Trávy ttiiss 807176678X, 8072022601 [PDF]

Zitiervorschau

G ra u /K re m e r/M ö s e le r/R a m b o ld /T rie b e l

T rávy Lipnicovité, sáchorovité, sítinovité a rostliny podobné travám Evropy V y d a v a te l G u n te r S te in b a c h Ilu stro va li Jürke G ra u , B e rn d Kliehn, B runo P. K re m e r, G e rh a rd R a m b o ld a A n k e S ch le h u fe r

Použité zkratky N 0 S W *

= = = =

BS

sever východ jih západ víceméně

Zkratky použité v pérovkách v textu Á = klásek B - list BL - květ BLB - okvětní lístek, korunní lístek BLST = květenství; spojení několika až mnoha květů v charakteristický větvený útvar BQ - příčný průřez květem

= pochva; bazální, lodyhu objímající část listu přecházející v čepel D - plucha F - plod, případně semeník v době zralosti (u ostřic: měchýřek) FQ - příčný průřez plodem (u ostřic: měchýřkem) H - pleva HB - báze stébla HQ - příčný průřez stéblem SA - semena SCH - listen, popř. pleva (většinou u ostřic); charakteristický útvar listového původu, v jehož paždí vyrůstají květy SP - lodyha, stonek s přisedlými listy či květy SPQ - příčný průřez lodyhou

â - samčí 5 - sam ičí

Obrázky (pérovky) v textu jsou u šáchorovitých, sítinovitých a travám podobných rostlin nakresleny podle originálního materiálu, u části trav podle HUBBARDA s některými odchylkami.

Městská knihovna k n i h . 58 o d d . 1 K 9101

laik Verlag Gm bH, M ünc hen by G unter S tein bach

(

)

S X .

!

18

398 by J iří Vána runo P. K rem er, Gerhard Ram bold, A nke Schlehufer Eurom edia Group, k. s„ 1998

Z něm eckého originálu G rä s e r/M o s a ik Verlag Gm bH, M ünchen 1990 /p řelo žil Jiří Váňa V edoucf projektu G unter S tein bach Ilustrace Jürke Grau, Bernd Kliehn, Bruno P. Krem er, Gerhard Ram bold, A nke Schlehufer Vydal Knižní klub ve spolupráci s n akladatelstv ím Ikar Praha, spol. s r. o., v roce 1 9 9 8 jako svou 594. publikaci Odpovědná redaktorka Jan a Fousková V ýtv am a redaktorka V iera Fabianová Technická redaktorka Elena Benková Sazba a zalom ení IT E M , spol. s r. o., B ratislava V yd á n í první

ISB N 8 0 -7 1 7 6 -6 7 8 -X (Knižní klub. Praha) ISB N 80 -7 2 0 2 -2 6 0 -1 (IKAR. Praha)

Obsah

6 Ke knize 7 Přehled obrazových symbolů 8 Trávy - celosvětový úspěch 8 Trávy rostou všude 10 Jak se z lesa stala louka 12 Trávy v systému rostlin 14 Obilniny - naše nejdůležitější užitkové trávy 14 Pšenice

16 ObUka 18 20 22 24

Lipnicovité (Poaceae) Květy na příkladu lipnicovitých

Od klásku k celkovému květenství Popisy lipnicovitých

172 Sítinovité (Juncaceae) 174 Popisy sřtinovitých 192 Šáchorovité (Cyperaceae) 194 Popisy šáchorovitých 258 Rostliny podobné travám 260 Popisy rostlin podobných travám 272 Formace s dom inujícím i trávam i nebo rostlinam i podobnými travám 272 Vznik luk a pastvin 274 Chudé pastviny na vápencích 274 Smilkové porosty 274 Porosty písčin 276 276 276 278 2 80 285 286 287

Xerothermnítrávníky Kosené louky Porosty velkých ostřic Rašeliniště Rejstřík druhů Autoři obrázků Literatura Autoři

K e k n iz e Dvě čeledi rostlin, lipnico vité a šáchorovité, které v celosvětovém m ěřítku zahrnují asi 14 0 0 0 druhů, bývají označovány jako trávy (pozn. překl.: u nás je označení trávy použí­ váno většinou pouze pro zástupce čeledi lipnico vitých). I když lipnico vité s více než 6 0 0 rody vykazují m nohem větší prom ěn­ livo st než šáchorovité, členěné pouze do 9 0 rodů, m ají v podstatě je dn otn ý stavební plán. S ítinovité, rovněž probírané v tom to svazku, pře dstavují skupinu příbuzensky bližší šáchorovitým než lip n ico vitým . O stat­ ní čeledi s ro stlin a m i podobným i travám , které zahrnujem e do to h o to svazku, se pou­ ze podobají tra vám svou růstovou form ou (vzhledem), ale nejsou s nim i nikterak pří­ buzné. Fosilní nálezy tra v zasahují až do svrchní křídy, tj. posledního období druhohor. V ob­ dobí křídy byly kvetoucí ro s tlin y převažující skupinou suchozem ských rostlin. Větrosprašné trá vy jsou z vývojového hlediska poměrně „m o d e rn í" skupinou rostlin, niko­ liv p rim itiv n ím i předky vysoce organizova­ ných hm yzosprašných rostlin. Trávy představovaly již v tře tiho rách, tj. pr­ vém novějším geologickém období, význam ­ nou součást společenstev suchozem ských rostlin. T řetiho ry jsou rovněž dobou rozvoje savců. Savci byli a jsou hlavním i konzu­ m enty trav. Trávy se však snaží chrán it se před spásáním živočichy ukládáním pevné kyseliny křem ičité. Stéblo trá vy v salátu, po­ případě mezi zuby, nás přesvědčí, ja k je ne­ snadné je m echanicky rozkousat. Proto m ají živočichové, kteří se převážně živí spásáním trá vy (například koně), vyvinu t m ohutný a výkonný chrup, aby m ohli zužit­ kovat objem nou nabídku potravy v podobě trávy. M usím e též obdobně spojovat mno­ hokráte v histo rické m vývoji opakovaný roz­ voj přežvýkavců s bohatou nabídkou trav tém ěř ve všech suchozem ských společen­ stvech. K přežvýkavcům řadíme, kromě dalších čeledí, nosorožce, žirafy a jeleny. M o h u tn í pozem ní savci se vyvinu li v přiro­ zených oblastech tra vin ných porostů na Ze­ m i. Sotva existuje další skupina rostlin krom ě trav, která by snášela stálé spásání,

6

které v travinných porostech navíc způso­ buje po tla če ní konkurence a zm lazování rostlin. Travinné po rosty um ožňují existenci sociálních forem početných živočišných skupin a zároveň početné stavy velkých i m alých šelem, které se živí býložravci. Ta­ ké člověk je odkázán převážně na trávy, ale n iko liv na je jic h zelené části, nýbrž na plody ob iln in . Tuto skutečnost důkladně rozebírají m nozí autoři. Pěstování trav, které jsou skotem přem ěňo­ vány v mléko a navíc poskytují hnůj, vede v m oderním hospodaření k nadm ěrném u rozvoji travinných porostů s diferencovaný­ mi nároky na živo tní prostor. O proti tom u druhy trav, zahrnuté v Červených sezna­ mech ohrožených druhů naší vlasti, ukazují zřetelně na skutečnost, že dnes nejen sbě­ ratelé květin, nýbrž i změna a narušení ži­ votního prostředí m nohých, zvláště ekolo­ gicky vysoce specializovaných druhů přivá dí ty to druhy na hranici vyhynutí. Š áchorovité, které tv o ří přirozené porosty zvláště na vlhkých loukách, byly zprvu po­ užívány jako potrava a podestýlka pro koně a byly ta k hospodářsky zužitkovávány. Vy­ soušení většiny vlhkých m íst, po tla če ní cho­ vu pracovních koní a zavádění te ku tých hnojiv m ísto podestýlkového hnoje má za následek skutečnost, že z hospodářského hlediska dnes nevýnosné šáchorovité ro s tli­ ny se s tá v a jí často velm i vzácným i. A u to ři obrázků řešili otázku vyobrazení bri­ lantním i fo to g ra fie m i v terénu, které tv o ří základ průvodce použitelného i pro laiky v botanice. Pouze pro malou část fo to g ra fií byl použit herbářový m ateriál. Kresby detai­ lů, usnadňující určení je dn otlivých druhů, které v ytv o řili přímo autoři textu a p řip o jili je ke všem popisovaným druhům , um ožňují spolu s popisy druhů zam ěřeným i na zdů­ raznění podstatných znaků přesné určení všech druhů zahrnutých do to h o to svazku. Náš výběr reprezentuje planě rostoucí trávy Evropy bez nároků na úp ln ost se zaměřením hlavně na druhy vyskytující se ve středn í Evropě. G. S.

Přehled obrazových symbolů

Lipnícovíté

Sítinovité

Šáchorovité

Rostliny

Poaceae

Juncaceae

Cyperaceae

podobné travám

od strany 24

od strany 174

od strany 194

od strany 2 6 0

Trávy - celosvětový úspěch V mnoha jazycích světa se term inologicky odlišují trávy od bylin. Toto rozdělení nedřevnatých rostlin na dvě skupiny je pozoruhod­ nější, než se na první pohled může zdát. Vyjadřuje ocenění skutečnosti, že trávy - re­ prezentanti jednoho úzkého příbuzenského okruhu - m ají stejný význam jako zbývající, mnohotvárný a početný zbytek kvetoucích rostlin. Dvě skutečnosti se podílejí na tom to ohodnocení trav. Pojem tráva je spojen s ty ­ pickou, na první pohled jednotnou předsta­ vou štíhlé rostliny s tenkým i stébly, úzkými listy se souběžnou žílnatinou a nenápadný­ mi, jednoduchým i květenstvím i, která stojí v m ohutném protikladu k různorodým a větši­ nou krásně a barevně kvetoucím bylinám . K členění na trávy a byliny navíc přistupuje i hojnost výskytu. Na mnoha místech určují trávy charakter porostu, jsou dom inující v ce­ lých oblastech a zatlačují v celkovém soubo­ ru květeny ostatní rostliny do pozadí. Všeo­ becně používané rozdělení nedřevnatých zelených rostlin na trávy a byliny v sobé tedy zahrnuje jak kvalitativní, ta k i kvantitativní stránku. Obě si zasluhují podrobnější úvahu. Na první pohled nápadná jednotnost celko­ vého vzhledu trav - můžeme dokonce hovořit o trávovitém vzhledu - spočívá v mnoha spo­ lečných znacích této skupiny. Stavební plán trav se nejlépe osvědčil v jejich vývoji. M no­ hokráte byl propracován a přizpůsoben spe­ cifickým podmínkám okolního prostředí. Ná­ padně se odlišuje od vlastností ostatních skupin rostlin, jejichž nepřehlédnutelná mno­ hotvárnost nemá žádného společného jm e­ novatele než toho, že se nejedná o trávy. Společný stavební plán všech trav a několika čeledí rostlin travám podobných zahrnuje velkou variační šíři jednotlivých znaků, morfologických a fyziologických charakteris­ tik, které jsou uloženy v genovém potenciálu, což znamená, že jsou dědičné. S jejich pomocí lze bezpečně určit více než 100 středoevrop­ ských druhů trav a neméně druhů šáchorovitých. Jednotlivé druhy se odlišují stejně jedno­ značně jako druhy ostatních kvetoucích rostlin, vyžadují ale při určování přesné pozo­ rování a pochopení pojmů vztahujících se k rostlinným orgánům a jejich částem.

Zabýváme-li se podrobněji travam i, zjistíme záhy, že přes na první pohled velkou jednot­ nost tvaru se i v rámci jednoho druhu nesho­ duje jedna rostlina s druhou. Přesné pozorování tra v nám odkryje jejich překvapující m nohotvárnost. Jako větrosprašné rostliny nespojují trávy se svými květy fu nkci nápadných orgánů hmyzosprašných rostlin, projevující se ve velikosti, barvě, tvaru a vůni. Zdrženlivý estetický půvab květu trav se projevuje v detailu a v m alých rozměrech. Trávy přímo vyzý­ vají k podrobném u a přesnému pozorování jasných a druhově specifických charakte­ ristik.

Trávy rostou všude Trávy patří převážně k ekologicky nejúspěš­ nějším rostlinám . Sam otné lipnicovité jsou rozšířeny po celém světě a jsou zastoupeny tém ěř ve všech rostlinných form acích a čas­ to určují i je jich vzhled či druhové složení. Trávy se vyskytují vysoko v Alpách a dale­ ko za polárním kruhem na klim atické hrani­ ci rozšíření kvetoucích rostlin. Jeden ze dvou druhů kvetoucích rostlin, které se vy­ skytují v A ntarktidě, je zástupce lipnicovitých. Trávy nalezneme v tekoucích vodách, tvoří podstatnou složku rákosin v pobřežní zóně, rostou na trvale mokrých či zapla­ vovaných půdách, ale i na problem atických stanovištích, jako jsou okraje silnic, suché svahy nebo skalní útvary. Sam otná, pro rostliny extrém ní stanoviště, jako jsou pís­ čité půdy, štěrkové plochy či štěrbiny zdivá, jsou s úspěchem osidlovány určitým i tra ­ vam i. Specializované druhy rostoucí na mořském po­ břeží snášejí vysoký obsah solí v půdě. V ob­ lasti písečných dun přispívají trávy ke zpevnění písečného podkladu, a tím ke stabilizaci celé­ ho životního prostoru. Na těchto stanovištích musí být vyzbrojeny i proti jemnému písku, který určitou dobu působí jako paprsky písku vyfukované dmychadlem, které jsou schopny odnášet nebo naopak kupit části podkladu. Souborně řečeno, trávy přežívají díky své znač­ né ekologické plasticitě na stanovištích trvale zamokřených až extrémně suchých, stejně jako

Přirozené travinné porosty se vyskytují ve vysokohoří, např. v Alpách, v podobě chudých zelených luhů nad hranicílesa. Každoročnípastvou a pravidelným okusem vyrůstajících křovin tak mění alpské hospodařenína mnoha místech průběh horní hranice lesa a podstatně zvětšuje alpské trávníky. Spásání a zároveň hnojení těchto územídíky provozovanému pastevectvípodstatně podporuje rozvoj druhů trav a potlačuje rozvoj ostatních rostlin v těchto oblastech. na vysoce vyhřívaných až arktický studených. Uvnitř tohoto spektra má samozřejmě každý jednotlivý druh určité vlastní specifické nároky. Samotná čeleď lipnicovitých tak pokrývá všechna stanoviště, která jsou osidlována v převážné míře kvetoucími rostlinami - od vy­ sokohorských hřebenů až k mořskému pobřeží a od polárních oblastí až k rovníku. Neexistuje žádná ekologicky významná rostlinná formace, ve které by trávy zcela chyběly. Trávy převažují v mnohých rostlinných spo­ lečenstvech. Asi jedna pětina celkové vege­ tace Země je tvořena travam i: rozsáhlé, hos­ podářsky významné porosty trav mezi pásmem lesů a pouští, tj. stepi, savany, pré­ rie a pampy. Rozsáhlé savany se nacházejí ja­ ko klim aticky podmíněné vegetační zóny

v tropických oblastech letních dešťů všech kontinentů (kromě Evropy). Na afrických sa­ vanách převažují druhy z početných rodů Andropogon, Aristida, Panicům a Pennisetum. V savanách indické oblasti dom inují velké porosty rodu Imperata. Australské savany jsou z velké části tvořeny porosty druhů rodů Eragrostis a Sporobolis. Prérie a stepi jsou rozsáhlé porosty trav v mírném pásu v oblastech s výrazně konti­ nentálním klim atem . Zde musí trávy přežít nejen letní sucha, ale i nízké zim ní teploty, jak je tom u např. v maďarské pustě nebo na argentinských pampách. Druhové bohatství mnohých stepí je pozoruhodné. Tyto porosty však mohou být příležitostně složeny pouze z několika převládajících druhů. Rozsáhlé po-

rošty, táhnoucí se přes horizont, tvoří napří­ klad tzv. buvolí tráva (Buchtoe dactyloides) severoamerických prérií.

Jak se z lesa stala louka Ve střední a západní Evropě tvoří trávy pů­ vodní dom inantní porosty pouze tam, kde z přirozených příčin je silně potlačen růst strom ů: alpinské trávníky nad klim atickou hranicí lesa nebo vlhké půdy podél vodních toků představovaly dom inantní oblasti vý­ skytu trav. Teprve pod vlivem člověka využí­ vajícího přírodu vznikla stanovišté, která by měla odpovídat lesním porostům, tj. roz­ sáhlé, dnes mnohostranně hospodářsky vy­ užívané louky kulturní krajiny. Vedle polí tvo­ ří louky charakteristické prvky naší kulturní krajiny, které vytvořil člověk v původní kra­ jině již v mladší době kamenné. Na lukách (pro slizeň sena) a pastvinách (produkce mlé­ ka a masa) jsou konkurenti trav již díky ob­ hospodařování potlačeni. Obnovovací pupe­ ny trav leží hluboko na zemi nebo v půdé. Proto snášejí trávy kosení či spásání mno­ hem lépe než většina ostatních rostlin. Pouze pokud přestaneme ty to oblasti využívat a po­ necháme je ladem, přecházejí tyto zelené pá­ sy pozvolna v křoviny a konečně opět v lesní porosty. Podle způsobu obhospodařování a podle stanoviště m ohou louky a pa stvin y i přes převahu trav být v určitém období v ý ji­ mečně vegetačně pestré a druhově bohaté. Druhově početná společenstva trav (viz str. 2 7 2) se vyvíje jí především na stan oviš­ tích chudých na živiny. Tato společenstva jsou blíže původním porostům a díky po­ četném u zastoupení drobných živočichů ekologicky m nohem hodnotnější než in te n ­ zivně využívané, druhově chudé kultu rní louky, na nichž se vyskytuje kromě pampe­ lišky a šťovíku jen asi půl tu ctu druhů trav. I když právě na intenzivně využívaných zelených plochách se m ohou vyskytnout i četné druhy z Červených seznamů a ta to m ísta mohou být potom i chráněna jako re­ zervace, nesm íme zapom ínat, že předsta­ vu jí hospodařením vzniklé prvky naší kul­ tu rn í krajiny. Pestré, druhově početné kosené louky e xistují ve střední Evropě te1n

prve asi 1000 let. Pastviny jsou proti tom u podstatně starší. Vznikly bezprostředně z lesů, kde po kácení strom ů a lesních zá­ sazích došlo nejprve k silném u prosvětlení a postupně k úplném u odlesnění. Obraz parkovitě uspořádaných lesních pastvin s je jic h m ohutným i plocham i trav, které již od doby bronzové doprovázely tehdejší oblasti osídlení, se nejvíce blíží dnešním u obrazu luk kosených pro stelivo. Specializace potlačuje konkurenci. Pouze vzácně mohou konkurovat lipnicovité šáchorovitým nebo zástupcům dalších čeledí (str. 14) na tom též stanovišti. Šáchorovité a sítinovité dávají přednost velm i m okrým, nevýživným a kyselým stanovištím v kulturní krajině. Jsou proto hlavním i rostlinam i rozlič­ ných typů rašelinišť a podobných rostlin­ ných společenstev (mokré louky, rákosiny, pukliny). Avšak i v těchto čeledích nalezneme specializované druhy, které osídlují značně suchá stanoviště.

Nahoře: Kulturníkrajina s loukami a pastvinami. Dominujici trávy m ají vysokou užitkovou hodnotu. >

Dole: Mokré louky jsou převážně osídleny šáchořovitými: dobytek se jim vyhýbá.

Trávy v systému rostlin Podle hojnosti nebo plošného podílu na vegetaci Země bychom m ohli zcela oprávněně trá vy označit jako typické ro s tli­ ny. Trávy vykazují zřetelnou stavbu s kla­ sickým členěním na kořen, stonek a listy podobně jako většina ostatních suchozemských rostlin. O bsahují zelená barviva (chlorofyly), jsou te dy fo to syn te tické , vy­ tv á ře jí květy a rozm nožují se semeny, popř. plody. Jejich příslušnost k rostlinné říši je te dy jasná. R ostlinnou říši však dnes chá­ peme poněkud úžeji a přesněji než ještě před několika lety. Dnes již do ní neřadíme bakterie a houby, které tv o ří vlastní říše or­ ganism ů. Rovněž pestré společenství řas není v nejnovějších systém ech řazeno k rostlinám v nejužším slova smyslu. Řasy tv o ří z mnoha důvodů rovněž vla stn í říši or­ ganism ů. (Pozn. překladatele: Tento názor není zcela správný. Řasy nebyly nikdy po­ važovány za sam ostatnou říši. P ředstavují heterogenní skupinu organism ů řazených dnes i do několika říší; většina pojetí však m inim álně vysoce organizované zelené řa­ sy řadí k rostlinám .) S ystém y pře dstavují k la s ifika ci pozoru­ jícího člověka. M ě ly by odrážet přirozenou příbuznost organism ů. Kritériem příbuznos­ ti jsou znaky shodného stavebního plánu a je jich obm ěňování. Z m noha příbuzen­ ských skupin, které dohrom ady tvoří rost­ linno u říši, jsou v našem schém atu zo­ hledněny pouze ty skupiny, které jsou potřebné k objasnění klasifika ce trav v šir­ ším slova sm yslu. Vzhledem ke svém u rozm nožování patří trá ­ vy k oddělení kvetoucích sem enných rostlin (Sperm atophyta), které s to jí u v n itř ro s tlin ­ né říše paralelně oddělením m echorostů a kapradbrostů. (Poznámka překladatele: Uvedený názor na system atické pojetí zm íněných oddělení neodpovídá již dnešní­ mu stavu vědo m o stí a je poněkud zastara­ lý.) Podstatným znakem sem enných rostlin je přítom nost semen, tj. em bryí obklope­ ných ste riln í tk á n í s obsahem výživného pletiva bohatého na zásobní látky. Sem enné ro s tlin y členíme dále na dvě podskupiny (pododdělení): Nahosemenné,

k nimž kromě dalších rostlin patří je hličn a­ ny, m ají vajíčka a později semena uložena volně na plodolistech. U krytosem enných, k nimž počítám e trávy, srů stají p lo d o listy v sem eník, v němž jsou zcela uzavřena vajíčka. K oplození dojde po zachycení py­ lového zrnka na blizně, vyrůsta jící vně se­ meníku na dlouhé čnělce; pylové zrnko po­ tom proroste pylovou láčkou k vajíčku. Pro da lší rozčlenění krytosem enných rost­ lin se používá dalších znaků. Trávy patří mezi jednoděložné ro stlin y - do tříd y rost­ lin, která není charakterizována jen přítom ­ ností pouze jediného děložního lístku, ale řadou dalších znaků, jako je typ kořeno­ vého systém u, rovnoběžná žilnatina listů a stavba květů, které jsou trojčetné. U vnitř jednoděložných odlišujem e čtyři podtřídy. Trávy řadíme mezi Com m elinidae, což je skupina, která zahrnuje pouze větrosprašné rostliny. Tyto se podle nejnovějších poznatků vyvíjely paralelně s hm yzosprašným i zástupci podtřídy Liliidae ze společ­ ného předka. V evropské flóře jsou zastou­ peni pouze zástupci tří řádů - Poales, Juncales a Cyperales. Každý z tě ch to řádů obsahuje pouze jedinou čeleď, takže trávy v širším slova sm yslu zahrnují zástupce če­ ledi sítin ovitých (Juncaceae), šáchorovitých (Cyperaceae) a lipnico vitých či pra­ vých tra v (Poaceae). Uvedené skup in y jsou v našem průvodci podrobně probrány. Blíz­ ké příbuzenské vztahy však mezi tě m ito dů­ ležitým i čeleděm i neexistují. Proto nelze vždy jednoznačně z jis tit, zda podobnost znaků, například mezi šách oro vitým i a lipn ico vitým i, je dána paralelním vývojem a vznikla tedy nezávisle na sobě, nebo zda se jedná o projev společného původu. Rost­ liny podobné travám se v ys ky tu jí rovněž v dalších skupinách, například v podtřídě A recidae s řádem Typhales. Sem p a tří orobincovité (Typhaceae) a zevarovité (Sparganiaceae), které spolu s několika dalším i zástupci z podtřídy A lism atidae probírám e na konci to h o to svazku.

>

Schéma postaveni trav v systému rostlin

Obilniny - naše nejdůležitější užitkové trávy Trávy poskytují přímo či nepřímo nepostrada­ telnou m ateriální základnu života - i pro člo­ věka. Mnohé druhy trav poskytují potravu chovaným zvířatům, která nám slouží jako zdroj potravy a technicky zpracovatelných su­ rovin. Každá kožená bota reprezentuje ne­ smírnou rostlinnou biomasu, na níž m ají trá­ vy podstatný podíl. Mnohé trávy hrají dosud důležitou roli jako rostliny pro technické po­ užití, například jako suroviny pro výrobu pa­ píru nebo pro pletařské či košíkářské práce. Největší význam je však přikládán těm tra­ vám, které označujeme všeobecně jako obilí a které představují podstatnou složku naší rostlinné potravy, zvláště v podobě denního chleba. Ze sedmi celosvětově nejvýznam­ nějších rostlin, které společné představují zá­ klady lidské výživy, patří čtyři druhy k tra­ vám. Na počátku seznamu těchto druhů bývá uvedena pšenice, kukuřice a rýže. Ale i mno­ hé další pěstované trávy, jako například čet­ né druhy prosa, jejichž množství sklizně ne­ přesahuje hranici 30 0 m ilionů tun ročně, představují m inim álně regionálně neopome­ nutelné zdroje denní výživy. Bez výnosných trav bychom si těžko představili výživu lid­ stva. M nožství dalších konzumních prostřed­ ků, jako například sladová káva, pivo, w his­ ky, rum, arak nebo žitná, je získáváno bezprostředně z určitých druhů pěstovaných trav. Za obilniny považujeme všechny kulturní rostliny s plody, které jsou moučnaté či ob­ sahují škrob. K nim patří, podle všeobecně používaného pojetí (v zemědělské term inolo­ gii hovoříme u nás v tom to pojetí někdy o obi­ lovinách; pozn. překladatele), i druhy jako např. pohanka (čeleď rdesnovité) nebo merlík chilský, kinoa (čeleď merlíkovité). Z botanic­ kého hlediska je však pojem obilniny omezen pouze na zástupce čeledi lipnicovitých. Obil­ niny se vyskytují v rodech bér (Setaria), rosička (Digitaria), kalužnice (Eieusine), ječ­ men (Hordeum), oves (Avena), proso (Pani­ cům), ježatka (Echinochioa), kukuřice (Zea), čirok (Sorghum), dochan (Pennisetum), rýže (Oryza), žito (Secaíe) a pšenice (Triticum). Ječmen, oves, rýže, žito a pšenice jsou obil­ niny sloužící pro výrobu chleba, ostatní pro

výrobu kašovitých pokrmů. Potraviny vyrobe­ né z obilnin se nazývají cereálie.

Pšenice Všechny v současnosti pěstované obilniny jsou vysoce výnosné kulturní rostliny, které se v dnešní podobě nevyskytují ve volné pří­ rodě. První obilniny, které používali lidé a převedli je do kultury na počátku mladší doby kamenné asi před 10 0 0 0 lety, musely však být planě rostoucí trávy. Cesta od planě rostoucí trávy ke kulturní rostlině byla ob­ jasněna v mnoha detailech u pšenice. Její důležitější mezníky ukazuje připojené sché­ ma v následující tabulce. Podle ní by bylo možno objasnit evoluci dnešní pšenice seté (Tríticum aestivum) asi následovně: Jak uka­ zují fo siln í nálezy, patří pšenice jednozrnka (Tríticum monococcum) k nejstarším kultur­ ním rostlinám . Vznikla pravděpodobně výbě­ rem z pšenice plané (Triticum boeoticum), divoké trávy hojné zvláště v Přední Asii. Oba druhy m ají 14 chromozómů ve dvou sedmichrom ozóm ových sadách. Pro dědičnost těchto pšenic používáme označení AA. Ve stejné oblasti jako pšenice planá roste i příbuzná tráva, někdy řazená do rodu mnohoštět (Aegitops speitoides - Triticum speT toides). rovněž se 14 chromozómy, jejichž obě sady patří kom binaci SS. U této trávy se silně rozestupují květní obaly v době květu, takže tyčinky a čnělky jsou snadno dostup­ né. Proto je možné je jí snadné křížení s dal­ šími druhy. Za norm álních okolností by se mělo uskutečnit křížení s pšenicí planou za vzniku rostliny s genetickou kom binací AS. Z mnoha genetických důvodů však tento kříženec není v itá ln í a je v podstatě života­ schopný pouze tehdy, dojde-li zároveň ke zdvojení chromozómových sad na AASS. Vzniklá individua jsou tetraploidní, neboť obsahují 4 chrom ozóm ové sady (celkově s 28 chrom ozóm y) v protikladu k je jich diploidním rodičům . R ostliny s genetickou kom bi­ nací AASS jsou doposud neznámé; existuje však jeden druh (Triticum timopheevi) s vel­ mi podobnou genetickou kom binací AAGG. Od té to pšenice se odvozuje pravděpodobně

m utací vzniklý druh pšenice divoká (Triticum dicoccoides) a z ní výběrem získaný druh pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum) rovněž s AABB. Dvouzrnka je rovněž pra­ stará kulturní obilnina, jejíž nálezy pocházejí z Jericha nebo Catal Huyůk (oba 7. až 6. sto­ letí před Kristem ], Zemědělci doby kamenné vylepšili ještě ne zcela dokonalou pšenici dvouzrnku a získali z ní řadu lokálních odrůd, z nichž uveďme alespoň Triticum turanicum s dlouhým i plucham i nebo Triticum po/oni cum, bohatou na lepek, a konečně i dodnes hospodářsky významnou pšenici tvrdou

(Triticum durum). V evoluci pšenice seté m uselo však dojít alespoň ještě jednou ke zkřížení s divokou trávou s následujícím zdvojením chrom ozó­ mové sady. Jako rodiče přicházejí v úvahu jednak pšenice divoká, která má již genetic­ kou kom binaci AABB, a dále další druh rodu m nohoštět (Aegiiops squarrosa - Triticum tauschii) s kom binací DD. Norm ální kříženec těchto dvou druhů musel m ít 14 + 7 - 2 1 chrom ozóm ů a genetickou kom binaci ABD, byl ale geneticky velm i nevyrovnaný a zcela jistě neplodný. Spontánní zdvojení chrom o­ zómů na AABBDO vytvořilo životaschop­ nou, hexaploidní rostlinu. Tento proces zdvojení chrom ozóm ové sady je genetiky označován jako allopolyploidizace. Allopolyploidní (hexaploidní] planě rostoucí tráva AABBDD není známa. Hexaploidní pšenice existují pouze jako kulturní rostliny bohaté na odrůdy, jm en ovitě pšenice špalda (Triti­ cum speita) a pšenice setá (Triticum aestivum). Období, v němž proběhl skok od tetraploidních k hexaploidním pšenicím, není nikde uvedeno s přesností na století. S ohle­ dem na fo s iln í nálezy se předpokládá na sklonku m ladší doby kamenné. Kultur­ ní vzestup lidstva závisí také na obilninách.

Obilka Obilky nejsou nahá semena, jak bychom se snad mohli dom nívat z jejich vzhledu a kon­ zistence, ale plody. Jednoplodolistový (zdán­ livě, viz str. 22; pozn. překladatele) semeník pouze s jedním vajíčkem se po odkvětu ob­ vykle vyvíjí v jednosemenný, suchý plod. Stě­ na plodu se spojuje během dozrávání s vlast1R

ním osemením, přejímá vzhledem ke své tvr­ dosti a křehkosti jeho funkci a konečně s ním úplně srůstá. Takovéto semenné plody nazý­ váme karyopse. Jsou typicky vyvinuty u trav, a tedy i u obilnin. Každý plod pšenice, ječm ene či žita je morfologickým zázrakem. Dozrálá obilka má na jedné plošce hlubokou rýhu. Ta představuje někdejší břišní šev semeníku, a tím i stranu, která je ve zrajícím klásku obrácena k plušce, popřípadě k vřetení klásku. I\la bázi hřbetní strany obilky je nápadný štítovitý, poněkud asym etricky protažený terčík - ští­ tek (scutellum ). Pod ním se nachází klíček (em bryo), klíční rostlinka, s již jasně poznatelným základem kořínku a lodyhy. Převáž­ ná část obilky pod pevným oplodím (perikarp) a osemením (těsta) je výživná tkáň, endosperm . Zde se nachází zásoba škrobu seskupená do drobných zrníček a převážná část zásob bílkovin (proteinů). Tyto zásobní látky jsou rezervou pro výživu em brya ulo­ ženou pro podporu klíčení do té doby, než se proderou ornicí první listy a stanou se foto synte ticky aktivním i a nezávislým i na pří­ sunu živin. Tento tra nsp ort živin je zpro­ středkován vrstvou tkáně (= scutellum ), která přiléhá přímo na zrníčka škrobu a od­ povídá děložnímu lístku. Prvé listy, které se vyvíjejí z klíčící obilky, jsou považovány morfo log icky za následující listy. Děložní lístek zůstává tedy v obílce. S asi 10 0 0 0 druhy ve více ja k 6 0 0 rozličných rodech představují lipnico vité (Poaceae) jednu z nejpočetněj­ ších čeledí mezi kvetoucím i rostlinam i. S vý­ jim kou silně zdřevnatělých bambusových, dosahujících výšky strom ů, které tvoří zvlášt­ ní podčeleď uvnitř čeledi Poaceae, jsou ostatní trávy bylinného vzrůstu. M nohé dru­ hy uskutečňují celý životní cyklus během je­ diného roku (lipnice roční). Jiné vyklíčí během léta nebo na podzim, vytvářejí ale plo­ dy nejdříve v létě následujícího roku (ozimy, sveřep měkký). Velký počet druhů je vícele­ tých či vytrvalých, ty mají stébla, růžice, vý­ běžky nebo podzemní výhonky schopné pře­ zimování.

Kvetoucíklásek pšenice (vlevo) a podélný řez klíčící obilkou pšenice (vpravo) se zabarveným embryem >

Oplodí Chomáč chloupků

Stavba embrya pšenice

+ osemení Aleuronová vrstva Škrobová zrna Scutellum

Oplodí (perikarp) Osemení (testa)

(děložní lístek) Listová pochva Základy listů Vzrostný vrchol Osní část

Škrobová zrna (endosperm) Podélná rýha Epidermis hřbetní strany obilky (aleuronová vrstva)

Základ výhonku Pozdější základ kořínku Palisádová vrstva Prim ární kořen Kořenová pochva Základ kořenové čepičky Stopa po stopce plodu Zbytek mikropyle Zbytek cévního svazku

Stopa po stopce plodu

Stavba obilky (pšenice)

Lipnicovité (Poaceae)

s klasy

s lichoklasy

s latou

Podle stavby stébla (lodyha) můžeme lipni­ covité snadno a s jisto tou odlišit od všech ostatních rostlin trávovitého vzhledu. Stébla lipnicovitých jsou - v ž d y okrouhlá nebo nanejvýše jen slabě smáčklá, - průběžně členěná na kolénka (nodi) a člán­ ky (internodia), přičemž délka internodií se obecně zvětšuje směrem od báze k vr­ cholku, - v internodiích obvykle dutá a pouze v kolénkách vyplněná tkání; pouze malý počet trav má stéblo vyplněné dření, - v ž d y dvouřadé olistěná, t.j. listy se střídají od kolénka ke kolénku vždy na protilehlých stranách stébla. Z technického hlediska představuje stéblo trávy dokonalou, doslova m istrovskou kon­ strukci. I přes svou pozoruhodnou, často i m etr přesahující délku zůstává obvykle nej­ výše 2 mm tlusté a navíc nese značně větvené nebo kom paktní, v každém případě však poměrně těžké květenství. Tato skuteč­ nost je podm íněna tím , že ve stěně stébla jsou přítom ny velm i pevné, vláknité ele­ m enty, které velm i intenzivně zabraňují zlo­ m ení stébla vla stn í vahou. Pouze bezpro­ středně nad kolénky jsou ta to vlákna poněkud přerušena. Především zde se na­ chází růstová zóna s dělivou tkání, která jed­ nak umožňuje stéblu dorůstat do výšky, jed­ nak jej z eventuální šikm é polohy opětovně vyrovnává. Pokud natahujem e stéblo, pře­ trhne se obvykle právě nad kolénkem v ob­ lasti dělivého pletiva. Listy trav sestávají vždy ze dvou rozličných částí. Bazální část se nazývá listová pochva. Ta přirůstá ke ko­ lénku a obklopuje překrývajícím i se okraji článek (internodium ) tém ěř až k následující­ mu kolénku. Téměř vždy jsou listové pochvy

18

na jedné straně otevřené. Pouze u několika málo druhů tra v (např. u druhů rodů třeslice a strdivka) jsou pochvy tru bko vitě srostlé. Horní část listové pochvy může být nafouk­ le vypouklá. Listová pochva přechází na svrchním konci v listovou čepel. Na místě přechodu obou částí se často nachází malý, blan itý lem, zvaný jazýček (ligula). Jeho funkce není příliš jasná, ale pro svou tvaro­ vou rozm anitost je tento útvar často význam ný pro určování. Přední konec listo ­ vé pochvy může být vytažen v zašpičatělá ouška. Plochá nebo svinutá až rýhovaná lis­ tová čepel je vždy protáhlá a zašpičatělá. Vykazuje typickou rovnoběžnou žilnatinu, která charakterizuje jednoděložné rostliny. Každá listová žilka je svazek vodivého pleti­ va, který slouží transportu živin a vyztužení listové plochy. Štíhlá, vysoká tráva vyžaduje odpovídající za­ kotvení v půdě. Na rozdíl od dvouděložných rostlin se na bázi lodyhy nevyvíjí hlavní čifkůlovitý kořen, ale početné vedlejší kořeny, které se dále větví v kořenové větve prvního a druhého řádu. Celkově dosahuje kořenový systém úctyhodné délky. Pro dospělou rost­ linku žita se uvádí celková délka kořenového systém u asi 80 km. Trávy m ají rovněž neob­ vykle dlouhý, již v půdě začínající cévní sys­ tém, který přivádí vodu s m inerálním i látka­ mi. Většina trav je mělkokořenných.

Květy na příkladu lípnicovitých V protikladu k pestře kvetoucím lučním rost­ linám jsou květy lípnicovitých sice nenápad­ né, avšak nikoliv nehezké. Dlouhé klasy, lichoklasy nebo laty našich lučních trav tvoří nápadně vyniklé orgány rostlin, které nelze přehlédnout, i když jim chybí nápadný tvar a živé barvy. Trávy jako vétrosprašné rostliny nemusejí vytvářet nápadné květy poutající návštěvníky kvétů. Jejich pyl je pasivné pře­ nášen vétrem a vzdušnými proudy. Proto musí jejich květenství podstatně převyšovat úroveň jejich listů. Tímto způsobem je do­ saženo stejně účinného opylení jako při cíle­ ném přenosu pylu včelam i, čmeláky či m otý­ ly, pokud na určitém stanovišti roste větší počet jedinců téhož druhu. Velkolepá úprava květů s plochým květním obalem neumožňu­ je splnit tento účel a může být brzdou při pře­ nosu pylu větrem z prašníků jednoho květu na bliznu jiného květu. Skromně utvářené květy a květenství trav se jeví při podrob­ nějším pozorování jako mnohonásobná při­ způsobení na opylovací proces. Vývojově je větrosprašnost prim itivnějším je­ vem. Pro trávy se jeví však jako výhodnější proti opylení hmyzem, neboť mnohá travinná společenstva jsou osídlena velkým množ­ stvím jedinců. Pro opylení hmyzem by bylo třeba odpovídající, značně vysoké množství jedinců, kteří by uskutečnili transport pylu mezi jednotlivým i rostlinam i. Přizpůsobení k opylení větrem se odráží v určitých zvláštnostech stavby květu trav. Přesné pozorování zároveň ukazuje, že po­ měrně jednoduchá stavba květu nepostrádá ve svých detailech krásu. Pro pozorování květů trav se doporučuje použít 5-1 Okřát zvětšující lupu, která je pro přesné určení ne­ postradatelná. Jako každý květ je květ trav tvořen jedním se­ meníkem s dvěma (u některých druhů i tře­ mi] dlouhým i, péřitým i a většinou sklovitě průhledným i bliznam i. Na ně se zachycují vzduchem přilétlá pylová zrnka. Pod semení­ kem se nacházejí tři klátící se tyčinky (stamina) s dlouhým i nitkam i a žlutým i až načervenalými prašným i váčky (anthery), každý prašný váček s dvěma, tyčinka tedy celkově s čtyřm i prašným i pouzdry. Pod tyčinkam i

20

leží dvě, vzácně i tři drobné, podlouhlé šupin­ ky, plenky (lodiculae). Přijímáním vody se podstatně zvětšují a rovněž tím to způsobem přispívají k otevření květu. Ke květu trav patří konečně ještě jeden šupi­ novitý květní orgán, pluška (palea). Další obal, plucha (lemma), je vlastně podpůrný listen květu trav. Ve srovnání s bohatě vyvi­ nutým květem tulipánu nebo růže je květ trav omezen pouze na nejnutnější funkce souvi­ sející s větrosprašností. Pouze vzácně se vyskytují květy trav je dn otli­ vě, např. u strdivky jednokvěté. Většinou je větší množství jednotlivých květů hustě na­ hloučené v klásek. Klásky mohou být velm i malé, jako např. u druhů rodu psineček, ale též několik centim entrů dlouhé, ja k je tom u např. u ovsa. Můžeme je pozorovat bez lupy jako kompaktní, často i okrouhlé nebo v ji­ ných případech podlouhlé části klasu nebo laty. U vnitř klásku se nachází každý je dn otli­ vý květ v paždí vlastní pluchy. Na bázi je klá­ sek obalen dolní a horní plevou (gluma). Obě plevy můžeme považovat za podpůrné liste­ ny dílčích květenství. Jejich délka a úprava představují důležité určovací znaky pro určo­ vání druhů. Každý klásek je tedy tvořen vždy dvěma plevami, určitým počtem pluch (podle počtu květů) a jednou pluškou v každém květu. Na následujícím schématu je zobrazen dvoukvětý klásek. Srovnání květu trav se stavbou květu některé hmyzosprašné rostliny nám ukáže jednak charakteristické společné znaky, a jednak zá­ roveň i odchylky. Odchylky se nám projeví nejlépe, srovnáme-li například květní vzorce (diagramy) sveřepu (čeleď Poaceae) a křivat­ ce lučního (čeleď Liliaceae). Křivatec vykazuje typickou stavbu květu většiny jednoděložných rostlin s vnějším a vnitřním okvětím, která jsou vždy trojčetná, dále s vnějším a vnitřním kruhem tyčinek (do­ hrom ady rovněž 6 tyčinek) a centrálním se­ meníkem. Všechny části jednotlivých kruhů jsou přesně geom etricky uspořádané. Části každého vnitřního kruhu se svou polohou stří­ dají s částm i vnějšího kruhu, tj. stojí vždy v mezeře mezi nimi. Květy trav můžeme považovat za obměnu to-

Semeník Tyčinka

Vřeteno (osa) klásku Osa květenství

Stavba klásku trávy (schematicky: všechny osy protažené)

Květní diagramy křivatce (nahoře) a lipnicovitých (dole)

Schéma květenství lipnicovitých

Palice

Klas

Lichoklas

Osa klásku

hoto základního schématu (viz rovněž popis květu sítinovitých na str. 172 a šáchorovitých na str. 192], Nejvýraznější změny se projevily na květních obalech (okvětí). Vnější okvětí je nyní reprezentováno pouze pluškou, která přiléhá hřbetní částí k ose klásku a vznikla ze dvou původné oddělených okvětních lístků. U několika tropických trav se dodnes vysky­ tu jí dvě oddělené plušky. Vnitřní okvětí je ješ­ tě silněji redukováno. Jeho pozůstatkem jsou dva šupinovité nebo cípaté útvary označova­ né jako plenky. Jejich postavení vzhledem k plušce a k tyčinkám ukazuje, kromě jiných skutečností, na jejich listový původ. V průběhu vývoje květu trav došlo i na úrov­ ni tyčinek k redukčním procesům: Z obou kruhů tyčinek se zachoval pouze vnější kruh s tře m i tyčinkam i. Semeník, tvo­ řený u čeledi Liliaceae třem i plodolisty, je u lipnicovitých tvořen jedním plodolistem (přesněji řečeno je srostlý ze tří plodolistů, tzv. pseudom onom erní; pozn. překladatele), obsahuje pouze jediné vajíčko. Zm ěny jsou i ve funkčních oblastech květů. Celkově však ty to změny nejsou ta k veliké, abychom nem ohli sekundárně zjednodušený květ trav odvodit ze základního schém atu kvétů jednoděložných rostlin. Toto odvození nám um ožní pochopit stavbu květů trav v jejich vývojových souvislostech.

ruhodných rozměrů. Postranní vétve mohou být však značně krátké. Květenství je potom v podstaté rovněž lata, která však na první pohled připomíná klas a označuje se často ja­ ko lichoklas. Teprve při ohnutí lichoklasu zjistím e skuteč­ né větvení uvnitř tohoto květenství. Pouze u malého množství trav se vyskytují též hroznovitá květenství, u nichž vyrůstají klásky na delších, ale nevětvených postranních větvích. Pokud jsou všechny klásky oriento­ vané jedním směrem, hovoříme o jedno­ stranném hroznu. U některých druhů mohou být klásky uspořádány na konci stébla svazčitě jako prsty na ruce. Palice (např. u kukuři­ ce) představuje pouze odchylku klasu se zbytnělou tkání osy (vřetene).

Od klásku k celkovému květenství Jednotlivý klásek trav je za normálních okol­ ností složen vždy z většího počtu květů, a představuje ta k drobné (dílčí) květenství. M enší až velké m nožství klásků se potom seskupuje v celková květenství, která jsou charakteristická pro kvetoucí trávy. Existují různé možnosti uspořádání klásků, které zá­ roveň představují důležité, charakteristické a pro určení potřebné znaky. V nejjednoduš­ ším případě jsou klásky přisedlé na květní ose (vřeteni). Takováto květenství nazýváme klasy. Přesně vzato, měly by klásky tvořící klas být jednokvěté, avšak od této skuteč­ nosti se u trav většinou ustupuje. M nohé trávy mají své klásky uspořádány na dlou­ hých, m nohostranně větvených postranních větvích. Tato květenství představují laty a mohou u některých druhů dosahovat pozo­

22

_

____

> Nahoře vlevo: Květ skrytěnky v S stavu, pod ním v 9 stavu

Vpravo nahoře: BHzny a tyčin ky v květenství ovsíku vyvýšeného Dole: Květenstvísveřepu měkkého: vlevo S květy (žlu té), vpravo 9 květy

Kostfavice vzpřím ená J w A —r r -j \ /

Bromopsis erecta

^

Znaky; Vytrvalá, cca 40 až 120 cm vysoká tráva, ros­ toucí v hustých trsech, koře­ nující až do hloubky 60 cm a snášející suché i chladné klima. Stébla přímá, tenká až silná, většinou lysá, s 3 - 4 kolénky. Listy úzké, žlutozelené až šedozelené, čepele až 30 cm dlouhé, říd­ ce chlupaté, dlouze a jemně zašpičatělé, bazální listy za sucha často svinuté, na okraji brvité. Jazýček 1 -3 mm dlouhý, ± dřípený, bez oušek. Listové pochvy uzavřeně trubkovité, spodní odstále chlupaté. Laty s hustým i, vzpřímenými (jmé­ no!) větvem i. Klásky štíhlé, 20 až 4 0 mm dlou­ hé, lehce smáčklé, světle hnědavě červené. Plevy různého charakteru, spodní úzce 1žilná, horní širší, 3žilná. Pluchy na špičce osinaté, osina 2 -8 mm. Tyčinky 4 - 6 mm, žluté. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Na dobrých, neobhospodařoval>

Kostřavice větevnatá

Bromopsis ramosa

Znaky: Vytrvalá, 50 až 120 cm vysoká, v ma­ lých trsech rostoucí tráva se vzpřímenými nebo vystoupavými stébly. Listové po­ chvy trubkovitě úzké, hustě a dlouze chlu­ paté, s krátkými, zašpičatělými oušky. Jazýčky 1 až 3 mm dlouhé, jemně dřípené, blanité. Če­ pele zašpičatělé, 10-25 cm dlouhé a kolem 10 mm široké, ploché, nepatrně chlupaté nebo téměř lysé, slabě drsné. Laty značně velké, až 20 cm vysoké, s daleko odstávajícími a později převislými větvemi. Klásky až více než 2 cm dlouhé, 3 - až 5květé, nahoře zúžené, smáčklé. Plucha 3žilná, na špičce s 5 -8 mm dlouhou osinou. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Humózní, stinné listnaté lesy a křoviny na mělkých vápenitých půdách. Rozšíření: Evropa s výjim kou Skandinávie.

24

ných, kyprých, mírně suchých, bázických pů­ dách; charakterizuje chudé, vápenité půdy. Charakteristická tráva extenzivně využívaných pastvin na vápenitých půdách a suchých luk se sveřepem měkkým. Kosení podporuje její růst, pastva jej potlačuje (není přizpůsobena pro pastvu). Rozšíření: Evropa (v Alpách až do 1300 m), JZ Asie, SZ Afrika. Všeobecná: Kostřavice vzpřímená se velmi rychle šíří společně s válečkou prapofitou (BrachypocUum pinnatum) na ladem ležících, příležitostně spásaných, vápenitých, chudých porostech. Pokud se ladem ležící porosty obo­ hacují neprostupnou spletí hrubě vláknitých stébel a listů této trávy, dochází současně k potlačení světlom ilných druhů. Poměrně chudé vápenité půdy, charakterizované výsky­ tem četných ohrožených druhů živočichů a rostlin, musejí být proto cílenými zásahy (na­ příklad pastvou ovcí) chráněny, aby nedošlo dlouhodobě k jejich degradaci.

