Slovanské osídlení českého Slezska 8090167934 [PDF]

Zitiervorschau

Pavel

Kouřil

SLOVANSKÉ OSÍDLENÍ ČESKÉHO SLEZSKA

Archeologický ústav AV ČR Brno a Muzeum Těšínska v českém Těšíně Brno - český Těšín I 994

OBSAH Recenzovali: PhDr. Darina Bialeková, csc. PhDr. Zdeněk Měřínský , CSC. Prof. dr hab. Jerzy Szydlowsk.i

část

1- Slovanské osídlení Opavska ......... ...... .. .. .. .. .. .. .. .. ... .. .. .. ... .. ... .. .. .. .. . ...... .. ...................... .. ......... .. .. ...... .. .. ... 7

I. 2. 3.

úvod ..................... .. .... .............. .............. .................. .. ... ............ .. ..... ......................... ............. ... .... .......... 7 .... ....... .. .. . ll Hradiska .... ...... ... .. vesnické osídlení .......... ...... .. ..... ..... ....... .... .. ........................ .. ....... .. .... ... .. ....... .. ... .... .. ... ....... .... .... .. ... .... 52 Pohřebiště ..... .. ........ .. . .. .. .. ............. .... ................ .. ....... .. ............................. 66

část 11 - Výšinné hradisko v Chotěbuzi - Podoboře u českého Těšína

Autor

přílohy:

RNDr. Emanuel Opravil. csc.

1. 1. 1. 1.2. 1.3. 1.4. 2. 2. 1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 2.6. 2. 7. 3. 3. 1. 3.1.1. 3.1.2. 3. 1.3. 3.1.4. 3. 1.5. 3.1.6. 3.1.7. 3. 1.8. 3. I. 9. 3.1.10. 3. I. I I. 3. 1.12. 3.1.13. 3.1.14. 3.2. 3.2.1. 3.2.2. 3.2.3. 3.2.4. 3.2.5. 3.2.6. 3.2.7. 3.2.8. 3.2.9. 3.2.10. 3.3.

3.3.1. 3.3.2. 3.4. 3.4. 1. 3.4.2. 3.4.3. 4.

5. 6. 7. 8. 9.

JO.

© Pavel

Kouřil

- 1994

71

Fortifikační systém . .. .. .. ..... ..... .... 74 Akropole ......... ...................... ... ..... .. ............. .............. .. ....... . .. ... ...... ..... .. ..... .... ... ..... ..... .. ....... 74 První předhradí .. ........... ............ ... ......... ...... .... ............ ...... . ........ ..... ...... .. .......... 75 Druhé předhradí ...... . ..... ... ................ .. ............. .. ... .... ..... .. .. .. ...... .... .... .. .... .... .. .... .. ... .... .. .......... .... .. .. ........ 77 Zhodnocení .. .. .. ...... .. ... .... .. ... .. .... ... .... .... ... .. .. .... ......... .... ..... ......... .... ..... .. .. .. .. .... 78 Sídlištní objekty ...... ..... ..... ....... .. ... ........ .. ....... .... ..... ..... .... ......... .... ......... ......... ... ..... .... ...... .. ...... 79 Objekty sídelní ...... .. ....... ... .. .. .. .. .. ... .. .. ... .. .. .. ... .. .. .. ... .. .. .. ............... .. . .. . 96 Objekty výrobní. hospodářské a provozní .............. ... .. ....... .. .. ......................... .. ... ...... ... .... .. ..... .... ..... .. ..... 97 samostatná ohniště a pece ........... ........... .... .. .... .. .. .. ....... .. ......... .. ......... ...... ....... 98 Ostatní objekty ................. .. ...... ... ... .. ... ............. .. ... .... .. ........ .. ......... .... .. ... .. .. ... ....... ... ... .. .... ... ..... .. .... 99 Kultovní objekty ...... .... ... .... .... .... ... .... .. .. .. .. ... .. .. .............. .. ...... .. ....... .. ...... 99 Objekty prozkoumané v 50. letech L. Jislem ..... .. ..... ..... ..... .. .. ..... .... ..... .... .. ....... .. .......... .. ............... .... .... 101 Objekty mladohradištní .................................................. .................................... ......... ......... ................... 1o I Hmotná kultura .. .. .... ... .... .. ... .. ........ ....... .. .. .. .... .. .. ..... .. .. ...... . ............................................... I 02 Keramické předměty ....... ....... ......... ................ .............. .. ....... .. ......... .............. .. ......... ......... .......... 102 Hrncea hmky ...... .. ........... .. .. .. .. . .... ... .. ...... .... ..... .. .... ... ..... ... ..... .. ... ..... .... .... .. ....... .. ........ 104 Mísy ..... .. ............... ....... .. .... ........ .. ... ... .. ... .. .. ........ ....... .. ..... ... ...... .... .... .. ... .. .. ... ............. .. ... ......... .. ............ JIO Láhve .. ...... ... .... ... .... ... .............. ......... .... ........... .. ...... .. ... .... ...... .. .. ........ ......................... ............ ..... .... .. IlO Okrajová profilace ........... :.... ..... ........ .. ........ .. ..... .. .. .. ..... ..... .... .. .. ... ....... .. .. .. ..... ..... .. .. ....... .. ......... ..... .. IlO Výzdoba ......... .. .. .. ... .... ... . ... .... ............................................................ ........ 135 Dna a značky ................................... ................ .................. .. ... .. ....... .. .. .. .... .......... ... .. ... ....... ...... ... .. 136 Materiál. úprava povrchu. barva vypálení. způsob výroby ........... ....... ... .. .. .. ............................... 137 Keramické skupiny .. ... ... ..... ... ..... .... ........ ... .. .... .... .... ..... .. .. ... .. ..... .. ... ....... .... .. ..... .. ................ 137 Pokus o přesnější datování keramii\Y starší fáze ...... .. .. .... ... ...... .. .. ..... . .... ... .. .. .. .. .. ... .. .. .. ... .. .. .. ... 139 Přesleny .................................................................... ....... .. .. ..... ... ...... ... .... ..... .... ... ..... ... ...... ... ...... 141 Zátěž ... .. .. .. .... .. .... .. .. ... ... .. . .... ... .. .. .. ... .. .. ... .. .. .. .... .. .. ... .. ... .. ... ... .. .. .. ... .. .... ... .. .. .. ... .. .. 141 Hrnčířská čepel ....................................... ................ ....... ......... ......... ......... ....... ........................... ............ 142 Mazanice ..... ...................................................... ........... ............. .......... 143 Keramika mladší fáze - mladohradištní ..... .. .. ..... .. ... ... .. .. .. ... .. ... .. .. .. .. .. .. ... .. .. .. .... .. .. .. ... .. .. .. ..... ................. 143 železné předměty ... ................................................................................... ......... ....... 153 Hroty šípů ........................ ....... ......... ....... ......... ....................... ......... ......... ....... ......... ......... ......... ....... ..... 153 Nože ...... ... .... ... .. .. ... ....... .... .. ..... .... ..... .. ..... .... .. ..... .. ....... .. ....... ...... ... .. ..... .. .. .. ... . .... .. .. ....... .. .. 154 Sekery ...... ..... ... ...... .. ..... ... ......... ....... ....... ... .. .. .......... .. .. .. ....... .... ........ ... . ......... .. .. ............ ..... 154 Sekerovitá hřivna .. .. .... ... .. ... ... .. .. ... .. .. .. ... .. ... .... .. .. .... .. ... .... .. .. .. ... ... .. ... .. .. .. .. .... 155 Srp, radlička. nůžky .... ... .. .. ... .... .... .. . ... ... ... ..... .... ... .. .. ... .. .. .... ... .. ..... .. .. .... .... .... ... ..... .. ... .. .. .... .... .... ..... . ... .. 155 Pouto... ..... ....... .... .... .. .. .. .... ...... ... .... .... ..... ............................. 156 Přezky .... .. ... .... .. ..... .. ... .. ....... .. .. .. .......... .. ..... .... .. .. ...... .. .. .... .. ... .............. ... 156 Skoba ............................................... ........ ..... ....... ....... .... ..... .................. ..... ... ........ ........... ....... .......... 156 Předměty neznámého účelu . .. .... ... .. .. .. . .. .. .. .. ... .. .. .. .. .. .... .. .. .. .. .. . .. .. .. .. . .. .. .. .. .. . .. .. ..... .. .. .. . .. ... .. .. .. .. .. .. .. . .. .. . 156 157 železná struska .. . ... .... ... .. ... .. .... ...... .... .. .. .. .. .. .. .. ... .... .. .. ... ...... ... .... .... .. ....... ... .. .. .... .. Předměty z barevných a drahých kovů ........ .. ... ... .. ..... ... ............... .. ........................ ... ...... ... ...... ... ..... .. ... 157 Náušnice .... ... .... ... ... ... .... ... ..... ... .... ... ............ .... ......................... ......... .......... ........ .. .. ........... ........ !57 Prsteny ................................................. ............. .... .. ........ .. ...... .. ... .. .. .. ..... .. ....... .. ........ ........ .. ....... .. ... 158 Kamenné předměty ............ ....... ......... ....... ......... ......................... ..... ........... .......................................... !58 žernovy .. ........... ....... .. ......... ....... ....... ....... ......... ......... ......... ................ ......... ......... ......... ....... 158 Brousky ............................................ .. ............................................................................. .... .................. 158 Přesleny .......................... ......................... ...... ......... ................ ......... ....... ......... .. ....... ......... 158 Chronologické zařazení hradiska a jeho vývojové fáze .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ... .. .. .. .. .. .. .. ... .. .. . ... .. .. ... ... .. .. .. .. . 164 Historicko - archeologické závěry .. .. .. ... .. .. ... ... .. .. .. .. .. .. .. .. ... .. .. .. .. .. ... ... .. ... .. .. .. .. ... .. .. .. 164 Exkurs - Výsledky archeobotanické analýzy z hradiska Chotěbuz - Podobora .. .. .. ... .. .. ... .. .. ... .. .. .. .. .. .. .. 168 Literatura .. .. ... .. .. ... ... .. . .. .. .. .. .. .. .. .. ... .. .. .. .. .. .. .. .. ... ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . .. .. ... ... .. .. .. .. .. . 174 Zkratky... .. .... .. ... .. ..... .. .. ....... .. .. .. ..... ... ....... .... ... .. .. .. ... .... ..... .... ..... .... ... .... .. .. ..... ... .. ....... .. ............ .. ... 185 Zusammenfassung .. .. .. .. ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. . .. .. .. .. ... .. .. ... ... .. .. .. .. .. ... .. .. .. .. .. .. .. ... ... ... ... .. ... .. .. .. ... .. .. 186 Obrazová příloha ..................... ... ...... ........ ......... ......... ..... .. ....... ...... .... .. .... .. ....... ... .. .... ......... ..... ..... ......... 205

ČÁST I- SLOVANSKÉ OSIDLENf OPAVSKA

ÚVOD výsledky ani jednoho z nových výzkumů nebyly - a dodnes nejsou - publikovány úplně a způsobem adekvátním vynaloženému úsilí a prostředkům. Od 60. let a vlastně již od 2. poloviny let 50., od Jislova odchodu do Prahy, archeologický výzkum v českém Slezsku začal z růz­ ných důvodů v některých ohledech - zejména pokud jde o teoretické záležitosti, stagnovat (Janák - Kouřil 1991, 214). Platí to do jisté míry i o výzkumu slovanského období; některé menší terénní akce byly sice uskutečněny, např. na hradisku ve Víně u Slezských Rudoltic, mohylníku v Hněvošicích či hradisku Landeku v Ostravě-Koblově, v podstatě však zapadly bez náležité odezvy v odborné litera-

Slovanskému osídlení na severovýchodní a v českém Slezsku, tj. především na Opavsku a Těšínsku, nebyla dosud věnována taková pozornost, jakou by si zasluhovalo. Srovnáme-li intenzitu zdejšího výzkumu napří­ klad s intenzitou bádání v jižnějších částech Moravy, ale i v některých dalších oblastech našich zemí, je disproporce patrná na první pohled. Důvodů tohoto relativně menšího zájmu je mnoho a leckdy jsou odlišné až diametrálně: na jedné straně kupříkladu prokazatelný regres osídlení na hornoslezských spraších v mladší době hradištní, který byl důsled­ kem neustávajících česko-polských sporů o tento region, na druhém pólu stojící etnická skladba zdejšího obyvatelstva v moderní době, kdy až do odsunu v letech I 945-I 946 tu převažovalo německé obyvatelstvo apod. (Janák - Kouřil 1991, 209). Hlavním důvodem je ovšem asi skutečnost, že i v době nevídaného rozmachu slovanské archeologie koncem 40. a zejména v 50. letech stálo Slezsko jaksi stranou. Řada větších i menších akcí, vět­ šinou zjišťovacích - hradiska v Opavě­ Kylešovicích a Hradci nad Moravicí, otevřená osada v úvalně, výjimečně systematických nekropole ve Stěbořicích (Novotný 1956, Moravě

tuře (Král 1961: Janošík 1978; Michna 1978).

Článků s vyššími aspiracemi bylo nepatrně

a všechny byly tématicky omezené, dílčí. Vrcholem syntetické produkce, pokud jde o hradištní období, tak dodnes zůstává prů­ kopnická práce Jislova z roku I 952, ve které autor vyčerpávajícím způsobem shrnul tehdy známé, především archeologické poznatky o slovanském osídlení. Předpoklady pro změnu této situace se začaly formovat na konci 70. let. úzká spolupráce opavské expozitury AÚ A V ČR v Brně s Muzeem Těšínska v českém Těšíně umožnila, aby bylo od roku I 978 ve skromném rozsahu, ale každou sezónu až do současnosti, zkoumáno halštatské a slovanské hradisko v Chotěbuzi-Podoboře;

1959, 1962; Jisl 1952, 1954, 1954-55, 1957, 1966, 1966a; Král 1959) sice výrazně rozmnožila pramenný fond proti předválečné době,

ale relativní rozdíl v poznání proti úvalům Moravy a Dyje se spíše zvětšil; zvláště když

-7 -

ÚVOD

ÚVOD

části

vlastně

jde o jedinou dlouhodobě bádanou archeologickou lokalitu v českém Slezsku (Kouřil 1990) . Při vcelku rozsáhlých záchranných výzkumech, zejména v 80. letech, přiby­ lo poměrně značného množství archeologických poznatků i v některých dalších místech (Hradec nad Moravicí, Velké Hoštice). objevilo se několik dílčích článků odborných i populárních a - přes jisté výhrady, které je možno vznést, i syntéza dějin osídlení na druhé straně dnešní, in principio umělé státní hranice

Hrubého a Nízkého Jeseníku, Opavskou pahorkatinu, části Ostravské pánve, Podbeskydské pahorkatiny (Těšínská pahorkatina), Moravskoslezských a Slezských Beskyd a brázdu Jablunkovskou (Czudek 1972), s nadmořskou výškou kolísající v rozmezí 183800m. z hlediska klimatu jde většinou o oblast mírně teplou . Celé území náleží k úmoří baltskému a je odvodňováno Odrou, která odvádí vody jak z jesenické tak i z beskydské oblasti a tvoří nejdůležitější říční osu, vpravdě páteř této oblasti (Vlček 1984; Demek

(Parczewski 1982).

Situace tedy pomalu dospěla do bodu, kdy je nejen žádoucí, ale snad i možná tvorba nové souhrnné práce , která by nahradila v mnohém již přece jen antikvované pojednání Jislovo. Chtěli bychom se o to pokusit v následujícím textu; znamená to sumarizovat dosavadní poznatky včetně alespoň informativního zveřejnění některých dosud nepublikovaných nálezů a snažit se je vyhodnotit a interpretovat; k základům studie patří rovněž výsledky systematického výzkumu hradiska v Chotěbuzi - Podoboře u českého Těšína. Chronologicky se práce týká těch slovanských památek, které jsou vymezeny na straně jedné nejspíše již 7. věkem, na straně druhé pak ohraničeny pozdně hradištní periodou, to znamená I. polovinou 13. stol. Jde tedy o časový úsek od nástupu slovanského osídlení až po období strukturálních změn počínajícího vrcholného středověku . Abychom lépe pochopili podstatu a průběh osídlovacího procesu, je nezbytné vymezit studované území zeměpisně a alespoň v hrubých rysech charakterizovat jeho přírodní prostředí. z geografického hlediska jde tedy o nevelký, víceméně umělý útvar - jižní část Horního Slezska, kterou dnešní státní hranice s Polskem odděluje od archeologicky nepoměrně bohatší části severní. Toto tzv. české Slezsko dnes představuje pozůstatky čtyř historických územních celků - knížectví opavského (do něhož kvůli celistvosti včleněny i tzv. moravské enklávy) a těšínského, jež jsou jeho rozhodující částí a dále nevelké zbytky knížectví niského (Jesenicko, Javornicko, Vidnavsko) a ratibořského (status minor Bohumín). Geomorfologicky v sobě zahrnuje - bráno od západu k východu - Rychlebské hory, žulovskou pahorkatinu, Zlatohorskou vrchovinu ,

zo.

10

1086420

e

30

A

1:]

O B

o.

*c

.OPAVA

D

r

50

40

km60

--·-H

.....-....--- G ~I

-.i'"' ......-..._~"~

J

1987).

