Príchod Syna človeka 9788057006527 [PDF]

Zitiervorschau

Sergej MIHÁE

PŘÍCHOD

ČLOVĚKA

M ilí čtenáři, dostává se vám do ruky již druhá kniha Sergeje Mihálá na dnes tak aktuální téma Kristova příchodu. Bůh nám znovu dává milost a zjevuje malému národu uprostřed Evropy veliké tajemství, které zasáhne svět. Tak jako Mistr Jan Hus kázal klíčové poselství pro svoji generaci, přináší další služebník životně důležité pravdy z Božího Slova na samotném sklonku tohoto věku. Chtěl bych však na tomto místě především vzdát poctu jedinému dobrému Bohu a Jeho Synu Ježíši Kristu, pro Nějž a skrze Nějž jsou stvořeny všechny věci. Jemu jedinému patří sláva a čest od věků až na věky. Mně osobně je ctí uvést knihu člověka, který miluje Krista a Jeho příchod. Je balzámem duši číst všechny ty řádky veliké Boží Pravdy o tom, co se musí brzy stát, o tom, co bylo touhou učedníků Pána Ježíše Krista. Přeji Vám, milí čtenáři, aby Vám tato kniha pomohla zorientovat se v těžkých a nebezpečných dobách a přispěla k tomu, že i Vy samotní budete zkoumat Písma, která nás mohou dovést ke svatebnímu stolu Beránka Božího v Nebi. David Otevřel

y>

N E B O Ť JAK T O M U B Y L O ZA D N Ů N O E , TA K T O M U BU D E I PŘI P Ř ÍC H O D U SYNA Č LO V ĚK A . JAKO T O T IŽ V ONĚCH DNECH PŘED P O T O P O U J E D L I , P IL I, Ž E N I L I SE A VD Á VA LY, AŽ DO DNE, KDY NOE VEŠEL DO KORÁBU, A NIC N EP O Z N A LI, D O K U D N EP Ř IŠLA PO TO PA A VŠECHNY NESMETLA, T A K O V Ý B U D E I P Ř ÍC H O D SYNA Č LO V ĚK A . T E H D Y B U D O U D V A NA P O L I , JEDEN BUDE VZAT A DRUHÝ BUDE ZANECHÁN. D V Ě B U D O U M L Í T NA O B I L N É M M L Ý N K U , JEDNA BUDE VZATA A DRUHÁ BUDE ZANECHÁNA.

J e ž íš K r is t u s M a t o u š 2 4 :3 7 -4 1 B ib l e

(C

C opyright © 2 0 1 9 Sergej M ihál’

ISBN 978-80-570-0652-7

Sergej MIHÁE

PŘÍCHOD ČLOVĚKA

Předmluva Po přečtení autorovy první knihy Vytržení mě naplnila bázeň a doslova jsem se chvěl před Hospodinem. S manželkou jsme skoro třicet roků všemožně zvěs­ tovali evangelium, a hlavně jsme literaturou probouzeli spící. Ale když jsem se díky knize mohl tváří v tvář ocitnout blížící se události, setkání s Pánem, rozko­ lísal se mi krevní tlak a rozklepala kolena. No, a stalo se ještě něco důležitějšího. Musel jsem se pokořit. Kromě rutinního pokání jsem znovu přehodnotil svůj život a vydal se na cestu posvěcení. Ne, nebylo to o tom, že bych ztratil jistotu spasení, nepochyboval jsem o Boží milosti, která se mi stala, ale v bázni před Pánovým příchodem není možné nemyslet na posvěcení. S tématem vytržení, které následuje Boží plán našeho spasení, jsme spolu s manželkou připravili vydání několika knih ve slovenštině i v maďarštině. Tato mě však skutečně vzala za srdce a naplnila bázní a radostí. Mohu prohlásit, že miluji Pánův příchod. Po přečtení knihy Vytržení věřím, že mi Duch Boží připomněl myšlenku: Při prvním příchodu Pána Ježíše „zněl hlas volajícího na poušti11, před druhým příchodem, příchodem Ženicha pro Nevěstu, tedy vytržením, bude znít hlas: „Ženich přichází, probuďte se.“ Tehdy jsem si uvědomil, že hlas v této knize je jedním z mnohých těch volajících na světě. Jakmile jsem se začal více zabývat touto otázkou a zkoumal dostupné zdroje, zjistil jsem, že je opravdu mnoho věrných služebníků, kteří po celém světě volají: „Ženich přichází, probuďte se!“ Oslavuji Pána za to, co nám bylo svěřeno a zjeveno. Děkuji za projevenou důvěru, že jsem mohl nahlédnout do připravované druhé knihy dříve, než byla vydána. S manželkou se modlíme za to, aby ji Pán mocně požehnal. Věříme, že nás probudí k radostnému očekávání cíle naší víry,

setkání s Ním. Pochopitelně tak, jak tomu bylo v případě první knihy, bude satan brojit i proti této a vyvolávat odpor vůči ní. Autor se ujal těžkého úkolu, téměř nemožného. Odhalit něco z tajemství Božích. To je vždy odvážné, ale má to i nebezpečná úskalí. Slovenské přísloví říká: „kto nič nerobí, nič nepokazí11. Vím, že k této úloze bylo přistupováno s bázní a láskou k Pánovi i k Jeho Slovu. Je to pokus lidskými slovy vyjádřit téměř nevyslovitelné. Pán Ježíš o Božím krá­ lovství hovořil v mnohých podobenstvích. Jedno by to nevystihlo. Jeho šířka a hloubka je nezměrná. Apoštol Jan nenacházel slova pro události, které viděl. Často se snažil popsat svá vidění několika přirovnáními. Proto ať nikdo ne­ soudí autora, ale s bázní se připravuje na setkání s naším slavným Spasitelem. Kéž Pán, Hospodin, mocně požehná a použije toto dílo na svoji slávu.

Imrich Fiilóp, MSEJK

OBSAH

4

Předslov

8

Ženich je tu! Jdete Mu naproti!

17

Soud nad světem začne od Božího domu

I. Č Á S T 26

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

1. KAPITOLA

28

Žeň prvotiny Země

2. KAPITOLA

38

Budeme Mu podobní

3. KAPITOLA

45

Aby viděli moji slávu

4. KAPITOLA

50

Večeře svatby Beránka

5. KAPITOLA

67

Korunovace v Nebi

6. KAPITOLA

82

V domě mého Otce je mnoho příbytků

II. Č Á S T 91

POZEMSKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

1. KAPITOLA

93

Odstraněna překážka antikrista

2. KAPITOLA

101

Uznáni za hodné uniknout

3. KAPITOLA

116

Den pomsty našeho Boha

4. KAPITOLA

123

Zlato přečištěné v ohni

5. KAPITOLA

132

Pokání a znovuzrození víry Izraele

6. KAPITOLA

146

Kristův příchod na Olivovou horu

III . ČÁS T 157

CO O JEHO PŘÍCHODU NAPSALI JINÍ

1. KAPITOLA

158

David Wilkerson / Roztoužená nevěsta

2. KAPITOLA

166

Stanislav Strunc / V co věřili ohledně vytržení otcové víry

3. KAPITOLA

171

4. KAPITOLA

176

5. KAPITOLA

178

G. Gutting / Zachvácení ženichem a příchod s Králem

6. KAPITOLA

181

Karin Mihálová / Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce

7. KAPITOLA

183

Vytržení / Komentář „Studijní Bible s výkladovými poznámkami"

185

Co napsali o knize „Vytržení"

193

Autor závěrem

Marie Frydrychová / Šokující zpráva jménem Vytržení Jiří Dobrylovský / Pomocníci Boží

„ŽENICH JE TU! JDĚTE MU NAPROTI!" Ozeáš 6:3 Jeho příchod je jistý jak o jitřenka; přijde k nám jako prudká přeháňka,

jak o jarn í déšť, jenž zavlažuje zemi. Syn člověka - Kristus Bible - je Bůh zjevený v těle, který už jednou přišel a který přijde znovu. Proto se představil jako Ten, který přichází. Zjevení 1:8 „Já jsem

Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, Ten Všemohoucí. “ Nemůžeme Ho zvěstovat, aniž bychom zároveň ne­ mluvili o Jeho příchodu. Apoštol Pavel prohlásil, že na ty, kteří milují Kristův příchod, čeká koruna spravedlnosti. 2. Timoteovi 4:7,8 Bojoval jsem dobrý boj,

svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Teď na mne čeká koruna spravedl­ nosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce - a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. Jak můžeme s láskou vyhlížet Jeho příchod? To je nemožné, pokud bychom nemilovali Jeho samého. Protože Ho milujeme, tak milujeme Jeho návrat. Bez přestání myslíme na to, kdy už to bude. Do jediného okamžiku dějin je vtěsnaný absolutně celý smysl naší exis­ tence. Kvůli tomu jsme se stali křesťany. Kvůli tomu byla napsána Bible. Kvůli tomu přišel Pán do Betléma jako dítě. Kvůli tomu vynesl naše hříchy na kříž Golgoty. Před námi je událost, která v dějinách lidstva nemá obdoby. Sy n č l o v ě k a p ř ijd e p r o t o , a b y c h o m o d e š l i s N ím

Proč „odešli"? Protože Jeho příchod bude mít dvě etapy. V té první přijde jako „Ženich" pro svoji nevěstu (Matouš 25:1-13), aby si ji vzal na Večeři svatby Beránka. Říkáme tomu „Vytržení", neboť tehdy budeme vzati do nebeských pří­ bytků podle zaslíbení v Janovi 14:1-3. Ale při té druhé se společně s těmi, které vzal do Nebes, vrátí na Zem. To však už nepřijde jako „Ženich", ale jako „Král králů a Pán pánů" v čele mohutného nebeského vojska. Říkáme tomu „Druhý příchod", neboť tehdy už sestoupí na Zem.

J a n 1 4 :2 ,3 „O p ě t p ř ijd u a v e z m u vá s k s o b ě , “

abyste tam, kde jsem já, byli také vy. “ Vezme nás domů. Kristus je smysl a cíl našeho života. Daleko to přesahuje všechno krásné, co dokážeme na tomto světě zažít, vlastnit, potkat, čeho můžeme dosáhnout. Proto apoštol Pavel říká, že naše občanství je v nebesích. V Bohu je naše skutečná identita a věčná bu­ doucnost. Kolosským 3:2 Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. Proč říká Pán Ježíš na tolika místech Bible, že brzy přijde? Téměř dva tisíce let je to psáno v Písmu pro všechny generace křesťanů, ale On zatím nepřišel. Tak proč to říkal? Protože očekávat Jeho příchod je smyslem našeho pozemského života. A i kdyby během našeho života nepřišel, žít s myšlenkami na Jeho pří­ chod a milovat Jeho příchod je to nej důležitější. Jeho návrat je součást evangelia. Není od něho oddělen. Pán Ježíš nás nezachránil pro tento život. V tomto pozemském životě nás zachránil pro věč­ nost. Neboť evangelium není o nádherném životě na Zemi. Takové evangelium nikdo ani nepotřebuje. Ten, kdo hledá uspokojení svého života v tomto světě, nemůže žíznit po Bohu. 1. Janův 2:15-17 „Nemilujte svět ani to, co je ve světě.

Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě — žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života — není z Otce, ale ze světa.

A svět pom íjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost.“ Kdo po Něm žízní, toho věci světa nikdy neuspokojí. Nedokážou smysluplně naplnit jeho život. Ten máme na malou chvíli proto, abychom si vybrali, kde budeme trávit věčnost. Kristus Bible rozdává poklady nebes. On nerozdává poklady světa. Pokud mu někdo otevře srdce, bude s Ním navěky a uvidí Jeho tvář. Až tam naplno vdechneme nejmocnější pravdu vesmíru, že On je smyslem našeho bytí. Pro toto jsme byli stvořeni, a pro to jsme přišli na svět, abychom navěky byli s Kristem. S tím, skrze koho povstal náš život. Pokud tedy ještě dnes máme kázat Krista, což rozhodně máme, tak Krista Bible. Toho, který přichází, aby­ chom odešli s Ním. K r á l i se v ž d y o t e v ír a jí d v e ř e

Žádný král, když někam přichází očekáván, si nikdy neotvírá dveře. Nedovolí mu to vážnost jeho majestátu. Syn člověka je Králem Pokoje, Otcem věčnosti a Ženichem Církve. Aby mohl z Nebes přijít, musí mu někdo na Zemi otevřít

„ Ž E N I C H JE T U !

J D Ě T E MU N A P R O T I ! "

dveře. Žalm 118:19 Otevřete mi brány spravedlnosti, vejdu jim i a budu vzdá­

vat chválu Hospodinu. Proto Duch Svatý a Nevěsta praví: „Přijď.“ Tímto vo­ láním otvírají dveře: Zjevení 22:17 Duch a Nevěsta říkají: „Přijď!“ Kdo slyší,

ať také řekne: „Přijdi“ Podobné to bylo před jeho prvním příchodem, než se narodil v Betlémských jeslích. Proroci Izraele zvěstovali, že přijde jejich Mesiáš, a mnozí služebníci se po celá staletí modlili: „Přijď!" Protože očekávali Jeho příchod a svým voláním Mu otevírali dveře, aby přišel. Žalm 24:9,10 Brány,

pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, pozdvihněte se! Vchází Král slávy! Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin zástupů — on je Král slávy! „K do b y se NEBÁL, KDYŽ ZAŘVE LEV?"

Kolik je dnes přednášek a knih, které naše myšlenky ori­ entují k pozemskému životu. Jak zdravě a požehnaně žít na Zemi. Bez jasného varování, že ani zdraví, ani požeh­ nání nikomu nepomohou, když přijde to, o čem Bůh pro­ hlásil, že má přijít na svět. Pomůže jediné: naše evakuace.

Pro naše přestěhování má Bůh velmi vážné důvody a připravený evakuační plán. Co má přijít na svět, že je nutno evakuovat ty, kteří milují Boha? Bůh nás v tomto nenechal bez odpovědi. Svědčí o tom prorok Ámos 3:7,8 „Vždyt

Panovník Hospodin nebude činit nic, pokud neodhalil své důvěrné sdělení svým otrokům prorokům. Lev zařval, kdo by se nebál, Panovník Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?“ Ale koho zajímá, že soudu světa máme uniknout podobně jako Noe? Kolik jich bylo z Noemova pokolení, kteří zkoumali důvody, proč Noe staví archu? Je o nich psáno, že si nevšimli, co přicházelo na tehdejší svět. Nikde v okolí žádné moře, a jeden z nich staví obrovský koráb, a oni ... „ničeho si nevšimli". A tak je tomu i dnes. Svět si urputně ničeho nevšímá a k němu se připojuje i velká část křesťanů, kteří nezkoumají Bibli, protože neberou vážně prorocké Písma. Mnozí si myslí, že to, čemu věříme, je čiré bláznovství, taková moderní sci-fi pohádka. Říkají: „Ty tomu vážně věříš?" Jejich sebeklam však potrvá jen do té doby, než Bůh na Nebi zavře dveře, tak jako zavřel dveře u Noemovy archy. Potom budou křičet: „Pane, otevři nám", ale bude už pozdě. Ten okamžik, kdy Bůh naplní Písma svých proroků, je před námi. Má pro to svoje nebeské i pozemské důvody. Zapsal je do Bible, protože chce, abychom rozu­ měli jeho cestám. Bůh je spravedlivý a nikomu nestraní. Obětí svého Syna na

kříži Golgoty si už vybral každého člověka, aby ho zachránil. Jan 3:16 „Neboť

Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ A proto si nevybírá ani to, kdo bude vzatý, a kdo zanechaný. Vybíráme si to v první řadě my, pokud o to stojíme. (Zjevení 22:16-20). P o k u d b u d e m e ja k o N o e a p ř ijm e m e je h o p l á n

Pán Ježíš, když mluvil o svém příchodu, zmínil Noema, protože před potopou nikdo netušil, jaká mohutná katastrofa přichází na tehdejší svět, ale Noe ano. Odkud to věděl? Pověděl mu to Bůh. Proč mu to uvěřil? Protože ho miloval. Podobně jako tomu bylo tehdy, bude i při první etapě Kristova návratu. Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za „Příchodu Syna člověka". Pochopit Noemovu víru je pro nás klíčové, protože jeho příběh je předobrazem toho, jaké zděšení a záhuba zachvátí celý svět. To, co se událo s jeho rodinou, se při vytržení stane i skutečným křesťanům. Vzati do Nebe budou lidé, kteří milují Boha. Pouze ti Mu uvěři, a proto na své vytržení budou připraveni. Noemův koráb byl více než rok na mohutných vodách, které zatopily celý starodávný svět. Ale potom, když začaly vody opadat, přistál na Araratu a znovu se dotkl země. Podobně to bude i s námi při vytržení. Budeme vzati do nebeských příbytků a budeme tam po celou dobu velkého soužení světa, který zasáhnou Boží rány. Ale po nich, až přijde čas, sestoupíme s Pánem na Olivovou horu. Podobně jako Noemova rodina v arše, i my se znovu vrátíme na Zem. Matouš 24:38-42 V oněch dnech před potopou jedli a

Ja k b y l o

pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do

za

archy, a lidé nic netušili, dokud nepřišla potopa, která je všechny zachvátila. Tak to bude též při příchodu Syna člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden je vzat, druhý zanechán; dvě budou mlít: jedna je vzata, druhá zane­ chána. Bděte tedy, protože nevíte, kterého dne váš Pán přijde. Jak je patrné z Jeho slov, všechno se to začne

DNŮ

N o em o vých , TAK BUDE I PŘI PŘÍCHODU Sy n a č l o v ě k a .

náhle, uprostřed relativně pokojných dní Země. Ve zlomku sekundy zmizí z celé planety lidé. Budou vytrženi! Kam? K Bohu, do Jeho příbytků. A kým? Kristem osobně! Co nastane potom, zasáhne celý

„ Ž E N I C H JE TU!

J D Ě T E MU N A P R O T I ! '

zanechaný svět tak mohutně jako tehdy vody potopy. Neunikl tomu žádný člo­ věk. Nikdo se nemohl skrýt ani odcestovat. Pán Ježíš to připodobnil k pasti, ze které nebylo úniku. Vytržení přijde podle Jeho slov v Lukášovi 21:35 jako past.

Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na povrchu celé země. T e n d en a ta h o d in a se z je v í ja k o „ z l o d ě j v n o c i “, jako „LOUPEŽNÉ PŘEPADENÍ SVĚTA“ KOLOSÁLNÍCH ROZMĚRŮ

Náš slovník nemá dost výrazů, které by vystihly podstatu řeckého slova z Bible „harpazo". Proto ho překládáme jako „vytržení". Ale to slovo má ještě jeden důležitý význam: „okradení". Syn člověka přijde jako „zloděj v noci". A to vysti­ huje smysl slova „vytržení" i toho, co se při tom stane. Ze Země budeme vzati uchváceni Boží mocí. Význam slova „harpazo" jako „okradení" je postavený na třech svědectvích pisatelů Bible. Podobně jako psal Pavel Tesalonickým, proro­ koval Joel a dosvědčil to i Jan ve Zjevení. Zkoumejme Písmo. Tajemství Bible jsou pro horlivé studenty Písma, kteří je zkoumají s velkým respektem vůči psanému slovu. 1. Tesalonickým 5:2-4 Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde ja k o zloděj v noci. Když lidé budou ř ík a t:,Pokoj a bezpečí ‘, tehdy na ně náhle přijde zkáza

jak o porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl ja k o zloděj. Joel 1:15 Běda toho dňa! Lebo je blízko deň Hospodinov a přijde od Všemohúceho ja k o lúpež. (Pozn. autora a překladatelky: Zde je použit slovenský překlad Jozefa Roháčka, v žád­ ném používaném českém překladu Bible se v tomto verši nevyskytuje slovo „loupež".) Zjevení 16:15 „Hle, přicházím ja k o zloděj. Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá rou­ cha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba." 1. Tesalonickým 4:16,17 Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží pol­ nice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy ja k o první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni (harpazo) do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. Ten den přijde jako „zloděj v noci" pro ty, kteří Ho nečekají, ne však pro ty, kteří Ho čekají. Toho „zloděje v noci" nikdo nevidí přicházet. Ale ačkoli Ho nikdo

neuvidí, před zraky celého světa něco velmi drahocenného ukradne. Nebude potřebovat více než setinu sekundy. Během tohoto okamžiku budou z celé pla­ nety vytrženi do povětří živí lidé. Naproti Kristovi do oblak. Bůh si do nebe vezme ty, kteří si nadevše zamilovali Jeho Syna. On ale nebude krást, pouze si vezme, co je Jeho. Ale v očích světa to bude vypadat, jakoby z vesmíru přišel ne­ viditelný zloděj, který ze Země ukradl lidi. Vše po nich zůstane, jen oni budou pryč. Ale Kristův návrat na Zem to ani zdaleka nebude jako „zloděj v noci“. Proč? Jelikož Ho tehdy uvidí celý svět jako blesk na noční obloze. Každé oko, i ti, kteří Ho probodli, Ho uvidí. A nad jeho příchodem budou plakat všechna pokolení Země. Tato pravda o dvou etapách Jeho příchodu je velmi prostá, ale nezměrně rozdělila Církev po celém světě. Křesťané, kteří vytržení zavrhují, k vlastní škodě nezkoumají Bibli. Tyto události v ní Bůh popsal, aby nás připra­ vil na to, co přijde. Lukáš 13:25 Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete

venku. Budete tlouci na dveře: Pane, Pane, otevři n ám ,' ale on vám odpoví: 'Ne­ znám vás. Nevím, odkud jste?" Není to zvláštní, že budou Kristovi říkat „Pane, Pane“, ale On je nepozná? Odkud jsou lidé, kteří Kristu říkají “Pane, Pane”, ale On

P ov í jim :

je nezná? Kdo jsou? Co dělají, že je Pán nezná? V ja ­

„N e z n á m v á s ,

kého “boha” vlastně věří? Pokud by věřili v Boha Bible,

ODKUD JSTE?"

dychtivě by očekávali Jeho příchod a On by je znal. Neboť podle Petra, On zná křesťany, kteří “dychtí a oče­ kávají Jeho příchod . A právě kvůli tomu, že toto dělají, je napomíná ke svatosti. 2. Petrův 3:10-12 Pánův den přijde jak o zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem

pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny. Když se toto všechno takto rozplyne, ja c í musíte být ve svátém způsobu života a zbožnosti vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! Kvůli němu se nebesa rozply­ nou v ohni a prvky se žárem roztaví. Křesťané, kteří “nespěchají a neočekávají Kristův příchod”, by se nyní měli důkladně zamyslet a dospět v tomto k pokání. Proč? Aby jednoho dne po vytržení nestáli venku a neklepali na dveře Nebe: “Pane, Pane, otevři nám!” Pokání je cesta, jak se těmto věcem dá předejít. To je také hlavní smysl, proč o tom Pán Ježíš vůbec mluvil.

„ Ž E N I C H JE T U!

J D Ě T E MU N A P R O T I ! "

J e š t ě n ik d y v m in u l o s t i n e b y l K r is t ů v PŘÍCHOD TAK BLÍZKO JAKO DNES

V uplynulém roce se udála mnohá znamení Jeho příchodu, o kterých nám Bible hovoří, včetně toho největšího, kterým je Izrael - hodiny našeho světa. Zna­ mení jsou důležitá, pokud jsou předpovězena Písmem. Neboť jimi Bůh avizuje blízkost svého příchodu. Jsou jako vzácné známky v albech filatelistů, které mají razítko pošty. Bez něj jsou bezcenné. Přišla nám zazvonit do posledního kola maratónského běhu. Vnímat znamení podle Božího slova je důležité. Po celém světě přednáší mnozí kazatelé často jediné téma: „Ženich přichází! Jděte

Mu naproti!“ Já chci jít! Proto jsem se narodil, abych jednoho dne odešel s Ním a byl navždy s Ním. Pochopitelně, dokud nepřijde, budeme žít, pracovat a dělat vše potřebné. Budeme s láskou pomáhat a sdílet svoji víru s každým, kdo o to bude stát. Budeme pracovat, abychom pomáhali nuzným a potřebným. S las­ kavostí se dotýkat tam, kde jsou zlomené naděje lidí, kteří potřebují pohladit slovem nebo dobrým skutkem. Budeme až do konce velmi vnímaví k pocitům zlomených nebo hledajících lidí. Není málo těch, kteří o mně rozšiřují, že píšu proti kázání evangelia. Aby­ chom prý už nic nedělali, jenom se založenýma rukama čekali, kdy už přijde Pán. Tvrdí, že nemáme Krista očekávat, ale musíme kázat Jeho evangelium. To však není pravda. Písmo jim něco takového nikde nepotvrdí. Dělat máme jedno i druhé. Jednou se mě zeptali přátelé ze šachového klubu, proč mám na autě velký bílý reflexní nápis: „Jednou celý svět uvidí Ježíše." Že to ještě na žádném autě nikdy neviděli. Odpověděl jsem: „Je to moje dýchání. Na otázku: „Proč dýchání?" jsem odpověděl: „Pokud bych nikomu nemohl zvěstovat Krista, ne­ mohl bych ani dýchat." Netvrdím, že nemáme kázat Krista, ani jsem něco takového nikdy neučil. Po obrácení bylo kázání evangelia součástí mého života, ať jsem dělal coko­ liv. Nikdy jsem neřekl, že se máme obléci do bílého roucha a čekat Pána na nejvyšší hoře v místě svého trvalého bydliště. Naopak! Zdůrazňuji, že máme kázat Krista, který přichází, neboť On nikdy neoddělil evangelium od svého příchodu. Vím, že pro některé není „Pánův příchod" tématem dne, a proto na ten „důraz příchodu" útočí, aby ho znegovali zdůrazněním nutnosti „kázání evangelia". Ale to je velká chyba. Kristovo evangelium a Jeho příchod je jako

levá a pravá noha duchovně zdravé bytosti. Bez jedné či druhé nohy se budeme ve svém duchovním životě velmi těžko pohybovat. Tím ani sekundu nechci podcenit požehnání a službu těch, kteří jsou invalidní v reálném životě. Žádné pravdy Bible nesmíme podcenit na úkor jejích jiných pravd. Důvody „Příchodu Syna člověka1 nemůžeme poskládat ze svých pocitů. Při nich nám fantazie a osobní dojmy nic neprospějí. Musíme to udělat pouze na platformě Bible. Vykládat ji musíme ve shodě se všemi jejím i knihami. To ostatní je jen ztráta času. Křesťané napovídají spoustu svých myšlenek. Často je ze sebe sypou jako mořský písek. Ale napsané Slovo Písma je pouze jedno. Prvním sjednocujícím prvkem všech důvodů „vytržení" je Boží láska. 1. Jana 4:8 Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. A druhým prvkem je, aby se naplnila Písma Jeho proroků. B ib l e n e n í „ j e n “ m o u d r á k n ih a . B ib l e je D u c h ž iv o t a

Jan 6:63 Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím,

jsou Duch a jsou život. Svaté Písmo si musíme osvojit jako dýchání. Je pro nás každodenním chlebem, kterým sytíme svoji víru. Pán Ježíš jednou vyprávěl pří­ běh, ve kterém nám na malý moment dovolil nahlédnout za oponu duchovního světa. Mezi Abrahámem a jistým boháčem se v říši smrti odehrál rozhovor. Lukáš 16:19-31 “Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a ka­

ždého dne skvěle hodoval. Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil se nasytit aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Do­ konce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben. Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. Otče Abrahame,' zvolal boháč: ... ,Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcov­ ského domu. Mám pět bratrů - ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!', Mají Mojžíše a Proroky, ‘ řekl A braham .,Ať poslouchají je !‘,To ne, otče Ab­ rahame,' boháč na to .,Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.' On mu ale řekl: ,Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“ Na tom strašném místě, kde je každá bytost odloučena od svého Stvořitele, si boháč uvědomil, že by chtěl zachránit alespoň svých pět bratrů, kteří ještě žili v domě jeho otce. Proto prosí Abraháma, aby k nim poslal Lazara s důrazným

„ Ž E NI C H JE TU!

( D Ě T E MU N A P R O T I ! "

svědectvím o tomto místě. Myslel si, že když jeho bratři uvidí Lazara, poslech­ nou ho a na toto místo nepřijdou. Dobře věděl, že žijí tak, jako žil on, a proto také směřují tam, kde je teď on. Ale na jeho prosbu Abrahám odpověděl: „Aby nepřišli na místo muk, ať poslouchají Písma.“ A tu je odhalen kořen lidského neštěstí. Boháč v říši smrti, když uslyšel o Písmu, zvolal: „Ne, otče Abraháme." V té chvíli v pekle vykřikl to samé, co hovořil po celý svůj život: „Ne, Písmo ne.“ A té samé chyby se dnes dopouštějí lidé, kteří na Bibli říkají: „Ne." Musíme si dát velký pozor na naše „ne“ vůči slovu Boha. „Slova, která

vám mluvím, jsou Duch a jsou život. “ Pokud Jeho slova nepřijímáme, neodmí­ táme jenom nějaký názor nebo myšlenku. Nepřijmeme Ducha života, a proto svůj život navěky ztratíme. Ale pokud Kristova slova přijímáme, přijmeme Ducha věčného života. Bible je jediná spolehlivá navigace na úzké cestě, která vede do těsné brány věčného života. Matouš 7:13,14 „Vcházejte těsnou branou.

Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu, a málokdo ji nachází. “V V této knize půjdeme pod vodopád textů Písma, a proto se musíme při jejich čtení obléci do pokory, protože všemu rozumíme jen částečně. Jen potud, kam nás pustí slovo Pána. Protože jsou věci, které nám neodhaluje. A k bázni Boží patří i to, že ani dnes některé věci nebudeme vědět. Jan 3:12 Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, ja k uvěříte,

povím-li vám věci nebeské? Ačkoli jsme velmi limitováni v chápání nebeských věcí, můžeme mít poznání duchovní. Takové, které je postaveno výlučně na víře v psané slovo Bible. 1. Korintským 13:12 Neboť nyní vidíme jako v zrcadle,

zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom po­ znám důkladně, ja k jsem byl také sám poznán. Než však přistoupíme k avizovaným důvodům první etapy Jeho příchodu, podívejme se na jeho nultý důvod. Předchází všem ostatním. Kvůli tomu byla potopa starodávného světa a kvůli tomu, jak věřím, bude také vytržení.

1. Petrův 4:17 Neboť je čas, aby soud začal od domu Božího. Tedy jestliže nejprve

od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušní Božího evangelia? Zjevení 22:11 Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní,

a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svátý, ať se ještě posvětí. “ Tato slova nepatří ateistům. Není to napsáno v Bibli pro ně. Oni ji nečtou. Tato slova jsou adresována křesťanům. 1. Korintským 3:11-17 Neboť

nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto zá­ kladě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svátá, a tou svatyní jste vy. Soud nad světem se začne od Božího domu, neboť vytržení se zjeví jako „den v ohni“. Bůh ve svém domě oddělí svaté od nesvatého. Ve svém králov­ ství oddělí moudré panny od pošetilých. Neboť svatost není jen čistota, kte­ rou všechny ty panny měly. Svatost ve vztahu k Bohu je spojena s oddaností, která polovině z nich chyběla. Dílo každého tehdy vyjde najevo, a proto bude jeden vzatý, a druhý zanechaný. Vzatí budou odměněni, ale zanechaní propá­ leni v ohni světa. Budou mít škodu, ale nebudou odsouzeni. Projdou ohněm, který v soužení světa spálí všechno seno a slámu. Věci, kvůli kterým nemohli být vzati do Nebes. Ten oheň nebude v Nebi. Tam přijde Kristova nevěsta s ole­ jem. Ti, co budou bez oleje, zůstanou na Zemi. Co říká Pavel jednou větou, to se bude dít v průběhu mnoha let. Oheň nespálí ty věci za sekundu. Bude se

S O U D NAD S V Ě T E M Z A Č N E OD B O Ž Í H O D O M U

Nultá kapitola - Úvodní důvod Jeho příchod

SOUD NAD SVĚTEM ZAČNE OD BOŽÍHO DOMU

týkat křesťanů, kteří až v soužení světa pochopí, co stavěli na základ, kterým je Kristus. Ten oheň je přivede k pokání. Co by měl Pán z toho, že křesťany přepálí ohněm v Nebi? To nedává smysl. Ale když zanechá na Zemi ty, kterým oheň soužení poslouží k pokání, to bude mít ohromný smysl. Protože takto je budovaný charakter. Oheň pročišťuje ty, kteří se v něm koří před Bohem. Proto máme slovo do Filadelfie: „já tě zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít

na celý svět. “ A slovo do Laodicei: „vyvrhnu tě ze svých úst, pokud nebudeš činit pokání. “ Zjevení 3:7-13 „Andělu církve ve Filadelfii napiš: Toto říká ten Svatý a

Pravý, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavře, a zavírá, a nikdo neotevře: Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebe otevřené dveře a nikdo je nemůže zavřít. Neboť máš sice malou moc, ale zachoval jsi mé slovo a nezapřel jsi mé jméno ... Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já tě zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni obyvatelé země. Hle, přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby ti nikdo nevzal vítěznou korunu. Kdo vítězí, toho učiním sloupem v chrámu svého Boha a nevyjde již nikdy ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, Nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe od mého Boha, i své nové jméno. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím . “ Zjevení 3:14-22 Andělu sboru v Laodiceji napiš: J o t o praví Amen, svědek věrný

a pravý, původ Božího stvoření: Znám tvé skutky; nejsi studený, ani horký. Kéž bys byl studený, nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neuká­ zala se hanba tvé nahoty, a mast k pom azání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítě­ zil a usedl se svým Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům. O b a s b o r y p ř e d s t a v u jí K r is t o v u C ír k e v p ř e d J e h o p ř íc h o d e m

Je to čas, ve kterém žijeme dnes. Filadelfia a Laodicea je jen jinými slovy roze­ brané podobenství o deseti pannách, které známe z Matouše 25:1-13. Jsou to

poslední dva sbory. Zjevení jich zmiňuje sedm: Efes, Smyrna, Pergamon, Thyatira, Sardy, Filadelfia a Laodicea. Byla to nejen reálná společenství na přelomu prvního a druhého století, ale Pán Ježíš skrze ně utěšoval a napomínal svoji Církev po celou dobu její existence. Odhaloval její stav a vývoj až po součas­ nost. A právě v posledních dvou sborech jsme u podobenství o pannách. Proč? Jelikož nám zjevuje tajemství, čemu se bude v čase Kristova příchodu podobat Jeho Církev. Polovina vejde na svatbu, a druhá nevejde. Nic mezi tím. Takže tato hluboká pravda o tomto podobenství znamená, že Církev posledních dní musí být podobná jedině dvěma posledním sborům. A jim i jsou právě Fila­ delfia a Laodicea. Nejvíc ze všeho to dokazuje příslib, který dal Filadelfii, že ji

„zachová od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svěť. (Pozn. autora a překla­ datelky.: Zde je opět lepší použít slovenský překlad Jozefa Roháčka, abychom se co nejvíce přiblížili autorově argumentaci a významu slov: Zjevení 3:10 Preto, že si ostříhal slovo mojej trpezlivosti, i ja budem teba ostříhat'a vytrhnem ťa z hodiny pokušenia, ktorá při­ jde na celý svět zkúsiť tých, ktorí bývajú na zemi.) Zároveň vidíme, že Laodicea má účast na večeři v Nebi již něčím podmíněnou. Napomíná ji, že bez pokání bude vyvržena z Jeho úst. A protože sliny nelátají do nebe, ale padají na zem, jasně tím dal najevo, že bez nápravy bude zanechaná. Křesťané z Filadelfie zachovávají Boží slovo ve svém srdci, a proto je jim slíbeno, že budou vytrženi. Nemají velký vliv na současné dění v Církvi, jelikož jsme četli, že „mají malou moc“. Protože milují Boží slovo, všude tahají za kratší konec, a nejvíc v očích světa. To o nich víme. Ale nevíme, kdo do Filadelfie patří. Dále také víme, že křesťané z Laodicei Boží slovo už ani neposlouchají, natož aby ho ještě zachovávali v srdci. Na všech úrovních mají dnes obrovský vliv, neboť disponují vším, co k tomu patří. Pro mnohé jsou lákavými důra­ zem, který dávají na požehnání v pozemském životě. Co však znovu o nich nevíme, kdo patří do Laodicei, protože na nikoho nemůžeme ukázat prstem a soudit jeho život. K nikomu nemůžeme přijít a říci mu, že svoji svatost smí­ chal s hříchem světa, že Kristův příchod ho ani nenapadne, že hovoří jazykem bezbožného světa: „Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji.“ Dnes už ani zdaleka takovéto věci nemůžeme říkat nikomu, koho se to týká. Proč? Protože tyto věci mezi mnohými křesťany již nabyly rozměrů oficiálního učení. Jsou to teologické doktríny, které se sice opírají o literu Písma, ale stojí proti Duchu Písma. Laodicea je hluchá vůči Božímu slovu, neposlouchá ho. Proto k ní mluví

S O U D NAD S V Ě T E M Z A Č N E OD B O Ž Í H O D O M U

Pán: „Kéž bys naslouchal mému hlasu." Tuto hluchotu už změní jenom Bůh, ale po svém. Proto je napsáno: „Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni. “ Nikdo dnes nemůže Laodiceu přesvědčit o potřebě jejího pokání, až ji přesvědčí ten „den v ohni“. V obou sborech se jedná výlučně o křesťany, kteří uvěřili v Krista. Zároveň vidíme, jak je Pán Ježíš v závěru oslovuje: „Kdo má uši, slyš, co Duch

praví sborům!“ Takže to slovo dnes napomíná celou Církev, každého z nás bez rozdílu. Laodicei sdělil Pán něco velmi tvrdého. To by nikdo z nás od nikoho nechtěl slyšet, že bude vyvržený z jeho úst. Avšak takováto tvrdá slova jsou ade­ kvátní tomu, o co se tady jedná. Sm íc h a l i h o r k é se s t u d e n ý m

Jedině tak dostaneme vlažnou vodu. Proto k nim Pán hovoří: „Kéž bys byl stu­

dený nebo horký!" Kéž bys to nikdy nesmíchal. Samozřejmě, že tu nejde o stu­ denou a horkou vodu. Jde o to, že smíchali svaté s nesvatým. Svatost v Kristu s hříchem světa. Pokud loď plave po moři, je vše v pořádku, ale jakmile se moře dostane do lodi, nastává zánik. Prorok Daniel popisuje, jak babylonský král Belšasar nechal donést na svoji hostinu nádoby, které uloupil jeho otec Nabúkadnezar z chrámu v Jeru­ zalémě. Dobyl ho v roce 586 př.n.l. Belšasar, a jeho hosté z těch nádob pili víno a hodovali. Znenadání se na bílé stěně paláce objevila část ruky a napsala 3 slova: Mene, mene, tekel ufarsin. Nevidíme na stěně každý den ruku, jak nám něco píše. Proto zděšený král křičel jako smyslů zbavený, aby našli někoho, kdo to vysvětlí. Ale když nikdo nemohl, královna poradila, aby dovedli Daniela. Daniel 5:9-31 Před krále byl tedy předveden Daniel. Král k Danielovi promluvil

a řekl: Ty jsi ten Daniel ze synůjudských vysídlenců, které přivedl král, můj otec, z Judska?... „Jestli teď dokážeš přečíst ten nápis a sdělit mi jeho výklad, šarlat ob­ lékneš a zlatý řetěz okolo krku obdržíš a budeš vládnout jako třetí v království. “ Nato Daniel odpověděl a před králem řekl: Tvé dary nechť zůstanou tobě a své odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím. Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnezarovi. A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, nechával naživu, koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval. Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali

a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spáset porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, ze v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí. Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare, nepokořil své srdce, přestožes o tom všem věděl, nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu a ty i tví velmoži tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil. Nato byl od něho poslán hřbet té ruky a nápis tento zapsán. A tímto nápisem je zapsáno: MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín. Toto je výklad toho slova: MeNé —sečetl Bůh tvé kralování a ukončil je. TeKéL — byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným. PeRéS — rozpůleno bylo tvé království a bylo dáno Médům a Peršanům. Nato Belšasar poručil a Daniela přioděli šarlatem i zlatým řetězem okolo krku a rozhlašovali před ním, že bude v království vládnout jak o třetí. Té noci byl chaldejský král Belšasar zabit. Belšasar si dovolil sáhnout na svaté nádoby Božího chrámu. Něco po­ dobného vidíme, když se podíváme na Noemův starodávný svět. Synové Boží porušili svoji svatost v nesvatém světě. Kvůli tomu byl zatopen. Zničili tím sebe i tehdejší svět. 1. Mojžíšova 6:1-8 Když se lidé začali na zemi množit a rodily

se jim dcery, synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli. A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. V oněch dnech byli na zemi obři - a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži. I viděl Hospodin, ja k mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé, a Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Hospodin řekl: Vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil. Ale Noe nalezl milost v Hospodinových očích. B ů h o d d ě l il s p r a v e d l iv é h o N o e m a od CELÉHO STARODÁVNÉHO SVĚTA

Bůh svým soudem zachránil lidstvo tím, že oddělil svaté od nesvatého. Ale proč bylo nutné zatopit tehdejší svět? Synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty

S O U D NAD S V Ě T E M

ZAČNE OD B O Ž Í H O D O M U

jim rodily obry. Svět je viděl jako siláky, jako muže věhlasného jména, jako hr­ diny. Ale Bůh je viděl jako příšery, jako anděly, kteří porušili Jeho příkaz, poru­ šili své knížectví. Juda 1:6 A anděly, kteří nezachovali své knížectví, ale opustili

vlastní příbytek, zachovává ve věčných poutech pod mrákotou k soudu velikého dne. Porušili svatost Božích synů. Následkem tohoto spojení se rodili obři na Zemi a množila se zloba. A proto Bůh litoval, že stvořil člověka a měl bolest ve svém srdci. Aby ho zachránil před vyhynutím, rozhodl o potopě. Při ní oddělil Noemovu spravedlnost od hříchu padlého světa. Anděly, kteří zhřešili, svrhl do temných jeskyní Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu. Neušetřil ani starodávný svět a později ani Sodomu a Gomoru. Apoštol Petr vysvětluje, že tímto dal výstražný příklad těm, kteří by v budoucnosti měli spáchat to samé, tj. porušovat svou svatost. 2. Petrův 2:4-6 Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do

temných jeskyní Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu. Ani starý svět neušetřil, ale zachoval jen Noeho, hlasatele spravedlnosti, jednoho z osmi, když uvedl potopu na svět bezbožných. Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil k zániku a tím dal varovný příklad budoucím bezbožníkům. 2. Petrův 3:1-14 ... v posledních dnech přijdou s posměchem posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních žádostí a budou říkat: ,Kde je to zaslíbení jeho příchodu ? Od té doby, co zesnuli otcové, všechno zůstává tak, ja k to je od p o ­ čátku stvoření/ Je jim totiž skryté, neboť to chtějí, že nebesa byla od pradávna a země povstala z vody a skrze vodu slovem Božím, skrze něž také tehdejší svět zahynul, když byl zatopen vodou. A týmž slovem jsou nynější nebesa a země uschovány k ohni a střeženy pro den soudu a záhuby bezbožných lidí.... Když se toto všechno takto rozplyne, jací musíte být ve svátém způsobu života a zbož­ nosti vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne! 2. Petrův 2:20, 21 Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním na­ šeho Pána a Zachránce Ježíše Krista, se znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali, a odvrátili se od svátého přikázání, které jim bylo předáno.

Apoštol Petr zde hovoří o křesťanech, pro které by bylo bývalo lepší ne­ poznat Krista, než když Ho poznali, a přesto smíchali svaté s nesvatým. Dů­ raznější napomenutí ke svatosti pravděpodobně v celé Bibli nenajdeme. Říci o někom, že by pro něho bylo bývalo lépe Krista nepoznat, je děsivé. Ale je to tak vážné, že kvůli tomu zahynul celý starodávný svět a Boží andělé byli vy­ dáni moci soudu. Petr píše: „jací musíte být ve svátém způsobu života a zbož­

nosti vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne!“ A o posměvačích té doby hovoří jako o prokletých dětech. (2. Petrův 2:14) Nemylme se, nemluví o ateistech, mluví o křesťanech. Až se chvěji. Křesťanům píše o padlých křesťanech a přirovnává je k padlým andělům. Petrovými dopisy Pán třese způsobem života dnešních křesťanů - Laodičanů, aby se vrátili ke svatosti, kterou získali v Kristovi. Z těchto Petrových listů je nutné pochopit ještě jednu důležitou věc. Proč skrze něj Pán Ježíš napomíná tak nekompromisně. Aby už teď dal někomu vědět, že ztratil svoji záchranu? To určitě ne! Vždyť Pavel píše 2. Timoteovi 3:16,17 Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování,

k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. Proč tedy takováto tvrdá slova? Je to proto, aby se nemíchala svatost s hříchem, jelikož to je rozhodující pro vztah s Bohem. Leviticus 11:45 Neboť já Hospodin jsem vás vyvedl z egypt­

ské země, abych byl vaším Bohem. Buďte svati, neboť já jsem svátý. To neplatilo jen pro Starý Zákon. Potvrzuje to i 1. Petrův 1:14-19 Jako poslušné děti se ne­ přizpů sobíte dřívějším žádostem, jako když jste byli v nevědomosti, ale podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte svátými v celém svém způsobu ži­ vota. Vždyť je napsáno: ,Buďte svati, neboť já jsem svátý/ Jestliže vzýváte jako Otce toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho skutků, prožijte v bázni čas svého přebývání v cizině. Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatém, nýbrž drahou krví Krista jak o beránka bez vady a bez poskvrny. Pán Ježíš to slovo ho­ voří všem křesťanům, kteří v tomto selhali. Ne však proto, aby nás odsoudil, ale proto, aby nás přivedl na Večeři svatby Beránka v Nebi. Proto, aby nás přivedl k pokání. Proto, abychom byli vytrženi. Neboť miluje všechny, kteří v Něj uvě­ řili, a proto je napomíná. Zjevení 3:19,20 Já usvědčuji a kárám ty, které miluji;

buď tedy horlivý a učiň pokání. Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.

S O U D NAD S V Ě T E M

Z A Č N E OD B O Ž Í H O D O M U

B ůh

n á m n ed á v á s v é slo v o p r o t o ,

ABY NÁS ODSOUDIL, ALE VYCHOVAL

Bibli dal napsat v první řadě pro své děti. A rodiče své děti vychovávají, nevy­ hazují je z okna. Křesťané kvůli svým opakovaným hříchům často upadají do těžkých depresí. Myslí si, že Bůh jim již neodpustí. Ale Jemu o to nejde, aby člo­ věka zdrtil v jeho výčitkách a úzkosti. Právě naopak, tehdy nám běží na pomoc. Žalm 103:13 Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad

těmi, kdo se ho bojí. Kdo z nás by opustil své dítě? Kdo by do poslední chvíle nečekal na jeho návrat? Kdo by svému dítěti až do konce nedával všechny šance a neposiloval ho? O tom je Bible. Jan 6:37 Každý, koho mi Otec dává, přijde ke

mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. Ezechiel 18:23 Copak si opravdu přeji smrt ničemy, je výrok Panovníka Hospodina? Nemám snad v ob­ libě, když se odvrátí od svých cest a bude žít? Přestože Boží soud začíná od Jeho domu, tak jen proto, jelikož Nebeský Otec chce mít doma všechny svoje děti, které miluje.

