Moravské příspěvky k pravěkému a časně historickému poznání domácí rudní těžby a zpracování kovů [PDF]

Zitiervorschau

JOSEF SKUTIL

Moravské příspěvky k pravěkému a časně historickému poznání domácí rudní těžby a zpracování kovů

1972 Okresní vlastivědné museum v Blansku

ÚVODEM V rozsáhlém mnohosvazkovém vědeckoliterárním díle univ. prof. dr. Josefa Skutila (1904- 1965) zaujímají své zvláštní místo také práce, týkající se historie železářství o hutní výroby no Mo· rově. K pohledu no tuto tematiku přistupoval z pozic dosažených výsledků ve vědní disciplíně - prehistorické archeologii a v bádání o naší časné historii, především roně středověké. Zejména však se autor této publikace soustřeďoval no jemu velmi blízkou oblost Moravského krosu, no Adamov o no blonen· ské okolí, o čemž svědčí řado jeho prací o příspěvků (srov. Jan Skutil: Bibliografie dílo univ. prof. dr. Josefo Skutilo, MNV Lomnice 1969). V literární pozůstalosti univ. prof. dr. Josefo Skutilo byl léto uložen tento dosud nepublikovoný rukopis s železářskou téma· tikou pod názvem - Moravské příspěvky k pravěkému a časně historickému poznání domácí rudní těžby a zpracování kovů o jehož vydání autor usiloval již v roce 1949 o později. Vyjedná· vol v tomto směru i s redakcí Hutnických listů o s jinými odbornými časopisy. Bohužel marně. Okresní vlastivědné museum v Blansku, jež je svou koncepcí o programem zaměřeno no historii blanenského železářství, proto přistupuje s pietou k vydání tohoto rukopisu z jeho pozůstalosti, jsouc si vědomo, že neztrácí dodnes své aktuální odborné hodnoty (litujeme jen, že v něm bylo ztraceno několik stran tabulek včetně analys kovů; z těchto se podařilo bohužel rekonstruovat jen několik málo - přinášíme je v příloze, str. 39- 46). Vydáním chceme zároveň uctít agilní práci jednoho ze zakládajících členů musejní rody, jejímž přičiněním bylo naše museum v poměrně nedávné době zřízeno. Zároveň chceme touto edicí roz· víjet své vlastní poslání o zaměření no otázky historie železářství v regionu Moravského krosu, aktuální v této oblosti zejména po· sledními nálezy roně středověkých železářských pecí. Korektury tisku této práce provedl syn zesnulého, který spolu s podepsaným připravil práci k jejímu vydání. Vratislav Grolich Blansko 1972 3

t.ledním 7 nejvýznačnějších průmyslových odvětví moravských je železářství. Jeho kořeny jsou proti jiným zemím prastaré, neboť zasahují nejen do nejdávnějších dob historických, ale hluboko do pravěku: jméno .,Býčí skálo" je známo nejen v celé evropské archeologické literatuře, ale i v historii všeho evropského, ba světového železářství. A přes velký význam tohoto naleziště nejsou ještě archeologické nálezy této slavné lokality dosud zpracovány. A vedle Býčí skály je známo no Morově celá řado jiných významných předhistorických o časně historických nalezišť, souvisejících se storomorovským železářstvím, která tvořilo o zakládalo již v pravěku o no úsvitě dějin slávu moravského žele zářského průmyslu. Nebyly-li dosud souborně zpracovány všechny tyto roztříštěné příspěvky, dostává se jim nyní soustavného přehledu o ocenění, z kterého vysvítá starobylost i věhlas moravského železářství jak v pravěku, tok no počátku doby dě­ jinné. Jako nejstarší doklad lidské znalosti železo o kovů vůbec poskytlo země Moravskoslezská - starožitnicky jedno z nejbohatších zemí evropských - doklad vůbec no světě nejstarší o také nejzajímavější: ourignocký lovec mamutů no opavském Kylešovickém kopci, současník paleolitického lovce předmosteckého o dolnověstonického, nalezl někde no svých loveckých potulkách, když ho lákalo jako primitivo vše bizarní o exotické, i několik kusů meteorického železo, jež donesl no své tábořiště na Kylešovický kopec o položil je tom k plápolajícímu ohni. Toto zde bylo potom nalezeno po dlouhých desetitisíciletích teprve v letech 1925 - 1928 v písníkách u výtopny východního nádraží v píscích pod 111. spraší v hloubce 0.80- 1 m v tzv . .,gottweigské zhliněné vrstvě" spolu s typickou ourignockou pazourkovou industrií. Je to celkem 7 kusů 0.473 kg, 0.80 kg, 1.150 kg, 2.465 kg, 5.435 kg, 5.790 kg o 7.390 kg - v úhrnné váze 23.373 kg, nalezených v okruhu asi 20 m a pocházejících pravděpodobně z jed4

noho pádu, jehož místo - sám jsem se zpočátku domníval, nejde-li vlastně o nález z nevzdálené pooderské Staré Bělé, kde byla nalezena meteorická železa r. 1898 - , již dnes nelze určit. Železa obsahují podle vídeňské Michlovy analysy Ni a dále trio· lit a schreibersit, podle dr. ing. Pokorného asi 6- 8 % Ni, dále stopy Ag, Cu, Al, Ca, Mg, Pb, Pt a Si; jeví strukturu vlivem metabolisace zn:Jčně porušenou. 1 ) Ter>to zajímavý nález rozmno· žuje nejen dosavadní řadu moravských nálezů meteoritů - jsou to (chronologicky seřazeno) nálezy: z Odrance (1619) 2, Stona· řova (eukrity) (1808) 3 , Vranova (poč. 19. stol. nal. 1816) 1, Staré Bělé (poč. 19. stol., nal. 1898), Vnorov (1831), Blansko (1833), Těšetic ( 1878), Sazovic (1834) 5 - a předhistorických meteorických nálezů středoevropských, 6 ) ale svým kulturně-historickým významem se řadí na prvé místo v historii meteoritů vůbec/) jsou přirozeně daleko starší než nejstarší dosud známé historické první zprávy o meteoritech z Gilgamešova eposu. 8 ) J. Bayer správně pravil, že diluviÓiní člověk nemohl si být zdaleka vě· dam při deponování těchto nálezů pod Kylešovickým kopcem toho, že má v rukou materiál, na němž bude později zbudována celá velká budoucí kultura lidstva. 9 ) Dvě největší dosavadní kultury lidstva - diluviální poleoliti· k um o aluviální neolitikum - byly vybudovány (přirozeně vedle organického materiálu dřevěného, parohového a kostěného) na hlíně a na kameni. Kámen poskytoval pravěkému lidstvu po dlouhá desetitisíciletí dostatečný materiál k výrobě značné části zbraní a užitkového nářadí. Historie technologie kamene je v pod· statě nejstarší historií lidstva - líčiti ani tuto ani onu nespadá do rámce této práce - než se lidstvo seznámilo s kovy. Poznání kovů bylo pak největší sociální revolucí lidstva vůbec, když relativně nedokonalá, ač technicky mnohdy značně vyspělá kamenná industrie, jež vlastně primitivnímu člověku - dobyvateli pomohla zvítězit a získat vládu nad světem, byla nahrazena industrii daleko dokonalejší o výrobně i snazší - kovem. Je po· chopitelné, že tomuto významnému procesu jak sociologickému tak kulturně-historickému, ale i technickému bylo věnována ve vě· decké literatuře neobyčejná pozornost, a to jak z hlediska poleosociologického, orcheologicky-prehistorického 10 ), tok i speciálně technologicky-metalurgického. Mým úkolem není však všímat si zde tohoto světového jevu všeobecně, nýbrž jen regionálně snést moravské příspěvky/ 1 ) které tato země, archeologicky - jak jsem již řekl - jedna z nejbohatších zemí světa vůbec, k poznání pravěké těžby rud, kovolitectví a zpracování a zužitkování kovů vůbec poskytlo, které pak přispívaly takto k jejich osvětlení. A je jich nemálo a často jsou i nemalého významu!

5

Přehled nálezů

Kus č.

I

Váha v kg

meteorických aurignackých želez v Uložení

I

IReprodukce I I Tab. XIV.

1

7,39

inv. č. 1209, d&r ing. G. Sturnpfa

2

5,79

inv. č. 1209, der ing. G. Stumpfa

2

3

1,15

S inv. č. 1209, 53 dar ing. G. Stumpfa

3

---

1

Opavě

Poznámka

I

(J)

;;

S dar měšťanské školy cti ~ inv. č. 1303, [S dar odb. uč. M. Špačka

Tab. XV.

4

5,435

5

0,67

6

0,473

inv. č . 1304, dar odb. uč. M. špačka

2

7

2,465

dar

3

7

23,373 kg úhrnem

Alluvium

uč.

Kociána

35 cm

I

Humus

135 cm Spraš III.

Tab. XVI. 1

Zh1tá nárazová spraš solutréenského nárazu

.................... ···················································································································

( "Aggsbachienská" industrie) *Nálezy meteorických želez (23,373 kg] Aurignacien

Vrstva rezavého písku (stejně silná]. Gottweigská zhliněná vrstva aurignackého kolísání.

75 cm 125 cm

Spraš II.

Pestrý mastný jíl

Mousterský artefakt (?)

>-)(/)

\QJO+-'\Ctl

Přechodní

45 cm

vrstva Mousterská terasa

1

I

I

Pískovitý žlutý jíl

o. cn I::

·§- .e r

135 cm

o

~~..c E; ~~;; -u~~~ Q) ...

::r: -:3

g

s

Jemný žlutavý nebo j1lovitý písek Čisté písky a hrubé štěrky v mocných uloženinách. Fluviatilní uloženiny deponované během mousterského nárazu.

Profit písníku na opavském Šibeničním vrchu s nálezem meteorických želez[·); zakreslen G. Stumpfem 26. V. 1929, interpretace J. Bayerova [poněkud doplněná).

Také moravský zájem o pravěké metalurgické otázky je značně starý a je vlastně nerozlučně spjat již s prvými počátky moravského vlastivědného starožitnictví_ Značná část Wanklovy archeologické práce, tohoto .,otce moravské archeologie", byla věnována nejdávnější minulosti a počátkům moravského železářství_ J. Wonkel ( 1821 - 1897), šťastný objevitel existence moravského diluviálního člověka a šťastný nálezce bohatého pokladu v Býčí skále, ventiloval již v letech 1878- 1879, tedy v době, kdy H. Schliemann 7ačal pracovat podruhé v Troji, kdy byiy zahájeny výkopy v Pergamu, kdy byla založena anthropologická společnost washingtonská, kdy byla objevena okřídlená Niké a ve Španělsku paleolitické kresby altamirské, důležitou otázku staromoravského železářstvíY) Ale Wanklovy názory o počát­ cích rudického železářství, jež Wankel své doby nemohl přiro­ zeně správně datovat, nedošly souhlasu. l. Beck, přední historik železářství své doby, který pozdravil ve Wanklovi spolubojovníka proti známému tříperiodovému systému, odsoudil Wanklovy názory o pravěkém zpracování rudické rudy jako fantastické. Wanklovy názory se snažil korigovat i domácí, neprávem zapomenutý moravský starožitník, rudický řídící učitel a krasový badatel . Hugo Sáňko ( 1859- 1929) Y) Neobyčejně hojné a cenné příspěvky k počátkům staroslovanského severomoravského železářství přinesl brněnský německý archeolog ředitel K. Schirmei· sen, 14 ) souvisle se otázkou moravského pravěkého železářství zabýval i I. l. červinko 15 ) a přirozeně že i mnozí jiní badatelé se dotkli příležitostně tohoto zajímavého tématu. V podstatě je pak možno svést dosavadní moravské příspěvky k poznání pravěkého a časně historického těžení rud a zpracování kovů asi tak, jak podávám v této práci. Za nejstarší lidstvu vůbec známý kov bývá pokládáno všeobecně zlato. 16 ) Také z Moravy je známa, jak ukazuje na základě zlatých nálezů, uloženych v Zemském museu, řada pravěkých a časně historických zlatých nálezů a to z různých období, počínaje eneoli tickou kulturou s keramikou šňůrovanou. Nejvíce moravských zlatých nálezů pochází z nejstarší doby bronzové z období kultury únětické a kultury s keramikou zvoncových pohárů, méně z období popelnicových polí lužického typu. Přestože i z Moravy jsou známy historické doklady starého rýžování zlata, 17 ) není možno asi předpokládat, že by tato moravská pravěká zlatá, a to výlučně šperková výroba, byla domácího původu a nelze u žádného z těchto nálezů, jak se jeví také typologicky, předpokládat než importy, a to pravděpodobně asi sedmihradského nebo italského původu. Leč přesto poukazuji při této při7

ležitosti na to, že všechna naše stará zlatá rýžoviště a jejich sejpové zbytky zasluhují bezpodmínečně pečlivého výzkumu, aby se zjistilo, nebyla-li i tato naše moravská naleziště, podobně jako česká pootavská rýžoviště (Modlešovice na Strakonicku) známo již v laténském období starým Gallům, 18 ) jejichž hospodářský systém - Gallové byli prvým středoevropským národem s pevnou finanční základnou - vyžadoval tolik zlata. Tak např. J. Koutek upozorňuje na horská ložisk~ i rýžoviska u Hor mezi Třebíčí a Třeští 19 ) a není vskutku vyloučeno, že právě z tohoto západomoravského rýžování těžila i gallská ražba peněz, 20 ) která asi byla prováděna, jak ukazují archeologicko-numismatické nálezy, přímo v našich gallských oppidech (Staré Hradisko) 21 ) a mohla snad eventuálně těžit i z bezprostředního jejich okolí. 21 *) Avšak zlato, používané již v pravěku jako šperk, které dalo základ budoucí historické finanční organizaci světové, neposkytlo v pravěku lidstvu možnost vytvořit samostatnou kulturu tak, jak to byla měď, ať již samotná nebo jako podstatná část bronzu. Samostatnou významnou otá?kou evropské prehistorie je tzv. eneolitická "doba měděná" či nálezy měděné industrie. 22 ) Ty byly nesnadným problémem i moravské archeologie. Otázkou této ,.měděné doby" resp. měděné industrie na Moravě se zabýval soustavně, zkontrolovav 23 ) a zhodnotiv 24 ) většinu 25 ) nálezů), jedině I. L. červinka 26 ) a stanovil, že se ku konci všech neolitických kultur objevují mezi kamennou industrií vyznívající doby kamenné, a to jak ve hrobech, tak i na sídlištích, zejména, ve formě jednotlivých ojedinělých nálezů, ale i v nálezech hromadných, typologicky zcela rozdílné nástroje a šperky "z ryzí mědi", svědčící o různé, spontánní, nezávislé provenienci. K moravským měděným nálezům řadí se geograficky analogické slezské mě­ děné nástroje (Otice, Uhlířov, Krnov, Opavsko) 27 ) a pooderské nálezy.~8 ) Ing. R. Sáňka stanovil již r. 1936, že tyto moravské pravěké měděné nástroje jsou zhotoveny vesměs ze surové mědi, a to pravděpodobně z materiálu různé provenience, jelikož možno mezi nimi rozeznat 5 typů materiálu: 1. materiál čisté mědi (např. nástroje z Rosic, Lovčic, Plavče, Ždánic, Malhotic, Křepic a Lípova), 2. materiál čisté mědi s patrným obsahem arsenu (nálezy z Hodonína, Uh. Hradiště, Vevčic, Chlebníku, Lešné, Pratců, Strážnice), 3. materiál mědi s obsahem železa (Jundrov, Hodonín), 4. materiál mědi s větším obsahem arsenu (Kojátky, Pratce), 5. materiál mědi s větším obsahem arsenu a stříbra (Ostrá Lhota). 8