Pedologicky lze tento celek rozdělit na dvě z nichž jednu tvoří oblast spraší a sprašových hlín na jihovýchodním okraji Slezské nížiny, druhou pak zbytek území, na němž pře­ važují polohy horské a podhorské a půdy nižší bonity. Tato druhá část byla ostatně až do stře­ dověké kolonizace většinou zalesněna a tvoři­ la severovýchodní část moravskoslezského pomezního hvozdu, obrovského lesního komplexu, táhnoucího se od Rychlebských hor a masívu Králického Sněžníku na severozápadě až po povodí Kysuce na jihovýchodě (Opravil 1974). osídlení v ní můžeme charakterizovat jako enk.lávové, diskontinuitní, nestabilní a principiálně nezemědělské (cf. Janák části,

Kouřil 1991, 21 7-218).

Poněkud na rozpacích jsme ovšem pokud se týče Těšínska, které jednak leží na okraji hvozdu - kraj dále na sever byl sice stejně řídce osídlen či vlastně neosídlen jako pomezní hvozd, ale jeho ráz byl spíše bažinatý, jednak rozsah osídlení ve střední a také v mladší době hradištní, kdy zde bylo sídlo piastovské kastelánie a církevní správy - děkanství, je nesrovnatelně větší než u prokazatelných enkláv z některých období pravěku, jak je známe například z mikroregionu Starého Jičína, Štramberka nebo Staříče. V tomto ohledu je lépe srovnávat Těšínsko s tradičními sídelními územími. třebaže jeho přirozené sídelní podmínky nejsou příliš dobré a hlavní roli hrála jeho strategicky významná poloha v severním předpolí Moravské brány i situování Jablunkovského průsmyku , umožňujícího kontakt Pováží s Poodřím. To všechno samozřejmě pouze v případě, že do úvahy bereme i dnes polskou část Těšínska, protože na naší straně je hradisko podoborské vlastně jedinou sídlištní

-8 -

obr. 1: Zjištěné slouanské osídlení teského Slezska do polouiny 13. století. A -hradisko zjištěné. B -hradisko pfedpokládané. C - oteufená osada, o - pohfebiště ploché kostroué. E - mohylníky. F- orienratní bod, G - historická hranice Morauy a Slezska, H - státní hranice, 1 - uodní rok, J - ursteunice po 200m. 1 - Branka. 2 - Brumouice, 3 - Býkou, 4 - Cuilín, s - Hněuošice, 6 - Holasouice, 7 - Hoštice Malé, 8 - Hoštice velké, 9 - Hradec nad Morauicí, 1o - Chotěbuz-Podobora. 1 1 - Koblou-Landek, 12 - Nep/achouice, 13 - Noué Sedlice, 14 - Opaua-Jaktař, 15 - Opaua-Kylešouice, 16 - Otice, 1 7 - Pa/honec, 18 - S/aukou. 19 - Slezské Paulouice. 20 - Stěbofice, 2 1 - Sudice, 22 - úua/no, 23 - Váurouice. 24 - víno , 25 - Vlaštouitky-Jarkouice.

-9 -

ÚVOD

lokalitou. A platí to nejen pro Těšínsko, ale i pro území hornoslezských spraší západně od Odry. Dnešní česko-polská hranice vznikla uměle v novověku a rozděluje celek, který v pravěku a do značné míry i ve středověku měl jednotný vývoj; tento ohled bychom neměli při jakýchkoliv úvahách o vývoji osídlení pouštět ze zřetele. Faktem však je, že naprostá většina pramenů z doby hradištní pochází z Opavska, a sice z dnešního okresu Opava a historicky slezských částí okresů Ostrava, Nový Jičín a Bruntál, především tedy z úrodného pásu sprašových pokryvů, táhnoucího se podél řeky Opavy od Krnova přes Opavu a dále smě­ rem k Odře (obr. 1). To je nepochybně jádro, staré sídelní území, kde máme přítomnost Slovanů doloženu nejpozději od 8. až 9. stol., zejména v úseku mezi Krnovem a Opavou (Král 1958, 1959; Šikulová 1971 ). Problematičtěji

se ovšem jeví úsek východně od města Opavy, a ten můžeme zase rozdělit na dvě části. Pokud jde o prostor mezi Opavou a Hlučínem, nemáme odtud - zřejmě alespoň zčásti v důsledku velké hustoty dneš-

ní zástavby, kryjící se nejsptse s původním osídlením, prozatím k dispozici takřka žádné výraznější doklady z hradištního období. Avšak zejména poslední výzkumy ve Velkých Hošticích, ale i dřívější, například v Hněvo­ šicích naznačují, že je asi jen otázkou času a pečlivého terénního průzkumu, kdy i zde získáme přesvědčivé důkazy o hustším osídlení z hradištní periody (Král 1960, 1961, 1971; Janák 1985, 1987).

Prostor mezi Hlučínem a Odrou byl, jak se zdá,v podstatě až k hradisku Landek (8.-11. stol.) nad soutokem Odry s Ostravicí zalesněn a tvořil tak minimálně do I o. - 12. věku jakousi "přeseku", navazující za vodou na moravskoslezský pomezní hvozd, který se rozprostíral až k enklávě těšínské. Svědčí pro to nejen pozorování paleobotanická a paleontologická, ale nepřímo i prameny písemné a v neposlední řadě i skutečnost, že odtud úplně chybí s výjimkou samotného landeckého hradiska, vícekulturní to lokality (gravetská stanice, osada kultury lengyelské a kultury slezské) i jakékoliv sídlištní nálezy (Opravil 1974; Janák

1. HRADISKA Tak jako jinde, tvořila i na Opavsku páteř osídlení od 8. - 9. stol. především hradiska. Z tohoto pohledu tu lze celkem bezpečně pracovat se čtyřmi lokalitami, a to s Vínem u Slezských Rudoltic, s Hradcem nad Moravicí, Opavou-Kylešovicemi a Landekem v Ostravě-Koblově.

- Kouřil 1991 ).

vfNO (OKR. BRUNTÁL) Hradisko, dosud publikované jen informativse nachází v trati "Vysoký les", cca 2 km západně od osady Víno. dnes součásti vsi Slezské Rudoltice, přibližně 1 1 km jihozápadně od města Osoblahy (Jisl 1952, 41-42;, Poulik

1960 provedl sondážní výzkum (Král 1958, 104; 1961, 107; NZ čj. 450/76 uložená v archi-

ně,

1956, 256; Král

1958,

1 04;

1961,

vu AÚ A v ČR v Brně). Upozornil zároveň na existenci pomístních názvů ve zdejším němec­ kém dialektu, které roku I 928 sebral řídící uči­ tel J. Heidrich. Mezi nimi budí pozornost název .Am Ring",kde w. Titze uvádí, že podle místní tradice se tam měl nacházet tzv. Schlackenburg neboli škvárový hrad; při kopání studny v těchto místech se údajně našly i "urny", ty však byly z neznalosti zničeny. Vlastní plochu hradiska představuje jednodílné jádro ve tvaru nepravidelného kruhu o průměru 105-1 1o m, průměr celého opevnění včetně tří valů na severní a východní straně pak činí přibližně 130m (obr. 2). Při výzkumech J. Krále byla sondou s 1 o šířce 2m a délce 29m proťata tato soustava tří valů a příkopů a sondou 52 rozměrů 2x6 m i nevýrazný následný val čtvrtý, který jakoby ohraničoval menší předhradí o ploše 0,37ha, přimy-

1 07;

Parczewski 1982, 95 sq., tab. XLVII). Je situo-

i~

- 10-

váno ve skryté poloze na temeni nevýrazného kopce a objevil jej laborant opavského muzea w. Titze, který zde také v letech I 9351940 prováděl příležitostné sběry. V archivu pravěkého oddělení Slezského zemského muzea je v opise uložena jeho zpráva o nálezech z těchto sběrů, zaslaná do Ratiboře archeologu G. Raschkemu; ten je zařadil do 7.- 8. stol. Titze pořídil rovněž plánek lokality v měřít­ ku patrně odvozeném z katastrální mapy 1:2880, ze kterého je zřejmý okrouhlý tvar hradiska včetně dochovaných valů a příkopů. Vínu věnoval po válce pozornost i L. Jisl ( 1952, 41-42), především však J. Král, který tam v roce

- 11 -

vfNo

vfNo

--4111--- 3 11

O

10

20

30

40

50

60

70

80

!10 m100

-·----

4

--------------

5

obr. 2 : Víno, katastrólní území Slezské Rudoltice. okres Bruntól, stau u roce 1970. 1 -zbytky ualů, 2- uýkopouó hrana, 3- ursteunice po sm, 4- ursteunice po 1m, s- ursteunice po socm. Vl až V4- ualy, Sl až 53- sondy.

kající se na severovýchodní straně k centrálnímu platu s jeho opevněním. Rekognoskací terénu a menšími sondami bylo zjištěno, že povrch lokality i okolí je tvořen velmi plytkým, převážně hlinitoštěrkovitým krytem. který místy prostupuje zvětralá skála. Vyjma valový systém nebyly zaregistrovány výraznější pozů­ statky lidské činnosti; nejen že nebyl zjištěn žádný objekt, ale ani kulturní vrstva. Pokud jde o valy samotné, lze podle upravené plochy - lůžka, vysekané ve skalnatém podloží soudit, že původní šířka prvního i dru-

hého byla přibližně 2m; dnes jsou valy již poněkud rozsedlé do šíře 4 - srn. Jejich dosti porézní těleso bylo formováno kameny a štěr­ kem promíseným světle hnědou zeminou a pokud zde byla použita nějaká dřevěná konstrukce. tedy nejspíše bezezbytku zetlela; alespoň při výzkumu nebyly shledány (možná rozpoznány) žádné její pozůstatky a valy ani nevykazovaly stopy požáru. Shodná situace byla konstatována i u valu čtvrtého. vymezujícího tzv. předhradí, jehož korpus ovšem sestával spíše z drobnějšího štěrku; v řezu jej bylo

- 12 -

možno sledovat do maximální šíře cca 4m. Vzhledem k uvažované šířce 2m a objemu destruované hmoty v rozvezlých valech 1, 2 a 4 lze usuzovat. že jejich původní výška se pohybovala kolem 3m. Příkop mezi prvním a druhým valem byl částečně vysekán ve skále, šíře jeho žlabového dna činila 1,4m (obr. 3). zcela odlišná situace byla však zjištěna u valu třetího. Na jeho koruně byla 35-40 cm silná vrstva přepálených kamenů, místy slitých až do sklovité hmoty. na nichž byly ojediněle zachovány otisky štípaného dřeva. Následující, pod nimi ležící další vrstva kamenů o mocnosti téměř 50 cm byla již propálena do takového stupně, že jednotlivé kusy měly až koksovitou strukturu a červenou nebo hně­ dočervenou barvu vypálení. Spočívaly na shořelých dubových dřevech - kulatině, maximální délky 2m; kulany byly přibližně 1O - IScm silné a ležely v souvislé řadě osami kolmo na val, ve vzdálenosti asi 25cm od sebe. Kameny byly nejspíše kladeny nasucho nebo s použitím minimálního množství hlíny a vytvářely nejspíše čelní plentu. za kterou zřejmě následovala roštová konstrukce, kombinovaná s drobnějšími kameny, štěrkem a hlínou, časem vyplavenou; vzhledem k vysokému stupni pře­ pálení kamenů musely rošty tuto čelní zeď prostupovat. Obdobná situace mohla být i u ostatních valů, v tom případě je však podivné, že u nich neshledáváme, jak již bylo řeče­ no, stopy požáru. Je možný i poněkud odlišný výklad nálezové situace, totiž že kameny spočívaly v komorovém - rámovém skeletu, ležícím na jednosměrném dubovém roštu, i když nelze rovněž vyloučit, že jednosměrný, méně již překládkový rošt mohl jako základní konstrukční prvek ve více vrstvách prostupovat celé těleso valu a vzhledem k nedostatku jiného materiálu být kombinován ponejvíce s vrstvami kamenů; prostupné průduchy v nasucho kladeném zdivu by umožnily dokonalé spálení dřeva, takže jeho zuhelnatělé části se mohly dochovat jen v nejspodnější vrstvě. Interpretace zjištěné situace podmíněná nejen stavem výzkumu. ale především vypovídací hodnotou nálezové zprávy a dokumentace tedy dovoluje více výkladů, snad nejblíže skutečnosti bude zřejmě první a zejména třetí uvažovaná eventualita. S roštovou konstrukcí

se setkáváme již od stol. 7., největší rozkvět jejího použití však spadá do 8. - 1o. věku. kdy je často kombinována s vnitřní i vnější kamennou plentou (Dzieduszycka 1977, 75-77). Archeologické artefakty získané sondami s 1 a 52 byly neobyčejně chudé a vlastně jde toliko o kompletní žernov, objevený při vnější patě druhého valu. Mlecí kameny nebyly ve funkční poloze, ležák rozměrů 38x32x7cm spočíval na běhounu rozměrů 37x 33 x 12113,5 cm a oba byly pracovními plochami obráceny směrem dolů, k zemi; na jejich výrobu bylo použito suroviny podobné drobě z hradeckých vrstev, avšak jemnější struktury. Rozhodující materiál. alespoň pro rámcové kulturní a časové zařazení lokality, poskytla, kromě starších sběrů, sonda 53 rozměrů 2x4m položená v těsné blízkosti jihozápadního okraje sondy S 1. Bezprostředně pod povrchem tu byl v hnědožluté hlíně vyzvednut shluk střepů pocházejících z několika nádob. Většina fragmentů je silně omleta, část nese stopy druhotného přepálení. Tuto keramiku můžeme rozdělit do dvou skupin. v první jsou zastoupeny nestejnoměrně vypálené zlomky relativně silnostěnných nádob, jejichž hmota není příliš kvalitně propracována ani výrazněji ostřena, avšak obsahuje příměs kaménků velikosti 2-3 mm. V barvě vypálení naprosto převládá béžová až hnědobéžová, výzdoba sestává z poměrně pečlivě provedených svazků rýh, hřebeno­ vých pásů či vícenásobných vlnic (obr. 4: I, s. 8, 9). zcela ojedinělé je zdobení šikmými žlábky (obr. 5:3), i když u tohoto střepu nelze vyloučit jeho starší neslovanský původ. stejně jako u některých jiných, většinou drobnějších zlomků (lužická popelnicová pole?). Okraje jsou zpravidla vně vyhnuté a zaoblené, vždy se stopami obtáčení. Druhou skupinu prezentují spíše tenkostěn­ né, převážně druhotně přepálené artefakty, jejichž hliněné těsto je lépe zpracováno a více ostřeno. Barva vypálení byla původně větši­ nou zřejmě šedá až šedohnědá, dekorace je v podstatě totožná s předchozí skupinou, ale jako novum se objevuje hřebenový vpich. Vně vyhnuté okraje jsou větším dílem kuželovitě hraněné či kuželovitě seříznuté, méně již zaoblené a dá-li se rozpoznat, vždy obtáčené (obr. 4:2, 4, 6, 7, 10; 5:1, 2, 4-10).

- 13 -

vfNo

vfNo

S1

S2~, , V4~~

""'-"-

I

:'

I

-1

;rttt'm!.zlibll l

4

3

1

1

2

om.

9

cmS

4

Keromické nálezy : 1-4 {4188 . 5188. 7188. 8188) z vrstvy na akropoli (nad obj.

- 128-

č.

). 63

obr. 68: Chotěbuz-Podobora. Keramické nálezy: 1. 4 , 6 , 9 1180186, 573183, 56186, 569183) (1024188, 946183, 2097187. 47184) z vrstvy na akropoli: s (250186) z obj. č. 38.

- 129-

z vrstvy na /. předhradí:

2-3, 7-8

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

4 6

9

8

10

o

cm S 9

cmS

obr. 69: Chotěbuz-Podobora. Keramické nólezy: 1. 3-1 o (4032182 586 7182 4196182 4632N82, 3887182) z urstuy na akropo/J, 2 14891182) z ob č · · · 4036182. 4281182, 4073182, 4632182 ~· . 2 5.

obr. 70: Chotěbuz-Podobora. Keramické nólezy: 1 ( 1357179) z obj. č. 12; 2-3, s (51 00/82, 4687182. 4660182) z obj. č. 25; 4 , 8 (3665182, 279186) z urstuy na akropoli; 6 (88186) z obj. č. 37; 7 (549183) z urstuy na I. předhradí; 9 (3357181) z tělesa ua/u na akropo/i.

- 130- 131 -

:ll ji !

l ii!

HMOTNÁ KULTURA

I

HMOTNÁ KULTURA !

I

ll

!i

:\

7

.I

8

10

9

8 11'1

E

u

9

10

12

o

11

o

obr. 71: Chotěbuz-Podobora. Keramické nálezy: 1-2. 4-5, 8-9 (3637181 . 1284179, 5635182, 5634182, 4609182, 1967179) z urstuy na akropoli; 3 (79186) z obj. č. 37; 6, JO (4708182. 5060182) z obj. č. 25; 7 (269185) z obj. č. 34; 1 1 (2309179) z obj. č. 16; 12 (3412181) z tělesa ua/u na akropoli.

cm S

obr. 72 : Chotěbuz-Podobora. Keramické nálezy: 1-8, 1o (2 19817~. 3023~8 1, 5898/82, 1902N79, 244/83, 5897C/82. I 562188, 5 25189 , 3371871 z urstuy na akropoli; 9 (550183) z urstuy na 1. predhrad1 ; I I {47381821 z obJ. č. 25.