„K oho Pá n MILUJE, TOHO VYCHOVÁVÁ,

Židům 12:4-14 Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji

proti hříchu. A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jak o synům: ,Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť

A ŠVIHÁ

koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho

KAŽDÉHO, KOHO

přijímá za syna. ‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi

PŘIJÍMÁ ZA SYNA. “

zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec

nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. Také v našich tělesných otcích jsm e měli vychovatele a měli jsm e je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili? Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, ja k jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou j í vycvi­ čeni. Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.

Boží slovo, přestože někdy důrazně napomíná, dnes ještě nikoho neod­ suzuje. To znamená, že hříšné věci, o kterých víme, že bychom je měli opus­ tit, opusťme. Abychom tu nebyli zanecháni spolu s nimi. A svaté a šlechetné věci, o kterých víme, že nám chybí, uchopme. Abychom byli vzati spolu s nimi. Pokud to dáme do pořádku ještě před vytržením, budeme vzati, jelikož bu­ deme shledáni jako ti, kteří bděli. Pokud to však neuděláme, budeme to dávat do pořádku v zanechaném světě. Bdělost má smysl v tom, že ten, kdo ví, že už přichází Jeho Pán, dává na sebe zvýšený pozor. A to je smysl Jeho napomínání k „bdění“. Aby nás přivedl ke svatosti ještě před soudy, které se po vytržení do­ tknou celého světa. Pán Ježíš od nikoho z nás neočekává život bez chyb. Očekává, že se z nich po­ učíme, zahanbíme se a nepolevíme v Jeho následovaní. Kdo věří v Krista, ať se odvrátí od svých hříchů a ve svatosti následuje Pána. Vykoupil nás z každého hříchu a z každé nepravosti. Některé ještě můžeme napravit, a některé už ne, ale opustit máme všechny, o kterých víme. Pokud někdo tvrdí, že nemá žádné hříchy, Bible ho usvědčuje jako lháře. A to platí i v případě, že někdo tvrdí, že zná Pána a o svoji svatost v Kristovi nedbá. 1. Janův 1:8-10 Řekneme-li, že

žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. Řekneme-li, že jsm e nezhřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. 1. Janův 2:4-6 Kdo říká: ,Znám ho, ‘ a jeho přikázání nezachováváme lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsm e v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, ja k žil on. Pojďme tedy k nebeským důvodům „Příchodu Syna člověka*. Jako první: Žeň prvotiny Země. Žeň těch, kteří svůj vztah ke Kristu chrání ve svém srdci. Neboť vztah s Nim je to, co nás posvěcuje. On je naše moudrost, spravedlnost, posvě­ cení i vykoupení. 1. Korintským 1:30,31 Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž

se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby se stalo tak, ja k je napsáno: ,Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. *

S O U D NAD S V Ě T E M Z A Č N E OD B O Ž Í H O

DOMU

25

I. ČÁS T

NEBESKÉ DŮVODY je h o p ř íc h o d u 1. Žeň prvotiny Země 26

2. Budeme Mu podobní 3. Aby viděli moji slávu

PŘÍ CHOD

syna člo v ěk a

4. Večeře svatby Beránka 5. Korunovace v Nebi 6.

V domě mého Otce je mnoho příbytků

Pokud hovořím v této knize na kterémkoli místě o Církvi, tak tím myslím křes­ ťany, o kterých mluví Písmo. Bez rozdílu denominace, rasy, vzdělání, či kultury. Církví jsou lidé, kteří ať jsou jakkoli nebo kdekoli organizovaní, či neorgani­ zovaní, milují a poslouchají Krista. Matouš 18:20 „Neboťkdekoli se shromáždí

dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“Vš ichni, kteří jsme uvě­ řili v Pána Ježíše, jsme vykoupeni, ospravedlněni a omilostněni Kristovou krví. Přestože stále nejsme bez chyb, jsme Jeho Církví proto, že jsme přijali a uvěřili v Boží lásku, která nám od Něj byla dána jako dar každému člověku. Římanům 6:23 Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši,

našem Pánu. Za mnoho let svého života v Církvi jsem si všiml, že žádná církev není bez chyb. Ani ta moje. Ale zároveň jsem si také všiml, že Bohu to nikdy nebylo na překážku, aby ty křesťany požehnal, chránil, uzdravoval, miloval a doslova je nosil na rukou... a svým tempem šli od pěti k deseti. Jakmile však jakákoli komunita začala svoje chyby řešit na úkor lásky či dokonce bez ní, tak potom z těch chyb vyrostly ještě větší chyby: neláska, odsuzování, pomlouvání, zlé řeči apod. A tehdy z těch církví odešlo všechno Boží teplo a celé se to začalo pohy­ bovat opačným směrem... od deseti k pěti. Proč je to tak? Jan 13:35 Podle toho

všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. A podle ne-lásky poznají pravý opak. Protože láska ve společenství křesťanů je největší, a takovou musí zůstat i tehdy, když přijdou problémy. (1. Korintským 13:1-13). Kdo miluje, poznal Boha, a kdo nemiluje, Boha nepoznal. Zapomněl, že Bůh je láska. 1. Janův 4:7,8 Milujme jedni druhé, milovaní - vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se

narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nezná Boha - vždyť Bůh je láska. O své církvi si dnes můžeme myslet v superlativech, co jen chceme, ale pamatujme:

„Bůh vyhledává, co bylo zahnané“ (Kazatel 3:15). Jde za těmi nejslabšími. Za­ nechá 99 spravedlivých ovcí a hledá tu jedinou zatoulanou. Protože láska jinak jednat ani nedokáže. Poznání v této knize by nám příliš neprospělo, pokud bychom neměli lásku jeden ke druhému. 1. Korintským 13:2 A kdybych měl proroctví a znal všechna

tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemis­ ťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

PRVNÍ

1. K A P I T O L A DŮVOD JEHO PŘÍCHODU

Žeň prvotiny Země Zjevení 14:14-16 A uviděl jsem, a hle, bílý oblak, a na tom oblaku kdosi sedící,

podobný Synu člověka, mající na své hlavě zlatý věnec a ve své ruce ostrý srp; a z chrámu vyšel další anděl a volal silným hlasem na toho, jenž seděl na tom ob­ laku: „Pošli svůj srp a žni, protože přišla hodina žatvy, protože žeň země vyschla. “ A ten, jenž seděl na tom oblaku, přiložil svůj srp na zem, i byla země požata. Apoštol Jan prorocky uviděl čas vytržení Církve. Viděl jak: Pán J e ž íš

s e d í na o b l a k u se z l a t ý m

VĚNCEM A V RUCE MÁ OSTRÝ SRP

Co tam dělá? Proč sedí na oblaku? Skutečnost, že sedí, ukazuje na to, že na něco čeká. Protože když přijde na oblaka, ještě nesestoupí na Zem. 1. Tesalo28

nickým 4:16,17 ...protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a

Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. S Boží polnicí sestoupí z Nebe, sedne si na ob­ laka a bude čekat na zatroubení poslední polnice. 1. Korintským 15:51,52 Hle,

říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako ne­ porušitelní a my budeme proměněni. Pán Ježíš bude sedět a čekat, aby na povel svého Otce vstal a souběžně vykonal dvě věci: „Požnul11 ze Země svoji nevěstu

PŘÍ CHOD

syna člov ěka

a na Nebi zavřel dveře.• •

Čeká na majestát svého Otce, aby „požnul11 svoji nevěstu K majestátu slávy Nebeského Otce patří také to, že pošle anděla ze svého chrámu, aby oznámil den a hodinu žně prvotiny. Proto nikdo z nás do poslední chvíle nebude znát den a hodinu, na kterou čeká sám Pán Ježíš jako na majestát slávy svého Otce. Čeká na Jeho povel, na anděla,

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮV OD Y JEHO PŘÍCHOD U

který vyjde z nebeského chrámu a silným hlasem zavolá: „Přilož svůj srp a

žni, neboť nadešla hodina žně.“ Toto je ten hlas poslední polnice. Protože z Nebe sestoupí s polnicí Boží, ale až při zatroubení poslední polnice vsta­ nou zesnulí v Kristu a my budeme naráz s nimi vytrženi. To bude čas, kdy bude sklizena Kristova nevěsta - prvotiny Země. Při této žni bude vytržena do oblak. Mnozí si pletou poslední polnici se sedmou. Ale mezi zvukem poslední polnice a sedmé je rozdíl v tom, co ohlašují. „Poslední" oznamuje naše vytržení vstříc Pánovi, vzkříšení zesnulých v Kristu a příchod nevěsty do Nebes. Ale „sedma' polnice ohlašuje konec našeho věku. Slovy anděla oznamuje, že času už více nebude, neboť přijde Pán, aby soudil živé národy a pro lidstvo ustanovil nový věk Milénia. (Zjevení 11:15 a 10:5-7). •

Čeká na povel svého Otce, aby vstal a na Nebi zavřel dveře Bůh zavřel dveře Noemova korábu a zamkne jednoho dne i dveře na Nebi. Genesis 7:13-16 Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho,

žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,... vešli tak, ja k mu Bůh při­ kázal. A Hospodin za ním zavřel. Na Nebi jsou dnes dveře otevřené. Zjevení 4:1 Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem

uslyšel jak o zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: „Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom. “ Ale jednou přijde okamžik, kdy domácí Pán na Nebi vstane a zavře dveře Nebe. Bude to hned po vytržení. Lukáš 13:25 V tu chvíli, když

by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: ,Pane, otevři nám, on vám odpoví:,Neznám vás a nevím, odkud jste. ‘ Proto budou zanechaní křesťané v soužení světa křičet: „Pane, otevři nám“, protože předtím uvidí, že někteří těmi dveřmi už prošli. Z Písma víme, že když už přijde na oblaka a sedne si, tak po celém světě se bude rozléhat křik, po kterém se na Nebi zavřou dveře. Matouš 25:6 O půlnoci se strhl

křik: „Ženich přichází! Jděte mu naproti!“ To říká Písmo, ale nepředbíhejme. K tomu se ještě vrátíme. Dozrála úroda Země, až uschla. Prvotiny si nadevše zamilovaly Krista, jako nevěsta svého Ženicha. Dozrála. U ní už není na co čekat. U ostatních ano. Až poté, co bude sklizena prvotina Země, pošle Pán své anděly, aby požnuli celou Zemi a ořezali její vinici. Žeň andělů, jak uvidíme dále, však už nebude

1. K A P I T O L A

ŽEŇ P R V O T I N Y ZEMĚ

29

v „pokojných" dnech Země, ale v soužení světa a ve velkém lisu Božího hněvu. Všechno má svoji posloupnost. Nejprve bude sklizena Kristova nevěsta. Potom ti, co budou zanecháni v soužení světa a nakonec lid Izraele - vinice Země. Žeň v Izraeli během tří židovských svátků nám dosvědčuje, že tak jako jsou tři žně pozemské, budou i tři žně nebeské. Samozřejmě nečekáme, že tyto nebeské žně proběhnou v době těchto svátků, ale vidíme je jako předobraz toho, jak bude z této Země do Nebes požnuta víra v Krista. .

Na Velikonoční noc (Pesach) se žne ječmen. Je prvotinou sklizně. Prorocký obraz vytržených. Budou požati před velkým soužením světa. Zrno ječ­ mene je velmi jemné a křehké. Není možné ho dlouho drtit. Na mlýnském kameni se převaluje krátkou dobu. Potom vezmou dřevěné vidlice a vy­ hazují do vzduchu. V povětří se oddělí zrno ječmene od plev. Podobně i Kristova Nevěsta bude vytržena do povětří. Zjevení 14:16 A ten, který seděl

na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata. •

Na Svátek týdnů (Letnice) se v Izraeli žne pšenice (3. Mojžíšova 23:15-16). Prorocký obraz zanechaných. Zrno pšenice má silnou slupku. Deska, na které se drtí, aby se oddělilo zrno od její slupky, se na blízkém východě nazývá „tribulunT, což znamená: utrpení, strast, trýzeň. Jaké symbolické vyjádření pro soužení světa. Zjevení 14:17 A další anděl vyšel ze svatyně,

která je v nebi, a také on měl ostrý srp. •

Na Svátek Stánků (Sukot) je sklizeň hroznů. Drcení v lise. Prorocký obraz pro vinici Země. Jsou to Židé, Boží vyvolený lid. Zjevení 14:18-20 A jiný

anděl vyšel z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály. “ Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil

PŘÍ CHOD

syna člo v ěk a

vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu. Tyto troje žně nám dokreslují význam Pánova slova v Lukáši 18:7,8 Nezastane

se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pom ocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“ Jak by mohl najít víru na Zemi, když víra bude požnuta

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

D o

Ne b e

p ř ijd o u

Ž eň ZRNA JEČMENE

Ž eň ZRNA PŠENICE

Ž eň Z em ě

v in ic e

Kdy

P rv n í sk u p in a p řijd e v

D ru h á sk u p in a p řijd e

T ře tí sk u p in a p řijd e

p řijd o u ?

ča se p o k o jn ý c h d n í Z em ě .

z v e lk é h o so u ž e n í svě ta.

z lisu s o u ž e n í svě ta .

O d ku d p řijd o u ?

Ja k p řijd o u ?

Ž en ili se, je d li, pili, k u p o v a li, p ro d ávali, sá ze li, sta vě li.

S o u že n í, ja k é n eb ylo

S o u že n í, ja k é n e b ylo

a ja k é již n ik d y n e b u d e .

a ja k é již n ik d y n e b u d e .

V zk říše n ím a v y trž e n ím ,

Z a b itím , ja k o d u še

Z a b itím , ja k o d u še

v o sla v e n ý c h a

p o b itý c h , je lik o ž se

p o b itý c h , je lik o ž se

p ře m ě n ě n ý c h tě le ch .

n e p o k lo n ili šelm ě.

n e p o k lo n ili šelm ě.

Na ja k é

Před B o ží trů n ,

Před B o ží trů n

Před B o ží trů n

m ísto ?

p řed B e rá n ka .

pod z la tý o ltář.

na sk le n ě n é m oře.

Kdo?

Izajáš 66:1

A to p r a v í H o sp o d in : N ebesa js o u m ým trůn em a ze m ě podnoží m ých nohou.

M o u d ré p ann y,

P o šetilé p ann y,

Z n o v u z ro z e n í Ž id é ,

K risto va N evěsta.

z a n e c h a n í křesťané.

k te ří u vě řili v K rista. Zjevení 15:2,3

Zjevení 7:9,10

Zjevení 6:9-11

P o to m js e m uviděl, a hle,

A k d y ž o te v ře l p á to u

U vid ěl js e m ja k o b y

veliký zá stu p , k te rý n ikdo

p ečeť, sp a třil js e m p o d

sk le n ě n é m oře, sm íšen é

n e m o h l sp o číta t, z e všech

o ltá řem d u še z a b itých

s o h n ěm , a ty, k te ří

n á ro d ů , km en ů, ja z y k ů

p ro B o ž í slo v o a p ro

z v ítě z ili n a d to u šelm o u a n a d je jím o b ra zem , n a d

a z k a žd éh o lidu, ja k

svě d e ctví, které věrn ě

s to jí p ř e d trůn em a p ře d

drželi. A ti z v o la li

je jím zn a m e n ím a n a d

B erá nkem , o b le če n i v bílá

m o cn ým h la sem : „Ja k

číslem je jíh o jm é n a , ja k

ro u ch a , p a lm o v é ra to le sti

d lo u h o je ště , P a novníku,

s to jí n a tom sk len ěn ém

v ru ko u, a v o la jí velikým

sv á tý a p ra vý, n e b u d e š

m o ři a m a jí B o ž í lo u tn y

h la se m : „Z á ch ra n a n á le ž í

so u d it a tre sta t za n a ši

a z p ív a jí p íse ň B o žího

n a šem u Bohu, tom u,

k rev ty, kd o b y d lí n a

slu žeb n ík a M o jžíše a

k te rý s e d í n a trůn u, a

z e m i?" A k a žd ém u z nich

p íse ň B e rá n k o vu :„V e lik é a

B erá nko vi."

b ylo d á n o bílé ro u ch o

p ře d iv n é js o u tvé skutky,

Proč

Byli u zn á n i za h o d n é

tam

u n ik n o u t a p o sta v it se

p řijd o u ? V ja k é m tě le tam budou?

a b ylo jim řečen o, a ť

P a n e B o že V šem ohoucí,

o d p o č in o u je š t ě krá tký

sp ra ve d livé a p ra v é js o u

č a s ,. . .

tvé cesty, K ráli sv á tý ch !"

N e p o k lo n í se še lm ě

N e p o k lo n í se šelm ě

a n e p řijm o u je jí z n a m e n í.

a n e p řijm o u je jí z n a m e n í.

V N ebi b u d o u m ít

V N ebi b u d o u m ít

V N ebi b u d o u m ít

o sla v e n é tělo.

d u c h o v n í tělo.

d u c h o v n í tělo.

p řed K risto vu tvář.

S K ristem se v rá tí

B u d o u v z k říše n i po

B u d o u v z k říše n i po

Co s nim i

na Z e m , ja k o Je h o

K risto vě n á vra tu na Z em ,

K risto vě n á vra tu na Z e m ,

bud e?

m o cn á arm á d a . (Zjevení 19:14)

a b y s Ním v lá d li.

ab y s Ním v lá d li. (Zjevení 20:4)

(Zjevení 20:4)

do Nebes? Dokazuje to i soud nad žijícími národy, který nastane po Kristově příchodu na Zem. Na tomto soudu nebude souzen jediný křesťan, jelikož na něm bude každý souzen podle svých skutků (Matouš 25:31-46). Před tím, než Pán přijde na Zem, bude již sklizena „víra v Ježíše Krista".

PO V Y T R Ž E N Í

P Ř IJD O U DO N E B E S T Ř I S K U PIN Y SPA SEN ÝCH LID Í

Jako první přijde Kristova nevěsta, tj. zesnulí v Kristu a křesťané, kteří se živí dočkají vytržení. Druhou skupinu vytvoří zanechaní křesťané, kteří budou v soužení světa zabiti pro svoji víru. A poslední skupina bude složena ze spa­ sených Židů. Přijmou Krista v čase milosti pro Izrael, až plnost pohanů vejde do nebes. Ale i jejich víra bude sklizena na Zemi, protože mnozí z nich budou zabiti antikristem. Všechny tři skupiny nám představuje Jan v knize Zjevení. Popisuje skutečnosti, které tyto skupiny od sebe odlišují. V jakém čase přijdou do nebes a vjakém pořadí, na jaké místo přijdou a v jakém těle. Také jestli zažijí na Zemi dny pomsty Boha, nebo tomu uniknou. Posbíral jsem z Písma o nich tato fakta a kvůli přehlednosti shrnul v tabulce na předcházející stránce. „Víra v K r ista "

32

Boží

b u d e sk lizen a př ed

TRŮ N V E T Ř E C H S K L IZ N ÍC H

Sklizeň prvotin prorocky popsal také Daniel 7:13,14 V těch nočních viděních

jsem přihlížel a hle - s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. Byla mu dána vláda a čest i králov­ ství a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat, jeho vládaje vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno. Uviděl Pána, jak přijde od Otce s oblaky, ale nepřijde na Zemi. Z oblak se otočí a vrátí k Nebeskému Otci. Ale to už bude se svojí nevěstou, pro kterou na ta oblaka šel. Proto je o Něm řečeno, že Mu bude dáno dovolení. Na první pohled je

PŘÍ CHOD

syna č l o v ě k a

to absurdní. Kdo by už Pánovi mohl bránit či dovolovat přijít před svého Otce? Je to však proto, že před Jeho tvář vede někoho, kdo to dovolení potřebuje. Svoji vykoupenou a milovanou nevěstu. A ona to dovolení díky Němu také dostane. Pro Jeho prolitou krev, pro Jeho probodnutý bok, pro Jeho probodnuté ruce, pro Jeho korunu z trní a pro Jeho zvolání na kříži: „Dokonáno jest." Jan 14:6 Ježíš mu řekl: „já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než

skrze mne.“ Až poté, co se toto všechno před Božím trůnem uskuteční, v čase,

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

který znovu zná jen Nebeský Otec, přijde Pán Ježíš se svými svátými na Zem. Ujme se vlády nad světem a přemění ho v ráj na Zemi. Toto všechno daleko do budoucnosti dal Bůh Danielovi prorocky uvidět, aby nám to předpověděl v Písmu a posiloval naši víru Jeho slovem v očekávání na Jeho příchod. Ž e ň v ír y Z e m ě je „ z a č á t k e m k o n c e s v ě t a “

Žeň víry bude začátkem posledních dní světa, který známe dnes. Po ní zů­ stanou miliardy lidí uprostřed nezměnitelné reality zanechaných. Stanou se svědky toho, jak před jejich očima Bůh „ukradne" miliony lidí, kteří očekávali své vytržení před Kristovu tvář nad všechny poklady svého života. Jsou na to připraveni každý den a každou hodinu. Jakmile Pán Ježíš zaklepe, okamžitě Mu poběží otevřít a půjdou s Ním. Jak? Tak, že při všem, co dělají, se posvěcují v očekávání na Krista. Jsou odhodláni vše na světě opustit, aby odešli s Ním. Proto i ta naléhavost proroků. Sofoniáš 1:14-18 Blízko je Hospodinův velký den, blízko a velmi pospíchá. Slyš!

Hospodinův den je trpký hrdina v něm bude křičet. Onen den bude dnem hněvu, dnem soužení a sklíčenosti, dnem zkázy a zpustošení, dnem temnoty a soumraku, dnem mračna a husté temnoty, dnem troubení na beraní roh a válečného křiku proti opevněným městům a proti vysokým rohovým věžím. Způsobím lidem sou­ žení a budou chodit jak o slepí, protože hřešili proti Hospodinu. Jejich krev bude vylita jak o prach a jejich vnitřnosti jako výkaly. Ani jejich stříbro ani jejich zlato je nebude moci vysvobodit v den Hospodinova hněvu. Ohněm jeho žárlivosti bude strávena celá země, ano, náhlý konec učiní se všemi obyvateli země. Izajáš 17:13,14 Lidé budou hučet jako hukot mnohých vod. Ale okřikne je a ute­

čou daleko a budou se hnát před větrem jako plevy po horách a jak o prašný vír před vichřicí. Navečer hle, hrozba! Dříve než přijde ráno, už nejsou. To je podíl těch, kdo nás pleni, a los těch, kdo na nás kořistí. Zděšení v čase večera spojené s tím, že ráno někoho nebude? Je tu řeč o vytržení. Ten den je velmi blízko. Během let 2015 až 2017 jsme viděli na obloze i na Zemi tolik Božích znamení, že to v historii nemá obdoby. Píši o nich v knize Vytržení. Ale obyvatelé Země o tomto dni nemají ponětí. Podobně jako současníci Noema mají úplně jiné starosti. Nehledají Boha ani věčnost s Ním. Starají se o poklady svého života,

1. K A P I T O L A

ŽEŇ P R V O T I N Y ZEMĚ

které však nejsou v Nebi, ale na Zemi. Žení se, vdávají, jedí, pijí, kupují a pro­ dávají. Žeň ve velkém lisu Božího hněvu, která zanedlouho zasáhne svět, je netrápí. Izaiáš 13:4-12 Slyš! Rachot na horách jakoby mnohého lidu. Slyš! Hukot krá­

lovství - shromažďovaných národů: Hospodin zástupů formuje armádu k boji. Přicházejí z daleké země, od konce nebes - Hospodin se zbraněmi svého rozhoř­ čení - aby pohubil celou zemi. Naříkejte, protože den Hospodinův je blízko. Při­ jd e jako zkáza od Všemohoucího. Proto všechny ruce ochabnou a srdce každého člověka se rozplyne. Vyděsí se, zachvátí je křeče a bolesti, budou se svíjet jako rodička. Jeden bude užasle hledět na druhého, jejich tváře budou jako plamen. Hle, den Hospodinův přichází, krutý, se zuřivostí a s planoucím hněvem, aby uči­ nil tuto zemi hroznou pustinou a vyhladil z ní hříšníky. Neboť hvězdy nebes ani jejich souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce bude vycházet temné a měsíc nezazáří svým světlem. A navštívím svět za zlo a ničemy za jejich vinu; způsobím, že zmizí pýcha domýšlivců a hrdost tyranů ponížím. Způsobím, že bude člověk vzácnější než ryzí zlato, člověk nad zlato z Ofíru. 34

Z n a m e n í n a o b l o z e p ř e d c h á z e jí ž n i v ír y

Lukáš 21:25-28 „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úz­

kost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře. Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou. A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy protože se přibližuje vaše v y k o u p e n í Joel 3:3,4 Učiním divý na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře. Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný.

PŘÍ CHOD

syna č lo v ěk a

Jaký je důvod těchto znamení? Pán Ježíš to vysvětlil. První je: „Když se

toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy protože se přibližuje vaše vykoupení. “ Abychom věděli, jak blízko to je. Napřímit se a zvednout hlavy. Jakmile zahlédneme, že se toto všechno začne dít, tak máme očekávat své vytržení. Má nás to zastihnout vzpřímené, se zvednutou hlavou a pozvednutýma očima. Pán dobře ví, že nikdo nemůže takto chodit neúměrně dlouho - vzpřímený a s pozvednutýma očima. Takže to znamená, že těmito znameními nám dává

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

najevo, že jakmile je zahlédneme, zanedlouho po nich půjdeme s Ním domů. A druhý je ten: „neboť mocnosti nebes se zatřesou “. Pohyb nebeských mocností, které kvůli našemu vytržení, budou soustředěny kolem planety Země, budou doprovázet znamení na obloze i na Zemi. Při stvoření světa Bůh 390 krát zvětšil vzdálenost mezi Sluncem a Zemí oproti vzdálenosti, která je mezi Měsícem a Zemí. Zároveň 400 krát zvětšil i velikost Slunce oproti velikosti Měsíce. Tím umožnil, abychom uviděli zatmění Slunce s milimetrovou přesností. Věřím, že to nestvořil kvůli nadšeným „sklíčkařům", aby je pobavil při pozorování zatmění Slunce. Stvořil to kvůli těm, kteří z Bible vědí o Jeho znameních. Jimi nás upozorňuje, abychom byli připraveni. Ačkoli tomu rozumíme jen v hrubých rysech, je to víc než dost. Pán svůj pří­ chod jednoznačně spojil s nebeskými znameními. Avšak mnozí křesťané to bagatelizují slovy: „Znamení Jeho příchodu nechrne být, jsou zbytečná." Ale pokud by opravdu byla zbytečná, zbytečně by na ně upozorňoval i Bůh v Bibli. Namítneme to Bohu? „Pane, mluvíš nám zbytečné věci." Někteří Mu to svými postoji vyjadřují. Vypadá to, že Všemohoucí Bůh, aby na své obloze zavěsil znamení, potřebuje si od nich nejprve „vyžádat souhlas", jinak to nepřijmou. Všechno nemusíme hned pochopit, ale bázeň před Ním je na místě vždy. Vní­ mat pohyb těles na obloze vesmíru, ačkoli jim plně nerozumíme, jednoznačně patří k bázni před Bohem. Žalm 19:2 Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vy­

povídá o díle jeho rukou. Pán Ježíš to zdůraznil: Lukáš 21:25 A budou znamení na Slunci, Měsíci a hvězdách. Z a t v r d it s r d c e v ů č i K r is t o v ý m z n a m e n ím je TO SAMÉ JAKO LEHNOUT SI DO POSTELE V ČASE, KDYŽ NÁM ZAČALA HOŘET STŘECHA DOMU

Svým posmíváním při takových závažných znameních se paradoxně my sami můžeme stát závažným znamením. To, že v posledních dnech přijdou posmě­ vači, je velkým znamením Jeho příchodu. „No tak, kde je ten Jeho příchod?" Tuto větu slyšíme pouze v Církvi. Posměvači nejsou ateisti. Ti nemají potuchy, která bije a o čem je řeč. Takto hovoří jen křesťané, kteří velmi dobře slyšeli o zaslíbení Pánova příchodu. Písmo je za tento postoj tvrdě napomíná. 2. Pet­ rův 3:3,4 Především vězte, že v posledních dnech přijdou s posměchem posměvači,

1. K A P I T O L A

ŽEŇ P R V O T I N Y ZEMĚ

35

kteří budou žít podle svých vlastních žádostí a budou říkat: „Kde je to zaslíbení jeho příchodu ?“ A b y N o e p o s t a v il k o r á b , n e jp r v e m u s e l VÍROU UDĚLAT NĚCO TĚŽŠÍHO

Židům 11:7 Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni

Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry. Mnohem náročnější než po­ stavit archu je: „vírou odsoudit svěť*. Ztotožnit se s Bohem a říci: „Ať se děje Tvá vůle“. Vírou odsoudit svět je něco, čemu nikdy neporozumějí ti, kteří svět mi­ lují. Proč? Protože co milujeme, to nikdy neodsoudíme. Aby Noe mohl postavit koráb, musel nejprve odsoudit svět. On neuzdravoval Zemi ani neměnil svět, ale protože ho odsoudil, stal se dědicem spravedlnosti a postavil koráb. Kdo ho poslouchal, když tehdy kázal o konci starodávného světa? A kdo poslouchá nás, když jim z Bible čteme o konci našeho světa? Kdo připravuje koráb jako Noe? Kdo je dnes odhodlán přijmout Boží plán se světem a odejít s Kristem? Jak dokážeme vírou přijmout něco takového? Tak, že uvěříme proroctvím Písma. Podobně jako Noemovi, i nám Bůh zjevuje něco, co se ještě nikdy ne­ vidělo. Do potopy nikdo neviděl déšť, ani Noe. Celá Země byla zavlažována párou, vystupující ze země. (Genesis 2:6) Podobně také ještě nikdo neviděl ani vytržení. A proto každý z nás na to, co se ještě nikdy nevidělo, potřebuje víru. Potřebuje být přesvědčen, že se stane událost, kterou ještě nikdo nikdy nevi­ děl. To dokáže pouze víra v Jeho slovo. Židům 11:1 Víra je podstata věcí, v něž

doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. Ve Zjevení Janově máme podrobný popis skonání světa až do Kristova příchodu na Zem. Položil jsem si otázku: „Proč by nám Pán zanechal takový hrůzostrašný popis věcí, kdyby se nás netýkaly?“ Vždyť přijdou na svět až po vytržení. Proč tedy? Proto, abychom se

PŘÍ CHOD

syna č lo v ěk a

ztotožnili s Jeho plánem. Abychom dobře věděli, jaké soudy čekají svět, a byli tak připraveni ho opustit s Kristem. Dva tisíce let zvěstovali křesťané na Boží příkaz evangelium. A budeme to dělat až do posledního dne, kdy budeme na tomto světě. Ale pokud nepřijmeme Boží plán, skrze nějž nám Bůh zjevuje, co všechno přijde na svět, nikdy tu pomyslnou Noemovu archu nepostavíme. Pokud to neuděláme, zůstaneme ve „vodách potopy“ místo toho, abychom byli ve svých příbytcích v Nebi.

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCH ODU

Navzdory tak jasným textům Písma však mnozí upřímní křesťané v žeň světa nevěří. Nepřipouští si, že se jich to týká. Namítají: „To se možná stane za tisíc let, a kdo ví, jestli vůbec. Mnozí již o tom mluvili, a nikdy se nic nestalo." Ale říkají to proto, jelikož nejsou „horlivými studenty" Bible. Nezkoumají důvody vytržení ani časy, ve kterých žijeme (Matouš 16:3). A pro svoji nevě­ domost odmítají Boží plán svojí evakuace. Jak potom s nimi - proti jejich vůli Pán může něco udělat? U Boha, který rozdává poznání na všechny strany, se za nevědomost draze platí. Ozeáš 4:6 Můj lid hyne pro nedostatek poznání. Protože

jsi zavrhl poznání, zavrhl jsem tebe, nebudeš mi sloužit jak o kněz. Zapomněl jsi na zákon svého Boha, i já zapomenu na tvé syny. Milovat Krista znamená na­ devše milovat Jeho slovo (Jan 14:21). To neznamená, že pochopíme celý plán, který má Bůh se světem. Znamená to, že se připojíme k Duchu Svatému a spolu s Ním vyznáme: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Znamená to, že budeme stát o věci, ke kterým nás vede Boží Slovo. Znovu vzpomenu židovského krále Davida, muže podle Božího srdce. Na jeho příkladu chci ukázat, že ani ten nejlepší charakter nikomu z nás nezaru­ čuje, že neuděláme v životě i vážné chyby. Ani Davidův mimořádný charakter mu nezabránil v tom, aby vykonal věci, za které se potom styděl a plakal před Bohem. Žalm 51:9-19 Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a

budu nad sníh bělejší. Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! Neodvrhuj mě od své tváře, svého svátého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha... můj jazyk jásá nad tvou spravedlností. Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu. Neměl bys zalíbení v oběti, i kdy­ bych ji předložil; po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem. D ík y K r is t o v ě k r v i z v ít ě z í a p o v s t a n o u MNOZÍ, KTEŘÍ JIŽ BYLI PORAŽENI

Beránkova krev dokáže dostat do Nebes i největší hříšníky, pokud se rozhod­ nou pro radikální pokání a uvěří v Krista a v Jeho odpuštění. Komu je mnoho odpuštěno, ten mnoho miluje. Lukáš 7:47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje. "

1. K A P I T O L A

ŽEŇ P R V O T I N Y ZEMĚ

37

Marek 2:17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž ne­

mocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné." Zjevení 12:11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého

svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. Zjevení 7:13,14 Jeden z těch starších na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá rou­ cha?" Řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš. “ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přichá­ zejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově. Abychom mohli Pána Ježíše uvidět v povětří tváří v tvář v Jeho slávě a moci, tak už při vytržení do oblak Jemu vstříc musíme být proměněni do nového nesmrtelného těla. A to je druhý důvod „Příchodu Syna člověka": Budeme Mu podobní.

2. K A P I T O L A DRUHÝ DŮVOD JEHO PŘÍCHODU

Budeme Mu podobní 1. Janův 3:2,3 Milovaní, nyní jsm e děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme.

Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, tak jako on je čistý. 1. Korintským 15:51-54 Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní

polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto

PŘÍ CHOD

syna člo v ěk a

porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtel­ nost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ,Smrt byla pohlcena ve vítězství. ‘ Pavel o tom mluví jako o tajemství. Podle Židům 9:27 řekl, že je lidem určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud. Avšak při tomto tajemství tato pravda

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮV OD Y JEHO PŘÍCHODU

neplatí. Protože jednou se narodí lidé, kteří nikdy nezemřou. A to, že neze­ mřou, je ono tajemství. Nezemřou, protože ještě během svého života budou při vytržení proměněni. Živí vytržení křesťané nikdy nezakusí smrt. Vzkříšení zemřelých v Kristu jde ruku v ruce s proměněním živých. Toto všechno se stane při vytržení. Kolosským 3:3,4 ... váš život je ukryt s Kristem v Bohu. A když

se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě. Bez vytržení by nebylo vzkříšení Kristových zesnulých, a nebyla by ani naše přeměna, abychom byli Jemu podobní. Filipským 3:20,21 Vždyťnaše občanstvíje v nebesích, odkud

také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista, který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit. T ě l o n a š e h o p o n íž e n í b u d e p r o m ě n ě n o DO PODOBY TĚLA JEHO SLÁVY

Je to absolutně jiná forma existence. Nesrovnatelná s ničím, co je v celém ves­ míru. Jen si to představme. Přeměna našeho smrtelného těla do podoby těla Kristovy slávy. Budeme podobní Bohu? Až se bojím dále psát. Kdyby to nepo­ věděl On sám, nikdy bych to ani jen nevyslovil. Představit si to? Jak? To je něco nepředstavitelného. Kdo by to však přeci jenom chtěl už nyní vědět, má k tomu dobrou příležitost. Ať si přečte první kapitolu Zjevení. Je tam popis, co zažil Jan, když před sebou uviděl Pána Ježíše. Od slávy, kterou uviděl, padl k Jeho nohám jako mrtvý. Zjevení 1:17-19 Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeh o nohám jako

mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich. “ Jednoho dne se nám to stane. Bude to absolutní realita, která nikdy nepomine. Tělo našeho ponížení bude přeměněné do podoby těla slávy našeho milova­ ného Boha a Spasitele Ježíše Krista. Odměna za víru a lásku k Němu je obrov­ ská. Pokud bychom už dnes uviděli své tělo, do kterého budeme přeměněni při vytržení v povětří, padli bychom na zem jako mrtví. Do této slávy obleče Pán Ježíš ty, kteří si Ho zamilovali nad celý svět.1 1. Tesalonickým 4:14-18 Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých,

tak Bůh také ty, kdo zemřeli skrze Ježíše, přivede s ním. Neboť toto vám říkáme

2

. KAPITOLA

B U D E M E MU P O D O B N Í

slovem Pánovým: My živí, kteří jsm e tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepře­ dejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archan­ děla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v ob­ lacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte. Pavel vyzývá celou Církev: „Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte. “ Ta slova jsou silou vaší víry. Jelikož víra žije ze slyšení Božího slova. Naše víra bez vzkříšení a vytržení, by neměla žádný smysl. O tom znovu hovoří ten samý Pavel, že pokud bychom víru v Krista měli pouze pro úspěch pozem­ ského života, tehdy jsme největšími ubožáky. Ale někteří se tak opravdu cho­ vají. Požehnání svého života vidí jen ve velikosti svého majetku a v tom, kolik se jim dostávalo úcty. Vše, na co myslí, jsou jejich „domy, pole, voli a jejich čest“. Až přijde Pán, jejich poklady jim nevezme. Nechá je s nimi. Na druhé straně velký majetek není žádnou překážkou, pokud je pokladem našeho srdce Pán Ježíš. Znám jednu nádhernou rodinku bohatých křesťanů, kteří žijí v pře­ krásném domě, jaký jsem ještě nikdy neviděl. Ale v něm celým srdcem volají k Pánovi: „Přijď pro nás a vezmi si nás domů.“ V jejich srdci není pokladem jejich velký majetek, ale Kristus. Proto volají do Nebes, protože tam, kde je je ­ jich poklad, tam je jejich srdce. A tam, kde je jejich srdce, tam je jejich skutečný domov. 1. Korintským 15:19-26 Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsm e

nejubožejší ze všech lidí. Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo ze­ mřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrt­ vých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. Vzkříšení je realita. Pán Ježíš je Pánem života. Jan 11:25 Ježíš j í řekl: „Já

jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. “ Když byl u Lazarova hrobu, stačilo, aby zavolal jen tři slova a Lazar vyšel z hrobu. Jan 11:43-45 A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ Ten, který

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮV OD Y JEHO PŘÍCHOD U

byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili. „B l a h o s l a v e n ý a svaty , k d o m á p o d íl n a p r v n ím v z k ř íš e n í "

Zjevení 20:6 Blahoslavený a svátý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. Je první i druhé vzkříšení. Je první i druhá smrt. Kdo bude mít účast na prvním vzkříšení, nad ním druhá smrt nebude mít moc. Nepřijde na soud, a proto ani nebude souzen. (Jan 5:24) Ale při druhém vzkří­ šení ano. Každý se na Božím soudu postaví před Jeho veliký bílý trůn. Zjevení

20:11-15 A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, ja k stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch kni­ hách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. „ P r v n í v z k ř íš e n í " z a h r n u je c e l k e m č t y ř i v z k ř íš e n í :

•

Vzkříšení svátých, sedících na trůnech v Nebi To se už stalo po Kristově zmrtvýchvstání. Mnohá těla zesnulých staro­ zákonních svátých vstala a vyšla z hrobů. Vešli do Jeruzaléma a ukázali se mnohým. Matouš 27:50-54 Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem a vypustil

ducha. A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svá­ tých byla vzkříšena; když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, vstoupili do svátého města a ukázali se mnohým. I když tak Písmo přímo nehovoří, je velmi pravděpodobné, že vešli do Nebes jako Pánův doprovod. Neboť v Nebi je viděl apoštol Jan před Božím trůnem ve vidění, když mu na ostrově Patmos byla zjevena celá budoucnost lidstva. Zjevení 4:3,4 A ten, kdo na něm seděl,

byl na pohled jak o kámen jaspis a karneol; a kolem trůnu duha na pohled jak o smaragd. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech

2. K A P I T O L A

B U D E M E MU P O D O B N Í

sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce. A možná do této skupiny patří 144 000 paniců stojících s Pánem hoře Sión, o kterých píše Jan ve Zjevení 14:1-5. Ale blíže to vysvětlit ne­ umím, ani jsem se nesetkal se žádným vysvětlením, které by tyto panice dokázalo spolehlivě a pouze na základě Písma identifikovat.

•

Vzkříšení zesnulých v Kristu To se stane při vytržení. Pán sestoupí z Nebe pro Církev, a první vstanou ti, kteří zemřeli v Kristu. Potom my, kteří budeme naživu, spolu s nimi bu­ deme uchváceni v oblacích Jemu vstříc. 1. Tesalonickým 4:16,17 protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu

archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Zjevení 7:9,10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl

spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, ja k stojí před trů­ nem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi. “• •

Vzkříšení zanechaných ve velkém soužení světa To nastane při Pánově příchodu na Olivovou horu. Tehdy budou vzkříšena těla zabitých křesťanů ve velkém soužení světa, jejichž duše odpočívaly v Nebi pod zlatým oltářem a na skleněném moři. Zjevení 15:2,3 Uviděl

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

jsem jakoby skleněné moře, smíšené s ohněm, a ty, kteří zvítězili nad tou šel­ mou a nad jejím obrazem, nad jejím znamením a nad číslem jejího jména, ja k stojí na tom skleněném moři a mají Boží loutny a zpívají píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a předivné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi svátých!“ Zjevení 6:9,10 A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše za­

bitých pro Boží slovo a pro svědectví, které věrně drželi. A ti zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Panovníku, svátý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?"

i. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHOD U

Ani jedna z těchto dvou skupin křesťanů do Nebe nepřijde vytržením, ale usmrcením pro lásku k Božímu slovu a pro svědectví o Kristovi. Přestože nebudou účastníky vytržení, po svém vzkříšení budou spolu s Kristem na Zemi kralovat tisíc let. Zjevení 20:4,5 A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně

posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli stati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení. •

Vzkříšení Židů v Tisíciletém království Stane se to v Miléniu. Království Boží na Zemi se začne vzkříšením celého domu Izraele, aby se splnila Písma. Psali o tom proroci Ezechiel, Daniel, Izaiáš, Amos, Ozeáš a další. Ezechiel 37:1214 Proto prorokuj a řekni jim:

Toto praví Panovník Hospodin: Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z va­ šich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok. Žalm 71:20 Ty, který jsi mi ukázal tolik zla a tísně, zase přijdeš a oživíš mě. Zase přijdeš a vyprostíš mě z propastí země. Ozeáš 6:1,2 Pojďte, navraťme se k Hospodinu, protože on rozsápal, on nás i vyléčí. Zranil, on nás i obváže. Po dvou dnech nás oživí, třetího dne nám dá povstat, abychom žili před ním. Lukáš 13:28,29 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abra­ hama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven. A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království. Velmi podrobně to rozebírám v knize Vytržení v její poslední části.

V ír a v K r is t a je k l íč e m k „ p r v n ím u v z k ř íš e n í "

Je to hluboké přesvědčení o tom, kdo je Kristus. On je celý smysl, důvod a cíl našeho života. Byli jsme stvořeni skrze Něho, pro Něho a v Něm. (Kolosským 1:12-29). Pro Jeho slávu a pro chválu Jeho jména. On je Život i Vzkříšení,

2. K A P I T O L A

B U D E M E MU P O D O B N Í

Pravda i Cesta, Počátek i Konec, První a Poslední, Alfa i Omega. On je Otec věčnosti, Kníže pokoje, Silný Bůh a Udatný hrdina (Izaiáš 9:5). On je Bůh zje­ vený v těle, který oněměl jako ovce, když byl obětovaný jako Beránek, aby za­ platil výkupné za náš život. Poslušný Otci až do smrti na kříži, přemohl svět, abychom žili na věky a byli zbaveni své viny. Náš hřích vzal na sebe, aby na Jeho těle bylo vykonáno odsouzení našeho hříchu a potrestána všechna naše vina před Bohem. Jeho oběť se může přijmout pouze vírou. Víra Mu dává slávu a ctí Ho za všechno, co vykonal. Víra dává Jeho oběti smysl, pro který šel na kříž. Dává za pravdu spravedlnosti Boha a zbavuje člověka jakýchkoli zásluh, díky kterým by mohl být spasen. Aby se nikdo nechlubil svou čistotou, aby všechna chvála za naši spravedlnost byla dávána jen Bohu. Protože my Ho milujeme a žijeme pouze proto, že On ve všem jako první miloval nás. Izaiáš 53:3-12 Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal ne­

moci; jak o někdo, před nímž člověk skryje tvář — všemi opovržený, takže jsm e si ho nevážili. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsm e si o něm mysleli, z e je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsm e uzdraveni. My všichni jsm e zabloudili jako ovce, jeden každý jsm e se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na p o­ rážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel... Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné. Věřit v Krista a toužit po tom, že jednou budeme s Ním v Jeho slávě, to je největší bohatství, jaké člověk může získat během svého života. Jsem velmi šťastný, že jsem mohl uvěřit v Pána Ježíše. Poznat toho největšího hrdinu, ja ­ kého kdy viděly bytosti vesmíru. Vážím si a děkuji Bohu za všechny, kteří se PŘÍ CHOD SYNA ČLOVÉKA

v minulosti modlili a pracovali na tom, abych o Kristu slyšel. Byli to moji m i­ lovaní rodiče a mnozí jejich přátelé. Na tomto světě nemůžeme pro nikoho učinit více než mu pro záchranu jeho duše zvěstovat evangelium Ježíše Krista. 1. Janův 5:12,13 Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.

Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCH ODU

Americký astronaut James B. Irwin byl osmým člověkem, který chodil po Mě­ síci. Po návratu z Měsíce prohlásil: „To, že člověk chodil po Měsíci, není tak dů­ ležité jako to, že Bůh chodil po této Zemi.” Když z povrchu Měsíce uviděl slávu Země, dotkla se ho sláva Jeho Stvořitele. Zbytek svého života prožil kázáním evangelia Ježíše Krista a ke kosmickým letům se už nikdy nevrátil. Na Měsíci se ho dotkl Všemohoucí Bůh pohledem do majestátu moci Jeho nezměrné slávy. A tím se dostáváme k třetímu důvodu příchodu Syna člověka: Uvidíme Jeho slávu.