Sveřep stoklasa

Bromus secaítnus

Znaky: Jednoletá, vzácně i dvouletá tráva, stébla 30 až 120 cm vysoká, štíhlá, po­ měrně tuhá, nevětvená, hlad­ ká, s 5 -7 kolénky, vyrůstající jednotlivě nebo v řídkých tr­ sech. Listové pochvy trubkovi­ té, na hřbetě zaoblené, téměř lysé. Jazýčky 1-2 mm dlouhé, slabě dřípené. Čepele ploché, 10 až 25 cm dlouhé a až 10 mm široké, špičaté, drsné, řídce chlupaté, vzpřímené. Lata zprvu vzpříme­ ná, později slabě převislá, až 20 cm dlouhá, ze­ lenavě purpurová. Větve lysé, velmi nestejně dlouhé, s 1- 4 klásky. Klásky i přes 2 cm dlouhé, smáčklé, 4 - až lOkvěté. Plucha 7žilná, poblíž špičky s 6 -8 mm dlouhou osinou. Doba květu: Červen a červenec. Stanoviště: Obilná pole, okraje cest, rum iště. Šíří se spolu s obilím. Rozšíření: Celá Evropa, m ísty vzácně.

25

r Sveřep rolní Bromus arvensis

Sveřep kostrbatý

Znaky: Jednoletá, až 100 cm vysoká, řídce trsnatá nebo jednotlivě rostoucí tráva, stébla nevětvená, s 2 - 5 kolénky. Listy s trubkovitým i, na břišní straně uzavřenými pochvam i,v dlouze třásnitě chlupaté. Čepele 2 -5 mm ši­ roké, 5 -2 0 cm dlouhé, řídce chlupaté. Jazýčky 2 - 4 mm, dřípené. Laty řídké, rozkladité, často převislé. Klásky slabě smáčklé, 1 0 -2 0 mm dlouhé, 4 - až lOkvěté. Pluchy s 2 krátkým i zoubky, se 7 -1 0 mm dlouhou osinou, která vyrůstá pod zářezem mezi nim i a je často za­ hnutá směrem z klásku. Doba kvĚtu: Červen až srpen. Stanoviště: Na mírně suchých, výživných, písčitých půdách, na ruderálních stanoviš­ tích, polích a úhorech. Rozšíření: Evropa, mírná zóna Asie, zavlečen do Severní Ameriky.

Znaky: Jednoletá až dvoule­ tá, řídce trsnatá až jednotlivě rostoucí, 3 0 -6 0 cm vysoká tráva. Listové pochvy uza­ vřeně trubkovité, spodní silně chlupaté. Čepele spodních lis­ tů hustě krátce chlupaté, hor­ ních listů řídce chlupaté. Laty mohutné, 1 0 -20 cm dlouhé, řídké, slabě větvené až hroznovité, často jednostranně převislé. Větve většinou 3 až 15 cm dlouhé, často pouze s 1 -2 široce vejčitým i, kopinatým i klásky. Dol­ ní plevy 3 - až 5 -, horní 5 - až 9žilné. Pluchy na hřbetě zaoblené, s osinou až 12 mm dlou­ hou a za sucha zpět odehnutou, zkroucenou. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Vzácný, ale pospolitě rostoucí, za­ vlečený na teplé, suché ruderální plochy, okraje cest, rum iště, výživné písčité a štěrkovité půdy. Rozšíření: J a JV Evropa.

Sveřepec jalový

Anisantha steriU s

Znaky: Jednoletá nebo dvouletá, 3 0 -6 0 cm vysoká, v řídkých trsech rostoucí trá­ va se stébly nevětvenými, s 3 - 5 kolénky. Čepele až 2 5 cm dlouhé, 2 až 7 mm ši­ roké, pozvolna jemně za­ špičatělé, řídce chlupaté. Jazýčky 2 - 4 mm dlouhé, ± rozdřípené, listové pochvy uzavřeně trubkovité, jemně pýřité. Stéblo pod latou lysé, lata m ohutná, řídká, větve lysé, drsné, všestranně rozprostřené. Klásky nící, klínovité, plucha s dvěma zoubky, osina vyrůstá pod zářezem mezi zoubky, je drsná a 15 -30 mm dlouhá. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Na kyprých, písčitých, výživných půdách, v ruderálních společenstvech a na cestách. Rozšíření: Nížiny až pahorkatiny, v Evropě a JZ Asii.

26

Bromus squarrosus

Sveřepec střešní Anisantha

tectorum

Znaky: Jednoletá, 1 0 -6 0 cm vysoká, řídce trsnatá až jed­ notlivě rostoucí tráva. Čepele až 2 0 cm dlouhé, 2 - 4 mm široké, jemně pýřité, pozvol­ na zašpičatělé. Jazýčky 3 až 5 mm, dřípené. Listové poch­ vy trubkovité, na břišní straně uzavřené, jem ně pýři­ té. Stéblo pod latou krátce chlupaté. Lata ± stažená, jednostranně převislá. Větve jemně pýřité, husté. Klásky nící, klínovité, 2 5 -3 5 mm dlouhé. Plucha s dvěma zoubky, 10-18 mm dlouhá, drsná osina vyrůstá pod zářezem mezi zoubky. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Na suchých, teplých, slabě výživ­ ných půdách, v ruderálních společenstvech. Rozšíření: Evropa, Středomoří, Přední Asie.

27

Iromus m ollis Y Znaky: Značně pro­ m ěnlivá, je d n o - až dvouletá („přezim u­ jící") tráva s řídkými trsy (několik stébel), často též jednotlivě rostoucí. Stébla s 2 až 5 sametově plstnatý­ mi kolénky, jin a k lysá, 2 0 -6 0 cm vysoká, ne­ větvená, přímá. Ú sty šedozelené s krátce a hustě_ sametově chlupatou listovou po­ chvou. Čepele řídce chlupaté, až 20 cm dlou­ hé, 2 -7 mm široké, chabé, bez oušek na bá­ zi čepele. Jazýčky až 1 -2 mm, pouze slabě dřípené. Laty husté, vzpřímené, pouze nepa­ trně větvené, v době zralosti ± stažené a slabě převislé. Na velm i suchých stanoviš­ tích se mohou vyskytnout nepatrně vyvinuté form y pouze s jedním kláskem. Větve laty jemně chlupaté. Klásky vejčité až prodlouže­ né, okrouhlé, pouze nepatrně smáčklé, 10 až 20 mm dlouhé, 5 - až 9květé. Dolní pleva po­ dlouhle vejčitá, horní eliptická, obě zašpiča­ Kostřavice bezosinná

Bromopsis inerm is

tělé. Pluchy se zaobleným hřbetem a úzkými, světlým i blanitým i okraji, 7 - až 9žilné, vět­ šinou chlupaté, na špičce s 2 krátkým i zoub­ ky, krátce pod zářezem mezi nim i vyrůstá 5 -1 0 mm dlouhá, drsná osina. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Na výživných písčito-hlinitých pů­ dách, rovněž na ruderálních stanovištích, okrajích cest a mezích. Rozšíření: Hojný druh v celé Evropě, v Z Asii, jako průvodce kulturních rostlin zplanělý v Se­ verní a Jižní Americe a rovněž v Austrálii. Všeobecně: Na suchých i vlhčích lukách před­ stavuje tato tráva tuhou, nehodnotnou a ne­ výnosnou plevelnou trávu, neboť je jí listy brzy žloutnou a zasychají. Síří se zvláště v ne zcela zapojených lukách vlastním vysemeněním velm i rychle, neboť dozrává obvykle ješ­ tě před žatvou. Z luk ji může odstranit pouze časné kosení ještě před dozráním, neboť je odkázána na vlastní vysemenění podobně ja­ ko všechny jednoleté druhy.

Sveřep hroznatý

Bromus racemosus

Znaky: Jednoletá, slabě trs­ Znaky: Proměnlivá, 3 0 až natá, 30 až 100 cm vysoká 150 cm vysoká, vytrvalá tráva s nevětvenými stébly. a svým i výběžky trsnatá Listy zelené, čepele až 20 cm tráva. Listy ploché, lysé, 5 až 9 mm široké, čepel a poch­ dlouhé, až 5 m m široké, po­ zvolna zašpičatělé. Báze če­ va lysé, listová pochva uza­ pelí neouškaté. Jazýčky 1 až vřeně trubkovitá. Jazýčky 3 mm dlouhé, dřípené. Spod­ nezřetelné. Laty mohutné, ní listové pochvy chlupaté, větve vzpřímené, rozprostře­ horní lysé nebo drsně chlupa­ né, s četným i klásky. Klásky té. Laty krátké, až cca 10 cm podlouhlé, vřetenovité, 20 až 30 m m . Pluchy bez osiny dlouhé, v době zralosti lehce smáčklé. Větve (jméno!), někdy však krátce zašpičatělé nebo 1 -3 cm dlouhé, drsné. Klásky podlouhle elip­ s 2 - 4 mm dlouhou osinou (!), která vyrůstá tické. Pluchy lemované, osina vyrůstá krátce pod tím to lemem. krátce před špičkou plevy. Doba květu: Červen až červenec. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Na teplých, suchých až střída­ Stanoviště: Na zaplavovaných nebo podzem­ vě suchých, spíše zásaditých, kyprých písči­ ní vodou ovlivněných, vlhkých, výživných, to-hlinitých půdách, především na okrajích vápníkem chudých půdách. Charakteristický cest, svazích, v ruderálních porostech, na ru­ druh vlhkých či mokrých luk. Rozšíření: Evropa, jako průvodce kulturních mištích. Rozšířeni: Spíše kontinentální klim atické ob­ rostlin zavlečen do Severní Ameriky. lasti Evropy a Asie.

29

Sveřepec tu h ý

Anisantha rígida

Znaky: Jednoletá, řídce trsna' tá až jednotlivě rostoucí, ' 3 0 -8 0 cm vysoká tráva. Stéb­ la přímá nebo ploše rozkladitá, hladká, pod latou jemné chlu­ patá. Listové pochvy uzavřeně trubkovité, řídce chlupaté. Čepele až 2 5 cm, 4 - 8 mm ši­ roké, pozvolna zašpičatělé. Jazýčky 3 -6 mm, rozdřípené. Laty mohutné, řídké, ± nící, větve ve svazečcích, až 10 cm dlouhé, drsné, většinou s 1, vzácně 2 klásky. Klásky nící, elip­ tické, ploše smáčklé. Dolní pleva 1 -až 3-, horní 3- až 5žilná. Pluchy na špičce jemně zoubkaté. Mohutná, drsná, dlouhá osina vyrůstá krátce pod zářezem mezi zoubky. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Na otevřených, suchých, výživ­ ných půdách, na cestách a ruderálních stano­ vištích. Rozšíření: Středomoří, zplanělý v Evropé, Se­ verní a Jižní Americe, A ustrálii. énická

Brachypódium phoen/co/des Znaky: Víceletá tráva s roz­ větveným oddenkem a přímý­ mi, 5 0 -8 0 cm vysokými stéb­ ly. Jazýčky tupé, 1 až 2 mm dlouhé. Listové pochvy přile­ hlé, čepele 10 až 4 0 cm dlou­ hé, ploché a potom asi 3 až 5 mm široké zkroucené a poněkud tuhé, až 1,5 mm široké, některé listové žilky silněji vystouplé než ostatní žilky. Klásky krátce stopkaté, květenství je proto hroznovité. Hrozen 15 až 20 cm dlou­ hý, štíhlý, vzpřímený, s 6 -9 poněkud oddálený­ mi klásky. Klásky 3 0 -6 0 mm dlouhé, poněkud srpovitě zakřivené. Pluchy až 10 mm dlouhé, na špičce náhle zúžené, ostnitě špičaté, s vel­ mi krátkým i (až 2,5 mm) zrny. Doba květu: Duben až červenec. Stanoviště: Suché biotopy, úhory, okraje cest, rum iště. Rozšíření: Jižní Evropa. U nás neroste.

Sveřepec madridský Anísantha madritensís Znaky: Jednoletá, řídce trsnatá až jednotlivě rostoucí tráva s přím ým i, hladkým i, pod la­ tam i někdy jem né chlupatý­ mi stébly. Listové pochvy uzavřeně trubkovité, horní lysé, spodní jem ně chlupaté. Čepele až 2 0 cm, 2 -5 mm ši­ roké, pozvolna zašpičatělé. Jazýčky 1 - 4 mm, rozdřípené. Větve ± vzpřímené, stažené, 5 až 15 mm dlouhé, ve sva­ zečcích, s 1 -2 klásky, které jsou ploše smáč­ klé, klínovité, nahoře rozšířené. Dolní pleva 1-, horní 3žilná. Pluchy na hřbetě zaoblené, zakončené dvěma zoubky. Drsná, 12-18 mm dlouhá osina vyrůstá pod zářezem mezi obě­ ma zoubky. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Na sutích, skalách a cestách. Rozšíření: Z Evropa, Středomoří, Přední Asie, Írán.

Válečka dvouřadá

Brachypodium distachyon Znaky: Jednoletá tráva s 2 -1 5 cm vysokým i, zalo­ meně vystoupavým i nebo pří­ m ými stébly, rostoucí větši­ nou v malých řídkých trsech. Jazýčky nejvýše 1 mm dlou­ hé nebo chybějí, listové poch­ nebo silněji vy úzce přilehlé. Čepele 1 až 12 cm dlouhé a až 4 mm ši­ roké, šedozelené a hustě chlupaté. Klásky velm i krátce stopkaté; květenství je tedy asi 2 - 4 cm dlou­ hý a asi 1 cm široký hrozen. Klásky dvouřadé střídavé, zřetelně smáčklé a neotočené, 2 0 -3 0 mm dlouhé, tm avě zelené až šedoze­ lené, lysé nebo chlupaté, od vřetene odstá­ vající. Plucha až 10 mm dlouhá, zřetelné kýlnatá. Osina přímá, 7 -1 5 mm dlouhá. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Suché trávníky, úhory. Rozšíření: Středomoří, jižní Evropa.

Válečka prapořitá Brachypodium pinnatum Znaky: Vytrvalá, žluto­ zelená, 30 až 120 cm BS vysoká tráva, která svými podzemními výběžky vytváří husté skupiny nebo velká sekupení (kolonie). Stébla lysá. Listové pochvy většinou lysé. Čepele až 4 0 cm dlouhé, pozvolna zašpičatělé, 6 -8 mm široké, chabé, žlutozelené, na okrajích nepravidelně v nerov­ noměrných vzdálenostech chlupaté, drsné, roz­ troušeně chlupaté. Jazýčky uťaté. Listové po­ chvy lysé, pochvy spodních listů někdy řídce chlupaté. Lichoklasy vzpřímené, se 6 až 8 klásky. Klásky poněkud smáčklé, širší Stranou obrácené k vřeteni lichoklasu. Plucha s krátkou osinou, osina vždy kratší než plucha, drsná. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Na suchých až mírně vlhkých, jílovitých půdách. Charakteristický druh spíše vápenitých pastvin a úhorů suchých stanovišť, snáší spásání. Válečka lesní Brachypodium

syivaticum

Rozšíření: Evropa, JZ Asie, SZ Afrika. Všeobecně: Vzhledem k přítom nosti drsných, chlupatých listů je tento druh většinou býložravých živočichů opomíjen, takže - díky sníže­ né konkurenci dalších druhů - představuje na extenzivně spásaných, vápenitých pastvinách velm i rozšířený, charakteristický druh. Při spásání ovcemi můžeme často pozorovat, že skupiny této trávy jsou náhle roztrženy či roz­ děleny a ostrůvkovitě jsou po pastvině rozne­ seny, aniž by byly alespoň částečně okousá­ ny. Díky svým výběžkům uloženým hluboko v půdě je tento druh rovněž chráněn proti m nohdy se vyskytujícím požárům. Může po­ měrně brzy po požáru vytvořit z podzemních přetrvávajících orgánů nové nadzemní výhon­ ky, a tak velm i rychle, ještě před konkurující­ m i druhy, osídlit volné plochy. Na ladem ležících pastvinách vytváří špatně se rozklá­ dající m ateriál stébel a listů plsťovitou po­ krývku, která potlačuje růst světlom ilných rostlin.

Chudojílek hřebínkatý

Paraphpiis strigosa (P. incurva)

Znaky: Vytrvalá, ± hustě trsZnaky: Jednoletá, řídce trsnatá natá, 6 0 -1 2 0 cm vysoká les­ nebo jednotlivě rostoucí tráva ní tráva. Stébla s 4 - 5 koléns poléhavými, zakřivenými ne­ ky, krátce pod nim i, na nich a nad nimi slabě plstnaté bo přímými stébly, která jsou obvykle rozvětvená, poměrně ' t . chlupatá, jinde lysá. Listové tenká, hladká, asi 10 až 40 cm / t L pochvy oddálená řídce chluvysoká, s hojnými kolénky. i paté. Čepele ve spodní části Jazýčky asi 1 mm dlouhé, vel­ nejširší (4 -1 2 mm), směrem r k listové pochvě zúžené, chlu­ mi jemné dřípené. Listové poch­ vy hladké, lysé, _na hřbetní p a té , chabé a chom áčovitě 'BLST straně okrouhlé. Čepele 1 až : převislé. Jazýčky tupé. Licho­ klasy převisle nící. Klásky slabě smáčklé, šir­ 6 cm dlouhé, až 2,5 mm široké, zašpičatělé, plo­ ší stranou otočené k vřeteni lichoklasu. Plu­ ché, šedozelené, lysé, pouze na žilkách drsné. Li­ cha s dlouhou osinou, osina drsná, delší než choklasy poměrně tuhé, vzpřímené nebo zakři­ plucha. vené, 2 -2 0 cm dlouhé. Klásky v záhybech vřetene, 4 -6 mm dlouhé. Proměnlivý druh. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Na mírně vlhkých až vlhkých, zá­ Doba květu: Červen až srpen. saditých půdách v listnatých lesích, na m ýti­ Stanoviště: Slané jílovité půdy a louky na mořském pobřeží. nách, v lemových společenstvech. Rozšíření: Evropa, mírné klim atické oblasti Rozšíření: Ve Středom oří a podle atlantského pobřeží až k pobřeží Baltského moře. Často Asie, SZ Afrika. bývá členěn na dva druhy.

32

Jílek oddálený

LoHum remotum

Znaky; Jednoletá, jednotlivě nebo řídce trsnatě rostoucí tráva, bez sterilních lodyh, do­ sahující výšky 2 0 -6 0 cm. Lo­ dyžka tenká, velmi štíhlá, pří­ má nebo poněkud zakřiveně vystoupavá, v horní části ob­ vykle drsná. Jazýčky až asi 2 mm dlouhé, celokrajné. tové pochvy většinou hladké b l s t a přilehlé, žlutozelené. Čepele 2 -3 mm široké, hladké nebo alespoň na svrchní straně mírně drsné, světle zelené. Květenství klasnaté, vzpřímené. Klásky menší než u příbuzného jílku mámivého, pou­ ze 7 -1 0 mm dlouhé, 4 - až 8květé, světle ze­ lené, zpočátku hustě stažené, pozdéji široce eliptické. Plevy zřetelně kratší než klásky, obvykle 7 až 9 mm dlouhé. Pluchy až 5 mm dlouhé a nejvýše 2 mm široké, bez osin. Doba kvátu: Červen až srpen. Stanoviště: Jílek oddálený dává přednost zá­ saditým jílovitým a slínitým půdám. Jílek m ám ivý

Rozšíření: Rozšířen tém ěř v celé střední Evro­ pě, avšak zde není původní. Postupně zavlékán do dalších oblastí. Všeobecně: Jílek oddálený je považován stejně jako příbuzný jílek m ám ivý za slabě je­ dovatý. Rostlina byla dříve typickým pleve­ lem polí se lnem. Svým jednoletým cyklem se výborně přizpůsobila obdělávání polí se lnem. Lis­ Její tenká, vysoká stébla nebyla příliš nápad­ ná mezi rostlinkam i Inu. Takovéto rostliny, které se ekologicky v určitém rozsahu přizpů­ sobí určité kulturní rostlině a spolu s ní jsou rozšiřovány, vysévány a sklízeny, nazýváme m im etické plevele. Avšak nikoliv pouze díky zvyšujícímu se použití herbicidů, ale i pro ústup od pěstování Inu ve střední Evropě se jílek oddálený stává rostlinou značně vzác­ nou. V Německu je v současné době na seznamu ohrožených rostlin, rovněž u nás je velm i vzácný: je akutně ohrožen a m ísty již vyhynulý.

LoHum temulentum

Znaky: Jednoletá, jednotlivě nebo řídce trsnatě rostoucí tráva bez sterilních lodyh. Stébla hladká, příležitostně pod lichoklasem drsná, tuhá, vystoupavá. Listové pochvy většinou drsné. Čepele lysé, až 4 0 cm dlouhé, 3 -1 3 mm široké, ploché, s pevnou, krátkou špičkou. Na bázi če­ pele se nacházejí úzká, od­ stávající, srpovitá ouška. Lichoklasy vzpřímené, 10-30 cm dlouhé, tuhé. Vřeteno esovitě zprohýbané, ploché klásky na krátké stopce, úzkými bočním i stranam i vtisknuté do zakřivení vře­ tene, 1 2 -1 6 mm dlouhé. Dolní pleva je pří­ tom na pouze u nejvyššího klásku, horní ple­ va přesahuje špičku klásku. Pluchy tupé, na hřbetě zaoblené, na špičce vykrojené, osina až 2 0 mm dlouhá. Doba kvátu: Červen až srpen. Stanoviště: Velmi vzácně v obilných polích

na mírně vlhkých, zásaditých, výživných jdo­ vitých a slínitých půdách. Rozšíření: Středomoří, s obilím zavlečen do všech oblastí mírného klim atu, silně ustupu­ jící a ohrožený. Všeobecně: Jílek m ám ivý je velm i starý, již z období starého Egypta díky nálezům obilek doložený plevel obilných polí. Pro jedovatost obilek byl však vždy potírán jako nepříjem ný plevel. Jedovatost obilek není způsobena rostlinou samotnou, ale přítom ností parazitické houby, která napadá obilky a uvolňuje jedovatý alkaloid (tem ulin). Požití jedovaté mouky vyvolává otravy, které se projevují zá­ vratěm i a m dlobam i (odtud jm éno!). Ve stře­ doevropském klim atu je tento druh vázán na pole s trvalým výsevem obilí, neboť jeho obil­ ky v půdě jsou často pouze omezeně klíčivé. S pomocí moderních metod čištění obilí lze spolehlivě oddělit obilky jílku od obilí.

Jílek m nohokvátý

LoHum m ultiflorum

Znaky: Jednoletá až dvoule­ tá, za příznivých klim atických podmínek i vytrvalá, přezimu­ jící, ale na mráz citlivá tráva. Stébla 3 0 -8 0 cm vysoká, jednotlivá, m ohutná, lysá, pod lichoklasem často ± drs­ ná. Listy hladké, lysé. Čepel pozvolna vybíhající ve špičku, v pupenech svinutá. Na bázi čepele se nacházejí krátká, zřetelná, odstávající ouška. Jazýčky krátké. Listové pochvy ± drsné. Lichoklasy až 30 cm dlouhé, vzpřímené, často převislé, klásky 8 -2 5 mm dlouhé, zploštělé a úzkým bokem přitisklé k vřetení, takže celé lichoklasy jsou zploštělé. Vřeteno esovitě zprohýbané, klás­ ky ale í odstávající, pouze nepatrně přisedlé v záhybech vřetene. Klásky mnohokvěté (5-1 5). Plucha obvykle se zřetelnou osinou, až 10 mm dlouhá osina vyrůstá krátce pod špičkou pluchy. Doba kvétu: Červen až srpen. J íle k vytrvalý, „anglický jíle k "

LoHum perenne

Znaky: Vytrvalá, tmavozele­ ná, lesklá, řídce trsnatá trá­ va s přítom ným i sterilním i výhonky, v oblastech s oceánickým klim atem stále zele­ ná a potom i citlivá na mráz. Stébla hladká, 1 0 -7 0 cm, s malým množstvím kolének, přímá až slabě vystoupavá nebo i obloukovité vystoupa­ vá, Často tvoří uzavřené pol­ štáře. Listy podobně jako stébla zcela lysé, v kolénkách rýhované. Čepele 2 - 4 mm širo­ ké, na svrchní straně s četným i podélně pro­ bíhajícími žebry, a proto na svrchní straně drsné, na spodní straně hladké, zašpičatělé. Zřetelná, krátká ouška na bázi čepele. Jazýč­ ky asi 1 mm, tupé. Klásky odstávající, často slabě zahnuté. Vřeteno esovitě zprohýbané: četné, 7 -2 0 mm dlouhé, podlouhle eliptické klásky střídavé - úzkou boční stranou při­ tisklé k vřeteni - přisedlé v záhybech vřetene. Lichoklas je potom zřetelně zploštělý. Tupé

36

Stanoviště: Na kyprých, výživných půdách, v ruderalizovaných společenstvech, na mezích, rumištích, často používán jako pícnina. Rozšíření: V m nohých plem enech pěstova­ ný jílek mnohokvětý italský je důležitý, rychle rostoucí a výnosný poddruh pěstova­ ný jako pícnina. Za příznivých klim atických a stanovištních podm ínek, při intenzivním hnojení dusíkatým i hn ojivý a dostatečném zavlažování umožňuje ta to rychle rostoucí odrůda ve střední Evropě až šest sklizní v roce. Kříženec mezi druhy L. perenne a L. multiflorum („olden bu rský jílek") je tuž­ ší a vytrvalejší.

plevy jsou o málo delší než zatupělé nebo slabě zašpičatělé pluchy. Pluchy bez osin, na hřbetě zaoblené. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Poměrně hojný a rozšířený na pastvinách, okrajích cest, ruderálních plo­ chách, na sešlapávaných místech obvykle na mírně vlhkých až vlhkých, výživných půdách. Rozšíření: Evropa, Asie, SZ Afrika, Severní a Jižní Amerika, Nový Zéland, Austrálie. Všeobecně: Charakteristický druh pastvin, který může tvořit husté porosty, které jsou odolné proti sešlapu. Proto je tento druh používán na výsev do tém ěř všech druhů tráv­ níků. Výnosný je jak na pastvinách, tak i na loukách. Citlivě reaguje pouze na sucho a mráz. Představuje nejdůležitější pícninu výživných půd, prodávanou v řadě odrůd.

I

----------------------------------Kostřava ovčí Festuca ovina agg. Znaky: Velmi pro­ měnlivý, heterogen­ ní široký druh s násle­ dujícími společnými znaky: Vytrvalá, hus­ tě trsnatá, až 60 cm vysoká tráva. Stébla přímá nebo obloukovitě vystoupavá. Listové pochvy alespoň ve spodní části uzavřené (srovnej k. červe­ nou, F. rubra ajjg.]. Jazýčky krátké, nezřetelné. Ouška malá. Čepele úzce stažené, štětinovité až jem ně vláskovité, světle až tm avě zelené, s modrozeleným nádechem nebo bez néj (smazatelná vosková vrstva). Laty až 12 cm dlouhé, před rozkvětem a po odkvětu staže­ né. Větve vzpřímené, spodní dosahující asi tře tin y délky laty. Klásky podlouhle vejčité, zelené až fialově naběhlé, 3- až 8květé. Ple­ vy úzce kopinaté, na hraně krátce chlupaté. Pluchy s osinou nebo bez osiny. Uvedené znaky jsou uvnitř četných a rozdíl­ ných taxonů ovlivněné geneticky a stanovištně a mohou být značně proměnlivé. Mezi jednotlivým i taxony existuje m nožství pře­ chodných typů, které často značné ztěžují přesné určení. Do té to skupiny zahrnujeme např. následující druhy (s údaji důležitých a charakteristických míst výskytu): F. airoides: kyselé, alpinské, chudé trávníky. Fcurvuia\ subalpinská suťová společenstva. F. duvaFír. stepní porosty na skalách a písči­ nách. F. guestfaiica\ vápenité pastviny, spásané ovcemi. F. heterostachys'. porosty trav na suchých mís­ tech jak na vápenitém , tak na silikátovém podkladu. F. ovina s. str.: suché pastviny. Fpaiiens'. skalnaté stráně. F. pannonica: skalnaté porosty na východé. F patzkei. suché trávníky na nevápenitých půdách. F. poiesiaca\ písčité duny. F. psammophiia\ zásadité písečné přesypy. F. pseudovina: spásané vápenité pastviny. F. rupicoia\ suché trávníky. F. tenuifoiia\ písčité pastviny, dubové lesy.

38

F. trachyphyiia'. suché porosty na pískách. F. vaiesiaca: skalní stepi. Doba květu: Všeobecné: duben až říjen, ale u jednotlivých druhů odlišná. Stanoviště: Všeobecně: na skalách, v suchých a polosuchých travnatých porostech, lukách, pastvinách, na cestách, opět odlišné u jednot­ livých druhů. Rozšíření: Všeobecně: Evropa, mírná zóna Asie, S Afrika, Severní Amerika, opět odlišné u jednotlivých druhů. Všeobecná: Název kostřava ovčí [F. ovina agg.), bez bližšího udání specifického drob­ ného druhu, zahrnuje velm i nespecificky pou­ ze velký, hojný, heterogenní a prom ěnlivý komplex rozličných, navzájem blízce pří­ buzných taxonů kostřav. Toto platí obdobně i pro kostřavu červenou [F. rubra agg.) a ně­ které další kostřavy. Takovéto široké druhy (agregáty) jsou členěny na četné taxony roz­ dílné system atické hodnoty. V závislosti na jejich vlastnostech, fylogenetickém význa­ mu, diagnostických znacích apod. je po­ važujeme za drobné druhy, poddruhy, varie­ ty nebo i za odchylky. Částečně jsou ty to taxony m orfologicky - na základě vnějšího habitu, ekologicky - na základě nároků na stanoviště, či geograficky - podle svého cel­ kového rozšíření, dost výrazně od lišitelné. Do těchto širokých druhů patří ale také ob­ tížně poznatelné taxony, takže často hovoří­ me, pokud není třeba pronést rozhodné vý­ roky, pro zjednodušení o všech příbuzných druzích jako o souborném druhu kostřava ovčí nebo k. červená. Exaktní, na speciální taxony zaměřená určení musíme provést při podrobných charakteristikách stanoviště apod. I když byly rozpracovány specialisty dobré rozlišovací znaky, jako např. průřezy listem a na nich zvláště charakter cévních svazků a sklerenchym atického pletiva (rov­ noměrně ztloustlé stény buněk), patří tato skupina a prakticky i celý rod kostřava (Fes­ tuca), podobně jako některé další rody, k problem atickým skupinám ja k pro zájemce z řad botaniků, ta k i pro laiky.

K o střavam znolistá

Festuca heterophylla

Znaky: Vytrvalá, bo­ hatě olistěná, hus­ tě trsnatá a nevýběžkatá lesní tráva. Stébla vzpřímená, hladká, dosahující výšky 6 0 -1 2 0 cm, HQ ale ± chabá, větši­ nou pouze s 3 kolénky. Listové pochvy trub­ kovitě uzavřené, na hřbetě zaoblené. Jazýčky vytvořeny pouze jako úzký, kožovitý lem, ouš­ ka krátká, nenápadná. Přízemní listy nekvetoucích, sterilních výhonků podélně složené, na průřezu trojúhelníkovité, jemně vlášenité, štětinovité až niťovité, v průměru 0,3 až 0,6 mm, 3žilné, drsné (srovnej m etličku kři­ volakou, A fíexuosa, s hladkým, zdánlivě mastné olejovitým povrchem listu], splihle převislé. Listy kvetoucích a plodných výhon­ ků ale ploché, až 2 5 cm dlouhé, 2 - 3 mm ši­ roké, nahoře řídce chlupaté, 7- až 11 žilné. Laty mohutné, řídké, úzké, ± převislé. Vět­ ve v době květu ± vodorovně odstávající. Kostřava červená

Festuca rubra agg.

Znaky: Proměnlivý, heterogenní širo­ ký (kolektivní) druh s následujícím i spo­ lečným i znaky: Vy­ trvalé, většinou říd­ ké, vzácněji hustě HQ polštářovité rostliny s ± dlouhým i, podzem ním i výběžky. Tuhá, ± přímá stébla dosahují výšky 2 0 -8 0 cm. Lis­ tové pochvy ± úplně uzavřené (srovnej kos­ třavu ovčí, F. ovina agg.), později vláknitě rozpadavé. Jazýčky velm i krátké, většinou tvoří pouze úzký, blan itý lem. Čepele přízem­ ních listů podélně složené, tlustě štětinovité a + tuhé, čepele stébelných listů většinou ploché, m atně nebo šedě zelené. Laty vzpří­ mené, řídké, pouze nepatrně větvené, větši­ nou nepřevislé, spodní větev nejvýše tak dlouhá jako polovina laty. Klásky až 10 mm dlouhé, 4- až 6květé. Plevy zašpičatělé nebo krátce osinkaté. Pluchy s 1 -2 mm dlouhou osinou. Uvedené znaky, geneticky

40

Klásky čárkovité, podlouhlé, až 10 mm, 3- až 9květé, zelené, vzácně s fialovým nádechem. Plevy čárkovité kopinaté, zašpičatělé. Pluchy na hřbetě drsné, na kojících vybíhající v 5 až 6 mm dlouhou osinu. Živorodé (viviparní) for­ my přítomny. Doba kvátu: Červen až srpen. Stanoviště: Teplomilný druh charakterizující spraše, roste dále na vlhkých, zásaditých, ale většinou nevápenitých, humózních lesních půdách, ve smíšených listnatých lesích, pře­ devším v dubohabrových hájích. Rozšíření: Střední a J Evropa. Všeobecná: České, německé a rovněž i vědec­ ké, z řečtiny pocházející druhové jm éno se vztahuje na charakteristické, odlišně vypa­ dající, nitkovité přízemní a ploché stébelné listy. Pro výraznou jem nost přízemních listů je v některých německých nářečích tato trá­ va nazývána „G roR m utterhaar" („babiččiny vlasy").

i stanovištěm ovlivněné, jsou uvnitř celého komplexu taxonů velm i prom ěnlivé. Mezi je dn otlivým i taxony existuje m nožství pře­ chodných typů, které často ztěžují přesné určení. V té to skupině jsou např. zahrnuty následující taxony (s údajem o důležitých či charakteristických stanovištních nárocích): F. diffusa: vysokostébelné nivy v horách. F. nigrescens'. ± výživné horské louky. F. rubra s. str.: suché louky, pastviny. Fsa/ina: vlhké louky na mořském pobřeží. F. trichophyllď. rašelinné louky. Funifaría: na píscích, březích. F. villosa: pobřežní duny. Doba květu: Všeobecně: duben až říjen, po­ dle druhu často odlišná. Stanoviště: Všeobecně: louky, pastviny, suché či tém ěř suché trávníky, cesty, rovněž odlišné podle druhu. Rozšíření: Všeobecně: Evropa, mírná část Asie, S Afrika, Severní Amerika, rovněž odliš­ né podle druhu.

Kostřava lesní Festuca a/tissima Znaky; Vytrvalá, pře­ podlouhle eliptické, 6 -7 mm, 4 - až 8květé, zimující, hustě nebo bledě zelené, mnohdy s fialovým nádechem. řídce trsnatá, středně Plevy zašpičatělé, lžilné. Pluchy špičaté, zře­ vysoká lesní tráva telně kýlnaté, 3žilné, bez osiny. Plušky stejně bez výběžků, která dlouhé jako pluchy. často tvoří souvislej­ Doba květu: Červen až červenec. ší porosty. Stébla Stanoviště: Poměrně hojný druh, na čer­ 6 0 -1 2 0 cm vysoká, stvých, humózních, většinou kyselých, ± ka­ přímá, s 3 - 4 kolénky, tenká, na bázi ztluštělá dí­ m enitých lesních půdách, ve stinných buko­ ky přítomnosti vytrvalých, šupinovitých, žluta­ vých a bukojedlových horských lesích vých spodních listů (odpovídají listovým poch­ (charakteristický druh), v nížinách chybí, cen­ vám bez čepelí). Listy v pupenech stočené, trum rozšíření ve výškách 4 0 0 -8 0 0 m n. m. lysé. Listové pochvy drsné, téměř celé otevře­ Rozšíření: Evropa. né. Jazýčky 1-3 mm dlouhé, zaoblené, rozdří- Všeobecně: Kostřava lesní je svými širokým i pené. Ouška chybějí. Čepele tuhé, až 60 cm listy snadno odlišitelná od ostatních druhů dlouhé a až 15 mm široké, směrem ke špičce kostřav, může být ale zaměněna s třtinou rápozvolna ztenčené, nahoře modravě zelené, na- kosovitou (Ca/amagrostis arundinacea), pro spodu zelené, lysé, na okrajích drsné. Většinou Ite ro u jsou však charakteristické nápadně jsou čepele zkroucené a otočené směrem vzhů­ krásně lesklé, tmavě zelené, směrem vzhůru ru lesklou spodní stranou. Velké, až 15 cm dlou­ zkroucené čepele, které jsou navíc na svrchní hé, v době květu nejprve všestranně rozprostře­ straně slabě chlupaté. né laty jsou po odkvětu jednostranně převislé až nící. Větévky často niťovitě tenké. Klásky Kostřava obrovská

Festuca gig antea

Znaky: M ohutná a statná, vytrvalá, trsnatá lesní tráva, někdy tvoří řídké tr­ sy, netvoří však vý­ běžky. Stéblo dosa­ huje až 200 cm výšky, na bázi často obloukovitě vystoupavé, nevětvené, až s 5 sla­ bě hnědě purpurovým i kolénky. Listové pochvy otevřené, na hřbetě zaoblené, na okrajích drsné, nejvyšší pochva objímá stéblo až k bázi laty. Jazýčky až 2 mm dlouhé, zatupělé. Ouška velká, zašpičatělá, srpovitá, objí­ m ající stéblo. Přízemní listy nejsou štětinovité, ale podobně jako stébelné listy jsou ploché, až 60 cm dlouhé, 5 -1 5 mm široké, pevné, pozvolna vybíhající ve špičku, na svrchní straně šedozelené a často drsné' na spodní straně tmavozelené, lesklé, většinou hladké. Laty velké, až 40 cm dlouhé, všestranné. Větve často po dvou vyrůstající z vřetene, drsné, zprvu ± vodorovně odstá­

vající, později splihle převislé. Klásky 10 až 15 mm dlouhé, úzké, řídce 3- až 10květé, světle zelené. Plevy vytrvalé, odlišné, až cca 8 mm dlouhé, čárkovité a zašpičatělé. Pluchy až 9 mm, široce kopinaté, na hřbetě zaoble­ né, slabě drsné, 5žilné, osina až 20 mm dlou­ há, často křivolaká. Plušky s dvěma slabě drs­ ným i kýly. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Hojná na vlhkých, výživných a zá­ saditých hlinitých půdách, stínom ilná a vlhkomilná, rostoucí v listnatých lesích, přede­ vším v nivních lesích, ale i na mýtinách a ve vlhkých, stinných příkopech. Rozšíření: Evropa, Asie, Afrika. Všeobecně: Kostřava obrovská je schopna se křížit s dalšími kostřavami. Pozoruhodná je, obdobně jako u dalších druhů kostřav, schop­ nost tvorby mezirodového křížence s jílkem vytrvalým (Loliurn perenne) na x Festulolium

brinkmannH.

Kostřava rákosovitá Festuca arundinacea Znaky: Vytrvalá, hus­ tě trsnatá tráva s da­ leko plazivými vý­ běžky. Stébla přímá, mohutná, dosahují­ cí až 150 cm výšky, většinou hladká a pou­ ze pod latou poně­ kud drsná. Listové pochvy až k bázi otevřené, na hřbetě zaoblené, u přízemních listů drsné, bělavé, vláknitě nerozpadavé. Jazýčky po­ měrně krátké, až 1 cm dlouhé. Ouška malá, úzká, na okrajích brvitá. Listy až 70 cm dlou­ hé, až 10 mm široké, tuhé, na svrchní straně krátce chlupaté nebo drsné, na spodní straně hladké, pozvolna zúžené v tenkou špičku. La­ ty až 4 0 cm dlouhé, s četným i klásky, příleži­ tostně ± převislé, řídké, rozkladité, mnohdy však i stažené. Vřeteno a větve laty drsné. Spodní větve s 5 -8 klásky (srovnej kostřavu luční, F. pratensis). Klásky 4- až 8květé, úzce eliptické až podlouhlé. Plevy vytrvalé, úzce kopinaté, zašpičatělé. Pluchy podlouhle kopi-

naté, bez osin nebo s osinou až 4 mm dlou­ hou, 5žilné, na žilkách drsné, na hřbetě zaob­ lené. Blízce příbuzná kostřavě luční, proměn­ livá. Doba kvátu: Červen a červenec. Stanoviště: Na vlhkých, výživných, těžkých půdách, na březích potoků, mokrých lukách, okrajích cest, ve vlhkých příkopech; vlhkom ilný druh. Rozšíření: Evropa, mírná zóna Asie, S Afrika. Všeobecná: Kostřava rákosovitá má malý hospodářský význam, je považována za středně hodnotný druh, kterého se na dob­ rých stanovištích rádi vzdáme. Produkuje ne­ příliš dobré seno a je spásána dobytkem pou­ ze v mladém stadiu. Její trsnatý růst je škodlivý pro homogenní porost trávníků. Významná je pouze na těch plochách, kde poměrně vysoká hladina podzemní vody ne­ umožňuje růst výnosnějších, lepších druhů.

Kostřava luCní Festuca pratensis Znaky: Vytrvalá, po­ mocí poměrně krát­ kých, plazivých oddenků řídce trsnatě rostoucí, tmavozele­ ná, proměnlivá luční tráva. Stébla přímá až obloukem vystoupavá, 3 0 -1 2 0 cm vysoká. Listové pochvy až k bázi otevřené, na hřbetě zaoblené, lysé, pochvy přízemních listů hnědavé, vláknitě rozpadavé. Listy až 20 cm dlouhé, až 5 mm široké, plihé, naspodu lesklé, pozvolna zúžené v jemnou špičku, na bázi s lysými, zašpičatělými oušky. Jazýčky krátké, méně než 1 mm dlouhé. Laty vzpřímené, čas­ to poněkud převislé, ± 15 cm dlouhé, ± staže­ né, jednostranné. Spodní větve pouze s 1 až 3 klásky (srovnej kostřavu rákosovitou, Farun­ dinacea), klásky většinou 7- až 8květé, úzce eliptické, světle zelené, někdy nafialovělé. Ple­ vy kopinaté, zatupělé. Pluchy široce kopinaté, většinou bez osin, zašpičatělé, nekýlnaté.

44

Doba kvátu: Červen až červenec. Stanoviště: Hojná v kulturních loukách a past­ vinách, na cestách a v travnatých plochách, na výživných i těžkých půdách. Rozšíření: Evropa, mírná zóna Asie, zavlečená do Ameriky. Všeobecná: Kostřava luční je v hospodářském pásmu velm i rozšířená tráva. Je dobrou výživ­ nou krmnou trávou, vytváří množství listů a poměrně malý počet stébel, a je proto do­ bytkem s oblibou spásána. I když poskytuje m nožství hodnotné potravy, není v nárocích na stanoviště příliš náročná. V příznivých kli­ m atických oblastech zůstává i přes zimu ze­ lená a může proto v následujícím vegetačním období brzy vyrašit. I\la mnoha místech jsou plné výnosy dosahovány již druhým rokem po výsevu. I když snáší vysoké dávky hnojiv, bý­ vá, při silném hnojení dusíkatým i hnojivý na lukách zatlačena konkurujícími lučními druhy.

Kostřava latnatá Festuca panicu/ata Znaky: Vytrvalá, řídce trsnatá tráva s 5 0 -1 0 0 cm vysokými, na bázi slabě cibulovitě ztlust­ lým i stébly, nesoucími větši­ nou pouze 2 nebo 3 stébelné listy. Jazýčky až 2 mm dlou­ hé. Listové pochvy poměrně úzce přilehlé, po odum ření se nerozpadají. Čepele zřetelně rýhované, na svrchní straně šedozelené, na spodní straně tmavozelené, poměrně tuhé, zašpičatělé, až 20 cm dlouhé a kolem 2 mm široké. Laty 7 -1 2 mm dlouhé, protáhle vejčité, na vrcholcích nékdy slabě převislé, jinak vzpřímené, sotva přerušované, s hladkým i větvem i. Klásky 10 až 15 mm dlouhé, 3- až 5květé, nápadně hnědé zbarve­ né, široce oválné. Pluchy zřetelně 5žilné, kopinaté, zašpičatělé, vždy bez osin. Plevy se ši­ rokým blanitým okrajem. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Kostřava latnatá dává přednost Kostřava alpská

Festuca alpina

Znaky: Vytrvalá, nízká, pouze 5 -1 0 cm vysoká, trsnatá alp­ ská tráva. Stébla tenká, jem­ ná, obalená pochvami a na­ hoře hranatá. Listové pochvy trubkovité, uzavřené, po odu­ mření hnědočervené a rozpadavé. Listy vlasovitě, 0,3 až 0,4 mm tlusté, 3- až 5žilné, na stéblu pouze jeden list po­ blíž báze. Laty krátké, pouze cca 3 cm dlouhé, ± hroznovité, kromě spod­ ních větví laty (2 -4 klásky] na každé větvi pou­ ze 1 klásek. Klásky cca 6 mm dlouhé, 3- až 4květé, bledě zelené. Plevy čárkovité. Pluchy kopinaté, s osinou, která dosahuje poloviční délky pluchy nebo i více. Živorodé (viviparní) fo rm y přítomny. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Skalní štérbiny na vápencích ve vysokohorských oblastech, kde roste za ex­ trém ních klim atických podmínek. Rozšíření: Alpy, až do výšky 3 0 0 0 m n. m.

kam enitým , chudým, střídavě vlhkým půdám, které se nacházejí na výslunných otevřených horských lukách. Rozšíření: Hojně rozšířená v jižní Evropě od jižních Alp až po Balkán, nikde ale není příliš hojná. Dále v severní Africe (Atlas) a v západ­ ním Him álaji. Téměř vždy na silikátech, takže může být považována za charakteristický druh kyselých půd. Příbuzný druh: Na podobných stanovištích, avšak vždy na vápenitém podkladu, se v jiho­ východních Alpách vyskytuje 3 0 -6 0 cm vy­ soký, další druh rodu kostřava (Festuca taxa). Čepele jsou poměrně tuhé, svinuté nebo zřa­ sené, a proto štětinovité. Nápadně fialově zbarvené klásky jsou 8 -9 mm dlouhé. Pluchy jsou nad prostředkem zúžené a m ají vždy osi­ nu. Pro je jí omezený areál v Karavankách a Julských Alpách je tato rostlina představi­ telem endemitů jihovýchodních Alp. Ve stej­ né oblasti rostou další podobné druhy rodu kostřava (Festuca).

Kostřava Hallerova

Festuca h a lle ri

Znaky: Nízká, pouze asi 10-15 cm vysoká, vytrvalá trsnatá tráva. Stébla v horní části hranatá, hladká. Listové pochvy většinou zcela, vždy však alespoň z poloviny trub­ kovitě uzavře_né, hladké, lysé, rozpadavé. Čepele štětinovi­ té, tuhé, 7žilné. Laty až cca 3 cm dlouhé, větv drsné. Klásky cca 6 mm dlou­ hé, 4- až 5květé. Pluchy s osinou, ta obvykle dosahuje poloviny délky pluchy (rozdíl od poddruhů). Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Na kyselých, ± suchých půdách, v trávnících (nízké druhy ostřic a trav) alpinského stupně. Rozšíření: Evropské, asijské a severoafrické velehory. Všeobecně: Vědecké jm éno tohoto druhu při­ pomíná švýcarského přírodovědce Albrechta von Hallera.

