Tajemství výroby velkomoravského šperku 9788086791 [PDF]

Zitiervorschau

Tajemství výroby V

\·clkon1or,1v...,keho

s

ARCHEOLOG ICKÝ EXPERlMENT

v

Pave[Cáp J1řf Macháček v

Josef Spaček Kl I> Pr.1ha

2011

---------------------------.

-

-

Kniha vyšla s podporou výzkumného záměru Masarykovy univer/.ity lnterdisciplinúrní centrum v_l)::kunnl sociálních struktur pravěku až vrcholného středol'ěku (reg.

Odborní rcccn1enti: Doc. PhDr. Ludčk GALUŠKA, CSc.

PhDr. Karol PIETA. DrSc.

Frontispis: Letecký pohled na Pohanskou

Břeclavi

(foto: doc. PhDr. Marti n Gojda. CSc.)

Texts by c Pavel Čáp & J iří Macháček, 20 ll Photos by 'c Josef Špaček, 20 ll Movie (DVD) by c Pavel Čáp & Ji ří Macháček & Jose f Špaček, 20 IO Cover by c Jana Koksteinová, 20 ll Layoutby c KLP Koniasch Latin Press, 20 I I

ISB N 978-80-86 79 1-86-9 Al i rights rcscrvcd: no part ofthi s publication may be rcproduced. storcd in a rctricval system. or transmittcd in any ťorm orby any mcans. electronic, mcchanica l. photocopying. rccording or othcrwise. without thc prior writtcn pcrmission or the publishcr.

č.

MSM0021622427).

7

Úvod Pokud požádáte běžného obyvatele České republiky, aby vyjmeno­ val archeologické nálezy, které mu z dob školní docházky utkvěly v paměti, určitě si vzpomene na egyptské pyramidy, hned poté na Věstonickou venuši a nakonec přidá i zlaté a stříbrné šperky staro­ slavné Velké Moravy – skvostné náušnice a prsteny či bohatě zdo bené gombíky, z nichž jeden se dostal i na českou dvoukorunu jako sym­ bol bohaté historie našich zemí. Tyto unikátní předměty obdivují ná­ vštěvníci archeologických expozic místních muzeí i velkých mezi­ národních výstav, jakou byl například projekt Střed Evropy okolo roku 1000, který v několika evropských metropolích navštívily stati­ síce lidí. Každý, kdo si ve vitríně pod zvětšovacím sklem prohlížel výsledky práce velkomoravských klenotníků, se jistě sám sebe v du­ chu tázal, jakým způsobem dokázali dávní řemeslníci před jedenácti sty lety bez technologických vymožeností dnešního moderního svě­ ta vyrobit něco tak jemného a precizního. Jakým způsobem vysklá­ dali stovky miniaturních granulek do složitých ornamentů, sestavili ná ušnice z pavučinky filigránových drátků či vytepali pravidelné tva­ ry kulovi tých gombíků? Podobné otázky si nekladou pouze laici, ale trápí se jimi i erudovaní odborníci, kteří bádají o zmizelém světě na­ šich předků. I my jsme chtěli poodhalit zapomenutá tajemství řemeslníků kní­ žete Rostislava a Svatopluka, kteří pod přísným dohledem svých pá­ nů pracovali v blízkosti knížecích rezidencí na Pohansku u Břecla­ vi, v Mikulčicích či Starém Městě. Rozhodli jsme se proto, že spojí­ me své síly a zrealizujeme archeologický experiment, s jehož pomocí

staré šperkařské technologie oživíme a následně i zpřístupníme širo­ ké odborné a laické veřejnosti. V jednom týmu se tak sešel archeolog, experimentátor a profesionální fotograf. Největší zásluhu na vzniku knihy, která se váženému čtenáři dostává do ruky, má bezesporu Pa­ vel Čáp. Zúročil v ní desetiletí svých pokusů s replikací velkomorav­ ských šperků, jimiž se jako laborant zabýval na vědecko­výzkumné stanici Masarykovy univerzity na Pohansku u Břeclavi. Neméně vý­ znamný je přínos Josefa Špačka, který celý náročný experiment foto­ graficky i filmově dokumentoval, aby mohl být podrobně prezentován v této knize. Role archeologa Jiřího Macháčka spočívala v ko ordinaci celého experimentálního projektu, přípravě jeho teoretického rám­ ce a spolupráci na finální publikaci. Díky patří i Martinu Hložkovi a Drahomíře Janové, kteří v Ústavu materiálových věd a inženýrství FSI VUT Brno provedli materiálovou analýzu a pořídili mikrofoto­ grafie replikovaných šperků. Kniha je určena všem zájemcům o unikátní památky Velké Mo­ ravy a především těm, kteří si kladou otázky, pátrají po původu vě­ cí a baví je odhalovat tajemství starých mistrů. Práci jistě ocení i čle­ nové skupin tzv. living history, kteří se zabývají rekonstrukcí nejrůz­ nějších aspektů života našich předků. Prospěch z knihy budou mít ta­ ké odborní pracovníci a posluchači archeologie, historie či etnologie a konzervátoři nebo klenotníci, kterým může pomoci při jejich práci či studiu. Pevně doufáme, že kniha své čtenáře nezklame. V Brně dne 7. 4. 2008 autoři

9

1) Metoda archeologického experimentu Experiment je součástí archeologie velmi dlouhou dobu. Již v po­ čátcích této disciplíny se badatelé zajímali nejen o identifikaci a dato­ vání nalezených artefaktů, ale také o způsoby jejich použití a postupy jejich výroby (Hurcombe 2005, 110). Právě to jsou ovšem informa­ ce, které z archeologických pramenů nelze přímo „vyčíst“, neboť ze­ mě uchovává již jen mrtvé, němé a nehybné památky, které nemohou nám samy o sobě vyprávět o zmizelém světě a životě našich dávných předků. U archeologických pramenů, ve které se výrobky lidských ru­ kou (artefakty) během staletí proměnily, jsme dnes schopni rozpoznat pouze jejich věcnou strukturu, původní účel nám však uniká. Nezná­ me tak kupříkladu jejich praktickou funkci ani význam, který pro lidi v minulosti měly. Pokud chceme nálezy alespoň v našich představách „znovuoživit“, musíme je porovnávat s teoretickými modely a s je­ jich pomocí jaksi zvenčí vrátit mrtvým archeologickým pramenům ztracenou dynamiku. Při tvorbě modelů využíváme poznatků různých věd, které jsou schopny přímo či zprostředkovaně (např. díky zapsa­ ným událostem) studovat živou kulturu v jejím pohybu. Může to být etnologie, sociologie, ekonomie či historie. Obracíme se však i k ně­ kterým speciálním oborům, jakými je právě experimentální archeo­ logie. I když experiment není přímým zdrojem poznatků o minulosti, protože ho provádí soudobý člověk a nikoliv člověk v minulosti, stává se přesto cenným pramenem nových empirických modelů, které ná­ sledně srovnáváme na základě podobnosti (analogie) se strukturami obsaženými v archeologických nálezech, jež tak interpretujeme (Ne­ ustupNý 2007, 176­185). Tím že porozumíme výrobě předmětů a ná­

strojů i jejich praktickému využití, získáme odpovídající obraz (mo­ del) každodenního života našich předků. Z toho vyplývá i jedna z de­ finic experimentální archeologie (J. R. Mathieu), která by měla být podoborem, využívajícím řadu různých postupů k replikaci minulých jevů za účelem získání nebo posílení analogií pro archeologickou in­ terpretaci i vytváření a testování hypotéz (Dvořáková 2004, 144). Pomocí experimentů tak můžeme potvrzovat naše předpoklady o mi­ nulých kulturách i vyhledávat nové skutečnosti (maliNa 1980, 12). Činnost experimentálních archeologů se dělí do několika okruhů. Prvním je vlastní replikace předmětů, jejímž výstupem mohou být pouhé vizuální napodobeniny, především však repliky funkční či do­ konce úplné, při jejíž výrobě jsou použity autentické materiály a po­ stupy. Další úrovní experimentální archeologie je replikace chová­ ní, např. testování funkce předmětu či porovnávání funkčních replik. Důležitý okruh tvoří experimenty spojené s procesy, kam spadá tře­ ba replikace technologií (např. tavby železa v různých pecích) či tzv. archeologizace – procesu, vedoucího ke vzniku archeologického pra­ mene. Nejvyšší úrovní experimentální archeologie je replikace celých systémů (Dvořáková 2004, 144­147). Obecně lze shrnout, že expe­ rimentální bádání v archeologii nemá směřovat k výrobě pouhých ko­ pií, ale především k pochopení účelu artefaktů ve zkoumané minulosti i s jejich výrobními řetězci, praktickou funkcí, společenským význa­ mem a případně symbolickým smyslem. Před provedením vlastního experimentu musíme nejdříve defino­ vat důvody, které nás k jeho provedení vedou. Experiment by měl od­

10

1 . Me to d a a r c h e o lo g ic k é h o e x p e r ime n tu

Obr. 1: Členění experimentální archeologie (podle Dvořáková 2004)

povídat určité hypotéze, která vyplývá z výsledků výzkumů konkrétní archeologické lokality či lokalit, a souboru primárních dat, která zde byla získána. Výsledky experimentu jsou s primárními daty srovnává­ ny a na tomto základě jsou naše hypotézy o archeologických nálezech testovány. Experiment tak slouží v procesu interpretace i jako pojist­ ka proti různým nesmyslům, fantastickým nápadům a absurdním teo­ riím (reyNolds 2001, 153­156). Vlastnímu experimentu musí předcházet vyhodnocení dostupných dat, které máme o předmětu našeho bádání k dispozici, včetně studia

stávající literatury, originálních nálezů či konzultací s experty. Důle­ žité je podrobné plánování celého experimentu, který by neměl být izolovaným pokusem ad hoc, ale součást rozsáhlejšího projektu. Ne­ zbytná je příprava infrastruktury, originálních či náhradních surovin i nástrojů a pomůcek, které je možno vyrobit či koupit. Teprve na zá­ kladě této přípravy může proběhnout vlastní experiment, v jehož prů­ běhu lze podle vyhodnocení postupu provádět nutné korekce. Finál­ ní fází je zveřejnění výsledku a dokumentace, která bylo pořízena bě­ hem experimentu (kelterborn 2005, 120). Hledání způsobů, jak vědeckými publikačními mechanismy za­ chytit zkušenost, která byla při experimentu získána, patří k důleži­ tým úkolům experimentálních archeologů (ticHý 2003, 216). Využí­ váme při tom nejen slovních popisů, ale především nákresů, fotogra­ fií či tabulek (ticHý 2002, 178), případně i video a jiné multimediál­ ní prostředky. Na základě publikace musí být experiment srozumitel­ ný a především opakovatelný. Text by měl být rozčleněn do několika částí. Nejdříve je nutné vysvětlit smysl experimentu a proč bylo jeho provedení důležité. Zároveň je vhodné popsat i korelaci mezi experi­ mentem a konkrétním archeologickým materiálem. Dále by měly být diskutovány podobné projekty, přičemž je nutno zmínit, v čem je stá­ vající experiment nový a objevný. Za třetí by měly být dokumentová­ ny všechny aspekty prováděného experimentu, včetně použitých ma­ teriálů, postupů apod. Zaznamenávání času potřebného k rekonstruo­ vání výrobku je podle některých odborníků (např. reyNolds 2001, 156) zbytečné, protože tento údaj popisuje pouze okamžitou výkon­ nost experimentátora a s historickou realitou nemusí mít nic společné­ ho. V závěru mají být shrnuty výsledky experimentu a zformulovány obecné závěry s návrhy budoucího výzkumu. V publikaci by se nemě­ lo zapomenout na popis chyb a problémů, se kterými se experimen­ tátor musel potýkat (matHieu 2005, 110; outram 2005, 108­109; scHmidt 2005, 111; ticHý 2005, 116).

11

2) Kulturně-historické aspekty výroby velkomoravského šperku V této kapitole je nutné zformulovat důvody, které nás vedly k za­ hájení dokumentované experimentální výroby velkomoravského šperku. Klenotnictví patří k nejobdivovanějším řemeslům našeho ra­ ného středověku. K hlavním šperkařským technologiím, se kterými se na Velké Moravě setkáváme, patří kovolitectví, kovotepectví, ale pře­ devším metoda filigránu a granulace, která tvoří vrchol umění velko­ moravských klenotníků. Touto technologií byly vyráběny a zdobeny především zlaté a stříbrné náušnice, někdy i gombíky, kaptorgy (duté schránky z bronzového nebo stříbrného plechu), prsteny, kovové per­ ly a některá nákončí opasků. Kovový šperk býval doplňován také in­ krustací barevnými sklíčky (Dostál 1966, 30­66; Galuška 2004, 97­98). Archeologové se domnívají, že velkomoravští klenotníci byli dvorští řemeslníci spjatí s knížecím prostředím, jejichž vysoce speci­ alizovaná výroba podléhala přímé kontrole panovníka či jeho zástup­ ců. Šperkařské dílny se většinou nacházely v blízkosti rezidence kní­ žete či ostatních velmožů (např. klanica 1974, 50; kóčka-krenz 1983, 25­26; Galuška 2004, 97­98; Macháček – GreGerová – hložek – hošek 2007, 176­178). Zdá se, že jiné formy organizace raně středověkého zlatnictví (podomácká výroba na venkově, profe­ sionálové v řemeslnických čtvrtích na protoměstských sídlištích, po­ tulní řemeslníci), které známe třeba ze Skandinávie (kóčka-krenz 1983, 19­25), nebyly na Velké Moravě tak rozšířené. Chceme­li pochopit kulturní a historický význam výroby velko­ moravského šperku, musíme se spolu s dalšími badateli (např. kla­

Nica 1974, 4, 54; Galuška 2004, 98) ptát: Jaké byly postupy velko­

moravského klenotníka? Kdo vlastně byli oni řemeslníci, kteří ozdo­ by vyráběli? Jaká byla úroveň jejich specializace? A můžeme oprav­ du bezpečně prokázat jejich působení na Velké Moravě? Před tím než se na tyto otázky pokusíme fundovaně odpovědět, je nutné poodkrýt výrobní tajemství dávných mistrů. Zevrubné studium technických de­ tailů výroby raně středověkého šperku je důležité i pro poznání spo­ lečných trendů ve vývoji šperku a pochopení souvislostí mezi jednot­ livými exempláři. Může nám pomoci i při identifikaci produktů jedné výrobní dílny (eilbracHt 1999, 14). V dosavadních studiích o vel­ komoravských špercích však zůstává podstatná část postupů jejich výroby neobjasněna i přes to, že mnozí badatelé považují tuto pro­ blematiku za důležitou a dokonce se k některým dílčím technologiím (např. granulaci) sami vyjadřují (Galuška 2004, 98; klanica 1974, 4­6, 53). Podotýkají však, že je nutné, aby se šperkem zabývali odbor­ níci z ryze technického hlediska. Experimentální archeologie a přede­ vším replikace technologií (viz výše) je podle našeho názoru nejlep­ ší metodou, jak tyto požadavky splnit a zároveň přispět k lepšímu po­ chopení funkce a významu, které měly šperky v raně středověké spo­ lečnosti. Neméně významné je i zaznamenání praktických výrobních zkušeností, které umožní všem zájemcům o velkomoravský šperk ex­ periment zopakovat např. pro účely muzejních expozic či v rámci pe­ dagogických a popularizačních projektů.

12

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

2.1. Charakter velkomoravského šperku a jeho terminologie V této práci se nebudeme zabývat ani teoretickými otázkami pů­ vodu velkomoravského šperku (např. klanica 1974, 11­18 s lit.) ani právě probíhající odbornou diskusí o jeho přesnějším datováním (chorvátová 2004; štefanovičová 2004; uNgermaN 2005 atd.). Čemu však musíme věnovat pozornost, je zevrubná charakteristika této výjimečné skupiny archeologických nálezů a terminologie, uží­ vaná při jejím popisu. Klasici české raně středověké archeologie, počínaje Luborem Nie­ derlem a konče Bořivojem Dostálem (1966, 30), vytvořili do 60. let 20. století základní systematiku velkomoravského šperku, která se dnes již jen doplňuje a precizuje a příliš se nemění. Nálezy rozdělili do dvou skupin, z nichž jednu pojmenovali jako veligradskou či by­ zantsko­orientální a druhou jako podunajskou. První skupinu šperků známe především z prostředí vyšší společenské vrstvy, jejíž příslušní­ ci byli pohřbíváni na kostelních hřbitovech v nejvýznamnějších cent­ rech Velké Moravy a dalších kulturně spřízněných regionech (Mikul­ čice, Staré Město u Uherského Hradiště a okolí, Pohansko u Břeclavi, Olomouc, Stará Kouřim, Klecany, Pražský hrad aj.). Druhá skupiny je šperkem spíše lidovým a vesnickým. Archeologický experiment, pre­ zentovaný v této knize, byl zaměřen na výrobu technologicky nároč­ ného šperku veligradského, proto se budeme věnovat především jeho popisu. ► Obr. 2: Hrozníčkové náušnice veligradského (byzantsko-orientálního) rázu: 1­7 s jednostranným hrozníčkem; 8­14 s oboustranným hrozníč­ kem; 15­28 se zesíleným a zdobeným spodním obloukem; 29­34 se zesíle­ ným a zdobeným spodním i horním obloukem; 35­41 ostatní varianty (pod­ le Dostál 1966)



2 . 1 . C h a r a k te r v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u a je h o te r min o lo g ie

13

Šperk veligradský či byzantsko­orientální, v poslední době též zvaný moravský (např. Profantová 2003, 77), býval dříve pova­ žován za přímý import z Byzance. Až doklady o šperkařské výrobě na Velké Moravě přivedly badatele k názoru, že jde o výrobky míst­ ních řemeslníků (např. Dostál 1966, 30). Je charakterizován aplika­ cí drahých kovů (zlata a stříbra) a jemnými šperkařskými technikami, mezi nimiž vyniká granulace a filigrán. Pojem filigrán označuje de­ korační techniku, při které se z kovových drátků vytváří různé vzo­ ry buď na kovové podložce, nebo bez ní. Granulace se provádí klade­ ním drobných kovových kuliček na homogenní kovový podklad, při­ čemž vzniká plošný, většinou geometrický dekor (eilbracHt 1999, 24, 39). K veligradskému šperku počítáme především náušnice, z hle­ diska použité technologie a materiálů sem však patří i větší část gom­ bíků, kovové perly, kaptorgy (duté schránky ze stříbrného či bronzo­ vého plechu), některé lunicové závěsky a prsteny. V následujícím tex­ tu se zaměříme na typu šperků, které byly vybrány jako vzory pro ex­ perimentální výrobu (náušnice, gombíky, prsteny). Vyjdeme přitom se základních prací V. Hrubého (1955), B. Dostála (1966) a F. Kalous­ ka (1971). Nejrozšířenějším typem velkomoravského kovového šperku jsou n á u š n i c e. Základním prvkem jejich konstrukce je kruhový či oválný oblouk (kroužek), vyrobený z ohnutého drátu, který je na jed­ né straně otevřen. Drát bývá většinou hladký, může však být i tordo­ vaný (šroubovitě stočený). Při popisu kroužku náušnice rozlišujeme jeho horní a spodní oblouk. Na spodní oblouk, který je často zdobe­ ◄ Obr. 3: Bubínkové a košíčkové náušnice veligradského (byzantskoorientálního) rázu: 1­20 náušnice se čtyřmi, třemi, sedmi až osmi a dese­ ti bubínky; 21­27 náušnice se šesti až sedmi, osmi až devíti a čtyřmi košíč­ ky (podle Dostál 1966)

14

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

ný, se připevňoval závěsek. Horní oblouk bývá většinou nezdoben či zdoben jen zčásti, aby ho bylo možné protáhnout dírkou v uchu. Ně­ které z náušnice byly nošeny i jiným způsobem, např. jako ozdoby na­ šité na čelenku, závoj či jinou pokrývku hlavy. Závěsek na spodním oblouku může být jednostranný nebo oboustranný. Mívá různé formy. S obloukem náušnice je spojen buď přímo, s pomocí poutka nebo přes mezičlánek. Spodní a horní oblouk náušnice bývá oddělen tzv. uzlíč­ ky. Otevřený konce spodního oblouku je někdy ukončen očkem nebo různě tvarovanou kličkou. Poměrně běžný je mezi velkomoravskými náušnicemi typ se zá­ věskem v podobě jednostranného hrozníčku, vyrobeného z několika zrn čili granulí. Často se objevují i exempláře s oboustranným hroz­ níčkem. Hrozníčkové náušnice mívají zdobený spodní a někdy i hor­ ní oblouk. Tato výzdoba může být provedena granulací či filigránem. Dalším typem náušnic byzantsko­orientálního čili veligradského rá­ zu jsou náušnice bubínkové. Známe je ve čtyřech základních prove­ deních: se třemi, čtyřmi, sedmi a výjimečně i více bubínky. Tímto ter­ mínem označujeme duté plechové kuličky o průměru 0,5 až 1 cm. Bu­ bínky jsou navlečeny přímo na spodní oblouk náušnice nebo s ním spojeny prostřednictvím poutka. Byly většinou zdobeny granulací, spodní oblouk náušnice pak filigránovým drátkem. Mimořádně jemným šperkem jsou náušnice košíčkové vyráběné technikou filigránu. Objevují se většinou ve variantě se šesti, sedmi a devíti košíčky, montovanými z jemných drátků. Košíčky bývají na­ vlečeny na spodní oblouk náušnice a poutko či sletovány dohromady a přes jeden košíček připevněny ke kroužku náušnice. ► Obr. 4: Bubínkové a lunicové náušnice veligradského (byzantskoorientálního) rázu: 1­14 náušnice s granulovaným, prolamovaným a ple­ chovým sloupečkem; 15­33 lunicové náušnice s řetízky, bubínky a hrozníč­ ky (podle Dostál 1966)



2 . 1 . C h a r a k te r v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u a je h o te r min o lo g ie

15

Dalším pozoruhodným typem jsou náušnice sloupečkové. Závě­ sek je zde tvořen dvěma bubínky navzájem spojenými sloupečkem. Ten je vyroben buď z granulí (zrn), plechu nebo je prolamovaný (ažu­ rový). Ke spodnímu oblouku náušnice se závěsek připojuje přes hor­ ní bubínek. Tento typ náušnice je většinou zdoben granulací, jen oje­ diněle filigránem. Poslední velkou skupinou jsou náušnice lunicové. V tomto přípa­ dě je spodní oblouk rozšířen do podoby půlměsíce či srpku. Objevu­ jí se v nejrůznějších variantách, např. vyrobené z filigránového drátku či plechové a zdobené granulací. Často je ke spodnímu oblouku při­ pojen hrozníček a někdy i bubínek. Někdy jsou zdobeny i dlouhými řetízky. Kromě hlavních vyjmenovaných typů se v nálezovém fondu z Vel­ ké Moravy objevují i některé jiné varianty náušnic, které zahrnujeme pod varia. Jsou to např. náušnice s obdélníkovitými granulovanými ploténkami s řetízky z Pohanska u Břeclavi. Další velmi charakteristickou skupinou velkomoravského šperku jsou kulovité přívěsky, tradičně nazývané g o m b í k y (k terminolo­ gii viz chorvátová 2008). Jedná o duté kulovité „knoflíky“ vyrobené nejčastěji z lisovaného plechu (ale např. i ze skla). Základní terminologie jejich popisu je po­ měrně jednoduchá. Skládají se z těla (korpus), tvořeného sletovanými polokoulemi, a poutkem, zasazeným do jedné z nich. Kovové exem­ pláře, o které nám jde především, dělíme do několika skupin podle druhu výzdoby. Gombíky mohou být zdobené tepanými ornamenty různých motivů, granulací, filigránem, puklicemi a plastickými žebry (tykvovité gombíky). Objevují se i gombíky nezdobené. Typologicky poměrně pestrá je především skupina gombíků s gra­ nulací. Ty mohou být zdobeny po celém povrchu hrubšími zrny čas­ to podkládanými drátěnými kroužky (prstenci) nebo vzory makové

Obr. 5: Velkomoravské kulovité přívěsky (gombíky): 1­2, 20­21 růz­ ně zdobené gombíky; 4­13, 17 gombíky zdobené granulací; 14­16 gombí­ ky zdobené filigránem; 18­19 tykvovité gombíky; 22 nezdobené gombíky (podle Dostál 1966)

(jemné) granulace. Někdy je tato výzdoba kombinovány i se skleně­ nými očky. Poslední skupinou velkomoravských šperků, na kterou se zaměří­ me, jsou p r s t e n y. Kromě jednodušších kroužkových a štítkových prstenů z bronzu, které řadíme spíše k podunajskému šperku, se na Velké Moravě vyskytují i honosně zdobené prsteny z drahých kovů. Skládají se z obroučky a butonu. Většinou se jedná o prsteny plecho­

16

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

vé, jen výjimečně lité. Plechové prsteny bývají zdobeny filigránem a granulací a jsou buď celokovové, nebo doplněné barevnými skleně­ nými vložkami, případně vybroušeným kamenem.

