O pokrokovém hnutí mládeže v ČSR [PDF]

Zitiervorschau

POKROKOVÉM HNUTÍ MLÁDEŽE V ČSR el H2799

VYDALO

DDELENI AGITACE A PROPAGANDY Ú V CSM 95 K8 1 C NAKLADATELSTVf MLADÁ FRONTA

TER

BRARY

IES

RAR

LIB

RD

FO

AN

ST

-

150 Vill1156

T

nu

5,60

1

O POKROKOVÉM

HNUTÍ MLÁDEŽE V ČSR

Icomunikaslieka ia barua Celothek 7914 /?

??? PRAHA 1955

Vydalo oddělení agitace a propagandy ÚV CSM v nakladatelství Mladá fronta

STANFORD LIBRARIES

‫میرا‬

9

+

9 7 6

I S K ( 95

Děkujeme všem soudruhům , kteří svou

spoluprací, připomínkami, vzpominkami, materiály a přehlédnutím textu umožnili vydání této publikace. Zvláště děkujeme za pomoc a cenné připomínky pracovníkům Ustavu dějin KSČ.

216577

Připravil kolektiv vedený J. Bartošem za spolupráce pracovníků oddělení agitace a propagandy ÚV CSM

J. Bartoš

Z. Rak

Z BOJO

POKROKOVÝCH ORGANISACI MLÁDEŽE V ČSR

1

1 1 1

1 1

1 1 *

.

1

1

1 1

1

PŘEDMLUVA

Vážení soudruzi,

předkládáme vám publikaci, v níž jsme se snažili zachytit ve fak tech a vyprávěních pamětníků bohatou, dosud hodně opomijenou tradici pokrokového hnutí mládeže v Československu. Je to první krok k seznámení naší mládeže s dlouholetými a těžkými boji

Komunistické strany Ceskoslovenska a pokrokových organisací mládeže za to, aby dnes mládež lidově demokratického Českoslo venska mohla štastně žít a podílet se na budování i svého radost ného, socialistického zítřka.

Ukolem této publikace zdaleka není, a ani nemůže být, vědecké

zpracování historie pokrokových mládežnických organisací v naší zemi, ale dát mládeži, propagandistům i lektorům nejzákladnější znalosti a fakta z této oblasti otázek. Chceme tedy ukázat, jak mládež žila, pracovala a především pod vedenim Komunistické strany Ceskoslovenska bojovala za svá práva. Jsme si plně vědomi toho, že bude třeba na naléhavá přání

mládeže po zpracování nejzákladnějších údajů z historie hnutí po krokové mládeže v naší zemi odpovědět jistě během několika let důkladně zpracovanou publikací, dávající soustavný a široký obraz o vývoji hnutí mládeže u nás. Půjde o to nadále shromažďovat, studovat a zpracovávat materiál. Je naším skromným přáním , aby se i tato publikace stala výzvou a podnětem k této práci.

V druhé části publikace uvádíme vzpomínky pracovníků hnutí mládeže a zároveň i některé básně a písně. Vedle básní našich před nich básníků zařazujeme sem i básně a písně, které nenapsali mistři naší kultury, ale které napsal život a práce mládeže. U těchto básní. nám jde především o dokumentární význam . Obrazové přílohy jsme vybírali tak, aby mohly sloužit jako ná zorná pomůcka k tomuto thematu. K správnému pochopení významu této publikace je třeba si

uvědomit, jak veliký je rozdíl v práci pokrokových organisací mlú deže za kapitalismu v buržoasním státě a dnes v lidově demokra tickém státě. Pokrokové organisace mládeže za předmnichovské republiky věnovaly všechnu svou energii a všechny své schopnosti

pomoci komunistické straně a dělnické třídě svrhnout buržoasní řád. Dnes je tomu zcela jinak. Dnes máme jednotnou organisaci mládeže - Ceskoslovenský svaz mládeže -- který vede naši mládež

k tomu, aby v duchu pokrokových tradic naší mládeže nadšeně a obětavě dala všechnu svou sílu tvořivé práci na vybudování no vého socialistického života všeho našeho lidu v naší krásné lidově

demokratické vlasti. K tomu je třeba neméně nadšení, obětavosti, práce a boje, v tom nám mohou být i dnes velikým příkladem

a vzorem všechny organisace a bojovníci za jednotu, práva a štastný život mládeže.

I. Vznik a první boje Komsomolu pod vedením KSC 1.

Mládež v lidově demokratickém Ceskoslovensku nezná vykořisťování, bídu a hlad. Obklopena všestrannou pozorností a péčí pracujícího lidu, žije v prostředí radostné práce. Společně se všemi pracujícími rozho duje svou tvůrčí prací, bojem i svými silami a schopnostmi o své bu doucnosti, šťastném socialistickém zítřku. Dnešní život našeho lidu je výsledkem dlouholetého boje řady generací, dlouholetého boje děl nické třídy, vedené Komunistickou stranou Československa, na němž se významně podílela i vykořisťovaná a utiskovaná pokroková mládež a její organisace.

Vznik prvních proletářských organisací mládeže je spojen se vzni kem samostatných dělnických stran, zvláště pak s prohloubením tříd ních rozporů v období imperialismu.

Imperialismus zapojoval ve stále větší míře do výrobního procesu miádež, která byla vedle žen jednou z nejlevnějších a nejvíce vyko řisťovaných pracovních sil. Zvyšovalo se vykořisťování učňů v malový

robě, protože to byl jeden z těch způsobů, kterými se řemeslníci a živ nostníci snažili bránit silnější konkurenci velkovýroby. Rozvoj kapita

lismu v zemědělství zvyšoval i vykořisťování zemědělské mládeže, vy háněl ji do měst, kde často nenalézala práci. Příprava imperialistic kých válek, zvýšená militarisace a války samy postihovaly především mládež, protože ona se stala hlavní potravou pro děla, na kterých kapi talisté vydělávali; ona jim měla získávat nové surovinové zdroje a trhy za cenu svého života.

To vše zákonitě zapojovalo pracující mládež do třídního boje a při vádělo ji k nutnosti organisovat . se. Úkolem proletářských organisací mládeže bylo sjednocovat pracující mládež k boji, který vedla dělnická

třída proti vykořisťovatelům. Jejich úkolem bylo prosazovat a hájit po žadavky pracující mládeže a vychovávat ji k třídnímu uvědomění.

Pokrokové organisace proletářské mládeže vznikaly v mnoha zemích již koncem minulého století. Tyto organisace se později, 24. srpna 1907, spojily na konferenci ve Stuttgartu v Socialistickou internacionálu mládeže (SIM), na jejímž založení měli velký podíl Karel Liebknecht a ruští bolševici v čele s Leninem, kteří vedli uvnitř II. Internacionály energický boj za vytvoření revoluční organisace mládeže. Založení SIM 7

bylo vlastně vynuceným ústupkem na tehdy již oportunistickém ve dení II. Internacionály , které se bálo každého revolučnějšího činu,

a proto nechtělo připustit ani vlastní bojovou organisaci mládeže. Opor tunisté brzdili a oslabovali práci i v samé Internacionále mládeže.

Ani u nás nechtělo oportunistické vedení sociální demokracie při pustit samostatnou organisaci mládeže. Bálo se revolučnosti mládeže, která se zvláště projevila v roce 1905 pod vlivem revoluce v Rusku. Tehdy byl jako první oběť při demonstracích za všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasovací právo zabit 5. listopadu v Praze na Příkopech mladý

sklenářský učeň Jan Hubáč, který se stal pro pokrokovou mládež sym bolem odporu proti rakušáckému a kapitalistickému útlaku. Po revolučním roce 1905 dosáhla sociálně demokratická mládež

alespoň toho, že bylo vedením povoleno zřizovat při místních organi sacích sekce mládeže, což ovšem nebyla zdaleka samostatná organisace,

protože sekce nesměly pořádat žádnou důležitou akci, kterou se ro zuměla na př. veřejná schůze či projev.

Když vypukla v roce 1914 imperialistická válka, byl i český a sloven ský pracující lid obléknut do rakouských uniforem , aby šel bojovat za „ Císaře pána“ a za imperialistické cíle rakouské buržoasie. Cervený šátečku, kolem se toč, já musím na vojnu a nevím proč.

Tak vyjadřoval své pocity prostý lid. Živelně se vzpíral a bouřil, od píral jít na válečná jatka za cizí zájmy. Čím déle trvala válka, tím více rodičů, matek a dětí oplakávalo své drahé, tím větší bída se rozrůstala v zázemí, tím více řádil rakušácký prohnilý pořádek. Odpor proti imperialistické válce vzrůstal ve všech zemích . Válka, která prohloubila stále rostoucí rozpory imperialismu, přivedla kapita lismus do toho stadia , kdy mu bylo třeba zasadit rozhodující ránu . Ale sociálně demokratické strany, které se postavily v době války na stranu svých buržoasních vlád, nesplnily a nemohly splnit své poslání. II.

Internacionála se od počátku I. světové války rozpadla na jednotlivé sociálšovinistické strany. Vůdcové většiny sekcí II. Internacionály, včetně vedoucích pracovníků řady sekcí Socialistické internacionály

mládeže, otevřeně zradili proletariát a stali se přisluhovači buržoasie. Proti zradě sociálšovinistů se sjednotila nejuvědomělejší část So cialistické internacionály mládeže 4 .-- 6 . dubna 1915 na konferenci v Bernu (Švýcarsko) v Mezinárodním svazu socialistických organisací mládeže. V. I. Lenin přikládal značný význam této organisaci a vě noval jí velkou pozornost. Napsal o ní v článku Internacionála mládeže v roce 1916 : „ Svazu socialistických organisací mládeže připadá velký

a ušlechtilý, ale na druhé straně i obtížný úkol bojovat za revoluční

internacionalismus, za skutečný socialismus, proti vládnoucímu opor tunismu, který přešel na stranu imperialistické buržoasie .“ (V. I. Lenin : Sebrané spisy, IV . vydání, rusky, svazek 23, strana 153.)

Konference v Bernu vyzvala mládež k boji proti válce, rozhodla o tom, aby byl každý rok pořádán k utužení její internacionální jedno ty Mezinárodní den mládeže. Tehdy nedospěla k vytyčení jedině správ ného hesla boje proti válce ve smyslu přeměny války imperialistické ve válku občanskou.

Touto zásadou se důsledně řídila jenom bolševická strana. Jen v Rus ku dělnická třída, podporována širokými masami pracujících a vedena bolševickou stranou, porazila carismus, porazila vládu statkářů a ka pitalistů a nastolila vládu lidu - diktaturu proletariátu. Velká říjnová socialistická revoluce v r. 1917 ukazovala proletariátu a pracujícímu

lidu všech ostatních zemí cestu z bídy kapitalismu a z hrůz války; její vliv zapůsobil na revoluční hnutí v celém světě.

I u nás se pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce rozvinul mohutný boj za sociální aa národní osvobození, který vedl až ke generální stávce 14. října 1918 a ke vzniku Československé republiky. Ale zradou sociálně demokratických vůdců se do čela nového státu dostala bur

žoasie, která se za jejich vydatné pomoci snažila ze všech sil a všemi prostředky svést pracující z revoluční cesty. Když potom zrádní sociálně demokratičtí pravicoví vůdcové zasedli ve vládě, na jejíž buržoasní a protilidové politice se nic nezměnilo,

vzrůstala mezi pracujícím lidem, který stále jasněji poznával jejich pravou tvář, nespokojenost a odpor. V sociální demokracii se vytvá řela levice, která již v únoru 1919 začala vydávat časopis Sociální de mokrat. Její vliv stále rostl.

Zostřený útlak a vykořisťování za války a vliv Velké říjnové socia

listické revoluce vedly revoluční mládež k ještě důslednějšímu a úpor nějšímu boji za vytvoření revoluční mezinárodní organisace mládeže. Velký význam v tomto boji měla ta skutečnost, že mládež byla nejméně

zatížena oportunismem starých sociálně demokratických stran. Příkladem revoluční mládeže celého světa se stala mládež sovětské

ho Ruska, která pod vedením bolševické strany založila již 28. října 1918 Ruský komunistický svaz mládeže (RKSM). Z její iniciativy a za vedení Komunistické internacionály, která byla založena v březnu 1919, došlo na ustavujícím kongresu v Berlíně 20. - 26 . listopadu 1919

k založení Komunistické internacionály mládeže. Kongres přijal usne sení o vstupu do Komunistické internacionály a schválil stanovy a program .

Všechny tyto skutečnosti měly rozhodující význam i pro vývoj po krokového hnutí mládeže u nás. Hrůzy světové války, zrada sociální demokracie a především vliv Velké říjnové socialistické revoluce ještě více a rozhodněji posílily boj pracující mládeže za vytvoření bojové

organisace. Již počátkem roku 1919 mladí revoluční intelektuálové, mezi nimi soudruzi Šverma a Kopecký, založili v Praze Marxistické sdružení, které si kladlo za úkol propagovat marxismus -leninismus mezi mladou inteligencí a mládeží vůbec. Významný vliv na další vývoj levice a revoluční hnutí mládeže u nás

měla Maďarská republika rad, která byla vytvořena v březnu r. 1919. Mnoho mladých lidí, především Slováků, bojovalo po boku maďarských rudoarmějců a zúčastnilo se vytváření Slovenské republiky rad. Po je jich zániku se vracející rudoarmějci stali významnou silou revolučního

hnutí na Slovensku. Pod jejich vlivem vznikly na Slovensku již v r. 1919 první socialistické organisace mládeže a později byl založen orgán Sväzu socialistických mladorobotníkov Slovenska, časopis Mladá garda .

Již v září 1919, kdy po prvé vystupuje levice v sociální demokracii se samostatným prohlášením , v němž odsuzuje politiku oportunis

tických vůdců, byl v Praze uspořádán 19. září sociálně demokratickou mládeží veliký manifestační tábor, který se vyslovil pro připojení k III. Internacionále. Také na konferenci německé sociálně demokra

tické mládeže 27.-28 . září 1919 , na které byl ustaven Svaz německé sociálně demokratické mládeže, se ozývaly hlasy pro připojení k III. Internacionále. Podobně tomu bylo i na prvním samostatném sjezdu (dřívější se scházely v rámci sjezdů strany) české sociálně de

mokratické mládeže 1.-2. listopadu 1919 v Praze.

Velký význam pro další vývoj levice měl II. kongres Komunistické internacionály, který se konal v červenci a srpnu 1920. Kongres schvá lil 21 podmínek pro vstup do KI. Po druhém kongresu došlo i u nás v řadách sociální demokracie k dalšímu velkému třídění, při němž se

rozhodující většina členů sociální demokracie postavila na stranu levice; mezi nimi i mládež.

Proletářské mládeži v jejím boji nešlo o vytvoření jakékoliv samo .

statné organisace; chtěla organisaci skutečně revoluční a za tu bylo možno bojovat jen po boku levice, proti pravičákům . Proto, když do chází k rozkolu, staví se jednoznačně za levici. Ke snaze pravičáků pře kazit sjezd, který se měl sejít 25.-- 28 . září 1920, a jehož příprava v orga

nisacích svědčila o jasné porážce pravice, vydal Ústřední agitační a vý chovný výbor sociálně demokratické mládeže prohlášení, v kterém se

připojuje „jednomyslně s organisací žen k spontánnímu projevu děl nictva, aby sjezd strany se konal 25. - 28 . září t. r., jak původně bylo stanoveno ."

10

(Mladý socialista de 2, rod. IV . 1920.)

Boj za vytvoření revoluční organisace mládeže zesílil. Průkopníkem se stala mládež Slovenska a Zakarpatska , která byla ovlivněna již v roce 1919 maďarskými a slovenskými sověty. 5. září 1920 se sešel v Bratislavě sjezd Sväzu socialistických mlado robotníkov, kterého se zúčastnili bez rozdílu národností slovenští,

ukrajinští, maďarští i němečtí delegáti z celého Slovenska a Zakar. patska. Sjezdu se zúčastnil i jako delegát soudruh Viliam Široký . Na sjezdu byli přítomni také zástupci pracující mládeže z českých zemí a zástupce Komunistické internacionály mládeže . V tehdejší době

to byl příkladný projev proletářského internacionalismu, který se pro jevil i v usnesení sjezdu.

Z usnesení vyplývalo, že revoluční mládež na Slovensku provedla důsledný rozchod se zrádným pravicovým vedením sociální demokracie, a že se jednoznačně postavila na zásadu internacionalismu. Sjezd se jednomyslně usnesl : Přejmenovat svou dosavadní organisaci na Sväz komunistických mla dorobotníkov Slovenska.

Uzce spolupracovat s českou mládeží, usilovat o vytvoření jednotného komunistického svazu mládeže na celém území ČSR.

Připojit se ke Komunistické internacionále mládeže a vyzvat všechny členy strany, aby odstranili zrádné oportunistické vůdce a založili ma sovou revoluční stranu

Komunistickou stranu Ceskoslovenska .

V tomto duchu vydal také sjezd výzvu Všetkým robotnikom Česko slovenska, v které se pravi : Súdruhovia !

Dnes potrebujeme čistotu zásad, jasné a čisté heslá! Preč so zradcami robotníctva so sociálnými demokratmi! Nech si robia sami politiku zrady na robotníctve! Revolučné masy ich opúšťajú a utvárajú masovú revolučnú stranu: Komunistickú stranu Československa! Kto nie je

s nami, je proti nám! Poznajme svojich priatelov a nepriatelov ! Staňte si pod komunistickú zástavu! To odkazuje československému robotnictvu Sväz komunistických mladorobotnikov Slovenska.“ (Vpred po vitaznej ceste komunistic kých mladorobotníkov ! Smena, Brati slava 1951. str. 37.)

Po sjezdu mládeže Slovenska se sešel 23.-24. října 1920 i sjezd české

a 30. října -- 1. listopadu sjezd německé sociálně demokratické mládeže . I když na těchto sjezdech nedošlo k tak revolučním krokům jako na

sjezdu v Bratislavě, dokázaly sjezdy, že pracující mládež stojí na straně levice. Sjezd v Praze se připojil až na nepatrný zlomek mládeže z Plzně

k levici, sjezd v Karlových Varech se dokonce tříčtvrtinovou většinou hlasů rozhodl připojit ke Komunistické internacionále.

Tím nebyl boj za vytvoření komunistické organisace mládeže do 以

končen. Bylo třeba vytvořit skutečně komunistické organisace. Vytvořit

jednotnou organisací revoluční mládeže na celém území ČSR a hlavně bojovat spolu s ostatními revolučními silami za vytvoření nové strany

Komunistické strany Ceskoslovenska. Na podzim roku 1920 vypukl rozhodný boj o politický charakter re

publiky. Dělnická třída byla sice v tomto boji poražena, ale poučena zesílila boj za vytvoření komunistické strany.

Na bojích , které vyvrcholily v prosincové generální stávce, se ak tivně podílela i mládež. Její tiskový orgán, Mladý socialista, byl také prvním časopisem , který propadl v listopadu 1920 konfiskaci. Zkuše nosti z porážky v prosinci 1920 urychlily i vývoj revolučního hnutí mládeže.

Již 6. února 1921 se sešel v Praze ustavující sjezd českého Komunis

tického svazu mládeže. Revoluční náladu mládeže vyjadřovala jasně ta skutečnost, že 129 delegátů a 76 hostů zastupovalo kolem 90 % dosa vadní české sociálně demokratické mládeže. Sjezd přijal resoluci, ve

které se jednoznačně vyslovil pro samostatnou revoluční organisaci, za sjednocení všech komunistických svazů mládeže v Československu

a připojení ke Komunistické internacionále mládeže. K internacionál nímu sjednocení nabádal i pozdravný dopis, který zaslal sjezdu ruský Komsomol:

„ Pevně veříme, že učinite konec nacionálnímu dělení komunistické.

ho hnutí v Československu a že se jednomyslně přimknete k bojovým 6

řadám Komunistické internacionály mládeže .“ (Mladý komunista, 18. února 1921.)

Přípravy k sjednocení byly urychleny. Přípravou slučovacího sjezdu byl pověřen akční výbor mládeže ČSR, složený ze zástupců všech revo lučních svazů mládeže v ČSR, který byl vytvořen na společné poradě

již 9. prosince 1920. Ten, po zkušenostech ze sjezdu 6. února, na který byla poslána policejním komisařstvím v Praze asistence, oznámil datum slučovacího sjezdu na 27. února, ale ve skutečnosti se sjezd sešel

v Praze illegálně již 20. února 1921. Zúčastnili se ho zástupci mládeže z celého Československa.

Na sjezdu byl založen jednotný Svaz komunistické mládeže Cesko slovenska (sekce KIM ).

Sjezd dokázal, že mládež si velmi jasně uvědomuje nejdůležitější úkol proletariátu v této době: vytvořit novou stranu, stranu komunis tickou, stranu sdružující proletariát bez rozdílu národností. V dopise, adresovaném dělníkům všech národností v Československé republice, slučovací sjezd prohlašoval :

„ Ve chvíli, kdy česká, slovenská, německá a maďarská mládež proletářská se spojuje ve Svaz komunistickė mládeže, obrací se na vás, dospělé spolupracovníky a pracovnice, v pevné naději, ze ve 12

svém boji nalezne v nejbližší době oporu ve Svazu komunistů všech národů Československé republiky. Ať žije Komunistická internacionála mládeže!

Ať žije III. Komunistická internacionála!

Ať žije internacionální Komunistická strana Československa!" (Mladý komunista, 1. března 1921.)

Založení Svazu komunistické mládeže bylo trnem v oku buržoasii. V takovém případě, kdy se jednalo o persekuci, útlak, zákaz, byl bur žoasní státní aparát velmi rychlý . Již 24. března 1921 vydává presidium ministerstva vnitra výnos č. 7538 a 5. dubna i presidium zemské správy

politické v Praze výnos č. 12609, kterými se zastavuje činnost komu nistickým organisacím mládeže v severních Čechách , na severní Mo vě, ve Slezsku, na Slovensku i jinde. Policejní a četnický aparát se

rozjel. V Karlových Varech byl úplně zničen krajský sekretariát, všechno zařízení na sekretariátě a materiály byly zabaveny a odvezeny.

V teplickém okrese byli důvěrníci mládeže vyvlečeni četnictvem ze zá vodů a v několika obcích byly komsomolským organisacím zkonfisko vány značné částky peněz. Zde si vůbec okresní hejtman Kamenický počínal tak horlivě, že mu zemské presidium vyslovilo za „uspokojivý výkon svůj dík a uznání“ .

A podobně tomu bylo i v Liberci, Podmoklech, Trutnově, Chomu tově, Českém Krumlově, Brně, Ostravě, Šumperku, ale i na Slovensku v Košicích , Komárně a Levoči. Ale komunistická mládež nemlčela. Již 17. dubna v Brně a den na

to i v Praze na Žofíně uspořádala mládež velké manifestace, na kterých demonstrovala proti persekuci. Přitom vyzývala ostatní pracující mlá dež, aby v odpověď na persekuci vstupovala do řad Komsomolu. V le táku, který se rozletěl mezi mládeží po celé Praze, se psalo :

„ Mladý proletáři u hlomozicího stroje, u pluhu zapřažený, mladý proletáři v dílně, v karceláři i ve škole. Ty, který jsi dosud neuvážil do důsledku, stojíš dosud stranou a nerozhodl jsi se! Ty, kterého lá kají krásnými slovy o „ blahu národa“ , to jest o blahu několika tisíc a jejich měšců, za které nebudou váhati poslati Tě biti se; Ty,

kolem kterého roztahují se sitě lichotících se bídných, kteří dnes jdou s Tebou, aby Tě zitra zradili za 33 stříbrných, za úsměv se shora, či za ukradený dům.

Nechceš-li zůstati otrokem v továrně kapitalisty,, vydělávajícího 2 Tvého potu miliony, nechceš- li se státi vedle tažného dobytka inven rářem zpupného velkostatkáře , nechceš -li v kanceláři státi se parasitem produktivne pracující společnosti, či krváceti, nebo krev prolévati za 13

zájmy Trých vykořistovateli a jejich vlasti, která pro Tebe jest jen pramenem bidy a utrpeni, puic musí být na

pronásledování komunistické mládeže, která stojí v prvních řadách proletariátu bojujícího svůj velký boj, odpoveděno hromadným vstupováním do jejich řad ! dále jen UD KSC (Ústav dějin KSČ IX/ 2-1/7 . )

Mohutným vystoupením revoluční mládeže byl 1. máj 1921. Mládež organisovala své průvody a na mnoha místech měla i vlastní řečníky, kteří vyjadřovali její požadavky. 1. máj probíhal zároveň ve znamení

touhy mládeže po jednotě, neboť se na něm spolu s komunistickou mlá deží zúčastnila i ostatní pracující mládež. To se ovšem zrádcovskému vedeni pravicových stran nelíbilo , a tak již 9. V. 1921 byli ze strany českých socialistů vyloučeni ti mladí lidé, kteří manifestovali na 1. máje s komunisty.

Ale revoluční nadšení, které tehdy v mládeži žilo, ať bylo sebevětší, nestačilo. Bylo třeba zkušeností, znalostí ; bylo třeba vedení. A vést

pracující mládež nemohl nikdo jiný, než nová strana, komunistická strana. Mládež to cítila. Proto s takovou rozhodností spolu s ostatními revolučními dělníky bojovala za její uskutečnění.

Založení KSČ v květnu 1921 a sloučení všech komunistických stran jednotlivých národností v jednotnou internacionální Komunistickou

stranu Československa v říjnu 1921 mělo nesmírný historický význam nejen pro všechen náš pracující lid, ale i pro mládež a další vývoj Komsomolu. Byl vytvořen bojový štáb , strana , která ještě v dalším vý

voji překonávala' řadu sociálně demokratických přežitků, ale která byla od první chvíle jedinou představitelkou a bojovníkem za zájmy proletaritátu, za svržení kapitalismu a nastolení socialismu. 2

Vážným úkolem komunistické mládeže po vytvoření KSČ bylo vyře šení poměru ke straně. Bylo třeba skoncovat s avantgardismem. V čem spočíval avantgardismus? Avantgardistické tendence spočívaly v tom, že Komsomol byl prohlašován za předvoj dělnické třídy, za složku stojící ne pod vedením, ale vedle strany. Avantgardismus sice na jedné straně vyplýval z menší zatíženosti mládeže sociáldemokratis mem a z jejího revolučního nadšení, které ovšem, pokud směřovalo k vytvoření komunistické strany, vedoucí síle proletariátu, bylo zjevem pokrokovým a správným. Přesto hlavním nositelem avantgardismu byly kolísavé maloburžoasní živly, které, jak tomu bývá vždy v období revolučního vzestupu, se dostaly do Komsomolu a které i po załožení 14

I

1

1

strany nechtěly uznat její vedoucí úlohu. Vyřešení poměru mezi stra nou a Komsomolem ztěžovala i ta skutečnost, že ani ve straně nebylo tehdy ještě jasno o vedoucí úloze strany vzhledem k masovým prole tářským organisacím , které byly považovány za okrajové složky stra ny. To samozřejmě komplikovalo situaci.

Velkou a neocenitelnou pomoc i v tomto směru poskytla našim sou druhům Komunistická internacionála a Komunistická internacionála mládeže. V červnu a červenci 1921 se sešel III. kongres Komunistické internacionály. Kongres konstatoval, že dochází k odlivu revoluční vlny a vydal známé Leninovo heslo : „ K masám ,“ což znamenalo, že hlavním úkolem komunistických stran se stal boj za získání většiny dělnické tří dy, že jejich povinností bylo postavit se do čela bojů proletariátu za

jeho denní požadavky a současně jej vychovávat a organisovat pro bu doucí rozhodující boje o moc.

Kongres se také zabýval otázkami mládeže, zejména z hlediska ne bezpečí nezdravého avantgardismu, a přijal these o poměru komunis tických stran a komunistických svazů mládeže. Kongres se usnesl, že úloha předvoje ve smyslu samostatných politických akcí přechází nyní na komunistické strany ...", ale zdůraznil na druhé straně, že zříci se politické samostatnosti organisace mládeže neznamená ...

zříci se samostatnosti organisační, jež je nevyhnutelná z hlediska vý. chovného. "

(Rudé právo, 11. VIII, 1921.)

To znamenalo, že veškerá činnost komunistických svazů mládeže je podřízena po stránce ideové a politické komunistické straně, vedoucí síle, které má Komsomol pomáhat ke splnění jejího historického úkolu především vychováváním nejširších vrstev pracující mládeže v duchu komunismu. A právě z tohoto důvodu bylo třeba zvláštní organisace

mládeže, která by vycházela z potřeb a zájmů mladých lidí a která by podle toho také používala takových bojových prostředků a způ

sobů práce, které by zaručily vliv na nejširší vrstvy mládeže. Komunistická internacionála také jasně ukázala, v čem spočíval hlavní úkol komunistických svazů mládeže v nastávajícím obdobi:

„Nynější úloha komunistických organisací mládeže je vyjádřena nut

ností získati široké masy mladých dělníků, které musí být komunis ticky vychovávány a postaveny v řady bojovníků komunistické re voluce."

(Rudé právo, 11. VIII. 1921. )

II. kongres Komunistické internacionály mládeže, který se sešel v červenci 1921 , projednal a rozpracoval usnesení III. kongresu Ko munistické internacionály. Komsomolu v naší zemi uložil, aby co nej dříve upravil svůj poměr ke straně . Tak se za pomoci Komunistické internacionály mládeže a také soudruhů , kteří byli posláni stranou

pracovat v Komsomolu, v podstatě podařilo během roku 1921 vyřešit 15

tuto základní otázku; z vedení byly odstraněny některé maloměšťácké živly a Komsomol tak přistoupil k dalšímu upevňování své organisace

a k novým úkolům, především k boji proti militarismu a za denní po Hadavky mládeže.

Svou sílu prokázala revoluční mládež společně s ostatními příslušní ky dělnické třídy na velkém bojovém vystoupení v Praze na Maninách,

na Spartakiádě, kterou uspořádala ve dnech 19.-26. června 1921 nově

založená revoluční proletářská sportovní organisace — Federace děl .

nických tělocvičných jednot.

Provolání k svolání Spartakiády, které vydalo vedení FDTJ 12. června 1921 jako odpověď buržoasii a všem těm, kteří se stavěli

proti mladé proletářské sportovní organisaci, bylo vskutku odvážným činem.

Nová organisace byla téměř bez finančních prostředků. Její práce byla se všech stran mařena terorem buržoasie. A nyní se rozhodla během 14 dnů připravit Spartakiádu. Na přípravu a organisaci podob

ného podniku potřebovaly měšťácké organisace velké finanční fondy a dlouhodobé přípravy. Ale za touto akci FDTJ stál proletariát celé republiky. Dělníci se uskrovňovali, aby mohli věnovat nějaké peníze. Tisíce proletářů každodenně chodily budovat stadion na Maninách. Přes překážky buržoasie, jako odmítání místa pro cvičení, materiálu, byl sta dion vybudován. Když buržoasie odmítla poskytnout pro účastníky

Spartakiády noclehárny, ubytovaly tisíce proletářských rodin návštěv níky ve svých bytech. Tak, díky všem proletářským organisacím , díky dělnické třídě a KSČ, mohly ve dnech 19.-- 26 . června 1921 vystoupit v Praze na Maninách tisíce dětí, dorostu, mládeže a starších členů FDTJ. Tato obrovská manifestace proletariátu se stala ukázkou pro letářské solidarity a přehlídkou síly, která se nezastaví před žádnou překážkou.

3. září 1921 se konal v ČSR úspěšný VII. Mezinárodní den mládeže. Mládež vyšla do ulic manifestovat za zkrácení pracovní doby pro mlá dež, za učňovskou dovolenou, ochranu zdraví učňů a především za

obranu sovětského Ruska. Četnický buržoasní aparát si opět nedal ujít příležitost. V Akně Slatině na Zakarpatsku byla manifestující mládež napadena četníky. Jeden mladý dělník byl těžce zraněn bajonetem , druhý pažbou, 12 demonstrujících bylo zatčeno. Na podzim, když odcházeli branci do buržoasní armády, zahájil Komsomol širokou vysvětlovací a přesvědčovací kampaň o utlačova telské a protilidové úloze buržoasní armády. Ale na druhé straně nabá dal Komsomol brance, aby si osvojovali vojenské znalosti, aby jich jed 16

nou mohli použít v boji proti buržoasii. V jednom z letáků Komsomolu k nastupujícím brancům se psalo :

„ Uvedomujte si a pracujte tak, aby tam, kde buržoázia chce mať najsilnejšiu svoju oporu , bola myšlienka komunizmu vládcov modz gov a srdc proletárskej mládeže, učte sa strielat, aby ste boli

pripraveni, ... budete tvoriť jádro Červenej proletárskej armády, ktorá bude najlepšou zbraňou proti buržoasii." ( Archiv SÚV ČSM .)

Boj proti militarismu měl v té době zvláštní význam; imperialistům a mezi nimi i imperialistické české buržoasii, stále ještě nezašly choutky zardousit sovětskou republiku. *

Od konce roku 1921 se připravoval Komsomol ke svému druhému

sjezdu, který se měl konat v lednu 1922. KIM poskytla našemu Komso molu přímou pomoc tím, že k nám vyslala svého zástupce, který pomá hal našim soudruhům řešit všechny problémy. II. sjezd Komsomolu, který se sešel 22.- 24 . ledna 1922, se zabýval řadou otázek, z nichž nejdůležitější byl poměr Komsomolu ke straně. Dále pak otázky organisační a boje za hospodářské požadavky. Sjezd znovu odsoudil nezdravý avantgardismus a dokázal, že Komsomol

může a musí provádět veškerou další činnost jedině pod vedením strany. V otázce boje za hospodářské požadavky zdůraznil rozhodující význam tohoto boje při vytváření jednotné fronty pracující mládeže. Druhý sjezd Komsomolu učinil také významný krok ke zpevnění své

organisace, zvláště, v tom, že se rozhodl vedle dosavadních místních organisací začít i s budováním závodních buněk. I když tyto buňky měly být podřízeny místním organisacím, přece jen přispěly k tomu, že se Komsomol začínal zajímat o mládež na pracovištích. V návrhu organisačního řádu se o závodních buňkách pravilo : „ Buňky jsou seskupením členů podle jejich pracovních míst ( továren, dilen, škol ) . Ony jsou vlastnimi pojítky se širokými masami a vedou hospodářské a agitační kampaně. Jsou to vlastni nositelé propagandy. Ve své práci řídí se pokyny místní skupiny." (Návrh organisačniho řádu svazu ko munistické mládeže, str. 1., ÚD KSC IX/2--1/27 .)

Takto zpevněn nastoupil Komsomol do dalších bojů . To bylo v době,

kdy buržoasie postupně upevňovala přes poválečné těžkosti svou moc za vydatné pomoci reformistů , což vedlo ke stále ostřejším útokům

proti pracujícímu lidu jak po stránce hospodářské, tak i politické. Úko 2 - O pokrokovém hnutí

17

lem KSČ v tomto období bylo především upevnit a soustředit své

síly pro příští rozhodné boje, což znamenalo bojovat za vytvoření jed notné fronty a zlomit vliv reformistů na dělnickou třídu . Základním

prostředkem k vytvoření jednotné fronty se stal boj za denní poža davky a potřeby pracujících . Z toho také vyplýval úkol Komsomolu: bojovat se zvláštním zřete lem k požadavkům a zájmům pracující mládeže za její jednotu, za vy manění z vlivu reformistických organisací mládeže a za získání nej

širších vrstev pracující mládeže pro třídní boj , pro komunismus. Hned na jaře roku 1922 vedl Komsomol významný boj učňů za pla cenou dovolenou, jejíž uzákonění bylo tak dlouho oddalováno, až bylo nakonec na „ neurčito “ odloženo. Komsomol převzal inciativu v tomto boji. Vydával letáky, vyzývající k boji za spravedlivé požadavky učňů, pranýřoval ty mistry, kteří špatně zacházeli s učni, a když to nešlo jinak, zvlášť pokud se jednalo o prodlužování pracovní doby, shlukla se mládež před závodem a ztropila důkladný povyk. Policii ovšem ne vadilo , že osmihodinová pracovní doba byla potvrzena zákonem a s dů kladností jí vlastní tyto shluky rozháněla. Dne 2. dubna 1922 pořádal Komsomol v Praze v Národním domě na Smíchově veřejnou schůzi, které se zúčastnilo přes 1000 učňů. V re

soluci, která byla přijata proti návrhům zástupců sociálně demokra tických a národně socialistických organisací mládeže, se pravilo : „ Postavení naše se neustále zhoršuje ... Vykořisťování učňů, kteři se učí 3-4 roky u mistrů k celému zaopatřeni, nezná mezí. Musí pra covati od časného rána do noci bez platu, často i o hladu a bez řád ného ošacení. Přespávati však musí ve většinè případů v ne zdravých , vlhkých a studených děrách, přesto, že jejich zdraví bylo

již podvýživou ve válce strašlivě podlomeno. Živnostenský řád a učňovské smlouvy vydávají dnes učně úplně na pospas ziskuchtivým zaměstnavatelům

vykořisťovatelům. Tomu musí býti konečně uči

něna přítrž ..." •

(Rudé právo , 3. IV. 1922.)

Na schůzi byly také schváleny požadavky učňů : Důsledně dodržovat osmihodinovou pracovní dobu. 36 hodin nedělního klidu.

Čtyřnedělní dovolenou pro učně.

Proti nedělnímu a sobotnímu vyučování v pokračovacích školách. Resoluce končila takto :

„ Přes tento apel jsme však přesvědčeni, že konečné osvobození při nese dělnické mládeži pouze poslední vítězná bitva dělníků s vykořis tovateli, o což se i my ve spolku s komunistickou mládeží poctivě při činíme. “ 18

Komsomol vyzval ke společným akcím vedení reformistických svazů mládeže, která byla sice pod tlakem svých členů nucena přistoupit na

společné porady, ale stejně zmařila jakýkoliv společný postup. Tato vedení vytvořila proti Komsomolu t. zv. trojdohodu z reformistických činitelů české a německé sociálně demokratické a národně socialistické mládeže.

Tak ovšem odkrývala jen svou pravou tvář. Dělnická mládež začala

vytvářet proti vůli reformistů společné výbory pro hájení požadavků učňů a mládeže vůbec, zejména v Ostravě, Brně, Plzni, Teplicích, ale také i v Praze a jinde. Neustále stoupal vliv Komsomolu. *

S levicovým hnutím po Velké říjnové socialistické revoluci souviselo i zakládání různých organisací proletářských skautů , především Skautů práce a na Slovensku t. zv . čerkesů. Tyto organisace vznikly ze snahy

sdružit proti buržoasnímu Svazu junáků-skautů proletářské děti a mládež a tak je vymaňovat z vlivu buržoasie a její ideologie. Kromě toho vznikli v roce 1922 při Federované dělnické tělocvičné

jednotě Spartakovi skauti. Úkolem Komsomolu bylo pracovat v těch to organisacích, oprošťovat je od nezdravých a škodlivých obyčejů a vlivů buržoasní ideologie, a tak je vychovávat v uvědomělé a ukázněné

bojovníky v řadách dělnické třídy. Bylo také zásluhou Komsomolu a FDTJ, že se všechny tyto skupiny sloučily v roce 1924 ve Sparta

kových skautech práce, v jejichž řadách potom pracovala řada komso molců a komunistů , kteří tak mohli působit na to, aby se i tato orga

nisace stala dobrým pomocníkem v třídním boji proletariátu . Jedním z důležitých a významných úkolů Komsomolu byla práce mezi proletářskými dětmi. Vykořisťovatelský a utlačovatelský systém

buržoasní republiky doléhal nejen na pracující a mládež, ale také na proletářské děti. Rodiče často neměli co dát dětem do úst, neměli je do čeho obléci, celá rodina neměla kde složit hlavu.

Proletářské děti trpěly i v buržoasní škole. Byly odstrkovány, poni žovány, bity. Buržoasní škola se snažila ubíjet duševní život proletář ských dětí a vychovávat z nich trpné služebníky a dříče. Buržoasie se snažila ovládnout výchovu dětí ve svůj prospěch i mimo školu.

Sloužily jí k tomu organisace, jako Sokol, Orel, Svaz junáků-skautů, ale i sociálně demokratická Dělnická tělocvičná jednota. Do těchto organisací se snažila získat děti pod rouškou nepolitičnosti, využívat dětských zájmů a tužeb a vést je nesprávným směrem proti zájmům

pracujících , proti Sovětskému svazu a komunistům . To všecko vedlo komunistickou stranu k nutnosti vytvořit samostat

nou proletářskou dětskou organisaci. Prací dětských proletářských or 19

ganisací se zabývala na podnět KI Komunistická internacionála mlá deže, která již roku 1921 vydala usnesení o práci mezi proletářskými dětmi. V usnesení se pravilo :

„ Ukoly komunistů a především komunistických organisací mládeže záleží v tom, aby jednak pracovali ve všech proletářských dětských organisacích , jednak aby budovali své vlastní komunistické dětské hnutí.

Úkoly dětského komunistického hnutí jsou: sdružovati proletářské

děti pod vedením komunistů, probouzeti třídní uvědomění v proletár ském ditěti a vychovávat je k proletářské solidaritě a boji proti vy kořistovatelům ."

( Pravda mládeže č. 13, 26. III. 1926, příloha.)

U nás se dělnické děti scházely a organisovaly v jednotách proletáře ské tělovýchovy, v proletářských skautských organisacích a v komu nistických dětských skupinách , které vznikaly hned po založení KSČ. Tyto skupiny nebyly však jednotně organisovány; proto se celou otáz kou zabýval výkonný výbor KSČ v roce 1922, který rozhodl vybudovat jednotnou dětskou organisaci a svěřit její vedení Komsomolu. Velký

význam mělo vydávání časopisu Kohoutek, který vyšel po prvé v roce 1923 a jehož redaktorem byl soudruh Zápotocký a později i soudruh Haken.

Komsomol měl úspěchy i v práci mezi studentstvem . Mezi stu dentstvem se v boji za jednotu mládeže v období bojů o charakter re publiky a upevňování buržoasního panství vytvořily dvě základní linie - pokroková a reakční. Bída, která silně doléhala na studenty z chu dých, ale i středních vrstev, špatná péče buržoásního státu o sociální

zabezpečení studentů a vzrůstající persekuce jakéhokoliv pokrokového hnutí, nutila studentstvo k větší radikalisaci a nespokojenosti. Na druhé straně se synáčkové z buržoasních rodin, jichž byla na školách pře vážná většina, přikláněli k fašistickým elementům a stále otevřeněji

podporovali jejich šovinistické a protikomunistické štvanice a rejdy. Úkolem komunistické strany a Komsomolu bylo podchytit všechny zdravé a pokrokové síly v boji proti vzrůstající fašisaci mezi student skou mládeží a získat je pro boj proletariátu . Proto také byla v ro

ce 1922 založena Kostufra, komunistická studentská frakce, která se skládala z členů strany a komsomolců na vysokých školách, ale která měla vliv i na ostatní studentskou pokrokovou mládež. *

Jednou z významných složek práce Komsomolu byl boj proti mili tarismu české imperialistické buržoasie. Zvláště při nástupu branců rozvíjel vždy Komsomol velkou přesvědčovací kampaň o kontrarevoluč ní úloze, kterou měla sehrát a také hrála buržoasní armáda. Pod hesly : 20

Bráníme Sovětský svaz; Neponeseme kulomety na Sověty; Ano, naru kujeme, ale pušky obrátíme atd ., rozšiřovali komsomolci antimilitaris 9

tické letáky, malovali hesla, pořádali schůze a taneční zábavy na roz

loučenou s branci. To vyvolávalo největší strach mezi buržoasií, a proto také nejvíce zuřila , zatýkala a žalářovala. Vzrůst vlivu KSČ a Komsomolu dokazoval buržoasii, jaký

roste

nepřítel. Proto se rozhodla zakročit. Dne 27. září 1922 byla provedena prohlídka v místnostech komunistického knihkupectví a nakladatelství, aby tak byl získán usvědčující materiál proti Komsomolu. Komsomol se měl stát první obětí útoku proti komunistickému hnutí vůbec. Den nato , 28. září, byla provedena prohlídka ústředí Komsomolu, při níž byla nalezena osnova referátu „ Militarismus“ pro večírky na rozlou čenou s branci. Tato osnova se stala záminkou zastavení činnosti Kom

somolu. Ještě téhož dne byl zástupcům ústředí mládeže v čele se sou druhem Bruno Köhlerem doporučen tento výnos: „ Na základě § 82, odst. 2 zákona ze dne 15. list. 1867 ř. zák. zasta

vuji činnost spolku „ Říšské ústředí komunistické mládeže Českoslo

venska“ a jeho odboček , ježto se ustavil, aniž by byl vyhověl zákona ným podmínkám .

Za pol. presidenta Šlechta v. r.“ ( ÚD KSC, IX /2-1/16 .)

Veškerý inventář Komsomolu byl zabaven . Téhož dne byly prove deny prohlídky v sekretariátech mládeže v Liberci a Kroměříži. Ná sledující dny v Táboře, Písku, Kralupech , Hodoníně, Brně, Vrútkách , Martině atd. Rada soudruhů byla zatčena. Proti rozpuštění Komsomolu se zvedla vlna odporu. Komunističtí po slanci podali v parlamentě naléhavou interpelaci tehdejšímu minis terskému předsedovi Benešovi proti nezákonnému rozpuštění Komso molu. Beneš velmi vyhýbavě odpověděl a sliboval, že věc nechá pro

šetřit, ale nakonec zastavení činnosti Komsomolu zrušeno nebylo.

V řadě míst se sešli mladí na protestních schůzích proti persekuci. Tak na př. v Brně se dne 29. IX . 1922 sešla protestní plenární schůze komunistické mládeže, která prohlásila: „ Přes všechna vládní opatření a rozpuštěni organisací komunistická mládež bude nadále pracovati a vyzývá všechno členstvo k usilovné práci v organisacích i mimo ně."C (Rudé právo 30. září 1922.)

Práce Komsomolu byla otřesena, ale nebyla zlomena. Na III. kon gresu KIM, který se sešel v prosinci 1922, byla vyzvána naše komu nistická mládež k další usilovné práci a bojům .

„ Drazí soudruzi a soudružky! III. sjezd KIM béře drzý útok čs. reakce, který tato vedla za úče lem „ klidu a pořádku", na vědomí a ujištuje ... nejhlubší sympatii 21

revoluční mládeže 52 zemí a zasilá nejvřelejší bojový pozdrav současně

s přáním, aby další činnost, kterou musí nyní komunistická mládež v Ceskoslovensku vykonat, vedla k úplnému zdaru. Ať žije komunistická mládež Československa! At žije komunistická Internacionála mládeže! Ať žije solidarita revoluční proletářské mládeže všech zemi! V Moskvě dne 4. prosince 1922.

III. sjezd komunistické Internacionály mládeže.“ (Komunistická mládež č. 1., ročník II., leden 1923.)

Komsomol přešel do illegality a přitom využíval ke své práci i všech legálních možností, především v proletářských organisacích , jako FDTJ a pod. Velkou úlohu propagátora, agitátora a přímého organisatora sehrál nově založený časopis Komunistická mládež. Tak si mohli komsomolci zpívat:

Rozpouštějte, persekvujte, to vše na nás neplatí, naše mládež nepoddá se,

ta svůj program nezradí. Významnou pomoc poskytla Komsomolu komunistická strana. Po

máhala a radila mu jak v legální, tak i illegální práci. Když se v dub nu 1923 sešel manifestační sjezd KSČ proti novému útoku na práva pracujících v podobě známého zákona na ochranu republiky, rokovala na něm i mládež o své další práci. Na základě usnesení výkonného

výboru KSČ ze 3. července 1923 bylo pak přistoupeno k vytváření

sekcí mládeže při místních organisacích strany. Sekce se staly for málně součástí strany a byly řízeny Ústředním agitačním výborem mládeže KSČ. Tak byla v podstatě, i když nedostatečně, obnovena le galita Komsomolu. Práce se začala znovu rozvíjet. Prvním velkým veřejným vystoupením Komsomolu*) po roce pro

následování byl 9. Mezinárodní den mládeže, pořádaný 2. září 1923. střední agitační komitét mládeže KSČ vydal k MDM výzvu k veš keré mládeži :

*) Poznámka : Používáme i nadále pro „mládež KSC“ termín Komso mol; jednak pro větší jednoduchost, jednak proto, že obou termínů se běžně

používalo a není jejich označení dosud sjednoceno. Úkoly „ mládeže KSC“ byly v podstatě stejné jako úkoly komunistického svazu mládeže. Přesného

názvu používáme jen na těch místech, která si toho nutně vyžadují. Na pří klad Ústřední agitační komitét mládeže KSČ a podobně.

(Pozn . aut. ) 22

„ Mladí dělníci a dělnice! Vyzýváme vás, abyste demonstrovali o mezinárodním dnu mládeže

s námi za revoluční požadavky mládeže. Tak, jak si toho dne podává re voluční mládež celého sveta ruce přes hranice, musi třídně uvědomělá mládež v Československu bez rozdílu národnosti nebo politického smyš lení utvořit jednotnou bojovou frontu v boji za pažadavky mládeže.“ (Rudé právo 31. VIII. 1923.)

V prohlášení se dále vyhlašovaly požadavky a bojová hesla : Ani haléř z dnešních mezd proti hospodářskému zbídačení pro letářské mládeže.

Proti nesmyslnému válečnému zbrojeni a pronásledování komunis. tické mládeže.

Žádejte propuštění všech uvězněných revolučních dělníků. Protes. tujte proti připravovanému oloupení volebního práva vojínům . Bojujte s námi pro zaopatření možnosti práce a dostatečnou státní podporu pro naše nezaměstnané druhy a pro placenou dovolenou mládeže.

Tvořte jednotnou bojovou frontu všech čestných mladých proletářů . Na přípravě MDM se podílely nejen sekce mládeže KSČ, ale i stra na a ostatní masové proletářské organisace. Od 22. do 30. VII. 1923 probíhal agitační týden , ve kterém komsomolci získávali nové členy a odběratele časopisu Komunistická mládež a pořádali plenární schůze svých sekcí s referáty o dějinách a významu MDM. Tam, kde nebyla sekce, byly svolány komunistickou stranou schůze mládeže a členů FDTJ; byla zvána i neorganisovaná mládež. Tyto schůze se na mnoha místech staly podnětem k založení sekce mládeže KSČ. To vše přispělo ještě k užšímu přimknutí Komsomolu ke straně a nacpak k větší péči místních organisací KSČ o mládež. 1. září, v předvečer Mezinárodního dne mládeže, na t. zv. rudou so botu, byly pořádány v sekcích přednášky nebo kulturní večírky s vý. chovným nebo zábavným programem. 2. září pak mládež vyšla do ulic. Manifestace připravovaly sekce mládeže společně s organisacemi KSČ, FDTJ, Skauty práce a Rudými hvězdami (t. j . proletářskými sportovními organisacemi). V Praze se zúčastnilo pochodu přes Václavské náměstí a demonstrace na Staro městském náměstí asi 3 tisíce soudruhů a soudružek. Demonstrace

se zúčastnila i deputace mládeže skupiny soudruha Vrbenského, která byla vyloučena z národně socialistické strany a která později, v ro

ce 1925, vstoupila do KSČ. Na manifestaci promluvili soudruzi Ha ken a Šverma. Manifestace se neomezila jen na Prahu. Mládež vyšla do ulic i v Brně, Mladé Boleslavi, Německém Brodě, Českých Budě jovicích , Hořicích, Orlové, Moravské Ostravě, Písku, Plzni, Protivíně, Semilech , Táboře a jinde. 23

Po úspěšném Mezinárodním dni mládeže bylo třeba prohloubit a

rozšířit práci především v závodech, zesílit boj za jednotu, usilovat o rozšíření vlivu na další vrstvy pracující mládeže a získat do řad Komsomolu další členy. Rudé právo z 8. IX. 1923 nabádalo : „ Manifestací není vykonáno vše, třeba jít hloub, podchytit mládež, vychovat ji a získat do našich řad ... Včera na ulici, dneska v závo dech, to je práce všech mladých komunistů a komunistek . “ Tímto

příkazem se také Komsomol řídil ve své další práci,

II. Za práva a jednotu mládeže Potlačením hnutí proletariátu v Německu i v některých jiných ze mích v roce 1923 bylo zakončeno i poválečné období revolučního roz machu, které zachvátilo pod vlivem Velké říjnové socialistické revo

luce většinu zemí. Nastávalo období částečné kapitalistické stabilisace, stabilisace dočasné a vratké, protože rozpory, které kapitalismus plodil

a které se ještě první světovou válkou a vznikem SSSR rozšířily, ne mohly vést k ničemu jinému, než k novému krachu kapitalistického hospodářství. Na druhé straně první proletářský stát světa, Sovětský svaz, který překonal a překonával všechny útoky a nástrahy vnitřních i vnějších nepřátel, budoval své hospodářství na zcela jiných, socialis tických základech . Sovětský svaz rostl, silil a mohutněl. Buržoasie v Československu za pomoci reformistických stran začala upevňovat svou hospodářskou a politickou moc. Získáváním někte rých zahraničních trhů, především na účet bývalého Rakouska, hlavně na Balkáně, a polokoloniálním postavením Slovenska a Zakarpatska bylo umožněno zvyšovat postupně výrobu a zahraniční obchod. Zá kladním prostředkem upevňování hospodářské moci buržoasie bylo zvýšené vykořisťování pracujících. Kapitalistickou racionalisací byli nuceni dělníci za stejnou mzdu vyrábět stále více a více výrobků. Za

tím co dělník nemohl uživit rodinu, „ páni " kapitalisté, jako Petschek , Preiss a jim podobní, si žiļi přepychovým životem , stavěli si nádherné, vším pohodlím zařízené vily a jezdili si k moři. Dočasné a částečné upevňování hospodářských posic buržoasie vedlo

i k upevňování její politické moci. Aby mohla buržoasie ještě více vy kořisťovat dělnickou třídu, zbavovala ji všech drobných vymožeností, které si vydobyla v revolučním období. Vydatným pomocníkem bur žoasie se stala sociální demokracie, která se přeměňovala v stále ote

vřenější agenturu buržoasie v dělnickém hnutí. Mezi dělnictvem, které bylo nuceno pracovat za stále horších pod mínek, vzrůstala nespokojenost. Dělníci viděli, že vychvalovaná de 24

mokracie jim nedává ani ty nejprostší podmínky k životu. Poznávali, že všichni ti, kdož jim slibovali, stojí na straně kapitalistů a oddaně jim slouží. Jedině Komunistická strana Československa stála v čele všech utlačovaných a vedla jejich boj.

Nyní, kdy nemohl být veden přímý revoluční útok, bylo nutno shro mažďovat síly, získávat dělníky pro jednotnou frontu a vnitřně upev ňovat stranu. Tyto úkoly ovšem neznamenaly, že strana ustupovala od svých revolučních cílů; naopak, byly přípravou pro příští rozhodné boje o moc. Bylo ovšem třeba překonat řadu chyb a nedostatků.

Po V. kongresu Komunistické internacionály v červnu a červenci

1924 nastoupila i v KSČ její nejuvědomělejší část do boje za bolše visaci. Úkolem bolševisace bylo vytvořit z komunistických stran ta kové strany, které by využíváním leninské strategie a taktiky dovedly co nejúčinněji vést dělnickou třídu do boje proti kapitalismu, za so cialistickou revoluci, za nastolení diktatury proletariátu . Významnou úlohu v bolševisačním procesu hrála i mládež, jak to také zdůraznilo V. rozšířené plenum Exekutivy Komunistické inter nacionály (březen - duben 1925) v thesích Bolševisace stran Komunis tické internacionály :

„ Jedním z úkolů bolševisace je získat všechnu dělnickou mládež v ce lém světě – to pokolení dělníků, které vyrůstalo v podmínkách svě tové imperialistické války a vzniku světové revoluce. Jestliže se sociální demokracie opírá převážně o nejvíce poměšťáčtėlé špičky děl nické aristokracie , které vznikly v období klidu, musí se komunistické strany celého světa snažit mezi jiným o masové organisování veškeré proletářské mládeže nové epochy pod naším praporem . “ (Za bolševickou orientaci KSC, SNPL, 1953, str. 25.)

Komsomol v ČSR se stal velikou oporou levicového směru v KSČ,

který stál proti oportunistickým živlům na stanovisku bolševisace, jak to dokázala i diskuse a probojovávání bolševické linie na II. sjezdu KSČ v říjnu 1924. Když potom byla v roce 1925 odhalena a vyloučena z KSČ řada zrádců v čele s Bubníkem, postavila se proti nim i mlá dež. Komsomol se dovedl za pomoci Komunistické internacionály mlá deže vypořádat i se škůdci ve vlastních řadách. *

Dočasná stabilisace, prováděná na účet pracujících , zvlášť těžce do léhala na mládež. Racionalisace, kterou prováděli kapitalisté ani ne

tak zaváděním strojů , jako nucením pracujících k většímu fysickému vypětí, dělala z dělníků stále více jen přívěsek strojů, snižovala jejich

kvalifikaci. Tím trpěla zvlášť mládež, která byla ve velké míře zapo 25

jována do výroby bez kvalifikace. Velký výkon , malou mzdu, co nej větší zisk; to bylo heslo buržoasie. Proto také zaměstnávala nejlev

nější pracovní síly , mladé dělníky a dělnice. Ačkoliv eristoval zákon , který zakazoval námezdní práci děti do 14 let, bylo podle sčítání lidu v Čechách a na Moravě v roce 1921 v námezdrám poměru ve věku od 10 do 14 let 11.99.1 dětí. Mzdy těchto dětí byly minimální; často pracovaly jen za stravu. Proto jich kapitalisté za městnávali stále více. Tak v roce 1930 jich bylo v námezdnim poměru již 46.835.

(Viz J. Šíma: Postavení pracujících v Československu , 1954, str. 103.)

Uzákoněná osmihodinová pracovní doba byla soustavně porušována zvláště v řemeslnických a živnostenských závodech . Pracovalo se deset a někde i dvanáct hodin denně. Učňové kromě toho museli v sobotu

a v neděli navštěvovat pokračovací školu. Brožura „Mládeži dělnická“ (asi z let 1924-1925 ), vydaná Komsomolem, na př. uvádí :

„Obuvničtí učňové v Praze pracují vesměs až 14 hodin aně. Děvča ta u dámských krejčí v Uhřiněvsi pracují nejméně 10 hodin denně. U ho liče F. Weisse, Brno, Křížová, pracuje učeň od 6 hodin ráno do 7 hodin večer, tedy nejméně 12 hodin, v sobotu dokonce až do 10 hodin večer, tedy 15 hodin . “

Hladové, často až neuvěřitelně nízké, byly mzdy pracující mládeže. Mladí dělníci na Ostravsku dostávali za směnu 7,50 Kč, dělnice do

konce jen 7 Kč. Ještě hůře na tom byli učňové a služebné. Platební poměr mezi učněm a „ učebním pánem “ nebyl uzákoněn a odměny ne

byly ve většině případů celostátně určeny. Učební doba byla tříc až čtyřletá a za celou tu dobu učňové pracovali úplně zdarma, nebo za

byt a stravu, nebo museli dokonce mistrovi za učení platit. Časopis Komunistická mládež na př. uvádí:

„ Pani Marková v Boskovicích zaměstnává 7 učednic. Za svou lo potu musí pi Markové ještě platit 180 Kč ročně. A k tomu ještě jim dovoluje' ( totiž musi ) pracovat 9 hodin.“ (Komunistická mládež, č. 2, 1923, str. 12.)

Mizivá menšina byla těch, kteří dostávali od mistra nějaký příspě vek. V Praze na př. ze 600 obuvnických učňů dostávalo „ mzdu “ jen asi 5 učňů. A ta činila všeho všudy 30 až 50 Kč měsíčně beze stravy.

Učňové při tom dělali všechno možné, jenom se nemohli pořádně učit svému řemeslu. Komunistický tisk o tom přinášel spoustu dokladů : „ Kovacz Ladislav, obuvnický majster , zamestnáva svojich učňov chováním prasat. Denný poriadok je následujúci: Ráno o piatej vy nosenie pomyjí, krmenie, pojenie, do šiestej vyčistenie chlievu. Toto

musia robiť cez 4 roky. Večer po siedmej sa opakuje ranný porad a nebohí učňovia pracujú velakedy aj do jedenácten.“ (Komunistická mládež, č. 11, 1923, str. 11. ) 26

Služky, které vyhnala často z venkova do města bída rodičů, dostá valy měsíčně asi 80 Kč a často méně. Přitom byly svým pánům oprav du „ služkami pro všechno " . Služky a „ pacholci“, jak se tehdy říkalo, u sedláka na venkově se dřeli od rána do noci většinou jen za jídlo a za nějaký ten „ hadřík “ k vánocům .

Mládež byla také zbavována politických práv. Do 21 let neměla vo lební právo vůbec. Pro volby do okresních a zemských zastupitelstev

dokonce do 24 let. Buržoasie se snažila i pomocí různých organisací (jako Skaut, Sokol, Orel a j .) a zvláště organisacemi mládeže při svých stranách odvést mládež od třídního boje. Chtěla mít mládež raději po liticky neuvědomělou, aby ji tak mohla snadněji získat pro své třídní

zájmy. Využívala k tomu všech prostředků: školy, tisku, literatury, filmu atd.

Proti tomuto hospodářskému, sociálnímu, politickému i morálnímu útisku mládeže bojovala jediná mládežnická organisace , Komsomol. Aby Komsomol mohl dobře splnit svou úlohu v tomto boji, bylo třeba,

aby získal do svých řad a pod svůj vliv nejširší vrstvy pracující mlá deže. 23

1.-13. listopadu 1924 se sešel v Brně IV. řádný sjezd Komsomolu. 賽

Nejzávažnější problémy, které sjezd řešil, byly otázka závodních bu něk, práce mezi pracující mládeží na venkově a ideová výchova.

Protože se závodní buňky dosud nestaly těžištěm práce Komsomolu, vytyčil sjezd jako hlavní úkol provést a dokončit reorganisaci závod ních buněk, takže na konferenci v červnu 1925 již mohlo být konsta

továno, že počet závodních buněk vzrostl od října 1924 do února 1925 ze 127 na 346. Ale značná část organisací stále ještě přebudována ne byla.

Úkolem závodních buněk bylo sjednocovat mladé dělníky v Komso molu a ideologicky je vychovávat, starat se o život mladých lidí v zá

vodě, vést boj za jejich požadavky a tak pomáhat ve všech případech boji komunistické strany. Svou prací měly buňky získat důvěru veš keré mládeže a přesvědčit ji o nutnosti jednotného boje.

Velká většina závodních buněk byla nucena pracovat illegálně, neboť zaměstnavatelé propouštěli aktivní komsomolce z práce. Jedním z úkolů závodních buněk bylo vydávat časopisy. Tak začaly vycházet

časopisy, jako : „ Mladý otrok “ z klatovských továren, „Mladý sklář“ ze sklárny Inwald atd., které ukazovaly poměry v závodě a vyzývaly k jednotnému boji. Tyto časopisy vzbuzovaly mezi mládeží velký ohlas. Kapitalisté naproti tomu burcovali policejní aparát, stavěli po licejní hlídky, mobilisovali špicly, aby zjistili, kde se časopis tiskne. V Inwaldových sklárnách na Zlíchově na příklad po vydání prvního 27

čísla Mladého skláře byli zburcováni všichni policajti z celého okolí, ale příští týden, přes všechny hlídky a opatření, bylo druhé číslo časo pisu mladým dělníkům rozdáno znovu . Časopis se ještě vysmíval: Teď u Inwaldů straší,

Urman se z toho splaší. Stipla ho prý blecha,

jaká to neplecha. ,,Závodní časopisy

ty bolševické krysy.“ Jednu věc vězte, skláři,

že se nám špatně daří. Teď místo přídavku,

slizneš pár pohlavků. Skončíš bez funusu, hodëj tě do aušusu . Teď ale řekneme dost!

Ať pány sežere zlost. Jak tady stojíme, všichni se spojíme.

Nechť každý dělník mladý vstoupí do naší řady. Všechny pokusy policie selhaly. Časopis byl illegálně vydáván a do stával se mezi mladé skláře i přes to, že byl buržoasním soudem pro hlášen za tiskovinu nezákonnou, která se nesmí rozšiřovat.