Odem ka vodní Catabrosa

aquatica

Tvrdovka tuhá

Desmazeria rigida

Znaky: Vytrvalá, 5 0 -8 0 cm Znaky: Krátce žijící, 2 až vysoká tráva, která díky svým 20 cm vysoká, řídce trsnatá kořenujícím výhonkům a potráva s ± rozprostřenými, šik­ léhavým oddenkům vytváří mo vystupujícím i stébly. Lis­ řídké pomsty. Stébla oblouty lysé. Čepele až 14 cm kovité vystoupavá, v koléndlouhé, až 2 mm široké, na kách rovnéž kořenující, na svrchní straně a na okrajích bázi vétvená, s krátkými, nedrsné, pozvolna zašpičatělé. kvetoucími výhonky. Rostliny Jazýčky dlouhé, zoubkaté, lysé. Čepele až 15 cm dlouhé, rovněž rozdřípené. Laty tuhé, 1 A až 15 mm široké, s okraji BS ± jednostranné, větve zpříma staženými v člunkovitou špičku, v mládí rýho­ odstávající. Klásky úzce eliptické, až 10 cm vané, pozdéji ploché. Jazýčky až 4 mm dlou­ dlouhé, 8- až 11 květé. Plevy až 2 mm dlouhé, hé, slabě zašpičatělé. Laty řídké, ± odstávající dolní 1-, na bázi 3žilná, horní celá 3žilná. Plu­ a rozkladité, po odkvětu stažené. Klásky 1- až chy až 2,5 mm dlouhé, na hřbetě zaoblené, 3květé. Plevy velm i malé. Pluchy s 3 nezřetel­ bez osin. nými zoubky, bez osin. Doba květu: Květen až srpen. Doba květu: Květen až říjen. Stanoviště: Ve střední Evropě velm i vzácný Stanoviště: Na vlhkých, pramenitých, výživ­ druh, rostoucí na suchých, kamenito-písčiných půdách, v příkopech, na březích. tých půdách, v otevřených společenstvech, Rozšíření: Evropa, mírná zóna Asie, S Afrika, ve středomořské oblasti v nezapojených Severní Amerika. suchých travnatých porostech. Rozšíření: Středomoří, Z Evropa. M rvka sveřepovitá

Vu/pia bromoides

Znaky: Jednotlivě rostoucí až řídce trsnatá, 1 0 -4 0 cm vy­ soká tráva s přímými nebo obloukovitě vystoupavým i, hladkým i lysými stébly, která nejsou zakryta pochvou hor­ ního listu až k latám . Listové pochvy hladké, lysé. Čepele úzké, pouze asi 0 ,5 -3 mm ši­ roké, postupně zašpičatělé. BLST Jazýčky tupé. Laty 5 -1 0 cm dlouhé, vzpřímené, nepevná větev asi o polo­ vinu kratší než celá lata. Klásky 7 -1 4 mm dlouhé, horní pleva ostnitě zašpičatělá. Plucha na hřbetě zaoblená, s osinou až 13 mm dlouhou, drsnou a tenkou. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Na suchých, výhřevných, výživ­ ných, písčitých půdách, na cestách a ruderál­ ních stanovištích, vyhýbá se vápenitém u pod­ kladu. Rozšíření: Evropa a Středozemí, zavlečená tém ěř do celého světa.

48

M rvka m yší ocásek

Vu/pia myuros

Znaky: Jednoletá, až 70 cm vysoká, svazčitě trsnatá trá­ va. Stébla dost tenká, větši­ nou až k bázi velkých lat oba­ lená pochvou horního listu. Listové pochvy i čepele lysé. Čepele úzké, pouze asi 1 až 2 mm široké, š ko přizpůsobení na suché a teplé podmínky stanoviště l/BLST často svinuté. Laty úzké. Klásky zřetelně jednostranné, 7 až 10 mm, pluchy s tenkou, drsnou a až 15 mm dlouhou osinou. Doba květu: Červen až říjen. Stanoviště: Na výhřevných, suchých, kyp­ rých, výživných, ruderálně ovlivněných pů­ dách, na náspech tra tí a cestách, vyhýbá se vápenitém u podkladu. Rozšíření: Nížiny a pahorkatiny, vzácně vystu­ puje nad 500 m n. m „ Evropa, Z Asie, Stře­ domoří.

Zblochanec oddálený Puccinellia distans Znaky; Vytrvalá, 15 až 50 cm vysoká, řídce trsnatá tráva bez výběžků, s přím ým i nebo obloukovitě vystoupavým i stéb­ ly. Celá rostlina ly­ sá, hladká. Listy s hladkým i pochvam i. Čepele ploché, často stočené, 1 .5 -4 mm široké, až 10 cm dlou­ hé, často s kápovitě nebo člunkovitě zakon­ čenou špičkou. Jazýčky krátké, tupé. Laty otevřené, řídké. Větve drsné, spodní větve ve svazečcích po 25, v době květu ± vodo­ rovně odstávající, později zpět odehnuté. Klásky čárkovitě podlouhlé, 3 - 9 mm dlou­ hé, 2- až 9květé. Plevy vejčité. Pluchy ovál­ né, tupé zaoblené, bez osin, na bázi chlu­ paté. Doba květu: Červen až říjen. Stanoviště: Na slaných, mírně až silně pod­ máčených, výživných, jílovitých, také písči­ tých půdách, na slaných loukách na mořském Zblochanec přímořský

Puccinellia m aritim a

Znaky: Vytrvalá, 10 až 80 cm vysoká tráva, vytvářející polštáře dí­ ky přítom nosti výběžkatých, kořenují­ cích, nekvetoucích lodyh. Stébla přímá až poléhavá. Celé rostliny lysé, hladké. Listy s hladkou poch­ vou, čepel plochá nebo žlábkovitě rýhova­ ná, často stočená, 1 -3 mm široká, až 20 cm dlouhá, často s kápovitou nebo člunkovitou špičkou. Jazýčky krátké, tupé. Laty otevřené, jednostranné. Větve ± hladké, spodní po dvou, v dobé květu vodorovně od­ stávající až vzpřímené, později vzpřímeně stažené. Klásky úzce protáhlé, 5 -1 0 mm dlouhé, 5- až 9květé. Plevy vejčité. Pluchy široce vejčité, bez osin. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Slané louky na mořském pobřeží. Rozšíření: Zblochanec přímořský se vyskytuje na atlantském pobřeží Evropy a Ameriky.

£0

pobřeží, na slaniskách ve vnitrozemí, hojná i na okrajích silnic. Rozšíření: Evropa, Z Asie, SZ Afrika, Severní Amerika. Všeobecná: Zblochanec oddálený je charak­ teristickou rostlinou mořských pobřeží a sla­ ných stepí a slanisek vnitrozemí. Zde má svá přirozená stanoviště. I když tato místa jsou ojedinělá, je rozšířeným druhem v mnoha ze­ mích. Okraje silnic představují nová stanoviš­ tě osídlovaná tím to druhem. Důvodem je so­ lení silnic silniční službou v zimě, slané výpary zasahují až do středohoří. Tento druh můžeme proto pozorovat v 2 0 -3 0 cm širo­ kých pásech, které lem ují silnice na velké vzdálenosti. M apy rozšíření zblochance od­ dáleného nezahrnují dnes tedy pouze ojedi­ nělá slaniska, nýbrž zobrazují - m inim álně alespoň zčásti - silniční síť.

Všeobecně: Zblochanec přímořský představu­ je z ekologického hlediska význam ný stanovištní typ slanom ilné vegetace mořského po­ břeží severních, mírných klim atických zón. Jeho stanoviště navazují na vegetační přílivo­ vou zónu, kde se úroveň půdy zdvihá nad za­ plavovanou zónu a je pouze ojediněle zapla­ vována slanou vodou. Svými kořenujícím i výběžky upevňuje a zajišťuje přílivem napla­ venou vrstvu a je schopen tu to vrstvu během následných zaplavení udržet, čímž pozvolna konzoliduje nově získanou půdu. Na těchto nových, mladých plochách země se později vyvíjejí např. pro pobřeží Severního moře ty ­ pické, rozlehlé louky (marše) s tím to druhem. Zblochanec přímořský představuje výbornou trávu pro pastvu dobytka.

Upnicovité

Zblochan zoubkatý Glycena dechnata

Zblochan vzplývavý Glyceria fluitans

Znaky; Vytrvalá, řídce trsnatá, modrozelená tráva s přímými, obloukovitě vystoupavými nebo poléhavými stébly. Listy lysé. Če­ pele ploché nebo i zřa­ sené, až 20 cm dlouhé a až 8 mm široké, okraje spojené v člunkovitou špičku. Jazýčky 4 - 9 mm, vybíhající do špičky. Laty sehnuté, chudokvěté, často až hroznovité. Vétve po odkvětu ± přiléhající. Klásky úzce pro­ táhlé. Dolní pleva 1,5-2,5 mm, horní 2 ,5 -3 mm dlouhá. Pluchy tupě vejčité, vybíhající ve tři tu­ pé zoubky, bez osiny. Plušky zřetelné dvouzubé, delší než pluchy a z nich vyčnívající. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: l\la prosakujících, pramenitých, výživných, mírně kyselých jílovitých půdách, na vlhkých cestách, okrajích cest, v příko­ pech. Rozšíření: Evropa, nížiny i hory.

Znaky: Vytrvalá, říd­ ce trsnatá, 4 0 až 120 cm vysoká tráva s dlouhými, poléhavý­ mi výbéžky, které ně­ kdy kořenují, ale mo­ hou též splývat ve vodě. Stébla přímá, často poléhavá, hladká, lysá, zploštělá. Listové pochvy lysé, směrem vzhůru postupné drsné, bez chlupů, trubkovité, smáčklé a kýlnaté. Če­ pele až 25 cm dlouhé, 3 -1 0 mm široké, větši­ nou ploché. Jazýčky až 5 mm, v mládí zašpiča­ tělé, později rozdřípené. Laty stažené, větve přímé, pouze v dobé kvétu odstávající. Klásky až 35 mm, podlouhlé. Dolní pleva 2 -3 , horní 3 - 5 mm, pluchy špičatě vejčité, bez osin. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: V rákosinách, podél potoků, na lu­ kách, na vlhkých, písčitých a hlinitých pů­ dách. Rozšíření: Nížiny až do pohoří, Evropa, mírná zóna Asie, S Afrika.

Zblochan vodní

Glyceria maxima

Znaky: Mohutná, 9 0 -2 0 0 cm vyso­ ká, vytrvalá tráva, vy­ tvářející díky vytr­ valým oddenkům roz­ sáhlé porosty, s čet­ nými, nekvetoucími vegetativními výběž­ ky a mohutnými, silnými stébly. Listy lysé. Lis­ tové pochvy uzavřené. Čepele až 60 cm dlouhé, 7 -2 0 mm široké, zřasené až ploché. Jazýčky 1-3 mm dlouhé, zaoblené či zatupělé. Ouška chybějí. Laty silně rozkladité, otevřené, po od­ květu stažené. Vétve ve svazcích, drsné. Klásky úzce protáhlé, až 12 mm dlouhé. Dolní pleva 2 -3 mm, horní 3 - 4 mm dlouhá. Pluchy se za­ oblenými hřbetními částmi, široce vejčité, tupé, bez osin. Doba kvétu: Červen až srpen. Stanoviště: Ve výživných vodách, v okrajo­ vých zónách rybníků, v příkopech, na bahni­ tém podkladu. Rozšíření: Evropa a mírná zóna Asie, zavlečená.

52

Zblochan řasnatý

Glyceria notata

Znaky: Trávově zele­ né, 4 0 -8 0 cm vyso­ ké, vytrvalé, řídce trsnaté, lysé rostliny s ± poléhavým i a obloukovitě vystoupavým i stébly. Pochvy trubkovité, drsné, kýlnaté. Čepele až 30 cm dlouhé, v mládí zřa­ sené, později ploché, zašpičatělé. Laty velké, větve i po odkvětu odstávající. Klásky úzce protáhlé, až 25 mm dlouhé. Plevy 1 žilné, spodní 1,5-2,5, svrchní 2 ,5 -4 mm dlouhé. Pluchy na hřbetní straně oblé, bez osin. Pluš­ ky stejně dlouhé jako pluchy, nebo kratší. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Poměrně rozšířený, světlom ilný a teplom ilný druh, rostoucí na výživných bah­ nitých půdách, v rákosinách, na březích poto­ ků, ve vodních příkopech a na pram enitých místech. Rozšířeni: Evropa, Z Asie, SZ Afrika, Severní a Jižní Amerika.

Lipnice alpská

Poa alpina

Znaky: Trsnatá. vytrvalá, až 50 cm vysoká tráva bez vý­ běžků, která je na bázi díky dlouho vytrvávajícím po­ chvám starých listů často tém ěř cibulovitě ztlustlá. Lis­ ty šedozelené. Listové poch­ vy na hřbetě nekýlnaté, hlad­ ké. Jazýčky spodních listů krátké, zatupělé, horních až BLST 6 mm dlouhé, zašpičatělé, často rozdřípené. Čepele krátké a široké, pouze příležitostně slabě chrupavčité. Laty 7 - 8 cm dlouhé, vzpřímené, rozprostřené, spodní větve v době květu vodorovně odstálé. Klásky cca 9 mm dlouhé, eliptické, smáčklé. Plevy s bíle blanitým i okraji a ostnem, 1- až 3žilné. Pluchy se překrývají, jsou zašpičatělé, na hřbetě kýlnaté, 5žilné, podle okrajových žilek jsou bělavé a chlupaté. Doba květu: Květen až září. Stanoviště: Na výživných a zásaditých jílovitých půdách alpinských niv, luk a pastvin.

Rozšíření: Evropská pohoří, S a Z Asie a Se­ verní Ameriky. Všeobecná: U živorodých, tzv. viviparních fo­ rem lipnice alpské (Poa alpina var. vivipara) nalezneme v kláscích po odkvětu ještě na ma­ teřských rostlinách mladé dceřiné rostliny. U této nepravé viviparie nevznikají tyto rost­ linky ze semen jako u pravé viviparie. Vyvíjejí se naopak z klásků, které obsahují rozmnožo­ vací pupeny. Vzniklé mladé rostlinky vypadávají později na zem a zde se vyvíjejí v dospělé jedince. Kromě toho zůstávají mladé rostlinky i na mateř­ ských rostlinách, dokud se laty vlastní vahou nepřikloní k půdě, kde potom mladé rostlinky bezprostředně zakoření. Rozmnožovací pupe­ ny mohou být podobně jako obilky použity k výsevu.

Lipnice roční Poa annua Znaky: Hojná, roz­ šířená, jednoletá až dvouletá, m ísty i vy­ trvalá, robustní, ne­ náročná, husté pol­ štáře tvořící tráva velmi prom ěnlivého a často odlišného vzhledu, vystoupavá až poléhavá, od několika cm až 30 cm vysoká. Celá rostlina je lysá. Lis­ ty zelené. Listové pochvy na břišní a hřbetní straně kýlnaté, slabě smáčklé^ hladké. Jazýč­ ky ± 2 mm dlouhé, ± špičaté. Čepele až 15 cm dlouhé, až 5 mm široké, v mladém stadiu čas­ to příčně vlnkatě zřasené, hluboce kýlnaté, často zcela přeložené, ale i ploché, špička kápovitě zakončená. Laty až 8 cm dlouhé, úzce trojúhlé až jehlancovité, jednostranné. Větve hladké, rozprostřené. Klásky 3 - 4 mm dlouhé. Dolní plevy 1-, horní 3žilné. Pluchy 5žilné, kýlnaté. Je značné podobná druhu lipnice níz­ ká (Poa supina), ale liší se od něj nepřítom­ nými výběžky, jazýčky sbíhavými po listové

E A _______________________________________

pochvě a spodními větvem i laty v době květu vodorovně odstálými. Doba květu: Celoročně. Stanoviště: IMa čerstvých, výživných půdách, na chodnících, cestách, hřištích, mezi dlaž­ bou, na zahradách a na polích. Rozšíření: Na celé Zemi, kosm opolitně roz­ šířený druh. Všeobecná: Nepříliš výnosná, ale dobytkem s oblibou spásaná, vitální kosm opolitně roz­ šířená tráva. Celoročně kvete a vytváří plody a vlastním výsevem se udržuje po dlouhou dobu na osídlených stanovištích. Na loukách a pastvinách se nachází s oblibou na volných místech, při nedostatku vody však rychle ustupuje. Jelikož je odolná vůči sešlapu člověkem i dobytkem, bývá s oblibou používána ve smě­ sích do trávníků, kde navíc je celoročně zelená, rychle zazeleňuje vzniklé prostory a snáší rovněž dobře při nízkém sestřihu sešlapávání.

Lipnice cibulkatá

Poa bulbosa

Znaky: Vytrvalá a trsnatá tráva. Stébla přímá, vzácněji na bá­ zi ohnutá a rozšíře­ ná, tenká, nevětvená, 10 až 30 cm vysoká. Báze stébel díky listo­ vým pochvám cibulo­ vitě ztloustlé (jméno!), listové pochvy stébelných listů na hřbetě zaoblené. Jazýčky až 4 mm, podlouhle zašpičatělé. Čepele šedoze­ lené, u přízemních listů až štětinovité, u stébelných listů ploché, 1-1,5 mm, často zřase­ né, náhle stažené ve špičku, na okraji poněkud drsné. Laty řídké, štíhlé, až 6 cm, větve přímé, v době květu rozprostřené, drsné. Klásky vejčité, smáčklé, až 5 mm dlouhé, 4- až Bkvěté, často živorodé (nepravá viviparie po­ dobná lipnici alpské, P. alpina var. vivipara). Všechny obaly bez osin. Plevy kýlnaté, dolní úzce, horní široce vejčitá. Pluchy jsou zašpiča­ tělé a kýlnaté, 5žilné a mají bílé chloupky na kýlech. Lipnice bádenská

Poa badensis

Znaky: Modravě še­ dozelená, vytrvalá, trsnatá, až 4 0 cm vy­ soká tráva. Báze sté­ bel díky zbytkům starých listových po­ chev často válcovitě, ale nikoliv cibulovitě rozšířené jako u lipnice cibulkaté (Rbulbosa). Listy s úzkým, bělavým chrupavčitým lemem, až 3 mm široké, krátce zašpičatělé, horní list stébla s nápadně krátkou čepelí a dlouhou lis­ tovou pochvou, která je většinou slabě na­ fouklá. Jazýčky až 6 mm dlouhé, zašpičatělé. Laty s hustě nahloučeným i květy, často stažené, spodní větve v době květu přímé. Klásky eliptické, zašpičatělé, smáčklé, díky zřetelně kýlnatým plevám dvouíízné. Plevy s osinatou špičkou. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Na suchých, zásaditých, humózních půdách, v porostech trav na skalách. Rozšířeni: Zvláště J a střední Evropa.

_____________________________

Doba květu: Duben až červenec. Stanoviště: Na suchých, často ruderalizovaných, většinou vápenitých stanovištích, v suchých porostech trav, na okrajích cest, na náspech a zdech. Rozšíření: Středomoří, Z, střední a JV Evropa. Všeobecně: Bozmnožovací pupeny jsou pro viviparní trávy účinné vegetativní, tj. nikoliv pohlavně vzniklé rozmnožovací a rozšiřovací částice. Kromě rozmnožovacích pupenů se u lipnice cibulkaté příležitostně mohou vy­ skytnout i další typy nepohlavního rozmnožo­ vání. Když na konci vegetačního období trávy uhyne podstatná část nadzemních orgánů rostliny, zůstanou zachovány bazální části stébel, v nichž se nahromadí zásobní látky. Trs se postupně rozpadne a navzájem nespo­ jené, cibulovité části se jednotlivě rozšiřují.

Lipnice sm áčknutá

Poa compressa

Znaky: Řídce trsna­ tá, výběžkatá, vytrva­ lá, šedozelená tráva, až 40 cm vysoká. Stébla přímá, kolénkatě vystoupavá, boč­ ně smáčklá, s ovál­ ným průřezem. Lis­ tové pochvy ploše smáčklé, na hřbetní a břiš­ ní straně zřetelně kýlnaté, dvouřízné. Jazýčky až 3 mm, zatupělé. Čepele úzce kopinaté, na horní straně drsné, pozvolna do špičky zúže­ né. Laty 3 -6 cm dlouhé, chudokvěté, ± jed­ nostranné, větve tuhé, drsné. Klásky úzce eliptické, smáčklé. Plevy i pluchy kýlnaté, bez osin, plevy zašpičatělé, 3žilné. Pluchy tupé, 5žilné, lysé, ale často i řídce chlupaté. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Jako pionýrská rostlina na zdech, cestách, náspech a rumištích. Rozšíření: Evropa, Z Asie, Severní Amerika.

Lipnice luční Poa pratensis

y

Znaky: Vytrvalá, vel­ mi proměnlivá a té­ měř kosmopolitně rozšířená tráva s po­ četnými, plazivými výběžky tvořící řídké až ± husté trsy. Stéb­ la okrouhlá nebo vel­ mi slabě smáčklá, 1 0 -50 cm vysoká. Listové pochvy na hřbetě zaoblené, téměř nekýlnaté, lysé, vzácně jemně chlupaté. Jazýčky krátké, zatupělé, ± 1 mm dlouhé (v protikladu k lipnici obecné, P trivia/is). Nejvyšší čepele kratší než listové pochvy, celkově až 30 cm dlouhé, 2 až 4 mm široké, zřasené, ± náhle v kápovitou špičku stažené. Laty jehlancovité, s hojnými klásky. Klásky eliptické, smáčklé, až 6 mm dlouhé. Plevy i pluchy kýlnaté, bez osin. Plevy zašpičatělé, dolní 1- až 3-, horní 3žilná. Plu­ chy většinou tupé, na kýlu a radiálních žilkách slabě chlupaté. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Velmi hojná na vlhkých, výživ­ Lipnice obecná

Poa trivia /is

ných půdách, v lukách a pastvinách, na okrajích cest, příkopů a svahů. Rozšíření: Evropa, mírná zóna Asie, S Afrika, Austrálie. Všeobecně: Tato přizpůsobivá, velká a nepří­ liš náročná tráva, zváná též Kentucky Blue Grass, představuje jednu z nejdůležitějších trav našeho lučního hospodářství. Brzy vyhá­ ní a přináší dobré, výnosné krm ivo tém ěř bez stébel. Dobytek i ovce ji rády spásají i požírají jako seno, roste na většině stanovišť, pokud nejsou příliš mokrá, živinam i chudá či kyselá, je odolná proti spásání a poskytuje dobré vý­ nosy. V obchodech nalezneme množství rozličných forem a odrůd, z nichž velká část se používá na výsevy do trávníků a na sportovní hřiště.

v

Znaky: Prom ěnlivá, vytrva­ lá, přezim ující luční tráva, 5 0 -9 0 cm vyoká. V ytváří ± husté porosty z poléhavých, kořenujících a roz­ větvených výhonků. Stébla ± přímá až kolénkatě vystoupavá, zkroucená, tenká, hladká, pouze pod latam i drsná. Výhonky zhruba rov­ noměrně olistěné. Listové pochvy většinou drsné, slabě kýlnaté. Jazýč­ ky přes 5 mm dlouhé a zašpičatělé. Čepele zpočátku rýhované, později ploché, až 20 cm dlouhé, až 6 mm široké, většinou plihé, na spodní straně lesklé, náhle zašpičatělé, bez kápovité špičky, která je u podobné lipnice luční (Poa pratensis). Laty až 2 0 cm dlouhé, úzce trojboké, řídké, otevřené či stažené, husté. Klásky eliptické, smáčklé, svétle zele­ né, často s fialo vým nádechem, 3- až 4květé. Plevy i pluchy kýlnaté. Spodní pleva 1-, horní 3žilná. Pluchy zašpičatělé a 5žilné,

na bázích s dlouhým i vlásky, na hranách krátce chlupaté. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Na vlhkých až mokrých, výživ­ ných hlinitých půdách, na lukách, polích, okrajích cest, signalizuje vlhkost. Rozšíření: Severní a střední Evropa. Všeobecně: Lipnice obecná není - i když je na lukách, cestách a travnatých místech značně rozšířená - příliš oblíbená jako krmná tráva na lukách a pastvinách. Pokud se první žatva nebo první spásání provede pomérně brzy, poskytuje poměrně dost oblíbenou potravu dobytka, ale při pozdějším použití přináší řa­ du problémů. Mezi ně patří např. dorůstání, tj. materiál, který se vytváří po prvním poko­ sení, je výrazně řídký a sporý. Zvlášť výrazná je tato skutečnost v horkých letech, v nichž díky vysušení může tento druh zcela vymizet. K tom u přistupuje poměrně vysoká citlivost k silným zimním mrazům.

Lipnice úzkolistá

Poa angustifolia Znaky: Vytrvalá, hus­ tě a silně trsnatá trá­ va podobně jako blíz­ ce příbuzná lipnice luční (P. pratensis). Stébla až 60 cm vy­ soká přímá. Přízem­ 1 / BS ní listy štětinovitě rýhované, velm i dlouhé, až 30 cm, 1 -2 mm široké, stébelné listy většinou širší, 2 - 4 mm, ploché nebo rovněž rýhované, pozvolna vy­ tažené ve špičku. Jazýčky krátké, až 1 mm, zatupělé. Laty štíhlé, tém ěř dvakrát tak dlou­ hé jako široké. Klásky úzce vejčité, až 5 mm dlouhé. Plevy s krátkou, úzkou špičkou, na hřbetě kýlnaté, na kýlu drsné. Pluchy rovněž na hřbetě kýlnaté. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Na suchých, výslunných místech, hojná v suchých trávnících. Rozšíření: Evropa, JZ Asie.

Lipnice hajní

Poa nem oralis

Znaky: Pospolitá, řídce trsnatě rostoucí lesní tráva, bez výběžků, až 50 cm vysoká. Stébla přímá, hladká. Listové pochvy na hřbetě nekýlnaté, hladké. Jazýčky nápadně krátké, většinou chybějí. Če­ pele až 2 mm široké, modro­ zelené, vybíhající v krátkou, nekápovitou špičku. Čepele horních listů stejně dlouhé jako jejich pochvy, slabě vzhůru, ale většinou ± vodorovně odstávající. Řídké, málokvěté la­ ty jsou v době květu t rozevřené. Větve velm i jemné. Klásky až 6 mm dlouhé, 1- až 5květé. Plevy kopinaté, jemně zašpičatělé. Pluchy kopinaté, kýlnaté, na kýlech a na bázi chlupaté. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Na zásaditých a výživných, dosta­ tečně hlubokých, kyprých lesních půdách. Rozšíření: Evropa, mírná zóna Asie, Severní Amerika.

60

Lipnice širolistá

Poa chaixii

Znaky: Statná, vytrvalá, v mo­ hutných trsech rostoucí trá­ va, vytvářející příležitostně výběžky. Stébla až 120 cm vysoká. Listy tmavozelené. Listové pochvy drsné, na břišní a hřbetní straně ostře kýlnaté, smáčklé, stébla pro­ to zploštělá. Čepele až 4 5 cm dlouhé, až 10 mm široké, zře­ telně kýlnaté složené, s kápovitě staženou špičkou. Laty až 25 cm dlouhé. Klásky úzce vejčité. Plevy i pluchy bez osin, pouze zašpičatělé. Celkově podobná druhu lipnice oddálená (Poa remota), jazýčky má ale kratší, pouze 0 ,5 -1 ,5 mm dlouhé, zatupělé a na okraji brvité, nejvyšší čepele pouze 1 až 10 cm, kratšívnež jejich pochvy. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Listnaté lesy, chudé horské louky. Rozšíření: Z, S Evropa, Z Asie.

- Lipnice bahenní Poa palustris Znaky: Až 120 cm vysoká, vytrvalá tráva tvořící řídké tr­ sy, s nekvetoucím i, sterilní­ mi výhonky. Stébla většinou ve svrchní části hladká. Lis­ tové pochvy zaoblené, poch­ vy spodních listů na hřbetě slabě kýlnaté. Jazýčky hor­ ních listů až 3 mm dlouhé, podlouhle zašpičatělé. Čepe­ le až 20 cm dlouhé, až 3 mm široké, ploché, plihé, drsné, na spodní straně matné. Laty řídké. Větve silně drsné. Klásky 3- až 4květé, 2 - 4 mm dlouhé, vejčité, poně­ kud smáčklé. Plevy jemně zašpičatělé, kýlna­ té. Pluchy tupé, kýlnaté, 5žilné, na hřbetě a na okraji chlupaté, na špičce s malou žlu­ tou skvrnou ._ Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Na březích, m okrých lukách, v pří­ kopech. Rozšíření: Evropa, mírná zóna Asie, Severní Amerika.

I Srha laločnatá

Dactylis g/omerata

Znaky: Víceletá, 5 0 -1 2 0 cm vysoká, šedozelená, často v hustých a vitálních trsech rostoucí tráva s m ohutným i, přímými stébly, bez výběžků. Obnovovací výhonky zůstá­ vají přes zimu zelené, jsou chráněny pochvami loňských listů a brzy vyrůstají, jsou proto náchylné na pozdní mrazy. Listy šedozelené. Lis­ tové pochvy zprvu uzavřené, drsné nebo hladké, ploše smáčklé, na břišní a hřbetní straně zřetelně kýlnaté, ostře dvouřízně zploštělé. Čepele v pupenech složené, později ± ploché, ale na spodní straně kýlna­ té, až 45 cm dlouhé, 2 -1 4 mm široké, za­ špičatělé. Ouška nejsou vytvořena. Na bázi čepele 3 - 5 mm dlouhý, zoubkovaný a větši­ nou rozdřípený jazýček. Květenství je jedno­ stranná, ± velká, vzpřímená, trojúhelníkovitá lata s hustě nahloučeným i, klubkovitým i klás­ ky (vědecké jm éno!). Spodní větve ± vodorov­ Srha hajní Dactylis polygama____________ Znaky: Vytrvalá, světle zele­ ná lesní tráva s krátkým i vý­ běžky, 5 0 -1 2 0 cm vysoká. Celkově velmi podobná dru­ hu srha laločnatá (D. g/omerata), ale řidčeji trsnatá, laty prořídlejší, štíhlé, méně klubkovité, neboť svazeček klás­ ků je tvořen pouze několika klásky. Pluchy na hřbetě za­ oblené, většinou lysé, vzác­ něji na žilkách krátce chlupaté (četné přecho­ dy k druhu s. laločnatá, D. g/omerata). Osiny většinou kratší. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Na čerstvých až vlhkých, zásadi­ tých, slabě humózních půdách, v polostinných lesích. Charakteristický druh teplom il­ ných dubohabrových hájů. V mohutných porostech na mýtinách, kde brání přirozené­ m u zmlazování. Rozšíření: Obzvláště v pahorkatinách a ho­ rách střední Evropy.

62

né, odstávající, většinou drsné. Klásky 5 -9 mm dlouhé, smáčklé, 3- až 5květé. Plevy 1- až 3žilné, úzce vejčité, zašpičatělé, s krát­ kou, až 1,5 mm dlouhou osinou, na hřbetě chlupaté. Doba kvátu: Červen až září. Stanoviště: Mírně suché až vlhké, výživné pů­ dy, na lukách, okrajích cest, rum ištích. Srha laločnatá je náchylná na sucho, je zároveň ukazatelem přítom nosti dusíku. Rozšíření: Od nížin do hor, v Alpách vystupuje až do 1950 m n. m. Evropa, ale zavlečená a zdomácnělá tém ěř ve všech oblastech s mír­ ným klim atem. Všeobecně: Srha laločnatá patří k našim nej­ rozšířenějším travám . Brzy vyráží, dobře roste a je i výnosnou trávou, která poskytuje dob­ rou potravu pro dobytek, ale pouze při po­ měrně časném kosení (před vyhnáním květů), později je - pro svou tu host a nepoddajnost dobytkem opomíjena.

Tužanka tvrdá

Sc/eroch/oa dura Znaky: Pomíjivá, jednoletá, šedozelená, poléhavá, často úzce růžicovitě na zemi smáčklé rostoucí, nápadně tuhá (jm éno!) tráva. Stébla 2 -1 5 cm, lysá-, u báze roz­ větvená. Listové pochvy na bázi uzavřené, na hřbetě zře­ telně kýlnaté. Čepele v pupenech složené, později ploché, až 4 mm široké. Květenství 2 0 -3 0 mm dlouhé, tvořící hustou, početnou, okrouhlou až úzce vejčitou, ± jednostran­ nou latu. Klásky 7 -1 0 mm dlouhé, 3- až 6květé, smáčklé. Plevy a pluchy kýlnaté. Doba kvátu: Květen až červenec. Stanoviště: Suché či periodicky suché půdy, na sešlapávaných místech teplých krajů. Svým poléhavým, odolným habitem je dobře uzpůsobena mechanickém u působení při sešlapu. Rozšíření: Evropa, mírná zóna Z Asie.

Poháňka hřebenitá Cynosurus cristatus

/

Znaky: Víceletá, vy­ trvalá, ale na mráz citlivá trsnatá tráva, vzácně s krátkým i výběžky. Stéblo ten­ ké, hladké, pevné a tuhé, nevětvené, 2 0 -6 0 cm vysoké. Listy v pupenech zřasené, později zkroucené. Listové pochvy na hřbetní straně zaokrouhle­ né, lysé. Jazýčky krátké, cca 1 mm dlouhé, tu­ pé. Čepele až 15 cm dlouhé, 2 - 3 mm široké, ploché až poněkud žlábkovité, na svrchní straně jemně rýhované a ke špičce drsné, na spodní straně hladké. Laty klasovitě stažené, jednostranné, 5 -1 0 cm dlouhé, 0,5 -1 cm ši­ roké, vřeteno drsné a jemně chlupaté. Klásky velm i hustě nahloučené, na jedné postranní větvi vždy jeden plodný (fertilní) klásek spo­ jen s jedním jalovým (sterilním ) kláskem. Plodné klásky 3-5 květé , jejich pluchy krátce osinkaté. Sterilní klásky překrývají plodné, jsou ploše smáčklé, tvořené až 10, někdy

i více úzkými, zřetelně kýlnatým i, ostnitě zaš­ pičatělým i, prázdnými plevami, které jsou hřebenitá uspořádané (jméno!). Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Hojná na čerstvých, ± hlinitých půdách, na suchých pastvinách a úhorech, na lukách a okrajích cest. Rozšíření: Evropa a mírná zóna Z Asie. Všeobecně: Poháňka hřebenitá tvoří husté polštáře pouze v oblastech s dostatečnou vzdušnou vlhkostí a nevysychající půdou. Představuje proto hlavně v horách krmnou trávu vysoké jakosti. Časné vyhánění, hojný přírůstek a vysemeňování m ají velký význam. Pro svou biologii se poháňka hřebenitá hodí jako rostlina pastvin. Její lodyhy jsou zvláště odolné a jsou dobytkem na rozdíl od listů většinou opomíjeny, takže plody mohou do­ zrávat a vysemenění je zajištěno. Jelikož jsou stébla pevná v tahu, jsou používána při vy­ plétání.

Poháňka ježatá

Zlatochvost zlatý

Cynosurus echinatus Znaky: Jednoletá, řídce trsnatě rostoucí, na bázi svazčitě rozvětvená tráva. Stébla 20 až 70 cm vysoká, hladká, nahoře dost tenká. Listy lysé. Listové pochvy hladké, na hřbetě za­ oblené, pochvy horních listů ± nafouklé. Jazýčky 3 až 7 mm dlouhé, zašpičatělé. Čepele 5 -2 0 cm dlouhé, až 7 mm široké, té laty mnohem kratší než u pohánky hřebenité (Cynosurus cristatus), 2 -4 cm dlouhé, 1 až 2 cm široké, kulovité či vejčité, všestranné. Fertilní klásky 1- až 5květé, jejich pluchy s osinou až 15 mm dlouhou. Sterilní klásky složené z 10, příležitostná i většího počtu, zřetelně drs­ ně osinatých, prázdných plev. Doba kvátu: Květen až červen. Stanoviště: l\la štěrku nebo na průmyslových plochách (adventivní), na suchých půdách. Rozšíření: Z Evropa, Středomoří. M

Lamarckia aurea

Znaky: Jednoletá, v řídkých trsech rostoucí tráva s vystoupavým i nebo přímými stébly, 10-15 cm vysoká. Jazýčky 5 -1 0 mm dlouhé, celokrajné, podlouhlé. Listo­ vé pochvy na hřbetní straně okrouhlé, pouze na žebrech slabě drsné. Čepele 2 -6 mm široké a až 20 cm dlouhé, zašpičatělé. Laty dost husté, ploché. Klasovibs kláskovité, slabě jednostran­ né, poněkud upomínající na štětku. Klásky ve skupinách po 3 - 5 na koncích krátkých větví. Větve silně chlupaté. M nohé sterilní klásky pokrývají koncové plodné klásky. Pluchy s dlouhou osinou (pouze v jednokvětých plod­ ných kláscích). Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Rozšířen v otevřených travnatých nivách, na cestách, na úhorech a v lesích. Rozšíření: Středomoří. Ve střední Evropě pěstován příležitostně jako ozdobná tráva.

Třeslice prostřední Briza

media

Znaky: V ytrvalá, krátkým i, podzem ním i výběžky řídce polštářovitá tráva s početný­ mi vegetativním i výhonky. Stébla přímá, tenká, hladká, až 40 cm vysoká. Listové pochvy uzavřené, hladké. Če­ pele s tenkou, krátkou špič­ kou, až 15 cm dlouhé, 2 až 4 mm široké, BS na okrajích poněkud drsné. Jazýčky cca 1 mm dlouhé, tupé, uťaté, ouš­ ka chybějí. Laty daleko rozprostřené, řídké, úzce trojúhlé až široce jehlancovité. Větve často niťovité, hladké, zprvu vzpřímené, po­ zději vodorovně odstálé, rozprostřené. Klás­ ky vejčité až srdčité, silně bočně smáčklé a zřetelně zploštělé, 3- až 12 květé, 4 - 7 mm dlouhé. Stopky klásků většinou niťovité, pře­ vislé, klásky se proto slabě třesou (české jm éno!). Plevy cca 3 mm dlouhé, na hřbetě kýlnaté, ± vodorovně odstávající, 3žilné. Pluchy cca 4 mm dlouhé, rovněž odstávající.

na hřbetě zaoblené nebo pouze slabě kýlna­ té, báze pluch srdčitá a objím ající vřeteno, 5žilná. Plušky dvojitě kýlnaté. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Na chudých lukách a pastvinách, na svazích, na ± suché půdě. Rozšíření: V celé Evropě a mírné zóně Asie, jak v nížinách, tak i ve vysokohořích. Všeobecně: Nevýnosná, ale jako seno dobyt­ lysé, shladké, kem oblibou požíraná tráva. Díky svému hezkému vzhledu je především oblíbena jako ozdobná tráva. To se projevuje v podstatě v mnoha lokálních jm énech v Německu, která se vztahují k vlastnostem té to trávy, hlavně ke schopnostem klásků se třá st (např. Zitterm annel, Zitterherzl, Zitterkraut, Bábergras, Bewigras či N im m erstill), tvaru klás­ ků (Flohgras, Wanzengras, Feldwanzen) či jem nosti lat (Fraunhaar, M uttergotteshaar, Christkindlhaar).

Třeslice větší Bríza

Třeslice m enší Bríza

maxim a

m inor

Znaky: Řídce trsnatá, jedno­ Znaky: Jednoletá, řídce trsna­ letá tráva s hladkými, tenký­ tá tráva se stébly až 60 cm vysokými, hladkými. Rostlina mi, až 60 cm vysokými stéb­ lysá. Listové pochvy na hřbe­ ly. Celá rostlina je lysá. Listy tě zaoblené, hladké. Jazýčky žlutozelené. Listové pochvy až 6 mm dlouhé. Čepele na hřbetě zaoblené, nekýlnaté. Jazýčky až 5 mm, tupé. až 15 cm dlouhé, až 10 mm široké, jejich okraje slabě Čepele až 20 cm dlouhé, až 8 mm široké, dlouze a jemně drsné. Laty podobné třeslici zašpičatělé. M álo větvené laprostřední (B. media), ale bo­ ' BLST ty řídké, vzpřímené nebo hatěji větvené než u třeslice poněkud ohnuté, s několika (nejvýše 12) klás­ *BS v ě tš í/# maxima), jehlancovi­ ky. Klásky velké, 15 -25 mm dlouhé, zploš­ té, s četným i klásky. Klásky 5 mm dlouhé, tělé, až 20květé, na až 20 mm dlouhých, se­ vejčité, 4- až 8kvété, na vláskovitých, smě­ hnutých, vláskovitých stopečkách. Plevy rem dolů ohnutých, až 12 mm dlouhých sto­ vodorovně od vřetene klásku odstávající, až pečkách. Plevy vodorovně od vřetene klásku 7 mm dlouhé, na hřbetě zaoblené. Pluchy odstálé, vytrvalé, 3- až 5žilné. Pluchy velm i 6 - 8 mm dlouhé, 7- až 9žilné. Plušky na hra­ široké, se srdčitou bází, 7- až 9žilné. Plušky nách jemně chlupaté. na obou hranách slabě křídlaté. Doba květu: Květen až červenec. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Na ± suchých místech. Stanoviště: Na ± suchých místech. Rozšíření: Především ve Středomoří. Rozšíření: Především ve Středomoří.

Strdivka brvitá MeHca ciHata Znaky: Vytrvalá, jasně zele­ ná tráva tvořící hustě listna­ té trsy s až 10 cm dlouhým i výběžky. Stébla 3 0 -7 0 cm vysoká, vzpřímená, tutlá, na­ hoře pod květenstvím drsná. Listy šedozelené. Spodní lis­ tové pochvy v protikladu ke strdivce sedm ihradské (Me­ Hca transsHvanica) lysé. Ouš­ ka nejsou vyvinuta. Jazýčky BLST 2 -3 mm dlouhé, tupé, větši­ nou rozdřípené. Čepele tuhé, až 2 5 cm dlou­ hé, 3 - 4 mm široké, ploché, za sucha ale štětinovitě stočené. Lichoklasy vzpřímené, 4 - 8 cm dlouhé, ± řídké, nepříliš zřetelně jed­ nostranné. Větve krátké a k vřeteni přitisklé, nejdelší z nich nesou až 10 klásků. Klásky 6 - 7 cm dlouhé, 2květé, jeden květ obvykle jalový a redukovaný na kuželovitý útvar. Ple­ vy ± stejně dlouhé, drsné, bez osin. Pluchy sterilních květů lysé, fertilních 7- až 9žilné, dlouze plstnaté chlupaté, chlupy (brvy)

v době květu vystupují z klásků a jsou dobře patrné (jméno!). Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Poměrně vzácně na zásaditých, většinou pouze na vápenitých, výhřevných, suchých stanovištích, na suchých zdech, v řídkých křovinných porostech, na římsách a skalních teráskách. Rozšíření: Kromě severu v celé Evropě s cent­ rem rozšíření v teplých oblastech. Všeobecně: Tato skutečně dekorativní tráva, kterou můžeme příležitostně potkat i v zahra­ dách jako ozdobnou rostlinu, je charakteris­ tickým druhem vřesovišť a stepí jihoevropské oblasti a suchých trávníků horního údolí Rhůny ve švýcarském kantonu W allls. Zde osid­ luje otevřená, ostrůvkovitě porostlá a vždy výslunná stanoviště. Ve střední Evropě zasa­ huje strdivka brvitá zvláště údolím Rýna po­ měrně daleko na severozápad.

Strdivka sedmihradská M elica transsHvanica Strdivka zbarvená MeHca pieta JI

Znaky:

Vytrvalá, trsnatá, 3 0 -9 0 cm vysoká, jasně zele­ ná tráva. Velmi podobná str­ divce brvité (MeHca ciHata). ale liší se listovým i pochvami dole kýlnatými, nahoře řídce chlupatým i, čepele jsou zpr­ vu ploché, později stočené, většinou chabé. Jazýčky za­ špičatělé. Lichoklasy husté, klásky všestranně uspořáblst dané, často zahnuté. Plevy vejčitě zašpičatělé, hladké, dolní 3 - 5 mm, horní 6 -7 mm dlouhá. Pluchy hedvábité brvité. Doba květu: Červen. Stanoviště: Poměrně vzácně na výslunných, suchých, zásaditých, ale většinou nevápenitých, kyprých půdách. V nivách, suchých trav­ natých porostech, na vrcholcích skal. Rozšíření: Centrum rozšíření v jihovýchodní Evropě s výběžky směrem na západ do zá­ padní a střední Evropy. R fi

Znaky: Šedozelená, trsnatě rostoucí trá­ va s krátkým i výběž­ ky z oddenku, tvořící husté porosty. Listy drsné. Listové po­ chvy lysé, směrem Á vzhůru drsné, ± křídlaté. Čepele tuhé, na okrajích drsné. Jazýčky až 2 mm dlouhé, bílé. Klasy ± rozprostřené. Klásky až 9 mm dlouhé, nící. Stopky klásků nahoře brvité. Plevy obalují celé klásky, jsou zelené s tm avě fialovým i proužky. Pluchy tlus­ té, lesklé, nezřetelně 5žilné, hladké. Rostliny celkově velm i podobné strdivce nící (MeHca

nutans). Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Na výslunných, ± vlhkých, výživ­ ných a zásaditých lesních půdách, v teplom il­ ných smíšených doubravách. Rozšíření: JV Evropa až do východní části střední Evropy.

Strdivka nící M élica nutans Znaky: Jasně zelená, vytrva­ lá tráva tvořící pomocí da­ leko plazivých, zelených oddenků řídké porosty, se ste­ rilním i, nekvetoucími výhon­ ky. Stébla 3 0 -6 0 cm vysoká, tenká, přímá, plihá, pod kvétenstvím poněkud drsná. Listové pochvy drsné, trub­ kovité, bazální často s purpu­ rovým nádechem. Jazýčky BLST hnědavé, krátkét kratší než 1 mm, zatupělé. Ouška chybějí. Čepele v pu­ penech stočené, později ploché, až 20 cm dlouhé a až 6 mm široké, nahoře řídce brvité. Hroznovité laty až asi 10 cm dlouhé, jedno­ stranné, přímé, většinou pouze slabě obloukovitě převislé. Klásky hnědavé nebo červenavě purpurové, 6 -7 mm dlouhé, nící (jm é­ no !), na ± přímých stopečkách, s 2 -3 plod­ nými, oboupohlavným i květy a jedním steril­ ním, kuželovitým , na konci zaobleným květ­ ním rudim entem . Obě plevy ± stejně velké,

4 - 6 mm dlouhé, na hřbetě zaoblené, 5žilné. Pluchy kožovité, zelenavé, 7- až 9žilné, bez osiny a špičky, nepatrně přesahující plevy. Plušky stejně dlouhé jako pluchy. Doba květu: Kvéten až červen. Stanoviště: Hojná ve středoevropských smí­ šených listnatých lesích na výživných a zása­ ditých, humózních lesních půdách. Rozšíření: Celá Evropa kromě severní Skandi­ návie a části jižní Evropy. Všeobecně: Německé jm éno Perlgras („perlo­ vá tráva") se vztahuje na kulovité až vejčité, většinou tm avě zbarvené a lesklé klásky, které jsou zvlášť nápadné a kromě toho - pře­ devším právě u strdivky nící - se ještě jeví jako perly navlečené na šňůře. Kromě běž­ ného jm éna existují podobně jako i u dalších druhů četná místní jm éna, která popisují tvar klásků (např. „Salaus" v Korutanech, „Gallaseckeli" či „G eisszótteli" ve Švýcarsku).

Strdivka jednokvětá M eiica uniftora Znaky: Vytrvalá, ze­ lená tráva tvořící rozsáhlé porosty po­ mocí daleko plazi­ vých, rozvětvených, podzemních výběž­ ků. Stébla až 60 cm, í plihá, přímá nebo převislá, většinou hladká, pouze s několika chabým i listy. Listové pochvy většinou lysé, uzavřeně trubkovité. Jazýčky krátce objímavé, s cca. 2 mm dlouhou, nasazenou špičkou, která však nevyrůstá mezi bází čepele a stéblem , ale_ na opačné (břišní) straně. Ouška chybějí. Čepele světle zelené, na svrch­ ní straně i řídce chlupaté, na spodní straně a na okrajích drsné, ploché, v pupenech stočené, vybíhající ve špičku, až 20 cm dlou­ hé a až 7 mm široké. Laty řídké, všestranné. Větve přímo odstávající, m nohdy poněkud převislé, lysé, drsné, pouze s několika (1 -3 ) navzájem oddáleným i, 1květými, oboupo­ hlavným i klásky. Klásky přímé, 5 -6 mm dlou­ 70

hé, na lysých stopečkách. Plevy vytrvalé, na hřbetě zaoblené, ± špičaté, hladké, hnědavé. Pluchy široce zaoblené, tupé, hladké, zelené, 7žilné. Plušky jemně chlupaté. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Rozšířená na humózních, vlhkých, bázických, víceméně hlubokých lesních pů­ dách, pospolitě ve stinných listnatých lesích, především v bučinách a dubohabrových hájích. Rozšíření: V celé Evropě hojně, ale chybí v JZ Evropě a severní Skandinávii. Všeobecně: Strdivka jednokvětá je charakte­ ristickou trávou středoevropských listnatých lesů, především květnatých bučin, v nichž se pravidelně vyskytuje s různou pokryvností. V lesích s hustým porostem strdivky jednokvěté dochází ke zkrácení přirozeného zmlazování.

ýr plazivý E tytrigia repens Znaky: Vytrvalá tráva s poléhavým, bledým oddenkem a mnohými výběžky. Vytváří skupiny nebo rozsáhlé poros­ ty s četným i, vysokými, nekvetoucím i výhonky. Stébla 2 0 -1 5 0 cm vysoká, přímá, na bázi příležitostně zakři­ vená, hladká. Listy matně zelené, často modrozeleně ojíněné (omyvatelná vrstva). A Listové pochvy na hřbetní straně zaokrouhlené, hladké, lysé nebo chlu­ paté (různé poddruhy). Ouška krátká, brvitá, zašpičatělá, objím ající stéblo. Jazýček v po­ době blanitého proužku, kratší než 1 mm. Čepele zašpičatělé, až 30 cm dlouhé a až 10 mm široké, chabé, na svrchní straně krát­ ce chlupaté a potom slabě drsné. Listové žil­ ky se jeví v procházejícím světle jako zřetelné bílé proužky. Lichoklas ± 10 cm dlouhý, vzpří­ m ený či zahnutý, vzácněji převislý, řídký nebo hustě posázený klásky. Klásky 1 0 -2 0 mm

Pýrovník psí Eiymus can/nus Znaky: Trsnatá, vytrvalá tráva bez výběžků. Stéblo až 150 cm vysoké, přímé, na bázi poně­ kud kolénkatě vystoupavé, lysé, hladké, nahoře ponékud drsné. Bazální listové pochvy chlupaté, horní lysé. Jazýčky 1 mm dlouhé, zatupělé. Čepe­ le až 30 cm dlouhé, až 1,5 cm široké, ploché, s krátkou špič­ kou, na svrchní straně matně šedozelené, na spodní straně leskle tmavozelené, oboustranně drsné. Lichoklasy až přes 20 cm dlouhé, někdy slabě za­ hnuté. Klásky až 20 mm dlouhé, 3- až 6květé, ploše smáčklé, širší plochou obrácené k vřetení lichoklasu. Obě plevy ± stejně dlouhé, kopinaté, na hřbetní straně zaoblené, 3- až 5žilné, často osinaté. Pluchy až 13 mm dlouhé, 5žilné, s drs­ nou, až 20 mm dlouhou osinou. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Výživné, vlhké půdy. Rozšíření: Evropa, Severní Amerika, mírná Asie.

