AIDS [PDF]

Zitiervorschau

Vážení přátelé, rád bych Vás seznámil s křesťanskou organizací ACET a její činností v České republice. ACET je organizace, která poskytuje bezpodmínečnou péči, praktické vzdělávání a vyučování v oblasti AIDS.

V České republice se zvyšuje počet lidí nakažených virem HIV/AIDS. Lékaři odhadují, že je v ČR infikováno virem HIV 4-8 tisíc lidí. Tito lidé budou v blízké době potřebovat péči. AIDS už není jen nemoc homosexuálů a lidí, kteří si nitrožilně aplikují drogy. Dnes na přenosu viru HIV má podíl z 90% heterosexuální styk. Postiženi jsou většinou mladí lidé. HIV se šíří skrze sexuální vztahy. Mládeži v České republice jen málokdo předkládá odpovědnost za vzta­ hy, které navazují. Přednáškami na téma „Sex, AIDS, partnerské vztahy“ si organizace ACET ČR dala za cíl seznamovat mládež na základních a střed­ ních školách s problematikou nemoci AIDS. Naší snahou je povzbudit a vést studenty k tomu, aby přistupovali k sexu odpovědně, zdrženlivě a viděli jej z hlediska zdraví a trvalých partnerských vztahů. V přednášce vyzdvihujeme panenství a panictví a studenty povzbuzujeme k sexuální zdrženlivosti až do manželství, a později k manželské věrnosti. Projekt je zejména zaměřen na základní školy a středoškolskou, učňovskou mládež.

V roce 2004 a 2005 lektoři ACET uskutečnili zdarma 6 181 hodin přednášek, navštívili 484 měst a obcí, přednášeli na 1 194 školách pro 135 574 studentů. ACET v ČR oslovil ve školách od roku 1995 více než 700 000 studentů v mnoha městech. Po přednáškách máme mnoho osobních rozhovorů. Stává se, že nám studenti děkují za to, že jim přednáška velmi pomohla a povzbudila k novým začátkům. Mnozí zašli ve svých vztazích již příliš daleko a někteří toho velmi litují. Hodnocení ze strany učitelů a ředitelů škol je velmi dobré. Obdrželi jsme mnoho děkovných dopisů z celé ČR. Dostáváme také mnoho žádostí o přednášky z nejrůznějších míst, škol i církví. Kromě problematiky AIDS se také dotýkáme souvisejících problémů, jako jsou například drogy, anti­ koncepce, pohlavní nemoci apod. Studenty ze škol zveme najedno odpolední setkání, kde jim odpovídáme na jejich otázky. Studenti mají veliký zájem a přicházejí na tato setkání.

ACET je organizace nevýdělečná a její práce se stále rozšiřuje.

Garant projektu: Doc. MUDr. Jana HAMANOVÁ, Csc. - vedoucí Subkatedry dorostového lékařství Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví a členka Kliniky dětského a dorostového lékařství.

Školy mají tyto přednášky vždy zdarma. Veškerá činnost je umožněna skrze příspěvky a dary lidí a církví, kteří se seznámili s naší činností.

2

Představení lektorů: František Krampota je ženatý a má tři kluky. Lektorem ACETu je od roku 2000. Od té doby přednášel pro více než 50 tisíc studentů na mnoha školách po celé republice. Hovoří o nebezpečí nevázaného sexu, nemoci AIDS. Studenti na přednášky přicházejí v očekávání, co se bude dít. Není jednoduché přednášet mladým lidem a udržet jejich pozornost. Františkovi se to daří velmi dobře. Již po několika mi­ nutách přednášky je ve tří­ dě naprosté ticho a studenti hltají každé slovo. František zná dobře mla­ dé lidi a ví jak na ně. Často za ním po přednáškách při­ cházejí a hovoří o svých problémech a vyprávějí své příběhy. Často je zve na následné besedy, kde je prostor na anonymní otázky a rozhovory. František dostává mnoho osobních dopisů a emailů, jsou to prosby o pomoc. Stručně z jednoho dopisu od jedné dívky. Dobrý den, na úvod bych Vám chtěla pochválit Vaši besedu. Když jsem se dozvě­ děla, o čem bude beseda, má první myšlenka byla: „To zas bude nuda“. Ale naopak! Váš projev a vedení besedy bylo jiné, lepší, zábavnější. Mluvil jste u nás o lidech, kteří se nakazili virem HIV, aniž by si to sami zavinili. Říkal jste, že všichni, co sedí u lékaře a čekají na výsledky testu, se klepou. To je pravda! Docela mě to vystrašilo. Na konci února jsem se totiž v nemocnici na brigádě píchla o použitou jehlu. Nedbalost sestry. Jehla byla odhozená tam, kde vůbec neměla být. První test mám za sebou, ale nic nevím, zkumavka se rozbila, ale ono by to bylo stejně jedno, protože by se v krvi ještě nedaly zjistit protilátky. Další test bude až za 2 měsíce. Zajímalo by mě, jaké si myslíte, že je riziko nákazy? Stalo se to na interním oddělení, kde leží převážně staří lidé. Nikdo neměl AIDS v papírech, ale člověk nikdy neví. Chybou bylo, že jsem se vyspala se svým klukem. Sice s ochranou, ale to také nemusí být 100%. Taky mě prosím poraďte, čeho všeho bych se měla vyvarovat, než lékařský dozor skončí (za rok), abych někoho nenakazila. Opravdu nevím, co bych