Na IV. sjezdu Komsomolu byla také po prvé důkladně řešena otázka práce na venkově. Sjezd zdůraznil, že Komsomol může rozvinout svou činnost na venkově jedině tehdy, bude- li hájit hospodářské zájmy ven

kovské mládeže a pomocí těchto praktických bojů ji vychovávat k tříd nímu vědomí aa získávat ji pro společný boj s proletariátem . Přitom bylo zvlášť důležité podchytit na venkově neorganisovanou mládež a vymaňovat ji z vlivu agrární strany a agrárnické organisace mládeže. Získávat i ty mladé lidi, kteří podlehli její demagogii (heslo „ Venkov jedna rodina“) a nepochopili její buržoasní a reakční charakter. Po sjezdu zesílil Komsomol svou práci na venkově a dosáhl i v tomto

směru prvních úspěchů. V březnu 1926 provedl mezi pracující mládeží na venkově kampaň, jejímž účelem bylo vytvořit jednotnou frontu 28

mládeže na venkově v boji proti vykořisťování, za hospodářské poža davky a za uznání Sovětského svazu československou vládou. Závodní buňky navazovaly úzkou spolupráci s vesnickou mládeží. Komsomolci

ze závodních buněk zajížděli na vesnice, kde se setkávali s mladými zemědělci, pořádali mezi nimi různá kulturní vystoupení, diskutovali, pořádali společné výlety, které byly spojeny s politickými besedami, zakládali nové buňky Komsomolu. Na mnoha místech se tato práce komsomolců setkala s velkým úspěchem; vesnická mládež se zúčast nila řady probíhajících konferencí jednotné fronty pracující mládeže.

Boj za jednotu bylo ovšem třeba dále rozvíjet a rozšiřovat. Dalším úkolem, kterým se zabýval IV. sjezd, byla výchova mládeže

v duchu marxismu - leninismu. Správnou výchovou bylo nutno vymanit mládež ze všech buržoasních vlivů, ukázat jí, že veškeré snahy bur

žoasie směřují k zastření podstaty systému vykořisťování chudých bohatými, k snaze odvést mládež od těchto problémů prostřednictvím

falešného dobrodružství, romantiky nebo i erotiky. Bylo nutno vycho vat každého člena tak, aby se stal aktivním bojovníkem za práva děl nické třídy a pracující mládeže, aby se stal propagátorem myšlenek marxismu - leninismu.

Ke splnění tohoto úkolu používal Komsomol různých forem práce, odpovídajících zájmům mládeže . Bylo to především seznamování čle nů s některými otázkami marxismu - leninismu na členských schůzích,

nebo pořádání debatních večerů , na kterých se diskutovalo o nejasných otázkách, pořádání výletů spojených s diskusemi a pod. Pro soustav

nou výchovu v duchu marxismu -leninismu byly organisovány studijní leninské kroužky, ve kterých byly probírány základní otázky marxis " mu - leninismu. Kromě toho byly organisovány propagační kolektivy, které se zabývaly rozborem současných problémů a aktuálních otázek. Významným prostředkem výchovy v Komsomolu a vlivu na ostatní pracující mládež byly i divadelní, pěvecké, recitační kroužky a agitky, kterých byla celá řada. K mnoha mladým lidem našli komsomolci cestu

právě jejich prostřednictvím a jejich působením, k čemuž ovšem ne málo přispěla i ta skutečnost, že do služeb boje proletariátu za lepší

zítřek dali své umění velcí mistři naší kultury, jako S. K. Neumann , 1. Olbracht, M. Majerová, J. Wolker a celá řada dalších. Velkou posilou

a pomocí práci Komsomolu v tomto směru bylo nové umění sovětské, zvláště písně sovětské mládeže. V roce 1925 poslala sovětská mládež pozvání československé mlá

deži, ve kterém se obrátila k našim mladým dělníkům s výzvou, aby vyslali delegaci do SSSR, která by na vlastní oči poznala pravdu oo So větském svazu. Komunistická mládež vyzvala mládež všech ostatních stran k vytvoření společné delegace. Přes veškeré odmítání vedoucích činitelů mládeže reformistických stran byla vyslána delegace, ve které 29

byli zástupci české i německé sociální demokracie a zástupci Komso molu. Delegace se vrátila koncem roku 1925. Po celé republice se ko

naly velké schůze mládeže, na kterých delegáti hovořili o Sovětském svazu a tak odhalovali veškeré lži a pomluvy, které o něm šířil bur žoasní tisk. Mládež se zvlášť živě zajímala o život sovětské mládeže. Péče sovětské vlády o zabezpečení všech podmínek pro radostný život

mládeže a hrdinná práce komsomolců při výstavbě Sovětského svazu vzbuzovala mezi mladými lidmi v naší republice velké sympatie a

vedla je k ještě odhodlanějšímu boji proti kapitalismu.

Ve dnech 2.-5. dubna 1926 se sešel V. sjezd Komsomolu, který pře devším řešil otázky hospodářského boje, práci v odborech, v organi

sacích proletářské tělovýchovy a otázky vedení dětské proletářské or ganisace.

Zdůraznění nutnosti práce v oborech a v proletářských tělovýchov ných organisacích bylo zvlášť důležité, protože dosavadní práce Kom somolu v těchto organisacích byla nedostatečná . Organisace na sebe dosud ještě často pohlížely jako na konkurenty, což ovšem oslabovalo

celkové jednotné vystoupení a vliv na mládež. V organisacích proletářské tělovýchovy dochází v této době k dal šímu upevnění jednoty. Protože dosavadní roztříštěnost proletářské tělovýchovy znesnadňovala její akceschopnost a umožňovala účinnější boj buržoasie a reformistů proti jejím organisacím, byl na vánoce ro ku 1926 svolán sjezd, na kterém byly sloučeny všechny proletářské tělovýchovné a sportovní organisace (t. j . FDTJ, Rudá hvězda, Svaz dělnických cyklistů, Dělnický klub turistů atd .) v jednotnou Federaci proletářské tělovýchovy. FPT se v další práci stala významným po mocníkem komunistické strany v jejím boji a ve výchovné činnosti hlavně mezi mládeží a dětmi .

Na V, sjezdu Komsomolu byl také schválen organisační řád , který se stal pevným základem pro další práci komunistických sekcí mlá deže. Organisační řád stanovil :

„ Rišská ( t. j. celostátní - pozn . aut.) organisace mládeže KSČ je organisaci pracující mládeže mest i venkova a slouží k získání veš keré pracující mládeže pro cíle komunismu. Je jedinou organisací

mládeže, která zastupuje politické, hospodářské a kulturní požadavky pracující mládeže a za ně bojuje.

Politická činnost říšské ( t. j. celostátni

pozn. aut. ) organisace

mládeže KSČ je podřízena KSČ. V organisační činnosti požívá v rámci KSC samostatnosti.“ Organisační řád také stanovil, kdo se může stát členem mládeže 30

KSC a jaké jsou jeho povinnosti. Členem Komsomolu se mohl stát každý, kdo uznával program a řády KIM a mládeže KSC, a kdo byl ochoten v jejich smyslu pracovat. Každý člen byl povinen podrobit se všem usnesením této organisace, účastnit se aktivně práce v základní

organisaci a pravidelně platit členské příspěvky. V organisačním řádu byl také zdůrazněn charakter Komsomolu jako organisace, jejímž úko lem bylo vychovávat mladé proletáře pro další práci v řadách KSČ. Základem veškeré práce Komsomolu podle organisačního řádu byla buňka :

„Základní jednotkou říšské organisace je závodní buňka ( v továrně, dole a huti, dílně, v obchodě a v kanceláři, v zemědělském závodě atd. ), ke které přináleží všichni členové organisace v tomto závodě

pracující. Buňka utvoří se všude, kde pracují nejméně tři členové a je potvrzována výborem mistni skupiny . " (Pravda mládeže, 5. II. 1926, příloha .)

Jedním z velmi důležitých úkolů, kterými se zabýval V. sjezd Kom somolu, byla otázka dětských komunistických skupin, o kterých jednal

v září 1925 i III. sjezd KSČ. Již tento sjezd zdůraznil význam dětského hnutí jako součásti bojové dělnické fronty a určil také jeho základní úkoly: vést děti k tvůrčí iniciativě, ke kolektivní práci a v mezích schopností a možností k proletářskému třídnímu boji.

V. sjezd Komsomolu se rozhodl orientovat své organisace na další rozšíření hnutí Mladých průkopníků a určil také jeho úkoly a způsob organisace. V usnesení se pravi: „ Komunistická výchova proletářských dětí přísluší komunistické stra

ně a mládeži, v čemž ji mají třídní dělnické organisace plně podpo rovat v rámci svých speciálních úkolů ( tělovýchovných, skautských a pod .)." (Rudé právo, 15. IV. 1926. )

Organisace Mladých průkopníků sdružovala děti ve věku od 10 do 14 let. Průkopníci se scházeli v oddílech, v jejichž čele stál vedoucí

z řad komsomolců nebo komunistických žen a oddílová rada. Oddíly se dělily na družiny. Organisace Mladých průkopníků se ve své práci opíraly o komise pro práci mezi proletářskými dětmi, které byly vy

tvářeny při orgánech KSČ ze zástupců KSČ, Komsomolu, tělovýchov ných organisací a výchovných odborníků . Práce Mladých průkopníků byla přes veškerou persekuci a proná sledování bohatá a úspěšná. Dětská organisace pomáhala především

boji dělnické třídy a KSČ. Mladí průkopníci kolportovali časopisy , dě lali spojky při stávkách, malovali plakáty, nápisy, chodili zpívat na schůze a besedy starších soudruhů.

Děti se také zúčastňovaly průvodů, srazů a demonstrací mládeže a strany. Přitom se dožadovaly i svých požadavků. V roce 1926 nesly na 31

př. v průvodech na 1. máje hesla : Zřizujte dětská hřiště ! Nakrmte děti,

které mají hlad! Ošaťte nás! Dejte nám stany a peníze na cesty. Chceme lékaře zdarma! Chceme zdarma lázně! Chceme mit dětské čítárny a knihovny ! Chceme radio a biograf do škol! Mladé průkopníky nemohlo nic odradit od nadšené práce. Scházeli se venku, na hřištích, v kůlnách, stodolách, kde jen to bylo možné. Nepomohlo ani pronásledování četníky a policajty. Bohatá byla i kulturní a výchovná činnost v oddílech Mladých prů kopníků. Oddíly pořádaly besídky, večírky, měly i své soubory. Pro proletářské děti byly přes všechny finanční těžkosti a překážky, které činil státní buržoasní aparát, pořádány letní tábory. V roce 1927 byl

pořádán první tábor v Soběslavi, potom v Týně nad Vltavou a hlavně pak v Soběšíně.

Veškerá výchova dětí byla Komsomolem vedena k jejich třídnímu uvědomování, k tomu, aby podle svých schopností pomohly boji pro letariátu a aby se z nich, až vyrostou, stali zocelení bojovníci. Velkou posilou a vzorem pro naše proletářské děti byl Sovětský svaz a sovětští pionýři. Komsomolci i starší soudruzi, kteří byli v Sovět ském svazu , často průkopníkům vyprávěli o životě sovětských dětí a ukazovali jim, že i proletariát v ČSR pod vedením KSČ bojuje za takovou skutečnou vlast pracujících, ve které žijí již sovětské děti a sovětská mládež.

Spolu s narůstajícími rozpory dočasné stabilisace zvyšovalo se vy kořisťování a útlak všech pracujících a s nimi i mládeže. Útrapy, které prožívala mládež, zvětšovaly v ní touhu po jednotě. Boj Komsomolu

za jednotu a proti veškerému útlaku se setkával se stále větším ohla sem. Tato touha po společném postupu vedla až ke společným „kon- \ ferencím jednoty “ , na kterých mládež vytyčovala své požadavky a

volila akční jednotné výbory. V dubnu 1926 byla svolána první kon ference havířské mládeže v Petřvaldu a v průběhu roku 1926 se sešla

na společných konferencích i mládež v Liberci, Praze, Brně, Ústí nad Labem, Jihlavě, Podmoklech a jinde. Pořádání konferencí pracující mládeže pokračovalo i v jiných mís tech a jejich vliv a význam neustále vzrůstal. Na základě usnesení pražského akčního výboru mládeže

oyl na

29. května 1927 svolán celostátní sjezd pracující mládeže, který vy tyčil tři hlavní úkoly :

1. Boj proti militarismu a nebezpečí nových válek. 2. Boj proti kapitalistické racionalisaci a zbídačování pracujícího lidu .

3. Boj za jednotnou frontu veškeré pracující mládeže.

Sjezd zvolil celostátní výbor pracující mládeže. Vytvoření tohoto 32

orgánu a výsledky konferencí pracující mládeže byly velkým úspě chem Komsomolu a pomocí straně v boji za jednotnou frontu. Komsomol také aktivně bojoval proti buržoasnímu militarismu a válečnému nebezpečí, proti přípravám nového tažení proti Sovětskému

svazu. V roce 1926 se ostře postavil proti prodloužení vojenské služ by. V duchu protiválečného boje probíhal tohoto roku i XII. meziná

rodní den mládeže. Boj proti militarisaci a prodlužování vojenské služby probíhal ve všech organisacích Komsomolu. Mládež vydávala a rozšiřovala letáky, ve kterých protestovala proti militarismu a odha lovala plány buržoasie. V jednom letáku se píše: „ Kamarádi!

Nastal vám den, kdy předstoupíte před odvodni komisi, abyste uká zali svá sedřená těla pánům, kteří vás chtěji odsoudit na moderní ga leje ve formě studených a zplesnivělých kasáren, kde máte strávit svá

nejkrásnější mladá léta. Za celé vaše dětství a mládí se vás nikdo 2 těch vládních pánů, ať jsou již oblečeni jakkoliv, nezeptal, máte-li co jíst, obléknout, a peníze na svoji zábavu. Nyní, když jste dospěli v ji

nochy, volají vás, abyste jim šli hájit jejich soukromokapitalistický režim a abyste šli bojovat proti demonstrujícím dělníkům, proti vašim dělnickým bratřím, otcům, a abyste bojovali za zájmy všech kapitalistů, s nimiž se spojila i sociální demokracie, kteří tvoří dohromady blok proti jedinému proletářskému státu, t. j. proti Sovětskému Rusku. Jak si vás naše republika váží, poznáváte z toho, že dává vojínům '150 haléřů na den, zatím co jiní požírají tisíce z vašich těžce vyděla ných peněz. Vzali vám volební právo, abyste nemohli svým hlasem projevit svou nespokojenost a abyste se nenakazili bolševismem , za kazují vám zúčastnit se politických akcí, což je ovšem nepřímo dovo leno Sokolům a fašistům.

Vaši rodiče vás budou doma velmi postrádat, neboť mnohý z zás je

jedinou oporou sedřených rodičů. Až přijdete do kasáren, poznáte „ pra vý ráj“ naší milé republiky. Tam poznáte tu „ lásku “ důstojníků, o kte ré všichni žvaní. Ta láska se jeví v tom , že se vždy sta vojínů za rok zastřeli. Proto vstupte do řad komunistické mládeže. Pryč s fašismem ! At žije komunistická mládež! Pryč s militarismem ! Ať žije Sovětské Rusko! Ať žije Rudá armáda! Ať žije Komunistická strana Československa!" (ÚD KSČ 1927/307 )

Vzrůst mezinárodního napětí v letech 1927-1928, hrozba nové vál ky proti SSSR, kterou buržoasie chtěla řešit narůstající rozpory do časné stabilisace, to všechno vedlo k dalšímu zesílení boje Komsomolu proti válečnému nebezpečí. XIII. mezinárodní den mládeže 4. září 1927 se přes zákaz uskutečnil I = 9 pokrokovém hnut

33

v Praze a v některých městech a stal se velkou manifestací, vyjadřu jící lásku mládeže k SSSR a její odhodlání nedat se zlákat na válečná jatka. Zatím co v Praze policie hlídala střed města, probíhaly ve všech předměstích demonstrace. O půl 11. se na Staroměstském náměstí shromáždilo asi 3000 mladých lidí. Po skončení manifestace prošla

mládež v průvodu přes Příkopy na Václavské náměstí. Přitom byla neustále napadána policií. Přesto se však policii nepodařilo průvod

rozehnat. Tyto demonstrace, které probíhaly i v ostatních městech re publiky, znovu potvrzovaly odhodlání mládeže bojovat proti přípra vám války. Boj proti militarismu působil těžkou hlavu státnímu aparátu. Poli

cejní mašinerie po celé republice pátrala po každém, kdo byl jen trochu v podezření, že by mohl vylepovat nebo rozšiřovat antimilitaristické letáky. A přesto se objevovaly znovu a znovu. 29.- 30. ledna 1928 se sešel VI. sjezd Komsomolu, který se zabýval celkovou politickou situací, otázkou závodních buněk a vedením hos

podářských bojů ve spolupráci s odborovými organisacemi. Jako hlav ní úkol sjezd vytyčil pod heslem obrany SSSR a osvobozeneckého hnutí koloniálních národů zesílení boje proti nebezpečí imperialistic kých válek. V té souvislosti zdůraznil i nutnost zesílení práce mezi branci a vojáky. Sjezdu se zúčastnil také soudruh Gottwald, který referoval o mezinárodní situaci.

V únoru 1928 probíhala pod vedením KSČ veliká stávka severočes kých horníků za zvýšení mezd, proti zavádění prémiových mezd a

proti prodlužování pracovní doby. Stávky se ve velké míře zúčastnila i mládež, která tvořila čtvrtinu stávkujících. Konferente hornické .

mládeže 25. února 1928 v Mostě se ve svém provolání obrátila k veš

keré mládeži a žádala ji o podporu boje horníků. Ke stávce vydal pro volání také Ústřední výbor mládeže KSČ. Stávka měla mezi mládeží veliký ohlas. Ze všech krajů posílala mládež horníkům pozdravy a do kazovala jim své odhodlání podporovat je v jejich spravedlivém boji. Pevný postoj horníků a solidarita dělnické třídy i mládeže nebyly marné. Kapitalisté pod nátlakem lidových mas musili upustit od svých záměrů a neodhodlali se zavést chystané prémiové mzdy.

Po III. sjezdu KSČ v roce 1925 se podařilo vetřít do vedení strany zrádcovské skupině Jílek - Bolen, která se maskovala levými frá zemi, ale její politika byla ve skutečnosti naprosto oportunistická. Proti tomuto oportunismu začalo vystupovat ve straně bolševické jádro v čele se soudruhem Gottwaldem. 34

Po Rudém dni v roce 1928 vypukla ve straně již otevřená krise. Pod tlakem bolševického jádra byla zahájena vnitrostranická diskuse. Krisi strany projednal v červenci r. 1928 VI. kongres KI, který schválil linii

bolševického směru a zaslal všem členům KSČ otevřený dopis Exeku tivy Komunistické internacionály „ Od oportunistické pasivity k bol ševické aktivitě “, v němž ukázal, že je třeba okamžitě obnovit spojení strany s dělnickými masami. V průběhu diskuse se již jasně zformoval

blok bolševické levice a naproti tomu se spojili všichni likvidátoři v jednu zrádcovskou, straně a dělnické třídě nepřátelskou skupinu. Komsomol se tehdy jednotně postavil na stranu bolševického jádra a stal se jedním z nejaktivnějších bojovníků proti oportunismu a likvidátorství Jílkovy skupiny. V tomto duchu vydalo také rozšířené byro Ústředí mládeže KSČ 24. října 1928 resoluci, ve které ukázalo, že se jednotně staví za boj bolševického směru a že plně souhlasí s ote vřeným listem EKI. V průběhu diskuse byly pak zasílány resoluce

stejného rázu i ze všech krajských výborů mládeže KSČ. V. sjezd strany, konaný ve dnech 18. - 23. února 1929, který zakončil

vnitrostranickou diskusi, se stal historickým mezníkem ve vývoji KSČ. Byla na něm dovršena porážka Jílkovy skupiny a na základě marxis tického rozboru situace stanoveny další úkoly strany. Do čela bylo zvoleno nové bolševické vedení v čele se soudruhem Klementem Gott waldem.

Sjezd zdůraznil také nutnost zvýšené pozornosti a péče otázkám mlá deže : „Nemenší pozornost musíme věnovat organisacím mládeže, jejíž politická důležitost roste úmérně s postupující racionalisací a nebezpe čím války. ( Sbornik Za bolševickou orientaci KSC Politické these V. sjezdu str. 192.)

Po porážce na V. sjezdu uplatnili likvidátoři své rozbíječské snahy i v odborech. Za pomoci policie a buržoasního aparátu provedli pokus o odtržení Mezinárodního všeodborového svazu od Rudé odborové internacinály (ROI). Ústředí mládeže KSC znovu vyzvalo proletářskou mládež do boje proti těmto rozbíječským snahám: „Mladí dělníci, dělnice a soudruzi!

s plným přesvědčením, že zůstanete věrni Roi a straně, voláme k vám v této pro dělnictvo rozhodující chvili. Semkněte pevně své řady, postavte se do prvních řad proti fašistickému puči likvidátorů, braňte jednotu a revoluční linii Rudých odborů . Komise mládeže při MVS! V prvních řadách do boje! Svolávejte schůze mladých členů MVS a závodní schůze mládeže, na kterých přijměte resoluce a protesty proti

rozbíječům . Prokažte svoji věrnost ROI a straně, pošlete likvidátory a kontrarevolucionáře k čertům !“ (Pravda mládeže, 16. III. 1929.) 35

Tato výzva ústředního vedení měla mezi mládeží velký ohlas. Re voluční mládež po celé republice se scházela k protestním schůzím, odsuzovala likvidátory a manifestovala svoji věrnost ROI a straně. Mládež se stala důležitým pomocníkem bolševického směru v tomto rozhodném období ve vývoji strany a měla také velký podíl na jeho vítězství. *

Celková situace ve straně a její krise před V. sjezdem se projevila i v Komsomolu. Přes úspěchy, kterých Komsomol dosáhl, se mu ne podařilo získat vliv na většinu dělnické mládeže. Proto se po vypuk

nutí krise ve straně zabýval Ústřední výbor mládeže KSČ přímo i si tuací Komsomolu . Vydal v prosinci roku 1928 otevřený list, ve kterém

sebekriticky ukázal, že Komsomol ještě nedokázal přeložit těžiště práce do závodů, že nedostatečně pracoval v masových a odborových orga

nisacích, a že také vždy nedokázal vést každodenní boj dělnické mlá deže. To vše vyplývalo z toho, že Komsomol ještě mnohdy nedovedl používat takových method práce, které by jej úzce spojovaly se širo kými masami dělnické mládeže.

Základním úkolem pro překonání nedostatků a zlepšení práce Kom somolu byla orientace na masy dělnické mládeže, zaktivisování všeho členstva a zpevnění organisace; zvláště závodních buněk.

Situací Komsomolu v ČSR se zabývala i KIM, která ukázala, že linie Komsomolu byla sice správná, ale že systém práce trpěl velkými nedostatky. KIM také ukázala, že k zlepšení práce je zapotřebí soustře dit těžiště práce do závodů, získat každého člena k aktivní práci při dělením konkretních úkolů, zlepšit styk mezi vedoucími a podřízenými orgány a sebekritikou zlepšovat práci celého Komsomolu. Na základě otevřeného listu Ústředí mládeže KSČ a jednání KIM probíhala i v Komsomolu diskuse, která byla uzavřena koncem června 1929 celostátní konferencí mládeže. Konference po diskusi a po hod nocení nedostatků, jak na ně poukázala KIM , vytyčila správnou linii pro další práci.

V překonávání nedostatků pomáhalo Komsomolu účinně nové bol ševické vedení KSČ, které se soustavně zajímalo o otázky mládeže a vedlo i organisace KSČ k tomu, aby věnovaly mládeži co největší

péči a pozornost. ÚV KSČ v otevřeném listě všem členům strany, uve řejněném v Rudém právu 25. srpna 1929, vyzval k zakládání buněk mládeže všude tam, kde jsou buňky komunistické strany, a znovu zdůrazňoval:

„Musíme nejen získávat mladé revoluční dělníky a dělnice do stra ny, nýbrž strana musi aktivně spolupracovat i na výstavbě Komunis

tického svazu mládeže. V době racionalisace, fašisace a válečných pří prav hraje mládež stále větší úlohu. Tím , že budeme aktivně bojovat 36

za požadavky mládeže a získávat ji pro naší organisaci, podaří se nám vyrvat mládež z rukou nepřátel." (Klement Gottwald : Spisy I., str. 268.)

Péče strany a jejího bolševického vedení o otázky mládeže zaručo vala, že se Komsomol stane v dalších bojích ještě účinnějším a aktiv nějším pomocníkem KSČ v třídním boji proletariátu.

III. Proti zbídačování, útisku a persekuci mládeže Buržoasií a reformisty vychvalovaná kapitalistická stabilisace skon

čila krachem. Zatím co sovětský lid začal plnit svou první pětiletku a přecházel k hromadné kolektivisaci, vypukla v kapitalistickém světě koncem roku 1929 krise, která brzy zachvátila všechny země a vše chna odvětví kapitalistického hospodářství.

Krise vypukla také v Československu. Výroba byla omezována; řada továren byla zavírána, na mnoha místech se pracovalo 2-3 dny v tý dnu, tisíce dělníků byly vyhazovány na dlažbu. Výroba v roce 1933 poklesla ve srovnání s rokem 1929 na 60,2 % , počet nezaměstnaných dosáhl v krisi výše téměř jednoho milionu. Nezaměstnanost, mizerné platy, nemoci, bída a hlad se staly stálým hostem proletářských rodin. Vzrůstající bída širokých vrstev pracujících vyvolávala stále větší nespokojenost s existujícím systémem. Snaha převalit tíži krise na

bedra pracujících a zlomit jejich odpor vedla buržoasii, která začínala ztrácet schopnost vládnout starým způsobem, k stále ostřejšímu faši sačnímu kursu stejně tak, jak ji vedlo další zostření imperialistických rozporů k horečnému zbrojení a. k přípravě imperialistické války. Do

vlády opět zasedli zástupci i t. zv. „ socialistických " stran, nejoddanější pomocníci buržoasie, kteří měli za úkol uklidňovat pracující a lámat jejich odpor.

Jediným bojovníkem za práva dělnické třídy a všech pracujících

byla Komunistická strana Československa. Po V. sjezdu nastoupila strana skutečně bolševickou cestu. Svým důsledně revolučním bojem si získávala stále větší sympatie dělnické třídy i ostatních vrstev pra cujících, a na druhé straně musela odolávat stále větší nenávisti a

většímu náporu buržoasie. První parlamentní řečí soudruha Gottwalda v roce 1929 vypověděla KSČ buržoasii nesmiřitelný boj za práva dělnické třídy: „ Svými prvními brutálními činy proti pracujícímu lidu vyhlašujete dělníkům válku. Dělníkům a komunistické straně vyhlašujete válku. Dobře, my tuto výzvu přijímáme, my tuto výzvu opětujeme!

Co máte ? Máte školy, máte kostely, máte rotačky, máte prodejná pera , 37

máte prodejné huby, máte pornografii. Máte špicly, máte policajty, máte žandarmy, máte armádu, máte kriminály a máte také šibenice. Máte so ciálfašisty, kteří ješte dnes, ještě dosud, drží na uzdě značnou část dělníků a zapřahají je do kapitalistického chomoutu. Ale nezapomeňte,

že sebevětší pornografie neutiší hlad, že s bajonety se dá všechno dělat, jenom ne na nich sedět, a že proti sociálfašistickému jedu existuje dobrý protijed, to je zkušenost dělníků a komunistické strany. Neza

zapomeňte, že to všechno, čím vy disponujete, měla ve větším ještě nadbytku carská vláda v Rusku. A že přesto byla rozmetena do všech úhlů světa !" (Klement Gottwald : Spisy I., str. 319.)

Základním úkolem strany byl boj za vytvoření široké, jednotné fronty pracujících v boji proti kapitálu . Pro tuto jednotnou frontu bylo nutno získat pracující především prostřednictvím hospodářských bojů; v prů běhu těchto bojů je potom přesvědčovat o zrádné politice sociálfašistů, o utlačovatelské úloze buržoasního státního aparátu, a tak pozvedat jejich odpor na stále vyšší stupeň.

Za Ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy! - Ať platí bohatí! - Ζα proletářské východisko z krise! To byla jasná a konkretní hesla, s nimiž šla komunistická strana do boje za práva pracujících. * Krisí , byla také nejvíce postižena pracující mládež. Armáda mla

dých nezaměstnaných stále stoupala. V roce 1931 převýšil jejich po čet 250.000. Přitom 70 % těchto mladých lidí bylo zbaveno jakékoliv podpory v nezaměstnanosti. Podle zákona o t. zv. gentském systému totiž musely vyplácet podporu v nezaměstnanosti odbory. Stát na ne zaměstnané přispíval jen určitou částkou. Přitom mladí lidé nebyli

většinou v odborech organisováni. Sezónní a příležitostně zaměstnaní dělníci byli vyřazeni z podpory vůbec. Minimální podpora byla růz nými opatřeními tak omezena, nehledě na nevelké finanční možnosti

odborů , že převážná většina nezaměstnaných vůbec podporu nedo stávala.

Spousta mladých lidí byla denně vyhazována na ulici, bez naděje, že dostane práci , že se nají, že bude vůbec lidsky žít. Mladá garda z roku 1931 na příklad uvádí:

„ Jak nám oznamuje mladý délník z Ringhofferovky na Smíchově,

bylo v tomto závodě minulý týden propuštěno 200 mladých dělníků. O těchto 200 mladých dělníků, kteří nemají ani tolik prostředků, aby mohli i tu nejkratší dobu vydržet bez zaměstnání, vzroste armáda ne zaměstnané mládeže v Praze. Tito mladí dělníci jsou většinou odborově

neorganisováni, isou bez jakékoliv podpory, neboť zákon o gentském systému je z podpor vyřadil." 38

(Mladá garda , ročnik II . , 1931 , č. 7.)

Když počet a bída nezaměstnaných dosáhly neudržitelného stavu, začaly obce týdně vydávat 10tikorunové (pro ženaté 20tikorunové) po ukázky na potraviny, které byly pracujícími výstižně nazvány žebra čenkami. Ale i žebračenku dostal jen ten, kdo byl již určitou dobu

zaměstnán, kdo měl v obci trvalé bydliště a pod. Přitom obecní úřady a v nich vládnoucí představitelé buržoasních stran tyto různé „ pod mínky“ pro vydání žebračenky vyžadovali někdy až s neuvěřitelným cynismem : Rudé právo na př. uvádí : „ V Krnově na severní Moravě žádal jeden

mladý nezaměstnaný dělník o podporu , bylo mu však řečeno, že musi udati stálé bydliště. Mladý dělník udal jednu stodolu, kde přenocuje." (Rudé právo, 11. XII. 1932.)

Policejní úřad mu milostivě uznal stodolu jako „ stálé bydliště“ a tak mohl mladý nezaměstnaný konečně dostat týdně jednu žebračenku. Krisí byli postiženi i ti mladí dělníci a dělnice, kteří se udrželi v práci. Kapitalisté používali všech možných method k snižování mezd, k vyššímu výkonu, vůbec k tomu, aby z pracujících vyssáli to po

slední. Jeden dělnický dopisovatel Mladé gardy na př. psal : „ Pracuji v papírně Pite na Petrohradě v Plzni. Je nás tam 300, z toho '150 mladých dělníků. My, mladí dělníci, máme plat 1,60 až 2,40 za hodinu. Dospělí dělníci, i když pracují třeba už 40 roků, nedostanou více než 2,70 Kč. Někdy se stane, že přijdeme o pět minut pozdě do práce, za to nám strhnou mzdu za celou hodinu. Práce je skoro vždy

nepřetržitá, takže se nemůžeme ani najíst. Pracujeme ve svých vlast ních šatech, které se zamažou od oleje. Při pracovním tempu se často stávají úrazy. Pracujeme ve třech sichtách . I ti nejmladší dělníci pra cují v noci, i když to mèstácké zákony zakazují. “ (Mladá garda, roč . III., 1932, čís. 10.)

Mzda nestačila na obživu, natož pak na oblečení, byt, osobní zájmy, kulturu. Zvlášť těžkým vykořisťováním trpěla mladá děvčata, jak o tom svědčí opět příklad z tisku : „ Všimněme si továrny pana vlastence Hyroše. Za babku koupil pan ství ,Kapličku ' s veškerým příslušenstvim . Ze starého cukrovaru zřídil továrnu na fotopráce. Hlavnim produktem výroby jsou fotografie, kte ré se diskretně zasilaji na dobírku nebo proti obnosu zaslanému pře

dem. Tim je zaručena kulturně mravní výchova zamestnanců, kteří jsou z 85 % rodu ženského od 14 do 18 roků. Starší síly jsou výjimkou. Pan správce zaměstnává raději mladší děvčata . Snad se lépe zapraco (6

vávají ? Po týdenní nezdravé práci činí plat 50-70 kč.“ (Mladá garda, roč. II . , 1931 , Č. 16.)

Mladý člověk, vyhnaný do ulic, neměl čím naplnit žaludek, neměl,

kde by hlavu složil. Spal pod mosty, v parcích. Ano, měl chuť, silu

a touhu pracovat, žít, ale musel, chtěl-li se vůbec udržet při životě, 39

i žebrat. Ale „ zlatá mládež " buržoasních rodičů dál hýřila, utrácela ,

jezdila do hor, na výlety i do ciziny. Zatím co buržoasní synáčkové a dcerušky nevěděli, co roupy dělat, byla řada mladých lidí pro bídu ubita, ničena, dána na pospas ulici. Řada mladých děvčat byla do hnána tak daleko, že se začala živit prostitucí. Rudý večerník z 26. I. 1932 uvádí, že počet prostitutek „ podle odhadu loňského roku vzrostl v Praze na 11.000. V této armádě bylo zjištěno 45 děvčat ve stáří do 14 let. Všechny byly na dráhu prostituce dohnány

hladem. Jedno třináctileté děvče začalo tím, že hladem bylo dohnáno k žebrotě a zneužito jedním obchodníkem za trochu jídla ." Velmi těžce byli postiženi krisí mladí učňové. Řemeslníci a živnost níci, sami tlačeni a ruinováni velkokapitálem , buď snižovali počet učed níků, nebo je ještě více a ostřeji vykořisťovali. Na Moravě na příklad klesl počet učedníků z 42.692 v roce 1930, jenom na 27.000 v r. 1933. ( Tvorba, roč. II. , č. 31.)

Pracovní doba učňů, zvlášť proto, že neměla vliv na odměnu, byla

neustále přetahována, zejména v maloživnostech a prádelnách , pro

dejnách, restauracích a automatech. Zde dosahovala týdenní pracovní doba až 84 hodin.

Stejně, dokonce ještě hůře, na tom byla zemědělská mládež. Země. dělská mládež musela za bídnou mzdu pracovat od východu do západu

slunce. Hodinové mzdy mladých zemědělských dělniků v době krise se pohybovaly v Čechách pro mládež do 16 let od 0,70 do 1,05 Kč, nad 16 let od 0,80 do 1,25 Kč. Na Slovensku byly mzdy ještě nižší.

To byly mzdy bez stravy. Většina pracující mládeže v zemědělství byla vedena jako čeledínové a služky, kteří sice dostávali „ stravu a

byt“, což v praxi znamenalo jíst zbytky se stolů pánů a spát ve chlévě nebo v nějaké zatuchlé komoře, ale mzda to byla nějaká ta koruna na neděli a nějaký obnošený kabát nebo kalhoty, které již pán nemohl potřebovat. Při tom byla zvlášť ničena a vykořisťována děvčata; to nejen hos podářsky a sociálně, ale i morálně:

„ U sedláka D. u Tábora bylo zaměstnáno děvče. Sedlák je úžasně

vykořisťoval. Nemělo ani času na odpočinek, pracovalo od slunka vý. chodu do slunka západu. Proti surovostem a nestoudnostem , které si se dlák vůči němu dovoloval, nesmělo ani šeptnout. Když se děvče octlo v ji ném stavu, bylo hrubým sedlákem vyhozeno z práce. Děvče, kterému nic jiného nezbývalo, než jít na domovskou obec, raději se z hanby otrávilo . “

(Mladá garda, roč. II., 1931 , čís . 7.)

Těžce trpěla i mládež v úřadech a obchodech. Zaměstnavatelé žádali, aby jim kancelářská síla pracovala nejméně dva až tři měsíce zdarma, na „ praxi“, a slibovali, že potom dostane přiměřený plat. Praktikant 9

musel dělat stejně jako staří zaměstnanci. Ke konci praxe začal ob vykle zaměstnavatel na jeho práci nacházet chyby a propustil jej . Tohoto způsobu některé firmy využívaly tak, že měly zadarmo vlastně stálé pracovní síly.

Hospodářská krise vedla i ke zhoršení sociálního postavení studentů. Zvláště těžce dolehla na studenty a inteligenci nezaměstnanost. S na růstající krisí rostla i nezaměstnanost inteligence tak, že v roce 1934 bylo v ČSR asi 25.000 středoškoláků a 10.000 vysokoškoláků bez za městnání, t. j . i bez výdělku.

I „ péče“ o zdraví pracujících byla buržoasií podřízena otázce největ šího zisku. Jakmile byl dělník nemocen, kapitalista jej vyhodil a vzal na jeho místo někoho z nezaměstnaných. Řada mladých lidí nebyla vůbec pojištěna. Tak byli mladí lidé ničeni i zdravotně. Podnikatelům na tom velmi málo záleželo. Rudé právo na př. píše o jednom z učňů na stavbě „ pana “ Putíka ze Žižkova : „ Učeň od tohoto podařeného učebního pána chtěl listek k lékaři, ten

mu jej však nechtěl vydat, a když učeň prohlásil, že půjde bez lístku, teprve mu lístek vydal. Učedník se vrátil se sdělením, že lékař u něho konstatoval tuberkulosu plic, aby šel na roentgen a do sanatoria. Mistry

jej však nechal ještě pracovat, i když vëdël, že hoch je nemocen . " (Rudé právo, 23. VIII. 1930.)

Když musel mladý člověk narukovat, nedostal se do situace o nic

lepší. Co buržoasie vydávala na tanky a děla, chtěla na druhé straně ušetřit na žaludcích prostých vojáků a na zařízení kasáren, nehledě na to, že to byly stejně peníze vydřené z pracujících. Rozhodující při tom byla ta skutečnost, že armáda měla být a také byla nástrojem

brutality vůči pracujícím a nástrojem připravované imperialistické války. Proto také prostým dělnickým a rolnickým synkům v armádě

byla zakazována jakákoliv politická činnost, proto byli bezduše cepo váni, ponižováni a utlačováni. Důstojnický sbor, který se skládal pře devším z buržoasních synků , se snažil prosté vojáky co nejvíce zdeptat a pokořit. Touhou každého mladého člověka je založit rodinu a šťastně a spo

kojeně žít. Ale i to kapitalistický řád často mladým lidem znemožňo val. Těžko zakládat rodinu, když se mladý člověk nemohl ani sám

uživit. Těžko mít děti, když jim nebylo co dát do úst. V krisi se si tuace ještě zhoršila. Počet sňatků klesal: Rok :

Počet sňatků :

1928 1931 1934

137 201 129 909 118 270

Pokles v % (proti roku 1928) 5,25

13,79 (Mladá garda, roč. VI . 20. VI. 1935. ) 41

Všechny tyto podmínky prohlubovaly nespokojenost a odpor mlá deže, zatahovaly stále širší vrstvy mladých lidí do třídního boje. Mezi mladými lidmi vzrůstaly sympatie ke KSC, protože se stále názorněji

přesvědčovali, že jedině KSČ je důsledným bojovníkem i za jejich práva.

KSČ a Komsomol vytyčily v boji proti zbídačování a útisku mládeže, proti fašismu a válce bojový program, který se stal zároveň progra mem širokých vrstev veškeré pracující mládeže. Program obsahoval konkretní bojové požadavky mládeže v továrnách i na vesnicích, učňů , nezaměstnaných i vojáků. Na příklad: Mladí dělníci!

Proti jakémukoliv snížení mezd!

Za zvýšení mezd a jejich vyrovnání mzdám dospělého dělnictva po dle zásady: Za stejnou práci stejnou mzdu! Za pevné základní mzdy! Mladí nezaměstnaní!

Za státní podporu veškeré nezaměstnané mládeže po celou dobu ne zaměstnanosti ve výši poslední mzdy na účet fabrikantů a jejich státu ! zpět s propuštěnými do závodů!

Za stravování a ošacování mezaměstnaných dělníků a dělnic! Učňové, učednice!

Za zákaz používání učňovské mládeže k pracím neodborným! Za zákaz jakéhokoliv týrání a šikanování učňovské mládeže pod přís nými tresty !

za okamžité zrušení nedělního, sobotního a večerního vyučování na pokračovacích školách! Za zrušení všech školních poplatků!

Za zapojení učňovské mládeže do sociálního pojištění při plné ná hradě všech příspěvků zaměstnavateli! Mladí zemědělští dělníci!

Za zvýšení mezd! Za. uskutečnění zásady: Za stejnou práci stejnou mzdu!

Za dodržení osmihodinové pracovní doby v zemědělství! Za řádné byty pro zemědělské dělníky a dělrice! Mladí rolníci! Proti řádění exekutorů na vesnicích! Za zastavení všech exekuci!

Za snížení všech daní pro domkáře, malé a střední rolníky! Za škrinutí všech hypotekárních, bankovních, úrokových a daňových dluhů pro domkáře a pracující rolníky! 42

Vojáci! Za zdojnásobení žoldu ! Za zlepšení stravy! Za volební právo vojáků!

za odstranění tyranie a brutality důstojníků! (Viz „ Hlad nebo boj“, vydalo nakl. Inter nacionála mládeže, nákladem poslance

Č. Hrušky v Praze 1931.)

Za tyto požadavky vedl Komsomol rozhodný boj . Přitom mládeži

neustále ukazoval, že konečné a skutečné osvobození pracujících a tedy mládeže je možné jen svržením moci kapitalistů a nastolením tako vého řádu, jaký buduje sovětský lid. Sovětský příklad byl vůbec vel kým zdrojem síly a nadějí pracujících v jejich boji proti kapitalismu. Hlavním úkolem Komsomolu bylo získat do boje nejširší vrstvy pracující mládeže. K tomu bylo třeba organisovat pod vedením strany široké hospodářské boje v závodech , organisovat boje učňů a masové hnutí nezaměstnaných. Přitom musel Komsomol překonávat i velké

nedostatky ve svých vlastních řadách, bojovat stejně jako strana proti oportunistickým přežitkům , ale i levičáctví, které je nakonec jen ru

bem oportunismu. Nedostatky práce Komsomolu se projevovaly pře devším v podněcování bojů za bezprostřední požadavky, v podceňo vání organisační práce, v slabé orientaci na mládež ve velkozávodech,

v nedostatečné práci v masových organisacích a v nedostatečném vy užívání taktiky jednotné fronty. Nebezpečné bylo i přeceňování úspě chů a sil, které se v Komsomolu projevovalo zvlášť na počátku krise.

Kritikou a za pomoci KIM a KSČ Komsomol úspěšně odstraňoval tyto nedostatky a dosahoval ve své práci stále větších úspěchů. Ani zuření, ani pronásledování buržoasním státním aparátem, všemi těmi poli cajty, četníky, špicly, soudci, žalářníky a censory, nebylo takovou pře kážkou v práci Komsomolu, kterou by nemohl překonat. Buržoasie zahájila svůj brutální útok proti komunistické mládeži

hned na počátku krise. Mládež se tehdy pečlivě připravovala na své velké bojové vystoupení proti zbídačování a útisku, na t. zv. Rudé

velikonoce 20. dubna 1930. Ústředí mládeže KSČ vydalo výzvu k mlá deži, aby demonstracemi 20. dubna dokázala svou odhodlanost v boji

proti kapitalismu. Byla svolána řada demonstrací. Pražský kraj se roz hodl uskutečnit sraz mládeže v Radotíně. Buržoasní aparát, který se obával, že tato demonstrace bude velkou přípravou komunistických

manifestací na 1. máje, se rozhodl, že ji zakáže . Již v sobotu 19. dubna byl Radotín obsazen silnými četnickými oddíly. Vedení Komsomolu se proto rozhodlo, aby byla demonstrace přelo žena do Kosoře. V neděli 20. dubna se shromáždily v Kosoři stovky komsomolců a rudých průkopníků. V deset hodin dopoledne byl za hájen tábor lidu , na kterém promluvil soudruh Kopecký. 43

Buržoasní aparát nebyl připraven, že se bude demonstrace konat v Kosoři. Proto také nemohl přímo v Kosoři zakročit. Po projevu se

mládež seřadila do průvodu, který za zpěvu revolučních písní a pro volávání hesel táhl do Radotína. Při příchodu do Radotína narazil průvod na okraji na kordon četníků, který s puškami připravenými ke střelbě uzavíral celou silnici. Bez jakékoliv výzvy k rozchodu čet níci vystřelili. Pět obětí padlo k zemi. 24letá Rici Katschnerová, zra něná do břicha, 13letá Růženka Martincová, zraněná rovněž do břicha;

14letá Jiřina Brejchová do nohy a 16letá Marie Drdová do ruky, Tylda Reichlová do ruky i do nohy. Přitom buržoasní plátek A -Zet cynicky

tvrdil, že byla do průvodu vystřelena jen jedna rána. Tak měla krev pěti mladých lidí a dětí zastrašit ty, kteří chtěli bojovat za to, aby mohli žít a pracovat .

Tento násilný čin buržoasie proti mládeži a dětem vyvolal velké po bouření v celé republice. Ještě ten den se konal v Praze protestní tábor

mládeže. Jméno Radotín se rozlétlo po celé republice; burcovalo. Dne 22. dubna odpoledne odešli dělníci z Karlovy Huti v hromadném prů vodu před bránu, kde na táboře lidu ostře protestovali proti počínání vlády, proti střelbě do bezbranných dětí a mládeže. Stejně tak protes

tovali na stovkách dalších dělnických schůzí i táborů. Za tisíce děl níků, dělnických žen, mládeže a dětí také vmetli komunističtí poslanci v parlamentě buržoasním a sociálfašistickým ministrům přímo do „ Vrahové. “ tváře: ,,

Prvý máj 1930 se konal ve znamení protestu proti Radotínu. Po celé republice znělo :

Přes řady ubitých soudruhů, přes shluky stínů,

neseme výkřik v sevřených pěstích: nebude krvavých Radotínů!

Práci Komsomolu v nových podmínkách hospodářské krise projed nával podrobně VI. sjezd KSČ, konaný 7.-11. března 1931 , který zdů- / raznil jako jednu z důležitých otázek celkového boje proletariátu nut nost získat mládež pro třídní boj .

Sjezd ukázal, že jednou ze slabin práce Komsomolu byla odborová práce. Komsomol ještě zdaleka nesplnil svou úlohu při práci v odbo

rech, především při vytváření odborových sekcí mládeže Rudých od borů. Úkolem těchto odborových sekcí mládeže RO bylo vést a orga nisovat boj za požadavky mládeže, soustředit ve svých řadách většinu mládeže ze závodů a vychovávat ji pro práci v Komsomolu a později

i ve straně. Tak mohly sehrát sekce rozhodující úlohu při získání vlivu na nejširší vrstvy pracující mládeže.

Sjezd postavil v nastávajícím období před Komsomol jako hlavní úkol získání pracující mládeže v závodech a velkozávodech a rozvinutí práce Komsomolu v masových proletářských organisacích, zejména

tělovýchovných a sportovních . Zároveň podrobil kritice i některé by rokratické a papírové formy práce, které se v Kosmomolu projevily. Úkoly, dané komunistické mládeži VI. sjezdem KSČ, rozpracoval VJI. sjezd Komsomolu, který se sešel v Praze 22. - 23. srpna 1931.

Na sjezdu byla projednávána hospodářská a politická situace a úko ly, které z ní vyplývaly. Sjezd ukázal, že za pomoci KSČ byla pře konána převážná většina chyb a nedostatků, které se projevovaly v práci Komsomolu. Sjezd se znovu zabýval otázkou získání mládeže

do Rudých odborů, nutností vybudovat a upevnit závodní buňky, ze sílit boj proti nepřátelům jednoty pracující mládeže a zesílit organi

sační práci. Hlavním a rozhodujícím úkolem Komsomolu byl i nadále boj proti zbídačování a útisku mládeže, proti přípravám fašistické dik tatury a nové imperialistické války.

Pod vedením strany a za pomoci Rudých odborů vedl Komsomol v období krise řadu úspěšných bojů. Tak v srpnu 1931 zorganisoval stávku mládeže v Inwaldových sklárnách na Zlíchově. Zde závodní buňka Komsomolu vybudovala silnou odborovou sekci mládeže, která

měla sympatie veškeré mládeže v závodě. Sekce mládeže vytyčila tři konkretní bojové požadavky:

1. Za každý z práce vysazený týden náhrada 30 Kč na účet firmy. 2. Vyrovnání všech mezd odnašečům na 120 Kč. 3. Ochranná obuv pro mladé dělníky pracující s horkým sklem .

Tyto požadavky byly prodiskutovány i mezi staršími dělníky. Na schůzích mládeže, na které byli přizváni všichni mladí dělníci, byly

schváleny všechny vytyčené požadavky a zvolena tříčlenná deputace na závodní výbor, která měla vyžádat svolení k celozávodní schůzi. Před celozávodní schůzí bylo hovořeno o požadavcích mládeže se všemi děl

níky v továrně. Na celozávodní schůzi pak byly schváleny i s resolucí, která byla ještě doplněna protestem proti válečným přípravám a pro vokacím. Byla podepsána všemi přítomnými a předložena správě zá vodu. Správa závodu odmítla okamžitě rozhodnout, ale určila den, kdy odpoví. Pro odpověď byla vyslána deputace; ostatní dělníci se zatím shromáždili před kanceláří. Jakmile se dověděli, že správa závodu požadavky zamítla, zahájili demonstrační stávku. Správa závodu se

zalekla a přistoupila na vyjednávání. Nakonec byly schváleny tyto požadavky:

1. Správa závodu se zavazuje , že bude na svůj účet v době vysa zení stravovat mladé dělníky.

2. Podle kvalifikace upraví mzdy mladým dělníkům v nejhorší ka tegorii.

3. Nechá zhotovit ochrannou obuv v závodní dřevárně.

4. Uznává důvěrníky mládeže, kteří mohou kontrolovat vyvařování, společně s ostatními mladými dělníky určovat jídelní lístek a

svolávat schůze mladých dělníků, kde se budou projednávat vše chny jejich požadavky. Tak se podařilo mládeži v tomto boji zvítězit. Význačným bojem mládeže byl i boj táčníků a vozačů na Ostravsku ,

který probíhal v létě a na podzim roku 1931. Komsomol předložil mládeži návrh požadavku o přeřazení táčníků a vozačů do vyšší mzdo vé kategorie. Mládež, která o tomto požadavku diskutovala na svých

schůzích, jej schválila. Diskuse o něm probíhala i na šachetních schů

zích horníků, kteří jej ještě doplnili o požadavek drahotní výpomoci. Mladí dělníci společně se starými v boji za tyto požadavky, které předložili vedení závodu, uspořádali řadu schůzí a demonstrací. Na čtyřech šachtách byly dokonce pod vedením Rudých odborů a Kom

somolu zorganisovány demonstrační stávky. Pod tlakem dělníků uhlo baroni povolili. Většina táčníků a vozačů byla zařazena do vyšší pla

tové stupnice. Úspěch povzbudil celou ostravskou organisaci Kom somolu.

Tento boj ukázal, že nutným předpokladem pro získání dělnické

mládeže pro hospodářské boje je znalost poměrů v závodě. Na základě těchto znalostí bylo možno vytyčovat konkretní požadavky. Důležitým

úspěchem byla ta skutečnost, že mládež získala podporu ostatních horníků . Tyto úspěšné boje ukazovaly, že mládež není bezmocná proti

útokům kapitálu, naopak, že se může bránit a že může i útočit, což ovšem nebylo možné bez vytvoření jednotné fronty všech mladých a starých dělníků i proti vůli reformistických vůdců. Komsomol pod vedením strany vedl i boje mladých nezaměstnaných

dělníků . Mladí dělníci a nezaměstnaní se aktivně zúčastňovali každo ročně pořádaných mezinárodních dnů proti nezaměstnanosti, které vedla komunistická strana. Tak 25. února 1931 manifestovalo proti nezaměstnanosti v celé republice asi 200.000 nezaměstnaných , z nichž značnou část tvořila mládež.

Hnutí nezaměstnaných bylo zvlášť silné na severu Čech. Komsomol na Chomutovsku vytyčil tyto požadavky nezaměstnané mládeže :

1. Okamžité odvolání výnosu, který odnímal mladým lidem do 16 let nárok na podporu v nezaměstnanosti . 2. Zřízení útulků pro nezaměstnanou mládež.

3. Tři žebračenky na týden. 4. Provedení ošacovací akce.

Na Chomutovsku byly svolány za spolupráce Rudých odborů schůze nezaměstnané mládeže, kde se diskutovalo o požadavcích a kde byly také voleny komise nezaměstnané mládeže. Komise, které byly zvo 46

leny na 53 místech Chomutovska, pak předkládaly požadavky mládeže na obecní úřady. Konaly se i okresní konference mládeže, na kterých byly zvoleny okresní komise mládeže. Nezaměstnaná mládež navá

zala úzký styk s mládeží ze závodů, která ji v jejím boji podporovala. Rozšířením této akce se podařilo na Chomutovsku dosáhnout toho, že ve většině obcí a okresů nebyl výnos prováděn. Svým bojem a pří kladem v hnutí nezaměstnané mládeže se stal Komsomol na Chomu tovsku uznávaným vůdcem mládeže.

Tyto úspěchy, kterých Komsomol dosáhl, se nestaly ještě úspěchy masovými. Byla celá řada závodů, ve kterých měl Komsomol velmi

slabé posice, nebo do nichž ještě vůbec nepronikl. Komsomol vedl neustálý boj proti rostoucím fašisačním snahám buržoasie a státního aparátu.

Již v listopadu 1930 vydal Komsomol protifašistické provolání, ve kterém odhaluje pravou tvář fašistické demagogie:

„ Fašisté slibují vám , mladi proletáři, sportovni hřiště - αa dají vám slasti předvojenské výchovy a kasárenské dresury . Fašisté slibují vám práci a chléb -- a dají vám desetihodinovou pracovní dobu a právo na smrt hladem . Slibují vám boj proti kapitálu a za očistu veřejného života a dají vám teror, bezpráví a vraždění vašich soudruhů . Slibují rám školy - a dají vám právo umřít na poli , cti aα slávy ... " (Mladá garda, roč. I., Č. 15.)

Zároveň Komsomol v provolání vyzval mládež k provedení široké protifašistické kampaně a ukázal, že nejlepší odpovědí buržoasii na její fašistické plány je ještě odhodlanější boj proti ní a vstup do Kom somolu . Výzva měla velký ohlas mezi komunistickou mládeží. Řada krajů a buněk se zavazovala k získání nových členů. Na příklad kraj ské vedení v Liberci se zavázalo získat 200 členů, Praha II 15 členů

a zvýšit odběr Mladé gardy o 30 čísel atd. S bojem proti fašismu úzce souvisel boj proti buržoasnímu militaris mu a válce. Buržoasie chtěla zavést a uzákonit předvojenskou výchovu,

na které se měly především podílet školy a buržoasní i sociálfašistické tělovýchovné a spartovní organisace. Proti těmto plánům se ostře po stavil Komsomol.

Každoročně pořádané Mezinárodní dny mládeže se v těchto letech stávaly přes všechny zákazy obrovskými demonstracemi proti fašismu, válce a militarismu.

Významným svátkem proletariátu a mládeže byl každého roku sed mý listopad, výročí Velké říjnové socialistické revoluce, který byl v těchto letech zaměřen především proti štvanicím imperialistů a na obranu Sovětského svazu . V roce 1931 na př. pořádala strana a Kom 47

somol před 7. listopadem Týden obrany Sovětského svazu, v němž bylo mimo jiné prováděno v organisacích školení na thema : Říjnová revoluce v Rusku a její poučení. 7. listopadu pak byla pořádána řada schůzí, besed a přednášek o Sovětském svazu a manifestací na jeho obranu.

Komsomol také vedl při nástupu presenční služby akce rekrutů . V závodech bojoval za placenou dovolenou v den odvodu, organiso

val fond „Vojenský halíř“, ze kterého byly zasílány vojákům peníze a zároveň dopisy dělníků z továren . Všechno to přispělo k navazování úzkých styků mezi dělníky a vojáky v buržoasní armádě. Buržoasie se zalekla odporu proti militarismu a snažila se předvo jenskou výchovu maskovat povinnou tělesnou výchovou. Komsomol odhalil i tyto její plány a ukázal, že povinná tělesná výchova je jenom zástěrkou pro předvojenskou výchovu . Odpor mládeže proti milita rismu přinutil dokonce buržoasii dočasně ustoupit od těchto plánů. Velkou úlohu v boji proti militarismu a fašistickým přípravám se hrál Komsomol svým působením v ostatních organisacích mládeže, hlavně pak v trampském hnutí.

Tramping, který vznikl již po první světové válce z živelného odporu mládeže k nepříteli, k padourům, jak říkali trampové, byl i útě kem od tohoto nepřítele, útěkem z prohnilého a zatuchlého městského prostředí ven , do přírody. Přesto, že tento živelný odpor byl prodchnut nenávistí ke všemu měšťáckému, že byl prodchnut ideou pevného přá telství, ideou odvahy a lásky k přírodě, neměl cíle; živ nost a ne usměrněná touha po ideálech, dobrodružství a romantice vedla k fa

lešnému napodobování vyčteného a nepravdivého života „ divokého Západu “. Odváděla mládež od jasného a rozhodného boje proti kapi talismu, boje, který jedině mohl přinést mládeži splnění těch ideálů, o kterých snila.

Úkolem Komsomolu samozřejmě nebylo zatracovat trampskou mlá dež; naopak bylo třeba jít mezi ni, usměrňovat její odpor, získávat ji pro aktivní boj po boku dělnické třídy a komunistické strany. To se také Komsomolų dařilo.

V letech krise se trampské hnutí ještě víc rozšířilo, ale také měnilo

postupně svůj charakter. Krise sice na jedné straně ještě ve

větší a

širší míře doháněla mládež k tomu, že utíkala od vší bídy, hladu

a nezaměstnanosti do přírody , ale na druhé straně ji přiváděla k vy střízlivění . Bída, hlad a nezaměstnanost zbavovala mládež ilusí. To

hoto zklamání se snažila využít buržoasie a získat trampy pro fašis tické hnutí a pro přípravu nové imperialistické války . Komsomol rozvinul proti těmto snahám mezi trampy širokou uvě 48

domovací kampaň. Když se buržoasii nedařilo trampské hnutí získat na svou stranu, snažila se jej zakázat. K přímému zákazu se sice neodhodlala , ale snažila se jej znemožnit alespoň známým nařízením zemského presidenta Kubáta , kterým bylo zakázáno táboření osob

různého pohlaví, koupání v nedostatečném koupacím obleku a na zakázaných místech . Kubátovo nařízení se stalo jen prostředkem k cel

kové persekuci trampského hnutí. Mezi trampy vyvolalo bouři odporu. Na Smíchově bylo 30. dubna 1931 svoláno protestní trampské shromáždění, na kterém bylo roz hodnuto bojovat proti zákazu trampingu všemi prostředky. Na 14. květ

na potom byl svolán velký protestní tábor do Pivovarské zahrady na Vinohradech, na kterém promluvil mimo jiné zástupce KSČ. Policejní komisař ale tábor přerušil a nechal zahradu policejně vyklidit. Tram pové přesto uspořádali průvod po Praze, ale i tam byli neustále na padáni policií.

Tak si stále větší počet trampů začal uvědomovat, že není možné

utíkat od skutečnosti, ale že je nutné spojit svůj boj s bojem prole tariátu, s bojem Komsomolu a komunistické strany. V tom se pře svědčivě projevila úspěšná práce komsomolců v trampském hnutí.

Strana a zvláště Komsomol věnoval práci mezi trampy velkou po zornost. 17. 1. 1931 uveřejnil Rudý večerník provolání komunistické

frakce trampů Velké Prahy, Komsomolu a KSČ, ve kterém se prohla. šovalo :

„ Prohlašujeme všem trampům , že nemají jiného spojence v boji proti

chystanému zákazu, než dělnickou třídu a její předvoj, kterým je komu nistická strana a komunistický svaz mládeže .“

KSČ se také ostře postavila proti Kubátovu nařízení, žádala v par lamentě jeho odvolání, ale všechny měšťácké i t. zv. socialistické strany

se postavily proti. Komsomol pojal i do svého bojového programu řadu trampských požadavků, na př.: proti zákazu trampingu, za volné

a bezplatné táboření, 33 % slevu jízdného pro proletářské trampy na železnice, pryč s persekucí proletářského trampingu atd. Tím získá vala strana a Komsomol mezi trampskou mládeží stále větší sympatie. Trampové si také jasněji začali uvědomovat nutnost jednotné fronty všech trampů; na tom měl velkou zásluhu opět Komsomol. 21. - 22. lis topadu 1931 se sešel první celostátní trampský sraz (,,slezina “ ), kterého

nilo 400 delegátů, zastupujících 10.000 trampů . Delegáti de monstrovali svou věrnost dělnické třídě a rozhodli se usilovat o sjed nocení všech dosavadních trampských skupin. Byl zvolen trampský výbor, který měl za úkol připravit návrh na sjednocení a vytvoření

trampského svazu. Sjezd také schválil základní trampské požadavky. To byl významný úspěch strany a Komsomolu v sjednocení a zís kání trampů pro boj proti buržoasii.-Buržoasie se rozhodla, že když Pokrokovém bosatu

49

nepomohlo ani Kubátovo nařízení, že za každou cenu musí rozbít

vzrůstající jednotu trampů. Národně socialistická strana a i ostatní strany přímo vyslaly do trampského hnutí své činitele. Orientovaly se na buržoasní a maloburžoasní živly mezi trampy, snažily se pod

chytit t. zv. nepolitické trampy i kolísající a převést je na svou stranu. Tak se vytvářely v trampském hnutí dvě základní linie, kdy jedna

část se stále více sbližovala s dělnickou třídou, s bojem KSČ a Kom somolem, kdežto druhá část se dostávala na úplně protichůdné pole útěku od skutečnosti a nakonec až do služeb buržoasie. Buržoasie se

snažila převést mládež na svou stranu, a to také všemi prostředky, od falešně dobrodružných , nasládlých a nepřirozeně sentimentálních ro mánů a časopisů (Rodokapsů a Rozruchů), i filmů až po zneužívání touhy mladých lidí po dobrodružství a ideálech. Je nesporné, že tím vším si buržoasie dovedla mezi trampskou mlá deží určitý vliv udržet.

Bylo ale neocenitelnou zásluhou KSČ a zvláště Komsomolu, že ote vřely velké části mladých trampů oči, že je přivedly na správnou cestu boje proti buržoasii a zabránily tak jejich morálnímu rozkladu. Hospodářská krise zasáhla i studující mládež. Protože na školách byla převážná část studentů z buržoasních a maloburžoasních rodin, hrozilo nebezpečí, že studentstvo bude získáno pro fašistické cíle.

Úkolem pokrokového studentstva bylo vytvořit jednotnou frontu proti bídě a fašismu, získat na svou stranu všechny ty, kteří se dosud stavěli k politickému životu pasivně, a přesvědčit nemajetné studenty, kteří byli ovládáni fašistickou demagogií, o nesprávnosti jejich cesty. Především pak vést boj proti fašistickým studentům a jejich orga nisacím.

Předpokladem úspěšného boje studentů bylo úzké spojení s bojem dělnické mládeže, dělnickou třídou a komunistickou stranou. Protože bylo zapotřebí vytvořit organisaci, která by se stala základem a cent

rem boje všech pokrokových studentů, byl vytvořen z iniciativy KSČ, Komsomolu a pokrokových profesorů (soudruha Nejedlého) přípravný výbor pro vytvoření jednotné organisace, který svolal na 12. III. 1932 schůzi pražského studentstva do Národního domu na Vinohradech, kde byla založena Jednota nemajetného a pokrokového studentstva.