70

dlouhé, 3- až 8květé, ± eliptické, slabě smáč­ klé, přikloněné k vřetení širší stranou. Plevy kopinaté, až 12 mm dlouhé, 3- až 7žilné, kýlnaté, na kýlech drsné, vybíhající v osinkovitou špičku. Pluchy až 13 mm dlouhé, 5žilné, často s krátkou osinkovitou špičkou. Plušky s dvěma drsnými kýly. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Velmi hojně na okrajích polí, cest, silnic, na úhorech, v zahradách a na polích jak na vlhké, tak i na suché půdě. Rozšíření: Evropa, Severní Amerika, mírná zó­ na Asie. Všeobecně: Pýr plazivý je velm i hojný a svou vitalitou velm i obtížný plevel našich zahrad a polí. Známé jsou především jeho bledavé, podzemní výběžky, které jsou schopny nově vyrůst z každé oddělené části. Německé jm é­ no „Quecke" se odvozuje z indogerm ánštiny a vztahuje se k vitalitě druhu.

Pýr sítinový E lytrig ia juncea Znaky: M ohutná, vytrvalá tráva s daleko plazivým od­ denkem a dlouhým i výběžky. Stébla tuhá, přímá, 20 až 60 cm vysoká. Listy modro­ zelené. Listové pochvy tuhé, s přesahujícími okraji. Jazýč­ ky krátké, zatupělé. Čepele až 3 5 cm dlouhé, až 6 mm ši­ roké, zprvu ploché, později stočené, na svrchní straně se silným i listovým i žilkam i, po­ dél žilek hustě jem ně chlupa­ té, na spodní straně hladké. Lichoklasy až 20 cm dlouhé, dvouřadé, tuhé, nejvýše slabě sehnuté. Vřeteno rozpadavé. Klásky až 3 cm dlouhé, 5- až 8květé, širší plochou klásku ob­ rácené k vřetení lichoklasu. Plevy a pluchy bez osin. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Slané duny na mořském pobřeží. Rozšíření: Na evropském pobřeží A tlantiku a na středomořském pobřeží.

Žito seté Seca/e cereate Znaky: Jednoletá nebo přezi­ m ující tráva, stébla 60 až 2 0 0 cm vysoká, nevětvená nebo na bázi slabě svazčitě větvená, přímá, poměrně mo­ hutná, v horní části hustě chlu­ patá. Jazýčky zatupělé, velmi krátké, pouze asi 1,5 mm dlou­ hé. Listové pochvy na hor­ ním konci s velm i krátkým i, BS nedřípenými oušky. Čepele ploché, lysé, díky voskovité vrstvičce modra­ vě ojíněné. Lichoklasy („klasy") 5 -2 0 cm dlouhé, čtyřhranné, bez vrcholových klásků, v době zralosti lehce převislé. Vřeteno lichoklasu poměrně pevné a tém ěř nerozpadavé. Klásky 2květé nebo jen vzácně 3květé se dvěma oboupohlavným i a jedním středním samčím květem. Plevy úzce kopinaté, lžilné, sotva 10 mm dlouhé, na svrchní straně s krát­ kou osinatou špičkou, kýlnaté a na kýlu zdrs­ něné. Pluchy až 18 mm dlouhé, zřetelně 3žilné, až k bázi kýlnaté, na svrchní straně zúžené v poměrně silnou, 2 -8 cm dlouhou osinu. Obilka 5 -9 mm dlouhá, na hřbetní straně s hlubokou rýhou, na svrchním oblém konci s jemným chomáčem chloupků. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Při pěstování poměrně nenáročná rostlina, dává přednost mírně vlhkým , větši­ nou nebázickým, neutrálním nebo mírně ky­ selým písčitým nebo písčito-hlinitým půdám. Nesnáší souvislejší zamokření. Typická dlou­ hodenní a obligátní cizosprašná rostlina. Rozšíření: Původní pravděpodobně v západní Asii, dnes představuje plodinu rozšířenou po celé Zemi v řadě kulturních odrůd. Většinou se pěstuje jako ozim a poskytuje ještě dosta­ tečné výnosy na místech, kde již nelze pěsto­ vat pšenici. Všeobecně: Žito potřebuje ke svému vývoji mnohem méně tepla než pšenice. Proto je možno to to obilí pěstovat úspěšně ještě v nadmořských výškách kolem 90 0 m, v Al­ pách m ísty až do výšky 1600 m n. m. Obecně je žito vyséváno jako ozim: výsev se děje kon­ cem září. Již v poměrně krátkém čase se ob­ jevují prvé 2 -3 lístky, které jsou typicky slabě červenavě zbarvené. Během zimy získá rostli­

na působením chladu nutný im puls k tvorbě květů. Od konce dubna vyrůstají tenká či sil­ ná, v každém případě však překvapivě nosná stébla. V době květu žita se nad polem objeví husté, žlutavé obláčky pylu, které zabezpečí cizosprašnost. Každý klas žita vytváří několik m ilionů pylových zrn. M nozí lidé jsou právě na pylová zrna alergičtí a enormně citlivě rea­ gují na přítom nost pylu ještě ve značných vzdálenostech od žitného pole - přesvědčivý důkaz pro nápadný dosah velm i malých, suchých, větrem roznášených pylových zrnek. Stejně jako v dnešní době představuje oves hluchý (Avena fatua) průvodní druh a zároveň plevelnou rostlinu obilných polí, mohlo se pla­ né žito v dřívějších dobách nejprve objevit ja­ ko průvodní rostlina v obilných, především pšeničných polích. Teprve později bylo rovněž vzato do kultury a byla z něj vypěstována vý­ nosná rostlina. Mnohé druhy a odrůdy pla­ ného žita (Seca/e montanum, Seca/e ances­ trale) se ještě dodnes vyskytují v Přední Asii. Z hlediska kulturního vývoje může žito před­ stavovat druh poměrně pozdě zařazený mezi kulturní druhy obilí. V Německu pocházejí nej­ starší přesně ověřené nálezy obilek ze starší doby ledové. Dochovaný m ateriál vykazuje již znaky kulturního žita, a musí proto pocházet již z pěstované plodiny. Poprvé je žito jako tzv. plevelné žito s relativně drobným i obilkami doloženo ze sídlišť mladší doby kamenné v Sýrii a Turecku ze sedmého století před Kris­ tem. Pravé kultivované žito bylo archeologic­ ky zjištěno poprvé v sídlištích mladší doby ka­ menné v Polsku (období asi 4 4 0 0 až 4 0 0 0 let před Kristem). Nejstarší trvalejší čisté kultury pěstovaných forem žita jsou doloženy z .doby bronzové na území Maďarska, Polska, České republiky a Slovenska. V období Říše římské se rozšířilo pěstování žita do oblastí severně od Alp a západně od Labe. V těchto oblastech a rovněž v západní, popř. severní Evropě po­ čala doba pěstování této hlavní plodiny pro výrobu chleba teprve ve středověku. Od doby zhruba před tisíci lety až zhruba do 17. stole­ tí představovalo žito v Německu nejdůležitější obilninu pro výrobu chleba. V současné době stojí na prvém místě již pšenice.

Pšenice jednozrnka Triticum monococcum Znaky: Jednoletá nebo přezi­ mující tráva s tuhým i, přímý­ mi stébly, většinou asi 6 0 -1 4 0 cm vysoká, lysá, pou­ ze v oblasti kolének hustě dolů odstále chlupatá, vn it­ řek stébel vyplněn dření, ni­ koliv dutý. Listové pochvy na horním konci s malými, ne­ příliš nápadným i va slabě chlupatým i oušky. Čepele za­ špičatělé, žlutozelené. Lichoklasy vždy vzpřímené, zřetelně rovnoběžně zploštělé, 5 -6 cm dlouhé, poměrně husté, tu­ hé. Klásky střídavě proti sobě uspořádané, střechovitě se kryjící a až 10 mm dlouhé. Kaž­ dý klásek je v základu 2květý, ale obvykle se vyvíjí pouze jeden květ (jednozrnné klásky jednozrnka). Vřeteno lichoklasu v době zra­ losti lámavé, rozpadá se na články s jednotli­ vým i klásky. Vrcholové klásky vřetene zakr­ nělé. Plevy od špičky k bázi ostře kýlnaté, na špičce zřetelně dvouzubé. Pluchy na hřbetní straně vyklenuté, silně navzájem smáčklé, člunkovité, na průřezu trojhranné, s až asi 10 cm dlouhou, drsnou osinou. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Pěstována na mírně suchých, většinou bázických, vápenitých, kamenitých nebo jílovitých či hlinitých půdách v klim atic­ kých oblastech s horkým létem a tuhou zimou (kontinentální klim a). Vzácně zplaňuje. Rozšíření: Dříve hojně pěstována, dnes pouze lokálně ve Středom oří a v Přední Asii. Všeobecně: Pšenice jednozrnka je ve srovná­ ní s ostatním i druhy obilí výrazně štíhlá: Stéb­ lo je i přes svou pevnost velm i tenké, klasy jsou svou délkou kolem 5 cm relativně krátké a navíc ještě poměrně tenké. V souladu s uve­ deným i rozměry klasů představuje pšenice jednozrnka poměrně málo výnosnou obilninu, jejíž pěstování se dnes již nevyplácí, a proto dnes patří k vymírajícím pěstovaným travám . Podobně jako ječm en, oves a pšenice špalda náleží k těm druhům obilnin, jejichž obilky zůstávají po vym lácení obaleny plevami (jsou okoralé) a před použitím je třeba je zbavit těchto obalů. Pevné spojení plev se zrnem po­ važujeme za znak planých rostlin stejně jako

lámavá, vlastní výnosy snižující vřetena. Pše­ nice jednozrnka je příbuzná se všemi dnes pěstovanými pšenicemi. Normálně předsta­ vuje diploidní druh, obsahuje tedy dvě sady chromozómů celkově s 2n - 14 chromozómy (viz údaje na str. 16). Výchozí rostlinou pro je jí vznik byla pšenice planá (Triticum boeoticum), která se dodnes vyskytuje ve dvou geo­ grafických rasách v oblasti od severního Řec­ ka přes Turecko až do Íránu. Doložené nálezy pšenice plané, které byly nalezeny společně s planým ječmenem, pocházejí ze severní Sý­ rie, a to zvláště z jednoho sídliště, které je da­ továno do období asi 8 4 0 0 -7 5 0 0 let před Kristem (neolit). Pěstovaná pšenice jednozrn­ ka se vyvinula pravděpodobně o málo pozdě­ ji a byla prvně pěstována v údolí horního Eufratu ve východním Turecku. Ve střední Evropě je pěstovaná pšenice jednozrnka do­ ložena z mnoha lokalit, většinou v podobě zuhelnatělých obilek nebo bazálních částí kla­ su, ale rovněž jako stelivo, které pochází z plev. Toto stelivo z plev pšenice jednozrnky je nacházeno jednak ve vypáleném jílu kera­ mických střepů, jednak v omítce stěn spále­ ných domů. Prokazatelně sloužily plevy v těchto případech jako m ateriál ke zředění zpracovávaného jílu nebo hlíny. Nejstarší kultury zemědělců střední Evropy, tj. keramické kultury zasahující až do 5. sto­ letí před Kristem, používaly v podstatě pouze dva druhy obilí, a to pšenici dvouzrnku (viz str. 78) a pšenici jednozrnku. Na jednom na­ lezišti z tohoto časového období poblíž Monchengladbachu (Porýní) byl podíl pšenice jed­ nozrnky mezi zjištěným i druhy obilí asi 80 %. Již v bronzové době ustupovalo pěstování pšenice jednozrnky, tento trend je jasně dolo­ žený v období Římské říše. Od časného stře­ dověku není již pšenice jednozrnka nacháze­ na v půdních vzorcích z území Německa. Jen ojediněle je ještě zaznamenáno její pěstová­ ní, což dokládají některé písemné prameny. V našem století byla jednozrnka pěstována několika vinaři v Bádensku-W ůrtenbersku, kteří používali je jí pevnou, tenkou slámu na vyvažování révy.

Pšenice dvouzrnka Triticum dicoccon Znaky: Jednoletá nebo přezi­ m ující tráva s přímými, po­ měrně m ohutným i, asi 80 až 150 cm vysokými, tuhým i a pevnými stébly. Listové pochvy na horním okraji se zřetelným i, navzájem poně­ kud přesahujícími oušky. Čepele zelené, na svrchní straně poněkud sametově chlupaté. Kolénka úplně lysá. Lichoklasy („klasy") jsou poněkud zavalité a tlusté, většinou přes 5 cm dlouhé a přesné 1 cm široké, v době květu vzpřímené, v době zralosti slabě převislé. Klásky se střechovitě nekryjí, ale jsou navzájem asi 2 mm oddále­ né. V paždí každé části vřetene, které se v době zralosti rozpadá, se vyvíjejí 2květé klásky, z každého z nich vzniká jedna obilka. Odtud pramení české jm éno dvouzrnka. V místě, kde klásky přisedají, je vřeteno hus­ tě chlupaté. Jednotlivé klásky jsou na vnitřní straně ploché, na vnější straně vyklenuté. Odpadávají vždy s článkem vřetene pod bází klásků. Plevy člunkovité, ostře kýlnaté až tém ěř křídlaté, na svrchní straně se štětinovitým , špičatým zoubkem. Pluchy smáčklé, tém ěř vždy s dlouhou osinou - každý klásek má tedy dvě psiny. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Pěstuje se obvykle jako jařina na výhřevných, mírně výživných a poněkud suchých vápenitých půdách. Dnes prakticky vym izelá z polních lánů. Rozšíření: Středomoří, Přední Asie. Ve střední Evropě se již nepěstuje. Všeobecně: Pšenice dvouzrnka patří spolu s pšenicí jednozrnkou a pšenicí špaldou k těm obilninám , které m ají okoralé obilky, a proto se jejich plevy neuvolňují při mlácení. K jejich odstranění je třeba speciálních procedur, po­ kud nepoužijeme obilky pouze jako krmivo pro dobytek. Spolu s ječm enem je pšenice dvouzrnka považována za obzvláště dobré kr­ mivo pro koně. Pšenice dvouzrnka, jejíž obil­ ky obsahují daleko více bílkovin než moderní pěstované druhy pšenice, byla ve všech kul­ turách doby kamenné v předním Orientu nej­ význam nější obilninou. V nejstarších kultu­

rách mladší doby kamenné, v Turecku, Jordánsku nebo Izraeli, které se datují z doby 8 0 0 0 až 6 0 0 0 let před Kristem, nacházíme obtisky pšenice dvouzrnky, stejně jako zuhelnatělé obilky a klásky, v hliněné omítce do­ mů. Rovněž v Německu byla pšenice dvou­ zrnka v období nejstarších zemědělských kultur zcela jistě nejrozšířenější obilninou, ne­ bo ť byla nalezena na každém známém a vy­ hodnocovaném stanovišti. Až do nejm ladší části m ladší doby kamenné se prakticky neměnil význam pšenice dvouzrnky. Teprve v době bronzové začal tento druh pomalu ustupovat dalším, výnosnějším druhům o_bilí, avšak představoval až do doby rozšíření Řím­ ské říše stále ještě asi jednu desetinu pro­ dukce obilí. Velmi vzácně se dochovala pše­ nice dvouzrnka v některých oblastech jižního Německa až do doby druhé světové války. Od této doby patří k vym írajícím kulturním rostli­ nám. Přitom je nutno poznamenat, že pše­ nice dvouzrnka byla význam nou obilninou rovněž v antických kulturách M ezopotám ie a Egypta. V mnohých odrůdách pěstovaná pšenice dvou­ zrnka se odvozuje od pšenice divoké (Triticum dicoccoides), která dodnes roste v oblasti od jihovýchodního Turecka až do západního Íránu. Pšenice divoká je zástupcem tetraploidních pšenic: obsahuje celkem 4 sady chro­ mozómů a má tedy 2n = 28 chromozómů. Dnes se předpokládá, že pšenice divoká vznikla spontánním křížením pšenice plané (Triticum boeoticum) a další plané trávy, prav­ děpodobně druhu rodu Triticum (Aegi/ops speituides). Toto křížení planě rostoucích trav proběhlo zcela jistě před prvým i pokusy pěs­ tovat obilí, jisté je rovněž, že pšenice divoká nemohla být oblíbenou travou. Její přeměnu na pšenici dvouzrnku (Triticum dicoccum) můžeme objasnit cíleným výběrem, even­ tuálně i spontánní m utací. K tom u došlo prav­ děpodobně na počátku období pěstování obil­ nin. Pšenice dvouzrnka je díky svému vysokému obsahu bílkovin velm i výživná.

Pšenice tvrdá Triticum durum Znaky: Jednoletá, vzácně i pře­ zimující obilnina s přímými, velm i pevnými, dutým i nebo plnými stébly, asi 7 0 -1 6 0 cm vysoká. Jazýčky krátké. Listo­ vé pochvy na horním konci s rozdřípenými oušky. Čepele tém ěř lysé nebo pouze řídce odstále chlupaté. Lichoklasy vzpřímené, 4 - 8 cm dlouhé, 'BS poměrně tlusté, čtyřhranné ne­ bo po straně silně smáčklé. Vřeteno nelámavé nebo pouze vzácně lámavé, na okraji brvité a pod každým kláskem se svazečkem vlásků. Klásky delší než široké, většinou 5- až 7květé, z nich však pouze 2 -4 květy plodné. Plevy ost­ ře kýlnaté, na předním okraji se špičkou, křídlaté. Pluchy u vétšiny odrůd dlouze osinaté. Obilka je v protikladu k pšenici seté v době zra­ losti ukrytá v pluchách. Obilka podlouhlá, poněkud sklovitá, nepatrně smáčklá, s hrana­ tým hřbetem;_ břišní rýha úzká a hluboká. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Výhřevné, zčásti velm i suché a mírně výživné půdy. Vzácně zplaňuje spolu s dalšími druhy, a tak je možno ji najít na ru­ m ištích a v ostatních ruderálních společen­ stvech. Citlivá na nízké teploty. Rozšíření: V dnešní době pěstována přede­ vším v teplých krajinách kolem Středozem­ ního moře, dále rovněž v klim aticky srovna­ telných oblastech Jižní a Střední Ameriky a Austrálie. Poměrně prom ěnlivý druh. Daří se výborně v oblastech s méně než 50 0 mm srážek a produkuje dnes asi 10 % světové sklizně pšenice. Všeobecně: Pšenice tvrdá obsahuje zřetelně vyšší procento lepkových bílkovin než ostatní druhy pšenic, a proto je v Itálii zpracovávána převážně na nudle a podobné těstoviny. Na trh u je proto označována někdy jako „m aka­ rónová" pšenice. Pšenice tvrdá je tetraploidní pšenicí, obsahuje proto celkem 28 chro­ mozómů ve čtyřech chromozómových sadách, které se člení na genomy AABB. Geneticky je velm i blízká pšenici dvouzrnce a spojuje, podobně jako pšenice dvouzrnka, v sobě ge­ ny pšenice jednozrnky (genom A) a další pla­ né trávy, o jejíž identitě panovala dlouhou «n

dobu nejistota. Dnes se všeobecně přijím á skutečnost, že se jednalo o druh rodu mnohoštět (Aegilops speltoides) se svým geno­ vým vybavením, přičemž nastala změna ge­ netického vybavení (z původního S na B). Každopádně není dodnes známa žádná planě rostoucí tráva nebo planá pšenice s genomem BB. Podle názoru některých odborníků představuje pšenice tvrdá (Triticum durum) sam ostatný druh v rám ci tetraploidních pše­ nic. Podle jiných názorů je pšenice tvrdá pou­ ze zvláštní odrůdou nebo poddruhem pšeni­ ce naduřelé (Triticum turgidum), která byla v mnoha odrůdách dříve hojněji pěstována a dodnes má určitý význam v některých ob­ lastech západní Asie. I přes svou vysokou ge­ netickou příbuznost s pšenicí dvouzrnkou (viz str. 78) patří pšenice tvrdá k obilninám s neokoralým i obilkam i: Zralé klasy lze vy­ m látit, přičemž zralé obilky (plody) se snadno uvolní z plev. Pšenice s neokoralým i obilkam i byly archeo­ logicky zjištěny pouze velm i vzácně na mno­ ha nalezištích z počátků m ladší doby ka­ menné, překvapivě však představovaly vždy hlavní obilninu na četných sídlištích na březích řek a rašeliništích v severním před­ hoň Alp. V okolí Bodam ského jezera nebo i dalších švýcarských jezer (Zůrichsee, Bieler See) představovala ta to pšenice v průměru více než 60 % nálezů obilnin. V těchto pra­ věkých sídlištích nebyla zjištěna pouze v po­ době obilek nebo vym lácených odpadů, ale často též v podobě kom pletních klasů nebo je jich částí, uložených ve vrstvách jezerní křídy nebo rašeliny. I přes tu to vynika jící fosilizaci nálezů je je jich přesné přiřazení k některém u z dnešních pěstovaných druhů (pšenice tvrdá nebo pšenice setá) velm i ob­ tížné, neboť odrůdy péstované tehdejším i zemědělci dnes již prokazatelně neexistují. Původně byly nálezy určeny jako nějaký za­ krslý druh pšenice nebo specifický druh z to­ hoto období. N ejnovější výzkum y prokazují značnou příbuznost m ateriálu z m ladší doby kamenné nalezeného v oblasti jezer a rašeli­ n iš ť s druhem pšenice tvrdá. Již tehdy prav­ děpodobně existovaly mnohé odrůdy.

Pšenice špalda Triticum speita Znaky: Jednoletá nebo přezi­ m ující tráva s přímými, velmi vysokým i stébly, většinou do­ sahujícími 60 až 150 cm, které při nepřízni počasí snad­ no poléhají. Jazýčky krátké. Listové p o ch vy_ na horním konci s oušky. Čepele šedo­ zelené, lysé nebo odstále chlupaté. Lichoklasy štíhlé, podlouhlé, v průřezu zřetelně čtyřhranné, v době zralosti stojí vzpřímeně a pouze slabě se sklánějí. Klásky jsou asi 5 mm od sebe vzdálené, velm i řídké a bez vzájemného překrytí, modrozelené, na vnitřní straně vyduté, vícekvěté, v době zralosti bělavé, slámově žluté nebo (v závislosti na odrůdě) až modročerné. Vřeteno klásku rozpadavé. Každý klásek tedy odpadá s částí vře­ tene, z níž klásek vyrůstá. Plevy široce vejčité až oválné, na předním konci přímočaře uťaté, na hřbetě zřetelně kýlnaté, s krátkým, pří­ mým, tupým středním zoubkem. Pluchy ovál­ né, 9žilné, lysé nebo chlupaté, vpředu tupé, podle odrůdy bez osin nebo s krátkou osinou, velm i vzácně také s dlouhou osinou. Obilky (plody) tém ěř obalené plevami, bledě červené až intenzivně žluté, s velmi úzkou podélnou rýhou, poněkud ostrohranné. Doba květu: Červen. Stanoviště: Dává přednost výhřevným a suchým , většinou vápenitým , zčásti i těž­ kým jílovitým či hlinitým půdám, poněkud méně náchylná na chlad než další druhy pše­ nic, proto ji lze pěstovat i ve vyšších polohách (až asi do 90 0 m). Rozšíření: Dnes již poměrně vzácně pěstova­ ný druh ozimé pšenice. Všeobecně: Pšenice špalda je stejně jako pše­ nice dvouzrnka nebo pšenice jednozrnka zá­ stupce obilnin s okoralým i obilkam i: Při mlá­ cení se klas rozpadá na okoralé obilky v kláscích, zatímco u druhů s neokoralými obilkam i vypadávají ty to z plev a vřeteno kla­ su se nerozpadá. U pšenice špaldy obsahuje každý klásek obvykle dvě obilky, a každá obilka přirůstá k třem velm i hustě přitisklým oba­ lům. Jejich odstranění je možné ve speciál­ ních mlýnech, které používají speciálních OO

technik. Při m letí mouky dochází k oddělení plev tím způsobem, že jsou obaly roztrženy a zrnka jsou z nich vytlačena. Tento přídatný proces probíhá mezi dvěma velkým i mlýnský­ mi kameny s hrbolatě jam katým povrchem, přičemž se horní kámen ( - běžec) asi 20 0krát za m inutu otře o spodní kámen. Pšenice špalda je ve Spolkové republice Ně­ mecko dnes ještě pěstována_pouze v oblasti bádenského Tauberu, ve Švábském Albu a horním Švábsku. Rozlehlá pole se nacházejí ve Švýcarsku na hranici oblasti pěstování obi­ lí v poměrně drsném klim atu, bohatém na srážky. Kromě toho je pšenice špalda pěsto­ vána v Belgii, zvláště v Ardenách. U nás se pěstuje pouze ojediněle. Kromě těchto relikt­ ních oblastí v Evropě se setkáme s kulturam i pšenice špaldy ještě v západní Asii, zvláště v íránských horách a v Arm énii. Pšenice špalda obsahuje asi 15-17 % bílko­ vin, poskytuje proto velm i vláčné těsto, které bylo dříve nepostradatelné pro přípravu nud­ lových jídel (především noků) a knedlíků. Dnes je pšenice špalda pěstována hlavně ja­ ko krmné obilí nebo pro získávání zeleného zrna. Zelené zrno je bádensko-švábská spe­ cialita: Obilí se sklízí zhruba 2 -3 týdny před dozráním a suší se ve speciálních sušárnách. Používá se v podobě celých obilek nebo se zpracovává na rozličné pokrmy. Z dřívějších kulturních epoch m ladší doby ka­ menné není pšenice špalda z oblasti mezi La­ bem a Mášou dosud známa. Nejstarší nálezy pšenice špaldy pocházejí z pozdní m ladší do­ by kamenné, a to z oblasti Federsee, z okolí Ulmu a středního Jutska. Teprve od pozdní doby bronzové je pšenice špalda nacházena jako rozšířená po celé Evropě. Nejstarší nále­ zy tohoto druhu vůbec pocházejí ze sídlišť na jižním okraji Kavkazu a jsou datovány šestým tisíciletím před Kristem. Pravděpodobně zde leží i původní oblast výskytu pšenic s okoralý­ mi obilkam i, alespoň zde jsou dosud domácí i jejich rodičovské druhy. Pšenice špalda je mezi dodnes pěstovanými druhy pšenic nejblíže příbuzná pšenici seté.

Pšenice setá Triticum aestivum

f

Znaky: Jednoletá nebo přezi­

m ující tráva s přímými, dutý­ mi stébly, dosahující výšky 6 0 -1 2 0 cm, dříve před za­ vedením krátkostébelných odrůd i až 150 cm. Jazýčky krátké a přímo uťaté. Listové pochvy přilehlé, na horním konci se zřetelné brvitým i, dlouze se překrývajícími bs oušky. Listové čepele lysé nebo slabé chlupaté, tm avo­ zelené až tm avé modrozelené. Kolénka naspodu chlupatá. Lichoklasy až 10 cm dlouhé, poměrné pravidelné čtyřhranné, husté. Vřete­ no tuhé, nerozpadavé. Klásky 2- až 5kvété, zhruba ta k dlouhé jako široké, obvykle poně­ kud smáčklé. Plevy podlouhle oválné, s krát­ kým zoubkem, většinou pouze v horní části zřetelně kýlnaté. Pluchy podle odrůdy s dlou­ hou osinou, nebo bez osin. Pluchy i plušky zůstávají v době zralosti klasů přirostlé na vřetení, zatímco obilky snadno vypadávají. Obilky pšenice jsou podle odrůd okrouhlé až oválně podlouhlé, zlatožluté nebo světle žlu­ té, s mělkou rýhou. O bligátní samosprašný druh. Doba květu: Červen. Stanoviště: Jako ozim i jako jařina pěstována na výhřevných, pouze mírně suchých, větši­ nou bázických a živinam i bohatých jílovitých a hlinitých půdách. Intenzivně zakořeňuje, kořeny zasahují až do hloubky 1 m. Rostlina dlouhého dne. Rozšíření: Téměř ve všech kulturních oblas­ tech světa. Pouze v jižních Alpách a ve vyš­ ších polohách ji nelze pěstovat. Poměrné ne­ náročná. Směrem na sever zůstává její hranice rozšíření za hranicí výskytu žita a ječ­ mene. Všeobecně: Zralé, suché obilky pšenice se­ stávají až z více než 70 % z uhlohydrátů (škrob) a asi z 10-12 % z bílkovin. Mouka je proto bohatá na lepek a hodí se výborně na pečení chleba a jemného pečivá. Kromě toho slouží pšenice v mnohých oblastech také k výrobě piva. Pšenice setá patří k druhům s neokoralými obilkam i. Při mlácení vypadávají obilky snad­

no z obalů, vřeteno se nerozpadá a zůstává zachováno jako celek. Vedle dnes běžně pěs­ tovaných pšenic s dlouhým i klasy existují také odrůdy s kratšími až tém ěř kulovitý­ mi klasy. Všechny ty to odrůdy jsou dnes z genetického hlediska považovány za přísluš­ níky stejného biologického druhu Triticum aestivum, v praxi jsou však oddělovány jako Triticum sphaerococcum (kuželovité klasy) a Triticum compactum (nízká form a). Tyto odrůdy pšenice nejsou, v protikladu k mno­ hým kulturním rostlinám , odvozovány od jed­ noho planě rostoucího druhu, nýbrž vznikly během posledních 10 00 0 let mnohonásob­ ným křížením (hybridizací) rozličných druhů rodu Triticum. Dnešní pšenice setá je hexaploid, obsahuje tedy 6 chromozómových sad (= 42 chromozómů), které se rozpadají na genomové páry různého původu (form ule AABBDD). Genom A pochází podle dnešního názoru pravděpodobně z příbuzenské linie pšenice jednozrnky (Triticum monococcum), zatímco genomem D přispěl m nohoštět (Aegilops squarrosa - Triticum tauschii). Původ genomu B je dodnes nepříliš zřetelný. Pravdě­ podobně se podílela další planě rostoucí tráva (Aegiiops speitoides), jejíž genom SS se genetickou m utací přeměnil na BB. Archeologicky pocházejí nejstarší nálezy pše­ nice s neokoralými obilkam i z jižního Turecka (např. Catal Huyůk), z Izraele, Sýrie, Iránu a Iráku - ze sídlišť doby kamenné, která jsou datována zhruba do 7. století před Kristem. Ve střední Evropě jsou doložené nálezy pšeni­ ce s neokoralými obilkam i v půdních vzorcích z nejstarších zemědělských kultur pouze oje­ dinělé (např. z okolí Gottingenu). První čisté kultury těchto pšenic lze datovat, na základě známých nálezů z okolí M agdeburku, asi do doby 3 6 00 let před Kristem. Avšak u těchto starých nálezů není stále jednoznačně jasné, zda nalezený materiál patří do okruhu dnešní pšenice seté nebo k pšenici tvrdé. Pšenice představují dnes nejdůležitější obilni­ nu světa a z hlediska jejich pěstování druhou nejstarší obilninu (po ječm enu) v historii lid­ ské společnosti.

Mnohoštět zanedbaný

Mnohoštět vejčitý

AegUops ovata (Aegitops neg/ecta)

AegUopsgeniculata

Znaky: Jednoletá, na bázi většinou svazčitě rozvětvená 'hrává s přímými, poměrně [p evným i a tuhým i stébly, která jsou 3 0 -4 5 cm vysoká, hladká, lysá. Jazýčky krátké, celokrajné. Listové pochvy na­ hoře slabě nafouklé, lysé ne­ bo alespoň na spodní straně slabě pýřitě chlupaté. Čepele chlupaté. Lichoklasy vzpřímeÁ né, 1-2 cm dlouhé, nad dru­ hým kláskem náhle zúžené, výše postavené 1 -2 klásky obvykle sterilní a velm i štíhlé, od­ dálené. Spodní pleva plodných klásků s 2 -3 dlouhým i osinam i, ty to osiny jsou zřetelně delší než osiny pluch. Vřeteno lichoklasu se v době zralosti většinou nerozpadá. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Úhory, rumiště. Rozšíření: Hojně rozšířen v jižní Evropě, jinde příležitostně zavlékán.

Znaky: Jednoletá, řídce trsnatá, na bázi rozvětvená tráva s vystoupavým i nebo přímý­ mi, 2 5 -3 0 cm vysokým i stéb­ ly. Jazýčky krátké, celokrajné. Listové pochvy lysé a hladké, slabě nafouklé. Čepele chlu­ paté nebo lysé. Lichoklasy 1 -2 cm dlouhé, asi dvakrát ta k dlouhé jako široké, většiBS nou pouze se 2 plodným i, vy­ pouklým i klásky. Všechny ple­ vy dlouze osinaté. Osiny pluch asi stejně dlouhé. Horní klásky vždy neplodné. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Otevřené, ruderálně ovlivněné pů­ dy, na úhorech nebo rum ištích. Rozšíření: Jižní Evropa, Středomoří. Druhy ro­ du AegUops jsou blízce příbuzné pšenicím a podílejí se svým genomem na dnešních pěs­ tovaných pšenicích. V Evropě roste celkem 10 druhů.

Mnohoštět trojosinný

Mnohoštět nadutý

AegUops triuncia/is

AegUops ventricosa

Znaky: Jednoletá, na bázi svazčitě větvená tráva modro­ zeleného vzhledu s přímými, hladkými, 30 až 4 5 cm dlou­ hými stébly. Jazýčky krátké, celokrajné, zatupělé. Listové pochvy slabě nafouklé, horní lysé, spodní často chlupaté. Čepele na svrchní straně jemně chlupaté nebo lysé, plo­ ché nebo rýhované. Lichokla­ sy 3 -6 cm dlouhé a vždy méně než 1 cm širo­ ké, směrem vzhůru zřetelně zúžené, na bázi s 1 -2 zakrnělými klásky. Klásky přisedlé širší stranou k vřeteni. Plevy drsné nebo chlupaté, s 2 -3 velmi tuhým i, až 5 cm dlouhým i osina­ mi. Osiny horních klásků zřetelně delší než osi­ ny postranních klásků. Všechny klásky plodné. Doba květu: Duben až červenec. Stanoviště: Úhory, okraje cest, rum iště. Rozšíření: Hojně rozšířen v celé jižní Evropě. Patří do příbuzenstva pšenic.

Znaky: Jednoletá, na bázi silně větvená tráva s 2 5 až 4 0 cm vysokými, přímými ne­ bo obloukovitě vystoupavými stébly. Jazýčky krátké. Listové pochvy přilehlé, v horní části nejsou nebo jen nepatrně na­ fouklé, horní téměř lysé,,spod­ ní přilehle chlupaté. Čepele lysé nebo krátce chlupaté, většinou ploché, zašpičatělé. Lichoklasy vzpřímené, až 10 cm dlouhé a asi 5 mm široké. Vřeteno v době zralosti velmi lámavé, s 5 -1 0 nápadně vyklenutými klásky, které jsou na vřeteni seřazeny jako perly na šňůrce. Plevy horních klásků 3zubé, u ostatních klásků většinou pouze dvouzubé. Pluchy s osi­ nou. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Suché trávníky a okraje hájů, vzácněji na okrajích cest a místech s odpadky. Rozšíření: V západním Středomoří.

0(2

Chundelka metlice Apera spica-venti \ Znaky: Jednoletá, na bázi svazčitě větvená, jednotlivě rostoucí ne­ bo slabě trsnatá tráva s 30 až 100 cm vyso­ kými, přímými stébly. Jazýčky až 6 mm dlouhé, m írně za­ špičatělé, zoubkaté. Listové pochvy lysé, zelené nebo purpurové. Čepele lysé, ploché, zašpiča­ tělé, až 25 cm dlouhé a 3 -9 mm široké, ná­ padně vzpřímené, na svrchní straně většinou drsné, na spodní straně obvykle hladké. Laty značně velké, až 2 5 cm vysoké a přes 10 cm ši­ roké, hojně větvené, obvykle řídce rozprostře­ né, zelenavé nebo (častěji) purpurové. Klásky velm i početné, kolem 3 mm dlouhé, Ikvěté, úzce protáhlé. Dolní pleva 1žilná, horní 3žilná a podlouhle kopinatá. Pluchy na hřbetě zaob­ lené, špičaté, v horní části drsné, na bázi krát­ ce chlupaté, 5žilné. Osina až 10 mm dlouhá, ve spodní třetině zalomená, vyrůstá poblíž špíčky pluchy.

Aelu ropus HttoraHs

Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Na suchých až slabě vlhkých, písčito-hlinitých půdách, v obilných polích, především mezi žitem. Rozšíření: Evropa, Severní Amerika (zavleče­ ná). Ve střední Evropě pravděpodobně nepů­ vodní, avšak rozšířená se semeny obilí. Všeobecně: Chundelka je poměrně hojná trá­ va. V obilných polích může představovat problémovou rostlinu. Dlouhé laty převyšují obilí a vytvářejí nad klasy vlastní patro. Blízce příbuzným druhem je chundelka přetrhovaná (Apera interrupta). Laty jsou pouze v horní části husté, ve spodní přetrhované a laločnaté, obvykle i silněji stažené. Rostlina se vyskytuje poměrně vzácně v otevřených písčinách s narušenou, chudou půdou. Pře­ devším v západní a jižní Evropě.

Ječmen přímořský Hordeum m arinum

Znaky: Vytrvalá rostlina s da­

Znaky: Jednoletá, še­

leko plazivým oddenkem a poléhavým i, mírně vystoupavými, až 2 5 cm dlouhým i (vysokými) stébly s početný­ mi kolénky a krátkým i internodii. Jazýčky jsou nahra­ zeny dlouhým i chlupy. Listo­ vé pochvy hustě žebernaté, většinou lysé. Čepele až 5 cm dlouhé, pouze na svrchní straně slabě chlupaté. Květe nství charakteru dvojitého lichoklasu, 1 až 5 cm dlouhé a až 1 cm široké, v obrysu úzce oválné. Každý postranní výběžek s hustým i, 2řadě uspořádanými klásky, které jsou širší stěnou přivrácené k vřetení. Plevy a pluchy velm i podobné, slabě chlupaté a na okraji prosvítavé. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Zasolené písčiny, pobřežní duny. Spíše na vlhkých místech, tolerantní k solím. Rozšíření: Celé Středom oří a západní Asie.

dozelená, řídce trsna­ tá a svazčitě větvená tráva. Stébla až 40 cm vysoká, kolénkatě až přímo vystoupavá. Listové pochvy na hř­ betě nekýlnaté, horní nafouklé, všechny lysé, nebo spodní hustě chlupaté. Čepele až 8 cm dlouhé, až 4 cm ši­ roké. Jazýčky kratší než 1 mm, pouze v po­ době blanitého lemu. Lichoklasy vzpřímené, krátké, husté, s lámavým vřetenem. Klásky jednokvěté, spojené v trojici. Plevy i pluchy dlouze osinaté. Plevy různé: dolní plevy po­ stranních klásků štětinovité, horní se zřetel­ nými postranními křídly, obě plevy prostřed­ ních klásků štětinovité. Pluchy postranních klásků malé, prostředních klásků s osinou delší než 30 mm. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Slané louky, vlhká slaniska. Rozšíření: Západní a jižní Evropa.

Ječmen myší Hordeum murinum Znaky:

Jednoletá, přezimující, řídce trsnatá, světle zelená tráva, která svým pospolitým výsky­ tem vytváří uzavře­ né porosty. Stéblo tenké, ± kolénkatě vystoupavé, 3 0 -6 0 cm vysoké. Listové po­ chvy na hřbetní strané okrouhlé, většinou lysé, horní většinou nafouklé a obklopující bazální část lichoklasu. Jazýčky v podobě úz­ kého kožovitého lemu, kratší než 1_ mm, za­ špičatělá ouška obklopují stéblo. Čepele až 2 0 cm dlouhé, až 8 mm široké, jemně za­ špičatělé, drsné, lysé nebo řídce chlupaté. Lichoklasy až 10 cm dlouhé, s hustě uspořáda­ nými klásky. Klásky až 13 mm dlouhé, 1květé, vyrůstají vždy v trojici na jednom místě vřete­ ne, prostřední klásek oboupohlavný, postran­ ní klásky pouze samčí nebo sterilní. I obaly prostředních a postranních klásků s určitým i odlišnostm i, v podstatě: Plevy jsou velm i

úzce kopinaté, dlouhé a nesou drsnou osinu. Pluchy jsou na hřbetě okrouhlé, 5žilné, mají až 3 0 mm dlouhé drsné osiny. Doba květu: Červen až říjen. Stanoviště: Velmi hojná tráva, která je přede­ vším charakteristická pro oblast sídlišť. Na­ cházíme ji hojně až pospolitě na zdech, okrajích cest, pařezech, rum ištích, ve měs­ tech i na vesnicích, rovněž v ruderálních spo­ lečenstvech úhorů na výživných, suchých, písčitých, propustných, díky narušování stále otevřených půdách. Rozšíření: Střední a jižní Evropa, Středomoří, Severní Amerika. Všeobecně: Vřeteno lichoklasu je v době zra­ losti velm i lámavé. Při doteku se ulam ují frag­ m enty klásků a zůstávají viset např. v srsti zvířat probíhajících porostem této trávy a tak jsou roznášeny. Tímto způsobem je umožně­ no tom uto druhu osidlovat nové prostory.

Ječmen hřívnatý Hordeum jubatum

Ječmen slanomilný Hordeum secahnum

----------------------- ;— ý ----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Znaky: Jednoletá, až 4 0 cm vysoká tráva s převislými až nícími lichoklasy. Listy na svrchní i spodní straně chlupaté. Jednokvěté klásky vyrůstají po trojicích na vře­ tení, prostřední klásek obou­ pohlavný, oba postranní klás­ ky sterilní. Plevy nesou až 8 cm dlouhou BLST rovněž s dlouhou osinou, která je ale kratší než osina plev. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Vzácně adventivní na okrajích cest, na překladištích, nádražích, rovněž jako okrasná rostlina v zahradách, na vlhkých, výživných půdách, také na slabě slané půdě. Rozšíření: Severní Amerika, V Asie. Všeobecně: Jm éno a hezký vzhled daly rost­ lině až 8 cm dlouhé, stříbřité osiny plev, které jsou delší než rovněž dlouhé, stříbřité osiny pluch.

Znaky: Vytrvalá, říd­ ce trsnatá, 3 0 až 70 cm vysoká tráva. Stéblo tenké, kolén­ katě vystoupavé až přímé. Spodní listové pochvy chlupaté, na bázích stébla zbytky starých pochev, které vytvářejí cibulovité osinu. PluchyKrátká, špičatá ouška._ Jazýčky ztlušténiny. vytvořeny pouze jako blanitý lem. Čepele až 15 cm dlouhé, až 5 mm široké, ploché, větši­ nou též svinuté. Horní část stébla daleko vy­ niklá z přilehlé horní pochvy, takže lichoklas není nikdy obklopen pochvou. Klásky 1 květé, spojené v trojici. Plevy i pluchy s dlouhou osinou. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Vzácně v kulturní krajině na těž­ kých, výživných a vlhkých půdách, na slaniskách ve vnitrozem í a na pobřeží. Rozšíření: Jižní a západní Evropa, všechny mírné oblasti.

Ječmen dvouřadý Hordeum distichon Znaky: Jednoletá nebo přezi­ spontaneum). Nejstarší nálezy planého ječ­ mující tráva s přímými, hlad­ mene společně s obilkam i planých druhů kými, nevětvenými stébly, ovsa a plané čočky pocházejí z jeskyní Peloasi 6 0 -1 2 0 cm vysoká. ponés (Řecko) a jsou více než 10 00 0 let Jazýčky zatupělé, krátké, až staré - podle okolností nálezu představují jed­ 2 mm dlouhé. noznačně Listové poch­ zbytky výživy. Ve všech vrstvách vy na horním konci s velký­ z původních obydlí a odpadů zhruba od 8. sto­ mi, srpovitým i, širokým i, na­ letí před Kristem ustupuje planý ječm en ječ­ vzájem se překrývajícími meni dvouřadému. Očividné se jedná o obdo­ oušky, která na rozdíl od bí přechodu od plané rostliny (s rozpadavým pšenice nejsou chlupatá. Li- vřetenem) k výnosné kulturní plodině. Ječ­ BS choklasy („klasy") 7 -1 5 cm men patří vůbec k nejstarším archeologicky dlouhé, v době zralosti nící nebo (podle délky) doloženým kulturním travám . i vzpřímené. Vřeteno nelámavé. Části vřetene Nejstarší nálezy ječm ene z Německa jsou da­ vždy s trojicí klásků, z nichž vždy oba po­ továny do mladší doby kamenné. Pocházejí stranní zakrňují. Detaily viz údaje u ječm ene například z předhoří Harzu, ze Saska a Duobecného (str. 94). Plevy štětinovité úzké. ryňska či z oblasti Neckaru. Je zajímavé, že Pluchy s dlouhou osinou. Osina až 15 cm tyto nálezy patří k víceřadé (především k říddlouhá. Podobně jako u ječm ene obecného koklasé čtyřřadé) odrůdě. Dvouřadé kulturní se i u tohoto druhu vyskytuje kromě osina- odrůdy představují pro Německo stejně jako tých odrůd také odrůda bez osin. Lichoklasy pro celou střední Evropu poměrně mladou vy­ se je ví vzhledem k dvouřadému uspořádání moženost - vyskytují se až od středověku. poměrně velkých obilek zřetelně zploštělé, ni­ Ječmen dvouřadý je u nás pěstován převážně koliv hranaté. Velmi proměnlivý druh. pro sladovnické účely. Požadavky sládků, Doba květu: Červen až červenec. tj. vysoký obsah bílkovin mezi 9 a 12 pro­ Stanoviště: Přednostně pěstován na poměrně centy a značně vysoký obsah škrobu pokud suchých, bázických a neutrálních jílovitých možno nikoliv pod 65 procent, splňuje zvláš­ nebo hlinitých půdách. Ekologické nároky tě jarní ječmen dvouřadý. K přípravě piva mu­ shodné jako u ječm ene obecného. sejí být vyklíčené obilky ječm ene převedeny Rozšíření: Jako jařina nebo ozim pěstován nejprve na slad. Při to m to procesu jsou obil­ v mnoha oblastech. ky nejprve naklíčeny, přičemž se převážná Všeobecně: Jařiny a ozimy se odlišují potřeb­ část uloženého škrobu přemění v rozpustnou nou vegetační periodou a svými tepelným i maltózu. Vzápětí je klíčení vysušením v sušár­ požadavky. Jařiny dozrávají asi za 95 dní, po­ nách zastaveno, přičemž se současně vy­ čítáno od výsevu, a je možno je pěstovat tvářejí ve sladu i barviva. i v oblastech s krátkým létem a poměrně níz­ kým i teplotam i, například v severní Evropě. Ozimy požadují pro dozrávání vyšší teplotu a delší čas. Bývají vysévány již koncem září. Společně s jařinam i dozrávají výrazně dříve než pšenice a žito. Jsou proto obvykle koseny a sklízeny jako první obilí. Ječm en je samosprašný. Nevyžaduje přenos pylu letními větry, neboť jeho květy se opylují sam y před rozvinutím klasů. Toto opylení ještě neotevře­ ných květů není v rostlinné říši příliš běžné. Označujeme je jako kleistogamie. Ječm en dvouřadý se odvozuje s největší prav­ děpodobností od planého ječmene (Hordeum

I

Ječmen obecný Hordeum vulgare Znaky: Jednoletá nebo přezim ující tráva s přím ým i, pev­ nými, nepříliš m ohutným i, ^ 6 0 -1 2 0 cm vysokými, jednot­ livým i, na bázi nevětvenými A nebo jen málo větveným i stébly. Jazýčky zatupélé, krát­ ké, zhruba 1,5 mm dlouhé. Listové pochvy poměrně úzce přilehlé, na přechodu v čepel s velkými, srpovitým i, vzá­ jem ně se překrývajícími a lysým i oušky. Če­ pele ploché, až 18 mm široké a asi 4 0 cm dlouhé, zašpičatělé, splihle svěšené. Lichoklasy („klasy") vzpřímené nebo pouze v dobé zralosti slabě převislé, 4 -1 0 cm dlouhé, se strany nesmáčklé. Vřeteno tuhé, nerozpadavé, klásky pevně přirostlé. Plevy stejně dlou­ hé jako klásky, úzce kopinaté. Plucha širší a tupá. Osiny až 15 cm dlouhé. Ječm en obecný a ječm en dvouřadý (Hor­ deum distichon) (str. 92) mají společný základní stavební plán klásků: Vřeteno je členěno na určité části či patra. Na každé části vyrůstají tři 1 květé klásky, každý s 2 úzkými, osinou ukončenými plevam i a jednou pluchou, ne­ soucí dlouhou osinu. U ječmene dvouřadého je vždy pouze prostřední květ této trojice plodný, zatímco oba postranní květy jsou buď pouze samčí, nebo zcela zakrnělé. Při pohle­ du shora jeví se v jeho klasech pouze dvě řa­ dy obilek. U ječmene obecného jsou však i oba postranní klásky trojice plodné a vy­ tvářejí v době zralosti rovněž stejně velké obilky. Klasy se proto jeví při pohledu shora nebo zboku jako víceřadé. U velm i hustých klasů tvoří jednotlivé květy, popřípadě klásky ve skupině úhel asi od 45°. V tom to případě lze na zralém klasu odlišit celkem šest řad. U méně hustých klasů zaujím ají klásky mezi sebou pravý úhel, takže vznikají pouze 4 po­ dlouhlé řady. U ječm ene obecného jsou obil­ ky menší než u blízce příbuzného ječmene dvouřadého.. Doba květu: Červen. Stanoviště: Poměrně nenáročná obilnina, pře­ vážně na vlhčích, mírně kyselých, písčitých a hlinitých půdách v klim atických oblastech s chladným létem.

