Dialektika a sociologie [PDF]

Zitiervorschau

T. W. ADORNO

J.HABERMAS

L. v. FRIEDEBURG

dialektika a sociologie

. as' ::uvíăñąăä ě: vín 6,5' - _ 'Ů ł' V . r_,_ l. ' ,.. _:4."u” gramáž#.._|„x

š

1

e. i*

:š”r

.muj ' 'MNĚ' \.kr M „v.'..1.5 1 3:. ..ł _\'3-.k uĚÉ/Šfěüřřzaá b 4-1

š O.

~

I

g*: l7

'3 .sw-.9:5

'5.

-.'.'" ,IWH­

"~ I

nakladatelství svoboda praha 1967.

Translation © B. Loewenstein, L. Holub, 1967

PREDMLUVA

VIV

Tímto svazkem podáváme nGSIctenářské veřejnosti - byť ve velmi

fragmentórníPodobě-

pm#xižămmsłłăuimahíäłlłřäíš'ššłlľo

Jde o jeden z nejvýznamnějších proudů sociologického a filosofického myšlení v současném západním Německu, který ovšem svými kořeny sahá daleko zpět, do dvacátých let a odtud k tradicím německé i světové kultury, charakterizované v této specifické souvislosti jmenovitě svéráznou recepcíma interpretaci díla Hegela,_ Marxe, jsou Theodor Wiesengrund Adorno a Max*HoriklhbeilmerL kteří dnes v ráíäč'řjäiăäiřóišiřäůiřřňťiřää”n" Líhą'Usřďv 'pro' společenský výzkum

(Institut für Sozialforschung) při úniversitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem.1 V období před uchopením moci Hitlerem se tu, za přispění řady dalších spolupracovníků, k nimž mimo jiné patřil i H. Marcuse, zejména v časopise Zeitschrift“er

SOZÍG'forsch un9›Vyhran„i_!9,...xlgątní :konceRSF-n n'ämäepcě

'obsahOVala'četné' politickéimplíkacesměřující

?WE konkrétním dějinném kontextu hlavně proti silám fašistic­ kého totalitarismu. Proto také nikoli náhodou patřili Adorno a Hork­ heimer mezi ty německé filosofy a sociology, kteří s nástupem fa­ šismu v Německu opustili svoji vlast a žili po celou dobu jeho nad­ vlády v emigraci, a to jmenovitě na různých společenskovědních ústavech ve Spojených státech amerických. Výsledkem jejich práce v tomto těžkém období bylo - abychom jmenovali alespoň nejvýz­

namnější-společné dílo Adorna aHorkheimera„Dialektika osví­ CQMf 11257),"Ádorňovapronikavá analýza struktury autorita­ tivní osobností (The Authoritarian Personality, 1950), jakož i řada­

menších, myšlen'"

V; "

*a* 'iÉ'ŘŇý'iLVelmi vybrouše­

ných statí a publicistických vystoupení. Po druhé světové válce se Adorno, Horkheimer, Pollock i další 1 Roku 1966 došlo ke změně ve vedení frankfurtského Ústavu pro spole­ čenský výzkum. Jedním z jeho dalších ředitelů se stal proí. Ludwig von Friede­ burg.

vrátili do vlasti a dali se do práce při navazování násilně přervaných tradičních duchovních svazků německého filosofického a sociologic­ kého myšlení jak s vlastní minulostí, tak i ostatním světem. Frank­ furtský Ústav pro společenský výzkum přitom usiluje o takové zkou­ mání společenských fenoménů, které by bylo kritické, plnilo by funkci kritické teorie společnosti. Proto se také četní jeho pracovníci neuzavírajípřed aktivními zásahy do _společenskéhoživota a vměšují se"dömřůžñýčh'"'pöľé'rni'k',""počínajenapříklad "otázkami hudby a konče

diskusemi vysloveně politické povahy. Bylo by arci věcí další analýzy posoudit, jaký je konkrétní ohlas těchto zásahů, v čem jsou jejich meze, a to jak co do myšlenkového obsahu, tak co do šíře společen­ ského dosahu. At'tak či onak musíme konstatovat, že se kolem tohoto ústavu soustředila celá plejáda mladých talentovaných vědeckých pracovníků, kteří významně přispívají k probouzení svědomí a du­ chovní bdělosti alespoň určité části západoněmecké veřejnosti. Také spojení vědeckobadatelské činnosti tohoto Ústavu s pravidelnou pedagogickou činností na Goethově universitě je příznačným rysem

této školy, jež usiluje - s větším či menším úspěchem - o překo­ nání kabinetní uzavřenosti či tradičního profesionálního izolacionis­ mu.

'

V těchto souvislostech je zajisté pochopitelně, že ..ředstavitelé fr__ankfurtskéškoly jsou z různých stran .označování za_„k~ryptomar­ „mikin jakéši v'íéeměňä“zalľuklené ma'rxišč'ý'í"“ö'lüä'ň'ö'“ó'iíš'éiri také připomenout, že v složité intelektuální situaci Německé spolkové republiky také každý, kdo má výhrady například k Adornovi či Horkheimerovi, ještě proto politicky nemusí stát napravo od nich.

V

více .či mé kte

různých..P9_'.emickýs= Proti

Rtwsöñršövu

patří mezi hlavní antipody írdhkăíurtšké"'szpol'e'čěh'skovědňí orientace.