Úkolem Jednoty bylo vytvořit svazek všech pokrokových sil ve stu dentstvu k boji za zvýšení životní úrovně a zabezpečení studentů, proti reakci a fašismu. Boj Jednoty proti zvyšování poplatků na školách ,

za zvýšení studijních podpor, za zlepšení zdravotní péče o studenty atd. jí získával mezi studentstvem velké sympatie. Přitom Jednota úzce spojovala svůj boj s celkovým bojem dělnické třídy.

KSČ všemožně podporovala práci Jednoty nemajetných a pokro kových studentů . Na podzim roku 1932 na př. podali komunističtí po 50

slanci návrh na podpory nezaměstnaným absolventům středních a vy sokých škol, který byl ovšem buržoasním parlamentem zamítnut. Mno

ho komsomolců (na př. V. Sinkule) pracovalo přímo v řadách Jednoty. Mládež se samozřejmě vždy zúčastnila všech bojů vedených stranou. Také v největším boji z období krise, v mostecké stávce r. 1932, zaují mala mládež význačné místo.

Protože většina mládeže byla nezaměstnána, bylo zde hlavním úko lem Komsomolu zamezit, aby mohlo být mladých nezaměstnaných zneužito jako stávkokazů.

Komsomolu se podařilo vytvořit Ústřední komisi mládeže a komise mládeže na čtyřech dolech. Kromě toho byli zástupci mládeže v mno

ha stávkových výborech. V Hrdlovce byl vytvořen klub mláde, kde se stávkující mládež scházela, předčítala si noviny a diskutovala o si tuaci.

Mládež se stala jedním z nejrevolučnějších elementů v celém prů běhu stávky. Mladí dělníci byli každodenně vysíláni jako spojky, stáli na stávkových hlídkách a tvořili nejaktivnější jádro demonstrací. Mládež tak i v tomto boji dokázala svou odvahu a vůli bojovat.

Buržoasie stále více stupňovala svůj teror proti KSČ. Strana, která burcovala široké masy pracujícího lidu do boje, byla buržoasií proná sledována na každém kroku. Ale pro obrovské sympatie strany v ma

sách pracujících si nemohla buržoasie dovolit rozpuštění KSČ. Snažila se ji proto oslabit rozpuštěním masových organisací, které byly ke straně úzce přimknuty.

Tak byl 14. června 1932 rozpuštěn i Komsomol; řada funkcionářů byla zatčena. Tato persekuce přiměla mládež k obrovské vlně maso vých protestů. Komsomolci se ještě blíže přimkli ke straně prostřed nictvím sekcí mládeže KSC, pokračovali ve své práci a boji illegálně

a využívali i všech možností legálních. Jako odpověď na rozpuštění Komsomolu byla vyhlášena revoluční soutěž, ve které komsomolci

získali do konce roku 1932 celkem 2978 nových členů. Bylo založeno 40 závodních sekcí.

Tak mládež znova dokázala, že žádná persekuce, žádné překážky ji neodradí od nastoupené revoluční cesty.

51

IV. Za získání veškeré pracující mládeže do boje proti fašismu 1.

Hospodářská krise způsobila naprostý rozvrat v kapitalistickém hos

podářství, což nejvíce doléhalo na pracující. Vzrůstal odpor stále šir

ších mas. Buržoasie potřebovala potlačit jakýkoliv boj dělnické třídy a její vedení

komunistickou stranu. K tomu ji měl sloužit fašismus.

Fašismus byl nástrojem buržoasie stejně tak , jako byla jejím nástrojem měšťácká demokracie. Ale na rozdíl od ní byl fašismus otevřenou a brutální formou násilí, diktaturou nejreakčnějších, nejšoviničtějších a nejimperialističtějších živlů finančního kapitálu. Na jedné straně byl výsledkem slabosti buržoasie, která již nebyla schopna vládnout

starými měšťácko -demokratickými methodami, ale na druhé straně i výsledkem zrádné politiky rozbíjení jednotné fronty dělnické třídy sociální demokracií.

Fašismus v Německu a v ostatních státech mohl zvítězit proto, že získal svou demagogií nejen maloburžoasii, ale i část dělnické třídy

a mládeže. Mohlo se mu to podařit u mládeže proto, že mládež, zdep taná krisí, bídou, snadněji podlehla bombastickým slibům, a že sociál

fašističtí vůdcové znemožňovali jakýkoliv jednotný boj všech pra cujících , klamali je a desorientovali. Nástup Hitlera k moci na počátku roku 1933 znamenal další zesílení fašistického kursu i u nás. Vydávání t. zv. nouzových zákonů, kterými byla vláda zmocňována ještě víc hospodářsky i politicky utlačovat

pracující lid, a zesílená persekuce KSČ a všeho pokrokového hnutí svědčily o snaze buržoasie nastolit také u nás fašismus. KSČ ostře

bojovala proti těmto pokusům, ukazovala, že fašismus sice slibuje dělníkům práci, vyšší mzdy, zlepšení životních podmínek , ale že ve skutečnosti vede k ještě většímu útlaku dělnictva, k zesílení jejich vykořisťování, k bezuzdnému teroru a k nové válce. Pro úspěšný boj proti fašismu a kapitálu bylo nutno vytvořit přede vším jednotnou frontu dělnické třídy a všech pracujících. Rozhodující

pole KSČ v boji za jednotu pracujících bylo v závodech . Komunistická strana vyzývala všechny pracující ostatních, t. zv . socialistických stran , k utvoření jednotné fronty. Přes touhu prostých členů po jednotě špičky těchto stran zamítaly jakékoliv nabídky KSČ. V boji proti fašismu přináležel Komsomolu a mládeži jeden z důleži tých úkolů. Šlo o to, ukázat mládeži skutečnou podstatu fašismu, pře svědčit ji, že její místo je v řadách bojovníků proti fašismu a válce. 52

Tento boj se stal základem veškeré práce Komsomolu. V tomto duchu

také probíhaly Mezinárodní dny mládeže, které se konaly každoročně i přes zákazy státního aparátu: a útoky policajtů a fašistických bojů vek. V těchto demonstracích stála po boku komunistické mládeže i řada mladých dělníků ze sociálně demokratické a národně socialis

tické strany, kteří se přes zákazy svého vedení postavili do boje za jednotnou frontu. Společně s nimi pochodovaly i zástupy trampů, po krokových studentů, proletářských sportovců a neorganisované mlá deže. Mezinárodního dne mládeže v roce 1933 se na příklad zúčastnilo více než 15.000 mladých lidí, v 15 závodech vstoupili dokonce mladí dělníci do protestních stávek. Tak mládež znovu dokázala, že chce a

bude bojovat v jednotné frontě. Tyto první úspěchy bylo ovšem třeba dále rozvinout, získat vliv ještě v daleko širších masách mládeže.

I v boji proti fašismu dokazoval Komsomol svou proletářskou soli daritu a internacionální cítění. Po nastoupení Hitlera k moci vydalo ústřední vedení mládeže KSČ provolání k mladým dělníkům a ko

munistům Německa, ve kterém volalo k německé mládeži, aby se nedala spoutat fašistickými okovy a vyzvalo ji k jednotnému boji :

„ Přes kapitalistické hranice, jež nemohou zastavit hráz mezinárodní solidaritě pracující mládeže, k vám voláme: Setřeste patu kapitalistů, rozpřáhněte se k sjednocenému úderu proti fašistickým vrahům ! Vrhněte se u boj za svou záchranu před hladem

a fašistickou krutovládou! V této osudné chvili stojíme po vašem boku a zburcujeme socialistickou mládež a mladé dělníky celého Českoslo venska na vaši obranu, k aktivní solidaritě s vaším bojem. K zesílenému náporu proti vlastní buržoasii! Nedejte se spoutat fašistickými okovy ! Ať žije hrdinná KSN a KSNM! ( KSN = Komunistická strana Německa KSNM = Komunistický svaz německé mládeže pozn . aut . ) . Ať

žije jednotný boj německé pracující mládeže proti fašismu a za Ně mecko , nad nímž zavlaje rudý prapor sovětů !" (Mladá garda, roč. IV. , č. 5.)

Po nástupu Hitlera k moci zesílily i štvanice a útoky fašistů v ČSR, zvláště v německých oblastech, ale i na Slovensku a v českých zemích. Čeští fašisté zahájili své tažení t. zv. Nacionálním týdnem v dubnu 1933, ve kterém chtěli získat především mládež. A hned ukázali svou

pravou tvář. Na schůzi na Slovanském ostrově v Praze byl fašisty 3. dubna 1933 těžce zraněn levicový sociálně demokratický student E. Zahradníček, který následkem zranění zemřel. V den pohřbu de monstrovala pracující a studující mládež v celé republice. Plány fašistů zkrachovaly. Téměř všechny jejich schůze a projevy 53

byly znemožňovány a rozbíjeny pracujícími, vedenými komunistickou stranou a Komsomolem . Z připravovaného nástupu fašistů se stal ostrý protinástup všech pokrokových sil. V červenci 1933 se sešla konference politických vedoucích mládeže

KSČ, která projednala otázky boje mládeže a odhalila řadu nedostat

ků v práci Komsomolu. Ukázala, že je nedostatečně organisován boj pracující a nezaměstnané mládeže, přes velkou nespokojenost v řadách pracujících a vzrůstající odpor proti fašisační politice vlády. Příčiny tohoto stavu byly především v tom, že nebylo mládeži dostatečně vy světleno, jakým nebezpečím jsou nouzové zákony, organisování pra covních táborů nezaměstnané mládeže a další opatření vlády, která vedla k fašisaci. V důsledku toho nebyly soustředěny všechny sily na

frontu boje proti připravám fašistické diktatury . Na konferenci bylo rozhodnuto, aby byly ihned svolány schůze mlá

deže, na nichž bude vysvětlováno a odhalováno nebezpečí fašismu. Toto zasedání významně pomohlo ke zlepšení další práce Komsomolu. K boji proti fašismu bylo nutno soustředit všechny síly. Proto

Ústřední výbor mládeže KSČ vydal provolání k sociálně demokratické a národně socialistické mládeži a vyzval vedení jejich organisací k jed notnému nástupu proti všem fašisačním opatřením. Avšak vedení mládeže soc. dem. a nár. soc. na tuto výzvu neodpověděla, naopak rozpoutala ve svých řadách kampaň proti Komsomolu. Proto se Kom somol obrátil k širokým vrstvám příslušníků soc. dem. a nár. soc. mládeže a vyzval je, aby společně s komsomolci vytvářeli bojová sou rušenství bez ohledu na reakční vedení, neboť jedině jednotný postup může vést k úspěšnému boji a k prosazení požadavků mládeže. Na základě této výzvy došlo k dalším úspěchům v boji za jednotnou frontu proletářské mládeže. Mládež v Praze-Nuslích, na Ostravsku, Plzni , Brně, Chebu atd. se spojovala v bojovou frontu za společné hos podářské a politické požadavky. V Mladé Boleslavi se na příklad v ro ce 1934 pod tlakem členů sešli i zástupci župního vedení nár. soc.

mládeže se zástupci vedení kraje KSČ a vytvořili dohodu o společném postupu.

Boj proti fašismu byl záležitostí všech pokrokových lidí celého světa. Fašismus ukazoval celému světu stále více svou strašnou tvář, stále

více odhaloval svůj ukrutný teror. Dokazoval, že jeho nástup znamená ničení lidskosti člověka, snahu změnit člověka v krvelačnou bestii, v pouhý militaristický automat, který bez vůle poslouchá nařízení.

Dokázal, že znamená ničení veškeré světové kultury. Proto se po celém světě rozvinula vlna protestů proti fašismu a válce, proto

jména nejlepších představitelů světové vědy a kultury vyzývala vše 54

chen lid do boje. Největší oporou protifašistického a protiválečného hnutí byl Sovětský svaz. K sjednocení mládeže celého světa v boji proti fašismu a válce byl

svolán na 22. září 1933 do Paříže Světový protiválečný kongres mlá deže. Nejlepší představitelé vědy a kultury u nás i v zahraničí vydali k tomuto kongresu provolání :

„Přijd'te proto odevšad, mladí dělníci, rolnici, úředníci, studenti a in telektuálové, uvědomte si, že osud světa, jehož jste budoucnosti, je ve vašich rukou. Zaneste myšlenku světového kongresu mládeže proti vál. ce do organisací, k jednotlivcům, připravujte akční prostředky, bez

meškání vytvořte všude inciativní výbory, volte delegáty, spolutvořte na tomto kongresu mohutnou základnu, která by byla pravou záru kou míru . “ (Mladá garda, roč. IV.,. Č. 15.)

Toto provolání mělo mezi naší mládeží velký ohlas. Mladí dělníci ze Skodovky na příklad prohlásili: „ My, mladí dělníci Skodovky, četli jsme provolání Henri Barbusse a F. X. Šaldy ke svoláni všesvětového protiválečného sjezdu mládeže v Paříži a veřejně prohlašujeme, že se stavíme do řad bojovníků proti válce . " (Mladá garda, roč. IV., Č. 16.)

Tak dokazovala mládež svou touhu po míru a svůj odpor proti mi litarisaci.

20. - 21. května 1934 se konal i v Praze celostátní sjezd mládeže proti fašismu a válce. Sjezdu se zúčastnilo 105 delegátů, z toho : 25 členů

Komsomolu, 21 členů Rudých odborů, 19 členů sociálně demokratické mládeže a studentstva, 12 členů sportovních a trampských organisaci, 7 členů reformistických organisací a 15 zástupců neorganisované mlá deže. To byl velký úspěch boje za jednotnou frontu. Sjezd se jedno značně hlásil na stranu bojovníků proti fašismu a válce a zvolil také

,,Říšský výbor fronty mládeže proti fašismu a válce" . Jako nejvážnější úkol vytyčil boj za jednotu veškeré mládeže. Důležitým úspěchem

sjezdu byla i ta skutečnost, že se jej zúčastnili delegáti mládeže ze všech největších pro válku důležitých závodů, jako Škodovky, Zbro jovky, Poldiny hutě atd. Říšský výbor fronty mládeže vyzval komunistickou a socialistickou mládež ke společnému provedení XX. Mezinárodního dne mládeže pod heslem :

Proti hrozícímu nebezpečí imperialistické války, proti fašismu, sovi nismu, za mezinárodní sbratření pracující mládeže. Vedení ,,socialistických “ organisací mládeže však tuto nabídku od

mítlo. Přes odmítnutí se přece jen řada mladých lidí ze sociálně de mokratické a národně socialistické mládeže zúčastnila demonstrací. 55

Již v den demonstrace, které se v Praze zúčastnilo 5000 mladých lidi, vlály na mostecké a strahovské věži a několika jiných místech Prahy

rudé prapory. Tato demonstrace byla jedním z nejmohutnějších vy stoupení mládeže.

Buržoasie, která byla v letech 1931–1932 nucena ustoupit od před vojenské výchovy mládeže, se ji nyní snažila znovu prosadit a uzá konit. Ústředí mládeže KSČ vyzvalo mládež 9. II. 1935, aby tento

pokus svým jednotným postupem znovu odrazila. Zároveň vyzvalo i mládež ostatních stran, aby se postavila do jednotné fronty proti útoku na svobodu a volnost mládeže.

Kampaň proti předvojenské výchově se široce rozvinula. Mládež demonstrovala, psala protimilitaristická hesla a rozhazovala letáky.

V biografu ve Starém Městě u Frýdku se na příklad objevil před promítáním filmu na plátně nápis:

Pryč s předvojenskou výchovou! Dejte mládeži chléb a práci! Ma jitel kina nechal rychle napnout přes nápis nové plátno, ale po spuš tění světla bylo heslo stejně zřetelně vidět po celou dobu promítání filmu.

I když Komsomol namířil hlavní směr své práce a svého boje proti fašismu a válce, nezapomínal na vedení hospodářských bojů za denní požadavky mládeže. Tak v únoru a březnu 1934 bojovala mládež s ostatními pracujícími pod vedením strany a Komsomolu v trnavské továrně Couburg proti propuštění dělníků, snižování mezd a prodlužování pracovní doby.

Mládež stála v popředí celé stávky, vytvořila dokonce při celozávod

ním stávkovém výboru vlastní stávkový výbor. Tvořila hlídky, spoj ky, bojovala proti stávkokazům a vydávala řadu letáků. Zvlášť významný byl boj Komsomolu proti pracovním táborům a pracovním koloniím, ve kterých se snažila buržoasie co nejvíce využít nezaměstnané mládeže a přitom jí vštěpovat do hlavy fašistické zá

sady. V jednom svém letáku Komsomol prohlašoval: „ Tábory národní práce« jsou dalším fašistickým činem buržoasně so ciálfašistické vlády. V těchto táborech, do kterých máte být násilně ve hnáni , chtějí vás zotročit za stravu a bydlení.“ Leták ukazuje, za jakým účelem byly tyto tábory zřizovány :

„ Aby z vás vychovali ve vojenských útvarech zdatné vojáky imperia listické války, aby z vás vychovali nástroj proti vnitřnímu nepříteli ', proti bouřícím se a stávkujícím třídním druhům, aby pomocí vás lá mali zvedající se odpor dělníků proti snižování mezd, proti propouštění a fašistickým útokům vlády!" – A leták končí výzvou: „ Ze všech závodů a míst nechť zahřmi na tento fašistický útok: > Pryč s fašistickými robotárnami.« -

56

2.

V červenci a srpnu 1935 se sešel v Moskvě VII. kongres Komunis

tické internacionály, který projednal dosavadní práci komunistických stran a vytyčil vzhledem k narůstajícímu velkému nebezpečí fašismu a nové imperialistické války novou linii, linii lidové fronty. Šlo o to,

sjednotit všechny protifašistické vrstvy v širokou lidovou frontu, která by se stala představitelkou nesmiřitelného boje proti fašismu a boje za obranu zájmů všech pracujících.

V této souvislosti se zabýval kongres také otázkou mládeže. Soudruh Dimitrov ukázal, že mládeži je třeba v boji proti fašismu věnovat da leko větší pozornost:

,,Podceňovali jsme ohromný význam mládeže v boji proti fašismu. Ne

přihlíželi jsme vždy ke zvláštním hospodářským , politickým a kultur ním zájmům mládeže. Nevšímali jsme si rovněž náležitě revoluční výchovy mládeže . “

(J. Dimitrov : Referát na VII. kongresu

KI - Výbor z projevů a článků, Svobo , da 1950, str . 96—98 .)

Kongres KI stanovil na základě rozboru dosavadní práce komunistic kých svazů mládeže a současné situace další úkoly v hnutí mládeže,

které přijal a podrobně rozpracoval v září 1935 VI. kongres Komunis tické internacionály mládeže. Kongres KIM ukázal, že závažnou chy

bou dosavadní práce komunistických svazů mládeže bylo to, že se snažily mechanicky napodobovat methody práce komunistických stran, což vedlo k sektářství; poukázal na nutnost používat takových method práce, které dokážou mládež podchytit a získat. Vzhledem k rostou címu nebezpečí fašismu bylo úkolem komunistických svazů mládeže všude založit široké masové organisace, které by sdružovaly pokroko

vou antifašistickou mládež. Založit takové organisace, které budou bojovat za zájmy mládeže a vychovávat ji v protifašistickém duchu , v duchu třídního boje a proletářského internacionalismu. Usnesení VII. kongresu KI projednal VII. sjezd KSČ v dubnu 1936 , který rozpracoval otázku boje lidové fronty na poměry v naší repub lice. VII. sjezd se také zabýval otázkou mládeže, o které referoval

soudruh Kopecký. Ukázal, v jak bídných podmínkách mládež žije a jak je vykořisťována, ano, přímo ničena.

„ Nejkrásnější plány, nejlepší úmysly, nejšlechetnější touhy mládeže a její nejpřirozenější generační poslání jsou ubijeny sociálním zbida čením a beznadějným postavením mladé generace ." (Protokol VII. sjezdu KSČ : Referát sou druha Kopeckého , str . 175.)

Při tom ukázal, že v čele boje proti tomuto ničení mladé generace stojí a musí stát komunisté. 57

Mý, komuniste,chceme, aby Udský rod měl v nynějšt mladé generact nikoliv onu generaci, která by znamenala degeneraci lidstva a jeho vymirani pro hlad, bidu, podvýživu, tuberkulosu, nýbrž tu generaci, která by se v tvrdém zápase za existenci, za svá práva, za své radosti,

za své nároky, za svůj lepší život stala skutečnou nadějí a budoucnosti lidstva, před níž stojí ještě štastný, blažený život v socialismu a před níž stojí ještě veliké, netušené posláni v uplatnění ducha a v rozvoji lidského úsilí.“

( Tamtéž, str. 179.)

Pro úspěšný boj za požadavky mládeže a proti fašismu bylo třeba vytvořit širokou frontu v čele s mladými komunisty, vytvořit takovou organisaci, která by sdružovala mládež bez rozdílu politického pře svědčení, která by mládež vychovávala v zdravé, poctivé, odhodlané bojovníky, která by vychovávala generaci miru, pokroku a svobody, Bylo třeba, aby tato organisace vedla mládež k boji proti fašismu, mi litarismu a válce, k přátelství se Sovětským svazem a s pracující

mládeží celého světa, k obraně demokratických práv a k obraně sa mostatnosti republiky.

Po projednání otázky mládeže na VII. sjezdu KSČ vydala strana provolání k mládeži, v němž vyzývala:

„ My, z tribuny VII. sjezdu KSČ voláme do vašich řad, k vám, před

kterými je budoucnost. Spojte síly svých organisací, vyzdvihněte spo lečnýma rukama bojový prapor mladé generace a vtiskněte na něj heslo: Na obranu svobody, miru , pokroku a za chléb!" (Protokol VII. sjezdu KSC : Provolání k mládeži, str, 333-339 .) *

Na základě usnesení VI. kongresu KIM a výzvy VII. sjezdu KSC

přistoupila pokroková mládež v čele s Komsomolem k založení nové pokrokové organisace - Svazu mladých , který se měl stát základem pro vytvoření široké fronty veškeré pokrokové mládeže. Svaz mladých

byl založen 23. června 1936. Ve Svazu mladých se soustředili přísluš nici komunistické mládeže a také mládež dosud neorganisovaná , část mládeže sociálně demokratické a národně socialistické.

V programovém prohlášení Svaz mladých prohlašoval: „ Chceme společné se všemi organisacemi mládeže usilovat o práci a chléb mládeži , nevýslovně trpící dnešním svým postavením, chceme společně s nimi usilovat o udržení míru ...

Chceme, aby mládež byla vždy pohotová bránit republiku před reakč ními silami, kterým je demokracie a svoboda trnem v oku ... Chceme, aby pro člověka nebylo neštěstím být mladým. Chceme, aby naše krásná zem byla domovinou svobodnou a šťastnou . Přijímáme nej 58

krásnější a nejlepší tradice boje a práce mládeže a jejich organisací : . Jsme organisací nestranickou, v niž má své misto každý, kdož mi luje svůj lid a svobodu . Chceme, aby v našich řadách dostalo se mlá . deži zdravi, zábavy i sportu a odpovědi na všechny palčivé otázky jejího života, aby ve svazu mladých nalezla mládež svou organisaci a kama rádské prostředi .

Svaz mladých je průkopníkem šťastného, svobodného a radostného života i budoucnosti. Svaz mladých bude lılasatelem jednoty mladého pokroku a svobody lidu a bratrského soužití všech národů. Mladý příteli, hochu a dívko! Přijd' mezi nás!

Pojď s námi zpivat píseň o radostném mládi, za které bojujeme. Vřad se do Svazu mladých , stan se jedním z nás! Jsme mladou silou, nadšením svého mládí překleňme překážky, jež nás dělí. Vytvořme

mohutnou silu, která bude schopna vybojovat mládeži vše, po čem volá,

a upravit cestu k novému, šťastnemu zítřku, k slunným dnům bu doucnosti, v níž budou uplatněny tvořivé ruce mládeže a otevřeny šťastného a svobodného života věčného míru, práce, chleba a 2 němž nebude překážek k uskutečnění nejsmělejších životních mladých lidí. Kdo myslíš na štësti, toužíš po svobodě, patříš k

brány štěstí, plánů nám .“

( Rudé právo, 9. VIII. 1936.)

Organisace mládeže obdobného charakteru byly založeny i mezi ma ďarskou, německou mládeží, na Zakarpatsku a na Slovensku. Sväz slovenskej mládeže byl založen v Bratislavě 6. prosince 1936. Na za

kládajícím shromáždění byly schváleny stanovy a zvoleno ústřední vedení. V programovém provolání Sväzu slovenskej mládeže se pra vilo :

„ Slovenská mládež chce prácu , túží po zdraví, zábave a kultúre. My, .

mládež Slovenska, máme ctižádosť žiť lepšie ak naši otcovia. Chceme,

aby Slovensko našou prácou a našou zásluhou prestalo byt zastrčeným neznámým kútom Európy, chceme, aby slovenský národ bol zdravý, silný a kultúrny." (Slovenské zvesti, 8. XII. 1936, roč. I.) Vznik Svazu mladých jako mimostranické organisace měl mezi mlá

deží velký ohlas. Jeho hlavním úkolem byl boj za jednotu mládeže, za získání co nejširších mas mládeže do boje proti fašismu. Svaz mla dých používal ve své práci nových method : věnoval větší pozornost zábavným formám práce, sportu, pořádal různé kulturní večery, be sedy, přednášky atd . Přitom však nezapomínal na to rozhodující boj za hospodářské, sociální a politické požadavky mládeže. Mládež nechtěla živořit v bídě, chtěla žít. Proto se stále rozhodněji stavěla za jednotu. Volání „ Chceme žít“ se ozývalo se všech stran . Mlá

dež ze severních Čech na příklad volala : 59

„My chceme žít ! Chceme mít jistotu, že rosteme pro lepší život! Žit chceme, učit se chceme! Toužime po práci. Pro to vše hoří naše srdce uน nás na severu. Proto chránime svá kamarádstvi, proto budujeme svou organisaci mladých."

Pod vedením Svazu mladých bojovala mládež za své denní požadav ky. Z iniciativy Svazu mladých a některých pokrokových kulturních činitelů bylo ustaveno Komité na pomoc nezaměstnané mládeži, ve kterém byla sdružena celá řada dalších organisací. Komité vedlo řadu významných akcí na pomoc nezaměstnané mlá deži. Pro okamžitou pomoc nezaměstnané mládeži navrhovalo:

1. Zněkolikanásobit státni, zemské, okresní a obecní investiční práce. 2. Pro mládež, která se na tyto práce nedostane, zřídit za součinnosti odborových organisací pracovní pospolitosti, které by opravovaly hřiště, osazovaly stráně a podobně. 3. Pro nezaměstnanou mládež do 21 let zřizovat útulky, v těch mládež stravovat a dát jí příležitost k technickému školení a k dílenským pracím .

4. Zbývající nezaměstnané mládeži zajistit dostatečné zaopatření tak , aby se alespoň nasytila a měla kde bydlet. Zřizovat pro ni vyva

řovny a noclehárny, zejména v průmyslových oblastech. (Viz časopis Mladí vpřed, 1936, čís. 3, ÚD KSČ, II / 2-3/31.)

Svaz mladých byl také iniciátorem akce Mládež především, která

byla organisována Komité na pomoc nezaměstnané mládeži. Tato akce byla zahájena 21. XI. 1936 velkým večerem v Lucerně. Projevy na

pomoc nezaměstnaným byly v rámci této akce pořádány po celé re publice. V Praze byla rovněž otevřena i výstava o životě mládeže, nazvaná „ Chceme žít“ , která byla rozdělena celkem na šest částí.

V prvé části, nazvané ,,Mládež jsou květy země“ , se ukázalo, jaké postavení by měla mládež zaujímat a jaká by jí měla být věnována péče. V druhé části, nazvané „ Tak žijeme“ , bylo zdůrazněno tíživé postavení mládeže, její ubíjení buržoasním řádem. V dalších částech výstavy pak byly zachyceny požadavky mládeže a její život v ostat ních kapitalistických zemích v protikladu k životu mládeže v Sovět ském svazu. Výstava byla postupně instalována i v jiných městech . Na začátku roku 1937 vyhlásil Svaz mladých „ Jaro mladých “. Byl to nástup do boje za jednotu mládeže a zároveň přehlídka sil a růstu Svazu mladých. V řadě míst probíhaly schůze, kulturní večery a ma nifestace. Všechny akce ukazovaly odhodlaný antifašistický postoj

mládeže. 10. dubna 1937 se konal v pražské Lucerně velký večer mla dých, který vzbudil v řadách všech poctivých lidí ohromné nadšení. Na manifestaci v Lucerně velmi výstižně charakterisovala tuto akci Marie Pujmanová :

„ Dali jste si krásné heslo Jaro mladým. A já dobře rozumím, že tím nemyslíte jen kytičky a hubicky. A tak opakuji a dodávám: Jaro mla dým , práci všem, chléb všem , mír všem . " (Hej rup, č. 26, 1937.)

Večera se účastnily tisíce mladých lidí. Večer ukázal, že mládež je zdravou mohutnou silou, stojící v prvních řadách bojovníků proti fa šismu.

15. - 17. května 1937 se konala konference Svazu mladých , které se

zúčastnilo 112 delegátů a 164 hostů. Konference se také zúčastnili Ma rie Pujmanová, Helena Malířová, E. F. Burian, Ladislav Štoll a Fran tišek Halas. Byla zahájena Fr. Štíbrem . Delegáty pozdravil zástupce

KSČ soudruh Kopecký a zástupce Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Druhý den byl přednesen programový referát a po něm byla diskuse. Hlavním heslem konference byl boj za jednotu mládeže. V plánu činnosti, který konference schválila, byly vytyčeny poža davky:

Práce pro nezaměstnanė . zvýšení mezd mládeže a zkrácení pracovní doby. Zavedení učňovského zákona a reforma pokračovacího školství.

Laciný příděl půdy mladým rolníkům a státní pomoc při zakládání hospodářství. Ve svém provolání se konference obrátila ke všem mladým lidem : „Jsme hluboce přesvědčeni, že uskutečnění spolupráce socialistických , dělnických a demokratických stran, délnických odborových svazů a or ganisací mládeže, uskutečněni jednoty pracujícího lidu měst a venkova

změní dnešní poměry, vytvoří skutečné předpoklady obrany demokracie a republiky, dá rovnoprávnost všem národům ČSR , zajistí životní práva a blaho pracujícího lidu ." (Hej rup , č. 28, 1937.)

S bojem proti fašismu úzce souvisely události ve Španělsku. Proti demokratické vládě, která byla vytvořena 16. II. 1936, vyvolali fašisté

18. VII. 1936 povstání Franca, kterého ze všech sil podporoval německý a italský fašismus. Všechny antifašistické síly v čele se Sovětským svazem rozvinuly široké hnutí na pomoc demokratickému Španělsku. Do Španělska odjížděli dobrovolníci, z nichž byly sestaveny hrdinné interbrigády . Heslo No passaran - Neprojdou - se stalo heslem boje proti fašismu na celém světě.

U nás stála v čele hnutí za pomoc Španělsku komunistická strana. Organisovala přes veškeré obtíže, které činila buržoasní vláda, odchod

dobrovolníků do Španělska. Mezi dobrovolníky byla celá řada mla dých soudruhů, příslušníků mládežnických organisací, kteří dokázali 61

na španělských frontách své hrdinství. KSC dala také popud k zalo žení Výboru na pomoc demokratickému Španělsku. Do práce v tomto .::,, boru se zapojil i Svaz mladých . Pořádal schůze, na kterých byl osjasňován význam španělských událostí, pořádal sbírky na pomoc

bojujícímu Španělsku. Pro španělské ženy a děti vybral na příklad 25.000 Kč.

Ústředí Svazu mladých vydalo provolání, ve kterém zdůraznilo úzkou souvislost boje ve Španělsku s bojem proti fašistům v ČSR: „ My, mládež země nejvíce ohrožené týmž nepřítelem , jenž pustoši Španělsko, jsme povinni v zájmu miru, obrany republiky a demokracie dožadovat se, aby Spanělsku byla poskytnuta všechna pomoc." (Hej rup, č. 33–34, 1937. )

Ve svém boji Svaz mladých neustále zdůrazňoval příklad Sovět ského svazu .

K dvacátému výročí existence Sovětského svazu uspořádal Svaz mla

dých spolu s Učitelskou unií výstavu „Nejštastnější mládež světa “, která ukazovala radostný život sovětské mládeže. Tato výstava měla

mezi mládeží velký ohlas. Kromě toho byla uspořádána řada předná šek o Sovětském svazu, jehož antifašistický postoj a boj za zachování míru vzbuzoval mezi mládeží stále větší sympatie.

Při tom Svaz mladých nepřestával vést boj za zlepšení hospodář ských a sociálních podmínek mládeže. Burcoval mládež v továrnách

i na polích, vedl boj za její požadavky. Práce Svazu mladých byla úspěšná. Stále více mladých lidí se přesvědčovalo o tom, že Svaz mla

dých bojuje neohroženě a vážně za její práva, že jejich místo je v jeho řadách.

Po boku KSČ se také Svaz mladých postavil neohroženě na stano visko obrany republiky proti fašismu v Německu. Spolu s KSČ bur coval všechen lid, vyzýval jej , aby byl připraven hájit republiku. Na dny 16.-18. září 1938 připravoval Svaz mladých velké Lidové dny mládeže, které se měly stát manifestací na obranu republiky a přehlídkou sil mládeže. Zároveň se měl konat v těchto dnech sjezd Svazu mladých. Program Lidových dnů měl být zahájen v pátek 16. září

otevřením kulturní výstavy ,,Kultura jde s námi“ . V sobotu odpoledne se měl konat pracovní sjezd Svazu mladých a na večer byla připra

vována velká manifestace v Lucerně. Lidové dny měly vyvrcholit v neděli dopoledne manifestačním sjezdem, na kterém měli promluvit soudruh Gottwald a soudruh Nejedlý, a odpoledne velkou slavností mládeže v Krči.

Na Lidové dny se konaly přípravy ve všech odbočkách Svazu mla dých. Mládež z celé republiky chtěla v Praze manifestačně projevit 62

svou touhu po jednotě, své odhodlání v boji proti fašismu a k obraně republiky.

Avšakpolitická situace v republice přinutila ústředí Svazu mladých k odložení Lidových dnů. I zde se projevilo zrádcovství České bur Žoasie. Místo toho, aby mobilisovala široké vrstvy lidu, který byl pevně odhodlán bránit a za pomoci Sovětského svazu ubránit republiku proti fašismu, snažila se zamezit jakémukoliv masovému hnutí a akcím a

vyhlásila i zákaz všech veřejných projevů. Nebezpečí napadení naší republiky fašistickým Německem se stále stupňovalo. Proto byla 23. září 1938 vyhlášena mobilisace. Byla to pře devším mládež, která v době největšího ohrožení republiky ukázala takovou odhodlanost, jakou bylo málokde možno spatřit. Ještě v týž

den, kdy byla vyhlášena mobilisace, stáli mladí lidé na dvorech svých kasáren připraveni bojovat za samostatnost republiky, proti hitlerov skému fašismu. Ukázalo se ovšem, že i mobilisace byla jen manévrem buržoasie k oklamání bojové odhodlanosti lidu.

Západní mocnosti, o které se opírala buržoasní vláda , zradily a klid

ně přistoupily na Hitlerův požadavek o odstoupení Sudet. Jediný So větský svaz byl ochoten splnit svůj závazek a postavit se po bok ČSR proti Hitlerovi. Buržoasní vláda se však obávala Sovětského svazu, měla strach z komunismu, proto raději přistoupila dne 30. září na mnichovský diktát. Tím dovršila buržoasie svou zradu. Jedině KSC pokračovala v boji. Soudruh Klement Gottwald pro hlásil v Národním shromáždění :

„ Byl jsem jako komunista vždy hrdý na to, že jsem Čech, byl jsem hrdý na národ husitů , k němuž patřím . Vím , že tento český lid zůstal i nadále národem husitů . Avšak nemohu být ani jako Čech, ani jako ko

munista hrdý na činy vlád, které přivedly národ k 30. září a ke nynějším toho následkům ." (Klemenit Gottwald : Spisy VIII ., str. 21.)

V. Utast mládeže v boji proti okupantům Po mnichovské zradě se zmocnily vlády v okleštěné republice re akční živly. Německý fašismus se stále otevřeněji vměšoval do vnitř ních záležitostí republiky a připravoval úplnou okupaci. K útoku na celistvost republiky se přidala i slovenská reakce v čele s Hlinkovou l'udovou stranou, která již v říjnu 1938 vyhlásila autonomii Slovenska; přitom připravovala úplné odtržení a vytvoření fašistického státu. Komunistická strana Československa nepřestala ani nyní ve svém boji. Protestovala proti politice vlády, která se snažila uspokojit Hit 63

lera tím, že plnila všechny požadavky, které měl, odhalovala stále ostřeji a bojovněji úlohu a pravou podobu fašismu, čímž získávala stále větší sympatie v širokých masách pracujícího lidu . To bylo pro buržoasii nebezpečné. Proto dne 21. října 1938 byla činnost KSČ úřed . ním výměrem zastavena. Zároveň byl zakázán veškerý komunistický tisk. Buržoasie také přistoupila k rozpouštění všech masových prole tářských organisací. Tak byl rozpuštěn i Svaz mladých . Komunistická strana byla na útok připravena; přešla do illegality. Někteří soudruzi, kteří byli známí ve veřejnosti a nemohli by pracovat

v illegalitě, odešli do Sovětského svazu. Moskevské vedení mělo spo jení se stranou u nás a dávalo jí směrnice pro další vývoj . Z méně známých soudruhů byl vytvořen illegální ústřední výbor. Pod vedením tohoto ÚV byl také proveden systematický přechod do illegality. V listopadu 1938 se všechny měšťácké strany dobrovolně rozešly a spojily se ve fašistické straně, t. zv. Straně národní jednoty, jejímž předsedou se stal Beran a významnými činiteli Zenkl, Zemínová a fa

šisté Gajda a Stříbrný. Při této straně byla vytvořena také t. zv . Mladá národní jednota, fašistická organisace mládeže, která viděla 을

svůj největší vzor v německé Hitlerjugend. Tímto činem všechny měšťácké strany znovu dokázaly, že všechny jejich fráze o boji proti

fašismu byly jen demagogií na oklamání lidu, neboť se nyní dovedly postavit s fašisty na stejnou platformu. Dobrovolně se rozešla také sociální demokracie. Její vůdcové se

však obávali vstoupit do Strany národní jednoty, neboť by tím ztratili své členy, kteří se proti této straně ostře postavili. Proto byla vytvo řena Národní strana práce v čele s Hamplem .

Rostoucí fašisace měšťáckých politických stran a státního aparátu, volba Háchy presidentem a Berana předsedou vlády ukazovala širo kým masám lidu pravou úlohu těchto stran. Proto se stále více pro stých lidí obracelo ke KSC, kolem níž se seskupovaly všechny proti fašistické síly našeho lidu. Komunistická strana využívala všech le gálních organisací k agitaci proti rostoucím útokům fašismu a přitom

neustále upevňovala svou illegální síť. Po zastavení činnosti v říjnu 1938 byla KSČ úředně rozpuštěna v prosinci 1938 a zároveň zbavena všech mandátů v poslanecké sněmovně i v obecních, okresních a zem ských zastupitelstvech .

Tento zákaz si vynutil prohloubení a rozšíření illegální práce stra ny. Strana přebudovala svou organisační strukturu, prováděla výchovu nových kádrů , vydávala illegální tiskoviny a literaturu. Proti komu nistům byla zahájena rozsáhlá persekuce. Byly prováděny prohlídky

u všech známých komunistů, řada

nich byla zatčena a uvězněna .

Přesto boj komunistické strany nemohla reakce zlomit a také jej ne zlomila. 64

Při Národní straně práce byla v roce 1938 založena mládežnická organisace Národní hnutí pracující mládeže (NHPM). Protifašistická

mládež využila této legální možnosti a vytvořila si z NHPM své cent rum. Přešli do ní všichni příslušníci Svazu mladých . NHPM se hned od počátku podstatně odlišovalo svým charakterem od NSP. Z mladých komunistů a antifašistů se vytvořilo v této organisaci pevné jádro, které kolem sebe soustředovalo veškerou pokrokovou mládež. Komu

nistická strana vedla tuto mládežnickou organisaci pomocí komunistů, kteří v ní pracovali.

Byl vytvořen 12členný přípravný ústřední výbor, který připravoval

vybudování mohutné mládežnické organisace. Ve městech, na vesnicích a v okresech byly vybudovány přípravné výbory. Byl také vydáván ča. sopis Hlas mladých. Jako svůj hlavní úkol si NHPM vytyčilo vytvoření

jednotné organisace pracující mládeže, která bude pečovat o sociální a kulturní povzneseni mládeže a která povede boj za svobodu lidu ,

za to, aby „ náš národ byl skutečným pánem celého bohatství své země.“ (Hlas mladých , 19. I. 1939.)

Hnutí mládeže velmi rychle mohutnělo. 30. ledna 1939 uspořádalo NHPM v pražské Lucerně vzpomínkový večer Jiřího Wolkra. Tento večer se stal mohutnou protifašistickou demonstrací mládeže, a to i přes policejní asistenci, která dokonce zakázala recitovat Wolkrovu Baladu o snu. Večer měl velký ohlas i mezi ostatními pracujícími. V únoru a březnu 1939 se NHPM připravovalo na svolání sjezdu, který se měl konat v dubnu 1939, na němž měl být také vytvořen program , organisační řád a zvolen řádný ústřední výbor. Avšak tyto přípravy byly přervány 15. březnem 1939.

Na Slovensku byla persekuce pokrokového hnutí mládeže ještě ostřejší. Jedním z prvních činů Tisovy autonomní vlády, která byla

vytvořena 6. října 1938, byl zákaz činnosti KSČ na Slovensku a zá roveň zákaz činnosti Sväzu slovenskej mládeže. Mládež měla být na

hnána do fašistických organisací Hlinkovy mládeže a Hlinkových gard . Hned poté následovalo zatýkání příslušníků komunistické strany a

nejuvědomělejších příslušníků mládeže. Avšak žádný teror nemohl boj komunistické strany a Sväzu slovenskej mládeže zastavit. Ještě týž den, kdy byla zakázána činnost SSM, se sešla v Lipt. Mikuláši porada mladých komunistů, příslušníků SSM, která jednala o převedení or

ganisace do illegality; tajné porady SSM se konaly po celém Sloven sku. Tak byla za pomoci strany vybudována illegální organisace mla Revoluční mládež Slovenska. V polovině února 1939 se sešla konference v Žilině, na níž byl schválen program. Bylo vytvořeno

deže

oblastní vedení v Trnavě, Žilině, Prešově a Bánské Bystrici. Zároveň bylo rozhodnuto vydávat illegální časopis Pravda slovenskej mládeže. 5 - O pokrokovém hnuti

65

Pod vedením strany vznikla v dalším boji řada dalších odbojových skupin mládeže.

15. března 1939 dovršila buržoasie svou zradu vydáním republiky Hitlerovi a ustavením t. zv. protektorátu. KSČ okamžitě volala lid k odporu. Manifest KSC, vydaný 16. března, vyzval všechen lid do boje proti okupantům. Hitlerovští okupanti okamžitě rozpoutali neslýchaný teror, byly za

tčeny tisíce komunistů i ostatních pokrokových činitelů, nacisté zlik vidovali i všechny zbytky demokratických svobod; byl zakázán vše

chen pokrokový tisk, znemožněny jakékoliv schůze a tábory; náš lid se měl stát poslušným strojem ve válečné mašinerii německého fašismu a otrokem bez jakéhokoliv práva na svobodu, často i na život. Vzrůs

tající politický, hospodářský, sociální a národnostní útisk našeho lidu vedl k nespokojenosti nejen v dělnické třídě, ale i v ostatních proti fašistických lidových vrstvách. Komunistická strana využívala všech možností k uskutečnění široké národní protifašistické fronty.

Do protifašistické fronty se zapojila i pokroková mládež. Nacisté v březnu 1939 zakázali NHPM , neboť si byli velmi dobře vědomi jeho nebezpečí. NHPM se připravovalo k přechodu do illegality. Ještě

v březnu 1939 se sešel v Praze v Lidovém domě v Hybernské ulici přípravný výbor NHPM, jehož schůze byla prohlášena za likvidační, ale ve skutečnosti se zde projednával přechod do illegality a otázky

zesílení protifašistického boje. Illegální NHPM vydalo svůj program, ve kterém vypovídá za veškerou pokrokovou mládež boj fašistickým okupantům a zároveň prohlašuje, že bude i nadále bojovat za hospo

dářské a sociální požadavky mládeže. Vzhledem k důležitosti výchovy v této tak těžké době, kdy se nacisté snažili celý národ zdeptat a germa

nisovat, zdůraznilo NHPM jako závažný úkol výchovu mládeže v duchu pokrokových tradic, proti fašismu, a vyzvalo mládež k upevnění jed

noty. Tímto programem se mládež jednoznačně přihlásila po boku a pod vedením KSČ do boje proti fašistickým okupantům.

Strana vyslala do NHPM řadu mladých komunistů, osvědčených pra ?

covníků v Komsomolu a ve Svazu mladých. K řízení illegálního NHPM bylo vytvořeno čtyřčlenné, později tříčlenné politické vedení ze zá stupců komunistické strany, sociální demokracie a národních socialistů .

Organisace byla rozdělena na 12 krajů: Praha, Plzeň, Kladno, Louny, Mladá Boleslav, České Budějovice, Pardubice, Hradec Králové, Brno, Olomouc, Jihlava, Moravská Ostrava, Uherské Hradiště.

(Viz: Zpráva Gestapa o vývoji , výstavbě a činnosti illegální org. NHPM ÚD KSČ IX/2-9/1 .)

V hnutí byl budován trojkový systém, který tím, že každý pracovník znal jen nejužší kruh spolupracovníků, umožňoval přísnou konspiraci. 66

Spojení mezi jednotlivými Illegálními organisacemi, kraji a ústředím bylo udržováno pomocí kurýrů. Mládež přitom měla spojení s illegální KSC i s ostatními illegálními organisacemi, navazovala také styky

s organisacemi legálními. Svou činnost zaměřovalo NHPM především na průmyslová střediska.

NHPM se stalo významným pomocníkem strany při organisování všech jejích bojů. Projevilo se to i 28. října 1939, kdy na celém území t. zv. protektorátu proběhla řada demonstrací spojených se stávkami, které se staly jasným důkazem odhodlanosti lidu bojovat proti všemu

teroru a proti nacistickým okupantům . Demonstrace také ukázaly, že komunistická strana se stala mluvčím nejširších lidových mas. Těchto demonstrací se ve velkém počtu zúčastnila také mládež.

V Praze došlo ke střelbě do demonstrantů , při které byly zraněny desítky lidí. Ihned po demonstraci bylo provedeno rozsáhlé zatýkání. 28. října byl zraněn také student mediciny Jan Opletal, který 11. lis topadu 1939 zemřel. Pohřeb Jana Opletala se stal novou velkou de

monstrací studentstva a mládeže. Nacisté toho využili ; 17. listopadu přepadli studentské koleje v Praze a v Brně, studenti byli ztýráni, řada z nich byla odvlečena do koncentračních táborů , ostatní byli posláni do Německa na práci nebo byli totálně nasazeni. 9 studentských či novníků bylo bez soudu popraveno. Všechny české vysoké školy byly zavřeny .

Události 28. října a 17. listopadu dokázaly celému světu, že český

národ se dobrovolně nepoddal nacistům, že chce a bude bojovat za svou svobodu.

Koncem roku 1939 a na jaře 1940 se nacistům podařilo úplně rozbít

vedení NHPM a řadu soudruhů pozatýkat. Bylo to proto, že NHPM nebylo ještě dostatečně upevněno. Také v důsledku paritního zastou pení mohly do orgánů NHPM proniknout některé neodpovědné nebo nepevné živly. Velký význam Národního hnutí pracující mládeže spo číval v tom, že pod vedením komunistické strany dalo celému národu příklad boje proti fašismu v jednotné frontě . Rozbití NHPM nemohlo přerušit a také nepřerušilo boj mládeže

proti okupantům. Mládež dále bojovala za vybudování své illegální

organisace, zapojovala se do illegálních skupin, které bojovaly pod vedením strany . Nejaktivnějšími v tomto boji byli mladí komunisté. Na podzim roku 1940 se začalo připravovat vytvoření nové illegální odbojové organisace mládeže

Komunistického svazu mladé gene

race. Sešla se tajná porada v Praze na Vyšehradě, ale zde ještě ne došlo k praktickému ustavení této organisace. K jejímu vytvoření do šlo v lednu 1941 na dvoudenním zasedání v chatě u Pikovic. Na tomto

zasedání referoval soudruh Kaniók o mezinárodní situaci, úkolech

komunistické strany a úkolech Komunistického svazu mladé generace, 67

a soudruh Krásný o organisační struktuře. Byl zde také schváler. program Komunistického svazu mladé generace, který zdůrazňoval

aktivní odpor proti okupantům a vyzdvihoval lásku k Sovětskému svazu. Byl utvořen illegální ústřední výbor, kterému přímo podléhal technický aparát, jenž měl na starosti rozmnožování letáků a tištění illegálních časopisů . Oblasti Čech a Moravy byly rozděleny na 7 kra

jů: Praha, Plzeň, Hradec Králové, Budějovice, Mělník, Ostrava, Brno. S těmito kraji byl udržován styk pomocí spojek. Přímo pod vedení

ÚV spadaly důležité závody, jako Českomoravská, Tatrovka, Ring hoferovka, Škodovka, Kolbenka, Waltrovka atd.

Organisace mládeže byla v neustálém styku s illegální KSČ, která řídila její práci a pomáhala jí svými zkušenostmi z illegální práce. Přes persekuci neustala strana ve výchově svých členů a mládeže.

Vychovávala je k lásce k Sovětskému svazu, k našim pokrokovým národním a lidovým tradicím, k nenávisti a boji proti fašismu a jeho přisluhovačům . V únoru 1941 byla strana postižena těžkou ranou. Gestapu se podařilo zatknout illegální ústřední výbor strany. Tato rána sice mohla na čas zeslabit práci strany, ale nemohla zastavit její boj proti fašismu, nemohla zničit stranu. Byl vytvořen druhý illegální Ústřední výbor v čele s J. Fučíkem , J. Černým a J. Zikou. Práci a boj

KSČ spolehlivě řídilo moskevské vedení v čele se soudruhem Gott waldem.

V polovině roku 1941 fašisté napadli Sovětský svaz. Hitler byl ten

krát na vrcholu své pochybené slávy. Měl obsazenou velkou část Evropy a ta musela dodávat výzbroj a potraviny pro jeho armádu. Přepadení Sovětského svazu vedlo k dalšímu zesílení illegálního od boje. Vzrostl počet sabotáží, produktivita práce v závodech, v nichž byli dělníci donucováni vyrábět a dřít pro fašistickou mašinerii, hlu boce poklesla. V některých závodech došlo i ke stávkám.

Nacisté začali stupňovat svůj teror, hlavně proti dělnické třídě a komunistům . Pracovní doba byla neustále prodlužována, příděly po travin byly stále nižší, řada mladých i starších příslušníků českého

národa byla odvlékána na práci do Německa. Do Prahy byl vyslán Heydrich, který vyhlásil stanné právo. Heyd richovým terorem byla zasažena i illegální organisace mládeže. Řada

dalších pracovníků byla zatčena a popravena. Ale mládež nad popra venými soudruhy přísahala:

„ Vyhnat fašisty z naší vlasti, pomstít padlé soudruhy a vybudovat překrásný svět svobody a práva pro všechny pracující.“ ( Illegální čas. Komsomol, 15. X. 1941, ÚD KSČ, IX / 2-1/411.) 68

Pod vedením komunistické strany bojoval proti fašismu a okupan

tům i Komunistický svaz mladé generace. V illegálním čísle časopisu Kcmscmol, které bylo vydáno k Mezinárodnímu dni mládeže v ro ce 1941 , volal k veškeré české mládeži: „Ceská mládeži!

Tvůj život Ti věru nelze závidět. Narodila jsi se v rozvrácených le tech popřevratových , do školy jsi chodila v těžkých letech velké hos podářské krise a dospíváš v době, kdy je Tvůj národ uvržen v prach nejtrpčího ponížení, kdy strádáš více, než která jiná generace Tvého

lidu nesvobodou a hladem . Hiller je vinen , že statisíce z nás byly od vlečeny do koncentračních táborů, kde jsou mučeni až kc smrti. Že nás již na sta povraždili. Že rozvracejí tisíce českých rodin . A že Ty, česká mládeži, která se smíš ještě „volně pohybovat, jsi o hladu štvána do práce pro fašisty a zalykáš se při tom nenávistí a vzdorem . A přece jsi

tak krásná a silná. I kdyby zdeptali Tvůj lid sebevíc, tím hrdinněji zved neš hlavu. Bezpočet mladých českých lidí stoji na svých místech a dnem i nocí pracují proti Hitlerovi, nelekajíce se obětí. Voláme Tě do Komsomolu , který chce stát v prvních řadách tohoto

boje. Komsomol, tot organisace mladých lidí, kteří nejžhavěji milují pravou svobodu a kteří jsou ochotni položit i své životy , aby se jednou stala skutkem pro všechny pracující.

Ale i Tobě, český hochu a divko, kteří k nám máte ještě daleko, na bízíme ruku, abychom šli všichni společně za uskutečnění svého spo lečného cíle: svržení hitlerovského jha a vytvoření takových podmínek , jež by zaručovaly natrvalo šťastný a bezstarostný život všech pracu

jících a navždy zajistily mir a odstranily nebezpečí zotročení jednoho národa druhým. Tento boj ostatně není novým. V jeho znamení slavila mládež celého světa vždy 1. záři svůj Mezinárodní den mládeže, jehož

dnes vzpomínáme a jemuž přinášíme darem toto své první číslo.“ Koncem roku 1941 byl fašisty rozbit i Komunistický svaz mladé ge nerace. Řada soudruhů byla zatčena. Neustále se zostřující nacistická persekuce znemožnila vytvoření centrálně řízené illegální organisace

mládeže, ale v jednotlivých krajích, okresích a místech pracovaly mládežnické organisace neustále v úzké spolupráci se stranickými

illegálními organisacemi a pod jejich vedením. Také na Slovensku neustále vzrůstala odbojová činnost mládeže

proti fašismu a tisovskému režimu, který se snažil mládež dokonce nahnat do války proti Sovětskému svazu. Neustálý teror a zatýkání neodradilo mládež od boje. Heslem slovenských bojovníků proti fa šismu se stalo : Mor ho! Mládež pod vedením Komunistické strany Slo venska (která se osamostatnila po vytvoření t. zv. Slovenského státu)

bojovala proti všem útokům fašistů, vydávala řadu illegálních letáků, odcházela do partyzánských oddílů a zúčastnila se významně i vytvá 69

ření a bojů československých jednotek v SSSR. Tak dokazovala svůj nesouhlas s tisovským režimem. Nacisté se snažili ze všech sil zlomit odpor mládeže, zdeptat a vy

chovat ji v duchu svých fašistických zrůdných cílů. Na školách byla mladým lidem všemi prostředky vtloukána do hlavy nacistická ideo logie. Všechny učebnice byly přepracovány v duchu fašismu, slavné české dějiny byly úplně zfalšovány a vykleštěny. Pro „ výchovu " české

mládeže bylo také v květnu 1942 zřízeno Kuratorium, jehož předsedou se stal nechvalně známý E. Moravec. Kuratorium mělo být povinné pro všechnu mládež do 18 let. Ale mládež a s ní celý český národ se

nedal porobit. Ani útlak a persekuce jej neodradily od boje. Persekucí nejvíce trpěla KSČ, ale přesto ji nacisté nikdy nemohli zničit. Když byl v roce 1942 zatčen druhý illegální Ústřední výbor,

vznikl nový, třetí. Po porážce nacistů u Staligradu v zimě 1942-1943

nabýval boj proti okupantům stále masovějšího charakteru. Londýn ská emigrace v čele s Benešem očekávala, že po osvobození ČSR dojde k obnovení staré buržoasní republiky, a proto neměla zájem na odboji

nejširších lidových mas. KSČ ukazovala, že právě masový boj je roz hodující pro účinný odpor proti okupantům i pro vybudování osvo bozené republiky na nových, lidově demokratických základech. Ceská a slovenská mládež nebojovala jenom na domácím poli, které bylo rozhodující, ale bojovala i v zahraničí, především v českosloven ských jednotkách v Sovětském svazu. Již v československo-sovětské

smlouvě o společných akcích proti hitlerovskému Německu, uzavřené 18. července 1941, bylo dáno svolení k organisaci československých jednotek na sovětském území. Sovětská vláda tak plně projevila po chopení pro bojovou odhodlanost Čechů a Slováků.

Ceskoslovenští dobrovolníci se sjeli se všech stran k výcviku do Buzuluku. V březnu 1943 se naše jednotky v SSSR, vybavené nejmo dernější výzbroji, kterou jim darovala sovětská vláda, po prvé utkaly s fašisty. Hrdinství v bitvě u Sokolova učinilo tuto jednotku známou nejen v SSSR, ale i v ostatních státech. Další boje československých jednotek u Bílé Cerkve, Kijeva, Dukly se staly dokladem hrdinství a

odvahy našich vojáků, kteří po boku Sovětské armády dokazovali svou nezlomnou vůli zvítězit nad fašisty. O tom, jak si cenila sovětská vla da bojových úspěchů našich jednotek, svědčí řada nejvyšších vyzna

menání, která byla udělena jak jednotlivcům, tak celým jednotkám. Česká a slovenská mládež, která ve velkém počtu v těchto jednotkách bojovala , dokázala, že je odhodlána dát všechno za to, aby mohla žít ve své svobodné lidově demokratické vlasti

V létě 1944 se fašistům podařilo rozbit i třetí illegální ústřední vý 70

bor KSČ. Vedení strany se ujaly mladé kádry vychované stranou. Mládež také měla v této době zásluhu na vydávání illegálního Rudého práva ; po zatčení soudruha Vetišky se ujala úkolu vydávat Rudé právo mládežnická skupina Útok. Mládež byla také jednou z nejaktivnějších složek partyzánského hnutí. Řídila se slovy soudruha Gottwalda: „ Nastávajíci rozhodující boje zyžadují, aby naše mládež byla doma,

aby na domácí půdě vedla boj proti okupantům. Do rukou české mlá deže nepatří krumpáč, jimž by na Němce otročila, nýbrž zbraň, jíž by proti Němcům bojovala. Přistupte všude k vytváření ozbrojených bo jových družin a partyzánských oddílů, které by tvořily zárodky znovu zrozené československé armády, které by byly s to zasazovat silné rány německé okupační moci a které by sehrály rozhodující roli při vyhnání okupantů a při konečném osvobození naší vlasti. " (Klement Gottwald : Deset let, Svobo da 1949, str . 258.)

Mládež bojovala v partyzánské skupině Čapajev na východním Slo vensku, v partyzánských jednotkách Prokop Holý a Jan Žižka, v par tyzánských oddílech, které bojovaly v Brdech, na Českomoravské vy sočině, na Příbramsku, Hořovicku, Berounsku a jinde. Vykolejování

vlaků, přerušování dopravních cest, vyhazování mostů, přestřihování telefonního a elektrického vedení, ničení vojenských objektů, to vše

svědčilo o bojových úspěších partyzánských oddílů. V létě 1944 vzrostly i na Slovensku akce proti nacistům à domácím

fašistům. Armáda a četnictvo se začaly vymykat z rukou ludácké vlá dy. 23. srpna 1944 byl Tiso nucen požádat Hitlera o pomoc, ale ještě ten den obsadily partyzánské jednotky Martin , Slovenský národ po

vstal. V noci z 29. na 30. srpna bylo partyzánskými jednotkami obsa zeno středisko povstání, Banská Bystrica. Během několika dní byla velká část Slovenska osvobozena. Neocenitelnou pomoc partyzánům

poskytl Sovětský svaz, zvláště sovětští partyzáni. Sovětská armáda změn nila i svůj strategický plán, aby přišla soudruhům na Slovensku co nejdříve na pomoc. Slovenská mládež se s nadšením hlásila do partyzánské armády.

Z celkového počtu aktivních bojovníků byla většina mladých lidí. Do

partyzánských oddílů se hlásilo i mnoho chlapců mladších 18 let, kteří donášeli partyzánům zprávy, potraviny a vykonávali funkce spojek. Téměř dva měsíce bojovalo 45.000 vojáků proti osmi německým di visím. Po dlouhých bojích se fašistickým armádám podařilo zatlačit

partyzánskou armádu do hor. Mládež společně s ostatními partyzány odcházela, aby ale i nadále pokračovala ve svém boji proti fašismu. Již v těchto bojích vyrostl základ pro vytvoření jednotné organisace mládeže.

71

Zatím co Sovětská armáda dosáhla hranic ČSR, v illegalitě probí

haly přípravy pro závěrečný boj . Národní fronta, která pod vedením strany vznikla v průběhu bojů proti fašismu ze všech protifašistic kých vrstev národa, se upevnila vytvářením revolučních národních

výborů, které vznikaly na celém území ČSR. Do Národní fronty byla zapojena i mládež, jejíž odbojové složky se sjednocovaly pod ve dením Ústředního národního výboru mládeže. 5. května 1945 vypukla revoluce v Praze.

V průběhu květnové revoluce bojovala opět mládež po boku star ších soudruhů. Stavěla barikády, dělala spojky, pečovala o raněné a jako jedna z prvních stála i na barikádách. Desítky mladých hochů a dívek obětovaly za svobodu vlasti v pražských ulicích své životy. 9. května byla s nevyslovitelným nadšením v Praze přijata a přiví tána hrdinná Sovětská armáda

osvoboditelka.

V boji proti fašismu dokázal Komsomol, Svaz mladých, Sväz slo

venskej mládeže, NHPM a Revoluční mládež Slovenska, že čestně splnily svůj úkol výchovy mladé generace, neboť dokázaly vychovat ve svých řadách tisíce mladých odhodlaných bojovníků proti fašismu, z nichž mnozí obětovali za naše osvobození i své životy.

Pracovníci a funkcionáři komunistické mládeže bojovali na význač ných místech v illegálních stranických organisacích . Soudruzi, jako Fr. Štíbr, Jan Černý a Miloš Krásný, pracovali v illegálním ústřed ním vedení strany. Hrdinně vedli boj proti fašismu, nic je nemohlo zlomit a nezlomilo. Přes veškeré mučení a trýznění, které byli nuceni podstoupit po svém zatčení, zůstali nezlomnými bojovníky za komu

nismus a nesmiřitelnými nepřáteli fašismu. Bojovali za pravdu, za kterou dokázali položit i své životy. O jednom z nich, Miloši Krásném , píše Julius Fučík ve své Reportáži: ,,Miloš Krásný, statečný voják revoluce, zatčený již v říjnu minu

lého roku, nezlomený ani mučením, ani samovazbou . Napůl obrácen od zdi vykládá cosi klidně dozorci, který stojí za ním. Zahlédne mne, usměje se, pokývne hlavou na rozloučencu a pokračuje: - Το To vám

pranic nepomůže. Ještě nás mnoho padne, ale poraženi budete vy ... " (J. Fučík: Reportáž psaná na oprátce, Svoboda, 1950, str. 93.)

V Komsomolu vyrostli i význační komunističtí novináři, jako Václav

Santroch, studentský pracovník a novinář Václav Sinkule a Stanislav Brunclík. Před svou smrtí napsal Stanislav Brunclík svému synovi: „ A Ty, Honzíku, se od mládi, od chvíle, kdy začneš chápat, snaž, abys

vyrůstal v co nejlepšího člověka, moudrého, schopného, ušlechtilého 72

a silného. Buď na sebe přísný, člověk musí mít pevnou vůli, nesmí být líný, musí vědět co chce a mít silu to uskutečnit. " (Fašisty umučení pracovníci tisku KSČ, CTK , dokumentační a studijní redakce, čís. 271, str. 123.)