3

dělala, kdybych byla nakažená. To by byl konec všeho. Školy, vztahu s mým klukem... Tak ahoj a mějte se fajn, Jana ze zdrávky. Jiný dopis .... V srpnu 1997 mi zemřel tatínek, který žil dlouhá léta v Kanadě a USA a jezdil nás navštěvovat třikrát do roka... Ale to není to, proč Vám píši. Po tatínkově smrti si maminka nechala udělat test na HIV. Její test byl pozitivní(l), ale stále ještě čekala na druhé potvrzení. Vím SKORO jistě, že by si maminka nevzala život, ale říkala, že kdyby nebylo mě, tak už dávno by si život vzala... V září 1997 měla maminka autonehodu, která seji stala osudnou. Týden po její smrti jsem se dozvěděla, že při testu HIV došlo k chybě. Test byl negativní!!! Dodnes si nejsem jista tím, jestli to byla nehoda nebo... Dnes žiji s mou tetou, nikdy jsem jí, ani nikomu jinému o tom všem neřekla. Doma mám trochu problémy .... Už déle bych asi nevydržela „dusit“ vše v sobě... To, co jsem Vám napsala je jen „hrubý obrys“. Vseje na dlouhé vyprávění (v mém případě psaní). Jestli jsem Vás tím vším jen zdržela, tak se moc omlouvám. Hrozně nerada bych Vás otravovala. Myslím, že máte mnohem víc starostí s jinými, závažnějšími případy. Petra

František k tomu poznamenává: „Toto jsou na ukázku dopisy, které do­ stávám. Jejich velmi mnoho. Mnozí v nich píší o svých problémech, hledají pomoc. Někteří postrádají smysl a cíl ve svém životě. Tyto besedy, dopisy a následná setkání jsou pro Františka výzvou a po­ vzbuzením, že tato práce mezi mládeží má smysl a může jim pomoci. Po přednáškách často hovoří s pedagogy a slyší povzbuzení, aby v této práci pokračoval dál. Učitelé jsou často překvapení a velmi pozitivně oceňují, ja­ kým způsobem hovoří otevřeně s mladými lidmi o sexu, věrnosti, lásce a jak na to studenti reagují. V lednu 2005 byl František na konferenci o problematice HIV/AIDS v Ugandě. Navštívil zde několik humanitárních organizací, které se snaží pomáhat nemocným AIDS. Velmi na něj zapůsobilo setkání s několika dětmi, sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS a kteří se nyní sami musí starat o své mladší sourozence a o živobytí. Tato návštěva v Ugandě jej velmi proměnila a motivovala k další činnosti. „Lidé teď mnoho hovoří o tom, co za katastrofu způsobila vlna tsunami“, říká na svých přednáškách František, „ale AIDS působí v Africe katastrofu, jakoby zde udeřila vlna tsunami dvakrát za měsíc“. František také velmi často jezdí přednášet do Chorvatska, Běloruska a na Ukrajinu, kde již vyškolil mnoho lidí.

4

V Kyjevě na Ukrajině se semináře zúčastnila zástupkyně z minister­ stva školství. Byla velmi nadšena a také velmi po­ těšena z této práce. Tisíce mladých lidí na Ukrajině je infikováno virem HIV. Na semináři František mohl slyšet velmi smutné příbě­ hy a svědectví mladých lidí HIV poz, kteří nyní chtějí varovat děti ve školách, aby se nenakazili touto nemo­ cí, tak jako se nakazili oni. Důležitější je prevence než pozdější nákladná péče o nemocné. František vedl také se­ minář na Ukrajině v Oděse, kde je již několik desítek tisíc lidí infikováno virem HIV. Tyto semináře se se­ tkaly s velikým ohlasem a byly velmi dobře přijaty. František má veliký cit pro posluchače. Kromě problematiky AIDS hovoří také o nebezpečí drog. Nejedná se jen o nějaké nezáživné a statistické informace. František se stu­ denty často diskutuje a podněcuje v nich zájem, aby oni sami hledali řešení a odpověď. Někdy mladé lidi provokuje otázkou „Existuje měkká nebo tvrdá smrt?“ To proto, aby si studenti sami mohli uvědomit, jak je to s tzv. měkkými a tvrdými drogami. Během přednášky vypráví mnoho příběhů. Promítá fotografie nemocných lidí a hovoří o tom, co vše může způsobit virus HIV Studenti mlčí. Někteří z nich přemýšlejí: AIDS přece není jen v Africe, někde tam daleko, ale může být i na diskotéce, tam, kam rád chodím. I ti nevetší zastánci svobody a volné lásky si uvědomují nebezpečí, které jim dnes hrozí. Poznávají, že virus HIV nedělá rozdílu mezi mužem, ženou, dětmi. Virus HIV nezná a nezastaví se ani před takovými osobnostmi, jako byl Fredi Mercury a nebo bývalý vynikající basketbalista Magie Johnson. František se ptá: „Je vůbec nějaká naděje? Co můžete udělat Vy, aby se AIDS nešířilo v naší zemi?“

5

„Já jsem vám nepřišel zakazovat sex. Jste mladí, můžete si jej užívat celý život. Sex ale nestojí za to, abyste pro něj umírali.“ Na konci přednášky za Františkem přichází chlapec a tiše se ptá, kde se může nechat testovat. Pro Františka je velikou odměnou, když za ním přichází kluk, který má před sebou zkoušku dospělosti, maturitu, a děkuje za skvělou přednášku. František přednáší v malých třídách pro žáky zvláštních škol stejně tak jako ve velkých sálech kin a divadel. Přednáší všude tam, kde jej pozvou. Na různých setkání mládeže, v domovech důchodců, pro veřejnost. Několikrát také přednášel ve věznicích. Posluchači vědí, že to není jen nějaká naučená přednáška, ale že přednáší člověk, který má láskyplné srdce a na koho se mohou obrátit. Na večery mládeže přichází několik desítek studentů. František zde vypráví mnoho příběhů. Často otvírá své srdce a hovoří o tom, jak dělal vr­ cholově sport a chtěl si užívat mládí. Studenti pozorně poslouchají, když je vybízí k tomu, aby počkali se sexem až do manželství. Vybízí je také často k tomu, aby si neničili své životy alkoholem, drogovou závislostí. Odpovídá na mnohé dotazy. Jedna anonymní otázka. „Nechce se mi žít....“ František hovoří k osobě, která ji napsala s vědomím, že je zde někdo, kdo potřebuje pomoc... V sále je naprosté ticho. Na jiném večeru mládeže děvčatům radí, jak poznají na chlapci, zdaje jejich kluk skutečně miluje. Jak mohou mladí lidé navázat známost. František se studenty hraje různé hry. Je slyšet smích, atmosféra je velmi přátelská. Pouští zde film o lidech, kteří umírají na AIDS. Toto odpolední setkání trvá několik hodin. Nikdo nechce odcházet domů. Po skončení následují osobní rozhovory.

