ko­respon­dovalo či­lé hro­ma­dě­ní ná­bytku, er­bů, ků­lů, ma­sek, pokrývek a be­den s extrava­gantnos­tí a tea­trálnos­tí po­tla­če. Hlavním smys­lem té­to prá­ce a ri­tuální krea­tivi­ty však bylo „při­dě­lit“ jmé­na a tituly uchaze­čům o šlech­tický titul – a dát tak vzniknout spe­cifickým sor­tám li­dí. Pozice: 291/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Vý­sledkem mi­mo ji­né bylo, že umě­lecké tra­di­ce seve­ro­západní­ho po­břeží jsou po­va­žová­ny za jed­ny z nej­o­slnivějších, ja­ké kdy svět spat­řil, a jsou snadno roz­po­zna­telné díky své­mu si­lné­mu za­mě­‐

ření na ze­vnějšek – svět ma­sek, ilu­zí a fa­sád.67 Společnosti v ka­liforn­ské ná­raz­ní­kové zó­ně byly svým způ­so­bem srovna­telně extrava­gant­ní. Pokud však ně­co takří­ka­jíc „po­tlač-ovaly“, pak to by­la urči­‐ tě samotná prá­ce. Etno­graf, kte­rý zkou­mal At­su­‐ gevie, sou­se­dy Ju­ro­ků, na­psal: „Ide­ální je­di­nec byl zá­možný a pra­covi­tý. S prvním paprskem slun­ce vstal a pustil se do prá­ce, a pře­stal až poz­dě v no­ci. Brz­ké vstávání a schopnost vy­dr­žet beze spánku pa­‐ t­řily k velkým přednostem. Vě­ta ‚neu­mí spát‘ pla­ti­‐ la za mi­mo­řádný kompli­ment.“68 Zá­možní muži (je tře­ba po­zna­menat, že všech­ny ty­to společnosti byly jedno­značně patri­ar­chální) by­li ob­vykle vní­máni ja­ko chle­bo­dár­ci chudého, zá­vis­lého, ne­prozře­‐ telné­ho li­du a bláz­nivých pře­lé­tav­ců, a to díky své se­be­káz­ni a vlast­ní tvr­dé prá­ci ne­bo prá­ci svých manže­lek. Pozice: 292/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Ka­liforn­ská spi­ri­tua­li­ta se svým „pro­tes­tant­‐ ským“ dů­razem na niternost a se­bezkou­mání před­‐ stavu­je doko­na­lý pro­tipól ke kla­mavé hře ob­řa­dů na seve­ro­západním po­břeží. Mezi Ju­roky se dob­ře vy­ko­naná prá­ce sta­la způ­so­bem, jak se spo­jit se sku­‐ tečnou rea­li­tou, je­jíž vnější manifesta­cí se staly cenné předmě­ty ja­ko denta­lie a skalpy ko­lib­ří­ků, jak vy­svět­lu­je sou­časný etno­graf: Za­tím­co se oso­ba, jež pro­chází dri­lem, „use­‐ bírá“ a očiš­ťuje, za­čne sa­ma se­be vní­mat ja­ko stá­le „sku­tečnější“, a tím pá­dem i svět chá­pe ja­ko stá­le „krásnější“: ja­ko sku­tečné místo, kde se dá ně­co prožít, a ne ja­ko loka­ci pro umístění „pří­bě­hu“, in­te­lek­tuálních zna­los­tí […] Na­příklad v ro­ce 1865 pro­cházel kapi­tán Spo­tt něko­li­ka­tý­denním vý­cvikem, v je­hož rám­ci po­má­hal me­di­cin­manovi s pří­prava­mi na první lo­so­sí ob­řad v ús­tí ře­ky Kla­math […] „sta­rý me­di­cin­man ho po­slal nano­sit dřevo do pot­ní chýše. Cestou pla­kal sko­ro při kaž­‐ Pozice: 292/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

dém kroku, ne­boť teď na vlast­ní oči vi­děl, jak se to dě­lá.“ […] Sl­zy a pláč ma­jí při ju­ro­ckém spi­ri­tuálním vý­cviku klí­čový vý­znam, ne­boť manifes­tu­jí osobní touhu, upřím­nost, poko­‐ ru a otevřenost.69 Díky ta­kové­mu úsi­lí mů­že člověk ob­jevit své sku­‐ tečné po­slání a svůj cíl, a pokud je „cí­lem něko­ho ji­‐ ného vmě­šovat se vám do živo­ta“, do­zvě­děl se tentýž etno­graf, „je tře­ba ho za­stavit, jinak se stane­‐ te je­ho ot­rokem, je­ho ‚maz­líčkem‘“.   Moh­lo by se zdát, že Ju­ro­kové se svý­mi pu­ri­tán­ský­‐ mi způ­so­by a mi­mo­řádným kul­turním dů­razem na prá­ci a peníze před­stavu­jí ne­zvyk­lý příklad hr­di­nů boje pro­ti ot­ro­c­tví (ač­ko­li mno­zí kalvi­nis­tič­tí abo­li­‐ ci­o­nis­té ne­by­li o moc ji­ní). My je však samo­zřej­mě ne­před­stavu­je­me ja­ko hr­di­ny, stejně ja­ko ne­chce­me jejich sou­se­dy na seve­ro­západním po­břeží ozna­čit za pa­dou­chy toho­to pří­bě­hu. Uvá­dí­me je pro ilu­‐ stra­ci toho, jak je pro­ces, kte­rým se kul­tu­ry de­fi­nu­jí Pozice: 293/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

vzá­jem­ným vy­mezováním, od zá­kla­du po­li­tický, ne­boť za­hrnuje vě­domou dis­ku­si o správném způ­‐ so­bu živo­ta. Po­u­čením je, že podobné deba­ty byly nej­in­tenzivnější v hraniční zó­ně mezi antropolo­‐ gický­mi „kul­turní­mi ob­last­mi“. Jak jsme zmí­ni­li, Ju­ro­kové a jejich bez­pro­‐ střední sou­se­dé by­li po­někud ne­ob­vyklí, a to i na ka­liforn­ské po­mě­ry. By­li však ne­ob­vyklí z roz­‐ dílných dů­vo­dů. Na jednu stranu sku­tečně dr­že­li ot­‐ roky, i když jich bylo málo. Sko­ro všech­ny ná­ro­dy ve střední a jižní Ka­lifornii (Mai­duové, Vin­tuové, Po­mové atd.) tu­to in­stitu­ci zce­la od­mí­ta­li.70 Zdá se, že k to­mu byly mi­nimálně dva dů­vo­dy. Za­prvé téměř všu­de kromě seve­ro­zápa­du se peníze a maje­‐ tek mužů i žen po smr­ti ri­tuálně pá­li­ly – a pro­to ta­to in­stitu­ce slou­ži­la ja­ko účinný vy­rovnáva­cí me­‐ chanis­mus.71 Ob­last Ju­ro­ků, Ka­ro­ků a Hu­pů by­la jedním z má­la míst, kde se denta­li­um dalo dě­dit. Když k to­mu při­dá­me sku­tečnost, že spo­ry zde vedly k vál­ce mnohem častě­ji než kde­ko­li jin­de, zís­‐ ká­me ja­kou­si scvrklou, zmenšenou verzi hi­e­rar­‐ Pozice: 293/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

chické­ho sys­té­mu seve­ro­západní­ho po­břeží, v tom­‐ to pří­pa­dě troj­stranné­ho roz­dě­lení na majetné ro­di­‐ ny, oby­čejné Ju­roky a chudáky.72 Za­jat­ci ne­by­li ot­roky, všech­ny pra­me­ny tvr­dí, že býva­li rych­le vy­kou­peni a ta­ké že všich­ni vrazi mu­‐ se­li za­pla­tit od­škodné. Na to vše ale byly po­tře­ba peníze. A to zna­menalo, že vý­znamní muži, kte­ří války často ini­ci­ova­li, mohli z těch­to situa­cí vel­mi dob­ře profi­tovat, ne­boť půj­čova­li peníze těm, kte­ří ne­dokáza­li splá­cet, a ti se tak buď stáva­li za­dlu­žený­‐ mi pe­o­ny, ne­bo se uchylova­li k po­tupné­mu živo­tu v izo­lovaných lesních pří­byt­cích.73 In­tenzivní za­‐ mě­ření na zís­kávání peněz (a z toho vy­plýva­jí­cí pu­‐ ri­tán­ství) a ta­ké si­lný mo­rální od­por k ot­ro­kář­ství lze po­va­žovat za dů­sle­dek na­pě­tí vznik­lého živo­tem v té­to ne­sta­bi­lní a chao­tické ná­raz­ní­kové zó­ně mezi dvě­ma regi­o­ny. Jin­de v Ka­lifornii exis­tova­li for­‐ mální ná­čelní­ci ne­bo vůd­ci, a ač­ko­li ne­mě­li žádnou do­nu­cova­cí moc, konflik­ty urovnáva­li ko­lek­tivním vy­bíráním prostřed­ků na od­škodně­ní a kul­turní život se ne­zamě­řoval ani tak na hro­ma­dě­ní maje­‐ Pozice: 294/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

tku, ja­ko spí­še na or­ganizování kaž­do­ročních ri­tuá­‐ lů obnovy svě­ta. Dalo by se říct, že se zde vě­ci vrá­ti­ly na samotný za­čá­tek. Údajným hlavním úče­lem po­tla­če a velko­‐ lepých sou­tě­ží o maje­tek a dě­dičné tituly na seve­ro­‐ západním po­břeží bylo zís­kat vá­ženou ro­li při velkých maš­ka­rá­dách o zimním slu­novra­tu, jejichž cí­lem bylo ob­dobně pro­bu­dit pří­rodní sí­ly. Ta­ké ka­‐ liforn­ští ná­čelní­ci mě­li ko­neckon­ců na sta­rosti hlavně zimní maš­ka­rá­dy, jejichž cí­lem bylo obrodit svět a za­chránit ho před hro­zí­cí zkázou (je­likož by­li z Ka­lifornie, ne­po­u­ží­va­li sku­tečné mas­ky, ale podobně ja­ko při kwa­kiutl­ském ri­tuá­lu o zimním slu­novra­tu se­stou­pi­li bo­hové na zem a vtě­li­li se do kos­tý­movaných taneční­ků). Roz­díl spo­čí­val samo­‐ zřej­mě v ab­sen­ci servi­lní pra­covní sí­ly ne­bo ja­‐ kéhoko­li sys­té­mu dě­dičných titu­lů, a tak ka­liforn­ští po­mští ne­bo mai­duš­tí ná­čelní­ci mu­se­li ty­to ri­tuá­ly or­ganizovat na­prosto od­lišným způ­so­bem.

Pozice: 295/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

NĚKO­LIK ZÁ­VĚ­RŮ En­vi­ron­mentální de­ter­mi­nis­té ma­jí ne­šťastnou ten­den­ci po­va­žovat li­di za jen o ně­co lepší ro­bo­ty, kte­ré ži­jí pod­le ra­ci­o­nálních vý­po­čtů vy­fa­ntazí­‐ rovaných ja­kým­si eko­no­mem. Abychom by­li spraved­liví, ne­po­pí­ra­jí, že li­dé jsou své­rázná a ná­‐ pa­di­tá stvo­ření – pou­ze usu­zu­jí, že na tom z dlouhodo­bého hle­dis­ka pří­liš ne­zá­leží. Ti, kte­ří se při sháně­ní zdrojů ne­vy­da­li op­ti­mální cestou, skon­‐ čí v pro­padlišti dě­jin. Antropologo­vé, kte­ří pro­ti to­‐ mu­to de­ter­mi­nis­mu vzná­še­jí ná­mitky, ob­vykle po­u­‐ kazu­jí na kul­tu­ru, ale v ko­nečném dů­sledku to ne­‐ zna­mená o mnoho víc než tvrzení, že vy­svět­lení je nemožné: Ang­li­čané se chova­jí, jak se chova­jí, pro­‐ tože jsou Ang­li­čané, Ju­ro­kové se ze stejné­ho dů­vo­‐ du chova­jí ja­ko Ju­ro­kové, a proč jsou jedni Ang­li­‐ čané a dru­zí Ju­ro­kové, nelze říct. Li­dé (z té­to per­‐ spek­tivy, kte­rá je svým způ­so­bem stejně extrémní) jsou při­nej­lepším na­hodi­lou kon­ste­la­cí kul­turních Pozice: 295/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ele­men­tů, jež se možná po­spo­jovaly pod­le ně­ja­kého převlá­da­jí­cí­ho du­cha, kó­du ne­bo éto­su, a to, s ja­‐ kým éto­sem ta kte­rá společnost skon­čí, nelze vy­‐ svět­lit – je to ja­ko hodit si kostkou. Tak­to extrémní vý­klad ce­lé zá­leži­tosti však ne­‐ zna­mená, že by na obou po­zi­cích ne­by­la špetka prav­dy. Pro­lí­nání život­ní­ho prostře­dí a tech­no­logií při­ná­ší (někdy i značné) změ­ny a kul­turní roz­dí­ly jsou do jis­té mí­ry sku­tečně jen na­hodi­lým hodem kostkou: ne­e­xis­tuje žádné „vy­svět­lení“, proč je čín­‐ šti­na tó­nový jazyk, za­tím­co fin­šti­na aglu­ti­nační, prostě se to ně­jak se­běh­lo. Přesto, pokud se ar­‐ bitrárnost jazy­kových roz­dí­lů po­va­žu­je za zá­klad ce­lé so­ci­ální teo­rie (o což se v pod­sta­tě pokou­šel struk­tu­ra­lis­mus a ná­sledně po­st­struk­tu­ra­lis­mus), vý­sle­dek je stejně me­chanicky de­ter­mi­nis­tický ja­ko nej­extrém­nější for­my de­ter­mi­na­ce prostře­dí. „Řeč mlu­ví nás.“ Jsme od­sou­zeni k ne­ko­nečné­mu opa­‐ kování vzor­ců chování, kte­ré jsme sa­mi ne­vy­tvo­‐ řili, a kte­ré vlastně ne­vy­tvo­řil ani nikdo ji­ný – dokud nás ja­ký­si seizmický po­hyb co­by kul­turní Pozice: 296/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

ekvivalent po­hybu tek­to­nických de­sek ne­odne­se někam, kde panuje nový, stejně ne­vy­svět­li­telný řád. Ji­ný­mi slovy, oba pří­stu­py vy­cháze­jí z před­‐ pokla­du, že už jsme se v pod­sta­tě za­sek­li. Právě pro­‐ to kla­de­me ta­kový dů­raz na po­jem se­be­ur­čení. Stejně ja­ko je ro­zum­né před­poklá­dat, že pleis­to­‐ cenní lov­ci ma­mu­tů se­zonně stří­da­jí­cí for­my uspořá­dání si mu­se­li vy­vi­nout jis­tý stu­peň po­li­‐ tické­ho se­beu­vě­domě­ní (mu­se­li pře­mýš­let o re­la­‐ tivních vý­ho­dách růz­ných způ­sobů vzá­jem­ného sou­ži­tí), tak i sple­ti­té sí­tě kul­turních roz­dí­lů cha­‐ rak­te­rizu­jí­cí lid­ské společnosti po kon­ci po­slední do­by le­dové jis­tě mu­se­ly mít zna­ky po­li­tické se­be­re­‐ flexe. Zopa­kuj­me si: na­ším cí­lem je po­va­žovat li­di, kte­ří ty­to for­my kul­tu­ry vy­tvo­řili, za in­te­ligent­ní dospě­lé by­tosti schopné uva­žovat o společnosti, kte­rou vy­tvá­ře­li ne­bo od­mí­ta­li. Je zřej­mé, že ten­to pří­stup, stejně ja­ko ja­ký­ko­li ji­ný, lze dovést do ab­surdních extré­mů. Vrá­tí­me-li se na okamžik k Webe­rově Pro­tes­tant­ské eti­ce, zjis­tí­‐ Pozice: 296/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

me, že v ně­kte­rých kru­zích se s ob­li­bou tvr­dí, že „ná­ro­dy či­ní roz­hodnutí“ a že ně­kte­ré si vy­braly pro­tes­tant­ství a ji­né za­se ka­to­lic­tví, a právě pro­to je to­lik li­dí ve Spo­jených stá­tech a v Ně­mecku bo­ha­‐ tých, za­tím­co v Brazí­lii a Itá­lii chudých. Dává to zhru­ba stejný smy­sl ja­ko tvrzení, že kaž­dý se mů­že svo­bodně roz­hodovat, a tu­díž sku­tečnost, že někdo skon­čí ja­ko fi­nanční konzul­tant a někdo ji­ný ja­ko za­městnanec os­t­rahy, je čis­tě jejich zá­sluhou (ostatně oba typy argu­men­tů ob­vykle vzná­ší stejný typ li­dí). Zřej­mě nej­trefně­ji to vy­jád­řil Marx: tvo­ří­‐ me si vlast­ní his­to­rii, ale za pod­mí­nek, kte­ré bychom si sa­mi ne­vy­bra­li. Jedním z dů­vo­dů, proč bu­dou so­ci­ální teo­reti­ci o tom­to problé­mu dis­ku­tovat navždy, je sku­tečnost, že nikdy ne­bu­de­me přesně vě­dět, co „lid­ská činnost“ do­oprav­dy doká­že ovlivnit – v sou­časnosti se ten­to ter­mín pre­fe­ruje opro­ti dří­vější „svo­bodné vů­li“. His­to­rické udá­losti se ze své pod­sta­ty dě­jí jen jednou a ne­e­xis­tuje žádný způ­sob, jak se do­zvě­dět, zda by bývaly „moh­ly“ do­padnout jinak (co kdy­by Pozice: 297/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Španěl­sko ne­do­bylo Me­xiko? Mohl být parní stroj vy­nale­zen v ptole­mai­ovském Egy­p­tě a vedlo by to k sta­rověké prů­mys­lové revo­lu­ci?). Ja­ký je vů­bec smy­sl kla­dení ta­kových otázek? Si­ce ne­doká­že­me před­ví­dat bu­dou­cí udá­losti, jakmi­le se však stanou, při­jde nám za­těžko vní­mat je jinak než ja­ko ne­vy­‐ hnu­telné. Ne­e­xis­tuje způ­sob, jak se to do­zvě­dět. Je tu­díž do značné mí­ry otáz­kou vku­su, kam se umís­tí hrani­ce mezi svo­bodou a de­ter­mi­nismem. Je­likož je hlavním té­ma­tem té­to kni­hy svo­bo­da, zdá se vhodné po­su­nout hrani­ci více nalevo, než je ob­vyk­lé, a pro­zkou­mat možnost, že li­dé ko­lek­tivně ovlivňu­jí svůj vlast­ní osud více, než si běžně mys­lí­‐ me. Místo abychom domo­ro­dé obyva­te­le ti­cho­moř­‐ ské­ho po­břeží Severní Ame­riky de­fi­nova­li ja­ko „za­‐ čí­na­jí­cí“ ze­mě­děl­ce ne­bo ja­ko příklad „vzni­ka­jí­cí“ komple­xi­ty (což je jen zmodernizovaná verze vý­‐ roku, že li­dé „bě­že­li vstříc svým okovům“), jsme pro­zkou­ma­li možnost, že mohli po­stu­po­vat s (více či mé­ně) otevřený­ma oči­ma, a ob­jevi­li jsme spous­tu dů­kazů k pod­poře toho­to tvrzení. Pozice: 298/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

Uved­li jsme, že ot­ro­c­tví na seve­ro­západním po­‐ břeží bylo běžné zej­mé­na z toho dů­vo­du, že cti­žá­‐ dostivá šlech­ta ne­by­la schop­na své svo­bodné pod­‐ dané po­nížit na spolehlivou pra­covní sí­lu. Ná­sledné ná­si­lí se zřej­mě ší­ři­lo až k li­dem ži­jí­cím v ob­lasti, kte­rou jsme na­zva­li „ná­raz­ní­kovou zó­nou“ severní Ka­lifornie. Ti­to li­dé cí­ti­li stá­le větší po­vinnost vy­‐ tvá­řet in­stitu­ce, jež by je moh­ly od ot­ro­c­tví ne­bo alespoň od je­ho nej­horších extré­mů izo­lovat. Ná­sle­‐ doval schizmogene­tický pro­ces, v je­hož rám­ci se ná­ro­dy ži­jí­cí na po­břeží za­čaly stá­le více de­fi­novat vzá­jem­ným vy­mezováním. Ten­to pro­ces se zdale­ka netý­kal jen ot­ro­c­tví – zdá se, že ovlivnil všech­no od uspořá­dání domácnosti, zá­ko­nů, ri­tuá­lů a umě­ní až po před­stavy toho, co zna­mená být vá­ženou lid­skou by­tos­tí, a nejzjevně­ji se projevil v pro­ti­chůdných po­sto­jích k prá­ci, jídlu a ma­te­ri­ální­mu bo­hat­ství.74 To­to vše bylo klí­čové pro for­mování toho, co vnější po­zo­rova­te­lé za­ča­li vní­mat ja­ko převlá­da­jí­cí cit­livost obou „kul­turních“ ob­las­tí – okázalou vý­‐ střednost jedné ob­lasti a stro­hou jedno­duchost Pozice: 298/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

druhé. Vy­ústilo to však ta­ké v na­prosté od­mítnutí ot­ro­c­tví a s ním spo­jené­ho třídní­ho sys­té­mu na­příč celou Ka­lifornií s vý­jimkou je­jí­ho seve­ro­západní­ho cípu, i tam však bylo ot­ro­c­tví si­lně ome­zené. Co nám to říká o ná­stu­pu podobných fo­rem nad­‐ vlá­dy v dří­vějších ob­do­bích dě­jin lid­stva? Samo­‐ zřej­mě nic jis­tého. Je ob­tížné s urči­tos­tí vě­dět, zda mezo­li­tické společnosti balt­ské­ho a bretaň­ské­ho po­břeží, jež nám po­vrch­ně při­po­mí­na­jí domo­ro­dé společnosti na seve­ro­západním po­břeží Kana­dy, byly ve sku­tečnosti uspořá­dá­ny na podobných prin­‐ cipech. „Komple­xi­ta“ – od­rá­že­jí­cí se v ko­or­di­na­ci prá­ce a ve složi­tých ri­tuálních sys­té­mech – ne­mu­sí zna­menat nad­vlá­du. Zdá se však prav­dě­podobné, že se podobná uspořá­dání v ně­kte­rých částech svě­ta v ně­kte­rých ob­do­bích ob­jevova­la. A když se ob­jevi­‐ la, ne­zů­sta­la bez ode­zvy. Regi­o­nální pro­ce­sy kul­‐ turní dife­ren­ci­a­ce (o nichž na­chází­me více dů­kazů z ob­do­bí po kon­ci po­slední do­by le­dové) byly prav­‐ dě­podobně stejně po­li­tické ja­ko pro­ce­sy v poz­‐ Pozice: 299/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

dějších do­bách, včetně těch, kte­rý­mi jsme se za­‐ býva­li v té­to kapi­tole. Za­druhé jsme jasně­ji po­chopi­li, že do­mi­nan­ce za­čí­ná do­ma. Sku­tečnost, že se ta­to uspořá­dání sta­‐ la předmě­tem po­li­tické sou­tě­že, ne­zna­mená, že by­‐ la po­li­tická od po­čát­ku. Pů­vod ot­ro­c­tví je tře­ba hle­‐ dat ve vál­ce. Ale všu­de, kde se s ním se­tkává­me, je ot­ro­c­tví nejprve domá­cí in­stitu­cí. Hi­e­rar­chie a vlastnic­tví mohou být od­vo­ze­ny z po­je­tí po­svát­na, avšak nej­brutálnější for­my vy­ko­řis­ťování ma­jí pů­‐ vod v nej­in­tim­nějších so­ci­álních vztazích: ja­ko zvrá­cená verze vý­chovy, lás­ky a pé­če. Ot­ro­c­tví ne­‐ má ko­ře­ny ve vlá­dě. Společnosti na seve­ro­‐ západním po­břeží ne­mě­ly nic, co by byť jen zdán­‐ livě při­po­mí­nalo ústřední po­li­tiku, nej­blí­že k ní mě­ly or­ganizační vý­bo­ry kaž­do­ročních maš­ka­rád. Místo toho se se­tkává­me s ne­ko­nečnou řa­dou velkých dřevě­ných do­mů, ma­lých dvo­rů, kte­ré se vž­dy za­mě­řovaly na ro­di­nu ne­sou­cí titul a k ní ná­‐ leží­cí prosté li­di a osobní ot­roky. Dokon­ce i hi­e­rar­‐ chický sys­tém odkazoval na roz­dě­lení v rám­ci Pozice: 300/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

domácnosti. Zdá se vel­mi prav­dě­podobné, že to­též pla­ti­lo i v ne­ze­mě­děl­ských společnostech jin­de. Na­ko­nec z toho vy­plývá, že hi­e­rar­chie a rovnost ma­jí his­to­ricky ten­den­ci ob­jevovat se společně a vzá­jemně se do­pl­ňovat. Pros­tí li­dé z kmene Tlingi­tů ne­bo Hai­dů na seve­ro­západním po­břeží si by­li v pod­sta­tě rovni – všich­ni by­li stejně vy­řazeni z možnosti zís­kat tituly, a tu­díž ve srovnání s šlech­‐ ti­ci (s jejich je­di­nečnou iden­ti­tou) tvo­řili ja­kou­si ne­‐ dife­ren­covanou ma­su. Vzhle­dem ke sku­tečnosti, že ka­liforn­ské společnosti ten­to typ uspořá­dání od­‐ mít­ly, lze je ozna­čit ja­ko vě­domě rovnos­tář­ské, i když v na­prosto od­lišném smys­lu. Jakko­li se to mů­že zdát zvlášt­ní, nejzře­telně­ji se to projevovalo v jejich nadšeném při­je­tí peněz, a v tom­to ohle­du je opět po­učné srovnání se sou­se­dy na seve­ru. Pro společnosti na seve­ro­západním po­břeží byl maje­tek po­svátný ve všech smyslech toho­to slova a tvo­řily ho převážně dě­dičné pokla­dy, jejichž hodno­ta se od­‐ ví­je­la od sku­tečnosti, že kaž­dý byl unikát­ní a na ce­‐ lém svě­tě se nena­cháze­lo nic podobné­ho. Rovnost Pozice: 300/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

mezi dr­ži­te­li titu­lů by­la jedno­du­še ne­mysli­telná, jakko­li se mezi se­bou mohli do­ha­dovat, kdo ko­ho převy­šuje. V Ka­lifornii se nej­dů­leži­tější for­my bo­‐ hat­ství se­stávaly z obě­živa, je­hož hodno­ta spo­čí­va­la v tom, na­ko­lik byly kaž­dý provázek denta­lií ne­bo kaž­dá če­lenka z datlích skalpů stejné, a tu­díž se daly spo­čí­tat – ta­kový maje­tek se větši­nou ne­dě­dil, ale po vlast­ní­kově smr­ti byl zni­čen. V prů­bě­hu vy­právě­ní na­še­ho pří­bě­hu se s tou­to dyna­mikou bu­de­me se­tkávat opa­kovaně. Možná bychom ji mohli na­zvat „ne­rovnos­tí zdo­la“. Nad­vlá­‐ da se nejprve vy­no­řu­je na té nej­in­tim­nější, domá­cí úrovni. Vě­domě rovnos­tář­ská po­li­tika se ob­jevu­je, aby těm­to vztahům za­bráni­la v ší­ření mi­mo ty­to ma­lé, sou­kromé svě­ty do ve­řejné sfé­ry (kte­rá se bě­‐ hem toho­to pro­ce­su často pre­zen­tuje ja­ko vý­lučně muž­ská). Právě podobné dyna­miky kul­mi­novaly ve fenomé­nech typu sta­rověké athén­ské demo­kra­cie. Jejich ko­ře­ny však prav­dě­podobně­ji saha­jí mnohem hlou­bě­ji do mi­nu­losti, do ob­do­bí dávno Pozice: 301/1000

5. Před dávnými časy - Proč si kanadští sběrači na rozdíl o…

před pří­chodem ze­mě­děl­ství a ze­mě­děl­ských společnos­tí.

Pozice: 301/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

6

Ado­ni­sovy za­hra­dy

Revo­lu­ce, kte­rá se nikdy ne­sta­la aneb jak se li­dé v ne­o­li­tu vy­hýba­li ze­mě­děl­ství

P

ojď­me se te­dy vě­novat po­čát­kům ze­mě­děl­ství.

  Pozice: 302/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

PLA­TÓN­SKÉ PŘED­SUDKY, KTE­RÉ NÁM ZA­MLŽU­JÍ PŘED­STAVY O VY­‐ NÁ­LE­ZU ZE­MĚ­DĚL­STVÍ „Nu­že, řekni mi to­to,“ pí­še Pla­tón: Zda­lipak ro­zum­ný rolník, když má se­me­‐ na, na kte­rých mu zá­leží a z kte­rých by chtěl mít úro­du, vážně je za­sé­vá v létě do Adó­ni­‐ dových za­hrad a má ra­dost, když vi­dí, že se ty za­hra­dy již v os­mi dnech stáva­jí krásný­mi, či ko­ná ty­to vě­ci, když je dě­lá, jen ja­ko hru a pro osla­vení svát­ku, kdež­to se­me­na, o kte­rá má vážný zá­jem, za­si­je pod­le pravidel rolnické­ho umě­ní do pří­slušné pů­dy a je spokojen, když je­ho set­ba uzraje v osmém mě­sí­ci?1   Ado­ni­sovy za­hra­dy, na kte­ré zde Pla­tón

odkazuje, byly ja­kým­si ob­řadním rych­lo­za­hradni­‐ čením, je­hož cí­lem ne­by­la pro­duk­ce po­travin. Pro fi­lo­zofa před­stavovaly vhodné při­rovnání pro vše Pozice: 303/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

před­časně vy­zrá­lé a lá­kavé, ale na­ko­nec ne­plodné. V ob­do­bí let­ní­ho par­na, kdy nic ne­ros­te, si že­ny ve sta­rověkých Athé­nách za­klá­daly „za­hrádky“ v koší­‐ cích a ná­do­bách. V kaž­dé z nich raši­la smě­si­ce rych­‐ le rostou­cích obi­lovin a by­li­nek. Provizorní zá­ho­ny se vy­ná­še­ly po žeb­ří­cích na plo­ché stře­chy sou­‐ kromých do­mů a ne­chávaly se zvadnout na slun­ci: šlo o botanickou analogii k před­časné smr­ti Ado­ni­‐ se, padlého lov­ce, kte­rého v nej­lepších le­tech za­bil divo­čák. Ná­sledně na stře­chách, mi­mo do­hled mužů a úřa­dů, za­čal samotný ri­tuál, kte­rý byl pří­‐ stupný ženám ze všech vrstev athén­ské společnosti, včetně prostitu­tek. V prů­bě­hu ri­tuá­lu se truchli­lo, ale i bujaře pi­lo a že­ny se při něm bez­po­chy­by od­‐ vázaly. His­to­ri­ci se sho­du­jí, že ko­ře­ny toho­to ženské­ho kul­tu lze od­ha­lit v mezopo­tám­ských ri­tuá­lech plodnosti na­po­jených na Du­mu­zi­ho, pas­týř­ské­ho bo­ha zo­sobňu­jí­cí­ho flóru, je­hož smrt se opla­káva­la kaž­dé lé­to. Uctí­vání Ado­ni­se, Du­mu­zi­ho sta­ro­řecké inkarna­ce, se s nej­větší prav­dě­podobnos­tí rozší­ři­lo Pozice: 303/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

do Řecka z Fé­ni­cie těs­ně po asyr­ském roz­ma­chu v sedmém století př. n. l. Dnes ně­kte­ří ba­da­te­lé chá­‐ pou ten­to ri­tuál ja­ko prostopášné pod­vra­cení patri­‐ ar­chálních hodnot: ja­ko an­ti­tezi k used­lé a příkladné, stá­tem sponzo­rované Thesmofo­rii (podzimní slavnosti řecké bo­hyně plodnosti Démétér) sla­vené manžel­kami athén­ských ob­čanů, kte­rá by­la vě­nová­na od­po­vědné­mu ze­mě­děl­ství, na němž zá­vi­sel měst­ský život. Ji­ní čtou pří­běh o Ado­‐ ni­sovi opačně, ja­ko re­kvi­em za dávné ná­ročné lovecké ob­do­bí, kte­ré bylo za­stíně­no pří­chodem ze­‐ mě­děl­ství, přesto však neu­padlo v za­po­mně­ní – ja­‐ ko ozvě­nu ztra­cené mužnosti.2

Možná si řekne­te, že je to si­ce všech­no hez­ké, ale co nám to vy­po­ví­dá o pů­vo­du ze­mě­děl­ství? Co ma­jí Ado­ni­sovy za­hra­dy společné­ho s první­mi ne­o­li­‐ tický­mi ná­zna­ky ze­mě­děl­ství ně­ja­kých 8 000 let před Pla­tó­nem? V jis­tém ohle­du vlastně všech­no. Ty­to od­borné deba­ty se totiž do­tý­ka­jí přesně toho druhu problé­mů, jež prováze­jí kaž­dý moderní vý­‐ zkum toho­to klí­čové­ho té­ma­tu. Mě­lo ze­mě­děl­ství Pozice: 304/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

od samé­ho po­čát­ku za úkol pro­du­kovat víc po­travin z dů­vo­du rostou­cí po­pula­ce? Větši­na od­borní­ků samo­zřej­mě před­poklá­dá, že přesně to by­la pri­‐ mární po­hnutka pro je­ho vy­ná­lez. Je však možné, že po­čát­ky ze­mě­děl­ství stá­ly na hravějších zá­kla­‐ dech, moh­lo jít i o pod­vratný pro­ces – či snad dokon­ce o ve­d­lejší efekt ji­ných okolnos­tí, na­příklad touhy setrvat delší do­bu na urči­tém místě, kde sku­‐ tečné pri­o­ri­ty před­stavoval lov a ob­chod. Kte­rá z těch­to dvou myš­lenek sku­tečně ztě­lesňu­je du­cha prvních ze­mě­děl­ců – vzne­šená a prag­ma­tická Thesmofo­ria, ne­bo hravé a požit­kář­ské Ado­ni­sovy za­hra­dy? Není po­chyb, že li­dé v ne­o­li­tu – první ze­mě­děl­ci na svě­tě – o podobných otáz­kách sa­mi dlouho dis­‐ ku­tova­li. Pro po­chopení na­ší te­ze se nejprve vrať­me k mís­tu, kte­ré je prav­dě­podobně nej­slavnějším ne­o­‐ li­tickým nalezištěm na svě­tě, ke Ça­talhöy­ü­ku.

Pozice: 304/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

PRO­BE­RE­ME, JAK ÇA­TALHÖY­ÜK, NEJ­STAR­ŠÍ MĚSTO NA SVĚ­TĚ, ZÍS­‐ KAL NOVÉ DĚ­JI­NY Ça­talhöy­ük leží na pláni Ko­nya ve středním Tu­‐ recku. Vzni­kl ko­lem roku 7 400 př. n. l. a zů­stal osíd­‐ lený ná­sle­du­jí­cích zhru­ba 1 500 let (pro před­stavu, je to zhru­ba stejně dlouhá do­ba, ja­ká nás dě­lí od Amalaf­ri­dy, krá­lov­ny Van­da­lů, jež do­sáh­la vr­‐ cholné­ho vlivu ko­lem roku 523 n. l.). Pro­slu­lost toho­to místa částečně pra­mení z je­ho pře­kvapivé roz­lo­hy. Osa­da se roz­pro­stíra­la na tři­nác­ti hek­ta­‐ rech, tak­že při­po­mí­na­la spí­še město než vesni­ci, a mě­la asi 5 000 obyva­tel. Jednalo se však o město bez zřej­mé­ho cent­ra či ob­čanské vy­ba­venosti, a dokon­ce i bez ulic: by­la to jen hustá aglo­me­ra­ce jednot­livých sou­se­dí­cích domácnos­tí, jež mě­ly podobnou ve­likost a dis­po­zi­ce a vstu­po­valo se do nich po žeb­říku přes stře­chu. Pozice: 305/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Za­tím­co cel­kový pů­do­rys Ça­talhöy­ü­ku na­zna­‐ čuje étos po­nu­ré jednotvárnosti (blu­diště iden­‐ tických hli­ně­ných zdí), vnitřní život staveb ukazuje ně­co zce­la opačné­ho. Dalším dů­vodem pro­slu­losti toho­to místa byl i vý­raz­ně mor­bidní smy­sl pro in­te­‐ ri­érovou vý­zdo­bu je­ho obyva­tel. Kdybys­te někdy na­hléd­li dovnitř ça­talhöy­ükské­ho do­mu, urči­tě by se vám to navždy vrylo do pamě­ti: v hlavní obýva­cí místnosti, kte­rá ne­mě­la na délku víc než pět met­rů, tr­če­ly ze zdí dovnitř i ven lebky a ro­hy do­bytka i dalších tvo­rů, kte­ré byly ta­ké sou­čás­tí vnitřní­ho vy­ba­vení a ná­bytku. V mnoha místnostech se na­šly barvi­té ná­stěnné mal­by a figu­ra­tivní řím­sy a ploši­‐ ny, pod ni­miž spo­čí­va­la tě­la mrtvých z dané domácnosti. Po­zůstatky šesti až še­desá­ti je­din­ců v kaž­dém domě mě­la slou­žit ja­ko opo­ra pro živé. Nelze to ne­při­rovnat k vizi kou­zelné­ho do­mu ame­‐ rické­ho spi­sova­te­le a ilu­strá­to­ra Mau­ri­ce Sen­daka, kde „strop zmizel pod lis­tím a stě­ny se otevře­ly do svě­ta“.3

Pozice: 306/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Ce­lé gene­ra­ce ar­che­ologů chtě­ly v Ça­talhöy­ü­ku vi­dět po­mník „pů­vo­du ze­mě­děl­ství“. Je to po­chopi­‐ telné. Šlo o jedno z prvních velkých síd­lišť, o němž ví­me, že je­ho obyva­te­lé provo­zova­li ze­mě­děl­ství a hlavním zdrojem živin jim byly do­mesti­kované obi­lovi­ny, luštěni­ny, ov­ce a ko­zy. Dává tu­díž smy­sl po­va­žovat ty­to li­di za strůj­ce če­hosi, če­mu se od dob V. Go­rdo­na Chil­dea – prehis­to­rika a au­to­ra knih Člověk svým tvůr­cem (1936, č. 1949) a What Happened in His­to­ry (1942, Co se stalo v his­to­rii) – říká „ze­mě­‐ děl­ská revo­lu­ce“. Pro­to byly první ar­che­olo­gické odkryvy po­zo­ruhodné ma­te­ri­ální kul­tu­ry v Ça­‐ talhöy­ü­ku v še­desá­tých le­tech dva­cá­tého století in­‐ terpre­tová­ny právě tak­to. Hli­ně­né figurky se­dí­cích žen, včetně pro­slu­lé sošky obklopené ko­čkami, byly chá­pá­ny ja­ko znázorně­ní bo­hyně Matky, kte­rá do­‐ hlí­že­la na plodnost žen a pů­dy. Před­poklá­dalo se, že bý­čí lebky při­pevně­né na stěně (bucrania) pa­t­řily do­mesti­kované­mu do­bytku a mě­ly být za­svě­cené bý­čí­mu bož­stvu, kte­ré zod­po­ví­dalo za ochranu a roz­množování stá­da. Ně­kte­ré bu­dovy byly ozna­‐ Pozice: 306/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

če­ny ja­ko „sva­tyně“. Před­poklá­dalo se, že veš­ke­rý ten­to ri­tuální život se vztahoval k ze­mě­děl­ství – k ne­o­li­tickým slavnost­ním ob­řa­dům, jež se ne­sou

spí­še v du­chu Démétér než Ado­ni­se.4 Novější vy­kopávky však na­zna­ču­jí, že za­vr­žení Ado­ni­se bylo pří­liš zbrk­lé.5 Od deva­desá­tých let dva­cá­tého století při­nes­ly nové me­to­dy te­rénních pra­cí v Ça­talhöy­ü­ku celou řa­du pře­kvapení, kte­rá nás nutí pře­hodno­tit jak his­to­rii nej­star­ší­ho města na svě­tě, tak i způ­sob, ja­kým uva­žu­je­me o pů­vo­du ze­mě­děl­ství obecně. Ukazuje se, že do­by­tek ne­byl do­mesti­kovaný: pů­so­bivé lebky pa­t­řily divokým pra­tu­rům. Sva­tyně ve sku­tečnosti ne­byly sva­tyně, ale oby­čejné domy, v kte­rých se li­dé vě­nova­li běžným činnostem ja­ko vaření, konzu­ma­ci jíd­la a ře­mes­lům – te­dy stejně ja­ko kde­ko­li jin­de. Jenže v tom­to pří­pa­dě se s tě­mi­to pra­ce­mi po­ji­lo značné množ­ství ri­tuálních pro­pri­et. Dokon­ce i úlo­ha bo­‐ hyně Matky ustou­pi­la do po­za­dí. Ne­zna­mená to, že by se při vy­kopáv­kách najednou pře­staly ob­jevovat korpulent­ní ženské figu­ry, nicmé­ně nové ná­le­zy se Pozice: 307/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

vy­sky­tu­jí ani ne tak ve sva­tyních či na trů­nech, ale spí­še na sme­tiš­tích za domy a sošky mí­va­jí uražené hlavy. Nic nena­po­ví­dá to­mu, že by se s ni­mi za­‐ cháze­lo ja­ko s předmě­ty ná­boženské­ho uctí­vání.6 Větši­na ar­che­ologů dnes po­va­žu­je in­terpreta­ci pravěkých podo­bizen korpulent­ních žen co­by „bo­‐

hyň plodnosti“ ja­ko zce­la ne­správnou. Samotná myš­lenka, že by ji­mi mě­ly být, je vý­sledkem dávno pře­ko­naných vik­to­ri­án­ských před­stav o „pri­mi­‐ tivním mat­ri­ar­chá­tu“. V deva­tenác­tém století byl mat­ri­ar­chát sku­tečně po­va­žován za běžný způ­sob po­li­tické­ho uspořá­dání ne­o­li­tických společnos­tí (na roz­díl od utla­čova­tel­ské­ho patri­ar­chá­tu ná­‐ sledné do­by bronzové). V dů­sledku toho by­la sko­ro kaž­dá podo­biz­na plodně vy­pa­da­jí­cí že­ny in­terpre­‐ tová­na ja­ko bo­hyně. Dnešní ar­che­ologo­vé spí­še po­‐ u­kazu­jí na sku­tečnost, že řa­da sošek mohla být míst­ní ob­dobou panenek Bar­bie (kte­ré teh­dy samo­‐ zřej­mě od­po­ví­daly na­prosto od­lišným před­stavám o ženské krá­se), ne­bo že růz­né sošky moh­ly slou­žit k na­prosto od­lišným úče­lům (bez­po­chy­by po­‐ Pozice: 307/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

čestným). Ane­bo celou deba­tu od­mítnou s tím, že prostě netu­ší­me, proč li­dé vy­tvá­ře­li to­lik ženských podo­bizen, a ani to nikdy ne­zjis­tí­me, tak­že všech­ny předklá­dané in­terpreta­ce jsou spí­še projek­ce­mi na­‐ šich vlast­ních do­mně­nek ohledně gen­de­ru a plodnosti než čímko­li, co by dávalo smy­sl obyva­te­‐ lům ne­o­li­tické Ana­to­lie. Mů­že to znít po­někud pun­tič­kář­sky, ale jak uvi­‐ dí­me, je v tom skry­to hodně prav­dy.