Tak, i když sami věděli, že se nedočkají šťastné budoucnosti mlá deže v osvobozené republice, pevně v ni věřili. Také v řadách slovenské mládeže vyrostli takoví hrdinové, jako Edita Katzová, Alžběta Rosová, Eugen Guderna, Zoltán Schönherz a Hrdina slovenského národního povstání Mirko Nešpor. Tito mladí lidé

ukázali svým příkladem slovenské mládeži cestu. Dokázali, že slo venská mládež se nikdy nedá strhnout německým fašismem a jeho domácími přisluhovači, že bude společně s českou mládeží a pracují cím lidem bojovat proti veškerému útlaku , za šťastnější život mládeže na Slovensku i v celé republice.

Mnoho jich padlo, ale umírali jako hrdinové, neboť věděli, že bojují za to, aby naši zem již nikdy neohrožoval fašismus, za to, aby náš lid si vládl ve své krásné zemi sám a ve svůj prospěch. Mládež svým bojem pod vedením strany dokázala svou touhu po

jednotě, po svobodném, radostném životě bez krisí, bídy a hladu. Jed nota mládeže v boji proti okupantům se stala základem jednoty mlá deže při budování nového života v osvobozené republice.

VI. Za jednotnou organisaci a šťastný život mládeže v lidově demokratické republice

Po květnové revoluci roku 1945 nastoupil náš lid cestu budování nového, lepšího a radostnějšího života v osvobozené republice. Vítěz ství SSSR v druhé světové válce, osvobození našich zemí Sovětskou

armádou a boj všeho lidu, vedeného KSČ, proti okupantům, umožnil přistoupit k uspořádání života v republice na nových, lidově demo kratických základech. Bylo skoncováno nejen s panstvím hitlerovských okupantů, ale i s tou částí buržoasie, která fašistům pomáhala vyko řisťovat a potlačovat náš lid.

Před pracujícím lidem stály velké perspektivy, ale i velké úkoly. Bylo třeba stát na stráži národní a demokratické revoluce a zajišťovat

její výsledky. To znamenalo nepřipustit více k moci velkoburžoasii,

upevňovat orgány lidu - národní výbory - a chránit aa rozvíjet nový -

-

hospodářský základ lidově demokratické republiky – národní maje

tek. To znamenalo rozvíjet na základě rovnoprávnosti přátelství mezi českým a slovenským národem a utužovat přátelství a spojenectví se 73

Sovětským svazem. To znamenalo získat a sjednotit všechen fracu jící lid k aktivní účasti na obnově a výstavbě republiky. Při tom veškerá práce a boj KSČ musel být veden tak, aby byla odkryta pravá tvář té buržoasie v čele s Benešem, která zalezla do vládních stran, a tam, často skrytě, útočila na základy lidově demo kratického zřízení a snažila se zvrátit vývoj zpět ke kapitalismu.

Každý úspěch, kterého dosáhl pracující lid ve výstavbě lidově demo kratické republiky, byl hřebíkem do rakve reakce. Od května 1945 se od základu změnil život mládeže. Mládež se stala

silou, určující společně s ostatním lidem svou budoucnost bez bídy a

hladu, budoucnost, v níž výsledky veškeré práce a snažení půjdou ve prospěch pracujícího lidu. Rozhodujícím bitevním polem se stala fron ta práce.

I před mládeží stály nové a radostné perspektivy i vážné úkoly. Vý. razem těchto perspektiv a úkolů, jakož i výrazem touhy mládeže po

jednctě se staly Svazy mládeže, především Svaz české mládeže a Sväz slovenskej mládeže . Jednotné Svazy mládeže byly výsledkem dlouho letého boje KSČ a pokrokových organisací mládeže, výsledkem jed noty pracujícího lidu v boji proti okupantům, byly vyjádřením nadšení mládeže pro budování nového života v lidově demokratické republice.

Mládež s nadšením přijala již Košický vládní program, navržený KSC, který mimo jiné prohlašoval :

„Na širokou základnu bude postavena péče o naši dorůstající gene raci. Mládež obého pohlaví musí být fysicky, mravně i duchovně vy zbrojena, aby se stala důslednou nositelkou budoucnosti našich národů. Dětem dělníků, rolnikii a ostatních pracujících vrstev bude materiálně zajištěno právo na nejvyšší vzdělání podle jejich schopnosti a otevřena çesta do radostného života .“ (Program vlády, nakl. min . informací, 1945, str. 25.)

V programu byl také vytyčen požadavek snížení aktivního volebního

práva na 18 a pasivního na 21 let, požadavek dát všem práci podle kvalifikace a požadavek stejné odměny za stejnou práci, což všechno se přímo dotýkalo mládeže. Všechny tyto požadavky byly také po květnu 1945 probojovány komunistickou stranou i proti sabotáži reakce.

Jednotné organisace mládeže vznikaly ve všech místech, osvoboze ných Sovětskou armádou. Již 17. března 1945 vyšel v Košicích „ Ohlas

přípravného výboru Národného frontu “ , ve kterém byla uveřejněna výzva:

„ V zaujme rozširenia Národného frontu a v zaujme všestranného rozvoja hrdinskej slovenskej mládeže prikročte vo vzájomnej • spolu práci k budovaniu jednotlivých Sväzov slovenskej mládeže.

Tam, kde Sväzy slovenskej mládeže už boli založené, prebudujte ich 74

ro vzájomnej dohode tak , aby sdružovali všetky zložky mládeže, a aby1 v ich vedení boli zastúpené všetky zložky mladej generácie . " 6)

(Archiv SÚV CSM.) S postupem Sovětské armády na Moravu a do Čech vznikaly jed

notné organisace mládeže i v těchto osvobozených místech. V Praze ještě v den osvobození, 9. května, vyšla po prvé Mladá fronta. Vznik jednotných organisací mládeže jasně dokazoval, že mládež byla pevně

rozhodnuta postupovat a zúčastnit se vytváření nového života v osvo bozené republice jednotně a nenechat se tříštit mezi jednotlivé strany tak, jak tomu bylo za první republiky.

Komunistická strana tyto tužby a snahy mládeže všemožně podpo rovala. Spojitost a nutnost jednoty mládeže při výstavbě nové repub

liky krásně vyjádřil soudruh Nejedlý 7. června 1945 na prvním ma nifestačním shromáždění pražské mládeže. Řekl: „ Jednota mládeže znamená, že mládež má před sebou jednotný, ve liký cil, a to nové, lepší, řekněme į mladé Československo. “ (Mladá fronta, 9. VI. 1945.)

Boj KSC a touha mládeže po jednotě donutily i národně socialistic

kou a zociálně demokratickou stranu ke společnému prohlášení s KSČ ze dne 8. června 1945, ve kterém souhlasily s vytvářením jednotných maso, vých organisací mezi nimi i organisací mládeže. Uvedené strany se zava . zovaly, že nebudou tvořit vlastní stranické organisace mládeže, nýbrž budou spolupracovat na vybudováni jednotného Svazu české mládeže,

který sdružuje mládež v nestranické všenárodní základně, v němž bude organisována pracující mládež měst i venkova, mládež dělnická, rol nická, studentská atd. Strany se starají o své členy po stránce ideové

výchovy ve smyslu svého programu. Jednotný Svaz české mládeže $ demokratickou vnitřní samosprávou bude se těšit podpoře všech stran Národního bloku.“

(Mladá fronta, 18. VI. 1945.)

O tom, jak pokrytecky přistoupila na toto prohlášení reakce, zvlášt v národně socialistické straně, svědčí ta skutečnost, že již 15. července 1945 oznámilo Svobodné slovo, že byly „ schváleny směrnice pro další

budování živnostensko-obchodních odborů a odborů mladých “. Lidová strana se hned od počátku vůbec neohlížela na jednotnou organisaci mládeže; přesto řada mladých lidovců proti vůli své strany v SCM pracovala .

5. - 7. července 1945 se sešel na Radhošti manifestační sjezd mlá deže, kterého se zúčastnilo z krajů 40 a z okresů 115 delegátů. Na

sjezdu byly v různých komisích prodiskutovány všechny otázky dosa vadní i další práce SČM a bylo rozhodnuto vytvořit nový prozatímní

ústřední výbor, který byl také po sjezdu 23. července ustaven. Na zá věr přijali delegáti resoluci, v níž se mimo jiné praví: 75

„ Zástupci mládeže všech okresů a krajů na prvních pracovních po radách na Radhošti projevuji neochvějnou vůli české mládeže k jednotě. Tuto jednotu nám nikdo nenadiktoval. Sami jsme ji utvořili v době okupace, utvrdili ji v illegálním boji, v květnové revoluci, uhájili a

uhájíme ji nadále proti všemu záškodnictví i neporozumění

...

Tuto svou ideovou a organisační jednotu musíme rozšířit na celou mládež naší republiky v bratrské shodě, spolupráci a vzájemné úctě obou rovnoprávných národů Čechů a Slováků. Tak nejlépe přispějeme

k uskutečnění Košického programu naší lidově demokratické vlády ... Ctižádostí každého jednotlivce, skupiny, okresu i kraje nechť je býti první v soutěži práce na polích i v továrnách ! Naši nejlepší oslavou bude, až bude svezena poslední füra do stodol, osídlena poslední obec v pohraničí a roztočena všechna kola našich továren. Všichni do práce!" (Archiv ÚV ČSM .)

Účastníci sjezdu se s nadšením rozjížděli do další práce k vybudo vání silné jednotné organisace mládeže, k zajištění ideové a politické

výchovy mládeže a především k uskutečňování Košického vládního programu; k práci na obnově a výstavbě republiky. Také na Slovensku v Martině se sešla 14.-15. srpna 1945 první celo slovenská konference Sväzu slovenskej mládeže, která se jednoznačně

vyslovila pro účinnou pomoc mládeže při rekonstrukci Slovenska, pro

bratrství obou národů v ČSR a pro nerozborné přátelství a spojenectví se Sovětským svazem. Již zde musely být odmítnuty návrhy rozbíječů

jednoty z demokratické strany, kteří navrhovali vytvořit ze SSM jen federaci různých zájmových spolků s koordinačním výborem, který by neměl ani právo zasahovat do práce svých složek.

Mezi SČM a SSM existovala od počátku úzká spolupráce. Také již 28. srpna 1945, v předvečer prvního výročí Slovenského národního

povstání, bylo v Ružomberku dohodoumezi oběma organisacemi vy koordinační a represen tvořeno prozatímní Ústředí mládeže ČSR tační orgán mládeže celé Československé republiky. Ten také zastu

poval mládež ČSR na kongresu pokrokové mládeže celého světa v Lon dýně, kde byla založena Světová federace demokratické mládeže. Základy Světové federace demokratické mládeže byly položeny již za druhé světové války. Po skončení války se sešel ve dnech 29. října

až 10. listopadu v Londýně kongres zástupců pokrokové mládeže 63 zemí. Kongresu se zúčastnilo 600 delegátů zastupujících 30 milionů mladých lidí z celého světa, kteří se rozhodli založit jednotnou mezi národní organisaci mládeže Světovou federaci demokratické mlá

deže. Významnou úlohu při založení i v další práci SFDM sehrál so větský antifašistický výbor mládeže. Hlavním úkolem práce a boje SFDM se stal boj za mir, pokrok, mezinárodní solidaritu a práva mlá deže. 76

Velkou zkouškou síly Svazů mládeže byly první mírové žně v osvo bozené republice. Jednotná mládež v této zkoušce obstála výborně;

tisíce mladých lidí odjížděly na dobrovolné brigády zajistit chléb pro celý národ. Zvlášť důležitá byla pomoc v pohraničních oblastech. Pro to převzal SČM v pohraničí, mimo vyslání řady dalších brigád, do vlastní správy tři obce (Folmava, Růžová Ves, Pernek) , kde mladí chlapci a děvčata sklidili vlastními silami veškerou úrodu. Ve vesnici

Folmava na Šumavě sklidilo 150 mladých brigádníků celkem 480 for

sena, 1000 q ovsa, 300 q pšenice a 98 q ječmene. Tak zachránili repub lice hodnotu vyšší než 1,000.000 korun . Nejlepších výsledků v počtu odpracovaných hodin dosáhly okresy SČM Vysoké Mýto s 845.000 ho

dinami a Kutná Hora s 813.000 hodinami. Celkem bylo svazáky v boji o chléb odpracováno 11,166.538 hodin. To bylo velké vítězství. Sotva skončily žně, bylo třeba pomoci okupací zpustošené dopravě. A mládež znovu nezklamala. Členové SČM odpracovali na skládce uhlí, brambor a řepy 8,600.000 hodin . A když s blížící se zimou vyvstal problém zajištění uhlí, odcházela řada mladých lidí do dolů. 180členná brigáda okresu Litomyšl pracovala na příklad tři týdny v mosteckých dolech, kde odpracovala celkem 8820 hodin. Z obětavé a nadšené práce pro republiku se zrodilo i soutěžení mládeže v počtu odpracovaných hodin, hnutí „ Ve volném čase pracujeme pro svou vlast" (1945–1946) a hnutí Průkopníků práce. Slovenská mládež organisovala t. zv. Rekonstrukčnú ligu, soutěž o nejaktivnější účast na obnově a výstavbě slovenského hospodářství.

Svazáci v Nezbudské Lúčce, kteří založili skupinu SSM ihned po osvo bození Sovětskou armádou, odpracovali po zaměstnání na znovuvy stavbě své vypálené vesnice 10.000 hodin; na trati Varín — Vrútky od pracovala slovenská mládež 27.413 hodin. Do konce roku 1945 odpra covala celkem jeden a čtvrt milionu hodin.

Svaz mládeže také pečoval o vzdělání a výchovu svých členů. Šlo především o to, doplnit mezery, které zavinila ve vzdělání mládeže okupace, a seznamovat mladé lidi s novým životem jak v lidově de mokratické republice, tak v celém poválečném světě. Proto byly pro

mládež pořádány různé doplňovací kursy, přednášky, besedy, diskusní večery a pod. Mládež našla také ve Svazu mládeže široké uplatnění svých zájmů. Byly založeny různé kroužky: politické, literární, diva delní, hudební, taneční, přírodovědecké, zemědělské, šachistické, foto amatérské, motoristické, letecké a pod.; koncem roku 1945 pracovalo celkem již 5420 zájmových kroužků.

Mládež neochvějně stála na stráži národní a demokratické revoluce. Jasně se to projevilo 28. října 1945, kdy mládež se všemi ostatními pra

cujícími nadšeně přijala znárodnění klíčového průmyslu jako další krok v prohlubování výsledků národně demokratické revoluce. 77

Od konce roku 1945 se mládež v českých zemích i na Slovensku plně

připravovala na řádné sjezdy svých organisací, které se měly konat v březnu 1946 .

To bylo v době, kdy se blížil VIII. sjezd KSC, a kdy se všechen náš pracující lid připravoval na první svobodné volby. KSC svým aktiv ním budovatelským programem získávala stále větší sympatie v nej

širších vrstvách lidu. Lid stále důrazněji a jasněji dokazoval, že se nemíní vrátiť do dob první republiky. Na druhé straně reakce byla nucena stále otevřeněji odkrývat svou pravou tvář. V prvních měsících roku 1946 se sešly okresní a krajské konference

SČM a SSM, na nichž byli řádně zvoleni noví funkcionáři a delegáti na sjezdy. Všechny konference se jednoznačně postavily za jednotu mládeže a za vládní budovatelský program.

Sjezd SČM se sešel 22.-23. března 1946 ve Slovanském domě v Pra ze. Sjezdu se zúčastnilo 995 delegátů, z toho 812 s právem hlasovacím .. SČM měl v době sjezdu přes 450.000 členů a 7180 místních organisací.

Hlavním úkolem sjezdu bylo schválit program, organisační řád a zvolit řádný ústřední výbor. Sjezd se nadšeně postavil za vládu Národní fronty, za uskutečňování 7

Košického vládního programu, za jednotu mládeže a za její aktivní účast na budování lidově demokratické republiky. Program, který byl přijat, obsahoval tyto základní zásady a úkoly: 1. Budovat a upevňovat jednotu mládeže. 2. Vychovávat mládež v řádné občany lidově demokratické republi ky, připravovat je na zvládnutí všech úkolů našeho národního života.

3. Vést mládež k aktivní účasti na budování republiky. 4. Hájit zájmy mládeže a vést ji k účasti na veřejném životě. 5. Úzce spolupracovat se slovenskou mládeží, rozvíjet přátelství Če chů a Slováků na základě rovnoprávnosti. 6. Utužovat přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a sovět skou mládeží. 7. Budovat nové vztahy přátelství a vzájemné spolupráce s mládeží celého světa ve Světové federaci demokratické mládeže.

8. Vychovávat mládež v duchu nenávisti k fašismu a proti všem, kdož ohrožují budování nového života v lidově demokratické re publice .

Sjezd, kterého se zúčastnila mládež všech politických stran i lidové strany, odsoudil všechny rozbíječské snahy reakce a stal se tak velkou manifestací jednoty a nadšení mládeže pro budování základů nového a lepšího života v osvobozené republice.

Sjezd SSM se sešel 28. - 31. března v Partizánském (Bafovanech ). Na tomto sjezdu vystoupili rozbíječi z demokratické strany jla otevře 78

ně, ale utrpěli takovou porážku, že jim nezbylo nic jiného, než opustit

sjezd. Přitom je nenásledoval ani jeden delegát. Tak se į slovenská mládež postavila rozhodně za jednotu mládeže, což bylo na Slovensku, kde se reakci v demokratické straně podařilo získat významné posice, zvlášť důležité. Sjezd slovenské mládeže, stejně jako sjezd české mlá deže, se přihlásil k aktivní účasti na výstavbě nové republiky a k vzá jemné spolupráci mládeže obou národností. Na obou sjezdech byly přijaty organisační řády a zvoleny řádné ústřední výbory. V organisačních řádech se cdrazil nejen organisační, ale i celkový stav hnutí mládeže po roce 1945. Po květnové revoluci se postavila do čela mládeže řada nových ve doucích pracovníků. Mnoho starých osvědčených pracovníků a funk cionářů v mládežnickém hnutí bylo umučeno za okupace, mnoho jich

po kvètnu 1945 muselo odejít na jiné odpovědné funkce. Noví soudruzi neměli přes velké nadšení v podstatě žádné zkušenosti. Kromě toho této situace využila reakce, která vyslala do Svazů mládeže své lidi s cílem mařit jejich práci a rozbíjet jednotu mládeže. Tyto zpátečnické živly se zvlášť zahnízdily v obnovených organisacích Junáka, Svazu vysokoškolského studentstva a pod. Nejvýznamnější

posice zaujala reakce v Sokole. Všechny tyto živly se snažily za vedení reakčních klik ve svých stranách znemožnit budování důsledně jed notných organisací mládeže.

To se projevilo i v organisační struktuře Svazů mládeže. Členství nebylo jednotné. Junák a Svaz vysokoškolského studentstva jak v čes

kých zemích, tak i na Slovensku vstoupily pod tlakem svých členů do

SČM a SSM, ale jen jako kolektivní členové. I když toto spojení se Svazy mládeže bylo nedostatečné, bylo přece jen za dané situace kro kem vpřed, protože Svazy mládeže mohly alespoň do určité míry tyto organisace ovlivňovat a sjednocovat v nich organisovanou mládež. Na

výběrových školách (gymnasia atd.) pracovaly žákovské samosprávy, které Svazy mládeže ovlivňovaly prostřednictvím t. zv. školských ko misi. K dohodě se Sokolem vůbec nedošlo.

Jednotu mládeže podporovala jenom KSC s vedením ROH, které také vedlo mládež podchycenou závodními komisemi mládeže Revo

lučního odborového hnutí k aktivní práci v SČM a SSM. Organisační výstavba Svazů mládeže byla založena na místních organisacích . Po

kud se jednalo o závody, mohlo ROH , jako silná jednotná organisace všech pracujících , zajistit za daného stavu v závodech nejlépe jednotu a aktivní účast mládeže při budovatelských úkolech . Závodní komise

mládeže ROH a Svazy mládeže mezi sebou úzce spolupracovaly . *

28. - 31. března 1946 se sešel VIII. sjezd KSC, první sjezd v osvobo zené republice, který se stal přehlídkou síly a stále vzrůstajícího vlivu 79

strany na nejširší masy pracujících. Sjezd schválil dosavadní činnost

KSČ a vytyčil před pracujícím lidem další perspektivy a linii, kterou formuloval soudruh Gottwald takto :

„ Možno říci, že posuzováno s hlediska pracujícího lidu, je problémem všech problémů a úkolem všech úkolů udržení a upevnění dosavadního kursu domácí i zahranični politiky . jejího lidového, demokratického charakteru, jakož i důsledného provádění a dalšího tvůrčího rozvíjení

všeho toho, co bylo naší národní a demokratickou revoluci započato. " (Klement Gottwald : Deset let, Svoboda 1949, str . 435-436 .)

Sjezd strany se jednoznačně postavil za jednotu všeho pracujícího

lidu, jeho masových organisací, mezi nimi i mládeže. Soudruh Gott wald na sjezdu prohlásil : „ Je potřebná, jako sůl potřebná, naše národní jednota , naše Národní

fronta. Jednotné revoluční odborové hnutí, jednotný svaz zemědělců , jednotné družstevnictvi, jednotný svaz mládeže, a bohdá také budoucí jednotné hnutí tělovýchovné, to jsou společně s politickými stranami nositelé Národní fronty .“ ( Tamtéž, str . 440.) 6

Již VIII. sjezd a zvláště období po něm probíhalo v době velkých přípray k prvním svobodným parlamentním volbám . Největším agi tačním argumentem KSČ byla tvůrčí práce pro republiku. Reakce v ostatních stranách se naopak snažila získat vliv pustým štvaním

a bombastickými frázemi, které měly zakrýt její záškodnictví a po špinit KSČ.

Reakce se snažila především rozbít jednotu pracujících a jejich or ganisací. Svaz mládeže byl jedním z prvních, proti kterému zahájila svůj útok. Jako záminku si našla Radostné dny osvobozené mládeže

Majáles, který připravoval SČM i se svými kolektivními členy na

-

10.-12. května 1946.

Národně socialistická strana svolala na stejné dny sjezd svých od borů mládeže. Národní socialisté v Ústředním výkonném výboru SČM, kteří ještě 16. dubna hlasovali pro pořádání Majáles, podali již den poté, 17. dubna, na zasedání předsednictva SČM důraznou stížnost své strany proti pořádání. Předsednictvo se rozhodlo neustoupit a začalo vyjednávat o koordinaci obou podniků. Ale ústy generálního tajem níka národně socialistické strany Krajiny bylo zástupcům SCM sděle no, že mají myšlenku koordinace „ pustit z hlavy". To byl nehorázný

útok na plnoprávnou složku NF a jediného představitele mládeže, což

„ uznávala“ v prohlášení z 8. června 1945 i národně socialistická strana. Na další pokusy o dohodu odpovědělo vedení národně socialistické strany tím, že její předsednictvo 4. května schválilo a 8. května pak zveřejnilo prohlášení, ve kterém se pravi: 80

„ Ceskoslovenská strana národně socialistická odvolává s okamžitou platnosti všechny své činovniky ze Svazu české mládeže, t. j. vyzývá

příslušniky čs. strany národně socialistické, aby se vzdali ve Svazu české mládeže svých funkcí.“ ( Svobodné slovo, 8. V. 1946.) Téhož dne zahájilo Svobodné slovo proti SČM neslýchanou pomlou vačnou kampaň , k níž se vydatně připojily i všechny ostatní reakční živly v republice. Svobodné slovo na příklad otisklo v devíti dnech této

kampaně o Svazu mládeže 41 „ zpráv “ , z nichž 36 bylo úplně lživých a nepravdivých a 3 nezjištěné. Tisícové zástupy mládeže, pochodující Václavským náměstím a oslavující ve Stromovce první rok trvání své

jednotné organisace, daly řádnou odpověď všem těm pisálkům, kteří prohlašovali, že SČM prý již vlastně ani neexistuje. O tom , že Majáles se stal jen záminkou pro soustředěný útok všech

reakčních sil na jednotu mládeže, názorně svědčí i ta skutečnost, že

také na Slovensku bylo na sjezdu mladých z demokratické strany 10. až 12. května rozhodnuto opustit řady SSM. Komunistická strana a dělnická třída odpověděly rázně na útok re akce proti jednotě mládeže. Rudé právo z 16. května psalo: „Nepřátelé Národni fronty podnikli útokem na Svaz české mládeže první krok , směřující k rozvrácení jednoty národa , k rozvrácení Ná rodní fronty, na níž spočívá celý pokojný a úspěšný vývoj ve státě. Rozbíječům musí být dána rázná odpověď .“ Je nesporné, že útoky reakce uškodily jednotným organisacím mládeže. Ze Svazů mládeže sice tak odešly některé reakční živly, zvlášť z řad studentské mládeže, což bylo pro další práci Svazů jen prospěšné, ale s nimi odešla i řada těch mladých lidí, kteří to myslili s lidově demokratickou republikou upřímně, ale kteří podlehli nátlaku

svých stran . Přesto se řada poctivých národních socialistů, lidovců a na Slovensku demokratů rozhodla dál zůstat ve Svazech mládeže a dál se podílet na jejich práci. Mnozí z nich pochopili, kam je ve sku tečnosti jejich strany vedou, a opustili je. Na mnoha místech odpo

věděla mládež na útoky reakce proti jednotným organisacím naopak vstupem do jejich řad. V Lounech na příklad vstoupilo bezprostředně

po 8. květnu do SČM 300 nových členů, v Orlové 170, v Trutnově 62 atd. Tak se reakci přes všechny škody, které napáchala, nepodařilo zničit jednotné organisace mládeže .

26. května 1946 se konaly volby do Národního shromáždění. Prostý lid se stále více a názorněji přesvědčoval, kdo ve skutečnosti hájí jeho zájmy; přesvědčovala se i mládež. Volby skončily jasným vítězstvím

KSČ. V celostátním měřítku dostala strana 38%, v českých zemích O pokrokovém bnutí

81

dokonce 40% hlasů. Na základě voleb byla vytvořena nová vláda v čele

se soudruhem Gottwaldem, jejíž budovatelský program obsahoval tyto základní požadavky a úkoly: 1. Vypracovat a do dvou let schválit novou ústavu lidově demokra

tické republiky. 2. Dvouletý plán obnovy a výstavby národního hospodářství. 3. Položit základ k industrialisaci Slovenska. 4. Neustále posilovat a upevňovat spojenectví se Sovětským svazem .

Budovatelský program vlády se také postavil za jednotu mládeže a

za sjednocení tělovýchovy, kladl si též za cíl neustále zlepšovat uspo kojování potřeb mládeže a starat se o její výchovu. Není divu, že byl přijat mezi mládeží s nadšením.

Mládež celé republiky, vědoma si síly své jednoty, přikročila k dal šímu utužení spolupráce mezi českou a slovenskou mládeží. V rámci Týdne československé vzájemnosti se ve dnech 4. a 6. července 1947 sešel v Gottwaldově pracovní sjezd delegátů Svazu české a Sväzu slo

venskej mládeže i s kolektivními členy, na němž byla široce prodis kutována a projednána ještě užší spolupráce mládeže obou národností.

Místo dosavadního prozatímního Ústředí mládežė byl zvolen řádný jednotný orgán mládeže celé republiky - Ústředí mládeže ČSR, který

měl za úkol koordinovat práci jednotných národních organisací, roz víjet přátelské styky mezi českou a slovenskou mládeží a zastupovat ji ve Světové federaci demokratické mládeže.

28. října 1946 byl slavnostně vyhlášen dvouletý plán. Mládež tento svátek oslavila, jak mohla nejlépe - prací pro republiku. V ná rodní směně, která byla podpořena i ostatními organisacemi pracují -

cích , odpracovalo 562.072 účastníků celkem 4,247.463 hodin . Splnit dvouletý plán, to byl generální problém dalšího vývoje lidově

demokratické republiky. Účast a poměr k dvouletce byl také krystali sačním kamenem, který odděloval reakci od všech těch, kteří to mys lili s republikou opravdu poctivě a upřímně. Reakce využívala k zma

ření dvouletky všech prostředků. Od sabotáží v národním hospodář ství, v parlamentě, vládě i v presidentské kanceláři, přes snahy roz bíjet jednotu pracujících až k špionáži, diversi a vraždám .

Proti těmto záškodnickým útokům postavila komunistická strana program úplně odlišný. Program obětavé práce při plnění dvouletého plánu, odstranění škod způsobených válkou a zajištování dalšího po stupného vzrůstu životní úrovně pracujících , program boje proti všem příživníkům , šmelinářům a nepřátelům lidově demokratického zřízení,

program nerozlučného přátelství se Sovětský svazem. Získat pro tento program většinu národa 82

to byl generální úkol komunistické strany.

Reakce se ze všech sil snažila získat pro své pikle mládež. Zaměřila se především na studentskou mládež, jejíž značnou část tvořili ještě

synkové a dcery z buržoasních rodin. Tak se jí v podstatě podařilo odtrhnout od Svazu mládeže vedení Svazu vysokoškolského student stva. Se stejným cílem se pokusila založit stavovský Svaz středoškol ského studentstva, v němž měli zaujmout rozhodující posice národní

socialisté. Přestože tyto akce našly mezi studenty odezvu, přece jen se reakci nepodařilo zlomit vliv Svazu mládeže na studenty. Svědčí o tom na příklad ta skutečnost , že v akci „ Studenti pomáhají závodům “ bylo odpracováno studenty 112.000 hodin. Touto akcí pomáhali stu denti při plnění dvouletky a zároveň tato akce přispěla ke sblížení s dělníky.

Reakce stále otevřeněji vystupovala také v Sokole, ale i v Junáku. Pokroková mládež však byla odhodlána hájit a budovat novou lidově demokratickou republiku stůj co stůj . To znamenalo podle slov sou druha Gottwalda, která mimo jiné pronesl na manifestaci SČM 4. dub na 1947 v pražské Lucerně :

1. Nepřipustit znovu k moci velkokapitalisty a velkostatkáře. 2. Střešit a dále rozvíjet národní hospodářství. 3. Upevňovat a rozvijet politické základy lidově demokratického zří zení a národní výbory.

4. Vytvářet a upevňovat bratrský poměr mezi Čechy a Slováky na základě rovnoprávnosti obou národů. 5. Upevňovat a prohlubovat přátelství a spojenectví se Sovětským svazem.

Do roku 1947 vystupoval Svaz mládeže s heslem : Za výstavbu státu a mezinárodní bratrství mládeže. Toto heslo také vyjadřovalo dva zá. kladní úkoly, které před mládeží v roce 1947 stály : Aktivní účast na

plnění dvouletého plánu a příprava prvního Světového festivalu mlá deže, který byl připravován Světovou federací demokratické mládeže na léto do Prahy. Rozhodujícím úkolem byla pomoc mládeže při plnění dvouletého plánu. Soudruh Gottwald prohlásil: „Aktivní účast na plnění dvouletého plánu je také nejlepší škoiou

života, nejlepší průpravou pro vaše budoucí poslání jakožto generace,

která jednou převezme od svých otců řízení osudu národa a státu .“ (Klement Gottwald mládeži, MF 1952, str . 16.)

Nejvýznamnější pomocí mládeže při plnění dvouletého plánu se staly Stavby mládeže . V českých zemích Lidice Most Litvínov , na Slovensku Baláže (nyní Blaže ). Jejich historie není jen historií

růstu nových domků , silnic a tratí , ale také historií růstu nových mla 83

dých lidí. Stavíme stavbu, stavba staví nás

oprávněně prohlašovali

účastníci.

Již 29. ledna 1947 nastoupila v Litvínově první 26členná brigáda instruktorů. Ani jeden z nich nebyl stavař, ale všichni přijeli s roz

hodnutím stavět, pomoci. 16. února přijela první brigáda z Pražského kraje. Byl dáván do pořádku tábor. 70 brigádníků zatím pracovalo na odklízení rozbombardovaných domů v Záluží, protože povolení k stav bě domků a Koldomu (kolektivního domu pozn. red.) stále ještě

leželo nevyřízené někde v úřadech.

Na začátku dubna skončily nouzové práce na bouračce a brigádníci začali skládat cihly na budoucí staveniště. Práce mladých psala: „Chtěli byste vidět první cihly na Stavbě mládeže ? Je jich 1500 ku sů, stojí pěkně narovnané na veliké louce v Horním Litvínově, a naši brigádnici už je třikrát přeložili, aby stály na správném místě. Těch cihel přišlo již mnohem více, ruce jsou odřené, někdy až do krve, práce je těžká, zima zalézá za nehty a z utažených kapucí vyhlédají červené tváře, ale první cihly, které tvoří základ všeho toho velkého, co mládež za dva roky postaví, už stojí a čekají na mistra stavitele. Viděli jsme již práci brigády. Nejvýmluvnější reportáží o ní by byla

fotografie rukou všech brigádníků. Jsou to ruce mnoho a těžce pracu jících lidí. Když jsme je navštívili, byl den silného mrazu, větru a ránice. Z Krušných hor se valily nesmírné spousty sněhu, ale postavy svazáků, nerušené povětrností, pohybovaly se a pracovaly stejně pilnë

jako jindy. Hromady cihel rostly, vozy nákladů se prázdnily, prostory určené k vyměřování staveništ se zmenšovaly, kolíky, označuňcí bu doucí rodinné domky dělníků, rostly jako malé stromky z bělostného sněhu.

A v ubikacích, dřevěných domech vzhledu nečistého a šedivého, další skupiny ve studené vánici přenášejí slamníky a postele, myjí okna,

podlahy a chodby, připravují kamna a koupelny, zřizují učebny, lož nice i společenské místnosti. Ještě několik dnů práce a domy získají vzhled domků veselých a čis

tých ; až vysvitne slunce, budou se okna baráků dívat optimisticky a jasně na přijezd nových brigád. Budou očekávány." (Práce mladých , 1947, č. 2.)

Další brigády přišly. Jedna z nich byla poslána na zalesňování a výstavbu polní cesty do vesnice Flaje. 21. dubna začala výstavba 153 domků v Litvínově, 25. dubna stavba 78 domů v Mostě. 3. května

byla vyslána 17členná četa do Lidic, aby připravila podmínky pro bri gádníky, kteří budou stavět nové Lidice ; 25. května bylo započato s výkopem Koldomu, jehož zahájení stavby bylo zdrženo nedodanými plány o celé dva měsíce. Přicházely nové a nové brigády, stavba se rozšiřovala a rostla. Proto byla vyslána část brigádníků budovat 1,2 km 84

dlouhou silnici z Litvínova do Lomu. 3. července začala s kácením lesa pro silnici.

V červnu a červenci 1947 byl na Mostecku zvlášť velký nedostatek vody, což donucovalo brigádníky často úplně zastavit práci, protože nemohli ani zdít, ani betonovat. Proto, když tekla voda, nastavili bri gádníci volný čas, třeba i v noci , jen aby byl splněn plán. Z obětavé

a nadšené práce vyrostlo soutěžení mezi jednotlivými brigádami, če tami i jednotlivci , které významně přispělo k plnění plánu. O velkém úspěchu stavby nejlépe svědčí roční bilance z úseku Lit vínov - Most, kde bylo v roce 1947 :

Ručně vykopáno pro 231 domků a Koldům . . 14.935 m zeminy .

Strojem vykopáno, rozvezeno a složeno do nasepu Vyzděno Taškami pokryto Výkop silnic a cest : Litvínov-Lom délka 1100 m 800 m Flaje délka

.

3

22.100 m zeminy 16.520 m 180 domků

13.926 m

3

2.072 m3 3

700 m

Most délka

3.467 m 3

celkem

2600 m

19.465 m

Vedle těchto pracovních úspěchů je třeba vidět i druhou stránku, která také svědčí o velkém úspěchu Stavby mládeže. Za rok 1947

se zde vystřídalo celkem 3221 brigádníků i se zahraničními dele gáty, účastníky festivalu , kteří odpracovali za celý rok 70.000 průkop nických, t. j . mimo normální pracovní dobu dobrovolně odpracovaných hodin. Z nich bylo 1776 odměněno za svou obětavou práci stříbrným a 289 zlatým odznakem Stavby mládeže. To byl jasný důkaz nadšení mládeže sdružené v jednotné organisaci a zároveň pádná odpověď na rozbíječské snany reakce. Na Slovensku se ujala mládež spolu s partyzány ze Slovenského ná

rodního povstání znovuvýstavby vesnice Baláže (Blaže) v Bansko Bystrickém okrese, kterou fašisté za povstání vypálili. Mládež si vzala

za úkol postavit 40 nových rodinných domků, školu, kulturní dům a zregulovat potok. 270 občanů Baláží bydlelo již v zimě v nových domcích.

Význam Staveb mládeže spočíval v tom, že pomohly v jednom z nej

více ohrožených úseků hospodářství, kde byl velký nedostatek pracov ních sil a kde také měla významné posice reakce, protože velká část

stavebnictví byla ještě v rukou buržoasie. Ale největší význam Staveb mládeže spočíval v tom, že zde, přímo v práci a v družném kolektivu, i přes nedostatky technického i výchovného rázu, vyrůstali noví lidé, 85

nadšení budovatelé nové republiky a obětaví pracovníci a funkcionáři Svazu mládeže .

Kromě Stavby dále rozvíjel Svaz mládeže hnutí Průkopníků práce, soutěž v počtu dobrovolně a mimo normální pracovní dobu odpraco

vaných hodin, a začal se prostřednictvím celonárodní soutěže soustře ďovat postupně i na přímé otázky výrobní, především organisaci práce. Protože bylo v roce 1947 velké sucho, byla zvlášť důležitá pomoc při

žních. Svaz mládeže zorganisoval na 70.000 mladých lidí, jen aby ne přišlo ani jedno zrno nazmar. Při Národní směně, která se postupně

stávala celostátní akcí a záležitostí všech pracujících, bylo v roce 1947 778.908 účastníky odpracováno celkem 5,585.870 hodin . Tak odpovídala mládež na štvaní reakce.

I když byly Svazy mládeže početně zeslabeny, představovaly v zemi velikou sílu. Dokázal to i Světový festival demokratické mládeže

uspořádaný v červenci a srpnu 1947 v Praze. Již od počátku roku se naše mládež nadšeně připravovala na Festi val. Soutěž tvořivosti mládeže (STM), která byla po prvé vyhlášena

v roce 1946 jen pro tvůrčí kulturní pracovníky, se rozšířila i na repro dukční umění. STM 1947 se zúčastnilo již 6250 jednotlivců a 234 sou borů. Byla také vyhlášena Národní kulturní festivalová soutěž , z níž

potom byli vybráni representanti do festivalové Mezinárodní kulturní. soutěže. V květnu a červnu potom probíhaly ve všech okresech a kra

jích Radostné dny mládeže - Majáles 1947. Světový festival demokratické mládeže probíhal v Praze od 20. čer

vence do 17. srpna. 20. července se seznámili delegáti s Prahou a mezi sebou na táborových ohních v Riegrových sadech. 23. července byl Festival oficiálně zahájen na Strahově, kam dorazily štafety s festiva

lovým poselstvím z různých států celé Evropy. V dalších dnech Praha přímo žila mladými lidmi z celého světa. Probíhaly kulturní a spor tovní soutěže, řada zahraničních delegátů odjela na Stavbu mládeže,

především do Lidic, nebo do rekreačních táborů. V Praze byla insta lována velká výstava o práci organisací, o životě a pracovních pod mínkách mládeže na celém světě.

Finale kulturních a sportovních soutěží probíhalo v týdnu od 9. do

17. srpna. Festival vyvrcholil ve dnech 15.-17. srpna. V neděli 17. srp

na byla uspořádána v Praze mohutná manifestace, na kterou se sjela mládež z celé republiky. Celkem se Festivalu zúčastnily delegace mlá deže ze 71 zemí, 17.000 zahraničních delegátů a asi 70.000 mladých lidí z naší republiky.

O velkém mezinárodním významu festivalu prohlásil soudruh Gott wald :

„ Máme zájem na festivalu, neboť chceme upřímně přispět k sblížení demokratické mládeže celého světa. Chceme též, aby mládež celého 86

světa poznala, že jsme zemí svobodnou, demokratickou a usilující o míru milovnou spolupráci se všemi demokratickými zeměmi, a tak pomohla k odstranění pomluv, které mezinárodní reakce šíří o slovanských státech ."

(Klement Gottwald mládeži, Mladá fron ta 1952, str. 7.)

S tímto přesvědčením také odjížděli zahraniční delegáti. A nejen to . Všichni účastníci z naší republiky si odnesli z festivalu pevný pocit síly jednotné mládeže, pocit solidárnosti s mládeží celého světa a pocit radosti nad tím, že v Československu se buduje jiný, nový a lepší řád. Za tento řád mládež v kapitalistických zemích musí dnes ještě těžce bojovat.

Úspěšné plnění dvouletého plánu (v roce 1947 byl splněn na 100,9 %) a programu Gottwaldovy vlády stále více upevňovalo posice KSČ a její vliv v nejširších vrstvách pracujících. Buržoasie, zatlačovaná stále více ke zdi, se snažila využít všech možností a prostředků. Snažila se

využít těžkostí, vzniklých velkým suchem, zásobovacích obtíží, snažila se rozvrátit národní hospodářství, ochromit práci vlády, rozbít Ná rodní frontu, pomlouvat a isolovat KSČ. Ale všechny tyto pokusy se reakci nedařily. Její spiknutí na Slovensku na podzim 1947 bylo likvi dováno, prohrála to s milionářskou dávkou a prohrála to díky 600.000 tunám obilí ze Sovětského svazu i se zneužíváním zásobovacích obtíží. To ji ovšem nutilo k ještě zuřivějším útokům.

Za takové situace se sešel v listopadu 1947 ÚV KSČ, na kterém soudruh Gottwald přímo odhalil, že reakce připravuje ve spolupráci

se zahraničními imperialisty puč. Proto ústřední výbor strany vyzval všechen pracující lid k ostražitosti a znovu zdůraznil význam aktiv

ního plnění budovatelského programu a nutnost získat většinu národa pro politiku KSC.

Mládež, stejně jako všechen pracující lid, se nechtěla vrátit do dob první republiky. Mládež chtěla jednotu, reakce ji rozbíjela ; mládež chtěla splnění požadavků vytyčených KSČ, které se jí přímo dotýkaly, jako zákon o odborné výchově pracujicího dorostu, zákon o jednotné

škole a podobně, a reakce jejich uzákonění brzdila. Mládež stále jas

něji a zřetelněji pociťovala, že jedině pod vedením KSČ budou uhájeny všechny vymoženosti lidově demokratického zřízení. a že jedině tehdy bude moci dále svobodně rozvíjet své síly a schopnosti, bohatý a ra dostný život.

Proto, když došlo k únoru 1948 , šla mládež s lidem, s komunistickou stranou. Zúčastnila se demonstrací, hlídek, manifestační stávky; stala se jednou z nejaktivnějších složek při obrodě Národní fronty, při vy tváření akčních výborů NF. 87

Unorové události skončily vítězstvím pracujícího lidu. Beneš byl nucen přijmout demisi reakčních ministrů a 25. února byla vytvořena

nová vláda opět v čele se soudruhem Gottwaldem. Ústřední akční vý bor NF také již 27. února přijal usnesení, kterým byly SČM a SSM

uznány jedinými plnoprávnými a jednotnými organisacemi české a slo venské mládeže.

Nesmírný význam Února 1948 pro mládež a její organisace po tvrzují slova soudruha Gottwalda :

„Únorové události tím, že smetly zpátečníky a škůdce, tím , že zpevnily náš lidově demokratický řád a bezpečnost republiky, tím, že vyčis

tily naši cestu k socialistickému zítřku, posílily podstatně politické i hospodářské postavení mládeže a vyjusnily její vyhlídky do budouc. nosti. Dráha před Vámi je dnes širší, ještě světlejší, ještě radostnější. Dnes již opravdu záleží všechno na nás, na naší poctivé, tvůrčí práci .“ A dále: „ Od února 1948 je konec stranickým bojům o duši mladých lidí: dnes je Svaz české mládeže jedinou plnoprávnou organisací, peču jící o veškerou českou mládež, právě tak jako Sväz slovenskej mládeže o mládež slovenskou ."

(Klement Gottwald mládeži, Mladá fron ta 1952, str. 37.)

Po Únoru 1948 pokračoval náš pracující lid v další cestě k socialismu. Byla provedena očista Národní fronty , provedeno další znárodnění a nová pozemková reforma. 9. května 1948 byla slavnostně schválena a přijata ústava. Reakce ze všech sil mařila až do února 1948 přijetí ústavy, protože

věděla, že ústava zakotví všechny výsledky vývoje v lidově demokra tické republice od roku 1945 a že se stane právním základem dalšího vývoje k socialismu.

Ústava 9. května byla a je založena úplně na odlišných základech , než zákony za buržoasní republiky. Soudruh Gottwald při schvalování ústavy prohlásil: „Nová ústava zaručuje, že lid si svými volenými zástupci zákony nejen dává, nýbrž že tyto zákony svými volenými zástupci také pro vádí. Nová ústava dbá, aby zásada, že všechna moc pochází z lidu, nezůstala jen okrasnou, ale i prázdnou frází, nýbrž aby se stala živou skutečností. V tom je také velký rozdíl mezi dřívější formálně demo

a nynější lidově demokratickou ústavou : v tom , že tato ústava zaručuje lidu skutečnou reální moc a ne nějaké šidítko .“

kratickou

(Ústava 9. května, MIO 1950, str. 12.)

V ústavě se obrazilo nové, svobodné a plnoprávné postavení pracu jícího lidu, který se stal jediným zdrojem moci ve státě; nové hospo dářské základy založené na plánovitém rozvoji a zásadě, že všechno

hospodářství má sloužit lidu; nový poměr Čechů a Slováků, dvou rovnoprávných národů sdružených v jednotném státě na základě

přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci. Ústava 9. května také zakotvila všechna práva, která si vybojoval

pracující lid, vedený komunistickou stranou: právo na práci, na spra vedlivou odměnu za práci, na odpočinek po práci a na zabezpečení při

nezpůsobilosti k práci a ve stáří; právo na vzdělání, právo na ochranu zdraví, na léčebnou péči; všechny politické a demokratické svobody, obecné, přímé, tajné a rovné volební právo od 18 let a pasivní od 21 let atd . O mládeži se v ústavě přímo pravi:

„ Mládeži zaručuje stát všechny možnosti plného tělesného a dušev ního rozvoje .“

(Ustava 9. května.)

Přijetí Ústavy 9. května bylo velikým vítězstvím pracujícího lidu , bylo i vyjádřením nového, svobodného postavení mládeže bez vyko řistování a útisku, bez bídy, nezaměstnanosti a duševního mrzačení.

Vítězně skončily i květnové volby v roce 1948, kdy pro jednotnou kan didátku Národní fronty, vedené Komunistickou stranou Českosloven ska, hlasovalo 90 % voličů. To byla jasná a rázná odpověď všem re akcionářům.

Po únoru 1948 se veškerá práce Svazů mládeže prohloubila a rozší řila. Odbory mládeže při politických stranách se rozešly, Junák se stal

nedílnou částí Svazů mládeže, které přistoupily za pomoci KSČ a ROH k budování závodních, školských a později i vysokoškolských organi

sací. Svazy mládeže postupně začaly i s budováním svých organisací v armádě a bezpečnosti. Došlo k bouřlivému růstu organisace, rostl počet členů i organisací, práce se stávala aktivnější.

V květnu 1949 se sešel IX. sjezd KSČ, který orientoval strạnu a vše chen pracující lid na velké úkoly budování socialismu v naší vlasti.

Prvním a nejvážnějším krokem k tomuto cíli byla pětiletka, k jejímuž plnění přikročil všechen pracující lid od 1. ledna 1949. K tomu, aby se Svazy mládeže staly účinným pomocníkem při vý stavbě socialismu a při socialistické výchově mladé generace , bylo

třeba splnit některé závažné předpoklady, z nichž nejdůležitější bylo sjednocení veškeré mládeže v ČSR bez rozdílu národností pod prapo rem jediné jednotné organisace. Dále pak zajistit účinnou pomoc při

socialistické výchově dětí a získat do Svazu většinu mládeže, celou mladou generaci.

I tyto předpoklady byly zásluhou nadšené práce mládeže, ve dené KSČ, splněny. 23. až 24. dubna 1949 se sešla v Praze slučo vací konference, na které byla vytvořena jednotná organisace veškeré

mládeže na území ČSR - Československý svaz mládeže, který vznikl 89

sloučením Svazu české mládeže, Svazu slovenské mládeže, Svazu pol

ské mládeže (SMP ) a Svazu mládeže Karpat ( SMK ) . Na konferenci byl zároveň položen základ k vytvoření dětské pio nýrské organisace. Bylo rozhodnuto vybudovat velkou pokrokovou dět

skou organisaci, která by účinně pomohla v socialistické výchově nej mladší generace, která by získávala děti pro uvědomělou a cílevědo dou práci ve škole, pro činorodé vlastenectví a internacionalismus, a

přitom dala dětem radostné prostředí. Konference také přijala usne sení získat do této organisace 100.000 dětí do sjezdu ČSM. V době slučovací konference bylo ve Svazu mládeže na 600.000 čle , nů . Soudruh Gottwald v dopise slučovací konferenci přivítal vytvo.

ření jednotného Československého svazu mládeže, ocenil také růst

Svazu mládeže, ale přitom ukázal nutnost dalšího předpokladu úspěšné práce jednotné organisace mládeže. Upozornil, že „ jednotný svaz mlá deže může spinit své velké posláni v socialistické výchově mládeže, v účasti na plněni pëtiletky, v upevnění jednoty našich národů, jakož

i ve světovém zápasu o mír a pokrok, jedině bude-li silnou , milionovou organisaci.

(Klement Gottwald mládeži, Mladá fron ta 1952, str. 66.)

Po slučovací konferenci a zvláště po zasedání UV CSM 2. - 3. října 1949 věnovala mládež své nadšení i všechny své síly ke splnění tohoto úkolu. I. sjezd ČSM , který se sešel 7. - 11. června 1950, byl již sjezdem milionové organisace .

I. sjezd CSM zásluhou nadšené a obětavé práce svých členů a přede vším zásluhou politiky KSČ, která otevřela mládeži všechny brány do budoucnosti, stal se velkou přehlídkou sil mladých budovatelů so cialismu.

Svaz mládeže dosáhl od února 1948 významných úspěchů. V čer

venci 1948 vzniklo z iniciativy svazáků v Libčických ocelárnách a v Myjavských strojírnách hnutí za řádné plnění pracovních povinností,

zlepšení pracovní docházky a využití pracovní doby. Vznikly také první úderky, které začaly mezi sebou soutěžit. 2.- 3. října 1948 se konala v Praze celostátní konference dělnické

mládeže, která se zabývala otázkou zakládání organisací Svazu mládeže na závodech aa libčicko -myjavským hnutím. Tehdy bylo v závodech vy tvořeno již 152 úderek, v nichž bylo zapojeno 2500 mladých lidí. Na konferenci promluvil soudruh Zápotocký a soudruh Gottwald poslal této konferenci dopis. Na základě jejich rad si mládež uvědomila, že

je třeba dále rozšiřovat libčicko-myjavské hnutí, a to tak, aby se stalo věcí všech pracujících, ale hlavně aby se zaměřilo především na zvy šování produktivity práce. 90

Tato orientace se projevila již v akci závazků a darů IX. sjezdu KSC. V té době bylo zapojeno v úderkách již 31.000 chlapců a děvčat. Řada z nich již soutěžila na základě těchto zásad jako : snížení počtu zmetků, lepší organisace práce , zlepšovací návrhy a pod., které měly vliv na zvyšování produktivity práce. Svaz mládeže se významně podílel i na náboru mládeže do hornictví, na Lánské akci, která byla vyhlášena 9. června 1949, na akci závazků k II. všeodborovému sjezdu atd.

28. října 1949 byla dokončena výstavba Trati mládeže Hronská Dú

brava - Banská Štiavnica, které se zúčastnilo celkem 47.000 brigád níků a z nich 6440 bylo odměněno údernickým odznakem Trati mlá

deže. Kromě toho pracovala mládež v roce 1948 ve Vizovicích. Na krajských stavbách mládeže pracovalo v roce 1949 5440 brigádníků.

V roce 1950 vstoupila do historie Staveb mládeže

Stavba mladých

budovatelů na Ostravsku a tři další na Slovensku: Trať družby, Přem hrada mládeže a Dědina mládeže.

Tak se stal Svaz mládeže významným pomocníkem strany v získání mládeže pro úspěšné dokončení dvouletého a plnění pětiletého plánu.

CSM se stal i významným pomocníkem v socialistické přestavbě vesnice. Pomáhal při zakládání, výstavbě a upevňování jednotných zemědělských družstev, pod heslem „ Mládež na traktory za vesnici bez dřiny“ vyškolil do I. sjezdu ČSM 13.120 traktoristů, začal rozvíjet i vlastní práci Svazu mládeže na STS. Do žňových brigád v roce 1949

bylo zapojeno 140.000 mladých lidí, kteří odpracovali celkem 12,416.000 pracovních hodin.

ČSM přistoupil i k systematickému zajišťování socialistické výchovy mládeže v duchu marxismu -leninismu. V říjnu 1949 byl zahájen učeb ní rok a byl vyhlášen Fučíkův odznak, na Slovensku Jilemnického odznak. V době sjezdu pracovalo v ČSM 3684 politických kroužků s 51.576 členy. K získání Fučíkova odznaku se přihlásilo 15.540 mla dých lidí. Ve školení okresních funkcionářů bylo do sjezdu vyškoleno

29.724 funkcionářů a byla také zřízena půlroční ústřední politická škola ČSM. Soutěže tvořivosti mládeže v roce 1949 se zúčastnilo 6350

souborů a 165.000 mladých lidí z celé republiky. Do STM 1950 se při hlásilo již 167.430 soutěžících a v době sjezdu pracovalo v ČSM více než 10.000 souborů. ČSM se stal významným pomocníkem socialis tické výchovy mládeže na školách všech stupňů. Úkol získat do sjezdu do pionýrské organisace 100.000 dětí byl splněn a překročen o 32 % .

V celé své práci se ČSM stále více učil a řídil příkladem hrdinné so větské mládeže a jejího VLKSM.

Nemohlo být většího uznání pro práci ČSM a mládeže vůbec, než slova soudruha Gottwalda na sjezdu :

„ Ano, naše mládež, toť květ, toť pýcha naší lidově demokratické re publiky!" 91

Ovšem, splnil-li Svaz mládeže řadu závažných úkolů před sjezdem, stály před ním ještě větší úkoly po sjezdu. Soudruh Gottwald také ve svém projevu nejen vyzvedl dosavadní úspěchy, ale zároveň mlá deži ukázal další cestu a úlohu její organisace při budování socialis mu. Řekl :

„ Jde nyní o to, vychovat ty statisice nových členů v nadšené, uvě domělé a obětavě vlastence, ve skutečné budovatele socialismu v naší

vlasti; jde nyní o to, prodchnout vlasteneckým budovatelským zápalem celou naši mladou generaci.“ (Klement Gottwald mládeži, Mladá fron ta 1952, str. 83.)

Není a nemůže být větší cti pro mladého člověka, než všemi svými silami, vědomostmi a schopnostmi přispět k splnění tohoto úkolu, po dílet se na uskutečňování všech těch šlechetných ideálů, za které bojovaly celé generace. Není a nemůže být větší cti pro mladého člo věka, než se podílet spolu se všemi pracujícími, vedenými komunis tickou stranou, na budování šťastného a svobodného zítřka v socialis mu a komunisniu.

92

TAK JSME ZILI A BOJOVALI (Vzpomínky)

Vzpomínky na léta 1918-1920 R. Rollová

Snad každý z nás ve svém životě prožíval mimořádné a vzrušujíci chvíle. Vracejí se k nám a ožívají v nás vzpomínky, jako by se to vše nebylo odehrálo před lety. Dnes, když se dívám na život našich mla

dých lidí v lidově demokratické republice, kteří jdou s jistotou vstříc šťastnému zítřku, musím vždy s vděčností vzpomenout na Sovětskou armádu, na jejichž tancích k nám přišla svoboda a mír.

Ještě leželi u dveří domů, na rozích ulic a na barikádách ti, kteří čestně bojovali svůj poslední boj proti fašistickým okupantům, a již letěl radostný jásot vstříc osvoboditelům. S širokým a šťastným úsmě vem objímali naši chlapci a děvčata ty, kteří znaveni bojem, ale plni radostného uspokojení, vítězně vjížděli do našich ulic. Jejich tanky, zaprášená vozidla, oni sami tonuli v záplavě jarních květů. Ani my, starší, jsme nezůstávali za mládeží pozadu. Znovu v nás ožila a zabou Fila žhavá krev našeho mládí. Znovu? Ano, znovu. Vždyť jsme vlastně podobné chvíle již prožívali. Také tenkrát jsme se těšili, také jsme plni radosti vdechovali krásný podzimní den. Jenomže předčasně. Tehdy se psal 28. říjen 1918. Dlouhá doba, plná strašlivé zkázy, zmizela a s ní kamsi do pro padliště dějin i naše třistaletá národní poroba, zanechávajíc za sebou

hluboké jizvy lidských tragedií. Také já, tehdy osmnáctiletá , jsem se rozběhla ulicí, šťastna jako ostatní děvčata i chlapci. Tančila jsem s našimi vojáky, strhovala jim rakouská jablíčka s čepic a na jejich místo jsem připínala květiny.

Smích a radost se ozývaly ulicemi všude tam, kde procházely davy, nesoucí improvisované šibenice, na nichž viseli hadry vycpaní paňáci, znázorňující válečné paliče a kelasy. Z oken domů vlály prapory jako

pestré, tancem rozevláté dívčí sukénky. Unavená, hladová, ale šťastna jsem se vracela domů do Nových Vysočan. >

U ohrady libeňského nádraží stál hlouček lidí. V tento slavnostní den to nebylo nic zvláštního, a přece. Stáli u plotu zaraženi, mlčky a měli skloněné hlavy. Copak, že se neradují z míru a naší samostat nosti ? Rozradostněna událostmi tohoto dne jsem se rozběhla na dru hou stranu k nádražnímu plotu. Hrůza mne obešla a srdce se mi se

vřelo při pohledu na zem, kde ležela starší prostovlasá máma. Měla 95

1

prošedivělé vlasy. Vedle ní klečela a hlasitě naříkala sotva osmnácti letá dívka .

„ Maminko moje, maminko, kdo ti to mohl udělat? Já po ulicích zpí vám a tančím a tebe mi zabili ... maminko zlatá ! "

...

Kolem stáli lidé

a pokradmu si stírali slzy, které jim volně stékaly po tvářích . Zastřelená žena a vedle ní ležící prázdný pytlík od uhlí byly do kladem tragedie, která se odehrála právě 28. října 1918. Žena, jako mnoho žen a dětí, které po dobu války chodily sbírat uhlí, rozházené

kolem vagonů, byla zastřelena hlídkou, když prolézala plotem . Nebyl to první případ zabití, který se zde udál, ale byl tím bolestnější, že byl spáchán právě v tak radostný den. Sotva jsem otevřela doma dveře, přivítal mne otec :

„ Tak už ses vrátila z veselice? Vidíš, zatím co jsi tancovala, tady chuděrku ženskou zastřelili pro kousek uhlí. Mámu! “ Otec, starý člen sociálně demokratické strany, se díval na svět zku

šeným zrakem revolucionáře. Na frontu odjížděl přes svůj odpor, a vrátil se jako ostatní s podlomeným zdravím . Viděl mnoho zavraž děných kamarádů , a proto, když jsem se rozplakala, mne utěšoval. ,,Děvče, hlavu vzhůru ! Ještě jsme všechny pozůstatky rakušáckého

zlořádu neodstranili. Jen na nás záleží! Však nás Říjnová revoluce na učila, jak se bránit proti pánům kapitalistům :.. a tahle naše samo statnost byla těžce vykoupena krví poctivých dělníků a vojáků . " Matka si přisedla. Otec na chvíli umlkl. Zaměstnával se svou fa ječkou, která mu při řeči vyhasla, a hlavou mu letěly vzpomínky na válečnou frontu.

„ Ba, však jsme tady prožívali bídy a hladu ...“ povzdechla si mat 66

ka a dodala : „ Snad už tomu všemu bude konec ... „Nevím, naši soudruzi se začínají příliš bratříčkovat s pány a to se

mi nelíbí, “ rozzlobil se otec. A jako by se mu to pořádně rozleželo v hlavě, dodal: „ V Rusku vládnoucí vykořisťovatelskou třídu a válečné paliče postříleli, pozavírali, nebo je vyhnali, a my se s nimi tady maz

líme. Nosíme hadrové panáky na šibenicích, místo abychom pověsili ty lotry. Jen aby to s námi špatně nedopadlo !" Zvedl hlavu a jeho oči zpřísněly.

Já sama jsem vstoupila do sociální demokracie v roce 1918. Nebylo mi ještě ani 18 let! Úkolem nás mladých tehdy bylo získávat mládež pro boj za práva dělnické třídy. Šlo nám především o to, abychom vy tvořili silnou organisaci mládeže.

V této době také docházelo i ke „ kupování duší“, obzvláště mladých dělníků, dělnic a inteligence. Rozhodující pro toho, kdo hledal práci, byla příslušnost k té či oné straně. A mládež, ještě nezkušená a poli ticky nevyzrálá, vstupovala do těch organisací, které jí umožnily vstup do zaměstnání. Také sociální demokraté měli své mocenské posice v ně 96

kterých úřadech , hlavně na radnicích. Přijímali a trpěli jen takové zaměstnance, kteří souhlasili s politikou bratříčkování se s buržoasii

a neprojevovali zájem o prosazování požadavku, jako bylo vyvlastnění a znárodnění majetku kapitalistů. „ Už je to tady, čeho jsme se nejvíce obávali,“ říkal můj otec. „ Za

každou cenu musí být svolán sjezd strany, jak to říkal soudruh Šme ral a soudruh Zápotocký.“ Všichni jsme se denně přesvědčovali, že nejdeme tou cestou, po

které šel proletariát v Rusku. „Táto, ty jsi říkal, že se musíme organisovat. Ale čím začít, abychom mládež získali ?" ptávala jsem se otce v těch těžkých dobách poválečné krise. Ptávala jsem se také i soudruhů na schůzích. „ To bude snadné, “ říkali soudruzi. „ Dáme dohromady pěvecký kroužek , divadelní soubor. A pak musíme pořádat pro mládež zábavy,

tancovačky a výlety do přírody. I o tělovýchovu se musíme starat. “ Tím jsme také začali i my. Vzpomínám si na obětavého Ferdu

Krause, nadšeného divadelníka, který měl velkou zásluhu na tom, že byl u nás ve Vysočanech založen divadelní ochotnický kroužek. Proto že nás bylo málo , při každé zábavě, kterou jsme pořádali, jsme vy stupovali jen s recitacemi, veselými dvojzpěvy, později s jednoaktov kami. Po každé jsme vyzývali mládež, aby se k nám připojila. A tak

náš soubor rostl a brzy velmi dobře mohl vystupovat i při různých větších stranických akcích. Ve Starých Vysočanech to byl sociální de mokrat učitel M. Štraus, dobrý zpěvák a hudebník , který založil za

naší aktivní pomoci pěvecký kroužek, čítající až 50 členů. Při těchto

příležitostech se nám také dařila výchovná práce mezi mládeží. Naše mládež se ujala pořadatelských úkolů na schůzích a na veřejných pro jevech , dostávala již své úkoly , které s chutí plnila. Jaké to byly úko ly? Na př. rozdávání letáků, vylepování plakátů, které se také nikdy neobešlo bez ostrých zásahů policie. Často se stávalo, že se nás vrátila na určené stanoviště jen polovina. V té době se lid ozýval proti bídě a hladu, proti nezaměstnanosti, a stále hlasitěji se dožadoval znárodnění dolů, hutí, bank a velkostatků.

Současně se ve vedení sociální demokracie formovala levice, vedená soudruhy Antonínem Zápotockým, Bohumilem Šmeralem a dalšími.

Neměli jsme však ještě komunistickou stranu, která by nás vedla. Řadu otázek jsme ještě nechápali.