TŘETÍ

3, K A P I T O L A DŮVOD JEHO PŘÍCHODU

Aby viděli moji slávu Jan 17:24 Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby

viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa. Zjevení 22:3,4 Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův

trůn a jeho otroci mu budou sloužit a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno. Vidět Jeho slávu a vidět Jeho tvář je nejmocnější pilíř celého vytržení. Největší privilegium. V celém vesmíru není nic, co by se dalo k tomuto jen zdaleka při­ rovnat. Na tomto místě plnými doušky okusíme, čemu jsme na Zemi uvěřili celým srdcem, že „Bůh je láska!“ To bude volat nejen náš jazyk, hlas a srdce, ale každý atom a molekula naší bytosti. Pokud ještě nějaké molekuly nebo atomy budou. Zbaveni každé bolesti v proměněném a oslaveném těle, v nevyslovitel­ ném štěstí, v absolutní svobodě. Naděje, že jednou uvidíme Boha, kterého jsme skrze víru nosili v srdci, se tam přemění ve skutečnost. Kdo bude stát před Kris­ tovou slávou a slávou Jeho Otce v Nebesích, v té chvíli dokonale pochopí, že pro toto jsme byli stvořeni. Pro toto jsme přišli na svět, abychom žili v Jeho slávě

3. K A P I T O L A

ABY V I D É L I MOJ I SLÁVU

a pobývali v Jeho lásce. To je cílová stanice našeho života. Byli jsme stvořeni skrze Něho, pro Něho a v Něm. Kristus je náš život. (Kolosským 3:4).

„Aby viděli moji slávu. “ Za tento důvod našeho vytržení se Pán Ježíš mod­ lil v Getsemanské zahradě. Aby někdo mohl uvidět Jeho slávu, musí být na místě, za které se Pán modlil, abychom tam přišli: „...aby..., byli se mnou tam,

kde jsem j á “. Aby se naplnilo toto v Písmu, vytržení je nevyhnutelné. Neboť na Zemi Jeho nepopsatelnou slávu nikdo neuvidí. Samozřejmě víme, že když Pán přijde na Olivovou horu, také to bude v obrovské moci a slávě. To je však něco zcela jiného než to, za co se modlil v Getsemane. Tam se modlil za to, abychom Jeho slávu nejenom viděli, ale pobývali v ní spolu s Ním. A v tom je obrovský rozdíl. Vidět Jeho slávu, když přijde na Zem, a pobývat v Jeho slávě na místě, které bylo před založením světa. Jen si to představme! Věděl o tom, že jde na kříž. Věděl, co Ho tam čeká. Věděl, čím musí kvůli nám projít. A On se modlil za to, abychom jednoho dne byli s Ním na místě, kde je On. Abychom tam uviděli slávu, kterou měl u Otce dříve, než byl stvořen svět. Ještě jednou to zopakuji: Jeho slávu, o které mluvil k Otci v modlitbě, neuvidíme na Zemi, ale na místě, které bylo před založením světa. Toto zaslíbení může přinášet pouze vytržení. 46 Ja k é t o b u d e , a ž u v id ím e s v é h o St v o ř i t e l e ?

Na tomto světě jsme jen na okamžik, ale s Ním budeme na věky. Vše okolo nás je jen šepot o Jeho nesmírné moci. Ale co bude, až uvidíme Jeho tvář? Jeho dob­ rota je nepopsatelná. Izaiášovi řekl, že Nebesa jsou Jeho trůn a Země podnoží Jeho nohou. Jaký Mu můžeme vystavět dům nebo čím Ho potěšíme? A sám na to odpovídá: „Ale k tomu shlédnu,... kdo se třese při mém slovu“ (Izaiáš 66:1,2). Nebo když po Něm žízníme jako laň, která dychtí po vodních tocích (Žalm 42:2-4).

PŘÍ CHOD

syna člo v ěk a

Izaiáš 6:1-3 ... viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném

a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali, a jeden na druhého volal: Svatý, svátý, svátý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! Zjevení 1:12-18 Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů někoho jak o Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

pásem až k prsům. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jak o sníh, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle. Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeh o nohám jak o mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. „N e b e s a v y p r a v u jí o B o ž í s l á v ě 11

Privilegium oznamovat slávu svého Stvořitele má jen vesmír. Tichý a vzne­ šený svědek majestátu Jeho moci, při jehož stvoření bylo stavebním kamenem „pouze" Jeho slovo. Když ho vidíme, jen pouhými smysly naší duše smíme chá­ pat věci, které dalece převyšují náš rozum. Co můžeme o Bohu vědět, to nám zjevil ve stvořených věcech. Svoji moc a svoji slávu. Žalm 19:2 Nebesa vypra­

vují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. Jaká je příčina toho, že jsme tady? Jak vznikl život? Kde se vzala ta úžasná harmonie všeho navzájem? Existují však lidé, kteří odmítají uvěřit, že za vším je Stvořitel. Ptají se: „A kdo stvořil Boha?“ Americký astrofyzik Dr. Jason Lisle to jednou pěkně okomentoval: „Už pouhá skutečnost, že existuje vesmír, nám říká, že tu musí být Jeho Stvořitel. Jelikož vesmír a energie mají svůj počátek, vyžadují příčinu. Lidé rádi namí­ tají: „Dobře, Bůh stvořil vesmír, ale kdo potom stvořil Boha?“ Protože Bůh je věčný, nemá počátek, a proto nepotřebuje ani příčinu. Na věčné bytosti není nic iracionálního. Iracionální je, když tvrdíme, že existuje něco, co vzniklo bez příčiny". Žalm 90:1,2 Panovníku, tys býval naším příbytkem od pokolení do p o ­

kolení. Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože. Zjevení 1:8 Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí. Pokud se nezajímáme o Boha, pokud nehledáme Jeho tvář, na samém konci našeho života nám nezůstane absolutně nic. Nazí jsme na svět přišli a nazí z něho odejdeme. Bůh je nade všechno smyslem našeho bytí. Na přímou otázku, jaký je smysl lidského života, dává Bible přímou odpověď: „Aby hledali Boha." Skutky 17:24-31 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem

nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou ani si nedává sloužit

3. K A P I T O L A

ABY V I D É L I M OJ I SLÁVU

lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno. Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; usta­ novil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť, v něm žijeme, pohybujeme se a jsme. ‘ Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědo­ mosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých. “ VÍRA JE „MLUVČÍM1* POKLADU V NAŠEM SRDCI

Víra je důležitá. Je naší identifikací, identitou našeho nejhlubšího já, duchov­ ním průkazem naší totožnosti. Ukazuje nejen, kým jsme dnes, ale i to, čím bu­ deme za tisíc let. Víra v Ježíše Krista prozrazuje, kam nás dovede cesta, po které kráčíme. Člověk bez víry neexistuje. Každý je na svoji cestu životem vybaven darem víry. Je to schopnost spolehnout se na věci, které jsme ještě neviděli, pouze o nich slyšeli. Něco takového dokáže jen víra. Pokud ji spojíme s Kris­ tem - se slovem Bible, dovede nás do věčného života. Neboť víra nás ztotožňuje s naším cílem. Ztotožňuje nás s tím, čemu věříme i s Tím, komu věříme. Buď dává za pravdu Bohu a přidává se k Němu, nebo mu odporuje a odchází od Něho. Pokud svoji víru spojíme s tím, že Bůh není, víra v „nic“ nás dovede do věčného zahynutí. Protože víra je přesvědčení o věcech, které ještě nevidíme, ale chceme, aby byly přesně tak, jak jsme o nich přesvědčeni. Židům 11:1 Víra

je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. 1. Janův 5:4 neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. P r o t o B ůh v š e m l id e m n a b íz í v ír u v K r ista

PŘÍ CHOD

syna č l o v ék a

Proto přišel, proto zemřel na kříži a proto třetího dne vstal z mrtvých. Protože Bůh se rozhodl skrze víru v Jeho jméno přivést do věčného života každého, kdo Mu uvěří. Hledat Boha a zajímat se o Něho je proto smyslem života každého člověka. Starší lidé říkají, že nic neuběhlo tak rychle jako jejich život. Letěl jako šíp. Objevil se jako pára a za chvilku zmizel jako rychlý běžec. Člověk je co do počtu dní podobný trávě. Tráva usychá, květ vadne, a jakmile přejde vítr, už po ní není ani památky. Izaiáš 40:6-8 Hlas říká: Volej! I zeptal se: Co mám volat?

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Veškeré tělo je jako tráva a všechna jeho oddanost jak o polní květ. Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane Hospodinův dech. Jistě, lid je jen tráva. Tráva usy­ chá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky. V jednu chvíli se rodíme a v druhé nás opouštějí naši nejmilovanější. Jaký smysl by mělo toto vše bez existence Boha jako cíle našeho života? Žádný! Koloběh života, který neudrží pohromadě nic z toho, co nám je nejdražší, nemá bez Boha smysl. Podívejme se zpět na miliony lidí, kteří žili před námi. Kde jsou dnes jejich radosti, bolesti, námaha, obavy, entuziasmus pro věci, pro které se pachtili? A kde jsou oni, pokud by nebyl Bůh? Naděje v Bohu je silnější než smrt. O ní mluvil Job, když ztratil úplně všechno. Job 19:25-27 Ale já vím, že můj vykupitel žije a nakonec se postaví nad

prachem. A poté, co tihle sedřeli mou kůži, bez svého těla uvidím Boha. Toho já uvidím při sobě; mé oči jej budou vidět a ne cizí. Římanům 8:38,39 Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. K r is t u s je s m y s l , c íl a d ů v o d n a ší e x is t e n c e

Po vytržení se začne odvíjet to, proč jsme byli stvoření. Navždy budeme se smy­ slem svého života. Od tohoto okamžiku Ho už nikdy neopustíme. Kde bude On, tam také my. „A takto budeme navždycky s Pánem". To je také důvod na­ šeho návratu z Nebes na Zem. Když Pán sestoupí z Nebe na Olivovou horu, i my sestoupíme s Ním. Po celou věčnost budeme poznávat svého Stvořitele a Spasitele. Avšak už tady na Zemi Ho můžeme poznat podle toho, co nám od­ haluje Bible v 1. Timoteovi 3:16 A vpravdě veliké je to tajemství zbožnosti: „Ten,

který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán národům, ve světě mu uvěřili, byl přijat ve slávě vzhůru. “ Kristus je Bůh zjevený v těle, odleskem Jeho slávy a obrazem Jeho podstaty. Kolosským 1:15-17 On je

obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá.

3. K A P I T O L A

ABY V I D Ě L I MOJ I SLÁVU

K r is t u s je O t e c v ě č n o s t i , t a je m s t v í s k r y t é od v ě k ů

Izaiáš 9:5 Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spoči­

nulo panství. Dal mu jm éno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje. Kolosským 1:26,27 o tajemství, které bylo od věků a od prvních pokolení ukryté,

nyní však bylo zjeveno jeho svátým, kterým Bůh toužil oznámit, jaké je bohat­ ství slávy tohoto tajemství mezi pohany: tím tajemstvím je Kristus ve vás, naděje slávy. Židům 1:1-3 ... skrze něhož učinil i věky. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od

našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.

ČTVRTÝ

4. K A P I T O L A DŮVOD JEHO PŘÍCHODU

Večeře svatby Beránka Zjevení 19:6-9 A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mno­

hých vod a jakoby zvuk silných hromů: „Haleluja, ujal se kralování Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí. Radujme se a jásejm e a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; a bylo j í dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment." Tím kmentem jsou spravedlivé činy svátých. A řekl mi: „Napiš: Bla­ hoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině." Ještě mi řekl: „Toto

příchod

syna

Čl o v ě k a

jsou pravá Boží slova. “ Vytržení není pohřeb, vytržení je svatba. A na svatbu se těší každý. Dokáže si někdo představit, jaká radost a jaký jásot bude znít na Večeři svatby Beránka? Je popsán jako zvuk silných hromů a hukot mnohých vod. Až se zastavuje dech. Od chvály Beránka a našeho Nebeského Otce se budou chvět Nebesa. Všechny

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

bytosti vesmíru budou spolu s nevěstou křičet a zpívat s nepopsatelnou vděč­ ností. Neboť budeme vědět, že touto slávou se dovršuje, co začalo na kříži Gol­ goty. Ten, který zaplatil na dřevu kříže výkupné své za svou milovanou nevěstu, ji uvede do věčné slávy před tvář svého Otce. Zde se doslovně naplní smysl zaslíbení, které dal Pán Ježíš svým učedníkům: „... opět přijdu a vezmu vás

k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem j á .“ To zaslíbení v Janovi 14:1-3 má totiž mimořádnou souvislost s Večeří svatby Beránka. Pán Ježíš na tomto místě řekl ta samá slova, o kterých víme, že se tehdy používala při zásnubách podle židov­ ské tradice. Po zásnubách odchází ženich do domu svého otce, aby tam spolu s ním připravil místo pro svou nevěstu. Místo pro jejich společný domov. A až to místo připraví, vrátí se pro ni, aby ji na to místo vzal. To, že Písmo hovoří o Církvi jako o nevěstě nebo manželce Pána Ježíše, nazývá apoštol Pavel velkým tajemstvím: Efezským 5:31,32 ,Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své

ženě, a budou ti dva jedno tělo. ‘ Toto tajemstvíje veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Efezským 5:25-27 Muži, milujte své ženy, jak o i Kristus miloval církev a sám

sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svátá a bezúhonná. Zde je popsán důvod krásy a čistoty Kris­ tovy nevěsty. Nikdo nemůže být Svatější než ten, koho posvětil Kristus. Nikdo nemůže být čistější než ten, kdo je umytý krví Pána Ježíše. S ničím jiným se ne­ můžeme postavit na svatbě před tvář Nebeského Otce. Pokud to nemáme, ne­ máme nic. Izaiáš 64:5 Všichni jsm e jak o nečistí a všechny naše spravedlnosti jsou

jak o poskvrněné roucho. Všichni jsm e zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr. Basilea Schlink ve své knize „Nevěsta Ježíše Krista1, napsala: „Všichni andělé budou žasnout, že ti, které na Zemi vídali jako ohavné hříšníky, stojí tu před nimi oslavení. Není divu, že celé Nebe bude znít chválami a velebením Beránka. A jak bude jásat Pán Ježíš, Ten nebeský Ženich, když se pln radosti podívá na svou milovanou nevěstu!1'. Tu zazní z Jeho úst vyznání, které čteme v Písni Šalamouna: Píseň písní 4:1 jak jsi krásná, lásko má, ja k jsi krásná. 1. Korintským 1:30,31 Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal mou­

drostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby se stalo tak, ja k

4

. KAPITOLA

VEČ EŘE SVATBY BERÁNKA

51

je napsáno: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.“ Bez tohoto oděvu, kterým je Kristova spravedlnost, není možné přijít na svatební hostinu. Je úplně jedno, jestli jsme dobří, nebo zlí. Ale není jedno, jestli máme na svatbě toto roucho, nebo ho nemáme. Je podstatné, zdali věříme v Krista a v moc Jeho krve, která nás očisťuje od každého hříchu. Matouš 22:2-14 „Království Nebes je podobné

králi, který vystrojil svatbu svému synu. A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít... I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. I řekl mu: ,Příteli, ja k jsi sem vešel bez svatebního rouchaV A on oněměl. Tehdy řekl král služebníkům: ,Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. ‘ Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“ Tímto podobenstvím nám nechce Pán Ježíš říci, že se z nebeské svatby budou vyhazováni lidé bez svatebního roucha. V tomto není pointa. To určitě ne. Mluví k nám o tom, že nikdo takový, kdo by to roucho od Krista vírou nepřijal, tam ani nikdy nemůže přijít. (Zjevení 22:14). V e č e ř e sv a t b y B e r á n k a n e b u d e na Z e m i , b u d e v N e b i

O tom jsme už hovořili, Večeře Beránkovy svatby bude na místě, které existo­ valo dříve, než byl stvořen svět. Na svatební večeři dostaneme roucho, ve kte­ rém později přijdeme zpět na Zem. Čistý a nádherný bílý kment. To roucho je součástí svatby, a kdo ho dostane, bude v něm oblečen v Nebi (Zjevení 19:8). Je to mocný důkaz proti všem kritikům svatby v Nebi, kteří učí, že Večeře svatby Beránka bude na Zemi. Právě s tímto rouchem, do kterého je oblečena nevěsta v Nebi na Baránkově svatbě, přijde na Zem. Zjevení 19:14 A vojska, která jsou v

nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Když bude do tohoto roucha oblečena na svatbě v Nebi, jak tedy může být svatba na

PŘÍ CHOD

syna č lo v ěk a

Zemi? Nemožné. Slovo Bible je jako chirurgický skalpel. Ta vojska oděná kmen­ tem, to nejsou andělé. Ti mají roucha lněná. (Zjevení 15:6, Daniel 12:6,7). V e l k ý k ř ik : „Ž e n i c h j e t u ; “, se s p u s t í k v ů l i s v ě t l u v o k n ě

Když Písmo mluví o křiku: „Ženich je tu!“, tak je nám tím řečeno více než po­ psané tuny knih. Pouze takovýto křik dokáže odhalit, jak ve skutečnosti Krista čekáme. Pouze nevěsta se dokáže těšit na příchod ženicha tak jako nikdo jiný.

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮV OD Y JEHO PŘÍCH ODU

Po skončení posledních příprav na svatbu, když všichni pozvaní zaujmou svá místa, Otec z Nebes pošle svého Syna, aby do Jeho svatebního domu jako po­ slední slavnostně přivedl svoji nevěstu. Syn vezme svoji družinu a přijde upro­ střed noci. V noci proto, aby viděl světlo v okně své nevěsty. Pokud by přišel ve dne, její světlo by mohlo ve světelném šumu dne zaniknout a On by ho neviděl. Proto má v podobenství o pannách křik družiny velký význam. Podle židov­ ské tradice družina křičí proto, aby nevěsta věděla, že už přichází její ženich, aby lampa v jejím okně nezhasla. Neboť to světlo v jejím okně je pro ženicha signál, kterým říká: „Jsem připravena, přijď pro mne.“ Pokud by pro nedostatek oleje nesvítilo světlo v jejím okně, ženich by pro ni nemohl přijít. Odešel by bez ní. Proto ta obrovská panika mezi pošetilými pannami. Protože tma v okně nevěsty též něco znamená: „Rozmyslela jsem si to, nechoď pro mne.“ Všechny ty panny tomu dobře rozuměly, a proto pošetilé od rozumných vyprošovaly olej, protože věděly, že jestli ho nebudou mít, na svatbu nebudou vzaty. Také to dokazuje, že v tom příběhu se nejedná o družičky na svatbě, ale o opravdové nevěsty. Podle židovské tradice nevěsta mohla až dvakrát odmítnout svého že­ nicha. Poprvé, když jí byl představen, a ona odmítla s ním vypít pohár vína. Podruhé tehdy, když pro ni už přichází, a její lampa v okně nehoří. Družičky s něčím takovým nemají nic společného. Proto máme podobenství o pannách, a ne o družičkách. A proto o pěti, které vejdou, a pěti, které nevejdou, neboť podobenství o jedné nevěstě, jejíž nohy zůstanou na Zemi, a trup s hlavou bude vzat na svatbu v Nebi, by vyznělo velmi nereálně. Český ekumenický překlad Bible, snad jako jediný překlad na světě, v tomto udělal malý přehmat. Slovo „panny" nahradil slovem „družičky". Ale nevadí, i mistr tesař se někdy utne. Ve Zjevení 22:16,17 je nám zjeveno tajemství, co je tím olejem, kterým nevěsta udržuje v okně světlo své lampy. Spolu s Duchem Svatým říkají: „přijď,

Pane Ježíši!“ Nikdo z lidí to nemůže vyslovit, jen čistá tužba nevěsty. Díky tomu nám dochází, proč někteří křesťané toto nevyznávají. Protože nemají olej, a bez oleje to ani nemohou říkat. A protože bez oleje nemohou svítit Ženichovi, hrozí jim, že zůstanou přede dveřmi svatby. Je však děsivé, co si od Něj vy­ slechnou: „Neznám vás." Samozřejmě, že je poznal. Vždyť pro ně přicházel a zval je na svatbu. Kdo z nás pozve na svatbu někoho, koho nezná? Znal jejich počet a nazval je dokonce Nebeským královstvím. Tedy je musel znát. Avšak nepoznal je jako ženich svoji nevěstu. A On přijde jako Ženich. Ještě nepřijde

4. K A P I T O L A

VE ČEŘ E SVATBY BERÁNKA

jako Král králů účtovat se světem. Ve skutečnosti jim řekne: „Nesvítily jste, ne­ viděl jsem vaše světlo, neviděl jsem vás“. Neřekne jim to v tom samém smyslu, ve kterém jednou poví hříšníkům v Lukášovi 13:27 A on vám řekne:, Neznám

vás a nevím, odkud jste. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti! Toto jim neřekne. Oni nejsou činiteli nepravosti. On jim řekne v záporu řecké slovo „eido”, což je význam slov jako: vidět, poznat nebo vědět. Pro ilustraci, je to to samé slovo, které řekla Marie Magdalena: „Viděla jsem Pána“ („Eido“ Pána Jan 20:18). Věta: „Neviděl jsem vás”, dává smysl celému podobenství o deseti pan­ nách. Neměly olej, a proto nemohly svítit v okně, a jelikož nesvítily, proto je ani neviděl. Podobenství o velké večeři, kde se pozvaní jednomyslně vymlouvají, nám problém pošetilých panen ukazuje ještě z jiné strany. Jednoznačně se tady ukazuje, že nedostatkem oleje je nedostatek touhy být s Bohem „ P r o m iň , Pa n e , a l e m y m á m e je š t ě n ě c o n a p r á c i “

Lukáš 14:16-24 Ježíš mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval

mnohé. A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným:,Pojďte, protože vše už je připraveno. ’ I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl:,Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu." A druhý řekl: ,Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu. ‘ A další řekl:,Oženil jsem se, a proto nemohu přijít." Když otrok přišel, oznámil

to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl:,Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé." A otrok řekl: ,Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo." A pán řekl otroku:,Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.""" Neřekl jim, že nebudou spaseni, ale důrazně o nich prohlásil: „nikdo

z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře"". Zvláštní na tomto prohlá­ šení je, že tato slova by neřekl nikdo z nás, pokud by někdo odmítl pozvání na

PŘÍ CHOD

syna č l o v ěk a

svatbu nám. Nepřijali naše pozvání? Dobře, v pořádku, a víc bychom to neře­ šili. Ale důvod, proč to Pán svatby prohlásil je, že pošetilé panny jednou budou v soužení světa jednat tak, jako kdysi jednaly moudré panny. Jednoho dne si ten olej v soužení světa koupí. S velkou touhou budou tehdy volat: „Pane, otevři

nám!“ A v tom čase by ještě mohly na svatbu přijít, protože ještě bude probíhat. Ještě by to mohly stihnout, ale nestihnou. Dveře svatby pro ně budou zavřeny

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

jednou provždy. Proč? Pro slovo, které o nich řekl Pán svatby „nikdo z těch

mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře “. Na příběhu velké večeře vidíme to bláznovství zanechaných křesťanů. Čemu dali přednost. Odpovědí na pozvání se projevil poklad ukrytý v jejich srdci. Nestáli o královskou večeři. Nestáli o svatbu v Nebi. Nestáli o společnost Stvořitele života. Dali přednost „polím, volům" a svým rodinám. Nedali přednost Bohu Nebes. A proto jsou nazvány:

„Pošetilé panny. “ Když nás Bůh zve na Večeři svatby Beránka v Nebi, nemůžeme Mu odpovědět slovy: „Promiň Pane, já na Tebe nemám čas“. Mnohokrát slyším narážky, že Krista nemáme čekat, protože máme kázat evangelium, aby bylo více lidí spasených. Že Jeho příchod není naše věc a že v první řadě se máme věnovat evangelizaci, a ne stále dokola mluvit o Jeho návratu. Nemáme čekat Krista, protože máme kázat evangelium? Je to skutečně tak? Přemýšlejme. Po­ stoj, že nemáme myslet na Pánův příchod, ale na evangelizaci, jelikož je ještě mnoho nespasených, nemůže být argumentem. Vysvětlím proč. •

Pokud by nevěsta Kristova nekázala evangelium, ani by Jeho nevěstou ne­ byla. Jak to? Zapírající, mlčící nevěsta, která se stydí za svého Ženicha? Ne­ myslitelné! Pán Ježíš to od sebe nikdy neoddělil. Zvěstování Krista a Jeho příchodu je jako pravá a levá noha. Musí jít vedle sebe. Evangelium bez zvěstování Jeho návratu není evangelium Bible.

•

Tímto postojem, že více máme myslet na nespasené než na Jeho příchod, bychom odsunuli Kristův příchod navěky. Nikdy by nepřišel. Proč? Protože by stále bylo potřebné zachraňovat nespasené lidi. A vždy by bylo možné použít tento argument jako správný, tak jako je správný dnes.

•

Evangelizace a Kristus. Nemůžeme vyměnit touhu být s Ním za touhu pro Něj pracovat. Kristova nevěsta se nevdává za probuzení světa, ale za Spasi­ tele světa. Není snad k zamyšlení, že posledními slovy Bible, kterými k nám Bůh hovoří ve Zjevení Janově 22:17, není řečeno: „A Duch a nevěsta zvěs­ tují evangelium."? Ne, toto tam nečteme. Posledními slovy nám Pán Ježíš zdůrazňuje něco jiného: „Duch a nevěsta říkají: Přijdi “ Ne, že bychom ne­ měli kázat evangelium, kdepak! Toto jsme si už vyjasnili na začátku knihy. Ať toto za mými slovy nikdo nevidí a ani o mně netvrdí. Samozřejmě, že vždy budeme kázat evangelium. Ale kázání Kristova evangelia nemůžeme dát přednost před Jeho příchodem. Nelze práci ctít víc než toho, pro koho

4. K A P I T O L A

VE ČEŘ E SVATBY BERÁNKA

pracujeme. Nemůžeme více toužit po Jeho službě než po Něm samém. Pokud bychom to udělali, Bible to nazývá modlářstvím. Dary nám nesmí zastínit pohled na Dárce. Naopak, musí Ho nadevše vyvýšit. Křesťané v Čechách a na Slovensku žijí v takovém pohodlí, míru a bezpečí, že mě nenapadá, k čemu to přirovnat, k jakým králům v minulosti. Ale denně ve světě trpí hladem 28 milionů dětí. Potřebují humanitární pomoc, a s nimi mi­ lióny dalších. Tisíce jsou verbovány do islámských armád. Všechny palestinské děti jsou infikovány nenávistí k Izraeli. Miliony a miliony dětí po celém světě jsou každý den znásilňovány na těle i na duši a nuceny k otrocké práci pro ob­ rovskou chudobu svých rodičů. Zatímco jedna část světa se topí v blahobytu, ta druhá se topí v slzách. Ale velká část Církve odmítá volat spolu s Duchem Svatým: „Přijď, Pane JežíšiP, protože pozemský život je pro ni dražší než její nebeský Ženich, který jako jediný to vše může změnit svým příchodem. U p r a c o v a n á n e v ě s t a k v ů l i p r á c i n e v id í s v é h o Ž e n ic h a

Jednou mi jeden vzácný Boží muž vyprávěl tento příběh: V roce 2005 jsem do­ stal zvláštní obraz, o který se s vámi chci nyní podělit. Viděl jsem dvůr jakéhosi statku, přes který šla do chléva nějaká žena. V obou rukách nesla vědra plná krmení pro dobytek. Vědra byla těžká a bylo na ní vidět, že se velice namáhá. Co bylo zvláštní na té ženě? Byla nádherná, ale celkově neupravená. Na sobě měla roztrhané triko a špinavé tepláky, které měly vytahaná kolena. Měla ho­ línky od hnoje a krásné dlouhé vlasy, které byly velmi zanedbané, neučesané a slepené. Ptal jsem se: „Pane, co to má znamenat?" Dostal jsem odpověď: „Podí­ vej se vpravo, co tam vidíš?" Uviděl jsem muže, který stál v bráně toho statku. Byl štíhlý a vysoký a měl na sobě oblek, který byl na první pohled velmi drahý. Na hlavě klobouk a pod bradou motýlka, bílou košili a vyleštěné boty. Když jsem mu pohlédl do tváře, viděl jsem, že si mě nevšímá, ale smutnýma očima

PŘÍ CHOD

syna č l o v ě k a

upřeně sleduje tu ženu, která přecházela přes onen dvůr. Byla k němu zády a vůbec si ho nevšímala. Ten muž mi připomínal ženicha. Znovu jsem se zeptal: „Pane, stále nerozumím. Co mi chceš ukázat?" Dostal jsem odpověď: „Toto je duchovní situace v této zemi. Žena představuje Církev, která je nepřipravená, špinavá, unavená. Je velmi zaneprázdněná vnitřními záležitostmi, a činnosti, které vykonává, jí nedovolí pohledět na Ježíše." O něco později mi Pán řekl

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

ještě otřesnější věc: „Není totiž rozdílu mezi církví a světem v této zemi, neboť stejné hříchy, které jsou ve světě, jsou i v církvi." Lukáš 12:35-37 „Aťjsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící. Buďte

podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakm ile přijde a zatluče, hned otevřeli. Blahoslavení ti otroci, které pán, až přijde, nalezne bdící." Pán Ježíš řekl, že máme být lidmi, kteří očekávají svého Pána, a zdůraznil: „Aťjsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící. “ Neoddělil jedno od druhého. Nemáme pouze kázat evangelium, a nečekat Jeho příchod. A záro­ veň nemáme pouze čekat na Jeho příchod, a nic nedělat. S nasazením budeme sloužit Bohu do té doby, dokud si pro nás nepřijde. Očekávajíce Krista, nic ne­ můžeme zanedbat nebo přestat pracovat. Ale při práci už vůbec nesmíme pře­ stat dychtivě očekávat Jeho příchod. Jednou mi napsal jeden můj přítel, kazatel sboru: „Sergeji, prosím tě, členové našeho sboru si přečetli tvoji knihu Vytržení a řekli mi, že rekonstrukce naší sborové budovy už nemá smysl, protože Pán stejně už brzy přijde. Prosím tě, napiš mi, co jim mám na to říci. Máme stavět, nebo ne?" Neváhal jsem a odpověděl: „Milý bráško, všechny očekávající Pána velmi srdečně pozdravuji a vzkazuji, že mají stavět. Ale s každou přiloženou cihlou ať řeknou: Přijď, Pane Ježíši.“ A k t iv n í č e k á n í a p a s iv n í n e č e k á n í

Mít v srdci aktivní „očekávání" Jeho příchodu je něco docela jiného než mít jen „pasivní vědomost" o Jeho příchodu. O pasivní čekání jde i v případě, když Kristovi sloužíme, ale o Jeho příchodu mlčíme. Mnozí mají bedra opásána, ale nemají hořící lampy. Svého Pána nečekají ani jediným slůvkem, jediným po­ vzdechem, kterým by to dali najevo. Pokud mi někdo řekne, že on Ho takto mlčky očekává, jsem na rozpacích. Proč? Protože náš jazyk mluví jen to, čím přetéká naše srdce. Jazyk o nás svědčí jako svědek toho, čím je naplněno naše srdce. Opásanými bedry zvěstujeme Ježíše Krista všem lidem, ale hořícími lam­ pami očekáváme Jeho návrat. To znamená, že zvěstujeme nejen Jeho evange­ lium, ale při tom všem ze srdce říkáme: „Přijď, Pane Ježíši!" Jelikož Ho čekáme, proto o tom nemlčíme. Mlčíme pouze tehdy, když Ho nečekáme. Nám, kteří s naléhavostí kážeme o Kristovi, který přichází, někteří vyčítají, že jsme „extré­ misti". Ale ve srovnání s kým? S nimi. Oni se srovnávají s námi. Kamkoli jdeme, všude zvěstujeme Jeho příchod, a oni, kamkoli jdou a káží Krista, všude o Jeho

4. K A P I T O L A

VE ČEŘ E SVATBY BERÁNKA

příchodu „statečně m lčf. Oni jsou extrémisty v mlčení o Jeho příchodu! Ne­ mělo by to tak být. K čemu jsou nám opásaná bedra, když naše lampy nehoří? Pán, až přijde, nenajde-li nás bdící s hořícími lampami, opásaná bedra jsou nám k ničemu. Budeme zanecháni, jelikož jsme službě pro Krista dali přednost před samotným Kristem. Nikdo z nás nevidí do lidských srdcí, kdo je Kristova nevěsta a kdo ne. To je pravda. Tam vidí jen Bůh. Přestože do jejího nitra ne­ vidíme, slyšíme její slova. Nevěsta říká: „Ano, přijď, Pane Ježíši!“ Nikdo jiný to neřekne. Tato slova, ať už je vyznáváme, nebo ne, indikují nám samotným, jak na tom jsme. Jestli ke Kristově nevěstě patříme, nebo ne. Boží slovo je zrcadlo. To ze skla nám ukazuje, jak nás vidí lidé, ale Bible prozrazuje, jak nás vidí Bůh. Jak nás vidí Ten, který zná každé srdce. K r ist o v a n e v ě s t a na p ř íc h o d s v é h o Ž e n ic h a r e a g u je ja k o p r v n í

Zjevení 22:20 Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, přijdu brzy." Amen, přijď,

Pane Ježíši! Ale prosím, pozor! Bůh těmito slovy nikoho neodsuzuje ani nevy­ hání z pozice Kristovy nevěsty. Naopak! Zjevení 22:17 Duch i Nevěsta praví:

„Přijď. “ A kdo slyší, ať řekne: „Přijď. “ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života. Kdo slyší, ať se přidá k nevěstě a ať se jí i stane. Ať pl­ nými doušky bere zdarma a celým srdcem vyznává: „Amen, přijď, Pane Ježíši!" A kdyby o tom ještě nikdy neslyšel, tak teď to slyší. Ať se přidá s vroucností hod­ nou Boha ke Svatému Duchu v čistotě a pravdě. Protože Bohu záleží na každém jednotlivém člověku, absolutně na každém. Jan 6:37-39 Každý, koho mi Otec

dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den.

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVÉKA

Joel 2:15,16 Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte

shromáždění. Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shro­ mážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky. To se naplní v den vytržení. Oba se setkají v půli cesty, v po­ větří. Kvůli tomu svolejme shromáždění. Uspořádejme konference. Svolejme všechny pastory. Vyhlasme půst. Shromážděme lid, celou Církev. Dělejme co­ koliv, hlavně o tom nemlčme. Neboť důvodem vytržení je pozvání na Večeři

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮV OD Y JEHO PŘÍCHODU

svatby Beránka. Pozvání, které se neodmítá. Pozvání, o kterém se nemlčí. Po­ zvání, kde je z obrovské milosti Boha korunovanou vírou v Jeho Syna. Zjevení 3:11 Přijdu brzy. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze. 2. Timoteovi 4:7,8 Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.

Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spra­ vedlivý soudce - a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. Je možné milovat Kristův příchod, a nemluvit o něm? Ne! Je vůbec možné, aby Kristus byl jediný Ženich na světě, který si velmi ochotně a úplně automaticky vezme nezamilovanou nevěstu bez zjevné touhy po tom, aby už byla s Ním? Ne! Co je to tedy milovat Jeho příchod? Nikomu o něm neříkat? Celé roky o něm mlčet, ani si na něj nevzpomenout? Dokonce se hněvat na ty, kteří nám ho při­ pomínají? To je milovat Pánův příchod? Ó ne! Milovat Jeho příchod znamená neustále si ho připomínat a radovat se z každého člověka, který nám o něm mluví. Obraz ženicha, který přijde pro čekající nevěstu jako zloděj v noci, není v Písmu jen tak. Odhaluje nám mnohé. Mnozí napovídají formálních, vyhý­ bavých a zdrženlivých řečí o Pánově příchodu, jen aby se vyhnuli konfrontaci s tím největším biblickým obrazem o Jeho příchodu: „Ženich, který přichází pro čekající a toužící nevěstu." A no , už

n ev ěsta n e t r p ě l iv ě č ek á , kdy

p r o n i p ř ijd e j e j í

Ž e n ic h

Jak by si mohl nebeský Ženich vzít nevěstu, která, když slyší, že už pro ni při­ chází, zareaguje slovy: „No, když už má přijít, co se dá dělat, ať tedy přijde." Kdo si vezme na svatbu nevěstu s tímto slovníkem? Ženich Nebes? Ten největší Král s nej chrabřejším srdcem a nejmocnějším majestátem? Ten Otec věčnosti, Silný Bůh, Kníže pokoje, Udatný hrdina si vezme otrávenou, neupravenou ne­ věstu, nabroušenou, že pro ni přichází její Ženich? To myslí někdo vážně? Ne­ věstu, která je pyšná na to, jak je nad věcí, jak je v tom střízlivá a vyvážená? Decentně se zdržuje jakýchkoli vyjádření k tomu, že by její Ženich už mohl brzy přijít. Díky tomu je tak vážená ve společnosti křesťanů, kteří by byli nej­ raději, kdyby Pán Ježíš přišel až na konci jejich života. Říkají: „Ať ještě teď ne­ přijde. Vždyť se podívejte, kolik máme ještě práce, kterou je potřeba udělat. A nemluvme o Jeho příchodu. Jak bychom potom vypadali v očích světa? A m i­ moto Pán řekl, že se o to nemáme starat, neboť to není naše věc." Kristova

4. K A P I T O L A

VEČEŘE SVATBY BERÁNKA

nevěsta takto nevypadá ani v nejhorším snu. Takto vypadají pokrytci, kteří by byli rádi, aby si Pán vzal jejich poslední odřené zbytky, ale oni by rádi vzali to Jeho nejslavnější. Na svatbu do Nebes nikdo nepřijde oblečený v takovém rouchu touhy, který nejlépe vystihuje obraz sedřených děravých tepláků. Tako­ výto postoj diskvalifikuje každou nevěstu. A tu nebeskou stokrát víc. Pokud by do Nebes byli vytrženi křesťané, kteří si nepřáli být na Večeři svatby Beránka, protože romantiku své víry nebo starosti života na tomto světě milovali více než svého nebeského Ženicha, byla by to urážka všech svatebčanů. Pokud exi­ stuje nějaké společenství křesťanů, kteří dennodenně očekávají probuzení víc než příchod svého Ženicha, takoví křesťané probuzení ani nikdy neuvidí. Proč? Protože to jsou oni, kteří potřebují probudit. Kristova nevěsta ví, že přijde den, kdy se pro ni vrátí její Ženich. Po celý čas příprav svatby v Nebi se připravuje i ona na Zemi. Její myšlenky jsou jen při jejím milém. Ve svém srdci neustále zpívá slova Žalmu 27:4-8 O jedno

jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodi­ nově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu. V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne. A teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem sebe. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina. Slyš, Hospodine, když hlasitě volám, smiluj se nade mnou a odpověz mi! Ohledně tebe svému srdci připomínám slova: Hledejte mou tvář! A já tvou tvář hledám, Hospodine! Derek Prince v knize „Bohu na tobě záleží" (str. 126, vydání 2015) napsal: „Jsem přesvědčen, že očekávání Kristova příchodu je nezbytnou součástí no­ vozákonního křesťanství. Naše křesťanství není v souladu s Novým Zákonem, jestliže dychtivě neočekáváme Pánův návrat. Proč bychom měli žít rozumně, spravedlivě a pobožně? Co je naší motivací pro svátý život a pro zvěstování evangelia až do posledních končin Země? Že čekáme a vyhlížíme Jeho návrat!" PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

Titovi 2:11-14 Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem

lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista, který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

„To t o u č e n í n e m ů ž e b ý t z B o h a . P o d ív e jt e , ja k r o z d ě l il o C ír k e v “

„Nepřináší to jednotu. V každé rodině a sboru se kvůli tomu hádají." Pokud něco takového slyším, odpovídám: „Ano, já vím, že to přináší rozdělení, ale to rozdělení způsobuje Písmo." Proč? Protože nic v celém vesmíru nerozděluje tak jako Bible. (Židům 4:12). Rozděluje naše duchovní vnímání od duševního, a to až do morku kostí našeho těla. Náš duch, který přijímá slovo Písma, bojuje proti našemu tělu, které ho odmítá. Jak by potom to slovo nerozdělovalo lidi? Na ty, kteří Boží slovo přijímají, a na ty, kteří ho odmítají? Jak by mezi nimi mohla existovat názorová jednota? Na základě jaké platformy? Jednota bez Písma je k ničemu. Uráží Boha. Pokud ji lidé ctí víc než Jeho slovo, Bůh to na­ zývá modlářstvím, o něco takového nemá zájem. Je to těžký hřích v Jeho očích, ze kterého je nutné vyjít radikálním pokáním. Pán Ježíš přinesl slovo, které roz­ dělilo celý svět. Proto prohlásil v Lukáši 12:51-53 Myslíte, že jsem přišel dát na

zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení. Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem; budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni. “ Nejvíce si to můžeme uvědomit na tom, čemu je podobné Nebeské krá­ lovství (Církev) v čase Pánova příchodu. Je zajímavé si všimnout nejen načaso­ vání tohoto podobenství, ale i hloubky toho, čemu tehdy bude podobné. Ještě nikdy v historii něčemu takovému podobné nebylo. Ale v čase Kristova pří­ chodu jako zloděje v noci tomu podobné bude. A čemu? Bude podobné rozdě­ lení na dvě poloviny. Jakému rozdělení? Na moudré a pošetilé panny. Ještě stále si někdo myslí, že toto učení není od Boha, jelikož rozděluje Církev? Zároveň nám to dává odpověď na jednu z nej důležitějších otázek. V jakém čase to ži­ jeme? V čase, kdy je Nebeské království podobné deseti rozděleným pannám. Pokud je v prorockém slovu Pána Ježíše takto rozdělena Jeho Církev těsně před Jeho příchodem, jak potom bude rozdělen celý svět? Jeho Církev je přeci svět­ lem a solí Země. Možná to vysvětluje fenomén naší doby. Ve všem je obrov­ ská polarizace názorů, která jen odráží rozdělení křesťanů v reakci na Kristův blízký příchod.

4. K A P I T O L A

VEČEŘ E SVATBY BERÁNKA

Zhruba před 35 lety se po celém světě kázalo o Pánově příchodu. Poslouchali to a přijímali téměř všichni. Nikdo s nikým kvůli tomu neměl problém. Promítaly se o tom filmy, např. „Ponecháni napospas" a mnozí věřili ve vytržení. Dokonce někteří nosili odznaky se symbolem vytržení, známým z knihy „Biblická pano­ rama", kde ho zobrazovala šipka nahoru. Celá Církev tehdy Pánovi vyšla vstříc. Ale když Pán nepřišel, všichni začali podřimovat, až usnuli. A najednou dnes po celém světě slyšíme křik: „Hle, Ženich je tu, Jděte mu naproti!“ A co se stalo? Církev se probudila, ale kvůli oleji se dramaticky rozdělila na moudré a pošetilé panny. S překvapením jsme však zjistili, že ten olej nikdo nikomu nemůže dát. Kdo olej má, nedokáže přesvědčit nikoho, kdo olej nemá, aby šel ke dveřím svatby. Svaté Boží věci jsou nepřenosné. Vidíme tu velkou podobnost naší generace s těmito deseti rozdělenými pannami. Pokud je tato úvaha správná, na místě je velká bázeň, v jaké době to žijeme. Křesťané, kteří vyšli Kristovi naproti před desítkami let, všichni usnuli, až je vzbudil dnešní křik: „Je tu Ženich!" V našem podobenství ti, co již jednou Pánovi vstříc šli, a On nepřišel, zažijí i to, že Pánovi vstříc půjdou ještě jednou, a tehdy On přijde. Jsem přesvědčen, že jejich „opětovné vyjití" naproti Kristovi, indikuje blízkost Pánova příchodu jako nic jiného v historii. Podobenství v Matouši 25:1-13 popisuje v detailech děje, kterými dnes mnozí procházíme: 1. Vyšli jsme Pánovi vstříc. 2. On nepřišel. 3. Všichni jsme usnuli. 4. Probral nás křik: „Je tu Ženich!" 5. Nastalo velké rozdělení. 6. Moudré mu znovu vyšly vstříc, neboť chtějí být s Ním a hovoří „přijď", jelikož jim ne­ chybí olej. Ale pošetilé mu naproti už nevyšly, neboť jim ten olej chybí. Chybí jim touha nevěsty po jejím Ženichovi. 7. Polovina vejde na svatbu, a polovina nevejde. „T e h d y b u d e N e b e s k é k r á l o v s t v í p o d o b n é d e s e t i p a n n á m "

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

Matouš 25:1-13 „Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které

vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět ro­ zumných. Pošetilé vzaly své lampy, ale nevzaly s sebou olej. Rozumné však se svými lampami vzaly i olej v nádobkách. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se však ozval křik: ,Hle, ženich! Vyjděte mu vstříc!‘ Tehdy všechny panny vstaly a daly své lampy do pořádku. Po­ šetilé řekly rozumným:,Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínajíP

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Ale rozumné odpověděly: ,Ne, nemuselo by vystačit pro nás i pro vás. Jděte raději k prodavačům a kupte si!‘ Zatímco odcházely, aby nakoupily olej, přišel ženich, a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatební hostinu; a dveře byly zavřeny. Později přišly i ostatní panny a říkaly: ,Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: Am en, pravím vám, neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu." Doporučuji tři knihy, které se zaobírají tématem Vytržení Církve. Rudolf Bubík napsal Slavná budoucnost Božího lidu, Michal Klesnil Přicházející Král a Mgr. Stanislav Kaczmarczyk Chceš být vítězem. Všichni tři shodně potvrzují sku­ tečnost, kterou ocituji za všechny z knihy Michala Klesnila: „Pokud hovoříme 0 tom, že ne všichni znovuzrození křesťané, kteří se dožijí Kristova návratu, budou účastníky vytržení, potom tím vůbec nezpochybňujeme možnost jejich spasení. Budou však na Zemi ponecháni po dobu soužení světa, kdy nebude možné nadále zůstat vlažným křesťanem. Každý se bude muset rozhodnout, zda se přizná ke Kristu navzdory pronásledování, a tím se ještě přidá k vítěz­ ným účastníkům prvního vzkříšení, nebo přijme znamení šelmy a pro věčnost bude navždy ztracený." Podmínkou spasení je víra v Pána Ježíše Krista. Ale podmínkou účasti na svatbě v Nebi je víra v Pána Ježíše Krista spolu s olejem v nádobě. Když mluvíme o vytržení, nezpochybňujeme spasení nikoho, kdo věří v Pána, a nevěří ve vytržení. Ale je absolutně vyloučeno jít na svatbu do Nebe bez oleje. O tom je podobenství o pannách. Je o dnešní Církvi. Po vytržení se moudré a pošetilé panny kvůli nebeské svatbě na nějaký čas rozdělí. Moudré na ni vejdou, a poše­ tilé to nestihnou. Ale až nastane Kristův příchod na Olivovou horu a On přijde 1 se svými svátými, znovu budou spolu. S Kristem budou na Zemi kralovat tisíc let. Jak je to možné? Je to proto, neboť první, koho Pán Ježíš vzkřísí v Miléniu, budou zanechané pošetilé panny zabité v soužení světa pro Jeho jméno. Písmo je popisuje v Zjevení 6:9-10, jak budou odpočívat v Nebi pod zlatým oltářem. Jsou to duše zabitých pro Boží slovo. Budou tam volat o pomstu za to, co jim udělá antikrist v soužení světa, kdy zdrtí celý svět. Takže by se dalo říci: „Konec dobrý, všechno dobré". Pro krev Pána Ježíše a pro víru v Jeho jméno budeme za­ chráněni všichni. Ale jestli budeme mít podíl na Večeři svatby Beránka v Nebi, nebo dostaneme z ran světa, v tom je obrovský rozdíl provázený rizikem, kdo obstojí věrný vůči Kristovi v konfrontaci s antikristem. Jestliže to dnes je pro

4. K A P I T O L A

VE ČE Ř E SVATBY BERÁNKA

63

N ic m ez i t ím . P Ě T JE ROZUM NÝCH

M o ud ré v z a ly o lej a zn o v u v y š ly v s tříc Ž e n ic h o v i. D rží slo v o B ib le ve svém srd ci.