VSTOU­PÍ­ME DO OB­LASTI, KTE­RÁ BY SE DA­LA NA­ZVAT AKA­DE­MICKOU NO-GO ZÓ­NOU, A PRO­DIS­KU­TUJE­ME MOŽNOST NE­O­LI­TICKÝCH MAT­RI­‐ AR­CHÁ­TŮ Nejen myš­lenka „pri­mi­tivní­ho mat­ri­ar­chá­tu“ je v dnešní do­bě strašákem: dokon­ce pouhý pokus na­‐ zna­čit, že že­ny moh­ly v raných ze­mě­děl­ských Pozice: 308/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

společnostech za­u­jí­mat ne­zvykle pro­mi­nent­ní po­‐ sta­vení, se stává předmě­tem aka­de­mické­ho od­sou­‐ zení. Možná to není až tak moc pře­kvapivé. Stejně ja­ko mě­li spole­čen­ští re­be­lové od še­desá­tých let dva­cá­tého století sklon ide­a­lizovat si tlu­py lov­ců a sbě­ra­čů, tak si i dří­vější gene­ra­ce básní­ků, anar­‐ chis­tů a bo­hé­mů ob­vykle ro­man­tizovaly ne­o­lit ja­ko ima­gi­nární, altruis­tickou teokra­cii, kte­rou ovlá­daly kněžky Velké bo­hyně, všemocné vzdá­lené před­kyně Inan­ny, Ištar, Aštar­té i samotné Démétér – te­dy dokud ty­to společnosti ne­byly přemože­ny ná­si­lný­‐ mi muži hovo­ří­cí­mi indo­ev­rop­ský­mi jazyky, kte­ří při­je­li na ko­ních ze stepí, ne­bo v pří­pa­dě Blíz­kého vý­cho­du se­mi­tský­mi nomá­dy, kte­ří při­táh­li z pouště. Způ­sob, ja­kým si li­dé tu­to do­mně­lou kon­‐ fronta­ci před­stavova­li, se stal zdrojem velké­ho po­li­‐ tické­ho rozko­lu na kon­ci deva­tenác­tého a za­čát­ku dva­cá­tého století. Ja­ko příklad mů­že­me uvést Ma­til­du Jo­slyn Gage (1826–1898), kte­rá by­la bě­hem své­ho živo­ta po­va­‐ žová­na za přední ame­rickou fe­mi­nistku. Gage by­la Pozice: 309/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

navíc za­mě­řená pro­ti křesťan­ství a při­tahoval ji irokéz­ský „mat­ri­ar­chát“, jenž po­va­žova­la za je­den z má­la do­chovaných příkla­dů ne­o­li­tické­ho spole­‐ čenské­ho uspořá­dání. Co­by skalní za­stán­kyně domo­ro­dých práv by­la na­ko­nec sa­ma při­ja­ta ja­ko matka klanu Mohav­ků. (Po­slední roky živo­ta strávi­‐ la v domě své­ho od­dané­ho ze­tě L. Franka Bau­ma, au­to­ra knih o ze­mi Oz – dvanác­ti­dílné řa­dy, v níž se, jak mno­zí po­u­káza­li, vy­sky­tu­jí krá­lov­ny, hodné ča­‐ ro­dějni­ce a prin­cez­ny, ale ani jed­na legi­timní muž­‐ ská au­to­ri­ta.) V knize Wo­man, Church, and Sta­te (1893, Že­na, církev a stát) Gage po­stulova­la univerzální exis­ten­ci rané for­my společnosti „zná­‐ mé ja­ko mat­ri­ar­chát ne­bo­li vlá­da matky“, kde byly vládní a ná­boženské in­stitu­ce mode­lová­ny pod­le vztahu matky a dí­tě­te v domácnosti. Ne­bo si vez­mě­me Ot­to Gros­se, jednoho ze dvou nej­ob­lí­benějších žá­ků Sig­mun­da Freu­da, anar­chis­‐ tu, kte­rý krát­ce před první svě­tovou válkou při­šel s teo­rií, že su­per­ego je ve sku­tečnosti patri­ar­chát a mu­sí být zni­čeno, aby se uvolni­lo las­kavé, mat­ri­‐ Pozice: 309/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

ar­chální ko­lek­tivní ne­vě­domí, kte­ré po­va­žoval za skry­tý, ale stá­le živý po­zůsta­tek ne­o­li­tu. (Toho chtěl do­sáh­nout zej­mé­na po­mo­cí drog a poly­amorních se­xuálních vztahů. Je­ho dí­lo je dnes často vzpo­mí­‐ náno pře­devším pro svůj vliv na Freu­dova druhé­ho ob­lí­bené­ho žáka Car­la Junga, kte­rý z něj převzal myš­lenku ko­lek­tivní­ho ne­vě­domí, ale Gros­sovy po­‐ li­tické zá­vě­ry od­mí­tl.) Po první svě­tové vál­ce za­ča­li na­cis­té pře­jí­mat stejný pří­běh o „árij­ské“ in­vazi z na­prosto opačné per­spek­tivy a vy­kres­li­li do­mně­lé patri­ar­chální ná­jezdníky ja­ko předky své nad­‐ řazené ra­sy. Při tak in­tenzivní po­li­tiza­ci zjevně smyš­lené in­‐ terpreta­ce pravěku není divu, že se ce­lé ná­sle­du­jí­cí gene­ra­ce při té­ma­tu „pri­mi­tivní­ho mat­ri­ar­chá­tu“ oší­valy – stalo se in­te­lek­tuálním ekvivalentem nogo zó­ny. Je však ob­tížné ubránit se dojmu, že zde jde i o ně­co ji­ného. Mí­ra po­pí­rání by­la mi­mo­řádná, mnohem větší, než by od­po­ví­dalo pouhé­mu pode­‐ zření z neú­měrné­ho vy­zdvi­hování či z přeži­tosti té­‐ to teo­rie. Mezi dnešní­mi aka­de­miky je ví­ra v pri­mi­‐ Pozice: 310/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

tivní mat­ri­ar­chát po­va­žová­na za in­te­lek­tuální urážku, sko­ro na stejné úrovni ja­ko „vě­decký ra­sis­‐ mus“, a je­jí stou­pen­ci jsou vy­škr­táváni z dě­jin: Gage z dě­jin fe­mi­nis­mu, Gross z dě­jin psy­cho­logie (ač­ko­li vy­mys­lel po­jmy ja­ko in­troverze a extroverze a úz­ce spolu­pra­coval s leckým od Franze Kaf­ky přes ber­‐ lín­ské da­dais­ty až po Maxe Webe­ra). Je to zvlášt­ní. Sto let je pře­ce dosta­tečně dlouhá do­ba, aby se roz­ví­řená hla­di­na uklidni­la. Proč je ce­‐ lá zá­leži­tost do­dnes na­to­lik obe­střená tabu? Velká část sou­časné pře­cit­livě­losti pra­mení z averze k odka­zu li­tevsko-ame­rické ar­che­oložky Ma­ri­ji Gim­butas. V še­desá­tých a se­dm­desá­tých le­‐ tech dva­cá­tého století by­la Gim­butas přední od­‐ borni­cí na pozdní pravěk vý­chodní Ev­ropy. V dnešní do­bě se o ní hovo­ří ja­ko o po­di­vín­ce podobné re­be­lům v psy­chiatrii, ja­ko byl Ot­to Gross, kte­rá se poku­si­la o oži­vení těch nej­směšnějších vik­‐ to­ri­án­ských před­stav a o jejich pre­zen­tování v novém hávu. Nejenže to není prav­da (zdá se, že je­‐ jí dí­lo si pře­četla jen hrstka je­jích kri­ti­ků), ale vý­‐ Pozice: 310/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

sledkem je navíc situa­ce, kdy in­te­lek­tuá­lům při­jde za­těžko byť jen spe­kulovat o tom, že hi­e­rar­chie a vy­ko­řis­ťování moh­ly mít ko­ře­ny v domá­cí sféře – le­da­že bychom se chtě­li vrá­tit k Rous­seauovi a ke zjedno­du­šu­jí­cí­mu po­je­tí, že used­lé ze­mě­děl­ství jak­‐ si au­to­ma­ticky gene­rovalo moc manže­lů nad manžel­kami a ot­ců nad dět­mi. Pokud si kni­hy Ma­ri­ji Gim­butas pře­ce jen pře­‐ čte­te – na­příklad The Go­d­des­ses and Gods of Old Eu­‐ rope (1982, Bo­hyně a bo­hové sta­ré Ev­ropy) –, rych­le vám dojde, že se jejich au­torka pokou­še­la o ně­co, co bylo do té do­by po­vo­leno pou­ze mužům: vy­tvo­řit velký na­ra­tiv o pů­vo­du eura­sij­ské civi­liza­ce. Ja­ko zá­klad jí po­slou­žil kon­cept „kul­turních ob­las­tí“, o nichž jsme hovo­řili v před­cho­zí kapi­tole. Gim­‐ butas na nich dolo­ži­la, že sta­rý vik­to­ri­án­ský pří­běh o ze­mě­děl­cích uctí­va­jí­cích bo­hyně a árij­ských ná­‐ jezdní­cích byl v ně­kte­rých ohle­dech (ale urči­tě ne ve všech) prav­divý. Gim­butas se v první řa­dě pokou­še­la po­chopit ši­‐ roké kontu­ry kul­turní tra­di­ce, kte­rou ozna­čova­la Pozice: 311/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

ja­ko „sta­rou Ev­ropu“, svět stá­lých ne­o­li­tických vesnic sou­stře­dě­ných na Balkáně a ve vý­chodním Středomo­ří (ale saha­jí­cích i dál na sever), kde si pod­le Gim­butas by­li muži a že­ny rovni a roz­dí­ly v maje­tku a po­sta­vení byly jasně vy­me­zené. Sta­rá Ev­ropa pod­le je­jích od­ha­dů exis­tova­la zhru­ba v le­‐ tech 7000–3500 př. n. l. – což je vcelku úctyhodné ob­do­bí. Do­mníva­la se, že sta­ro­ev­rop­ské společnosti byly v pod­sta­tě míru­mi­lovné, a tvr­di­la, že sdí­le­ly stejný panteon s vůd­čí po­stavou nej­vyš­ší bo­hyně, je­jíž kult doklá­dá mnoho set ženských sošek (ně­kte­‐ rých s mas­kami) nale­zených na ne­o­li­tických síd­liš­‐ tích od Blíz­kého vý­cho­du po Balkán.7 Pod­le Gim­butas za­ži­la „sta­rá Ev­ropa“ ve tře­tím ti­sí­ci­letí př. n. l. ka­ta­strofu, po­té co byl Balkán za­‐ pla­ven migra­cí pasteveckých společnos­tí (tak­zvané­‐ ho li­du kur­ganové kul­tu­ry), kte­ré při­šly z pont­ské stepi severně od Černé­ho mo­ře. Kur­gan odkazuje na ar­che­olo­gicky nej­vý­raz­nější rys té­to sku­pi­ny: hli­ně­‐ né mohyly navršené nad hro­by (ob­vykle muž­ských) vá­leční­ků, kte­ří by­li po­hřbí­váni se zbraně­mi a zla­‐ Pozice: 312/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

tý­mi ozdoba­mi a s vý­střední­mi zví­ře­cí­mi oběť­mi a někdy i lid­ský­mi „sluhy“. Všech­ny ty­to ry­sy svěd­čí o hodnotách, jež jsou zce­la v roz­po­ru s ko­mu­nita­ris­‐ tickým éto­sem sta­ré Ev­ropy. Pří­cho­zí sku­pi­ny byly šlech­tické a „androkra­tické“ (tzn. patri­ar­chální) a byly extrémně vá­lečnické. Gim­butas se do­mníva­‐ la, že byly zod­po­vědné za rozší­ření indo­ev­rop­ských jazy­ků na zá­pad, za na­stolení nových typů společnos­tí za­ložených na ra­dikální pod­řízenosti žen a za po­výšení vá­leční­ků na vládnou­cí kas­tu. Jak jsme již uved­li, ta­to tvrzení se do jis­té mí­ry shodova­la se sta­rý­mi vik­to­ri­án­ský­mi před­stava­mi – byly zde však klí­čové roz­dí­ly. Star­ší verze vy­cháze­la z evo­luční antropologie, kte­rá po­va­žova­la mat­ri­ar­‐ chát za pů­vodní uspořá­dání lid­ské­ho druhu, ne­boť zpo­čát­ku li­dé údajně ne­chá­pa­li kon­cept fy­zi­o­lo­‐ gické­ho ot­cov­ství a vě­ři­li, že za plo­zení dě­tí jsou zod­po­vědné pou­ze že­ny. To samo­zřej­mě zna­‐ menalo, že ko­mu­ni­ty lov­ců a sbě­ra­čů před ni­mi byly stejně ne­bo i víc mat­ri­li­ne­ární a mat­ri­ar­chální než první ze­mě­děl­ci – což bylo tvrzení, kte­ré mno­zí Pozice: 312/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

po­va­žova­li za vý­cho­zí před­poklad, navzdo­ry ab­sen­‐ ci ja­kýchko­li dů­kazů. Gim­butas však nic ta­kové­ho netvr­di­la, pou­ze pro­hlašova­la, že v ne­o­li­tu mě­ly že­‐ ny na Blíz­kém vý­cho­dě a v Ev­ropě au­to­no­mii a ri­‐ tuální nad­řazenost. Přesto se v deva­desá­tých le­tech dva­cá­tého století mnohé z je­jích myš­lenek staly char­tou ekofe­mi­nis­tek a ná­božen­ství New Age a ovlivni­ly řa­du dalších spole­čenských hnutí, kte­rá ná­sledně in­spi­rova­la pří­val po­pulárních knih, od fi­‐ lo­zofických až po bra­kové – a po­stupně se za­pletla s ně­kte­rý­mi vý­střední­mi sta­rý­mi vik­to­ri­án­ský­mi myš­len­kami. Na zá­kla­dě daných sku­tečnos­tí dospě­li mno­zí ar­‐ che­ologo­vé a his­to­ri­ci k zá­vě­ru, že Gim­butas ve vě­‐ deckém vý­zku­mu i po­pulární li­te­ra­tuře jen ka­li­la vo­du. Netrvalo dlouho a za­ča­la být ob­vi­ňová­na takřka ze vše­ho, co aka­de­mikům při­šlo na my­sl: od vy­zo­bávání třešni­ček z dů­kazů a ne­schopnost dr­žet krok s me­todolo­gickým vý­vojem přes sexis­mus na­‐ ru­by až po li­bování si ve vy­tvá­ření mý­tů. By­la dokon­ce vy­sta­ve­na urážlivé ve­řejné psy­cho­ana­lýze: Pozice: 313/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

v předních vě­deckých ča­sopi­sech vy­cháze­ly články, v nichž se tvr­di­lo, že je­jí teo­rie o vy­síd­lení sta­ré Ev­‐ ropy byly v pod­sta­tě fa­ntasma­go­rickou projek­cí je­‐ jích osobních bouř­livých zku­šenos­tí. Gim­butas totiž na kon­ci druhé svě­tové války v dů­sledku

vojenských in­vazí utek­la z rodné Litvy.8 Gim­butas ze­mře­la v ro­ce 1994 a na­štěs­tí se větši­‐ ny z toho ne­do­ži­la. To však ta­ké zna­menalo, že na kri­tiku nemohla rea­govat. Značná část (možná i větši­na) kri­tiky se za­klá­da­la na prav­dě – ač­ko­li podobné vý­tky by se daly ad­re­sovat prak­ticky kaž­‐ dé­mu ar­che­ologo­vi, kte­rý se do­pustil pau­šální­ho his­to­rické­ho zo­becně­ní. Tvrzení Ma­ri­ji Gim­butas v so­bě nes­la zá­rodky mý­tů, což částečně vy­svět­lu­je, proč je­jí prá­ci aka­de­mická ko­mu­ni­ta hro­madně od­‐ mítla. Do­pouště­jí-li se však vy­tvá­ření mý­tů věd­ci muž­ské­ho po­hlaví (a jak jsme vi­dě­li, dě­la­jí to často), nejen že je nikdo nekri­tizuje, ale navíc často zís­‐ káva­jí pres­tižní li­te­rární ce­ny a jejich jmé­nem se pořá­da­jí čestné přednáš­ky. Gim­butas se jim patrně vecpa­la do rybníč­ku a zce­la vě­domě pod­vra­ce­la Pozice: 313/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

žánr velké­ho na­ra­tivu, kte­ré­mu do­mi­nova­li (a stá­le do­mi­nu­jí) mužští au­to­ři, ja­ko jsme my. Od­mě­nou jí ne­by­la li­te­rární ce­na ani uznání mezi vá­žený­mi staře­ši­ny ar­che­ologie, ale téměř univerzální po­‐ smrtné očer­ňování. Ane­bo ještě hůře – sta­la se předmě­tem opo­vr­žení. Te­dy při­nej­menším do­ne­dáv­na. V prů­bě­hu něko­lika po­sledních let při­mě­la ana­‐ lýza sta­rověké DNA – kte­rá v ča­sech Ma­ri­ji Gim­‐ butas ne­by­la k dis­po­zi­ci – řa­du předních ar­che­ologů při­pustit, že při­nej­menším jed­na vý­znam­ná část je­‐ jí re­kon­struk­ce mi­nu­losti by­la prav­dě­podobně správná. Pokud jsou ty­to nové argu­men­ty, před­‐ ložené na zá­kla­dě po­pulační gene­tiky, byť jen rám­‐ cově prav­divé, pak sku­tečně do­šlo k ex­panzi pasteveckých sku­pin z travna­tých plání na sever od Černé­ho mo­ře zhru­ba v do­bě, kte­rou ozna­či­la Gim­‐ butas: ve tře­tím ti­sí­ci­letí př. n. l. Ně­kte­ří věd­ci dokon­ce tvr­dí, že ve stejné do­bě do­šlo k masivní migra­ci z eura­sij­ských stepí, kte­rá ved­la k ob­mě­ně obyva­tel­stva a možná i k rozší­ření indo­ev­rop­ských Pozice: 314/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

jazy­ků na roz­lehlých úze­mích střední Ev­ropy, přesně jak před­poklá­da­la Gim­butas. Ji­ní jsou mnohem opatrnější, ale v kaž­dém pří­pa­dě se po de­‐ ká­dách na­prostého ml­čení o těch­to otáz­kách, a tím i o dí­le Ma­ri­ji Gim­butas, za­čí­ná opět hovo­řit.9

A jak je to te­dy s druhou polovi­nou je­jí­ho tvrzení, že raně ne­o­li­tické společnosti se re­la­tivně obe­šly bez spole­čenských hodnos­tí a hi­e­rar­chie? Než se do té­to otáz­ky pus­tí­me, mu­sí­me si vy­jasnit něko­lik mylných před­stav. Gim­butas ve sku­tečnosti myš­lenku exis­ten­ce ne­o­li­tické­ho mat­ri­ar­chá­tu nikdy pří­mo ne­pro­sazova­la. Zdá se totiž, že ten­to po­jem růz­ní au­to­ři chá­pou vel­mi od­lišně. „Mat­ri­ar­‐ chát“ bývá po­pi­sován ja­ko společnost, kde má že­na převahu for­mální­ho po­li­tické­ho po­sta­vení, a lze te­‐ dy sku­tečně tvr­dit, že se jedná o mi­mo­řádnou vzácnost v dě­ji­nách lid­stva. Exis­tuje spousta příkla­‐ dů jednot­livých žen, kte­ré tří­maly sku­tečnou vý­‐ konnou moc, vedly ar­má­dy ne­bo vy­tvá­ře­ly zá­ko­ny, ale je jen málo společnos­tí (pokud vů­bec ně­ja­ké), kde se běžně oče­kává, že vý­konnou moc, ve­dení ar­‐ Pozice: 315/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

mád ne­bo vy­tvá­ření zá­ko­nů bu­dou mít v ru­kou vý­‐ hradně že­ny. Dokon­ce i mocné krá­lov­ny ja­ko ang­‐ lická Alž­bě­ta I., čín­ská cí­sa­řov­na vdova ne­bo ma­da­‐ gaskarská Ranavalo­na I. si ja­ko své hlavní rád­ce, ve­li­te­le, soud­ce a úředníky pri­márně ne­vo­li­ly že­ny. Exis­tuje i ter­mín „gy­nar­chie“ ne­bo „gy­nokra­‐ cie“, kte­rým po­pi­suje­me režim, kde vy­ko­náva­jí moc že­ny. Slovo „mat­ri­ar­chát“ zna­mená ně­co do­ce­la ji­‐ ného. Je v tom jistá logika: „patri­ar­chát“ ko­‐ neckon­ců pri­márně ne­odkazuje na sku­tečnost, že muži za­stáva­jí ve­řejné funk­ce, ale pře­devším na au­‐ to­ri­tu patri­ar­chů v domácnosti, te­dy muž­ských hlav ro­din – au­to­ri­tu, kte­rá slou­ží i ja­ko sym­bo­lický model a eko­no­mický zá­klad muž­ské mo­ci v dalších ob­lastech spole­čenské­ho živo­ta. Mat­ri­ar­chát se mů­‐ že vztahovat ke stejně tak platné situa­ci, kdy se ro­le ma­tek v domácnosti stává mode­lem a eko­no­‐ mickým zá­kla­dem ženské au­to­ri­ty v dalších ob­‐ lastech živo­ta (což nutně ne­zna­mená nad­vlá­du v ná­si­lném ne­bo ex­klu­zivním smys­lu) a kdy že­ny Pozice: 315/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

v dů­sledku toho ma­jí převahu cel­kové kaž­do­denní mo­ci. Z toho­to po­hle­du se myš­lenka mat­ri­ar­chá­tu opí­‐ rá o dosta­tečně re­álné zá­kla­dy. Samotný Kon­di­a­‐ ronk v ta­kovém mat­ri­ar­chá­tu zřej­mě žil. Sku­pi­ny hovo­ří­cí irokéz­ský­mi jazyky, ja­ko by­li Wen­da­tové, teh­dy obývaly města tvo­řená tak­zvaný­mi dlouhý­mi domy o pě­ti až šesti ro­di­nách. Kaž­dý dlouhý dům ved­la ra­da žen (muži, kte­ří v domě žili, ob­dobnou ra­du ne­mě­li), je­jíž členky spravovaly klí­čové zá­so­by ob­le­čení, ná­strojů a po­travin. Po­li­tická sfé­ra, ve kte­ré se Kon­di­a­ronk po­hy­boval, by­la ve wen­dat­ské společnosti možná je­di­ná, kde ne­převlá­daly že­ny, ale i zde exis­tovaly ženské ra­dy, jež mě­ly právo ve­ta nad ja­kýmko­li roz­hodnu­tím muž­ských rad. Pod­le té­to de­fi­ni­ce se Pue­blané ja­ko Hopi­ové ne­bo Zu­‐ niové da­jí rovněž ozna­čit za mat­ri­ar­chální a podobně sa­mi se­be po­pi­su­jí Mi­nang­kabauové, mus­lim­ská sku­pi­na na Sumat­ře.10

Je prav­da, že mat­ri­ar­chální řád toho­to typu je po­někud ne­ob­vyk­lý – při­nej­menším pod­le etno­‐ Pozice: 316/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

grafických zá­zna­mů z před­cho­zích zhru­ba 200 let. Jakmi­le je však jis­té, že ta­ková uspořá­dání mohou exis­tovat, ne­má­me žádný zvlášt­ní dů­vod vy­lu­čovat možnost, že mohla být běžnější v ne­o­li­tu, ne­bo si mys­let, že prá­ce Ma­ri­ji Gim­butas, kte­rá je hle­da­la, by­la z pod­sta­ty blouznivá ne­bo za­vá­dě­jí­cí. Stejně ja­‐ ko v pří­pa­dě ja­kéko­li ji­né hypo­té­zy jde hlavně o zvá­‐ žení dů­kazů. A tím se vra­cí­me do Ça­talhöy­ü­ku.

ZA­MYS­LÍ­ME SE, JAK MOHL VY­PA­DAT ŽIVOT V NEJ­SLAVNĚJŠÍM NE­O­LI­‐ TICKÉM MĚSTĚ NA SVĚ­TĚ Řa­da ne­dávných ná­lezů mi­ni­a­turních umě­leckých ar­tefak­tů v Ça­talhöy­ü­ku na­zna­čuje, že se na ženskou po­stavu sou­stře­di­la ri­tuální po­zornost, ře­‐ me­slná zručnost a sym­bo­lická re­flexe živo­ta a smr­‐ ti. Jedním z ta­kových ar­tefak­tů je hli­ně­ná soš­ka Pozice: 316/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

s typicky korpulent­ní přední čás­tí tě­la, kte­rá vza­du pře­chází v peč­livě vy­mode­lovanou kost­ru s pa­že­mi, jež pů­so­bí vychrt­le. Hlava, kte­rá se ztra­ti­la, by­la při­pevně­ná k ot­vo­ru na­ho­ře. Ji­ná ženská figurka má malou du­ti­nu upro­střed zad, do kte­ré se vklá­‐ dalo je­di­né se­mínko divoké rost­li­ny. V jedné domácnosti na vy­výšené ploši­ně po­u­ží­vané k po­‐ hřbí­vání na­šli ar­che­ologo­vé ob­zvlášť od­vážnou a nád­herně vy­tesanou vá­pen­covou soš­ku že­ny. Díky je­jí­mu de­tai­lní­mu prove­dení se nám ob­jasnil je­den aspekt běžnějších hli­ně­ných figu­rek: po­vis­lá prsa, vy­pouk­lé bři­cho a tu­kové zá­hy­by zřej­mě nejsou známkou tě­ho­ten­ství, jak se dřív vě­ři­lo, ale vyš­ší­ho věku.11 Ty­to ná­le­zy na­zna­ču­jí, že četné ženské sošky si­‐ ce zjevně ne­byly všech­ny předmě­tem uctí­vání, ale ne­byly nutně ani pouhý­mi panen­kami či hrač­kami. Moh­lo jít o bo­hyně? Prav­dě­podobně ne. Ale dost možná že­ny ve vůd­čím po­sta­vení, vzhled sošek pro­‐ zrazuje zá­jem o star­ší že­ny. Ná­le­zy ob­dobných sošek star­ších mužů navíc ne­e­xis­tu­jí. To samo­zřej­mě ne­‐ Pozice: 317/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

zna­mená, že bychom mě­li igno­rovat řa­du dalších ne­o­li­tických sošek, jež ma­jí po­ten­ci­ální fa­lické atribu­ty ne­bo smí­šené muž­ské a ženské atribu­ty, pří­padně jsou na­to­lik sche­ma­tické, že je ne­mů­že­me iden­tifi­kovat ani ja­ko mu­že, ani ja­ko že­ny, a dokon­‐ ce ani jedno­značně ja­ko li­di. Podobně se i pří­leži­‐ tostná spo­ji­tost mezi ne­o­li­tický­mi soš­kami a mas­‐ kováním – doložená jak na Blíz­kém vý­cho­dě, tak ve vý­chodní Ev­ropě12 – mů­že vztahovat k udá­lostem ne­bo před­sta­vením, při nichž se ty­to ka­tego­rické roz­dí­ly zá­měrně stíraly, ne­bo dokon­ce převra­ce­ly (ne ne­podobně ja­ko v pří­pa­dě maš­ka­rád na ti­cho­‐ moř­ském po­břeží Severní Ame­riky, kde bož­stvo a ti, kdo ho ztě­les­ňova­li, by­li vý­hradně muži). Ne­e­xis­tuje žádný dů­kaz, že by se ženské obyva­‐ telky Ça­talhöy­ü­ku tě­ši­ly lepší život­ní úrovni než muži. De­tai­lní stu­die lid­ských zu­bů a koster vy­‐ kazu­jí sho­du ve stravování i zdravot­ním stavu obou po­hlaví, stejně ja­ko podobnost při po­smrtném ri­‐ tuálním na­klá­dání s muž­ský­mi a ženský­mi tě­ly.13

Přesto zů­stává fak­tem, že ne­e­xis­tu­jí žádná podobně Pozice: 318/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

pro­pra­covaná ne­bo zručně prove­dená zob­razení muž­ské po­stavy v přenosném umě­ní Ça­talhöy­ü­ku. Ná­stěnné de­ko­ra­ce jsou však ji­ná písnič­ka. Pokud se na do­chovaných ná­stěnných mal­bách ob­jevu­jí sou­vis­lé vý­jevy, tý­ka­jí se hlavně lovu a ho­nu na zvěř, ja­ko jsou divoká pra­sa­ta, je­leni, med­vě­di a bý­‐ ci. Účast­níky jsou muži a chlap­ci, kte­ří jsou zřej­mě vy­ob­razeni v růz­ných fázích živo­ta, ne­bo možná právě vstu­pu­jí­cí do těch­to fází prostřednic­tvím ini­‐ ci­ačních zkou­šek spo­jených s ho­nem. Ně­kte­ré z těch­to skří­t­kovských po­stav jsou ob­le­če­ny do le­‐ opar­dí kože­ši­ny a na jednom vý­jevu z ho­nu na je­le­‐ na ma­jí všich­ni plnovous. Z novějších prů­zku­mů Ça­talhöy­ü­ku jasně vy­‐ plývá i způ­sob, ja­kým se uspořá­dání domácnosti promí­tá téměř do všech aspek­tů spole­čenské­ho živo­ta. Navzdo­ry značné roz­lo­ze a husto­tě zá­stav­by ne­e­xis­tu­jí žádné dokla­dy ja­kéko­li ústřední mo­ci. Ja­‐ ko by kaž­dá domácnost před­stavova­la více­mé­ně vlast­ní svět – s od­dě­leným místem pro skla­dování, vý­ro­bu a spo­třebu. Zdá se ta­ké, že kaž­dá z nich mě­la Pozice: 318/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

do značné mí­ry vlast­ní ri­tuá­ly, zej­mé­na co se tý­ká na­klá­dání s mrt­vý­mi, ač­ko­li od­borní­ci na ri­tuá­ly se mezi domácnost­mi samo­zřej­mě po­hy­bovat mohli. Ač­ko­li není jasné, ja­ká spole­čenská pravidla a zvyky stá­ly za udr­žování au­to­no­mie domácnos­tí, zdá se zjevné, že ta­to pravidla se uči­la hlavně v rám­ci samotné domácnosti, a to nejen prostřednic­tvím ob­řa­dů, ale i bě­hem kaž­do­denních ru­tinních činnos­tí ja­ko vaření, mytí pod­lahy, omí­tání

zdí atd.14 To vše vzdá­leně při­po­mí­ná seve­ro­západní po­břeží, kde společnost tvo­řil sou­bor velkých do­‐ mů, až na to, že obyva­te­lé těch­to ne­o­li­tických do­mů ne­vy­kazu­jí žádné známky roz­dě­lení na zá­kla­dě po­‐ sta­vení. Pro obyva­te­le Ça­talhöy­ü­ku by­la zřej­mě dů­leži­tá ru­ti­na. Nej­lé­pe je to vi­dět v peč­livém repro­du­‐ kování roz­vr­žení domácnos­tí v prů­bě­hu ča­su. Jednot­livé domy se ob­vykle vy­u­ží­valy po do­bu pa­‐ desá­ti až sta let a po­té se peč­livě roze­braly a uspořá­‐ daly tak, aby vy­tvo­řily zá­kla­dy pro další dům. Hli­‐ ně­né zdi po staletí navazovaly na před­cho­zí hli­ně­né Pozice: 319/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

zdi na stejném místě, a to po do­bu až ti­sí­ce let. Ještě úžasnější je, že menší prvky ja­ko hli­ně­ná ohniště, pe­ce, zá­so­bár­ny a vy­výšené ploši­ny se často vy­tvá­‐ ře­ly pod­le stejných kon­strukčních vzor­ců, po podobně dlouhou do­bu. Dokon­ce i jednot­livé ob­raz­‐ ce a ri­tuální ob­jek­ty se neu­stá­le vra­ce­jí, si­ce v růz­‐ ných prove­deních, ale stá­le na stejném místě, a často mezi ni­mi leží dlouhé ča­sové ob­do­bí. Byl te­dy Ça­talhöy­ük „rovnos­tář­skou společnos­‐ tí“? Ne­má­me k dis­po­zi­ci žádný dů­kaz ja­kéhoko­li uvě­domě­lého rovnos­tář­ské­ho ide­á­lu, kte­rý by se projevoval v unifor­mi­tě umě­ní, ar­chi­tek­tu­ry ne­bo ma­te­ri­ální kul­tu­ry, zá­roveň však ne­e­xis­tu­jí žádné ex­pli­cit­ní známky hi­e­rar­chické­ho uspořá­dání. Přesto se zdá, že jednot­livé domy si po­stu­pem ča­su zís­kávaly jis­tý stu­peň ku­mula­tivní pres­ti­že. Od­rá­ží se to v množ­ství loveckých trofe­jí, po­hřebních vy­‐ výšených plošin a ob­si­di­ánu – tmavé­ho vulkanické­‐ ho skla zís­kávané­ho na naleziš­tích na ná­horní ploši­ně v Kappa­dokii, jež se na­cháze­la zhru­ba dvě stě ki­lo­met­rů na sever. Vý­sadní po­sta­vení do­mů Pozice: 320/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

s dlouhou tra­di­cí se zdá od­po­ví­dat před­stavě, že star­ší oso­by, a možná zej­mé­na star­ší že­ny, za­stávaly vlivné po­zi­ce. Pres­tižní domácnosti však byly roz­‐ místěné mezi tě­mi mé­ně vlivný­mi a nic nena­zna­‐ čuje, že by se spo­jovaly do elit­ních čtvr­tí. Co se tý­ká gen­de­rových vztahů, mů­že­me při­pustit určitý stu­‐ peň sy­met­rie ne­bo při­nej­menším komple­menta­ri­‐ ty. V ob­razovém umě­ní však mas­ku­linní té­ma­ta ne­‐ za­hrnu­jí ženská a to­též pla­ti­lo i opačně. Patrně se ty­to dvě domé­ny dr­že­ly od­dě­leně, a to v růz­ných částech pří­byt­ků. Jak vy­pa­dal sku­tečný spole­čenský život a prá­ce v Ça­talhöy­ü­ku? Snad nejpo­zo­ruhodnější na tamním umě­ní a ri­tuá­lech je, že ne­ma­jí takřka nic společné­ho se ze­mě­děl­stvím. Jak jsme už uved­li, do­mesti­kované obi­lovi­ny (pšeni­ce a ječ­men) a do­by­‐ tek (ov­ce a ko­zy) byly z hle­dis­ka stravy mnohem dů­‐ leži­tější než divoké zdroje. Ví­me to díky hojně za­‐ stou­peným ná­lezům or­ganických zbyt­ků v kaž­dém domě. Přesto se kul­turní život té­to ko­mu­ni­ty po ti­‐ síc let tvrdošíjně ori­en­toval na svět lovu a sbě­ru. Pozice: 320/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Zde je namístě otáz­ka, jak úplný je náš ob­raz živo­ta v Ça­talhöy­ü­ku a kde se na­cháze­jí nej­větší me­ze­ry.

JAK MOHLA FUNGO­VAT SE­ZONNOST SPOLE­ČENSKÉ­HO ŽIVO­TA V PRVNÍCH ZE­MĚ­DĚL­SKÝCH SPOLEČNOSTECH Ne­o­li­tické­ho Ça­talhöy­ü­ku se za­tím odkrylo pouhých pět pro­cent.15 Son­dá­že a prů­zkumy ne­‐ dáva­jí zvlášt­ní dů­vod do­mnívat se, že ostat­ní části města se pod­statně li­ši­ly, sou­časně nám však ukazu­‐ jí, jak málo toho ve sku­tečnosti ví­me a že se mu­sí­me za­mys­let rovněž nad tím, co v ar­che­olo­gických ná­‐ le­zech chy­bí. Je na­příklad jasné, že pod­lahy do­mů se pravidelně za­metaly, tak­že roz­místění ar­tefak­tů při ar­che­olo­gických odkryvech jen těžko repre­zen­‐ tuje přesný ob­raz dávných činnos­tí, kte­ré lze spolehlivě vy­sle­dovat jen prostřednic­tvím Pozice: 321/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

drobných frag­men­tů a po­zůstat­ků za­rytých v omít­‐ ce či hli­ně­né mal­tě na pod­lahách do­mů.16 Nalez­ly se i stopy ráko­sových ro­hoží, kte­ré pokrývaly po­vrchy obytné plo­chy a ná­by­tek, což ob­raz dá­le na­ru­šuje. Ne­ví­me zdale­ka všech­no, co se v do­mech dě­lo, dokon­ce ani polovi­nu z toho – netu­ší­me ani, ko­lik ča­su li­dé po­by­tem v těch­to stísně­ných a po­divných struk­tu­rách vlastně trávi­li. Při uva­žování o těch­to otáz­kách sto­jí za to po­dí­‐ vat se na are­ál Ça­talhöy­ü­ku z širší per­spek­tivy, ve vztahu k je­ho pra­dávné­mu oko­lí, kte­ré nám ar­che­‐ ologie alespoň v hrubých ob­ry­sech umožňu­je zre­‐ kon­struovat. Ça­talhöy­ük se na­cházel v ob­lasti mokřin (od­tud se tě­žilo všech­no to blá­to a hlí­na), kte­ré pravidelně za­plavova­la ře­ka Çarşa­m­ba, jež se na za­čát­ku pláně Ko­nya roz­dě­lova­la. Místo bylo po větši­nu roku obklopené ba­ži­na­mi, z nichž vy­stu­po­‐ valy vy­výšené ob­lasti vy­schlé ze­mě. Zi­my zde byly chladné a vlhké, lé­ta ne­sne­si­telně horká. Od ja­ra do podzi­mu se ov­ce a ko­zy pře­sou­valy mezi pas­t­vi­na­mi na pláni a někdy i dál na ná­horní ploši­nu. Orná pů­‐ Pozice: 321/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

da se osé­va­la poz­dě na jaře v údolní nivě Çarşa­m­by, kde úro­da mu­se­la uzrát za pouhé tři mě­sí­ce, a sklíze­la se a zpra­cováva­la v pozdním létě – šlo

o rych­le rostou­cí zr­na v Ado­ni­sově se­zo­ně.17 Ač­ko­li se všech­ny ty­to činnosti moh­ly ode­hrávat re­la­tivně blíz­ko města, bez­po­chy­by vy­ža­dovaly pravidelné roz­ptý­lení osob a změ­ny v or­ganiza­ci prá­ce i v cel­kových spole­čenských zá­leži­tostech. A jak nám při­po­mí­na­jí ri­tuá­ly spo­jené s Ado­ni­sem, na stře­chách mohl pro­bí­hat na­prosto od­lišný spole­‐ čenský život. Ve sku­tečnosti je do­ce­la prav­dě­‐ podobné, že to, co vi­dí­me v do­chovaných po­zůstat­‐ cích ça­talhöy­ückých staveb, je do značné mí­ry spole­čenské uspořá­dání, kte­ré převlá­dalo v zi­mě, s je­ho in­tenzivní a cha­rak­te­ris­tickou ob­řadnos­tí sou­stře­ďu­jí­cí se na lov a uctí­vání mrtvých. V té­to části roku, po sklizni, spole­čenské uspořá­dání vy­ža­‐ dované ze­mě­děl­ský­mi pra­ce­mi ustou­pi­lo od­lišné­‐ mu typu spole­čenské rea­li­ty, je­likož ko­mu­nit­ní život se stá­hl do do­mů, stejně ja­ko se stá­da ov­cí a koz stáh­la do vy­ty­čených ohrad. Pozice: 322/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Se­zonním ob­mě­nám spole­čenské struk­tu­ry18 se v Ça­talhöy­ü­ku daři­lo a to­to peč­livě vy­vá­žené stří­‐ dání ob­do­bí se zdá být klí­čové pro po­chopení toho, jak moh­lo město exis­tovat tak dlouho. V kaž­do­‐ denní in­ter­ak­ci v rám­ci ro­di­ny i mezi růz­ný­mi domácnost­mi převlá­da­la mi­mo­řádná mí­ra ma­te­ri­‐ ální rovnosti. Zá­roveň se však hi­e­rar­chie roz­vol­‐ ňova­la a místo ní na­stu­po­valy po­ma­lejší rytmy ode­‐ hráva­jí­cí se při ri­tuá­lech, jež spo­jovaly živé s mrt­vý­‐ mi. Pastevec­tví a pěstování plo­din ne­po­chybně šlo ru­ku v ru­ce s přísnou děl­bou prá­ce, aby se za­jis­ti­la kaž­do­roční sklizeň a ochráni­la stá­da – ale pokud to­‐ mu tak bylo, hrál ten­to aspekt jen malou ro­li v ob­‐ řadním živo­tě domácnosti, kte­rá zís­káva­la ener­gii ze star­ších zdrojů, spí­še od Ado­ni­se než od Démétér. Bě­hem prů­zku­mu vy­vsta­la jistá kontroverze ohledně toho, kde obyva­te­lé Ça­talhöy­ü­ku pěstova­li plo­di­ny. Mik­roskopické stu­die po­zůstat­ků plo­din nejprve ukazovaly na suchou ob­last. Vzhle­dem ke zná­mé­mu roz­sahu dávných ba­žin na pláni Ko­nya by Pozice: 323/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

to na­zna­čovalo, že orná pů­da se na­cháze­la mi­‐ nimálně dvanáct ki­lo­met­rů od města, což pů­so­bí vel­mi ne­prav­dě­podobně, ne­boť teh­dy ne­e­xis­tovaly po­vo­zy ta­žené os­ly či vo­ly (ne­zapo­mí­nej­me, že do­‐ by­tek ne­byl v té­to ob­lasti ještě do­mesti­kován, na­tož aby se dal za­přáh­nout). Poz­dější ana­lý­zy pod­po­ru­jí bližší umístění v zá­plavové ob­lasti údolních niv Çarşa­m­by.19 Ten­to roz­díl je vý­znam­ný nejen z eko­‐ lo­gických, ale i z his­to­rických, a dokon­ce po­li­‐ tických dů­vo­dů, pro­tože to, jak si před­stavu­je­me

teh­dejší kaž­do­denní sku­tečnost, pří­mo ovlivňu­je na­še na­hlí­žení na so­ci­ální dů­sledky ne­o­li­tické­ho ze­‐ mě­děl­ství. Abychom po­chopi­li, proč to­mu tak přesně bylo, mu­sí­me se na to po­dí­vat z ještě širší per­spek­tivy.

O ROZ­LO­MENÍ ÚRODNÉ­HO PŮL­MĚ­‐ SÍ­CE

Pozice: 323/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

První prů­zkum Ça­talhöy­ü­ku v še­desá­tých le­tech dva­cá­tého století při­ne­sl senzační ob­jevy do­mů, kte­ré spolu s do­bytčí­mi leb­kami při­vedly věd­ce k vcelku lo­gické do­mněn­ce, že pláň Ko­nya by­la dávnou ko­lébkou do­mestika­ce zví­řat. Mezi­tím se zjis­tilo, že do­by­tek (a divoká pra­sa­ta) byl prvně do­‐ mesti­kován ti­síc let před za­ložením Ça­talhöy­ü­ku v na­prosto ji­né ob­lasti: v údolích na horním toku Eufra­tu a Tigri­du leží­cích dá­le na vý­chod v Asii, v ob­lasti zná­mé ja­ko Úrodný půl­mě­síc. Právě od­tud zís­ka­li první obyva­te­lé Ça­talhöy­ü­ku zá­kla­dy své­ho ze­mě­děl­ské­ho hos­po­dář­ství včetně domá­cích obi­‐ lovin, luštěnin, ov­cí a koz. Na druhou stranu však ne­do­mesti­kova­li do­by­tek ani pra­sa­ta. Proč? Vzhle­dem k ne­e­xis­ten­ci žádných en­vi­ron­‐ mentálních pře­ká­žek se dá před­poklá­dat, že šlo o prvek kul­turní­ho od­mítnutí. Nej­lepším kan­di­dá­‐ tem na vy­svět­lení je ten, kte­rý je nej­víc na­sna­dě. Jak na­zna­čuje umě­ní a ri­tuá­ly Ça­talhöy­ü­ku, divo­cí pra­tuři a kan­ci by­li vy­so­ce ceně­nou ko­řis­tí a prav­‐ dě­podobně to­mu tak bylo už od dob, kam saha­la Pozice: 324/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

paměť. Z hle­dis­ka spole­čenské pres­ti­že by zej­mé­na muži o hodně při­šli, pokud by se ta­to divoká zví­řa­ta do­mesti­kova­la na­to­lik, že by se sta­la pod­dajnější­mi. Ne­chat pra­tu­ry, aby zů­sta­li vý­lučně ve své dávné divoké podo­bě (velké­ho, ale ta­ké štíhlého, rych­lého a impo­zant­ní­ho zví­ře­te), zna­menalo za­chovat ta­ké jis­tý typ lid­ské společnosti. Pra­tur tu­díž zů­stal divoký a fas­ci­nu­jí­cí až zhru­ba do roku 6000 př. n. l.20 Co přesně je, re­spek­tive byl Úrodný půl­mě­síc? V první řa­dě sto­jí za zmínku, že se jedná o na­prosto moderní kon­cept, je­hož pů­vod je stejně tak ge­opo­li­‐ tický ja­ko en­vi­ron­mentální. Po­jem Úrodný půl­mě­‐ síc vzni­kl v deva­tenác­tém století, kdy si ev­rop­ské imperi­ální mocnosti por­covaly Blíz­ký vý­chod na zá­kla­dě svých stra­te­gických zá­jmů. Zčásti vlivem úz­kého pro­po­jení ar­che­ologie, dě­jin sta­rověku a moderních in­stitu­cí teh­dejších impérií se ter­mín mezi ba­da­te­li rozší­řil ja­ko ozna­čení ob­lasti od vý­‐ chodní­ho po­břeží Středo­zemní­ho mo­ře (dnešní Palesti­na, Iz­rael a Libanon) až po úpa­tí po­ho­ří Za­g­‐ Pozice: 324/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

ros (na­cháze­jí­cí­ho se zhru­ba na írán­sko-irácké hrani­ci), táh­nou­cí se v ob­lou­ku přes Sý­rii, Tu­recko a Irák. Dnes už to­to spo­jení po­u­ží­va­jí jen prehis­to­ri­‐ ci a ozna­ču­jí jím úze­mí, kde vznik­lo ze­mě­děl­ství: pás úrodné pů­dy při­po­mí­na­jí­cí půl­mě­síc obklopený pouště­mi a ho­ra­mi.21 Z eko­lo­gické­ho hle­dis­ka však ne­šlo o je­den, ale o dva půl­mě­sí­ce – ne­bo bez­po­chy­by i více, pod­le toho, jak de­tai­lně na dané úze­mí na­hlí­ží­me. Od kon­ce po­slední do­by le­dové, oko­lo roku 10 000 př. n. l., se ob­last vy­ví­je­la dvě­ma jasně od­‐ lišný­mi smě­ry. Pokud bu­de­me sle­dovat topo­grafii, mů­že­me roz­po­znat „ná­horní“ a „nížinný půl­mě­‐ síc“. Ná­horní půl­mě­síc se táh­ne po­dél úpa­tí po­ho­ří Tau­rus a Za­g­ros a pokra­čuje na sever od dnešní hrani­ce mezi Sý­rií a Tu­reckem. Pro sbě­ra­če na kon­‐ ci po­slední do­by le­dové to byl otevřený pás ze­mě tvo­řený du­bovo-pistá­ci­ový­mi lesy a préri­e­mi bo­ha­‐

tý­mi na zvěř, kte­rý pro­tína­la říční údolí.22 Pro nížinný půl­mě­síc na jihu byly typické pistá­ci­ové há­‐ je a pá­sy úrodné pů­dy, těs­ně na­po­jené na říční sys­‐ Pozice: 325/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

témy ne­bo na je­zerní bře­hy a ar­téz­ské pra­me­ny, za ni­miž se roz­pro­stíraly pouště a neú­rodné ná­horní ploši­ny.23 Mezi le­ty 10 000 a 8000 př. n. l. pro­šly loveckosbě­rač­ské společnosti v ná­horních i nížinných ob­‐

lastech Úrodné­ho půl­mě­sí­ce značný­mi promě­na­mi a zá­roveň se vy­daly na­prosto od­lišný­mi smě­ry. Roz­‐ dí­ly nelze jedno­du­še vy­jád­řit na zá­kla­dě kri­térií způ­sobů ob­živy a byd­lení. V obou ob­lastech totiž na­chází­me komplexní mozaiku lid­ských obyd­lí: vesni­ce, osa­dy, pře­chodné tá­bo­ry a cent­ra ri­tuální a ob­řadní činnosti vy­zna­ču­jí­cí se impo­zant­ní­mi ve­‐ řejný­mi stav­ba­mi. V obou ob­lastech je ta­ké v růz­né mí­ře doloženo pěstování plo­din a chov do­bytka, v rám­ci širší­ho spek­tra loveckých a sbě­rač­ských činnos­tí. Exis­tu­jí však i kul­turní roz­dí­ly, z nichž ně­‐ kte­ré jsou tak vý­znam­né, že na­zna­ču­jí pro­ces schizmogene­ze po­psaný v před­cho­zí kapi­tole. Dalo by se dokon­ce tvr­dit, že po po­slední do­bě le­dové se pří­rodní hrani­ce mezi „nížinným“ a „ná­horním“ Úrodným půl­mě­sí­cem sta­la rovněž hrani­cí kul­‐ Pozice: 326/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

turní s ob­last­mi re­la­tivní unifor­mi­ty na obou stranách, kte­ré se od­li­šovaly téměř stejně ostře ja­ko „pro­tes­tant­ští sbě­ra­či“ a „ry­bář­ští krá­lové“ na ti­‐ cho­moř­ském po­břeží. V ná­horní části do­šlo mezi lov­ci a sbě­ra­či k vý­‐ znam­né­mu ob­ra­tu smě­rem k hi­e­rar­chii, kte­rá se nej­dra­ma­tič­tě­ji projevova­la v mega­li­tickém stře­dis­‐ ku Göbek­li Tepe a v ne­dávno od­halených ne­‐ dalekých are­á­lech v Ka­rahan Tepe. Naopak v nížinné ob­lasti údolí Eufra­tu a Jor­dánu ta­kové mega­li­tické mo­nu­men­ty chybě­jí a ne­o­li­tické společnosti se ubíraly po od­lišné, ale stejně vy­spě­lé cestě změ­ny, kte­rou za­ne­dlouho po­pí­še­me. A co víc, ty­to dva roz­dílné spole­čenské typy – říkej­me jim „obyva­te­lé nížin“ a „obyva­te­lé vý­šin“ – se dob­ře znaly. Ví­me to, je­likož mezi se­bou na dlouhé vzdá­‐ lenosti ob­chodova­li s trvan­livý­mi ar­ti­k­ly, k nimž pa­t­řily ma­te­ri­á­ly, kte­ré zná­me i ze zá­padní­ho po­‐ břeží Severní Ame­riky, kde ko­lovaly ja­ko cennosti: ob­si­di­án a mi­ne­rá­ly z hor a schránky měkkýšů z po­‐ břeží. Ob­si­di­án z tu­recké vr­chovi­ny pu­toval na jih, Pozice: 326/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

za­tím­co mušle (možná po­u­ží­vané ja­ko mě­na) prou­‐ di­ly na sever od po­břeží Ru­dého mo­ře, což za­ru­‐ čovalo, že obyva­te­lé vý­šin i nížin zů­stáva­li v kontak­‐ tu.24 Cestou na jih do mé­ně rovnoměrně obyd­lených ob­las­tí, kte­ré za­čí­naly v syr­ské zá­kru­tě Eufra­tu a pokra­čovaly po­dél da­maš­ské kot­li­ny až k údolí Jor­dánu, ob­chodních tras ubývalo. Hlavní tra­sa tvo­ři­la tak­zvaný levant­ský ko­ri­dor. Obyva­te­lé zdejších nížin se vě­nova­li spe­ci­a­lizované­mu ře­‐ meslu a ob­cho­du. Kaž­dá osa­da si zřej­mě vy­vi­nu­la vlast­ní od­bornost (mle­cí ka­me­ny, vy­řezávané ko­‐ rálky, zpra­covávání mušlí atd.) a ře­mes­la by­la často spo­je­na se zvlášt­ní­mi „kul­tovní­mi bu­dova­mi“ ne­bo se­zonní­mi pří­bytky, což na­zna­čuje, že ta­to ře­mes­la ovlá­daly ce­chy ne­bo tajné společnosti. V devá­tém ti­sí­ci­letí př. n. l. vznika­la po­dél hlavních ob­‐ chodních tras velká síd­liště. Lov­ci a sbě­ra­či z nížin ob­sazova­li úrodná úze­mí mezi od­vod­ňova­cí­mi kaná­ly údolí Jor­dánu a maje­tek zís­kaný ob­‐ chodováním vy­u­ží­va­li k pod­poře stá­le po­četnější Pozice: 327/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

used­lé po­pula­ce. V těch­to kli­ma­ticky pří­z­nivých ob­‐ lastech vznika­la síd­liště impo­zant­ní ve­likosti – ně­‐ kte­rá z nich, ja­ko na­příklad Je­ri­cho a Basta, o roz­lo­‐ ze až de­se­ti hek­ta­rů.25 Pro po­chopení dů­leži­tosti ob­cho­du pro ten­to pro­ces si mu­sí­me uvě­do­mit, že nížinný půl­mě­síc byl kra­ji­nou hlu­bokých roz­dí­lů i shod (v tom­to ohle­du se vel­mi podo­bal Ka­lifornii). Sbě­ra­či mě­li neu­stá­le pří­leži­tost vy­mě­ňovat si do­plň­kové pro­‐ duk­ty – ke kte­rým pa­t­řily po­travi­ny, léky a kosme­‐ tika –, ne­boť míst­ním růstovým cyk­lem divokých zdrojů otřásaly roz­dí­ly v podne­bí a topo­grafii.26 Zdá se, že samotné ze­mě­děl­ství zde vznik­lo právě tak­‐ to – ja­ko jed­na z mnoha vhodných činnos­tí ne­bo lokálních fo­rem spe­ci­a­liza­ce. Obi­lovi­ny rané­ho ze­‐ mě­děl­ství – k nimž pa­t­ři­la pšeni­ce dvou­zrnka a jedno­zrnka, ječ­men a ži­to – ne­byly do­mesti­ková­‐ ny v je­di­né ústřední ob­lasti (jak se kdy­si před­poklá­‐ dalo), ale v růz­ných částech levant­ské­ho ko­ri­do­ru, roz­trou­šených od údolí Jor­dánu až po syr­ský Eufrat a možná i dá­le na sever.27 Pozice: 327/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Ve vyš­ších nad­moř­ských výš­kách ná­horní­ho půl­mě­sí­ce na­chází­me jed­ny z nej­star­ších dokla­dů chovu zví­řat (ov­cí a koz v zá­padním Íránu a hově­zí­‐ ho do­bytka ve vý­chodní Ana­to­lii), kte­rý byl za­‐ členěn do se­zonních loveckých a sbě­rač­ských ak­‐ tivit.28 Pěstování obi­lovin za­čalo podobně, ja­ko vcelku mé­ně vý­znam­ný do­plněk hos­po­dář­ství za­‐ ložené­ho zej­mé­na na divokých zdro­jích: oře­ších, Pozice: 328/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

lesních plodech, luštěni­nách a dalších snadno dostupných po­travi­nách. Plo­di­ny se však jen vzácně pěs­tu­jí vý­hradně pro jejich kalo­rické hodno­ty. Pro­duk­ce obi­lovin li­di ta­ké novým způ­so­‐ bem spo­jova­la při vy­ko­návání společných pra­cí, kte­ré se větši­nou opa­kovaly, byly ná­ročné a bez­po­‐ chy­by za­tí­žené sym­bo­lickým vý­zna­mem – po­travi­‐ ny, jež byly vý­sledkem těch­to pra­cí, byly za­hrnu­ty do jejich ri­tuální­ho živo­ta. V místě Jerf el-Ahmar, na bře­hu syr­ské­ho Eufra­tu (kde se sbí­ha­jí ná­horní a nížinné ob­lasti Úrodné­ho půl­mě­sí­ce), bylo skla­‐ dování a zpra­cování obi­lí mé­ně spo­jeno s běžný­mi obyd­lí­mi a více s podzemní­mi pří­bytky. Vstu­po­valo se do nich ot­vo­rem ve stře­še a nes­ly s se­bou množ­‐ ství ri­tuálních aso­ci­a­cí.29 Než se pus­tí­me do pro­zkou­mání dalších roz­dí­lů

mezi obyva­te­li nížin a vý­šin, je dů­leži­té se de­tai­lně­ji za­mys­let nad podobou nej­star­ších druhů ze­mě­děl­‐ ství. Abychom tak mohli uči­nit, mu­sí­me se hlou­bě­ji za­bývat pro­ce­sem do­mestika­ce. Pozice: 329/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