Rok 1920 se vyznačoval bouřlivými stávkami a demonstracemi v celé

republice. Vzpomínám si na naši mládež tam , kde jsem byla její funk cionářkou, ve Vysočanech, v průmyslové čtvrti Prahy. Naše organisace mládeže se aktivně zúčastňovala všech schůzí a projevů. Bylo to v do

bě, kdy z vlády odstoupili naši sociálně demokratičtí ministři a byla jmenována úřednická vláda Černého. - O pokrokovém hnute

97

V prosinci svolali soudruzi do Lidového domu ve Vysočanech velký projev dělnictva. Můj otec zahajoval tehdy projev za vysočanskou organisaci. Byli zde přítomni i ti sociální demokraté, kteří se snažili revolučnost dělnictva mírnit. Schůze byla velmi bouřlivá. Řečník za řečníkem vystupoval a každý si chtěl přijít na své. S planoucími zraky jsem sledovala řečníky, a tu se mne zmocnila touha vystoupit a pro mluvit k mládeži. Přihlásila jsem se o slovo, a aniž bych vyčkala, až mi bude přiděleno, octla jsem se za pomoci několika mládežníků vedle soudruhů u předsednického stolu. „ Naše mládež se hrdě a otevřeně hlásí k sociálně demokratické le

vici," řekla jsem , „ protože pravicoví vůdcové především zradili naši mládež. Nezaměstnanost, bída a hlad, to je budoucnost naší mládeže,

a takovou my nechceme. Proto budeme s vámi, soudruzi, bojovat za takový společný pořádek , jako je v sovětském Rusku. Říjnová revo luce nám mladým ukázala cestu a po této revoluční cestě chceme také jít my, mladí.“ Sálem zaburácela bouře souhlasného potlesku, ale u předsednického stolu sedící člen výboru Lanč, který ještě do této chvíle neprojevil své jasné stanovisko, strhl mne prudce s místa, kde jsem stála, a polo

uraženě si na mne vyjel. „ Ty nám budeš vykládat o revoluci? Kdyby vedle tebe vystřelili, lekneš se a dostaneš třesavku, že tě bude ma

minka nejméně měsíc z toho kurýrovat." Viděla jsem otce, že se jen usmívá, ale nesnaží se mi pomoci. Snad to tak mělo být, vždyť jsem už nebyla jenom děvčátko, ale funkcio nářka mládeže ! A tak jsem také sama okamžitě odpověděla: ,, Soudruhu Lanči, kdybyste nebyl tak starý vousáč, zeptala bych se vás, zda vy ze strachu před revolucí nemáte třesavku již ted !" Kolem mne se všechno rozesmálo, otec mne mírně napomenul, ale vi děla jsem na něm, že je na mne hrdý. Ještě týž večer, podle usnesení o zahájení generální stávky, vedení mládeže určilo: Společně se sou

druhy mobilisovat mládež pro velký nástup dělnictva na demonstrační průvod do vnitřní Prahy.

Za sychravého prosincového rána jsme přicházeli k fabrikám , aby chom ještě získali i ty, kteří váhali. Před fabrikami se řadili dělníci do průvodu. Mládež se s nadšením ujala standart revolučními hesly

a vztyčila prapory. Nechtěla si nechat vzít tu čest, být revolučním praporčíkem . Vyšli jsme do ulice, zahalené ještě mlhou. Jako lavina se valila masa dělníků od Vysočan na Palmovku, kde se k nám při pojily libeňské závody a fabriky. Pak se k nám ještě přidali dělníci z karlínských závodů, a mohutný proud za zpěvu revolučních písní a

provolávání revolučních hesel se valil směrem k viaduktu. Ostrý vý křik velícího důstojníka u viaduktu zněl uboze proti desetitisícové la

vině. Nestál tam však jen velící důstojník, stáli tam také chlapci ve 98

vojenském stejnokroji. Zastavili jsme se a zaváhali, ale přece jsme se pokoušeli prorazit.

Velící důstojník, mladý, vyčouhlé postavy a se zlým pohledem, za velel : „ K líci zbraň ! “ Vojáci mířili. Jejich pušky s nasazenými bo dáky se dotýkaly srdcí těch, kteří stáli v prvních řadách. Vtom se už však drali kupředu chlapci a děvčata. ,,Chlapci , vojáci, jednou vám také skončí vojna. Vrátíte se domů

a budete bez práce jako my. Jsme přece vaši bratři a sestry ; a možná , že i vaši vlastní bratři a sestry také dnes v našich řadách demonstrují pro vás, pro vaši budoucnost!"

A zbraně se pomalu chýlily k zemi. Znova, ale již vztekleji, zavelel důstojník : „ K líci zbraň !“ Naposled vojáci pozvedli svou pušku proti dělníkům.

Děvčata přistoupila blíže k vojákům, vyzývavě rozepínajíce své ka báty: ,,Střílejte, máte-li odvahu!" Ruce vojáků se znovu zachvěly a pušky se opět sklonily. Nepomohlo

řvaní velícího důstojníka. Desetitisícový proud prošel. Všichni jsme byli přesvědčeni o tom, že bychom dokázali projít třeba i ohněm, ale byli to naši chlapci, naše mládež, nebyla to žoldácká policie, a proto

se masa lidu před nimi nezastavila. Dostali jsme se do Hybernské ulice, k Lidovému domu. Tam byl námi proražen kordon policie, a tak jsme si uvolnili cestu do zahrady Lidového domu a' do sálu. Mluvil tam soudruh Šmeral. Po něm se střídali řečníci. Hovořili

naši, hovořili pravicoví sociální demokraté. Najednou na vyšší příkaz vnikla do sálu policie a surovým způsobem pomocí obušků vytlačovala bezbranný dav. Ženy a muži padali, poraženi policií při vytlačování ze sálu a ze zahrady. Ozývaly se výkřiky bolesti a nevole. Policie zvířecky mlátila kolem.

A zde, v boji proti pravicovým vůdcům, zrádcům dělnické třídy, v boji proti měšťácko-demokratickému režimu, dostala jsem svůj první křest - policejním obuškem..

Svou vzpomínku bych chtěla ukončit slovy, kterými Ivan Olbracht končí své dílo „ Annu proletářku ". „ Kupředu , kupředu, Toníku a Anno!"

Své vzpomínky s láskou předávám ve sjezdové dny naší mládeži , aby si pohledem zpátky ověřila, že bez těch Anen proletářek a Tod níků, které vedla naše slavná komunistická strana od vítězství k ví tězství, že bez vítězství slavné Sovětské armády, nebylo by šťastného a radostného života naší mládeže.

Přeji vám, aby vaše láska k vlasti, láska k lidem a k budovatelské práci ve vás sílila a rostla. Vy jste dědicové těch cílů, za které naši

soudruzi, průkopníci revolučniho hnutí bojovali a umírali. Bez vás aa vašeho budovatelského nadšení by naše práce byla marná . 99

O práci komsomolců mezi mládeží Podle vyprávění V. Berky

Chtěl bych vám vyprávět něco o naší práci mezi mládeží. Práce Komsomolu byla přes veškerou persekuci a jiné těžkosti rozsáhlá a různorodá. „ Kde je mládež, tam musí být i Komsomol .“ To bylo naše heslo a tím jsme se také řídili.

Vyrostl jsem na vesnici, v Leštině, které se ne nadarmo říkalo „ Malá Moskva “ . Byla tam silná komunistická strana a i my, komso molci, jsme měli na vesnici velký vliv. Komsomolská skupina byla u nás založena v roce 1924, právě v do bě, kdy zemřel Lenin. Do smrti nezapomenu na tu chvíli, když jsme

se to dověděli. Byla to pro nás velká rána: vždyť jsme právě v něm ztělesňovali svou lásku a naději v Sovětský svaz. My, mladí, jsme se

tenkrát dohodli a vyvěsili nad vesnicí rudý prapor. Vlál tam 2 ho diny. Potom byl na rozkaz četníka sundán, ale hřejivý pocit, že jsme důstojně uctili památku Lenina, v nás zůstal. Četník výsetřoval, ale stejně nic nevyšetřil.

Hlavní náš úkol byl: pomáhat straně v boji. Nebylo 1. máje, aby chom nešli v prvních řadách průvodu. Nebylo schůze, demonstrace, které bychom se nezúčastnili. Pomáhali jsme straně také při různých sbírkách pro soudruhy a jejich rodiny, kteří byli pronásledováni bur žoasií, při rozšiřování letáků, novin, prostě všude, kde bylo třeba mla

dých sil. Plakáty jsme vylepovali vždycky v noci, a často i četníkům na dveře. Z toho jsme měli největší radost.

Často jsme pořádali i veřejné schůze, besídky nebo zábavy. Zvlášť veliký úspěch měla divadla. Na příklad Psohlavci, Probuzenci, Plavci na Volze, Kudrna, Bílá nemoc (to až před Mnichovem) atd. Jejich po

mocí jsme získali i další členy. Šli jsme před sokolovnu, když šli chlapci nebo děvčata z cvičení a dali jsme se s nimi do hovoru. Vždyť

jsme jeden druhého dobře znali. Mnohý z nich by si velmi rád zahrál divadlo, no a potom, když poznal náš kolektiv, už u nás většinou zůstal. V neděli jsme chodili kolektivně na vycházky a výlety. Zúčastnili

se jich i starší soudruzi a i ti nejmenší. Nikdy se nešlo bez „muziky“, alespoň harmonika nikdy nechyběla. To nám ostatní mládež záviděla, někteří začali i chodit s námi. Tak jsme trávili neděle a přitom jsme se vždy ještě poradili i o jiných akcích.

Když pořádala komunistická mládež v jiné obci nějaký podnik, bylo samozřejmostí, že jsme tam nikdy nechyběli. Zajížděli jsme také za

soudruhy do německé vesnice Maletín. Dokonce jsme tam þráli i české divadlo , a oni zase přijížděli k nám. Měšťákům se to ovšem ani na jedné ani na druhé straně nelíbilo, ale my jsme se vzájemně poznávali 100

a upevňovali svou internacionální proletářskou jednotu. Když zemřel nějaký soudruh , šli jsme mu s rudým praporem na pohřeb, a to třebas deset kilometrů pěšky. Zazpívali jsme mu a udělali ještě z pohřbu tichou demonstraci. Tím vším jsme ovšem získávali stále větší vliv a sympatie.

Získávat mládež do Komsomolu nebylo lehké. Komsomo z všechny skutečně revoluční proletářské organisace byly vystaveny štvaní a pronásledování na každém kroku. To jsme vždycky sedli'a hodně

dlouho přemýšleli a vybírali. Soudruhovi, o kterém jsme se domnívali, že by mohl být naším platným členem, jsme věnovali velkou pozor. nost. Kamarádili jsme se s ním, dávali mu číst dělnické noviny a různé komunistické brožurky. Trvalo třeba rok, než se nám ho podařilo zís kat jako odběratele našeho tisku, a dva roky, než přišel přímo do

našich řad. Ale podařilo se.

Komsomol pracoval také v armádě. To ovšem byla buržoasní ar máda, ve které jsme měli být zneužiti proti pracujícím a proti Sovět skému svazu. Naším úkolem bylo právě tuto úlohu buržoasní armády

chlapcům na vojně vysvětlovat. A to jsme také dělali. Tak na příklad v roce 1927 jsme šli rukovat ne s hudbou, jak se chodívalo, ale s od znaky a černými mašličkami. Když jsme odjížděli na vojnu, hned ve vlaku jsme navazovali spojení s ostatními soudruhy. Zpívali jsme nebo pohvizdovali některou naši písničku a kdo se k nám přidal, patřil

mezi nás. Já sám jsem rukoval do Brna a už po cestě jsem poznal 10 soudruhů .

Naše práce v armádě byla těžká, odpovědná, ale důležitá. Vždyť

právě tenkrát narůstalo znovu bezprostřední nebezpečí, že imperialis tické státy napadnou Sovětský svaz. Naše činnost byla přísně utajena, neboť tenkrát se vojáci nesměli vůbec zúčastnit veřejného života, ani volit přece nesměli.

V Brně jsem navázal hned, jak jen to bylo možné, spojení se se kretariátem KSČ a Komsomolu. I to bylo těžké. Uniformy si totiž všiml každý, a zvláště u sekretariátu KSC; policajti dvojnásobně. Dě lal jsem naoko, že čtu vývěsku před domem a když se policajt, který stál na rohu, ohlédl, vklouzl jsem do dveří.

V roce 1929, kdy už bylo v čele gottwaldovské vedení, organisovala strana na 1. srpna ve výročí vypuknutí první světové války proti válečný den . V tento den vždy probíhala řada demonstrací po celé republice. My, vojáci, jsme ovšem měli hájit buržoasní „ klid a pořá dek “ . Byl jsem přidělen do čety, která měla mít pohotovost ve městě.

Ale protože se snad nějak dověděli, že jsem komunista, tak mne ještě s několika soudruhy z čety vyhodili. Potřebovali poslušné služebníky a na to my jsme nebyli. Nakonec jsem se ale přece jen dostal mezi

chlapce, kteří čekali vyzbrojeni na dvoře, a důkladně jsem jim vy 101

světlil, proč jsou do Brna posíláni. No, odseděl jsem si za svou činnost v armádě 3 měsíce na Špilberku, ale nakonec jsem se vrátil domů a pracoval dál

Po druhé jsem se dostal do vězení v roce 1932 v souvislosti s velkou mosteckou stávkou. Když tenkrát došla zpráva, že se v Mostě střílelo

do dělníků, nechal jsem práce a šel se poradit se soudruhy. Po krátké rozmluvě jsme se rozešli (to už jsem pracoval v Zábřehu ) každý k jed né továrně. Já jsem dostal na starost Brassovu textilku. Ve čtvrt na

šest, když končila práce a dělníci se vyrojili z brány, vyskočil jsem

na plot a volal k nim , co se stalo, a že si to nesmíme nechat líbit. Zá roveň jsem je vyzval, abychom šli pohromadě před okresní úřad a vyslali k hejtmanovi deputaci s protestem. Napřed se shlukl jen malý hlouček, ale za chvíli jsme zaplnili celou ulici. Deputace byla zvolena ještě dříve, než se vůbec četníci vzpamatovali. Na okrese byly všechny

dveře zavřeny. Hejtman nám vzkázal po jednom úředníkovi, že de

monstraci úředně rozpouští a jestliže neuposlechneme, vydá nás po licii. Ale my se nedali odradit. Křičeli jsme na hejtmana, aby vyšel, jinak že neodejdeme.

Nato přišli četníci a začali nás mlátit: no a tak jsem se dostal znovu do vězení, pro změnu v civilu. Vidíte, tak se jednalo za buržoasní republiky. Na požadavky lidu odpovídala buržoasie arestem a bodáky.

Jak jsme pracovali mezi studentskou mládeží Zdeněk Novák

Chci zachytit několik vzpomínek , které snad nemají jen osobní cenu,

protože ukazují okolnosti a ovzduší práce mezi dělnickou a pokro kovou mládeži za buržoasní republiky. Nejprve o práci mezi studenty. Na střední škole v letech 1925-1930

byly těžké podmínky. Studenti byli hlavně ze zámožnějších rodin, syn dělníka nebo rolníka byl výjimkou. A profesoři, zvláště na malém městě, byli většinou stoupenci reakčních politických stran. Zvláště profesoři dějepisu a zeměpisu, kde se prováděla nejreakčnější propa ganda proti Sovětskému svazu a kde tón udával zavilý nepřítel SSSR, autor učebnic, profesor Stanislav Nikolau. Když se objevil pokrokový profesor (a byly takové vzácné výjimky), byl mu ztrpčován život vše mi možnými způsoby. V tomto ovzduší ani učebnice (pokroková lite ratura, jako na př. S. K. Neumann, Ivan Olbracht. Marie Majerová, Vladislav Vančura, v nich téměř neexistovala ), ani profesoři neotví 102

rali cestu k socialistické budoucnosti, avšak snažili se upevňovat bur žoasní přítomnost.

Revoluční práce mezi studenty byla velmi obtížná . V těchto letech vyrůstaly na střední škole budoucí kádry vysokoškolských stoupenců

„ šedých košil", šovinističtí demonstranti za insignie a stříbrňáčtí roz bíječi výkladů Osvobozeného divadla a Mánesu. Hlavní formou propagační práce na střední škole byla tisková pro pagace. Romány Komunistického nakladatelství

-

první sovětské ro

mány, knihy J. R. Bechera, Anatola France, básně J. Wolkra, V. Ne zvala, K. Biebla, J. Hory, první překlady sovětských básníků D. Běd

ného, V. Majakovského, A. Bloka. Z časopisů to byl Reflektor a Avant

garda. Reflektor - obrázkový týdeník a Avantgarda – měsíčník stu dentské komunistické frakce (KOSTUFRA ), který redigoval také Ju lius Fučík.

Avantgardu jsem si nechával posílat do školy. Na chodbě byla za sklená skřínka, kam školník dával studentskou poštu, lístky z výletu, pryní zamilované dopisy atd. Sem mi chodila Avantgarda, ale brzy

přestala chodit. Vycházela dost nepravidelně – vždyť všechny pro středky na ni museli studenti sbírat mezi sebou. Slyšeli jste možná, jak Julius Fučík psal do Avantgardy a ještě na schodech Akademic

kého domu ji prodával. Za několik měsíců mne navštívil Ivan Seka nina, který byl tehdy advokátním koncipientem. Přivezl s sebou obál ku Avantgardy s mou adresou. Byla přeškrtnuta a vrácena zpět. Zá hada, proč Avantgarda přestala docházet, byla rozluštěna. Pečlivá profesorova ruka na ni napsala „ Adresát zemřel" . Hlavně však, že nezemřela revoluční myšlenka mezi studenty. Na opak, přes omezenou a zákeřnou persekuci stále silila. Zejména, když

začala vycházet Fučíkova Tvorba, kterou jsme kolportovali ve všech vyšších třídách. Svým kulturním zaměřením, pestrostí i bojovnou stra nickostí měla veliký vliv.

Další zásluhu o práci na středních školách, zejména mimo Prahu, měli soudruzi z vysokých škol. Komunistická studentská frakce uklá dala všem soudruhům, aby každé prázdniny, každá cesta domů byla využita pro navazování styků se středoškolskými studenty. Tak se

vytvářely „ patronáty “ vysokoškolských soudruhů a přinášely posilu na venkovské střední školy. Byla to průkopnická práce a revoluční středoškolští studenti se tehdy znali v širokém okruhu několika krajů. Na počátku roku 1928 byla první celostátní konference komunis

tické studentské frakce. Byla v Praze II ve známé hospodě „ U Čer ných “. Už to ukazuje její rozměry. Zúčastnilo se jí 30-40 delegátů,

hlavně z Prahy a z Brna. Středoškolských delegátů nebylo více než pět. Přesto byla podnětem k růstu studentského revolučního hnutí : za několik měsíců na př. vypukla stávka na obchodní škole v Brně, kde 103

měly být urychleny termíny maturit. Druhá konference KOSTUFRY

byla v lednu 1931. To už bylo zastoupení mnohem větší. V obou pří padech to byly konference illegální, policií zakázané. Proto také druhá konference z konspirativních důvodů zasedala každý den v jiné míst nosti. Pamatuji se, že hlavní zasedání této zakázané a policií hledané

konference bylo v sále restaurace vedle odbočky tehdejšího policej ního ředitelství v Dittrichově ulici !

Zde také bylo již mnohem více středoškolských studentů. Německý Brod zastupoval soudruh Vratislav Šantroch, který za několik měsíců nato byl s celou skupinou studentů vyloučen (před maturitou) ze školy

a uvězněn pro nápisy protí Vatikánu a na obranu SSSR. Od roku 1929/30 stále sílilo studentské revoluční hnutí, i když jeho persekuce se nezmenšovala. Bolševické vedení komunistické strany

ukazovalo správnou cestu i na tomto úseku práce mezi mládeží, ze jména bojem proti sektářství a levým frázím i proti likvidátorskému oportunismu za upevnění svazku s dělnickou mládeží.

Studenti se význačně podíleli při práci v Modré bluze i při práci v trampském hnutí a mezi vojáky. To byl na příklad důležitý a dosud málo známý úsek práce soudruha Kurta Konráda, pozdějšího redak tora Tvorby a Haló novin. Na malém městě, jakým byl na př. Tábor, spojení práce mezi stu

denty a dělnickou mládeží bylo bližší, samozřejmější, i když bylo těžší

vzhledem k maloměstským poměrům. Společně jsme připravovali text na letáky, avšak také jsme je společně rozmnožovali a v noci je ve městě a v okolních vesnicích tajně vylepovali. Za jakých okolností ? Psací stroj obyčejně nebyl. V nejlepším případě byl jeden starý stroj

sekretariátu KSČ pro legální práce . Ten se na illegální letáky ne mohl použít. Tak jsme psali letáky ručně tiskacím písmem a hekto grafovali je. Samozřejmě, že hektografický inkoust byl pak na rukou , na stole i na podlaze; 100 kusů letáků, to byla práce na celou noc.

Avšak dělali jsme to s láskou a vědomím, že i tato mravenčí práce podkopává a rozhlodává opory kapitalismu. Organisační schůze jsme měli většinou v soukromých bytech. U dělníků, železničářů, drobných řemeslníků. To vše upevňovalo spojení s dělnickým prostředím . Sku tečnost vlhkých , temných bytů, s chudým nejnutnějším zařízením a přitom láska a obětavost spojovala studenty s dělníky, kteří nás při jímali bez předsudků , se soudružskou upřímností. Ještě několik slov o persekuci. Po prvé jsem byl zatčen před Rudým dnem v roce 1928. Tehdy se komunistická mládež s nadšením účast nila přípravy illegální demonstrace v Praze. Všechen revoluční tisk

byl zastaven . Proto se illegálně kolportoval časopis českých soudruhů z Vídně „ Průkopník svobody“ . Kolportoval se illegálně, avšak legálně byl rozeslán poštou. Proto jsem také byl zatčen , když jsem na poště 104

vyzvedl balík těchto novin, zaslaných na adresu okresního sekretáře KSČ ! A z takových zkušeností jsme se učili opravdové illegální práci, ve které se pak staia KSČ i komunistická mládež vůdčí silou v boji proti nacistickým okupantům.

Mezinárodní dny mládeže 9. září byly buržoasní vládou zakazovány . Ovšem vždy se konaly. Tak v roce 1929 jsme čekali referenta pro il ální schůzi MDM.

Nádraží bylo obsazeno četnickou hlídkou. Jak odvést referenta na

místo schůze? Četnická hlídka se mi pověsila na paty, krok co krok. Řešení bylo jednoduché. Soudružka, která nebyla známá, zůstala stra nou, a já jsem s jiným soudruhem z mládeže vodil četníky. Byli jsme známými pracovníky komunistické mládeže. Chodili jsme po peroně, do restaurace, do čekárny, před nádraží a zpět. V době, kdy měl refe rent přijet, vykročili jsme do města. A šli jsme přes celé město až na maloměstské korso. Tam se scházeli dívky a chlapci, jako v každém malém městě, na promenádě dlouhé asi 50 metrů. Tam a zpět, tam a zpět. Za námi dva četníci v helmách, pušky a bodla. To bylo mimo řádné oživení svátečního korsa. Tam a zpět : 10 minut, 20 minut, celá

hodina. Pak ještě četníci byli pyšni, že nás ani na okamžik neztráceli s očí. Uplynula doba, kdy už byla schůze asi ukončena. Bez rozloučení se svými průvodci jsme zamířili domů. Trampské hnutí, které soustředovalo v třicátých letech velkou část

pokrokové mládeže, bylo také na mušce četnické persekuce. Protože tehdy to ještě nebyly snobské „ weekendhausy “ pánů radů a oficiálů. pivovarské zahradě v Praze, které jsem se zúčastnil, 7

Po demonstraci

přijel jsem na sobotu domů. Samozřejmě bylo mou povinností, abych soudruhům, kteří chodili na trampskou osadu, referoval o této revo luční demonstraci. Bylo to v krásném údolí Lužnice, dvě hodiny od

města. Seděli jsme u táborového ohně za účasti asi 30 soudruhů, členů Komsomolu a sympatisujících. Co se však nestalo. Na řece poblíž to

hoto „ potlachu“ chytal ryby obezřetný státní zaměstnanec, který v nočním tichu vyslechl celý referát a velmi se polekal revolučních

řečí, které takto náhodou poslouchal. Poznal mě podle hlasu, protože to byl můj soused. Nelenil a učinil udání. V sobotu příštího týdne bylo údolí obsazeno četnickými hlídkami, které zatýkaly všechny při

cházející trampy, aby získaly nějaká jména pro žalobu. A já jsem byl obžalován „ pro svolání nedovoleného táboru lidu a řečnění na něm “ ! Ukázalo se však, že četníci udali jako účastníky tohoto nedovoleného

tábora lidu jména trampů, kteří vůbec předchozí sobotu u táboro vého ohně nebyli. Já jsem dokázal, že žádný tábor lidu nebyl svo lán a hlavně, že jsme le želi kolem ohně, a nikoliv stáli. A to se

pro paragrafy ukázalo rozhodujícím . Obžaloba splaskla a byla za stavena .

105

Clenství v komunistické mládeži, boj s persekuci i politické školení, hlavně pak aktivní politická práce, byly dobrou školou pro členství v Komunistické straně Československa. Cítili jsme , jaká je to veliká čest patřit k světovému revolučnímu hnutí. Učili jsme se od sovět ských soudruhů a hlavně jsme se učili, že romantika a nadšení, vše chny krásné perspektivy, které pro mladého člověka jsou tak blízké a potřebné a které spojují jeho přesvědčení se srdcem a citem a vedou

ho k odvážnosti a hrdinství, musí být spojeny s drobnou, každodenní prací, s překonáváním všedních překážek, se studiem, se stálým na býváním velikých poznatků bojovníků za socialismus.

Moje cesta do Sovětského svazu K. Štekl

Na podzim r . 1931 přinesl dělnický závodní časopis ,, Škodovák “ v Plzni zprávu, že se na pozvání sovětských odborů připravuje děl nická delegace do SSSR a že jedním z členů této delegace má být dělník z plzeňské Škodovky.

Tato zpráva vyvolala v celém závodě vzrušeně diskuse. Škodováci

vždycky vzhlíželi k Sovětskému svazu s netajenými sympatiemi a přá telstvím , které bylo málo příjemné vedení mohutné zbrojovky, hrající tak důležitou úlohu ve válečných plánech tehdejších protisovětských kruhů. Tím větší však byl obdiv k Sovětskému svazu u dělníků ted, а v roce 1931. Již třetí rok trvala ve všech kapitalistických státech také i v Československu světová hospodářská krise se všemi svými .

zhoubnými důsledky. Stále méně bylo těch, kteří za branami Škodov ky nacházeli práci : V roce 1929 byl ve Škodovce počet zaměstnaných 28.510, v roce 1930 24.730 a v roce 1931 už jenom 22.100. Za tři roky ztratilo v tomto závodě na 6 tisíc dělníků svou práci. A ani jinde ne

bylo lépe. Každý věděl, že bude ještě hůř.

Jedinou výjimkou v krisí zmítané Evropě byl Sovětský svaz, kde již třetím rokem probíhal první pětiletý plán výstavby socialistického hospodářství. Úspěchy, o kterých se dělníci dovídali, byly jasným do

kladem toho, že v Sovětském svazu se žije lépe a šťastněji. Nebyli to jen komunisté, ale stále častěji také řadoví členové sociální demokra

cie, národně socialistické strany i ostatní čestní a pokrokoví lidé, kdož spojovali se jménem Sovětského svazu své představy a tužby o so ciální spravedlnosti, o odstranění bídy a vykořisťování, o hospodář ském a politickém pokroku. Proto se delegace, která měla odjet do Sovětského svazu, aby po 106

znala život a poměry socialistické šestiny světa, stala předmětem zcela mimořádné pozornosti.

Také já jsem byl vzrušen skutečností, že jeden z nás, Škodováků, se stane členem této delegace. Byl jsem tehdy 22letý a pracoval jsem jako zámečník v oddělení přesné mechaniky. Byl jsem členem Svazu přátel SSSR, chodil jsem

do Sokola, odborově jsem byl organisován v národně socialistickém Kovopracovníku a byl jsem členem národně socialistické mládeže. Sotva si kdo dovede představit můj radostný úžas, když za mnou přišel jednoho dne soudruh Martínek, komunistický důvěrník naší dílny, a oznámil mi, že mládežnická organisace i organisace Svazu přátel SSSR navrhují za delegáta Škodovky do Sovětského svazu mne. „ Známe tě a věříme ti,“ řekl pevně soudruh Martínek. „ Přijímáš ?

Chceš se podívat do Sovětského svazu ?" tázal se zkoumavě. Neváhal jsem ani vteřinu. „ Pojedu !" Avšak dříve, než jsem odjel, bylo mi souzeno zbavit se mnoha ilusi,

které jsem o tehdejší Ceskoslovenské republice měl. Věděl jsem sice z doslechu o některých případech persekuce vůči delegátům do SSSR , ale byl jsem tehdy nakloněn vidět v tom jen nějaké nedopatření. Proč by měl být někdo za cestu do Sovětského svazu pronásledován? Chtěl jsem přece splnit jenom čestné poslání, které mi bylo důvěrou spolu dělníků svěřeno.

O několik dní později přijel do Plzně Julius Fučík, účastník dělnické delegace, která byla v Sovětském svazu v roce 1930. Měl zde před nášet na thema : „ Pravda o Sovětském svazu “ . Při té příležitosti měl

být veřejně vyhlášen a schválen i návrh na člena delegace za Ško dovku . Pochopitelně, že jsem se na schůzi těšil. Vždyť jsem se měl v Sovětském svazu dívat na vše i očima svých soudruhů.

Na místě schůze hlídkovaly silné oddíly policie, neomaleně rozhá

nějící trousící se hloučky lidí. Dozvěděli jsme se, že plzeňské policejní ředitelství schůzi zakázalo . Odůvodnění bylo stručné : „ Ohrožuje ve řejný klid a pořádek !" Místo veřejné schůze, kterou zakázali , byla narychlo uspořádána

schůze důvěrná, do níž však policie přesto vnikla , schůzi znovu zaká zala a rozehnala. Velká část účastníků přešla nakonec do další důvěrné schůze - do Doubravky - kde vyslechla jak Fučíkův referát, tak i návrh na delegáta. Návrh byl schválen. Události kolem schůze silně otřásly mými ilusemi o československé „ demokracii ". Nemohl jsem pochopit, jak se s velebenou pokrokovosti

a demokracií srovnává potlačování pravdy o SSSR. Persekuce lidí

s kladným postojem k SSSR, zatýkání za výkřik „ Ať žije Sovětský svaz“ , jehož jsem byl svědkem, zatím co na druhé straně vláda i po

licie popřávaly naprostou svobodu šíření nejhorších protisovětských 107

lží, pomluv a výmyslů a nešetřily penězi na podporu bělogvardějských utečenců a jiných protisovětských živlů. Byl jsem pobouřen, když jsem se dověděl, že byl za pravdivé referování o SSSR odsouzen čestný

a ušlechtilý Julius Fučík. Bylo to pro mne veliké poučení. Ceskoslovenská policie, která nebyla úzkostlivá při vydávání paså do řady zemí, v jednom případě činila výjimku . Bylo to potvrzeno stovkami a tisíci vydaných pasů, které nesly razítko : „ Do všech států Evropy vyjma SSSR “ .

A cestovní pasy pro dělnické delegace? Těm policie pasy vůbec ne vydala ! Jestliže se chtěli dostat do SSSR, nezbývalo jim nic jiného, než cestovat bez cestovního pasu. A tak bez svého zavinění přicházeli

do situace, kdy podle Fučíkových slov „ překračovali hranice a zákon “ . Na Fučíkovu radu jsem po svém veřejném zvolení za delegáta by dlel mimo domov. Byly už zkušenosti s tím, že policie zcela bezdůvod ně zatýkala delegáty a držela je ve vazbě až do odjezdu delegace,

aby jejich cestu zmařila. Tomu jsem se chtěl rozhodně vyhnout. Až do odjezdu jsem měl „ neznámý pobyt“ , jak se pravilo v policejním hlášení.

V noci na 17. říjen 1931 jsem přešel, jako nejmladší účastník 20členné delegace dělníků ze všech krajů republiky, u Hrádku nad Nisou státní hranici směrem do Německa. Po třídenní cestě Němec

kem, Litvou a Lotyšskem jsem byl u cíle své cesty: na sovětské půdě.

Pobyt naší delegace v Sovětském svazu přinesl mi možnost dosta tečného poznání poměrů v Sovětském svazu a zejména životních pod mínek pracujících a mládeže.

Na základě cestovního programu, který delegace sama určila, jsme navštívili Moskvu, Leningrad, Charkov a řadu dalších průmyslových i zemědělských oblastí Sovětského svazu. Podle přání jsme si prohlédli

továrny i doiy, kolchozy i školy, musea i divadla, kluby, jesle i sana toria. Se sovětskými občany jsme mluvili veřejně i v soukromí, vy ptávali jsme se, koho jsme chtěli, a na to, co nás zajímalo. Viděli jsme sovětské lidi v práci, ve veřejné cennosti, při zábavě i odpočinku. Byli jsme také přítomni oslavám 14. výročí Velké říjnové socialistické re voluce na Rudém náměstí v Moskvě a stali jsme se tak svědky do

jemných projevů lásky, nadšení a úcty, s nimiž statisíce Moskvanů pozdravovaly soudruha Stalina a sovětskou vládu. Získali jsme ne zvratné přesvědčení, že sovětští lidé jsou lidmi svobodnými a plnopráv nými, že jsou aktivními budovateli a hospodáři své země, země, kde

svoboda je pro každého, kdo si jí dovede vážit. Kamkoliv jsme přišli, všude kypěl ruch mohutného hospodářského rozmachu. Viděli jsme obrovské rekonstrukční práce na starých zá vodech, jako je slavný Putilovský závod v Leningradě, nebo moskev ská automobilka, které byly prováděny v takovém rozsahu, že bylo 108

vlastně možno mluvit o nových závodech . Viděli jsme rovněž výstavbu nesčetných nových závodů. Veliké automobilky v Gorkém, gigantic kého Dněprostroje, který byl v době naší návštěvy sotva půl roku před dokončením, nových závodů doněcké pánve v Kramatorsku, Go lovce a jinde. Celé rozsáhlé oblasti Sovětského svazu byly v té době jediným staveništěm. Dřívější zaostalá země uskutečňovala ve své

první pětiletce výstavbu 1500 továren, závodů a dolů, vyrůstalo v ní 100 nových měst, vznikalo na 5000 sovchozů, na 200.000 kolchozů, na 2500 strojních traktorových stanic. Nesmírná tyůrčí energie sovětského lidu dokázala při plnění těchto

úkolů probudit, organisovat a proměnit v život milionové hnutí za splnění hesla, které bylo v roce 1931 heslem všech uvědomělých ob čanů SSSR: Splníme pětiletku za 4 roky ! Tímto heslem žila také skvělá sovětská mládež. Z řad Komsomolu

se vytvářely nejlepší montážní čety, které se proslavily při stavbě závodů v Kramatorsku. Z členů Komsomolu se formovaly záchranné

čety, chránící Dněprostroj před hrozícími povodněmi. Rukama sovět ských komsomolců byla postavena velká část stalingradského Traktor

stroje, na němž pracovalo na 7 tisíc komsomolcủ, charkovského Trak torstroje, kde pracovalo na 5.500 komsomolců. V první stalinské pěti letce bylo ve výstavbě průmyslu zaměstnáno na 350.000 komsomolců . Rovněž na vesnici byl Komsomol význačnou silou při výstavbě so

cialistického zemědělství. Za jeho příkladem šla i ostatní mládež. Práce na výstavbě socialismu, jakož i aktivní činnost ve veřejném životě

se stala životní potřebou a věcí cti všech mladých lidí veliké sovětské země.

Veliká budovatelská práce sovětských lidí, tedy i sovětské mládeže to byla práce svobodných pracovníků, zbavených kapitalistického útlaku. Práce osvobozených dělníků, kteří se nemuseli bát ani neza městnanosti, ani snižování mezd, ani úrazu a nemoci, ani stáří. Museli jsme obdivovat péči o dělníky a dělnickou mládež. Když jsme navští

vili nesčetné kluby, jídelny, rekreační střediska , sanatoria i divadla, viděli jsme věci, o kterých se dělníkům v Československu ani nesnilo. Nezapomenutelným zážitkem byl pro nás optimismus sovětských

lidí a jejich smělý pohled do budoucnosti. Žili a pracovali, aby jejich život byl stále bohatší a kulturnější. Přitom však nezapomínali ani na

nebezpečí světového kapitalismu, na jeho intriky i otevřené nepřátel ství, na jeho urážlivé provokace, na trvalé přípravy války proti So větskému svazu . Odpovídali tím , že soustavně posilovali moc a obrany schopnost země, jednotu a pevnost lidu, důvěru a oddanost k socialis tické vlasti.

Teprve ted jsme mohli plně ocenit, co dává socialismus pracujícímu lidu a mládeži. Sovětská mládež se všemi možnostmi pro rozmach 109

svých tvůrčích sil a schopností, se všemi morálními i politickými kva litami, které v ní Komsomol a strana vychovaly , byla tou nejšťast

nější a nejkrásnější mládeží světa.

Skutečnosti, které jsme v Sovětském svazu poznávali, působily na >

mne

a na ostatní členy delegace silným, hlubokým a převratným

dojmem .

Uvědomoval jsem si, že je důležité a podstatné ptát se sám sebe, proč proti všestrannému rozvratu a úpadku u nás a v ostatních kapi

talistických státech je možný všestranný vzestup a rozmach v So větském svazu?

Znovu mi přicházely na mysl diskuse, které vedli soudruzi ve Ško dovce a při nichž se ozývaly. i pochybovačné hlasy : „ Je to v Sovětském svazu skutečně takové, jak to líčí komunisté ? Mají pravdu komunističtí důvěrníci Hrdlička, Hošek, Pašek, Sýkora a jiní, kteří tvrdí, že cesta sovětských dělníků ukazuje cestu také děl

níkům našim -- nebo mají pravdu ti, kteří jejich argumenty vydávají

za komunistickou demagogii a cestu Sovětského svazu za experiment, pokus, který se pro nás při nejmenším nehodí?" Nyní jsem našel na tyto otázky odpověd. Vlastníma očima jsem si ověřil naprostou pravdivost toho, co vy

právěli komunisté o životě v Sovětském svazu. Vlastním myšlením jsem pochopil, že propastná protikladnost upadajícícho kapitalismu a

vzkvétajícího socialismu jsou neodvratnou zákonitostí. Ujasnilo se mi, že cesta Sovětského svazu je jedinou možnou cestou pro všechny ná rody .

Pochopil jsem také, že pracující lid Československa může dojít k so cialismu jenom tehdy, odhodí-li všechny iluse o dosažení socialismu cestou „parlamentního a demokratického“ postupu, a půjde- li cestou revolučního boje pracujících za svržení kapitálu a nastolení vlády děl

nické třídy. Tak tomu bylo v Sovětském svazu a tak a ne jinak platí to všude na světě.

Taková byla tedy pravda o Sovětském svazu. A nyní mi bylo zřejmé, proč taková pravda je nepříjemná naší

buržoasii, proč ohrožuje buržoasní klid a pořádek, a proč se trestá jako zločin. V Sovětském svazu jsem se rozhodl, že doma budu mluvit pravdu

o zemi Sovětů. Mluvit o tom , co jsem viděl, i 0o tom, co jsem pochopil. Po více než jednoměsíčním pobytu v SSSR jsem se vrátil koncem listopadu 1931 zpět do Plzně. Neočekávali mne však jenom soudruzi, kteří se již nemohli dočkat, co jim o svých poznatcích řeknu. Čekalo mne i policejní předvolání.

Komisař policejního ředitelství v Plzni Dr. Jirkal byl blahosklonný : „ Bereme ohled na vaši zachovalost a státotvorné smýšlení, “ pravil. 110

„ Jste mladý člověk, byl jste sveden komunistickými agitátory a v Rus ku jste toho asi moc neviděl. Naši dělníci mají desetkrát víc vymo žeností než v SSSR.“

Byl jsem tak nezdvořilý, že jsem ani jeho blahosklonnost, ani jeho

názory o „ vymoženostech“ našich dělníků, ani jeho soudy o Sovětském svazu nesdílel. Zůstal jsem odmítavý i k doporučení, abych si vzal příklad z „ jistého" delegáta, který byl „ rozumný“ a ušetřil si „mnoho

nepříjemností". Nerespektoval jsem ani jeho radu, abych si nechal své názory pro sebe.

Když jsem jasně vyjádřil toto své stanovisko, rázem se rozplynula komisařova blahosklonnost. Nasadil úřední tón a vytáhl svůj nejpád nější argument: „ Udělíme vám nejvyšší výměr trestu za nedovolené

překročení hranic.“ A ještě pohrozil: „ Budete toho litovat ! A abyste věděl, žádné schůze o Rusku nepotřebujeme a nepovolíme." Tím náš rozhovor skončil a já si s ulehčením oddechl. No, alespoň to mám za sebou, myslel jsem si. Ale chyba lávky !

Za několik dní přišel dopis s hlavičkou „ Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni" a v něm stručné sdělení: „ Propouštíte se pro nedostatek práce." O něco později pak přišla oznámení o vyloučení ze Sokola, z Kovo

pracovníka, i z národně socialistické mládeže. K projednání mého vy loučení jsem nikdy nikam nebyl předvolán. Al jsem mluvil s kým koliv, krčil dotyčný jenom rameny a říkal: „ Nesouhlasíme, ale nemů žeme nic dělat. Přišlo to shora ...

66

Tak se mi ukázala celá spojitost protisovětské fronty : Buržoasní státní aparát se svými methodami slibů, persekucemi a kapitalistické zvůle, s existenčním útiskem a pomahačstvím tak zv. socialistů. To všechno stálo ve službách boje proti poznání pravdy o Sovětském svazu .

Policejní ředitelství v Plzni bylo skutečně důsledné. Jako názorná

ilustrace lživých frází o svobodě shromažďování a projevů přicházela svolavatelům veřejných schůzí stereotypní odpověď schůzového oddě lení policejního ředitelství v Plzni:

Nepovoluje se ! Dělníci si však možnost seznámit se s poměry v zemi socialismu vzít nedali. Místo zakázaných schůzí svolávali schůze důvěrné nebo tajné

besedy, na kterých se hovořilo dlouho do noci. Avšak i tam , kde byly z obavy před bouří protestů povoleny veřejné schůze o Sovětském svazu, bylo omezování a potlačování pravdy

o SSSR běžným zjevem. Policejní úředníci, kteří na schůzi asistovali, zasahovali pravidelně všude, kde mělo dojít ke srovnání poměrů

v Sovětském svazu a v ČSR. Vzpomínám si, jak mistrně reagoval na 111

zákaz zmínky o CSR Jula Fučík, s nímž jsem byl společně na několika schůzích. Mluvil „ 0 malé zemi ve střední Evropě“, a když se policejní

úředník už už chystal, že ho přeruší, dodal s výrazem naprosté ne vinnosti ve tváři: „ Samozřejmě, že mám na mysli Rakousko.“ A po kropený komisař byl nucen opět usednout za nadšeného potlesku po

sluchačů, kteří moc dobře rozuměli tomu, co chtěl Fučík říci. Přes policejní persekuci a teror byly schůze o Sovětském svazu bohatě navštěvovány všude tam, kde se konaly. Byl jsem téměř na 100 schůzích na Plzeňsku , Rokycansku, Přešticku, Klatovsku, Sušicku, v Kdyňsku, v Praze i na Vsetínsku. Zúčastnili se jich mladí i staří,

zaměstnaní i nezaměstnaní, dělníci i zemědělci, muži i ženy. Z dotazů, připomínek, vystoupení i rozhovorů během schůzí i po schůzích jsem vždy vyciťoval neobyčejně vřelý poměr našich pracu jících k Sovětskému svazu.

Oni rozuměli pravdě o Sovětském svazu, oni dobře věděli, proč se jich buržoasie bojí.

„ Pryč s kapitalisty !" a „Pryč s imperialistickou válkou !" napsali

mladí dělníci na jaře roku 1932 obrovskými písmeny na zeď u bran plzeňské Škodovky.

„ Neponeseme kulomety na sověty !" - hlásaly stále obnovované nápisy na mnoha místech v Kaznějově za mladé dělníky chemické továrny. „ Es lebe die Sowiet-Union !“

stálo na zdech v Heřmanově Huti

jasně vyjádřené smýšlení mladých sklářů. A nebyly to náhodné projevy ojedinělých lidí. Za Sovětský svaz se stavěly všechny síly , které byly v našem lidu zdravé, čestné a po krokové.

Ve snaze, zmařit úspěch a ohlas přednášek o Sovětském svazu sáhly pravicové špičky socialistických stran k organisování podobných

schůzí - trucpodniků. Jejich účelem však bylo šíření lží a pomluv o SSSR. Referenty byli, pokud si je pamatuji, protisovětští štváči Dr. Jan Slavík, potměšilý nepřítel Sovětského svazu František Klátil, vyslanec Jan Šeba a sociálně demokratický poslanec Jaroslav Nečas. S policií nikdy neměli potíže. Zato však s posluchači. Stále častěji se

nacházel někdo, kdo jejich lži o Sovětském svazu vyvracel, takže re ferenti nezřídka odcházeli s hanbou. Také Julius Fučík připravil ne jednu těžkou chvíli Klátilovi, jehož schůze soustavně navštěvoval. Na Plzeňsku se s podobným nezdarem potkával v roce 1932 v Rokycanech Dr. Jan Slavík a po něm Jan Šeba. Rovněž sociálně demokratický poslanec Jaroslav Nečas musel při velké schůzi v Reformě na Pan kráci kapitulovat před řadou dotazů, vznesených posluchači, když ne pravdivě líčil životní poměry dělníků v SSSR. Lhaní o Sovětském svazu se stále méně vyplácelo. 112

Tak sehrál Sovětský svaz velikou úlohu v období boje za získání poctivých lidí, bez rozdílů jejich světového názoru, pro myšlenku re volučního socialismu, a přispěl rozhodujícím způsobem k tomu, že si pracující lidé stále více uvědomovali beznadějnost života v kapitalis mu a jediné možné východisko z něho : revoluční přestavba společnosti po vzoru Sovětského svazu. Sila pravdy o Sovětském svazu stala se tak nedocenitelným pomocníkem v boji za vítězství socialismu i u nás.

I pro mne osobně byla cesta do Sovětského svazu rozhodujícím mez níkem pro celý život. Z vlastní zkušenosti jsem poznal úlohu Sovět. ského svazu a ujasnilo se mi, že je to jedině Komunistická strana

Ceskoslovenska, která může dovést pracující lid naší země k té bu doucnosti, jejímž ztělesněním byl už tehdy Sovětský svaz.

Stal jsem se již koncem roku 1931 členem a funkcionářem Kom somolu a později Komunistické strany Československa. Měl jsem

příležitost spolupracovat s vynikajícími představiteli Komsomolu a pozdějšími hrdiny protinacistického boje, jako byli Oto Synek, na

Plzeňsku Míla Koča, Míla Sýkora, Karel Šmídl a řada dalších . Sovět skému svazu, Komsomolu i straně vděčím za to, že mi pomohly po chopit význam boje dělnické třídy. a postavit se na správné místo v boji za pokrok, mír a socialismus, za lepší život lidstva.

Vzpomínky na práci komsomolců mezi mládeží v letech hospodářské krise S. Vaníčková

V letech krise přestoupil počet nezaměstnaných mladých lidí v Čes koslovensku čtvrt milionu. Tato mládež se octla v beznadějné situaci. Práce nebyla ani pro živitele rodin s mnoha dětmi, natož pak pro

mladého chlapce nebo dívku. A tak, aby nezůstali na krku sedřenému otci a matce, snažili se mladí nezaměstnaní najít sebenepatrnější vý dělek. Obléhali každý závod, ve kterém se uvolnilo třeba jen jediné

místo, postávali na nádražích, aby za několik haléřů odnesli těžká za vazadla , nebo vyčistili obuv. V létě obcházeli vesnice, nabízejíce své

mladé síly; v zimě čekávali, přes své chatrné oblečení, až na padne sníh nebo zamrzne řeka, aby šli zametat ulice nebo vozit led. Mládež po vyučení nemohla uplatnit, co se naučila, a pozvolna ztrácela

svou pracovní kvalifikaci a své výdělečné schopnosti. Není divu, že se tisíce mladých lidí vrhly na žebrotu, zpívání po městských dvorcích a děvčata na prostituci. A bylo mnoho i takových lidí, kteří se rozhodli ukončit tento bídný život sebevraždou. Bylo pravda, že tito hoši a pokrokového hnuta

113

děvčata neznali příčiny této strašné situace , ani východisko z ní. Mnoho mladých lidí se v té době uchýlilo k trampingu. Utíkali

z měst do přírody, opájeli se falešnou romantikou, vyčtenou z povídek o Divokém západu, snažili se zapomenout na všední strasti. Tento

způsob myšlení byl podporován všemi buržoasními propagačními pro středky. Po dlouhá léta byl mladý člověk v zajetí buržoasní propa gandy. Bylo na něj soustavně působeno ve škole, pak prostřednictvím

bulvárního tisku, škodlivých filmů, Rodokapsů, Červené knihovny a jiného literárního braku.

O myšlení této mládeže vedla dlouhý a houževnatý boj organisace Komsomolu . Komsomolci byli všude, kde byli mladí nezaměstnaní: na burse práce, na nouzovkách, v trampských osadách. A všude agi tovali a přesvědčovali. Ukazovali na nutnost společného postupu ne zaměstnaných , na možnost vybojování určitého zlepšení postavení nezaměstnané mládeže a stavěli se v čelo každého takového boje.

Komsomol organisoval pod vedením strany demonstrace, hladové po chody na obecní a okresní úřady, stávky na nouzovkách atd. Pod tímto tlakem bylo často dosaženo vítězství. Obecní zastupitelstva se snažila opatřit práci na nouzových stavbách , otvírala obecní ohřívárny a útul ky pro nezaměstnanou mládež, ovšem v počtu stále nedostačujícím. Ale ani potom neustávala komsomolská agitace. Bylo nutno mládeži ukazovat další cíle a další cestu po boku jejich soudruhů ze závodů.

Vysvětlovat jim, že chtějí-li trvalou práci, chtějí-li si založit rodinu spokojeně žít, musí bojovat dál, až do konečného vítězství nad bur žoasií.

Jak uměli komsomolci bojovat a působit na mládež, ukazuje násle dující příklad:

Tuším , že v roce 1933 připadl 1. máj na pondělí. Tehdy bylo veliké nebezpečí, že mladí lidé odejdou do přírody a nezúčastní se májové

demonstrace, protože byly dva dny volna. Komsomol proto vydal pro volání, s kterým se členové jeho organisací z Prahy vydali do tramp

ských osad v okolí. Během neděle navštívili desítky trampských osad, rozdávali provolání, agitovali pro účast na májovém průvodu KSČ. A výsledek ? Večer, když se pěšky vraceli do Prahy, nešli sami.

Doprovázeli je z Povltaví i Posázaví za zpěvu revolučních písní mladí dělníci a nezaměstnaní, kteří pochopili, kde je jejich místo. Boj o požadavky nezaměstnané mládeže nemohl být isolován od

bojů pracující mládeže. Naopak mladým dělníkům a dělnicím muselo být vysvětlováno, že buržoasie používá za branou závodu čekajících nezaměstnaných jako stálé hrozby a pod tímto nátlakem snižuje mzdy,

zavádí pokutový systém a zbavuje dělnictvo všech práv. Že je tedy společný postup pracujících i nezaměstnaných jedinou obranou proti zvůli buržoasie. 114

Nebylo závodu, ve kterém by se komsomolci nesnažili najít spojení s mladými dělníky a dělnicemi. Vzpomínám na př. na továrnu Waldes ve Vršovicích. Pracovaly tam stovky lidí, mezi nimi mnoho mládeže.

Neznali jsme nikoho ze závodu a přece tam bylo třeba zahájit politic kou práci. Protože před továrnou vždy stál policista, museli jsme být

velmi opatrní. Proto jsme čekali opodál a přidávali se k mladým li dem, kteří vycházeli ze závodu. Zeptali jsme se jich, zda si s nimi

můžeme pohovořit a doprovázeli jsme je domů. Po cestě jsme jim vysvětlovali význam naší práce i organisace, dali jsme jim náš časopis Mladou gardu, a jestliže projevili zájem , domluvili jsme se na další schůzce. Někteří odmítli, přiznali, že mají strach z propuštění. Takto

jsme šli před Waldesku asi pětkrát a podařilo se nám získat 6 mladých lidí a založit zde závodní organisaci Komsomolu. To už bylo vyhráno!

Rekli nám jména a adresy soudruhů, které jsme mohli navštívit do ma, v klidu s nimi pobesedovat, získat zprávy ze všech oddělení Wal desky. Tak jsme mohli během měsíce vydat ve Waldesce první číslo

závodního časopisu, který jsme nazvali jménem Waldesova výrobku: Spendlík. Náš Spendlík se stal brzy populární a každé jeho číslo bylo s napětím očekáváno. Dovedl vždy píchnout do živého, a dělníci se

snažili sami najít cestu, jak do něj napsat článeček, nebo jak Špendlík rozšířit.

Podobně jsme začali vydávat časopisy v Orionce Bonbon i v dalších pražských závodech. Komsomolci do nich získali zprávy, napsali člán ky, namalovali obrázky, rozmnožili je na ručních cyklostylech, které měla téměř každá komsomolská organisace. Sami jsme je pak šli roz dat před závod, pokud je dělníci nemohli do závodu pronést.

Naše časopisy ukazovaly vždy na bezpráví a křivdy, které se dějí mladým dělníkům a učedníkům, reagovaly na současnou situaci, vy tyčovaly požadavky a volaly dělníky k boji za jejich dosažení. Sou stavnou politickou prací v závodech dařilo se pod vedením KSC orga nisovat demonstrační akce, i stávky. Tak vyvolala na př. komsomol ská organisace stávku mladých dělnic proti těžkým zdravotním zá vadám u firmy Polák v Michli, u Kameníčka v Hostivaři, v Inwaldce

na Smíchově i v Českomoravské. Je samozřejmé, že se mládež pod vedením Komsomolu zúčastňovala všech akcí starších dělníků, orga nisovaných stranou a Rudými odbory. Naše práce se neomezovala ovšem jen na závody. V roce 1934 a

v dalších letech naše organisace Komsomolu ve Vršovicích na př. převzala patronát nad mladými dělníky na stavbě přehrady ve Vra ném . Soustavně jsme je v neděli navštěvovali v jejich ubikacích , pro

dávali mezi nimi dělnický tisk, vysvětlovali jim různé události. Že k tomu bylo zapotřebí dost obětavosti, dokazuje již to, že jsme do Vraného chodili vždy pěšky, protože většina našich soudruhů byla 115

nezaměstnaní nebo učedníci. Stejně tak navštěvovali komsomolci ze

mědělskou mládež, žijící v okolí Prahy, zvláště pak dělníky na velko statcích .

S úspěchem jsme také pracovali mezi učni. Těžko si dnes mohou

mladí lidé představit, jak těžký byl život těchto učedníků -mučedníků . V r. 1930 a v dalších letech jsme vedli boj za jejich lepší životní pod

mínky. Organisovali jsme řadu stávek na pokračovacích školách za přeložení vyučování z neděle na všední den , aby se také učňové mohli nadýchat čerstvého vzduchu, a za opatření učebních pomůcek školní radou nebo „učebními pány“, jak se říkalo mistrům. Zjišťovali jsme případy nelidského jednání s učni a ve spolupráci s mládeží Rudých odborů jsme donucovali t. zv. živnostenské inspektory k zákroku proti

těmto mistrům a žádali jsme jejich potrestání. Dosáhli jsme v těchto bojích mnoho úspěchů a komsomolská organisace si získala důvěru tisíců učedníků, jak ukázaly veliké schůze, konané v pražské Plodinové burse, v Bezovce i mimo Prahu. Komsomol se také postavil za požadavky mladých chlapců, odcháze jících na vojnu. Důsledně bojoval za uznání volebního práva vojáků,

které jim bylo po celou dobu první republiky upíráno. Komsomolské organisace pod hlavičkou různých spolků uspořádaly i rekrutské zábavy, které nebyly jen prostými tanečními zábavami, ale které měly program , v němž bylo zdůrazněno, že nastávající vojáci se nesmějí zpronevěřit pracujícímu lidu, z něhož vyšli. Jak důležitý to byl moment, můžeme vyvodit z toho, vzpomeneme-li, že se často bur zoasie snažila postavit vojsko proti dělnickým demonstracím , ale mnohdy musela od tohoto úmyslu upustit pro „nespolehlivost“ vojáků.

Snažili jsme se udržovat spojení pracujících s vojáky i po jejich odchodu do kasáren. Byly zakládány t. zv. vojenské halíře — fondy,

do nichž jsme opatřovali sbírkami, tanečními zábavami atd. peníze, ze kterých byli po čas vojny podporováni nemajetní vojáci. Soudruhy vojáky dostávaly na starost soudružské rodiny v místě posádky. Pro tože čtení rudého tisku v kasárnách bylo přísně pronásledováno, mohli si soudruzi přečíst své časopisy v rodinách dělníků, pobesedovat s nimi a tak načerpat sílu i vědomosti, které potřebovali pro svou agitační práci mezi kamarády v kasárnách . Všechna ta mnohostranná práce měla jednu vedoucí myšlenku: kaž

dode.ině bojovat za požadavky mládeže na všech pracovištích, ale ne ztrácet ani na okamžik se zřetele myšlenku na konečný cíl defini tivní porážku buržoasie, konečné vítězství pracujícího lidu! Tomu bylo věnováno všechno úsilí mladých komunistů , pro tento cíl se komso molci snažili získat tisíce dalších mladých lidí. V každodenní práci

vyrůstali noví komunisté, novi funkcionáři. Lidé, o nichž dnes naše mládež, vyrůstající ve zcela jiných podmínkách , obklopená péčí naší 116

nové společnosti, slyší jako o vynikajících hrdinech , statečných synech a dcerách našeho národa.

Jak jsme bojovali Podle vzpomínek Fr. Petika

Seznámil jsem se s Komsomolem v letech 1927 až 1932. O pomě rech , v jakých jsme tehdy žili, nechci hovořit. I tak všichni víte, že

v Československu byl za kapitalismu nesmírný útlak. Páni se drželi starého římského hesla : „ Divide et impera!", což znamená „ rozděl a

panuj!" A oni panovali neúprosně. Ať se vyskytla jakákoliv položka ve státním rozpočtu, vždy na ni doplácel drobný lid. Zdražení soli,

mouky a zápalek, to byly denní a nejprimitivnější recepty na léčení chronické hospodářské krise. Ceny denních potřeb se zvyšovaly, ale nikoho nenapadlo zavést milionářskou dávku, jak to prosadila naše >

strana v roce 1947. Naopak. Odpouštěly se milionové dary uhlobaro nům a statkářům a drobné rolníky přiváděli exekucemi na buben, od

prodávajíce jim i poslední kravičku a poslední peřinu . Myslím , že zmi ňovat se o příkladech není třeba. Stačí, vzpomenu-li na Polomku , Ko

šúty a Krompachy. To jsou krvavé zastávky na cestě utrpení sloven ského proletariátu. Chudý malorolník na vesnici na tom nebyl o nic lépe než nezaměstnaný dělník ve městě. A tak se už v dobách první republiky sbližovali dělníci s rolníky, dobře věděli, že jejich společ ným nepřítelem je buržoasie. A proto už tehdy se mnoho malorolníků hlásilo ke komunistické

straně. Co říci o mládeži z doby první republiky? Dovedete si před stavit, co to znamená být otcem rodiny, který by rád pracoval a ne může najít práci? Dovedete si představit , co to znamená nedostatek,

bída a hlad v dělnických a malorolnických rodinách ? Zatím co vý klady v městech byly přeplněny nejrůznějšími lákavými dobrotami, nebylo kupujících, protože výdělky byly malé a ceny byly vysoké. Hladoví a podvyživení dělníci mohli se proto na plné výklady jenom dívat. Za korunu bylo sice pět žemlí, ale kup si je, nemáš-li ani haléř

v kapse. Častokrát jsem za prací ztrácel 14 km chůze do Hlohovce a zpět, aniž jsem nějakou práci sehnal. A tak jsem neměl často ani 20 haléřů na jednu žemli. Hladový jsem za prací odešel a hladový jsem se vrátil. Bud'te, soudružky a soudruzi, rádi, že to neznáte, že jste to neprožili. Dobře je tak. Alespoň vaše radostné a bezstarostné mládí

netlačí černé vzpomínky. Stačilo, že jsme to vše museli prožít my, starší. 117

Z toho všeho, o čem jsem vám krátce vyprávěl, nevyplývá, že jsme byli jen pouhými trpnými účastníky těch dob, že jsme se živě neza jímali o to, jak z této bídy vyváznout. Dívali jsme se k Východu, socialismus. Ona to byla, která odkud k nám zářila hvězda naděje

nás blíže přimkla ke komunistické straně. A nebylo potom akce, která by se bez nás obešla. Práce byla různá. Malování hesel, kolportování novin , rozbíjení schůzí . fašistů a jiné a jiné akce, kterých bylo mnoho.

V roce 1932 byl Komsomol už zakázaný. My jsme však v Hlohovci

přece jenom chtěli zorganisovat spartakiádu všech jednot Federace proletářské tělovýchovy. Agitovali jsme, a výsledek se dostavil : Přišli mladí soudruzi z Nitry, ze Seredi, ba až z Trenčína. Ale jakápak by to byla slavnost bez mládežnických novin? ,, Signál“ byl sice zaká zaný, přesto však bylo v Bratislavě několik set čísel, která spatřila světlo světa i proti zákazu. Jak je ale sem dopravit? Rozhodnuto bylo hned na místě. Sebrali jsme se dva na jednom kole a jeli jsme pro ně do Bratislavy. Chvilku šlapal jeden, chvilku druhý. Tak se nám podařilo noviny šťastně přivézt. Cestou nás nikdo neobtěžoval. Jen na hlohoveckém mostě nás zastavil policajt. Ale to jen proto, aby nám vyměřil 20 korun pokuty, že jsme jeli dva na kole. Příliš jsme mu neodporovali. Já seskočil s kola a pustil se s ním do vyjed návání. Tóna zatím šlápl na pedál a všechna čísla „ Signálu “ se dostala do povolaných rukou. Druhý den byl ,,Signál" mezi pracující mládeží. A že nás potom rozehnali hasičskou stříkačkou? To nám vůbec ne vadilo. Když nás vyhnali z jednoho místa, objevili jsme se na druhém. Ničeho jsme se nelekali. Naopak. Spíše se bály úřady nás. A proto nás zavírali. Sám jsem okusil „ Štědrosti “ starého kapitalistického soud

nictví, když mi v nitranské base vyměřili měsíční „ rekreaci". Ale to už přebolelo.

O nepodařeném lovu četníků na hradě Rokšteině E. Trnka

Bylo to jedné březnové neděle v roce 1933.

Brzy ráno, ještě za tmy, sešli se u Dělnického domu v Třebíči mladi

komunisté - chlapci a děvčata - a pěšky, jak to tehdy bylo zvykem , se vydali na třicetikilometrový pochod. Na tuto neděli byl připraven

mládežnický sraz u zříceniny hradu Rokštejna u Brancouz. Nejednalo se však o nějaký obyčejný výlet. Vedoucími soudruhy bylo ústně a

písemně sjednáno, že se na hradě Rokštejně sejdou mladi komunisté 118

z Třebiče, Jihlavy, Brtnice, Opatova a jiných míst, vymění si zkuše nosti a dohovoří se na dalším postupu v boji za práva pracující mlá deže.

Cesta ubíhala za zpěvu revolučních písní, které pěkně zněly po sil

nicích i v údolí řeky Jihlavky. Hlavní směr ve volbě písní udával soudruh Polda, nejstarší z třebíčských mládežníků a věrný syn dél nické třídy, který v přestávkách mezi písněmi dovedl poutavě hovořit o tom, jak si kapitalisté plní měšce a jak na druhé straně stoupá dra hota a nezaměstnanost.