4

"

Rozšíření: V mnoha oblastech pěstován od nížin až do hor, na norském pobřeží až do 70. stupně severní šířky. V oblastech s krát­ kým vegetačním obdobím převážně jako jařina, avšak pěstován i jako ozim. Všeobecně: Ječm eni se daří nejlépe v mírném klim atu na hlubších půdách s dobrým záso­ bením vodou, avšak je možno jej častěji než další druhy obilí pěstovat za pozoruhodně ex­ trémních podmínek. V severní Evropě (Nor­ sko) tvoří hranice pěstování ječmene severní hranici pěstování obilí vůbec. Ze všech pol­ ních plodin zasahuje ječmen rovněž nejvýše do hor. Kontinentální oblasti střední Asie jsou pro pěstování ječmene stejně příhodné jako horké oblasti kolem Středozemního moře. V celosvětové produkci stojí ječmen dnes na čtvrtém místě za pšenicí, kukuřicí a rýží. V Evropě a Asii patří ječm en k nejstarším obil­ ninám. Jeho pěstování je prokazatelné již počátkem zemědělských kultur mladší doby kamenné. Zprvu se jednalo o odrůdy, které jsou tém ěř shodné s dodnes v Přední Asii rostoucím planým ječm enem (Hordeum spontaneum). V oblasti blízkého Orientu je ostrův­ kovitě prokazatelné pěstování nejprve ječm e­ ne dvouřadého, později ječmene obecného ve všech vrstvách. Z nálezů můžeme usuzovat, že ječmen obecný se vyvinul zq stejného pla­ ného ječmene jako ječm en dvouřadý. (Pozn. překladatele: V současné době se tento druh spíše odvozuje od středoasijského druhu H. agriocrithon.) Všechny dnešní kulturní ječ­ meny jsou diploidní (srovnej poznámku u pše­ nice, str. 16). Ječmen obecný nacházíme na našich polích nejčastěji v jeho čtyřřadé form é (var. tetrastichon, popř. subsp. vulgare). Šestiřadá forma (var., popř. subsp. hexastichon) slouží ve střední Evropě spíše jako krm ivo pro dobytek nebo jako výchozí produkt pro výrobu řady potravin, jako jsou kroupy, krupice nebo sla­ dová káva, avšak nikoliv jako obilí pro výrobu chleba.

AmmophUa arenaria Znaky: Vytrvalá tráva s pří­

s 3 -5 mm dlouhým i chloupky. Plušky téměř mou osou, vytvářející husté tak dlouhé jako pluchy. trsy pomocí tuhých, silných Doba květu: Červen až červenec. a bohatě větvených podzem­ Stanoviště: Pionýrská rostlina na snadno po­ ních výhonků. Stéblo m ohut­ hyblivých, bázických písčitých dunách. né, bělavě šedozelené, 6 0 až Rozšíření: Na všech evropských pobřežích, 100 cm vysoké. Listy svinuté. chybí však v Arktidě, nalezneme ji i v Severní Listové pochvy hladké, jejich Americe. okraje se překrývají. Jazýč­ Všeobecně: Tento druh je dobře přizpůsoben ky nápadně velké, 2 5 až životu na stále se pohybujících písečných du­ b ls t 30 mm dlouhé, od vrcholku nách na pobřeží. Z jeho bohatě větvených, ko­ až tém éř k bázi hluboce rozdřípené. V pro­ řenujících podzemních výběžků vyrůstají vel­ tikladu k pýrovníku písečnému (Efymus are- mi rychle směrem vzhůru přímé výhonky. Tyto narius) netvoří ouška. Čepele tuhé, až 60 cm prorůstají stále nově nakupeným pískem a vy­ dlouhé, 4 -6 mm široké, zašpičatělé, hladké, tvářejí podzemní výběžky, které písek zpevňu­ lysé, na svrchní straně podél listových žilek jí. Z tohoto důvodu je ta to rostlina často vy­ jemně pýřité, na spodní straně lysé, hladké. sazována pro zpevňování písečných, větrem Laty velké, až 15 cm dlouhé, všestranné, vždy se přesouvajících dun na mořském pobřeží. stažené, válcovité, směrem vzhůru se zu­ Výskyt na písku ovlivnil i vědecké jm éno této žující. Klásky hustě nahloučené, 1 květé, až rostliny, které je složeno z řeckého slova písek 16 mm dlouhé. Plevy vytrvalé, kopinaté, za­ ( - ammos) a přítel (= philos). špičatělé, spodní lžiln á, horní 3- až 5 žilná. Pluchy kopinaté, s dvojitou špičkou, na bázi

Ječmenice písečná Leymus arenarius Znaky: Vytrvalá, velmi robustní tráva v hustých trsech s dlou­ hými, daleko sahajícími oddenky. Stébla 60 až 200 mm vy­ soká, přímá nebo poněkud rozšířená, poměrně silná, lysá, nevětvená. Jazýčky asi 1 mm dlouhé, ponékud ztlustlé, jem­ né brvité. Listové pochvy lysé, na horním konci s úzkými, za­ hnutými oušky, čepele poBS dobně jako pochvy modravě šedé, ostře zašpičatělé, velmi tuhé a pevné, 20 až 60 cm dlouhé, ploché nebo poněkud svi­ nuté, 7 -2 0 mm široké, nahoře se zřetelně vystoupavými listovými žilkami a jemně zdrsněné, na spodní straně zcela hladké. Lichoklasy vzpřh mené, až přes 30 cm dlouhé a asi 2 -2 ,5 cm ši­ roké, husté, tuhé. Klásky téměř nestopkaté, párovitě uspořádané na protilehlých stranách vřetene, 2 až 3 cm dlouhé, podlouhlé, poněkud smáčklé, 3- až 6květé. Plevy zřetelně kýlnaté, téměř tak dlouhé jako klásky, špičaté, poměrné

tuhé. Pluchy uvnitř klásků se zmenšují směrem vzhůru, jsou zašpičatělé, 7žilné, jemně chlupaté. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Ječm enice písečná osidluje řídké písečné duny, jako rostlina dávající přednost dusíkatým půdám se vyskytuje poblíž dostřikové zóny moře v dosahu odumřelé organické hm oty vyvržené vlnam i. Rozšíření: Střední a severní Evropa, přede­ vším v oblasti pobřežních dun, vzácně též na písečných dunách ve vnitrozemí. Chybí ve Středomoří. Všeobecně: Ječmenice písečná je charakteris­ tickou rostlinou pobřežních společenstev na pí­ sečných dunách. V protikladu k předešlému druhu tento druh poněkud méně zpevňuje po­ hyblivý písek, a je proto mnohem méně použí­ ván ke zpevnění písečných dun. Husté porosty ječmenice písečné jsou však každopádně vel­ mi významné v upevňování písečných dun na pobřeží, a jsou proto neodmyslitelné na po­ břeží Severního a Baltského moře. Tuhé listy odolávají obrusu písku.

Ječmenka lesní Hordetymus europaeus Znaky: Vytrvalá, stále zelená, řídce trsnatá tráva bez výběž­ ků. Stéblo přímé, až 100 cm vysoké, s 3 - 4 kolénky, pod květenstvím drsné, v oblasti kolének hustě třásnitě chlu­ paté. Spodní listové pochvy dlouze třásnitě chlupaté, hor­ ní někdy poněkud nafouklé. Čepele trávově zelené, až 3 0 cm dlouhé, až 14 mm ši­ roké, ploché, drsné, na svrch­ ní straně přilehle chlupaté, na spodní straně se zřetelně vystupující střední žilkou, vy­ bíhající v úzkou špičku. Ouška špičatá, srpovitě zahnutá, objím ající stéblo. Jazýčky velm i krátké v podobě blanitého lemu. Lichoklasy světle zelené, husté, vzpřímené, štíhlé, až 10 cm dlouhé. Vřeteno lámavé, části lichoklasu slouží k rozšiřování. Klásky přes 2 cm dlouhé, většinou 1-, vzácně 2květé, v trojicích přirůstající k vřetení, postranní klásky krátce stopkaté. Plevy lysé, redukované na štětiny.

Pluchy ± 10 cm dlouhé, na hřbetě okrouhlé, lysé, 5žilné, na povrchu drsné, s více než 2 5 mm dlouhou osinou. Plušky stejně dlou­ hé jako pluchy. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Roztroušená, ale pospolitě v od­ povídajících listnatých lesích s hustým pod­ rostem bylin, rovněž na m ýtinách, na vlhčích, výživných, většinou vápenitých, zřídka slabě kyselých půdách. Rozšíření: Střední a jižní Evropa, mírné zóny Z Asie. Všeobecně: Jako charakteristická, stín sná­ šející lesní tráva vytváří v lesích, podobně ja­ ko podobné druhy, pouze menší porosty. Pokud dojde k narušení souvislých lesních ploch (vykácení jednotlivých strom ů nebo souvislejších porostů), získá rostlina plný svételný požitek. Její porosty potom zhoustnou, takže je na těchto plochách ztížené při­ rozené zmlazování lesa.

j

Pěchava vápnomilná Sesteria albicans

É

Znaky: Trsnatá, 10 až

40 cm vysoká, vytrva­ lá tráva. Stébla tenká, přímá, obalená po­ chvami. Listové po­ chvy nahoře slabě kýlnaté. Čepele až téměř ke špičce s rovnoběž) nými okraji, na špičce kápovité, žlábkovité, šedozelené. Jazýčky krát­ ké. Lichoklasy podlouhle válcovité, v době květu s modravým třpytem. Klásky 5 až 7 mm dlouhé, většinou 2květé, plevy vejčité, osinovité zašpičatělé. Pluchy na špičce zatupělé, bez osin. Doba květu: Březen až květen, podle nadmoř­ ské výšky i později. Stanoviště: Na skalách, na sutích, v suchých trávnících, ale i v teplých prosvětlených buko­ vých lesích a borových porostech, na vápenitém , většinou dobře prostupném substrátu. Rozšíření: Evropa, od nížin až do vysokohoří. Všeobecně: Svým způsobem růstu je pěchava

98

vápnom ilná schopna, jako typická pionýrská rostlina, osidlovat i nepevné, snadno pohyblivé substráty. Svými kořeny zpevňuje půdu mi­ nimálně na povrchu a zabraňuje jí v dalších sesuvech. Na bočních stranách trsů, ros­ toucích na svazích, se shrom ažďují jemné částečky půdy. Tím získávají suťové svahy osídlené pěchavou vápnom ilnou své specific­ ké, ale charakteristické schodovité uspořádá­ ní. Jakm ile další rostliny osídlí pěchavou „p ři­ pravený" svah, dojde k dalšímu zpevnění pohyblivého materiálu. Pěchava vápnom ilná a ji doprovázející rostlinné druhy předsta­ vují typické pionýrské porosty. Osidlují jako první vegetační plochu a připravují svým osíd­ lením stanoviště k uchycení dalších rostlin­ ných druhů.

,

’ rtina rákosovitá Ca/amagrostis arundinacea Třtina šedavá Ca/amagrostis canescens Znaky; Vytrvalá, trsnatá, 60 až 120 cm vysoká tráva, s mo­ hutnými, přímými stébly, vy­ tvářející pomocí krátkých vý­ běžků často i souvislé poros­ ty. Listy tmavozelené, lesklé, 10 mm dlouhé, nahoře krátce chlupaté; lysá, silné lesklá spodní strana je u splihle svěšených čepelí obrácena směrem vzhůru. Jazýčky cca 2 mm dlouhé, často rozdřípené. Na bázi čepe­ le zřetelné svazky chloupků. Laty úzké, po od­ květu stažené. Klásky 5 -6 mm, 1květé, obale­ né zhruba stejné dlouhými plevami. Pluchy jen o málo kratší, na bázi chlupaté. Kolénkaté ohnutá osina vyrůstající z hřbetu pluchy je asi 7 mm dlouhá. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Na mírně vlhkých či vlhkých, nevápenitých hlinitých půdách, ve smíšených listnatých lesích. Rozšíření: Evropa a mírná zóna Asie.

Třtina křovištní Ca/am agrostis e p ig e jo s /

Znaky: M ohutná, 6 0 -1 2 0 cm vysoká, vytrvalá tráva s pod­ zemním plazivým oddenkem, vytvářející řídké porosty. Plazivý oddenek velm i tenký. Stéblo přímé, tuhé, v kolénBS kách většinou větvené. Rost­ liny lysé a šedozelené. Jazýč­ ky cca 3 mm dlouhé, na špičce zatupělé. Čepele lysé, úzké, dlouze zašpičatělé, čas­ to převislé. Laty až 20 cm dlouhé. Větve krát­ ké, v době květu rozprostřené. Klásky krátké. Plevy až 6 mm dlouhé, dvakrát delší než plu­ chy, obalující klásky. Pluchy dvouzubé, osina vyrůstající v zářezu mezi zoubky poměrně krátká, a proto jen nepatrně vyniklá. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Na vlhkých, nevýživných rašelinných půdách, v lomech a porostech ostřic. Rozšíření: Středohoří střední, západní a se­ verní Evropy.

Třtina chloupkatá Ca/am agrostis vit/osa

Znaky: Statná, 6 0 -1 5 0 cm Znaky: Víceletá tráva s povysoká tráva s podzemními, léhavým oddenkem a dlouhý­ plazivými, velmi dlouhým i mi výběžky, vytvářející trsy bs výběžky, vytvářející rozlehlé, nebo souvislejší porosty. souvislé porosty, které po­ Stébla kolénkatě vystoupatlaču jí přirozené zmlazovává, nevětvená, 6 0 -1 5 0 cm ní v lesích. Stébla mohutná. vysoká. Jazýčky 2 - 3 mm Listy lysé. Čepele ploché, na dlouhé, tupé. Listové pochvy okrajích značně drsné, až na horním konci se svazečky 70 cm dlouhé a až 2 cm širo­ chloupků, jinak lysé. Čepele ké. Jazýčky mohutné, až až 4 0 cm dlouhé a 3 - 5 mm 9 mm dlouhé. široké, Laty štíhlé, trávově zelené, většinou chabé či vzpřímené, s četným i květy. Větve drsné, sil­ slabě svinuté a potom vzpřímené. Lata až né, asi 10 cm dlouhé. Klásky 5 -7 mm dlouhé, 25 cm dlouhá, splihle převislá, s tenkým i 1květé, svazčité. Plevy cca 5 mm dlouhé, osi- větvem i a velm i početným i klásky. Klásky novitě zašpičatělé. Pluchy na bázi hedvábltě 4 - 5 mm dlouhé. Pleva v horní části fialová, chlupaté. Osina vyrůstá ze zářezu pluchy nekýlnatá, bez chloupků. Plucha 5žilná, s tu­ s dvěma zoubky. hou osinou, která však nepřesahuje klásky. Doba květu: Červen až srpen. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Na okrajích cest, na m ýtinách, Stanoviště: Horský druh ve smrčinách a pod­ úhorech, na řídkých, písčito-hlinitých sub­ máčených sm rčinách. Chybí v nížinách. strátech. Rozšíření: Alpy, Karpaty a ostatní horstva. Rozšíření: Evropa, Z, S a V Asie.

101

Psineček skalní A grostis rupestris Znaky: Vytrvalá tráva ros­ to ucí v hustých, pevných tr­ sech, jen vzácně s krátkým i výběžky, stébla přímá nebo vystoupavá, 5 -2 0 cm vyso­ ká. Listové pochvy šedohně­ dé až červenohnědé, větši­ nou lesklé. Jazýčky většinou přes 1 mm dlouhé, špičaté, jem ně chlupaté. Čepele štětinovitě složené a jen zřídka Á širší než 1 mm. Lata až 4 cm dlouhá, pouze během květu rozprostřená a v obrysu oválná, jinak stažená. Klásky 2 až 3 mm dlouhé. Plevy lžiln é. Pluchy zřetelně 2zubé, s 3 mm dlouhou, kolénkatou osinou. U velm i podobného psinečku alpského (Agrostis alpina) jsou větve laty zřetelně drs­ né a čepele listů ploché. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Horské pastviny a skalnaté svahy. Rozšíření: Alpy, Šumava, Krkonoše.

Psineček výběžkatý Agrostis sto/onifera M IH M I)

Znaky: Vytrvalá, trsnatá tráva vytvářející rozlehlé porosty po¡ j ' ’!. mocí nadzemních, bohatě olis7 1 těných výběžků. Stébla 20 až 1 80 cm, přímá nebo obloukovitě vystoupavá, na kolénkách '; kořenující, lysá. Listy šedozeM V lené, lysé. Čepele ± přímo odjr ih 1 stálé, postupně zúžené do A M špičky, až 10 cm dlouhé, až | | 6 mm široké. Jazýčky cca BS 6 mm dlouhé, špičaté, někdy rozdřípené. Laty 10-12 cm dlouhé, v době květu rozprostřené, po odkvětu stažené, větve vyrůs­ tají ve svazečcích. Klásky malé, pouze 1-2 mm dlouhé, 1květé, obalené zhruba stejně velkými plevami. Pluchy poněkud kratší než plevy, vět­ šinou bez osin, vejčité, 5žilné. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Na lukách, cestách, v příkopech, na ± vlhkých, jílovitých až shnitých půdách. Rozšíření: Evropa, v Alpách až do výšky 23 0 0 m n. m.

¡ ji

Psineček obecný A grostis canina Znaky: Vytrvalá, ± šedozele­ ná, 2 0 -6 0 cm vysoká tráva vytvářející pomocí plazivého, podzemního, hustě olistěného oddenku řídké polštáře. Stébla přímá nebo kolénkatě vystou­ pavá, alespoň na kolénkách rozvětvená. Listy šedozelené, lysé, plihé. Čepele až 15 cm dlouhé a až 2 mm široké, úz­ ké, dlouze zašpičatělé. JazýčBS ky až 4 mm dlouhé, ± za­ špičatělé. Laty během květu rozprostřené, po odkvětu stažené. Větve lat ve svazečcích, velmi jemné. Klásky až 3 mm dlouhé, 1květé, obale­ né plevami. Plevy zašpičatělé. Pluchy ± vejčité, ± zatupělé. Osina vyrůstá na bázi pluchy, asi v polovině délky kolénkatá, někdy i chybí. Doba kvčtu: Červen až srpen. Stanoviště: Na nevýživných, rašelinných pů­ dách, na lukách, v příkopech, na bažinatých místech. Rozšíření: Evropa.

Psineček rozkladitý A grostis ca p illa ris Znaky: Vytrvalá, 20 až 80 cm vysoká, trsnatá tráva vytvářející krát­ ké, podzemní výběžky. Stébla přímá nebo ko­ lénkatě vystoupavá, lysá, pod květenstvím často drsná. Listy zele­ né, lysé. Čepele pozvolna zašpičatělé, až 15 cm dlouhé, 1-5 mm široké, ploché. Jazýčky krátké, pouze 0 ,5 -2 mm dlouhé, zatupělé. Laty až 20 cm dlouhé. Větve laty i po odkvětu odstávají. Klásky nejsou svazčitě uspořádané, 2 -3 mm dlouhé, 1květé, většinou s červenofialovým ná­ dechem. Plevy velikosti klásků, obklopují klásky. Pluchy většinou bez osin, eliptické, 3žilné. Plušky ± o polovinu kratší než pluchy. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Na suchých nebo mírně vlhkých půdách. Ukazatel kyselých a nevýživných půd. Rozšíření: Nížiny až do hor, v Alpách vystupu­ je až do 2 0 0 0 m n. m.

\ Ovsík vyvýšený Arrhenatherum e/at/us Znaky: Vytrvalá, asi 50 až 150 cm vysoká tráva ros­ toucí v řídkých trsech, stébla přímá nebo poněkud rozlože­ ná, poměrně mohutná, s 3 až 5 tlustým i kolénky, zcela hladká nebo pouze na kolénkách slabě chlupatá. Listové pochvy jsou na hřbetní straně okrouhlé, jsou rovněž Á hladké nebo pouze nepatrně drsné a řídce chlupaté. Jazýčky přítomny, asi 1 až 3 mm dlouhé, obvykle celokrajné. Čepe­ le stejně jako listové pochvy intenzivně zele­ né, 5 -1 0 mm široké a až 4 0 cm dlouhé, úzce zašpičatělé, ploché, velm i řídce chlupaté ne­ bo až zcela lysé, na okraji a na svrchní straně se zdají být mírně drsné. Laty v obrysu po­ dlouhle kopinaté, vzpřímené nebo poněkud převislé, řídké nebo hustě stažené, leskle ze­ lené až se slabým purpurovým nádechem, až 3 0 cm dlouhé, větve nestejně dlouhé, drsné, uspořádané ve svazečcích. Klásky podlouhlé,

asi 10 mm dlouhé, většinou 2květé, přičemž spodní květ je pouze samčí, horní oboupohlavný. Plevy jsou blanité a zašpičatělé, dolní je 1žilná a zřetelně kratší než horní 3žilná. Pluchy jsou až 10 mm dlouhé, na hřbetě okrouhlé, úzce oválné a zašpičatělé; dolní plucha s dlouhou osinou. Osina asi 10-16 mm dlouhá, asi z jedné tře tin y srůstá s pluchou. Horní plucha bez osin nebo nanejvýše s krát­ kou štětinou poblíž špičky. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Hojně rozšířený až hojný druh luk, křovin, náspů, svahů a okrajů cest. Dává přednost spíše suchým, nejvýše slabě vlh­ kým, výživným půdám. Rozšíření: V celé Evropě od nížin až do nižších horských poloh (v Alpách asi do 1400 m). Ovsík vyvýšený je hodnotná krmná (luční) trá­ va, poněkud méně vhodný je k pastvě. Cha­ rakteristický druh ovsíkových luk.

Lámavka křehká Oaudinia fra g i/is ________ Ovsířík štíhlý \

Znaky: Jednoletá, asi 20 až

60 cm vysoká, řídká tráva s hladkým, často kolénkatě vystoupavým stéblem, které může být na bázi rozvětvené. Listové pochvy spodních lis­ tů hustě dlouze chlupaté, po­ chvy horních listů hladké , y a lysé. Jazýčky nezřetelné \ \ J nebo vypouklé. Čepele slabě \r Á kýlnaté, ploché, úzce zašpi­ čatělé. Lichoklas až 20 cm dlouhý. Klásky jednotlivé ve dvou protilehlých řadách, ob­ vykle až 2 5 mm dlouhé a 7- až lOkvěté, smě­ rem vzhůru s menším počtem květů, osinaté. Osina kolem 7 mm dlouhá, kolénkatá, vyrůs­ tající z horní tře tiny pluchy. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Vzácně na okrajích cest a na úho­ rech. Rozšíření: Jedná se o jihoevropský druh, se­ verně od Alp pouze zavlečený a nestálý.

104

Venteoata dubia ;________________________ Znaky: Jednoletá nebo dvou­

letá, řídce trsnatá tráva s vystoupavými nebo přímými, asi 3 0 -7 0 cm vysokým i, hlad­ kým i. pom ěrně m ohutný­ mi stébly. Jazýčky až 9 mm dlouhé, celokrajné. Listové pochvy přilehlé, hladké nebo pouze slabě chlupaté nebo směrem zpět drsné. Čepele až 3 mm široké, na ně drsné, rýhované, svinuté nebo ploché. Lata s hojnými květy, rovnoměrná, až 20 cm dlouhá. Větve zpočátku vzpřímené, později odstálé ne­ bo poněkud nazpět odehnuté, tenké, až 7 cm dlouhé, s 2 -5 klásky. Klásky 2- až 3květé, ko­ lem 10 mm dlouhé, zelenavé. Plevy spodních květů s kratší osinou než plevy horních květů. Osina zkroucená a kolénkatá. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Suché trávníky, světlé lesy. Rozšíření: Jižní Evropa, jinde pouze zavlečená.

rojštět žlutavý Trisetum fíavescens Znaky: Vytrvalá, řídce trsnatá

Trojštět dvouřadý

Trisetum distichophyllum

tráva, s přím ým i nebo rozlo­ ženými, asi 2 0 -8 0 cm vyso­ kými, poměrné tenkým i stéb­ ly, která jsou vždy nevětvená, s 2 -5 kolénky, zcela hladká nebo pouze na kolénkách poněkud chlupatá. Listové pochvy na hřbetě lysé nebo jem ně chlupaté. Čepele zelebs né, úzce zašpičatělé, 2 až 4 mm a až 12 cm dlouhé. Jazýčky kolem 1 mm dlouhé. Laty vzpřímené nebo převislé, 5 -1 5 cm dlouhé, oválné, žlutavě lesklé nebo slabě purpurové. Klásky 2- až 4květé. Pluchy s osinou, osina až 9 mm dlouhá, asi upro­ střed kolénka_tě zahnutá. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Rozšířen v kulturních loukách a tvoří porosty především na horských lou­ kách na prosakujících, výživných půdách. Rozšíření: V Evropě a mírné zóně Asie rozšíře­ ný druh, zavlečený do Severní Ameriky.

Znaky: Vytrvalá, řídce trsna­ tá, modrozelená tráva s dlou­ hými výběžky, asi 10 až 20 cm vysoká. Stébla hlad­ ká, kolénkatě vystoupavá. Výběžky štíhlé, hojně kořenu­ jící. Listy, zvláště na nekvetoucích lodyhách, dvouřadé uspořádané. Listové pochvy přilehlé, hladké. Čepele po­ měrně tuhé, krátké, asi 3 mm široké, ploché, obvykle odstávající nebo poně­ kud zpět odehnuté. Lata asi 6 cm dlouhá a s 3 - 5 klásky. Spodní větev laty nese větši­ nou pouze 2 klásky. Klásky jsou většinou 3květé. Osina vyrůstá v horní třetině pluchy, asi 5 mm dlouhá. Větve klásků jsou hustě chlupaté. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Především na skalnatých svazích, na kam enitých haldách a na sutích. Rozšíření: Pyreneje, Alpy, Karpaty.

Trojštět vejčitý Trisetum ovatum

Ťrojštět srstnatý

Znaky: Jednoletá, trsnatá trá­ va s poléhavým i nebo vystoupavými stébly, 4 -5 0 cm vysoká, lysá nebo krátce chlupatá. Jazýčky asi 2 mm dlouhé, celokrajné nebo sla­ bě vlnité. Listové pochvy pevně přilehlé, hustě krátce chlupaté. Čepele ploché nebo rýhované, až 4 mm široké a asi 5 cm dlouhé, chlupaté BS nebo olysalé. Lata vzpříme­ ná, 0 ,5 -3 cm dlouhá a až 2 cm široká, ovál­ ná, velm i hustá. Klásky asi 3 mm dlouhé. Ple­ vy velm i tuhé, nestejně velké. Plucha chlupatá. Osina 3 až 6 mm dlouhá, silně za­ křivená, směrem dopředu poněkud rozšířená. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Suché trávníky a úhory na chu­ dých, často i velm i kamenitých půdách s ne­ dostatkem humusu. Rozšíření: Jihozápadní Evropa, střední Španěl­ sko a severní Portugalsko.

Trisetum hispidum Znaky: Vytrvalá, trsnatá tráva s rozprostřenými nebo přímý­ mi, poměrně m ohutným i stéb­ ly, 30 až 80 cm vysoká, hustě chlupatá, na bázi purpurová, s vybledlým i listovým i poch­ vami. Jazýčky 2 -3 mm dlouhé, většinou celokrajné. Listo­ vé pochvy zpočátku hustě chlupaté, později olysalé. b s Čepele asi 5 mm široké a až 2 5 cm dlouhé, plstnaté chlupaté, šedozelené. Laty vzpřímené, 6 -1 2 cm dlouhé a až 2,5 cm široké, válcovité, směrem vzhůru zúžené. Klás­ ky 4 - 6 mm dlouhé. Osina až 4 mm dlouhá. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Skalnatá stanoviště chudá na půdu. Rozšíření: Pohoří ve Španělsku a Portugalsku. Příbuzný druh trojštět klasnatý (Trisetum spicatum) má téměř hlávkovitou, z hustě nahlouče­ ných klásků složenou latu asi 4 cm dlouhou a pestře strakaté klásky. Listy na bázi chlupaté.

Oves setý Avena sativa

y

Znaky: Jednoletá, jednotlivá rostoucí, na bázi svazčitě větvená tráva s přímými, mo­ hutným i, hladkým i a lysými, asi 6 0 -1 5 0 cm vysokými stébly. Jazýčky krátké, ovál­ né, se zašpičatělými zoubky. Listové pochvy lysé, bez oušek, poněkud odstávající. Čepele oboustranně, zvláště poblíž okrajů, dosti drsné, šeBS dozelené, až 16 mm široké a asi 3 0 cm dlouhé, úzce zašpičatělé. Lata řídká, všestranně rozložená, 1 5 -3 0 cm dlou­ há. Větve nestejně dlouhé, vodorovně odstá­ vající nebo nepříliš zřetelně vystoupavé. Osy lat slabě chlupaté. Klásky převislé, převážně 2květé (pouze ojediněle též 3květé). Plevy 7- až 11 žilné, delší než květy. Plevy běložluté nebo hnědavé, červené nebo i černavé, někdy nezbarvené, bez osin nebo pouze u horních květů osinaté, jen velm i krátce dvouzubé a na špičce zřetelně blanité. Osina jen málo přesa­ huje pluchy. _ Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Pokud není pěstován, představu­ je průvodní druh úhorů, na nichž bylo dříve pěstováno obilí, dává přednost vlhčím, často chudým na báze, mírně kyselým, slabě písči­ tým nebo hlinitým půdám. Poměrně nenároč­ ný. C itlivý na mráz, a proto ve střední Evropě pěstován pouze jako jařina. Rozšíření: Kulturní rostlina m editeránního pů­ vodu. Je možno jej pěstovat od nížin zhruba až do výšek 1400 m (Alpy). Dnes pěstován v řadě oblastí. Variabilní, s četným i odrůdami. Všeobecně: Oves je jediným druhem obilí, je­ hož obilky se netvoří v lichoklasech („kla­ sech"), ale visí v řídkých latách. Po vym lácení zůstávají obilky okoralé, a m usejí být proto, dříve než mohou být použity k přípravě potra­ vin (ovesné vločky, ovesná kaše), zbaveny obalů ve speciálních mlýnech. V protikladu například k ječm eni nejsou pluchy s obilkou srostlé, ale pouze ji velm i pevně obklopují. Náš pěstovaný oves není používán jako obilí na výrobu chleba pro svůj relativně nízký ob­ sah lepku. V západní Evropě, kde oves byl po dlouhou dobu hlavním obilím vzhledem 1no

ke zvláštnostem klim atu, byl používán i k vý­ robě ovesného chleba. Mezi obilninam i ve Spolkové republice zaují­ má pěstování ovsa v současnosti po pšenici a ječm eni stále třetí místo. V celosvětové pro­ dukci stojí oves na šestém místě. Centrum pěstování je Evropa, především na britských ostrovech, ve Walesu, severozápadní Francii (Bretaň) a jižní Skandinávii. Jelikož oves byl převážně používán jako krm ivo pro koně, ustoupilo jeho pěstování m ísty velm i silně v souvislosti s rozvojem m otorism u. Avšak v období zhruba posledních tří desítiletí došlo v podstatě již ke stabilizaci. Oves setý (Avena sativa) není jediným dru­ hem ovsa mezi obilninam i. Zhruba ke sklonku m inulého století byl pěstován na výnosných půdách (Schwarzwald, východní Frísko) po­ dobný oves hřebínkatý (Avena strigosa), jehož plevy nesou dvě zřetelné vrcholové osinky. V teplých až horkých oblastech kolem Středo­ zemního moře se pěstuje další druh ovsa, oves byzantský (Avena byzantina). Tento oves stále produkuje asi pětinu světové produkce ovsa. Oves setý se vyvinul pravděpodobně z ovsa jalového (Avena sterihs), případně ješ­ tě z ovsa hluchého (Avena fatua). Jeho histo­ rie je zhruba podobná historii žita: Ve své pů­ vodní oblasti vzniku se stal nejprve obtížným plevelem obilných polí a později byl po vý­ běru převeden do kultury. Nálezy ovsa z doby kamenné jsou ve střední Evropě velm i sporadické. Z poměrně velké oblasti jsou i z nalezišť pocházejících z doby bronzové známy pouze ojedinělé nálezy ovsa, z Porýní charakteristicky vždy společně s ovsem setým i oves hluchý. Teprve v předřímské době železné se oves pravděpodobně naráz rozšířil a začal být hojně pěstován, přičem ž se jeho archeologické nálezy se­ skupují pouze v oblasti západně od Labe. Nej­ starší doklad pěstování pouze ovsa setého pochází z jednoho naleziště poblíž Luneburgu a je datován do období prvého století po Kris­ tu. Velká množství zuhelnatělého obilí zde byla nalezena uvnitř zásobní jámy.

Oves jalový Avena steriHs

Oves hluchý Avena fatua

Znaky: Jednoletá, v řídkých tr-

Znaky: Jednoletá, trsnatá ne­

sech nebo jednotlivě rostoucí tráva s přímými, mohutnými, hladkými, 6 0 -1 5 0 cm vysoký­ mi stébly s 2 - 4 kolénky. Lis­ tové pochvy spodních listů slabě chlupaté. Čepele dlouze zašpičatělé, až 50 cm dlouhé a asi 6 až 8 mm široké, lysé, pevné, oboustranně poměrně BS drsné, zelené. Jazýčky kolem 5 mm dlouhé, slabě rozdřípené. Laty zřetelně jednostranné, velmi otevřené, 15-40 cm dlou­ hé a až přes 20 cm široké, zelené. Klásky pře­ vislé, až 30 mm dlouhé, méně četné než u ov­ sa hluchého, 2- až 3květé, s 2 osinami délky až 5 cm. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Průvodní druh na polích, zvláště na těžkých, nepříliš humózních jílovitých pů­ dách, rovněž na úhorech nebo na skládkách. Rozšíření: Původní ve Středomoří, dnes za­ vlečen tém ěř do celého světa.

bo jednotlivě rostoucí tráva s přímými nebo na bázi slabě ohnutým i, asi 3 0 -1 5 0 cm vy­ sokými, m ohutným i stébly s 3 - 5 kolénky. Jazýčky tupé, až 6 mm dlouhé, blanité. Listové pochvy na hřbetní straně zaokrouhlené, alespoň pochvy spodních listů řídce chlupaté, směrem vzhůru lysé. Listy intenzivně zelené, 1 0 -4 5 cm dlou­ hé a až 15 mm široké, ploché, dlouze za­ špičatělé, drsné. Laty řídké, všestranné, 10 až 4 0 cm dlouhé, větve lat široce rozložené. Klás­ ky až 25 mm dlouhé, převislé, 2- až 3květé. Plevy stejně dlouhé jako klásky. Pluchy na bá­ zi dlouze chlupaté (rozdíl od ovsa setého). Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Průvodní druh v obilných polích na výživných, nepříliš humózních půdách. Rozšíření: Původní ve Středomoří, od doby bronzové zavlékán do dalších oblastí.

Oves vousatý Avena barbata

Oves lemovaný

Avena m arginata (Avenula sutcata) Znaky: Jednoletá, poměrně mohutná tráva rostoucí jed­ notlivě nebo v řídkých trsech, s přímými nebo pouze slabě obloukovitě vystoupavým i, hladkými, asi 4 0 -1 2 0 cm vy­ sokými stébly. Jazýčky celokrajné, tupé, asi 5 mm dlou­ hé. Listové pochvy volně přilehlé, alespoň v dolní části slabě chlupaté, jin a k lysé, hladké,"na hřbetní straně okrouhlé. Čepele až 4 0 cm a asi 8 mm široké, úzce zašpičatělé. La­ ta řídká, slabě převislá. Větve odstávající nebo mírně vzpřímené. Klásky převislé, 2květé. Ple­ vy zřetelně 5- až llž iln é . Pluchy třásnitě chlu­ paté, s 2 osinovitým i zoubky a navíc s mohut­ nou, na hřbetě přirostlou osinou. Doba květu: Červenec až září. Stanoviště: Obilná pole, úhory, skládky. Rozšíření: Středomoří, jinde zavlečený.

Znaky: Vytrvalá, trsnatá trá­

va s přímými nebo již od báze vystoupavým i, poměrně pev­ nými, hladkým i, asi 4 0 až 120 cm vysokými stébly. Jazýčky spodních listů 1 až 3 mm, horních listů 4 až 10 mm dlouhé. Listo vy spodních listů slabě smáčklé a na bázi uzavřené. BS Čepele 0 ,5 -6 mm široké, zatupělé, 1 0 -2 0 cm dlouhé, na stéblech větši­ nou kratší než 2 cm. Lata vzpřímená, 6 až 15 cm dlouhá, šedofialová až hnědozelená. Větve 2 - 5 cm dlouhé, vždy s 1 -3 (vzácně 5) klásky. Klásky až 20 cm dlouhé. Větve klásků s hnědavým i chloupky. Plevy rýhované. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Výslunné, suché travnaté nivy a křovištní lemy, většinou na vápencích. Rozšíření: Jihozápadní Evropa, Západní Francie.

Ljpnicovité

Oves dlouhoplevý Avena iongig/umis Znaky: Jednoletá, na bázi většinou svazčitě větvená trá­ va s přímými, 2 5 -7 0 cm vy­ sokými, lysými a hladkými stébly. Jazýčky 2 - 5 mm dlou­ hé, celokrajné, zatupělé. Lis­ tové pochvy volně přilehlé, na horním _konci rozevřené, bez , oušek. Čepele 2 až 10 mm ši­ roké a až 40 cm dlouhé, ploBS ché nebo pouze vzácně poně­ kud rýhované, nahoře spoře chlupaté, na okraji drsné. Laty až 3 0 cm dlou­ hé s dlouhými, odstávajícími větvemi. Klásky 3 0 -4 5 mm dlouhé, 2- až 3květé. Plevy výrazně delší než květy, až 4 5 mm dlouhé, 9- až 11žilné. Pluchy 2 0 -2 5 mm dlouhé, úzce kopinaté, na špičce s 2 štětinam i délky 10-15 mm, na hřbetě s 5 0 -7 0 mm dlouhou osinou. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Písky nebo skály poblíž mořského pobřeží. Rozšíření: Jih Pyrenejského poloostrova.

Wangenheimia Uma Znaky: Jednoletá, trsnatá tráva s velm i pevnými, tuhý­ mi a tém ěř vždy přímými, až 30 cm vysokým i stébly. Lis­ tové pochvy pevně přilehlé. Čepele většinou úzce svinuté a velm i úzké, šedozelené, hladké nebo poněkud drsné. Květenství klasovité, asi 1 až BLST 4 cm dlouhé a pouze málo přes 1 cm široké, stažené. Klásky po odkvětu odstávají šikmo vzhůru ne­ bo vodorovně, jsou 3 -8 mm dlouhé, 4- až 11 květé. Dolní pleva 1žilná, kopinatá. Horní pleva 2- až 3žilná, kopinatá, kýlnatá. Pluchy špičaté či tupé, alespoň na bázi slabě chlupa­ té, 5žilné. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Suchá ruderální stanoviště s měl­ kou půdou, okraje cest, opuštěné kultury, suchá lemová společenstva. Rozšíření: Především ve střední části Pyrenej­ ského poloostrova.

Ovsíř kantabrický

Ovsíř úzkolistý

HeHctotrichon cantabricum

H elicM richon fi!ifoliům

Znaky: Vytrvalá, trsnatá tráva s krátkými výběžky a přímými, poměrně pevnými, 3 -6 mm tlustým i a 6 0 -1 2 5 cm dlouhý­ mi stébly. Jazýčky až 0,5 mm dlouhé, brvité. Listové poch­ vy poměrně jemné, slabě podélně rýhované, alespoň u spodních listů s hnědavým BS nebo fialovým nádechem. Če­ pele 2 -3 mm široké a 20 až 50 cm dlouhé, velmi tuhé a pevné, většinou od­ stávající, špičaté, na spodní straně lysé, na svrchní straně zelenavě šedé, po odumření vytrvávají na rostlině. Laty 12-25 cm dlouhé s 2 0 -6 0 klásky. Klásky přesně 15 mm dlouhé, 2 - až 3květé. Plevy 10-13 mm dlouhé, na špič­ ce 2zubé. Vřetena klásků chlupatá. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Lesní světliny, křoviny, horské louky. Rozšíření: Pyrenejé a ostatní pyrenejská po­ hoří.

11?

Znaky: Vytrvalá, trsnatá trá­ va s přím ým i nebo obloukovitě vystoupavým i, hladkými, většinou lysými, 6 0 -1 2 0 cm vysokými stébly. Jazýčky vel­ mi krátké nebo tém ěř chy­ bějí. Listové pochvy fialově hnědé, na bázi ztužené, na horním konci dlouze chlupa­ té. Čepele nejvýše 1,3 mm bs široké a 2 0 -6 0 cm dlouhé, svinuté, bodavě špičaté, vzpřímené nebo odstálé, na svrchní straně poměrně drsné, na spodní straně lysé a hladké, po odum ření vytrvávají na rostlině. Laty 1 2 -2 5 cm dlouhé, s 1 5 -4 0 klásky. Klásky až 2 0 mm dlouhé, 2 -3 kvě té . Vřetena klásků s 5 -6 mm dlouhý­ mi chlupy. Pluchy 2zubé, poněkud lesklé. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Suché louky, pastviny, skalnaté partie, zvláště ve vyšších polohách. Rozšíření: Jižní Španělsko.

Ovsíř luční HeUctotrichon pratense Znaky: Vytrvalá, většinou trsnatá tráva s přímými, tuhým i, hladkými, 3 0 -1 0 0 cm vysoký­ mi stébly s 2 -3 kolénky. Ja­ zýčky podlouhlé, až 5 mm dlouhé, celokrajné. Listové pochvy v dolní části trubkovi­ té a drsné, často i purpurově přebarvené, smérem vzhůru otevřené a hladké. Čepele tu­ hé, na horní straně drsné, še­ dozelené až zelené, až 2 mm Á široké, zpočátku rýhované, později ploché, 5 -3 0 cm dlouhé, na okraji slabě chrupavčité ztlustlé a poněkud světlejší. Lata velm i úzká, hroznovitě stažená, 5 -1 5 cm dlouhá, přímá, zelená či purpurová, poněkud lesklá. Větve drsné, jednotlivé nebo po dvou, vždy s 1 -2 klásky. Klásky až 2 5 cm dlouhé, 3- až 5květé. Plevy 3žilné, až 18 mm dlouhé, stříbřitě bílé. Pluchy kratší, zelenavé, se světlý­ mi okraji, v jejich polovině přirůstá 2 cm dlou­ há, směrem ven kolénkatě zahnutá osina.

Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Na bázických nebo kyselých, humózních kamenitých nebo hlinitých půdách, na pastvinách a v suchých porostech, na okrajích cest a na mezích. Ovsíř luční je uka­ zatelem chudosti půdy. Rozšíření: Střední a severní Evropa a mírná zóna Asie. Všeobecně: Ovsíř luční je botanicky dosti pří­ buzný s druhy rodu oves (Avena). Kdysi byly i druhy rodu HeUctotrichon, popř. Avenochioa zahrnovány do širokého rodu Avena. Dnes tvoří sam ostatnou skupinu, která se od rodu Avena odlišuje vzpřímeným i klásky a 1- až 5žilným i plevami. Blízce příbuzným druhem je ovsíř peřestý (HeUctotrichon versicoior). Listy jsou na svrchní straně hladké, ploché a na okraji bíle prosvítavé. Klásky jsou specificky hnédavě, žlutavě a purpurově až fialově skvrnité. Roste v alpinských porostech keříků, je ukazatelem kyselosti půdy.

Ovsíř pýřitý HeUctotrichon pubescens Znaky: Vytrvalá, v řídkých tr­ sech rostoucí tráva s poléhavým oddenkem a přímými nebo od báze obloukovitě vystoupavými, hladkými, tenkými ne\a \ / l i bo mohutnými, 30 až 100 cm J flr dlouhými stébly s 2 až 3 kolén»1 1 r ř ky. Jazýčky podlouhle trojúhel­ níkovité, až 8 mm dlouhé. Lis­ tové pochvy řídce či třásnité chlupaté. Čepele ploché, téměř lysé nebo alespoň zpočátku jemně chlupaté, trá­ vově zelené, 2 -6 mm široké a až 30 cm dlouhé. Laty vzpřímené nebo slabě převislé, až 20 cm dlouhé, většinou poněkud stažené. Větve téměř hladké, až 5 cm dlouhé, po 3 až 4 ve svazečcích a vždy s 3 (vzácněji i méně) klásky. Klásky 10 až 16 mm dlouhé, většinou 2- až 3květé. Větve klás­ ků s dlouhými, hedvábitě lesklými vlásky. Plevy poměrně tenké, 1- až 3žilné, zašpičatělé. Pluchy na špičce zoubkaté, na hřbetě s osinou vyrůs­ tající zhruba v polovině pluchy. Osina zahnutá a zkroucená, asi 10-20 mm dlouhá. i i /i

Doba květu: Kvéten až červenec. Stanoviště: Druh rozšířený na lukách nebo vá­ penných chudých trávnících na mírně vlhkých nebo suchých, výživných a bázických, řídkých až humózních jílovitých či hlinitých půdách. Od nížin až do hor (v Alpách až 2 2 0 0 m). Rozšíření: Ovsíř pýřitý roste v celé Evropě a v mírné zóně Asie, zavlečen i do Severní Ameriky. Všeobecně: Ovsíř pýřitý a ovsíř luční jsou eko­ logicky vikarizující druhy, které se vzácně vy­ skytují společně na jednom stanovišti. Ovsíř pýřitý se vyskytuje spíše na vlhčích, výživných místech v nižších polohách, ovsíř luční na chu­ dých, suchých stanovištích vyšších poloh. Ovsíř vždyzelený (HeUctotrichon pariatorei) je až 80 cm vysoká, hustě trsnatá tráva alp­ ských pěchavových porostů [Sesierieta] ve výškách od 16 0 0 -2 4 0 0 m. Listové pochvy spodních listů jsou většinou se světle purpu­ rovým až fialovým nádechem. Jazýčky jsou velm i dlouhé a rozdřípené.

Ovsíček časný A ira praecox

Ovsíček obecný A ira caryophyllea

Znaky; Jednoletá, velmi jem­

Znaky: Jednoletá, jednotlivě

ná tráva, tvořící drobné trsy, vzácně i jednotlivě rostoucí. Stébla rozprostřená, vystoupavá nebo přímá, velmi ten­ ká, s 2 -3 uzlinami, hladká ne­ bo slabě chlupatá. Jazýčky tupé, 2 -3 mm dlouhé. Listové pochvy hladké a lysé. Čepele velmi úzké, většinou vláknitě D svinuté, nejvýše 0,5 mm širo­ ké a až 5 cm dlouhé, zašpičatělé, většinou slabě zdrsnělé, vzácně i úplně hladké. Laty úz­ ké, s početnými klásky, až 4 cm dlouhé, jemně stříbřité nebo světle purpurové. Větve velmi krátké, vzpřímené. Klásky podlouhlé a stažené. Doba květu: Duben až květen. Stanoviště: Nezapojené úhory a pastviny s chudou písčitou či kamenitou půdou. Rozšíření: Subatlantský druh, rostoucí přede­ vším v nižších polohách západní a jihozápad­ ní Evropy. Ve střední Evropě dosahuje vý­ chodní hranice svého rozšíření.

nebo v malých trsech ros­ toucí tráva, na bázi svazčitě větvená. Stébla přímá nebo rozprostřená, asi 5 -1 5 cm A vysoká, poměrně tenká, s 2 -3 kolénky vždy pod stře­ dem stébla. Jazýčky zřetelně zoubkaté, asi 3 mm dlouhé. Listové pochvy mírně drsné, D obklopující stéblo nebo vol­ né. Čepele šedozelené, svinuté, jehlovité, méně než 0,5 mm široké a až 5 cm dlouhé. Laty řidší a otevřené, 3 -1 0 cm vysoké. Větve lat vlnité. Klásky stříbřité nebo purpurové. Pluchy s dlouhou osinou, krátce dvouzubé, poněkud kratší než plušky. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Nevápenité, slabě kyselé půdy na cestách, vřesovištích a písčinách. Rozšíření: V jižní Evropě velm i rozšířený, ve střední Evropě jen velm i roztroušeně se vy­ skytující druh.

M o lin e rie lla /aevis

A iropsis tenella

Znaky: Jednoletá, dost jem ­ ná, jednotlivě rostoucí nebo trsnatá tráva s rozprostřený­ mi nebo přím ým i, 5 -3 5 cm vysokým i, tenkým i, hladký­ mi, slabě lesklými stébly. Lis­ tové pochvy neúplně přilehlé, směrem_ vzhůru slabě na­ fouklé. Čepele kolem 2 mm široké a až 8 cm dlouhé, na blst okraji drsné, ploché nebo rýhované, na svrchní straně hladké. Lata vzpřímená, velmi otevřená a řídká, asi 7 cm vysoká a široká. Klásky asi 2 mm dlouhé, ze­ lenavě fialové, lesklé. Plevy 1- až 3žilné. Plu­ chy podlouhlé, s krátkou, přímou osinou, která přisedá zhruba uprostřed hřbetní strany pluchy. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště; Otevřené, suché travnaté nivy. Rozšíření: Španělsko a Portugalsko. Menší, ale podobná Molineriella minima se vyskytuje v celém Středomoří.