O PO­MA­LÉ PŠENI­CI A PO­‐ PULÁRNÍCH TEO­RI­ÍCH O TOM, JAK SE Z NÁS STA­LI ZE­MĚ­DĚL­CI U plo­din se do­mestika­ce projevu­je tím, že rost­li­ny v dů­sledku kul­tiva­ce ztrá­ce­jí své typické vlastnosti, kte­ré jim umožňu­jí roz­množovat se ve volné pří­ro­‐ dě. Mezi ty nej­dů­leži­tější patří schopnost roz­ptý­lit se­me­na bez lid­ské po­mo­ci. V pří­pa­dě pšeni­ce jsou se­me­na rostou­cí na stonku opat­ře­na ma­lý­mi ae­ro­‐ dyna­mický­mi kaps­le­mi zná­mý­mi ja­ko klás­ky. Jak divoká pšeni­ce do­zrává, spo­jení mezi klás­ky a stonkem (zvané vře­teno) se tříští. Klás­ky se uvolní a spadnou na zem. Jejich špi­ča­té kon­ce pro­niknou dosta­tečně hlu­boko do pů­dy, kde se alespoň část z nich vy­se­mení a vy­ros­te (druhý ko­nec je namí­řen vzhů­ru a je opat­řen ště­ti­na­tý­mi osi­na­mi, kte­ré ma­jí od­pu­dit ptáky, hlo­dav­ce a další zví­řa­ta). U do­mesti­kovaných plo­din se ty­to po­můcky k přeži­tí ztrá­ce­jí. Do­chází ke gene­tické muta­ci, kte­‐ Pozice: 329/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

rá vy­pne me­chanis­mus pro spontánní roz­ptyl se­‐ men, a pšeni­ce se z hou­ževna­tého bojovníka promě­ní v bez­na­dějné­ho pod­dané­ho. Vře­te­na se ne­doká­žou od ma­teř­ské rost­li­ny od­dě­lit a spo­je mezi ni­mi se stanou pevný­mi pou­ty. Místo aby se klás­ky vy­daly do ši­rého svě­ta, zů­stanou pevně při­‐ po­je­ny k vrch­ní části stonku (k „uchu“), kde zů­‐ stanou, dokud je někdo ne­skli­dí, ne­shni­jí ne­bo je ne­seže­rou zví­řa­ta. Jak te­dy u plo­din do­šlo k těm­to gene­tickým a be­havi­o­rálním změnám, jak dlouho ten­to pro­ces pro­bí­hal a co se mu­se­lo ode­hrát v lid­‐ ských společnostech, aby to bylo umožně­no? His­to­‐ ri­ci někdy rá­di převra­ce­jí tu­to otáz­ku na­ru­by. Stejně ja­ko li­dé do­mesti­kova­li pšeni­ci, pšeni­ce do­‐ mesti­kova­la nás. Yuval Ha­ra­ri, kte­rý se tou­to otáz­kou obšírně za­‐ bývá, nás žá­dá, abychom se na ze­mě­děl­skou revo­lu­‐ ci po­dí­va­li z po­hle­du pšeni­ce. Pšeni­ce by­la před de­‐ se­ti ti­sí­ci le­ty jen jednou z mnoha rostou­cích travin, bez ja­kéhoko­li zvlášt­ní­ho vý­zna­mu, nicmé­ně v prů­‐ bě­hu něko­lika ti­sí­ci­letí se rozší­ři­la po ce­lém svě­tě. Pozice: 330/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Jak k to­mu do­šlo? Pod­le Ha­ra­ri­ho pšeni­ce člověka „pěkně na­pá­li­la“. „Za­tím­co ještě před de­se­ti ti­sí­ci le­ty,“ pí­še Ha­ra­ri, „člověk ve­dl po­měrně po­ho­d­lný život lov­ce a sbě­ra­če, najednou za­čal trávit čím dál víc ča­su kul­tiva­cí pšeni­ce a za něko­lik ti­síc let už na mnoha místech svě­ta ne­dě­lal od rá­na do no­ci téměř nic ji­ného.“ Pšeni­ci ne­svěd­čí ka­me­ny, a tak je člověk mu­sel od­stra­ňovat z polí, a pro­tože se pšeni­ce ne­ra­‐ da dě­lí o svůj prostor s další­mi rost­li­na­mi, člověk se pod žhnou­cím slun­cem lopo­til s jejich vy­tr­‐ háváním, a je­likož pšeni­ce mě­la žízeň, mu­sel přená­‐ šet vo­du z místa na místo a tak dá­le.30 Před tím­to vším zdán­livě není úniku, ale pou­ze pokud při­stou­pí­me na tvrzení, že má smy­sl na ce­lý pro­ces na­hlí­žet „z po­hle­du pšeni­ce“. Proč bychom však mě­li? Li­dé jsou vel­mi in­te­ligent­ní pri­má­ti s velkým moz­kem, za­tím­co pšeni­ce je… travi­na. Exis­tu­jí samo­zřej­mě i ne­hu­mánní druhy, kte­ré se v jis­tém smys­lu do­mesti­kovaly samy – myš domá­cí, vrabec a prav­dě­podobně i pes (což jsou mi­mo­‐ chodem zví­řa­ta, kte­rá se na­šla při ar­che­olo­gických Pozice: 330/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

vý­zku­mech raně ne­o­li­tických vesnic na Blíz­kém vý­‐ cho­dě). Je ta­ké bez­po­chy­by prav­da, že z dlouhodo­‐ bého hle­dis­ka jsou li­dé druhem, kte­rý se stal ot­‐ rokem svých plo­din: pšeni­ce, rý­že, pro­so a ku­kuři­ce živí svět a je těžké si před­stavit moderní život bez nich. Abychom však po­chopi­li za­čát­ky ne­o­li­tické­ho ze­mě­děl­ství, urči­tě se mu­sí­me poku­sit na­hlédnout ho z per­spek­tivy pale­o­li­tu, niko­li sou­časnosti, a už vů­bec ne po­hle­dem ně­ja­kého ima­gi­nární­ho druhu bur­žo­az­ních opo­li­dí. Úkol je to samo­zřej­mě ob­‐ tížnější, ale al­terna­tivou je sklouz­nout zpát­ky do sfé­ry my­tologie: převy­právět mi­nu­lost ja­ko pří­běh, kte­rý se jak­si udál sám o so­bě, a náš sou­časný stav je te­dy ne­vy­hnu­telný a před­ur­čený. Ha­ra­ri­ho převy­‐ právě­ní pod­le nás není lá­kavé pro­to, že se za­klá­dá na ně­ja­kých dů­kazech, ale pro­to, že jsme ho sly­še­li už ti­síckrát, jen s ji­ným ob­sazením. Řa­da z nás jej vlastně slý­chá už od dět­ství. Opět se oci­tá­me v raj­‐ ské za­hra­dě. Ovšem ten­tokrát to není pro­hnaný had, kdo li­di láká, aby oku­si­li za­kázané ja­blko ze Pozice: 331/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

stro­mu po­znání, místo něj nás vá­bí samotné plo­dy (tj. obi­lná zr­na). Jak pří­běh do­padne, už ví­me. Li­dé kdy­si žili vcelku po­ho­d­lným živo­tem, by­li živi z da­rů pří­ro­dy, ale pak se do­pustili fa­tální chy­by. Zlákáni vy­‐ hlídkou ještě jedno­duš­ší­ho živo­ta – nad­bytku a luxu­su, ja­ký si uží­va­jí bo­hové – za­sáh­li do har­mo­‐ nické­ho pří­rodní­ho stavu, a tak ze se­be ne­vě­domky uči­ni­li ot­roky.   Co se stane, když na tu­to bajku za­po­mene­me a vez­‐ me­me v po­taz ob­jevy, jež v po­sledních de­ká­dách uči­ni­li botani­ci, gene­ti­ci a ar­che­ologo­vé? Za­měř­me se na pšeni­ci a ječ­men. Právě ty­to plo­di­ny byly po po­slední do­bě le­dové spolu s čo­č­kou, lnem, hra­chem, cizrnou a hracho­‐ rem do­mesti­ková­ny mezi první­mi. Jak jsme uved­li, ten­to pro­ces za­po­čal v růz­ných částech Úrodné­ho půl­mě­sí­ce, niko­li pou­ze v jednom cent­ru. Divoké od­rů­dy ně­kte­rých těch­to plo­din tam rostou i dnes, což ba­da­te­lům umožňu­je pří­mo sle­dovat, jak se ty­to Pozice: 332/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

rost­li­ny chova­jí, a dokon­ce i re­kon­struovat ně­kte­ré aspek­ty pro­ce­su, kte­rý před 10 000 le­ty ve­dl k jejich do­mestika­ci. Díky těm­to zna­lostem mohou zkou­‐ mat ta­ké sku­tečné po­zůstatky dávných se­men a dalších rost­linných po­zůstat­ků, kte­ré se v mnoha stov­kách na­šly na ar­che­olo­gických naleziš­tích toho­to regi­o­nu. Věd­ci po­tom mohou po­rovnat bi­o­‐ lo­gický pro­ces do­mestika­ce (zrepro­du­kované za tech­no­lo­gických pod­mí­nek podobných těm z ne­o­li­‐ tické­ho pěstování) se sku­tečným pro­ce­sem, kte­rý pro­bí­hal v pravěku, a zkou­mat, do ja­ké mí­ry se sho­‐ du­jí. Jakmi­le se pěstování v ne­o­li­tických společnostech rozší­ři­lo, dalo by se oče­kávat, že na­j­‐ de­me dů­ka­zy re­la­tivně rych­lého ne­bo alespoň ply­‐ nulého pře­cho­du od divokých rost­lin k do­mesti­‐ kovaným druhům obi­lovin (což je přesně to, k če­mu nás svá­dí po­jem „ze­mě­děl­ská revo­lu­ce“). Vý­sledky ar­che­olo­gické­ho vý­zku­mu však ve sku­tečnosti nic ta­kové­ho nena­zna­ču­jí. A navzdo­ry blíz­kový­chodní­‐ mu prostře­dí ty­to ná­le­zy ani ne­při­ná­še­jí nic, co by Pozice: 332/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

se byť jen vzdá­leně podo­balo pří­bě­hu z raj­ské za­hra­‐ dy o tom, jak li­dé ne­šťastně uzavře­li pakt s ďáblem, kte­rý na­bízel pšeni­ci. Jen co před něko­lika de­ká­da­‐ mi za­ča­li ba­da­te­lé srovnávat sku­tečnou mí­ru pravěké do­mestika­ce obi­lovin s tou, kte­ré se do­sáh­‐ lo v ex­peri­mentálních pod­mín­kách, do­šlo jim, že jsme se od toho­to na­ra­tivu dra­ma­ticky vzdá­li­li (ne­‐ bo bychom aspoň mě­li). Podobné ex­peri­men­ty s divokou pšeni­cí byly po­‐ prvé prove­de­ny v osm­desá­tých le­tech dva­cá­tého století.31 Ukázaly, že klí­čové gene­tické muta­ce, kte­‐ rá ved­la k do­mestika­ci obi­lovin, lze do­sáh­nout za pouhých dva­cet až tři­cet let, nejpoz­dě­ji za dvě stě

let, a to za po­u­ži­tí jedno­duchých tech­nik skliz­ně, ja­‐ ko je žnutí pazour­kovým srpem ne­bo ručním vy­tr­‐ hováním z pů­dy. Sta­či­lo, aby li­dé na­slou­cha­li signá­‐ lům, kte­ré jim vy­sí­laly samotné plo­di­ny. Zna­‐ menalo to sklízet hned po do­zrání a při sklizni po­‐ ne­chat zrno na stonku (rost­li­na se na­příklad usek­la ne­bo vy­trhla, na roz­díl od tech­niky, kdy se zrno mlá­ti­lo), za­sít nová se­me­na do panenské pů­dy (zba­‐ Pozice: 333/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

vené divokých konku­ren­tů), po­u­čit se z chyb a další rok úspěšný vzo­rec zopa­kovat. Pro sbě­ra­če pravidelně sklíze­jí­cí divoké plo­di­ny ne­mu­se­ly ty­to změ­ny před­stavovat velkou logis­tickou ne­bo kon­‐ cepční výzvu. A ke sbě­ru divokých obi­lovin tím­to způ­so­bem moh­ly exis­tovat i ji­né dob­ré dů­vo­dy než jen zís­kávání ob­živy. Při se­kání srpem se kromě zr­na sklízí i sto­nek. V dnešní do­bě po­va­žu­je­me slá­mu za ve­d­lejší pro­‐ dukt pěstování obi­lovin, za­tím­co pri­márním úče­‐ lem je pro­duk­ce po­travin. Ar­che­olo­gické ná­le­zy

však na­zna­ču­jí, že v po­čát­cích to­mu bylo naopak.32 Lid­ské společnosti se na Blíz­kém vý­cho­dě za­čaly usazovat ve stá­lých vesni­cích dlouho před­tím, než

se obi­lovi­ny staly hlavní sou­čás­tí jejich stravy.33 Bě­‐ hem toho­to pro­ce­su ob­jevi­li pro stonky divokých travin nové vy­u­ži­tí, na­příklad ja­ko ma­te­ri­á­lu pro roz­dě­lávání ohně ne­bo pro vy­tvá­ření vý­rob­ků z blá­‐ ta a hlí­ny, kte­ré se díky slá­mě změni­ly z dro­bivé hmo­ty v ne­po­stra­da­telný pře­lo­mový ma­te­ri­ál po­u­‐ ží­vaný na stav­bu do­mů, pe­cí, skla­dova­cích ná­dob Pozice: 333/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

a dalších pevných struk­tur. Slá­ma se ta­ké vy­u­ží­va­la pro vý­ro­bu koší­ků, ob­le­čení, ro­hoží a do­š­ků. Li­dé zin­tenzivni­li sklizeň divokých travin, kte­ré vy­u­ží­‐ va­li ja­ko slá­mu (buď srpem, ne­bo pros­tým vy­tr­‐ hováním z hlí­ny), a umožni­li tak zá­roveň vznik jedné z klí­čových pod­mí­nek pro ztrá­tu při­ro­zené­ho me­chanis­mu roz­ptylu se­men u ně­kte­rých z těch­to travin. Ná­sle­du­jí­cí bod je klí­čový: pokud by tempo ne­u­‐ dáva­li li­dé, ale obi­lovi­ny, pak by ty­to pro­ce­sy šly ru­‐ ku v ru­ce a bě­hem něko­lika de­kád by vedly k do­‐ mestika­ci travin s velký­mi se­me­ny. Pšeni­ce by si z li­dí udě­la­la sluhy a li­dé by zís­ka­li rost­linný zdroj, kte­rý by bylo možné efek­tivně sklízet za vel­mi ma­lé ztrá­ty se­men a kte­rý by byl dob­ře skla­dova­telný. Zá­‐ roveň by ta­ké vy­ža­doval mnohem větší pra­covní úsi­lí v podo­bě ob­hos­po­da­řování pů­dy a po­skliz­‐ ňových pra­cí ja­ko mlá­cení a od­dě­lování zr­na od plev (pro­ces, kte­rý u divokých rost­lin pro­bí­há při­‐ ro­zeně). Bě­hem něko­lika gene­ra­cí by se ďá­bel­ská Pozice: 334/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

smlou­va mezi lid­mi a obi­lím zpe­če­ti­la. Nicmé­ně i zde dů­ka­zy na­še oče­kávání ka­tego­ricky po­pí­ra­jí. Nejnovější vý­zkumy ve sku­tečnosti ukazu­jí, že pro­ces do­mestika­ce plo­din v Úrodném půl­mě­sí­ci byl zce­la dokon­čen mnohem poz­dě­ji: až 3 000 let od za­čát­ku pěstování divokých obi­lovin.34 (Pro před­‐ stavu, o jak dlouhé ob­do­bí šlo, si opět před­stav­me ča­sový úsek mezi do­mně­lou troj­skou válkou a sou­‐ časnos­tí.) A za­tím­co ně­kte­ří moderní his­to­ri­ci si mohou dovo­lit luxus sem tam po­mi­nout „pár krát­‐ kých ti­sí­ci­letí“, ten­to po­stoj mů­že­me sotva apli­‐ kovat na pravěké ak­té­ry, jejichž živo­tu se snaží­me po­ro­zu­mět. V tom­to bo­dě se možná lo­gicky ptá­te, co si před­stavu­je­me pod „kul­tiva­cí“ a jak vů­bec mů­‐ že­me vě­dět, kdy za­ča­la, jestli­že ne­ved­la k jasným změnám v repro­dukčním chování divokých rost­lin. Od­po­vě­di se na­cháze­jí v pleve­lech (a ve vý­zkum­‐ ných me­to­dách, se kte­rý­mi při­šla vy­nalé­zavá pod­‐ dis­ciplí­na ar­che­ologie zvaná „ar­che­o­botanika“).

Pozice: 335/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

PROČ SE NE­O­LI­TICKÉ ZE­MĚ­DĚL­STVÍ VY­VÍ­JE­LO TAK DLOUHO A NE­‐ VEDLO – JAK SI PŘED­STAVOVAL ROUS­SEAU – K OHRANI­ČENÍ PEVNĚ DANÝCH POLÍ Od za­čát­ku jedn­a­dva­cá­tého století stu­du­jí ar­che­o­‐ botani­ci fenomén zná­mý ja­ko „pre­do­mesti­kační kul­tiva­ce“. V obecné rovi­ně před­stavu­je kul­tiva­ce úsi­lí, kte­ré li­dé vy­vi­nu­li, aby zlepši­li život­ní šan­ce upřednost­ňovaných plo­din, ať už divokých, či do­‐ mesti­kovaných. Ta­to činnost ob­vykle za­hrnova­la mi­nimálně od­straně­ní ostat­ní vege­ta­ce a ob­dě­‐ lávání pů­dy. Pří­prava pů­dy při­nes­la změnu ve­‐ likosti a tva­ru zrn divokých obi­lovin, ač­ko­li ty­to změ­ny ještě ne­mu­se­ly vést k do­mestika­ci (v pod­sta­‐ tě šlo jen o navýšení úro­dy). V rám­ci toho­to pro­ce­su za­čaly prospí­vat rovněž další rost­li­ny, jimž se da­ří v na­ru­šené pů­dě, včetně polních pleve­lů, ja­ko je je­‐ Pozice: 335/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

tel, pís­kavi­ce a ka­mejka, a ta­ké členů pes­t­ré če­le­di prys­kyřní­kovitých (ke kte­rým patří i hlavá­ček ne­‐ bo­li Ado­nis!), jež rych­le vy­kve­tou a pak za­se rych­le uhynou. Od osm­desá­tých let dva­cá­tého století věd­ci shro­‐ maž­ďu­jí sta­tistické dů­ka­zy z pravěkých loka­lit na Blíz­kém vý­cho­dě a analy­zu­jí změ­ny ve ve­likosti zrn a po­dí­lu polních pleve­lů na orné pů­dě v prů­bě­hu ča­‐ su. V sou­časnosti má­me k dis­po­zi­ci de­sí­t­ky ti­síc vzor­ků doklá­da­jí­cích, že v určitých částech té­to ob­‐ lasti, na­příklad v severní Sý­rii, sahá kul­tiva­ce divokých obi­lovin při­nej­menším až do roku 10 000 př. n. l.35 Ve stejných ob­lastech však bi­o­lo­‐ gický pro­ces do­mestika­ce obi­lovin (včetně klí­čové pře­mě­ny křehké­ho vře­te­na na pevné) skon­čil až ko­‐ lem roku 7000 př. n. l. – šlo tu­díž o do­bu de­setkrát delší, než bylo nutné; te­dy pokud li­dé sku­tečně na­‐ krá­če­li do ce­lého pro­ce­su na­slepo a ří­di­li se pod­le trajek­to­rie, již jim na­dik­tovaly pěstované plo­di­ny.36 Pro ujasně­ní: jde o tři ti­sí­ce let lid­ských dě­jin, což je až moc dlouhé ob­do­bí na to, aby se dalo ozna­čit za Pozice: 336/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

„ze­mě­děl­skou revo­lu­ci“, ne­bo být dokon­ce po­va­‐ žováno za ja­ký­si pře­chodný stav na cestě k ze­mě­děl­‐ ství. Nám, kte­ří jsme plní pla­tón­ských před­sud­ků, to mu­sí při­pa­dat ja­ko pří­liš dlouhé a zby­tečné zdr­žení, nicmé­ně li­dé v ne­o­li­tu to tak jis­tě ne­vní­ma­li. To­to tři ti­sí­ce let dlouhé ob­do­bí mu­sí­me chá­pat ja­ko dů­‐ leži­tou fázi dě­jin lid­stva sa­mu o so­bě. Je to fáze, kte­‐ rá se vy­zna­čuje tím, že se sbě­ra­či při­kláně­li ke kul­‐ tiva­ci a za­se se od ní odkláně­li – a jak jsme vi­dě­li, na ta­kovém ko­ke­tování se ze­mě­děl­stvím není nic zvlášt­ní­ho, třeba­že by se to Pla­tó­novi ne­zamlou­‐ valo. Roz­hodně se ale po­třeba­mi pěstovaných plo­‐ din a chovaných stád nene­cha­li ni­jak zot­ro­čit. Pokud kul­tiva­ce li­di pří­liš ne­za­tě­žova­la, byl to jen je­den z mnoha způ­sobů, jak první used­lé společnosti spravovaly prostor, kte­rý obývaly. Od­‐ dě­lování divokých a do­mesti­kovaných rost­linných druhů ne­mu­se­lo být jejich hlavní sta­ros­tí, jakko­li nám to tak v sou­časné do­bě mů­že při­pa­dat.37 Pozice: 336/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Když se nad tím za­mys­lí­me, ten­to pří­stup dává smy­sl. Kul­tiva­ce do­mesti­kovaných obi­lovin, jak dob­ře vě­dě­li „bo­ha­tí“ sbě­ra­či na ti­cho­moř­ském po­‐ břeží, je ob­rovská dři­na.38 Vážně mí­ně­né ze­mě­děl­‐ ství zna­menalo i vážně mí­ně­nou pé­či o pů­du a od­‐ stra­ňování pleve­le. Po sklizni se mu­se­lo vy­mlá­tit obi­lí a od­dě­lit zrno od plev. Všech­ny ty­to činnosti ukrajovaly z ča­su na lov, sběr divokých plo­din, ře­‐ me­slnou vý­ro­bu, sňatky a řa­du dalších vě­cí, ne­‐ mluvě o vy­právě­ní pří­bě­hů, hraní, cestování a pořá­dání maš­ka­rád. Aby první pěsti­te­lé vy­vá­žili stravova­cí po­tře­by a ná­kla­dy na prá­ci, možná si stra­te­gicky vy­bra­li po­stu­py, jež šly pro­ti mor­fo­lo­‐ gickým změnám signa­lizu­jí­cím za­čá­tek do­mestika­‐ ce rost­lin.39 Sou­čás­tí toho­to vy­va­žování byl i zvlášt­ní druh kul­tiva­ce, kte­rý nás ši­rokým ob­lou­kem vra­cí ke Ça­‐ talhöy­ü­ku a je­ho umístění v mokřa­dech. Typu ze­‐ mě­děl­ství, kte­ré pro­bí­há v zá­plavových ob­lastech po opadnutí hla­di­ny vo­dy z je­zer či řek, se říká décrue ne­bo­li zá­plavové ze­mě­děl­ství. Jde o vel­mi Pozice: 337/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

laxní způ­sob pěstování plo­din. Pří­prava pů­dy je z velké části po­ne­chá­na pří­ro­dě. Se­zonní zá­plavy za li­di při­praví pů­du, kte­rou kaž­do­ročně pro­plách­nou a obnoví. Za­tím­co hla­di­na klesá, vo­da za se­bou za­‐ ne­chává úrodný zá­hon na­pla­venin, do ně­hož se da­jí vy­sít se­me­na. Šlo o za­hradní pěstování v malém mě­ří­t­ku bez po­tře­by od­lesně­ní, pletí ne­bo za­vla­‐ žování, snad s vý­jimkou stav­by ma­lých ka­menných či hli­ně­ných va­lů (ná­spů), kte­ré roz­vá­dě­ly vo­du jedním či druhým smě­rem. Ob­dobným způ­so­bem bylo možné vy­u­žít i úze­mí s vy­sokou hla­di­nou spodní vo­dy – na­příklad oko­lo ar­téz­ských pra­‐ menů.40 Zá­plavové ze­mě­děl­ství je nená­ročné nejen na množ­ství vy­naložené prá­ce, ale ne­vy­ža­duje ani pří­‐ liš cent­rální­ho řízení. Dů­leži­té je, že ten­to sys­tém ne­pod­po­ruje ohrani­čování a vy­mě­řování pů­dy. Ja­‐

ký­ko­li po­ze­mek mů­že být je­den rok úrodný, a další rok za­pla­vený či vy­su­šený, tak­že ne­vzniká mo­tiva­ce k dlouhodo­bé­mu vlastnic­tví ne­bo k oplo­cení pevně vy­ty­čených po­zem­ků. Jestli­že se pů­da pod vaši­ma Pozice: 338/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

noha­ma sa­ma hýbe, ne­má smy­sl poklá­dat hraniční ka­me­ny. Žádný typ pří­stu­pu li­dí k pů­dě není „inhe­‐ rentně“ rovnos­tář­ský. Rous­seau a je­ho epigo­ni by by­li pře­kvapeni, kdy­by sly­še­li, že první kul­tivační sys­témy ne­vedly k roz­vo­ji sou­kromé­ho vlastnic­tví. Zá­plavové ze­mě­děl­ství se v pod­sta­tě ori­en­tovalo na ko­lek­tivní dr­žení pů­dy ne­bo při­nej­menším na fle­xi­‐ bi­lní sys­témy pře­roz­dě­lování polí.41 Zá­plavové ze­mě­děl­ství bylo ob­zvlášť dů­leži­tým ry­sem raně ne­o­li­tických eko­no­mik v suš­ších, nížinných ob­lastech Úrodné­ho půl­mě­sí­ce a zej­mé­‐ na v levant­ském ko­ri­do­ru, kde dů­leži­tá síd­liště

často vznika­la u pra­menů ne­bo je­zer (např. Je­ri­cho, Tell Aswad) ne­bo na bře­zích řek (např. Abu Hu­rey­‐ ra, Jerf el-Ahmar). Nej­hustší po­rosty divokých obi­‐ lovin po­cháze­jí z vý­še položených ob­las­tí, kde více prší, a pro­to mě­li obyva­te­lé nížin pří­leži­tost izo­‐ lovat kul­tivované plo­di­ny od těch divokých, a tím uvést do po­hybu pro­ces od­li­šování a do­mestika­ce prostřednic­tvím sbě­ru zrn z vý­šin a jejich rozší­ření do nižších, zá­plavových ob­las­tí. S ohle­dem na to je Pozice: 338/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

extrémně dlouhá do­ba do­mestika­ce obi­lovin ještě po­zo­ruhodnější. Zdá se, že první pěsti­te­lé vy­na­klá­‐ da­li na za­jištění ob­živy mi­nimum úsi­lí po­třebné­ho k to­mu, aby mohli setrvat v ob­lastech, kte­ré obýva­li z ji­ných dů­vo­dů než ze­mě­děl­ských: kvů­li lovu, sbě­‐ ru, ry­bo­lovu, ob­chodování a tak dá­le.

O ŽENĚ, VĚD­KY­NI Od­mítnout na­ra­tiv o vy­ná­le­zu ze­mě­děl­ství ve stylu raj­ské za­hra­dy zna­mená rovněž od­mítnout (ne­bo alespoň zpo­chybnit) gen­de­rové před­pokla­dy, kte­ré za tím­to vy­právě­ním sto­jí.42 Kromě toho, že kni­ha Gene­sis za­chycuje pří­běh o ztrá­tě prvot­ní ne­‐ vinnosti, je navíc i jednou z nej­trva­lejších zá­‐ kladních lis­tin nenávis­ti k ženám, se kte­rou moh­ly (v zá­padní tra­di­ci) sou­pe­řit jen před­sudky řeckých au­to­rů, ja­ko byl Hési­odos, a dokon­ce i Pla­tón. Je to pře­ce Eva, kte­rá je pří­liš sla­bá, aby odola­la vá­bení pro­hnané­ho ha­da, a ja­ko první kous­ne do za­‐ Pozice: 339/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

kázané­ho ovo­ce, pro­tože to ona tou­ží po po­znání a moud­rosti. Je­jím trestem (kte­rý pla­til i pro všech­‐ ny je­jí ná­sle­dovni­ce) je ro­dit dě­ti v ukrutných bo­‐ lestech a žít pod nad­vlá­dou manže­la, je­hož údě­lem je živit se těžkou pra­cí. Když dnešní au­to­ři spe­kulu­jí o „pšeni­ci, kte­rá do­mesti­kova­la li­di“ (v pro­ti­kla­du k „li­dem, kte­ří do­mesti­kova­li pšeni­ci“), ve sku­tečnosti na­hrazu­jí otáz­ku o konkrét­ních vě­deckých (lid­ských) úspě­‐ ších čím­si po­někud mystič­tějším. Z toho­to po­hle­du si ne­kla­de­me otáz­ku, kdo vlastně od­vá­děl veš­ke­rou in­te­lek­tuální a prak­tickou prá­ci při manipula­ci s divoký­mi rost­li­na­mi: zkou­mání jejich vlastnos­tí v růz­ných pů­dách a vodních reži­mech, ex­peri­men­‐ tování se sklíze­cí­mi tech­ni­kami, shro­maž­ďování po­znat­ků o účin­cích toho vše­ho na růst, roz­‐ množování a vý­živu a dis­ku­tování o spole­čenských do­pa­dech. Místo toho se roz­plývá­me nad poku­‐ šením oku­sit za­kázané ovo­ce a pře­mí­tá­me o ne­‐ před­ví­da­telných dů­sled­cích při­je­tí tech­no­logie (ze­‐ mě­děl­ství), kte­ré Ja­red Di­amond cha­rak­te­rizoval – Pozice: 340/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

opět s bib­lickým pod­tex­tem – ja­ko „nej­horší chybu v dě­ji­nách lid­ské­ho poko­lení“.43 Ať už vě­domě, či ne, jsou pří­spěvky žen z podobných zpráv vy­škrtnu­ty. Sklizeň divokých plo­din a jejich vy­u­ži­tí ja­ko po­travin, lé­ků a komplexních vý­rob­ků, na­příklad koší­ků či ob­le­‐ čení, je sko­ro všu­de ozna­čová­na za ženskou prá­ci, a to i v pří­pa­dě, že ji vy­ko­náva­jí muži. Není to na­‐ prosto univerzální antropolo­gický prin­cip, ale má

k to­mu vel­mi blíz­ko.44 Hypo­te­ticky je samo­zřej­mě možné, že v mi­nu­losti se vě­ci mě­ly jinak. Lze si dokon­ce před­stavit, že sou­čas­ná situa­ce je ve sku­‐ tečnosti vý­sledkem ja­kéhosi velké­ho glo­bální­ho pře­ho­zení gen­de­rových ro­lí a jazy­kových struk­tur, kte­ré se ode­hrá­lo v po­sledních něko­lika ti­sí­ci­le­‐ tích – nicmé­ně v ta­kovém pří­pa­dě by se dalo oče­‐ kávat, že by ta­to epo­chální změ­na za­ne­cha­la širší stopy, a do­po­sud nikdo ani nena­zna­čil, o ja­ké stopy by moh­lo jít. Je prav­da, že ar­che­olo­gické dů­ka­zy ja­‐ kéhoko­li druhu je těžké zís­kat, je­likož kromě zuhelna­tě­lých se­men se o způ­so­bu kul­tivování rost­‐ Pozice: 340/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

lin v pravěku do­chovalo jen málo dokla­dů. Nicmé­‐ ně dů­ka­zy, kte­ré má­me k dis­po­zi­ci, na­zna­ču­jí si­lné spo­jení mezi žena­mi a zna­lost­mi o rost­li­nách, a to až do do­by, kam se da­jí vy­sle­dovat.45 Zna­lost­mi o rost­li­nách ne­mys­lí­me jen nové způ­‐ so­by na­klá­dání s divokou flórou za úče­lem pro­duk­‐ ce po­travin, ko­ření, lé­ků, barviv ne­bo je­dů. Má­me na mysli i roz­voj ře­me­sel vy­u­ží­va­jí­cích vlák­na a ta­‐ ké tě­mi­to zna­lost­mi gene­rované abs­traktnější for­‐ my vě­dě­ní tý­ka­jí­cí s cha­rak­te­ris­tiky ča­su, prosto­ru a struk­tu­ry. Tex­ti­lnic­tví, koší­kář­ství, sí­ťař­ství, vý­‐ ro­ba ro­hoží a provaz­nic­tví se s nej­větší prav­dě­‐ podobnos­tí vž­dy roz­víje­ly sou­běžně s kul­tiva­cí jed­‐ lých plo­din, což šlo ta­ké ru­ku v ru­ce s roz­vojem ma­‐ te­ma­tických a ge­o­met­rických vě­domos­tí, jež jsou pro­po­je­ny s provo­zováním těch­to ře­me­sel.46 Spo­‐ jování žen s tě­mi­to zna­lost­mi sahá až k nej­star­ším do­chovaným zob­razením lid­ské po­stavy: k všu­‐ dypří­to­m­ným ženským soškám z po­slední do­by le­‐ dové s tkanou pokrývkou hlavy, sukní z prováz­ků a pás­kem vy­ro­beným ze šňůrek.47 Pozice: 341/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Mezi (muž­ský­mi) učen­ci exis­tuje zvlášt­ní ten­‐ den­ce pře­ska­kovat gen­de­rové aspek­ty toho­to druhu zna­los­tí ne­bo je ha­lit do abs­trakt­ních ter­mí­nů. Vez­‐ mě­me si zná­mé ko­mentá­ře Lé­vi­ho-Straus­se o „myš­‐ lení pří­rodních ná­ro­dů“, o „ne­o­li­tických věd­cích“, kte­ří pod­le něj vy­tvo­řili pa­ra­lelní ob­jevi­tel­skou ces­‐ tu pro moderní vě­du, kte­rá však ne­vy­cháze­la ze zo­‐ becňu­jí­cích zá­ko­nů a teo­ré­mů, ale z konkrét­ních in­‐ ter­ak­cí s pří­rodním svě­tem. Před­cho­zí ex­peri­‐ mentální me­to­da po­stu­puje „ze stanovis­ka smys­‐ lově vní­ma­telných vlastnos­tí“ a pod­le Lé­vi­hoStraus­se za­ži­la vr­chol v ob­do­bí ne­o­li­tu a da­la nám zá­kla­dy ze­mě­děl­ství, chovu zví­řat, hrn­číř­ství, tkal­‐ cov­ství, konzervování a pří­pravy po­travin atd.; za­‐ tím­co druhá ob­jevi­tel­ská cesta, vy­cháze­jí­cí z de­fi­ni­‐ ce for­málních vlastnos­tí a teo­rií, vy­vr­cho­li­la mnohem poz­dě­ji, s ná­stu­pem moderních vě­‐ deckých po­stu­pů.48 Lé­vi-Strauss se v Myš­lení pří­rodních ná­ro­dů – knize ostenta­tivně vě­nované po­chopení druhé­ho typu vě­domos­tí, ne­o­li­tické „vě­dě konkrét­ní­ho“ – Pozice: 341/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

nikde ne­zmi­ňu­je o možnosti, že tě­mi, kdo by­li zod­‐ po­vědní za roz­květ, moh­ly být vel­mi často že­ny.49   Vez­me­me-li za od­razový můs­tek ten­to druh úvah (namísto ně­ja­kého ima­gi­nární­ho stavu při­ro­‐ zenosti), vy­vstáva­jí zce­la ji­né otáz­ky ohledně vy­ná­‐ le­zu ne­o­li­tické­ho ze­mě­děl­ství. Pro je­ho po­pis po­‐ třebuje­me dokon­ce i na­prosto nový jazyk, ne­boť problém kon­venčních pří­stu­pů částečně spo­čí­vá v samotných ter­mí­nech „ze­mě­děl­ství“ a „do­‐ mestika­ce“. Ze­mě­děl­ství v pod­sta­tě před­stavu­je pro­duk­ci po­travin, což byl jen je­den (po­měrně ome­‐ zený) aspekt ne­o­li­tických vztahů mezi lid­mi a rost­‐ li­na­mi. Do­mestika­ce ob­vykle zna­mená urči­tou for­‐ mu kont­roly ne­bo ovládnutí neu­káz­ně­ných sil „divoké pří­ro­dy“. Fe­mi­nis­tická kri­tika už z velké části odkry­la gen­de­rové po­za­dí obou kon­cep­tů, z nichž ani je­den není vhodný k po­psání eko­logie prvních pěsti­te­lů.50 Co kdybychom pře­su­nu­li po­zornost od ze­mě­děl­‐ ství a do­mestika­ce tře­ba k botani­ce, ne­bo dokon­ce Pozice: 342/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

k za­hradni­čení? Rázem se tak při­blí­ží­me sku­tečné­‐ mu stavu ne­o­li­tické eko­logie, kte­rá mě­la pod­le vše­‐ ho jen málo společné­ho s kro­cením divoké pří­ro­dy ne­bo s vy­mačkáváním co nej­větší­ho množ­ství kalo­‐ rií z hrstky travních se­men. Zdá se, že ve sku­‐ tečnosti šlo o vy­tvá­ření za­hradních po­zem­ků – umě­lých, často do­časných bi­o­topů –, kde se eko­lo­‐ gické váhy klo­ni­ly ve prospěch pre­fe­rovaných druhů. K těm­to druhům pa­t­řily rost­li­ny, kte­ré moderní botani­ci od­dě­lu­jí do konku­renčních tříd – „plevel“, „léky“, „by­li­ny“ a „plo­di­ny“ –, jež však ne­‐ o­li­tič­tí botani­ci (kte­ří se uči­li z vlast­ní zku­šenosti, a ne z učebnic) radši ne­cháva­li růst ve­dle se­be. První ze­mě­děl­ci ne­pěstova­li na stá­lých polích, ale na ná­plavové pů­dě na okra­jích je­zer a po­to­ků, jejichž polo­ha se kaž­do­ročně pře­sou­va­la. Místo štípá­ní dřeva, ob­dě­lávání pů­dy a nošení vo­dy nalé­‐ za­li způ­so­by, jak pří­ro­du „pře­mlu­vit“, aby větši­nu těch­to pra­cí udě­la­la za ně. Ne­by­la to vě­da o nad­vlá­‐ dě a kla­sifika­ci, ale o ohý­bání, přesvěd­čování, pé­či a smlou­vání, ne­bo dokon­ce přel­stění pří­rodních sil Pozice: 343/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

tak, aby se zvýši­la prav­dě­podobnost za­jištění pří­z­‐

nivé­ho vý­sledku.51 Jejich „la­bo­ra­to­ří“ byl sku­tečný svět rost­lin a zví­řat, jejichž vro­zené ten­den­ce vy­u­ží­‐ va­li prostřednic­tvím peč­livé­ho po­zo­rování a ex­‐ peri­men­tů. Ten­to ne­o­li­tický způ­sob kul­tiva­ce byl navíc vy­so­ce účinný. V nížinných ob­lastech Úrodné­ho půl­mě­sí­ce, na­‐ příklad v údolí Jor­dánu a Eufra­tu, pod­po­rovaly eko­sys­témy toho­to druhu po­stupný růst osíd­lení a obyva­tel­stva v prů­bě­hu tří ti­sí­ci­letí. Před­stírat, že to vše byl jen ně­ja­ký vel­mi dlouhý pře­chod ne­bo ná­cvik na pří­chod „se­ri­óz­ní­ho“ ze­‐ mě­děl­ství, zna­mená zá­sadní ne­po­chopení sku­tečné pod­sta­ty. A ta­ké igno­rování toho, co mno­zí již dlouho po­va­žu­jí za očividné spo­jení mezi ne­o­li­‐ tickou eko­logií a za­stou­pením žen v sou­časném umě­ní a ri­tuá­lech. To, jest­li zob­razené že­ny na­zývá­‐ me „bo­hyně­mi“ ne­bo „věd­kyně­mi“, není tak dů­leži­‐ té ja­ko ocho­ta při­pustit, že samotné jejich znázorně­ní signa­lizuje nové po­vě­domí o po­sta­vení žen, kte­ré se urči­tě za­klá­dalo na jejich konkrét­ních Pozice: 343/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

úspě­ších při spo­jování těch­to nových fo­rem společnosti. Po­tí­že se zkou­máním vě­deckých inova­cí v pravěku částečně spo­čí­va­jí v tom, že si mu­sí­me před­stavit svět bez la­bo­ra­to­ří, ne­bo spí­še svět, kde jsou la­bo­ra­to­ře po­ten­ci­álně všu­de a kde­ko­li. V tom­‐ to ohle­du Lé­vi-Strauss uhodil na hlavič­ku mnohem přesně­ji: […] exis­tu­jí dva od­lišné způ­so­by vě­decké­ho myš­lení, z nichž oba jsou pod­mí­ně­ny niko­liv snad nestejným sta­di­em vý­voje lid­ské­ho du­‐ cha, ale dvě­ma růz­ný­mi stra­te­gický­mi rovi­‐ na­mi, v nichž vě­decké po­znání mů­že na pří­‐ ro­du za­ú­to­čit: jed­na od­po­ví­dá při­bližně rovi­‐ ně vní­mání a před­stavivosti, a druhá je opro­‐ ti ní po­su­nu­ta; ja­ko kdy­by k oněm nutným vztahům, kte­ré před­stavu­jí předmět kte­réko­‐ li vě­dy – ať je to vě­da ne­o­li­tická, ne­bo moderní – bylo možno dospět dvo­jí od­lišnou

Pozice: 344/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

cestou: jed­na je vel­mi blíz­ká smys­lové in­tui­ci a druhá je jí vzdá­lenější.52 Lé­vi-Strauss na­zval první ob­jevi­tel­skou ces­tu „vě­dou konkrét­ní­ho“. A sto­jí za při­po­menutí, že větši­na nej­větších vě­deckých ob­jevů – vy­ná­lez ze­‐ mě­děl­ství, hrn­číř­ství, tkal­cov­ství, metalur­gie, sys­‐ té­mů ná­mořní naviga­ce, mo­nu­mentální ar­chi­tek­‐ tu­ry, kla­sifika­ce a vů­bec do­mestika­ce rost­lin a zví­‐ řat atd. – se udá­la právě za těch­to (ne­o­li­tických) pod­mí­nek. Sou­dě pod­le vý­sled­ků byl ten­to konkrét­‐ ní pří­stup bez­po­chy­by vě­dou. Ale jak vlastně vy­pa­‐ da­la „vě­da konkrét­ní­ho“ pod­le ar­che­olo­gických ná­‐ lezů? Jak mů­že­me doufat, že ji uvi­dí­me v praxi, když mezi ná­mi a pro­ce­sy inova­cí, kte­ré se snaží­me po­chopit, sto­jí to­lik ti­sí­ci­letí? Od­po­věď se skrývá právě v je­jí „konkrétnosti“. Vy­ná­lez v jedné ob­lasti nalé­zá ode­zvu a analogii v ce­lé řa­dě dalších ob­las­tí, kte­ré se jinak mohou zdát ja­ko na­prosto ne­pří­buz­‐ né.

Pozice: 344/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Vel­mi jasně to vi­dí­me na pěstování obi­lovin v raném ne­o­li­tu. Při­po­meň­me si zá­plavové ze­mě­‐ děl­ství, kte­ré vy­ža­dovalo, aby se li­dé trvale usíd­li­li v zá­plavovém úze­mí, na­příklad v mokřa­dech a na okra­jích je­zer. Zna­menalo to dů­věrně po­‐ znat vlastnosti pů­dy a hlí­ny, po­zorně sle­dovat jejich úrodnost za růz­ných pod­mí­nek, ale ta­ké s ni­mi ex­‐ peri­men­tovat ja­ko se stavebním ma­te­ri­á­lem, a dokon­ce i ja­ko s prostředkem abs­trakt­ní­ho myš­‐ lení. Pů­da a hlí­na jednak podně­covaly nové for­my pěstování, a jednak se (smí­chané s pšeni­cí a pleva­‐ mi) stávaly zá­kladním stavebním ma­te­ri­á­lem: zá­‐ sadním pro stav­bu prvních trva­lých do­mů, vý­ro­bu pe­cí, ná­bytku a izo­la­ce – vlastně sko­ro vše­ho kromě hrn­číř­ství, kte­ré se v té­to části svě­ta vy­nalezlo poz­‐ dě­ji. Hlí­na se však ve stejné do­bě a na stejném místě po­u­ží­va­la ta­ké (do­slova) k mode­lování vztahů na­‐ prosto od­lišné­ho druhu, a to jednak mezi muži a žena­mi, a jednak mezi lid­mi a zví­řa­ty. Li­dé za­ča­li vy­u­ží­vat je­jí plastické vlastnosti, aby po­mo­cí nich Pozice: 345/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

ře­ši­li myš­len­kové problémy, vy­rá­bě­li ma­lé ge­o­met­‐ rické že­to­ny, kte­ré mno­zí po­va­žu­jí za pří­mé před­‐ chůd­ce poz­dějších sys­té­mů ma­te­ma­tických zá­zna­‐ mů. Ar­che­ologo­vé dáva­jí ty­to ma­ličké nu­me­rické ná­stroje do pří­mé sou­vis­losti se soš­kami stádních zví­řat a plnoštíhlých žen: ja­ko druh mi­ni­a­tur, kte­ré podně­cu­jí mnoho dnešních spe­kula­cí o ne­o­li­tické spi­ri­tua­li­tě a kte­ré si poz­dě­ji na­šly ode­zvu v mý­tech o de­miur­gických a životo­dárných vlastnostech hlí­‐ ny.53 Jak zjis­tí­me, pů­da a hlí­na dokon­ce re­de­fi­‐ novaly vztahy mezi živý­mi a mrt­vý­mi. Pokud na celou proble­ma­tiku na­hlí­ží­me tak­to, pak „pů­vod ze­mě­děl­ství“ stá­le mé­ně při­po­mí­ná eko­no­mický pře­chod a stá­le více revo­lu­ci prostřed­‐ ků, kte­rá by­la i spole­čenskou revo­lu­cí a za­hrnova­la

vše od za­hradni­čení po ar­chi­tek­tu­ru, od ma­te­ma­‐ tiky po ter­mo­dyna­miku a od ná­božen­ství po pře­for­‐ mulování gen­de­rových ro­lí. Ne­mů­že­me si­ce přesně vě­dět, co kdo v tom­to „pře­krásném novém svě­tě“ dě­lal, je však nad slun­ce jasnější, že ústřední ro­li při je­ho vy­tvá­ření hrá­la prá­ce a zna­losti žen a že ce­lý Pozice: 346/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

pro­ces byl vcelku po­zvolný, dokon­ce hravý, a ne­vy­‐ nu­ti­la si ho žádná pří­rodní ka­ta­strofa ani demo­‐ grafický zvrat a ne­po­zna­menal ho zá­važný ná­si­lný konflikt. A navíc probě­hl ta­kovým způ­so­bem, že ra­‐ dikální ne­rovnost by­la vel­mi ne­prav­dě­podobným vý­sledkem.   To­to vše nejzře­telně­ji pla­tí pro vý­voj společnos­tí z rané­ho ne­o­li­tu v nížinných částech Úrodné­ho půl­‐ mě­sí­ce, zej­mé­na v údolích Jor­dánu a Eufra­tu. Ty­to ko­mu­ni­ty se však ne­vy­ví­je­ly izo­lovaně. Téměř po ce­lé ob­do­bí, kte­ré jsme tu analy­zova­li, byl ná­‐ horní půl­mě­síc – od úpa­tí po­ho­ří Tau­rus a Za­g­ros a při­leh­lé stepi – ta­ké domovem used­lých společnos­tí zběhlých v ob­sta­rávání řa­dy divokých plo­din a zví­ře­cích zdrojů. Často šlo ta­ké o vesnické obyva­te­le, kte­ří při­ja­li stra­tegie ze­mě­děl­ství a chovu do­bytka, jež po­va­žova­li za vhodné, při­čemž na­dá­le značnou část po­travin zís­káva­li z ne­do­mesti­‐ kovaných druhů. V ji­ných ohle­dech se však od svých nížinných sou­se­dů jasně od­li­šu­jí, při­čemž Pozice: 346/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

nej­markantnějším roz­dí­lem by­la mega­li­tická ar­chi­‐ tek­tu­ra včetně zná­mé stav­by v Göbek­li Tepe. Ně­kte­‐ ré z těch­to sku­pin žily po­blíž nížinných ne­o­li­‐ tických společnos­tí, zej­mé­na po­dél horní­ho toku Eufra­tu, jejich umě­ní a ri­tuá­ly však od­rá­že­jí ra­‐ dikálně ji­ný vztah ke svě­tu, jenž se od druhé sku­pi­‐ ny od­li­šoval asi stejně, ja­ko se li­ši­li sbě­ra­či ze seve­‐ ro­západní­ho ti­cho­moř­ské­ho po­břeží od svých ka­‐ liforn­ských pro­tějš­ků.