Cesta na Rokštejn rychle uběhla, a protože bylo dost času, od

počívalo se na místě a jedlo. Rokštejn leží na kopci, je to zřícenina hradu, jehož tři zdi stojí a čtvrtá je celá pobořená. Tam se účastníci schůzky usadili. Během hodiny dorazili ještě další soudruzi. Ale Jihlava stále chyběla. Opět zazněl zpěv a připravovalo se zahájení bez komsomolců z Jihlavy. Soudrula Polda seděl na kraji stráně. Dívá

se, dívá, a najednou nezměněným polohlasem povídá: „ Jihlaváci sem sice nepřijdou, ale zato sem jde někdo jiný. Ale nebojte se ! My nic

nevíme, jsme zde na trampu. A máte-li nějaké brožurky nebo letáky, zničte je! Jdou četníci !“

A teď přišla podívaná, na kterou se ani po letech nezapomíná. Po stráni supěli čtyři četnici; pěkně vedle sebe, jak se po vojensku říká, v rojnici. Pušky s nasazenými bodáky drželi před sebou a pomalu se

k nám přibližovali. Byly to vesměs postavy, jaké s oblibou kreslil v časopisech Franta Bidlo . Tak od sto kilo výše. A hodně komisního vzhledu. Když se dostali asi deset metrů před hradní zeď, zastavili se, a jeden z nich , ten nejtlustší, zařval :

„ Ruce vzhůru! A pěkně se postavte vedle sebe, čelem ke zdi!" :

Všem mladým to bylo divné, protože nic špatného nikomu nedělali a ani neudělali. A najednou tohle. Většinou však měli zkušenosti z účasti na demonstracích v Třebíči a jinde a věděli že s četníky se moc mluvit nedá. Slyšeli o Frývaldově, Duchcově a Košútech, kde tekla nedávno dělnická krev, a znali také Radotín. Ale ruce nahoru

nedali a čelem ke zdi se nepostavili. Zůstali sedět u svých chlebníků a čekali, co bude dál, jako by se jich to vůbec netýkalo. Polda vystihl situaci a popošel směrem k četnikům . Byl ramenatý, usměvavý a klidný a počínal si jako by vítal hosty. Jeho vítání však bylo vážné:

„ Jsme občané Československé republiky a toto je omezování svo body. Ukažte mi laskavě povolení k takovýmto vašim rozkazům . Pokud vím, není nikde zakázáno chodit na tramp na hrad Rokštejn ." A ne odpustil si ještě jízlivý dodatek : „ Alespoň v Českém slově nebylo včera ani slova . “

Cetníci byli chvíli potichu, ale hned nato jeden z nich řekl: „My 119

nepotřebujeme povolení, dostali jsme z Jihlavy rozkaz, abychom šli na Rokštejn a všechny, kdož zde budou, zatkli. “

Polda se jen tak nedal a diplomaticky řekl: „ Tak tedy povolení nemáte, to je pěkné. Podívejte se, zde jsou většinou mladiství, to byste měli jen ostudu, kdybyste je zatkli. A pokud se mne týče, já mám u sebe papíry."

Četníci dali pušky do ponosu a hlavy dohromady. Mluvčí hlasem již méně komisním řekl Poldoví: „ Ale prohlédnout a zapsat všechny musíme, ať chcete nebo ne.“ Polda mrkl na ostatní a jeden po druhém se nechali prohlížet. U nikoho samozřejmě nic nenašli. Když bylo po prohlídce, rozdělili četnici po krátké poradě celou skupinu na čtyři

části a každý z nich vedl jednu na jinou stranu. Polda, který věděl, oč jde, zavolal na všechny: „ Budeme čekat u Okříšek ve strouze, neztratte se !“

Cetníci vedli své skupinky každý asi dva kilometry a potom je ne

chali být. Byla to pěkná podívaná. Mladí se rozcházeli se zpěvem a četníci s komisním obličejem.

U Okříšek se všichni sešli a další cestou se výbor usnesl : „ Šli jsme na tramp, o žádném srazu nic nevíme, a takto budou hovořit všichni, když toho bude třeba.“

Že toho třeba bylo, ukázalo se asi za měsíc. Všichni byli pozváni k okresnímu soudu, kde je pan rada jednoho po druhém vyslýchal, nepouštěje vyslechnuté zpět na chodbu, aby se nemohli domluvit

s ostatními. To však nebylo třeba, všichni hovořili stejně: „ Nic ne vím, není to pravda “ atd.

Nakonec pan rada všechny shromáždil a řekl: „Protože jste většinou mladí a protože není dostatek důkazů, nebudete potrestáni. Ale at se tady s vámi víc nesetkáme." Jen Polda musel jít na 48 hodin do vězení, protože je měl již od

dřívějška podmíněně. Vymohl si však , aby je mohl jít odsedět ve vol ném čase

v neděli

aby nezameškal práci. A tak po dvě soboty

večer bylo za věznicí v Třebíči

za klášterem

rušno a veselo.

Mladí komunisté přišli s kytarou zpívat Poldovi písně, které je naučil, a současně přišli tímto způsobem pod okna věznice protestovat proti kapitalistickému bezpráví. Jejich písně zněly dlouho do noci . A Polda

jim odpovídal svým veselým smíchem a voláním „ Cest práci!"

120

Vzpomínkaba 1.máj1939 Fr. Blanický

Byl 1. máj 1933.

V Německu již několik měsíců řádil hitlerovský fašismus a pod jeho sekyrou hynuli nejlepší synové německé dělnické třídy. Česká

a slovenská buržoasie usilovala o nastolení fašistické diktatury i u nás, v Československu. Stále brutálněji pronásledovala revoluční dělnické

hnutí a usilovala o zhoršení sociálního postavení pracujícího lidu. Fašistické snahy o sociální útlak zvlášť silně doléhaly na pracující mládež .

Učedník byl otrokem, který musel zadarmo dřít celý týden a v ne děli dopoledne navštěvoval pokračovací školu. Po vyučení jej čekala ulice, beznadějné hledání práce. Studující mládež, až na protekční vy volence, neměla též jiných perspektiv. Mladí lidé se báli ženit. Neza městnané mládeži byla odpírána podpora, aby mohla být snadněji

nahnána do Zenklových pracovních táborů, kde musela za 10 Kč tý dně od rána do večera těžce dřít na stavbě silnice nebo jinde. Vůdcové národně socialistické a sociálně demokratické mládeže,

kteří tvrdošíjně odmítali návrhy Komsomolu na společný postup proti kapitalistům, pomáhali buržoasii nahánět nezaměstnanou mládež do

pracovních táborů. Časopis sociálně demokratické mládeže „ Mladý socialista" a podobně i národně socialistický časopis ,,Mladé proudy" farizejsky psaly, aby mladí nezaměstnaní, kteří ještě nebyli zařazení do pracovních táborů, byli trpěliví, že se prý na ně postupně dostane. Tehdy jsme napsali do naší komsomolské „ Mladé gardy ", že nám to připadá, jako když prodavač okurek na trhu, jehož okurky nikdo ne kupuje, vykřikuje: „ Netlačte se tak, na každého se dostane !" Houževnatě usilovali o získávání mládeže čeští fašisté. V Praze i na

pražské periferii pořádali tehdy t. zv. „ Týden boje nacionální mlá deže “ . Na schůze jezdil jako hlavní řečník sám pohlavár Jiří Stříbrný. Ani jednou si však nezařečnil. Dělnická mládež odevšad vyháněla fa

šisty a jejich úderky. Tehdy se také stal obětí fašistické brutality mladý pokrokový student Zahradníček.

Stříbrného fašisté chtěli získat mládež na t. zv. generační problém. Namlouvali mládeži, že jejich bídou nejsou vinni kapitalisté a jejich režim, ale staří lidé, kteří nechtějí mladým uvolnit místa. Tak, jak se buržoasie snažila proti sobě postavit dělníky a pracující rolníky i inteligenci, jak se snažila pomocí sociálfašistů rozbíjet dělnickou třídu, tak se snažila proti sobě postavit i mladé a staré. To byly otázky, které bylo nutno denně mládeži vysvětlovat , mlá dež samu organisovat, sjednocovat do boje za její požadavky, proti 121

rašismu a proti hrozící imperialistické válce, která by zvláště pro pra cující mládež přinesla nesmírná utrpení. Mluvit o všech těchto otázkách na veřejné schůzi, kde byl přítomen

policejní komisař, to nebylo snadné. Jak to říci, aby ti mládež rozu měla a komisař ti nemohl rozpustit schůzi? Bylo totiž obvyklou praxí, že řečník byl za výroky, které se nelíbily panu policejnímu komisaři

a za něž často „ jménem zákona “ rozpouštěl schůze, žalován a nejnižší výměra trestu byla 6 měsíců. Nebylo o co stát. Tak jsem uvažoval i já, když jsem byl krajským vedením Komsomolu v Praze delegován 1. máje 1933 na tábor lidu do Kostelce nad Černými lesy. Bylo mi

tehdy 20 let. Nebyl to můj první projev. Bylo to však po prvé, kdy jsem mluvil za přítomnosti policejního komisaře. Myslím , že i pro pana policejního komisaře to byl první veřejný projev, při kterém asistoval. Jen tak se mohlo stát, že podával trestní oznámení na člo věka, který vůbec neexistoval.

Na 1. máje 1933 bylo velmi krásné počasí. Do Kostelce nad Černými

lesy se sjeli pracující ze všech okolních vesnic. Asi v 9 hodin ráno se seřadil za městem průvod a za provolávání bojových hesel pocho doval na náměstí.

Na náměstí stály dvě tribuny, každá na jiném konci. Na jedné mlu vili sociálně demokratičtí řečníci, na druhé naši.

První mluvil zástupce strany, po něm já za Komsomol. Komisař,

podle vzezření ještě mladý člověk, se mne zeptal na jméno a bydliště. Nevím , co mne to napadlo, ale v rychlosti jsem si jméno i adresu vymyslil. Komisař si to zapsal. Na uvažování o tom, co bude, když si vyžádá legitimaci, bylo již pozdě. Během řeči mne komisař dvakrát napomenul. Byl velmi nervosní. Když jsem mluvil o tom, že buržoasie chce mládež zneužít jako po

travy pro děla, obrátil se na mne po třetí. Přitom vypadal tak směšně, že se posluchači, kteří stáli blízko tribuny, dali do smíchu. Pan ko misař ztratil nervy a tábor lidu úředně rozpustil. Četníci s nasazenými bodáky začali z náměstí vytlačovat účastníky

manifestace. Soudruzi se však jen tak nedali. Opírali se o pažby pušek a jen násilím byli pomalu krok za krokem zatlačováni. Zvláště ženy byly bojovné.

Pan komisař bezradně pobíhal za četnickým kordonem a já jsem se zatím s místními funkcionáři odebral do schůzové místnosti za šen kovnou v nedalekém hostinci.

Neseděli jsme dlouho a v šenkovně se objevil pan komisař s jed ním četníkem. Četník zůstal stát u dveří a pan komisař vešel dovnitř. „ Můžete mi, prosím, ukázat legitimaci ?“ obrátil se na mne. (To bude pěkná mela

pomyslil jsem si. Již jsem viděl trestní

oznámení za klamání úřadů a za pobuřování.) 122

„ Já u sebe žádnou legitimaci nemám.“ ,,Tak máte přece nějaký delegační lístek ?"

„ Nemám . Žádný jsem nedostal." Komisař se obrátil na místní funkcionáře. „ Vy ho znáte ? " „ Ne. Neznáme.“

„Vždyť jste jej museli pozvat?“ „ Zádali jsme kraj o vyslání referenta a koho pošlou to bylo již jejich věcí,“ odpověděli soudruzi. Pan komisař rozpačitě zavrtěl hlavou a odešel. Nebylo radno čekat na to, až se mu to rozleží v hlavě. Na radu soudruhů jsem vylezl oknem do zahrady a zadem kolem města jsem se dostal na černokos -

teleckou silnici. Šel jsem pěšky až na Vyžlovku, kde se sbíhají dvě hlavní silnice, abych mohl nasednout na sázavský autobus. Autobus z Kostelce jsem raději vynechal.

Po cestě na Vyžlovku jsem se bavil se soudruhy, kteří šli z májové manifestace. Byl jsem hrdý, když mi jedna stará soudružka řekla: „ Hezky jste to říkal. Jenom vå to neměli rozpustit!"

Rozpouštění schůzí, zavírání řečníků

to všechno jim nebylo nic

platné. Komunistickou stranu neumlčeli. Její slova stále burcovala

a povzbuzovala utlačované. Stále větší a větší masy lidu se zapojovaly do boje proti kapitalistickému útlaku. Komsomol byl věrným pomoc

níkem strany. Stále více mladých lidí se řadilo pod jeho vedením do revolučních šiků. Oči mladých dělníků, rolnické mládeže i studentů hleděly na Východ. Tam se rodí nový člověk. Tam mládež svobodně žije, svobodně dýchá. Jít cestou sovětské mládeže, jít cestou bolševiků -

to bylo heslo utlačované mládeže.

Do májového listu strany v roce 1933 napsal soudruh Gottwald:

„Hrozí nám. Pronásledují nás. Zavírají nás. Činí nás „ neviditelný mi a neslyšitelnými“. Mohou z nás sta, tisíce, ba desetitisíce ubít. Ale vstanou noví bojovníci.

Car měl kozáky. Měl ochranku. Měl sibiř. Měl šibenice. Ale když přišel čas

poroučel se."

Poslední slova censura vyškrtla, ale neumlčela je. „ Ale až se znovu naplní čas, pak nebude na tomto světě síly, která by zadržela ruku nyní mučeného a vražděného lidu. Pak půjdou i generálové i páni. Půjde to, soudruzi! Pak bude i na naší ulici svátek !"

Slova soudruha Gottwalda, která ukazovala cestu k budoucnosti, se >

uskutečnila. Dočkali jsme se. I na naší ulici je dnes svátek .

123

Skolení s překážkami E. Trnka

V létě roku 1934 se z Třebíče vydalo asi 14 mladých chlapců a děvčat po silnici směrem k Brnu. Za Vladislavou odbočili na vesnice Koně

šín, Kozlany, Hartvíkovice směrem k řece Jihlavce, kde v té době většinou nezaměstnaných mladých lidí. Tato skupinka však šla k řece Jihlavce za jiným účelem : Už před několika měsíci bylo dohovořeno se soudruhy z Brna, že bude v létě tábořilo hodně trampů

na Jihlavce uspořádáno týdenní školení Komsomolu , na kterém jim budou přednášet soudruzi z Brna. Všichni se na školení těšili. Proto také jejich písně dnes zněly nějak bojovněji než jindy.

Po příchodu k řece si našli tábořiště pod Spáleným mlýnem, kde postavili stany do půlkruku a za zvuku Internacionály vztyčili rudou vlajku. Byl to větší rudý šátek, podobný těm , které měli všichni na hlavě nebo kolem pasu. Brzy za nimi přišli dva učitelé, Pepek a Franta, komunističtí studenti z Brna, kterým bylo asi 22 let. Po přivítání a krátkém odpočinku se Pepek ujal celého řízení.

Prvním jeho úkolem bylo seznámit všechny s programem školení. Rekl: „ Soudružky a soudruzi, je nám všem jasné, že naše strana orga nisaci mládeže legálně povolenou nemá, ale že je nutno se organisovat a jít cestou, kterou nám ukázal V. sjezd KSČ. Upozorňuji, že je možné, že se za námi přijdou podívat někdy i četníci. Ale nebojte se, nechte to na nás. My jsme na to připraveni. Máme všichni dovolenou a ně kteří z nás jsou nezaměstnaní, a všichni jsme z Třebíče. Přednášet budeme zpaměti ; vy si poznámky dělat nemůžete, proto se soustředíme hlavně na diskusi. Já, když bude třeba, změním thema na hovor o přírodě, o rybách , o skautingu, a vy, bude-li třeba, mi pomůžete .“ Věru, byli to vděční posluchači. Hovořilo se o mezinárodní situaci, o nástupu fašismu v Německu, o vnitřní situaci v ČSR, o tom, proč je nezaměstnanost a krise, o zahnívajícím kapitalismu – imperialis mu, a tak podobně. Po těchto přednáškách se hovořilo o konkretním

provádění stranické práce mezi mládeží jiných stran a v masových organisacích. Theorie se spojovala s dosavadními praktickými zkuše nostmi. Uběhl jeden den , uběhl druhý - a najednou třetího dne, když

Pepek hovořil o vzniku krise z kapitalistické nadvýroby, přerušil svou řeč a klidně řekl: „ Sedte klidně, vidím četníka, který sem jde po ces

tičce. “ A hned se v jeho rukou objevily provázky, na kterých začal rychle dělat různé skautské uzly, jež jediným pohybem rozvazoval a podobně. Četník přišel až ke skupince, chvíli se díval a začal se vyptávat, co jsou zač. Pepek a někteří další mu stručně řekli, že zde tráví na ně 124

kolik dní své volno a on se hned ptal , proč je vyvěšena „ ta vlajka “. Bylo mu sděleno, že to je obyčejný šátek s hlavy, a že je to s vlajkou romantičtější. Četník, kterého všichni oslovovali „ pane vrchní" , což mu zřejmě dělalo dobře, řekl , že dělá obchůzku kolem řeky a že hledá zloděje slepic. Zdali někoho neviděli . Samozřejmě, všichni řekli, že

ne. Potom se „ pan vrchní “ zastavil u našich soudruhů ještě dvakrát, jednou dokonce ještě na hodinu, ale po každé šel dál a po jeho od chodu bylo pokračováno v přerušeném školení. Týden na Jihlavce rychle utekl. Příští neděli po rozloučení se svý

mi učiteli vraceli se mladí do Třebíče, aby to, co se naučili, předali ostatní mládeži a pomohli tak straně v těžkých bojích, kterými právě procházela.

Z práce a bojů Svazu mladých Oldřich Papež

Bylo to v polovině roku 1936 , kdy v Praze na Poříčí v bývalé res tauraci „ U Krupičků " došlo z podnětu Komsomolu k ustavení orga nisace mládeže

Svazu mladých.

Co předcházelo založení Svazu mladých? Předně to bylo zasedání VI. kongresu Komunistické internacionály mládeže, kde jako jeden

z hlavních problémů byl vytyčen úkol vytvořit v boji proti fašismu široké masové organisace mládeže, které by i svým vnitřním životem

vyjadřovaly snahy a tužby nejširších vrstev mládeže. Bylo to dále vítězství naší komunistické strany a všech pokrokových sil nad fa šistickou reakcí ve volbách v roce 1935. Konečně bylo založení Svazu mladých výsledkem usilovné práce Komsomolu, který vedl rozhodný

boj po boku strany proti narůstajícímu fašismu. Vzpomínám si, jak po příchodu Hitlera k moci zahájili čeští fašisté

veliké tažení“ za získání české mládeže pro své špinavé cíle. S vel kým humbukem oznámili konání „ Nacionálního týdne mládeže " . Vy dali spoustu plakátů a letáků, psali o tom ve svých prodejných plát

cích atd. Zkrátka rozjela se celá Stříbrného mašinerie, placená Živno bankou

Preissem, Kramářem a spol. Měli v úmyslu postupně svolat

projevy v pražských čtvrtích a pak jít na venkov. Prvý projev svolali na Slovanský ostrov, kde použili svých osvěd čených metod, jejichž obětí se stal jeden z levých studentů E. Za hradníček. V dělnických čtvrtích Prahy však nepochodili. V Nusiích svolali schůzi do hostince „ U Hoverů “ . Fašisté se důkladně zabezpečili ,

postavili si před předsednický stůl své úderky. Do zadních místností 125

se uchýlila policie, kterou si pro strach a „ strýčka příhodu " předem pozvali. Rozhodující masu v sále tvorili komsomolci, komunisté, prostí členové organisací mládeže a stran soc. dem. a nár. soc. Fašisté se vůbec nedostali ke slovu. Úderky se jedna po druhé vytrácely zadním

vchodem ven. My jsme žádali řádné zvolení předsednictva, což ovšem fašisté nemohli potřebovat. Když už bylo vidět, že to pro ně bude znamenat krach — že se schůze obrátí proti nim , zasáhla policie. Koho .

tehdejší policie poslouchala, bylo vidět nejlépe z toho, že když jeden z pohlavárů zařval: „Řežte je !" , pustili se jako na povel na přítomné a bili je pendrekem hlava nehlava. Policie sice „ vyklidila “ sál, ale

venku byla uspořádána veliká protifašistická demonstrace. Ještě dlou ho do noci bylo v ulicích slyšet volání protifašistických hesel. Téhož dne večer se konala porada zástupců organisací mládeže:

Komsomolu, levých soc. dem. a nár. soc. Zde byl dohodnut další po stup proti fašistům. Tak se z „ nástupu fašistů “ stal veliký nástup protifašistické mládeže.

Řada takových úspěšných bojů strany a pokrokových sil mládeže umožnila potom vytvoření jednotné organisace — Svazu mladých . Oč tenkrát šlo? Šlo o vytvoření organisace, která by ve svých řadách

soustředila nejen mladé komunisty, ale široké pokrokové a protifa šistické vrstvy mládeže. Šlo o vytvoření organisace, která by usilovala o sociální zabezpečení mládeže, o mír a obranu republiky proti fašis tickému Německu.

Svaz mladých mobilisoval mládež k boji za mír. Z jeho iniciativy došlo k celé řadě společných veřejných projevů mládeže, manifestací

a podobně. Těchto manifestací se zúčastňovala mládež bez rozdilu politického přesvědčení, přestože vedení t. zv. socialistických stran se stavělo proti této účasti. Záslužná byla práce Svazu mladých i v po moci demokratickému Spanělsku. Svaz mladých organisoval manifes tace, prováděl sbírky a v neposlední řadě získával nejoddanější proti

fašistické bojovníky jako dobrovolníky do Španělska. V boji za zlepšení sociálního postavení mládeže se Svaz mladých soustředil hlavně na tu mládež, která nejvíce trpěla, a tou byla mládež nezaměstnaná a učňové.

V tu dobu byla hospodářská krise na ústupu, ale postavení neza městnané mládeže bylo stále tragické. Dlouhá nezaměstnanost mlá deže vedla v mnoha místech k jejímu deklasování, rostla zločinnost a prostituce. Buržoasní řád tak ničil tisíce a tisíce mladých lidí. V Praze stovky mladých lidí pracovaly v t . zv. praporech práce, které byly v podstatě obměnou německých táborů nucené práce. Jen díky bojům které Komsomol vedl v „ praporech práce“ , se pánům Zenk lům a spol. nepodařilo tuto mládež zfašisovat. >

Najít nezaměstnané spát na lavičkách v parku, na nádražích a pod., 126

to nebyla žádná zvláštnost. Z nádraží ovšem byli vyhazováni policajty .

Přestože v Praze i v jiných městech byly ve výkladních skříních a oknech cedulky „ Byt k pronajmutí" , musely si desítky rodin vyhrabat díry do různých strání kolem Prahy a bydlet v nich . Obyvatelé Břev nova a Košíř se ještě pamatují na „ obyvatele " z břevnovské „ Land

rovky“, kde bydlelo v děrách 54 rodin . V zimě v takových děrách visely od stropu až 30 cm dlouhé rampouchy. To všechno se dělo za primátorství pana Zenkla, který dnes burcuje na Západě k válce proti

Československu. Tomuto zrádci by tisíce bývalých nezaměstnaných měly jistě co říci.

Svazu mladých se podařilo získat k jednotnému postupu v boji za lepší život trpící mládeže řadu organisací mládeže , odborových or

ganisací i význačných jednotlivců, spisovatelů a pod. Bylo vytvořeno Komité nezaměstnané mládeže, jehož předsedou byl Jaroslav Krato chvíl, později umučený nacisty v Terezíně. Komité pořádalo mnoho projevů, kde vystupovali mladí nezaměst naní a dožadovali se zlepšení svého postavení. V Praze v Clam -Galla sově paláci byla instalována výstava „ Chceme žít“ , kde byl znázorněn strastiplný život nezaměstnané mládeže. Mimo jiné zde byla přesně v původních rysech a rozměrech dva a půl metru dlouhá a dva metry

široká díra, ve které bydlila rodina mladého nezaměstnaného břev novské „ Landrovky“. Mezi učni Svaz mladých rozvinul hnutí za přijetí učňovského zá kona. Pro učně platilo nařízení z roku 1883. Od roku 1920 bylo v par lamentě podáno přes 150 různých návrhů zákona a nařízení, ale vlád

noucí mašinerie je všechny dokázala zprovodit se světa. Situace mezi učni byla charakterisována lidovým příslovím „ Učed ník, mučedník “ . Zejména poměry učňů v některých oborech, jako pe kařství, číšnictví a kuchařství, byly neuvěřitelné. Noční práce zde byla pravidlem . Odtud na př. vznikla přezdívka pro pekařské učně a tova ryše — „ noční sůva". Byly příklady , že v pekařství začínala pracovní

doba v 11 hodin večer a končila druhý den ve 2 nebo ve 3 hodiny od poledne. Učňové spali přímo v dílnách, nebo měli nějaký kumbál, kde spali na palandach po dvou i po třech. Dnes se to může zdát naší mládeži v odborných učilištích jen jako zlý sen nenávratné minulosti. Uskutečněním návrhu zákona, za nějž vedl Svaz mladých boj , měly

být všechny tyto drastické případy odstraněny. Za tento návrh byly pořádány velké projevy mládeže i dospělých . Vzpomínám si na jeden takový tábor v Praze na Žižkově v roce 1938. Svaz mladých navrhl sociálně demokratické a národně socialistické mládeži pořádat tento tábor společně. Vedení těchto organisací odmítla společný postup , ale

mnoho příslušníků sociálně demokratické a národně socialistické mlá deže přece jen přišlo. Zákon už prosazen nebyl, ale dlouholetý boj 127

Komsomoly a Svazu mladých přece jen dosáhl úspěchu v tom, že v posledních letech buržoasní republiky bylo alespoň z velké části

odstraněno sobotní a nedělní vyučování učňů. Velkou zásluhu měl Svaz mladých i na tom, že seznamoval naši mládež se životem sovětské mládeže. Na jejím příkladu ukazoval, že sebevětší ústupky, které budou na buržoasii vybojovány , neodstraní

nezaměstnanost a ostatní hříchy páchané na mládeži. Že s bídou, hla dem a nezaměstnaností mládeže bude skoncováno, jestliže bude mlá dež bojovat po boku dospělých soudruhů za zničení kapitalismu a za

nastolení takového řádu, jaký je v SSSR, kde mládež již tehdy žila radostným a šťastným životem.

Z nacistických robotáren do lesů k partyzánům Jiří Kožoušek

Bylo to v roce 1938. Jednoho dne ráno zazněl do ztichlé vesnice

Janoslavice, kde jsem se narodil a bydlel, hluk motorů a na okraji vesnice se objevil německý průzkum na tříkolkách. Ozbrojen po zuby

a v neforemných přilbách projel vesnicí a vrátil se směrem k Rohli. ( Jde o českou oblast t. zv. Sudet, které byly okupovány již v říjnu 1938 pozn. red.) Během půl hodiny se objevila nákladní auta s vo jáky a za nimi hned projížděla po úzké silničce vesnicí děla s protiv ným skřípotem . Ta nenávist!

V poledne vydávali nacističtí vojáci občanům v obci potraviny a přitom fotografovali „vyhladovělé Čechy",. - „ Ukaž, jak se umíš 9)

modlit ?“ dostalo otázku jedno osmileté dítě, které chtěli přimět k to

mu, aby si kleklo a sepjalo ruce před fotografickým aparátem a před vojákem , který se živil, až mu koutky teklo. Ne, že bychom neměli hlad; máma pracovala u sedláka, otec byl bez práce a vařil nám, kravské vodnice. Ale nešli jsme.

pěti dětem, omáčku z řepy

A pak to šlo rychle - světová válka, celá Evropa ve válečném ohni. C

V roce 1940 jsem byl nasazen jako soustružník do výroby granátů v továrně Alfa-Separator v Zábřehu. Ale často se mi lámaly nože a

můj soustruh velmi často stál. Proto jsem byl v roce 1941 poslán do

Magdeburku, aby mně tam, jako mnoha jiným , „ napravili hlavu “. Viděl jsem obrovské zbrojařské podniky fašistické mašinerie, kde

na strojích , vykradených ze závodů z celé Evropy, pracovali dělníci všech národností: Poláci, Francouzi, Dánové, Holanďané, Řekové, Bul

haři, Češi a později mnoho žen a dívek ze Sovětského svazu. Ty měly 128

nejhorší podmínky. Poláci byli označeni na svém oděvu velkým žlu tým P, židé žlutou hvězdou s nápisem JUDE a sovětské ženy a dívky modrým OST. Všichni označení neměli přístup do žádné veřejné míst nosti, bydleli za strašných podmínek v lágrech obehnaných drátem, mnoho jich umíralo hladem a padalo po dlouhohodinové úmorné práci vysílením .

Strašný byl pohled na tyto špinavé, v cárech oblečené mladé lidi, často v zimě bosé nebo naboso v dřevácích, kterými klapali v sevře

ných útvarech po okrajích ulic, protože nesměli chodit po chodnících, které byly jenom pro „ čistou rasu " . A ještě strašnější bylo mé vě

domí, že svou prací pro hitlerovskou mašinerii prodlužuji jejich utrpení.

Byla maličká, se zkrvavenýma rukama od železných třísek, které musela holýma ručkama vytahovat zpod stroje a nakládat na káru, ve špinavých cárech a ve dřevácích ta Lenočka, která pravidelně -

přicházela za potupnou prací a vždy tak nějak hrdě nosila to své OST.

Můj chléb s marmeládou, černý a válený v pilinách , který jsem jí podstrčil, mi vrátila s takovým zvláštním pohledem, že jsem se až zastyděl. Nevěděla, že jsem Čech. Když jsem ji oslovil, porozuměla, a po prvé se neznatelně usmála malá agitátorka, komsomolka Lena. Jak dovedla vyprávět o svých studiích, o tom, že bude lékařkou, s ja kou úctou vyslovovala tehdy mně velmi málo známé slovo –- „ komu nista “ . Jak pevně věřila, že zvítězíme, že budeme opět žít, radostně a svobodně.

Její, vyprávění o zemi, kde si vládne lid, o tom, že je možno bojovat všude, i za frontou, jen je třeba vědět proč, mi nedalo ani spát. Začal jsem se stydět za to , že jsem přispěl dosud velmi málo k tomu, aby

byla učiněna přítrž všem těm hrůzám, zabíjení, zapalování vesnic, hromadným popravám žen a dětí, utrpení a hrozné bídě a potupě, o které mi vyprávěla Lenočka a kterou jsem viděl kolem sebe. Začal jsem stále více myslit na naše lesy, na pušku. 14. června 1943 jsem z Německa utekl. Za několik dní jsem se dostal

až do lesů k naší vesnici. V noci jsem přišel domů : „ Táto, já se do Německa nevrátím. Mámo, neplačte, žádný neví, že jsem přijel,“ to byla má první slova. „ No, nejsi už žádný malý kluk ,“ řekl táta, „ počkej, domluvím se s ostatními členy revolučního národního výboru. Běž a čekej v lese u Trojice."

Čekal jsem a měl jsem i trochu strach, když se přibližovaly nějaké kroky. Ale byl to táta ještě s dvěma lidmi. Jeden z nich mne vedl dlouho po lesních cestách, až jsme přišli k malé zamaskované díře. Na znamení vystoupil z houští člověk - můj první druh, Josef S ním 9 - O pokrokovém hnuti

129

jsem začal pracovat na kopání většího krytu. Byla to hromská práce. Tak jsem se dostal do lesů.

Pro toho, kdo něco podobného neprožil, bude těžké pochopit náš život. Světlý den pro nás neexistoval, k jakémukoliv pohybu jsme museli mít tmu, noc. Neexistoval pro nás ani normální lidský život.

Jediným prostředím, v kterém jsme se mohli pohybovat den, týdny, měsíce, byl les. A to ještě číhat a být ve střehu na každém kroku. I každý kus chleba nebo několik brambor bylo spojeno s nebezpečím .

V létě to ještě šlo, nejhorší to bylo v zimě, v syrové zemljance. To byl počátek. Byli jsme v lese jenom dva, ale přitom jsme byli napojeni na celou široce rozvětvenou illegální organisaci. Na jaře roku 1944 došlo k velikému tažení nacistů proti naší odbojové organisaci.

Někde byl přetržen řetěz, řada pracovníků byla zatčena, ale mnoho

jich uteklo do lesa. Tak jsme rostli. Začali jsme sjednocovat jednot livé skupinky, abychom mohli utvořit větší bojovou skupinu. Já jsem byl určen jako spojka.

Bylo to právě na velikonoce v roce 1944, když jsme dostali ještě

s jedním soudruhem, Tonda se jmenoval, za úkol přivést k nám jednu skupinku, která byla ukryta ve vesnici Sudkov . Byl to divný pocit jít do vesnice, mezi lidi. Oholili jsme se, abychom vypadali pokojně,

ale stejně jsme měli divný pocit, že nám každý přečte všechno v obli čeji, a byli jsme nervosní. Bylo to na velikonoční pondělí večer. V sud

kovské továrně byla nasazena nějaká děvčata, a když jsme šli kolem, zpívala právě nějakou českou písničku. Těžko popsat ten pocit. Dívčí zpěv ze zářících oken ... Když jsme přišli k hospodě, vyšel z ní najednou četník. Posvítil si na nás a žádal průkaz. Tonda v tom okamžiku ztratil nervy a začal utíkat. Zavolal jsem na něho, aby se vrátil. Uposlechl a postavil se tak , že jsme stáli do trojúhelníku. Začal jsem mluvit s četníkem ně mecky, ale on jenom pořád: „ Ausweis - průkaz“ . Protože jsem držel v pravé ruce pistoli, sáhl jsem do náprsní kapsy levou rukou. Četník si toho všiml a zařval : „ Hände hoch ! " Tonda, protože držel také v jed

né ruce pistoli, zvedl jenom levou ruku . A to nás zachránilo. Upoutal na sebe pozornost, já toho okamžiku využil a vystřelil jsem. Četnik klesl.

Vzali jsme mu zbraň a snažili jsme se dostat do stodoly na konci vesnice, kde byla ukryta skupina, kterou jsme měli odvést. Zatím se

rozžehla ve vesnici všechna světla a začaly houkat sirény. Skupina ve stodole odmítla za takové situace odejít. Příští den ji našli a zatkli. Už se nikdy domů nevrátili.

Vážným problémem byly zbraně; zvlášť když jsme početně yzrostli. Tenkrát k nám přišel anglický parašutista Lepařík a sliboval nám zbraně. Byli jsme tehdy soustředěni u Drozdovské pily, bylo nás již 130

asi třicet. Zapálili jsme několikrát i ohně, ale žádné zbraně nám ne shodili. Mezi chlapci rostla nespokojenost.

Tenkrát proti nám vyslali fašisté esesáky, zaplavili jimi úplně lesy. Stáhli jsme se do hustého porostu na jeden vrch a už by nás byli ani snad nenašli. Nasedali po bezvýsledném pátrání dole na silnici na

auta, když se jeden z nás postavil s puškou na zádech, a začal je po zorovat dalekohledem. Nevím, snad to zpozorovali, ale seskočili na jednou z aut, rozčlenili se a začali stoupat do kopce. Co teď ? Situace

byla beznadějná. Mezi námi vznikly dva názory : vzdát se, nebo se bít do posledních okamžiků. Nakonec zvítězilo – bojovat. Když se SS přiblížili asi na 60 metrů, vyrazili jsme, byl to šílený běh, vpravo do úvozu. Pálili po nás jako vzteklí. Ale prorazili jsme. Tři z nás tam však zůstali.

Přemístili jsme se opět do lesů mezi Janoslavicemi a Hrabovou. Tenkrát k nám přišel ze Slovenska , kde se právě připravovalo po vstání, soudruh Pospíšil. Setkal se také s Lepaříkem, ale ten se mu ni jak nelíbil. Lepařík potom odjel do Prahy a už se nevrátil. Pospíšil byl

nádherný člověk, začínal nám otvírat oči a ukazoval nám význam a pravý smysl našeho boje. Chtěl nás převést na Slovensko (Lepařík s tím nesouhlasil !), ale nedošlo k tomu. Když šel na jednu schůzku, byl u Dubicka těžce postřelen dvěma četniky. Z vězení v Šumperku

jsme pak dostali do rukou jen jeho zkrvavenou košili . Při výslechu neřekl ani slova. Plán přechodu na Slovensko tím padl, protože jsme neznali cestu a spojení.

Když nás fašisté nemohli zlikvidovat, začali posílat do lesů „ dřevo rubce“ , převlečené esesáky, a vylepovali po lesich vyhlášky, abychom se vzdali, že se nám nic nestane, že budeme vzati do zajetí jako nor

mální zajatci. Když ani to nepomohlo, vylepili nové vyhlášky, ve kte- > rých vyhrožovali, že sáhnou na příslušníky našich rodin. Tenkrát nastalo nejtěžší a nejvážnější období našeho boje. Na vý

zvy esesáků neodešel z lesů ani jeden, ale byli jsme prozrazeni někte rými dosavadními spolupracovníky. Ti přivedli nacisty až k samému

bunkru. Na štěstí byli v bunkru právě jenom tři soudruzi. Fašisté opravdu, aby nás nalákali, si z nich ponechali jenom jednoho, ko munistu Vlka, a druhé dva pustili. Ale ani to jim nepomohlo . Jeden >

z nich utekl hned, jak ho pustili, k nám, do lesa.

Museli jsme se rozptýlit a jenom postupně jsme se zase začali sou střeďovat. Vzpomínám si na ty nejstatečnější, kteří nám pomohli pro

žít ty nejtěžší chvíle: Hrabánek, komunista, a řada dalších prostých

a statečných lidí: otec šesti dětí Bránek, mladičký Vysoudil atd. Do stali se k nám i někteří zajatci z transportů smrti, sovětčíci, jak jsme

jim říkali. Zvláště si vzpomínám na Ivana a Kosťu. Nedovedete si představit, jakou měl Kosťa radost, když dostal opět do rukou samopal. 131

V té době už jsme dělali fašistům pořádnou neplechu. Přepadli jsme tam se tenkrát vyznamenal Bránek, který se převlekl za německého vojáka. Přepadli jsme továrnu v Postřelmově, kde na cistické vedení sužovalo dělníky, v Zábřehu jsme zapálili několik cisteren atd. Přitom jsme se přemisťovali z místa na místo . To mělo sklad zbraní

ohromný morální účinek zvláště pro posílení odboje všeho lidu v kraji. Obyvatelstvo nás všemožně podporovalo, zásobovalo nás, a zprávy o našich akcích se šířily po kraji jako lavina. To už bylo na jaře roku 1945. Sovětská armáda se blížila a nacisté

při ústupu ničili, co se dalo. My jsme šli zachránit most do Dlouho milova, ale už jsme se tam včas nedostali. Byli jsme zadrženi v Brníč ku, kde jsme svedli boj s fašisty, kteří se usadili nad vesnicí u zří

ceniny hradu a měli jako na dlani křižovatku pod kopcem. Podařilo se nám je vyhnat a obsadili jsme kopec sami. V Brníčku jsme se dověděli, že Sovětská armáda už je blízko, a proto jsme jí šli naproti. Dostali jsme se přes les k výhledu na silnici od Janoslavic k Rohli , právě na tu, po které přijeli po prvé tříkolky hitlerovských armád v roce 1938. Na silnici jsme spatřili nějaké po

vozy. Myslili jsme, že to jsou ještě hitlerovci. „ My vás ještě důkladně napálíme,“ řekli jsme si a rozčlenili se na okraji lesa k boji. Ale Kosťa

se najednou jako divý rozběhl k silnici. „ Naši, eto naši!" křičel. Roz běhli jsme se za ním. Na silnici nastal ruch. Všichni vojáci seskočili

s vozů a zalehli do příkopu. Ale my mávali zbraněmi nad hlavou a křičeli jako diví. Pochopili. Takové okamžiky se nedají popsat. Nemohli jsme sami hned po chopit, že můžeme jít volně a beze strachu, rozběhnout se širým

polem, jít mezi lidi. Tolik radosti a smíchu, tolik šťastných výkřiků a pevných a srdečných objetí jsem nezažil a nezažiji nikdy v životě. Na takové chvíle se nezapomíná.

Náš první boj v povstání 0. Dobrota

Se zářícíma očima a s pocitem nesmírné radosti jsme naslouchali

zprávám o tvoření prvních partyzánských skupin, o tom , že v noci přeletují nad našimi horami v Pohroní sovětská letadla a shazují so

větské partyzány. Po prvních takovýchto zprávách přicházely další, vždy znovu a více nás vzrušující, až se jednoho srpnového dne při hnalo do naší vesničky Malachov u Bánské Bystrice nákladní auto se skupinou vyzbrojených partyzánů. Udivila nás jejich odvaha a bo 132

jovnost, s níž hovořili o vytváření partyzánských skupin, o tom, že nadchází doba odplaty za všechna zvěrstva, napáchaná na našem lidu německým fašismem.

Zanechali v nás hluboký dojem a zahnali v nás všechny pochyb nosti, které zbyly. Jejich příklad nás přiměl k tomu, že jsme se při

hlásili k partyzánům a šli se zbraní v ruce bít fašisty. Bylo nám tehdy 17 až 19 let. Naše odhodlání bojovat a bít se s Němci stále vzrůstalo. Až přišel 29. srpen 1944. Pochopili jsme, kde je naše místo v této chvíli. Několik schůzek, porad, do které partyzánské sku piny se přihlásit, a 18 mladých lidí odchází bez rozloučení z Malochova

na stanovená místa. 15 na Španou dolinu k partyzánskému oddílu

kapitána Pristavky a 3 k Jegorovově brigádě. Velitel oddílu už věděl, že přijdeme. Přijal nás, dostali jsme vojenské uniformy a pušky. Nikdo z nás předtím v rukou vojenskou pušku, ani kulomet, ani granát ne držel. A tak jsme první dny věnovali cvičení se zbraněmi. Vedli nás zkušení sovětští velitelé. Z počátku bylo často hodně smíchu. To . když někdo při střelbě zamhouřil obě oči a netrefil se. Brzy však jsme se naučili ovládat svou zbraň a seznámili se i se stavbou bunkru.

Jedné říjnové soboty nám velitel oznámil, že v neděli ráno půjdeme

všichni společně na sovětský film do banskobystrického biografu. At prý se řádně připravíme.

V neděli ráno byl budíček a nástup v plné polní. Nevěděli jsme sice, oč jde, ale pochybovali jsme, že z kina něco bude. Takto se přece do kina nechodí. A skutečně. Velitel nám oznámil, že náš oddíl dostal

rozkaz napadnout Němce v okolí Čremošného. Zdůrazňoval důležitost této akce a to, že je při ní třeba smělých , odvážných partyzánů, kteří se svého úkolu zhostí, jak se patří na správné chlapy.

Vyzval dobrovolníky, aby se přihlásili. Ruce všech partyzánů se zdvihly a velitel se usmál : „ Všichni nemohou jít, je třeba vybrat, kdo půjde," – a sám začal vybírat. Mezi námi však byl tak utužený ko lektiv a kamarádství , že chtěl jít prostě každý. Nikdo nechtěl zůstat doma. Nakonec musel velitel přistoupit na to, že půjdeme všichni. Roz dělili jsme se do čet a družstev, rozebrali jsme si zbraně a stravu.

Každý byl vzrušený, a všichni jsme zpíyali oblíbenou partyzánskou pí seň: „ Po úbočiach i po horách všadě vidíš bělieť sa stan .“ Přijížděla ná kladní auta, znovu ještě jeden nástup, několik pokynů a odjíždíme. A znovu znějí z aut naše písně , přerušované bojovnými výkřiky. Ky

neme obyvatelům Špané doliny, kteří nás vyprovázeli. I v Harmanci nás vítali a pozdravovali . Na tvářích lidí čteme nevyslovená slova : Jen je bijte, chlapci, nepusťte je k nám. Pomalu se blížíme přes Štúrec k Čremošnému . Nad námi zahučelo německé letadlo . Zpěv -

utichl.

Byl večer, když jsme dorazili do stanice Čremošná. Velitel nám 133

zopakoval úkol, který musíme stůj co stůj splnit. Znovu vysvětluje celý plán přepadu Němců. Abychom se dostali do přímého styku

s Němci, je nutné projít ještě několik kilometrů lesem. Seřadili jsme se do čet a družstev a v čele se svými veliteli jsme vstoupili do lesa.

Za námi pravidelně duněla naše děla, ostřelující německá postavení. Do blízkého lesa padaly německé miny.

V družstvu, s kterým jsem šel já, byl z Malachova ještě Ondro Ho mola a Maco Dobrota. Tma je čím dál. tím temnější. Blíží se noc a v cestě se nedá dále pokračovat. Postavili jsme stráže, a soudruh hledá soudruha, aby společně přespali noc v plášti, s přilbou na hlavě,

skrčeni nebo nataženi pod stromem. V noci pršelo. Zrána nás probu dily německé miny, které začaly padat nějak blízko nás. Je říjnové ráno, pondělí. Dorazili jsme do Dolinky, kterou probíhá cesta a protéká potok . Rychle přecházíme jeden za druhým do dru hého lesa, na jehož okrajích se máme střetnout s Němci. Každý zvy šuje opatrnost. Naše četa doráží na stanovené místo první. Před námi leží louka, porostlá lískami. Plížením se dostáváme na louku. Před námi asi 50 až 100 metrů mají být Němci. A také byli. Zpozorovali nás a spustili hned ohlušující palbu. Ale tím nás nezastrašili. Jenom nás upozornili na své postavení. Po krátké poradě velitelů družstev znovu nastupujeme. Němci střílejí jako zběsilí. Padl velitel prvního

družstva. Nad hlavami nám hvízdají německé miny. Někdy se zdá, že padnou člověku na hlavu. Také my jsme zahájili palbu ze všech zbraní. Postupujeme kupředu a za chvíli jsme na místě, odkud ještě

před chvílí na nás pálili Němci. Jsme v nevýhodě, protože jsme v ote vřeném terénu, zatím co nepřítel je kryt lesem. Chlapci padají, jsou

raněni. Hvízdající střely vyhazují spršky hlíny, my však postupujeme vpřed. 19letý Maco Kapusta zpozoroval, že byl zraněn sousední kulo metčík. Bere jeho kulomet do ruky, zaléhá a pouští dávky do Němců, kteří se usadili na stromech, aby odtud mohli lépe a účinněji ostře lovat naše posice. Dlouho však nestřílel. Zasáhla ho dávka do hřbetu. Velitel nařídil

ústup k lesu. Na cestě leží Ondro Homola z našeho družstva. Za hvíz dání střel jsme se k němu přiblížili právě v okamžiku , kdy vydechl

naposledy. Padl statečně v 18 letech za svobodu a za lepší život nás všech.

Světlé jsou stránky boje mládeže v období Slovenského národního

povstání. V duchu jejich tradic at pokračuje i všechna dnešní mládež. Ať se stane iniciátorem a tvůrcem nového, radostného života ve své rodné zemi .

134

První kroky a boje K. Kotrbatý

Budu ti, milý čtenáři, vyprávět některé vzpomínky na prvá tři vzrušující léta naší osvobozené země. O mladých lidech (bylo jim tehdy 17, 18 i 25 roků), kteří začínali uvědoměle žít. Všechny své síly, srdce, ruce, mozek dali republice. Od rána pracovali v továrně nebo chodili do školy, večer pak bouřili na schůzích, po nocích vylepovali plakáty

a pak doma studovali spisy Stalina a Gottwalda, i když se jim únavou často už zavírala víčka.

Neznali jsme ani základy marxismu. Naše tehdy v 45. roce všeobecné vzdělání bylo chatrné . To všechno jsme doháněli . Mnozí

z nás však měli za sebou velkou školu: věznice , koncentrační i pra covní tábory. V pražské revoluci jsme nebyli pozorovateli . Tam jsme se naučili střílet. Věřili jsme, že život u nás bude lepší. Cítili jsme se silni a schopni bít se s každým , kdo by byl proti nám. První sovětský tank, který přijel do Prahy (dnes stojí na pomníku na Smíchově), ti možná připomíná dávné legendy. Pro nás však nebyl legendou. Přijeli na něm Vaňkové z širé, bohaté sovětské země. O ně jsme opírali víru v lepší život. Pracovali a učili jsme se. A naše

víra se začala měnit v přesvědčení. Poznávali jsme, že náš cíl je správný, že i osobně každý z nás jde jedinou možnou cestou.

Ne, nemysli si, že jsme znali jen práci. Ona byla a je pro nás to hlavní. Ne však to jediné v životě. Co písniček jsme přezpívali; a jak rádi jsme tancovali !

Budu ti, milý čtenáři, vyprávět některé příhody, které jsem zažil. Budu ti vyprávět o naší práci u nás na Smíchově. První kroky

Po návratu z pracovního tábora v Polském Těšíně jsem ve dnech květnové revoluce přišel na bývalý sekretariát Hitlerjugend, který

byl obsazený naší mládeží. Tam jsme s puškami mezi koleny jednali o zakládání skupin mládeže po revoluci. Později se různých jednání zúčastnili mnozí funkcionáři Skautu , kteří si představovali mládežnickou organisaci zcela podobnou skaut ské. Mnozí z nás, a mezi nimi i já, sice ještě mnoho nevěděli o pra

vém poslání skautingu, ale věděli jsme, že vedoucí funkcionáři po cházejí z tak zvaných lepších rodin. Nelíbilo se nám jejich povýše

necké vystupování, jejich isolace od ostatní, zvláště dělnické mládeže. Obrat nastal, když se z koncentračního tábora vrátili funkcionáři Komsomolu a NHPM a mladí pracovníci strany. Mnozí z nich po osvo 135

bození začali pracovat znovu v mládeži. Oni tvořili její vedoucí jádro. Tehdy ještě nebylo a také nemohlo být takové složení okresního vý boru, jaké máme nyní. Svaz mládeže na Smíchově řídilo okresní ve

dení. Jeho členy byli jednak funkcionáři, pracující jako referenti okresu , jednak předsedové jednotlivých skupin SČM. Zúčastnil jsem se první schůze prvého okresního vedení SČM , kde jsme zvolili předsedou soudruha Václava Hájka, který se vrátil po čtyřletém věznění z koncentračního tábora. Místopředsedou se stal Standa Stika, rovněž bývalý politický vězeň. Oba před svým zatčením pracovali v hnutí mládeže a ve straně.

Se svými kamarády, Jardou Svobodou a Slávou Vítem a ostatními,

jsme ihned po revoluci založili v Malé Chuchli skupinu Svazu mlá deže. Nikomu z nás nebylo více než devatenáct let, zkušenosti jsme žádné neměli. Začínalo nás asi dvacet. Byl jsem zvolen předsedou sku piny. Chodili jsme na brigády, pořádali zábavy . Již v prvých týdnech měl náš Svaz na Smíchově kolem pěti tisíc členů. Chtěli jsme, aby se mládež co nejvíce zúčastnila obnovy roz

vráceného hospodářství. Prvním naším velkým úkolem bylo pomoci o žních. Proto jsme se v okresním vedení rozhodli vypravit velkou bri

gádu mládeže ze Smíchova, na kterou se přihlásilo asi tisíc dvě stě mladých lidí.

Šli jsme tenkrát průvodem s vlajkami ze Smíchova Prahou na Hlavní nádraží. Poctivě jsme na brigádě pracovali a měli jsme potom velkou radost, že i my jsme přispěli k tomu, že Svaz mládeže dostal čestnou standartu Vítězů práce. Byli jsme hrdi, když jsme 8. srpna

1945 na první straně Mladé fronty četli : „ Tak v Mladé Boleslavi pra covalo o žních 1200 členů Svazu české mládeže z Prahy-Smíchova, kteří za prvních 16 dní odpracovali 103 tisíc pracovních hodin . Dnes jich již část odjela domů, neboť jim skončila dovolená. Mládež i místní rolníci jsou velmi spokojeni.“

Na celém Smíchově bylo v prvních měsících založeno asi dvacet skupin mládeže

-

tehdy se jim říkalo odbočky SČM. Po žních do

našich skupin vstoupilo ještě asi tisíc mladých lidí, takže jsme patřili početně mezi nejsilnější pražské okresy. o jednotu mládeže

Od samého začátku jsme museli bojovat o udržení jednoty naší mlá

deže. Bylo to už v pětačtyřicátém roce. Již tenkrát se projevovaly snahy reakčních představitelů Skautu o vytvoření skautské organi sace jako protiváhy pokrokového Svazu mládeže. Takė již 2. srpna 1945 byl v Mladé frontě kritisován náborový

plakát národně socialistické strany, která vyzývala, aby mladí vstou 136

pili do jejích organisací mládeže. Nejinak si počínali lidovci a pra vicoví sociální demokraté. Když jsme v červnu 1945 pořádali první kulturní večer na Smí

chově, vystoupil tam vedoucí jednoho souboru a urážlivým způsobem se vyjadřoval o komunistické straně a Svazu mládeže. Tak tak, že

jsme zabránili skandálu, protože někteří soudruzi mu chtěli na místě ,,domluvit".

Postupně se útoky se strany národních socialistů stupňovaly. Začát kem roku 1946 začali někteří mladí národní socialisté ze SČM vystu povat. Nevystoupili zdaleka všichni, mnozí z nich obětavě pracovali dále. Jedním z nich byl i soudruh Herych, člen předsednictva OV ČSM, obětavý a nadšený funkcionář, který mnoho vykonal. Ten brzy pro

hlédl a z národně socialistické strany vystoupil. Podle jeho příkladu tak učinila řada mladých národních socialistů. Nepřátelé Svazu mládeže užívali různých metod, jimiž chtěli Svaz rozbít. Bylo to jednak zakládání vlastních organisací mládeže, jednak snaha hospodářsky znemožnit naši činnost. Tak se také stalo , že jsme dostali výpověď z našeho smíchovského sekretariátu. Po celou oku

paci tam byl sekretariát Hitlerovy mládeže. Majitelka domu žádala naše vystěhování údajně proto, že místnosti budou lépe využity, bu de-li tam obchod. A za druhé proto, že jsme nesouhlasili s několika

tisícovou činží, kterou nám vyměřila. Několikrát jsme se s ní domlou vali, ale neústupně trvala na svém: „ Vystěhujte se!" My jsme se ovšem nevystěhovali. A tak jsme se o místnosti tahali po celý rok. Jednoho dne (byl jsem tehdy předsedou OV SČM) jsem dostal domů dopis. Maminka mi povídá : „ Karle, cos to provedl? Tady tě žalují a jsi předvolán k soudu . “ Majitelka domu se odhodlala nás žalovat. To bylo v době, kdy seděl na ministerstvu spravedlnosti Stránský, který proti nám dnes štve ze Západu.

A tak jsem se octl na lavici obžalovaných. V soudní síni bylo ně kolik svazáků a majitelka domu se svým právním zástupcem. Já jsem

právního zástupce neměl. Při projednávání celého případu bylo jasné, že soudce straní majitelce domu. Bylo nebezpečí, že budeme odsou zení k zpětnému zaplacení nájemného, exekučnímu vystěhování a za placení soudních poplatků. Majitelka domu z nás však měla přece jenom strach. Nabídla nám, abychom se vystěhovali , činži platit ne musíme a soudní výlohy že zapraví. Tak jsme se dohodli, že míst nosti dobrovolně opustíme. Odstěhovali jsme se tehdy do Hlubočep, do zámečku Slovanka, který jsme dostali do užívání na základě zá

kroku okresního výboru KSČ. Jednou z metod nepřátel Svazu byla snaha rozvrátit ho zevnitř.

Když jsme na podzim roku 1946 volili nový okresní výbor SCM, vy vinuli pravicoví sociální demokraté všechny síly, aby v něm měli 137

své lidi. Avšak již za tři měsíce bylo jasně vidět, oč jim šlo. Vedli štvavé řeči proti jednotě mládeže. A snažili se vytvořit samostatnou studentskou organisaci středoškoláků . Chtěli umrtvit činnost Svazu

i pokryteckým prohlašováním , že politika do Svazu nepatří. Mládež však brzy prohlédla a byl zvolen nový okresní výbor SCM . nestraníků, V tomto okresním výboru byla řada poctivých svazáků národních socialistů, lidovců a sociálních demokratů. Komunisté byli

v okresním výboru jen čtyři. Z toho v předsednictvu dva: já jsem byl

předsedou OV a Pepík Žižka tajemníkem . Snažili jsme se ze všech sil poctivě pracovat, abychom Svazu co nejvíce pomohli. Častokrát jsme. si říkali, že máme u nás malou Národní frontu. Obdobně vypadalo

složení výboru i ve svazáckých skupinách. Bez ohledu na stranickou příslušnost nový výbor pracoval družně. Nepamatuji se, že bychom měli mezi sebou nějaké vážné stranické různice. Přes rozbíječské snahy reakce se jí nikdy nepodařilo isolovat nás od ostatní mládeže, nebo znemožnit naši činnost. Bylo to vidět na průvodu 1. máje 1946, kdy ze Smíchova pochodovalo na 4000 mladých .

Bylo to vidět i na početné účasti mládeže na různých podnicích, které jsme pořádali. Časopis okresního výboru Svazu četlo i mnoho chlapců a děvčat, kteří nebyli členy SČM. Na Slovance se zvláště v roce 1947 každou sobotu scházelo mnoho

mladých lidí. Pořádali jsme táboráky, divadlo v přírodě, sportovní soutěže.

V květnu 1947 jsme organisovali letní slavnost mládeže - Majáles. V tomto průvodu Prahou šlo několik tisíc mladých lidí ze Smíchova s vlajkami, standartami a alegorickými vozy. Jedna alegorie byla za měřena proti falešné propagandě kolem zásilek UNRA, dělané národ ními socialisty a jejich Svobodným slovem . Na obyčejný valník jsme postavili starý odřený kočárek, celý pocuchaný, do něho jsme posadili mladšího bratra Pepíka Žižky. Kolem valníku jsme natáhli papír s ná pisem: „ Věnovala UNRA."

Při průvodu jsme šli kolem Melantrichu na Václavském náměstí. Tam si toho všeho dobře všimli a za několik dní nás ve své rubrice

„ Rovně a jasně“ známé tím, že tam otiskovali neomalené útoky proti SČM napadli. Psali o nás, že jsme uličníci, nevážící si ame rické pomoci, usmrkaní kluci, načichlí komunismem , a že nebýt UNRY, chodili bychom prý bezpochyby žebrat.

Na celém okrese bylo pozdvižení. „ To si nenecháme líbit !“ Ihned se sešel okresní výbor, kde jsme zvolili delegaci, aby šla do redakce tlumočit náš nesouhlas. Šli jsme tři. Jirka Pína, sociální demo krat, Vašek Herych, nestraník, a já. Mluvili jsme s jedním z vedoucích redaktorů. Rozhovor nebyl nijak dlouhý, zato rušný. Odvolání otisk 138

nout nechtěl. Omluvit se také nechtěl. Přesvědčovali jsme ho, že deník strany, která je členem Národní fronty, takovým způsobem psát

nemá. Nechtěl si dát říci a zavolal zřízence, aby nás vyvedl. Počkali jsme, až se uklidní, a pak jsme odešli sami. V únoru 1948

Koncem roku 1947 a začátkem roku 1948 byla situace stále napja tější. Projevovalo se to i v různých akcích proti Svazu mládeže. Na

Slovanku přišly dokonce zmařit naše podniky několikrát bojůvky mla dých národních socialistů. Ale dovedli jsme se s nimi vypořádat. Mlá dež se jim zastrašit nepodařilo.

Jakmile jsme se v únoru 1948 dověděli, že se reakce pokusila o puč,

svolali jsme ihned aktiv funkcionářů a schůze svazáckých organisací. Celá okresní organisace byla v pohotovosti. Pomáhali jsme všude, kde

bylo třeba. Zúčastnili jsme se také zakládání akčních výborů Národní fronty v závodech i na okrese. Jedním z prvních usnesení okresního

akčního výboru Národní fronty bylo také přidělení nového sekreta riátu Svazu mládeže uvnitř Smíchova, odkud jsme se museli před rokem odstěhovat.

Mládež v únoru nezklamala. Nezklamal ani Svaz mládeže. Drtivá většina mládeže šla s celnickou třídou, vedenou komunistickou stra

nou. Otevření zrádci byli smeteni. V naší republice i v práci Svazu mládeže nastalo nové období.

Stavíme stavbu

stavba staví nás

.

V. Kolár

Na prosincovém zasedání UV SCM v roce 1946 bylo rozhodnuto po moci při výstavbě naší země na nejohroženějším úseku, ve stavebnic tví, kterému chybělo 60.000 pracovních sil. Byla schválena pomoc mlá deže při úpravě pietního území a výstavbě nových Lidic. Tak začala ,,Stavba mládeže Lidice — Most

Litvínov ... **

V lednu 1947 nastoupilo v Litvínově prvních 29 brigádníků, kteří nr.ěli připravit ubytování, seznámit se s podmínkami a stát se v bu doucnu vedoucími kádry Stavby mládeže.

Ve dne štípal dvacetistupňový mráz, večer štěnice. Dřevěný tábor 139

po válečných zajatcích se upravoval a čistil. Půl dne pracovali bri

gádníci na úpravě tábora, půl dne měli politické a odborné školení. Jak se školit ve vedení brigád, když mládež měla teprve přijet a zku šenosti nebyly žádné? V těchto začátcích i později byli těmi nejvěr nějšími pomocníky Makarenko svou knihou „Začínáme žít“ a Fučík

reportáží ,,Historie stalingradského traktoru". V únoru přijela první pražská brigáda. Budoucí staveniště bylo

pod sněhem, na projektu se pracovalo. Hledali jsme náhradní práci. Brigádníci odstraňovali trosky domků po anglo-americkém náletu v Záluží.

Nebyly teplé boty, chyběly rukavice. Na zasněžené staveniště se

začaly dovážet první cihly. Nálada brigádníků se pohybovala okolo bodu mrazu. Moci tak utéci někam do tepla a ohřát se ! Tu dva z nich, Honza a Ivan, dobře vycítili, že přišla chvíle, kterou by slovem ne

zvládli. Proto svlékli kabáty, košile a polonazí pracovali dál. Překva pený kolektiv brigádníků jim začal domlouvat: „Oblecte se, však až to složíme, půjdeme se společně ohřát. “ Tak ukázal Honza a Ivan cestu vedoucím kádrům

- být příkladem !

Uplynul měsíc od příjezdu pražské brigády. Vedoucí kádry Stavby mládeže měly za sebou první zkoušku v řízení a organisaci práce, ve vedení kulturně politické činnosti v táborovém životě. První brigádník , který překročil zásadu Stavby mládeže alkohol

.

nepít

připravil vedení Stavby těžké chvíle: Jak tento případ

řešit? Vzrušeně se debatovalo. Funkcionáři se rozdělili na dvě sku piny: prvá trvala na tom, aby byl vyloučen, neboť nebude-li přísně potrestán, mohou následovat další případy . Druhá zastávala názor,

aby byl celý případ projednán na schůzi brigádníků, kde štáb pražské brigády předloží návrh, jak chce případ řešit, a brigádník, který se

opil, provede sebekritiku. Brigádnický aktiv byl bouřlivý

část

diskutujících byla pro vyloučení a část pro poskytnutí možnosti k ná pravě. Vystoupilo i několik jednotlivců, kteří v opití neviděli „ tak velký přestupek " ,> aby se o něm tolik mluvilo.

Sebekritika brigádníka Josefa, velkého, silného chlapce, upřímně řečená, i slib, že se polepší, na všechny zapůsobila. Aktiv rozhodl: brigádník Josef zůstane na Stavbě. Pražská brigáda se zavázala, že mu bude pomáhat. Otevřenou, ostrou kritikou na aktivu brigádníků byl položen základ

k tomu, že rozhodující otázky Stavby byly řešeny a kritika prováděna před brigádnickým aktivem, ať šlo o kohokoliv.