- 132- 133-

HMOTNÁ KULTURA

HMOTNÁ KULTURA

I. Okraje zaoblené (obr. 50: 1) jsou zastoupeny 414 ks a tvoří tudíž 21% všech okrajů; z tohoto počtu přibližně polovina (208 ks) má vrchol lehce kuželovitě nebo válcovitě hraně­ ný, nikoliv seříznutý; část mírně vně vyhnutých. zaoblených a nehraněných okrajů má hmotu s nepatrným obsahem ostřiva a většími kaménky (obr. 48:6; 52:5), ostatní zcela zapadají do běžné produkce, charakteristické lépe prohněteným a více ostřeným keramickým těstem (obr. 42:5; 46:4; 47:1; 48:7; 52:2, 8; 53:9; 54:2; 55:2; 56:4; 57:4; 60:6; 61:2, 4; 62:5; 64:3; 65: 1' 4, 5; 67:3).

o. Okraje vně vytmuté a kuželovitě selfmuté (obr. 50:2)

počtem 936 ks, tedy 47%, naprosto na lokalitě převládají: a) prostě seříznutých je 501 ks (obr. 42:2-4; 43:2-4; 44:3, 4, 6; 45:3, 8; 4 7:3, 8; 48:5; 59: 1' 2; 6~:5; 61 :3; 62:7, 9; 64:1, S; 66:2; 71 :2); b) vytazenou, eventuálně zesílenou a zaoblenou nebo pouze zesílenou či pouze zaoblenou horní hranu má 37 ks; c) spodní hranu 320 ks· d) spodní i horní hranu pak 78 ks; vnější ploš~ ka bývá často lehce prožlabena v důsledku vytažení jedné či obou hran (obr. 42:1; 43:1, s6; 44:5; 45:2, 4-7, 9-10; 46:2, 5, 7, 8; 47:2, 57; 48:2,4, 8-9; 49:2-5, 7, 9-10, 12-13; 53:1, 3; 54: 1' 3; 55:3; 56:3, 5; 57:2, 5; 58:4-5; 59:3; 60:3; 61:1; 62: 1' 8; 63:9-12; 64:4-6; 65:3, 6-8; 66:4; 67:2; 68:9; 69: 1; 70: 1' 2, 5, 8-9; 71: 1' 5).

m. Okraje vně vytmuté a válcovitě selfmuméně četné, 212 ks před­ stavuje 11%; opět jsme je rozdělili tak jako předchozí skupinu na čtyři s ní shodné varianty: a) 135 ks, b) 18 ks, c) 42 ks, d) 17 ks s tím, že také u tohoto typu okraje se setkáváme s lehce prožlabenou vnější ploškou (obr. 44: 1; 45: 1; 46:8; 49:6; 55:5; 56:6; 60:4; 62:2-3; 66:3; 68:2; 70:3, 4; 71 :6). IV. Okraje vně vytmuté a nálevkovitě seffznuté (obr. 50:4) prezentuje 51 ks, tj. 2,6%; obdobně jako u skupiny druhé a třetí jsme ponechali čtyři hlavní varianty: a) 41 ks, b) 1

té (obr. 50:3) jsou

ks, c) 8 ks, d) 1 ks (obr. 55:4, 6; 57: 1; 58:6· 67: 1; 69: 10). ' . V. Okraje horizontálně sefťmuté (obr. 51 :5) JSOU reprezentovány 37 ks, to znamená 2%· jejich variabilita je vcelku široká, počítám~ k nim i ty, jejichž vodorovné seříznutí je lehce prožlabeno (obr. 47:4; 66: 1); často mají vytaženou vnější, méně již vnitřní hranu, vyskytuje se kuželovité i válcovité seříznutí se zesílenou a vytaženou spodní hranou (obr. 48:3; 67:4; 71 :4). VI. Okraje vodorovně vyložené (obr. 51 :6) k nimž počítáme i ty, které mají výrazný náběh k tomuto vyložení, představují poměrně významnou skupinu zastoupenou 240 ks, což je 12%; ukončeny bývají zpravidla kuželovitým nebo válcovitým seříznutím, popřípadě hraně­ ním, méně často zaoblením, výjimečně nálevkovitým seříznutím (obr. 44:2; 46:1, 3, 6, 9; 48:1; 49:1, 8, 14; 55:1; 58:1-3; 59:4; 62:4; 63:1. 6; 64:7; 65:2, 9; 70:6); většinou jsou poměrně tvrdě páleny do hnědavé barvy a jejich odstínů, výzdoba není bohatá, keramická masa se neliší od ostatní hrnčiny. VD. Okraje zaěplčatělé (obr. 51 :7), tj. kuželovitě a nálevkovitě seříznuté jsou nečetné, známe jich jen 24 ks. vm. Okraje s 11štou (obr. 51 :8), vzniklou markantním prožlabením vnější plošky, jsou rovněž vzácné - 19 ks a zastupují zvláštní skupinu keramiky (viz dále). příznačnou pro období po zániku starší fáze osídlení (obr. 60: 1; 68:1' 7, 8; 69:3). IX. Okraje ovalené (obr. 51 :9) - zaznamenány jen ojedinělé 4 ks (obr. 71 :7). X. Okraje kalldlovtté (obr. 51 : 1O) - tuto sporadickou skupinu představují taktéž 4 ks (obr. 70:7; 71 :3), i když si přece jen nejsme zcela jisti, zda by nebylo lépe počítat tyto zlomky k okrajům kuželovitě seříznutým se zaoblenou spodní a vytaženou a zesílenou horní hranou; kritériem pro nás bylo lehké probrání vnitřní stěny okraje.

- 134-

3. 1.

s. Výzdoba

Absolutně převažuje výzdoba rytá, vyJImečně se objeví i zdobení plastické, malování nebylo zaznamenáno. V naprosté většině pří­ padů je výzdobný motiv umístěn na těle nádoby - převážně v její horní polovině, zřídka jsou

zdobeny i okraje, a to především na vnější, méně často i na vnitřní plošce. z celkového počtu 6284 výdutí, které tvoří 69% slovanské keramiky starší fáze. bylo 3309 zlomků zdobených, což činí 53% a v rámci veškeré keramiky 36%. A. Výzdoba rytá úhrnem bylo podchyceno 21 výzdobných prvků včetně jejich kombinací. přičemž je třeba mít na paměti, že velikost z tohoto hlediska sledovaného střepu nutně zkreslovala reálnou skutečnost, neboť na malém fragmentu byl často pouze jediný výzdobný moment, avšak na větším střepu ze stejné nádoby mohl již být součástí bohatější ornamentace. tedy odlišného výzdobného prvku. Přitom jsme se přirozeně snažili, aby zlomky z jedné nádoby -pokud jsme je relativně spolehlivě rozeznali, byly považovány za jeden kus s jediným druhem výzdoby. Ve všech případech se nám to jistě nepovedlo, takže prezentovaná škála má ve vzájemném poměru jednotlivých zdobných motivů bezesporu své nedostatky, avšak domníváme se, že základní kvantitativní orientaci dává. Jsme toho názoru, že nám přede­ vším unikly - ve prospěch samostatných výzdobných prvků, jejich možné kombinace: a) vícenásobná vlnice - 1234 ks (37 ,6%); b) jednoduchá vlnice- 736 ks (23,2%); c) obvodové žlábky (rýhy) - 595 ks ( 19,3%); d) hřebenové vpichy - 195 ks (6,4%; svislé - 1o 1 ks, šikmé 72 ks, do krokve - 19 ks, vodorovné - 3 ks); e) hřebenový pás - 164 ks; f) šikmé vseky - 21 ks; g) husté rýžkování - 16 ks; h) svislé, eventuálně šikmé rýhy nebo svazky rýh a žlábků- 8 ks; ch) dolíkovité otisky - 3 ks; i) kombinace hře­ benového pásu s jednoduchou či vícenásobnou vlnicí - 201 ks; j) kombinace obvodových žlábků (rýh) s jednoduchou či vícenásobnou vlnicí - 61 ks; k) kombinace hřebenových vpichů s jednoduchou či vícenásobnou vlnicí - 36 ks; I) kombinace jednoduché a vícenásobné vlnice - 1o ks; m) kombinace hřebenového

pásu a hřebenových vpichů - 9 ks; n) husté rýžkování v kombinaci s jednoduchou a vícenásobnou vlnicí - s ks; o) kombinace hřebeno­ vých vpichů s obvodovými žlábky (rýhami) - 4 ks; p) kombinace vícenásobné vlnice. hřebe­ nových vpichů a hřebenového pásu - 4 ks; q) kombinace hřebenového pásu a obvodových žlábků - 3 ks; r) kombinace jednoduché vlnice a šikmých vseků - 2 ks; s) kombinace vícenásobné vlnice hřebenového pásu a obvodového žlábku - 1 ks; t) jednoduchá vlnice. tvořená vpichy- 1 ks. Z uvedeného přehledu výzdobných prvků, z nichž většina je v textu vyobrazena vyplývá. že nejčastěji byla používána vícenásobná a jednoduchá vlnice, obvodové žlábky (rýhy), hřebenové vpichy i hřebenový pás a jejich vzájemné kombinace. Nějaká určitější vazba na typ keramiky (keramickou skupinu) není pří­ liš průkazně postižitelná, snad jen nepravidelně ryté strmější vlnice, ojediněle vystupující společně se svislými svazky a hřebenovými vpichy na nádobách se zdánlivě jednodušší profilací. mohou signalizovat nejstarší keramický horizont, patřící již 8. věku (např. obr. 48:3, 4; 52:5; 54: 1; 56:4; 59: I, 2). Výzdobu nese i malé množství okrajů (34 ks), a to nejčastěji na vnější plošce (obr. 45:6, 7; 47:6; 48:3, 5, 9; 49: 10; 67:2; 68:8; 69: 10; 70: 1-9; 71 :2-4, 7), méně již na vnitřní straně (obr. 55:2; 71:1. 5) anebo na obou stranách (obr. 55:3; 68:7; 71 :6). Převládajícím prvkem jsou hřebenové vpichy, vícenásobná i jednoduchá vlnice a poměrně dosti hojné jsou i jednotlivé vpichy a dolíky; méně často se setkáváme s prostými šikmými, eventuálně kříže­ nými záseky. Hlouběji se tímto jevem zabýval K. černo­ horský (I 965, 71-74), který konstatoval jeho rozšíření od 6. do 1o. stol. na území se slovanskou keramikou. Novější práce dokladují používání tohoto způsobu výzdoby až do poloviny 13. stol., přestože k jeho největšímu uplatnění dochází v 7.-9. věku; za starobylý prvek jsou považovány dolíky a záseky, vyskytující se zvláště ve východoslovanském prostředí (cf.

Parczewski 1978, 211-212).

Nedávno se k výzdobě vnitřních stran okrajů slovanských nádob vyjádřil i L. Galuška, který shledal maximum rozšíření tohoto výzdobného momentu na Moravě v 9. až počátku 10.

- 135-

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

stol., na Slovensku o století dříve, v Čechách zaregistroval jen velmi sporadický výskyt (Galuška 1987, 84).

B. Výzdoba plastická vyskytla se jen ojediněle v podobě lišty na přibližně 20 zlomcích a pokud se dá soudit z větších okrajových částí (obr. 49:3; 54:3; 59:4), byla umístěna zpravidla těsně pod hrdlem na rozměrnějších nádobách, patrně zásobnicovitého charakteru; z hlediska manipulace je to umístění nejpřirozenější a nejúčel­ nější. Na -obr. 72 jsou vyobrazeny jednotlivé typy lišt, které jsou zpravidla zdobené. Takřka výhradně pocházejí z vrstev a jejich datování je tedy obtížné. Zdá se však, že vzhledem ke svému malému množství i nálezové situaci na jiných lokalitách pocházejí většinou až ze závěru starší fáze osídlení. Můžeme tu jen konstatovat, že výrazněji profilované -vystupující lišty (obr. 72 :8, 10), provedené z lépe propracované ostřené hmoty, se jeví býti přece jen mladší, než zdobené trojúhelníkové, zaoblené či obdélníkové tvary; přitom výzdoba je totožná s tou, která se běžně objevuje i na ostatní keramice. Naposledy se problematikou plastické lišty na středohradištní keramice komplexněji

3. l. 6. Dna a značky Dna jsou zastoupena 965 ks, tj. přibližně 1096 z celkového množství keramiky, avšak celých den je jen velmi málo. Většinou plynule navazují v tupém úhlu na tělo nádoby, hranění ani odsazení, případně rozšíření jejich okraje nebylo zaznamenáno. Síla střepu odpovídá přibližoě síle stěn , někdy jsou však dna poněkud silnější a masívnější, jindy, zejména ve střední části, tenčí. Vnější plocha bývá vět­ šinou rovná, řidčeji mírně dovnitř vyklenutá, ojediněle jsou na vnitřní straně patrny stopy úpravy. 70 jedinců, tj . 7,396, nese technickou značku - otisk osy hrnčířského kruhu, často excentricky umístěný, a to ve tvaru kruhového dolíku, výjimečně kruhového výstupku (obr. 42: 1-4; 44:2; 45: I O; 46:6; 57:3). Jde o jev u slovanské keramiky zcela běžný, vyskytující

zabýval L. Galuška ( 1989, 121-135, tam další literatura), který se snažil postihnout její prostorové rozšíření a vyslovil se i k otázkám morfologie, výrobní technologie a funkce velkých nádob opatřených lištami. S jeho_ závěry , které odpovídají i některým našim poznatkům , je možno se ztotožnit. Přesto, že tedy lišty zařa­ zujeme mezi výzdobu plastickou, máme zato, že jejich účel byl především praktický, méně již dekorativní. Aby byl výčet výzdoby tohoto druhu úplný, je nezbytné se zmínit i o nízkém plastickém žebírku, které bylo rozpoznáno na hrdle čtyř okrajových zlomků . Jde o výzdobný prvek s malou frekvencí výskytu (cf. Dostál 1975, 154), jehož původ bývá hledán v horním Poodří a v Malopolsku (Szydlowski 1970, 184). Zřejmě je reminiscencí na plastické zvlnění horních částí nádob (viz také lahvovitý tvar), dosahující značné obliby v takzvaném tornowském typu, především na území Lužice a Dolního Slezska (Herrmann 1966, 63 sq.; cf. také Nekuda 1971 , 108), ale je znám i z oblastí severnějších (Schuldt 1956). Na našem území byl zjištěn na některých jihomoravských lokalitách (Měřínský 1991 , 168) i ve východních Čechách (Šolle 1966, 123, 195).

se v poměrně širokém chronologickém rámci již od časného slovanského období téměř po celou dobu hradištní (k problematice cf. např . černohorský 1974, 43-96; Kostelnfková 1975,

45-51; Buchvaldek - Sláma - Zeman 1978, 77).

Plastickou značkou v nízkém reliéfu jsou toliko 4 dna, přičemž většinou jde o hrubé, nepříliš kvalitně provedené symboly, z nichž žádný není identický (obr. 71 :8-10, 12). Otázka značek byla sledována již mnoha autory, a proto- i vzhledem k velmi nízkému počtu našich případů , ji nemíníme dále podrobněji rozebírat (cf. např. Nekuda 1965, 109-142; Váňa 1968, 144-146 aj.). Chtěli bychom tu jen poukázat na názor J. Poleského ( 1991 , 197198), který při hodnocení lubomského hradiska upozornil na fakt, že výskyt tamějších značek, který je obecně v polských zemích spojován až s 1o. stol. , může vzhledem k době opatřena

ovšem nepodporují nálezové okolnosti na Chotěbuzi, kde uvedená dna se značkami patří již 9. věku.

·eho zániku signalizovat bud případný vliv vel~omoravský, anebo tyto patří skutečně ~ž pozdějšímu období. Tuto druhou eventualitu

3 . 1 . 7 . Materiál, úprava l?ovr-

chu, barva vypálení, zpusob výroby Materiál, určený pro výrobu keramiky, pocházel jistě z místních zdrojů, kde j~ d?statek kvalitní jílovité hlíny. Jeho součásti byvalo téměř pravidelně i ostřivo , především písek a drobné kaménky , nejčastěji o velikosti cca 2mm. avšak vyskytly se nezřídka i větší.~ prů­ měru 3-8mm . Jako ostřivo se pouzlvala i vyvřelina zvaná pikrit, která se přidávala drcená, 0 velikosti zrnek přibližně l-3rnm a~e~~ jemně mletá - u kvalitnější hrnčiny, vytváreJICI na povrchu zlatavý lesk. Výjimečně byly ve hmotě zjištěny i rozemleté pravěké střepy halštatské, které rovněž velmi často obsahov~ly pikrit. u některých artefaktů byly do keramického těsta přimíseny i vápenité konkrece, které byly při výpalu zcela ztráveny a v nemnoha případech (u zvláštní skupiny keramiky) byla poměrně jemně plavená ostře­ ná hmota zcela bez kaménků. uvedená pozorování mohou být ovšem do jisté míry subjektivní, neboť nábrusy nebyly u žádné keramické skupiny provedeny. Pokud jde 0 úpravu povrchu , naprosto prevládá jemně drsná forma. spodní části nádob bývají v některých případech poněkud hrbolatější, což zřejmě souvisí s úprav~u d?a. Krupičkovitý povrch nebyl zjištěn, Je s~1š~ charakteristický až pro zdejší mladohrad1štm keramiku. vcelku hladký povrch mají zlomky z jemně plavené hlíny. Na vnitřní straně, zvlášv

3. 1.

s. Keramické skupiny

Na problematiku vytváření jednotlivých keramických skupin poukázal u nás naposledy v práci 0 Pohansku B. Dostál ( 1:75, , 159160). Navázal na dřívější pokusy o tnděm slovanské keramiky ze Starého Města

tě u střepů z horních částí nádob, jsou nezříd­ ka patrny stopy po hlazení prsty hrnčíře . Spektrum barvy vypálení je velmi širo~é, i když se dá konstatovat, že častěj~í j~ béz?,vý, respektive hnědo či šedobéžo':'Y strep._p~l­ čemž na jednom kusu bývá i VICe odsttnu. Poměrně hojné je rovněž hnědoše~é ~ okr?~ě hnědé vypálení. červené až okrove prevazuJe u vyspělejší keramiky z jemně plavené hmoty (cf. Dostál 1975, 158).