PĚSTOVAT, ČI NE­PĚSTOVAT: JE TO VE VAŠICH RU­KOU (NÁ­VRAT DO GÖBEK­LI TEPE) Samotné Göbek­li Tepe se na­chází pří­mo na hrani­ci mezi ná­horní­mi a nížinný­mi ob­last­mi Úrodné­ho půl­mě­sí­ce. Ve sku­tečnosti jde o jedno z řa­dy mega­li­‐ tických center, kte­rá vznik­la v devá­tém ti­sí­ci­‐ letí př. n. l. v údolí ko­lem města Şanlıurfa, po­blíž Pozice: 347/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

dnešní hrani­ce mezi Sý­rií a Tu­reckem.54 Větši­na z nich stá­le ne­by­la odkry­ta. Z hlu­boké údolní ze­mi­‐ ny vy­čuhuje pou­ze svrch­ní část velkých pi­lířů ve tva­ru písmene T. Ač­ko­li pří­mé dů­ka­zy na­dá­le chybě­jí, ten­to styl ka­menné ar­chi­tek­tu­ry prav­dě­‐ podobně před­stavu­je vr­chol stavební tra­di­ce, kte­rá za­po­ča­la dřevě­ný­mi stav­ba­mi. Dřevě­né pro­to­typy mohou stát i za tra­di­cí so­chař­ské­ho umě­ní v Göbek­‐ li Tepe, kte­ré evo­kuje svět hrů­zostrašných ob­razů, jenž je vel­mi vzdá­lený vizuální­mu umě­ní nížin s je­‐ ho skrom­ný­mi soš­kami žen a domá­cích zví­řat a ta­‐ ké hli­ně­ným osa­dám. Göbek­li Tepe se svým prostře­dím a po­sel­stvím zá­sadně li­ši­lo od svě­ta prvních ze­mě­děl­ských ko­‐ mu­nit. Je­ho sto­jí­cí po­zůstatky byly vy­tesá­ny z ka­‐ mene, z ma­te­ri­á­lu, kte­rý se v údolích Eufra­tu a Jor­‐ dánu po­u­ží­val jen zřídka. Do ka­menných pi­lířů byly vy­ry­ty ob­raz­ce, kte­rým do­mi­nu­jí divoká a je­dova­tá zví­řa­ta, mr­chožrou­ti a pre­dá­to­ři, takřka vý­hradně sam­ci. Na vá­pen­covém pi­líři se ty­čí plastický lev s vy­ceně­ný­mi zu­by a roz­ta­žený­mi drá­py a dává na Pozice: 347/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

odiv penis a šou­rek. Na ji­ném místě čí­há zlo­my­slný divo­čák, kte­rý rovněž vy­stavu­je své po­hlaví. Nej­‐ častě­ji se opa­ku­jí vy­ob­razení drav­ců, kte­ří ne­sou lid­skou hlavu. Jed­na po­zo­ruhodná skulp­tu­ra, při­‐ po­mí­na­jí­cí to­tem, se sklá­dá z navrstvených pá­rů obě­tí a pre­dá­to­rů: jsou na ní utr­žené lebky a os­t­‐ rozra­cí drav­ci. Na ji­ném místě jsou k vi­dě­ní ptá­ci poží­ra­jí­cí ma­so a další ma­sožrav­ci, jak sví­ra­jí ne­bo od­hazu­jí lid­skou lebku či s ní jinak manipulu­jí, na jednom mo­nu­mentálním pi­líři je ob­raz bez­hlavé­ho mu­že se ztopořeným peni­sem (možná znázor­ňu­je erek­ci post mor­tem ne­bo­li „pri­apis­mus“, k níž do­‐ chází u obě­tí obě­šení či stě­tí v dů­sledku masivní­ho po­raně­ní mí­chy).55 Co nám ty­to ob­ra­zy sdě­lu­jí? Mohou za­chy­covat i zís­kávání trofejních hlav mezi po­pula­ce­mi obýva­‐ jí­cí­mi vý­še položené le­sostepi? Na síd­lišti Nevalı Ço­ri – rovněž v provin­cii Şanlıurfa a s podobný­mi stav­ba­mi ja­ko v Göbek­li Tepe – byly ob­je­ve­ny hro­by s tě­ly bez hlav, včetně mla­dé že­ny s pazour­kovou dý­‐ kou stá­le za­raženou pod če­lis­tí, za­tím­co z Jerf elPozice: 348/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Ahma­ru – na horním toku Eufra­tu, kde se nížinný půl­mě­síc blí­ží ná­horním částem – po­chází pře­‐ kvapivý ná­lez roz­bi­té kost­ry (rovněž mla­dé že­ny), jež leže­la na bři­še uvnitř vy­ho­ře­lé bu­dovy a chybě­la jí hlava.56 V samotném Göbek­li Tepe bylo stínání lid­ských hlav ztvár­ňováno prostřednic­tvím so­chař­‐ ství: vy­tvá­ře­ly se antropo­morfní so­chy, kte­rým se urazil vršek a ka­menná hlava se po­hřbi­la k pi­líři po­svátné­ho místa.57 Přes to všech­no zů­stáva­jí ar­‐ che­ologo­vé oprávně­ně obe­zřet­ní, pokud jde o pří­mé spo­jování zob­razované­ho umě­ní se sku­tečný­‐ mi konflik­ty a ko­řis­těním – za­tím ma­jí k dis­po­zi­ci pou­ze ome­zené dů­ka­zy o ná­si­lí mezi lid­mi, na­tož­‐

pak o vál­čení z té do­by.58 Na tom­to místě bychom mě­li vzít v úvahu i dů­‐ ka­zy z Ça­yö­nü Tepesi na pláni Er­gani. Šlo o roz­sáh­lé pravěké síd­liště, kde stá­ly masivní domy po­sta­vené na ka­menných zá­kla­dech i ve­řejné bu­dovy. Síd­liště leže­lo u pří­toku Tigri­du na vr­chovi­ně Diyarbakır, ne­dale­ko na sever od Göbek­li Tepe, a bylo za­loženo zhru­ba ve stejné do­bě ko­mu­ni­tou lov­ců a sbě­ra­čů Pozice: 349/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

a ob­časných chova­te­lů do­bytka.59 Po­blíž stře­du síd­‐ liště stá­la stav­ba s dlouhou tra­di­cí, kte­rou ar­che­‐ ologo­vé na­zýva­jí „Dům le­bek“, pro­tože se v ní na­šly ostatky 450 osob, včetně bez­hlavých těl a více než deva­desá­ti le­bek, kte­ré byly vměstnané do ma­lých prosto­rů. K ně­kte­rým lebkám by­la při­po­je­na krční pá­teř, což na­zna­čuje, že lebka by­la od­dě­le­na od ce­‐ lých (ale ne nutně živých) těl. Větši­na hlav by­la ode­‐ brá­na mla­dým dospě­lým a adolescen­tům, tj. je­din­‐ cům v nej­lepších le­tech, a de­set hlav pa­t­řilo dě­tem. Pokud se v ně­kte­rých pří­pa­dech jednalo o trofejní lebky, zís­kané od obě­tí ne­bo ne­přá­tel, ti­to pak by­li vy­bráni pro svou vita­li­tu. Lebky byly po­ne­chá­ny ho­lé a nenes­ly stopy zdo­bení.60 Lid­ské ostatky se v Domě le­bek uchovávaly společně s ostatky velkých pre­dá­to­rů a na vnější zdi byly při­pevně­ny lebky pra­tu­ra. V poz­dějších fázích uží­vání do bu­dovy při­byl stůl z leštěné­ho ka­mene, jenž stál po­blíž vcho­du do otevřené­ho prostran­ství, kde se mohla ko­nat velká shromáž­dě­ní. Stu­die krevních po­zůstat­ků z po­vrchu a zdejších předmě­tů Pozice: 349/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

vedly ba­da­te­le k iden­tifika­ci stolu ja­ko oltá­ře, na kte­rém by­li ve­řejně obě­továni li­dé i zví­řa­ta a zpra­‐ cováva­la se jejich tě­la. Ne­má­me si­ce jis­to­tu, že je ten­to de­tail zre­kon­struovaný vě­ro­hodně, spo­jení ostat­ků zví­ře­cích a lid­ských obě­tí je však přesto vel­‐ mi su­gestivní. Dům le­bek za­ni­kl po mohutném požá­ru, po kte­rém obyva­te­lé Ça­yö­nü ce­lý komplex za­sypa­li pod ná­nos ob­láz­ků a pů­dy. V pří­pa­dě Do­mu le­bek možná odkrývá­me (i když v od­lišné podo­bě) myš­len­kový komplex, kte­rý už zná­me z Amazo­nie i od­ji­nud: lov ja­ko pre­da­ce, kte­‐ rý nená­padně pře­chází ze způ­so­bu ob­živy ve způ­sob for­mování a vy­ko­návání nad­vlá­dy nad ji­ný­mi lid­‐ mi. Ko­neckon­ců i feu­dá­lové v Ev­ropě mě­li ten­den­ci iden­tifi­kovat se ja­ko lvi, jes­třá­bi a dravá zví­řa­ta (navíc mě­li v ob­li­bě i sym­bo­liku vy­stavování hlav na kůlu: „off wi­th his he­ad!“, te­dy setně­te mu hlavu, je stá­le nej­ob­lí­benější frází spo­jovanou s bri­‐ tskou mo­nar­chií).61 Ale jak je to se samotným Göbek­li Tepe? Pokud by vy­stavování trofejních hlav bylo sku­tečně dů­leži­tým aspek­tem úlo­hy síd­‐ Pozice: 350/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

liště, urči­tě by se do­chovaly ně­ja­ké pří­mé stopy, a niko­li jen su­gestivní ob­raz­ce vy­ry­té do ka­mene. V Göbek­li Tepe jsou lid­ské ostatky mnohem vzácnější. O to po­zo­ruhodnější je, že z něko­lika set úlo­m­ků pravěkých lid­ských kos­tí, jež se do­po­sud v are­á­lu nalez­ly, tvo­ří dvě tře­ti­ny části le­bečních a ob­li­čejových kos­tí, z nichž ně­kte­ré po­u­kazu­jí na zba­vení tě­la ma­sa, ne­bo dokon­ce na setnutí hlavy. Mezi ni­mi se na­šly i po­zůstatky tří le­bek, kte­ré se do­chovaly v ob­lasti ka­menných sva­tyní, jež doklá­‐ da­jí pro­pra­covanější typy kul­turní mo­difika­ce v podo­bě hlu­bokých zá­řezů a vy­vr­taných děr umožňu­jí­cích za­vě­šení le­bek na provaz ne­bo jejich při­pevně­ní ke kůlu.62   V před­cho­zích kapi­tolách jsme zkou­ma­li, proč bylo ze­mě­děl­ství pro li­di mnohem menším zlo­mem, než se ob­vykle do­mnívá­me. Nyní jsme ko­nečně v po­zi­‐ ci, kdy mů­že­me spo­jit roz­ličná vlák­na té­to kapi­toly a ukázat, proč je to dů­leži­té. Pojď­me si to shrnout. Pozice: 350/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Ne­o­li­tické ze­mě­děl­ství za­čalo v jiho­zá­padní Asii ja­ko série lokálních spe­ci­a­liza­cí na pěstování plo­din a chov zví­řat, k če­muž do­cháze­lo na růz­ných místech té­to ob­lasti bez konkrét­ní­ho epi­cent­ra. Zdá se, že ty­to míst­ní stra­tegie mě­ly za cíl udr­žet pří­stup k ob­chodním partner­stvím a op­ti­málním loka­litám pro lov a sběr, kte­ré navzdo­ry pěstování plo­din ne­‐ ztrá­ce­ly na vý­zna­mu. Jak jsme uved­li v první kapi­‐ tole, ten­to „ob­chod“ mohl mít více společné­ho s navazováním spole­čenských a ro­man­tických vztahů ne­bo s dobro­druž­stvím než s ma­te­ri­ální­mi vý­ho­da­mi, jak si ob­vykle před­stavu­je­me. A přesto, ať už byly dů­vo­dy ja­kéko­li, se ty­to míst­ní inova­ce – coko­li od pšeni­ce ne­roz­ptylu­jí­cí se­me­na až po pod­‐ dajné ov­ce – po ti­sí­ce let pře­dávaly mezi vesni­ce­mi a při­nes­ly jis­tou mí­ru unifor­mi­ty mezi společnost­‐ mi na­příč Blíz­kým vý­chodem. Vzni­kl tak stan­‐ dardní „balí­ček“ smí­šené­ho ze­mě­děl­ství, kte­rý se pro­sa­dil od írán­ské­ho Za­g­ro­su až po vý­chodní po­‐ břeží Středo­zemní­ho mo­ře a pak se ší­řil dá­le, i když, jak zjis­tí­me, s proměn­livým úspě­chem. Pozice: 351/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

Ze­mě­děl­ství však bylo od svých prvopo­čát­ků ně­‐ čím víc než jen novou eko­no­mikou. Při­nes­lo rovněž za­ve­dení nových život­ních vzor­ců a ri­tuá­lů, kte­ré se nás tvrdošíjně dr­že­ly ce­lá ti­sí­ci­letí a staly se pevnou sou­čás­tí spole­čenské exis­ten­ce ši­rokých vrstev lid­ské po­pula­ce: má­me tím na mysli coko­li od doží­nek po zvyk se­dávat na lavič­kách, dávat si na chle­ba sýr, vcházet a vy­cházet dveř­mi ne­bo se dí­vat na svět z ok­na. Jak jsme vi­dě­li, pů­vodně se značná část ne­o­li­tické­ho život­ní­ho stylu vy­ví­je­la sou­běžně s al­terna­tivní­mi kul­turní­mi vzor­ci ve stepích a v ná­horních ob­lastech Úrodné­ho půl­mě­sí­ce, kte­ré se nejzře­telně­ji vy­zna­čovaly vý­stav­bou majestát­‐ ních ka­menných mo­nu­men­tů a sym­bo­likou mužnosti a dravosti, jež do značné mí­ry vy­lu­čova­la ženský aspekt. Opro­ti to­mu v umě­ní a ri­tuá­lech nížinných síd­lišť v údolích Eufra­tu a Jor­dánu jsou že­ny pre­zen­tová­ny ja­ko spolutvůr­kyně od­lišné for­‐ my společnosti – po­u­čené pro­duk­tivní ru­ti­nou ob­‐ dě­lávání pů­dy, chováním zví­řat a vesnické­ho živo­‐ ta – a jsou oslavová­ny prostřednic­tví převe­dení do Pozice: 352/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

sym­bo­lických fo­rem z hlí­ny ne­bo ohebných měkkých ma­te­ri­á­lů.63 Ty­to kul­turní pro­ti­kla­dy samo­zřej­mě mů­že­me in­terpre­tovat i ja­ko ná­ho­du ne­bo snad i ja­ko dů­sle­‐ dek en­vi­ron­mentálních fak­to­rů. Pokud však zvá­ží­‐ me těs­nou blíz­kost obou kul­turních vzor­ců a to, jak si sku­pi­ny, jež je vy­tvá­ře­ly, vy­mě­ňovaly zboží a byly si dob­ře vě­domy exis­ten­ce druhé sku­pi­ny, je stejně tak možné, a zřej­mě i prav­dě­podobnější, po­va­žovat to, co vze­šlo, za vý­sle­dek vzá­jem­ného a vě­domé­ho od­li­šování (schizmogene­ze). Je to podobné to­mu, co jsme vy­sto­po­va­li v po­slední kapi­tole mezi ne­‐ dávný­mi sbě­rač­ský­mi společnost­mi na ame­rickém zá­padním po­břeží. Čím víc obyva­te­lé ná­horních čás­tí při­způ­so­bova­li umě­lecký a ob­řadní život dravé­mu muž­ské­mu ná­si­lí, tím víc obyva­te­lé nížin or­ganizova­li svůj život ko­lem ženské­ho vě­dě­ní a sym­bo­liky – a naopak. Bez pí­sem­ných zdrojů, kte­‐ ré by nás navedly, bývá nej­jasnějším dů­kazem ta­‐ kových vzá­jem­ných pro­ti­kla­dů situa­ce, kdy jed­na sku­pi­na obyva­tel dává co nej­víc najevo, že se staví Pozice: 352/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

pro­ti vy­so­ce cha­rak­te­ris­tické­mu chování svých sou­se­dů. Ta­kové dů­ka­zy není těžké nalézt, ne­boť vesni­‐ čané z nížin, stejně ja­ko jejich vý­še usazení sou­se­dé, příklá­da­li velký ri­tuální vý­znam lid­ským hlavám, ale roz­hod­li se chovat způ­so­bem, kte­rý by byl obyva­te­lům vý­šin na­prosto cizí. Pojď­me v krát­kosti ilu­strovat, co tím má­me na mysli. Zřej­mě nej­cha­rak­te­ris­tič­tější (a roz­hodně nejdě­‐ sivější) předmě­ty nale­zené v raně ne­o­li­tických vesni­cích levant­ské­ho ko­ri­do­ru (Iz­rael, Palesti­na, Jor­dán­sko, Libanon a syr­ský Eufrat) jsou „leb­kové por­tréty“. Jedná se o hlavy, kte­ré byly vy­j­mu­ty z hrobů žen, mužů a pří­leži­tostně i dě­tí, a to až v poz­dější fázi, po roz­kla­du těl. Po od­dě­lení od tě­la byly peč­livě očiště­ny a ná­sledně pokry­ty hlí­nou a obale­ny vrst­va­mi sád­ry, tak­že se z nich stalo ně­co na­prosto od­lišné­ho. Do očních důl­ků se často vklá­‐ daly mušle a hlí­na a sád­ra na­hrazovaly ma­so a pokožku. Čer­vená a bí­lá barva jim vdechly další život. Zdá se, že leb­kové por­tréty byly cenným dě­‐ Pozice: 353/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

dic­tvím, peč­livě se uchovávaly a udr­žovaly přes ce­lé gene­ra­ce. Vr­cho­lu ob­lí­benosti do­sáh­ly v osmém ti­‐ sí­ci­letí př. n. l., kdy Göbek­li Tepe upa­dalo a ta­to prak­tika se rozší­ři­la až do Ça­talhöy­ü­ku, kde by­la jed­na tak­to vy­mode­lovaná hlava nale­ze­na v in­timní situa­ci, při­tisknu­tá k hrudníku po­hřbené že­ny.64 Od chví­le, kdy byly ty­to fas­ci­nu­jí­cí předmě­ty na za­čát­ku dva­cá­tého století v Je­ri­chu vy­ne­se­ny na svět­lo, si ar­che­ologo­vé lá­mou hlavu nad jejich vý­‐ zna­mem. Řa­da učen­ců v nich vi­dí projev pé­če a úcty k předkům. Exis­tuje však bez­po­čet dalších způ­sobů, jak předkům prokázat úctu ne­bo vy­jád­řit žal, aniž je nutné sys­te­ma­ticky od­stra­ňovat lebky z míst jejich od­po­činku a vde­chovat jim život prostřednic­tvím hlí­ny, sád­ry, mušlí, vláken a pig­‐ men­tu. Dokon­ce i v nížinných ob­lastech Úrodné­ho půl­mě­sí­ce se ta­to prak­tika tý­ka­la jen menši­ny je­‐ din­ců. Lid­ské lebky, kte­ré byly vy­zvednu­ty z hrobů, se častě­ji po­ne­chávaly ho­lé, za­tím­co ji­né mě­ly složi­‐ tou his­to­rii ri­tuálních předmě­tů. Pla­ti­lo to na­‐ příklad pro sku­pi­nu le­bek z naleziště Tall Qarrāşah Pozice: 353/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

v jižní Sý­rii, kte­ré byly zá­měrně zo­ha­ve­ny v ob­li­čeji, což se jeví ja­ko akt po­smrtné­ho zne­svě­cení.65 V údolích Jor­dánu a Eufra­tu a při­lehlých po­‐ břežních ob­lastech má praxe na­klá­dání s lid­ský­mi leb­kami ještě delší his­to­rii, kte­rá sahá až k natú­fi­‐ enským lov­cům a sbě­ra­čům, te­dy před ná­stup ne­o­‐ li­tu. Nicmé­ně dlouhá his­to­rie ne­mu­sí zna­menat zce­la lokální kontext pro poz­dější ri­tuální inova­ce, ja­ko je na­příklad při­dání de­ko­ra­tivních ma­te­ri­á­lů k vý­ro­bě leb­kových por­trétů. Jejich zho­tovování tím­to způ­so­bem ne­mu­sí impli­kovat jen opě­tovné spo­jení s mrt­vý­mi, možná má navíc i po­přít logiku se­jmutí lebky, řezání a vr­tání děr do ní a hro­ma­dě­ní hlav ja­ko trofe­jí. Mi­mo ji­né to rovněž signa­lizuje, že obyva­te­lé nížin a vý­šin v Úrodném půl­mě­sí­ci sle­‐ dova­li v prů­bě­hu staletí, kdy byly po­prvé do­mesti­‐ ková­ny rost­li­ny a zví­řa­ta, zce­la od­lišné – a někdy navzá­jem pro­ti­kladné – kul­turní trajek­to­rie.66

Pozice: 354/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

O SÉ­MAN­TICKÝCH NÁ­STRAHÁCH A METAFY­ZICKÉ FA­TĚ MOR­GÁNĚ V se­dm­desá­tých le­tech mi­nulého století před­po­vě­‐ děl geni­ální cambridgeský ar­che­olog David Clarke, že spolu s po­stu­pem moderní­ho vý­zku­mu se sko­ro kaž­dý aspekt starého po­je­tí lid­ské evo­lu­ce, „vy­svět­‐ lení vý­voje moderní­ho člověka, do­mestika­ce, metalur­gie, ur­baniza­ce a civi­liza­ce – mů­že z jis­té per­spek­tivy za­čít jevit ja­ko sé­man­tické ná­strahy ne­bo metafy­zická fa­ta mor­gá­na“. Za­čí­ná to vy­pa­‐ dat, že měl prav­du. Pojď­me si to zre­kapi­tulovat ší­řeji. Zá­kladním ka­‐ menem starého po­je­tí lid­ské so­ci­ální evo­lu­ce bylo při­dě­lení spe­cifické­ho místa v dě­ji­nách sbě­rač­ským společnostem, jež mě­ly být pře­de­hrou k „ze­mě­děl­‐ ské revo­lu­ci“, kte­rá údajně změni­la ce­lý prů­běh dě­‐ jin. Pod­le toho­to kon­venční­ho na­ra­tivu je úko­lem sbě­ra­čů být vším, co není spo­jeno se ze­mě­děl­stvím (čímž ja­ko vý­sle­dek dostane­me de­fi­ni­ci ze­mě­děl­‐ Pozice: 355/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

ství). Pokud jsou ze­mě­děl­ci used­lí, pak se sbě­ra­či muse­jí stě­hovat; pokud ze­mě­děl­ci ak­tivně pro­du­ku­‐ jí po­travi­ny, pak je sbě­ra­či muse­jí pou­ze sbírat; pokud ma­jí ze­mě­děl­ci sou­kro­mý maje­tek, pak se ho sbě­ra­či muse­jí zřeknout, a pokud jsou ze­mě­děl­ské společnosti ne­rovné, pak u sbě­ra­čů naopak mu­sí být „vro­zené“ rovnos­tář­ství. A ko­nečně, pokud by urči­tá sku­pi­na sbě­ra­čů ná­hodou dis­po­nova­la ně­kte­‐ rý­mi zna­ky, kte­ré jsou vlast­ní ze­mě­děl­cům, pak převlá­da­jí­cí na­ra­tiv tvr­dí, že ty­to zna­ky jsou „po­čá­‐ teční“, „na­stu­pu­jí­cí“ ne­bo „devi­ant­ní“ po­vahy, tak­‐ že osu­dem sbě­ra­čů je buď se „vy­vi­nout“ v ze­mě­děl­‐ ce, ne­bo chřadnout a na­ko­nec ze­mřít. Kaž­dé­mu čtená­ři mu­sí být nyní stá­le více zřej­‐ mé, že téměř nic z toho­to za­ve­dené­ho na­ra­tivu ne­‐ od­po­ví­dá dostupným dů­kazům. V Úrodném půl­mě­‐ sí­ci na Blíz­kém vý­cho­dě, kte­rý byl dlouho po­va­‐ žován za ko­lébku „ze­mě­děl­ské revo­lu­ce“, ve sku­‐ tečnosti k žádné­mu „pře­pnutí“ z pale­o­li­tických sbě­‐ ra­čů na ne­o­li­tické ze­mě­děl­ce ne­do­šlo. Pře­chod z ob­‐ živy za­ložené převážně na divokých zdro­jích na Pozice: 355/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

pro­duk­ci po­travin trval zhru­ba 3 000 let. A i když ze­mě­děl­ství při­pustilo možnost mé­ně rovnoměrné­‐ ho sou­stře­dě­ní maje­tku, ve větši­ně pří­pa­dů se tak za­čalo dít až ti­sí­ce let po je­ho vy­ná­le­zu. Ve stole­tích mezi tím se li­dé úspěšně sna­žili provo­zovat ze­mě­‐ děl­ství v malém mě­ří­t­ku, dalo by se říct, že „si hrá­li na ze­mě­děl­ství“, a pře­cháze­li mezi růz­ný­mi způ­so­‐ by pro­duk­ce, stejně ja­ko pří­leži­tostně pře­pí­na­li mezi spole­čenský­mi struk­tu­ra­mi. Je evident­ní, že ter­mí­ny typu „ze­mě­děl­ská revo­‐ lu­ce“ pře­staly pro ty­to mi­mo­řádně dlouhé a komplexní pro­ce­sy dávat smy­sl. A je­likož ne­e­xis­‐ toval žádný „raj­ský“ stát, ze kte­rého by první ze­mě­‐ děl­ci vy­kro­či­li na ces­tu k ne­rovnosti, je ještě ne­smy­‐ slnější hovo­řit o ze­mě­děl­ství ja­ko o aspek­tu, kte­rý spustil pro­ces hi­e­rar­chiza­ce společnosti a při­ne­sl ne­rovnost a sou­kromé vlastnic­tví. Mezi ve vyš­ších polo­hách usazený­mi sku­pi­na­mi v Úrodném půl­mě­‐ sí­ci, kte­ré byly na ze­mě­děl­ství mé­ně zá­vis­lé, byly ele­men­ty stra­tifika­ce a ná­si­lí pevně za­ko­řeně­né, za­‐ tím­co jejich pro­tějš­ky z nížin, kte­ré spo­jovaly pro­‐ Pozice: 356/1000

6. Adonisovy zahrady - Revoluce, která se nikdy nestala a…

duk­ci obi­lovin s dů­leži­tý­mi spole­čenský­mi ri­tuá­ly, z toho vy­cháze­jí ja­ko roz­hodně rovnos­tář­štější, při­‐ čemž značná část toho­to rovnos­tář­ství sou­vi­sí s eko­no­mickým a spole­čenským zvi­di­telně­ním žen od­rá­že­jí­cím se v umě­ní a ri­tuá­lech. V tom­to smys­lu ne­by­la prá­ce Ma­ri­ji Gim­butas – ač­ko­li by­la na­zna­če­‐ na jen v hrubých ob­ry­sech a někdy při­po­mí­na­la ka­‐ ri­ka­tu­ru – úplně mi­mo mí­su. Z toho vše­ho vy­vstává zjevná otáz­ka: Jestli­že při­je­tí ze­mě­děl­ství ve sku­tečnosti od­vedlo li­di, ne­bo aspoň malou část lid­stva, od ná­si­lné nad­vlá­dy, co se pokazi­lo?

Pozice: 356/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

7

Eko­logie svo­bo­dy

Jak ze­mě­děl­ství nejprve ráz­ně vy­kro­či­lo, pak za­škobrt­lo a na­ko­nec se pokoutně pro­sa­di­lo po ce­lém svě­tě

D

ěji­ny Úrodné­ho půl­mě­sí­ce na Blíz­kém vý­‐ cho­dě jsou ve srovnání s dě­jina­mi ji­ných čás­tí svě­ta ne­zvykle dob­ře pro­zkou­mané. Úze­mí, kte­ré bylo dlouho po­va­žováno za oh­nis­ko do­‐ mestika­ce rost­lin a zví­řat, ar­che­ologo­vé stu­dova­li dů­kladně­ji než ja­ký­ko­li ji­ný regi­on mi­mo Ev­ropu. Pozice: 357/1000

 

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

Na­shromáž­dě­né dů­ka­zy nám umožňu­jí do­pí­dit se ně­kte­rých spole­čenských změn, jež prováze­ly první kroky na cestě k do­mestika­ci plo­din a zví­řat, a zá­‐ roveň se do jis­té mí­ry opí­rat i o nega­tivní dů­ka­zy. Na­příklad tvrzení, že vá­lečnic­tví bylo pod­statným ry­sem prvních ze­mě­děl­ských společnos­tí na Blíz­‐ kém vý­cho­dě, zní ne­přesvěd­čivě, ne­boť není pod­‐ ložené žádný­mi nale­zený­mi dů­ka­zy. Na druhou stranu má­me mnoho dokla­dů o roz­ma­chu ob­cho­du a spe­ci­a­lizovaných ře­me­sel a o vý­zna­mu ženských sošek v umě­ní a při ri­tuá­lech. Ze stejných dů­vo­dů mů­že­me srovnávat nížinné části Úrodné­ho půl­mě­sí­ce (zvláště levant­ský ko­ri­‐ dor, kte­rý pro­chází údolím Jor­dánu) a je­ho ná­horní ob­lasti (pláně a úpa­tí hor vý­chodní­ho Tu­recka), kde se podobně brz­ký vý­voj vesnické­ho živo­ta a míst­‐ ních ře­me­sel po­jil se vzty­čováním ka­menných staveb zdo­bených muž­skou sym­bo­likou a zob­‐

razení­mi dravé­ho ná­si­lí.1 Ně­kte­ří učen­ci se pokou­‐ še­li vní­mat ce­lý ten­to vý­voj ja­ko sou­část je­di­ného pro­ce­su, kte­rý smě­řoval obecně ke „zro­zení ze­mě­‐ Pozice: 358/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

děl­ství“. První ze­mě­děl­ci však by­li zdrá­haví, zřej­mě chá­pa­li logis­tické dů­sledky ze­mě­děl­ství a ne­mě­li v úmys­lu se mu pod­ři­zovat. Jejich ná­horní sou­se­dé, kte­ří ta­ké žili used­lým živo­tem v ob­lastech s roz­‐ mani­tý­mi pří­rodní­mi zdro­ji, mě­li ještě menší mo­‐ tiva­ci svázat svou exis­ten­ci s něko­lika druhy plo­din a do­bytka. Jestli­že by­la situa­ce jen v jedné ko­léb­ce ze­mě­děl­‐ ství tak kompli­kovaná, pak otáz­ka „Ja­ké byly spole­‐ čenské do­pa­dy pře­cho­du k ze­mě­děl­ství?“ samo­zřej­‐ mě po­strá­dá smy­sl, je­likož na­zna­čuje, že nutně exis­‐ toval jen je­di­ný pře­chod a sou­bor je­ho do­pa­dů. Před­poklad, že za­setí se­men a chov ov­cí ne­vy­hnu­‐ telně ve­de k při­je­tí mé­ně rovné­ho spole­čenské­ho uspořá­dání, kte­ré by od­vrá­ti­lo „tragé­dii ob­či­ny“, je jis­tě ne­správný. Skrývá se v tom pa­ra­dox. Větši­na obecných pra­cí o prů­bě­hu dě­jin lid­stva z ta­kové­ho před­pokla­du vy­chází, ač­ko­li to­to tvrzení by v pří­pa­‐ dě nutnosti nikdo ne­ob­hajoval, pro­tože se jedná o zjevný argu­mentační faul. Kaž­dý, kdo se za­bývá ze­mě­děl­ský­mi společnost­mi, ví, že li­dé inkli­nu­jí­cí Pozice: 358/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

k udr­ži­telné­mu rozši­řování ze­mě­děl­ství, aniž by si priva­tizova­li pů­du ne­bo přene­cháva­li je­jí správu tří­dě do­hlí­ži­te­lů, si vž­dycky na­jdou způ­sob, jak toho do­sáh­nout. Ko­mu­nální drž­ba, sys­tém otevřených polí, peri­‐ o­dické pře­roz­dě­lování pěstební plo­chy a společná ob­hos­po­da­řování pas­t­vin nejsou ni­jak vý­ji­mečné a často se prak­ti­kovaly po staletí na stejných místech.2 Zná­mým příkla­dem je rus­ký mir,

podobné sys­témy roz­dě­lení pů­dy však kdy­si exis­‐ tovaly po ce­lé Ev­ropě, od Skot­ské vy­so­či­ny až po Balkán, a pří­leži­tostně se ob­jevovaly až do vel­mi ne­‐ dávných dob. Ang­lo­sas­ký ter­mín zněl run-rig ne­bo run­dale. Pravidla pře­roz­dě­lení se samo­zřej­mě pří­‐ pad od pří­pa­du li­ši­la – někde pla­ti­lo pravidlo per sti­‐ rpes a jin­de zá­leže­lo na po­čtu členů ro­di­ny. Konkrét­ní umístění kaž­dého kous­ku pů­dy bylo nej­‐ častě­ji ur­čováno lo­sem, při­čemž kaž­dá ro­di­na zís­‐ ka­la část na kaž­dém po­zemku o růz­né kva­li­tě pů­dy, tak­že nikdo ne­byl nu­cen cestovat na své pole o moc Pozice: 359/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

dál než ji­ní ne­bo setrvale ob­dě­lávat pů­du nižší kva­‐ li­ty.3 Ně­co podobné­ho se při­ro­zeně ne­dě­lo jen v Ev­‐

ropě. Hen­ry Sumner Ma­i­ne, první ve­dou­cí ka­ted­ry his­to­rické a kompa­ra­tivní právní vě­dy na Oxfor­du, ve svém spi­su Lectu­res on the Ear­ly His­to­ry of In­stitu­‐ ti­ons (1875, Přednáš­ky o raných dě­ji­nách in­stitu­cí) prostu­doval pří­pa­dy peri­o­dické­ho pře­roz­dě­lování pů­dy a in­stitu­cí typu run­dale od In­die až po Ir­sko a po­zna­menal, že prak­ticky až do je­ho do­by „byly běžné pří­pa­dy, kdy se orná pů­da dě­li­la na hos­po­dář­‐ ství, jež se pravidelně a někdy i kaž­do­ročně pře­sou­‐ va­la mezi ro­di­na­mi, kte­ré po­ze­mek uží­valy“. V pre­‐ in­dustri­álním Ně­mecku, kde se právo drž­by pů­dy dě­li­lo sys­té­mem ma­rek, dostával kaž­dý ná­jemník po­zemky roz­dě­lené pod­le tří hlavních ka­tego­rií kva­li­ty pů­dy. Pod­le Ma­i­ne­ho je dů­leži­té, že spí­še než o for­mu vlastnic­tví šlo o „způ­sob ob­sazování“, kte­rý se podo­bal pří­stu­po­vým právům zjištěným u řa­dy

sbě­rač­ských sku­pin.4 A ve výčtu příkla­dů bychom Pozice: 360/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

mohli pokra­čovat (tře­ba palestin­ský sys­tém ma­‐

sh’a a ba­lij­ský subak).5 Zkrát­ka ne­e­xis­tuje dů­vod si mys­let, že při­je­tí ze­‐ mě­děl­ství ve vzdá­lených ob­do­bích zna­menalo ta­ké po­čá­tek sou­kromé­ho vlastnic­tví pů­dy, te­ri­to­ri­a­li­ty ne­bo ne­zvratné­ho opuštění sbě­rač­ské­ho rovnos­tář­‐ ství. Možná k to­mu někdy do­cháze­lo, ale roz­hodně to už nyní nelze po­va­žovat za vý­cho­zí před­poklad. Jak jsme vi­dě­li v před­cho­zí kapi­tole, zdá se, že v pří­pa­dě Úrodné­ho půl­mě­sí­ce na Blíz­kém vý­cho­dě to­mu bylo přesně naopak, při­nej­menším v prvních něko­lika ti­sí­ci­le­tích po vy­ná­le­zu ze­mě­děl­ství. Jestli­že se situa­ce byť jen v jedné ko­léb­ce rané­ho ze­‐ mě­děl­ství to­lik li­ši­la od na­šich oče­kávání ohledně evo­lu­ce, pak mů­že­me jen há­dat, co bychom se mohli do­zvě­dět z dalších míst, kde se ze­mě­děl­ství ob­jevi­lo. A ve svět­le nových gene­tických, botanických i ar­che­olo­gických dů­kazů ta­kových­to dalších míst při­bývá. Ukazuje se, že ten­to pro­ces byl mnohem neu­spořá­danější a mnohem mé­ně jedno­‐ směrný, než kdoko­li há­dal, a právě to nás nutí uva­‐ Pozice: 360/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

žovat o širší šká­le možnos­tí, než se kdy­si před­poklá­‐ dalo. V té­to kapi­tole uká­že­me, jak moc se ten­to ob­‐ raz mě­ní, a po­u­ká­že­me na ně­kte­ré pře­kvapivé nové vzor­ce, kte­ré se za­čí­na­jí vy­no­řovat.   Ge­o­grafové a his­to­ri­kové se dří­ve do­mníva­li, že rost­li­ny a zví­řa­ta byly nejprve do­mesti­ková­ny jen v něko­lika „nuk­le­árních“ zó­nách: ve stejných ob­‐ lastech, kde se poz­dě­ji ob­jevi­ly roz­sáh­lé, po­li­ticky cent­ra­lizované společnosti. Na Blíz­kém vý­cho­dě se pěstova­la pšeni­ce a ječ­men a chovaly se ov­ce, ko­zy, pra­sa­ta a skot; v Čí­ně to by­la rý­že (japo­ni­ca), só­jové bo­by a růz­né druhy pra­sat; v pe­ruán­ských An­dách se do­mesti­kovaly bram­bo­ry, qui­noa a lamy a v Mezo­a­me­ri­ce šlo o ku­kuři­ci, avoká­do a chil­li. Ta­kové úhledné ge­o­grafické roz­ška­tul­kování raných center do­mestika­ce plo­din a ná­stu­pu cent­‐ ra­lizovaných stá­tů podní­ti­lo spe­kula­ce, že první vedlo k druhé­mu: pro­duk­ce po­travin by­la pří­či­nou vzniku měst, písma a cent­ra­lizované­ho po­li­tické­ho uspořá­dání a po­skytla nad­by­tek kalo­rií, kte­ré moh­‐ Pozice: 361/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ly uživit po­četné obyva­tel­stvo a elit­ní tří­dy správ­ců, vá­leční­ků a po­li­ti­ků. Pří­běh zněl zhru­ba tak­to: když vy­nalez­ne­te ze­mě­děl­ství, au­to­ma­ticky se vy­dá­te na ces­tu, kte­rá na­ko­nec po­ve­de k asyr­ským vo­za­tajům, konfu­ci­án­ským úředníkům, inckým slu­nečním krá­lům a az­téckým kně­žím, kte­ří vám se­be­rou značný po­díl vaší úro­dy. A ná­sle­dovat bu­de nutně nad­vlá­da, kte­rá bu­de nej­častě­ji ná­si­lná a oš­k­livá; bu­de to jen otáz­kou ča­su. Ar­che­ologie to­to všech­no změni­la. Od­borní­ci dnes roz­li­šu­jí patnáct až dva­cet ne­závis­lých center do­mestika­ce, z nichž v mnohých se ze­mě­děl­ství vy­‐ ví­je­lo úplně jinak než v Čí­ně, Pe­ru, Mezo­a­me­ri­ce ne­bo Mezopo­tá­mii (kte­ré se ta­ké vy­ví­je­ly kaž­dá jinak, jak uvi­dí­me v ná­sle­du­jí­cích kapi­tolách). K těm­to cent­rům rané­ho ze­mě­děl­ství je nyní tře­ba při­dat mi­mo ji­né i in­dický subkon­ti­nent (kde se do­‐ mesti­kova­la Urochloa ramo­sa, mu­ngo, dlouha­tec dvou­kvě­tý, rý­že in­di­ca a in­dický pra­tur ze­bu), travna­té pláně v zá­padní Af­ri­ce (do­chan klas­na­tý), cent­rální vr­chovi­nu v Nové Gui­neji (baná­ny, ko­‐ Pozice: 361/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

lokázie a jamy), tropické pralesy v Jižní Ame­ri­ce (ma­niok a araší­dy) a Vý­chodní lesy Severní Ame­‐ riky, kde se dlouho před za­ve­dením ku­kuři­ce z Mezo­a­me­riky pěstova­la řa­da míst­ních obi­lovin – mer­lík, slu­nečni­ce a pou­va.6 O pravěku těch­to ob­las­tí toho ví­me mnohem mé­ně než o Úrodném půl­mě­sí­ci. Ani je­den z regi­o­‐ nů se ne­vy­dal po li­ne­ární trajek­to­rii od pro­duk­ce po­travin ke zfor­mování stá­tu. Ne­má­me ani žádný dů­vod před­poklá­dat, že by do­šlo k rapidní­mu rozší­‐ ření ze­mě­děl­ství do sou­sedních ob­las­tí. Pro­duk­ce po­travin se pro sbě­ra­če, ry­bá­ře a lov­ce nejevi­la vž­dy vý­hodně. His­to­ri­ci se někdy uchylu­jí k zo­becně­ní a vy­ja­dřu­jí se, ja­ko by to­mu tak bylo, ne­bo ja­ko by „ší­ření ze­mě­děl­ství“ bráni­ly pou­ze pří­rodní pře­‐ kážky, na­příklad podne­bí a topo­grafie. Vzniká tak ja­ký­si pa­ra­dox, pro­tože i lov­ci a sbě­ra­či ži­jí­cí ve vel­‐ mi pří­hodném prostře­dí, kte­ří si by­li jasně vě­do­mi možnosti pěstování obi­lovin, se tou­to cestou často ne­vy­da­li. Vez­mě­me si Ja­re­da Di­amon­da: Pozice: 362/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

To­též pla­tí i o ší­ření pro­duk­ce po­travin – ne všu­de bylo stejné. Do ně­kte­rých ob­las­tí, kte­ré jsou pro ni eko­lo­gicky vhodné, se v prehis­to­‐ rických do­bách vů­bec nikdy ne­do­sta­la, pro­‐ tože po­blíž už teh­dy exis­tovaly ob­lasti pro­‐ duk­ce po­travin. Po­sta­čí uvést ty nejná­‐ padnější příkla­dy. Z Jiho­zá­pa­du Spo­jených stá­tů se v předko­lum­bovské do­bě do Ka­‐ lifornie ne­rozší­ři­lo ani ze­mě­děl­ství, ani pastevec­tví. Obo­jí ne­pro­nik­lo ani z Nové Gui­‐ neje a Indonésie do Aus­trá­lie. Samo ze­mě­děl­‐ ství za­se ne­dokázalo pro­niknout z jiho­af­rické provin­cie Na­tal do ji­né tamější provin­cie, Kap­ska.7

Jak jsme vi­dě­li v pá­té kapi­tole, tvrzení, že ze­mě­‐ děl­ství do Ka­lifornie „ne­do­razi­lo“, ne­doká­že ten­to problém přesvěd­čivě po­stih­nout. Jedná se pou­ze o ak­tua­lizovanou verzi starého difu­zi­o­nis­tické­ho pří­stu­pu, kte­rý iden­tifi­kuje kul­turní ry­sy (pře­‐ bírání prováz­ku, hu­dební ná­stroje, ze­mě­děl­ství Pozice: 363/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

a tak dá­le) a mapuje, jak ty­to ry­sy migru­jí po svě­tě a proč se v ně­kte­rých místech neujaly. Ve sku­‐ tečnosti má­me dob­rý dů­vod se do­mnívat, že ze­mě­‐ děl­ství do Ka­lifornie „do­razi­lo“ ve stejnou do­bu ja­‐ ko kamko­li jinam v Severní Ame­ri­ce. Jenže (navzdo­ry pra­covní eti­ce, kte­rá oce­ňova­la dři­nu, a regi­o­nální­mu směnné­mu sys­té­mu, jenž by umožnil rych­lé ší­ření infor­ma­cí o inova­cích) li­dé tam tu­to prak­tiku od­mít­li stejně, ja­ko za­vrhli ot­ro­c­‐ tví. Dokon­ce i na ame­rickém Jiho­zá­pa­dě bylo ve zhru­ba pě­ti­setle­tém ob­do­bí před pří­chodem Ev­‐ ropanů vše­o­becným tren­dem po­stupné opouštění ku­kuři­ce a fa­zo­lí, kte­ré li­dé v ně­kte­rých pří­pa­dech pěstova­li po ti­sí­ce let, a ná­vrat ke sbě­rač­ské­mu způ­‐ so­bu živo­ta. Pokud se zde v tom­to ob­do­bí vů­bec ně­‐ co ší­ři­lo, pak to by­li samot­ní Ka­liforňané, kte­ří si z vý­cho­du stá­tu při­nes­li nové sbě­rač­ské tech­niky a na­hra­di­li dří­vější ze­mě­děl­sky hos­po­da­ří­cí obyva­‐ te­le, a to až po Utah a Wy­o­ming. V do­bě, kdy na Jiho­zá­pad do­razi­li Španě­lé, se pue­blové Pozice: 363/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

společnosti, dří­ve v té­to ob­lasti převlá­da­jí­cí, zre­du­‐ kovaly na izo­lované ze­mě­děl­ské ob­lasti, jež byly zce­la obklope­ny lov­ci a sbě­ra­či.8

O NĚ­KTE­RÝCH TER­MI­NO­LO­‐ GICKÝCH OTÁZ­KÁCH PŘI DIS­KU­SI O PO­HYBU DO­MESTI­KOVANÝCH PLO­DIN A ZVÍ­ŘAT PO CE­LÉM SVĚ­TĚ V kni­hách o svě­tových dě­ji­nách se často se­tká­te s vě­ta­mi typu „plo­di­ny a do­by­tek se rych­le rozší­ři­ly po ce­lé Eura­sii“ ne­bo „pěstování plo­din v Úrodném půl­mě­sí­ci na­star­tovalo pro­duk­ci po­travin od Ir­ska až po In­dus“ či „ku­kuři­ce pro­nika­la na sever šne­‐ čím tempem“. Je ta­kový jazyk pro po­pis ší­ření ne­o­‐ li­tických eko­no­mik před mnoha ti­sí­ci le­ty pří­‐ hodný?