Několik čet brigádníků kácelo na budoucím staveništi les a dobý 140

valo pařezy. Povrchová voda stékala k odkopaným kořenům pařezů. Byla to nepříjemná práce bez gumových bot. Těžké podmínky však tempo nezpomalily . Brigádníci nedbali na vodu v botách, na bláto , kterým byli zastříkáni od hlavy až po paty. Volání: Tempo, tempo ... ! bylo slyšet se všech stran. Chceme začít co nejdříve s výkopy rodinných domků! Ale den za dnem, týden -

po týdnu ubíhal a s výkopy se nezačínalo. Nespokojenost brigádníků rostla každým dnem. Vedení Stavby yšak slyšelo stále stejnou od pověď: „Projekty nejsou, s výkopy se nemůže začít!" Žádali jsme o zásah ÚV SČM. Delegáti však dostali tutéž odpověď. Za této situace muselo vedení Stavby hledat pracovní příležitost pro brigádníky mimo rámec stanovených úkolů. Množství i velká vzdá lenost jednotlivých pracovišť znemožňovaly kontrolu a to tím spíše,

že vedení Stavby bylo bez dopravních prostředků. Blížil se třetí měsíc trvání Stavby. Nespokojenost brigádníků se změnila v požadavek: Zahájit stavbu rodinných domků pro horníky a dělníky Stalinových závodů - okamžitě! Vedení Stavby učinilo zoufalý pokus. Byla napsána pozvánka na ... „Slavnostní zahájení výkopu pro stavbu rodinných domků, které se bude konat za 5 dní, t. j . 21. dubna 1947 v Litvínově.“

Pozvánku předávalo osobně vedení Stavby.

V celém stavebním

oddělení Stalinových závodů zavládlo překvapení a rozčilení. Dostali jsme odpověď: „Výkop nemůžete začít, staveniště není vy měřeno ! “ Prohlásili jsme : „ Tato situace je nám známa již tři mě

síce, ale s výkopem začneme. A vy to budete zdůvodňovat dělníkům, kteří čekají na byty, budou -li výkopy provedeny na nesprávném místě ! “

V příštích hodinách nepřestával zvonit na vedení Stavby telefon. Dotazy jen pršely. Odpovídali jsme na ně pozváním na slavnostní

výkop. Pokus se zdařil ! Prosadili jsme rychlé vyměření a tím zahá jení výkopu pro stavbu rodinných domků v Litvínově. A nejen to, 25. dubna 1947 byl zahájen výkop pro 78 bytových jednotek pro horníky v Mostě.

Práce se rozběhla, ale přesto bylo cítit, že něco není v pořádku. Pátrali jsme, v čem to je, a příčiny se před námi objevovaly jako na dlani

Ukázalo se, že někteří jednotlivci z vedení podceňují kritiku a při pomínky brigádníků. Vyslechli stížnosti na nářadí, na to , že na sta veništi není voda, ani čaj k pití, že umyvárny nestačí ... Tím však

to pro ně skončilo, o nápravu se nepostarali. S druhými to bylo ještě horší. Ti si špatně rozdělili pracovní den, věnovali se převážně úkolům v táboře a stávalo se, že nebyli třeba několik dní na pracovišti. A co 141

víc! Zjistili jsme, že když už na pracoviště šli, že je jen proběhli, že

chodili jenom tam, kde bylo sucho, a dávali pozor, aby si neumazali boty.

Na začátku Stavby, když vedoucí funkcionáři přišli na staveniště, měli brigádníci ve zvyku říkat: „ Tady je tvrdá zem, zkus, jak se těžko kopel" , nebo : „Vyvez z příkopu po prkně plné kolečko ! " Ne ‫و‬

viděli jsme v tom zlý úmysl a zkoušeli jsme to, jak se dalo.

Těch

několik jednotlivců, kteří si nechtěli umazat boty, však odpovídalo : ,,Dnes nemám čas, až jindy !"

Plenární schůze tyto nedostatky kritisovala a každý z vedoucích funkcionářů si uvědomil, že kritika platí také zdola nahoru ! V květnu rostla Stavba mládeže každým dnem. Počet brigádníků se ztrojnásobil. Proti březnu nás bylo již 500 a za dva měsíce do konce 1000. Z krajů přijížděly brigády i jednotlivci. Osobní agitace mezi mládeží, články v Mladé frontě a vyprávění svazáků-brigádníků přinášely ovoce.

Tempo stavby táborů bylo nutno zrychlit, termíny dokončení zkrátit. Celodenní jednání o ubytování brigádníků bylo bezvýsledné. Telefo novali jsme na všechny strany: „ Nemáte volné baráky?"

Vedení Stavby si po každém příjezdu vlaku od Prahy oddychlo. Nikdo nepřijel ! Byly získány další drahocenné hodiny. V táboře bylo slyšet halas a smích mladých lidí, kteří nosili o překot skříně, postele a slamníky. Mezi nimi se proplétala Ušalova parta, která natahovala dráty pro elektrické osvětlení. V zdánlivém chaosu práce od ruky přímo letěla. Každý si dovedl představit, jaký je to pocit přijet v noci a nemít kde spát !

Kolik jen brigád přijelo v noci! Lidé byli unaveni dlouhou cestou, těžkým zavazadlem i hledáním tábora. Jejich malé, ospalé oči však

zářily světlem, které říkalo : „ Jsme zde !" — A ani jeden z těch, kteří byli probuzeni, aby je ubytovali, neřekl nahlas to, co si myslil: (,, Certi jedni, mohli jste přece poslat telegram , že přijedete!") Konečně byly objeveny baráky i pro úsek Most. Küldova parta pře vzala úkol rozebrat staré baráky a postavit nové. Kde bude Küldova parta jíst, spát, to jsme nevěděli. Musela si poradit sama. Úkol byl splněn v neuvěřitelně krátkém termínu.

Příliv mladých lidí však přinášel starosti nejen s ubytováním a stra vováním, ale i obtíže s řízením brigád a celého tábora. Nedostatek kádrů pro velké i malé úkoly byl cítit na každém kroku. Zkušenosti ze svazáckých organisací a práce mezi mládeží byly dobrým základem, 142

ale pro každodenní vedení mládeže v brigádě, na pracovišti a ve vol ném čase to nestačilo.

Také první národní podnik ve stavebnictví „ Konstruktiva “ zdo

lával počáteční těžkosti. Zpoždění projektů znamenalo další starosti. Kde zatím zaměstnat brigádníky ? Dosavadní pracoviště byla přesy

cena. A výsledek? Malé průměrné výkony brigádníků. Vzápětí další nepřítel – růst absence. Přitom v krajích úspěšně pokračoval nábor, který samozřejmě nebylo možno zastavit. Stáby brigád společně s nejlepšími pracovníky hledaly východisko z těžké situace. Byl svolán aktiv, na němž po důkladném jednání bylo usneseno :

„Zrychlit tempo výstavby tábora. – Zajistit další pracoviště mimo rámec Stavby. - Správně a hospodárně rozdělit čety a brigády na stanovené úkoly , aby byla umožněna kontrola nejen štábu brigády, ale každému jednotlivci. Stanovením úkolů četě a brigádě dát zá klad k soutěži brigád, čet, , jednotlivců. Soutěž pozorně sledovat

a kontrolovat, neboť ukáže růst jednotlivců a odhalí lajdáky. Mezi brigádníky vyhledat nové kádry a dát jim politické i odborné

školení, aby stačili na úkoly, které nikdy předtím neměli.“ Usnesení aktivu se stalo směrnicí!

Brigády nastoupily na nová pracoviště: část pražské pod vedením Beránka převzala úkol na montáži bagru na dole v Ervěnicích. Další brigáda demontovala 1200 m kolejí ve Stalinových závodech.

Na Mostecku je nedostatek vody. Městská vodárna volala o pomoc na postavení elektrického vedení k zajištění proudu pro čerpadla.

Hlásilo se přes 100 dobrovolníků. do Krušných hor. Ostatní jí tedy na Na očích jim bylo vidět zklamání. kteří za několik týdnů po skončení

Jen jedna četa však mohla odjet cestu doprovázeli alespoň „ hura!" Záviděli, že nebudou mezi těmi, úkolu budou vyprávět ... jak se

v noci v horách klepali zimou pod dvěma pokrývkami, že jídla bylo

málo a v lese se nedalo nic koupit. Že nebylo ani kouření a ze zbytků tabáku vytřepaného z kapes se kroutily poslední cigarety. Schopných kádrů vyhledaly štáby brigád tolik , že Hugo Bergmann musel plán táborového školení změnit na krátkodobé internátní ško lení v nedalekém Jílovém .

„ Učit se, učit se, učit se ! " říkal mládeži Lenin .

Chlapci a děvčata

seděli v kroužku a poslouchali výklad o Velké říjnové socialistické revoluci. Diskutovali o tom, jak sovětská mládež pod vedením Kom

somolu za daleko těžších podmínek budovala gigantické závody, nová 143

města – ve stepích , v tajze. Večer se brigádníci společně učili dělat nástěnné noviny, četli ... Fučíka V zemi, kde zítra již znamená včera “, Katajeva „ Vpřed “, Ostrovského „ Jak se kalila ocel". To byly knihy, v nichž nacházeli své vlastní radosti i bolesti, poučení i po vzbuzení, knihy, které je pak dál vedly jako pevná soudružská ruka. Mezi mládež přicházeli horníci, pamětníci i účastníci slavných stá vek a vyprávěli ..

„Tvrdý byl boj o práci, chléb a mzdu.. — V Duchcově, na Oseckém hřbitově, jsou jména těch, kteří padli pod salvou četnických karabin . Do zlověstného ticha při velké hornické stávce v roce 1932 zazněly podkovy koní jezdeckého pluku. Ustoupí stávkující havíři? Nechají

se zastrašit – anebo svedou vyprovokovaný boj? Odpověď byla jed noznačná: Boj! Výsledek noucí buržoasie soptí.

četnické karabiny, střelba, mrtví. Vlád

Ale přes největší teror nemohla stávku zlomit. Mostecká hornická stávka, vedená komunistickou stranou a -

jejím nejlepším synem soudruhem Gottwaldem, je hradbou a silou rodící se jednoty dělnické třídy . “

Na přednáškách se brigádníci dovídali o životě a boji pokrokové mládeže za první republiky ... Mnohým možná uniklo, jak se jme noval tajemník Komsomolu, ale jistě si zapamatovali, že tajemníkovi mládeže málokdy zůstal jeho stanovený plat. Nejdříve se platil nájem , tiskly letáky a plat byl teprve to, co zbylo ... V Hradci Králové byl tajemníkem Komsomolu Vráťa . Jednou v zimě měl schůzi až u Mladé Boleslavi. Neměl na cestu a tak jel

na kole. Nedojel. Horečka, s kterou se vydal na cestu, stoupla. Hla dový žaludek, silnice plná sněhu a tělo to nevydrželo. V nejbližší vesnici chodil od vrat ke vratům. Prosil o nocleh. Konečně ho v jed

nom domku přijali. Několik dní ležel v komoře, bez jídla, s horeč kou. Byl to tvrdý život, ale vedoucí mládeže nezběhl!

Brigádníci se často vyptávali, jak funkcionáři mládeže obstáli před gestapem. I na to dostali odpověď ... Soustružník Míla Koča, který později pracoval jako tajemník mlá

deže v Rudých odborech, byl zatčen za illegální práci v Národním hnutí pracující mládeže. Výslech řídil gestapácký komisař Böhm. Míla

neprozradil nic. V srpnu 1940 přijel komisař Böhm do Terezína. Po tkal na prvním nádvoří Mílu Koču a ptal se ho : „ Znáš mne?“ Míla

mlčel. Z povzdálí pozorovala tuto scénu skupina vězňů. Gestapák se ptal ještě jednou. Míla odpověděl : „ Nevím , neznám, nepamatuji se."

Gestapák Böhm znal tuto větu od Míly příliš dobře. Opakoval mu ji po celou dobu výslechu. Za odpověď dostal Míla Koča několik dní temnice v Prinčipově cele. (Temnice vězení bez oken v Terezíně .

pozn . aut. ) Vrátil se? Ne ! Zůstal v Osvěčimi .

144

V káznici Ebrach byla celá skupina mládeže z NHPM, čekající na soud pro illegální činnost. V březnu 1941 tam přišel z Moabitu od soudu, kde dostal 8 let, tajemník mládeže z Pražského kraje, Olda. Byl

povoláním rukavičkář a měl TBC. Z Moabitu zbyly na něm jen jeho veselé oči. Jako pozdrav poslala mu mládež NHPM chléb a citron. Chléb přijal s radostí, citron však poslal majiteli zpět s po nic nepři známkou: „ Od zbabělce, který před gestapem mluvil .

>

jímám !" Také Oldu vyslýchal komisař Böhm. A jak vyprávěl Franta ne Klíma, který jej po návratu z Pečkárny na Pankrác ošetřoval mohl se Olda několik dnů ani hnout; byl od chodidla až k hlavě samá modřina .

Školení a vyprávění zkušených soudruhů ukazovalo brigádníkům tvrdou, ale krásnou cestu, kterou prošli komsomolci předválečných let. A novou, konkretní náplň mělo v očích mládeže heslo :

Není pevnosti, kterou by bolševici nedobyli! Staveniště v Litvínově i Mostě bylo bez cihel. Proč nejsou cihly? Ozývalo se rozhořčeně ze všech brigád. Cihly nejsou proto , že cihel

nám chybějí pracovní síly. Brigády odpověděly : Hlásíme dobrovolníky

na práci do cihelen ! – Dobrovolníci pracovali v nezvyklých podmín kách, ale cihly se vyráběly. Na staveništi jich však byl stále nedostatek. Nestačila zase do prava . Proto si dopravní čety začaly prodlužovat směny . Vracely se

pozdě v noci. Jídelna byla zavřena a tak s láteřením, o hladu, šly spát. Včera ještě stačilo kontrolovat čistotu na ubikacích a jak jsou ustlány postele. Dnes však chtěli brigádníci od svého štábu víc: „ Porad', co

dělat s míchačkou , když neběží ? “ „Jak zabránit vypadávání vozíků ?" A samozřejmě, když si brigádníci dobrovolně prodlužovali směnu, očekávali, že jim vedení stavby zajistí jídlo. Jedna brigáda střežila druhou. Každá se snažila udržet co nejlepší

čistotu, dobře pracovat, pěkně, spořádaně pochodovat na pracoviště i připravit hodnotný kulturní program.

V jídelně byl uspořádán kulturní večer, složený z vystoupení každé

brigády. Uprostřed programu volalo nádraží: „ Máte zde tři vagony cihel !" -- Nepadlo ani slovo o tom, že cihly byly poslány n. p. Kon

struktiva, nebo že to počká do rána. Dobrovolníci odjeli na nádraží - program pokračoval.

Volala lesní správa : „ Dostali jsme 36.000 sazenic smrků a buků a ne máme lidi. Pomozte nám ... ! "

Do Flájí odjela brigáda zalesnit 8 hektarů půdy.

Práce na výkopech šla pomalu. Betonování a zdění tím bylo zpož děno. Mezi brigádníky se rozvinula kampaň za zvýšení výkonů ve 10

O pokrokovém hnuti

145

výkopech. Na úseku Most stoupl výkon ze 3 mº na 5 m vykopané zeminy za směnu. Úsek Litvínov odpověděl 6 m za směnu. To byly první vlaštovky.. Při hodnocení nejlepších brigádníků většina členů štábů brigád hledala maličkosti v osobním chování brigádníků, jen aby ti, kteří dosáhli v poslední době nejvyšších výkonů, nebyli oceněni. Aktivy

byly rušné. A závěry? Pochválit ty, kteří nejlépe pracují a mají-li nedostatky, musí jim je pomoci odstranit především štáby brigád. Výkony ve výkopech dál stoupaly. A už nejen u jednotlivců, ale u celých skupin.

V červnu hlásilo Ústředí SČM : Účastníci prvého Světového festi valu mládeže jsou již na cestě do Prahy. Projevili přání pracovat na Stavbě mládeže. Odpovězte, kolik zahraničních delegátů může na Stavbu přijet?

Odpověď zněla: Sdělte přesně, kdy delegáti přijedou ! ÚV SČM ozná milo: Delegáti ze zahraničí přijedou 20. července 1947. Hlásili jsme do Prahy: Zahajujeme stavbu silnice Litvínov Lom v délce 1100 m, s ručním výkopem 1400 m3. Delegáti se mohou zúčast nit práce na tomto úseku.

Do příjezdu zbývalo jen dvacet dní. Pracoviště jsme připravovali ve dne v noci. Kácel se les, vozily dílce na baráky, shánělo nářadí.

Chyběly koleje a vozíky. Hledali jsme, kde se dalo. Začala se vy měřovat osa budoucí silnice.

Tempo bylo pekelné. Vědomí, že delegáti festivalu již plují na lo dích z Australie, z Ameriky - nás pohánělo. Chtěli jsme, aby mezi nás přijeli, aby s námi pracovali a žili, zkrátka, těšili jsme se na ně. Rok byl suchý, nepršelo . Zásobování potravinami bylo svízelné, chy

běla zelenina. Brigádníci kritisovali stravování, tempo však nepole vilo. Měli před očima cíl; splnit pracovní závazky k oslavě půlročního trvání Stavby mládeže a příjezdu delegátů z celého světa. Sucho s sebou přinášelo požáry v Krušných horách. K táboru i na

staveniště přijížděla často auta. Odvážela brigádníky do hor, kde po máhali hasit požáry. A stalo se nejednou, že v nočním tichu bylo slyšet ze silnice vedle tábora brzdit auto. Tichý hvizd brzd byl pro mládež

„ nejsilnější“ sirénou. V mžiku tábor ožil, brigádníci běželi polooble čeni, s botami v rukou na silnici.

Jedné noci jsme však skutečně dostali zprávu o velkém požáru. Nemuseli jsme dělat žádný poplach. Před barákem vedení Stavby se

v několika minutách sbíhali noví a noví brigádníci. Nikdy jsme ne přišli na to, jak to měli zařízeno, že věděli vše stejně rychle, jako my. Odpočítali jsme 200 brigádníků a ostatních 500 mělo jít spát. Nešli. Čekali až všechna auta odjedou. V duchu si říkali : „ Co kdyby přijelo 146

Věděli jsme, že po namáhavé práci potřebují odpo činku , že bychom měli důrazně nařídit, aby šli spát. Dokázali jsme

ještě jedno ? "

však brigádníkům jen mírně říkat: „ Tak dejte si říci a jděte přece už spát."

Od lesních požárů se vraceli nevyspalí, umounění a s ohořelými kal hotami. Jednomu chybělo obočí, druhému kus vlasů. A místo do tá bora jezdili rovnou na pracoviště, kde se pak přemlouvání ke spánku opakovalo. Poštou i osobně jsme dostávali dary. Věnovali je brigádníkům ob

čané z Prahy, Chudeřina, Lomu i odjinud. V balíkách byly knihy, bábovky, vánočky , koláče. Všem nám to bylo dvojnásob milé. Vždyť

to byly projevy uznání i pochvala za naši práci. V noci z 22. na 23. července nespal na úseku Lom ani jeho vedoucí

Honza Mühlfeit, ani jedna polovina brigádníků. V noci se metr po metru prodlužovala a podsypávala kolej . Ráno bylo položení 32 m

kolejí pro polní dráhu dokončeno. Druhá polovina brigádníků vítala první zahraniční brigádu - 233 studentů z Italie. Den byl slavný : Byl zahájen výkop na silnici Lom

Litvínov. Naši brigádníci ukazovali přátelům z Italie, jak držet lopatu, jak zacházet s krumpáčem. Bylo vykopáno a uloženo do násypu prvých 70 m zeminy.

Najít brzy ráno nebo pozdě večer na kopečku u Lomu některého z vedoucích Stavby mládeže, nebyl žádný div. Vždyť „ kopeček" to bylo 1400 m zeminy, kterou měly brigády mládeže vykopat a odvézt polní drážkou, prostě „ odstranit" z cesty !

Dokážeme to? Žádný z vedoucích Stavby mládeže nebyl stavař. A ten jediný z ONV Most, který to měl vlastně na starosti

neměl ještě

-

vyměřenou osu silnice. — Začali jsme kopat a nevěděli, kudy pro chází výška silnice v kopci. Jsme vysoko nebo nízko s výkopem? Ne věděli jsme.

Náš Svaz mládeže byl tehdy „ starý“ dva roky. Proto nám otázka , zda budeme mít sílu dokončit silnici, nedávala spát. Nesplnit úkol to by nebyla jen ostuda. Reakce, vedená Zenklem, Majerem a ostat

ními by toho využila proti našemu Svazu mládeže. Ne ! To jsme připustit nesměli !

Každý večer byly v táboře Stavby besedy brigádníků se zahranič

ními hosty. Brigádníci nadšeně vyprávěli o naší zemi, o práci a životě mládeže ve Svazu. Sami pak naslouchali vyprávění o životě mládeže Písně tábora byly bohatší o revo v Italii, Kanadě, Francii , Anglii. luční písně z jiných zemí. Do běžného hovoru mládeže pronikala nová

slova : Při vydávání oběda strčil do tebe soused a omlouval se : „ Pardon camarade.“ Jel jsi pomalu s vozíkem betonu a už jsi za sebou slyšel : „ Avanti! Avanti ! " 147

!

Zajišťovali jsme i jiné věci. Chlapci a děvčata chodili oblečeni jako ze škatulky. I těch pár jednotlivců, kteří si nechali narůst vousy a

chtěli je „sundat“ až pojedou z brigády domů, bylo najednou oholeno. Na silnici Litvínov-Lom se objevila velká tabule s nápisem: Pondělí

Úterý

Rakouská brigáda dosáhla 132 vozíků. Gottwaldovská 110 vozíků. Gottwaldovská brigáda dosáhla 185 vozíků. Rakouská 138 vozíků.

Středa

Gottwaldovská brigáda dosáhla 203 vozíků. Rakouská 162 vozíků.

Ne vždy však naše brigády vyhrály. Vážnými soupeři i vítězi byly brigády -- bulharská, polská, maďarská.

Švýcarská brigáda byla složena z mládeže různých organisací. Ne bylo tedy divu, že někteří členové brigády v prvních dnech hledali v Litvínově Rudou armádu, prázdné obchody a ve výkladech jen atrapy, jak o tom denně psala velká část švýcarského tisku. Hledali však marně.

Ukázali jsme zahraničním delegátům jesle v Litvínově. Byli nadšeni. Sami porovnávali platy a náklady pracujících u nás a u nich. Naše mládež byla překvapena, když slyšela od švýcarských přátel slova : „ Vám se žije lépe, než nám . “ A takové přiznání jsme pak slyšeli ne jednou v různých jazycích. Ve švýcarské brigádě byli mladí manželé. Při odjezdu ze Stavby

řekla nám mladá žena na rozloučenou: „ Vy jste velice bohatí, šťastni, ani nevíte, jak ! Povím vám jedno srovnání, pro vás bude nezvyklé, ale pro mne je měřítkem bohatství a štěstí.

My dva již šestý rok skládáme frank k franku, abychom mohli mít alespoň jedno dítě. Musíme mít pro začátek našetřené nějaké peníze. Vždyť kdyby Fred ztratil práci, nevím, co bychom dělali.

A podívejte se vy kolem sebe! Tolik dětí jsem u nás ve Švýcarsku nikdy neviděla. Tak zdravých a pěkně oblečených. To je vaše bo hatství. Mluvila jsem s mnoha lidmi, žádný však se ani nezmínil o tom, že má strach, co bude zítra, že se bojí o práci. To je vaše štěstí.

Usilovně pracujte, moji milí, neboť vaše úspěchy nám všem , kteří tak ještě nežijeme, budou příkladem a posilou k dalšímu boji. “ Jiní se s námi loučili vřelými slovy, vepsanými do pamětní knihy Stavby mládeže : „ Ze Stavby si odnáším nezapomenutelné vzpomínky na obětavou,

nadšenou mládež nového Československa. Budou patřit k mým nej krásnějším vzpomínkám. Přeji vám, drazí přátelé, mnoho, mnoho

úspěchů .“ Dr Monica Felton 148

Londýn.

Monica Felton byla o několik let později vyznamenána mezinárodní Stalinovou cenou Za upevnění míru mezi národy. „ Vaše mládež má upřímný vztah ke všem národům bez rozdílu ras a umí nenávidět fašismus. Tento hluboký dojem si odnáším s sebou do Ameriky a budu ho tlumočit členům naší organisace." Rose-Marie Ellingtonová, Alabama

„ Zde u vás jsem po prvé mluvila s mládeží, která pracovala v ille gální organisaci. Můj obdiv patří vaší statečné mládeži, Stavbě a vaší krásné vlasti.“

D. Wilton -Surrey

Malý Alfréd z francouské brigády byl příliš rozrušen, než aby mohl

udržet pero v ruce. Před odjezdem naposledy pohladil svazáckou vlaj ku a tmavé oči měl plné slzí, když říkal : „ Toho až se dožijeme jednou u nás v Alžíru ... “

Zanedlouho jsme dostali zprávu, že Alfréd byl po návratu domů

zatčen a uvězněn, tak jako mnozí delegáti Světového festivalu mlá deže.

Zahraniční brigády odjely. Politické uvědomění brigádníků však bylo posíleno, iniciativa brigádníků rostla den ode dne. Na lomské silnici jsme narazili na skálu. Marné bylo úsilí brigád níků, pracujících s pneumatickými kladivy. Ze skály odpadávaly jen malé kousky. Bylo nutno ji střílet. To jsme jednak neuměli a jednak ONV Most neměl dynamon. Nebyl kompresor. Co dělat? Práce se nesmí zastavit. Uvažovali jsme: kompresor, vrtačky, i když s obtížemi, ale přece jen seženeme. Dynamon si vypůjčíme na šachtě. Kdo však provede odstřel skály ... ? Každé odpoledne chodili k nám po šichtě vymydlení horníci podívat se, jak to „ běží“ . Byli to už naši dobří známí. Když jsme něco ne věděli, běželi jsme k nim o radu, o „ hornický fortel“. Stejně tak tomu bylo i teď. „ To je jednoduché,“ řekli, „ sežeňte si kompresor, my

vás naučíme vrtat a každý večer vám přijdeme odpálit.“ Gottwaldovská brigáda byla na Stavbě poslední den a podle zvyku odjela na prohlídku Stalinových závodů. Na silnici však bylo slyšet hřmot kompresoru a rachot vrtačky. Dva z Gottwaldovské brigády,

Hradil a Dvořáček, na prohlídku nejeli. Vrtali první otvory pro ve černí odstřel.

Nastal večer ... Brigádníci stáli v chumlu kolem havířů, vyptávali se a nejraději by vyzkoušeli všechno sami. Čerti jedni ! Havíři však trpělivě vysvětlovali a nakonec slíbili : „ Tak my vás to naučíme.“ Bri 149

gádníci byli radostí celí bez sebe. Za napjatého ticha zazněl výbuch. Odstřel se povedl, silnice bude v termínu! Na vedení Stavby volal úsek Most: Máme několik nemocných , kteří si stěžují na velké břišní bolesti.

.

Lékař nařídil okamžitý převoz

do nemocnice.

Ihned byly informovány štáby brigád, které sdělily brigádníkům stav nemocných i opatření doporučená lékařem. Brzy bylo v nemocnici ne deset brigádníků, ale dvacet. Lékaři vyslovovali podezření, že jde o tyfus. Počet nemocných se zvýšil na třicet devět. Přišla rozhodující chvíle Stavby mládeže. Rozutečou se zdraví bri

gádníci? Teď se ukáže, zda naše výchova byla dobrá a správná! ... Z nemocnice v Mostě telefonovali : Karanténu odvoláváme, nemocné propouštíme do domácího ošetřování. My i lékař jsme byli překva peni. Všichni nemocní jeli místo domů, rovnou do tábora. Lékař však

u některých na domácím ošetření trval. Zbývajícím povolil zůstat.

A těch několik poslechlo, až když jsme jim pohrozili vyloučením ze Stavby.

Obavy, že se brigádníci rozutekou, byly zbytečné. Morálka naopak zesílila .

Na jaře navštívila sever delegace ze Sovětského svazu. Když jsme hovořili o Stavbě, vyptávali se nás soudruzi nejen na práci, ale i na to, jaké písně a básně již na Stavbě vznikly. Odpovídali jsme pomalu a dosti neradi: ,,Prozatím byla složena jen jedna báseň . “ Za několik měsíců zpívaly brigády ráno i večer píseň Ivana Poledne „ Směle jen, svazáci, k dílu ... “ Píseň se stala hymnou Stavby mlá

deže i písní svazáckých organisací. Básně Hugo Bergmana se recitovaly na kulturních večerech.

Rostoucí domky vábily k sobě každou neděli občany z celého okolí. A brigádníci, pracující v neděli, slyšeli, jak děti, předbíhající rodiče, na dálku volaly: „ Mámo, ten náš dům už má tašky. A ty dva vedle mají už okna ...

Radost těch prvních, kteří měli opustit staré, vlhké kasárenské byty, postavené pro ně kapitalisty, byla velká a přenášela se i na brigád níky. Pýchu i radost, kterou jsme prožívali z „ našich domků “, vy jádřil brigádník Jarka Vadura v básni: Pro krásu toho okamžiku,

kdy první dělník po pokoji se rozhlédne

a očima jej změří a rozhodne

od dveří kroky tři

že postaví si skříň, postýlku dětskou ... Pro krásu

okamžiku, kdy oči mámy zazáří a dítě bude slunce vzbouzet Pro krásu toho

okamžiku

míchačka radostněji zpívá, o závod běží transportér a cihly rostou pod tvojí kdysi hebkou dlaní

Pepiku Jarko Milo pro okamžik

kdy naše dílo

dozraje v blahobyt. V Litvínově poznali i ohodnotili pomoc při výstavbě severu . Jedna z nových, širokých ulic dostala jméno ,,Ulice brigád SCM " .

Dne 28. října 1947 bylo v pražském Obecním domě slavnostně za za účasti ministrů a za před končeno páté kolo Národní soutěže sednictví soudruha Antonína Zápotockého. Byly vyznamenány nejlepší

závody, pracovní skupiny a jednotlivci. Z rukou ministra Nejedlého přijali odznak „ Za obětavost v práci “

-

Jaroslav Kuida a Ladislav

Hlavín, brigádníci Stavby mládeže. **

Náš tisk přinesl zprávu o zdění v trojkách v Sovětském svazu. Ihned jsme svolali poradu nejlepších zedníků a plánovačů. Po seznámení se způsobem zdění v trojkách bylo rozhodnuto pracovat touto novou me todou.

Byla vyhlášena první soutěž ve zdění v trojkách. Již v prvých 8 dnech byla norma zdění zvýšena o 128 % za směnu. Při starém způ sobu zdění dosahovali naši mladí zedníci 2,5 mø zdiva za směnu. Při zdění v trojkách podle sovětských zkušeností se jim denní průměr zvýšil na 5,70 m3 zdiva.

Podzim brzdil deštěm , mlhou i krátkými dny plnění plánu na úse 151

ku silnice Litvínov - Lom . Brigádníci si hřáli zkřehlé ruce u malých ohníčků. Čas od času zaběhly na pracoviště „ naše hornické mámy“ z Lomu. Přinesly brigádníkům hrnec teplé polévky nebo kávy, pro zahřátí.

Brigádníci žili myšlenkou - dohnat zpoždění plánu. Pracovalo se celou sobotu, někdy i v neděli. Plnění se zlepšilo, stále to však nebylo sto procent !

Jednoho dne volala na vedení Stavby šachta z Lomu. Soudruzi se

dotazovali: ,,Kdy nám vrátíte kahany?" Překvapeně jsme odpovídali : „ Vždyť máme od vás vypůjčen dy

namon. Ten vrátíme brzy, ale o kahanech nic nevíme! " Na druhém konci telefonu se ozval smích a rozhovor byl rychle ukončen s poznámkou: „ Až nebudete kahany potřebovat, tak je vraťte !"

O kahanech jsme opravdu nic nevěděli. Za několik dní po tomto rozhovoru jsme se šli večer podívat na pracoviště. Po celé délce silnice matně hoří ohně kolem úzkokolejné dráhy. Na kopečku u Lomu vy skakovala světýlka první druhé, třetí ... Záhada kahanů byla ob jevena. Vypůjčili si je od horníků brigádníci, kteří po večeři tajně odcházeli na pracoviště dohánět plán. Na Stavbě se zrodilo nové hes lo: - Plán musí být splněn! Po mírně se zvedající pláni, s vysokým, dřevěným křížem. šli chlap ci a děvčata, kteří pracovali na odkrytí základů zničených Lidic. Hlasitého slova zde při práci nebylo slyšet. A když v některé sku pině údery krumpáče ztichly, ostatní bez hluku odložili nářadí a šli...

Otřesný byl pohled na odkryté základy Horákova statku. U jeho zdi bylo zastřeleno 173 mužů a chlapců. Ve sklepě Horákova statku ležela pokrývka, nesoucí stopy zaschlé krve ... V základech domku Růženeckých byla nalezena ohořelá pohádková knížka. Byla to dívenka či chlapeček, který si v ní četl, než přišly fa šistické bestie? Našla matka alespoň děcko, když muže ztratila u té to zdi?

Temné dny a hodiny fašistického řádění v Lidicích znovu ožívaly v myslích chlapců a děvčat. V očích se chvěly slzy a ruce se zatínaly

v pěst. A v srdcích lidí se rodilo odhodlání pracovat ještě lépe, aby náš život byl šťastnější. Rodila se rozhodnost stisknout hrdlo kaž dému, kdo by se odvážil narušit naše budování!

A základy k příští, radostnější budoucnosti byly pokládány ne daleko.

Na vršku nad zničenou obcí pracovaly brigády mládeže na výstavbě nových Lidic ! Brigádníci pracovali ve výkopech, na kanalisaci, bu 152

dovali silnici, která dostala hrdé pojmenování „ Silnice národů “, neboť i zde se v práci setkaly ruce mladých lidí z celého světa. Hluboce pohnuti stáli naši přátelé nad troskami, jež jako by vo laly: Dívejte se, děti velké Ameriky i malého Švýcarska, dívejte se všichni, kteří jste nepoznali hrůzy války a bestiálnost fašismu! Dívali se a slibovali: Budeme doma vyprávět a budeme varovat ! .

Jak čas ubíhal, přibývala i na lidickém úseku vykonaná práce. Slova „ Lidice musí žít!“ se stávala skutečností. V den vítězství československého lidu

25. února 1948

- byl za

hájen, jak rozhodl ÚV SČM dne 21. ledna 1948, další úsek Stavby Vizovice.

mládeže

Romantický kraj s kopci a lesy. Políčka, rozházená po stráních, malé dědinky a po kopcích jednotlivá stavení - Valašsko. Ve sněhu a mrazu stavěli brigádníci tábor, káceli les a vyměřovali trasu příští

trati. Často v údolí na silnici zastavilo auto. Náhodní hosté byli pře kvapeni pracovním ruchem v tomto zapadlém koutu Moravy. Proto se zastavili, aby se zeptali: ,,Co zde děláte ?" Brigádníci odpovídali : ,,Stavba mládeže . " A vyprávěli o druhých úsecích, Litvínově, Lidicích, Mostě. Nakonec vždy dodávali: „ A to neurodilo se. Sovětský ještě není všechno ... Loňský rok byl suchý

svaz nám posílá celé vlaky obilí. V Černé pri Čopu je nestačili vy kládat, proto i tam nastoupili brigádníci Stavby mládeže!" Stavěli jsme tábory v Pozděchově a Bratřejově. Brzy stálo prvých devět baráků a kuchyň. Měli jsme i studnu – ta však nestačila, a v po tůčku, protékajícím v údolí, byla voda zdravotně závadná. Vodu jsme museli z daleka dovážet. Přísun však nestačil.

Bylo nesnadné uhlídat chlapce a děvčata , aby nepili závadnou vodu, ale uhlídali jsme je.

bylo nové slovo ve „ slovníku “ Stavby mládeže i v po někud odlišném významu toho slova. Jak k tomu došlo ... Vedení Hlídat

-

Stavby mládeže jelo na delší služební cestu autem ; „ Kádíkem “, jak

mu všichni říkali. Po několika kilometrech vypadlo za jízdy jedno zadní kolo. Smyk, brzdy - a Kádík se zastavil u příkopu. Bylo zjiš těno, že všechny matky na šroubech u kol byly povoleny a držely jen na začátku závitu.

Reakce vztáhla své špinavé ruce i na Stavbu mládeže.

Hlídali jsme bedlivě jako nikdy předtím ! *

Měli jsme těžkosti a jaké ... ! Co bylo v našich silách

to jsme 153

odstranili. V tom nám pomáhal časopis ,,Stavba mládeže“ . Na jeho stránkách byla pochvala i kritika. Na příklad: Na Stavbu přijela návštěva z národního podniku Baťa. Delegace si prohlížela tábor a viděla, jak si děvčata v železňáku a kbelíku pe rou prádlo. Delegace, pohoršena tímto stavem , dělala rychlý závěr -

zajistit pračku. Návštěvy se střídaly. Začali jsme vést statistiku pří jezdů aut.i delegací, které si do notesů zapisovaly: Ihned dodat výheň ! Brigádníci mají tupé krumpáče, těžko se jim pracuje!

Postavit

umyvárnu! Brigádníci se myjí ve špinavém potoce ! Protože delegace jen jezdily a psaly si do notesu – přestalo se nám to líbit a Blanka Pavlů napsala článek do „ Stavby mládeže “. Článek byl vysázen, stránka zlomena, ale tisknout se nebude ! Proč? Není přece možné, aby byla uveřejněna kritika na n. p. Bafa Nesouhlasili jsme a k tomu ještě v tiskárně n. p. Baťa vytištěna ! a odpověděli: Casopis vytiskneme jinde ! Byl z toho velký poprask. Vedení Stavby bylo předvoláno do osmé ho patra administrativní budovy ředitelství. Nejdříve se hovořilo mírně, později se hlas na obou stranách zvyšoval. Neustoupili jsme a s veškerou rozhodností jsme prohlásili: Oprávněnou kritiku ne necháme potlačit!

Zahajovali jsme výkop na trase. Proslov Jardy Krále byl krátký, pohnutím se mu nedostávalo slov. Z Buzuluku, přes Bílou Cerkev až k Dukle šel, bojoval po boku Sovětské armády. Začal jako vojín a do

Prahy se vrátil jako poručík. Bojoval,, dával příkazy – v této chvíli však byl Jarda vzrušen, nemohl mluvit a byl rád, že brigádníci volají: ,„,Cestný výkop - chceme Majku Bednaříkovou !" Čestný výkop, to nebyla jen pozornost k děvčeti, ženě, to bylo vyznamenání pro Majku, dobrou pracovnici. Skromná, veselá, černovlasá Majka, přijela hned na začátku Stavby

do Litvínova. Vyměnila jehlu a nitě za krumpáč a lopatu. Včera švadlena, dnes brigádnice, později funkcionářka štábu brigád mládeže. Mnohý kulturní večer na Stavbě končil. Večerka. Mládež však vo lala : „ Ještě Majka, Alice ... !“ A Majka s Alicí zpívaly na dobrou noc moravskou lidovou píseň. -

•

*

Když jsme stavbu začínali, měli jsme obavy, jak budeme usměr ňovat poměr a vztah mezi chlapci a děvčaty. Nebylo to lehké ... Vy světlit, že rovnoprávnost ženy znamená stejná práva a povinnosti šlo

snadno. Provést to však v praxi znamenalo krok za krokem bojovat o správný výklad a uplatnění. 154

1

Na- pracovišti probíhala soutěž. Chlapci jedné čety přišli s poža davkem: „ Děvčata snižují náš výkon my je nechceme! “ Ptali jsme se : „ Proč ? Pracují snad děvčata špatně? Ulejvají se ?“

„ To ne ! "

odpovídali chlapci prudce : „ Děvčata pracují dobře, ale nemají takový výkon . Když narazí ve výkopu na kámen, samy ho ven nedostanou. Musíme jim pomáhat a zdržujeme se." Dlouho jsme debatovali, vysvětlovali, že dosažení úspěchu není jen otázkou fysické síly, ale že to především závisí i na správném roz místění pracovních sil.

Ukazovali jsme, jak při správném rozložení, na příklad v betonářské

četě, kde děvčata mohou pracovat u míchačky, u přísunu štěrku, je možné normu nejen splnit, ale vysoko překročit. Vysvětlování, pře svědčování dalo práci, ale vztah i poměr se lepšil. Děvčata na Stavbě ta uměla chlapcům říci, co není pěkné, až se červenali. A domluvy brali vážně, dávali si zatraceně pozor, aby se

před děvčaty „neuřekli".

Málokdo, snad jen ten , kdo to prožil, uvěří, že na Stavbě bylo nejtěžší najít děvčata na umývání nádobí do kuchyně nebo na psaní do kanceláře. To přece nebyla „ práce“ !

Zbytek brigád dokončoval na úseku betonáž. Umazaní, unavení vra celi se chlapci do tábora kolem louky plné květin. Zanedlouho potom

spatříš u vchodu do baráku, kde bydlí děvčata ze všech brigád, ve likou kytici pestrých, barevných květů ... „ To pro vás, naše statečné a milé, to pro vás.“ . ***

Před rokem jsme začali soutěžit. Byla vyhlášena prvá 40denní sou těž. Pak přišla druhá, třetí. Naučili jsme se soutěžit, hodnotit a při stoupili jsme k soutěžím 10denním . Soutěž jednotlivců , čet a brigád .

iniciativa , rostoucí den ze dne,

to vše pomáhalo překonávat nejen těžkosti, ale i urychlovat termíny úkolů. V soutěži byl splněn i úkol, který se nám zdál být nemožný, nesplnitelný. Příkladů, zkušeností byly desítky . A nejen z pracoviště, ale i z běž ného života v táboře ... .

Jednou večer, po přednášce o Sovětském svazu, jsme seděli ještě s přednášejícím v kanceláři. Měli jsme mnoho dalších dotazů. Pozdě jsme se rozcházeli. Tábor byl ponořen do tmy, v jídelně se však sví. tilo. Proč to? Šli jsme se podívat. Pražská brigáda dobrovolně umý vala podlahu a okna.

Jindy se přes noc objevily v táboře koše na papír. Při ranním ná

stupu do práce se v hloučcích překvapených brigádníků horlivě dis kutovalo : „ Kdo je udělal, kdo na to přišel?" Brněnská brigáda se usmívala . jen .

155

Byla neděle, den klidu. Ne však pro vedoucího brigády Julia Fučíka soudruha Diviše a jeho brigádu. Rozhodla se a hned také začala

s květinovou úpravou před svým barákem. Za hodinu bylo vidět ten týž ruch u baráku kladenské, brněnské a ústecké brigády. Fučíkovci

to bedlivě pozorovali. Měli radost z následovníků, ale byli si jisti, že je ve výzdobě nikdo nedožene. V soutěži jsme se však dopustili jedné zásadní chyby a dosti dlouho nám to trvalo, než jsme na ni přišli a odstranili : zapojit do soutěže mistry a techniky! Naučili jsme se sledovat plán i provádět rozbory plnění plánu. Ne

byly normy – vypracovali jsme je. Neplnění plánu u některých bri gád jsme rozebírali ze dvou hledisek : Je to zaviněno nedostatečnou

politickou prací brigád nebo špatnou organisací na pracovišti? Museli jsme se neustále učit organisovat práci ve stavebnictví. A v tom nám pomáhali mistři.

Stalo se, že normu nesplnila brigáda, která předtím plán vždycky splnila. Co jsme zjistili ? Že brigáda odkopala měkkou povrchovou ze minu a teď již kope v zemině, kde jsou zčásti kameny. Norma jí však

zůstala stará. To byla naše chyba ! Plán byl plněn, funkcionáři polevili v docházkách na pracoviště, neznali pracovní podmínky brigád a má lem bychom byli při hodnocení soutěže rozhodovali falešně. Ve Vizovicích byla soutěž organisována tak, že každý večer byla

hodnocena nejlepší brigáda dne. Té pak byla na jeden den propůjčena putovní vlajka. Kromě toho byly brigády hodnoceny každý týden a -

nejlepší brigádě týdne - byla propůjčena na týden vlajka úseku, s níž chodila na pracoviště. Absence klesla na 4,8 procenta. Při uvážení, že mládež pracovala za nezvyklých podmínek, že snadno docházelo k malým úrazům, kte

rým nebylo možno zabránit, jako puchýřům na rukou – byl to velký úspěch. Museli jsme často bedlivě kontrolovat, zda jsou brigádníci, uznaní lékařem, skutečně doma. Stávalo se nejednou, že jsme je mu

seli ostře vykázat z pracoviště. U krátkodobých , šestitýdenních brigád nezvyklost práce způsobo vala samozřejmě větší únavu než u brigád dlouhodobých. Proto jsme

vedle hlavní přestávky zavedli pětiminutové přestávky po každé ho dině. Brigády, které byly s plánem pozadu, „pětiminutovky“ nedodržo valy. Bylo rozhodnuto, že se přestávky musí udržovat! Stalo se a bri gádníci doháněli plán zlepšením organisace práce.

Byla neděle, na níž se každý na Stavbě těšil. Sportovní den! Ráno nastoupili všichni brigádníci na hromadný běh , kterým byla zahájena

soutěž ve všech sportovních disciplinách. Největší pozornosti se těšil 156

turnaj v odbíjené. Najednou byl však napínavý zápas přerušen. Co se stalo? Proč odcházejí dva nejlepší smečaři ? Z jiných disciplin odchá zeli jednotlivci ... Na propusti 8,6 byl zpožděn plán. Brigády rychle vybraly nejlepší

pracovníky a ti nastoupili. Za hodinu byli vystřídáni dalšími. Pro pusť 8,6 byla záležitostí všech brigádníků, jak to také za všechny v básni vyjádřil student Jiří Reichl : Tady to bylo,

na naší propusti osm, šest. v blátě se utopilo tvé liné pohodlí, a v pevnou pěst dlaně ti ztvrdly. Tady to bylo, na naší propusti osm, šest. Rostlo tu dílo,

z úderek krumpáče, zvonění lopaty.. Tady jsme dostali křest. Dnes víme všichni, já i ty, jak chutná říci: „ Práci čest!” Tady to bylo , na naší propusti osm, šest. Inspirovaná mladá silo,

jak básnik polibkem Múz našlas tu jedinou z cest, jak stavět socialismus.

1

A teď už se nedáme ničím splést, jsme nová generace , modelována rytmem práce, na naší propusti osm, šest.

V bratřejovském táboře držela prvenství v odvozu zeminy u bagru vizovická brigáda : 66 vlaků za směnu! To ubíralo mladoboleslavské bri

gádě na náladě, ne však na chuti do práce. Brigádníci dělali, jako když bije ! Večer šli do tábora s transparentem, na kterém bylo struč né: 72 vlaků! Vizovická brigáda první blahopřála brigádě mladobo leslavské. 157

Následujícího dne tomu bylo obráceně. Brigáda mladoboleslavská šla blahopřát vizovické k výkonu 73 vlaků. Výkon byl znovu a znovu překonáván , až bylo 78 vlaků za směnu. Radost brigádníků byla bez mezná. A na oslavu úspěchu „ pohoupali “ ve vzduchu i svého mistra a bagristu. *

Večer bylo na světnicích i v jídelně rušno. Brigádníci pracovali dál, ovšem trochu jinak, připravovali nástěnné noviny, vyřezávali fi gurky ze dřeva, ryli do kamene, modelovali z hlíny. Nacvičovali nové písně, básně, připravovali kulturní vystoupení. Naše drobná práce, především účast předních umělců, jako Plachty, Burešové, Neumanna, Průchy a j .,) silně zapůsobila na tvořivost mládeže.

Když Jaroslav Průcha recitoval „ Krále Lávru " či předváděl, jak vý značný český herec Mošna studoval postavu Molièrova „ Lakomce “ , mohl v nabité táborové jídelně špendlík spadnout a bylo by ho slyšet.

Den brigádníků byl i po skončení pracovní směny tak naplněn, že si

na to někteří na začátku brigády nemohli ani zvyknout. Postupně však, když v přednáškách a debatách brigádníci získávali nové vě domosti a zkušenosti, přicházeli sami s dalšími návrhy, jak obohatit volný čas. Před odjezdem skládali brigádníci zkoušky, které sami na zvali „maturitou“. Každý si vytáhl obálku, v níž byl lísteček s třemi

otázkami - politicko -hospodářskou a kulturní. Jedni začali odpovídat hned, jiní z počátku, jak to bývá, trošku koktali, ale pak se rozhovo řili tak , že jsme museli několikrát opakovat: stačí, stačí!, aby se vy střídali všichni. Výsledky „maturit" byly měřítkem vykonané výchov né práce v brigádě.

Loučení se Stavbou mládeže bylo pro brigádníky těžké. Často ještě těsně před odjezdem se chlapci a děvčata rozběhli naposledy podívat se na domky, na silnici nebo pohladit „ náš“ bagr. *

Na Stavbě pracovalo 10.000 brigádníků, z toho 3000 delegátů ze za hraničí.

Našemu hospodářství přinesla Stavba mládeže Lidice - Most - Lit vínov~Vizovice 231 bytových jednotek, silnici Lom - Litvínov a mno

ho další vykonané práce. Především však vychovala - nového člo věka.

Jeden z brigádníků se jmenoval Antonín Tůma. Byl vedoucí brigády a když odjížděl ze Stavby, řekl: „ Budu vzpomínat na krásný kolek tivní život, kterým jsme se zde učili žít. Na pracovní nadšení a snahu mládeže, která dokázala v krátké době zdolat i velmi těžké úkoly.

To si budu připomínat a ve svém dalším životě chci vždy dělat jménu Stavby mládeže čest !" 158

Závod, kam Antonín Tůma nastoupil, dostal dopis ze Sovětského svazu. V něm žádali kubaňští kolchozníci dodání vodního žacího stroje na sekání šestimetrového rákosu. V závodě z toho byla radost i sta rost. Jak splnit termín dodání při malém počtu dělníků a zastaralém způsobu práce?

Na to odpověděl svazák a mladý komunista Tůma, vyznamenaný v Litvínově třikrát údernickým odznakem , podáním zlepšovacích ná vrhů, které pomohly zvýšit výrobu a splnit termín. Za příkladnou práci bylo Ant. Tůmovi propůjčeno presidentem republiky vyzname nání „ Za zásluhy o výstavbu “. Svůj slib, daný na Stavbě, splnil.

V závodech, JZD , ve městech a vesnicích žije a pracuje naše mlá dež. Na každém místě je možno vytvořit družný, kolektivní život, naplněný radostí a smíchem mládeže, půjdou-li členové a funkcio náři ČSM v čele, budou-li v práci i ve vzdělání neustále zvyšovat

své znalosti a pracovní výkony, budou-li umět mládeži poradit, bu dou-li ji umět vést. A tomu se musí každý z funkcionářů mládeže učit. Je to čestná funkce, která se získává prací. Prací, která mládeži umožňuje stát se pomocníkem naší rodné strany na cestě budování, na cestě k socialismu.

4 A to je tím nejkrásnějším posláním naší mládeže.

159

ROZBIJTE OKO VY

. .-

Keil

Proti horthyovskénu rezimu v Ceskoslovensku ! Proti persekuci komunistického hnuti!

Velká protestní schůze v pondělí 18. dubna 1921 večer ve velkém sále na Žofine. Agituje!

Prijdte protestovat!

Prijdte protestovat!

Dělníku! Dělnice! Mladý proletáři! Pomóry domokratická ropublice stavaji se Bosnesitolnými . Noe statni opirajici se o krik vlastenecké ulice s podšky : moc , ktorá Jest jen nastrojom skrývané diktatury buržoasi . a kapitálu ktorá rozhodla se naprosto bezohledno 3sti proti všemu dolnickému , nidio tak posledni illuse pracujici tridy ..da okratieko n " state . Ceskoslovenski republika atals se oldoradem vyslou aktivaich dobrodruho . 310dinot dyva16 monarchi .. Krev pratakych Silych past pakett , nosteckych ulic - krer prolita na Slovenska josta jost y corat

Jeat . pall proudy alsi rodia tisied sabonyeb a salarovaných soudruho a 113 sas .

Sto Jine, pred Born akten nas111. Vladnich organa ,

vadonya tentokrat.

besprikladnou surovosti proti mlados1 . A sirdi votojnost i velci apostolov humani

281

Xašo organisao . Jsou respoustony . bekretaristy savirany , nasi no jiopsi soudrusi stváni Jake psanct . ddvernici nadoni datasetvez , o te es as såklado xrob rakoustych PITA

: ? 8.5

Symbol pas bo ptosveddoni , Bol viry VO 13631ti Doroho komuniati : okabo syita- ruda hveida a kladiva & Srpon , prochazi spolu s sai ohnan perse ku . yafine , amari joate Jasas31 , 3. vyjde ata ja • Jako my . Jeste diatsi . no Slovo S90 poslans

day proletart u klonosioiho stroji , u pleby zaptaseny, Blady proletari 11lna , kaneolari i vo akolo ,ty , ktory jsi dosud noura111 do dislodka , stej18 desud atranou s porosbodl jsi sel ty , ktorého 18k 31 trianymi slovy o blahu ne . roda to Sost • blabu vrchnich näkolika tisie a Jojich otců , så ktoré pobudou bati poslati te biti a.; ty , kolon ktordhe rostabuji se sita lichoticich so bidayoh , ktori apos jdou 3 Pobou , aby te sitra srudili s3 88 stribrnych . 58 any abere ,

i da ukradony dom .

Xoshoot - li sústati otroke v továrni kapitalisty , vydalavajiciho s trého potu iliony Beghe 8-11 s. stati edle tasadho dobytka inyontaron spupa bo velkostaturo , aoohoes - 11 v kanool & ri stiti s• parasitou produktivne pracuj101 apol.Anosti , 81 krváceti neb tro prolévati sa sajmy Tyych vykoristovatold a Jo . Jol vlasti , ktora pro Tob . Jest Jon praninen bidy • utrpeni , pak musi byti na

pronásledovánt komunistické mládeže, Eton atos1 aprvoleh tadach proloteriitp . boju3101ho uvaj volky boj . odpovázono hromadným vstupováním do jek tadı do

dnešní doba sode

Dani , jde proti nimi

Dálnici a dálnice ! Otcové a matky ! Jene datai Vasi krve , prehladto slavnostni nas svasok volko rodiny komas . Biokého proletaristu ,

Porsókuo . proti nas vodou a odraditi Vás od vytvofoni jednotné komuni stions fronty prelotariatu yksoh narodnosti v republice . Vaši odpovedi musi byt

Komunlatická strana Československa, 3o31 Jane ptodvoje . Ir • Borosbodndstil froklamujte we wataloni Jeone • poslom ) ME A 40 I Komulailleled achal

A4 svitova socialni revolucel

Leták k protestní schůzi na Žofíně proti rozpuštění organisací Komsomolu v roce 1921

Po konfiskaci druhé vydání. Proletail všech zeml,

české vydá.....

spojte set

KorunirilKAMADEZ Organ Komunistické mládeže Československa fednotlivé disloke, pro ne

Cislo 9.

zametine rond 12 ka Propagacor Eisla ke

V Liberci, u záři 1923

Vychant wnow in sine. Acroinistrave a redalce . Prala karton. Krawsk **311.

Titulní list časopisu Komunistická mládež k Mezinárodnímu dni mládeže 1923

Ročnik II.

PROLETARI VŠECH ZEMI, SPOJTE SE !

KOMUNISTICKA MLADEŽ USTREDNI LIST KOMUNISTICKÉ MLÁDEZE V ČESKOSLOVENSKU. Solo

Prano 1. lidtna itas

1. květen 1925 .

bellalatcsok po e worky Waltari si se po

ceste

se . petite bol board

te boje . Pasaule deveni, .eh won w Mit

bole les

roliche

oko koloredhe pro

provela toutes Will

velo be

dr. Hisok pripalodh proleterite loodab W wykottelovend

i love stora

derisk poleted.pl to proleteribles the wrote teda wykothermatahtoo .

barlo al lot 2 rack pain komunitetih kaakkomoded stress krale

vyroll Ostelle wewe plan by vo a politiche della Tok doel Alice Les Joboty South hoped to

Komunitieillidet

Kto vie Vytrono dotace nos honte cole vybory . more detu dorowth savo Sauti su Mawy wide reformateb des tarletu. A de

V Jeleke stene , uvely the who • doy del cuero

do los

dotal

Lojave rol ho proces Iroot hesita wale

Solose

Del

Ophe domestre des • Lewis podran lol lololo politiek otro download pidempe

vedono lo

pocki ovo

e shthal

Wohlo bo rette the i pravedie poledavky praca colod

Wedne bilete, a tak sabadelle

donde pod

leitet do tek Jelik, a konkuruety wel toepilda poledit A Leje tyto prawie potokyo watiche e le day levet bolorad Irell. Prode she petal vattende doll i

Mehke aktivity sich dick

Volore

cheese do

--

Wheeleda

Do boja za všzobecné zojšeni a22 ]!

Stajnou mzdu za staje w prici! pru jednota odb]Papjci orgnisaci! Proti drahott a zbidačování mas ! Protimafáckému alitarismu! To jsou bojovmi hesla, za kterů

Prati politickému teroristickému režimu

kapitalistickévady! Prati zrade sociálních patriotal Pro jednotaon bajosnou frontu pech utiskovaných Pro nastolení dělnicko-roleicht vlády! demonstrujeme 1. kwdina 1925.

Májové číslo Komunistické mládeže z roku 1925

Risha mládež mládeti československé Všem mladistvým dělníkům Československa! MIU kamarádil * Vi hartan Rakitibo lombaiatichetta kommakotického sam middelde, ktory socottedalo vo opgeda teniendo Home mladetud del a rolaik , men pracolla salidato Unbo modeliatickyel repable ene pralette • tedad real , Elvoleu a pracovania podmink et blideta. V welbett Veli w pilte obo nepravd a worldwaitfo mlar • postevand melodete v SSSR. Vua faliko

pelle

imati berkata pravda o tom , u lokfal podminok

ako je a proceſe. Prosine

mladatofel dileliked i moddafitaftich potrgalorfel stedet

and round Vital bychom , hotyling into delegad pillefileteli

e preto, abyste

steigen web sympatienici o plant sledietvi dimid, nyhet teko sleditvi odiled desaforades a lesonte sodales demateratiet foto

ad mládeže. Mohli by zde objektivně prozkoumeti, nakolik kon pravdivé spráty • SSSR tychásetid & nistéckta anodi talo delegaci svemi nejen u tia ibolo , abyuto u dosad pravdy • republice Italitet i solelta I poolareal peacefler

i

Smertime voprodovia, ustaviti med pracujid alleda Sovitaks mio

mladiatoyant probati i contealeven heter bort

edod spojení June pierredheal, de timidi mationis feret prodchnuta i vodkerk pracuje mlada Coatsonlovere Vllnine riochas opatreni, abyVaši delegad byla dána možnost, poznati vot mladé generace probetariátu vSSSR riestrane pred Vaani tafiu med fodiny s walich wodootatki Poslaveni mali mládekho wound felld zdaleka takové, jak At ideme ku płodu, vyriausme se rychle dále dále, vyhrnutými rukáty pracujeme vesele a energicky polets bidon m stavbd komunistické polotmont Coceme, abyste - o tom pteeridae u operv Hayale, aftort viti, te wed jodiak organlauce walldete v Ceskoslovensku, ve které mon enfesloovtal medietvi dittaid , vabad betike Jonne presvieteni, te loto make phi videti vichom mladistui proletar Ceskoslovenska bes etalade Nechceme odood i sidném případě určitu, jaké mábhli složení delegece. Prosimo fou o leko, aby

No

delegacibyl skutočné

delald, svaleai ostad koloty v práci

Swethepitank bratroffend poudraty

V Mar , de 13 anos a

thotterdas yher Relatiha lentebeteetha boltbatetike Mankomaty other R L L Sv. MOL. Leolagradat ber R L Ļ M. ML

Výzva sovětského Komsomolu k vyslání delegace mládeže do Sovětského svazu z časopisu Komunistická mládež po návratu delegace

иелений і

ynurody

HISHAMMONTANA 19 mwelekeo ...SHOHIRAN od Jak si představoval mladý dělnický delegát Rusko brýlemi buržoasního a patrio

tického tisku a jak viděl Rusko na vlastní oči . (Zprávy o delegaci uvnitř listu.)

€

Vše pro zdar naší kampaně mezi prac. mládeží venkova. Stabilisačni pokusy kapitalistů maji také za následek zhoršování životních pod ninek proletariátu na venkově, především ale pracující mládeže. Protože je si buržoa sie vědoma důsledků svého počínání, snaží se udržeti vládu ve svých rukou co nejdéle, usiluje o ukonejšení a získání chudého venkovského lidu na svou stranu různými sliby.

V ovlivňování venkovskébo pracujícího lidu pro cíle buržoasie vyniká v prvé řadě straria agrární.

Jaku sliby , dané dělnictvu v průmyslu , zůstaly na papíře, zůstávají nesplněny

i sliby agrárních zemanů. Za tohoto stavu jest pracující třída a mládež na venkově vystavena nejhorší bidě a vykořisťování. Bída a nouze venkovského lidu poří se k bídě nas průmyslového proletariátu. Z toho vyplývá i nutnost jednotného bojovného postu pu a jednotného boje.

Pod heslem jednotné fronty pracující mládeže na venkově i veměstech pořádá . me ve dnech 14. a 21. března 1926 naší kampaň mezi pracující mládeží venkova.

Význam této akce jest úzce spjat s významem právě připravovanými konferen cemi pracující mládeže. Jde o vytvoření jednotné fonty veškeré pracující mládeže k boji proti vykořisfovatelům a za hospodářské požadavky, pro uznání sovětského Rus ka československou vládou a pro vyslání dělnicko- rolnické delegace do SSSR. Jde o zařazení dosud indiferentni venkovské mládeže do bojovných řad, do po litického a odborového hnuti.

Zakládejte vesnické buňky mládeže ! Získávejte zemědělskou a rolnickou mládež do odborové organisace! Organisujte kroužky vesnických dopisovatelů ! Ústředí KSČ. (zemědělská sekce). Ústřední agitační komité mládeže KSČ. Sekce zemědělských dělníků při MVS. Komsomol vedl boj i za lepší život mládeže v zemědělství

More

J

sebej kapitalistiche vien

wia celche roletariat

Pache ortal Dedute

videl .d -soc em sodra padlyd krvi

videolydoll Vo vlak ttiniek ,dich ra Sky

Schoberovl wie od vidou pourteenge kull se provide Seipele ter

Videli cervencev dnech ve le povolalala ho de socialnich Vidnt nude Vidal morate krvare

Ciu 31to

AKIM

Web

ero wala te del de Heel Cerra N. Wide

Com

eg ve bol Barveotil

BOW

Bot Cheng Parte der Gitglied tagja pártnak

VA

12 #e 26

dete

Luân

VIL

VL

IL

1

Jabar Rok Avrou

legitimao putaven .Datum Ausstellung der Datum AHAThulatuma

Lysi Jirefan

DEAS W 2

.

Koynunisticke

Mladi

sluusik Wer

149810.

Hamrus Wloch DANGDnQobortjahr

4

nicova Odharoorgá organiser Comerchaftlich

Abonnent bolt Mota oloiset

Nam

Konfiskováno

mladete komunisticke epublice eskosl Internacionaly (s.rCTIenik ekce )Komunistické Mladete

CASOPIS MLADEŽE PRACUJÍCÍ ZAJMY PRO IVENKOVA NEST

. care

where

Prabarbat

ni sobote baldo Vych Cewek

MLÁDEŽE PRAVDA

Moon

,30. .Prek mm derronee

05

() Motok

re

PROLETARI VŠECH SPOJTE !ZEMÍ SE

VO Новир

5 1

192

192

Komsomolu příslušníka Legitimace

fadila Tak buržoasní censura

192

1

antara

LOVA

Cena Ko fram

Y LLEI 29QITS I

PRAVDA MLADEŽE . KAPILIROJAILY PRACUJCI MLADEŽE MEST I VENKOVA.ORGAN MLADEZE KSE.(SEKCE KIN? Redalky .

v Praze, I. kvåtas 1988 .

Chalo 16-17

Pracující mládeži měst i venkova vzhůru do boje:

proti imperialistickým válkám a na obranu SSSRI

a 8

9

9

2 8

O jednotné bojovné frontě za zvýšenímezd a za 6 hod. pracovnídobu! Květnové číslo Pravdy mládeže z roku 1928

Mladí dělníci a dělnice ! 30.000 horniká ze severočeské uhelné pánve odpovědělo naneslýchanou provokaci uhelných baronů vyhlášenim stavky. Podnikatelé přikte odmitli oprávněný a spravedlivý požadavek horniků o 20 % zvýšení mezd a thidali prodloužení pracovní doby. Hornici nato jednomyslně vstoupili do stávky .Vláda stavi se v boji podnikatelů proti hornikům na stranu podnikatelů , pri čemž

jim pomáhaji také i reformisté svoji odkládací politikou. Témet 25 % stávkujících tvorí mládež, pracujici zatěch nejhorších pod minek a zneužívána ku stlačování mezd dospělýchhorníků. To jsou důsledky kapitalistické racionalisace a uhlobaroni se budou v tomto boji snažiti, aby mladistvé horníky, již jsou z velké časti odborově indiferentni,vhodnými ma névry nebo také násilim donutili, vpadnouti bojujícím hornikám vzad. Jest tudiž nutna největší pozornost. Každý mladistvyhornik musi se ihned připojiti ku organisované třidni frontě hornikú, do odbort.