Kvalita vypálení je, obecně vzato, vcelku dobrá, přestože při jejím určování jsme ~ká­ záni na vlastní pozorování a nemáme k dispozici žádnou stupnici, podloženou speciáln~m výzkumem. s vyloženě špatným vypálemm jsme se v podstatě nesetkali, naopak, u někte­ rých zlomků červené až okrové barvy shledáváme velmi dobré - tvrdé vypálení. Co se týká způsobu výroby, lze až na něko­ lik málo okrajových fragmentů , u nichž nejsme schopni zjistit stopy obtáčení, hovořit ;: nálepové technice a 0 použití ručního hmČlrsk~ho kruhu, přičemž obtáčení je v naprosté v~tš~ně případů zjevné pouze na okraji, na_neJvyše dílem i na hrdle nádob. Vnitřní stěna Je obvykle nerovná a tato nerovnost odpovídá výrobnímu postupu z horizontálně klade~ých .~áleč­ ků 0 dnech jsme se již zmiňovali, muzeme sn~d jen podotknout, že žádné výrazněj~í pozůstatky podsýpky jsme nezaznam~nall~ Nelze vyloučit, že některá dna byla po seJmUti z kruhu ještě hlazena. Nález hrnčířsk~ če~le (obr. 56 : 1; 73 ) svědčí 0 tvarovám prof1lu a úpravě povrchu pomocí tohoto jednoduchého nástroje.

a z Mikulčic (Hrubý 1965, 286-303; Klanica 1970, 103 _1 14), přičemž za hlavní kritéria zvolil skladbu hliněného těsta a částečně i barvu a tvrdost vypálení společně s okrajovou protiJací, výzdobou i výrobní technikou. Připomněl, že sledoval jen skupiny výrazně se od sebe odlišující, které jsou rozhodující při časovém

- 137- 136-

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

vročení

ostatní keramiky. Podobně například při zpracování hrnčířské produkce z polské Kruszwice . spadající ovšem do mladšího časového horizontu (2. polovina I o. - polovina 14. stol.). postupoval i w. Dzieduszycki ( 1982. 21 sq.). když kladl důraz především na skladbu hmoty, mající svůj odraz v chronologickém rozvrstvení. v materiálu z Chotěbuze-Podobory jsme rozlišili čtyři základní keramické skupiny ve starší fázi osídlení s vědomím . že dalším zpřesňováním se může jejich počet zvýšit . Důraz jsme přitom kladli zvláště na skladbu hmoty a její potencionální vazbu na profilaci a vypálení. Takto se podařilo rozpoznat tři výraznější skupiny. zatímco do skupiny čtvrté zahrnujeme zbytek - popravdě převažující masu nálezů . Jsme si přitom vědomi, že vypovídací schopnosti nejen u této, ale i u skupin jasněji definovatelných, jsou doposud omezeny tím. že chybí chronologicky citlivější před­ měty a rovněž stratigrafická pozorování nepři­ nesla prozatím výraznější výsledky. 1. skJ.4>Ina - zahrnuje podstatnou část veškeré keramické produkce a můžeme ji charakterizovat středně hrubou ostřenou hmotou s příměsí kaménků (nejčastěji rozměrů l3mm. ale i větších) a dobrým vypálením do hnědé, hnědošedé. okrově hnědé i hnědobé­ žové barvy; lom je jednolitý, povrch bývá jemně drsný. Keramika této skupiny mívá vyspělou profilaci kuželovitě. válcovitě a nálevkovitě seříznutých okrajů. které naprosto převládají a u nichž jsou zřetelné stopy po obtáčení. Dna bývají opatřena otiskem osy hrnčířského kruhu. výjimečně méně čitelnou značkou. Výzdoba je provedena většinou peč­ livě. některé okrajové zlomky jsou na vnější plošce zdobeny, ojediněle je tato výzdoba uplatněna i na jejich vnitřní straně . V jejím rámci se zřejmě vyčleňuje část keramiky, pro níž jsou příznačné vodorovně vyložené okraje a která sice, pokud jde o složení hliněného těsta. není nijak zvláště odlišná, avšak je vždy velmi dobře pálená. převáž­ ně do okrově hnědé barvy a jejich odstínů. často je také nezdobená nebo nese jen jednodušší výzdobu. ve které se pouze ojediněle uplatní vlnice. Typičtější jsou svislé hřebeno­ vé vpichy, ohraničené po jedné nebo po obou stranách obvodovým žlábkem či rýhou, umís-

těné

na podhrdlí (obr. 46: I . 6, 9; 49: I . 14). Zdá se. že časem bude možné vydělit i další keramickou skupinu. v jejíž hmotě není tolik ostřiva, avšak více větších kaménků. Toto složení masy je typické pro část fragmentů se zaoblenými, obvykle hraněnými okraji, jejichž barva je spíše světlejší a na jednom střepu se setkáváme s více odstíny; lom se začíná odlišovat od vnějšího i vnitřního povrchu (obr. 53:4; 57:4; 58:5; 60:6). Tato keramika má poměrně blízko ke skupině druhé. Celkem ojediněle a nahodile jsou v souboru I . skupiny zastoupeny i exempláře tmavší hnědošedé barvy s jemně mletým pikritem. který dává střepu zvláštní zlatavý lesk po obou jeho stranách . 2. skupina - do ní jsme zařadili nevelké množství keramiky, pro niž je příznačné nepří­ liš kvalitně propracované těsto s většími kaménky a minimem ostřiva. Okraje jsou lehce vně vyhnuté a zaoblené. barva vypálení zpravidla béžová, lom světlejší - bílošedý, povrch o poznání drsnější nebo nerovnější než u skupiny předchozí. Stopy obtáčení jsou znatelnější pouze na okraji (obr. 48:6; 52 :5). 3. skupjna - představuje nepatrný zlomek z celkového počtu keramických artefaktů (asi 15 ks), patřících maximálně dvěma nádobám. zvláštní pórovitá struktura celého střepu je způsobena přísadou vápnité. eventuálně organické (7) složky ve hmotě, která byla výpalem odstraněna. Ostřivo v ní nechybí. kaménky jsme nezjistili, vypálení je dobré. Povrch je vždy béžový. vnitřní strana poněkud tmavší. spíše hnědobéžová, lom šedý. Při podrobněj­ ším studiu materiálu z nedalekých hradisek lubomského a skočovského . který je uložen v muzeu v polské Bytomi. byly shledány naprosto identické zlomky, které nejspíše hovoří o tom, že tuto keramiku vyráběla zřej­ mě specializovaná dílna a zásobovala jí všechny tři uvedené lokality; ovšem i v Lubomi a Skočově má jen velmi slabé zastoupení. Zjištěná výzdoba je provedena toliko jednoduchou vlnicí, střep působí odlehčeným dojmem (obr. 49: 13). Keramika 3 . skupiny je povýtce specifická, nelze ji však dle našeho soudu zaměňovat s takzvanou keramikou bílou, známou především z Krakovska, Malopolska, ale i Horního Slezska včetně

Opavska. jejímž základem byly kaol~~o.vé hlíny (cf. Parczewski 1978. 207, tam dal~.~ l~te~ ratura). Podobně sice charakterizuje SVOJI tretl skupinu z hradiska v Kamieóci _také o_. Ablamowicz ( 1991 a. 21 O), avšak s tlrn rozdtlem. že povrch střepů je měkký _a lehce s~ stírá, což ji naopak s takzvanou btlou keramikou spojuje. Takto bychom mohli snad ozn~­ čit pQuze několik střepů z vrstvy na akrop?h, šedobílé barvy vypálení na obou strana:h i lomu (obr. 78 :3 ). Nejsme si však tímto zarazením zcela jisti. neboť přítomnost těchto artefaktů společně s mladohradištními zl_omky .by mohla signalizovat. že jde o zvláštm skupmu keramiky, podobnou skupině z jemněj~í- plavené šedobílé hlíny, známé napnklad z Hradce, Kylešovic, Mikulčic nebo Pohanska a datované do 2. půle I o. stol. (Dostál 19731974. 181 _193). Též organická příměs se nevyskytuje příliš často a je spíše typická pro starší vývojové fáze (Bialeková 1962, 131 ; szymanski 1967. 265; Parczewski 1982 , 60; Ablamowicz 1991 a. 21 O).

•

4 . skupina - zřetelně se odlišuje od pr~dchozích. a to poměrně jemně plavenou ost:enou hmotou bez kaménků . tvrdým vypálemm do hnědočervené až okrové barvy a přede­ vším zvláštní profilací některých okrajových zlomků (trojúhelníková lišta). Výzdoba je provedena velmi kvalitně. i když některé kusy

3 . 1. 9 . Pokus o přesnější dato-

vání keramiky starší fáze Jak jsme již konstatovali. stratigr.~fick~ poměry na lokalitě nám zatí~ ~e?ovoi~J 1 r?:hšení výraznějších sídelních fazt U~d~ohtá ~ter~

ková vrstva je v podstatě totozna s vyplm objektů) a rovněž nemáme k dispozici ta~o~é kovové předměty. které by nám umo~mly přesnější časové zařazení lokality i keramtckého fondu. za určitou chronologickou konstantu. podpořenou zjištěními arc~eologický~i. však považujeme zdůvodněný predpoklad, z~ hradisko zaniklo za tažení Svatopluka p_rotl Vislanům. Víme. že nejzávažnějším ~-tse­ mným pramenem, který ovšem nepnmo

·sou zdobeny méně svědomitě . Pečlivé obtábylo konstatováno na okraji i hrdle. al~ i na vnitřní plošce okraje; povrch bývá hladký nebo mírně drsný. ona bez jakýchkoliv značek jsou lehce konkávně prohnutá a ve_ stře~~ zesílená. Tato skupina je reprezentovana pnbližně 50 zlomky. které pocházejí výhradně z vrstvy, převážně již z hloubky 2?-30~m (o_b.r. 60: 1; 68 : 1_9 ; 69 : l-I O). Její časove zarazem J~ problematické. je ovšem , zřet~lné. ~e stojt někde mezi starší a mladšt fázt. Jesthze tedy předpokládáme zánik hradiska v l : polo~ině 80 . let 9 . stol. a počátek fáze mladšt ztotozňujeme nejdříve s 2. polovinou st~!. .. l nebu: deme se snad příliš mýlit, kdyz Jl ramcove vročíme do lO. stol.. nejpravděpodobněji před

~ení

o:.

jeho polovinu. , , Analogie zatím neznáme. Na bhzke Zámecké hoře v Cieszyně. kde jsou počátky slovanského osídlení kladeny do 2 . půle 10 · věku. nebyla zjištěna (Kietlinska 196~, 87. ~2). Vzdáleně ji poněkud připomíná páta skupma krakovské keramiky (varianta a). datovaná do 2 . poloviny JO . až počátku II. s~ol; (Radwanski 1975, 337-339. 357) a ~o~n~ i některé zlomky z hradiska Stradów. zreJme taktéž z 10. stol. (Maj 1990, 100). Na hradiscích v Lubomi a ve skočově. která zanikají ve stejném časovém horizontu jako Chotěbuz. rovněž chybí (Szydlowski 1974a, 91).

dokládá tento moravsko-vislanský konflikt je život sv. Metoděje (MMFH ll. 156). Stalo se tak zřejmě někdy v 1. polovině 80. let 9. stol.. ješt? před Metodějovou smrtí v roce 885. t kdyz zejména mladší generace polských_ archeologů se k reálnosti tohoto aktu stavt poněkud. skepticky (cf. naposledy např. Parczewski 1991, 36; Poleski 1989. 161; 1991.201 : 203).

Avšak situace zvláště na I. předhradt , kde jsme u vnitřní paty valu. tvořené souvislo~ palisádovou stěnou. pod mohutno~. az 1,2m mocnou destrukční vrstvou zachytili slovanské obytné objekty - uzavřené nálezové celky, naši hypotézu. zdá se. potvrz~je (obdobný stav zjištěn kupř. na ~:adisctch sřeclav-Pohansko, znojmo-Hradtstě sv .

- 139- 138-

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

studiu nálezů z Chotěbuze. publikovaných L. Jislem. dochází k závěru. že korespondují s keramikou z Lubomi ale i Mivdzyswiecia (Skočova) a datuje je do 9. stol. Co se týká skočovského hradiska, je uváděna různorodá keramika ručně lepená a obtáčená, ovšem není podrobněji zpracována. Kladena je před I o. stol.. zejména do stol. 9 .. na jiném místě do úseku vymezeného 7.-9.

Hypolita nebo Strachotín - Petrova louka, cf. Dostál 1977-1978. I 03-I 04; Měřínský 1980. 37-38). Byly tu nalezeny celé nádoby - hrnce

i mísy, patřící, dle našeho soudu, 9. věku (I . skupina). kompletní žerno, spálená kostra koně, množství zuhelnatělého obilí. hroty s kři­ délky zapíchnuté v kůlech palisády i mimo ni. radlička, pouta. shluk bronzových šperků etc., především však dvě sekery - bradatice, charakteristické to zbraně moravských bojovníků. Představují severně od Moravské brány nálezy výjimečné a máme zato. že mohou souviset právě se zmiňovanou vojenskou akcí. Obě jsou totiž zjevně poškozeny. k čemuž nejspíše došlo během útoku a jako nefunkční byly proto ponechány na místě . Pokračování osídlení tu již nebylo prokázáno. Dále jsme vycházeli z keramického materiálu získaného v Lubomi a Skočově , kde jsou sice lépe datovatelné celky, avšak souhrnněj­ ší práce zatím není k dispozici a částečně i z dat získaných rozborem uhlíků metodou C I4 z některých objektů na akropoli a I . před­ hradí. Pokud jde o hradisko v Lubomi se dvěma fázemi osídlení (7.-8. stol. a přelom 8./9. až závěr 9. stol.), nebyl keramický materiál prozatím ještě detailněji zpracován. ve starší fázi jsou zastoupeny některé prvky vyváděné dokonce ještě z pozdně římských tradic - plastické žebírko, široká mísa na nožce i takzvaná sivá keramika (zde uvažováno již o 6. stol.). i když globálně vzato se nám zdají některé vyobrazené kusy přece jen poněkud mladší a spíše se kloníme k jejich vyššímu datování do 8./9. stol. I sám autor výzkumu upozorňu­ je, že tu vedle sebe vystupují archaické i vyvinuté prvky, dosud běžně kladené do 8.-9 . stol., ale že tento materiál bude nutno datovat níže. Přesto připouští, že starší osada mohla trvat až do počátku 9. stol. Mladší fáze. v zásadě se. alespoň na základě literatury, příliš netišící od předchozí, je pak datována do průběhu 9. věku. s koncem někdy v polovině jeho 3. třetiny. Ta keramika. kterou jsme měli možnost shlédnout v bytomském muzeu, je v podstatě shodná s nálezy z Chotěbuze-Podobory, jakkoliv některé zlomky mohou být o něco starší - i když 7. stol. akceptujeme se značnou rezervou (Szydlowski I970, 189; 1974, 209 sq.). Konečně i J. Szydlowski (1974a, 96) při

věkem (Szydlowski I96I, 206; I964, 55-56;

I 967, I I). Dle našeho soudu patří opět ponejvíce 9. stol. Množství analogií, především z přilehlého regionu. snesl M. Parczewski (I 978, 204-2I3), když hodnotil keramiku ze vsi Nvdza nedaleko Ratiboře. a vůbec z prostoru Hlubčické pahorkatiny (Parczewski 1982). Na základě jeho poznatků se chotěbuzská produkce zcela jednoznačně vřazuje do rámce ohraničeného 7. (spíše 2. polovinou) - 9. stol. Také nálezy z Landeku jsou velmi blízké (cf. výše) a koneckonců i dosud zveřejněné nálezy z Hradce a Kylešovic, třebaže pokud jde o způsob výzdoby se v některých momentech poněkud liší (Novotný I 959, 1962). Shodné rysy vykazuje i keramika dělená do tří skupin z kamienieckého hradiska (počátek 8.- 70. léta 9. stol.). jehož zánik je taktéž dáván do souvislosti s moravským průnikem do Malopolska (Ablamowicz 1991 a. 2I o-2I5). Je možné se také zmínit o naszacowickém hradisku (Nowy Sqcz) v Malopolsku. kde jmenovitě artefakty z fáze I (2 . polovina 8. stol.) a fází ll a III (9. stol.) vykazují jistou podobnost s chotěbuzským materiálem. Podrobnější rozbor není zatím k dispozici, paralely k fázi 1(A) jsou mimo jiné spatřovány i v předvelkomoravském horizontu v Mikulčicích (Poleski I 99 I, 204; I 992, 328333}, i když nám se zdá že charakter této keramiky je přece jen poněkud odlišný (cf. Klanica

I 967, 687-690;

I 970,

I 04; Turek

1971' 161}.