Pozice: 364/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

Podobné vě­ty při­nej­menším vzbu­zu­jí dojem, že od­rá­že­jí zku­šenosti po­sledních něko­lika staletí, kdy do­mesti­kované rost­li­ny a zví­řa­ta Starého svě­ta sku­‐ tečně do­byly život­ní prostře­dí obou Ame­rik a Oce­‐ ánie. V těch­to poz­dějších do­bách se plo­di­ny a do­by­‐ tek dokázaly „ší­řit“ ja­ko požár a trans­for­movaly stáva­jí­cí ha­bita­ty ta­kovým způ­so­bem, že je bě­hem něko­lika gene­ra­cí často změni­ly k ne­po­znání. To však ne­sou­vi­sí ani tak se samotnou po­vahou Pozice: 364/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

pěstování rost­lin ze se­men, ja­ko spí­še s imperi­ální a ob­chodní ex­panzí: se­me­na se mohou ší­řit vel­mi rych­le, pokud ti, kte­ří je přená­še­jí, ma­jí ar­má­du a žene je po­tře­ba do­ne­ko­neč­na ex­pandovat, aby si udr­že­li zis­ky. V ne­o­li­tu by­la situa­ce na­prosto od­‐ lišná. Zej­mé­na v prů­bě­hu prvních něko­lika ti­sí­ci­‐ letí po kon­ci po­slední do­by le­dové větši­na li­dí ještě ne­by­la ze­mě­děl­ci a ze­mě­děl­ské plo­di­ny mu­se­ly sou­‐ pe­řit s celou šká­lou divokých pre­dá­to­rů a pa­razi­tů, z nichž větši­na by­la od té do­by ze ze­mě­děl­ské kra­ji­‐ ny vy­mý­ce­na. Zpo­čát­ku se do­mesti­kované rost­li­ny a zví­řa­ta nemoh­ly „ší­řit“ mi­mo své pů­vodní prostře­dí bez značné­ho úsi­lí jejich pěsti­te­lů a chova­te­lů. Vhodné pří­rodní prostře­dí bylo tře­ba nejen na­jít, ale ta­ky upravit ple­tím, hnojením, te­ra­sováním a podobně. Mů­že se nám zdát, že promě­na kra­ji­ny pro­bí­ha­la v malém mě­ří­t­ku – při­po­mí­na­la spí­še eko­lo­gické za­hradni­čení –, ale na míst­ní po­mě­ry šlo o zá­sadní mo­difika­ce, kte­ré byly pro rozší­ření řa­dy do­mesti­‐ kovaných druhů klí­čové.9 Samo­zřej­mě vž­dy exis­‐ Pozice: 365/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

tovaly cesty nej­menší­ho od­po­ru, topo­grafické ry­sy a kli­ma­tické reži­my pří­z­nivé či ne­pří­z­nivé pro ne­o­‐ li­tické hos­po­dář­ství. Vý­chodo­zá­padní osa na­příč Eura­sií, kte­rou se za­bývá Ja­red Di­amond v knize Osu­dy lid­ských společnos­tí: Střelné zbraně, cho­ro­‐ boplodné zá­rodky a ocel v his­to­rii (1997), ne­bo „šťastné ze­mě­pisné šířky“ v knize Why the West Rules – For Now (2010, Proč vládne Zá­pad – za­tím) od Ia­na Morri­se jsou eko­lo­gický­mi ko­ri­do­ry toho­to druhu. Ti­to au­to­ři po­u­kazu­jí na sku­tečnost, že Eura­sie není tak kli­ma­ticky roz­mani­tá ja­ko obě Ame­riky, ne­bo dokon­ce Af­rika. Pevnin­ské druhy mohou cestovat na­příč celou ší­ří eura­sij­ské­ho kon­ti­nen­tu, aniž pře­kro­čí hrani­ce tropické­ho a mírné­ho pá­su. Kon­ti­nen­ty, jež ma­jí na seve­ru a jihu extrémně od­‐ lišné pod­mínky, jsou na tom úplně jinak, a pro­to zde k eko­lo­gickým pře­su­nům do­chází v menší mí­ře. Ten­to zá­kladní ge­o­grafický argu­ment je jis­tě správný, při­nej­menším v ob­do­bí po­sledních 10 000 let. Vy­svět­lu­je, proč se obi­lovi­ny s pů­vodem Pozice: 366/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

v Úrodném půl­mě­sí­ci do­dnes úspěšně pěs­tu­jí v tak vzá­jemně vzdá­lených ob­lastech, ja­ko jsou Ir­sko a Japon­sko. Mů­že to ta­ké do jis­té mí­ry vy­svět­lovat, proč uply­nulo to­lik ti­sí­ci­letí, než se ame­rické plo­di­‐ ny – např. ku­kuři­ce ne­bo tykev (prvně do­mesti­‐ kované v tropech) – uchy­ti­ly v mírné severní části ame­rické­ho kon­ti­nen­tu, na roz­díl od re­la­tivně rych­lého při­je­tí eura­sij­ských plo­din mi­mo ob­lasti jejich pů­vo­du. Do ja­ké mí­ry mohou ta­ková zjištění po­moct vy­‐ ložit dě­ji­ny lid­stva v širším mě­ří­t­ku? Mů­že ge­o­‐ grafie sku­tečně při­spět k vy­svět­lení his­to­rie, ne­bo o ní jen pře­dává infor­ma­ce?   V se­dm­desá­tých a osm­desá­tých le­tech dva­cá­tého století při­šel ge­o­graf Alfred W. Cros­by s řa­dou vý­‐ znam­ných teo­rií ohledně toho, jak eko­logie ovlivni­‐ la běh dě­jin. Mi­mo ji­né ja­ko první upo­zornil na „ko­lum­bovskou vý­mě­nu“, po­zo­ruhodný transfer ne­hu­mánních druhů, kte­ré se daly do po­hybu po ro­ce 1492, kdy Ev­ropané při­plu­li do Ame­riky, a na Pozice: 366/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

je­ho trans­for­mační vliv na glo­bální uspořá­dání kul­‐ tu­ry, eko­no­miky a ku­chyně. Ta­bák, papriky, bram­‐ bo­ry a kro­cani prou­di­li do Eura­sie, ku­kuři­ce, kau­‐ čuk a kuřa­ta pu­tovaly do Af­riky a ci­tru­sové plo­dy, káva, ko­ně, osli a do­by­tek cestova­li do obou Ame­‐ rik. Cros­by dá­le tvr­dí, že glo­bální převahu ev­rop­‐ ských eko­no­mik od šestnác­tého století lze vy­svět­lit pro­ce­sem, kte­rý na­zval „eko­lo­gický imperi­a­lis­‐ mus“.10 Ob­lasti mírné­ho pá­su v Severní Ame­ri­ce a Oce­‐ ánii se ide­álně hodi­ly pro eura­sij­ské plo­di­ny a do­by­‐ tek, a to nejen díky kli­ma­tickým pod­mínkám, ale ta­ké pro­to, že zde žilo jen málo jejich pů­vodních konku­ren­tů a žádní míst­ní pa­razi­té, ja­ko jsou na­‐ příklad hou­by, hmyz a hra­boš polní, kte­ří se vý­‐ vojově spe­ci­a­lizova­li na pšeni­ci pěstovanou lid­mi. Do­mesti­kované druhy ze Starého svě­ta se v nových prostře­dích utrh­ly ze ře­tě­zu, za­čaly se pře­‐ množovat, a v ně­kte­rých pří­pa­dech dokon­ce opět zdivo­če­ly. Po­tla­či­ly míst­ní flóru a fau­nu a za­čaly převra­cet zdejší eko­sys­témy a vy­tvá­řet „Ne­o­ev­‐ Pozice: 367/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ropy“ – kopie ev­rop­ských prostře­dí, kte­ré dnes mů­‐ že­me vi­dět na­příklad při pro­jížď­ce kra­ji­nou novozéland­ské­ho North Is­lan­du ne­bo velké části Nové Ang­lie. Eko­lo­gický útok na míst­ní ha­bita­ty též za­hrnoval infekční nemo­ci ja­ko ne­štovi­ce a spalnič­‐ ky, kte­ré vznik­ly v prostře­dích Starého svě­ta, kde li­‐ dé a do­by­tek žili po­spolu. Za­tím­co ev­rop­ským rost­‐ li­nám se díky ab­sen­ci škůd­ců daři­lo, nemo­ci, kte­ré s se­bou za­vlek­la domá­cí zví­řa­ta (ne­bo li­dé zvyklí na život ve­dle nich), zpustoši­ly domo­ro­dé obyva­tel­stvo a způ­so­bi­ly je­ho úby­tek až o 95 pro­cent, a to i v místech, kde osadní­ci domo­ro­dé obyva­te­le ne­‐ zot­ro­čova­li ani ak­tivně ne­ma­sa­krova­li – ač­ko­li to jinak dě­la­li vel­mi často. Vi­dě­no v tom­to svět­le vdě­čí moderní ev­rop­ský imperi­a­lis­mus za svůj úspěch spí­še „ne­o­li­tické revo­lu­ci ve Starém svě­tě“ – s ko­ře­ny v Úrodném půl­mě­sí­ci – než konkrét­ním úspě­chům Ko­lum­ba, Magalhãese, Cooka a všech ostat­ních. A v jis­tém smys­lu to je prav­da. Pří­běh o ší­ření ze­mě­děl­ství před šestnác­tým stole­tím má však vel­mi dale­ko Pozice: 367/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

k jedno­směrné cestě, ve sku­tečnosti je plný ne­po­ve­‐ dených star­tů, zá­drhe­lů a zvra­tů. Čím hlou­bě­ji v ča­‐ se pu­tuje­me, tím prav­divější to­to tvrzení je. Abychom po­chopi­li proč, mu­sí­me na­hlédnout i do úze­mí mi­mo Blíz­ký vý­chod a zvá­žit, jak si vedly první ze­mě­děl­ské po­pula­ce po kon­ci po­slední do­by le­dové. Nejprve se však mu­sí­me za­bývat ele­‐ mentárnější otáz­kou: Proč se na­še deba­ta o těch­to zá­leži­tostech omezuje pou­ze na po­sledních zhru­ba 10 000 let dě­jin lid­stva? Vzhle­dem k to­mu, že li­dé jsou na svě­tě více než 200 000 let, proč ze­mě­děl­ství ne­vznik­lo mnohem dří­ve?

PROČ ZE­MĚ­DĚL­STVÍ NE­VZNIK­LO DŘÍ­VE Od do­by, kdy za­čal exis­tovat náš druh, jsme za­žili jen dvě ne­pře­tr­ži­tá ob­do­bí tep­lého kli­ma­tu, kte­rá by mohla na­hrávat ze­mě­děl­ské­mu hos­po­dář­ství dosta­tečně dlouho na to, aby za­ne­chalo stopy v ar­‐ Pozice: 368/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

che­olo­gických zá­zna­mech.11 Tím prvním byl eem­‐ ský in­ter­gla­ci­ál, kte­rý na­stal zhru­ba před 130 000 le­ty. Glo­bální tep­lo­ty se sta­bi­lizovaly těs­ně nad úrovní sou­časných hodnot a pod­pořily ší­ření bo­re­‐ álních le­sů až na sever Aljaš­ky a Fin­ska. Na bře­zích Tem­že a Rýnu se vy­hří­va­li hroši. Do­pad na lid­ské po­pula­ce byl však li­mi­tován jejich teh­dejším ome­‐ zeným ge­o­grafickým roz­sahem. Druhým ob­do­bím je to, ve kte­rém právě žije­me. Když za­čalo, zhru­ba před 12 000 le­ty, li­dé už obýva­li všech­ny svě­tové kon­ti­nen­ty a roz­mani­tá prostře­dí. Ge­ologo­vé to­to ob­do­bí na­zýva­jí ho­lo­cén, což je slovo, kte­ré po­chází z řecké­ho ho­los (ce­lý) a ka­i­nos (nový). Mno­zí věd­ci zkou­ma­jí­cí na­ši plane­tu už to­to ob­‐ do­bí po­va­žu­jí za ukon­čené. Mi­nimálně v po­‐ sledních dvou stale­tích vstu­puje­me do nové ge­olo­‐ gické epo­chy, antropo­cé­nu, v němž je po­prvé v dě­ji­‐ nách hlavním moto­rem glo­bální kli­ma­tické změ­ny lid­ská činnost. Kdy přesně antropo­cén za­čal, je předmě­tem vě­deckých spo­rů. Větši­na od­borní­ků po­u­kazuje na prů­mys­lovou revo­lu­ci, ale ně­kte­ří Pozice: 369/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

kla­dou je­ho po­čát­ky do dří­vější do­by, na pře­lom šestnác­tého a se­dm­nác­tého století. V té do­bě do­šlo ke glo­bální­mu pokle­su tep­lo­ty vzdu­chu (jenž byl sou­čás­tí „ma­lé do­by le­dové“), kte­rý se ne­dá vy­svět­‐ lit pří­rodní­mi si­la­mi. Je do­ce­la prav­dě­podobné, že v něm hrá­la ro­li ev­rop­ská ex­panze do obou Ame­rik. Po­té, co po­čet domo­ro­dých obyva­tel v dů­sledku do­‐ bývání a na­kažlivých nemo­cí pokle­sl možná o 90 pro­cent, si lesy vzaly zpět ob­lasti, kde se po staletí provo­zovalo te­ra­sové ze­mě­děl­ství a za­vla­žování. V Mezo­a­me­ri­ce, Amazo­nii a An­dách se zhru­ba 50 mi­lio­nů hek­ta­rů ob­dě­lávané pů­dy vrá­ti­lo divo­či­ně. Vege­ta­ce ab­sor­bova­la o to­lik uhlíku více, že se změnil kli­ma­tický sys­tém ze­mě a do­šlo ke glo­bální­‐ mu ochlazení způ­so­bené­mu člověkem.12 Ať už za­čal kde­ko­li, před­stavu­je antropo­cén to,

co jsme udě­la­li s odkazem ho­lo­cé­nu, kte­rý byl v jis­‐ tých ohle­dech „čis­tým ští­tem“ lid­stva. Na je­ho po­‐ čát­ku by­la řa­da vě­cí sku­tečně nových. Za­tím­co led ustu­po­val, fau­na a flóra – dří­ve ome­zené na ma­lá úto­čiště – se za­čaly ší­řit do nových ob­las­tí. Li­dé je Pozice: 369/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ná­sle­dova­li a při po­stu­pu po­má­ha­li svým ob­lí­‐ beným druhům vy­palováním a od­stra­ňováním ne­‐ chtěné vege­ta­ce. Vliv glo­bální­ho otep­lování na svě­‐ tová po­břeží byl složi­tější, je­likož kon­ti­nentální šelfy, kte­ré byly dří­ve pod le­dem, se znovu vy­no­řily na po­vrch, za­tím­co ji­né kles­ly pod stou­pa­jí­cí hla­di­‐ nu mo­ře, kte­rá by­la způ­so­be­na táním le­dov­ců.13 Pro mnoho his­to­ri­ků je ná­stup ho­lo­cé­nu vý­znam­ný, je­‐ likož vy­tvo­řil pod­mínky pro vznik ze­mě­děl­ství. Jak jsme však vi­dě­li, v mnoha částech svě­ta šlo i o zla­tý věk pro lov­ce a sbě­ra­če, a je dů­leži­té při­po­menout, že právě v tom­to kontex­tu lovecko-sbě­rač­ské­ho rá­je si otevře­li krám i první ze­mě­děl­ci. K nej­ak­tivnejší­mu ší­ření lovecko-sbě­rač­ské­ho obyva­tel­stva do­šlo na po­břežích, kte­rá se nově od­‐ ha­li­la po ústu­pu le­dov­ců. Ta­to místa na­bíze­la hojnost divokých zdrojů. K nim pa­t­řily moř­ské ry­‐ by a ptactvo, velry­by a delfí­ni, tuleni a vy­dry, kra­bi, kreve­ty, ústři­ce, plá­žovky a další. Slad­kovodní ře­ky a la­gu­ny, jež vznik­ly z horských le­dov­ců, se za­čaly hemžit šti­kami a cej­ny a vá­bi­ly k so­bě stě­hovavé Pozice: 370/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

vodní ptactvo. Oko­lo pří­to­ků, delt a na bře­zích je­zer se kaž­do­ročně lovi­ly ry­by a sbíraly divoké rost­li­ny, což vedlo k trva­lým kon­cent­ra­cím li­dí, jež se zce­la li­ši­ly od do­by le­dové, kdy spole­čenský život z velké části ur­čovaly se­zonní migra­ce ma­mu­tů a další velké zvě­ře.14 Křovi­ny a lesy na­hra­di­ly otevřenou step a tund­‐ ru ve velké části postgla­ci­ální­ho svě­ta. Stejně ja­ko v dří­vějším ob­do­bí po­u­ží­va­li lov­ci a sbě­ra­či růz­né způ­so­by ob­hos­po­da­řování pů­dy, aby pod­pořili růst žá­daných druhů plo­dí­cích ovo­ce či oře­chy. Oko­lo roku 8 000 př. n. l. jejich úsi­lí při­spě­lo k vy­mření zhru­ba dvou tře­tin svě­tové megafau­ny, kte­rá se ne­‐ při­způ­so­bi­la tep­lejším a uzavřenějším ha­bita­tům

ho­lo­cé­nu.15 Ší­ření le­sů vedlo k nad­bytku vý­živných a skla­dova­telných po­travin: divokých oříš­ků, lesních plo­dů, lis­tů a hub, jež se zpra­covávaly nový­‐ mi kom­bi­novaný­mi („mik­ro­li­tický­mi“) ná­stro­ji. V místech, kde les po­hl­til step, se lid­ské tech­niky lovu po­su­nuly od se­zonní ko­or­di­na­ce hro­madné­ho za­bí­jení k pří­leži­tostnějším a vše­strannějším stra­‐ Pozice: 370/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

tegiím za­mě­řeným na menší sav­ce s ome­zenější­mi domovský­mi okrsky, ja­ko jsou losi, je­leni, divo­čá­ci a pra­tuři.16 Zpětně na­hlí­ženo je snadné za­po­menout, že v Novém svě­tě ze­mě­děl­ci do značné mí­ry před­‐ stavova­li kul­turní psan­ce. Jejich první ší­ření bylo ně­co zce­la ji­ného než mis­si­ons civi­li­sa­tri­ces (civi­‐ lizační mi­se) moderních ze­mě­děl­ských ří­ší. Jak uvi­‐ dí­me, větši­nou vy­pl­ňova­li územní me­ze­ry, jež po so­bě za­ne­cha­li sbě­ra­či: ge­o­grafický prostor, kte­rý byl buď pří­liš vzdá­lený, ne­pří­stupný, ne­bo jedno­du­‐ še ne­a­trak­tivní, aby při­lákal trvalou po­zornost lov­‐ ců, ry­bá­řů a sbě­ra­čů. Dokon­ce i v těch­to místech se ty­to od­lišné eko­no­miky ho­lo­cé­nu se­tkávaly se značně smí­šeným úspě­chem. Nikde se to ne­dá ilu­‐ strovat dra­ma­tič­tě­ji než v ob­do­bí rané­ho ne­o­li­tu ve střední Ev­ropě, kde ze­mě­děl­ství utrpě­lo je­den z prvních a nejná­padnějších ne­z­da­rů. Pro lepší po­‐ chopení dů­vo­dů, proč k to­mu­to neú­spě­chu do­šlo, zvá­ží­me ně­kte­rá úspěšnější ší­ření prvních ze­mě­děl­‐ Pozice: 371/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ských po­pula­cí v Af­ri­ce, Oce­ánii a v tropických níži­‐ nách Jižní Ame­riky. Z his­to­rické­ho hle­dis­ka ne­e­xis­tuje mezi tě­mi­to pří­pa­dy žádná pří­má sou­vis­lost, do­hro­ma­dy však ukazu­jí, že osud prvních ze­mě­děl­ských společnos­tí často zá­vi­sel mé­ně na „eko­lo­gickém imperi­a­lis­mu“ než na tom, co bychom mohli na­zvat „eko­logií svo­‐ bo­dy“ – po­j­mem vy­půj­čeným od prů­kopníka so­ci­‐ ální eko­logie Murrayho Book­chi­na.17 Má­me tím na mysli ně­co zce­la konkrét­ní­ho. Jestli­že jsou rolní­ci li­dé, kte­ří jsou „exis­ten­ci­álně za­po­jeni do kul­tiva­‐ ce“,18 pak je eko­logie svo­bo­dy (ve zkrat­ce „hra na ze­‐ mě­děl­ství“) pravým opa­kem. Eko­logie svo­bo­dy po­‐ pi­suje ná­chylnost lid­ských společnos­tí při­klánět se (svo­bodně) k ze­mě­děl­ství a za­se se od něj od­vra­cet; provo­zovat ze­mě­děl­ství, aniž se li­dé plně stanou ze­‐ mě­děl­ci; pěstovat plo­di­ny a chovat zví­řa­ta, aniž se velká část lid­ské exis­ten­ce pod­dá logis­tickým ob­tí­‐ žím ze­mě­děl­ství, a po­ne­chat si dosta­tečně ši­rokou po­travi­novou síť, jež za­brání to­mu, aby se z pěstování sta­la otáz­ka živo­ta a smr­ti. Právě ten­to Pozice: 372/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

typ eko­lo­gické fle­xi­bi­li­ty bývá ob­vykle vy­řazen z kon­venčních na­ra­tivů svě­tových dě­jin, kte­ré pre­‐ zen­tu­jí za­sazení je­di­ného se­mínka ja­ko bod, od ně­‐ hož není cesty zpět. Ukazuje se, že li­dé se k ze­mě­děl­ství svo­bodně při­kláně­li a za­se se od něj od­vra­ce­li, pří­padně dle­li kdesi v mezipro­sto­ru, a ten­to život­ní styl úspěšně provo­zova­li po značnou část své his­to­rie.19 Ta­to fluidní eko­lo­gická uspořá­dání – kom­bi­nu­jí­cí za­‐ hradní pěstování, zá­plavové ze­mě­děl­ství na okra­‐ jích je­zer ne­bo pra­menů, pé­či o kra­ji­nu v malém mě­ří­t­ku (např. prostřednic­tvím vy­palování, pro­‐ řezávání a te­ra­sování) a uzaví­rání zví­řat do ohrad ne­bo jejich chování v polo­divokém stavu s lovem, rybařením a sbě­rač­ský­mi činnost­mi – by­la kdy­si typická pro lid­ské společnosti v mnoha částech svě­‐ ta. Ty­to činnosti byly často provo­zová­ny po ti­sí­ci­‐ letí a ne­zřídka živi­ly po­četné společnosti. Jak uvi­dí­‐ me, moh­ly být i klí­čové pro přeži­tí prvních lid­ských po­pula­cí, kte­ré za­čaly pěstovat rost­li­ny a chovat Pozice: 372/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

zví­řa­ta. Bi­o­diverzi­ta – niko­li bi­o­moc – by­la prvot­‐ ním klí­čem k růs­tu ne­o­li­tické pro­duk­ce po­travin.

ZVÁ­ŽÍ­ME VA­ROVNOU NE­O­LI­TICKOU BAJKU: STRAŠ­LIVÝ A PŘE­KVAPIVÝ OSUD PRVNÍCH ZE­MĚ­DĚL­CŮ VE STŘEDNÍ EV­ROPĚ Ki­lianstäd­ten, Talheim, Schletz a Her­xheim jsou ná­zvy raně ne­o­li­tických are­á­lů na sprašových pláních v Ra­kous­ku a Ně­mecku. Společně vy­právě­jí vcelku ne­zná­mý pří­běh o po­čát­cích ze­mě­děl­ství. Zhru­ba od roku 5500 př. n. l. za­čaly v těch­to místech vzni­kat vesni­ce s podobným kul­turním zá­‐ kla­dem – zná­mé ja­ko kul­tu­ra s „li­ne­ární ke­ra­‐ mikou“. Patří mezi první ze­mě­děl­ské vesni­ce ve střední Ev­ropě, ale na roz­díl od větši­ny ostat­ních raně ze­mě­děl­ských osad zde život skon­čil v chao­su, kte­rý vy­ústil ve vy­kopání a na­plně­ní ma­sových Pozice: 373/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

hrobů. Ná­le­zy v těch­to hro­bech svěd­čí o vy­hlazení ne­bo poku­su o vy­hlazení ce­lé ko­mu­ni­ty: jde o neu­‐ mě­le vy­hlou­bené zá­kopy ne­bo opě­tovně po­u­ži­té příkopy s chao­tickou změ­tí lid­ských ostat­ků dospě­‐ lých i dě­tí obou po­hlaví vy­vo­láva­jí­cí dojem, že s ni­‐ mi bylo naloženo ja­ko s od­pa­dem. Jejich kosti vy­‐ kazu­jí známky mu­čení, zo­ha­vení a ná­si­lné smr­ti – lámání kon­če­tin, sní­mání skalpu a kani­bal­ské­ho zba­vení ma­sa. V Ki­lianstäd­tenu a Asparnu chybě­ly že­ny, což signa­lizuje, že byly za­ja­ty.20 Ne­o­li­tická ze­mě­děl­ská eko­no­mika do­razi­la do střední Ev­ropy spolu s migran­ty z jihový­cho­du a pro ně­kte­ré z těch, jejichž před­kové ji do těch­to míst při­nes­li, mě­la na­ko­nec zce­la ka­ta­strofální dů­‐

sledky.21 Nej­star­ší síd­liště li­dí, kte­ří při­šli na středo­‐ ev­rop­ské pláně, na­zna­ču­jí re­la­tivně svo­bodnou společnost s pár ukaza­te­li roz­dílné­ho po­sta­vení li­dí v rám­ci ko­mu­nit i mezi se­bou. Jejich zá­kladní ro­‐ dinné jednotky, obýva­jí­cí dlouhé dřevě­né domy, mě­ly všech­ny zhru­ba stejnou ve­likost, ko­lem roku 5000 př. n. l. se však mezi ni­mi za­čaly ob­jevovat roz­‐ Pozice: 373/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

dí­ly, což pla­ti­lo i pro druh vý­bavy uklá­dané do hrobů. Li­dé svá síd­liště ohrani­čova­li velký­mi příkopy, kte­ré při­nes­ly dokla­dy vá­lečnic­tví ve for­‐ mě ší­pů, se­ker a lid­ských ostat­ků. V ně­kte­rých pří­‐ pa­dech, pokud by­la místa do­by­ta, se příkopy promě­ni­ly v ma­sové hro­by pro obyva­te­le, kte­ří se ne­dokáza­li ubránit.22

Kva­li­ta a kvan­ti­ta peč­livě da­tované­ho ma­te­ri­á­lu jsou na­to­lik vy­soké, že ba­da­te­lé mohou mode­lovat demo­grafické tren­dy prováze­jí­cí ty­to změ­ny. Jejich re­kon­struk­ce při­nes­ly do jis­té mí­ry pře­kvapení. Pří­chod ze­mě­děl­ství do střední Ev­ropy byl spo­jen s po­čá­tečním a vcelku masivním zvýšením po­čtu obyva­tel – přesně to se dalo oče­kávat. Pře­kvapivě však nená­sle­doval před­poklá­daný vzo­rec li­ne­ární­‐ ho ná­růs­tu po­pula­ce. Místo něj do­šlo v le­tech 5000 až 4500 př. n. l. ke ka­ta­strofální­mu pokle­su obyva­‐ tel, nejprve k roz­ma­chu a ná­sledně k ně­če­mu, co se blí­žilo ko­lapsu regi­o­nu.23 Ty­to raně ne­o­li­tické sku­‐ pi­ny při­šly, usa­di­ly se a ná­sledně se jejich po­čty v mnoha (zdů­raz­ně­me však, že ne ve všech) ob­‐ Pozice: 374/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

lastech sní­žily sko­ro až na nulu, za­tím­co jin­de množ­ství obyva­tel vzrost­lo vzá­jem­ný­mi sňatky s etablovanější­mi sbě­rač­ský­mi po­pula­ce­mi. Teprve po zhru­ba ti­sí­ci­le­té pau­ze do­šlo ve střední a severní Ev­ropě k opě­tovné­mu rozší­řené­mu pěstování obi­‐ lovin.24 Star­ší na­ra­tivy o pravěku ob­vykle vy­cháze­ly z před­pokla­du, že ne­o­li­tič­tí ko­lo­nizá­to­ři mě­li nad sbě­rač­ským obyva­tel­stvem demo­graficky a spole­‐ čensky navrch a že je buď na­hra­di­li, ne­bo je prostřednic­tvím ob­cho­du a vzá­jem­ných sňat­ků ob­‐ rá­ti­li na svůj nad­řazený způ­sob živo­ta. Vzo­rec roz­‐ ma­chu a úpadku rané­ho ze­mě­děl­ství, kte­rý byl nyní zdoku­men­tován v mírném pá­su Ev­ropy, ten­to ob­‐ raz po­pí­rá a kla­de širší otáz­ky ohledně života­‐ schopnosti ne­o­li­tických eko­no­mik ve svě­tě sbě­ra­‐ čů. Abychom se tě­mi­to otáz­kami mohli za­bývat, po­‐ třebuje­me vě­dět více o samotných sbě­rač­ských společnostech a o tom, jak se vy­ví­je­ly pleis­to­cénní tra­di­ce od kon­ce do­by le­dové po ho­lo­cén.   Pozice: 375/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

Větši­na na­šich po­znat­ků o postgla­ci­álním (mezo­li­‐ tickém) lovecko-sbě­rač­ském obyva­tel­stvu v Ev­ropě po­chází z ná­lezů na po­břeží Balt­ské­ho mo­ře a At­lan­‐ tiku. Ještě mnohem víc dů­kazů po­hl­ti­lo mo­ře. O ho­lo­cénních lov­cích a sbě­ra­čích se toho hodně do­zví­dá­me z jejich po­hřebních zvy­ků. Od severní­ho Rus­ka přes Skan­di­návii až po bretaň­ské po­břeží nám je osvět­lu­jí ná­le­zy pravěkých po­hře­bišť. Hro­by mě­ly re­la­tivně často bo­hatou vý­bavu. V Po­baltí a na Pyrenej­ském polo­ostrově ob­sahu­jí velké množ­ství janta­ru. Tě­la jsou uložená v po­zo­ruhodných polo­‐ hách – se­dí ne­bo se předkláně­jí, či dokon­ce sto­jí na hlavě –, což na­zna­čuje komplexní a z dnešní­ho po­‐ hle­du vesměs ne­po­chopi­telný hi­e­rar­chický kodex. Na severním okra­ji Eura­sie se v raše­li­niš­tích a mokřa­dech za­chovaly po­zůstatky tra­di­ce vy­‐ řezávání do dřeva, ze kte­ré vze­šly zdo­bené ly­že, sáně, kánoe a mo­nu­men­ty při­po­mí­na­jí­cí to­te­my na seve­ro­západním ti­cho­moř­ském po­břeží.25 V roz­‐ sáh­lých ob­lastech se ob­jevu­jí ho­le s vy­ry­tý­mi podo­‐ bizna­mi lo­sů a je­lenů, kte­ré evo­ku­jí pleis­to­cénní Pozice: 375/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

jes­kynní mal­by: stá­lá sym­bo­lika mo­ci pře­kra­ču­jí­cí hrani­ce míst­ních sbě­rač­ských sku­pin.26 Jak vy­pa­daly ob­lasti v hlu­bokém vnit­ro­ze­mí Ev­‐ ropy, kde se usa­di­li pří­cho­zí ze­mě­děl­ci, z po­hle­du těch­to etablovaných mezo­li­tických sku­pin? Větši­na ko­mu­nit prav­dě­podobně při­po­mí­na­la eko­lo­gickou slepou ulič­ku, po­strá­da­jí­cí zjevné vý­ho­dy po­‐ břežních ob­las­tí. Možná právě to zpo­čát­ku usnadni­‐ lo ko­lo­nizá­to­rům kul­tu­ry s li­ne­ární ke­ra­mikou volně se ší­řit na zá­pad a sever po sprašových pláních: stě­hova­li se do ob­las­tí, kte­ré dřív bývaly ne­o­síd­lené ne­bo jen málo obyd­lené. Jest­li to od­rá­ží vě­domou po­li­tiku vy­hý­bání se míst­ním sbě­ra­čům, není zřej­mé. Jasnější je, že ta­to po­stu­pu­jí­cí vl­na se za­ča­la lá­mat, jakmi­le se nové ze­mě­děl­ské sku­pi­ny při­blí­žily k hustě­ji osíd­leným po­břežním ob­lastem. Co to moh­lo v praxi zna­menat, je často ne­jedno­‐ značné. Na­příklad lid­ské ostatky po­břežních sbě­ra­‐ čů, jež se nalez­ly v mezo­li­tických are­á­lech v Bretani, vy­kazu­jí anomální úroveň bíl­kovin ze sucho­zem­ských or­ganis­mů ve stravě mnoha mla­‐ Pozice: 376/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

dých žen, což kontras­tuje s obecnou převahou moř­‐ ské po­travy u zbytku po­pula­ce. Zdá se, že že­ny z vnit­ro­ze­mí (kte­ré se do té do­by stravovaly převážně ma­sem, a ne ryba­mi) se při­po­ji­ly k po­‐ břežním sku­pi­nám.27 Co nám to říká? Mů­že to na­zna­čovat, že že­ny byly za­jí­má­ny a převá­že­ny při ná­jez­dech, a to možná i při ná­jez­dech lov­ců a sbě­ra­čů na ze­mě­děl­‐

ské ko­mu­ni­ty.28 Jde jen o spe­kula­ce, je­likož ne­mů­‐ že­me s jis­to­tou vě­dět, zda se že­ny stě­hovaly ne­‐ dobrovolně, ne­bo dokon­ce zda se ne­stě­hovaly na příkaz mužů. A ač­ko­li ná­jez­dy a vál­čení byly zjevně sou­čás­tí ob­ra­zu, bylo by zjedno­du­šením při­čí­tat prvot­ní se­lhání ne­o­li­tických ze­mě­děl­ců v Ev­ropě jen těm­to fak­to­rům. V poz­dějších pa­sá­žích na­‐ bídne­me obecnější vy­svět­lení. Nejprve si však od Ev­ropy od­po­či­ne­me a pro­zkou­má­me ně­kte­ré úspěšné příkla­dy prvních ze­mě­děl­ců. Za­čne­me v Af­ri­ce, pak se pře­su­ne­me do Oce­ánie a na­ko­nec se po­dí­vá­me na po­někud od­lišný, ale přesto po­učný pří­pad Amazo­nie. Pozice: 376/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

NĚKO­LIK VEL­MI OD­LIŠNÝCH LOKA­‐ LIT, KDE SE NE­O­LI­TICKÉ ZE­MĚ­DĚL­‐ STVÍ UCHY­TI­LO: PROMĚ­NA ÚDOLÍ NI­LU (ZHRU­BA 5000–4000 PŘ. N. L.) A KO­LO­NIZA­CE OS­T­ROVNÍ OCE­ÁNIE (ZHRU­BA 1600–500 PŘ. N. L.) Při­bližně v do­bě, kdy ve střední Ev­ropě vznika­la síd­liště s li­ne­ární ke­ra­mikou, se v Af­ri­ce po­prvé ob­‐ jevi­lo ne­o­li­tické ze­mě­děl­ství. Af­rická va­ri­an­ta mě­la jednotný pů­vod v jiho­zá­padní Asii. Tvo­ři­la ji stejná zá­kladní řa­da plo­din (pšeni­ce dvou­zrnka a jedno­‐ zrnka) a zví­řat (domá­cí ov­ce, ko­zy a skot – možná částečně zkří­žení s míst­ní­mi af­rický­mi pra­tu­ry). Af­ri­čané však ten­to ne­o­li­tický „ze­mě­děl­ský balí­‐ ček“ při­ja­li na­prosto od­lišně. Ja­ko by první af­rič­tí ze­mě­děl­ci balí­ček otevře­li, část je­ho ob­sahu vy­hodi­‐ li a pak ho znovu za­ba­li­li tak po­zo­ruhodně od­‐ lišným způ­so­bem, že by se dal snadno po­va­žovat Pozice: 377/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

za na­prosto lokální vy­ná­lez. A v mnoha ohle­dech jím byl. Značná část toho­to pro­ce­su se ode­hrá­la v ob­‐ lasti, kte­rou sbě­ra­či do té do­by převážně igno­rova­li, ale kte­rá se br­zy sta­la hlavní osou demo­grafických a po­li­tických změn: údolí Ni­lu v Egy­p­tě a Súdánu. Do roku 3000 př. n. l. vznik­lo díky po­li­tické in­tegra­‐ ci dolní­ho toku nil­ské del­ty první míst­ní krá­lov­ství sta­rověké­ho Egy­p­ta u Středo­zemní­ho mo­ře. Kul­‐ turní ko­ře­ny toho­to krá­lov­ství i všech poz­dějších ni­lot­ských civi­liza­cí však leží v mnohem star­ších promě­nách spo­jených s při­je­tím ze­mě­děl­ství mezi le­ty 5000 a 4000 př. n. l., se sta­bi­lním tě­žištěm v Af­‐ ri­ce. Ti­to první af­rič­tí ze­mě­děl­ci pře­tvo­řili ne­o­lit k ob­ra­zu své­mu. Pěstování obi­lovin se stalo mar­gi­‐ nální zá­leži­tos­tí (své po­sta­vení zís­kalo až o něko­lik století poz­dě­ji) a myš­lenka, že ně­čí so­ci­ální identi­tu před­stavu­je ohniště a domov, by­la do značné mí­ry ta­ky opuště­na. Místo toho na­stou­pil zce­la od­lišný ne­o­lit: pružný, pulzu­jí­cí živo­tem a neu­stá­le na po­‐ cho­du.29 Pozice: 378/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

Ta­to nová for­ma ne­o­li­tické eko­no­miky se značně spoléha­la na chov do­bytka společně s kaž­do­‐ ročním ry­bo­lovem, lovem a sbě­rem v bo­ha­té zá­‐ plavové ob­lasti Ni­lu, v oázách a se­zonních to­cích (vá­dí) v místech, kde se dnes roz­klá­da­jí pouště, ale kte­rá teh­dy ještě zís­káva­la zá­vlahu po kaž­do­ročních deš­tích. Chova­te­lé do­bytka se pravidelně pře­sou­va­‐ li po té­to „ze­lené Sahaře“ na zá­pad i na vý­chod k po­‐ břeží Ru­dého mo­ře. Vy­vi­nuly se komplexní sys­témy zob­razování lid­ské­ho tě­la. Nové for­my zdo­bení tě­la vy­u­ží­valy kosme­tické pig­men­ty a mi­ne­rá­ly z při­‐ lehlých pouš­tí a oslnivé množ­ství vý­rob­ků z ko­rál­‐ ků, hře­benů, ná­ram­ků a dalších orna­men­tů ze slo­‐ novi­ny a kos­tí, kte­ré jsou bo­ha­tě dolože­ny na ne­o­li­‐ tických po­hře­biš­tích po­dél nil­ské­ho údolí, od cent­‐ rální­ho Súdánu až po střed Egy­p­ta.30 To, co se z toho­to nád­herné­ho vy­ba­vení do­‐ chovalo, dnes zdo­bí po­li­ce mu­zejních ex­po­zic po ce­‐ lém svě­tě a při­po­mí­ná nám, že dří­ve (v ob­do­bí před fa­rao­ny) mohl sko­ro kaž­dý doufat, že bu­de po­hřben ja­ko král, krá­lov­na ne­bo prin­cez­na. Pozice: 378/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

  Další ze svě­tově vý­znam­ných ne­o­li­tických ex­panzí se ode­hrá­la v Oce­ánii. Je­jí po­čát­ky lze na­jít na druhém kon­ci Asie, v kul­tu­rách pěs­tu­jí­cích rý­ži a pro­so na Tchaj-wanu a Fi­lipí­nách (hlubší ko­ře­ny jsou v Čí­ně). Ko­lem roku 1600 př. n. l. do­šlo k po­zo­‐ ruhodné­mu roz­ptý­lení lovecko-sbě­rač­ských sku­‐ pin, kte­ré za­čalo právě zde a skon­či­lo více než 8 000 ki­lo­met­rů na vý­chod v Poly­nésii. Ta­to ex­panze je zná­má ja­ko „lapi­tský ho­rizont“ (pod­le are­á­lu v Nové Kale­do­nii, kde se prvně iden­‐ tifi­kova­la ke­ra­mika té­to kul­tu­ry). Bě­hem ní se spustily na vo­du první kánoe s vaha­dly schopné vy­‐ plout dale­ko na oce­án, tak­že je často spo­jová­na s ší­‐ řením aus­tronéských jazy­ků. Od rý­že a pro­sa, kte­ré nejsou vhodné pro pěstování v tropickém podne­bí, se upustilo v raných fázích ex­panze. Jak však lapi­‐ tský ho­rizont po­stu­po­val, jejich místo za­uja­la bo­ha­‐ tá směs hlízna­tých a ovocných plo­din, na něž li­dé na­razi­li cestou, spolu s rozši­řu­jí­cím se do­mesti­‐ kovaným zví­řec­tvem (pra­sa­ta, psi a kuřa­ta, s ni­miž Pozice: 379/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

se svez­ly i kry­sy). Ty­to druhy cestovaly s lapi­tský­mi ko­lo­nizá­to­ry na dří­ve ne­o­síd­lené os­t­rovy – mezi ni­‐ mi na Fi­dži, Tongu a Samou –, kde za­pustily ko­ře­ny (v pří­pa­dě ko­lokázie a dalších hlíz do­slova).31 Stejně ja­ko ze­mě­děl­ci s li­ne­ární ke­ra­mikou ve střední Ev­ropě se i lapi­tské sku­pi­ny zřej­mě vy­‐

hýbaly etablovaným cent­rům po­pula­ce. Ši­rokým ob­lou­kem se vy­hnuly lovecko-sbě­rač­ské baště v Aus­trá­lii a jen škrt­ly o Papuu Novou Gui­neu, kde už fungo­va­la dob­ře za­ve­dená míst­ní for­ma ze­mě­‐ děl­ství v ná­horních ob­lastech údolí Wah­gi.32 Pří­‐ slušní­ci lapi­tské kul­tu­ry do­pu­tova­li na ne­o­byd­lené os­t­rovy a v oko­lí la­gun si za­lo­žili vesni­ce tvo­řené domy na ků­lech. Po­mo­cí ka­menných tes­lic, jejich hlavní­ho ná­stroje, vy­se­ka­li plo­chy v prale­se a na nich za­lo­žili za­hra­dy pro své plo­di­ny (ko­lokázie, jamy a baná­ny), k nimž při­da­li do­mesti­kovaná zví­‐ řa­ta a bo­hatou stravu za­loženou na ry­bách, ko­‐ rýších, měkkýších, moř­ských želvách, divokých ptá­cích a kalo­ních.33 Pozice: 380/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

Na roz­díl od prvních ev­rop­ských ze­mě­děl­ců no­‐ si­te­lé lapi­tské­ho ho­rizon­tu svou eko­no­miku s po­‐ stu­pu­jí­cí ex­panzí neu­stá­le diverzifi­kova­li. A netý­‐ kalo se to jen jejich plo­din a zví­řat. Lapi­tské sku­pi­‐ ny po so­bě při vý­pravách na vý­chod za­ne­chávaly ja­‐ ko stopu cha­rak­te­ris­tickou ke­ra­miku, kte­rá je v ar­‐ che­olo­gických zá­zna­mech jejich nejkonzis­‐ tentnějším zna­mením. Cestou se je­jí pří­slušní­ci ta­‐ ké se­tkáva­li s řa­dou nových ma­te­ri­á­lů. Z těch nej­‐ hodnotnějších (spe­cifických druhů mušlí) vy­rá­bě­li nej­růz­nější oz­do­by – ná­ramky na pa­ži, řetíz­ky, pří­‐ věs­ky –, kte­ré za­ne­chaly stopy v os­t­rovní kul­tuře Me­lanésie a Poly­nésie. Byly patrné i o řa­du století poz­dě­ji, když kapi­tán Co­ok (ne­vě­domky krá­če­jí­cí ve stopách Lapi­tů) v ro­ce 1774 spat­řil Novou Kale­do­nii a po­zna­menal si, že mu při­po­mí­ná Skot­sko. K lapi­tským luxusním předmě­tům se řa­di­ly rovněž pokrývky hlavy z pta­čí­ho pe­ří (vy­ob­razené na ke­ra­mi­ce), jem­né ro­hože z pan­dánových lis­tů a ob­si­di­án. Ob­si­di­ánové čepe­le, jež pu­tovaly ti­sí­ce ki­lo­met­rů z pů­vodní­ho naleziště na Bis­mar­c­kově Pozice: 380/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

souostroví, se po­u­ží­valy při te­tování a ska­rifika­ci pro apli­kování pig­men­tu a rost­linné složky na ků­ži. Za­tím­co samotná te­tování se ne­do­chova­la, úchvatné zdo­bení lapi­tských ná­dob na­zna­čuje zá­‐ kladní sché­ma, kte­ré se přenes­lo z ků­že na ke­ra­‐ miku. Novější tra­di­ce poly­néské­ho te­tování a zdo­‐ bení tě­la – po­j­menovaná v jedné slavné antropolo­‐ gické stu­dii ja­ko „za­halení tě­la do ob­razů“ – nám při­po­mí­ná, jak málo toho ve sku­tečnosti ví­me o vzru­šu­jí­cích abs­trakt­ních svě­tech dávných ča­sů a o těch, kte­ří ty­to prak­tiky přenes­li až na vzdá­lené ti­cho­moř­ské os­t­rovy.34

O PŘÍ­PA­DU AMAZO­NIE A MOŽNOSTECH „HRY NA ZE­MĚ­DĚL­‐ STVÍ“ Na první po­hled se mů­že zdát, že ty­to tři va­ri­an­ty „ne­o­li­tu“ – ev­rop­ský, af­rický a oce­án­ský – ne­ma­jí Pozice: 381/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

téměř nic společné­ho. Všech­ny však sdí­le­jí dva dů­‐ leži­té ry­sy. Za­prvé, kaž­dý z nich se se­ri­óz­ně za­o­bíral ze­mě­děl­stvím. Z té­to tro­ji­ce se do pěstování obi­‐ lovin a chovu do­bytka nej­hlou­bě­ji po­no­ři­la ev­rop­‐ ská kul­tu­ra s li­ne­ární ke­ra­mikou. Údolí Ni­lu se plně ode­vzdalo svým stá­dům a to­též pla­ti­lo pro pra­sa­ta a jamy u Lapi­tů. Ve všech pří­pa­dech byly do­tyčné druhy plně do­mesti­kované, jejich přeži­tí bylo zce­la zá­vis­lé na člověku a bez po­mo­ci li­dí už se ne­‐ dokázaly množit v divo­či­ně. Li­dé těch­to kul­tur ří­di­‐ li svůj život pod­le po­třeb určitých rost­lin a zví­řat; spo­jení, ochra­na a roz­množování těch­to druhů bylo trva­lým ry­sem jejich exis­ten­ce a zá­sadní pro jejich stravování. Ze všech se sta­li „se­ri­óz­ní“ ze­mě­děl­ci. Za­druhé, ve všech třech pří­pa­dech šlo o cí­lené ší­ření ze­mě­děl­ství do míst, kte­rá by­la převážně ne­‐ o­byd­lená. Vy­so­ce mo­bi­lní ne­o­lit v údolí Ni­lu se se­‐ zonně rozpí­nal do při­lehlých stepí a pouš­tí, ale vy­‐ hýbal se hustě obyd­leným ob­lastem, ja­ko by­la nil­‐ ská del­ta, súdán­ská gezi­ra a hlavní oá­zy (včetně Fa­‐ jjú­mu, kde převa­žova­li je­zerní ry­bá­ři a sbě­ra­či, kte­‐ Pozice: 381/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ří při­jí­ma­li a za­se opouště­li ze­mě­děl­skou činnost pod­le toho, jak se jim to hodi­lo).35 Kul­tu­ra s li­ne­‐ ární ke­ra­mikou v Ev­ropě podobným způ­so­bem za­‐ ko­řeni­la v ob­lastech, kte­ré opo­mí­je­li mezo­li­tič­tí sbě­ra­či, na­příklad v místech se sprašovou pů­dou a na ne­vy­u­ží­vaných říčních te­ra­sách. Lapi­tský ho­‐ rizont byl ta­ké re­la­tivně uzavřeným sys­té­mem, kte­‐ rý v pří­pa­dě nutnosti in­ter­a­goval s ostat­ní­mi, ale jinak za­hrnul nové zdroje do vlast­ních život­ních vzor­ců. Se­ri­óz­ní ze­mě­děl­ci mě­li ve zvyku vy­tvá­řet společnosti s pevný­mi (etnický­mi a v ně­kte­rých pří­‐ pa­dech i jazy­kový­mi) hrani­ce­mi.36 Ne všech­ny první ze­mě­děl­ské ex­panze však byly tak­to „se­ri­óz­ní“. V nížinných tropických ob­lastech Jižní Ame­riky odkryl ar­che­olo­gický vý­zkum vý­raz­‐ ně hravější tra­di­ci ho­lo­cénní pro­duk­ce po­travin. Podobné prak­tiky se ještě do­ne­dáv­na provo­zovaly na­příč Amazo­nií, na­příklad mezi již zmí­ně­ný­mi Nam­bikvá­ry v brazil­ském Ma­to Gros­so. Ti­to obyva­‐ te­lé po značnou část dva­cá­tého století trávi­li ob­do­bí dešťů ve vesni­cích po­dél řek, kde pe­čova­li o za­hra­dy Pozice: 382/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

a sa­dy a pěstova­li celou řa­du plo­din, mezi ni­mi sladké a hořké ma­nioky, ku­kuři­ci, ta­bák, fa­zo­le, bavlnu, araší­dy, tykve a další. Pěstování bylo po­‐ hodovou činnos­tí, kte­rá ne­vy­ža­dova­la úsi­lí na udr­‐ žení jednot­livých druhů od­dě­leně. Jakmi­le za­čalo ob­do­bí su­cha, zů­staly neu­spořá­dané za­hrádky opuštěné. Ce­lá sku­pi­na se roz­ptý­li­la do ma­lých nomád­ských tlup lov­ců a sbě­ra­čů a další rok za­čal ce­lý pro­ces znovu, často na ji­ném místě. V širší Amazo­nii jsou ty­to se­zonní pře­cho­dy mezi ze­mě­děl­stvím a lovem a sbě­rem zdoku­men­‐ tová­ny u ce­lé řa­dy domo­ro­dých společnos­tí a ty­to

ná­le­zy jsou značně sta­ré.37 Pla­tí to i pro zvyk chování domá­cích maz­líč­ků. Často se uvá­dí, že v Amazo­nii ne­by­la žádná domo­ro­dá do­mesti­kovaná zví­řa­ta, a z bi­o­lo­gické­ho hle­dis­ka je to prav­da. Z kul­turní per­spek­tivy je to však složi­tější. Mnohé sku­pi­ny v deštných prale­sech si s se­bou přená­še­ly ně­co, co by se dalo po­psat ja­ko ma­lá zoo se­stáva­jí­cí ze zkro­cených pralesních tvo­rů: opic, papouš­ků, pe­ka­riů pás­kovaných a dalších. Ti­to maz­líč­ci by­li Pozice: 383/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