2.2. Velkomoravský šperk a jeho výroba na Pohansku u Břeclavi

Ve snaze přiblížit experiment co nejvíce výsledkům archeologic­ kého bádání jsme vycházeli převážně z konkrétních nálezů učiněných na Pohansku u Břeclavi, jednom z předních center Velké Moravy. Pro experiment zde byla získána výchozí data, která se skládají jak z hod­ notného souboru velkomoravských šperků, tak z archeologických do­ kladů šperkařské výroby. Data z Pohanska byla doplněna o význam­ né pozůstatky šperkařské výroby z dalších velkomoravských center v Mikulčicích a Starém Městě u Uherského Hradiště. Pohansko leží přibližně 2 km jižně od Břeclavi, v prostředí lužních lesů, v nadmořské výšce 155­157 m. Vědecký výzkum, který zde bez přestávky probíhá již od roku 1958, byl vždy úzce propojen s bada­ telskými aktivitami Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fa­ kulty Masarykovy Univerzity v Brně. Do současné doby zde byla od­ borně odkryta, zdokumentována a z velké části i vědecky vyhodno­ cena plocha větší než 140 000 m2 (obr. 7). Na této ploše bylo mj. ob­ jeveno přes 1 300 zahloubených objektů, k nimž patří např. obyd­ lí, dílny, jámy různých hospodářských účelů, studny apod., dále ví­ ce než 850 kostrových hrobů, 55 žárových hrobů atd. Z těchto ar­ cheo logických objektů pochází veliké množství nálezů nejrůznější­ ho druhu. Dosud bylo v depozitářích na Pohansku zainventováno přes 210 000 položek. I když byly při výzkumech zachyceny nálezy z různých období Obr. 6: Velkomoravské prsteny: 1­5 kroužkové prsteny; 6­24 štítkové prs­ pravěku (střední doba kamenná, pozdní doba kamenná, starší a mlad­ teny; 25­38 prsteny s butony zdobené granulací, filigránem nebo/a skly ší doba železná, období římské a stěhování národů), je zřejmé, že nej­ (podle Dostál 1966)



2 . 2 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k a je h o v ý r o b a n a Po h a n sk u u B ř e c la v i

17

většího rozkvětu dosáhlo Pohansko až v raném středověku (6.­10. stol. n. l.). Nálezy dokládají osídlení již v době, která následovala těsně po příchodu prvních Slovanů do střední Evropy v 6. stol. n. l. Až do 8. století však na Pohansku existovala pouze menší shluková osada zemědělského charakteru s žárovým pohřebištěm, z něhož bylo pro­ zkoumáno 55 hrobů (Dostál 1982b; 1985). V průběhu 9. stol. n. l. vznikla na mnohonásobně větší ploše (50­60 ha) v místech původní zemědělské osady raně středověká aglomerace, jejíž část (28 ha) by­ la mohutně opevněna. Jedná se o nejrozsáhlejší uzavřenou fortifika­ ci raně středověké Moravy (Macháček 2001, 283). Za nejdůležitěj­ ší objev považujeme na Pohansku sídlištní strukturu z 9. století, tra­ dičně označovanou jako velmožský dvorec (Dostál 1975), situova­ nou uvnitř hradiska v jeho severozápadní části a vymezenou na plo­ še cca 1 ha čtvercovou palisádou. Zde bylo prozkoumáno přes 50 síd­ lištních objektů a mnoho kostrových hrobů. Lze je rozčlenit do něko­ lika funkčních okrsků (Dostál 1988, 283): sakrální okrsek s koste­ lem a pohřebištěm, obytná část velmože s jednoprostorovými i více­ prostorovými domy na kamenných a maltových podezdívkách, hos­ podářská část s ohradami pro dobytek, chlévy, stodolami, sýpkami atd. a velké nadzemní kůlové stavby, které, jak sám Dostál (1975, 80) uvádí, mohly mít funkci shromažďovací. Hřbitov, který byl za­ ložen v okolí chrámu, sloužil pro společenství sídlící ve dvorci. Ze 407 hrobů byly ve 4 meče, v 8 sekery, v 32 ostruhy, v 46 zlaté a stří­ brné šperky byzantsko­orientálního rázu (kalousek 1971). Celá síd­ lištní struktura představuje jednu z forem sídla raně středověkého pa­ novníka (Dostál 1975; Macháček 2001). Obr. 7: Pohansko u Břeclavi. Archeologicky prozkoumané plochy Na zbývající ploše uvnitř opevnění bylo identifikováno sídliště ře­ (1958-2000): 1 – Velmožský dvorec, 2 – Lesní školka (tzv. řemeslnic­ meslníků. Tento prostor byl archeologicky prozkoumán na více mís­ ký areál), 3 – Severozápadní předhradí, 4 – Jižní předhradí, 5 – tzv. tech, především v prostoru tzv. Lesní školky. Přítomnost řemeslníků Žárové pohřebiště, 6 – Východní brána, 7 – Lesní hrúd, 8 – Lichten­ je možno rozpoznat podle nálezů nástrojů, polotovarů, suroviny i vý­ štejnský zámeček robního odpadu a specifických sídlištních objektů. Na sídlišti může­

18

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

me identifikovat různé druhy řemesel: např. zpracování dřeva, kůže a kožešin, kosťařství, zpracování barevných kovů, kovářství, šperkař­ ství či výrobu textilu. Sídlištní objekty se zde sdružují do skupin, od­ dělených prázdným prostorem či ploty (Dostál 1993a; 1993b; ma­ cháček 2002; 2007, 277­295). Hroby z řemeslnického areálu netvo­ řily samostatné pohřebiště, ale byly jednotlivě či ve skupinkách roz­ ptýleny mezi běžnými sídlištními objekty. Byly velice chudě vyba­ veny a nejspíš patřily příslušníkům nejnižší společenské vrstvy (do­ stál 1982a; 1993a; 1993b). V Lesní školce byly identifikovány i tři areály, v nichž probíhala činnost spojená s kovodělnou výrobou (Macháček – GreGerová – hložek – hošek 2007, 176­177). Tyto okrsky byly od sebe vzdále­ ny přibližně 60­80 m. Ve všech třech kovodělných areálech lze kro­ mě železářství doložit i zpracování barevných kovů. Projevuje se zde tak zřetelná tendence k prostorovému seskupování výrobních zařízení pro zpracování železa a barevných kovů, podobně jako na jiné velko­ moravské aglomeraci centrálního významu ve Starém Městě u Uher­ ského Hradiště. Zde se poloze U Víta kovárny nacházejí v těsné blíz­ kosti (cca 20­30 m) dílen klenotníků, i když obě činnosti zde asi po­ většinou probíhaly odděleně (Galuška 1989, 408, obr. 2). Jisté indi­ cie, svědčící o kombinované kovolitecko­kovářské výrobě, však pře­ sto existují (Galuška 1992, 153). Mikropetrografická analýza tyglí­ ku z Lesní školky potvrdila i předpoklad o slévání barevných kovů v tomto prostoru. Odděleně, pod přímým dohledem panovníka či je­ ho zástupce, však probíhalo zpracování drahých kovů, jak naznaču­ je analýza tyglíku z velmožského dvorce, ve kterém se slévalo stříbro (Macháček – GreGerová – hložek – hošek 2007, 176­177). ► Obr. 8: Pohansko u Břeclavi. Kresebná rekonstrukce mladší fáze vel­ možského dvorce s kostelem a přilehlým pohřebištěm (podle Dostál 1975)



19

2 . 2 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k a je h o v ý r o b a n a Po h a n sk u u B ř e c la v i

Velkomoravský šperk z Pohanska je mimořádný svou kvantitou i osobitostí. Pohřebiště v okolí kostela velmožského dvorce (obr. 8) patří k nejlépe vybaveným moravským hřbitovům 9. století (tab. 1, obr. 10). 22 náušnic a 2 páry gombíků byly vyrobeny ze zlata, stří­ brných ozdob byl skoro čtyřikrát více (staňa 2001, 94­96). Objevuje se zde většina z nejvýznamnějších typů veligradského šperku – hroz­ níčkové, košíčkové, bubínkové a lunicové náušnice i náušnice s ře­ Počet hrobů cel­ s ná­ kem lezy

%

Výbava hrobů Au+ % Ag

Au %

Ag

%

meč ostruhy

Pohansko kostel I.

407 202 49,75

5 1,23

4 0,98 35 8,58

4

31

1473 686 46,60 15 1,02

11 0,75 157 10,60

5

45

Staré Město Na valách Špitálky

42

26 61,90

3 7,14

2 4,36

8 19,00

0

6

Sady

87

49 56,00

6 6,90

3 3,44

1 1,50

1

9

kostel II.

230

87 37,80

2 0,90

– 20 8,70

3

21

kostel III.

471 217 46,10 16 3,40

12 2,54 47 10,50

6

62

kostel IV.

101

28 28,00

0

kostel VI.

200

75 37,00

5 2,50

Mikulčice

Obr. 9: Pohansko u Břeclavi. Rekonstrukce raně středověké aglomerace (L. Balák podle návrhu J. Macháčka)

–

0 0

–

8 7,95

0

7

2 1,00

6 3,00

0

23

Významné sídlištní aktivity byly zjištěny i na sv. a jižním před­ 65 41 63,00 3 4,60 0 – 6 9,20 1 10 hradí. Rozsáhlejší areál jižního předhradí byl na ploše 9 ha prozkou­ kostel XI. mán záchranným způsobem. Podle typických nálezů jezdecké výstro­ Kostelec – 0 – 11 3,35 1 6 328 123 37,50 0 je a výzbroje, jako např. ostruhy či třmeny, se soudí, že zde sídlila jez­ Kostelisko 413 247 59,80 1 0,24 2 0,48 49 11,80 2 25 decká družina. Odpovídají tomu i některé z 200 hrobů z jižního před­ hradí s nálezy zbraní (meč, sekery, kopí) a ostruh (viGnatiová 1980; Tab. 1. Výbava hrobů na vybraných velkomoravských pohřebištích (podle staňa 2001) 1992).

20

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u



2 . 2 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k a je h o v ý r o b a n a Po h a n sk u u B ř e c la v i

tízky; prsteny zdobené filigránem a granulací i lité s barevnými skly; stříbrné gombíky granulované i velké exempláře lisované z měděné­ ho plechu (Dostál 1966, 35­65; kalousek 1971). Lokální osobi­ tost šperků z Pohanska se projevuje hlavně v náušnicích. Podle sty­ listického rozboru Čeňka Stani (2001, 102­106) se vedle klenotnic­ kých výrobků, které byly na Pohansko importovány, objevují i odliš­

Obr. 11: Počet hrobů se šperky z drahých kovů na vybraných velkomoravských pohřebištích (upraveno podle staňa 2001) ◄ Obr. 10: Pohansko u Břeclavi. Plán pohřebiště u kostela na velmožském dvorci s vyznačenými hroby se šperky a surovinou požitou na jejich výrobu (podle staňa 2001)

21

né šperky, vyhotovené v jedné dílně, snad i v místním velmožském dvorci. Lokální výroba je příznačná především užitím velmi jemné granulace při výzdobě dolního oblouku hrozníčkovitých náušnic, roz­ vojem tzv. „bodlinatých“ hrozníčků i aplikací řetízků na stříbrných náušnicích. Některé šperky z Pohanska jsou natolik charakteristické, že byla podle nich pojmenována i jedna specifická varianta náušnic, vyskytující se na širším středoevropském území. Jedná se o náušni­ ce se čtyřmi bubínky zdobenou granulací v kroužcích a čtyřmi tor­ dovanými drátky na spodním oblouku. Takový šperk se kromě Mo­ ravy (Pohansko, hrob 127) objevuje v druhé polovině 9. či na počát­ ku 10. století také v Polsku a v nepatrně odlišných variantách i na Slovensku či v Maďarsku (zoll-aDaMikowa – Dekówna – nosek 1999, 103­105). 2.2.1. Materiálová analýza velkomoravského šperku z Pohanska u Břeclavi (Martin Hložek) Otázce chemického složení slitin velkomoravských šperků se ar­ cheologové zatím věnovali pouze okrajově. Detailní pozornost byla tradičně věnována vzniku, morfologii a původu šperků. V rámci pří­ pravy experimentální výroby byly k analýzám předány šperky Po­ hanska u Břeclavi, zhotovené z bronzu a stříbra (sloupečková náušni­ ce, bubínková náušnice, hrozníčková náušnice, košíčková náušnice, gombíky a prsten). Zkoumání šperků vyžadovalo použití nedestruk­ tivních metod. Na základě tohoto požadavku bylo zvoleno pozorová­ ní a fotodokumentace povrchů šperků pomocí skenovací elektronové mikroskopie (dále SEM). Skenovací elektronový mikroskop spojený s mikroanalýzou umožňuje získávání dat o technologii a chemickém složení šperků. Vybrané technologické útvary na povrchu šperků by­ ly fotograficky dokumentovány pomocí SEM a lokálně bylo promě­ řováno chemické složení. Pro ověření výsledků experimentální repli­ kace šperků byly porovnávány technologické detaily na originálním

22

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

šperku a kopii. Analytické práce se uskutečnily v laboratořích struk­ turních a fázových analýz Fakulty strojního inženýrství VUT Brno na elektronovém mikroskopu PHILIPS XL 30. Místa analyzovaných bo­ dů a ploch, stejně jako místa měření určovali M. Hložek, J. Macháček a P. Čáp, přístroj ovládala operátorka D. Janová. Skenovací elektronová mikroskopie (SEM) je instrumentální me­ toda, která je zejména určená k pozorování zvětšených povrchů nej­ různějších objektů. K zobrazení předmětu metodou skenovaní elek­ tronové mikroskopie lze využít sekundární elektrony (metoda SEI, Secondary Electron Imaging), odražené elektrony (metoda BEI ne­ bo BSE, Back Scattered Electron Imaging). Přístroj pracující s touto metodou nazýváme elektronový mikroskop. Tento přístroj lze do jis­ té míry považovat za analogii světelného mikroskopu v dopadajícím světle, ale na rozdíl od něho je výsledný obraz tvořen pomocí sekun­ dárního signálu – odražených nebo sekundárních elektronů. Díky to­ muto principu je zobrazení v SEM považováno za nepřímou metodu. Velkou předností SEM v porovnání se světelným mikroskopem je je­ ho velká hloubka ostrosti, v důsledku které lze z dvojrozměrných fo­ tografiích ze SEM nalézt i jistý trojrozměrný aspekt. Další přednos­ tí těchto mikroskopů je, že v komoře preparátů vzniká při interakci urychlených elektronů s hmotou vzorku kromě výše zmíněných sig­ nálů ještě řada dalších, např. rtg záření, Augerovy elektrony, katodo­ luminiscence, které nesou mnoho dalších informací o vzorku. Při je­ jich detekci je možné určit např. prvkové složení preparátu v dané ob­ lasti a při porovnání s vhodným standardem určit i kvantitativní za­ stoupení jednotlivých prvků. Další použitá metoda – elektronová mikroanalýza využívá emisí rentgenova záření, které vznikají po dopadu proudu rychlých elektro­ nů na pevný materiál, k identifikaci chemického složení tohoto ma­ teriálu. Detekce rentgenova záření může být u této metody založena na energii rtg. kvant (energiově­disperzní analýza). Chemické složení

Obr. 12: Elektronový mikroskop PHILIPS XL 30

povrchu šperků bylo provedeno lokální elektronovou mikroanalýzou na stejném přístroji. Detailní analýza prvkového složení slitiny a he­ terogenit je také běžnou součástí měření v elektronovém mikrosko­ pu. Mikroanalýzy povrchu byly provedeny na analytickém komplexu PHILIPS­EDAX. Byla užita bezstandardová analýza s dobou načítá­ ní spektra 100 s a urychlovacím napětím 25 kV. Při měření průměr­ ného chemického složení vrstvy se prováděla analýza v ploše. Je nut­ né si uvědomit i jisté faktory, které mohou ovlivňovat naměřené che­ mické složení šperků. Záření vycházející z detektoru minimálně pro­ niká do hloubky, a pokud jsou předměty korodované, je pravděpo­



2 . 3 . Šp e r k a ř stv í n a Ve lk é Mo r a v ě

dobné, že u některého z přítomných kovů je naměřena vyšší (případ­ ně nižší) koncentrace, než tomu bylo u původní slitiny. Proto je nutné brát procentuální zastoupení jednotlivých prvků ve zkoumaných sli­ tinách s jistou rezervou. Vzorky (v našem případě šperky) by se měly před analýzou v elektronovém mikroskopu zbavit nečistot na povrchu (např. prach, hlína, lepidlo, lak, vlákna vaty, buničiny apod.). Při měření chemického složení prvků jsme užívali dva hlavní po­ stupy analýz. Bodovou analýzu, při které se analyzuje část vzorku od­ povídající svou velikostí průměru primárního svazku elektronů (cca 0,5­2 μm). Výstupem bodové analýzy je tabulka uvádějící obsahy jed­ notlivých prvků v procentech. Plošná analýza sledující chemické slo­ žení ve zvolené ploše na materiálu. Provedené mikroanalýzy šperků z Břeclavi­Pohanska měly za cíl ověřit chemické složení materiálu a dokumentaci technologických detailů. Detailní výčet nejdůležitějších poznatků o použitých slitinách je uveden v popisu jednotlivých šperků. Celkově lze konstatovat, že velkomoravské šperky byly povětšinou vyrobeny ze stříbra s nízkým obsahem mědi (1­4,5 %), případně zlata (až 3 %). Používáno bylo i čisté stříbro. Ve více případech se lišil materiál vlastní konstrukci šperku od slitin užitých při výzdobě. Naměřené stopy dalších prvků (O, S, Si, Mg, Al) lze spojit s korozními produkty, který probíhaly na povrchu šperků. Pomocí materiálové analýzy se podařilo v některých případech identifikovat restaurátorské zásahy, které byly na špercích provedeny v šedesátých letech 20. století.

23

je či přípravky raně středověkých klenotníků a jejich dílenské objek­ ty s polotovary, surovinou a výrobním odpadem, které byly dosud ar­ cheologicky prozkoumány. Významné množství dokladů o zpracování barevných či drahých ko vů bylo získáno v Mikulčicích, odkud pochází několik desítek tyglí­ ků na odlévání kovu a jejich zlomků, šperkařská kladívka, kleště a ko­ vadlinky. Koncentrují se nejen v prostoru akropole (kní žecího hradu), ale i na některých místech podhradí – suburbia (Poulík 1985, obr. 13; Poláček 2008, 280­282). Jako šperkařská dílna zde byla identifiková­ na protáhlá chata, která se nacházela uvnitř akropole v bez prostřední blízkosti V. kostela. Stála u cesty, vedoucí k nedaleké se verozápadní bráně hradiska (klanica 1974, 56­67, obr. 28; Poláček 2006, 12­ 13). Ohledně jejího stáří panují jisté pochyby. Pů vodní datování do předvelkomoravského období (8. století) je v poslední do bě zpochyb­ ňováno s tím, že výroba zde s velkou prav děpodobností probíhala (ta­ ké) v 9. století (Poláček 2008, 281). Na udusané po dlaze a v jam­ kách, které do ní byly zahloubeny, se našlo množství že lezné strusky, bronzová drť, měděné hrudky a sklovité slitky. Na více místech by­ ly zjištěny pozůstatky práce s ohněm. Uvnitř objektu byly na le zeny zlomky dvou náušnic a falérka, víceméně před velkomoravského stá­ ří. Kupodivu se v této dílně nenašly žádné nástroje, které bychom zde vzhledem k velké koncentraci výrobního odpadu očekávali (klani­ ca 1974, 56­67). Doklady o intenzívní činnosti klenotníků z vlastní­ ho velkomoravského období byly získány ze sídlištních jam u I. a IV. kostela, odkud pochází několik tyglíků (klanica 1974, 56, 67­75). Šperkařské dílny jsou známy také ze Starého Města u Uherského 2.3. Šperkařství na Velké Moravě Hradiště. V poloze Nad haltýři byla prozkoumána kovolitecká kolo­ Není pochyby o tom, že v hlavních velkomoravských centrech nie z 9. století s 11 tavícími pecemi tzv. kelímkové typu, ojedinělý­ probíhalo zpracování drahých a barevných kovů. Svědčí o tom neje­ mi zlomky drobných tyglíků a slitky bronzové suroviny. Vyráběla se nom početné nálezy výsledných produktů v hrobech vyšší společen­ zde bronzovina a přetavovaly se i staré a sesbírané šperky. V prostoru ské vrstvy na známých velkomoravských pohřebištích, ale i nástro­ Starého Města však docházelo také ke zpracování drahého kovu, jak

24

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

o tom svědčí nálezy zlata vytvarovaného do valounku či zploštělého hranolu, odstřižky zlatého plechu a kapky zlata z hrobů pohřebiště Na valách a Špitálky (Hrubý 1965, 322­334). Nejpřesvědčivější doklady o přítomnosti klenotníků ve Starém Městě byly zjištěny v poloze U Víta, kde v sedmdesátých a osmde­ sátých letech 20. století proběhl odkryv vůbec nejrozsáhlejšího kle­ notnického areálu na území Velké Moravy (Galuška 1989). Tvořilo ho šest dílen a dalších pomocných zařízení, ve kterých byla dolože­ na výrobně­tepelná zařízení včetně větších pecí. Jeden z objektů měl zřejmě centrální funkci. Jednalo se o členitou jámu s nerovným dnem o rozměrech 590 × 460 cm. Její půdorys sestával z různých výčnělků. V jednom z nich bylo prozkoumáno topeniště malé šperkařské pícky kruhového tvaru o průměru 45 cm. V jejím okolí byly nalezeny zlom­ ky tavících tyglíků, mezi nimiž vynikal nadprůměrně velký vakovitý exemplář. Na protější straně objektu se nacházelo další menší ohniš­ tě. Dílna byla zřejmě mírně zahloubenou stavbou srubové konstrukce se sedlovou střechou. Z různých míst výrobního areálu pochází sou­ části výbavy dílen, šperkařské nástroje a pomůcky, k nimž patřily ke­ ramické dyzny z měchů, tyglíky, běžné keramické střepy s nataveni­ nami barevných kovů, brousky, kladívko, kleště a železné tyčinky (ry­ dla?). Tyto předměty pochází z různých míst výrobního areálu. K po­ lotovarům řadíme i unikátní nález sekaného zlatého drátku, asi 1 mm dlouhého, který mohl být zlomkem filigránu nebo surovinou pro gra­ nulaci. Lupínek zlata byl identifikován i ve spodní části jednoho z ty­ glíků. Ve většině případů však byly v poloze U Víta pozorovány slit­ ky bronzoviny různého složení. Za polotovar lze považovat i bronzo­ vý drát s roztepaným koncem stočený v nedokončeném kruhu (asi ob­ louk náušnice) a malá bronzová puklička zdobená po obvodu filigrá­ nem. Vše nasvědčuje tomu, že klenotníci zde zhotovovali šperky ve­ ligradského typu (Galuška 1989, 405­449). Klenotnický areál U Ví­ ta byl součástí rozsáhlejšího výrobního komplexu, kde byla prostoro­

vě agregována různorodá produkce. Kromě šperkařských dílen jsou to i kovárny s depoty železných nástrojů a sekerovitých hřiven. Dal­ ší okrsek souvisel s výrobou keramiky (Galuška 1989, 408; 1992, 153). Slučování různých druhů specializované řemeslné výroby bylo na velkomoravských centrálních lokalitách zřejmě obvyklým jevem, jak lze doložit i na příkladu Pohanska u Břeclavi. Na ploše tzv. Lesní

Obr. 13: Staré Město – U Víta. Část výrobního areálu s označenými klenotnickými objekty (šrafovaně) (podle Galuška 1989)



2 . 3 . Šp e r k a ř stv í n a Ve lk é Mo r a v ě

školky se zde rozkládal velkomoravský řemeslnický areál, kde by­ ly v nevelké vzdálenosti od sebe identifikovány tři různé produkč­ ní okrsky, v nichž se kombinovala kovářská výroba se zpracová­

Obr. 14: Staré Město – U Víta. Centrální výrobní objekt klenotnického areálu (podle Galuška 1989)

25

ním barevných kovů (Macháček – GreGerová – hložek – Ho­ šek 2007). Spektrum nálezů, pocházejících z dílen, sice dokládá pře­

devším místní produkci vojenské výstroje a výzbroje, ta však byla zřejmě do plněna i jinými výrobky. Zpracování barevných kovů, a te­ dy i poten ciální aktivitu šperkaře, indikuje nález tří olověných hřiven v objektu č. 82. Další dvě olověné hřivny pocházejí z 15 metrů vzdá­ leného objektu 83 (součástí tohoto objektu byla i studna), kde se, po­ dobně jako v objektu č. 82, nacházelo i velké množství železné strus­ ky (Dostál 1980). V jiném objektu (č. 1) této skupiny byl učiněn po­ zoruhodný nález bronzového nákončí karolínského charakteru (do­ stál 1993c, 64­65). Další místo, které lze spojovat s metalurgií ba­ revných kovů, leží v jihovýchodní části Lesní školky. Jeho centrem je objekt 210. Také zde probíhalo kombinované zpracování železa a ba­ revných kovů (Dostál 1993a; 1993b). Jednalo se o náročnou výro­ bu, o čemž svědčí nálezy specializovaných nástrojů – kladívka a kle­ notnické kovadlinky. Produkce této dílny byla určena pro sociálně výše postavené členy společnosti, především bojovníky a jezdce, jak dokládají nálezy bronzové průvlečky s prodlouženým krčkem, čás­ ti kroužkového brnění, železných přezek, šipky apod. Do tohoto pro­ dukčního okrsku patřily i tři malé jamky vyplněné velkým množstvím strusky, které je snad možno interpretovat jako výhně. Metalografická analýza tyglíku, který byl nalezen v jednom ze síd­ lištních objektů z Lesní školky, ukazuje, že v řemeslnickém areálu by­ lo sléváno olovo. Na Pohansku, jako zatím jediné velkomoravské lo­ kalitě, je však doložena i práce se stříbrem. Tyglík, ve kterém bylo ta­ veno stříbro s mědí, však nepochází z Lesní školky, ale z tzv. Velmož­ ského dvorce, který považujeme za jedno z možných sídel velkomo­ ravského panovníka či jeho zástupce. Jde o významnou indicii šper­ kařské výroby, která na Pohansku probíhala zřejmě pod přímým do­ hledem příslušníků vládnoucí vrstvy, mimo běžné dílny.