Pavel Pabián Pavel je ženatý a má 2 děti. Od roku 1998 přednáší na mnoha školách po celé republice. Pavel velmi často přednáší na učilištích, kde jsou sami kluci. Mnohokrát byl předem upozorňován na jejich nezájem, agresivitu, a také poznal, že ně­ kteří z nich experimentují s drogami. Učitelé se obávají, aby vůbec vydrželi poslouchat a často se předem omlouvají, že to bude mít ve třídě velmi těžké. Studenti i učitelé si z jeho přednášek odnášejí neobyčejně silné zážitky. I ti největší drsňáci mu pozorně naslouchají. Když vypráví svůj příběh, mnozí se diví a nevěří svým očím a uším, že z bývalého hippies a alkoholika tu stojí člověk, který pomáhá druhým lidem nalézt smysl života. Mnozí jsou šokováni, když se podívají na fotografie, které

6

Pavel posílá po třídě. Nechce se jim věřit, že ten člověk, který měl vlasy do půl zad a dokázal najed­ nou vypít 10, 12 i více piv, je ten stejný a nyní k nim hovoří o tako­ vých věcech jako je láska, věrnost, sexuální zdrženlivost. Vyprávění prožitých příběhů ze života jeho bývalých kumpánů způsobuje občas mrazení na zádech. Hovoří o tom, že někteří jeho kamarádi nebo známí jsou již po smrti. Pre­ dávkovali se heroinem a nebo se upili k smrti. Pavel hovoří o tom, že je to živý a skutečný Bůh, který ho zachránil a proměnil celý jeho život. Nikdo o tom nepochybuje. Každý tu změnu vidí. Když přednáška končí, kluci přicházejí, podávají ruce a děkují. Učitelky hovoří o tom, jak je velmi potřebné, aby právě v takových školách jako jsou učiliště, kde jsou drogy, alkohol, nezávazné vztahy, děti z rozvedených rodin, byly právě takové přednášky. Je to velmi vzácné a tolik potřebné, aby tyto informace mohli kluci slyšet od muže. Každý ve svém srdci touží po lásce, zdraví, přijetí a spokojeném manželství. Pavel mnohokráte přednášel na zvláštních školách. Často se mu stává, že jej učitelé předem upozorňují na to, že děti nevydrží dlouho s pozorností, jsou ne­ posedné a těžko zvládnutelné. Pavel na těchto zvláštních školách přednáší jed­ noduše o drogách, lásce, zamilovanosti a také o nebezpečí nemoci AIDS. Děti poslouchají s otevřenou pusou. Pavel má velikou lásku k těmto odstrkovaným, problematickým dětem. Jsou velmi hladoví po lásce, mají otevřená srdce. Problém není v jejich „zaostalosti“ či menším intelektu, problém je v naší (ne)schopnosti a (ne)ochotě k těmto lidem přistupovat v opravdové lásce... Dvě hodiny utekly, děti tleskají a učitelé při odchodu nešetří velikou chválou. Nepamatují si, že by jejich děti vydržely být tak hodné po celou dobu přednášky. Mnozí studenti ze škol přicházejí na následné besedy. Pavel tam vypráví následující příběh o Jindrovi. Byl to úplně normální kluk, chtěl prožít a vyzkoušet všechno, takže když se přibližně ve stejné době setkal s marihuanou, neváhal. Samozřejmě, že stejně jako většina náctiletých bral tuto věc jen jako neškodnou legraci,

7

která měla jeho život zpříjemnit a zjednodušit. Brzy vyzkoušel také pervitin a nakonec heroin. V krátké době byl v tom všem až po uši. Poté co se něko­ likrát predávkoval, jej vyhodili ze školy. Setkal se s křesťany z organizace Teen Challenge, kteří mu nabídli účast v léčebném programu. Byl tam 9 měsíců a tento program nedokončil. Vrátil se domů s tím, že s drogami skon­ čil, dodělá si školu. Nějaký čas to šlo, pomáhal mi v práci, ale zanedlouho nastalo období, kdy příležitostně bral drogy všeho druhu a jediné, co se mu podařilo, bylo, že si dodělal školu a úspěšně odmaturoval. Vím, že v té době nebyl šťastný, velmi se trápil a nevěděl kudy kam. Vždy tak jednou za dva měsíce za mnou přišel, otevřel mi své srdce a byli jsme prostě spolu. Byl jsem vděčný, že jsem mohl s ním nést jeho břemena, být mu přítelem a připomínat mu, že Bůh jej miluje. Jindra prožíval těžké období také proto, že ve stejné době mu náhle zemřel otec. Odjel a znovu nastoupil do léčebny, a i když z různých důvodů nedokončil celý léčebný program, v jeho životě byla evidentní změna k lep­ šímu, že jsem se z toho velmi radoval. V době, kdy byl v programu, jsme spolu komunikovali telefonicky a skrze dopisy a můj vztah k Jindrovi byl téměř otcovský. Po jeho návratu z léčebny, to byl ten nejhezčí čas za 7 let, co jsem ho znal. Budoucnost skýtala velké možnosti, jednu lepší než druhou, jen si vybrat. Vyhlíželi jsme a očekávali jen dobré věci v Jindrově životě. Pak se stalo, že Jindra prožíval osobní krizi, zklamání ze svého konkrétního selhání a i když to se mnou sdílel a mohl jsem to s ním nést, stalo se, že v jedné vyhrocené situaci... Možná jsem neudělal vše, co jsem mohl. V té chvíli byli nablízku lidé, kteří mu nabídli řešení „heroin“ a on, ač byl devět měsíců „čistý“, si vzal - a bylo to naposled. Drogy jej zabily! Konec! Bylo mu 22 let. Hovořil jsem na jeho pohřbu, kde byla nešťastná maminka, sourozenci a několik přátel narkomanů. Říkal jsem tam - někteří z vás si stále zahráváte se smrtí, jestli nezměníte svůj život, skončíte stejně jako Jindra! Volal jsem všechny přítomné k tomu, aby se smířili s Bohem, dokud je čas. Pavel dokončuje příběh a studenti mu naslouchají. Jednou jeden chlapec řekl, že by všechny cikány střílel a podobně. Pavel na to zareagoval slovy: „Tak to můžeš začít u nás. My máme doma taky takového malého cikána v pěstounské péči.“ A vypráví o tom, jak si s manželkou vzali malého kluka do pěstounské péče o kterém věděli, že když se narodil, měl abstinenční příznaky na heroin, protože matka brala heroin celé těhotenství, dnes je to krásný a šikovný 10ti letý kluk. Když vypráví příběh o svém chlapci, studenti ani nedutají, někteří pláčí. Na jednom setkání se Pavel ptal děvčat, co si myslí o klukách. Jedna dívka