4 Znaky: Jednoletá, jedn X rostoucí nebo na bázi svazčiM tě větvená tráva s velm i tenfj& ř kými, hladkým i, poléhavým i S& nebo přímými, asi 3 -2 0 cm Ig jr vysokými stébly. Jazýčky až W 2 mm dlouhé, tupé, často W rozdřípené. Listové pochvy | mírně drsné, horní poněkud | nafoukle nadm uté. Čepele I b l s t asi 1 mm široké a až 6 cm dlouhé, většinou silně svinuté, šedozelené, jemně drsné. Laty vzpřímené, až 1,5 cm dlou­ hé a asi 1 cm široké, podlouhle kopinaté, klasovitě stažené. Klásky až 1,5 mm dlouhé, avšak zřetelně širší a nafouklejší než u blízce příbuzného ovsíčku. Pluchy hladké a lesklé. Plevy nezřetelně 3žilné, bez osin. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Suché travnaté nivy na písčinách. Rozšíření: Západní Středom oří od Sicílie po Gibraltar.

Met ice trsnatá Deschampsia cespitosa Znaky: Vytrvalá, velm i pevně trsnatá, 2 0 -1 2 0 cm vysoká tráva s početným i, přímými, poměrně tuhým i, tenkým i ne­ bo silným i, hladkým i stébly s 1 -3 kolénky. Listové poch­ vy na hřbetní straně slabě kýlnaté, hladké nebo sm ě­ rem vzhůru slabě drsné. Jazýčky velm i úzké, poměrně * bs dlouhé (až 15 mm). Čepele velm i špičaté, ploché, na svrchní straně se zřetelně vystoupavým i, drsnými a ostře kýlnatým i podlouhlým i rýham i, připom ínající stavbou v ln itý plech, až 5 mm široké a asi 1 0 -6 0 cm dlouhé. Pouze v době velkého su­ cha se čepele svinují. Lata značně velká, úz­ ce jehlancovitá, 1 0 -5 0 cm dlouhá, vzpříme­ ná, otevřená, zelenavá nebo zlatově stříbřitá se slabě purpurovým nádechem. Větve vel­ mi tenké a drsné, spodní přeslenitě uspořá­ dané po 2 -4 , horní jednotlivé. Klásky úzké, až 6 mm dlouhé. Pluchy s tenkou, přímou, až

MetličJ& křivolaká Avenella fie xuosa Znaky: Vytrvalá, v řídkých tr­ sech rostoucí, asi 3 0 -7 0 cm vysoká, hluboko kořenující tráva. Stébla přímá nebo na bázi zakřivená, velm i pevná a tenká, hladká, s 1 -3 kolén­ ky. Listové pochvy na hřbetní straně okrouhlé, směrem vzhůru mírně drsné. Jazýčky zatupělé, až 3 mm dlouhé, BS ale většinou poměrně krátké. Čepele štětinovité, zašpičatělé, asi 20 cm dlouhé, zelené, lysé, tuhé. Lata velm i řídká a otevřená, až 15 cm dlouhá a 10 cm široká. Hlavní osa laty niťovitá, drsná, velm i jemná. Klásky 2- až 3květé. Plevy s 4 - 7 mm dlouhou, hnědou osino_u. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Poměrně hojná ve světlých, suchých, zvláště jehličnatých lesích, na vře­ sovištích a horských lukách. Rozšíření: Rozšířená v celé Evropě a Severní Americe.

1 1«

4 mm dlouhou osinou, která sotva vyniká z klásků. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Rozšířena na vlhkých loukách a v lesích, na pram enitých místech nebo v pří­ kopech, na prýštivých místech, vlhké či perio­ dicky zaplavované a mírně kyselé půdě. Hlu­ boko kořenující indikátor pramenící a podzemní vody. Všeobecně: M etlice trsnatá je značně proměnlivá ve vzrůstu, barvě a velikosti klás­ ků stejně jako i v dalších znacích. Jako krmná tráva je použitelná pouze za mlada, jinak je poměrně tuhá. V dřívějších dobách byla po­ užívána hlavně jako stájová podestýlka. Díky svým hluboko zasahujícím kořenům slouží ta­ to tráva jako výborný prostředek ke zpevnění vlhkých a sesýpavých svahů či okrajů cest. Jem ná, poměrně velká květenství mohou po odkvětu být používána do suchých kytic. Příležitostně použitelná i jako ozdobná tráva stinných částí parků a zahrad.

M etlice trsnatá bažinná Deschampsia cespitosa subsp. paiu dosa (D. w ibeiiana) Znaky: Vytrvalá, řídce trsna­ tá, 4 0 -1 2 0 cm vysoká tráva pouze s velm i krátkým i výběž­ ky a s přímými stébly. Jazýč­ ky 4 -6 mm dlouhé, úzké. Lis­ ty většinou ploché nebo pouze slabě svinuté, poněkud splihlé a ne tak drsné jako u metlice trsnaté. Lata velm i řídká, 1 5 -40 cm dlouhá se 'Á štíhlým i, drsným i větvem i. Klásky tmavé, asi 6 mm dlouhé, s velm i krát­ kou osinou. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: l\la vlhkých, slaných, jílovitých až písčitých březích řek. Rozšíření: Severoněmecký endem it v oblasti ústí Labe a Eideru. Podobná metlice porýnská (Deschampsia rhenana) má hustou, až 15 cm dlouhou latu a vy­ skytuje se na otevřených, v létě zaplavova­ ných místech na pobřeží Bodamského jezera.

Paličkovec šedavý Corynephorus canescens Znaky: Vytrvalá, asi 10 až 3 5 cm vysoká, hostě trsnatá tráva s přímými nebo poně­ kud rozprostřenými, nápadně tenkým i, lysými a slabě drs­ nými stébly s 2 -7 kolénky v dolní části. Listové pochvy nápadně červenavě purpuro­ vé, slabě drsné, ale bez chlupů. Čepele šedozelené, poměrně D tuhé, štétinovitě svinuté, pom ěrně ostře zašpičatělé, drsné, kolem 0,5 mm široké a asi 6 cm dlouhé. Laty úzké, podlouhlé, asi 2 -8 cm dlouhé, purpurové nebo pestře zbarvené, mnohokráte i bledavé zele­ né, pouze v době květu řídce rozprostřené, ji­ nak poměrně hustě stažené, jemně větvené. Klásky 2květé, velm i úzké a slabě smáčklé, asi 4 mm dlouhé. Plevy jsou tém ěř uzavřené v pluchách, jsou jen nezřetelně žilkované, se světle hnédou, již na bázi volnou osinou, která je směrem k vrcholu slabě kyjovitě ztloustlá a zhruba uprostřed má štětinovitý kříž chloup­

ků - neobvyklá kombinace, která dala trávě i vědecké jm éno (Corynephorus - nosič kyje, kyjonoš). Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: V ětšinou velm i pospolitě na světlých, otevřených m ístech s volným pís­ kem, na suchých loukách, na dunách v po­ břežní zóně a ve vnitrozem í, v suchých vře­ sovištích s po rosty borovic a bříz a na podobných chudých písčitých půdách. Dá­ vá přednost nevápenitým , mírně kyselým stan ovištím . Rozšíření: Od jižní Skandinávie přes severozá­ padní část střední Evropy až do středomořské oblasti velm i hojný druh. Naproti tom u ve vnitrozem í je velm i vzácný. Zcela chybí v Al­ pách a ve vyšších pohořích. Paličkovec šeda­ vý je charakteristická rostlina dun, v nichž se vyskytují menší či větší prostory bez vegeta­ ce. Tato hezká travička se svým ochranným zabarvením, odrážejícím záření, udává jejich vzhled.

Plevnatec lesostepmi Danthonia alpina

Trojzubec poléhavý S iegllngia decumbens

Znaky: Vytrvalá, trsnatá, asi 3 0 až 60 cm vysoká tráva s velm i štíhlým i, přímými nebo vystoupavým i stébly. Jazýčky redukované na hus­ tý kříž krátkých chloupků. Listové pochvy většinou lysé a hladké. Čepele až asi 2 ,5 mm široké, drsné, na okraji zřetelně chlupaté, za D sucha silně svinuté. Květenství hroznovité (lichohrozen), až 5 cm dlouhé a většinou pouze s 5 klásky, které jsou větši­ nou tm avě fialové a asi 12-15 mm dlouhé. Pluchy dvouzubé, se zkroucenou, asi 10 mm dlouhou osinou. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: V suchých travnatých porostech na výhřevných, bázických, propustných jdovi­ tých, kamenitých a štěrkovitých půdách. Rozšíření: Východomediteránně-kontinentální druh (rostoucí v jihovýchodní Evropě), ve střed­ ní Evropě pouze ojediněle v oblasti Dunaje.

Znaky: Vytrvalá, hustě trsna­ tá tráva s přímými, rozpro­ střenými nebo poléhavými, asi 1 0 -6 0 cm vysokými, po­ měrně tenkým i, hladkými a lysými, poněkud tuhým i stébly s 1 -3 kolénky. Zřetel­ ný jazýček chybí, nahrazuje jej kříž krátkých, poměrně hustě uspořádaných chloup­ ků. Listové pochvy na hřbetní _BS straně zaoblené a oddálené chlupaté. Čepele 2 - 4 mm široké a 5 -2 0 cm dlouhé, ploché nebo slabě svinuté, poněkud tuhé, řídce chlupaté nebo až zcela lysé, smě­ rem vzhůru slabě drsné, tupě zašpičatělé. La­ ty pomérně úzké, vzpřímené, asi 6 cm dlouhé, s drsnými, vzpřímenými nebo poněkud rozpro­ střenými větvem i, větve vždy s 1-3 klásky. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Dává přednost nevýživným poros­ tům na silikátech. Rozšíření: Celá Evropa.

1 on

M e d y n ě k vlnatý

Ho/cus lanatus

Znaky: Vytrvalá tráva s poléhavými oddenky vytvářející husté trsy nebo řídké poros­ ty. Stébla přímá nebo z poléhavé báze vystoupavá, asi 2 0 -1 0 0 cm vysoká, tenká, ale mohutná, s 2 - 5 kolénky, všude pýřitě chlupatá. Jazýč­ ky 1 -4 mm dlouhé, neděle­ né. Listové pochvy na hřbetě oblé, se zpět odehnutým i chlupy. Čepele ploché, hustě chlupaté, šedozelené nebo bělavě zelené, vpředu zúžené v úzkou špičku, poněkud splihlé, 3 -1 0 mm široké a asi 2 0 cm dlouhé. Lata podlouhle oválná, pouze v době květu volně rozložená, jinak hustě stažená, vzpří­ mená nebo nící, bělavá, bledě zelená nebo narůžovělá až s purpurovým nádechem, 5 až 20 cm dlouhá. Větve mnohokráte větvené a hustě chlupaté. Klásky podlouhle eliptické, až 6 cm dlouhé, poněkud smáčklé, 2květé: z obou květů je spodní tém ěř vždy oboupoM e d yn ěk m ěkký

Ho/cus mol/is

Znaky: Vytrvalá, hustě trsnatá tráva dosahující výšky 2 5 -1 0 0 cm. Stébla přímá ne­ bo vystoupavá, poměrně ten­ ká, se 4 -7 kolénky, hladká, pouze na kolénkách s hustým porostem chloupků. Listové pochvy na hřbetní straně za­ oblené, lysé nebo řídce chlu­ paté. Jazýčky celokrajné, 1 až 5 mm dlouhé, D zašpičatělé, 4 -2 0 cm dlouhé, až 12 mm široké, ploché, šedozelené, s velmi krátkým i chloupky nebo úplně lysé, slabě drs­ né. Lata úzce oválná, až 10 cm dlouhá, bělavá nebo purpurová, s chlupatým i větvem i. Klásky 2květé. Pluchy 3 mm dlouhé, zcela překryté plevam i, osina až 5 mm dlouhá. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: V druhově chudých listnatých lesích, na vřesovištích či polích a lukách, uka­ zatel kyselého substrátu. Rozšíření: Roztroušeně v celé Evropě.

19?

hlavný, svrchní pouze samčí. Plevy zhruba tak dlouhé jako celé klásky, na špičce s velm i krátkou osinou. Pluchy až 2,5 mm dlouhé, lesklé, pouze horní na hřbetě s asi 2 mm dlou­ hou osinou, která se za sucha háčkovitě zakřivuje, obvykle nevyčnívá z klásku. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Rozšířená a dosti hojná tráva na vlhčích lukách a pastvinách, na slatinách ne­ bo na okrajích světlých křovin. Od nížin až do montánního stupně (v Alpách asi 1800 m). Rozšíření: Celá Evropa, mírná zóna Asie a se­ verní Afrika, zavlečený i do Severní Am eriky a do mnohých dalších oblastí s mírným kli­ matem. Obecně je medyněk vlnatý považo­ ván za plevel pastvin, ačkoliv představuje právě na chudých půdách podstatnou složku spásaných a sklízených travin. Sušená květenství se hodí pro dekorativní účely.

Osinatec třtinovitý

Achnatherum calamagrostis

Znaky: Vytrvalá tráva s bo­ hatě větveným oddenkem, tvořící husté trsy. Stébla vzpřímená nebo kolénkatě vystoupavá, 6 0 -1 2 0 cm vy­ soká, na bázi posázená š tě ti­ natým i přízemními listy asi 6 mm širokým i. zřetelné nebo chybějí. Čepele ploché nebo za sucha silně tupé. Čepele svinuté. Lata s velm i počet­ nými klásky a volně rozkladitá, až 30 cm dlouhá, vzpřímená nebo poně­ kud převislá. Větve niťovité, často s více než 10 klásky. Klásky často fialové. Plevy asi 5 mm dlouhé, v horní části bělavě chlupaté, s 1 cm dlouhou osinou. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Výslunné kamenité půdy a skal­ naté suti v Alpách a jejich předhoří. Rozšíření: Ojediněle jižně od Dunaje, jinak ve středních Alpách a Středomoří.

/

Lipnicovitá

S m ělek valiský

Sm ělek sivý

Koeleria vallesiana

Koeleria glauca

Znaky: V ytrva lá, hustě trsnatá tráva. Stébla na bázi ztlustlá, přím á, tu há, asi 10 až 4 0 cm s vláknitou síťkou ze zbytků listů. Jazýčky velm i krátké. Listové pochvy hladké, na hřbetní straně oblé. Čepele šedozelené, až asi 12 cm dlouhé, poměrně úzké a často BS svinuté štětinovité, otevřené až 3 mm široké. Laty klasovité, až 7 cm dlou­ hé a něco přes 1 cm široké. Klásky klínovité, poněkud zploštělé. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Ve výslunných travnatých poros­ tech na vápenité půdě nebo mezi sutí. Rozšíření: Západom editeránní druh, od Alsaska do severní Afriky. Podobný smělek jedno­ letý (Koeleria phleoides) se vyskytuje příle­ žitostně na skládkách, ve Středom oří je zdom ácnělý.

Znaky: Vytrvalá, velmi tuhá, hustě trsnatá tráva. Stébla vzpřímená, na bázi díky rozdřívysoká, na bázi peným starým listovým poch­ vám zřetelně ztlustlá, asi 3 0 -17 0 cm vysoká, krátce chlupatá. Listy nápadně šedo­ zelené. Listové pochvy krátce chlupaté nebo směrem vzhůru lysé. Čepele lysé, drsné, ploD ché nebo svinuté. Laty nejsou válcovité, přesto jsou poměrné husté a poněkud laločnaté. Klásky 2- až 3květé, asi 5 mm dlouhé. Plevy a pluchy nápadně tupé, bez osin. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Rostlina typická pro písčité stepi na výhřevných, suchých, nevýživných, často i poněkud vápenitých písčitých půdách. Rozšíření: Kontinentální druh, v jižním údolí Rýna dosahuje západní hranici svého rozšíře­ ní. Chybí v Alpách. Na pobřežních dunách ros­ te příbuzný druh smělku Koeleria albescens.

S m ělek jehlancovitý

Sm ělek štíhlý

Koeleria pyramidata (K. cristata)

Koeleria macrantha (K. gracilisj

Znaky: Vytrvalá, trsnatá, až 1 m vysoká tráva s mohutný­ mi, vzpřímenými stébly. Ja­ zýčky asi 1 mm. Listové poch­ vy zelené, lysé nebo chlupaté, volně obklopující stéblo. Čepel plochá, zelená, asi 2 mm širo­ ká, měkká, na okraji odstále chlupatá. Laty poměrně velké, vzpřímené, ve spodní části laD ločnaté nebo alespoň přerušo­ vané, stříbřitě zelené nebo purpurové, lesklé. Klásky 3květé (vzácně 2květé), až 6,5 mm dlouhé. Plevy zašpičatělé, poměrně široké. Plu­ chy drsné, bez osin. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Rozšířený a hojný druh na vápe­ nité půdě, na okrajích cest nebo ve světlých borových lesích, v pohořích až asi do 1800 m. Rozšíření: Střední Evropa až do Severoněmecké nížiny, na jih zasahuje do severní Itá­ lie. Subatlantský druh.

Znaky: Vytrvalá, většinou hus­ tě trsnatě rostoucí tráva, stéb­ la přímá nebo vystoupavá, pouze v dolní části listnatá, 2 0 -5 0 cm vysoká. Jazýčky -Y ym-N. V zhruba 1 mm dlouhé. Alespoň spodní listové pochvy jemně (pýřitě či krátce) chlupaté. Čepele velmi úzké, pouze asi 1 mm široké, v r _ BS té, chlupaté, na okraji nejsou odstále třásnité. Lata podlouhle oválná, poně­ kud lesklá, dost hustá a téměř válcovitá. Klásky až 5 mm dlouhé, 2- až 3květé. Plevy i pluchy husté, lysé, bez osin. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Chudé porosty na vápenité půdě, skalní svahy, okraje cest, suché křoviny, na jem­ ných, nehlubokých půdách. Proměnlivý druh. Rozšíření: Téměř v celé Evropé, chybí ale v pře­ vážné části Středomoří. Též v Asiii a v Severní Americe.

Smálka hřebenitá Rostraria cristata

Smělka malá Rostraria pum ila

Znaky: Jednoletá, na bázi svazčitě větvená, trsnatá trá­ va s přímými nebo kolénkatě vystoupavým i, asi 5 -6 0 cm vysokými stébly. Jazýčky krátké. Listové pochvy pýřité či třásnitě chlupaté. Čepele alespoň na okrajích dlouze brvité, jinde pýřité, až 8 mm široké a 18 cm dlouhé. Lata vzpřímená, poměrně hustá, válcovitá, 1-12 cm dlouhá a 0,5 -1 cm široká, nepatrně laločnatá. Klás­ ky 3 - 8 mm dlouhé, 2- až 5květé. Pluchy zře­ telně 5žilné, vpředu s 2 krátkým i špičkami. Osina pouze 2 -3 mm dlouhá, vybíhá poblíž špičky, většinou zakřivená. Doba květu: Duben až květen, často také od července do září. Stanoviště: Písčité, suché travnaté porosty na úhorech nebo okrajích cest. Rozšíření: Středomoří, jihozápadní Evropa, často zavlečená a nestálá.

Znaky: Jednoletá, trsnatá, na bázi svazčitě větvená tráva s přím ým i nebo slabě kolén­ katě vystoupavým i, hladký­ mi, lysými, 5 -3 5 cm vysoký­ mi stébly. Listové pochvy pýřité chlupaté. Čepele zprvu velmi hustě chlupaté, později postupně olysalé, šedozelené až purpurové (zvláště za su­ cha), hladké nebo rýhované, BS až 10 mm široké a 15 cm dlouhé. Lata velm i hustá, kláskovitá, směrem ke konci zúžená, 1 -6 cm dlouhá a kolem 0,5 cm široká. Klásky mála přes 3 mm dlou­ hé, 2- až 5květé. Plevy nestejně dlouhé. Pluchy 5žilné, šupinovité, pouze nezřetelně zašpičatělé. Osina asi 2 mm dlouhá, vyrůstá pod špičkou pluchy. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Suché a výhřevné travnaté poros­ ty na písčitých, otevřených půdách. Rozšíření: Střední a jižní Španělsko.

Rýženka podivná

Tr¡pláchne nitens Znaky: Jednoletá, na bázi mnohokráte větvená tráva se štíhlými, hladkými, kolénkatě vystoupavými nebo přímými, asi 5 -2 0 cm vysokými stébly s mnoha kolénky, na kolénkách však pouze vzácně koře­ nující. Jazýčky 2 -3 mm dlou­ hé, tupé, poněkud zdrsnělé. Listové _pochvy nepatrně na­ fouklé. Čepele většinou ploché, 2 -3 mm široké a 1-2 cm dlouhé, na okrajích drs­ né, dlouze zašpičatělé. Laty vzpřímené, 1 -5 cm dlouhé a až 1 cm široké, válcovité či oválné, směrem vzhůru zúžené. Klásky až 4 mm dlou­ hé, Ikvěté, bočně smáčklé. Plevy lžilné, špiča­ té, lesklé, na hrané drsné. Pluchy obvykle ne­ patrně přes 1 mm dlouhé, vpředu zoubkaté. Osina až 4 cm dlouhá, na bázi tmavohnědá. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Písčité půdy a skály poblíž pobřeží. Rozšíření: Pyrenejský poloostrov.

Piptatherum paradoxům Znaky: Vytrvalá, v hustých po­ rostech rostoucí tráva se vzpří­ menými, poměrně mohutnými, hladkými, asi 80 až 120 cm vy­ sokými stébly. Jazýčky velmi krátké, celkově 0,5 mm dlou­ hé, zatupělé. Listové pochvy lysé, čepele až 8 mm široké a 15-25 cm dlouhé, na okraji drsné, jinak oboustranně hlad' BS ké a lysé. Lata vzpřímená, až 20 cm dlouhá, otevřená, s odstávajícími nebo rozprostřenými větvemi, klásky asi 7 -8 mm dlouhé, podobně jako jejich stopky. Pluchy chlu­ paté. Osina 10-12 mm dlouhá. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Suché křoviny, světlé lesy. Rozšíření: Jihozápadní Evropa. Velmi podobná rýženka zelenavá (Piptatherum virescens) má klásky délky 3 - 4 mm na mno­ hokráte delších stopkách. Roste v jižní Evropě na podobných místech jako Pparadoxům.

Kavyl vláskovitý Štípa capillata Znaky: Vytrvalá, trsnatá trá­ va s tém ěř dřevnatou hlavní osou a přímými, asi 80 cm vysokým i stébly. Jazýčky jsou svou délkou asi 1 cm neobvykle dlouhé a vybíhají náhle v prodlouženou, štětinovitou špičku. Listové poch­ vy spodních listů jsou hně­ davé a lesklé. Čepele velm i úzké, kolem 1 mm široké, še­ dozelené, štětinovitě svinu­ té. Lata vzpřímená, štíhlá, často částečně obalená pochvou nejvyššího listu. Větve niťovitě tenké, pouze s několika (asi 1 -4 ) klásky. Plevy zhruba stejně dlouhé, zřetelně 3žilné, na okraji blanitě bělavé, uprostřed zelené, často též poněkud tm avší až tém ěř s černavým nádechem, vybíhají v asi 1 cm dlouhou, poměrně měkkou osinu. Pluchy přes 10 mm dlouhé, na bázi hustě chlupaté, směrem vzhů­ ru lysé, s neobvykle dlouhou, asi 1 0 -2 0 cm měřící, drsnou, ale nikoliv péřitě větvenou osi­

nou. Osiny většinou mezi sebou provazovitě spletené a zkroucené. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Poměrně vzácný druh, hojný v suchých stepích a xerotherm ních travna­ tých porostech, na výslunných, bázických, většinou vápenitých písčitých a kam enitých půdách. Kavyl vláskovitý je hlubokokořenná a světlom ilná tráva. Rozšíření: Kavyl vláskovitý dosahuje zhruba v jižním a středním Porýní západní hranice svého přirozeného rozšíření. Pochází z vý­ chodního Středomoří, ze suchých a stepních oblastí Ukrajiny. Všeobecně: Ve střední Evropě představuje ka­ vyl vláskovitý významný jev z klim atického hlediska: Jeho výskyt představuje důkaz pro lokální velm i silné oteplení během doby poledové, charakterizované rozšířením stepní zó­ ny. Všechny druhy rodu Stipa jsou chráněny!

KavyL péřrtý Štípa pennata Znaky: Prom ěnlivý široký (kolektivní) druh, dnes členě­ ný asi na tucet drobných dru­ hů. Společné znaky: Vytrva­ lé, trsnaté trávy, s asi 4 0 -1 0 0 cm vysokými, větši­ U nou obloukovitě převislým i stébly. Čepele podobné síti­ nám, štětinovitě zřasené ne­ bo svinuté, lysé, šedozelené UW až světle zelené. Lata jedno­ duchá, na bázi často obklopená pochvou nej­ vyššího listu. Klásky okrouhlé, na silně štěti­ natě chlupatém vřeteni. Plevy kopinaté, vybíhající v dlouhou, jemnou špičku. Pluchy až 2 5 mm dlouhé. Osiny volné, neobvykle dlouhé: až asi 3 0 cm, kolénkaté a převislé, pérnatě chlupaté. Chlupy osiny zpočátku hus­ tě přilehlé, teprve později, v době zralosti, od­ stávající. Plody vytvářejí zkroucený řetízek. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Výslunňé, výhřevné plochy, často na vápenité, písčité či kamenité půdě. Důleži­

tý charakteristický druh stepních porostů. Všechny druhy rodu Stipa jsou chráněny! Rozšíření: V Porýní pravděpodobně na své zá­ padní hranici přirozeného areálu, jinak v jižní a jihovýchodní Evropě a v západní Asii. Kli­ m atický ukazatel (srovnej kavyl vláskovitý). Významné drobné druhy jsou: Kavyl sličný (Stipa puicherrima), listové poch­ vy leskle světle žluté, mladé špičky listů bez chlupů. Kavyl Ivanův (Stipa joannis), mladé špičky lis­ tů chlupaté, odumřelé listové pochvy matně šedohnědé, pluchy pouze v horní čtvrtině lysé. Kavyl chlupatý (Stipa dasyphylla), listy pýřitě chlupaté, jazýčky 3četné. Kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), listy, pokud jsou ploše rozložené, pouze 1,5 mm široké, dlouze vláknitě zašpičatělé, jazýčky velm i krátké. Kavyl bavorský (Stipa bavarica), endem it Franckého Jury, horní listy pouze na bázi chlupaté.

Kavyl kapský Štípa capensis BS Znaky: Jednoletá nebo dvouletá, trsnatá nebo jednotlivě ros­ toucí tráva s lysými, vzpříme¡'¡¡|i nými, poměrně mohutnými, a | ni L 10-30 cm vysokými a ojediněH lly jlls K le i vyššími stébly. Jazýčky velmi krátké, zatupělé, často ||| | [ J

ll * 1 1 m

II i 1

t

Ě

iemn® *5rv't ^ Estové pochvy

^zce

i MJ

lys®' P0LJ2e na

horním konci vousatě chlupaI H |f té. Čepele ploché nebo svinuté, poměrně úzké, šedozelené, hladké, lysé nebo roztroušeně chlupaté. Laty vzpřímené, velmi husté, 3 -1 2 cm dlouhé. Plevy stejné. Pluchy 5 -9 mm dlouhé, na hřbetní straně s 6 -1 2 cm dlouhou, velmi krátce chlupa­ tou (nikoliv pérnatě chlupatou) osinou. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Stepi a suché xerotherm ní trávní­ ky, suché křoviny, většinou na vápenitém podkladu. Rozšíření: Celé Středomoří, i na velkých os­ trovech.

Kavyl obrovský Štípa gigantea Znaky: Vytrvalá, hustě trsnatá tráva s přímými, velm i mo­ hutným i, většinou hladkými a lysými, 1 0 0 -2 5 0 cm vyso­ kými a až 6 mm tlustým i stébly. Jazýčky velm i krátké, netřásnité, celokrajné. Listo­ vé pochvy přilehlé, hladké a lysé, pouze v oblasti oušek na horním konci vousatě chlupaté. Čepele na spodní straně zcela hladké nebo jen slabě drsné a zřetelně rýhované, na svrchní straně krátce, ale hustě chlupaté. Laty vzpří­ mené nebo slabě jednostranně převislé, 3 0 -5 0 cm dlouhé, dost otevřené a řídké. Klásky úzké, asi 30 až 3 5 mm dlouhé. Pluchy jsou až 18 mm dlouhé, blanité, 2zubé. Osina je drsná, 7 -1 2 cm dlouhá. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště; Výslunné, suché křoviny. Rozšíření: Španělsko a Portugalsko. bs

Kavyl malokvětý Štípa parviflora

Kavyl nejtužší Štípa tenacissim a

Znaky: Vytrvalá, trsnatá ne­ bo jednotlivě rostoucí tráva se vzpřímenými nebo vystoupavými, poměrně pevnými, většinou hladkými a lysými, asi 50 až 70 cm vysokými stébly. Jazýčky krátké, celo­ krajné. Listové pochvy hlad­ ké, pouze na okrajích hustě třásnité a na horním konci vousatě chlupaté. Laty s čet­ nými květy, otevřené a řídké, až 30 cm dlouhé. Plevy nestejné: dolní 12 až 15 mm dlouhá, horní 7 -1 0 mm. Pluchy zře­ telně kratší, asi 4 -7 mm, na bázi přitiskle chlupaté. Osina je 5 -1 0 cm dlouhá a jemně přitiskle chlupatá. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Suché, otevřené porosty trav. Rozšíření: Jižní Francie, Pyrenejský polo­ ostrov.

Znaky: Vytrvalá, řídce trsna­ tá nebo polštářovitá tráva s přímými, velmi robustními, 6 0 -15 0 cm vysokými, ojedině­ le až 20 0 cm vysokými stéb­ ly. Jazýčky krátké, celokrajné. Listové pochvy úzce přiléha­ vé. Čepele asi 1 mm široké, většinou úzce svinuté, na spodní straně lysé a hladké, na svrchní straně velm i hustě krátce chmýřitě chlupaté. La­ ty vzpřímené, hustě stažené, 2 5 -3 5 cm dlou­ hé, s četným i květy. Klásky poměrně velké, 3 0 -3 5 mm dlouhé. Plevy 2 5 -3 0 mm dlouhé. Pluchy podstatně kratší, na špičce hluboce dvouzubé, blanité. Osina 4 -6 cm dlouhá, posázená jem ným i, přitisklým i chlupy. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Především v suchých lemech a okrajích křovin. Rozšíření: Západní Středomoří, Španělsko, Portugalsko, Baleáry.

BS

130

Upnicovité

131

Bojínek lučnf ' Phleum pratense

\

Bojínek hlíznatý Phleum hubbardii (P berto!onii) ____________

Znaky; Vytrvalá, řídce nebo hustě trsnatá tráva, s přímými nebo obloukovitě vystoupavými, poměrně mohutnými, hlad­ kými, 40 až 150 cm vysokými stébly s 3 - 6 kolénky, nej­ spodnější internodia zřetelně ztlustlá a poměrně krátká. Jazýčky tupé, až 6 mm dlouhé. Listové pochvy hladké, zaobleÁ né, později hnědavé, čepele ploché, zašpičatělé, drsné, až 9 mm široké a 40 cm dlouhé. Lichoklasy velmi husté, válcovi­ té, 6-1 5 cm dlouhé a až 1 cm široké. Klásky 1květé. Plevy po stranách blanité, s 1 až 2 mm dlouhou osinou. Pluchy zřetelně kratší. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Poměrně hojný druh kulturních luk a pastvin na vlhčích, výživných, jílovitých a hlinitých půdách. Dobrá krmná tráva. Rozšíření: Celá Evropa s těžištěm ve střední Evro­ pě, západní Evropě a jižní části severní Evropy.

Znaky: Vytrvalá, trsnatá tráva s přímými, vystoupavými nebo i částečně s poléhavými, tenBS kými a tuhými, asi 10-50 cm vysokými, na bázi zřetelně na­ fouklými a cibulovitě ztlustlými stébly s 2 až 6 kolénky. Jazýč­ ky 1 -4 mm tlusté, chlupaté. Listové pochvy hladké, oblé, poněkud nadmuté. Čepele šeÁ dozelené až zelené, ploché, až 5 mm široké a asi 10 cm dlouhé, lysé, obvykle pouze na okrajích poněkud drsné. Lichoklas 1 až 4 cm dlouhý a až 5 mm široký, světle zelený ne­ bo slabě purpurový. Klásky velmi hustě uspořá­ dané. Plevy s velmi krátkou osinkatou špičkou. Pluchy poměrně široké a blanité. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: l\la okrajích cest a polí, s oblibou na vápenité či jílovité půdě v nižších polo­ hách. Rozšíření: Celá Evropa.

Bojínek p'sečný Phleum arenarium

Bojínek tuhý

Znaky: Jednoletá, jednotlivě nebo v malých trsech ros­ toucí tráva. Stébla tenká, pří­ má nebo od báze vystoupavá, hladká, asi 2 -1 5 cm vysoká, s 1 -4 kolénky pod středem stébla. Jazýčky celokrajné, až 4 mm dlouhé. hladké, na hřbetě zaoblené, slabě nafouklé. Čepele lysé, bělavě zelené, až 3 mm širo­ ké a asi 5 cm dlouhé, ploché, nahoře hustě žilkované, na okrajích jemně zdrsnělé. Licho­ klas při ohnutí laločnatý, úzce kopinatý, velmi hustý, až 5 cm dlouhý a 7 mm široký, bledě ze­ lený, na konci poněkud zaoblený. Klásky 1květé. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Otevřené váté písky s nehumózním, výhřevným písčitým podkladem. Rozšíření: Především se vyskytuje v dunách na pobřeží, od Švédská až do Středomoří.

Phleum phieoides

Znaky: Vytrvalá, většinou v hustých trsech rostoucí tráva s přímými, poměrně tenkými, ale pevnými, 2 0 -7 0 cm vyso­ kými stébly s 2 -3 kolénky v dolní části stébla. Jazýčky ce­ lokrajné, tupé, až 2 mm dlouhé. Listové pochvy Listové pochvy^ hladké, oblé, slabě nafouklé. Čepele lysé, še­ dozelené, se štíhlou, tupou špičkou, ploché nebo nepatrně svinuté, především na okrajích drsné, až 3 mm ši­ roké, přízemní listy až 10 cm dlouhé, listy stébla mnohem kratší. Lichoklas při ohnutí laločnatý, úzce válcovitý, až 10 cm dlouhý a asi 5 mm širo­ ký, velmi hustý, s extrémně krátkými stopkami. Klásky podlouhlé, 1květé, plevy kýlnaté. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Přednostně na výhřevných, suchých, nevápenitých písčitých a kameni­ tých půdách. Rozšíření: Od jižní části střední Evropy do zá­ padní Asie.

B ojínek švýcarský

Phteum rhaeticum

Znaky: Vytrvalá, řídce trsnatá tráva s přímými nebo obloukovitě vystoupavým i, hladký­ mi, poměrně tenkým i, 10 až 50 cm vysokými stébly s 2 až 4 kolénky. Jazýčky tupé, až 2 mm dlouhé. Listové pochvy hladké, horní slabě nafouklé. Čepele až 6 mm široké, lysé, ploché, zašpičatělé. Lichoklasy při ohnutí nelaločnaté, vzpřímené, poněkud štětinovité, 1 -5 cm dlouhé a až 1 cm široké, purpu­ rové nebo špinavě fialové. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Pastviny a louky v alpinském stupni od 1400 m, na čerstvých půdách. Rozšíření: V horách celosvětově rozšířený. Ve stejném výškovém stupni se vyskytuje i bojínek chlupatý (Ph/eum hirsutum) s bělavě zeleným, až 7 cm dlouhým lichoklasem, který je při ohnutí laločnatý (na rozdíl od bojínku lučního!). Chrastice rákosovitá

Phalaroides arundinacea

Znaky: Vytrvalá, mohutná trá­ va s dlouhým plazivým oddenkem. Stébla velmi statná, pří­ má nebo nejvýše na bázi zahnutá, hladká, až 20 0 cm vysoká, s 4 -6 kolénky. Jazýč­ ky 2 -1 6 mm dlouhé, tupé, později rozdřípené. Listové pochvy hladké, na hřbetní straně oblé. Čepele lysé, zele­ né, až 18 mm široké a 10 až BS 35 cm dlouhé, dlouze zašpiča­ tělé, ploché, pevné, v přední části poměrně drs­ né. Laty v obrysu kopinaté, vzpřímené, po­ měrně husté, 5 -2 5 cm dlouhé a až 4 cm široké, v době květu poněkud prořídlé. Klásky kolem 6 mm dlouhé. Plevy a pluchy bez osin. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Tvoří charakteristické porosty v pobřežních rákosinách tekoucích vod i jezer. Rozšíření: V celé Evropě, mírné zóně Asie a v Severní Americe. Rovněž pěstována.

134

Pšenfčko rozkladité

MiHum effusum

Znaky: Vytrvalá, v řídkých tr­ sech rostoucí tráva s přímými nebo pouze na bází ohnutým i, zcela hladkými, 4 0 -1 6 0 cm dlouhým i stébly s 2 - 5 kolén­ ky v dolní části stébel. Jazýč­ ky 3 -1 0 mm dlouhé, celokrajné. Listové pochvy na hřbetní straně oblé. Čepele tupé, tm a­ vozelené, ploché, až 15 mm široké a 1 0 -3 0 cm dlouhé, poněkud splihlé, pouze na okrajích slabě drsné. Laty velm i řídké, větši­ nou nící, 10 -30 cm dlouhé a až 15 cm široké. Větve zakřivené a daleko odstávající, poměrně tenké. Klásky oválné, 1 květé, bledě zelené. Pluchy o málo kratší než plevy, bez osin. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Značně rozšířený druh v listna­ tých a smíšených lesích s podrostem bylin na dosti vlhkých, výživných půdách. Stínomilná rostlina. Rozšíření: Ve většině oblastí Evropy. Lesknice kanárská

Phataris canariensis

Znaky. Jednoletá, většinou v malých trsech rostoucí tráva s přímými nebo na bázi vy­ stoupavými, tuhými, hladkými, mohutnými, 2 0 -1 2 0 cm vyso­ kými stébly. Jazýčky 3 -8 mm dlouhé, na okraji poněkud roz­ dřípené. Listové pochvy hlad­ ké nebo slabě drsné, směrem vzhůru poněkud nafouklé. Če­ pele ploché, zúžené ve velmi štíhlou špičku, drsné, inten­ zivně zelené, až 25 cm dlouhé a asi 12 mm ši­ roké. Laty podlouhle oválné, klasovitě husté, vzpřímené, 2 - 5 cm dlouhé a až 2 cm široké, tuhé, zelenavě bělavé. Klásky obvejčité, až 10 cm dlouhéj 1květé. Vysévaná jako ptačí zob. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Ve střední Evropě pouze nahodile v ruderálních společenstvech nebo pěstovaná jako ozdobná tráva. Ve Středomoří pěstována. Rozšíření: Západomediteránní druh. V nepříliš horkých oblastech dnes celosvětově rozšířená.

Psárka luční Aíopecurus pratensis \ Znaky: Vytrvalá, v řidších či hustších trsech rostoucí tráva s přímými nebo na bázi obloukovitě vystoupavými, mo­ hutnými nebo tenkými, asi 3 0 -1 2 0 cm vysokými stébly s nápadně malým počtem kolének. Jazýčky poněkud zatupělé, až 2,5 mm dlouhé, celokrajné. Listové pochvy hladké, poněkud, rozštěpené a lehce nafouklé, zcela hladké. Čepele lysé, intenzivně zelené, slabě drsné a celkově hladké, úzce zašpičatělé, ploché, 3 až 10 mm široké a asi 5 -4 0 cm dlouhé, směrem vzhůru po stéblu kratší. Lichoklasy velm i husté, válcovité, nahoře zatupělé, velm i měkké, 3 -1 2 cm dlouhé a až 10 cm široké, špinavě zelené nebo se slabým purpurovým náde­ chem. Stopky klásků velm i krátké, přímé. Klásky asi 5 mm dlouhé, podlouhle vejčité, 1 květé. Okraje plev na bázi navzájem srostlé, 3žilné a na kýlu zřetelně chlupaté. Pluchy

poněkud delší než plevy, kýlnaté, 4žilné, na hřbetě pouze ve spodní čtvrtině srostlé s osi­ nou. Osina přesahuje plevy asi o 4 mm. Plušky nejsou vyvinuty. Prašníky žlutavé nebo purpurové. Doba květu: Duben až červenec. Stanoviště: Z nížin do hor na vlhkých loukách, v zahradách a v pobřežních společenstvech na vlhkých, chladných, výživných půdách. Ukazatel vlhkosti a výživnosti půdy. Dobře snáší polostín a vítá hnojení i zalévání stano­ viště. Rozšíření: Psárka luční je velm i rozšířená v ce­ lé Evropě a byla zavlečena i do Severní Ame­ riky a dalších oblastí. Rovněž v rámci svého evropského rozšíření není ta to tráva všude původní, je jí šíření je silně podporováno kul­ turam i luk. Velmi výnosná tráva vysoké hod­ noty. Rarevné odrůdy se žlutobíle rýhovaným i listy jsou příležitostně pěstovány jako ozdob­ né trávy.

Psárka polní

Psárka kolánkatá

WFüs fňyosuroides Znaky: Jednoletá, jednotlivě nebo v řídkých trsech ros­ toucí tráva s přímými nebo na bázi kolénkatými, asi 20 až 80 cm vysokými stébly. Ja­ zýčky tupé, celokrajné, 2 až 5 mm dlouhé. Listové pochvy zelené, často i slabě purpu­ rové, hladké, pouze nepatrně nafouklé. Čepele až 8 mm ši­ roké a 15 cm dlouhé, ploché, drsné, na spodní straně často hladké. Licho­ klasy poměrně husté, úzce válcovité, směrem vzhůru zúžené, 3 -1 2 cm dlouhé a asi 5 mm ši­ roké, žlutavě zelené nebo špinavě purpurové. Klásky až 7 mm dlouhé. Osina přesahuje pluchu asi o 4 - 8 mm. Plušky chybějí. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Především v ozimech nebo v kul­ turách okopanin, rovněž na okrajích cest a ru­ mištích. Rozšíření: Celá Evropa a Asie.

136

Aíopecurus genlcu/atus BSf Znaky: Jednoletá nebo více­ letá tráva s poléhavým i, roz­ prostřenými, asi 10 až 4 5 cm vysokými stébly, která na kolénkách kořenují, často pla­ vou ve vodě a kolénkatě více kolénky vystupují. Jazýčky až 2,5 mm dlouhé. Listové pochvy zelenavé, v horní čás­ ti stébla slabě nafouklé, hlad­ ké. Čepele lysé, zašpičatělé, až 12 cm dlouhé a 3 -7 mm široké, ploché, slabě šedozelené, pouze na žilkách drsné. Li­ choklasy velm i husté, válcovité, 2 -7 cm dlou­ hé a až 7 mm široké, zelenavé nebo slabě pur­ purové. Klásky 1 květé. Osina přesahuje pluchy asi o 3 mm. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: V říčních nivách, v příkopech a na vlhkých cestách, též v rybnících a potocích. Rozšíření: Celá Evropa, S Asie, Severní Ame­ rika.

Psárka vakovitá

Alopecurus utrlcu/atus Znaky: Jednoletá, na bázi svazčitě větvená tráva asi s 10-15 cm dlouhým i, oje­ diněle zcela přímými, větši­ nou však kolénkatě vystoupavými stébly. Jazýčky až 2 mm dlouhé, tové pochvy spodních listů přitisklé, pochvy stébelných listů nápadně vakovitě na­ fouklé, většinou lysé. Čepele ploché, až 6 mm široké, úzce zašpičatělé, zelené. Lichoklasy podlouhle oválné, 1,5 až 2,5 cm dlouhé a asi 1 cm široké. Větve nesou pouze 1 -2 poměrně velké klásky. Plevy až ke středu navzájem srostlé. Pluchy s 10-15 mm dlouhou, kolénkatou osinou. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Vlhké pastviny a louky, porosty bylin na okrajích cest, solí ovlivněná místa (okraje silnic). Rozšíření: JV Evropa, atlantské oblasti.

Psárka rákosová

Psárka plavá Alopecurus aequa/is Znaky: Jednoletá nebo vícele­ tá tráva. Stébla poléhavá a kolénkatě vystoupavá, hlad­ ká, podobná jako u příbuzné psárky kolénkatě, asi 10 až 3 5 cm vysoká, na kolénkách alespoň kořenující, směrem celokrajné. Lis­ ke květenství bělavá. Jazýčky až 5 mm dlouhé, tupé. Listo­ vé pochvy hladké, bělavě ze­ lené, pouze ponékud nafouk­ lé. Čepele až 6 mm široké a 15 cm dlouhé, ploché, pouze na žilkách zdrsnělé. Lichoklasy velm i husté, válcovité, až 5 cm dlouhé a 6 mm široké, bledě šedozelené nebo modravě pur­ purové. Prašníky žlutavé červené. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: V pionýrských společenstvech na březích či v příkopech, na vlhkých, výživných jílovitých půdách. Často i plovoucí ve vodě. Rozšíření: Rozšířená tém ěř v celé Evropě, vy­ skytuje se však vždy pouze ojediněle na izo­ lovaných stanovištích.

Psárka cibulkatá

Alopecurus arundinaceus Znaky: Vytrvalá tráva s dlou­ hými, podzemními výběžky a vzpřímenými, šedozelenými stébly až 150 cm vysokými. Jazýčky až 5 mm dlouhé, celokrajné. Listové pochvy hladké, na hřbetní straně ob­ lé, sotva nafouklé. Čepele še­ dozelené, zašpičatělé, plo­ ché, drsné, až 4 0 cm dlouhé BS a 10 mm široké. Lichoklasy válcovité, přímé, až 15 cm dlouhé a 15 mm ši­ roké. Klásky až 7 mm dlouhé, velmi hustě při­ sedlé na krátkých stopečkách, 1 květé. Plušky chybějí. Vzhledem je ta to tráva podobná psárce luční a je s ní rovněž často zaměňována. Doba květu: Květen až říjen. Stanoviště: Dosti roztroušeně na slaných lou­ kách a mokrých jílovitých půdách, na pobřeží a rovněž (vzácně) i ve vnitrozemí. Rozšíření: Téměř celá Evropa, oblast Balt­ ského moře.

ía a

Alopecurus bu/bosus BS Znaky: Vytrvalá tráva s po\ i i m I měrně malými, rozprostřeným v W ^ r/ trsy. Stébla ze zahnuté báze vystoupavá, asi 10 -20 cm vysoká, tenká, nevětvená, hladká, s malým počtem kolének. Obě spodní internodia jsou hlízovitě ztlustlá a dosa­ hují až 8 mm v průměru. Jazýčky až 6 mm dlouhé, ce­ lokrajné. Listo_vé pochvy hlad­ ké, pouze nepatrně nafouklé. Čepele šedozele­ né až zelené, zašpičatělé, ploché nebo slabě svinuté, až 3,5 mm široké a kolem 10 cm dlou­ hé, na okrajích drsné. Lichoklasy poměrně tlusté, 2 -7 cm dlouhé a až 5 mm široké, se ze­ lenavým až purpurovým nádechem. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Slané marše na pobřeží a slané louky. Rozšíření: Od pobřeží Severního moře až do Středomoří.

W UÍ/

Lipnicovité

Tomka vonná

x

Anthoxanthum odoratum

Tomka osinatá Anthoxanthum aristatum

(A p ue tii)

Znaky: Vytrvalá, trsnatá tráva Znaky: Jednoletá, jednotlivě s přímými, tenkými nebo poně­ rostoucí nebo pouze velmi říd­ kud mohutnějšími, hladkými, ké trsy vytvářející tráva s roz­ nevětvenými, tuhými, 10 až prostřenými či přímými, po­ 50 cm vysokými stébly s 1 až měrně tenkými, hladkými, asi 3 kolénky. Jazýčky 1-5 mm 10-40 cm vysokými a většinou dlouhé, tupé. Listové pochvy též rozvětvenými stébly s 4 až na konci vousatě chlupaté, na 5 kolénky. Jazýčky hřbetní straně okrouhlé. Čepe­ dlouhé, celokrajné. Listové le dlouze zašpičatělé, zelené, pochvy na horním konci s ně­ až 5 mm široké a 15 cm dlou­ kolika odstávajícími chloupky. hé, ploché, oddálené chlupaté nebo téměř lysé. Čepele zelené, úzce zašpičatělé, ploché, tenké, Laty klasovité, poměrně silně stažené, podlou­ řídce chlupaté nebo lysé, až 5 mm široké a asi hle oválné, 1 -1 0 cm dlouhé a až 15 mm široké, 6 cm dlouhé. Laty klasovité stažené, řidší než zelené nebo purpurové. Klásky až 10 mm dlou­ u tomky vonné, bledě zelené, až 4 cm dlouhé. hé. Pluchy s mohutnou, zahnutou osinou. Po ro- Pluchy s 7-10 mm dlouhou osinou. Po rozemnuzemnutí voní intenzivně kumarinem. tí voní kumarinem (vůně Waldmeisteru). Doba květu: Duben až červen. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Na chudých loukách, ve světlých Stanoviště: Na okrajích cest, na úhorech a ze­ listnatých lesích na mírně kyselých půdách. leninových polích. Většinou pouze zavlečená. Rozšíření: Hojná tém ěř v celé Evropě, v Al­ Rozšíření: Středomoří, západní Francie a brit­ pách asi do 2 3 0 0 m. ské ostrovy.