26

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

2.4. Výrobní zařízení, pomůcky a nástroje velkomoravských klenotníků

zení velkomoravských řemeslníků byla minimálně jedním měchem opatřena. Je možné, že klenotníci využívali dvoukomorová zařízení, která ve svém díle o středověkém užitém umění popisuje i benediktýnský mnich Theophilus, žijící na přelomu 11. a 12. století. Byly to verti­ kální pece, do jejichž horní komory, kde bylo nasypáno dřevěné uhlí, se vkládaly tyglíky. Ze spodní komory se perforovaným roštem k uh­ lí vháněl vzduch, které napomáhal jeho hoření. Pícky, resp. výhně to­ hoto typu mohly být i přenosné, jak dokládá archeologický nález z tá­ bora římských legií Vindonissa/Windisch ze Švýcarska. Jejich funkč­ nost již byla experimentálně testována (söderberg 2002, 255­264). Charakteristickým nálezem, který spojujeme se šperkařstvím na Velké Moravě, jsou tyglíky. Lze je rozdělit do dvou hlavních typů – kornoutovité s otevřenou horní částí a uzavřené vakovité s malým ot­ vorem pro vylévání roztaveného kovu a s úchytkou pro kleště (kla­ Nica 1974, 55). Jejich výška se normálně pohybuje mezi 3 až 5 cm a jejich obsah kolísá mezi 9 a 14 cm3. Větší exemplář je znám pouze z centrální dílny staroměstského výrobního areálu U Víta. Jeho roz­

Z výbavy dílen velkomoravských šperkařů zůstaly v terénu nejlépe zachovány tepelně­výrobní zařízení. Jedná se o zlatnické či kovoli­ tecké pece, ve kterých docházelo ke slévání kovů a přípravě surovi­ ny, a výhně či ohniště, kde byly před vlastním tvarováním zahřívá­ ny předměty. V souvislosti s velkomoravským šperkařstvím lze počí­ tat s dvěma základními typy pecí. Jsou to jednak tzv. kelímkové pe­ ce, ve kterých byla nádoba s kovem umístěna pod kopulí/kelímkem, a tak oddělena od přímého působení ohně, jednak pece otevřené, kde se zpracovávaný kov vkládal přímo do plamene. V centrální dílně kle­ notnického areálu ve Starém Městě U Víta zůstalo po malé pícce za­ chováno nevelké topeniště o průměru 45 cm obložené přepálenými kameny promísenými fragmenty hliněného výmazu (Galuška 1989, 414­416). Hliněná pec z objektu 82 z Lesní školky na Pohansku, kde se s velkou pravděpodobností zpracovávalo i olovo, měla mísovitě vyhlazený spodek o průměru asi 70 cm, který byl podložen vrstvou s kameny. Na zbytcích pece ležela několik velkých kusů z pražnice, která byla původně položena na peci. Zřejmě šlo o hliněnou kopulo­ vitou pec s pražnicí na vrcholu (Dostál 1980, 145). Při archeologických výzkumech byly získány i některé speciál­ ní řemeslnické nástroje a přípravky, související s činností klenotníků. Jsou to např. keramické dyzny, s jejichž pomocí se z kožených mě­ chů vháněl vzduch do pecí a výhní. Jejich zlomky byly nalezeny např. ve Starém Městě U Víta či na Pohansku u Břeclavi. Vnější průměr staroměstských exemplářů se mohl pohybovat okolo 6 cm a průměr výfučného otvoru kolem 2 cm (Galuška 1989, 426). Také v zemni­ ci s depotem řemeslnických nástrojů z Pohanska byl mezi fragmen­ ty škváry zalit hlinitý předmět připomínající trubkovitou dyznu (do­ Obr. 15: Vindonissa (Švýcarsko). Přenosná klenotnická pícka z 1. stol. stál 1977/78, 115). Tyto nálezy dokládají, že tepelně­výrobní zaří­ př. n. l. (podle söderberg 2002)



2 . 4 . Vý r o b n í z a ř íz e n í, p o mů c k y a n á str o je v e lk o mo r a v sk ý c h k le n o tn ík ů

měry (délka 11,4 cm, výška 7,5 cm a šířka 4,5 cm) jsou v kontextu vel­ komoravských tyglíků výjimečné. Část tyglíků byla opatřena zploš­ tělým horizontálním výčnělkem, které usnadňoval manipulaci kleš­ těmi (Galuška 1989, 428). Uvažuje se o tom, že tyglíky sloužily nejen při výrobě litých ozdob, ale i granulovaných šperků (Dostál 1975, 227). Podle mikropetrografických rozborů exemplářů z Pohan­ ska je zřejmé, že některé tyglíky byly vyrobeny z jemně přeplavené­ ho jílu s přídavkem křemene. Vysoký podílu vytaveného skla v jejich stěnách dokládá, že byly po dlouhou dobu vystaveny teplotám dosa­ hujícím až 1 000 °C (Macháček – GreGerová – hložek – Ho­ šek 2007, 49­52). K výrobě velkomoravských tyglíků však byla pou­ žívána i speciální keramická hmota s vysokým obsahem grafitu, kte­ rý je pro tyto účely díky své tepelné odolnosti neobyčejně vhodný. Právě z tuhového materiálu byla zhotovena většina tyglíků ze Sta­ rého Města (Galuška 1989, 439). Chemické analýzy prokázaly, že ve staroměstských tyglících byla slévána téměř čistá měď (97,737 % Cu, 2,260 % Fe a 0,006 % Zn), zatímco na Pohansku to bylo olovo (Pb 95 %, Fe 1 %, Cl 1 %, O 3 %) a stříbro (Ag 78 %, S 11 %, Cl 1 %,

Obr. 16: Břeclav-Pohansko. Velmožský dvorec, hrob 157 – zásyp. Tyglík, inv. č. P1707

27

Si 1 %, O 9 %). Právě tyglík z Velmožského dvorce na Pohansku do­ kládá místní zpracování drahého kovu, který byl hlavní surovinou po­ užívanou při výrobě velkomoravského šperku (Galuška 1989, 439; Macháček – GreGerová – hložek – hošek 2007, 49­52). Funkci tyglíku mohly do jisté míry duplovat i střepy z běžné kera­ miky, na kterých byly nalezeny nataveniny barevných i drahých kovů. Takové střepy známe z velkomoravského Starého Města (Galuška 1989, 437) i z pozdější slavníkovské Libice (Mařík 2008, 138­139).

Obr. 17: Břeclav-Pohansko. Velmožský dvorec, hrob 157 – zásyp. Tyglík, inv. č. P1707. Reakce natavené keramické hmoty a stříbra na povrchu tyglíku – detail (foto D. Janová)

28

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

Obr. 18: Mikulčice. Zlomky tyglíků (podle klanica 1974)

Obr. 19: Staré Město – U Víta. Výběr šperkařských nástrojů a pomůcek z klenotnického výrobního areálu (podle Galuška 1989)



2 . 4 . Vý r o b n í z a ř íz e n í, p o mů c k y a n á str o je v e lk o mo r a v sk ý c h k le n o tn ík ů

Pro manipulaci s tyglíky v peci a vkládání větších výrobků do pla­ mene se používaly kleště. Masivnější exempláře jsou považovány za nástroje kovářské, lehčí kleště s různě tvarovanými čelistmi mohli používat i šperkaři. Jejich nálezy známe z různých archeologických lokalit. Kleště s mírně prohnutými čelistmi, dlouhé 16,5 cm pochází

Obr. 20: Mikulčice. Železné kleště (podle klanica 1974)

29

z objektu 44 ze Starého Města U Víta. V blízkosti kovoliteckých pecí Nad haltýřem byly objeveny kleště uzpůsobené k manipulaci s tyglí­ ky (Galuška 1989, 431; Hrubý 1965, obr. 33). Z Mikulčic bylo do­ sud publikováno pět kleští či jejich částí (klanica 1974, 34­37, 75). Také na Pohansku evidujeme fragmenty nástroje, který snad původně sloužil jako jemné kleště. Pochází z řemeslnického depotu zavalené­ ho destrukcí hradby v zemnici č. 10 (Dostál 1977­78, 109). Licí formy, celkem běžné u východních Slovanů či ve Skandiná­ vii, se v prostředí Velké Moravy objevují jen zcela ojediněle. Výjim­ kou je kadlub z osady Nad haltýřem v areálu Starého Města, v němž se odlévaly ozdobné kroužky (klanica 1974, 35). Moravští šperkaři však byli hlavně kovotepci. K provozování svého řemesla potřebova­ li matrice, tepací formy a jamkovice, čili vytloukací podložky s důl­ ky jednoho či více průměrů. Také jejich nálezy jsou poměrně řídké. Na Bratislavské hradu byla získána podložka ze smolné hmoty ur­ čená pro vytepávání ozdobných reliéfů (štefanovičová 1975, 91, 110­113). Olověná jamkovice s jedním důlkem, původně asi upevně­ ná v duté kosti, byla náhodně objevena P. Čápem těsně pod povrchem v Lesní školce na Pohansku u Břeclavi. Stejnou funkci plnil i losí pa­

Obr. 21­22: Pohansko u Břeclavi. Lesní školka. Olověná jamkovice s jedním důlkem

30

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

roh se sadou tří důlků o různém průměru ze Starého Města (poloha Dvorek, obj. XIII), který sloužil zároveň i jako pracovní podložky, jak lze soudit podle řady vrypů a zářezů v jeho povrchu (dosud nepubli­ kováno, ústní informace L. Galuška). Relativně dobře známá jsou naopak klenotnická kladívka, pro ko­ votepce nezbytná. Známe je ve dvou kusech z Mikulčic (klanica 1974, 37) a v jednom kuse (hmotnost 33,5 g) ze staroměstských dí­ len U Víta (Galuška 1989, 431). Poněkud těžší exemplář (hmotnost

Obr. 23­24: Staré Město – Dvorek, obj. XIII. Jamkovice a pracovní podložka z losího parohu. Celkový pohled a detail (archiv L. Galušky)



2 . 4 . Vý r o b n í z a ř íz e n í, p o mů c k y a n á str o je v e lk o mo r a v sk ý c h k le n o tn ík ů

31

203,5 g) pochází z depotu objeveného v zemnice č. 10 na Pohansku 1974, 37, 75). Naopak žádné pochybnosti nevyvolává železná nakle­ u Břeclavi (Dostál 1977­78, 115­116). Druhé kladívko z Pohanska pávací kovadlinka s hlavicí v podobě čtyřbokého komolého jehlanu bylo menší a lehčí (hmotnost 113 g) a v řemeslnickém objektu č. 210, se zkosenými hranami a s masivním trnem čtyřbokého průřezu (výška kde bylo při archeologických výzkumech v tzv. Lesní školce naleze­ no, zřejmě sloužilo i k výrobě a nýtování kroužků drátěné ochranné zbroje (Dostál 1993c, 68). Důležitou součástí výbavy raně středověké šperkařské dílny muse­ ly být i drobné kovadlinky. Jejich archeologické nálezy jsou však ve­ lice sporadické. Drobná železná kovadlinky s hrotem ve spodní části a dvěma mělkými žlábky na pracovní ploše pochází z Mikulčic. Z té­ že lokality známe i zlomek železného předmětu, jehož původní funk­ ce není zcela jasná, mohlo se však jednat i o kovadlinku (klanica

Obr. 25: Mikulčice. Železné kovadlinky a kladívka (podle klanica 1974)

Obr. 26: Pohansko u Břeclavi. Pomůcky ke kování z objektu 210: a – kla­ divo; b –kovadlinka; c – kovadlinka (podle Macháček 2002)

32

2 . Ku ltu r n ě ­ h isto r ic k é a sp e k ty v ý r o b y v e lk o mo r a v sk éh o šp e r k u

75 mm, hmotnost 153 g) z řemeslnického objektu č. 210 v Lesní škol­ ce na Pohansku u Břeclavi (Dostál 1993c, 62). O něco méně spoleh­ livé je funkční zařazení drobné železné kovadlinky s hlavicí v podobě čtyřbokého hranolu přecházejícího plynule v masivní čtyřboký trn ze stejného objektu (Dostál 1993c, 63). Mnoho o tomto předmětu ne­ prozradila ani materiálová analýza, neboť pracovní část byla odkoro­ dována a měkké železo v místě trnu je akceptovatelné i takto namáha­ ného nástroje (Macháček – GreGerová – hložek – hošek 2007, 155, 161) K běžným předmětům, které nacházíme v hojném množství na velkomoravských sídlištích, patří brousky (např. Dostál – Štelcl – maliNa 1971, 175­184). Své uplatnění našly jak v běžné domácnos­ ti, tak při specializované řemeslné výrobě. Z typologického hlediska rozlišujeme brousky amorfní, destičkovité, hranolovité a rotační bru­ sy. Ve staroměstském klenotnickém areálu U Víta byly kromě amorf­ ních, náhodně vybraných kamenů, používány především destičkovité brousky, které byly záměrně tvarovány na jedné širší a dvou bočních stranách (Galuška 1989, 430). Jistě zde sloužily jak k ostření otupe­ ných nástrojů, tak i k zabrušování polotovarů šperků v různých fázích výroby. Velkomoravští klenotníci potřebovali k manipulaci s drobnými součástkami šperků zcela jistě i jemné speciální nástroje, např. pin­ zety. U nemnohých exemplářů, které známe z raně středověkého kon­ textu, však není bohužel jasné, zde sloužily původně jako nástroj ře­ meslníků či k chirurgicko­toaletním účelům. Dva exempláře objeve­ né v násypu valu ze Starého Města Na valách byly zhotoveny z bron­ zové zahnuté tyčinky. Pinzety s roztepanými ramena byly 4,6­4,9 cm dlouhé a 0,3 cm široké (Hrubý 1955, 124­125). K jemnějším nástro­ jům patřily i různá rydla a hroty, které nyní zahrnujeme většinou do kategorie železných tyčinek a tyčinkovitých předmětů či šídel a je­ hel. Ve větších počtech byly nalezeny např. v kovolitecké osada Nad

haltýřem ve Starém Městě či v kovodělném výrobním areálu v Lesní školce na Pohansku (Macháček – GreGerová – hložek – hošek 2007, 144­146; Macháček 2002). V těch samých dílnách našly své uplatnění i masivnější nástroje, jakými jsou průbojníky, sekáče či klínky. Byly používány k dělení ko­ vu, vysekávání různých tvaru a prorážení otvorů. Známe je jak ze sta­ roměstské osady kovolitců (Hrubý 1965, 333, obr. 34­35), tak z Les­ ní školky na Pohansku (hlavně objekt 12 a 105), kde ovšem působil spíše pasíř či zbrojíř (Macháček – GreGerová – hložek – hošek 2007, 144­146; Macháček 2002). Podobné nástroje však mohl v pří­ padě potřeby používat i velkomoravský šperkař.

33

3) Technologie velkomoravského šperkařství Problematika výroby raně středověkého šperku je velmi široká. Polská badatelka Hanna Kóčka­Krenz (1983) vydělila ve své prá­ ci o skandinávském šperkařství, které je v 9. až 11. století s velko­ moravským řemeslem technologicky velmi příbuzné, tři základní skupiny klenotnických technik. Jsou to jednak tzv. základní techniky, které slouží k vyhotovení vlastního výrobku, dále techniky výzdobné a konečně techniky finalizační. Mezi základní techniky patří slévač­ ství, kovotepectví a montáž z drátků. Zdobení bylo prováděno vybíje­ ním, lisováním, rytím, prolamováním, filigránem, granulací, inkrusta­ cí (např. tauzie, niello, skleněné vložky) a zasazováním kamenů. K fi­ nálním úpravám patří zlacení, postříbřování, plátování, puncování, zabrušování a leštění. Při provádění našich archeologických experimentů jsme se ne­ mohli věnovat v plné šíři všem zmíněným technikám. Zaměřili jsme se proto na ty, které tvoří samotný vrchol umění velkomoravského klenotníka, tzn. především na kovotepectví a montáž z drátků, vý­ zdobu v podobě filigránu, granulace a inkrustace a některé jednoduš­ ší techniky finálních úprav. Stranou našeho zájmu tak zůstalo přede­ vším slévačství, lisování, vybíjení a technologicky náročné zlacení, resp. postříbřování. Problémy spojené s technologií filigránových a granulací zdobe­ ných šperků se většinou soustřeďují do dvou základních okruhů – vý­ roba a pájení granulí do plochy a s ním související problém používá­ ní (či nepoužívání) pájek v raném středověku. Způsob, jakým doká­ zali dávní klenotníci připojit bez viditelných pozůstatků pájky drob­

né granulky k povrchu šperku, patří dodnes k největším „tajemstvím“ jejich výroby (wolters 1983, 56). O něco menší pozornost je ob­ vykle věnována zhotovení hrubšího filigránu, pájení větších součástí a kompletaci šperků. Dosavadní teoretická řešení nastíněných problé­ mů, promýšlená bez experimentálních zkušeností, vedla často k navr­ hování umělých a velmi složitých pracovních postupů, jejichž prak­ tické provedení je mnohdy jen těžko možné. Je proto pochopitelné, že i při naší experimentální výrobě byla zvýšená pozornost věnována oběma hlavním problémům, tzn. plošné granulaci a použití pájek. Po­ kusy, při kterých byly ověřovány nebo zkoušeny zcela nové pracovní postupy, obvykle v několika variantách, zabraly podstatnou část pra­ covní a časové kapacity. Prováděné experimenty však zřejmě neodha­ lily jediný možný způsob výroby, který mohli používat velkomorav­ ští klenotníci. Ke stejnému výsledku (např. při kompletaci šperků) lze totiž dojít i několika obměněnými postupy. To, který z nich pokládal výrobce za nejvhodnější a také v praxi opravdu použil, záleželo prav­ děpodobně na osobních znalostech a zkušenostech a nijak se neproje­ vilo v kvalitě provedení.

3.1. Pájky 3.1.1. Kovová pájka Jako kovové pájky bývají označovány slitiny kovů s více či mé­ ně sníženým bodem tání oproti základnímu materiálu použitému při výrobě šperku. Jestliže jsou šperky vyráběny ze stříbra nebo mědi lze

34

3 . Te c h n o lo g ie v e lk o mo r a v sk é h o h o šp e r k a ř stv í

při pájení částí využít jako pájky slitin Ag­Cu v různém poměru, což umožňuje poměrně dobrá mísitelnost těchto dvou kovů. Pouhou změ­ nou množstevního poměru obou složek získáváme pájky s různě vy­ sokou teplotou tání, což lze prakticky využít při postupné kompletaci výrobku. V první fázi se použije pájka s vyšším bodem tání a na závěr se použije pájka s nejnižším bodem tání. Bod tání mědi je 1 083 ˚C, bod tání stříbra je 960 ˚C – obě teploty platí pro chemicky čistý (ryzí) kov. U běžně používaného kovu s obsahem cizorodých příměsí se ta­ to teplota poměrně rychle snižuje. Děje se tak již u stříbra, které bý­ vá běžně označováno jako velmi čisté (více než 95 % stříbra), jehož bod tání je snížen až o 30 ˚C. Extrémně nízkého bodu tání dosahuje slitina Ag­Cu v poměru 2 : 1, jejichž používání je doloženo hluboko do středověku. Empiricky tak byl zřejmě dosažen poměr odpovídající eutektiku v binární soustavě Ag­Cu (remy 1971, 395). Jeho bod tání je 780 ˚C a při práci se stříbrem tak poskytuje přibližně 150 ˚C rozdíl mezi táním pájky a táním korpusu šperku. Klenotník tak získá poměr­ ně široké teplotní pásmo, ve kterém lze pracovat s menším nebezpe­ čím otavení celého povrchu šperku. Použití kovové pájky je výhodné zejména při spojování větších a robustnějších součástí šperku (například při pájení různých závěs­ ných oček, úchytů apod.) kde je k dispozici větší styčná ploška. Půso­ bením kapilárních sil vyplní prostor mezi nimi roztavená pájka a vy­ tvoří pevný spoj. Problematičtější je však použití kousku kovové páj­ ky při zdobení šperku filigránem a granulací. Při roztavení se teku­ tá pájka nestačí vstřebávat do povrchu a vytvoří „loužičku“, ve které se drobné výzdobné prvky utápějí. Jistý prostor pro využití tak zůstá­ vá pouze u šperků zdobeným velmi hrubým filigránem (eilbracHt 1999, 46).