Přitom však tyto vzájemné vztahy uvnitř jednotlivých táborů západo­ německé sociologie jsou velmí komplikovány rozdílnými metodo­ logickými přístupy k problematice společenského výzkumu a k pojetí společenské vědy vůbec. VMwšnLtsÍ-íshšgăpprůi které 159" ..Obsahemvleklé metodologické diskuse..novější,.,zsí.p..ą,d9nšmsçkéý;.SQCÍČIŠQÍE

SÓUÝ'ÍŠl "S"řešením

1 Viz zejména stati K. Popper, Die Logik der Sozialwissenschaften; T. W. Adorno,

Zur Logik der Sozialwissenschaften, v: Kölner Zeitschrift für Soziologíe und

10

k!_íš.qxžçh„2„rgł2.l.é.m.ú....daI'šing-.._,xýx.çje.„m9„clsrMas!9129.1s_›....,.k„teré se '*. I

v různých rovinách jev jako spor pozitivistického empirismu a kri­ tické teorie společnosti, či jako spor scientismu a filosofického antro­ pologismu, nebo ještě jinak, jako spor „nehodnotící“ sociologické observace se sociologií usilujícípředevším o kritiku ideologii a více či méně praktické oproštění světa od mýtů všeho druhu. Těžištěm I

t0h°t9„.spo_ry„i_.eotázka.. ZdQ,.§PQl$°-,Šen§kó vědcům.arglstsavgpšlsäýškd

v duchu' behaviorisrnu spíš jako živočicha, čína-opak v duchu herme-r neutické ..filosofie spíš,.jgkçzsmysluplně .a c.ilevěd,omš,jeánsljíçi bytost. Nabízí se navíc celá škála Zprostředkujících řešení. Podstata pole­ mických-střetnutí v západoněmecké sociologií, jmenovitě například mezi Adornem a Popperem, Habermasem a Albertem, či .například na heídelberském sociologickém kongresu Německé sociologické společnosti, uspořádaném na téma „Max Weber a současná socio­ logie'ř, mezi Marcusem a Bendixem, má určitého společného séman­ tickéhojmenovatele s analogickými diskusemí, které v různých me­ tamorfózách probíhají rovněž v jiných zemích, v neposlední řadě u nás. Nezbytnost sporu o marxistickéą nemarxistické či dokonce protimarxistické formulace jednotlivých polemických postojů by ne­ měla úplně zastínit samu věc a obecnější problém, o nějž tu jde. Touto „věcí“ tu i tam je člověk a adekvátní e×plikace jeho společen­ ské činnosti a dále pak otázka: zda a jak je možná sociologie jako věda, jaká je její funkce ve společnosti a její místo v rámci novodobé „instauratio magna“. Pro nás, kteří sledujeme tyto spory v západo­ německé metodologické diskusi, představujetento dešifrující pohled do určité míry poučnou sebereflexí, která teprve v tomto kontextu činí mnohé z našich vlastních' diskusí plastičtější a svým způsobem í srozumitelnější. Jako ve všech podobných polemikách se také zde stanoviska vyhrocují do krajností a na obou stranách přirozeně ne­ chybí jistá dávka ironizování odpůrce. lronií osudu či logikou sporu klenoucí se nad oběma tábory, je však i toto: nezřídka se totiž obě

strany ve svém sporu dovolávají tak čí onakMarxovasvědectví: jednou je to pozitivistický

rekurs na jeho“íňtěuň'č'iwžłkäöüřnčt)“dějiny,

společnost a člověka metodou přírodních věd a snažit se tu vystopo­ 'H

vat jakýsi „přírodněhistoricky proces, jindy - u dialektiků -je

to

Sozialpsychologie, 1962, str. 229-263; H. Albert, Der Mythus der totalen Vernunft, tamtéž, 1964, str. 225-255; J. Habermas, Gegen einen positivistisch halbierten Rationalismus,tamtéž, str. 639-659, a další. 11

Opačný odkaz k „autentickému marxismu“ jakožto ke kritice ideo­ logií, snažící se odhalit -izdánlivě tak „antíideologický“ pozitivismus současné empirické sociologie jako svého druhu falešné vědomí a mýtus moderní doby. Dalo by se snad - cum grano salis - říci, že každá z těchto krajních pozic pracuje jedna pro druhou,1 a do­ dejme, že ve smyslu hegelovské negace negace tak vykonávají do určité míry myšlenkovou práci í za sám marxismus. To nemá zname­ nat hlásání'r02plizlosti a eklektismus, či snad dokonce vyznávání falešné „syntézy“ ve smyslu mechanického smíšení různých aspektů toho či onoho z extrémních postojů, na nichž - jak známo - vždy „něco je”. .Ide však o to, položit důraz na jakéhosi společného význa­ mového jmenovatele, či na svého druhu „příbuzenství“ v intencí současných metodologických sporů o vlastní předpoklady sociologie jako vědy. V těchto polemikách, at' jsou již vedeny kdekoli na světě. většinou o všech stranách navzájem platí: De te fabula narratur! A v tom smyslu může být studium západoněmecké metodologické diskuse užitečné i pro naši právě se formující marxistickou sociologii v Československu.

a"

Stále .Mžznqmněiší!911.Y..FétqmÉEQdePSISkŠ (