Zjevení 3:10-13

Zjevení 3:20-22

P o šetilým o lej c h y b ě l, a v stříc Ž e n ic h o v i už n ešly. Slo vo B ib le n e p o slo u c h a jí.

Pán je o z n a č u je v P ísm u ja k o sb o r Fila d e lfie . C h v á lí je za to , že z a c h o v a ly Je h o slo vo .

Zjevení 3:7-13

Zjevení 3:14-22

Pán je o z n a č u je v Písm u ja k o sb o r L a o d ic e a . N ap o m ín á je za to, že n e p o s lo u c h a jí Je h o h las.

Z v e je na V e čeři sva tb y B erán ka a h o v o ří o to m , že js o u pro to b la h o sla ve n y .

Zjevení 19:9

Zjevení 3:20

Z ve je na V ečeři sva tb y B erán ka ale n e jp rv e m u s e jí o te v řít svá srd ce Je h o slo vu .

M o u d ré p a n n y sp o lu s D u chem S va tým h o v o ří: „A n o , přijď , P a n e Je ž íši!"

Zjevení 22:17

Lukáš 14:15-24

P o šetilé p a n n y se je d n o m y sln ě vy m lo u va jí: „P ro sím tě, p řijm i m o u om luvu ."

M o ud ré p a n n y js o u p o d o b n é v ě rn é m u s lu h o v i, k te rý b d í a čeká Pána za p rv n í h líd ky.

Matouš 24:44-47

Matouš 24:48-51

Po šetilé p a n n y js o u p o d o b n é zlém u slu ho vi, k terý si ve svém srd ci říká: „M ů j Pán je š tě d lo u h o nep řijd e."

M o ud ré p a n n y js o u p řip ra v e n y u o te v ře n ý c h d v e ří, a b y v y š ly s K ristem na sva tb u .

Matouš 25:10

Matouš 25:11-13

Po šetilé n ejso u u dveří. S h á n ě jí olej. A le a ž s i h o kou pí, b u d o u u za vřen ých d v e ří křičet: „P a n e, o te vři n á m !"

M o ud ré p a n n y js o u v y trž e n y . V e šly na s v a te b n í h o stin u ...

Matouš 24:37-42 Sp o lu už n e jso u . Zjevení 19:7-9

Lukáš 14:24

N ikd y n e p řijd o u na V e čeři sva tb y B erán ka .

Jso u o b le č e n y v b ílý k m e n t.

Zjevení 19:8

Zjevení 13:16

N e p o klo n í se še lm ě v so u ž e n í svě ta a n e p řijm o u je jí z n a m e n í ani na ru ku, a n i na čelo .

Jso u v e sláv ě , kte ro u m ěl Syn u O tce d řív e , n ež b yl svě t.

Jan 17:24 Jan 14:3

Jso u z a b ité v so u ž e n í svě ta, k te rý o v lá d n e a n tik rist. Zjevení 6:9-11

Zjevení 7:9-17

Izaiáš 66:1

C h v á lí Bo ha a B e rá n ka siln ým h la se m . syna č l o v ěk a

P o še tilé p a n n y js o u za n e c h á n y . ... a d v e ře b y ly za vře n y .

P řic h á z e jí na V e čeři s va tb y B erán ka .

P řic h á z e jí p řed B o ží trů n a p řed B e rá n ka v p ře m ě n ě n ý c h a o sla v e n ý c h tě le c h .

PŘÍ CHOD

P Ě T JE PO ŠET ILÝ C H

Je š t ě js o u s p o l u .

P řic h á z e jí pod z la tý o ltá ř v N ebi před Je h o trů n e m ja k o d u še z a b itý c h . K řič í o p o m stu . Č e k a jí a o d p o č ív a jí, až se d o p ln í i je jic h p o če t p o b itý ch na Z em i.

P ln o st p o h a n ů je v N ebi. M o u d ré p a n n y v o sla v e n ý c h a p ro m ě n ě n ý ch tě le c h , p o še tilé p a n n y v d u c h o v n ím tě le . A ž b u d e v N ebi p ln o st p o h a n ů p o d le Římanům 11:25, Ž id é d o sta n o u m ilo st u v ě řit v Toho , koh o p ro b o d li p o d le Z a c h a riá še 12:10. P řic h á z e jí s K ristem na Z em , ja k o Je h o sv a ti na O livo vo u h o ru .

Zjevení 19:14

Zjevení 20:4

Jso u v z k říše n y po K risto vě p řích o d u na O livo vo u h o ru .

R o zu m n é i p o še tilé js o u zn o vu sp o lu a k ra lu jí s K ristem v Je h o T isíc ile té m k rá lo v ství.

mnohé těžké, jaké to bude potom, až světlo světa a sůl Země půjdou spolu s Du­ chem Svatým domů? Slo v o „TEHDY“ nám p o m ů ž e p o r o z u m ě t d o b ě v y t r ž e n í

Kvůli slovu „TEHDY" nemůžeme za podobenstvím o pannách vidět pouze běžné pravdy, které o Nebeském království vždy platily a platí. Je tu něco mi­ mořádného, co tu ještě nikdy předtím nebylo. Něco, co platí jen pro dobu, kdy Pán přijde pro svoji nevěstu. Ten čas Pán Ježíš nazval: „TEHDY." „Tehdy" bude Nebeské království něčemu podobné. To podobenství čteme v kontextu vícera dějů, kdy Pán ještě nepřichází na Zem, ale pouze na oblaka. „TEHDY", až při­ jde „jako zloděj v noci", přijde jen proto, aby otevřel dveře do Nebes. Moudré panny těmito dveřmi vejdou na svatbu, ale pošetilé zůstanou před nimi. Mou­ dré panny učiní moudré rozhodnutí, proto jsou nazvány moudrými. Pošetilé učiní pošetilé rozhodnutí, proto je Písmo nazývá pošetilými. Pán Ježíš to podobenství o pannách zasadil jako korunu Jeho příchodu pro Církev. Proč? Protože je nejenom o Jeho příchodu, ale i o tom, jak budou „TEHDY" křesťané připraveni na setkání s Ním. Začal o tom hovořit v Matouši 24:37 a skončil v Matouši 25:13. Děje, které tam popisuje, mají čtyři důrazy na slovo „TEHDY". Je to celý kontext souvisejících dějů. První končí slovy: „Proto

i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka. “ A po posledním řekne to samé: „Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu, ve kterou

přijde váš pán .“ Ucelenější smysl dějů, které jsou takto ohraničené pro jedi­ nou událost vytržení, si už víc nemůžeme ani přát, ani představit. V čase, kdy to apoštol Matouš napsal, jeho evangelium nebylo děleno na kapitoly, jako je tomu dnes. Celý text byl souvislý, neměl kapitoly a neměl ani číslované verše. Matouš 24:37-51 až Matouš 25:1 Neboť ja k tomu bylo za dnů Noe, tak

tomu bude i při příchodu Syna člověka. Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán. Dvě budou mlít na obilném mlýnku, jedna bude vzata a druhá bude zanechána. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde

4. K A P I T O L A

VEČEŘ E SVATBY BERÁNKA

Syn člověka. “ „Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby j í dával pokrm v pravý čas? Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: ,Můj pán dlouho nepřichází a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci, přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná. Oddělí ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ „Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám... Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde Těmito slovy nám Pán Ježíš představil atmosféru ve světě a v Církvi, která bude v čase Jeho příchodu. .

„TEHDY", až Pán přijde pro Církev, to bude jako „TEHDY" za Noema. Budou se ženit, vdávat, kupovat, prodávat, jíst, pít, sázet, stavět, investovat. Mluví o relativně pokojné atmosféře Země. Žádné velké války, žádný Armagedon. Podobně o atmosféře světa v čase Pánova příchodu hovoří i apoštol Pavel v dopise 1. Tesalonickým 5:3 Když lidé budou říkat:,Pokoj a bezpečí,

tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. A „tehdy" to tak bude, protože vytržení ukončí zdánlivě pokoj­ nou atmosféru světa - čtěme dále: .

TEHDY budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán. Dvě budou mlít na obilném mlýnku, jedna bude vzata a druhá bude zanechána. Hovoří se tu jasně o vytržení, o vzatých a zanechaných.

.

A „TEHDY", v čase, když přijde vytržení, budou v Pánově Církvi dvě sku­ piny služebníků. Budou mezi kazateli, pastory, biskupy, evangelisty a křes­ ťany vůbec. Jedni Ho budou toužebně očekávat, a ti druzí budou v té samé

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVÉKA

chvíli říkat: „Můj Pán ještě dlouho nepřijde. “ .

A právě „TEHDY" bude Nebeské království podobné deseti pannám. „TEHDY", až se tyto čtyři děje spolu setkají!

Všechny děje, kde máme slovíčko „TEHDY", ukazují na časovou osu vytržení. Běží vedle sebe v tom samém časovém horizontu. Při Pánově příchodu pro

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Církev budou spolu existovat: Atmosféra světa jako byla za života Noemova, věrní a zlí sluhové v Církvi a křesťané rozděleni na moudré a pošetilé panny. Všichni se jednoho dne ocitnou jeden vedle druhého napříč všemi sbory a denominacemi. A žít vedle sebe budou do doby, dokud jedni nebudou vzati, a druzí zanecháni. Dokud nepřijde vytržení. Když se vás někdo bude snažit přesvědčit, že nic takového jako vytržení neexistuje, a poví vám oblíbenou tezi, že při vyučování o vytržení vytrháváme věci z kontextu Bible, přečtěte mu, prosím, celý souvislý kontext Písma z Ma­ touše 24:37 až po Matouše 25:13. Žehnejte mu, aby se v úctě pokořil před na­ psaným, přímým a jasným kontextem slova Bible. Proto Pán Ježíš zdůraznil, že „TEHDY“ bude Nebeské království podobné tomuto podobenství, neboť v čase, kdy o tom hovořil, ještě tomu podobné ne­ bylo. Jasně nám tím ale ukázal, že takovýto obraz Církve má v budoucnosti teprve nastat. Přesně v čase Jeho příchodu „jako zloděj v noci“. A „TEHDY11 to bude o vzatých a zanechaných. „TEHDY“ při podobenství o deseti pannách. „TEHDY“, až pět moudrých vejde na svatbu, a pět pošetilých zůstane za jejím i dveřmi. „TEHDY“, kdy se moudré panny nedají oklamat zlým sluhou, že jejich Pán ještě dlouho nepřijde. Blížíme se k pátému důvodu příchodu Syna člověka: Večeře svatby Beránka je spojená s korunovací v Nebi.

5. K A P I T O L A PÁTÝ DŮVOD JEHO PŘÍCHOD U

Korunovace v Nebi Zjevení 19:11-16 A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm

seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jm éno je Slovo Boží.

5. K A P I T O L A

KORUNOVACE V NEBI

67

A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. Pán Ježíš přijde na oblaka jako Ženich pro svoji nevěstu. Ale na Olivovou horu už přijde jako Král králů a Pán pánů. To znamená, že mezi příchodem na ob­ laka a příchodem na Zem bude v Nebi korunovace Krále pokoje na Krále králů a Pána pánů. Zároveň musí proběhnout i korunovace všech, které do Nebes při­ vede. Protože převzetí vlády vždy předchází korunovace těch, kteří se této vlády ujímají. Jak hned uvidíme, je to součást Beránkovy svatby. Zjevení 19:5-9 A od

trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte našeho Boha všichni jeho otroci a vy, kdo se ho bojíte, malí i velcí." A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod a jakoby zvuk silných hromů: „Haleluja, ujal se kralování Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí. Radujme se a jásejm e a vzdávejme mu slávu, protože při­ šla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; a bylo jí dáno, aby si oblékla zá­ řivě čistý kment." Tím kmentem jsou spravedlivé činy svátých. A řekl mi: „Napiš: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině. “ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá Boží slova. “ K r is t o v ě v l á d ě n a Z e m i p ř e d c h á z í k o r u n o v a c e v N e b i

Bude na Večeři svatby Beránka. Jak je to možné? Vždyť Pán Ježíš je Králem pokoje od založení světa. On je silný Bůh, Otec věčnosti. Ano, je to tak. Avšak Písmo nám zjevuje, že bude sedět na Davidově trůnu a bude panovat nad jeho královstvím. Dosud jen „bude“. A bude to tehdy, až svůj trůn pevně postaví a založí pevný základ soudem a spravedlností. Až ti, které stvořil a vykoupil svou krví, Ho dobrovolně a z lásky přijmou za svého Krále a Pána na věky věků. Iza-

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

iáš 9:5,6 Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo

panství. Dal mu jm éno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže p o­ koje. Nebude konce vzrůstu jeho panství a pokoje na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby ho mohl upevnit a posilnit v právu a v spravedlnosti od nynějška až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Potom, až budou korunováni králové tohoto království, převezme nad nimi království jejich Vladař, Král králů a Pán pánů. Jak by mohl být Kristus

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Králem králů, pokud by ty krále neměl? A jak by ty krále mohl mít, pokud by je za krále nikdy nekorunoval? Jednoznačně tu vidíme další důvod našeho vytržení do Nebes, kterým je naše korunovace. Zjevení 5:8-12 A když ho vzal,

čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svátých. A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi." I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců, a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení. “ T e n , k d o je k o r u n o v á n , se v ž d y u jím á v l á d y

Vykoupení lidé vyznávají v Nebi, že budou kralovat na Zemi. Po své koruno­ vaci v Nebi přijdou spolu s Kristem kralovat na Zem. Pouze Kristův návrat ob­ noví a přemění skonání světa na ráj Milénia. Pán Ježíš bude Králem celé Země a Jeruzalém jeho hlavním městem. Po svém zmrtvýchvstání odešel k Otci do Nebes. Učedníci se Ho tehdy ptali, kdy na Zemi obnoví Boží Království. Odpo­ věděl: „To není vaše věc.“ Skutky 1:6-8 Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: „Pane,

obnovíš už teď království Izraele? Odpověděl jim: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci. Přijmete ale moc Ducha svátého přichá­ zejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa. “ Někteří křesťané vcelku lehkovážně citují tato Pánova slova jako jakési alibi z Písma pro svůj postoj, že se o Jeho příchod vůbec nemáme zajímat. Ří­ kají: „O Kristův příchod se nemáme starat. Pán řekl, že to není naše věc.“ Mno­ hým upřímným křesťanům toto slovo uniklo mezi prsty bez jeho skutečného pochopení, oč tu vlastně jde. Pokud by Pán doopravdy chtěl, abychom se nesta­ rali o Jeho příchod, pověděl by to otevřeně: „Nestarejte se o můj příchod". Ale On něco takového nikdy neřekl! Dostal konkrétní otázku: „Pane, obnovíš už teď království Izraele?" A na konkrétní otázku dal i konkrétní odpověď: „Není

to vaše věc." A v tom je velký rozdíl. Neustále bdít kvůli Jeho příchodu a starat se o něco, co vůbec není naší věcí.

5. K A P I T O L A

K OR UN O VA CE V NEBI

Kdy přijde čas, až Pán obnoví na Zemi Boží Království, to opravdu není naše věc a nikdy ani nebyla. Protože naší věcí je něco, co tomu všemu musí předcházet. Bez toho prvního to druhé nikdy nebude. To první je Kristova ko­ runovace v Nebi. To druhé, kdy převezme vládu nad celou Zemí. Pán Ježíš slíbil svým učedníkům, že opět přijde. Ale ne proto, aby na Zemi nastolil něco, co ještě není naší věcí, ale nejprve proto, aby nás vzal na svoji korunovaci do Ot­ cových příbytků v Nebi. A toto naší věcí je. Naší věcí je nejprve Nebe, až potom obnova Božího království na Zemi. Jak chceme na Zemi obnovit Nebeské krá­ lovství bez fyzické přítomnosti Krále králů a Jeho králů? Jak to chceme udělat jako Jeho králové, když ještě nejsme delegováni svojí korunovací? O ní z Písma už víme, že proběhne v Nebi, ne na Zemi. Proto máme bdít a starat se o to, aby den Jeho příchodu nás nezastihl nepřipravené. Nepřipravené opustit pozemský svět lidí a odejít na svoji korunovaci do Nebes. Je

však m n oho t e o l o g ů , k t e ř í

„ v y t r ž e n í " p o p ír a jí

Mnozí z nich upřímně milují Krista, jsou odvážní a čestní. Ale protože ne­ rozlišují mezi Pánovým příchodem jako zloděj v noci a příchodem, kdy Ho uvidí celý svět, dopouštějí se v nevědomosti velmi zásadních eschatologických omylů. •

Nevědí, že v Nebi bude Večeře svatby Beránka. Nevědí o důležitosti naší

•

korunovace. Neakceptují Pánův příslib v Janovi 14:1-3 ani Jeho varování v Lukášovi 21:36 o našem úniku do Otcových příbytků v čase velkého soužení světa.

•

Nevědí o Božích soudech, které musí podle Písma zasáhnout celý svět.

•

Nevidí ani smysl velkého soužení světa v kontextu spásy Židovského

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

národa. Žádnou z těchto věcí nezkoumají podrobně v Písmech, a proto o vytržení tvrdí, že je založené na nesprávném pochopení Pánova slova v 1. Tesalonickým 4:16,17. Vysvětlují, že Pánovo slovo tam nic neříká o tajném příchodu Je­ žíše Krista pro Církev, ani o jejím tajemném vytržení do Nebes. Naopak, mluví prý o veřejném Pánově příchodu na konci lidských dějin. O vzkříšení mrtvých v čase Jeho druhého příchodu a o veřejném přivítání Pána Ježíše Krista Jeho

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮV OD Y JEHO PŘÍCH ODU

Církví zde na Zemi. Mylně učí, že Pána vstříc do povětří půjdeme jen přiví­ tat. Do žádných Otcových příbytků s Ním prý nepřijdeme. Z povětří se údajně hned vrátíme na Zem. Vysvětlují, že v Římské říši bylo běžné při návštěvě města císařem, aby mu jeho představitelé vyšli vstříc. Přivítali ho a připojili se k jeho doprovodu. S ním potom vstoupili do vlastního města. Tvrdí, že tuto všeobecně známou praxi tehdejšího světa použil Pavel jako obraz na dokres­ lení, co se stane při druhém příchodu Ježíše Krista. Až zazní zvuk trouby, ohla­ šující konec lidských dějin, Pán Ježíš sestoupí na Zem veřejně a viditelně. My tehdy budeme vytrženi nahoru do oblak Jemu vstříc. Ale ne proto, aby se v půli cesty otočil a vzal nás k Otci, ale proto, abychom Ho přivítali jako Pána světa. Podobně naruby vykládají i další text v Matoušovi 24:40-42 o vzatých a zanechaných. Ani to slovo prý nic neříká o tajném vytržení křesťanů do Nebe, ale o tom, co bude znamenat druhý Kristův příchod pro věřící a co pro nevěřící. Podle nich to bude něco podobného, jako byl příchod potopy na tehdejší svět. Při ní byli zanecháni jen ti, kteří byli v arše. Všichni ostatní byli vzati vodami potopy a odstraněni Božím soudem. Takovouto úvahu dokládají ještě z Písma o koukolu a pšenici, kde koukol bude vzat na spálení a pšenice bude zanechána na zemi a posbírána do stodoly. Matouš 13:30 „Nechte, ať obojí roste spolu až

do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. “ Normálně by jim to člověk uvěřil, pokud by nebyly texty Písma, které nikoho, kdo studuje Bibli, nemohou nechat na pochybách, jak velmi se tito učitelé mýlí. „ P Ř I J D U O P Ě T A V E Z M U V Á S K S O B Ě . “ Ř E K L , Ž E NÁS V E Z M E

„Budeme naráz s nimi vytrženi vstříc Pánovi". Budeme vzatí, ne zanechaní. Zlo­ děj v noci nepřichází proto, aby něco zanechal, ale proto, aby něco vzal. Všude v Bibli vidíme stejný princip. Táhne se to jako mohutná řeka všemi jejím i kni­ hami. Vzatý byl Enoch, vzatý byl Noe. Vzatý byl Lot, když byl vyveden z místa zkázy. Vzatý byl Izrael, když vyšel z moře, které zaplavilo Egypťany. Vzatý byl Eliáš v ohnivém voze. Vzaté budou moudré panny. Vzatý je „vytržený spra­ vedlivý" před příchodem zlého (Izaiáš 57:1). Vzatí budou vytrženi do pově­ tří podle Pánova slova v 1. Tesalonickým 4:17. Vzatá bude Filadelfie z hodiny zkoušky světa (Zjevení 3:10). Vzatý do Nebes byl i Pán Ježíš před zraky svých učedníků. Všude „je vzatý" ten Boží. A zanechaný je ten, kdo lpí na Zemi a na

5. K A P I T O L A

KORUNOVACE V NEBI

koho přichází Pánův soud. Nemáme žádný důvod se domnívat, že v případě vzatých z postelí, z mlýnů nebo z polí, by to mělo být najednou naopak. Nikdo nemusí studovat teologii, aby pochopil, že Nebesa nejsou ani na posteli, ani v mlýnu, ani na našem poli. Abych uvěřil takovýmto výkladům Písma, že zanechaný je ten Boží, a vzatý je ten, koho Bůh bude soudit, musel bych přestat věřit přímým slovům Bible a celému smyslu toho, proč Pán Ježíš přijde jako Ženich pro svoji nevěstu. Už by pro mne neplatilo: „Je psáno“ v Lukášovi 4:4 a Matoušovi 4:4. A Ježíš

mu odpověděl a řekl: „Je napsáno:,Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ Citoval jsem několik vyjádření těch, kteří svému vlastnímu pochopení Písma dali přednost před Pánovým přímým na­ psaným slovním vyjádřením. Co k tomu všemu říci? Ukáži na několik příkladů, které jsou pravdivé, logické a v souladu s opěrnými body „Příchodu Syna člověka" tak, jak nám ho popisuje přímé slovo Písma. B ib l e sk r ýv á v e l k é t a je m s t v í v e v e l m i m a l ý c h d e t a il e c h

Matouš 5:18 Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Tajemství nám Písmo zjevuje v detailech svých slov. Ďábel to však v očích světa obrátil vzhůru nohama. Prý to on se skrývá v detailech. Je to velký nesmysl. V detailech se vždy zjevuje Boží pravda. Tak jako je to důležité pro nás, když něco v detailech popisujeme my, o mnoho víc to platí, když v detailech něco popisuje Bůh. Spíš pomine Nebe a Země, než aby pominuly detaily Jeho napsa­ ného slova. Pojďme tedy spolu zkoumat detaily přímých slov Bible.

a) Pánovi vstříc nepůjdeme jen kvůli Jeho přivítání

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

Pokud bychom Pánovi vstříc do povětří šli jen kvůli Jeho přivítání, odpovězme si, prosím, kdy bude svatba v Nebi? Pokud bychom Pána vstříc do povětří šli pouze přivítat, kdy se v Nebi odehraje to, co popisuje Písmo jako velké volání spasených před Božím trůnem? Zjevení 7:9,10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého

lidu, ja k stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ra­ tolesti v rukou, a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu,

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮV OD Y JEHO PŘÍCHODU

který sedí na trůnu, a Beránkovi. “ Pokud Pána do povětří půjdeme pouze přiví­ tat, a do Nebe s Ním nepřijdeme, co dělá v Nebi zástup, který nikdo nedokáže spočítat? A kdy tam vůbec přijde? Pokud bychom Pánovi vstříc do povětří šli jen kvůli přivítání, kdy by spl­ nil slib, že si pro nás přijde, aby nás vzal do příbytků v domě Jeho Otce? Kdy bychom tam byli? A nač by nám o nich říkal, pokud je vytržení jen o přivítání v povětří? Podívejme se na majestát textů Písma o Jeho příchodu: Zachariáš 14:3-7, Zjevení 19:11-16, Zjevení 1:7, Zjevení 6:12-17, Matouš 24:30. Odpo­ vězme si: Vidíme tam byť jen náznak nějakého přivítání nebo náznak jakéhosi uvítacího výboru Země? Vidíme v těch prorockých slovech vítání našeho Pána? Postavit takovou klíčovou otázku na tom, že „co asi tak Pavel myslel, když o tom psal“, je dost odvážné! Pavel, když psal o našem vytržení do povětří, v žád­ ném případě nemohl rozvíjet nějaké svoje úvahy o vítání císařů. Žádnou všeo­ becně známou praxi tehdejšího světa nepoužíval, aby vykreslil, co se stane při druhém příchodu Ježíše Krista. Proč? Protože prohlásil, že to, co právě píše, nemluví svými myšlenkami, ale doslova „slovem Pánovým*1: 1. Tesalonickým 4:15-17 Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsm e tu pone­

cháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. •

Pán Ježíš tak splní to, co slíbil svým učedníkům v Janovi 14:2,3 V domě

mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. •

To „opět přijdu a vezmu vás k sobě“ popsal i v Lukášovi 17:34-36 Pravím

vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý za­ nechán. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána. Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán. “ •

A jeden z pilířů vytržení prozradil v Lukášovi 21:36 „Bděte a proste v každý

čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka. “

5

. KAPITOLA

KORUNOVACE V NEBI

Pán Ježíš nikdy nezmínil, že Ho budeme vítat v oblacích, až přijde. Řekl něco, co je srozumitelné všem kulturám ve všech dobách, že nás vezme do Otcových příbytků! Neřekl, že z nás učiní uvítací výbor. Řekl, že z nás udělá obyvatele Nebes.

b) V příchodu na oblaka a příchodu až na Zem je obrovský rozdíl Mnohé texty Písma nám objasňují, že u Pánova příchodu se jedná o dvě úplně odlišné události. I když je Bible označuje jednotně jako Jeho příchod, jde o dvě etapy Jeho přicházení. Při jedné budou vzatí a zanechaní. Při té druhé budou všechny žijící národy shromážděni k Jeho soudu. •

Z Písma už víme, že když Pán Ježíš přijde pro Církev, bude to v čase rela­ tivně pokojných dní Země. Budou se ženit, vdávat, sázet, stavět, kupovat a prodávat ... Vidí v těchto slovech někdo nukleární konflikt? Samozřejmě že ne. Ale tehdy, v relativně pokojné atmosféře světa, kdy se budou ženit a vdávat, prodávat a kupovat, stavět a sázet - tehdy bude jeden vzatý, a druhý zanechaný. Na oblaka přijde Pán jako zloděj v noci. Nikdo Ho na obla­ cích neuvidí. Zloděj nepřichází veřejně, aby ho každý viděl. Přichází tajně a vskrytu, a něco si vezme.

.

To se však rozhodně nedá říci o čase, kdy Pán Ježíš sestoupí až na Zem. Nic si nevezme. Když ale přijde, poběží nejhorší nukleární válka v dějinách. Zachariáš 14:12 A toto bude rána, kterou Hospodin postihne všechny národy,

jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: Jejich tělo bude uhnívat, zatímco budou stát na nohou, jejich oči jim budou zahnívat v důlcích a jejich jazyk jim bude zahnívat v ústech. Avšak tyto dni soužení Pán zkrátí pro své vyvolené, kterými je židovský národ. Zkrátí je právě svým příchodem na Olivovou

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

horu, aby zachránil lid Izraele, který bude obklíčen armádami celého světa. Kristův příchod na Olivovou horu ukončí smrtící agónii Země. Nebudou žádné svatby ani nakupování ani prodávání. Jeho příchod uvidí každý člo­ věk, každé oko, a dokonce i ti, kteří Ho probodli. Proto bude plakat celý svět a mocní světa budou křičet k horám a skalám: „Padněte na nás před

tváří Toho, který p ř i c h á z í Nikdo nebude vzatý, ani zanechaný. Všichni budou řvát a křičet. Svět bude mít za sebou svoji apokalypsu a všechny

i. ČÁS T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

...a h le - s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben...

...přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit.

Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat

. P Ř ÍC H O D NA O B L A K A

B erán ko va sv a tebn í v eč eř e

P Ř ÍC H O D NA O l iv o v o u h o r u

Je ž íš K r is t u s

Matouš 24:21 Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaká nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.

Zjevení 19:14 Avojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.

T H a rm a g ed o n

75

Velk é so u žen í světa

žijící národy budou shromážděny před Pána, který převezme vládu nad kolabujícím světem. Zjevení 1:7 ,Hle, přichází s oblaky‘ a,u zří jej každé oko,

i ti, kteří jej probodli', a ,budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země'. Ano, amen. Zjevení 6:15-17 Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?" Zachariáš 14:25 Shromáždím všechny národy k Jeruza­ lému do boje. Město bude dobyto, domy budou vypleněny a ženy zneuctěny... Hospodin vytáhne a bude bojovat proti těmto národům, jako když bojoval v den bitvy. V onen den se jeho nohy postaví na Olivové hoře, která je vý­ chodně naproti Jeruzalému. Olivová hora se rozštěpí na poloviny od východu k západu a vznikne převeliké údolí... Tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svati s ním.

5. K A P I T O L A

KORUNOVACE V NEBI

V Bibli vidíme popis dvou absolutně odlišných etap Kristova příchodu. Jsou neslučitelné do jedné. Kdo to dělá, vyučuje věci, které jdou proti pravdě Písem a zdravému rozumu. Na Pánův příchod máme být stále připraveni, protože ne­ známe den ani hodinu Jeho příchodu. Ale připraveni k čemu?

c) Máme být připraveni uniknout a postavit se před Jeho tvář Pokud by záměrem Kristova příchodu bylo jen to, že zůstaneme s Ním na Zemi, k čemu bychom potom měli být připraveni? Vždyť když přijde, tak přijde. Jsme tu, nikam neodejdeme. K čemu tedy připraveni? Takto postavené věci úplně ztrácí ten hlavní smysl pro připravenost. Ale pokud Pánův příchod je postavený tak, že tím bděním máme být uznáni za „hodné uniknout" tomu, co dolehne na celý svět, taková připravenost má svoje opodstatnění. A co je nej důležitější, má svůj biblický a logický důvod. Lukáš 21:36 Bděte a proste v každý čas, abyste

měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka. •

Tato Kristova slova jsou varováním, abychom nezmeškali vytržení. Jak ho můžeme zmeškat? Čtěme, co řekl pár vět před tím v Lukášovi 21:34,35 „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flámováním,

opilstvím a starostmi každodenního života a onen den na vás nepřišel náhle

76

ja k o past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na povrchu celé země. Zmeškat ho můžeme “starostmi každodenního života”. Protože bdíme pouze tehdy, pokud naší starostí je věčný život. Pokud jsme kdykoli při­ praveni uniknout ze světa rovnou k Němu. •

Naši laskaví kritici namítají, že to s vytržením nemá nic společného, pro­ tože prý slova „uniknout všemu", Pán adresoval pokolení, které zahynulo při obléhání Jeruzaléma v 70. roku našeho letopočtu. Ale to nemůže být pravda. Proč? Ten, kdo takovou věc tvrdí, velmi ostře protiřečí nesmírně

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVÉKA

vážnému slovu Pána Ježíše, které pokračuje: „... a postavit se před Syna člo­

věka“. Na Jeho příchod máme být připraveni nejen kvůli tomu, abychom něčemu unikli, ale hlavně proto, abychom byli uznáni za hodné „postavit se před Syna člověka. “• •

Je samozřejmě pravda, že generace apoštolů měla uniknout blokádě

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Jeruzaléma. O tom podrobně píši v knize Vytržení. Ale jak by se mohla zároveň v té samé chvíli postavit před Syna člověka bez vytržení? To je ne­ možné! Postavit se před Syna člověka je možné pouze dvěma způsoby. Buď zemřeme ve víře v Krista, anebo živí budeme vytrženi Jemu vstříc do po­ větří. Lidé, kteří učí, že to slovo se týkalo jen té první generace Pánových učedníků, jakoby nám tvrdili, že Pán Ježíš nabádal apoštoly k sebevraždě. Neboť jinak než smrtí se v té době nedalo současně: uniknout všemu, co má přijít na svět a zároveň se postavit před tvář Syna člověka. Je tedy zřejmé, že v Lukášovi 21:36 hovoří Pán Ježíš o naší generaci. O našem úniku ze všeho, co má na svět přijít. Protože jediný způsob, jakým je možno současně vy­ konat tyto dvě věci „uniknout světu a postavit se před Syna člověka" je vy­ tržení, které popsal apoštol Pavel slovem Pánovým v 1. Tesalonickým 4:17. •

A je tu ještě něco. Pán Ježíš řekl - že ten den: „přijde jak o past na všechny,

kteří žijí na tváři celé Zemé“. To znamená, že se to ani náhodou nemohlo týkat pouze území Izraele, ale týká se to celého světa. Pokud mi někdo tvrdí, že když to Pán říkal, že tím myslel jen ty, kteří v té době žili v Jeruzalémě, odpovídám: „Jak si můžeme domýšlet, co asi tak Pán myslel, zpochybňovat jasná slova, která On vyslovil a dávat Jeho slovům celkem jiný smysl?"

d) „Až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“ Pokud by Kristovým záměrem bylo jen to, že Církev Ho bude slavnostně vítat v povětří v jakémsi uvítacím výboru světa, nikdy by neřekl následující slova: Lukáš 18:7,8 Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i

nocí? Bude s pom ocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi? Ano, tato slova vyslovil právě proto, neboť věděl, že až přijde na Zem, Jeho Církev už na ní dávno nebude. Církev nepřemohou ani brány říše smrti. Matouš 16:17-19 Ježíš mu (Pe­

trovi) na to řekl: ... a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji ne­ přemohou. A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích. “ O své Církvi Pán Ježíš prohlásil, že ji nikdo nepřemůže, ani brány říše smrti. Avšak na Zemi se před Jeho příchodem musí odehrát něco, co nám shodně popisují jak prorok Daniel, tak i apoštol Jan jako porážku svátých. Zjevení 13:7

5. K A P I T O L A

KORUNOVACE V NEBI

A bylo jí dáno, aby rozpoutala válku proti svátým a aby je přemohla,... Daniel 7:21,22 Přihlížel jsem, ja k onen roh vede válku se svátými a ja k je přemáhá, až

přišel Věkovitý a soud byl dán svátým Nejvyššího a nadešla doba, že to království ovládli svati. Daniel 12:7 Pak jsem slyšel onoho muže oděného lněným oděvem nahoře nad vodami v řečišti, ja k pozdvihl pravici i levici k nebesům a přisáhl při Věčně živém, že k určené době, dobám a polovině, a až skončí tříštění ruky svá­ tého lidu, toto vše pomine. Jak je možné vysvětlit ten rozpor, mezi tím, co o Církvi řekl Pán, a tím, co o svátých prohlásili Jeho proroci? Vždy, když máme texty, které si protiřečí, musíme je synchronizovat. Pochopit jejich opravdový smysl tak, jak nám ho dávají společně. Proroci popisovali poslední dny světa. Čas, kdy Církev už ne­ bude na Zemi. Před tím, než začne přemožení svátých, Kristova nevěsta bude ze Země vzata. A ti přemáhaní svati, o kterých píše Daniel i Jan, budou za­ nechaní křesťané a Židé. A právě proto, že budou přemáhaní, Pán Ježíš kvůli nim, svým vyvoleným, dny velkého soužení zkrátí. Marek 13:20 A kdyby Pán

nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny. Pokud by to neudělal, pokud by pro vyvolené nezkrátil dny toho soužení, v nukleární válce by zahynulo každé tělo - celý svět. Nebylo by zachráněno žádné tělo. To dokáže jen atomová válka.

e) Antikrist musí ovládnout a zdrtit celý svět, neboť je to psáno Proroctví Bible nám poskytuje jednoznačné výroky, že dříve než nastane druhý příchod Ježíše Krista na Zem, antikrist ovládne celý svět. Požere ho, pomlátí a rozdrtí ho. (Daniel 7:23). Bude to poslední a zároveň nejkrutější světový vládce v dějinách. Bude disponovat politickou a technologickou mocí nepřed­ stavitelných rozměrů. Bůh ohlašuje „velké běda“ těm, kteří budou v té době pobývat na Zemi. Proč? Protože z nebeských oblastí bude na Zem svržen ďábel.

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVÉKA

Zjevení 12:10-12 A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla zá­

chrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt. Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času. “ Uvědomme si, že tato slova mluvil hlas z Nebe, a takto k těm slovům

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

také přistupujme. Někteří křesťané, když o tom vyučuji, se bouří, protože to ne­ sedí s jejich teologií. Říkají, že o těchto věcech ještě nikdy neslyšeli. To, že jsme 0 tom neslyšeli, ještě neznamená, že Bůh to neřekl a že se to nestane. Židům 12:26 J á ještě jednou zatřesu nejenom ,zem í‘, ale i , nebem. Pokud

by ďábel a jeho andělé nebyli v Nebi, proč by bylo nutné zatřást Nebem? Pán Ježíš to prorocky viděl dávno před tím, než se tak stane a oznámil to svým učedníkům. Lukáš 10:18 Viděl jsem, ja k Satan spadl s nebe jako blesk. V té samé chvíli, kdy budou ďábel a jeho andělé vyhozeni z Nebe, bude dokončena pří­ prava našeho místa v Nebi a nastane náš příchod z povětří do Otcových pří­ bytků. Proto bude vytrženým řečeno: „Radujte se vy, kteří přebýváte v Nebi!" A zanechaným: „Běda však těm, kteří přebývají na Zemi, neboť k vám sestoupil

ďábel“. Aby mohlo nastat skonání světa, musí ho antikrist ovládnout a dovést k úplnému zničení. Všechno zabíjení a násilí, které kdy bylo na této Zemi, bude neporovnatelné s tím, co se stane se světem, když bude z Nebe na Zemi svržen ďábel. Všechny hodnoty, které reprezentovala Kristova Církev, budou po jejím vytržení pošlapány a rozdrceny.

f) Vzatí a zanechaní Každý člověk s elementární úctou k „logice“ chápe, že být zanechaný, to není výhra pro nikoho v žádné situaci života. Když kdokoli slyší, že bude zanechaný, 1 kdyby vůbec netušil, o čem je řeč, vyvolává to v něm jen negativní pocity. Pokud bude někdo zanechaný, tak ne proto, že Bůh na něho zapomněl, ale proto, že ten pozvaný neměl zájem. (Lukáš 15:14-24). Když je řeč o vzatých a zanechaných, vždy je to řeč pouze o křesťanech. O deseti pannách, o Filadelfii a Laodiceji. Zanechaný může být jen někdo, kdo měl být vzat, ale nebyl. Pán Ježíš to vysvětlil v Lukášovi 17:32-37 Pamatujte na Lotovu ženu. Kdo by usilo­

val svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu. Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána. Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán. Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi. “ Na otázku: „Kde Pane?" odpověděl přesně na to, co se Ho ptali „Kde Pane zůstanou ti, kteří budou jako Lotova žena, na kterou máme pamatovat?" Odpověděl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi. “ Odpověděl na to, kdo bude zanechaný, jelikož poukázal na shromáždění supů.

5. K A P I T O L A

KORUNOVACE V NEBI

79

„Budou tam, kde bude tělo. “ Tím jasně ukázal, že ten, kdo bude zanechaný, bude zanechaný na Zemi. Proč? •

Protože na pohyb se ptáme otázkou „KAM půjdeme11, ale na místo se ptáme otázkou „KDE budeme“. Když tedy padla otázka: „Kde Pane“, tak je jasné, že se neptali na to, kam půjdou oni, ale kde zůstanou ti, kteří budou jako Lotova žena. Proč? Protože Lotova žena nikam nedošla, ale zůstala blízko Sodomy, proměněna v solný sloup.

•

Dravci se nikdy neshromažďují na zem k pšenici. Na svém jídelním lístku nemají zrno, ale maso. Slétají se na zem kvůli mrtvolám. Z toho vidíme, že vzatí budou ti, které supi na zemi nesežerou. Vzatí budou od supů vytrženi. Zanechaní budou dravcům ponecháni.

N ik d o n e d o k á ž e z a p n o u t t m u , p o k u d NEJPRVE NEVYPNE SVĚTLO

Z prostředku světa bude odstraněn někdo, kdo brání zlu, jelikož nemůže být zlým přemožen. Aby ďábel mohl ovládnout svět, ten, kdo mu v tom brání, musí odejít do Nebe a být v Nebi. Takto bude odstraněna překážka, aby největší zlo v dějinách lidstva mohlo zotročit svět. Z Nebes bude odstraněna překážka naší přítomnosti v Nebi, ale ze Země bude odstraněna překážka ďáblovy pří­ tomnosti na Zemi. Je to Duch Svatý, původce naší víry v Krista. Duch lásky, spravedlnosti a pokoje. Ústup světla kvůli tmě otevřeně popisuje apoštol Pavel v 2. Tesalonickým 2:7 slovy: „jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje Jsme u šestého a sedmého důvodu Příchodu Syna člověka: Půjdeme domů. Výměna protagonistů. Dokud byla Církev na Zemi, ďábel nemohl být

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

vyhozen z Nebes na Zem. A dokud ďábel žaloval na křesťany v Nebi dnem i nocí, Církev nemohla být vytržena do Nebes. (Zjevení 12:10). Proto budeme vytrženi do povětří vstříc Pánovi do oblak. Bude to takové malé mezipřistání, než bude ďábel svržen až na Zem a než my „doletíme" až do Otcových příbytků.• •

Kristova nevěsta na Zemi čeká příchod svého Ženicha. Ďábel je v Nebesích a žaluje na Církev.

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

•

Kristova nevěsta bude vytržena vstříc Pánovi. Ďábel bude svržen z Nebes na Zem.

•

Kristova nevěsta přijde z oblak do Otcových příbytků. Ďábel na Zemi do­ stane velkou zlost.

•

V Nebi se začne Večeře svatby Beránka. Na Zemi soužení, jaké nebylo od počátku světa.

Tyto věci se ani nesnažím vysvětlit, protože daleko přesahují to, kam nás v de­ tailech pouští Bible. Snažím se jen posbírat fakta, o kterých nás Písmo ubezpe­ čuje, že to tak bude. Věty v následující tabulce čtěme postupem - levý sloupec zezdola nahoru a pravý sloupec shora dolu. Cesta zezdola nahoru je více než symbolická. Pokora před Bohem dovede víru křesťanů k branám věčnosti. Podobně symbolická je i cesta ďábla shora dolů.

NEBE -

n astá v á

„ V e č e ř e s v a t b y B e r á n k a ".

Kristova nevěsta je v Nebi. Do O tc o v ý c h p říb y tk ů . P řic h á z í z o b la k do N ebes.

Ďábel je v Nebi a žaluje na C írk ev. Je h o cesta s m ě řu je shora dolu. Z p o v ý še n í do p o n íže n í.

t

I

Je vytržena ze Země do p o v ě tří k P án o vi.

Je svržen z N ebe na Z em .

t Z p o n íž e n í do p o v ý še n í. J e jí ce sta sm ě řu je zezdola nahoru. C írk e v je na Zemi a očekává návrat Pána.

Ďábel je na Zemi a m á v e lk o u zlo st, n eb o ť ví, že se k rátí je h o čas.

Z E M Ě - NASTÁVA „ V e l k é s o u ž e n í s v ě t a ".

5. K A P I T O L A

KORUNOVACE V NEBI

Jeho pýcha před Bohem ho dovede z Nebes na místa, o kterých píše Izaiáš 14. a Ezechiel 28. Izaiáš 14:13-15 A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes,

nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění na nejzazším severu. Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu. Jenže jsi svržen do podsvětí, do největších hlubin jámy. Zajímavé je i to, že ďábel a Kristova ne­ věsta se nikdy nesetkají a nikdy nebudou současně na tom samém místě ani v Nebi, ani na Zemi.

6. KAPITOLA ŠESTÝ DŮVOD JEHO PŘÍCHODU

V domě mého Otce je mnoho příbytků 82 Jan 14:1-6 „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého

Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu při­ pravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, víte, i cestu znáte." Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?" Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Těmito slovy pro­ zradil jeden z důvodů svého odchodu do Nebes. Odešel ke svému Otci i proto, aby nám připravil místo v příbytcích Otcova domu. Nepředstavitelný prostor,

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

kde jen samotné Nebe je Jeho trůnem a Země je pouze podnoží Jeho nohou. Viz Izaiáš 66:1. Lidé byli vždy fascinováni krásou vesmíru. Už pouhý pohled na kousek naší ga­ laxie Mléčné dráhy v nás vyvolává bázeň před velikostí Boha Nebes. Jaká musí být Jeho sláva a moc? Jaký musí být On sám? Kdo popíše majestát slávy domu, kam nás vezme Pán? Nenajdeme na to ani jen přibližná slova. 1. Korintským 2:9

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Ale ja k je napsáno: ,Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstou­ pilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují/ Kdo popíše něco, co ještě nikdo nikdy neviděl, nikdo o tom neslyšel a na srdce žádného člověka to nevstoupilo ani jako myšlenka? Co je na Zemi, to všichni dobře známe, ale co je v domě Nebes­ kého Otce, to do mysli nikoho z nás ještě nikdy nevstoupilo. Mnozí se domnívají, že tu hovoří Pán o svém příchodu na Zem. Ale z Jeho slov i ze slov, která napsal Pavel korintským křesťanům, jasně vyplývá, že tak to není. To slovo je o příchodu křesťanů do Nebes. Neboť věci, které do srdce člo­ věka ještě nikdy nevstoupily a které pro nás připravil, ty věci jsou v Nebesích, nejsou na Zemi. Tady to každý z nás pozná. Jedná se tu o jeden z nejsilnějších důkazů pravdivosti vytržení, bez kterého by naše bydlení v Nebi nebylo možné. Nemůžeme tam přiletět raketami ve skafandrech kosmonautů. Přiletíme tam vytržením, v novém, proměněném a oslaveném těle. Abychom o tom nepochy­ bovali, slova, kterými nám Pán slibuje, že nás vezme do příbytků Nebe, zdůraz­ nil ještě tím, že řekl: „Kdyby nebyly (mnohé příbytky), řekl bych vám to. “ Pokud by to tak nebylo, nikdy by nám o něčem takovém Pán Ježíš nemluvil. Poprvé v historii bude veliké množství živých lidí pobývat současně na dvou místech vesmíru. Jedni v Nebi, a druzí na Zemi. Po vytržení osloví Bůh dvě skupiny lidí. Těm, kteří budou v Nebi, řekne: „Radujte se“, a těm, kteří budou na Zemi: „Běda vám“ (Zjevení 12:12). Od jisté chvíle se v Janově Zje­ vení vyjadřuje Bůh už jen k těm, kteří budou bydlet na Zemi, a jejich bydlení na Zemi zdůrazňuje. Proč? Protože v tom čase mnoho lidí bude bydlet již v Nebi, a těch se už vůbec nebude týkat to, co se bude dít na planetě Zemi. Proto v tom rozlišuje. Zjevení 8:13 „Běda, běda, běda těm, kteří bydlí na zemi, pro zbývající

hlasy polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit.“ „ Jd i ,

l id e m ů j, v e jd i d o

sv ý c h

p o k o jů

A . . . U K R Y J SE N A M A L O U C H V ÍL l“

Izaiáš 26:19-21 Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou. Probuďte se a jásejte,

obyvatelé prachu, protože tvoje rosa je rosou světla úsvitu a země vyvrhne ne­ božtíky. Jdi, lide můj, vejdi do svých pokojů a zavři za sebou dveře; ukryj se na malou chvíli, dokud nepřejde rozhořčení. Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby navštívil obyvatele země za jejich vinu. Země odhalí svou prolitou krev a nebude již zakrývat své zavražděné.