často opuštěný­mi si­rotky po ulo­vených zví­řa­tech za­bitých pro ma­so. Lid­ští ado­p­tivní ro­di­če si je vza­li k so­bě, kr­mi­li je a pe­čova­li o ně, dokud se z nich ne­‐ sta­la zví­řa­ta plně zá­vis­lá na svých pá­nech. Ta­to pod­řízenost trva­la až do dospě­losti. Maz­líč­ci se ne­‐ je­dí. A jejich ma­ji­te­lé ne­mě­li zá­jem, aby se mno­žili. Žili ja­ko in­divi­duální členové ko­mu­ni­ty, kte­rá se k nim chova­la ja­ko k dě­tem, ja­ko k ně­če­mu, co si za­‐ slou­ží ná­klonnost a je zdrojem zá­bavy.38 Amazon­ské společnosti stíra­jí na­še kon­venční roz­dě­lení na „divoké“ a „do­mesti­kované“ druhy i v ji­ných ohle­dech. Ke zví­řa­tům, kte­rá se běžně loví a za­bí­je­jí pro ma­so, patří pe­ka­ri, agu­ti a další, jež bychom kla­sifi­kova­li ja­ko „divoké“ druhy. Ty­též druhy jsou však lokálně po­va­žová­ny za do­mesti­‐ kované, při­nej­menším v tom smys­lu, že jsou pod­‐ řízené nad­při­ro­zeným „pá­nům zví­řat“, kte­ří je chrání a jimž jsou za­vázá­ny. Po­stavy „pá­nů“ ne­bo „paní zví­řat“ jsou u loveckých společnos­tí ve sku­‐ tečnosti vel­mi čas­té a někdy ma­jí podo­bu ob­rovské­‐ ho ne­bo doko­nalého exemplá­ře konkrét­ní­ho typu Pozice: 383/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

zvě­ře, svým způ­so­bem ztě­lesně­ní druhu, ale zá­‐ roveň vy­stu­pu­jí ja­ko lid­ští ne­bo li­dem podobní ma­‐ ji­te­lé druhu, kte­rým se muse­jí vrá­tit du­še všech je­‐ lenů, tuleňů či ka­ribu po­té, co je lov­ci uloví. V Amazo­nii to v praxi zna­mená, že li­dé cí­leně ne­za­‐ sahu­jí do repro­duk­ce určitých druhů, pro­tože by si tak uzur­po­va­li ro­li duchů. Ji­ný­mi slovy, v Amazo­nii ne­e­xis­tova­la žádná zjevná kul­turní cesta, kte­rá by doved­la li­di k to­mu, aby se v pří­pa­dě ji­ných druhů sta­li zá­roveň hlavní­‐ mi pe­čova­te­li i jejich konzu­men­ty – vztahy byly buď pří­liš vzdá­lené (v pří­pa­dě zvě­ře), ne­bo pří­liš in­‐ timní (v pří­pa­dě maz­líč­ků). Má­me zde co do či­ně­ní s lid­mi, kte­ří dis­po­nu­jí vše­mi nutný­mi eko­lo­gický­‐ mi dovednost­mi pro pěstování plo­din a chov do­‐ bytka, ale přesto se dr­ží zpát­ky a udr­žu­jí rovnováhu mezi lovecko-sbě­rač­ským (ne­bo možná lé­pe lesnickým) a ze­mě­děl­ským způ­so­bem živo­ta.39   Amazo­nie ukazuje, jak ta­to hra na ze­mě­děl­ství a ne­‐ ze­mě­děl­ství mohla být mnohem více než jen pře­‐ Pozice: 384/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

chodnou zá­leži­tos­tí. Zdá se, že pro­bí­ha­la po ti­sí­ci­‐ letí, ne­boť z toho­to ob­do­bí po­cháze­jí dů­ka­zy do­‐ mestika­ce rost­lin a hos­po­daření v kra­ji­ně, ale jen málo ná­lezů po­u­kazuje na ze­mě­děl­skou činnost li­‐ dí.40 Od roku 500 př. n. l. se ten­to ne­ot­ropický způ­‐ sob pro­duk­ce po­travin rozší­řil ze srd­ce Amazo­nie k ře­kám Ori­noko a Rio Negro, po­stu­po­val po­dél říčních sys­té­mů deštným prale­sem a na­ko­nec se vel­mi dob­ře etabloval na ce­lém úze­mí mezi Bo­lí­vií a An­ti­la­mi. Je­ho odkaz je nej­o­čividnější v rozší­ření ži­jí­cích a his­to­rických sku­pin hovo­ří­cích arawacký­‐ mi jazyky.41 Sku­pi­ny hovo­ří­cí arawacky v po­sledních stale­‐ tích pro­sluly ja­ko mi­stři v mí­šení kul­tur – ja­ko ob­‐ chodní­ci a diplo­ma­té, kte­ří navazova­li roz­ličná spo­‐ jenec­tví, často v zájmu ko­merčních vý­hod. Zdá se, že před více než 2 000 le­ty podobný pro­ces stra­te­‐ gické­ho mí­šení kul­tur (kte­rý se na­prosto li­šil od vy­‐ hýbavých stra­tegií „se­ri­óz­nějších“ ze­mě­děl­ců) při­‐ ne­sl za­po­jení po­vo­dí Amazonky do regi­o­nální­ho sys­té­mu. Arawacký­mi jazyky a jejich de­rivá­ty se Pozice: 384/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

hovo­ří po­dél zá­plavových te­ras zvaných várzea od ús­tí Ori­noka a Amazonky až po jejich pe­ruán­ské pra­me­ny. Jejich obyva­te­lům však zbylo jen málo společné­ho gene­tické­ho pů­vo­du. Růz­né di­alek­ty jsou struk­tu­rálně bližší sou­sedním, nea­rawackým ná­ře­čím než so­bě navzá­jem či ja­ké­mu­ko­li do­mně­lé­‐ mu prajazyku. Vů­bec to ne­pů­so­bí dojmem uniformní­ho ší­ření, ja­ko spí­še cí­lené­ho pro­lí­nání sku­pin po­dél hlavních ob­chodních a do­pravních tras pro kánoe. Vý­‐ sledkem by­la pro­ple­tená síť kul­turní vý­mě­ny, jíž scháze­ly jasné hrani­ce i cent­rum. Mříž­kové vzo­ry na amazon­ské ke­ra­mi­ce, bavlně­ných lát­kách a kres­‐ bách na tě­lo – kte­ré se v ná­padně podobných stylech ob­jevu­jí od jednoho kon­ce deštné­ho pralesa k druhé­mu – ja­ko by na­podobovaly ty­to spo­jova­cí prin­cipy a za­plé­taly lid­ská tě­la do komplexní kar­to­‐ grafie vztahů.42   Až do­ne­dáv­na by­la Amazo­nie po­va­žová­na za nad­ča­‐ sové úto­čiště osamo­cených kmenů, ži­jí­cích takřka Pozice: 385/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

v Rous­seauově ne­bo Hobbe­sově stavu při­ro­zenosti. Jak jsme vi­dě­li, ty­to ro­man­tické před­stavy pře­‐ trvaly v antropologii až do osm­desá­tých let dva­cá­‐ tého století díky stu­di­ím, kte­ré ná­ro­dy ja­ko Jano­‐ mamové stavě­ly do ro­le „sou­časných před­ků“, oken do na­ší evo­luční mi­nu­losti. Sou­časný vý­zkum na po­li ar­che­ologie a etnohis­to­rie ten­to ob­raz na­‐ pravu­je. Dnes ví­me, že na po­čát­ku křesťanské éry by­la amazon­ská kra­ji­na už po­se­tá městy, te­ra­sa­mi, památ­kami a do­pravní­mi tepna­mi, kte­ré vedly z ná­horních ob­las­tí v Pe­ru až ke Ka­ri­biku. První Ev­‐ ropané, kte­ří tam při­plu­li v šestnác­tém století, po­‐ pi­sova­li živé osa­dy na zá­plavových pláních, jež byly říze­ny nej­vyš­ší­mi ná­čelníky vládnou­cí­mi svým sou­‐ se­dům. Bylo by snadné za­vrh­nout ty­to po­pi­sy ja­ko pře­háně­ní dobro­druhů, kte­ré má udě­lat dojem na me­cená­še ve vlasti – ale jak ar­che­olo­gická vě­da vy­‐ ná­ší z deštné­ho pralesa na svět­lo další a další ob­ry­sy té­to civi­liza­ce, je stá­le složi­tější ta­ková vy­právě­ní od­mí­tat. To­to nové chá­pá­ní je zčásti vý­sledkem Pozice: 386/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

řízené­ho vý­zku­mu a zčásti dů­sledkem prů­mys­lové­‐ ho od­les­ňování, kte­ré na horním toku Amazonky (smě­rem k An­dám) od­ha­li­lo pod pralesní vege­ta­cí tra­di­ci mo­nu­mentální hli­ně­né ar­chi­tek­tu­ry, jež by­‐ la vy­tvo­ře­na pod­le přesných ge­o­met­rických plánů a pro­po­je­na sys­témy cest.43 Co přesně bylo dů­vodem toho­to dávné­ho roz­‐ kvě­tu Amazo­nie? Ještě před něko­lika de­se­ti­le­tí­mi

byl veš­ke­rý ten­to roz­voj vy­svět­lován ja­ko dů­sle­dek další „ze­mě­děl­ské revo­lu­ce“. Před­poklá­dalo se, že v prvním ti­sí­ci­letí př. n. l. do­šlo díky zin­tenzivně­ní pěstování ma­nioku k ná­růs­tu amazon­ské­ho obyva­‐ tel­stva, což způ­so­bi­lo vlnu lid­ské ex­panze do tropických nížin. Zá­kla­dem té­to hypo­té­zy byly ná­‐ le­zy do­mesti­kované­ho ma­nioku, kte­ré se da­tu­jí do ob­do­bí ko­lem roku 7000 př. n. l.; ná­le­zy v jižní Amazo­nii z ne­dávné do­by signa­lizu­jí, že stopy pěstování ku­kuři­ce a tykve saha­jí zhru­ba do stejné­‐ ho ob­do­bí.44 Přesto však má­me jen málo dů­kazů o rozší­řeném pěstování těch­to plo­din v klí­čovém ob­do­bí kul­turní­ho sbli­žování, kte­ré za­čalo oko­lo Pozice: 386/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

roku 500 př. n. l. Ve sku­tečnosti se zdá, že z ma­‐ nioku se sta­la hlavní plo­di­na teprve po kontak­tu s Ev­ropa­ny. Z toho vše­ho vy­plývá, že při­nej­menším ně­kte­ří raní obyva­te­lé Amazo­nie si by­li dob­ře vě­do­‐ mi možnosti do­mesti­kovat rost­li­ny, nicmé­ně si ji ne­vy­bra­li ja­ko zá­klad své eko­no­miky a místo toho se roz­hod­li pro fle­xi­bi­lnější způ­sob ag­ro­lesnic­tví.45 Moderní ze­mě­děl­ství v deštných prale­sech se spoléhá na tech­niky vy­se­kávání a vy­palování, což

jsou me­to­dy ná­ročné na lid­skou prá­ci a za­mě­řené na ex­tenzivní pěstování malého po­čtu plo­din. Star­‐ ší způ­sob, kte­rý jsme po­psa­li, umož­ňoval mnohem širší šká­lu kul­tiva­rů, kte­ré se pěstovaly na za­hrád­‐ kách u do­mů ne­bo v ma­lých lesních prů­se­cích po­‐ blíž síd­lišť. Ty­to dávné rost­linné školky se spoléhaly na spe­cifickou pů­du (přesně­ji ře­čeno na „antropo­so­ly“), kte­ré míst­ní ří­ka­jí ter­ra pre­ta de ín­‐ dio („černá in­di­án­ská pů­da“) ne­bo ter­ra mula­ta („hně­dá pů­da“): tmavé pů­dy, kte­ré jsou ve srovnání s běžnou tropickou pů­dou vy­so­ce úrodné. Tmavé pů­dy vdě­čí za svou úrodnost ab­sorp­ci or­ganických Pozice: 387/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ve­d­lejších pro­duk­tů, ja­ko jsou zbytky po­travi­ny, ex­‐ kre­men­ty a uhlíky po­cháze­jí­cí z běžné­ho vesnické­‐ ho živo­ta (ter­ra pre­ta) a/ne­bo z dří­vějších ob­do­bí míst­ní­ho vy­palování a pěstování (ter­ra mula­ta).46 Obo­ha­cování pů­dy v dávné Amazo­nii bylo po­ma­‐ lým a prů­běžným pro­ce­sem, ne kaž­do­roční pra­cí. Ta­ková „hra na ze­mě­děl­ství“ pro­bí­há nejen v Amazo­nii a v ne­dávné do­bě při­nes­la pro domo­ro­‐ dé obyva­te­le jis­té vý­ho­dy. Kompli­kované a ne­vy­‐ zpyta­telné činnosti spo­jené s ob­živou jsou doko­na­‐ lým od­strašu­jí­cím prostředkem pro­ti ko­lo­ni­álním stá­tům: jde o eko­logii svo­bo­dy v pravém slova smys­‐ lu. Je ob­tížné zdanit a mo­ni­to­rovat sku­pi­nu, kte­rá od­mí­tá used­lý způ­sob živo­ta, ob­živu zís­kává bez dlouhodo­bých zá­vaz­ků ke stá­lým zdrojům ne­bo pěs­tuje velkou část svých po­travin ne­vi­di­telně pod ze­mí (ja­ko v pří­pa­dě hlíz a další ko­řenové ze­leni­‐ ny).47 Navzdo­ry těm­to pří­pa­dům ukazu­jí hlubší dě­‐ ji­ny ame­rických deštných prale­sů, že podobně vágní a fle­xi­bi­lní vzor­ce pro­duk­ce po­travin za­jiš­‐ Pozice: 387/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ťovaly civi­lizační růst na ce­lém kon­ti­nen­tu, a to dlouho před pří­chodem Ev­ropanů. Ze­mě­děl­ství toho­to spe­cifické­ho druhu (od­‐ bornější ter­mín zní „níz­ko­úrov­ňová pro­duk­ce po­‐ travin“) cha­rak­te­rizovalo celou řa­du ho­lo­cénních společnos­tí včetně prvních pěsti­te­lů v Úrodném půl­mě­sí­ci a Mezo­a­me­ri­ce.48 V Me­xiku exis­tovaly do­mesti­kované druhy tykve a ku­kuři­ce už v ro­ce 7000 př. n. l.49 Ty­to plo­di­ny se však staly hlavní složkou po­travy až zhru­ba o 5 000 let poz­dě­ji. Ob­‐ dobně ve Vý­chodních le­sích Severní Ame­riky se míst­ní se­menné plo­di­ny pěstovaly už v ro­ce 3000 př. n. l., ale až zhru­ba do roku 1000 n. l. ne­šlo

o „se­ri­óz­ní ze­mě­děl­ství“.50 Čí­na se ří­di­la podobným mode­lem. Pěstování pro­sa za­čalo v malém mě­ří­t­ku oko­lo roku 8000 př. n. l. na severních pláních ja­ko se­zonní do­plněk ke sbě­ru a lovu se psy. Zů­stalo to tak dalších zhru­ba 3 000 let, až do za­ve­dení vy­šlech­‐ těné­ho pro­sa v po­vo­dí Žlu­té ře­ky. Ob­dobně na nižším a středním toku Jang-c’-ťi­ang se plně do­‐ mesti­kované druhy rý­že ob­jevi­ly až patnáct století Pozice: 388/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

po prvním pěstování divoké rý­že na rý­žových polích. Moh­lo to být ještě poz­dě­ji, ne­být ná­h­lého glo­bální­ho ochlazení ko­lem roku 5000 př. n. l., kte­‐ ré vy­čerpalo místa, kde rostla divoká rý­že, a vedlo k pokle­su skliz­ně oře­chů.51 V ce­lé Čí­ně by­li ještě dlouho po do­mestika­ci vep­‐ řů z hle­dis­ka nutriční­ho vý­zna­mu na prvním místě na­dá­le kan­ci a je­leni. Pla­ti­lo to i pro za­lesně­né ná­‐ horní ob­lasti Úrodné­ho půl­mě­sí­ce, kde se na­chází Ça­yö­nü se svým Do­mem le­bek a kde li­dé dlouho plně ne­do­mesti­kova­li pra­sa­ta, ale jen s jejich do­‐

mestika­cí ko­ke­tova­li.52 Ač­ko­li je te­dy lá­kavé po­va­‐ žovat Amazo­nii za „novosvět­skou“ al­terna­tivu „sta­‐ ro­svět­ské­ho ne­o­li­tu“, prav­dou zů­stává, že vý­voj na obou polokoulích za­čí­ná být bě­hem ho­lo­cé­nu stá­le podobnější, při­nej­menším co se tý­ká cel­kové­ho tempa změn. A v obou pří­pa­dech pů­so­bí podobně ne­revo­lučně. Na za­čát­ku by­la řa­da ze­mě­děl­ských společnos­tí du­chem amazon­ská. Po­bývaly na prahu ze­mě­děl­ství a zá­roveň zů­stávaly věrné kul­turním Pozice: 389/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

hodnotám lovu a sbě­ru. „Lí­bezná pole“ z Rous­‐ seauovy Roz­pravy stá­le leží dale­ko v bu­doucnosti.   Je možné, že další vý­zkum od­halí demo­grafické vý­‐ kyvy mezi první­mi ze­mě­děl­ský­mi (ne­bo lesnickoze­mě­děl­ský­mi) po­pula­ce­mi v Amazo­nii, Oce­ánii, ne­bo dokon­ce i mezi první­mi chova­te­li do­bytka v údolí Ni­lu, kte­ré bu­dou podobné těm, jež jsme ne­‐ dávno vy­sle­dova­li ve střední Ev­ropě. V samotném Úrodném půl­mě­sí­ci totiž v prů­bě­hu sedmé­ho ti­sí­ci­‐ letí př. n. l. sku­tečně do­šlo k jis­té­mu úpadku ne­bo při­nej­menším k pře­u­spořá­dání síd­lišť.53 V kaž­dém pří­pa­dě bychom roz­dí­ly mezi tě­mi­to od­lišný­mi regi­o­ny ne­mě­li po­su­zovat pří­liš ka­tego­ricky, vzhle­‐ dem k růz­né mí­ře dů­kazů dostupných pro kaž­dý z nich. Přesto na zá­kla­dě do­savadních zna­los­tí mů­‐ že­me při­nej­menším pře­for­mulovat pů­vodní otáz­ku a ze­ptat se: Proč ne­o­li­tické ze­mě­děl­ce v jis­tých částech Ev­ropy zpo­čát­ku po­sti­hl po­pulační ko­laps v do­po­sud ne­zná­mém ne­bo jin­de ne­po­zo­rovaném roz­sahu? Pozice: 389/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

Vo­dí­t­ka se na­cháze­jí v těch nej­menších de­tai­‐ lech. Jak se ukazuje, pěstování obi­lovin pro­šlo bě­hem své­ho pře­su­nu z jihový­chodní Asie do střední Ev­‐ ropy přes Balkán vý­znam­ný­mi změna­mi. Pů­vodně exis­tovaly tři druhy šlech­těné pšeni­ce (jedno­zrnka, dvou­zrnka a na­há pšeni­ce) a dva druhy ječ­mene (plu­cha­tý a na­hý), ale i pět druhů růz­ných luštěnin (hrách, čo­čka, hrachor horský a se­tý a cizr­na). Opro­ti to­mu na větši­ně nalezišť s li­ne­ární ke­ra­‐ mikou se vy­sky­tuje pšeni­ce s pluchou (dvou­zrnka a jedno­zrnka) a je­den ne­bo dva druhy luštěnin. Ne­‐ o­li­tická eko­no­mika se stá­le více spe­ci­a­lizova­la a sjedno­cova­la, stáva­la se zmenšenou pod­množi­‐ nou blíz­kový­chodní­ho ori­gi­ná­lu. A co víc, sprašové kra­ji­ny ve střední Ev­ropě na­bíze­ly níz­kou topo­‐ grafickou va­ri­a­bi­li­tu a málo pří­leži­tos­tí k při­dání dalších zdrojů, za­tím­co hustě za­stou­pené sbě­rač­ské obyva­tel­stvo omezovalo ex­panzi smě­rem k po­‐ břeží.54 Pozice: 390/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

Pro první ev­rop­ské ze­mě­děl­ce se téměř vše to­či­‐ lo ko­lem je­di­né po­travi­nové sí­tě. Ko­mu­ni­tu živi­lo pěstování obi­lovin. Je­ho ve­d­lejší pro­duk­ty – plevy a slá­ma – po­sky­tovaly topivo a pí­ci pro zví­řa­ta i zá­‐ kladní ma­te­ri­ál pro ke­ra­miku a mazani­ci na domy. Do­by­tek dával pří­leži­tostně ma­so, mléčné pro­duk­ty a vlnu a ta­ky hnůj pro za­hra­du.55 Ty­to první ev­rop­‐ ské ze­mě­děl­ské osa­dy se svý­mi dlouhý­mi domy z proutí a mazani­ce a skrom­nou ma­te­ri­ální kul­tu­‐ rou se zvlášt­ním způ­so­bem podo­ba­jí ven­kovským rolnickým společnostem z mnohem poz­dější­ho ob­‐ do­bí. Je nanej­výš prav­dě­podobné, že ta­ké če­li­ly stejným ob­tí­žím – nejen pravidelným ná­jez­dům zven­čí, ale i ne­do­statku pra­covní­ků, vy­čerpá­ní pů­‐ dy, nemo­cem a neú­ro­dě na­příč celou řa­dou tak­to nově uspořá­daných ko­mu­nit s níz­kou mírou vzá­‐ jem­né po­mo­ci. Ne­o­li­tické ze­mě­děl­ství bylo ex­peri­mentem, kte­‐ rý mohl se­lhat – a sem tam ta­ky se­lhal.

Pozice: 390/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

ALE PROČ NA TOM VŠEM ZÁ­LEŽÍ? (KRÁT­KÉ OPA­KOVÁNÍ O NE­BEZ­PE­ČÍ TE­LE­OLO­GICKÉ­HO UVA­ŽOVÁNÍ) V té­to kapi­tole jsme sle­dova­li osu­dy ně­kte­rých prvních ze­mě­děl­ců na jejich klopotné a strastiplné cestě ko­lem svě­ta, na níž se stří­davě se­tkáva­li s úspě­chy i neú­spě­chy. Co nám to však říká o cel­‐ kovém bě­hu dě­jin lid­stva? Skep­tický čtenář mů­že jis­tě namítnout, že v širším kontex­tu nejsou dů­leži­‐ té první vá­havé kroky smě­rem k ze­mě­děl­ství, ale je­‐ ho dlouhodo­bý do­pad. Ko­neckon­ců nejpoz­dě­ji ko­‐ lem roku 2000 př. n. l. ze­mě­děl­ství živi­lo velká města od Čí­ny až po Středomo­ří a do roku 500 př. n. l. společnosti pro­du­ku­jí­cí po­travi­ny ja­‐ kéhoko­li druhu ko­lo­nizovaly prak­ticky celou Eura­‐ sii a další úze­mí s vý­jimkou jižní Af­riky, subark­‐ tické­ho regi­o­nu a hrstky sub­tropických os­t­rovů. Skep­tik by mohl pokra­čovat: ze­mě­děl­ství samo o so­bě by moh­lo pod­po­řit úrodnost pů­dy, kte­rou Pozice: 391/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

lov­ci a sbě­ra­či zdale­ka ne­by­li schopni ne­bo ochotni dosta­tečně vy­tě­žit. Pokud by­li li­dé ochotni vzdát se mo­bi­li­ty a usa­dit se, bylo i z ma­lých po­zem­ků s ornou pů­dou možné zís­kat nad­by­tek po­travin, zej­‐ mé­na po vy­ná­le­zu pluhu a za­ve­dení za­vla­žování. I když do­cháze­lo k do­časným pokle­sům, ne­bo dokon­ce ke ka­ta­strofickým ko­lap­sům, z dlouhodo­‐ bého hle­dis­ka mě­li lepší vy­hlídky ti, kdo dokáza­li vy­u­ží­vání pů­dy zin­tenzivnit, aby uživi­li stá­le větší a hustší po­pula­ce. A co si bu­de­me nalhávat, stejný skep­tik by mohl usou­dit, že po­čet obyva­tel na Ze­mi mohl od za­čát­ku ho­lo­cé­nu po rok 1800 n. l. vy­růst z pě­ti mi­lio­nů na 900 mi­lio­nů, a ná­sledně na do­‐ savadních něko­lik mi­liard, jen díky ze­mě­děl­ství. Jak by se vů­bec dalo uživit tak velké množ­ství li­‐ dí bez do­nu­cova­cích prostřed­ků, ji­miž lze or­‐ ganizovat ma­sy, a for­málních úřa­dů mo­ci, správ­ců na plný úvazek, vojá­ků, po­li­cie a dalších osob ne­‐ pro­du­ku­jí­cích po­travi­ny, kte­ré jsou na oplát­ku ži­ve­‐ ny ze­mě­děl­ský­mi pře­bytky? Ty­to otáz­ky se zda­jí být ro­zum­né a ti, kdo po­u­ží­va­jí argu­ment, že je­di­ně ze­‐ Pozice: 392/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

mě­děl­ství bylo schopné uživit ma­sy, zá­roveň bez­vý­‐ hradně argu­men­tu­jí nutnos­tí do­nu­cova­cí­ho apa­rá­‐ tu. Tím však ris­ku­jí, že se od­chý­lí od his­to­rické sku­‐ tečnosti. Ne­mů­že­te jen tak pře­sko­čit ze za­čát­ku pří­‐ bě­hu na je­ho ko­nec a pak si domys­let, co se stalo upro­střed. Má­te na to si­ce právo, ale v ta­kovém pří­‐ pa­dě bys­te opět vy­právě­li jednu z po­há­dek, kte­rý­mi jsme se za­býva­li na mnoha místech té­to kni­hy. Pojď­me si místo toho stručně zre­kapi­tulovat, co jsme se o pů­vo­du a ší­ření ze­mě­děl­ství do­zvě­dě­li, a ná­sledně se pusť­me do zkou­mání ně­kte­rých dra­‐ ma­tič­tějších zá­leži­tos­tí, kte­ré se lid­ským společnostem za po­sledních zhru­ba 5 000 let sku­‐ tečně udá­ly. Ze­mě­děl­ství, jak už ví­me, často za­čí­nalo ja­ko eko­no­mika ne­do­statku: bylo vy­nale­zeno, až když se ne­dalo dě­lat nic ji­ného, a pro­to se ob­jevovalo ob­‐ vykle v ob­lastech, kde byl ne­do­sta­tek divokých zdrojů. Od ji­ných stra­tegií rané­ho ho­lo­cé­nu se li­ši­‐ lo, ale mě­lo vý­bušný růstový po­ten­ci­ál, zej­mé­na po­‐ té, co se k pěstování obi­lovin při­dalo do­mesti­kování Pozice: 392/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

do­bytka. I tak však bylo nováčkem. Je­likož první ze­mě­děl­ci vy­ro­bi­li více od­pa­du a často si stavě­li domy z pá­lené hlí­ny, jsou i více za­stou­peni mezi ná­‐ le­zy. To je je­den z dů­vo­dů, proč mu­sí­me vy­plnit me­‐ ze­ry, pokud ne­chce­me, aby nám unik­lo, co se ve stejné do­bě dě­lo v mnohem bo­hatších prostře­dích, mezi po­pula­ce­mi, kte­ré se stá­le z velké části spoléhaly na divoké zdroje. Se­zonně vzty­čované stav­by ja­ko ty v Göbek­li Tepe ne­bo „Šigir­ský idol“ jsou tím nej­jasnějším signá­lem, že se mezi ho­lo­cénní­mi lov­ci, ry­bá­ři a sbě­ra­či ode­hrávaly velké vě­ci. Co však dě­la­li všich­ni ti ne­ze­mě­děl­ci a kde po zby­tek ča­su žili? Jedním z kan­di­dá­tů jsou vý­še položené za­lesně­né ob­lasti ja­ko ná­horní ploši­na ve vý­chodním Tu­recku ne­bo úpa­tí Uralu, ale vzhle­dem k to­mu, že větši­na jejich staveb by­la ze dřeva, do­chovalo se z těch­to obyd­lí jen vel­mi málo. Je nanej­výš prav­dě­podobné, že nej­větší ko­mu­ni­ty se kon­cent­rovaly ko­lem je­zer, řek a po­břeží, a zej­mé­na na jejich prů­se­čí­cích v ob­‐ lasti delt – na­příklad v jižní Mezopo­tá­mii, na Pozice: 393/1000

7. Ekologie svobody - Jak zemědělství nejprve rázně vykr…

dolním toku Ni­lu a In­du. Tam vznik­lo mnoho prvních měst na svě­tě a nyní se tam mu­sí­me ob­rá­‐ tit, abychom zjis­tili, co život ve velkých a hustě obyd­lených síd­liš­tích sku­tečně zna­menal (a ne­zna­‐ menal) pro roz­voj lid­ských společnos­tí.

Pozice: 393/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

8

Ima­gi­nární města

První měst­ští obyva­te­lé v Eura­sii – v Mezopo­tá­mii, údolí In­du, na Ukra­ji­ně a v Čí­ně – a bu­dování měst bez krá­lů

M

ěsta za­čí­na­jí v mysli.

To tvr­dil Elias Canet­ti, ro­manopi­sec a so­ci­ální fi­‐ lo­zof. Často je po­va­žován za jednoho z ne­kon­‐ Pozice: 394/1000

 

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

venčních středo­ev­rop­ských mysli­te­lů polovi­ny mi­‐ nulého století, s ni­miž si nikdo moc ne­ví ra­dy. Canet­ti uva­žoval, že pale­o­li­tič­tí lov­ci a sbě­ra­či, kte­‐ ří žili v ma­lých ko­mu­nitách, mu­se­li ne­vy­hnu­telně trávit spous­tu ča­su pře­mí­táním o tom, ja­ké by to bylo, kdy­by žili ve větších společnostech. Dů­ka­zy lze pod­le něj nalézt na stěnách jes­kyní, na kte­rých ti­to li­dé věrně za­chy­cova­li stádní zví­řa­ta, jež se po­‐ hy­bova­la v ob­rovských množ­stvích. Je vů­bec možné, že by se pravě­cí li­dé ne­zamýš­le­li nad tím, jak by vy­pa­da­la v ce­lé své hro­zivé krá­se lid­ská „stá­‐ da“? Ne­po­chybně uva­žova­li i o svých mrtvých, kte­‐ ří řá­dově převy­šova­li po­čty živých. Co kdy­by všich­‐ ni, kte­ří kdy ze­mře­li, po­býva­li na stejném místě? Ja­ké by to bylo? Ty­to „ne­vi­di­telné davy“, tvr­dil Canet­ti, byly v jis­tém smys­lu první­mi lid­ský­mi městy, ač­ko­li exis­tova­la jen v před­stavách. Mů­že to znít ja­ko zby­tečná spe­kula­ce (vlastně spe­kula­ce o spe­kula­ci), sou­časný pokrok ve stu­diu lid­ské­ho po­znání však na­zna­čuje, že Canet­ti se do­‐ tkl ně­če­ho vel­mi dů­leži­tého, co téměř všich­ni ostat­‐ Pozice: 395/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ní pře­hléd­li. Vel­mi po­četné spole­čenské sku­pi­ny jsou v jis­tém smys­lu vž­dy ima­gi­nární. Ne­bo tro­chu jinak ře­čeno: vž­dy exis­tuje zá­sadní roz­díl mezi tím, ja­ký vztah má člověk k přá­te­lům, ro­di­ně, sou­se­‐ dům, li­dem a mís­tům, kte­ré sku­tečně pří­mo zná, a způ­so­bem, jak se vztahuje k ří­ším, ná­ro­dům a met­ropolím, te­dy k fenomé­nům, kte­ré z velké části ne­bo aspoň větši­nu ča­su exis­tu­jí v na­ší hlavě. Značná část so­ci­ální teo­rie mů­že být chá­pá­na ja­ko pokus slou­čit ty­to dva roz­mě­ry na­ší zku­šenosti.   Ve stan­dardní, učebni­cové verzi dě­jin lid­stva je klí­‐ čovým aspek­tem mě­ří­t­ko. Ma­lé tlu­py sbě­ra­čů, ve kte­rých mě­li li­dé strávit větši­nu evo­lučních dě­jin, byly údajně re­la­tivně demo­kra­tické a rovnos­tář­ské právě pro­to, že byly ma­lé. Vše­o­becně se před­poklá­‐ dá (a často se to pre­zen­tuje ja­ko samo­zřej­mý fakt), že lid­ská so­ci­ální cit­livost, a dokon­ce i na­še schopnost pa­ma­tovat si jmé­na a tvá­ře, jsou do značné mí­ry ur­če­ny sku­tečnos­tí, že jsme 95 pro­cent své evo­luční his­to­rie strávi­li v ome­zených sku­pi­‐ Pozice: 395/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

nách čí­ta­jí­cích nanej­výš něko­lik de­sí­tek je­din­ců. Jsme na­pro­gramováni na prá­ci v ma­lých tý­mech. Vý­sledkem je, že velké aglo­me­ra­ce jsou často z de­fi­‐ ni­ce po­va­žová­ny za cosi ne­při­ro­zené­ho, a li­dé jsou tu­díž údajně špatně psy­cho­lo­gicky vy­ba­veni na ta­‐ kový život. Právě to má být dů­vod, proč po­třebuje­‐ me tak pro­pra­covaný opěrný sys­tém, díky kte­ré­mu větší ko­mu­ni­ty fungu­jí: ur­banis­ty, so­ci­ální pra­‐ covníky, da­ňové po­rad­ce a po­li­cii.1

Pokud to­mu tak bylo, dávalo by smy­sl, kdy­by se vznikem prvních měst, prvních sku­tečně velkých kon­cent­ra­cí li­dí trvale usazených na jednom místě, ko­respon­doval rovněž vznik stá­tů. Dlouhou do­bu se zdá­lo, že to dosvěd­ču­jí ar­che­olo­gické ná­le­zy – z Egy­p­ta, Mezopo­tá­mie, Čí­ny, Střední Ame­riky a dalších míst. Dů­ka­zy na­po­ví­da­jí, že pokud se na jednom místě usa­di­lo dosta­tečné množ­ství li­dí, sko­‐ ro au­to­ma­ticky vy­nalezli písmo ne­bo ně­co ob­‐ dobné­ho a spolu s písmem se vy­no­řili i úřední­ci, sýpky a dis­tribuční místa, díl­ny a do­zor­ci. Za­ne­‐ dlouho se li­dé za­ča­li dě­lit do spole­čenských tříd. Pozice: 396/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

„Civi­liza­ce“ se dostavi­la ja­ko ce­lý „balí­ček“ těch­to jevů. Řa­dě li­dí při­nes­la bí­du a utrpení (je­likož ně­‐ kte­ří by­li ne­vy­hnu­telně zre­du­kováni na sluhy, ot­‐ roky a ná­mezdníky), ale ve­dle toho na­bíd­la i fi­lo­‐ zofii, umě­ní a hro­ma­dě­ní vě­deckých zna­los­tí. Novější dů­ka­zy už nic ta­kové­ho nena­zna­ču­jí. Ve sku­tečnosti velká část po­znat­ků z po­sledních čtyři­‐ ce­ti ne­bo pa­desá­ti let ten­to obecně vži­tý ná­zor zce­la na­ru­ši­la. Teď už ví­me, že v ně­kte­rých regi­o­nech si města po ce­lá staletí vlád­la sa­ma, aniž se z teh­dejší do­by do­chovaly ja­kéko­li známky chrá­mů ne­bo palá­‐ ců. Za­tím­co někde vznik­ly až poz­dě­ji, v ji­ných městech se chrá­my a palá­ce ne­ob­jevi­ly vů­bec. V řa­‐ dě prvních měst jedno­du­še ne­e­xis­tu­jí dů­ka­zy o ja­‐ kéko­li úřednické tří­dě ne­bo ji­né vládnou­cí vrst­vě. V pří­pa­dě ji­ných to vy­pa­dá, že se cent­ra­lizovaná moc ob­jevu­je a za­se mizí. Dě­lá to dojem, že samotný fakt exis­ten­ce měst­ské­ho živo­ta nutně ne­ve­de a ani nikdy ne­ve­dl k žádné konkrét­ní for­mě po­li­tické­ho uspořá­dání. Pozice: 396/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

To má celou řa­du zá­sadních dů­sled­ků: v první řa­dě to na­zna­čuje mnohem mé­ně pesi­mis­tický od­‐ had lid­ských možnos­tí, ne­boť samotná sku­tečnost, že větši­na svě­tové po­pula­ce dnes žije ve městech, ne­mu­sí ur­čovat, jak žije­me, v ta­kové mí­ře, jak by se dalo před­poklá­dat – než o tom však vů­bec za­čne­me uva­žovat, mu­sí­me se ptát, jak jsme celou situa­ci mohli uchopit tak neu­vě­ři­telně špatně.

PO­PRVÉ SE BU­DE­ME ZA­O­BÍRAT NE­‐ BLAZE PRO­SLULOU OTÁZ­KOU „VE­‐ LIKOSTI“ Vý­raz „sel­ský ro­zum“ je proble­ma­tický. Někdy zna­‐ mená přesně to, co má: prak­tickou moud­rost zro­‐ zenou z život­ních zku­šenos­tí a vy­hý­bání se hloupým a zjevným léčkám. Právě to má­me na mysli, když o někom, kdo podniká zce­la očividné se­be­de­struk­tivní kroky (na­příklad si ucpe všech­ny Pozice: 397/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

pří­vo­dy vzdu­chu), pro­hlá­sí­me, že mu chy­bí sel­ský ro­zum. Na druhou stranu se ob­čas ukazuje, že vě­ci, kte­ré nám mohou při­pa­dat z po­hle­du sel­ské­ho ro­‐ zu­mu v pořádku, ta­kové ve sku­tečnosti nejsou. Sel­ský ro­zum nám dlouho prak­ticky univerzálně říkal, že že­ny jsou špatné vojač­ky. Jsou pře­ce menší a slabší v horní části tě­la. Po­tom však poku­sy prove­dené v růz­ných vojenských slož­kách prokázaly, že že­ny ob­vykle býva­jí mnohem lepší ve střel­bě. Ob­dobně panuje takřka vše­o­becná před­‐ stava, že v re­la­tivně ma­lé sku­pi­ně je snadné chovat se k so­bě navzá­jem ja­ko rovný k rovné­mu a při­jí­‐ mat roz­hodnutí demo­kra­ticky, a čím větší je sku­pi­‐ na, tím je to ob­tížnější. Pokud se nad tím za­mys­lí­te, sku­tečnost je složi­tější: urči­tě to ne­pla­tí pro sku­pi­‐ ny, jež spolu po­býva­jí dlouhodo­bě. V kaž­dé sku­pi­ně blíz­kých přá­tel, na­tož­pak v ro­di­ně, se ča­sem vy­vi­ne kompli­kovaná his­to­rie, kvů­li níž je ob­tížné do­sáh­‐ nout kon­sen­zu prak­ticky ohledně če­hoko­li, za­tím­co čím větší je sku­pi­na, tím mé­ně je prav­dě­podobné, že se v ní na­j­de velké pro­cen­to li­dí, kte­rý­mi vy­slo­‐ Pozice: 398/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

veně opo­vr­huje­te. Problém ve­likosti se však nyní z růz­ných dů­vo­dů stal otáz­kou sel­ské­ho ro­zu­mu nejen pro in­te­lek­tuá­ly, ale prak­ticky i pro všech­ny ostat­ní. Je­likož je ten­to problém ob­vykle vní­mán ja­ko dů­sle­dek na­še­ho evo­luční­ho dě­dic­tví, možná by nám po­moh­lo vrá­tit se na okamžik ke zdro­ji a zvá­‐ žit, ja­kým způ­so­bem tu­to proble­ma­tiku ob­vykle for­mulova­li evo­luční psy­cho­logo­vé ja­ko Ro­bin Dunbar. Větši­nou za­čí­na­jí kon­sta­továním, že spole­‐ čenské uspořá­dání lov­ců a sbě­ra­čů (pravěkých i moderních) funguje na růz­ných úrovních, jež jsou „uhníz­dě­né“ jed­na ve druhé ja­ko rus­ké mat­rjošky. Zá­kladní so­ci­ální jednotkou je ro­di­na za­ložená na pá­rové vaz­bě, kte­rá společně in­ves­tuje do po­to­m­ků. Aby ty­to nuk­le­ární jednotky moh­ly za­jis­tit samy se­‐ be a oso­by na nich zá­vis­lé, muse­jí se (aspoň tak se to tvr­dí) spo­jit do „tlup“, kte­ré jsou tvo­ře­ny pě­ti ne­bo šesti spří­zněný­mi ro­di­na­mi. Bě­hem ri­tuálních udá­‐ los­tí ne­bo v ob­do­bí hojnosti lovné zvě­ře se ty­to tlu­‐ py slou­čí a vy­tvo­ří „rezi­denční sku­pi­ny“ (ne­bo „kla­‐ Pozice: 398/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ny“) o zhru­ba 150 li­dech, což je – pod­le Dunba­ra – ta­‐ ké horní hrani­ce sta­bi­lních, dů­věrných vztahů, kte­‐ ré doká­že­me ko­gni­tivně udr­žet v hlavě. A to pod­le něj není ná­ho­da. Mohou se vy­tvo­řit i sku­pi­ny, jež ma­jí více než 150 členů (ten­to po­čet se pro­slavil ja­ko „Dunba­rovo čís­lo“) a při­po­mí­na­jí „kme­ny“, pod­le Dunba­ra však bu­dou větší sku­pi­ny nutně po­strá­dat so­li­da­ri­tu menších, pří­bu­zenských sku­pin, což po­‐ ve­de ke konflik­tům.2 Dunbar po­va­žu­je ta­to „uhníz­dě­ná“ uspořá­dání

za je­den z fak­to­rů, kte­ré utvá­ře­ly lid­ské po­znání v dávném evo­lučním ob­do­bí. Z toho dů­vo­du do­dnes exis­tuje ce­lá řa­da in­stitu­cí vy­ža­du­jí­cích vy­soký stu­‐ peň spole­čenské­ho zá­vaz­ku, od vojenských brigád až po církevní kongrega­ce, kte­ré ma­jí stá­le ten­den­ci ří­dit se pod­le pů­vodní­ho po­čtu 150 vztahů. Je to fas­‐ ci­nu­jí­cí hypo­té­za, již zfor­mulova­li evo­luční psy­cho­‐ logo­vé a kte­rá vy­chází z myš­lenky, že ži­jí­cí lov­ci a sbě­ra­či jsou dů­kazem toho­to údajně dávné­ho způ­‐ so­bu šká­lování so­ci­álních vazeb od nuk­le­ární ro­di­‐ ny přes tlu­py a rezi­denční jednotky, při­čemž kaž­dá Pozice: 399/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

větší sku­pi­na repro­du­kuje stejný po­cit lo­aja­li­ty ja­ko k pokrevním pří­buz­ným, jen ve větším mě­ří­t­ku – ja­ko k „bra­t­rům“ a „se­strám“ ve zbrani. A v tom je právě ká­men úra­zu. Pro­ti evo­lučním mode­lům před­poklá­da­jí­cím, že na­še nej­si­lnější so­ci­ální vaz­by se za­klá­da­jí na blíz­ké bi­o­lo­gické spří­zněnosti, lze vznést zjevnou ná­‐ mitku: řa­da li­dí ne­má svou ro­di­nu pří­liš v lás­ce. Zdá se, že pro dnešní lov­ce a sbě­ra­če to pla­tí úplně stejně ja­ko pro ko­hoko­li ji­ného. Mnohým se vy­‐ hlídka na strá­vení ce­lého živo­ta v kruhu blíz­kých pří­buz­ných zdá tak ne­sne­si­telná, že bu­dou radši cestovat do dalekých krajů, jen aby se od nich dosta­‐ li pryč. Nové stu­die o demo­grafii moderních lov­ců a sbě­ra­čů – za­ložené na sta­tistickém srovnání vzorku pří­pa­dů z ce­lého svě­ta, od tanzanských Hadzů až po aus­tral­ské Mar­tuy3 – ukazu­jí, že rezi­‐ denční sku­pi­ny ob­vykle vů­bec ne­býva­jí tvo­ře­ny bi­‐ o­lo­gický­mi pří­buz­ný­mi; a roz­víje­jí­cí se obor ar­che­‐ ogene­tiky za­čí­ná na­zna­čovat, že situa­ce mezi Pozice: 400/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

pravěký­mi lov­ci a sbě­ra­či by­la podobná, a to až do pleis­to­cé­nu.4 Moderní Mar­tu­ové o so­bě si­ce mů­žou ří­kat, že

po­cháze­jí z ně­ja­kého společné­ho to­te­mické­ho předka, vy­pa­dá to ale tak, že pri­mární bi­o­logič­tí pří­buz­ní ve sku­tečnosti tvo­ří mé­ně než 10 pro­cent všech členů ja­kéko­li sku­pi­ny obýva­jí­cí stejný prostor. Větši­na účast­ní­ků má mnohem roz­vět­‐ venější pů­vod, ne­sdí­le­jí blíz­ké ge­ny a jejich před­‐ kové jsou roz­trou­šeni do ve­li­ce roz­sáh­lých ob­las­tí a mnoh­dy ne­ma­jí ani stejný ma­teř­ský jazyk. Kaž­dý, kdo je uznávaný ja­ko Mar­tu, je po­ten­ci­álním členem kte­réko­li tlu­py Mar­tuů, a to­též pod­le vše­ho pla­tí i mezi Had­zy, Baya­ky, !Kungy Sa­ny a další­mi. Sku­teční dobro­dru­zi naopak často mohou zce­la opustit svou vlast­ní větší sku­pi­nu. O to pře­‐ kvapivější je to na místech, ja­ko je Aus­trá­lie, kde býva­jí vel­mi pro­pra­cované pří­bu­zenské sys­témy, v nichž se sko­ro všech­na spole­čenská uspořá­dání údajně ří­dí pod­le gene­alo­gické­ho pů­vo­du od to­te­‐ mických před­ků. Pozice: 400/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Moh­lo by se tu­díž zdát, že pří­bu­zenské vaz­by jsou v ta­kových pří­pa­dech ve sku­tečnosti metafo­‐ rou pro spole­čenské vztahy, podobně ja­ko má tvrzení „všich­ni li­dé jsou brat­ři“ vy­ja­d­řovat in­‐ terna­ci­o­na­lis­mus (přestože vlast­ní­ho bra­t­ra tře­ba ne­mů­že­me vy­stát ne­bo jsme s ním ne­mlu­vi­li ce­lé roky). A co víc, ta­to sdí­lená metafo­ra se často rozší­‐ ři­la do vel­mi od­lehlých ob­las­tí, jak jsme vi­dě­li v pří­‐ pa­dě želvích ne­bo med­vě­dích klanů, jež kdy­si exis­‐ tovaly po ce­lé Severní Ame­ri­ce, ne­bo u mo­i­e­tových sys­té­mů v Aus­trá­lii. Díky to­mu bylo pro kaž­dého, ko­ho je­ho nej­bližší ro­di­na zkla­ma­la, re­la­tivně snadné cestovat na velké vzdá­lenosti, a přesto se cí­‐ tit ja­ko do­ma. Ja­ko by moderní lovecko-sbě­rač­ské společnosti exis­tovaly sou­časně ve dvou ra­dikálně od­lišných mě­ří­t­kách: v jednom malém a in­timním a v druhém, pře­klenu­jí­cím roz­sáh­lá úze­mí, ne­bo dokon­ce kon­ti­nen­ty. Mů­že se to zdát zvlášt­ní, nicmé­ně z hle­dis­ka ko­gni­tivní vě­dy to dává doko­na­‐ lý smy­sl. Právě ta­to schopnost pře­sou­vat se mezi Pozice: 401/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

mě­ří­t­ky nejzře­telně­ji od­li­šuje lid­skou so­ci­ální ko­‐

gni­ci od po­znáva­cích pro­ce­sů ostat­ních pri­má­tů.5 Li­do­opi spolu mohou sou­pe­řit o přízeň ne­bo nad­‐ vlá­du, ale ja­kéko­li ví­těz­ství je do­časné a otevřené další­mu vy­jednávání. O ni­čem ta­kovém se ne­před­‐ poklá­dá, že je věčné. Ve sku­tečnosti se ne­před­poklá­‐ dá nic. Li­dé ma­jí ten­den­ci žít spolu se zhru­ba 150 lid­mi, kte­ré osobně zna­jí v rám­ci ima­gi­nárních struk­tur sdí­lených mi­lio­ny, možná i mi­liar­da­mi dalších li­dí. Někdy, ja­ko v pří­pa­dě moderních ná­ro­‐ dů, panuje před­poklad, že ty­to struk­tu­ry se za­klá­‐ da­jí na pří­bu­zenských vaz­bách, a jin­dy ne.6 Při­nej­menším v tom­to se moderní lov­ci a sbě­ra­‐ či ni­jak ne­li­ší od moderních obyva­tel měst ne­bo pravěkých lov­ců a sbě­ra­čů. Všich­ni má­me schopnost cí­tit se svázá­ni s lid­mi, s ni­miž se prav­dě­‐ podobně nikdy ne­se­tká­me, být sou­čás­tí makrospolečnosti, kte­rá po větši­nu ča­su exis­tuje ve for­mě „vir­tu­ální rea­li­ty“, svě­ta možných vztahů s vlast­ní­mi pravidly, ro­le­mi a struk­tu­ra­mi, jež jsou udr­žová­ny v pamě­ti a při­po­mí­ná­ny prostřednic­‐ Pozice: 401/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

tvím ko­gni­tivní­ho vy­tvá­ření společných před­stav a ri­tuá­lů. Lov­ci a sbě­ra­či mohou někdy žít v ma­lých sku­pi­nách, ale nikdy neži­jí – a zřej­mě ani nikdy ne­‐