Podívejme se nyní, co nám k datování říci rozbor uhlíků radiokarbonovou metodou C I4. Bylo jí použito pro časové zařa­ zení tzv. kultovního objektu č. 56 na I. před­ hradí a objektu č . 7I na akropoli. V případě objektu č. 56 byly posuzovány vzorky ze zahloubené .schránky" na jeho dně i z prostoru ohraničeného palisádou. a to v laboratoři v nizozemském Groningenu. První vzorek byl může

s pravděpodobností 95,4% kladen mezi_l~ta 683 _77 I , s pravděpodobností 68,396 mez1 le;a 690- 72 1. 737 _751, 754-767; jde tedy o P~~er~ ně nízké datování. U druhého byly se steJnY~l stupni pravděpodobnosti uvedeny ~ obou pnpadech tři možnosti. totiž rozmez1 690-704, 708-748, 756-882 (95,4%) a 722-736, 768-8:6 a 832-859 (68,396). Vidíme. že při vš~ch _měre: ních jsou časové úseky různě široke. ~řl čem~ absolutní rozdíl mezi oběma vzorky Je dostl značný. Přitom keramický materiál ze dna objektu i z prostoru vymezeného kůly je zcela identický. vzorky pocházející z ·objektu č., 71 byly zkoumány v laboratoři C I4 ~ polských Hlivicích s tím. že jejich kalendárm věk byl určen na 77o+-_so, když obě mezní hranice představují léta 675 a 885; keramické art~fak­ ty se ovšem nijak netiší od těch, které JSme vyzvedli z objektu č. 56.

3. 1. 10. Přesleny Přesleny mají kupodivu velmi slabé zastoupení. během dlouholetého výzkum~ byly nalezeny toliko dva keramické exempláre. V o~ou případech jde 0 malé nezdobené dvoukómcké

3. 1. ll. Zátěž Jako zátěž rybářských sítí interpretujeme hliněný elipsovitý 5,5cm dlouhý před~ět čtun­ kovitého tvaru s vertikálním - podélnym otvorem (obr. 49 : 11 ); je vyroben z typické středně hrubé ostřené hmoty s kaménky (cca 2mm). vypálené do tmavě šedé ba~. O hliněn~ch, kamenných i olověných zátěz1ch u Slovanu se zmiňuje L. Niederle (I 92I . I 80) i W. Hensel 1. I_ ). schématický nákres jejich pou095 9 92 žití můžeme nalézt u K. Moszyriského (I 929. ~-

.

Hliněná závaží nalezená na Pohansku JSOU pokládána buď za zátěže nití osnovy tkalcov-

Pro jemnější chronologii nemůžeme tudíž výsledky získané metodou c 14 použí_t. ~ámco­ vě nám ovšem _v souvislosti s ostatmm1 pozorováními a předpoklady , určují meze. ve kterých bychom se měli pohybova;. Nej_Ié_pe vyhovuje datování 756-882. v je~oz hr_amclch zhruba předpokládáme existenci hradiska ve starší fázi. Domníváme se. že vzniklo někdy kolem poloviny 8 . stol. a s touto jeho nejstarší etapou se váže především 2. kerami:ká skupina a část 1. skupiny. jakkoliv některe zlo~ky by mohly být teoreticky ještě o něco starš1; t~ musíme přece jen brát v úvahu i poměrne nízká radiokarbonová data. Vývoj dále plynule pokračoval do stol. 9. -skupina I. a 3. a byl uzavřen někdy v 80. letech tohoto věku. Toto hodnocení je dle našeho názoru v souladu i s datací výstavby valu (viz výše) a neodporuje rovněž kontextu historických událostí.

kusy. vyrobené z jemnějšího plaveného m~te­ riálu. s hladkým šedočerným povrchem. JeJICh malý počet naznačuje, ~e příprav~ příze a tkaní látek zjevně nepatnly na hradisku ke každodenní běžné činnosti.

ského stavu nebo za zátěže rybářských sítí; tvarově jsou ovšem dosti odlišná od n~Iezu chotěbuzského, autor výzkumu odkazuJe na paralely uváděné ve staroruském. staropolském i starobulharském materiálu (Dostál I 975, I 75-I 76). TVar podobný našemu pochází i z venkovského sídla - dvorce Chvojen u Benešova, avšak až z -~tku ~ 3 · stol. a je zde považován za zavazl (He;na I 983, 387).

- 141 - 140-

• ,

Vzhledem k nezvyklé formě uvádeneho předmětu. bezprostřední blízkosti řek_:' Olš? a velmi nízkému počtu nalezených preslenu se kloníme k domněnce, že sloužil při rybolovu, méně již při tkaní.

HMOTNÁ KULTURA

HMOTNÁ KULTURA

3. I. 12. Hrnčířská čepel , za hrnčířskou čepel - pomocný nástroj při v~robě keramiky (obr. 56 : 1). považujeme pr~dmět _záměrně k tomuto účelu vyrobený, s uchytnym prohloubením na vnější straně. Na obr. 73 je vyobrazena její čelní stěna se stopami z~roušení - a) úchytné prohloubení pro ukazovaček - b) držení čepele při začišťování povrchu hrdla - c) (cf. Klose - Holubková 1984 21).

.

Keramické hrnčířské čepele byly rozpoznány ~.P?měrně nedávné době a byly zřejmě pouz1vany od neolitu až po vrcholný středo-

věk (cf. např. Pavelčík 1991. 81; Justová 1981 277-280; Šaurová 1973, 252-276; Hejna 1983 ' 3 86-387; tam uvedeny další analogie a litera~

3. 1. 13. Mazanice

tura). Musíme tu ale upozornit na poněkud zarážející skutečnost. že se s čepelemi

Mazanice představuje na lokalitě dosti často nalézaný předmět, ať už se jedná o velmi drobné kousky či o větší až velké

(r:spektive různě obroušenými keramickými strepy) setkáváme například i na středověkých hradech. kde se keramika rozhodně nevyráběla (Durdík 1983, 476-477); vyvstává zde tedy znovu otázka jejich funkce _ možná

3. 1. 14. Keramika mladší fáze - mladohradištní

mohly být používány jako menší brousky (?) anebo jejich pravý účel nám zůstává nadále utajen.

Vyskytla se většinou na akropoli. v menší na 1. a 2. předhradí. výjimečně i mimo prostor hradiska. Je zastoupena 865 ks, tvoří tedy necelých 896 z úhrnného množství slovanské keramiky. 306 zlomků (3696) je tuhových. 559 (6496) tuhu neobsahuje. Okrajů bylo získáno 125, z toho 41 tuhových. 84 bylo bez tuhy. Obdobně u den bylo 25 tuhových a 34 tuhu ve hmotě neobsahovalo. z celkového počtu 681 výdutě bylo 240 s tuhou a 441 bez tuhy; 414 ks. to znamená 6lnu představuje tuhová keramika, a to v takové podobě , kdy jemně rozemletá tuha prostupuje celou masu. obvykle ještě ostřenou jemným pískem; v tomto celku nebyly zaznamenány jednotlivé kousky - zrnka tuhy ve formě příměsi. Vícekráte byly ovšem zjiště­ ny pozůstatky vnější. případně vnitřní engoby

!

i

i

i

i

HMOTNÁ KULTURA

HMOTNÁ KULTURA

béžové. hnědobéžové, hnědé i hnědošedé barvy. Keramika je obecně masívnější a morfologicky zřejmě patří robustnějším nádobám. Výzdoba je provedena převážně obvodovými žlábky a šikmými vseky (obr. 75:2). Poprvé jsou tu v tuhovém materiálu zhotoveny nádoby s válcovitým hrdlem a zaobleným okrajem (obr. 74:4; 78:2). Rovná i dovnitř prohnutá dna bývají ve větší míře opatřena relativně pečlivě provedenou značkou (obr. 75:6). Také některá tuhová keramika z vrstvy (obr. 78:5; 80:6) i objektu č. 20 (obr. 79:9) odpovídá výše uvedené charakteristice, přestože ojedinělé kusy náleží zřetelně staršímu horizontu (obr. 79:6, 8).

Druhý významný celek prezentuje objekt č. 16. z 82 keramických artefaktů je 23 tuhových, 59 tuhu neobsahuje; opět jsme je rozčlenili do dvou skupin. 1. skupina je zastoupena fragmenty z jednolité. dosti ostřené hmoty bez kaménků a dá se říci. že i tvrdě pálené do hnědošedé barvy. Okrajová promace je u většiny zlomků vyspě­ lejší než u objektu č. 23, některé z nich již mají náběh na vytažení vzhůru (obr. 81 : 1. 2). jiné zachovávají jednodušší tvar (obr. 81 :3). U pokročilejších jedinců se také objevuje velmi husté rýžkování a na přechodu hrdla v tělo kapkovité vseky, u části výdutí pak vývalkovité členění těla s otisky tupého hřebene či kolku (obr. 78: 1). Některá dna nesou již složitější značky. Pokročilejší promaci shledáváme i u jiných okrajů pocházejících z vrstvy (obr. 78:6). 2. skupina - s tuhovou keramikou, je poně­ kud odlišná od tuhového zboží z objektu č. 23. Vedle jemně drcené tuhy, prostupující rovnoměrně hmotu celého střepu. jsou zde přítom­ ny i kusy, kde je tuhy mnohem méně, a to spíše v podobě zrnek (obr. 80: 1); jinak je střep ostřený leckdy i s příměsí kaménků. Okraje jsou taktéž jako u I. skupiny vyvinutější, s náběhem na vytažení (obr. 80:3), ale nalézáme zde i archaičtější tvary (obr. 80:5). Do této skupiny se opět řadí i některé zlomky z vrstvy (obr. 80:4. 7). K mladší fázi můžeme zřejmě přiřadit i fragment výdutě. pečlivě zdobené otisky hřebene. ze středně hrubé hmoty béžové barvy vypálení (obr. 80:2). Máme-li se vyslovit k časovému zařazení výše popsané keramiky - především z objektů

16 a 23, musíme se soustředit zvláště na tuhové zboží a na srovnávací studium s relativně spolehlivě datovanými nálezovými celky. Problematiku počátků používání tuhy shrnuli v nedávné době z. Měřínský (I 99 I a I72) a č. Staňa (I 994, 278), kteří konstatovali její první výskyt na Moravě již od přelomu 9. a 1O.stol. především v oblasti horní Dyje (Vysočany), později i v okolí Pohanska a Mohelnice a kolem poloviny stol. 1o. také na Brněnsku, severozápadní Hané a Přerovsku (Staré Zámky u Líšně. Přerov). za střediska výroby tuhových nádob považují shodně s jinými badateli jihozápadní Moravu. Dolní Rakousko a jižní Čechy. Podíváme-li se blíže na nejstarší tuhový materiál z některých uvedených lokalit, vidíme. že je ve své většině odlišný od našich artefaktů, zachovávajíc ještě středohradištní tradice. Určitou shodu však již shledáváme u souborů kladených do 2. poloviny 10. až 1. třetiny ll. věku. Jsou to zejména nálezy z pod destrukce kry chrámové stavby na Pohansku a nálezy od 6. mikulčického kostela - dvouapsidové rotundy (Dostál I973-I974, I8I, I89I90). Je pro ně typická esovitá profilace. zvýrazněné prožlabené hrdlo, šikmé záseky těsně pod hrdlem nebo na přechodu hrdla v tělo, vodorovné rýhy (žlábky) na těle i masívnější klenutá dna. někdy i se značkou (Dostál I 975, I72); nenacházíme tu však ještě nádoby s cylindrickým okrajem. Ke stejné časové vrstvě se zřejmě pojí i nálezy ze Starých Zámků u Líšně - 6. horizont, Hrůd u Sudoměřic, Vysoké zahrady u Dolních Věstonic a Petrovy louky u Strachotína (Novotný I 968, 90-92; Měřínský I99Ia. I73; Staňa I994, 278-280). Také soubory z Dómského návrší. Kaštanové ul. i dalších míst v Olomouci jsou kladeny do 2. poloviny 1o. věku (Dohnal I 985, tab. I-5, 98-II O; Měřínský I 986, 4 7- 48), stejně jako objekty mladší skupiny 1. fáze z Palonína. datované rámcově do 1o. stol. (respektive před jeho závěr). když tu ještě nejsou přítomny nádoby s válcovitým hrdlem (Goš - Kapl I 986, 20 I). Obdobně jsou chronologicky řazeny i některé celky z Mohelnice (jáma 42 a 44) s tuhovým materiálem potřeným engobou a zdobené obvodovými žlábky a šikmými vrypy na podhrdlí, případně i pásy hřebenových vpichů;

- 144-

č.

vzhledem k zastoupení cylindrických nádob se zde uvažuje o přesahu do počátku 1 1. stol. (Goš I977, 292. 300). Zvláště výraznou shodu vidíme pak v keramice z hradiska Zelená Hora u Vyškova, datované do I. třetiny ll. stol. a částečně i v materiálu z hradiska přerovské­ ho (Staňa I994. 28I-285). z teritoriálního hlediska jsou nám ovšem nejbližší keramické skupiny z Hradce nad Moravicí a hradiska kylešovského na Opavsku. z hradecké ostrožny je to 2. typ keramiky, patřící 2. polovině 10. stol.. charakteristický výrazněji promovanými okraji. prožlabenými hrdly a odsazením od těla. výzdobou obvodovými žlábky a vtlačovaným ornamentem - dolíky, vseky, otisky hřebene. případně i jednoduchou vlnicí; je vyroben z dobře pálené jemně plavené hlíny, bělavé čistě plavené hlíny a tuhové masy (Novotný I959, 45I-453). Shodné znaky vykazuje i keramika z Kylešovic (obzvláště 2. typologická vrstva), která je dobře pálená, má kvalitně propracované těsto a výzdobu sestávající z hustého obvodového rýhování i vpichů pod hrdlem; okraje jsou progresivněji promované (Novotný I962, 69-70). Jistou paralelu lze vidět i v některých zlomcích z landeckého hradiska a Opavy-Jaktaře (cf. výše). Nedaleká Zámecká hora v Cieszyně poskytla taktéž velmi blízké analogie. především z vrstev 2-XIll a 2-XIV, které jsou tu kladeny do 2. poloviny 10. stol., i když některé fragmenty se zdají být poněkud mladší; mimo jiné jsou zde již evidovány i nádoby s cylindrickým okrajem. Příznačná jsou prožlabená hrdla. zaoblené, kuželovitě, nálevkovitě i válcovitě seříznuté okraje a výzdoba obvodovými žlábky. na hrdle šikmými vseky nebo jednoduchou vlnicí tak. jak to známe i z našich nálezů. Hmota je středně hrubá, ostřená, někdy s pří­ měsí křídových zrnek, jindy s tuhou. Zlomky nádob z vrstev 2-XI a 2-XIll, řazené do 11. stol., odpovídají progresívnějším tvarům z objektu č. 16. kdy se okraje začínají vytahovat vzhůru (Kietliriska I 960, 8I sq .. tab. IV-Vl).

Další analogie z Horního Slezska (Klodnica. Garnów, Kietrz. Mionów. Roszków etc.) uvádí J. Lodowski (I 966)

a

M. Parczewski (I 982),

z Malopolska - z krakovské keramiky. můžeme upozornit na nádoby typu Vll a VIII, datované do 2. půle 10. stol. až 2. půle 11. stol.

(Radwariski I 975. 345-350). Horizont přelomu

1o. a 11. stol. a 1. poloviny 11. stol. na Moravě je zastoupen nálezy z Mikulčic od 6. a 9. kostela, Starého Brna - rotundy a jejího okolí. Olomouce - Dórnského návrší. zelené Hory aj. (Měřínský I99Ia, I74-I77; sraňa I974).

Na základě provedeného rozboru a uvedených analogií klademe tudíž část keramiky mladší fáze - zvláště objekt č. 23, do průběhu 2. poloviny 10. věku. Vzhledem k přítomnosti cylindrického okraje pak spíše k jeho konci. s nástupem - výrobou těchto keramických forem se většinou počítá až od počátku 1 1. stol. v souvislosti s polskou okupací Moravy (Goš I 977, 300; I 980, I66; Goš - Kapl I 986, 20I; Michna I977, 23-24; Měřínský I99Ia. I 75; Staňa I 994, 285), avšak vzhledem ke

geografickému položení podoborského hradiska tu patrně můžeme uvažovat již o časnějším výskytu. Poněkud mladší se nám jeví objekt č. 16. který dle našeho mínění patří 1. třetině 1 1. stol., s možností přesahu až k polovině tohoto věku. Vede nás k tomu mimo jiné i nález stříbr­ ného denáru (stříbrné mince - cf. Huszár I 979, 3I-32) uherského krále Štěpána (997-1038) v zánikovém horizontu, z blízkosti tohoto objektu (obr. 80:8). S přihlédnutím k tomu. že tento typ mince začal být ražen v Alba Regia (dnešní Székesfehérvár) přibližně ve dvacátém roce jeho panování i vzhledem k jeho dobré zachovalosti, která naznačuje, že zřejmě nebyl příliš dlouho v oběhu. zdá se nám uvedené datování ve shodě se skutečností. Období kolem poloviny 1 1. stol. pokládáme také za dobu konečného zániku života na hradisku, kdy se již zcela zřetelně prosadil hrad na Zámecké hoře v Cieszyně. jakožto centrum piastovské kastelánie. Pokud jde o původ tuhového zboží, bývá ve slezském a malopolském prostředí za jeho domovinu pokládána především Morava. respektive české země obecně (cf. Lodowski I 966, I29-I3I; Dzieduszycki I 978. 77, 90; Kruppé I981. 42; Parczewski I982, 68 aj.). zeměpisně nejblíže leží ložiska tuhy v okolí

Svinova na Šumpersku. exploatovány byly zřejmě i výchozy poblíže Starého Města a Vrbna pod Pradědem na Bruntálsku (Lodowski I 966, I29). Pokusili jsme se proto zjistit provenienci grafitu u vybraných artefaktů

- 145-

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

1

3

4

( \

\'\ I

\ \

\ \

\ \

4

\ \

\

cm S

\

cm S

obr. 75: obr. 74: Chotěbuz-Podobora. Keramické nálezy: 1-4 (343818 1, 3 441/81 , 3445181 , 349 7/8 1) z obj . č. 23.