8

řekla: „Kluci jsou všichni stejní a chovají se jak zvířata.“ Pavel si vzal slovo a zeptal se: „Kluci, kdo z vás si pamatujete na to, že vás vzal váš táta kolem ramen a řekl: „Jsem na tebe hrdý, mám tě rád, jsi můj kluk. Kdy vás naposled táta za něco pochválil. Přihlaste se.“ Nikdo se nehlásil. A pak Pavel začal vyprávět svůj vlastní příběh. „Já jsem nikdy od svého táty toto neslyšel. Pa­ matuji si na to, jak můj opilý táta mlátil maminku, jak u nás byla policie, jak se rozbíjelo sklo, a maminka se chtěla zabít... Pak se otočil k děvčatům a ptal se jich. „Vy se divíte, že kluci se takto chovají? Oni, nikdy nepoznali otcovskou lásku, přijetí. Nikdy neslyšeli po­ chvalu. A od Vás slyší ty samé kecy jako od svého táty, že za nic nestojí. Kde se měli naučit být ohleduplní, jemní, galantní, myslet na toho druhého, když žijí jen mezi nadávkami, chlastem, výčitkami, bitím, penězi. Jejich táta si na ně nikdy neudělal čas.“ Tato slova pronikají až do morku kostí a několika klukům tečou slzy po tvářích. Odpolední setkání končí. Studenti se rozcházejí. Ještě večer píší Pavlovi emailem a vylévají mu srdce. Toto jsou některé dopisy, na které Pavel od­ povídá. Dobrý den, předem mého emailu Vás zdravím. Byl jste u nás ve škole a moc mně Vaše dvouhodinová přednáška zaujala. Chtěla bych Vám trochu povyprávět o svém životě, jestli mohu. Doposud jsem dělala jednu zásadní chybu. Moc jsem se podceňovala a nenáviděla. Nedokázala jsem na sobě ocenit jedinou věc trvale. Bylo to spíše chvilkové. Teď už to dokážu, raduji se z maličkostí a překonávám postupně všechny svoje neduhy. Jediné, co překonat nedokážu, je strach. Pořád se něčeho bojím, že zůstanu navždycky sama, že zkazím život nejen sobě, ale i ostatním, že nedokážu nikoho milovat, ani svoji rodinu. Chybí mně naděje a já nevím jak ji získám... Tolik bych chtěla, abych měla vedle sebe někoho, komu bych se mohla svěřit a kdo by mi věřil. Nevím, co mi odepíšete, ale přesto věřím, že mě jakákoli Vaše odpověď posílí. Děkuji. Renča Zdravím Vás, mockrát Vám děkuji za opravdu poučnou přednášku na naší škole. Hodně mi to otevřelo oči a myslím si, že nejen mě, ale i ostatním žákům. Věci, které jste nám říkal a ukazoval, byly otřesné, ale prestoje to vše realita. Dlouhou dobu po vaší přednášce, (na které jsem se dokonce rozbrečela), jsem o všem, co jste řekl, přemýšlela. Věděla jsem, že lidé jako jsou narkomani nebo HIV pozitivní existují, ale nikdy jsem netušila, že se mezi nimi někdy budu pohybovat. Hodně jsem jezdila na prázdniny ke svojí babičce. Tam jsem poznala partu lidí, kteří se v drogách procházejí jako v zahradě. Moje sestra

9

se s jedním z nich dala dohromady a má s ním syna. Sestra si za to může sama, ale co můj synovec? Švagr byl už 2x trestanej a stejně to nepomáhá. Ten mě taky přivedl na trávu. Můžu Vám říct, že po vaší přednášce jsem pře­ stala i kouřit. Byla bych opravdu ráda, kdybyste mi na tento email odpověděl a pomohl mi. Zatím se mějte krásně a užívejte si života. Vážený pane Pavle Pabiáne, jsem studentkou prvního ročníku střední školy. Před pár dny jste naší školu navštívil a já byla velice překvapena. Myslela jsem si, že tam přijde někdo, kdo nás bude poučovat a sám vlastně pořádně nebude vědět, o čem mluví. Vy jste byl pravý opak. Vaše slova mi dlouho, až do teď zní v uších... Byly chvíle, kdy jsem se smála, pak jsem se hodně pozastavovala nad lidskými osudy a někdy mi bylo smutně... Prostě mě vaše přednáška vzala u srdíčka.... Moc děkuji za všechny co pro ně děláte! Jste úžasný člověk.... Pavlína

Přeji krásný večer pane Pabiáne, dnes jste přednášel na naší střední zdravotnické škole. Jsem studentka 3. ročníku a chtěla bych vám moc poděkovat za tuto přednášku. Upřímně řečeno jsem byla především ráda, že nám odpadnou dvě hodiny pediatrie, které jsou někdy opravdu až moc hodně náročné a hlavně nás unaví. Když Vaše přednáška začala, tak jsem byla hned jiného názoru. Nešlo mi o pedi­