Ing. R. Sáňka také stanovil, že cín je jen v některých vzorcích a jen ve zcela nepatrném množství jako náhodná směs. Přirozeně, že tímto stručným přeh led em moravských pravěkých měděných nálezů, u nichž pouze upozorňuji na hodnotu archeologických nálezů a na nezbytnou nutnost jejich metalurgické ho speciálního zpracování, nejsou zdaleka všechny problémy tzv. měděných nálezů vyčerpány. že archeologie sama dol'láší stále nová a nová překvapení, ukazuje např. nedávný nález čecho­ vický na Prostějovsku, kde byl nalezen při orbě na poli masivní valounovitý slitek mědi, v jehož otvoru byly vmáčknuty zlaté dráty a několik terčovitých zlotých fólií, s vytepanými soustředěnými kruhy. Tvarově i stylově je tento nález ve střední Evropě zcela ojedinělý. 29 ) Není-li kulturní příslušnost jednotlivých měděných pravěkých moravských nálezů, ať importů či výroby iekerek, hotovených zřetelně podle kamenných předloh tak zcela evidentní, ie proti tomu kulturní příslušnost malých triangulárních dýček ke kultuře s keramikou zvoncových pohárů, považovaná, až na zcela prů­ kazně všeobecně na západoevropský kulturní proud, zcela zřejmá. S otázkou nejstaršího pravěkého těžařství a rudrdctví souvisí i otázka ojedinělých nálezů pravěkých velkých kamenných palic. I na Moravě tak jako v přilehlé současné oblasti středoevropské byly nálezy, a to většinou ojedinělé, velké kamenné palice se žlábkem pro upevnění. 39 } Tyto jsou typologicky zcela analogické některým francouzským a americkým indiánským kamenným palicím. 31 ) I naši badatelé, stejně tak jako již dříve M. Much a Cazalis de Fondouce považovali tyto nástroje za palice k drcení rudY) Nálezově snad nelze zatím mínění o tomto jejich významu ani potvrdit ani vyvrátit, stejně tak jako názor o jejich stáří, jelikož se považují všeobecně za únětické, 33 } ač není vyloučeno, že mohou být dokonce i staršího původu. Leč měděná industrie resp. "měděná doba" a znalost mědi byla jen slabou předzvěstí daleko intensivnějšího zužitkování mědi jako podstatné části slitiny bronzu. Vznik kultury bronzové, 34 } který znamenal jistě úplnou kulturní revoluci v dosavadním celkovém pravěkém vývoji, není dosud všestranně zcela vyjasněn. Zde v regionálním morav~kém příspěvku není přirozeně možno "zabývat se všemi kulturními a s ním i souvisejícími paleoethnologickými problémy, vížícími se k době tohoto velkého přerodu, jejž jednou jistě značně osvětlí i metalurgie. Právě od ní očekává archeologie s prehistorií mnoho nového, protože analysa bronzu, který změnil úplně kulturní habitus celého dosavadního pravěkého života, se může stát jako analysovatelný materiál, tající dosud mnoho nejasného jako na9

příklad tuzemská provenience, metody zpracování atd., důleži­ tým poznávacím kriteriem pro celou řadu sociologicko-chronologických úvah čistě prehistorických. U nás zejména J. Schránil 34 *) rozvedl a patřičně zdůraznil starou Buchtelovu a Niederlovu myšlenku 35 ) o cínovém českém podstatném příspěvku ku vzniku nejstarší bronzové doby středoevropské - zvané všeobecně úně· tické - ale z hledisko rudnického těžořství přímo nelze k této myšlence dosud přinést žádných konkrétních dokladů a příspěv­ ků. Tok jako kdysi naše starší domácí vlastivědná archeologie považovalo vlastně všechen bronzový inventář za import, tok je podle dnešního výzkumu naopak zřejmě vidět, že i domácí pravěké obyvatelstvo ovládalo dobře zpracování bronzu a bronzovou techniku, která není ještě ve všem zcela jasná. U nás jsou pokládány (vedle názoru o jejich funkci jako nákrčníků) charakteristické únětické nedovršené půl kruhovité bronzové hřivny, vyskytující se v desítkách kusů, zejména v hromadných nálezech, za surovinu, která bylo hlavním předmětem pravěkého obchodu36), ale dosud postrádají všechny tyto hromadné nálezy podrobných metrologickoanolytických statistik tok jako všechny ostatní bronzové nálezy postrádají svých analýz vůbec. Kol i k možno právě v tomto ohledu očekávat od spektrogrofickorontgenologických analys, je všebecně známo. 37 ) Bohužel že zůstávají v tomto ohledu, jak jsem se již zmínil, všechno naše přání stále jen přáními nevyslovenými, ač není pochyby o tom, že tyto systematické analysy všech našich bronzových nálezů by v mnohém osvětlily jistě velice komplikované poměry takřka asi tisíciletého vývoje středoevropské doby bronzové. Všechno naše studium doby bronzové se omezuje dosud jen no studium pomocí úvah čistě archeologických, nebo metod pomocných historických disciplin. To nutno říci j:::~k o obchodě s bronzem, neboť se nám v podstatě značí hromadné bronzové nálezy, který by samy o sobě zasluhovaly zpracování i z hledisko archeologického, tok i o jeho vlastní výrobě a o jeho zpracování na industrii užitkovou a šperk až do těch nejmenších detoilů. 38 ) Toto odborné zpracování bude jistě velmi obtížné, ale bude jistě mít neobyčejně kladné výsledky.

Jedním z takových drobných archeologických příspěvků k poznání pravěké techniky doby bronzové je i studium forem kadlubů. I od nás je jich známa z různých období celá řada, ale neupoutaly dosud, tok jako se českými kadluby zabýval speciálně prof. dr. ing. J. Píšek, 39 ), pozornost odborníka. Nejstarší moravský a vlastně vůbec středoevropský zachovalý kadlub je 11 x 12 cm velká pískovcová forma na lití triongulární dýčky z kostrového hrobu z Ludéřovo (okr. Olomouc) z období kultury 10

se zvoncovými poháry. Upraveno pro nejjednodušší slévačský postup, pro odlévání při ohništi, z něhož musel být polotvar dodatečně vykován, je to, jak zdůraznil J. Bohm 40 ) dosud u nás nejstarší známý kadlub vůbec, protože oni z celého kulturně neobyčejně vyspělého o technicky jistě pokročilého období nejstarší doby bronzové (únětické) nejsou známy dosud žádné kadluby . Sám tento ludeřovický nález ukazuje, že archeologie může přinést nejedno překvapení. Obraz povahy moravských koddlubů může ukázat odborníkovi nejeden zajímavý detail. Nejzojímovější z nich je krásně zachovalý kadlub z obřonského hrodisko. Jak hojný je asi výskyt kadlubů v určité oblosti, ukazuje proti tomu statistický přehled nálezů kadlubů 7 Prostě­ jovsko, jednoho z archeologicky nejbohatších o také nejznámějších krojů Moravy. Byl zde n~lezen počínaje kulturou popelnicových polí lužický kadlub ve Vřesovicích, dále slezské kadluby v Brodku u Nezomyslic (kadlub no jehlice). v čechůvkách (dvoustranný no šipky o sekeru), v Domomyslicích (4 ko luby poškozené), v Kostelci (přeražený no srp), v Slotinici (no jehlice), pocházející vesměs ze sídlišť, kdežto pouze v jednom ze 258 určických lužických hrobů byl nalezen kadlub s otřelou formou pro jehlici; je zajímavé, že v prostějovských tok hojných nálezech kadlubů není znám oni jeden nález z prostředí depotového.41) Ani tak detailní otázko, jako otázko těchto pískovcových forem není vlastně ještě definitivně zpracováno o poskytuje celou řadu námětů . Tok např . již r. 1893 J. F. Slavík se obracel no základě kotojedského kadlubu z místního pískovce proti sou časnému běžnému mínění, že kadluby jsou k nám importovány~ 2 o vskutku podle laskavého určení dr. T. Krutí se zdá, že pískovec moravských kadlubů je vesměs moravského křídového pů ­ vodu. Jistěže metalurgie usnadní archeologii a prehistorii rozluštit nejeden problém bronzové doby, a to nejen po stránce technické, ale i otázky daleko zásadnější. Stejnou světovou kulturní revoluci j~ko kdysi byl objev bronzu, bylo i poznání železa. Kdežto bronz již asi po tisíciletí dohrál svoji někdejší roli, vyznívaje ještě vel mi dlouho v pestré šperkové výrobě mladších období, stalo se železo vskutku .,pánem světa" . Ani zde se však nemohu zmi ňovat o všech teoriích, o vzniku o dlouhém vývoji železné doby 46 ), ale chci pouze poukázat, jak Moravo přispívá podstatně svým vlastním přírodn í m bohatstvím k rozvoji železné kultury halštatské (tzv. starší dobo železná) i laténské doby (,.druhá dobo železná"). Nejvýznomnějším moravských holtštotským nálezem o jedním z nejkrásnějších, ale snad i nejzáhodnějších archeologických ll

nadalpských nálezů vůbec, je Wanklův bohatý nález, pocházející z Býčí skály. 44 ) V imposantní předsíni Býčí skály, ve známé roz· sáhlé jeskyni Josefovského údolí středního systému Moravského krasu, která samo je periodickým výtokovým řečištěm rudické Paleopunkvy, v jeskyni, která poskytlo hojné paleolitické nále· zy 45 ), nalezl r. 1872 dr. J. Wonkel neobyčejně hojné o bohaté halštatské materiálie, které nejsou bohužel dodnes zhodnoceny, protože se nacházejí od dob Wanklových ve vídeňském Natur· historisches Museum. Také o jejich původu, protože se jim při· pisuje v historii moravského železářství neobyčejně velký vý· znam, není zde možno oni dnes než citovat starou Wonklovu zprávu z jeho nezapomenutelných romantických Bilder aus der Mčihrischen Schweiz ( 1882); 46 ) o jeho nálezech referoval I. L. červinka takto: .. Tu(tj. v předsíni Býčí skály) zjištěny byly v prostranné klenbě tři vrstvy. Shora byl nános štěrku a písku nestejně mocný: druhá vrstva složena byla z kamenů a balvanů vápencových: vespod pak táhlo se mocná vrstva hlíny jeskynní. Při stěně severní le· želo hromado páleného vápna, a pod ním asi půl metru vysoký násyp spáleného obilí, smíchaného s uhlím dřevěným o prstí. Poblíž bylo jiné žároviště menší o mezi spáleninou mimo střepiny velkých nádob leželo něco spálených perel skleněných a dvě že· lezné sekyry. Hned svrchu nalezeny spálené kosti zvířecí, pře· pálený bronz, plech ornamentovaný, střepiny z nádob, jednotlivé části vozu, železné nákolce, loukotě apod. V uhelnaté vrstvě i na ní byly kusy kol, železné písty bronzovým plechem pobité a mezi nimi neúplná kostra lidská z části zvápenatělá, z části na uhlí spálená. Na pokrajích uhelnaté vrstvy byly svinuté kusy látky vlněné, složená příza, košatiny a rohožky, vše zuhelnatělé, pak proso, réž, ječmen a pšenice v těchto vrstvách nalezeny bron· zové náramky, závitové prsteny, perly skleněné a jantarové, ohromné duté náramkům podobné předměty bronzové, spínadlo, hliněné přesleny aj.: na jednom místě ležela směs pásů želez· ných a tyčí, divně stočená. Asi uprostřed sluje poblíž toho většího žároviště pod balvany leželo přes 40 lidských koster na udupané hlíně všelijak přehá· zených. Některým scházela lebka, jiným ramena a nohy. Při ně· kterých nalezen hojný šperk; po většině byly to kostry ženské. Také ležely tu dříky dvou koní. Mezi kostrami smícháno bylo spálené obilí a v něm často bronzové náramky, kruhy, pestře vy· kládané perly z hnědého, zeleného a modrého sklo, jantarové perly, zlaté čelenky, vesměs pomačkané, zlaté prsteny a ná· ramky. Při straně jižní objevena na dláždění kostro mužská a vedle 12

ní kostra prasečí. U samé stěny stálo bronzové vědro naplněné spáleným obilím, žitem o pšenicí se střepy hliněné misky, vědro druhé, silně smáčknuté, chovalo lidskou lebku s kusou spodní čelistí: ve vědře třetím, ohněm zpola stráveném, bylo proso a úlomky hliněné mísy. Mezi dlážděním o větším žá r ovištěm byl oltářík, z otesané desky kamenné, která no dvou menších kamenech spočívalo. No něm ležela pravá polovino lebky, zrovna středem rozetnuté, a kosti dvou uťatých ramen ženských, bronzové náramky o zlotými prsteny zdobené. Jinde v popeli a uhlí ležely různé plechy bronzové na hromadu naházené, pořezané a zohý bané , větší desky, bronzové hřebí~y spojované, kusy držadel násilně od bronzových kotlů odtržených, pruty bronzové i kadluby kamenné ku slévání okras. No tomto místě vykopány kusy nepravidelně kutého žele7a, velká í menší železná kladiva, srpy, nože, háky, hřebíky aj. Stopy to dojista velké kovárny. Blíže do vchodu jeskyně vlastní vykopáno několik hliněných nádob, koflí č ků a střepin. Mnohé měly pokličky o naplněny byly ječmenem, rží, pšenicí, prosem o vikví. Mezi nimi ležela seříz­ nutá lebka, která se jistě za číši užfvala. Jinak objevily se ještě žernováky a drtidla, provrto'!é závěsky , kamenné brousky, porohová kladívka, mezi ja11torovými perlemi byly provrtoné medvědí drápy a zuby oj. d. Zbroje bylo v Býčí skále velmi málo: hladká bror,zová p ří lba, široký pár , trojhranné šipky s dutinami, železné sekery s dutinou nebo s křížovitými rameny v týle a železný meč se zbytky pochvy." 47 ) Tolik o halštatském nálezu podle staré zprávy Wonklovy, je~ bylo vícekrát citována. Interpretace tohoto vzácného nálezu se neobyčejně rozcházejí. 47 ) J. Wonkel, šťastný nálezce, sám pokládal tento halštatský nález z Býčí skály - podle jeho přesvědčení nebyl bojský, ale ani keltský, ani germánský, nýbrž slovanský - za zbytky ukrutné pohřební svantovítské slavnosti nějakého mocného kmenového pohlavára o kladl nález do 111.- IV. stol. př. n. I. 48 ) Za zbytky ještě starší než tento pohřeb měl pak déle pracující železárny, kde prý se dlouhý čas zpracovávalo nejen železo, ale i bronz a domníval se, že rudické železárny, o nichž se ještě později zmíním, dodávaly materiál halštatským kovářům z Býčí skály. Toto Wanklovo líčení převzal i známý historik železářství Ludwig Beck, 49 ) čímž vlastně asi Býčí skálo nabylo v historii železářství největší populority; je přespříliš rorna!!tické, není-li dokonce fantostick~- tak je nazval správně ještě H. Ohlhover, který se zab•{13