\

\\

I

o o

;.

...-\ \

chotěbuz-Podobora.

Keramické nálezy : 1-6 (343918 1, 3498181 , 343618 1, 3442181 , 3444181 , 351 3 /8 1!

- 147- 146-

z obj. č.

2 3.

HMOTNÁ KULTURA

HMOTNÁ KULTURA

1

o

cm S

4 obr. 76: Chotěbuz-Podobora. Keramický hrnek

z výzkumu

L. Jisla (97152).

s

\

o

\\ 6 cm S

o

obr. 77: Chotěbuz-Podobora. Keramický hrnec z výzkumu L. Jisla ( 145152).

- 148-

obr. 78: Chotěbuz-Podobora. Keramické nálezy: 1 (2302179)

z obj.

z ursrvy na akropoli.

I

- 149-

č.

16; 2-6 (689183, 1793179, 1791179, 1859/79, 1894179)

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

2

\ \

\ \

I

8

\ 6

9

o

cm S 7

o

obr. 80: obr. 79: Chotěbuz-Podobora. Keramické nálezy· 1 3-4 7 10 I 1755179. 1743179, 1760179. 1757179. 1758179) 12138179) z vrstvy na akropoli; 5 I 1671179) z obi ~ 1;. ,. . . . 8-9 12102N79, 2102179, 2101179) z obj. č. 20.

6

z obj. č. 17; 2

Chotěbuz-Podobora. Keramické nálezy:

uy na akropoli: 8

1-711692179. 1513179. 1718/79, 1577179, 1721179. 2229179. 1576179)z vrst-

-stříbrný denár uherského krále Štěpána 1. 1997-1 038).

;i

- 150-

l

- 151 -

~·

cm S

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

a kompletnímu rozboru jsme v laboratořích Geologického průzkumu v Rýmařově podrobili 5 tuhových fragmentů z Chotěbuze­ Podobory, I ze Zámecké hory v Cieszyně a 1 z Landeku v Ostravě-Koblově. Na základě výsledků silikátových analýz. nízkého obsahu Al 2 0 3 a obsahu alkalií se prokázalo . že jako pojiva bylo použito spraší. vysoký obsah P2 0 5 a spalitelných látek také naznačuje. že nádoby byly používány pro pří­ pravu pokrmů. vzorky z Chotěbuze obsahovaly 18, 18-27,11% C. z Cieszyna 37,78% C,

z Landeku 27,74% C. Důležité je množství Fe2 0 3 • jehož vysoký obsah je na základě doposud známých rozborů typický právě pro severomoravskou surovinovou základnu tuhy. v případě Chotěbuze činí ovšem pouze 0 ,151,66%. v Cieszyně 1,85%, avšak na Landeku 5,9096. Pouze tento poslední vzorek tedy odpovídá představě o použití severomoravského grafitu, u ostatních je jeho původ , alespoň na základě současného stavu poznání, nejistý (cf. také Goš - Kap/ 1986, 186).

1

3. 2. Železné předměty

2

železných předmětů byl získán - vzhledem k rozsahu výzkumu, poměrně nevelký počet , celkem 70 ks. Navíc jde namnoze o drobnější exempláře , které se pouze v menší míře dochovaly v úplnosti, většina je ve zlomcích. Některé fragmenty proto určujeme se značný­ mi obtížemi a leckdy víceméně hypoteticky, jiné jsou zcela amorfní a pro bližší klasifikaci tudíž nepoužitelné. Odhlédneme-li od velmi nepříznivých půdních a klimatických podmínek pro jejich zachování (nepropustný slín, časté srážky v současnosti i v minulosti). je to zjištění dosti zarážející, neboť množství naléza-

3. 2. ,1. Hroty šípů

o

obr. 81:

Chotěbuz-Podobora.

Keramické nálezy. J-3 ( 1681 179 , 229f;>179, 171 7179)

z obj. č.

cm S

16.

Patří k nejčastěji nalézaným militáriím a podle ukončení jejich spodních částí a způ­ sobu upevnění na šíp je dělíme na dvě základní skupiny. A. Hroty s řapem (trnem) - tento typ je zastoupen toliko jediným subtilním plochým listovitým hrotem délky 7,1cm , vyzvednutým z vrstvy na akropoli (obr. 82 :7). B. Hroty s tulejkou - pocházejí z vrstvy i objektů a většinou se dochovaly neúplné. Naprostou převahu mezi nimi mají tvary se zpětnými háčky. často již odlomenými (obr. 82 :2-5; 83:6, 9, ll). Jsou masivnějí i útlejší, průměr. respektive světlost tulejky není závislá

né železné strusky je naproti tomu značné . Také druhové zastoupení není příliš různoro­ dé, když naprosto převládají zástupci dvou předmětů - totiž hroty šípů střely luku (32 ks) a nože ( 13 ks). Připočteme-li k této sumě ještě amorfní zlomky (9 ks), je "pestrost" skladby železných předmětů zřejmá. Proto jsme také s ohledem k této malé rozmanitosti nepřistou­ pili na klasické dělení do jednotlivých skupin (zbraně, výstroj jezdce a koně, zemědělské nástroje, řemeslnické nástoje etc.), nýbrž podáváme přehled jednotlivých výrobků v pořadí podle jejich četnosti. z přehledu také vyplývá , že se nejedná o chronologicky nějak zvláště citlivé artefakty.

na velikosti a váze hrotu. U některých, kdy tulejka přechází plynule v ostrou špici , nemáme jistotu, jde-li o původní tvar anebo chybí-li křidélka (obr. 82:6). Taktéž v případě existence pouze spodních částí nemůžeme určit původ­ ní podobu. Malý drobný hrot vyrobený nepochybně pouze s jedním zpětným háčkem měl jistě specifický účel a sloužil nejspíše k lovu menších druhů fauny anebo ryb (obr. 82 :8). Obecně panuje názor. že šipky nejsou příliš vhodné k datování. že k jemnější chronologii nepřispívají (Dostál 1975, 191 ). To ostatně potvrdil i A. Ruttkay (1976), který na základě slovenských nálezů provedl jejich detailnější dělení a nejnověji také T. Kempke ( 1991 ), který zhodnotil hroty šípů (ale nejen je) ze slovan-

- 152- 153-

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

i v druhé publikaci. Tam hroty se zpětnými háčky představují typ 5, který jde od konce 9. až do poloviny 11. stol. a je ve středoevrop­ ském prostoru nejrozšířenější (Kempke I 99I. 3I-33, 44 sq.. mapa 5). Plochý listovitý hrot bychom mohli poněkud mechanicky nejspíše přirovnat k typu 1 (9. - počátek ll. stol.). užívanému především ve Skandinávii a při Baltském pobřeží (Kempke I99I. 24-27,

ského hradiska Starigard-Oldenburg ve východním Holštýnsku a zasadil je do rámce širšího středoevropského vývoje. Podařilo se mu vysledovat určitý vývojový trend, mající odraz i v chronologickém rozvrstvení. Pokud jde o první zmiňovanou práci, může­ me na jejím základě zařadit hroty se zpětnými háčky a tulejkou do skupin A 1a a A 1c, jejichž těžiště výskytu spadá do 9. až poloviny 10. stol.. ačkoliv jsou známy i exempláře mladší ze stol. 10.- 12. Kónický hrot odpovídá málo početné skupině A3 a listovitý s řapem skupině B 1a s největší frekvencí výskytu taktéž v 9. - polovině 1o. stol. (Ruttkay I976, 327-329). V podstatě stejné hodnocení nalézáme

mapa I).

Porovnáme-li uvedené poznatky s našimi zjištěními, můžeme jen podotknout . že nejsou v zásadě v rozporu a že dokládají používání obou uvedených druhů hrotů především v prů­ běhu 9. věku.

do

I

nástroj, jehož upotřebení bylo univerzální, odvislé od tvaru čepele a hrotu. Sloužily kupříkladu k přípravě a konzumaci pokrmů. ke krájení měkčích látek, k práci se dřevem etc. a v jistých případech mohly být užity i jako zbraň. což se ovšem předpokládá zvláště u větších, speciálně k tomu účelu vyrobených kusů s krevními rýhami (Dostál I966, 74). Základní dělení nožů podle délky čepele vypracoval v. Hrubý ( I955 , I 08-II3), stejným způsobem postupoval při jejich hodnocení i B. Dostál ( I975. I95 sq.) a naposledy je na základě bohatého mikulčického materiálu rozčlenil

pěti

základních skupin (A-E) B. Klíma jr. ( I985a , 1I8 sq.), když do šesté zařadil zvláštní tvary (volutové nože a nože s dvojitou tordovanou rukojetí; cf. také Leontěv 1976, 33-

3. 2. 2. Nože Představují

3 . 2 . 4 . sekerovitá hřivna úzkou protáhlou. 32cm dlouhou a přes I ,2kg váŽící sekerovitou hřivnu : krátkým o~~­ ., mírně šikmým otvorem s naznakem trOJUnm. , helníkovitých destiček a lehce zkosenym týlem. jsme původně pova~ovali za. se~eru ( br. 85). kterou jsme na zakladě delem K.

~achowského

( 1981 .

154)

při~kli ty~u

Piotrawin (Kouřil 1987, 44). Autor sam u~azotom že může jít o jakýsi přechodny typ va1 O , · d mezi sekerou a sekerovitou hřivnou a. puvo hledal v jižním prostředí (Wachowski I 981 , 154, 156), i když z. Klanica ( 1991, 33) -~p~zor·t z• e tyto vztahy nemusí být zcela pnme (cf. n1. Bialeková I990, I 05). Také R. Pleiner ( 1989 . 85) se domníval, že jde bud o hři;n~ nebo dlouhé sekerky shodné s moravskyml. a :to~ venskými kusy s trojúhelníkovitými opernyml destičkami po boku oka.

Nože z Chotěbuze-Podobory (obr. 82:9-17). z nichž u čtyř je možno změřit délku čepele. se řadí k malým a středním velikostem. Hřbet čepele je v celé délce až k hrotu rovný, břit se k němu plynule obloukovitě zvedá. čepel téměř pravidelně přechází v řap buď oboustranným plynulým zešikmením nebo j emněj­ ším odsazením ve hřbetní partii. Poměr délky řapu a čepele byl u dvou kompletních exemplářů 1:2.

3 . 2 . s. srp, radlička, nůžky Všechny tyto předměty patří k zeměděl­ ským

nástrojům. Srp (obr. 83 : 12) byl zís~án,př~

řezu valem na I . předhradí pod shorelyn:.l trámy, zabezpečujícími jeho vnitřní patu (Koun!

neob':kl~ a doposud nám není ze slovanského prostred~

vzhůru

Sekera s poškozeným ostřím (obr. 84: 1) délky JSem. širšími trojúhelníkovitými ostny, čtvercovým týlem, poměrně úzkou bradou a šikmo posazeným násadním otvorem. před­ stavuje moravskou bradatici typu lB (Dostál I966. 69-70). charakteristickou zbraň velkomoravských bojovníků . část druhé sekery s chybějící bradou a neúplnými ostny avšak zachovalým, lehce

nedávné době se k nim však K.

ladu s E. zaitzem (1988, 26I-276), objevnel~m známého depotu krakovského z před polov:n~ 9. stol. (Zaitz I98I , 97-I24) je j~ž je~noznac~~ přiřadil ke hřivnám. Zaitz. ktery shle~l rovnez i exemplář chotěbuzský. se vyslovil v•. tom smyslu, že také v tomto případ~ jde o hnvnu. kterou je možno přičlenit nejsplše k !e~~ :k~~ pině B. Kromě hřiven z Krakova k m pnn_aleZI . • které kusy ze zawady Lanckoronské , ,• , t P 1 ne ., , Stradówa a Piotrawinu. zastupUJICI zv1astm y , sekerovitých hřiven . který nazývá malop~ls~ popřípadě vislanský, vyskytující s~ temer výlučně jen v oblasti horní Visly (Zalt: 1988. 264 sq.). Podle klasifikace D . BJalekove ~ 1~90, ' d. ' h •. na k JeJlmu 102-1 04) patří námi uva ena nv typu lA. doloženému zvláště v Malopolsku. , .. • • . J·l·nde (Mutěnice) · badatelka se vyJ1mecne 1 · domnívá. že tento typ však není zastoupen v krakovském depotu.

45).

1990, 312). TVar srpu je velmi

3. 2. 3. Sekery

v

wachowski (199Ia. 81-82) opět vrátil a: sou-

vytaženým obdélníkovitým týlem (obr. 84:2), můžeme nejspíše přiřadit k typu lA (Dostál 1966, 69-70), na Moravě nej rozšířeněj­ šímu. Oba kusy, nalezené v bezprostřední blízkosti objektu č. 96, prezentují s výjimkou dvou seker ze stěbořického mohylníku třetí a čtvrtý exemplář z celého Slezska - tzn . Horního i Dolního (Dostál 1965, 373-3 74; Wachowski 1981 . 155) a jsou nepochybně dokladem moravského tlaku na sever.

, podobný. Kratičký. na konci roztepany znam , •, řap plynule přechází v čepel - praco;m c~st.

jejíž maximální zakřivení je až ;' h~~~~ ?tvrt~ně těla· v místě oblouku je tělo take neJSlrŠL Špice ne~í příliš otupená, ostří je po celé délce op~t­ řeno pilovitými zářezy. Domníváme se. ze takto tvarovaný nástroj mohl sloužit lépe k .ose~ kávání větví - tetiny než ke sklizni obilovm Čl sekání trávy. přestože nářadí. kterému je tato funkce připisována. je dosti odlišné (Beranová

v nevelké vzdálenosti od objektu č. 96 byl~

nápadně malá. jen 9cm vys~k~ pětiúhelníková radlička se dvěma ?r?tilehly~l

vyzvednuta i

laloky na upevnění (obr. 84:3) , patncl ~~JSP~~;: plazovému rádlu; reprezentuje nejrozs!reneJSI typ radlic na našem území (B.eranova 1980, 177-179).

1967, 573).

1980, I53 , 274).

- 155- 154-

'

Neúplné nůžky s prstencovym perem . pocházející ze starších s~rů , jsou poměr~~ nevelké a rovněž jejich ostn Je ?eo?vy~e krat_ ké (obr. 82 : 18). Představuji., Vlc~uče_Iovy nástroj který sloužil nejen ke stnhám ovo. ale . Ia'tek . apod.. v neposlední řadě v něm lze 1 • k · ohlevidět i toaletní předmet . Tuto tun Cl , s • dem na jeho velikost a proporce, mu predevším připisujeme i my (Beranová I_Q80 .. 40). Jelikož neznáme nálezové okolnos_tl, .neJsm~ schopni spolehlivě říci, patří-li staršl Čl ~lad~l fázi slovanského osídlení. i když mladšl honzanl je patrně pravděpodobnější (cf. Beranová

:I

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

šího pásu o šířce 3.5cm a síle 0 .3cm . průměr kruhové části činí 9,5cm. Sloužilo zřejmě k poutání nohou dobytka. i když nelze vyloučit ani jeho odlišné využití v souvislosti s transportem zajatců či otroků . přestože o krční pouto se nejedná (cf. Henning 1992, 406-408).

3. 2. 6. Pouto z objektu č. 96 pochází předmět kruhového tvaru se dvěma oválnými otvory na koncích zalomených a zakulacených ramen. z nichž jedno není uzavřeno. který interpretujeme jako pouto (obr. 83: 14). Bylo vykováno z masivněj-

3. 2. 10. železná struska železné strusky máme k dispozici již vcelku značné kvantum. zhruba 25-30kg. Nacházela se jak na akropoli. tak zejména na I . předhra-

lehce vyklenutá. zadní strana očka je plochá . Mohla sloužit jako součást výstroje koně i jezdce. z opasku však nepochází: nalezena byla ve vrstvě na akropoli. Téměř čtvercový rámeček menší poškozené přezky (2.6x2.8cm) byl vyzvednut i z objektu č . 96 (obr. 83 :8).

3. 2. 7. Přezky Malá oválná přezka (3x3,5cm) se zbytkem trnu . v místě středové dělící příčky oboustranně prohnutá a původně opatřená dvěma proti sobě ležícími kruhovými očky . sloužícími snad k jejímu pevnému uchycení (obr. 83:4), je

skobu. vykovanou ze silnějšího prutu obdélného průřezu těla (I,3x0.9cm) na delším konci zašpičatělou (obr. 83:5); byla získána z objektu č. 30.

3. 2.8.Skoba Ke stavebnímu kování přiřazujeme neúplnou. v pravém úhlu zahnutou jednoramennou

Předměty

neznámého

účelu

u šesti artefaktů se nám nepodařilo určit jejich celkový primární tvar a funkci. Jedná se o část předmětu kopytovitého tvaru těla (obr. 83 :7). čtvercového průřezu ( 1.3x 1,3cm) s lehce otupeným ostřím. poněkud evokujícího klenotnická kladívka (cf. Klanica 1974. 37). Druhým je podkovovitě formovaný tenký pásek se stopami odlomení na obou koncích (obr. 83: I O). třetím zlomek silnějšího železného plátu se zachovalým nýtem (obr. 83: 13): první dva jsou z objektu č . 71 . třetí z objektu č.

54.

Další dvě úzká konvexně prohnutá pásková kování z objektu č . 96 (obr. 83:2) a z vrstvy na

d

I

:'

proces.