10

atrii, to vážně ne. Přednáška byla velice zajímavá a naučná. Nejsem člověk, který by se měnil z minuty na minutu, ale po téhle přednášce jsem si mnohé uvědomila. A taky pochopila. Takže bych Vám chtěla MOC poděkovat, že jste nás navštívil. Barunka, studentka SZŠ Dobrý den, dneska jste byl u nás na škole na Obchodní akademii a dokázal něco neuvěřitelného, kluci u nás ve třídě jsou takový ti puberťáci a vseje pro ně „vopruz“. Za 1. ročník na OA u nás bylo hodně takových lidí, jako jste vy, co se nám snažili něco vyprávět, ale bohužel takovými těmi doktorskými řečmi, kterým my stejně nerozumíme, takže jsme si nikdy nic neodnesli... A v tom jste právě vy překvapil. Ti naši kluci vás poslouchali, chvílemi měli stejně jako já slzy v očích, chvíli se s Vámi smáli a víte proč??? Mluvil jste řečí, které my jako teenageři rozumíme a nesnažil jste se nám do hlaviček nacpat věci typu SEX - nesmíte. Bavily jsme se o Vás a Vaší přednášce cestou ze školy s holkama a shodly jsme se na jednom: NIC UPŘÍMNĚJŠÍHO A OD SRDCE jsme snad nikdy neslyše­ ly... Opravdu se nám to velmi líbilo a doufáme, že se zase brzy někdy uvidíme, snad se neurazíte, ale fakt jste nás dostal. Děkuji Verca

Dobroslav Makovička Dobroslav je člověk, který si nedovede představit, že by nepra­ coval s mladými lidmi. Spolu se svojí manželkou a třemi dcerami připravují a vedou víkendové po­ byty, tábory a besedy na různá té­ mata pro mladou generaci už řadu let. Posledních osm let Dobroslav také přednáší na školách, kde hovo­ ří o hodnotách života, partnerských vztazích a riziku, o často zkompli­ kovaném životě skrze nezávazný sex, o viru HIV a nemoci AIDS. „Většinou přijdu ve škole do učeb­ ny, kde již čekají studenti a z jejich výrazů ve tváři mohu číst: zase nás jde někdo poučovat, jak máme žít,

11

co můžeme a co nemůžeme dělat!“ Tato atmosféra se však během několika minut mění. Většina studentů odkládá sešiny nebo časopisy, které si na před­ nášku vzali, aby se alespoň něčím zabavili, a začínají naslouchat. Během přednášek při vyprávění mnoha příběhů o lidech nakažených virem HIV a různých historkách o lásce a partnerských vztazích, mnoho mladých posluchačů přemýšlí o sobě a svých příbězích. Najednou všechno, co normálně prožívají ve vztazích, je tak živé a tak jiné! Jedna studentka sedí na přednášce a právě čeká na své výsledky testu na virus HIV Asi 3 týdny po přednášce se potkává s Dobroslavovou dcerou Miriam. Potřebuje si popovídat důvěrně o svém životě. Miriam jí nabízí, že může na víkend zůstat v jejich rodině. Studentka nabídku přijímá a je docela ráda, že nemusí cestovat 100 km na vesnici k babičce, která ji vychovává. V sobotu večer všichni zasedají v pokoji a studentka Lucie vypráví svůj příběh: „Každý víkend, když jsem se vracela ze školy k babičce, jsem trávila na jedné obrovské párty s mladými lidmi. Tancoval se, pilo, byly tam drogy... Nějak jsem to zvládala, a po nějakém čase jsem potřebovala brát něco sil­ nějšího. Kamarádka mi hned nabídla heroin, ale já se strašně bála. Nakonec mě ale přemluvila a píchla jsem si to. Použila jsem stejnou jehlu jako moje kámoška. Byl to skvělý pocit! Ale po nějaké době jsem se dozvěděla, že moje kamarádka je HIV po­ zitivní. Byla jsem na krevním testu a na výsledky jsem čekala zrovna tehdy, když jsem seděla na přednášce „SEX, AIDS A VZTAHY“. Ty čtyři dny od přednášky do zjištění výsledků testů byly pro mě ty nejtěžší dny mého života“, říká Lucka a z očí jí začínají téct slzy. „Bála jsem se zatelefonovat o výsledky, protože jsem se tak bála, že jsem nakažená virem HIV a že umřu! V ten den jsem ani nebyla schopná vytočit telefonní číslo a zeptat se na výsledek testu. Když mi řekli, že nejsem na­ kažená, padla jsem na kolena a ještě dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Byla jsem tak blízko toho, abych měla zničený zbytek života, a teď jsem tady a jsem tak šťastná, že žiju dál!“ „To je jeden z příběhů u kterého jsem mohl být tak blízko. Je to pro mě vždycky povzbuzením, když studenti napíší, že se jim přednáška líbila a že se začínají dívat na partnerské vztahy a na život novým způsobem“, říká Dobroslav. Na večery a následné akce, které Dobroslav pořádá, přichází hodně studentů, kteří mají mnoho otázek. Studenti se často ptají, jestli budou ještě podobné akce, kterých by se mohli zúčastnit. Často po přednáškách přicházejí za Dobroslavem profesoři, kteří vyjadřují zájem o spolupráci na další roky.

12

Jiří Preis Přednášel na plný úvazek od září 1999 do června 2004. Ve svých před­ náškách oslovil cca 15000 studentů. Přednášel nejen na téma Sex, AIDS a vztahy, ale také na téma „Nebezpečí sekt a nových náboženských směrů“, „Problematiku uprchlíků“ a „Křesťanský význam největších svátků - Vánoc a Velikonoc“. Od září 2004 pracuje jako odborný asistent na katedře geografie Peda­ gogické fakulty Západočeské univerzity, kde přednáší Regionální geografii Asie a Ameriky. S ACETem nadále úzce spolu­ pracuje jako překladatel, tlumočník a podílí se na projektech, které se ve spolupráci s českou pobočkou ACET řeší v zahraničí (Chorvat­ sko, Rusko, Ukrajina a další země bývalého sovětského bloku). Své přednášky po­ skytoval především ve městě Plzeň, ale také v dalších městech ČR. Pomáhal také rozjet projekt přednášek na téma Sex, AIDS a vztahy v Chorvatsku, přednášel v několika městech v Rusku a do škol se dostal i během své stáže s organizací YWAM v Německu a na Filipínách. Přednášky byly přijímány velmi kladně. Zde je několik vybraných reakcí a příběhů: „Dobrý den, tady Míša. Já vám musím říci, že po vaší přednášce jsem úplně změnila názor na sex a panenství. Určitě nebudu spěchat tak, jak jsem chtěla - zkusit nepoznané. Přečetla jsem si tu brožuru o sexu a jsem ráda, že vím, jak to v životě doopravdy chodí. Naštěstí jsem v létě udržela svoji touhu, když k tomu mělo dojít a teď jsem šťastná a zároveň na sebe hrdá - děkuji,“ dívka z plzeňské základní školy. Po přednášce ve městě Sušice přišla následující reakce. Jedna dívka přišla po přednášce a řekla: „Byla to nádherná přednáška. Už jsme jich slyšeli spous­ tu, ale žádnou takovou. Myslím, že se to všech mých spolužáků dotklo.“ Jiná paní učitelka říkala: „Je skvělé, jak jste si získal a udržel jejich po­ zornost. Já jsem jejich třídní učitelka a mohla jsem je zezadu pozorovat...“