3.1.2. Difúzní pájka Velmi diskutovaným problémem v odborné literatuře dlouho zů­ stávalo téměř nepostřehnutelné připájení nejdrobnějších segmentů fi­ ligránové výzdoby a zvláště prakticky bodové uchycení miniaturních granulí u šperků zdobených plošnou granulací. Pro tyto případy se rovněž uvažuje o použití pájky, ovšem v jiné podobě než jako rozta­ vené drobné kousky kovu nebo piliny (wolters 1983, 56­65). Spe­ ciálně připravená pájka se v anglické literatuře většinou popisuje ja­ ko chemická, v německy psané literatuře většinou jako pájka reakční či difuzní (Duczko 1985, 26­27; wolters 1983, 56­57, eilbracHt 1999, 45). Princip spočívá v tom, že na povrch předmětu, ať už stříbr­ ného, nebo zlatého, je v prostoru pájení nanesena velmi tenká vrstvič­ ka měďnaté soli a teprve jejím rozložením při vysokých teplotách se vyredukuje čistá měď, která roztavením s podkladem na přechodnou dobu vytvoří pájku jako spojovací medium. Celý proces probíhá v ně­ kolika fázích v závislosti na teplotě. V první fázi dochází k rozkla­ du soli na kysličník měďnatý a k vyžíhání kyselinotvorného radiká­ lu podle druhu použité sloučeniny. V praxi v podstatě není rozdíl me­ zi použitím různých měďnatých solí, u všech proces probíhá při tep­ lotách kolem 200 ˚C. Už antičtí klenotníci zřejmě využívali při prá­ ci přírodní CuCO3 (v přírodě dostupné a v praxi používané byly např. uhličitany mědi, jako jsou malachit nebo azurit). V dobových popi­ sech práce (např. u Plinia Staršího) se zmiňuje pod názvem santerna (nebo také chrysocolla) a časově nejblíže velkomoravskému období je nález ardaghského poháru z Irska se stopami měďnaté soli pod gra­ nulací (wolters 1983, 60). Je nutno zdůraznit, že proces redukce čisté mědi z kysličníku měďnatého (CuO) probíhá spontánně působením kysličníku uhel­ natého a různých nedokonale zoxidovaných uhlovodíků obsažených v plameni již při teplotách pod 300 ˚C (remy 1971, 395). Vyreduko­ vaná měď je na stříbrném podkladě vyloučena ve formě velmi jem­



3 . 1 . Pá jk y

ného prachového potahu. Při dalším zvýšení teploty na hodnoty ko­ lem 780 ˚C začne povrch předmětu kontaminovaný mědí tát. Na pře­ chodnou dobu se zde vytvoří, podle množství nanesené měďnaté soli velmi tenká, prakticky planparalelní vrstvička eutektické slitiny (smě­ si dvou látek, jejichž krystaly se při tuhnutí vytvářejí společně; teplo­ ta tání eutektické slitiny je výrazně nižší než teploty tání jednotlivých složek), jejíhož bodu tání bylo dosaženo. Zvyšuje­li se teplota opatr­ ně dále, difunduje měď do okolního stříbra a vytváří tak (nadeutektic­ ké) slitiny na měď chudší. Jejich bod tání se posouvá směrem k bodu tání stříbra, čímž umožňuje případné opakování postupu při práci na dalším segmentu. Stejného efektu dosáhneme na měděném povrchu, pokud ho kontaminujeme stříbrem. Po stoupající křivce od teplotní­ ho minima eutektické sliny se pouze pohybujeme po protilehlém ra­ meni směrem k bodu tání mědi. I když filigránových šperků vyrobe­ ných pouze z mědi registrujeme jen velmi málo, existuje poměrně po­ četná skupina tzv. měděných (bronzových) postříbřených šperků, kte­ ré by bylo záhodno podrobit důkladným analýzám, které by potvrdily či vyvrátily možnost použití stříbra jako difúzní pájky. V této souvislosti bude dobré zmínit jinou teplotu, která je dlouho­ době uváděna v mnoha pracích, zabývajících se technickými problé­ my granulace a filigránu. Někdy v první polovině 20. století se do li­ teratury dostala hodnota asi 850­900 ˚C, údajně potřebná pro redukci čisté mědi z CuO. Teplota blížící se 1 000 ˚C však neplatí pro reduk­ ci, ale pro termickou disociaci CuO, která začíná při těchto teplotách probíhat a s redukcí jako takovou má velmi málo společného. Údaj byl pravděpodobně použit omylem. O to obdivuhodnější je jeho ži­ votaschopnost. Autoři mnohdy velmi podnětných prací s ním operují, aniž by kritickým zhodnocením došli k závěru, že přijetím této tepel­ né hodnoty eliminují jakýkoliv praktický důvod pro použití CuO jako základní komponenty pájky (např. eilbracHt 1999, 45; zoll-aDa­ Mikowa – Dekówna – nosek 1999, 92; Duczko 1985, 27).

35

Ve výchozím stavu tedy difuzní pájku v suché formě představu­ je velmi jemný pudr měďnaté soli, který může být získán jednak dů­ kladným rozdrcením přírodní měďnaté rudy (malachit) nebo vysrá­ žením z roztoku. Rozmíchá­li se tento prášek v roztoku nějakého le­ pivého média, je difúzní pájka připravena pro praktické použití. Jako vhodný lepivý prostředek je odedávna používán roztok tragantu, což je klovatina rostlinného původu. Při praktických zkouškách však bylo zjištěno, že škála prostředků, které se mohou a mohly využívat v ra­ ném středověku je mnohem širší (různé možnosti zmiňuje i wolters 1983, 48­49). Ponecháme­li stranou tragant, přinášejí dobré výsledky i emulze na bázi přírodních pryskyřic nebo olejů a vosků. Naopak evi­ dentně nevhodné jsou různé lepivé roztoky s obsahem sacharidů, při žíhání v plameni silně mění objem, kypí a téměř bez výjimky rozha­ zují vyskládaný dekor. Hustota roztoku, a to jak lepidla, tak množství dodané měďnaté soli se nedá jednoznačně určit. I v raném středověku se nejspíše řídila osobními zkušenostmi a možná i představami o dalším průběhu prací, pro které byla pájka připravena. Při vlastním použití se roztokem potřou místa, která budou deko­ rována filigránem či granulací. Je dobré udržet nátěr pouze v prosto­ ru, kde budou granule a drátky umístěny, aby se zabránilo zbytečnému roztavování povrchu v nezdobené části šperku. Na ohraničené, větši­ nou velmi malé plochy, se pájka nejlépe nanáší tenkými kovovými popřípadě dřevěnými hroty. U větších ploch lze použít i velmi tenký štěteček. Odhad optimálního množství pájky, které potřebujeme pro vytvoření pevného spoje, je rovněž věcí zkušeností. I v roztavené di­ fúzní pájce se může dekor snadno utopit, pokud byla použita v nad­ měrném množství. Do tenké lepivé vrstvy je potom možné vyskládat zvolený vzor z miniaturních granulí nebo drátků a podle typu použi­ tého lepidla buďto ihned pájet, nebo pokud je pájka ve vodní emulzi nechat nejprve zaschnout a pájet později. Někdy lze pracovní postup

36

3 . Te c h n o lo g ie v e lk o mo r a v sk é h o h o šp e r k a ř stv í

obměnit a na povrch šperku vyskládat granule namáčené do difúzní nom velmi těžko rozlišit. Navíc většina plošné granulace bývá obvyk­ pájky. Tato možnost sice velmi omezuje nadbytečnou spotřebu pájky, le sestavena z granulí o průměru 0,2­0,3 mm. Jelikož lidské oko rozli­ zvyšuje však nároky na trpělivost a zručnost při sestavování dekoru. šuje rozdíly nejvýše od 0,1 mm, projeví se nestejně velké granule vět­ šinou až na silně zvětšeném obrazu šperku.

3.2. Granule Často diskutovaným problémem při výrobě jemných filigráno­ vých a granulací zdobených špeků bývá samotná příprava granu­ lí. Podstata jejich výroby je poměrně jednoduchá (wolters 1983, 45­46; Duczko 1985, 22­24; eilbracHt 1999, 40­41). Roztavený kousek kovu se totiž chová stejně jako drobná kapka jakékoliv jiné te­ kutiny – smrští se do tvaru koule. Není tedy problém vyrobit jednot­ livé granule nebo jejich menší počet potřebný v konkrétním případ­ ně. Drobné kousky kovu z nasekaného drátu nebo rozstříhaného ple­ chu se roztaví na kousku dřevěného uhlí. Tento způsob by se však těž­ ko dal použít k výrobě velkého množství miniaturních a relativně stej­ ně velkých granulek, jejichž počet se na některých špercích pohybu­ je v řádech tisíců. Pokud pomineme některé diskutabilní a někdy i po­ někud kuriózní návrhy pracovního postupu, bývá jako nejschůdnější možnost přijímaný a v praxi používaný způsob, kdy jsou drobné kou­ síčky kovu promíchány s prachem z dřevěného uhlí a v keramickém tyglíku žíhány tak dlouho, až dojde k jejich roztavení. Uhelný prach se následně buď odfouká, nebo odplaví ve vodě. Získané granule je nutno rozdělit do několika velikostních kategorií. I kdyby byly kous­ ky kovu stejně velké, dochází při protavení ke slévání některých gra­ nulí dohromady a výsledkem je směs různých velikostí. Svým způ­ sobem se tak jeví jako nepodstatný problém přípravy stejně velkých částí kovu na výrobu granulí. Ostatně nároky některých teoretiků na absolutně stejně velké kousky kovu bývají obvykle značně přehnané. Koule je nejuzavřenější prostorový útvar a i prostým okem viditelné rozdíly např. v délce nastříhaného drátu lze po smrštění do kuličky je­

37

4) Experimentální výroba velkomoravského šperku 4.1. Technologické zařízení, pomůcky, suroviny

Výběr nářadí a pomůcek pro experimentální výrobu šperků byl veden snahou přiblížit se co nejvíce možnostem velkomoravské­ ho klenotníka. Část výbavy tak byla speciálně vyrobena přímo pod­ le známých archeologických nálezů z období antiky a raného středo­ věku. I když pro některé z nich nejsou přímé doklady ze slovanského prostředí, není jejich používání v 9. století v zásadě vyloučeno a např. použití přenosné pece poskytuje v podstatě stejné technické možnos­ ti jako práce ve stabilních výhních, jejichž pozůstatky byly identifiko­ vány v několika případech ve velkomoravských objektech, interpre­ tovaných jako klenotnické dílny. Podobně byly vyrobeny i další předměty a nástroje jako např. ty­ glíky, kovadlinky, kleště aj., rekonstruované přímo podle dochova­ ných nálezů nebo interpretovaných zlomků. V několika případech by­ ly použity pomůcky, u nichž se v archeologických nálezech nedocho­ valy žádné předlohy, ale které si mohli tehdejší klenotníci bez větších potíží vyrobit a úspěšně používat. Z pochopitelných důvodů se to tý­ ká především velmi jemných hrotů pro manipulaci s granulemi nebo dřevěných jamkovic, které byly v raném středověku vyráběny i z ji­ ných materiálů (např. losí paroh ze Starého Města). Druhou skupinu pak tvoří nástroje a pomůcky, které nebyly speci­ álně vyrobeny pro účely experimentu a jsou současného původu. Je­ jich funkce a způsob užití se však od raného středověku nezměnily a pomineme­li drobné a nepodstatné rozdíly např. ve tvaru a velikos­

ti, nebylo nutné rekonstruovat nástroje pouze opticky podobnější ori­ ginálním nálezům zvláště v případech, kdy měly stejné technické pa­ rametry. Týká se to především kladiv a průbojníků. Pro zhotovení replik byla použita měděná a stříbrná surovina, tedy kovy, které běžně zpracovávali i klenotníci v 9. století. V experimen­ tální produkci se ve většině případů zpracovávala měď, i když původ­ ní předlohy byly stříbrné. Měděná surovina byla volena pro snadněj­ ší dostupnost materiálu. I v raném středověku se však měď k výrobě filigránových šperků používala, i když co do množství nálezů značně zaostávala za stříbrem a zlatem. Častější je především u jednodušších šperků, a je dost pravděpodobné, že bez hlubších rozborů bývá mnoh­ dy považována za bronz. Jako výchozí surovina pro experimentální výrobu byl využit současný běžný materiál ve formě různých plechů a drátů. Ten byl dále speciálně zpracováván pro ten či onen výrobek. Nezbytnou surovinou pro práci s kovem bylo i dřevěné uhlí, které sloužilo jako palivo v klenotnické peci. Při experimentu bylo zjištěno, že k výrobě replik raně středověkého šperku zcela postačí dřevěné uh­ lí vyrobené nejjednodušším možným způsobem – zapálením hroma­ dy suchých dubových větví o malém průměru, jejich zadušením a ná­ sledným vysušením.

38

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 27: Hliněná přenosná pec

Obr. 28: Dřevěné uhlí

4.1.2. Pícka, související nástroje a pomůcky Hliněná přenosná pícka je základním zařízením pro dosažení vy­ sokých teplot, potřebných jak při pájení jednotlivých součástí šperku, tak i při výrobě granulí. Jako vzor pro typ používaný v experimentu posloužil nález obdobného zařízení z antické Vindonissy.

Jako palivo se v peci používá dřevěné uhlí. Protože při většině prací, pouze s výjimkou tavení granulí v tyglíku, není zapotřebí tep­ lot vyšších než 1 000 °C, postačí i uhlí méně kvalitní. Používané by­ lo vyrobeno nejjednodušším způsobem – zadušením hromady proho­ řelého klestí.



4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

39

Obr. 29: Hliněný nástavec s funkcí dyzny

Obr. 30: Sestava hliněné pece s nástavcem

Hliněný nástavec s jedním otvorem tvarovaným tak, aby se dal za­ sunout do otvoru pod roštem pece. Druhý otvor je uzpůsobený pro za­ sunutí náustku dmychadla či měchu. Nástavec i pec je vyroben z pod­ ložní jílovité hlíny, která se běžně vyskytuje v okolí Pohanska.

Použitím nástavce se dosáhne toho, že vzduch vháněný pod rošt pece se rozloží do všech otvorů roštu a nahoře tak získáme rovno­ měrný plamen v celém prostoru výhně. Navíc se v bezprostřední blíz­ kosti pece uvolní prostor, potřebný při náročné manipulaci se šperky v ohni.

40

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 31: Tyglík s pokličkou

Obr. 32: Tyglík deformován žárem po experimentu

4.1.3. Šperkařské nástroje K důležitým a nenahraditelným pomůckám se řadí hliněný tyglík. Spolu s pokličkou, která uzavírá prostor a zabraňuje spálení náplně, je nezastupitelný při výrobě granulí.

Pro výrobu tyglíků na Pohansku se v raném středověku používala místní jílovitá hlína, i když není pro tento účel příliš vhodná. Při ex­ perimentu se ukázalo, že již po třech tavbách byl tyglík zcela znehod­ nocen. Došlo k silné deformaci, zpuchření stěn a dna působením sil­ ného žáru. Povrch se roztavil, zeškvárovatěl a tyglík musel být nahra­ zen novým.



4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

41

Obr. 33: Hliněné podstavce a podložky do pece

Obr. 34: Mělká hliněná miska

Různé podstavce vyrobené z hlíny byly původně zamýšleny jako důležitá pomůcka pro úkony prováděné v plameni a v prostoru vypl­ něném žhavým uhlím. Jejich použití se však v praxi ukázalo jako vel­ mi problematické a přínos pro efektivní průběh prací byl spíše nega­ tivní. Po prvních pokusech se přestaly používat.

Vypálená mělká hliněná miska občas poslouží při případném pře­ sypávání a dočasném uložení např. drceného uhlí nebo drobných pilin či podobného materiálu. Mezi pomůckami není nezbytná a dá se leh­ ce nahradit podobnými miskami dřevěnými nebo plechovými.

42

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 35: Misky ze železného plechu

Obr. 36: Velké železné kleště

Mělké misky z tenkého železného plechu plnily odkládací a mani­ pulační funkci pro nejrůznější účely (vytřídění jednotlivých součástek pro konkrétně prováděnou práci, oddělení potřebného množství fixač­ ní pasty s difúzní pájkou apod.). Vetší misky se používaly i při odfu­ kování uhelného prachu v procesu výroby granulí.

Železné kleště s prodlouženými rameny byly požívány jako ná­ stroj vhodný pro manipulaci s tyglíkem v peci. Pro tuto potřebu jim byly dotvarovány čelisti. Vzhledem k nízkým nárokům na ně klade­ ným, není na závadu jejich celkově subtilní provedení.



4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

43

Obr. 37: Velká pinzeta s rovnými rameny

Obr. 38: Velká pinzeta s profilovanými rameny

Delší železná pinzeta s rovnými a na konci rozšířenými rameny je určena pro přidržování předmětu ve vybraném prostoru výhně. Bě­ hem prací se projevila jako překvapivě citlivý nástroj pro manipulaci s poměrně malými předměty.

Dlouhá železná pinzeta s konci upravenými pro uchopení objem­ nějších předmětů a manipulaci s nimi v ohni, je vyrobena z hraněné­ ho a za studena roztepaného železného drátu. Svým způsobem použi­ tí je vlastně alternativním nástrojem k velkým železným kleštím.

44

Obr. 39: Těžké kladivo

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 40: Lehké kladivo

Těžké kladivo nemá při výrobě filigránových šperků širší využi­ Podobně jako těžké kladivo je i lehčí kladivo nástrojem používa­ tí. Při experimentu se používalo výhradně při vysekávání plechových ným poměrně zřídka a výhradně v přípravných fázích výroby šper­ koleček na přípravu polokoulí gombíků. ku – při prorážení různých otvorů a při vyklepávání polotovarů v jam­ kovicích.



4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

45

Obr. 41: Kovadlinka

Obr. 42: Průbojník

Malá železná kovadlinka svou velikostí odpovídá několika raně středověkým předlohám nalezeným na Pohansku i jiných velkomo­ ravských lokalitách. Zaražená do dřevěného špalku posloužili v rám­ ci experimentu při občasném dorovnávání plechů a drátů.

Průbojník o větší průměru (7­8 mm) se dá využít jako nástroj vhodný k dorovnávání menších nerovností na plechu. Jím vyrážená plechová kolečka jsou svou velikostí vhodná na výrobu malých puk­ lic a bubínků náušnic.

46

Obr. 43: Vysekávače

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 44: Tlouky

Vysekávače různých průměrů slouží k přípravě větších množství Želené tlouky s kulatými hlavicemi velmi dobře slouží při výrobě koleček z měděného nebo stříbrného plechu. polokoulí o různém průměru na výrobu gombíků, bubínků a košíčků náušnic. Prezentované kusy jsou běžnými moderními výrobky. Uspo­ kojivě však mohly fungovat i jednodušší dřevěné či kovové tvary.



4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

47

Obr. 45: Dřevěná jamkovice

Obr. 46: Olověná jamkovice

Experimentálně vyrobená a používaná jamkovice z tvrdého dřeva se dvěma řadami jamek o různém průměru se v průběhu prací osvěd­ čila. Nejlepší výsledky se dosáhly při vyklepávání menších polokoulí z tenkého plechu a při vymačkávání košíčků náušnic.

Olověná jamkovice byla vyrobena nalitím roztaveného olova do­ vnitř duté vepřové kosti rovně seříznuté z obou stran. V horní pracov­ ní ploše je vyhloubena a vyhlazena jamka pro vymačkávání polokou­ lí menších gombíků. Jedná se o volnou napodobeninu náhodného ná­ lezu z Lesní školky na Pohansku u Břeclavi.

48

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 47: Zahrocené tyčinky

Obr. 48: Dřevěná a kožená podložka

Kulaté zahrocené tyčinky různých průměrů mohou posloužit při více pracích. Jejich hrotem se samozřejmě dají prorážet menší otvory do plechu polokoulí apod. Lze je použít i při navíjení drátů během vý­ roby kroužků, případně fungují jako jednoduchá vratidla při tordová­ ní drátu.

Podložní prkénko a kůže jsou využívány v různých pracovních fá­ zích např. při prorážení otvorů, dorovnávání drobných filigránových meziproduktů, k dolešťování povrchů šperků apod. Po opotřebování se průběžně vyměňují za nové.



Obr. 49: Klička/vratidlo

4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

49

Obr. 50: Krojítko

Jednoduchá klička vyrobená ze silnějšího železného drátu je vý­ Krojítko slouží hlavně k dělení drátu a přípravě drátěných krouž­ bornou pomůckou na tordování. Svými rozměry je uzpůsobena tak, ků. Jedná se o speciálně upravený nůž používaný dnes v kožedělném průmyslu. Zešikmené ostří a precizně vybroušený hrot umožňuje krá­ aby se dala volně otáčet v ruce. jet i kroužky o nejmenším průměru pro podkládání granulí.

50

Obr. 51: Malá pinzeta

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 52: Hroty

Malá lehká pinzeta s ostrými hroty je nezastupitelným nástrojem Tenké železné hroty zasazené v dřevěné rukojeti jsou někdy ostře pro práci a manipulaci s miniaturními součástmi filigránem a granu­ zašpičatělé, jindy je hrot naopak tupý nebo zakulacený. První typ je lací zdobených šperků. po navlhčení vhodný k přenášení těch nejmenších granulí, které se nedají uchopit do pinzety. Druhý se využívá k nanášení fixační pasty s difúzní pájkou do přesně vymezených míst na povrchu zdobeného šperku.



4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

51

Obr. 53: Tvarovací kleště

Obr. 54: Železné svorky

S pomocí tvarovacích kleští s kulatými čelistmi je možné ohýbat tenké filigránové drátky do nejrůznějších tvarů, které jsou dále využí­ vány k dekoraci povrchu šperku. Jsou jimi tvarovány i oblouky náuš­ nic, závěsná očka a poutka.

Při pájení větších částí šperků nebo úseků s většími plochami po­ krytými delšími filigránovými drátky je výhodné používat různé svor­ ky, které k sobě pájené části pevně přitisknou a zabezpečí proti posu­ nu. Svorky jsou vyrobené z tenkého zploštělého železného drátu.

52

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 55: Železné podložky do ohně

Obr. 56: Kamenný brousek

Malé podložky z tenkého železného plechu, uzpůsobené k držení v pinzetě byly shledány jako nejvhodnější pomůcka pro pájení drob­ ných meziproduktů z granulí a tenkých drátků (věnečky, řazené gra­ nulky aj.). V podstatě umožňují základní manipulaci s výrobky v pla­ meni.

Kamenný brousek by vyrobený z kusu jemného pískovce zarov­ náním jedné z ploch. Svým provedením odpovídá mnoha nálezům z Pohanska, zvláště z prostoru tzv. řemeslnických areálů. Namočený ve vod slouží k zabrušování styčných ploch jednotlivých částí šperku, k dorovnávání hran a také k průběžné údržbě pracovních ploch ná­ strojů.



Obr. 57: Měděný plech

4 . 1 . Te c h n o lo g ic k é z a ř íz e n í, p o mů c k y, su r o v in y

53

Obr. 58: Stříbrný plech

Originální surovina v podobě stříbrného plechu byla využita při 4.1.4. Polotovary a suroviny Při experimentu používané měděné plechy pocházejí ze součas­ výrobě pouze několika replik. Jedná se o relativně drahý materiál, kte­ ných zdrojů, většinou se jedná o klempířský odpad. Silnější prošly rý může být při experimentu nahrazen dostupnější mědí. válcovací stolicí a byly vyválcovány na nejčastěji používanou sílu plechu 0,3 mm. Měď byla využita jako náhradní surovina místo hůře dostupného stříbra.

54

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

4.2. Polotovary

Obr. 59: Měděný drát

Měděné dráty rozličných průměrů nebyly speciálně připravová­ ny. Byly využity současné běžně dostupné zdroje. Většinou se jed­ ná o zbytky elektroinstalačních drátů a různých propojovacích kabe­ lů. Při výrobě některých replik byly použity i dráty z původní stříbrné suroviny.

4.2.1. Výroba granulek 4.2.1.1. Technologie výroby Granule jsou malé kovové kuličky a často využívaným mezipro­ duktem při výrobě veligradského šperku. Vytvářejí na něm buď sa­ mostatné výzdobné prvky, nebo vystupují v kombinaci s jinými tech­ nikami obvykle filigránem. Velikost granulí používaných na stříbr­ ných špercích z Pohanska se pohybuje v rozmezí od necelých 0,3 mm u nejmenších, až po největší, jejichž průměr může přesahovat až 1 mm. Každá velikostní kategorie má svoji oblast využití, v níž se nejčastě­ ji uplatňuje. Z malých (do 0,35 mm) jsou obvykle vytvářeny plošné vzory výzdoby gombíků a bubínků náušnic, střední (do 0,6 mm) jsou např. velmi časté u granulace v kroužcích a největší jsou obvykle sta­ vebními segmenty některých hrozníčků nebo sloupečků náušnic. Výroba granulí vychází z poměrně jednoduchého principu – drob­ né kapičky tekutin se povrchovým pnutím přirozeně sbalují do tvaru koule. Totéž proběhne i po zahřátí drobného kousku kovu do bodu tá­ ní a jeho roztavení. Při experimentální replikaci výroby velkomorav­ ského šperku toho prakticky dosáhneme tak, že se drobné kousku mě­ di, jemně nastříhaný tenký drát, případně velmi hrubé piliny, promí­ chají s prachem z dřevěného uhlí. Touto směsí se naplní tyglík a vše se důkladně protaví v peci. Stejný postup lze opakovat i s náplní stříb­ ra. Po zchladnutí směsi se vzniklé kuličky oddělí do uhelného prachu a roztřídí do několika skupin podle velikosti.



4 . 2 . Po lo to v a r y

Obr. 60: Nasypání nasekaného kovu do misky s uhelným prachem

55

Obr. 61: Promíchání uhelného prachu s nasekaným kovem

Výrobu granulí zajíme tak, že do plechové misky s jemně nadrce­ Směs pilin a dřevěného uhlí rovnoměrně promícháme tak, aby ným dřevěným uhlím vsypeme drobné nasekané kousky měděného či kousky kovu byly co nejlépe rozptýleny v celém objemu a byly od se­ stříbrného drátu případně hrubé kovové piliny. be odděleny uhelným prachem. Jejich hustota ve směsi musí být ome­ zená, aby nedošlo k častému vzájemnému slévání.

56

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 62: Nasypání směsi uhelného prachu a nasekaného kovu do tyglíku

Obr. 63: Uzavření tyglíku se směsí pokličkou

Směsí postupně naplníme tyglík až po okraj. Naplň jenom velmi Naplněný tyglík před umístěním v peci přikryjeme hliněným ko­ lehce dopěchováváme. lečkem (pokličkou), abychom zabránili přímému styku s plamenem a vyhoření uhelného prachu.