Tomka vejčitá

Tomkovice vonná Hierochloe odorata

Anthoxanthum ovatum Znaky: Jednoletá, jednotlivě rostoucí nebo řídce trsnatá tráva s jednoduchým i, ne­ větvenými, hladkými, 10 až 4 5 cm vysokými, přímými ne­ bo obloukovitě vystoupavým i stébly. Jazýčky oválné, asi 1,5-2 mm dlouhé, celokrajné. Listové pochvy nejsou při­ lehlé, na hřbetní straně zaob­ lené, na horním konci řídce chlupaté. Čepele 5 -1 0 mm široké a až 5 cm dlouhé, zašpičatělé, zelené, většinou ploché a většinou lysé. Lata stažená, velmi hustá, vál­ covitě oválná, na bázi zatupělá, nelaločnatá, poměrně uzavřená. Klásky 7 -8 mm dlouhé, většinou 3květé. Rostlina po usušení voní slabě po kumarinu (W aldmeister], Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Písčitá pole, okraje cest nebo suché úhory. Rozšíření: Celé Středomoří.

140

Znaky: Vytrvalá, v poměrně hustých trsech rostoucí tráva s tenkým , poléhavým oddenkem a přímými, tenkým i, asi 2 0 -5 0 cm vysokým i, hladký­ mi, pouze pod květenstvím slabě drsnými stébly. Jazýč­ ky tupé, 2 - 4 mm dlouhé. Lis­ tové pochvy jemně drsné, na hřbetě zaoblené, přilehlé. Čepele až 10 mm široké a 3 0 cm dlouhé, úzce zašpičatělé, ploché, slabě chlupaté nebo úplně lysé, na spodní straně zelenavě lesklé. Horní stébelné listy nápadně krátké. Laty v obrysu oválné, velmi řídce rozprostřené, až 10 cm dlouhé. Klásky asi 4 mm dlouhé, 3květé, oba spodní pouze samčí. Pluchy bez osin. Doba květu: Duben až červen. Stanoviště: Ve slatinách a na vlhkých písči­ tých půdách. Intenzivně voní kumarinem (Waldm eister). Rozšíření: Severní a severozápadní Evropa.

Smilka tuhá

Nardus stricta

Znaky: Vytrvalá tráva s hus­ tým i a pevnými trsy. Oddenek tlustý, pod zemí krátce plazivý, s hrubými, provazovitým i kořeny. Všechny výhonky s tuhým i pochvami. Stébla přímá, tenká, pouze s jedním kolénkem, asi 1 0 -4 0 cm vy­ soká, tuhá, na bázi lysá, smě­ rem nahoru drsná, zřetelně přesahující listy. Listy šedo­ zelené, většinou pouze přízemní. Jazýčky tu­ pé, 1 -2 mm dlouhé. Listové pochvy hladké, vytrvalé, velm i hustě smáčklé, poměrně tuhé a poněkud lesklé. Čepele štětinovitě svinuté, asi 0,5 mm silné, ostře zašpičatělé, tvrdé, tu­ hé, až 3 0 cm dlouhé, drsné. Lichoklasy přímé, jednostranné, 3 -8 cm dlouhé, poměrně ten­ ké, šedozelené nebo s purpurovým náde­ chem, na špičce protažené v asi 10 mm dlou­ hou štětinu. Klásky velm i drobné, až 9 mm dlouhé, přisedlé, řídké nebo pouze nepatrně se vzájemně přesahující, ve dvou řadách na

jedné straně vřetene, 1květé. Plevy velm i ma­ lé. Pluchy značně úzké, asi stejně dlouhé jako klásky, na špičce s 1-3 mm dlouhou osinou, 2- až Šhranné, drsné. Plušky 2žilné. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Tuhá a velm i pevná tráva na chu­ dých loukách pohoří, na střídavě vlhkých, mírně výživných a nevápenitých půdách, též na rašelině a jílu. Kořeny zasahují až do hloubky 80 cm. Hnojení potlačuje je jí růst. Při norm ální pastvě velm i odolná i na sešlap. V lesích je smilka dokladem dřívější pastvy. Rozšíření: Hojně rozšířená v celé Evropě. Od nížin až do hor, zde zvláště ve výškách 80 0 až 1900 m tvoří charakteristické porosty. Výško­ vá hranice v Alpách zasahuje asi do 2 6 0 0 m. Na vysokohorských stanovištích jsou rostliny obvykle pouze asi 5 cm vysoké, jsou ale má­ lo proměnlivé ve vzhledu. Smilka tuhá se vy­ skytuje i v Grónsku, na Azorech a v Novém Foundlandu, dále v mírné zóně Asie a v Se­ verní Americe.

Trpaslička nejm enší Mibora

Puchýřka útlá

minima

Znaky: Jednoletá, polštářovitá nebo husté trsy tvořící trá­ va s přímými nebo obloukovitě vystoupavým i, asi 2 až 15 cm vysokými, niťovitým i, nevětvenými, hladkým i stéb­ ly s vysoko sahajícími poch­ vam i. Jazýčky velm i tence blanité, úzké, až 1 mm dlou­ hé, tupé. Listové pochvy pře­ sahující, zaoblené, hladké a lysé. Čepele velmi úzké a asi 0,5 mm široké při délce nejvýše 2 cm, ploché nebo od okra­ jů svinuté, zelené. Květenství lichoklas nebo zdánlivý hrozen, vzpřímené, velm i štíhlé, 5 -2 0 mm dlouhé, jednostranné, červenavé až purpurové. Doba květu: Únor až květen, září až prosinec. Stanoviště: Nahodile na písčinách a suchých místech v oblastech s mírnou zimou. Rozšíření: Jihozápadní Evropa a Středomoří. V Německu až do oblasti Rýna a Mohanu. U nás ojediněle zavlečená.

Co/eanthus subrilis

Znaky: Jednoletá, velm i jem ­ ná, poléhavá tráva jednotlivě rostoucí nebo s malými, říd­ kými trsy. Stébla často růžicovité rozprostřená a svazčitě větvená, niťovitá, 2 - 5 cm vysoká. Vedle trpasličky nej­ menší jedna z nejmenších domácích trav. Listové poch­ vy horních stébelných listů měchýřkovitě nafouklé (jmé­ no!). Čepele většinou rýhované a srpovitě za­ křivené, nejvýše 2 cm dlouhé. Laty zpočátku obalené pochvami nejvyšších listů, větve niťovité. Klásky zploštělé, až 1 mm dlouhé, svazčitě uspořádané, bez plev. Pluchy osinatě zašpičatělé. Doba květu: Srpen až říjen. Stanoviště: Nahodile na bahnité půdé vypuš­ těných rybníků nebo na březích řek. Rozšíření: Severní a západní Evropa.

Milička menší Eragrostis m inor

Lygeum spartum

Znaky: Jednoletá, řídké trsy tvořící, na bázi hojně svazčitě větvená tráva. Stébla vzpří­ mená nebo z poléhavého zá­ kladu obloukovitě nebo čas­ těji i kolénkatě vystoupavá, asi 1 0 -30 cm vysoká. Jazýč­ ky chybějí. Listové pochvy dlouze brvité, na horním kon­ ci vousaté. Čepele asi 4 mm široké, na okraji žláznatě chlupaté, zelené, ploché. Lata poměrně řídká, vzpřímená, až 15 cm dlouhá. Spodní větve la­ ty pouze 1-2 , tuhé, tém ěř vodorovně odstálé, tenké, tém ěř nitbvité. Klásky až 8 mm dlouhé, 8 - až 16květé, většinou tmavofialově zelenavé. Doba květu: Červenec až listopad. Stanoviště: Většinou v sešlapávaných spo­ lečenstvech mezi dlažbou, na nezpevněných místech, na okrajích cest a na písčinách. Ty­ pická rostlina provázející nádraží. Rozšíření: Středomoří, dnes celosvětově roz­ šířená.

Znaky: Vytrvalá, trsnatá, spí­ še sítinám podobná tráva s poléhavým oddenkem a vystoupavým i nebo přímými, na bázi bohatě olistěným i, 70 až 80 cm vysokými, velmi pevnými, tém ěř drátovitým i, plnými a hladkými stébly. Jazýčky zašpičatělé, až 7 mm dlouhé. Listové pochvy lysé, bs pevně přiléhající. Čepele až 50 cm dlouhé a asi 1,5 mm široké, velmi pev­ né a tuhé, svinuté. Laty obklopené 4 - 9 cm dlouhou, zašpičatělou pochvou. Klásky 2květé, bez plev. Pluchy na spodní straně srostlé a dlouze hedvábitě chlupaté. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Otevřené travnaté porosty na písčité nebo hlinité půdě. Rozšíření: Celé Středomoří. Slouží k získávání vláken a k výrobě španělského esparto na vý­ robu papíru.

Bodloplev hroznatý Tragus racemosus

Tajnička rýžovitá Leersia oryzoides

Znaky: Jednoletá, většinou na zemi poléhavá tráva, na bázi svazčitě větvená a na kolénkách kořenující. Stébla kolénkatě vystoupavá, hlad­ ká, asi 10 -30 cm vysoká. Lis­ tové pochvy poměrně krátké, horní poněkud kratší _a měchýřovitě nafouklé. Čepele často pouze nepatrně vyvinuA11 té, na okraji ostnitě brvité., Jazýčky nahrazeny krátkým křížem chloupků. Laty (lichoklasy) válcovité, asi 4 - 8 cm dlou­ hé. Větve značně krátké, s tuhým i, hákovité zakřiveným i chlupy. Klásky s jem ným i ostny. Pluchy bez osin. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Přednostně na suchých, výživ­ ných, volných a nehumózních písčitých pů­ dách. Rozšíření: V subtropech rozšířený druh, jinde pouze zplanělý, nahodile se vyskytující.

Znaky: Víceletá, řídce trsnatá tráva s tenkým i poléhavými výběžky a vzpřímenými, ten­ kými, větvenými, asi 30 až 120 cm vysokými stébly, která jsou na četných kolén­ kách poněkud chlupatá. Ja­ zýčky velm i nezřetelné, asi 1 mm dlouhé. Listové pochvy často na hřbetní straně tence rýhované, směrem vzhůru dí­ ky tuhým , nazpět odehnutým chlupům slabě drsné. Čepele žlutavě zelené, úzce zašpiča­ tělé, až 30 cm dlouhé a 10 mm široké, na okrajích ostnitě drsné. Lata zprvu stažená, později velm i volná, asi 20 cm dlouhá. Větve nitbvité . Klásky bledě zelené, 1 květé, asi 5 mm dlouhé. Doba květu: Srpen až říjen. Stanoviště: Na březích odvodňovacích příko­ pů a potoků, na výživném bahně. Rozšíření: Rostlina údolí vod v celé Evropě a dále v Severní Americe.

144

X

Bér italský Setaria ita/ica

Znaky: Jedn ole tá, v řídkých trsech rostoucí trá va s pří­ m ým i nebo vystoupavým i, asi 10 až 60 cm vysokým i, te nkým i, ve spodní části často i větvenými, hladkými, pouze pod latou drsným i stéb ly s 3 - 5 kolénky. Ja­ zýčky nahrazeny skupinou hedvábitých chloupků. Listo­ vé pochvy hladké, na hřbetní straně zaoblené, pouze na okrajích chlupaté. Čepele až 30 cm dlouhé a nejvýše 10 mm ši­ roké. Lichoklasy přímé, poměrně husté, velmi štětinaté, směrem vzhůru zúžené, až 10 cm dlouhé a asi 5 -9 mm široké, zelenavé nebo purpurové. Výchozí rostlina pro bér italský. Doba kvátu: Červenec až říjen. Stanoviště: Rumiště, cesty, zahrady, vinice, pole s okopaninam i. Rozšíření: Téměř celá Evropa s výjim kou se­ verní části, především ale v teplých oblas­ tech. M ísty velm i hojný druh.

Znaky: Jednoletá, z béru ze­ leného vypěstovaná kulturní rostlina s tuhým i, přímými, až 10 mm tlustým i a 50 až 100 cm vysokým i stébly. Jazýčky nahrazeny křížem hedvábitých chloupků. Listo­ vé pochvy na okrajích chlu­ paté. Čepele až 15 mm široké a asi 5 -4 0 cm dlouhé, zele­ né, lysé. Lichoklas s četným i dílčími lichoklasy, kyjovitý, až 30 mm široký, na bázi laločnatý, v době zralosti převislý. Klásky 2 ,5 mm dlouhé, zprvu zelenavé, po­ zději postupně červenající nebo hnědé. Prom ěnlivý druh. Doba květu: Červenec až září. Stanoviště: Cesty, rum išté, zahrady s písčitou či jílovitou půdou v nižších polohách. Rozšíření: Původně pouze ve Středomoří, zavlékán jako potrava ptáků a m ísty nahodile rostoucí. Rozšířen v teplých oblastech.

Bér sivý

Ježatka kuří noha Echinoch/oa crus-galli

Setaria pum i/a (S. gla uca) Znaky: Jednoletá, řídká tráva s přímými nebo obloukovitě vy­ stoupavými, asi 6 -7 0 cm vy­ sokými, hladkými, pouze pod latou drsnými stébly. Jazýčky chybějí, jsou nahrazeny křížem chloupků. Listové pochvy kýlnaté, lysé. Čepele zašpičatělé, 4 -9 mm široké a až 30 cm dlouhé, směrem k bázi chlupa­ té, ploché. Lichoklasy velmi husté, přímé, válcovité, 1-12 cm dlouhé, až 8 mm široké. Klásky žlutavé nebo červenavé. Doba květu: Červenec až říjen. Stanoviště: Plevelová společenstva na polích a na vinicích, též na okrajích cest a rumištích, většinou na jílovité nebo písčité půdě. Rozšíření: Středomoří, ale celosvětově rozšíře­ ný druh. Na podobných místech se vyskytuje též bér přeslenitý (Setaria verticiHata), jehož li­ choklasy jsou na bázi laločnatě přerušované, méně štětinaté.

m

Znaky: Jednoletá, pouze ma­ lé trsy tvořící tráva s m ohut­ nými, přímými, málo větvený­ mi, někdy i rozšířenými, asi BS 3 0 -1 0 0 cm vysokým i stéb­ ly. Jazýčky chybějí. Listové pochvy hladké, na hřbetní straně zřetelně kýlnaté. Čepe­ le úzce zašpičatělé, lysé, plo­ ché, 8 až 20 mm široké a asi Á 10 až 35 cm dlouhé, měkké, pouze na okrajích zřetelně drsné. Laty v obry­ su oválné, vzpřímené nebo převislé, až 2 0 cm dlouhé, sestávají z několika lichohroznů, které jsou poměrně husté, zelenavé nebo purpuro­ vé. Vétve lichohroznů drsné a štětinaté. Doba květu: Srpen až říjen. Stanoviště: Na zeleninových a okopávaných polích, na okrajích rybníků a příkopů u vesnic, v zahradách a vinicích. Rozšíření: Středomoří, dnes celosvětově zplanělá (zvláště v rýžových polích).

Proso seté Panicům mHiaceum Znaky: Jednoletá, velmi stat­ ná tráva s tuhým i, přímými nebo již od báze kolénkatě vystoupavým i, nepříliš větvený­ mi, asi 50 až 180 cm vysoký­ mi stébly. Jazýčky velm i krátké, většinou redukované v proužek chloupků. Listové pochvy na hřbetní straně za­ oblené, silně chlupaté. Čepe­ le drsné, 1 0 -2 0 mm široké, zašpičatělé, zelené, plihé, ploché. Laty značné velké, až asi 20 cm dlouhé, zpočátku silné stažené, později velm i volně rozložené, většinou jednostranně převislé. Větve poně­ kud splihlé, drsně chlupaté, poměrně dlouhé. Klásky zřetelně stopkaté, asi 3 mm dlouhé, většinou světle zelené, příležitostné i černofialové nebo červenavě naběhlé. Plevy lysé, krátce zašpičatělé, s četným i zřetelnými žil­ kami. Pluchy lesklé a většinou živě zbarvené, bez osin. Blizny purpurově červené. Doba květu: Červenec až září. Stanoviště: Pokud není pěstováno, vyskytuje se na rum ištích, na cestách nebo na sm etiš­ tích, dává přednost výživným, slabě písčitým půdám. Typická rostlina krátkého dne - te­ prve koncem léta v době zkracování dne do­ zrává. Rozšíření: Původní pravděpodobně v Přední Asii. Dnes celosvětově rozšířený druh v mno­ ha kulturních odrůdách. Všeobecná: Proso seté patří k nejstarším obil­ ninám, jejichž planý výchozí druh až dosud nemohl být jednoznačně identifikován. Prav­ děpodobně vzniklo již před mnoha staletím i ze středoasijských druhů. Ve střední Evropě se dnes již proso nepěstuje. Se zavedením brambor došlo k jeho ústupu. Kromě toho se navíc během času změnily i chuťové prefe­ rence, takže proso ztratilo během minulých staletí téměř úplně svůj původní význam zá­ kladního prostředku k výživě. Ještě v m inulém století a v mnohých oblas­ tech ještě v období po první světové válce by­ lo proso pěstováno především jako prostře­ dek k výživě. Tři různé odrůdy určují v podstatě charakter pěstovaných kultivarů: Zde popsaná a vyobrazená odrůda patří

k convar. effusum s řídce rozprostřenou latou, zatímco convar. contractum a convar. compactum m ají silněji stažená květenství, a tím celkovým vzhledem upom ínají spíše na bér italský (Setaria ita/ica). Pro odlišení kultivarů lze použít i barvu plev: vedle forem s šedými obaly se vyskytují i form y s hnědým i nebo tém ěř až černými plevami, navíc se ty to odrů­ dy odlišují dobou zrání a nemohou být stejnocenně použity pro všechny klim atické ob­ lasti. I když pěstování prosa ve střední Evropě je tém ěř ukončeno, existují oblasti jeho pěs­ tování ještě ve střední a jihovýchodní Asii, dá­ le v mnoha oblastech Afriky, přičemž často jsou jako proso používány i obiiky příbuzných rodů (Echinochloa. Pennisetum, Sorghum a j./ Archeologicky je proso poměrně dobře zjisti­ telné. Dosud nejstarší a s jisto tou zjištěné nálezy prosa pocházejí z období keram iky (ra­ ný úsek mladší doby kamenné), a to z nale­ zišť v okolí Lipska a ze severovýchodního předhoň' Harzu. V obou případech bylo proso nalezeno spolu s pšenicí dvouzrnkou a s ječ­ menem. Z pozdějších půdních horizontů mlad­ ší doby kamenné (neolitikum ) pocházejí nále­ zy například z pobřežních sídel na březích Bodamského jezera a ze švýcarského předhoří Alp. Během celé m ladší doby kamenné mě­ lo proso ve střední Evropě velký význam pouze v několika oblastech. Teprve na počát­ ku doby bronzové se objevují poněkud čas­ tě jší nálezy prosa. Tyto se již nenacházely pouze ve východní části střední Evropy, ale například ve W estfálsku nebo v oblasti dol­ ního Rýna. Ze stejného časového období bylo zjištěno proso i v jižní Skandinávii. Celkově byl ale podíl prosa nevelký. Poněkud většího rozšíření dosáhlo proso pro­ kazatelně až v předřímské železné době. Dnes již nelze přesně odhadnout, zda toto dříve pěstované proso bylo používáno k výrobě kašovitých pokrmů, nebo k výrobě chlebo­ vých placek.

Lipnicovité

149

Proso plazivé Panicům repens

Lalang válcovitý Imperata cyiindrica

Znaky: Vytrvalá, četné výběž­ ky tvořící tráva se vzpřímený­ mi nebo obloukovitě vystoupavými, hladkými, lysými, 15 -50 cm vysokými stébly. Jazýčky asi 1-2 mm dlouhé, celokrajné, zatupělé. Listové pochvy lysé nebo slabě drsné. Čepele 2 až 8 mm široké a 5 -2 5 cm dlouhé, nápadné dvouřadé uspořádané. Laty BS otevřené, 4 -1 5 cm dlouhé. Klásky lysé, eliptické, 2 -3 mm dlouhé. Dolní pleva asi délky čtvrtiny klásku, číšovitě vydutá. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Střídavě vlhké, písčité půdy, obvykle poblíž pobřeží. Rozšíření: Středomořská_ oblast, dále Portu­ galsko a severozápadní Španělsko. Na Sicílii se vyskytuje podobný druh Panicům maximum na vápencových skalách poblíž pobřeží. Tato rostlina nevytváří výběžky.

Znaky: Vytrvalá, velm i deko­ rativní tráva s dlouhým i pod­ zemními výběžky a přímými, hladkými, dutým i, 80 až 120 cm vysokými stébly. Lis­ tové pochvy poměrně široké. BS Čepele 3 -6 mm široké a až 60 cm dlouhé, poměrně tuhé a pevné, vzpřímené nebo odstálé, ploché nebo směrem ke špičce rýhované. Laty hus­ té, válcovité, až 20 cm dlou­ hé, stříbřitě bílé. Klásky uzavřené v chloupky laty, 4 - 5 mm dlouhé, 2květé, spodní květ zakrnělý, horní oboupohlavný. Pluchy bez osin, průhledné, kopinaté. Pouze s dvěma prašníky. Doba květu: Květen až červenec. Stanoviště: Suché okraje potoků a řek, písči­ ny, rovněž poblíž pobřeží. Rozšíření: V celém Středom oří a rovnéž ve vnitrozem í rozšířený druh. Severně od Alp příležitostně pěstován jako ozdobná tráva.

Čirok halabský Sorghum haiepense Znaky: Vytrvalá, velm i deko­ rativní tráva s krátkými, ale m ohutným i (asi 1 cm tlustý­ mi) bělavými výběžky a pří­ mými, hladkým i, 6 0 -1 0 0 cm dlouhým i stébly. Jazýčky krátké, posázené krátkým i, asi 1 mm dlouhým i chloupky. Listové pochvy hladké, na horním konci poněkud rozestouplé a vousatě chlupaté.. Čepele zelené, 10-15 mm ši­ roké a asi 2 5 cm dlouhé, hladké, zašpičatělé, na okraji posázené velm i ostrým i zoubky. La­ ty až 30 cm dlouhé, v obrysu kopinaté, silně rozvětvené. Větve až 15 cm dlouhé, po 3 i ví­ ce uspořádané v přeslenech a na bázi vousa­ tě chlupaté, obvykle sm ěřující šikmo vzhůru nebo poněkud převislé, poslední rozvětvení asi s 5 páry klásků. Klásky jsou až 5 cm dlou­ hé, eliptické, 2květé, ale pouze horní květ je oboupohlavný, purpurový nebo zelenavý. Dol­ ní plevy zašpičatělé, hustě krátce chlupaté,

žlutohnědé. Pluchy nesou 10-15 mm dlou­ hou osinu, nebo mohou být bez osin. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: Výslunné, suché a teplé svahy, le­ my vinic, okraje křovin a Nahoře vlevo: Květenství sítiny klubkaté, nahoře vpravo: Podélný průřez lodyhou sítiny rozkladité, dole: Statná bika lesníma ráda vlhká a polostinná stanoviště.

Sítina sivá Juncus ¡nftexus

Sítina rozkladitá Juncus effusus

Znaky; Vytrvalá, až 80 cm vy­ soká, příležitostně i vyšší, mdle šedozelená, v hustých tr­ sech rostoucí rostlina. Lodyha přímá, oblá a zřetelně žlábkovitě rýhovaná, uvnitř s pře­ rušovanou dření, pouze s jedi­ ným, květenství přesahujícím listenem, na bázi s červenohnědými pochvami. Květen­ ství zdánlivě postranní, řídké, až 5 cm dlouhé, kruželovité a mnohokvěté. Okvětních lístků 6 téměř stejně dlouhých, hně­ davých s širokými zelenými středními pruhy, štíhlých a dlouze zašpičatělých, ± delších než plody. Tyčinek 6. Dlouhé, přímé, červenavé blizny v počtu 3. Tobolka trojhranná, zašpiča­ tělá, tmavě kaštanově hnědá. Semena malá, červenohnědá. Doba kvétu: Červen až srpen. Stanoviště: Sítina sivá se vyskytuje na rašeli­ ništích, na vlhkých lukách a na vápencích. Rozšíření: Evropa, až do Švédská a Skotska.

Znaky: Vytrvalá, až 7 5 cm vy­ soká nebo i vyšší, zářivě zele­ ná rostlina rostoucí ve velmi hustých trsech. Lodyha pří­ má, oblá, hladká, vzácněji slabě rýhovaná, vyplněná dření, pouze s jediným , kvě­ tenství přesahujícím liste­ nem, na bázi s žlutohnědým i pochvami. Květenství zdánli­ vě postranní, ± volně svazčité, kruželovité a mnohokvěté. Okvětních líst­ ků 6, vnější jsou poněkud delší, zelenavé, s širokým blanitým okrajem, vejčité a za­ špičatělé, ± delší než plody. Většinou pouze 3 tyčinky: rovněž 3 přímé blizny. Tobolka troj­ hranná, nahoře rozšířená a poněkud vmáčklá, leskle hnědá čnělka přisedlá v této prohlubni. Semena malá, světle červenohnědá. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Všude na vlhkých místech. Rozšíření: V celé Evropě kromě arktických oblastí, severní polokoule.

Sítina klubkatá Juncus conglomeratus

Sítina baltská Juncus ba/ticus

Znaky: Vytrvalá, až 75 cm vy­ soká, příležitostně i vyšší, slabě šedozelená, v hustých trsech rostoucí rostlina. Lodyha pří­ má, oblá, obzvláště pod květenstvím rýhovaná, vyplněná dře­ ní, pouze s jediným, květenství přesahujícím listenem, na bázi se žlutozelenými, tupými poch­ vami. Květenství zdánlivě po­ stranní, kompaktní až téměř ku­ lovité a mnohokvěté. Okvětních listů 6, stejně velkých, dlouze zašpičatělých, různě hnědých a úzce blanitě lemovaných, ± delších než plody. Většinou pouze 3 tyčinky; 3 přímé červené bliz­ ny. Tobolka trojhranná, nahoře rozšířená a poně­ kud vmáčklá, leskle hnědá čnělka přisedlá v této prohlubni. Semena malá, světle červenohnědá. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Na vlhkých místech, vyhýbá se vápenitém u podkladu. Rozšíření: Sítina klubkatá je rozšířena tém ěř v celé Evropě.

Znaky: Vytrvalá, až 70 cm vy­ soká šedozelená rostlina většinou bez nekvetoucích lodyh. Lodyha přímá a tuhá, na bázi s jakoby čerstvě na­ třeným i, lesklými, žlutohně­ dými pochvami. Květenství řídký kružel, mnohokvětý, zřetelně postranní, který da­ leko přesahuje tuhý, špičatý BLST listen. Okvětní lístky v po­ čtu 6, červenohnědé se zeleným středním žebrem, vnější špičaté, vnitřní tupé a bělavě blanitě lemované. Tyčinek 6; 3 přímé, dlouhé blizny. Tobolka vejčitě trojhranná, ostnitě za­ špičatělá, hnědá, stejně dlouhá nebo delší než okvětní lístky. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Pobřežní a slané louky, vlhká údo­ lí dun a vřesoviště. Rozšíření: Západní Evropa až po severní Rus­ ko. U Baltského moře hojná, u Severního mo­ ře ale vzácná.

174

17 Fi

Sítina niťovitá Juncus fHiform is

Sítina trojklanná Juncus trifidu s

Znaky; Vytrvalá, 10 až 60 cm vysoká rostlina, trávovitě až světle zelená, rostoucí v tr­ sech. Nekvetoucí lodyhy většinou chybějí. Lodyha přímá, oblá až slabě smáčklá, lesklá, uvnitř se síťovitou dření, pou­ ze s jediným, květenství dale­ ko přesahujícím listenem, na bázi se slámově žlutými poch­ vami. Květenství zdánlivě po­ stranní, sotva přesahující délku 1 cm, málokvěté (až 10květé). Stejně dlouhé okvětní lístky v počtu 6, zelené, štíhlé a dlouze zašpičatělé, stejně dlouhé jako plody. Tyčinek 6; 3 vzpříme­ né, bledě červené blizny. Tobolka kulovitá, tupá, s krátkou ostnitou špičkou. Semena kulovitá, světle červenohnědá, bez přívěsků. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Rašeliny, mokré louky, vyhýbá se vápenitém u podkladu. Rozšíření: Evropa, na jihu vzácnější. Asie, Se­ verní Amerika.

Znaky: Vytrvalá, až 3 0 cm vy­ soká rostlina tvořící husté po­ rosty. Lodyha přímá, vláknitá, oblá, na bázi s lesklými, žlu­ tohnědým i pochvami. Listy tenké, vláknité, hluboce žlábkovité, při ústí listových pob l s t chev s vláskovitým i výrůstky. bs 0 Květenství tvořeno pouze 2 - 4 stopkatým i květy, které přerůstají 2 -3 listeny. Stejně dlouhé okvětní lístky v počtu 6, kaštanově hnědé se zelenou střední žilkou, štíhlé a dlou­ ze zašpičatělé, stejně dlouhé jako plody. Tyči­ nek 6; 3 nazpět odehnuté, bílé blizny. Tobolka vejčitá s dlouhou špičkou. - Podle délky liste­ nů jsou odlišovány dva poddruhy. Doba květu: Červenec až srpen. Stanoviště: Na skalách, v suchých porostech v horách, 1 6 0 0 -3 0 0 0 m. Typový poddruh se vyhýbá vápnité půdě, druhý poddruh je váp­ nomilný. Rozšíření: S. Evropa, na jihu pouze v horách.

Sítina kostrbatá Juncus squarosus

Sítina tenká Juncus tenuis

Znaky: Vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká rostlina, tvořící husté trsy, bez poléhavého oddenku. Lodyha ztuha vzpřímená, mno­ hem delší než bazální listy. Lis­ ty kožovitě štětinovité, žlábkovité, od trsu odstávající, na­ hoře směrem vzhůru zahnuté. Květenství vrcholové, v okoličnatém kruželi, s jedním delším a několika kratšími listeny. Okvětních lístků 6, mohutných, olivově zele­ ných, se zelenou střední žilkou a blanitým okra­ jem, vejčitých, tupých, stejně dlouhých jako plo­ dy. Tyčinek 6: 3 vzpřímené, červenavé blizny. Tobolka válcovitě vejčitá, zaoblená, s ostnitou špičkou. Semena podlouhlá, síťovitě jamkatá. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Sítina kostrbatá roste na mok­ rých, rašelinných nebo písčitých půdách, vy­ hýbá se vápenité půdě. Rozšíření: Západní, severozápadní a střední Evropa, chybí zvláště na jihovýchodě Evropy.

Znaky: Vytrvalá, 15 až 70 cm vysoká, žlutozelená, později hnědožlutá rostlina tvořící husté porosty. Lodyha vzpří­ mená, většinou pouze s liste­ ny, které daleko přesahují květenství. Listy úzce trávovité, vzpřímené. Květenství vr­ cholové, v řídkých, okolíkovitých kruželích. Šest okvětních lístků žlutohnědých, 3žilných, úzce kopinatých, zašpičatělých, vnitřní jsou blanitě lemované. Tyčinek 6; 3 přímé, dlouhé blizny. Tobolka vejčitě kulovitá, s krátkou ost­ nitou špičkou, zřetelně kratší než okvětní lístky. Semena malá_, bledá, ve vodě bobtnající. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Vlhké okraje cest, rum iště, vřeso­ viště a borové lesy. Rozšíření: Sítina tenká pochází ze Severní Ameriky, zhruba od roku 1825 je nalézána i v Evropě. Dnes je v severní, západní a střed­ ní Evropě zdomácnělá.

Sftinovité

Sítina slanisková Juncus gerardii Znaky: Vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká, vzácně I vyšší, zářivě zelená až olivově zelená rostli­ na s krátkým, poléhavým oddenkem. Lodyha vzpřímená a tuhá, téměř oblá a olistěná. Listy smáčklé, žlábkovité, u \ m // daňovým i provazci vyztužovaw /f n®- Květenství je řídký kružel, O v Blatnice bahenní (Scheuchzeriapa/ustr/s)

259

Puškvorec obecný Acorus calamus Znaky: Vytrvalá, 6 0 -5 0 cm bočně vyrůstající a šikm o obloukovitě vzhůru vysoká vodní nebo bažinná směřující, zelená až žlutozelená, později hně­ rostlina. Oddenek poléhavý, davá palice, která rozkvétá směrem od báze silně rozvětvený, až 3 cm vzhůru. Hustě navzájem směstnané malé jed­ v průměru, při rozlomení aro­ notlivé květy jsou oboupohlavné. 6 obvejčim aticky vonící, s listovým i tých, zelených, vydutých okvětních lístků oba­ a lodyžními stopam i pouze luje 6 krátkých tyčinek a okrouhlý, 2- až na svrchní straně. Lodyha je 3pouzdrý semeník. dvouřadé olistěná, s podél­ Doba květu: Červen a červenec. nou rýhou vycházející z kvě- Stanoviště: Na okrajích rybníků, březích poto­ tenství, na průřezu má podo­ ků, také ve slatinách, až do 1000 m. bu tupého písmene V, uvnitř Rozšíření: Evropa, Asie, Severní Amerika, na je masivně houbovitá. Nad jihu až do tropů. květenstvím pokračuje lody­ Všeobecně: Puškvorec není v Evropě domácí ha v přímém směru mečovi- a byl sem zavlečen teprve ve středověku. Po­ tým listenem, který je roz­ tom se velm i rychle vegetativně rozšířil. členěn ostrým středním V našich zeměpisných šířkách v příznivých lé­ žebrem na dvě nestejné čás­ tech vykvétá, ale červené bobule, které se vy­ ti, přední a hřbetní. Listy tvářejí jako plody, nedozrávají. Oddenky obsa­ jsou podobně stavěné, až hují silice (éterické oleje] a hořké alkaloidy 1,5 cm široké a na bázi čer- a byly již ve starověku sbírány jako léčivé. venavě zbarvené. Květenství Tím se vysvětluje i výskyt tohoto druhu je masivní, až 3 cm dlouhá, v Evropě.

Blatnice bahenní Scheuchzeria palustris Znaky: 1 0 -3 0 cm vysoká, vy­ trvalá, sítinám podobná rost­ lina s výhonky vyrůstajícím i většinou ve skupinách; tyto jsou přerůstány silným , na průřezu šikm o kapkovitým, na bázi pochvatým listem. Na listové pochvě jsou vy­ tvořena dvě ouška. Lodyžní listy se směrem vzhůru stále zmenšují, přičemž se zvyšuje podíl bledé červenavé listo­ vé pochvy na celém listu. Z paždí horních lis­ tů vyrůstá jednotlivě asi 5 stopkatých, až 5 mm velkých kvétú. Okvětní lístky v počtu 6 jsou zelenavé, úzké a stejně dlouhé jako tyčinky. U vnitř květu se nachází 3 -5 volných semeníků, které v době zralosti vytvářejí na­ duté měchýřky. Doba květu: Květen až červen. Stanoviště: Vrchoviště, zvláště ve šlenkách a v porostech na jejich březích, v Alpách vy­ stupuje přesně do výšky 2 0 0 0 m.

Rozšíření: Na celé severní polokouli v mírných oblastech. Severní Asie, východní Evropa, se­ verní Evropa. Na jih zasahuje až do Karpat, jižních Alp a středních Pyrenejí. Zvláště hojná v německých nížinách. Všeobecně: Blatnice bahenní je jediným zá­ stupcem celé čeledi. Severoamerické rostliny se poněkud odlišují svými plody, a jsou proto považovány za odlišnou odrůdu. Tato rostli­ na, vázaná na vrchoviště, je silně na ústupu a m ísty i vyhynulá vzhledem k vysoušení rašelinišť, které započalo v tom to století. Má podíl na tvorbě rašeliny a je díky relativně rychlém u růstu chráněna před přerůstáním rašeliníky. Vzdušné kanálky v listech a v lody­ ze jsou přizpůsobením na vlhká stanoviště. Nenápadné květy jsou opylovány větrem . Py­ lová zrnka se přitom rozšiřují spojená po dvo­ jicích.

Bařička bahenní Triglochin palustre Znaky: Vytrvalá, jemná, až

Bařička přímořská

Triglochin m aritim um

30 cm vysoká rostlina s hori­ zontálním oddenkem a cibu­ lovitým i trvalým i orgány. Lis­ ty silné, na průřezu na jedné straně žlábkovité zploštělé, až 1 mm široké a na konci listové pochvy s dvěma na­ vzájem přesahujícími oušky. Květenství je řídký hrozen. Stopky květní 1 -4 mm dlou­ hé. Zelené okvětní lístky v počtu 6 obalují 6 tém ěř přisedlých tyčinek a 3četný, žebrovaný semeník. Tři blizny jsou světlé a cípaté. Plod je štíhlý a až 9 mm dlouhý. Plodolisty se v době zralosti směrem odspodu uvolňují od své osy, rozprostírají se jako tři zuby a jed­ notlivě odpadávají. Doba květu: Červen až září. Stanoviště: Na rašelinné nebo hlinité půdě v bažinách a rašeliništích, také na slaniskách. Rozšíření: Na severní polokouli a v Jižní Ame­ rice.

Znaky: Vytrvalá, tuhá, až 50 cm vysoká rostlina s hori­ zontálním oddenkem a vlákni­ tou bází. Listy silné, na průře­ zu na jedné straně zploštělé, až 4 mm široké a na konci lis­ tové pochvy s jedním jedno­ duchým ouškem. Květenství je bohatý, až 20 cm dlou­ hý hrozen. Květní stopky 1 až 4 mm dlou okvětní lístky v počtu 6 obalují 6 téměř přised­ lých tyčinek a 6četný semeník. Blizny v počtu 6 jsou červenavé a krátce péřité. Plod je elipsoidní a až 6 mm dlouhý. Plodolisty jsou na hřbetě rýhované, v době zralosti se od sebe oddělují a jednotlivě odpadávají. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Slané louky, břehy řek a oblast brakických vod. Rozšíření: Na severní polokouli a v Jižní Ame­ rice.

Šejdračka bahenní Zannichellia palustris

Pobřežnice jednokvětá Litorella unifíora

Znaky: Vytrvalá, po­ nořená vodní rostli­ na. Oddenek tenký, plazivý a větvený. Lodyhy tenké, řídce tém ěř vstřícně olistěné. Listy čárkovité, svazčité, dole s dlou­ hou, lodyhu objím ající trubicí. Květy v paždí listů, jednopohlavné, malé a nenápadné. Samčí květy m ají 1 tyčinku bez okvětí, vzácně 2 tyčinky srostlé svým hřbetem. Samičí květy krátce stopkaté s číšovitým, 2 mm vysokým, trojzubým obalem a 3 až 4 nesrostlým i plo­ dolisty. Čnělka vždy s nálevkovitou bliznou. Plody srpovité nažky. Doba květu: Květen až říjen. Stanoviště: Ve stojatých nebo pomalu tekou­ cích, též znečištěných vodách, až do 1200 m. Rozšíření: Mírné zóny pookoulí.

Znaky: Vytrvalá, by­ linná, až 15 cm vyso­ ká rostlina s plazivými výběžky, které dávají vznik novým rostlinám. Listy uspo­ řádané v přízemní růžici, 4 až 15 cm dlouhé, čárkovité až šídlovité, na bázi pochvovitě rozšířené. Květy jednopohlavné. Kvě­ tenství tvořené jedním dlouze stopkatým sam­ čím květem a většinou 3, vzácně i více na bázi růžicovitě přisedlými, samičími květy, které se v době zralosti natáhnou. Samčí květ se 4 srdčitým i tyčinkam i a 4četnou, bělavou, zvonkovitou korunou, pod níž jsou suchomázdřité šupiny. Samičí květy s krátkou korunní trubkou, ze které vyčnívá dlouhá, niťovitá čněl­ ka. Plod je specifická nažka. Doba květu: Květen až srpen. Stanoviště: Písčité nebo bahnité břehy. Rozšíření: Severní a západní Evropa.

■

Kohátka kalíškatá M etdia calycula ta

Liliovec kostilomka Narthetium ossifragum

Znaky: Vytrvalá, 10 až 4 0 cm vysoká, trávovitá rostlina. Lo­ dyha přímá nebo poněkud zprohýbaná. Listy mečovité, bezřapíkaté, se zřetelnými podélnými žilkam i, až 4 mm široké, šedozelené až žlutavě zelené. Spodní část je slabě žlábkovitá s přilehlým i polovi­ nami listu, horní část je jed­ noduše plochá vyrůstající z listového kýlu. Květenství je většinou hro­ zen. Stopky květní uprostřed s trojzubým listencem . Žlutavě bílé, až 4 mm dlouhé okvět­ ní lístky v počtu 6 ,6 tyčinek kolem svrchního semeníku s 3_ čnělkami. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: l\la chudých, suchých až vlhkých lukách, na slatinách: až přes 2 0 0 0 m. Rozšířeni: Pyreneje, Alpy, Karpaty. Všeobecně: Podobným druhem je kohátka maličká (T pusilla) bez listenců uprostřed stopky květenství.

Znaky: Vytrvalá, 10 až 3 0 cm vysoká, trávovitá rostlina. Lo­ dyha přímá s dvouřadým olistěním. Listy mečovité, bez­ řapíkaté, se zřetelnými podél­ nými žilkami, až 4 mm široké, intenzivně zelené. Spodní část je slabě žlábkovitá s přilehlý­ mi listovými polovinami, horní část jednoduše plochá vyrůs­ tající z listového kýlu. Květen­ ství je hroznovité. Šest zevně zelených, uvnitř zlatožlutých, kopinatých, až 4 mm dlouhých okvětních lístků a 6 tyčinek s dlouze chlupatý­ mi nitkam i a cihlově červenými prašníky ob­ klopuje svrchní, štíhlý semeník s 3 čnělkami. Doba květu: Červenec a srpen. Stanoviště: V rašeliništích. Rozšíření: Západní Evropa, Skandinávie, se­ verní Německo. Všeobecně: Dříve byl rostlině připisován vliv na zlom eniny kostí u dobytka.

Vocha mořská Zostera m arina Znaky: Vytrvalá, ve slané vodě rostoucí rostlina s koře­ nujícím, poléhavým oddenkem, který svým bohatým větvením vytváří rozsáhlé, plovoucí, podmořské louky. Lodyha je krátká, nevětvená a střídavě dvouřadé olistěná. Listy 2 0 -2 0 0 cm dlouhé, 3 -1 2 mm široké, čárkovité, na špičce zaokrouhlené, záři­ vě zelené, s uzavřenou listovou pochvou. Kve­ toucí lodyha až 1,5 no dlouhá, větvená. Květy až po 12 uspořádané v plochý, až 5 cm dlou­ hý, jednostranně uspořádaný klas, který je uzavřen v pochvě nejvyššího listu. Klasy se pokládají svrchní stranou směrem vzhůru plo­ še na vodní hladinu. Květy jsou jednopohlavné a bez okvětí. Samičí květy tvoří pouze je­ den semeník, samčí jedna později rozdělená tyčinka. Plod 3 až 3,5 cm dlouhý, elipsoidní. Doba květu: Červen až říjen, ve Středomoří dříve, od dubna, ojediněle i v únoru.

m

Stanoviště: Hojně na mořském pobřeží na písčité nebo bahnité půdě, až do hloubky 11 m, často i v brakických vodách, také za od­ livu pod vodou. Rozšíření: Evropská pobřeží kromě Korsiky, Sardinie a Kréty. Kromě toho v Severní Ame­ rice a východní Asii. Všeobecně: Odtržené listy jsou po bouřkách často ve velkých množstvích vyvrženy na po­ břeží a tvoří vysoké valy. Dříve byla vocha sbírána pro vycpávání matrací. Vocha trpas­ ličí (Zosteranoltii) je menší a celá šedozelená. Listy jsou pouze 4 0 cm dlouhé a až 1,5 cm ši­ roké. Všechny listové pochvy jsou otevřené a nesou nahoře dvě ouška. Květenství vyrůs­ ta jí z oddenku a m ají málo klasů. Vocha trpasličí osidluje plošší zóny a zůstává po od­ livu na souši.

Posidonia ocean¡ca Znaky: Ponořená vod­ ní rostlina s plazivým, smáčklým, za sucha černým oddenkem. Postranní výběžky končí ve svazečcích střídavých, dvouřadé uspořádaných listů. Listové pochvy obklo­ pují lodyhu, pouze na bázi se překrývají, neodpadávají s listy a ve stáří vytvářejí vláknité, vytrvalé, štět­ ci na holení podobné útvary. Listová čepel tm a­ vě hnědá, až 50 cm dlouhá, pravidelně úzká a svazčitá, špička tupá nebo vykousnutá. Květenství až 4,5 cm dlouhé, ze 1 -4 klasů, ty jsou tvořeny vždy z 3 -7 květů, které vyrůstají na hranách ploché osy. Spodní květy jsou oboupohlavné, horní samčí. Okvětí chybí. Tři tyčin­ ky se otevírají směrem ven. Spojení (konektiv) mezi prašnými váčky je listovitě zvětšené M íčo vk a k u lk o n o s n á

a ocasaté. Semeník je tvořen pouze jediným plodolistem, který nese papilnatou bliznu na slabě vytvořené čnělce. Doba kvétu: Srpen až listopad. Květy je mož­ no pozorovat, ale pouze velmi vzácně. Stanoviště: Plochá písčitá pobřeží, od okraje pobřeží do hloubky 4 0 m. Rozšíření: Středomoří. Všeobecně: Tři další druhy tohoto velm i pozo­ ruhodného rodu kvetoucích rostlin se vysky­ tu jí na jižním pobřeží Austrálie. Při jarních bouřkách bývají často staré rostliny nebo je­ jich pochvy odtrženy ode dna. Vlákna jsou pohybem vln spletena v kulovité útvary průměru 2 -5 cm, vzácně až 15 cm a vyvrhována ve velkém množství na pobřeží. Přenos vláknitých pylových zrnek na květen­ ství rozkvétající pod hladinou vodní je usku­ tečňován vodou.

P ilularia globulifera

sporangia

Znaky: Kapradina rostoucí v bahně s poléhavým, v uzlinách kořenujícím olistěným odden­ kem. Vzdálenost mezi uzlinam i asi 4 cm. Listy po 2 - 4 v uzlinách, 3 -1 0 cm dlouhé, sí­ tinám podobné, ale jemné, na průřezu m asiv­ ní, živě zelené a v m ládí na špičce svinuté. Ko­ řeny jednoduché, niťovité, vyrůstají po 2 až 4 z uzliny. Na uzlinách vznikají jednotlivě kromě kořenů a listů také takzvané sporokarpy. Jedná se o přeměněné listy uzavírající sporangia. List vytváří vlnatě chlupatý, kulo­ vitý, kaštanově hnědý obal o průměru asi 3 mm (sporokarp). Uvnitř tohoto sporokarpu se nachází m nožství strom ečkovitých útvarů, které nesou ve spodní části sporangia (me-

gasporangia) s jedinou velkou sporou, zatím­ co v horní části přisedají sporangia (mikrosporangia) s početným i malými sporami. Vývoj dceřiné rostliny probíhá v těchto sporokarpech. Doba zralosti: Červenec až září. Stanoviště: Bahnitá půda, vypuštěné rybníky, okraje příkopů. Rozšíření: Západní Evropa, v Německu v Po­ rýní, u nás na Třeboňsku. Všeobecně: Míčovka kulkonosná patří ke kap­ radinám, jak dokazují její v mládí svinuté listy a tvorba sporangií. Od většiny domácích kap­ radin se odlišuje již svým stanovištěm a tvor­ bou dvou různých typů spor. Z m ikrospor vzni­ ká samčí pohlavní generace, z megaspor samičí. Tato zůstává uzavřena ve sporokarpu a po oplození vytváří mladé rostlinky, které se uvolňují chlopňovitým otevíráním sporo­ karpu.

Orobinec nejmenší Typha m inima

Orobinec širolistý Typha latifolia

Znaky: 3 0 -7 0 cm vysoká vodní nebo pobřežní rostlina. Listy velmi úzce čářkovité, modrozelené, nelesklé, až 30 cm dlouhé a 1 -2 mm ši­ roké, v květenství chybějí, na bázi s otevřenou, kožovitou, nahoře slabě ouškatou poch­ vou. Na průřezu jsou listy polokruhovité, dole zřetelné vyduté a nahoře ploché, vy­ plněné houbovitou dření. Květy jednopohlavné. Samičí květy vytvářejí vejčitě kulovitou, až 4 cm dlouhou, černohnědou palici, nad ní se tvoří částečně oddálené samčí květenství. Sam ičí květy m ají stopkatý semeník, který je obklopen hustým křížem chlupů, samčí květy tři jednotlivé, nékolika chlupy obklopené tyčinky. Doba Iwětu: Květen a červen. Stanoviště: Břehy řek a luční rašeliniště. Rozšíření: Evropa (Alpy-Balkán), Asie.

Znaky: 1-2 ,5 m vysoká vod­ ní nebo pobřežní rostlina. Listy kopinatě čářkovité, ' modrozelené, nelesklé, 1 až 2 cm široké, ob hující květenství, na bázi s otevřenou, kožovitou, na­ hoře slabě ouškatou poch­ vou. Na průřezu jsou listy nahoře ploché, naspodu leh­ ce vyduté a vyplněné houbo­ vitou dření. Květy jednopohlavné. Samičí květy tvoří masivní, často přes 2 0 cm dlou­ hou černohnědou palici, samčí květy nad ní neoddálené. Samičí květy jsou tvořeny stopkatým semeníkem, který je obklopen hustým i chlupy, samčí květy tvoří tři tyčinky vyrůs­ tající z rozvětvené stopky a obklopené několi­ ka chlupy. Doba květu: Červenec a srpen. Stanoviště: Okraje jezer a řek, rašeliniště. Rozšířeni: Zvláště na severní polokouli, tropy.