13

Na přednášce v Třebechovicích pod Orebem se po tématu „panenství“ zeptala jedna dívka se slzami v očích: „A to teď už vlastně není pro mě šan­ ce, to už nebudu čistá...?“ Jiným tekly slzy a nic neříkaly. Otevřela se šance mluvit o naději, „druhé šanci“ a Boží moci uzdravit každou ránu, především těch, které zůstaly v srdcích. Jediný kluk ve třídě pak na konci hodiny vstal a za celou třídu poděkoval a po modlitbě se spustil potlesk. Po přednášce na gymnáziu v Domažlicích přišel email, v němž jedna dívka psala, že přednáška byla trochu ujetá, ale hluboká a že za ní děkuje. Písemný kontakt pak vydržel tři roky. Studentka se emailem ptala na spous­ tu záležitostí o partnerských vztazích a taky o víře. Rodinná krize a rozpad vztahu jejích rodičů ji pak dál vedl k tomu, že hledala útěchu v Bohu a ptala se, jak s ním může navázat vztah. Studentka z jedné plzeňské střední školy napsala po přednášce email, v němž vyjádřila obrovský strach z možné nákazy. Ptala se na možnosti tes­

tování a v dalším emailu napsala, že se velmi bojí jít se dozvědět „pravdu“. Jiří ji nabídl doprovod. Po testu čekala týden na výsledky a prožívala obrovská muka. Výsledek byl nakonec negativní, obrovsky si oddechla a řekla, že by takovou hrůzu nechtěla podruhé zažít.

14

Tomáš Řehák je kazatelem církve a vedoucím křesťanské organizace ACET ČR zabý­ vající se péčí, vzděláváním a školením v oblasti AIDS. Je ženatý, má milou manželku Irenku a dva kluky. Jak jsi se dostal k této službě? „Před 16 lety jsem začal navštěvovat několik lidí, kteří měli nevyléčitelná onemoc­ nění. Vytvořil se mezi námi pěkný vztah. Poznal jsem, že potřebují s někým hovořit. Otevírali mi svá srdce. Navště­ voval jsem jednu dívku, která vypadala v pořádku. Ani lékař by na pohled nepoznal, že má oslabenou imunitu. Ona měla výbornou lékařskou péči, výborné léky. Léky pro ni na týden léčby stály několik tisíc Kč. Ona pak dostala obyčejný zápal plic. Lékaři ji nemohli pomoci. Zemřela. Byl jsem u ní, když umírala. O něco později jsem se seznámil s lidmi, kteří se nakazili virem HIV. Velmi se to dotklo mého srdce, když jsem si uvědomil, že mnoho lidí bude v budoucnu umírat na onemocnění AIDS. PROTO DNES TAKÉ CHODÍM PO ŠKOLÁCH A CHTĚL BYCH, ABY SE CO NEJVÍCE LIDÍ DOZVĚDĚLO O TÉTO NEMOCI, ABY MLADÍ LIDÉ NEMUSELI UMÍRAT NA TUTO NEMOC.“ Tomáš přednášel pro více než 300 tisíc studentů, vyškolil v ČR více než 50 lektorů a několik lektorů na Slovensku. Pořádá semináře v mnoha městech v Rusku, na Ukrajině, Bělorusku, Kazachstánu, Tádžikistánu, kde vyškolil již mnoho set lektorů. Tato práce se pak velmi rychle v těchto zemích rozšířila. Jak vypadá přednáška Tomáše Řeháka? Tomáš jezdí po celé ČR a hovoří ke studenům na školách na téma: Sex, AIDS a vztahy. Není snadné přiblížit obsah Tomášovy přednášky, která snad ani není přednáškou, ale spíše společenstvím a rozhovorem s mladými lidmi. Vypráví mnoho konkrétních příběhů. Na stěnu pak promítá obrázky

15

nemocných lidí. Jsou to mnohdy dost hrozivé obrázky a člověku běhá mráz po zádech, když si uvědomí, co utrpení nemocní zakusí. Tomáš vypráví několik skutečných životních příběhů mladých lidí, kteří se nakazili ještě před 20. rokem svého života virem HIV. Někteří z nich již zemřeli. Není to však přednáška čísel ani strašení. „Co očekáváte od vztahu?“ „ Sex?“ „Co ještě jiného?“ „Proč čekat se sexem až do manželství?“ „Kolik dní v měsíci může žena otěhotnět? Jak dívka může ztratit panenství?“ A podobné otázky klade Tomáš posluchačům. Studenti se zapojují, často je slyšet smích. Tomáš však někam směřuje a povzbuzuje studenty: „Jsi-li panna nebo panic, je to normální, nestyď se za to, je to vzácný dar.“ „Co je láska?“ pokládá Tomáš další otázku a sám na ni odpovídá: „Nej­ krásnější definici řekl člověk, který se jmenoval Ježíš a který je i Božím synem. Láskaje, když chceš to nejlepší pro druhého člověka.“ Tomáš je citlivý, otevřeně mluví s posluchači o choulostivých tématech, nic nezakrývá, nic se nesnaží obejít. Sdílí i své zkušenosti z dob, kdy chodil se svojí nynější ženou. Všichni se smějí, když Tomáš vypráví o svém prvním polibku a jak dlouho mu trvalo, než se k němu odhodlal. „Proč před vámi stojím?“ ptá se studentů na závěr. „Není to pro peníze. Jsem tu proto, abych vás varoval.“ Tomáš ví, že se mnoho mladých lidí řítí do propasti, sám se ve své službě setkává s nemocnými lidmi. „Vir HIV, to je vaše volba. Nepřišel jsem vám zakazovat sex, přišel jsem vás varovat před nemocí AIDS“, řekne Tomáš jasné slovo. Studenti naslouchají a zdá se, že berou Tomášova slova vážně.