6

. KAPITOLA

V D O M Ě M É H O O T C E JE M N O H O P Ř Í B Y T K Ů

V tomto textu mluvil prorok Izaiáš to samé, co jen trochu jinými slovy o 500 let později napsal i apoštol Pavel slovem Pánovým: •

V I . Tesalonickým 4:14-18 ...a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my

živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A to samé říká i Izaiáš: „Tvoji mrtví ožijí." •

„Jdi, lide můj, vejdi do svých pokojů a zavři za sebou dveře; ukryj se na malou chvíli, dokud nepřejde rozhořčení. “ Ty pokoje jsou příbytky v Nebi, kam ne­ můžeme vejít jinak než vytržením.

•

„ukryj se na malou chvíli“ O čem to Pán hovoří? O tom, že až přijdou Jeho soudy na svět, máme se ukrýt v Jeho příbytcích v Nebi. Máme tam být scho­ vaní, dokud nepřejde Jeho zuřivý hněv na Zemi. Slyšel jsem už tolik pro­ roctví, aby se křesťané zásobili pitnou vodou a sušenými potravinami na mnoho let, protože na svět přijdou temné dny, a tak podobně. Toto nám pomůže? Plné komory s potravinami a klobásami? Tam se máme ukrýt před rozhořčením Boha, který přijde na celý svět? Mohou nás ochránit před mocí šelmy antikrista? Něco tak naivního v Bibli nenajdeme! Tito proroci prorokují vlastní pocity ze své duše, ale neprorokují z Ducha Písma. Co tedy máme dělat? K a m m á m e v e jít , a z a č ím z a v ř ít d v e ř e ?

Máme být připraveni na svoje vytržení. Už dnes máme vejít do příbytků svého Otce v Nebi, a za tímto světem zavřít nebeské dveře. A to se dá? Vždyť jsem ještě stále na Zemi. Ano, dá se to vírou! Uvěřit tomu a přát si to: „Přijď Pane!“ Protože víra je přesvědčení o věcech, které se teprve stanou a které nejsou vidět. Marek 11:22 Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží.“ Boží víra se vždy ztotožňuje

PŘÍ CHOD

syna č l o v ě k a

s Božím slovem. Proto nás Pán varoval: „Pamatujte na Lotovu ženu!“ Proto se ona ohlédla, jelikož za sebou nezavřela dveře. Myslela na to, co je za ní, a ne nato, co je před ní. Lot i jeho žena představují Církev. Její příběh, který skončil proměněním v solný sloup, je pro nás velkým varováním. Na ni máme pamato­ vat právě proto, abychom nebyli zanecháni (Lukáš 17:3237).

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Někteří křesťané mají podobné smýšlení. Nemyslí na domov v Nebi, ale milují svůj život na tomto světě. Nedokáží za ním zavřít dveře. Chtějí na­ věky evangelizovat a kázat Krista, ale nechtějí být s Ním. Chtějí Kristovi na Zemi zpívat nejkrásnější chvály, ale nechtějí Mu je zpívat v Nebi. Drží se světa, který pohrdá úctou k Bohu, a cítí se na něm skvěle. Chtějí změnit nezměni­ telný svět. Říkají, že Pán bude v Nebi, a nevrátí se na Zem, dokud neobnovíme celý svět. S nadšením citují apoštola Petra v Skutcích 3:21 ... Nebe ho (Krista)

musí přijmout až do časů obnovy všech věcí. Ale Pán připomíná Lotovu ženu právě proto, abychom si to v srdci uspořádali. Nemůžeme milovat svět a záro­ veň Kristův příchod. To nejde dohromady. Každý může milovat jenom jeden poklad. V našem srdci není místo pro dva poklady. Z této Země bude vytržena touha po živém Bohu, ne touha po změně světa. Pán Ježíš bude v Nebi tak dlouho, dokud nenastane čas, aby přišel a napravil vše svým příchodem. Slovo ze Skutků 3:21 nemluví o tom, že my napravíme svět. Mluví o tom, že Kristus bude v Nebi, dokud nenastane čas, aby z Nebe přišel a svět napravil On. K do b u d e v z a t a k d o z a n e c h á n ?

Jelikož Pán nehledí na osobu (5. Mojžíšova 10:17), není stranický (Job 34:19). Řekl nám, abychom se k vytržení postavili tak, abychom byli uznáni za hodné vytržení (Lukáš 21:36). V tomto Mu napomáháme. Vzati budou ti, kteří mu patří a kteří si to přejí, kteří jsou Kristovi. A kteří jsou Kristovi? To definoval apoštol Pavel Galatským 5:22-25 Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj,

trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme. Jak však přijmout Boží přijetí? Jak přijmout to, že Bůh mě přijal a že mi opravdu všechno odpustil? O tom mluví příběh dvou zločinců, kteří byli ukřižovaní spolu s Pánem Je­ žíšem. Lukáš 23:33-43 ... Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty

nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“ Ale druhý ho napomínal: „To se ani Boha nebojíš? Vždyťjsi stejně odsouzený. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si za­ sluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal. “ A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království. “ Ježíš mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji. “ Největší svatost a čistota vesmíru na kříži a vedle Něho zločinci, kteří tam

6. K A P I T O L A

V D O M Ě MÉ HO O T C E JE M N O H O P Ř Í B Y T K Ů

spravedlivě umírali za loupežnou vraždu. Jeden z nich to přiznává, když říká, že jejich odsouzení je spravedlivé. A má pravdu, poněvadž spravedlivé je oko za oko, zub za zub a život za život. Pokud tedy oni dva někoho zabili, je jen spra­ vedlivé, že to samé udělali i římští vojáci jim. Ale proč zmiňuji jejich příběh? Bůh byl na kříži spolu s nimi! A dobře víme, že proto, aby dobrovolně vzal naši vinu na sebe. Ale potom to znamená, že vzal na sebe vinu i těch dvou zločinců, kteří tam byli ukřižováni spolu s Ním. Avšak komu z nich to řekl? Koho z nich oslovil v posledních hodinách jejich života? Koho z nich si vybral, když víme, že není vybíračem osob? Nevybral si nikoho. Mlčel. Celý čas byl ticho. Avšak v jedné chvíli k jednomu z nich přece jen promluvil: „Amen, pravím ti, dnes

budeš se mnou v ráji.“ Z těch dvou si nakonec přece jen jednoho do ráje vzal. Ale koho a proč? Vybral si toho, kdo si před tím vybral Jeho. A vybral si ho proto, že Ho ten zločinec o to poprosil! Ten zločinec byl jediný člověk, který v tom čase věřil v Kristovo zmrt­ výchvstání! Jediný, kdo věřil v Jeho příchod! Jediný, kdo nepochyboval, že Kris­ tus mu vše odpustil! Jediný, kdo věřil, že na kříži vedle něj je Bůh! To celé řekl v posledních větách svého života. Pán Ježíš nám tohoto zločince dal za příklad. Abychom pochopili, že pokud odpustil takovému zločinci, odpustí každému z nás. Ale ten příběh nám ukázal, že má podmínku. Přijme každého, kdo o to bude stát. Evangelium je záchranou pro každého člověka, ale nepomůže lidem, kteří se o Boha nezajímají. Matouš 10:11-14 Do kteréhokoli města nebo ves­

nice vejdete, vyptejte se, kdo v něm je toho hoden; a tam zůstaňte, dokud neode­ jdete. Když budete vcházet do domu, pozdravte jej. Bude-li toho ten dům vskutku hoden, ať na něj přijde váš pokoj. Nebude-li však toho hoden, ať se váš pokoj navrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nevyslechne vaše slova, při odchodu z toho domu nebo onoho města vytřeste prach se svých nohou. Proto jsem přesvědčen, že Pán Ježíš vytrhne do Nebes všechny, kteří si Jeho

PŘÍ CHOD

syna č l o v ě k a

Nebesa už vybrali. Protože Kristus je víc než vytržení. A právě na tom zločinci nám ukázal, jaká obrovská je Jeho milost. Pokud do ráje přijal loupežného vraha, přijme do Nebes každého, kdo o Nebe v pokání poprosí. Římanům 8:31,32 Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám? On neušet­

řil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaro­ val všechno? Jen si musíme dát pozor, co řekl Bůh, kdo celkem určitě bez pokání

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVOD Y JEHO PŘÍCHOD U

bydlet v Nebi nebude. Žalm 15:1-5 Davidův žalm. Hospodine, kdo bude hostem

ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci, kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu,.... Proč? N e m ů ž e m e p ř ijít na n e b e s k o u sv a tbu s ď á b l e m v s r d c i

Kdo nepomlouvá a nekydá na svého blízkého hanu? Proč? Protože pomlouvání je nejlstivější ďáblova zbraň v celém jeho arzenálu. Je jako jed taipanů, nej­ jedovatějších hadů žijících v Austrálii. Člověka dokáže usmrtit za 40 sekund. Útočí na toho, kdo se v čase jeho útoku nemůže bránit. Jako bychom kopali do hlavy člověka, který má svázané ruce, nohy a zalepená ústa. To je důvod, proč Bůh řekl: „kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá

na svého blízkého hanu“. Život každého člověka, kterého pomlouváme, je jako řeka se dvěma břehy. Nemá pouze ten, který vidíme my. Má i ten, který vidí jen Bůh. Jeho nenávist vůči pomlouvání je i proto tak velká, protože pomlouváním ničí ďábel práci Jeho služebníků po celém světě. Ničí Jeho Církev, ničí sbory, kazatele, životy křesťanů, kteří ze svých hříchů už dávno činili pokání, a Bůh jim už dávno odpustil. Kdo pomlouváním slouží ďáblovi, nebude vytržen, ale nepomůže mu ani to, že bude zanechán. Takový člověk jednoduše do Nebes k Bohu ani nikdy nepřijde. To prohlásil Pán v Matoušovi 6:14,15. Vytrženi budou křesťané, kteří následují Krista, jenž se přimlouvá. Ne křesťané, kteří následují ďábla v Jeho žalobách a odsouzeních. Obhájce a žalobce. Každý slouží svým jazykem pouze jednomu pánovi. Hřích pomlouvání vyhnal z církví tisíce křesťanů, kteří by tam jinak mohli sloužit Bohu. Někteří křesťané se při tomto hříchu chovají tak, jakoby to byla cnost někoho pošpinit. Zjevení 22:11 ... kdo

je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná sprave­ dlnost, a kdo je svátý, ať se ještě posvětí. Nechápou, že kvůli tomu ztrácejí Nebe a nechápou, že je to taková ohavnost v Pánových očích, která se nedá srovnat se žádnou špínou, když tupí svého bližního. To je to roucho, které chybělo po­ zvanému na svatbě. Matouš 22:1113 Když král vstoupil, aby se na stolovníky

podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. I řekl m u :,Příteli, ja k jsi sem vešel bez svatebního roucha?" A on oněměl. Tehdy řekl král služební­ kům: ,Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů." Jsme pozváni na svatbu v Nebi a naší pozvánkou je Kristovo

6. K A P I T O L A

v D O M Ě MÉ HO O T C E JE M N O H O P Ř Í B Y T K Ů

odpuštění a Jeho láska. Dbejme o to, abychom to čisté svatební roucho, které jsme získali skrze moc Jeho prolité krve, neztratili tím, že ho pošpiníme po­ mlouváním a odsuzováním, což je téměř to samé. Zjevení 16:15 Hle, přicházím

jak o zloděj; blahoslavený, kdo bdí a střeží své šaty, aby nechodil nahý a neviděli jeho nahotu. ‘ P o u z e D u c h Sv a tý a n e v ě s t a , k d y ž slyší o „ P ř íc h o d u Sy n a č l o v ě k a ", ř ík a jí : „ A n o , p ř ijď Pa n e ; “

Proto se raná Církev pozdravovala: „Maranatha!" „Pán přichází!" Je to identifi­ kace Kristovy nevěsty. Vede ji k tomu Pánův Duch. Pokud někdo touží po svém vytržení, je to jen proto, že touhu po Kristovi do jeho srdce vložil Bůh, a On by nikomu nedal falešnou naději. Důkaz našeho vytržení máme ve vlastním srdci. Je to přání být s Kristem. Taková touha může pocházet jedině z Ducha Svatého. Nikdo jiný nám ji do srdce ani nemůže dát. Takovou moc nemá žádný člověk, ani kniha, ani Církev. „Příchod Syna člověka" je naší slávou, naší koru­ nou. Není to uznání od světa. Je to život v očekávání Jeho návratu. Protože naše občanství není na Zemi, ale v Nebesích (Filipským 3:20,21). Po celou věčnost bude spojen s Ním, ne s tímto světem. M l u v í o t o m i „S v a t y n ě sv á t ý c h " B i b l e

Pokud bych měl Bibli přirovnat ke chrámu, tento text by v ní byl Svatyní svá­ tých, nejposvátnější místo. Zjevení 22:16,17 „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla,

aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní. “A Duch i Nevěsta praví: „Přijď. “A kdo slyší, ať řekne: „Přijď. “ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života. Pán Ježíš zde osobně cituje, co říká Duch Svatý a Jeho nevěsta. A potom pokračuje a vyzývá celý svět, kaž­ dého člověka bez rozdílu, aby přišel a přijal Boží milost a napil se z vody života

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

zadarmo. „Kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života.“ Kdo jen chce! Touha je to, čím se platí v Nebeském království. Touha srdce být musí. Kdo slyší, může přijít a vzít všechno zadarmo. Proto Duch a nevěsta praví: „Přijd'c, aby posta­ vili nebeský koráb pro vytržení. Proto i Duch Svatý vede nevěstu k vyznání, ve kterém si přeje, aby Pán Ježíš pro ni přišel. Slovem „přijď" se projevuje touha. Lukáš 11:10 Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo

tluče, bude otevřeno.

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Matouš 7:11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré

dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích! Pokud někdo stojí o to, co Bůh dává, dostane to. Pokud tím někdo pohrdne, ne­ dostane to. Bůh nestvořil naše srdce jako integrované počítačové obvody. Stvo­ řil nás jako bytosti ke svému obrazu. Respektuje rozhodnutí člověka, a proto do poslední chvíle čeká na jeho souhlas se svojí vůlí. Lukáš 11:2 ... Buď vůle tvá

jako v nebi, tak i na zemi. Jeho vůle se neděje automaticky. Proto je potřebné o ni stát a žádat ji nade vše. Matouš 7:21 „Ne každý, kdo mi říká: ,Pane, Pane,

vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ Matouš 22:8 Potom řekl svým otrokům: Svatba je sice připravena, ale p o ­

zvaní j í nebyli hodni. Díky slovům „nebyli hodni" možná lépe pochopíme, proč Pán Ježíš zdůrazňoval: „abyste byli uznáni za hodné". Protože hodni byli pouze ti, kteří pozvání na svatbu přijali. Nehodní to pozvání nepřijali. Proto Pán Ježíš vybízel v Lukášovi 21:36: „Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout

všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka." TŘI ANDĚLÉ OHLAŠUJÍ OBYVATELŮM NA Z e m i h o d in u B o ž íh o so u d u

V čase, až Kristova nevěsta bude bydlet v Nebi se svým Ženichem, příběh lid­ stva na Zemi bude nabírat na otáčkách. Slovo ze Zjevení 14:6-11 otáčí náš po­ hled z Nebes na Zem a něco důležitého nám zde ukazuje. V čase velké radosti Nebes z příchodu Kristovy nevěsty do jejích příbytků posílá Bůh na Zem tři anděly. Protože křesťané jsou již v Nebi, hodinu Jeho soudu nad těmi, kteří bydlí na Zemi, ohlašují andělé. •

První anděl zvěstuje světu věčné evangelium a Boží bázeň: Zjevení 14:6,7 Tu jsem uviděl jiného anděla, majícího věčné evangelium,

ja k letí prostředkem nebe, aby je zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, kaž­ dému národu, kmenu, jazyku a lidu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod. “• •

Druhý anděl ohlašuje pád Babylonu: Zjevení 14:8 A jiný, druhý anděl ho následoval a volal: „Padl, padl veliký

6. K A P I T O L A

V D O M Ě MÉ HO O T C E JE M N O H O P Ř Í B Y T K Ů

Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem svého smilstva. “ •

Třetí anděl přináší varování před uctíváním antikrista: Zjevení 14:9-11 A jiný, třetí anděl je následoval a volal mocným hlasem:

„Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; a bude mučen v ohni a síře před svátými anděly a před Beránkem. Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se kla­ nějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména." Pokud vám někdo se vší upřímností tvrdí, že Církev nepřijde do Nebes, ale spolu se světem projde jeho velkým soužením, přečtěte mu to a žehnejte mu. Aby zkoumal tyto věci a změnil názor v souladu s Písmem. Aby očekával Pánův příchod, a ne soužení světa, kterému podle Jeho vlastních slov máme uniknout. Před námi je druhá část knihy: Pozemské důvody Jeho příchodu. Co bude se světem po vytržení.

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

90

I. Č Á S T

NEBESKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCH ODU

II. ČÁS T

POZEMSKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU 1.

Odstraněna překážka antikrista 2. Uznáni za hodné uniknout 3. Den pomsty našeho Boha

5. Pokání a znovuzrození víry Izraele 6. Kristův příchod na Olivovou horu

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

4. Zlato přečištěné v ohni

Vytržení je důležité nejen pro ty, kteří budou vzati, ale i pro ty, kteří budou zanecháni. Proč? Protože po vytržení, kdy svět zasáhne totální beznaděj, pro svoji záchranu začnou Krista brát vážně mnozí z těch, kteří Ho ještě dnes vážně neberou. Mezi prvními to budou ti, kterým jsme o tom všem říkali osobně, ale oni se o Boha nezajímali. Až když zatřese Nebem a Zemí, zasáhne to jejich srdce a naplno si to uvědomí. Budou hledat Jeho tvář a ptát se po Něm. Budou volat k Bohu Bible i za cenu svého života, který ztratí v tom obrovském proná­ sledování zanechaných. Ámos 8:11-13 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na

zemi hlad. Nikoli hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov. Budou se potácet od moře k moři, ze severu až na východ, budou pobíhat, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenaleznou. V onen den budou krásné panny omdlévat a mládenci budou vyprahlí. Proto neochabujme ve zvěstování evangelia až do konce. I když máme pocit, že nás málokdo poslouchá, má to obrovský smysl. Dnes zvěstujeme Krista, aby se lidé obrátili k Bohu nejen nyní, ale i v čase, který nastane po vytržení. Lidem, kteří uvěří až potom. Ano, vytržení je i o této velké naději. Avšak ze všeho nejvíc pamatujme, že když Pán Ježíš hovořil o svém příchodu, zdůrazňoval „bdění" v každém čase. Proč? Protože žádná služba pro Boha neodhalí naše srdce, jaký k Němu máme vztah, tak, jak to může udělat přímá konfrontace s čekáním na Jeho příchod. Lukáš 21:34-36 Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flá ­

mováním, opilstvím a starostmi každodenního života a onen den na vás nepřišel náhle jak o past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na povrchu celé země. Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

postavit se před Syna člověka.

II. ČÁST

POZE MSK É DŮVODY JEHO PŘÍCHO DU

1. K A P I T O L A SEDMÝ DŮVOD JEHO PŘ ÍCH OD U

Odstraněna překážka antikrista 2. Tesalonickým 2:7,8 Neboť tajemství této bezzákonnosti již působí; jen čeká,

dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat. A potom bude zje­ ven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a zahladí jej i jeho skutky jasným zjevením svého příchodu. Příliš si to neuvědomujeme, ale křesťané, v jejichž srdcích bývá Duch Svatý, jsou překážkou pro antikrista, aby rozdrtil svět. Hlavně osoba Ducha Svatého. Jan 14:15-18 Jestliže mne milujete,

zachovejte má přikázání. A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost —Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho ne­ vidí ani nezná. Vyjej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude. Ten Duch pravdy, který teď zdržuje antikrista, bude při vytržení „z prostředku vzať. Uvolní cestu. Zde již nebude. A s Ním tu nebudou ani ti, v jejichž srdcích dnes bývá. Vytržením křesťanů bude tato překážka definitivně odstraněna. Proč? Protože Pán Ježíš o Duchu Svatém řekl, že bude s námi navěky. Pokud tedy budou křes­ ťané vytrženi do Nebes, půjde s nimi i On. Přesně o tom hovoří Pavel křesťanům do Tesaloniky, když jim vysvětluje, aby se nebáli, že by byli zanecháni a že Duch Svatý by odešel do Nebes bez nich. Pavel píše, co se musí stát mezi tím, kdy budeme shromážděni k Pánovi, a tím, než přijde na Zem, aby zjevením svého příchodu odstranil antikrista. 2. Tesalonickým 2:1-12 Pokud jd e o příchod na­

šeho Pána Ježíše Krista a naše shromáždění k němu, žádám e vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby, který se staví na odpor proti všemu a pyšně se pozvedá nade všecko, čemu se říká Bůh nebo co se uctívá, takže sám usedne jako Bůh do Boží svatyně a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám toto říkal, ještě když jsem byl u vás? Také víte, co ho nyní zdržuje, aby byl zjeven až ve svůj čas. Neboť tajemství této bezzákonnosti

i. K A PI T O L A

ODSTRANĚNA PŘEKÁŽKA ANTIKRISTA

již působí; jen čeká, dokud ten, kdo je nyní zdržuje, nebude z prostředku vzat. A potom bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a zahladí jej i jeho skutky jasným zjevením svého příchodu. Příchod Bezzákonného je podle působení Satana se vší mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni. Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni. Pa v e l t u p ř e d s t a v il e s c h a t o l o g ic k é POŘADÍ TĚCHTO UDÁLOSTÍ:

•

Budeme shromážděni k Němu. Je to naše vytržení Jemu vstříc do oblak.

•

Duch Svatý, který zdržuje nástup vlády antikrista, bude odstraněn ze středu. Uvolní cestu.

•

Nastane den Kristův. Časový úsek, který je mezi vytržením a Pánovým pří­

•

Až tehdy bude zjeven člověk hříchu, syn zatracení, antikrist. Naplní se do

chodem na Zem. puntíku (Daniel 7:23). •

Bůh pošle mocné působení bludu, a důsledkem toho bude i odpadnutí od pravdy Písma.

•

Lidé, kteří odmítali Krista, uvěří lži. Půjdou za antikristem tak, jako šlo Německo za Hitlerem.

•

Pán Ježíš přijde na Olivovou horu. Zjevením svého příchodu - odstraní antikrista.

Určitě jste někdy slyšeli, jak vás někdo napomíná slovy: „Nedejte se oklamat ani svést. Pán Ježíš nepřijde, dokud nenastane velké odpadnutí a nebude zjeven antikrist.1' Kdo takto reaguje na vytržení, má v tom mírně řečeno pomíchaná

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

jablka s hruškami. Plete si „Příchod Pánův", kdy budeme shromážděni k Němu v oblacích, s „dnem" Kristovým. Shromážděni k Pánovi budeme v oblacích při vytržení, ale „den" Kristův nastane až po vytržení. Proč? Neboť „den" Kristův, neboli, jak o něm hovořili proroci Starého Zákona, „den" Hospodinův - při něm se vůbec nejedná jen o jakýsi „den" o 24 hodinách, kdy se během tohoto „dne" něco stane. Je to celý časový úsek mnoha let, kterými začnou Boží soudy světa, a skončí okamžikem,

II. ČÁST

P OZE MSKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHO DU

kdy Pán Ježíš zjevením svého příchodu odstraní antikrista. Jak bude vypadat „den“ Hospodinův, nám popisuje prorok Ámos 5:18-20 Běda těm, kdo dychtí

po Hospodinově dni! Nač je vám Hospodinův den ? Bude temnotou, a ne světlem! Jako když člověk utíká před lvem a potká ho medvěd, vejde do domu, položí svou ruku na stěnu a uštkne ho had. Cožpak není Hospodinův den temnotou, a ne světlem, tmou, ve které není záře? Tesaloničané se obávali kvůli jakési pohromě v jejich blízkém okolí, že už nastal „den“ Kristův. Báli se, že nebyli vytrženi, a proto se stali účastníky Božího soudu a Jeho ran. Z tohoto důvodu jim Pavel říká: „abyste se nenechali

snadno otřásť. To vystihuje, o čem zde mluví. Křesťany přeci nestraší Pánův příchod. Naopak, těšíme se, že tento den jednou přijde! Proto je jasné, čeho se báli a o čem tu Pavel mluví: „Vytržení ještě nebylo! Nebojte se! Nenechte se otřást, že jste byli zanecháni v soužení světa. Protože soud Boží nad Zemí „den Kristův1' - ještě nezačal!" Proč? Protože až po vytržení oddaných křesťanů bude zjeven syn zatracení. Do té doby Duch Svatý v Církvi brání jeho příchodu i jeho odhalení. Pokud tedy kvůli nám Duch Svatý zdržuje nejen jeho vládu, ale i jeho odhalení, jak můžeme poznat, kdo je antikrist? Nemožné! Podobná podmínka platí i pro Kristův příchod na Zem. Mezi vytržením a Pánovým pří­ chodem na Olivovou horu, musí proběhnout čas, kdy antikrist úplně ovládne svět. Zdecimuje, rozdrtí a požere celou Zemi, jak nám to popsal prorok Daniel 7:23 Ta čtvrtá šelma bude čtvrté království na zemi, které se bude ode všech těch

království odlišovat, požere celou zemi, podupe ji a bude ji drtit. D o k u d b u d e na Z e m i D u c h Sv a tý v C ír k v i , ANTIKRIST NEOVLÁDNE SVĚT

Dokud byl v Sodomě Lot, Bůh řekl, že tato města nemůže zničit kvůli jeho přítomnosti. 1. Mojžíšova 19:22 Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu

nic dělat, dokud tam nevejdeš. Dokud Noeho rodina nevešla do korábu, nemohl zatopit ani starodávný svět. I z toho se dá vyrozumět, že dokud je na Zemi Cír­ kev, Boží soudy na svět nepřijdou. Bůh to nedovolí. Odehrávat se to začne až v okamžiku, kdy ze Země bude vzaté to, co není možné soudit spolu s bezbož­ ným světem. Těm, kteří přijali Boží amnestii, není možné zároveň vyhlásit Jeho zuřivý hněv. Není možné smíchat „rok" Jeho milosti se „dnem" Jeho pomsty. Slovo proroka Izaiáše 61:1,2 se musí naplnit. Vše má svůj pořádek. Nástupem

1. KAPITOLA

ODSTRANĚNA

PŘEKÁŽKA ANTIKRISTA

vlády antikrista se začne nejtěžší období, jaké svět kdy zažil. Až Bůh ukryje své miláčky v bezpečí Nebes, tehdy přijde na svět Jeho zuřivý hněv. AŽ PO ODCHODU SVĚTLA PŘIJDE NA SVĚT TMA

Dokážete zapnout tmu bez toho, aniž byste předtím vypnuli světlo? Nikdo nemá takovou moc. Tma nevytlačí světlo. Světlo zadržuje tmu. Tma nemá moc nad světlem. Světlo má moc nad tmou. Tma pokryje celý svět až ve chvíli, kdy na něm bude vypnuté světlo. Jeden z dalších důvodů našeho vytržení. Pán Ježíš jednoho dne na planetě Zemi vypne svoje světlo, které - pokud svítí - je pře­ kážkou pro mohutný příchod tmy. Pokud bude Jeho světlo odstraněno z centra Země, temnota pokryje všechny národy a tma zasáhne celý svět. Na svět přijde celá říše tmy, aby se naplnilo, co je psáno u proroka Izaiáše 60:1,2. A tehdy se naplní také slovo ze Zjevení 6:8 A uviděl jsem, a hle, kůň plavý; a jméno toho,

který na něm seděl, bylo Smrt, a Hádes ho doprovázel. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země. P ř íc h o d Ž e n ic h a na o b l a k a o d s t a r t u je t y t o u d á l o s t i :

•

Vytržení nevěsty do Nebes > Večeře svatby Beránka v Nebi >

•

Zjevení antikrista > Velké soužení světa >

•

Pronásledování zanechaných křesťanů > Spasení lidu Izraele >

•

Poslední světová válka a Armagedon > Příchod Pána pánů a Krále králů na Olivovou horu >

•

Soud nad žijícími národy > Tisícileté Království na Zemi >

•

Poslední soud před bílým trůnem > Nové Nebe a Nová Země > Nový Je­ ruzalém > Věčnost

Tyto události nelze časově pomíchat mezi sebou ani žonglovat s verši Písma PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

jen tak, jak nás to napadne. Setkávám se s tím mezi upřímnými křesťany, kteří sice čtou Bibli, ale chybí jim zjevení provázanosti Písma. Místo toho, aby spojili související děje, smíchají je proti sobě. Texty o viditelném druhém příchodu dokazují, že vytržení nebude, a texty o Miléniu se nás snaží přesvědčit, že jsme povoláni změnit svět. Ruku v ruce s porozuměním Písmu musí jít hluboká po­ kora jeho čtenářů před psaným slovem. Je to základ bázně před Bohem! Nic,

II. ČÁST

POZEMSKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

co by bylo v rozporu s Jeho slovem, nesmíme učit jako pravdu. To, co je psáno, musí mít v našem srdci největší respekt. Ať už tomu rozumíme, nebo ne. Čest všem křesťanům, kazatelům Božího slova, pastorům a biskupům, kteří dnes káží psané slovo Písma, a ne svoje filozofické názory na to slovo!

Co ODLIŠUJE KŘESŤANY FlLADELFSKÉ OD L a o d ic ejsk ý c h ? Co je odlišuje ze všeho nejvíce? Co je tak vážného, že jedni kvůli tomu budou vytrženi, a druzí zanecháni? Je to vztah k Božímu slovu. Odkrývá nám to slovo ze Zjevení 3:7-22. Filadelfie si ho uchovává ve svém srdci, ale Laodicea ho už ani neslyší. Možná čte Písmo každý den, ale Božímu slovu nenaslouchá. To bude největší problém všech zanechaných křesťanů. Neuslyší Boží hlas. Vzta­ hem ke slovu Bible se v našem životě odvíjí úplně všechno. Rodí se víra, žije, roste a dýchá. Přináší Bohu užitek, nebo umírá (Matouš 13:18-23). Boží slovo má moc nad naším myšlením jen tehdy, když ho přijímáme. Proto vidíme, že křesťané z Filadelfie myslí na Nebe, ale Laodicejští na to, že nikoho už nepotře­ bují. Krista milujeme do takové míry, do jaké posloucháme Jeho slovo. B ib l e

je jed in á kn iha na s v ě t ě , k t er o u se

Au t o r

BEZ PŘESTÁNÍ DÍVÁ DO SRDCE JEJÍHO ČTENÁŘE

Izaiáš 66:1,2 Toto praví Hospodin: Nebesa jsou mým trůnem a země podnoží

mých nohou. Kde je ten dům, který mi chcete postavit, a kde místo mého odpo­ činutí? Všechny tyto věci učinila má ruka, tak to všechno nastalo, je Hospodinův výrok. Ale k tomu shlédnu: Ke zkroušenému a ubitému v duchu a k tomu, kdo se třese při mém slovu. Dívá se, zdali se chvějeme před Jeho slovem, abychom Ho poslechli. Zjevení 1:3 Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto

proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. Při těchto slovech je zřejmé, že se nedívá v první řadě na to, jak Jeho slovům rozumíme, ale zkoumá, jestli máme bázeň před Jeho majestátem. Jestli z Jeho slov neubí­ ráme nebo neměníme jejich smysl. (Zjevení 22:18-20). Chvět se před Božím slovem znamená přijmout ho tak, jak je napsané, a poslouchat ho bez výhrad. Podobně jako půda si drží zaseté semeno, tak i naše víra si má držet v srdci Boží slovo. O tom hovoří Pán v Matoušovi 13:18-23 Vy tedy poslyšte podobenství o

1. KAPITOLA

ODSTRANĚNA PŘEKÁŽKA ANTIKRISTA

97

rozsévači. Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty. Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo proná­ sledování pro Slovo, ihned odpadá. Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost tohoto věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným. Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou. Pomyslnou laťku „autority psaného slova1* Bible jako Božího slova nasta­ vil osobně Pán Ježíš. Citoval slova Žalmu 82:6 „Jste bohové, všichni jste synové

Nejvyššího. “ A potom řekl farizeům v Janovi 10:34-36 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ,Já jsem řekl: Bohové jste‘? Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, - a nemůže být zrušeno Písmo - proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte:,Rouháš se, *protože jsem řekl: Jsem Boží Syn ? Přestože nikdo z nás by na základě tohoto Žalmu nepřednášel na téma: „Jsme Bohové**, Kristus vyložil to slovo přesně v tom smyslu, jak bylo napsáno, a zdůraznil: „a nemůže být zrušeno Písmo.“ Toto si nikdo z kazatelů Písma nesmí nikdy dovolit. Rušit Písmo. Bůh bdí nad hvězdami, všechny volá 98

jménem a řekl, že bdí i nad svým slovem, aby ho vykonal. Izaiáš 55:10,11 Tak

jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí - tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu. Pokud lidé ztratí moc Božího slova nad svým životem a poslouchají už jen pěkné myšlenky velkých řečníků, pro nikoho z nich to nemá žádný smysl. Víra nežije z pěkných řečí. Bez Božího slova naše víra zemře. Římanům 10:17

Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Boží. Apoštol Petr na vlastní oči viděl nadpřirozené zjevení a slyšel Boží hlas z Nebe. Bylo to na té hoře, když PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

byl Pán Ježíš před učedníky proměněn a kdy z Nebe sestoupili Mojžíš a Eliáš (Lukáš 9:28-32). Ve svém dopise připomenul tuto výjimečnou zkušenost. Ale udělal to proto, aby zvýraznil, že je tu něco, co je ještě pevnější. Napsané Slovo Bible, které nikdy nebylo psáno z lidské vůle, ale Svatým Duchem. Z toho, co řekl Petr, vidíme, že Bůh ani při vlastních zjeveních (Jeho hlas z Nebe) nedal lidem větší autoritu pravdy, než tu, kterou dal Bibli tím, že nese Jeho psané

II. ČÁST

POZEM SKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

Slovo. 2. Petrův 1:17-21 Tu slávu a čest přijal od Boha Otce, když k němu z vel­

kolepé slávy zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení. “ My jsm e s ním byli na oné svaté hoře a ten hlas z nebe jsm e sami slyšeli. Navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy zářící v temnotách, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích nevzejde jitřenka. Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží svati lidé mluvili, ja k byli puzeni Duchem Svatým. Zpochybňovat Boží slovo je od samého počátku výsostná práce ďábla. Genesis 3:1-5 Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil,

byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v za­ hradě?“ „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme," odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: 'Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete . ' Nato had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakm ile p o ­ jíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo. “ Ďábel vždy mění smysl Kristova slova, ale Duch Svatý nám ho vždy připomíná. Jan 14:26 Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten

vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. Připomíná to, co je psáno v Písmu. Boj mezi přijímáním Pánova slova a jeho odmítáním vidíme v celých dějinách lidstva, od stvoření světa až dodnes. Jeremiáš 23:29 Cožpak

není mé slovo jako oheň, je Hospodinův výrok, a jak o kladivo, které tříští skálu ? Boj

o

B oží

slo v o je b o je m o s k u t e č n o u s v o b o d u

Jan 8:31,32 Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste

opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. “Na mučidlech po tisíciletí umírali Boží služebníci kvůli slovům Boha Bible. Jan 16:2,3 Budou

vás vylučovat ze synagogy; ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svátou službu Bohu. A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. Mnozí za život v Nebi zaplatili svým životem na Zemi. Kvůli tomu vypukly války mezi národy a umírali při tom tisíce lidí. Ale dnes přišel ďábel se závěrečnou taktikou, jak zpochybnit Boží napsané slovo. Vidíme to denně okolo sebe. Pokud uvidíme křesťany z Laodiceje a citujeme jim slova Bible, z jejich úst slyšíme: „To platilo jen pro ty, co tehdy žili. Je nutno brát ohled na historické pozadí tohoto slova. To slovo je mimo kontext toho, o čem se

1. K A P I T O L A

ODSTRANĚNA PŘEKÁŽKA ANTIKRISTA

tam mluví. A kdo ví, jestli máme dobrý překlad?" Už neslyší Boží hlas. Boží slovo pro ně přestalo existovat. Nic není tak, jak je psáno, a vše je jen tak, jak oni jsou ochotni přijmout. Začali posuzovat Písmo namísto toho, aby Písmo posuzovalo je. V popředí už není pravda Bible. V popředí jsou jejich představy o pravdě. Avšak Písmo není podpůrnou knihou pro naše názory. Bible je ab­ solutní pravdou nad každým naším názorem. Písmo má posuzovat pravdivost našich domněnek, ne naše domněnky pravdivost Bible. To je přesně to, o čem Pavel psal Židům 4:12 Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvou­

sečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. Pravda je to, co napsal Bůh. Není tím, co si pod Jeho psaným slovem o tom myslíme my. Písmo má měnit náš charakter, ne my charakter Písma. Proč? P r o t o ž e B o ž í slo v o je s a m o t n ý K r is t u s !

Jan 1:1-5 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To

bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Jan 1:10-14 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha. A Slovo se stalo tělem a pře­ bývalo mezi námi. Spatřili jsm e jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. Zjevení 19:13 Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jm éno je Slovo Boží. Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj

Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Jestliže

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

postavíme svůj život na Kristově slovu, způsobí to, že Bůh v nás bude přebývat. Proto Kristova nevěsta nosí slova svého Ženicha uprostřed srdce a střeží je. A proto ji každý den provází myšlenky na Jeho příchod, neboť to dominuje Jeho slovu. Připravuje se na budoucnost v domu Otce Ženicha. Netrápí se o pozem­ ské věci, protože dobře ví, že bez přítomnosti svého Ženicha je nikdy nezmění. Věnuje se přípravám na svatbu v Nebi. Voní se olejem, obléká si bílé roucho,

II. ČÁST

POZE MSK É DŮVODY JEHO PŘÍCHO DU

myje se v koupelích čisté vody, chodí vzpřímená a své oči upírá k Nebesům se slovy: „Ano, přijď Pane Ježíši!" Jak by mohla myslet na svět, který odmítl jejího Milého. Jak by se mohla cítit dobře na místě, které pohrdá slovy Toho, koho ona miluje nejvíc? Tady nejsme doma. Tento svět není naším domovem. Ve své modlitbě v Getsemanské zahradě to vyjádřil Pán Ježíš nadmíru přesvědčivě. Jan 17:14 Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou

ze světa, jak o já nejsem ze světa. Náš domov a občanství je v Nebesích. Tam, kde je náš Nebeský Otec. Filipským 3:20,21 Vždyť naše občanství je v nebesích,

odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista, který přetvoří tělo naši poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit. Tato kniha je pro ty, kteří milují Kristův příchod. Aby se Pánovým slovem potěšili a povzbudili se k volání: „Ano, přijď Pane Ježíši."

2. K A P I T O L A OSMÝ DŮVOD JEHO P Ř Í C H O D U 101

Uznáni za hodné uniknout Z knihy Zjevení víme, jaký konec čeká naši planetu. Proto o mnoho jasněji rozumíme Kristovým slovům o našem úniku před vším, co má na svět přijít. Lukáš 21:34-36 „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flám ová­

ním, opilstvím a starostmi každodenního života a onen den na vás nepřišel náhle jak o past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na povrchu celé země. Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka. “ Římanům 5:8,9 Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsm e ještě byli hříšní. Tím spíše tedy nyní, když jsm e byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. C o PŘIJDE NA SVĚT JAKO „PAST do té doby n e b u d e V e čeře s va tb y B erán ka v N ebi.

Dokud n e b u d e V e čeře sva tb y B erán ka v N ebi > do té doby n e b u d e o d stra n ě n a p ře ká žk a a n tik rista .

Dokud n e b u d e o d stra n ě n a p ře ká žk a a n tik rista > do té doby a n tik rist n e o v lá d n e svě t.

Dokud a n tik ris t n e o v lá d n e svě t > do té doby n e b u d e v e lk é so u ž e n í svě ta. Dokud n e b u d e v e lk é so u ž e n í světa > do té doby n e v e jd e p ln o st p o h a n ů do N ebe.

Dokud n e v e jd e p ln o st p o h a n ů do N ebe > do té doby n e b u d e v p o k á n í z n o v u z ro z e n í v íry Izraele.

Dokud n e b u d e v p o k á n í z n o v u z ro z e n í v íry Izrae le > do té doby n e b u d o u Ž id é v z ý v a t K risto vo jm é n o .

Dokud n e b u d o u Ž id é v z ý v a t K risto vo jm é n o > do té doby n e p řijd e K ristu s Král k rálů na Z em .

Dokud n e p řijd e K ristu s - Král králů na Z em > do té doby n e b u d e T isíc ile té k rá lo v s tv í na Z e m i.

Dokud n e b u d e M ilé n iu m a d o k u d n e sk o n č í > do té doby n e b u d e m e žít v N o vém Je ru z a lé m u .

To celé je tajemství Boží. Slova Písma a jeho tajemství nelze pochopit bez Bo­ žího Zjevení. Každá věta Bible je nesmírně cenná a pravdivá. S jejím i slovy mu­ síme zacházet velmi přesně a s bázní. Nemůžeme ji číst a myslet si, že na něco přijdeme, neboť máme nějaké školy. Není možné nic pochopit, dokud nám to nezjeví Bůh (2. Korintským 3:5,6). Chvála a moudrost každého člověka

II. ČÁST

POZE MSK É DŮVODY JEHO PŘÍCHOD U

je vyloučena. Nebeský Otec to před jedněmi skrývá a druhým zjevuje. Lukáš 10:21 V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče,

Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.“ B y l i js m e n a r o u b o v á n i do B o ž íh o LIDU, JÍMŽ JE ŽIDOVSKÝ NÁROD

Římanům 9:4,5 ... Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán

Zákon, služba a zaslíbení, jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen. Nás pohany spojil Bůh se Židy v požehnání Abrahama, skrze víru v Pána Ježíše Krista. Proč? Protože Pán Ježíš byl zaslíbený Židům, a vše, co je spojeno s Kristem, je spojeno i se židov­ ským národem. Jan 4:22 Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co

známe, protože záchrana je ze Židů. Proto ten, kdo našel spásu v Kristu, miluje Židy. Apoštol Pavel píše křesťanům do Říma, že jsme naroubováni mezi Židy, abychom se nikdy nad ně nevyvyšovali, protože to nejsme my, kdo nese kořen, ale kořen nese nás. To je to, co nedochází křesťanům bez Božího Zjevení. Čtou to v Písmu, ale nerozumí tomu. Proto o Židech vymýšlejí úplné nepravdy. Ale Písmo nás nenechává na pochybách. Bůh se Židy neskončil. S Izraelem do­ končí všechny své plány a takto před všemi národy zjeví svou slávu. My jsme dostali milost, protože Izrael ji zavrhl. Ale co bude, až Židé jednoho dne Krista přijmou? Pokud je jejich pád požehnáním pro svět, co bude, až přijde jejich pokání? Nastane Jeho návrat na Zemi a vzkříšení celého domu Izraele. Neboť pokud jejich zavržením Krista je svět smířen, co bude po jejich přijetí Krista? Římanům 11:12-23 Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět

a jejich porážka bohatství pro pohany, oč více bude znamenat jejich plnost! Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu, zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a ně­ které z nich zachránit. Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání? Jsou-li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je-li kořen svátý, jsou svaté i větve. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene i tučnosti olivy, nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vy­ nášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. Řekneš tedy: Větve byly

5. K A P I T O L A

p o k á n í

a

z n o v u z r o z e n í

v ír y

iz r a e le

vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe nijak neušetří. Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty. A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat. Nicméně jsou někteří křesťané, kteří se odtahují nejen od Židů, ale i od těch, kteří jim projevují lásku. Na takové se dívají, jakoby odpadli od Krista pod zákon. Takové věci není hodno ani komentovat. V minulém roce (2018) byla v Praze evangelikální konference, a mezi mnoha vzácnými řečníky byl i jeden, který přednášel o knize Vytržení, „O poučení z ní“. Rád bych pozna­ menal, že pro knihu to byla velká pocta, když se „o poučení z ní“ zajímají na konferenci. Zmiňuji to však z úplně jiného důvodu. K našemu tématu „spasení Židů“ se hodí víc než cokoliv jiného. Z úst tohoto ostrovtipného literárního kri­ tika a milého bratra v Kristu zazněla slova, kterými prozradil mnohem více, než možná chtěl. Cituji: „Na knize Vytržení je nejhorší to, že je prosemitská (rozu­ měj proizraelská).“ Ano, to je pravda. Kniha Vytržení objímá Židy a podrobně se zabývá jejich záchranou a vzkříšením po Pánově příchodu na Olivovou horu. Ale to, že je to na ní nejhorší, mě překvapilo. Nejhorší z pohledu koho? Z pohledu Boha, který řekl, že je Bohem Izraele? Pokud nejsme proizraelští, popíráme svou vlastní minulost. Stali jsme se spoluúčastníky kořene a tuku olivy, ale povyšujeme se nad větvě, které nás nesou. I přes nevědomost našeho bratra ohledně Božího plánu s Izraelem však velmi rád ocením jeho upřímnost a nebojácný smysl pro statečnost. Na tomto setkání velmi jasně zdůraznil, že „autorovi knihy Vytržení bylo neprávem mnohými podsouváno, že píše o datu vytržení, což není pravda".