'!

3. 3. Předměty z barevných a drahých kovů

3. 2. 9.

dí. ve vrstvě i v objektech. Rozbor vybraných vzork.ů prokázal. že analyzované strusky provázely pochod přímé výro~y že~ez~ z rud. avt~ spíše kovářský než vlastm hutmcký - redukcm

akropoli (obr. 83:3) upomínají sice na kování avšak takovýto výklad nemusí být jediný možný. Konečně raménko trojúhelníkovitého až půlkruhového průřezu těla . s náznakem pře­ chodu v bodec (obr. 83 : 1). nalezené ve vrstvě na I . předhradí nedaleko vnitřní paty valu. bychom mohli s velkou dávkou hypotetičnosti přisoudit ostruze: pokud by se však skutečně jednalo o ostruhu . nešlo by zřejmě o typ s háčky . jakkoliv se nemůžeme zodpovědně vyslovit k původnímu vzhledu (cf. takMaékowiak!Kotkowska 1988, 1O). Závěrem je nutné se pro úplnost zmínit i o třech amorfních zlomcích z mladohradištního objektu č . 16. z nichž jeden by eventuálně mohl představovat část tulejky hrotu šípu. vědérek .

prsteny a také minci - stříbrný denár uherského krále Štěpána (cf. výše). vážící se ovšem k mladší fázi slovanského osídlení.

Do této skupiny nálezů řadíme náušnice.

3. 3. 1. Náušnice celkem bylo získáno dvanáct silně přepále­ ných. dílem neúplných náušnic. ~řičem~ tři samostatné a částečně poškozene závesky (obr. 86: 11-13) mohou patřit buď exemplářům. které je postrádají (obr. 86:5. 6. 9) anebo mohou náležet dalším solitérním kusům. Tomu by nasvědčovala i změť velmi fragm~n­ tárních drátků z vlastního těla ozdob. kterych je zjevně více než chybějících částí vyobrazených jedinců. Pokud tedy přijmeme t~to dr~­ hou eventualitu. bude úhrnný počet kohsat neJspíše mezi 12 až 15 artefakty. většinu náušnic lze přiřadit ke šperku podunajského původu . některé kusy honosnějšího provedení bychom mohli klasifikovat ja~o náušnice rázu byzantsko-orientálního. K mm snad patří pár původně zřejmě postříb~enýcv~ náušnic se spodním obloukem zdobenym pntavenými tordovanými filigránovými _d~át~ . n~ němž je na poutku zavěšen dvoukomcký sp1: rálovitý či rýhovaný dutý závěsek. ukončeny kuličkou (obr. 86:7, 8), i když takovéto závěsky jsou přece jen příznačnější pro okrasy podunajského charakteru.. Analogie shled~vá~~ kupříkladu na kostrovém poh~eb1st1 v Těmicích. kde jsou tyto ozdoby datovany do poslední třetiny 9. a na počátek 10. stol. a rovněž i v Pěnčíně (Dostál 1966. 152 , 183). Jemnou práci prezentuje primárně patrně také postříbřený necelý exemplář (obr. 86:9) se spodním obloukem zdobeným fili?ránovýO: drátkem. zastupující pravděpodobne typ lum-

covité náušnice. u níž ovšem postrádáme pří­ padný hrozníčkovitý přívěsek. Nejednáv se typick.ou velkomoravsKou ozdobu. pomerně 0 hojně je zastoupena v depotu malopolsk~ zawady Lanckoroósk.é z 9./10. stol. (Dostal 1965. 384; wachowski 1981. 1 78) . zajímavou okrasu představuje náušnice podunajského stylu s dutým válečkovitým pří­ věskem uKončeným kuličkou (obr. 86: I O) a stejně tak i exempláře s vývalk.~vitě ~le~-ě~ ným závěskem (obr. 86:3 , 4). pripommaJlCl nález ze stěbořické mohyly č. I I a (Jisl 1955. 75-76). K těmto prostým šperk.ům se pochopitelně řadí i jednoduché kroužkové ozdoby bez závěsků (obr. 86:15, 16). ale tak.é oba k.us~ s chybějícím přívěsKem (obr. 86:5, 6). kte~e mohou zastupovat prostší formu náušmc spíše s jednoduchými hrozníčky . Jsou známy z velkomoravského milieu (Dostál 1966. 35). avšak. bývají i mladšího původu (Wachowski 198 r 178-1 79). Konečně k náušnicím s prvotně oboustrannými hrozníčky patří dva zástupci (obr. 86: 1. 2). jejichž paralely jsou kladeny do závěru 9. až poloviny I o. stol. (Dostál 1966. 3~

' ova ze tří závěsků pocházejí z okras s dutymi kuličkami (obr. 86: 12, 13). které známe v bronzovém provedení například ze středo­ hradištních kostrových hrobů z Nové Vsi nebo z Brna-Komína (Dostál 1966, 1 17, 150), třetí fragment (obr. 86: 1 1) připomíná závěsky náušnic

7 a 8.

poškozené kolekce jsme toho názoru. že jde.

- 157- 156-

č.

Přihlédneme-li k celkové skladbě této

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

jistě přinejmenším alespoň zčásti,

nepochybimport moravský, jakkoliv nevylučujeme. že některé ozdoby mohou být i produktem místním. A to i přesto, že o existenci takovýchto místních výrobních zařízení se uvaně

o

žuje spíše až v souvislosti se zánikem velkomoravského státu. kdy v kontaktní zóně vznikaly specializované dílny. produkující šperk v tradicích velkomoravských (Dostál 1964,

přímý

198; 1965, 399).

s oválným terčíkem (obr. 86: 14), když výzdobu není možné blíže specifikovat. Tento druhý typ, známý z mnoha středoevropských lokalit, bývá chronologicky řazen do 2. půle 9. věku, ačkoliv se nevylučuje jeho obliba ani v průbě­ hu I . poloviny stol. 1o. (Dostál 1966, 57, 58).

3. 3. 2. Prsteny Jsou zastoupeny dvěma neúplnými přepá­ lenými kusy, z nichž první, vyskytující se v širokém časovém úseku, lze klasifikovat jako kroužkový litý a nepříliš vhodný k datování (obr. 86: 17), druhý jako plechový štítkový

03

Qs

1 nou ovšem jen jejich částmi. Kamenná závaží, zátěže, případně i jiné artefakty nebyly zjiště­ ny.

3. 4. Kamenné předměty Jsou prezentovány žernovy, brousky i pře­ steny, a to výjimečně celými exempláři, větši-

Nebylo jich objeveno příliš mnoho. ze starší fáze je to jen dílem přepálená část běhounu z vrstvy na akropoli a neúplný, rovněž žárem prošlý běhoun z obj. č . 96. z fáze mladší pocházejí dva přepálené zlomky ležáku z objektu č . 16 a zvláště neobyčejně dobře zachovalý ležák i běhoun z objektu č. 15 (tab.

3. 4. 2. Brousky Získány byly toliko tři kusy. všechny z prostoru 1. předhradí. z morfologického hlediska byla na jejich výrobu použita šedá jemnozrnná

'

111). Na jeho výrobu bylo použito neobvykle tvrdé horniny - takzvané písmenkové žuly, u ostatních nebyl prozatím petrografický rozbor proveden. Průkopnická práce o žernovech pochází z pera K. černohorského (1 957, 495548), podrobněji se jimi zabývala i M. Beranová ( 1980, 207 sq.) a další autoři (cf. např. škvmová 1975, tam i další literatura).

3. 4. 1. žernovy

Přesleny

Dva nalezené

exempláře

pocházejí z objek-

- 158-

'

.....

-~

'

19

•

faktům cf. Dostál 1975. 216-219).

tu č. 96 a jsou zhotoveny ze slídnatého prachovce a z jílovce (obr. 82: I 9), jejichž nejbližší výskyt je ve flyšovém pásmu Beskyd.

-'

\

' ' o

3. 4. 3.

A__

I

11

hornina (bližší rozbor není k dispozici), dva kusy byly ve zlomcích. jeden měl protáhlý oválný tvar délky 16,5cm (k abrazivním arte-

cm S

•

'

' I I

/ /

' ' ' ' '

7

10

< < 1 16 4 192 1162192) z o bj. č. 96; 2-3 (955184, 956184) z obj. obr. 82: Chotěbuz-Podobora. železn~ predmety: 1. s. 19 (1 ~6~~92~Jr 6 (3049187) z obj. č. 49; 7-8, ll, 13 -15 ( 17178, 117119 2 , č. 3 1; 4, JO, 17 (435185, 2572193, 9:o2184) z ursttk'Y na ~re(25;~/9J) z obj. č. 1OO; 12 , 16 (2327179, 2327N79) z obj. č. 13; 1 173192. 18178, 5930182. 5922182) z urstuy na a ropo J, 18 ( 10 54178) náhodný nález z let 1960161 .

!:

- 159-

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

--==--===-

o

2

3

~ •

6 7

cm S

5

·0: •

u'

10

o 11

o

o

cm S 3

obr. 83: Chotěbuz-Podobora. železné předměty: 1. 12 (3045187, 960/84) z urstuy na/. předhradí: 2, 14 ( 1 166/92, 2576193) z obj. č. 96; 3-4, 6, 8-9, 11 (1 174/92, 5928182, 5929182, 1167/92, 2679/80, 5921182) z urstuy na akropoli: s (959/84) z obj. č. 30; 7, 1o (342/89, 341 189) z obj. č. 71: 13 (3054187) z obj. č. 54.

obr.

84

:

Chotěbuz-Podobora.

železné

předměty:

1-3 (2573/93, 2574/93, 2575/93)

- 161 - 160-

z těsné blízkosti obj. č.

96.

HMOTNÁ KULTURA HMOTNÁ KULTURA

3

"11

13

12

o

V'

14

cm3

/ obr. 86: Chotěbuz-Podobora. Bronzové šperky: 1-17 (2579193, 2580/93, 2581193, 2582193, 2583193, 2584/93, 2585/93, 2586/93, 2587193, 2588193, 2593193, 2591193, 2592193, 2594/93, 2589/93, 2590193, 2595/93) z bezprostřední blízkosti obj.

obr. 85: Chotěbuz-Podobora. telezná sekerovitá hřivna

z vrstvy na 1.

- 162-

předhradí 19611841.

č.

96.

- 163-

HISTORICKO-ARCHEOLOGICKÉ ZÁVĚRY

4. CHRONOLOGICKÉ ZAŘAZENÍ HRADISKA A JEHO VYVOJOVE FAZE ~

~

~

V předchozím textu, zvláště při rozboru a hodnocení keramického materiálu, ale i některých kovových předmětů , jsme věnova­ li jistou pozornost i otázkám chronologickým. Sumarizujme tedy krátce zjištěné či předpoklá­ dané skutečnosti, ke kterým jsme dospěli. Hradisko povstalo někdy kolem poloviny 8. věku přibližně v té podobě , jak je známe dnes. Poněkud mladší se v rámci jeho starší fáze jeví pouze palisádová stěna a dřevěná konstrukce, zabezpečující vnitřní patu valu na 1. předhradí a zvláště nedobudované 2. předhradí. žádné starší osídlení, s výjimkou pravěkého, nebylo zjištěno . Prozatím se tudíž nepotvrdilo, že by fortifikaci předcházela otevřená nebo jen lehce opevněná osada, jak tomu bylo například v Lubomi anebo ve Skočově (Szydlowski I964, SS; 1974, 220), jakkoliv některá radiokarbonová data ukazují vcelku velmi nízké

datování. Zdá se, že nepřerušovaný plynulý vývoj pokračoval až do přelomu 70. a 80. let 9. stol., kdy byl násilně ukončen , nejspíše v souvislosti se Svatoplukovými výboji na sever - do Malopolska. Po časové odmlce. snad 7G-80 let, došlo v průběhu 2. poloviny 10. stol. k novému oživení osídlení, i když zcela zjevně méně výraznému než v období předchozím, které trvalo i během 1. půle stol. 1 1. Kolem poloviny tohoto věku předpokládáme jeho pozvolný zánik a tím také konec života na hradisku. Je možné ještě připomenout, že určité. avšak dosti nezřetelné náznaky sídelní aktivity jsme možná zachytili i v 1. polovině, respektive na počátku 1o . stol. (4. keramická skupina?), nicméně za daného stupně poznání ji nelze brát jinak než se značnou rezervou .

5. HISTORICKO-ARCHEOLOGICKÉ ZÁVĚRY Dospěli

jsme k

určitému, především

ologickému zhodnocení hradiska v Podoboře,

arche-

Chotěbuzi­

pokusme se nyní nastínit jeho

úlohu a postavení, které ve své

době

plnilo.

1. Osídlení ve starší fázi je kladeno

přibližně

do období od poloviny 8. stol. do poslední čtvrtiny

stol. 9. Hmotná kultura je vcelku nevý-

razná, keramika koresponduje s tím, co známe

- 164-

z blízkých i vzdálenějších lokalit slezských a malopolských, kde styčné body a identické prvky shledáváme hlavně na dvou nejbližších hradiscích- lubomském a skočovském, které byly ovšem také nejintenzivněji zkoumány. zásadnější ovlivnění z Moravy jsme nerozpoznali, jisté podněty přicházejí spíše ze severu, respektive severozápadu. Poměrně skrovná je i kolekce železných předmětů a výrobků z barevných a drahých kovů, a to vzdor tomu. že železné strusky je k dispozici vcelku značné množství. Předpokládáme tudíž výrobu železa přímo na hradisku a v jeho nejbližším okolí, jejímž odrazem může být i sekerovitá hřivna, mající vztah spíše k vislanskému (malopolskému) prostře­ dí. Mezi kovy nalézáme jen ojediněle chronologicky relevantní zástupce. zarážející je zejména v porovnání s Lubomí a Skočovem naprostá absence ostruh i jiných součástí výstroje koně a jezdce a vyjma hroty šípů i militárií. Není to dle našeho mínění jen stavem archeologického výzkumu. Třebaže prokopaná plocha činí pouze I 2% celkové rozlohy. u tak exponované polohy jakou hradisko bezesporu má a při tak mohutném fortifikač­ ním systému je to zjištění dosti překvapující. Vztahy k jižnímu prostředí, s výjimkou někte­ rých typů náušnic, nebyly ani v této kategorii památek zřetelněji prokázány (cf. wachowski I99I' I38}.

Nedá se také říci , že bychom měli zřejmější doklady pro obvyklou činnost všedního dne, jakou bylo kupříkladu tkaní, zpracování kostí a parohů, kamene etc. Tyto průvodní jevy monitorujeme jen velmi slabě a nesměle a zdá se. že nepatřily k běžné denní náplni. Poměrně rozsáhlejší množství nalézaného obilí i několik fragmentů žernovů svědčí o jeho mletí a zužitkování přímo na hradisku, kde však bylo pěstováno nebo odkud se dováželo. nevíme. Můžeme jen uvažovat o ploše západně od hradiska, kde byly zjištěny stopy sídelní aktivity. O zástavbě jsme informováni také pouze částečně. zatím se nejeví nějaká její zákonitěj­ ší dodržovaná pravidelnost. Lze jen dovozovat, že většinou se sídelní objekty - nadzemní chaty, koncentrovaly, alespoň na 1. předhradí. při vnitřní patě valu, což souhlasí i s dosavadními poznatky z jiných lokalit tohoto charakte-

ru (Ablamowicz I99I , I IS) a ostatní objekty byly situovány spíše v různé vzdálenosti od nich. nikoliv však v samotném středu plochy. Osídlení bylo víceméně rovnoměrné a časově shodné na akropoli i na I . předhradí, v případě 2. předhradí byla jeho intenzita ve starší fázi nižší: je zřejmé, že tato část hradiska se vydělila jako poslední a nestačila již být dokončena . Valy bez vnitřní konstrukce zcela zapadají do rámce zjištění na ostatních lokalitách regionu, kde jejich zpevnění je povýtce výjimkou (Szydlowski - Abiamowicz I 990, 203). Otevřená zůstává otázka pohřebiště . Jisté

náznaky mohylníku se jeví na svahu za severním malým přehradným valem za akropolí, kde byl protnut jeden, téměř neznatelně se vyvyšující pahrbek. Pod humusovou vrstvou se nacházel žlutý písčitý štěrk, ve kterém byly ojediněle roztroušeny slovanské střepy a uhlíky; plošnému výzkumu tu však brání hustý lesní porost. 2. Geograficky je hradisko položeno v severním předpolí Moravské brány , na levém břehu řeky Olše. necelých ISkm od pramenů Visly a 30km od soutoku Odry s Ostravicí, kde je umístěno hradisko landecké. Nejblíže mu stojí přibližně 12km východním směrem vzdálené opevnění ve Skočově­ Miydzyswieciu, Lubom leží zhruba 40km na severozápad a poměrně odlehlejší je Kamieniec , nacházející se ve vzdálenosti 75km na sever. Všechny uvedené lokality s výjimkou Landeku jsou situovány na oderském pravobřeží. Hradisky 7.-10. stol. na území Horního Slezska se· podrobněji naposled zabýval o. Ablamowicz (I 99I, I 07-I2I ), který je rozdělil podle stupně poznání a věrohodnosti do tří základních skupin s tím, že jejich naprostá vět­ šina se koncentruje na levobřeží horní Odry. Rozlišil dvě uskupení - severní a jižní, s určitý­ mi - někdy dosti podstatnými, odlišnostmi. Shledal , že v každém z těchto uskupení byla hradiska lokalizována na jejich okrajích, řidčeji v centru: hranici mezi nimi tvořila řeka Osoblaha a dílem i Odra. Do skupiny jižní. která nás zajímá především, zařadil následující hrady první skupiny : Kamieniec. Skočov, Chotěbuz-Podoboru. Landek. Kylešovice, Hradec. Mokre. Víno. Komorno a samozřejmě

- 165-

1!