Mladí hornici musi se v tomto boji postarati o to, aby jejich mimořadné vykořistování, jejich nízké mzdy jakož 1 mzdové rozvrstvení, umožňajici uhlo baronům , abymládežzneužívaliku stlačování mezd dospelých , byly odstraněny.

Požadavkymladýchjsou téžpožadavky dospeléhodelnictvá .Proto do boje pro :

Zrušeni platovych stupnic • sice, denní mzda pro wobodné jak ma po vrchu tak v dole 28.- Kč a 20 procent.

Zrušení jakéhokoliv strhávání pokutu pod. ze mzdy .

Šestihodinová doba pracovní pro mládež do 18 let při plné mzde. Zákaz věškeré prace přes čas. Boj soveročeských horníků jest bojem veikerého delnictva. Neni však pouze bojem uhlobarond proti proletaram -hornikom , nýbrž také bojem statul

moci proti veškerému tridně uvědomělému delnictvu, Nestadi proto pouze projevy solidarity ,nýbrž jest nutna aktivní účast na boji.Jedině tehdy, bude- li boj horniků rozšířen co nejúčinēji veškerým delnictvem a pracující mladeži, jest dana plná záruka pro vítězství horniki. Mladi delnici ve všech závodech ! PHpravte se k boji! Buďte v pohoto vost , a budete odhodláni dopomoci boji hornfkd všemi prostředky k vítězství!

Uspěch horníkůjest úspěchem veškerého délnictva a současně i ranon proti válečným plánům buržousie.

At zije jednotný odhodlaný boj horníků ! At Hje aktivni solidarita !

At zije jednota odbord !

ÚSTŘEDNÍ VÝBOR MLADEŽE KSČ.

Provolání Ústředního výboru mládeže KSČ k stávce severočeských horníků v únoru 1928

Dálnická mládeži! Likvittoti v MVS. pitstorpik k.öterimacmu rozbijeni rudého odborového hnuti. Haks , N Awarmik , Sykora, a ostatni podporovani staticovanými reformátickými vidci, ze strany

loubenymi elementy a celou burtousti, postavih x proti delnikiem , kteří zůstali věrni ROI a strane

Likvidátoři v MVS. chopih ne fašistického pude v době, kdy dělnická trida rozviš svou bojovnou frontu pod vedenim komunistické strany a revolučni čisti rudých odbort, ma platiorme ty , sjezda Rude odborové Internaciondly .

v dobe, kdy Imporialistické hyeny obchází. Sovětský svaz a ohrožujl tivoty milionů dolníků celého světa, v době, kdy fašism nazbytné koučást válečných příprav , soxtml své útoky na revoludni predvoj, viechno delnictvo , v době, kdy strana naštoupila po V. sjezdu správnou politickou linii, v době, köand pred sjezdem MVS, na němž dibinioi molt ostno potriti oportunism a likvidátorstvi v rudých od . boroch . Ze strachu před soudem délnilců, rozbiješi likvidátoñi odborové hmuti, aby jeho čist převedli do la Haticko-reformistických odbori, které byty Hz v roce 1920 revolučnimi dělniky odsouzeny a které se O

slednich bolich prokázaly se jako tallatické stivkokazecké organizace. Po prikladu rozbiječi dělnického tomat Hampla a Tetenky a pod taktstickými hesly » Pryč od politiky a strany« a za velikého jasota hontrarevolučni smečky precházet to written do tábora kontrarevoluce, do zladisovaného bloku reformistických vodca stitino nouritu bartongie.Trišteni rudéto odborového hnutie jejednou z časti

yehodbory. piletiteta revolučnd iletico

priprav, Jumat ve shed bist stojt diberidátori a snaži se do těchto slazen postaviti

Mladi dentai in delniog • soudruzi! S piným presvedčenim , the zůstaneme vemi revolučnim tradicim MVS ., že zůstaneme věrni ROI. strand, voláme k van viteto pro dénické hnuti razhodujici chvíli:

Stmielte povindsvé řady, postavto se do prvých rad, proti faši stiokómu puči likvidátord , braňte jednotu a revolučni Unii rudých odbori. Komise mladete při MVS. v prvých řadách do boje, schůze mindých člená MVS. a závodni schůze mladeže, na kterých.prijimejte resoluce a pro svoldvejte testy proti rozbiječiem . Prokažte svoji vernost ROI. a stunne, podlete Ikvidátory a kontrarevolucionáte k certo. Indiferentní mládeži.

Zivot nedého odborového lwti jest tvým životem . Zvectni Hikvidátory a kontrarevolacicnári per Hopaný prapor revolučnich tradic rudých odborü. Odpovez svým vstupem do rad.radého odborovéhohnuti na predčasný , jesot fadistické smetty.

Veichni členové mládete, vichni mladi påtalatnici MVS . všichni mladi deindei a délnice : Do prvyoh řad k boji! Pro jednotu rudého odborového hnuti. Proti rozbiječim rudého odborového hnuti! Protl floridttorům a kontrarevolučni sinoćce ,

Pro revolučni linti nadých odboru !

Ústředí mládeže KSC .

Provolání Komsomolu

proti pokusům likvidátorů o rozbití Rudých odborů z března 1929

Jedno z „ obydlí “ nezaměstnaných ve skále

Neradostný byl život proletářských dětí a mládeže v buržoasní republice

Po kontol wh naravana wymiando Nok1.....

Mladá 50h

gaarrda

Nejde

mois dedor

ČASOPIS PRACUJICI MLÁDEŽE

o parte

100 procent

Vyzýváme dělnictvo , aby přišlo

1. května dáti na ulice odpověď sociálfašistickým katanům ! pod prepory ko .podpraporyKomunistickéhosvazu middela, navoludnichvádoldainio telys

240 poolance voudr. Kopeckého o radotinoklim krveproliti,

ongsond 94. dubna v poolennoló anómovnd, ktorkado

KONFERACE Cekoslave Nyota kdy de doo Dvd So bojne promenemy op 42 o podeon Y de

10 -r

Haro na midi Toto pravo dainlokk middet nikdy a zadných okol noati vzid nedá dálnictvo také nepopusti a non pot pustit , aby denloka mládat byla o toto pravo olupovine . KONSKACE

My mobile sch polito pripravovand vake proo Sovet This dociles rodoh

Total Oble

Sa pace dete . KONETSKACE

dwbwa to komunikidele Adany was pracuji X Low Na Soo mladych na

med che Lotta

bolond demonstrovak

maslacu pod vedenia o cha on meby andere honderange boste od tenuto ne Porn Komunita pics tovel te komurch strany cestu Revol det byta bop Over Proto protho ich mezit, aby ho pochnda kome ovedkope to evento, pod Cat

toed metal Mejor andedia

dete,

-

KONFISKACZ

bystradala nejen bojovna pro

al maher

chodid ay inicke sladice, ale

o proti chystand

odvojene proletard Soufid von Bode chowywanie dd a noc.

rod deadlyhotepeck, at navadilenost 115

Not by

pted

tak

kordon key to

de

Solid omili na vzdowool 15 bulburarevání a bez vjav k rozhodlawall valety to west sonore

okama etkil Preston

bosyal , te to byt wystania tohati krve, driky pred oddick bledet tylko na nak Net INPalakle , mininenes Pod

petekten media and chou thelb body odnot . Cathal nochtou srand nelove wabue propotlesku well Micely kordon . ( law Wyonlar A te Man kabehannych MI) .

Od 22. dubna

thene possamorty rok kopicky .

Nertos

e

tokobeste

a mládeže

Radotínské krveprolití

valdytomto roxo ma tada , dove uradno pre no do Redotina .

MLADYSKILAR závodníINTALDOVICH casopis mladých dělníků SKLÄREN .

odpored na Ridotin Zaměstnavatel a socialfašisté vy hazujirevolučnídélpiky a delnice z práce , Tito přes všechnu perse

kući jagu pod ruqini je praporý 20.dubna demonstrovala dělnická mlédež přes zákaz v Radotíně za své hospodářské a politické požadavky , cetnictvo bez výz Yk ,cozchodů počio sttflet do řad v kterých byly děti, Delnici prý uto

čily na četniky ,výsledek - 5 raněných těžce .

Po zprávách o událostech v Radotíně bylo velké roz nezį celou dělnickou reše jpasty. Byl to strach buržossie hořčení před mohutným nástupem revoluční sládeže . Správa závodu Inwaldových skláren se dověděla , že ino

u

našich řadsezúčastnily radotínské, demonstraçe , 3 dny po af

zastarild { lovedoucí socialni demokrat mladou dělnici a tíkal že ji

myela otázky,proč,odporedelKroypka,še ,ji vysvédeto negliže,ří ci,kdopropustit.Na 1 zradil.Soudružká dala hodinovou výpored ,ani nf ne

dostalaa opustit dověděly,ze jejich spoludělnice byla Kdyz praglinice te účast Pornocart,ra mdatdoble descartarci propuštena ,protestova za upo: byla dobrá aspolehlivá print u bragice, tu náhlepan Kroppka

11 kteréchodilyse soudružkou hörlito se pyšet tovalo zdaly se tát mčastnily demonstrace. 12.di delnici a dělnice žádným teroren nenechají se

odstrašit.Učaktailysedsmonstracev RadotIně demonstroval, 2. sve požadavky, prvsho olje a budou 1dále pod rudymi prapory bojovat a dobyrat ulice zhvody . Proti abydačorani špiclování všichni do Srszu Kommunistické Nádeže .

krvarg události

adottpå

odporld á ne všichni na Rua PO&M Letale STA ZA RA D

7.

8.června .

OTIH

here ial Odezva jednoho illegálního mládežnického časopisu

na střílení do mládeže a dětí v Radotíně

1

Po konteknol druhé, opravená vydáni. Rodnik 11. Cielo 7 .

Májové čslo obsahuje

Mladá

donne

50h

Garda

end aw na

CASOPIS PRACUJÍ MLÁDEŽE ozdravem

Chléb , práci a svobodu pracující mládeži ! Oldata pe be jak to 32

KU

makych went NA e o kterou x Na de do bojone di traty odpowitalny forte creat Ne som palve poslednich dnech og at el cu vel doble aneurones cort, Med -oak - bonate by to vyrove

bolestrol to 60 del pro vykoustov kr radcow . Do de Louis het dech podle danie , ale med ketet Ahorsete chat a tramples on de duchu pled pokračovadlo paskavky

. On sehen Ochorwilfabesichowka Matibicort bro u wale aby bus vedekt wyboreca poderede 1. kviena didele Der podendoor oh pridobode e Apens Lani socialiniuokratice AN

contociatowe

framebordervos ethich chaos dow o Serdana wick prbrod Mlad . Prende kafatore ich peces de morali and

kondensomorovat och

po

peldoo

redor

Mladý dělníku , pojd s námi! Májové číslo Mladé gardy z roku 1931

1.

esta 2 dren em pan

.5brambor

h= 1 odinu

Mzda za

tádnou

mzdu .

1932-35 lučně etech v-opříběh se dehrává slavička ferdinanda Zachránen

, Zenklem

dostat měl

CASA L K0VO TA

DIKTATURU Z!!TARİATUI A MOL

MODUL MLADI 'DELNICI DEMONSTRUITE Z : ARI PROTI 'Socihlmatise Ticks VANS HLADU

PSPRÁCI KONDU ODPORU NZA VTEJNOU EZAMESTNÁNI STEINOU ,2A

TMor ? YDENI MESTNANI 1MLADEŽE -70KT 70 OR HODIN 6 DOSA PRACOVNÍ

OSTAVADNOU PORARY

DELNIK MLADÝ KAŽDY DNGITI

SVAZU S1 OVĚTSKEM KAŻDY SA ANOSTI MIESTN NÉ

svoji prvni

učednické za práce mzdu KO 20

týdne .

POPPORT HALLI

PRYC SGENTSKÝM SYSTÉMEN

! !.72 HOD QDOSA PRACOVNÍ

den k,V dy

. Il

. Ke 60. DO 76. do

KAŽDNEM .,ADI

YANOST NEZAMIST ROSTI . AM VAJI NEDOSTA OUANE oL.MLÁDE or TYDENI'mŽE

Cv KROSOR

Tit roky

1931

M k ezinárodnímu Elvot MLAD ÝCH dni že mláde DÉLNIKS

Leták

ZÁDM RÍ. N.

自己是

letnice 19 33

사

삵

pozdrav evropsképrotllašistické

konferenci mládeže v Paříži pones . 10 delegátd Jodnoty praoujiol mládete Geskosloven . akan : dealtek nástupu na práva mladé genernos prnouffolah , a legalni revoluoni orga ntaadl mladeta, a Komsomoh prod hladu , fallamu a válon .

Pozdrav Mladé gardy kongresu protifašistické mládeže v Paříži v září 1933

pro jednotný mezinárodní den mládežel OSTREDNIM VYROOM tollidemokratet

sociallotiesher vasu dole na ovat Konica Detent to wety imin

re Whi ok Chrern.Die ja in

We are

sed

mraky nedd walley

. porin Mados mech frenchende Neraka worth Bethlehem

potrok neina Mont hemen Dat Sunst. ! French Nome. Ale ulin duhovno namoda Matem Ph . te worden in SSSR to den

Het

splittino das bornak joh antimilitaristi berat dan berterusan mike nový como lecat were , de mal eben ambda Pasaiadnedirem Jednofoboiente prima because we pride Whole innom vyotupro lodnotnd proti vla ! a

lotta

Pre na

to

CA

DTI 11 todo

37

how o Se on

.

we hanteren e

not

Navrtuloma proto dottedalom mildete, Avazu bol narodnocolallation mit • Dolovndho sourwdonati pucujal Mudah

a i nemootte reoldind Kommuniatlohého ves het i vtom vedenim

teohto organionel, aby byl letouni Mecindir dini dan middete v Cooke don jako spoleand demonstrues . Mokoth wlodnini shead spoločné ako ocul nady nami vyavaných svazd , navrtoujonno tento modelad pro lodnini Jaho ter vrhujeme1.sim ,don , ve ktorý bytwaportetan proniMezindrodni danmidde

三

mitent vilo

Hodnotnd demonstrano MDW neott ba namiona 1. Prot hrostolmu neba pool importalletloké války -- proti predloutonl volo od choy

a . Prod fatiomu a bovintomu —

n maaindrodni bratteni pracuje miliedade

2. Na porno hrdinným protitallatio kyon bolowniki Nammoottu . Nakowola oltoon tatlotlakého taror , movebanon Linata Thalmanna statnich vandnych . 4. Navrhujeme, aby moldindannetratietu , narodne deka . hormonie middet vytvo tih odnoton brannd organlara mioty dotyndte wa mdetesha na vente late , retent made thinto

.

. Brenda

Jestem toled mila pintadini avama jel wildete vibes vyutowujeme phy

)

aby to momento , tyty

Notmu AUTY ILA

warm

Ramon FADHU A VMCE

Výzva k jednotě mládeže proti fašismu a válce

СНС ЕМЕ

ŽÍT !

Bojové heslo

Svazu mladých

MEIN omásce slovy kpalZa mladých Svazu Plakát války.nové přílora se .šklebí mládež dnům Lidovým řipravova íru

LIDOVÉ MLÁDEŽE PRAHA -DNY 1938 .Z117. 8ARI

rberpáunbíl

m l adi

DE2ZOR and AO BADO

Demonstrace proti Mnichovu v Praze

OPLETALOVA MU.C JAN OPLETAL POSLUCHAČ LEKAŘSKE FAKULTY UNIVERSITY KARLOVY t 11.11.1939 VE 24.ROCE .

...PRO SPRAVEDLNOST SVĚTA ŠEL SE BIT, DŘÍV NEŽ MOHL K BOJI VYTASIT .

Jan Opletal, obět fašistických vrahů

KO MSOMOL danKomunikatoresdotoG.8.8 ... Coon ko l .-

25thlon 1941 Poslidai titva vzpria , dejma de

to 3 .

Da pochod

Cosky atrod prožívá najtáis chvíle od dob ,kely do jeho suni vtrhly ozbrojené fašistická kardy . Nus tviray fabiamus ei našel k podlamení nadhur

J.V. 8 1 á dek.

ného odporu Českého lidu nekrvavějšiho te svých vyvrhuld - Huydricha . saki k stannkremprévu.sabi k najoutřuji ima zastredováni, tran u vražus cochy vilch vratcv po stovich , soottuje turor a : všuch stronach ,

Byli jame e budim

transportuje několik tisíc ziaddo hiird . 2.50 mje rada , uzavírt Ikoly , produžuje pracovní dobu ,, vrazdi, loupí , znásilnuje , utiskujo a vyuta .

Dass Jettt audiene proti této bandi najbowandte dich vrakd bojovati ipak nel sabotuiti a nico nii všeho , co ji v boji proti Sovětak tama Svezu posiluje . Pidou však brzy chvile ,kdy jim všech

no to Loupons a drancovkas v naši vlasti, mude .

asaunesthaovansnedich sanadivuk ,,tanta vrasdont namah otou , bratrd a ayad náleitt gpla time. Pidou bryny chýlle, kdy J10.so zbrani v rue

„ Byll.....budim . jek jemu byli dosud rund a ruda Duzlomi is ooud . Hos via burné vztiky

sa o duské skálo bil jou so véky, budem su bit dalv . Prapory jsou adrány ,

borov je htiakou hrotu, pruc Jen zbudou págy my ve vlastala down .

at se mothe pens '

ce předločine účty sa všechny jejich vraždy wollposti . Ano , stokrát nas i surt is wort ,

v krvo proudu rudén , vzdorni ; nezlomend

Ingy na po

byli je a budem i

!

vai vairaDry CECHY POD Sovets PÍLAPOR SABOTUJE I DRITE KRVAVÝ FAŠISMOSI

SVOBODY !

8.X. muni Moskvy prof . Zeněk Nejedly o posled

Huendi nas podlomit, zastrašit , z této krvavé. Han mentIme vyjítzöceland , VOLARE VAS ,VIECHOTY DO BOJE " !

nich událostaah v nadi vlasti . Pravil , če surová sloba berberského fašiemu

BITB HP,BE LIELE R JE DA BI

Pryč

LO SVAZU I

LIDO

tyrany a prádci všams ,

Deckt shyne stary,podlýsvet, 1. con đi đc ni zon , Vol nom bytale žádných bed . Dale jen , alle Jan vanosne spåvi prepor de trdny vlaja. huss 00 porsty broa , La hnév volnosti vaje sjev

arudi do dvara viajo

nás nezlomila a neslans . Volal Sart za mrt ,krev za brev . Nadi' národní hr .

dinové p , adli pod rukou Démockého stana Heydricha nám budou zátnym prikla dea.Jejich part desoterat

oplatino . Fašistický teror v Srbsku sjednocuje cilj narod . Protinacistim bojujujit 20.000 srbských partizani .

Jo a alu proletard brev .

Krw malo prolévka katy , megpiailand ,

Lido Judnouden odplaty pote Widosoudit my .

whilo Jon , ale jen i .....

Časopis Illegální skupiny Komunistického svazu mládeže

Pankrác

Terezint

UL

KX $ X X Tisíce mladých lidí zemřelo ve fašistických mučírnách za svobodu svého národa

8 van bome

Jullus Fučík, hrdinný bojovník proti fašismu a vzor mládeže celého světa

Černý Jan

Miloš ý Krásn

Sinkule Václav

SSSR rdina ,HJan Nálepka

1

1

Nástup do partyzánských oddílů Partyzánská skupina A. S. Jegorova v boji

Slovenské národní povstání

BA

U T

Pražská květnová revoluce

HO

Sovětská armáda-osvoboditelka v Praze

Národní směna mládeže

. Model Koldomu v Litvínově

Práce na silnici Litvínov -Lom

Stavba mládeže

Fašisty zničená vesnice Baláže na Slovensku, znovu vybudovaná slovenskou mládeží

Výsledky práce mládeže. Hornické domky v Litvínově

Každým rokem pomáhala mládež nadšeně sklízet zrno z mírových žní

ni

Festival SFDM v Praze 1947. Zahájení

011

Sovětská delegace na festivalu

Bulharská mládež tančí na festivalu

Únor 1948. Vítězství pracujícího lidu nad reakci

PRAHA -7.- 11.VI.1950

SJEZD CSM MILION ČLENU ČSM MILION MLADÝCH BUDOVATELŮ SOCIALISMU

Prahy 1950 ČSM sjezdu závěr na vulicích mládež Rozjásaná

DÁLE JEN, DÁLE JEN V ZNESME ZPĚV (B á sně a písně)

1 - O pokrokovém hnuti

|

VI. Majakovskij Mládí

to je vše,

co ničí staré, co okovy láme,

co volá jménem

hochů a děvčat,

jménem všech : My život na zemi předěláme! Mládi,

to jméno je dar těm ,

kdo vstříc jdou bojům velikým za život radostný, $

za práci radostnou.

Mládež ! Komsomol! Kim!

Tajemství mládi (úryvek )

163

Rudý prapor

右Pry手 d sty.ra-ny a zrádci S

na

vše -mi,

at

zhy-ne sta-rý,pod-lý svět. My no-vý ži - votchcem na

से ze -miuném ne - smiby -ti

žad - nych běd,v němž

oby-ti Idd -nychběd. Dá - le jen, da -le jen vznes- me

zpěv, nás pra-por na -de trê-ny vla - je ,

ne - se on pom -sty hrom , l, - du hndv ,

rol

no - sti se - je zjev a ru.de do kr - va - ra

164

pla-je, je na němpra-cov-ni -ků krer , je na něm

. pra - cor -ni . ků

krer

Krev naše prolevána katy, my oplýváme slzami, však přijde jednou den odplaty a potom budem soudit my, a potom budem soudit my.

165

1

S. K. Neumann

Zpěv komunistické mládeže Na melodii Sing-Sing

My mladí, smělí, tvrdí a na Lenina hrdi

kráčíme pevně rudé svoje mile ; my známe všechny cesty po venkově i městy à zcela jistě dosáhneme cíle. Myšlenek našich zář rozpálí světa tvář $

jak žír a žár i tomu, kdo stár,

jen když ví, co je proletář. Nás chrání dějin soud, když lámeme kov pout, hlav

jsme tisícerý smích , dav

jsme pěstí vztyčených, rudý proud. Nad továrnami, doly a hutěmi i poli již svítí, svítí rudá hvězda s báně; na buržoasní chtíče

svá kladiva a rýče my první zítra pozdvihneme k ráně. Již dílny s dvorci sní o bitvě poslední, jsme její stráž a nejčistší ráž, kde revoluce duch se dní.

Až přijde boj ten lví, kdo z nás že teď se chví ?

Proč, hle, byl bys ještě mlád? Skoč hned do ohně a rád k vítězství !

166

Josef Hora

Chudi

My z oken se dívajíce, zříme: Dlažbu, plesnivou střechu, oblohy cip, akátu svěšenou větev, jež dříme mezi mračny a kamením ,

odpryskávání malty, květy vlhkosti na zdech , za cizím oknem bledou tvář

a vytrvalý zub času, jenž požírá všecko. Ptáš se, co slyším ?

Koní cval, kočár, smích za závojem , rychle, jen rychle, úprk radosti z končiny bídy,

vyčítavý klapot šicího stroje s písničkou :

K nám nikdo nechodí, k nám se každý boji nadávku za zdí, dětí ustrašený pláč,

propadlé mlčení nemajících a vytrvalý zub času, jenž požírá všecko. A co se ti zdává?

Zahrady, plné košatých stromů, trávy, jablek, pokoje, plné slunce, housle, jež zpívají milým věcem a lásce, láska, jež má dost času, líbá se, usmívá se, procházejíc se po líci světa,

kouzlo dostatku, zázrak přebytku, jenž vystačí se štěstím do smrti. A neptej se, co cítím .

167

Jiří Wolker

Balada o snu

V špinavé ulici na předměstí bydlel mládenec jménem Jan. Měl dobré srdce, slabé pěsti

a modrou pracovní zástěru. Městem se brouzdal k večeru a ve světel barevném

kolotoči

mu narůstaly bolavé oči, jež všechno skutečně viděly a do srdce krutě křičely: tady podkroví, Tady jsou paláce, tady jsou sytí, - tady hladoví, jedni jsou otroci, – druzí diktátoři a všichni jsou choří.

Svět je jak srdce kulatý, a je-li do půle rozťatý, C

umírá .

Po mestě chodil smutný Jan, se všech stran očima dobýván, toužil a trpěl a přece chtěl žít,

svět na vážkách spravedlivých vyvážit, neboť člověk na svět přišel a proto tu je, aby se stával tím, co země potřebuje. Nechť je jí pokrmem, -- jestli hladem stená,

nechť je jí hladem, - je - li přesycena. Po městě bloudil, v ulicích chodil, hvězdy mu nepomáhaly. Vrátil se domů. V světnici nízké

okno a tři lidé spali. Na houni uleh bludný Jan a oči zející do dvou ran tiše se zavíraly, tiše se zajizvovaly. Sotva se víčka zavřela nad dvěma modrými ranami,

srdce jak semeno zalité slzami 108

rozrostlo se mu po těle v krajiny šťastné a veselé.

Neviděl paláců, neviděl podkroví, zmizeli žebráci nuzní a hladoví, po světě bez bídy, bez chamtivosti

chodili lidé chlapecky prostí, stateční jako montéři, moudří jak inženýři, co stavějí mosty z básní a tónů a hlavně z železobetonu,

aby spojili se zemí zem a srdce se srdcem .

Jan rozpřáhl ruce ; velkou láskou jat

chtěl vše to jak svou milou ohmatat, však běda , běda ! - oči - rány nezhojené náhle roztrhly se, zřel jizbu, jež je jitrem bledá,

činžáků střechy lysé, skutečnost dvěma hřebíky se v srdce probila mu a poznal, že vše byl jen sen z bídy, slaboty, klamů .

Sirény rozkaz zahoukly, Jan utáhl si pás, šel včera a šel předevčírem a dneska půjde zas. Dnes ulici však nejde sám, sen krásný naň se věší, bylo -li včera těžké vše, dnes je to ještě těžší. V předměstské ulici bydlela též

dívka jménem Marie. Na šicím stroji každého dne deset košil ušije. S Janem kdysi setkala se, když večer v město pad, Jan ji objal teple v pase

a povídal, že má ji rád. Pak častěj spolu chodívali a o lásku se dělívali. 169

Toho večera sešli se zas.

Jan hlavu měl svěšenu, propadlý hlas .

„ Dnes v noci, Marie, zdálo se mi, že žíti lze lépe na naší zemi. Však s ránem jsem poznal, že to byl sen , a snem tím jsem k smrti nemocen ,

neb přes den jak líbezné strašidlo kráčí přede mnou železným nábřežím, ulicí kamennou,

a stane-li, průsvitný, uprostřed náměstí, skrze něj vidím tisíce neřestí, neřestí, které tím strašněj své boláky odkryly, že poznal jsem krajiny, ve kterých nebyly. Ti, kterým slunce nesvítí, sny slunečné musí zabíti, C

sic zemrou na ně sami.

Pověz mi, má milá,

jak bys sen zabila ?“

„Dokud jsem tě, Jene, neznala , též hrozné sny jsem mívala. Můj sen

však muži milenci byl podoben. Že celý den jsem samotinká byla , tož noc mě v jeho náruč položila, ne za odměnu, ale z trestu spíš. Chceš-li žít, ze snu vždy se probudiš. A já se probouzela do čtyř chudých, holých stěn , abych si řekla krutě ošálená : to nebyl muž, - to byl jen sen. Však od těch dob, co jsme se poznali, sny tyto se mi zdáti přestaly . Tím, že jsi řek mi : má milá ! sny ty jsem v sobě navždy zabila . " Poslouchal mládenec jménem Jan,

pochopil muž to jménem Jan , obtěžkal ruce a řekl jen:

„ Zabiji sen . "

170

Z fabrik a podkroví dělníci jdou,

tvrdost životů jejich jim padla do rukou, ti všichni krásné sny měli a tihu jich poznali, dnes jeřábem zvednou je a vytešou do skály, to lidé jsou z masa a kostí, tvoření světa dědicové věční, co krásné sny zabijí tím, že je uskuteční, nemají dobré srdce jen, ale též dobré pěsti, protože po světě jdou, ve světě vrou a na světě staví své štěstí.

Z fatrik a podkroví dělníci jdou, mezi nimi Jan a Marie, rukou lilie, svatí drží muži kladiva a meče ;

když velké sny se zabíjejí, mnoho krve teče.

Musí se zabít , musí se žít,

ruce jsou zbraně, srdce štít !

171

Vzpomínky proletáře Přes řady ubitých soudruhů přes shluky stínů hledíme zpátky dnes k Radotínu

V

tak volně se třepotal list v záři slunce my šli

dělníci, dělnice, děvčátka, hoši i děti ušmudlaných tváří šli jsme na rudé letnice a přes náš křik, C

který se volně třepotat chtěl surová ruka přibila vykřičník ! policejní zákaz! a přece jsme šli jako když na jaře voda prorve hráz C

jsme šli ,

vlasy kol lící vítr šlehaly psi !!! na nás číhali ... krach !!!

na vlasy co vítr šlehaly prve usedá prach, jejž proplétá stužka červené krve ...

přes řady ubitých soudruhů přes shluky stínů

neseme výkřik v sevřených pěstích : nebude krvavých Radotínů! (Ze sborníku Lit - brigáda Mladé gardy „ Pozdrav Paříži “ v r. 1933.)

172

El Car

Sněm (Z doby krise)

Kde ten příběh stal se věru pamět mou už míjí. Myslím , někde za mořem až kdesi

v Tramtarii.

Všecko však jen pravda svatá, co vám povím ted , že nic k tomu nepřidám si, můžete vzít jed.

Jednou v létě, v žitném poli, když voněla zem, zvířátek se všelijakých sešel valný sněm .

Vedle myšky všudybylky udýchaný všecek, rozčileně vykládá cos kulaťoučký křeček . Tuhle, když jsem zrnka sbíral poblíž dědiny, na mezi jsem viděl, bratři, ležet noviny.

A že nejsem analfabet, poznal jsem už svět, jen tak z pouhé zvědavosti v novinách jsem čet. Zvířátka naň hledí s úctou áááchch : zaševeli

slyšme, co pan Křeček četl v lidských novinách . Co jsem četl na mou věru to vás rozzlobí, prý se budou v celém světě pálit zásoby. 173

Na ta slova shromáždění uleklo se tuze ;

vždyť už tak je velká bída,

řekla myška v hrůze. Jen zajíček zůstal klidny: To přec každý vidí,

to neplatí o zvířatech to se týká - lidí. ( Z repertoáru El Carovy skupiny.)

量

174

Nezaměstnaní

1. Za třináct let svobody dost se věcí stalo , jenom dělník chleba má pořád stejně málo.

7. Sociální demokrat , sociál národní,

2. Delnik si den ode dne

8. Ti nám s těma slibama

stále klamou dělníky, aby byli hodní.

pořád hůře žije,

můžou vlézt na záda,

to proto, že kapitál z jeho práce tyje.

je proti nám, pracujícím ,

3. Racionalisace

má už po krk každý, připravuje o práci, každodenně vraždí.

celá jejich vláda. 9. Pro nezaměstnané maj jen se stolu drobky, měšťákům a sobě

miliony, stovky.

4. Kdo je dneska zaměstnán , at si pamatuje, že se dneska z fabriky denně vyhazuje.

10. I když dneska práci máš,

5. V těch dnech , kdy si dělníci

11. V měšťácké republice

nemusíš mít zítra, proto na to, soudruzi,

musíme jít zchytra .

nekvete nám štěstí,

řemen utahujou, fabrikanti, statkáři, válku připravujou . 6. Racionalisací, válkou , hladem , bídou ,

když má něco měšťák dát, musíš na něj pěstí. 12. Dělníci a rolníci

spojí svoje řady seřadí se do boje; by nechcípli hlady.

tim bojují měšťáci s proletářskou třídou .

13. Jen když revoluční boj dnešní systém smete , dělník bude s rolníkem

pánem v celém světě. ( Z cyklostylovaného komsomolského sborníku : Scény, básně, písně.)

175

Jarmareční kuplet Hudba i text: Géza Včelička

ပြီးခဲ့prod jsou li - dé

bo - ha - ti, pročjsou li - dé chu - di,

proč kolyž jo mám je -nom hlad, olru -hý mů - se

E klidné spát,

a â

· - ne bo

se

nu - di .

Proč je tolik četníků, řekněte mi, pani, proč na každém patníku prosí o pár pětníků dva nezaměstnaní?

Proč jednomu veselo, druhý svírá pěsti? Sotva bídu uzřelo, malé dítě umřelo

hlady na náměstí.

Proč jsou duše nečisté, proč chudý nebydlí ? Povíte mi zajisté, proč ubili fašisté proletáře židlí ? Proč se střílí vojáci, proč má Hitler vládu ? Proč je všechno na konci, na východě Japonci řídí kanonádu?

176

Proč na chudé mají klec, proč je drží v šeru? Proč v žaláři poslanec, proletářský poslanec zmírá na tuberu ... ? (Zpěvník nových proletářských písní, nákl . čas . Mladá garda.)

12 -

pokrokovém hnut

177

Náš plán Kdo se ptáte, co teď dělat, kdo jste dneska bez rady, jak opatřit práci, chleba, Komsomol vám poradí. Komsomol.

Pořád ždímaj z lidí daně, všechno všude dražší je, a než by nám dali najíst, všechno radši at shnije. Chleba chcem .

Nezaměstnaní dnes žijou někdy hůř než dobytek ,

v obchodech a u buržoustů, tam je zásob přebytek. Sem s nima.

Na kanony vyhazujou, to, o co okradli nás,

aby mohli do války jít, napadnout Sovětský svaz. Sověty .

Kdo chce vyšší mzdy pro mládež, denně šest hodin práce ? Kdo bojuje za zrušení racionalisace? Komsomol.

Na to ale nejsou prachy, buržoust se vám zazubí. My říkáme, jen vzít banky a buržousty u huby. Pořádně!

Jak si zaopatřit práci, chleba, aby nebyl hlad, na otázky chudých lidí odpověď vám chceme dát. Komsomol. 178

1

Každý dělník vydělává vlastní dlaní chleba,

když si na něj nevydělá, pěstí je mu třeba. Pěst na ně.

Kdo chce život spravedlivý, jenom jednu cestu vol! Tu dělnickou rudou cestu ukazuje Komsomol. Komsomol.

( Scény, písně, básně.)

179

Pochod jednotné dělnické fronty Hudba : V. Nejedlý

Slova : F. Kubr

Chcem vzbu -dit stro- je, kte -ré dří- mov, chcem

za

-pnoutje na red věd -ný spěch,

a

s ni - mi v tem -pu prá -ce zpí - Refrain vat, ddy I

连 ni- ci kon-ti- nen-tů všech ! Hoj, dru-zimo-ji, na -sto--pupu -jem , za na- se pra -va ini' ndšzpeber,

A my

kal-dou o- b &P pili-ne- se -me, či-vot, štěs-t SVO - ji

180

A

krev !

Pozdrav německému komsomolu

Nad mlhu kouř a tmu

nad střechy komíny věže aeroplán aeroplán vzléti a hejna bílých letáčků zkropila Berlín . Nad vztek a krev a slinu

nad helmice bodáky pušky nad krvavé bitevní pole

vznes se jak prapor tvůj německý komsomole!

Ty mluvíš ! V ulicích fabrikách polích ty žiješ !

Nahoře ve vzduchu dole nikdo tě neubije

německý komsomole ! 1

Nad vztek a krev a slinu

nad helmice bodáky pušky nad krvavé bitevní pole

hrdinně prapor svůj zvedáš německý komsomole! Jen výš !

A nad hákový kříž a přes hákový kříž

tvůj prapor rudý výš! Tvá síla vítězství věští

vítězství jarní den!

Náš pozdrav srdce

i pěsti

jsou tvoje KSMN ! ( Ze sborníku Lit-brigáda Mladé gardy .) 181

Pochod jednotné fronty ( Text Ilja Bart)

Jdem z to - vá -ren ,

po - li , jdou

年 dil - ny a

do - ly, sou - dru -zi, vy -

idd -me do Ŭ - lic !

Na's

ne - la - k

排 kle - ni, ni

puš -ky ,ut . ‫ܐ‬

ze

Ko -nečným bo- jim jde- the vstříc. vpred vši - chni vjed -not - né

the spoeli, ša -chet, a 182

ni .

vpred ,

fron

to - vo - nen .

돌 Vřad "- te sse e Vraď

do

Ši ku

za

vládu dél- ni - ků. V BI -L1 se roz -hod -ný den . - děl VI bli-li

Fašismus jde s bičem,

s ním hrobař jde s rýčem , mrtvoly dělníků pochovávat. Hle, rudá záplava, proletář už vstává, už jde své účty vyrovnávat. Ref.

Už vyšla Ostrava, Duchcov, Brno, Praha, Slovensko i Podkarpatská Rus. Jdou vesnice s městy,

jdou, sevřené pěsti, jdem smést krvavý fašismus. (Zpěvník nových proletářských písni.)

183

Pochod mladé gardy My jsme ta mladá garda a předvoj jarních sil, jsme revoluční garda a vítězství náš cíl.

Je samý mozol ruka a věčně máme hlad a hlad; tak mládež svoji živi ten buržoasní stát.

Ref.: Fašistů karabiny, policajtů pendreky odrazí směle Komsomol, odrazí směle Komsomol.

Tak kráčí mladá garda, v boj hotova vždy jít, at s fašisty či zrádci; a chránit dělný lid. Ta nezná slitování , ji neděsí ni krev, ni krev ,

a nepřítele zdrtí svou silou její hněv. Ať žije rudé Rusko,

buď zdráv sovětský stát, my chceme také u nás již nový míti řád. Na barikády spějme

v občanské války vír, hoj vír, my s kapitálem nikdy nevejdem v žádný mír. ( Scény, básně, písnė.)

.

184

Svět patří nám Slova : Voskovec

Werich

Hudba : Jaroslav Ježek

mf

BIC Pra - vda je s ná - mi, to si poč -ká - te , ni - kdy se

其 ne - bu • dem

E ka -zi -"mi-rå bait ,

House pra -vda je s ná - mi, však se dočká - ter že se na -ko #

nec my bu - clem 'nej - lip smát.

Svet ра

toshi

pl flespoolel t to rzit

nám, pro všech-ny dos-ti mis-ta, jen za

HJ pliv-nout do ca-ni.

Svét par

frinom a kdo je op-ti

to

ni- a ,bec ve - 2 P - da na- mu be pa- m . S

185

I svoj ži- rot votrá - ci, kdo se bo -ji snod, 3

jitsna-miza prá -ci

za mir bo-jo-vat, pro- to -le

svét pa -fit nám, pro use-chnydo-stimi-sta,jen za vzít a

186

pliv-noutdodia- ni.

to

Píseň SSSR

(Zdravíme druhou pětiletku)

když struna zazvoní

už při těchhletěch slovech praskají okovy

O pětiletém plánu tu šumí naše srdce

praskají kolonie

jak kvítky jabloní

chvějí se ostrovy

pružinou jiskří svaly

vstaňte ! smrt vrahům !

a veselý je boj

oheň ze závodů

jak tvoje srdce bije při slově kolchozstroj?

evropy ameriky dálného východu

kov duni

sssr je zem činu

elektřina

šlehá

už stříká přes hory na kolchoznické pole vypluly traktory

úderných brigád hlas vše duní hučí zpívá

slyšíš to hřmění kladiv

když nad městy a stepi

naftových studní tep

už slunce zapada z ocele na stráži stojí

pšeničná tajga hle baku ural step !

hle sibiř

stroj štědrou rukou hází ti plody do klína

a umřít? nemáš čas

tu rudá armáda

slunce ... to není slunce

to je to pro co žijem to je ta naše zem ta země s rudou čapkou

to je tvář lenina

srpem a kladivem

za písní vlaků lodí za písní transmis kol z továren pochoduje

hle hošík plavých vlásků má v oku modrý vír znáte ho z obrázků

sovětský komsomol

sovětský pionýr

sovětský křižník pluje na volný okeán

postavili jsme druhý náš pětiletý plán!

C

s trubkou

jeho hlas na tisíc střepů starý řád rozmetá dnes jenom my celičká planeta !

však zítra

(Ze sborníku Lit- brigáda Mladé gardy.)

187

Pochod veselých dětí Text: Lebeděv - Kumač

Hudba : J. Dunajevskij

re Leh -ko je u srd -ce sra-dostnou pi-sni,ve kte -ré

ਦੇ

f

#

Zal, dvoury

zmi- zi hneolsmutek a

ด

Jy ves - ni - ce sve - se

low pi - sni, sni

re

liká

mé - sta ji zpí- va-ji dál. pi - seň nám

19 po -mä -há sta-vét a

ži - ti , jak při-tel

ve -de nas do bo- je vpřed, kolo s pi- sni S

188

do-ve -de ți- vo-tem

ti

- dy se nik Na zákoniemi

opahorani

प ne - ztra-ti, do- bu ole svět. 2 Kom -so-molsvet. Komsomol se znakem vítězství v tváři

praporu smíchu dá nad hlavou vlát, země šťastné jsme mladí hospodáři, ze srdce můžeme si zazpívat. Ret .

My objevíme tajemství všech světa na západ, na východ, sever i jih ,

stanem se hrdiny dalekých letů, vrátíme dělníkům vítězící smích . Ref.

Jak děti můžeme zpívat a smát se, uprostřed práce a úporných dní nikdy a nikde se nevzdáme hladce,

písnička naše jak čistý pramen zní. Ref.

A jestli nepřítel v úporném boji

bude nám chtít vyrvat ze srdcí zpěv, v bojovnou změníme písničku svoji, vítězství sovětů dáme svoji krev. Ref.:

Píseň nám pomáhá stavět a žíti, na křídlech vítězství vede nás vpřed, kdo s písní dovede životem jíti,

nikdy se neztratí, dobude svět. 189

Písnička příštích dnů kola se točí

komíny kouří

továrny mluví továrny bouří /

práce je plno práce je dost z práce je chleba z práce je radost

stroje jsou tvé stroje jsou naše rozkvétá práce v neznámé kráse

šest hodin pracuješ víc ani čárku

radio posloucháš v kulturním parku Vltavou proháníš

plachetku bílou do klubu pospícháš za svojí milou

v kapse máš cedulku tolikrát čtenou

zítra jdeš do Tater na dovolenou

nu dost již milí kamarádi dobrá je nadšená nálada líp je však rozhlédnout se jestli to takhle vypadá

vždyť továrny stojí komíny nekouří všude je ticho ticho ticho jak před bouří 190

nastoupit všichni kterým

se to vše nechce jen zdát! za život v nové vlasti

to stojí bojovat!

rozvinte bojové řady! zatrubte k útoku ! písnička příštích dnů at zní nám do kroku. (Ze sborníku Lit- brigáda Mladé gardy.)

191

"

Fráňa Šrámek

Náš mlčící voják Podzim 1938

Mne nesmíš se ptát, jak bylo mi. Mysli si třeba, jak ten čas spěl, že jsem to všechno už zapomněl, to září, ten říjen . Že v sobě mám hrob a nad ním ani ta vrba už nešumí.

Mysli si všechno a nic. Já mlčím dál. Tu svou řeč najdu zas, a to mi věř, až znovu rozkvete železný keř.

Jenom z úst nevypusť, že jsem se bál. Patroni čeští stál jsem tam? Stál !

192

Stanislav Kostka Neumann

Za zamčenými ústy

Za zamčenými ústy čeká víra, chce býti vyznávána rozhlasem

po čistém vzduchu, hněvu pravá míra až zamete nám zase jednou zem . Za zamčenými ústy čeká láska

a jen se vrhnout v náruč shledání, až rozplyne se ledová tvá maska v jásotu srdce, jež se nebrání.

Za zamčenými ústy čeká také ta, bez níž nelze žíti, naděje : necháme zarůst stezky křivolaké, dálnici postavíme pro děje? Dálnici širokou a jednosměrnou pro zástupy, jež táhnou budovat

jedinou jednu pospolitost věrnou , jediný jeden pospolitý řád.

13 - O pokrokovém hnuti

193

Samo Chalupka Mor ho !

( Úryvok z básne) ... Zasurmily surmity , volajú do zbroje: povstal tábor, do šikov svíjajú sa voje: a voj za vojom divým útokom ta letí,

kde boj na cára bijú tie slovanské deti. Husté prachu kúdoly po poli valia sa, zem dupotom a nebo rykom sa otriasa. A tá naša rodinka, tá slovanská čata , už vám je zôkol vôkol od vrahov obstatá Sto mečov sa každému nado hlavou blyští, lež Slovan nečítava vrahov na bojišti, ale morí. Hoj, mor ho! detvo môjho rodu, kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu: a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom: mor ty len, a vol nebyť , ako byť otrokom .

194

Andrej Plávka Pieseň o hrdinovi

Už ma volá moja hora ,

už ma čaká v boji brat

zapálená všetkých vộl'a za slobodu bojovat.

Už sa iskria chlapcom oči, Päste tvrdnú na ocel'

pália ohne vo dne v noci,

kade stúpa nepriateľ. Poďme chránit domovinu ,

za pravdu dat krv i pot, a z doliny na dolinu víťazný sa na pochod!

Nikdy viacej do poroby, hybaj, otec, hybaj, syn , na Germána, ktorý robí z našej zeme cintorín . A diablovi v l'udskej koži vytnem íver na čele,

nech tu hnáty svoje zloží, náš červ nech ho zožere.

Zdúvajú sa hory naše, tisíc hromov , tisíc striel vzduchom hviždi, zemou trasie tisíc smrti žihadiel.

Cujem ston tvoj, rodná hruda, naposled ma poceluj, ale lásky neubúda: Bite, chlapci, vietor duj!

195

Směr Praha (Bojová píseň 1. Čs. polního piaporu na slova F. Mareše) Marcia

8

ples spé - le ni - 3td,přes kr - va- vé ře - ky,

A idou msti-ci plu -ky ne- a -chuêj.ndt dál.

प , , vee -ky , Na . na - Ší stra -nd sud-ce,prá.ro

podem vpředl jak čas ,

jak pom - sty hroz - ny

val.Spo

- tom-ky slav.nych rus-kých boho -

tý .

vnuk " hu . si . to

jde

产 bok ро

bo - ku vpřed .Jsme zbrani hraz ro

di - ci - ho se miiru , 196

jsme no-vých dnů před

mf S re - li

ú - dor-ný sled .

hebben kou ar -- má - dou

rvát

se jdem se

mt

smrti

ne - roz

nos s Ru - dow.ar - ma' - dounik . do

My svor-ni asil - ni

dr- ti.

#

pě - sti své zvee - da - me ,

spo

24

169448 půj-de -me upřed

i boj

V

а

le -čně

ne - bo spo -lo 44

Společně vuboj . 14 - O pokrokovém hnuti

padl-ne-me ! 44

Vpred . 197

Marie Pujmanová

Zdravice Rudé armádě Vy naši miláčkové

kouzelném měsíci máji z růží ran života se klove

hroby se zelenají

po zemi pouvadlé východní vítr vane plačice pro naše padle za ně se usmíváme bez sebe radosti pláču smějų se voláme všichni

bez sebe radosti my i já Da zdravstvujet Krasnaja armija

事

198

!

Pochod mládeže #

€

Z pod - ze - mike slun- ci vstor-la ble -dó, bu - dow .

= cnostvšak už ; ná -

Hlavu

21

年 svou hr - dd a

vi v

toz -né ne poz - ve -dá, na -po

背chodpi-seň zní mla-de-ži. 1.2.3.Ho-la,chlap-ci,děvča-ta.křídla 班

查

měj, te roz-pja-táre vás no -rod o-žil,vá -mi bu - de #

总

1

tit,

1

PL Si - lu pa -ži, srd - ci sen, dej - te

sla-skou za svou zem ,od - va --hu si ubij-te ve sru shit svýjj štit

193

Mládež je národa smělý předvoj,

rozbíjí předsudků řetězy. Za sluncem vědy a pokroku na výboj! Svoboda národů zvítězí.

Po noci v červáncích den se budí, nový čas nadchází národu.

Dokud vám srdce jen bude bít ve hrudi, braňte si, chraňte si svobodu.

Refrén : Hola chlapci, děvčata, křídla mějte rozpjata , ve vás národ ožil, vámi bude žít.

Silu paží, srdcí sen, dejte s láskou za svou zem, odvahu si vbijte ve svůj štít.

200

Konstantin Biebl

Píseň práce a míru Jdou dívky s nářadím A s jarní hlínou na opánku Jdou chlapci s tváří proti větru

Jak o tom zpívá celá brigáda Stáčejic pod lesem svou kolonu Až k troskám letadel a tanků

Na jejichž ohořelých modelech

Se ještě leccos pro výstrahu Demonstrovat dá

Kdo zavčas nejedná

Sám sobě ani jiným nepomůže Je jak ta stíhačka která tu leží v trávě S ochrnutou páteří Je jak ten tank

Který' to dostal do své hroší kůže Je vyřaděn Na každém z nás však tolik záleží

Už přišel čas

Kdy rozmontujem celé tělo války Nestoudnost její mršiny Jež nedovede sama shnít

Jako by doufala že ještě jednou Třebas z dálky

Sirény dlouhým zavytím Ji přijdou v noci probudit V armádě traktorů

Teď slouží voják budoucnosti A zpívá si

Když zaorává vzrostlý pýr Na starých bojištích Doznívají flétny lidských kostí A všude kolem v terénu se bojuje Za mír

201

1

Píseň brigády Překlad : Dr J. Urban

Hudba : D. Šostakovič

BNo's vzbu-di- lo

rano již chlastné

sem

e -ma's He ky vi- to jde blit . Což ty ne od te-

|p2 || ror - do- sti La - olné, V !!

když sisi -- ré -nyton u -sly -

Jen vzbud'se, zvlň se, te - ko má , si

SISS

研né - na

zni,

tead

ze - me na

I j/ -iti má do no

rých

ani .

Vše v kráse a radosti zpívá,

vždy s písničkou práci jde vstříc, se smíchem druh na druha kývá i zář slunce plá stále víc. Ta práce divy vykoná, je síla v ni, teď země naše jíti má do nových dni. 202

de

Vše v závodě chápe se prací, je v tváři všech zřít veseli, i práce svou tíži teď ztrácí, když plán všechny z nás podělí. A každý z nás se obává být poslední, teď země naše jíti má do nových dní. Jen k vítězství mládež at kráči, ať práce je dřív hotová, snad síly jí do konce stačí, at nástupce své vychová.

Až v otcovské se dílo dá, at píseň zní, teď země naše jíti má do nových dní. A se smělou , vítěznou písní, se výsledek nám objeví, my přemohli zlou řadu tísni,

nám v práci se vždy uleví. At pracovní i milostná nám píseň zní, teď země naše jíti má do nových dní.

203

Jan Noha

Rozkazy chleba Z barikád do polí, od pušky k pluhu jít třeba, ať ruce, vonící bojem, voní teď jistotou chleba! Slunci podejte ruce, když vjíždí do pole, buď jeho radost, radost v nás a chleba na stole ! Rodička země čeká

na práci rukou tvých a zdvíhá radost lásky pro štěstí budoucích !

Spojí se pevnou prací město a vesnice

a půjdou jednou cestou pro slávu krajíce ! Dělníci rukou , ducha i země, úroda volá :

Všichni ke mně!

404

Píseň stavby mládeže

和 在Smé - de jen, sva - zoici, k

di

- lv ,

正

dail,

smd - le jen dál, stá - le odl - váž- ný oluch zro- dil

si - lo , 2.

ted čas na k ali nům když "

stail .

Svorni a v jednotném šiku jdem k cíli, jenž všem je dán, pro národ, pro republiku splníme dvouletý plán .

V pochodu nás nezastaví záplava bázlivých slov, mládež ve dvouletce staví Lidice

Most

Litvínov .

Zlomíme v poctivé práci všech předsudků otěže, v odpověď dáme reakci velkou Staybu mládeže.

· 205

Stanislav Neumann

Nadešel čas

Nadešel čas. Je třeba říci,

čí že je tahle zem. Nadešel čas.

Ted ,

průkopníci,

si život rozhodnem.

Jde o budoucnost republiky. O štěstí jde nám všem. Nadešel čas.

Dnes rozvratniky jak škodnou vyženem. Nadešel čas,

kdy třeba řady jednotou zccelit. Nadešel čas.

Cas lidovlády . Cas bojovat. Cas žít. Nadešel čas.

My,

pracující, v jediné frontě jdem . Nadešel čas. Je třeba říci :

Naše je tahle zem!

EVO

Stanislav Kostka Neumann

Cest rudé vlajce V nesvobod džungli jsme se narodili, uličkou urážek nás honili, žaláře všecky námi naplnili

4

a kde jen mohli, tam nás vraždili. My věděli , co starý svět nám chystá na strašné cestě k vysvobození : nad námi plála rudá vlajka čistá, to avantgardní lidské znamení. Pak na Východě nový svět se zrodil a pravdě leninské se zasvětil , kontinent šestý slavně osvobodil a pravdou stalinskou jej upevnil. Tu vyrazila luza sebejistá na naše kádry, naše vědění: nad námi plála rudá vlajka čistá,

to avantgardní lidské znamení. Svět celý roztančil se zběsilostí, hořela města, lidé padali zmučená těla, rozlámané kosti

i živé ještě zahrabávali. Však přepočítali se, komunista jim slavně zmařil plán i mámení . Nad námi plála rudá vlajka čistá, to avantgardní lidské znamení. Tisíce zhynuly nás v rukou vrahů, tisíce prošly peklem nacismu. A přece vítězně jsme prošli k prahu nového světa, rozptýlili tmu. Jsme svéprávní, jsme existence jistá.

A nepřemožitelné snažení. Nad námi plane rudá vlajka čistá, to avantgardní lidské znamení.

!

207

Pozor však ! Na prahu jen vlasti pravé

stojíme; není dobojováno. Jsou ještě všude temné síly dravé, ostnatých drátů k cíli nastláno. Jen tedy dál a všichni na svá místa! Jen do práce a v boj , jenž nelení. Dál nad námi vlá rudá vlajka čistá, to avantgardní lidské znamení.

208

Literatura a prameny

Leninstalin mládeži V. I. Lenin : 0 mládeži ( rusky ) J. V. Stalin : Otázky leninismu

Mladá fronta 1952 Molodaja guardia 1954 Svoboda 1950

M. I. Kalinin : 0 komunistické výchově Dimitrov mládeži - Mladá fronta 1950

Mladá fronta 1951

Kirov mládeži - Mladá fronta 1950

Gorkij mládeži - Mladá fronta 1950

K. Gottwald ! Spisy I.=IX. - Svoboda a SNPL Deset let

1946–1948 -

Svoboda 1949 Svoboda 1949

A. Zápotocký : Boj za jednotu odborů - Práce 1949 Jednota odborů oporou bojů za socialisaci - Práce 1951 V , Siroký : Za

šťastné

Slovensko

V

socialistickém

Československu

SNPL 1953

J. Fučík : Reportáže z buržoasní republiky

- SNPL 1953

Politické články a polemiky SNPL Milujeme svůj národ SNPL 1953

Reportáž psaná na oprátce SNPL J. Jabůrková : Za štěstí lidu -

1953

SNPL 1953 1953

Z. $ olle : Dělnické hnutí v českých zemích za imperialistické světové války -

Rovnost 1952

J. Veselý :: O vzniku a založení KSČ = Rornost 1952 M , Gosiőrovský : Príspevok k dejinám slovenského robotníckeho hnutia Pravda , Bratislava 1951

V. Kopecký : Třicet let KSC

Svoboda 1951

Mladá fronta 1950 Fr. Nečásek : Mládí Klementa Gottwalda Mladá fronta 1951 Dopisy o soudruhu Gottwaldovi

V. Mucha : K dějinám dělnického tělovýchovného hnutí A. Horníková : Rudi průkopníci J. Kresta : Vlastenci hrdinové

Milovali svůj národ

Orbis 1953

Mladá fronta 1954 Mir 1954

Mladá fronta 1954 209

Padli za slobodu

Slovenské vydavateľstvo politickej literatúry 1954

C

Vpred po viťaznej ceste komunistických mladorobotníkov SÚV ČSM Brožury k dějinám KSČ vydávané Ústřední politickou školou KSC.

1950

J. Bartoš-0. Jaroš : Fakta a cifry o životě mládeže v CSR

ÚV CSM

1954

Založení Komunistické strany Československa

-

SNPL 1954

Za bolševickou orientaci KSC - SNPL 1953 SNPL 1954 Za chléb, práci, půdu a svobodu Rudý květ - Mladá fronta 1954 Mládeži dělnická vydáno z nařízení agitačního výboru mládeže KSC (asi 1923 -

až 1924 )

Hlad nebo boj - nakladatelství Internacionála mládeže, Praha , 1931 Fašisty umučení pracovníci tisku Komunistické strany Ceskoslovenska dokumentační a studijní redakce, Č. 271, 1953 Pozdrav Paříži

nákl. časopisu Mladá garda , 1931

Zpěvník nových proletářských pisní - nákl. čas, Mladá garda Protokoly sjezdů KSC - (OD KSC ) Protokoly sjezdů SČM a CSM ( Archiv OV (SM) O práci Ceskoslovenského svazu mládeže - ÚV CSM 1950 .

Casöpisy ! Rudé právo Tvorba Právo lidu 1917-1921

Mladý socialista 1919-1920 Mladý komunista 1921-1922 Vůdce 1923-1925

Mladý bolševik 1925 Komunistická mládež 1922-1926 Pravda mládeže 1926-1929 Internacionála mládeže 1931-1932

Mladá garda 1930-1936 Hej rup 1936-1938 Hlas mladých 1939 illegální časopis Komsomol Tramp 1929–1931 Kohoutek 1923-1930 Mladá fronta

Práce mladých My 46, 47, 48

Ústřední organisační věstnik SCM 1943--1046

210

СТк,

Dokumentační materiál z Ustavu dějin KSC, archivu UV CSM a SUV CSM, KV CSM Praha, Jihlava, Brno, Gottwaldov

Osobní materiály soudruhů: Blanického, Vitka, Stodoly, Václavíka, Berky, Průši à dalších.

Diplomové práce soudruhů : J. Hoška: Ke vzniku Komsomolu 0. Lva: Boj KSČ za jednotu mládeže v okupaci

Obrazõvė přilohy: Ustav dějin KSC, Universitní knihovna, ČTK, fotoarchiv Mladé fronty .

211

OBSAH :

J. Bartoš - Z. Rak:

Z BOJO POKROKOVÝCH ORGANISACÍ MLÁDEŽE V ČSR E I. Vznik a první boje Komsomolu pod vedením KSO .

.

II. Za práva a jednotu mládeže

:

.

III. Proti zbídačování, útisku a persekuci mládeže [V. Za získání veškeré pracující mládeže do boje proti fašismu

.

a V. Účast mládeže v boji proti okupantům VI. Za jednotnou organisaci a šťastný život mládeže v lidově demo .

kratické republice

7 24 37 52 63

73

.

TAK JSME ŽILI A BOJOVALI (Vzpomínky )

R. Rollová : Vzpomínky na léta 1918—1920 V. Berka (podle vyprávění): O práci komsomolců mezi mládeži Z. Novák : Jak jsme pracovali mezi studentskou mládeží K. Štekl : Moje cesta do Sovětského svazu

.

95 .

100

.

102 106

S. Vaníčková : Vzpomínky na práci komsomolců mezi mládeží v letech hospodářské krise Fr. Petik (podle vzpomínek ): Jak jsme bojovali

E. Trnka : O nepodařeném lovu četníků na hradě Rokštejně Fr. Blanický : Vzpominka na 1. máj 1933 E. Trnka : Školeni s překážkami

!

.

0. Papež : Z práce a bojů Svazu mladých J. Kožo u šek : Z nacistických robotáren do lesů k partyzánům 0. Dobrota : Náš první boj v povstání K. Kotrbatý : První kroky a boje V. Kolár : Stavíme stavbu

Ś

113 117 118 121 124 125 128 132

.

stavba staví nás

135 139

DÁLE JEN, DÁLE JEN VZNESME ZPĚV ( Básně a písně)

VI. Majakovskij : Mládí (úryvek Tajemství mládí) Rudý prapor

.

S. K. Neumann : Zpěv komunistické mládeže Josef Hora : Chudi Jiří Wolker : Balada o snu

a

2

163 164

.

166 167

2

168

.

3

.

a

213

Lit - brigáda Mladé

172

gardy : Vzpomínky proletáře

El. Car : Sněm ( Z doby krise) Nezaměstnaní (ze sborníku : Scény, básně písně) Géza v čelička: Jarmareční kuplet Náš plán (Scény, písně, básně)

.

173 175

2

.

176

Fr. Kubr - Vit Nejedlý : Pochod jednotné dělnické fronty

178 180

Lit - brigáda Mladé gardy : Pozdrav německému Komsomolu I. Bart : Pochod jednotné fronty

181 182

Pochod Mladé gardy (ze sborníku: Scény, básně, písně)

184 185

Voskovec Werich - Ježek . Svět patří nám Lit - brigáda Mladé gardy : Píseň SSSR

.

.

.

J. Dunajevskij - Lebedev - - Kumač: Pochod veselých dětí Lit - brigáda Mladé gardy : Písnička příštích dnů O

Fráňa Šrámek : Náš mlčící voják ( Podzim 1938 ) S.

K. Neum mann : Za zamčenými ústy

.

.

Samo Chalupka : Mor ho ! (Úryvok z básne) Andrej Plá v ka : Pieseň o hrdinovi Směr Praha Marie Pujmanová : Zdravice Rudé armádě Pochod mládeže

187 188

190 192 193 194 195

.

3 1

196 198

Konstantin Biebl : Píseň práce a míru

199 201

D. Šostakovič - Dr. J. Urban : Píseň brigády

202

Jan Noha :

204

.

Rozkazy chleba

Piseň Stavby mládeže

!

205

.

Stanislav Neumann : Nadešel čas

S. K. Neumann : Cest rudé vlajce Literatura a prameny

d

.

!

0

.

.

206 207 209

Prosíme čtenáře, aby napsali svůj názor na tuto knihu, její obsah , zaměření a technické vypravení, své připomín

ky, ocenění či kritiku případných nedostatků na adresu : sekretariát ÚV ČSM , odd. agitace a propagandy , Gorkého náměstí č. 24, Praha II .

O POKROKOVEM

HNUTI MLADEŽE V ČSR

Vydalo oddělení agitace a propagandy ÚV CSM v nakladatelství Mladá fronta 1

Šéfredaktor Jaroslav Bouček

Odpovědná redaktorka Eva Mikešková Výtvarný redaktor Jiří Kreuziger Obálku navrhl Jiří Kreuziger

Technický redaktor Josef Boubín Korektor Josef Fulín

367. Do sazby 29, 11, 1954. K tisku podepsáno 106,801 / 54 /SV2 8,95 PAP, 12. 1. 1955, D -05995. 1. vydání Náklad 15.400 výtisků . Papir : 223 , 63X95 cm, 60 g. Rotačním tiskem 19,29 AA, 19,66 VA.

301-02-49

C

C

vytiskla Mladá fronta , n. p. v Praze. Hlubotiskové přílohy vytiskla Svoboda, n . p. v Praze, 4%

Cena brož . Kčs 9.50*

HQ 799 .C95 K81

O pokrokovem hnuti mladAMG0604 Hoover Institution Library

3 6105 082 526 752

. or v

DATE

NAME

.ČvSR e dež hmlnráuotkíovém k DATE

Ú. strednlíoven7ská os 657 sČvteirssaktniac2k1a

STANFORD LIBRARIES 12M - 9-56-83932

749

Cena brož . Kčs 9.50* 301-02-49