žili – ve společnostech malého mě­ří­t­ka.7 To ne­zna­mená, že na mí­ře – ve smys­lu ab­so­lut­ní­‐ ho po­čtu obyva­tel – vů­bec ne­sejde. Signa­lizuje to pou­ze, že ten­to aspekt ne­mu­sí nutně hrát ro­li v otáz­ce sel­ské­ho ro­zu­mu. Právě v tom­to bo­dě Canet­ti ude­řil hře­bí­ček na hlavič­ku. Ma­sová společnost exis­tuje v mysli dří­ve, než se stane fy­‐ zickou rea­li­tou. A co je klí­čové, exis­tuje v mysli i po­‐ té, co se stane fy­zickou rea­li­tou. V tom­to okamžiku se mů­že­me vrá­tit k měs­tům.   Města jsou hma­ta­telná. Ně­kte­ré prvky jejich fy­zické in­frastruk­tu­ry – zdi, si­lni­ce, parky, kaná­ly – mohou fy­zicky exis­tovat stovky, možná dokon­ce ti­sí­ce let, ale z lid­ské­ho hle­dis­ka nejsou nikdy věčné. Li­dé do měst ustavičně při­cháze­jí a za­se z nich od­cháze­jí, ať už na­stá­lo, ne­bo se­zonně o prázdni­nách či svát­cích, kvů­li ná­vštěvě pří­buz­ných, ob­cho­du, cestování, za Pozice: 402/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

úče­lem ná­jez­dů a tak dá­le, ne­bo do měst jen do­jíž­‐ dě­jí v rám­ci svých kaž­do­denních po­vinnos­tí. Města však ma­jí život, kte­rý to­to všech­no přesahuje. Není to kvů­li trva­losti ka­mene, pá­lených či ne­pá­lených ci­hel ani pro­to, že větši­na li­dí ve městě se se­tkává s ostat­ní­mi. Je to pro­to, že li­dé si často mys­lí, že patří do města, a pod­le toho se i chova­jí – ja­ko Lon­‐ dýňané, Mosk­vané ne­bo Kalkaťané. Clau­de Fischer to po­pi­suje ná­sle­dovně: Větši­na obyva­tel měst ve­de ra­ci­o­nální, ome­‐ zený život, zřídka cho­dí do cent­ra, sko­ro ne­‐ zná měst­ské části, kde nežije ani ne­pracuje, a vní­má (v ja­kémko­li so­ci­o­lo­gicky vý­znam­‐ ném smys­lu) pou­ze ne­pa­trný zlo­mek měst­‐ ských obyva­tel. Li­dé se samo­zřej­mě mohou pří­leži­tostně – při do­pravní špič­ce, fot­‐ balových zá­pa­sech apod. – ocitnout v pří­to­m­‐ nosti ti­sí­ců cizin­ců, to ale ne­mu­sí mít nutně do­pad na jejich osobní život […] obyva­te­lé

Pozice: 403/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

měst ži­jí v ma­lých so­ci­álních svě­tech, jež se do­tý­ka­jí, ale ne­prostu­pu­jí se.8

To vše lze ve stejné mí­ře apli­kovat i na sta­rověká města. Aris­to­te­les na­příklad tvr­dil, že Babylon byl tak velký, že po­té, co ho ob­sa­di­la cizí ar­má­da, se do ně­kte­rých čás­tí města ta­to novi­na ne­do­nes­la ani po dvou či třech dnech. Ji­ný­mi slovy, z hle­dis­ka li­dí ži­‐ jí­cích ve sta­rověkém městě se samotné město pří­liš ne­li­ši­lo od dří­vější kra­ji­ny, kde pů­so­bi­ly kla­ny ne­bo mo­i­et­ní sys­témy s do­sahem ti­sí­ců ki­lo­met­rů. By­la to struk­tu­ra, jež pri­márně vznik­la v lid­ské fa­ntazii a umož­ňova­la přá­tel­ské vztahy mezi lid­mi, kte­ří se ve sku­tečnosti nikdy ne­se­tka­li. Ve čtvr­té kapi­tole jsme uved­li, že ge­o­grafický roz­sah, ve kte­rém se větši­na li­dí po­hy­bova­la, se po značnou část dě­jin ve sku­tečnosti zmenšoval. Pale­o­‐ li­tické „kul­turní ob­lasti“ pře­klenovaly kon­ti­nen­ty. Mezo­li­tické a ne­o­li­tické kul­turní zó­ny stá­le pokrývaly mnohem roz­sáh­lejší ob­lasti, než je domá­cí te­ri­to­ri­um větši­ny sou­do­bých etno­lingvis­‐ Pozice: 403/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

tických sku­pin (kte­ré antropologo­vé na­zýva­jí „kul­‐ tu­rou“). Města by­la sou­čás­tí toho­to pro­ce­su smrš­‐ ťování prosto­ru, je­likož měš­ťané mohli trávit (a mno­zí sku­tečně trávi­li) sko­ro ce­lý život v rám­ci něko­lika­ki­lo­met­rové­ho rá­diu, což by pro li­di z dří­‐ vějších dob bylo prak­ticky ne­mysli­telné. Jedním ze způ­sobů, jak ten­to problém po­chopit, je před­stavit si roz­lehlý regi­o­nální sys­tém, ja­ko byl ten, kte­rý se kdy­si roz­pro­stíral na­příč velkou čás­tí Aus­trá­lie ne­‐ bo Severní Ame­riky, na­pě­chovaný do je­di­ného měst­ské­ho prosto­ru – za sou­časné­ho za­chování je­ho vir­tu­ální kva­li­ty. Jestli­že se vznik prvních měst ode­hrál ně­jak tak­to, pak není dů­vod se do­mnívat, že s tím byly spo­je­ny ně­ja­ké zvlášt­ní ko­gni­tivní problémy. Život v ne­o­me­zených, věčných a převážně ima­gi­nárních sku­pi­nách je fak­ticky to, co li­dé provo­zova­li celou do­bu. V čem to te­dy bylo nové? Vrať­me se k ar­che­olo­‐ gickým dů­kazům. Síd­liště, kde žily de­sí­t­ky ti­síc li­dí, se v dě­ji­nách lid­stva po­prvé ob­jevi­la zhru­ba před 6 000 le­ty, a to sko­ro na všech kon­ti­nentech. Pak se Pozice: 404/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

za­ča­la množit. Jedním z dů­vo­dů, proč je tak ob­tížné na­pa­sovat na­še zna­losti o těch­to síd­liš­tích na sta­‐ romódní evo­luční po­sloup­nost, v níž se města, stá­‐ ty, úřednic­tvo i spole­čenské tří­dy vy­no­ří na­ráz,9 je sku­tečnost, jak moc se ta­to města navzá­jem li­ši­la. Nejde jen o to, že ně­kte­rým prvním měs­tům scháze­‐ la třídní stra­tifika­ce, maje­t­kové mo­nopoly ne­bo hi­‐ e­rar­chie řízení. Vy­kazova­la vý­ji­mečně extrémní va­‐ ri­a­bi­li­tu, kte­rá od samé­ho za­čát­ku na­zna­čuje vě­‐ domé ex­peri­men­tování s měst­skou for­mou. Sou­čas­ná ar­che­ologie mi­mo ji­né dokazuje, že pře­kvapivě málo těch­to prvních měst projevovalo známky au­to­ri­ta­tivní nad­vlá­dy. Navíc se ukazuje, že jejich eko­logie by­la mnohem roz­mani­tější, než se dří­ve mys­le­lo: města ne­muse­jí být nutně zá­vis­lá na ven­kovských ob­lastech, kde ne­volní­ci ne­bo rolní­ci dřou a do­pravu­jí vo­zy plné obi­lí pro spo­třebu obyva­tel měst. Ta­to situa­ce by­la v poz­dějších do­‐ bách bez­po­chy­by stá­le typič­tější, ale v prvních městech bylo za­hradni­čení a chov do­bytka v malém mě­ří­t­ku často podobně dů­leži­té, a to­též pla­ti­lo pro Pozice: 404/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

říční a je­zerní zdroje, a te­dy i pro ry­bo­lov a sběr divokých se­zonních plo­dů v le­sích a mokřa­dech. Konkrét­ní mix se od­ví­jel pře­devším od polo­hy města, přesto je stá­le evidentnější, že první obyva­‐ te­lé měst ne­zane­cha­li vý­raz­né stopy na život­ním prostře­dí ani na so­bě navzá­jem.   Jak se žilo v prvních městech? V ná­sle­du­jí­cích pa­sá­žích po­pí­še­me, co se dě­lo pře­devším v Eura­sii, a v další kapi­tole se pře­su­ne­‐ me do Mezo­a­me­riky. Ce­lý pří­běh by se samo­zřej­mě dal vy­právět i z ji­ných ge­o­grafických per­spek­tiv (na­příklad ze subsaharské Af­riky, kde lokální trajek­to­rie měst­ské­ho roz­voje upro­střed del­ty Nige­‐ ru saha­jí až do do­by před ší­řením is­lá­mu), v jedné knize však nelze spraved­livě za­chy­tit všech­no.10 Kaž­dý regi­on, kte­rým se zde za­bývá­me, před­stavu­je pro ar­che­ologa ne­bo his­to­rika od­lišnou šká­lu zdrojové­ho ma­te­ri­á­lu, kte­rý mu­sí vy­tří­dit a zvá­žit. Ve větši­ně pří­pa­dů pí­sem­né dokla­dy buď zce­la chybě­jí, ne­bo je jich vel­mi ome­zené množ­ství. (Stá­‐ Pozice: 405/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

le zde hovo­ří­me převážně o vel­mi raných ob­do­bích dě­jin lid­stva a o kul­turních tra­di­cích, kte­ré se hodně li­ší od těch na­šich.) Možná nikdy ne­bu­de­me schopni do de­tai­lu zre­‐ kon­struovat ne­psané uspořá­dání prvních měst ne­‐ bo dra­ma­tických zvra­tů, kte­ré je zřej­mě pravidelně mě­ni­ly. Přesto exis­tuje dosta­tek pádných dů­kazů, jež nejenže vy­vra­ce­jí kon­venční na­ra­tiv, ale ta­ké oteví­ra­jí oči možnostem, o kte­rých by se nám jinak ani ne­sni­lo. Než se po­dí­vá­me na konkrét­ní pří­pa­dy, mě­li bychom se alespoň v krát­kosti za­mys­let, proč města vů­bec vznik­la. Sta­la se z do­časných, se­‐ zonních shro­maž­ďova­cích míst, o nichž jsme mlu­‐ vi­li v před­cho­zích kapi­tolách, po­stupně trva­lá, celo­roční síd­liště? Ta­kový pří­běh by byl krásně jedno­duchý. Bo­hu­žel se zdá, že ce­lý pro­ces se ode­‐ hrál jinak. Sku­tečnost je složi­tější a ja­ko ob­vykle o hodně za­jí­mavější.

Pozice: 406/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

NA­STÍNÍ­ME, JAK VZNIK­LA MĚSTA, A ZVÁ­ŽÍ­ME, PROČ K TO­MU DO­ŠLO Všu­de, kde se města ob­jevi­la, urči­la novou etapu

svě­tových dě­jin.11 Říkej­me jí „první měst­ský svět“, což je ne­po­chybně ne­zá­živný vý­raz pro ob­do­bí, kte­‐ ré bylo v mnoha ohle­dech spe­cifickou fází lid­ské mi­nu­losti. Možná jde o jedno z pro nás nej­ob­tížně­ji po­chopi­telných ob­do­bí, ne­boť bylo zá­roveň tak zná­‐ mé i tak cizí. Nejprve se za­mys­le­me nad tou zná­‐ mou čás­tí. Sko­ro ve všech prvních městech na­chází­me velko­lepá, vě­do­má vy­jád­ření ob­čanské jedno­ty, stav­by uspořá­dané do har­mo­nických a často krásných vzor­ců, jež jasně od­rá­že­jí jis­tý druh plánování v mě­ří­t­ku ob­ce. V místech, z nichž má­me pí­sem­né pra­me­ny (na­příklad ve sta­ré Mezopo­tá­‐ mii), na­chází­me velké sku­pi­ny obyva­tel, kte­ří se k so­bě vztahu­jí niko­li na zá­kla­dě pří­bu­zenských ne­‐ bo etnických vazeb, ale mlu­ví o so­bě prostě ja­ko Pozice: 406/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

o „li­du“ dané­ho města (ne­bo často ja­ko o je­ho „synech a dce­rách“), kte­rý spo­ji­la od­danost k předkům za­kla­da­te­lům, bo­hům a hr­di­nům, k ob­‐ čanské in­frastruk­tuře a ri­tuální­mu kalen­dá­ři, jenž vž­dy ob­sahoval alespoň pár pří­leži­tos­tí k li­dovým

slavnostem.12 Ob­čanské slavnosti byly okamžikem, kdy ima­gi­nární struk­tu­ry, jimž li­dé pod­ři­zova­li kaž­do­denní život, ale kte­ré ne­bylo možné nor­málně vi­dět, do­časně nabývaly hma­ta­telné, ma­te­ri­ální podo­by. Kde­ko­li na­chází­me dů­ka­zy, tam jsou i roz­dí­ly. Li­dé ži­jí­cí ve městech často po­cháze­li zdale­ka. Velké město Teotihua­cán v Údolí Me­xika při­tahovalo obyva­te­le z tak od­lehlých ob­las­tí ja­ko Yu­ca­tán ne­bo Me­xický zá­liv už ve tře­tím ne­bo čtvr­tém století na­‐ še­ho le­topoč­tu; migran­ti se zde usa­di­li ve svých sou­sed­stvích, jedním z nich by­la i mayská čtvrť. Při­‐ stě­hoval­ci z velkých zá­plavových plání In­du po­hřbí­‐ va­li své mrt­vé na hřbi­tově Ha­rappa. Pro sta­rověká města bylo typické, že se dě­li­la na čtvr­ti, mezi ni­miž často vznika­la trva­lá riva­li­ta, a zřej­mě to pla­ti­lo Pozice: 407/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

i pro úplně první města. Ta­ková sou­sed­ství opevně­‐ ná zdmi, brana­mi a příkopy se prav­dě­podobně v ni­‐ čem zá­sadním ne­li­ši­la od svých moderních pro­tějš­‐ ků.13

Na těch­to městech je (aspoň pro nás) zvlášt­ní to, co zde chy­bí. Jde zej­mé­na o tech­no­logie, ať už o pokro­či­lou metalur­gii, in­tenzivní ze­mě­děl­ství, so­ci­ální tech­no­logie, ja­ko jsou ad­mi­nis­tra­tivní zá­‐ znamy, a dokon­ce i ko­lo. Kaž­dá z těch­to vě­cí mohla, ale ne­mu­se­la být pří­to­m­na, zá­leží na tom, kam v tom­to prvním měst­ském svě­tě upře­me zrak. Zde je namístě při­po­menout, že ve větši­ně ob­las­tí obou Ame­rik před ev­rop­skou in­vazí ne­e­xis­tovaly kovové ná­stroje ani ko­ně, osli, vel­blou­di ne­bo vo­li. Veš­ke­rý po­hyb li­dí a vě­cí se ode­hrával buď pěš­ky, na kánoích, ne­bo na travois (smyky). Přesto jsou roz­‐ mě­ry předko­lum­bovských hlavních měst ja­ko Teotihua­cán ne­bo Tenochtitlán mnohem větší než u prvních měst v Čí­ně a Mezopo­tá­mii. „Měst­ské stá­ty“ v Řecku z do­by bronzové (např. Tíryns Pozice: 407/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

a Myké­ny) ve­dle nich při­po­mí­na­jí opevně­né vesnič­‐ ky. Nej­větší první města (te­dy města s nej­vyš­ším po­‐ čtem obyva­tel) se ve sku­tečnosti ne­ob­jevi­la v Eura­‐ sii – s je­jí­mi mnoha tech­nický­mi a logis­tický­mi vý­‐ ho­da­mi –, ale v Mezo­a­me­ri­ce, kte­rá ne­zna­la ko­lové vo­zy ani lo­dě s plachta­mi, po­vo­zy či ji­né do­pravní prostředky ta­žené zví­řa­ty a kde byly metalur­gie a úřednic­tvo zna­lé písma za­stou­pené v mnohem menší mí­ře. Na­bízí se otáz­ka: Proč te­dy to­lik li­dí žilo na jednom místě? Kon­venční pří­běh hle­dá hlavní pří­či­ny v tech­no­lo­gických fak­to­rech: města by­la opož­dě­ným, ale ne­vy­hnu­telným dů­sledkem „ze­mě­děl­ské revo­lu­ce“, kte­rá vy­sla­la po­pula­ci na vze­stupnou trajek­to­rii a spusti­la ře­tě­zec dalších vý­‐ vojových kro­ků, na­příklad v do­pravě a správě, což umožni­lo uživit velké množ­ství obyva­tel usazených na jednom místě. Ty­to velké po­pula­ce poz­dě­ji vy­ža­‐ dovaly stá­ty, kte­ré by je spravovaly. Jak jsme vi­dě­li, na fak­tech se pod­le vše­ho ne­za­klá­dá ani jed­na část toho­to pří­bě­hu. Pozice: 408/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Na­jít je­di­ný pří­běh je ob­tížné. Kupříkla­du Teotihua­cán se stal tak velkým městem, čí­ta­jí­cím v do­bě své­ho vr­cho­lu až 100 000 du­ší, zřej­mě hlavně pro­to, že série so­pečných erup­cí a s ni­mi sou­vi­se­jí­‐ cích pří­rodních ka­ta­strof vy­hna­la ce­lé sku­pi­ny obyva­tel z jejich domovů a právě ty se zde ná­sledně usa­di­ly.14 Při utvá­ření měst často hrá­ly ro­li eko­lo­‐

gické fak­to­ry, v tom­to konkrét­ním pří­pa­dě se však zdá, že s in­tenzifika­cí ze­mě­děl­ství sou­vi­se­ly jen ne­‐ pří­mo. Přesto se ob­jevu­jí ná­zna­ky urči­tého vzor­ce. Na mnoha místech Eura­sie a v něko­lika ob­lastech Ame­riky za­ča­la města vzni­kat těs­ně po změně eko­‐ lo­gických pod­mí­nek, ke kte­ré za­čalo do­cházet zhru­‐ ba od roku 5000 př. n. l., po kon­ci do­by le­dové. V té do­bě se udá­ly při­nej­menším dvě en­vi­ron­mentální změ­ny. Ta první se tý­ka­la řek. Na za­čát­ku ho­lo­cé­nu byly velké svě­tové ře­ky stá­le divoké a ne­před­ví­da­telné. Poz­dě­ji, oko­lo roku 7000 př. n. l., se za­čaly zá­‐ plavové reži­my mě­nit a umožni­ly used­lejší režim. Vý­sledkem bylo vy­tvo­ření ši­rokých a vy­so­ce Pozice: 409/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

úrodných zá­plavových ob­las­tí po­dél Žlu­té ře­ky, In­‐ du, Tigri­du a dalších řek, jež si spo­juje­me s první­mi měst­ský­mi civi­liza­ce­mi. Sou­běžně s tím se ve středním ho­lo­cé­nu zpo­ma­li­lo tání polárních le­dov­‐ ců až do bo­du, kdy se hla­di­ny mo­ří na ce­lém svě­tě sta­bi­lizovaly, při­nej­menším ve větší mí­ře než kdyko­li před­tím. Kom­bi­novaný do­pad těch­to dvou pro­ce­sů byl dra­ma­tický zej­mé­na v místech, kde se velké ře­ky se­tkávaly s otevřenou vodou a za­ne­‐ chávaly za se­bou se­zonní ná­nos úrodné na­pla­veni­‐ ny rych­leji, než je mohla vy­tla­čit moř­ská vo­da. Tak­‐ to vznik­ly velké vě­jí­řovi­té del­ty, kte­ré dnes zná­me na­příklad z ús­tí Mis­sis­sippi, Ni­lu ne­bo Eufra­tu.15 Prostře­dí těch­to delt – utvá­řené z dob­ře za­vla­‐

žované pů­dy, kte­rou kaž­do­ročně pro­pláchla ře­ka, bo­ha­tých mokřa­dů a po­břežních ha­bita­tů, jež mě­la v ob­li­bě migru­jí­cí zvěř a vodní ptactvo – bylo hlavním láka­dlem pro lid­ské po­pula­ce. Stahova­li se do nich ne­o­li­tič­tí ze­mě­děl­ci a při­ná­še­li si sem vlast­‐ ní plo­di­ny a do­by­tek. Není to moc pře­kvapivé, uvě­‐ domí­me-li, že se jednalo o zvětšené verze říčních, Pozice: 409/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

po­točních a je­zerních prostře­dí, kde se ob­jevi­ly první příkla­dy ne­o­li­tické­ho ze­mě­děl­ství, ale s jedním zá­sadním roz­dí­lem: hned za ho­rizontem se na­cháze­lo otevřené mo­ře a před ním roz­sáh­lé mokřa­dy po­sky­tu­jí­cí vodní zdroje, jež zmír­ňovaly rizika ze­mě­děl­ství, a ta­ké za­jiš­ťovaly neu­stá­lý pří­‐ sun or­ganických ma­te­ri­á­lů (rákos, vlákno, na­pla­‐

veni­na) vy­u­ží­vaných ve stavebnic­tví a vý­ro­bě.16 To vše v kom­bi­na­ci s úrodnou alu­vi­ální pů­dou vy­sky­tu­jí­cí se hlou­bě­ji ve vnit­ro­ze­mí pod­pořilo v Eura­sii růst spe­ci­a­lizovanějších fo­rem ze­mě­děl­‐ ství včetně po­u­ží­vání pluhů ta­žených zví­řa­ty (kte­ré se ob­jevi­ly i v Egy­p­tě před rokem 3000 př. n. l.) a chovu ov­cí na vlnu. Ex­tenzivní ze­mě­děl­ství moh­lo být te­dy dů­sledkem, niko­li pří­či­nou ur­baniza­ce.17 Vý­běr plo­din a zví­řat často ne­sou­vi­sel ani tak s ob­‐ živou, ja­ko spí­še s roz­víjením ře­me­sel v prvních městech (zej­mé­na tex­ti­lní vý­ro­by) a ta­ké s ob­lí­‐ benou podobou měst­ské ku­chyně – alko­ho­lické ná­‐ po­je, kynu­tý chle­ba a mléčné pro­duk­ty. Lov­ci a sbě­‐ ra­či, ry­bá­ři a ptáční­ci by­li pro ty­to nové měst­ské Pozice: 410/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

eko­no­miky stejně dů­leži­tí ja­ko ze­mě­děl­ci a pastev­‐ ci.18 Opro­ti to­mu ven­kov­ští rolní­ci se ob­jevi­li poz­‐ dě­ji ja­ko sekun­dární pro­dukt. Mokřa­dy a zá­plavové pláně nejsou ar­che­olo­‐ gické­mu vý­zku­mu na­klo­ně­né. Ty­to nej­ranější fáze měst­ské­ho osíd­lení často leží pod poz­dější­mi ná­no­‐ sy ná­plavové pů­dy ne­bo pod po­zůstatky měst, jež na nich vy­rostla. V mnoha částech svě­ta se první dostupné dů­ka­zy vztahu­jí k již pokro­či­lejší fázi měst­ské ex­panze: kdy už exis­tovaly mokřadní met­‐ ropole a síť center, kte­rá před­cho­zí zná­má síd­liště pře­rostla de­se­ti­ná­sobně. Ně­kte­rá z těch­to měst, jež vy­rostla v dří­vějších mokřa­dech, se do zorné­ho pole his­to­ri­ků dosta­la teprve ne­dávno – ja­ko by se zro­di­la z ráko­sí. Vý­sledky jsou často pře­kvapivé a jejich do­pa­dy stá­le ne­jasné. Dnes už na­příklad ví­me, že v čín­ské provin­cii Šan-tung, na dolním toku Žlu­té ře­ky, exis­tova­la síd­‐ liště o roz­lo­ze často větší než 300 hek­ta­rů – na­‐ příklad Liang-čcheng-čen a Jao-wang-čcheng – nejpoz­dě­ji v ro­ce 2500 př. n. l., což je více než Pozice: 410/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

1 000 let před první­mi krá­lovský­mi dynasti­e­mi, jež se ob­jevi­ly na pláních ve střední Čí­ně. Na druhé straně Pa­cifiku se při­bližně ve stejné do­bě roz­víje­la roz­lehlá ob­řadní cent­ra v údolí pe­ruán­ské ře­ky Rio Su­pe, zej­mé­na v loka­li­tě Ca­ral, kde ar­che­ologo­vé pod ze­mí odkry­li kruhová prostran­ství a mo­nu­‐

mentální ploši­ny o 4 000 let star­ší než incká ří­še.19 Roz­sah lid­ské­ho osíd­lení v oko­lí těch­to velkých center do­po­sud ne­byl ur­čen. Ty­to nové po­znatky ukazu­jí, že ar­che­ologo­vé do­‐ po­sud ne­ma­jí dosta­tečné infor­ma­ce o roz­místění prvních měst. Dů­ka­zy navíc na­zna­ču­jí, že ta­to města mohla být o dost star­ší než sys­témy au­to­ri­‐ tář­ské vlá­dy a gramotné správy, jež byly dří­ve po­va­‐ žová­ny za ne­zbytné pro jejich za­ložení. Podobné ná­‐ le­zy se vy­no­řu­jí i v mayských níži­nách, kde se ob­‐ řadní cent­ra vskutku enormní ve­likosti (a do­po­sud bez dů­kazů mo­nar­chie ne­bo třídní stra­tifika­ce) da­jí da­tovat až do roku 1000 př. n. l., což je více než ti­síc let před ná­stu­pem kla­sických mayských krá­lů, jejichž krá­lovská města by­la ná­padně menší.20 To Pozice: 411/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

vy­vo­lává za­jí­mavou, ale ob­tížnou otáz­ku. Co kromě ráko­su, vláken a hlí­ny dr­že­lo první ex­peri­men­ty s měst­ským živo­tem po­hro­ma­dě? Co bylo jejich so­‐ ci­álním po­jivem? Je nej­vyš­ší čas uvést něko­lik příkla­dů, ale než se pus­tí­me do zkou­mání velkých civi­liza­cí z údolí Tigri­du, In­du a Žlu­té ře­ky, navští­‐ ví­me nejprve travna­té pláně vý­chodní Ev­ropy.

O „MEGALOKA­LITÁCH“ A O TOM, JAK AR­CHE­OLO­GICKÉ NÁ­LE­ZY NA UKRA­JI­NĚ VY­VRA­CE­JÍ KON­VENČNÍ PŘED­STAVY O PŮ­VO­DU MĚST Vzdá­lená his­to­rie ze­mí ko­lem Černé­ho mo­ře se topí ve zla­tě. Ten­to dojem by si mohl odnést ja­ký­ko­li ná­‐ hodný ná­vštěvník velkých mu­zeí v Sofii, Kyjevě ne­‐ bo Tbi­li­si. Už od dob He­rodo­ta se cizí ná­vštěvní­ci regi­o­nu vra­ce­li do­mů vy­ba­veni šo­ku­jí­cí­mi his­tor­‐ kami o okáza­lých po­hřbech vá­lečnických krá­lů Pozice: 412/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

a ma­sovém za­bí­jení ko­ní a sluhů, kte­ré je do­‐ prováze­lo. O více než ti­síc let poz­dě­ji, v desá­tém století na­še­ho le­topoč­tu, cestova­tel Ibn Fadlán ohro­moval a dráž­dil arabské čtená­ře takřka iden­‐ tický­mi pří­běhy. Vý­sledkem bylo, že ter­mín „pravěk“ (na­zývaný někdy i ja­ko „pro­tohis­to­rie“) v těch­to ze­mích vž­dy evo­koval odkaz aris­tokra­tických kmenů a okáza­‐ lých hro­bek na­plně­ných pokla­dy. Ta­kové hrobky se tam urči­tě jednou na­jdou. Na zá­padní straně regi­o­‐ nu, v Bul­harsku, lze první ta­kové zla­tem na­pě­‐ chované po­hře­biště ob­divovat ve Varně, jež je po­‐ divně za­řazeno do ob­do­bí, kte­ré regi­o­nální ar­che­‐ ologo­vé na­zýva­jí dobou mě­dě­nou a kte­ré od­po­ví­dá pá­té­mu ti­sí­ci­letí př. n. l. Dá­le na vý­chod, v nej­‐ jižnější části Rus­ka, za­ča­la krát­ce po­té tra­di­ce vý­‐ středních po­hřebních ri­tuá­lů spo­jených s mohyla­‐ mi zná­mý­mi ja­ko kur­ga­ny, kte­ré sku­tečně ozna­ču­jí místo od­po­činku vá­lečných vla­dařů růz­ného druhu.21 Pozice: 412/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Ukazuje se však, že to ne­byl ce­lý pří­běh. Velko­‐ lepé vá­lečnické hrobky ve sku­tečnosti ne­mu­se­ly být nejza­jí­mavější­mi aspek­tem pravěku v tom­to regi­o­‐ nu. Kromě nich se tu na­cháze­la i města. Ar­che­‐ ologo­vé na Ukra­ji­ně a v Mol­dav­sku za­ča­li mít o jejich exis­ten­ci tu­šení v se­dm­desá­tých le­tech dva­‐ cá­tého století, kdy si všimli lid­ských osad star­ších a větších než coko­li, s čím se do­po­sud se­tka­li.22 Další prů­zkumy ukázaly, že ta­to síd­liště, jimž se někdy říká „megaloka­li­ty“ (Ta­lianki, Mai­danet­ske, Ne­be­livka a další), exis­tova­la od po­čát­ku čtvr­tého ti­sí­ci­letí př. n. l. do je­ho polovi­ny, což zna­mená, že ně­kte­rá vznik­la už před nej­zná­mější­mi mezopo­‐ tám­ský­mi městy. Navíc by­la i roz­leh­lejší. Přesto nejsou ta­to ukra­jin­ská města v od­‐ borných dis­ku­sích o po­čát­cích ur­banis­mu sko­ro zmi­ňová­na. Samotný po­jem „megaloka­li­ta“ je jis­‐ tým eufe­mismem, kte­rý má širší­mu pu­b­liku na­zna­‐ čit, že se ne­jedná o sku­tečná města, ale o ja­kési vesni­ce, jež z ně­ja­kého dů­vo­du pře­hnaně na­‐ bobtnaly. Ně­kte­ří ar­che­ologo­vé je dokon­ce pří­mo Pozice: 413/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ozna­ču­jí ja­ko „pře­rost­lé vesni­ce“. Jak si tu­to ne­‐ ocho­tu při­jmout ukra­jin­ské megaloka­li­ty do ma­‐ gické­ho kruhu po­čát­ků měst vy­svět­lit? Proč kaž­dý, kdo se jen tro­chu za­jí­má o pů­vod měst, sly­šel o Uru­‐ ku a Mohendžo­da­ru, ale sko­ro nikdo ne­zná Ta­‐ lianki? Od­po­věď je do značné mí­ry po­li­tická. Částečně vy­chází z prosté ge­opo­li­tické situa­ce: řa­du pů­‐ vodních ob­jevů uči­ni­li věd­ci z vý­chodní­ho bloku bě­hem stu­dené války, což jednak zpo­ma­li­lo při­je­tí jejich ob­jevů v zá­padních aka­de­mických kru­zích, a jednak způ­so­bi­lo, že k těm­to pře­kvapivým ná­‐ lezům se při­stu­po­valo se špetkou skep­ti­cis­mu. A ještě více to možná sou­vi­se­lo s vnit­ropo­li­tickým živo­tem samotných pravěkých síd­lišť. Pod­le kon­‐ venčních ná­zo­rů v nich totiž žádná po­li­tika ne­e­xis­‐ tova­la. Ne­ob­jevi­ly se žádné dů­ka­zy o cent­ra­lizované vlá­dě ani správě – ane­bo o ja­kéko­li for­mě vládnou­cí tří­dy. Ji­ný­mi slovy, ta­to ob­ří síd­liště mě­la všech­ny zna­ky společnosti, kte­rou evo­lu­ci­o­nis­té ozna­ču­jí ja­‐ Pozice: 413/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ko „jedno­duchou“, a niko­li „komplexní“ společnost. Na tom­to místě nelze ne­při­po­menout slavnou po­vídku Ur­suly Le Guin „Ti, kdož od­cháze­jí z Oméla­su“ o ima­gi­nárním městě Omélas, kte­ré se ta­ké obe­šlo bez krá­lů, vá­lek, ot­ro­ků ne­bo tajné po­li­‐ cie. Le Guin tvr­dí, že podobné společnosti ob­vykle ode­pí­še­me ja­ko pri­mi­tivní, ač­ko­li ob­čané Oméla­su ne­by­li „prosťáčkové, lí­bez­ní pas­týři, ušlech­ti­lí divoši, vlídní utopis­té. Ne­by­li o nic mé­ně kompli­‐ kovaní než my“. Po­tíž je v tom, že „na­ším zlo­‐ zvykem, v něm nás pod­po­ru­jí pe­dan­ti a svě­taznalí es­té­tové, je po­va­žovat štěs­tí za cosi dost hloupého“.23 Le Guin uhodi­la hře­bí­ček na hlavič­ku. Samo­‐ zřej­mě ne­má­me ani po­ně­tí, jak re­la­tivně šťast­ní by­‐ li obyva­te­lé ukra­jin­ských megaloka­lit ja­ko Mai­‐ denet­sko ne­bo Ne­be­livka ve srovnání se šlech­ti­ci po­hřbí­vaný­mi v kur­ganech, ne­bo dokon­ce se sluhy, již by­li ri­tuálně obě­továni při jejich po­hřbech, či s ne­volníky, kte­ří do­dáva­li pšeni­ci a ječ­men obyva­‐ Pozice: 414/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

te­lům poz­dějších řeckých ko­lo­nií na po­břeží Černé­‐ ho mo­ře (ač­ko­li to mů­že­me od­ha­dovat). A jak ví kaž­dý, kdo če­tl pří­běh Le Guin, s problémy se po­tý­‐ kalo i Omélas. Pod­sta­ta však zů­stává stejná: Proč se do­mnívá­me, že li­dé, kte­ří vy­mys­le­li způ­sob, jak si mů­že po­četná po­pula­ce sa­ma vládnout a za­jis­tit si ob­živu, a to bez chrá­mů, palá­ců a vojenských pevnos­tí (te­dy bez zjevných projevů arogan­ce, se­be­‐ po­ni­žování a kru­tosti), jsou ně­jak mé­ně komplexní než společnosti, kte­ré na to ne­při­šly? Proč se zdrá­há­me ozna­čit ta­kové místo dů­‐ stojným ná­zvem „město“? Megaloka­li­ty na Ukra­ji­ně a v při­lehlých ob­‐ lastech byly osíd­lené zhru­ba mezi le­ty 4100 a 3300 př. n. l., te­dy v ob­do­bí trva­jí­cím zhru­ba osm století, což je vý­raz­ně déle než u poz­dějších měst­‐ ských tra­dic. Proč se tam vů­bec ob­jevi­ly? Zdá se, že stejně ja­ko města v Mezopo­tá­mii a v údolí In­du vznik­ly z eko­lo­gické­ho opor­tu­nis­mu ve střední fázi ho­lo­cé­nu. V tom­to pří­pa­dě ne­šlo o dyna­miku zá­‐ plavových plání, ale o pro­ce­sy vy­tvá­ření pů­dy Pozice: 415/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

v rovi­na­tých ob­lastech severně od Černé­ho mo­ře. Zdejší černo­zem je legen­dární svou úrodnos­tí; to­to úze­mí mezi Jižním Bu­gem a Dně­prem se pro poz­‐ dější ří­še stalo sýpkou (a pro­to si řecké měst­ské stá­‐ ty za­lo­žily v té­to ob­lasti ko­lo­nie a ze zdejších obyva­‐ tel si udě­laly ot­roky ne­bo ne­volníky: sta­rověké Athé­ny zís­kávaly značnou část své ob­živy z černo­‐ moř­ské­ho obi­lí). Do roku 4500 př. n. l. se černo­zem rozší­ři­la do ši­‐ roké­ho úze­mí mezi Karpa­ty a Uralem, kde vznik­la mozai­kovi­tá kra­ji­na složená z otevřených stepí a le­‐ sů, kte­rá by­la schop­na uživit husté lid­ské osíd­‐ lení.24 Ne­o­li­tič­tí li­dé, kte­ří se zde usa­di­li, pu­tova­li na vý­chod od dolní­ho toku Du­naje a cestou pře­ko­‐ na­li Karpa­ty. Netu­ší­me proč, ale ví­me, že si bě­hem dlouhé­ho pu­tování říční­mi údolí­mi a horský­mi prů­smyky za­chova­li soudržnou so­ci­ální identi­tu. Jejich vesni­ce, kte­ré byly roz­lo­hou často ma­lé, sdí­‐ le­ly podobné kul­turní zvyk­losti od­rá­že­jí­cí se v podo­bě jejich pří­byt­ků ne­bo ženských sošek a ve způ­so­bu pří­pravy a serví­rování jíd­la. Ar­che­olo­‐ Pozice: 415/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

gický ná­zev té­to spe­cifické „život­ní kon­cep­ce“ je Cucu­teni-Trypil­ská kul­tu­ra, pod­le míst, odkud po­‐

cháze­jí první ná­le­zy.25 Ukra­jin­ské ani mol­dav­ské megaloka­li­ty se ne­vy­‐ no­řily zni­če­ho­nic. Byly fy­zickou rea­liza­cí roz­sáh­lé ko­mu­ni­ty, jež exis­tova­la už dlouho před­tím, než se je­jí jednot­livé jednotky slou­či­ly do velkých síd­lišť. Těch bylo do­po­sud zdoku­men­továno něko­lik de­sí­‐ tek. Za­tím nej­větší zná­má loka­li­ta – Ta­lianki – se roz­pro­stíra­la na úze­mí o ve­likosti 300 hek­ta­rů, čímž pře­sáh­la rané fáze města Uruk v jižní Mezopo­‐ tá­mii. Ne­ob­jevi­ly se zde žádné dů­ka­zy cent­rální správy ani společných skla­dova­cích prostor. Navíc se nena­šly ani vládní bu­dovy, opevně­ní či mo­nu­‐ mentální ar­chi­tek­tu­ra. Ne­e­xis­tuje zde žádná akropole ani ob­čanské cent­rum, nic, co by bylo ob­‐ dobou urucké­ho po­svátné­ho okrsku („Do­mu ne­‐ bes“) ne­bo velkých láz­ní v Mohendžo­da­ru. Na­chází­me však domy: v pří­pa­dě Ta­lianki je jich hodně přes ti­síc. Ma­jí ob­délní­kový tvar, jsou dlouhé až šest met­rů na šířku a dva­krát to­lik na délku a po­‐ Pozice: 416/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

sta­vené z proutí a mazani­ce na dřevě­ných trá­mech s ka­menný­mi zá­kla­dy. Společně s při­lehlý­mi za­hra­‐ da­mi tvo­ří ty­to domy ve všech megaloka­litách úhledné kruhové vzor­ce, kte­ré z pta­čí per­spek­tivy při­po­mí­na­jí řez kmenem: velké kruhy se sou­‐ středný­mi prosto­ry mezi ni­mi. Vnitřní kruh ohrani­čuje velký okrouhlý prostor upro­střed síd­‐ liště, kde první ar­che­ologo­vé oče­káva­li, že na­jdou cosi dra­ma­tické­ho: velko­lepé bu­dovy ne­bo velká po­hře­biště. Ve všech zná­mých pří­pa­dech je však ústřední prostor jedno­du­še prázdný a spe­kula­ce o je­ho funk­ci saha­jí od li­dových shromáž­dě­ní přes ob­řa­dy po se­zonní ohra­dy pro zví­řa­ta – ne­bo možná všech­ny tři možnosti.26 Stan­dardním ar­che­olo­‐ gickým plánům ukra­jin­ských megaloka­lit tu­díž chy­bí jádro.

Pozice: 416/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Kromě masivní ve­likosti síd­lišť navíc pře­kvapí, že jsou od se­be vzdá­lená nanej­výš de­set až patnáct ki­lo­met­rů.27 Veš­ke­ré jejich obyva­tel­stvo – je­hož po­‐ čet se od­ha­duje na vyš­ší ti­sí­ce v kaž­dé megaloka­li­tě Pozice: 417/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

a v ně­kte­rých pří­pa­dech na více než 10 000 – te­dy mu­se­lo zís­kávat zdroje ob­živy ze společných ven­‐ kovských ob­las­tí. Zdá se však, že je­ho eko­lo­gická stopa by­la pře­kvapivě ma­lá.28 Exis­tuje řa­da možných vy­svět­lení. Ně­kte­ří ar­che­ologo­vé tvr­dí, že megaloka­li­ty byly osíd­lené jen část roku, možná jen bě­hem jednoho roční­ho ob­do­bí,29 což by z nich či­‐ ni­lo měst­ské al­terna­tivy do­časných shro­maž­ďova­‐ cích loka­lit po­psaných ve třetí kapi­tole. To­to tvrzení je těžko slu­či­telné s by­telnos­tí míst­ních do­‐ mů (s úsi­lím vy­naloženým na po­ká­cení stro­mů, po­‐ sta­vení zá­kla­dů, pevných zdí apod.). Ja­ko prav­dě­‐ podobnější se jeví, že se ty­to megaloka­li­ty podo­baly větši­ně ostat­ních měst a že jejich osíd­lení ne­bylo ani trva­lé, ani striktně se­zonní, ale někde mezi.30 Mě­li bychom ta­ké zvá­žit, jest­li obyva­te­lé megaloka­lit vě­domě udr­žova­li svůj eko­sys­tém tak, aby ne­do­cháze­lo k roz­sáh­lé­mu od­les­ňování. To­to tvrzení se zdá být v soula­du s ar­che­olo­gickým vý­‐ zku­mem jejich hos­po­dář­ství, jež po­u­kazuje na za­‐ hradni­čení v malém mě­ří­t­ku, provo­zované často Pozice: 418/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

v rám­ci síd­lišť spolu s chovem do­bytka, sa­dařením a ši­rokým spek­trem loveckých a sbě­rač­ských činnos­tí. Jedná se o vskutku po­zo­ruhodně roz­‐ mani­tý a udr­ži­telný model. Strava obyva­tel kromě pšeni­ce, ječ­mene a luštěnin za­hrnova­la i ja­blka, hruš­ky, třešně, trnky, žalu­dy, lís­kové oře­chy a me­‐ ruňky. Obyva­te­lé megaloka­lit lovi­li je­le­ny ev­rop­‐ ské, srn­ce obecné a divoká pra­sa­ta a ve­dle toho se vě­nova­li ze­mě­děl­ství a lesnic­tví. By­la to „hra na ze­‐ mě­děl­ství“ v ob­řím mě­ří­t­ku: měst­ské obyva­tel­stvo, kte­ré se živi­lo drobným za­hradni­čením a chovem spolu se sbě­rem mi­mo­řádné­ho množ­ství divokých plo­din.31 Ten­to způ­sob živo­ta ne­byl v žádném ohle­du „jedno­duchý“. Obyva­te­lé se nejenže mu­se­li sta­rat o sa­dy, za­hra­dy, do­by­tek a lesy, ale navíc ta­ké dová­‐ že­li značné množ­ství so­li z pra­menů ve vý­chodních Karpa­tech a z černo­moř­ské­ho po­břeží. V údolí Dněst­ru se ve velkém tě­žil pazou­rek, kte­rý se po­u­ží­‐ val na vý­ro­bu ná­strojů. Vzkvé­talo i domá­cí hrn­číř­‐ ství, je­hož vý­robky jsou po­va­žová­ny za jed­ny z nej­‐ Pozice: 418/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

kva­litnějších ke­ra­mických děl pravěké­ho svě­ta, a kromě toho sem pravidelně prou­di­ly do­dávky mě­‐ di z Balkánu.32 Mezi ar­che­ology ne­panuje sho­da, ja­‐ ký druh spole­čenské­ho uspořá­dání to­to vše vy­ža­‐ dovalo, ale větši­na z nich se shodne, že logis­tické vý­zvy byly enormní. Bez­po­chy­by vznikal pře­by­tek a s ním i značný po­ten­ci­ál, aby se ně­kte­ří chopi­li mo­ci nad zá­so­ba­mi a do­dáv­kami, vlád­li ostat­ním a bojova­li o ko­řist – za ce­lé ob­do­bí trva­jí­cí osm století však na­chází­me jen málo dů­kazů o vá­lečnic­‐ tví ne­bo o vzniku spole­čenských elit. Sku­tečná komple­xi­ta megaloka­lit spo­čí­vá ve stra­tegi­ích, kte­‐ ré obyva­te­lé při­ja­li, aby ta­kovým pro­ce­sům za­‐ bráni­li.   Jak to všech­no fungo­valo? Vzhle­dem k ab­sen­ci pí­‐ sem­ných zá­zna­mů (ne­bo stroje ča­su) má­me o pří­bu­‐ zen­ství a dě­dic­tví ne­bo o tom, jak li­dé v těch­to městech při­jí­ma­li společná roz­hodnutí, jen vel­mi ome­zené infor­ma­ce.33 Přesto exis­tu­jí urči­tá vo­dí­t­‐ ka, jež za­čí­na­jí na úrovni jednot­livých domácnos­tí. Pozice: 419/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Všech­ny domy byly po­sta­ve­ny pod­le zhru­ba stejné­‐ ho plánu, ale kaž­dý byl zá­roveň svým způ­so­bem unikát­ní. V kaž­dém domě lze nalézt ně­ja­kou inova­‐ ci, dokon­ce i hravé prvky, na­příklad v pravidlech společné­ho stolování. Kaž­dá ro­dinná jednotka si vy­vi­nu­la vlast­ní ma­lé va­ri­a­ce domá­cích ri­tuá­lů, jež se od­rá­že­ly v je­di­nečné sbír­ce serví­rova­cích a jí­‐ delních ná­dob, po­malovaných často sku­tečně úchvatný­mi polychro­movaný­mi vzo­ry a zho­to­‐ vených v mi­mo­řádné roz­mani­tosti tva­rů. Ja­ko by kaž­dá domácnost by­la umě­leckou sbírkou s unikát­‐ ním es­te­tickým stylem. Ně­kte­ré domá­cí hrn­číř­ské vý­robky při­po­mí­na­jí ženská tě­la a ženské sošky patří k nej­častě­ji nale­‐ zeným předmě­tům v po­zůstat­cích do­mů. Do­‐ chovaly se i mode­ly do­mů a drobné repliky ná­bytku a jí­delní­ho vy­ba­vení – jde o mi­ni­a­turní repre­zenta­ci ztra­cených so­ci­álních svě­tů znovu po­tvrzu­jí­cí pro­‐

mi­nent­ní ro­li žen.34 To vše nám tro­chu na­po­ví­dá o kul­turní at­mo­sféře těch­to domácnos­tí (a jedno­du­‐ še to vy­svět­lu­je, proč Ma­ri­ja Gim­butas, je­jíž syn­té­‐ Pozice: 420/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

zou eura­sij­ské­ho pravěku jsme se za­býva­li dří­ve, po­va­žova­la Cucu­teni-Trypil­skou kul­tu­ru za sou­část „sta­ré Ev­ropy“ s kul­turní­mi ko­ře­ny v prvních ze­‐ mě­děl­ských společnostech z Ana­to­lie a Blíz­kého vý­‐ cho­du). Jak se však ty­to domácnosti spo­ji­ly v tak ohrom­ném po­čtu, aby vy­tvo­řily velká kon­cent­‐ rovaná síd­liště, cha­rak­te­ris­tická pro ukra­jin­ské megaloka­li­ty? Na první po­hled pů­so­bí ty­to loka­li­ty přísně uniformně, ja­ko uzavřený okruh so­ci­ální in­ter­ak­ce, při bližším zkou­mání však opa­kovaně na­chází­me od­chylky od nor­my. Jednot­livé domácnosti se někdy roz­hod­ly slou­čit do sku­pi­ny po třech až de­se­‐ ti ro­di­nách. Jejich hrani­ce tvo­řily příkopy ne­bo já­‐ my. V ně­kte­rých místech se ty­to sku­pi­ny spo­jovaly do sou­sed­ství, kte­rá se paprs­kovi­tě roz­bí­ha­la od stře­du k ob­vo­du, a vy­tvá­ře­ly obytné okrsky ne­bo čtvr­ti. Kaž­dá domácnost mě­la pří­stup aspoň k jedno­mu sně­movní­mu do­mu, kte­rý byl větší než běžná obyd­lí a kde se mohla pravidelně scházet větší část obyva­tel za úče­lem činnos­tí, o nichž se Pozice: 420/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

mů­že­me jen do­ha­dovat (po­li­tické schůze? soudní řízení? se­zonní ob­řa­dy?).35 Peč­livá ar­che­olo­gická ana­lýza od­ha­li­la, že zdán­‐ livá unifor­mi­ta ukra­jin­ských megaloka­lit vy­cháze­‐ la od­spo­du, prostřednic­tvím míst­ních roz­hodova­‐ cích pro­ce­sů.36 To mu­se­lo zna­menat, že členové jednot­livých domácnos­tí – ne­bo při­nej­menším zá­‐ stup­ci jejich sou­sed­ství – sdí­le­li kon­cepční uspořá­‐

dání síd­liště ja­ko ce­lek. Mů­že­me ta­ké bez­pečně od­‐ vo­dit, že to­to uspořá­dání se za­klá­dalo na před­stavě kruhu a je­ho možných trans­for­ma­cích. Abychom po­chopi­li, jak obyva­te­lé tu­to mentální před­stavu rea­lizova­li a převá­dě­li ji do funkční so­ci­ální rea­li­ty v tak enormním mě­ří­t­ku, ne­mů­že­me se spoléhat pou­ze na ar­che­ologii. Na­štěs­tí nám roz­víje­jí­cí se od­‐ vět­ví etno­ma­te­ma­tiky ukazuje, jak přesně mohl ta­‐ kový sys­tém fungo­vat v praxi. Nejpo­učnějším pří­‐ pa­dem, kte­rý zná­me, jsou baskické osa­dy v Pyrenejích. Ty­to moderní baskické společnosti – za­str­čené v jiho­zá­padním cípu Fran­cie – si ta­ké před­stavu­jí Pozice: 421/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

své ko­mu­ni­ty v kruhové for­mě, stejně ja­ko si před­‐ stavu­jí, že jsou obklopeni kruhem hor. Kruhové uspořá­dání má zdů­raz­nit ide­ální rovnost domácnos­tí a ro­dinných jedno­tek. Je ne­prav­dě­‐ podobné, že by spole­čenské uspořá­dání těch­to exis­‐ tu­jí­cích ko­mu­nit bylo úplně stejné ja­ko u dávných ko­mu­nit na Ukra­ji­ně. Přesto na­bízí skvě­lou ilu­stra­‐ ci toho, jak ta­kové kruhové uspořá­dání mů­že být sou­čás­tí vě­domé­ho rovnos­tář­ské­ho projek­tu, ve kte­rém má „kaž­dý sou­se­dy nalevo i sou­se­dy na­‐ pravo. Nikdo není první a nikdo není po­slední“.37 Na­příklad v ob­ci Sa­in­te-Engrâ­ce je kruhový tvar vesni­ce ta­ké dyna­mickým mode­lem po­u­ží­vaným ja­‐ ko po­či­ta­dlo pro za­jištění se­zonní rota­ce zá­kladních úko­lů a po­vinnos­tí. Kaž­dou ne­dě­li jed­na domácnost ne­chá požeh­nat v míst­ním koste­le dva boch­níky chle­ba, z nichž je­den sní a druhý da­ruje „první­mu sou­se­dovi“ (do­mu na­pravo); příští tý­den ten­to sou­‐ sed udě­lá to­též a tak dá­le po smě­ru hodi­nových ru­‐ či­ček, tak­že dokon­čení kruhu by v ob­ci o 100 domácnostech trvalo zhru­ba dva roky.38 Pozice: 421/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Jak bývá v ta­kových pří­pa­dech zvykem, po­jí se s tím ce­lá kos­mo­logie, teo­rie o lid­ském stavu: o boch­ní­cích se mlu­ví ja­ko o „se­meni“, te­dy o ně­‐ čem životo­dárném, za­tím­co pé­če o mrt­vé a umíra­jí­‐ cí po­stu­puje opačným smě­rem, pro­ti smě­ru hodi­‐ nových ru­či­ček. Sys­tém však před­stavu­je i zá­klad eko­no­mické spolu­prá­ce. Pokud domácnost, na kte­‐ rou při­jde řa­da, z ja­kéhoko­li dů­vo­du není schop­na splnit své po­vinnosti, na­stou­pí pro­pra­covaný sys­‐ tém ná­hradní­ků, tak­že první, druhý a někdy i třetí sou­sed do­časně převez­me je­jí ro­li. To za­se po­sky­‐ tuje model pro prak­ticky všech­ny for­my spolu­prá­‐ ce. Stejný sys­tém „prvních sou­se­dů“ a ná­hradní­ků, stejný stup­ňovi­tý model re­cipro­ci­ty se po­u­ží­vá k vy­ře­šení ja­kéhoko­li úko­lu, kte­rý vy­ža­duje více ru­‐ kou, než má jed­na ro­di­na: od pěstování a sklízení až po vý­ro­bu sý­ra a za­bí­jení pra­sat. Z toho vy­plývá, že domácnosti si jedno­du­še nemohou na­plánovat denní prá­ce jen pod­le svých po­třeb. Muse­jí vzít v po­taz ta­ké zá­vaz­ky vů­či ji­ným domácnostem, jež za­se ma­jí své zá­vaz­ky k dalším domácnostem a tak Pozice: 422/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

dá­le. Pokud vez­me­me v úvahu, že ně­kte­ré úko­ly – vy­háně­ní stád na horské pas­t­vi­ny ne­bo dojení, stří­‐ hání a hlí­dání stád – mohou vy­ža­dovat společné úsi­‐ lí de­sí­tek růz­ných domácnos­tí a že domácnosti muse­jí sla­dit na­plánování řa­dy růz­ných druhů zá­‐ vaz­ků, za­čne­me chá­pat, o jak složi­té uspořá­dání jde. Ji­ný­mi slovy, ty­to „jedno­duché“ eko­no­miky jsou zřídkakdy tak jedno­duché. Často před­stavu­jí mi­mo­řádně komplexní logis­tické vý­zvy, jež se ře­ší na zá­kla­dě složi­tých sys­té­mů vzá­jem­né po­mo­ci, a to bez po­tře­by cent­ra­lizované mo­ci ne­bo správy. Baskič­tí vesni­čané v tom­to regi­o­nu jsou vě­domě rovnos­tář­ští v tom smys­lu, že trva­jí na tom, aby kaž­dá domácnost by­la v ko­nečném dů­sledku stejná a mě­la stejné po­vinnosti ja­ko kaž­dá ji­ná; ale spí­še než na správu prostřednic­tvím obecních sně­mů (kte­ré dří­vější gene­ra­ce baskických měš­ťanů se slávou vy­tvo­řily v místech ja­ko Guerni­ca) spoléha­jí na ma­te­ma­tické prin­cipy ja­ko rota­ce, po­stupné na­‐ hrazování a stří­dání. Ko­nečný vý­sle­dek je však Pozice: 423/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

stejný a sys­tém je na­to­lik fle­xi­bi­lní, že se prů­běžně mohou zo­hled­ňovat změ­ny v po­čtu domácnos­tí ne­‐ bo ve schopnostech jejich jednot­livých členů, což za­jiš­ťuje, že rovnost vztahů je udr­žová­na dlouhodo­‐ bě a takřka nikdy ne­dojde k vnitřním konflik­tům. Není dů­vod před­poklá­dat, že by ta­kový sys­tém měl fungo­vat jen v malém mě­ří­t­ku: vesni­ce se stovkou domácnos­tí je mnohem větší než Dunba­‐ rova ko­gni­tivní hrani­ce sto pa­desá­ti li­dí (po­čet stá­‐ lých, dů­věrných vztahů, kte­ré jsme schopni udr­žet v mysli, než – te­dy pod­le Dunba­ra – mu­sí­me za­čít při­dě­lovat moc nad spole­čenský­mi zá­leži­tost­mi ná­‐ čelníkům a správ­cům); a baskické vesni­ce a města byly dokon­ce mnohem větší. Tak­to mů­že­me za­čít chá­pat, jak se – v od­lišném kontex­tu – ty­to rovnos­‐ tář­ské sys­témy moh­ly roz­růst do ob­cí o řá­dově stov­‐ kách, ne­bo dokon­ce i ti­sí­cích domácnos­tí. Když se vrá­tí­me k ukra­jin­ským megaloka­litám, mu­sí­me uznat, že na­še zna­losti jsou chabé. Ko­lem polovi­ny čtvr­tého ti­sí­ci­letí př. n. l. by­la větši­na z nich více­‐ mé­ně opuštěná. Stá­le ne­ví­me proč. To, co se z nich Pozice: 423/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

do­chovalo, je však zá­sadní: jde o dů­kaz, že vy­so­ce rovnos­tář­ské uspořá­dání je možné i v měst­ském mě­ří­t­ku.39 S tím­to vě­domím mů­že­me po­hlédnout nový­ma oči­ma na ně­kte­ré zná­mější pří­pa­dy z ji­‐ ných čás­tí Eura­sie. Za­čně­me s Mezopo­tá­mií.