16

Nebezpečí nákazy virem HIV v lehkovážném sexu a při společném vpichování drog injekční stříkačkou je skutečně veliké. Zdá se, že již Tomáš svou řeč skončil, ale úplný konec je až po krátké modlitbě za studenty a pozvání na společný klubový večer otázek a odpovědí, který navazuje na tyto přednášky ve školách. Mladí lidé tleskají a přicházejí poděkovat za přednášku. Někteří děkují za modlitbu a říkají: To bylo poprvé, že se za ně někdo modlil. Tomáš se loučí, sbalí věci a vyráží na další školu za dalšími studenty. Na klubový večer přichází 200 studentů. Co je asi přivádí? Slíbené příběhy o nemocných lidech? Písničky? Soutěže? Myslím, že je to především vědomí, že je tu někdo, kdo jim rozumí, ví, co prožívají, ví, že hledají odpověď na spoustu otázek a to nejdůležitější, je jim k dispozici. Je tu pro ně, ochoten naslouchat, poradit, povzbudit, ochoten i pokárat, určitě ne zavrhnout, odsoudit nebo zatratit, čehož se zřejmě těmto lidem dostává víc než toho prvního. To­ máš odjede, ale zůstane tu Někdo s velkým N, kdo o ně opravdu stojí a komu na nich bezpodmínečně záleží. „Kdybyste si z mé přednášky nepamatovali vůbec nic, to nevadí, mnohem důležitější pro váš život je ta skutečnost, že vás Bůh miluje a dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh vás miluje. Můžete k němu vždycky přijít a On vás přijme. Zapamatujte si aspoň tuto jedinou větu.“ Bůh dal Tomášovi pastýřské srdce pro mladé lidi, nemocné i zdravé, ale určitě má připravená srdce, která jsou otevřená pro děti, staré lidi, muže a ženy středního věku, bezdomovce, narkomany, nenarozené děti... Nemáš ve svém srdci místo pro některé z nich?

než 25 miL. Lidí zqihícíó na

17

Závěrem několik svědectví od Pavla Pabiána: Milí přátelé, mohu k Boží slávě vyznat, že jsem nadšený z toho, co Bůh dělá skrze přednášky na školách. Měsíčně mohu oslovit 1000 studentů. Nejvíce si ale cením osobních kontaktů s mnohými studenty a také mnoha dopisů a telefonických rozhovorů. Téměř po každé přednášce mám možnost si s někým popovídat a také se modlit. Studenty velmi zasahuje modlitba, kterou uzavírám každou přednášku. Uvedu tři kratičké příběhy z posledního měsíce přednášek na školách: Napsal mi chlapec (ve stejný den, kdy jsem měl přednášku), že měl před časem sex s dívkou bez kondomu. Bylo to jedinkrát v životě. Nyní zjistil, že ta dívka je narkomanka a dostal strach. Poslal jsem ho do poradny (K-centra) a tam mu řekli, že ta dívka je evidovaná jako H1V+. Ten chlapec se po mém naléhání rozhodl jít na testy a já jsem s ním prožíval 10 dní čekání na výsledky. Nespal, zvracel a topil se ve strachu z toho, jaké budou výsledky. Volal jsem mu a povzbuzoval ho. Neměl nikoho komu by se svěřil a tak vděčně přijímal můj zájem i mé modlitby a také modlitby celého našeho sboru. Díky Bohu, výsledky jsou negativní, ačkoli možná má žloutenku C. Považuji to za vyslyšení našich modliteb a také ten kluk ví, komu má poděkovat. Po přednášce za mnou přišla dívka a pomáhala mi s úklidem věcí a pak mně vyprovázela k autu. Viděl jsem na ní, že se nemůže odhodlat k tomu, aby mi řekla co ji trápí. Zeptal jsem sejí přímo, kdo ti ublížil? Té dívce je 18 let a od 13 ti let ji zneužívá nevlastní otec. Každý týden ji znásilní. Ona byla zcela paralyzovaná strachem a nebyla naprosto schopná nic udělat. Mluvil jsem s ní asi půl hodiny a modlil se za ni. Další tři dny jsme si stále psali SMS a volali a podařilo se mi ji dostat z nejhoršího a natolik ji povzbudit, že se svěřila své starší sestře, která ji vzala k sobě domů a pomohla ji vydržet výhrůžky otce a další potíže. Po jiné přednášce přišla dívka (lólet) a svěřila se mi, že byla před dvěma měsíci znásilněná klukem se kterým chodila. On se na ni vzápětí vykašlal a ona již dva měsíce nedostala menstruaci. Bála sejít k lékaři, bála se naprosto všeho... Po rozhovoru a modlitbách se odhodlala jít k lékaři a tam se dozvěděla, že skutečně je těhotná. Její první reakcí bylo: 100% jdu na potrat, nemám jinou možnost. Dopisovali jsme si a podařilo se mi jí přesvědčit, aby na potrat ne­ chodila. Je na ní ale obrovský tlak, takže nevím jestli to ustojí. Mám o ni velký strach, ale jsem rád, že ji mohu být nablízku, když je na všechno sama. Na každé přednášce jsou noví studenti, mají své radosti i bolesti. Někteří se s nimi se mnou sdílejí. Občas je to velké břemeno a jen Ježíš mi dává sílu to zvládat. Mou odměnou je, že mladí lidé mají ke mně důvěru a já jim mohu ukazovat na Krista, jenž je nadějí i pro ně.

18

Milí přátelé, krátce jsem vás seznámil s činností lektorů ACET a s projektem „Zvol si život“.