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

B ů h s l íb il A b r a h á m o v i : „P o ž e h n á m t ě m , k d o ž e h n a j í t o b ě “

1. Mojžíšova 12:2,3 A učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jm éno uči­

ním velkým, a buď požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země. Toto Jeho pravidlo nemůžeme změnit žádnou teologií. Ničím. Proto mě vždy těší, když po­ tkám křesťany, kteří s hlubokou láskou milují Pána Ježíše a zároveň milují i ži­ dovský národ. Skuteční křesťané a Židé byli vždy jeden pronásledovaný tým. Ti,

II. ČÁST

POZEMSKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

co v minulosti útočili na Židy, dělali totéž i těm, kteří milovali Krista a Jeho slovo. Při tom všem je třeba mít na paměti ještě jednu nesmírně důležitou věc. Na první pohled se zdá, že Židé jsou našimi nepřáteli kvůli evangeliu, protože ho odmítají. Ale skutečnost je taková, že i když Pána Ježíše dnes nepřijímají, jsou námi milováni díky praotcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. I když jsou našimi nepřáteli kvůli odmítání Krista, v téže chvíli jsou našimi mazlíčky pro smlouvu a lásku, kterou má Bůh s praotcem naší víry Abrahamem. Studenti Písma to musí mít hluboko v srdci, neboť jinak budou z Bible ohledně Židů chápat věci, o kterých Písmo nemluví. Římanům 11:28-33 Podle evangelia jsou

nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce. Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné. Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milo­ srdenství. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty! S r d c e o t c ů m a jí Ž id é a s r d c e sy n ů m á C ír k e v

Malachiáš 3:23,24 Hle, pošlu vám proroka Elijáše, dříve než přijde Hospodinův

den, velký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nepřišel a nestihl zemi klatbou. Toto nikdy předtím nebylo. Naopak. V mnoha církvích byl velký antisemitismus, který na mnoha místech přetrvává až do­ dnes. Ale znamením posledních časů bude i naplnění Malachiášova proroctví. Duch Eliášův obrátí srdce otců na syny a srdce synů na otce. To je láska a poro­ zumění mezi Židy a učedníky Krista po celém světě. Otcové jsou Židé a synové jsou křesťané. Zanedlouho od nás křesťanů dostanou „štafetu* víry v Pána Je­ žíše Krista, jehož přijmou jako svého Mesiáše. Tak, jako jsme ji kdysi my dostali od nich, viz Římanům 11:30-32. Před nějakým časem jsem se účastnil v Izraeli jednoho chválícího se­ tkání. Zpíval tam Avner Boskey se svou manželkou Ráchel. Zpívali a hebrejsky vyznávali svou víru v Pána Ježíše slovy: „JEŠUA HAMAŠIACH, Ježíš je Spasitel. Ježíš Nazaretský je Mesiáš Izraele a Zachráncem celého lidstva a Jeho příchod byl zaslíben skrze hebrejské proroky.** Když jsme se s nimi loučili, položil jsem svou pravou ruku na Avnerovo srdce a citoval jsem proroka Malachiáše: „Až

5. K A P I T O L A

POKÁNÍ A ZN OV UZR OZ ENÍ VÍRY IZRAELE

přijde Duch Eliášův, obrátí srdce otců na syny“, a pak jsem vzal Avnerovu ruku a položil ji na své srdce se slovy „a srdce synů na otce“. Velmi vřele jsme se tehdy objali. Oba jsme byli šťastni pro milost Boha, který naplňuje mezi námi slova svých proroků. V Bibli s dalekým předstihem čteme věci, které pak v praktic­ kém životě vidíme na vlastní oči. Dnes je mnoho Židů, kteří milují Krista a kteří Ho přijali za svého Pána a Spasitele, ale ten čas, kdy Ho poznají jako celý dům Izraele, teprve přijde. Židé věřili před námi. Bylo jim svěřeno Písmo a výroky Boží. My jsme byli naroubováni do jejich víry. Stali jsme se součástí požehnání Abrahama. O něm řekl Bůh: „V tobě budou požehnány všechny národy zem ě.“ Tam, kam jdeme, budeme spolu s Abrahámem, Izákem a Jákobem sdílet společný domov. Matouš 8:11,12 Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou

stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes. ... Ještě jednou to zopakuji. Je nemožné, aby někdo zabránil Bohu, aby splnil to, co slíbil Abra­ hamovi! Vše se naplní do puntíku podle Jeho napsaného slova: 1. Mojžíšova 22:1-18 .... Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: Při

sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jak o nebeské hvězdy a ja k o písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. AŽ BUDE TROUBIT SEDMÝ ANDĚL, BUDE DOKONÁNO TAJEMSTVÍ BOŽÍ

Zjevení 10:5-7 anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pra­

PŘÍ CHOD

syna

ČLOVĚKA

vou ruku k nebi a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude, nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajem­ ství Boží, ja k to ohlásil svým otrokům prorokům. Až bude troubit sedmý anděl, dokoná se tajemství Boží. Mnozí Křesťané se při tomto slově domnívají, že si projdeme velkým soužením světa a právě při zatroubení sedmé trouby, budeme vytrženi do Nebes vstříc Pánu. Nicméně tam je napsáno, že „bude dokonáno

tajemství Boží, ja k to ohlásil svým otrokům prorokům 1. Musíme si otevřeně říci, že proroci Starého Zákona převážně o vytržení nepsali. Psali o tom, co bude,

II. ČÁST

POZE MSK É DŮVOD Y JEHO PŘÍCHO DU

až Kristus jako Mesiáš Izraele přijde na Zem a až přímo na ní ustanoví své krá­ lovství. Sedmá polnice nám tedy žádným způsobem neohlašuje vytržení, ale Pánův příchod ke skonání věků. Vidíme to i na tom, co zakřičí anděl, když se zatroubí na sedmou troubu: „čas již více nebude“. Ohlašuje konec času jednoho věku, protože začíná věk nový. Jednoznačně zde ohlašuje věk Kristova Milénia na Zemi, kdy se království světa stanou královstvím našeho Pána. Zjevení 11:15-18 Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy,

které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků. “ Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na tváře a poklonilo se Bohu se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože, Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování. Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv, čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům a svátým a bojícím se tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi. “ To, že všechny tyto věci se stanou při zatroubení sedmé polnice, znamená, že Pán zároveň sestoupí na Olivovou horu, aby převzal vládu nad celou Zemí. •

Království světa se stanou královstvím našeho Pána a Jeho Krista, a bude kralovat na věky.

•

Pán Ježíš převezme svou velkou moc a bude vládnout na Zemi. Sestoupí až na Zem.

•

Rozhněvají se národy. Přijde Jeho hněv. Přijde čas mrtvých, aby byli souzeni.

•

Přijde čas odplatit Jeho sluhům, prorokům a svátým.

•

Přijde čas, aby byli zničeni ti, kteří ničí Zemi.

Vytrženi budeme při zatroubení poslední polnice 1. Korintským 15:51,52 Hle,

říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice... V tom okamžiku půjdeme - do Nebes nahoru. Ale při zatroubení sedmé trouby půjdeme s Kristem opačným smě­ rem - z Nebes dolů. Mezi troubením poslední trouby a sedmé je velký rozdíl v tom, jakým směrem při jejich troubení půjdeme. Zároveň na tom vidíme, že poslední polnice ohlašuje příchod Kristovy nevěsty do Nebes na Večeři svatby Beránka, ale sedmá polnice ohlašuje její příchod na Zem. A tady jsme u posled­ ního důvodu Jeho příchodu: Příchod Kristův a Jeho svátých na Olivovou horu.

5. K A P I T O L A

POKÁNÍ A ZN OVU ZR OZ ENÍ VÍRY IZRAELE

6. K A P I T O L A DVANÁCTÝ DŮVOD JEHO PŘÍCHODU

Kristův příchod na Olivovou horu Pokud bychom očekávali Pánův příchod „pouze na Olivovou horu“, a ne „na oblaka" v souvislosti s naším vytržením, nikdy by nám neřekl v Matouši 24:42

Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Proč by nám to neřekl? Neboť nejprve bychom se v tom očekávání měli soustředit na víru Izraele, která Jeho příchodu na Zem předchází. A to se nestane ani za den ani za hodinu, neboť má své biblické podmínky a ty se musí naplnit. Avšak Jeho příchod na oblaka už nemá žádnou biblickou podmínku, a to je důvod, proč máme bdít každou hodinu a každý den. Ještě předtím, než Pán Ježíš přijde na Zem, my přijdeme k Němu. N a OBLAKA - PŘIJDE PRO CÍRKEV N a Z e m i p ř ijd e - p r o l id I z r a e l e

Druhý příchod bude naplněním všech proroctví Písma o návratu Krista a Jeho svátých. Pán Ježíš přijde tak, jak odešel. Přesně na totéž místo na Zemi, ze kte­ rého odešel do Nebes. Zvěstovali to andělé a předpověděli to i proroci Staré smlouvy. Skutky 1:9-12 Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak

jim ho vzal z očí. A když se upřeně dívali do nebe, ja k odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, ja k jste ho vi­
o -J O

< Z >-

děli odcházet do nebe. “ Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová, která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty. Zachariáš 14:4-7 V onen den se jeho nohy postaví na Olivové hoře, která je východně naproti Jeruzalému. Olivová hora se rozštěpí na poloviny od východu k západu a vznikne převeliké údolí.... Tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svati s ním .... Nastane jediný den, známý jen Hospodinu. Jak by se mohl Pán Ježíš vrátit se svými svátými,

í/ 5

Q O X

O.

II. ČÁST

POZE MSK É DŮVODY JEHO PŘÍCHO DU

kdyby Ho Jeho svati čekali na Zemi? Jak by mohl s nimi přijít, pokud by už ne­ byli s Ním? Musí se tedy s Ním setkat ještě předtím, než se pak spolu s Ním vrátí na Zem. A to je možné pouze vytržením. Abychom se mohli s Pánem vrátit, nejprve musíme k Němu odejít. Nejprve nás vezme k sobě, a pak přijde s námi. Z minulé kapitoly již víme, že Pán Ježíš nepřijde na Olivovou horu, dokud Židé nezačnou vzývat Jeho jméno a dokud neuznají svou vinu, že Ho probodli. A víme i to, že oni to neudělají, dokud nevejde plnost pohanů do Nebes. Obě tyto podmínky Jeho návratu se musí naplnit před Jeho příchodem. Nicméně ten den, kdy přijde na Zemi, podle Jeho slov a podle slova proroka Zachariáše, je znám pouze Nebeskému Otci. Matouš 24:36 „O tom dni a hodině nikdo

neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec. “ Při vytržení křesťanů zůstane Olivová hora nedotčena. Když Písmo zmiňuje chování lidí v té době, říká, že se budou ženit a vdávat. Ale při Pánově příchodu na Zem, se Olivová hora země­ třesením rozdvojí na východ a na západ ve velmi velkou dolinu. A Písmo říká, že v té době lidé budou utíkat tou dolinou. Velký rozdíl, co myslíte? Takovýto moment nás nabádá, abychom zkoumali Bibli s bázní a s velkým respektem k detailům, neboť právě v malých detailech se skrývají velká tajemství. Pá n J e ž íš n e p ř ijd e na O liv o v o u h o r u

147

SÁM A N E P Ř IJD E JEN S A N D ĚLY

Prorok Zachariáš napsal, že když přijde Bůh Izraele na Zem, nepřijde sám. Při­ jdou s Ním Jeho svati. Majestát a síla tohoto slova ani vteřinu nenaznačuje, že by se zde jednalo o jakési uvítání v povětří.

„A tak přijde Hospodin, můj Bůh a všichni svati s ním.“ Oni přijdou! Oni se tam nesetkají ani se tam neuvítají. Oni přijdou! Podobně o tom psal i apoštol Jan ve Zjevení 19:11-14 A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo

na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. Jeho oči byly jak o plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jm éno je Slovo Boží. A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Ani nejmenší zmínka, ani milimetrový nádech, ani zlomkový náznak jakéhosi vítání v povětří. Naopak, je zde řeč o mocné armádě, která přijde s Kristem z Nebes. To, že se nejedná pouze o anděly, vidíme také v tom, že to vojsko přijde oblečené v kmentovém rouše. O andělech z Písma

6. K A P I T O L A

K R I S T Ů V P Ř Í C H O D NA O L I V O V O U

HORU

víme, že mají lněná roucha. To znamená, že s Kristem na Zemi přijdou ti, které dávno předtím vytrhnul na Večeři svatby Beránka. Proč? Protože právě na té Večeři byli do tohoto kmentové roucha oblečeni (Zjevení 19:7,8). Pavel píše a napomíná Tesaloničany, aby pamatovali na den, kdy přijde Pán se všemi svými svátými. Aby byli pevní, a že už dnes mají mít svaté srdce. Neboť přijde čas, kdy Jeho svati, a tedy i oni z Tesaloniky, budou soudit svět. Avšak jak by mohli s Kristem přijít a soudit svět, kdyby oni sami žili v hříchu? 1. Tesalonickým 3:13 ať tak upevní vaše srdce, aby byla bezúhonná v svatosti

před Bohem a naším Otcem v příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svátými. 1. Korintským 6:2,3 Nevíte, že svati budou soudit svět? A soudíte-li svět, nejste

hodni soudit maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč spíše záležitosti tohoto života! Pán J e ž íš

p ř ic h á z í , a b y n a p l n il

P ísm a p r o r o k ů .

J e h o p ř íc h o d na Z em m á b i b l i c k é d ů v o d y :

•

Přijde zjevit svoji slávu a slávu svého Otce. Lukáš 21:27 A potom uvidí Syna

člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Dnes je celá Země plná slávy Boha, ale svět ohledně poznání Jeho bloudí. V tisíciletí se to změní. Celá Země bude plná nejen Jeho slávy, ale i Jeho poznání. Izaiáš 11:9 Nikdo

nikomu neublíží ani neuškodí na celé mé svaté hoře, protože země bude napl­ něna poznáním Hospodina, tak jako vody pokrývají moře. •

Přijde zničit ďáblovu moc nad světem. 2. Tesalonickým 2:8 A potom bude

zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní dechem svých úst a za­ hladí jej i jeho skutky jasným zjevením svého příchodu. Zjevení 20:1-3 Uvi­ děl jsem, ja k z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

své ruce veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. •

Přijde soudit žijící národy. Matouš 25:31-33 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svati andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř

odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. •

Přijde napravit, proměnit a obnovit celou Zemi. Aby napravil všechny věci

II. ČÁST

POZEMSKÉ DŮVOD Y JEHO PŘÍCHOD U

podle Skutků 3:21 Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak

o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svátých proroků. •

Přijde ustanovit Boží království na Zemi, svoji vládu se svými svátými v Miléniu. Zjevení 20:4 A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a

byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli stati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. •

Přijde vzkřísit celý dům Izraele a spasit židovský národ. Římanům 11:26,27

Bude však zachráněn celý Izrael, ja k je napsáno: ,Ze Siónu přijde Vysvobodi­ tel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy. ‘ Marek 13:26,27 A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou. A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů od nejzazšího konce země až po nejzazší konec nebe. •

Přijde uvést celé stvoření do svobody a slávy Božích dětí. Římanům 8:19-23

Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů — neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je p od ­ dal - a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.

B ůh

př i n a v rá cen í

proti

Ž id ů , s h r o m á ž d í

Iz r a e l i v š e c h n y n á r o d y

Je to Jeho svrchovaný plán. Od roku 1945, kdy Bůh navrátil zajaté svého lidu do země jejich otců, uplynulo již více než 70 let. Bůh řekl, že v těch dnech a v té době, udělá ještě něco. Joel 4:1,2 Neboť hle, v oněch dnech a v onom čase,

kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma, shromáždím všechny národy, zavedu je do údolí Jóšafat a tam se s nimi budu soudit kvůli svému lidu, svému dědictví Izra­ eli, které rozptýlili mezi národy. Moji zemi si rozdělili. Ďábel ve velkém soužení světa ovládne všechny národy, a potom s mohutnou armádou potáhne proti Izraeli. O této události řekl Bůh, že to bude On, kdo shromáždí všechny národy a zavede je do údolí Jóšafata proti svému lidu, aby se tam s celým světem soudil a vypořádal své dědictví. Zachariáš 12:1-3 Výnos. Hospodinovo slovo o Izraeli,

6. K A P I T O L A

K R I S T Ů V P Ř Í C H O D NA O L I V O V O U

HORU

výrok Hospodina, který roztáhl nebesa, založil zemi a vytvořil ducha člověka v jeho nitru: Hle, učiním Jeruzalém opojnou číší pro všechny okolní národy. I na Judsko dojde při obléhání Jeruzaléma. I stane se v onen den, že učiním Jeruza­ lém vzpěračským kamenem pro všechny národy. Všichni, kdo jej budou zvedat, se velmi zraní a všechny národy země se proti němu shromáždí. Církev bude v té době ve svých příbytcích v Nebesích. Bude se připra­ vovat jako Jeho armáda na Kristův návrat na Olivovou horu. Od Jeruzaléma ji odděluje právě údolí Jóšafata. Místo, kde jsou pohřbeni mimo jiné král Jóšafat a proroci Zachariáš, Izaiáš a Malachiáš. Tomuto údolí dali jméno „Údolí rozhodnutí“. Tam najdou svou porážku všichni nepřátelé Izraele. Židé v nerovném boji proti všem armádám světa budou oslabení a jejich porážka se bude zdát neod­ vratná. Ale právě tehdy, když jim nezbude žádná síla na jejich záchranu, přijde Bůh Izraele. Jejich jediný a skutečný zachránce. Joel 4:14,15 Bezpočetné davy

jsou v Údolí rozhodnutí, protože Hospodinův den v Údolí rozhodnutí je blízko. Slunce a měsíc se zatměly, hvězdy ztratily svou zář. Hospodin zařval ze Sijónu, z Jeruzaléma vydal svůj hlas, nebesa i země se třesou. Hospodin je útočištěm pro svůj lid, pevností pro syny Izraele. Příchodem na Olivovou horu změní Kristus porážku Židů na jejich velké vysvobození. Pán Ježíš mluvil právě o nich, když řekl, že pokud by nezkrátil ty dny, nikdo z Jeho vyvolených by to nepřežil, ale pro vyvolené ty dny zkrátí. 5. Mojžíšova 7:6 Vždyť ty jsi svátým lidem Hospo­

dinu, svému Bohu; tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím. U v id í H o k a ž d é o k o , v š e c h n y b y t o s t i v e s m ír u u v id í

J e h o p ř íc h o d

Zjevení 1:7 Hle, přichází s oblaky ‘ a , uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli1,

a , budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země'. Ano, amen. Všimněme si,

PŘÍ CHOD SYNA CLOVÉKA

jak Boha oslovují bytosti v Nebi, když uctívají Jeho jméno. Zjevení 4:8 Ty čtyři

živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svátý, svátý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." Jeho příchod je tedy jedna z nej závažnějších udá­ lostí vesmíru v celých dějinách. Z toho důvodu to uvidí každá bytost i ti, kteří Ho probodli. Celá říše smrti, Nebe i Země, každé koleno se v bázni skloní před přicházejícím Kristem a každý jazyk vyzná, že On je Pánem ke slávě Nebeského

II. ČÁST

P O Z E M S K É D Ů V OD Y J EHO P Ř Í C H O D U

Otce. Filipským 2:9-11 Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které

je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. Ve strachu z Hospodina a před slávou Jeho velebnosti bude kři­ čet celý svět. Při těchto slovech je dobré si naplno uvědomit ten markantní roz­ díl dvou etap Kristova příchodu. Při té první se nedotkne Země, ale přijde jen na oblaka. Tajně a nečekaně s přívlastkem jako „zloděj v noci“. Tehdy Ho nikdo kromě vytržených neuvidí. Při té druhé už sestoupí až na Zem. Přijde tak, že na oblacích se ukáže jako blesk, který uvidí každé oko. Matouš 24:27 Neboť

jak o když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. Celý svět bude tehdy křičet a plakat, až uvidí tvář Toho, v něhož nevěřili, a který přichází. Zjevení 6:15-17 Králové země i velmoži a vojevůdci,

boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?“ To, že mezi oběma etapami Jeho příchodu Ho ještě nikdo neuvidí, má svou hlubokou příčinu. Je jí závěrečný čas, který Bůh vyměřil světu, aby Ho ještě mohli najít a kát se ze svých hříchů. Když nastane Jeho příchod na Zem, čas na pokání už vyprší. „Čas již více nebude" (Zjevení 10:5-7). A proto ve­ jdou do jeskyní a do skal a se zděšením budou křičet, vidouce tvář Boha, který přichází. Izaiáš 2:19-21 vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze

strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí. V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům, aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí. T is íc il e t é k r á l o v s t v í je M il é n iu m K r ist a

Pán Ježíš přijde, aby v Miléniu pro celé lidstvo ustanovil Nový věk. Bude ohra­ ničen časem tisíce let. Zjevení 20:1-6 Uviděl jsem, ja k z nebe sestupuje anděl,

který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal a uvrhl do be­ zedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se

6. K A P I T O L A

k r is t ů v

p ř íc h o d

na

o l iv o v o u

h o r u

nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán. A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli stati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralo­ vali s Kristem tisíc let. Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svátý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let. Tisícileté království Krista bude „dnem“ Božího odpočinku s Jeho lidem. Pán Ježíš bude svou přítomností na planetě Zemi kralovat spolu se svými svá­ tými. Podobně jako Všemohoucí Bůh za šest dní stvořil svět a sedmý odpoči­ nul, takové bude pro celé lidstvo i sedmé tisíciletí po těch šesti. Bude vejitím do Jeho odpočinku. Začne se příchodem Krista a soudem nad žijícími národy. A skončí se vzpourou národů proti Kristu a Jeho svátým. Na začátku Milénia bude svázán ďábel do propasti a na jeho konci bude z ní rozvázán, aby sváděl národy. Teprve po jejich vzpouře dojde k definitivnímu zničení Země. Zjevení 20:7-10 Tisícileté království Krista bude „dnem" Božího odpočinku s Jeho lidem.

Pán Ježíš bude svou přítomností na planetě Zemi, kralovat spolu se svými svá­ tými. Podobně, jak o Všemohoucí Bůh za šest dní stvořil svět a sedmým odpoči­ nul, takovým bude i sedmé tisíciletí po těch šesti pro celé lidstvo. Bude najetím do Jeho odpočinku. Začne se příchodem Krista a soudem nad žijícími národy. A skončí se vzpourou národů proti Kristu a Jeho svátým. Na začátku Milénia bude svázán dábel do propasti a na jeho konci bude z ní rozvázán, aby sváděl národy. Teprve po jejich vzpouře dojde k definitivnímu zničení Země. Zjevení 20:11-15 A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří

zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, ja k stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch kni­ PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

hách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen za­ psán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. Je však mnoho křesťanů, kteří věří, že už dnes žijeme v Tisíciletém krá­ lovství. Ale takové přesvědčení je zcela mimo realitu. Opírá se o extrémně

II. ČÁST

POZE MSK É DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

zduchovnělý pohled na texty Bible, které však nehovoří o naší současnosti, ale o naší budoucnosti. Písmo učí, že když Pán Ježíš obnoví Boží království na Zemi, budou v něm dominovat kromě nepřeberného množství jiných požehnaných věcí tyto základní průvodní znaky. •

Tisícileté království přijde až poté, co Pán Ježíš fyzicky sestoupí na Zemi

(Matouš 25:31). •

Před ustanovením Milénia nastane soud nad všemi žijícími národy (Ma­

touš 25:31-46). •

Před tímto soudem bude ďábel svázaný na tisíc let, aby nikoho nesváděl (Zjevení 20:1-7).

•

Kristovi svati budou vládnout na všech postech správy světa (Zjevení 20:6).

•

Jeruzalém bude městem pravdy. Z jeho středu vyjdou živé vody (Zachariáš

•

Vzkříšený bude celý dům Izraele a mučedníci pod oltářem (Ezechiel 37: 11-14, Zjevení 20:4).

•

Izaiáš 65:25 Vlk a jehně se budou pást spolu, lev bude požírat píci jak o skot. Izaiáš 11:8 Kojenec si bude hrát nad hadí dírou a odstavené dítě strčí ruku do doupěte zmije.

8:3, Zachariáš 14:8).

•

• • •

Izaiáš 55:13 Namísto křoviny vyroste cypřiš a místo plevele vyroste myrtoví. Bude to k Hospodinovu věhlasu jako věčné znamení, které nebude zmařeno. Izaiáš 2:4 7překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji. Abakuk 2:14 Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.

Máte pocit, že dnes žijeme v Miléniu? Ježíš již sestoupil na Zem? Je ďábel svá­ zán a vržen do žaláře? Už nikoho nesvádí? Nikdo nelže a nebere drogy? Nikdo nezabíjí a nejsou již války? Zvířata už nebývají v ZOO? Jehně se nebojí vlka a lev žere slámu? Celý svět miluje Židy? Jeruzalém je městem klidu? S plevelem si už nikdo nedělá starosti? Výzbroj armád je předělaná na kombajny? Celý svět už poslouchá Boha a má Ho v úctě? Kdepak! Bible nám nebyla dána proto, aby­ chom neviděli realitu. Máme ji právě proto, abychom viděli, jak se tato realita, v níž žijeme, skončí a kdy se podle Písem promění na realitu podle Boží vůle.

6. K A P I T O L A

K R I S T Ů V P Ř Í C H O D NA O L I V O V O U

HORU

153

„AŽ

SE T Ě C H T IS ÍC L E T D O V R Š Í

“

O harmonii Tisíciletého království píši podrobně v knize Vytržení. Zde z ní zmíním alespoň to, proč tato harmonie bude na konci Milénia narušena. Bůh na krátký čas propustí dábla z propasti. Ten bude znovu svádět národy a svede je. Opět přijde zlo na překrásný Boží svět. Nevyhnul se tomu Adam v Edenu a nevyhne se tomu ani Milénium Krista. Proč to Bůh zařadil do svého plánu? Pokud je dobrý, proč už dávno nezničil zlo? Ba právě naopak. Rozvazuje ho a znovu pouští na svět. Je to otázka, na kterou je nutno odpovědět Písmem: Izaiáš 45:5-7 Já jsem Hospodin a jiného není, kromě mě není Boha. Přepásám

tě, ačkoliv mě neznáš, aby poznali od východu slunce i ti od jeho západu, že není nikoho mimo mě: Já jsem Hospodin a jiného není. Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno. P r o č je na s v ě t ě z l o ?

Bůh jednoho dne navždy oddělí dobro od zla. To čteme ve Zjevení 20:14,15. Ale do té doby jeho přítomnost dovoluje proto, aby pro dobro existovala svo­ bodná volba. Všemohoucí Bůh nestvořil roboty, ale bytosti ke svému obrazu. A k Jeho obrazu patří svoboda. Ale svoboda bez práva na svobodný výběr ne­ existuje. Proto rozvazuje dábla a znovu ho propouští na svět. Aby sváděl a lhal proti pravdě. Pokud by totiž neexistovalo zlo ve své destrukční moci, člověk by se vůči svému Stvořiteli nemohl projevit jako svobodná bytost. Boží láska dává stále na výběr. Jsme svobodné bytosti, které mohou Jeho lásku odmítnout, nebo ji vděčně přijmout. Pokud by nebyl tento svobodný výběr, každý z nás by Boha přijímal automaticky, jako jedinou možnou alternativu. A to je ten důvod, proč Bůh dovoluje existenci zla. Kvůli dobrovolnému přijetí Jeho lásky. To však bude trvat jen tak dlouho, dokud nepřijde den, kdy všechny, kteří se ho svobodně rozhodli milovat, odmění Nebem a navždy oddělí od moci a působení zla. Do PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

té doby je zlo jako brusný kámen, kterým si náš Stvořitel brousí své diamanty. V N o v é m J e r u z a l é m ě b u d e m e ž ít a ž p o sk o n č e n í M il é n ia

Zjevení 21:1-7 A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první

země pominuly, a moře již není. A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže.

II. ČÁST

POZEMSKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHODU

A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží Stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bo­ lesti již nebude, neboť první věci pominuly. “ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové. “ A řekl mi: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá. “ A řekl mi: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto jak o dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. Jedno z ohraničení tisíciletého království je ještě v tom, že v Jeruzalémě bude postaven kamenný chrám. Po skončení Milénia však už chrám nikdy postaven nebude. Neboť ve věčnosti, kde bude Nové Nebe a Nová Země, již žádný chrám nebude. Je psáno, že chrámem bude Nebeský Otec a Beránek. Zjevení 21:22 Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh

Všemohoucí a Beránek. To bude až v Novém Jeruzalémě, který z Nových Nebes sestoupí na Novou Zemi poté, co zanikne staré Nebe a stará Země. O Novém Jeruzalémě je napsáno: Zjevení 21:4 A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti

již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly. Je obrovský rozdíl mezi Jeruzalémem Milénia a Novým Jeruzalémem věčnosti, který sestoupí z Nebes až po skončení Tisíciletého království. Proč? Neboť na konci Milénia ještě pláč, smrt, žalost, křik a bolest budou. Takže Nový Jeruza­ lém, kde tyto věci už nikdy nebudou, nemůže být Jeruzalém Tisíciletého krá­ lovství, ale Jeruzalém věčnosti. Byli jsme stvořeni pro věčný život s Ním. Skrze Něho a pro Něho. Nedokážeme to ani jen domyslet, jak Bůh miluje ty, kteří si zamilovali Jeho Syna. Mnozí z nás na svých kolenou a v slzách přijali Toho, kterého zavrhl svět. Bolí to mou duši, když vidím, jak mnozí odmítají poslouchat o Kristu. Jak se nezajímají o to, co na kříži udělal pro jejich záchranu. Jak to však musí bolet Nebeského Otce, který tak miloval celý svět, že svého Syna na ten kříž poslal. Ale jak Ho pak musí těšit vděčnost a láska těch, kteří Mu věří a nepřestávají za to děkovat. Děkovat za Jeho Syna. Kteří nepřestávají volat: Amen, přijď, Pane Ježíši! Zjevení 22:20 Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, přijdu brzy. “Amen, přijď, Pane Ježíši!

6

. KAPITOLA

K R I S T Ů V P Ř Í C H O D NA O L I V O V O U

HORU

Na

sh led a n o u

- N a v y t r ž e n o u v o b l a c íc h ;

M a r a n a t h a ; Pá n je b l íz k o ;

Zjevení 22:16,17 „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto

věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní. “ A Duch i Ne­ věsta praví: „Přijď." A kdo slyší, ať řekne: „Přijď." A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života. Jeremiáš 29:11 Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději.

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

156

II. ČÁST

P OZE MSKÉ DŮVODY JEHO PŘÍCHO DU

III.

ČÁST

CO O JEHO PŘÍCHODU NAPSALI JINÍ 1.

Dávid Wilkerson / Roztoužená nevěsta

2. Stanislav Strunc / V co věřili ohledně vytržení otcové víry 3. Marie Frydrychová / Šokující zpráva jménem Vytržení

5. G. Gutting (1937) / Zachvácení Ženichem a příchod s Králem 6. Karin Mihálová / Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce 7. Vytržení / Komentář „Studijní Bible s výkladovým i poznámkami11

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

4. Jiří Dobrylovský / Pomocníci Boží

1. k a p i t o l a

-

David

ROZTOUŽENÁ

Wilkerson

NEVĚSTA

Ne každý, kdo je v takzvaných eklesiastických církvích, bude v nevěstě Kristově (eklesia - bojující Církev). Ne každý, kdo říká: „Pane, Pane“, vstoupí dovnitř. Tato věc je nám známa z Bible. Přesto však uvnitř eklesiastických církví po celém světě existuje povolané tělo, svátý ostatek, ten bude zahrnovat nevěstu Kristovu. Právě nyní si Bůh připravuje nevěstu k sňatku s Jeho Synem. A tuto nevěstu představí svému Synu na svatební večeři Beránkově! Věřící, kteří tvoří tuto nevěstu, mohou, ale nemusí náležet k organizo­ vané církvi. Ale všichni mají jednu společnou věc: Mají touhu po Ježíši! Toto je první znak všech, kdo tvoří Ježíšovu nevěstu. Jsou nemocní láskou ke svému Pánu. Vskutku se spíše vyznačují láskou k Ježíši než Jeho známostí. Pravda je, že Církev těchto dnů je ničena mrtvým, intelektuálním studiem teologie, které vůbec nemá srdce pro Ježíše. Biblické školy a semináře jsou naplněny učiteli a studenty, kteří tráví léta zcela zabraní do doktrín, časových období, archeo­ logie, zázraků historického Ježíše. Je to poznání o Ježíši bez srdce pro Něj, jež vytvořilo Laodicejskou církev dnešních dnů. Jsme církví, jež má rozumově vše v pořádku. Víme, jak naplňovat potřeby všech našich lidí. Vlastníme zdroje, myslíce si, že nepotřebujeme nic. Sedíme a přemítáme: „Už není nic, co bychom mohli přidat. Už máme všechno.11 Některé církve zde v New Yorku si myslí, že naplňují každou potřebu. Zaměstnávají advokáty, psychology, vše, co je po­ třebné pro lidské tělo a mysl. Ale takovéto poznání, jemuž chybí srdce žádos­ tivé Ježíše, vede jedině k dvojnásob mrtvému společenství. Nikdy v minulosti nebylo tolik rozumového poznání o duchovních věcech s tak malou horlivostí pro Ježíše.

PŘÍ CHOD

syna člo v ék a

Tato Laodicejská církev posledních dnů je plná rozumnosti o Ježíši, ale její srdce je před Ním zavřeno! Kazatel může stát před shromážděním a chrlit proud moudrostí duchovního poznání, jež nashromáždil skrze Biblické školy, semináře, či osobním studiem a přesto to může být úplně otravné. Bez srdce roztouženém po Ježíši zanechá posluchače mrtvé! Jestli zná služebník Ježíše jen rozumově, jestli do něj není zamilovaný, jeho poznání vytváří smrt, ne život. Právě nyní masy lidí, sedících ve většině shromáždění po celém světě, schnou

ni.

část

co o

jeho

příchodu

n a p s a l i j i ní '

žízní. A přitom je ironií, že jsou krmeni nejvíce vzdělanými kazateli, jací kdy stáli na stupínku. Tito lidé byli trénováni a trénováni a trénováni, a přesto nikdy nezískali srdce toužící po Ježíši! Říkám vám, církev nebude mít srdce nevěsty zamilované do Ježíše tak dlouho, dokud budou srdce pastýřů chladná. J e ž íš

n a b á d a l sv o u n e v ě s t u , a b y

o čeká v a la

J e h o b r z k ý p ř íc h o d :

V Matouši Ježíš říká: Matouš 24:44 Proto i vy buďte připraveni, nebo v tu ho­

dinu, v kterou se nenadějete, Syn člověka přijde. Toto je druhý charakteristický rys nevěsty Kristovy: očekávání na Jeho brzký návrat! Ježíšova nevěsta má žít v neustálém radostném očekávání vznešeného návratu svého Milého, neboť On může přijít v kteroukoliv chvíli. Ježíš nicméně varoval, že v posledních dnech prosáknou do církve zlí služebníci v úsilí uspat nevěstu. Pokusí se jí odejmout srdce, zamilované do Ženicha tvrzením: „Prodlívá Pán můj přijít. “ Dle Roháčka Matouš 24:48 Mój Pán ešte dlho nepríde. Toto evangelium je kázáno lidmi, kteří nechtějí zaplatit cenu poslušnosti Kristovým přikázáním. Mají hříšné zvyky a žijí dvojí život, takže přirozeně nechtějí, aby se Ježíš vrátil. Proto vymysleli učení, aby ospravedlnili své pokračování v hříchu. Srdcem tohoto učení je základ teologie „Vláda království". Je to víra, že se Kristus nevrátí, dokud Církev nezaujme své pravé místo a nezíská duchovní autoritu skrze získání politických úřadů po celém světě. Tato představa vypadá takto: Křesťanství ovládne umění, vědu a výchovu, a přizpůsobí je ve všem zá­ konu Božímu (přesněji řečeno Zákonu Mojžíšovu). Celé je to o uzákonění sva­ tosti a spravedlnosti. Jeden ze zastánců evangelia ovládnutí prohlásil: „Ježíš se pravděpodobně v nejbližších 30 000 letech nevrátí. Tak dlouho nám asi bude trvat, než uchvátíme zpět z rukou převrácených kontrolu nad Zemí. Jen, kdy­ bychom dobyli svět a napravili jej, byli bychom schopni přivést Ježíše zpátky." Nevím, jak přišel na cifru 30 000 let. Ale je to obdobně zlé, jako když jeden muž prohlásil, že se Ježíš vrátí v září 1994. Ne, oba se mýlí! Bible říká, že ti, kdo pro­ hlašují, že Ježíš ještě dlouho nepřijde, jsou zlí služebníci: Matouš 24:48 ... pak

řekl ten zlý služebník v srdci svém: „Prodlívá Pán můj přijít. “ Co je důsledkem tohoto falešného učení? Zaprvé končí vychladnutím a vymizením veškeré lásky, vymizením jakékoliv motivace pro svátý život, vymi­ zením touhy po Ježíši. Také to končí tím, co Ježíš nazývá „bití spoluslužebníků"

DAVID WIL KER SO N

(čti verš 49). Obhájci tohoto učení obvykle končí ve vášnivých neduchovních sporech. Bojem s jinými teology, hádkami a křikem. Tato doktrína též končí v hrozné světskosti. Většina kazatelů evangelia prosperity přijala tuto stránku „teologie vlády“. Také kážou „prodlívá Pán můj přijít", protože chtějí čas, aby si užili úspěchu a prosperity. Někteří kompromisní křesťané říkávají: „Proč mám žít očekávaje na Jeho příchod, jestli zemřu přirozenou smrtí? Mohu to prožít pitím, kouřením, kle­ ním, mejdany. A pak, jako ten zloděj na kříži, mohu těsně předtím, než zemřu, volat: „Pane, slituj se!“ Milovaní, nevěnujte pozornost těmto odsouzeníhodným učením o prodlévání! Jestli jste součástí Ježíšovy nevěsty, budete tak nemocní láskou ke svému Pánu, že na to nebudete schopni skočit. Místo toho budete křičet: „Nebudu poslouchat takové zlo. Proč já bych měl věřit tak bláznivému učení, jako je tohle? Můj Pán řekl, že mám být v každičké chvíli připraven na Jeho návrat". Vím, že je nablízku, mohu to cítit. Mé srdce ve mně křičí: „Ženich přichází!" K ř e s ť a n é u s ín a jí , k d y ž př est á v a jí v y h l íž e t

J e ž íš ů v b r z k ý n á v ra t

Matouš 25:5 A když prodlíval Ženich, zdřímaly všecky a usnuly. Do té doby, než se toto učení objevilo, nebyly v Církvi žádné spící panny. Ranná Církev byla úplně bdělá, dbajíce na Ježíšova slova. Jejich lampy byly připravené a hořící a měly slušné množství oleje. Petr v krátkosti popsal ducha rané církve takto 2. Petrův 3:12 Očekávajíce a chvátajíce ku příchodu dne Božího, v němž Nebesa,

hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se. Podobně Pavel řekl v listu 1. Korintským 1:7 Očekávajíce zjevení Pána našeho Jezukrista. Pak přišlo toto zlé kázání: „On ještě dlouho nepřijde “. A tehdy na celou Církev padla dří­ mota a spánek. Ale nevěsta Kristova tento podvod vždy prohlédla! V každé ge­

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVÉKA

neraci přichází k nevěstě dábel a šeptá jí do srdce: „Tvůj Pán tak brzo nepřijde. Jen běž, zahřeš si. O Jeho příchodu ani nepřemítej. Máš před sebou celý život." Ale nevěsta vždycky odpoví: „Podívej dáble - Ježíš mi řekl, abych se ustrojila! Řekl mi, abych se ozdobila a očekávala na Něj. Řekl, že může přijít v kterouko­ liv dobu, takže můžeš táhnout se všemi svými diagramy, důvody a daty." A jestli nemá brzy přijít, proč mi tak splašeně tluče mé zamilované srdce? Proč mé lkající srdce volá: „Ano Miláčku, přijď rychle!" A proč se mnou nedávno strávil

III. ČÁST

CO O J EH O P Ř Í C H O D U NA P S A L I JI NÍ

tolik času, odvykajíc mě světu? Jestli vyčkává se svým příchodem, jak to, že slyším Jeho blížící se kroky? Jak to, že slyším ve svých uších Jeho slova: „Brzy, velmi brzy!“ Jak to, že už cítím jeho paži pod mou hlavou (Píseň Šalomounova 2:6). Jeho Duch mi říká: „Vstaň, neboť Já přicházím! Připrav se sbalit a jít!“ V Janovi 20:1 -18 je Marie Magdaléna nádherným příkladem nevěsty, jejíž srdce je cele dáno Kristu. Život této ženy byl poznamenán její láskou a vztahem k Ježíši. Očividně byla ženou pomocnicí, neboť sloužila Jeho potřebám po boku tří jiných Marií. Sloužila Mu nejraději, díky své ryzí vděčnosti, neboť z ní, jak nám říká Bible, vyhnal sedm démonů. Co se týče tohoto světa, Marie Magda­ léna nebyla žádný vzdělanec. Ani nebyla žádným velkým teologem. Když se učedníci sešli, aby hovořili o hlubokých otázkách kříže, zřejmě bývala zticha, nechávajíc si své myšlenky pro sebe. Ženy těch dnů zřídka mluvívaly otevřeně o duchovních věcech v přítomnosti mužů. Ani nikdy nemluvila před lidmi v synagoze tak, jako to dělal Petr. Nikdy se nepřela se zákoníky, farizeji či Saduceji. Tito lidé bývali schopni strávit celý den diskusí o každé tečce a nadpisku zákona, rozebírajíc mravnost, hádajíc se, zda je či není vzkříšení. Ne, bezvýznamná, maličká Marie Magdalena se něčím od všech těchto vyučených, rozumných mužů lišila. Měla něco, co oni neměli, něco hlubšího, než co bylo známo Ježíšovým učedníkům. Ona měla zjevení! Jan 20:1 Prvního pak dne po sabatu Marie Magdaléna šla ráno k hrobu, když

ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu. Toto se stalo asi tak ve tři nebo čtyři hodiny ráno. Marie přišla k hrobu velmi časně, zatímco ostatní ještě spali. Když našla kámen odvalený a zjistila, že Ježíšovo tělo je pryč, utíkala najít Petra a Jana. Když učedníci přišli, vešli do hrobu a viděli úhledně složený lněný oděv ale žádné tělo. Jasně pochopili, že tam Ježíš není. A pak, jak říká Bible, oba učedníci „uzřeli a uvěřili“ (Jan 20:8). Pamatovali si Ježíšova slova o Jeho vzkří­ šení třetího dne. Jejich vidění a uvěření bylo zcela chvalitebné. Ale o dva verše dále čteme: „I odešli zase ti učedníci tam, kdež prve byli“. Byli uspokojeni zjiš­ těním, že už tam Ježíš není. A tak se vrátili ke své každodenní práci. Není tomu tak i v dnešní Církvi? Mnozí křesťané říkají, „Viděl jsem moc evangelia. Takže, samozřejmě věřím1. Spojují svůj současný vztah s Ježíšem, s pouhým rozumo­ vým poznáním. Ne tak tomu bylo s Marií! Vědomost jí nestačila. Ona chtěla Ježíše samotného a naprosto nechtěla jen tak odejít: Jan 20:11 Ale Marie stála

vně u hrobu, plačíce. Její duch lkal. „Tenhle svět je bez něj nesnesitelný. Nemohu

DAVID WIL KE RS ON

se vrátit domů. Musím být s Ním!“ Byla rozhodnuta stát tam s pohledem upře­ ným do hrobu, dokud její zlomené srdce nedostane odpověď. Jan 20:13 Vzali

Pána mého a nevím, kde Ho položili. Marie by jen tak neodešla. Měla oddané srdce, které nemohlo být uspo­ kojeno nikým a ničím jiným než Kristem. Prostě milovala Pána. On byl její život! Milovaní, toto je obraz nevěsty! Je to tento druh lásky, tato sžíravá touha po Ženichovi, jež přináší zjevení Ježíše. A je dostatečně jisté, že Mariino od­ dané srdce přijalo nádherné zjevení: Jan 20:11-12 A když plakala, naklonila se

do hrobu. A uzřela dva anděly, sedící v bílém rouše, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno télo Ježíšovo. Bylo to zjevení slitovnice! Snad si pamatujete popis slitovnice ze Starého Zákona. Byl tam jeden anděl v hlavách a druhý u nohou. Tito andělé v hrobě znamenali, že Ježíš sám byl slitovnicí. Dá­ vali Marii zjevení slitovnice Kristovy! Zatímco byli ostatní učedníci už zpátky doma, Marie prožívala nadpřirozené navštívení. Viděla věci, které nikdo jiný nemohl vidět, protože její srdce bylo vydané Ježíši! Chci zde učinit prohlášení, které jestli budete moci přijmout, provede revoluci ve vašem životě: „Ti, kteří mají srdce pro Krista, přijmou Kristovu rozumnost!" Jestli hledáte známost Je­ žíše, aniž byste pro něj měli srdce, zcela jistě ji minete. Můžete strávit celý svůj 162

život studiem Krista, či sezením u nohou velkých biblických učitelů, a přesto nikdy nepoznat Boží srdce. Přesto však, máš-li prostě srdce, toužící po Ježíši, přijmeš Jeho zjevení! Nevěsta vyznává: „Můj milý je nyní v slávě, jako oslavený Člověk a jako Bůh. Byl odmítnut tímto světem. A protože svět odmítl mého Krista, mého Milého, nemohu tady už nic milovat. Mé srdce není na Zemi. Mé srdce je tam, kde je On, ať je to kdekoliv!" Srdce nevěsty je u jejího Ženicha posazené v slávě, po pravici Otce! M a r ii b y l a d á n a n a d p ř ir o z e n á B o ž í r o z u m n o s t ,

PŘÍ CHOD

syna člově ka

VYSOCE PŘEVYŠUJÍCÍ JAKÉKOLIV ROZUMOVÉ POZNÁNÍ

Ježíš se zjevil Marii a dal jí další zjevení: Jan 20:14-15 Obrátila se zpět a uzřela

Ježíše stojícího, ale nevěděla, že to byl Ježíš. Dí j í Ježíš: „Ženo, co pláčeš? Koho hledáš?“ Ona domnívající se, že by zahradník byl, řekla Jemu: „Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes Ho položil, ať já jej vezmu." Marie říkala: „Dovol mi jej mít. On je můj, můj!" A já se tě ptám: „Můžeš věřit, že i kdyby nikdo jiný na světě neznal Ježíše, ty Jej znáš?" On je přece osobní Spasitel! „On je můj!" Ježíš jí řekl:

ni.