Orobinec stříbrošedý Typha shutttew onhii____________________

Orobinec úzkolistý Typha angustifoiia ______________________

Znaky: 1-1,5 m vysoká vod­ ní nebo pobřežní rostlina. Listy úzce kopinaté, modro­ zelené, nelesklé, 5 -1 0 mm široké, obklopující květen­ ství, na bázi s otevřenou, ko­ žovitou, nahoře slabě ouška­ tou pochvou. Na průřezu jsou listy nahoře ploché, na­ spodu vyduté a vyplněné hou­ bovitou dření. Květy jedno­ pohlavné. Sam ičí květy vytvářejí v době zralosti stříbřitě hnědou, často přes 25 cm dlouhou palici, nad kterou přímo nasedají samčí květy. Sam ičí květy m ají stopkatý se­ meník, obklopený hustým křížem chlupů, sam­ čí nesou tři tyčinky vyrůstající z rozvětvené stopky, obklopené několika chlupy. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Okraje jezer a řek, horské oblasti. Rozšíření: Pyreneje, Alpy, Karpaty.

Znaky: 1 -3 m vysoká vodní nebo pobřežní rostlina. Listy ¿ 0 L úzce kopinaté, modrozelené, nelesklé, 3 -1 0 mm široké, obvykle přesahující květen­ ství, na bázi s otevřenou, ko­ žovitou, nahoře slabě ouška­ tou pochvou. Na průřezu jsou listy nahoře ploché, na­ spodu zřetelně vyduté a vy?BL plněné houbovitou tkání. Květy jednopohlavné. Samičí květy vytvářejí štíhlou, až 35 cm dlouhou černohnědou pali­ ci, nad ní vyrůstají oddálené samčí květy. Sa­ m ičí květy m ají stopkatý semeník obklopený hustým křížem chlupů, samčí květy nesou tři tyčinky vyrůstající na rozvětvené stopce a ob­ klopené několika chlupy. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Okraje jezer a řek, rašeliniště. Rozšíření: Evropa, Asie, Severní Amerika.

Zevar nejmenší Sparganium minimum

Znaky: Ve vodě kořenující rostlina s přímými nebo ve vodě plovoucím i, 6 0 -8 0 cm dlouhý­ mi kvetoucím i lodyham i. Listy trávovité, jem ­ né a tenké, svítivé zelené, vyčnívající z vody nebo plovoucí, 4 -6 0 cm dlouhé a 2 až 8 mm široké, ploché, s 5 -7 paralelními, na boku síťovitým i žilkam i a náhle zúženými, tupým i konci. Květy odděleného pohlaví, uspořádané v kulovitých hlávkách. Samičí hlávky v paždí krátkých, žlábkovitých listenů, uspořádané po 1 -3 nad sebou. Na konci květenství je kulovi­ té samčí květenství. Samičí květy mají seme­ ník s bočně přisedlou čnělkou a okvětí tvoře­ né kožovitým i šupinam i. Samčí květy tvoří vždy 3 -6 tyčinek a jedna bazální šupina. Plod je zašpičatělý, elipsoidní a nepukavý.

Doba květu: Červenec a srpen. Stanoviště: Stojaté nebo pomalu tekoucí vody, příkopy a rašelinné šlenky, až přes 1000 m. Rozšíření: Střední a severní Evropa, severní Asie a Severní Amerika. Všeobecná: Zevar nejm enší je relativně prom ěnlivý druh, jehož prom ěnlivost silně zá­ visí na výšce vodního sloupce a zásobení živi­ nami. Zvláště šířka listu je velmi proměnlivá. Německé jm éno „Igelkolben" je odvozeno od kulovitě ostnitého květenství v době zralosti. Celý rod obsahuje asi 20 druhů, které jsou tém ěř výhradně rozšířené na severní polokou­ li. Pouze jediný druh je domácí na Novém Zélandu.

Zevar vzpřímený Sparganium erectum

Zevar jednoduchý Sparganium emersum

Znaky: Většinou ve vodě kořenující rost­ lina stu h o u , přímou, 30 až 60 cm dlou­ hou kvetoucí lody­ hou. Oddenek poléhavý, s výběžky. Listy jsou tuhé a tvrdé, přímé, naspodu trojhranné, nahoře s kýlem na spodní straně dosahujícím až ke špičce, až 50 cm dlouhé a až 1,5 cm široké, nelesklé. Květy odděleného pohlaví, seskupené v kulo­ vité hlávky, které se nacházejí v latovitě roz­ větveném květenství. Na jedné postranní větvi v paždí listovitého listenu se vyskytují nejprve 2 až 3 samičí, nad nim i četné samčí hlávky. Okvětní lístky jsou v podobě nahoře rozšířených šupin. Doba květu: Červen až srpen. Stanoviště: Stojaté nebo pomalu tekoucí vo­ dy, bahnité příkopy. Rozšíření: Střední a severní Evropa, severní Asie, na jih až do severní Afriky.

Znaky: Většinou ve vodě ko­ řenující rostlina s přímými ne­ bo plovoucími, 2 0 -6 0 cm dlouhými kvetoucími lodyha­ mi. Oddenek plazivý, s výběž­ ky. Listy tuhé s širokou poch­ vou, naspodu trojhranné, nahoře na spodní straně s kýlem dosahujícím až ke špičce, až 50 cm dlouhé a 3 až 6 mm široké. Plovoucí listy nahoře s vystupující střední žilkou. Květy odděleného pohlaví a se­ skupené v kulovité hlávky, které stojí v jedno­ duchém květenství. Ve spodní části se vysky­ tuje 1 -5 samičích hlávek, nad nimi 2 až 8 samčích hlávek. Semeník s dlouhými nitkovitým i čnělkami. Doba květu: Červen až červenec. Stanoviště: V rybnících a jezerech, plovoucí v pomalu tekoucích vodách. Rozšíření: Střední a severní Evropa, západní a střední Asie, Severní Amerika.

Formace s dominujícími trávami nebo rostlinami podobnými travám V současné k u ltu rn í krajině pře dstavují ze­ lené po rosty luk ch ara kte ristický krajinný Louky a pastviny pře dstavují chara kte ristic­ prvek tém ěř na všech prostorách nepouží­ ké rostlinné form ace, ve kterých převládají vaných jako pole (p.d.). Tyto porosty se tvo ­ především lip n ico vité , avšak kromé nich ří na popsaných, často nepříliš výnosných, zde nacházejí živo tn í prostor početné další chudých loukách a pastvinách, které nejsou ro stlin y trá vovitého vzhledu, jako ostřice, sí­ nebo jsou pouze sporadicky hnojeny. Pěsto­ tin y a skřípiny a příležitostně i řada dalších vání výnosných a odolných odrůd trav, výbylin a křovin. V přirozené středoevropské sev vybraných, vysoce výnosných směsí, krajině jsou ty to form ace omezeny na ne- použití organických a m inerálních hnojiv četná stanoviště, která na základě svých a rovněž použití moderních te ch n ik hospo­ daných ekologických chara kte ristik zůstá­ daření spolu s hnojením přizpůsobeným vý­ vají nezalesněná. Rozsáhlé louky se vyvíjejí vojovém u rytm u trav vedou k vytvoře ní vy­ v podobě slaných luk na m ořském pobřeží soce produktivních rostlinných společenstev. (l.d.) a ve vysokohoří nad hranicí lesa (n.), V znikají ta k například louky, které za přízni­ zatím co ve zbývající části středn í Evropy na­ vých klim atických podm ínek m ohou být až lezneme pouze m aloplošná nezalesněná šestkrát ročně koseny. Tyto louky m a jí s p ři­ stanoviště jako m ísta pro přirozené luční rozenými chudým i porosty luk a pastvin pou­ porosty. Nezalesněná nebo pouze nepatrně ze málo společného. zalesněné prostory představují kromě toho Zatím co zelené porosty na nevýživných sta­ bažiny na okrajích vrchovišť, břehy řek a za­ novištích jsou většinou velm i bohaté na růstající zóny stoja tých vod, které předsta­ druhy a vždy jsou charakterizovány učitým v u jí přirozený živo tn í prostor především pro druhovým složením, které odráží stanovištostřice, sítiny a skřípiny. Hojně rozšířené ze­ ní podm ínky je jich m ísta výskytu, vede in­ lené porosty lu k v současné kultu rní krajině te nzivn í obhospodařování k silném u ústupu jsou podm íněné antropogenně, za svůj té to druhové pestrosti, které padnou za vznik vděčí č in n o sti člověka. oběť hlavně konkurenčně slabé druhy. Ten­ Člověk si m usí nejprve v y tv o řit uvnitř lesa to úbytek nevede ke ztrátě charakteristické­ nezalesněná plochy. Na nich potom za­ ho druhového složení, nýbrž k ujednocení braňuje opětovném u zalesnění pravidelným flo ris tic ké h o a fa unistickéh o složení těchto obhospodařováním . Ze svých původních sta­ zelených ploch. Intenzivně obhospodařova­ no višť v přirozené krajině začnou ty to volné né, většinou hojně dusíkem hnojené a dru­ plochy během určité doby osídlovat rostlin­ hově chudé pastviny sm ěřují k typu pastvin né a živočišné druhy, které jsou spíše svět- s jílkem vytrvalým , poháňkou, bojínkem luč­ lom ilné, schopné regenerace, a proto dobře ním a je telem bílým, intenzivně využívané snášejí kosení a spásání. Kosené plochy se louky k typu luk s ovsíkem vyvýšeným , psárvyvíjejí v kosené kultu rní louky, spásané plo­ kou luční, ovsířem pýřitým , tro jštěte m žluta­ chy na pastviny. V m nohých oblastech, kde vým , sveřepem m ěkkým a lip n icí luční. Po­ je obilná slám a příliš hodnotná pro používá­ kud se projeví pod vlivem stan oviště rozdíly ní jako podestýlka ve stájích, jsou využívány u vn itř tě ch to dvou základních typů , nejsou i plochy, které neposkytují hodnotnou potra­ ta k m nohotvárné jako rozdíly mezi exten­ vu jako louky či pastviny. Na nich se vyvíjejí zivně obhospodařovaným i lukam i a pastvi­ především pod vlivem podzem ní nebo povr­ nam i na srovnatelných stanovištích (n.). chové vody bažinné porosty, v nichž převlá­ dá bezkolenec nebo „šá ch oro vité", kon­ krétně ostřice, skřípiny, ale i sítiny. Podle obhospodařování a m ístních podm ínek zde > obr. nahoře: vysokohorské louky, d.t.: slané m ohou vzniknout různorodá, většinou dru­ louky na pobřeží, p .: intenzivně využívanápast­ hově bohatá společenstva. vina

Vznik lu k a p astvin

273

Chudé p a stvin y na vápencích Z te plo m ilných a suchom ilných listnatých lesů na vápencích vznikají pod vlivem dlou­ hodobé extenzivní pastvy ovcí jako antropogenně vzniklá náhradní společenstva polo­ suché trá vníky ( d l ) . Tyto jsou vzhledem k nízkému obsahu živin, substrátu a obhos­ podařování obvykle označovány jako chudé pa stvin y nebo trá vníky na vápencích (vápenitých půdách). Jsou obývány m nožstvím te plo m ilných a suchom ilných rostlin a živo­ čichů a jsou řazeny k druhová nejbohatším biotopům středn í Evropy. Zvláště zajím avý je zde výskyt druhů, které m ají své vývojové centrum v te plých oblastech Evropy a ve Středom oří a ve středn í Evropé osid lují pou­ ze malá, k lim a ticky zvláště příhodná sta­ noviště. Z trav a travám podobných rostlin zde nacházíme zvláště sm ělek je hla ncovitý a štíhlý, dále kostřavu ovčí, tře slici pro­ střední, ovsíř luční, lipnici úzkolistou, ovsík vyvýšený, kostřavici vzpřím enou, tro jš tě t žlutavý, ostřici horskou, o. nízkou, o. ja rn í a o. chabou, biku ladní a j„ kromě toho ce­ lou řadu keříků, keřů a bylin, z nichž jako ty ­ pické druhy jm enujem e pouze trličn ík brvitý a hořeček německý. Přítom nost ostnitých, tu hých, silicem i vonících nebo silně chlupa­ tých rostlin ukazuje na skutečnost, že ty to porosty vznikly ze spásaných ploch, neboť zmíněné ro stlin y jsou dobytkem bu ď zcela opom íjeny, nebo požírány pouze v m ladých stadiích. K tě m to rostliná m počítám e hlavně jalovec, máčku ladní, pcháč bezlodyžný, pupavu obecnou a p. bezlodyžnou, je h lic i plazivou a j. trn ito u , válečku prapořito u a m ateřídoušku. Jelikož dnes je chov ovcí nerentabilní, upouští se na řadě m íst od využívání tě ch to pastvin. Ty potom bu ď leží ladem, postupně zarůstají křovinam i, nebo jsou zalesňovány - většinou borovice­ mi. Existence tě ch to pastvin je ale vázána na je jich trvalé , i když extenzivní využívání, takže dnes jsou pro je jich dlouhodobé za­ chování nutná cílená ochranářská opatření.

rovněž vyvíje jí charakteristické chudé past­ viny, sm ilkové porosty (p.d.). Rozhodujícím fa kto rem je zde, podobně jako u chudých pastvin na vápencích, vliv extenzivního pa­ sení. Stáda pasoucího se dobytka jsou ne­ pravidelně vyháněna na ty to plochy. Hnoje­ ní se nepoužívá, přírůstek je tedy pouze nepatrný. Odlišné požadavky dobytka na po­ travu způsobují zvýšený tla k na druhy, které přednostně slouží jako potrava. To vede k pře vládn utí druhů, které neslouží k pastvě a jsou dobytkem opom íjeny. K tě m to dru­ hům pa tří i sm ilka tuhá, která dala těm to porostům jm éno. D obytek přežvykuje malé, vytržené trsy, a potom je opět vyplivuje . Tak můžeme nalézt ve sm ilkových porostech suché „tra v n í m um ie" s tu hým i, související­ m i listo vým i pochvam i. Jako chara kte ristic­ ké druhy kromě sm ilky tuhé můžeme přede­ vším jm e n o va t vítod obecný, v. douškolistý a rovněž arniku. S ohledem na zásobení vodou o sid lu jí sm il­ kové po rosty široké spektrum rozm anitých stan ovišť. Na půdách zadržujících vodu se často vytvo ří zajím avá mozaika různých společenstev, pokrývající malé plochy. Pře­ devším na vlhkých stan ovištích nalezneme vedle druhů ukazujících na periodicky nebo trvale zam okřená stanoviště, jako je bezkolenec m odrý, čertkus luční nebo čistec les­ ní, hojně i ostřice a sítiny, jako např. ostřici bledavou, o. kulkonosnou a o. prosovou a dále sítinu kostrbatou a biku mnohokvětou. Rovněž ta to pouze m álo výnosná stan oviště jsou již po s ta le tí nevyužívána nebo pouze nepatrně využívána. Jejich spo­ lečenstva nepožadují nic z ekologického hlediska ochrany; je jich další existence zá­ visí na dřívějším hospodářském využívání.

P orosty p ísčin P orosty paličkovce šedavého jsou druhově chudá, kyselé prostředí snášející pionýrská společenstva, která osid lují nevápenité a hum usem chudé, na vodu propustné pů­ dy. Nacházíme je především na volných, ne-

S m ilkové p oro sty Na nevýživných, kyselých půdách na nevápenitých, na báze chudých substrátech se

\> n : extenzivně využívané zelené plochy (ko­ sené louky), d.L chudépastviny na vápencích, p.: smilkové porosty

275

výživných, suchých písečných dunách středn í Evropy, a jsou proto označovány ja­ ko porosty písčin (n.). K charakteristickým travám a rostliná m trá vovitého vzhledu tě ch to s ta n o v iš ť pa tří paličkovec šedavý a tu řice písečná. M írné zasypání pískem m alých trsů paličkovce šedavého na du­ nách se stálým pohybem písku vede k za­ kořenění překrytých kolének. Trvalý růst těchto hustých a do hloubky sahajících ko­ řenových systém ů působí pozvolné upevňo­ vání písečných ploch, které m ohou být po­ tom přibývající měrou osidlovány početným i mechy a lišejníky. M ezi dom inujícím paličkovcem šedavým se m ohou později vyskyt­ nout i další vyšší rostliny, ja ko např. hořčice rolní. V dalším vývoji jsou ty to porosty vy­ střídány společenstvy písčin.

X erotherm ní trá vníky

tvorbě ostrůvkovitéh o porostu tra v podílejí suchom ilné trá vy a ostřice, pro pů jču jí těm ­ to stepím osobitý charakter kavyly, zvláště v době dozrávání plodů, přestože početně ty to ro s tlin y nem usejí v porostu převládat. Kromě nich můžeme jako typické rostliny jm e n o va t různé druhy z okruhu kostřavy ovčí. Stepi vykazují charakter pastvin. Š těti­ naté lis ty kostřav odolávají svým i tuhým i lis ty spásání podobně jako lis ty kavylů, které jsou okusovány dobytkem pouze v m ladém stadiu.

Kosené lou ky Příkladem extenzivně využívaných kose­ ných luk jsou druhově bohaté porosty, na­ cházející se především v západní Evropě pod vlivem vlhkého a m írného atlantického a suba tla ntického klim atu na kyselých, bá­ zemi chudých substrátech. Tyto louky jsou díky svém u bohatství rostlin zvláště atrak­ tivní. Na jaře zde d o m inují tisíce narcisů žlu­ tých, promíšených hrachorem horským , rdesnem a dalším i rostlina m i, obrázek těchto společenstev s dom inujícím , během léta arom aticky vonícím koprníkem (n.). Také zde se v yskytu jí na m alých plochách na zam okřených m ístech pocená druhy ostřic. Ve vyšších polohách na loukách položených často na svazích je voda často odváděna v rozličných vzdálenostech vytvořeným i pří­ kopy. IMa jaře jsou příkopy přehražovány; přetékající voda, která díky svém u toku posbírala alespoň nějaké živiny, zaplaví plo­ chy luk, a přispívá ta k k určité form ě hnoje­ ní.

X erotherm ní trávníky, omezené v přirozené středoevropské krajině pouze na malé plo­ chy, se rovněž antropogenně rozšířily a dnes o sid lu jí ja ko náhradní společenstva plochy te plo m ilných a suchom ilných les­ ních a křovinných společenstev na příkrých, m ělkých, suchých a výhřevných svazích (l.d.|. Kromě velkého podílu rostlinných dru­ hů, které jsou zvláště dobře přizpůsobeny suchu a vyšším te plo tám , je velm i typická především fyziognom ie tě ch to společen­ stev. Zatím co v méně extrém ních polo­ suchých trávnících převládají takové ro s tli­ ny, které přečkávají zimu pom ocí trvalých pupenů uložených poblíž půdy a navíc vy­ tvá ře jí uzavřená společenstva, nacházíme v pravých xerotherm ních trávnících velký počet je dn ole tých rostlin, které přečkávají P orosty velkých o střic zimu v podobě semen. Tato společenstva vykazují typické prostory, v nichž mohou Nápadné, ale na druhy většinou chudé po­ příštím rokem nově v yk líč it semena a vyrůst rosty s dom inujícím i velkým i ostřicem i v nové rostliny. (jm éno!) osid lují většinou vlhká, přeplavoVe východní, kontine ntá lním klim atem o- vaná, ale často i příležitostně vysychající vlivněné Evropě, ale též v suchých oblastech m ísta na m inerálních půdách, zčásti na anstřední Evropy s ročním úhrnem srážek men­ m oorech. Jsou nápadné přítom ností vel­ ším než 50 0 mm, nejsou xerotherm ní tra v­ kých, robustních druhů, které m ohou tv o řit naté porosty om ezeny pouze na malé plo­ m ohutné trsy. Jako nejvýznam nější druhy chy (p.d.). Zde zaujím ají též velké plochy a vytváře jí zčásti i krajinářsky výrazné po­ > n p o ro s ty písčin, d l : stepníporosty, rosty, označované jako stepi. I když se na p.: xerothermní trávníky

můžeme jm e n o v a t ostřici vyvýšenou, tu řic i přioblou, o s třic i zobánkatou, o. kalužní, o. pobřežní a o. říznou. Porosty velkých ostřic jsou alespoň částečně vzniklé antropogenně a je jic h velkoplošné rozšíření souvisí s využitím vlhkých luk pro stelivo . Většinou dosahují na svých stanovištích kontaktu s rozličným i společenstvy, jako jsou rákosiny, s la tin y a vrchoviště, ale i vlhké a mokré louky. Bažiny s porosty vysokých ostřic, poznatelné podle m ohutných, polštářovitých trsů (s.j, o sid lují anm oory, bázická, slabě pram enitá stan oviště, která jsou slabě pros­ toupená vodou. Částečné vyschnutí a kolí­ sající hladinu vody snášejí ta to společen­ stva dobře.

R a še lin iště In taktní vrchoviště a slatiny rovněž charak­ terizují, alespoň zčásti, trá vovité rostliny. Na vrchovištích se jedná hlavně o suchopýry, především o suchopýr pochvatý (d.), jehož zbytky se často podílejí na tvorbě rašeliny, vzácněji o suchopýr úzkolistý. Ve vlhčích částech se může vyskytovat hrotnosem enka a ostřice m okřadní. Vyšší části bultů hostí rovněž typické rostliny, jakou je například nenápadná ostřice chudokvětá. V okrajo­ vých močálech označovaných jako laggy se vyskytují porosty velkých ostřic tvořené ostřicí zobánkatou a o střicí plstnatoplodou. Rovněž sítin y a bezkolenec m odrý pat­

ří k druhům vrcho višť v širším slova sm yslu. Především v subm ontánním a subalpinském stu p n i rozšířené slatiny se vyvíje jí čás­ tečně pod vlivem extenzivní pastvy. S latiny m ohou vznikat na vápenitém i nevápenitém podkladu. Předpokladem je vytrvávající zam okření stan oviště přes prostupné vrstvy půdy. V protikladu k vrchovištím je podzem­ ní voda vždy spojena s m inerálním podlo­ žím. Za takových podm ínek nedochází ani k rozvoji polštářů rašeliníků, ani rašelinných útvarů. Vápenité slatiny, vznikající na sub­ strátech obsahujících karbonáty, překvapují svým bohatstvím druhů, které zahrnuje ne­ nápadné m echy stejně jako a tra ktivn í druhy vsta va čo vitých. Zde rostou i je d n o tlivé dru­ hy trav, především ale početné druhy rostlin podobných travám . Kromě charakteristické tu řice Davallovy, tvořící souvislé porosty, nacházíme zde tu řic i blešní a t. dvoudom ou, podobně jako o střici lem ovanou, o. chabou, o. rusou, o. prosovou, stejně jako další dru­ hy, charakteristické především pro alpinský stupeň. Kromě toho se zde vyskytuje sítina rybniční, s. slatinná a s. rozkladitá, skřípina načernalá a suchopýr širolistý. Lipnicovité nejsou ta k význam né, pouze v okrajových a degradovaných částech se může vyskyto­ va t bezkolenec m odrý. S latiny leží často u vn itř hospodářsky využívaných ploch a jsou potom vystaveny působení m elioračních prací a přísunu dusíku. Jejich existen­ ce je proto dnes silně ohrožena.

n.: kosené louky, s.: porosty velkých ostřic, d.: vrchoviště

>

Rejstřík druhů Achnatherum calamagrostis 122 Acorns calamus 260 Aegilops geniculata 86 Aegilops neglecta 86 Aegilops mata 86 Aegilops speltoides 78, 80,8 4 Aegilops squarrosa 84 Aegilops triuncia/is 86 Aegilops ventricosa 86 Aeluropus littoralis 88 Agrostis alpina 102 Agrostis canina 102 Agrostis capillaris 102 Agrostis nipestris 102 Agrostis stolonifera 102 Aira caryophyllea 116 Aira praecox 116 Airopsis tenella 116 Alopecurus aequalis 138 Alopecums arundinaceus 138 Alopecurus bulbosus 138 Alopecurus geniculatus 136 Alopecurus myosuroides 136 Alopecurus pratensis 136 Alopecurus utriculatus 138 Ammophila arenaria 96 Ampelodesmos mauritanica 156 Anisantha madritensis 30 Anisantha rígida 30 Anisantha sterHis 26 Anisantha tectorum 26 Anthoxanthum aristatum 140 Anthoxanthum odoratum 140 Anthoxanthum ovatum 140 Anthoxanthum puehi 140 Apera interrupta 88 Apera spica-ventii 88 Arrhenatherum elatius 104 Arundodonax 156 Avena barbata 110 Avena byzantina 108 Avena fatua 74,108, 110 Avena longiglúmis 112 Avena marginata 110 Avena sativa 108 Avena sterilis 108,110 Avena strigosa 108 AveneHa fíexuosa 118 Avenu¡a su/cata 110

Bér italský 146 Bér sivý 146 Bér zelený 146 Bezkolenec modrý 162 Bezkolenec rákosovitý 162 Bezosetka štětinovitá 198 Bika Forstrova 188 Bika hajní 188 Bika chlupatá 188 Bika ladní 190 Bika lesní 188 Bika mnohokvětá 190 Bika snéžná 190 Bika žlutá 190 Blatnice bahenní 260 Blysmus compressus 198 Blysmusrufus 198 Bodoplev hroznatý 144 Bojínek chlupatý 134 Bojínek kolénkatý 132 Bojínek luční 132 Bojínek písečný 132 Bojínek švýcarský 134 Bojínek tuhý 132

Bolboschoenus maritimus 196 Botriochloa ischaemum 152 Brachypodium distachyon 30 Brachypodium phoenicoides 30 Brachypodium pinnatum 24,32 Brachypodium sylvaticum 32 Briza maxima 66 Briza media 66 Briza minor 66 Bromopsis erecta 24 Bromopsis inermis 28 Bromopsis ramosa 24 Bromus arvensis 26 Bromusmollis 28 Bromus racemosus 28 Bromus secaHnus 24 Bromus squarmsus 26 Calamagrostis arundinacea 100 Calamagrostis canescens 100 Calamagrostis epigeios 42, 100 Calamagrostis villosa 100 Carex acutiformis 246 Carex alba 240 Carex atrata 232 Carex binervis 254 Carex brachystachys 2 52 Carex capillaris 242 Carex caryophyllea 236 Carex depauperata 252 Carex digitata 236 Carex distans 254 Carex elata 230 Carex ericetorum 234 Carex extensa 216, 254 Carex firma 250

Carex flacca 242 Carex flava 256 Carex frígida 248 Carexgracifis 232 Carex hallerana 242 Carex hirta 238 Carex hirta f. hirtaeformis 238 Carex hordeostichos 244 Carex hostiana 252 Carex humHis 236 Carex laevigata 248 Carex lasiocarpa 238 Carex lepidocarpa 256 Carex limosa 244 Carex montana 234 Carex nigra 230 Carex omithopoda 238 Carexpallescens 240 Carexpanicea 244 Carexparviflora 232 Carexpauciflora 216 Carexpendula 240 Carexpilosa 240 CarexpfluHfera 234 Carexpseudocyperus 244 Carexpunctata 252 Carex riparia 246 Carex rostrata 246 Carex rupestřis 214 Carex sempervirens 250 Carex serótina 256 Carex strigosa 248 Carex supina 232 Carex sylvatica 248 Carex tomentosa 234 Carex trinervis 230 Carex tumidicarpa 256 Carex umbrosa 236 Carex vesicaria 246 Catabrosa aquatica 48 Chlo/ocyperus esculentus 208 Cladium mariscus 206 Coleanthus subtilis 142 Corynephorus canescens 120 Crypsis aculeata 170 Crypsis a/opecuroides 170 Ctenopsis deficatula 170 Cutandia maritima 170 Cynodon dactylon 152 Cynosums cristatus 64 Cynosurus echinatus 64 Cyperus capitatus 208 Cyperus fuscus 208 Čirok halabský 150 Čirok obecný 150

Dactyfis glomerata 62 Dacty/is polygama 62 Danthonia alpina 120

Deschampsía caespitosa 118 Deschampsia caespitosa subsp. paludosa 118 Deschampsía rhenana 118 Deschampsia wibeliana 118 Desmazeria rígida 48 Digitaria ischaemum 152 Digitada sanguina/is 152 Echinaria capitata 162 Echinoch/oa crus-galli 146 E/eochads acicu/aris 200 E/eochads multicaulis 200 E/eocharis ovata 200 E/eocharis pa/ustris 200 E/ymus caninos 72 Etyna myosoroides 212 Elytrigiajuncea 72 E/ytrígia repens 72 Eragrostis minor 144 Eriophorum angustifo/ium 204 Eriophorum gracile 204 Eriophorum latifoliom 204 Eriophorum scheuchzeri 202 Eriophorum vaginatum 202 Festuca airoides 38 Festuca alpina 46 Festuca altissima 42 Festuca arundinacea 44 Festuca curvula 38 Festuca diffusa 40 Festuca duvalii 38 Festuca gigantea 42 Festuca guestfa/ica 38 Festuca halleri 46 Festuca heterophylla 40 Festuca heterostachys 38 Festuca laxa 46 Festuca nigrescens 40 Festuca ovina 38 Festuca pa/lens 38 Festuca paniculata 46 Festuca pannonica 38 Festuca patzkei 38 Festuca polesiaca 38 Festuca pratensis 44 Festuca psammophila 38 Festuca pseudovina 38 Festuca rubra 40 Festuca rupicola 38 Festuca salina 40 Festuca tenuifolia 38 Festuca trachyphylla 38 Festuca trichophylla 40 Festuca unitaria 40 Festuca valesiaca 38 Festuca villosa 40 x Festu/o/ium brinkmannii 42 Gaudinia fragilis 104

Glyceria dechnata 52 Glyceria fíuitans 52 Glyceria maxima 52 Glyceria notata 52 Helictotrichon cantabricum 112 Helictotrichon fHMum 112 Helictotrichon padatorei 114 Helictotrichon pratense 114 Helictotrichon pubescens 114 Helictotrichon versicolor 114 Hierochloe odorata 140 Holcus lanatus 122 Holcusmollis 122 Hordelymus europaeus 98 Hordeum agriocrithon 94 Hordeum distichon 92 Hordeumjubatum 90 Hordeum marinum 88 Hordeum murinum 90 Hordeum secalinum 90 Hordeum spontaneum 92, 94 Hordeum vulgare 94 Hordeum vulgare var. hexastichon 94 Hordeum vulgare var. tetrastichon 94 Hrotnosemenka bílá 212 Hrotnosemenka hnědá 210 Chrastice rákosovitá 134,154 Chudojílek hřebínkatý 32 Chundelka metlice 88 Chundelka přetrhovaná 88

Imperata cylindrica 150 Isolepis setacea 198 Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen Ječmen

dvouřadý 92 hřívnatý 90 myší 90 obecný 94 planý 92,9 4

Ječmen přímořský 88 Ječmen slanomilný 90 Ječmenice písečná 96 Ječmenka lesní 98 Ježatka kuří noha 146 Jílek mámivý 34 Jílek mnohokvětý 36 Jílek oddálený 34 Jílek vytrvalý 36 Juncus acutifíorus 184 Juncusacutus 186

Juncus alpino-articulatus 184 Juncus anceps 184 Juncus arcticus 186 Juncus articulatus 184 Juncus atratus 182 Juncus balticus 174 Juncus bufonius 180 Juncus bulbosus 182

Juncus capitatus 180 Juncus compressus 178 Juncus conglomeratus 174 Juncus effusus 174 Juncus filiformis 176 Juncus gerardii 178 Juncus infíexus 174 Juncusjacquinii 186 Juncus maritimus 186 Juncus pygmaeus 182 Juncus sphaerocarpus 180 Juncus squarrosus 176 Juncus stygius 180 Juncus subnodulosus 182 Juncus tenagei a 178 Juncus tenuis 176 Juncus trifídus 176 Kamýšek obecný 198 Kamyšník přímořský 196 Kavyl bavorský 128 Kavyl chlupatý 128 Kavyl Ivanův 128 Kavyl kapský 130 Kavyl malokvětý 130 Kavyl nejtužší 130 Kavyl obrovský 130 Kavyl péřitý 128 Kavyl sličný 128 Kavyl tenkolistý 128 Kavyl vláskovitý 128

Kobresia simpliciuscula 212 Koeleria albescens 124 Koeleria cristata 124 Koeleria glauca 124 Koeleria gracilis 124 Koeleria macrantha 124 Koeleria phleoides 124 Koeleria pyramidata 124 Koeleria vallesiana 124 Kohátka kalíškatá 264 Kohátka maličká 264 Kostřava alpská 46 Kostřava červená 40 Kostřava Hallerova 46 Kostřava latnatá 46 Kostřava lesní 42 Kostřava luční 44 Kostřava obrovská 42 Kostřava ovčí 38 Kostřava rákosovitá 44 Kostřava různolistá 40 Kostřavice bezosinná 28 Kostřavice větevnatá 24 Kostřavice vzpřímená 24 Kukuřice setá 166

Lagurus ovatus 158 Lalang válcovitý 150

Lamarckia aurea 64

Lámavka křehká 104

Leersia oryzoides 144

Nardus stricta 142 Narthecium ossifragum 264

Lesknice kanárská 134

Leymus arenarius 96 Liliovec kostomílka 264 Lipnice alpská 54 Lipnice bádenská 56 Lipnice bahenní 60 Lipnice cibulkatá 56 Lipnice hajní 60 Lipnice Lipnice Lipnice Lipnice

luční 58 nízká 54 obecná 58 oddálená 60

Lipnice roční 54 Lipnice smáčknutá 56 Lipnice širolistá 60 Lipnice úzkolistá 60 Litorella uniflora 262 LoHum muhifíorum 36 Lo/ium perenne 36 LoHum remotum 34 LoHum temu/enrum 34 Luzula campestris 190 Luzula forsteri 188 Luzula lutea 190 Luzula luzuloides 188 Luzula multiflora 190 Luzula nivea 190 Luzula pilosa 188 Luzula sylvatica 188 Lygeum spartum 144 Mařice pilovitá 206 Medynék měkký 122 Medyněk vlnatý 122 Mélica ciliata 68 Mélica nutans 70

Mélica pieta 68 Mélica transsilvanica 68 Mélica uniflora 70 Metlice porýnská 118 Metlice trsnatá 118 Metlice trsnatá bažinná 118 Metlička křivolaká 118 Mibora minima 142 Míčovka kulkonosná 266 Milička menší 144 Mihům effusum 134 Mnohoštět nadutý 86 Mnohoštět trojosinný 86 Mnohoštět vejčitý 86 Mnohoštět zanedbaný 86 Molineriella laevis 116

Molinerieila minima 116 Molinia arundinacea 162 Molinia caerulea 162 Mrvka myší ocásek 48 Mrvka sveřepovitá 48

Odemka vodní 48 Orobinec nejmenší 268 Orobinec stříbrošedý 268 Orobinec širolistý 268 Orobinec úzkolistý 268 Oryzafatua 164 Oryzasativa 164 Osinatec třtinovitý 122 Ostřice bílá 240 Ostřice bledavá 240 Ostřice dvoužilná 254

Ostřice vyvýšená 230 Ostřice vždyzelená 250 Ostřice zobánkatá 246 Ostřička myší ocásek 212 Oves byzantský 108 Oves dlouhoplevý 112 Oves hluchý 74, 108,110 Oves hřebínkatý 108 Oves jalový 108,110 Oves lemovaný 110 Oves setý 108 Oves vousatý 110 Ovsíček časný 116 Ovsíček obecný 116 Ovsík vyvýšený 104

Ostřice Hallerova 242 Ostřice hladká 248 Ostřice horská 234

Ovsíř kantabrický 112 Ovsíř luční 114

Ostřice hubená 248 Ostřice chabá 242 Ostřice chlupatá 240 Ostřice chudokvětá 216 Ostřice jarní 236

Ovsíř peřestý 114 Ovsíř pýřitý 114 Ovsíř úzkolistý 112 Ovsíř vždyzelený 114 Ovsiřík štíhlý 104

Ostřice ječmenovitá 244 Ostřice kalužní 246 Ostřice kulkonosná 234 Ostřice lemovaná 252 Ostřice lesní 248 Ostřice malokvětá 232 Ostřice mokřadní 244 Ostřice nízká 236 Ostřice obecná 230 Ostřice oddálená 254 Ostřice ochuzená 252 Ostřice pašáchor 244 Ostřice pevná 250 Ostřice plstnatá 234 Ostřice plstnatoplodá 238 Ostřice pobřežní 246 Ostřice pozdní 256 Ostřice prodloužená 216,254 Ostřice prosová 244 Ostřice prstnatá 236 Ostřice převislá 240 Ostřice ptačí nožka 238 Ostřice puchýřkatá 246 Ostřice rusá 256 Ostřice řízná 232 Ostřice skalní 214 Ostřice skloněná 256 Ostřice slatinná 256 Ostřice sněžná 248 Ostřice srstnatá 238 Ostřice stepní 232 Ostřice stinná 236 Ostřice tečkovaná 252 Ostřice tmavá 232 Ostřice trojžilná 230 Ostřice útloklasá 252 Ostřice vláskovitá 242 Ostřice vřesovištní 234

Paličkovec šedavý 120

Panicům maximum 150 Panicům miliaceum 148 Panicům miliaceum convar. compactum 148 Panicům miliaceum convar. contractum 148 Panicům miliaceum convar. effusum 148 Panicům repens 150 Parapholis incurva 32 Parapholis strigosa 32 Paspal obecný 158 Paspal pošvatý 158

Paspalum paspaloides 158 Paspalum vaginatum 158 Pěchava vápnomilná 98

Phalarioides arundinacea 134,154 Phalaris canariensis 134 Phleum arenarium 132 Phleum bertolinii 132 Phleum hirsurum 134 Phleum nodosum 132 Phleum phleoides 132 Phleum pratense 132 Phleum rhaericum 134 Phragmites australis 154 Pilularia globulifera 266 Piptatherum paradoxům 126 Piptatherum virescens 126 Plevnatec lesostepní 120

Poa alpina 54 Poa alpina var. vivipara 54 Poa angustifolia 60 Poa annua 54 Poa badensis 56 Poa bulbosa 56 Poa compressa 56 Poa chaixii 60 Poa nemoralis 60

Poapalustris 60 Poa pratensis 58 Poa remota 60 Poa supina 54 Poa triviahs 58 Pobřežnice jednokvětá 262 Poháňka hřebenitá 64 Poháňka ježatá 64 Po/ypogon maritimum 168 Po/ypogon monspe/iensis 168 Po/ypogon viridis 168 Posidonia oceanica 266 Proso plazivé 150 Proso seté 148 Psárka cibulkatá 138 Psárka kolénkatá 136 Psárka luční 136 Psárka plavá 138 Psárka polní 136 Psárka rákosová 138 Psárka vakovitá 138 Psineček alpský 102 Psineček obecný 102 Psineček rozkladitý 102 Psineček skalní 102 Psineček výběžkatý 102 Pšenice divoká 78 Pšenice dvouzrnka 78 Pšenice jednozrnka 76 Pšenice naduřelá 80 Pšenice planá 76 Pšenice setá 84 Pšenice špalda 82 Pšenice tvrdá 80 Pšeníčko rozkladité 134

Puccinellia distans 50 Puccinellia maritima 50 Puchýřka útlá 142 Puškvorec obecný 260 Pycreus fíavescens 208 Pýr plazivý 72 Pýr sítinový 72 Pýrovník psí 72

Scheuchmia palustris 260 Schismus arabicus 156 Schismus barbatus 156 Schoenoplectus lacustris 194 Schoenoplectus supinus 196 Schoenoplectus tabemaemontani 196 Schoenus ferrugineus 210 Schoenus nigricans 210 Scirpoides holoschoenus 198 Scirpus radicans 194 Scirpus sylvaticus 194 Sclerochloa dura 62 Secale ancestrale 74 Secale cereale 74 Secale montanum 74 Sesleria albicans 98 Setaria glauca 146 Setaria italica 146 Setaria viridis 146 Setaria viridis 146 Sieglingia decumbens 120 Sítina alpská 184 Sítina arktická 186 Sítina baltská 174 Sítina cibulkatá 182 Sítina článkovaná 184 Sítina dvoustranná 184 Sítina hlavatá 180 Sítina Jacquinova 186 Sítina klubkatá 174 Sítina kostrbatá 176 Sítina kulatoplodá 180 Sítina niťovitá 176 Sítina ostrá 186 Sítina ostrokvětá 184 Sítina přímořská 186 Sítina rašelinná 180 Sítina rozkladitá 174 Sítina rybniční 178 Sítina sivá 174 Sítina slanisková 178 Sítina slatinná 182

Smělek štíhlý 124 Smělek valiský 124 Smělka hřebenitá 126 Smělka malá 126 Smilka tuhá 142 Sorghum bicolor 150 Sorghum halepense 150 Sparganium emersum 270 Sparganium erectum 270 Sparganium minimum 270 Spartina altemifolia 168 Spartina anglica 168 Sparina marítima 168 Spartina x townsendii 168 Srha hajní 62 Srha laločnatá 62 Stipa bavarica 128

Stipa capensis 130 Stipa capillata 128 Stipa dasyphylla 128 Stipa gigantea 130 Stipajoanis 128 Stipa parvifíora 130 Stipa pennata 128 Stipa pulcherrima 128 Stipa tenacissima 130 Stipa tirsa 128 Strdivka brvitá 68 Strdivka jednokvětá 70 Strdivka nící 70 Strdivka sedmihradská 68 Strdivka zbarvená 68 Suchopýr pochvatý 202 Suchopýr Scheuchzerův 202 Suchopýr širolistý 204 Suchopýr štíhlý 204 Suchopýr úzkolistý 204 Suchopýrek alpský 204 Suchopýrek trsnatý 206 Sveřep hroznatý 28 Sveřep kostrbatý 26 Sveřep měkký 28

Rákos obecný 154

Sítina tmavá 182

Sveřep rolní 26 Sveřep stoklasa 24 Sveřepec jalový 26

fíhynchospora alba 212 fíhynchospora fusca 210

Sítina trojklanná 176 Sítina trpasličí 182

Sveřepec madridský 30 Sveřepec střešní 26

Rosička krvavá 152

Sítina žabí 180 Skrytěnka bodlinatá 170 Skrytěnka psárkovitá 170 Skřípina kořenující 194 Skřípina lesní 194 Skřípinec dvoublizný 196 Skřípinec jezerní 194 Skřípinec poléhavý 196 Skřípinka rezavá 198 Skřípinka smáčknutá 198 Smělek jednoletý 124 Smělek jehlancovitý 124 Smělek sivý 124

Sveřepec tuhý 30

Rosička lysá 152

fíostraria cristata 126 fíostraria pumi/a 126 Rozštépník pochvatý 156 Rýže setá 164 Rýženka podivná 126 Rýženka zelenavá 126

Saccharum officinarum 160 Saccbarum ravenae 162 Saccharum robustum 160 Sametovka zaječí ocásek 158

Sítina smáčknutá 178 Sítina tenká 176

Šáchor hlávkovitý 208 Šáchor hnědý 208 Šáchorek žlutavý 208 Šášina načernalá 210 Šášina rezavá 210 Šejdračka bahenní 262 Tajnička rýžovitá 144 M eldia calyculata 264 Tofieldia pusi/la 264 Tomka osinatá 140

Tomka vejčitá 140 Tomka vonná 140 Tomkovice vonná 140 Tragus racemosus 144 Triglochin maritimum 262

Triglochin pa/ustre 262 Triplachne nitens 126 Trisetum dístichophy/lum 106 Trisetum fíavescens 106 Trisetum hispidum 106 Trisetum ovatum 106 Trisetum spicatum 106 Triticum aestivum 84 Triticum baeoticum 76 Triticum compactum 84 Triticum dicoccoides 78 Triticum dicoccon 78 Triticum durum 80 Triticum monococcum 76 Triticum spe/ta 82 Triticum sphaerococcum 84 Triticum tauschii 84 Triticum turgidum 80 Trojštět dvouřadý 106 Trojštět klasnatý 106 Trojštět srstnatý 106 Trojštět vejčitý 106 Trojštět žlutavý 106 Trojzubec poléhavý 120 Troskut prstnatý 152 Trpaslička nejmenší 142

Tuřice dvoudomá 214 Tuřice dvouřadá 218 Tuřice hnědavá 226 Tuřice ježatá 226 Tuřice klasnatá 222,224 Tuřice křivoklasá 220 Tuřice latnatá 224 Tuřice liščí 222 Tuřice měkkoostenná měděná 224 Tuřice odchylná 224 Tuřice Otrubová 222 Tuřice písečná 216,256 Tuřice pískomilná 218 Tuřice prodloužená 228 Tuřice přetrhovaná 222, 224 Tuřice řídkoklasá 228 Tuřice šedavá 226 Tuřice šlahounovitá 216 Tuřice třeslicovitá 218 Tuřice zaječí 226 Tuřice zakřivená 220 Tužanka tvrdá 62 Tvrdovka tuhá 48 Typha angustifolia 268

Typha latifolia 268 Typha minima 268 Typha shuttleworthii 268

Vignea dioica 214 Vignea disticha 218 Vignea divu/sa 222,224 Vignea echinata 226 Vignea e/ongata 228 Vignea muricata subsp. lamprocarpa 224

Vignea otrubae 222 Vignea ovalíš 226 Vignea pairei 224 Vignea paniculata 224 Vignea pseudobrizoides 218 Vignea puli caris 214 Vignea remota 228 Vignea spicata 2 22,224 Vignea vutpina 222 Vocha mořská 264 Vocha trpasličí 264 Vousatka prstnatá 152 Vousec přímořský 168 Vousec středomořský 168 Vousec zelený 168 Vulpia bromoides 48 Vulpia myuros 48

Wangenheimia Uma 112 Zannichellia pa/ustris 262

Třeslice menší 66 Třeslice prostřední 66

Válečka dvouřadá 30 Válečka fénická 30 Válečka lesní 32 Válečka prapořitá 24,32 Ventenata dubia 104

Třeslice větší 66 Třtina cukrová 160

Vignea appropinquata 224 Vignea arenaria 216, 256

Zblochan řasnatý 52 Zblochan vodní 52 Zblochan vzplývavý 52 Zblochan zoubkatý 52 Zblochanec oddálený 50 Zblochanec přímořský 50 Zea mays 166

Třtina chloupkatá 100

Zelenošáchor jedlý 208

Třtina křovištní 42,100 Třtina rákosovitá 100 Třtina ravenská 162 Třtina šedavá 100

Zevar jednoduchý 270

Tuřice baldenská 220 Tuřice blešní 214

Zevar nejmenší 270 Zevar vzpřímený 270 Zlatochvost zlatý 64 Zostera marina 264

Zostera no/tii2G4

Tuřice Davallova 214 Tuřice dvoubarvá 228

Žito seté 74

A u to ři

JQrke Grau, narozen 1937, studoval biologii, chemii a zeměpis v Hamburku a M nichově, promoval v r. 19B4 ze system atické bota­ niky a habilitoval se v r. 1971. Od r. 1977 je profesorem na univer­ zitě v Mnichově. Podnikl výzkumné cesty do Jižní Am eriky a spolu­ pracoval na mnoha mezinárodních florách.

Bruno P. Kremer, narozen 1946. Studoval biologii a chem ii na uni­ verzitě v Bonnu a promoval v r. 1973. Do r. 1979 byl vědeckým asis­ tentem v botanickém ústavu, od r. 1979 je akademickým radou na univerzitě v Kolíně n. Rýnem. Publikoval řadu vědeckých prací, píše a překládá knihy.

Bodo Maria Moseler, narozen 1954. Studium biologie a chemie na univerzitě v Bonnu. 1987 promoce na botanickém ústavu univerzi­ ty. Od r. 1987 vědecký spolupracovník na ústavu zemědělské bo­ taniky, oddělení geobotaniky a ochrany přírody, na univerzitě v Bonnu.

Gerhard Rambold, narozen 1956, studoval biologii a paleontologii na Ludwig-M axm iliánově univerzitě v Mnichově a promoval v r. 1989 v oboru system atická botanika. Od r. 1989 je Dr. Rambold činný jako vědecký spolupracovník Ústavu system atické botaniky na univerzitě v M nichově. Podnikl výzkumné cesty do severní A friky a Austrálie a publikoval řadu prací o holarktické a australské floře.

Dagmar Triebel, narozena 1957, studovala biologii a paleobotaniku na Ludwig-M axm iliánově univerzitě v Mnichově a promovala v r. 1989 v oboru systematická botanika. Od r. 1989 je Dr. Triebel čin­ ná jako kurátorka v Botanische Staatssamm lung v M nichově. Pod­ nikla botanické exkurze do Skandinávie a do Středomoří. Příspěvky především k evropské flóře.

287

P růvodce

př ír o d o u Vyšlé svazky

Savci • Motýli • Minerály • Stromy • Houby • Mořské ryby • Vodní ptáci • Ptáci lesů, luk a polí • Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny • Zkameněliny • Obojživelníci a plazi • Hmyz a pavoukovci • Hvězdy • Pevninské vody a mokřady

V yd a va te l G unter S te in b ach ( 1 9 3 8 ) se proslavil četným i publik ace m i o fau n ě a floře N ěm ecka.

Po dvou desetiletích práce ve v y dav atelství žije dnes na svém statku v záp adn í části A llgavských Alp. Věnu je se chovu zvířat, biologickém u z ah rad n ič en í ve vysokých nadm ořských výškách a pu blikačn í činnosti o přírodě.