val posledně Býčí skálou. 50 ) Známý speleolog Dr. Martin Kříž se proti tomu domníval, že do Býčí skály se uteklo v době jakési pravěké války před nepřátelským vpádem několik vznešených rodin, jak s živobytím tak i s drahocennějšími věcmi, jejich úkryt však byl vypátrán, lidé byli povraždění o zboží51 bylo zapáleno. M. Kříž pak kladl nález do ll.- 111. stol. př. n. 1. ) H. Sáňka, který se taktéž domníval, že příslušný hamr k rudickým tavírnám a pecím (o nichž se ještě zmíním), byl v Býčí skále, pokládal jeskyni za dílnu kovářskou, kde se i slévala a kovala bronz, její dělníci byli kdysi zahnáni pořadateli zdejšího slavnostního pohřbu; pokládal kovárnu za rozhodně starší než uvedené naleziště. 52 ) I. L. červinka se domnívá, že v Býčí skále šlo o hromadný hrob a o železářskou dílnu, 53 ) kdežto J. Sehráni! píše, že v imposontní jeskyni bylo jakési kultovní místo a mluví přímo o zdejších orgiích kanibalismu. 54 ) G. Kossina datoval Býčí skálu do Vll. stol. př. n. 1., E. Sprockhof pokládal Býčí skálu za .,nur -:lis unbeachtete Siedlungstčitte; 55 ) N. Aberg by kladl Býčí skálu do staršího halštatského období asi 650- ~00 př. n. 1., E. Benin ger, který se zabýval podrobně plastikou býčků z tohoto nálezu a považoval celý nález za uzavřený celek, nepřipisoval proti I. L. Červinkovi nález podolské kultuře o nepovažovol oběti Býčí 57 56 skály za cizince. Kladl Býčí skálu do V . sto1., ) H. Ohlhaver, ) který se zabýval Býčí skálou posledně, upozorňoval, že zejména zdejší kladiva poukazují na velice hrubou žele7ářskou práci a řadil Býčí skálu přímo k halštatské o bavorské halštatské skupině.58 ) J_ Neustupný viděl v Býčí skále obětiště, 7volav: .,Jaké 5 strašlivé božstvo, jaká představo žádalo tok hrozných obětí! !' ) E. Beninger, který znal vlastně jediný podrobně vídeňský materiál z Býčí skály, vidí v Býčí skále střetnutí východního o západního halštatského kulturního okruhu: ve východní skupině halštatské kultury pronikají mlodoholštotské formy jen velice zvolna; v Býčí skále se uplatňují významnější formy východní skupiny jen během staršího období, právě výrazně mladoholštotské formy ukazující nejsilnější připoutání Býčí skály no západní skupinu, na Hollstott sám o no Bavory. Jestliže je, jak sám se Beninger ptá, celý nález jednotný, není pochyby o tom, že se řadí k západní halštatské skupině (I. c. 81, 82) . Všechny tyto dů­ ležité otázky chro~ologické o ethnologické, pojící se k naší Býčí skále, jedné z. nejznámějších prehistorických lokalit středoevrop­ ských, bude možno rozhodnout, až bude tento bohatý nález detailně publikován - dodnes není např. jasné, kde se nacházejí dvojité pyromidovité železné hřivny údonlivě ze zdejšího nálezu, jichž studium je jistě pro otázku zdejší železářské výroby nejdů­ ležitější60 ) - jinak zůstává s Býčí skálou spojeno mnoho nejos-

14

ných otázek. V pravém slova smyslu nejsenzačnějším nálezem z Býčí skály, který zaměstnával také nejvíce pozornost metalurgů, je známý kovový prsten ( d, zevní 4.3 cm, d. vnitřní 2 cm, síla 2.3 cm, v 22 gr, spec. v. 6.98), k němuž se pojí zajímavá historická polemika, 61 ) jde-li totiž o prsten plechový, anebo litý ze železa. Když totiž J. Wankel zjistil r. 1868 stopy starých železáren u Rudice a r. 1872 objevil velký nález v Býčí skále, zkritizoval r. 1880 L. Beck, kdysi nejlepší historik železářství, Wanklovy představy o způsobu práce rudických železářů, jak je publikoval Wankel r. 1878 ve studii, která byla ve skutečnosti, jak bylo správně řečeno, plaidoyerem pro velké stáří železa. Teprve v replice na kritiku Beckovu r. 1880 uvedl pak J. Wankel poprvé existenci prstenu ( ein eiserner ho hl gegossener Ring mít sehr dunnen Wandungen und einer deutlich erkennbaren Gusenath, I. c. 271), v duplice L. Beck r. 1880 přímo prohlásil, že "nejen nebylo možno starým, ale že ještě dnes je nám nemožno takový prsten ulít a že prsten není litý, nýbrž je to stočený plech" (20. I. 1880 prohlásil Beck, že považuje prsten "aus innerster Oberzeugung tur was ich es hallte, namlich- tur Blech"). Tato celá polemika se odbyla v Lindenschmittově brunšvickém Archiv fur Anthropologie, Bd. XII, 1880, S. 92- 93, 270- 271, 419. R. 1880 bonnský v. Dechen, r. 1884, 1885, 1888 pak dr. A. Gurlt a r. 1886 O. Olshausen prohlásil prsten za litý. R. 1886 J. Wankel dokazoval, že blanenští dělníci jsou schopni zhotovit věrné faksimile dutých litých prstenců. O prstenu jako o litém výrobku se dále zmiňují r. 1908 F. Freise, r. 1890 M. Gsell, r. 1915 prohlásil však Otto Olshausen, který sám před 29 lety uznal prsten za litý, nález prstenu za pouhý padělek, o němž prý ·wankel sám měl podezření, že je to falsum a který prý mu byl blanenskými dělníky podstrčen. R. 1920- 1921 zrekapitulovol K. Absolon spolu s dr. Jarešem celou zajímavou historii prstenu, 62 ) kde ukazovali, že prsten, ať je zroben jakýmkoliv způsobem, je (i metalograficky) unikátním a vzácným uměleckým dílem, svědčícím o vysokém stupni dovednosti zhotovitele (I. c. 327). A. Gotze prohlásil r. 1925 prsten za moderní padělek, který byl Wanklovi podstrčen, 63 ) podle E. Šimka by "nepřekvapovalo, kdyby byli dovedli (pravěcí halštatští dělníci) lít podobné výrobky také ze železa" ,64 E. Beninger nazývá r. 1932- 33 prsten "umstrittene, keinesfalls geklarte Frage" (I. c. 82). Na domnělý význam prstenu upozornil znovu r. 1946 K. Absolon, 65 ) takže prof. dr. F. Píšek byl nucen otevřeným dopisem na K. Absolona, který prsten vlastnil, se obrátit, aby dovolil prsten hlavně na žádost Mrs. I. G. Pearce odborně metalograficky analysovat. 66 ) Prof. Jareš prohlásil na XXI. slévárenském sjezdu v Brně, že prsten litý není. 15

Prof. V. Jareš zabýval se znovu r. 1947 prstenem 67 ) a ukázal, že dutý železný kroužek (s tloušťkou stěny zhruba 1 mm), má při vnitřní straně dokola jdoucí úzkou štěrbinu. ( Na obraze je po jedné straně podepřen, aby byla štěrbina viditelná). Při vněj · ším obvodu se táhne středem šev, který může pocházet jak od skládání dvoudílné formy při lití, tak i od sváření ze dvou půlek. V jednom místě je prsten při vnějším švu proražen. Lomová plocha tohoto místa je patrna ve zvětšení cca 20násobném. Při vnitřní straně je vrstvička velmi hrubě krystalovaná, ostotek je jemný, mírně vrstevnatý. V místě švu je stěna poněkud zesílena. Prof. dr. Vojtěch Jareš vypracoval na vnější straně ve švu plošku cca 5 x 8 mm, na níž byl vyhotoven metalografický výbrus. Plocha nebyla čistá, obsahovala hrubší i jemnější oxydy a strusku, jak jir>ak ani být ne může , když výbrus zasáhl pouze vrstvu zcela při povrchu. Po leptání alkalickou kyselinou dusičnou se objevila struktura zcela zvláštní. Zformované pravidelné krystaly základní hmoty obsahovaly četné vyloučeniny částečně jehlicovité (zvětšení 1000násobné) a místy tvaru čtyř­ cípých hvězd i c stejně orientovaných (zvětšení 1000násobné) . Struktura ta byla v té době zcela neznámá a ani různí odborníci ji nedovedli vysvětlit. Podle tvaru základních krystalů se zdálo již tehdy, že prsten snad není odlit, ale jednoznačně to nedovedl nikdo rozhodnout. Prof. V. Jareš vyslovil se proto tehdy v tom smyslu, že r.a podkladě metalografického vyšetření není možno vyslovit se jednoznačně, je-li prsten odiit či ne. Větší poškození než uvedeným výbrusem nebylo dovoleno. Teprve po letech přišel na to, že šlo o vyloučeniny wustitu ve foritu, tedy o železo prosté uhlíku a silně nasycené kyslíkem. Závěrem prof. Jareš uvádí, že podle toho je jasno, že prsten nemohl být zhotoven litím. Jediná maž· nost je, že byla každá p ů lka vytepána pro sebe a obě pak byly po vnějším obvodu po částech v ohni svařeny. Vnitřní štěrbina sloužila zjev ně k zasunutí uzoučké kovadlinky. To je také v souhlase se vzhledem lomové plochy. Ani po tomto konstatování nepřestává být prsten vzácným dokumentem vysoké úmvrě techniky předvěkých jeskynních obyv atel Morav y. Prokazuje, že tehdejší člov ě k se vyznal dobře jak v tepání do zápustky, tak i ve svá ř e 11 í v ohni a že vynikal též invencí a zručností. Leč tyto Wanklovy krasové halštatské nálezy z Býčí skály nebyly posledními archeologickými nálezy, svědčícími rozvoji vznikaj ícího nové ho pravěkého železářského průmyslu. Zdá se, že jich bude celá řada, i když žádný z nich nedosahuje svým význa-

16

mem přirozeně tohoto vskutku epochálního nálezu z Býčí skály. 1. L. červinka uvádí, že halštatská pec na tavení železa byla nalezena ve Velaticích {okr. Brno) v trati Přední půl lány. Měla podle I. L. Červinky podobu válcovitou, zpředu byla vyhloubena jáma, aby se mohla pec vytápět. Byla prý v ní nalezena jen rozbitá halštatská nádob::J a střepy, byla prý plna popele a dře­ věného uhlí, vzadu stoupal do vrchu komín plný škvárů a strusek roztaveného železa z rozdrcených kusů krevele. 69 ) Dále v Blatci u Olomouce získal K. Dobeš z obsahu sídelní jámy halštatský střep a 2 kusy železa oválovité formy {1 .34 kg a 1.16 kg) a .,kování o půdorysu mezikruží s ohrnutými okraji"."9 ) V Uhřicích, v jedné z nejbohatších archeologických lokalit moravských, zjistil A. Gottwald v .,Zelené zmole" mezi platěnickými jamami 5 kotlovitých pecí na tavení železa. 70 ) Bohužel že žádný z těchto nálezů nebyl při výkopu podrobněji zhodnocen. V Králové { dř. Koniglosen) na Uničovsku zjistil K. Schirmeiser. v sousedství 2 halštatských sídlišť současnou starou kovářskou jámu z pře­ chodného období halštatsko-laténského {doba vznikajících prvních laténských vlivů). Byla vejčitého půdorysu {7,4 x 1,3 m) svažující se od severu k jihu a sestávající ze dvou částí: severní - příbytku kovářova {bez mazanice!) - poskytnuvšího užitkovou nezdobenou keramiku, strusku, krevelovou rudu a kusy rudky, železnou jehlici, 2 kamenné drobné nástroje, kdežto ohniště bylo na jižní straně v prohlubni; bylo 1 m vys. a sestávalo z nejrůznějších lehkých až těžkých kusů strusky, na dně byly kusy několikakilogramové, lehčí byly nahromaděny navrchu. Mezi škvárami byly kusy krevelové rudy a střepy. Struskový materiál pochází jistě z nějaké opuštěné současné nevzdálené železářské pece. 71 ) Všechny tyto nálezy ukazují na rozvíjející se živý nový • průmysl. A snad podobných nálezů bude zjištěno ještě více. Byla-li halštatská doba uvedením železa do pradějin lidstva, spadá pravý rozkvět staroevropského železářství teprve do pozdně laténského období posledního století př. n. I. a tytéž poměry se jeví na Moravě. Baroko moravské laténské ll. doby železné, kdy Morava byla neobyčejně hustě osídlena, vyvrcholilo i politicky v období mohutných keltských oppid, z nichž moravské drahanské Staré Hradisko u spojených obcí Malého Hradiska a Skřivánkova u Protivanova bylo jistě jedním z nejznámějších center současné staré gallské střední Evropy. Již Fr. Lipka a K. Snětina, 72 ) první zasloužilí badatelé tohoto emporia, považovali a charakterizovali r. 1912 železářskou výrobu Starého Hradiska - je zde zastoupena celou výrobou od dobývání železa a rudy až po zpracování ve výrobky nejrůz17

nějšího druhu -

jako nejdůležitější odvětví zdejší gallské výroby

takto: "Nejrozšířenějším a nejdůležitějším odvětvím výroby na Starém Hradisku byl průmysl kovový a především železářský. Tento jest zde zastoupen od dobývání železa z rudy až po své zpracování ve výrobky nejrůznějšího druhu. Opětovně tu nalezena železná ruda - hnědel v kusech, jak se dobývá z ložisek, nebo také již částečně při povrchu roztavená. Jakým způsobem se zde železo z rudy dobývalo, nemůžeme zatím říci, neboť na pec se zatím nepřišlo. O tom, však, že se dobývalo, nemůže být nejmenší pochybnosti. Dále všude téměř ve všech až dosud prokopaných jamách nalézají se nejrůznější odpadky železné strusky a škváry; mnohokrát přišlo se na kusy železa v podobě menších, vět­ ších hranolů, úzkých plátů apod. - patrně surový m~teriál. Velmi zajímavé jsou pruty železné, opatřené uzlem buď jednoduchým nebo složitějším nebo prut spirálovitě svinutý, nebo dva i více prutů různým bizarním způsobem spletené. Nejde tu o žádný úlo· mek nějakého nástroje; a vůbec ani podobného uzlu při zhotovení nástrojů nikdy nebylo používáno; Je to jen bravurní hračka, mající dokázat dovednost řemeslníkovu. Nález těchto jinak zcela bezúčelných předmětů sám o sobě stačí k důkazu, že se na Starém Hradisku železné předměty vyráběly, jinak to prokazují různé nástroje a věci nedohotovené jako nože, pilníky, začatá sponka pozdně laténská, dosud bez spirály a jehly, patrně s šálkovitou hlavičkou a jiné. S těmito doklady výroby železných předmětů se setkáváme zde tak hojně, že bychom mohli skoro v každém domě předpokládat kováře. Přes to nemůžeme dosud říci, že jsme přišli na zvláštní dílnu kovářskou, až snad na případ, který se naskytl hned no počátku kopání: Kulturní vrstva pod jižní terasou poskytla kromě kostí zvířecích, střepů a několika málo nádob .J několika bronzů hojně strusek železa a tak velké množství nejrůznějších artefaktů železných, z nichž některé byly polámané, jiné nedohotovené, že se nám tehdy nezdálo být tak ?Cela nevěrohodným udáním, ostatně z několika stran potvrzené, že zde před lety vykopáno železných ostruh na plný košík. Později, pravda, stali jsme se vůči podobným tvrzením skeptičtější. Pravidelně bývají artefakty železné - píší dále K. Snětina a Fr. Lipka - značně oxydovány a někdy následkem toho k nepoznání přetvořeny. Některé předměty však, zvlášť drobné, se podivuhodně zachovaly. Buď jde o různé druhy železa, nebo byl výrobcům znám proces kalení. Je-li povrch takového předmětu lépe zachován, pak vidíme, že mnohé z nich jako prsteny, sponky, náramky, ostruhy nebyly o nic méně ozdobné než podobné