část

co o

jeho příchodu

napsali jiní

Jan 20:16 „Marie", ona obrátíce se, řekla Jemu: „Rabboni", což se vykládá: Mistře. Ježíš zná jména těch, kdož Jej milují a On zavolal na Marii jejím jménem! Ježíš jí pak řekl něco, co neřekl nikomu jinému. A tím ji učinil Svým poslem ke všem „bratřím1. V následujícím verši čteme: „Nedotýkej se mne." Originální řecké slovo zde znamená „nelep se na mě, nechytej se mě“. Ježíš věděl, že Ho Marie nenechá odejít. Její srdce volalo: „Už jsem Tě ztratila jednou. To už se mi nikdy nesmí stát!“ Marii to muselo stát spoustu odvahy, aby dbala na slova, která jí Ježíš řekl. Vždyť jí řekl, že na chvíli odejde. Měl vystoupit k Otci: Jan 20:17 Jdi

k bratřím mým a pověz jim: „Vstupuji k Otci svému a Otci vašemu, k Bohu svému a Bohu vašemu." Milovaní, tady máte další velké zjevení! Ježíš říkal: „Jdu domů ke svému Otci, kde budu Hlavou své Církve. Ale vy také! Ano, Bůh je Můj Otec, ale On je také vaším Otcem. A vy půjdete se Mnou!“ Ježíš mluvil prorocky o posa­ zení se svou Církví na nebeských místech. Marie se rychle vrátila k učedníkům. Všichni byli společně v jedné místnosti a zřejmě čistili své staré rybářské ná­ činí. Tihle muži, jeden jako druhý, nebyli žádní teologové. Ale ačkoliv byli jen rybáři, přesto byli trénováni po tři roky u Mistrových nohou. Nyní do toho při­ šla Marie se svým zjevením. A tihle muži museli sedět a naslouchat ženě, která slyšela Ježíše. Můžete si tu situaci představit? „Co říkal?" „Jak vypadal?" Marie jednoduše odpovídala, „Všechno, co vím, je, že jsem Ho viděla a On mi řekl, abych šla za vámi a něco vám pověděla!" Rád slýchám oddané muže a ženy Boží říkat slova, která pronesla Marie: „Slyšela jsem od Něj, je něco, co vám mám říci!" Takoví křesťané byli zavřeni o samotě s Ježíšem, žádostivě volajíc po Jeho přítomnosti. A tam uvnitř, do nich vložil své srdce a dal jim svou mysl. To, co od Něj přijímají, není pouhá teologie. Je to něco mnohem většího. Je to zjevení, jež tak hoří v jejich srdcích, že utíkají ke svým přátelům, křičíc: „Poslouchejte, co mi Ježíš řekl!" Za posledních asi tak 8 let jsem dostal nespočetně pozvání ke kázání na konferencích služebníků i na jiných shromážděních. Přesto jsem přijal jen dvě z nich. Proč? Protože jsem neměl Kristovo zjevení pro většinu z těchto jed­ notlivých lidí. Nechtěl bych nic říkat, dokud ke mně nejprve nepromluví Pán. Volání mého srdce, kdykoliv se připravuji na kázání, vypadá takto: „Pane, jestli ke mně nepromluvíš, nebudu mluvit já k nim!" Jestli vše, co mám, je přednáška, nebude to nic znamenat. Chci být jako Marie Magdaléna, mít srdce tak vydané

DAVID WIL KE RS ON

Pánu, že mi dá svou mysl a řekne, „Jdi, pověz bratřím!11Možná ted řekneš: „Ale bratře Davide, Marie mohla strávit všechen svůj čas sloužením Ježíši. Mohla na něj oddaně čekat po celý den, protože nežila v naší hektické době. Nemusela pět dní v týdnu časně ráno vstávat a pracovat v bezbožném prostředí. Nemusela se mačkat, strkat a tlačit v autobuse či vlaku cestou do práce. Nemusela čelit sexuálnímu znepokojování v práci. Já jsem v úplně odlišné pozici. Jak můžu žít hluboce vydaný život v téhle převrácené době?“ Ochotně připouštím, ano, my křesťané v New Yorku nežijeme ve zvláštním, klidném, nábožném, na zákoně založeném prostředí jako byl Jeruzalém či Betánie. Ne, žijeme v nejpřevráce­ nější, nejsprostější, nejporušenější, nejbezbožnější, nejpodlejší, nejošklivější a nejoplzlejší generaci, jaká kdy žila. Ale Pán dohlédl celou historií až k tomuto věku a přesně věděl, jaká tahle generace bude. Předvídal vše, čemu dnes čelíme. A přesto neočekával, že se vy­ stěhujeme z New Yorku a poutíkáme na nějakou klidnou farmu či na vrcholek hory, abychom byli schopni rozjímat, modlit se a zůstávat oddaní Jemu. Pro­ sím, nepochopte mne špatně. Děkuji Bohu za všechny, kdo to mohou udělat. Vskutku, často jsem si myslel, že to je to, co bych měl udělat. Když bylo naše ústředí v Texasu, myslel jsem si, že tam odejdu a prostě budu sepisovat knížky, dokud mne Pán nevezme domů. Ale teď jsem v New Yorku na Times Square. Pro jistotu to řeknu ještě takto, je dobré jít do ústraní hledat Pána a obnovit své fyzické tělo. A je pravda, že Ježíš utíkal do ústraní, aby se modlil a rozjímal. Ale dělával to obvykle jen po určitou část dne nebo v průběhu noci. Věřím, že největší oddanost je ta, kterou prokazuješ v předních liniích, v ohni palby, když všude kolem zuří bitva. Znám mnoho věřících, jejichž oddanost byla upevněna uprostřed horečné aktivity a duchovní války. Nepotřebovali být na vrcholcích hor proto, aby jej milovali celým svým srdcem. Nepotřebují žít v nějaké osamělé vesničce, aby toužili po Jeho příchodu. Naučili se však milovat Ježíše stejně žá­

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

dostivě během jízdy do práce, jako když jsou ve své modlitební komůrce. Milovaní, vaše vědomí Ježíšovy blízkosti nesmí záviset na vašich pocitech. Když se cítíte ubitě, v depresích či smutku a nemáte čas hledat Pána, ďábel vás zaplaví pocitem viny a nehodnosti. Budete si myslet, že vás Ježíš opustil a říká „Vrátím se, až na Mě budeš mít čas.“ Ne, blízkost Ježíše je stálá vírou! Nemá nic společného s vašimi pocity. Takže, když vás někdo žduchne nebo strká v metru či na jezdících schodech, jen řekněte: „Ó Bože, důvěřuji vírou, že jsi tady, že

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

jsi mi nablízku. Ochraň mne Pane, střež mne. Nedopusť, aby do mne nasákla nějaká nečistota!" Pravá láska touží po Jeho společnosti, nezáleží na tom, jak horečnaté jsou okolnosti. Ve skutečnosti může mít život ve městě svá dobro­ družství. V New Yorku slyšíme a vidíme tolik vražd, znásilnění, chtíče, násilí, zločinu a perverze, že jsme donuceni milovat Ježíše více než cokoliv jiného. A já věřím, že někteří z těch nejoddanějších lidí, kteří budou tvořit nevěstu, budou pocházet z bezbožných velkoměstských oblastí. Dovolte, abych vám předal to, co jsem nazval „vydaný život pro dojížděče do zaměstnání a ty, kteří se drží madel v metru". Je to náčrt oddanosti pro „městskou nevěstu". Je to prostá cesta pro zaneprázdněné, ve městě žijící či dojíždějící křesťany, k vedení hluboce vy­ daného života. Není na tom nic tajemného. Naopak, je to velice praktické. V y d á n í J e ž íš i je z c e l a z á v is l é na USPOKOJENÍ, PŘICHÁZEJÍCÍM OD NĚJ!

Prostě řečeno, oddanost Ježíši je důvěra, že On jediný naplní každou potřebu tvého těla, duše i ducha. Znamená to vzdát se ohlížení po jiné osobě nebo zdroji kromě Něj k naplnění těchto potřeb. Slýchávám, jak mnoho svobodných říká: „Jsem nemocný osamělostí. Potřebuji partnera. Konec konců, jsem jenom člo­ věk. Má potřeba by se naplnila, jen kdyby tak Bůh někoho dal!" Ne, partner by nikdy nebyl schopen naplnit takovouto potřebu. Ve skutečnosti by způsobil, že by ses cítil(a) dvojnásob mizerně, protože bys neměl(a) jen své bolení hlavy, ale i bolesti toho druhého! Dokud nejsi zaměřen(a) na Ježíše, dokud Jej nevidíš jako jediné pravé uspokojení, budeš klesat hlouběji a hlouběji do zoufalství. Manžel či manželka možná řeknou: „Mé manželství je v troskách. Mé potřeby nejsou naplněny. Jsem hrozně nešťastný. Jediný důvod, proč jsme ještě manželé, je ten, že nevěřím, že rozvod je správný." Jestli se v tom poznáváš, tak ses nikdy nenaučil to, co musí Kristova nevěsta umět. Když ve své duši trpíš, když ti věci nedávají uspokojení, musíš utíkat k Ježíši tak, jako to udělala Marie, dokud se On nestane zdrojem veškerého tvého uspokojení! V jedné chvíli chtěl Ježíš uká­ zat svým učedníkům, že má každou situaci pod kontrolou. Tak zavolal na Petra, aby vylezl z člunu a šel k Němu po vodě. Petr poslechl, a dokud zůstával plně zaměřen na Ježíše (a závisející na Něm), byl také nade vším, skutečně kráčející po vodě. Ale když se učedník soustředil na své okolí, začal se topit. Tahle lekce je prostá. Přesto se vás zeptám: Co děláte, když máte pocit, že se topíte? Otáčíte

DAVID WIL KER SO N

se zpět na brášky na člunu, volajíc k přátelům o pomoc? Anebo necháváte po­ hled upřený na Ježíše a řvete: „Pane, zachraň mě!“ Nevěsta Kristova bude zahrnovat ty, kteří se vzdali snahy nalézt pomoc, útěchu, povzbuzení, či uspokojení v čemkoliv na této Zemi. Naučili se plně záviset na tom jediném, kterého milují, aby On mohl uspokojit každou jejich žízeň a hlad. Chodíte s Ježíšem takovýmto způsobem? Chci vás pobídnout, držte svůj pohled upřený na svého Ženicha. Každičkou chvíli očekávejte Jeho návrat. A nekoukejte po nikom a po ničem jiném v naději, že vás to naplní. Zů­ stávejte roztouženě zamilováni do Ježíše a věřte, že vám zjeví sebe sama ve své plnosti. Haleluja!

2. k a p i t o l a - S t a n i s l a v S t r u n c

V CO V Ě Ř I L I O H L E D N Ě V Y T R Ž E N Í OTCOVÉ VÍRY V co věřili otcové Církve z prvního století o vytržení? Věřili ve vytržení před soužením, nebo po soužení? Co učili učedníci apoštolů Ježíše Krista o vytržení? Tento článek obsahuje spisy prvotních církevních otců na téma vytržení. Těch, kteří byli vedeni přímo učedníky Ježíše Krista, a těch, kteří byli církevními vůdci druhého a třetího století. Nadpřirozený odchod všech věřících křesťanů ze Země a jejich vstup do Nebe. Samozřejmě, že spisy křesťanských církevních otců prvního, druhého a třetího století nejsou Písmo, ale přesto nám dávají ná­ hled na to, jaký měli tito prvotní církevní vůdci na Písmo náhled a jak ho inter­ pretovali. Kromě toho, co se naučili přímo od těch nejblíže k Pánu Ježíši Kristu. Z těch málo spisů, které se dochovaly a stále existují, a které mluví o době konce PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

a jejím načasování, je vidět jejich víra ve vytržení před velkým soužením. Tento článek také slouží k tomu, aby rozptýlil některé běžné mylné představy o teo­ logii vytržení jako o něčem, co bylo vynalezeno v 19. století člověkem jménem John Darby. On přišel s pojmem vytržení před velkým soužením. Po internetu existuje mnoho článků a videí, které tvrdí, že doktrína o vytržení byla „vynale­ zena" v roce 1830 tímto člověkem. Následující výňatek shrnuje tuto teorii:

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

„Doktrína o vytržení, která byla prohlašována Johnem Nelsonem Darbym z Bratrské církve ve městě Plymouth (1800 - 1882), byla dnes přijata vět­ šinou Baptistů, Letničních, Božích shromáždění a mnoha dalších křesťanských denominaci a skupin. Myšlenka, že se Ježíš Kristus vrátí pro svou pravou Cír­ kev těsně před začátkem velkého soužení v tajném shromáždění nebo „vytr­ žení", byla důležitou součástí Darbyho učení. Hnutí, ve kterém se začalo šířit toto učení, vzniklo v malých skupinách v Anglii a Irsku kolem roku 1828, a do roku 1831 bylo součástí oficiálního učení Plymouthských bratří. Do roku 1860 se doktrína o „vytržení" dostala i do Spojených států. Stručně řečeno, námitka spočívá v tom, že spíše než aby byla skutečnou součástí Bible, byla celá myš­ lenka vytržení před velkým soužením jen vynálezem Darbyho, a nikoho jiného před ním. Toto se nám může zdát jako velmi silný argument, ale je to pravda? Opravdu zde nejsou žádné starodávné křesťanské spisy, které by mluviliy o tom, že Církev bude vytržena před velkým soužením? Podrobné prozkoumání pr­ votních církevních spisů nám jasně ukazuje, že tato obvinění jsou falešná, a že zde byli někteří církevní otcové, kteří opravdu psali o vytržení. •

Irenej z Lyonu

Irenej (130 - 202) byl biskupem církve ve francouzském Lyonu. Byl také oči­ tým svědkem a učedníkem Polycarpa, prvního učedníka apoštola Jana. Irenej je nejznámější pro svůj pětidílný spis „Proti bludům", v němž odhalil falešné náboženství a kulty své doby, spolu s radami, jak sdílet evangelium s těmi, kteří jsou jejich součástí. Ve svých spisech o biblických proroctvích uznal frázi „čas, časy a dělení časů" v Danielovi 7, aby označil tří a půl letou vládu antikrista jako vládce světa před druhým příchodem Krista. Také věřil v doslovné tisíci­ leté panování Krista na Zemi po druhém příchodu a vzkříšení spravedlivých. Na téma vytržení ve svém díle „Proti bludům", napsal: „Ty národy, které však samy o sobě nezvedly oči k Nebi a ani se nevrátily s díkůčiněním vůči jejich Stvořiteli, nechtějí vidět světlo pravdy. Tyto národy, zůstávající jako slepé myši ukryté v hlubinách nevědomosti, dostanou svoji odplatu ... A proto nakonec bude církev najednou z tohoto světa vytržena, jak je řečeno: Bude tam soužení, které nebylo od počátku, a nebude nikdy větší. Neboť toto je poslední závod spravedlivých, ve kterém, když vytrvají, budou korunováni neporušitelností."

STANISLAV STRUNC

Irenej popisuje Církev opouštějící hříšný svět těsně před obrovskými katastro­ fami. Používá termín „vychvácena", což je terminologie vytržení, neboť význam slova harpazo je „vychvácení". Používá verše z l.Tesalonickým 4:17, kde právě Bible krále Jakuba používá slovo vytržení. Poté cituje Matouše 24:21, kde Pán Ježíš Kristus říká: „Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od

počátku světa a jaké už nikdy nebude. “ A v tomto čase ti, kteří se obrátí ke Kristu v posledních časech, obdrží neporušitelnou korunu zmíněnou apoštolem Pav­ lem v 1. Korintským 9:25. Irenej byl plně přesvědčen, že vytržení se uskuteční v období před velkým soužením. •

Cyprián Kartaginský

Cyprián (200 - 258) byl biskupem církve v Kartágu. Během svého krátkého ob­ dobí jako vůdce církve provedl stádo skrze intenzivní pronásledování v rukou římské říše. V roce 258 n. 1. po té, co strávil sedm měsíců v domácím vězení, byl na příkaz římských autorit za svoji víru sťat. Několik jeho děl se dochovalo do dnešní doby. Ve svém díle se Cyprián zabýval i popisem velkého soužení v po­ sledních časech: „My, kteří vidíme začátek děsivých událostí, s vědomím toho, že ještě hroznější věci jsou na cestě, můžeme považovat za největší výhodu, že 168

z nich „zmizíme" co nejrychleji, jak jen bude možné. Vzdejme Bohu díky za to, že se budeme podílet na předčasném odchodu, když budeme vyjmuti a vy­ svobozeni z katastrof a hrůz, které jsou nevyhnutelné. Pozdravme tedy den, ve kterém bude každému z nás předán náš vlastní domov, den, který nás vychvátí a osvobodí od toho, co přichází na svět, den, který nás obnoví do ráje a do Jeho království." Zde můžeme znovu vidět použití vyjádření, které se běžně vyskytuje v souvislosti s vytržením, neboť Cyprián popisuje soud posledních časů jako „nevyhnutelný". On sám se přiklání k tomuto názoru ohledně načasování vy­ tržení, když píše, že křesťané zažijí „předčasný odchod" a budou „vysvobozeni"

PŘÍ CHOD

syna č lo v ěk a

z ničivých celosvětových soudů, které přijdou během Pánova dne. Vyjadřuje se takto v souladu s apoštolem Pavlem, který napsal, že „Bůh nás nepovolal k tomu, abychom zažili Boží hněv, ale povolal nás ke spáse". Cyprián vyjádřil radost a povzbuzuje věřícího čtenáře, aby se radoval z toho, že Církev bude „vzata" před katastrofickým velkým soužením světa. Stejně tak i Pán Ježíš Kris­ tus v Matoušovi 24:40 použil stejného vyjádření, když popsal, že jeden bude

ni.

č á s t

co

o

jeh o

p ř íc h o d u

n a psa li

jiní

„vzat“, a druhý bude „zanechán". Cyprián navíc ještě odkazuje na velké domy, které Pán Ježíš Kristus slibuje předat svým věřícím v Evangeliu Jana 14:1-3

„Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve Mne. V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem j á “.’ V obou těchto Biblických pasážích je použito řecké slovo paralambanó, a to jak v Matoušovi 24 „jeden bude vzat, a druhý zane­

chán", tak i v Janovi 14 „vezmu vás k sobě". Význam tohoto řeckého slova para­ lambanó je „přijmout vás ke mně», což znamená, že Ježíš přichází, aby se úplně sjednotil se svou Církví. To se odehraje právě při vytržení. Cyprián velmi jasně věřil a učil, že vytržení se stane ještě před velkým soužením. •

Efrém Syrský

Efrém (306 - 373 n.l.). V roce 338 se stal diákonem v církvi v Sýrii a později se stal biskupem v Nisibisu. Ačkoliv byl Římskokatolickou církví prohlášen „svá­ tým", nebyl nikdy osobně zapojen do katolicismu a ani dokonce nikdy nežil uvnitř římského impéria. Kniha „Pseudo Efrém" je jednou z jeho dochovaných děl. Toto dílo bylo nazváno „pseudo" kvůli pozdějšímu sporu o autorství. Nic­ méně tato kniha se ve svém jediném odkazu zmiňuje o vytržení. Ve své tvorbě o posledních časech napsal: „Moji bratři, musíme proto důkladně pochopit, co je nevyhnutelné. Už zde byly hladomory a morové rány, násilné pohyby ná­ rodů a znamení, které byly předpovězené Pánem, tyto věci již byly naplněny (uskutečněny) a nejsou již žádné další, kromě příchodu toho zlého, který se objeví v probuzeném římském království. Proč se tedy zabýváme světem a jeho starostmi a proč je naše mysl stále zakotvena v touhách světa a v úzkosti věků? Proč tedy neodmítáme každou péči o světské věci. Místo toho se připravme na setkání s Pánem Ježíšem Kristem, aby nás „vychvátil" ze zmatení a chaosu, který převládá v celém světě. Věř mi tedy, drahý bratře a drahá sestro, protože příchod Pána je blízko, věř mi, protože konec světa je od nás vzdálen na pouhý dotek ruky, věř mi, protože toto je poslední čas. Nebo snad nevěříte, dokud neuvidíte svýma vlastníma očima? Dejte si tedy pozor na to, aby se mezi vámi nenaplnila věta vyřčena prorokem, který prohlásil: „Běda těm, kteří chtějí vidět den Páně!" Protože všichni svati a Boží vyvolení budou shromážděni u Pána před velikým soužením, které přichází na svět, aby neviděli zmatení a chaos,

STANISLAV STRUNC

169

které ovládne celý svět kvůli hříchům lidstva. A tak, bratři moji nejdražší, jedná se o jedenáctou hodinu a konec světa přichází ke sklizni, a andělé, vyzbrojení a připraveni, přijdou a budou držet srp ve svých rukou v očekávání Pánova království". S pocitem naléhavosti a silného varování Efrém píše, že poslední čas to­ hoto světa již začal a konec všech věcí může začít kdykoli. Tento text velmi jasně uvádí, že svati a Boží vyvolení, všichni znovuzrození věřící v Pána Ježíše Krista, budou „vzati k Pánu“ před velkým soužením. Efrém také označuje sta­ rozákonní „Den Páně" a velké soužení posledních časů jako stejnou událost. Efrém cituje Amose 5:18, který říká: „Běda těm, kteří touží po Hospodinově

dni! K čemu vám bude Hospodinův den? Přijde s tmou, a ne se světlem!" Efrém se snaží zdůraznit, že křesťan by měl žít s vědomím toho, že den Páně přichází. V první části této pasáže Efrém poznamenává, že: „Musíme proto důkladně pochopit, moji bratři, co je nevyhnutelné. Svět již zažil hlado­ mory a morové rány, násilné pohyby národů a znamení, které Pán předpověděl, tyto věci již byly naplněny. A nejen to, ale skuteční křesťané budou vychváceni ještě před tím, než toto všechno začne". Efrém popisuje první tři z prvních čtyř pečetí ze Zjevení 6. Války, hladomory a morové rány. To jsou stejná znamení posledních časů, jaká popisuje Pán Ježíš Kristus v Matoušovi 24:3-8 „Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu

učedníci o samotě. Řekni nám, kdy to bude? Jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa? Ježíš jim odpověděl: Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: Já jsem Mesiáš a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení. To všechno jsou jen počátky porodních bolestí". Ježíš popisuje tyto události jako „začátek bolestí".

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

Říká také, že když se toto všechno stane, „konec ještě nenastal". Efrém ve svém díle souhlasí s touto interpretací, neboť říká, že tytéž události byly již naplněny (dokončeny) za jeho života, ale přesto to stále nebylo to skutečné velké sou­ žení posledních časů. Efrém velmi silně varuje čtenáře, aby nebyly ovládáni péčí o tento svět, protože svět ve své současné formě se blíží ke konci. Jak se blíží druhý příchod Pána Ježíše Krista, věřící mají hledět do Nebe a vydat svá srdce tomu, co těší Boha. Je zřejmé, že Efrém rozlišuje mezi druhým příchodem

ni. část

c o o j e ho p ř í c h o d u na p s a l i j iní

Krista a vytržením, a činí to tím, když staví vytržení církve těsně před příchod velkého soužení. Shrnuto a podtrženo: St a r o v ě c í c ír k e v n í o t c o v é p r v o t n í CÍRKVE VĚŘILI VE VYTRŽENÍ

Přestože neexistuje velký počet spisů o posledních časech, není pochyb o tom, že mezi církevními otci prvotní církve existovala víra ve vytržení a učili o něm se silným důrazem a biblickou podporou. Pokud jde o načasování vytržení, pr­ votní církevní otcové je vložili před den Páně - Velké soužení posledních časů. Spisy prvotních vůdců církve samozřejmě nejsou Písmem, a nemělo by s nimi byt nakládáno na stejné úrovni Bible. Pouze správně rozdělené Písmo z Bible může určit, zda konkrétní víra je přesná, nebo chybná. Ale spisy prvotních cír­ kevních otců nám mohou sloužit jako užitečné komentáře, stejně tak jako dnes používáme komentáře v našich studijních Biblích. Co spisy ale jistě dokazují, je to, že doktrína vytržení již existovala dávno před Johnem Darbym a byla sou­ částí křesťanské víry od prvních dnů apoštolů.

3. k a p i t o l a - M a r i e F r y d r y c h o v á

ŠOKUJÍCÍ

ZPRÁVA

JMÉNEM

VYTRŽENÍ

Poklidnou, prázdninovou hladinu Církve v Čechách i na Slovensku v roce 2017 rozvířila zpráva, že svatba Beránkova je připravena a náš milovaný Že­ nich může svou nevěstu, krásnou, čistou, bez vrásky a bez poskvrny uchvátit a odvést do svatební komnaty v kterýkoliv okamžik naší současnosti. Jeden by si myslel, že nevěsta zajásá a s rozevřenou náručí poběží Ženichovi vstříc. Ale ne, tahle zpráva vyvolala bouři ve skleničce vody. Je zajímavé, že starší generace, o možném příchodu Pána Ježíše za jejich života dobře ví a věří tomu. Střední generace, ti plus minus mezi pětatřiceti a padesáti lety, také ví, že Pán Ježíš přijde, ale jsou tak zaměstnaní svým vlastním životem, svou prací v církvi, svými vizemi a jejich realizací, že zastavit se a při­ pustit, že by všechno to pachtění mohlo velmi brzy skončit, u nich nepřipadá

MARIE FRYDRYCHOVÁ

v úvahu. Nejhůř je na tom ovšem mladá generace. Ti od třiceti níž. Ti mají představu, že příchod Pána Ježíše znamená konec světa, jejich smrt a zkázu. „Je hezké, co mi říkáš, ale mně je teprve šestnáct, a já nechci umřít, já chci žít“, slyšela jsem. Co jsme to v posledních pětadvaceti letech v církvi učili, že mládí neví, že Svatba Beránkova bude ten nejúžasnější historický okamžik za celých 2 000 let Církve? Mládí, které tak rádo chodí po svatbách svých přátel, se bojí svatby Be­ ránkovy, přestože to bude svatba všech svateb, a tak živá, jako nic na této Zemi živé být nedokáže. Čtvrtá kapitola z 1. Tesalonickým 4:13-18 se čte hlavně na pohřbech: „Nechceme bratři, abyste nevěděli o našich zesnulých. Nemusíte nad

nimi truchlit jak o jiní, kteří nemají naději. Ježíš, ja k věříme, zemřel a vstal z mrt­ vých; právě tak věříme, že Bůh přivede s Ježíšem k životu i ty, kdo zesnuli v Něm. Mám pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z Nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem na vždycky. Povzbuzujte se navzájem těmito slovy. “ Po dvou tisících letech jistého zklamání, že Pán Ježíš ještě stále nepři­ šel, používáme toto místo jako útěchu pro pozůstalé a snažíme se je ujistit, že slovy českého klasika: „Pán i kmán, nakonec se v té společné hospodě všichni sejdem“. Ale o tom tu apoštol Pavel nemluví. Všichni Ježíšovi současníci věřili, že Ježíš se vrátí ještě za jejich života. Měli k tomu pádný důvod. Pán Ježíš ve 14. kapitole Janova evangelia vysvětluje svým nejbližším proč a kam odchází. Jan 14:1-3 „Nermuťte se v srdcích. Věříte-li v Boha, věřte i ve Mne. V domě mého

Otce je mnoho pokojů. Kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. “ Byl to závazný slib ženicha, který po úspěšných námluvách odchází od nevěsty do domovského sídla, kde pod ve­ PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

dením otce buduje svatební komnatu pro sedmidenní svatbu, a kromě toho bydlení pro mladou manželku a celou jejich budoucí rodinu. To byl slib života, ne smrti. Ti chlapi, kteří Ježíše poslouchali, věděli, že Ježíš svůj slib musí spl­ nit. Protože ženich pro nevěstu přijít musel, a kdyby náhodou umřel, musel si nevěstu vzít jeho bratr. Tak závazný slib to byl a platí dodnes. Prvotní Církev ze Židů skálopevně věřila, že Ježíš se vrátí za jejich života, a apoštol Pavel jako

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

evangelista národů tuto víru rozšiřoval i do okolního světa, včetně Říma, Korintu, Tesaloniky a ostatních měst i oblastí. 4.

kapitola 1. Tesalonickým není útěcha pro pozůstalé, že až jednou

umřou, s mrtvými se sejdou, ale je to útěcha pro ty, kdo čekali vytržení a báli se, co bude s jejich příbuznými, kteří se vytržení nedočkali. Současná Církev klade obrovský důraz na spokojený život tady na Zemi. I já jsem věnovala mnoho svého úsilívyučování o tom, jak se máme k sobě chovat, aby nám tady na Zemi bylo spolu dobře. Ale pokud by naše víra měla být jen nadějí pro život na této Zemi, pak jsme skutečně politováníhodnější než nevěřící. Čím víc se zabýváme sami sebou, čím víc aktivit pořádáme, abychom vy­ lepšili naše mezilidské vztahy, tím je to kolem nás horší. Naše víra nemá být zaměřena na nás. Naše víra má být zaměřena na Pána Ježíše. Vždyť je to náš milující Ženich. Jestli přípravy na Beránkovu svatbu jsou v Nebi již dokončené, jestli ta nádherná komnata, o které mluví Pán Ježíš ve své velekněžské modlitbě u Jana 17:24, kde byl Pán Ježíš s Bohem Otcem před stvořením světa, je vyzdo­ bená pro nevěstu, jestli je v Nebi rozhodnuto, že doba pohanů, kteří dupali po Jeruzalémě, je u konce, jestli v Nebi sečetli všechno naše evangelizační úsilí a dospěli k závěru, že každý na Zemi prostřednictvím moderních technologií už měl možnost evangelium slyšet, jestli nebeské báně jsou naplněné našimi modlitbami, jestli Nebeský Otec uvolňuje svého Syna, a Syn, Ten nádherný nebeský Ženich, vychází zamilované nevěstě vstříc a volá: „Pojď, má krásná, pojď!“, kdo z nás má právo říci: „Ještě ne, ještě zůstaň za dveřmi!" Moji milí, bázeň Boží mě jímá, když tohle píši. Takto zní závěr knihy Zjevení 22:16-17 „Já Ježíš jsem

poslal svého anděla, aby vám v církvích svědčil o těchto věcech. Já jsem ten kořen a rod Davidův, jasná jitřenka. “ Duch a Nevěsta říkají: „Přijdi“ Kdo slyší, ať také řekne: „Přijdi" Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu života. A Ten, který, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: „Přijdu brzy." Amen, přijď, Pane Ježíši!" Příprava nevěsty. Zjevení 19:1-9 A tehdy jsem slyšel hlas, jakoby velikého

zástupu, jako zvuk mohutných vod a jako zvuk silných hromů: „Haleluja! Pán všemohoucí se ujal kralování! Radujme se a jásejm e a vzdejme mu slávu, neboť nadešla svatba Beránkova! Jeho manželka se připravila, a bylo j í dáno, aby si ob­ lékla zářivě čistý kment." A ten kment jsou spravedlivé skutky svátých. „Ale na

MARIE FRYDRYCHOVÁ

173

to se přece nedá připravit11, řekla mi jedna žena, když jsem jí nesměle upozor­ nila, že je potřeba se připravit na vytržení. A tady opět vidíme to spojení vytr­ žení a smrti, které máme ve svých myslích hluboce zakořeněné. Ačkoliv všichni víme, že jednou zemřeme, a měli bychom být připraveni, připravit se na smrt je velmi těžké. Nikdo z nás nevstává ráno s myšlenkou, že by za pět minut měl umřít. To by se tady nedalo žít. Život milujeme a i velmi staří lidé musí hodně trpět, aby si přáli zemřít. Proto je tak nesmírně důležité oddělovat vytržení od smrti. Vytržení není pohřeb, vytržení je svatba. A na svatbu se těšíme všichni. Nevěsta a ženich nejvíc, ale spolu s nimi i ostatní pozvaní. Příprava svatby je dlouhodobá záležitost a také velká životní zkušenost. Ale je ohromný roz­ díl v tempu i kvalitě přípravy svatby rok před svatbou, a týden před svatbou. Poslední týden před svatbou už nevěsta nedělá nic jiného, než se doopravdy chystá. Všechno její úsilí směřuje k tomu, aby byla krásná. Přivážejí se šaty z půjčovny nebo od švadleny, natřásá se závoj, zkouší se střevíčky, hledá se kraj­ kový kapesníček, nejlépe vypůjčit si ho od babičky, běží se na kosmetiku, ke kadeřnici několikrát, protože účes se zkouší, prostě všechno, co nevěsta dělá, už je zaměřeno jen na ten nádherný den. Takhle se chystá nevěsta na Zemi. A nebeská nevěsta by se měla chystat méně? Méně se radovat? Méně se těšit? Vždyť Boží slovo je plné výzev: „Buďte připraveni, vaše lampy ať hoří!" Marek 13:34-37 Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal kaž­

dému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám všem: Bděte!" Motiv tohoto příběhu se v evangeliích několikrát opakuje, ale u Marka je připomenut služebník, o kterém se v Církvi moc nemluví. Je to vrátný. Vrátný má vždy funkci strážce. Strážného si vybírá a lustruje pán domu. Ne­ vybírají ho spoluslužebníci. Ale spoluslužebníci jsou určitě šťastni, když bdící PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

vrátný začne volat: „Pán se vrací, už slyším kopyta koní,“ protože mají čas vy­ skočit a pánovi se vší úctou při návratu posloužit. I já jsem šťastná, že Nebeský Otec povolal do církve své vrátné - strážce. Jsou z různých zemí, většinou se neznají, ale všichni říkají totéž: „Probuď se, nevěsto, ženich se vrací. Slyším Jeho hlas, vidím Jeho znamení." V sobotu 9. září 2017 byla v Bílém domě v Brně konference o vytržení. A tutéž sobotu

III. ČÁST

CO O J EH O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

prchalo 6,5 milionu Američanů z Floridy před řevem moře a hukotem a sílou dosud největšího hurikánu v historii, nazvaného Irm a... 6,5 milionu. To je víc než počet obyvatel Slovenska, víc než počet obyvatel Skotska, dvě třetiny obyva­ tel České republiky. Popravdě řečeno, kdyby něco takového mělo třeba i v jiné podobě potkat naši zemi, tak nevím, kam bychom se poděli. Tady není utíkat kam. Co ještě potřebujeme slyšet a vidět, abychom pochopili, že svatba je na spadnutí? A že to je také jediná možnost úniku před Božími tresty, které při­ jdou na zvrácený svět. Nevěsta se připravila. Jak se připravuje Ježíšova nevěsta? Zjevení 7:13-14 Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém

rouchu?“ Řekl jsem : „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. “ Církev má mít jednu hlavní starost, totiž jsou-li nevěstiny svatební šaty přečisté. Ještě je čas prát v krvi Beránkově, a je tu veliká skvrna, která, chceme-li být na svatbě, musí být odstraněna. Je to boj bratra proti bratru, sestry proti sestře kvůli teo­ logii. Kvůli teologii byl zabit náš Pán, kvůli teologii hořel na hranici Jan Hus a Jeroným Pražský, a jsou to neustálé teologické půtky, které špiní šat Církve. Už se nebijeme klacky, už se nepodpalujeme, ale náš jazyk umí své. Zloba, která se šíří od křesťanů po internetu proti jiným křesťanům, dovede být horší než kla­ cek. Zlé slovo, zlá vyplivnutá slina, zlá pomluva proti bratru v Kristu zastavila nejedno požehnání, které měl Nebeský Otec připravené pro záchranu našeho národa. Poslední dobou, kdokoliv tu chce zvěstovat Boží slovo, vždycky znovu proti němu v Církvi někdo teologicky zakročí a přes internet ho tak pomluví, že práce toho člověka vyjde vniveč. To je obrovská skvrna na šatě nevěsty Kris­ tovy v Čechách. Nemusím a nemám souhlasit s různými teologiemi, ale musím bratra a sestru v Kristu milovat. To je příkaz našeho Pána. Na svatbě Beránkově si na své pozemské teologie ani nevzpomeneme. Ale abychom tam mohli být, potřebujeme dělat to, co dělá skutečný Duch svátý a skutečná Nevěsta: Zjevení 22:16-20 „Já Ježíš jsem poslal svého anděla, aby vám v církvích svědčil o těchto

věcech. Já jsem ten kořen a rod Davidův, jasná jitřenka. “ Duch a Nevěsta ří­ kají: „Přijď!" Kdo slyší, ať také řekne: „Přijdi “ Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu života. Každého, kdo slyší prorocká slova této knihy, ujišťuji: Kdokoliv k nim něco přidá, Bůh mu přidá ran v této knize popsaných. Kdokoliv

MARIE FRYDRYCHOVA

z prorockých slov této knihy něco odejme, Bůh odejme jeho díl ze stromu života

a ze svátého města a z dobrých věcí v této knize popsaných. Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: „Přijdu brzy!“ Amen! Přijď, Pane Ježíši! Po celou historii Církve volá Duch a nevěsta: „Přijď, Pane Ježíši!“ To je největší touha nevěsty Beránkovy a Ducha Ježíšova. Toto volání se nevylučuje s ostatními modlitbami, s prosbami za dělníky, za žeň, za vládu, za rodiny. Ale je měřítkem lásky k Ženichovi. A také měřítkem skutečné víry. Protože vytržení je stejně abstraktní pojem jako třeba vzkříšení. Jestli z nějakého důvodu se k to­ muto volání nemůžeš, bratře nebo sestro celým srdcem přidat, pak se ptej proč? A jakou část svého roucha máš vyprat. Protože Boží Duch a Ježíšova Nevěsta volají: „Přijď!“ Maranatha! Apoštol Pavel šel dokonce tak daleko, že prohlásil: „Kdo nemiluje Pána Ježíše, ať je proklet. Maranatha!*1 Tak vážné to je. Láska k Pánu Ježíši je přímo vázaná na touhu po Jeho příchodu teď v mém životě. Ne až za deset, padesát let, sto let. Teď! „Přijď, Pane Ježíši!** Maranatha!

4. k a p i t o l a - J i ř í D o b r y l o v s k ý 176

POMOCNÍCI

BOŽÍ

Mnozí křesťané se vůči Vytržení, i když v něj jinak věří, staví velmi odtažitě. Nejčastější je to u mladých lidí, kteří k Vytržení často zaujímají následující postoj: „Vždyť mám celý život teprve před sebou. Chci se vdát nebo oženit, vystudovat, cestovat, dělat kariéru a já nevím, co ještě. Teď odtud ještě nechci. No, až zestárnu a přijdou nemoci, tak potom už mě tedy Bůh odtud může vytrhnout, proti tomu už nebudu nic mít a navíc se tím vyhnu smrti. “ Je to přístup, který má Pána na prvním místě? Ale jestliže se podobný

PŘÍ CHOD

syna člo v ěk a

způsob uvažování, i když ho nelze schvalovat, u těch mladých lidí dá ještě jakž takž pochopit, u lidí v pokročilém věku již v žádném případě. Člověk v letech už má životní zkušenosti, ví, že i ten nejlepší život přináší vedle radostí i spoustu trápení, přibývající nemoci a další problémy stáří, a nakonec tělesnou smrt. Je to snad něco, po čem by měl člověk toužit? Jenže navzdory tomu, Vytržení ne­ táhne, a pokud by bylo možné prodloužit si život na celá staletí, skoro každý by

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

tomu dal přednost. Tady na světě to přece známe, ale co nás bude čekat tam na druhé straně? Přemýšlel jsem o tom a dospěl jsem k závěru, že jeden z důvodů, a možná hlavní důvod, proč se lidé k Vytržení staví vlažně, spočívá v naprosté nejistotě ohledně toho, co tam, v Nebeském království, budeme dělat. Budeme u Pána, fajn. Ale co to znamená? Dostaneme harfy a budeme na obláčku po všechny věky prozpěvovat „Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh zástupů?" A jak dlouho potrvá, než si nad tou jednotvárnou existencí začneme zoufat? No, pokud to někdo chápe takhle, tak se ani nedivím, že po podobné perspektivě zase až tak moc netouží, jenže ta budoucnost je úplně jiná a v evan­ geliu ji máme v podobenství dostatečně popsanou. Představme si následující situaci: Je jeden úspěšný podnikatel, má velkou prosperující firmu, a protože sám je velice schopný, pro řízení a správu té firmy vlastně nepotřebuje nikoho jiného, než sám sebe. Takovým podnikatelem je i náš Pán, přičemž tou firmou, kterou řídí, je celý vesmír. Ale vraťme se k lidskému podnikateli. On pro ve­ dení své firmy, jak už jsem říkal, nikoho nepotřebuje a případní zaměstnanci či sluhové jsou často jenom pro zlost. Ale - chce mít své děti. Jenže proč? Vždyť s těmi dětmi je tolik starostí a práce, což velice dobře ví každý, kdo děti má. Nejdřív jenom řvou, potom všude lezou, do všeho strkají a všechno rozbíjejí, pak přijde škola a s ní poznámky a pětky, u někoho míň, u někoho víc, potom puberta, no hrůza! Stojí to vůbec za to? Každý, kdo má děti, mi jistě odpoví - ano, stojí. Stojí to za všechny ty nervy a starosti a výdaje a probdělé noci, protože já mám své děti rád! A tady dostáváme odpověď; důvodem, proč chce ten podnikatel mít děti, je láska. Ta toho úspěšného podnikatele pudí k tomu, aby z těch malých řvoucích uzlíčků vychoval dospělé lidi, své zdatné pomocníky, se kterými se o všechno, co mu patří, rozdělí a bude to s nimi sdílet, ke společné radosti nad tím, jak se rodině dobře daří. A co dělá Pán Ježíš? Svým apoštolům řekl: Lukáš 17:10 Když tohle

všechno vykonáte, řekněte, že jste jen neužiteční služebníci. No samozřejmě, což­ pak Stvořitel a Pán všeho, co existuje, potřebuje někoho, aby Mu sloužil? V čem by Mu asi tak ten někdo mohl být užitečný, aby Pán sám tu samou věc nedoká­ zal zařídit miliónkrát lépe a rychleji? Ale Pán, i když nepotřebuje žádné služeb­ níky, chce mít děti. A je to dřina, něco z nás udělat a vychovat. Ale Pánovi ta námaha stojí za to, a je to opět Láska, která ho motivuje, Láska, která Ho kvůli nám přivedla až na kříž. Ale jako Boží děti, co vlastně budeme dělat, když ne

J I ŘÍ DOBRYLOVSKÝ

hrát na harfy a zpívat na obláčku? Tak jako ten lidský podnikatel se o všechno rozdělil se svými dětmi a všechno s nimi jako svými spolupracovníky sdílel, přesně totéž udělá i Pán akorát že jeho hospodářství je nekonečně větší. Bůh se s námi o všechno roz­ dělí, jak je řečeno v evangeliu Lukáše 22:29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil Mně. A dále například v Římanům 8:17 Jsme-li děti, jsm e tedy

i dědicové, dědicové Boží, spoludědicové Kristovi. Že v Nebeském království ne­ půjde o žádné hraní na harfy ani o nějakou nikdy nekončící hostinu a podobně, nám opět dosvědčuje evangelium, konkrétně podobenství o hřivnách. Samo­ zřejmě, je to podobenství, takže asi nepůjde o pět nebo deset měst, které by ten či onen křesťan v Božím království dostal na starost, ale co já vím, třeba o pět nebo deset slunečních soustav. Ale i ta města jasně ukazují, že nepůjde o ně­ jaké jednotvárné a k uzoufání nudné lelkování, protože dobré vedení města je opravdu obtížná a na všechny možné schopnosti náročná práce. Při které však již nebudeme neužiteční služebníci, které Všemohoucí Bůh opravdu k ničemu nepotřebuje. Ne, my budeme milované a milující děti našeho Nebeského Otce a Jeho oddaní pomocníci při správě všeho stvoření. Zdá se to snad někomu jako málo důstojný úkol, při kterém se bude nudit? 178

5 . k a p i t o l a - G. G u t t i n g ( 1 9 3 7 )

ZACHVÁCENÍ ŽENICHEM A PŘÍCHOD S KRÁLEM Pán Ježíš Kristus přijde zase! Víš o tom a jsi si toho plně vědom, čtenáři milý?

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVÉKA

Tisícové po městech i venkově, mezi vznešenými i nízkými, pronikli již ku poznání této vážné, avšak i požehnané skutečnosti. A nechť si posměvači po­ sledních dnů říkají: „Kdež jest to zaslíbení o příchodu Jeho?“ a nechť si „zlý služebník" v srdci svém říká: „Prodlívá pán můj přijít" přec jen „Ten, kterýž při­ jít má, přijde a nebude meškat". Ne-li, ó, by si Pán mocí svého Svatého Ducha těchto řádků použil k probuzení tvé duše, „aby snad přijda nenadále, nenalezl tebe spícího".