4 . 2 . Po lo to v a r y

57

Obr. 64: Vložení tyglíku do pícky naplněné dřevěným uhlím

Obr. 65: Žíhání tyglíku s náplní v peci

Tyglík vložíme do zažehnuté pece a celý obsypeme drceným dře­ věným uhlím a pozvolna rozdmýcháváme oheň.

Za neustálého dmýchání a doplňování vyhořelého uhlí udržujeme v peci silný žár, až se tyglík rozžhaví. K dokonalému prohřátí směsi je zapotřebí udržovat vysokou teplotu minimálně 15 minut, při silněj­ ších stěnách tyglíku i déle.

58

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 67: Granulky roztříděné podle velikosti a materiálu

Získané granule roztřídíme podle velikosti do několika skupin. Velké granule vzniknou slitím několika kovových kousků dohroma­ dy. Granule z různých materiálů je nutno vyrábět vždy odděleně. ◄ Obr. 66: Vyfukování zbytků uhelného prachu z misky, na kterou byl vysypán obsah tyglíku

Po vychladnutí vysypeme obsah tyglíku znovu na misku a po od­ foukání uhelného prachu na ní zůstanou pouze granule. Stejně je mož­ né se uhelného prachu zbavit i odplavením ve vodě.



4 . 2 . Po lo to v a r y

4.2.2. Zpracování drátu (tordování, výroba drátěných kroužků) 4.2.2.1. Technologie výroby Kousek drátu v různé síle, délce a v nejrůznějším zpracování se dá objevit snad na kterémkoli velkomoravském šperku. Jeho použití není vázáno pouze na ozdobné účely, ale většinou ve formě poutek, oček, háčků aj. vůbec umožňuje praktické používání šperku. Nicméně po­ kud se jedná o filigránovou techniku, vystupuje do popředí úloha drát­ ku jako významného výzdobného prvku. Využívá se nejenom klasic­ ký hladký kulatý drát, ale jsou používány i dráty různě zploštělé, hra­ něná a zaškrcované, případně lehce nasekávané nejrůznějšími nástro­ ji. Velmi často se vyskytují dráty zpracované tordováním (stáčením). Povrch šperku pak bývá zdoben nejenom delšími kusy, ale i nakrát­ ko nakrájenými a střídavě kombinovanými kousky vytvářejícími pra­ videlná geometrická pole. Velmi časté je i zpracování drátu na krouž­ ky nejrůznějších velikostí, které potom slouží k vytvoření dekoru buď samostatně nebo v kombinaci s dalšími prvky. Zpracování drátu tor­ dováním a výroba kroužků do zásoby pro další práce nepředstavuje v podstatě žádný technický problém a lze je s několika jednoduchý­ mi pomůckami provést. Předpokládá to však, že již máme nějaký drát k dispozici. Původní raně středověký způsob jeho výroby je totiž po­ měrně náročný (i když známý např. díky nálezům protahovaček) a ne­ byl při našem experimentu replikován. Tordování provádíme tak, že přeložený kus delšího drátu se za­ chytí smyčkou na osce a z druhého konce jím otáčíme kličkou (vra­ tidlem) tak dlouho, až má tordování požadovanou hustotu. Používán může být měděný nebo stříbrný drát z dnes běžně dostupných zdrojů. Kroužky různých velikostí se získají navinutím drátu na tenčí či sil­ nější vřetena o požadovaném průměru a jeho následným rozkrájením ostrým nástrojem.

59

Obr. 68: Navlečení smyčky drátu na hřeb (osku)

K tordování drátu postačí jednoduchá klička (vratidlo) a hlad­ ký hřeb bez hlavičky ve funkci osky zaražený do dřevěného špalku. V polovině přehnutý drát nasadíme na hřeb, volně konce zatočíme a vzniklou smyčkou prostrčíme kličku.

60

Obr. 69: Tordování drátu

4 . Ex p e r ime n tá ln í v ý r o b a v e lk o mo r a v sk é h o šp e r k u

Obr. 70: Namotání tenkého drátu na silnější drát

Při zpracování drátu otáčíme nasazenou kličkou ve zvoleném Při výrobě kroužku nejdříve drát hustě navineme na vřeteno. Po­ směru tak dlouho, až dosáhneme hustoty tordování potřebné pro další dle požadované velikosti kroužků jím může být v podstatě cokoliv od zamýšlené použít. Drát je zapotřebí udržovat napnutý, aby se dosáhlo pevnějšího drátu až po silnější kulaté tyčinky. pravidelného zkroucení.



Obr. 71: Krájení kroužků krojítkem

4 . 2 . Po lo to v a r y

61

Obr. 72: Konečný produkt (kroužky tordované i netordované, tordovaný drát)

Navinutý drát stáhneme z vřetena a postupně krojítkem odděluje­ Tordované drátky i kroužky je možné vyrobit ve větším množství me na měkčí podložce jednotlivé kroužky. Ostrým hrotem lze krájet do zásoby, neboť se často využívají v nejrůznějších fázích výroby vel­ i kroužky velmi malých průměrů. komoravského šperku.

63

5) Velkomoravský šperk z Pohanska u Břeclavi a jeho experimentální repliky 5.1. Gombík s granulací na kroužkových podložkách (hrob H 205 – pohřebiště u kostela) 5.1.1. Popis hrobu Hrob 205 (A 9­60, A 9­59); rozrušený. Obdélníková hrobová jáma (196 × 88 × 130 cm) silně rozrušená; pravděpodobně druhotně otevře­ ný hrob. Dítě; kostra značně strávená a nadto jednotlivé její části sil­ ně dislokovány; orientace JZ – SV (určeno podle hrobové jámy); po­ loha nezjistitelná. V hloubce asi 80 cm se našla při stěně hrobu me­ zi několika drobnými kameny část dětské lebky bez horní čelisti. Asi o 50 cm níže na dně hrobové jámy v jihozápadní části hrobu se obje­ vila skupina zubů a silně strávených kůstek, u nichž bylo nalezeno: 2 pozlacené gombíky (1­2), stříbrný granulovaný gombík (3), k ně­ muž se našel párový v západním rohu jámy (4), pozlacený gombík (5), zlomky železného kruhovitého předmětu (6) a železný nůž (11). V severo východní části hrobu byly amorfní zlomky železných přezek a průvleček (7­10), pár ostruh (12­13) a zlomek železného nože (14). V tmavohnědém zásypu: 15 hradištních střepů, uhlíky a zvířecí zuby. Hrobová jáma 205 souvisela se zásypem hrobu 209, který je uložen asi 30 cm výše nad žlábkem po palisádě. ► Obr. 73: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Hrob H 205 (po­ dle kalousek 1971)

64

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

5.1.2. Popis originálního šperku Jeden z páru stříbrných menších granulovaných gombíků (frag­ mentárních). Granule jsou posazeny v kroužkových podložkách z drátků. Rozměry gombíku jsou 2,4 × 1,8 cm. Inv. č. P2199.

Obr. 74: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Stříbrný gombík (inv. č. P2199) z hrobu H 205

Obr. 75­76: Mikrofotografie (SEM). Stříbrný gombík (inv. č. P2199). Celkový pohled a detail

U stříbrného gombíku (H 205, inv. č. P2199) bylo při materiálové analýze zjištěno rozdílné složení slitin na těle gombíku a ve výzdobě. Slitina pláště gombíku sestává ze stříbra s nízkým podílem mědi (cca 3 %). Z obdobného materiálu byly zhotoveny i kroužky pod kulička­ mi. Naopak materiál samotných kuliček tvoří čisté stříbro. 5.1.3. Technologie výroby Jako předloha pro experimentální výrobu gombíku s granulací na kroužkových podložkách byl využit pár menších stříbrných gombíků z hrobu 205 z pohřebiště u kostela na Pohansku. Při experimentu by­ lo použito měděného plechu o sílu 0,3 mm, ze kterého byla vyseknu­ ta kolečka a následně vytvarována tloukem v jamkovici do polokou­ lí. Do jedné z polokoulí byl proražen otvor a zasazeno poutko. Hrany obou polokoulí byly zabroušeny tak, aby na sebe hladce dosedly. Na zabroušené hrany pak byla nanesena tenká vrstva fixační pasty s di­ fúzní pájkou, pomocí které byly polokoule slepeny dohromady. Vlo­ žením do plamene v peci byly sletovány. Po začištění spoje byl kor­ pus gombíku připraven ke zdobení. Výzdoba byla provedena granulací na kroužkových podložkách. Tato výzdobná technika jev kolekci šperků z Pohanska poměrně čas­ tá, jak u gombíků, tak i u náušnice prakticky všech typů a je tak zdo­ ben i buton jednoho z prstenů. Někdy vystupuje jako hlavní výzdob­ ný motiv, jindy je požita v kombinaci s jinými výzdobnými prvky. Nejčastěji jsou šperky zdobené granulací s kroužky vyrobeny ze stří­ bra, objevují se však i zlaté exempláře. Síla drátu podložních krouž­ ků bývá od 0,25 do 0,4 mm. Vnitřní průměr kroužků kolísá od 0,3 do 0,5 mm. Velikost použitých granulí se rovněž pohybuje od 0,4 do 0,5 mm. V některých případech je však použito i granulí větších o průměru až 0,6 mm. Specifickým případem jsou jednotlivé velké granule o průměru 1,0 – 1,4 mm v kroužcích z hladkého či tordova­ ného drátku, které obvykle zakončují vrchlíky bubínků, hrozníčků či



5 . 1 . Go mb ík s g r a n u la c í n a k r o u ž k o v ý c h p o d lo ž k á c h

košíčků náušnic. Využitím odlišných poměru mezi velikostí granulí a kroužků lze docílit různých optických efektů u finálního výrobku – zvýraznění výšky nebo hustoty výzdoby použitím větších granulí na menších kroužcích nebo naopak „utopení“ malých granulí v krouž­ cích, které jsou tak opticky zvýrazněny. Při výzdobě šperku granulací v kroužcích lze využít v zásadě dvou pracovních postupů. Při prvních z nich se na povrch předmětu nejdříve přilepí a připájí pouze kroužky a v další fázi se doplní granulemi. Je však možno postupovat i tak, že se kroužky naskládají společně i s granulemi a připájí se během jedné operace. Výběr postupu patrně záleží na osobních preferencích a zku­ šenostních výrobce. Při experimentální výrobě gombíku byl povrch koule potřen ten­ kou vrstvou fixační pasty s difúzní pájkou a do ní byly kladeny do hustých řádků drobné podložní kroužky, které byly připájeny v ohni. Pracovní postup dovoluje pokrýt kroužky v jednom pracovním kroku přibližně jednu třetinu povrch korpusu gombíku. Celý postup se opa­ kuje při kladení granulí do kroužků. Při experimentu byly ověřová­ ny různé možnosti fixování gombíků v peci pomocí různých keramic­ kých podložek, optimálním se však ukázalo požití delší železné pin­ zety, kterou byl gombík přidržen v optimální výšce plamene. Použitý pracovní postup byl s velkou pravděpodobností aplikován i při výro­ bě originálního šperku, o čemž svědčí výsledky jeho materiálové ana­ lýzy. Na jejím základě bylo zjištěno, že složení slitiny stříbra a mědi z korpusu gombíku a podložních kroužků se liší oproti čistému stříb­ ru použitému na granule. Po skončení letování byl gombík očištěn a doleštěn jemnou kůži do finální podoby.

65

Obr. 77: Nástroje, polotovary a suroviny k výrobě gombíku s granulací

5.1.4.1. Surovina, polotovary, nástroje Základním zařízením potřebným k výrobě všech velkomorav­ ských šperků je pícka s dřevěným uhlím a měch. K výrobě gombíku s granulací na kroužkových podložkách si musíme připravit olověnou vytloukací podložku čili jamkovici, kovový tlouk s kladívkem a hrot. Z nástrojů potřebujeme malé a velké pinzety, kleště na ohýbání kru­ hů, vysekávač a brousek. Jako výchozí surovinu použijeme měděný plech a drátek, z polotovarů pak granule a kroužky z hladkého drátu. Nezbytná je i fixační pasta s obsahem difúzní pájky.

66

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 78: Vyseknutí kolečka

Obr. 79: Umístění kolečka na vytloukací podložku

5.1.4.2. Výroba polokoule Měděný plech o tloušťce 0,3­0,4 mm umístíme na měkčí podlož­ ku, nejlépe stabilní dřevěný špalek, a s pomocí vysekávače a kladiva z něj vysekneme dvě kolečka o shodném průměru. Průměr kolečka musí být přibližně o jednu třetinu větší než zamýšlený průměr gom­ bíku.

K vytvarování koleček do polokoulí lze použít např. jamkovici, která vznikla nalitím roztaveného olova do duté seříznuté prasečí kos­ tí. Důlek byl do olova vydlabán tak, aby jeho průměr odpovídal veli­ kosti vyráběného gombíku. Tloukem odpovídající velikosti je povrch jamky dorovnán a vyhlazen.



Obr. 80: Vytlučení polokoule

5 . 1 . Go mb ík s g r a n u la c í n a k r o u ž k o v ý c h p o d lo ž k á c h

67

Obr. 81: Výsledek (polokoule)

Kolečka vyseknutá z plechu jsou pokládána na důlek jamkovi­ Výsledným polotovarem pro výrobu gombíku jsou hladké polo­ ce a s pomocí tlouku a údery kladiva tvarována do podoby polokou­ koule s nerovným okrajem. le. Dokonalého zaoblení se dosáhne postupným pootáčením kolečka v jamce mezi jednotlivými krátkými údery kladiva.

68

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 82: Propíchnutí polokoule

Obr. 83: Ohnutí drátu do poutka

Z hladkého drátu o průměru 0,8 mm a délce 1,5 cm vznikne poutko 5.1.4.3. Výroba očka na gombíku Do vrchlíku jedné z polokoulí položené na měkké podložce (dře­ ohnutím drátu přibližně v polovině kolem čelistí tvarovacích kleští. vo, kůže) prorazíme zahrocenou tyčinkou otvor o průměru přibližně 1,5 mm, sloužící k nasunutí poutka gombíku.



Obr. 84: Vsunutí poutka do dírky

5 . 1 . Go mb ík s g r a n u la c í n a k r o u ž k o v ý c h p o d lo ž k á c h

69

Obr. 85: Rozevření poutka uvnitř polokoule

Poutko provlečeme kroužkem, který vznikl svinutím hladkého Otevřené konce poutka ohneme uvnitř polokoule tak, aby vznikla drátku. Spodní část kroužku potřeme fixační pastou s difúzní pájkou. závlačka bránící případnému uvolnění poutka z gombíku. Konce poutka následně vsuneme do otvoru, který jsme prorazili do vrchlíku jedné z polokoulí.

70

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 86: Výsledek (polokoule s očkem)

Obr. 87: Zabroušení hran polokoule na brousku

Výsledným polotovarem je polokoule s poutkem. Kroužek z hlad­ 5.1.4.4. Výroba kovové koule – těla gombíku kého drátu vytváří manžetu kolem otvoru, který zakrývá a zároveň po Hrany obou polokoulí zabrousíme krouživými pohyby na jemném stavení v ohni zpevňuje spojení mezi poutkem a gombíkem. pískovcovém brousku tak, aby se odstranily nerovnosti, které zabra­ ňují jejich dokonalému sesazen.



5 . 1 . Go mb ík s g r a n u la c í n a k r o u ž k o v ý c h p o d lo ž k á c h

Obr. 88: Nanesení difúzní pájky s lepem na styčnou hranu polokoule

71

Obr. 89: Přidržení koule v plamenu

Na styčné plochy polokoulí naneseme přiměřené množství fixační S pomocí dlouhé pinzety držíme sestavený korpus gombíku v pla­ pasty s difúzní pájkou a slepíme je dohromady. meni tak dlouho, dokud nedojde ke sletování jednotlivých částí. Po­ třebnou teplotu odhadujeme podle barvy rozžhaveného kovu.

72

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 90: Výsledek (kovová koule s očkem)

Obr. 91: Potření povrchu koule fixační pastou s difúzní pájkou

Výsledným polotovarem je hladká koule (tělo gombíku) s pout­ 5.1.4.5. Zdobení gombíku (fáze 1) kem. Svár obou polokoulí byl zabroušen a povrch gombíku leštěním Část korpusu gombíku je potřena na povrchu fixačním pastou s di­ přípraven pro následné zdobení. fúzní pájkou. Vrstva lepu nesmí být příliš silná, neboť při následném letování v plameni by kypěla a uvolňovala tak nelepenou výzdobu.



5 . 1 . Go mb ík s g r a n u la c í n a k r o u ž k o v ý c h p o d lo ž k á c h

Obr. 92: Pokládání kroužků na povrch koule

73

Obr. 93: Vložení gombíku s kroužky do pece

Do nanesené vrstvy fixační pastvy s difúzní pájkou vyskládáme do Gombík s nalepenou výzdobou byl v peci experimentálně umístěn hustých řad podložní kroužky. V jednom výrobním kroku lze pokrýt na keramické podložce v tvaru válečku a obložen dřevěným uhlím. zhruba třetinu povrchu gombíku. Použití podložky se však ukázalo v dalších krocích jako nevýhodné, neboť s takto fixovaným předmětem nelze v plameni pohotově mani­ pulovat a regulovat tak průběh pájení.

74

Obr. 94: Sletování v ohni

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 95: Položení granulek do kroužků na 1/3 povrchu gombíku

Rozdmýcháním plamene dosáhneme v peci teploty potřebné pro 5.1.4.6. Zdobení gombíku (fáze 2) dokonalé připájení kroužků k povrchu gombíku. Do naletovaných kroužků se vyskládají jednotlivé granulky. Gra­ nule buď fixujeme na povrch potřený lepem nebo je do fixační pas­ ty namáčíme a připevňujeme na suchý gombík. V jednom pracovním kroku lze takto vyzdobit maximálně jednu třetinu povrchu šperku.



5 . 1 . Go mb ík s g r a n u la c í n a k r o u ž k o v ý c h p o d lo ž k á c h

Obr. 96: Vložení gombíku do pece a přiletování výzdoby

75

Obr. 97: Výsledek (hotový gombík)

Nalepené granule připájíme ke kroužkům. Gombík při tom opa­ 5.1.4.7. Výsledek experimentu trně přidržujeme v plameni delší pinzetou tak, aby se granule nesku­ Po vytažení z pece gombík očistíme a vyleštíme měkkou kůží či tálely ze zakřiveného povrchu. Použití pinzety umožňuje pohotovou textilem. Získáme tak finální výrobek. a plynulou manipulaci s výrobkem a využití rozdílných tepelných podmínek v žárovišti pece.

76

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 98­99: Mikrofotografie (SEM). Replika gombíku (inv. č. P2199). Celkový pohled a detail

► Obr. 100: Experimentální replika (nahoře) a originální šperk (dole)



5 . 2 . Slo u p e č k o v á n á u šn ic e

77

5.2. Sloupečková náušnice (hrob H 256 – pohřebiště u kostela) 5.2.1. Popis hrobu Hrob 256 (A 11­57); rozrušený. Jáma nezjistitelná (? × ? × 105 cm). Dítě 2­3 roky; kostra poměrně dobře dochována, některé kosti kon­ četin chybí, kosti horní části kostry značně dislokovány; orientace JZ – SV; poloha naznak. Při pravé straně lebky 5 náušnic a to jedna s bubínky (1) a 4 sloupečkové (3­6) a na levé straně 1 náušnice s bu­ bínky (2) a dvě sloupečkové (7­8), na hrudi při levé kosti ramenní by­ ly dva velké pozlacené gombíky (9­10). Hrob 256 byl pod destrukční krou kostela těsně u jeho severozápadní zdi. 5.2.2. Popis originálního šperku Dvě stříbrné sloupečkové náušnice vyrobené z hladkého kulaté­ ho drátku, který je členěný sedmizrnnými uzlíčky lemovanými tor­ dovanými drátky. Na spodním oblouku je zavěšen bubínek a připojen čtyřřadý sedmizrnný sloupeček, na který je zavěšena další bubínek. Povrch závěsku je pokryt řadami granulace v kroužcích, vrcholy kuli­ ček jsou zdobeny pyramidkami ze 4 větších zrn (3,2 × 2,1 cm). Inv. č. P12693/1­2. Mikroanalýzy sloupečkové náušnice (H 256, inv. č. P12693) se zaměřily na povrch bubínku a na několika místech bylo proměřová­ no chemické složení granulace. Plášť bubínku je zhotoven ze stříb­ ra s obsahem mědi kolem 4,5 %. U granulace bylo vesměs potvrzeno použití stejného materiálu. Pozoruhodné u tohoto výrobku bylo, že na některých krčcích granulek bylo naměřeno čisté stříbro. Na mikrofotografii (obr. 104) je patrné zploštění granulí, jež mohlo vzniknout otěrem při nošení náušnic. V místě největšího opotřebe ní, asi uprostřed bubínku, byly původní granule nahrazeny ji nými o men­ Obr. 101: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Hrob H 256 (po dle ším průměru. Nové granule se tvarem lišily od ostatní gra nulace. Na kalousek 1971)

78

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

krčku, kterým byly připojeny k bubínku, bylo rovněž zjiště no čis té 5.2.3. Technologie výroby stříbro bez nečistot. Nelze jednoznačně rozhodnout, zda se jedná o do ­ Vzorem pro tento experiment byl (zřejmě jednorázově vyrobený) bovou opravu granulace, nebo restaurátorský zásah z nedávné do by. soubor šperků z hrobu H 256 z pohřebiště u kostela s dominantní­ mi třemi páry sloupečkových náušnic. Jednotlivé kusy se liší pou­ ze v drobných detailech. Oblouk náušnic je vyroben z kulatého drá­ tu o průměru 1 mm, spodní část je oddělena dvěma uzlíčky, tvoře­ nými většími granulemi zatavenými mezi dva tenké hladké, případ­ ně tordované drátky. Na spodní části oblouku je pevně připojen závě­ sek sestavený ze dvou bubínků o průměru 8 mm, spojených navzájem sedmi zrnným čtyřřadým sloupečkem. Středem horního bubínku pro­ chází oblouk náušnice a celý povrch závěsku včetně větších granu­ lí spojovacího sloupečku je pokryt hustou granulací v kroužcích. Na protilehlých vrcholcích bubínků je vždy jedno větší zrno v kroužku, případně pyramidka z větších zrn. Při experimentu byly nejprve vyrobeny bubínky náušnice stejným postupem jako korpus gombíku. Ve středu jednoho bubínku byly pro­ raženy otvory pro nasunutí drátěného oblouku. Na povrchu bubín­ Obr. 102: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Sloupečková ná- ků potřených fixačním lepem s difúzní pájkou byly vyskládány a po­ té naletovány podložní kroužky doplněné granulemi o průměru 0,4 až ušnice (inv. č. P12693) z hrobu H 256 0,5 mm. Spojovací sloupeček náušnice byl sletován ze čtyř věnečků, které vznikly spájením sedmi větších granulí o průměru cca 0,8 mm. Jejich povrch byl postupně doplněn menšími granulkami v kroužcích o velikosti odpovídající granulaci bubínku. Sletováním sloupečků s bubínky byl závěsek připraven k závěrečné montáži náušnice. Ot­ vory v horním bubínku byl protažen drát o průměru 1 mm vytvářející oblouk. Styčné plochy byly potřeny fixačním lepem s difúzní pájkou a pevně sletovány v ohni. Nakonec byla spodní část oblouku oddělena uzlíčky – mezi dva tenké drátky bylo do řádku přiletováno 7­8 granu­ lí a z nich byly stočeny dvě kulaté objímky. Ty byly pevně zafixová­ Obr. 103­104: Mikrofotografie (SEM). Sloupečková náušnice (inv. č. ny na oblouk a přiletovány. Následovaly již jen závěrečné úpravy vý­ P2199). Celkový pohled a detail robku zkrácením oblouku na požadovanou délku a jeho dotvarování.



5 . 2 . Slo u p e č k o v á n á u šn ic e

79

Obr. 105: Nástroje, polotovary a suroviny k výrobě sloupečkové náušnice

Obr. 106: Vyseknutí kolečka z plechu

5.2.4.1. Surovina, polotovary, nástroje K výrobě sloupečkové náušnice byl použit měděný plech o síle 0,3 mm, granule, hladké drátěné kroužky a měděný drát. Z nástro­ jů využijeme dřevěnou jamkovici, průbojník, kladivo, tlouk, malou a velkou pinzetu, hrot a tvarovací kleště. Nezbytná je i fixační pasta s difúzní pájkou. Z dalších pomůcek je nutné jmenovat manipulační podložku z tenkého železného plechu.

5.2.4.2. Výroba bubínků Malá kolečka potřebná pro výrobu bubínku vysekneme z měděné­ ho plechu o síle 0,3 mm na dřevěném špalku či jiné měkčí podložce. Vzhledem je velikosti nemusíme použít dutý vysekávač, ale postačí větší průbojník, na který udeříme kladivem.