18

předměty z bronzu . Jako příklady uvádíme sponku a ostruhu, která byla kromě toho ještě zdobená emailem. Ne tak časté a hojné jako u železo jsou stopy výroby bronzu, ~le i pro ni nalezeny nepochybné doklady: Kelímky z ohnivzdorné hlíny na tavení kovů, kadluby, z nichž jeden na lití kroužkCr, bronzová surovina v amorfních kusech vystydlého roztaveného kovu , drobné kousky ve formě slz strusky o jako nejpřesvědči ­ vější důkazy nedohotovené předměty a odstřižky bronzového plechu. O způsobu výroby možno podotknout, že se v této době méně lilo do kadlubů, více vytepávalo, pilovalo, vykrajovalo; sponky např. byly všecky vytepány a okénka pozdně laténských předmětů vykr ajována, jak názorně ukazuje jeden nedohotovený kus. že pracováno s jinými kovy ještě, toho důkazem je hranolek čistého stříbr~. patrně též surový materiál. Na možnosti místního ražení zlatých mincí ukazují nálezy železných válečků. Podivnou náhodou právě po zaměstnáních na Starém Hradisku nejvíc provozovaných - kovářství a jim příbuzným - zbylo nejméně nástroj ů : všeho všudy dvě větší kladívka a jedno zcela drobounké; jmenovitě nepřišlo se až dosud na žádné kleště . Kdybychom byli odkázáni pouze jen na tyto nástroje, celé to rozsáhlé odvětví výroby by pro nás téměř neexistovalo. U jiných zaměstnání, jak jsme viděli, je poměr obrácený: Výrobky zmizely, nástroje řemeslné - jehly, šídla a jiné se zachovaly. Pří­ činou je snad okolnost, že jsou to po většině nástroje drobné. Označili jsme průmysl kovový - uzavírají oba autoři - za hlavní odvětví výroby na Starém Hradisku, a za nejrozšířenější a nejdůležitější z obou zde provozovaných - bronzového a železářského - prohlásili jsme podle nálezu poslední. Máme také za to, že právě provozování průmyslu železářského bylo příči ­ nou, pro kterou se obyvatelé Starého Hradiska ve zdejší krajině usadili." 73 ) Také J. Bohm po našich rozsáhlých společných výkopech, podnikaných zde r. 1934- 1937 Státním archeologickým ústavem z Prahy o Zemským mu seem z Brno, které přispěly značně nejen k archeologickému poznání Starého Hradisko, ale i k poznání sociálních poměrů gollských vůbec, uka7uje, že i toto hradisko bylo vybudováno podobně jako současné české Stradonice (kam bývá lokalisováno historické Marobudum) v blízkosti rudní oblasti drahanské v mohutné oppidum, jehož hospodářská prosperita vedle komerciálního významu byla vybudována právě na železářském průmyslu, jehož byli staří Gallové dobrými znalci. 74 ) Noproti tomu na Hostýně, jiném významném moravském současném centru, nebylo zjištěno žádných stop železářské výro-

by.7s) 19

Avšak technicky celé toto laténské železářství moravské, je· muž náležejí v okolních lesích Starého Hradisko i hojné pingy, :Jč nejsou-li mladšího středověkého původu/ 8 ) postrádá dosud svého odborného zpracování. Stejný obraz starogallského železářství jako naše Staré Hradisko poskytují i zmíněné české berounské Stradonice, jež po· skytly ve svém neobyčejně bohatém a pestrém archeologickém inventáři i hojné příspěvky k detailnímu poznání zajímavé železářské výroby, 77 ) stejný obraz, jaký poskytují konečně i jiná velká starogallská oppida západoevropská - jihoněmecká o francouzská. 78 ) Ale zdá se, že vedle těchto vlastních oppid možno hledat sto· py gallského železářství i v dalším nížinném osídlení laténském. Tak např. R. Lužný rozkopal v Pěnčíně na Litovelsku zajímavou pec: v údolí u dnešních luk na malé vyvýšenině byly zjištěny asi 65 cm hluboké dolíky, poukazující na stavbu asi 1.5 m vys., v pří· slušné peci se střídaly vrstvy dřevěného uhlí a hnědé železné rudy, pocházející asi z Roudného u Dzbele. R. Lužný popisuje dále od zdejších pecí i zbytky jednoduchých dmychadel. By!y to 2 mělké mísovité dolíky s okrajem vyčnívajícím nad zemi. Do· dnes prý jsou v několika zdejších tratích zbytky podobných pecí a strusky. 79 ) Věteřovské gallské sídliště na Kyjovsku bylo za· loženo jistě jen v souvislosti s výskytem železné rudy na ne· vzdáleném strožovickém Babyloně ( 419 m) .80 A snad se podaří příštímu systematickému archeologickému výzkumu zjistit na Moravě podobných míst staré gallské železářské výroby i více. Po stránce vlastní rudní výroby a zpracování tohoto železa v industrii nejsou však dosud gallská výrob::~ a bohatá industrie, která dodává gallské kultuře jednotného vyspělého honosného vzhledu, vůbec zpracovány. I zde čeká metalurgii jistě vděčná práce, která dokreslí v nejednom ohledu naše archeologické re· konstrukce a představy. V souvislosti se starým časně historickým moravským železál'· stvím laténským, které jistě budoucí archeologické nálezy znač· ně rozmnoží, jsou uváděni i gallští Kotinové - jak známo byli staří Gallové prvým historickým národem našich zemí - o nichž je zachováno jen několik nehojných historických zpráv: nejstarší doklad - tuskulské elogium z r. 19 př. n. 1., Tacitova (G 43) zpráva z r. 98 ( "Cotini, quo magis pude:Jt, et ferrum effodiunt; omnesque hi populi pauca campestrium, ceterum saltus et vertices montium iugumque insederunt) a Ptolemaiova zpráva {ll. 11, § 10):81 ) Z těchto zpráv pro historii železářství je nejdůleži· tější zpráva Ptolemaiova a Tacitovo sdělení, že poplatní Kati· nové .. ferrum effodiunt". Lokalisace Kotinů, které někteří bada· 20

telé pokládají za část Bojů, je na základě těchto kusých zpráv historicky velmi sporná a v důsledku toho i značně různá a není sn::Jd potřebí - ač je velmi zajímavé - do detailů ji zde historiograficky přehlížet. MUIIenhof (1870- 1891) kladl Kotiny zpočátku na Moravu a později teprve na slovenský Hron a lpel, na Moravu je kladl J. L. Píč (1893), R. Dvořák (1898, 1906), Ře­ žábek (1895), B. Bretholz (1921), Schiitte (1929), L. Niederle se domníval (1900), že Kotinové se během prvního a druhého století po Kr. posunuli ?e svých starších severnějších sídel u Sudet přes severozápadní Karpaty k jihovýchodu a k Dunaji, takže v druhém století asi z větší části seděli už v bývalých horních Uhrách. Otázka kotinská byla 'v české paleoethnologické literatuře znovu rozvířena teprve v posledních letech. J. Dobiáš došel podrobným rozborem historických zpráv k přesvědčení , že není možné, aby Kotini seděli někde na severní Moravě a že sídlo Kotinů mohla být jen v údolí horního Hronu a snad ještě na nejvrchnějšírn toku lpel'u a přiléhajících potocích řeky Slané, kde jim byla k disposici také zvolenská, spišská a gemerská ruda. Jedině tam s nimi mohlo přijít do styku římské vojsko a tam jsou také známa ložiska železné rudy, a to již v období laténském. Na Slovensko kladli dále Kotiny J. Sehráni I (1928), J. Eisner (1933), V. Ondrouch (1935 -1936) a E. Schwar7 (1931), B. Horák, chtěje vysvětlit rozpory starých zpráv o kotinských sídlech, ukazuje, že rudná oblast s doly na železo byla vlastně jen části rozsáhlejšího území, které zaujímali Kotinové, a dokazuje přesvědčivě, že vymezení historických sídel Kotinů je závislé především na určení polohy železných dolů. Upozorňuje na malokarpatskou perneckou oblast a sám se domnívá, že ostotní sídla Kotinů spadala asi na starou obchodní cestu do středního Pováží. Naproti tomu E. Šimek umísťuje Kotiny, které považuje sám za zbytek Volků - Toktoságů a poslední zbytek Keltů na naší půdě (zanikli podle něho r. 172- 174), východně Sidonů, jižně Burů a severně rakouských Markomanů, a to na Moravu c;!o středu země a přirozenými horskými hranicemi na západč n.:J Ceskomoravské vysočině a na východě v Bílých Karpatech, na jihu pak byla sídla Kotinů podle něho ohraničena jihomoravským Orkynským lesem v jižní části Bílých Karpat, takže nejzazší jih Moravy Kotinům podle E. Šimka asi již nepatřil. Šimka usvědčuje v této lokalisaci i výskyt rud v rudických vrstvách severně Brna (Rudice, Olomučany, Habrůvka, Babice) a v hnědelové křídové oblasti na Letovicku a na Kunštátsku,kde však právě jakékoli gall ské osídlení - nejbližší je právě 20- 25 km vzdálené Staré Hradisko - chybí. Snad ani touto polemikou není otázka sídel našich starých gallských Kotinů definitivně rozřešena, ale není

21

pochyby o tom, že speciálně pravěký a časně historický železářský výzkum může značně řešení této jedné z prvých historic-

kých úloh našich zemí vůbec značně usnadnit. 62 ) Naproti tomu z následujícího germánského období moravského, kdy staří moravští Kvádové se dostali do styku s rostoucí a na to i upadající mocí římského imperia na dunajském limesu, se nezachovaly - pokud je mně dnes známo - žádné průkaz­ nější archeologické doklady staré rudní těžby a železářské rozsáhlejší industrie. Za germánské, a to speciálně za kvádské, považoval původně K. Schirmeisen severomoravské zajímavé nálezy sukolomsko-želechovické, o nichž se ještě podrobněji zmíním, ale svoje germánské datování později správně opravil. Naproti tomu z Čech, a to přímo z Prahy, jsou známy z tohoto období z Bu· benče nálezy železářských pecí, kde jich mohl napočítat J. A. Jíra při svých výkopech v letech 1897- 1898 na nevelké rozloze na 28, zjistiv zde i zajímavé detaily staré výroby. 63 ) O vlastním procesu tavení píše J. A. Jíra takto: .,Komíny nebo pece, které měly sloužit ku prvému roztavení rudy, stavěli hutníci osady bubenečsko-podbabské na pouhé zemi o pouze spodní jejich část zapouštěli do země; snad aby lépe udrželi žár. Komíny zřizovali nejspíše z mazanice, tj . ze žluté hlíny promísené rozsekanou slamou, častěji však plevami. Aby vzduch měl volný přís t up, vedli po straně při zemi do pece otvor. Do pece takto zřízené nakladli střídavě ve vrstvách dřevěné uhlí a rudu odspodu zapálili a žár udržovali sn.Jd pomocí měchů. Ruda se ponenáhlu tavila a surové železo stékalo dolů, kde tuhlo a přijalo tvar spodku pecí. Jest to kruhovitý koláč železa s vodorovným nástavcem, výplní to postranního otvoru do pece. Tato litina nebyla čistá, obsahovala v sobě kusy škvárů, kusy neroztavené rudy atd. Dokud byla litina tekutá, plovala škvára na jejím povrchu a zůstalo tu, i když litina vystydla . Potom byly pece r ozbořeny a litina vybrána k dal šímu zpracování, kde druhému přetaveni, jímž by se součástky .,koláče", které nebyly po prvé úplně roztaveny, přetavily, zejména však, aby bylo železo zbaveno všech nečistot a škvárů. Přetaveni dálo se, jak uzavírá J. Jíra, asi takto: Byla vyhloubena jámo podoby svislé roury asi 80 cm do hloubky jdoucí, v průměru o něco níže připr:JVený koláč železa. Někde u spadu byly dojista - proraženy otvory, jimiž by přiváděn byl vzduch do pece a uqržován oheň. Jáma byla naplněna až po okraj dře· věným uhlím, uhlí bylo zapáleno a když se rozhořelo, byl železný koláč nasazen na horní otvor jámy. Pečlivě udržovaný oheň tavil od spadu železo, které po kapkách stékalo dolů mezi hořící dře­ věné uhlí. Když byla nahoře pouze svrchní část koláče, škvára, vyhasly ohně."