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

Z a s l íb e n í J e h o p ř íc h o d u

Milovaní učedníci jsou ještě jedenkrát shromážděni kolem svého Pána. Jidáš, zrádce, se právě vzdálil. Kříž už vrhal svoje stíny i do večeřadla, v němž stolují učedníci s Ježíšem. Právě jim sdělil, že hodina Jeho utrpení a smrti nadešla. Jaký to okamžik! Snad si dovedeme představit smutné, vyděšené obličeje, s výrazem žádostivého napětí obrácené k milovanému Pánu a Mistru, jen aby jim neušlo žádné z posledních Jeho slov! „Nermutiž se srdce Vaše” praví. „Věříte v Boha, i

ve mne věřte. “ V čem pak záleželo toto nové zaslíbení? Čti Jan 14:2-3 a uvidíš. Tam čteme: „V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pově­

děl bych vám. Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli. “ On neřekl: Jdu do Nebe a až zemřete, pak tam také ke Mně přijdete, nýbrž:

„zase přijdu a poberu vás k sobě samému”. Jedná-li se o smrt věřících, tedy to jmenuje Písmo v 2. Kor. 5:8 „vyjít z těla a přijít k Pánu“. Při příchodu Páně „nevyjdou věřící z těla“, nýbrž jejich těla budou „proměněna, aby byla podobná k tělu Jeho slávy" (Fil. 3:21). 1. K or.l5:52 „Hnedpojednou, v okamžení vstanou

mrtví v Kristu a živí pozůstavení budou proměněni". Neznamená tedy příchod Páně smrt, ale právě naopak, odstraní to, co smrt téměř již po šest tisíc let na tělech lidu Božího působila. Ó, jaký to bude den vítězství, jak pro Ježíše, tak i pro všechny, kteří Jemu náleží! Ú č e l J e h o p ř íc h o d u

Při svém nanebevstoupení zanechal Pán Ježíš dvoje rozdílná zaslíbení, která svého naplnění ještě očekávají. Dal zaslíbení pro Církev a zaslíbení pro Izrael, oboje od sebe se velice lišící zaslíbení. Až se bude mít naplnit první, objeví se Pán jako kdysi Izák, vycházeje vstříc Rebece. Ne tedy jako spravedlivý soudce, nebo jako výbojné kníže, nýbrž s vroucí nežnou oddaností milujícího ženicha. Kdežto při naplnění zaslíbení druhých, objeví se jako David, mocný dobyvatel, aby nastoupil svoje mocné panování. Jinými slovy: On jest Ženichem Církve a On jest Králem Izraelským. Musíme tudíž při Druhém příchodu Páně rozezná­ vat dva různé, od sebe se odlišující body. V jisté míře jsou to dva oddíly jedné a téže cesty. Nejdříve se objeví na oblacích v povětří, aby své svaté uvedl v Nebe; pak, po uplynutí podle všeho jen krátké doby, opět se navrátí, aby zde nastoupil svoje kralování, při čemž Jeho nebeští svati budou mít podíl na slávě království

G. GUTTI NG

Jeho a budou s Ním zde kralovat. Také při tomto předmětu naší úvahy chtěl bych použít obrazného výkladu. Mysli si, že jdeš jednoho krásného dne po sil­ nici, a tu přicházíš k malé nečisté kalužině. Pozorně ji obcházíš a jdeš dále, aniž bys na to více myslel. O několik dní později jdeš zase po téže silnici, ale po vodě v kalužině není už ani památky. Ani krůpěj této vody, byť do země vsáklé, není více k nalezení. Ono místo jest úplně suché. Co se s ním stalo? Nuže, na nebi zářící slunečná koule vyslala své teplé paprsky a všecky krůpěje vody vysu­ šila. Žádné oko nevidělo mizet vody, a zmizela přec. O tom nemůže být nikdo v žádné pochybnosti. O několik týdnů neb měsíců později vidíš tytéž krůpěje zase. Ale jak jsou změněné od té doby, kdys je posledně viděl v nečisté kaluži na cestě. Nyní mají podobu milých běloučkých sněhových vloček a stávají se předmětem obdivu pro každého. Drahý čtenáři, tak tomu bude brzo i s námi. Pán sám sestoupí z Nebe a „hned pojednou v okamžení" vzkřísí z prachu těla všech svátých zesnulých, spolu také promění těla těch, kdož živí pozůstanou do Jeho příchodu, a všech pak zachvátí k sobě vstříc v povětří. Žádné z míst Písma Svatého neopravňuje k domněnce, že by odvedení věřících bylo od ne­ obrácených viděno. Pravděpodobně jest však, že teprve objevení zmizení všech věřících zůstane jim znamením toho, co se stalo. Žid. 11:5 „Enoch není nalezen,

protože jej Bůh přenesl. “ Lidé jej hledali, neboť nikdo neviděl jeho přenesení. Nuže tedy, až Církev Kristova, nyní více méně světu skrytá, bude vzata v slávu, objeví se pak celé veřejnosti s Ním v slávě, když, jak psáno jest, „Jej uzří všeliké

oko“ (Zjevení 1:7). Náš oslavený Pán nám u Matouše 25 podává přesné popsání tohoto dvo­ jího způsobu svého příchodu. V podobenství o „desíti pannách" líčí nám první a v podobenství o „ovcích a kozlech" druhý způsob. V podobenství prvém ve­ jdou panny opatrné „s Ním na svatbu", v druhém vidíme Krále přicházejícího k soudu. Nechť si čtenář dobře povšimne tohoto patrného rozdílu. V prvém podobenství vchází zachráněni do Nebe, nevěřící zůstávají na Zemi pro přichá­ PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

zející soud. Ve druhém jsou bezbožní odsouzení, kdežto spravedliví zůstávají na této Zemi, aby měli podíl na požehnáních království Mesiášova. V prvém případě budou „dveře zavřeny", ve druhém jsou „nebesa otevřená". O s o b n o s t T o h o , k t e r ý ž p ř ijd e

Mnohé duše znající poněkud učení o příchodu Páně, zaměstnávají se více

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

událostmi, stojícími s tím v souvislosti a míní, že tyto již naplněny jsou, aneb ještě naplněny být musí, přehlídajíce při tom nade vše oslavenou osobu přichá­ zejícího. Nezapomínejme nikdy, že On sám je Ten, který brzy zase přijde, aby své drahé, vykoupené zástupy domů vzal! Očekávání některých událostí, místo čekání na Něho ubírá srdci mnoho síly a útěchy, jež jsou opravdovým podílem věřícího, vzhledem k této nebeské naději. Žel se nepříteli příliš dobře podařilo při mnohých věřících zaměnit milostivé zaslíbení o příchodu Páně za výhrůžku soudu, ač jak jsme viděli u Jana 14, bylo dáno od Pána, jako vzácné občerstvení pro ustalá srdce bázlivých učedníků. Také v pozdějších dobách, kdy povolaným a pronásledovaným, nově obráceným Tessalonicenským, připojuje ke svému sdělení o příchodu Páně krátkou, avšak významu plnou větu: „A protož potě­ šujte jedni druhých těmito slovy." Nedávno mi pravila jedna věřící paní: „Myslím-li na příchod Páně, tedy mi poskakuje srdce radostí." A malá dívka, s níž jsem se před lety znal, jednoho večera při návratu ze své vycházky - tehdy byla jedenáct roků stará - pravila: „Ó matko, když jsem tak chodila po ulici, viděla jsem, jak mračna se velice rychle přehání po nebi. Bezděčně jsem zůstala stát a zahleděla se do výšky a myslela si: kdyby tak teď přišel Pán Ježíš, jak bych se z toho zaradovala, že Jej smím ze všech nejdřív uvidět!" Co bylo tajemstvím po­ koje a radosti v srdci tohoto dítka, když tak při večerním soumraku zcela osa­ mocené hledělo do výše a Jeho obličej si vidět žádalo? Bylo to právě toto: znala osobu Toho, který přijít má a důvěřovala Jemu. Milovala Jej, ač Jej neviděla.

6. k a p i t o l a - K a r i n M i h á í o v á

K D E JE VÁŠ P O K L A D , TAM BUDE I VAŠE SRDCE V roku 2014, pri jednej návštěvě mojich rodičov, ma mój očko přivítal slovami: „Pán Ježiš už čoskoro príde." Moja prvá reakcia bola: „Oci, to nemůže byť pravda. Ja nechcem, aby Pán prišiel teraz." Ospravedlňovala som si to úplné legitímnymi túžbami mójho srdca. Chcela som, aby boli spasení další 1’udia a hlavně tí okolo mňa. Pán predsa nemůže prísť teraz! Mojim najsilnejším

KARIN MIHÁEOVÁ

argumentom bolo to, že sa najprv musia naplnit’ proroctvá, ktoré mi dal do mójho osobného života a až potom móže prísť. Mali sme doma ohladom toho „nemalú teologická dišputu“. Napokon to „rozsekla“ moja mamka, ktorá mi připomenula list apoštola Pavla 1. Korintským 13:9-10 Lebo z čiastky známe

a z čiastky prorokujeme, ale keďpríde to, čo je dokonalé, vtedy to z čiastky bude zmařené.” Inými slovami, keď sa naplní to dokonalé proroctvo, že konečne bu­ deme s Pánom, ostatné proroctvá stratia pre nás význam a ak sa ešte nenaplnili, budú zmařené. Nechala som teda očka nech ďalej verí, že Pán skoro príde, a ja teda tiež chcem aby prišiel, ale nie, aby chodil až tak úplné skoro. Krátko na to som mala velmi živý sen, ktorý na mňa silno zapósobil. Bý­ vala som vtedy na Královských Vinohradoch v Prahe a mala som okno s výhladom do vnútrobloku domu. Snívalo sa mi, že stojím pri otvorenom okně svojej izby, ruky mám pozdvihnuté k nebu a chválím Pána. V tom sne bol krásny teplý deň. Mala som požehnaný čas uctievania a zrazu som vnímala, že Pán už prichádza. S úsmevom na tváři som sa Ho spýtala: „Pane si to ty? Tak ja idem.“ Zodvihla som ruky a chcela som Mu vyjsť v ústrety. Celé to trvalo asi sekundu. Avšak nohami som sa nemohla odlepit’ od podlahy svojej izby. Moje nohy boli ako z olova. Také ťažké, že som s nimi nedokázala ani pohnúť. A vtedy som sa zobudila. Vydesená z toho, že tu zostanem, spýtala som sa Pána: „Čo to zna­ mená? Čo je to, čo ma tu drží?“ Po dvoch dňoch úpěnlivého hladania odpovede, som ju aj dostala. Pán Ježiš prehovoril do mójho srdca, že to „olovo“, čo drží moje nohy, je moja velká starost’ o spasenie druhých. Ale na prvom mieste má byť mój vztah s Ním, až potom všetko ostatné. Pán ma napomenul a od tohto okamžiku sa náš vztah začal postupné meniť. Za následok to málo aj to, že som začala túžiť po Jeho příchode. Moje srdce sa začalo premiestňovať smerom k Jeho príbytkom v Nebesiach. Necítím sa dokonalá, ale viem, že som nevesta, ktorú zdokonaluje jej nebeský Ženich - úžasný Kristus. Svojím slovom, svojím krížom, svojou krvou PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

a svojím životom. Stále mám túžbu po spasení l’udí. Prajem si, aby dom Boží bol plný! Ale najviac, aby už prišiel! Pán Ježiš povedal, že po láske poznajú, že sme Jeho učeníci. Ak budeme viac milovat’ než súdiť, 1’udia to poznajú. Tudia túžia po láske a přijatí. Dokial’ nepríde, neochvejne rozprávajme o nádeji, ktorú v Ňom máme. Lebo každý 1’udský život má v Božích očiach nesmiernu cenu, cenu Kristovej krvi. Maranatha!

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

7. k a p i t o l a - K o m e n t á ř „ S t ud i j ní Bible s v ý k l a d o v ý m i p o z n á m k a m i "

VYTRŽENÍ

(strana

1 970)

ITe 4,16-17 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí

z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Výraz „vytržení" je ekvivalentem řeckého termínu harpazo, který je v ITe 4,17 přeložen jako „uchvácení". Tato událost, popisovaná zde a v IKo 15, se vztahuje na vzetí církve ze země a setkáni s Pánem v oblacích. Bude se týkat pouze věr­ ných křesťanů z Kristovy Církve. 1) Těsně před vytržením, když bude Kristus sestupovat z nebe pro svou církev, budou vzkříšeni zemřelí v Kristu (IT e 4,16). Nejedná se o totéž vzkříšení, které popisuje Zjevení 20,4, neboť to druhé představuje udá­ lost, k níž dojde až poté, co se Kristus vrátí na Zem, zničí bezbožné a sváže satana (Zj 19, 11-20,3). Vzkříšení ve Zj 20,4 se týká těch, kdo zemřeli mučednickou smrtí v období velkého soužení, a snad i starozá­ konních svátých (viz Zj 20,6). 2) Současně s tím, jak vstanou mrtví v Kristu, žijící křesťané budou pro­ měněni. Jejich těla obléknou nesmrtelnost (1K 15,51.53). Stane se to ve velmi krátkém časovém intervalu, „v okamžiku" (IK o 15,52). 3) Jak vzkříšení, tak proměnění věřící budou společně uchváceni a setkají se s Pánem v oblacích, tj. v atmosféře mezi zemi a nebem. 4) Budou viditelně sjednoceni s Kristem (IT e 4,16-17), vzati do Otcova domu v nebesích (Jan 14,2-3) a sjednoceni se zemřelými, které milovali (IT e 4,13-18).

STUDI J NÍ BIBLE S VÝKLADOVÝMI POZNÁMKAMI

5) Budou zbaveni všech těžkostí (2Ko 5,2. 4. Fp 3,21), veškerého pronásle­ dovaní i útlaku (Zj 3,10) a budou vysvobozeni z říše hříchu a ze smrti (IKo 15,51-56). Vytržení představuje vysvobození od „přicházejícího hněvu“ ( ITe 1,10. 5,9), tj. od velkého soužení. 6) Naděje, že se náš Spasitel brzy vrátí a vezme nás ze světa, abychom na­ vždy byli s Pánem (ITe 4,17), je blaženou naději všech vykoupených (Tt 2,13). Pro trpící věřící je tato naděje hlavním zdrojem útěchy (ITe 4,17-18. 5,10). 7) V ITe 4,17 hovoří Pavel v 1. osobě (,,my“), neboť si uvědomuje, že ke Kristovu návratu může dojít již za jeho života, a toto očekávání sděluje Tesalonickým. Bible neústupně vyžaduje dychtivé a ustavičné očeká­ vaní návratu našeho Pána. Dnešní věřící musejí být vždy bdělí a plní nadějného očekávání Kristova návratu pro Jeho Církev (Ř 13,11. 1K 7,29. 10,11. 15,51-52. Fp 4,5). 8) Část zjevné církve, která se nezdržuje zlého a je nevěrná Kristu, bude na zemi zanechána (M 25,1. L 12,45). Tito lidé zůstanou součástí odpadlické církve (Zj 17,1) a viz článek VĚK ANTIKRISTA str. 1976, podro­ bené Božímu hněvu. 9) Po vytržení bude následovat den Páně, den, s nímž přijde hněv na bez­ božné, který jim přinese úzkost a strach (ITe 5,2-10). To bude násle­ dováno druhou etapou Kristova návratu, kdy přijde zničit bezbožné a

PŘÍ CHOD SYNA ČLOVĚKA

vládnout na zemi (M 24,42. 44).

III. ČÁST

CO O J E H O P Ř Í C H O D U N A P S A L I J I NÍ

CO NAPSALI O KNI ZE „ V Y T R Ž E N Í

Jiřina Gina Čunková

Jak se poprat s knihou „Vytržení". Moje duchovní dospívání začalo v praž­ ském Křesťanském společenství, zprvu na Maninách. Navštěvovala jsem každou biblickou hodinu, chodila na mládež, přestože jsem měla už dvouletého syna, a když byla nějaká akce navíc, nechyběla jsem na ní. O svém Pánu jsem chtěla vědět všechno. Hltala jsem Bibli, kupovala si knížky, četla je do noci, dělala jsem si poznámky. Nebyl den, kdy bych se cítila dostatečně nasycená. Na základech jsm e probírali mimo jiné i otázku druhého návratu Ježíše Krista. Tehdy kdosi přinesl na skupinku film A Thiefln The Night (Jako zloděj v noci) z roku 1972. V počtu 9 lidí jsm e usedli k televizi. Film trvá něco přes hodinu, a ačkoli jeho kvalita je hodně špatná, byl tak napínavý, že jsm e ani nedutali. Ticho bylo i hodinu po filmu. Až pak kdosi řekl: Jste připraveni odejít kdykoliv z této země? Odpověď nedostal. Místo toho se někdo jiný začal modlit: „Pane Ježíši, jestli nejsem připravený, ukaž mi to, prosím “ a začal vyznávat své hříchy. Modlili jsm e se dlouho a nikdo z nás nechtěl jít spát. Další den jsm e se potkali znovu, pak zase, a vlastně to tak trvalo několik týdnů. Byli jsm e spolu, večeřeli jsm e spolu, modlili jsm e se, zpívali, četli si z Písma, a bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Protože nic na této zemi nejde věčně, skončilo i toto období. Přece jen jsm e museli plnit i jiné p o ­ vinnosti. Scházeli jsm e se však dvakrát týdně, a rádi. Nemluvili jsm e o ničem jiném než o službě Bohu, o evangelizaci, rozvíjeli jsm e plány, ja k říct dalším lidem o spasení v Kristu a nic nám nepřekáželo. Jezdili jsme do okolních městeček starou Karosou, vybaveni aparaturou, kterou jsme vždy někde postavili a sdíleli s lidmi naše svědectví o tom, ja k jsm e se stali křesťany. Byli jsm e trochu blázniví, ale nadšení nám tedy nechybělo. Myslím, že celé to období od roku 89 - 94 bylo nadšenecké. Vědomí, že Pán Ježíš může přijít kdykoliv, nás vedlo k větší aktivitě a vydanosti než předtím. Zároveň s tím jsm e se povzbuzovali slovy, že Pán může přijít

P Ř Í C H O D SYNA ČL OV ĚK A

185

dnes, tak udělejme, co je třeba. O tom, že budeme jednou vytrženi, jsem nikdy nepochybovala. Od té doby jsem však neslyšela už jediné ucelené kázání o poslední době. Až nedávno. Dostala se mi do rukou kniha Sergeje Mihála Vytržení. Pus­ tila jsem se do čtení. Nejsem odborník na recenze, ani teolog, tak se ne­ budu pouštět do rozboru knihy samotné. To nechám na jiných. Kniha mě povzbudila, napomenula, ale také lehce znejistila. Povzbudila mě v tom, že konečně zase někdo přišel s touhou říct světu: „Lidé, bděte, Pán Ježíš přichází. “ Ani jednou jsem nezapochybovala, že by snad cílem autora bylo křesťany rozhodit, a dokonce naštvat. Přesto se tak děje. Je údajně jedna dívka, která kvůli knize zrušila svoji svatbu. Je údajně jiný muž, který své ženě říká, že musí být dokonalá, jinak tu zůstane. Další člověk chodí po do­ mácnostech a říká lidem, že ten DEN má nastat 23. září. K jinému pasto­ rovi chodí mladí lidé a jsou rozhozeni tak, že jim musí sloužit. Dalšího teologa kniha tak naštvala, že ji doporučuje spálit, rozdrtit na prach a vypít jejím zastáncům. Silné vyjádření jedné recenze, která běží do emai­ lových schránek mnoha lidem. Kdo se bude pozastavovat nad způsobem a nenávistnou form ou sdělení teologa? Hlavně, že jsm e přišli na to, že je kniha špatná. A ten nespočet ironických poznámek na adresu autora na sociálních sítích... Ve vypočítávání dat, jakkoliv mu vůbec nerozumím, tam spočívalo při čtení knihy mé znejistění a přiznám se, ačkoliv si rovněž myslím, že ži­ jem e v poslední době, nevím, co s tím. V knize není žádný konkrétní den pro příchod Pána Ježíše, přesto náznaky pro určité období v ní jsou. Ob­ dobí do roku 2024. To znamená sedm let. Kníhaje napsaná, lidé ji kupují, jsou fascinovaní a dělají nejrůznější rozhodnutí. Pokud dají své životy do pořádku, protože vědí, že žijí jako nepřátelé kříže, pak kniha splnila svůj účel. Pokud začínají dělat bláznivá rozhodnutí, potřebují pomoc. Možná potřebují slyšet toto: Ano, jednou ten DEN přijde, o tom není pochyb. Ať už věřím tomu, zda budeme vytrženi před, nebo po, jednou to přijde. Bojíš se toho? Pak pojďme probrat, proč se bojíš. Těšíš se tak moc, že se ti

PŘÍCHOD

syna

č l o v ě k a

už ani nevyplatí vstát z postele? Pak je taky něco špatně. To neznamená, že nemáš pracovat tak jako včera. To neznamená, že máš skončit školu a čekat na poli nebo na střeše svého domu. To neznamená, že bys měla rušit svoji svatbu. Neznamená to ani to, že máš plísnit svoji ženu za to, že není dokonalá. Zapomněl jsi snad na své očištění? Podívej se nejdřív do svého oka. Vidíš ten trám? Až ho vyjmeš, můžeš své ženě něco říct. Ne však tímto způsobem. Já se knihy nebojím. Ráda se potkám s jejím autorem, ráda mu sdělím, co konkrétně mi nesedí, ráda s ním budu diskutovat. Řeknu mu také, že se možná pustil do nebezpečna, a věřím, že diskuze s ním nad rozborem knihy může být zajímavá. Jsem ráda, že ji napsal. Nebojím se právě proto, že jsem s Bohem smířená. A tak pracuji, dělám, co umím, denně zpytují své svědomí a čekám. On totiž může přijít DNES.

(C

Martin Maj irský

Velice pečlivě a přitom čtivě napsaná publikace na téma Vytržení, jež na českém literárním trhu vyplňuje obrovskou mezeru. Autor přehledně a strukturovaně shrnuje obecně známé interpretace zahraničních eschatologů, což je poněkud zvláštní, jelikož sám není nikterak jazykově zdatný, a přesto přidává navíc i velice originální pohled na některé pasáže novozá­ konních knih, jež jiní odborníci zpracovali pouze okrajově, anebo vůbec. Je pozoruhodné, že předkládané interpretace, zvláště pak veršů z poslední knihy Bible - Zjevení, čtenáře nejprve mírně překvapí, ale po pečlivém a hloubavém srovnávání s textem Písma vyznívají věrohodně, a zcela jistě nejsou v rozporu s kontextuálním odkazem ja k starozákonních spisů, tak evangelií a listů apoštolů. To samo o sobě poukazuje na autorovu jed i­ nečnou duchovní inspiraci a prokazuje taky individuální zjevení v p o ­ rozumění biblických pasáží, jež jsou dlouhou dobu předmětem mnoha polem ik a kontroverzních komentářů. Přínos předkládaného díla je v mnoha ohledech nedocenitelný, má p o ­ tenciál nejenom výrazně usnadnit úsilí mnoha lidem teprve hledajícím

p ř íc h o d

syna

č l o v ě k a

187

vlastní duchovní orientaci, ale pom áhá letitým křesťanům lépe pocho­ pit smysl Ježíšova života i obsah jeho učení, pochopit dosah jeho oběti na golgotském kříži pro dnešní dobu a s tím spojenou urgentní výzvu k přehodnocení životních priorit, k obnově morálky, osobní zbožnosti a k uspořádání mezilidských vztahů v době těsně před naplněním dávno zapsaných proroctví, jež s pravděpodobností blížící se jistotě zažijeme již velice brzy. Události klíčového významu pro lidi očekávající návrat Ježíše Krista pak bezesporu bude evakuace těch, jež splňují předem dané pod­ mínky (shrnuté ve výrazu „být hoden'), fyzické vzetí, neboli vytržení části křesťanské Církve (duchovně připravené) do nebeské vlasti, do bezpečí nebeských příbytků těsně před tím, než Bůh zahájí spravedlivý soud nad obyvateli Země.

cc

Jiří Zmožek

Bibli se nic nevyrovná, ale tato kn íhaje hned po Bibli, to nejlepší co jsem kdy četl. První den, kdy jsm e ji poštou dostali od známých ze Slovenska, jsm e ji četli doma s manželkou a dcerou jedním dechem. Nadšeni z toho, kolik je v knize odkazů na biblické verše a kolik opory hledá autor v celé Bibli, kde je rozházeno jak o puzzle všechno, co se mu podařilo neoby­ čejným způsobem vyhledat a poskládat. Je to kniha, jejíž obsah je nepo­ chybně inspirován Duchem Svatým, stejně jak o její literární zpracováni, které je opravdu výjimečné.

CC

Marie Frydrychová

Na začátku recenze předesílám, že jsem až do přečtení této knihy byla přesvědčená, že vytržení Církve bude uprostřed doby soužení. Vedlo mě k tomu chronologické studium Knihy Zjevení, které ja k dnes vidím, bylo značně povrchní. Ale dost již o mně. Mihálova kníhaje zcela ojedinělá, ba přímo jedinečná z několika důvodů. Dva se pokusím nyní čtenáři přiblí­ žit. Kromě tří úvodních kapitol je kniha rozdělena do dvou dílů. V prvním díle jsou části: I. Vytržení, II. Vzatí a zanechaní, III. Znamení na Nebi. Ve druhém díle pak najdeme části: I. Soužení světa, II. Kristův příchod, III.

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

Tisícileté království a Závěr. V čem se mi jev í tato publikace jedinečná? a) Autorje hluboce oddán doslovné interpretaci Písma a velmi bedlivému, skutečně písmáckému zkoumání Písma, ve kterém dokládá Nový zákon Starým zákonem. Tak jako sám Pán Ježíš dokládal celý svůj život výroky starozákonních proroků, tak i Mihál podrobuje Nový zákon, především knihu Zjevení a evangelia, konfrontaci se Starým zákonem. Díky tomu se čtenář zcela logickým způsobem dozvídá, že Svatba Beránkova - tj. Vytržení, neboli správně vychvácení, doslova uchvácení Kristovy nevěsty svým Ženichem na Nebesa, kde se bude konat Svatba Beránkova, je jiný historický okamžik než Den Hospodinovy pomsty (což je doba soužení), ale také jiná historická doba než 2. Ježíšův příchod na Olivovou horu v Je­ ruzalémě, kam přijde Ježíš až v době Armagedonu, tedy na závěr soužení se svojí manželkou - tj. všemi svátými. Tento prvek, totiž že vytržení není 2. příchod Ježíšův, je v eschatologických výkladech nezvyklý. b) Velmi odvážný a v Církvi zcela netradiční počin učinil autor tím, že se na základě Písma rozhodl bedlivě prozkoumat astronomické (prosím nezaměňovat se slovem a významem astrologický) jevy na nebi v prů­ běhu čtyř tisíc let před naší dobou a jednoho tisíce let v miléniu, což do­ hromady dává období pěti tisíci let. Tyto záznamy autor studoval na základě podkladů NASA. Porovnal náš kalendář s židovským kalendá­ řem, a tak objevil přesný počet tetrád krvavého měsíce, připadajících na dobu židovských svátků. Odtud pak už nebylo těžké připomenout, co se historicky s Izraelem v té konkrétní době dělo. Když autor seřadil velmi pečlivě, a dá se říci přímo vědecky, tyto astronomické úkazy a historii, pokusil se zjistit, o co šlo v astronomii (co viděli mudrci od východu na obloze) v době narození Ježíše, a ja k vypadá astronomický úkaz p o ­ psaný ve Zj. 12, 1-2 a 5. V souhrnu všech těchto znamení, o kterých mluví Nový zákon, našel tak mocné důkazy pro brzké Ježíšovo uchvá­ cení své nevěsty - Církve do oblak, že to skutečně čtenáři vyrazí dech. Úskalí této části knihy spočívá v tom, že všechna znamení: na Nebi, na zemi i v Písmu směřují tak neomylně k cíli, který je zřejmě velmi blízko, že kritici napadají autora, že určuje datum vytržení. Ale to není pravda.

p ř íc h o d

syna

č l o v ě k a

Autor sám sebe velmi bedlivě střeží a jakém ukoli datu se vyhýbá. Avšak data všech znamení jsou sama o sobě tak mocná, že nikoho nene­ chají chladným. Buď člověk přijme, anebo odmítne, ale nemůže zůstat lhostejným. Velkým kladem knihy je, že ačkoliv rozebírá závažné a těžké téma, je na­ psaná jednoduše a srozumitelně, takže každý může pochopit sled jednot­ livých úvah a může si je v Písmu snadno sám dohledat. Ve druhé části knihy, která se zabývá budoucností, bych možná častěji připomněla čte­ náři, že jd e o předpoklad. Na začátku tohoto dílu se to uvádí, ale protože čtenář může být zapomnětlivý nebo roztržitý, osobně bych toto slovo opa­ kovala vždy, když autor uvádí možný letopočet. Ale to je jen detail. Kniha Vytržení svědčí o autorově hluboké lásce a oddanosti Kristu i jeho Slovu, a měl by ji číst každý křesťan. A to brzy. a

Juraj Kaličiak

Maranatha Jirko a Sergej, rozhodol som sa napísať Vám pár riadkov k Božiemu dielu, ktoré robíte. Vprvom radě Vás naše spoločenstvo vezme viac do modlitieb, pretože nám Duch ukazuje, že ste vstúpili do vážného duchovného zápasu. Zobúdzať zaspaté srdcia božích dětí a slúžiť v Kristovom tele k odtrhnutiu sa od tohto světa k Pánovi (a tým pádom žit vydaný služobný život), to najviac vadí tomu zlému. Vlažní krestánia mu nevadia. Preto bude v prvom radě útočit’ na Vaše pomazanie, aby ste sa pohoršili, utiahli alebo viedli zbytočné boje s náboženskými kritikmi (nevravím, že netřeba počúvaťčo hovoria Božím mužovia aj keďto móže byť iný názor). Je to vysoký level školy zomrieť sebe a žiť Kristovi. Je bolestné cítit’cez Ducha, že mnohé postoje majú základ z duchovnej závisti. Dovo­ lím si teraz mój pohlad na Vášu službu a na knihu Vychvátenie. Kniha má dve časti: a) Pomazaný hlboký a srdca sa dotýkajúci odkaz pre Boží Jud, že Pán si vezme nevestu. Všetko podložené Božím slovom, ale hlavně je to v moci Ducha Svátého napísané. Sláva pánovi za to. Nech si to použije.

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

b) Výklad do astronomických znamení a súvislostí, do znamení tejto doby na základe proroctiev z božieho slova. Táto časťje v duchovnom zápase ktorý vediete velmi zranitelná, pretože Satan sa okamžité do toho obul a začal prekrúcať, čo je tam napísané a šířit polopravdy. Je to časť, ktorá vyžaduje intelektuálnu námahu, to spracovať a to sa nie každému chce a předpojatý člověk si tam aj tak vyčítá to svoje. Napriek tomu, že Ser­ gej jasné uvádza že nepředkládá absolutizovaná pravdu, ale zarážajúce súvislosti. Ja som k tejto časti zaujal takýto postoj: „Móže to tak byť. Ak by to takto nebolo na mojej viere to nič nemení, veď nikto nepovedal, že tento výklad znamení je absolútna pravda, však z čiastky poznáme." Myslím, že satanova taktika smerom k nábožnému světu, čo sa týká tejto knihy je: „Vřtajte sa v argumentoch o znameniach, vaďte sa o tom, ob­ viňte, že je tam dátum vytrhnutia, hlavně, aby tým zanikol mocný odkaz o Pánovej neveste, ktorá má byť připravená. “ Myslím, že jeho taktika smerom k Vám je: „Přesuňte ťažisko z bodu 1 na bod 2 a nechať sa zatiahnuťdo argumentačnej vojny na úrovni rozumovej viery." Verím, že kto má vedenie Duchom a sa otvorí, tak časť 2. ho len viac nasměruje k časti 1. Sergej má pom azanie volat’k obnově vydaného života pútnika. Kniha má ešte jednu časť: Evanjelizácia neveriaceho světa. Hládajte ďalšie cesty, ako takto zasiahnuť neveriaci svět. Na závěr ďakujem Pánovi Ježíšovi, že dal našim národom ďalšieho pomazaného evanjelistu. Žehnám Vám bratia bojujte dobrý boj viery. c c

Drahoslava Dobrkovská

Milý bratře Sergeji, poslouchám Tvá kázání a stále dokola přemýšlím, kde je ten problém, proč před Tebou mnozí křesťané Tvé posluchače varují. Hledám ten rozpor v Písmu a nenacházím. Ptám se jich na konkrétní Biblické texty, které by odporovaly Tvému výkladu, ale nikdo mi neodpo­ vídá. Docházím tak pomalu a jistě k přesvědčení, že je dráždíš tím, že Jsi vzal Bibli doslova a vážně, a dokonce i s tím, že napevno počítáš s brzkým Kristovým příchodem. Světe div se, dnes a denně se ve sborech vyznává zmrtvýchvstalý Kristus, ale když tento živý Kristus má na svět přijít, tak

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

snad raději, aby nechodil - alespoň ještě ne teď, ještě chci dostavět dům a zasadit strom a zorat pole. Blahořečí se apoštol Pavel, ale když je někdo, a nyní to prosím vezmi jak o vyznamenání, „stejným bláznem pro Krista jak o on“, už je bludař, stejně tak je uznáván J. A. Komenský, velký uči­ tel národů a misie Českých Bratří, těch bratří, kteří čekali Pána každým dnem, a právě toto očekávání jim bylo motorem pro nádherné šíření Bo­ žího slova. Když ale někdo používá ten samý motor jak o oni a zvěstuje ty samé věci jako oni, nemá to „v hlavě v pořádku" a je proti evangelizaci. Tví oponenti se bojí o Tebe i o nás, kteří ta kázání posloucháme, aby­ chom nesešli z cesty a nebyli oklamáni. Abychom snad nevzali tu Bibli také tak vážně ja k o Ty. Kdo se tady vlastně, a čeho bojí? Bratře, jednu věc Ti nemohou upřít ani Tvoji oponenti, a totiž to, že nejsi vlažný. Zůstaň pro Pána Boha zapálený a nadále nás povzbuzuj texty z Písma o jeho příchodě, vždyťje to Tvůj úkol. Všichni počítáme s tím, že nyní vidíme jen částečně. Na Tvé službě si nejvíce cením její opravdovosti, zůstaň věrný tomu, k čemu Tě Pán povolal, a děkuji za Tvou službu '

192

PŘÍCHOD

syna

č l o v é k a

cc

Autor závěrem Rád bych poděkoval všem, kteří mají podíl na této službě. Pokud někdo káže Krista nebo o Něm píše v knize, musí počítat s tím, že se proti němu postaví týž duchovní svět, který stál i proti Kristu. Matouš 10:24,25

Učedník není nad učitele ani otrok nad svého pána. Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, tím spíše jeho čeleď!“ Matouš 10:34-42 „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit člověka ,proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti'. Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden. A kdo jd e za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden. Kdo nalezne svou duši, ztratí ji; a kdo ztratí svou duši kvůli mně, nalezne ji. “ „Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Kdo přijímá proroka proto, že je to prorok, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého proto, že je to spra­ vedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by jednomu z těchto maličkých dal napít proto, z e je učedník, i kdyby mu dal jen pohár studené vody, amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu. “ Z tohoto důvodu doprovází službu Pánova slova mnoho odmítání, ale i mnoho přijetí na všech úrovních života. Proto chci o to výrazněji poděkovat těm, kteří mají podíl na této práci. Neboť dobře vím, čím vším si musí pro­ jít, aby vytrvali. O to více a ze srdce děkuji čtenářům a spolupracovníkům na tomto Pánově díle od Laicestru přes Berlín, Karlovy Vary, Sokolov, Liberec, Fojtku, Litoměřice, Plzeň, Kladno, Prahu, Čáslav, Lysou nad Labem, Mladou Boleslav, Chrudim, Ženklavu, Brno, H. Krupou, Český Těšín, Třinec, Ostravu, Nýdek, Bystřici, Frenštát pod Radhoštěm, Koryčany, Bratislavu, Bernolákovo, Nesvady, Galantu, Sereď, Martin, Trenčín, Starou Turou, Ústí nad Labem,

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

193

Banskou Bystrici, Banskou Štiavnici, Žilinu, Bánovce, Partizánske, Vrbové, Liptovský Mikuláš, Prešov, Košice, Lorinčík až po Hermanovce, Medzianky a Humenné. Děkuji za lásku, kterou sdílíme v Pánu a za srdce ochotná pomáhat a nést břemeno této služby. Bez ní by to nebylo možné a nebyla by ani tato druhá kniha. Je jich mnoho napříč všemi denominacemi i mimo tradiční sbory. Za­ milovali si Krista a spolu s Duchem svátým volají: „Ano, přijď Pane Ježíši!” A nade vše naše chvála a díky patří Bohu, který si nás zamiloval a vykoupil krví svého milovaného Syna. Jeho je veškerá chvála, síla, moc i moudrost. Kristus není rozdělen jako naše denominace, a dobře zná ty, kteří jsou Jeho. Je pravda, že v této službě mnozí z nás zažíváme různé potíže. Ale to je ničím v porovnání se slávou, která má být zjevena na těch, kteří milují Boží slovo. A proto je na místě i velká radost, pokud jsme haněni kvůli křiku: „Hle,

Ženich je tu! Pojďte mu vstříc!“ Neboť je to Kristovo slovo. Naše služba není pro všechny, neboť nejsme posíláni ani přijímáni všemi. Ale naše srdce, ochota a Pánovo slovo, které kážeme, pro všechny je. „Proto se těmito slovy navzájem

povzbuzujte. “ „N a p ř i m t e a p o z d v i h n ě t e h l a v y ; “

Pán Ježíš je nejdůležitější. A pro každého z nás setkání s Ním. 1. Janův 5:12

Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Prorok Daniel viděl v nočním vidění, jak se setkáme v oblacích s Kristem. Uviděl, co se stane předtím, než půjdeme podle Pánova zaslíbení v Janovi 14:13 do příbytků na­ šeho Otce. Daniel 7:13 V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle — s oblaky

nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. Daniel prorocky popsal, jak Pán přijde s nebeskými oblaky, ale nepřijde až na Zem. Proč? Vysvětluje to apoštol Jan. Do detailů se věnuje právě té době, kterou Daniel v popisu svého vidění vynechal. Zjevení 14:14 A uviděl

jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp. Oba tyto verše z Písma se naplní krátce před naším vytržením. Pán Ježíš na těch oblacích nebude sedět jen tak. Bude čekat na příkaz svého Otce, který Mu donese anděl z nebeského chrámu: „Požni svou církev a vezmi ji do Nebes.11Zjevení 14:15 A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným

hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

hodina žně a dozrála úroda země." Pán Ježíš bude na oblacích čekat na maje­ stát slávy svého Otce. To je ta hodina, kterou zná pouze Nebeský Otec (Matúš 24:36). A podle toho, co čteme v Písmu, víme, že když už na ta oblaka přijde a sedne si, tak po celém světě se bude rozléhat křik popsaný v Matoušovi 25:6

Uprostřed noci se však ozval křik: „ H l e , ž e n i c h ; V y j d ě t e m u v s t ř íc !"

V tomto přesvědčení očekáváme, že v kteroukoli hodinu a den budeme shro­ mážděni k Němu. Tímto bděním naplňujeme Pánovo slovo v Matoušovi 24:44 a 25:13. Očekáváme příchod Syna člověka a naše vytržení Jemu vstříc do po­ větří. Nepřestáváme se dívat do oblak, ale zároveň ani nohama chodit po zemi. A co mě upevňuje v přesvědčení, že Pán Ježíš je tak blízko? Jsou to dvě klíčové věci, které vidím v Písmu a kterými se s vámi v této knize již rozloučím. Lukáš 21:25-28 „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi

úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře. Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou. A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“ Obě tyto věci Pán předpověděl z toho důvodu, že když je uvidíme, tak máme přesně toto vědět - jak je to blízko.

•

První věcí je: „Pohyb nebeských mocností v povětří.1' Tento pohyb je doprovázen znameními, o kterých nám mluvil v tom smy­ slu, že pokud je uvidíme, máme vědět, že se přiblížilo naše setkání s Ním. Na otázku: Proč přijdou tato znamení, čteme Jeho odpověď: „neboť mocnosti

nebes se zatřesou“. To znamená, že když Pán Ježíš přijde se svou obrovskou nebeskou mocí, tak to bude proto, aby ze Země vytrhnul miliony svých věrných do oblak a vzkřísil miliony svých zesnulých. A znamení na nebi i na Zemi budou tuto obrovskou koncentraci nebeských mocností potvrzo­ vat. Pohyb v duchovním světě se bude odrážet na pohybu v našem světě. To je také důvod, proč pohyb nebeských mocností Pán spojil se znameními našeho odchodu k Němu. Všechno jsme viděli, jak se to naplnilo v minu­ lých letech. Byl to „galavečer znamení" předpovídaných Písmem, o kterých jsem napsal předešlou knihu „Vytržení". Proč tedy věřím, že každou chvíli

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

půjdeme domů? Neboť nám znamení na nebi i na Zemi prozrazují pohyb neviditelných nebeských mocností, které se shromažďují v povětří, soustře­ ďovány kvůli našemu vytržení do Nebes.

•

Druhou věcí je: „Když se toto začne dít.“ Druhá je spojena s tou první. Předtím než celý svět uvidí na vlastní oči „Příchod Syna člověka", pro nás se teprve „toto začne dít“. A když se to ještě jen „začne dít“, tehdy uvidíme znamení na Slunci, Měsíci, hvězdách, a na Zemi úzkost národů bezradných, kam se podít. A tehdy, když se to všechno teprve „začne dít“, máme učinit podle Kristova slova: „napřimte se a zved­

něte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení. “ Máme tehdy dobře vědět, že se přiblížil čas našeho setkání s Ním. A své hlavy máme pozvednout právě proto, že všemu, co zanedlouho přijde na svět, unikneme ve vytržení.

Židům 11:6,7 Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry. Noe vešel do archy sedm dní před poto­ pou. Klidně tam čekal, neboť věřil slovu svého Boha, který za ním zavřel dveře. Těch sedm dní je pro nás symbolem víry v Boží slovo. Naoko se zdá, jakoby se nic nedělo, ale my máme Jeho slovo, a proto víme, že podle Jeho slova „za pár dní přijde déšť". Genesis 7:13-16 Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet,

synové Noeho, žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, ... vešli tak, ja k mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

Bůh zavřel dveře Noemovy archy a zavře i dveře na Nebi Zjevení 4:1 Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který

jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: „Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom. “ Ty dveře, které viděl Jan na Nebi a kterými prošel, se po vytržení zavřou. Dnes ještě otevřené jsou, ale po „Příchodu Syna člověka" se zavřou! Lukáš 13:25 V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste

zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: ,Pane, otevři nám, on vám od­ poví: ,Neznám vás a nevím, odkud jste.' Když se tyto dveře zavřou, je důležité,

PŘÍCHOD

syna

č l o v ě k a

abychom byli za nimi, a ne před nimi. Aby je Pán zavřel za námi, a ne před námi. Co máme proto udělat? Uvěřit Jeho slovu a přát si Jeho příchod! Vyjasnit si a udělat si pořádek ve svém srdci ohledně našeho pokladu. Neboť naše srdce bude vždy jen tam, kde bude náš poklad.

Nevyměňme Večeři svatby Beránka za popel světa Radujme se blízkostí Jeho návratu. Nevkládejme velké naděje do svého po­ zemského života. Nespoléhejme v zázračné uzdravení Země před Pánovým příchodem. Je to vše jen ztráta času a riziko, že mineme svůj cíl, kterým jsou Nebeské příbytky. Nemusíme všemu dokonale rozumět, a určitě ani nebudeme, ale milováním „Příchodu Syna člověka1' bude v ten „den" odměněna naše víra korunou spravedlnosti, korunou věčné slávy a radosti.

2. Timoteovi 4:8 Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž i všem, kteří milují jeho zjevení. Jak je to všechno blízko, o tom nikoho nepřesvědčuji a sa­ mozřejmě ani to nikomu nevnucuji. To si nedovolím, už jen kvůli slovu z Písně písní 2:7 Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních,

ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít. Jeden můj vzácný bratr v Kristu mi nedávno napsal: „Ty nejcennější Boží věci jsou nepřenosné. Nelze je najít a dát ostatním. Je to úžasná Pánova sláva a moc, že to tak střeží! Lze je jenom osobně, usilovně a celou bytostí hledat a do vztahu s Ním dávat sám sebe.“

Jan 1:10-12 Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastního nepřijali. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Možná se dnes ptáš sám sebe, jestli patříš k těm, kteří půjdou s Kristem, když přijde? A možná jsi ani neslyšel(a), že můžeš mít zdarma věčný život. Odpuš­ tění všech hříchů z lásky a z milosti pro Jeho jméno! Pokud nemáš ve svém srdci tuto jistotu, rozhodni se přijmout Krista. Klekni si před Ním a vlastními slovy se upřímně pomodli smysl těchto slov: „Pane Ježíši, potřebuji Tě! Skláním se před Tvým majestátem a z hloubi svého srdce Tě prosím - odpusť mi a očisti mě svou krví od každého mého hříchu. Věřím, že jsi Božím Synem, Beránkem

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

197

Božím, který na kříži zemřel i za mé hříchy, abych já měl(a) věčný život. Nyní když volám k Tobě, i já sám (sama) ze srdce odpouštím každému, kdo mi kdy ublížil. Tobě dnes otevírám své srdce a přijímám Tě za svého Pána a Spasitele. Přijmi i Ty mě a buď králem mého života! Pane Ježíši, děkuji Ti za to všechno, co jsi pro mě udělal na kříži. Ano, přijď Pane i pro mě.“

Jan 16:8-11 A On, až přijde, přinese světu důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o

soudu: o hříchu, že nevěří ve mne, o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte, a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen. 198

Pokud je „o spravedlnosti", že Pán Ježíš odešel k Otci, pak „o spravedlnosti" je také to, že i my půjdeme k Otci. Očekávání Kristova příchodu patří mezi „činy svátých", kterými se Beránkova Nevěsta připravuje. To je tím rouchem sprave­ dlnosti svátých. Zjevení 19:8 a bylo j í dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment. Tím kmentem jsou

spravedlivé činy svátých.

P Ř Í C H O D SYNA Č L O V Ě K A

PŘÍCHOD

SYNA ČLOVĚKA Copyright © 2019 Sergej Mihál’

Na vydání spolupracovali: Jazyková redakce - slovenská: Eva HACKENBERG Jazyková redakce - česká: Pavlína OBEŠLOVÁ Korektura: Marcela DIENELTOVÁ Odborná spolupráca: Petr O TEV ŘEL, Jiří ZMOŽEK Obálka: Claudia JUTKOVÁ, Diana MATLÁKOVÁ Layout, grafická úprava a zalomení textu: Claudia JUTKOVÁ Technická podpora: Tomi JUTKA, Oliver ČAJKA, Dávid MADÁČ Tisk: ALFA PRINT, s.r.o., Martin Použité obrázky: Internet Použité biblické citáty: Český studijní překlad, Nová Bible Kralická 2006, Bible Kralická, Bible 21, Jeruzalémská Bible První vydáni, 2019. ISBN 978-80-570-0652-7

Obě knihy „Vytržení" i „Příchod Syna člověka" je možné objednat: V slovenském jazyce: www.vychvatenie.sk V českém jazyce: www.vytrzeni.eu V anglickém jazyce: www.heiscomingsoon.eu (pouze kniha Vytržení „He is comming soon") http://sergej.krestan.sk

Odkazy: https://www.youtube.com/channel/UCdjHnRFa6SdV4qTmglnGk0w/videos https://www.youtube.com/watch?v=fAuwVW-2rBo&list=PLxiHgH9dBPKMJXPscMgP9nR-2JRZJDxPq

Kdo hvězdám tak lehce mohl svit dát a záři Slunce místo určení? Na kterýchpak slovech tak pevně může stát životem strádající duše v beznaději? Kdo hlas kosům dal, by milostné písně pěli? A kdo stvořil holubice, jež psaníčka sdělí? Kdo učinil to všechno, já chci se ptát a komu náleží se úctu vzdát? Kdo vodě paměť dal a kdo to mohl být, vše neuchopitelná je, a přesto dá se pít, tak už mi řekněte, kdo jen to byl, že v předávné věčnosti pro nás tu žil? Kdo může to být, že vytáhne mne z bláta a neučiní to tak s citem žádný lidský tvor. Po duši pohladí a říká: „Jsem tvůj táta.“ A do srdce vsadí nám Lásky vzor. Není to otázka řečnická pouze, já oddávám se přemítání a tiché, průzračné, nadlidské touze znát Toho, kdo stojí za vším prožíváním! Kdo učinil to, že vykvetl cit, Ten, jenž nad lidskou je lásku mnohem výš, a přece dokáže tak nezištný být, že vše, co vidí, před sebou, upřednostní spíš. Kdo mohl to být, já chci se ptát, odpovědi přeji si znát, však já to tuším, v srdci to vím, Stvořitel a lásky Král, On zdrojem je tím! Lenka Tvořilka Čajková

„V DOMĚ MÉHO OTCE JSOU MNOHÉ PŘÍBYTKY. KDYBY NEBYLY, ŘEKL BYCH VÁM TO. NEBOŤ VÁM JDU PŘIPRAVIT MÍSTO. A ODEJDU LI A PŘIPRAVÍM VÁM MÍSTO, OPĚT PŘIJDU A VEZM U VÁS K SOBĚ, ABYSTE I V Y BYLI TAM, KDE JSEM JÁ.“ JEŽÍŠ KRISTUS, JAN 14:2,3, BIBLE

Byli jsme stvořeni pro věčnost. Bůh ji dal do našeho srdce (Kazatel 3:11). Dokud nám to místo pro věčnost nezaplní věčný Bůh, žádné dočasné věci nenaplní smyslem a trvalým štěstím náš život. V této knize se nebudu věnovat ničemu z toho, co nás od narození obklopuje, provází po celý život, co jsme již tisíckrát slyšeli a slyšíme ze všech stran. Píši zde o něčem úplně jiném. Mluvím o tom, že půjdeme domů, k Němu do Jeho příbytků. Když uvěříme Jeho slovu, uvidíme Jeho tvář. Pro toto nás stvořil a pro toto jsme se narodili na svět, abychom navěky byli s Ním. Autor