80

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 107: Vytlučení polokoule na vytloukací podložce

Obr. 108: Probití dírek v polokouli

Pro vymáčknutí a vytvoření polokoulí malých rozměrů, potřeb­ Do dvou polokoulí prorazíme zahrocenou tyčinkou otvor, který ných pro sestavení bubínků náušnice, použijeme jamkovici z tvrdé­ později poslouží k nasazení závěsku na spodní oblouk náušnice. ho dřeva s předem připravenými důlky. Vyseknutý plíšek vložíme do důlku jamkovice a údery kladiva na tlouk vytepáme polokouli.



Obr. 109: Slepení polokoulí a jejich sletování v ohni

5 . 2 . Slo u p e č k o v á n á u šn ic e

81

Obr. 110: Výsledek (polotovary bubínků náušnice)

Styčné plochy polokoulí se natřenou fixační pastou s difúzní páj­ Výsledkem dílčího výrobního procesu jsou duté a zatím hladké kou. V pinzetě se pevně přitlačí k sobě a spájí se v plameni, čímž bubínky o průměru 8 mm, které budou použity pro montáž závěsku vznikne tělo bubínku náušnice. náušnice.

82

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 111: Přitavení podložních kroužků na povrch bubínku v peci

Obr. 112: Nalepení granulí do kroužků povrchu bubínku

5.2.4.3. Výzdoba dvou bubínků Bubínek náušnice zčásti pokrytý kroužky nalepenými fixační pas­ tou s difúzní pájkou (postup je shodný jako u výroby gombíku s gra­ nulací na kroužkových podložkách) se pomocí větší pinzety při drží v plameni a pozvolným zvyšováním teploty za pomocí dmýchání se dosáhne bodu tání pájky, která vytvoří pevný spoj kroužků s pod­ kladem.

Do připájených kroužků pokrývajících celý povrch bubínku ná­ ušnice se nanese fixační pasta s difúzní pájkou a s její pomocí se vle­ pí vytříděných granule o shodné velikosti. Granule vyskládáme vždy postupně jen na jednu třetinu povrchu bubínku.



5 . 2 . Slo u p e č k o v á n á u šn ic e

83

Obr. 113: Přiletování granulí v peci

Obr. 114: Slepení granulek do sedmizrnných věnečků

Opakovaným zahřívání v plameni přitavíme granule ke všem pod­ ložním kroužkům. V počáteční fázi je nutné postupovat velmi poma­ lu, aby se stačila postupně odpařit přebytečná fixační pasta.

5.2.4.4. Výroba sloupečku Na podložce z tenkého železného plechu sestavíme několik věneč­ ků ze sedmi stejně velkých granulí namočených v difúzní pájce. Pro výrobu repliky sloupečkové náušnice jsou potřebné čtyři takové vě­ nečky.

84

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 115: Spájení věnečků z granulí v peci

Obr. 116: Slepení čtyř věnečků z granulek do sloupečku

Pinzetou přidržíme věnečky i s podložkou v peci tak dlouho, až se granule na dotykových ploškách spojí. Musíme při tom postupovat opatrně, aby prudším zahřátím v počáteční fázi nedošlo ke vzkypění fixační pasty a rozhození věnečků, jak je vidět v jednom případě na fotografii.

Patřičný počet věnečků vyskládáme na sebe a pomocí difúzní páj­ ky a plamene sletujeme pevně dohromady, čímž vytvoříme základ spojovacího sloupečku závěsku náušnice, který se následně zdobí granulací.



Obr. 117: Výsledek (zdobený sloupeček a bubínky)

5 . 2 . Slo u p e č k o v á n á u šn ic e

85

Obr. 118: Slepení bubínků a sloupečků do závěsku náušnice

Meziproduktem při výrobě jsou jednotlivé větší součásti závěs­ 5.2.4.5. Montáž náušnice ku náušnice – horní a dolní bubínek a sloupeček, jehož základní kon­ Styčné plošky sloupečku a bubínků potřeme fixační pastou s di­ strukce z věnečků byla doplněna ozdobnou granulací v kroužcích. fúzní pájkou a navzájem je na sebe pečlivě usadíme. Granulace sloupečku i bubínků mají stejné parametry i výrobní po­ stupy.

86

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 119: Spájení závěsku náušnice v peci

Obr. 120: Ohnutí a prostrčení oblouku otvory v horním bubínku

Smontovaný závěsek uchopíme do pinzety, mírným stiskem drží­ me ve zvolené poloze a zahřejeme v plameni až dojde k roztavení di­ fúzní pájky.

Otvory v horním bubínku prostrčíme drát o průměru 1 mm přibliž­ ně vytvářející oblouk náušnice.



5 . 2 . Slo u p e č k o v á n á u šn ic e

87

Obr. 121: Sestavení uzlíčků náušnice z granulí a drátků

Obr. 122: Nasazení uzlíků na oblouk náušnice

Uzlíčky oddělující horní a spodní oblouk většiny velkomorav­ ských náušnic se vyrobí tak, že mezi dva souběžné drátky, vzniklé přehnutím delšího kusu o průměru 0,4 mm, se naskládají a přitaví gra­ nule.

Z proužku s granulací odstřihneme dva kusy o potřebné délce (v tomto případě se sedmi granulemi), stočíme je do kroužků a na­ sadíme na oblouk náušnice. S pomocí difúzní pájky je zafixujeme na rozhraní horního a spodního oblouku a u otevřeného konce spodní­ ho oblouku.

88

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 123: Spájení uzlíků a oblouku v peci

K pevném spojení jednotlivých dílů náušnice dojede v žárovišti pece. K tomu je nutné rovnoměrné prohřátí všech smontovaných čás­ tí výrobku. 5.2.4.6. Výsledek experimentu Hotový výrobek ve finální fázi dotvarujeme do požadované formy a jeho povrch upravíme přeleštěním jemnou kůží či textilií. ► Obr. 124: Výsledek (hotová sloupečková náušnice)



5 . 2 . Slo u p e č k o v á n á u šn ic e

Obr. 125­126: Mikrofotografie (SEM). Replika sloupečková náušnice (inv. č. P2199). Celkový pohled a detail

► Obr. 127: Experimentální replika (nahoře) a originální šperk (dole)

89

90

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

5.3. Prsten zdobený granulací a skleněnými vložkami (hrob H 242 – pohřebiště u kostela) 5.3.1. Popis hrobu Hrob 242 (A 8­58, A 9­58); neporušený. Obdélníková jáma (200 × 85 × 95 cm). Žena 20­22 let; kostra velmi dobře dochována; orientace JZ – SV; poloha naznak, lebka na pravém spánku; délka 160 cm. Na pravé ruce byl stříbrný prsten (1), na levé ruce byl další stříbrný prsten (2), při probírání dna byly nalezeny v místech lebky dva zlaté gombí­ ky (3­4). V zásypu hrobu bylo 20 hradištních střepů, kousky barevné omítky, mazanice a uhlíky.

5.3.2. Popis originálního šperku Stříbrný prsten s butonem. Po vnější straně plechové obroučky jsou přiletovány 4 pletencové pásy, spletené ze dvou stříbrných drát­ ků, oddělené hladkými drátky, obroučka je od butonu oddělena gra­ nulací. Sférický povrch butonu je podložený vespod plechem a je rá­ mován po obvodě tordovaným drátkem, ke kterému přiléhají tři troj­ úhelníkovitá pouzdérka pro dekorující sklovitou hmotu rámovanou granulemi (skla jsou až na nepatrné zbytky porušeny). Ve vrcholu bu­ tonu kruhovité pouzdro, opásané tordovaným drátkem, obsahuje zrno z modrého skla. Povrch pouzdra je poset hrubou granulací v krouž­ cích z jemného drátku (průměr obroučky 2,4 cm; šířka obroučky 0,8 cm; průměr butonu 1,7 cm; výška butonu 0,8 cm). Inv. č. P12563.

Obr. 128: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Hrob H 242 (po dle Obr. 129: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Stříbrný prsten kalousek 1971) (inv. č. P 12563) z hrobu H 242



5 . 3 . Pr ste n z d o b e n ý g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

Mikroanalýza stříbrného prstenu (H 242, P125563) se zaměřila na zdobenou část oka. Bylo zjištěno, že podklad a obvodový drát jsou zhotoveny ze stříbra s nízkým obsahem mědi (2­4 %). Rozdílný mate­ riál byl zjištěn u granulace, kde bylo použito stříbro se stopami zlata.

Obr. 130­131: Mikrofotografie (SEM). Stříbrný prsten (inv. č. P12563). Celkový pohled a detail

5.3.3. Technologie výroby V kolekci šperku z Pohanska se často objevují kombinace výzdob­ ných technik – je obvyklé, že na jednom šperku se střídají a doplňu­ jí vzory vytvářené technikou filigránu i granulace, mnohdy doplně­ né i použitím skleněných či emailových prvků. Názorným příkladem může být prsten z hrobu 242 z pohřebiště u kostela. Obroučka stříbr­ ného prstenu je zdobena kombinací hladkých a pravo­ a levotočivě tordovaných drátků. Na buton je použita kombinace filigránu, granu­ lace v kroužcích a v přihrádkách je natavena barevná skelná pasta. Při výrobě prstenu se nejdříve odděleně vyrobí obroučka a buton a teprve následně se zkompletují. Obroučka se vyrobí tak, že na úz­ ký pásek tenkého plechu (šířka 9 mm a síla plechu 0,3 mm) se nanese vrstvička fixační pasty s difúzní pájkou a do ní se vyskládá kombina­ ce hladkých a tordovaných drátků. Na obou koncích se zajistí tenkými

91

železnými svorkami proti posunu. Po důkladném prohřátí v peci jsou drátky připájeny a po ochlazení je možné obroučku ohnout a patřičně dotvarovat. Obdobně se postupuje při výzdobě butonu, jehož korpus se vymáčkne z plechového kolečka v jamkovici. Na povrch se nejdří­ ve připájí větší výzdobné prvky (přihrádky na sklo, tordované drátky) a prostor mezi nimi se doplní granulací v kroužcích. Hotový buton se následně spájí s obroučkou. Teprve na úplný závěr prací se do přihrá­ dek na prstenu nataví skelná hmota, neboť se jedná o materiál s nej­ nižší teplotou tání. Skelná surovina může být ve formě perliček či na­ drcených drobných kousků.

92

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 132: Nástroje, polotovary a suroviny k výrobě prstenu

Obr. 133: Nalepení drátků na pásek obroučky

5.3.4.1. Surovina, polotovary Výrobě prstenu předcházela příprava polotovarů ve formě tordo­ vaných a hladkých drátků, pásku, vypouklého butonu z měděného plechu a přihrádek zformovaných z plochého drátu. K výzdobě prste­ nu potřebujeme kromě granulí a podložních kroužků z hladkého drátu i skleněnou surovinu ve formě perliček či drobných nadrcených kous­ ků. K práci jsou používány běžné nástroje a pomůcky.

5.3.4.2. Zdobení obroučky prstenu Na pásek z plechu o šířce 9 mm potřený fixační pastou s difúz­ ní pájkou se postupně skládají vedle sebe drátky hladké o průměru 0,3 mm a pravo­ a levotočivě tordované tak, aby vznikl oddělený kla­ sový vzor.



Obr. 134: Zajištění drátků svorkami

5 . 3 . Pr ste n z d o b e n ý g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

93

Obr. 135: Nalepení granulace na pásek prstenu

Drátky jsou na koncích pásku zajištěny dvěma svorkami, čímž se Na koncích drátů byla do fixační pasty vyskládána napříč páskou více přitisknou k plechu. Zvětší se tak styčná plocha potřebná při pá­ řada větších granulí (o průměru 0,8 mm) vytvářející optický předěl jení. Drátky nedosahují k úplnému konci pásku. Přesahující část na mezi zdobenou a nezdobenou částí obroučky. obou koncích pásku budou později využity k připevnění butonu.

94

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 136: Přiletování drátků a granulace v peci

Obr. 137: Ohnutí pásku obroučky prstenu

Celý ozdobený pásek uchopíme do velké pinzety a pozvolna a dů­ Ozdobený pásek ohneme volně v rukách do tvaru obroučky prste­ kladně prohříváme v plameni, až dojde ke kvalitnímu spájení všech nu, přesahující konce pásky zatáhne dovnitř prstenu s pomocí tvaro­ komponent. vacích kleští.



5 . 3 . Pr ste n z d o b e n ý g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

95

Obr. 138: Výsledek (obroučka prstenu zdobená granulací a filigránem)

Obr. 139: Vytvoření přihrádek z drátku

Obroučka prstenu je připravena k dalšímu použití vyrovnáním ne­ zdobených konců pásku, které vytvoří velkou styčnou plochu potřeb­ nou k pozdějšímu připevnění butonu.

5.3.4.3. Zdobení butonu filigránem a vytváření přihrádek Základními komponentami pro výrobu butonu je vypouklý korpus z vnitřní strany zaslepený plechovým kolečkem, trojúhelníkové při­ hrádky ze zploštělého hráněného drátu a kulatá přihrádka pro středo­ vé očko. K výzdobě okraje butonu je nutné připravit i kroužek ze sil­ nějšího tordovaného drátu.

96

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 140: Nalepení přihrádek na buton

Obr. 141: Přiletování přihrádek v ohni

Na povrch butonu nejdříve rozmístíme a přilepíme fixační pastou Polotovar butonu uchopíme do velké pinzety a zahříváme v peci s pájkou přihrádky pro skelnou pastou, kterými rozdělíme plochu do tak dlouho, až roztaje nanesená difúzní pájka a dojde ke spojení při­ pravidelných polí. Na buton připevníme stejným způsobem i okrajo­ hrádek a drátu s korpusem butonu. vý tordovaný drátek.



5 . 3 . Pr ste n z d o b e n ý g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

97

Obr. 142: Nalepení granulace na buton

Obr. 143: Slepení obroučky a butonu dohromady

Volnou plochu mezi přihrádkami doplníme granulací v krouž­ cích. Vzhledem k malému sklonu povrchu butonu je možné nalepe­ né kroužky okamžitě doplnit granulemi namočenými v difúzní pájce a vše spojit v plameni během jedné operace.

5.3.4.4. Dokončení prstenu a natavení skleněné výplně Přehnuté volné konce obroučky prstenu potřeme fixační pastou s difúzní pájkou a usadíme na rovnou zadní stranu butonu a případně je přichytíme železnou svorkou.

98

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 144: Sletování prstenu v peci

Obr. 145: Výsledek (prsten s butonem s přihrádkami zdobený granulací

Sestavený celek prstenu uchopíme do větší pinzety a vložíme do Výsledkem prací je prsten, na kterém jsou hotovy všechny fili­ plamene v peci. Zahříváme tak dlouho, až dosáhneme bodu tání páj­ gránové výzdobné prvky a s přihrádkami připravenými pro nanesení ky. skelné hmoty.



5 . 3 . Pr ste n z d o b e n ý g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

99

Obr. 146: Umístění skleněné vložky do přihrádek

Obr. 147: Natavení skla v peci

Do volných přihrádek umístíme přiměřeně velké kousky skla (ku­ ličky, případně skelnou drť). Z manipulačních důvodů je možno k je­ jich přichycení použít jakékoli lepidlo, které po zahřátí vyhoří.

Pinzetou přidržíme prsten se skleněnými vložkami v ohni tak, aby sklo nevypadlo z přihrádek. Natavení skla v peci je poměrně snadnou záležitostí, zvláště pokud se použije sklo s nízkým bodem tání.

100

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 148: Výsledek (hotový prsten)

5.3.4.5. Výsledek experimentu Výsledkem je hotový prsten po provedení závěrečných retuší, do­ čištění a přeleštění povrchu.

Obr. 149­150: Mikrofotografie (SEM). Replika prstenu (inv. č. P 12563). Celkový pohled a detail



5 . 3 . Pr ste n z d o b e n ý g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

Obr. 151: Experimentální replika (nahoře) a originální šperk (dole)

101

102

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

5.4. Stříbrný gombík s plošnou granulací a skleněnými vložkami (hrob H 136 – pohřebiště u kostela)

a zuby, též v zásypu zjištěny kousky lebky a kostí). Kolem dolní čelis­ ti byly trojúhelníkovitě rozmístěny 2 pozlacené (1­2) a jeden stříbrný gombík (3), na pravé straně lebky dvě stříbrné náušnice (4­5). Hrob ležel při průčelní zdi kostela pod silnou vrstvou destrukce. Byl patrně 5.4.1. Popis hrobu sekundárně otevřen a kostra tím byla rozrušena (kousky lebky a dlou­ Hrob 136 (A 12­60, A 12­59); rozrušený. Hrobová jáma zhruba hých kostí se nalezly v zásypu). obdélníková (170 × 70 × 123 cm), asi 80 cm nad lebkou byla vrstva velkých plochých kamenů z destrukce kostela přesahujících 40­50 cm 5.4.2. Popis originálního šperku na obé strany jámy. Dívka asi 6 let; orientace JZ – SV; poloha nezjisti­ Malý stříbrný gombík rozdělený trojitými proužky granulace na telná; kostra špatně dochována (pouze část strávené a rozdrcené lebky 6 polí, které jsou ve spodní polovině ve vrcholech ukončena 4 skle­ něnými modrými očky v kroužcích po obvodu granulovanými. Za­ chovala se jen dvě očka. Uvnitř horních trojúhelníkovitých polí je po

Obr. 152: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Hrob H 136 (po dle Obr. 153: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Stříbrný gombík (inv. č. P1400) z hrobu H 136 kalousek 1971)



5 . 4 . Stř íb r n ý g o mb ík s p lo šn o u g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

4 trojúhelníčcích z makové granulace, tvořících maltézský kříž; spod­ ní jsou zdobeny třemi trojúhelníčky (1,8 × 1,3 cm); Inv. č. P1400. V případě gombíku se sklíčky (H 133, inv. č. P1400) mikroanalý­ za stanovila použití čistého stříbra pro zhotovení těla šperku a ouška. Aplikovaná granulace na povrchu gombíku byla provedena stříbrem se stopami zlata (3 %).

Obr. 154­155: Mikrofotografie (SEM). Stříbrný gombík (inv. č. P1400). Celkový pohled a detail

5.4.3. Technologie výroby Šperky zdobené plošnou granulací patří mezi technologicky nej­ náročnější výrobky velkomoravských klenotníků. Povrch šperků je velice drobnou (makovou) granulací uspořádanou do geometrických obrazců členěn na různě opticky výrazné plošky granulované a hlad­ ké. Na některých špercích vystupuje granulace jako samostatný vý­ zdobný prvek, dost se však objevuje i v kombinaci s filigránem. Pro experimentální výrobu posloužil jako vzor malý stříbrný gombík z hrobu 136 z pohřebiště u kostela. Jeho plocha je rozdělena prouž­ ky třířadé granulace do šesti segmentů ozdobených jemnou granula­ cí uspořádanou do nepravidelně rozložených trojúhelníků. Prostřed­ ní řádka dělících proužků je natavena mezi dva tenké, těsně vedle se­ be naletované drátky a vystupuje výše nad povrch. V místě křížení

103

proužků je granulace přerušena a nahrazena kroužkem ze zploštělého drátu, vytvářejícím přihrádku pro natavení skleněného očka. Při vý­ robě repliky byla již výše popsaným způsobem zkompletovaná koule o průměru 12 mm se vsazeným poutkem. Oproti předcházejícím ex­ perimentům byl gombík vyroben z originálního stříbrného plechu sil­ ného 0,3 mm. Při výzdobě těla gombíku byla fixační pasta s difúzní pájkou nej­ dříve nanesena jen do míst pod přihrádku a pomocné drátky, které by­ ly následně připájeny a celý povrch gombíku tak byl rozdělen do šes­ ti polí. V dalším kroku byla stejným způsobem doplněna plošná gra­ nulace – trojúhelníky v polích, řádky granulí podél podložních drátků a na nich a výzdoba kolem přihrádek. Až v poslední fázi byla do při­ hrádek postupně natavována očka z tmavomodrého skla, jehož bod tá­ ní je nejnižší ze všech použitých materiálů.

104

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 156: Nástroje, polotovary a suroviny k výrobě

Obr. 157: Umístění stříbrného plechu na špalek

5.4.4.1. Nástroje Replika gombíku byla vyráběna z originální suroviny, v tomto pří­ padě stříbrného plechu i drátu a barevného skla. Využity byly i polo­ tovary ve formě stříbrných granulí. V procesu výroby byla využita pícka s dřevěným uhlím i řada nástrojů a pomůcek: vysekávač, kladi­ vo, olověná jamkovice, tlouk, pinzety, hroty, brousek i dřevěné a ko­ žené pracovní podložky. Potřebná je také difúzní pájka s fixační pas­ tou.

5.4.4.2. Výroba polokoule Ze stříbrného plechu o síle asi 0,3 mm vysekneme dvě kolečka odpovídajícího průměru. Jako podložka může kromě dřeva posloužit i tvrdá kůže.



5 . 4 . Stř íb r n ý g o mb ík s p lo šn o u g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

Obr. 158: Umístění kolečka na vytloukací podložku

105

Obr. 159: Slepení polokoulí

K vyklepání polokoule byla použita olověná jamkovice. Poklepy 5.4.4.3. Výroba koule na tlouk nesmí být proto prudké. Příliš silnými údery by se mohl ot­ Hranu jedné polokoule pečlivě potřeme lepem s difúzní pájkou. vor jamky vyhloubené v měkkém olovu deformovat. Po dosazení druhé polokoule případný přebytek pasty otřeme, aby ne­ došlo ke zbytečnému otavování povrchu.

106

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 160: Sletování polokoulí v ohni

Obr. 161: Výsledek (koule ze stříbrného plechu)

Sestavené polokoule uchopíme pinzetou a v plameni důkladně Malý stříbrný gombík, prozatím bez povrchové výzdoby, byl vy­ prohřejeme. Roztavený kov s pájkou doplní spáru po celém obvodu roben stejným postupem jako s ním velikostně téměř shodný gombík koule. z hrobu 205 s granulací v kroužcích. Jeho replika však byla zhotove­ na z nepůvodního měděného materiálu.



5 . 4 . Stř íb r n ý g o mb ík s p lo šn o u g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

Obr. 162: Vyskládání podložních drátků a přihrádek pro sklo

107

Obr. 163: Potření povrchu gombíku difúzní pájkou s lepem

Jako první se na povrch gombíku vyskládají a připájí větší seg­ 5.4.4.4. Zdobení gombíku granulací Místa pro připájení podložních drátků a přihrádek pro natavení menty tvořící výzdobu – podložní drátky a kulaté přihrádky. skleněných oček byly potřeny lepem s difúzní pájkou.

108

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 164: Vyskládání granulace na 1/3 povrchu gombíku

Obr. 165: Plošná granulace povrchu gombíku

Po připájení přihrádek a podložních drátků je povrch gombíků roz­ Na povrch gombíku je do fixační pasty s difúzní pájkou vysklá­ dělen do šesti polí, která jsou postupně doplňována granulací. Granul­ dána plošná maková granulace do podoby tří nebo čtyř trojúhelníků ky jsou nanášeny pomocí tenkého hrotu jen lehce namočeného v lepu. v každém ze šesti polí. Proces granulování probíhá postupně. Výzdo­ by je po částech spojována s podkladem v plameni.



5 . 4 . Stř íb r n ý g o mb ík s p lo šn o u g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

Obr. 166: Výsledek (gombík s přihrádkami zdobený granulací)

109

Obr. 167: Vložení skleněné vložky do prvního kroužku

Meziproduktem při výrobě repliky je korpus gombíku vyzdobený 5.4.4.5. Natavení skleněných oček granulací a doplněný přihrádkami pro skleněné vložky. Do kulatých přihrádek se postupně ukládají perličky z modrého skla. Jsou o něco menší než průměr přihrádky. Volný prostor se zapl­ ní až při roztavení skelné hmoty.

110

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 168: Natavení skla v peci

Obr. 169: Výsledek (hotový gombík)

Postupným natavením skleněných vložek do přihrádek se dokon­ čí výzdoba gombíku. Protože sklo taje při nižších teplotách než poži­ tý kov, nehrozí při tom nebezpečí roztavení granulace.

5.4.4.6. Výsledek experimentu Výsledkem je hotová replika gombíku. Experimentální výroba do­ kládá, že testovanou technologii plošné granulace i skleněné inkrusta­ ce lze bez problémů použít i na původní stříbrný materiál.