22

Není vyloučeno, že potřeba železa byla v současné době kryta importem hotové industrie a že nesáhla k domácím zdrojům - tuto domněnku mohou však přirozeně již zítřejší archeologické nálezy vyvrátit - tak jak se tomu zdá nasvědčovat z následujícího období, stěhování národů i bohatý a charakteristický komercionální brněnský válečnicko-kovářský langobardský (podle Stefana rugijský?) 84 ) hrob z pátého století n. 1., zcela analytický s rugijsko-langobardským zlatotepeckým dolnorakouským nálezem z Poysdorfu z druhé polovice pátého století n. 1. 85 ) V Brně byla r. 1931 vykopána v Kotlářské ulici při stavbě domu kostra bojovníka-kováře, která měla na hlavě bronzovou plechovou 11 nýty po bocích spravovanou kalotu, dále zde byly podle kostry jednoduchý bohatý kostěný hřeben, kopí s nákončím ratiště, železný nůž, vidlice, oválná ocílko a sekera starého tenského typu; v koutě hrobu v nohách byl pak zajímavý kovářský inventář: železná kovadlinka, kleště, 2 kladívka, šídla a hroty, dláto, bronzová zdeformovaná nádobka (asi na olej), kamenné brousky z bílého pískovce, kusy železného a bronzového kování, olověné destičky atd. V dřevěné schránce byly rzí slepené kusy vážek s miskami a přezmenem z bronzu, z pískovce vybroušená závaží dvojí velikosti, závažíčka s ouškem v podobě závěsného zámečku, hlavičky hřebíků, bronzové kování a četné jiné, větši­ nou nezřetelné železné fragmenty. 86 ) Nejhojnější a také nejzajímavější doklady staromoravského železářství a hutnictví pocházejí však vedle gallského období železářského rozkvětu teprve z hradištního období staromoravského. Prvé jejich pozůstatky objevil, jak jsem se již několikrát zmínil, v letech 1878- 1879 J. Wankel, uváděv je omylem, ač jsou o více nežli celé tisíciletí mladší, ve spojení s halštatskou Býčí skálou. J. Wankel zjistil v Rudici a Habnhce, ve středním systému Moravského kr:Jsu, mezi oběma osadami na lesní prostaře větší než 1 km 2 stopy starých primitivních železáren, z nichž zasluhovala zmínky zejména tři větší více než 100 m 2 tavící místa s hojnými isolov::~nými hromadami škvárů. Již J. \/Vankel si tehdy dobře všiml toho, že tyto stopy leží v těsné blízkosti míst, kde vystupuje ruda. 87 ) Po W::~nklovi se zabýval otázkou tohoto železářství, jak jsem se již zmínil a stopoval je přímo v terénu, H. Sáňka, a to v habrůveckých tratích Ve Žlíbkách, Za pazdernou, V pivovárce (nejlépe známé případy na křižovatce turistické cesty s voznicí), Nad kapličkou, V průklestě, V zá· vrtku Žegrově, v trati Žaganu, dále v trati Smrhová a v údolí pod Padouchem. Ruda vystupuje zde podle J. Wankla ve větších či menších ložiskách ve svrchně jurských mezidevonských útesech. Je to 23

ll

I

1"

llf

IJ ~ IW.

lehce tavitelný zemitý hnědel, obsahující 29- 34 Ofo Fe, který dává zrnité a měkké železo. S tímto železem přicházejí v těchto formacích i velké lavice bílých čistých ohnivzdorných hlin (kaolin), smíšených s křemenem, taktéž místy lehce dostupných. Také H. Sáňka uváděl, že n:J Rudicku tvoří limonit buď dosti velká hnízdo s peckovitou rudou výborné jakosti (až 40 % Fe), nebo jen rozptýlená velmi hluboko usazená ložiska. 88 ) Zde jsou ještě dnes zachovány ve zmíněných tratích stopy primitivního dolování, zbytky pecí a odpadové hromady, pozůstatky po starých milířích, avšak naprosto žádné stopy osídlení. Jsou to, jak možno shrnout již podle Wanklových a Sáňkových popisů, a jak možno kontrolovat, předně bezlesklá rezavě hnědá struska, .. broky" vzniklá vystřikováním žhavé hmoty, mazanice se stopami železa, dymadlové ulomené trubičky - jsou to jakési .,vůdčí fosilie" těchto míst starých železářských pecí - se zbytky strusky (někdy i zatavené o 0 5- 5.5 cm), slouživší k dýmání do pecí a ni kol i v na vypouštění roztaveného železa). S výrobou souvi sely i často nalézané kusy částečně vypáleného vápence a větší kusy křemencového slepence, slouživší asi k výstavbě pecí. 39 ) Kusy vlastního železa jsou v nálezech vzácné. K průvodním nálezům patří dosti hojně nalézaná fragmentární keramika . J. Wankel se zmiňuje, že byla robena i ve volné ruce (!), spravov:Jná a grafitová, podle H. Sáňky byla importovaná; J. Wankel postřeh! správně její současnost s hradištní keramikou znojemskou.90) Je to vesměs typická hradištní staromoravská keramika asi z 10. a 11. stol. H. Sáňka kromě toho se zmiňuje i o nálezech prasečích, hovězích a ko7íCh kostí a kulmového hladidla. 91) Jak se prováděla tato výroba starého železa? O tom se mínění obou zesnulých badateli'!, po nichž se již nikdo z moravských archeologů touto otázkou nezabýval, značně rozcházela. H . Sáňka si představuje, že na místě šlo o povrchové vybírání rud zjištěných asi pomocí proutků kruhovitě vedle sebe zakládaných rudných jamách 2- 3 m hlubokých, založených přímo v ložisku, odkud se vynášela ruda. V jejich sousedství pak byly zakládány přímo tavírny a tavení pečlivě přebrané rudy se podle H. Sáňky nedělo jen v kelímcích, ale v ohništích v zemi vyhloubených a kameny vystavených, jež byly nad to vymazány taktéž v blízkosti branou ohnivzdornou hlínou. J. Wankel si proti tomu tavení rud p ř edstavoval na základě svých nálezů skupiny kelímků v rudickém lese, z nichž však nezachoval ani střípku byly prý robeny ve volné ruce (!) - a na základě starých před­ stav Rinmannových (178~ ) ve starší (?) době tak, že prý se postavila na zemi skupina hrníčkovitých 20- 25 cm vysokých a 18- 20 cm širokých rudou naplněných kelímků, kde prý se ohněm 24

I

všude rozdělaným a primitivním foukacím zařízením vylučovalo železo v kelímcích v lupkové své formě z rud, což však H. Sáňka na podkladě indických analogií z Bangarolska považuje již za ocelování surového železa. Novější {?), podle Sáňky opět směle kombinovaný o v praxi nemožný způsob popisuje J. Wonkel v pře­ kladě Sáňkově no základě nálezu více jam zejména v hobrl'lvecké trati .,U kolu" takto : .,Vykopalo se 2 m dlouhá o 1 m šir. o podobně hluboká jámo, po ní no půdu poněkud zvýšenou postavilo se nádobo něco vydutá o 20- 32 cm průměru; stěny její měly 4- 4.5 cm vložky. Blízko dno kelímku bylo kolem přiděláno 4- 6 kusů, 12- 13 cm dlouhých o 5 cm tlustých hliněných dolů se sklánějících rourek, jež svou 2 cm šir. stočkou s kelímkem spojeny jsouce druhým volným o zaokrouhleným malým koncem vcházely do malých miskovitě vyhloubených jamek. Jakmile rudo s uhlím do kelímku bylo dáno, naplnilo se jáma palivem , toto zapáleno o foukáno do ohně ze dvou stran. Žár udržován tok dlouho, až roztavené železo odtékalo rourkami do miskovitých prohlubenin. Když pak po něm počalo i odtékat strusko, bylo tavení ukončeno . " Noproti tomu popisuje H. Sáňko norický a tourický způsob tavení rudy v jamách a staroindickou výrobu železo v ghetech, reservovoně o no svoji dobu velice kriticky říká , že asi někte­ rým z těchto způsobů dálo se i zkovovění rud u Rudic, .,ale podobu a zařízení pecí tuto užívaných ze skromných zbytků rozhodně ne lze popsat," dodává (I. c. 53). Tento jeho výrok upomíná správně na Pliniovo "fornocium magno differenci:J" {34, 41) o ne lze ho oni dnes nežli opakovat. Později popisuje H . Sáňko, že .,tavení rud dálo se v malých okrouhlých pecích, které se podobaly starodávným kotlům u povrchu zúženým, jež byly spodinou do půdy poněkud pohrouženy. No úpatí opatřeny byly otvory, jimiž se vháněl vzduch ručními měchy, jejichž hrotité, do otvoru sahající konce, opatřeny byly hliněnými rourkami. Stěny pecí i rourky hotoveny byly z ohnivzdorné hrubými křemennými zrnky promíchoné hlíny, no niž se u Rudice hojně doluje a která se na výrobu zboží samotného nebo ku potřebám železáren hojně vyváží. Horníci nazývají tuto hlínu brusnou nebo brusnicí. Hmota, jež tvořilo stěny pecí, je nyní tok zvětralá, že neporušený větší kousek :z: hromad stěží vyndat se dá. Pouze vrstvy železitou hmotou prosáklé nebo sklovitým povlakem potažené, lépe rušivým vlivům vzdorovaly. Na mnohých kouscích nalézáme otisky prstů neb dřívek, jimiž stěny byly při hotovení uhlazovány. Jinak neposkytují zbytky ničeho zajímavého. Tavení rud dělo se asi takto: Nová pec naplnilo se suchým 25

klestím a uhlím, které se zapálilo. Když se pec vysušila a uhlí rozžhavilo, přihazovala se ruda střídavě s paiivem. Žár v peci zesiloval se horlivou činností dýmajících měchů. Jakmile povystavená hmota povystoupila, odstrar.ila se struska a přidalo opět paliva. To se opakovalo tok dlouho, až se z rud utvořila hrouda neb bochník železa (flatum ferri). Hotové železo se pak z pece vyndalo a oklepáváním zbavilo na něm lpících strusek. Po té se pec hlínou ohnivzdornou vyspravila a nově upotřebila. Stala-li se nepotřebnou, zřídilo se na tom místě nová." Tyto "pece mourové" ustoupily konečně šachetním pecím. "Primitivní pece tyto ustoupily počátkem středověku pecím šachetním, jež byly nazývány "dymarkami" nebo pecemi slovanskými. I v těchto pecích slily se rudy v jediný kus kujného železa, který se nazýval vlkem. Ač mezi oběma druhy jeví se jakási souvislost, nelze přece dokázat, že dymarky vznikly z pecí maurových a to proto, že oboje starým národům byly známy." H. Sáňka, který si vysvětlil podle Quiquareze zbytky staré rudické železářské těžby úplně podle analogií železářských dílen z bernské jury, odkud je známo těžení již z dob předřímských, 92 ) pokládal zdejší pravěké železáře za občasné kočovníky, kteří si periodicky obstarávali železo. Podobně jako se rozcházel J. Wankel a H. Sáňka, jak bylo uvedeno v rekonstrukci staré žele· zářské techniky rudické, tak se oba tito prehistoriografové moravského železářství rozcházeli přirozeně i v datování zdejších jam a pecí. J. Wankel v duchu svých autochtonistických teorií je pokládal, jak jsem se již zmínil výše, za halštatsko-slovanské. H. Sáňka se domníval, že rudické železářství trvalo, ač jen periodicky, od doby před pohřbem v Býčí skále až do doby slovanské, domnívav se, že velká část pecí byla také během celé této doby v různých obdobích zničena. 93 ) Není pochyby o tom, že všechny staré rudické lokality jak Wanklovy tak Sáňkovy, které jest dnes již těžko pro úplné změ­ ny porostu a humusovitou tvorbu terénní identifikovat, podrobit novým kontrolním výzkumům. Není pochyby o tom, že by celý proces staré výroby nezůstal modernímu výzkumu, který by museli provádět společně archeolog a metalurg, nerekonstruovatelný a neutajený. Ze všech těchto nálezů ani jeden nebyl dosud podroben metalur9ické analyse, jedině na drobných rudických "brocích" provedl spektroanalytický rozbor dr. ing. A. Pokorný. Leč rudické železářství není jediným zbytkem tohoto starého časně historického průmyslu na Moravě. Podobných a součas ­ ných objektů je známo z Mora,v y již celá řada. Stejné stopy starých železářských prací zjistil J. K11ies sedostatečně

26

verně od Kunštátu na jižním svahu kopce zvaného Milenka (574 metrů) 94 ), kde byla v pískovém svahu temná místa strusek, uhlí a popele a v něm i dosti zcela analogických zbytků hradištní ke-

ramiky a charakteristických rourek, známých z rudických naleStejné pozůstatky jsme zde nalezli spolu s Fr. Kočiříkem -a D. Tichým z Kunštátu. Dr. A. Pokorný, analysov~v několik brokovitých železných kapek ze zdejších nálezů, zjistil jako základní materiál Fe 85.30 % 9.90 % Mn, 3 % Si, 8 % W, 1 % Ti, 0.50 Al, 0.20 Ofo As, 0.10 Ofo Cu, 0.30 Mg, 0.20 Ofo Cd a dále stopy Ba, Ca a Sn. Podobné stopy starého železářství byly prý nalezeny i ve Vanovicích u Boskovic n~ Malé Hané v Čejkově lese Zakopaniny a v Sedlákově lese Hrubé díly, 95 ) jež jsem však nemohl kontrolovat ~ které by ani zde na severovýchodní, byť i vzdálenější periferii Moravského krasu, tak jako naopak západně na Kunštátsku, nepřekvapovaly. V Adamově při cestě do Olomučan byly v lesním oddílu Doubí {87 d) v blízkosti silného pramene "U srnce" v nadm. výšce 420 m severozápadním směrem od Býčí skály zjištěny ve třech jamách stopy podobných slovanských železářských pecí, kde bylo získáno 18 kusů škvárC1, 14 kusů vápencového materiálu, 32 charakteristických dymadlových trubiček rudického typu, a to 6 celých kusů a 26 fragmentl'J, 10 slovanských střepů, dále 2 celé a jedna třetina jiné typické hradištní hrncovité nádoby. Je to jedno z nejsilnějších míst, které je pojato v program archeologického výzkumu. R. 1932 jsem prokopal s J. Sedlákem z Rudice v rudické trati Průklesti nad kapličkou na hranicích katastru křtinského jižně od Rudice v lesním odd. 53 na tzv. Nezvalově louce u sádce 137 a 177 zbytky barchanovitého násypu staré železářské pece. Byl to nepravidelný elipsovitý násyp o obvodu asi 1.6- 18 m, vedle byl podobný nepravidelný elipsovitý násyp 4 x 2 o obvodu asi 16 m, výšky 0.6, pod nímž byl nepravidelný kruhovitý dolík asi 1 m hluboký. Oba násypy poskytly neobyčejně bohatý zcela drobný střepovitý materiál typické hradištní keramiky, charakteristické výfukové rourky a současně byly nalezeny i 2 denárky Otty I. Sličného, údělného knížete brněnského a olomouckého (zemřel 1087), podobné jaké se u nás vyskytují hojně jak v pokladech,96) tak i ve staromoravských hrobech ( Nová Dědin~. Holásky, Tištín, Klobouky) .97 ) Nevelký výkop je důležitý proto, že datuje tedy přesně zbytky železářských pecí ~ jejich materiál do druhé poloviny XI. stol., z kteréžto doby pocházejí pravděpo­ dobně i všechny ostatní analogické moravské železářské práce.98) Jsou tedy poměrně značně mladého data. A snad se podobné zbytky starého železářského průmyslu nacházejí v kr~se i jinde. 99 ) Všechny tyto lokality by zasluhovaly, zišť.