O MEZOPO­TÁ­MII A „NE TAK PRI­MI­‐ TIVNÍ“ DEMO­KRA­CII Mezopo­tá­mie zna­mená „ze­mě mezi dvě­ma ře­‐ kami“. Ar­che­ologo­vé ten­to regi­on někdy na­zýva­jí „srd­cem měst“.40 Je­ho zá­plavové pláně pro­tína­jí jinak vy­prahlou kra­ji­nu jižní­ho Iráku a cestou

k Per­ské­mu zá­livu se mě­ní v mokřa­dy.41 Měst­ský život zde sahá mi­nimálně do roku 3500 př. n. l. V severnějších ob­lastech mezi Tigri­dem a Eufra­‐ tem, kde ře­ky pro­té­ka­jí pláně­mi za­vla­žovaný­mi deštěm, se his­to­rie měst da­tuje ještě hlou­bě­ji, před rok 4000 př. n. l.42 Pozice: 424/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Na roz­díl od ukra­jin­ských megaloka­lit ne­bo měst z do­by bronzové v údolí In­du, k nimž se za­ne­‐ dlouho vrá­tí­me, by­la Mezopo­tá­mie sou­čás­tí moderní pamě­ti ještě před­tím, než kte­rý­ko­li ar­che­‐ olog za­ryl rýč do je­jích pra­sta­rých pahor­ků.43 Kaž­‐ dý, kdo če­tl Bib­li, vě­děl o babylon­ském a asyr­ském krá­lov­ství, a ve vr­cholném vik­to­ri­án­ském ob­do­bí

za­ča­li bib­lis­té a ori­enta­lis­té prová­dět vy­kopávky na místech spo­jených s bib­lický­mi tex­ty, na­příklad v Ni­nive a Nimru­du, ne­boť doufa­li, že odkry­jí města, jimž vládly legen­dární po­stavy ja­ko Ne­‐ bukadne­sar, Si­na­che­rib ne­bo Tiglatpi­lesar. Oprav­‐ du je na­šli, na řa­dě těch­to míst i jin­de však uči­ni­li ta­ké další, ještě po­zo­ruhodnější ná­le­zy, na­příklad če­di­čovou stélu se zá­ko­níkem babylon­ské­ho vlád­ce Cham­mu­rapi­ho z osm­nác­tého století př. n. l., jež by­la ob­je­ve­na v Sú­se v zá­padním Íránu, dá­le hli­ně­‐ né tabulky z Ni­nive s kopi­e­mi Epo­su o Gilga­me­šovi, bájném vlád­ci Uru­ku, a ta­ké krá­lovské hrobky v jiho­i­ráckém Uru, kde by­li ko­lem roku 2500 př. n. l. po­hřbeni v Bib­li ne­zmí­ně­ní krá­lové Pozice: 424/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

a krá­lov­ny spolu s mi­mo­řádným bo­hat­stvím a s ostatky obě­tovaných sluhů. Na­šla se ještě větší pře­kvapení. Nej­star­ší po­‐ zůstatky měst a krá­lov­ství – k nimž pa­t­řily krá­‐ lovské hrobky v Uru – byly sou­čás­tí do­sud ne­zná­mé kul­tu­ry, o níž se Písmo ne­zmi­ňu­je: kul­tu­ry Su­me­rů po­u­ží­va­jí­cích jazyk, kte­rý ne­byl pří­buz­ný se se­mi­‐ tskou jazy­kovou ro­di­nou, z níž po­chází hebrej­šti­na a arabšti­na.44 (Ve sku­tečnosti stejně ja­ko v pří­pa­dě baskič­ti­ny ne­panuje sho­da, do ja­ké jazy­kové ro­di­ny su­meršti­na patří.) Obecně však první de­ká­dy ar­che­‐ olo­gické­ho vý­zku­mu v regi­o­nu, od kon­ce deva­‐ tenác­tého století po za­čá­tek století dva­cá­tého, po­‐ tvr­di­ly oče­kávané spo­jení sta­ré Mezopo­tá­mie s ří­ší a mo­nar­chií. Su­me­rové, při­nej­menším na prvním po­hled, ne­před­stavova­li vý­jimku.45 Ve sku­tečnosti udáva­li tón. Zá­jem ve­řejnosti o ná­le­zy z Uru byl tak velký, že ča­sopis Illustra­ted Lon­don News (ang­lické „okénko do svě­ta“) ve dva­cá­tých le­tech dva­cá­tého století vě­noval ce­lých tři­cet te­ma­tických člán­ků vy­‐ Pozice: 425/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

kopávkám krá­lovských hro­bek, o kte­ré se za­slou­žil Le­o­nard Wo­olley. To vše po­si­lovalo po­pulární před­stavu Mezopo­‐ tá­mie ja­ko měst­ské, krá­lovské a aris­tokra­tické civi­‐ liza­ce pro­d­chnu­té nadšením pro odkrývání „prav­‐ dy“, kte­rá se skrýva­la za bib­lický­mi tex­ty (v hebrej­‐ ské Bib­li je za ro­diště patri­ar­chy Abraha­ma zmi­‐ ňováno su­mer­ské město „Ur Kasdim“). Jedním z hlavních úspě­chů moderní ar­che­ologie a epi­‐ grafiky bylo pře­kres­lení pů­vodní­ho ob­ra­zu: ukázaly, že Mezopo­tá­mie ve sku­tečnosti nikdy ne­‐ by­la věčnou „ze­mí krá­lů“. Sku­tečný pří­běh je mnohem složi­tější.   První mezopo­tám­ská města – ze čtvr­tého a po­čát­ku třetí­ho ti­sí­ci­letí př. n. l. – nena­bíze­jí žádný jasný dů­‐ kaz o mo­nar­chii. Mohli bys­te namítnout, že jen stě­‐ ží lze stopro­centně dokázat, že ně­co ne­e­xis­tuje. My však ví­me, jak by dů­ka­zy o mo­nar­chii v těch­to městech vy­pa­daly, pro­tože o půl ti­sí­ci­letí poz­dě­ji (zhru­ba od roku 2800 př. n. l.) se známky mo­nar­‐ Pozice: 426/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

chie za­čaly ob­jevovat všu­de: palá­ce, aris­tokra­tické po­hřby a krá­lovské ry­ti­ny a ta­ké obranné měst­ské hrad­by a or­ganizované voj­sko, jež je mě­lo chránit. Zro­zení měst a s ním i zá­kladních prv­ků mezopo­‐ tám­ské­ho ob­čanské­ho živo­ta – sta­ro­by­lých stavebních ka­menů je­ho měst­ské společnosti – je však mnohem star­ší než to­to „první dynastické“ ob­‐ do­bí. Ty­to pů­vodní měst­ské prvky za­hrnu­jí i ty, kte­ré byly ne­správně ozna­če­ny za vy­ná­le­zy krá­lovské­ho státnic­tví, ja­ko na­příklad in­stitu­ce, již his­to­ri­ci ozna­či­li ja­ko ro­bo­tu. Jde o nu­cenou prá­ci na ob­‐ čanských projek­tech, kte­rá by­la vy­ža­dová­na od svo­‐ bodných ob­čanů na se­zonní bázi a by­la vž­dy po­va­‐ žová­na za for­mu daně vy­bírané mocný­mi vlád­ci: daň, kte­rá se ne­pla­tí zbožím, ale služ­ba­mi. V pří­pa­‐ dě Mezopo­tá­mie však ro­bo­ta by­la dávno zná­má. By­‐ la sta­rá ja­ko lid­stvo samo. V mý­tu o Atra­cha­sí­sovi (jenž se stal před­lo­hou sta­ro­zákonní­ho No­ema) se praví, že bo­hové nejprve stvo­řili li­di, kte­ří za ně mě­li vy­ko­návat ro­bo­tu. Mezopo­támští bo­hové by­li Pozice: 426/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ne­o­by­čejně zruční a pů­vodně sa­mi pra­cova­li. Na­ko­‐ nec je však kopání za­vla­žova­cích kaná­lů vy­čerpalo, a tak stvo­řili nižší bož­stva, aby od­ved­la prá­ci za ně. Ta se však vz­bouři­la a – po­té, co se jim dostalo mnohem pří­z­nivější­ho sly­šení, než by se do­čkal Lu­‐ cifer v ne­bi – vyš­ší bo­hové uzna­li jejich poža­davky a stvo­řili li­di.46 Ro­botovat mu­se­li všich­ni. Dokon­ce i ti nej­‐ mocnější mezopo­támští vlád­ci poz­dějších dob mu­‐ se­li při stav­bě dů­leži­tého chrá­mu zve­dat koše s hlí­‐ nou. Su­mer­ské slovo pro ro­bo­tu (dub­sig) zna­mená košík hlí­ny a psalo se po­mo­cí pik­togra­mu, na němž je znázorněn člověk zve­da­jí­cí koš nad hlavu, stejně ja­ko to dě­la­jí krá­lové vy­rytí na Ur-nanše­ho pla­ke­tě zhru­ba z roku 2500 př. n. l. Svo­bodní ob­čané vy­ko­‐ náva­li dub­sig v řá­du týdnů i mě­sí­ců. Za­tím­co plni­li služ­bu, pra­cova­li vy­so­ce po­sta­vení kně­ží a správ­ci po boku ře­me­slní­ků, pastev­ců a pěsti­te­lů obi­lí. Poz­‐ dě­ji mohli krá­lové udě­lovat vý­jimky a umožnit bo­‐ ha­tým ob­čanům, aby se z ro­bo­ty vy­pla­ti­li ne­bo naja­‐ Pozice: 427/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

li ji­né oso­by, kte­ré by prá­ci vy­ko­naly za ně. Přesto všich­ni ně­ja­kým způ­so­bem při­spí­va­li.47 Krá­lovské hym­ny po­pi­su­jí „šťastné ob­li­če­je“ a „ra­dostná srd­ce“ pracu­jí­cích ro­bot­ní­ků. Není po­‐ chyb, že je zde pří­to­m­ný ta­ké prvek pro­pa­gan­dy, ale je zřej­mé, že i v ob­do­bích mo­nar­chie a ří­še se ty­to se­zonní projek­ty nes­ly ve slavnost­ním du­chu a li­dé dostáva­li hojnou od­mě­nu v podo­bě chle­ba, piva, datlí, sý­ra a ma­sa. Bylo v nich i cosi karne­valové­ho. Šlo o okamžiky, kdy mo­rální řád města za­ží­val vr­‐ chol a kdy se roz­dí­ly mezi ob­ča­ny roz­plývaly. „Hymnus o Gu­deovi“ – kníže­ti (en­sí) měst­ské­ho stá­‐ tu La­gaš – pro­zrazuje cosi z at­mo­sfé­ry, v níž se ro­bo­‐ ta ode­hráva­la. Pí­seň, kte­rá po­chází z kon­ce třetí­ho ti­sí­ci­letí př. n. l., oslavu­je obno­vení chrá­mu zvané­‐ ho Eninnu, do­mu bož­ské­ho pat­ro­na města Ningir­‐ sua:   Že­ny nenosi­ly košíky, jen nej­vyš­ší vá­leční­ci stavě­li pro něj, bič ne­švi­hal. Pozice: 427/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Matka ne­bi­la své (ne­po­slušné) dí­‐ tě, gene­rál, plu­kovník, kapi­tán a od­ve­denec, ti všich­ni se po­dí­le­li na prá­ci rovným dí­lem, do­hled byl ja­ko měkká vl­na v jejich ru­kou.48   Mezi trva­lejší vý­ho­dy pro ob­ča­ny pa­t­řilo od­‐ puštění dluhů vlád­cem.49 Ob­do­bí pra­covní mo­bi­‐ liza­ce bylo tu­díž chá­pá­no ja­ko okamžik ab­so­lut­ní rovnosti před bo­hy – kdy se dokon­ce i ot­ro­ci mohli dostat na roveň svých pá­nů – a ta­ké ja­ko chví­le, kdy se ima­gi­nární město promě­ňovalo ve sku­tečné, když ze se­be je­ho obyva­te­lé se­třása­li svou běžnou identi­tu pe­kařů, hos­pod­ských či obyva­tel konkrét­‐ ních sou­sed­ství a poz­dě­ji i gene­rá­lů ne­bo ot­ro­ků a na krát­kou do­bu se spo­ji­li, aby se sta­li la­gaš­ským, Pozice: 428/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

kiš­ským, eri­duovským ne­bo larským li­dem, za­tím­‐ co stavě­li ne­bo pře­stavova­li ně­kte­rou část města ne­‐ bo síť za­vla­žova­cích kaná­lů, kte­rá ho živi­la. Jestli­že města by­la aspoň částečně bu­dová­na právě tak­to, je ob­tížné ode­psat ta­kové slavnosti ja­ko pouhou sym­bo­lickou po­dí­vanou. Navíc exis­tovaly i další in­stitu­ce, jež údajně vznik­ly už v před­‐ dynastickém ob­do­bí a za­jiš­ťovaly, že se na správě města vý­znamně po­dí­le­li ta­ké běžní ob­čané. Dokon­ce i ti nejau­tokra­tič­tější vlád­ci poz­dějších měst­ských stá­tů se zod­po­ví­da­li mnoha měst­ským radním, sou­sed­ským okrs­kům a jejich shromáž­dě­‐ ním a sněmům – kte­rých se často po boku mužů zú­‐ čast­ňovaly že­ny.50 „Synové a dce­ry“ města mohli vy­jád­řit svůj ná­zor a ovliv­ňovat vše od zdaně­ní po za­hraniční po­li­tiku. Ty­to měst­ské sněmy možná ne­byly tak mocné ja­ko jejich ob­do­ba ve sta­rověkém Řecku, na druhou stranu však v Mezopo­tá­mii ne­‐ bylo ot­ro­c­tví zdale­ka to­lik roz­vi­nu­té a že­ny ne­byly v ta­kové mí­ře vy­lou­če­ny z po­li­tiky.51 V diplo­ma­‐ tické ko­respon­den­ci se ta­ké pří­leži­tostně ob­jevu­jí Pozice: 429/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ná­zna­ky or­ganizovaných sku­pin, kte­ré se stavě­ly pro­ti ne­po­pulárním vlád­cům ne­bo po­li­ti­ce, a často i úspěšně. Moderní učen­ci po­u­ží­va­jí pro ten­to obecný stav ter­mín „pri­mi­tivní demo­kra­cie“. Není to pří­liš vhodný po­jem, ne­boť ne­e­xis­tuje žádný zvlášt­ní dů­‐ vod si mys­let, že kte­ráko­li z těch­to in­stitu­cí by­la v ja­kémko­li smys­lu za­o­sta­lá ne­bo ne­sofis­ti­kovaná. Je prav­dě­podobné, že dlouhodo­bé po­u­ží­vání toho­to po­divné­ho ter­mí­nu ba­da­te­li brání širší dis­ku­si, kte­‐ rá zů­stává větši­nou ome­ze­na na spe­ci­a­lizovanou ob­last asyri­o­logie: stu­di­um sta­rověké Mezopo­tá­mie a je­jí­ho odka­zu v klí­novém pís­mu. Za­měř­me se po­‐ zorně­ji na ten­to argu­ment a ně­kte­ré je­ho dů­sledky. S myš­lenkou, že se Mezopo­tá­mie vy­zna­čova­la „pri­mi­tivní demo­kra­cií“, při­šel ja­ko první ve čtyři­‐ cá­tých le­tech mi­nulého století dán­ský his­to­rik a asyri­o­log Thorkild Ja­cob­sen.52 Dnešní věd­ci za­‐ býva­jí­cí se tou­to ob­la­sí roz­vi­nu­li je­ho myš­lenku ještě dál. Ra­dy čtvr­tí a sněmy star­ších – kte­ré za­stu­‐ po­valy zá­jmy měst­ské ve­řejnosti – ne­byly cha­rak­te­‐ Pozice: 429/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ris­tické jen pro první mezopo­tám­ská města, jak si mys­lel Ja­cob­sen, dokla­dy o nich lze nalézt i ve všech poz­dějších ob­do­bích mezopo­tám­ských dě­jin, a to až do do­by asyr­ské, babylon­ské a per­ské ří­še, a jsou zmí­ně­ny ta­ké v Bib­li. Li­dové ra­dy a ob­čanské sněmy (su­mer­sky: ukkin; akkad­sky: puhrum) byly sta­bi­lním prvkem vlá­dy nejen v mezopo­tám­ských městech, ale i v jejich ko­‐ lo­ni­álních odnožích (např. kaneš­ský ka­rum v Ana­‐ to­lii) a v měst­ských společnostech sou­sedních po­‐ pula­cí, ja­ko by­li Che­ti­té, Fé­ni­čané, Fi­lištíni a Iz­rae­‐ li­té.53 Ve sku­tečnosti je takřka nemožné nalézt kde­‐ ko­li na sta­rověkém Blíz­kém vý­cho­dě město, kte­ré by ne­mě­lo ně­ja­kou ob­do­bu li­dové­ho sně­mu – ne­bo dokon­ce něko­lik sně­mů (z nichž je­den na­příklad za­‐ stu­po­val zá­jmy „mla­dých“ a druhý „sta­rých“). Pla­ti­‐ lo to i pro ob­lasti, ja­ko je syr­ská step a severní Mezopo­tá­mie, kde mo­nar­chis­tické tra­di­ce sahaly hlu­boko.54 Stá­le toho však ví­me jen vel­mi málo o tom, jak ty­to sněmy fungo­valy, ja­ké bylo jejich složení ne­bo kde se scháze­ly.55 Sta­rověký řecký po­‐ Pozice: 430/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

zo­rova­tel by ně­kte­ré z nich zřej­mě ozna­čil za demo­‐ kra­tické, ji­né za oligar­chické a další za smě­si­ci demo­kra­tických, oligar­chických a mo­nar­chis­‐ tických prin­cipů. Ve větši­ně pří­pa­dů se však od­‐ borní­ci mohou jen do­ha­dovat. Jed­ny z nej­jasnějších dů­kazů po­cháze­jí z ob­do­bí mezi devá­tým a sedmým stole­tím př. n. l. Asyrští vlád­ci ja­ko Si­na­che­rib a Aššur­banipal by­li již od bib­lických dob pro­slulí svou bruta­li­tou a stavě­ním mo­nu­men­tů, jejichž prostřednic­tvím se chlu­bi­li krvavou po­mstou vy­ko­nanou na vz­bouřen­cích. Své lo­ajální pod­dané však ne­cháva­li až pře­kvapivě na poko­ji a často po­sky­tova­li takřka úplnou au­to­no­mii ob­čanským or­gánům, kte­ré či­ni­ly ko­lek­tivní roz­‐ hodnutí.56 Ví­me to, je­likož měst­ští správ­ci síd­lí­cí dale­ko od asyr­ské­ho dvo­ra, ve velkých městech jižní Mezopo­tá­mie (Babylo­nu, Nippu­ru, Uru­ku, Uru a dalších) po­sí­la­li svým pá­nům do­pi­sy. Ar­che­‐ ologo­vé mnohé z těch­to do­pi­sů nalezli při ob­je­vení krá­lovských ar­chivů v Ni­nive, starém hlavním městě ří­še. Měst­ští správ­ci v nich pře­dáva­jí asyr­ské­‐ Pozice: 430/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

mu dvo­ru infor­ma­ce o roz­hodnu­tích při­ja­tých ob­‐ čanský­mi sněmy. Do­zví­dá­me se o „vů­li li­du“ v zá­‐ leži­tostech saha­jí­cích od za­hraniční po­li­tiky po vol­‐ bu správ­ců a ta­ké o tom, že ob­čanské or­gá­ny někdy vzaly vě­ci do vlast­ních ru­kou, se­hnaly vojáky a za­‐ vedly daně na pod­po­ru ob­čanských projek­tů ne­bo poštvaly své pá­ny pro­ti so­bě. Sou­sed­ské čtvr­ti (akkad­sky bābtum, od­vo­zené od slova s vý­zna­mem „brá­na“) byly ak­tivní v míst­ní správě a někdy zřej­mě repli­kovaly urči­té aspek­ty vesnické ne­bo kmenové správy v měst­ském prostře­dí.57 Soudní řízení projednáva­jí­cí vraž­dy, roz­vo­dy a maje­t­kové spo­ry zřej­mě bylo větši­nou v kompe­ten­ci měst­ských rad. Tex­ty nale­zené v Nippu­ru uvá­dě­jí ne­ob­vyk­lé po­drobnosti o složení jednoho ta­kové­ho sně­mu, kte­rý byl svo­lán ja­ko po­‐ ro­ta v pří­pa­dě vraž­dy. Mezi čle­ny po­ro­ty na­j­de­me ptáčníka, hrn­čí­ře, dva za­hradníky a vojáka ve služ­‐ bě chrá­mu. Tri­ni­da­d­ský in­te­lek­tuál C. L. R. Ja­mes kdy­si o Athé­nách pá­tého století pro­hlá­sil, že „vládnout mohl kaž­dý ku­chař“. Zdá se, že pro Pozice: 431/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Mezopo­tá­mii, při­nej­menším pro mnoho je­jích čás­‐ tí, to pla­ti­lo do­slova: to, že někdo pra­coval ruka­ma, ho ne­vy­lu­čovalo z pří­mé účasti na právních a po­li­‐ tických zá­leži­tostech.58 Par­ti­cipační správa by­la ve sta­rých mezopo­tám­‐ ských městech or­ganizová­na na něko­lika úrovních, od po­vě­řen­ců (někdy de­fi­novaných na zá­kla­dě etnických hranic ne­bo profesních vztahů) přes větší měst­ské okrsky až po město ja­ko ce­lek. Zá­jmy jednot­livých ob­čanů moh­ly být za­stou­pe­ny na všech úrovních, ale do­chované pí­sem­né dokla­dy ob­sahu­jí zoufa­le málo po­drobnos­tí o tom, jak ten­to sys­tém měst­ské správy fungo­val v praxi. His­to­ri­ci ne­do­sta­tek infor­ma­cí při­pi­su­jí klí­čové ro­li sně­mů fungu­jí­cích v růz­ném mě­ří­t­ku a vy­ná­še­jí­cích sou­dy (v míst­ních maje­t­kových spo­rech, roz­vodových a dě­dických pří­pa­dech, v ob­vi­ně­ních z krá­deže ne­bo z vraž­dy atd.) způ­so­bem, kte­rý byl do značné mí­ry ne­závis­lý na cent­rální vlá­dě a ne­vy­ža­doval od ní pí­‐ semnou au­to­riza­ci.59

Pozice: 432/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Ar­che­ologo­vé se vesměs sho­du­jí s his­to­riky, i když by bylo oprávně­ně možné se ptát, jak mů­že ar­che­ologie vnést ne­závis­lé svět­lo do těch­to po­li­‐ tických zá­leži­tos­tí. Od­po­věď lze nalézt v loka­li­tě Maš­kan-šapir, kte­rá by­la vý­znam­ným cent­rem za vlá­dy dynastie Larsa ko­lem roku 2000 př. n. l. Stejně ja­ko u větši­ny mezopo­tám­ských měst si­ce měst­ské kra­ji­ně Maš­kan-šapi­ru do­mi­noval hlavní chrám (v tom­to pří­pa­dě sva­tyně bo­ha pod­svě­tí Ner­‐ ga­la), kte­rý byl vzty­čen vy­soko na zikku­ra­tu, dů­‐ kladný ar­che­olo­gický prů­zkum měst­ské­ho pří­‐ stavu, bran a obytných ob­las­tí však ukázal na po­zo­‐ ruhodně rovnoměrné roz­dě­lení bo­hat­ství, ře­me­‐ slné vý­ro­by a ad­mi­nis­tra­tivních ná­strojů na­příč pě­‐ ti hlavní­mi okrsky, aniž zde exis­tovalo zjevné stře­‐ dis­ko ob­chodní a po­li­tické mo­ci.60 Co se tý­ká kaž­‐ do­denních zá­leži­tos­tí, obyva­te­lé měst (dokon­ce i v ob­do­bí mo­nar­chií) si do značné mí­ry vlád­li sa­mi, zřej­mě stejným způ­so­bem ja­ko v do­bách, než se na scé­ně ob­jevi­li krá­lové. Pozice: 432/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Moh­lo to fungo­vat ta­ké ob­rá­ceně. Pří­chod au­to­‐ ri­ta­tivní­ho vlád­ce z ob­lasti mi­mo město někdy ob­‐ rá­til měst­ský život vzhů­ru noha­ma. Tak to­mu moh­‐ lo být v pří­pa­dě amo­rej­ské dynastie Lim – Ja­g­gidLim, Jach­dun-Lim a Zi­mrí-Lim –, kte­rá do­by­la velkou část syr­ské­ho Eufra­tu zhru­ba ve stejné do­bě, kdy dá­le na jihu za­ží­val vr­chol Maš­kan-šapir. Li­‐ mové se roz­hod­li za­ložit si vlast­ní správní stře­dis­ko ve sta­rověkém městě zvaném Ma­ri (dnes Tell Ha­ri­ri na syr­ském Eufra­tu) a ob­sa­di­li vládní bu­dovy v je­ho srd­ci. Jejich pří­chod zřej­mě uspí­šil ma­sový exo­dus měst­ské­ho obyva­tel­stva z Ma­ri, kte­ré se při­po­ji­lo k menším měs­tům ne­bo stanovým vesni­cím pastev­‐ ců roze­setých po ce­lé stepi. Před­tím, než babylon­‐ ský král Cham­mu­rapi v ro­ce 1761 př. n. l. Ma­ri vy­‐ plenil, se v po­sledním „městě“ amo­rej­ských krá­lů na­cháze­lo jen o málo více než krá­lovská rezi­den­ce, harém, při­leh­lé chrá­my a hrstka dalších ve­řejných bu­dov.61 Pí­sem­ná ko­respon­den­ce z toho­to ob­do­bí je přímým dů­kazem o ne­vraživosti mezi cti­žá­dostivou Pozice: 433/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

mo­nar­chií toho­to druhu a etablovanou mo­cí měst­‐ ských sně­mů. Do­pi­sy pro Zi­mrí-Li­ma, kte­ré psal Ter­ru, vlád­ce sta­rověké­ho churrij­ské­ho hlavní­ho města Urkeš (dnes Tell Mozan), od­halu­jí je­ho bez­‐ mocnost tvá­ří v tvář měst­ským ra­dám a sněmům. Při jedné pří­leži­tosti sdě­luje Ter­ru Zi­mrí-Li­movi: „Je­likož jsem pod­řízen li­bovů­li své­ho pá­na, obyva­‐ te­lé mé­ho města mnou opo­vr­hu­jí a dva­krát třikrát jsem si za­chránil hlavu před smr­tí z jejich ru­kou.“ Ma­rij­ský král na to od­po­vě­děl: „Neu­vě­do­mil jsem si, že obyva­te­lé tvé­ho města te­bou opo­vr­hu­jí kvů­li mně. Ty pa­tříš mně, i kdy­by město Urkeš pa­t­řilo něko­mu ji­né­mu.“ Situa­ce vy­vr­cho­li­la, když se Ter­‐ ru při­znal, že mu­sel uprch­nout před ve­řejným mí­‐ ně­ním (před „ústy Urke­še“) a na­šel si azyl v ne­dale­‐ kém městě.62 Zdá se te­dy, že větši­na mezopo­tám­ských měst­‐ ských obyva­tel vů­bec ne­po­tře­bova­la k řízení měst­‐ ské­ho živo­ta vlád­ce, ale or­ganizova­la se do au­to­‐ nomních samo­správných jedno­tek, kte­ré moh­ly na agresivní vlád­ce rea­govat buď jejich vy­hnáním, ne­‐ Pozice: 433/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

bo úplným opuštěním města. Nic z toho nutně ne­‐ dává od­po­věď na otáz­ku „Jak vy­pa­da­la vlá­da v mezopo­tám­ských městech před pří­chodem krá­‐ lů?“ (ač­ko­li jis­tě ně­co na­zna­čuje). Místo toho od­po­‐ vě­di po­někud zne­poko­jivě vy­cháze­jí z ná­lezů v je­di­‐ né loka­li­tě: v městě Uruk (dnešní Varka, v Bib­li Erek), je­hož poz­dější my­tologie in­spi­rova­la Ja­cob­‐ senovo pů­vodní hle­dání „pri­mi­tivní demo­kra­‐ cie“.63

PO­PÍ­ŠE­ME, JAK ZA­ČALY (PSANÉ) DĚ­‐ JI­NY A PRAV­DĚ­PODOBNĚ I (ÚST­NÍ) EPIKA: SPOLU S VELKÝ­MI RA­DA­MI VE MĚSTECH A MA­LÝ­MI KRÁ­LOV­‐ STVÍ­MI V HO­RÁCH V ro­ce 3300 př. n. l. byl Uruk městem o roz­lo­ze zhru­ba 200 hek­ta­rů, kte­ré svou ve­likos­tí převy­‐ šovalo sou­se­dy na jižních mezopo­tám­ských zá­‐ Pozice: 434/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

plavových pláních. Od­ha­dy po­čtu obyva­tel Uru­ku se po­hybu­jí od 20 000 do 50 000. Na prvních obytných čtvr­tích bylo ná­sledně po­sta­veno měst­ské síd­liště, kte­ré vy­dr­že­lo až do ča­sů Ale­xandra Ve­liké­‐ ho v čtvr­tém století př. n. l.64 Klí­nové písmo bylo možná vy­nale­zeno v Uru­ku ko­lem roku 3300 př. n. l. a s je­ho první­mi vý­vojový­mi sta­dii se mů­že­me se­tkat na nu­me­rických tabul­kách a dalších for­mách ad­mi­nis­tra­tivních zá­zna­mů. Hlavní funk­‐ cí písma v té do­bě bylo ve­dení účetnic­tví v měst­‐ ských chrá­mech.65 O ti­sí­ce let poz­dě­ji upadlo klí­‐ nové písmo v za­po­mně­ní i v uruckých chrá­mech. V té do­bě už šlo o pro­pra­cované písmo, je­hož prostřednic­tvím se mi­mo ji­né za­zna­menáva­la první psaná li­te­ra­tu­ra a zá­ko­níky na svě­tě. Co ví­me o pů­vodním městě Uruk? Kon­cem čtvr­‐ tého ti­sí­ci­letí př. n. l. zde stá­la vy­soká akropole, je­‐ jíž velkou část za­u­jí­mal vy­výšený ve­řejný okrsek zvaný Ean­na, „Dům ne­bes“, za­svě­cený bo­hy­ni Inanně. Na je­ho vr­cho­lu stá­lo devět mo­nu­‐ mentálních bu­dov, z nichž se do­chovaly jen zá­kla­dy Pozice: 435/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

z dove­zené­ho vá­pen­ce, ku­sy scho­dů a frag­men­ty sloupořa­dí zdo­bených ba­revnou mozaikou. Stře­chy těch­to roz­sáh­lých ve­řejných staveb mu­se­ly být vy­‐ ro­be­ny z exo­tické­ho dřeva, kte­ré sem bylo do­pra­‐ veno na říčních lo­dích z „cedrové­ho lesa“ v Sý­rii, kte­rý tvo­ří jevišt­ní po­za­dí mezopo­tám­ské­ho Epo­su o Gilga­me­šovi. Pro ur­bánní his­to­riky zů­stává Uruk oříš­kem. Tro­chu při­po­mí­ná ukra­jin­skou megaloka­li­tu na­ru­‐ by, je­ho nej­star­ší zná­mé ar­chi­tek­to­nické uspořá­‐ dání před­stavu­je jádro bez okolních staveb, je­likož ne­ví­me prak­ticky nic o obytných čtvr­tích za hrani­cí okrsku Ean­na, kte­ré první ar­che­ologo­vé igno­rova­li. Ji­ný­mi slovy, zís­ka­li jsme jis­tý vhled do ně­če­ho, co bylo měst­ským ve­řejným sek­to­rem, ale za­tím nám schází sou­kro­mý sek­tor, vů­či kte­ré­mu bychom ho mohli de­fi­novat. Přesto pokra­čuj­me v tom, co ví­‐ me. Větši­na těch­to ve­řejných bu­dov zřej­mě před­‐ stavova­la společné sně­movní haly, jež byly zjevně navr­že­ny pod­le vzo­ru běžných domácnos­tí, ale po­‐ Pozice: 435/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

sta­ve­ny ja­ko domy pro bož­stvo.66 Na­cházel se zde i velký dvůr, kte­rý tvo­řilo ob­rovské za­puštěné prostran­ství, jež mě­lo na­příč 50 met­rů a ce­lé bylo obklopené dvě­ma úrovně­mi lavi­ček a opat­řené vodní­mi kaná­ly za­vla­žu­jí­cí­mi stromy a za­hra­dy, jež ský­taly po­třebný stín pro se­tkávání pod ši­rým ne­‐ bem. Ten­to druh uspořá­dání – řa­da velko­lepých otevřených chrá­mů do­plně­ných pří­vě­tivým prosto­‐ rem pro ve­řejné se­šlosti – je přesně tím, co by se dalo oče­kávat, pokud měl být Uruk řízen li­dovým shromáž­dě­ním; a jak zdů­raz­nil Ja­cob­sen, Epos o Gilga­me­šovi (jenž za­čí­ná v pre­dynastickém Uru­ku) se o těch­to sně­mech zmi­ňu­je, včetně jednoho, kte­rý je vě­novaný mla­dým mužům města. Uveď­me zřej­mou pa­ra­le­lu: athén­ská ago­ra v Peri­klově ob­do­bí (pá­té století př. n. l.) by­la ta­ké plná ve­řejných chrá­mů, přesto se sku­tečné demo­‐ kra­tické sněmy ko­naly v otevřeném prosto­ru zvaném Pnyx, na pahorku s prosto­rem pro 500 se­dí­‐ cích ob­čanů, kte­ří by­li zvo­leni – lo­sem, s ro­tu­jí­cím člen­stvím –, aby ří­di­li kaž­do­denní zá­leži­tosti města Pozice: 436/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

(všich­ni ostat­ní ob­čané stá­li). Na Pnyxu se moh­lo shromáž­dit 6 000 až 12 000 osob, sku­pin svo­‐ bodných dospě­lých mužů, kte­ří před­stavova­li zhru­‐ ba dva­cet pro­cent cel­kové po­pula­ce města. Velký dvůr v Uru­ku byl vý­raz­ně větší, a ač­ko­li ne­má­me přesnou před­stavu o tom, ko­lik obyva­tel v Uru­ku ko­lem roku 3500 př. n. l. žilo, je těžké si před­stavit, že by jich bylo podobné množ­ství ja­ko v kla­sických Athé­nách. To na­zna­čuje vyš­ší mí­ru za­po­jení, což by dávalo smy­sl, kdy­by ne­byly zce­la vy­lou­če­ny že­ny a kdy­by Uruk ve svých po­čát­cích podobně ja­ko poz­‐ dější Athé­ny ne­de­fi­noval 30 pro­cent svých obyva­tel ja­ko usazené při­stě­hoval­ce, kte­ří ne­mě­li vo­lební právo, a až 40 pro­cent ja­ko ot­roky. Značná část na­šich tvrzení je spe­kula­tivní, je však jasné, že v poz­dějších ob­do­bích se situa­ce mě­‐ ní. Ko­lem roku 3200 př. n. l. byly pů­vodní ve­řejné bu­dovy sva­tyně Ean­na srovná­ny se ze­mí a za­kry­ty su­ti­na­mi a po­svátný prostor byl pře­tvo­řen na řa­du ohrazených dvo­rů a zikku­ra­tů. Má­me dů­kaz, že do roku 2900 př. n. l. bojova­li lokální krá­lové z rival­‐ Pozice: 436/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

ských měst­ských stá­tů o nad­vlá­du nad Uru­kem, v dů­sledku če­hož vy­rostla po ob­vo­du města deví­‐ tiki­lo­met­rová hrad­ba (je­jíž stav­ba by­la poz­dě­ji při­‐ pi­sová­na Gilga­me­šovi). V prů­bě­hu něko­lika staletí se měst­ští vlád­ci za­ča­li vy­dávat za sou­se­dy bo­hů a bo­hyní, stavě­li si vlast­ní palá­ce na prahu Do­mu ne­bes a do je­ho po­svátné­ho zdiva ne­cha­li tesat svá jmé­na.67 Znovu si při­po­meň­me: za­tím­co dů­ka­zy o demo­‐ kra­tické samo­správě jsou vž­dy po­někud ne­jedno­‐ značné (dokázal by někdo čis­tě z ar­che­olo­gických ná­lezů vy­číst, co se v Athé­nách v pá­tém století př. n. l. sku­tečně dě­lo?), dů­ka­zy krá­lovské vlá­dy, pokud se ob­jeví, jsou na­prosto ne­o­mylné.   Uruk se pro­slavil zej­mé­na písmem. Je to první město, o němž má­me roz­sáh­lé pí­sem­né zá­znamy, a ně­kte­ré z nich se da­tu­jí až do do­by před krá­‐ lovskou vlá­dou. Ač­ko­li je doká­že­me pře­číst, jejich in­terpreta­ce je bo­hu­žel extrémně ob­tížná. Pozice: 437/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Větši­nu z nich před­stavu­jí tabulky s klí­novým písmem nale­zené na sme­tiš­tích vy­kopaných v zá­‐ kla­dech akropole, kte­ré zřej­mě od­halu­jí jen ma­lý vý­sek měst­ské­ho živo­ta. Převážnou větši­nu tvo­ří úřední stvrzenky, na nichž jsou za­zna­mená­ny trans­ak­ce zboží a slu­žeb. Exis­tu­jí i „školní tex­ty“ ob­sahu­jí­cí se­znamy zna­ků, kte­ré si opi­sova­li bu­dou­‐ cí pí­saři, aby se se­zná­mi­li se stan­dardním ad­mi­nis­‐ tra­tivním slovníkem teh­dejší do­by. His­to­rická hodno­ta druhé­ho typu zá­zna­mů je ne­jas­ná, je­likož pí­saři se možná mu­se­li na­u­čit i všemožné klí­nové zna­ky (ob­tis­kováním ráko­sové­ho hro­tu do vlhké hlí­ny), jež se v praxi moc neu­platni­ly. Ta­kové učení moh­lo ta­ké být sou­čás­tí pro­ce­su, kte­rý byl teh­dy po­va­žován za řádné vzdě­lávání v gramotnosti.68 Přesto nám samotná exis­ten­ce ško­ly pí­sařů, kte­‐ ří spravova­li složi­té vztahy mezi lid­mi, zví­řa­ty a věc­mi, ukazuje, že ve velkých „do­mech bo­hů“ šlo o hodně víc než jen o ri­tuální se­tkávání. Mu­se­lo se tam or­ganizovat zboží a ře­mes­la a pů­so­bi­la zde i sku­pi­na ob­čanů, kte­rá zdoko­na­li­la pe­da­go­gické Pozice: 438/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

tech­niky, jež se br­zy staly pro tu­to spe­cifickou for­‐ mu měst­ské­ho živo­ta na­to­lik zá­sadní­mi, že s ná­mi zů­staly do­dnes. Chce­me-li po­chopit, o jak všu­dypří­‐ to­m­né inova­ce šlo, sta­čí si uvě­do­mit, že téměř kaž­‐ dý, kdo čte tu­to kni­hu, se prav­dě­podobně na­u­čil číst ve školní tří­dě, v lavi­ci ob­rá­cené k uči­te­li, kte­rý se ří­dil stan­dardní­mi učební­mi osnova­mi. Ten­to vcelku rigidní způ­sob učení byl su­mer­skou inova­cí, kte­rou dnes na­j­de­me prak­ticky v kaž­dém kou­tě svě­‐ ta.69 Co vlastně ví­me o těch­to prvních do­mech ur­‐ čených bo­hům? Za­prvé je zřej­mé, že se v mnoha ohle­dech víc podo­baly továrnám než koste­lům. Dokon­ce i ty nej­star­ší, o nichž má­me dů­ka­zy, byly uspořá­dá­ny pro značný ob­jem lid­ské prá­ce, společně s dílna­mi a zá­so­ba­mi su­rovin. Ně­kte­ré de­‐ tai­ly uspořá­dání su­mer­ských chrá­mů s ná­mi zů­‐ staly do­dnes, na­příklad kvan­tifika­ce lid­ské prá­ce na stan­dardní pra­covní zá­těž a jednotky ča­su. Su­‐ merští úřední­ci po­čí­ta­li lec­cos – mi­mo ji­né dny, mě­‐ sí­ce a roky – a po­u­ží­va­li k to­mu sys­tém še­desát­kové Pozice: 438/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

sou­stavy, z ně­hož se poz­dě­ji od­vo­dil (prostřednic­‐ tvím mnoha roz­ličných cest přeno­su) náš vlast­ní sys­tém po­čí­tání ča­su.70 V jejich účet­ních kni­hách na­chází­me zá­rodky moderní­ho in­dustri­a­lis­mu, fi­‐ nanční­ho sys­té­mu a byrokra­cie. Často je ob­tížné přesně určit, kým ti­to pra­covní­‐ ci v chrá­mu by­li ne­bo ja­ký druh li­dí se tak­to shro­‐ maž­ďoval, dostával pří­dě­ly jíd­la a je­hož vý­sledky se in­venta­rizovaly – by­li to li­dé, kte­ří by­li trvale při­dě­‐ leni k chrá­mu, ne­bo šlo o běžné ob­ča­ny vy­ko­náva­jí­‐ cí kaž­do­roční po­vinnost ro­bo­ty? Pří­to­m­nost dě­tí na se­zna­mech však signa­lizuje, že zde při­nej­menším ně­kte­ré z nich moh­ly žít. Jestli­že to­mu tak bylo, pak s nej­větší prav­dě­podobnos­tí šlo o li­di, kte­ří ne­‐ mě­li kam jinam jít. Pokud se mů­že­me ří­dit poz­dější­‐ mi su­mer­ský­mi chrá­my, pra­covní sí­la se sklá­da­la z ce­lé šká­ly po­třebných ob­čanů: vdov, si­rot­ků a dalších osob, kte­ré se staly zrani­telný­mi ná­‐ sledkem dluhů, zlo­či­nu, konflik­tů, chu­do­by, nemo­‐ cí či po­sti­žení a kte­ré vy­hle­daly chrám ja­ko úto­čiště a místo pod­po­ry.71 Pozice: 439/1000

8. Imaginární města - První městští obyvatelé v Eurasii – …

Pro­za­tím však alespoň zdů­raz­ně­me po­zo­‐ ruhodné množ­ství ře­me­sel, kte­rá se