5 . 4 . Stř íb r n ý g o mb ík s p lo šn o u g r a n u la c í a sk le n ě n ý mi v lo ž k a mi

111

Obr. 170­171: Mikrofotografie (SEM). Replika gombíku (inv. č. P1400). Celkový pohled a detail

Obr. 172: Experimentální replika (nahoře) a originální šperk (dole)

112

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

5.5. Náušnice se čtyřmi bubínky (hrob H 313 – pohřebiště u kostela) 5.5.1. Popis hrobu Hrob 313 (A 6­57); neporušený.

Obdélná hrobová jáma (200 × 100 × 120 cm). Žena asi 30 let; kostra poměrně špatně dochována; orientace JZ – SV; poloha naznak, lebka na pravém spánku; délka 157 cm. Při každém spánku nalezeno po jedné stříbrné náušnici (1­2). Ze zásypu hrobu pochází 2 hradištní střepy. 5.5.2. Popis originálního šperku Dvě párové stříbrné náušnice se 4 dutými bubínky. Dolní oblouk je zdoben 4 řadami tordovaného drátku, na němž jsou zavěšeny bu­ bínky, jejich plocha je členěna dvěma řádky jemné granulace v ho­ rizontálním a vertikálním směru v 8 polí vyplněných trojúhelníky z makové granulace. Bubínky v závěsku jsou ukončeny větší granul­

Obr. 173: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Hrob H 313 (po dle Obr. 174: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Párové bubínkové kalousek 1971) náušnice ze stříbra (inv. č. P13309/1-2) z hrobu H 313



5 . 5 . Ná u šn ic e se č ty ř mi b u b ín k y

kou zasazenou do hladkého drátěného kroužku (2,9 × 2 cm). Inv. č. P13309/1­2. Mikroanalýzy bubínkové náušnice (H 313, inv. č. P13309/1) se zaměřily na bubínky, horní oblouk, poutko a v detailu na granulaci (kulička a její krček). Všechny měřené části byly zhotoveny ze stříb­ ra s nízkým obsahem mědi (1­4 %). Koncentrace mědi ve stříbře patr­ ně kolísá vlivem působení koroze. V souvislosti s přítomností koroz­ ních produktů byly zjištěny na povrchu náušnice i stopy dalších prv­ ků – O, S, Si, Mg, Al.

Obr. 175­176: Mikrofotografie (SEM). Bubínková náušnice (inv. č. P12563/1). Celkový pohled a detail

5.5.3. Technologie výroby Bubínkové náušnice patří rovněž mezi typy vyskytující se poměr­ ně často mezi nálezy z velkomoravského období, ať již na Pohansku nebo jiných slovanských lokalitách. Název dostaly podle dutých ku­ liček (bubínků), v různém počtu navlečených nebo připájených k ob­ louku náušnice. Nejobvyklejší tvary jsou se třemi nebo čtyřmi bubín­ ky, v extrémních případech však dosahují počtu až deseti bubínků. Povrch bubínků je obvykle zdoben jemnou granulací uspořádanou do geometrických vzorů, méně častá je výzdoba pomocí filigránů. Pro

113

práci v rámci experimentu byla jako předloha použita malá stříbrná náušnice z hrobu 313 z pohřebiště u kostela na Pohansku. Její spodní oblouk je zdobený a opticky zesílený čtyřmi přiletovanými tordova­ nými dráty. Dva bubínky o průměru 5 mm jsou otvory nasunuty přímo na oblouk, další dva jsou pomocí poutka napojeny na střed spodního oblouku a tvoří závěsek. Povrch bubínku je zdoben velmi jemnou gra­ nulací (granule o průměru menším než 0,3 mm). Při výrobě repliky by na oblouk použit měděný drát o průměru 1 mm, na který byly v délce odpovídající spodnímu oblouku postupně připájeny čtyři tenké tordo­ vané dráty. Poté byl zhruba vytvarován celý oblouk náušnice. Bubín­ ky byly vyrobeny z měděného plechu o síle 0,2 mm, ze dvou polokou­ lí s proraženými otvory pro nasunutí poutka, respektive oblouku ná­ ušnice. Jejich povrch byl pokryt jemnou plošnou granulací, vytvářejí­ cí geometrický vzor. Po dokončení výzdoby byly bubínky smontová­ ny s obloukem a s pomocí difúzní pájky sletovány dohromady.

114

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 177: Nástroje, polotovary a suroviny k výrobě čtyřbubínkové náušnice

Obr. 178: Plošná granulace povrchu bubínku

5.5.4.1. Surovina, polotovary, nástroje K výrobě náušnice se čtyřmi bubínky potřebujeme drát hlad­ ký i tordovaný, granule, malou a velkou pinzetu, zahrocenou tyčin­ ku a kovový hrot. Samozřejmostí je použití pece s dřevěným uhlím. V tomto případě byly jako polotovar využity bubínky z měděného plechu předem zhotovené již známými postupy v jamkovici (viz vý­ roba sloupečkové náušnice, kap. 5.2.). Využita byla i fixační pasta s difúzní pájkou.

5.5.4.2. Zdobení bubínků Při skládání plošného ornamentu z extrémně drobných granulí o průměru max. 0,3 mm na povrch bubínku potřeného fixační pastou s difúzní pájkou je vhodné místo pinzety použít navlhčený tenký ko­ vový hrot.



Obr. 179: Přiletování granulek

5 . 5 . Ná u šn ic e se č ty ř mi b u b ín k y

115

Obr. 180: Výsledek (čtyři bubínky zdobené granulací)

Bubínek s vyskládanou granulací zahříváme opatrně v pecí až po Výsledkem práce jsou čtyři bubínky s natavenou plošnou granula­ teplotu potřebnou k roztavení difúzní pájky. Pájení provádíme po­ cí, z nichž dva jsou doplněny ještě velkou granulí v kroužku z hladké­ stupně vždy po jedné třetině zdobené plochy bubínku. ho drátu.

116

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 181: Přisvorkování dvou tenkých tordovaných drátků na rovný oblouk náušnice

Obr. 182: Přiletování drátků v ohni

V ohni se tordované drátky připájí k oblouku náušnice. Opakova­ 5.5.4.3. Výroba a zdobení obloučku náušnice Na budoucí spodní část oblouku náušnice se připevní železnými ným postupem s dalšími dvěma tordovanými drátky vytvoříme základ svorkami dva protilehlé tordované dráty. Styčné plochy jsou potřeny pro spodní část oblouku náušnice. fixační pastou s difúzní pájkou. Na oblouku je nutné ponechat volný konec pro připevnění jednoho z bubínků.



5 . 5 . Ná u šn ic e se č ty ř mi b u b ín k y

117

Obr. 183: Ohnutí oblouku náušnice

Obr. 184: Výsledek (ohnutý oblouk s čtyřmi tordovanými drátky a bubínky)

Po připájení tordované výzdoby vytvarujeme spodní oblouk náuš­ nice na silnějším vřetenu, ať již kovovém nebo dřevěném.

Základem pro další postup práce jsou čtyři zdobené bubínky, zčás­ ti vytvarovaný a zdobený oblouk náušnice a poutko, vyrobené z pře­ hnutého plochého drátu. Konce poutka nesmí být delší než průměr bu­ bínků.

118

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 185: Nasazení poutka na spodní oblouk náušnice

Obr. 186: Nasazení bubínků na poutko

5.5.4.4. Montáž náušnice Prvním krokem při montáži náušnice je nasazení poutka na spod­ ní oblouk náušnice. Proužek kovu je nutné pečlivě dotisknout a zafi­ xovat pomocí pasty s difúzní pájkou.

V dalším kroku nasadíme bubínky zdobené velkou granulí na obě strany poutka. Styčné plochy mezi bubínky a poutkem předtím potře­ me fixační pastou s difúzní pájkou.



Obr. 187: Nasazení bočních bubínků

5 . 5 . Ná u šn ic e se č ty ř mi b u b ín k y

119

Obr. 188: Sletování náušnice v peci

Posledním krokem kompletace náušnice je nasazení dvou bočních Celou sestavenou náušnice vložíme dlouhou pinzetou do ohně bubínků s protilehlými otvory na hladkou nezdobenou část oblouku, a postupným zvyšováním teploty dmýcháním spájíme všechny čás­ kterou napřed potřeme difúzní pájkou. Někdy je z manipulačních dů­ ti dohromady. vodů výhodnější rozdělit proces kompletace náušnice do více kroků a v ohni nejdříve připájet pouze bubínky závěsku.

120

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 189: Celkové dotvarování náušnice

Posledním krokem při zhotovení náušnice je dotvarování a zkrá­ cení přesahujících částí oblouku.

Obr. 190: Výsledek (hotová náušnice)

5.5.4.5. Výsledek experimentu Po provedení závěrečných retuší, dočištění a přeleštění povrchu je výsledkem hotová čtyřbubínková náušnice.



5 . 5 . Ná u šn ic e se č ty ř mi b u b ín k y

Obr. 191­192: Mikrofotografie (SEM). Replika bubínkové náušnice (inv. č. P12563/1). Celkový pohled a detail

► Obr. 193: Experimentální replika (nahoře) a originální šperk (dole)

121

122

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

5.6. Hrozníčková náušnice s granulací na oblouku Hrob byl prozkoumán na Pohansku v poloze Lesní hrúd uvnitř velkomoravského opevnění, avšak mimo kostelního pohřebiště z vel­ (hrob H 10 – Lesní hrúd) 5.6.1. Popis hrobu Hrob 10/Lesní hrúd (D 98­43)

možského dvorce, od kterého je vzdálen asi 430 m. Oválná hrobová jáma o rozměrech 165 × 80 cm měla neckovitý příčný i podélný pro­ fil a ploché dno. Byla zahloubena pouze 11 cm do podloží. Její výplň tvořil středně ulehlý hnědý hlinitý písek s nepatrnou příměsí malých kamenů, kousků mazanice a keramiky. Hrob byl orientován SZZ – JVV. Kostra dítěte ve věku 5­7 let byla uložena na zádech a částeč­ ně dislokovaná. Nalevo od lebky se původně nacházela jedna stříbr­ ná náušnice, která však byla nalezena až během proplavování výplně hrobu na sítu. Párová náušnice objevena nebyla.

5.6.2. Popis originálního šperku Stříbrná hrozníčková náušnice z kulatého drátu. Horní oblouk je hladký; spodní oblouk je oddělen uzlíčky a ozdoben čtyřmi řadami

Obr. 194: Pohansko u Břeclavi. Lesní hrúd. Hrob H 10

Obr. 195: Pohansko u Břeclavi. Lesní hrúd. Stříbrná hrozníčková náušnice (inv. č. P218692) z hrobu H 10



5 . 6 . Hr o z n íč k o v á n á u šn ic e s g r a n u la c í n a o b lo u k u

granulace. Uprostřed spodního oblouku je připevněn pětiřadý hrozní­ ček tvořený šestizrnnými věnečky. Hrozníček byl původně asi obou­ stranný; horní část se však nezachoval. Rozměry poněkud zdeformo­ vané náušnice jsou 3,3 × 1,7 cm. Inv. č. P218692. U hrozníčkové náušnice (LH H 10, inv. č. P218692) lze potvrdit použití dvou různých materiálů při výrobě. Pomocný drát spodního oblouku a drát horního oblouku jsou zhotoveny ze stříbra se stopami zlata. Výzdoba granulací je provedena stříbrem se stopami mědi. Na­ měřené stopy O, S, Si, Mg, Al lze spojit s korozními produkty.

123

Experimentálně vyrobená replika je vlastně kompilací více poško­ zených a někdy pravděpodobně neúplných náušnic nalezených v hro­ bech na pohřebišti kolem kostela a na Lesním hrúdu. Svými celko­ vými rozměry, velikostí spodního hrozníčku i ostatními parametry se nejvíce blíží exempláři z hrobu 10 na Lesním hrúdu. Na originálu však chybí horní hrozníček, jehož původní existence není vyloučena. Vyráběná replika je na spodním oblouku, který je oddělen dvěma sedmizrnnými uzlíčky, zdobená čtyřmi řadami granulí natavenými na tenké hladké drátky a oboustranným hrozníčkem, nahoře třířa­ dým a dole pětiřadým. Vrcholky obou jsou zakončeny velkou granulí v kroužku z hladkého drátu. Oblouk náušnice byl zhruba vytvarován ze stříbrného drátu o prů­ měru 1 mm. Při jeho výzdobě byly využity čtyři pomocné tenké drát­ ky o průměru 0,3 mm s délkou odpovídající spodnímu oblouku. Na ně byly naletovány granule. Pomocné drátky s granulemi byly dotvaro­ vány podle spodního oblouku a postupně na něj připájeny. I při výrobě hrozníčků byly využity pomocné drátky, v tomto pří­ padě stočené do kroužků, které tvořily základ pro věnečky z granulí, z nichž jsou hrozníčky sestaveny. Kroužky zajišťují lepší fixaci jinak Obr. 196­197: Mikrofotografie (SEM). Hrozníčková náušnice (inv. č. pohyblivých granulí a rovněž značně zvyšují pevnost spoje. Jejich po­ P218692). Celkový pohled a detail užití u originálů však není jednoznačně prokázáno a většina hrozníč­ ků byla pravděpodobně vyráběna bez nich. Z patřičného počtu věneč­ ků (tří, resp. pěti) byl spájen horní a dolní hrozníček a pomocí poutka 5.6.3. Technologie výroby navlečeného na spodní oblouk pevně přichyceny k náušnici. Smonto­ Hrozníčkové náušnice jsou velmi častým nálezem v sortimen­ vaný šperk byl nakonec v ohni sletován do finálního výrobku. tu velkomoravských šperků. Mezi ženskými šperky z Pohanska tvo­ ří největší podíl. Jejich název je odvozen od typického závěsku, kte­ rý je vyroben z granulí spojených do nezaměnitelného tvaru jedno­ či oboustranného hrozníčku, upevněného na spodním oblouku náušnice. Vyskytuje se v širokém rozsahu od nejjednodušších základních tvarů s hladkým obloukem až po velmi složité a honosné výrobky.

124

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 198: Nástroje, polotovary a suroviny k výrobě hrozníčkové náušnice

Obr. 199: Lepení granulek na pomocné dráty

5.6.4.1. Surovina, polotovary, nástroje K výrobě hrozníčkové náušnice bylo použit originální stříbrná su­ rovina ve formě drátu a již připravených granulí. Z nástrojů a pomů­ cek potřebujeme kromě obligátní pece i tvarovací kleště, malou pin­ zetu, tenký hrot, velkou pinzetu do ohně a tenké plechové podložky.

5.6.4.2. Výroba a zdobení oblouku náušnice Na podložce ze železného plechu vyskládáme do řady vedle ten­ kého stříbrného drátku granule a zajistíme je fixační pastou s difúzní pájkou tak, aby se dotýkaly drátu i sebe navzájem.



Obr. 200: Spájení granulek a drátu v peci

5 . 6 . Hr o z n íč k o v á n á u šn ic e s g r a n u la c í n a o b lo u k u

125

Obr. 201: Vytvarování oblouku náušnice

Podložku uchopíme do pinzety a opatrně zahříváme v ohni tak S pomocí tvarovacích kleští vyrobíme stočením drátu o průměru dlouho, až se místa potřená difúzní pájkou zalesknou a dojede k pev­ 0,9 mm oblouk náušnice. nému spojení granulí s drátem.

126

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 202: Vytvarování pomocných drátků s granulemi do oblouku

Obr. 203: Nalepení pomocných drátků s granulemi na spodní oblouk náušnice

Čtyři drátky s neletovanými granulemi ohneme kleštěmi do oblou­ ků o různých poloměrech, které svými rozměry odpovídají vnitřní ne­ bo vnější, resp. boční straně spodního oblouku náušnice.

Pomocí pinzety umístíme drátek s granulemi na difúzní pájkou potřený spodní oblouk náušnice, v případě potřeby je možné využít i zafixování pomocí železných svorek.



5 . 6 . Hr o z n íč k o v á n á u šn ic e s g r a n u la c í n a o b lo u k u

127

Obr. 204: Připájení pomocného drátku s granulemi na spodní oblouk náušnice v ohni

Obr. 205: Postupné doplnění všech čtyř pomocných drátků s granulemi na spodní oblouk náušnice

Delší železnou pinzetou uchopíme oblouk náušnice s nainstalova­ nou výzdobou a vsuneme do plamene, kde neacháme proběhnout pro­ ces pájení.

V opakovaných krocích postupně dokončím obložení spodního oblouku náušnice čtyřmi drátky s granulemi. Tyto drátky je nutné do­ tvarovat vždy tak, aby přesně dosedly na zdobené místo oblouku.

128

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 206: Dokončení granulace spodního oblouku náušnice a spájení v peci

Obr. 207: Hotový polotovar náušnice se zdobeným spodním obloukem

Každý ze čtyř drátků s granulemi je nezbytné k oblouku náušnice Dílčím výsledkem práce je oblouk náušnice ve spodní části zdobe­ samostatně připájet v plameni pece. ný čtyřmi drátky s granulací.



5 . 6 . Hr o z n íč k o v á n á u šn ic e s g r a n u la c í n a o b lo u k u

Obr. 208: Skládání granulí do věnečků na plechové podložce

129

Obr. 209: Sletování věnečků z granulí v ohni

Pinzetou uchopíme plechovou podložku s věnečky a vložíme ji do 5.6.4.3. Výroba hrozníčku Na plechové podložce vyskládáme větší granule (0,7 mm) do vě­ plamene pece. Zde zahříváme tak dlouho až dojde k roztavení pájky nečků, které budou tvořit základní stavební část hrozníčku. Pomocné a sletování věnečků. kroužky z hladkého drátu uprostřed věnečků usnadňují spojení a zvy­ šují jeho pevnost. Vše je spojeno fixační pastou s difúzní pájkou.

130

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 210: Hrozníček vzniklý spájením kroužků a větší granule

Obr. 211: Připevnění poutka ke spodnímu oblouku náušnice

Hrozníčky vzniknou naskládáním potřebného počtu (tří nebo pěti) věnečků na sebe a jejich spájením v plameni za pomocí difúzní páj­ ky, kterou jsou potřeny. Vrchol hrozníčku uzavírá velká granule (cca 1,2 mm) v kroužku z hladkého drátu.

5.6.4.4. Montáž náušnice Na spodní zdobenou část náušnice nasadíme poutko z plochého drátu, domáčkneme a dotvarujeme tak, aby se co nejvíce zvětšila styč­ ná plocha poutka s obloukem.



5 . 6 . Hr o z n íč k o v á n á u šn ic e s g r a n u la c í n a o b lo u k u

Obr. 212: Nasazení uzlíčků na oblouk náušnice

131

Obr. 213: Nasazení horního hrozníčku na poutko

Z dvojitého drátu a granulí vyrobíme uzlíčky (stejným postupem Kompletace náušnice se v podstatě dokončí instalací horní i spod­ jako při replikaci sloupečkové náušnice, viz kap. 5.2.), které umístí­ ní části oboustranného hrozníčku na poutko potřené fixační pastou me na rozhraní spodního zdobeného a horního hladkého oblouku ná­ s difúzní pájkou. ušnice.

132

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 214: Nasazení spodního hrozníčku na poutko a zkompletování oboustranného hrozníčku

Obr. 215: Sletování zkompletované náušnice v ohni

Při nasazování hrozníčků a uzlíčků není pořadí jednotlivých úko­ Sestavenou náušnici uchopíme do velké pinzety a v plameni pece nů rozhodující a pro usnadnění manipulace lze střídavým pájením pevně sletujeme. a doplňováním jednotlivých součástek celou operaci rozdělit do ně­ kolika mezikrok



5 . 6 . Hr o z n íč k o v á n á u šn ic e s g r a n u la c í n a o b lo u k u

133

Obr. 216: Hotová hrozníčková náušnice Obr. 217­218: Mikrofotografie (SEM). Replika hrozníčkové náušnice 5.6.4.5. Výsledek experimentu Po provedení závěrečných retuší, dočištění a přeleštění povrchu je (inv. č. P218692). Celkový pohled a detail výsledkem hotová hrozníčková náušnice.

134

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

◄ Obr. 219: Experimentální replika (dole) a originální šperk (nahoře)



5 . 7 . Ko šíč k o v á n á u šn ic e

5.7. Košíčková náušnice (hrob H 394 – pohřebiště u kostela)

135

tělý bronzový gombík (3), po obvodu spodní čelisti ležely roztrouše­ ny drobné kotoučkovité skleněné korálky (4), u kolena pravé spodní končetiny ležel železný nožík (9), u levé nohy těsně u sebe dva páry stříbrných košíčkových náušnic, každý pár byl do sebe zaklesnut (5­6, 7­8).

5.7.1. Popis hrobu Hrob 394 (A 4­61, A 4­60); neporušený. Obdélníková jáma (160 × 78 × 117 cm). Dítě 6­7 let; kostra velmi špatně dochována (jen zbytky lebky); orientace JZ – SV; poloha pa­ 5.7.2. Popis originální náušnice trně naznak. Po obou stranách spodní čelisti byly nalezeny dva stří­ Stříbrná náušnice (inv. č. P16931) se šesti košíčky z granulované­ brné gombíky (1, 2), asi 20 cm pod spodní čelistí byl nalezen zploš­ ho drátu (2,5 × 1,7 cm). Při materiálové analýze košíčkové náušnice (H 394, inv. č. P16931) byly naměřeny významné rozdíly ve složení materiálu, které asi sou­ visí s dřívějšími restaurátorskými zásahy. Patrně zcela novým stříbr­ ným drátem byl nahrazen horní oblouk a poutko náušnice. K tomuto závěru vedlo zjištění, že původní části náušnice jsou tvořeny stříbrem se stopami zlata a mědi. Naopak doplněné součásti ná ušnice byly zho­ toveny z čistého nezkorodovaného stříbra.

Obr. 220: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Hrob H 394 (pod­ le kalousek 1971)

Obr. 221: Pohansko u Břeclavi. Pohřebiště u kostela. Párové košíčkové náušnice (inv. č. P16930-16931) z hrobu H 394

136

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 222­223: Mikrofotografie (SEM). Košíčková náušnice (inv. č. P16931). Celkový pohled a detail

5.7.3. Technologie výroby košíčkové náušnice Košíčkové náušnice jsou příkladem filigránové práce ajoure (ažúr). Patří mezi rozšířený typ na velkomoravských pohřebištích. Pokud jde o jejich četnost, tak se na Pohansku řadí až za bubínko­ vé a především různé typy hrozníčkových náušnic, jejichž počet je na pohřebišti u kostela velmi vysoký (cca 60 ks). Košíčkových náušnic včetně zlomků se našlo na pohřebišti u kostela 14 a další dvě na Les­ ním hrúdu. Většina je stříbrných, dva páry jsou ze zlatého drátu. Ob­ vyklé jsou tvary se šesti, eventuálně se sedmi košíčky, z nichž čtyři jsou navlečeny na spodní oblouk náušnice a zbývající dva něj uchy­ ceny uprostřed s pomocí poutka a vytvářejí tak oboustranný závěsek. V případě varianty se sedmi košíčky je závěsek třídílný a oblouk ná­ ušnice je provlečen napříč středním košíčkem. Na vrcholcích závěs­ ků bývají větší granule upevněné v kroužku. Složitější soustavu pak představují náušnice tvořené deseti košíčky. Velikost (průměr) košíčku u stříbrných náušnic se pohybuje oko­ lo 5 mm, u zlatých náušnic jsou košíčky menší. Síla drátu oblouku je zhruba 1 mm. Průměr drátu sloužícího k výrobě košíčků nepřesahu­ je 0,3 mm. Při experimentální výrobě byl použit měděný drát o tomto

průměru. Jeho navinutím na silnější vřeteno a následným rozkrájením byly získány drátěné kroužky v potřebném množství a odpovídající velikosti. Následným zavinutím obou konců kroužku dovnitř vznik­ ne tvar malého „preclíčku“, což je základní stavební jednotka každé­ ho košíčku. Spojením tří preclíčků vznikne základ pro vymáčknutí polokoule v jamkovici a jejich spojením je dokončena výroba košíč­ ku. Každý je tak vlastně zhotovený ze šesti preclíčků. Při jejich kon­ strukci byl zvolen následující postup: vždy tři preclíčky byly umístě­ ny v kruhu na manipulační podložku z tenkého železného plíšku tak, aby se navzájem dotýkaly. Styčné plochy jsou při tom fixovány le­ pem. Pomocí kovové pájky jsou následně preclíky spojeny v ohni. Použití kovové pájky je v tomto případě výhodnější než aplikace pá­ ky difúzní, neboť při následném tvarování půlkošíčku v jamkovici do­ chází k poměrně silnému mechanickému namáhání spoje. Při spojo­ vání půlkošíčků jsou jejich hrany natřeny fixační pastou s obsahem difúzní pájky a sletovány v plameni. Obdobně je difúzní pájka použita i při pevném spojení košíčku s obloukem náušnice, resp. poutkem, na které jsou košíčky navléknuty. Použití dvou různých pájek lze podle našich zkušeností s experimentální výrobou předpokládat i u původ­ ních šperků – je výhodná jednak pro různé mechanické vlastnosti spo­ je a při vícestupňovém průběhu prací se dá úspěšně využít i různě vy­ sokého bodu tání pájek. Zahřátím náušnice v plameni a sletováním košíčků s obloukem a poutem je proces výroby šperku dokončen.