27

než zcela zaniknou pod humusovitými nánosy, 100 ) soustavného registrování a několik objektů, a to jak důlní povahy, tak i pecí by zasluhovalo vzorného výzkumu. Není pochyby o tom, že dnešní jejich výzkum, který musí navázat na Wanklovy a Sáňkovy objevitelské práce, zjistí v této staromoravské železářské výrobě, která měla v druhé polovici XI. stol., tedy v době vratislavské a v době, kdy se např. Boskovicka dotkl teprve první historický pramen (tzv. .. Eppova I istina") 101 ) v Moravsk~m krase - jak se podobá - jistě důležité industriální středisko. Další důležité příspěvky k poznání staromoravského a součas­ ného železářství byly získány na severní Moravě na dnešním Uničovsku/ 02 ) které zasluhují poněkud podrobnější zmínky. V Dolní Sukolomi na bývalém tzv . .,Pirnikhiigel" na parc. 206 a 209 byly zjištěny staré železářské pece, jejichž podstatou byly 3/4 m dl. a 2/3 m šir. (Červinka říká, že čelesno bylo 27 cm vysoké a 47 cm šir.) pecovité topné prostory, vyhloubené podle sebe ve svahu příkopu a končící 20 cm šir. poněkud vpřed nakloněnou šachtou s železným (?) komínem. Tento byl 3- 20 mm {!} silný (červinka říká, že jeho stěny byly 8- 10 cm silné) a opatřen ohnivzdornou hlinou; dole se miskovitě zužoval, aby se zabránilo odpadávání první náplně. Komín byl ulit {?) a byl prý vždy přenášen k novým tavírnám. Přívod vzduchu se dál - soudě podle fragmentů trubek - z přední strany šachty. Jako tavicí přís~dy sloužily krevel, křemen, vápenec a hlína. Na dně pece byl asi 40 cm šir. a 12 cm silný koláč ze železné slitiny částečně obsahující strusku. K. Schirmeisen, který tyto pece vykopával, výslovně připomíná, že sukolomské pece byly zcela analogické Wanklovým nálezům rudickým a že byly ( .,besonders alt") a že mohly sahat do keltské doby. N~proti tomu I. L. čer­ vinka považoval pece správně za staroslovanské. Není pochyby, že byly podobně jako popsané krasové objekty, časně historického původu. V Želechovicích na parc. 476 zjistil ing. W. Reimer a K. Schirmeisen nejméně 21 asi 1 m od sebe vzdálených pecí sukolomského typu podél 1 m hlubokého příkopu (směr ssv- jjz). Topné prostory {100: 50: 40) přecházely v šachty, chráněné ohnivzdornou hlinou. V pecích bylo používáno k tavení krevele z nevzdáleného Benkova (Pin ke) a jako přídavného materiálu křemence, písku a merglu. Jako topné dříví byl používán Ulmus, Fraxinus a Rhammus Frongula. 103 ) Vzduch byl přiváděn u šachtovitého vchodu, kde ho bylo nejvíce potřebí. K přehřívání vzduchu sloužil asi prostor různých velikostí za dmychadlovým násadcem. Podle strusek a červeného zbarvení země byl docílený žár dosti veliký, nestačil však ani k úplnému vytavení železa a do ohništ28

niho prostoru spadající struskovitá masa musela byt teprve vykována . Dělo se to, j:Jk se K. Schirmeisen domnívá, na uzavřen é ř.tvercovité prasta ře, zjištěné upro stř ed tavímy. Materiál obou lokalit podrobili rozboru J. Holluta a H. Loschner 104 ) a zjistili:

V Strusky

,

,

YP~ 1ena

zeme

Si02

25.47

40.20

A 12 03

11.75

4.36

Fe 203

10.40

44.38 **

Vnitřní

rourovitá

Poznámka

st ě na

30.19 *

* v kyselině rozpustná

65.15

** celkové Fe počítáno

jako Fe2Q 3 Fe O

46.87

Ca O

0.34

2.89

1.08

Mg O

2.43

0.63

stopy

MnO

0.68

S03

0.69

P20 s

0.01

HzO

0.28

0.28

3.30

Sukolomsko-želechovické

nálezy

'

ve šlachách stopy Cu

považoval

K.

Schirmeisen

(společně prý původně i s dr. I. L. červinkou) za kvádské, ale později je datoval jako mladší. 105 ) Domníval se, že tato pr áce

byla výhradně v rukou německých železářským materiálem nenašel

a tvrdil, že se mezi získaným ani jeden bezpečný doklad slovanského osídlení. Leč v obou případech, v Dolní Sukolomi i v Želechovicích, jde o bezpečné slovanské nálezy, zcela analogické, jak jsem se již několikrát zmínil, krasové železářské rudické výrobě. Není nejmenší pochyby o tom, že právě toto severomoravské časně historické osíd lení na Uničovsku (Želechovice se po prvé připomínají historicky r. 1078 a 1160, Sukolom až r. 1327) se dále jen dík tomuto rudnímu bohatství a místním možnostem železářské práce. K těmto dvěma dosavadním skupinám staromoravského železářského průmyslu - krasové a severomoravské - řadí se konečně roztroušeně i jiné nálezy, které se mohou taktéž doda· 29

tečně objevit po dalším výzkumu jako podobné zcela samostat-

né skupiny. Tak ve Vracově pod Bzencem v lese i no stráni nad vracovskými loukami Ploštiny objevil Fr. Lopreis mocné vrstvy strusek, železných škvárů a střepy s pěknými vlnicemi, jakož i střepy hladkých hrnců bez ozdob. 106 ) Železná ruda zdejší sem byla transportováno až ze zmíněného Stražovského kopce {419 m) 107 ), na němž se nachází atypická křemencová industrie. Již r. 1941 jsem poukázal, 106 ) že stradonické rozsáhlé sídliště u Stražovic, poskytující hojně keramický materiál, je jistě v souvislosti s nálezy hematitu no Velkém kopci. 109 ) Ve Vlkoši na Kyjovsku byly získány spolu s germánskou a slovanskou sídlištní keramikou i hojné železné strusky. Snad budou během doby zjištěny podobné stopy i jinde. K těmto zajímavým archeologickým dokladům staromoravského železářského průmyslu lze konečně uvést z jižní Moravy i dů­ ležitý doklad historický. Ve známé olomoucké listině Zdíkově (CDB I. 116, č. 115) z r. 1231 se uvádí v majetku arcikněžství ve Spytihněvi ves Z a b I a c a z, 110 ) o které se potom zmil'iuje Přemysl Otakar I. v listině velehradské r. 1228 (Friedrich, CD ll. 322, č. 321, ibid. 428) 111 }. kde prý tehdy bývaly, jak· se zmiňuje I. L. červinka, železné hutě. Běželo o zanikl~ Zablačany u Polešovic. Je jisté, že tyto moravské příspěvky samy o sobě rozhojní značně i všeobecné poznatky o staroslovanském železářství ,112 ) které budou zajímat českého čtenáře jistě nejvíce. Lubor Niederle, nejlepší znatel slovanské archeologie a staroslovanského života vůbec, referuje souborně kriticky o staroslovanském železářství, které bylo jistě důležitou výrobou staroslovanskou, kryjící vedle importu hlavně potřebu zbraní a nářadí, podrobně ve svých Slovanských starožitnostech. Leč k poznání staromoravského železářství přispívají vedle archeologických nálezů ještě prameny jiné. Je to v přední řadě samotná hotová železná výroba a hotové výrobky železné, které poskytují archeologické nálezy o dále toponymie železářsko-hut­ nické povahy. Dříve než se dočká hojná železná výroba sama (zbraně, nářadí, ozdoby atd.) nutného odborného kovářsko-me­ talurgického zpracování, možno poukázat v této souvislosti aspoň na význam hromadných staroslovanských kovových nálezCI, kterých bylo získáno na Moravě taktéž několik.U3 } Js,ou to v přední řadě nález z Ivanovic na Hané, kde byl r. 1885 vyorán velký sklad železných zbraní a nástrojů (2 velké a 2 menši se· kyry s ostny, 2 dláta, 2 třmeny, 4 rádla s bloky, železná mísa a zděř, 114 } z Tvarožné Lhoty, kde byl r. 1911 vyzdvižen sklad že30

lezných nástroj6 speciálně hospodářské povahy {2 srpy, 2 kusy se zděří, motyka s ostny podle násadnlho ucha a ostruha s bodcem,115) z Mutěnic, kde byl získán nález šesti železných sekyr, mezi nimiž byly 2 sekyry s ostny typu tX. stol., 116 ) z Oslavan, kde r. 1925 byl na nádvoří elektrárny v jámě, datované několika hradištními střepy, získán sklad nástrojů (nůž s pilkovitým ostřím, 4 srpy, 2 ki)sy a rukojeť vědra) 117 ) a konečně z Brankovic, kde byl objeven sklad 36 kusů seker, motyk, rádel, ostruh a jiných předmětů v celkové váze 4 kg; 118 ) jeden brankovický exemplář podle pražských metalurgů je prý z m~teriálu štýrské povahy, dr. J. Bohm se domnívá, že je původu severomoravského (ústní sdě­ lení); snad podobné de poty pocházejí i odjinud ( Náklo?) 119 ), západní Morava. 120) Tento soupis staromoravských železných nálezů nelze uzavřít než přáním, že by měla být této industrii, která měla jistě ve staromoravském hospodářském životě neobyčejný význam, vě· nována zvýšená pozornost. Z jejího výzkumu nebude těžit jen archeologie, ale i metalurgie, historie českého průmyslu a naše hospodářské dějiny vůbec.

Dalším významným a dosud nevyužitým pramenem k poznání poměrů časně historických a středověkých může být toponymie. Na Moravě ukazují na železářský průmysl i když mladší povahy - místní jména jako Doly (okr. Litovel), Hamry (okr. Prostějov, Nové, Město), Kuklík (Nové Město) aj. 121 ) Ale daleko více materiálu poskytují pomístná jména, která nejsou dosud bohužel sebrána, jako např. Hory, Zákopy, Sejfy, Štůlny, Hamry, Rouda, Rudky, Na horác h, Šmelcovna atd. atd. Jak je však nutno být právě na tomto poli nanejvýš opatrný a kritický, ukazují dva rudické příklady, kde podle H. Sáňky jsou v přímém spojení se staroslovanským zdejším železářstvím zmí něná pomístná jména "Žagan" a "Žegrov", která se však nevyskytují ani v tereziánském ani v josefském katastru. Neobyčejně hojná topika, poukazující na hutnické poměry, jsou v bývalých německých pohraničních krajích, jako např. Schlčimme, Hutten, Seifen, Goldwčische, Eisenberg, Silberberg, Huntava aj., z nichž mnohé jsou přirozeně koruptelami atd. 122 ) Jak je tento toponymický železářsko-hutnický materiál po zodpovědné kritice linguistické historicky neobyčejně důležitý, ukázali na Moravě velice dobře např. H. Weinelt rozborem materiálu severomoravského okresu bruntálského (dřívější Freudental) ,1z3 ) nebo Wilhelm Fridrich stejným rozborem pomístných poměrů okresu rýstaroželezářských

mařovského.124)

Z podaného příspěvku, který neměl být ničím jiným než shrnutím moravského materiálu k pravěkému a časně historickému 31

rudnictví a zpracování kovů, tok jako byly podány již dříve podobné příspěvky i z jiných oblastí zejména např. z Alp, 125 ) je vidět, že studium pravěkého a časně historického rudnictví a zpracování kovů zasluhuje účelné pracovní organizace a to nejen z hlediska starožitnického, ale hlavně i mineralogicko-topogrofického a fysikálně chemického s použitím všech moderních metod pracovních ( mikroskopicko-fotografických, spektrálně analytických atd., tak jak se např. organizace této práce připravovala v Rokousku. 126 ) Není pochyby, že by všechny stopy storomoravského železář­ ství zasluhovaly co nejsvědomitějšího archeologického průzkumu, aby tok mohla být zjištěna bezpečná minulost průmyslu, která tvořila již v dobách předhistorických a časně historických základ ke středověké důlní a železářské výrobě, 127 ) jež spočívala přímo na tradici pravěké. Jestliže se v historii železářství všeobecně uvádí, 128 ) že po stě­ hování národů oživlo železářství asi kol r. 700 nejdříve ve Štýrsku a odtud se rozšířilo asi v 9. stol. přes Čechy do Saska, Durynska o na Horz (a jiným směrem opět do Španělska, Alsaska a Porýní), je nutno tuto zprostředkující významnou funkci a cestu našeho českého železářství, které mělo tak značnou tradici před· historickou, patřičně zdůraznit.

Literatura, prameny: 1 Literaturu, týkající se tohoto nálezu ( G. Stumpf, Fr. Drahný, J. Bayer, Fr. Wiegers] jsem uvedl ve Věst. Mat. Opavské 36 (1931], 1-20. 2 St. Sochor, Povětroň, který spadl léta 1619 u Odrance na Novoměstsku na Moravě, Zprávy Horáckého musea v Novém Městě na Moravě 1 (1929], 5-16. 3 Srov. o nich Máchův článek v Přírodě 8 (1909-1910). 4 F. A. Kolenati, Die Mineralien Mahrens und Oesterreichischen Schlesiens (1854]. 5 Stručně o nich Zd. Jaroš v Přírodě 24 ( 1931], č. 1. 6 Všechny zasluhují revize, ať se to týká púchovského nálezu (srov. moje Paleolitikum Slovenska a Podkarpatské Rusi, 1938, 45-67] nebo velehradského (Sbor. Vel. č. 6 (1935], 48], třetí podobný nález byl prý získán někde v okolí Prahy. Srov. Mojmírova říše 1 (1937], 30. 7 Srov. přehledně Berwerth v Handworterbuch der Naturwissenschaften 6 ( 1912], 845-862, kde je cit. všechna důležitější starší literatura. 8 Meisser v Ebert RL 2, 192, 265, 402, ibid. 12, 434. 9 J. Bayer v Die Eiszeit und Urgeschichte 6 (1929], 101-134, srov. i L. Beck, Das Mete Dl einsen in technischer und kulturhistorischen Beziehung, AfA 12 (1880), 283-314. 32