HISTORICKO-ARCHEOLOGICKÉ

HISTORICKO-ARCHEOLOGICKÉ

zAVĚRY

také Lubom, která se nalézá přibližně v jejich středu. Ke kmenové příslušnosti se zcela jasně nevyjádřil. i když je zřejmé, že severní koncentraci ztotožňuje s Opolany, jižní s Holasici. Pokud jde o otevřené osady, tvořící zázemí hradisek, je situace ve východní části jižní skupiny diametrálně odlišná od západní. kde je jejich síť nepoměrně hustší (cf. např. Parczewskí 1982, 95 sq.); kupříkladu mezi Landekem a Chotěbuzí nemáme jediný doklad slovanské přítomnosti. 3. ze skoupých historických relací je zřej­ mé, že na území Horního Slezska můžeme především na základě zápisu takzvaného Geografa Bavorského z doby nejspíše kolem poloviny 9. stol. lokalizovat tři kmenové útvary; totiž ·opolany, Holasice a patrně i takzvané Lupiglaa (cf. Havlík 1968, 30 sq.: Nový 1968, 131-149; Lowmiarískí 1986a, 104 sq.; MMFH 111, 285-291) Dosavadní. již vcelku velmi počet­ ná literatura (cf. shrnutí u Szydlowski Ablamowicz 1990, 20 1-207) se v podstatě

shoduje v umístění Opolanů a Holasiců , i když ne vždy zcela jednoznačně. zatímco lokalizace třetího kmene je velmi nejistá, přestože Geograf hovoří "Lupiglaa - civitates XXX." Opolané zaujali území mezi Slezskou přese­ kou a řekou Osoblahou. Holasici prostor na jih od linie Hlubčice-Ratiboř. tedy povodí Opavy, Moravice a horní Odry. kmenu Lupiglaa jsou pak připisovány končiny mezi říčkami Bílou, Osoblahou a Straduní (cf. naposledy Tyszkíewicz J. 1991. 37, 38; Tyszkíewicz L. A. 1991. 49, 71, tam uvedena bohatá literatura).

Podíváme-li se blíže na levobřežní část jižního uskupení vidíme, že hradiska na její západní ~ranici", zvláště Víno a Komorno, patří k nejstarším. Podle M. Parczewského (1991b, 154-155)spadají do 2. fáze osídlení, to znamená do 2. poloviny 7. -počátku. eventuálně poloviny 9. stol. Předpokládáme, že se již nedožívají 2. poloviny 9. stol. V Mokrem je situace nejasná (Kaimierczyk et aJ. 1977, 379381 ). osídlení hradecké ostrožny je doloženo od 8. stol.. Kylešovice jsou ovšem mladší a tak zůstává pouze Landek. o kterém se domníváme. že rovněž již v 8. věku mohl plnit svou funkci. Jsme toho názoru. že takto vydělené území mohlo podlehnout vlivu Velké Moravy o něco dříve než část na východ od Odry (viz stěbořický mohylník) a předpokládáme. že je

lze ztotožnit s Holasici a částečně snad i s Lupiglaa. Nelze však vyloučit, že mohlo jít jen o jeho menší díl v povodí Opavy, když již dříve zničená hradiska mohou odrážet mezikmenové nesrovnalosti. Ostatně obdobné dispoziční řešení a rozloha některých z nich. ač řazených do odlišných seskupení (Komorno, Raków, Smicz). nabádá k určité opatrnosti při určování jejich případné kmenové příslušnosti. Co se týká hradisek na oderském pravobřeží, která vznikla přibližně ve stejném časo­ vém horizontu, to je kolem poloviny 8. stol., i když některým předcházely otevřené osady, můžeme konstatovat, že také jejich zánik je chronologicky synchronní. Seskupují se v oblasti, kterou lze úžeji vymezit na západě horním tokem Odry, na jihu linií jdoucí od soutoku Odry s Ostravicí až k Těšínu a pramenům Visly, na východě čarou Skočov - střední tok Klodnice a na severu tokem Klodnice až po její ústí do Odry. Na všech byly zjištěny mohutné po žárové vrstvy. V souhlasu s některými badateli se domníváme. že je můžeme považovat za následek Svatoplukova tažení proti Vislanům, ještě před smrtí Metodějovou. tedy někdy před rokem 885 (Havlík 1978, 33, 77;

158). zároveň také využívalo blízké výchozy

železných rud k tavbě a zpracování železa. vyvíjelo tedy i exploatační činnost. Na základě vyhodnocení nálezů je možné připustit, že mohlo být, alespoň jeho ozbrojenou složkou, opuštěno ještě před definitivním zničením. Jsme poněkud na rozpacích, kterému kmenovému celku bychom měli či mohli uvedená hradiska. společně s přilehlým, nepříliš úrod-

ným teritoriem. přisoudit. V poslední práci jsme sice - zvláště pod dojmem studie Bakalovy ( 1969, 13) naznačili, že se kloníme spíše k opolanům (Kouřil 1990. 315, tam uvedena další literatura). avšak domníváme se. že ani Vislany, případně Lupiglaa. nemůžeme vyloučit; snad jen Holasici zůstávají v tomto případě mimo hru. přestože některá zdejší místní jména jistou vazbu na Holasice mají.

1:

Szydlowski 1991, 16; 1993, 18-19; Ablamowicz 1991 , 1 17; 1991 a. 215). Všechna

hradiska, ležící v širším předpolí Moravské brány, to znamená Chotěbuz, Skočov, Lubom i vzdálenější Kamieniec a zřejmě také Landek, tedy na trase této výpravy, musela být ze strategických důvodů paralyzována . Nezdá se nám reálné uvažovat o této neobyčejně rozsáhlé a nápadné vojenské akci a jejích velkoplošných ničivých následcích jako o důsledku mezikmenových srážek. Pravděpodobně by totiž došlo alespoň na některých z nich k obnovení sídelní funkce. Je také možné v souladu s míněním J. Szydlowského důvodně předpokládat, že centrem této oblasti bylo mohutné hradisko lubomské, jak o tom nepochybně svědčí dosavadní výsledky výzkumu i archeologické nálezy. Naopak situace v Chotěbuzi navozuje myšlenku, že tu šlo o jakési nevelké, i když velmi dobře opevněné místo, jehož úloha spočívala v kontrole ústí Moravské brány, této základní spojnice severu s jihem a ve střežení počátků cesty vedoucí odtud po Visle a Nidě na Krakovsko a do Malopolska (Wachowski 1982,

- 166-

zAVĚRY

- 167.

EXKURS

Klimaticky náleží Těšínská pahorkatina do teplé oblasti: prochází jí izočára 8° roční průměrné teploty; a téměř v celém rozsahu se roční úhrn srážek pohybuje okolo I ooomm (Syrový 1959). Poměrně vysoké srážky prozrazují návětrnou polohu při severozápadním úpatí Beskyd vedoucí v průběhu holocénu k přeměně sprašových uloženin ve sprašové hlíny. Vyšší půdní i vzdušná vlhkost Podbeskydských pahorkatin vůbec umožnila sestup horských a vlhkomilných dřevin -jedle. buk, smrk. jilm horní - do nižšího dubového stupně. Vedle humidnějšího klimatu Těšínské pahorkatiny spolupůsobí i vlastnosti substrátu - acidofilní vegetaci podporují morénové uloženiny, glaciální písky apod. Týká se to tedy nejen dřevin, ale i bylin -např. žebrovice růz­ nolistá, kyčelnice žlaznatá, šťavel kyselý aj. z dřevin tak mohla až na okraj Ostravské pánve sestoupit např . jedle. Humidnější klima Podbeskydských pahorkatin vůbec je nepochybně hlavní příčinou jejich dlouho do středověku trvajícího více méně souvislého zalesnění. Do té doby se nikdy nestaly trvalou součástí starého sídelního území; od neolitu až do doby hradištní se při severním a severozápadním úpatí držely pouze nevelké enklávy. Větší sídelní enklávu lze předpokládat pouze na Těšínsku . přede­ vším na dnešním polském území, pokračující na západ do Těšínské pahorkatiny (cf. Opravil 1974). Stará sídelní území- trvale po celý holocén osídlené enklávy většího rozsahu - se váží na sprašové polohy s nižšími srážkami a s roč­ ním teplotním úhrnem od 8°; pochopitelně v neolitu byla klimatická situace odlišná. To také vysvětluje vedle jiných činitelů (např . menší stupeň prozkoumanosti. snadnější eroze v hurnidnějším klimatu apod.) menší hustotu archeologického materiálu v Těšínské pahorkatině, ve srovnání např . s Opavskem či s moravským vnitrozemím. Proto při hodnocení vzhledu údolní nivy v povodí Moravy a na horním Poodří v době hradištní se právě v severovýchodní části sledovaného území setkáváme s nedostatkem vhodných lokalit. Relativně bohatší nálezy pocházejí ze starého sídelního území na Opavsku. z beskydské oblasti povodí Odry bylo možno využít pouze vrcholně středověké nálezy z údolní nivy Stonávky v Albrechticích u českého Těšína mírně

EXKURS Výsledky archeobotanické analýzy z hradiska Chotěbuz­ Podobora Emanuel Opravil Nenápadná ostrožna na levé straně údolí

řeky Olše severně českého Těšína lákala k osídlení nejen v době hradištní, ale již v době halštatské. Náleží k Těšínské pahorkatině s průměrnou nadmořskou výškou 322m - od 252 do 426rn n. m . (Czudek 1972). Tato pahorkatina spolu s dalšími lemuje severní a severozápadní úpatí Západních Beskyd. Povrch Těšínské pahorkatiny je členitý a poměrně hluboko se v něm zařezávají údolí Olše, Stonávky a Chotěbuzky. Předkvartérní povrch uloženin slezského příkrovu byl před nástupem pevninského zalednění postižen tektonickými pohyby s hloubkovou erozí; hluboká údolí byla pře­ vážně zaplněna fluvioglaciálními uloženinami, které pokrývaly pak celý prostor pahorkatiny; po ústupu ledovce však podlehly z velké části erozi. V periglaciálním klimatu zvláště za poslední doby ledové se soliflukce, různé sesuvy a konečně sedimentace sprašových poloh podílely na dotváření povrchu. v holocénu dochází k tvorbě četných svahových strží (Demek et aJ. 1965). Ostrožna s hradištěm je součástí výrazného terasového stupně, který lemuje údolí Olše a jehož povrch leží asi 30m nad údolní nivou řeky. Pískoštěrky této terasy se ukládaly v kataglaciální fázi halštrovského zalednění

a jejich podloží není všude předkvartérní; zářez blízké dráhy z českého Těšína do Kunčic ukázal, že tam spočívají na souvrství písků téhož zalednění. Během dalších chladných výkyvů se Olše začala zařezávat a povrch terasy byl postupně zavát souvrstvím spraší o mocnosti 2-3 i více metrů, z nichž se v holocénu vyvinuly sprašové hlíny (Macoun et aJ. 1965). Prakticky po celý tento čas byl povrch údolní nivy zaštěrkovaný , neboť k ukládání povodňových hlín začalo docházet až ve středověku a vykazuje proto dvě úrovně . Povrch nižší úrovně je tvořen štěrky a štěrko­ písky, místy se slabě naznačeným půdním typem a bývá často zaplavován. Vyšší nivní stupeň vytváří rozsáhlé plošiny s hranou 1oo . i více centimetrů nad nižší úrovní a zaplavují jej toliko stoleté vody; místy je i tento hliněný stupeň více písčitý nebo dokonce štěrkový, zvláště při ústích postranních potoků a říček. Terasový stupeň i se sprašovým pokryvem není dnes již po celé délce jednotný; jeho hranu na více místech přerušují suché žleby a zahloubená koryta vedlejších vodotečí, v nichž vycházejí na den glacigenní uloženiny. Jižně od bezejmenné vodoteče na katastru obce Chotěbuz odděluje nevelký suchý žleb menší ostrožnu nad údolní nivou Olše, kterou vyhledali, osídlili a opevnili lidé již v době halštatské. Tyto staré fortifikace využili a upravili i staří Slovani v době od konce 8. do poč . 11. stol. (Kouřill992 souhrnně).

(Opravil 1983): není dosud znám adekvátní nálezový soubor z doby hradištní. Teprve soustavný výzkum slovanského hradiště na Podoboře poskytuje nálezy umožňující pokus o rekonstrukci vegetačního krytu a tehdejšího životního prostředí vůbec (předběžně Opravil 1987). Nicméně však ani na Podoboře se nepodařilo získat makrofosilie v takovém rozsahu jako na sídlištích z doby hradištní v Pomoraví. Na hradišti v Podoboře se přednostně uchoval zuhelnatělý materiál - zuhelnatělé dřevo, obilky a ostatní semena a plody . Nezuhelnatělé dřevo se uchovalo převážně výjimečně a silně ztrouchnivělé , z nezuhelnatělých semen jsou ve vzorcích vtroušena semena ostružiníků a bezů. Protože tyto druhy jsou dnes silně zastoupeny v současném podrostu, můžeme jej pokládat za zdroj kontaminace. Výsledky xylotomických analýz jsou shrnuty na tab . I ., analýz diaspor a jiných zbytků na tab. 2. Na tab. I . jsou uvedeny rovněž výsledky analýz zuhelnatělého dřeva z orientačního výzkumu L. Jisla prováděného v padesátých letech. Protože nálezový soubor ze současně probíhajícího výzkumu je podstatně obsáhlejší, je k absolutnímu počtu zjištěných zlomků připojena frekvence jejich výskytu v jednotlivých vzorcích; do jisté míry se tak pokoušíme eliminovat mnohdy vysoký stupeň rozpadavosti některých zuhelnatělých dřev. Ale i tak je zřejmé , že v materiálu z Podobory dominuje dřevo jedle (Abies alba), dále pak buk (Fagus silvatica). dub (Quercus s. 1.) a jilm (Uimus s. 1.) . u velké většiny pozůstatků dřeva těchto stromů je patrno. že pocházejí z kmenů; větší zlomky dřeva z obvodových partií kmenů prozrazují malým zakřivením letokruhů, že jejich průměr dosahoval socm i více. Tento poznatek umožňují především nálezy zbytků kulatiny z prokopaného valu. Rekonstrukce lesních porostů Těšínské pahorkatiny v době hradištní a její srovnání se současností naráží na velké překážky. V současné době tam na lesní půdě všude převlá­ dají smrkové monokultury; ostrůvky přirozené porostní skladby jsou jen výjimečně a spíše ve funkci lesního pláště. Podle rekonstrukčního geobotanického mapování zaujímá okraj terasového stupně v této části údolí Olše podmáčená dubová bučina (Carici quercetum) a plo-

- 168- 169-

.I

:::..__ _____ 1 ·. l

EXKURS

EXKURS

i

~

šinu ?kolo Chotěbuzi dubová habřina (QuercoCarpinetum - Neuhausl 1963, Mikyška et aJ. 1972). P?dle Neuhausla převažuje ve stromové~ patre dubových habřin na Ostravsku dub letm, s ~abrem obecným a hojný je též buk Iesm s hpou srdčitou; jasan ztepilý, olše lepkavá a jedle bělokorá se vyskytují vzácněji Posledního druhu se toto týkalo ještě v polovi~ ně n_~šeh_o vstoletí, před enormním vzrůstem zne~ts_těm zivotního prostředí počínaje padesátymt, léty. Po~obně také v podmáčených dubovych bučinach často převládá dub letní nad bukem a v příměsi bývá habr obecný r a · tpa , Srovnání stromového patra těchto přiroze­ nych společenstev s výsledky analýz z _Podobory však naznačuje, že mezi tehdejší puv~dní lesní porosty a zbytky dnešních přiro­ ze~_Y?h společenstev nelze dávat rovnítko. Urctte syntaxonomické vztahy bychom mohli hledat k dnešním dubovým habřinám. ovšem se zn~čně vyšší příměsí jedle bělokoré na vlhkost~e _přízni~:h místech. Tuto skladbu lépe vystihuJe poJett skupin lesních typů (sensu Zlat~ík) bukv~vých doubrav, případně dubojedl?vyc~ bucin; Tichý ( 1968) vylišil v tomto uzemt tyto rekonstrukční skupiny geobiocenóz: dubovo-buková jedlina (Fageto-Abietum qu~rcetosum): t~pická bučina s jedlí (Fagetum typtcum abtetinum). březová doubrava (Betuleto-Quercetum) a více ve vyšších polohách zastoupenou jedlo-dubovou bučinu (Querco-Fagetum abietosum) . Výsledky analýz z Podo~ry dokazují, že pralesy Těšínské pa~o;~atiny v době hradištní měly typologicky ne~b!tz~_k ~u~~vým doubravám s patrně výrazněJŠI pnmest Jedle. Podle Musila (1963) b I hlavními dou~rav dub zimní a buk s průvodními dřevi­ nami habrem. lípou a javorem mléčem· ~našem případě máme potvrzeny oba duby: J~vor mléč se podařilo prokázat zatím jen ojedině~e. o málo více habr a lípu. Jedle je podle M_usila (o. c.) v typech vlhkostně nejpříznivěj­ štch; srážkové poměry Podbeskydsk' h pahorkatin že tam mohla ~eget?vat v příměsi na poměrně velkém uzemt. v inverzních polohách můžeme před­ pokládat vý:'kyt auto