5 . 7 . Ko šíč k o v á n á u šn ic e

137

Obr. 224: Nástroje, polotovary a suroviny k výrobě košíčkové náušnice

Obr. 225: Smotání drátu do spirály

5.7.4.1. Surovina, polotovary, nástroje Základním zařízením potřebným k výrobě košíčkové náušnice je pícka s dřevěným uhlím a měch. Z nástrojů postačí vytloukací pod­ ložka čili jamkovice, která může být i ze dřeva (příp. parohu či kovu/ olova), kovový tlouk, krojítko, kovové vřetýnko, malá pinzeta klasic­ ká, velká pinzeta do ohně, kleště na ohýbání kruhů, kladívko a želez­ ná podložka do pícky. Dále potřebujeme drátek o dvou různých prů­ měrech (0,3 mm a 1 mm), fixační lep, fixační pasta s obsahem difúzní pájky a kovová pájka (bronzové piliny).

5.7.4.2. Výroba košíčku (fáze 1) Konec drátku o průměru 0,3 mm se pevně palcem přichytí na vře­ týnko a postupně se na něj navine celá délka drátu. Průměr vřetýnka se odvozuje od požadované velikosti košíčku.

138

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 226: Rozkrájení drátu na kroužky

Obr. 227: Zavinutí okrajů kroužků do „preclíku“

Po navinutí drátu vyjmeme vřetýnko ze spirály a krojítkem spirá­ Konec rozříznutého kroužku uchopíme do tvarovacích kleští a za­ lu rozřízneme na pevné podložce. Vzniknou tak kroužky o shodném vineme směrem do vnitř kroužku. To provedeme u obou konců drátu. průměru. vznikne tak typický tvar „preclíku“.



5 . 7 . Ko šíč k o v á n á u šn ic e

139

Obr. 228: Vyskládání a slepení tří „preclíků“ na podložku

Obr. 229: Stavení „preclíků“ v ohni

Vytvarované preclíky potřeme z vnější strany fixačním lepem a vyskládáme na železnou podložku tak, aby se navzájem dotýkaly. Takto spojíme vždy tři „preclíky“. Na místo styku položíme několik pilinek bronzové pájky.

Železnou podložku s vyskládanými „preclíky“ umístíme do pícky a dmýcháním je zahřejeme tak, až kovová pájka roztaje a zateče do spojů. Z praktického hlediska je lepší použít menší podložku, na které však není možné umísti všechny „preclíky“ najednou.

140

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 230: Výsledek („preclíky“ z drátků)

Obr. 231: Umístění spojených preclíků na vytloukací podložku

Výsledkem předcházející výrobní fáze jsou spojené trojice „prec­ líků“, které se následně použijí pro výrobu půlkošíčků. Těchto polo­ tovarů je pro šestikošíčkovou náušnici potřeba vyrobit minimálně 36. V praxi je nutno počítat s určitou rezervou pro případné chyby.

5.7.4.3. Výroba košíčku (fáze 2) Sletované preclíky umístíme na vytloukací podložku (jamkovici), která může být i z tvrdšího dřeva. Vzhledem k ohebnosti tvarovaných drátku nedochází k deformacím podložky. V podložce musí být vy­ dlabány jamky o průměru požadovaného košíčku.



5 . 7 . Ko šíč k o v á n á u šn ic e

141

Obr. 232: Vymáčknutí půlkošíčku

Obr. 233: Slepení půlkošíčků dohromady

Sletované preclíky vmáčkneme do jamek na podložce s pomocí tzv. tlouku, který může být kovový, ale i z tvrdého dřeva. Pootáče­ ním a případném přiklepnutím kladívkem vytvarujeme optimální po­ lokoule.

Vymáčknuté polokoule potřeme na okrajích fixační pastou s di­ fúzní pájkou a slepíme dohromady tak, aby obě polokoule přesně lí­ covaly. Pokud necháme lep dostatečně zaschnout (doba schnutí závisí na typu použitého lepu a okolní teplotě), můžeme s košíčky dále lépe manipulovat.

142

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 234: Sletování půlkošíčků v peci

Obr. 235: Nalepení a spájení velkých zrn na dva košíčky

Slepené košíčky uchopíme opatrně do velké pinzety a plamene Na dva sletované košíčky umístíme kroužek a do něj vložíme vět­ v pícce. V plameni je držíme tak dlouho, až pájka spojí obě polokou­ ší granulku (průměr 1 až 1,2 mm). Před tím je potřeme fixační pastou le pevně dohromady. Bod tání je možné odhadnout např. podle barvy s difúzní pájkou. rozehřátého kovu. Na spoji s objeví lesklá roztavená pájka. Pokud by­ chom zahřívali košíček příliš dlouho, může se zbortit.



Obr. 236: Výsledek (zdobené košíčky)

5 . 7 . Ko šíč k o v á n á u šn ic e

143

Obr. 237: Nasazení poutka na oblouk náušnice

Košíčky s granulkou a kroužkem sletujeme v plameni. Výsledkem 5.7.4.4. Sestavení náušnice předcházejícího výrobního procesu je šest košíčků připravených pro Drát o průměru 1 mm a délce cca 5 cm vytvarujeme do otevřeného závěrečnou montáž náušnice. oblouku, do jehož spodní části připevníme poutko. Poutko je tvořeno přehnutým a zmáčknutým drátkem.

144

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 238: Nasazení středních košíčků na poutko

Obr. 239: Nasazení bočních košíčků

Na poutko nasuneme střední košíčky zdobené kroužkem a granulí. Na otevřený oblouk náušnice nasadíme boční košíčky a nad ně uz­ Styčné plochy se nejdříve potřou fixační pastou s difúzní pájkou. Ně­ líky tvořené kroužky z drátu. Po nasunutí košíčku a uzlíků potřeme kdy je vhodný již v této fázi výroby spájet střední košíčky s poutkem místa jejich styku s obloukem fixační pastou s difúzní pájkou. v plameni. ► Obr. 240: Sletování náušnice v peci

Sestavenou náušnici uchopíme do velké pinzety a vložíme do plemene. V plameni podržíme náušnici opět tak dlouho až dojede k dokonalému zatavení pájky.



5 . 7 . Ko šíč k o v á n á u šn ic e

145

Obr. 241: Výsledek (hotová náušnice)

5.7.4.5. Výsledek experimentu Po ukončení pájení vytvarujeme oblouk náušnice do finální podo­ by. Šperk dočistíme a vyleštíme. Tím je výroba košíčkové náušnice dokončena.

146

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 242­243: Mikrofotografie (SEM). Replika košíčkové náušnice (inv. č. P16931). Celkový pohled a detail

► Obr. 244: Experimentální replika (nahoře) a originální šperk (dole)



5.8.

5 . 8 . Zme tk y

147

Zmetky

Tak jako při mnoha jiných činnostech, i při výrobě filigránových a granulovaných šperků dojde občas k nechtěnému výsledku. Je dob­ ré si uvědomit, že během celého procesu montáže šperku prochází vý­ robek opakovaně několika kritickými a z běžného pohledu značně ris­ kantními fázemi, při nichž je vícekrát zahříván na velmi vysoké tep­ loty, blížící se bodu tání. Použití pájky, ať již kovové nebo difúzní si­ ce poskytuje jistý teplotní interval, ve kterém je možné úspěšně pra­ covat, ale celý průběh výroby je nutné bedlivě sledovat a v případě potřeby velmi rychle korigovat. K dokonalému spojení jednotlivých součástí je totiž zapotřebí chvíli udržovat zvýšenou teplotu, aby se te­ kutá pájka stačila dokonale zatavit do povrchu. Nejvíce nesnází v té­ to fázi může způsobit nestálý plamen v pícce, což je většinou zapříči­ něno necitlivou prací s dmychadlem. Náhlé a prudké zvýšení teploty dokáže během okamžiku překročit kritickou mez a roztavit nejenom pájku, ale i celý zdobený povrch. Pokud při pájení není dosaženo do­ statečně vysoké teploty a špatně přiletovaná výzdoba opadá, je samo­ zřejmě možné proces zopakovat. Pokud však došlo k přehřátí, je šperk obvykle natolik zničený, že jej můžeme použít pouze jako výchozí su­ rovinu pro další experiment. Jisté, i když ne fatální problémy může v počáteční fázi zahřívá­ ní způsobit i fixační prostředek (lep) zvláště při práci s nejjemnější­ mi součástmi výzdoby. Jeho náhlé vzkypění zcela rozhodí a znehod­ notí vyskládaný vzor. S následky podobných nedopatření se však vy­ rovnávali i velkomoravští řemeslníci a ne vždy je jejich práce po tech­ nické stránce tak dokonalá, za jakou se při zběžném prohlédnutí vy­ dává. Jistě je v kolekci šperků z Pohanska značná část výrobků, které lze označit jako dokonale řemeslně zvládnuté, ale je zde i dost tako­ vých, na kterých je vidět následky přetavení nebo použití příliš velké­ ho množství fixační pasty s difúzní pájkou.

Obr. 245: Nedokonale spájená granulace na hrozníčkové náušnici

Na měděné replice drobné náušnice se rozpadl horní hrozníček. K výrobní chybě došlo proto, že granule nebyly s poutkem a mezi sebou v dokonalém kontaktu. Řešení problému by usnadnilo použití pomocných kroužků usazených ve středu věnečku (viz popis výroby hrozníčkové náušnice, kap. 5.6.).

148

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 246: Propálený korpus gombíku

Obr. 247: Zmetkovitost při výrobě granulí

Propálené díry místo dokonalého spájení dvou polokoulí gombí­ Při výrobě granulí mohou vzniknout i nedokonalé tvary. Bývá to ku jsou následkem nepřiměřeně rychlého zahřívání. Chybu způsobilo způsobeno tím, že tyglík s náplní nebyl dostatečně dlouho zahříván i použití plamene o příliš vysoké teplotě. a nedošlo k řádnému prohřátí celého objemu náplně. Granule se mo­ hou navíc stavit i do větších útvarů, což způsobuje náhodný kontakt několika kousků kovu v zahřívané směsi.



5 . 8 . Zme tk y

149

Obr. 248: Špatné spojení granulace gombíku s podkladem

Obr. 249: Nedokonale protavení difúzní pájky na povrchu šperku

Při výrobě šperku může dojít k opadání komponent výzdoby. Při práci na stříbrném gombíku zdobeném hrubou granulací v kroužcích buď nebyla dodržena doba zahřívání nutná k dokonalému roztavení difúzní pájky, nebo neměl plamen v ohništi dostatečně vysokou te­ plotu.

Při nedokonalém protavení difúzní pájky na povrchu šperku mů­ že dojít k upadení položeného filigránu. Závada byla způsobena tím, že použitý plamen neměl dostatečně vysokou teplotu. Stopy na povr­ chu stříbrného gombíku ukazují, že již sice došlo k částečnému roz­ kladu měďnaté soli v difúzní pájce, ale ještě ne k jejímu zatavení do po vrchu stříbra.

150

5 . Ve lk o mo r a v sk ý šp e r k z Po h a n sk a u B ř e c la v i a je h o e x p e r ime n tá ln í r e p lik y

Obr. 250: Roztavení filigránových kroužků výzdoby

Obr. 251: Rozpadlý ornament z granulí

V příliš prudkém a horkém plameni může dojít k rychlému a ne­ zvládatelnému přehřátí celého povrchu šperku. V tomto případě byly nejvíce poškozeny a roztaveny filigránové kroužky na straně gombí­ ku vystavené přímému působení plamene.

Při natavování granulí na povrch šperku může dojít v počáteční fázi zahřívání ke vzkypění fixační pasty s difúzní pájkou, což způso­ buje rozpad ornamentu vyskládaného z granulí. Problém je způsoben nanesením zbytečně velkého množství fixační pasty na povrch šperku a příliš rychlým procesem jejího zahřívání v plameni.

151

6) Závěr Série experimentů popsaných v této knize nepřinesla pouze zda­ řilé kopie exkluzivních archeologických nálezů, ale přispěla přede­ vším k pochopení technologických postupů, které používali staří mi­ stři klenotníci na Velké Moravě. Výrobní řetězec raně středověkého šperku se podařilo zrekonstruovat ve všech jeho stadiích – od zpraco­ vání granulí a filigránového drátku až po finální montáž ozdoby. Pro­ kázalo se, že nástroje, pomůcky, výrobní zařízení či surovina a polo­ tovary známé z archeologických výzkumů velkomoravských lokalit bezpochyby dostačovaly k výrobě šperků, které zde byly v 9. stol. n. l. v módě. Provedené experimenty zároveň svědčí o vysoké specializa­ ci jejich producentů. Úspěšní řemeslníci museli disponovat dlouhole­ tou zkušeností, která je při práci s ohněm a kovem nezbytná. Jak se při experimentu ukázalo, vede chybějící praxe k výrobě zmetků a zmaře­ ní mnohahodinové práce. Velkomoravští šperkaři museli ovládat i jis­ té a možná utajené know­how, které spočívalo třeba ve správném slo­ žení difúzní pájky, která byla nezbytná pro letování drobných součás­ tek výzdoby na povrch šperku. Původ těchto technologií je hledán již

v antice a mezi klenotníky mohly být předávány z generace na gene­ raci. Podstatnou část pracovní a časové kapacity experimentátora (Pa­ vel Čáp) zabraly pokusy, při kterých byly ověřovány nebo zkoušeny zcela nové pracovní postupy, obvykle v několika variantách. Tato fá­ ze trvala mnoho let a její dokončení bylo podmíněno velkou trpěli­ vost a snahou uspět. Prováděné experimenty však asi neodhalily jedi­ ný možný způsob výroby, který mohli používat velkomoravští klenot­ níci. Ke stejnému výsledku lze totiž dojít i několika obměněnými po­ stupy. To, který z nich pokládal výrobce za nejvhodnější a také v pra­ xi opravdu použil, záleželo pravděpodobně na osobních znalostech a zkušenostech a nijak se to neprojevilo v kvalitě provedení. Je možné, že další experimenty by pomohly najít ještě efektivněj­ ší výrobní postupy a vylepšily by kvalitu práce. Zároveň je však nut­ né poznamenat, že ani původní výrobky velkomoravských klenotní­ ků nejsou vždy dokonale řemeslně zvládnuté. Jistě i oni někdy expe­ rimentovali a učili se, stejně tak jako my o tisíc let později.

152

Literatura Dostál, B. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha. Dostál, B. 1975: Břeclav-Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec. Brno. Dostál, B. 1977/1978: Zemnice s depotem pod valem hradiska Břec­ lavi­Pohanska, SPFFBU E 22/23, 103­134. Dostál, B. 1980: Olověné hřivny z Pohanska, SPFFBU E 25, 143­159. Dostál, B. 1982a: Drobná pohřebiště a rozptýlené hroby z Břecla­ vi­Pohanska, SPFFBU E 27, 135­201. Dostál, B. 1982b: K časně slovanskému osídlení Břeclavi-Pohanska. Praha. Dostál, B. 1984: Slovanské řemeslo na jižní Moravě do počátku 10. století, in: Mikulovská sympozia XIII, 13­26. Dostál, B. 1988: Velmožské dvorce ve struktuře velkomoravského státu, SlA 36, 283­290. Dostál, B. 1985: Břeclav-Pohansko III. Časně slovanské osídlení. Brno. Dostál, B. 1993a: Ein handwerkliches Areal des 9. Jh. in Břeclav­ Pohansko (Mähren), in: Actes du XIIe Congrés ISPP, 4, Brati slava, 220­225. Dostál, B. 1993b: Velkomoravský řemeslnický areál v Břeclavi­Po­ hansku, Jižní Morava 29, 31­53. Dostál, B. 1993c: K sídlištní keramice blatnicko­mikulčického hori­ zontu, SPFFBU E 38, 59­90. Dostál, B. – Štelcl, J. – maliNa, J. 1971: Kamenné brousky z areá­

lu velkomoravského velmožského dvorce na Pohansku u Břeclavi, SPFFBU E 16, 175­184. Duczko, W. 1985: Birka V. The Filigree and Granulation Work of the Viking Period. Stockholm. Dvořáková, J. K. 2004: James R. matHieu (ed.): Experimental Ar­ chaeology: Replicating Past Objects, Behaviors, and Processes, REA – Živá archeologie 5, 144­148. eilbracHt, H. 1999: Filigran- und Granulationskunst im wikingischen Norden. Untersuchungen zum Transfer frühmittelalterlicher Gold- und Silberschmiedetechniken zwischen dem Kontinent und Nordeuropa. Köln. Galuška, L. 1989: Výrobní areál velkomoravských klenotníků ze Starého Města – Uherského Hradiště, Památky archeologické 80, 405­451. Galuška, L. 1992: Dvě velkomoravské kovárny s depoty ze Staré­ ho Města, Časopis Moravského muzea LXXVII, Vědy společen­ ské, 123­161. Galuška, L. 2004: Slované – doteky předků. O životě na Moravě 6.-10. století. Brno. Hrubý, V. 1955: Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na valách“. Praha. Hrubý, V. 1965: Staré Město. Velkomoravský Velehrad. Praha. Hurcombe, L. 2005: Experimental Archaeology, in: C. renfrew – P. baHN (eds.): Archaeology. The Key Concepts. London – New York, 110­115.



Lite r a tu r a

chorvátová H. 2004: K relatívnej chronológii pohrebiska Staré Město v polohe Na valách, Acta Historica Neosoliensia 7, 199­ 236. chorvátová, H. 2008: K problému terminológie a interpretácie guľovitých príveskov – velkomoravských gombíkov, Studia mediaevalia Pragensia 8, 209­218. kelterborn, P. 2005: Principles of Experimental Research in Archaeo­ logy, (Re)konstrukce a experiment v archeologii 2, 120­122. kalousek, F. 1971: Břeclav-Pohansko I. Velkomoravské pohřebiště u kostela. Brno. klanica, Z. 1974: Práce klenotníků na slovanských hradištích. Studie Archeologického ústavu ČSAV v Brně II/6. Praha. kóčka-krenz, H. 1983: Złotnictwo skandynawskie IX-XI wieku. Po­ znań. Macháček, J. 2001: Pohansko bei Břeclav – ein bedeutendes Zen­ trum Großmährens, in: Galuška, L. – kouřil, P. – Měřínský, Z. (eds.): Velká Morava mezi Východem a Západem. Großmähren zwischen West und Ost, Brno, 275­290. Macháček, J. 2002: Břeclav-Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce. Digitální katalog archeologických pramenů. Brno. Macháček, J. 2007: Pohansko bei Břeclav. Ein frühmittelalterliches Zentrum als sozialwirtschaftliches System. Studien zur Archäolo­ gie Europas 5. Bonn. Macháček, J. – GreGerová, M. – hložek, M. – hošek, J. 2007: Raně středověká kovodělná výroba na Pohansku u Břeclavi, Památky archeologické 98, 129­184. maliNa, J. 1980: Metody experimentu v archeologii. Studie Archeo­ logického ústavu ČSAV v Brně VIII/1. Praha. Mařík, J. 2008: The Early Medieval Agglomeration of Libice – On the Quest of Suburbium, in: boháčová, I. – Poláček, l. (Hrsg.): Burg – Vorburg – Suburbium. Zur Problematik der Nebenare-

153

ale frühmittelalterlicher Zentren. Internationale Tagungen in Mikulčice. Brno, 133­141. matHieu, J. R. 2005: For the Reader’s Sake: Publishing Experimen­ tal Archaeology, EuroREA. (Re)construction and Experiment in ARchaeology – European Platform 2, 110. NeustupNý, E. 2007: Archeologické metody. Plzeň. outram, A. K. 2005: Publishing Archaeological Experiments: A Quick Guide for the Uninitiated, EuroREA. (Re)construction and Experiment in ARchaeology – European Platform 2, 107­109. Poláček, L. 2006: Terénní výzkum v Mikulčicích. Mikulčice – Průvodce. Svazek 1. Brno. Poláček, L. 2008: Das Hinterland des frühmittelalterlichen Zen­ trums in Mikulčice. Stand und Perspektiven der Forschung, in: Poláček, L. (Hrsg.): Das wirtschaftliche Hinterland der frühmittelalterlichen Zentren. Brno, 257­297. Poulík, J. 1985: Svědectví výzkumů a pramenů archeologických o Velké Moravě, in: Poulík, J. – chroPovský, B. a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Praha – Bratislava, 9­80. Profantová, N. 2003: Mikulčice – pohřebiště u 6. kostela: pokus o chronologii a sociální zhodnocení, in: Profantová, n. – ka­ vánová, B.: Mikulčice – pohřebiště u 6. a 12. kostela. Spisy Ar­ cheo logického ústavu AV ČR Brno 22. Brno, 7­210. remy, H. 1971: Anorganická chemie. Praha. reyNolds, P. J. 2001: Povaha experimentu v archeologii, Rekonstrukce a experiment v archeologii 2, 153­164. scHmidt, M. 2005: Remarks to the Publication of Archaeological Experiments, EuroREA. (Re)construction and Experiment in ARchaeology – European Platform 2, 111­112. söDerberG, A. 2002: Metalliska spår efter gjuteriverksamhet: en skiss till en arkeologisk fältmetod (Metallic Evidence for Casting

154

Lite r a tu r a

Activities: An Idea for an Archaeological Field Method), Fornvännen, vol. 97, no. 4, 255­264. staňa, Č. 2001: Osobitost velkomoravských šperků z Břeclavi­Po­ hanska, in: Měřínský, Z. (ed.): Konference Pohansko 1999, Archeaologia mediaevalis Moravica et Silesiana I/200, 91­109. štefanovičová, T. 1975: Bratislavský hrad v 9.-12. storočí. Brati­ slava. štefanovičová, T. 2004: K vývoju šperku adriatickej a stredodunaj­ skej oblasti v prvej polovici 9. storočia, in: fusek, G. (ed.), Zborník na počesť Dariny Bialekovej, Nitra, 389­395. ticHý, R. 2002: K odkazu Petera J. Reynoldse (… místo polemiky), (Re)konstrukce a experiment v archeologii 3, 176­182. ticHý, R. 2003: Experimentální archeologie v Čechách po roce 1990, (Re)konstrukce a experiment v archeologii 4, 214­218.

ticHý, R. 2005: Presentation of Archaeology and Archaeological Ex­ periment, EuroREA. (Re)construction and Experiment in ARchaeology – European Platform 2, 113­119. uNgermaN, Š. 2005: Ženský šperk staršího velkomoravského hori­ zontu, Archeologické rozhledy LVII, 707­749. viGnatiová, J. 1980: Součásti jezdecké výstroje z nálezů na Pohan­ sku u Břeclavě, SPFFBU E25, 161­198. viGnatiová J. 1992: Břeclav-Pohansko II. Slovanské osídlení jižního předhradí. Brno. wolters, J. 1983: Die Granulation. Geschichte und Technik einer alten Goldschmiedekunst. München. zoll-aDaMikowa, H. – Dekówna, M. – nosek, E. M. 1999: The Early Mediaeval Hoard from Zawada Lanckorońska (Upper Vistula River). Warszawa.

I I I I

Tajemstvf výroby velkomoravského šperku Archeologický ex periment v

v

PAVE L CÁP - ) lŘl MACHÁČEK - JOSEF SPACEI< Vydalo nak ladate lství KLP - Koniasch Latin Prcss (Na Hu bálcc 7. CZ-169 00 Praha 6, koniasch@g mail.com) ve spolupráci s Ústavem a rcheologie a mu?eologie MasarykO\'Y univcr;:ity \ rámci vý7kum ného ;:ámč ru lmerdisciplinární centrum 1:1'-=kumu sociálních struktur prm ·ěku a: ITcholného st1'edow!ku (MSM0021622-127). Rejstříky sestavili Jiří MA Cl l ÁČE K a J iří K. KROUPA Grafické řešení obálky. předsádek, titul ní strany a potisku DVD: Jana KOKSTEil'XOV Á Odpovědný redaktor KLP: Jiří K. KROU PA

Praha 20 I I. Pn ní 'ydání. 160 stran. publikace je DVD s dokumentárním fi lmem Tajemství 1:1írohy l'elkomoral'.lkého .í:perku (Brno 20 I0).

So učástí

IS BN 978-80-8679 1-86-9