10 Zdaleka zde není možno citovat všechnu literaturu. Obsahují ji vše chny větší učebnice a encyklopedie archeologie, tal< např. Ebert RL (poll různými hesly), srov. však zejména : J. Andrée, Bergbau in der Vorz eit [ 1922), A. Gotze, Die Anf!inge der Eisengewinnung und der Eisenbear beitung, Mannu s VIII (Erg. Bd. ) 1931, 1-20. H. Ohlhaver, [ er germanische Schmied und seine Werkzeuge (1939), Quiring, Ober die iilteste Verwendung und Darstellung von Eisen und Stahl, Technikgeschichte 23 (1933), W. Witter, Die !ilteste Erzgewinnung im nordisch-germanischen Lebenkreis, týž, Die Kenntnis von Kupfer und Bronze in der alten Welt I-II (1938) aj. 11 Tak jako např. provedl vzorně své doby G. Kyrle, Der pr!ihistorische Bergbaubetrieb in den Salzburgen Alpen a dále Alp. Barb. Spuren alter Eisengewinnung im heutigen Burgenland, WPZ 24 (1937), 113-157. 12 Je to Wanklova práce Pr!ihistorische Eisenschmelz- und Schmiedestatten in Mahren, Mitt der anthrop. Gesell. Wien 8 (1879), 289-324. 13 H. Sáňka, O starobylém tavení rudy žel ezné, Národní škola 14 [1893], 53, Staré železářství rudické, Mor. Orlice 38 [1900), č. 20 a 1901 č. 115 a hlavně jeho články Staré železárny rudické, CMZM 3 ( 1903], 45-59, týž, Výsledky dalšího bádání v prehistorických železárnách rudických, ib. 15 ( 1916), 67-73. 14 Výsledky jeho roztroušených časopiseckých prací jsou shrnuty v obséihlejsí práci ZMLM, NF 3 (1943), Sep. 3-62. 15 I. L. Cervinka, Pravěké pece na tavení železa, Příroda 31 [1938 J, 65-67. 16 Ebert RL 4 ( 1926), 376, kde je cit. i lit. 17 O historii moravského rýžování, která by zasluhovala taktéž svého přehledu. 18 Srov. B. Dubský, Pravěk jižních Čech (Blatná 1949), 367, 370. 19 J. Koutek v CVMSO 30 (1924), 5-10. 20 Z této oblasti pocházejí např. depoty gallských mincí z Leskovic . Num. ččsl. 2 [1926, 1-17), nález z Brtnice [ibid. 1934), 5. 21 Fr. Lipka - K. Snětina v CZM 12-13 (1912-1913), srov. 83, tab. 22, č. 35-40. 21* O výskytu zlata na Prostějovsku se zmiiíuje J. Blekta ve Věst. přír. klubu v Prostějově 25 [1937) . 22 Fr. Pulszky, Die Kupferzeit in Ungarn ( 1884), M. Much. Die Kupferzeit in Europa und ihr Verhaltnis zur Kultur der Indogermanen [1893*], srov. i Ebert RL 7, 185 ( G. Wilke) . 23 Nálezy, o nichž existují mylné zprávy jako o měděných (Záhorská kronika 15, 1933, 108), Chvalovice [Mor. 127), srov. však F. Vildomec v Od Horácka k Podyjí 8 [1930), 6, tak se vylučují dále např. nálezy z Jedovnic a Boskovic [Vlast. Boskovska VIII., 51, 54), domnělé měděné spirálky z Kotouče [Mor. 128, Kravařsko 4 [1935), 156). 24 Mnohé ojedinělé nálezy nejsou asi než zbytky nově roztahaných depotů, jak se zclá svědčit např. nález mutěnický. 25 Ani tento seznam není úplný, chybějí zde např. Cobelice [Mor. 126), Raclavice (Vyškovsko 34), Račice [ibid. 33), Sobůlky (Mor. 127), Traplice [PA 2) 1932, 9, Tršice (ČVMO 31, 1914), 141, ZKr 15, 1933, 121, ústí [ZKr 15, 1933, 114), Výrovice (HP 8, 1930, 8), Znojmo [Mor. 128), Ru dimov u Val. Meziříčí (Mor. 127), Hradčany u Bystřice p. Host. [ZVG MSch 12, 1908, 148), Kotouč u Štramberka ( Kravařsko). 33

26 I. L. červinka, Doba mědi na Moravě, Př. 28 (1935], 145; srov. i J. Bohm, Kronika 192, J. Filip l. c. 180. 27 W. Kudlich, Drei schlesische Kupferflachbeile, Alt Sch'l. Bl. 13 ( 1938], 172-178. 28 Zur Verbreitung der schlesif'Chen Kupfergrossgerate, AltSchl Bl ll ( 1936) 82-85, M. Jahn, Die Vorgeschichte des schlesischen Sudetenge· bietes, Aschl 4 (1932], 1, J. Kostrzewski v Ebert RL 9, 314, srov. i L. Schneider, Měděné sekyry z okresu královéh'radeckého, Pravěk 1 [1903], 4, týž, Kupferbeile aus dem Bezirk Koniggratz, MCC 1902, 105. 29 Inform. služba Stát. arch. ústavu č. 9 ( 1947). 30 Popisoval je u nás Al. Procházka v Pravěku 4 [ 1908], 120-129 a I. L. červinka v Přírodě 28 ( 1935], 54-58. 31 O francouzských nálezech srov. např. Vayson de Pradenne, L'industrie des ateliers a maillets de Murs [Congres Préh. de France 1931, Le Mans1934], o amerických W. H. Holmes, Handbook of aboriginal American Antiquities I (1919], pag. 237. 32 Tak např. J. Neustupný, Náboženství pravěkého lidstva v Čechách a na Moravě (1940], 79, nezmiňuje se však o tom v Pravěku lidstva (1946), 350. 33 Doklady uvádí zejména I. L. červinka l. c. 34 Přehledně k evropské době bronzové srov. v české literatuře J. Neustupný, Pravěk lidstva ( 1946), literatura k celé otázce je přirozeně neobyčejně

rozsáhlá.

34* Studie o vzniku doby bronzové v Čechách (1921), 8, Vorgesch'ichte BOhmens und Mahrens (1927), 93, Vlastivěda československá II. ( 1933), 34, dále J. Bohm 1 c. J. Filip 1. c. 35 Rukověť české archeologie (1910), 38. 36 Posledně J. Neustupný, Pravěk lidstva ( 1947), 350. 37 Srov. můj referát ve Vědě a Život 1947, 262. 38 V moravsko-krumlovských Rybníkách vykopal J. Kaufmann jámu z mo-

39 40 41 42 43

hylového období danubsko-sudetské kultury, jež byla asi sídlem kovolitce. Fr. Píšek, Licí formy doby bronzové, Slévárenské zprávy 1940, č. 2. ČVMSO 41-42 [1929), 146-151. A. Gottwald, Můj archeologický výzkum ( 1931), 64, 76, 77, 78, 82. ČVMSO 10 (1893), 27. O vzniku železné doby srov. Ebert RL III 61-68, k železné době z hlediska evropského srov. J. Neustupný I. c., v Československu J. Boh'm l. c. a J. Filip I. c.

44 K topografickým poměrům srov. zejména M. Kříž a Fl. Koudelka, Priívodce do morRvských jeskyň (1902) a A. Boček, Moravský kras (1938], 320, 250, K. Absolon, Praehistorický výzkum jeskyně Býčí skály na Moravě [1944-1945), kde je cit. i lit. 45 Srov. o nich zejména K. Absolon, Praehistorický výzkum skály na Moravě na srovnávacím základě (1944-1945).

jeskyně Býčí

46 Srov. Bilder aus der Mahrischen Schweiz (1882), dále J. Havelka, čel­ nější památky moravské z doby kovové, ČVMSO 3 (1885), 107, 181 (nedokončeno).

34

47 I. L. Cervinka, Morava za pravěku, Vlastivěda moravská [1902, str. 247-248. 48 Bilder l. c. 49 L. Beck, Die Geschichte des Eisens [1892-1901). 1913, 628. 50 H. Ohlhaver l. c. 115. 51 M. Křiž 1. c. 42, 91, týž Kůlna a Kostelík (1891). 345. 52 l. c. 69. 53 L. I. Cervinka, Morava za pravěku [1902), 244-249, týž v ČMMZ ll (1911). 54 Týž, Vorgeschichte l. c. 190-192, Vlastivěda l. c. 55 E. Sprockhoff, Zur Handelsgeschichte der german:schen Bronzezeit ( 1930 J. 119. 56 E. Beninger v IPEK 1932-1933, 80-99, tak také O. Menghin, Einfi.ihrung in die Urgeschichte Bohmens und Mahrens ( 1926), 82. 57 Ohlhaver I. c. 58 F. Birkner, Ur- nnd Vorzeit Bayern (1936), 156. 59 J. Neustupný. Náboženství pravěl{ého lidstva ( 1940), 135. 60 Mannus 8 Erg. Bd 1931, 9, Bayerische Vorgeschichtsblatter 12 (1931). 61 Lit. cit. podrobně K. Absolon ve společné práci s V. Jarešem (srov.

62 63 64 65 66

dále). k citované literatuře dodej zejména M. Hoernes, Natur- und Urgeschichte des Menschen II [ 1909). 226. V. Jareš a K. Absolon, Prehistorický železný prsten z Býčí skály na Moravě, CMMZ 17-19, 1920-1921, 314-336. Ebert RL 3 ( 1925), 64. Problémy moravské prehistórie, ČMM 59 (1935). sep. 55. K. Absolon, ACSt Iron-ring 2500 years old The III London-News, November 23, 1946. Fr. Píšek, Je prehistorický prsten z Býčí skály z litiny? Hutnické listy

2 (1947). 9-10. 67 Prof. dr. Vojt. Jareš, Je prehistorický železný prsten z tiny?, ibid. 2 (1948), str. 128-129.

Býčí

skály z li-

68 I. L. Cervinka, l. c. 69 MPVN 1932, 141. 70 Pravěk, 1908, 98, týž, Pravěká sídliště a pohřebiště na Prostějovsku (1924), 102, Ročenka - Prostějov, 1039, 36, týž, Múj archeologický výzkum [1931). 36. 71 I. c. 28, nález je zachráněn jako kontrolovatelný objekt na nalezišti

in situ. 72 Fr. Lipka a K.

Staré Hradisko, gallské opp1dum na

Moravě

40-41. 73 CMZM 13 (1913), 117-118. 74 Srov. J. Bohm, Kronika objeveného věku (1941), 428. 75 Srov. mou práci z Pravěku Hostýna ( 1940). 26. 76 Takového středověkého ne-li snad ještě mladšího původu jsou

některé

( 1913),

Snětina,

hlavně

nálezy z okolí Starého Hradiska, uložené v museu v Prostějově. Všechny tyto nálezy ukazují, že archeologický výzkum starých kutišť nebude zcela bezvýsledný a že přispěje jistě k jejich poznáni. 35

J. L. Píč, Starožitr.osti země české II. 2 a Hradiště u Stradonic jako historické Marobuduum [1903], 78 n., tab. 25, spec. i Ohlhaver 1. c. 114-115. 78 Ku gallskému železářství všeobecně srov. J. Dechelette, Mannuel d'archélogie préhistorique celtique et ga llo-romaine II [1914], zejména 1539 ad. 79 R. Lužný, Gallsl{á železná pec na Litovelsku, Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, 14 ( 1935], 65, 68, I. L. červinka 1. c. 65. 80 MPVN 1945, 113. 81 Kromě starší literctury cit. v dalších pracích je pro historii Kotinů nejdůležitější: Dobiáš, J., Epigrafické studie k dějinám a národopisu čes­ koslovenského území v době římské, éMKrč 96 [1922], 81, 213, B. Horák, Gallové v českých zemích (1923], E. Šimek, Gallové a Germáni v našich zemích (1934], V. Ondrouch, Slovensko v době římsko-germán­ ské (1936], srov. recensi Simkovy cit. práce v Bratislavě 4 [1935], 145-153, kde cit. všude téměř celou starší lit. 82 Zde je nutao zmínit se ještě o jedné zajímavosti. Strabon III. 2, 3, uvádí (snad z Poseidonia], že Kelto-lberové mají slovo kotinol pro doly na kovy, z toho J. Jireček tedy usuzoval, že Kotini značí vlastně kovkopové. kterýžto výklad přejali (lit. cit. Šimek 1. c. 70] Králíček, E. Schwarz a Schiitte, kteří se domnívají, že i české kutati (a snad prý i Kutná Hora) je od Kotinů, jak se domníval již i W. Ketrzynski 1902, ale Dobiáš uvádí jeho domněnku, jen jako kuriosum. Ke kutati srov. i J. Holub, Stručný slovník etymologický jazyka čsl. (1937], 125. 83 čas. spol. přát. star. českých 18-19 [1910-19f1], sep. 1-32. 84 Fr. Stefan v Das Joaneum 6, 1943, 70. 85 Ed. Beninger, Die Germanenzeit in Niederosterreich [1934], 111. 86 I. L. červinka, Anthropologie 14 (1936], 132, obr. 15, srov. i Beninger, H. Freising, Germanische Bodenfunde in Mahren [1933], 45. 87 J. Wankel v MAG 8 (1878], 289, týž, Bilder l. c. 10 [podle toho J. Havelka, ČVMSO 4, 1888, 106, Sáňka l. c., Knies VM 2, 170, I. L. červinka, Morava, 329, týž, Slované na Moravě a říše Velkomoravská 108, týž, Příroda 31 [ 1938], 65. 88 Sáiika, l. c. 46. 89 Sáňka se zmiňuje, že se nazývaly ohně pohanské či maurově pece (l. c. 51), domnívá se, že již dříve byla pražena ve zvláštních jamkách do

77

červena.

90 Mitteilungen der antiquariscben Gesell. von Zurtich 1871. 91 Sál'í.ka pak dokonce uvádí z oblasti staré rudní těžby rudické neolitickou sekerku ( l. c. 48], také J. Wankel uvádí ze stařin z okolí Křtin přeražené kamenné kladivo [l. c. 28 ]. 92 Wankel se domníval, že podle historických zpráv se rudická ruda posílala již dokonce před 10. stol. do světa. 93 Sáňka, l. c. 94 Knies ve sbírkovém soupiEe ČMZM 3 ( 1903) 71, týž v českém lidu 3 (1894], 549, I. L. červinka, Slované 178, v mé Vlastivědě Boskovska 8 [1931], 55. 95 Vlastivěda Boskovska l. c. 62. 96 ČZM 33 [1947) . 97 červinka v ČVMSO 45 [1931], sep. 8. 36