Organizace ACET ČR prevencí zachraňuje lidské životy. Pokud se člověk stane HIV pozitivním, je vyřazen ze společnosti, ztratí zaměstnání, mnohdy je odmítnut svými blízkými, prožívá beznaděj. Nemocní prožívají dlouhodobé bolesti, často je opouštějí rodinní příslušníci a přátelé. Za deset let jsme si vybudovali velmi dobrou pověst a ředitelé škol nás stále více a více žádají o náš program. Máme ve svém archivu mnoho děkov­ ných dopisů a povzbuzení od ředitelů mnoha škol, obdobně i mnoho kladných referencí na jednotlivé lektory. O naše přednášky je ze strany pedagogů, uči­ telů a především studentů obrovský zájem. Kdyby tomu tak nebylo, tak by nás žádný ředitel do školy opakovaně nepustil. Kapacitně nestačíme pokrýt poptávku a uspokojit všechny žádosti o naše přednášky. Potřebovali bychom ještě více rozšířit naši práci a mít více vyškolených lektorů. Naši lektoři mají opravdové obdarování pro práci s dospívající mládeží, se studenty. Tento náš projekt přebírají v mnoha dalších zemích. Měli jsme semináře v mnoha městech v Rusku, na Ukrajině, Chorvatsku, Slovinsku, Bělorusku, Bosně, Kazachstánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu. Budeme mít semináře v Gruzii, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Moldávii. Všechny tyto země přebírají náš program i metodické materiály. Počet HIV poz. lidí se v ČR rok od roku stále zvyšuje. V loňském roce 2005 byl tento nárůst HIV poz. lidí největší. První měsíce roku 2006 jsou velmi alarmující.

Oskar Schindler, za peníze polských Židů koupil v Krakově továrnu. Díky svým kontaktům, úplatkům a armádním zakázkám vydělal velké množství peněz. Měl naprostou svobodu s nimi naložit podle libosti, ale tento muž se rozhodl koupit život 1 100 Židů, směřujících neodvratně do plynových komor v Osvětimi. Dá se říct, že penězi, které vydělal a použil, přehodil jakousi výhybku v životech těchto lidí a jejich budoucnost se změnila. Tyto peníze znamenaly rozdíl mezi životem a smrtí, mezi nadějí a zoufalstvím. Jinými slovy: PENÍZE SE PROMĚNILY V LIDI.

Každý z nás si může položit otázku - mohu já být Oskarem Schindlerem? ANO, ANO, ANO! Ne každý může zachránit tisíce lidí, ale každý z nás může změnit budoucnost třeba jednoho člověka.

19

Pro přehození výhybky je zapotřebí relativně málo síly vzhledem k hmot­ nosti vlaku, jehož směr se změní. Ani pro změnu budoucnosti člověka není často třeba mnoho. Nastavit výhybku má mimořádný význam. Jen malá mezera mezi kolejemi a vlak uhání jiným směrem...

I Vaše (vydělané a investované) peníze mohou ovlivnit budoucnost a při­ spět k záchraně lidského života. Tento projekt zachraňuje lidské životy. I Váš příspěvek pomůže nasměrovat život mladých lidí ke zdravému životnímu stylu.

Nevíme o žádné jiné organizaci, která by se v ČR bezplatně věnovala v takovém rozsahu prevenci HIV/AIDS na školách jako ACET. Náklady na péči o jednoho AIDS nemocného člověka jsou 1 mil. Kč ročně. Myslíme si, že je mnohem lepší podpořit prevenci, než pozdější nákladnou péči o nemocné HIV/AIDS. Tuto naši přednáškovou činnost chápeme jako službu a chceme ji nabízet i nadále školám zdarma.

20

Hledíme stálé i krátkodobé partnery, kteří si uvědomijí nebezpečí šíření HIV/A1DS, které hrozí mladým lidem. Jsou si vědomi skutečnosti, že je třeba napomoci chránit zdraví mládeže. Váš případný finanční příspěvek bude použit vždy jen na vymezený účel. Budeme Vás rádi informovat o vyúčtování a využití Vámi poskytnu­ tých prostředků.

Budeme Vám velmi vděční za jakoukoliv poskytnutou pomoc. Děkuji, že jste nám věnovali svoji pozornost. Budete li mít zájem o bližší seznámení s naší organizací, velmi rád Vás budu informovat. Tomáš Řehák, vedoucí ACET

Občanské sdružení ACET ČR Táborská 1047 539 01 HLINSKO V Č.

mobil 603 262 295, tel. 469 314 845 + záznamník email: [email protected], [email protected] IČO: 49439910 Bankovní spojení: ACET ČR, KB Hlinsko, č. ú.: 195069080267/0100

21

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

SENÁT

PETR PITHART 1. MÍSTOPŘEDSEDA SENATU

V Praze dne 25. května 2006

Vážení, naléhavě Vás prosím, abyste tentokráte prolomili Vaše jinak nesporně ušlechtilé šablony, podle kterých se rozhodujete, koho budete a koho nebudete sponzorovat. Vskutku, ACET není ani fotbalový klub, ani Česká filharmonie. Je to ve střední Evropě a v postsovětském prostoru nejúspěšnější nevládní organizace, bojující mimořádně kultivovanou osvětou proti šíření AIDS. Sleduji je už několik let, byl jsem na jejich přednášce na gymnáziu v Chotěboři a viděl jsem reakce dětí, které mohou být už zítra infikovány. Je to něco úžasného, přál bych Vám to zažít. ACET je bezesporu kvantitativně i kvalitativně nejúspěšnější organizace tohoto druhu. Snad pro Vás nebude na závadu, že jsou to lidé motivovaní křesťanskými hodnotami; peníze od státu teď totiž dostávají v rozhodující míře ty organizace, které tuto osvětu spojují s homosexualitou - takový je prostě dobový "trend". Je to dnes zkrátka politicky korektní, ale není to spravedlivé. A hlavně, není to praktické. Prosím Vás, abyste se seznámili s aktivitami ACETu za poslední roky a přispěli jim. Jde přece o to, aby mezi diváky toho sponzorovaného fotbalu a posluchači České filharmonie za pár let zbytečně nechyběly tisíce mladých lidí. Děkuji Vám za porozumění a věřím ve Vaši soudnost.

senátor za Chrudimsko a Havlíčkobrodsko