98 Ibid. 10, kde je ostatní literatura. 99 Tak např. J. Wankel uvádí křtinské zbytky, které bl!Že nepopisuje,

abychom je mohli datovat. Sáňka píše o obtižích', jež jeho výzkumu kladly zarostlé zbytky dolů i pecí, atmosférické a vegetační vlivy. 101 L. Hasák ve Vlastivědě Boskovska 8 [1933], 6-7. 102 Srov. zejména K. Schirmeisen, 15 Jahre Vorgeschichtsforschung im Mahrisch Neustadter Gebiet, ZMLM, NF III. 1943, sep. 3-62, XIV. Taf., kde je cit. i jeho starší, po různých německých časopisech roztroušená literatura. 103 Al. Fietz, Prahistorische Pflanzenreste aus der Umgebung von Mahrisch Neustadt, Beitrage zur Biologie der Pflanzen 21 (1933), 211. 104 J. Holuta und H. Loscliner, Chemische Untersucht.l1gen von Schlaken und sonstige Oberresten eines primitiven Eisenofens von Salbnuss bei Mahr. Neustadt, MNFV Briinn, 65 [1932], 144-145. 105 Otázka A. Barbova (srov. zde pozn. ll) l. c. 153íOJ. který se ptá, změ ­ nil-li Schirmeisen svoje datování (Sudeta ll, 104], původně germánské, ale později do 9.-10. stol. (odůvodněně "mit Recht?"], je neoprávněna. 106 Zmiňuji se o těchto nálezech stručně MPVN v CZM 33 (1946], 107. 107 Je to známý Babylon z feuiletonu Vladimíra úlehly Pobledlá paleta pod stražovickým kopcem, 40 let reálného gymnasia Josefa Klvaně v Kyjově, 1898-1938 (1938), 212-215. 108 Velehradský sborník 12 [nř] 1941, 8. 109 O zdejší těžbě rudy (1830 Reichenbach] srov. Wirtschaftsplan des Reviers Wěteřau 1878-1907, 1-375. 110 MPVN 1945, 122. 110* Podle Friedricha l. c. 122 neznámé, 544 Zablažany quondam in pratis sub Uherské Hradiště, podle Richtra ( 1831) asi Blatec u Olomouc a, L. Hasák, !iistorický místopis 363 Zablačany u Polešovic, podle I. L. Cervinky, Příroda 31, 1938, 67, trať Dorstat ( Dorfstatte) u Polešovic. 111 Které také Friedrich i. c. považuje za Zablaženy u Polešovic na Hrodištsku, o nichž srov. H.. Hurt, Dějiny cisteriánského kláštera n.a Velehral:i:. I. Hl34, 50. 112 Srov. L. Niederle, Slovanské stárožitnosti, týž Manuel de l'anqmté slave II (1926], 212-225, srov. i J. Janko, O pravěku slovanském (1912], 22, 82. 113 Srov. o nich I. L. Cervinka, Slované l. c. pod jednotlivými hesly a pak souborně v Lidových novinách 29. 7. 1941. 114 CVMSO 2 ( 1885], 194, Morava 327, Slované 171, Vyškovsko 25, Olomoucké museum inv. č . 953-966. 1.15 Cervinka, Slované 171, obr. 47, kde je cit. lit., ZM in v. č . 55. 996-56.002. 116 Obzor 9 (1930-1931), 162, PA A [193], 95, ZM inv. č. 55.875-55.879. 117 I. L. Cervinka, Slované 171, tab. 20, ZM inv. č . 56.003-56.014. 118 CZM 33 (1947). 119 Srov. Vl. Havelková, CVMSO 4 (1888], 108, leč J. Vrbka, Náklo (1940], se o nálezech nezmiňuje. 120 Tak např. I. L. Cervinka, Slované 1974, obr. 52, zařadil mezi staroslovanské západomoravské ojedinělé nálezy i 3 železná kladívka, až j.ie 100 Již

37

121 122 123 J 24 125

126 127 128

o zcela mladé nálezy [srov. v mé práci Archeologické nálezy na nejzápadnější Moravě, 1941, 44]. Fr. Cerný a P. Váša, Moravská jména místní (1907], např. 151, 167, 170, 175, 188, 195, 233. Dokonce A. Barb I. c. 14147] se domnívá, že i burgenlandské jméno Rudersdorf poukazuje svým původem na slovanské dolování. (I) Sudetendeutsches Flurnamenbuch, 2, Heft ( 1937], 1-141.1] Ibid. Heft 3 [ 1939]. Z této literatury např. uvádím: Kyrle G., Urgeschichtliche Bergbaue in den Ostalpen. (Monatsschrifl ftir den offentlichen Baudienst 1920]; HeJl M., Der Gotschenberg bei Bischofshafen in Salzburg und seine Bcziehung zum Beginn des alpinen Kupferbergbaues. [Wiener prii.historische Zeitschrift 1927, s. 8 bis 29]; Klose 0., Die Zeitliche Stellung des prii.historischen Kupferbergbanes in den Ostalpen. ( Mitteilung der Wiener Antropologischen Gesellschaft 1931, S. 139-155); Reinicke P., Die Bedeutung der Kupferwerke der Ostalpen fiir di e Bronzzeit Mitteleuropas. ( Schuhmacherfestschrift, Mainz 1930, S. 107 bis 116]; Kyrle G., Die Hottinger Kultur in ihrer Beziehung zu den Endbronzezeitlichen Kupferbergwerken der nordlichen Ostalpen. [Wiener Priihistor. Zeitschrift 1932). R. Pittioni, Die Or-ganisation der osterreischischen Bergbauforschung, Forschungen und Fortschritte 12 ( 1936], 92. Srov. např. Mayer's Lexikon 3 (1925]7], 1338. Citovat středověkou literaturu, hledící k tomuto tematu, vymyká se z rámce mé práce.

Vysvětlivky:

Kromě obvyklých zkratek používám dále těchto zkratek: Afa Archiv fur Anthropologie - Alt Schlesien, AltSchlBl - Altschlesische Blii.tter, CMM - Casopis Matice Moravské, CVMSO - Casopis Vlasteneckého musejního spolku olomouckého, CZM - Casopis Zemského musea [nebo CMMZ], MAG - Mitteilungen der Antropologischen Gesellschaft Wien, MOR - I. L. Cervínka, Morava za pravěku (1909], MPVN- Moravské prehistorické výkopy a nálezy ( J. S kutil], PA - Památky archeologické, Pr - Pravěk, RL - Ebert Real Lexikon der Vorgeschichte, VM - Vlastivěda Moravská [příslušný okres) , WPZ - Wiener Prehistorische Zeitschrift, ZM - Zemské museum [in v. č.], ZMLM - Zeitschrift des Mii.hrischen Landesmusseum.

38

Analyza kovových předmětu ze sbírek Moravského zemského musea (mor. pravěk - stav před r. 1948) Čís.

L 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

lL 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. w

c:o

Naleziště

Rosice Lovčice Plaveč

2dánice Hodonín Pa 105/35 Uh'. Hradiště Vevčice, sekyra Chlebník 377 Ostrá Lhota Kojátky Lešná Pratce Pratce Strážnice Malhostovice Křepice

Jevišovice 3571

Ag

As

-

-

-

-

Pb

Fe

Zn

stopy stopy

-

-

-

-

Cu

Sn

99,62 99,67 100,00 99,69 97,86 98,74 99,46 99,23 99,17 99,04 99,52 98,03 98,78 99,72 9'9-,75 99,72 99,93

-

-

-

-

stopy

2,10

-

-

stopy stopy stopy stopy stopy

-

-

-

př!tomen

-

-

0,23

silná reakce silná reakce

-

-

0,01

-

-

0,13

-

-

stopy

-

-

-

-

-

-

př!tomen

-

stopy

1,68 přítomen

-

-

-

-

-

-

stopy

-

-

-

0,15 -

-

-

-

-

stopy stopy stopy

-

-

-

-

.

-

98,89 99,71

-

-

-

-

Vevčice

-

-

-

-

Fragment Kruhy Jundrov

98,31 96,83 98,47

0,18 0,17

stopy

0,37 0,52

-

Lipov

0,12

př!tomen

-

0,74 -

př!tomen

stopy stopy velmi sil. rc,akce stopy velmi sil. reakce přítomen

1,47 přítomen

""'

Mií dě n é

o

[seřazeny

Invent. č !s .

Předmět

Cu

pře d měty

podle obsahu

Sn

Pb

Ag

mědi]

Fe

Ni

53626

sekyrka

98,83

st.

0,21

0,82

++

0,39

53619

sekyrka

98,97

st.

0,38

0,55

0,19

+

53623

sekyrka

98.68

+

0,22

0,84

53622

sekyrka

98,54

st.

0,42

0,39

st.

53627

sekyrka

98.23

st.

+

1,23

+ + +

60911

surová

98,18

+

0,]7

53621

sekyrka

97,82

st.

0,46

53620

s ekyrka

97,68

53634

obruče

97,54

53629

spirál. náramek

97,49

60910

surová

53628

kopí

97,16

+ + + + +

53640

spirálka

96,90

0,18

53639

spirálka

96,77

měď

měď

97,43

53636

obruč

96,53

53633

obruč

95,90

53639

spirálka

96,75

+ + + +

53631

obru č

95,90

53635

obruč

95,89

0,72

+

+ ++ ++ ++ +

Sb

st.

+

st.

st.

0,19

st.

st.

++ ++ ++ +

st.

st.

st.

++ +++ + ++ + ++ + + ++ ++

st.

0,25

0,76

++

0,98

0,21

0,29

1,03

+ +

+ + +

+ +

0,71

st.

st.

0,35

0,23

0,93

+ +

+ +

0,43

0,84

0,19

0,25

0,88

0,21

0,23

0,93

st.

0,68

0,92

+

0,34

0,89

+ + -:-

+ T

I

+

Zn

++ +

0,72

0,27

0,21

st.

As

+ +

+ + + + + + ++

Síra

++

0,42

0,79

+

st.

0,52

0,85

0,11

st.

+

0,10

78,48

11,65

7,88

0,37

+ +

+ + +

53625

sekyrka

95,89

53637

obruč

95,28

++ +

53624

sekyrka

95,13

55823

avar.

přezka

+ ++ +

+ + + ++ st.

60903

tyčka

92,34

6,27

+

-

-

- ·

st.

60904

srpovitý nástroj

91,65

6,58

0,48

-

0,45

+

+

60905

srpovitý nástroj

92,15

6,19

0,42

-

st.

srpovitý nástroj

91,35

6,30

0,40

-

60907

kroužek (náramek)

88,44

11,16

-

0,35

60908

část

sekerky

93,25

3,46

++

+

2,21

60909

žlábkovitý úlomek

92,49

0,91

+ + +

+++ ++ ++

st.

60906

+ + +

-

+

0,92

+ + + +

+ +, + +

+

-

st.

st.

0,72

-

st.

st.

+

+ + ++

0,23 st.

st.

0,25

0,76

0,31

0,19

8,54

O,J 2

+

0,31

0,11

st.

st.

77,13

21,66

0,96

+

+

+

st.

st.

84,20

1,71

-·

-

-

-

+

+

+ +

0,21

88,33

10,16

87,56

10,84

89,02

10,03

+ + -

obruče

89,44

8,66

obruče

90,38

60910

surová

měď

97,43

60911

surová

měď

98,18

60912

úlomek

meče

60913

úlomek

meče

60761

sekera

64262

úlomek

64266

úlomek

64285

špice šfpu

64286

špice šípu

64287

špice šípu náušnice

Označení

+ ++. + +. + , st.,

0,17

-

+

+ ++

síra

++ 0,22

11,96

znamená přibližný odhad množství látky ze sraženin, které nebyly dále kvantitativnJ 1, 0,5, 0,2, 0,5 %

e zpracovány. Meze jsou přibližně:

""" N

[seřazeny

Invent. č ís .

Předmět

64285-87 Špice šípů - skytské z Býčí skály

Bronzy podle obsahu cínu]

Sn

Cu

Pb

Ag

Fe

Ni

As

Sb

+

+

21,66

77,13

0,96

+

+

+

55823

avarská přeska z Pekárny

11,65

78,48

7,88

0,37

+

+

60907

kroužek [náramek) lužický depot Pravčic e

11,16

88,44

0,35

+

87,56 88,33

+ +

++ ++

+

10,84 10,16

+ + +

0,23

+

++

0,22

st.

st.

60913 60912

{ úlomky meče [ 2 kusy J z lužického depotu Prav č ice

60761

bronzová sekyrka lužická asi z Kyjova

10,03

89,02

64262

úlomek obruče z Býčí skály

8,66

89,44

0,25

0,76

0,31

0,19

64266

konce nákr č níků z Býčí skály

8,54

90,38

0,12

+

0,31

0,51

st.

st.

53638

bronzový

7,14

91,95

+

+

91,65 91,35

0,48 0,40

+ + +

+

{ srpovitý nástroj (2 kusy) 6,55 lužický depot z Pravčic 6,30

0,45

+ + +

+ + +

92,34

+

st.

st.

předmět

tyčovitý

z

únětického

depotu z Kostic 60904 60906 60903

bronzová tyčka hranolovitá lužický depot z Pravčic

6,27

++

Zn

srpovitý nástroj lužický depot z Pravčic

6,19

92,15

0,42

-

+

-t

60689

menší kopí ze Šlapanic, lužická kult.

4,78

92,23

0,58

+

0,53

60688

kopí lužická kultura ze Šlapanic fragment sekyrky s dutinou z lužického depotu z Pravčic náušnice slovanská palcát ze Šlapanic žlábkovitý úlomek sekyry s dutinou z lužického depotu z Pravčic spirálovitý náramek únětický z depotu

4,52

94,20

0,54

+

3,46

93,25

1,71

84,20

+ -

++ -

1,14

89,87

2,21

0,91

92,49

0,31

96,24

60905

60908

? 60690 60909

53630

++

st.

st.

0,29

+

+

0,10

1,89

+++

+

+

2,21

-

-

0,18

1,89

+ + +

11,96

st.

+ + +++

+

-

+

0,92

+

+

+

0,20

1,13

+

+

++

+

větší

Dobročkovice

+ ++

Označení + + +, + +. + , st., znamená přibližný odhad množství látky ze sraženin, které nebyly dále kvantitativn ě zpracovány. Meze tyto jsou přibližně: 1, 0,5, 0,2, 0,1 %, st. = stopy .

."..

w

ol>. ol>.

Invent. čís.

53619

53620 53621 53622 53623 53624

53625 53626 53627 53628 53629 53630 53631 535'!3 53634 53635 53636 !)1637

1 f

Cu

Předmět

sekyrka s lištami dl - 16, řapík. ostří 6,9; týl. šiř. 2,3; min. šířka 2 sekyrka - 15,5; 7,3; 2,9; 2,6 sekyrka - 11,6; 5,2; 1,9 sekyrka - 10; 4,5; 2; 1,8 sekyrlm - 12,7; 5,8; 2,5; 2,1 sekyrky téhož typu s uraženým týlem š. ostří 5,7; min.š. 1,8 sekyrka - 5,3; 1,7 sekyrka - 2,2; 1,7 sekyrka bronzová s lištami ll; 4,8 týl 1,9; min. š. 1,7 dýka s 2 otvory po nýtech 13,5 dl., 3 cm šir. spirál. náramek po 8 a 12 spir., d. 6,5 br. hřivny 15,3 dkg br. hřivny br. hřivny br. hřivny 18,3 ctkg br. hřivny br. hřivny

N Ol

-

--'=

....u

Xll

.,;

•;:::l

++

+

0,10 0,79 0,82

+ + ++

+

st.

0,42 0,21

st. 0,39

+ + +

st.

+

1,13

+

+

+

+

0,71 1,03 1,13 0,92 0,85 0,98

st.

st.

0,29 0,20 0,68 0,25 0,27

+ + +

0,21 0,21

+ + + + +

0,34 0,43 0,52

0,98 0,84 0,85

0,19 0,11

++ +++ ++ ++ ++ ++ ++ +++ ++

Ol-

u

·:;

o 98,23 --'= o.... .o o 97,16 >(.)

o 79,49

96,24 95,90 95,90 97,54 95,89 96,53 95,28

+ +

0,31 st.

+ + + + +

+

+

st.

+ + + + ++ + + st.

+

53638

hřeb!kovitý předmět

53639 53640

? ?

---

60688 60689

60690 60761

60903 60904 60905 60906 60907 60908 60909

ti

60910 609ll 60912 50913

l

il